Maturitní otázka číslo 5 Protolytické děje

Protolytické děje- Jedná se o chemické děje, které nedochází k výměně elektronu, ale k výměně
protonu. Tyto děje probíhají mezi kyselinami a zásadami.

Teorie kyselin a zásad

Arrheniova teorie kyselin a zásad- Podle Arrheniovy teorie je kyselina látka, která dokáže odštěpit
proton H+. Podle této teorie je zásada látka, která je schopná odštěpit OH-. Výhodou této teorie bylo,
že tím vysvětlil princip neutralizace (reakce kyseliny a zásady, při které vzniká sůl a voda). Nevýhodou
bylo, že neuměl vysvětlit zásaditost látek bez OH skupiny, neuvažoval roli rozpouštědla a neuměl
izolovat samotný H+. Tuto teorii lze tedy pouze využívat u vodných roztoků.
Brønstedova teorie kyselin a zásad- Podle této teorie je kyselinou látka, která v reakci odštěpuje H+
a zásada je látka, která v reakcích přijímá H+. Tato teorie je komplexnější, protože funguje i pro
nevodné prostředí. Podle této teorie při reakci s kyselinou vzniká oxóniový kationt a při reakci se
zásadou vzniká hydroxidový aniont. Rozpouštědlo se chová odlišně, pokud reaguje s kyselinou, nebo
se zásadou. Těmto látkám se říká amfoterní a řadí se k nim např. voda, která v reakci s kyselinou
přijímá H+ a v reakci se zásadou odštěpuje H+. Podle této teorie vznikají konjugované páry.

Protolýza- (Protolytická reakce). Jedná se o typ reakce, při

které dojde k výměně protonu H+ mezi látkami. Mezi reakčními látkami dojde k chemické rovnováze.
Protolýza se týká kyselin a zásad.
Disociace- Jedná se o děj, při kterém se molekuly štěpí na dvě a více molekul. Míra disociace je
určena disociační konstantou. Čím je kyselina a zásada silnější, tím více disociuje. Kyseliny při disociaci
odštěpují H+ a zásady při disociaci přijímají H+. Pokud se jedná o vícesytné (mají dva a více vodíků,
popřípadě hydroxidových skupin), tak disociují postupně dokud nejsou disociované kompletně. U

slbých elektrolytů dochází

pouze k částečné disociaci,
kdežto u silných dochází ke kompletní disociaci.

Oxóniový kation- Jedná se o kation H3O+, který vzniká při reakci H+ s H2O. V protolytických dějích je
oxóniový kation nositelem kyselosti. V protolytických reakcích vystupuje oxóniový kation, protože H+
se okamžitě hydratuje na H3O+. Jedná se o jeden z produktů autoprotolýzy vody.
Hydroxidový anion- Jedná se o anion OH-, který je v protolytických reakcích nositelem zásaditosti.
Jedná se o jeden z produktů autoprotolýzy vody.

Konjugovaný pár- Jedná se o páry, které vznikají podle Bronstedovy teorie. Členové tohoto páru se liší
právě o jeden proton. Pokud dojde k odštěpení H+ ze silné kyseliny, tak se z ní stane slabá zásada.
Pokud dojde k přijmutí H+ silnou zásadou, tak se z ní stane slabá kyselina. Platí to samozřejmě i
naopak, že ze slabé kyseliny vznikne silná zásada apod. Vzniklé kyselině se říká konjugovaná kyselina
a vzniklé zásadě se říká konjugovaná zásada.
Síla kyselin a zásad
Disociační konstanta- Jedná se o rovnovážnou konstantu disociační reakce. Značí se jako
Kd. Disociační konstanta vychází ze vztahu pro rovnovážnou konstantu. Disociační
konstanta se ovšem vypočítá jako podíl součinu disociovaných molekul a výchozích látek
s tím, že se do výpočtu nepočítá koncentrace vody, která v nadbytku a její koncentrace se
během disociace příliš nemění.
Konstanta acidity- Jedná se o konstantu, která nám udává sílu kyseliny. Značí se Ka. Vypočítá se jako
podíl součinu koncentrace produktů (H3O+ a další produkt) a koncentrace výchozích látek (bez vody).
Čím je konstanta vyšší, tím je kyselina silnější, protože obsahuje větší počet H3O+.
Konstanta baziity- Jedná se o konstantu, která nám udává sílu zásady. Značí se Kb. Vypočítá se jako
podíl součinu koncentrace produktů (OH- a další produkt) a koncentrace výchozích látek (bez vody).
Čím je konstanta vyšší, tím je zásada silnější, protože obsahuje větší počet OH-.

