OBSAH

Předmluva
Práce na cestách
• Proč vůbec na cestách pracovat?
• Slow Travel
• Proč cestovat pomalu?
• Doopravdy poznáte zemi a její kulturu
• Najdete si skutečné přátele
• Ušetříte
• Více si cestu užijete
• Zjistíte, co chcete v životě dělat
Gap year a Work & Travel
• Proč a kdy si udělat rok pauzu?
• Working Holiday a Work and Travel víza
• Práce v Evropě
Nadaní na jazyky
• Lektor angličtiny (a nemusíte být zrovna rodilí mluvčí)
• Překladatel/tlumočník
• Metodik jazykové výuky
• Opravujte anglické cedule a nápisy
Chytří cestovatelé
• Cestopisec
• Průvodce na volné noze
• Autor zasvěceného průvodce
• Fotograf
• Agent cestovní kanceláře
• Hostitel
• Delegát cestovní kanceláře
• Řidič zájezdního autobusu
• Lodní kapitán
• Posádka na zaoceánské lodi
• Posádka na jachtě
• Pilot
• Letuška
• Airbnb hostitel
Stále online
• Na volné noze, zaměstnanec, nebo podnikatel?
• Jak si vybrat?
• Podnikání na volné noze
• Zaměstnání
• Jak si možnost pracovat na dálku zařídit?
• Přivýdělek
• Firemní podnikání
• Jak se připravit?
• Najděte si vhodnou práci
• Zajistěte si stabilní příjem
• Vyřešte komunikaci
• Vyzkoušejte si to
• Programování & IT
• Vývojář (developer)
• Programátor
• Tester
• IT konzultant
• Hacker
Marketing & média
• PPC specialista
• Facebook marketér
• Správce sociálních sítí
• Emailing specialista
• PR specialista
• Linkbuilder
• Affiliate manažer
• Produktový manažer
• Reklamní stratég/marketing manažer
• Ideamaker
• Sloganista
• Copywriter
• Ghostwriter
• Content marketér
• Redaktor
• Korektor
• Datový analytik
• Rešeršér
Weby a vše kolem nich
• Kodér
• Administrátor webu
• UX nebo UI designér
• SEO konzultant
• Backend programátor
Grafika, design, video a zvuk
• Grafik
• Ilustrátor/kreslíř
• 3D modelář
• Motion designér
• Animátor
• Kameraman
• Scénarista
• Střihač
• Další filmová postprodukce
• Tvůrce hudby
• Architekt
• Interiérový designér
• Módní návrhář

Finance
• Účetní
• Specialista na dotace
• Specialista na fundraising & crowdfunding
• Finanční poradce
Podnikatelé & investoři
• Tvůrce digitálních produktů
• Provozovatel eshopu
• Affilák
• Trader
• Akciový investor
• Podnikatelský poradce
• Prodejce vlastních výrobků na on-line tržišti
Co se jinam nevešlo
• Osobní cestovní konzultant
• Výživový poradce či nutriční terapeut
• Headhunter
• Sales manažer
• Kouč
• Dodavatel drobných prací
• Virtuální asistent(ka)
• Zákaznický servis
• Youtuber
• Blogger
Zlaté české ručičky
• Pomocná síla na stavbě
• Správce domu
• Hodinový manžel
• Sběrač ovoce a pracovník na farmě
• Zahradník/zahradní architekt
• Zaměstnanec hostelu/penzionu
• Pokojská (housekeeper)
• Masér
• Fyzioterapeut
• Prodejce řemeslných výrobků
• Dovozce z ČR
• Vývozce do ČR
• Mystery shopper
• Kuchař na zavolání
• Hostitel u večeře
• Koktejlový barman
• Číšník
• Barista

Profese z ulice
• Busker
• Malíř na obličej
• Sochař z písku
• Cirkusák
• Výběrčí na charitu a prodejce lístků
• Promotér/hosteska
• Pouliční prodejce
Dobrovolnictví a barter
• Dobrovolník
• Dobrovolnická práce na farmě a krátkodobá pomoc
• House sitting
• Virtuální dobrovolník
(Nejen) ostré lokty
• Osobní strážce a vyhazovač
• Profesionální zápasník
• Kaskadér
Dělejte, co umíte
• Vědec či výzkumník
• Lékař
• Zdravotní sestra
• Hudebník
• DJ
• Učitel tance
• Tanečník/tanečnice
• Model(ka)
• Herec
• Vědma
• Instruktor jógy
• Sportovní instruktor
• Plavčík
• Instruktor či průvodce raftingu
• Instruktor surfingu
• Instruktor lyžování nebo snowboardingu
• Instruktor potápění
• Učitel na základní škole
• Au-pair nebo chůva
• Vedoucí na letním táboře
• Psí chůva
• Výškové práce
• Stážista ve svém oboru
Možností jsou stovky
• Pořád nevíte?
• Kde najít víc?
• Dlouhodobé cestování
• Práce na dálku + podnikání na volné noze
• Další užitečné knihy
• Užitečné weby
• Podcasty & videa
• Kurzy a e-learning
• Poděkování
Předmluva

Původně jsme jen chtěli trochu aktualizovat a rozšířit e-book, který už dlouho
dáváme na webu jako bonus k Travel Bibli. Pak nám došlo, že by bylo fajn
doplnit
alespoň nejrozšířenější profese digitálních nomádů, protože se nás pořád někdo
ptá,
čím že se ti nomádi živí. Nakonec nezůstal kámen na kameni. Opět nás dostihla
naše
posedlost jít u všeho do hloubky. Přibyly tak desítky nových profesí, sesbírali
jsme
desítky osobních zkušeností lidí, kteří si díky nim na cestách (při)vydělávají,
někdy
velmi dlouhé úvody ke kapitolám a stovky zdrojů ke studiu. Z pár desítek hodin,
které jsme původně nad psaním chtěli strávit, se staly stovky.

Opět jsme při psaní vypili nepředstavitelné množství kávy, okoštovali desítky
(ehm,
jenom?) nových vín, stihli mezitím obletět půl planety, udělat spoustu
přednášek. A to
nám s psaním a rešeršemi značně pomáhalo několik lidí z týmu. Až někdy
budete
psát knihu, řiďte se poučkou, kterou jsme v tomto případě nedodrželi – napište
pokud
možno vše naráz a nenechte se ničím rušit. Klidně si veškerý průzkum,
myšlenkové
mapy či byznys plán dělejte po večerech po práci, ale na samotné psaní si
vezměte
dovolenou. A ideálně odjeďte někam, kde vás nikdo nemůže rušit. Jinak vám to
bude
trvat mnohonásobně delší dobu, případně to nikdy nedoděláte. My jsme se
vzájemně
museli dost kopat do zadku. Původní deadline k vydání byl tuším konec února
2017,
toto píšeme v srpnu 2017 a to nás ještě čeká zdlouhavá editace.
Práce na cestách

Jestli jste kdykoliv měli pocit, že vám v cestování brání finance, zjistíte, že
vlastně
můžete vyjet úplně bez peněz, a přitom ve světě trávit i mnoho let. Způsobů, jak
si
na cestách vydělávat průběžně na živobytí i další objevování naší krásné planety,
je
totiž nepočítaně. Postupně se podíváme na ty nejčastější a nejzajímavější. Pro
některé
profese budete potřebovat předchozí kvalifikaci a zkušenosti, některé můžete
začít
dělat hned zítra a některým se vlastně ani profese nedá říkat.
Knihu jsme rozdělili na několik hlavních částí, právě podle potřebných
dovedností
a typu práce. V té první se podíváme na způsoby, jak využít své nadání na
jazyky.
Překladatelé i učitelé byli totiž jedni z prvních, kteří ve spojení se svou prací
cesto-
vali. Předběhli je snad jen válečníci a obchodníci – i když i ti s sebou většinou
něja-
kého překladatele měli. Ve druhé části nás čeká práce spojená přímo s
cestováním.
Meta, na kterou by se chtěli jednou dostat snad všichni zapálení cestovatelé. I
proto
zde narazíte na tvrdou konkurenci, ale v dnešní době také spoustu možností, jak
k pracovním příležitostem přijít zadními vrátky, která si navíc sami vymyslíte.
Nejrozsáhlejší kapitola se věnuje práci na dálku. Od roku 2000 se infrastruktura
zlep-
šila natolik, že je možné spoustu původně kancelářských profesí dělat
odkudkoliv.
A mnoho lidí toho využívá – když u toho cestují, říká se jim digitální nomádi.
Díky
rozvoji technologií navíc neustále vznikají nové profese – kdo by před uvedením
prvního iPhonu řekl, že vývojem mobilních aplikací se jednou budou živit
stovky
tisíc lidí? V roce 2017 přesáhne částka, kterou uživatelé za mobilní aplikace
utratí,
75 miliard amerických dolarů – a co teprve celý tržní ekosystém, který se dnes
na
mobilní aplikace váže. Uvidíme, jaké pracovní příležitosti přinese v
následujících
letech virtuální a rozšířená realita či umělá inteligence.
Většina profesí v kapitole o práci na dálku patří k těm běžnějším. Dostaneme se
samo-
zřejmě k programování & IT, představíme vám obory v rámci marketingu a
médií
a ukážeme možnosti, co dělat kolem webů či v grafice a designu. Vybrali jsme
ale
i méně běžné oblasti, jako video, zvuk či finance, a přidali několik profesí, které
se
těžko zařazují. Část této kapitoly se věnuje i podnikání a investování, protože
vydě-
lávat peníze výměnou za svůj čas není jediný způsob, jak na cestách pracovat.
V další části se dozvíte, jak se na cestách živit poctivou prací rukama. Ať už
jde o „hrubou sílu”, nebo kvalifikovanou práci – například fyzioterapeuta. Na
velmi zajímavé profese jsme narazili mezi „lidmi z ulice”. Občas jen nestačíme
zírat, jak jsou lidé vynalézaví. Jasně, pouličních muzikantů potkáte spoustu
(a pokud na něco hrajete, vřele doporučujeme si to vyzkoušet, Matouš díky
pouličnímu hraní projel velkou část Evropy). Ale co třeba takový polykač
ohně?
Jednu kapitolu věnujeme i práci, za kterou sice nedostanete peníze, ale spoustu
jich
díky ní na cestách ušetříte. Nám se nejvíc líbí house sitting. Hlídáte někomu dům
(a domácí mazlíčky) a na oplátku můžete bydlet zadarmo. Často dost luxusně.
Právě
bydlení je totiž většinou jeden z největších výdajů na dlouhých cestách.
V závěru se dostaneme k profesím, kde využíváte své vzdělání, znalosti,
dovednosti
a zkušenosti pro práci na místě. Dostaneme se ke skvělým možnostem jak se na
ces-
tách uplatnit coby instruktor sportů – třeba lyžování, jógy či raftingu. Můžete se
ale
stát i nájemným hercem, DJem či hlídat děti. Anebo si prostě profesi vymyslet.
Dá
se říct, že za cokoliv, za co vám jsou lidé ochotní platit doma, vám budou
ochotní
zaplatit také na cestách. Mnohdy to jsou na první pohled naprosté voloviny, jako
třeba venčení psů. Jenže lidí, kteří si pořídí domácího mazlíčka a pak na něj
vůbec
nemají čas, je až žalostně hodně. A co teprv takové šílenosti jako nájemní
trpaslíci
jako zábava pro bohatou smetánku, které zmiňuje Tim Ferris ve své knize
Čtyřho-
dinový pracovní týden. Jasně, abyste něco takového mohli dělat, musíte být
trpaslík.
Ale příklad skvěle ukazuje, že většinou stačí správný mix kreativity, obchodních
dovedností a zdravé „divnosti”, a máte o práci do konce života postaráno.
Proč vůbec na cestách pracovat?
Proč si kazit cestu prací? Má pak vůbec smysl odjíždět? Jaký má smysl odletět
do Thaj-
ska a trávit tam 40 hodin týdně v coworkingu? Nebo se celou dobu vláčet s
těžkými
hudebními nástroji jen proto, abyste si vydělali pár drobných? Strávit rok v Číně
uče-
ním angličtiny kdesi ve zbohatlické čtvrti na okraji Šanghaje? Proč si raději
nenašet-
řit peníze předem a pak prostě jen cestovat po světě? Jistě, i to je možné. Ale
nehledě
na to, že i sama práce může být cíl, jde primárně o to prodloužit si dobu, po
kterou
můžete cestovat. Místo dvou měsíců tři. Místo jednoho roku dva. Nebo třeba
non-
stop. Celý život. Pak už vám rok v Číně přijde jen jako krátká zastávka.
Důvodů, proč na cestách pracovat, je ale víc:
• Nemusíte nikam pospíchat (k tomu se ještě dostaneme).
• Poznáte lidi, na které byste jinak neměli šanci narazit.
• Naučíte se spoustu nových věcí a můžete se učit od ostatních.
• Vypilujete si soft-skills a vyrostete jako osobnost. Mimo jiné si pak budete
v práci i životě víc věřit.
• Mnohem lépe pochopíte místní kulturu.
• Odpočinete si od cestování. Ano, i cestování může být celkem únavné.
• Nemusíte sahat do úspor. Utrácíte to, co průběžně vyděláte.
• Můžete si vydělat a ušetřit víc peněz než v České republice
• Můžete se přesouvat spolu s příjemným ročním obdobím a počasím.
• Díky práci na cestách získáte naprostou svobodu. Můžete jet v podstatě
kdykoliv kamkoliv.
• A v neposlední řadě – v dnešním světě je to snadné. Tak proč toho nevyužít?
Pokud chcete vyrazit na pár týdnů, asi nemá smysl práci řešit. Mnoho lidí, které
potkáváme, chce ale cestovat dlouhodobě. A pak už podle nás značně převažují
výhody práce na cestách před jejími nevýhodami. Navíc vůbec nemusíte
pracovat
full-time. Většina cestovatelů to tak ani nedělá. Prostě chvíli jezdí, poznávají,
užívají
si, a když jim začnou docházet peníze, zastaví a začnou se porozhlížet po
možnos-
tech výdělku. Nebo naopak čekají na příležitosti, které se nabídnou samy.
My jako digitální nomádi využíváme i dalších výhod, které nám práce na cestách
poskytuje. Často chvíli žijeme v zemích, které jsou o hodně levnější než ty,
odkud
nás platí. A pak třeba našetřené peníze letíme utratit do výrazně dražší Austrálie.
Nebo si na místě žijeme naprosto královsky – tak, jak by to v Praze bylo za
stejné
peníze zcela nemožné. Kafíčka, smoothies, úžasné jídlo, masáže, bazén před
domem,
skvělé výlety po okolí… Jiní zase nižších nákladů využijí k tomu, aby mohli
rozjet
nový projekt. Případně prostě pracují méně, aby si více užili života a cestování
(to
oba také děláme moc rádi).
Matouš díky digitálnímu nomádství navíc získal i pár „západních“ klientů, kteří
ho
platí „v tvrdé měně“, což je pak dost poznat i v Čechách. Zdaleka není jediný –
známe
i lidi, kteří díky na cestách nakonec dostali pracovní vízum do zemí, kam vůbec
není
snadné se dostat. Někdo do Austrálie, do Kanady, jiní do Skandinávie.
Pracovní zkušenosti z cest, ať už jsou jakékoliv, se pak skvěle vyjímají také v
životo-
pise. Pro firmy je to znamení, že budete mít nadhled nad maličkým českým
trhem
a budete pravděpodobně umět jazyk. Pokud jste například dobrovolničili v Indii
či
pomáhali v kuchyni v Londýně, budete si dost vážit toho, co tady ve střední
Evropě
máme. Jakékoliv dlouhodobější cesty jsou i skvělé téma na pracovní pohovory.
Vždycky je fajn vytrhnout „HRisty“ z šedivého denního stereotypu a vyprávět
třeba
o životě v Argentině. Pracovní zkušenosti jsou pak už jen velice příjemná
třešnička
na dortu.
Slow Travel
Slíbili jsme, že se ještě vrátíme k „nespěchání“. K pomalému cestování – slow
tra-
vellingu. Cestování pro nás už dávno není o tom „vidět co nejvíc a navštívit
maxi-
mum zemí“. Naopak, cestu si nejlépe užijeme, když zpomalíme. Kvalita vítězí
nad
kvantitou.
Už v Travel Bibli jsme psali, proč je výhodné vycestovat na delší dobu než
klasické dva tři týdny. Více si to užijete, ušetříte na bydlení i dopravě, lépe
poznáte místní lidi,
objevíte krásná místa, kterých si na první pohled nevšimnete, a dovolená
neskončí
dřív, než se skutečně přepnete do odpočinkového cestovního módu.
Čím dál více nás ale baví skutečný Slow Travel – pomalé několikaměsíční
cestování.
Takové, kde samotná cesta je cíl. Ze slow travellingu se stal náš životní styl.
Slow Travel je o svobodě, nastavení mysli a životě bez spěchu a stresu. Na chvíli
se
zastavíte a začnete si užívat drobné detaily kolem sebe. Necháte místo, kde
zrovna
jste, vyprávět svůj příběh. Dělat méně je často více. A u dlouhodobého cestování
to
platí dvojnásob.
Při pomalém cestování se za ničím nehoníte a ani neřešíte, jestli navštívíte 15
zemí,
nebo jenom jednu. Naopak je většinou nejlepší nepřesouvat se příliš často.
Pojďme si
shrnout, co slow travelling charakterizuje:
• Cestujete dlouho – tři měsíce až několik let.
• Důležité je pro vás poznávat nové kultury a nové lidi.
• Za ničím se nehoníte, nemáte potřebu navštívit všechny turistické cíle v okolí.
• Potkáváte se s místními lidmi (více než jen na recepci hotelu).
• Samotná cesta je váš cíl.
Proč cestovat pomalu?
Hodně lidí se nás ptá, kde všude jsme za posledních 10 měsíců byli. Když se z
odpo-
vědi dozví, že to nebylo ani 10 zemí, často se diví, proč „tak málo“. Málokdo si
totiž
uvědomí výhody pomalého cestování, aniž si jej sám vyzkouší. Někdy však stačí
zažít naprosté vyčerpání z příliš dlouhé cesty a častých přesunů. Musíte neustále
něco zařizovat, trmácíte se spolu s davy turistů. Po takovém zážitku člověk
hodně
ocení možnost na chvíli zpomalit.
Ladislav Zibura vše krásně shrnul v našem podcastu, když popisoval proces,
jakým vznikají jeho knížky: „Snažím se i nejbanálnější situace zachytit co
nejpoutavěji, protože
to je přesně způsob, jakým je vnímám, když chodím pěšky. Je to často na první
pohled zdlouhavé, nezajímavé a nudné. Musíš svou mysl přeprogramovat tak,
aby sis v hlavě z úplných
detailů konstruoval příběhy, které jsou vlastně fascinující. Svět v drobnostech je
neuvěřitelně
zajímavý.“
Pro nás to není o honbě po památkách a atrakcích. Rychle přijet, omrknout,
vyfotit
se a zase se trmácet na další místo. Byli jsme tam a tam, viděli jsme to a to.
Využít
během cesty čas na maximum pro nás znamená upřednostnit zážitky před
honbou
za kvantitou. Užívat si maličkostí a lidských kontaktů.
„Baví mě sám si vařit, běhat po pláži, pozorovat západ slunce, cvičit jógu,
povídat si s míst-
ními nebo spát na pokoji se 14 lidmi – je to trochu vzrůšo, někdy to není dvakrát
příjemné,
ale celkově mi pak přijde život bohatší, než když se zavřu do hotelového pokoje,
kde na mě
čekají jen neživí kamarádi: ručník složený do tvaru labutě, malá lahvička
šamponu a zabalené
mýdlo,“ říká Adam Marčan, nomád, minimalista a zakladatel Naučmese.cz.
Díky pomalému cestování také můžeme nejvíc vrátit místní komunitě a zanechat
co nejmenší ekologickou stopu na životním prostředí. Hlavně díky méně častým
přesunům.
Jaké výhody vám tedy pomalé cestování přinese?
Doopravdy poznáte zemi a její kulturu
Uvědomili jsme si, že řadu souvislostí v cizí zemi pochopíte až po mnoha
měsících,
někdy i letech. Profláklé Thajsko je typickým příkladem – to, co se na první
pohled
zdá růžové, vůbec růžové být nemusí. Naopak na první pohled zvláštní věci jsou
úplně normální a ve výsledku klidně i pozitivní. Za milým úsměvem se často
skrývá
přetvářka a opovržení západními turisty. Myslí si o vás své, jen to nedávají
najevo.
Thajci v médiích i kolem sebe vidí, jak hrozně se „farangové“ chovají a mají
pocit, že
jsou takoví všichni. Nedivíme se jim, z dění na mnoha plážích i v turistických
ulicích
Bangkoku se nám často zvedá žaludek.
Naopak třeba časem zjistíte, že není zas až takový problém fakt, že z kohoutku
neteče
pitná voda. Ve velkých městech si na každém rohu můžete nechat přefiltrovat
vodu
v automatu, v menších rozváží velké barely. Žádné PET láhve nejsou třeba,
navíc se
neplýtvá pitnou vodou ve sprše a na záchodě…
Ani při slow travellingu nemáte šanci pochopit úplně všechno. Pochopíte ale
mno-
hem víc než „obyčejný“ návštěvník. Hodně se bavíte s místními i cizinci, kteří v
zemi
dlouhodobě žijí. Máte mnohem víc možností sledovat drobné detaily v chování i
kaž-
dodenním životě.
Krom toho se vám otevřou dveře do míst, kam byste se při krátkodobé návštěvě
nedostali. Objevíte skrytá údolí, vesnice, chrámy, uličky, kavárny nebo třeba
park,
kde se místní dědové denně scházejí a hrají dlouhé hodiny šachy. Mnohem
snadněji
se také zapojíte do běžného života místních. Nejlepší zážitky si pak většinou
přive-
zete právě odtud. Pozvání na čaj, na oběd nebo snad na svatbu? Žádný problém.
Najdete si skutečné přátele
Při cestování klasickým způsobem často narazíte na problém pomíjivých setkání.
Strávíte s někým pár báječných dní v jednom hostelu a pak se vaše cesty
rozejdou.
I kdybyste si výborně rozuměli, zůstane váš vztah většinou jen povrchní. S ostat-
ními slow travellery oproti tomu můžete zůstat třeba měsíc, nehledě na to, že se
velmi pravděpodobně za nějakou dobu potkáte jinde. Svět je malý.
Hlavně mezi digitálními nomády z Evropy, kteří se posouvají spolu s pěkným
poča-
sím, je opakované setkávání úplně běžné. I za těch několik měsíců, co jsme z
Asie
zpátky v EU, jsme se plánovaně i náhodou potkali s několika kolegy, které
známe
třeba z thajské Ko Lanty.
Při slow travellingu navíc můžete skutečná přátelství navázat také s místními. Ve
zmiňovaném Thajsku, kde se místní s cizinci baví většinou jen velmi povrchně,
jsme
si našli několik přátel, se kterými jsme průběžně v kontaktu. Jen prolomit prvotní
ledy a získat důvěru však trvalo několik týdnů, natož pak vybudovat hlubší
vztah.
Ušetříte
Pokud jste četli Travel Bibli, už je vám jasné, že dlouhodobá cesta s co největší
svobo-dou v plánování je nejlepší způsob, jak rozložit náklady a dostat se na
přívětivé ceny.
Avšak teprve v případě, kdy se ani v cílové destinaci nebudete příliš přesouvat,
se
dostanete na náklady blízké těm, které na život mají místní. Na výlety můžete
bez
problémů vyrážet z jedné základny.
Při dlouhodobých pobytech ušetříte nejvíce peněz za bydlení. Na Airbnb často
auto-
maticky dostanete týdenní či měsíční slevu. Pokud nedostanete, řekněte si o ni.
Ještě
lepší je, když bydlení řešíte na místě. Například v Chiang Mai bez problémů
seženete
kondominium za 5000 Kč na měsíc. U krátkodobého pronájmu byste stejnou
částku
za podobné bydlení zaplatili za týden, maximálně 10 dní.
Za dopravu ušetříte už jen z principu, protože se méně přesouváte. Zároveň vám
nebude vadit počkat si několik dní na levnější letenky nebo zvolit pomalejší
variantu.
V Asii si pak většinou koupíte motorku, případně zaplatíte za její měsíční
pronájem
jen o něco málo více, než kdybyste si ji pronajali na týden.
Spoustu peněz ušetříte i za jídlo. V první řadě si mnohem snáz můžete sami vařit
– jíst každý den v restauracích není, s výjimkou nejlevnějších zemí, úplně dobrý
nápad. Doma to takhle také neděláte. Krom toho si brzy najdete podniky s
nejlepším
poměrem ceny a kvality, takže ani za slušnou večeři venku nezaplatíte majlant.
Lucie a Karel Tatransky ve svém článku psali: „Cestování velmi efektivně učí
rozumnému finančnímu chování. Omezené prostory minimalizují impulzivní
nakupování. Cokoliv,
co musíte při dalším přesunu sbalit, převézt a znovu vybalit, představuje zátěž.
Dvakrát si
proto rozmyslíte, zda to, co chcete koupit, opravdu potřebujete.“ Máme to úplně
stejně.
A to nejlepší? Díky dlouhodobému pobytu v jedné zemi budete vědět, kolik má
co
stát. Tam, kde se smlouvá, je to výhoda číslo jedna. Nenecháte se oškubat, ale
záro-
veň ceny zbytečně nepodstřelíte. Málokdy se také dáte nachytat na klasické turi-
stické pasti a navenek nablýskané nekvalitní služby. To se přitom zdaleka netýká
jen Afriky, Asie a Jižní Ameriky. I v Evropě vám velmi pomůže znát skutečné
ceny
a místa, kam chodit nakupovat.
Více si cestu užijete
Také jsme se dříve snažili vidět co nejvíc. Hlavně když jsme konečně mohli
vypad-
nout z ČR. Jenže až díky svobodě spojené se životem na cestách jsme pochopili,
že
si vše nejlépe užijeme, když nikam nespěcháme. Pokud se nám někde líbí, klidně
zůstaneme několik týdnů. Pokud nelíbí, sebereme se a jedeme dál.
Karavanová nomádka Renča Válková, o které se v knize ještě dočtete, říká: „Při
našich
cestách v karavanu většinou nejezdíme po dálnicích. Když potkáme pěkné místo,
rádi zasta-
víme. Už při samotné cestě poznáváme zemi, krajinu i lidi. Vůbec nám nevadí, že
do cíle doje-
deme o něco pomaleji. Pokud tedy vůbec nějaký konkrétní máme.“
Zjistíte, co chcete v životě dělat
Při pomalém cestování máte spoustu času na přemýšlení. Uvědomíte si, co vás
nej-
víc baví, co vám nejvíc leze na nervy a že to tak vlastně vůbec nemusí být. Navíc
potkáte spoustu inspirativních lidí, kteří vám buď nastaví tolik důležité zrcadlo,
nebo
přímo poradí. Spousta lidí díky měsícům na cestách rozjede nové podnikání
nebo se
třeba rozhodnou jít znovu studovat a úplně změnit obor. Právě práce na cestách
vám
pomalé cestování nejsnadněji umožní.
Gap year a Work & Travel
Původně jsme tady chtěli rovnou přejít na jednotlivé profese. Jenže když jsme
sbírali
zpětnou vazbu na knížku, několik lidí nám řeklo, že na začátku chybí kapitola
pro
ty, kdo si chtějí jen udělat zhruba rok volno a poznávat svět. Dává to smysl –
velká
část profesí, které jsme do knížky zařadili, se bude hodit právě těm z vás, kdo
chcete
vyrazit na velkou cestu a nemáte dopředu našetřené peníze na celou dobu.
Proč a kdy si udělat rok pauzu?
Gap year – tedy rok vyhrazený cestování, zkoušení nových věcí, pomáhání či
prostě
jen hraní si by si podle nás alespoň jednou za život měl zažít každý. Známe
dokonce
i lidi, kteří si takový rok dopřávají v pravidelném intervalu osmi až dvanácti let.
Všichni se potřebujeme občas zastavit, podívat se na život s nadhledem a podle
potřeby měnit kurz. Když totiž bez přestávky běžíme tempem dnešní
společnosti,
často si ani nevšimneme, jak hodně jsme se vzdálili od svých ideálů, snů a
všeho,
díky čemu jsme skutečně šťastní. Bohudík jsme se narodili do země a doby, kdy
si
takový gap year můžeme dovolit opravdu všichni. Stačí chtít. Doufáme, že vám
s tím
pomůže i tato kniha.
V Austrálii, na Novém Zélandu, v Kanadě, v Izraeli, Dánsku, Holandsku či
Německu
je naprosto běžné dát si rok pauzu po střední škole, případně v průběhu vysoké.
Podle
nás to dává opravdu smysl a těší nás, že před ukončením studia vyráží do světa
také
čím dál víc mladých Čechů a Slováků. Matouš je studentům přeci jen věkem o
něco
blíž, a tak vám zkusí předat svůj pohled na věc:
„Měl jsem štěstí na rodiče, lidi kolem nich i lidi, které jsem potkával. Už v
prváku na gymplu
jsem tak začal fotit na zakázku a hrát si s různými podnikatelskými nápady.
Většinu času
jsem trávil se staršími a zkušenějšími lidmi, kteří byli podobně podnikavě
naladění jako já.
Tím pádem jsem měl po maturitě celkem jasno, co chci a jaké možnosti dnešní
svět nabízí.
Jenže většina spolužáků absolutně netušila, co chtějí v životě dělat. Někteří to
netuší ani teď,
když končí magisterské studium. To samé vidím i u spousty mladých lidí, které
potkávám na
přednáškách a kurzech. Na střední škole vám totiž nikdo neukáže, jaké
příležitosti reálně máte.
Zároveň se většinou jaksi zapomenou zmínit o tom, že nic jako ‚jistý job až do
konce života‘ už
dnes neexistuje. Naprostá většina lidí tak během svého života vystřídá i desítky
zaměstnání,
mnoho z nich jednou či vícekrát úplně změní obor. S tím se ve školách moc
nepočítá.
Dnešní systém oficiálního vzdělání je ale nastavený tak, že bychom se nejpozději
po střední
škole měli rozhodnout, co budeme celý život dělat. Jak si ale mohou ani ne
dvacetiletí vybírat
z příležitostí, které neznají? Viděl jsem už tolik nadaných a pracovitých lidí vzdát
své sny jen
proto, že měli pocit, že se jimi neuživí. Místo umělecké školy šli studovat
ekonomku. Místo
botaniky či historie studují pedák, přitom s dětmi nechtějí mít nic společného.
Místo rozjezdu vlastního malého podnikání pendlují od školy ke škole a trápí se.
I mně ze všeho nejvíc otevřelo oči až dlouhodobé cestování a potkávání s lidmi z
celého světa.
Myslím, že gap year by u mladých lidí měl být mnohem víc podporovaný. Hlavně
ze strany
rodičů a střední školy, ideálně samozřejmě ale z celé společnosti a státu. Právě
rok v zahraničí
jim ohromně pomůže se pak mnohem zodpovědněji rozhodnout, na jakou životní
dráhu se
vydat.“
Jak už jsme ale zmínili, dlouhodobé a pomalé cestování vám přinese i spoustu
dal-
ších pozitiv. Zkušenosti, přátele, samostatnost a umění postarat se sám o sebe,
větší
rozhled, toleranci a v neposlední řadě i hodnotnou zmínku v životopisu. Jako
stu-
denti máte nejlepší příležitost vyrazit – v ČR vás nedrží hypotéka, rodina ani
slibná
kariéra. Čím dál víc zemí také nabízí Work & Travel či Working Holiday víza,
díky
kterým si můžete snadno vyzkoušet práci tam, kam byste se jinak dostávali jen
hodně
těžko. Ještě se k nim dostaneme.
Vzít si na delší dobu neplacené volno ale dává smysl i v průběhu kariéry.
Takzvaný
job break nebo sabbatical začíná být po světě čím dál rozšířenější. Hodně lidí si
jen
chce odpočinout, strávit víc času s rodinou či si splnit cestovatelské sny. Mnoho
z nich ale volno využije k přehodnocení priorit, snaží se například
dobrovolničením
pomáhat, kde je to třeba, nebo rozjíždí vlastní podnikání. Spousta lidí kolem se
vám
dlouhé volno bude snažit rozmluvit jako „hloupost”, reálně ale půjdete do
minimál-
ního rizika a dost možná otočíte život o 180 stupňů. K lepšímu, samozřejmě.
Jen málo zaměstnanců si uvědomuje, jak těžké je pro firmu najít za ně náhradu.
Obzvlášť v dnešní době, kdy pracovní trh trpí zoufalým nedostatkem kvalitních
lidí.
Pokud tedy poctivě deset, dvacet nebo třicet let pracujete v jednom oboru a
snažíte se
neustále posouvat dopředu, nebojte se, že kvůli pauze přijdete o příležitost dostat
se
na úplnou špičku. Mnoho firem vám dobrovolně dá i víc než 6 měsíců
neplaceného
volna. Často si o něj stačí říct. Případně pohrozit výpovědí. Ve výsledku je to
win-
-win – vy můžete cestovat a načerpat nové síly a firma má celkem velkou jistotu,
že
se jí vrátíte. Pokud čas využijete krom cestování i k dalšímu vzdělávání či
získávání
zkušeností v oboru, může vám zaměstnavatel pomoct i s financováním.
Lenka Mydlová, která často píše i pro blog Travel Bible, si takový job break
vzala
a napsala skvělý článek, jak na to. Dlouhé neplacené volno dostala i Petrova
žena
Míša a říká: „Čím dál víc jsem toužila po svobodě, změně a načerpání nových
sil. Svému
zaměstnavateli jsem s dostatečným předstihem připravila kompletní plán, jak mi
dát prostor
užít si života plnými doušky a přitom zajistit agendu, která spadala do mých
kompetencí.
Moje naprostá otevřenost, upřímnost, odhodlanost a několik let kvalitně
odváděná práce na
jedné straně, rozumně smýšlející nadřízení na straně druhé – to vše mi přineslo
sedm měsíců
neplaceného volna. Řekla bych, že je to benefit, o kterém se moc nemluví a není
pro každého.
A zda je zrovna pro vás? To zjistíte, až si o něj řeknete.“
..... pokračování kapitoly v knize .....
Chytří cestovatelé
Jen málokdo se dokáže živit přímo cestováním. Přesto na takové lidi narazíte a
můžete
se mezi ně zařadit i vy. Naopak lidí, kteří si cestováním přivydělávají na další
ces-
tování, známe spoustu. Někteří občas dělají průvodce pro cestovku, další
pořádají
vlastní dobrodružné expedice, jiní prodávají kalendáře a fotky z cest, někdo si
občas
přivydělá jako kapitán jachty, nebo se jen zdarma sveze jako člen posádky a za
mytí
nádobí dostane drobné kapesné navrch.
Tak jako tak ale musíte umět něco navíc a spojit to přímo s cestováním. Pojďme
si
ukázat ty nejčastější a nezajímavější příklady.

Cestopisec
Pro psaní článků o cestování nepotřebujete nutně kvalifikaci. Stačí dobrá znalost
angličtiny nebo i češtiny, zápal pro věc, zkušenosti a cit pro práci se slovy.
Začněte od
svého blogu, pokračujte psaním na jiné weby (třeba i zdarma) a pokud budete
dobří,
postupně se můžete vypracovat k psaní pro velké noviny a magazíny. Spoustu
tipů
a triků, jak a kam psát, najdete v poslední části Travel Bible, pojďme si teď ale
přiblí-
žit aspoň některé příležitosti.
Nové (placené) autory stále hledá Hedvábná stezka, Infoglobe nebo Rozvojovka.
Pokud máte super téma a umíte se popasovat s případným odmítnutím, napište
do
časopisů jako Koktejl či Lidé a Země. Zkuste i firemní časopisy aerolinek a
dopravců,
třeba ČD pro vás, Žlutý anebo jednu z nejvyšších met všech autorů-cestovatelů –
magazín Open Skies společnosti Emirates. Potřebujete se jim ale trefit přesně do
noty,
takže nejdřív prozkoumejte, co publikují a jak fungují. Hodně pomůžou i
„nudné“
články z České republiky a okolí. Takové texty nechce nikdo moc psát, přitom je
po
nich v redakcích českých magazínů i novin obecně obrovská poptávka.
I v zahraničí narazíte na spoustu zajímavých příležitostí, kde publikovat – sice
vás
čeká mnohem silnější konkurence, ale možností je celkově mnohem víc a často
platí
i více peněz. Máte-li už něco za sebou a nedělá vám problém psát anglicky,
můžete se
pokusit dostat své texty do největších světových magazínů. Pokud nemáte
dostatek
referencí a skvělý článek napsaný přesně pro některou z jejich rubrik, ani se
nena-
máhejte s oslovováním, zapadnete mezi tisíci dalšími. Zkušenosti a pečlivá práce
se
ale cení, a když budete dostatečně vytrvalí, můžete rozjet skvělé spolupráce.
Samo-
zřejmě za úplně jiné peníze než v ČR. Pro představu – za několikastránkový
cestopis
s fotkami v českém tištěném magazínu dostanete většinou maximálně jednotky
tisíc
korun. V zahraničních magazínech to mohou být i nižší tisíce dolarů. Skvělý
přehled
o webech a magazínech, kde (a zhruba kolik) dostanete zaplaceno, najdete na
Who
Pays Writers?.
Nezapomeňte ani na úzce zaměřená média například o motorkách, vodáctví či
raf-
tingu, fotografování a videu, zimních sportech či potápění. U českých vás sice
málo-
kdy zaplatí, v zahraničí se ale díky úzce zaměřené – a tedy drahé – inzerci
můžete
dostat na velmi slušný honorář. Většina autorů se automaticky snaží dostat do
čistě
cestovatelských a velkých médií, proto v těch oborově zaměřených narazíte na
mno-
hem menší konkurenci.
Můžete využít i toho, že cestování je trend a čím dál víc firem využívá obsahový
marketing. Cestovatelské zážitky se dají pojmout marketingově, takže můžete
obo-
hatit firemní magazíny. Důležitý je nápad – například outdoorové značky nebo
ces-
tovní kanceláře potřebují kvalitní obsah na své blogy. Můžete tak psát o
extrémních
sportech, luxusním cestování či výletech s rodinou. Přesně tak, abyste se trefili
do
cílové skupiny klienta. Firmy vám za kvalitní obsah rády zaplatí velmi slušné
peníze
a je jim úplně ukradené, kde se zrovna touláte.
Slova navíc nejsou jediný nástroj, cestopisy a reportáže můžete i natáčet. Dnes
už
klidně i na lepší smartphone nebo GoPro. Živit vás mohou třeba videoreportáže
pro
pořady Objektiv nebo Víkend.
Díky dlouhodobější spolupráci s médii se navíc můžete dostat i ke
sponzorovaným
výletům – takzvaným press tripům. Země, regiony, města i například aerolinky
rády
zvou novináře, aby jim ukázaly to nejlepší, co nabízí. Za takové cesty sice nedo-
stanete zaplaceno a měli byste o nich alespoň něco napsat, zas se ale podíváte do
míst, kam se běžný člověk mnohdy nedostane, a užijete si luxusu pěkných
hotelů, či
dokonce business class v letadle. O press tripech jsme zveřejnili podcast s
novinářem
a blogerem Tomášem Hájkem. Pokud vás zajímá víc, jak se k takovým tripům
dostat,
určitě si ho poslechněte.
Tomáš se k press tripům dostal díky práci pro Lidové noviny. „Letěl jsem díky
pově-
ření redakce na mezinárodní press trip do španělské Málagy. Načerpal jsem tam
informace
a napsal z toho několik článků. Dnes i díky předchozím výstupům absolvuji tak
7–12 press
tripů ročně. Sám jsem ale cestoval už předtím, bavilo mě fotit lidi při práci třeba
v Guatemale
na kávových či banánových plantážích. Mnoho lidí u nás si ani neumí představit,
jak to tam
vypadá, a tak jsem o tom napsal článek. Novinařina a focení mě baví a cestování
bylo k těmhle
dvěma oborům přirozeným doplňkem. Časem se mi začala hromadit témata,
která se třeba
nikam nehodila, a tak jsem si založil vlastní blog www.mylosthat.com,“ říká. My
k tomu jen
doplňujeme, že se pustil i do druhého blogu, tentokrát konkrétně o cestování s
rodi-
nou – mrkněte na www.objevimesvet.cz.
„Samotné psaní je výdělečnou činností jen pro pár lidí. Například Láďa Zibura
se s tím popa-
soval tak, že si vytvořil vlastní kategori . Je vtipný a jeho one-man show přitáhla
takovou spoustu lidí, že si mohl dovolit napsat knihu, protože věděl, že ji prodá.
Psaním článků se moc
uživit nedá. Já mám v portfoliu přes 40 destinací a spolupracuji s více než
desítkou redakcí,
ale na uživení to není. A to mám ještě výhodu, že nejen píšu, ale i fotím. Více mě
živí focení
a také prodej fotek přes fotobanky,“ prozrazuje Tomáš.
Na co si dát pozor? „Na chyby v textu a rozmazané fotky. Ale z vlastní
zkušenosti vím,
že vyhnout se tomu nedá, je tedy třeba mít někoho, kdo to po vás přečte,“ říká
Tomáš. A per-
lička na závěr? „Jednou jsem si všiml, že Playboy má uvnitř i cestovatelské
reportáže, tak jsem
jim zkusně nabídl materiál o kohoutích zápasech v Peru. A ono to vyšlo.“
Průvodce na volné noze
Potřebujete mít rádi komunikaci s lidmi a k tomu dobře znát své milované místo.
Ať
už to je váš původní nebo nový domov. Pak se můžete stát buď klasickým
průvod-
cem pro cizince, k čemuž potřebujete průvodcovský kurz pro danou lokalitu,
nebo si
vytvořit vlastní specializovanou vycházku.
Lidé poslední dobou hledají hlavně autentické zážitky a opravdový život spíš
než
přehled historických dat. To je šance pro vás, abyste se více specializovali a
udělali
z nudné prohlídky zábavný poznávací výlet. Ukažte lidem nejlepší jídlo, kávu,
skryté
uličky, blešáky, soukromé minipivovary nebo je vezměte do oblíbených či
netradič-
ních barů. Využijte toho, co vás baví, a pomozte lidem se stejným zájmem
poznat
město či zemi tak, jak by to bez vás jen těžko zvládli. Kamarádi takto třeba
lidem na
webu Milujeme Krétu ukazují nejlepší soutěsky na Krétě, Miloš Křepelka zase
vyu-
žívá své perfektní znalosti Benátek. I Česká republika a hlavně Praha a Brno
jsou k podobnému poznávání naprosto geniální, takže si tak klidně můžete
přivydělat na
cesty i kousek za domem.
Ve městech jako Palermo, Hanoj nebo Bangkok, jsou naprosto běžné tour po
nejlep-
ším street food, tak proč to nezkusit i na jiných místech, kde se dá dobře najíst?
Skvělé
restaurace a bistra u nás rostou jako houby po dešti, tak je ukazujte i cizincům.
Jiní
turisté ocení třeba kolečko po zapadlých vinárnách nebo nejkrásnějších
kavárnách
v daném místě. Můžete je vzít na cykloprojížďku skrz vinice jižní Moravy,
ukázat
jim nejhezčí místa Českého Švýcarska
Nedržte se ale jen gastronomie. Dělejte průvodce po bleších trzích nebo
hudebních
klubech, zkuste prohlídku kombinovanou s fotografickými zastávkami nebo
ukažte
lidem nejlepší street art a popište jim, jak celá komunita sprejerů funguje.
Případně
využijte svoje znalosti a nabídněte komentovanou prohlídku po stopách
známého
umělce. Hlavně se pusťte do něčeho, co vás opravdu baví a zajímá. Turisti rádi
zaplatí
za vaše nadšení, znalosti a příjemnou společnost.
Že se tento trend v průvodcovství rozmáhá, potvrzuje i zájem ze strany Airbnb.
Tato ubytovací platforma totiž v době psaní této knihy čerstvě rozjela sekci
Zážitky.
Mezi prvními zážitky jsme objevili týpka, který prohlídku pařížského Louvru
oži-
vuje vlastní stand-up comedy show. V průběhu roku 2017 se Zážitky
(Experiences)
spouští ve většině velkých měst světa a vůbec nemusíte zároveň ubytovávat,
abyste
si vlastní zážitek mohli na Airbnb vytvořit.
„Pokud na cestách nemáte příliš mnoho času, není úplně snadné poznat cizí
město tak, jak
bych se ho snažil vidět já – očima místních. Zpomalit, ztratit se, posedět s
neznámými lidmi na
kávě či v parku, objevit šarmantní zapadlé uličky, ochutnat skvělé jídlo za
příznivé ceny, najít
nádherné graffiti, zajít na pivo do minipivovaru… Airbnb Zážitky jsou pro ty,
kdo nemají čas
ztrácet čas ztrácením se. Jednoduše – zaplatíte někomu místnímu, kdo vám ukáže
to, co vás
nejvíc zajímá. Mezi Zážitky ale objevíte i spoustu věcí, které si můžete vyzkoušet
a naučit se
je. Například v Tokiu připravujete s místními sushi, ochutnáváte saké, vytvoříte
si tradiční
ikebanu, uvaříte miso či vyzkoušíte některý z tradičních bojových sportů. Však se
koukněte
sami, ” píše Matouš ve svém článku na Travel Bibli.
Připravit zážitek sice není úplně jednoduché, není to ale nakonec žádná věda,
což
potvrzuje i náš kamarád Jack z Tokia: „Když jsem poprvé viděl stránky ostatních
Zážitků, měl jsem pocit, že musím vymyslet unikátní, magický výlet. Každý
hostitel
nabízel jedinečný zážitek a všichni to byli úžasní lidé.
Já žádný speciální talent ani schopnost nemám, teprve jsem dokončil univerzitu.
Dlouho jsem přemýšlel, v čem jsem opravdu dobrý a co by mohlo lidi zajímat.
Nako-
nec jsem připravil prohlídku mojí oblíbené a zároveň unikátní čtvrti Yanaka na
kolech.“
Ideálně se zaměřte na něco, co ještě nikdo nenabízí. Zaznamenali jste, že v Praze
dělají tak trochu jiné prohlídky bezdomovci? Kreativitě se meze nekladou. Jen
pozor na místní předpisy. Například v některých zemích jihovýchodní Asie
nemůžete provádět bez doprovodu místního průvodce s licencí.
Posádka na jachtě
Pro tuto práci se hodí zkušenosti z pohostinství, znalost několika jazyků a
certifikáty.
Obvykle také podstoupíte trénink, který vás zaškolí do práce a fungování na
jachtě.
Podle velikosti jachty máte na starost jen část povinností. Mimo jiné je potřeba
se
postarat o jídlo, nápoje a jejich servírování, doplňování zásob, úklid a
zútulňování
jachty, program v místě kotvení, pochopitelně technické zázemí atd. Odměnou
za
tvrdou práci vám budiž cestování po moři, přístavech a plážích, stejně jako
dobrý
plat.
Co přesně dělají jednoliví členové posádky? Na stránce Super Yacht najdete
přehled toho, co se od vás očekává na konkrétní pozici. Pokud jste vybrali tu
nejvhodnější
pro vás, podívejte se na SuperyachtJobs na nabídku pracovních pozic.
Dostat se můžete i na menší lodě. Inzeráty majitelů jachet, kteří hledají parťáka
nebo
se sami plavit neumí, najdete na Desperate Sailors. Stačí chvilka surfování (po
internetu) a vyplouváte!

Pilot
Možná jste o práci v oblacích snili už jako malí – není divu, my občas taky.
Piloti
mají prestižní zaměstnání, skvělý plat a cestují po celém světě. Trvá několik let,
než
se dostanete k řízení Boeingu nebo Airbusu, ale následná práce i odměny stojí za
to.
Cena pilotního výcviku se podle kategorie dostává do stovek tisíc až do milionů,
proto
řada budoucích pilotů začíná jako stevardi a k práci pilota se vypracují postupně.
Pokud jste skromnější, možná by se vám líbilo létat malými letadly mezi
tropickými
ostrůvky nebo s vyhlídkovými lety. Na to vám stačí i levnější licence.
Nejrychleji získáte povolení na bezmotorové létání a motorové kluzáky, rychle
si
osvojíte i ultralehké letouny. Více peněz a zkušeností už potřebujete k tomu, aby
se
z vás stal pilot lehkých letounů, který může přepravovat maximálně 4 osoby.
Top
mezi kapitány je pak soukromý pilot nebo profesionální pilot dopravních a
obchod-
ních letadel.
Samozřejmě kromě peněz potřebujete pevné zdraví. Než se pustíte do výcviku,
nej-
dříve vás vyšetří letecký lékař, který prověří, zda splňujete podmínky nutné k
získání licence. Konkrétní prohlídka se liší podle náročnosti a pokročilosti
průkazu, o který
usilujete. Vyšetřuje se vše od očí přes srdce, zároveň také podstupujete obsáhlé
psy-
chologické testy.
Letuška
Stát se stevardem nebo stevardkou na palubě letadla můžete v ČR u ČSA nebo
Tra-
velService, s evropským pasem a dobrou znalostí angličtiny můžete ale o místo
žádat u většiny nízkonákladových leteckých dopravců jako Ryanair či Wizz Air
a dokonce
i u některých národních aerolinek. Jednou za čas nabírají posádku také největší
svě-
tové aerolinky, jako jsou prestižní Emirates nebo Qatar Airways. Nejdřív však
pro-jdete v ČR výběrovým řízením o několika kolech a když vás přijmou,
stěhujete se
do jejich střediska (pro Emirates Dubaj, pro Qatar Airways Dauhá), kde
podstoupíte
intenzivní trénink. A s nimi pak doslova proletíte celou zeměkouli.
„K létání jsem měla blízko už od raného dětství. Už jako malou holku mě
fascinovalo vše, co mělo křídla. Později mě táta brával na letecké dny (Roudnice
nad Labem, Hradec Králové,
Kbely, staré letiště Ruzyně). Studovala jsem na VŠ, zabývala se výukou cizích
jazyků, ráda
jsem cestovala a také mi dělala radost práce s lidmi. Na internetu jsem našla, že
za cca 2
měsíce bude probíhat konkurz na palubní průvodčí, přihlásila jsem se a
konkurzem úspěšně
prošla,“ popisuje svůj příběh Lucie Jeschková, která již 10 let tráví svůj
pracovní čas
„v trubce“, jak tomu na palubě s úsměvem říkají.
Jak práce letušky vypadá? U krátkých tras do 5 až 6 hodin letíte tam a zpátky.
Na
delších letech zůstáváte v cílové destinaci celý den, takže máte čas se vyspat
nebo
vyrazit na výlet. Jako cabin crew máte hrazené ubytování nejen doma, ale i tam,
kam letíte (včetně kapesného na útratu). Plat tedy můžete šetřit, investovat, nebo
si
užít zlaté časy na vysoké noze. Mimochodem, muži-stevardi se mají mezi
krásnými
slečnami jako v ráji.
„Člověk si musí uvědomit, že jde o práci na směny – střídají se nepravidelně
směny denní,
noční a to různě dlouhé. Žít ve stejném rytmu jako běžní lidé je tak skoro
nemožné. V praxi
to třeba znamená, že když ostatní s klasickou pracovní dobou mají nejvíce volna
(pátky večer,
víkendy, svátky, letní prázdniny), má palubní personál většinou nejvíce práce,“
dodává Lucie
a pokračuje: „Nepravidelnost a s tím související rozhození přirozeného biorytmu
těla je i nej-
větším úskalím této práce. Každý, kdo se pro tuto práci rozhodne, by si proto měl
dávat velký
pozor na svou životosprávu. Dobře a kvalitně se stravovat, hýbat se a hlavně
nezapomínat na
pořádný spánek (pokud to jen jde) a odpočinek. Prostě o sebe vědomě pečovat!
Znám spoustu
lidí, kteří se tak plně oddali své práci, že už kromě ní nedělají nic jiného. Je
krásné, že létání tak milují, ale neměli by zapomínat i na svou rodinu, přátele,
koníčky. Myslím, že by vše v životě
mělo být v jakési rovnováze.“
A co vše může člověk na palubě letadel zažít? „Je to už pár let, co jsem vezla v
busi-
ness třídě pána s vyšlechtěným králíčkem. Přišlo mi úsměvné, jak kolem něj
během
celého letu běhal, podstrojoval mu laskominky, staral se o něj jako o nějakou
cele-
britu. Přitom vedle něj seděla jeho rodina, které si za celou dobu letu téměř
nevšiml.
Člověk se někdy nestačí divit. Musím ale říct, že toto povolání vám v mnohém
ote-
vírá oči a rozšiřuje hranice. Vozíte pasažéry různých národností s odlišnými
kultur-
ními zvyky, různým chováním. To vás obohacuje v každém směru.“
Pokud vás zajímá více informací, Lucie o práci letušky píše skvělý web
www.jaletim.
cz, případně se zastavte na FB stránce Letadlem s úsměvem.

Airbnb hostitel
Zůstane váš pokoj nebo byt po odjezdu prázdný? Buďte chytří a pronajměte ho.
Pro-
nájem vám může pokrýt řadu nákladů včetně hypotéky a také vám podrží místo,
abyste se měli kam vracet.
Krátkodobý i dlouhodobý pronájem si zařídíte přes Airbnb, které v posledních
letech zažívá boom, zejména v Praze. Pokud poskytnete byt turistům, během
vaší nepří-
tomnosti se musí někdo postarat o hosty (nebo si aspoň předat klíče) a také
uklidit
ubytování pro další. Tuto práci na dálku delegujte na spolehlivé kamarády, kteří
umí
anglicky a rádi si přivydělají pár korun. Nebo se obraťte na specializované
služby
a správce, s jejichž pomocí si ubytování udrží ta nejlepší hodnocení.
Jak začít a jak je to s daněmi? Průvodce pronájmem Airbnb najdete ve článku na
TravelBibli. Mrkněte i na web Lenky Papřokové hostitelka.cz, ať máte
představu, jak to dělá člověk, kterého skutečně hostitelství živí a přitom téměř
polovinu roku tráví
v zahraničí. Lenka mimo jiné stojí spolu s Robertem Vlachem za skvělým
projektem
Retreat.cz.
„Jako hostitelka pečuji o hosty, kteří přijedou pracovat a tvořit do Beskyd na
Retreat – tady
mi pomohlo přestat si namlouvat, že jsem jediný člověk na světě, kdo zvládne
perfektně ukli-
dit. Není to pravda,” říká o své práci se smíchem Lenka. „Postupně sepisuji
úplně všechny
opakující se činnosti. Vytvářím si tak procesy v aplikaci Procesoid. Můžu pak být
v zahraničí
a v Česku vše funguje, jak má. Do procesu přizvu svoji mamku nebo blízké
kamarády, aby mi
pomohli s tím, co na dálku nezvládnu. V mém DNA snad chybělo plánování.
Musela jsem ho
na svoji práci i život našroubovat. Za zážitky a možnost žít část roku v jiné zemi
to ale stojí,“
dodává.
Existují ale i jiné možnosti/weby. Na dlouhodobější pronájmy využijete i řadu
jiných
serverů jako HomeAway. Nebo zapátrejte v českých luzích a hájích –
doporučujeme
projekt Flatio, taktéž určený pro pronájmy v řádu měsíců. Pokud jedete pryč na
půl roku až rok, pronajměte byt studentům, kteří ocení bydlení placené jen po
dobu
semestru.
..... další možnosti v knize .....
Stále online
Víc a víc lidí dnes pracuje na dálku. Alespoň částečný přechod od „open space“
kan-
celáří k práci z domu, kaváren či coworkingů byl v podstatě nevyhnutelný. Práce
na
dálku eliminuje čas dojíždění, neflexibilitu jak na straně firem, tak zaměstnanců,
i obrovskou pracovní neefektivitu a vysoké náklady klasických kanceláří. Je
téměř
jisté, že téměř každý, kdo z pracovního hlediska jen trochu může, bude do deseti
let částečně nebo úplně pracovat mimo kancelář a profitovat z toho budou
všechny
strany.
Jenže kdo říká, že musíte čekat deset let? I u nás už dnes na dálku pracuje
obrovské
množství lidí v mnoha oborech. Průkopníci byli programátoři, účetní a
překladatelé
na volné noze, to už ale zdaleka neplatí. Přibylo jak oborů, tak zaměstnanců.
Samo-
zřejmě, jako programátoři na volné noze máte pořád nejlepší pozici, ale i když
neu-
míte napsat ani <, [ či } (pro neznalé – to jsou často používané znaky v
programova-
cích jazycích), můžete dnes celkem bez problémů pracovat přes internet.
Od práce z domu v Čechách je pak už jen malý krok k práci z domu v úplně jiné
zemi. Termín digitální nomádství už jste určitě slyšeli. Jenže aby to nebylo příliš
jed-
noduché, sousloví digitální nomád(ství) je u nás často používané i tam, kde
vůbec
nedává smysl. Hlavně v médiích, kterým skvěle hraje do noty představa člověka
s notebookem a tropickým drinkem na ještě tropičtější pláži. Ani sami lidé, které
tak
média označují, se úplně neshodují v názoru ohledně významu. Nebudeme to
zde
dlouze rozpitvávat – o tom, kdo je a není digitální nomád, jsme psali už na blogu
Travel Bible a vlastně i v knize. Alespoň ve zkratce: Digitální nomád v
původním významu označuje člověka, který se dlouhodobě (více
či méně často) přesouvá z místa na místo, ale místo ovcí, velbloudů, sobů či
obchodu
mu obživu poskytují digitální technologie. Počítač, telefon, internet.
Pokud na týdenní dovolené u moře vyřizujete e-maily, jste sice digitální, ale ne
nomád. Pokud cestujete a pracujete při tom na farmách, v kavárnách či učíte
anglič-
tinu, jste sice nomád, ale ne moc digitální. A „podnikání z pláže“ je nesmysl.
Zase se
vám někdo snažil snadno prodat téměř nesplnitelný sen. Z pláže se pracovat
nedá.
A podnikání je také práce. Tečka.
Takže: Digitální nomád je člověk, který se dlouhodobě přesouvá z místa na
místo
a živí ho práce přes internet. Může přitom být jak freelancer, tak zaměstnanec
či
podnikatel.
No dobře, nemusíte hned opustit ČR navždy, prodat bydlení a začít žít nonstop
na
cestách. I když známe digitální nomády, kteří tak žijí mnoho let. Potkali jsme
Ameri-
čanku, která nomádí už od roku 2006 a pořád ji to baví.
Jenže takových je naprosté minimum. Většina našich kamarádů vyráží do
zahraničí
na 1–5 měsíců v roce, nejčastěji proto, aby chytře přeskočili zimu. Nevidíme
důvod,
proč by si nemohli říkat digitální nomádi. Nejedou totiž na dovolenou. Jedou
pra-
covat. Někteří pár hodin denně, někteří ve stejném (vražedném) tempu jako
doma.
Plán cesty pak logicky musí být práci přizpůsobený. Zároveň na cestě utratí
nejvýše
tolik, kolik vydělají. Drží pozitivní nebo neutrální cash flow. Celé to mnohem
lépe
vystihuje termín location independent a již zmíněná práce na dálku.
Ale ať se tu nezasekneme u termínů, pojďme zpět k tématu knihy. Jak už jsme
zmí-
nili, spoustu profesí můžete s trochou štěstí dělat na dálku a cestovat, jak je libo.
Tedy
skoro. Rozhodně nejste svázaní tolik, jako u práce vázané na jedno místo, pořád
ale
potřebujete nějaký pracovní režim, zázemí a hlavně stabilní a pokud možno
rychlé
připojení na internet. U některých oborů se nevyhnete občasnému návratu do
zemí,
kde máte své klienty, u jiných můžete cestovat skutečně nonstop a nikoho
nebude
zajímat, kde se zrovna touláte. Zajímavý je i fakt, že s digitálními nomády zatím
téměř nepočítají mezinárodní dohody. Můžete tak jezdit na turistická víza,
pokud
tedy samozřejmě nemáte v dané zemi klienty.
Dát dohromady seznam všech profesí, které lze dnes vykonávat na dálku, je
nemožný
úkol. Navíc zítra už nebude platit – s rozvojem technologií a infrastruktury jich
totiž
neustále přibývá. Proto jsme se snažili sepsat ty nejčastější a navrch pár perliček,
které jsme nasbírali na cestách. Občas se totiž stačí zamyslet, jak by se zrovna
váš
obor dal dělat na dálku, i když máte ze začátku pocit, že to není možné. Skvělý
pří-
klad je práce ve filmu, o které se dál také dočtete. Dokud jsme v Thajsku
nepotkali
nomáda, kterého živí postprodukce videa pro velké filmové studio, měli jsme
pocit,
že nic takového není možné. Potřebujete přece extrémně výkonný počítač, velký
monitor, častou komunikaci s týmem a hlavně – zpracovávat obrovské množství
dat.
Jenže nám nedošlo, že velký monitor si můžete koupit či půjčit na místě a
dostatečně
výkonný počítač pro práci s videem je dnes i pořádně našláplý MacBook Pro,
komu-
nikaci vyřešíte online a internetové připojení v Thajsku je tak rychlé, že
celovečerní
film v plném rozlišení stáhnete za pár minut. Najednou nikdo neřeší, kde zrovna
jste, hlavně že je práce hotová.
Na volné noze, zaměstnanec, nebo podnikatel?
Na dálku samozřejmě můžete pracovat i jako zaměstnanci, jen to nebude tak jed-
noduché. Alespoň na první pohled ne. Mezi digitálními nomády stále potkáte
nej-
víc podnikatelů – ať už jde o profesionály na volné noze (freelancery), nebo
majitele
firem. Sami do této kategorie patříme, takže se můžeme podělit o víc zkušeností.
Ještě než se do toho pustíme, odkážeme vás na knihu Na volné noze od zaklada-
tele stejnojmeného portálu Roberta Vlacha. Neradi někomu propůjčujeme
biblické
nálepky, Robertova kniha si ji ale zaslouží. Robert se v ní totiž stejně jako my v
Tra-
vel Bibli pokusil zeširoka pojmout celé rozsáhlé téma a povedlo se mu to na
výbor-
nou. Kniha funguje jako skvělý rozcestník pro všechny od těch, kteří o
podnikání
na volné noze teprve uvažují, až po zkušené freelancery. Oba jsme na volné noze
už
nějakou dobu a oba jsme si před nějakou dobou prošli i Robertovým
víkendovým
školením podnikání na volné noze (které také rozhodně doporučujeme), přesto
jsme z knihy získali mnoho nového a hlavně si skvěle srovnali myšlenky a
připomněli
základní freelancerské principy. Jestli to s podnikáním na volné noze myslíte
aspoň
trochu vážně, knihu si pořiďte. Ne, nemáme z ní provizi :-)
Jak si vybrat?
Podnikání je dnes „in“ a „sexy“. Ale podle toho se, prosím, nerozhodujte. I pod-
nikání má mnoho nevýhod a známe spoustu lidí, kterým víc vyhovuje nechat se
zaměstnat. Pokud totiž pracujete pro slušnou firmu a přinášíte jí dostatečnou
hod-
notu, často můžete dosáhnout na stejné výhody jako lidé na volné noze a přitom
budete alespoň zhruba vědět, kolik peněz vám příští měsíc přistane na účtě.
Tenhle
„luxus“ má jen málokterý freelancer. Firemní podnikání je pak úplně jiná
kategorie,
které se budeme věnovat jen okrajově.
Pojďme si základní výhody i nevýhody shrnout. Nezapomeňte však, že co je pro
některé výhodou, můžou jiní vnímat jako nevýhodu.
Výhody podnikání:
• Jste sami sobě šéfem.
• Podnikání může téměř neomezeně růst.
• Na daních odvedete nižší procento vašeho výdělku.
• Máte velmi pestrou náplň práce.
• Získáte svobodu.
• Pracujete sami na sebe.
• Vybíráte si spolupracovníky i klienty.
• Snadněji začnete pracovat na dálku.
Výhody zaměstnání:
• Máte stabilní příjem.
• Můžete si vzít (placenou!) dovolenou.
• Dostanete nemocenskou.
• Získáte další zaměstnanecké benefity.
• Patříte do kolektivu.
• Nevybíráte si spolupracovníky.
• Někdo vás vede, máte jasně dané mantinely a pracovní náplň.
• Zaměstnavatel vám hradí výdaje spojené s výkonem práce.
Z toho pak logicky vyplývají i nevýhody.
Nevýhody podnikání:
• Musíte počítat s výkyvy v příjmech.
• Čeká vás nejistota a riziko.
• Nedostanete žádnou (přesně 0 dní za rok) placenou dovolenou.
• Na volné noze ani v malých firmách vás nemá kdo nahradit – na 3 týdny bez
internetu můžete zapomenout.
• Valí se na vás spousta administrativy.
• Nikdo vám neudává řád a mantinely.
• Pokud zaměstnáváte další lidi, máte i velkou zodpovědnost.
• Výdaje spojené s výkonem práce si platíte sami.
Nevýhody zaměstnání:
• Pracujete pro někoho.
• Musíte se řídit příkazy šéfa, i když nedávají smysl.
• Vaše práce je často velmi neefektivní.
• Často nevidíte finální výsledek své práce, což snižuje motivaci.
• Snadno spadnete do stereotypu a nudy.
• Velká část vašeho platu padne na daně.
• Máte méně možností pracovat na dálku.
Lidi mají bohužel o podnikání často velmi zkreslené představy. Někteří mají
pocit,
že podnikatel automaticky chodí v luxusním oblečení, večeří v michelinských
restauracích a řídí Porsche, jiní zas podnikání považují za podobně složitou věc
jako
postavit raketu, která doletí na Mars, v pořádku se vrátí, přistane na vodě a bude
moct letět znova. Řekněme, že pravda je většinou mnohem přízemnější.
Podnikání má mnoho forem a rozhodně se dá naučit. Věříme, že na volné noze
může
teoreticky podnikat opravdu každý, na firemní už potřebuje i určité povahové
rysy.
Vůbec se tu teď nebudeme bavit o vzniku nadnárodních korporací, které se
raketové
vědě dost podobají. K „běžnému” podnikání potřebujete hlavně odhodlání,
vytrva-
lost, notnou dávku sebeřízení, ideálně empatii a schopnost se s ostatními
domluvit,
a samozřejmě trochu toho štěstíčka navrch. Spoustu důležitých dovedností
získáte
v průběhu, okolnosti vás k tomu donutí. Zároveň se můžete obklopovat lidmi,
kteří
vám na cestě pomůžou. Ať už jde o zkušenější spolupracovníky v týmech
freelan-
cerů, mentory, kteří vás nasměrují na správnou cestu, či manažery, kteří ve vaší
firmě
zvládnou pokrýt oblasti vašich slabých stránek.
Rozhodně byste ale měli vědět, že za každým úspěšným podnikáním (jakékoliv
veli-
kosti) stojí spousta dřiny a většinou i odříkání a neprospaných nocí. Úspěch přes
noc
je americký marketing jejich vlastní geniality – tady v Evropě se naštěstí lidi
nebojí
mluvit ani o neúspěších a překážkách, které na cestě k úspěchu stojí, do běžných
médií už se bohužel většinou dostávají jen skvěle fungující firmy a projekty. I
my
sami jsme prošli mnoha slepými uličkami, než jsme vybudovali projekty, které
jsou
v našich očích alespoň trochu úspěšné.
Když se ale vrátíme k podnikání ve spojení s prací na dálku, vidíme v něm oproti
zaměstnaneckému poměru několik nesporných výhod. U podnikání se totiž tak
nějak automaticky počítá s tím, že ho přizpůsobíte svému životnímu stylu, a tím
pádem je u něj práce na dálku celkem běžná. Oproti tomu mezi zaměstnanci se
šíří
jen velmi pomalu a mnoho firem má pořád problém umožnit svým lidem i jen
den
v týdnu práce z domova. To, že byste několik měsíců pracovali z úplně jiné
země, je
pro velkou většinu manažerů naprosto nepředstavitelné a týmy uvnitř firem k
tomu
často vůbec nejsou uzpůsobené. Ještě se u tohoto problému zastavíme později.
Jako
podnikatelé si navíc sami stanovujete pracovní dobu a mnohem méně vás tak
větši-
nou trápí časový posun. A v neposlední řadě se časem dostanete k mnohem
lepším
příjmům, což se při práci spojené s cestováním projeví mnohem víc, než když
jste
ukotveni na jednom místě.
Podnikání na volné noze
Zdaleka největší část nomádů, které známe, patří mezi profesionály na volné
noze či
freelancery, chcete-li (je to v podstatě to samé). Pracují v jednom konkrétním
oboru,
ve kterém jsou skuteční odborníci, a mezi jejich klienty najdete jak malé i velké
firmy,
tak ostatní freelancery a jednotlivce. I pro vás, pokud chcete s prací na dálku
začít,
bude práce na volné noze nejčastější varianta.
Robert Vlach ve své knize Na volné noze píše: „V samém středu podnikání na
volné
noze je člověk, nezávislý profesionál, který pracuje na sebe a své jméno.
Freelancing
je převážně podnikáním odborníků, kteří vykonávají konkrétní profesi či
řemeslo.
A právě pro tuto odbornost si je zákazníci najímají.“ Oproti firemnímu
podnikání je
zde právě vaše přímé propojení s jádrem podnikání jeden z nejzásadnějších
rozdílů
a výhoda i prokletí v jednom. I když máte tým spolupracovníků či přímo zaměst-
nance, bez vás to prostě nefunguje. To je jeden z důvodů, proč oba omezujeme
práci
pro klienty a postupně se přesouváme k tvorbě digitálních produktů a budování
firmy, která bude fungovat i bez nás.
Začít podnikat na volné noze ale nevyžaduje skoro žádný finanční kapitál či
mana-
žerské dovednosti a pořád máte velkou šanci se v mnoha oborech během
několika
let dostat na příjmy přesahující sto tisíc korun měsíčně. Samozřejmě hodně
závisí na
oboru a vaší odbornosti, pro většinu oborů, které zmiňujeme v této kapitole, to
ale
rozhodně platí. Na volné noze vás také většinou čeká naprostá svoboda a podle
nás
i skvělý životní styl.
Zjednodušeně se dá říct, že krom odbornosti (nepřehlížejte ji, prosím, je opravdu
zásadní) stojí úspěch podnikání na volné noze na čtyřech pilířích:
• Dobré jméno
• Cenotvorba
• Sebeřízení a osobní produktivita
• Podnikatelské dovednosti
Nechceme zabíhat příliš do detailů, to už bychom se dostali zdaleka za rámec
této
knihy a opět vás odkážeme na knihu a blog Na volné noze. Zastavme se ale
alespoň krátce u faktorů, které jsou při práci na dálku odlišné a přitom velmi
důležité.
. . . ještě více možností v knize .....
Zlaté české ručičky
Ne každý chce trávit většinu pracovní doby za počítačem. Naprosto to chápeme,
taky
nás to občas dost štve (tak pak alespoň přednášíme). Naštěstí pořád máte spoustu
možností, jak se živit úplně bez počítače a ideálně se u toho pořádně zapotit.
Předsta-
víme si alespoň některé z nich.
Pomocná síla na stavbě
Stavba je místo, kde člověk se zkušenostmi (nebo silou a selským rozumem)
sežene
práci velmi jednoduše. Nikdo tu moc neřeší pracovní povolení. Večer zkrátka
dosta-
nete peníze na ruku a jdete. Díky tomu jsou stavby místo pro cestovatele, kteří
chtějí
rychle vydělat nějaké peníze vydělat a nechtějí se vázat.
Jen pozor na kontroly, přece jen je to práce na černo. Často ale platí, že čím větší
peri-
ferie, tím méně tu povolení kontrolují. Najmutím beztak více riskují samotné
firmy
než vy. Pokud máte pracovní povolení, tím spíš směle do toho. K nám jezdí za
lepšími
penězi lidé z východu Evropy, vy můžete vydělávat australské nebo
novozélandské
dolary. V přepočtu na koruny dostanete velké peníze. A když se pak přesunete
třeba
do jihovýchodní Asie, budete si tam žít jako v ráji.
Správce domu
V poslední době hodně roste obliba portálů jako Airbnb, byty můžete krátkodobě
pronajímat už i na Bookingu. Řada pronajímatelů ale nemá moc času na jejich
úklid a opravy, případně pronajímají více nemovitostí najednou – proto potřebují
někoho
zodpovědného, kdo se jim postará o dům nebo byt.
Jako správce domu nebo bytu předáváte hostům klíče a přebíráte je při odjezdu.
Také
zajišťujete úklid, staráte se, aby fungovalo vše od internetu po myčku, nebo
voláte
opraváře, když je třeba. Většinou dostanete zaplaceno, někdy hostitelé mění vaši
práci za bydlení zdarma. Vy se tak můžete na pár měsíců ponořit do jiné kultury,
zatímco majitel delegoval své povinnosti. A obě strany jsou spokojené. Pokud
vám
stačí střecha nad hlavou, navíc v krásném prostředí, přizpůsobte svou cestu
tomu,
kde zrovna hledají house sitting.
Grafika, design, video a zvuk
Grafici byli jedni z průkopníků práce na dálku. Samozřejmě závisí na
konkrétním
zaměření jejich práce, dnes už ale zbývá jen minimum těch, kteří potřebují
vlastní
kancelář a rozměrné vybavení. Zároveň se k nim přidávají ilustrátoři, produktoví
designéři, tvůrci animovaných videí či dokonce architekti, 3D modeláři a filmaři.
Právě tady je pokrok v technologiích a infrastruktuře vidět asi nejvíc. Rozvoji
samo-
zřejmě velmi pomáhá stále rychlejší připojení k internetu (které je mnohdy
zároveň
naprosto nezbytné), ale velmi důležitý je také výkon počítačů, nástroje jako iPad
Pro
a možnost si některé vybavení, jako je například velký monitor, pronajmout až
ve
vaší cílové destinaci.
Možností máte i v grafickém odvětví hodně a obrovská výhoda je, že se mohou
rela-
tivně snadno prolínat. Základ je totiž vždy jen jeden – umět dobře kreslit. Mnoho
grafiků tak krom návrhů webů či tiskovin občas ilustruje knížky, profesionální
kres-
líř si občas „přilepší“ návrhem plakátů a ti technicky zdatnější se mohou občas
podí-
let třeba na návrhu grafiky počítačové hry.
Také ve filmovém a zvukovém odvětví je běžné, že jeden člověk sedí na více
žid-
lích zároveň. Kameraman většinou umí stříhat, tvůrce zvukových efektů zvládne
i
běžné ozvučení videa, 3D modelář se často nakonec stejně naučí svá díla
„rozhýbat“,
a může tak na menších projektech pracovat samostatně.
Jak získávat zakázky, které můžete dělat na dálku? Svoje dosavadní díla
prezentujte,
abyste byli vidět. Úplně nejjednodušší je vytvořit nástěnku na Pinterestu, lepší je
ale
své portfolio vystavit profesionálněji na Behance.net, Dribbble.com,
Coroflot.com a
Vimeo.com. Grafici a ilustrátoři využijí i weby jako 99designs a Designcrowd.
Nové zakázky se ale dají najít i offline. Na cestách přece potkáte spoustu nových
lidí. V tom mají výhodu smělí cestovatelé, kteří se nebojí seznamovat. Nebuďte
proto
zbytečně skromní a pochlubte se svou prací. Třeba vedle vás v letadle sedí
někdo,
kdo zrovna potřebuje logo. I přímo v nomádské komunitě najdete spoustu
poptávek
a možností spolupráce. Někdy to bude malý návrh letáčku, někdy nabídka
velkého
projektu na mnoho měsíců a za desítky tisíc dolarů.
Jako všude i tady samozřejmě pomůžou osobní kontakty (ve filmové branži to
platí
stonásobně), vlastní blog, fóra a skupiny na Facebooku. K některým z nich se
ještě
dostaneme u konkrétních profesí. A pokud vyloženě nemáte do čeho píchnout,
vyu-
žijte Upwork.
Pokud zrovna máte volno, investujte čas do vytváření souborů pro fotobanky,
video-
banky či zvukové a 3D databáze (říkejme tomu všemu souhrnně jen fotobanky).
Ať už
jsou to vektorové ilustrace, ikonky, upravitelné infografiky, videostopáž, After
Effects
šablony, akce do Photoshopu, zvukové efekty, znělky, pozadí či animace. Ze
začátku
je to sice hrozně moc práce za velmi málo peněz, čím větší portfolio si ale
vybudujete,
tím více příjmy z něj porostou a soubory se můžou prodávat pořád dokola. Třeba
i
za deset let. Snad ve všech fotobankách vyhledávání zvýhodňuje soubory a
autory,
kteří se hodně prodávají. Takže čím víc prodáte, tím víc prodáte. A časem se
můžete
dostat až na téměř pasivní příjmy v řádech desítek až stovek tisíc měsíčně. Trvá
to, je
to spousta práce, ale stojí to za to. Ještě se u celého konceptu (polo)pasivního
příjmu
zastavíme v rámci kategorie digitálních produktů.

Grafik
Grafika dnes patří mezi nejuniverzálnější „počítačové“ profese. I díky tomu se
roz-
hodně nemusíte bát nedostatku práce. Jako grafik budete navrhovat loga a
firemní
vizuály, letáky, vizitky, plakáty, časopisy, obálky knížek, obaly produktů, trička
či
další merchandise, grafiku webů a mobilních aplikací nebo třeba všemožné
ikonky.
Velmi snadno navíc můžete pracovat pro západní trh, protože na rozdíl například
od
marketingu nemusíte řešit jeho odlišnosti od toho českého a slovenského.
Stejně jako všude i v grafice se sice hodí přesah do co nejvíc odvětví, nesnažte
se ale
dělat „holku pro všechno“. Pokud vám nejvíc jdou od ruky návrhy tiskovin,
prezen-
tujte se primárně jako DTP grafik. Pokud děláte nejlepší návrhy reklamních
bannerů,
navrhujte reklamní bannery. Jestli máte velký přesah do UX a baví vás
uživatelská
rozhraní či weby, dejte to jasně najevo. Samozřejmě, občas uděláte i něco jiného,
ale
jen jako opravdový specialista máte šanci dosáhnout na vyšší hodinové či
projektové
sazby. Karavanový nomád Víťa Válka podle nás na webu www.vitavalka.cz
skvěle ukazuje, jak se prezentovat: Uživatelská rozhraní, weby a ikony. Tím žiju.
Jasné, stručné,
výstižné. Dál na webu už se dozvíte, že vám navrhne i logotyp, banner či
tiskovinu,
ale hlavní zaměření je jasné. Uživatelská rozhraní, weby a ikony.
Ilustrátor/kreslíř
Jestli vás opravdu hodně baví kreslení a hlava vám přetéká kreativními nápady,
můžete se pustit i do ilustrování. Kreslete komiksy, ilustrujte knížky pro děti,
navr-
hujte originální svatební oznámení, plakáty, diplomy, neotřelé doplňky webů
(jako je
třeba ilustrace na webu Travel Bible, za kterou děkujeme ilustrátorce Týně
Sataryové)
či motivy na trička.
Někteří ilustrátoři se také aktivně podílejí na tvorbě filmů a videí. Buď kreslí
takzvané
storyboardy, kde jsou dopředu rozvržené jednotlivé záběry, nebo připravují
design
scény a dekorací. Krásný příklad uvidíte v Making of filmu série The Hobbit.
Víťu Válku živí právě práce ilustrátora a grafika a protože patří mezi naše dobré
kamarády, zeptali jsme se ho na zkušenosti s prací na dálku, reakce klientů i
prak-
tické tipy. „Vždycky je to krok do neznáma. Jako společnost jsme vychováváni k
tomu,
abychom se novot báli a raději se drželi dobrého bydla – nejlépe u
zaměstnavatele
sekali latinu od devíti do pěti a dřeli celý život,“ říká Víťa. Jenže to není jeho
případ,
už nějakou dobu totiž cestuje s celou rodinou karavanem po Evropě. Teď
pomalu
přesedlává na kompaktnější řešení – manželku i děti naskládat do jednoho auta s
nástavbou na spaní.
„Nejtěžší pro mě bylo vytvořit si ‚laboratorní podmínky pro práci‘. Takže mít
dobré světelné
a tepelné podmínky v karavanu, najít kvalitní externí monitor, který neváží
patnáct kilo. A
kupu drobností jako dobrá sluchátka, různé antény a routery na wi-fi či datové
SIMky. Pozor
je třeba si dát i na disciplínu – klient by neměl na kvalitě a rychlosti vaší práce
poznat, že
nejste doma/v kanceláři,“ popisuje Víťa, co musel řešit na začátku, a pokračuje:
„Moji klienti
to vzali velice dobře a dnes už se s nimi osobně setkávám velice výjimečně.
Pokud však mají
klienti blíže k tradičnímu pojetí práce, vytasit se skypováním a scházet se jednou
za půl roku
může znamenat ztrátu klienta.
Pro mě už rozhodně není nijak složité se svou prací uživit, i když zrovna cestuji.
Ale rozhodně
bych neřekl, že je to něco, co dokáže každý, a že stačí nakoupit vybavení a
vyrazit na cestu.
Úplně nejzásadnější pracovní návyky totiž nesouvisí s cestováním, ani s tím, kde
se nacházím.
Jsou to hodnoty jako spolehlivost, pečlivost, předvídání, opatrnost. Až díky nim
si můžu dovo-
lit spálit nějaký čas cestováním a logistikou. Jinými slovy, být nomádem může
být pro nezku-
šeného freelancera těžké, ale pro někoho, kdo se už dnes svou prací dobře uživí,
je nomádství
úžasné obohacení a inspirace pro další růst a zlepšování své osobnosti.“
Spoustu skvělých tipů najdete v článku, který Víťa kdysi napsal na portál Na
volné
noze, a také v rozhovoru s Matoušem pro blog Travel Bible. Měli bychom také
zmínit, že Víťa relativně velkou část času investuje do tvorby pro fotobanky a
poslední dobou
také vlastní aplikace Pixel Rockstar. S jeho (dost vysokou) hodinovou sazbou to
sice znamená výrazně nižší okamžité výdělky, ale to není účel – Víťa se
dlouhodobě snaží
vytvářet zdroje příjmu, které nejsou úplně závislé na odpracovaných hodinách. A
už
teď mu dříve investovaný čas a energie vydělá tolik peněz, že i kdyby za celý
měsíc
nic neudělal, jeho rodina bude i nadále celkem bez problémů finančně zajištěná.
Více
se k tomu dostaneme v kapitole o podnikání a hlavně digitálních produktech.
3D modelář
Dostáváme se k oborům, které dříve vyžadovaly nadupané stolní počítače. Dnes
už
stačí nadupaný notebook a rychlé připojení. Nic, co byste nezvládli třeba v
Thajsku či
ve Vietnamu. Modelování 3D objektů k nim rozhodně patří – a také po něm
neustále
roste poptávka (a ještě dlouho poroste). Využívají se ve filmech, videohrách,
architek-
tonických vizualizacích, explanation videích, pro 3D tisk, ve vzdělávání… A to
vůbec
nezmiňujeme průmysl, kde se dnes 3D modely využívají v obrovské míře.
Například
propagační fotky aut jsou často ve skutečnosti rendery z 3D modelů – vyjde to
mno-
hem levněji než složité fotomontáže či „tahání auta po všech čertech“ na vhodné
fotolokace. Velmi precizní 3D model auta je totiž dnes hotový dávno předtím,
než se
auto začne vyrábět, takže pak už jen stačí hrát si s materiály, průhledností a
světlem.
Zní vám to všechno jako cizí jazyk? Render, průhlednost, materiály… Nebojte,
zas tak
složité to není. Na internetu najdete nepřeberné množství tutoriálů a skvělé
kurzy.
Pracovat budete s programy jako Maya, 3ds Max nebo Cinema 4D, učit se ale
můžete i v několika dobrých programech, které jsou zdarma. Patří mezi ně DAZ
Studio,
Houdini Apprentice či Sculptris. Pro začátek se podívejte na YouTube, jak
takové 3D
modelování (hodně zrychleně) probíhá. Přejeme příjemnou zábavu!
Motion designér
V případě her a filmu je potřeba 3D modely nejen vytvořit, ale také
rozpohybovat.
Jeden z nejlepších příkladů je podle nás Glum z Pána prstenů a Hobita – možná
už
jste něco o jeho vzniku viděli ve výše zmiňovaném „making of“ filmu, případně
se podívejte na krátké video přímo o Glumovi. Pro inspiraci, co všechno se dá v
počítači rozpohybovat, si projděte kanál Purely Motion Graphics na Vimeo.com.
V
dnešní době také najdete – stejně jako 3D modeláři – uplatnění i v navrhování
virtu-
ální reality.
Jak začít? Určitě se v první řadě naučte pracovat s Adobe After Effects –
pravděpodobně nejrozšířenějším software pro pohyblivou grafiku. Mezi
pokročilejší nástroje
pak patří Nuke či Fusion 8 a samozřejmě i většina nástrojů pro 3D modelování.
Pokud chcete dělat pro filmový a herní průmysl, pravděpodobně se neobejdete
ani
bez menší či větší znalosti programování.
Animátor
Vždycky vás fascinovaly animované filmy? Vězte, že jejich tvorba fascinuje
ještě mno-
hem víc. V Čechách se celému oboru navíc dlouhodobě hodně daří. Známe
několik
lidí, které animování živí, a mohli jsme tak díky nim nahlédnout pod pokličku
jak
klasické, tak počítačové animace. Těžko si jde představit větší „piplačku“, ale
ten
pocit, když váš příběh začne pomalu na obrazovce ožívat, je úžasný. Poslední
dobou
vzniká docela hodně animačních workshopů pro veřejnost, doporučujeme si
nějaký
minifilm zajít vyzkoušet!
Pokud vás zajímá víc, můžete se zúčastnit některého z komplexnějších kurzů,
jako je
například skvělá Anomalia v Litomyšli. Animace je navíc jeden z oborů, který
podle nás dává smysl studovat na vysoké škole – v ČR hlavně na Univerzitě
Tomáše Bati ve
Zlíně. Hlavně v případě, že chcete pracovat na animovaných filmech. Nejenže
díky škole máte spoustu prostoru na hraní, ale hlavně nasbíráte hodnotné
kontakty, bez
kterých to ve filmové branži prostě nejde. Na mysli máme jak potenciální
klienty,
tak ale i spolupracovníky do týmů. Scénaristy, 3D modeláře, herce (někdo to
musí
namluvit), zvukaře...
Co konkrétně budete animovat? Největší poptávka je poslední dobou po různých
videonávodech a animovaných medailoncích. Ty bez problémů můžete tvořit
sami.
Velmi zajímavý obor je samozřejmě reklama, kde už většinou budete pracovat v
týmu, a pak samozřejmě televize a film. Skvělé příležitosti skýtají i počítačové
hry,
v ČR například malé studio Amanita Design, které stojí za nádherně
zpracovanými hrami ze série Samorost či hrou Machinarium.

