Šachy jsou hrou, která má svůj původ v perském slově pro panovníka, "šáh".

Tato hra se odehrává

na čtvercové šachovnici, která je rozdělená na osm řad a osm sloupců, střídavě bílých a černých
polí. Každý hráč má na začátku šestnáct kamenů, včetně pěšců, věží, střelců, jezdců, krále a dámy.
Hráči, kteří jsou nazýváni "bílý" a "černý" podle barvy svých kamenů, střídavě provádějí tahy, což
jsou pohyby jejich kamenů po šachovnici. Cílem hry je dosáhnout matu, což znamená ohrožení
krále soupeře takovým způsobem, že nelze žádným legálním tahem zabránit jeho zajmutí.
Šachy jsou sportem s bohatou historií, vyvinuly se z perské hry šatrandž a získaly moderní formu v
15. století v jižní Evropě. Hra nezahrnuje žádný prvek náhody, a to, kdo vyhraje, závisí na
schopnostech a znalostech hráčů. Během staletí vznikla rozsáhlá šachová teorie, která je dnes
považována za vědeckou disciplínu.
Šachy mají nejen strategický a taktický rozměr, ale také umělecký, což se projevuje v
kompozičním šachu. Učení a hraní šachů se doporučuje pro zlepšení kvality myšlení a rozvoj
pozitivních charakterových vlastností. Šachy jsou jednou z nejoblíbenějších her na světě, hrají je
miliony lidí, a šachové turnaje jsou klíčovou součástí této hry od 19. století.
Historicky první mezinárodní šachový turnaj se konal v Londýně v roce 1851, a první oficiální
mistr světa, Wilhelm Steinitz, získal svůj titul v roce 1886. Současným mistrem světa je Ding
Liren, který porazil Jana Něpomniachtchiho v roce 2022 poté, co Magnus Carlsen, dlouholetý mistr
světa, rozhodl se titul neobhajovat. Magnus Carlsen byl hodnocen jako nejlepší hráč světa od roku
2013 do dubna 2023, kdy titul přešel na Ding Lirena. V České republice je od roku 2003 nejlepším
šachistou David Navara.
V druhé polovině 20. století začaly počítače hrát v šachovém světě významnou roli. V počátečních
fázích vývoje bylo vytvoření šachového programu považováno za výzvu testující schopnost
počítačů napodobit lidské myšlení. Tyto programy, i když na začátku nedokonalé, postupně
pokročily a v roce 1997 počítač Deep Blue porazil tehdejšího mistra světa Garryho Kasparova. S
použitím počítačů jako sekundantů a rozsáhlých databází partií a pozic došlo i k zlepšení přípravy
šachistů. Hraní šachů na internetu si získalo značnou popularitu.
Co se týče pravidel hry, Mezinárodní šachová federace (FIDE) má na starosti určování šachových
pravidel a naposledy je aktualizovala v roce 2023. Šachová sestava zahrnuje šachovnici a dvě sady
kamenů - světlých nazývaných "bílé" a tmavých "černé". Šachovnice je čtvercová deska o
rozměrech 8x8 polí, střídavě světlých a tmavých. Během partie leží mezi hráči na stole tak, aby
každý měl bílé pole v pravém rohu. Sloupce jsou označeny písmeny a–h (nebo A–H) a řady čísly
1–8, což je také používáno při zápisu partie.
Před začátkem partie se určí, který hráč bude hrát bílými kameny, a poté se hráči střídají v
pravidelných tazích. Každý hráč má výchozí postavení s králem, dámou, dvěma věžemi, dvěma
střelci, dvěma jezdci a osmi pěšci. Partii zahajuje bílý a hráči se pravidelně střídají v tazích. Při hře
není možné vzdát se tahu, a každý tah spočívá v přesunutí jednoho kamene v souladu s pravidly. Je
výjimkou rošáda, kdy se současně přesunou král i věž. Při každém tahu nesmí hráč přesunout
kámen na pole, na kterém již stojí kámen stejné barvy. Tah na pole s kamenem soupeře se nazývá
braní, což znamená odstranění soupeřova kamene ze šachovnice. Každý typ kamene má svůj
specifický způsob pohybu, přičemž všechny kromě jezdce se pohybují po přímé čáře (po řadách,
sloupcích nebo diagonálách) a nesmějí přeskakovat žádné jiné kameny.
Král se pohybuje o jedno pole v libovolném směru, přímo i po diagonále. Má také speciální tah
nazývaný rošáda, který může vykonat, pokud ještě nepohnul, není v šachu a mezi ním a věží nejsou