pKa a pKb- Občas se v tabulkách

udává hodnota pak a pKb místo
Ka a Kb. pak a pKb se vypočítají
jako záporný logaritmus Ka a Kb.

Silná kyselina- Kyselina je tím silnější, čím vyšší má Ka, čím snadněji odštěpuje H+.
Mezi silné kyseliny se řadí např. HCl, H2SO4, HBr, HClO4. Silné kyseliny mají Ka větší než 1.
Slabá kyselina- Kyselina je tím slabší, čím nižší má Ka, čím hůř odštěpuje H+. Mezi slabé kyseliny se
řadí např. H3PO4, H2CO3, většina organických kyselin (CH3COOH) Slabé kyseliny mají Ka menší než 1.

Silná zásada- Zásada je tím silnější, čím vyšší má Kb, čím snadněji přijímá H+. Mezi silné zásady se řadí
např. NaOH, KOH, Ba(OH)2, Ca(OH)2. Silné zásady mají Kb větší než 1.
Slabá zásada- Zásada je tím slabší, čím nižší má Kb, čím hůř přijímá H+. Mezi slabé zásady se řadí např.
NH3, Zn(OH)2, Fe(OH)3. Slabé zásady mají Kb menší než 1.

Autoprotolýza vody, iontový součin vody

Autoprotolýza- Jedná se o chemickou reakci při které reagují dvě
stejné amfoterní molekuly určité látky za vzniku kyseliny a zásady.
Jedna z výchozích látek se chová jako kyselina a druhá se chová
jako zásada. Při autoprotolýze vznikají konjugované páry. Dochází
zde k částečné disociaci. Nejdůležitejěí autoprotolýzou je
autoprotolýza vody, při které vzniká H3O+ a OH-.

Iontový součin vody- Jedná se o konstantu, která se značí

Kv, a vychází z výpočtu pro rovnovážnou konstantu. Jedná
se o disociační konstantu autoprotolýzy vody. Podle tohoto
vzorce se jedná o podíl součinu koncentrace H3O+ krát OH-
a koncentrace H2O umocněná na druhou. Stejně jako u
disociační konstanty ovšem nebudeme koncentraci vody
kvůli velkému nadbytku počítat. Iontový součin vody se
tedy rovná koncentraci vody na druhou krát rovnovážná konstanta. Iontový součin vody se tedy
vypočítá jako součin koncentrací H3O+ a OH-. Při teplotě 25 stupňů dosahuje iontový součin hodnoty
10 na -14.

Stupnice pH
Definice pH- Chemik Sorensen definoval pH a zavedl celou stupnici. pH se
vypočítá jako záporný logaritmus koncentrace H3O+ iontů. Čím vyšší je
koncetrace, tím je látka kyselejší a pH nižší. Tento vzorec vychází z iontového
součinu vody. Oproti pH stojí pOH, které se vypočítá jako záporný logaritmus
koncentrace OH- iontů. Součet pH a pOH se rovná 14.

Stupnice pH- Pomocí stupnice pH rozlišujeme kyselost a

zásaditost roztoků. Hodnota pH pro neutrální roztok je rovná 7,
protože koncentrace H3O+ a OH- iontů je stejná. Čím větší je
koncentrace H3O+ iontů, tím kyselejší roztok je a tím nižší pH
je. Čím nižší je koncentrace H3O+ iontů, tím zásaditější je
roztok a tím vyšší je pH.