Kameraman
Točíte videa a máte vlastní techniku? Pokud vám nevadí „špinavá práce“ jako
napří-
klad natáčení videokurzů, vezměte si svou práci na cesty. Zakázky můžete
shánět
buď na místě, nebo přímo v komunitě digitálních nomádů. Mnoho z nich totiž
právě
online kurzy či webináře tvoří a šikovný kameraman se hodí vždy. Potřebná
tech-
nika se navíc dnes vejde do příručního zavazadla – stačí lepší „bezzrcadlovka“
jako
Sony A6500 či některá ze série Sony A7, Panasonic GH4 či GH5 nebo téměř
jakákoliv
novější zrcadlovka. Na natáčení videokurzů ani nepotřebujete filmové objektivy
či
šikovné, ale těžké nebo velké doplňky jako follow focus, stabilizátory,
náhledové
monitory anebo stínící klapky. Největší prostor pravděpodobně zabere stativ.
Zároveň nezapomínejte, že filmové půjčovny, jako například Biofilms u nás,
fungují téměř ve všech alespoň trochu vyspělých zemích. Třeba v Thajsku.
Snadno si tak na kratší projekty půjčíte téměř cokoliv, co můžete potřebovat. Od
GoPro přes kvalitní objektivy, mikrofony, bezzrcadlovky, světla, drony či stativy
až po profesionální
filmové kamery jako RED či Arri. Pokud tedy máte zkušenosti z větších
projektů,
můžete se do nich zapojit i na cestách, aniž byste tahali padesátikilový kufr.
Scenárista
Scenáristy ve filmové branži moc nepotkáte, většinou skoro nejsou vidět. Přesto
by
bez nich celé obrovské filmové a televizní soukolí nemělo šanci fungovat.
Scénáře
navíc někdo musí psát i pro různá kratší videa, jako jsou návody, reklamy či
medai-
lonky. Pokud máte chuť se do scénářů pustit, směle do toho. Do Holywoodu se
asi na
první pokus nedostanete (kdyby se vám to povedlo, dejte rozhodně vědět!), ale v
tele-
vizích a různých malých videoprodukcích máte velkou šanci prorazit. Krom
toho, že
musíte umět dobře postavit příběh a psát, se hodí i jasná představa, jak takový
film
vzniká. To abyste při psaní scénáře co nejvíce usnadnili práci všem, kteří na
filmu či
videu budou následně pracovat.
Střihač
Umíte stříhat video a máte dostatečně výkonný laptop? Pak se rovnou můžete
pustit
do shánění práce, kterou bez problémů můžete dělat na dálku – stačí vám jen
dosta-
tečně rychlý internet, což už dnes ve většině světa není problém. Po střihu videa
je
velká poptávka, můžete hledat jak na portálech jako Upwork.com, tak ve
facebooko-
vých skupinách, kde se objevují i nabídky dlouhodobější spolupráce. Ta česká se
jmenuje Práce ve filmu, televizi, v postprodukci.
„U tvorby videí bylo docela složité dělat mou práci na dálku. Vyřešil jsem to tak,
že jsem
všechnu techniku nechal v Česku a na notebooku jen stříhal pro klienty, kteří si
něco sami
natočili. Nakonec jsem zjistil, že jich není úplně málo,“ říká David Janoška,
který se záro-veň živí i jako copywriter.
Co když střih neumíte a chcete se ho naučit? I tady vás nejvíc posune praxe –
stří-
hat vlastní videa například v iMovie může dnes začít každý. Teoretické základy
nastudujte přes tutoriály na YouTube, pročtěte si český blog Střih přes osu,
ideálně si zaplaťte pár kurzů (online i offline, to už je jedno). Určitě si ale
průběžně říkejte o
zpětnou vazbu od zkušenějších kolegů a ideálně se přidejte k několika menším
fil-
movým projektům.
„Nejlepší vzdělání je určitě praxe. Když něco neumím, neznamená to, že to
klientovi nemůžu
nabídnout. Samozřejmě všeho s mírou – animace do Avatara bych asi nenabízel.
Pokud se
ale na spolupráci domluvíme, je to pro mě impulz se danou činnost naučit tak,
aby nikdo nic
nepoznal,“ doplňuje David.
Další filmová postprodukce
Po natočení a sestříhání filmu ještě zdaleka není hotovo. Je potřeba dodat
speciální
efekty, zkompletovat animace, doladit barvy, zvuk a vyrobit titulky. Už jsme na
ces-
tách potkali člověka, který se specializoval čistě na color grading pro malé
filmové
produkce. Ve zkratce – upravoval barvy jednotlivých záběrů tak, aby co nejvíce
podtrhovaly žádanou atmosféru, zvýrazňoval důležité detaily a naopak například
ztmavením a tlumením barev potlačoval ty části scény, které nejsou pro děj
důležité.
Taková práce je VELMI náročná na přenos dat i výpočetní výkon, nehledě na
kvalitu
monitoru. Přesto jsme ho potkali v coworkingu na ostrově Ko Lanta na jihu
Thajska
a na pracovní podmínky si rozhodně nestěžoval.
Pokud jste v DaVinci Resolve, After Effects či Motion jako doma, pořiďte si
nabušený
MacBook Pro a můžete vyrazit. Sice se v tomto případě opravdu nemůžete moc
často
přesouvat, ale komu to vadí, když můžete cestovat i několik let v kuse?
Samozřejmě i
postprodukci videa či filmu se můžete průběžně naučit sami. Není to snadné a
potře-
bujete pevné nervy, ale jde to. Případně se přihlaste na některý z vícedenních
kurzů,
například color gradingu. Je to dobrý základ, na kterém pak můžete dál stavět.
Tvůrce hudby
Matouš nějakou dobu hledal způsob, jak se živit psaním, focením a hudbou.
Hudbu
vzdal jako první, na českém trhu je to skoro nemožné. Jenže pak potkal člověka,
který mu úplně změnil perspektivu. Matouši, máš slovo: „ Český trh je příliš
malý na
to, aby uživil umělce mimo hlavní proud. A když už, jsou jediným pořádným
zdrojem pří-
jmu koncerty, které pro změnu nejde příliš spojit s dlouhodobým cestováním.
Pokud si tour
po Evropě představujete jako úžasné dobrodružství plné poznávání, téměř
nemůžete být dál
od skutečnosti. Jakékoliv turné je plné dřiny, odříkání, nepohodlí a
každodenních problémů.
Pokud chcete něco vydělat, na poznávání a dobrodružství není čas. Poznal jsem
osobně něko-
lik kapel, které z koncertních peněz žijí a bylo mi jasné, že takhle nikdy nechci
dopadnout.
V zimě 2015/2016 jsem ale potkal týpka, který mi jasně ukázal, že stačí trochu
(víc) změnit
pohled na celou věc. Živí se hudbou, dokonce velmi dobře – vydělával tehdy
něco kolem 4
tisíc dolarů měsíčně. Jak? Využívá své silné stránky, skvělé příležitosti a
možnosti globálního
trhu – skládá hudbu pro televizní pořady a cokoliv se klientům nehodí, nahrává
na ‚hudbo-
banky‘, jako například AudioJungle. Vozí si s sebou kytaru, malou MIDI
klaviaturu, počítač, malý mixážní pult a pár mikrofonů. To mu bohatě stačí.
Kombinuje přitom aktivní příjem od
klientů, pro které skládá hudbu na zakázku, s téměř pasivním příjmem z online
prodeje své
hudby. Dnes totiž téměř každá firma vytváří různá instruktážní videa,
videoreklamy, pod-
casty či znělky, kde všude samozřejmě potřebují hudební podklad. Stejně jako na
fotobankách
je možné na ‚hudbobankách‘ prodávat hudbu stále a stále dokola a čím víc se jí
prodá, tím lepší
pozice má v žebříčcích popularity a vyhledávání, takže ve výsledku se jí prodává
ještě víc.“
Pokud je hudba vaše silná parketa, projděte si soubory, které se na AudioJungle
nej-
lépe prodávají a zamyslete se, co byste pro firmy mohli vytvořit vy. Často vám z
celého Matoušem jmenovaného vybavení stačí k tvorbě pouze počítač s
vhodným
programem. K získávání klientů pro kreativnější a lépe placenou práci pak
pomůže
například profil a skladby volně k použití na freemusicarchive.org.
O zkušenosti se podělil i Jaroslav Vyhnička, herní a filmový skladatel, fotograf a
manager, který má svůj vlastní sólo hudební projekt Coldnoise: „Už ako malého
chlapca ma veľmi lákala hudba a rád som ju počuval. Obdivoval umelcov, ktorí
dokázali tvoriť sami
bez toho aby potrebovali kapelu. Tým pádom u nich nevznikali žiadne konflikty a
robili veci tak ako chceli. Postupne som skúšal a publikoval prvé skladby.
Časom sa ich nazbieralo viac,
pridala sa práca pre filmy, spoznanie tých správnych ľudí, ktorí ma nasmerovali
a pomohli.
A to je aj výhoda tejto prace je to koníček a dá sa povedať, že sa neustále hráme.
Hráme sa s
tónami, melódiami, emóciami. To ma na tom očarilo.
Najhorsie sú vždy začiatky. Neúspech býva väčší ako úspech, to veľa krát odradí.
Taktiež ľudia
už v bežnom živote sa k sebe vedia správať veľmi nepekne, to isté platí aj v
kreatívnej oblastí.
Netreba sa nechať znechutiť a odradiť. Nik múdry sa nenarodil, učime sa celý
život a každý
môže dosiahňút svojho cieľa, už dávno neplatí, že je to o talente.
Určite si treba dať pozor, čo podpisujete a s kým. Veľakrát sa stretávam s tým,
že ľudia pod-
píšu zmluvu a tá je nevýhodná, alebo strácaju určité práva v duševnom
vlastníctve. Sám som
sa popálil v začiatkoch. Taktiež v budúcnosti je dobré sa vždy krýt zmluvne. S
niekym spolu-
pracujete, nahrávate, kupujete, dávate súhlas na použitie. Vždy zmluva. Nemusí
byť profi, ale
máte dôležité potvrdenie, nemôže nik povedať ‚ale my sme sa dohodli inak‘.
Ak hovoríme o vzdelaní, mam len zakladnú umelecku školu, ale tú som
nedokončil. Som
samouk, ale priznám sa mám okolo seba skvelých ľudí, ktorí ma smerovali a
učia. Medzi nich
radím hlavne Alexandra Guirauda. Ja to Francúz, ale tvoríme spolu tím už 4.
rok. Ja sa starám
o vybavovanie zákazok, on je produkčna jednotka a mozog hudby. Výhoda je, že
naše hudobné
žanre sa prekrývaju, a vzniká tak priestor pre nové veci.
Nevýhoda filmového a herného skladateľa je v tom, že je závislý na zákazkách.
Ak nie je práca,
tak nie je príjem. Pre tieto prelomové obdobia sa využíva pasívny príjem, ten sa
dá získat na
tzv. placementoch – vytvorí sa album, ten poskytuje spoločnosť klientom a
následne z toho
plynie pasívny príjem. No momentalne, keďže ešte študujem, je to určité
privyrobenie, niečo
ako brigáda. Poznám mnoho skladateľov ktorí popri hudbe robia ja niečo iné na
privyrobenie,
pretože ak máte rodinu, nie je rozumné žit v neistote. Čiže je dobre kombinovať
hudba, nahrá-
vacie štúdiu, manažerstvo, marketing,. . v tedy nápadovo nevyhoriete a zároveň
budú vačsia
istota. Ja osobne kombinujem hudbu s fotografovanim a manažérstvom.“

Architekt
Že potřebujete obří rýsovací prkna a drahou kancelář s výhledem na Hrad? Ale
kdeže… I práce architektů se dnes z velké části přesunula na počítače a tablety a
někteří toho velmi rádi využívají, aby mohli trávit alespoň část roku na cestách.
Matouš jednoho takového potkal na Srí Lance: „Australani jsou závislí na
surfování a co
si budeme povídat – australské vlny jsou jedny z nejlepších na světě. Jenže
Austrálie také umí
být pěkně drahá. Jacopo, se kterým jsem nějakou dobu bydlel ve stejném
guesthousu na jihu
Srí Lanky, pracuje jako architekt na volné noze a když může, mizí z Austrálie do
levnějších
koutů světa, kde je také teplo a vlny. Na začátku projektu se vždy musí potkávat s
klientem a
sladit představy, následná práce už ale jde bez problémů dělat na dálku. Díky
tomu, že velkou část roku pracuje z výrazně levnějších zemí, než ze kterých ho
platí, mu bohatě stačí pracovat
pár hodin denně a zbytek času si bez omezení užívat života. Proto také na Srí
Lance většinu
času jen surfoval a za dva týdny jsem ho pracovat viděl jen třikrát.“
Profese architekta patří mezi jednu z mála, kde skutečně potřebujete vysokou
školu
(a také celkem velkou praxe), na tom ale není nic špatného. Pokud vás
dlouhodobé
cestování láká, stojí i těch pár let na škole výměnou za svobodný zbytek života
za to.
Interiérový designér
Nemusíte rovnou stavět celé domy. Rolí interiérového designéra je navrhnout
prostor
bytu či například kavárny tak, aby se v něm všichni cítili dobře a prostor zároveň
splňoval danou funkci. Měl by umět z na první pohled naprosto beznadějného a
zoufalého prostoru vytvořit příjemné pěkně vyhlížející místo, kde se budete
dobře
cítit a nebudete se bát jej používat. Design interiéru by ideálně měl vzít v potaz
cel-
kovou architekturu stavby, sledovat určitý koncept a odpovídat životnímu stylu
uži-
vatele. Pokud se takovým designerem chcete stát, budete řešit výběr a
uspořádání
podlahy, schodišť, vestavných prvků a mobiliáře, pracovat s jejich materiálem i
bar-
vami. Vaším úkolem také bude vybrat správné osvětlení, ozvučení a v dnešní
době i
ovládání elektronických zařízení.
Opět platí, že bez návštěvy samotného prostoru se asi většinou neobejdete,
velkou
část práce se však dá odvést na dálku. Jako interierový designer se navíc
obejdete bez
formálního vzdělání, i když bez předchozích zkušeností to samozřejmě opět
nepůjde.
Módní návrhář
Nápady můžete realizovat i po cestě. Vlastní oblečení pak prodáváte na
internetu, na
místních trzích, v místních buticích nebo online na druhý konec světa. Výroba
mód-
ních kousků navíc bývá v zahraničí často levnější – jednak kupujete látky za
nižší
ceny, a také švadleny berou nižší plat.
Potřebujete propagaci? Dohodněte s místní dílnou, že uspořádáte módní
přehlídku.
Promo akce přiláká spoustu zvědavců a potenciálních kupujících. Kromě
módních
kousků můžete navrhovat a vyrábět uniformy pro zaměstnance restaurací, hotelů
nebo nové svatební šaty do salónů.
Pobyt v cizí zemi vás nejspíš inspiruje k nové tvorbě – celé kolekci nebo nové
značce.
Třeba dostanete nápad, jak módou zrecyklovat spoustu plastu a začnete z něj šít
oblečení. Všimnou si vás média a máte o zákazníky postaráno.
Další kopu profesí najdete v celé knize....
Hodinový manžel
Poradíte si s elektřinou, stavebními pracemi, instalatéřinou, nebo prostě jen máte
zlaté české ručičky? Zkuste své dovednosti vyměnit za jídlo, ubytování nebo
mzdu.
Například na HelpX najdete nabídky drobných služeb výměnou za ubytování
nebo jiné protislužby. Podobně to funguje i v mnoha bungalovech v zemích
jihovýchodní
Asie, stačí se jen poptat. Vděčné vám budou místní penziony, hostely, hotely a
různé
instituce. Šikovný Čech tu často zazáří svými schopnostmi, ale i pracovním
nasaze-
ním. Opravíte, co je potřeba, užijete si pohostinosti a můžete jet zase dál.
Jako hodinový manžel se můžete živit na volné noze. Například v Česku se obje-
vila služba Super soused pro handymany. Poptávka po profesionálních
hodinových
manželích je zejména ve Velké Británii, Austrálii a Spojených státech.
Sběrač ovoce a pracovník na farmě
Mezi baťůžkáři a cizinci obecně je sběr ovoce oblíbený především v Austrálii.
Mzdu
dostanete celkem rozumnou a i když vás čeká dřina, je v tomto odvětví velká
poptávka a ze sběračů se většinou stává skvělá parta. Protože konečně i Čechům
schválili Work&Travel víza, můžete jet pracovat tam. Pro nás je ale asi nejlepší
Nový
Zéland, kam se každoročně víz uděluje větší počet a i když dostanete o něco
méně
zaplaceno, pořád můžete strávit až rok v jedné z nejkrásnější zemí světa a možná
si
našetřit na další cesty.
Ale cesta k protinožcům není jediná možnost. Co třeba jet sbírat jahody v
Norsku,
oplocovat pozemek v Itálii, sbírat víno ve Francii či pracovat na farmách v
USA?
V EU můžete cestovat a pracovat libovolně, do zemí mimo EU potřebujete jen
pra-
covní vízum. Obvykle se práce domlouvá předem on-line, řadu amerických
poptávek
například najdete přes Pick Your Own, jinak ale většinou oslovujete konkrétní
farmy.
Pokud jste už v zahraničí a ocitnete se na farmě, kde jim zrovna chybí pomocné
ruce,
nejspíš vás tu zaměstnají, třeba i načerno a vy dostanete peníze na ruku.
„Dozvěděla jsem se dobrý způsob, jak získat práci na vinicích,” prozradila
Markéta Mandí-
ková v rozhovoru pro Travel Bibli. „Jeden místní nám poradil stránku
www.nzwine.com, kde je k dispozici úplný seznam všech vinic na Severním i
Jižním ostrově Nového Zélandu
a každý region uvádí kontakt ke konkrétním vinicím. Jen jsme vybrali oblast, kde
jsme chtěli
pracovat, a napsali všem vinicím. V každém regionu jich je okolo 200, nebo i
víc,” říká Mar-
kéta a pokračuje: „Na Zélandu to není jako v ČR, že pošlete 50 mailů a odepíše
vám jeden.
Z dvou set vinic odepíše většina, i když už brigádníky mají. Když ne, dají vám
info, kam se
máte obrátit. Tohle mají opravdu dobře vyřešené. Na ostatních sadech jsme
hledali tak, že jsme sedli do auta a objížděli je. Na sběru třešní se vyplňují on-
line formuláře. Určitě je dobré být
v dané lokalitě předem. Např. když vím, že se 5. prosince začínají sbírat třešně,
už začátkem
prosince objíždím sady a ptám se po brigádě. Ona je totiž práce pro velký zájem
hned pryč.”
Někdy se zdá, že placené pozice na farmách převálcoval dobrovolnický projekt
WWOOF či portály jako Workaway. Není to tak. Někteří farmáři si raději
zaplatí zaměstnance nebo brigádníka – jednak se nemusí starat o to, kde batůžkář
spí a co
jí, navíc pro něj člověk pracuje celý den, často i s větším nasazením a po delší
dobu.
„Na internetu najdete i negativní recenze na práci na farmě, jedná se hlavně o
stížnosti na
zaměstnavatele nebo na náročnost práce,” říká Ondřej Biederman a doporučuje:
„V takových případech si určitě zjistitěte osobní zkušenosti, jinak je to risk. Co
se týká náročnosti
práce, počítejte s velmi brzkým vstáváním, bydlením v karavanu na manželské
posteli se spo-
lubydlícím, deset hodin v práci denně včetně sobot, a když si chcete opravdu
vydělat, bolest
zad, rukou, kolen, trochu bahna v řádcích, když sbíráte jahody. Ale žádná práce
není růžová,
ne? To nejlepší jsou nakonec zážitky a přátelství, která si díky práci odvezete
domů.“
. . . Zaujala tě ukázka? A co teprve celá kniha ....

A bůh pravil nepokradeš….

Ale jestli máš pocit, že psaní knih nic nestojí. Máme pro tebe další čtení….
Co třeba autorský zákon společně se zákoníkem práce?
Autorský zákon v úplném znění k dnešnímu dni (ve znění účinném od
1.7.2017)

121/2000 Sb.
ZÁKON
ze dne 7. dubna 2000
o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně
některých zákonů
(autorský zákon)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ
PRÁVO AUTORSKÉ A PRÁVA S NÍM SOUVISEJÍCÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje
a) práva autora k jeho autorskému dílu,
b) práva související s právem autorským:
1. práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu,
2. právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu,
3. právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu,
4. právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho vysílání,
5. právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání
majetkových práv,
6. právo nakladatele na odměnu,
c) právo pořizovatele k jím pořízené databázi,
d) ochranu práv podle tohoto zákona,
e) kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským
(dále jen "kolektivní správa").
HLAVA I
PRÁVO AUTORSKÉ
DÍL 1
Předmět práva autorského
§ 2
Autorské dílo
(1) Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo
vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v
jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo
dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). Dílem je
zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo
dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické,
dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo
audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské,
grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo
užitého umění a dílo kartografické.
(2) Za dílo se považuje též počítačový program, fotografie a výtvor vyjádřený
postupem podobným fotografii, které jsou původní v tom smyslu, že jsou
autorovým vlastním duševním výtvorem. Databáze, která je způsobem výběru
nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž
součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny
elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným. Jiná kritéria pro stanovení
způsobilosti počítačového programu a databáze k ochraně se neuplatňují.
(3) Právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze
a části, včetně názvu a jmen postav, pokud splňují podmínky podle odstavce 1
nebo podle odstavce 2, jde-li o předměty práva autorského v něm uvedené.
(4) Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla
jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tím není dotčeno právo autora
zpracovaného nebo přeloženého díla.
(5) Sborník, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásmo, výstava nebo jiný
soubor nezávislých děl nebo jiných prvků, který způsobem výběru nebo
uspořádáním obsahu splňuje podmínky podle odstavce 1, je dílem souborným.
(6) Dílem podle tohoto zákona není zejména námět díla sám o sobě, denní
zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev,
vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný
předmět sám o sobě.
§ 3
Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu
Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na
a) úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy,
veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední
návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního
překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní
(obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná
taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany,
b) výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a
nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní (§ 7); užít takové dílo lze jen
způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.
§ 4
Zveřejnění a vydání díla
(1) Prvním oprávněným veřejným přednesením, provedením, předvedením,
vystavením, vydáním či jiným zpřístupněním veřejnosti je dílo zveřejněno.
(2) Zahájením oprávněného veřejného rozšiřování rozmnoženin je dílo vydáno.
DÍL 2
Autorství

§ 5
Autor

(1) Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila.

(2) Autorem díla souborného je fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem
vybrala nebo uspořádala; tím nejsou dotčena práva autorů děl do souboru
zařazených.
§ 6
Zákonná domněnka autorství
Autorem díla je fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno
na díle nebo je u díla uvedeno v seznamu předmětů ochrany vedeném příslušným
kolektivním správcem, není-li prokázán opak; to neplatí v případech, kdy je údaj
v rozporu s jiným údajem takto uvedeným. Toto ustanovení se použije i tehdy, je-
li toto jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje
pochybnosti o autorově totožnosti.
§ 7
Anonym a pseudonym
(1) Totožnost autora, jehož dílo bylo podle projevu jeho vůle zveřejněno bez
udání jména (dílo anonymní), popřípadě pod krycím jménem nebo pod
uměleckou značkou (dílo pseudonymní), není dovoleno bez jeho souhlasu
prozradit.
(2) Dokud se autor díla anonymního nebo díla pseudonymního veřejně
neprohlásí, zastupuje autora při výkonu a ochraně práv autorských k dílu
vlastním jménem a na jeho účet osoba, která dílo zveřejnila, není-li prokázán
opak; veřejného prohlášení autora není třeba, je-li jeho pravé jméno obecně
známo.
§ 8
Spoluautoři

(1) Právo autorské k dílu, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více
autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné (dílo spoluautorů), přísluší všem
spoluautorům společně a nerozdílně. Na újmu vzniku díla spoluautorů není, lze-
li výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů do díla odlišit, pokud tyto
nejsou způsobilé samostatného užití.
(2) Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci
nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím
dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla
podnět.
(3) Z právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávněni a povinni
všichni spoluautoři společně a nerozdílně.
(4) O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně. Brání-li
jednotlivý autor bez vážného důvodu nakládání s dílem spoluautorů, mohou se
ostatní spoluautoři domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle soudem.
Domáhat se ochrany práva autorského k dílu spoluautorů před ohrožením nebo
porušením může i jednotlivý spoluautor samostatně.
(5) Není-li dohodnuto mezi spoluautory jinak, je podíl jednotlivých spoluautorů
na společných výnosech z práva autorského k dílu spoluautorů úměrný velikosti
jejich tvůrčích příspěvků, a nelze-li tyto příspěvky rozeznat, jsou podíly na
společných výnosech stejné.
DÍL 3
Vznik a obsah práva autorského
ODDÍL 1
Obecná ustanovení
§ 9
Vznik práva autorského
(1) Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli
objektivně vnímatelné podobě.
(2) Zničením věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nezaniká právo
autorské k dílu.
(3) Nabytím vlastnického práva nebo jiného věcného práva k věci, jejímž
prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nenabývá se oprávnění k výkonu práva dílo
užít, není-li dohodnuto či nevyplývá-li z tohoto zákona jinak. Poskytnutím
oprávnění k výkonu práva dílo užít jiné osobě zůstává nedotčeno vlastnické
právo nebo jiná věcná práva k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno,
není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jinak.
(4) Vlastník či jiný uživatel věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, není
povinen tuto věc udržovat a chránit před zničením, není-li dohodnuto či
nevyplývá-li ze zákona jinak.
§ 10
Obsah práva autorského
Právo autorské zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 11) a výlučná práva
majetková (§ 12 a násl.).
ODDÍL 2
Osobnostní práva
§ 11
(1) Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla.
(2) Autor má právo osobovat si autorství, včetně práva rozhodnout, zda a jakým
způsobem má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla,
je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé.
(3) Autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení
k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon
jinak. Je-li dílo užíváno jinou osobou, nesmí se tak dít způsobem snižujícím
hodnotu díla. Autor má právo na dohled nad plněním této povinnosti jinou
osobou (autorský dohled), nevyplývá-li z povahy díla nebo jeho užití jinak,
anebo nelze-li po uživateli spravedlivě požadovat, aby autorovi výkon práva na
autorský dohled umožnil.
(4) Osobnostních práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a
smrtí autora zanikají. Ustanovení odstavce 5 tím není dotčeno.
(5) Po smrti autora si nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu. Dílo smí být
užito jen způsobem nesnižujícím hodnotu díla. Je-li to obvyklé a nejde-li o dílo
anonymní, musí být při jeho užití uveden autor. Ochrany se může domáhat i po
zániku majetkových práv osoba autorovi blízká, právnická osoba sdružující
autory nebo příslušný kolektivní správce.
ODDÍL 3
Majetková práva
Pododdíl 1
Práva dílo užít
§ 12
Právo dílo užít
(1) Autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak
změněné podobě, samostatně nebo v souboru anebo ve spojení s jiným dílem či
prvky a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba
může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených
tímto zákonem.
(2) Poskytnutím oprávnění podle odstavce 1 právo autorovi nezaniká; autorovi
vzniká pouze povinnost strpět zásah do práva dílo užít jinou osobou v rozsahu
vyplývajícím ze smlouvy.
(3) Autor má právo požadovat na vlastníku věci, jejímž prostřednictvím je dílo
vyjádřeno, aby mu ji zpřístupnil, pokud je toho třeba k výkonu práv autorských
podle tohoto zákona. Toto právo nelze uplatnit v rozporu s oprávněnými zájmy
vlastníka; vlastník není povinen autorovi takovou věc vydat, je však povinen na
žádost a náklady autora zhotovit fotografii nebo jinou rozmnoženinu díla a
odevzdat ji autorovi.
(4) Právem dílo užít je zejména
a) právo na rozmnožování díla (§ 13),
b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 14),
c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 15),
d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 16),
e) právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla (§ 17),
f) právo na sdělování díla veřejnosti (§ 18), zejména
1. právo na provozování díla živě nebo ze záznamu a právo na přenos
provozování díla (§ 19 a 20),
2. právo na vysílání díla rozhlasem či televizí (§ 21),
3. právo na přenos rozhlasového či televizního vysílání díla (§ 22),
4. právo na provozování rozhlasového či televizního vysílání díla (§ 23).
§ 13
Rozmnožování

(1) Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých,

přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli
prostředky a v jakékoli formě.
(2) Dílo se rozmnožuje zejména ve formě rozmnoženiny tiskové, fotografické,
zvukové, obrazové nebo zvukově obrazové, stavbou architektonického díla nebo
ve formě jiné trojrozměrné rozmnoženiny anebo ve formě elektronické zahrnující
vyjádření analogové i digitální.
§ 14
Rozšiřování

(1) Rozšiřováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování

díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k
originálu nebo k rozmnoženině díla, včetně jejich nabízení za tímto účelem.
(2) Prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k
originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn
autorem nebo s jeho souhlasem na území některého z členských států Evropské
unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, je ve
vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na
rozšiřování pro území členských států Evropské unie a států tvořících Evropský
hospodářský prostor vyčerpáno; právo na pronájem díla a právo na půjčování
díla zůstává nedotčeno.
§ 15
Pronájem

Pronájmem originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla ve

hmotné podobě za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo
obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu
určitou.
§ 16
Půjčování

Půjčováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla ve

hmotné podobě zařízením přístupným veřejnosti nikoli za účelem přímého nebo
nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu
nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou.
§ 17
Vystavování
Vystavováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla v
hmotné podobě umožněním shlédnutí nebo jiného vnímání originálu nebo
rozmnoženiny díla, zejména díla výtvarného, díla fotografického, díla
architektonického včetně díla urbanistického, díla užitého umění nebo díla
kartografického.
Sdělování veřejnosti
§ 18
Obecná ustanovení
(1) Sdělováním díla veřejnosti se rozumí zpřístupňování díla v nehmotné podobě,
živě nebo ze záznamu, po drátě nebo bezdrátově.
(2) Sdělováním díla veřejnosti podle odstavce 1 je také zpřístupňování díla
veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle
své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.
(3) Sdělováním díla veřejnosti není pouhé provozování zařízení umožňujícího
nebo zajišťujícího takové sdělování.
(4) Sdělováním díla veřejnosti podle odstavců 1 a 2 nedochází k vyčerpání práva
autora na sdělování díla veřejnosti.
§ 19
Živé provozování a jeho přenos
(1) Živým provozováním díla se rozumí zpřístupňování díla živě prováděného
výkonným umělcem, zejména živě přednášeného literárního díla, živě
prováděného hudebního díla s textem nebo bez textu, anebo živě scénicky
předváděného díla dramatického nebo hudebně dramatického, choreografického
nebo pantomimického.
(2) Přenosem živého provozování díla se rozumí současné zpřístupňování živě
provozovaného díla pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje
umístěného mimo prostor živého provozování s výjimkou užití díla způsoby podle
§ 21 až 23.
§ 20
Provozování ze záznamu a jeho přenos
(1) Provozováním díla ze záznamu se rozumí zpřístupňování díla ze zvukového
nebo zvukově obrazového záznamu pomocí přístroje, s výjimkou užití díla
způsoby podle § 21 až 23.
(2) Přenosem provozování díla ze záznamu se rozumí současné zpřístupňování
díla ze záznamu pomocí reproduktoru, obrazovky nebo podobného přístroje
umístěného mimo prostor provozování ze záznamu.
§ 21
Vysílání rozhlasem nebo televizí
(1) Vysíláním díla rozhlasem nebo televizí se rozumí zpřístupňování díla
rozhlasem či televizí a jiné takové zpřístupňování díla jakýmikoli jinými
prostředky sloužícími k šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření
bezdrátově nebo po drátě, včetně šíření po kabelu nebo vysílání pomocí družice,
původním vysílatelem.
(2) Družicí se v tomto zákoně rozumí družice pracující na frekvenčních pásmech,
která jsou
a) podle zvláštních právních předpisů upravujících telekomunikace vyhrazena
pro vysílání signálů přijímaných veřejností, nebo
b) vyhrazena pro uzavřenou komunikaci z jednoho bodu do druhého, pokud jsou
okolnosti, za kterých dochází k individuálnímu příjmu signálu, srovnatelné s
okolnostmi podle písmene a).
(3) Vysíláním pomocí družice podle odstavce 1 se rozumí uvádění signálů
nesoucích zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určených k příjmu
veřejností na nepřerušený sdělovací řetěz směrem na družici a od ní zpět k zemi
pod vedením vysílatele a na jeho odpovědnost. Jsou-li signály, které nesou
znaky, zvuky nebo obrazy, zakódovány, jde o vysílání díla podle odstavce 1,
jestliže jsou vysílatelem nebo s jeho souhlasem poskytnuty prostředky k
odkódování.
(4) Vysíláním díla podle odstavce 1 je i zpřístupňování díla současným, úplným
a nezměněným přenosem vysílání díla rozhlasem nebo televizí, uskutečňuje-li je
týž vysílatel.
(5) Vysílání díla pomocí družice se uskutečňuje na území toho z členských států
Evropské unie nebo toho ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, kde
jsou signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření určené k
příjmu veřejností uvedeny pod vedením vysílatele a na jeho odpovědnost na
nepřerušený sdělovací řetěz směrem na družici a od ní zpět k zemi.
(6) Pokud se vysílání pomocí družice uskutečňuje na území takového státu, který
neposkytuje úroveň ochrany autorského práva alespoň srovnatelnou s ochranou
podle tohoto zákona, považuje se vysílání pomocí družice za uskutečněné na
území toho z členských států Evropské unie nebo toho ze států tvořících
Evropský hospodářský prostor, kde
a) je umístěna stanice, ze které jsou signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky
nebo jejich vyjádření určené k příjmu veřejností přenášeny na družici, nebo
b) je usazen vysílatel, jestliže nejsou dány skutečnosti uvedené v písmenu a).
Právo k vysílání pomocí družice lze uplatnit vůči osobě, která provozuje stanici
podle písmene a), nebo vůči vysílateli podle písmene b).
(7) Pokud jsou signály nesoucí zvuky nebo obrazy a zvuky nebo jejich vyjádření
určené k příjmu veřejností uvedeny na sdělovací řetěz směrem na družici a od ní
zpět k zemi na území takového státu, který neposkytuje úroveň ochrany
autorského práva alespoň srovnatelnou s ochranou podle tohoto zákona, a
zároveň stanice, ze které je přenos uskutečňován, není na území některého z
členských států Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský
hospodářský prostor, vysílání díla pomocí družice se považuje za uskutečněné na
území toho z členských států Evropské unie nebo toho ze států tvořících
Evropský hospodářský prostor, kde má umístěny své řídící orgány vysílatel, na
jehož podnět se vysílání uskutečňuje. Práva podle tohoto zákona lze pak uplatnit
vůči takovému vysílateli.
§ 22
Přenos rozhlasového nebo televizního vysílání
(1) Přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla se rozumí
zpřístupňování díla současným, úplným a nezměněným přenosem vysílání díla
rozhlasem nebo televizí bezdrátově nebo po drátě, uskutečňuje-li je jiná osoba
než vysílatel takového vysílání.
(2) Kabelovým přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání díla je takový
přenos rozhlasového nebo televizního vysílání díla podle odstavce 1, který se
uskutečňuje po kabelu nebo mikrovlnným systémem. Ustanovení § 21 odst. 3 věty
druhé platí obdobně.
§ 23
Provozování rozhlasového či televizního vysílání
Provozováním rozhlasového či televizního vysílání díla se rozumí zpřístupňování
díla vysílaného rozhlasem či televizí pomocí přístroje technicky způsobilého k
příjmu rozhlasového či televizního vysílání. Za provozování rozhlasového a
televizního vysílání se podle § 18 odst. 3 nepovažuje zpřístupňování díla
pacientům při poskytování zdravotních služeb ve zdravotnických zařízeních.
nadpis vypuštěn
Pododdíl 2
Jiná majetková práva
§ 24
Právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého
(1) Je-li originál díla uměleckého, který jeho autor převedl do vlastnictví jiné
osoby, dále prodáván za kupní cenu, která činí 1 500 EUR a více, a jestliže se
takového prodeje jako prodávající, kupující nebo zprostředkovatel účastní
provozovatel galerie, dražebník nebo jiná osoba, která soustavně obchoduje s
uměleckými díly (dále jen "obchodník"), má autor v souvislosti s každým
opětným (dalším) prodejem díla právo na odměnu stanovenou v příloze č. 1 k
tomuto zákonu.
(2) Osobou povinnou platit odměnu podle odstavce 1 příslušnému kolektivnímu
správci jsou prodávající a obchodník společně a nerozdílně. Kolektivní správce
je povinen umožnit povinným osobám nahlížet do seznamu podle § 97c odst. 1.
(3) Originálem díla uměleckého podle odstavce 1 se rozumí výtvarné dílo,
zejména obraz, kresba, malba, koláž, socha, rytina, litografie či jiná grafika,
fotografie, tapiserie, keramika, sklo a autorský šperk, a to za předpokladu, že
jsou zhotoveny samotným autorem nebo jde o rozmnoženiny, které se považují za
originál uměleckého díla. Rozmnoženinami, které se považují za originál
uměleckého díla, jsou takové rozmnoženiny, které byly zhotoveny v omezeném
počtu samotným autorem nebo pod jeho vedením a jsou očíslovány, podepsány
nebo autorem jinak řádně prohlášeny za pravé. Právo na odměnu podle
odstavce 1 se nevztahuje na díla architektonická vyjádřená stavbou, díla užitého
umění, nesplňují-li znaky originálu uměleckého díla, a rukopisy skladatelů a
spisovatelů.
(4) Právo na odměnu podle odstavce 1 se nevztahuje na první opětný prodej,
pokud prodávající získal originál uměleckého díla přímo od autora méně než tři
roky před takovým opětným prodejem a kupní cena originálu díla při opětném
prodeji nepřesahuje 10 000 EUR.
(5) Pro účely uplatnění práva podle odstavce 1 a výpočtu příslušné odměny se
kupní cenou rozumí cena bez daně z přidané hodnoty.
(6) Autor a kolektivní správce mají právo na jakoukoli informaci od obchodníka,
která je nezbytná pro zajištění platby odměny podle odstavce 1, včetně údajů
sloužících k identifikaci prodávajícího, a to po dobu tří let od uskutečnění
prodeje. Údaje sloužící k identifikaci prodávajícího může kolektivní správce
požadovat pouze v odůvodněných případech, zejména v případě zpochybnění
prodeje, spornosti kupní ceny nebo neodvedení odměny obchodníkem, přičemž
musí zajistit ochranu poskytnutých osobních údajů. Obchodník, který se podle
odstavce 1 účastní prodeje originálu díla uměleckého, je povinen oznámit takový
prodej příslušnému kolektivnímu správci nejpozději do konce měsíce ledna
kalendářního roku následujícího po roce, v němž se prodej uskutečnil. Oznámení
podle předcházející věty musí obsahovat specifikaci prodaných originálů
uměleckých děl a informaci o kupní ceně. Odměna je splatná na základě
vyúčtování kolektivního správce ve lhůtě, která nesmí být kratší než 30 dnů,
nedohodnou-li se kolektivní správce a obchodník jinak.
§ 25
Právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a
vlastní vnitřní potřebu
(1) U zveřejněných děl, která lze rozmnožovat
a) pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby či
podnikající fyzické osoby (§ 30 a 30a) pomocí přístroje k zhotovování tiskových
rozmnoženin na papír nebo podobný podklad, anebo
b) pro osobní potřebu fyzické osoby (§ 30) na podkladě zvukového, zvukově
obrazového nebo jiného záznamu či rozhlasového nebo televizního vysílání
jejich přenesením pomocí přístroje na nenahrané nosiče záznamu,
má autor právo na odměnu v souvislosti s takovým rozmnožováním díla.
(2) Osobou povinnou platit příslušnému kolektivnímu správci odměnu podle
odstavce 1 je
a) výrobce přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, dovozce těchto
přístrojů ze třetích zemí (dále jen "dovozce") nebo příjemce těchto přístrojů z
některého z členských států Evropské unie nebo z některého ze států tvořících
Evropský hospodářský prostor (dále jen "příjemce"),
b) výrobce, dovozce nebo příjemce přístrojů k zhotovování tiskových
rozmnoženin,
c) výrobce, dovozce nebo příjemce nenahraných nosičů záznamů,
d) dopravce nebo zasílatel namísto osoby povinné podle písmen a) až c), pokud
na písemnou výzvu příslušného kolektivního správce bez zbytečného odkladu
nesdělí údaje potřebné pro určení totožnosti dovozce, příjemce nebo výrobce,
e) poskytovatel rozmnožovacích služeb za úplatu, pokud jde o tiskové
rozmnoženiny (§ 30a); poskytovatelem rozmnožovacích služeb za úplatu je i ten,
kdo za úplatu zpřístupní přístroj k zhotovování tiskových rozmnoženin.
(3) Odměna, kterou jsou povinny platit osoby podle odstavce 2 písm. a) až d) v
souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu, přísluší autorovi při
dovozu, přijetí nebo při prvním prodeji
a) přístroje k zhotovování rozmnoženin záznamů,
b) přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin,
c) nenahraných nosičů záznamů.
(4) Odměna, kterou je povinna platit osoba podle odstavce 2 písm. b), přísluší v
závislosti na pravděpodobném počtu přístrojů určených k zhotovování tiskových
rozmnoženin děl podle § 30a. Pro výpočet výše odměny z přístrojů určených k
zhotovování tiskových rozmnoženin děl se pravděpodobný počet těchto přístrojů
stanoví na 20 %. Odměna se stanoví z průměrné ceny přístroje bez daně z
přidané hodnoty.
(5) Odměna, kterou je povinna platit osoba podle odstavce 2 písm. e), přísluší v
závislosti na pravděpodobném počtu zhotovených tiskových rozmnoženin děl
podle § 30a. Pro výpočet výše odměny ze zhotovených tiskových rozmnoženin děl
se použijí pravidla stanovená v bodech 6 a 7 přílohy č. 1 k tomuto zákonu.
(6) Osoby uvedené v odstavci 2 jsou povinny předkládat příslušnému
kolektivnímu správci, vždy souhrnně za kalendářní pololetí, nejpozději však do
konce následujícího kalendářního měsíce, informace o skutečnostech
rozhodných pro výši odměny, zejména o druhu a počtu prodaných, dovezených
nebo přijatých přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů, přístrojů k
zhotovování tiskových rozmnoženin a nenahraných nosičů záznamů, jakož i o
celkovém počtu tiskových rozmnoženin zhotovených na přístrojích pro
poskytování rozmnožovacích služeb za úplatu.
(7) Ministerstvo kultury (dále jen "ministerstvo") stanoví vyhláškou typy
přístrojů k zhotovování tiskových rozmnoženin a typy nenahraných nosičů
záznamů, z nichž se platí odměna podle odstavce 1, a výši paušální odměny
podle typu přístroje k zhotovování tiskových rozmnoženin a typu nenahraného
nosiče záznamů. Vyhláškou dále stanoví typy přístrojů k zhotovování
rozmnoženin záznamů, z nichž se platí odměna podle odstavce 1; výše této
odměny je stanovena v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
(8) Odměna se neplatí v případě vývozu nebo odeslání přístrojů uvedených v
odstavci 3 písm. a) a b) za účelem jejich dalšího prodeje a vývozu nebo odeslání
nenahraných nosičů záznamů za účelem jejich dalšího prodeje. Odměna se dále
neplatí z přístrojů a nenahraných nosičů, budou-li v tuzemsku použity jen k
rozmnožování děl na základě licenčních smluv osobami při jejich vlastní
činnosti.
§ 25a
Právo na odměnu v souvislosti s pronájmem originálu nebo rozmnoženiny díla
Pokud autor poskytne licenci k pronájmu originálu nebo rozmnoženiny díla
zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam výrobci takového
záznamu, vzniká mu vůči osobě, která bude originál nebo rozmnoženinu takto
zaznamenaného díla pronajímat, právo na přiměřenou odměnu; tohoto práva se
nemůže vzdát.
ODDÍL 4
Společná ustanovení pro majetková práva
§ 26
(1) Majetkových práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a
nelze je postihnout výkonem rozhodnutí; to neplatí pro pohledávky z takových
majetkových práv vzniklé.
(2) Majetková práva jsou předmětem dědictví. Zdědí-li majetková práva k dílu
více dědiců, použije se na jejich vzájemné vztahy k dílu ustanovení § 8 odst. 3 a 4
obdobně. Zdědí-li takto majetková práva stát nebo státu majetková práva
připadnou, vykonává je svým jménem Státní fond kultury České republiky,2) a
pokud jde o díla audiovizuální a díla audiovizuálně užitá, Státní fond
kinematografie.3) Příjmy z výkonu majetkových práv státu vykonávaných těmito
státními fondy jsou příjmy těchto státních fondů. Státní fondy uvedené ve větě
třetí vedou jmenný seznam autorů, jejichž majetková práva stát zdědil nebo mu
připadla, aktualizují jej za každý kalendářní rok a do 31. ledna následujícího
kalendářního roku jej uveřejňují na svých internetových stránkách.
(3) Zanikne-li právnická osoba, která zdědila majetková práva k dílu, bez
právního nástupce, připadají tato majetková práva státu. Ustanovení odstavce 2
věty druhé a třetí platí obdobně.
(4) Ustanovení tohoto zákona o autorovi platí, pokud nevyplývá z jejich povahy
jinak, i pro jeho dědice, popřípadě pro stát, připadne-li mu dědictví, podle
odstavců 2 a 3.
§ 26a
zrušen

ODDÍL 5
Trvání majetkových práv
§ 27
(1) Majetková práva trvají, pokud není dále stanoveno jinak, po dobu autorova
života a 70 let po jeho smrti.
(2) Bylo-li dílo vytvořeno jako dílo spoluautorů, počítá se doba trvání
majetkových práv od smrti spoluautora, který ostatní přežil.
(3) Majetková práva k dílu anonymnímu a pseudonymnímu trvají 70 let od
oprávněného zveřejnění díla. Je-li pravé jméno autora díla anonymního nebo
pseudonymního obecně známo nebo se autor takového díla veřejně prohlásí (§ 7
odst. 2) v průběhu doby podle věty prvé, řídí se trvání majetkových práv k
takovému dílu podle odstavce 1, a jde-li o dílo spoluautorů, i podle odstavce 2.
Ustanovení tohoto odstavce se použije i na kolektivní dílo (§ 59), s výjimkou
případů, kdy autoři, kteří dílo jako takové vytvořili, jsou u díla nebo na díle při
jeho zpřístupnění veřejnosti jako autoři označeni; v takových případech se trvání
majetkových práv ke kolektinímu dílu řídí ustanovením odstavce 1 nebo 2.
(4) U díla, u něhož není pro počítání doby trvání majetkových práv rozhodná
smrt autora a které nebylo zveřejněno během 70 let od jeho vytvoření, majetková
práva uplynutím této doby zanikají.
(5) Doba trvání majetkových práv k dílu audiovizuálnímu se počítá od smrti
poslední přeživší z následujících osob: režisér, autor scénáře, autor dialogů a
skladatel hudby zvlášť vytvořené pro užití v audiovizuálním díle.
(6) Doba trvání majetkových práv k hudebnímu dílu s textem, byla-li obě díla
vytvořena pro účely užití ve spojení, končí, i když nejde o dílo spoluautorů (§ 8),
70 let od smrti poslední přeživší z následujících osob: autor textu a autor
hudebního díla. Pro dílo hudebně dramatické se použije věta první obdobně.
(7) Je-li pro počítání doby trvání majetkových práv rozhodné zveřejnění díla a
dílo se zveřejňuje po určitou dobu ve svazcích, dílech, na pokračování nebo v
řadách, počítá se doba trvání majetkových práv pro každou takovou část díla
samostatně.
(8) Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku
následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání.
(9) Pro určení doby trvání majetkových práv k osiřelému dílu se použijí
ustanovení odstavců 1 až 8 obdobně; pro dílo, jehož autor není určen, se použije
odstavec 3 obdobně.
ODDÍL 6
Osiřelé dílo
§ 27a
(1) Za osiřelé se považuje dílo podle § 2, není-li určen jeho autor, nebo i když je
určen, není nalezen ani po provedení důsledného vyhledávání podle § 27b
zaznamenaného způsobem stanoveným tímto zákonem.
(2) Přísluší-li právo autorské k dílu více než jednomu autorovi a nejsou-li určeni
všichni autoři, nebo i když jsou určeni, nejsou nalezeni ani po provedení
důsledného vyhledávání podle § 27b zaznamenaného způsobem stanoveným
tímto zákonem, dílo se považuje za osiřelé, pokud jde o práva autorů, kteří
nejsou určeni nebo nalezeni. Pokud jde o autory, kteří jsou určeni a nalezeni,
použije se ve vztahu k jejich právům § 12.
(3) Za osiřelá se za splnění podmínek podle odstavce 1 považují všechna díla
autora, není-li prokázán opak.
(4) Dílo se nepovažuje za osiřelé, odpadnou-li podmínky uvedené v odstavci 1.
Dojde-li k užití osiřelého díla podle § 37a, ukončí autor status osiřelého díla
písemným oznámením osobě, která dílo užila v souladu s § 37a odst. 1. Tato
osoba o ukončení statusu informuje písemně bez zbytečného odkladu příslušného
kolektivního správce. Nedojde-li k takovému užití, je autor oprávněn ukončit
status osiřelého díla tím, že písemně oznámí své autorství k dílu kolektivnímu
správci, který vede příslušný seznam osiřelých děl podle tohoto zákona. Pokud
jde o dílo uvedené v odstavci 2 větě první, použijí se věty první až čtvrtá
obdobně.
(5) Díla uvedená v § 37a odst. 1 až 4, která se považují za osiřelá podle odstavců
1 až 4 v některém z členských států Evropské unie nebo v některém ze států
tvořících Evropský hospodářský prostor, se považují za osiřelá a mohou být
užita podle § 37a ve všech členských státech Evropské unie a ve všech státech
tvořících Evropský hospodářský prostor.
§ 27b
(1) Důsledné vyhledávání za účelem zjištění, zda je dílo osiřelým, se provede
před užitím díla nahlédnutím do vhodných informačních zdrojů příslušných pro
jednotlivé druhy děl s cílem určit nebo nalézt autora, a to v tom z členských států
Evropské unie nebo v tom ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, kde
bylo dílo poprvé vydáno nebo poprvé odvysíláno. V případě díla
kinematografického nebo audiovizuálního, jehož výrobce má sídlo nebo obvyklé
bydliště v některém z členských států Evropské unie nebo v některém ze států
tvořících Evropský hospodářský prostor, se důsledné vyhledávání provede v tom
z členských států Evropské unie nebo v tom ze států tvořících Evropský
hospodářský prostor, kde má výrobce sídlo nebo obvyklé bydliště. V případech
podle § 37a odst. 3 se důsledné vyhledávání provede v tom z členských států
Evropské unie nebo v tom ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, kde
je usazena osoba, která dílo zveřejnila.
(2) V případě, že existují důkazy naznačující, že významné informace o autorovi
by mohly být nalezeny v jiných než v odstavci 1 uvedených státech, využijí se
rovněž zdroje informací dostupné v těchto jiných státech.
(3) Seznam informačních zdrojů pro důsledné vyhledávání, do nichž musí být
nahlédnuto, je stanoven v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
ODDÍL 7
Volné dílo
§ 28
Dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího
volně užít; ustanovení odstavce 2 a § 11 odst. 5 věty prvé tím není dotčeno.
DÍL 4
Výjimky a omezení práva autorského
ODDÍL 1
Obecné ustanovení
§ 29
(1) Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních
případech stanovených zákonem a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v
rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny
oprávněné zájmy autora.
(2) Volná užití a zákonné licence, s výjimkou licence úřední a zpravodajské (§
34), licence pro školní dílo (§ 35 odst. 3), licence pro rozmnoženiny díla z
vlastních sbírek pro archivní a konzervační potřeby [§ 37 odst. 1 písm. a)],
licence pro dočasné rozmnoženiny (§ 38a), licence pro fotografickou podobiznu
(§ 38b) a licence pro nepodstatné vedlejší užití díla (§ 38c), se vztahují pouze na
dílo zveřejněné.
ODDÍL 2
Volná užití a zákonné licence
§ 30
Volná užití
(1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu
fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého
hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu
zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.
(3) Nestanoví-li tento zákon dále jinak, užitím podle tohoto zákona je užití
počítačového programu či elektronické databáze i pro osobní potřebu fyzické
osoby či vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby
včetně zhotovení rozmnoženiny takových děl i pro takovou potřebu; stejně je
užitím podle tohoto zákona zhotovení rozmnoženiny či napodobeniny díla
architektonického stavbou i pro osobní potřebu fyzické osoby či vlastní vnitřní
potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby (§ 30a) a pořízení
záznamu audiovizuálního díla při jeho provozování ze záznamu nebo jeho
přenosu (§ 20) i pro osobní potřebu fyzické osoby.
(4) Rozmnoženina nebo napodobenina díla výtvarného zhotovená pro osobní
potřebu fyzické osoby podle odstavce 1 musí být jako taková vždy zřetelně
označena.
(5) Rozmnoženina nebo napodobenina díla zhotovená pro osobní potřebu fyzické
osoby podle odstavce 1 nesmí být použita k jinému než tam uvedenému účelu.
(6) Ustanovení § 25, 43 a 44 nejsou odstavcem 1 dotčena.
§ 30a
Rozmnožování na papír nebo na podobný podklad
(1) Do práva autorského nezasahuje
a) fyzická osoba, která pro svou osobní potřebu,
b) právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která pro svou vlastní vnitřní
potřebu,
c) ten, kdo na objednávku pro osobní potřebu fyzické osoby,
d) ten, kdo na objednávku pro vlastní vnitřní potřebu právnické osoby nebo
podnikající fyzické osoby
zhotoví tiskovou rozmnoženinu díla na papír nebo podobný podklad
fotografickou technikou nebo jiným postupem s podobnými účinky, s výjimkou
případu, kdy jde o vydaný notový záznam díla hudebního či hudebně
dramatického, a v případech podle písmen c) a d) řádně a včas platí odměnu
podle § 25.
(2) Ustanovení § 30 odst. 4 až 6 se použijí obdobně.
§ 30b
Předvedení nebo oprava přístroje
Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo v souvislosti s předvedením
či opravou přístroje zákazníkovi v rozsahu k tomu nezbytném.
nadpis vypuštěn
§ 31
Citace

(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo

a) užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém
díle,
b) užije výňatky z díla nebo drobná celá díla pro účely kritiky nebo recenze
vztahující se k takovému dílu, vědecké či odborné tvorby a takové užití bude v
souladu s poctivými zvyklostmi a v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem,
c) užije dílo při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu,
jejichž účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo
obchodního prospěchu, a nepřesáhne rozsah odpovídající sledovanému účelu;
vždy je však nutno uvést, je-li to možné, jméno autora, nejde-li o dílo anonymní,
nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název
díla a pramen.
(2) Do práva autorského nezasahuje ani ten, kdo výňatky z díla nebo drobná
celá díla citovaná podle odstavce 1 písm. a) nebo b) dále užije; ustanovení
odstavce 1 části věty za středníkem platí obdobně.
§ 32
Propagace výstavy uměleckých děl a jejich prodeje
(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo za účelem propagace výstavy nebo
prodeje originálů či rozmnoženin uměleckých děl taková díla užije v rozsahu
nezbytném pro propagaci takové akce, s výjimkou jakéhokoliv jiného užití k
přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu. Je-li to
obvyklé, je nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno
osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a
pramen.
(2) V souladu s odstavcem 1 lze katalog vystavených děl dále užít.
§ 33
Užití díla umístěného na veřejném prostranství
(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo kresbou, malbou nebo grafikou,
fotografií nebo filmem nebo jinak zaznamená nebo vyjádří dílo, které je trvale
umístěno na náměstí, ulici, v parku, na veřejných cestách nebo na jiném
veřejném prostranství; do autorského práva nezasahuje ani ten, kdo takto
vyjádřené, zachycené nebo zaznamenané dílo dále užije. Je-li to možné, je nutno
uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž
jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a umístění.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pořízení rozmnoženiny či
napodobeniny díla architektonického stavbou a na rozmnožování nebo
rozšiřování díla formou trojrozměrné rozmnoženiny.
§ 34
Úřední a zpravodajská licence
Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije
a) v odůvodněné míře dílo na základě zákona pro účely veřejné bezpečnosti, pro
soudní nebo správní řízení nebo k jinému úřednímu účelu nebo pro parlamentní
jednání a pořízení zápisu o něm,
b) dílo ve spojitosti se zpravodajstvím týkajícím se aktuálních událostí, a to v
rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu,
c) v odpovídající míře dílo v periodickém tisku, televizním či rozhlasovém
vysílání nebo jiném hromadném sdělovacím prostředku zpřístupňujícím
zpravodajství o aktuálních věcech politických, hospodářských nebo
náboženských, uveřejněné již v jiném hromadném sdělovacím prostředku nebo
jeho překlad; takto převzaté dílo a jeho překlad lze i jinak užít; převzetí ani jiné
následné užití podle tohoto ustanovení však není přípustné, je-li zapovězeno,
d) politický projev nebo úryvky veřejné přednášky nebo podobných děl v rozsahu
odpovídajícím informativnímu účelu; právo autora na užití takových děl v
souboru zůstává nedotčeno;
v případech podle písmen b) až d) je vždy nutno uvést jméno autora, nejde-li o
dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost,
a dále název díla a pramen, ledaže je to v případech podle písmen b) a d)
nemožné.
§ 35
Užití díla v rámci občanských či náboženských obřadů nebo v rámci úředních
akcí pořádaných orgány veřejné správy, v rámci školních představení a užití díla
školního
(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo nikoli za účelem přímého nebo
nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu užije dílo při občanských
či náboženských obřadech nebo při úředních akcích pořádaných orgány veřejné
správy.
(2) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo nikoli za účelem přímého nebo
nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu užije dílo při školních
představeních, v nichž účinkují výlučně žáci, studenti nebo učitelé školy nebo
školského či vzdělávacího zařízení.
(3) Do práva autorského také nezasahuje škola nebo školské či vzdělávací
zařízení, užije-li nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo
obchodního prospěchu k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě dílo vytvořené
žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností
vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacímu
zařízení (školní dílo).
(4) Ustanovení § 31 odst. 1 části věty za středníkem se pro odstavce 1 až 3
použije přiměřeně.
§ 36
Omezení práva autorského k dílu soubornému
Do práva autorského k dílu soubornému, které je databází, nezasahuje
oprávněný uživatel souborného díla, užívá-li takové dílo za účelem přístupu k
jeho obsahu a pro běžné využívání jeho obsahu.
§ 37
Knihovní licence
(1) Do práva autorského nezasahuje knihovna, archiv, muzeum, galerie, škola,
vysoká škola a jiné nevýdělečné školské a vzdělávací zařízení4),
a) zhotoví-li rozmnoženinu díla, která neslouží k přímému nebo nepřímému
hospodářskému nebo obchodnímu účelu, pro své archivní a konzervační potřeby,
a to v počtech a formátech nezbytných pro trvalé uchování díla,
b) zhotoví-li rozmnoženinu díla, jehož rozmnoženina byla poškozena nebo
ztracena, a o němž lze na základě rozumně vynaloženého úsilí zjistit, že není
nabízeno k prodeji, nebo tiskovou rozmnoženinu malé části díla, jež byla
poškozena nebo ztracena; takovou oprávněně zhotovenou rozmnoženinu může
také podle odstavce 2 půjčovat,
c) zpřístupňuje-li dílo, včetně zhotovení jeho rozmnoženiny nezbytné pro takové
zpřístupnění, které je součástí jeho sbírek a jehož užití není předmětem
prodejních nebo licenčních podmínek, s výjimkou sdělování díla způsobem
uvedeným v § 18 odst. 2, jednotlivcům ze strany veřejnosti prostřednictvím k
tomu určených technických zařízení umístěných v jeho objektech, a to výhradně
pro účely výzkumu nebo soukromého studia takových osob, a zamezí-li takovým
osobám zhotovit rozmnoženinu díla; ustanovení § 30a odst. 1 písm. c) a d) tím
nejsou dotčena,
d) půjčuje-li originály nebo rozmnoženiny obhájených bakalářských,
diplomových, rigorózních, disertačních a habilitačních prací na místě samém, a
to výhradně pro účely výzkumu nebo soukromého studia, pokud takové užití
autor nevyloučil.
(2) Do práva autorského nezasahuje osoba uvedená v odstavci 1, půjčuje-li
originály nebo rozmnoženiny vydaných děl, je-li zaplacena odměna, která
přísluší autorům od osoby a ve výši stanovené v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
Právo na odměnu autor nemá v případě půjčování zveřejněných děl podle tohoto
odstavce na místě samém, nebo půjčují-li originály nebo rozmnoženiny vydaných
děl školní knihovny a knihovny vysokých škol, Národní knihovna České republiky
(dále jen "Národní knihovna"), Moravská zemská knihovna v Brně, Národní
technická knihovna, Národní lékařská knihovna, Národní pedagogická knihovna
Komenského, Knihovna Ústavu zemědělských a potravinářských informací,
Knihovna Národního filmového archivu a Parlamentní knihovna České
republiky.
(3) Odstavec 2 se nepoužije pro rozmnoženiny děl zaznamenaných na zvukové,
zvukově obrazové nebo jiné záznamy, jejichž užití je předmětem prodejních nebo
licenčních podmínek, ledaže jde o půjčování na místě samém nebo o hmotnou
rozmnoženinu záznamu, která je příslušenstvím hmotné rozmnoženiny díla.
Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna při půjčování na místě samém zamezit
možnosti pořízení rozmnoženiny takového záznamu.
(4) Do práva autorského nezasahuje osoba uvedená v odstavci 1, která za
účelem nabídky k půjčení a zpřístupnění obsahu svých sbírek užije rozmnoženinu
díla či jeho části obsažené na obálce, případně včetně tematického obsahu díla v
katalogu sbírek; tento katalog sbírek může také zpřístupňovat veřejnosti, zamezí-
li zhotovení rozmnoženiny výtvarného díla, která by mohla být užita k přímému
či nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu účelu. Osoba uvedená v
odstavci 1 je vždy povinna v katalogu sbírek uvést jméno autora, je-li to možné a
nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na
veřejnost.
(5) Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna předkládat příslušnému kolektivnímu
správci na jeho žádost vždy souhrnně za kalendářní rok nejpozději do konce
následujícího kalendářního měsíce informace o počtu uskutečněných výpůjček, a
lze-li to po ní spravedlivě požadovat, informace nezbytné pro rozúčtování odměn
kolektivním správcem.
§ 37a
Licence pro určitá užití osiřelého díla
(1) Do práva autorského nezasahuje osoba uvedená v § 37 odst. 1, která
výhradně k dosažení cílů souvisejících s jejím posláním ve veřejném zájmu
a) rozmnožuje pro účely digitalizace, zpřístupnění způsobem uvedeným v § 18
odst. 2, indexace, katalogizace, uchovávání nebo obnovy osiřelé dílo v podobě
knihy, časopisu, novin nebo jiné písemnosti nebo osiřelé dílo kinematografické
nebo audiovizuální a jde o dílo, které je součástí jejích sbírek nebo archivu,
nebo
b) zpřístupňuje dílo podle písmene a) způsobem uvedeným v § 18 odst. 2.
(2) Do práva autorského nezasahuje provozovatel vysílání ze zákona, který
výhradně k dosažení cílů souvisejících s jeho posláním ve veřejném zájmu
a) rozmnožuje pro účely digitalizace, zpřístupnění způsobem uvedeným v § 18
odst. 2, indexace, katalogizace, uchovávání nebo obnovy osiřelé dílo
kinematografické nebo audiovizuální a jde o dílo, které je obsaženo v jeho
archivu a bylo jím nebo z jeho podnětu vyrobeno před 31. prosincem 2002, nebo
b) zpřístupňuje dílo podle písmene a) způsobem uvedeným v § 18 odst. 2.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahují na dílo, které bylo poprvé vydáno,
nebo, nebylo-li vydáno, poprvé odvysíláno v některém z členských států
Evropské unie nebo v některém ze států tvořících Evropský hospodářský prostor.
Nedošlo-li k takovému vydání nebo odvysílání a dílo bylo zveřejněno osobou
uvedenou v odstavci 1 nebo 2 se souhlasem autora, vztahují se na ně tato
ustanovení, lze-li rozumně předpokládat, že by autor proti jeho užití podle
odstavců 1 a 2 neměl námitek.
(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahují rovněž na díla vložená nebo začleněná
do osiřelého díla nebo tvořící jeho nedílnou součást.
(5) Při užití osiřelého díla způsobem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 lze vytvářet
příjmy výlučně za účelem pokrytí nákladů, které vzniknou v souvislosti s
digitalizací osiřelých děl a jejich zpřístupněním veřejnosti.
(6) Za účelem zjištění, zda je dílo osiřelým, zajistí osoba uvedená v odstavci 1
nebo 2 důsledné vyhledávání podle § 27b a bude uchovávat záznamy o jeho
provedení.
(7) Při každém užití osiřelého díla je osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 povinna
uvádět jméno jeho autora, byl-li určen.
(8) Osoby uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou povinny bez zbytečného odkladu
poskytnout ministerstvu v písemné formě
a) výsledky každého svého důsledného vyhledávání, na jehož základě dospěly k
závěru, že určité dílo se považuje za osiřelé,
b) informace o užití podle odstavce 1 nebo 2,
c) informace o jakékoli změně statusu osiřelého díla, které tyto osoby užily nebo
užívají podle odstavce 1 nebo 2,
d) své kontaktní údaje.
(9) Ministerstvo výsledky a informace, které obdrží podle odstavce 8, předá bez
zbytečného odkladu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu14).
(10) Autor, který ukončil status osiřelého díla podle § 27a odst. 4, má právo na
odměnu vůči osobě, která dotčené dílo užila podle odstavce 1 nebo 2. Při určení
výše odměny se přihlédne k účelu a okolnostem užití díla, jakož i k rozsahu újmy
způsobené autorovi tímto užitím.
(11) Právo na odměnu podle odstavce 10 se řídí právním řádem státu, ve kterém
je usazena osoba povinná k placení této odměny.
§ 38
Licence pro osoby se zdravotním postižením
(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo
a) výhradně pro potřeby osob se zdravotním postižením, v rozsahu
odpovídajícím jejich zdravotnímu postižení a nikoliv za účelem přímého nebo
nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu zhotoví nebo dá zhotovit
rozmnoženinu díla; takto zhotovená rozmnoženina díla jím může být také
rozšiřována a sdělována, pokud se tak neděje za účelem přímého nebo
nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu,
b) výhradně pro potřeby osob se zrakovým nebo sluchovým postižením a nikoliv
za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu
opatří rozmnoženinu zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla slovním
vyjádřením obrazové složky nebo doplněním obrazových nebo textových
prostředků nezbytných ke zpřístupnění díla těmto osobám; takto doplněné
audiovizuální dílo jím může být také rozmnožováno, rozšiřováno a sdělováno,
neděje-li se tak za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo
obchodního prospěchu.
(2) Odstavec 1 se vztahuje na dílo audiovizuální pouze v případě, bylo-li
vydáno.
(3) Do práva autorského nezasahuje osoba, která provozuje televizní vysílání a v
souladu se zákonem vysílá pořad15) doplněný zvukovým popisem, jenž slouží ke
zpřístupnění pořadu osobám se zrakovým postižením, pokud tato služba není
zpoplatněna, nebo neděje-li se tak za účelem přímého nebo nepřímého
hospodářského nebo obchodního prospěchu.
(4) Do práva autorského nezasahuje také osoba uvedená v § 37 odst. 1, půjčuje-
li originály či rozmnoženiny vydaných děl pro potřeby osob se zdravotním
postižením v souvislosti s jejich postižením.
(5) Ustanovení § 30 odst. 5 se použije přiměřeně.
§ 38a
Licence pro dočasné rozmnoženiny
(1) Do práva autorského nezasahuje ten, kdo provádí dočasné úkony
rozmnožování děl, které jsou pomíjivé nebo podružné, tvoří nedílnou a
nezbytnou součást technologického procesu, nemají žádný samostatný
hospodářský význam a jejich jediným účelem je umožnit
a) přenos díla počítačovou nebo obdobnou sítí mezi třetími stranami
uskutečněný zprostředkovatelem, nebo
b) oprávněné užití díla.
(2) Udělí-li autor smlouvou oprávnění k vysílání díla, nezasahuje do jeho
autorského práva rozhlasový nebo televizní vysílatel, který zhotoví dočasný
záznam díla svými vlastními prostředky a pro své vlastní vysílání.
§ 38b
Licence pro fotografickou podobiznu
Do práva autorského nezasahuje ten, kdo zhotoví rozmnoženinu díla
fotografického, které je jeho podobiznou a které si úplatně objednal; takto
pořízenou rozmnoženinu může zobrazená osoba i nevýdělečně užít, není-li takové
užití zapovězeno.
§ 38c
Nepodstatné vedlejší užití díla
Do práva autorského nezasahuje ten, kdo náhodně užije dílo v souvislosti se
zamýšleným hlavním užitím jiného díla nebo prvku.
§ 38d
Licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým
Do práva autorského nezasahuje ten, kdo
a) pronajímá, půjčuje nebo vystavuje originál nebo rozmnoženinu díla užitého
umění vyjádřeného v užitné podobě nebo architektonické dílo vyjádřené
stavbou,
b) architektonické dílo vyjádřené stavbou, výkresem nebo plánem užije pro účely
udržovacích prací anebo změny dokončené stavby, v míře nezbytně nutné a při
zachování hodnoty architektonického díla; je-li to opodstatněné významem
architektonického díla a lze-li to na něm spravedlivě požadovat, je povinen
předem uvědomit o svém úmyslu autora a na vyžádání mu poskytnout
dokumentaci stavby včetně vyobrazení, vystihující stav před provedením změn.
§ 38e
Licence pro sociální zařízení
Do práva autorského nezasahuje také poskytovatel zdravotních služeb nebo
sociální zařízení, kteří nebyli zřízeni nebo založeni za účelem dosažení zisku,
zejména nemocnice a věznice, které zhotoví záznam vysílaných děl a takto
zaznamenaná díla provozuje osobám umístěným v těchto zařízeních v rozsahu
odpovídajícím účelu této licence. Právo na odměnu podle § 25 není dotčeno.
§ 38f
Licence pro společné domovní antény
Do práva autorského nezasahuje ten, kdo umožňuje příjem současného, úplného
a nezměněného rozhlasového nebo televizního vysílání na přijímačích téže
budovy, popřípadě komplexu budov k sobě prostorově nebo funkčně
přináležejících, pomocí společných domovních antén za podmínky, že je
umožněn příjem pouze zemského nebo satelitního vysílání a společný příjem není
využíván za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního
prospěchu.
§ 38g
Licence pro karikaturu a parodii
Do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo pro účely karikatury nebo
parodie.
§ 39
Užití originálu nebo rozmnoženiny díla výtvarného, fotografie nebo díla
vyjádřeného postupem podobným fotografii jeho vystavením
Do práva autorského nezasahuje vlastník ani osoba, která si od vlastníka vypůjčí
originál či rozmnoženinu díla výtvarného, fotografie nebo díla vyjádřeného
postupem podobným fotografii, vystavuje-li takové dílo nebo je k vystavení
bezplatně poskytne, ledaže to autor při převodu vlastnictví k takovému originálu
nebo takové rozmnoženině zapověděl a vlastníkovi nebo vypůjčiteli to bylo
známo nebo známo být muselo, zejména proto, že zapovězení je zapsáno v
seznamu vedeném za tím účelem kolektivním správcem.
DÍL 5
Ochrana práva autorského
§ 40
(1) Autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí
neoprávněný zásah, může se domáhat zejména
a) určení svého autorství,
b) zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, nebo
neoprávněného zásahu do svého práva, zejména zákazu neoprávněné výroby,
neoprávněného obchodního odbytu, neoprávněného dovozu nebo vývozu
originálu nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla, neoprávněného sdělování
díla veřejnosti, jakož i neoprávněné propagace, včetně inzerce a jiné reklamy,
c) sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití, o původu
neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla, o způsobu a
rozsahu jejího neoprávněného užití, o její ceně, o ceně služby, která s
neoprávněným užitím díla souvisí, a o osobách, které se neoprávněného užití
díla účastní, včetně osob, kterým byly předmětné rozmnoženiny či napodobeniny
díla určeny za účelem jejich poskytnutí třetí osobě, a rovněž informací o
skutečnostech rozhodných pro výši odměny podle § 24 a 25; práva na informace
podle tohoto ustanovení se autor může domáhat vůči osobě, která do jeho práva
neoprávněně zasáhla nebo je neoprávněně ohrozila, a dále zejména vůči osobě,
která
1. má nebo měla v držení neoprávněně zhotovenou rozmnoženinu či
napodobeninu díla za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo
obchodního prospěchu,
2. využívá nebo využívala za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského
nebo obchodního prospěchu službu, která neoprávněně zasahuje nebo
zasahovala do práva autora nebo je neoprávněně ohrožuje nebo ohrožovala,
3. poskytuje nebo poskytovala za účelem přímého nebo nepřímého
hospodářského nebo obchodního prospěchu službu užívanou při činnostech,
které neoprávněně zasahují do práva autora nebo je neoprávněně ohrožují,
4. byla označena osobou uvedenou v bodě 1, 2 nebo 3 jako osoba, která se
účastní pořízení, výroby nebo distribuce rozmnoženiny či napodobeniny díla
anebo poskytování služeb, které neoprávněně zasahují do práva autora nebo je
neoprávněně ohrožují, nebo
5. je osobou povinnou podle § 24 odst. 6 nebo § 25 odst. 2,
d) odstranění následků zásahu do práva, zejména
1. stažením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo
zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2 z obchodování nebo jiného
užití,
2. stažením z obchodování a zničením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či
napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2,
3. zničením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo
zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2,
4. zničením nebo odstraněním materiálů a nástrojů použitých výlučně nebo
převážně k výrobě neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla
nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2,
e) poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu,
zejména
1. omluvou,
2. zadostiučiněním v penězích, pokud by se přiznání jiného zadostiučinění
nejevilo postačujícím; výši peněžitého zadostiučinění určí soud, který přihlédne
zejména k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k zásahu do práva
došlo; tím není vyloučena dohoda o narovnání,
f) zákazu poskytování služby, kterou využívají třetí osoby k porušování nebo
ohrožování práva autora.
(2) Opatření podle odstavce 1 písm. d) musí být přiměřené závažnosti porušení
práva a musí být přihlédnuto k zájmům třetích osob, zejména spotřebitelů a osob
jednajících v dobré víře.
(3) Autorovi, jehož návrhu bylo vyhověno, může soud přiznat v rozsudku právo
uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle
okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění.
(4) Právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle
zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se
autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá
za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše
bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s
dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která
by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s
dílem.
§ 41
Domáhat se nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d) a f) a § 40 odst. 3 a 4 je
oprávněna namísto autora osoba, která smluvně nabyla výhradní oprávnění k
výkonu práva dílo užít, nebo které je výkon tohoto oprávnění svěřen zákonem;
nároku na přiměřené zadostiučinění k odčinění nemajetkové újmy se tato osoba
může domáhat pouze za zásah do majetkových práv autorských. Právo autora
domáhat se nároku na přiměřené zadostiučinění k odčinění nemajetkové újmy
způsobené zásahem do osobnostních práv autorských, jakož i nároku podle § 40
odst. 3 zůstává nedotčeno.
§ 42
(1) Autor může požadovat od celních orgánů a orgánů vykonávajících státní
statistickou službu informace o obsahu a rozsahu dovozu nebo přijetí zboží,
které
a) je rozmnoženinou jeho díla nebo zvukovým, zvukově obrazovým nebo jiným
záznamem takového díla,
b) má k pořízení takové rozmnoženiny sloužit jako nosič (nenahraný nosič),
c) je přístrojem k zhotovení zvukových, zvukově obrazových nebo jiných záznamů
nebo tiskové rozmnoženiny, anebo
d) je zařízením, výrobkem nebo součástkou podle § 43 odst. 2,
a nahlížet do celních a statistických dokumentů v rozsahu nezbytném k tomu, aby
zjistil, zda dovoz nebo přijetí takového zboží k užití na území celé České
republiky jsou oprávněné podle tohoto zákona, nebo aby zjistil údaje rozhodné
pro uplatnění práv z tohoto zákona vyplývajících.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i při vývozu nebo při odeslání zboží.
(3) Informace podle odstavců 1 a 2 může požadovat také příslušný kolektivní
správce, jakož i právnická osoba oprávněná hájit zájmy autorů , nebo osoby,
kterým ze zákona přísluší oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu (§ 58)
nebo ze smlouvy výhradní oprávnění.
§ 42a
zrušen

§ 43
(1) Do práva autorského neoprávněně zasahuje ten, kdo obchází nebo jinak maří
účinné technické prostředky ochrany práv podle tohoto zákona.
(2) Do práva autorského neoprávněně zasahuje také ten, kdo vyrábí, dováží,
přijímá, rozšiřuje, prodává, pronajímá, propaguje prodej nebo pronájem nebo
drží k obchodnímu účelu zařízení, výrobky nebo součástky nebo poskytuje služby,
které
a) jsou za účelem obcházení účinných technických prostředků nabízeny,
propagovány nebo uváděny na trh,
b) mají vedle obcházení účinných technických prostředků jen omezený obchodně
významný účel nebo jiné užití, nebo
c) jsou určeny, vyráběny, upravovány nebo prováděny především s cílem
umožnit nebo usnadnit obcházení účinných technických prostředků.
(3) Účinnými technickými prostředky podle tohoto zákona se rozumí jakákoli
technologie, zařízení nebo součástka, která je při své obvyklé funkci určena k
tomu, aby zabraňovala nebo omezovala takové úkony ve vztahu k dílům, ke
kterým autor neudělil oprávnění, jestliže užití díla může autor kontrolovat
uplatněním kontroly přístupu nebo ochranného procesu jako je šifrování,
kódování nebo jiná úprava díla nebo uplatněním kontrolního mechanismu
rozmnožování.
(4) Právní ochranou podle odstavce 1 nejsou dotčena ustanovení § 30a, § 31
odst. 1 písm. b), § 34 písm. a), § 37 odst. 1 písm. a) a b), § 38, § 38a odst. 2 a §
38e v rozsahu nezbytném k využití výjimky. Autor, který pro své dílo použil
technické prostředky podle odstavce 3, je povinen zpřístupnit své dílo
oprávněným uživatelům v rozsahu nezbytném ke splnění účelu uvedeného užití
díla. Autor může zpřístupnit své dílo, pro které použil technické prostředky podle
odstavce 3, i v případě zhotovení záznamu svého díla pro osobní potřebu podle §
30; to nebrání autorovi, aby přijal odpovídající opatření týkající se počtu
takových rozmnoženin.
(5) Ustanovení odstavce 4 se nevztahuje na dílo, které bylo autorem či s jeho
souhlasem zpřístupněno veřejnosti způsobem podle § 18 odst. 2.
(6) Technické prostředky ke splnění povinností podle odstavce 4 používané
autorem dobrovolně nebo na základě dohod požívají ochrany podle odstavců 1
až 3.
§ 44
(1) Do práva autorského zasahuje též ten, kdo bez svolení autora způsobuje,
umožňuje, usnadňuje nebo zastírá porušování práva autorského tím, že
a) odstraňuje nebo mění jakoukoli elektronickou informaci o správě práv k dílu,
nebo
b) rozšiřuje, dováží nebo přijímá za účelem rozšiřování, vysílá nebo sděluje
veřejnosti, a to i způsobem podle § 18 odst. 2, dílo, ze kterého byla informace o
správě práv nedovoleně odstraněna nebo změněna.
(2) Informací o správě práv k dílu podle odstavce 1 je jakákoli informace určená
autorem, která identifikuje dílo, autora nebo jiného nositele práva, nebo
informace o způsobech a podmínkách užití díla a jakákoli čísla nebo kódy, které
takovou informaci představují. Totéž platí i pro informaci, která je připojena k
rozmnoženině díla nebo se objevuje v souvislosti se sdělováním díla veřejnosti.".
§ 45
Do práva autorského neoprávněně zasahuje též ten, kdo pro své dílo používá
názvu nebo vnější úpravy již použitých po právu jiným autorem pro dílo téhož
druhu, jestliže by to mohlo vyvolat nebezpečí záměny obou děl, pokud nevyplývá
z povahy díla nebo jeho určení jinak.
DÍL 6
zrušen