žádné další kameny. Při rošádě se král přemístí o dvě pole směrem k věži, a ta se přesune přes krále
na pole, které právě král přešel. Při tom nesmí být žádná mezilehlá pole obsazená, král nesmí být v
šachu, a nesmí přejít přes pole ohrožené soupeřem.
Dáma má schopnost pohybovat se po sloupcích, řadách nebo diagonálách o libovolný počet polí.
Věž se pohybuje po řadách a sloupcích o libovolný počet polí.
Střelec se pohybuje po diagonálách o libovolný počet polí. Střelec na bílých polích bude vždy
zůstávat na bílých polích a na černých polích naopak.
Jezdec se pohybuje ve tvaru písmene "L" (dvě pole rovně a jedno pole stranou, nebo jedno pole
rovně a dvě pole stranou) bez ohledu na to, zda na cestě stojí jiné kameny. Jezdec při skoku mění
barvu pole.
Pěšec může posunout o jedno pole vpřed, případně o dvě pole z výchozí pozice. Může také brát
soupeřovy kameny na úhlopříčně sousedícím poli, pokud pěšec ohrožuje pole, které soupeřův
pěšec přeskočil při postupu o dvě pole. Tento tah se nazývá braní mimochodem (en passant). Pěšec,
dosáhne-li poslední řady desky, může být proměněn na dámu, věž, střelce nebo jezdce, podle volby
hráče.
Králové, dámy, věže, střelci a jezdci jsou označováni jako figury. Dámy a věže jsou považovány za
těžké figury, zatímco jezdci a střelci jsou lehké figury.
Pokud hráč tahuje tak, že soupeřova krále napadne, jedná se o situaci nazývanou šach. Soupeř je
povinen zahrát tak, aby odvrátil hrozbu braní krále. Pokud není žádný způsob, jak odvrátit hrozbu
braní krále, je to mat, což znamená konec hry a vítězství hráče, který soupeřova krále napadl.
Hra může skončit také dohodou hráčů, patem, trojitým opakováním stejné pozice, redukcí počtu
kamenů nebo po padesátém po sobě jdoucím tahu bez braní nebo posunutí pěšce. Oficiální pravidla
vydává Mezinárodní šachová federace (FIDE), a ty jsou především aktualizována ve smyslu
soutěžních, etických a organizačních pravidel. Pravidla samotné hry jsou již ustálená a vyžadují jen
minimální zpřesňování formulací.
Ve světě soutěžního šachu je čas klíčovým prvkem, a proto se využívají šachové hodiny k měření
času každého hráče. Tyto hodiny sledují čas každého hráče samostatně během doby, kdy je na tahu
a přemýšlí. Hráč, který překročí stanovený čas, prohrává partii, pokud soupeř v té době ještě čas
nepřekročil a má na šachovnici dostatek sil k tomu, aby mohl dát soupeři mat i při nejhorší možné
soupeřově hře. Časy na soutěžní partii se obvykle pohybují v řádu hodin, ale existují také rychlejší
varianty šachu, jako například rapid šach (10 až 60 minut na partii) a bleskový šach (méně než 10
minut na partii, typicky 5 minut). Před červencem 2014 měl rapid šach limit 15 až 60 minut,
zatímco bleskový šach méně než 15 minut pro jednoho hráče.
Historie šachu se začala psát v Persii, kde se hra nejdříve jmenovala čatrang. Postupem času se hra
vyvíjela, hráči začali prohlašovat "Šach!" (perské slovo pro "král") a "Šach Mat!" ("král je
bezmocný"), což vedlo k označení této hry jako šachy v českém a šachmaty v ruském jazyce. Pod
vlivem Arabů byla hra přejmenována na šatrandž. První perská zmínka o této hře pochází kolem
roku 600 n. l. Šatrandž se šířil do muslimského světa poté, co byla Persie dobyta muslimy v
sedmém století. Kolem roku 800 se šachy dostaly do Číny a hrály se tam pod názvem siang-čchi.
Do Evropy se šachy dostaly ze dvou směrů - z jihu přes muslimské země a nezávisle z východu do
Ruska. Kolem roku 1000 byly šachy v Evropě již všeobecně známy. Nejstarší evropský šachový
text, latinská báseň "Versus de scachis", je datována kolem roku 997. Na Pyrenejském poloostrově
vznikl ve 13. století slavný rukopis "Libro de los juegos" (Kniha her), který popisuje šatrandž vedle
vrhcábů a kostek. V soutěžním šachu se hraje omezeným časem, a to v podobě šachových hodin,
což dodává této hře dynamiku a strategický rozměr.