Výpočet pH silných kyselin- U silných kyselin kyselin uvažujeme, že se kyselina kompletně disociuje a
počáteční koncentrace je stejná jako koncentrace H3O+. pH se poté vypočítá podle klasického vzorce.
U vícesytných kyselin se koncentrace násobí podle toho, kolikrát se kyselina disociuje do konečného
stupně.

Výpočet pH silných zásad- U silných zásad předpokládáme, že zásada kompletně disociuje a počáteční
koncentrace zásady se rovná koncentraci OH- iontů. Podle koncentrace OH vypočítáme pOH, a poté
pOH odečteme od 14 a dostaneme hodnotu pH. U vícesytných zásad musíme vynásobit koncentraci
OH- iontů tolikrát, kolikrát se zásada disociuje do konečného stupně.

Výpočet pH slabých kyselin- U slabých kyselin neplatí jednoduchý výpočet pH, protože slabé kyseliny
nedisociují kompletně, a proto se počáteční koncentrace kyseliny nerovná koncentraci H3O+ iontů.
Pro výpočet
existuje speciální vzorec. U vícesytných kyselin je potřeba vypočítat disociační konstanty všech
stupňů, což vede poté na složitou rovnici. Ve většině případů se disociace do dalších stupňů
zanedbávají.

Výpočet pH slabých zásad- U slabých zásad neplatí jednoduchý výpočet pH, protože slabé zásady
nedisociují kompletně, a proto se počáteční koncentrace zásady nerovná koncentraci OH- iontů. Pro
výpočet existuje speciální vzorec. U vícesytných zásad je potřeba vypočítat disociační konstanty všech
stupňů, což vede poté na složitou rovnici. Ve většině případů se disociace do dalších stupňů
zanedbávají.

Acidobazické indikátory
Acidobazický indikátor- Jedná se o slabé kyseliny, nebo zásady, které mění svojí barvu podle hodnoty
pH. Zbarvení je závislé na poměru disociovaných a nedisociovaných forem, protože disociovsná a
nedisociovaná forma mají jiné zbarvení. Využívají se při titraci.

Funkční oblast indikátoru- Jedná se o

barevný přechod, při kterém je možné pozorovat změnu barvy acidobazického indikátoru.
Acidobazický indikátor je použitelný, pokud je funkční oblast indikátoru menší, než 2 na stupnici pH.

Hydrolýza solí
Hydrolýza solí- Jedná se o protolytickou reakci, při které se soli vzniklé z kyselin a zásad reagují
s vodou za vzniku iontů. Jedná se vlastně o opak neutralizace. Při této reakci reaguje s vodou vždy
částice od slabší kyseliny nebo zásady.

Hydrolýza solí odvozených od silné kyseliny a silné zásady- K hydrolýze těchto solí nedochází,
protože ionty ze silných kyselin a zásad nereagují s vodou. Výsledný roztok je tedy neutrální a pH se
rovná 7. Soli tak tedy pouze disociují.

Hydrolýza solí
odvozených od silné kyseliny a slabé zásady- K hydrolýze těchto solí dochází, přestože ionty ze silných
kyselin s vodou nereagují. Kationt, který pochází ze slabé zásady reaguje s vodou za vzniku H3O+,
protože odštěpí H+, čímž bude výsledný roztok kyselý a bude mít pH menší než 7. Jedná se o
hydrolýzu kationtu.

Hydrolýza solí odvozených od slabé kyseliny a silné zásady- K hydrolýze dochází, přestože ionty ze
silných zásad s vodou nereagují. Aniont, který pochází ze slabé kyseliny reaguje s vodou za vzniku OH-,
protože přijme H+, čímž bude výsledný roztok zásaditý a bude mít pH větší než 7. Jedná se o hydrolýzu
aniontu.