ODDÍL 1
zrušen

§ 46
zrušen

§ 47
zrušen

§ 48
zrušen

§ 49
zrušen

§ 50
zrušen

§ 51
zrušen
§ 52
zrušen

§ 53
zrušen

§ 54
zrušen

§ 55
zrušen

ODDÍL 2
zrušen

§ 56
zrušen

ODDÍL 3
zrušen

§ 57
zrušen

DÍL 7
Zvláštní ustanovení o některých dílech
§ 58
Zaměstnanecké dílo
(1) Není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet
autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností
vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu. Takové dílo je
zaměstnaneckým dílem. Zaměstnavatel může právo výkonu podle věty první
postoupit třetí osobě pouze se svolením autora, ledaže se tak děje v případě
převodu obchodního závodu. Má se za to, že takové svolení je neodvolatelné a
vztahuje se i ke všem případným dalším postoupením. Třetí osoba, které bylo
právo výkonu postoupeno, se pak pro účely tohoto zákona považuje za
zaměstnavatele.
(2) Smrtí nebo zánikem zaměstnavatele, který byl oprávněn vykonávat majetková
práva k zaměstnaneckému dílu a který nemá právního nástupce, nabývá
oprávnění k výkonu těchto práv autor.
(3) Nevykonává-li zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu
vůbec nebo je vykonává nedostatečně, má autor právo požadovat, aby mu
zaměstnavatel za obvyklých podmínek poskytl licenci, ledaže existuje na straně
zaměstnavatele závažný důvod k jejímu odmítnutí.
(4) Autorova osobnostní práva k zaměstnaneckému dílu zůstávají nedotčena.
Vykonává-li zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu, má se za
to, že autor svolil ke zveřejnění, úpravám, zpracování včetně překladu, spojení s
jiným dílem, zařazení do díla souborného, jakož i k tomu, aby uváděl
zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem, ledaže je sjednáno jinak.
(5) Není-li sjednáno jinak, má se za to, že autor udělil zaměstnavateli svolení k
dokončení svého nehotového zaměstnaneckého díla pro případ, že jeho právní
vztah k zaměstnavateli skončí dříve, než dílo dokončí, jakož i pro případ, že
budou existovat důvodné obavy, že zaměstnanec dílo nedokončí řádně nebo včas
v souladu s potřebami zaměstnavatele.
(6) Není-li sjednáno jinak, má autor zaměstnaneckého díla vůči zaměstnavateli
právo na přiměřenou dodatečnou odměnu, jestliže se mzda nebo jiná odměna
vyplacená autorovi zaměstnavatelem dostane do zjevného nepoměru k zisku z
využití práv k zaměstnaneckému dílu a významu takového díla pro dosažení
takového zisku; toto ustanovení se nepoužije na díla uvedená v odstavci 7, ať
jsou díly zaměstnaneckými, či se za ně považují, ledaže je sjednáno jinak.
(7) Počítačové programy a databáze, jakož i kartografická díla, která nejsou
kolektivními díly, se považují za zaměstnanecká díla i tehdy, byla-li autorem
vytvořena na objednávku; objednatel se v takovém případě považuje za
zaměstnavatele. Ustanovení § 61 se na tato díla nevztahuje.
(8) Práva a povinnosti podle odstavců 1 až 6 zůstávají skončením právního
vztahu podle odstavce 1, popřípadě podle odstavce 7 nedotčena.
(9) V případě agenturního zaměstnání4d) se pro účely tohoto ustanovení za
zaměstnavatele považuje zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec agentury práce
dočasně vykonává práci podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní
činnosti, není-li mezi agenturou práce a takovým zaměstnavatelem dohodnuto
jinak.
(10) Odstavce 1 až 6 a 8 se použijí obdobně pro díla vytvořená ke splnění
povinností vyplývajících ze vztahu mezi právnickou osobou a autorem, který je
členem jejího statutárního nebo jiného voleného nebo jmenovaného orgánu; tato
právnická osoba se v takovém případě považuje za zaměstnavatele. Ustanovení §
61 se na takto vzniklá díla nepoužije.
§ 59
Kolektivní dílo
(1) Kolektivním dílem je dílo, na jehož tvorbě se podílí více autorů, které je
vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uváděno na
veřejnost pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou
schopny samostatného užití.
(2) Kolektivní díla se považují za zaměstnanecká díla podle § 58 i tehdy, byla-li
vytvořena na objednávku; objednatel se v takovém případě považuje za
zaměstnavatele. Ustanovení § 61 se na tato díla nevztahuje.
(3) Dílo audiovizuální a díla audiovizuálně užitá nejsou dílem kolektivním.
§ 60
Školní dílo
(1) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení mají za obvyklých podmínek právo
na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla (§ 35 odst. 3). Odpírá-li autor
takového díla udělit svolení bez závažného důvodu, mohou se tyto osoby
domáhat nahrazení chybějícího projevu jeho vůle u soudu. Ustanovení § 35 odst.
3 zůstává nedotčeno.
(2) Není-li sjednáno jinak, může autor školního díla své dílo užít či poskytnout
jinému licenci, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy školy nebo školského či
vzdělávacího zařízení.
(3) Škola nebo školské či vzdělávací zařízení jsou oprávněny požadovat, aby jim
autor školního díla z výdělku jím dosaženého v souvislosti s užitím díla či
poskytnutím licence podle odstavce 2 přiměřeně přispěl na úhradu nákladů,
které na vytvoření díla vynaložily, a to podle okolností až do jejich skutečné
výše; přitom se přihlédne k výši výdělku dosaženého školou nebo školským či
vzdělávacím zařízením z užití školního díla podle odstavce 1.
§ 61
Dílo vytvořené na objednávku a soutěžní dílo
(1) Je-li dílo autorem vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na
objednávku), platí, že autor poskytl licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy,
není-li sjednáno jinak. K užití díla nad rámec takového účelu je objednatel
oprávněn pouze na základě licenční smlouvy, nevyplývá-li z tohoto zákona
jinak.
(2) Není-li sjednáno jinak, autor může dílo vytvořené na objednávku užít a
poskytnout licenci jinému, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy
objednatele.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně pro dílo vytvořené autorem jako
soutěžícím ve veřejné soutěži (soutěžní dílo).
Dílo audiovizuální
§ 62
Obecná ustanovení
(1) Audiovizuálním dílem je dílo vytvořené uspořádáním děl audiovizuálně
užitých, ať již zpracovaných, či nezpracovaných, které sestává z řady
zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, vyvolávajících dojem pohybu, ať již
doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny
zvukem, vnímatelných i sluchem.
(2) Zpracovat dílo a zařadit je do díla audiovizuálního lze jen se svolením
autora.
§ 63
Autor audiovizuálního díla
(1) Autorem audiovizuálního díla je jeho režisér. Tím nejsou dotčena práva
autorů děl audiovizuálně užitých.
(2) Má se za to, že prohlášení o audiovizuálním díle a o právech k takovému
dílu, včetně práv týkajících se jeho užití, zapsané v rejstříku audiovizuálních děl
vedeném podle mezinárodní smlouvy, je pravdivé, není-li prokázán opak; to
neplatí v případech, kdy prohlášení nemůže být platné podle tohoto zákona nebo
kdy je v rozporu s jiným prohlášením v takovém rejstříku.
(3) Není-li sjednáno jinak, platí pro případ, že autor audiovizuálního díla udělil
výrobci prvotního záznamu audiovizuálního díla písemnou smlouvou oprávnění
zaznamenat je na prvotní záznam, že
a) tomuto výrobci poskytl i výhradní a neomezenou licenci k užití
audiovizuálního díla ve znění původním, dabovaném i opatřeném titulky, jakož i
k užití fotografií vytvořených v souvislosti s pořízením prvotního záznamu, a to s
možností poskytnout oprávnění tvořící součást takové licence zcela nebo zčásti
třetí osobě, a že
b) se s tímto výrobcem dohodl na odměně ve výši, která je v době uzavření
smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu této smlouvy pro takový
druh díla obvyklá.
(4) Pro vztah mezi autorem audiovizuálního díla a výrobcem prvotního záznamu
audiovizuálního díla se ustanovení o odstoupení od smlouvy pro změnu
přesvědčení autora podle občanského zákoníku13) nepoužije, ledaže je sjednáno
jinak; ustanovení § 58 odst. 4 se použije přiměřeně a ustanovení § 58 odst. 5
platí obdobně.
§ 64
Díla audiovizuálně užitá
(1) Dílem audiovizuálně užitým je jakékoli dílo zařazené do díla
audiovizuálního.
(2) Není-li sjednáno jinak, platí pro případ, že autor díla audiovizuálně užitého,
s výjimkou díla hudebního, udělil výrobci prvotního záznamu audiovizuálního
díla písemnou smlouvou oprávnění k zařazení díla do díla audiovizuálního, že
tomuto výrobci
a) udělil svolení dílo beze změny nebo po zpracování či jiné změně zařadit do
díla audiovizuálního, zaznamenat je pro prvotní záznam takového
audiovizuálního díla, jakož i dabovat je a opatřit je titulky, že
b) mu poskytl i výhradní a neomezenou licenci k užití svého díla při užití
audiovizuálního díla, jakož i fotografií vytvořených v souvislosti s pořízením
prvotního záznamu, a to s možností oprávnění tvořící součást takové licence
zcela nebo zčásti poskytnout třetí osobě, a že
c) se s ním dohodl na odměně ve výši, která je v době uzavření smlouvy za
smluvních podmínek obdobných obsahu této smlouvy pro takový druh díla
obvyklá.
(3) Není-li sjednáno jinak, může autor díla audiovizuálně užitého podle odstavce
2 udělit svolení k zařazení takového díla do jiného díla audiovizuálního či
zařadit je do takového díla sám až po uplynutí deseti let od udělení svolení podle
odstavce 1.
(4) Ustanovení § 63 odst. 4 platí obdobně.
Počítačové programy
§ 65
Obecná ustanovení
(1) Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných
koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární, nevyplývá-li z tohoto
zákona jinak.
(2) Myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového
programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem,
nejsou podle tohoto zákona chráněny.
§ 66
Omezení rozsahu práv autora k počítačovému programu
(1) Do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny
počítačového programu, jestliže
a) rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový
program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny
počítačového programu, činí-li tak při zavedení a provozu počítačového
programu nebo opravuje-li chyby počítačového programu,
b) jinak rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový
program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny
počítačového programu v souladu s jeho určením, není-li dohodnuto jinak,
c) zhotoví si záložní rozmnoženinu počítačového programu, je-li nezbytná pro
jeho užívání,
d) zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba funkčnost
počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je
založen kterýkoli prvek počítačového programu, činí-li tak při takovém zavedení,
uložení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení,
provozu či přenosu, k němuž je oprávněn,
e) rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování počítačového
programu nebo při jeho překladu či jiném zpracování, úpravě či jiné změně, je-li
k ní oprávněn, a to samostatně nebo prostřednictvím jím pověřené osoby, jsou-li
takové rozmnožování nebo překlad nezbytné k získání informací potřebných k
dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového
programu s jinými počítačovými programy, jestliže informace potřebné k
dosažení vzájemného funkčního propojení nejsou pro takové osoby dříve jinak
snadno a rychle dostupné a tato činnost se omezuje na ty části počítačového
programu, které jsou potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení.
(2) Za rozmnožování počítačového programu podle tohoto zákona se považuje i
zhotovení rozmnoženiny, je-li nezbytná k zavedení a uložení počítačového
programu do paměti počítače, jakož i pro jeho zobrazení, provoz a přenos.
(3) Za pronájem či půjčování podle tohoto zákona se nepovažuje pronájem nebo
půjčování rozmnoženiny počítačového programu, kde samotný program není
podstatným předmětem pronájmu nebo půjčování.
(4) Informace získané při činnosti podle odstavce 1 písm. e) nesmějí být
poskytnuty jiným osobám, ledaže je to nezbytné k dosažení vzájemného
funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu, ani využity k
jiným účelům než k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle
vytvořeného počítačového programu. Dále nesmějí být tyto informace využity
ani k vývoji, zhotovení nebo k obchodnímu využití počítačového programu
podobného tomuto počítačovému programu v jeho vyjádření nebo k jinému
jednání ohrožujícímu nebo porušujícímu právo autorské.
(5) Pro omezení autorských práv k počítačovému programu podle odstavce 1
platí ustanovení § 29 odst. 1.
(6) Oprávněným uživatelem rozmnoženiny počítačového programu je oprávněný
nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu, který má vlastnické či jiné
právo k rozmnoženině počítačového programu, a to za účelem jejího využití,
nikoli za účelem jejího dalšího převodu, dále oprávněný nabyvatel licence nebo
jiná osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu. Takový
uživatel může užít oprávněně nabytou rozmnoženinu počítačového programu v
rozsahu stanoveném v odstavci 1 (minimální rozsah), pokud není smlouvou
dohodnut rozsah širší; minimální rozsah nelze s výjimkou oprávnění uvedeného
v odstavci 1 písm. b) dohodou zúžit.
(7) Ustanovení § 30a až 33, § 34 písm. b) až d), § 35 až 38, § 38a odst. 1 písm.
b), § 38a odst. 2, § 38b až 39, § 43 odst. 1 a 4 až 6 a ustanovení občanského
zákoníku o odstoupení od smlouvy pro změnu přesvědčení autora13) se na
počítačový program nevztahují.
(8) Právní ochranou technických prostředků podle § 43 nejsou dotčena
ustanovení odstavce 1 písm. d) a e) v rozsahu nezbytném k využití těchto
omezení. Autor, který pro své dílo použil technické prostředky podle § 43 odst. 3,
je povinen zpřístupnit počítačový program oprávněnému uživateli v rozsahu
podle odstavce 1 a je povinen označit počítačový program chráněný technickými
prostředky uvedením jména a adresy osoby, na kterou se má oprávněný uživatel
za tím účelem obrátit.
HLAVA II
PRÁVA SOUVISEJÍCÍ S PRÁVEM AUTORSKÝM
DÍL 1
Práva výkonného umělce k uměleckému výkonu
§ 67
Umělecký výkon a výkonný umělec
(1) Umělecký výkon je výkon herce, zpěváka, hudebníka, tanečníka, dirigenta,
sbormistra, režiséra nebo jiné osoby, která hraje, zpívá, recituje, předvádí nebo
jinak provádí umělecké dílo a výtvory tradiční lidové kultury. Za umělecký výkon
se považuje též výkon artisty, aniž jím provádí umělecké dílo.
(2) Výkonný umělec je fyzická osoba, která umělecký výkon vytvořila.
§ 68
Společný zástupce výkonných umělců
(1) Při nakládání s právy k výkonům vytvořeným společně při provedení téhož
díla více výkonnými umělci, jako jsou členové orchestru, sboru, tanečního
souboru nebo jiného uměleckého tělesa, zastupuje tyto výkonné umělce jejich
jménem a na jejich účet umělecký vedoucí tělesa jako společný zástupce.
Umělecký vedoucí tělesa není společným zástupcem, určí-li většina členů
uměleckého tělesa jako společného zástupce jinou osobu; k platnosti plné moci
se vyžaduje písemná forma a podpis většiny členů uměleckého tělesa.
(2) Ustanovení odstavce 1 o společném zástupci neplatí pro výkonného umělce -
sólistu, dirigenta a režiséra divadelního představení; tím není dotčeno právo
těchto osob být společným zástupcem výkonných umělců.
§ 69
Obsah práva výkonného umělce
Právo výkonného umělce zahrnuje výlučná práva osobnostní (§ 70) a výlučná
práva majetková (§ 71).
§ 70
Osobnostní práva výkonného umělce
(1) Výkonný umělec má právo rozhodnout o zveřejnění svého uměleckého
výkonu.
(2) Sólista, vytváří-li výkon sám, a dirigent, sbormistr, divadelní režisér a
sólista, vytváří-li výkon spolu s členy uměleckého tělesa, má právo rozhodnout,
zda a jakým způsobem má být jeho jméno uvedeno při zveřejnění a dalším užití
jeho výkonu. Výkonným umělcům jako členům uměleckého tělesa přísluší právo
podle předchozí věty pouze ve vztahu ke společnému jménu (společnému
pseudonymu), pod kterým výkon společně vytvářejí; tím není vyloučena dohoda
o uvedení jména podle předchozí věty.
(3) Výkonnému umělci však nepřísluší právo podle odstavce 2 v případech
odůvodněných způsobem užití výkonu.
(4) Výkonný umělec má právo na ochranu před každým znetvořením,
zkomolením nebo jinou změnou svého výkonu, která by byla na újmu jeho
pověsti; výkonní umělci podle § 68 odst. 1 jsou povinni brát na sebe přiměřený
vzájemný ohled.
§ 71
Majetková práva výkonného umělce
(1) Výkonný umělec má právo svůj umělecký výkon užít v původní nebo jiným
zpracované či jinak změněné podobě a udělit jinému smlouvou oprávnění k
výkonu tohoto práva; jiný může umělecký výkon užít bez udělení takového
oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Právem umělecký výkon užít je
a) právo na vysílání a jiné sdělování živého výkonu veřejnosti,
b) právo na záznam živého výkonu,
c) právo na rozmnožování zaznamenaného výkonu,
d) právo na rozšiřování rozmnoženin zaznamenaného výkonu,
e) právo na pronájem rozmnoženin zaznamenaného výkonu,
f) právo na půjčování rozmnoženin zaznamenaného výkonu,
g) právo na sdělování zaznamenaného výkonu veřejnosti.
(3) Výkonný umělec má právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jeho
zaznamenaného výkonu pro osobní potřebu obdobně podle § 25.
(4) Výkonný umělec, jenž poskytl výrobci zvukového záznamu smlouvou výhradní
a neomezenou licenci k užití svého zaznamenaného výkonu za jednorázovou
odměnu, má právo na roční doplňkovou odměnu. Tato odměna mu přísluší za
každý celý rok počínaje kalendářním rokem bezprostředně následujícím po roce,
ve kterém uplynulo 50 let ode dne, kdy byl zvukový záznam oprávněně vydán,
nebo, nedošlo-li k takovému vydání, oprávněně sdělen veřejnosti. Práva na roční
doplňkovou odměnu se výkonný umělec nemůže vzdát.
§ 72
Úplatná zákonná licence
(1) Do práva výkonného umělce nezasahuje, kdo užije umělecký výkon
zaznamenaný na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům vysíláním
rozhlasem nebo televizí, přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání;
výkonnému umělci však přísluší právo na odměnu za takové užití. Toto právo
může výkonný umělec vykonávat pouze prostřednictvím příslušného kolektivního
správce.
(2) Zvukovým záznamem vydaným k obchodním účelům se pro účely tohoto
ustanovení rozumí zvukový záznam, jehož rozmnoženiny jsou rozšiřovány
prodejem , nebo který je oprávněně veřejnosti sdělován podle § 18 odst. 2.
(3) Do práva výkonného umělce však zasahuje ten, kdo před užitím způsobem
uvedeným v odstavci 1 neuzavře s příslušným kolektivním správcem smlouvu,
kterou se stanoví výše odměny za takové užití a způsob jejího placení.
(4) Není-li sjednáno jinak, uživatel, který s kolektivním správcem uzavřel
smlouvu podle odstavce 3, ale je vůči němu v prodlení se zaplacením odměny
podle této smlouvy a odměnu nezaplatí ani v dodatečné třicetidenní lhůtě
poskytnuté kolektivním správcem, není oprávněn k užití podle odstavce 1 až do
doby, kdy bude dlužná odměna zaplacena nebo závazek jinak zanikne.
§ 72a
Odstoupení od smlouvy pro nečinnost výrobce
(1) Pokud po uplynutí 50 let ode dne, kdy byl zvukový záznam výkonu oprávněně
vydán, nebo, nedošlo-li k takovému vydání, oprávněně sdělen veřejnosti, výrobce
zvukového záznamu nenabízí rozmnoženiny tohoto záznamu v hmotné podobě k
prodeji v dostatečném množství nebo tento záznam nezpřístupňuje veřejnosti
způsobem uvedeným v § 18 odst. 2, může výkonný umělec písemně oznámit
výrobci zvukového záznamu úmysl odstoupit od smlouvy, kterou mu poskytl
výhradní a neomezenou licenci k užití svého zaznamenaného uměleckého
výkonu. Toto oznámení lze učinit nejdříve prvního dne kalendářního roku
bezprostředně následujícího po roce, v němž uplynula doba podle věty první.
Právo odstoupit od smlouvy může výkonný umělec uplatnit teprve tehdy, jestliže
výrobce zvukového záznamu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy mu výkonný umělec
svůj úmysl odstoupit od smlouvy oznámil, nevyužil dotčený záznam oběma
způsoby uvedenými ve větě první; odstoupení od smlouvy vyžaduje písemnou
formu. Tohoto práva se výkonný umělec nemůže vzdát.
(2) Pokud zvukový záznam obsahuje záznam výkonů více výkonných umělců,
mohou tito výkonní umělci odstoupit od smlouvy podle odstavce 1. Pro
odstoupení více výkonných umělců od smlouvy podle odstavce 1 se použije
přiměřeně § 68.
§ 72b
Opatření k vyvážení smluvních závazků
Pokud výkonný umělec poskytl výrobci zvukového záznamu smlouvou výhradní a
neomezenou licenci k užití svého zaznamenaného výkonu a má podle této
smlouvy nárok na periodické platby odměn, počínaje prvním dnem kalendářního
roku bezprostředně následujícím po roce, ve kterém uplynulo 50 let ode dne, kdy
byl zvukový záznam oprávněně vydán, nebo, nedošlo-li k takovému vydání,
oprávněně sdělen veřejnosti, nebude výrobce zvukového záznamu z těchto plateb
výkonnému umělci srážet žádné dříve vyplacené zálohy ani smluvně dohodnuté
srážky.
§ 73
Trvání majetkových práv výkonného umělce
Majetková práva výkonného umělce trvají 50 let od vytvoření výkonu. Byl-li však
v průběhu této doby oprávněně vydán nebo oprávněně sdělen veřejnosti
a) jiný než zvukový záznam výkonu, zanikají práva výkonného umělce za 50 let
ode dne, kdy došlo k prvnímu oprávněnému vydání nebo sdělení veřejnosti
takového záznamu, a to podle toho, která z uvedených událostí nastane dříve,
nebo
b) zvukový záznam výkonu, zanikají práva výkonného umělce za 70 let ode dne,
kdy došlo k prvnímu oprávněnému vydání nebo sdělení veřejnosti takového
záznamu, a to podle toho, která z uvedených událostí nastane dříve.
§ 74
Použití úpravy hlavy I
Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, 6, 7 a 9, § 11 odst. 4 a 5, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16,
§ 18 až 23, § 25, 25a a 26, § 27 odst. 8, § 27a, § 27b, § 28, § 29, § 30 odst. 1, 2,
5 a 6, § 30b, § 31, § 34 písm. a) až c), § 35, § 37 až 38a, § 38c, § 38e, 38f, § 40
až 44 a 58, § 62 odst. 2 a § 64 odst. 2 a 4 platí obdobně i pro výkonného umělce
a jeho výkony.
DÍL 2
Právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu
§ 75
Zvukový záznam a jeho výrobce
(1) Zvukový záznam je výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků výkonu
výkonného umělce či jiných zvuků, nebo jejich vyjádření.
(2) Výrobce zvukového záznamu je fyzická nebo právnická osoba, která na svou
odpovědnost poprvé zaznamená zvuky výkonu výkonného umělce či jiné zvuky,
nebo jejich vyjádření, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.
§ 76
Obsah práva výrobce zvukového záznamu
(1) Výrobce zvukového záznamu má výlučné majetkové právo svůj zvukový
záznam užít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný
může zvukový záznam užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech
stanovených tímto zákonem.
(2) Právem zvukový záznam užít je
a) právo na rozmnožování zvukového záznamu,
b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,
c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,
d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženin zvukového záznamu,
e) právo na vysílání a jiné sdělování zvukového záznamu veřejnosti.
(3) Ustanovení § 72 platí obdobně pro výrobce zvukového záznamu.
(4) Výrobce zvukového záznamu má právo na odměnu v souvislosti s
rozmnožováním jeho záznamu pro osobní potřebu obdobně podle § 25.
(5) Právo výrobce zvukového záznamu je převoditelné.
§ 76a
Povinnosti výrobce zvukového záznamu v souvislosti s roční doplňkovou
odměnou
(1) Na platby roční doplňkové odměny podle § 71 odst. 4 je výrobce zvukového
záznamu povinen vyčlenit částku ve výši 20 % z příjmů získaných v průběhu
kalendářního roku, jenž předchází roku, za který tato odměna přísluší, z
rozmnožování, rozšiřování a zpřístupňování veřejnosti způsobem uvedeným v §
18 odst. 2 zvukového záznamu po uplynutí 50 let ode dne, kdy byl zvukový
záznam oprávněně vydán, nebo, nedošlo-li k takovému vydání, oprávněně sdělen
veřejnosti. Příjmy podle věty první se rozumí příjmy výrobce zvukových záznamů
před odečtením nákladů.
(2) Výrobce je povinen na požádání poskytnout výkonnému umělci, který má
nárok na roční doplňkovou odměnu, a příslušnému kolektivnímu správci veškeré
informace nezbytné k zajištění plateb této odměny.
(3) Výrobce je povinen částku vyčleněnou podle odstavce 1 odvést příslušnému
kolektivnímu správci, který roční doplňkovou odměnu vyplácí jednotlivým
oprávněným výkonným umělcům, nejpozději do 31. března kalendářního roku
následujícího po roce, za který tato odměna přísluší.
(4) Příjmy z plateb odvedených kolektivnímu správci podle odstavce 3, které se
nepodaří při vynaložení přiměřeného úsilí do 3 let od jejich obdržení vyplatit, se
uplynutím této doby stávají příjmem Státního fondu kultury České republiky.
§ 77
Trvání práva výrobce zvukového záznamu
Právo výrobce zvukového záznamu trvá 50 let od pořízení zvukového
záznamu.Pokud je však zvukový záznam v průběhu této doby oprávněně vydán,
zaniká právo výrobce až za 70 let od takového vydání. Nedojde-li během doby
podle věty první k oprávněnému vydání díla a byl-li během této doby zvukový
záznam oprávněně sdělen veřejnosti, zaniká uvedené právo uplynutím 70 let ode
dne tohoto sdělení.
§ 77a
Došlo-li k odstoupení od smlouvy podle § 72a, právo výrobce zvukového
záznamu ke zvukovému záznamu zaniká.
§ 78
Použití úpravy hlavy I
Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16, §
18 až 23, § 25, § 25a, § 27 odst. 8, § 27a, § 27b, § 28, § 29, § 30 odst. 1, 2, 5 a 6,
§ 30b, § 31, § 34 písm. a) až c), § 35, § 37 až 38a, § 38c, § 38e, 38 f, § 40 až 44
a § 62 odst. 2 platí obdobně i pro výrobce zvukového záznamu a jeho záznam.
DÍL 3
Právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu
§ 79
Zvukově obrazový záznam a jeho výrobce
(1) Zvukově obrazový záznam je záznam audiovizuálního díla nebo záznam jiné
řady zaznamenaných, spolu souvisejících obrazů vyvolávajících dojem pohybu,
ať již doprovázených zvukem, či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li
doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem.
(2) Výrobce zvukově obrazového záznamu je fyzická nebo právnická osoba, která
na svou odpovědnost poprvé pořídí zvukově obrazový záznam, nebo pro kterou
tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.
§ 80
Obsah práva výrobce zvukově obrazového záznamu
(1) Výrobce zvukově obrazového záznamu má výlučné majetkové právo svůj
zvukově obrazový záznam užít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu
tohoto práva; jiný může zvukově obrazový záznam užít bez udělení takového
oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Právem zvukově obrazový záznam užít je
a) právo na rozmnožování zvukově obrazového záznamu,
b) právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového
záznamu,
c) právo na pronájem originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového
záznamu,
d) právo na půjčování originálu nebo rozmnoženin zvukově obrazového
záznamu,
e) právo na vysílání a jiné sdělování zvukově obrazového záznamu veřejnosti.
(3) Výrobce zvukově obrazového záznamu má právo na odměnu v souvislosti s
rozmnožováním jeho záznamu pro osobní potřebu obdobně podle § 25.
(4) Právo výrobce zvukově obrazového záznamu je převoditelné.
§ 81
Trvání práva výrobce zvukově obrazového záznamu
Právo výrobce zvukově obrazového záznamu trvá 50 let od pořízení zvukově
obrazového záznamu. Je-li však v této době zvukově obrazový záznam zveřejněn,
zaniká právo výrobce až za 50 let od takového zveřejnění.
§ 82
Použití úpravy hlavy I
Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16, §
18 až 23, § 25, § 25a, § 27 odst. 8, § 27a, § 27b, § 28, § 29, § 30 odst. 1, 2, 5 a 6,
§ 30b, § 31, § 34 písm. a) až c), § 35, § 37 až 38a, § 38c, § 38e, 38f, § 40 až 44 a
§ 62 odst. 2 platí obdobně i pro výrobce zvukově obrazového záznamu a jeho
záznam.
DÍL 4
Právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání
§ 83
Vysílání a vysílatel
(1) Vysíláním se rozumí výsledek šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich
vyjádření rozhlasem nebo televizí pro příjem veřejností.
(2) Vysílatel je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost
uskutečňuje vysílání zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem
nebo televizí, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.
§ 84
Obsah práva vysílatele
(1) Vysílatel má výlučné majetkové právo své vysílání užít a udělit jinému
smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný může vysílání užít bez udělení
takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.
(2) Právem vysílání užít je
a) právo na záznam vysílání,
b) právo na rozmnožování zaznamenaného vysílání,
c) právo na rozšiřování rozmnoženin zaznamenaného vysílání,
d) právo na sdělování vysílání veřejnosti.
(3) Právo vysílatele podle odstavce 1 je převoditelné.
§ 85
Trvání práva vysílatele
Právo vysílatele trvá 50 let po prvním vysílání.
§ 86
Použití úpravy hlavy I
Ustanovení § 2 odst. 3, § 4, § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2 a 3, § 13 až 16, §
18 až 23, § 27 odst. 8, § 27a, § 27b, § 28, § 29, § 30 odst. 1, 2, 5 a 6, § 30b, § 31,
§ 34 písm. a) až c), § 35 odst. 1, 2 a 4, § 37 odst. 1 a 4, § 38 odst. 1 písm. a), §
38a, § 38c, § 38e, § 38f, § 40 až 44 a § 62 odst. 2 platí obdobně i pro vysílatele a
jeho vysílání.
Díl 5
Právo nakladatele
§ 87
(1) Nakladatel má právo na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny
jím vydaného díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu právnické osoby
nebo podnikající fyzické osoby.
(2) Právo nakladatele trvá 50 let od vydání díla. Ustanovení § 27 odst. 8 se
použije obdobně.
(3) Právo nakladatele je převoditelné.
Díl 6
Právo prvního zveřejnitele
§ 87a
(1) Tomu, kdo poprvé zveřejní dosud nezveřejněné dílo, k němuž uplynula doba
trvání majetkových práv, vznikají k tomuto zveřejněnému dílu výlučná majetková
práva v rozsahu, v jakém by náležela autorovi díla, pokud by jeho majetková
práva k dílu ještě trvala.
(2) Právo podle odstavce 1 je převoditelné a trvá 25 let od zveřejnění díla. Pro
počítání doby trvání práva podle odstavce 1 se použije § 27 odst. 8 obdobně.
HLAVA III
ZVLÁŠTNÍ PRÁVO POŘIZOVATELE DATABÁZE
§ 88
Vymezení pojmu
Databází je pro účely tohoto zákona soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných
prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných
elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření.
§ 88a
(1) Zvláštní práva k databázi (§ 90) přísluší pořizovateli databáze, pokud
pořízení, ověření nebo předvedení obsahu databáze představuje kvalitativně
nebo kvantitativně podstatný vklad bez ohledu na to, zda databáze nebo její
obsah jsou předmětem autorskoprávní nebo jiné ochrany.
(2) Každý nový kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad do databáze
spočívající v doplnění, zkrácení či jiných úpravách má za následek nový běh
trvání práva podle § 93.
§ 89
Pořizovatel databáze
Pořizovatel databáze je fyzická nebo právnická osoba, která na svou
odpovědnost pořídí databázi, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná
osoba.
§ 90
Obsah zvláštního práva pořizovatele databáze
(1) Pořizovatel databáze má právo na vytěžování nebo na zužitkování celého
obsahu databáze nebo její kvalitativně nebo kvantitativně podstatné části a
právo udělit jinému oprávnění k výkonu tohoto práva.
(2) Vytěžováním podle odstavce 1 se rozumí trvalý nebo dočasný přepis celého
obsahu databáze nebo jeho podstatné části na jiný podklad, a to jakýmikoli
prostředky nebo jakýmkoli způsobem.
(3) Zužitkováním podle odstavce 1 se rozumí jakýkoli způsob zpřístupnění
veřejnosti celého obsahu databáze nebo jeho podstatné části rozšiřováním
rozmnoženin, pronájmem, spojením on-line nebo jinými způsoby přenosu.
(4) Půjčování originálu nebo rozmnoženiny (§ 16) databáze není vytěžování
podle odstavce 2 ani zužitkování podle odstavce 3.
(5) Opakované a systematické vytěžování nebo zužitkování nepodstatných částí
obsahu databáze a jiné jednání, které není běžné, přiměřené a je na újmu
oprávněným zájmům pořizovatele databáze, není dovoleno.
(6) Právo pořizovatele databáze je převoditelné.
§ 91
Omezení zvláštního práva pořizovatele databáze
Do práva pořizovatele databáze, která byla zpřístupněna jakýmkoli způsobem
veřejnosti, nezasahuje oprávněný uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává
kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části obsahu databáze nebo její
části, a to k jakémukoli účelu, za podmínky, že tento uživatel databázi užívá
běžně a přiměřeně, nikoli systematicky či opakovaně, a bez újmy oprávněných
zájmů pořizovatele databáze, a že nezpůsobuje újmu autorovi ani nositeli práv
souvisejících s právem autorským k dílům nebo jiným předmětům ochrany
obsaženým v databázi.
§ 92
Bezúplatné zákonné licence
Do práva pořizovatele jím zpřístupněné databáze též nezasahuje oprávněný
uživatel, který vytěžuje nebo zužitkovává podstatnou část obsahu databáze
a) pro svou osobní potřebu; ustanovení § 30 odst. 3 zůstává nedotčeno,
b) pro účely vědecké nebo vyučovací, uvede-li pramen, v rozsahu odůvodněném
sledovaným nevýdělečným účelem, a
c) pro účely veřejné bezpečnosti nebo správního či soudního řízení.
§ 93
Trvání zvláštního práva pořizovatele k databázi
Zvláštní právo pořizovatele databáze trvá 15 let od pořízení databáze. Je-li však
v této době databáze zpřístupněna, zaniká zvláštní právo pořizovatele databáze
za 15 let od prvního takového zpřístupnění.
§ 94
Použití úpravy hlavy I
Ustanovení § 3 písm. a), § 4, § 6, § 9 odst. 2 až 4, § 12 odst. 2, § 13 až 15, § 18
odst. 2 a 4, § 27 odst. 8, § 27a, § 27b, § 28, § 29, § 30 odst. 1 a 3 a § 40 až 44
platí přiměřeně i pro pořizovatele databáze.
HLAVA IV
KOLEKTIVNÍ SPRÁVA
Díl 1
Obecná ustanovení
§ 95
Kolektivní správa
(1) Kolektivní správou se rozumí plná správa majetkových práv autorských nebo
práv souvisejících s právem autorským nositelů práv k jejich zveřejněným nebo
ke zveřejnění nabídnutým dílům, uměleckým výkonům, zvukovým nebo zvukově
obrazovým záznamům (dále jen "předmět ochrany"), která je vykonávána k
jejich společnému prospěchu. Kolektivní správou není zprostředkování uzavření
licenční nebo jiné smlouvy ani příležitostná nebo krátkodobá plná správa jiných
než povinně kolektivně spravovaných práv.
(2) Účelem kolektivní správy je kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana
majetkových práv autorských a majetkových práv souvisejících s právem
autorským a umožnění zpřístupňování předmětů těchto práv veřejnosti.
(3) Nositelem práv se rozumí osoba, které přísluší
a) majetkové právo autorské nebo majetkové právo související s právem
autorským,
b) podle tohoto zákona výkon majetkových práv k dílu, nebo
c) ze smlouvy výhradní oprávnění k výkonu práva kolektivně spravovaného po
celou dobu trvání majetkových práv a alespoň pro území České republiky s
právem poskytnout podlicenci.
(4) Uživatelem se pro účely kolektivní správy práv rozumí osoba, která užívá
předmět ochrany nebo která je povinna platit odměnu podle tohoto zákona.
§ 95a
Kolektivní správce
(1) Kolektivní správce je právnická osoba tvořená nositeli práv, která na základě
uděleného oprávnění ke kolektivní správě vykonává pro tyto nositele práv jako
jediný nebo hlavní účel své činnosti kolektivní správu a která není založena za
účelem podnikání ani jiné výdělečné činnosti nebo která je řízena svými členy.
(2) Oprávnění ke kolektivní správě se nevyžaduje pro poskytování licencí k
právům k užití hudebních děl online vztahujících se na území více než jednoho z
členských států Evropské unie nebo států tvořících Evropský hospodářský
prostor, jsou-li poskytovány osobou se sídlem na území jiného členského státu
Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor,
která takové licence poskytuje v souladu s právními předpisy státu, na jehož
území má sídlo.
Díl 2
Oprávnění ke kolektivní správě
§ 96
Žádost o udělení oprávnění
(1) O udělení oprávnění ke kolektivní správě rozhoduje ministerstvo na základě
písemné žádosti.
(2) Žádost musí vedle obecných náležitostí stanovených správním řádem
obsahovat
a) označení statutárního orgánu žadatele, jméno, příjmení a bydliště osoby,
která je statutárním orgánem, nebo osob, které jsou jeho členy, a způsob jednání
za žadatele, nelze-li tyto údaje získat z informačních systémů veřejné správy,
b) vymezení práv, která mají být kolektivně spravována, a
c) vymezení předmětů práv podle písmene b), a pokud jde o díla, i vymezení
jejich druhu.
(3) K žádosti žadatel přiloží
a) vzorový návrh smlouvy s nositelem práv, na základě které pro něho vykonává
kolektivní správu práv,
b) návrh rozúčtovacího řádu obsahující způsob rozdělování a pravidla pro
výplatu vybraných odměn, která vylučují svévolný postup při jejich rozdělování a
přihlížejí k uplatnění zásady podpory kulturně významných děl a výkonů,
c) jmenný seznam nositelů práv, kteří projevili zájem o kolektivní správu svých
práv žadatelem, s uvedením místa jejich bydliště nebo, jde-li o cizince, místa
jejich pobytu a státního občanství, a s uvedením jejich zveřejněných předmětů
ochrany v rozsahu odpovídajícím účelu řízení a s podpisy těchto nositelů práv,
d) jmenný seznam členů žadatele, kteří jsou nositeli práv, která mají být
kolektivně spravována, s uvedením místa jejich bydliště nebo, jde-li o cizince,
místa jejich pobytu a státního občanství, a s uvedením jejich zveřejněných
předmětů ochrany v rozsahu odpovídajícím účelu řízení a s podpisy těchto
nositelů práv,
e) odhad předpokládané výnosnosti kolektivně spravovaných práv a odhad
nákladů na výkon kolektivní správy,
f) návrh výše odměn pro jednotlivé způsoby užití předmětů ochrany,
g) doklad o bezúhonnosti podle § 96b odst. 2 a 3,
h) stanovy nebo obdobný dokument (dále jen "stanovy"),
i) doklad osvědčující uzavření nebo příslib uzavření recipročních smluv alespoň
se dvěma zahraničními kolektivními správci,
j) podmínky členství a podmínky pro ukončení pověření k výkonu kolektivní
správy, nejsou-li obsaženy ve stanovách,
k) vzorové licenční smlouvy,
l) obecná pravidla pro určení výše srážky z příjmů z výkonu práv a z příjmů z
investování příjmů z výkonu práv pro jiné účely než na úhradu nákladů na
správu práv, včetně srážek na úhradu nákladů na poskytování sociálních,
kulturních a vzdělávacích služeb, a
m) postupy vyřizování stížností.
(4) Jde-li o žadatele se sídlem na území jiného členského státu Evropské unie
nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, který vykonává
kolektivní správu na území jiného členského státu Evropské unie nebo některého
ze států tvořících Evropský hospodářský prostor podle právních předpisů
daného státu, přiloží k žádosti pouze doklad osvědčující, že vykonává kolektivní
správu podle právních předpisů daného státu.
§ 96a
Rozhodnutí o udělení oprávnění
(1) O žádosti o udělení oprávnění ke kolektivní správě rozhodne ministerstvo do
90 dnů ode dne podání žádosti.
(2) Ministerstvo udělí oprávnění ke kolektivní správě žadateli se sídlem na území
jiného členského státu Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský
hospodářský prostor, který vykonává kolektivní správu na území jiného
členského státu Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský
hospodářský prostor podle právních předpisů daného státu, pokud
a) žádost o udělení oprávnění splňuje náležitosti podle § 96 odst. 2 a 4,
b) žádá o oprávnění ke kolektivní správě takových práv, u kterých je kolektivní
výkon účelný, a
c) pro výkon téhož práva ve vztahu k témuž předmětu ochrany, a jde-li o dílo,
pro výkon téhož práva k témuž druhu díla, nemá oprávnění již jiný kolektivní
správce.
(3) Ministerstvo udělí oprávnění ke kolektivní správě žadateli, který není
žadatelem podle § 96 odst. 4, pokud
a) žadatel má právní formu spolku,
b) žádost o udělení oprávnění splňuje náležitosti podle § 96 odst. 2 a 3,
c) žádá o oprávnění ke kolektivní správě takových práv, u kterých je kolektivní
výkon účelný,
d) pro výkon téhož práva ve vztahu k témuž předmětu ochrany, a jde-li o dílo,
pro výkon téhož práva k témuž druhu díla, nemá oprávnění již jiný kolektivní
správce,
e) splňuje předpoklady pro zajištění řádného a účelného výkonu kolektivní
správy,
f) splňuje předpoklady podle § 96d až 96h,
g) je bezúhonnou právnickou osobou, přičemž za bezúhonnou se nepovažuje
právnická osoba, která byla odsouzena pro úmyslný trestný čin, pokud se na ni
nehledí, jako by nebyla odsouzena, a
h) členové jeho statutárního orgánu jsou bezúhonní, přičemž za bezúhonnou se
nepovažuje osoba, která byla odsouzena pro trestný čin proti majetku nebo
trestný čin hospodářský, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.
(4) Ministerstvo může udělit oprávnění ke kolektivní správě spočívající ve
vybírání odměn podle § 25 a § 37 odst. 2 pro všechny autory nebo pro všechny
nositele práv souvisejících s právem autorským jen jednomu žadateli, který
nejlépe splňuje předpoklady pro zajištění řádného a účelného výkonu kolektivní
správy; v takovém případě oprávnění jiného kolektivního správce může
zahrnovat jen rozdělování takto vybraných odměn autorům nebo nositelům práv
souvisejících s právem autorským, pro které vykonává kolektivní správu jejich
práv.
(5) Ministerstvo uveřejní na svých internetových stránkách rozhodnutí o udělení
oprávnění a den nabytí jeho právní moci do 30 dnů ode dne nabytí právní moci
tohoto rozhodnutí.
§ 96b
Prokazování bezúhonnosti
(1) Za účelem doložení bezúhonnosti právnické osoby se sídlem na území České
republiky nebo bezúhonnosti člena statutárního orgánu, který je státním
občanem České republiky, si ministerstvo vyžádá výpis z evidence Rejstříku
trestů podle zákona o Rejstříku trestů16).
(2) Za účelem doložení bezúhonnosti právnické osoby se sídlem mimo území
České republiky žadatel přiloží k žádosti
a) výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný státem, ve kterém má
právnická osoba sídlo, nebo
b) čestné prohlášení o bezúhonnosti učiněné před notářem nebo jiným
příslušným orgánem státu, ve kterém má právnická osoba sídlo, nevydává-li
tento stát příslušný výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad.
(3) Za účelem doložení bezúhonnosti člena statutárního orgánu, který je
cizincem, žadatel přiloží k žádosti
a) výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný státem, jehož je člen
statutárního orgánu občanem, nebo v případě člena statutárního orgánu, který
je občanem jiného členského státu Evropské unie, výpis z Rejstříku trestů s
přílohou podle zákona o Rejstříku trestů16) obsahující informace, které jsou
zapsané v evidenci trestů tohoto státu, nebo
b) čestné prohlášení o bezúhonnosti učiněné před notářem nebo jiným
příslušným orgánem státu, jehož je člen statutárního orgánu občanem,
nevydává-li tento stát příslušný výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad.
(4) Doklad předložený za účelem doložení bezúhonnosti nesmí být starší než 3
měsíce.
§ 96c
Odnětí oprávnění
(1) Ministerstvo oprávnění v celém rozsahu nebo zčásti odejme, jestliže
a) kolektivní správce přestane splňovat požadavky pro udělení oprávnění a
nedojde-li k nápravě v ministerstvem stanovené přiměřené lhůtě nebo nelze-li
nápravu zjednat,
b) kolektivní správce opakovaně v průběhu posledních dvou let nebo závažným
způsobem porušil povinnost stanovenou tímto zákonem, nebo
c) kolektivní správce o to požádá.
(2) Ministerstvo může oprávnění v celém rozsahu nebo zčásti odejmout, jestliže
kolektivní správce porušil povinnost uloženou mu tímto zákonem a nezjedná
nápravu v ministerstvem stanovené přiměřené lhůtě. Tím není dotčen odstavec 1
písm. b).
(3) Oprávnění zanikne dnem stanoveným v rozhodnutí o odnětí oprávnění; zánik
oprávnění musí být stanoven tak, aby oprávnění zaniklo posledním dnem
kalendářního roku, přičemž doba mezi dnem nabytí právní moci rozhodnutí a
dnem zániku oprávnění nesmí být kratší než 6 měsíců.
(4) Ustanovení § 96a odst. 1 a 4 se použijí obdobně.
Díl 3
Členství a organizační struktura kolektivního správce
§ 96d
Členství