První moderní šachový turnaj proběhl v Londýně v roce 1851. Překvapivě nevyhrál organizátor a
přední anglický hráč Howard Staunton, ale Němec Adolf Anderssen. Anderssen byl uznáván jako
nejlepší šachista své doby, a jeho energický útočný styl byl hojně napodobován, i když dnes byl
považován za strategicky mělký. Jeho slavné kombinace, jako je Anderssenova Nesmrtelná partie a
Morphyho Operní partie, byly považovány za vrchol šachového umění.
Hlubší vhled do povahy šachu přinesli dva mladší hráči. Američan Paul Morphy, šachový zázrak,
porazil všechny důležité konkurenty včetně Anderssena během své krátké kariéry v letech 1857 až
1863. Jeho úspěch spočíval v kombinaci vynikajícího útočného umění a zdravé strategie. Tuto
metodu později zdokonalil a popsal pražský rodák Wilhelm Steinitz.
Steinitz nejen dosáhl teoretických úspěchů, ale také založil tradici šachového sportu. Jeho triumf v
zápase s vůdčím německým mistrem Johannesem Zukertortem v roce 1886 se považuje za první
oficiální mistrovství světa v šachu, a Steinitz byl prvním mistrem světa. Titul Steinitze roku 1894
odebírá Emanuel Lasker, který si ho udržel 27 let. Následující mistři světa zahrnovali "Zázračné
dítě z Kuby", José Raúla Capablancu, a silného útočníka Alexandra Aljechina, který byl jediným
mistrem světa, který si titul udržel až do smrti.
Mezi světovými válkami došlo k revoluci v šachové teorii s příchodem hypermodernismu,
zastávaného mistry jako Aaron Nimcovič či Richard Réti. Hypermodernisté popírali jednoduché
principy klasické poziční školy a navrhovali nové přístupy k ovládání centra šachovnice.
Už od počátku 20. století byl pro nejlepší hráče používán titul velmistr, nejprve neformálně a
později oficiálně udělován Mezinárodní šachovou federací (FIDE). FIDE byla založena v roce
1924 a v roce 1950 byl oficiálně udělen titul velmistr 26 hráčům, kteří patřili ke světové špičce.
Čech Oldřich Duras byl jedním z prvních držitelů tohoto titulu.
V roce 1927 byl zaveden titul mistryně světa výhradně pro ženy, a první držitelkou se stala česko-
anglická šachistka Věra Menčíková. Po druhé světové válce se světová šachová scéna rozšířila a
vznikly nové generace talentovaných hráčů.
Po smrti Alexandra Aljechina v roce 1946 organizovala Mezinárodní šachová federace (FIDE)
turnaj elitních hráčů v roce 1948, kde vítěz Michail Botvinnik zahájil éru sovětské převahy v
šachovém světě. Sovětský hráč držel titul mistra světa až do roku 1963, kdy ho porazil Armén
Tigran Petrosjan. Po Petrosjanovi přišel ruský hráč Boris Spasskij, který držel titul mistra světa v
letech 1969–1972.
V roce 1972 nastoupil americký hráč Robert J. Fischer proti Borisu Spasskému v historickém
zápase, kde Fischer zvítězil a stal se prvním nesovětským mistrem světa od konce války. Ovšem v
roce 1975 Fischer odmítl obhajovat titul proti mladému Sovětu Anatoliji Karpovovi, a tak byl
Karpov prohlášen mistrem světa bez boje.
Karpov držel titul od roku 1975 až do roku 1985, kdy byl poražen mladým Garry Kasparovem.
Mezi lety 1984 a 1990 odehráli Karpov a Kasparov celkem pět zápasů o titul, přičemž Kasparov
všechny vyhrál. Kasparov dominoval šachovému světu až do svého odchodu z aktivní kariéry v
roce 2005.
V roce 1993 se Kasparov a Nigel Short rozešli s FIDE, zorganizovali svůj vlastní zápas a založili
konkurenční Asociaci šachových profesionálů (PCA). Paralelně s FIDE existovali dva mistři světa
a dva šampionáty až do roku 2006. Poté došlo ke sjednocení titulů, a Garri Kasparov ztratil svůj
klasický titul v roce 2000, kdy ho porazil Vladimir Kramnik.
V roce 2006 došlo ke sjednocení titulů mistra světa v šachu, kdy Kramnik porazil Veselina
Topalova. Následně se titulu mistra světa ujal Viswanathan Anand, a od roku 2013 byl mistrem
světa Magnus Carlsen. V roce 2023 Magnus Carlsen odmítl obhajovat titul, a novým mistrem světa
se stal Ting Li-žen, který vyhrál zápas po tie-breaku v turnaji kandidátů.