Hydrolýza solí odvozených od slabé kyseliny a slabé zásady-

K hydrolýze dochází a sůl odvozená od slabé kyseliny i od slabé zásady reaguje s vodou. Protože
dochází k hydrolýze kationtu i aniontu a vzniká H3O+ i OH-, jsou tyto ionty skoro v rovnováze, tak je
pH okolo 7 a záleží, která zda kyselina, nebo zásada má vyšší hodnotu pKa, respektive pKb.

Kyselost alkoholů a fenolů a

karboxylových kyselin
Kyselost alkoholů a fenolů- Fenoly jsou mnohem více kyselé, protože mají konjugovaný systém
dvojných vazeb. Podléhají kladnému mezomernímu efektu, protože kyslík má nevazebné el. páry. To
způsobuje posun elektronů směrem do aromatického jádra. A proto mnohem snadněji odštěpují H+
než alkoholy.

Vliv substituentů na sílu karboxylových kyselin- Sílu kyseliny zvyšují substituenty, které mají vysokou
elektronegativitu. Tím si přitahují elektrony k sobě a usnadňují odštěpení H+. Jedná se o příklad
záporného indukčního efektu. Příkladem může být např. kys. trichloroctová. Naopak sílu kyselin snižují
látky, které mají nízkou elektronegativitu, a elektrony jsou přitahovány směrem k OH skupině, tudíž je
těžší odštěpit H+. Jedná se o příklad kladného indukčního efektu. Příkladem může být např kys.
pivalová (2,2-dimethylpropanová kyselina).
Alkalimetrické a acidometrické metody odměrné analýzy
Titrace- Jedná se o metodu kvantitativní chemické analýzy. Při
titraci zjišťujeme neznámé množství látky v roztoku. Titrace probíhá
tak, že nalijeme do byrety roztok o známé koncentraci, který poté
přikapáváme do kádinky, ve které je směs látky, u které chceme
zjistit její koncentraci a acidobazického indikátoru. Tím jak
přikapáváme známý roztok nastane bod ekvivalence. Bod
ekvivalence nastane, když známý roztok beze zbytku zreaguje
s látkou, u které chceme zjistit koncentraci. Acidobazický indikátor je
tam proto, abychom zjistili, kdy nastal bod ekvivalence, protože
acidobazický indikátor zreaguje s první přebytečnou kapkou
známého roztoku. V tento moment jsme schopní pomocí výpočtu
zjistit přesné množství analyzované látky. Titrace se využívá např. ve
farmacii pro stanovení čistoty léčiva, nebo v potravinářském
průmyslu při stanovení množství soli, chloridů atd.

Alkalimetrie- Jedná se o typ titrace, při které se využívá zásada jako roztok o známé koncentraci a
pomáhá při stanovování koncentrace kyselin. Při alkalimetrii dochází k neutralizaci. Pro alkalimetrii se
využívají indikátory, které mají zásaditější funkční oblast. Mezi takové indikátory se řadí např.
fenolftalein, fenolová červeň, nebo thymolftalein. Čím je kyselina slabší, tím je potřeba zásaditější
indikátor.
Acidimetrie- Jedná se o typ titrace, při které se využívá kyselina jako roztok o známé koncentraci a
pomáhá při stanovování koncentrace zásad. Při acidimetrii dochází k neutralizaci. Pro acidimetrii se
využívají indikátory, které mají kyselejší funkční oblast. Mezi takové indikátory se řadí např.
methylčerveň, methyloranž, nebo thymolová modř. Čím je zásada slabší, tím je potřeba kyselejší
indikátor.

Zásady první pomoci při poleptání kyselinou, nebo zásadou

Při poleptání kyselinou okamžitě sundáme zasaženou část oděvu a postižené místo oplachujeme 20
minut vlažnou vodou. Při poleptání kyselinou můžeme zneutralizovat místo poleptání roztokem
mýdla, nebo jedlé sody. Při poleptání zásadou můžeme zneutralizovat místo poleptání roztokem octa,
nebo citronové šťávy. Při zásahu oka pouze propláchneme oko vodou, nebo ho dáme pod oční sprchu.
Na zasažené místo dáme sterilní krytí a zavoláme lékařskou pomoc.