(1) Členem kolektivního správce může být pouze nositel práv, osoba zastupující
nositele práv, jiný kolektivní správce nebo právnická osoba sdružující nositele
práv, kteří splňují požadavky na členství v kolektivním správci obsažené ve
stanovách. Pokud kolektivní správce zamítne žádost o přijetí za člena, uvede pro
to důvody.
(2) Požadavky na členství musí být založeny na objektivních, transparentních a
nediskriminačních kritériích, jako je objem odměn vyplacených nebo splatných
za určité účetní období nositeli práv, doba, po níž kolektivní správce vykonává
kolektivní správu jeho práv na základě smlouvy nebo přihlášení k evidenci u
kolektivního správce.
(3) Stanovy upraví účinný mechanismus pro účast členů kolektivního správce na
rozhodování orgánů kolektivního správce. Zastoupení členů podle jednotlivých
kategorií tvůrčí činnosti při účasti na tomto rozhodování musí být spravedlivé a
vyvážené.
(4) Stanovy upraví možnost členů komunikovat s kolektivním správcem
elektronickými prostředky, a to i pro účely výkonu členských práv.
(5) Kolektivní správce vede seznam svých členů a pravidelně ho aktualizuje.
§ 96e
Orgány kolektivního správce
Orgány kolektivního správce jsou alespoň statutární orgán, nejvyšší orgán a
kontrolní komise.
§ 96f
Nejvyšší orgán
(1) Nejvyšším orgánem kolektivního správce je orgán, v němž se účastní všichni
členové kolektivního správce a v němž vykonávají svá hlasovací práva, není-li
dále stanoveno jinak. Zasedání nejvyššího orgánu se nesmí konat formou jeho
dílčích zasedání a působnost nejvyššího orgánu nesmí plnit shromáždění
delegátů.
(2) Nejvyšší orgán rozhoduje o změnách stanov kolektivního správce.
(3) Nejvyšší orgán rozhoduje o jmenování nebo odvolání člena nebo členů
vedení kolektivního správce, sleduje plnění jejich povinností při výkonu funkce a
schvaluje jejich odměnu a jiné výhody, jako například peněžní a nepeněžní
výhody, práva na další dávky a práva na odstupné. Stanovy mohou určit, že
působnost přijímat rozhodnutí týkající se členů vedení kolektivního správce
podle § 96g odst. 1 je svěřena do působnosti kontrolní komise.
(4) Nejvyšší orgán dále rozhoduje zejména o
a) pravidlech rozdělení
1. příjmů vybraných kolektivním správcem pro nositele práv na základě
výlučného práva nebo práva na odměnu podle tohoto zákona, včetně příjmů z
vydání náhrady škody a bezdůvodného obohacení (dále jen "příjmy z výkonu
práv"), a
2. příjmů z investování příjmů z výkonu práv,
b) pravidlech pro nakládání s příjmy uvedenými v § 99c odst. 3,
c) návrhu investiční strategie, pokud jde o příjmy z výkonu práv a o veškeré
příjmy z investování příjmů z výkonu práv,
d) strategii týkající se srážek z příjmů z výkonu práv a z příjmů z investování
příjmů z výkonu práv,
e) použití příjmů uvedených v § 99c odst. 7,
f) postupech pro rozvrh investičních rizik,
g) schvalování každého nabytí, převodu nebo zastavení nemovitého majetku,
h) schvalování fúze, zakládání osoby, ve které má kolektivní správce většinovou
majetkovou účast nebo ji přímo nebo nepřímo, v celém rozsahu nebo zčásti
ovládá, zakládání jiného subjektu a nabývání podílů nebo práv v jiných
subjektech,
i) schvalování návrhů na přijetí nebo poskytnutí úvěru nebo zápůjčky anebo na
poskytnutí záruky za úvěr nebo zápůjčku.
(5) Nejvyšší orgán určuje a odvolává auditora podle zákona o auditorech17) a
schvaluje výroční zprávu.
(6) Nejvyšší orgán může svým rozhodnutím nebo změnou stanov svěřit do
působnosti kontrolní komise rozhodování podle odstavce 4 písm. f) až i).
(7) Stanovy mohou omezit práva členů kolektivního správce na účast a výkon
hlasovacích práv na zasedání nejvyššího orgánu na základě doby trvání členství
nebo objemu odměn za určité účetní období, které členovi byly vyplaceny nebo
vyúčtovány, za předpokladu, že tato kritéria budou určena a uplatňována
spravedlivým a přiměřeným způsobem.
(8) Stanovy mohou omezit počet členů, které může na základě zmocnění na
zasedání nejvyššího orgánu a při hlasování na něm zastupovat jedna osoba.
Každé zmocnění platí pro jedno zasedání nejvyššího orgánu.
§ 96g
Člen vedení kolektivního správce
(1) Členem vedení kolektivního správce je člen statutárního orgánu nebo
zaměstnanec kolektivního správce, který řídí nebo se podílí na řízení
kolektivního správce.
(2) Členem vedení kolektivního správce je rovněž člen kontrolní komise.
(3) Člen vedení kolektivního správce podle odstavce 1 řídí činnost kolektivního
správce s péčí řádného hospodáře.
(4) Kolektivní správce zavede a uplatňuje postupy, které zamezí střetu zájmů
mezi osobními zájmy člena vedení kolektivního správce a zájmy kolektivního
správce. Pokud střetům zájmů zamezit nelze, je kolektivní správce povinen
nastalé i možné střety zájmů identifikovat, řešit, sledovat a uveřejňovat, s cílem
zabránit tomu, aby nepříznivě ovlivnily kolektivní zájmy nositelů práv, pro které
vykonává kolektivní správu.
(5) Člen vedení kolektivního správce předkládá nejvyššímu orgánu jedenkrát
ročně za předchozí kalendářní rok prohlášení o střetu zájmů, které obsahuje
a) informace o všech jeho zájmech v rámci kolektivního správce,
b) informace o výši všech odměn a o jakýchkoli jiných výhodách přijatých od
kolektivního správce v předchozím účetním období,
c) informace o výši všech příjmů z výkonu práv, které obdržel jako nositel práv
od kolektivního správce v předchozím účetním období,
d) prohlášení o nastalém nebo možném střetu mezi jeho osobními zájmy a zájmy
kolektivního správce nebo mezi povinností vůči kolektivnímu správci a
povinností vůči jiné fyzické nebo právnické osobě.
§ 96h
Kontrolní komise
(1) Kontrolní komise se schází alespoň jedenkrát za účetní období, ledaže
stanovy určí, že má být svolána častěji.
(2) Do působnosti kontrolní komise náleží zejména
a) soustavně dohlížet na činnost a kontrolovat plnění povinností členů vedení
kolektivního správce, včetně provádění rozhodnutí nejvyššího orgánu, zejména
rozhodnutí uvedených v § 96f odst. 4 písm. a) až d), a
b) další působnost svěřená jí stanovami nebo rozhodnutím nejvyššího orgánu.
(3) Kontrolní komise podává nejvyššímu orgánu jedenkrát ročně za předchozí
kalendářní rok zprávu o výkonu své působnosti.
(4) Jednotlivé kategorie členů kolektivního správce podle tvůrčí činnosti musí
být v kontrolní komisi zastoupeny spravedlivě a vyváženě.
Díl 4
Výkon kolektivní správy
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 97
nadpis vypuštěn
(1) Kolektivní správce vykonává kolektivní správu pro nositele práv na základě
písemné smlouvy nebo, pokud to stanoví tento zákon, i bez uzavření takové
smlouvy.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy nebo účelu
kolektivní správy podle tohoto zákona něco jiného, řídí se výkon kolektivní
správy ustanoveními občanského zákoníku o správě cizího majetku18).
(3) Kolektivní správa je vykonávána soustavně, vlastním jménem a na vlastní
odpovědnost kolektivního správce a na účet nositele práv. Ve vztahu k třetím
osobám není nositel práv zavázán společně s kolektivním správcem ani
samostatně. Kolektivní správce nejedná jako zástupce nositelů práv.
(4) Výkon kolektivní správy není podnikáním.
(5) Kolektivní správce může k dosažení větší efektivity kolektivní správy
vykonávat určité činnosti, například vystavování faktur nebo rozdělování částek
příslušejících nositelům práv, prostřednictvím osoby, ve které má rozhodující
majetkovou účast nebo ji přímo nebo nepřímo v celém rozsahu nebo zčásti
ovládá kolektivní správce sám nebo společně více kolektivních správců. Na tuto
osobu se použije hlava IV, s výjimkou dílů 2 a 3, obdobně; kolektivní správce
nebo kolektivní správci, kteří ji zřídí, odpovídají za výkon kolektivní správy touto
osobou.
§ 97a
Závazky mezi kolektivním správcem a nositelem práv
(1) Kolektivní správce je povinen v rozsahu uděleného oprávnění
a) vykonávat pro každého nositele práv kolektivní správu jeho majetkových práv,
která podle tohoto zákona kolektivně spravuje,
b) převzít za obvyklých podmínek a v rozsahu s ním sjednaném výkon kolektivní
správy práv každého nositele práv, pokud ten o to požádá a prokáže, že došlo k
příslušnému užití předmětu ochrany, a nevykonává-li již pro něho kolektivní
správu téhož práva ve vztahu k témuž předmětu ochrany, a pokud jde o díla,
téhož práva k témuž druhu díla, zahraniční osoba podle § 97g odst. 1 písm. a), a
c) vykonávat kolektivní správu pro nositele práv za rovných podmínek.
(2) Kolektivní správce je povinen jednat v nejlepším společném zájmu nositelů
práv, jejichž práva spravuje, a neukládat jim žádné povinnosti, které nejsou
nezbytné pro ochranu jejich práv a zájmů nebo pro účinnou správu jejich práv.
(3) Nositel práv může svěřit kolektivnímu správci výkon kolektivní správy svých
práv, kategorií práv nebo druhů děl a jiných předmětů ochrany pro území podle
svého výběru, bez ohledu na to, kde má kolektivní správce sídlo, a pokud jde o
nositele práv, bez ohledu na jeho státní příslušnost, bydliště nebo sídlo.
(4) Nositel práv ve smlouvě určí každé právo nebo kategorii práv nebo druh děl
a jiný předmět ochrany, jejichž výkon a správu kolektivnímu správci touto
smlouvou svěřuje. Svěření každého spravovaného práva nebo kategorie práv
nebo druhu děl a jiného předmětu ochrany k výkonu kolektivní správy musí být
po dobu trvání této smlouvy doloženo u kolektivního správce v listinné podobě.
(5) Nositel práv může poskytovat oprávnění k výkonu práv, kategorií práv nebo
druhů děl a jiných předmětů ochrany, jde-li o užití nikoli za účelem přímého
nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, a to i v případě, že
plnou správu příslušného práva, kategorie práv, druhů děl nebo jiných předmětů
ochrany svěřil kolektivnímu správci. O poskytnutí takového oprávnění je povinen
příslušného kolektivního správce předem informovat. Tím nejsou dotčeny § 97d
a 97e.
(6) Nositel práv může odvolat zcela nebo zčásti pověření k výkonu kolektivní
správy všech nebo některých jím nebo tímto zákonem kolektivnímu správci
svěřených práv, kategorií práv nebo druhů děl a jiných předmětů ochrany pro
území podle jeho výběru, a to písemnou výpovědí s výpovědní dobou
nepřesahující 6 měsíců. Stanovy mohou upravit, že toto odvolání se stane
účinným až koncem účetního období, v němž byla výpověď podána. Odvolá-li
nositel práv pověření k výkonu kolektivní správy povinně kolektivně
spravovaných práv podle § 97d, nebude moci jejich správu vykonávat sám a
může ji svěřit pouze kolektivnímu správci.
(7) Do okamžiku vypořádání všech nároků nositele práv z výkonu kolektivní
správy po ukončení pověření podle odstavce 6 zůstávají jeho práva podle § 97b,
99a až 99e, 99j, 100b a 101h nedotčena.
(8) Kolektivní správce nesmí omezovat výkon práv uvedených v odstavcích 6 a 7
tím, že bude požadovat, aby byl výkon kolektivní správy práv nebo kategorií práv
nebo druhů děl a jiných předmětů ochrany, v rozsahu ukončení pověření podle
odstavce 6, svěřen jinému kolektivnímu správci. Odstavec 6 věta třetí tím není
dotčena.
(9) Kolektivní správce je povinen umožnit komunikovat s ním elektronickými
prostředky i nositelům práv, kteří nejsou jeho členy.
(10) Pravidla upravená v odstavcích 3 až 9 musí být uvedena ve stanovách.
Stanovy rovněž vymezí práva, kategorie práv nebo druhů děl a jiných předmětů
ochrany podle odstavce 3, podmínky uplatnění práva podle odstavce 5 a
podmínky výkonu práva podle odstavce 6. Kolektivní správce je povinen před
uzavřením smlouvy podle odstavce 4 nositele práv o těchto pravidlech
informovat.
§ 97b
Informace poskytované nositelům práv
(1) Kolektivní správce je povinen poskytnout každému nositeli práv alespoň
jedenkrát ročně za předchozí kalendářní rok informace o
a) veškerých kontaktních údajích, které nositel práv sdělil kolektivnímu správci
za účelem jeho určení a vyhledání,
b) celkové výši příjmů z výkonu práv příslušejících nositeli práv,
c) srážkách na úhradu nákladů na správu práv,
d) srážkách provedených pro jiný účel než na úhradu nákladů na správu práv,
včetně srážek na poskytování sociálních, kulturních nebo vzdělávacích služeb,
e) příjmech z výkonu práv, které mu vyplatil, v rozlišení podle kategorie
spravovaných práv a podle způsobu užití,
f) období, během něhož došlo k užití, za které mu uvedené příjmy byly
vyúčtovány a vyplaceny, ledaže kolektivnímu správci brání v poskytnutí těchto
informací objektivní důvody související s podáváním hlášení uživatelem, a
g) všech příjmech z výkonu práv příslušejících nositeli práv, které mu nebyly
dosud vyplaceny.
(2) Pokud je členem kolektivního správce osoba odpovědná za rozdělování a
výplatu příjmů z výkonu práv nositelům práv, poskytne jí kolektivní správce
informace uvedené v odstavci 1. Pro tuto osobu platí ve vztahu k nositelům práv,
jimž rozděluje a vyplácí příjmy z výkonu práv, povinnosti podle odstavce 1
obdobně.
§ 97c
Seznamy kolektivního správce
(1) Kolektivní správce vede seznam nositelů práv
a) pro něž vykonává kolektivní správu na základě smlouvy,
b) přihlášených k evidenci a
c) k osiřelým předmětům ochrany, jsou-li mu tito nositelé známi.
(2) Kolektivní správce vede seznam
a) předmětů ochrany, k nimž kolektivně spravuje práva, pokud mu jsou tyto
předměty známy, a
b) osiřelých předmětů ochrany, k nimž spravuje práva, pokud mu jsou tyto
předměty známy.
(3) Seznamy podle odstavců 1 a 2 smí obsahovat pouze údaje, které jsou
nezbytné k výkonu kolektivní správy.
(4) Záznamy o nositelích práv příslušný kolektivní správce pravidelně
aktualizuje a uchovává po dobu platnosti oprávnění ke kolektivní správě.
Oddíl 2
Práva kolektivně spravovaná
§ 97d
Povinná kolektivní správa
(1) Povinně kolektivně spravovanými právy jsou
a) právo na odměnu za
1. užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vydaný k
obchodním účelům, vysíláním rozhlasem nebo televizí nebo přenosem
rozhlasového nebo televizního vysílání,
2. užití zvukového záznamu, vydaného k obchodním účelům, vysíláním rozhlasem
nebo televizí nebo přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání,
3. zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu na podkladě zvukového nebo
zvukově obrazového záznamu nebo jiného záznamu přenesením jeho obsahu
pomocí přístroje na nenahraný nosič takového záznamu,
4. zhotovení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu fyzické osoby, pro vlastní
vnitřní potřebu právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby pomocí přístroje
k zhotovování tiskových rozmnoženin na papír nebo podobný podklad, a to i
prostřednictvím třetí osoby,
5. opětný prodej originálu díla uměleckého,
6. půjčování originálu nebo rozmnoženiny vydaného díla podle § 37 odst. 2,
b) právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla
či výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový
záznam,
c) právo na užití přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání děl, živě
vysílaných uměleckých výkonů a uměleckých výkonů zaznamenaných na zvukový
nebo na zvukově obrazový záznam s výjimkou takových výkonů, jejichž zvukový
záznam byl vydán k obchodním účelům, a dále právo na užití přenosem vysílání
zvukově obrazových záznamů a zvukových záznamů jiných než vydaných k
obchodním účelům; a dále s výjimkou případů, kdy právo na přenos vykonává
vysílatel ke svému vlastnímu vysílání, bez ohledu na to, zda jde o jeho vlastní
práva nebo o práva, která vykonává na základě licenční smlouvy uzavřené s
nositelem práv,
d) právo na roční doplňkovou odměnu podle § 71 odst. 4.
(2) Příslušný kolektivní správce vykonává pro nositele práv kolektivní správu
jeho práv podle odstavce 1 a domáhá se za něj nároku na náhradu škody a na
vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněného výkonu takto kolektivně
spravovaných práv.
§ 97e
Rozšířená kolektivní správa
(1) Poskytne-li kolektivní správce hromadnou smlouvou podle § 98a odst. 2
oprávnění k výkonu práv k užití předmětu ochrany způsobem uvedeným v
odstavci 4, platí, že je toto oprávnění poskytnuto ve vztahu k příslušným
předmětům ochrany nejen nositelů práv, pro které vykonává kolektivní správu na
základě smlouvy, ale i všech ostatních, kteří se pak považují za nositele práv, pro
které vykonává kolektivní správu podle tohoto zákona.
(2) Odstavec 1 se nepoužije pro díla audiovizuální ani díla audiovizuálně užitá, s
výjimkou audiovizuálně užitých děl hudebních, pokud jde o užití podle odstavce
4 písm. c) a e), ani pro takového nositele práv, pro kterého je kolektivní správa
vykonávána podle odstavce 1 a který vůči příslušnému kolektivnímu správci
účinky hromadné smlouvy pro konkrétní případ nebo pro všechny případy
vyloučí; nemůže však vyloučit účinky hromadné smlouvy v případě užití podle
odstavce 4 písm. d).
(3) Projeví-li nositel práv, pro kterého je kolektivní správa vykonávána podle
odstavce 1, vůli vyloučit účinky hromadné smlouvy při poskytnutí bezúplatného
oprávnění k výkonu práv, jsou účinky hromadné smlouvy v rozsahu takto
poskytnutého oprávnění vyloučeny vůči kolektivnímu správci v okamžiku, kdy se
kolektivní správce o poskytnutí takového oprávnění dozví.
(4) Odstavce 1 až 3 se použijí pro oprávnění k výkonu práva na
a) provozování uměleckého výkonu ze zvukového záznamu vydaného k
obchodním účelům nebo k provozování takového záznamu,
b) nedivadelní provozování hudebního díla s textem nebo bez textu ze zvukového
záznamu vydaného k obchodním účelům,
c) vysílání díla rozhlasem nebo televizí,
d) provozování rozhlasového nebo televizního vysílání díla, uměleckého výkonu,
zvukového záznamu nebo zvukově obrazového záznamu,
e) půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla nebo půjčování díla nebo výkonu
výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam a
k půjčování takových záznamů; toto ustanovení se nevztahuje na počítačové
programy,
f) zpřístupňování díla v nehmotné podobě, včetně zhotovení jeho rozmnoženiny
nezbytné pro takové zpřístupnění, knihovnou podle knihovního zákona19)
jednotlivcům ze strany veřejnosti prostřednictvím k tomu určených technických
zařízení umístěných v jejím objektu podle § 37 odst. 1 písm. c), jde-li o dílo,
které není součástí jejích sbírek; toto ustanovení se nevztahuje na počítačové
programy,
g) živé nedivadelní provozování díla, pokud takové provozování nesměřuje k
dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu,
h) zpřístupňování zveřejněného díla na vyžádání podle § 18 odst. 2, včetně
zhotovení jeho rozmnoženiny nezbytné pro takové zpřístupnění, knihovnou podle
knihovního zákona19) jednotlivcům ze strany veřejnosti, a to výhradně pro účely
výzkumu nebo soukromého studia; toto ustanovení se nevztahuje na počítačové
programy, na díla nebo umělecké výkony zaznamenané na zvukový nebo zvukově
obrazový záznam, na vydané notové záznamy díla hudebního nebo hudebně
dramatického a na díla, jejichž zpřístupňování touto knihovnou je předmětem
jiných licenčních smluv,
i) zhotovení rozmnoženiny díla zařazeného v seznamu děl na trhu nedostupných
a zpřístupňování takové rozmnoženiny díla podle § 18 odst. 2 knihovnou podle
knihovního zákona19) jednotlivcům ze strany veřejnosti na dobu nepřesahující 5
kalendářních roků, a to i opakovaně,
j) zhotovení tiskové rozmnoženiny vydaného notového záznamu díla hudebního
nebo hudebně dramatického osobou uvedenou v § 37 odst. 1 pro její vlastní
vnitřní potřebu nebo na objednávku pro osobní potřebu fyzické osoby anebo pro
užití při vyučování nebo vědeckém výzkumu, pokud zhotovení takové
rozmnoženiny nesměřuje k dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského
nebo obchodního prospěchu,
k) zhotovení tiskové rozmnoženiny díla nad rámec § 29 a 30a odst. 1 a
rozšiřování takové rozmnoženiny školou, školským zařízením nebo vysokou
školou, a to výhradně pro účely vzdělávání a nikoli k dosažení přímého nebo
nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.
(5) Odstavce 1 až 4 se použijí i pro hromadné domáhání se nároku na náhradu
škody a na vydání bezdůvodného obohacení.
§ 97f
Seznam děl na trhu nedostupných
(1) Národní knihovna vede seznam děl na trhu nedostupných, který uveřejňuje
na svých internetových stránkách. Do seznamu se zařazují výhradně díla
slovesná, včetně děl do nich vložených nebo začleněných nebo tvořících jejich
nedílnou součást.
(2) Návrh na zařazení díla do seznamu může podat nositel práv, knihovna podle
knihovního zákona19) nebo příslušný kolektivní správce. Návrh na zařazení díla
do seznamu uveřejní Národní knihovna bez zbytečného odkladu na svých
internetových stránkách.
(3) Národní knihovna zařadí do seznamu dílo, pokud
a) dílo v druhově shodném nebo obdobném vyjádření nebylo možno ve lhůtě 6
měsíců od doručení návrhu podle odstavce 2 při vynaložení přiměřeného úsilí a
za obvyklých podmínek opatřit za úplatu v běžné obchodní síti a
b) jeho užití není zjevně předmětem prodejních nebo licenčních podmínek, které
zařazení do seznamu vylučují.
(4) Národní knihovna může zařadit do seznamu periodický tisk vydaný na území
České republiky před 10 a více lety, není-li jeho užití zjevně předmětem
licenčních podmínek, které zařazení do seznamu vylučují. Dílo obsažené v
jednotlivém vydání periodického tisku se v tomto případě považuje za zařazené
do seznamu jen jako součást takového vydání.
(5) Nositel práv je oprávněn Národní knihovnu písemně vyzvat k vyřazení svého
díla ze seznamu. Národní knihovna dílo ze seznamu vyřadí nejpozději poslední
den následujícího kalendářního měsíce, v němž jí byla výzva doručena.
Vyřazením díla ze seznamu není dotčena platnost oprávnění k výkonu práv na
užití podle § 97e odst. 4 písm. i), které bylo poskytnuto před datem vyřazení.
Oddíl 3
Závazky mezi kolektivními správci
§ 97g
Vzájemné pověření kolektivních správců při výkonu kolektivní správy
(1) Kolektivní správce může smlouvou pověřit výkonem kolektivní správy jím
kolektivně spravovaných práv jiného kolektivního správce pouze tehdy, jde-li o
a) osobu zahraniční, která podle práva jiného státu oprávněně vykonává na
území takového státu kolektivní správu pro táž práva, a pokud jde o dílo, i pro
týž druh, jde-li o výkon kolektivní správy v takovém státě, nebo
b) tuzemského kolektivního správce, který je oprávněn k výkonu kolektivní
správy pro táž práva, sleduje-li se tím účelnější výkon kolektivní správy.
(2) Smlouva podle odstavce 1 musí být uzavřena písemně.
(3) Kolektivní správce pověřený podle odstavce 1 jedná při výkonu kolektivní
správy svým jménem a na účet kolektivního správce, který ji pověřil; tím není
dotčena povinnost takového kolektivního správce převést získané příjmy z
výkonu práv nositelům práv, pro které vykonává kolektivní správu.
§ 97h
Společný zástupce kolektivních správců
(1) V případě uzavírání smluv, jejichž předmětem je poskytnutí oprávnění k
výkonu práva užít předměty ochrany, k nimž takové právo kolektivně spravují
alespoň 2 kolektivní správci, je uživatel oprávněn kteréhokoli z nich písemně
požádat, aby příslušní kolektivní správci pověřili uzavřením jediné smlouvy
společného zástupce; kolektivní správce, jemuž byla žádost o pověření
společného zástupce doručena, o této žádosti neprodleně vyrozumí ostatní
příslušné kolektivní správce. Pro pověření společného zástupce kolektivních
správců podle tohoto ustanovení platí, že se tím sleduje účelnější výkon
kolektivní správy.
(2) Příslušní kolektivní správci jsou povinni pověřit společného zástupce podle
odstavce 1 ve lhůtě do 2 měsíců od doručení žádosti příslušnému kolektivnímu
správci. Tato povinnost se vztahuje na výkon kolektivní správy práva na užití
provozováním díla a uměleckého výkonu ze zvukového nebo zvukově obrazového
záznamu, provozováním takového záznamu a na přenos takového provozování,
práva na provozování rozhlasového nebo televizního vysílání a práva na odměnu
v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a vlastní vnitřní potřebu.
(3) Informaci o pověření společného zástupce příslušní kolektivní správci sdělí
bez zbytečného odkladu ministerstvu a uveřejní ji na svých internetových
stránkách.
(4) Odstavce 1 a 2 se použijí obdobně pro uzavírání kolektivních smluv podle §
98a odst. 3 a v případě, dohodnou-li se na tom zúčastnění kolektivní správci,
také pro vymáhání nároku na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného
obohacení, nebyl-li takový nárok již žalobou uplatněn u soudu.
Oddíl 4
Uzavírání smluv s uživateli
§ 98
nadpis vypuštěn
(1) Kolektivní správce je povinen uzavírat s uživateli, s osobami oprávněnými
hájit zájmy v nich sdružených uživatelů nebo s osobami zastupujícími uživatele
podle knihovního zákona19), kteří užívají předměty ochrany týmž nebo
podobným způsobem, za rovných podmínek a na základě objektivních
skutečností, smlouvy, kterými se pro uživatele
a) poskytuje oprávnění k výkonu práva užít předměty ochrany, k nimž takové
právo kolektivně spravuje,
b) sjednává výše a způsob placení odměn podle § 97d odst. 1 písm. a) bodů 1 a 2
a písm. b) a sleduje jejich plnění, nebo
c) sjednává způsob placení odměn stanovených tímto zákonem.
(2) Kolektivní správci a osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinni při jednání
směřujícím k uzavření smluv podle odstavce 1 si navzájem bez zbytečného
odkladu poskytovat veškeré nezbytné informace včetně kritérií pro stanovení
sazeb podle § 98e a potřebnou součinnost. Kolektivní správce předloží bez
zbytečného odkladu po obdržení nezbytných informací osobě uvedené v odstavci
1 návrh smlouvy nebo této osobě sdělí důvody pro jeho nepředložení.
(3) Všechny smlouvy mezi kolektivním správcem a uživateli musí být sjednány
písemně.
(4) Povinnost podle odstavce 1 kolektivní správce nemá,
a) bylo-li by uzavření smlouvy v rozporu s oprávněnými společnými zájmy
nositelů práv,
b) bylo-li by uzavření smlouvy v rozporu s oprávněnými zájmy nositele práv k
předmětu ochrany, jde-li o návrh na uzavření smlouvy, kterou má být poskytnuto
oprávnění vztahující se k předmětu ochrany jednotlivě určenému, nebo
c) nelze-li na něm spravedlivě požadovat uzavření kolektivní smlouvy s
právnickou osobou sdružující uživatele pro zanedbatelný počet uživatelů, které
taková osoba sdružuje.
(5) Kolektivní správce je oprávněn při uzavírání licenční smlouvy pro nový typ
služby online, který je v Evropské unii nebo v Evropském hospodářském prostoru
nabízen veřejnosti po dobu kratší než 3 roky, uplatnit odlišné licenční podmínky,
než jaké uplatňuje pro jinou službu online.
(6) Kolektivní správce umožní osobám uvedeným v odstavci 1 komunikovat s ním
elektronickými prostředky.
(7) Uživatel je oprávněn zvolit si pro jednání s kolektivním správcem zástupce.
Kolektivní správce je povinen činit veškerá jednání vůči uživateli
prostřednictvím jeho zástupce, pokud uživatel kolektivnímu správci předem
písemně oznámil, že je pro všechna jednání s ním zastoupen. Tuto povinnost
kolektivní správce nemá, pokud zástupci nelze doručovat písemnosti v České
republice nebo pokud se zástupce jednání vyhýbá nebo jiným způsobem
znemožňuje či znesnadňuje výkon práv kolektivního správce vůči uživateli.
§ 98a
(1) Kolektivní správce poskytuje uživateli licenční smlouvou nevýhradní
oprávnění k výkonu práva užít předměty ochrany určené buď jednotlivě, nebo
hromadně.
(2) Hromadnou smlouvou se pro účely tohoto zákona rozumí licenční smlouva
uzavřená mezi kolektivním správcem a uživatelem, kterou kolektivní správce
poskytuje oprávnění k výkonu práv v rozsahu všech předmětů ochrany, k nimž
spravuje práva (dále jen "repertoár"), nebo k části svého repertoáru. Platí, že
touto smlouvou je dostatečně určitě vymezen předmět poskytnutého oprávnění ve
vztahu ke každému předmětu ochrany, k němuž kolektivní správce práva
spravuje, aniž je třeba předměty ochrany jednotlivě určit.
(3) Kolektivní smlouvou se pro účely tohoto zákona rozumí smlouva podle § 98
odst. 1 uzavřená mezi kolektivním správcem a právnickou osobou sdružující
uživatele nebo s osobou zastupující uživatele podle knihovního zákona19). Z
kolektivní smlouvy vznikají jednotlivým uživatelům práva a povinnosti přímo
vůči kolektivnímu správci; tím není dotčeno, že kolektivní správce jedná na účet
nositelů práv.
§ 98b
Uživatel, který s kolektivním správcem uzavřel licenční smlouvu, ale je vůči
němu v prodlení se zaplacením odměny a odměnu nezaplatí ani v dodatečné
třicetidenní lhůtě poskytnuté kolektivním správcem, není oprávněn k užití
předmětů ochrany podle této smlouvy až do doby, kdy bude dlužná odměna
zaplacena nebo závazek jinak zanikne.
§ 98c
Povinnosti uživatelů a dalších osob v souvislosti s uzavíráním smluv
(1) Uživatelé jsou povinni umožnit kolektivnímu správci řádný výkon kolektivní
správy a poskytovat mu informace o užití jeho repertoáru nezbytné k výkonu
kolektivní správy, zejména k výběru příjmů z výkonu práv a k jejich rozdělení a
vyplacení příslušným nositelům práv. Uživatelé nesmí bez vážných důvodů
poskytnutí těchto informací odmítnout.
(2) Není-li sjednáno jinak, rozsah a technický formát informací a časové období,
za které musí uživatel takové informace kolektivnímu správci poskytovat, stanoví
kolektivní správce. Při rozhodování o technickém formátu pro poskytování
těchto informací zohlední kolektivní správce a uživatel v nejvyšší možné míře
dobrovolná oborová pravidla, která byla vypracována na mezinárodní úrovni
nebo na úrovni Evropské unie anebo Evropského hospodářského prostoru (dále
jen "oborová pravidla").
(3) Uživatel nebo jiný účastník smluv uzavřených při výkonu kolektivní správy je
povinen kolektivnímu správci na jeho žádost prokázat řádné a včasné plnění
takových smluv uzavřených s tímto kolektivním správcem. Kolektivní správce
nesmí takto zjištěné informace využít k jinému účelu než k výkonu kolektivní
správy.
(4) Provozovatel živé veřejné hudební produkce je povinen oznámit její konání
příslušnému kolektivnímu správci 15 dnů předem. Dodavatel živé veřejné
hudební produkce je povinen předložit provozovateli živé veřejné produkce
program produkce s uvedením jmen autorů a názvů děl, která byla provozována,
bez zbytečného odkladu po konání produkce. Provozovatel je povinen tento
program oznámit příslušnému kolektivnímu správci nejpozději do 15 dnů po
konání produkce, pokud není ve smlouvě mezi provozovatelem a kolektivním
správcem dohodnuto jinak. Ustanovení věty první, druhé a třetí neplatí pro
provozovatele živé veřejné produkce a dodavatele živé veřejné produkce, pokud
budou či byly provozovány pouze výtvory tradiční lidové kultury povahy hudební
ve smyslu § 3 písm. b), kde není pravé jméno autora obecně známo.
(5) Uživatel, kterému vznikne oprávnění k přenosu vysílání registrací podle
zákona upravujícího provozování rozhlasového a televizního vysílání20), je
povinen o tom uvědomit příslušné kolektivní správce ve lhůtě 15 dnů ode dne
vzniku takového oprávnění.
§ 98d
Omezení odpovědnosti uživatele
(1) Kolektivní správce, popřípadě nositel práv, pro kterého vykonává kolektivní
správu, nemůže uplatňovat zdržovací nárok ani nárok na náhradu škody nebo na
vydání bezdůvodného obohacení podle tohoto zákona nebo jinou smluvní nebo
zákonem předvídanou sankci z důvodu neoprávněného zásahu do kolektivně
spravovaného práva nebo ohrožení takového práva, pokud uživatel nebo osoba
oprávněná hájit zájmy v ní sdružených uživatelů řádně a bez zbytečných průtahů
vede s příslušným kolektivním správcem v souvislosti s takovým zásahem nebo
ohrožením práva jednání směřující k uzavření smlouvy vyžadované tímto
zákonem nebo sjednání sazebníku podle tohoto zákona anebo pokud souhlasí v
této souvislosti s využitím prostředníka podle § 101 nebo mediátora podle
zákona o mediaci21) anebo pokud alespoň jednomu z příslušných kolektivních
správců doručila písemnou žádost o pověření společného zástupce podle § 97h,
a to po dobu, než bude tento zástupce pověřen. Pokud trvají okolnosti podle věty
první, není zásah do kolektivně spravovaného práva nebo ohrožení takového
práva přestupkem podle tohoto nebo jiného zákona.
(2) Odstavcem 1 není dotčen nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši
obvyklé odměny.
(3) Překážka uplatnění zdržovacího nároku podle odstavce 1 nevzniká nebo
odpadá, pokud by neuplatnění zdržovacího nároku bylo v rozporu s oprávněnými
společnými zájmy nositelů práv, zejména proto, že by z jednání uživatele nebo
osoby oprávněné hájit zájmy v ní sdružených uživatelů byl zřejmý úmysl smlouvu
uvedenou v odstavci 1 neuzavřít nebo by bylo ohroženo splnění nároku na
vydání bezdůvodného obohacení.
Oddíl 5
Sazby odměn
§ 98e
Obecná ustanovení
(1) Nestanoví-li sazby odměn vybíraných kolektivními správci tento zákon,
stanoví je sazebník kolektivního správce (dále jen "sazebník") a jsou vždy
uvedeny bez daně z přidané hodnoty.
(2) Sazby odměn stanovené sazebníkem musí vycházet z objektivních a
nediskriminačních kritérií a být ve vztahu k těmto kritériím přiměřené.
(3) Při stanovení sazeb odměn sazebníkem se přihlédne k účelu, způsobu,
rozsahu a okolnostem užití předmětu ochrany, zejména
a) k tomu, zda k užití předmětu ochrany dochází při výkonu podnikání nebo jiné
výdělečné činnosti,
b) k přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu prospěchu,
který uživatel získá z užití nebo v souvislosti s užitím předmětu ochrany,
c) k charakteru a specifikům místa nebo oblasti, ve které dochází k užití
předmětu ochrany,
d) k četnosti využití ubytovacích prostor, v nichž dochází k užití předmětu
ochrany,
e) k počtu nositelů práv, pro které kolektivní správce vykonává kolektivní správu,
včetně počtu nositelů práv, pro které tak činí na základě smluv podle § 97g odst.
1 písm. a),
f) k počtu osob, kterým bylo dílo sděleno způsobem podle § 19, a
g) k hospodářské hodnotě služeb poskytovaných kolektivním správcem.
(4) Nejde-li o zpřístupňování díla pacientům podle § 23 věty druhé, činí sazby
odměn za provozování rozhlasového nebo televizního vysílání poskytovatelem
zdravotních služeb nejvýše 25 % nejnižší sazby odměny stanovené sazebníkem za
provozování rozhlasového nebo televizního vysílání, není-li ujednáno jinak.
(5) Ministerstvo uveřejňuje platné sazebníky na svých internetových stránkách.
§ 98f
Postup sjednávání některých sazebníků
(1) Kolektivní správce je povinen do 31. srpna kalendářního roku návrh
sazebníku spolu se zdůvodněním uveřejnit na svých internetových stránkách. V
této lhůtě předloží kolektivní správce návrh sazebníku právnickým osobám
sdružujícím příslušné uživatele předmětů ochrany, pokud se takové osoby u
kolektivního správce za tímto účelem přihlásily a prokázaly, že sdružují vyšší než
zanedbatelný počet uživatelů, a osobám zastupujícím uživatele podle knihovního
zákona19) a uživatelům podle zvláštních právních předpisů19b) nebo osobám je
zastupujícím, a vyzve je k vyjádření k tomuto návrhu ve lhůtě do konce měsíce
následujícího po měsíci, v němž jim byl návrh sazebníku předložen. Ve stejné
lhůtě je kolektivní správce povinen zaslat elektronickými prostředky návrh
sazebníku spolu se zdůvodněním ministerstvu. Pokud některá z osob vyzvaných k
vyjádření nebo uživatel, který má s příslušným kolektivním správcem uzavřenu
smlouvu podle § 98 odst. 1 písm. a) nebo b) pro daný způsob užití předmětu
ochrany nebo který takovou smlouvu hodlá uzavřít, uplatní písemně v uvedené
lhůtě proti tomuto návrhu námitky, je kolektivní správce povinen s ní do 2
měsíců důvody těchto námitek projednat. Tím není dotčena možnost využít ke
sjednávání sazebníků prostředníka podle § 101 a násl. Pokud tato osoba do 1
měsíce po projednání připomínek nepodá žádost o zprostředkování podle § 101f
odst. 1, nemohou se tato osoba ani uživatelé v ní sdružení dovolávat právních
účinků omezení odpovědnosti podle § 98d odst. 1.
(2) Hodlá-li kolektivní správce zvýšit sazbu odměny oproti její předchozí výši o
více než míru inflace v roce předcházejícím roku, pro nějž má platit nová výše
sazby odměny, je kolektivní správce povinen k postupu podle odstavce 1 získat
předchozí souhlas Ministerstva kultury (dále jen "ministerstvo"). Účastníky
řízení o vydání souhlasu jsou kolektivní správce a osoby podle odstavce 1, které
proti zvýšení sazby odměny uplatnily včas námitky. Ministerstvo souhlas nevydá,
pokud zvýšení sazby odměny nevychází z objektivních a nediskriminačních
kritérií nebo pokud není ve vztahu k těmto kritériím přiměřené. Při posuzování
splnění kritérií podle předchozí věty ministerstvo přihlédne zejména ke kritériím
uvedeným v § 98e odst. 3. Nezíská-li kolektivní správce požadovaný souhlas
ministerstva, může navýšit sazbu odměny při dodržení podmínek stanovených v §
98e odst. 3 pouze do limitu stanoveného ve větě první. Míra inflace v roce dle
věty první je potom přírůstek průměrného ročního indexu spotřebitelských cen
zboží a služeb za domácnosti celkem vyjádřený procentní změnou průměrné
cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12 předchozích měsíců,
vyjádřená v procentech, zveřejněná každým kalendářním rokem ČSÚ za rok
předcházející19a).
(3) Pokud některá z osob podle odstavce 1 uplatnila proti návrhu sazebníku včas
písemné námitky (dále jen "nesouhlasící osoba"), považuje se návrh sazebníku
vůči ní za neodsouhlasený; to platí obdobně vůči uživatelům v této nesouhlasící
osobě sdruženým nebo jí zastoupeným. Vůči ostatním uživatelům se návrh
sazebníku považuje za odsouhlasený při splnění podmínky uvedené v odstavci 2.
Pokud nedojde ke sjednání sazebníku postupem podle odstavce 1, je nesouhlasící
osoba anebo kolektivní správce oprávněn podat návrh soudu na rozhodnutí
sporu o určení sazby odměny uvedené v návrhu sazebníku.
(4) Pokud některá z osob podle odstavce 3 vyjádří s návrhem sazebníku
nesouhlas (dále jen "nesouhlasící osoba"), považuje se návrh sazebníku vůči ní
za neodsouhlasený; to platí obdobně vůči uživatelům v této nesouhlasící osobě
sdruženým nebo vůči uživatelům touto osobou zastoupených. Vůči ostatním
uživatelům se návrh sazebníku považuje za odsouhlasený. Kolektivní správce je
povinen s nesouhlasící osobou ve lhůtě 2 měsíců projednat důvody jejího
nesouhlasu. Pokud po uplynutí této lhůty nedojde k dosažení shody na sazebníku,
jsou nesouhlasící osoba a dotčený kolektivní správce povinni bez zbytečného
odkladu předložit žádost o zprostředkování sjednání sazebníku podle § 101.
Pokud nedojde ke sjednání sazebníku postupem podle § 101 je nesouhlasící
osoba anebo kolektivní správce oprávněn podat návrh soudu na rozhodnutí
sporu o určení sazby odměny uvedené v návrhu sazebníku.
Oddíl 6
Správa příjmů z výkonu práv a příjmů z investování příjmů z výkonu práv
§ 99
Obecná ustanovení
(1) Kolektivní správce je povinen
a) vybírat pro nositele práv příjmy z výkonu práv,
b) domáhat se vlastním jménem na účet nositelů práv nároku na náhradu škody,
nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněného výkonu kolektivně
spravovaného práva a nároku na zdržení se neoprávněného výkonu kolektivně
spravovaného práva, ledaže se nositel práva, je-li k tomu oprávněn, takového
nároku domáhá sám nebo je to nehospodárné,
c) rozdělovat a vyplácet příslušným nositelům práv v souladu s rozúčtovacím
řádem příjmy z výkonu práv a příjmy z investování příjmů z výkonu práv,
d) poskytuje-li sociální, kulturní nebo vzdělávací služby financované z příjmů z
výkonu práv nebo z příjmů z investování příjmů z výkonu práv, poskytovat je na
základě spravedlivých a transparentních kritérií, zaručujících rovný přístup k
takovým službám a poskytovanému rozsahu takových služeb, a
e) vytvářet rozúčtovací řád a v souladu s ním z vybraných příjmů z výkonu práv
vytvářet rezervní fond.
(2) Kolektivní správce vede ve svém účetnictví odděleně
a) příjmy z výkonu práv a příjmy z investování příjmů z výkonu práv a
b) vlastní majetek a příjmy pocházející z tohoto majetku, z úhrad nákladů na
správu práv nebo z jiných činností.
(3) Kolektivní správce nesmí využívat příjmy z výkonu práv nebo příjmy z
investování příjmů z výkonu práv k jiným účelům, než k jejich rozdělení a
vyplacení nositelům práv, s výjimkou jejich využití na úhradu nákladů na správu
práv v souladu s rozhodnutími učiněnými nejvyšším orgánem podle § 96f odst.
4.
§ 99a
Pravidla pro investování příjmů
Investuje-li kolektivní správce příjmy z výkonu práv nebo příjmy z investování
příjmů z výkonu práv, činí tak v nejlepším zájmu nositelů práv, pro něž vykonává
kolektivní správu, v souladu s investiční strategií a s postupy pro rozvrh
investičních rizik a s ohledem na tato pravidla a
a) v případě možného střetu zájmů kolektivní správce zajistí, aby byly investice
prováděny výhradně v zájmu nositelů práv, pro něž vykonává kolektivní správu,
b) aktiva investuje tak, aby zajistil bezpečnost, kvalitu, likviditu a ziskovost
celého portfolia, a
c) při investování aktiv rozvrhne riziko tak, aby se zabránilo nadměrné závislosti
na jakémkoli konkrétním aktivu a kumulaci rizik v celém portfoliu.
§ 99b
Srážky z příjmů
(1) Kolektivní správce je oprávněn si z příjmů z výkonu práv nebo z příjmů z
investování těchto příjmů odečíst nebo započíst úhradu účelně vynaložených a
doložených nákladů na výkon kolektivní správy. Výše úhrady musí být
přiměřená, stanovená na základě objektivních kritérií a musí odpovídat službám,
které kolektivní správce poskytuje nositelům práv. Věty první a druhá se použijí
obdobně pro úhradu nákladů na sociální, kulturní a vzdělávací služby
poskytované kolektivním správcem v souladu s § 99 odst. 1 písm. d).
(2) Kolektivní správce nesmí z příjmů z výkonu práv ani z příjmů z investování
příjmů z výkonu práv, spravovaných na základě smlouvy podle § 97g, provádět
jiné srážky než na úhradu nákladů na výkon kolektivní správy, ledaže kolektivní
správce, který je stranou takové smlouvy, s jinými srážkami výslovně souhlasí.
Rozdělování a výplata příjmů
§ 99c
(1) Kolektivní správce přihlíží při rozdělování a vyplácení příjmů z výkonu práv
a příjmů z investování příjmů z výkonu práv, které vybral při výkonu povinné
kolektivní správy nebo rozšířené kolektivní správy, pouze k takovým nositelům
práv, jejichž práva k týmž předmětům ochrany, popřípadě k týmž druhům děl
kolektivně spravuje na základě smlouvy, nebo kteří se u něj za tímto účelem
přihlásili k evidenci; nepřihlíží k předmětům ochrany dosud nezveřejněným. Při
rozdělování a vyplácení odměn vybraných podle § 25 odst. 3 písm. a) a c) bere
kolektivní správce v úvahu použití a účinnost technických prostředků ochrany
podle § 43. Nositele práv, pro něž vykonává kolektivní správu podle tohoto
zákona, vybral pro ně odměny, jsou mu známi, ale nejsou v seznamu nositelů
práv přihlášených k evidenci, vyzve, aby se k evidenci přihlásili.
(2) Kolektivní správce je povinen rozdělovat a vyplácet příjmy z výkonu práv a
příjmy z investování příjmů z výkonu práv nositelům práv v souladu s
rozúčtovacím řádem bez zbytečného odkladu, nejpozději do 9 měsíců od konce
účetního období, v němž tyto příjmy vybral, ledaže objektivní důvody, související
zejména s podáváním hlášení uživatelem, určením práv, určením nositele práv
nebo s přiřazením informací o dílech a jiných předmětech ochrany k nositelům
práv, brání kolektivnímu správci v dodržení této lhůty. Tato povinnost se
vztahuje obdobně na osobu, která je členem kolektivního správce a je odpovědná
za rozdělování a výplatu příjmů z výkonu práv nositelům práv.
(3) Kolektivní správce je povinen vytvářet pravidla pro použití příjmů z výkonu
práv a příjmů z investování příjmů z výkonu práv, které nemohou být rozděleny
nebo vyplaceny ve lhůtě podle odstavce 2 z důvodu, že nositelé práv nemohli být
určeni nebo nalezeni; tyto příjmy vede kolektivní správce ve svém účetnictví
odděleně.
(4) Kolektivní správce přijme veškerá opatření nezbytná k určení nebo nalezení
nositelů práv uvedených v odstavci 3, zejména ověří dochované záznamy o svých
členech a jiné dosažitelné záznamy. Kolektivní správce do 3 měsíců po uplynutí
lhůty uvedené v odstavci 2 zpřístupní vhodným způsobem informace o dílech a
jiných předmětech ochrany, u nichž nebyl určen ani nalezen jeden nebo více
nositelů práv, nositelům práv, pro které vykonává kolektivní správu, a
kolektivnímu správci, pro něhož spravuje práva na základě smlouvy podle §
97g.
(5) Informace podle odstavce 4 zahrnují, pokud jsou dostupné, tyto údaje
a) název díla nebo jiného předmětu ochrany,
b) jméno nositele práv,
c) informace o osobě, která příslušné dílo nebo jiný předmět ochrany uvedený v
odstavci 3 užila, a
d) jakékoli další informace, jež by mohly pomoci určit nebo nalézt nositele práv.
(6) Nebude-li nositel práv určen nebo nalezen ani po provedení opatření podle
odstavců 4 a 5, kolektivní správce uveřejní dostupné informace o takovém
nositeli práv vhodným způsobem nejpozději do 1 roku po uplynutí lhůty podle
odstavce 4.
(7) Nebylo-li možné příjmy z výkonu práv uvedené v odstavci 3 rozdělit nebo
vyplatit do 3 let od konce účetního období, v němž došlo k výběru těchto příjmů
nebo v němž kolektivní správce tyto příjmy obdržel na základě smlouvy podle §
97g, a za předpokladu, že byla přijata veškerá nezbytná opatření podle odstavců
4 a 5, rozhodne o použití těchto příjmů nejvyšší orgán.
§ 99d
(1) Pro rozdělování a výplatu příjmů z výkonu práv a příjmů z investování
příjmů z výkonu práv, které vybral kolektivní správce pro jiného kolektivního
správce na základě oprávnění uděleného podle § 96a nebo smlouvy podle § 97g,
se použije § 99c odst. 2 věta první obdobně.
(2) Kolektivní správce je povinen rozdělit a vyplatit příslušným nositelům práv
příjmy z výkonu práv a příjmy z investování příjmů z výkonu práv, které obdržel
od jiného kolektivního správce podle odstavce 1, bez zbytečného odkladu,
nejpozději do 6 měsíců od obdržení těchto příjmů, ledaže objektivní důvody
související zejména s podáváním hlášení uživatelem, určením práv, určením
nositele práv nebo přiřazením informací o dílech a jiných předmětech ochrany k
nositelům práv brání kolektivnímu správci v dodržení této lhůty.
§ 99e
(1) Z odměn vybraných podle § 25 odst. 3 písm. a) a c) přísluší,
a) jde-li o přístroj k zhotovení zvukových záznamů a z nenahraných nosičů
zvukových záznamů, autorům 50 % a výkonným umělcům a výrobcům zvukových
záznamů 50 %, o něž se dělí stejným dílem, a
b) jde-li o přístroj k zhotovení zvukově obrazových záznamů a z nenahraných
nosičů takových záznamů, 60 % autorům, zejména režisérům audiovizuálních
děl, autorům děl literárních, dramatických a hudebně dramatických, autorům děl
hudebních s textem nebo bez textu, kameramanům, architektům, scénografům,
kostýmním výtvarníkům, výtvarníkům a autorům děl choreografických a
pantomimických, 25 % výrobcům zvukově obrazových záznamů a 15 %
výkonným umělcům.
(2) Z odměn vybraných podle § 25 odst. 3 písm. a) a c), nejde-li o odměny podle
odstavce 1, a z odměn vybraných podle § 25 odst. 3 písm. b) a odst. 4 přísluší 45
% autorům děl literárních včetně děl vědeckých a děl kartografických, 15 %
autorům děl výtvarných umění a 40 % nakladatelům vydaných děl.
(3) Z odměn vybraných podle § 37 odst. 2 přísluší 75 % autorům děl literárních,
včetně děl vědeckých a děl kartografických, a 25 % autorům děl výtvarných.
Oddíl 7
Transparentnost kolektivní správy
§ 99f
Informace poskytované veřejnosti
(1) Kolektivní správce je povinen uveřejňovat zejména
a) stanovy,
b) podmínky členství a podmínky ukončení pověření k výkonu kolektivní správy,
c) vzorové licenční smlouvy,
d) sazebníky,
e) seznam členů vedení kolektivního správce s uvedením jejich jmen a funkcí,
f) rozúčtovací řád,
g) pravidla pro určení průměrné výše srážek na úhradu nákladů na správu práv,
pokud tato pravidla nejsou upravena v rozúčtovacím řádu,
h) pravidla pro určení výše srážek z příjmů z výkonu práv a z příjmů z
investování příjmů z výkonu práv pro jiné účely než na úhradu nákladů na
správu práv,
i) seznam smluv podle § 97g, které uzavřel s jinými kolektivními správci, a smluv
o výkonu kolektivní správy osobou, ve které má kolektivní správce majetkovou
účast nebo kterou přímo nebo nepřímo, zcela nebo zčásti ovládá,
j) pravidla pro použití příjmů z výkonu práv podle § 99c odst. 3,
k) postupy pro řešení sporů a vyřizování stížností podle § 101 a 101h,
l) seznam osiřelých předmětů ochrany podle § 97c odst. 2 písm. b),
m) seznam platných kolektivních smluv podle § 98a odst. 3,
n) informace o pověření společného zástupce podle § 97h.
(2) Informace uvedené v odstavci 1 kolektivní správce uveřejňuje na svých
internetových stránkách a průběžně je bez zbytečného odkladu aktualizuje.
§ 99g
Výroční zpráva
(1) Kolektivní správce je povinen vyhotovit do 30. června každého roku za
předchozí kalendářní rok výroční zprávu podle zákona o účetnictví22).
(2) Výroční zpráva musí dále obsahovat informace uvedené v příloze č. 3 k
tomuto zákonu.
(3) Kolektivní správce je povinen mít účetní závěrku a výroční zprávu ověřenu
auditorem podle zákona o auditorech17).
(4) Kolektivní správce je povinen výroční zprávu bez zbytečného odkladu po
jejím ověření a schválení nejvyšším orgánem, nejpozději do 31. srpna daného
roku, uveřejnit na svých internetových stránkách a ponechat ji tam po dobu 5
let.
§ 99h
Informace poskytované jinému kolektivnímu správci
Kolektivní správce je povinen jedenkrát ročně za předchozí kalendářní rok
poskytovat elektronickými prostředky jinému kolektivnímu správci, pro něhož
spravuje práva, informace o
a) celkové výši příjmů z výkonu práv vybraných na základě smlouvy podle § 97g
a o částkách, které příslušnému kolektivnímu správci vyplatil na základě této
smlouvy, v rozlišení podle kategorie práv a způsobu užití,
b) celkové výši příjmů podle písmene a), které příslušnému kolektivnímu správci
dosud vyplaceny nebyly,
c) srážkách na úhradu nákladů na správu práv,
d) všech dalších provedených srážkách s uvedením jejich účelu,
e) počtu všech oprávnění k výkonu práv k rozdělení podle kategorií
spravovaných práv, které poskytl nebo odmítl poskytnout s ohledem na
repertoár, na nějž se vztahuje smlouva podle § 97g,
f) rozhodnutích přijatých nejvyšším orgánem, pokud se vztahují ke správě práv
na základě smlouvy podle § 97g.
§ 99i
Informace poskytované ministerstvu
Kolektivní správce je povinen
a) informovat ministerstvo bez zbytečného odkladu o všech změnách údajů podle
§ 96 odst. 2 písm. a),
b) poskytnout ministerstvu kopii
1. kolektivní smlouvy uzavřené kolektivním správcem do 15 dnů ode dne jejího
uzavření,
2. smlouvy uzavřené kolektivním správcem podle § 97g odst. 1 do 15 dnů ode
dne jejího uzavření,
3. smlouvy uzavřené mezi kolektivními správci podle § 103 odst. 2 do 15 dnů ode
dne jejího uzavření,
c) informovat ministerstvo bez zbytečného odkladu o předložení žádosti o
zprostředkování podle § 101,
d) informovat ministerstvo o rozhodnutích soudů nebo správních orgánů v
řízení, jehož je kolektivní správce účastníkem a které má zásadní význam pro
jeho činnost, a na vyžádání poskytnout ministerstvu kopii takového rozhodnutí,
e) zaslat elektronickými prostředky ministerstvu sazebník do 15 dnů od nabytí
jeho platnosti,
f) na vyžádání zaslat elektronickými prostředky ministerstvu
1. seznam svých členů,
2. seznamy vedené podle § 97c.
§ 99j
Informace poskytované na vyžádání
(1) Kolektivní správce je povinen na základě důvodné žádosti poskytnout
elektronickými prostředky kolektivnímu správci, pro něhož spravuje práva podle
smlouvy podle § 97g, nositeli práv nebo uživateli bez zbytečného odkladu
informace
a) o repertoáru, který spravuje, a nelze-li předměty ochrany vzhledem k jejich
počtu určit jednotlivě, určit tyto předměty druhově,
b) o právech, která spravuje, a to přímo nebo podle smluv podle § 97g, a o
území, kterého se tato správa týká, a
c) zda a v jakém rozsahu vykonává kolektivní správu pro určitého nositele práv.
(2) Kolektivní správce má v souvislosti s poskytováním informací nárok na
úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií,
opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Kolektivní
správce má též nárok na úhradu nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledání
informací.
(3) V případě, že kolektivní správce bude za poskytnutí informace požadovat
úhradu, oznámí písemně tuto skutečnost spolu s výší požadované úhrady žadateli
před poskytnutím informace. Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých
skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady kolektivním správcem vyčíslena.
(4) Nesplní-li kolektivní správce vůči žadateli oznamovací povinnost podle
odstavce 3, ztrácí nárok na úhradu nákladů.
Oddíl 8
Licence pro více území k právům k užití hudebních děl online
§ 100
nadpis vypuštěn
Licence pro více území k právům k užití hudebních děl online je licence, kterou
je poskytováno oprávnění k výkonu práv autora hudebního díla a jde-li o
hudební dílo s textem, též práv autora textu, k užití díla rozmnožováním podle §
13 a sdělováním veřejnosti podle § 18 nezbytných k poskytování služby online a
která se vztahuje na území více než jednoho z členských států Evropské unie
nebo států tvořících Evropský hospodářský prostor.
§ 100a
Způsobilost k poskytování licencí
Kolektivní správce může poskytovat licence podle § 100, pokud
a) získal oprávnění k výkonu kolektivní správy příslušných práv ve vztahu k
hudebním dílům, není-li stanoveno jinak,
b) je schopen identifikovat hudební díla, ke kterým spravuje práva,
c) je schopen identifikovat ve vztahu ke každému příslušnému území práva a
jejich příslušné nositele ke každému hudebnímu dílu nebo jeho části, k nimž
spravuje práva,
d) používá jednoznačné identifikační kódy k určení nositelů práv a hudebních
děl, přičemž v co největší míře zohledňuje oborová pravidla, a
e) používá prostředky ke zjištění a řešení nesrovnalostí v údajích jiného
kolektivního správce, který poskytuje licence podle § 100.
§ 100b
Smlouva mezi kolektivními správci o poskytování licencí
(1) Smlouva, kterou kolektivní správce pověří jiného kolektivního správce
poskytováním licencí podle § 100 k hudebním dílům ze svého vlastního
repertoáru, může být uzavřena pouze jako nevýhradní. Pověřený kolektivní
správce je povinen svěřený repertoár spravovat nediskriminačním způsobem a
za stejných podmínek jako svůj vlastní repertoár.
(2) Smlouva podle odstavce 1 upraví podmínky, za nichž se licence podle § 100
budou poskytovat, týkající se zejména způsobu užití, licenční odměny, časového
a územního rozsahu licence a vyúčtovacích termínů.
(3) Kolektivní správce poskytne nositelům práv, pro které vykonává kolektivní
správu, informace o podmínkách smlouvy, kterou uzavřel podle odstavce 1,
včetně doby jejího trvání a nákladů na služby poskytované podle této smlouvy.
§ 100c
Povinnost na dožádání uzavřít smlouvu o poskytování licencí
(1) Pokud kolektivní správce, který nenabízí ani neposkytuje licence podle § 100
k hudebním dílům z vlastního repertoáru, požádá písemně jiného kolektivního
správce o uzavření smlouvy podle § 100b, je tento kolektivní správce povinen
takovou smlouvu uzavřít, jestliže tyto licence z repertoáru jednoho nebo více
jiných kolektivních správců již poskytuje nebo nabízí. V případě, že takovou
smlouvu uzavřít nemůže, sdělí to bez zbytečného odkladu kolektivnímu správci,
který o uzavření takové smlouvy požádal.
(2) Kolektivní správce pověřený podle odstavce 1 zahrne svěřený repertoár
žádajícího kolektivního správce do všech nabídek, které předkládá
poskytovatelům služby online.
(3) Kolektivní správce, který požádal jiného kolektivního správce o uzavření
smlouvy podle odstavce 1, poskytne tomuto kolektivnímu správci informace
týkající se jeho vlastního repertoáru, které jsou potřebné pro poskytování licence
podle § 100. Pokud jsou tyto informace nedostatečné nebo v podobě, která
neumožňuje zmocněnému kolektivnímu správci splnit požadavky podle tohoto
oddílu, má tento kolektivní správce nárok na
a) vyloučení děl, kterých se tyto informace týkají, nebo
b) úhradu odůvodněných nákladů, které mu vznikly obstaráním si potřebných
informací.
§ 100d
Informační povinnosti
(1) Kolektivní správce, který poskytuje licence podle § 100, poskytne nositelům
práv, jejichž práva spravuje, poskytovatelům služby online a ostatním
kolektivním správcům elektronickými prostředky a na základě řádně odůvodněné
žádosti informace umožňující identifikaci online hudebního repertoáru, který
spravuje. Tyto informace zahrnují údaje o
a) hudebních dílech, ke kterým spravuje práva,
b) spravovaných právech a
c) územích států, pro která se licence poskytuje.
(2) Na žádost nositele práv, jiného kolektivního správce nebo poskytovatele
služby online, obsahující důkazy o nepřesnosti údajů nebo informací podle
odstavce 1 a podle § 100a písm. b) až d), kolektivní správce tyto údaje nebo
informace bez zbytečného odkladu opraví.
(3) Kolektivní správce poskytne nositelům práv k hudebním dílům, která jsou
součástí jeho vlastního hudebního repertoáru, a nositelům práv, kteří mu svěřili
správu svých práv k poskytování licencí podle § 100, v elektronické podobě
informace týkající se jejich hudebních děl, práv vztahujících se k těmto dílům a
území států, pro něž tito nositelé práv tohoto kolektivního správce pověřují. K
identifikaci uvedených údajů se použijí v co největší míře oborová pravidla.
(4) Kolektivní správce může odmítnout poskytnutí informací z důvodu ochrany
osobních údajů nebo obchodního tajemství.
§ 100e
Poskytování informací o užití a fakturace
(1) Kolektivní správce je povinen sledovat užití hudebních děl online
poskytovatelem služby online, kterému poskytl licenci podle § 100.
(2) Poskytovatel služby online je povinen poskytnout příslušnému kolektivnímu
správci nejméně jednou ročně za uplynulý kalendářní rok informace o užití
hudebních děl online. Kolektivní správce je povinen umožnit mu podávat tato
hlášení elektronickými prostředky a nabídnout alespoň jednu metodu, která
zohledňuje oborová pravidla pro elektronickou výměnu takových údajů.
Kolektivní správce může odmítnout hlášení podané poskytovatelem služby online
v chráněném formátu.
(3) Kolektivní správce je povinen bez zbytečného odkladu po obdržení informace
podle odstavce 2 vystavit poskytovateli služby online fakturu, ledaže to není
možné z důvodů na straně tohoto poskytovatele služby online. Kolektivní správce
vystaví fakturu elektronickými prostředky, a to s využitím technického formátu,
jenž zohledňuje oborová pravidla. Faktura musí obsahovat údaje odpovídající
poskytnutým informacím. Poskytovatel služby online nemůže odmítnout fakturu
kvůli jejímu technickému formátu, pokud kolektivní správce používá oborová
pravidla.
(4) Kolektivní správce musí mít upraven postup, který umožní poskytovateli
služby online zpochybnit správnost faktury, včetně případu, kdy takový
poskytovatel obdrží faktury od více kolektivních správců za užití téhož hudebního
díla online.
§ 100f
Výplata příjmů z výkonu práv
(1) Kolektivní správce, který poskytuje licence podle § 100, je povinen
rozdělovat příjmy z výkonu práv přesně a bez zbytečného odkladu po obdržení
informace o užití hudebního díla online a po uhrazení příslušné faktury
poskytovatelem služby online.
(2) Kolektivní správce poskytne nositeli práv společně s každou platbou
provedenou podle odstavce 1 informace o
a) období, během něhož došlo k užití, za něž nositeli práv tyto příjmy přísluší, a o
území státu, na němž k užití došlo,
b) příjmech z výkonu práv, provedených srážkách a o částkách rozdělených
kolektivním správcem u každého hudebního díla, k němuž na základě smlouvy s
nositelem práv spravuje práva, s uvedením příslušného poskytovatele služby
online.
(3) Pokud kolektivní správce poskytuje licence podle § 100 na základě smlouvy
podle § 100b, platí pro něj ve vztahu ke kolektivnímu správci, který jej pověřil,
povinnosti podle odstavců 1 a 2 obdobně. Kolektivní správce je odpovědný za
následné rozdělení příjmů a poskytnutí informací, které obdržel od pověřeného
kolektivního správce, nositelům práv, není-li sjednáno mezi kolektivními správci
jinak.
§ 100g
Výjimka pro rozhlasové a televizní vysílatele
Požadavky podle ustanovení tohoto oddílu se nevztahují na kolektivního správce,
jestliže v souladu s pravidly hospodářské soutěže poskytuje licenci podle § 100
rozhlasovému nebo televiznímu vysílateli k zařazení hudebních děl do jeho
vysílání23), které veřejnosti sděluje podle § 21 odst. 4 nebo zpřístupňuje v rámci
souvisejících audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání24), nebo do
jakéhokoli jím nebo pro něj vyrobeného materiálu, včetně upoutávek, které jsou
doplňkem programu25) tohoto vysílání.
Oddíl 9
Postupy pro řešení sporů
§ 101
Využití prostředníka
Ke sjednávání kolektivní smlouvy, hromadné smlouvy, smlouvy podle § 97g,
sjednávání sazebníku nebo řešení sporů vzniklých při výkonu kolektivní správy
(dále jen "zprostředkování") mohou kolektivní správci, uživatelé nebo jejich
sdružení nebo nositelé práv (dále jen "účastníci") využít jednoho nebo více
prostředníků ze seznamu vedeného ministerstvem.
§ 101a
Seznam prostředníků
(1) Ministerstvo vede seznam prostředníků, který obsahuje jména prostředníků a
kontaktní údaje uvedené v odstavci 3 a je uveřejněn na internetových stránkách
ministerstva.
(2) O zápis do seznamu prostředníků může požádat fyzická osoba, která
a) je plně svéprávná,
b) získala vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo v navazujícím
magisterském studijním programu,
c) prokázala odborné znalosti potřebné pro výkon funkce při zkoušce před
komisí, jejíž členy jmenuje a odvolává ministr kultury, a
d) je bezúhonná; za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně
odsouzen pro úmyslný trestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl
odsouzen; pro prokazování bezúhonnosti se použije § 96b obdobně.
(3) V žádosti o zápis do seznamu prostředníků žadatel uvede, kromě obecných
náležitostí stanovených správním řádem, adresu pro doručování písemností na
území České republiky, pokud je odlišná od adresy místa bydliště nebo od adresy
místa podnikání, popřípadě elektronickou adresu.
§ 101b
Rozhodnutí o zápisu do seznamu prostředníků
O zápisu žadatele do seznamu prostředníků ministerstvo rozhodne, splňuje-li
žadatel předpoklady podle § 101a odst. 2. Zápis provede ministerstvo ke dni
nabytí právní moci rozhodnutí o zápisu.
§ 101c
Hostující prostředník
(1) Činnost prostředníka může v České republice vykonávat dočasně nebo
příležitostně jako hostující prostředník též státní příslušník jiného členského
státu Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský
prostor, který požádá o zápis do seznamu prostředníků jako hostující prostředník
a přiloží ověřenou kopii dokladu potvrzujícího, že v souladu s právními předpisy
státu, jehož je příslušníkem, vykonává činnost srovnatelnou s činností
prostředníka. Pro účely zápisu do seznamu prostředníků uvede tato osoba
náležitosti podle § 101a odst. 3. Ministerstvo jej po splnění uvedených podmínek
bez zbytečného odkladu zapíše do seznamu prostředníků.
(2) Činnost hostujícího prostředníka na území České republiky se řídí právním
řádem České republiky. Hostující prostředník je oprávněn vykonávat na území
České republiky činnost prostředníka podle tohoto zákona ode dne, kdy bude
zapsán do seznamu prostředníků.
§ 101d
Změny zapsaných údajů
Prostředník nebo hostující prostředník oznámí ministerstvu bez zbytečného
odkladu změny údajů uvedených v § 101a odst. 3. Ministerstvo zapíše oznámené
změny do seznamu prostředníků.
§ 101e
Zrušení rozhodnutí o zápisu a vyškrtnutí ze seznamu prostředníků
(1) Ministerstvo zruší rozhodnutí o zápisu prostředníka do seznamu prostředníků
a vyškrtne jej z tohoto seznamu nebo vyškrtne ze seznamu hostujícího
prostředníka, jestliže prostředník nebo hostující prostředník
a) zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,
b) byl omezen ve svéprávnosti,
c) požádal o zrušení zápisu do seznamu prostředníků,
d) opakovaně v průběhu posledních 2 let nebo závažným způsobem i přes
písemné upozornění ministerstva porušil povinnosti prostředníka stanovené
zákonem, nebo
e) přestane splňovat podmínku bezúhonnosti.
(2) Ministerstvo vyškrtne hostujícího prostředníka ze seznamu prostředníků,
jestliže podle právních předpisů státu, jehož je příslušníkem, zaniklo jeho
oprávnění vykonávat činnost srovnatelnou s činností prostředníka.
(3) Prostředník nebo hostující prostředník ministerstvu písemně oznámí
skutečnosti, které jsou důvodem pro zrušení rozhodnutí o zápisu do seznamu
prostředníků nebo pro vyškrtnutí z tohoto seznamu, a to nejpozději do 15 dnů
ode dne, kdy se o nich dozvěděl.
§ 101f
Postup při využití prostředníka
(1) Žádost o zprostředkování podle § 101 předkládá písemně prostředníkovi
nebo hostujícímu prostředníkovi kterýkoli z účastníků. V žádosti uvede
dosavadní stav jednání a připojí svůj návrh a sdělí stanovisko ostatních
účastníků. Prostředník nebo hostující prostředník je povinen odmítnout
zprostředkování, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k
jejich zástupcům lze pochybovat o jeho nepodjatosti.
(2) Nedohodnou-li se účastníci na osobě prostředníka nebo hostujícího
prostředníka, určí prostředníka nebo hostujícího prostředníka na žádost
účastníka ministerstvo.
(3) Nevyjádří-li žádný z účastníků do tří měsíců od předložení návrhu dohody
připravené prostředníkem nebo hostujícím prostředníkem výhrady k tomuto
návrhu, má se za to, že jej účastníci přijali.
(4) Nedohodnou-li se účastníci s prostředníkem nebo hostujícím prostředníkem
na výši jeho odměny, má prostředník nebo hostující prostředník nárok na
odměnu ve výši průměrné mzdy v národním hospodářství.
(5) Pro zprostředkování se použijí § 4 odst. 2, § 5 až 9, § 10 odst. 1, 2 a 4 a § 12
zákona o mediaci21) obdobně.
§ 101g
Vyřizování stížností kolektivním správcem
(1) Stanovy upraví postup pro vyřizování písemných stížností členů a dalších
nositelů práv, jakož i kolektivních správců, a to zejména v souvislosti s
pověřením k výkonu kolektivní správy, ukončením takového pověření, ukončením
smlouvy o výkonu kolektivní správy nebo s odnětím správy jen některých práv,
podmínkami členství, vybíráním odměn příslušejících nositelům práv, srážkami a
rozdělováním příjmů z výkonu práv.
(2) Kolektivní správce vyřídí stížnosti uvedené v odstavci 1 písemně bez
zbytečného odkladu. Pokud stížnost zamítne, uvede pro to důvody.
Díl 5
Dohled nad kolektivními správci
§ 102
nadpis vypuštěn
(1) Ministerstvo vykonává dohled nad výkonem kolektivní správy a dodržováním
povinností kolektivních správců podle tohoto zákona.
(2) Ministerstvo je při výkonu dohledu podle odstavce 1, kromě výkonu obecných
kontrolních pravomocí podle kontrolního řádu26), oprávněno
a) účastnit se jednání nejvyššího orgánu kolektivního správce,
b) ukládat při zjištění porušení tohoto zákona povinnost k nápravě a stanovit k
jejímu splnění přiměřenou lhůtu.
(3) Dohledem ministerstva není dotčen dozor Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže podle zákona o ochraně hospodářské soutěže27) v rozsahu, v jakém se
na jednání nevztahuje autorský zákon.
§ 102a
Přeshraniční spolupráce orgánů dohledu
(1) Ministerstvo je oprávněno požádat příslušný orgán dohledu nad výkonem
kolektivní správy jiného členského státu Evropské unie nebo některého ze států
tvořících Evropský hospodářský prostor (dále jen "orgán dohledu") o poskytnutí
veškerých informací souvisejících s činností kolektivního správce se sídlem v
České republice a vykonávajícím kolektivní správu na území takového jiného
členského státu Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský
hospodářský prostor.
(2) Ministerstvo poskytne bez zbytečného odkladu příslušnému orgánu dohledu
na jeho odůvodněnou žádost informace týkající se činnosti kolektivního správce
se sídlem v jiném členském státě Evropské unie nebo v některém ze států
tvořících Evropský hospodářský prostor, je-li tato činnost vykonávána na území
České republiky.
(3) Domnívá-li se ministerstvo, že kolektivní správce se sídlem v jiném členském
státě Evropské unie nebo v některém ze států tvořících Evropský hospodářský
prostor vykonávající kolektivní správu na území České republiky nedodržuje
právní předpisy daného státu, je oprávněno předat veškeré relevantní údaje
příslušnému orgánu dohledu daného státu a požádat, aby v rámci svých
pravomocí přijal vhodná opatření.
(4) Ministerstvo odpoví ve lhůtě 3 měsíců na žádost orgánu dohledu o přijetí
vhodných opatření týkajících se kolektivního správce, o kterém má orgán
dohledu důvodně za to, že porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem, a jde o
kolektivního správce, který má sídlo v České republice a vykonává kolektivní
správu na území příslušného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího
Evropský hospodářský prostor.
Díl 6
Poskytování oprávnění k výkonu práv k užití osiřelých děl a jiných osiřelých
předmětů ochrany
§ 103
nadpis vypuštěn
(1) Kolektivní správce na základě uděleného oprávnění k výkonu kolektivní
správy k dílům nebo druhům děl vykonává kolektivní správu pro nositele práv k
osiřelému dílu vlastním jménem a na jeho účet i při výkonu těch majetkových
práv, která nejsou právy povinně kolektivně spravovanými ani právy
spravovanými v rámci rozšířené kolektivní správy. Při výkonu kolektivní správy
pro nositele práv k osiřelému dílu se má za to, že nositel práv k osiřelému dílu
svolil k jeho zveřejnění a k tomu, aby osiřelé dílo bylo uváděno na veřejnost bez
uvedení autora osiřelého díla, není-li určen.
(2) Vykonává-li kolektivní správu k témuž druhu děl více kolektivních správců a
nedohodnou-li se tito kolektivní správci písemně jinak ani s využitím postupu
podle § 101, určí ministerstvo rozhodnutím, který z takových kolektivních
správců bude vykonávat kolektivní správu pro nositele práv k takovému druhu
osiřelých děl. Při rozhodování podle věty první ministerstvo přihlédne zejména k
tomu, jaká práva kolektivní správce spravuje na základě uděleného oprávnění k
výkonu kolektivní správy a zda splňuje předpoklady pro řádné zajištění postupů
podle odstavců 1, 3 a 4.
(3) Licenční smlouvu o užití osiřelého díla uzavře příslušný kolektivní správce s
uživatelem, který prokáže, že ani po důsledném vyhledávání nebyl určen nebo
nalezen nositel práv k tomuto dílu. Touto smlouvou lze poskytnout oprávnění k
výkonu práva užít osiřelé dílo pouze na dobu nepřesahující 5 let a pouze pro
území České republiky. Tuto smlouvu lze uzavřít i opakovaně.
(4) Odměny a případné příjmy z vydání bezdůvodného obohacení vybrané v
souvislosti s užitím osiřelého díla vede kolektivní správce ve svém účetnictví
odděleně po dobu 3 let od jejich výběru. Dojde-li během této doby k ukončení
statusu příslušného osiřelého díla, je kolektivní správce povinen tyto odměny a
příjmy vyplatit nositeli práv.
(5) Odměny a příjmy uvedené v odstavci 3, které nebylo možno podle tohoto
ustanovení vyplatit, se uplynutím uvedené doby stávají příjmem Státního fondu
kultury České republiky, a pokud jde o osiřelá díla audiovizuální a
audiovizuálně užitá, Státního fondu kinematografie; kolektivní správce je
povinen tyto finanční prostředky ve lhůtě 15 dnů od uplynutí doby uvedené v
odstavci 4 odvést na účet příslušného státního fondu.
(6) Určení nebo nalezení nositele práv k osiřelému dílu nemá vliv na platnost
smlouvy uzavřené podle odstavce 3.
(7) Pro výkon kolektivní správy pro nositele práv k osiřelému dílu se použije
hlava IV přiměřeně.
(8) Odstavce 1 až 7 se nepoužijí pro počítačové programy. Pro zaznamenané
umělecké výkony, zvukové záznamy a zvukově obrazové záznamy se odstavce 1
až 7 použijí obdobně.
Díl 7
Nezávislý správce práv
§ 104
nadpis vypuštěn
Nezávislým správcem práv je právnická osoba, jejíž hlavní činností je podnikání
nebo jiná výdělečná činnost, která je na základě smlouvy oprávněna spravovat
autorská práva nebo práva s nimi související jménem více než jednoho nositele
práv k jejich společnému prospěchu jako její jediný nebo hlavní účel své činnosti
a ve které nemají majetkovou účast ani ji neovládají nositelé práv, jejichž práva
spravuje.
§ 104a
Ustanovení § 97b, § 98 odst. 2, § 98a, § 99f odst. 1 písm. a) až c) a f) až h), §
99j, § 102 a § 102a se použijí pro nezávislého správce práv obdobně.
§ 104b
Seznam nezávislých správců práv
(1) Ministerstvo vede seznam nezávislých správců práv.
(2) Právnická osoba, která hodlá vykonávat činnost nezávislého správce práv, je
povinna přihlásit se k evidenci a k tomu účelu doručit ministerstvu nejpozději 30
dnů před zahájením této činnosti písemné oznámení, které musí obsahovat
obecné náležitosti stanovené správním řádem a dále
a) jméno a adresu bydliště nebo sídla každého člena statutárního orgánu spolu s
uvedením způsobu, jakým tento orgán právnickou osobu zastupuje, nejde-li tyto
údaje získat z informačních systémů veřejné správy,
b) vymezení práv, která mají být nezávislým správcem práv spravována,
c) vymezení předmětů práv podle písmene b) a pokud jde o díla, i vymezení
jejich druhu.
(3) Ministerstvo zapíše osobu uvedenou v odstavci 1 do seznamu nezávislých
správců práv a do 15 dnů ode dne doručení oznámení stanovených údajů sdělí
osobě, která toto oznámení učinila, přidělené evidenční číslo.
(4) Nezávislý správce práv je povinen do 15 dnů ode dne obdržení informace o
přiděleném evidenčním čísle podle odstavce 3 písemně sdělit kolektivnímu
správci, který vykonává kolektivní správu týchž práv ve vztahu k témuž předmětu
ochrany, a jde-li o dílo, k témuž druhu díla, pro které nositele práv a pro které
předměty ochrany bude spravovat svěřená práva. Toto sdělení je po doručení
příslušnému kolektivnímu správci považováno za projev vůle všech nositelů
práv, jejichž práva nezávislý správce práv spravuje, vyloučit účinky hromadné
smlouvy podle § 97e.
(5) Nezávislý správce práv je povinen ministerstvu písemně oznámit změnu
evidovaných údajů, přerušení nebo ukončení výkonu činnosti nezávislého
správce práv nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy došlo ke změně evidovaných
údajů, k přerušení nebo ukončení výkonu činnosti nezávislého správce práv.
(6) Každý má právo nahlížet do seznamu nezávislých správců práv a pořizovat si
z něj výpisy nebo opisy.
HLAVA V
SOUBĚH OCHRANY
§ 105
Právo autorské není dotčeno právy souvisejícími s právem autorským ani
právem pořizovatele databáze k jím pořízené databázi. Ochrana děl podle práva
autorského nevylučuje ochranu stanovenou zvláštními právními předpisy.
HLAVA VI
PŘESTUPKY

§ 105a
Přestupky fyzických osob
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově
obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi,
b) neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst.
1 nebo 2 anebo v § 44 odst. 1, nebo
c) jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní
oznamovací povinnost podle § 24 odst. 6.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 150 000 Kč a za
přestupek podle odstavce 1 písm. b) nebo c) pokutu do 100 000 Kč.
§ 105b
Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob
(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) neoprávněně užije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově
obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi,
b) neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst.
1 nebo 2 anebo v § 44 odst. 1,
c) jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní
oznamovací povinnost podle § 24 odst. 6,
d) vykonává kolektivní správu, aniž jí bylo uděleno oprávnění podle § 96a,
e) neoznámí ministerstvu skutečnosti podle § 101f odst. 2, nebo
f) se jako osoba, která hodlá vykonávat nebo vykonává činnost nezávislého
správce práv, nepřihlásí k evidenci podle § 104b odst. 2.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. d) lze uložit pokutu do 500 000 Kč, za
přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo f) pokutu do 150 000 Kč, za přestupek
podle odstavce 1 písm. b) nebo c) pokutu do 100 000 Kč a za přestupek podle
odstavce 1 písm. e) pokutu do 50 000 Kč.
§ 105ba
Přestupky kolektivních správců
(1) Kolektivní správce se dopustí přestupku tím, že
a) nesplní některou z povinností vůči nositelům práv podle § 97a,
b) nesplní informační povinnost podle § 97b, 99f, 99h, 99i, 99j nebo § 100d,
c) nepověří společného zástupce podle § 97h odst. 2,
d) nedodrží postup při uzavírání smlouvy s uživatelem podle § 98,
e) nedodrží postup pro sjednávání sazebníku podle § 98f,
f) nesplní některou z povinností při správě příjmů z výkonu práv nebo příjmů z
investování příjmů z výkonu práv podle § 99 až 99e,
g) nevyhotoví výroční zprávu podle § 99g odst. 1,
h) v rozporu s § 99g odst. 2 nezajistí, aby výroční zpráva obsahovala
požadované informace,
i) v rozporu s § 99g odst. 3 nezajistí, aby výroční zpráva byla ověřena
auditorem,
j) v rozporu s § 99g odst. 4 nezajistí uveřejnění výroční zprávy stanoveným
způsobem po stanovenou dobu,
k) v rozporu s § 100c odst. 1 odmítne uzavřít smlouvu o poskytování licencí,
l) nesplní některou z povinností při poskytování informací o užití a fakturaci
podle § 100e,
m) nerozdělí příjmy z výkonu práv podle § 100f odst. 1,
n) nesplní ve stanovené lhůtě povinnost uloženou rozhodnutím o opatření k
nápravě vydaným podle § 102 odst. 2 písm. b), nebo
o) vykonává kolektivní správu v rozporu s uděleným oprávněním.
(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do
a) 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene b) nebo g) až j),
b) 250 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene c) až e), k) až m) nebo o),
c) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle písmene a), f) nebo n).
§ 105bb
Přestupky nezávislých správců práv
(1) Nezávislý správce práv se dopustí přestupku tím, že
a) nesplní oznamovací povinnost podle § 104b odst. 4 a 5,
b) nesplní informační povinnost podle § 97b, 99f odst. 1 písm. a) až c), f) až h)
nebo § 99j, nebo
c) nesplní ve stanovené lhůtě povinnost uloženou rozhodnutím o opatření k
nápravě vydaným podle § 102 odst. 2 písm. b).
(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) lze uložit pokutu do 100 000
Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu do 500 000 Kč.
§ 105c
Společná ustanovení k přestupkům
(1) Přestupky podle tohoto zákona projednává
a) v přenesené působnosti obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož
územním obvodu byl přestupek spáchán, jde-li o přestupky podle § 105a odst. 1
a § 105b odst. 1 písm. a) až c),
b) ministerstvo, jde-li o přestupky podle § 105b odst. 1 písm. d) až f), § 105ba
odst. 1 a § 105bb odst. 1.
(2) Pokuty vybírá a vymáhá orgán, který je uložil. Pokuty uložené ministerstvem
jsou příjmem Státního fondu kultury České republiky.
§ 105d
Ministerstvo uveřejní na svých internetových stránkách rozhodnutí vydané podle
§ 102 odst. 2 písm. b), § 105b odst. 1 písm. f), § 105ba a § 105bb do 1 měsíce po
nabytí právní moci a ponechá je takto uveřejněné po dobu 3 let. Obsahem
uveřejněného rozhodnutí nesmějí být údaje identifikující jinou osobu než
pachatele.
HLAVA VII
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 106
Ustanovení přechodná
(1) Tímto zákonem se řídí právní vztahy, které vznikly ode dne nabytí jeho
účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a
práva a povinnosti z nich vzniklé, jakož i práva z odpovědnosti za porušení
smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí
dosavadními předpisy.
(2) Podle dosavadních předpisů se posuzují všechny lhůty, které začaly běžet
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práva,
které se podle odstavce 1 řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po
nabytí účinnosti tohoto zákona.
(3) Doba trvání majetkových práv se řídí tímto zákonem i tehdy, začala-li běžet
před jeho nabytím účinnosti. Pokud již doba trvání těchto práv před nabytím
účinnosti tohoto zákona uplynula a podle tohoto zákona by ještě trvala, ke dni
nabytí účinnosti tohoto zákona se obnovuje na dobu zbývající. Rozmnoženiny
předmětů ochrany, ke kterým se doba trvání majetkových práv obnovuje,
oprávněně pořízené před nabytím účinnosti tohoto zákona lze však volně
rozšiřovat ještě 2 roky po nabytí jeho účinnosti.
(4) Podle tohoto zákona jsou chráněny i předměty ochrany, které nebyly podle
dosavadních předpisů chráněny [§ 1 písm. b) body 3, 5 a 6 a § 2 odst. 2] nebo
jejichž obsah ochrany byl jiný než podle tohoto zákona. Za výrobce českého
zvukově obrazového záznamu audiovizuálního díla zveřejněného v době od 1. 1.
1950 do 31. 12. 1964 se považuje Národní filmový archiv.9) Za výrobce zvukově
obrazového záznamu audiovizuálních děl zveřejněných v době od 1. 1. 1965 do
31. 12. 1991, k nimž podle zvláštních právních předpisů10) vykonává práva
autorská Státní fond kinematografie, se považuje tento fond.
(5) Ustanovením odstavce 4 není dotčeno právo hospodaření Národního
filmového archivu k originálnímu nosiči záznamu audiovizuálního díla.
(6) Ustanovení odstavce 4 věty prvé se použije přiměřeně, pokud jde o databáze
podle § 88, avšak pouze byly-li zhotoveny nejdříve 15 let před účinností tohoto
zákona.
(7) Oprávnění k výkonu hromadné správy udělená podle dosavadních předpisů
se považují za oprávnění ke kolektivní správě práv podle tohoto zákona. Obsah a
rozsah těchto oprávnění uvede ministerstvo do souladu s tímto zákonem a vydá
příslušným osobám do 90 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona oprávnění
nová.
(8) Správní řízení zahájená před účinností tohoto zákona se ukončí podle tohoto
zákona.
§ 107
Ustanovení závěrečná
(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na díla autorů a umělecké výkony
výkonných umělců, kteří jsou státními občany České republiky, ať byly vytvořeny
nebo zveřejněny kdekoli.
(2) Na díla a umělecké výkony cizích státních příslušníků a osob bez státní
příslušnosti vztahují se ustanovení tohoto zákona podle mezinárodních smluv,
jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů České
republiky, a není-li jich, je-li zaručena vzájemnost.
(3) Není-li splněna žádná z podmínek uvedených v odstavci 2, vztahuje se tento
zákon na díla autorů a výkony výkonných umělců, kteří nejsou státními občany
České republiky, byla-li poprvé v České republice zveřejněna, anebo má-li zde
autor či výkonný umělec bydliště.
(4) Trvání práva u děl cizích státních příslušníků nemůže být delší než ve státu
původu díla.11)
(5) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na zvukové záznamy výrobců
zvukových záznamů, kteří mají na území České republiky bydliště nebo sídlo; na
zvukové záznamy zahraničních výrobců zvukových záznamů se vztahují za
přiměřeného použití ustanovení odstavců 2 a 3.
(6) Na zvukově obrazové záznamy, rozhlasové a televizní vysílání, zveřejněná
volná díla podle § 28 odst. 2, díla vydaná nakladatelem podle § 87 a databáze
podle § 88 platí ustanovení odstavce 5 obdobně.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o oceňování majetku
§ 108
Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon
o oceňování majetku), se mění takto:
1. V nadpisu § 17 se za slovo "poznatků" vkládá čárka a doplňují se slova
"některých majetkových práv souvisejících s právem autorským a práv
pořizovatele databáze".
2. V § 17 odst. 1 se za slovo "(know-how)" vkládá čárka a vkládají se slova
včetně poznámky pod čarou č. 17a) "majetková práva, která jsou obsahem práv
souvisejících s právem autorským, s výjimkou práv výkonných umělců, a
majetková práva pořizovatele databáze,17a)
17a) Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s
právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).".
3. V § 17 odst. 3 písm. a) se na konci za slovy "písmene b)," doplňují slova "c)
nebo d),".
4. V § 17 odst. 3 se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena c) a
d), která znějí:
"c) činí u příslušných práv souvisejících s právem autorským takový počet let,
který zbývá do ukončení padesátileté doby trvání těchto práv, v případě, že nelze
zjistit počet let podle písmene a), a
d) činí u práv pořizovatele databáze takový počet let, který zbývá do ukončení
patnáctileté doby trvání těchto práv, v případě, že nelze zjistit počet let podle
písmene a).".
5. V § 17 se doplňuje odstavec 5, který zní:
"(5) Majetková práva autorská a majetková práva výkonných umělců jakožto
práva nepřevoditelná se neoceňují.".
ČÁST TŘETÍ
zrušena

§ 109
zrušen

ČÁST ČTVRTÁ
zrušena
§ 110
zrušen

ČÁST PÁTÁ
Změna živnostenského zákona
§ 111
V § 3 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský
zákon), ve znění zákona č. 591/1992 Sb., zákona č. 600/1992 Sb., zákona č.
273/1993 Sb., zákona č. 303/1993 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č.
237/1995 Sb., zákona č. 286/1995 Sb. a zákona č. 356/1999 Sb., písmena b) a c)
včetně poznámek pod čarou č. 2) a 2a) znějí:
"b) využívání výsledků duševní tvůrčí činnosti, chráněných zvláštními zákony,
jejich původci nebo autory,2)
c) výkon kolektivní správy práva autorského a práv souvisejících s právem
autorským podle zvláštního právního předpisu,2a)
2) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích
návrzích, ve znění zákona č. 519/1991 Sb.
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem
autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Zákon č. 529/1991 Sb.,
o ochraně topografií polovodičových prvků, ve znění zákona č. 116/2000 Sb.
Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, ve znění zákona č. 116/2000 Sb.
2a) Zákon č. 121/2000 Sb.".
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o daních z příjmů
§ 112
V § 4 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č.
96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č.
323/1993 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č.
149/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č.
210/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č.
168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č.
144/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 3/2000 Sb. a
zákona č. 103/2000 Sb., se za písmenem zd) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje
se písmeno ze), které včetně poznámky pod čarou č. 64a) zní:
"ze) příjmy plynoucí ve formě povinného výtisku na základě zvláštního právního
předpisu64a) a ve formě autorské rozmnoženiny, v počtu obvyklém, přijaté v
souvislosti s užitím předmětu práva autorského nebo práv souvisejících s právem
autorským.
64a) Zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích. Zákon č. 53/1959 Sb.,
o jednotné soustavě knihoven, ve znění zákona č. 425/1990 Sb.
Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem
autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).".
ČÁST SEDMÁ
zrušena

§ 113
zrušen

ČÁST OSMÁ
Změna zákona o hromadné správě autorských práv a práv autorskému právu
příbuzných
§ 114
V zákoně č. 237/1995 Sb., o hromadné správě autorských práv a práv
autorskému právu příbuzných a o změně a doplnění některých zákonů, se část I
zrušuje.
ČÁST DEVÁTÁ
zrušena

§ 115
zrušen

ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání
§ 116
V zákoně č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve
znění zákona č. 597/1992 Sb., zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb.,
zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona
č. 135/1997 Sb. a zákona č. 46/2000 Sb., se § 26 zrušuje.
ČÁST JEDENÁCTÁ
ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
§ 117
Zrušují se:
1. Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský
zákon).
2. Zákon č. 89/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 35/1965 Sb., o
dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).
3. Zákon č. 86/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 35/1965 Sb., o
dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č.
89/1990 Sb., zákona č. 468/1991 Sb., zákona č. 318/1993 Sb. a zákona č.
237/1995 Sb.
ČÁST DVANÁCTÁ
ÚČINNOST

§ 118
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. prosince 2000.

Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.

Příloha 1
Sazebník odměn při opětném prodeji originálu díla uměleckého, v souvislosti s
rozmnožováním díla pro osobní potřebu a v souvislosti s půjčováním děl
1. Osoby uvedené v § 24 odst. 6 jsou povinny odvádět odměnu při opětném
prodeji originálu díla uměleckého na území České republiky příslušnému
kolektivnímu správci, jemuž bylo uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v
rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob. Odměna činí
a) 4 % z části kupní ceny do 50 000 EUR,
b) 3 % z části kupní ceny nad 50 000 EUR do 200 000 EUR,
c) 1 % z části kupní ceny nad 200 000 EUR do 350 000 EUR,
d) 0,5 % z části kupní ceny nad 350 000 EUR do 500 000 EUR,
e) 0,25 % z části kupní ceny nad 500 000 EUR.
Celková částka odměny však nesmí přesáhnout 12 500 EUR.
2. Osoby uvedené v § 25 odst. 2 písm. a), popřípadě písm. d), které mají sídlo
nebo trvalý pobyt, popřípadě pobyt alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním
roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, na území České republiky, jsou
povinny odvádět odměny dvakrát ročně příslušnému kolektivnímu správci, jemuž
bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v
rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.
3. Jednorázové odměny příslušející při dovozu nebo přijetí nebo při prvním
prodeji přístrojů k zhotovování rozmnoženin záznamů činí 3 % z prodejní ceny
prodaných přístrojů, ať tyto přístroje umožňují nahrávání jenom zvuku nebo
jenom obrazu nebo společně zvuku i obrazu nebo jiný záznam. U rozhlasových a
televizních přijímačů, které umožňují zhotovení záznamu vysílání, činí odměna
1,5 % z prodejní ceny prodaných přijímačů.
4. Osoby uvedené v § 25 odst. 2 písm. b), popřípadě písm. d), které mají sídlo
nebo trvalý pobyt, popřípadě pobyt alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním
roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, na území České republiky, jsou
povinny odvádět odměny dvakrát ročně příslušnému kolektivnímu správci, jemuž
bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v
rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.
5. Osoby uvedené v § 25 odst. 2 písm. e) jsou povinny odvádět odměnu
příslušející podle § 25 odst. 5 jednou ročně příslušnému kolektivnímu správci,
jemuž bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k výkonu kolektivní správy v
rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.
6. Odměna činí za jednu tiskovou rozmnoženinu díla
a) černobílou 0,20 Kč za stránku,
b) barevnou 0,40 Kč za stránku.
7. Pravděpodobný počet zhotovených tiskových rozmnoženin děl činí u
poskytovatelů rozmnožovacích služeb
a) v prostorách knihoven, muzeí, galerií, školských a vzdělávacích zařízení 70 %
z celkového počtu tiskových rozmnoženin zhotovených poskytovatelem
rozmnožovacích služeb za úplatu,
b) v prostorách archivů, státních úřadů a úřadů územních samosprávných celků
a v prostorách jiných poskytovatelů rozmnožovacích služeb 20 % z celkového
počtu tiskových rozmnoženin zhotovených poskytovatelem rozmnožovacích
služeb za úplatu.
8. Osoby uvedené v § 25 odst. 2 písm. c), popřípadě písm. d), které mají sídlo
nebo místo podnikání, místo trvalého pobytu, popřípadě pobyt alespoň 183 dnů v
příslušném kalendářním roce, a to souvisle nebo v několika obdobích, na území
České republiky, jsou povinny odvádět odměny dvakrát ročně příslušnému
kolektivnímu správci, jemuž bylo podle tohoto zákona uděleno oprávnění k
výkonu kolektivní správy v rozsahu zahrnujícím vybírání odměn od těchto osob.
9. Za osoby uvedené v § 37 odst. 1 platí odměnu podle § 37 odst. 2 jednou ročně
příslušnému kolektivnímu správci stát.
10. Odměna za půjčování činí 0,50 Kč za jednu výpůjčku.
Příloha 2
Seznam informačních zdrojů pro důsledné vyhledávání, které musí být prověřeny
s cílem zjistit totožnost autora nebo jiného nositele práv k osiřelému dílu nebo
nositele práv k jinému osiřelému předmětu ochrany nebo jejich bydliště či pobyt
Informačními zdroji podle § 27b odst. 3 se rozumějí
1. v případě vydaných neperiodických publikací
a) katalogy Národní knihovny, Národního archivu a zahraničních knihoven nebo
institucí obdobného významu,
b) zdroje sdružení vydavatelů a autorů v příslušném státě,
c) stávající databáze a rejstříky WATCH (Writers, Artists and Their Copyright
Holders - spisovatelé, výtvarní umělci a nositelé jejich autorských práv) a ISBN
(International Standard Book Number - mezinárodní standardní číslo knihy) a
databáze vydaných knih,
d) rejstříky příslušných kolektivních správců, zejména kolektivních správců
spravujících právo na rozmnožování,
e) zdroje propojující databáze a rejstříky, včetně VIAF (Virtual International
Authority Files - Virtuální mezinárodní seznamy autorit) a ARROW (Accessible
Registries of Rights Information and Orphan Works - Přístupné rejstříky
informací o právech a osiřelých dílech),
f) seznam autorů, jejichž majetková práva zdědil stát nebo jejichž majetková
práva státu připadla, vedený Státním fondem kultury České republiky,
g) titulky a další informace uvedené na vydaných neperiodických publikacích,
h) povinné výtisky;
2. v případě periodického tisku
a) katalogy Národní knihovny, Národního archivu a zahraničních knihoven nebo
institucí obdobného významu,
b) rejstřík ISSN (International Standard Serial Number - mezinárodní
standardní číslo seriálové publikace),
c) zdroje sdružení vydavatelů, autorů a novinářů v příslušném státě,
d) rejstříky příslušných kolektivních správců, včetně kolektivních správců
spravujících právo na rozmnožování,
e) seznam autorů, jejichž majetková práva zdědil stát nebo jejichž majetková
práva státu připadla, vedený Státním fondem kultury České republiky,
f) titulky a další informace v periodickém tisku,
g) povinné výtisky;
3. v případě děl výtvarných, včetně děl fotografických, děl užitého umění, děl
architektonických a dalších takových děl, která jsou obsažena v knihách,
odborných časopisech, novinách a jiném periodickém tisku nebo v jiných dílech
a) zdroje uvedené v bodech 1 a 2,
b) rejstříky příslušných kolektivních správců, zejména kolektivních správců
spravujících práva autorů děl výtvarných, včetně kolektivních správců
spravujících právo na rozmnožování,
c) databáze fotobank,
d) seznam autorů, jejichž majetková práva zdědil stát nebo jejichž majetková
práva státu připadla, vedený Státním fondem kultury České republiky,
e) titulky a další informace uvedené na díle nebo na přebalu díla;
4. v případě audiovizuálních děl, děl audiovizuálně užitých a zvukových
záznamů
a) katalogy a povinné archivační rozmnoženiny Národního filmového archivu,
Národního archivu a zahraničních institucí obdobného významu,
b) zdroje sdružení výrobců audiovizuálních děl a zvukových záznamů usazených
v příslušném státě,
c) databáze institucí pečujících o filmové nebo zvukové dědictví a národních
knihoven,
d) databáze s příslušnými normami a identifikátory jako je ISAN (International
Standard Audiovisual Number - mezinárodní standardní číslo audiovizuálního
záznamu) pro audiovizuální materiály, ISWC (International Standard Music
Work Code - mezinárodní standardní kód hudebního díla) pro hudební díla a
ISRC (International Standard Recording Code - mezinárodní standardní kód
zvukového záznamu) pro zvukové záznamy,
e) rejstříky příslušných kolektivních správců, zejména kolektivních správců
zastupujících autory, výkonné umělce, výrobce zvukových záznamů a výrobce
zvukově obrazových záznamů,
f) databáze ostatních významných sdružení zastupujících určité kategorie
nositelů práv,
g) seznamy nositelů práv, jejichž majetková práva zdědil stát nebo jejichž
majetková práva státu připadla, vedené Státním fondem kultury České republiky
nebo Státním fondem kinematografie,
h) titulky a další informace uvedené na přebalu díla.
Příloha 3
Informace povinně uváděné ve výroční zprávě podle § 99g odst. 2
1. Základní informace:
a) účetní závěrka podle zákona o účetnictví a přehled o peněžních tocích,
b) zpráva o činnosti v účetním období,
c) informace o případech odmítnutí udělit licenci podle § 98 odst. 1,
d) popis právní formy a systému řízení kolektivního správce,
e) informace o všech osobách, ve kterých má kolektivní správce majetkovou
účast nebo je přímo nebo nepřímo, v celém rozsahu nebo zčásti ovládá,
f) informace o celkové výši odměn vyplacených osobám vykonávajícím kontrolní
funkci a osobám, které řídí kolektivního správce, a o jakýchkoli jiných výhodách,
které jim byly poskytnuty v předchozím roce,
g) informace uvedené v bodě 2 této přílohy,
h) zvláštní zpráva o využití částek sražených na poskytování sociálních,
kulturních a vzdělávacích služeb, obsahující informace uvedené v bodě 3 této
přílohy.
2. Finanční informace:
a) informace o celkové výši příjmů z výkonu práv podle kategorií spravovaných
práv a způsobu užití, včetně informací o příjmech z investování příjmů z výkonu
práv, a o použití těchto příjmů;
b) informace o výši nákladů na správu práv a jiné služby poskytované
kolektivním správcem nositelům práv s popisem alespoň těchto bodů:
1. provozní a finanční náklady s rozdělením podle kategorií spravovaných práv a
v případě, kdy se jedná o náklady nepřímé, které nelze přiřadit do jedné nebo
více kategorií, vysvětlení metody použité k přidělení těchto nepřímých nákladů,
2. provozní a finanční náklady s rozdělením podle kategorií spravovaných práv a
v případě, kdy se jedná o náklady nepřímé, které nelze přiřadit do jedné nebo
více kategorií, vysvětlení metody použité k přidělení těchto nepřímých nákladů,
týkají-li se pouze správy práv, včetně úhrady nákladů na správu práv, která je
odečtena nebo vyrovnána z příjmů z výkonu práv nebo z příjmů z investování
příjmů z výkonu práv,
3. provozní a finanční náklady týkající se jiných služeb než správy práv, avšak
včetně srážek na úhradu nákladů na poskytování sociálních, kulturních a
vzdělávacích služeb,
4. zdroje použité k úhradě nákladů na správu práv,
5. srážky z příjmů z výkonu práv s rozdělením podle kategorií spravovaných
práv, způsobu užití a účelu srážky,
6. procentní výši nákladů na správu práv a jiné služby poskytované kolektivním
správcem nositelům práv v porovnání s procentní výší příjmů z výkonu práv v
příslušném účetním období podle kategorií spravovaných práv a v případě, kdy
se jedná o náklady nepřímé, které nelze přiřadit do jedné nebo více kategorií,
vysvětlení metody použité k přidělení těchto nepřímých nákladů;
c) finanční informace o částkách příslušejících nositelům práv s úplným popisem
alespoň těchto bodů:
1. celková částka přidělená nositelům práv s rozdělením podle kategorií
spravovaných práv a způsobů užití,
2. celková částka vyplacená nositelům práv s rozdělením podle kategorií
spravovaných práv a způsobů užití,
3. četnost plateb s rozdělením podle kategorií spravovaných práv a způsobů
užití,
4. celková výše příjmů z výkonu práv před rozdělením mezi příslušné nositele
práv, s rozdělením podle kategorie spravovaných práv a způsobu užití a
uvedením účetního období, v němž byly tyto částky vybrány,
5. celková přidělená částka, která však ještě nebyla nositelům práv rozdělena, s
rozdělením podle kategorie spravovaných práv a způsobu užití a uvedením
účetního období, v němž byly tyto částky vybrány,
6. důvody prodlení, pokud kolektivní správce neprovedl_rozdělení a platby ve
lhůtě stanovené v § 99c odst. 2,
7. celková výše nerozdělitelných částek společně s vysvětlením užití těchto
částek;
d) informace o vztazích s jinými kolektivními správci s popisem alespoň těchto
bodů:
1. částky obdržené od jiných kolektivních správců a částky vyplacené jiným
kolektivním správcům s rozdělením podle kategorií práv a kolektivních správců,
2. úhrada nákladů na správu práv a jiné srážky z příjmů z výkonu práv splatných
jiným kolektivním správcům s rozdělením podle kategorií práv a kolektivních
správců,
3. úhrada nákladů na správu práv a jiné srážky z částek vyplacených jinými
kolektivními správci s rozdělením podle kategorií práv a kolektivních správců,
4. částky rozdělené přímo nositelům práv pocházející od jiných kolektivních
správců s rozdělením podle kategorií práv a kolektivních správců.
3. Další informace:
a) výše částek sražených na úhradu nákladů na poskytování sociálních,
kulturních a vzdělávacích služeb v daném účetním období s rozdělením podle
účelu, a u každého účelu s rozdělením podle kategorií spravovaných práv,
b) informace o použití částek uvedených v písmenu a) s rozdělením podle účelu,
pro který byly použity.
____________________
Autorský zákon 2018 - poznámky pod čarou:

1) Směrnice Rady 93/83/EHS ze dne 27. září 1993 o koordinaci určitých

předpisů týkajících se autorského práva a práv s ním souvisejících při
družicovém vysílání a kabelovém přenosu.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/9/ES ze dne 11. března 1996 o
právní ochraně databází.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o
harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v
informační společnosti.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES ze dne 27. září 2001 o
právu na opětný prodej ve prospěch autora originálu uměleckého díla.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o
dodržování práv duševního vlastnictví.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/115/ES ze dne 12. prosince 2006
o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního
vlastnictví souvisejících s právem autorským.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/116/ES ze dne 12. prosince 2006
o době ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o
právní ochraně počítačových programů.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/77/EU ze dne 27. září 2011,
kterou se mění směrnice 2006/116/ES o době ochrany autorského práva a
určitých práv s ním souvisejících.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/28/EU ze dne 25. října 2012 o
některých povolených způsobech užití osiřelých děl.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/26/EU ze dne 26. února 2014 o
kolektivní správě autorského práva a práv s ním souvisejících a udělování
licencí pro více území k právům k užití hudebních děl online na vnitřním trhu.
2) Zákon č. 239/1992 Sb., o Státním fondu kultury České republiky.
3) Zákon č. 496/2012 Sb., o audiovizuálních dílech a podpoře kinematografie a
o změně některých zákonů (zákon o audiovizi).
4) Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných
knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a
jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů
(zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
4d) Zákoník práce.
5) Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve
znění pozdějších předpisů.
6) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č.
29/2000 Sb.
6a) Zákon č. 257/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
6b) § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších
předpisů.
7) § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění
pozdějších předpisů.
8) Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých
zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.
9) § 6 zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a
archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a
některých dalších předpisů.
10) Zákon č. 241/1992 Sb., ve znění zákona č. 273/1993 Sb. § 14 zákona č.
273/1993 Sb.
11) Článek 5 odst. 4 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl ze
dne 9. září 1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne
13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě
dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14.
července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971 (vyhláška č. 133/1980 Sb.).
12) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
13) § 2382 občanského zákoníku.
14) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 386/2012 ze dne 19. dubna
2012, kterým se Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a
průmyslové vzory) svěřují úkoly související s prosazováním práv duševního
vlastnictví, včetně sdružování zástupců veřejného a soukromého sektoru v
podobě Evropského střediska pro sledování porušování práv duševního
vlastnictví.
15) § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a
televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
16) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.
17) Zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o
auditorech), ve znění pozdějších předpisů.
18) § 1400 a násl. občanského zákoníku.
19) Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných
knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), ve znění pozdějších
předpisů.
19a) § 18 zákona č. 89/1995 Sb. o státní statistické službě.
19b) Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlase, ve znění pozdějších předpisů.
20) § 26 a násl. zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a
televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
21) Zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci a o změně některých zákonů (zákon o
mediaci).
22) § 21 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
23) § 12 odst. 3 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění zákona č. 132/2010
Sb.
24) § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních
službách na vyžádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních
mediálních službách na vyžádání).
25) § 2 odst. 1 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
26) Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
27) Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých
zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.