Zajímavá fakta:
Nejkratší partie : Nejkratší šachová partie skončila po pouhých dvou tazích. Bylo to v roce 1984,
když hráči Grandmasterem Johannem Allingerem a Milanem Matulovićem byla přerušena partie po
Matulovićově druhém tahu.

1. Šachový program a umělá inteligence : V roce 1997 porazil šachový počítač Deep Blue
mistra světa Garryho Kasparova. To byl první případ, kdy umělá inteligence porazila
světového šampiona ve standardní partii.

2. Národní sport v Rusku : V Rusku jsou šachy považovány za národní sport. Šachy mají v
Rusku bohatou tradici, a mnoho ruských hráčů, jako například Anatolij Karpov nebo Garri
Kasparov, patří mezi nejlepší hráče v historii.

3. Šachy ve vesmíru : V roce 1970 hráli kosmonauti na palubě sovětského vesmírného modulu
první kosmickou šachovou partii. Yuriy Gagarin a Andrian Nikolaev hráli šachy
prostřednictvím rádiového spojení.

4. Šachy na mezinárodní vesmírné stanici (ISS) : V roce 2008 hráli astronauti živou
šachovou partii mezi Zemí a mezinárodní vesmírnou stanicí. Partie byla zahájena na Zemi a
přenášena na ISS, kde astronaut odpověděl svým tahem.

5. Nejvíce remíz v jednom turnaji : Turnaj Maróczyho Memorial v roce 1923 je známý tím,
že obsahoval rekordní počet remíz. Z 210 odehraných partií bylo 146 remíz.

6. Nelidský výkon v šachu : V roce 2017 vytvořil umělý inteligentní systém AlphaZero
překvapivý výsledek. Během čtyřhodinového učení bez lidských dat nebo knihovních partií
se AlphaZero naučil hrát na mistrovské úrovni a následně porazil jeden z nejlepších šachistů
světa Stockfish.

7. Šachová notace : Každý tah ve škále lze zapsat pomocí šachové notace, což je systém
zápisu tahů. Kombinace písmen a čísel reprezentuje jednotlivá pole na šachovnici.

8. Šachová olympiáda : Šachy mají svou vlastní mezinárodní olympiádu, kde týmy z různých
zemí soutěží ve šachových partiích.
 9. Šachové sklovnice : Existují různé druhy sklovinic pro šachové figurky. Ty jsou vyrobeny z
různých materiálů, včetně dřeva, plastu, skla a dokonce i drahých kovů.

I když jsou šachy známé svou dlouhou a bohatou historií, stále existuje mnoho aspektů a
zajímavostí, které mnoho lidí nezná.