ČÁST PRVNÍ
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
HLAVA I
PŘEDMĚT ÚPRAVY A VYMEZENÍ PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ
§ 1
Tento zákon
a) upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a
zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními,
b) upravuje rovněž právní vztahy kolektivní povahy a podporu vzájemných
jednání odborových organizací a organizací zaměstnavatelů. Právní vztahy
kolektivní povahy, které souvisejí s výkonem závislé práce, jsou vztahy
pracovněprávními,
c) zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1),
d) upravuje též některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů
podle písmene a),
e) upravuje některá práva a povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců při
dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle zákona o
nemocenském pojištění107) a některé sankce za jeho porušení.
§ 1a
(1) Smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady
pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména
a) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance,
b) uspokojivé a bezpečné podmínky pro výkon práce,
c) spravedlivé odměňování zaměstnance,
d) řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy
zaměstnavatele,
e) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.
(2) Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a
bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování
zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace
vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.
§ 2
(1) Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti
zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle
pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.
(2) Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na
náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti
zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
§ 3
Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním
vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy2). Základními
pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené
dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
§ 4
Pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se
občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami
pracovněprávních vztahů.
§ 4a
(1) Odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nesmí
být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo
kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.
(2) Podle odstavce 1 může dojít k odchylné úpravě smlouvou, jakož i vnitřním
předpisem; k úpravě povinností zaměstnance však smí dojít jen smlouvou mezi
zaměstnavatelem a zaměstnancem.
(3) Od ustanovení uvedených v § 363 je možné se odchýlit jen ve prospěch
zaměstnance.
(4) Vzdá-li se zaměstnanec práva, které mu tento zákon, kolektivní smlouva nebo
vnitřní předpis poskytuje, nepřihlíží se k tomu.
§ 5
(1) Na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce se tento zákon vztahuje, pokud
to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy.
(2) Jestliže je veřejná funkce vykonávána v pracovním poměru, řídí se tento
pracovní poměr tímto zákonem.
HLAVA II
SMLUVNÍ STRANY ZÁKLADNÍCH PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ
Díl 1
Zaměstnanec
§ 6
Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v
základním pracovněprávním vztahu.
Díl 2
Zaměstnavatel
§ 7
Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu
závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.
§ 9
Za Českou republiku (dále jen „stát")6) v pracovněprávních vztazích jedná a
práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka
státu7), která jménem státu v základním pracovněprávním vztahu (§ 3)
zaměstnance zaměstnává.
§ 11
Vedoucími zaměstnanci zaměstnavatele se rozumějí zaměstnanci, kteří jsou na
jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat
podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat
jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Vedoucím zaměstnancem
je nebo se za vedoucího zaměstnance považuje rovněž vedoucí organizační
složky státu.
HLAVA IV
ROVNÉ ZACHÁZENÍ A ZÁKAZ DISKRIMINACE
§ 16
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi
zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o
poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou
přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.
(2) V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména
diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického
původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka,
zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného
stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení,
členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových
organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu
těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za
diskriminaci z důvodu pohlaví.
(3) Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální
obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a
případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační
zákon108).
(4) Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy
pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným
požadavkem nezbytným pro výkon práce; účel sledovaný takovou výjimkou musí
být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují
opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod,
které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z
důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu.
§ 17
Právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích
upravuje antidiskriminační zákon.
HLAVA V
NĚKTERÁ USTANOVENÍ O PRÁVNÍM JEDNÁNÍ
§ 18
Je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro
zaměstnance nejpříznivější.
§ 19
(1) Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, k němuž nebyl
udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu, v případech, kdy to stanoví
výslovně tento zákon anebo zvláštní zákon.
(2) Požaduje-li zákon, aby právní jednání bylo s příslušným orgánem pouze
projednáno, není možné právní jednání prohlásit za neplatné jen z toho důvodu,
že k tomuto projednání nedošlo.
(3) Neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li
neplatnost výlučně sám.
§ 20
Nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li
již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch
jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.
§ 22
Kolektivní smlouvu smí za zaměstnance uzavřít pouze odborová organizace.
§ 23
(1) V kolektivní smlouvě je možné upravit práva zaměstnanců v
pracovněprávních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti smluvních stran této
smlouvy. K ujednáním v kolektivní smlouvě, která zaměstnancům ukládají
povinnosti nebo zkracují jejich práva stanovená tímto zákonem, se nepřihlíží.
(2) Kolektivní smlouvu mohou uzavřít zaměstnavatel nebo více zaměstnavatelů,
nebo jedna nebo více organizací zaměstnavatelů na straně jedné a jedna nebo
více odborových organizací na straně druhé.
(3) Kolektivní smlouva je
a) podniková, je-li uzavřena mezi zaměstnavatelem nebo více zaměstnavateli a
odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi působícími u
zaměstnavatele,
b) vyššího stupně, je-li uzavřena mezi organizací nebo organizacemi
zaměstnavatelů10) a odborovou organizací nebo odborovými organizacemi.
(4) Postup při uzavírání kolektivní smlouvy včetně řešení sporů mezi smluvními
stranami se řídí zákonem upravujícím kolektivní vyjednávání11).
§ 24
(1) Odborová organizace uzavírá kolektivní smlouvu také za zaměstnance, kteří
nejsou odborově organizováni.
(2) Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, musí zaměstnavatel
jednat o uzavření kolektivní smlouvy se všemi odborovými organizacemi;
odborové organizace vystupují a jednají s právními důsledky pro všechny
zaměstnance společně a ve vzájemné shodě, nedohodnou-li se mezi sebou a
zaměstnavatelem jinak.
§ 25
(1) Kolektivní smlouva je závazná pro její smluvní strany.
(2) Kolektivní smlouva je závazná také pro
a) zaměstnavatele, kteří jsou členy organizace zaměstnavatelů, která uzavřela
kolektivní smlouvu vyššího stupně, a pro zaměstnavatele, kteří v době účinnosti
kolektivní smlouvy z organizace zaměstnavatelů vystoupili,
b) zaměstnance, za které uzavřela kolektivní smlouvu odborová organizace nebo
odborové organizace,
c) odborové organizace, za které uzavřela kolektivní smlouvu vyššího stupně
odborová organizace.
(3) Zaměstnanec má právo předkládat smluvním stranám kolektivní smlouvy
podněty ke kolektivnímu vyjednávání o kolektivní smlouvě a má právo být
informován o průběhu tohoto vyjednávání.
(4) Práva, která vznikla z kolektivní smlouvy jednotlivým zaměstnancům, se
uplatňují a uspokojují jako ostatní práva zaměstnanců z pracovního poměru
nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
§ 26
(1) Kolektivní smlouva může být uzavřena na dobu určitou nebo na dobu
neurčitou. Je-li uplynutí doby podle věty první vázáno na splnění podmínky,
musí kolektivní smlouva obsahovat nejzazší dobu její účinnosti. Kolektivní
smlouvu je možné písemně vypovědět nejdříve po uplynutí 6 měsíců od data její
účinnosti. Výpovědní doba činí nejméně 6 měsíců a začíná prvním dnem měsíce
následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně.
(2) Účinnost kolektivní smlouvy začíná prvním dnem období, na které byla
kolektivní smlouva uzavřena, a končí uplynutím tohoto období, pokud doba
účinnosti některých práv nebo povinností není v kolektivní smlouvě sjednána
odchylně.
(3) Při zániku smluvní strany kolektivní smlouvy jednající za zaměstnance skončí
účinnost kolektivní smlouvy nejpozději posledním dnem následujícího
kalendářního roku.
§ 27
(1) K ujednáním podnikové kolektivní smlouvy, která upravují práva z
pracovněprávních vztahů zaměstnanců v menším rozsahu než kolektivní smlouvy
vyššího stupně, se nepřihlíží.
(2) Kolektivní smlouva musí být uzavřena písemně a podepsána smluvními
stranami na téže listině, jinak se k ní nepřihlíží.
§ 28
(1) Kolektivní smlouvu není možné nahradit jinou smlouvou.
(2) Není možné se domáhat relativní neúčinnosti kolektivní smlouvy.
(3) Kolektivní smlouvu není možné zrušit odstoupením jedné ze smluvních stran;
sjednají-li si smluvní strany právo odstoupit od kolektivní smlouvy, nepřihlíží se
k tomu.
§ 29
Smluvní strany kolektivní smlouvy jsou povinny s obsahem kolektivní smlouvy
seznámit zaměstnance nejpozději do 15 dnů od jejího uzavření. Zaměstnavatel je
povinen zajistit, aby byla kolektivní smlouva přístupná všem jeho zaměstnancům.
ČÁST DRUHÁ
PRACOVNÍ POMĚR
HLAVA I
POSTUP PŘED VZNIKEM PRACOVNÍHO POMĚRU
§ 30
(1) Výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání z hlediska kvalifikace,
nezbytných požadavků nebo zvláštních schopností je v působnosti
zaměstnavatele, nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu12) jiný postup;
předpoklady kladené zvláštními právními předpisy na fyzickou osobu jako
zaměstnance tím nejsou dotčeny.
(2) Zaměstnavatel smí vyžadovat v souvislosti s jednáním před vznikem
pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci, nebo od
jiných osob jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní
smlouvy.
§ 31
Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou
osobu s právy a povinnostmi, které by pro ni z pracovní smlouvy, popřípadě ze
jmenování na pracovní místo vyplynuly, a s pracovními podmínkami a
podmínkami odměňování, za nichž má práci konat, a povinnostmi, které
vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci, která má být
předmětem pracovního poměru.
§ 32
V případech stanovených zvláštním právním předpisem je zaměstnavatel povinen
zajistit, aby se fyzická osoba před vznikem pracovního poměru podrobila vstupní
lékařské prohlídce.
HLAVA II
PRACOVNÍ POMĚR, PRACOVNÍ SMLOUVA A VZNIK PRACOVNÍHO
POMĚRU
§ 33
(1) Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a
zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
(2) Jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy spolku, odborové organizace
nebo organizace zaměstnavatelů podle zvláštního právního předpisu vyžadují,
aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným
orgánem, považuje se zvolení za předpoklad, který předchází sjednání pracovní
smlouvy.
(3) Jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v
případech stanovených zvláštním právním předpisem16a); nestanoví-li to
zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u
vedoucího
a) organizační složky státu7),
b) organizačního útvaru organizační složky státu,
c) organizačního útvaru státního podniku13),
d) organizačního útvaru státního fondu14),
e) příspěvkové organizace15),
f) organizačního útvaru příspěvkové organizace,
g) organizačního útvaru v Policii České republiky16).
(4) Jmenování podle odstavce 3 provede ten, kdo je k tomu příslušný podle
zvláštního právního předpisu16b); nevyplývá-li příslušnost ke jmenování ze
zvláštního právního předpisu, provede je u vedoucího
a) organizační složky státu7) vedoucí nadřízené organizační složky státu,
b) organizačního útvaru organizační složky státu vedoucí této organizační složky
státu7),
c) organizačního útvaru státního podniku ředitel státního podniku13),
d) organizačního útvaru státního fondu, v jehož čele stojí individuální statutární
orgán, vedoucí tohoto fondu14),
e) příspěvkové organizace zřizovatel,
f) organizačního útvaru příspěvkové organizace15) vedoucí této příspěvkové
organizace,
g) organizačního útvaru v Policii České republiky16) policejní prezident.
§ 34
(1) Pracovní smlouva musí obsahovat
a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,
b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a)
vykonávána,
c) den nástupu do práce.
(2) Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.
(3) Nenastoupí-li zaměstnanec ve sjednaný den do práce, aniž mu v tom bránila
překážka v práci, nebo se zaměstnavatel do týdne (§ 350a) nedozví o této
překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.
(4) Od pracovní smlouvy je možné odstoupit, jen dokud zaměstnanec nenastoupil
do práce. Pro odstoupení od pracovní smlouvy se vyžaduje dodržení písemné
formy, jinak se k němu nepřihlíží.
(5) Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení pracovní smlouvy.
§ 34a
Není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních
náhrad, platí, že pravidelným pracovištěm je místo výkonu práce sjednané v
pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna
obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají
cesty zaměstnance za účelem výkonu práce. Pravidelné pracoviště pro účely
cestovních náhrad nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec.
§ 34b
(1) Zaměstnanci v pracovním poměru musí být přidělována práce v rozsahu
stanovené týdenní pracovní doby, s výjimkou konta pracovní doby (§ 86 a 87).
(2) Zaměstnanec v dalším základním pracovněprávním vztahu u téhož
zaměstnavatele nesmí vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. U
zaměstnavatele, jímž je stát, platí věta první jen tehdy, jedná-li se o výkon práce
v téže organizační složce státu.
§ 35
Zkušební doba
(1) Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než
a) 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36),
b) 6 měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36) u
vedoucího zaměstnance.
(2) Zkušební dobu je možné sjednat rovněž v souvislosti se jmenováním na
vedoucí pracovní místo (§ 33 odst. 3).
(3) Zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den
nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní
místo vedoucího zaměstnance.
(4) Sjednaná zkušební doba nesmí být dodatečně prodlužována. O dobu
celodenních překážek v práci, pro které zaměstnanec nekoná práci v průběhu
zkušební doby, a o dobu celodenní dovolené se však zkušební doba prodlužuje.
(5) Zkušební doba nesmí být sjednána delší, než je polovina sjednané doby
trvání pracovního poměru.
(6) Zkušební doba musí být sjednána písemně.
§ 36
Vznik pracovního poměru
Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den
nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní
místo vedoucího zaměstnance.
§ 37
Informování o obsahu pracovního poměru
(1) Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech
vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o
nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního
poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí obsahovat
a) jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo
zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a
příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,
b) bližší označení druhu a místa výkonu práce,
c) údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené,
d) údaj o výpovědních dobách,
e) údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,
f) údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu,
termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu,
g) údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky
zaměstnance, a označení smluvních stran těchto kolektivních smluv.
(2) Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance k výkonu práce na území jiného státu, je
povinen jej předem informovat o předpokládané době trvání tohoto vyslání a o
měně, ve které mu bude vyplácena mzda nebo plat.
(3) Informace uvedené v odstavci 1 písm. c), d) a e) a v odstavci 2, týkající se
měny, ve které bude zaměstnanci vyplácena mzda nebo plat, mohou být
nahrazeny odkazem na příslušný právní předpis, na kolektivní smlouvu nebo na
vnitřní předpis.
(4) Povinnost písemně informovat zaměstnance o základních právech a
povinnostech vyplývajících z pracovního poměru se nevztahuje na pracovní
poměr na dobu kratší než 1 měsíc.
(5) Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s pracovním řádem a s
právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být také seznámen s
kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy.
§ 38
Povinnosti vyplývající z pracovního poměru
(1) Od vzniku pracovního poměru je
a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy,
platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho
pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními
předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem,
b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle
pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti,
které mu vyplývají z pracovního poměru.
(2) Pro pracovní poměr založený jmenováním platí ustanovení o pracovním
poměru sjednaném pracovní smlouvou.
(3) Zaměstnavatel je povinen předkládat odborové organizaci ve lhůtách s ní
dohodnutých zprávy o nově vzniklých pracovních poměrech.
§ 39
Pracovní poměr na dobu určitou
(1) Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li výslovně sjednána doba
jeho trvání.
(2) Doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními
stranami nesmí přesáhnout 3 roky a ode dne vzniku prvního pracovního poměru
na dobu určitou může být opakována nejvýše dvakrát. Za opakování pracovního
poměru na dobu určitou se považuje rovněž i jeho prodloužení. Jestliže od
skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k
předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními
stranami se nepřihlíží.
(3) Ustanovením odstavce 2 není dotčen postup podle zvláštních právních
předpisů, kdy se předpokládá, že pracovní poměr může trvat jen po určitou
dobu17).
(4) Jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody
spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli
spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl
založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nepostupuje se podle odstavce 2
za podmínky, že jiný postup bude těmto důvodům přiměřený a písemná dohoda
zaměstnavatele s odborovou organizací upraví
a) bližší vymezení těchto důvodů,
b) pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování
pracovního poměru na dobu určitou,
c) okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat,
d) dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá.
Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem
jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace; vnitřní
předpis musí obsahovat náležitosti uvedené ve větě první.
(5) Sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu
určitou v rozporu s odstavci 2 až 4, a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím
sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával,
platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda
byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 až 4, mohou zaměstnavatel i
zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní
poměr skončit uplynutím sjednané doby.
(6) Ustanovení odstavce 2 se nevztahují na pracovní smlouvu zakládající
pracovní poměr na dobu určitou sjednanou mezi agenturou práce18) a
zaměstnancem za účelem výkonu práce u jiného zaměstnavatele (§ 307a, 308 a
309).
HLAVA III
ZMĚNY PRACOVNÍHO POMĚRU
§ 40
Obecné ustanovení
(1) Obsah pracovního poměru je možné změnit jen tehdy, dohodnou-li se
zaměstnavatel a zaměstnanec na jeho změně. Za změnu pracovního poměru se
považuje také jmenování na vedoucí pracovní místo podle § 33 odst. 3, k němuž
dojde po vzniku pracovního poměru.
(2) Konat práce jiného druhu nebo v jiném místě, než byly sjednány v pracovní
smlouvě, je zaměstnanec povinen jen v případech uvedených v tomto zákoně.
(3) Ustanovení § 37 platí přiměřeně i zde.
Převedení na jinou práci, pracovní cesta a přeložení
§ 41
Převedení na jinou práci
(1) Zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci,
a) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského
posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí
příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě
způsobilosti konat dále dosavadní práci,
b) nesmí-li podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem
pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který
lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz,
onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li
na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného
zdraví nejvyšší přípustné expozice19),
c) koná-li těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo
zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu práci, kterou
nesmějí být tyto zaměstnankyně zaměstnávány nebo která podle lékařského
posudku ohrožuje její těhotenství nebo mateřství,
d) jestliže to je nutné podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem
pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného orgánu ochrany
veřejného zdraví v zájmu ochrany zdraví jiných fyzických osob před infekčním
onemocněním,
e) jestliže je toho třeba podle pravomocného rozhodnutí soudu nebo správního
úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku,
f) je-li zaměstnanec pracující v noci na základě lékařského posudku vydaného
poskytovatelem pracovnělékařských služeb uznán nezpůsobilým pro noční práci,
g) požádá-li o to těhotná zaměstnankyně, zaměstnankyně, která kojí, nebo
zaměstnankyně-matka do konce devátého měsíce po porodu, která pracuje v
noci.
(2) Zaměstnavatel může převést zaměstnance na jinou práci,
a) dal-li zaměstnanci výpověď z důvodů uvedených v § 52 písm. f) a g),
b) bylo-li proti zaměstnanci zahájeno trestní řízení pro podezření z úmyslné
trestné činnosti spáchané při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s
ním ke škodě na majetku zaměstnavatele, a to na dobu do pravomocného
skončení trestního řízení,
c) pozbyl-li zaměstnanec dočasně předpoklady stanovené zvláštními právními
předpisy pro výkon sjednané práce, avšak v tomto případě nejdéle celkem na 30
pracovních dnů v kalendářním roce.
(3) Není-li možné dosáhnout účelu převedení podle odstavců 1 a 2 převedením
zaměstnance v rámci pracovní smlouvy, může ho zaměstnavatel převést v těchto
případech i na práci jiného druhu, než byl sjednán v pracovní smlouvě, a to i
kdyby s tím zaměstnanec nesouhlasil.
(4) Zaměstnavatel může převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu
nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána, jestliže to je třeba k
odvrácení mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo k
zmírnění jejich bezprostředních následků, a to na nezbytně nutnou dobu.
(5) Nemůže-li zaměstnanec konat práci pro prostoj nebo pro přerušení práce
způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy, může ho zaměstnavatel převést na
jinou práci, než byla sjednána v pracovní smlouvě, jen v případě, že
zaměstnanec s převedením souhlasí.
(6) Při převedení zaměstnance na jinou práci podle odstavců 1 až 3 je
zaměstnavatel povinen přihlížet k tomu, aby tato práce byla pro něho vhodná
vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho
kvalifikaci.
(7) Zaměstnavatel je povinen předem projednat se zaměstnancem důvod
převedení na jinou práci a dobu, po kterou má převedení trvat; dochází-li
převedením zaměstnance ke změně pracovní smlouvy, je zaměstnavatel povinen
vydat mu písemné potvrzení o důvodu převedení na jinou práci a době jeho
trvání, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2 písm. c) a v odstavci 4.
§ 42
Pracovní cesta
(1) Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance
zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce.
Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní
cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci
podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.
(2) Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance na pracovní cestu k plnění svých úkolů
do jiné organizační složky (k jinému zaměstnavateli), může pověřit jiného
vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele), aby zaměstnanci dával pokyny
k práci, popřípadě jeho práci organizoval, řídil a kontroloval; v pověření je
třeba vymezit jeho rozsah. S pověřením podle věty první musí být zaměstnanec
seznámen. Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele však nemohou vůči
zaměstnanci jménem vysílajícího zaměstnavatele právně jednat.
§ 43
Přeložení
(1) Přeložit zaměstnance k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v
pracovní smlouvě, je možné pouze s jeho souhlasem a v rámci zaměstnavatele,
pokud to nezbytně vyžaduje jeho provozní potřeba.
(2) Pracovní úkoly přeloženému zaměstnanci ukládá, jeho práci organizuje, řídí
a kontroluje a pokyny mu k tomu účelu dává příslušný vedoucí zaměstnanec
organizační složky (útvaru), na jejíž pracoviště byl zaměstnanec přeložen.
§ 43a
Dočasné přidělení
(1) Dohodu o dočasném přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli smí
zaměstnavatel s tímto zaměstnancem uzavřít nejdříve po uplynutí 6 měsíců ode
dne vzniku pracovního poměru.
(2) Za dočasné přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli nesmí být
poskytována úplata; to neplatí, pokud jde o úhradu nákladů, které byly
vynaloženy podle odstavce 5.
(3) V dohodě musí být uveden název zaměstnavatele, je-li právnickou osobou,
nebo jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou, k
níž se zaměstnanec dočasně přiděluje, den, kdy dočasné přidělení vznikne, druh
a místo výkonu práce a doba, na kterou se dočasné přidělení sjednává. V dohodě
může být sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad;
ustanovení § 34a tím není dotčeno. Dohoda musí být uzavřena písemně.
(4) Po dobu dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce k jinému
zaměstnavateli ukládá zaměstnanci jménem zaměstnavatele, který zaměstnance
dočasně přidělil, pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci, dává
mu k tomu účelu závazné pokyny, vytváří příznivé pracovní podmínky a zajišťuje
bezpečnost a ochranu zdraví při práci zaměstnavatel, ke kterému byl
zaměstnanec dočasně přidělen. Tento zaměstnavatel nesmí vůči dočasně
přidělenému zaměstnanci právně jednat jménem zaměstnavatele, který
zaměstnance dočasně přidělí.
(5) Po dobu dočasného přidělení poskytuje zaměstnanci mzdu nebo plat,
popřípadě též cestovní náhrady zaměstnavatel, který zaměstnance dočasně
přidělil.
(6) Pracovní a mzdové nebo platové podmínky zaměstnance dočasně
přiděleného k jinému zaměstnavateli nesmějí být horší, než jsou nebo by byly
podmínky srovnatelného zaměstnance zaměstnavatele, k němuž je zaměstnanec
dočasně přidělen.
(7) Dočasné přidělení podle odstavců 1 až 5 končí uplynutím doby, na kterou
bylo sjednáno. Před uplynutím této doby končí dočasné přidělení dohodou
smluvních stran pracovní smlouvy nebo výpovědí dohody o dočasném přidělení z
jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou,
která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně.
Dohoda o ukončení dočasného přidělení nebo výpověď této dohody musí být
písemná.
(8) Úpravu dočasného přidělení je zakázáno použít na agenturní zaměstnávání.
(9) Úprava dočasného přidělení se nepoužije v případech prohlubování nebo
zvyšování kvalifikace110).
Společná ustanovení o změnách pracovního poměru a návrat do práce
§ 44
Odpadnou-li důvody, pro které byl zaměstnanec převeden na jinou práci nebo
byl přeložen do jiného místa, než bylo sjednáno, nebo uplynula-li doba, na
kterou byla tato změna sjednána, zaměstnavatel je povinen zařadit zaměstnance
podle pracovní smlouvy, nedohodne-li se s ním na změně pracovní smlouvy.
§ 45
Požádá-li zaměstnanec o převedení na jinou práci nebo pracoviště, popřípadě o
přeložení do jiného místa, protože podle doporučení poskytovatele
pracovnělékařských služeb není vhodné, aby dále konal dosavadní práci nebo
pracoval na dosavadním pracovišti, zaměstnavatel je povinen mu to umožnit,
jakmile to dovolí jeho provozní možnosti. Práce a pracoviště, na které
zaměstnance převádí, musí být pro zaměstnance vhodné.
§ 46
Jestliže zaměstnavatel zaměstnance převádí na jinou práci, než odpovídá
pracovní smlouvě, a zaměstnanec s takovým opatřením nesouhlasí, může jej
zaměstnavatel převést jen po projednání s odborovou organizací. Projednání
není třeba, pokud celková doba převedení nepřesáhne 21 pracovních dnů v
kalendářním roce.
§ 47
Nastoupí-li zaměstnanec po skončení výkonu veřejné funkce nebo činnosti pro
odborovou organizaci, pro kterou byl uvolněn v rozsahu pracovní doby, nebo po
skončení vojenského cvičení nebo služby v operačním nasazení nebo
zaměstnankyně po skončení mateřské dovolené nebo zaměstnanec po skončení
rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna
čerpat mateřskou dovolenou, do práce, anebo nastoupí-li do práce zaměstnanec
po skončení dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, je zaměstnavatel
povinen zařadit je na jejich původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto,
že původní práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, je zaměstnavatel
povinen zařadit je podle pracovní smlouvy.
HLAVA IV
SKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU
Díl 1
Obecné ustanovení o rozvázání a skončení pracovního poměru
§ 48
(1) Pracovní poměr může být rozvázán jen
a) dohodou,
b) výpovědí,
c) okamžitým zrušením,
d) zrušením ve zkušební době.
(2) Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím sjednané doby.
(3) Pracovní poměr cizince nebo fyzické osoby bez státní příslušnosti, pokud k
jeho skončení nedošlo již jiným způsobem, končí
a) dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území České republiky podle
vykonatelného rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu,
b) dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest
vyhoštění z území České republiky,
c) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání20),
zaměstnanecká karta nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu
zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci.
(4) Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance. Zánik pracovního poměru v
případě smrti zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, upravuje § 342 odst. 1.
Díl 2
Dohoda
§ 49
(1) Dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního
poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem.
(2) Dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.
(3) Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání
pracovního poměru.
Díl 3
Výpověď, výpovědní doba a výpovědní důvody
Oddíl 1
Výpověď
§ 50
(1) Výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží.
(2) Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně
stanoveného v § 52.
(3) Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoli důvodu nebo bez
uvedení důvodu.
(4) Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi
skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod
výpovědi nesmí být dodatečně měněn.
(5) Výpověď může být odvolána pouze se souhlasem druhé smluvní strany;
odvolání výpovědi i souhlas s jejím odvoláním musí být písemné.
§ 51
(1) Byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby.
Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí
nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být
prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva
musí být písemná.
(2) Výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po
doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního
měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63.
§ 51a
Byla-li výpověď ze strany zaměstnance dána v souvislosti s přechodem práv a
povinností z pracovněprávních vztahů nebo přechodem výkonu práv a povinností
z pracovněprávních vztahů, platí, že pracovní poměr skončí nejpozději dnem,
který předchází dni nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z
pracovněprávních vztahů nebo dni nabytí účinnosti přechodu výkonu práv a
povinností z pracovněprávních vztahů.
Oddíl 2
Výpověď daná zaměstnavatelem
§ 52
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů:
a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele
nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení
stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných
organizačních změnách,
d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem
pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který
lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz,
onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li
na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného
zdraví nejvyšší přípustné expozice,
e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského
posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí
příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě
zdravotní způsobilost,
f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon
sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro
řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v
neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu
dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců
písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době
neodstranil,
g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl
okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti
vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané
práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních
předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď,
jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti
vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně
upozorněn na možnost výpovědi,
h) poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance
stanovenou v § 301a.
Oddíl 3
Zákaz výpovědi dané zaměstnavatelem
§ 53
(1) Zakazuje se dát zaměstnanci výpověď v ochranné době, to je
a) v době, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, pokud si tuto
neschopnost úmyslně nepřivodil nebo nevznikla-li tato neschopnost jako
bezprostřední následek opilosti zaměstnance nebo zneužití návykových látek, a v
době od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od nástupu lázeňského léčení
až do dne jejich ukončení; při onemocnění tuberkulózou se tato ochranná doba
prodlužuje o 6 měsíců po propuštění z ústavního ošetřování,
b) při výkonu vojenského cvičení nebo služby v operačním nasazení ode dne, kdy
byl zaměstnanci doručen povolávací rozkaz, po dobu výkonu těchto cvičení, až
do uplynutí 2 týdnů po jeho propuštění z těchto druhů vojenské činné služby,
c) v době, kdy je zaměstnanec dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné
funkce,
d) v době, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy zaměstnankyně čerpá
mateřskou dovolenou nebo kdy zaměstnankyně nebo zaměstnanec čerpají
rodičovskou dovolenou,
e) v době, kdy je zaměstnanec, který pracuje v noci, uznán na základě lékařského
posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dočasně
nezpůsobilým pro noční práci.
(2) Byla-li dána zaměstnanci výpověď před počátkem ochranné doby tak, že by
výpovědní doba měla uplynout v ochranné době, ochranná doba se do výpovědní
doby nezapočítává; pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části
výpovědní doby po skončení ochranné doby, ledaže zaměstnanec sdělí
zaměstnavateli, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.
§ 54
Zákaz výpovědi podle § 53 se nevztahuje na výpověď danou zaměstnanci
a) pro organizační změny uvedené v § 52 písm. a) a b); to neplatí v případě
organizačních změn uvedených v § 52 písm. b), jestliže se zaměstnavatel
přemísťuje v mezích místa (míst) výkonu práce, ve kterých má být práce podle
pracovní smlouvy vykonávána,
b) pro organizační změny uvedené v § 52 písm. b); to neplatí v případě těhotné
zaměstnankyně, zaměstnankyně, která čerpá mateřskou dovolenou, nebo
zaměstnance v době, kdy čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je
žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou,
c) z důvodu, pro který může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr,
pokud nejde o zaměstnankyni na mateřské dovolené nebo o zaměstnance v době
čerpání rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat
mateřskou dovolenou; byla-li dána zaměstnankyni nebo zaměstnanci z tohoto
důvodu výpověď před nástupem mateřské dovolené (rodičovské dovolené) tak, že
by výpovědní doba uplynula v době této mateřské dovolené (rodičovské
dovolené), skončí výpovědní doba současně s mateřskou dovolenou (rodičovskou
dovolenou),
d) pro jiné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k
vykonávané práci [§ 52 písm. g)] nebo porušení jiné povinnosti zaměstnance
stanovené v § 301a zvlášť hrubým způsobem [§ 52 písm. h)]; to neplatí, jde-li o
těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou, nebo o
zaměstnance anebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.
Díl 4
Okamžité zrušení pracovního poměru
§ 55
Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem
(1) Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy,
a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k
nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li
pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních
úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na
dobu nejméně 6 měsíců,
b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících
se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.
(2) Zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou
zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem nebo
zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.
§ 56
Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem
(1) Zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže,
a) podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských
služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek
přezkoumává, nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a
zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku
výkon jiné pro něho vhodné práce, nebo
b) zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu
anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst.
1).
(2) Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od
zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu,
která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se
použije § 67 odst. 3.
Díl 5
Společná ustanovení o rozvázání pracovního poměru
§ 57
(1) Pro porušení jiné povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a zvlášť hrubým
způsobem [§ 52 písm. h)] může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď pouze
do 1 měsíce ode dne, kdy se o tomto důvodu k výpovědi dověděl, nejpozději však
do 1 roku ode dne, kdy takový důvod k výpovědi vznikl.
(2) Stane-li se v průběhu 1 měsíce podle odstavce 1 jednání zaměstnance, v němž
lze spatřovat porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce,
předmětem šetření jiného orgánu, je možné dát výpověď ještě do 1 měsíce ode
dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření.
§ 58
(1) Pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k
vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní
poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit
pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k
okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti
vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny,
nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k
okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.
(2) Stane-li se v průběhu 2 měsíců podle odstavce 1 jednání zaměstnance, v němž
je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů
vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné
dát výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode
dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření.
§ 59
Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne,
kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne,
kdy tento důvod vznikl.
§ 60
V okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec
skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený
důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí
být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.
§ 61
(1) Výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru je zaměstnavatel
povinen předem projednat s odborovou organizací.
(2) Jde-li o člena orgánu odborové organizace, který působí u zaměstnavatele, v
době jeho funkčního období a v době 1 roku po jeho skončení, je k výpovědi nebo
k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatel povinen požádat
odborovou organizaci o předchozí souhlas. Za předchozí souhlas se považuje
též, jestliže odborová organizace písemně neodmítla udělit zaměstnavateli
souhlas v době do 15 dnů ode dne, kdy byla o něj zaměstnavatelem požádána.
(3) Zaměstnavatel může použít souhlasu podle odstavce 2 jen ve lhůtě 2 měsíců
od jeho udělení.
(4) Jestliže odborová organizace odmítla udělit souhlas podle odstavce 2, jsou
výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru z tohoto důvodu neplatné;
pokud jsou však ostatní podmínky výpovědi nebo okamžitého zrušení splněny a
soud ve sporu podle § 72 shledá, že na zaměstnavateli nelze spravedlivě
požadovat, aby zaměstnance nadále zaměstnával, jsou výpověď nebo okamžité
zrušení pracovního poměru platné.
(5) S jinými případy rozvázání pracovního poměru je zaměstnavatel povinen
seznámit odborovou organizaci ve lhůtách s ní dohodnutých.
Díl 6
Hromadné propouštění
§ 62
(1) Hromadným propouštěním se rozumí skončení pracovních poměrů v období
30 kalendářních dnů na základě výpovědí daných zaměstnavatelem z důvodů
uvedených v § 52 písm. a) až c) nejméně
a) 10 zaměstnancům u zaměstnavatele zaměstnávajícího od 20 do 100
zaměstnanců,
b) 10 % zaměstnanců u zaměstnavatele zaměstnávajícího od 101 do 300
zaměstnanců, nebo
c) 30 zaměstnancům u zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 300
zaměstnanců.
Skončí-li za podmínek uvedených ve větě první pracovní poměr alespoň 5
zaměstnanců, započítávají se do celkového počtu zaměstnanců uvedených v
písmenech a) až c) i zaměstnanci, s nimiž zaměstnavatel rozvázal pracovní
poměr v tomto období z týchž důvodů dohodou.
(2) Před dáním výpovědí jednotlivým zaměstnancům je zaměstnavatel povinen o
svém záměru včas, nejpozději 30 dnů předem, písemně informovat odborovou
organizaci a radu zaměstnanců; rovněž je povinen informovat o
a) důvodech hromadného propouštění,
b) počtu a profesním složení zaměstnanců, kteří mají být propuštěni,
c) o počtu a profesním složení všech zaměstnanců, kteří jsou u zaměstnavatele
zaměstnáni,
d) době, v níž se má hromadné propouštění uskutečnit,
e) hlediscích navržených pro výběr zaměstnanců, kteří mají být propuštěni,
f) odstupném, popřípadě dalších právech propuštěných zaměstnanců.
(3) Předmětem jednání s odborovou organizací a radou zaměstnanců je dosažení
shody zejména o opatřeních směřujících k předejití nebo omezení hromadného
propouštění, zmírnění jeho nepříznivých důsledků pro zaměstnance, především
možnosti jejich zařazení ve vhodném zaměstnání na jiných pracovištích
zaměstnavatele.
(4) Zaměstnavatel je současně povinen písemně informovat krajskou pobočku
Úřadu práce příslušnou podle místa činnosti zaměstnavatele o opatřeních
uvedených v odstavcích 2 a 3, zejména o důvodech těchto opatření, o celkovém
počtu zaměstnanců, o počtu a struktuře zaměstnanců, jichž se tato opatření mají
týkat, o období, v jehož průběhu dojde k hromadnému propouštění, o navržených
hlediscích pro výběr propouštěných zaměstnanců a o zahájení jednání s
odborovou organizací a s radou zaměstnanců. Jedno vyhotovení písemné
informace doručí zaměstnavatel odborové organizaci a radě zaměstnanců.
(5) Zaměstnavatel je povinen prokazatelně doručit krajské pobočce Úřadu práce
příslušné podle místa činnosti zaměstnavatele písemnou zprávu o svém
rozhodnutí o hromadném propouštění a výsledcích jednání s odborovou
organizací a s radou zaměstnanců. Ve zprávě je povinen dále uvést celkový
počet zaměstnanců a počet a profesní složení zaměstnanců, jichž se hromadné
propouštění týká. Jedno vyhotovení této zprávy doručí odborové organizaci a
radě zaměstnanců. Odborová organizace a rada zaměstnanců mají právo se k
písemné zprávě zaměstnavatele samostatně vyjádřit a toto vyjádření doručit
krajské pobočce Úřadu práce příslušné podle místa činnosti zaměstnavatele.
Zaměstnavatel, na kterého bylo vydáno rozhodnutí o úpadku21a), je povinen
doručit krajské pobočce Úřadu práce písemnou zprávu pouze na její žádost.
(6) V případě, že u zaměstnavatele není ustavena nebo nepůsobí odborová
organizace ani rada zaměstnanců, je zaměstnavatel povinen plnit povinnosti
uvedené v odstavcích 2 až 5 vůči každému zaměstnanci, jehož se hromadné
propouštění týká.
(7) Zaměstnavatel je povinen sdělit zaměstnanci den doručení písemné zprávy
zaměstnavatele krajské pobočce Úřadu práce podle § 63.
§ 63
Pracovní poměr hromadně propouštěného zaměstnance skončí výpovědí nejdříve
po uplynutí doby 30 dnů po sobě jdoucích od doručení písemné zprávy
zaměstnavatele podle § 62 odst. 5 krajské pobočce Úřadu práce příslušné podle
místa činnosti zaměstnavatele, ledaže zaměstnanec prohlásí, že na prodloužení
pracovního poměru netrvá. To neplatí, bylo-li vydáno rozhodnutí o
úpadku21a) zaměstnavatele.
§ 64
Ustanovení § 62 a 63 se vztahují i na případy, kdy o hromadném propouštění
rozhodl příslušný orgán [§ 52 písm. c)].
Díl 7
Další případy skončení pracovního poměru
§ 65
Skončení pracovního poměru na dobu určitou
(1) Pracovní poměr na dobu určitou může skončit také ostatními způsoby
uvedenými v § 48 odst. 1, 3 a 4. Byla-li doba trvání tohoto pracovního poměru
omezena na dobu konání určitých prací, je zaměstnavatel povinen upozornit
zaměstnance na skončení těchto prací včas, zpravidla alespoň 3 dny předem.
(2) Pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby (§ 48 odst. 2) s
vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní
poměr na dobu neurčitou.
§ 66
Zrušení pracovního poměru ve zkušební době
(1) Zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době
z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve
zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů a v
období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních
dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.
(2) Pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma,
jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-
li v něm uveden den pozdější.
Díl 8
Odstupné
§ 67
(1) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí
danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou
z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru
odstupné ve výši nejméně
a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u
zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u
zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u
zaměstnavatele trval alespoň 2 roky,
d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech
a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na
zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.
Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího
pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do
vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.
(2) Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí
danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. d) nebo dohodou z
týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru
odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Byl-li se
zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského
posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutím
příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat
dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a
zaměstnavatel se zcela zprostí své povinnosti podle § 270 odst. 1, odstupné podle
věty druhé zaměstnanci nepřísluší.
(3) Pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční
výdělek.
(4) Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení
pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele
pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na
výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším
termínu výplaty.
§ 68
(1) Bude-li zaměstnanec po skončení pracovního poměru konat práci u
dosavadního zaměstnavatele v pracovním poměru nebo na základě dohody o
pracovní činnosti před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných
výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného, je povinen tomuto
zaměstnavateli vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část.
(2) Poměrná část odstupného se stanoví podle počtu kalendářních dnů od
nového nástupu do zaměstnání do uplynutí doby podle odstavce 1.
Díl 9
Neplatné rozvázání pracovního poměru
§ 69
(1) Dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním
zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a
oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá
na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a
zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada
podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy
oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu
zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení
pracovního poměru.
(2) Přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada
mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k
náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém
rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde
zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu
se do práce nezapojil.
(3) Rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec
neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud
se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho
pracovní poměr skončil dohodou,
a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby,
b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem,
kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má
zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za
dobu výpovědní doby.
§ 70
(1) Dal-li zaměstnanec zaměstnavateli neplatnou výpověď nebo zrušil-li neplatně
zaměstnanec pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a zaměstnavatel
oznámil zaměstnanci bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby dále
konal svou práci, pracovní poměr trvá i nadále. Nevyhoví-li zaměstnanec výzvě
zaměstnavatele, má zaměstnavatel právo na něm požadovat náhradu škody,
která mu tím vznikla, ode dne, kdy mu oznámil, že trvá na dalším konání práce.
(2) Rozvázal-li zaměstnanec pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnavatel
netrvá na tom, aby zaměstnanec u něho dále pracoval, platí, pokud se se
zaměstnancem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní
poměr skončil dohodou,
a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby,
b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem,
kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit.
(3) V případech uvedených v odstavci 2 nemůže zaměstnavatel vůči zaměstnanci
uplatňovat náhradu škody.
§ 71
Při neplatné dohodě o rozvázání pracovního poměru se postupuje při
posuzování práva zaměstnance na náhradu ušlé mzdy nebo platu obdobně jako
při neplatné výpovědi dané zaměstnanci zaměstnavatelem (§ 69). Zaměstnavatel
právo na náhradu škody pro neplatnost dohody uplatňovat nesmí.
§ 72
Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením,
zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i
zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl
pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.
Díl 10
Odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nebo vzdání se tohoto
místa
§ 73
(1) V případech uvedených v § 33 odst. 3 může ten, kdo je příslušný ke
jmenování (§ 33 odst. 4), vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat;
vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát.
(2) Jestliže je zaměstnavatelem jiná právnická osoba než uvedená v § 33 odst. 3
nebo fyzická osoba, může být s vedoucím zaměstnancem dohodnuta možnost
odvolání z pracovního místa, je-li zároveň dohodnuto, že se vedoucí
zaměstnanec může tohoto místa vzdát.
(3) Vedoucími místy podle odstavce 2 jsou místa
a) v přímé řídící působnosti
1. statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,
2. zaměstnavatele, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba,
b) v přímé řídící působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného
1. statutárnímu orgánu, je-li zaměstnavatelem právnická osoba,
2. zaměstnavateli, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba,
za podmínky, že tomuto vedoucímu zaměstnanci je podřízen další vedoucí
zaměstnanec.
(4) Odvolání vedoucího zaměstnance podle odstavce 2 může provádět u
zaměstnavatele, který je právnickou osobou, její statutární orgán a u
zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, tento zaměstnavatel.
§ 73a
(1) Odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být
provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance
končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa,
nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější.
(2) Odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance
pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci
navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou
práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel
nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o
překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní
důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních
změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa
vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku
organizační změny.
(3) Byl-li pracovní poměr vedoucího zaměstnance jmenováním založen nebo
změněn na dobu určitou, neskončí-li jeho pracovní poměr dříve, skončí
uplynutím doby (§ 48 odst. 2).
ČÁST TŘETÍ
DOHODY O PRACÍCH KONANÝCH MIMO PRACOVNÍ POMĚR
§ 74
Obecné ustanovení
(1) Zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v
pracovním poměru.
(2) V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel
povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu.
§ 75
Dohoda o provedení práce
Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší než
300 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce
konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě
jiné dohody o provedení práce. V dohodě o provedení práce musí být uvedena
doba, na kterou se tato dohoda uzavírá.
§ 76
Dohoda o pracovní činnosti
(1) Dohodu o pracovní činnosti může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i
když rozsah práce nebude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin.
(2) Na základě dohody o pracovní činnosti není možné vykonávat práci v
rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby.
(3) Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené
týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o
pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů.
(4) V dohodě o pracovní činnosti musí být uvedeny sjednané práce, sjednaný
rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá.
§ 77
Společné ustanovení
(1) Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřena
písemně; jedno vyhotovení této dohody zaměstnavatel vydá zaměstnanci.
(2) Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, vztahuje se na práci konanou na
základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon
práce v pracovním poměru; to však neplatí, pokud jde o
a) převedení na jinou práci a přeložení,
b) dočasné přidělení,
c) odstupné,
d) pracovní dobu a dobu odpočinku; výkon práce však nesmí přesáhnout 12
hodin během 24 hodin po sobě jdoucích,
e) překážky v práci na straně zaměstnance,
f) dovolenou,
g) skončení pracovního poměru,
h) odměňování (dále jen „odměna z dohody"), s výjimkou minimální mzdy, a
i) cestovní náhrady.
(3) Právo zaměstnance činného na základě dohody o pracovní činnosti na jiné
důležité osobní překážky v práci a na dovolenou je možné sjednat, popřípadě
stanovit vnitřním předpisem, a to za podmínek uvedených v § 199, 206 a v části
deváté. U dohody o provedení práce a u dohody o pracovní činnosti musí však
být vždy dodržena úprava podle § 191 až 198 a § 206.
(4) Není-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o
provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit
a) dohodou smluvních stran ke sjednanému dni,
b) výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní
výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé
smluvní straně, nebo
c) okamžitým zrušením; okamžité zrušení právního vztahu založeného dohodou o
provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti však může být sjednáno jen
pro případy, kdy je možné okamžitě zrušit pracovní poměr.
Pro zrušení právního vztahu založeného dohodou o provedení práce nebo
dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho
výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží.
ČÁST ČTVRTÁ
PRACOVNÍ DOBA A DOBA ODPOČINKU
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ O PRACOVNÍ DOBĚ A DÉLKA PRACOVNÍ DOBY
§ 78
(1) Pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je
a) pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro
zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k
výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele,
b) dobou odpočinku doba, která není pracovní dobou,
c) směnou část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec
povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat,
d) dvousměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci
vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
e) třísměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně
pravidelně střídají ve 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
f) nepřetržitým pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci
vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele
v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
g) nepřetržitým provozem provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po
7 dnů v týdnu,
h) pracovní pohotovostí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému
výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé
potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní
pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném
od pracovišť zaměstnavatele,
i) prací přesčas práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s
jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem
stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních
směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující
stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci
přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou
nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel
poskytl na jeho žádost,
j) noční prací práce konaná v noční době; noční doba je doba mezi 22. a 6.
hodinou,
k) zaměstnancem pracujícím v noci zaměstnanec, který odpracuje během noční
doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích
v průměru alespoň jednou týdně v období, uvedeném v § 94 odst. 1,
l) rovnoměrným rozvržením pracovní doby rozvržení, při kterém zaměstnavatel
rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě
kratší pracovní dobu,
m) nerovnoměrným rozvržením pracovní doby rozvržení, při kterém
zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní
pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní
pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě
kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen
kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě
jdoucích.
(2) Ustanovení odstavce 1 písm. d) až f) platí i v případě, kdy při pravidelném
střídání zaměstnanců ve směnách dojde k souběžnému výkonu práce
zaměstnanců navazujících směn, avšak jen po dobu nejvýše 1 hodiny.
§ 79
Stanovená týdenní pracovní doba
(1) Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně.
(2) Délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců
a) pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní
výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
b) s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
c) s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.
(3) Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod rozsah
stanovený v odstavcích 1 a 2 může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní
předpis. Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby podle věty první nesmí však
provést zaměstnavatel uvedený v § 109 odst. 3.
§ 79a
U zaměstnance mladšího než 18 let nesmí délka směny v jednotlivých dnech
překročit 8 hodin a ve více základních pracovněprávních vztazích podle § 3
nesmí délka týdenní pracovní doby ve svém souhrnu překročit 40 hodin týdně.
§ 80
Kratší pracovní doba
Kratší pracovní doba pod rozsah stanovený v § 79 může být sjednána pouze mezi
zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, které
odpovídají sjednané kratší pracovní době.
HLAVA II
ROZVRŽENÍ PRACOVNÍ DOBY
Díl 1
Základní ustanovení
§ 81
(1) Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn.
(2) Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při
rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto
rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce.
(3) Zaměstnanec je povinen být na začátku směny na svém pracovišti a odcházet
z něho až po skončení směny.
§ 83
Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin.
§ 84
Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a
seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě
konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba
rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.
Díl 2
Pružné rozvržení pracovní doby
§ 85
(1) Pružné rozvržení pracovní doby zahrnuje časové úseky základní a volitelné
pracovní doby, jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel.
(2) V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti.
(3) V rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec
pracovní doby. Celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin.
(4) Při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní
doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však
v období uvedeném v § 78 odst. 1 písm. m).
(5) Pružné rozvržení pracovní doby se neuplatní
a) při pracovní cestě zaměstnance,
b) při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek
a konec je pevně stanoven, nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, a v
době důležitých osobních překážek v práci, po kterou zaměstnanci přísluší
náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo dávky podle předpisů o
nemocenském pojištění, a
c) v dalších případech určených zaměstnavatelem.
(6) V případech uvedených v odstavci 5 platí pro zaměstnance předem stanovené
rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel
povinen určit.
Díl 3
Konto pracovní doby
§ 86
(1) Konto pracovní doby je způsob rozvržení pracovní doby, který smí zavést jen
kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis u zaměstnavatele, u kterého nepůsobí
odborová organizace.
(2) Konto pracovní doby nesmí být uplatněno u zaměstnavatelů uvedených v §
109 odst. 3.
(3) Jestliže je uplatněno konto pracovní doby, nemůže vyrovnávací období
přesáhnout 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva však může vymezit
toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
(4) Jen bude-li to sjednáno v kolektivní smlouvě, může být práce přesčas
odpracovaná v kontu pracovní doby ve vyrovnávacím období sjednaném v
kolektivní smlouvě, které nepřesáhne nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích, v
rozsahu nejvýše 120 hodin započtena do pracovní doby jen v bezprostředně
následujícím vyrovnávacím období.
§ 87
(1) Při uplatnění konta pracovní doby je zaměstnavatel povinen vést účet
pracovní doby zaměstnance a účet mzdy zaměstnance.
(2) Na účtu pracovní doby zaměstnance se vykazuje
a) stanovená týdenní pracovní doba, popřípadě kratší pracovní doba,
b) rozvrh pracovní doby na jednotlivé pracovní dny včetně začátku a konce
směny a
c) odpracovaná pracovní doba v jednotlivých pracovních dnech a za týden.
(3) Jestliže se při uplatnění konta pracovní doby použije kratší období, než je
uvedeno v § 86 odst. 3, musí být posuzován rozdíl mezi stanovenou týdenní
pracovní dobou, popřípadě kratší pracovní dobou a odpracovanou pracovní
dobou po ukončení tohoto kratšího období.
HLAVA III
PŘESTÁVKA V PRÁCI A BEZPEČNOSTNÍ PŘESTÁVKA
§ 88
(1) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách
nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut;
mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5
hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí
být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba
na oddech a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému
zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty
první.
(2) Byla-li přestávka v práci na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její
část činit nejméně 15 minut.
(3) Přestávky v práci na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci
pracovní doby.
(4) Poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní
doby.
§ 89
(1) Má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku podle
zvláštních právních předpisů, započítává se tato přestávka do pracovní doby.
(2) Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a
oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby.
HLAVA IV
DOBA ODPOČINKU
Díl 1
Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami
§ 90
(1) Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec
měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý
odpočinek po dobu alespoň 11 hodin, zaměstnanec mladší 18 let po dobu
alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích.
(2) Odpočinek podle odstavce 1 může být zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin
po sobě jdoucích zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující
odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku
a) v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při
práci přesčas,
b) v zemědělství,
c) při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména
1. ve veřejném stravování,
2. v kulturních zařízeních,
3. v telekomunikacích a poštovních službách,
4. ve zdravotnických zařízeních,
5. v zařízeních sociálních služeb22a),
d) u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo
zdraví zaměstnanců,
e) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.
§ 90a
Odpočinek mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny, zkrácený v
rozsahu podle § 90 odst. 2, může být zaměstnanci staršímu 18 let nahrazen při
sezónních pracích v zemědělství tak, že mu bude poskytnut v období
následujících 3 týdnů od jeho zkrácení.
Díl 2
Dny pracovního klidu
§ 91
(1) Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek
zaměstnance v týdnu, a svátky23).
(2) Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně.
(3) V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit
zaměstnanci jen výkon těchto nutných prací, které nemohou být provedeny v
pracovních dnech:
a) naléhavé opravné práce,
b) nakládací a vykládací práce,
c) inventurní a závěrkové práce,
d) práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na
směnu,
e) při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
f) práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích,
kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
g) práce v dopravě,
h) krmení a ošetřování zvířat.
(4) Ve svátek může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon prací, které je
možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, práce v
nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.
(5) Ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výkon prací
uvedených v odstavcích 3 a 4 nejvýše dvakrát v průběhu období 4 týdnů po sobě
jdoucích, uplatní-li se v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4.
(6) U zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec koná práci v nočních směnách,
začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té
směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Ustanovení věty
první je možné použít též pro účely práva na mzdu nebo plat, odměnu z dohody a
pro zjišťování průměrného výdělku.
Díl 3
Nepřetržitý odpočinek v týdnu
§ 92
(1) Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec
měl nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin. Nepřetržitý
odpočinek v týdnu nesmí činit u mladistvého zaměstnance méně než 48 hodin.
(2) Jestliže to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek
v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle.
(3) V případech uvedených v § 90 odst. 2 a u technologických procesů, které
nemohou být přerušeny, může zaměstnavatel rozvrhnout pracovní dobu
zaměstnanců starších 18 let pouze tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu
bude činit nejméně 24 hodin, s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý
odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku
celkem alespoň 70 hodin.
(4) Jestliže to je dohodnuto, může být v zemědělství poskytnut nepřetržitý
odpočinek tak, že bude tento odpočinek za období
a) 3 týdnů činit celkem alespoň 105 hodin,
b) 6 týdnů činit při sezónních pracích celkem alespoň 210 hodin.
HLAVA V
PRÁCE PŘESČAS
§ 93
(1) Práci přesčas je možné konat jen výjimečně.
(2) Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných
provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma
směnami, popřípadě za podmínek uvedených v § 91 odst. 2 až 4 i na dny
pracovního klidu. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8
hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
(3) Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad rozsah uvedený v odstavci
2 pouze na základě dohody se zaměstnancem.
(4) Celkový rozsah práce přesčas nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v
období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní
smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
(5) Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období
podle odstavce 4 se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci
poskytnuto náhradní volno.
§ 93a
Další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví
(1) Další dohodnutou prací přesčas ve zdravotnictví (dále jen „další dohodnutá
práce přesčas") se rozumí práce v nepřetržitém provozu spojená s příjmem,
léčbou, péčí nebo se zajištěním přednemocniční neodkladné péče v nemocnicích,
ostatních lůžkových zdravotnických zařízeních a zdravotnických zařízeních
zdravotnické záchranné služby, kterou vykonává
a) lékař, zubní lékař nebo farmaceut23a),
b) zdravotnický pracovník nelékařských zdravotnických povolání pracující v
nepřetržitém pracovním režimu23b),
(dále jen „zaměstnanec ve zdravotnictví"). Další dohodnutá práce přesčas je
práce konaná nad rozsah uvedený v § 93 odst. 4.
(2) Zaměstnanec ve zdravotnictví, který nesouhlasí s výkonem další dohodnuté
práce přesčas, nesmí být k jejímu sjednání nucen ani být vystaven jakékoli újmě.
O uplatnění další dohodnuté práce přesčas je zaměstnavatel povinen písemně
vyrozumět příslušný orgán inspekce práce.
(3) Další dohodnutá práce přesčas zaměstnanců ve zdravotnictví nesmí
přesáhnout v průměru 8 hodin týdně, a v případě zaměstnanců poskytovatele
zdravotnické záchranné služby v průměru 12 hodin týdně, v období, které může
činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích; jen kolektivní smlouva může toto období
vymezit na nejvýše 52 týdnů po sobě jdoucích.
(4) Dohoda o další dohodnuté práci přesčas
a) musí být sjednána písemně,
b) nesmí být sjednána v prvních 12 týdnech ode dne vzniku pracovního poměru,
c) nesmí být sjednána na dobu delší než 52 týdnů po sobě jdoucích,
d) může být okamžitě zrušena, a to i bez udání důvodu v období 12 týdnů od
sjednání; okamžité zrušení musí být provedeno písemně,
e) může být vypovězena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu; výpověď
musí být dána písemně. Pokud nebyla výpovědní doba sjednána kratší, činí 2
měsíce a musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance ve zdravotnictví.
(5) Zaměstnavatel vede aktuální seznam všech zaměstnanců ve zdravotnictví
vykonávajících další dohodnutou práci přesčas.
(6) Pokud se v tomto ustanovení nestanoví něco jiného, platí pro další
dohodnutou práci přesčas obdobně ustanovení zákoníku práce týkající se práce
přesčas.
HLAVA VI
NOČNÍ PRÁCE
§ 94
(1) Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci
24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je
zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby
průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě
jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v
noci se vychází z pětidenního pracovního týdne.
(2) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl
vyšetřen poskytovatelem pracovnělékařských služeb v případech a za podmínek
stanovených pro pracovnělékařské služby zákonem o specifických zdravotních
službách. Úhrada poskytnutých zdravotních služeb nesmí být na zaměstnanci
požadována.
(3) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat pro zaměstnance pracující v noci
přiměřené sociální zajištění, zejména možnost občerstvení.
(4) Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel povinen vybavit
prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků
umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.
HLAVA VII
PRACOVNÍ POHOTOVOST
§ 95
(1) Pracovní pohotovost může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen
jestliže se o tom se zaměstnancem dohodne. Za dobu pracovní pohotovosti
přísluší zaměstnanci odměna podle § 140.
(2) Za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci mzda nebo
plat; odměna podle § 140 za tuto dobu nepřísluší. Výkon práce v době pracovní
pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je prací přesčas (§ 93).
(3) Pracovní pohotovost, při které k výkonu práce nedojde, se do pracovní doby
nezapočítává.
HLAVA VIII
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O PRACOVNÍ DOBĚ A DOBĚ ODPOČINKU
§ 96
(1) Zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s
vyznačením začátku a konce
a) odpracované
1. směny [§ 78 odst. 1 písm. c)],
2. práce přesčas [§ 78 odst. 1 písm. i) a § 93],
3. další dohodnuté práce přesčas (§ 93a),
4. noční práce (§ 94),
5. doby v době pracovní pohotovosti (§ 95 odst. 2),
b) pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel [§ 78 odst. 1 písm. h) a § 95].
(2) Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci
nahlédnout do jeho účtu pracovní doby nebo evidence pracovní doby a do jeho
účtu mzdy a pořizovat si z nich výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady
zaměstnavatele.
§ 97
(1) Překážky v práci na straně zaměstnance při pružném rozvržení pracovní
doby se posuzují jako výkon práce jen v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní
pracovní doby. Věta první neplatí v případě dočasné pracovní neschopnosti, kdy
se zaměstnanci poskytuje náhrada mzdy nebo platu (§ 192).
(2) Při překážkách v práci na straně zaměstnance při pružném rozvržení
pracovní doby, vymezených přesnou délkou nezbytně nutné doby, po kterou
přísluší zaměstnanci pracovní volno, nebo jde-li o činnost zástupců
zaměstnanců, se posuzuje jako výkon práce celá tato doba.
(3) Překážky v práci na straně zaměstnavatele při pružném rozvržení pracovní
doby se posuzují jako výkon práce, jestliže zasáhly do směny zaměstnance, a to
za každý jednotlivý den v rozsahu průměrné délky směny.
(4) Za dobu 1 dne se považuje pro účely odstavců 1 až 3 doba odpovídající
průměrné délce směny vyplývající ze stanovené týdenní pracovní doby nebo z
kratší pracovní doby.
(5) Při uplatnění konta pracovní doby se pracovní volno pro překážky v práci na
straně zaměstnance poskytuje v rozsahu nezbytně nutné doby, popřípadě v
rozsahu délky směny rozvržené zaměstnavatelem na příslušný den.
§ 98
(1) Práce přesčas při uplatnění pružného rozvržení pracovní doby se zjišťuje
vždy jako práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu a nad základní pracovní
dobu.
(2) Prací přesčas při uplatnění konta pracovní doby je práce konaná nad
stanovenou týdenní pracovní dobu, která je násobkem stanovené týdenní
pracovní doby a počtu týdnů vyrovnávacího období podle § 86 odst. 3 nebo
podle § 87 odst. 3.
§ 99
Opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby, práce přesčas, možnost
nařizovat práci ve dnech pracovního klidu a noční práci se zřetelem na
bezpečnost a ochranu zdraví při práci je zaměstnavatel povinen předem
projednat s odborovou organizací.
HLAVA IX
ZMOCŇOVACÍ USTANOVENÍ
§ 100
(1) Vláda stanoví nařízením odchylky úpravy pracovní doby a doby odpočinku
zaměstnanců v dopravě, jimiž jsou
a) členové osádky nákladního automobilu nebo autobusu24),
b) zaměstnanci údržby pozemních komunikací25),
c) zaměstnanci drážní dopravy na dráze celostátní, regionální a vlečce26),
d) zaměstnanci městské hromadné dopravy27),
e) členové posádky letadla a zaměstnanci zajišťující provozování letiště28),
přitom blíže vymezí okruh zaměstnanců uvedených v písmenech a) až e) a upraví
postup a další povinnosti zaměstnavatele a zaměstnanců při úpravě pracovní
doby a doby odpočinku.
(2) Vláda může stanovit nařízením odchylky úpravy pracovní doby a doby
odpočinku členů jednotky hasičského záchranného sboru podniku31), který je
složen ze zaměstnanců zaměstnavatele, kteří vykonávají činnost v této jednotce
jako své zaměstnání, jejichž pracovní povinnosti zahrnují přímé plnění úkolů této
jednotky; to však neplatí, pokud jde o délku stanovené týdenní pracovní doby.
Délka směny v případě odchylek podle věty první při nerovnoměrném rozvržení
pracovní doby nesmí přesáhnout 16 hodin.
ČÁST PÁTÁ
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
HLAVA I
PŘEDCHÁZENÍ OHROŽENÍ ŽIVOTA A ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
§ 101
(1) Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců
při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se
týkají výkonu práce (dále jen "rizika").
(2) Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle
odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou
součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení
v rozsahu pracovních míst, která zastávají.
(3) Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů,
jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a
přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu
práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci pro všechny zaměstnance na pracovišti. Na základě písemné dohody
zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje
provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k
jejich zajištění.
(4) Každý ze zaměstnavatelů uvedených v odstavci 3 je povinen
a) zajistit, aby jeho činnosti a práce jeho zaměstnanců byly organizovány,
koordinovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci
dalšího zaměstnavatele,
b) dostatečně a bez zbytečného odkladu informovat odborovou organizaci a
zástupce zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a
nepůsobí-li u něj, přímo své zaměstnance o rizicích a přijatých opatřeních, které
získal od jiných zaměstnavatelů.
(5) Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci
se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho
pracovištích.
(6) Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je
povinen hradit zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani
nepřímo na zaměstnance.
§ 102
(1) Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní
prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.
(2) Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních
předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření
zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo
minimalizovat působení neodstranitelných rizik.
(3) Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a
procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a
zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat
opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku
příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud
zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny
do kategorie nižší. K tomu je povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a
vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a
dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle
zvláštního právního předpisu.
(4) Není-li možné rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a
přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a
zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a
rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení. O
vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první je
zaměstnavatel povinen vést dokumentaci.
(5) Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k
prevenci rizik je zaměstnavatel povinen vycházet ze všeobecných preventivních
zásad, kterými se rozumí
a) omezování vzniku rizik,
b) odstraňování rizik u zdroje jejich původu,
c) přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení
působení negativních vlivů práce na jejich zdraví,
d) nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a pracovními
postupy,
e) nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků,
surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s
vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky,
f) omezování počtu zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů
pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na
nejnižší počet nutný pro zajištění provozu,
g) plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce,
pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí,
h) přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti
prostředkům individuální ochrany,
i) provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a
zařízení,
j) udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
(6) Zaměstnavatel je povinen přijmout opatření pro případ zdolávání
mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná
nebezpečí a evakuace zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k
okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí; při poskytování první
pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb.
Zaměstnavatel je povinen zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti
pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první
pomoci, zajišťují přivolání zejména poskytovatele zdravotnické záchranné
služby, Hasičského záchranného sboru České republiky a Policie České
republiky a organizují evakuaci zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen zajistit
ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb jejich vyškolení a
vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti.
(7) Zaměstnavatel je povinen přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem,
kontrolovat jejich účinnost a dodržování a zajišťovat zlepšování stavu
pracovního prostředí a pracovních podmínek.
HLAVA II
POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE, PRÁVA A POVINNOSTI ZAMĚSTNANCE
§ 103
(1) Zaměstnavatel je povinen
a) nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž
náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti,
b) informovat zaměstnance o tom, do jaké kategorie byla jím vykonávaná práce
zařazena; kategorizaci prací upravuje zvláštní právní předpis32),
c) zajistit, aby práce v případech stanovených zvláštním právním předpisem
vykonávali pouze zaměstnanci, kteří mají platný zdravotní průkaz, kteří se
podrobili zvláštnímu očkování nebo mají doklad o odolnosti vůči nákaze,
d) sdělit zaměstnancům, u kterého poskytovatele pracovnělékařských služeb jim
budou poskytnuty pracovnělékařské služby a jakým druhům očkování a jakým
pracovnělékařským prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou
povinni se podrobit, umožnit zaměstnancům podrobit se těmto očkováním,
prohlídkám a vyšetřením v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy
nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví,
e) nahradit zaměstnanci, který se podrobí pracovnělékařské prohlídce, vyšetření
nebo očkování podle písmene d), případnou ztrátu na výdělku, a to ve výši
průměrného výdělku, popřípadě ve výši rozdílu mezi náhradou mzdy nebo platu
podle § 192 nebo nemocenským a průměrným výdělkem,
f) zajistit zaměstnancům, zejména zaměstnancům v pracovním poměru na dobu
určitou, zaměstnancům agentury práce dočasně přiděleným k výkonu práce k
jinému zaměstnavateli, mladistvým zaměstnancům, podle potřeb vykonávané
práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně
zdraví při práci podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů32),
zejména formou seznámení s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na
ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště,
g) zabezpečit, aby zaměstnanci jiného zaměstnavatele vykonávající práce na
jeho pracovištích obdrželi před jejich zahájením vhodné a přiměřené informace
a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a o přijatých
opatřeních, zejména ke zdolávání požárů, poskytnutí první pomoci a evakuace
fyzických osob v případě mimořádných událostí,
h) jestliže při práci přichází v úvahu expozice rizikovým faktorům poškozujícím
plod v těle matky, informovat o tom zaměstnankyně. Těhotné zaměstnankyně,
zaměstnankyně, které kojí, a zaměstnankyně-matky do konce devátého měsíce po
porodu je dále povinen seznámit s riziky a jejich možnými účinky na těhotenství,
kojení nebo na jejich zdraví a učinit potřebná opatření, včetně opatření, která se
týkají snížení rizika psychické a fyzické únavy a jiných druhů psychické a fyzické
zátěže spojené s vykonávanou prací, a to po celou dobu, kdy je to nutné k
ochraně jejich bezpečnosti nebo zdraví dítěte,
i) umožnit zaměstnanci nahlížet do evidence, která je o něm vedena v souvislosti
se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
j) zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci,
k) nepoužívat takového způsobu odměňování prací, při kterém jsou zaměstnanci
vystaveni zvýšenému nebezpečí újmy na zdraví a jehož použití by vedlo při
zvyšování pracovních výsledků k ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců,
l) zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními
právními předpisy33).
Informace a pokyny musí být zajištěny vždy při přijetí zaměstnance, při jeho
převedení, přeložení nebo změně pracovních podmínek, změně pracovního
prostředí, zavedení nebo změně pracovních prostředků, technologie a
pracovních postupů. O informacích a pokynech je zaměstnavatel povinen vést
dokumentaci.
(2) Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a
ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které
doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se
týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít
zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně
vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení podle věty první je
zaměstnavatel povinen zajistit při nástupu zaměstnance do práce, a dále
a) při změně
1. pracovního zařazení,
2. druhu práce,
b) při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků
nebo změny technologických anebo pracovních postupů,
c) v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a
ochranu zdraví při práci.
(3) Zaměstnavatel je povinen určit obsah a četnost školení o právních a
ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob
ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení.
Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení podle věty první
pravidelně opakováno; v případech uvedených v odstavci 2 písm. c) musí být
školení provedeno bez zbytečného odkladu.
(4) Zaměstnavatel je povinen těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které
kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu
přizpůsobovat na pracovišti prostory pro jejich odpočinek.
(5) Zaměstnavatel je povinen pro zaměstnance, který je osobou se zdravotním
postižením, zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními,
zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení
chráněných pracovních míst, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a
zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání.
§ 104
Osobní ochranné pracovní prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí, čisticí a
dezinfekční prostředky a ochranné nápoje
(1) Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní
ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen
poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní
ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit
zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu
práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem34).
(2) V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému
opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, přísluší zaměstnanci od
zaměstnavatele jako osobní ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv
nebo obuv.
(3) Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a
dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění kůže a oděvu; na
pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za
podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, též ochranné nápoje.
(4) Zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v
použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání.
(5) Osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky
a ochranné nápoje přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle
vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních
podmínek práce. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků
nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním.
(6) Vláda stanoví nařízením bližší podmínky poskytování osobních ochranných
pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a
ochranných nápojů.
§ 105
Povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání
(1) Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit
příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to
zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a
zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů
neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku
pracovního úrazu. O pracovním úrazu zaměstnance jiného zaměstnavatele je
zaměstnavatel podle věty první povinen bez zbytečného odkladu uvědomit
zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance, umožnit mu účast na
objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a seznámit ho s výsledky
tohoto objasnění.
(2) Zaměstnavatel je povinen vést v knize úrazů evidenci o všech úrazech, i když
jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní
neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny.
(3) Zaměstnavatel je povinen vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech
pracovních úrazech, jejichž následkem došlo
a) ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny,
nebo
b) k úmrtí zaměstnance.
Jedno vyhotovení záznamu o úrazu je povinen zaměstnavatel předat postiženému
zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným
příslušníkům.
(4) Zaměstnavatel je povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu
stanoveným orgánům a institucím.
(5) Zaměstnavatel je povinen přijímat opatření proti opakování pracovních
úrazů.
(6) Zaměstnavatel je povinen vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána
nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích, a uplatní taková opatření,
aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení
nemocí z povolání nebo nemoc z povolání.
(7) Vláda stanoví nařízením
a) způsob vedení evidence úrazů v knize úrazů,
b) ohlašování úrazů,
c) vyhotovování a zasílání záznamu o úrazu a záznamu o úrazu - hlášení změn,
d) okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz, zasílá záznam o
úrazu a záznam o úrazu - hlášení změn,
e) co se rozumí smrtelným pracovním úrazem pro statistické účely,
f) vzor záznamu o úrazu a vzor záznamu o úrazu - hlášení změn.
§ 106
Práva a povinnosti zaměstnance
(1) Zaměstnanec má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
na informace o rizicích jeho práce a na informace o opatřeních na ochranu před
jejich působením; informace musí být pro zaměstnance srozumitelná.
(2) Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že
bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě
život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat
jako nesplnění povinnosti zaměstnance.
(3) Zaměstnanec má právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a
zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním
stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
(4) Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní
bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se
bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Znalost
základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků
zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou a
trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance. Zaměstnanec je
povinen
a) účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na bezpečnost
a ochranu zdraví při práci včetně ověření svých znalostí,
b) podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním
stanoveným zvláštními právními předpisy32),
c) dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen, a řídit se
zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele,
d) dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní
prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a
ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu,
e) nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky35) na
pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště,
nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na
pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také
nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance,
kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo
se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto
nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů
obvykle spojeno,
f) oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci nedostatky a závady
na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly
ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci, zejména hrozící vznik
mimořádné události nebo nedostatky organizačních opatření, závady nebo
poruchy technických zařízení a ochranných systémů určených k jejich zamezení,
g) s ohledem na druh jím vykonávané práce se podle svých možností podílet na
odstraňování nedostatků zjištěných při kontrolách orgánů, kterým přísluší výkon
kontroly podle zvláštních právních předpisů36),
h) bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj
pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného
zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a
spolupracovat při objasňování jeho příčin,
i) podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného
zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových
látek33),35).
HLAVA III
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 107
Další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních
vztazích, jakož i zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo
poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy stanoví zákon o zajištění
dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci37).
§ 108
Účast zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
(1) Zaměstnanci nesmějí být zbaveni práva účastnit se na řešení otázek
souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci prostřednictvím
odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci.
(2) Zaměstnavatel je povinen odborové organizaci a zástupci pro oblast
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci anebo přímo zaměstnancům umožnit
a) účast při jednáních týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci anebo
jim poskytnout informace o takovém jednání,
b) vyslechnout jejich informace, připomínky a návrhy na přijetí opatření
týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména návrhy na
odstranění rizik nebo omezení působení rizik, která není možno odstranit,
c) projednat
1. podstatná opatření týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
2. vyhodnocení rizik, přijetí a provádění opatření ke snížení jejich působení,
výkon prací v kontrolovaných pásmech a zařazení prací do kategorií podle
zvláštního právního předpisu38),
3. organizaci školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a
ochrany zdraví při práci,
4. určení odborně způsobilé fyzické osoby k prevenci rizik podle zákona o
zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci37).
(3) Zaměstnavatel je dále povinen odborovou organizaci a zástupce pro oblast
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci anebo přímo zaměstnance informovat o
a) zaměstnancích určených k organizování poskytnutí první pomoci, k zajištění
přivolání lékařské pomoci, hasičského záchranného sboru a Policie České
republiky a k organizování evakuace zaměstnanců,
b) výběru a poskytování pracovnělékařských služeb,
c) určení odborně způsobilé fyzické osoby k prevenci rizik podle zákona o
zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci37),
d) každé další záležitosti, která může podstatně ovlivnit bezpečnost a ochranu
zdraví při práci.
(4) Odborová organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci anebo zaměstnanci jsou povinni spolupracovat se zaměstnavatelem a s
odborně způsobilými fyzickými osobami k prevenci rizik podle zákona o zajištění
dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci37a) tak, aby
zaměstnavatel mohl zajistit bezpečné a zdraví neohrožující pracovní podmínky a
plnit veškeré povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy a opatřeními
orgánů, kterým přísluší výkon kontroly podle zvláštních právních předpisů36).
(5) Zaměstnavatel je povinen organizovat nejméně jednou v roce prověrky
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na všech pracovištích a zařízeních
zaměstnavatele v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem zástupce
zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zjištěné
nedostatky odstraňovat.
(6) Zaměstnavatel je povinen odborové organizaci a zástupci pro oblast
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zajistit školení umožňující jim řádný
výkon jejich funkce a zpřístupnit jim právní a ostatní předpisy k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a doklady o
a) vyhledávání a vyhodnocení rizik, opatřeních k odstranění rizik a k omezení
jejich působení na zaměstnance a k vhodné organizaci bezpečnosti a ochrany
zdraví zaměstnanců při práci,
b) evidenci a hlášení pracovních úrazů a uznaných nemocí z povolání,
c) výkonu kontroly a opatřeních orgánů, kterým přísluší výkon kontroly nad
bezpečností a ochranou zdraví při práci podle zvláštních právních předpisů36).
(7) Zaměstnavatel je povinen umožnit odborové organizaci a zástupci pro oblast
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci při kontrolách orgánů, kterým přísluší
výkon kontroly podle zvláštních právních předpisů36), přednést své připomínky.
ČÁST ŠESTÁ
ODMĚŇOVÁNÍ ZA PRÁCI, ODMĚNA ZA PRACOVNÍ POHOTOVOST A
SRÁŽKY Z PŘÍJMŮ ZE ZÁKLADNÍHO PRACOVNĚPRÁVNÍHO VZTAHU
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ O MZDĚ, PLATU A ODMĚNĚ Z DOHODY
§ 109
Mzda, plat a odměna z dohody
(1) Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody
za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní
právní předpis jinak39).
(2) Mzda je peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda)
poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále
stanoveno jinak.
(3) Plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem,
kterým je
a) stát6),
b) územní samosprávný celek40),
c) státní fond14),
d) příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní
pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz15) poskytovaného z
rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů,
e) školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a
tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského
zákona41) nebo
f) regionální rada regionu soudržnosti
s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem
výkonu práce mimo území České republiky.
(4) Mzda a plat se poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce,
podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a
dosahovaných pracovních výsledků.
(5) Odměna z dohody je peněžité plnění poskytované za práci vykonanou na
základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti (§ 74 až 77).
§ 110
(1) Za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u
zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody.
(2) Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo
srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných
nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné
pracovní výkonnosti a výsledcích práce.
(3) Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a
praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle
složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící
náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle
fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce.
(4) Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů
vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního
klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané
působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti
pracovního prostředí.
(5) Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací,
pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují
podle množství a kvality.
§ 111
Minimální mzda
(1) Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v základním
pracovněprávním vztahu podle § 3. Mzda, plat nebo odměna z dohody nesmí být
nižší než minimální mzda. Do mzdy a platu se pro tento účel nezahrnuje mzda
ani plat za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve
ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli.
(2) Výši základní sazby minimální mzdy a dalších sazeb minimální mzdy
odstupňovaných podle míry vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance a
podmínky pro poskytování minimální mzdy stanoví vláda nařízením, a to
zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd
a spotřebitelských cen. Základní sazba minimální mzdy činí nejméně 7 955 Kč za
měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu; další sazby minimální mzdy nesmí být nižší než
50 % základní sazby minimální mzdy.
(3) Nedosáhne-li mzda, plat nebo odměna z dohody minimální mzdy, je
zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek
a) ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a
příslušnou minimální měsíční mzdou nebo ve výši rozdílu mezi mzdou
připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou minimální hodinovou
mzdou; použití hodinové nebo měsíční minimální mzdy se sjedná, stanoví nebo
určí předem, jinak se pro účely doplatku použije minimální hodinová mzda,
b) k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a
příslušnou minimální měsíční mzdou, nebo
c) k odměně z dohody ve výši rozdílu mezi výší této odměny připadající na 1
hodinu a příslušnou minimální hodinovou mzdou.
§ 112
Zaručená mzda
(1) Zaručenou mzdou je mzda nebo plat, na kterou zaměstnanci vzniklo právo
podle tohoto zákona, smlouvy, vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo
platového výměru (§ 113 odst. 4 a § 136).
(2) Nejnižší úroveň zaručené mzdy a podmínky pro její poskytování
zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro
zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat, stanoví vláda nařízením, a to
zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku s přihlédnutím k vývoji mezd
a spotřebitelských cen. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než
částka, kterou stanoví tento zákon v § 111 odst. 2 jako základní sazbu minimální
mzdy. Další nejnižší úrovně zaručené mzdy se stanoví diferencovaně podle
složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální
zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy. Podle míry
vlivů omezujících pracovní uplatnění zaměstnance může vláda stanovit nejnižší
úroveň zaručené mzdy podle věty druhé a třetí až o 50 % nižší.
(3) Nedosáhne-li mzda nebo plat bez mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku
za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za
práci v sobotu a v neděli příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy podle odstavce
2, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek
a) ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a
příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy, nebo ve výši rozdílu mezi
mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou hodinovou sazbou
nejnižší úrovně zaručené mzdy; pro účely doplatku se použije nejnižší úroveň
hodinové mzdy, jestliže se předem nesjedná, nestanoví nebo neurčí použití
nejnižší úrovně zaručené měsíční mzdy, nebo
b) k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a
příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy.
HLAVA II
MZDA
§ 113
Sjednání, stanovení nebo určení mzdy
(1) Mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním
předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.
(2) Je-li zaměstnanec statutárním orgánem zaměstnavatele, sjednává s ním mzdu
nebo mu ji určuje ten, kdo ho na pracovní místo ustanovil, nestanoví-li zvláštní
právní předpis jinak.
(3) Mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem výkonu
práce, za kterou má tato mzda příslušet.
(4) Zaměstnavatel je povinen v den nástupu do práce vydat zaměstnanci písemný
mzdový výměr, který obsahuje údaje o způsobu odměňování, o termínu a místě
výplaty mzdy, jestliže tyto údaje neobsahuje smlouva nebo vnitřní předpis.
Dojde-li ke změně skutečností uvedených ve mzdovém výměru, je zaměstnavatel
povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit, a to nejpozději v den, kdy
změna nabývá účinnosti.
§ 114
Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas
(1) Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za
tuto dobu právo (dále jen "dosažená mzda"), a příplatek nejméně ve výši 25 %
průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na
poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
(2) Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3
kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době,
přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle odstavce 1.
(3) Dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno podle odstavců 1 a 2
nepřísluší, je-li mzda sjednána (§ 113) již s přihlédnutím k případné práci
přesčas. Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné takto sjednat,
je-li současně sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo při sjednání mzdy
přihlédnuto. Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné sjednat
nejvýše v rozsahu 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok a u vedoucích
zaměstnanců (§ 11) v mezích celkového rozsahu práce přesčas (§ 93 odst. 4).
§ 115
Mzda, náhradní volno nebo náhrada mzdy za svátek
(1) Za dobu práce ve svátek23) přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní
volno v rozsahu práce konané ve svátek23), které mu zaměstnavatel poskytne
nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce
ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna
přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.
(2) Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku
k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna.
(3) Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý
pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části
za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku.
§ 116
Mzda za noční práci
Za dobu noční práce přísluší zaměstnanci dosažená mzda a příplatek nejméně ve
výši 10 % průměrného výdělku. Je však možné sjednat jinou minimální výši a
způsob určení příplatku.
§ 117
Mzda a příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí
Za dobu práce ve ztíženém pracovním prostředí přísluší zaměstnanci dosažená
mzda a příplatek. Vymezení ztíženého pracovního prostředí pro účely
odměňování a výši příplatku stanoví vláda nařízením. Příplatek za práci ve
ztíženém pracovním prostředí činí nejméně 10 % částky, kterou stanoví tento
zákon v § 111 odst. 2 jako základní sazbu minimální mzdy.
§ 118
Mzda za práci v sobotu a v neděli
(1) Za dobu práce v sobotu a v neděli přísluší zaměstnanci dosažená mzda a
příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku. Je však možné sjednat
jinou minimální výši a způsob určení příplatku.
(2) Při výkonu práce v zahraničí může zaměstnavatel poskytovat příplatek podle
odstavce 1 místo za práci v sobotu a v neděli, za práci ve dnech, na které podle
místních podmínek obvykle připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu.
§ 119
Naturální mzda
(1) Naturální mzdu může zaměstnavatel poskytovat jen se souhlasem
zaměstnance a za podmínek s ním dohodnutých, a to v rozsahu přiměřeném jeho
potřebám. Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci vyplatit v penězích mzdu
nejméně ve výši příslušné sazby minimální mzdy (§ 111) nebo příslušné sazby
nejnižší úrovně zaručené mzdy (§ 112).
(2) Jako naturální mzda mohou být poskytovány výrobky, s výjimkou lihovin,
tabákových výrobků nebo jiných návykových látek, výkony, práce nebo služby.
(3) Výše naturální mzdy se vyjadřuje v peněžní formě tak, aby odpovídala ceně,
kterou zaměstnavatel účtuje za srovnatelné výrobky, výkony, práce nebo služby
ostatním odběratelům42), obvyklé ceně43), nebo částce, o kterou je úhrada
zaměstnance za výrobky, výkony, práce nebo služby poskytnuté zaměstnavatelem
nižší než obvyklá cena.
Mzda při uplatnění konta pracovní doby
§ 120
(1) Uplatní-li se konto pracovní doby (§ 86 a 87), přísluší zaměstnanci ve
vyrovnávacím období (§ 86 odst. 3 a § 87 odst. 3) za jednotlivé kalendářní
měsíce mzda ve stálé měsíční výši (dále jen "stálá mzda"), sjednaná v kolektivní
smlouvě, popřípadě stanovená vnitřním předpisem. Stálá mzda zaměstnance
nesmí být nižší než 80 % jeho průměrného výdělku.
(2) Uplatní-li se v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst. 4, přísluší
zaměstnanci za jednotlivé kalendářní měsíce mzda ve stálé měsíční výši, která
nesmí být nižší než 85 % jeho průměrného výdělku.
(3) Na účtu mzdy zaměstnance (§ 87 odst. 1) se vykazuje
a) stálá mzda zaměstnance,
b) dosažená mzda zaměstnance za kalendářní měsíc, na kterou mu vzniklo právo
podle tohoto zákona a podle sjednaných, stanovených nebo určených podmínek
(§ 113).
§ 121
(1) Za vyrovnávací období přísluší zaměstnanci mzda ve výši součtu vyplacených
stálých mezd. Jestliže je po uplynutí tohoto období (§ 86 odst. 3 a § 87 odst. 3)
nebo po skončení pracovního poměru souhrn práva na dosaženou mzdu [§ 120
odst. 2 písm. b)] za jednotlivé kalendářní měsíce vyšší než součet vyplacených
stálých mezd, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vzniklý rozdíl doplatit.
(2) Stálá mzda se poskytne zaměstnanci za pracovní dobu rozvrženou
zaměstnavatelem v příslušném kalendářním měsíci. Stálá mzda zaměstnanci
přísluší v plné výši i tehdy, jestliže zaměstnavatel v příslušném kalendářním
měsíci pracovní dobu nerozvrhne. Za dobu rozvrženou zaměstnavatelem
zaměstnanci, po kterou tento zaměstnanec nepracuje, stálá mzda nepřísluší.
HLAVA III
PLAT
§ 122
Určení a sjednání platu
(1) Plat určuje zaměstnanci zaměstnavatel, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak,
a to podle tohoto zákona, nařízení vlády vydaného k jeho provedení podle § 111
odst. 2, § 112 odst. 2, § 123 odst. 6, § 128 odst. 2 a § 129 odst. 2 a v jejich
mezích podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního předpisu. Plat není možné
určit jiným způsobem v jiném složení a jiné výši, než stanoví tento zákon a právní
předpisy vydané k jeho provedení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak43a).
(2) Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele, nebo
který je vedoucím organizační složky státu7) nebo územního samosprávného
celku44) (dále jen "vedoucí organizační složky"), určuje plat orgán, který ho na
pracovní místo ustanovil, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
Obdobně se postupuje u zástupce vedoucího zaměstnance podle věty první,
pokud není pracovní místo tohoto vedoucího zaměstnance dočasně obsazeno,
nebo pokud vedoucí zaměstnanec práci přechodně nevykonává.
§ 123
Platové tarify
(1) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový
stupeň, do kterých je zařazen, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
(2) Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle druhu práce
sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných
nejnáročnějších prací.
(3) Zaměstnavatel zařadí vedoucího zaměstnance do platové třídy podle
nejnáročnějších prací, jejichž výkon řídí nebo které sám vykonává.
(4) Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platového stupně podle doby dosažené
praxe, doby péče o dítě a doby výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo
civilní služby (dále jen "započitatelná praxe").
(5) Platové tarify se stanoví v 16 platových třídách a v každé z nich v platových
stupních. Platové tarify se zaokrouhlují na celé desetikoruny nahoru.
(6) Vláda stanoví nařízením
a) zařazení prací do platových tříd v souladu s charakteristikami platových tříd
odstupňovanými podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, které jsou
uvedeny v příloze k tomuto zákonu,
b) kvalifikační předpoklady vzdělání pro výkon prací zařazených do jednotlivých
platových tříd,
c) způsob zařazování zaměstnanců do platových tříd,
d) podmínky pro určení započitatelné praxe,
e) podmínky pro zvláštní způsob zařazení do platové třídy a určení platového
tarifu pro zaměstnance, kteří vykonávají práce, jejichž úspěšné provádění závisí
především na míře talentu nebo na fyzické zdatnosti, pro zaměstnance
poskytovatele zdravotních služeb a pro zaměstnance vykonávající jednoduché
obslužné nebo rutinní práce; výše platového tarifu určeného zvláštním způsobem
pro zaměstnance poskytovatele zdravotních služeb musí být určena nejméně ve
výši odpovídající platovému tarifu, který zaměstnanci jinak přísluší podle
platové třídy a platového stupně, do kterých je zařazen podle odstavců 1 až 5,
f) stupnice platových tarifů pro příslušný kalendářní rok podle odstavce 5 a s
přihlédnutím k povinnostem a omezením při výkonu veřejné správy a služeb a k
jeho významu, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku, tak, aby
platové tarify v jednotlivých platových třídách činily nejméně

platová třída platový tarif v Kč měsíčně

1 6500
2 7110
3 7710
4 8350
5 9060
6 9830
7 10660
8 11570
9 12550
10 13620
11 14780
12 16020
13 17370
14 18850
15 20470
16 22200.
§ 124
Příplatek za vedení
(1) Vedoucímu zaměstnanci přísluší příplatek za vedení, a to podle stupně řízení
a náročnosti řídící práce.
(2) Příplatek za vedení přísluší také
a) zástupci vedoucího zaměstnance, který trvale zastupuje vedoucího
zaměstnance v plném rozsahu jeho řídící činnosti, je-li toto zastupování u
zaměstnavatele upraveno zvláštním právním předpisem nebo organizačním
předpisem, a to v rámci rozpětí příplatku za vedení stanoveného pro nejbližší
nižší stupeň řízení, než přísluší zastupovanému vedoucímu zaměstnanci,
b) zaměstnanci, který zastupuje vedoucího zaměstnance na vyšším stupni řízení v
plném rozsahu jeho řídící činnosti po dobu delší než 4 týdny a zastupování není
součástí jeho povinností vyplývajících z pracovní smlouvy, a to od prvého dne
zastupování. Příplatek přísluší za stejných podmínek stanovených pro
zastupovaného vedoucího zaměstnance.
(3) Výše příplatku za vedení činí:
Stupeň řízení / Výše příplatku za vedení v % z platového tarifu nejvyššího
platového stupně v platové třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen
1. stupeň řízení:
Vedoucí zaměstnanec, který řídí práci podřízených zaměstnanců 5 až 30
2. stupeň řízení:
Vedoucí zaměstnanec, který řídí vedoucí zaměstnance na 1. stupni řízení nebo
vedoucí zaměstnanec-statutární orgán, který řídí práci podřízených zaměstnanců
15 až 40
3. stupeň řízení:
Vedoucí zaměstnanec, který řídí vedoucí zaměstnance na 2. stupni řízení,
vedoucí zaměstnanec-statutární orgán, který řídí vedoucí zaměstnance na 1.
stupni řízení, nebo vedoucí zaměstnanec-vedoucí organizační složky, který řídí
vedoucí zaměstnance na 1. stupni řízení 20 až 50
4. stupeň řízení:
Vedoucí zaměstnanec-statutární orgán, který řídí vedoucí zaměstnance na 2.
stupni řízení, vedoucí zaměstnanec-vedoucí organizační složky, který řídí
vedoucí zaměstnance na 2. stupni řízení, náměstek člena vlády, vedoucí
Kanceláře prezidenta republiky, vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky, vedoucí Kanceláře Senátu Parlamentu České
republiky, vedoucí Kanceláře Veřejného ochránce práv, finanční arbitr, a ředitel
Ústavu pro studium totalitních režimů 30 až 60
(4) Zaměstnanci, který není vedoucím zaměstnancem, avšak je podle
organizačního předpisu oprávněn organizovat, řídit a kontrolovat práci jiných
zaměstnanců a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny, přísluší podle náročnosti
řídící práce příplatek za vedení v rámci rozpětí 5 až 15 % platového tarifu
nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.
§ 125
Příplatek za noční práci
Zaměstnanci přísluší za hodinu noční práce příplatek ve výši 20 % průměrného
hodinového výdělku.
§ 126
Příplatek za práci v sobotu a v neděli
(1) Zaměstnanci přísluší za hodinu práce v sobotu nebo v neděli příplatek ve výši
25 % průměrného hodinového výdělku.
(2) Při výkonu práce v zahraničí může zaměstnavatel poskytovat příplatek podle
odstavce 1 místo za práci v sobotu a v neděli, za práci ve dnech, na které podle
místních podmínek obvykle připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu.
§ 127
Plat nebo náhradní volno za práci přesčas
(1) Za hodinu práce přesčas přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního
a zvláštního příplatku a příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí
připadající na 1 hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve
kterém práci přesčas koná, a příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového
výdělku, a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu, příplatek ve výši 50 %
průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem
nedohodli na poskytnutí náhradního volna místo platu za práci přesčas. Za dobu
čerpání náhradního volna se plat nekrátí.
(2) Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 po sobě
jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté
době, přísluší zaměstnanci část platového tarifu, osobního příplatku, zvláštního
příplatku, příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí a příplatek podle
odstavce 1.
(3) Zaměstnanci, kterému přísluší příplatek za vedení podle § 124, je plat
stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin v
kalendářním roce. To neplatí o práci přesčas konané v noci, v den pracovního
klidu nebo v době pracovní pohotovosti. V platu vedoucího zaměstnance, který je
statutárním orgánem nebo vedoucím organizační složky, je vždy přihlédnuto k
veškeré práci přesčas.
§ 128
Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí
(1) Zaměstnanci přísluší za práci ve ztíženém pracovním prostředí příplatek.
Ztíženým pracovním prostředím je pracovní prostředí podle § 117 věty druhé.
(2) Vláda stanoví nařízením výši příplatku za práci ve ztíženém pracovním
prostředí a podmínky pro jeho poskytování. Příplatek za práci ve ztíženém
pracovním prostředí činí nejméně 5 % částky, kterou stanoví tento zákon v § 111
odst. 2 jako základní sazbu minimální mzdy za měsíc.
§ 129
Zvláštní příplatek
(1) Zaměstnanci, který vykonává práci v pracovních podmínkách spojených s
mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví nebo
obtížnými pracovními režimy, přísluší zvláštní příplatek.
(2) Rozdělení prací podle pracovních podmínek do skupin v závislosti na míře
neuropsychické zátěže a pravděpodobnosti rizika ohrožení života a zdraví a
podle obtížnosti práce, podmínky pro poskytování příplatku a výši příplatku v
jednotlivých skupinách stanoví vláda nařízením.
(3) Zaměstnavatel určí zaměstnanci výši příplatku v rámci rozpětí stanoveného
pro skupinu s pracovními podmínkami, ve kterých zaměstnanec soustavně
vykonává práci.
§ 130
Příplatek za rozdělenou směnu
(1) Zaměstnanci, který pracuje ve směnách rozdělených na 2 nebo více částí,
přísluší příplatek ve výši 30 % průměrného hodinového výdělku za každou takto
rozdělenou směnu.
(2) Rozdělenou směnou se pro účely tohoto zákona rozumí směna, ve které
souvislé přerušení práce nebo jejich souhrn činí alespoň 2 hodiny.
§ 131
Osobní příplatek
(1) Zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků
nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, může
zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 50 % platového tarifu
nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.
(2) Zaměstnanci, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a
vykonává práce zařazené do desáté až šestnácté platové třídy, může
zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu
nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen.
§ 132
Příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah
Pedagogickému pracovníkovi45) přísluší za hodinu přímé vyučovací, přímé
výchovné, přímé speciálně pedagogické činnosti nebo přímé pedagogicko-
psychologické činnosti vykonávané přímým působením na vzdělávaného, kterým
uskutečňuje výchovu a vzdělávání na základě zvláštního zákona46), kterou
vykonává nad rozsah hodin stanovený ředitelem školy, ředitelem školského
zařízení nebo ředitelem zařízení sociálních služeb22a) podle zvláštního právního
předpisu, příplatek ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku.
§ 133
Specializační příplatek pedagogického pracovníka
Pedagogickému pracovníkovi45), který vedle přímé pedagogické činnosti
vykonává také specializované činnosti, k jejichž výkonu jsou nezbytné další
kvalifikační předpoklady47), se poskytuje příplatek ve výši 1 000 až 2 000 Kč
měsíčně.
§ 134
Odměna
Za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu
může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu.
§ 134a
Cílová odměna
Za splnění předem stanoveného mimořádně náročného úkolu, jehož příprava,
postupné zajišťování a konečná realizace bude z hlediska působnosti
zaměstnavatele zvlášť významná, může zaměstnavatel zaměstnanci, který se na
jeho splnění bezprostředně nebo významně podílí, poskytnout cílovou odměnu.
Výši odměny oznámí zaměstnavatel společně s hodnotitelnými nebo měřitelnými
ukazateli před započetím plnění úkolu. Cílová odměna přísluší zaměstnanci ve
výši určené zaměstnavatelem v závislosti na plnění ukazatelů, neskončí-li jeho
pracovní poměr před splněním stanoveného úkolu.
§ 135
Plat nebo náhradní volno za práci ve svátek
(1) Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý
pracovní den, se plat nekrátí.
(2) Za práci ve svátek poskytne zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v
rozsahu práce konané ve svátek, a to nejpozději do konce třetího kalendářního
měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za
dobu čerpání náhradního volna se plat nekrátí.
(3) Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku
ve výši průměrného hodinového výdělku za hodinu práce ve svátek místo
náhradního volna.
§ 136
Platový výměr
(1) Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci v den nástupu do práce platový
výměr, který musí být písemný.
(2) V platovém výměru je zaměstnavatel povinen uvést údaje o platové třídě a
platovém stupni, do nichž je zaměstnanec zařazen, a o výši platového tarifu a
ostatních pravidelně měsíčně poskytovaných složek platu. Termín a místo výplaty
je nutno v platovém výměru uvést, pokud tyto údaje neobsahuje smlouva nebo
vnitřní předpis. Dojde-li ke změně skutečností uvedených v platovém výměru, je
zaměstnavatel povinen tuto skutečnost zaměstnanci písemně oznámit včetně
uvedení důvodů, a to nejpozději v den, kdy změna nabývá účinnosti.
(3) Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem nebo vedoucím
organizační složky, vydá platový výměr orgán příslušný k určení jeho platu (§
122 odst. 2).
§ 137
Informační systém o platech
(1) Pro hodnocení a rozvoj platového systému vede Ministerstvo financí
Informační systém o platech a údaje z tohoto systému poskytuje Ministerstvu
práce a sociálních věcí a Ministerstvu vnitra. Informační systém o platech je
informačním systémem veřejné správy48).
(2) Informačním systémem o platech se rozumí shromažďování, zpracovávání a
uchovávání údajů o prostředcích na platy a na odměny za pracovní pohotovost,
průměrných výdělcích a o osobních údajích zaměstnanců49) ovlivňujících výši
platu.
(3) Zaměstnavatelé jsou povinni poskytovat do Informačního systému o platech
údaje uvedené v odstavci 2 v rozsahu a způsobem, který stanoví vláda nařízením.
HLAVA IV
ODMĚNA Z DOHODY
§ 138
Výše odměny z dohody a podmínky pro její poskytování se sjednávají v dohodě o
provedení práce nebo v dohodě o pracovní činnosti.
HLAVA V
MZDA NEBO PLAT PŘI VÝKONU JINÉ PRÁCE
§ 139
(1) Jestliže byl zaměstnanec převeden na jinou práci, za niž přísluší nižší mzda
nebo plat,
a) z důvodů ohrožení nemocí z povolání nebo dosáhl-li na pracovišti určeném
rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné
expozice podle zvláštního právního předpisu19) [§ 41 odst. 1 písm. b)],
b) podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských
služeb nebo rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví v zájmu
ochrany zdraví jiných fyzických osob před infekčním onemocněním [§ 41 odst. 1
písm. d)],
c) k odvrácení mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody
nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků (§ 41 odst. 4), nebo
d) pro prostoj nebo pro přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními
vlivy (§ 41 odst. 5),
přísluší mu za dobu převedení doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného
výdělku, kterého dosahoval před převedením.
(2) Je-li zaměstnanec převeden podle § 41 odst. 2 písm. b) na jinou práci, než
byla sjednána, přísluší mu mzda nebo plat podle vykonávané práce; nebude-li
však zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při
plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku
zaměstnavatele, přísluší mu za dobu převedení doplatek do výše průměrného
výdělku, kterého dosahoval před převedením.
(3) Vláda může stanovit nařízením, za jakých podmínek uhradí příslušný správní
úřad náklady na případný doplatek mzdy nebo platu poskytnutý zaměstnanci
převedenému na jinou práci z důvodů uvedených v § 41 odst. 1 písm. d)
zaměstnavateli, který jej poskytl.
HLAVA VI
ODMĚNA ZA PRACOVNÍ POHOTOVOST
§ 140
Za dobu pracovní pohotovosti [§ 78 odst. 1 písm. h) a § 95] přísluší zaměstnanci
odměna nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku.
HLAVA VII
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O MZDĚ, PLATU, ODMĚNĚ Z DOHODY A
ODMĚNĚ ZA PRACOVNÍ POHOTOVOST
§ 141
(1) Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v
kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo
na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.
(2) Mzda, plat a jejich jednotlivé složky stanovené, sjednané nebo určené za
hodinu práce přísluší zaměstnanci i za zlomky hodin, které odpracoval v období,
za které se mzda nebo plat poskytuje.
(3) Pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu musí být sjednán, stanoven nebo
určen v rámci období uvedeného v odstavci 1.
(4) Zaměstnavatel je povinen vyplatit zaměstnanci před nastoupením dovolené
mzdu nebo plat splatný během dovolené, připadne-li termín výplaty na období
dovolené, pokud se se zaměstnancem nedohodne na jiném dnu výplaty. Jestliže
to neumožňuje technika výpočtu mezd nebo platů, je povinen vyplatit mu
přiměřenou zálohu a zbývající část mzdy nebo platu je povinen mu vyplatit
nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu
následujícím po dovolené.
(5) Při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit
zaměstnanci na jeho žádost mzdu nebo plat za měsíční období, na které mu
vzniklo právo, v den skončení pracovního poměru. Jestliže to neumožňuje
technika výpočtu mezd nebo platů, je zaměstnavatel povinen mu vyplatit mzdu
nebo plat nejpozději v nejbližším pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu
následujícím po dni skončení pracovního poměru.
§ 142
(1) Mzdu nebo plat je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplácet v zákonných
penězích50).
(2) Mzda nebo plat se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.
(3) Mzda nebo plat se vyplácí v pracovní době a na pracovišti, nebyla-li
dohodnuta jiná doba a jiné místo výplaty nebo není-li v tomto zákoně dále
stanoveno jinak. Nemůže-li se zaměstnanec dostavit k výplatě z vážných důvodů,
zašle mu zaměstnavatel mzdu nebo plat v pravidelném termínu výplaty,
popřípadě nejpozději v nejbližší následující pracovní den na svůj náklad a
nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodli na jiném termínu nebo způsobu
výplaty.
(4) Zaměstnavatel se složitými provozními podmínkami pro výplatu mzdy nebo
platu, pokud by byla výplata obtížná nebo neproveditelná, může zaměstnanci
zaslat mzdu nebo plat na své náklady a nebezpečí, a to tak, aby je měl
zaměstnanec k dispozici nejpozději v termínu určeném pro jejich výplatu.
(5) Při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen vydat
zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo
platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel
doklady, na jejichž základě mzdu nebo plat vypočetl.
(6) Jiné osobě než zaměstnanci je možné vyplatit mzdu nebo plat jen na základě
písemné plné moci; to platí i pro manžela nebo partnera51a) zaměstnance. Bez
písemného zmocnění může být mzda nebo plat vyplacen jiné osobě než
zaměstnanci, jen pokud to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis33).
§ 143
(1) Na základě dohody se zaměstnancem je zaměstnavatel povinen při výplatě
mzdy nebo platu, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch zaměstnance,
po provedení případných srážek ze mzdy nebo z platu podle tohoto zákona nebo
zvláštního právního předpisu, zaplatit částku určenou zaměstnancem na svůj
náklad a nebezpečí na jeden platební účet určený zaměstnancem, a to nejpozději
v pravidelném termínu výplaty mzdy nebo platu, pokud se zaměstnancem
písemně nesjedná pozdější termín.
(2) Zaměstnancům s místem výkonu práce v zahraničí je možné s jejich
souhlasem poskytovat mzdu nebo plat nebo jejich část v dohodnuté cizí měně,
pokud je k této měně vyhlašován Českou národní bankou kurz. Ustanovení § 142
odst. 2 o zaokrouhlování se použije pro zaokrouhlování mzdy v cizí měně
přiměřeně.
(3) Pro přepočet mzdy nebo platu nebo jejich části na cizí měnu se použije kurz
vyhlášený Českou národní bankou platný v den, ve kterém zaměstnavatel
nakupuje cizí měnu pro účel výplaty mzdy nebo platu.
§ 144
Jestliže se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou o splatnosti a výplatě
jinak, platí pro splatnost a výplatu odměny z dohody, odměny za pracovní
pohotovost a náhrady mzdy nebo platu obdobně § 141, 142 a 143. Je-li sjednána
jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního
úkolu, vyplatí zaměstnavatel odměnu z dohody v nejbližším výplatním termínu po
dokončení a odevzdání práce.
§ 144a
(1) Zakazuje se postoupit právo na mzdu, plat, odměnu z dohody nebo jejich
náhradu.
(2) Zakazuje se použít právo na mzdu, plat, odměnu z dohody nebo jejich část
anebo jejich náhradu k zajištění dluhu; to neplatí v případě dohody o srážkách
ze mzdy.
(3) Odchýlí-li se smluvní strany od zákazů uvedených v odstavcích 1 a 2,
nepřihlíží se k tomu.
(4) Započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy
nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu
rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu54).
HLAVA VIII
SRÁŽKY Z PŘÍJMU Z PRACOVNĚPRÁVNÍHO VZTAHU
Díl 1
Obecná ustanovení
§ 145
(1) Srážkami z příjmu zaměstnance jsou pro účely tohoto zákona srážky ze mzdy
nebo platu a z jiných příjmů zaměstnance ze základního pracovněprávního
vztahu podle § 3 (dále jen "srážky ze mzdy").
(2) Jinými příjmy zaměstnance podle odstavce 1 jsou
a) odměna z dohody,
b) náhrada mzdy nebo platu,
c) odměna za pracovní pohotovost,
d) odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá zaměstnanci v souvislosti se
skončením zaměstnání,
e) peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá zaměstnanci v
souvislosti se zaměstnáním,
f) odměny podle § 224 odst. 2.
§ 146
Srážky ze mzdy smějí být provedeny jen
a) v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním zákonem,
b) na základě dohody o srážkách ze mzdy nebo k uspokojení závazků
zaměstnance,
c) k úhradě členských příspěvků zaměstnance, který je členem odborové
organizace, bylo-li to sjednáno v kolektivní smlouvě nebo na základě písemné
dohody mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací a souhlasí-li s tím
zaměstnanec, který je členem odborové organizace.
Díl 2
Pořadí srážek ze mzdy
§ 147
(1) Zaměstnavatel smí srazit zaměstnanci [§ 146 písm. a)] jen
a) daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti nebo pojistné na důchodové
spoření,
b) pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění,
c) zálohu na mzdu nebo plat, kterou je zaměstnanec povinen vrátit proto, že
nebyly splněny podmínky pro přiznání této mzdy nebo platu,
d) nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady, popřípadě jiné nevyúčtované
zálohy poskytnuté zaměstnanci k plnění jeho pracovních úkolů,
e) náhradu mzdy nebo platu za dovolenou, na niž zaměstnanec ztratil právo nebo
na niž mu právo nevzniklo, a náhradu mzdy nebo platu podle § 192, na niž
zaměstnanci právo nevzniklo.
(2) Výkon rozhodnutí (exekuce) nařízených nebo vedených soudem, soudním
exekutorem51), správcem daně52), orgánem správního úřadu, jiného státního
orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku53) se řídí zvláštním
právním předpisem54).
(3) Srážky ze mzdy zaměstnance ve prospěch zaměstnavatele za přijetí do
zaměstnání, ke složení peněžních záruk nebo k úhradě smluvních pokut nejsou
dovoleny. Srážky ze mzdy k náhradě škody jsou možné jen na základě dohody o
srážkách ze mzdy [§ 146 písm. b)].
§ 148
(1) Srážky ze mzdy se přednostně provedou jen podle § 147 odst. 1 písm. a) a
b)55).
(2) Srážky ze mzdy smějí být provedeny jen za podmínek stanovených v úpravě
výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu54); těmito
podmínkami se řídí u pohledávek, pro které byl soudem, soudním
exekutorem51), správcem daně52) nebo orgánem správního úřadu, jiného
státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku53) nařízen výkon
rozhodnutí, pořadí jednotlivých pohledávek.
§ 149
(1) U srážek ze mzdy prováděných podle § 146 písm. b) se řídí pořadí dnem, kdy
byla dohoda o srážkách ze mzdy zaměstnavateli doručena nebo kdy byla mezi
zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřena dohoda o srážkách ze mzdy;
provádí-li se srážky ze mzdy ve prospěch zaměstnavatele, řídí se pořadí dnem,
kdy byla dohoda o srážkách ze mzdy uzavřena.
(2) U srážek ze mzdy prováděných podle § 147 odst. 1 písm. c), d) a e) se řídí
pořadí dnem, kdy bylo započato s prováděním srážek.
(3) U srážek ze mzdy podle § 146 písm. c) se řídí pořadí dnem, kdy zaměstnanec
vyslovil souhlas s prováděním srážek.
(4) Jestliže zaměstnanec nastoupí do zaměstnání u jiného zaměstnavatele,
zůstává pořadí, které získaly pohledávky podle odstavce 1, zachováno i u nového
zaměstnavatele (plátce mzdy nebo platu). Nový zaměstnavatel (plátce mzdy nebo
platu) začne provádět srážky dnem, ve kterém se od zaměstnance, dosavadního
zaměstnavatele (plátce mzdy nebo platu) nebo oprávněného dozví, že byly
prováděny srážky ze mzdy a pro jaké pohledávky; totéž platí i v případě podle
odstavce 2, pokud v dohodě o srážkách ze mzdy nebyl tento účinek výslovně
vyloučen.
§ 150
Zaměstnavatel eviduje údaje, jimiž jsou jméno, popřípadě jména a příjmení,
adresa, jde-li o fyzickou osobu, název a sídlo, jde-li o právnickou osobu, a
písemnosti týkající se prováděných srážek ze mzdy, a to po stejnou dobu jako
ostatní údaje a doklady týkající se mzdy nebo platu56).
ČÁST SEDMÁ
NÁHRADA VÝDAJŮ V SOUVISLOSTI S VÝKONEM PRÁCE
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ O NÁHRADÁCH POSKYTOVANÝCH
ZAMĚSTNANCI V SOUVISLOSTI S VÝKONEM PRÁCE
§ 151
Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnanci, není-li v tomto zákoně dále
stanoveno jinak, náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem
práce, v rozsahu a za podmínek stanovených v této části.
§ 152
Cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní
náhrady, se rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci při
a) pracovní cestě (§ 42),
b) cestě mimo pravidelné pracoviště,
c) mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě
výkonu práce nebo pravidelného pracoviště,
d) přeložení (§ 43),
e) dočasném přidělení (§ 43a),
f) přijetí do zaměstnání v pracovním poměru,
g) výkonu práce v zahraničí.
§ 153
(1) Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad,
zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů,
způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel; přitom přihlíží
k oprávněným zájmům zaměstnance.
(2) Jestliže jsou vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na cestovní náhrady
a jejich výši nezpochybnitelné, předchozí písemná forma určení podmínek se
nevyžaduje, netrvá-li na ní zaměstnanec.
§ 154
Zahraniční pracovní cestou se rozumí cesta konaná mimo území České
republiky. Dobou rozhodnou pro vznik práva zaměstnance na náhradu
cestovních výdajů v cizí měně je doba přechodu státní hranice České republiky,
kterou oznámí zaměstnanec zaměstnavateli, nebo doba odletu z České republiky
a příletu do České republiky při letecké přepravě.
§ 155
(1) Cestovní náhrady je možné zaměstnanci, který koná pro zaměstnavatele
práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, poskytnout
pouze v případě, že bylo sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného
pracoviště zaměstnance.
(2) Má-li zaměstnanec podle dohody o provedení práce vykonat pracovní úkol v
místě mimo obec bydliště, má právo na cestovní náhrady, bylo-li jejich
poskytnutí sjednáno, i když není sjednáno místo pravidelného pracoviště.
HLAVA II
POSKYTNUTÍ CESTOVNÍCH NÁHRAD ZAMĚSTNANCI ZAMĚSTNAVATELE,
KTERÝ NENÍ UVEDEN V § 109 ODST. 3
Díl 1
Cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště
§ 156
Druhy cestovních náhrad
(1) Zaměstnavatel uvedený v této hlavě je povinen za podmínek stanovených v
této hlavě poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě náhradu
a) jízdních výdajů,
b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
c) výdajů za ubytování,
d) zvýšených stravovacích výdajů (dále jen "stravné"),
e) nutných vedlejších výdajů.
(2) Pro účely poskytování cestovních náhrad se za pracovní cestu považuje i
cesta uvedená v § 152 písm. b) a c).
(3) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytovat i další náhrady výdajů, za
cestovní náhrady se však považují pouze ty, které byly poskytnuty v souladu s §
152.
Náhrada jízdních výdajů
§ 157
(1) Náhrada jízdních výdajů za použití určeného hromadného dopravního
prostředku dálkové přepravy a taxislužby přísluší zaměstnanci v prokázané výši.
(2) Použije-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele místo určeného
hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy jiný dopravní prostředek,
včetně silničního motorového vozidla, s výjimkou vozidla poskytnutého
zaměstnavatelem, přísluší mu náhrada jízdních výdajů ve výši odpovídající ceně
jízdného za určený hromadný dopravní prostředek.
(3) Použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele silniční motorové vozidlo, s
výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu za každý 1 km jízdy
základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu.
(4) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí nejméně u
a) jednostopých vozidel a tříkolek 1,00 Kč,
b) osobních silničních motorových vozidel 3,70 Kč.
při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu zaměstnavatel sazbu
základní náhrady za 1 km jízdy zvýší nejméně o 15 %. Tato sazba základní
náhrady se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem
vydaným podle § 189.
(5) Základní náhrada u nákladních automobilů, autobusů nebo traktorů přísluší
zaměstnanci nejméně ve výši dvojnásobku sazby stanovené v odstavci 4 písm. b).
§ 158
(1) Nebyla-li výše sazby základní náhrady sjednána nebo určena
zaměstnavatelem před vysláním zaměstnance na pracovní cestu, přísluší
zaměstnanci sazba základní náhrady podle § 157 odst. 4 a 5.
(2) Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem
ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty.
(3) Cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kterého
je patrná souvislost s pracovní cestou. Prokazuje-li zaměstnanec cenu pohonné
hmoty více doklady o jejím nákupu, ze kterých je patrná souvislost s pracovní
cestou, vypočítá se cena pohonné hmoty pro určení výše náhrady aritmetickým
průměrem zaměstnancem prokázaných cen. Jestliže zaměstnanec hodnověrným
způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel
pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou
prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189.
(4) Spotřebu pohonné hmoty silničního motorového vozidla vypočítá
zaměstnavatel z údajů o spotřebě uvedených v technickém průkazu použitého
vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předložit. Jestliže
technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada
výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže
technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců. Při
určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro
kombinovaný provoz podle norem Evropské unie. Není-li tento údaj v
technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty
vozidla aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených.
§ 159
(1) Náhrada jízdních výdajů za použití místní hromadné dopravy v souladu s
určenými podmínkami pracovní cesty přísluší zaměstnanci v prokázané výši; tato
náhrada náleží zaměstnanci i vedle náhrad podle § 157 odst. 1 až 3.
(2) Při poskytnutí náhrady jízdních výdajů za použití místní hromadné dopravy
při pracovních cestách v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno místo výkonu
práce, zaměstnavatel poskytne tuto náhradu ve výši odpovídající ceně jízdného
platné v době konání pracovní cesty, aniž by zaměstnanec musel jízdní výdaje
prokazovat. Náhrada jízdních výdajů zaměstnanci nepřísluší, pokud
zaměstnavatel zajistí zaměstnanci použití místní hromadné dopravy způsobem,
na který zaměstnanec finančně nepřispívá.
§ 160
Za použití dopravního prostředku po ukončení předem dohodnutého přerušení
pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance, po kterém již nenásleduje výkon
práce, je povinen zaměstnavatel uhradit zaměstnanci náhradu jízdních výdajů
pouze do výše, která by náležela zaměstnanci v případě, že by k přerušení
pracovní cesty nedošlo. Obdobně se postupuje při předem dohodnutém přerušení
pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance před výkonem práce.
§ 161
Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny
(1) Trvá-li pracovní cesta déle než 7 kalendářních dnů, přísluší zaměstnanci
náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny do jeho bydliště nebo do jiného
předem dohodnutého místa pobytu člena rodiny a zpět ve výši a za shodných
podmínek jako v § 157 až 160 s tím, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci
náhradu jízdních výdajů nejvýše v částce odpovídající jízdním výdajům do místa
výkonu práce nebo pravidelného pracoviště anebo bydliště na území České
republiky. Za limitující se přitom považuje částka, která je pro zaměstnance
nejvýhodnější.
(2) Při použití letecké přepravy hradí zaměstnavatel zaměstnanci jízdní výdaje k
návštěvě člena rodiny pouze ve výši odpovídající ceně jízdného silničního nebo
železničního dopravního prostředku dálkové přepravy, který určí zaměstnavatel.
Ustanovení odstavce 1 platí i zde.
(3) Náhradu jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny poskytne zaměstnavatel
nejdéle v průběhu čtvrtého týdne od počátku pracovní cesty nebo od minulé
návštěvy člena rodiny, pokud se se zaměstnancem nedohodne na době kratší.
§ 162
Náhrada výdajů za ubytování
(1) Zaměstnanci přísluší náhrada výdajů za ubytování, které vynaložil v souladu
s podmínkami pracovní cesty, a to ve výši, kterou zaměstnavateli prokáže. Po
dobu návštěvy člena rodiny hradí zaměstnavatel zaměstnanci prokázané výdaje
za ubytování pouze v případě, že si je musel zaměstnanec vzhledem k podmínkám
pracovní cesty nebo ubytovacích služeb zachovat.
(2) Po dobu předem dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně
zaměstnance není zaměstnavatel povinen zaměstnanci náhradu výdajů za
ubytování poskytnout, i když musel po tuto dobu zaměstnanec s ohledem na
podmínky pracovní cesty nebo ubytovací služby výdaje za ubytování uhradit.
§ 163
Stravné
(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné
nejméně ve výši
a) 67 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 102 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 160 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Tato výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním
předpisem vydaným podle § 189.
(2) Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má
charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně
nepřispívá (dále jen „bezplatné jídlo"), přísluší zaměstnanci stravné snížené za
každé bezplatné jídlo až o hodnotu
a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18
hodin,
c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
(3) Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance na
pracovní cestu vyšší stravné, než je stanovené v odstavci 1, přísluší zaměstnanci
stravné podle odstavce 1. Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním
zaměstnance nižší hodnotu snížení stravného, přísluší zaměstnanci stravné
snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou v odstavci 2.
(4) Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od
odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to
pro zaměstnance výhodnější.
(5) Po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení
pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance stravné zaměstnanci nepřísluší.
Doba rozhodná pro právo na stravné před návštěvou člena rodiny nebo
dohodnutým přerušením pracovní cesty končí ukončením výkonu práce, nebo
jiným předem dohodnutým způsobem, a po návštěvě člena rodiny nebo přerušení
pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance začíná současně se začátkem
výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem.
(6) Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště, které je
odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přísluší mu
stravné pouze za cestu do místa jeho bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v
tomto místě.
(7) Důvody pro neposkytnutí stravného stanovené v odstavcích 5 a 6 je zakázáno
rozšiřovat.
§ 164
Náhrada nutných vedlejších výdajů
Zaměstnanci přísluší náhrada nutných vedlejších výdajů, které mu vzniknou v
přímé souvislosti s pracovní cestou, a to ve výši, kterou zaměstnavateli prokáže.
Nemůže-li zaměstnanec výši výdajů prokázat, přísluší mu náhrada odpovídající
ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty.
Díl 2
Náhrady při přeložení a dočasném přidělení
§ 165
(1) Je-li zaměstnanec přeložen nebo dočasně přidělen k jinému zaměstnavateli
do jiného místa výkonu práce, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, které je
současně odlišné od bydliště zaměstnance, přísluší mu náhrady ve výši a za
podmínek stanovených v § 157 až 164. Jestliže se zaměstnanec denně vrací do
bydliště, doba strávená v tomto místě se nezapočítává do doby rozhodné pro
poskytování stravného.
(2) Zaměstnanci, který pobírá stravné podle odstavce 1 a je v téže době vyslán
na pracovní cestu mimo místo přeložení nebo dočasného přidělení, přísluší
stravné, které je pro zaměstnance výhodnější. Ostatní cestovní náhrady přísluší
zaměstnanci jako při pracovní cestě.
Díl 3
Cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě
§ 166
Druhy cestovních náhrad
(1) Zaměstnavatel je povinen za podmínek dále stanovených poskytnout
zaměstnanci stravné ve výši a za podmínek stanovených v § 163, s výjimkou
odstavce 4, a náhradu
a) jízdních výdajů,
b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
c) výdajů za ubytování,
d) stravovacích výdajů v cizí měně (dále jen "zahraniční stravné"),
e) nutných vedlejších výdajů.
(2) Zaměstnavatel může při zahraniční pracovní cestě poskytnout zaměstnanci i
další cestovní náhrady.
§ 167
Náhrada jízdních výdajů
Náhrada jízdních výdajů přísluší zaměstnanci ve výši a za podmínek stanovených
v § 157 až 160 s tím, že náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu v cizí měně
a doložené ceně je povinen uhradit pouze za kilometry ujeté mimo území České
republiky. Nemá-li z vážných důvodů zaměstnanec doklad o nákupu pohonné
hmoty mimo území České republiky, může mu zaměstnavatel poskytnout náhradu
za spotřebovanou pohonnou hmotu v cizí měně i na základě jeho prohlášení o
skutečně vynaložené ceně pohonné hmoty a důvodech jejího nedoložení.
§ 168
Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny
Trvá-li zahraniční pracovní cesta déle než 1 měsíc a byla-li návštěva člena
rodiny zaměstnavatelem sjednána nebo určena před vysláním zaměstnance na
zahraniční pracovní cestu, přísluší zaměstnanci náhrada jízdních výdajů k
návštěvě člena rodiny do jeho bydliště, nebo do jiného předem dohodnutého
místa pobytu člena rodiny a zpět podle § 167, nejvýše však v částce odpovídající
jízdním výdajům do místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště anebo
bydliště zaměstnance na území České republiky. Za limitní se přitom považuje
částka, která je pro zaměstnance nejvýhodnější.
§ 169
Náhrada výdajů za ubytování
Zaměstnanci přísluší náhrada výdajů za ubytování, které vynaložil v souladu s
podmínkami zahraniční pracovní cesty, a to podle § 162.
§ 170
Zahraniční stravné
(1) Zaměstnanci přísluší při zahraniční pracovní cestě zahraniční stravné v cizí
měně ve výši a za podmínek dále stanovených.
(2) Sjedná-li zaměstnavatel nebo určí před vysláním zaměstnance na zahraniční
pracovní cestu základní sazbu zahraničního stravného, musí tato základní sazba
činit v celých měnových jednotkách, s přihlédnutím k podmínkám zahraniční
pracovní cesty a způsobu stravování, nejméně 75 % a u členů posádek plavidel
vnitrozemské plavby nejméně 50 % základní sazby zahraničního stravného
stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem vydaným podle §
189. Jestliže zaměstnavatel nepostupuje podle věty první, určí zaměstnanci
zahraniční stravné z výše základní sazby zahraničního stravného stanovené
prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189. Výši zahraničního
stravného určí zaměstnavatel ze základní sazby zahraničního stravného sjednané
nebo stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce
času.
(3) Zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši základní sazby podle
odstavce 2, jestliže doba strávená mimo území České republiky trvá v
kalendářním dni déle než 18 hodin. Trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše
však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši
dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby
zahraničního stravného, trvá-li doba strávená mimo území České republiky 12
hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud
zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na stravné podle §
163 nebo § 176. Trvá-li doba strávená mimo území České republiky méně než 1
hodinu, zahraniční stravné se neposkytuje.
(4) Doby strávené mimo území České republiky, které trvají 1 hodinu a déle při
více zahraničních pracovních cestách v jednom kalendářním dni, se pro účely
zahraničního stravného sčítají. Doby, za které nevznikne zaměstnanci právo na
zahraniční stravné, se připočítávají k době rozhodné pro poskytnutí stravného
podle § 163.
(5) Bylo-li zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty poskytnuto bezplatné
jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné ve výši základní sazby snížené za
každé bezplatné jídlo až o hodnotu
a) 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši
základní sazby,
b) 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové
výši základní sazby,
c) 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní
sazby.
Nesjedná-li zaměstnavatel nižší hodnotu snížení zahraničního stravného, nebo ji
neurčí před vysláním zaměstnance na zahraniční pracovní cestu, přísluší
zaměstnanci zahraniční stravné snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou ve větě
první.
(6) Po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení
zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance zahraniční stravné
zaměstnanci nepřísluší. Doba rozhodná pro právo na zahraniční stravné před
návštěvou člena rodiny nebo dohodnutým přerušením zahraniční pracovní cesty
z důvodu na straně zaměstnance končí ukončením výkonu práce, nebo jiným
předem dohodnutým způsobem, a po návštěvě člena rodiny nebo přerušení
zahraniční pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance začíná současně se
začátkem výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem.
(7) Je-li zaměstnanec vyslán na zahraniční pracovní cestu do svého bydliště,
přísluší mu stravné a zahraniční stravné pouze za cestu do bydliště a zpět, za
cesty k výkonu práce a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.
(8) Důvody pro neposkytnutí zahraničního stravného stanovené v odstavcích 6 a
7 je zakázáno rozšiřovat.
§ 171
Náhrada nutných vedlejších výdajů
Zaměstnanci přísluší náhrada nutných vedlejších výdajů podle § 164.
Díl 4
Náhrady při výkonu práce v zahraničí
§ 172
Bylo-li sjednáno místo výkonu práce, popřípadě i pravidelné pracoviště mimo
území České republiky, přísluší zaměstnanci za dny první cesty z České republiky
do místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště a zpět cestovní náhrady
jako při zahraniční pracovní cestě. Jestliže se zaměstnancem cestuje se
souhlasem zaměstnavatele i člen rodiny, přísluší zaměstnanci i náhrada
prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly
tomuto členu rodiny.
HLAVA III
POSKYTNUTÍ CESTOVNÍCH NÁHRAD ZAMĚSTNANCI ZAMĚSTNAVATELE,
KTERÝ JE UVEDEN V § 109 ODST. 3
Díl 1
Obecná ustanovení
§ 173
Zaměstnavatel uvedený v této hlavě poskytne zaměstnanci cestovní náhrady ve
výši a za podmínek stanovených v této hlavě. Jiné nebo vyšší cestovní náhrady
nesmí zaměstnavatel zaměstnanci poskytovat.
§ 174
Při poskytování cestovních náhrad postupuje zaměstnavatel podle části sedmé
hlavy II, s dále stanovenými odchylkami.
Díl 2
Odchylky při poskytnutí cestovních náhrad při pracovní cestě
§ 175
Náhrada jízdních výdajů
Sazba základní náhrady stanovená v § 157 odst. 4 a 5 je pro zaměstnavatele
závazná a nemůže ji sjednat nebo před pracovní cestou určit odchylně.
§ 176
Stravné
(1) Při poskytnutí stravného se § 163 odst. 1 až 3 nepoužijí. Zaměstnanci přísluší
za každý kalendářní den pracovní cesty stravné ve výši
a) 67 Kč až 80 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 102 Kč až 123 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18
hodin,
c) 160 Kč až 191 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Tato výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním
předpisem vydaným podle § 189.
(2) Znemožní-li zaměstnavatel vysláním na pracovní cestu, která trvá méně než 5
hodin, zaměstnanci se stravovat obvyklým způsobem, může mu poskytnout
stravné až do výše stravného podle odstavce 1 písm. a).
(3) Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto bezplatné jídlo, přísluší
zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo o hodnotu
a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18
hodin,
c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
(4) Stravné zaměstnanci nepřísluší, pokud mu během pracovní cesty, která trvá
a) 5 až 12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla,
b) 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.
(5) Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance na
pracovní cestu výši stravného, přísluší zaměstnanci stravné ve výši dolní sazby
rozpětí podle odstavce 1.
Díl 3
Náhrada při přijetí a přeložení
§ 177
(1) Je-li zaměstnavatelem sjednáno, popřípadě vnitřním předpisem stanoveno
poskytnutí náhrady při přijetí do zaměstnání v pracovním poměru nebo přeložení
do jiného místa, mohou se tyto náhrady poskytovat až do výše a rozsahu podle §
165.
(2) Náhradu podle odstavce 1 může zaměstnavatel zaměstnanci poskytovat do
doby, než zaměstnanec nebo člen jeho rodiny a jiná fyzická osoba, kteří s ním žijí
v domácnosti, získají v obci místa výkonu práce přiměřený byt, nejdéle však 4
roky, a jde-li o pracovní poměr, který je sjednáván na dobu určitou, nejdéle do
skončení tohoto pracovního poměru.
§ 178
Zaměstnanci, kterému zaměstnavatel poskytuje nebo by mohl poskytovat
náhrady podle § 165 a 177 a který se přestěhuje do obce, v níž mu právo nebo
možnost poskytování těchto náhrad zanikne, může zaměstnavatel poskytnout
náhradu prokázaných
a) výdajů za přepravu bytového zařízení,
b) jízdních výdajů a jízdních výdajů člena rodiny z bydliště do nového bydliště,
c) nutných vedlejších výdajů souvisejících s přepravou bytového zařízení,
d) nezbytných nutných výdajů spojených s úpravou bytu, a to až do výše 15 000
Kč.
Díl 4
Odchylky při poskytnutí cestovních náhrad při zahraniční pracovní cestě
§ 179
(1) Při poskytování zahraničního stravného se ustanovení § 170 odst. 2 věty
první a odstavce 5 nepoužije. Zaměstnanci přísluší za každý kalendářní den
zahraniční pracovní cesty zahraniční stravné ve výši základní sazby
zahraničního stravného stanoveného prováděcím právním předpisem vydaným
podle § 189.
(2) Vedoucím organizačních složek státu a jejich zástupcům a statutárním
orgánům a jejich zástupcům je možné určit zahraniční stravné až do výše
přesahující o 15 % základní sazbu zahraničního stravného uvedenou v odstavci
1, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak57).
(3) Bylo-li zaměstnanci během zahraniční pracovní cesty v zahraničí poskytnuto
bezplatné jídlo, přísluší zaměstnanci zahraniční stravné snížené za každé
bezplatné jídlo o hodnotu
a) 70 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné v třetinové výši
základní sazby,
b) 35 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve dvoutřetinové
výši základní sazby,
c) 25 % zahraničního stravného, jde-li o zahraniční stravné ve výši základní
sazby.
(4) Zahraniční stravné zaměstnanci nepřísluší, pokud mu během zahraniční
pracovní cesty, která trvá
a) 5 až 12 hodin, byla poskytnuta 2 bezplatná jídla,
b) 12 až 18 hodin, byla poskytnuta 3 bezplatná jídla.
§ 180
Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout kapesné do výše 40 % zahraničního
stravného poskytnutého zaměstnanci podle § 170 odst. 3 a § 179 odst. 1 a 2.
Díl 5
Náhrady při výkonu práce v zahraničí
§ 181
Vedle náhrad stanovených v § 172 přísluší zaměstnanci náhrady stanovené v
prováděcím právním předpisu vydaném podle § 189. Zaměstnanci nepřísluší
stravné za dobu pracovní cesty na území České republiky a zahraniční stravné v
zemi výkonu práce nebo pravidelného pracoviště.
HLAVA IV
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O CESTOVNÍCH NÁHRADÁCH
§ 182
Paušalizace cestovních náhrad
(1) Při sjednání paušální měsíční nebo denní částky cestovní náhrady, popřípadě
při jejím stanovení vnitřním předpisem nebo individuálním písemným určením se
vychází z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování cestovních náhrad
skupině zaměstnanců nebo zaměstnanci, z výše cestovních náhrad a z
očekávaných průměrných výdajů této skupiny zaměstnanců nebo tohoto
zaměstnance. Současně se určí způsob krácení paušální částky za dobu, kdy
zaměstnanec nevykonává práci.
(2) Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen předložit mu k nahlédnutí
doklady, na jejichž základě byla paušální částka určena.
§ 183
Záloha na cestovní náhrady a její vyúčtování
(1) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci zúčtovatelnou zálohu až
do předpokládané výše cestovních náhrad, pokud se se zaměstnancem
nedohodne, že záloha nebude poskytnuta.
(2) Při zahraniční pracovní cestě může zaměstnavatel po dohodě se
zaměstnancem poskytnout zálohu v cizí měně nebo její část též cestovním šekem
nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může se
zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy na zahraniční stravné v české
měně nebo v jiné než v prováděcím právním předpisu vydaném podle § 189
stanovené cizí měně pro příslušný stát, pokud je k této měně Českou národní
bankou vyhlašován kurz. Při určení výše zahraničního stravného v dohodnuté
měně se nejprve zjistí korunová hodnota zahraničního stravného, která se
přepočítá na dohodnutou měnu. Pro určení korunové hodnoty zahraničního
stravného a částky zahraničního stravného v dohodnuté měně se použijí kurzy
vyhlášené Českou národní bankou a platné v den vyplacení zálohy.
(3) Jestliže se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné době, je
zaměstnanec povinen do 10 pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty nebo
jiné skutečnosti zakládající právo na cestovní náhradu předložit zaměstnavateli
písemné doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad a vrátit
nevyúčtovanou zálohu. Částka, kterou má zaměstnanec zaměstnavateli vrátit v
české měně, se zaokrouhlí na celé koruny směrem nahoru.
(4) Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě vyšší,
než činí právo zaměstnance, vrací zaměstnanec zaměstnavateli ve měně, kterou
mu zaměstnavatel poskytl, nebo ve měně, na kterou zaměstnanec tuto měnu v
zahraničí směnil, anebo v české měně. Částku, o kterou byla poskytnutá záloha
při zahraniční pracovní cestě nižší, než činí právo zaměstnance, doplácí
zaměstnavatel zaměstnanci v české měně, pokud se nedohodnou jinak. Při
vyúčtování zálohy použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený kurz, kterým
byla poskytnutá měna v zahraničí směněna na jinou měnu, a kurzy uvedené v
odstavci 2.
(5) Nedohodnou-li se smluvní strany na jiné době, je zaměstnavatel povinen do
10 pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů zaměstnancem
provést vyúčtování cestovních náhrad a uspokojit jeho práva. Částka, kterou má
zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout v české měně, se zaokrouhlí na celé
koruny směrem nahoru.
§ 184
Při poskytování cestovních náhrad, na které nebyla poskytnuta záloha, se
přiměřeně použije § 183 s tím, že pro přepočet měn se použijí kurzy vyhlášené
Českou národní bankou a platné v den nástupu zahraniční pracovní cesty.
§ 185
Požaduje-li se pro poskytnutí cestovních náhrad prokázání příslušných výdajů, a
zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout tuto náhradu v
jím uznané výši, která odpovídá určeným podmínkám, pokud tento zákon
nestanoví jinak (§ 158 odst. 3).
§ 186
Zaměstnanec je povinen bez zbytečného odkladu oznámit zaměstnavateli změnu
skutečnosti, která je rozhodná pro poskytnutí cestovní náhrady.
§ 187
Za člena rodiny zaměstnance se pro účely poskytování cestovních náhrad, s
výjimkou § 177 odst. 2, považuje jeho manžel, partner51a), vlastní dítě,
osvojenec, dítě svěřené zaměstnanci do pěstounské péče nebo do výchovy, vlastní
rodiče, osvojitel, opatrovník a pěstoun. Jiná fyzická osoba je postavena na roveň
člena rodiny pouze za předpokladu, že žije se zaměstnancem v domácnosti.
§ 188
Cestovní náhrady poskytované podle mezinárodní smlouvy nebo na základě
dohod o vzájemné výměně zaměstnanců se zahraničním zaměstnavatelem
(1) Zaměstnanci, který je vyslán na zahraniční pracovní cestu, a po tuto dobu mu
přísluší podle mezinárodní smlouvy náhrada cestovních výdajů nebo náhrada
obdobných výdajů v nižší výši než podle této části, poskytne zaměstnavatel
cestovní náhradu ve výši rozdílu mezi právem podle této části a náhradou
poskytovanou podle mezinárodní smlouvy.
(2) Zaměstnanci, který je vyslán na zahraniční pracovní cestu, a po tuto dobu mu
přísluší podle mezinárodní smlouvy náhrada cestovních výdajů nebo náhrada
obdobných výdajů ve stejné nebo vyšší výši než podle této části, zaměstnavatel
cestovní náhrady podle této části neposkytne.
(3) Náhrady cestovních výdajů nebo náhrady obdobných výdajů, které jsou
zaměstnanci poskytovány podle mezinárodní smlouvy, se považují za cestovní
náhrady poskytované podle této části.
(4) Jestliže zaměstnavatel sjedná v dohodě o vzájemné výměně zaměstnanců, že
bude zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky poskytovat
stravné, je povinen jej poskytovat nejméně ve výši horní hranice stravného
stanovené v § 176 odst. 1. Zaměstnavatel uvedený v části sedmé hlavě III může
poskytovat stravné zahraničnímu zaměstnanci až do výše dvojnásobku stravného
stanoveného ve větě první a kapesné až do výše 40 % takto sjednaného nebo
určeného stravného.
§ 189
Zmocňovací ustanovení
(1) V pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo práce a sociálních věcí
vyhláškou
a) mění sazbu základní náhrady za používání silničních motorových vozidel
stanovenou v § 157 odst. 4,
b) mění stravné stanovené v § 163 odst. 1 a § 176 odst. 1,
c) stanoví průměrnou cenu pohonných hmot,
a to podle údajů Českého statistického úřadu o cenách vozidel, o cenách jídel a
nealkoholických nápojů ve veřejném stravování a o cenách pohonných hmot.
(2) V mimořádném termínu Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví
vyhláškou sazbu základní náhrady za používání silničních motorových vozidel,
stravné nebo průměrnou cenu pohonných hmot, jakmile se podle údajů Českého
statistického úřadu některá z cen uvedených v odstavci 1 ode dne účinnosti
tohoto zákona, nebo ode dne účinnosti poslední úpravy obsažené ve vyhlášce,
zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.
(3) Stravné se zaokrouhluje na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od
50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazba základní náhrady a průměrné ceny
pohonných hmot se zaokrouhlují na desetihaléře směrem nahoru.
(4) V pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo financí vyhláškou stanoví
výši základních sazeb zahraničního stravného v celých měnových jednotkách
příslušné cizí měny, a to na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí
vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a
nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní
třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a
Latinské Ameriky, a s využitím statistických údajů mezinárodních institucí.
(5) V mimořádném termínu Ministerstvo financí upraví vyhláškou výši základní
sazby zahraničního stravného, jakmile se cena uvedená v odstavci 4 a kurz
stanovené cizí měny od poslední úpravy zvýší nebo sníží alespoň o 20 %.
(6) Vláda stanoví nařízením pro zaměstnance, se kterými sjedná zaměstnavatel
uvedený v části sedmé hlavě III místo výkonu práce, popřípadě i pravidelné
pracoviště, mimo území České republiky, náhradu
a) zvýšených životních nákladů,
b) zvýšených vybavovacích výdajů,
c) jízdních výdajů a výdajů za ubytování při některých cestách do České
republiky a zpět,
d) výdajů spojených s přepravou osobních věcí.
HLAVA V
NÁHRADA ZA OPOTŘEBENÍ VLASTNÍHO NÁŘADÍ, ZAŘÍZENÍ A
PŘEDMĚTŮ POTŘEBNÝCH PRO VÝKON PRÁCE
§ 190
(1) Sjedná-li zaměstnavatel, popřípadě vnitřním předpisem stanoví nebo
individuálně písemně určí podmínky, výši a způsob poskytnutí náhrad za
opotřebení vlastního nářadí, zařízení nebo jiných předmětů potřebných k výkonu
práce zaměstnance, poskytuje mu tuto náhradu za dohodnutých, stanovených
nebo určených podmínek.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na používání motorového vozidla, u
kterého se poskytování náhrad řídí § 157 až 160.
ČÁST OSMÁ
PŘEKÁŽKY V PRÁCI
HLAVA I
PŘEKÁŽKY V PRÁCI NA STRANĚ ZAMĚSTNANCE
Díl 1
Důležité osobní překážky
§ 191
Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu
jeho dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštních právních předpisů58), po
dobu karantény nařízené podle zvláštního právního předpisu59), po dobu
mateřské nebo rodičovské dovolené, po dobu ošetřování dítěte mladšího než 10
let nebo jiného člena domácnosti v případech podle § 39 zákona o nemocenském
pojištění a po dobu péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených v § 39
zákona o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se fyzická osoba, která o
dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních
služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní dobu zaměstnance, a proto
nemůže o dítě pečovat.
Náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní
poměr při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě)
§ 192
(1) Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla
nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od
1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání
dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve
dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné
pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na
nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období
uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou
pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci
náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých
dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o
nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne
vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského61); náhrada mzdy
nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti,
nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn. Vznikla-
li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již
odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna 2012
do 31. prosince 2013 období 21 kalendářních dnů dočasné pracovní
neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím
kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů a v období od
1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů trvání
dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské62) nebo
peněžitá pomoc v mateřství63), náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li
zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na
náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně
náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci.
(2) Náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného
výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný
výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ
pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění64), s tím, že pro účely této
úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského
pojištění64a) vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem
nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo
právo na náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 1, také právo na mzdu nebo
plat za část pracovní doby, přísluší mu za tento den jen poměrný díl náhrady
mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží
mzda nebo plat.
(3) Dohodnutá nebo vnitřním předpisem stanovená výše náhrady mzdy nebo
platu i za dobu uvedenou v odstavci 1 části věty druhé za středníkem nebo nad
výši uvedenou v odstavci 2 větě první nesmí převýšit průměrný výdělek (§ 356
odst. 1).
(4) Náhrada mzdy nebo platu stanovená podle odstavců 2 a 3 musí být snížena o
50 %, jde-li o případy, kdy je podle předpisů o nemocenském pojištění nárok na
nemocenské v poloviční výši65).
(5) Porušil-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů a v období od
1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů
dočasné pracovní neschopnosti povinnosti uvedené v odstavci 6 větě první, které
jsou součástí režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, může zaměstnavatel
se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy nebo platu
snížit nebo neposkytnout. Náhrada mzdy nebo platu nesmí být snížena nebo
neposkytnuta, jestliže byla pro totéž porušení režimu dočasně práce
neschopného pojištěnce dána zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. h).
(6) Zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán
dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů a v
období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních
dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce
neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost stanovenou zvláštním právním
předpisem66) zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených
vycházek. Zaměstnavatel je povinen v případě zjištění porušení povinnosti
uvedené ve větě první zaměstnancem vyhotovit o kontrole písemný záznam s
uvedením skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu; stejnopis tohoto
záznamu je zaměstnavatel povinen doručit zaměstnanci, který tento režim
porušil, okresní správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa pobytu
zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti67) a ošetřujícímu lékaři
dočasně práce neschopného zaměstnance. Zaměstnavatel je oprávněn požádat
ošetřujícího lékaře, který stanovil zaměstnanci režim dočasně práce
neschopného pojištěnce, o sdělení tohoto režimu v rozsahu, který je
zaměstnavatel oprávněn kontrolovat, a o zhodnocení zaměstnavatelem zjištěných
případů porušení tohoto režimu. Zaměstnanec je povinen umožnit zaměstnavateli
kontrolu dodržování svých povinností uvedených ve větě první.
§ 193
Náhrada mzdy nebo platu přísluší na základě dokladů stanovených pro uplatnění
nároku na nemocenské a musí být vyplacena v nejbližším pravidelném termínu
výplaty mzdy nebo platu po předložení těchto dokladů. Zaměstnavatel je povinen
určit, do kdy nejpozději před výplatním termínem musí být předloženy doklady
pro poskytnutí náhrady mzdy nebo platu, aby tato náhrada mohla být v tomto
výplatním termínu vyplacena.
§ 194
Zaměstnanci, který pracuje na základě dohody o provedení práce nebo dohody o
pracovní činnosti, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1.
ledna 2012 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání
dočasné pracovní neschopnosti (karantény) náhrada odměny z dohody za
podmínek stanovených v § 192 a 193. Pro účely poskytování této náhrady platí
pro zaměstnance, který pracuje na základě dohody o provedení práce nebo
dohody o pracovní činnosti, zaměstnavatelem stanovené rozvržení týdenní
pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel povinen pro tyto účely předem
určit.
Mateřská a rodičovská dovolená
§ 195
Mateřská dovolená
(1) V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě přísluší zaměstnankyni
mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň 2 nebo více dětí,
přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů.
(2) Mateřskou dovolenou zaměstnankyně nastupuje zpravidla od počátku šestého
týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne
před tímto dnem.
(3) Vyčerpá-li zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než 6
týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, přísluší mateřská dovolená
ode dne jejího nástupu až do uplynutí doby stanovené v odstavci 1. Vyčerpá-li
však zaměstnankyně z mateřské dovolené před porodem méně než 6 týdnů z
jiného důvodu, přísluší jí mateřská dovolená ode dne porodu jen do uplynutí 22
týdnů, popřípadě 31 týdnů, jde-li o zaměstnankyni, která porodila zároveň 2
nebo více dětí.
(4) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, přísluší zaměstnankyni mateřská dovolená po
dobu 14 týdnů.
(5) Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší než 14
týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena (§ 198 odst. 2) před
uplynutím 6 týdnů ode dne porodu.
§ 196
Rodičovská dovolená
K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni a
zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená
přísluší matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a
to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3
let.
§ 197
Mateřská a rodičovská dovolená při převzetí dítěte
(1) Právo na mateřskou a rodičovskou dovolenou má též zaměstnankyně nebo
zaměstnanec, kteří převzali dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě
rozhodnutí příslušného orgánu, nebo dítě, jehož matka zemřela; rozhodnutím
příslušného orgánu se rozumí rozhodnutí, které se považuje za rozhodnutí o
svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů pro účely státní sociální
podpory68).
(2) Mateřská dovolená podle odstavce 1 přísluší zaměstnankyni ode dne převzetí
dítěte po dobu 22 týdnů, a převzala-li zaměstnankyně 2 nebo více dětí, po dobu
31 týdnů, nejdéle však do dne, kdy dítě dosáhne věku 1 roku.
(3) Rodičovská dovolená podle odstavce 1 přísluší ode dne převzetí dítěte až do
dne, kdy dítě dosáhne věku 3 let; zaměstnankyni, která čerpala mateřskou
dovolenou podle odstavce 2, rodičovská dovolená přísluší až po skončení této
mateřské dovolené. Bylo-li dítě převzato po dosažení věku 3 let, nejdéle však do
7 let jeho věku, přísluší rodičovská dovolená po dobu 22 týdnů. Při převzetí
dítěte před dosažením věku 3 let tak, že by doba 22 týdnů uplynula po dosažení 3
let věku, rodičovská dovolená přísluší do uplynutí 22 týdnů ode dne převzetí
dítěte.
§ 198
Společné ustanovení o mateřské a rodičovské dovolené
(1) Mateřskou a rodičovskou dovolenou jsou zaměstnankyně a zaměstnanec
oprávněni čerpat současně.
(2) Jestliže dítě bylo ze zdravotních důvodů převzato do péče kojeneckého nebo
jiného léčebného ústavu a zaměstnanec nebo zaměstnankyně zatím nastoupí do
práce, přeruší se tímto nástupem mateřská nebo rodičovská dovolená; její
nevyčerpaná část přísluší ode dne opětovného převzetí dítěte z ústavu do své
péče, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let.
(3) Jestliže se zaměstnankyně nebo zaměstnanec přestane starat o dítě, a dítě
bylo z toho důvodu svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči
rodičů, jakož i zaměstnankyni nebo zaměstnanci, jejichž dítě je v dočasné péči
kojeneckého, popřípadě obdobného ústavu z jiných než zdravotních důvodů,
nepřísluší mateřská nebo rodičovská dovolená po dobu, po kterou o dítě
nepečují.
(4) Jestliže dítě zemře v době, kdy je zaměstnankyně na mateřské nebo
rodičovské dovolené nebo zaměstnanec na rodičovské dovolené, přísluší
mateřská nebo rodičovská dovolená ještě po dobu 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte,
nejdéle do dne, kdy by dítě dosáhlo věku 1 roku.
Jiné důležité osobní překážky v práci
§ 199
(1) Nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné důležité osobní překážky v práci
týkající se jeho osoby, než jsou uvedeny v § 191, je zaměstnavatel povinen
poskytnout mu nejméně ve stanoveném rozsahu pracovní volno a ve stanovených
případech i náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 2. Náhrada mzdy nebo
platu přísluší ve výši průměrného výdělku.
(2) Vláda stanoví nařízením okruh překážek v práci podle odstavce 1, rozsah
pracovního volna, případy, ve kterých přísluší náhrada mzdy nebo platu, včetně
případného spolurozhodování odborové organizace o vyslání zaměstnanců na
pohřeb spoluzaměstnance, a to i vůči zaměstnancům, kteří nepracují na
pracovištích zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj
vykonávají práce v pracovní době, kterou si sami rozvrhují (§ 317).
(3) Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci pracovní volno za účelem vyslání
národního experta69) do orgánu nebo instituce Evropské unie, do jiné
mezinárodní vládní organizace, do mírové nebo záchranné operace anebo za
účelem humanitární pomoci v zahraničí, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy
nebo platu ve výši průměrného výdělku. O poskytnutí pracovního volna
zaměstnavatel vydá zaměstnanci písemné potvrzení, v němž uvede údaj o délce
trvání pracovního volna. Délka takto poskytnutého pracovního volna nesmí
přesáhnout dobu 4 let.
Díl 2
Překážky v práci z důvodu obecného zájmu
§ 200
Zaměstnanci od zaměstnavatele přísluší pracovní volno v nezbytně nutném
rozsahu k výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v
obecném zájmu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu. Náhrada
mzdy nebo platu od zaměstnavatele v těchto případech nepřísluší, není-li dále v
tomto zákoně stanoveno jinak, nebo není-li dohodnuto nebo vnitřním předpisem
stanoveno jinak. Zvláštní právní předpisy upravující překážky v práci z důvodu
obecného zájmu tím nejsou dotčeny.
§ 201
Výkon veřejné funkce
(1) Výkonem veřejné funkce se pro účely tohoto zákona rozumí plnění povinností
vyplývajících z funkce, která je
a) vymezena funkčním nebo časovým obdobím a
b) obsazovaná na základě přímé nebo nepřímé volby nebo jmenováním podle
zvláštních právních předpisů.
(2) Výkonem veřejné funkce je například výkon funkce poslance Poslanecké
sněmovny Parlamentu, senátora Senátu Parlamentu, člena zastupitelstva
územního samosprávného celku nebo přísedícího.
(3) Zaměstnanci, který vykonává veřejnou funkci vedle plnění povinností
vyplývajících z pracovního poměru, může být z důvodu výkonu veřejné funkce
poskytnuto pracovní volno v rozsahu nejvýše 20 pracovních dnů (směn) v
kalendářním roce, nestanoví-li jiný právní předpis jiný rozsah uvolnění.
§ 202
Výkon občanské povinnosti
O výkon občanských povinností jde zejména u svědků, tlumočníků, soudních
znalců a jiných osob předvolaných k jednání u soudu, správního úřadu, jiného
státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku, při poskytnutí
první pomoci, při opatřeních proti infekčnímu onemocnění, při poskytnutí osobní
pomoci při požární ochraně, při živelních událostech, nebo v obdobných
mimořádných případech a dále v případech, kdy je fyzická osoba povinna podle
právních předpisů osobní pomoc poskytnout.
§ 203
Jiné úkony v obecném zájmu
(1) Jiné úkony v obecném zájmu stanoví tento zákon nebo zvláštní zákon70).
(2) Pracovní volno pro jiný úkon v obecném zájmu zaměstnanci
a) přísluší s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku k výkonu
funkce člena
1. orgánu odborové organizace podle tohoto zákona,
2. rady zaměstnanců nebo volební komise podle tohoto zákona, jakož i zástupce
pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle tohoto zákona (§ 283 až
285),
3. vyjednávacího výboru nebo evropské rady zaměstnanců podle tohoto zákona
(§ 288 až 298),
4. orgánu právnické osoby voleného za zaměstnance podle zvláštního právního
předpisu71),
5. vyjednávacího výboru a člena výboru zaměstnanců podle zvláštního právního
předpisu71a).
b) přísluší k výkonu jiné odborové činnosti, zejména k účasti na schůzích,
konferencích nebo sjezdech,
c) přísluší k účasti na školení pořádaném odborovou organizací v rozsahu 5
pracovních dnů v kalendářním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody, s
náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku,
d) k činnosti dárce při odběru krve a při aferéze; přísluší pracovní volno s
náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu cesty k odběru,
odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud tyto skutečnosti zasahují do
pracovní doby v rámci 24 hodin od nástupu cesty k odběru. Pokud na cestu k
odběru, na odběr a cestu zpět nestačí 24 hodin, přísluší pracovní volno s
náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za prokázanou nezbytně
nutnou další dobu, pokud zasahuje do pracovní doby. Nedojde-li k odběru,
přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku
jen za prokázanou nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti v práci,
e) k činnosti dárce dalších biologických materiálů; přísluší pracovní volno s
náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu cesty k odběru,
odběru, cesty zpět a zotavení po odběru, pokud uvedené skutečnosti zasahují do
pracovní doby v rámci 48 hodin od nástupu cesty k odběru. Podle charakteru
odběru a zdravotního stavu dárce může lékař určit, že pracovní volno s
náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku se zkracuje nebo
prodlužuje; při prodloužení však nejvýše po dobu zasahující do pracovní doby v
rámci 96 hodin od nástupu cesty k odběru. Nedojde-li k odběru, přísluší
pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku jen za
prokázanou nezbytně nutnou dobu nepřítomnosti v práci,
f) k činnosti zaměstnance při přednášce nebo výuce včetně zkušební činnosti;
přísluší pracovní volno v rozsahu nejvýše 12 směn (pracovních dnů) v
kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně
zaměstnavatele. Kratší části jednotlivých směn, ve kterých bylo poskytnuto
pracovní volno, se sčítají,
g) k činnosti člena Horské služby a fyzické osoby, která na její výzvu a podle
jejích pokynů osobně pomáhá při záchranné akci v terénu; přísluší pracovní
volno v nezbytně nutném rozsahu,
h) k činnosti vedoucích táborů pro děti a mládež, jejich zástupců pro věci
hospodářské a zdravotní, oddílových vedoucích, vychovatelů, instruktorů,
popřípadě středních zdravotnických pracovníků v táborech pro děti a mládež;
přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše však 3 týdny v
kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně
zaměstnavatele, a za podmínky, že zaměstnanec nejméně po dobu 1 roku před
uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo s mládeží. Podmínka
soustavné a bezplatné práce se nevyžaduje, jde-li o tábory pro zdravotně
postižené děti a mládež,
i) k činnosti zprostředkovatele a rozhodce při kolektivním vyjednávání; přísluší
pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu,
j) k činnosti dobrovolného sčítacího orgánu při sčítání lidu, domů a bytů včetně
doplňujících výběrových šetření obyvatelstva; přísluší pracovní volno v nezbytně
nutném rozsahu, nejvýše 10 směn (pracovních dnů) v kalendářním roce, pokud
tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele,
k) k činnosti dobrovolného zdravotníka Červeného kříže při zajišťování
zdravotního dozoru při sportovní nebo společenské akci; přísluší pracovní volno
v nezbytně nutném rozsahu, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na
straně zaměstnavatele,
l) k činnosti při organizované zájmové tělovýchovné, sportovní nebo kulturní
akci a nezbytné přípravě na ni; přísluší pracovní volno v nezbytně nutném
rozsahu, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele.
§ 204
Pracovní volno související s brannou povinností
(1) Zaměstnanci přísluší od zaměstnavatele pracovní volno v nezbytně nutném
rozsahu, je-li zaměstnanec povinen dostavit se k příslušnému vojenskému
správnímu úřadu v souvislosti s výkonem branné povinnosti.
(2) Zaměstnanci přísluší od zaměstnavatele pracovní volno v nezbytně nutném
rozsahu rovněž po dobu, kterou potřebuje na cestu do místa povolání a dobu
výkonu vojenského cvičení nebo služby v operačním nasazení a na zotavenou,
pokud plnění jeho pracovních úkolů zasahuje do doby 24 hodin po ukončení
vojenského cvičení nebo služby v operačním nasazení.
(3) Náhradu mzdy nebo platu za pracovní volno související s brannou povinností
podle odstavce 1 hradí ve výši průměrného výdělku příslušný vojenský správní
úřad.
§ 205
Překážky v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy nebo studia
Účast na školení, jiná forma přípravy nebo studium, v nichž má zaměstnanec
získat předpoklady stanovené právními předpisy nebo požadavky nezbytné pro
řádný výkon sjednané práce, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele,
zasahuje-li do pracovní doby, je překážkou v práci na straně zaměstnance, za
kterou přísluší náhrada mzdy nebo platu (§ 232).
HLAVA II
SPOLEČNÉ USTANOVENÍ O PŘEKÁŽKÁCH V PRÁCI NA STRANĚ
ZAMĚSTNANCE
§ 206
(1) Je-li překážka v práci zaměstnanci předem známa, musí včas požádat
zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Jinak je zaměstnanec povinen
uvědomit zaměstnavatele o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez
zbytečného průtahu.
(2) Překážku v práci je zaměstnanec povinen prokázat zaměstnavateli. Ke
splnění povinnosti podle věty první jsou právnické a fyzické osoby povinny
poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost.
(3) Jestliže je podle zvláštního právního předpisu zaměstnanec uvolněn pro
překážku v práci z důvodu obecného zájmu, je právnická nebo fyzická osoba, pro
kterou byl zaměstnanec činný, popřípadě z jejíhož podnětu byl uvolněn, povinna
uhradit zaměstnavateli, u něhož byl zaměstnanec v době uvolnění v pracovním
poměru, náhradu mzdy nebo platu, která byla zaměstnanci poskytnuta, pokud se
s touto právnickou nebo fyzickou osobou nedohodl na upuštění od úhrady.
(4) Podle odstavce 3 se hradí náhrada mzdy nebo platu, kterou uvolňující
zaměstnavatel poskytl podle tohoto zákona (§ 351 až 362); neuhrazuje se
náhrada mzdy nebo platu nad rozsah stanovený tímto zákonem.
HLAVA III
PŘEKÁŽKY V PRÁCI NA STRANĚ ZAMĚSTNAVATELE
§ 207
Prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy
Nemůže-li zaměstnanec konat práci
a) pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou
nezavinil, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady
nebo jinými provozními příčinami, jde o prostoj, a nebyl-li převeden na jinou
práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 80 % průměrného
výdělku,
b) v důsledku přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo
živelní událostí a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy
nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.
Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele
§ 208
Nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele,
než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši
průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a
87).
§ 209
(1) O jinou překážku v práci na straně jiného zaměstnavatele, než uvedeného v §
109 odst. 3, jde také tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci
práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho
výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách (částečná
nezaměstnanost).
(2) Upraví-li v případech podle odstavce 1 dohoda mezi zaměstnavatelem a
odborovou organizací výši poskytované náhrady mzdy, která přísluší
zaměstnanci, musí náhrada mzdy činit nejméně 60 % průměrného výdělku;
nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena
vnitřním předpisem.
§ 210
Doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště
jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje
za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda
nebo plat nekrátí. Jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování
mzda nebo plat ušla, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného
výdělku.
ČÁST DEVÁTÁ
DOVOLENÁ
HLAVA I
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 211
Zaměstnanci, který vykonává zaměstnání v pracovním poměru, vzniká za
podmínek stanovených v této části právo na
a) dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část,
b) dovolenou za odpracované dny,
c) dodatkovou dovolenou.
HLAVA II
DOVOLENÁ ZA KALENDÁŘNÍ ROK, JEJÍ POMĚRNÁ ČÁST, VÝMĚRA
DOVOLENÉ A DOVOLENÁ ZA ODPRACOVANÉ DNY
Díl 1
Dovolená za kalendářní rok a její poměrná část
§ 212
(1) Zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž
zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, přísluší
dovolená za kalendářní rok, popřípadě její poměrná část, jestliže pracovní
poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Za odpracovaný se
považuje den, v němž zaměstnanec odpracoval převážnou část své směny; části
směn odpracované v různých dnech se nesčítají.
(2) Poměrná část dovolené činí za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého
trvání téhož pracovního poměru jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok.
(3) Poměrná část dovolené přísluší v délce jedné dvanáctiny též za kalendářní
měsíc, v němž zaměstnanec změnil zaměstnání, pokud skončení pracovního
poměru u dosavadního zaměstnavatele a vznik pracovního poměru u nového
zaměstnavatele na sebe bezprostředně navazují; zaměstnanci přísluší v takovém
případě poměrná část dovolené od nového zaměstnavatele.
(4) Byl-li zaměstnanec dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, je
povinna mu dovolenou nebo její část poskytnout právnická nebo fyzická osoba,
pro kterou je uvolněný zaměstnanec činný; tato právnická nebo fyzická osoba je
povinna mu poskytnout též tu část dovolené, kterou nevyčerpal před uvolněním.
Nevyčerpal-li zaměstnanec dovolenou před uplynutím doby uvolnění, je povinen
mu ji poskytnout uvolňující zaměstnavatel. Splnění podmínek pro vznik práva na
dovolenou se přitom posuzuje vcelku za dobu před i po uvolnění.
§ 213
(1) Výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce.
(2) Dovolená zaměstnanců zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 činí 5
týdnů v kalendářním roce.
(3) Dovolená pedagogických pracovníků47) a akademických pracovníků
vysokých škol72) činí 8 týdnů v kalendářním roce.
(4) Čerpá-li dovolenou zaměstnanec s pracovní dobou nerovnoměrně rozvrženou
na jednotlivé týdny nebo na období celého kalendářního roku, přísluší mu tolik
pracovních dnů dovolené, kolik jich podle rozvržení pracovní doby na dobu jeho
dovolené připadá v celoročním průměru.
(5) Dochází-li u zaměstnance v průběhu kalendářního roku ke změně rozvržení
pracovní doby, přísluší mu za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce
příslušného rozvržení pracovní doby.
(6) Vláda může nařízením stanovit pro zaměstnance v drážní dopravě s
nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou podle § 100 odst. 1 písm. c)
podmínky, za kterých může být poskytována dovolená v kalendářních dnech.
Díl 2
Dovolená za odpracované dny
§ 214
Zaměstnanci, jemuž nevzniklo právo na dovolenou za kalendářní rok ani na její
poměrnou část, protože nekonal v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele
práci alespoň 60 dnů, přísluší dovolená za odpracované dny v délce jedné
dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých 21 odpracovaných dnů v
příslušném kalendářním roce. Ustanovení § 212 odst. 1 věty druhé platí i zde.
HLAVA III
DODATKOVÁ DOVOLENÁ
§ 215
(1) Zaměstnanci, který pracuje u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok
pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, a zaměstnanci, který po
celý kalendářní rok koná práce zvlášť obtížné, přísluší dodatková dovolená v
délce 1 týdne. Pracuje-li zaměstnanec za podmínek uvedených ve větě první jen
část kalendářního roku, přísluší mu za každých 21 takto odpracovaných dnů
jedna dvanáctina dodatkové dovolené. Dodatková dovolená z důvodu výkonu
prací zvlášť obtížných přísluší zaměstnanci při splnění stanovených podmínek, i
když má právo na dodatkovou dovolenou z důvodu výkonu prací pod zemí při
těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol.
(2) Za zaměstnance, kteří konají práce zvlášť obtížné, se pro účely poskytování
dodatkové dovolené považují zaměstnanci, kteří
a) trvale pracují alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby u
poskytovatelů zdravotních služeb nebo na jejich pracovištích, kde se ošetřují
nemocní s nakažlivou formou tuberkulózy,
b) jsou při práci na pracovištích s infekčními materiály vystaveni přímému
nebezpečí nákazy, pokud tuto práci vykonávají alespoň v rozsahu poloviny
stanovené týdenní pracovní doby,
c) jsou při práci vystaveni nepříznivým účinkům ionizujícího záření,
d) pracují při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých nebo mentálně
postižených alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,
e) jako vychovatelé provádějí výchovu mládeže za ztížených podmínek nebo jako
zdravotničtí pracovníci pracují ve zdravotnické službě Vězeňské služby České
republiky alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,
f) pracují nepřetržitě alespoň 1 rok v tropických nebo jinak zdravotně obtížných
oblastech. Zaměstnanec, který dovršil 1 rok nepřetržité práce v tropických nebo
jinak zdravotně obtížných oblastech, má právo na dodatkovou dovolenou již za
tento rok; pracuje-li zaměstnanec v tropických nebo jinak zdravotně obtížných
oblastech nepřetržitě více než 1 rok, přísluší mu za každých 21 odpracovaných
dnů v těchto oblastech jedna dvanáctina dodatkové dovolené,
g) pracují ve Vězeňské službě České republiky v přímém styku s obviněnými ve
výkonu vazby nebo odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody alespoň v
rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby,
h) pracují jako potápěči za zvýšeného tlaku ve skafandrech nebo jako
zaměstnanci (kesonáři) provádějící kesonovací práce ve stlačeném vzduchu v
pracovních komorách,
i) jako zdravotničtí pracovníci vykonávají činnosti při poskytování zdravotnické
záchranné služby alespoň v rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby.
(3) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou tropické nebo jinak
zdravotně obtížné oblasti.
(4) Dodatková dovolená přísluší za stanovených podmínek jen zaměstnancům
uvedeným v odstavcích 1, 2 a 3.
HLAVA IV
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ O DOVOLENÉ
Díl 1
Obecné ustanovení
§ 216
(1) Za nepřetržité trvání pracovního poměru se považuje i skončení dosavadního
a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru zaměstnance k
témuž zaměstnavateli.
(2) Pro účely dovolené se za výkon práce nepovažuje doba zameškaná pro
důležité osobní překážky v práci, pokud nejsou uvedeny v prováděcím právním
předpisu (§ 199 odst. 2). Doba čerpání mateřské dovolené a doba, po kterou
zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je zaměstnankyně
oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, a doba pracovní neschopnosti vzniklé v
důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání vzniklého při plnění
pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním se pro účely dovolené posuzuje
jako výkon práce.
(3) Pro zjištění, zda jsou splněny podmínky vzniku práva na dovolenou, se
posuzuje zaměstnanec, který je zaměstnán po stanovenou týdenní pracovní dobu,
jako by v kalendářním týdnu pracoval 5 pracovních dnů, i když jeho pracovní
doba není rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu; to platí i pro účely
krácení dovolené, s výjimkou neomluvené nepřítomnosti v práci.
(4) Jestliže poměrná část dovolené činí necelý den, zaokrouhlí se na půlden; to
platí i pro výpočet dvanáctin dovolené.
Díl 2
Čerpání dovolené
§ 217
(1) Dobu čerpání dovolené je povinen zaměstnavatel určit podle písemného
rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové
organizace a rady zaměstnanců tak, aby dovolená mohla být vyčerpána
zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou
vzniklo, pokud v tomto zákoně není dále stanoveno jinak. Při určení rozvrhu
čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k
oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v
několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se
zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené.
Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit
zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na
kratší době.
(2) Zaměstnavatel může určit zaměstnanci čerpání dovolené, i když dosud
nesplnil podmínky pro vznik práva na dovolenou, jestliže je možné předpokládat,
že zaměstnanec tyto podmínky splní do konce kalendářního roku, popřípadě do
skončení pracovního poměru.
(3) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci náklady, které mu bez jeho
zavinění vznikly proto, že zaměstnavatel změnil jemu určenou dobu čerpání
dovolené nebo že ho odvolal z dovolené.
(4) Zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené na dobu, kdy zaměstnanec
vykonává vojenské cvičení nebo službu v operačním nasazení, kdy je uznán
dočasně práce neschopným podle zvláštního právního předpisu61), ani na dobu,
po kterou je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené a
zaměstnanec na rodičovské dovolené. Na dobu ostatních překážek v práci na
straně zaměstnance smí zaměstnavatel určit čerpání dovolené jen na jeho žádost.
(5) Požádá-li zaměstnankyně zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby
navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, a zaměstnanec
zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na
skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je zaměstnankyně oprávněna
čerpat mateřskou dovolenou, je zaměstnavatel povinen jejich žádosti vyhovět.
§ 218
(1) Čerpání dovolené podle § 211 je zaměstnavatel povinen zaměstnanci určit
tak, aby dovolenou vyčerpal v kalendářním roce, ve kterém zaměstnanci právo
na dovolenou vzniklo, ledaže v tom zaměstnavateli brání překážky v práci na
straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody.
(2) Nemůže-li být dovolená vyčerpána podle odstavce 1, je zaměstnavatel
povinen určit ji zaměstnanci tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce
následujícího kalendářního roku, není-li v odstavci 4 stanoveno jinak.
(3) Není-li čerpání dovolené určeno nejpozději do 30. června následujícího
kalendářního roku, má právo určit čerpání dovolené rovněž zaměstnanec.
Čerpání dovolené je zaměstnanec povinen písemně oznámit zaměstnavateli
alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnavatelem na jiné době
oznámení.
(4) Nemůže-li být dovolená vyčerpána ani do konce následujícího kalendářního
roku proto, že zaměstnanec byl uznán dočasně práce neschopným nebo z důvodu
čerpání mateřské anebo rodičovské dovolené, je zaměstnavatel povinen určit
dobu čerpání této dovolené po skončení těchto překážek v práci.
§ 219
(1) Nastoupí-li zaměstnanec během dovolené vojenské cvičení nebo službu v
operačním nasazení v ozbrojených silách, byl-li uznán dočasně práce
neschopným nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny, dovolená se mu
přerušuje; to neplatí, určil-li zaměstnavatel čerpání dovolené na dobu
ošetřování nemocného člena rodiny nebo na dobu výkonu vojenského cvičení
nebo služby v operačním nasazení na žádost zaměstnance. Dovolená
zaměstnankyně se přerušuje také nástupem mateřské a rodičovské dovolené a
zaměstnance také nástupem rodičovské dovolené.
(2) Připadne-li v době dovolené zaměstnance svátek na den, který je jinak jeho
obvyklým pracovním dnem, nezapočítává se mu do dovolené. Určil-li
zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve
svátek tak, že by připadlo do doby dovolené, je povinen určit mu náhradní volno
na jiný den.
Díl 3
Hromadné čerpání dovolené
§ 220
Zaměstnavatel může v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem rady
zaměstnanců určit hromadné čerpání dovolené, jen jestliže je to nezbytné z
provozních důvodů; hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než 2 týdny a u
uměleckých souborů 4 týdny.
Díl 4
Změna zaměstnání
§ 221
(1) Změní-li zaměstnanec v průběhu téhož kalendářního roku zaměstnání, může
mu nový zaměstnavatel poskytnout dovolenou (část dovolené), na kterou mu
vzniklo právo u dosavadního zaměstnavatele, jestliže o to zaměstnanec požádá
nejpozději před skončením pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele a
zúčastnění zaměstnavatelé se dohodnou na výši úhrady náhrady mzdy nebo platu
za dovolenou (její část), na niž zaměstnanci u zaměstnavatele poskytujícího
dovolenou (její část) právo nevzniklo.
(2) Změnou zaměstnání podle odstavce 1 se rozumí skončení pracovního poměru
u dosavadního zaměstnavatele a bezprostředně navazující vznik pracovního
poměru u nového zaměstnavatele.
Díl 5
Náhrada za dovolenou
§ 222
(1) Zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve
výši průměrného výdělku. Zaměstnancům uvedeným v § 213 odst. 4 může být tato
náhrada mzdy nebo platu poskytnuta ve výši průměrného výdělku odpovídajícího
průměrné délce směny.
(2) Zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou
pouze v případě skončení pracovního poměru.
(3) Jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za
nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši
průměrného výdělku.
(4) Zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za
dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo
nevzniklo. Ustanovení odstavce 1 věty druhé platí i zde.
(5) Náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou není
možné poskytnout; tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.
Díl 6
Krácení dovolené
§ 223
(1) Nepracoval-li zaměstnanec, který splnil podmínku stanovenou v § 212 odst.
1, v kalendářním roce, za který se dovolená poskytuje, pro překážky v práci,
které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, zaměstnavatel krátí
dovolenou za prvých 100 takto zameškaných směn (pracovních dnů) o jednu
dvanáctinu a za každých dalších 21 takto zameškaných směn (pracovních dnů)
rovněž o jednu dvanáctinu. Dovolenou vyčerpanou podle § 217 odst. 5 před
nástupem rodičovské dovolené není možné z důvodu následného čerpání
rodičovské dovolené krátit.
(2) Krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou
směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny; neomluvená
zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.
(3) Při krácení dovolené podle odstavců 1 a 2 musí být zaměstnanci, jehož
pracovní poměr k témuž zaměstnavateli trval po celý kalendářní rok, poskytnuta
dovolená alespoň v délce 2 týdnů.
(4) Zaměstnanci, který zameškal práci pro výkon trestu odnětí svobody, se za
každých 21 takto zameškaných pracovních dnů krátí dovolená za kalendářní rok
o jednu dvanáctinu. Stejně se krátí dovolená pro vazbu, došlo-li k
pravomocnému odsouzení zaměstnance nebo byl-li zaměstnanec obžaloby
zproštěn, popřípadě bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno jenom proto, že
není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost
anebo že trestný čin byl amnestován.
(5) Dovolená za odpracované dny a dodatková dovolená se může krátit pouze z
důvodů uvedených v odstavci 2.
(6) Dovolená, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se krátí
pouze z důvodů, které vznikly v tomto roce.
ČÁST DESÁTÁ
PÉČE O ZAMĚSTNANCE
HLAVA I
PRACOVNÍ PODMÍNKY ZAMĚSTNANCŮ
§ 224
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky,
které umožňují bezpečný výkon práce, a v souladu se zvláštními právními
předpisy zajišťovat pro zaměstnance pracovnělékařské služby.
(2) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout odměnu zejména
a) při životním nebo pracovním jubileu a při prvním skončení pracovního
poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po
nabytí nároku na starobní důchod,
b) za poskytnutí pomoci při předcházení požárům nebo při živelních událostech,
jejich likvidaci nebo odstraňování jejich následků nebo při jiných mimořádných
událostech, při nichž může být ohrožen život, zdraví nebo majetek.
§ 225
Zaměstnavatel, který podle zvláštního právního předpisu73) vytváří fond
kulturních a sociálních potřeb, spolurozhoduje s odborovou organizací o přídělu
do tohoto fondu a o jeho čerpání.
§ 226
Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních
předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání.
HLAVA II
ODBORNÝ ROZVOJ ZAMĚSTNANCŮ
§ 227
Odborný rozvoj zaměstnanců zahrnuje zejména
a) zaškolení a zaučení,
b) odbornou praxi absolventů škol,
c) prohlubování kvalifikace,
d) zvyšování kvalifikace.
§ 228
Zaškolení a zaučení
(1) Zaměstnance, který vstupuje do zaměstnání bez kvalifikace, je zaměstnavatel
povinen zaškolit nebo zaučit; zaškolení nebo zaučení se považuje za výkon práce,
za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.
(2) Zaměstnavatel je povinen zaškolit nebo zaučit zaměstnance, který přechází z
důvodů na straně zaměstnavatele na nové pracoviště nebo na nový druh práce,
pokud je to nezbytné.
§ 229
Odborná praxe absolventů škol
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni zabezpečit absolventům středních škol,
konzervatoří, vyšších odborných škol a vysokých škol přiměřenou odbornou
praxi k získání praktických zkušeností a dovedností potřebných pro výkon práce;
odborná praxe se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda
nebo plat.
(2) Absolventem se pro účely odstavce 1 rozumí zaměstnanec vstupující do
zaměstnání na práci odpovídající jeho kvalifikaci, jestliže celková doba jeho
odborné praxe nedosáhla po řádném (úspěšném) ukončení studia (přípravy) 2
let, přičemž se do této doby nezapočítává doba mateřské nebo rodičovské
dovolené.
§ 230
Prohlubování kvalifikace
(1) Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se
nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce; za
prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování.
(2) Zaměstnanec je povinen prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané
práce. Zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu,
nebo jiných formách přípravy k prohloubení jeho kvalifikace, popřípadě na
zaměstnanci požadovat, aby prohlubování kvalifikace absolvoval i u jiné
právnické nebo fyzické osoby.
(3) Účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za účelem
prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší
zaměstnanci mzda nebo plat.
(4) Náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace je povinen hradit
zaměstnavatel. Požaduje-li zaměstnanec, aby mohl absolvovat prohlubování
kvalifikace ve finančně náročnější formě, může se na nákladech prohlubování
kvalifikace podílet. Ustanovení odstavce 3 tím však není dotčeno.
(5) Zvláštní právní předpisy110) upravující prohlubování kvalifikace nejsou
tímto zákonem dotčeny.
Zvýšení kvalifikace a kvalifikační dohoda
§ 231
(1) Zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty kvalifikace; zvýšením
kvalifikace je též její získání nebo rozšíření.
(2) Zvyšováním kvalifikace je studium, vzdělávání, školení, nebo jiná forma
přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou
zaměstnavatele.
(3) Zvláštní právní předpisy110) upravující zvyšování kvalifikace nejsou tímto
zákonem dotčeny.
§ 232
(1) Nejsou-li dohodnuta nebo stanovena vyšší nebo další práva, přísluší
zaměstnanci od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace pracovní volno s
náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku
a) v nezbytně nutném rozsahu k účasti na vyučování, výuce nebo školení,
b) 2 pracovní dny na přípravu a vykonání každé zkoušky v rámci studia v
programu uskutečňovaném vysokou školou nebo vyšší odbornou školou,
c) 5 pracovních dnů na přípravu a vykonání závěrečné zkoušky, maturitní
zkoušky nebo absolutoria,
d) 10 pracovních dnů na vypracování a obhajobu absolventské práce,
bakalářské práce, diplomové práce, disertační práce nebo písemné práce, kterou
je zakončováno studium v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném
vysokou školou,
e) 40 pracovních dnů na přípravu a vykonání státní závěrečné zkoušky, státní
rigorózní zkoušky v oblasti lékařství, veterinárního lékařství a hygieny a státní
doktorské zkoušky.
(2) K účasti na přijímací zkoušce přísluší zaměstnanci pracovní volno v nezbytně
nutném rozsahu.
(3) Za pracovní volno poskytnuté k vykonání přijímací zkoušky, opravné zkoušky,
k účasti na promoci nebo obdobném ceremoniálu nepřísluší náhrada mzdy nebo
platu.
§ 233
Zaměstnavatel je oprávněn sledovat průběh a výsledky zvyšování kvalifikace
zaměstnance; poskytování pracovních úlev může zastavit, jen jestliže
a) zaměstnanec se stal dlouhodobě nezpůsobilým pro výkon práce, pro kterou si
zvyšuje kvalifikaci,
b) zaměstnanec bez zavinění zaměstnavatele po delší dobu neplní bez vážného
důvodu podstatné povinnosti při zvyšování kvalifikace.
§ 234
(1) Uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním
kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele
umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u
zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let,
nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které
zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když
zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek
zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace.
(2) Kvalifikační dohoda může být uzavřena také při prohlubování kvalifikace (§
230), jestliže předpokládané náklady dosahují alespoň 75 000 Kč; v takovém
případě nelze prohloubení kvalifikace zaměstnanci uložit.
(3) Kvalifikační dohoda musí obsahovat
a) druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení,
b) dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v
zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace,
c) druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen
uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání.
(4) Kvalifikační dohoda musí být uzavřena písemně.
(5) Vláda může nařízením zvýšit částku podle odstavce 2.
§ 235
(1) Do doby setrvání zaměstnance v zaměstnání na základě kvalifikační dohody
se nezapočítává doba rodičovské dovolené v rozsahu rodičovské dovolené matky
dítěte (§ 196) a nepřítomnost zaměstnance v práci pro výkon nepodmíněného
trestu odnětí svobody a vazby, došlo-li k pravomocnému odsouzení.
(2) Nesplní-li zaměstnanec svůj závazek z kvalifikační dohody pouze zčásti,
povinnost nahradit náklady zvýšení nebo prohloubení kvalifikace se poměrně
sníží.
(3) Povinnost zaměstnance k úhradě nákladů z kvalifikační dohody nevzniká,
jestliže
a) zaměstnavatel v průběhu zvyšování kvalifikace zastavil poskytování plnění
sjednaného v kvalifikační dohodě, protože zaměstnanec se bez svého zavinění
stal dlouhodobě nezpůsobilým pro výkon práce, pro kterou si zvyšoval
kvalifikaci,
b) pracovní poměr skončil výpovědí danou zaměstnavatelem, pokud nejde o
výpověď z důvodů porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních
předpisů vztahujících se k vykonávané práci při plnění pracovních úkolů nebo v
přímé souvislosti s ním, nebo jestliže pracovní poměr skončil dohodou z důvodů
uvedených v § 52 písm. a) až e),
c) zaměstnanec nemůže vykonávat podle lékařského posudku vydaného
poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného
správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, práci, pro kterou si
zvyšoval kvalifikaci, popřípadě pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále
dosavadní práci z důvodů pracovního úrazu, onemocnění nemocí z povolání,
nebo pro ohrožení touto nemocí anebo dosáhl-li na pracovišti určeném
pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví
nejvyšší přípustné expozice,
d) zaměstnavatel nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců
kvalifikaci zaměstnance, které zaměstnanec na základě kvalifikační dohody
dosáhl.
HLAVA III
STRAVOVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ
§ 236
(1) Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách
stravování; tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní
cestu.
(2) Bylo-li to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním
předpisu, poskytuje se zaměstnancům stravování; zároveň mohou být dohodnuty
nebo stanoveny další podmínky pro vznik práva na toto stravování a výše
finančního příspěvku zaměstnavatele, jakož i bližší vymezení okruhu
zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizace stravování, způsob
jeho provádění a financování zaměstnavatelem, nejsou-li tyto záležitosti
upraveny pro určený okruh zaměstnavatelů zvláštním právním předpisem75).
Tím nejsou dotčeny daňové předpisy.
(3) Bylo-li to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním
předpisu, může být cenově zvýhodněné stravování poskytováno
a) bývalým zaměstnancům zaměstnavatele, kteří u něj pracovali do odchodu do
starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,
b) zaměstnancům po dobu čerpání jejich dovolené,
c) zaměstnancům po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti.
HLAVA IV
ZVLÁŠTNÍ PRACOVNÍ PODMÍNKY NĚKTERÝCH ZAMĚSTNANCŮ
Díl 1
Zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením
§ 237
Povinnosti zaměstnavatelů k zaměstnávání fyzických osob se zdravotním
postižením a k vytváření potřebných pracovních podmínek pro ně stanoví
zvláštní právní předpisy76).
Díl 2
Pracovní podmínky zaměstnankyň
§ 238
(1) Zaměstnankyně je zakázáno zaměstnávat pracemi, které ohrožují jejich
mateřství. Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou práce a pracoviště, které
jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a
zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu.
(2) Je zakázáno zaměstnávat těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni, která kojí,
a zaměstnankyni-matku do konce devátého měsíce po porodu pracemi, pro které
nejsou podle lékařského posudku zdravotně způsobilé.
Díl 3
Pracovní podmínky zaměstnankyň, zaměstnankyň-matek, zaměstnanců
pečujících o dítě a o jiné fyzické osoby
§ 239
(1) Koná-li těhotná zaměstnankyně práci, která je těhotným zaměstnankyním
zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je
zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při
níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci. Požádá-li těhotná
zaměstnankyně pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel
povinen její žádosti vyhovět.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro zaměstnankyni-matku do konce
devátého měsíce po porodu a zaměstnankyni, která kojí.
(3) Dosahuje-li zaměstnankyně při práci, na niž byla převedena, bez svého
zavinění nižšího výdělku než na dosavadní práci, poskytuje se jí na vyrovnání
tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle zvláštního právního předpisu77).
§ 240
(1) Těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o děti do
věku 8 let smějí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého
pracoviště nebo bydliště jen se svým souhlasem; přeložit je může zaměstnavatel
jen na jejich žádost.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro osamělou zaměstnankyni a osamělého
zaměstnance, kteří pečují o dítě, dokud dítě nedosáhlo věku 15 let, jakož i pro
zaměstnance, který prokáže, že převážně sám dlouhodobě pečuje o osobu, která
se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci
jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká
závislost) nebo stupni IV (úplná závislost)77a).
§ 241
(1) Zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování zaměstnanců do směn též k
potřebám zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti.
(2) Požádá-li zaměstnankyně nebo zaměstnanec pečující o dítě mladší než 15 let,
těhotná zaměstnankyně nebo zaměstnanec, který prokáže, že převážně sám
dlouhodobě pečuje o osobu, která se podle zvláštního právního předpisu
považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně
těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná
závislost)77a), o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené
týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět žádosti, nebrání-li
tomu vážné provozní důvody.
(3) Zakazuje se zaměstnávat těhotné zaměstnankyně prací přesčas.
Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí
zaměstnavatel nařídit práci přesčas.
Díl 4
Přestávky ke kojení
§ 242
(1) Zaměstnankyni, která kojí své dítě, je zaměstnavatel povinen poskytnout
kromě přestávek v práci zvláštní přestávky ke kojení.
(2) Zaměstnankyni, která pracuje po stanovenou týdenní pracovní dobu, přísluší
na každé dítě do konce 1 roku jeho věku 2 půlhodinové přestávky a v dalších 3
měsících 1 půlhodinová přestávka za směnu. Pracuje-li po kratší pracovní dobu,
avšak alespoň polovinu týdenní pracovní doby, přísluší jí pouze 1 půlhodinová
přestávka, a to na každé dítě do konce 1 roku jeho věku.
(3) Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a přísluší za ně
náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.
Díl 5
Pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců
§ 243
Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet příznivé podmínky pro všestranný rozvoj
tělesných a duševních schopností mladistvých zaměstnanců též zvláštní úpravou
jejich pracovních podmínek.
§ 244
Zaměstnavatelé smějí zaměstnávat mladistvé zaměstnance pouze pracemi, které
jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji, a poskytují jim při práci
zvýšenou péči.
§ 245
(1) Zakazuje se zaměstnávat mladistvé zaměstnance prací přesčas a prací v noci.
Výjimečně mohou mladiství zaměstnanci starší než 16 let konat noční práci
nepřesahující 1 hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání, a to
pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li tento dohled pro ochranu
mladistvého zaměstnance nezbytný. Noční práce mladistvého zaměstnance musí
bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu směn na denní
dobu.
(2) Jestliže je zakázáno zaměstnávat mladistvého zaměstnance prací, pro kterou
se mu dostalo výchovy k povolání, protože je její výkon mladistvým
zaměstnancům zakázán nebo protože podle lékařského posudku vydaného
poskytovatelem pracovnělékařských služeb ohrožuje jeho zdraví, je
zaměstnavatel povinen do doby, než bude mladistvý zaměstnanec moci tuto práci
konat, poskytnout mu jinou přiměřenou práci odpovídající pokud možno jeho
kvalifikaci.
§ 246
(1) Zakazuje se zaměstnávat mladistvé zaměstnance pracemi pod zemí při těžbě
nerostů nebo při ražení tunelů a štol.
(2) Zakazuje se zaměstnávat mladistvé zaměstnance pracemi, které se zřetelem k
anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem v tomto věku jsou pro ně
nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví. Ministerstvo zdravotnictví
stanoví vyhláškou v dohodě s Ministerstvem průmyslu a obchodu a
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy práce a pracoviště, které jsou
zakázány mladistvým zaměstnancům, a podmínky, za nichž mohou mladiství
zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání.
(3) Zakazuje se zaměstnávat mladistvé zaměstnance také pracemi, při nichž jsou
vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu nebo při jejichž výkonu by mohli vážně
ohrozit bezpečnost a zdraví ostatních zaměstnanců nebo jiných fyzických osob.
(4) Zákazy některých prací mohou být rozšířeny vyhláškou podle odstavce 2 i na
zaměstnance ve věku do 21 let.
(5) Zaměstnavatel je povinen vést seznam mladistvých zaměstnanců, kteří jsou u
něj zaměstnáni; seznam obsahuje jméno, popřípadě jména, příjmení, datum
narození a druh práce, který tento zaměstnanec vykonává.
§ 247
(1) Zaměstnavatel je povinen zabezpečit na své náklady, aby mladiství
zaměstnanci byli vyšetřeni poskytovatelem pracovnělékařských služeb
a) před vznikem pracovního poměru a před převedením na jinou práci,
b) pravidelně podle potřeby, nejméně však jedenkrát ročně.
(2) Mladiství zaměstnanci jsou povinni podrobit se stanoveným lékařským
vyšetřením.
(3) Při ukládání pracovních úkolů mladistvému zaměstnanci je zaměstnavatel
povinen řídit se lékařským posudkem vydaným poskytovatelem
pracovnělékařských služeb.
ČÁST JEDENÁCTÁ
NÁHRADA MAJETKOVÉ A NEMAJETKOVÉ ÚJMY
PREVENCE
§ 248
(1) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní
podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a
majetku; zjistí-li závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění.
(2) Zaměstnavatel je z důvodu ochrany majetku oprávněn v nezbytném rozsahu
provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí,
popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Při kontrole a prohlídce podle věty
první musí být dodržena ochrana osobnosti. Osobní prohlídku může provádět
pouze fyzická osoba stejného pohlaví.
§ 249
(1) Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě
(dále jen „škoda"), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li
škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného
vedoucího zaměstnance.
(2) Je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je
zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá
okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní
zaměstnance, popřípadě osoby blízké.
(3) Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je
povinen oznámit tuto skutečnost nadřízenému vedoucímu zaměstnanci.
HLAVA II
POVINNOSTI ZAMĚSTNANCE K NÁHRADĚ ŠKODY
Díl 1
Obecná povinnost nahradit škodu
§ 250
(1) Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil
zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé
souvislosti s ním.
(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele,
povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.
(3) Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů
uvedených v § 252 a 255.
Díl 2
Nesplnění povinnosti k odvrácení škody
§ 251
(1) Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího
zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící
škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, může
zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla
zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu,
pokud ji není možné nahradit jinak.
(2) Zaměstnanec není povinen nahradit škodu, kterou způsobil při odvracení
škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví,
jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem
přiměřeným okolnostem.
Díl 3
Schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a
ztráta svěřených věcí
Oddíl 1
Schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat
§ 252
(1) Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot
svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti za
svěřené hodnoty"), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu
nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má
zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly
svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto
hodnotách.
(2) Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty smí být uzavřena nejdříve v den,
kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.
(3) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce uzavřít
dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty.
(4) Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty musí být uzavřena písemně.
(5) Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo zčásti,
jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména,
že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými
hodnotami nakládat.
§ 253
(1) Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty, může
od ní odstoupit, vykonává-li jinou práci, je-li převáděn na jinou práci nebo na
jiné pracoviště, je-li překládán, nebo pokud zaměstnavatel v době do 15
kalendářních dnů od obdržení jeho písemného upozornění neodstraní závady v
pracovních podmínkách, které brání řádnému hospodaření se svěřenými
hodnotami. Jsou-li hodnoty svěřeny k vyúčtování společně více zaměstnancům,
může zaměstnanec od dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty také odstoupit,
jestliže je na pracoviště zařazen jiný zaměstnanec nebo ustanoven jiný vedoucí
nebo jeho zástupce. Odstoupení od dohody o odpovědnosti podle věty první musí
mít písemnou formu.
(2) Závazek z dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty zaniká dnem skončení
pracovního poměru nebo dnem, kdy bylo odstoupení od této dohody doručeno
zaměstnavateli, není-li v odstoupení od této dohody uveden den pozdější.
§ 254
(1) Inventuru je zaměstnavatel povinen provést při uzavření dohody o
odpovědnosti za svěřené hodnoty, při zániku závazku z této dohody, při výkonu
jiné práce, při převedení zaměstnance na jinou práci nebo na jiné pracoviště, při
jeho přeložení a při skončení pracovního poměru.
(2) Na pracovištích, kde pracují zaměstnanci společně zavázaní k vyúčtování
svěřených hodnot, je zaměstnavatel povinen inventuru provést při uzavření
dohod o odpovědnosti za svěřené hodnoty se všemi společně zavázanými
zaměstnanci, při zániku závazku ze všech těchto dohod, při výkonu jiné práce,
při převedení na jinou práci nebo na jiné pracoviště nebo přeložení všech
společně zavázaných zaměstnanců, při změně na pracovním místě vedoucího
zaměstnance nebo jeho zástupce a na žádost kteréhokoliv ze společně
zavázaných zaměstnanců při změně v jejich kolektivu, popřípadě při odstoupení
některého z nich od dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty.
(3) Jestliže zaměstnanec podle odstavce 2, jehož pracovní poměr skončil, nebo
který vykonává jinou práci, nebo který byl převeden na jinou práci, nebo který
byl převeden na jiné pracoviště nebo přeložen, nepožádá zároveň o provedení
inventury, je povinen nahradit schodek zjištěný nejbližší inventurou na jeho
dřívějším pracovišti. Jestliže zaměstnanec, který je zařazován na pracoviště, kde
pracují zaměstnanci společně zavázaní k vyúčtování svěřených hodnot, nepožádá
zároveň o provedení inventury, je povinen, pokud od dohody o odpovědnosti za
svěřené hodnoty neodstoupil, schodek zjištěný nejbližší inventurou nahradit.
Oddíl 2
Ztráta svěřených věcí
§ 255
(1) Zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů,
ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu
zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.
(2) Věc podle odstavce 1, jejíž cena přesahuje 50000 Kč, smí být zaměstnanci
svěřena jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.
(3) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí smí být uzavřena nejdříve v
den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.
(4) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce uzavřít
dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí.
(5) Dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí musí být uzavřena písemně.
(6) Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit ztrátu zcela nebo zčásti, jestliže
prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
(7) Vláda může nařízením zvýšit částku podle odstavce 2.
§ 256
(1) Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí,
může od ní odstoupit, jestliže mu zaměstnavatel nevytvořil podmínky k zajištění
ochrany svěřených věcí proti jejich ztrátě. Odstoupení od dohody o odpovědnosti
podle věty první musí mít písemnou formu.
(2) Závazek z dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí zaniká dnem
skončení pracovního poměru nebo dnem, kdy bylo odstoupení od této dohody
doručeno zaměstnavateli, není-li v odstoupení od této dohody uveden den
pozdější.
Díl 4
Rozsah a způsob náhrady škody
§ 257
(1) Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen
nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu
uvedením v předešlý stav.
(2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u
jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného
měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto
omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití
jiných návykových látek.
(3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě
částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku.
(4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen
poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
(5) Je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý
z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
§ 258
Při určení výše náhrady škody podle § 251 se přihlédne zejména k okolnostem,
které bránily splnění povinnosti, a k významu škody pro zaměstnavatele. Výše
náhrady škody však nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku
průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.
§ 259
Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na
svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen
nahradit tuto škodu v plné výši.
§ 260
(1) Je-li k náhradě schodku společně zavázáno více zaměstnanců, určí se
jednotlivým zaměstnancům podíl náhrady podle poměru jejich dosažených
hrubých výdělků, přičemž výdělek jejich vedoucího a jeho zástupce se započítává
ve dvojnásobné výši.
(2) Podíl náhrady stanovený podle odstavce 1 nesmí u jednotlivých
zaměstnanců, s výjimkou vedoucího a jeho zástupce, přesáhnout částku rovnající
se jejich průměrnému měsíčnímu výdělku před vznikem škody. Neuhradí-li se
takto určenými podíly celý schodek, jsou povinni uhradit zbytek vedoucí a jeho
zástupce podle poměru svých dosažených hrubých výdělků.
(3) Zjistí-li se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna některým ze společně
zavázaných zaměstnanců, je povinen nahradit schodek tento zaměstnanec podle
míry svého zavinění. Zbývající část schodku jsou povinni nahradit všichni
společně zavázaní zaměstnanci podíly určenými podle odstavců 1 a 2.
(4) Při určování podílu jednotlivých společně zavázaných zaměstnanců se
vychází z jejich hrubých výdělků zúčtovaných za dobu od předchozí inventury do
dne zjištění schodku. Přitom se započítává výdělek za celý kalendářní měsíc, v
němž byla tato inventura provedena, a nepřihlíží se k výdělku za kalendářní
měsíc, v němž byl zjištěn schodek. Jestliže byl však zaměstnanec zařazen na
pracoviště během tohoto období, započítává se mu hrubý výdělek dosažený ode
dne, kdy byl na pracoviště zařazen, do dne zjištění schodku. Do hrubého výdělku
se nezapočítává náhrada mzdy nebo platu.
Díl 5
Společná ustanovení o povinnosti zaměstnance nahradit škodu
§ 261
(1) Zaměstnanec, který je stižen duševní poruchou, je povinen nahradit škodu
jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.
(2) Zaměstnanec, který se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není
schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit
škodu v tomto stavu způsobenou.
(3) Škodu je povinen nahradit i zaměstnanec, který ji způsobil úmyslným
jednáním proti dobrým mravům.
§ 262
Výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu vedoucí
zaměstnanec, který je statutárním orgánem nebo jeho zástupce, sám nebo
společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo
statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil.
§ 263
(1) Výši požadované náhrady škody je zaměstnavatel se zaměstnancem povinen
projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy
bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit.
(2) Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady
škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže
svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první
musí být uzavřena písemně.
(3) Výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její náhrady, s
výjimkou náhrady nepřesahující 1000 Kč, je zaměstnavatel povinen projednat s
odborovou organizací.
§ 264
Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody přiměřeně
snížit.
HLAVA III
POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE K NÁHRADĚ ŠKODY
Díl 1
Obecná povinnost nahradit škodu
§ 265
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při
plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních
povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
(2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu
způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů
zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.
(3) Zaměstnavatel není povinen nahradit zaměstnanci škodu na dopravním
prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s
ním bez jeho souhlasu, ani škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a
předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které použil bez jeho
souhlasu.
Díl 2
Odvracení škody
§ 266
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci věcnou škodu, kterou utrpěl
zaměstnanec při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí hrozící
životu nebo zdraví, jestliže škoda nevznikla úmyslným jednáním zaměstnance a
zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem. Ustanovení věty
první se vztahuje i na účelně vynaložené náklady.
(2) Právo na náhradu škody podle odstavce 1 má i zaměstnanec, který takto
odvracel nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže by byl povinen škodu
nahradit zaměstnavatel.
Díl 3
Odložené věci
§ 267
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu na věcech, které se
obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů
nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém.
(2) Právo na náhradu škody se promlčí, jestliže její vznik neohlásí zaměstnanec
zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o
škodě dozvěděl.
Díl 4
Rozsah a způsob náhrady škody
§ 268
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci skutečnou škodu. Jde-li o
škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnanec požadovat rovněž náhradu
ušlého zisku.
(2) Škodu na věcech, které zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které
zaměstnavatel nepřevzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel zaměstnanci
povinen nahradit do částky 10000 Kč. Jestliže se zjistí, že škodu na těchto věcech
způsobil jiný zaměstnanec nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou zaměstnavatel
převzal do zvláštní úschovy, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci
škodu v plné výši.
(3) Právo na náhradu škody podle odstavce 2 se promlčí, jestliže její vznik
neohlásí zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15
dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.
(4) Vláda může zvýšit nařízením částku podle odstavce 2.
Díl 5
Pracovní úrazy a nemoci z povolání
Oddíl 1
Rozsah náhrady škody a nemajetkové újmy a zproštění se povinnosti k náhradě
§ 269
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou
újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla
při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
(2) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou
újmu vzniklou nemocí z povolání, jestliže zaměstnanec naposledy před jejím
zjištěním pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž vzniká nemoc z
povolání, kterou byl postižen.
(3) Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením
do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu
nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.
(4) Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když
dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo
nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí.
§ 270
(1) Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu
zcela, prokáže-li, že vznikla
a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní
předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně
vyžadovány a kontrolovány, nebo
b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných
návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě
zabránit,
a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.
(2) Zaměstnavatel se zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu
zčásti, prokáže-li, že vznikla
a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto
skutečnosti byly jednou z příčin škody nebo nemajetkové újmy, nebo
b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak,
že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k
zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si
musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit
újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou
neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.
(3) Zprostí-li se zaměstnavatel povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou
újmu zčásti, je povinen určit část, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho
zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen
zaměstnavatel uhradit alespoň jednu třetinu škody nebo nemajetkové újmy.
(4) Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo
pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel
nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak,
aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.
§ 271
Zaměstnavatel se nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou
újmu zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při
odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu
nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.
Oddíl 2
Druhy náhrad
§ 271a
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší
zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody
způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady
mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší
nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší
zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy
mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy
nebo platu anebo odměny z dohody.
(2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při
jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci
z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle věty první je
průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody. Jestliže před
vznikem této další škody příslušela zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po
skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1
se zaměstnanci poskytne do výše částky, do které by mu příslušela náhrada za
ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen
práce. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se
považuje náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle §
194 a nemocenské.
§ 271b
Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při
uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem
před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po
zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu
pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným
důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku
zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.
(2) Náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při
pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo
nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z
povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského.
(3) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při
uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v
evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění
nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pobíral-li
zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na
výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové
výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních
vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.
(4) Dosahuje-li zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci
vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se
za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný
výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci.
(5) Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu
zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1
pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a
průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna.
Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných
důvodů opomenul vydělat.
(6) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti
přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk
65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.
§ 271c
Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění
(1) Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje
zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu
vydaného k provedení odstavce 2.
(2) Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského
uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v
jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho
náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.
Pozn. toto ustanovení je provedeno Nařízením vlády č. 276/2015
§ 271d
Účelně vynaložené náklady spojené s léčením
Účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady
vynaložil.
§ 271e
Náhrada věcné škody
Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z
povolání, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu za věcnou škodu;
ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.
§ 271f
Škodou podle tohoto zákona není případná ztráta na důchodu.
Oddíl 3
Druhy náhrad při úmrtí zaměstnance
§ 271g
Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada
přiměřených nákladů spojených s pohřbem
(1) Náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhrada
přiměřených nákladů spojených s pohřbem přísluší tomu, kdo tyto náklady
vynaložil. Od přiměřených nákladů spojených s pohřbem se odečte pohřebné
poskytnuté podle zvláštního právního předpisu.
(2) Náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem tvoří výdaje účtované za
pohřeb, hřbitovní poplatky, výdaje na zřízení pomníku nebo desky do výše
nejméně 20000 Kč, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a
jedna třetina obvyklých výdajů na smuteční ošacení osobám blízkým.
(3) Vláda může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji cenové úrovně,
zvýšit nařízením částku na zřízení pomníku nebo desky podle odstavce 2.
§ 271h
Náhrada nákladů na výživu pozůstalých
(1) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých přísluší pozůstalým, kterým zemřelý
zaměstnanec výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do
které by tuto povinnost měl, nejdéle však do konce kalendářního měsíce, ve
kterém by zemřelý zaměstnanec dosáhl 65 let věku.
(2) Náhrada nákladů podle odstavce 1 přísluší pozůstalým ve výši 50 %
průměrného výdělku zaměstnance, zjištěného před jeho smrtí, pokud výživu
poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, a 80 % tohoto průměrného
výdělku, pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od
částek připadajících na jednotlivé pozůstalé se odečte důchod přiznaný
pozůstalým z důvodu smrti zaměstnance. K případnému výdělku pozůstalých se
nepřihlíží.
(3) Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se vychází z průměrného
výdělku zemřelého zaměstnance; náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých
nesmí však úhrnem převýšit částku, do které by příslušela zemřelému
zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku podle § 271b odst. 1, a nesmí být
poskytována déle, než by příslušela zemřelému zaměstnanci podle § 271b odst.
6.
§ 271i
Jednorázové odškodnění pozůstalých
(1) Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší pozůstalému manželovi,
partnerovi51a) a nezaopatřenému dítěti, a to každému ve výši nejméně 240000
Kč. Jednorázové odškodnění pozůstalých přísluší dále rodičům zemřelého
zaměstnance, jestliže žili se zaměstnancem v domácnosti, v úhrnné výši nejméně
240000 Kč; jednorázové odškodnění ve výši nejméně 240000 Kč přísluší i v
případě, že se zemřelým zaměstnancem žil v domácnosti pouze jeden rodič.
(2) Vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a
životních nákladů, zvýší nařízením výši jednorázového odškodnění pozůstalých.
§ 271j
Náhrada věcné škody
Náhrada věcné škody přísluší dědicům zaměstnance; ustanovení § 265 odst. 3
platí i zde.
Oddíl 4
Společná a zvláštní ustanovení o pracovních úrazech a nemocech z povolání
§ 271k
(1) Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt
zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a
násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé
souvislosti s ním (§ 273 a 274).
(2) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění
pracovních úkolů.
(3) Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do
zaměstnání a zpět.
(4) Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu.
§ 271l
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a náhrada za
ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z téhož důvodu jsou
samostatná práva, která nepřísluší vedle sebe.
§ 271m
(1) Při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních
úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím předchozí kalendářní
rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.
(2) Náhradu za ztrátu na výdělku a náhradu nákladů na výživu pozůstalých je
zaměstnavatel povinen vyplácet pravidelně jednou měsíčně, pokud nebyl
dohodnut jiný způsob výplaty.
§ 271n
(1) Jde-li o náhradu škody nebo nemajetkové újmy při nemoci z povolání, má
zaměstnavatel, který škodu nebo nemajetkovou újmu nahradil, právo na náhradu
vůči všem zaměstnavatelům, u nichž postižený zaměstnanec pracoval za
podmínek, za nichž vznikla nemoc z povolání, kterou byl postižen, a to v rozsahu
odpovídajícím době, po kterou pracoval u těchto zaměstnavatelů za uvedených
podmínek.
(2) Jde-li o jinou škodu nebo nemajetkovou újmu na zdraví než z důvodu
pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, platí pro způsob a rozsah její
náhrady ustanovení o pracovních úrazech.
§ 271o
U zaměstnance, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z
povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody o
práci konané mimo pracovní poměr, se při stanovení výše náhrady za ztrátu na
výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto základních
pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat.
§ 271p
(1) Zaměstnanci, který utrpí pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z
povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou nebo při výkonu práce
na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr uzavřené na dobu
určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen do doby, kdy měl tento
základní pracovněprávní vztah skončit. Po této době přísluší náhrada za ztrátu
na výdělku, jestliže je možné podle okolností předpokládat, že postižený
zaměstnanec by byl i nadále zaměstnán. Ostatní práva vyplývající z povinnosti
nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou pracovním úrazem nebo
nemocí z povolání tím nejsou dotčena.
(2) Utrpí-li pracovní úraz nebo byla-li zjištěna nemoc z povolání u poživatele
starobního
důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, přísluší mu
náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, pokud nepřestal být zaměstnán z důvodů,
které nesouvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání; nepracuje-li z
důvodů, které souvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přísluší mu
náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, po kterou by vzhledem ke svému
zdravotnímu stavu před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohl
pracovat. Ustanovení § 271b odst. 6 platí i zde.
§ 271q
Práva vyplývající z § 271g až 271j nejsou závislá na tom, zda zaměstnanec před
svou smrtí ve stanovené lhůtě právo na náhradu škody nebo nemajetkové újmy
uplatnil.
§ 271r
Způsob a výši náhrady škody nebo nemajetkové újmy je zaměstnavatel povinen
projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem.
§ 271s
Soud může výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a 271i)
přiměřeně zvýšit.
§ 271t
Nepromlčují se práva zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu
pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nebo jiné škody nebo nemajetkové
újmy na zdraví než z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání a práva
na náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Práva na jednotlivá plnění z nich
vyplývající se však promlčují.
§ 271u
(1) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly rozhodující pro určení
výše náhrady, může se poškozený i zaměstnavatel domáhat změny v úpravě svých
práv, popřípadě povinností.
(2) Vláda vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a
životních nákladů, upraví nařízením podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu
na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé
pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to zpravidla s účinností od počátku
kalendářního roku; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výživu pozůstalých.
HLAVA IV
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
§ 272
Při určení výše škody na věci se vychází z obvyklé ceny v době poškození nebo
ztráty a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci
účelně vynaložit.
§ 273
(1) Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z
pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích
konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz
zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty.
(2) Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na
podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či zástupce zaměstnanců v Evropské radě
zaměstnanců nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro
zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní
oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i
dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem.
§ 274
(1) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k
výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce
nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a
oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u poskytovatele
zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v
souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět.
Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření
nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud
není konána v objektu zaměstnavatele.
(2) V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je školení zaměstnanců
organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem
nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné
připravenosti.
§ 274a
(1) Cestou do zaměstnání a zpět se rozumí cesta z místa zaměstnancova bydliště
(ubytování) do místa vstupu do objektu zaměstnavatele nebo na jiné místo
určené k plnění pracovních úkolů a zpět; u zaměstnanců v lesnictví, zemědělství
a stavebnictví také cesta na určené shromaždiště a zpět.
(2) Cesta z obce bydliště zaměstnance na pracoviště nebo do místa ubytování v
jiné obci, která je cílem pracovní cesty, pokud není současně obcí jeho
pravidelného pracoviště, a zpět se posuzuje jako nutný úkon před počátkem
práce nebo po jejím skončení.
§ 275
(1) Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou
újmu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav.
(2) Prokáže-li zaměstnavatel, že škodu zavinil také poškozený zaměstnanec, jeho
povinnost k náhradě se poměrně omezí

ČÁST DVANÁCTÁ
INFORMOVÁNÍ A PROJEDNÁNÍ, PŮSOBNOST ODBOROVÉ ORGANIZACE,
RADA ZAMĚSTNANCŮ A ZÁSTUPCE PRO OBLAST BEZPEČNOSTI A
OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
HLAVA I
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 276
(1) Zaměstnanci v základním pracovněprávním vztahu uvedeném v § 3 mají
právo na informace a projednání. Zaměstnavatel je povinen informovat
zaměstnance a jednat s nimi přímo, nepůsobí-li u něj odborová organizace, rada
zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
(dále jen "zástupci zaměstnanců"). Jestliže u zaměstnavatele působí více
zástupců zaměstnanců, je zaměstnavatel povinen plnit povinnosti podle tohoto
zákona vůči všem zástupcům zaměstnanců, nedohodnou-li se mezi sebou a
zaměstnavatelem o jiném způsobu součinnosti. Informování zaměstnanců a
projednání s nimi se uskutečňují na úrovni odpovídající předmětu jednání s
ohledem na oprávnění a působnost zástupců zaměstnanců a úroveň řízení.
(2) Zástupci zaměstnanců nesmějí být pro výkon své činnosti znevýhodněni nebo
zvýhodněni ve svých právech, ani diskriminováni.
(3) Důvěrnou informací se rozumí informace, jejíž poskytnutí může ohrozit nebo
poškodit činnost zaměstnavatele nebo porušit oprávněné zájmy zaměstnavatele
nebo zaměstnanců. Za důvěrnou informaci se nepovažuje informace, kterou je
zaměstnavatel povinen sdělit, projednat nebo zveřejnit podle tohoto zákona nebo
zvláštního právního předpisu. Informace o skutečnostech chráněných podle
zvláštních právních předpisů78) není zaměstnavatel povinen podávat nebo
projednávat. Členové odborové organizace, rady zaměstnanců a zástupce pro
oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou povinni zachovávat
mlčenlivost o informacích, které jim byly výslovně poskytnuty jako důvěrné. Tato
povinnost trvá i po skončení výkonu jejich funkce.
(4) Ustanovení odstavce 3 platí i pro odborníky, které si zástupci zaměstnanců
přizvou.
(5) Jestliže zaměstnavatel požaduje zachování mlčenlivosti o informacích, které
byly poskytnuty jako důvěrné, mohou se zástupci zaměstnanců domáhat, aby
soud určil, že informace byla za důvěrnou označena bez přiměřeného důvodu.
Neposkytne-li zaměstnavatel informaci, mohou se zástupci zaměstnanců
domáhat, aby soud rozhodl, že je zaměstnavatel povinen informaci poskytnout.
(6) Zástupci zaměstnanců jsou povinni vhodným způsobem informovat
zaměstnance na všech pracovištích o své činnosti a o obsahu a závěrech
informací a projednání se zaměstnavatelem.
(7) Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům konání voleb zástupců
zaměstnanců. Volby se konají v pracovní době. Nedovolují-li to provozní
možnosti zaměstnavatele, může se volba uskutečnit i mimo pracoviště.
(8) Pro účely řízení uvedeného v odstavci 5 a pro účely vymáhání plnění
povinností podle části dvanácté má rada zaměstnanců způsobilost být
účastníkem občanského soudního řízení. Za radu zaměstnanců jedná její
předseda nebo její pověřený člen.
(9) Zaměstnavatel je povinen projednat se zaměstnancem nebo na jeho žádost s
odborovou organizací nebo radou zaměstnanců anebo zástupcem pro oblast
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci stížnost zaměstnance na výkon práv a
povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů.
§ 277
Zaměstnavatel je povinen na svůj náklad vytvořit zástupcům zaměstnanců
podmínky pro řádný výkon jejich činnosti, zejména jim poskytovat podle svých
provozních možností v přiměřeném rozsahu místnosti s nezbytným vybavením,
hradit nezbytné náklady na údržbu a technický provoz a náklady na potřebné
podklady.
HLAVA II
INFORMOVÁNÍ A PROJEDNÁNÍ
§ 278
(1) K zajištění práva na informace a projednání si mohou zaměstnanci
zaměstnavatele zvolit radu zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle § 281.
(2) Informováním se rozumí poskytnutí nezbytných údajů, z nichž je možné
jednoznačně zjistit stav oznamované skutečnosti, popřípadě k ní zaujmout
stanovisko. Zaměstnavatel je povinen poskytnout informace v dostatečném
předstihu a vhodným způsobem, aby je zaměstnanci mohli posoudit, popřípadě
se připravit na projednání a vyjádřit své stanovisko před uskutečněním opatření.
(3) Projednáním se rozumí jednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci,
výměna stanovisek a vysvětlení s cílem dosáhnout shody. Zaměstnavatel je
povinen zajistit projednání v dostatečném předstihu a vhodným způsobem, aby
zaměstnanci mohli na základě poskytnutých informací vyjádřit svá stanoviska a
zaměstnavatel je mohl vzít v úvahu před uskutečněním opatření. Zaměstnanci
mají při projednání právo obdržet na své stanovisko odůvodněnou odpověď.
(4) Zaměstnanci mají před uskutečněním opatření právo požadovat dodatečné
informace a vysvětlení. Zaměstnanci mají rovněž právo požadovat osobní
jednání se zaměstnavatelem na příslušné úrovni řízení podle povahy věci.
Zaměstnavatel, zaměstnanci a zástupci zaměstnanců jsou povinni si poskytovat
součinnost a jednat v souladu se svými oprávněnými zájmy.
§ 279
Informování
(1) Zaměstnavatel je povinen informovat zaměstnance o
a) ekonomické a finanční situaci zaměstnavatele a jejím pravděpodobném vývoji,
b) činnosti zaměstnavatele, jejím pravděpodobném vývoji, jejích důsledcích na
životní prostředí a jeho ekologických opatřeních,
c) právním postavení zaměstnavatele a jeho změnách, vnitřním uspořádání a
osobě oprávněné jednat za zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích, o
převažující činnosti zaměstnavatele označené kódem Klasifikace ekonomické
činnosti111) a uskutečněných změnách v předmětu činnosti zaměstnavatele,
d) základních otázkách pracovních podmínek a jejich změnách,
e) záležitostech v rozsahu stanoveném v § 280,
f) opatřeních, kterými zaměstnavatel zajišťuje rovné zacházení se zaměstnanci a
zaměstnankyněmi a zamezení diskriminace,
g) nabídce volných pracovních míst na dobu neurčitou, která by byla vhodná pro
další pracovní zařazení zaměstnanců pracujících u zaměstnavatele v pracovním
poměru uzavřeném na dobu určitou,
h) bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v rozsahu stanoveném v § 101 až § 106
odst. 1 a § 108 a zvláštním zákonem37),
i) záležitosti v rozsahu stanoveném ujednáním o zřízení evropské rady
zaměstnanců nebo na základě jiného ujednaného postupu pro informace a
projednání na nadnárodní úrovni nebo v rozsahu stanoveném v § 297 odst. 5.
(2) Povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) se nevztahují na
zaměstnavatele, kteří zaměstnávají méně než 10 zaměstnanců.
(3) Uživatel (§ 307a) je rovněž povinen informovat dočasně přidělené
zaměstnance agentury práce o nabídce volných pracovních míst.
§ 280
Projednání
(1) Zaměstnavatel je povinen se zaměstnanci projednat
a) pravděpodobný hospodářský vývoj u zaměstnavatele,
b) zamýšlené strukturální změny zaměstnavatele, jeho racionalizační nebo
organizační opatření, opatření ovlivňující zaměstnanost, zejména opatření v
souvislosti s hromadným propouštěním zaměstnanců podle § 62,
c) nejnovější stav a strukturu zaměstnanců, pravděpodobný vývoj zaměstnanosti
u zaměstnavatele, základní otázky pracovních podmínek a jejich změny,
d) převod podle § 338 až 342,
e) bezpečnost a ochranu zdraví při práci v rozsahu stanoveném v § 101 až § 106
odst. 1 a § 108 a zvláštním zákonem37),
f) záležitosti v rozsahu stanoveném ujednáním o zřízení evropské rady
zaměstnanců nebo na základě jiného ujednaného postupu pro informace a
projednání na nadnárodní úrovni nebo v rozsahu stanoveném v § 297 odst. 5.
(2) Povinnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) se nevztahují na
zaměstnavatele, kteří zaměstnávají méně než 10 zaměstnanců.
HLAVA III
RADA ZAMĚSTNANCŮ A ZÁSTUPCE PRO OBLAST BEZPEČNOSTI A
OCHRANY ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
§ 281
(1) U zaměstnavatele je možné zvolit radu zaměstnanců a zástupce pro oblast
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Rada zaměstnanců má nejméně 3,
nejvýše 15 členů. Počet členů musí být vždy lichý. Celkový počet zástupců pro
oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci závisí na celkovém počtu
zaměstnanců zaměstnavatele a na rizikovosti vykonávaných prací; je možné však
ustavit nejvýše jednoho zástupce na 10 zaměstnanců. Počet členů rady
zaměstnanců a zástupců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci určí
zaměstnavatel po projednání s volební komisí ustavenou podle § 283 odst. 2.
(2) Funkční období rady zaměstnanců a zástupce pro oblast bezpečnosti a
ochrany zdraví při práci trvá 3 roky.
(3) Pro účely volby zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je
rozhodný počet zaměstnanců zaměstnavatele v pracovním poměru ke dni podání
písemného návrhu na vyhlášení voleb.
(4) Rada zaměstnanců zvolí ze svých členů na svém prvním zasedání předsedu a
informuje o tom zaměstnavatele a zaměstnance.
(5) Jestliže při přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů u
dosavadního zaměstnavatele i u přejímajícího zaměstnavatele působí zástupci
zaměstnanců, přejímající zaměstnavatel v případech uvedených v § 279 a 280
plní povinnosti vůči všem, nedohodnou-li se mezi sebou a zaměstnavatelem
jinak. Zástupci zaměstnanců plní své povinnosti do dne, kdy jim uplyne funkční
období. Jestliže před uplynutím funkčního období počet členů jedné z rad
zaměstnanců klesl na méně než 3, přebírá její funkci druhá rada zaměstnanců.
§ 282
(1) Rada zaměstnanců a funkce zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci zaniká dnem uplynutí volebního období, pokud není v tomto
zákoně dále stanoveno jinak.
(2) Rada zaměstnanců zaniká též dnem, kdy počet členů rady zaměstnanců klesl
na méně než 3.
(3) V případech stanovených v odstavci 1 a 2 předá rada zaměstnanců nebo
zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bez zbytečného
odkladu veškeré podklady související s výkonem funkce zaměstnavateli, který je
uschová po dobu 5 let ode dne zániku rady zaměstnanců nebo funkce zástupce
pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
(4) Členství v radě zaměstnanců a funkce zástupce pro oblast bezpečnosti a
ochrany zdraví při práci končí dnem
a) vzdání se funkce,
b) skončení pracovního poměru u zaměstnavatele,
c) odvolání z funkce.
§ 283
(1) Volby vyhlašuje zaměstnavatel na základě písemného návrhu podepsaného
nejméně jednou třetinou zaměstnanců zaměstnavatele v pracovním poměru
nejpozději do 3 měsíců ode dne doručení návrhu.
(2) Volby organizuje volební komise složená nejméně ze 3, nejvýše z 9
zaměstnanců zaměstnavatele. Počet členů volební komise určí zaměstnavatel s
přihlédnutím k počtu zaměstnanců a vnitřnímu uspořádání. Členy volební komise
jsou zaměstnanci podle pořadí, ve kterém jsou podepsáni na písemném návrhu
na volbu rady zaměstnanců. Zaměstnavatel informuje zaměstnance o složení
volební komise. Volební komisi je povinen poskytnout nezbytné informace a
podklady pro účely voleb, zejména seznam všech zaměstnanců v pracovním
poměru.
(3) Volební komise
a) v dohodě se zaměstnavatelem určí a vyhlásí termín voleb nejméně 1 měsíc
před jejich konáním a konečný termín pro podání návrhů kandidátů,
b) vypracuje a zveřejní volební řád,
c) sestaví kandidátní listinu z návrhů zaměstnanců zaměstnavatele v pracovním
poměru,
d) listinu zveřejní v dostatečném předstihu před konáním voleb,
e) organizuje a řídí volby,
f) rozhoduje o stížnostech na chyby a nedostatky uvedené na kandidátní listině,
g) sčítá hlasy a o výsledku voleb sepíše písemný protokol ve dvou vyhotoveních;
jedno vyhotovení předá zvolené radě zaměstnanců, popřípadě zvoleným
zástupcům pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, druhé
zaměstnavateli,
h) o výsledku voleb informuje zaměstnavatele a všechny zaměstnance.
(4) Volby jsou přímé, rovné a tajné. Volbu je možno vykonat pouze osobně. K
platnosti voleb je potřebná účast alespoň jedné poloviny zaměstnanců
zaměstnavatele, kteří se k volbám mohli dostavit, protože jim v tom nebránila
překážka v práci nebo pracovní cesta. Každý volič může hlasovat nejvíce pro
tolik kandidátů, kolik je míst v radě zaměstnanců; jednomu kandidátu může dát
pouze 1 hlas. Nedodrží-li tato pravidla, je jeho hlas neplatný.
(5) Oprávnění volit a být volen mají všichni zaměstnanci zaměstnavatele v
pracovním poměru.
§ 284
(1) Navrhovat kandidáty může každý zaměstnanec zaměstnavatele v pracovním
poměru. Návrh podává volební komisi písemně a musí jej doložit písemným
souhlasem kandidáta, a to nejpozději do termínu stanoveného volební komisí.
(2) Volby se neuskuteční v případě, že volební komise neobdrží do konečného
termínu pro podání návrhů kandidátů
a) do rady zaměstnanců alespoň 3 návrhy,
b) na funkci zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci alespoň
1 návrh.
(3) Členy rady zaměstnanců a zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci jsou do předem určeného počtu zvoleni kandidáti s největším počtem
získaných platných hlasů. Kandidáti na dalších místech jsou náhradníky na tyto
funkce; stávají se členy rady zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci dnem, kdy se tyto funkce uvolní, a to v pořadí podle
počtu získaných platných hlasů ve volbách. Při rovnosti hlasů určí volební
komise pořadí losem.
(4) Protokol o výsledku voleb uschovává zaměstnavatel po dobu 5 let ode dne
voleb.
(5) Na odvolání člena rady zaměstnanců nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a
ochrany zdraví při práci se přiměřeně použijí ustanovení odstavců 1 až 4 a §
283.
§ 285
(1) Každý zaměstnanec zaměstnavatele v pracovním poměru a zaměstnavatel
může podat volební komisi písemnou stížnost na chyby a nedostatky uvedené na
kandidátní listině a navrhnout opravu, a to nejpozději 3 dny přede dnem voleb.
Volební komise o stížnosti rozhodne a o svém rozhodnutí vyrozumí stěžovatele
písemně do dne předcházejícího volbám. Rozhodnutí komise je konečné a je
vyloučeno z přezkoumání soudem.
(2) Každý zaměstnanec zaměstnavatele v pracovním poměru a zaměstnavatel se
může podáním návrhu na vyslovení neplatnosti volby domáhat ochrany u soudu
podle zvláštního zákona79), jestliže má za to, že došlo k porušení zákona, které
mohlo podstatným způsobem ovlivnit výsledek voleb. Návrh je třeba podat
písemně nejpozději do 8 dnů ode dne vyhlášení výsledků voleb.
(3) Jestliže soud rozhodl, že volby jsou neplatné, konají se nejpozději do 3
měsíců od právní moci rozhodnutí opakované volby. Členy volební komise při
opakovaných volbách jsou zaměstnanci podle § 283 odst. 2 s vyloučením těch
zaměstnanců, kteří působili ve volební komisi a kteří byli kandidáty.
HLAVA IV
PŮSOBNOST ODBOROVÉ ORGANIZACE
§ 286
(1) Odborové organizace jsou oprávněny jednat v pracovněprávních vztazích,
včetně kolektivního vyjednávání podle tohoto zákona, za podmínek stanovených
zákonem nebo sjednaných v kolektivní smlouvě.
(2) Za odborovou organizaci jedná orgán určený jejími stanovami112).
(3) Odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jen jestliže
je k tomu oprávněna podle stanov a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele
v pracovním poměru; kolektivně vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy může
za těchto podmínek jen odborová organizace nebo její pobočná organizace,
jestliže ji k tomu opravňují stanovy odborové organizace.
(4) Oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele vznikají dnem
následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje podmínky podle
odstavce 3; přestane-li odborová organizace tyto podmínky splňovat, je povinna
to zaměstnavateli bez zbytečného odkladu oznámit.
(5) Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, je zaměstnavatel
povinen v případech týkajících se všech nebo většího počtu zaměstnanců, kdy
tento zákon nebo zvláštní právní předpisy vyžadují informování, projednání,
souhlas nebo dohodu s odborovou organizací, plnit tyto povinnosti vůči všem
odborovým organizacím, nedohodne-li se s nimi na jiném způsobu informování,
projednání nebo vyslovení souhlasu.
(6) Působí-li u zaměstnavatele více odborových organizací, jedná za
zaměstnance v pracovněprávních vztazích ve vztahu k jednotlivým
zaměstnancům odborová organizace, jíž je zaměstnanec členem. Za
zaměstnance, který není odborově organizován, jedná v pracovněprávních
vztazích odborová organizace s největším počtem členů, kteří jsou u
zaměstnavatele v pracovním poměru, neurčí-li tento zaměstnanec jinak.
§ 287
Informování a projednání
(1) Zaměstnavatel je povinen informovat odborovou organizaci o
a) vývoji mezd nebo platů, průměrné mzdy nebo platu a jejích jednotlivých
složek včetně členění podle jednotlivých profesních skupin, není-li dohodnuto
jinak,
b) záležitostech uvedených v § 279.
(2) Zaměstnavatel je povinen projednat s odborovou organizací
a) ekonomickou situaci zaměstnavatele,
b) množství práce a pracovní tempo (§ 300),
c) změny organizace práce,
d) systém odměňování a hodnocení zaměstnanců,
e) systém školení a vzdělávání zaměstnanců,
f) opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání fyzických osob, zejména
mladistvých, osob pečujících o dítě mladší než 15 let a fyzických osob se
zdravotním postižením, včetně podstatných záležitostí péče o zaměstnance,
opatření ke zlepšení hygieny práce a pracovního prostředí, organizování
sociálních, kulturních a tělovýchovných potřeb zaměstnanců,
g) další opatření týkající se většího počtu zaměstnanců,
h) záležitosti uvedené v § 280.
HLAVA V
PŘÍSTUP K NADNÁRODNÍM INFORMACÍM
§ 288
(1) Nadnárodními informacemi a projednáním se pro účely tohoto zákona
rozumí informování a projednání, které se týká zaměstnavatele nebo skupiny
zaměstnavatelů s působností na území členských států Evropské unie a
Evropského hospodářského prostoru (dále jen „členský stát") jako celku nebo
alespoň dvou zaměstnavatelů nebo organizačních složek zaměstnavatele nebo
skupiny zaměstnavatelů, které se nacházejí alespoň ve dvou členských státech.
Při posouzení, zda jde o nadnárodní informace a projednání, se přihlíží také k
rozsahu případných dopadů a úrovni řízení a zastoupení zaměstnanců.
(2) Právo zaměstnanců zaměstnavatelů s působností na území členského státu na
nadnárodní informace a projednání se uskutečňuje ujednaným postupem pro
nadnárodní informace a projednání nebo prostřednictvím evropské rady
zaměstnanců. Postup podle věty první musí být vymezen a prováděn tak, aby
byla zajištěna jeho účinnost a aby bylo umožněno účinné rozhodování
zaměstnavatelů nebo skupiny zaměstnavatelů. Evropská rada zaměstnanců se
ustavuje na základě ujednání vyjednávacího výboru s ústředím nebo podle § 296.
Zaměstnavatel s působností na území členských států je povinen vytvořit na svůj
náklad podmínky pro ustavení a řádnou činnost vyjednávacího výboru, evropské
rady zaměstnanců nebo jiný ujednaný postup pro nadnárodní informace a
projednání, zejména hradit náklady na organizování schůzí, tlumočení, cestovné
a ubytování členů související s jejich řádnou činností, nezbytné školení a náklady
na 1 odborníka, pokud není s ústředím dohodnuta úhrada dalších nákladů.
(3) Povinnost poskytovat nadnárodní informace a projednání podle tohoto
zákona se vztahuje
a) na zaměstnavatele a skupiny zaměstnavatelů s působností na území členských
států se sídlem nebo místem podnikání v České republice,
b) na organizační složky zaměstnavatele s působností na území členských států
umístěné v České republice80),
c) na reprezentanty zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů s působností
na území členských států podle § 289 odst. 2, kteří mají sídlo nebo místo
podnikání v České republice, pokud není v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
(4) Zaměstnavatelem s působností na území členských států se pro účely tohoto
zákona rozumí zaměstnavatel, který má alespoň 1 000 zaměstnanců v členských
státech a alespoň ve 2 členských státech po 150 zaměstnancích.
(5) Skupinou zaměstnavatelů s působností na území členských států se pro účely
tohoto zákona rozumí více zaměstnavatelů spojených jedním řídícím
zaměstnavatelem, která splňuje tyto požadavky:
a) má v členských státech dohromady alespoň 1000 zaměstnanců,
b) alespoň 2 zaměstnavatelé ze skupiny zaměstnavatelů s působností na území
členských států mají sídlo nebo místo podnikání nebo umístěnou organizační
složku ve 2 různých členských státech a
c) alespoň 1 zaměstnavatel ze skupiny zaměstnavatelů s působností na území
členských států zaměstnává alespoň 150 zaměstnanců v jednom členském státě a
jiný zaměstnavatel ze skupiny zaměstnavatelů s působností na území členských
států zaměstnává alespoň 150 zaměstnanců v jiném členském státě.
§ 289
(1) Řídícím zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnavatel,
který může přímo nebo nepřímo řídit jiného nebo jiné zaměstnavatele skupiny
zaměstnavatelů (řízený zaměstnavatel). Rozhodující pro určení, zda se jedná o
řídícího zaměstnavatele, jsou právní předpisy, kterým zaměstnavatel s
působností na území členského státu podléhá. Nebyl-li zaměstnavatel s
působností na území členských států založen podle právních předpisů členského
státu, jsou pro určení, zda se jedná o řídícího zaměstnavatele, rozhodující právní
předpisy členského státu, na jehož území má sídlo, místo podnikání nebo je
umístěn reprezentant tohoto zaměstnavatele, a není-li reprezentant určen, jsou
rozhodující právní předpisy členského státu, na jehož území má sídlo, místo
podnikání nebo je umístěno ústředí zaměstnavatele, který zaměstnává nejvíce
zaměstnanců. Za řídícího se považuje zaměstnavatel, který ve vztahu k jinému
zaměstnavateli skupiny zaměstnavatelů přímo nebo nepřímo
a) může jmenovat více než polovinu členů správního, řídícího nebo dozorčího
orgánu tohoto zaměstnavatele,
b) disponuje většinou hlasovacích práv u tohoto zaměstnavatele, nebo
c) vlastní většinový podíl na základním kapitálu tohoto zaměstnavatele,
pokud se neprokáže, že jiný zaměstnavatel ve skupině zaměstnavatelů má vliv
silnější. Jestliže ve skupině zaměstnavatelů existuje více zaměstnavatelů, kteří
splňují tyto požadavky, řídící zaměstnavatel se určí podle těchto požadavků v
pořadí uvedeném ve větě třetí. Pro tento účel práva řídícího zaměstnavatele
týkající se hlasování a jmenování zahrnují též práva jakýchkoli řízených
zaměstnavatelů a práva všech osob nebo orgánů, které jednají jménem řídícího
zaměstnavatele nebo řízeného zaměstnavatele. Za řídícího zaměstnavatele se
však nepovažuje zaměstnavatel ve vztahu k jinému zaměstnavateli, v němž má
účast podle článku 3 odst. 5 písm. a) nebo c) nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze
dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků ("nařízení ES o spojování").
Toto ustanovení se nepoužije na právní vztahy vzniklé v případě insolvenčního
řízení21a).
(2) Ústředím se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnavatel s působností na
území členských států a řídící zaměstnavatel ve skupině zaměstnavatelů s
působností na území členských států. Nemá-li ústředí sídlo nebo není-li umístěno
v členském státu, považuje se pro účely tohoto zákona za ústředí reprezentant
jmenovaný ústředím. Není-li tento reprezentant jmenován, považuje se za ústředí
zaměstnavatel s největším počtem zaměstnanců v členských státech.
(3) Informace a projednání se týkají jen zaměstnavatelů se sídlem nebo
umístěním organizační složky v členském státu, pokud není ujednán širší rozsah.
(4) Počet zaměstnanců se pro tyto účely stanoví jako průměrný počet
zaměstnanců během předchozích 2 let ode dne podání žádosti nebo zahájení
jednání ústředím podle § 290 odst. 2. Ústředí i každý zaměstnavatel jsou povinni
zaměstnancům nebo jejich zástupcům poskytnout informace pro účely zjištění,
zda je možno ustavit evropskou radu zaměstnanců, nebo ujednat jiný postup pro
nadnárodní informace a projednání, zejména informace o počtu zaměstnanců a
jejich složení a o organizační struktuře zaměstnavatele nebo skupiny
zaměstnavatelů.
(5) Nestanoví-li ujednání o evropské radě zaměstnanců nebo ujednání o jiném
postupu pro nadnárodní informace a projednání nebo úprava členského státu, v
němž má sídlo ústředí, výhodnější podmínky, použijí se pro účely kolektivního
zastupování zaměstnanců § 276 a § 278 odst. 2 až 4 obdobně, a to pro členy
vyjednávacího výboru, evropské rady zaměstnanců nebo zástupce zaměstnanců
podle jiného ujednaného postupu, jakož i pro zaměstnavatele. Ustanovení § 276
odst. 8 se použije, i když ústředí nemá sídlo nebo není umístěno v České
republice. Pro tlumočníky, překladatele, odborníky a poradce se použije § 276
odst. 4.
§ 290
(1) Vyjednávací výbor se ustavuje, aby za zaměstnance vyjednával s ústředím o
ujednání o ustavení evropské rady zaměstnanců nebo jiný postup pro
nadnárodní informace a projednání.
(2) Jednání o ustavení vyjednávacího výboru zahájí ústředí z vlastní iniciativy
nebo na písemnou žádost alespoň 100 zaměstnanců alespoň ze 2 zaměstnavatelů
nebo organizačních složek zaměstnavatelů umístěných nejméně ve 2 různých
členských státech nebo na písemnou žádost jejich zástupců.
(3) Členy vyjednávacího výboru jsou zaměstnanci zaměstnavatele nebo skupiny
zaměstnavatelů působících na území členských států. Zaměstnanci
zaměstnavatele z území každého členského státu, v němž má zaměstnavatel nebo
skupina zaměstnavatelů s působností na území členských států sídlo nebo
umístění organizační složky, jsou zastoupeni jedním členem za každých
započatých 10 % zaměstnanců z celkového počtu zaměstnanců ve všech
členských státech dohromady.
(4) Členy vyjednávacího výboru za zaměstnance v České republice jmenují
zástupci zaměstnanců na společném zasedání. Nejsou-li ustaveni nebo nepůsobí-
li u některého zaměstnavatele zástupci zaměstnanců, zvolí si zaměstnanci tohoto
zaměstnavatele zástupce, který se za ně účastní společného zasedání. Rozdělení
hlasů na společném zasedání se určí poměrně podle počtu zaměstnanců, za které
zástupce zaměstnanců jedná. Působí-li u zaměstnavatele více zástupců
zaměstnanců, jednají za všechny zaměstnance zaměstnavatele společně,
nedohodnou-li se mezi sebou jinak. Není-li nutné společné zasedání, postupuje
se obdobně při jmenování nebo volbě člena vyjednávacího výboru.
(5) Ustanovení odstavce 4 platí i v případě, kdy je v České republice umístěna
pouze organizační složka zaměstnavatele s působností na území členských států.
§ 291
(1) Vyjednávací výbor doručí zaměstnavateli a ústředí informaci o jmenovaných
a zvolených členech. Ústředí svolá ustavující schůzi vyjednávacího výboru bez
zbytečného odkladu po tom, kdy je mu tato informace doručena. Ústředí doručí
informaci o složení vyjednávacího výboru a zahájení vyjednávání příslušným
uznaným evropským organizacím zaměstnanců a zaměstnavatelů, se kterými
Evropská komise projednává záležitosti podle článku 154 Smlouvy o fungování
Evropské unie. Na ustavující schůzi si vyjednávací výbor zvolí předsedu. Před
každým jednáním s ústředím i po jednání má vyjednávací výbor právo sejít se na
odděleném zasedání. Jestliže je to nezbytně nutně třeba, může si k jednání
přizvat odborníky. Tito odborníci a zástupci příslušných uznaných evropských
organizací zaměstnanců a zaměstnavatelů se mohou na žádost zvláštního
vyjednávacího výboru účastnit jednání jako poradci.
(2) Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, vyjednávací výbor přijímá
usnesení nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů.
(3) Jednání mezi ústředím a vyjednávacím výborem, evropskou radou
zaměstnanců a orgánem zabezpečujícím jiný postup pro nadnárodní informace a
projednání musí být vedeno s cílem dosáhnout shody.
(4) Místa a data společných jednání jsou předmětem ujednání mezi
vyjednávacím výborem a ústředím. O místu a datu společných jednání informuje
ústředí zaměstnavatele. Náklady na činnost vyjednávacího výboru hradí
zaměstnavatel.
§ 292
Vyjednávací výbor se může usnést nejméně dvoutřetinovou většinou hlasů všech
svých členů, že vyjednávání nebude zahájeno nebo že zahájené jednání bude
ukončeno. Sepíše o tom zápis, který podepíší členové vyjednávacího výboru,
kteří přijali takové usnesení. Stejnopis zápisu zašle výbor ústředí, které o této
skutečnosti informuje zaměstnavatele a zaměstnance nebo jejich zástupce. Nová
žádost podle § 290 odst. 2 může být podána nejdříve za 2 roky po tomto
usnesení, pokud ústředí a vyjednávací výbor neujednají kratší dobu.
§ 293
(1) Ústředí a vyjednávací výbor si mohou ujednat, že ustaví evropskou radu
zaměstnanců, anebo si mohou ujednat jiný postup pro nadnárodní informace a
projednání. Při tom nejsou vázáni § 296 až 298.
(2) Evropská rada zaměstnanců může být rozšířena o zástupce zaměstnanců
zaměstnavatele ze států, které nejsou členy Evropské unie, jestliže to ústředí a
vyjednávací výbor ujednají.
§ 294
Evropská rada zaměstnanců ustavená ujednáním
Ujednání o evropské radě zaměstnanců musí být písemné a musí obsahovat
zejména
a) určení všech zaměstnavatelů, na které se vztahuje,
b) způsob ustavení, složení, počet členů a délku funkčního období evropské rady
zaměstnanců; přitom se přihlíží k zastoupení zaměstnanců podle jejich činnosti a
pohlaví,
c) místo, četnost a trvání jednání evropské rady zaměstnanců,
d) úkoly, oprávnění a povinnosti evropské rady zaměstnanců, ústředí a
zaměstnavatelů při výkonu práva zaměstnanců na informace a projednání,
případně složení, podmínky jmenování, úkoly a jednací řád výboru,
e) způsob svolávání schůzí,
f) způsob financování nákladů na činnost evropské rady zaměstnanců,
g) způsoby propojení s informováním zástupců zaměstnanců a projednáním s
nimi podle vnitrostátní úpravy; tím nejsou dotčena ustanovení týkající se
informování zaměstnanců a projednání s nimi podle § 279, 280 a 287,
h) ustanovení o postupu při organizačních změnách,
i) dobu účinnosti ujednání o evropské radě zaměstnanců, ustanovení o možnosti
výpovědi, o možnosti změn ujednání, včetně přechodných ustanovení, a postup
při jednání o novém ujednání.
§ 295
Ujednání o jiném postupu pro nadnárodní informace a projednání
Ujednání o jiném postupu pro nadnárodní informace a projednání musí být
písemné a musí obsahovat zejména
a) předmět informací a projednání nadnárodního charakteru, které se týkají
důležitých zájmů zaměstnanců,
b) způsob a zajištění možnosti zástupců zaměstnanců společně projednat
informace, které jim ústředí poskytne,
c) způsob a zajištění projednávání s ústředím nebo s jiným příslušným stupněm
řízení,
d) způsoby propojení s informováním zástupců zaměstnanců a projednáním s
nimi podle vnitrostátní úpravy; tím nejsou dotčena ustanovení týkající se
informování zaměstnanců a projednání s nimi podle § 279, 280 a 287,
e) postup v případě podstatných organizačních změn.
§ 295a
Pokud ujednání podle § 294 a 295 nevymezuje způsoby propojení s
informováním zástupců zaměstnanců a projednáním s nimi podle vnitrostátní
úpravy, musí ústředí a zaměstnavatel zajistit nadnárodní informování a
projednání týkající se připravovaných opatření, která by mohla způsobit závažné
změny v organizaci práce nebo ve smluvních vztazích na všech partnerských
úrovních odpovídajících předmětu jednání.
Evropská rada zaměstnanců ustavená podle zákona
§ 296
(1) Evropská rada zaměstnanců podle tohoto zákona se ustaví, jestliže
a) to společně ujednají ústředí a vyjednávací výbor,
b) ústředí odmítá zahájit jednání po dobu 6 měsíců od podání žádosti
zaměstnanců podle § 290 odst. 2 o ustavení evropské rady zaměstnanců nebo
jiného postupu pro nadnárodní informace a projednání, nebo
c) do 3 let od podání žádosti podle § 290 odst. 2 ústředí a vyjednávací výbor
nedosáhly ujednání o postupu a vyjednávací výbor se neusnesl na skončení
vyjednávání podle § 292.
(2) Evropskou radu zaměstnanců jmenují ze zaměstnanců zástupci zaměstnanců
na společném zasedání. Nejsou-li ustaveni nebo nepůsobí-li u některého
zaměstnavatele zástupci zaměstnanců, zvolí si zaměstnanci tohoto
zaměstnavatele zástupce, který se za ně účastní společného zasedání. Působí-li u
zaměstnavatele více zástupců zaměstnanců, zvolí si z nich zaměstnanci
společného zástupce, který se za ně účastní společného zasedání. Rozdělení
hlasů na společném zasedání se určí poměrně podle počtu zastupovaných
zaměstnanců.
(3) Zaměstnanci zaměstnavatele z území každého členského státu, v němž má
zaměstnavatel nebo skupina zaměstnavatelů s působností na území členských
států sídlo nebo umístění organizační složky, jsou zastoupeni jedním členem za
každých započatých 10 % zaměstnanců z celkového počtu zaměstnanců ve všech
členských státech dohromady.
§ 297
(1) Členy evropské rady zaměstnanců v České republice jmenují ze zaměstnanců
zaměstnavatele zástupci zaměstnanců na společném zasedání. Nejsou-li ustaveni
nebo nepůsobí-li u některého zaměstnavatele zástupci zaměstnanců, zvolí si
zaměstnanci zástupce, který se za ně účastní společného zasedání. Rozdělení
hlasů na společném zasedání se určí poměrně podle počtu zaměstnanců, za které
zástupce zaměstnanců jedná. Působí-li u zaměstnavatele více odborových
organizací, platí § 286 odst. 6 obdobně. Není-li nutné společné zasedání,
postupuje se obdobně při jmenování nebo volbě člena evropské rady
zaměstnanců.
(2) Ustanovení odstavce 4 platí i v případě, kdy je v České republice umístěna
pouze organizační složka zaměstnavatele s působností na území členských států.
(3) Jména a příjmení svých členů a jejich adresy do zaměstnání je evropská rada
zaměstnanců povinna bez zbytečného odkladu oznámit ústředí, které tuto
informaci předá zaměstnavatelům a zástupcům zaměstnanců, popřípadě
zaměstnancům.
(4) Funkční období evropské rady zaměstnanců trvá 4 roky. Po uplynutí 4 let od
ustavující schůze hlasuje evropská rada zaměstnanců, zda bude s ústředím
vyjednávat podle § 290 a 291, nebo zda se ustaví evropská rada zaměstnanců
podle tohoto ustanovení. Rozhodnutí přijímá rada dvoutřetinovou většinou všech
jmenovaných členů. Pro vyjednávání se použije obdobně § 290 a 291.
(5) Nejméně jednou za kalendářní rok je ústředí povinno na základě zprávy,
kterou vypracuje,
a) informovat evropskou radu zaměstnanců o
1. organizačním uspořádání zaměstnavatele a jeho ekonomické a finanční
situaci,
2. pravděpodobném vývoji činnosti, výroby a prodeje,
3. záležitostech, které je povinno s evropskou radou zaměstnanců projednat,
b) projednat s evropskou radou zaměstnanců
1. pravděpodobný vývoj zaměstnanosti, investice a podstatné změny organizace
práce a technologie,
2. zrušení nebo zánik zaměstnavatele, převod zaměstnavatele nebo části jeho
činnosti, jeho důvody, podstatné důsledky a opatření vůči zaměstnancům,
3. hromadné propouštění, jeho důvody, počty, strukturu a podmínky pro určení
zaměstnanců, s nimiž má být rozvázán pracovní poměr, a plnění, která mají
zaměstnancům příslušet kromě plnění vyplývajících z právních předpisů.
Ústředí zašle zprávu také zaměstnavateli.
(6) Jestliže vzniknou výjimečné okolnosti, nebo mají být přijata rozhodnutí, která
mají podstatný vliv na zájmy zaměstnanců, je ústředí povinno bez zbytečného
odkladu informovat evropskou radu zaměstnanců a na její žádost s ní projednat
potřebná opatření. Je-li ustaven výbor podle § 298 odst. 2, může ústředí jednat s
tímto výborem. Členům evropské rady zaměstnanců, kteří byli zvoleni nebo
jmenováni za zaměstnavatele, kterého se mají opatření týkat, je však ústředí
povinno umožnit účast na tomto projednání. Výjimečnými okolnostmi se rozumí
zejména
a) zrušení, zánik nebo převod zaměstnavatele nebo jeho části,
b) hromadné propouštění (§ 62).
§ 298
(1) Ústředí je povinno bez zbytečného odkladu svolat ustavující schůzi evropské
rady zaměstnanců. Na této schůzi si rada zvolí svého předsedu a jeho zástupce.
(2) Předseda a za jeho nepřítomnosti jeho zástupce zastupuje evropskou radu
zaměstnanců navenek a řídí její běžnou činnost. Evropská rada zaměstnanců
ustaví k zajištění koordinace svých činností nejvýše pětičlenný výbor, který se
skládá z předsedy a dalších členů. Členové výboru musí být alespoň ze 2
členských států.
(3) Evropská rada zaměstnanců má právo se sejít bez přítomnosti příslušných
vedoucích zaměstnanců k projednání informací, které jí předává ústředí. Datum
a místo jednání je předmětem dohody s ústředím. Jednání evropské rady
zaměstnanců je neveřejné. Evropská rada zaměstnanců si může přizvat
odborníky, je-li to nezbytně nutné k plnění jejích úkolů. Může si též přizvat
vedoucí zaměstnance k podání dodatečných informací a vysvětlení.
(4) Není-li stanoveno jinak, evropská rada zaměstnanců může rozhodovat, je-li
přítomna nadpoloviční většina jejích členů; rozhodnutí rady jsou přijímána
nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů rady.
(5) Evropská rada zaměstnanců si stanoví jednací řád, který musí být písemný a
musí být přijat většinou hlasů všech členů rady.
§ 298a
Postup při organizačních změnách
(1) Dojde-li k podstatným organizačním změnám ve struktuře zaměstnavatele
nebo skupiny zaměstnavatelů s působností na území členských států, a
neupravuje-li ujednání o evropské radě zaměstnanců nebo jiném postupu pro
nadnárodní informace a projednání postup v těchto případech, anebo jsou
ustanovení těchto ujednání navzájem v rozporu, postupuje se obdobně podle §
290 odst. 2.
(2) Postupuje-li se obdobně podle § 290 odst. 2, do vyjednávacího výboru
jmenuje každá již ustavená evropská rada zaměstnanců nebo jiní ustavení
zástupci zaměstnanců ze svých členů nejméně 3 další členy.
(3) Ustavené evropské rady zaměstnanců a zástupci zaměstnanců podle jiného
ujednaného postupu svou činnost nekončí. Je-li to třeba, upraví svou činnost
ujednáním s ústředím. Činnost ustavených evropských rad zaměstnanců a jiný
postup pro nadnárodní informace a projednání končí uzavřením nového
ujednání s ústředím o ustavení evropské rady zaměstnanců nebo o jiném
postupu. Tímto okamžikem zanikají i dříve uzavřená ujednání.
§ 299
Ustanovení § 288 až 298a se nepoužijí pro evropskou společnost a evropskou
družstevní společnost, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak82).
ČÁST TŘINÁCTÁ
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
HLAVA I
MNOŽSTVÍ PRÁCE A PRACOVNÍ TEMPO
§ 300
(1) Zaměstnavatel je povinen při určení množství požadované práce a
pracovního tempa vzít v úvahu fyziologické a neuropsychické možnosti
zaměstnance, předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a čas
na přirozené potřeby, jídlo a oddech. Množství požadované práce a pracovní
tempo je možné určit také normou spotřeby práce.
(2) Zaměstnavatel je povinen zabezpečit, aby podmínky podle odstavce 1,
popřípadě norma spotřeby práce, byla-li jím určena, byly vytvořeny před
zahájením práce.
(3) Množství požadované práce a pracovní tempo, popřípadě zavedení nebo
změnu normy spotřeby práce určuje zaměstnavatel, nejsou-li sjednány v
kolektivní smlouvě, po projednání s odborovou organizací.
HLAVA II
ZÁKLADNÍ POVINNOSTI ZAMĚSTNANCŮ A VEDOUCÍCH ZAMĚSTNANCŮ
VYPLÝVAJÍCÍ Z PRACOVNÍHO POMĚRU NEBO DOHOD O PRACÍCH
KONANÝCH MIMO PRACOVNÍ POMĚR, JINÉ POVINNOSTI
ZAMĚSTNANCŮ, ZVLÁŠTNÍ POVINNOSTI NĚKTERÝCH ZAMĚSTNANCŮ A
VÝKON JINÉ VÝDĚLEČNÉ ČINNOSTI
§ 301
Zaměstnanci jsou povinni
a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny
nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními
zaměstnanci,
b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací,
plnit kvalitně a včas pracovní úkoly,
c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat
ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně
seznámeni,
d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a
ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a
zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
§ 301a
Jiné povinnosti zaměstnanců
Zaměstnanci jsou v době prvních 14 kalendářních dnů a v období od 1. ledna
2011 do 31. prosince 2013 v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné
pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce
neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné
pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených
vycházek podle zákona o nemocenském pojištění107).
§ 302
Vedoucí zaměstnanci jsou dále povinni
a) řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a hodnotit jejich pracovní
výkonnost a pracovní výsledky,
b) co nejlépe organizovat práci,
c) vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví
při práci,
d) zabezpečovat odměňování zaměstnanců podle tohoto zákona,
e) vytvářet podmínky pro zvyšování odborné úrovně zaměstnanců,
f) zabezpečovat dodržování právních a vnitřních předpisů,
g) zabezpečovat přijetí opatření k ochraně majetku zaměstnavatele.
§ 303
(1) Zaměstnanci
a) ve správních úřadech,
b) zaměstnanci v
1. Policii České republiky,
2. ozbrojených silách České republiky83),
3. Generální inspekci bezpečnostních sborů,
4. Bezpečnostní informační službě,
5. Úřadu pro zahraniční styky a informace,
6. Vězeňské službě České republiky,
7. Probační a mediační službě,
8. Kanceláři prezidenta republiky,
9. Kanceláři Poslanecké sněmovny,
10. Kanceláři Senátu,
11. Kanceláři Veřejného ochránce práv,
12. Kanceláři finančního arbitra,
13. Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,
14. České správě sociálního zabezpečení a v okresních správách sociálního
zabezpečení,
15. Nejvyšším kontrolním úřadu,
16. Úřadu pro ochranu osobních údajů,
17. Ústavu pro studium totalitních režimů,
18. chráněných krajinných oblastech a národních parcích,
19. Správě úložišť radioaktivních odpadů,
c) zaměstnanci u soudů a státních zastupitelství,
d) zaměstnanci
1. České národní banky,
2. státních fondů,
e) zaměstnanci územních samosprávných celků zařazení
1. do obecního úřadu,
2. městského úřadu,
3. magistrátu statutárního města nebo magistrátu územně členěného
statutárního města, úřadu městského obvodu nebo úřadu městské části územně
členěného statutárního města,
4. krajského úřadu,
5. Magistrátu hlavního města Prahy a úřadu městské části hlavního města
Prahy,
s výjimkou úředníků územních samosprávných celků podle zvláštního právního
předpisu84),
f) zaměstnanci územních samosprávných celků zařazení v obecní policii,
g) zaměstnanci škol zřizovaných Ministerstvem vnitra85) a zaměstnanci
Policejní akademie České republiky86),
mají zvýšené povinnosti uvedené v odstavci 2.
(2) Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 jsou dále povinni
a) jednat a rozhodovat nestranně a zdržet se při výkonu práce všeho, co by
mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování,
b) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu
zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám; to
neplatí, pokud byli této povinnosti zproštěni statutárním orgánem nebo jím
pověřeným vedoucím zaměstnancem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak,
c) v souvislosti s výkonem zaměstnání nepřijímat dary nebo jiné výhody, s
výjimkou darů nebo výhod poskytovaných zaměstnavatelem, u něhož jsou
zaměstnáni, nebo na základě právních předpisů,
d) zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy
osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem
zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného.
(3) Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 nesmějí být členy řídících nebo kontrolních
orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost; to neplatí,
pokud do takového orgánu byli vysláni zaměstnavatelem, u něhož jsou
zaměstnáni, a v souvislosti s tímto členstvím nepobírají odměnu od příslušné
právnické osoby provozující podnikatelskou činnost.
(4) Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 mohou podnikat87) jen s předchozím
písemným souhlasem zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni.
(5) Omezení stanovené v odstavci 4 se nevztahuje na činnost vědeckou,
pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a na správu vlastního
majetku.
(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se použijí, pokud zvláštní zákon nestanoví
jinak88).
§ 304
(1) Zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v základním
pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s
předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho
předchozím písemným souhlasem.
(2) Jestliže zaměstnavatel souhlas podle odstavce 1 odvolá, musí být odvolání
písemné; zaměstnavatel je povinen v něm uvést důvody změny svého rozhodnutí.
Zaměstnanec je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit
způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů.
(3) Omezení stanovené v odstavci 1 se nevztahuje na výkon vědecké,
pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti.
(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 se použijí, pokud zvláštní zákon nestanoví
jinak88).
HLAVA III
VNITŘNÍ PŘEDPIS
§ 305
(1) Zaměstnavatel může vnitřním předpisem stanovit práva v pracovněprávních
vztazích, z nichž je oprávněn zaměstnanec, výhodněji, než stanoví tento zákon.
Zakazuje se, aby vnitřní předpis ukládal zaměstnanci povinnosti nebo zkracoval
jeho práva stanovená tímto zákonem. Odchýlí-li se zaměstnavatel od tohoto
zákazu, nepřihlíží se k tomu.
(2) Vnitřní předpis musí být vydán písemně, nesmí být v rozporu s právními
předpisy ani být vydán se zpětnou účinností, jinak je zcela nebo v dotčené části
neplatný. Nejde-li o pracovní řád, vydá se vnitřní předpis zpravidla na dobu
určitou, nejméně však na dobu 1 roku; vnitřní předpis týkající se odměňování
může být vydán i na kratší dobu.
(3) Vnitřní předpis je závazný pro zaměstnavatele a pro všechny jeho
zaměstnance. Nabývá účinnosti dnem, který je v něm stanoven, nejdříve však
dnem, kdy byl u zaměstnavatele vyhlášen.
(4) Zaměstnavatel je povinen zaměstnance seznámit s vydáním, změnou nebo
zrušením vnitřního předpisu nejpozději do 15 dnů. Vnitřní předpis musí být všem
zaměstnancům zaměstnavatele přístupný. Zaměstnavatel je povinen uschovat
vnitřní předpis po dobu 10 let ode dne ukončení doby jeho platnosti.
(5) Jestliže zaměstnanci vzniklo na základě vnitřního předpisu právo ze
základního pracovněprávního vztahu uvedeného v § 3, zejména mzdové, platové
nebo ostatní právo v pracovněprávních vztazích, nemá zrušení vnitřního
předpisu vliv na trvání a uspokojení tohoto práva.
§ 306
Pracovní řád
(1) Pracovní řád je zvláštním druhem vnitřního předpisu; rozvádí ustanovení
tohoto zákona, popřípadě zvláštních právních předpisů podle zvláštních
podmínek u zaměstnavatele, pokud jde o povinnosti zaměstnavatele a
zaměstnance vyplývající z pracovněprávních vztahů.
(2) Pracovní řád nemůže obsahovat úpravu podle § 305 odst. 1.
(3) Zaměstnavatelé uvedení v § 303 odst. 1 jsou povinni pracovní řád vydat.
(4) Zaměstnavatel, u kterého působí odborová organizace, může vydat nebo
změnit pracovní řád jen s předchozím písemným souhlasem odborové
organizace, jinak je vydání nebo změna neplatné.
(5) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydá v dohodě s Ministerstvem
práce a sociálních věcí vyhlášku, kterou stanoví pracovní řád pro zaměstnance
škol a školských zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a
tělovýchovy, krajem, obcí a dobrovolným svazkem obcí.
HLAVA IV
MZDOVÁ, PLATOVÁ A OSTATNÍ PRÁVA
§ 307
(1) Zakládá-li výměr (§ 113 odst. 4 a § 136) právo zaměstnance na plnění v
pracovním poměru v menším rozsahu, než vyplývá ze smlouvy nebo než stanoví
vnitřní předpis, je v dotčené části neplatný.
(2) Obsahuje-li smlouva nebo vnitřní předpis úpravu mzdových nebo platových
práv a ostatních práv v pracovněprávních vztazích, podle kterých má
zaměstnanci příslušet více stejných práv, přísluší mu jen jedno takové právo, a
sice to, které zaměstnanec určí.
HLAVA V
AGENTURNÍ ZAMĚSTNÁVÁNÍ
§ 307a
Za závislou práci podle § 2 se považují také případy, kdy zaměstnavatel na
základě povolení podle zvláštního právního předpisu (dále jen „agentura
práce") dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému
zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní
činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný
výkon práce podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti u
uživatele a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat podle pokynů uživatele a na
základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené
mezi agenturou práce a uživatelem.
§ 307b
Agentura práce a uživatel jsou povinni zajistit, aby zaměstnanec agentury práce
nebyl dočasně přidělen k výkonu práce u uživatele, u něhož
a) je současně zaměstnán v základním pracovněprávním vztahu, nebo
b) konal anebo koná v témže kalendářním měsíci práci na základě dočasného
přidělení jinou agenturou práce.
§ 308
(1) Dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance
agentury práce musí obsahovat
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, státní
občanství, datum a místo narození a bydliště dočasně přiděleného zaměstnance,
b) druh práce, kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat, včetně
požadavků na odbornou, popřípadě zdravotní způsobilost nezbytnou pro tento
druh práce,
c) určení doby, po kterou bude dočasně přidělený zaměstnanec vykonávat práci
u uživatele,
d) místo výkonu práce,
e) den nástupu dočasně přiděleného zaměstnance k výkonu práce u uživatele,
f) informace o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách zaměstnance
uživatele, který vykonává nebo by vykonával stejnou práci jako dočasně
přidělený zaměstnanec, s přihlédnutím ke kvalifikaci a délce odborné praxe
(dále jen "srovnatelný zaměstnanec"),
g) podmínky, za nichž může být dočasné přidělení zaměstnancem nebo
uživatelem ukončeno před uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno; není však
možné sjednat podmínky pro ukončení doby dočasného přidělení před uplynutím
doby, na kterou bylo sjednáno pouze ve prospěch uživatele,
h) číslo a datum vydání rozhodnutí, kterým bylo agentuře práce vydáno povolení
ke zprostředkování zaměstnání.
(2) Dohoda agentury práce s uživatelem o dočasném přidělení zaměstnance
agentury práce musí být uzavřena písemně.
§ 309
(1) Po dobu dočasného přidělení zaměstnance agentury práce k výkonu práce u
uživatele ukládá zaměstnanci agentury práce pracovní úkoly, organizuje, řídí a
kontroluje jeho práci, dává mu k tomu účelu pokyny, vytváří příznivé pracovní
podmínky a zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci uživatel. Uživatel
však nesmí vůči zaměstnanci agentury práce právně jednat jménem agentury
práce.
(2) Agentura práce přiděluje zaměstnance k dočasnému výkonu práce u uživatele
na základě písemného pokynu, který obsahuje zejména
a) název a sídlo uživatele,
b) místo výkonu práce u uživatele,
c) dobu trvání dočasného přidělení,
d) určení vedoucího zaměstnance uživatele oprávněného přidělovat zaměstnanci
práci a kontrolovat ji,
e) podmínky jednostranného prohlášení o ukončení výkonu práce před uplynutím
doby dočasného přidělení, byly-li sjednány v dohodě o dočasném přidělení
zaměstnance agentury práce [§ 308 odst. 1 písm. g)],
f) informaci o pracovních a mzdových nebo platových podmínkách
srovnatelného zaměstnance uživatele.
(3) Dočasné přidělení končí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno; před
uplynutím této doby končí dohodou mezi agenturou práce a dočasně přiděleným
zaměstnancem, popřípadě jednostranným prohlášením uživatele nebo dočasně
přiděleného zaměstnance podle podmínek sjednaných v dohodě o dočasném
přidělení zaměstnance agentury práce.
(4) Jestliže agentura práce, která zaměstnance dočasně přidělila k výkonu práce
u uživatele, uhradila zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních
úkolů nebo v přímé souvislosti s ním u uživatele, má právo na náhradu této
škody vůči tomuto uživateli, pokud se s uživatelem nedohodne jinak.
(5) Agentura práce a uživatel jsou povinni zabezpečit, aby pracovní a mzdové
podmínky dočasně přiděleného zaměstnance nebyly horší, než jsou nebo by byly
podmínky srovnatelného zaměstnance. Pokud jsou po dobu výkonu práce pro
uživatele pracovní nebo mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance
horší, je agentura práce povinna na žádost dočasně přiděleného zaměstnance,
popřípadě, pokud tuto skutečnost zjistí jinak, i bez žádosti, zajistit rovné
zacházení; dočasně přidělený zaměstnanec má právo se domáhat u agentury
práce uspokojení práv, která mu takto vznikla.
(6) Agentura práce nemůže téhož zaměstnance dočasně přidělit k výkonu práce u
téhož uživatele na dobu delší než 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Toto
omezení neplatí v případech, kdy o to agenturu práce požádá zaměstnanec
agentury práce, nebo jde-li o výkon práce na dobu náhrady za zaměstnankyni
uživatele, která čerpá mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, nebo za
zaměstnance uživatele, který čerpá rodičovskou dovolenou.
(7) Mají-li být mezi uživatelem a zaměstnancem agentury práce přijata opatření
k vyšší ochraně majetku uživatele, nesmí být tato opatření pro zaměstnance
agentury práce méně výhodná, než je tomu podle § 252 až 256.
(8) Rozsah agenturního zaměstnávání je možné omezit jen v kolektivní smlouvě
uzavřené u uživatele.
HLAVA VI
KONKURENČNÍ DOLOŽKA
§ 310
(1) Byla-li sjednána konkurenční doložka, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se
po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží
výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti
zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí
konkurenční doložky závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne
přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši jedné poloviny průměrného
měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné
pozadu za měsíční období, pokud se smluvní strany nedohodly na jiné době
splatnosti.
(2) Konkurenční doložku může zaměstnavatel se zaměstnancem sjednat, jestliže
to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu
informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal
v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti uvedené v odstavci 1
by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost.
(3) Byla-li v konkurenční doložce sjednána smluvní pokuta, kterou je
zaměstnanec zaměstnavateli povinen zaplatit, jestliže závazek poruší, zanikne
závazek zaměstnance z konkurenční doložky zaplacením smluvní pokuty. Výše
smluvní pokuty musí být přiměřená povaze a významu podmínek uvedených v
odstavci 1.
(4) Zaměstnavatel může od konkurenční doložky odstoupit pouze po dobu trvání
pracovního poměru zaměstnance.
(5) Zaměstnanec může konkurenční doložku vypovědět, jestliže mu zaměstnavatel
nevyplatil peněžité vyrovnání nebo jeho část do 15 dnů po jeho splatnosti;
konkurenční doložka zaniká prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po
doručení výpovědi.
(6) Konkurenční doložka musí být uzavřena písemně; to platí obdobně pro
odstoupení od konkurenční doložky a pro její výpověď.
§ 311
Ustanovení § 310 není možné použít na pedagogické pracovníky škol a školských
zařízení zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí
a dobrovolným svazkem obcí, jehož předmětem činnosti jsou úkoly v oblasti
školství, a na pedagogické pracovníky v zařízeních sociálních služeb89).
HLAVA VII
OSOBNÍ SPIS, POTVRZENÍ O ZAMĚSTNÁNÍ A PRACOVNÍ POSUDEK
§ 312
(1) Zaměstnavatel je oprávněn vést osobní spis zaměstnance. Osobní spis smí
obsahovat jen písemnosti, které jsou nezbytné pro výkon práce v základním
pracovněprávním vztahu uvedeném v § 3.
(2) Do osobního spisu mohou nahlížet vedoucí zaměstnanci, kteří jsou
zaměstnanci nadřízeni. Právo nahlížet do osobního spisu má orgán inspekce
práce, Úřad práce České republiky, Úřad pro ochranu osobních údajů, soud,
státní zástupce, policejní orgán, Národní bezpečnostní úřad a zpravodajské
služby. Za nahlížení do osobního spisu se nepovažuje předložení jednotlivé
písemnosti zaměstnavatelem z tohoto spisu vnějšímu kontrolnímu orgánu, který
provádí kontrolu u zaměstnavatele a který si tuto písemnost vyžádal v souvislosti
s předmětem kontroly prováděné u zaměstnavatele.
(3) Zaměstnanec má právo nahlížet do svého osobního spisu, činit si z něho
výpisky a pořizovat si stejnopisy dokladů v něm obsažených, a to na náklady
zaměstnavatele.
§ 313
(1) Při skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o
pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci potvrzení o
zaměstnání a uvést v něm
a) údaje o zaměstnání, zda se jednalo o pracovní poměr, dohodu o provedení
práce nebo dohodu o pracovní činnosti a o době jejich trvání,
b) druh konaných prací,
c) dosaženou kvalifikaci,
d) odpracovanou dobu a další skutečnosti rozhodné pro dosažení nejvýše
přípustné expoziční doby,
e) zda ze zaměstnancovy mzdy jsou prováděny srážky, v čí prospěch, jak vysoká
je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, jaká je výše dosud
provedených srážek a jaké je pořadí pohledávky,
f) údaje o započitatelné době zaměstnání v I. a II. pracovní kategorii za dobu
před 1. lednem 1993 pro účely důchodového pojištění.
(2) Údaje o výši průměrného výdělku, o tom, zda pracovní poměr, dohoda o
provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti byly zaměstnavatelem
rozvázány z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů
vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem nebo
z důvodu porušení jiné povinnosti zaměstnance podle § 301a zvlášť hrubým
způsobem, a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na
podporu v nezaměstnanosti90) je zaměstnavatel povinen uvést na žádost
zaměstnance v odděleném potvrzení.
§ 314
(1) Požádá-li zaměstnanec zaměstnavatele o vydání posudku o pracovní činnosti
(pracovní posudek), je zaměstnavatel povinen do 15 dnů zaměstnanci tento
posudek vydat; zaměstnavatel však není povinen vydat mu jej dříve, než v době 2
měsíců před skončením jeho zaměstnání. Pracovním posudkem jsou veškeré
písemnosti týkající se hodnocení práce zaměstnance, jeho kvalifikace, schopností
a dalších skutečností, které mají vztah k výkonu práce.
(2) Jiné informace o zaměstnanci než ty, které mohou být obsahem pracovního
posudku (odstavec 1 věta druhá), je zaměstnavatel oprávněn o zaměstnanci
podávat pouze s jeho souhlasem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.
§ 315
Nesouhlasí-li zaměstnanec s obsahem potvrzení o zaměstnání nebo pracovního
posudku, může se domáhat do 3 měsíců ode dne, kdy se o jejich obsahu dověděl,
u soudu, aby zaměstnavateli bylo uloženo přiměřeně jej upravit.
HLAVA VIII
OCHRANA MAJETKOVÝCH ZÁJMŮ ZAMĚSTNAVATELE A OCHRANA
OSOBNÍCH PRÁV ZAMĚSTNANCE
§ 316
(1) Zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní
potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky
ani jeho telekomunikační zařízení. Dodržování zákazu podle věty první je
zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat.
(2) Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze
činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve
společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance
otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických
hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek
adresovaných zaměstnanci.
(3) Jestliže je u zaměstnavatele dán závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze
činnosti zaměstnavatele, který odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů
podle odstavce 2, je zaměstnavatel povinen přímo informovat zaměstnance o
rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění.
(4) Zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace, které
bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním pracovněprávním
vztahem uvedeným v § 3. Nesmí vyžadovat informace zejména o
a) těhotenství,
b) rodinných a majetkových poměrech,
c) sexuální orientaci,
d) původu,
e) členství v odborové organizaci,
f) členství v politických stranách nebo hnutích,
g) příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti,
h) trestněprávní bezúhonnosti;
to, s výjimkou písmen c), d), e), f) a g), neplatí, jestliže je pro to dán věcný důvod
spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento požadavek
přiměřený, nebo v případech, kdy to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní
předpis. Tyto informace nesmí zaměstnavatel získávat ani prostřednictvím
třetích osob.
HLAVA IX
ZVLÁŠTNÍ POVAHA PRÁCE NĚKTERÝCH ZAMĚSTNANCŮ, VYLOUČENÍ
PRACOVNĚPRÁVNÍHO VZTAHU A VYSLÁNÍ K VÝKONU PRÁCE NA ÚZEMÍ
JINÉHO ČLENSKÉHO STÁTU EVROPSKÉ UNIE
§ 317
Na pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti
zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou
práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, se vztahuje tento zákon s tím, že
a) se na něj nevztahuje úprava rozvržení pracovní doby, prostojů ani přerušení
práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy,
b) při jiných důležitých osobních překážkách v práci mu nepřísluší náhrada
mzdy nebo platu, nestanoví-li prováděcí právní předpis jinak (§ 199 odst. 2)
nebo jde-li o náhradu mzdy nebo platu podle § 192; pro účely poskytování
náhrady mzdy nebo platu podle § 192 platí pro tohoto zaměstnance stanovené
rozvržení pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen
určit,
c) mu nepřísluší mzda nebo plat nebo náhradní volno za práci přesčas ani
náhradní volno nebo náhrada mzdy anebo příplatek za práci ve svátek.
§ 318
Základní pracovněprávní vztah uvedený v § 3 nemůže být mezi manžely nebo
partnery51a).
§ 319
(1) Je-li zaměstnanec zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie
vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb91) na území
České republiky, vztahuje se na něho úprava České republiky, pokud jde o
a) maximální délku pracovní doby a minimální dobu odpočinku,
b) minimální délku dovolené za kalendářní rok nebo její poměrnou část,
c) minimální mzdu, příslušnou nejnižší úroveň zaručené mzdy a příplatky za
práci přesčas,
d) bezpečnost a ochranu zdraví při práci,
e) pracovní podmínky těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň, které kojí, a
zaměstnankyň do konce devátého měsíce po porodu a mladistvých zaměstnanců,
f) rovné zacházení se zaměstnanci a zaměstnankyněmi a zákaz diskriminace,
g) pracovní podmínky při agenturním zaměstnávání.
Věta první se nepoužije, jsou-li práva vyplývající z právních předpisů členského
státu Evropské unie, z něhož byl zaměstnanec vyslán k výkonu práce v rámci
nadnárodního poskytování služeb, pro něho výhodnější. Výhodnost se posuzuje u
každého práva vyplývajícího z pracovněprávního vztahu samostatně.
(2) Ustanovení odstavce 1 písm. b) a c) se nepoužijí, jestliže doba vyslání
zaměstnance k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb v České
republice nepřesáhne celkově dobu 30 dnů v kalendářním roce. To neplatí,
jestliže je zaměstnanec vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování
služeb agenturou práce.
(3) Za výplatu mzdy nebo platu do výše podle odstavce 1 písm. c) zaměstnanci
zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie vyslanému k výkonu
práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České republiky ručí
osoba, ke které na základě uzavřené smlouvy vyslal zaměstnance k plnění úkolů
vyplývajících z této smlouvy zaměstnavatel usazený v jiném členském státu
Evropské unie, pokud
a) odměna za práci do výše podle odstavce 1 písm. c) nebyla zaměstnavatelem
usazeným v jiném členském státu Evropské unie zaměstnanci vyslanému k
výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb na území České
republiky vyplacena,
b) zaměstnavateli uvedenému v písmenu a) byla pravomocně uložena pokuta za
přestupek podle § 13 odst. 1 písm. b) nebo za správní delikt podle § 26 odst. 1
písm. b) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů,
c) o neposkytnutí odměny tato osoba věděla nebo při vynaložení náležité péče
vědět měla a mohla.
Není-li prokázána skutečná délka výkonu práce, má se za to, že zaměstnanec,
který byl vyslán na území České republiky k výkonu práce v rámci nadnárodního
poskytování služeb, vykonával práci 3 měsíce.
(4) Ustanovení odstavce 1 a odstavce 2 věty první platí obdobně, jde-li o cizince,
který je držitelem karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance115) a cizince
uvedeného v § 98 písm. s) zákona o zaměstnanosti. Pro odměňování cizinců
uvedených ve větě první platí § 43a odst. 6 obdobně.
HLAVA X
OPRÁVNĚNÍ ODBOROVÝCH ORGANIZACÍ, ORGANIZACÍ
ZAMĚSTNAVATELŮ, PODPORA VZÁJEMNÝCH JEDNÁNÍ ODBOROVÝCH
ORGANIZACÍ A ORGANIZACÍ ZAMĚSTNAVATELŮ A KONTROLA V
PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH
§ 320
(1) Návrhy zákonů a návrhy ostatních právních předpisů týkajících se důležitých
zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových,
kulturních a sociálních podmínek, se projednávají s příslušnými odborovými
organizacemi a příslušnými organizacemi zaměstnavatelů.
(2) Ústřední správní úřady, které vydávají prováděcí pracovněprávní předpisy,
činí tak po jejich projednání s příslušnou odborovou organizací a s příslušnou
organizací zaměstnavatelů.
(3) Příslušné státní orgány projednávají s odborovými organizacemi otázky
týkající se pracovních a životních podmínek zaměstnanců a poskytují odborovým
organizacím potřebné informace.
(4) Odborové organizace jednající v pracovněprávních vztazích za zaměstnance
státu6), příspěvkových organizací15),92), státních fondů14) a územních
samosprávných celků40) mají právo zejména
a) jednat a zaujmout stanoviska k návrhům ve věcech podmínek zaměstnávání
zaměstnanců a počtu zaměstnanců,
b) podávat návrhy, jednat a zaujmout stanoviska k návrhům ve věcech zlepšení
podmínek výkonu práce a odměňování.
§ 320a
Příspěvek odborovým organizacím a organizacím zaměstnavatelů na podporu
vzájemných jednání na celostátní nebo krajské úrovni, která se týkají důležitých
zájmů pracujících, zejména hospodářských, výrobních, pracovních, mzdových a
sociálních podmínek, hradí stát na základě dohody v Radě hospodářské a
sociální dohody.
§ 321
Odborové organizace dbají o dodržování tohoto zákona, zákona o
zaměstnanosti, právních předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a
ostatních pracovněprávních předpisů.
§ 322
(1) Odborové organizace mají právo vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci u jednotlivých zaměstnavatelů. Zaměstnavatel je
povinen odborové organizaci umožnit výkon kontroly a za tím účelem jí
a) zajistit možnost prověření toho, jak zaměstnavatel plní své povinnosti v péči o
bezpečnost a ochranu zdraví při práci a zda soustavně vytváří podmínky pro
bezpečnou a zdraví neohrožující práci,
b) zajistit možnost pravidelně prověřovat pracoviště a zařízení zaměstnavatelů
pro zaměstnance a kontrolovat hospodaření zaměstnavatelů s osobními
ochrannými pracovními prostředky,
c) zajistit možnost prověření toho, zda zaměstnavatel řádně vyšetřuje pracovní
úrazy,
d) zajistit možnost účastnit se zjišťování příčin pracovních úrazů a nemocí z
povolání, popřípadě je objasňovat,
e) umožnit zúčastňovat se jednání o otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci.
(2) Náklady vzniklé výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při
práci včetně nákladů na školení k prohloubení kvalifikace svazových inspektorů
bezpečnosti práce pověřených výkonem této kontrolyhradí stát na základě
dohody s odborovou organizací.
§ 323
Výkon kontroly v pracovněprávních vztazích upravují zvláštní právní
předpisy36).
§ 324
Odborové organizace a organizace zaměstnavatelů se považují za veřejně
prospěšné právnické osoby.
HLAVA XII
SMRT ZAMĚSTNANCE
§ 328
(1) Peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Do výše odpovídající
trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová
práva z pracovněprávního vztahu uvedeného v § 3 větě druhé postupně na jeho
manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti;
předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.
(2) Peněžitá práva zaměstnavatele zanikají smrtí zaměstnance, s výjimkou práv,
o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo která byla zaměstnancem před jeho
smrtí písemně uznána co do důvodů i výše, a práv na náhradu škody způsobené
úmyslně.
HLAVA XIII
ZÁNIK PRÁVA, VRÁCENÍ NEPRÁVEM VYPLACENÝCH ČÁSTEK A
UPLYNUTÍ DOBY
§ 330
K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě vykonáno, dochází jen v
případech uvedených v § 39 odst. 5, § 57, § 58, 59, 72, § 315 a § 339a odst. 1.
§ 331
Vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci
požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat,
že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne
jejich výplaty.
§ 333
Doba počíná prvním dnem a končí uplynutím posledního dne stanovené nebo
sjednané doby; to platí také v případě, kdy je uplynutím doby podmíněn vznik
nebo zánik práva.
HLAVA XIV
DORUČOVÁNÍ
§ 334
Obecné ustanovení o doručování zaměstnavatelem
(1) Písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo
dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa
vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou
mzdový výměr (§ 113 odst. 4) nebo platový výměr (§ 136) a záznam o porušení
režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (dále jen "písemnost"), musí být
doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.
(2) Písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na
pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen anebo prostřednictvím sítě
nebo služby elektronických komunikací; není-li to možné, může zaměstnavatel
písemnost doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.
(3) Nedoručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím sítě nebo služby
elektronických komunikací nebo prostřednictvím provozovatele poštovních
služeb, považuje se písemnost za doručenou také tehdy, jestliže zaměstnanec
přijetí písemnosti odmítne.
(4) Je-li písemnost doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,
vybere zaměstnavatel takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní
smlouvy94) vyplývala povinnost doručit poštovní zásilku obsahující písemnost za
podmínek stanovených tímto zákonem.
(5) Podmínky doručení písemnosti advokátovi se řídí § 48 občanského soudního
řádu.
§ 335
Doručování zaměstnavatelem prostřednictvím sítě nebo služby elektronických
komunikací
(1) Prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací může
zaměstnavatel písemnost doručit výlučně tehdy, jestliže zaměstnanec s tímto
způsobem doručování vyslovil písemný souhlas a poskytl zaměstnavateli
elektronickou adresu pro doručování.
(2) Písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických
komunikací musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem95).
(3) Písemnost doručovaná prostřednictvím sítě nebo služby elektronických
komunikací je doručena dnem, kdy převzetí potvrdí zaměstnanec zaměstnavateli
datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem95).
(4) Doručení písemnosti prostřednictvím sítě nebo služby elektronických
komunikací je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou adresu
zaměstnance vrátila zaměstnavateli jako nedoručitelná nebo jestliže
zaměstnanec do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil zaměstnavateli její
přijetí datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým
podpisem95).
§ 336
Doručování zaměstnavatelem prostřednictvím provozovatele poštovních služeb
(1) Písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele
poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, která
je mu známa. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k
přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci s úředně ověřeným
podpisem zaměstnance96).
(2) Doručení písemnosti zaměstnavatele doručované prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb musí být doloženo písemným záznamem o
doručení.
(3) Nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně
provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve
písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si uloženou
písemnost do 10 pracovních dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého
dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení podle věty druhé
musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti
nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti.
(4) Povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec
písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec uloženou písemnost (odstavec 3)
nevyzvedne do 10 pracovních dnů, považuje se za doručenou posledním dnem
této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí.
Jestliže zaměstnanec doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele
poštovních služeb znemožní tím, že poštovní zásilku obsahující písemnost
odmítne převzít nebo neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti,
považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení
písemnosti došlo. Zaměstnanec musí být doručovatelem poučen o následcích
odmítnutí převzetí písemnosti; o poučení musí být proveden písemný záznam.
§ 337
Doručování písemnosti určené zaměstnavateli zaměstnancem
(1) Zaměstnanec doručuje písemnost určenou zaměstnavateli zpravidla osobním
předáním v místě sídla zaměstnavatele. Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel
povinen doručení písemnosti podle věty první písemně potvrdit.
(2) Jestliže s tím zaměstnavatel souhlasí, může zaměstnanec doručit písemnost
určenou zaměstnavateli prostřednictvím sítě nebo služby elektronických
komunikací na elektronickou adresu, kterou zaměstnavatel pro tento účel
zaměstnanci oznámil; písemnost určená zaměstnavateli musí být podepsána
uznávaným elektronickým podpisem zaměstnance95).
(3) Doručení písemnosti určené zaměstnavateli je splněno, jakmile ji
zaměstnavatel převzal.
(4) Písemnost určená zaměstnavateli doručovaná prostřednictvím sítě nebo
služby elektronických komunikací je doručena dnem, kdy její převzetí potvrdí
zaměstnavatel zaměstnanci datovou zprávou podepsanou svým uznávaným
elektronickým podpisem nebo označenou svou zapečetěnou svou uznávanou
elektronickou pečetí95).
(5) Doručení písemnosti určené zaměstnavateli prostřednictvím sítě nebo služby
elektronických komunikací je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na
elektronickou adresu zaměstnavatele vrátila zaměstnanci jako nedoručitelná
nebo jestliže zaměstnavatel do 3 dnů od odeslání písemnosti nepotvrdil
zaměstnanci její přijetí datovou zprávou podepsanou svým uznávaným
elektronickým podpisem nebo označenou svou zapečetěnou svou uznávanou
elektronickou pečetí95).
HLAVA XV
PŘECHOD PRÁV A POVINNOSTÍ Z PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ A
ZÁNIK PRÁV A POVINNOSTÍ Z PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAHŮ A
PŘECHOD VÝKONU PRÁV A POVINNOSTÍ Z PRACOVNĚPRÁVNÍCH
VZTAHŮ
Díl 1
Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů a zánik práv a povinností
z pracovněprávních vztahů, je-li zaměstnavatelem fyzická osoba
§ 338
(1) K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v
případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.
(2) Dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo části činnosti
zaměstnavatele nebo k převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému
zaměstnavateli, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v
plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele; práva a povinnosti z kolektivní
smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele na dobu účinnosti kolektivní
smlouvy, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku.
(3) Za úkoly nebo činnost zaměstnavatele se pro tyto účely považují zejména
úkoly související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobná
činnost podle zvláštních právních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba
provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro
jejich výkon pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Za přejímajícího
zaměstnavatele se bez ohledu na právní důvod převodu a na to, zda dochází k
převodu vlastnických práv, považuje právnická nebo fyzická osoba, která je
způsobilá jako zaměstnavatel pokračovat v plnění úkolů nebo činností
dosavadního zaměstnavatele nebo v činnosti obdobného druhu.
(4) Práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž
pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud
zvláštní právní předpis nestanoví jinak21a).
§ 339
(1) Přede dnem nabytí účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních
vztahů k jinému zaměstnavateli jsou dosavadní zaměstnavatel a přejímající
zaměstnavatel povinni v dostatečném časovém předstihu, nejpozději 30 dnů před
přechodem práv a povinností k jinému zaměstnavateli, informovat odborovou
organizaci a radu zaměstnanců o této skutečnosti a projednat s nimi za účelem
dosažení shody
a) stanovené nebo navrhované datum převodu,
b) důvody převodu,
c) právní, ekonomické a sociální důsledky převodu pro zaměstnance,
d) připravovaná opatření ve vztahu k zaměstnancům.
(2) Nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace ani rada zaměstnanců, je
dosavadní a přejímající zaměstnavatel povinen předem informovat zaměstnance,
kteří budou převodem přímo dotčeni, o skutečnostech uvedených v odstavci 1
nejpozději 30 dnů přede dnem nabytí účinnosti přechodu práv a povinností k
jinému zaměstnavateli.
§ 339a
(1) Byla-li výpověď zaměstnance podána ve lhůtě 2 měsíců ode dne nabytí
účinnosti přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo nabytí
účinnosti přechodu výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, nebo
byl-li pracovní poměr zaměstnance v téže lhůtě rozvázán dohodou, může se
zaměstnanec u soudu domáhat určení, že k rozvázání pracovního poměru došlo z
důvodu podstatného zhoršení pracovních podmínek v souvislosti s přechodem
práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo přechodem výkonu práv a
povinností z pracovněprávních vztahů.
(2) Došlo-li k rozvázání pracovního poměru z důvodů uvedených v odstavci 1,
má zaměstnanec právo na odstupné (§ 67 odst. 1).
§ 340
Ustanovení § 338 a 339 se vztahují i na případy, kdy o převodu činnosti
zaměstnavatele nebo části zaměstnavatele nebo převodu úkolů zaměstnavatele
anebo jejich části k jinému zaměstnavateli rozhodl nadřízený orgán (§ 347 odst.
2).
§ 341
(1) Při zániku zaměstnavatele rozdělením přejímají od dosavadního
zaměstnavatele práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnavatelé,
kteří nastupují místo něj. Ustanovení § 338 odst. 2 část věty za středníkem platí
obdobně.
(2) Zrušuje-li se zaměstnavatel, určí orgán, který zaměstnavatele zrušuje, který
zaměstnavatel je povinen uspokojit nároky zaměstnanců zrušeného
zaměstnavatele, popřípadě uplatňovat jeho nároky. Provádí-li se při zrušení
zaměstnavatele jeho likvidace, postupuje se podle zvláštního právního
předpisu97).
(3) Dochází-li podle § 338 k převodu zaměstnavatele, u něhož řídící působnost
při plnění úkolů vykonává nadřízený orgán (§ 347 odst. 2), uplynutím doby nebo
dosažením účelu, pro který byl ustaven, určí tento orgán, na kterého
zaměstnavatele přecházejí jeho práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů.
§ 342
(1) Smrtí fyzické osoby, která je zaměstnavatelem, základní pracovněprávní
vztah zaniká (§ 48 odst. 4); to neplatí při pokračování v živnosti. Nehodlá-li
oprávněná osoba v živnosti podle § 13 odst. 1 písm. b), c) a e) živnostenského
zákona nebo pokračování v poskytování zdravotních služeb podle zákona o
zdravotních službách pokračovat, zaniká základní pracovněprávní vztah marným
uplynutím lhůty 3 měsíců ode dne smrti zaměstnavatele.
(2) Krajská pobočka Úřadu práce příslušná podle místa činnosti zaměstnavatele
podle odstavce 1 vystaví zaměstnanci, jehož pracovní poměr nebo dohoda o
pracovní činnosti zanikly, na jeho žádost potvrzení o zaměstnání, a to na základě
dokladů předložených tímto zaměstnancem.
Díl 2
Přechod výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů
§ 343
(1) Stanoví-li zvláštní právní předpis, že organizační složka státu7) zaniká
sloučením nebo splynutím s jinou organizační složkou státu, přechází výkon práv
a povinností z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímající
organizační složku státu.
(2) Stanoví-li zvláštní právní předpis, že organizační složka státu zaniká
rozdělením, přechází výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů na
organizační složky státu nově vzniklé. Zvláštní právní předpis stanoví, která z
nově vzniklých organizačních složek státu přejímá od dosavadní organizační
složky státu výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů, které do dne
jejího rozdělení zanikly.
(3) Stanoví-li zvláštní právní předpis, že organizační složka státu se zřizuje na
určitou dobu, stanoví tento předpis též, na kterou organizační složku státu
přechází výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů při zániku
organizační složky státu uplynutím této doby. Zanikne-li organizační složka státu
zřízená podle rozhodnutí zřizovatele na určitou dobu uplynutím této doby,
přechází výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů na zřizovatele,
pokud zřizovatel nerozhodl, že tato práva a povinnosti bude vykonávat jiná
organizační složka státu jím zřízená.
§ 344
(1) Stanoví-li zvláštní právní předpis, že se část organizační složky
státu7) převádí do jiné organizační složky státu, přechází výkon práv a
povinností z pracovněprávních vztahů týkajících se této části organizační složky
státu na přejímající organizační složku státu. Převádí-li se podle rozhodnutí
zřizovatele v souvislosti se změnou zřizovací listiny část organizační složky státu
do jiné organizační složky státu, přechází výkon práv a povinností z
pracovněprávních vztahů týkajících se této části organizační složky státu na
přejímající organizační složku státu. Ustanovení § 338 odst. 2 část věty za
středníkem platí obdobně.
(2) Práva a povinnosti z těch pracovněprávních vztahů vůči zaměstnancům části
organizační složky státu převáděné podle odstavce 1, které do dne převodu
zanikly, vykonává dosavadní organizační složka státu.
§ 345
(1) Stanoví-li zvláštní právní předpis, že organizační složka státu7) se ruší,
stanoví tento předpis též, na kterou organizační složku státu přechází výkon práv
a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců zrušené organizační složky
státu a která organizační složka státu7) uspokojí nároky zaměstnanců zrušené
organizační složky7) státu, popřípadě uplatní nároky vůči těmto zaměstnancům.
(2) Ruší-li se podle rozhodnutí zřizovatele organizační složka státu7), přechází
výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze zrušené organizační
složky státu7) na zřizovatele, pokud zřizovatel nerozhodl, že tato práva a
povinnosti bude vykonávat jiná organizační složka státu7) jím zřízená.
§ 345a
Ustanovení § 339 a 339a platí obdobně.
HLAVA XVI
ZVLÁŠTNÍ ÚPRAVA PRACOVNÍHO POMĚRU ZAMĚSTNANCŮ S
PRAVIDELNÝM PRACOVIŠTĚM V ZAHRANIČÍ
§ 346
Vláda může nařízením stanovit odchylnou úpravu pracovního poměru
zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí, včetně oprávnění
zaměstnavatelů a povinností zaměstnanců, pokud jde o
a) možnost opakovaného prodlužování pracovního poměru na dobu určitou v
zahraničí, včetně možnosti sjednat délku trvání pracovního poměru na dobu
určitou také na dobu vyslání na práci v zahraničí,
b) podmínky
1. odchylného rozvržení pracovní doby v zahraničí, a to i ve vztahu ke dnům
pracovního klidu (§ 91),
2. omezení pohybu zaměstnance z bezpečnostních důvodů v rámci sídla
zaměstnavatele v zahraničí.
HLAVA XVII
NĚKTERÁ USTANOVENÍ O ZÁVAZCÍCH A VÝKLAD NĚKTERÝCH POJMŮ
§ 346b
(1) Zaměstnavatel nesmí zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu ze
základního pracovněprávního vztahu ukládat peněžní postihy ani je od něho
požadovat; to se nevztahuje na škodu, za kterou zaměstnanec odpovídá.
(2) Zaměstnavatel nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance.
(3) Zaměstnavatel nesmí od zaměstnance v souvislosti s výkonem závislé práce
požadovat peněžitou záruku.
(4) Zaměstnavatel nesmí zaměstnance jakýmkoliv způsobem postihovat nebo
znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv
vyplývajících z pracovněprávních vztahů.
§ 346c
Zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu mzdu,
plat, odměnu z dohody a jejich náhrady, odstupné, odměnu za pracovní
pohotovost a náhradu výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem
práce.
§ 346d
(1) Zástavním právem není možné zajistit dluh ze základního pracovněprávního
vztahu, který má zaměstnanci vzniknout vůči zaměstnavateli teprve v budoucnu.
Zástavní právo není možné zřídit k věci, k níž zaměstnanci vznikne vlastnické
právo teprve v budoucnu.
(2) Zaměstnavatel ani zaměstnanec nesmějí zadržet movitou věc druhé smluvní
strany k zajištění dluhu vzniklého ze základního pracovněprávního vztahu.
(3) Zaměstnance ani zaměstnavatele není možné zavázat k uzavření smlouvy se
třetí osobou, mají-li být jejím obsahem práva a povinnosti zaměstnance nebo
zaměstnavatele.
(4) Pohledávku ze základního pracovněprávního vztahu, kterou má zaměstnanec
vůči zaměstnavateli nebo zaměstnavatel vůči zaměstnanci, není možné postoupit
na jiného. Pracovní smlouvu ani dohodu o práci konané mimo pracovní poměr
není možné postoupit.
(5) Dluh, který má zaměstnanec vůči zaměstnavateli nebo zaměstnavatel vůči
zaměstnanci, nesmí převzít jiná osoba.
(6) Zaměstnanci se nemohou zavázat k plnění povinnosti společně a nerozdílně.
(7) Smluvní pokuta smí být ujednána, jen stanoví-li to tento zákon.
§ 346e
Odchýlí-li se smluvní strany od úpravy uvedené v § 346b až 346d, nepřihlíží se k
tomu.
§ 347
(1) Ohrožením nemocí z povolání se rozumí takové změny zdravotního stavu, jež
vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají
nemoci z povolání98), avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního
stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných
podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání. Lékařský posudek o ohrožení
nemocí z povolání vydává poskytovatel zdravotních služeb příslušný k vydání
lékařského posudku o nemoci z povolání99). Vláda může stanovit nařízením,
které změny zdravotního stavu jsou ohrožením nemocí z povolání, a podmínky,
za jakých se uznávají.
(2) Nadřízeným orgánem se pro účely tohoto zákona rozumí ten orgán, který je
podle zvláštních právních předpisů oprávněn vykonávat vůči zaměstnavateli
řídící působnost při plnění jeho úkolů.
(3) Za zaměstnance, kteří jsou při práci vystaveni nepříznivým účinkům
ionizujícího záření, se pro účely § 215 odst. 2 písm. c) považují radiační
pracovníci kategorie A podle atomového zákona.
(4) Pro účely tohoto zákona se karanténou rozumějí též izolace99b) a
mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku podle zákona o
ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, jde-li o
zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s
ostatními fyzickými osobami a o zákaz nebo nařízení další určité činnosti k
likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku99c), brání-li tyto zákazy,
omezení nebo nařízení zaměstnanci ve výkonu práce.
(5) Pro účely tohoto zákona se domácností rozumí společenství fyzických osob,
které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.
§ 348
(1) Za výkon práce se považuje doba
a) kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci, s výjimkou doby pracovního
volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho
napracování, a doby, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé
povětrnostní vlivy,
b) dovolené,
c) kdy si zaměstnanec vybírá náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve
svátek,
d) kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada
mzdy, popřípadě za který se mu jeho mzda nebo plat nekrátí.
(2) Ustanovení odstavce 1 a § 216 odst. 2 a 3 se nepoužijí pro účely práva na
mzdu nebo plat a odměnu z dohody anebo náhrady výdajů v souvislosti s
výkonem práce.
(3) Zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po
projednání s odborovou organizací.
§ 349
(1) Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické,
technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy,
dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s
hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými
látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud
upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.
(2) Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou konkrétní
pokyny dané zaměstnanci vedoucími zaměstnanci, kteří jsou mu nadřízeni.
(3) Ustanovením na pracovní místo pro účely § 113 odst. 2 a § 122 odst. 2 se
rozumí ve vztahu k zaměstnavateli sjednání pracovní smlouvy nebo jmenování.
§ 350
(1) Osamělými se rozumějí neprovdané, ovdovělé nebo rozvedené ženy,
svobodní, ovdovělí nebo rozvedení muži a ženy i muži osamělí z jiných vážných
důvodů, nežijí-li s druhem, popřípadě s družkou nebo s partnerem51a).
(2) Mladiství zaměstnanci jsou zaměstnanci mladší než 18 let.
§ 350a
Týdnem se pro účely tohoto zákona rozumí 7 po sobě následujících kalendářních
dnů.
HLAVA XVIII
PRŮMĚRNÝ VÝDĚLEK
Díl 1
Obecná ustanovení
§ 351
Má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit
průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.
§ 352
Průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek,
nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.
§ 353
(1) Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované
zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném
období.
(2) Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší
mzda nebo plat.
(3) Dojde-li ke zúčtování mzdy nebo platu za práci přesčas (§ 114 odst. 2 a §
127 odst. 2) v jiném rozhodném období než v tom, ve kterém byla tato práce
vykonána, zahrnou se do odpracované doby podle odstavce 2 také hodiny práce
přesčas, za kterou je mzda nebo plat poskytnuta.
Díl 2
Rozhodné období
§ 354
(1) Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím
předchozí kalendářní čtvrtletí.
(2) Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího
po rozhodném období.
(3) Při vzniku zaměstnání v průběhu předchozího kalendářního čtvrtletí je
rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářního čtvrtletí.
(4) Při uplatnění konta pracovní doby (§ 86 a 87) je rozhodným obdobím
předchozích 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích před začátkem
vyrovnávacího období (§ 86 odst. 3).
Díl 3
Pravděpodobný výdělek
§ 355
(1) Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů,
použije se pravděpodobný výdělek.
(2) Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které
zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy
nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši
jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu
zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.
Díl 4
Formy průměrného výdělku
§ 356
(1) Průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.
(2) Má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný
hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin
připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má
365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní
pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný
počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.
(3) Má-li být uplatněn průměrný měsíční čistý výdělek, zjistí se tento výdělek z
průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením pojistného na důchodové
spoření, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti100), pojistného na všeobecné zdravotní pojištění101) a zálohy na
daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti102), vypočtených podle podmínek
a sazeb platných pro zaměstnance v měsíci, v němž se průměrný měsíční čistý
výdělek zjišťuje.
Díl 5
Společná ustanovení o průměrném výdělku
§ 357
(1) Jestliže je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda (§ 111),
na kterou by zaměstnanci vzniklo právo v kalendářním měsíci, v němž vznikla
potřeba průměrný výdělek uplatnit, zvýší se průměrný výdělek na výši
odpovídající této minimální mzdě; to platí také při uplatnění pravděpodobného
výdělku (§ 355).
(2) U zaměstnance, u kterého došlo ke změně pracovní smlouvy z důvodu
ohrožení nemocí z povolání nebo pro dosažení nejvyšší přípustné expozice a u
něhož byla nemoc z povolání zjištěna až po této změně, se vychází při výpočtu
náhrady za ztrátu na výdělku z průměrného výdělku zjištěného naposled před
změnou pracovní smlouvy, pokud to je pro zaměstnance výhodnější.
§ 358
Jestliže je zaměstnanci v rozhodném období zúčtována k výplatě mzda nebo plat
nebo jejich část, která je poskytována za delší období, než je kalendářní čtvrtletí,
určí se pro účely zjištění průměrného výdělku její poměrná část připadající na
kalendářní čtvrtletí; zbývající část (části) této mzdy nebo platu se zahrne do
hrubé mzdy nebo platu při zjištění průměrného výdělku v dalším období (dalších
obdobích). Počet dalších období se určí podle celkové doby, za kterou se mzda
nebo plat poskytuje. Do hrubé mzdy nebo platu se pro účely zjištění průměrného
výdělku zahrne v rozhodném období poměrná část mzdy nebo platu podle věty
první odpovídající odpracované době.
§ 359
V případech, kdy se podle právních předpisů používá v souvislosti s náhradou
škody průměrný výdělek u žáků nebo studentů nebo u fyzických osob se
zdravotním postižením103), kteří nejsou zaměstnáni a jejichž příprava pro
povolání (činnosti) se provádí podle zvláštních právních předpisů, vychází se z
výše průměrného výdělku podle § 357.
§ 361
Zjištění průměrného výdělku zaměstnance činného na základě dohod o pracích
konaných mimo pracovní poměr se řídí tímto zákonem. Je-li sjednána
jednorázová splatnost odměny z dohody až po provedení celého pracovního
úkolu, je rozhodným obdobím (§ 354 odst. 1) celá doba, po kterou trvalo
provedení sjednaného pracovního úkolu.
§ 362
(1) Za mzdu nebo plat se pro účely zjištění průměrného výdělku považuje i
odměna z dohody, odměna nebo jiný příjem poskytovaný zaměstnanci za práci v
jeho zaměstnání konaném v jiném pracovním vztahu než v pracovněprávním
vztahu uvedeném v § 3 větě druhé, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.
(2) Vykonává-li zaměstnanec práci u téhož zaměstnavatele ve více základních
pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 nebo ve více pracovních vztazích,
posuzuje se mzda, plat nebo odměna v každém základním pracovněprávním
vztahu uvedeném v § 3 nebo pracovním vztahu, odděleně.
HLAVA XIX
USTANOVENÍ, KTERÝMI SE ZAPRACOVÁVAJÍ PŘEDPISY EVROPSKÉ UNIE
§ 363
Ustanoveními, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie, jsou nadpis
hlavy IV v části první, § 16 odst. 2 a 3, § 30 odst. 2, § 37 odst. 1 až 4, § 39 odst.
2 až 6, § 40 odst. 3, § 41 odst. 1 v úvodní části ustanovení a písmena c), d), f) a
g), § 47 spočívající ve slovech „nastoupí-li zaměstnankyně po skončení mateřské
dovolené nebo zaměstnanec po skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po
kterou je zaměstnankyně oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, do práce, je
zaměstnavatel povinen zařadit je na jejich původní práci a pracoviště", § 51a, §
53 odst. 1 spočívající ve slovech „Zakazuje se dát zaměstnanci výpověď" a písm.
d), § 54 písm. b) spočívající ve slovech „to neplatí v případě těhotné
zaměstnankyně, zaměstnankyně, která čerpá mateřskou dovolenou, zaměstnance
v době, kdy čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je žena oprávněna
čerpat mateřskou dovolenou", § 54 písm. c) spočívající ve slovech „nejde o
zaměstnankyni na mateřské dovolené nebo o zaměstnance v době čerpání
rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou
dovolenou", § 54 písm. d) „o těhotnou zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající
mateřskou dovolenou, nebo o zaměstnance anebo zaměstnankyni, kteří čerpají
rodičovskou dovolenou", § 62 až 64, § 78 odst. 1 písm. a) až f), j), k) a m)
spočívající ve slovech „průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout
stanovenou týdenní pracovní dobu", ve slovech „za období nejvýše 26 týdnů po
sobě jdoucích" a ve větě „Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit
nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.", § 79 odst. 1, § 79a, § 85 odst. 4
spočívající ve slovech „průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve
vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období
uvedeném v § 78 odst. 1 písm. m)", § 86 odst. 3 a 4, § 88 odst. 1 a 2, § 90, 90a, §
92 odst. 1, 3 a 4, § 93 odst. 2 věta druhá a odst. 4, § 93a odst. 1 až 3 a odst. 5, §
94, § 96 odst. 1 písm. a) body 1 a 3 a odst. 2, § 101, 102, § 103 odst. 1 písm. a)
až h), j) a k) až do konce odstavce 1, odst. 2 až 5, § 104, § 105 odst. 1 spočívající
ve slovech „Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen
objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu", odst. 3 písm. a), 4 a 7, § 106
odst. 1 až 4 písm. a), c), d), f) a g), § 108 odst. 2, 3, 6 a 7, § 110 odst. 1, § 113
odst. 4, § 136 odst. 2, § 191 spočívající ve slovech „Zaměstnavatel je povinen
omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu ošetřování dítěte mladšího
než 10 let nebo jiného člena domácnosti v případech podle § 39 zákona o
nemocenském pojištění a po dobu péče o dítě mladší než 10 let z důvodů
stanovených v § 39 zákona o nemocenském pojištění nebo z důvodu, kdy se
fyzická osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobila vyšetření nebo ošetření u
poskytovatele zdravotních služeb, které nebylo možno zabezpečit mimo pracovní
dobu zaměstnance, a proto nemůže o dítě pečovat", § 195, 196, § 197 odst. 3
spočívající ve slovech „Rodičovská dovolená podle odstavce 1 přísluší ode dne
převzetí dítěte až do dne, kdy dítě dosáhne věku 3 let", spočívající ve slovech
„rodičovská dovolená přísluší", § 197 odst. 3 věta druhá a třetí, § 198 odst. 1 až
4, pokud jde o rodičovskou dovolenou, § 199 odst. 1, § 203 odst. 2 písm. a), §
213 odst. 1, § 217 odst. 4, pokud jde o rodičovskou dovolenou, § 218 odst. 1, §
222 odst. 2, § 229 odst. 1 spočívající ve slovech „odborná praxe se považuje za
výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat", § 238 odst. 1 a 2, §
239, § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2, § 245 odst. 1, § 246 odst. 2 věta první, §
269 až 271, § 276 odst. 1 věta první a odst. 2 až 6 a 8, § 277 spočívající ve
slovech „Zaměstnavatel je povinen na svůj náklad vytvořit zástupcům
zaměstnanců podmínky pro řádný výkon jejich činnosti", § 278 odst. 1 až 3, odst.
4 věta druhá a třetí, § 279 odst. 1 písm. a), b), e) až h) a odst. 3, § 280 odst. 1
písm. a) až f), § 281 odst. 5, § 288 až 299, § 308 odst. 1 v úvodní části
ustanovení a písmeno b), § 309 odst. 4 a 5, § 316 odst. 4 spočívající ve slovech
„Zaměstnavatel nesmí vyžadovat od zaměstnance informace zejména o" a písm.
a), c), d), e), g) a h) a dále ve slovech „to neplatí, jestliže je pro to dán věcný
důvod spočívající v povaze práce, která má být vykonávána, a je-li tento
požadavek přiměřený", § 319, § 338 odst. 2 a 3, § 339 odst. 1 v úvodní části
ustanovení, § 339 odst. 2, 339a, 340, 345a, § 346b odst. 4 a § 350 odst. 2.
ČÁST ČTRNÁCTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
HLAVA I
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
§ 364
(1) Podle tohoto zákona se řídí také pracovněprávní vztahy vzniklé před 1.
lednem 2007, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
(2) Podle dosavadních právních předpisů se řídí právní úkony týkající se vzniku,
změny a skončení pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o
pracovní činnosti, jakož i další právní úkony učiněné před 1. lednem 2007, i když
jejich právní účinky nastanou až po tomto dni.
(3) Pracovní poměry založené podle dosavadních právních předpisů volbou
nebo jmenováním se považují za pracovní poměry založené pracovní smlouvou;
to neplatí v případě pracovního poměru
a) vedoucího organizační složky státu7),
b) vedoucího úředníka a vedoucího úřadu104),
c) vedoucího organizační jednotky organizační složky státu7),
d) ředitele státního podniku13),
e) vedoucího organizační jednotky státního podniku13),
f) vedoucího státního fondu, jestliže je v jeho čele individuální orgán14),
g) vedoucího příspěvkové organizace15),
h) vedoucího organizační jednotky příspěvkové organizace15),
i) ředitele školské právnické osoby16) a
j) kdy je jmenování upraveno zvláštním právním předpisem.
(4) Nároky z pracovního úrazu, k němuž došlo před 1. lednem 1993 nebo z
nemoci z povolání, která byla zjištěna před 1. lednem 1993, na náhradu škody, o
kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo o nich byla uzavřena dohoda anebo
byla-li náhrada škody poskytována, na jejichž uspokojování se nevztahuje
zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu
nebo nemoci z povolání podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění
pozdějších předpisů, nebo povinné smluvní pojištění podle zvláštních právních
předpisů, se řídí dosavadními právními předpisy, není-li v tomto zákoně dále
stanoveno jinak.
(5) Nároky z pracovního úrazu, k němuž došlo před 1. lednem 1993, nebo z
nemoci z povolání, která byla zjištěna před 1. lednem 1993, na náhradu škody, o
kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo o nich byla uzavřena dohoda anebo
byla-li náhrada škody poskytována, u nichž povinnost uspokojit tento nárok
přešla na stát přede dnem nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění
zaměstnanců, se řídí dosavadními právními předpisy.
(6) Nároky z pracovního úrazu, k němuž došlo před 1. lednem 1993, nebo z
nemoci z povolání, která byla zjištěna před 1. lednem 1993, na náhradu škody, o
kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo o nich byla uzavřena dohoda anebo
byla-li náhrada škody poskytována, na jejichž uspokojování se nevztahuje
zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu
nebo nemoci z povolání podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění
zákona č. 231/1992 Sb., nebo povinné smluvní pojištění podle zvláštních
právních předpisů má při zrušení zaměstnavatele povinnost uspokojit tyto
nároky zaměstnavatel určený k tomu orgánem, který zaměstnavatele zrušil. Byla-
li při zrušení zaměstnavatele provedena likvidace, má tuto povinnost podle věty
první orgán provádějící likvidaci, popřípadě stát.
Díl 1
Pojištění odpovědnosti a zvláštní ustanovení o povinnosti nahradit škodu a
nemajetkovou újmu
§ 365
(1) Ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne nabytí účinnosti jiné právní
úpravy pojištění odpovědnosti zaměstnavatele při pracovním úrazu nebo nemoci
z povolání se řídí zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při
pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ustanovením § 205d zákona č. 65/1965
Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a
zákona č. 220/2000 Sb., vyhláškou č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a
sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním
úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění vyhlášky č. 43/1995 Sb., vyhlášky č.
98/1996 Sb., vyhlášky č. 74/2000 Sb., vyhlášky č. 487/2001 Sb. a zákona č.
365/2011 Sb., a zákonem č. 182/2014 Sb.
(2) Náklady správní režie pojišťoven v zákonném pojištění odpovědnosti
zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání činí 4 % z
celkového objemu přijatého pojistného zaplaceného zaměstnavateli v daném
kalendářním roce.
§ 391
(1) Žáci střední školy, konzervatoře a jazykové školy s právem státní jazykové
zkoušky nebo studenti vyšší odborné školy odpovídají právnické osobě
vykonávající činnost dané školy nebo školského zařízení nebo právnické nebo
fyzické osobě, na jejíchž pracovištích se uskutečňuje praktické vyučování, za
škodu, kterou jí způsobili při teoretickém nebo praktickém vyučování anebo v
přímé souvislosti s ním. Pokud ke škodě došlo při výchově mimo vyučování ve
školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídají žáci nebo studenti za
škodu právnické osobě vykonávající činnost tohoto školského zařízení. Studenti
vysokých škol odpovídají vysoké škole za škodu, kterou jí způsobili při studiu
nebo praxi ve studijním programu uskutečňovaném vysokou školou nebo v přímé
souvislosti s nimi. Pokud ke škodě došlo při studiu nebo praxi nebo v přímé
souvislosti s nimi u jiné právnické osoby nebo fyzické osoby, odpovídají studenti
právnické nebo fyzické osobě, u níž se studium nebo praxe uskutečňovaly.
(2) Za škodu, která vznikla žákům základních škol a základních uměleckých škol
při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba
vykonávající činnost dané školy; při výchově mimo vyučování ve školském
zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba
vykonávající činnost daného školského zařízení.
(3) Příslušná právnická osoba vykonávající činnost školy odpovídá žákům
středních škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky
a studentům vyšších odborných škol za škodu, která jim vznikla porušením
právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve
škole nebo v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování
u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za
škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se praktické vyučování uskutečňovalo.
Došlo-li ke škodě při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé
souvislosti s ní, odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného
školského zařízení. Vykonává-li činnost školy nebo školského zařízení
organizační složka státu nebo její součást, odpovídá za škodu jménem státu tato
organizační složka státu.
(4) Příslušná vysoká škola odpovídá studentům vysokých škol za škodu, která jim
vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při studiu nebo praxi ve
studijním programu uskutečňovaném vysokou školou nebo v přímé souvislosti s
nimi. Pokud ke škodě došlo při studiu nebo praxi nebo v přímé souvislosti s nimi
u jiné právnické osoby nebo fyzické osoby, odpovídá právnická nebo fyzická
osoba, u níž se studium nebo praxe uskutečňovaly.
(5) Příslušná právnická osoba vykonávající činnost školského zařízení odpovídá
fyzické osobě s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou
a fyzickým osobám v preventivně výchovné péči za škodu, která jim vznikla
porušením právních povinností nebo úrazem při uskutečňování této činnosti
nebo v přímé souvislosti s ní.
§ 392
(1) Fyzickým osobám plnícím veřejné funkce a funkcionářům odborové
organizace odpovídá za škodu vzniklou při výkonu funkce nebo v přímé
souvislosti s ní ten, pro koho byli činni; fyzické osoby a funkcionáři odpovídají
za škodu tomu, pro koho byli činni.
(2) Osobám se zdravotním postižením, které nejsou v pracovním poměru a
jejichž příprava na budoucí povolání se provádí podle zvláštních předpisů,
odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, popřípadě nemocí z povolání při
této přípravě ten, u něhož se příprava pro povolání provádí.
§ 393
(1) Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají členové jednotek
sborů dobrovolných hasičů obce a báňských záchranných sborů, kteří utrpí úraz
při činnosti v těchto sborech. V těchto případech jim odpovídá ten, u něhož je
sbor zřízen.
(2) Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají fyzické osoby, které
na výzvu správních úřadů nebo územního samosprávného celku nebo velitele
zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím osobně napomáhají při
zásahu proti mimořádné události nebo při odstraňování jejích následků a utrpí
při těchto činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá správní
úřad nebo obec, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
(3) Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají fyzické osoby, které
dobrovolně v rámci akce organizované územním samosprávným celkem
vypomáhají při plnění důležitých úkolů v zájmu společnosti, například fyzické
osoby, které dočasně vypomáhají při zvelebování obcí a utrpí při těchto
činnostech úraz. Za škodu vzniklou tímto úrazem jim odpovídá ten, pro koho v
době tohoto úrazu pracovaly.
(4) Právo na náhradu škody vzniklé pracovním úrazem mají členové družstev,
kteří utrpí úraz při výkonu funkce nebo při dohodnuté činnosti pro družstvo,
zdravotníci Červeného kříže, dárci při odběru krve, členové Horské služby, jakož
i fyzické osoby, které na její výzvu a podle jejích pokynů osobně pomáhají při
záchranné akci v terénu, fyzické osoby, které dobrovolně vykonávají
pečovatelskou službu sociálního zabezpečení, a fyzické osoby, které byly
pověřeny zaměstnavatelem určitou funkcí nebo činností, jestliže utrpěly úraz při
plnění úkolů souvisejících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti. Za škodu
vzniklou tímto úrazem jim odpovídá ten, pro koho byli v době tohoto úrazu činni.
Díl 2
Použití ustanovení o náhradě mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní
činnosti při dočasné pracovní neschopnosti (karanténě) a některých dalších
ustanovení
§ 393a
(1) Ustanovení § 57, § 66 odst. 1 věta druhá a § 192 až 194 se použijí poprvé
ode dne, kterým nabývá účinnosti zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském
pojištění.
(2) Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost nebo byla-li nařízena karanténa
přede dnem, od něhož nabývá účinnosti zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském
pojištění, náhrada mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti podle
§ 192 až 194 po dobu této dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény
nepřísluší.
Díl 3
Použití prováděcích právních předpisů
§ 394
(1) Do doby vydání prováděcích právních předpisů k provedení § 104 odst. 6, §
105 odst. 7, § 137 odst. 3, § 189 odst. 6, § 238 odst. 2 a § 246 odst. 2 a 4 se
postupuje podle
a) nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky
poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a
dezinfekčních prostředků,
b) nařízení vlády č. 447/2000 Sb., o způsobu usměrňování výše prostředků
vynakládaných na platy a na odměny za pracovní pohotovost zaměstnanců
odměňovaných podle zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v
rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech,
c) nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a
zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí,
kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu,
d) nařízení vlády č. 469/2002 Sb., kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační
předpoklady a kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců
ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů,
e) nařízení vlády č. 289/2002 Sb., kterým se stanoví rozsah a způsob poskytování
údajů do Informačního systému o platech, ve znění nařízení vlády č. 514/2004
Sb.,
f) nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů
zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným
pracovištěm v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů,
g) vyhlášky č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou
zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po
porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto
práce konat z důvodu přípravy na povolání.
HLAVA II
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 395
Zrušuje se:
1. zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce,
2. zákon č. 153/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce,
3. zákon č. 72/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje § 105 zákoníku práce,
4. zákon č. 111/1984 Sb., o prodloužení základní výměry dovolené na zotavenou
a o doplnění § 5 zákoníku práce,
5. zákon č. 22/1985 Sb., kterým se mění a doplňuje § 92 a 105 zákoníku práce,
6. zákon č. 52/1987 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákoníku
práce,
7. zákon č. 231/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce a zákon o
zaměstnanosti,
8. zákon č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
9. zákon č. 220/1995 Sb., kterým se mění zákon č. 74/1994 Sb., kterým se mění a
doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony,
10. zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě odměně za pracovní pohotovost a o průměrném
výdělku,
11. zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách,
12. zákon č. 44/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb., o
cestovních náhradách,
13. zákon č. 125/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb., o
cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.,
14. zákon č. 36/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních
náhradách, ve znění pozdějších předpisů,
15. zákon č. 475/2001 Sb., o pracovní době a době odpočinku zaměstnanců s
nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou v dopravě,
16. nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé
další zákony,
17. nařízení vlády č. 461/2000 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 108/1994
Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony,
18. nařízení vlády č. 342/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 108/1994
Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, ve znění nařízení
vlády č. 461/2000 Sb.,
19. nařízení vlády č. 516/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 108/1994
Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, ve znění pozdějších
předpisů,
20. nařízení vlády č. 252/1992 Sb., o podmínkách pro poskytování a výši
zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých
pracovních podmínkách,
21. nařízení vlády č. 77/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje nařízení vlády
České republiky č. 252/1992 Sb., o podmínkách pro poskytování a výši
zvláštního příplatku za vykonávání činností ve ztížených a zdraví škodlivých
pracovních podmínkách,
22. nařízení vlády č. 333/1993 Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a
mzdového zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním
prostředí a za práci v noci,
23. nařízení vlády č. 308/1995 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993
Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci
ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci,
24. nařízení vlády č. 356/1997 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993
Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci
ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění
nařízení vlády č. 308/1995 Sb.,
25. nařízení vlády č. 318/1998 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993
Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci
ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění
pozdějších předpisů,
26. nařízení vlády č. 132/1999 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993
Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci
ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění
pozdějších předpisů,
27. nařízení vlády č. 312/1999 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993
Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci
ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění
pozdějších předpisů,
28. nařízení vlády č. 163/2000 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993
Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci
ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění
pozdějších předpisů,
29. nařízení vlády č. 430/2000 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993
Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci
ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění
pozdějších předpisů,
30. nařízení vlády č. 437/2001 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993
Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci
ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění
pozdějších předpisů,
31. nařízení vlády č. 560/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993
Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci
ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění
pozdějších předpisů,
32. nařízení vlády č. 464/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993
Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci
ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění
pozdějších předpisů,
33. nařízení vlády č. 700/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 333/1993
Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci
ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci, ve znění
pozdějších předpisů,
34. nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě,
35. nařízení vlády č. 320/1997 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995
Sb., o minimální mzdě,
36. nařízení vlády č. 317/1998 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995
Sb., o minimální mzdě, ve znění nařízení vlády č. 320/1997 Sb.,
37. nařízení vlády č. 131/1999 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995
Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů,
38. nařízení vlády č. 313/1999 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995
Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů,
39. nařízení vlády č. 162/2000 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995
Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů,
40. nařízení vlády č. 429/2000 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995
Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů,
41. nařízení vlády č. 436/2001 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995
Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů,
42. nařízení vlády č. 559/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995
Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů,
43. nařízení vlády č. 463/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995
Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů,
44. nařízení vlády č. 699/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 303/1995
Sb., o minimální mzdě, ve znění pozdějších předpisů,
45. nařízení vlády č. 330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve
veřejných službách a správě,
46. nařízení vlády č. 637/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 330/2003
Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě,
47. čl. I nařízení vlády č. 213/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.
330/2003 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a
správě, ve znění nařízení vlády č. 637/2004 Sb., a nařízení vlády č. 469/2002 Sb.,
kterým se stanoví katalog prací a kvalifikační předpoklady a kterým se mění
nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a
správě, ve znění pozdějších předpisů,
48. nařízení vlády č. 307/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 330/2003
Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění
pozdějších předpisů,
49. nařízení vlády č. 537/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 330/2003
Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění
pozdějších předpisů,
50. vyhláška č. 140/1968 Sb., o pracovních úlevách a hospodářském zabezpečení
studujících při zaměstnání,
51. vyhláška č. 197/1994 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva školství č.
140/1968 Sb., o pracovních úlevách a hospodářském zabezpečení studujících při
zaměstnání, ve znění zákona č. 188/1988 Sb.,
52. vyhláška č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků ze zaměstnání k výkonu
funkce v Revolučním odborovém hnutí,
53. vyhláška č. 75/1967 Sb., o dodatkové dovolené pracovníků, kteří konají
práce zdraví škodlivé nebo zvlášť obtížné, a o náhradě za ztrátu na výdělku po
skončení pracovní neschopnosti u některých nemocí z povolání,
54. vyhláška č. 45/1987 Sb., o zásadách pro zkrácení pracovní doby bez snížení
mzdy ze zdravotních důvodů pracovníkům do 21 let věku v podzemí hlubinných
dolů,
55. vyhláška č. 95/1987 Sb., o dodatkové dovolené pracovníků, kteří pracují s
chemickými karcinogeny,
56. vyhláška č. 96/1987 Sb., o zásadách pro zkrácení pracovní doby bez snížení
mzdy ze zdravotních důvodů pracovníkům, kteří pracují s chemickými
karcinogeny,
57. vyhláška č. 108/1989 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 96/1987 Sb.,
o zásadách pro zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy ze zdravotních důvodů
pracovníkům, kteří pracují s chemickými karcinogeny,
58. vyhláška č. 104/1993 Sb., kterou se stanoví období s nižší potřebou práce
organizací lesního hospodářství ve vlastnictví státu,
59. vyhláška č. 275/1993 Sb., kterou se stanoví období s nižší potřebou práce
organizací vojenských lesů a statků,
60. vyhláška č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu,
61. vyhláška č. 367/1999 Sb., kterou se stanoví období s nižší potřebou práce
provozovatelům a dopravcům na dráze celostátní a regionální.
§ 396
Účinnost
(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.
(2) Ustanovení § 238 odst. 1 pozbývá platnosti dnem, kdy nabude účinnosti
vypovězení Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 45 o zaměstnávání žen
podzemními pracemi v podzemí a dolech všech druhů, 1935 (č. 441/1990 Sb.).

Zaorálek v. r.
Paroubek v. r.

Příloha
Charakteristiky platových tříd
1. platová třída
Práce sestávající z jednoznačných opakujících se pracovních operací. Práce s
jednotlivými předměty, jednoduchými pomůckami a ručními nástroji bez vazeb
na další procesy a činnosti. Provádění jednotlivých manipulačních operací s
jednotlivými kusy a předměty malé hmotnosti (do 5 kg). Běžné nároky na
smyslové funkce. Práce v příznivých vnějších podmínkách.
2. platová třída
Práce stejného druhu konané podle přesného zadání a s přesně vymezenými
výstupy, s malou možností odchylky a s rámcovými návaznostmi na další
procesy. Práce s více prvky (předměty) tvořícími celek, například manipulace s
předměty vyžadujícími zvláštní zacházení (křehké, těžké, vznětlivé, s nebezpečím
nákazy). Provádění dílčích prací, které jsou součástí širších procesů.
Dlouhodobé a jednostranné zatížení drobných svalových skupin (prstů, zápěstí)
a ve vnuceném pracovním rytmu a při mírně zhoršených (například
klimatických) vnějších podmínkách. Práce s případným rizikem pracovního
úrazu.
3. platová třída
Práce s přesně vymezenými vstupy a výstupy a obecně vymezeným postupem s
rámcovými návaznostmi na další procesy. Práce s celky a sestavami s logickým
(účelovým) uspořádáním bez vazeb na jiné celky (sestavy). Případná
odpovědnost za ohrožení zdraví a bezpečnosti spolupracovníků v rámci jednoho
kolektivu.
4. platová třída
Stejnorodé práce s rámcovým zadáním a s přesně vymezenými výstupy, s větší
možností volby jiného postupu a s rámcovými návaznostmi na další procesy
(dále jen "jednoduché odborné práce"). Práce s celky a sestavami několika
jednotlivých prvků (předmětů) s logickým (účelovým) uspořádáním s dílčími
vazbami na jiné celky (sestavy). Práce předpokládající jednoduché pracovní
vztahy.
Dlouhodobé a jednostranné zatížení větších svalových skupin. Mírně zvýšené
psychické nároky spojené se samostatným řešením skupiny stejnorodých časově
ustálených pracovních operací podle daných postupů.
5. platová třída
Jednoduché odborné práce vykonávané s mnoha vzájemně provázanými prvky,
které jsou součástí určitého systému. Usměrňování jednoduchých rutinních a
manipulačních prací a procesů v proměnlivých skupinách, týmech a jiných
nestálých organizačních celcích a bez podřízenosti skupiny zaměstnanců spojené
s odpovědností za škody, které nelze odstranit vlastními silami a v krátké době.
Zvýšené psychické nároky vyplývající ze samostatného řešení úkolů, kde jsou
převážně zastoupeny konkrétní jevy a procesy různorodějšího charakteru s
nároky na dlouhodobější paměť, dílčí představivost a předvídatelnost, schopnost
srovnávání, pozornost a operativnost. Přesné smyslové rozlišování drobných
detailů. Dlouhodobé, jednostranné a nadměrné zatížení svalových skupin
předměty různých hmotností nad 25 kg.
6. platová třída
Různorodé, rámcově vymezené práce se zadáním podle obvyklých postupů, se
stanovenými výstupy, postupy a vazbami na další procesy (dále jen „odborné
práce"). Práce s ucelenými systémy složenými z mnoha prvků s dílčími vazbami
na malý okruh dalších systémů. Koordinace prací v proměnlivých skupinách.
Zvýšené psychické nároky vyplývající ze samostatného řešení úkolů s
různorodými konkrétními jevy a procesy a s nároky na představivost a
předvídatelnost, schopnost srovnávání, pozornost a operativnost. Značná
smyslová náročnost. Značná zátěž velkých svalových skupin ve velmi ztížených
pracovních podmínkách.
7. platová třída
Odborné práce konané s ucelenými samostatnými systémy s případným členěním
na dílčí subsystémy a s vazbami na další systémy. Usměrňování a koordinace
jednoduchých odborných prací. Odpovědnost za zdraví dalších osob nebo za
škody odstranitelné pouze skupinou dalších zaměstnanců nebo za škody osob
jednajících na základě chybných příkazů nebo opatření odstranitelné za delší
období.
Psychická námaha vyplývající ze samostatného řešení úkolů, kde jsou
rovnoměrně zastoupeny konkrétní a abstraktní jevy a procesy různorodého
charakteru. Nároky na aplikační schopnosti a přizpůsobivost různým
podmínkám, na logické myšlení a určitou představivost. Vysoká náročnost na
identifikaci velmi malých detailů, znaků nebo jiných zrakově důležitých
informací a zvýšené nároky na vestibulární aparát. Nadměrné zatížení velkých
svalových skupin v extrémních pracovních podmínkách.
8. platová třída
Zajišťování širšího souboru odborných prací s rámcově stanovenými vstupy a
způsobem vykonávání a vymezenými výstupy, které jsou organickou součástí
širších procesů (dále jen „odborné specializované práce"). Práce v rámci
komplexních systémů s vnitřním členěním na ucelené subsystémy s úzkými
vazbami na další systémy a s vnitřním členěním i mimo rámec organizace.
9. platová třída
Odborné specializované práce, ve kterých je předmětem komplexní samostatný
systém složený z několika dalších sourodých celků nebo nejsložitější samostatné
celky. Koordinace a usměrňování odborných prací.
Zvýšená psychická námaha vyplývající ze samostatného řešení soustavy úkolů,
kde jsou více zastoupeny abstraktní jevy a procesy, s nároky na poznávání,
chápání a interpretaci jevů a procesů. Vysoké nároky na paměť, flexibilitu,
schopnosti analýzy, syntézy a obecného srovnávání. Vysoké nároky na
vestibulární aparát. Mimořádná zátěž nervové soustavy.
10. platová třída
Zajišťování komplexu činností s obecně vymezenými vstupy, rámcově
stanovenými výstupy, značnou variantností způsobu řešení a postupů a
specifickými vazbami na široký okruh procesů (dále jen „systémové práce").
Předmětem práce je komplexní systém složený ze samostatných různorodých
systémů se zásadními určujícími vnitřními a vnějšími vazbami. Koordinace a
usměrňování odborných specializovaných prací.
11. platová třída
Systémové práce, jejichž předmětem činnosti jsou dílčí obory činností se širokou
působností.
S výkonem prací je spojena značná psychická námaha vyplývající z velké
složitosti kognitivních procesů a vyššího stupně abstraktního myšlení,
představivosti, generalizace a z nutnosti rozhodování podle různých kritérií.
12. platová třída
Komplex systémových činností s variantními obecnými vstupy, rámcově
stanovenými výstupy a předem nespecifikovanými způsoby a postupy se širokými
vazbami na další procesy (dále jen „systémové specializované práce"), kde jsou
předmětem obory činnosti složené ze systémů s rozsáhlými vnějšími a vnitřními
vazbami.
13. platová třída
Systémové specializované práce, jejichž předmětem činnosti je soubor oborů
nebo obor s rozsáhlou vnitřní strukturou a vnějšími vazbami. Komplexní
koordinace a usměrňování systémových prací.
Vysoká psychická námaha vyplývající z vysokých nároků na tvůrčí myšlení.
Objevování nových postupů a způsobů a hledání řešení netradičním způsobem.
Přenos a aplikace metod a způsobů z jiných odvětví a oblastí. Rozhodování v
rámci značně kombinovatelných spíše abstraktních a různorodých jevů a
procesů z různých odvětví a oborů.
14. platová třída
Činnosti s nespecifikovanými vstupy, způsoby řešení a velmi rámcově
vymezenými výstupy s velmi širokými vazbami na další procesy, tvůrčí rozvojová
a koncepční činnost a systémová koordinace (dále jen „tvůrčí systémové
práce"). Předmětem je soubor oborů nebo obor s rozsáhlým vnitřním členěním a
s četnými vazbami na další obory a s působností a dopadem na široké skupiny
obyvatelstva nebo souhrn jinak náročných oborů. Koordinace a usměrňování
systémových specializovaných prací.
15. platová třída
Tvůrčí systémové práce, kdy předmětem je odvětví jako soubor vzájemně
provázaných oborů nebo nejnáročnější obory zásadního významu.
Velmi vysoká psychická námaha vyplývající z vysokých nároků na tvůrčí myšlení
ve vysoce abstraktní rovině při značné variabilitě a kombinovatelnosti procesů a
jevů a na schopnosti nekonvenčního systémového nazírání v nejširších
souvislostech.
16. platová třída
Činnosti s nespecifikovanými vstupy, způsobem řešení i výstupy s možnými
vazbami na celé spektrum dalších činností, kde jsou předmětem jednotlivé vědní
obory a disciplíny a jiné nejširší a nejnáročnější systémy.

________________________________________
Zákoník práce 2017 - poznámky pod čarou:
1) Směrnice Rady ze dne 14. října 1991 o povinnosti zaměstnavatele informovat
zaměstnance o podmínkách pracovní smlouvy nebo pracovního poměru
(91/533/EHS). Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15.
května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci
poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci
prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o
systému IMI").
Směrnice Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních
předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění.
Směrnice Rady 99/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o
pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE,
CEEP a EKOS.
Směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o rámcové dohodě o
částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a
EKOS.
Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada
rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich
poskytování.
Směrnice Rady 94/45/ES ze dne 22. září 1994 o zřízení evropské rady
zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování zaměstnanců a projednání
se zaměstnanci v podnicích působících na území Společenství a skupinách
podniků působících na území Společenství.
Směrnice Rady 97/74/ES ze dne 15. prosince 1997, kterou se oblast působnosti
směrnice 94/45/ES o zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu
pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v podnicích
působících na území Společenství a skupinách podniků působících na území
Společenství rozšiřuje na Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
Směrnice Rady 2006/109/ES ze dne 20. listopadu 2006, kterou se z důvodu
přistoupení Bulharska a Rumunska upravuje směrnice 94/45/ES o zřízení
evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování
zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na území
Společenství a skupinách podniků působících na území Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002,
kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se
zaměstnanci v Evropském společenství.
Čl. 13 směrnice Rady 2001/86/ES ze dne 8. října 2001, kterou se doplňuje statut
evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců.
Směrnice Rady 2001/23/ES ze dne 12. března 2001 o sbližování právních
předpisů členských států týkajících se zachování práv zaměstnanců v případě
převodů podniků, závodů nebo částí podniků nebo závodů.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o
vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb.
Směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o rámcové dohodě o rodičovské
dovolené uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o
některých aspektech úpravy pracovní doby.
Směrnice Rady 94/33/ES ze dne 22. června 1994 o ochraně mladistvých
pracovníků.
Směrnice Rady ze dne 25. června 1991, kterou se doplňují opatření pro zlepšení
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců v pracovním poměru na
dobu určitou nebo v dočasném pracovním poměru (91/383/EHS).
Směrnice Rady ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení
bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci (89/391/EHS).
Směrnice Rady ze dne 30. listopadu 1989 o minimálních požadavcích na
bezpečnost a ochranu zdraví pro používání osobních ochranných prostředků
zaměstnanci při práci (třetí samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1
směrnice 89/391/EHS) (89/656/EHS).
Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19. října 1992 o zavádění opatření pro
zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci těhotných zaměstnankyň a
zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících zaměstnankyň (desátá samostatná
směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS).
Směrnice Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010, kterou se provádí revidovaná
rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi
BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o
zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v
oblasti zaměstnání a povolání.
Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada
rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ.
Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný
rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/15/ES ze dne 11. března 2002 o
úpravě pracovní doby osob vykonávajících mobilní činnosti v silniční dopravě.
Směrnice Rady 2005/47/ES ze dne 18. července 2005 o dohodě mezi
Společenstvím evropských železnic (CER) a Evropskou federací pracovníků v
dopravě (ETF) o některých aspektech pracovních podmínek mobilních
pracovníků poskytujících interoperabilní přeshraniční služby v železniční
dopravě.
Čl. 15 směrnice Rady 2003/72/ES ze dne 22. července 2003, kterou se doplňuje
statut evropské družstevní společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/38/ES ze dne 6. května 2009 o
zřízení evropské rady zaměstnanců nebo vytvoření postupu pro informování
zaměstnanců a projednání se zaměstnanci v podnicích působících na úrovni
Společenství a skupinách podniků působících na úrovni Společenství
(přepracované znění).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES ze dne 19. listopadu
2008 o agenturním zaměstnávání.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/66/EU ze dne 15. května 2014 o
podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí na základě
převedení v rámci společnosti.

2) Například zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, zákon č. 361/2003 Sb., o

služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších
předpisů.
3) § 226 obchodního zákoníku.
6) § 6 a 7 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování
v právních vztazích.
7) § 3 a 51 zákona č. 219/2000 Sb.
10) § 16 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., ve znění zákona č. 300/1990 Sb.
11) Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších
předpisů.
12) Například zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další
předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích
České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské
republiky, ve znění pozdějších předpisů.
13) Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů.
14) Například zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu
a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním
fondu), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu
rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České
republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního
majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury a o
změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech
převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
15) § 54 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
§ 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů.
16) Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů.
16a) Například § 2 odst. 6 a 7 zákona č. 312/2002 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, § 102 odst. 2 písm. g) a § 103 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích
(obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 59 odst. 1 písm. c) a § 61 odst. 3
písm. b) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších
předpisů, § 68 odst. 2 písm. v) a § 72 odst. 3 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb., o
hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, § 7 odst. 4 a § 8 odst. 1
zákona č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických
zařízeních a o změně některých zákonů, § 10 vyhlášky č. 394/1991 Sb., o
postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic,
vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídící
působnosti ministerstva zdravotnictví České republiky, § 131 zákona č. 561/2004
Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský zákon), § 14 odst. 3 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování
státu ve věcech majetkových, § 17 odst. 2 zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných
výzkumných institucích, § 8 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 4 zákona č. 483/1991 Sb.,
o České televizi, § 8 odst. 1 písm. a) a § 9 odst. 4 zákona č. 484/1991 Sb., o
Českém rozhlasu, § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 517/1992 Sb., o České tiskové
kanceláři, § 9 odst. 2 zákona č. 256/2000 Sb., § 6 odst. 5 zákona č. 211/2000 Sb.,
§ 8 odst. 4 zákona č. 104/2000 Sb., § 12 odst. 2 a 3 zákona č. 77/1997 Sb., § 24
odst. 3 zákona č. 250/2000 Sb.
16b) Například § 148 odst. 18 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, § 48
zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, čl. II bod 17 zákona č. 274/2003 Sb.,
kterým se mění některé zákony na úseku ochrany veřejného zdraví, § 9 odst. 3
zákona č. 256/2000 Sb.
17) § 92 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., ve znění zákona č. 347/2010 Sb.
18) § 66 zákona č. 435/2004 Sb.
19) § 4 odst. 1 zákona č. 98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, ve znění
pozdějších předpisů.
20) § 89 až 101 zákona o zaměstnanosti.
21) § 56 odst. 2 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
21a) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční
zákon), ve znění pozdějších předpisů.
22a) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.
23) Zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o významných dnech a o dnech
pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.
23a) Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné
způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání
lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.
23b) Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k
výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s
poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o
nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů.
24) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za
škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999
Sb.
25) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších
předpisů.
26) § 3 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění
pozdějších předpisů.
27) § 2 písm. c) vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou
drážní a silniční osobní dopravu.
28) Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č.
455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění
pozdějších předpisů.
29) Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů.
31) § 67 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších
předpisů.
32) § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
33) Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými
tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně
souvisejících zákonů.
34) Nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
osobní ochranné prostředky.
35) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně dalších zákonů, ve
znění pozdějších předpisů.
36) Například zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, zákon č. 61/1988 Sb., o
hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využití jaderné energie a ionizujícího
záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů.
37) Zákon č. 309/2006 Sb., ve znění zákona č. 362/2007 Sb.
37a) § 9 zákona č. 309/2006 Sb.
38) § 39 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
39) Například zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech
státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a
odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších
organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
40) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
41) § 124 školského zákona.
41a) Zákon č. 245/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
42) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
43) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů
(zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.
43a) Například § 118 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké
sněmovny, § 147 odst. 2 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, § 4
odst. 3 zákona č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky, ve znění
zákona č. 281/2004 Sb.
44) § 24 až 26 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních
rozpočtů.
45) § 2 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně
některých zákonů.
46) Školský zákon.
47) Zákon č. 563/2004 Sb.
48) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně
některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
49) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
50) § 16 odst. 1 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění
pozdějších předpisů.
51) Zákon č. 121/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční
řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
51a) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 261/2007 Sb.
52) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů.
53) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.
54) § 276 až 302 občanského soudního řádu.
Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně
probíhajících výkonů rozhodnutí.
55) § 277 občanského soudního řádu.
56) Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
57) Například zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s
výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců
a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů.
58) Zákon č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
59) Zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
61) § 26 zákona č. 187/2006 Sb.
62) § 48 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb.
63) § 33 zákona č. 187/2006 Sb.
64) § 21 a 22 zákona č. 187/2006 Sb.
64a) § 22 zákona č. 187/2006 Sb.
65) § 31 zákona č. 187/2006 Sb.
66) § 56 odst. 2 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb.
67) § 83 odst. 2 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb.
68) § 7 odst. 12 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění
pozdějších předpisů.
69) Například Rozhodnutí Rady 2003/479/ES ze dne 16. června 2003 o
pravidlech pro národní odborníky a vojenský personál přidělený do generálního
sekretariátu Rady.
70) Například § 7 odst. 5 zákona č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní
infrastruktury a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České
republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního
majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, § 15 odst. 9 a § 83 odst.
11 zákona o vysokých školách, § 184 školského zákona, § 38 zákona č. 95/2004
Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované
způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a
farmaceuta, a § 90 odst. 1 zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a
uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu
činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).
71) Například § 200 obchodního zákoníku.
71a) Zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 307/2006 Sb., o evropské družstevní společnosti, ve znění zákona č.
126/2008 Sb.
Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev.
72) Zákon o vysokých školách.
73) Vyhláška č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění
pozdějších předpisů.
75) Vyhláška č. 430/2001 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě
v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích.
76) § 67 až 84 zákona o zaměstnanosti.
77) § 42 až 44 zákona č. 187/2006 Sb.
77a) § 8 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
78) Například § 17 obchodního zákoníku, zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně
utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.
79) § 200x občanského soudního řádu.
80) § 21 obchodního zákoníku.
82) Zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, ve znění zákona č. 264/2006
Sb.
Zákon č. 307/2006 Sb., o evropské družstevní společnosti.
83) Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění
pozdějších předpisů.
84) Zákon č. 312/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
85) § 172 odst. 2 školského zákona.
86) § 94 odst. 2 zákona o vysokých školách.
87) § 2 odst. 1 obchodního zákoníku.
88) Zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů.
89) § 34 a § 115 písm. d) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
90) § 39 až 57 zákona o zaměstnanosti.
91) Čl. 49 Smlouvy o založení Evropského společenství.
92) § 53 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých
souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů.
93) § 278 občanského soudního řádu.
94) Zákon č. 26/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých dalších
zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.
95) § 6 odst. 2 a § 9 odst. 2 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících
důvěru pro elektronické transakce.
96) Například zákon č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s
listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o
ověřování).
97) Například obchodní zákoník, zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
98) Vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z
povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají,
ve znění vyhlášky č. 38/2005 Sb.
99) Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.
99b) § 2 odst. 5 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně
některých souvisejících zákonů.
99c) § 69 odst. 1 písm. b) a h) zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č.
274/2003 Sb.
100) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na
státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
101) Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve
znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
102) § 38h zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů.
103) § 67 zákona o zaměstnanosti.
104) § 2 odst. 5 zákona č. 312/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
107) § 56 odst. 2 písm. b) zákona č. 187/2006 Sb., ve znění zákona č. 305/2008
Sb.
108) Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích
ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační
zákon).
110) Například § 24 odst. 2 zákona č. 563/2004 Sb., § 22 zákona č. 95/2004 Sb.,
§ 51 a 54 zákona č. 96/2004 Sb.
111) § 7 odst. 1 zákona č. 2/1991 Sb., ve znění zákona č. 225/2005 Sb., § 18
odst. 1 a § 19 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění zákona
č. 220/2000 Sb. a zákona č. 411/2000 Sb.
112) § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 83/1990 Sb.
115) § 3 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti.