Lasek Zaklady Degradacnich Procesu

1.
Lomov vlastnosti materilu
Vysok kola bsk Technick univerzita Ostrava
ZKLADY DEGRADANCH PROCES

(nzev pedmtu, studijn opory)
uebn text / scne / testy
Stanislav Lasek
Ostrava 2013
-0-
1.
Recenze: Ing. Martin Kraus, Ph.D.
Nzev:
Autor:
Animace:
Vydn:
Poet stran:
Nklad:
Zklady degradanch proces

doc. Ing. Stanislav LASEK, Ph.D.
Ing. Josef Hlinka
prvn, 2013
149
xx
Studijn materily pro studijn obor Prograsivn technick materily Fakulty metalurgie a
materilovho inenrstv
Jazykov korektura: nebyla provedena.
Ureno pro projekt:
Operan program Vzdlvnm pro konkurenceschopnost
Nzev: ModIn - Modulrn inovace bakalskch a navazujcch magisterskch program na
Fakult metalurgie a materilovho inenrstv VB - TU Ostrava
slo: CZ.1.07/2.2.00/28.0304
Realizace: VB Technick univerzita Ostrava
Projekt je spolufinancovn z prostedk ESF a sttnho rozpotu R
Stanislav Lasek
VB Technick univerzita Ostrava
ISBN 978-80-248-3373-6
-1-
1.
Pedmluva
Pro pedmt Zklady degradanch proces v 5. semestru studijnho oboru Progresivn
technick materily jste obdreli studijn podklady, obsahujc tak modulrn integrovanou
studijn oporu (skriptum v elektronick form).
1. Prerekvizity
Pro studium tohoto pedmtu se pedpokld absolvovn pedmtu Nauka o materilech a
Zklady pevnosti a prunosti. V rmci pedmtu jsou tak vyuvny nkter poznatky
z pedmtu Zkouen materil a defektoskopie, z fyziky a chemie.
Poznatky z danho pedmtu jsou dle rozeny a prohloubeny v rmci navazujcho
pedmtu Degradan procesy materil pro magistersk studium. Mnoh znalosti z pedmtu
Zklady degradanch proces lze vyut v pbuznch pedmtech nebo oborech (vod do
expertizn innosti, Nvrh materilu, Materily pro nron technick aplikace).
2. Cle pedmtu a vstupy z uen
Clem pedmtu je poznn zkladnch degradanch proces a meznch stav materil.
Charakterizace hlavnch pin a zkonitosti pokozovn materil, zejmna pi nav,
teen, korozi a opoteben. Seznmen se s kritickmi nebo meznmi parametry jednotlivch
degradanch proces a s jednoduchmi vpoty odolnosti materil proti pokozen.
Po prostudovn pedmtu by ml student zskat tyto znalosti a dovednosti:
- Umt popsat zkladn degradan procesy materil a stanovit jejich piny.
- Poznat hlavn souvislosti mezi vlastnostmi materil, podmnkami namhn a parametry
degradanch proces.
- Vyhodnotit odolnost vybranch konstruknch materil proti poruen za zjednoduench
pedpoklad.
- Predikovat anebo piblin vypotat ivotnost vybranch konstruknch sti.
- Aplikovat nabyt poznatky pi rozborech pokozen materil a dlc.
Se zavdnm a pouitm progresivnch materil se mohou objevit nov problmy s jejich
pokozenm v praxi. Poznatky z pedmtu Zklady degradanch proces lze uplatnit jednak
pi rozborech pokozen klasickch i progresivnch technickch materil a jednak pi jejich
vvoji a hodnocen.
Pedmt Zklady degradanch proces zahrnuje rozshl oblasti problm a pro jednotliv
procesy degradace existuje mnoho uebnic a monografii, z nich nkter jsou uvedeny
v seznamu literatury. Dle je dostupn ada odbornch asopis, sbornk z konferenc
s um zamenm a s novmi poznatky. V posledn dob tak vrazn pibv internetovch
informac i v oborech souvisejcch s degradanmi procesy materil. Opora by mla tak
napomoci se orientovat ve velkm mnostv poznatk a informac z oblasti degradanch
proces konstruknch materil.
-2-
1.
Pro koho je pedmt uren

Pedmt je zaazen do bakalskho studia oboru Progresivn technick materily, studijnho
programu Materilov inenrstv (kd B3923), avak me jej studovat i zjemce z jinho
oboru, pokud spluje pedepsan prerekvizity.
Tato studijn opora je urena pedevm pro studenty kombinovan anebo distann formy
bakalskho studia, kte maj v omezenm rozsahu bezprostedn vuku s vyuujcm.
Opora je vnovna vodnmu studiu pedmtu Zklady degradanch proces a m mt tak
motivan lohu k dalmu studiu.
Pokyny a instrukce ke studiu.

Studijn opora je podle doporuen rozdlena na nkolik hlavnch kapitol, kad obsahuje
pedepsan nleitosti: cle studia, vlastn vklad, shrnut poznatk anebo nzvoslov. asy
vnovan studiu jsou orientan a spe prmrn, u jednotlivch student mohou bt
samozejm rozdln podle poznatk z pedchozho studia a znalost z praxe. Na konci kapitol
jsou pak shrnuty dleitj pojmy, kter je nutno si osvojit a souvisejc otzky k tmatu.
Odpovdi na otzky se snate napsat sami a pak je porovnat s odpovmi ke konci opory.
Nkter odpovdi jsou napsny strunj a maj nasmrovat studenta k pochopen dan
problematiky, souvislosti apod.
Pro procvien probran ltky a vznamnch vztah jsou dle uvedeny lohy a pklady,
jednak vyeen a jednak k samostatnmu een s vsledky pro vlastn kontrolu na konci
opory. V zvru kapitol jsou uvedeny tak testy pro dal oven zskanch znalost.
S ohledem na pedepsan rozsah studijn opory (120-140 normostran) jsou zkladn poznatky
a souvislosti popsny v nkterch odstavcch ponkud zjednoduen a strunji z velmi
rozshl a rozmanit technick oblasti jako jsou degradan procesy materil. Nkter
strunji napsan odstavce nebo podkapitoly mohou bt tedy na kor lep srozumitelnosti.
Nedlnou sousti tto studijn opory jsou animace vybranch degradanch proces
s vlastnm popisem, kter pispvaj k osvojen studovan ltky a rozen pedstav o
pokozovn materilu. Na konci jednotlivch kapitol je uvedena literatura, kter byla pouita
pro ppravu uebn textu a obrzk a kterou lze erpat k dalmu studiu.
Zpsob komunikace s vyuujcm
Postupy een zadanch protokol a jejich vsledky studenti mohou konzultovat
s vyuujcm pmo v jeho pracovn, po vuce anebo prostednictvm e-mailu, ppadn
telefonicky. Protokoly s vypracovanmi lohami a pklady mohou poslat vyuujcmu emailem nebo doruit osobn, nejpozdji tden ped termnem zkouky.
V ppad nejasnosti, dotaz anebo pipomnek kontaktujte, prosm, autora opory na emailov adrese (stanislav.lasek@vsb.cz) nebo telefonicky na . 596 995 205.
-3-
1.
Pi studiu kad kapitoly doporuujeme nsledujc postup:

as ke studiu: xy hodin
Na vod kapitoly je uveden as potebn k prostudovn ltky. as je orientan a me vm
slouit jako hrub vodtko pro rozvren studia celho pedmtu i kapitoly. Nkomu se as
me zdt pli dlouh, nkomu naopak. Jsou studenti, kte se s touto problematikou jet
nikdy nesetkali a naopak takov, kte ji v tomto oboru maj urit zkuenosti. as ke studiu
nezahrnuje dobu potebnou na een loh, odpovdi na otzky a na test.
Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt

definovat ......
popsat ...
vyeit ....
Clem je seznmen se zkladnmi pojmy, vztahy a zvislostmi v dan kapitole (modulu). Po

prostudovn modulu by ml student bt schopen orientovat se v zkladnch poznatcch
pouvanch pi charakterizaci degradanch proces materil. Dle jsou uvedeny dl cle,
kterch mte doshnout po prostudovn tto kapitoly konkrtn dovednosti, znalosti.
Vklad
Nsleduje vlastn vklad studovan ltky, zaveden novch pojm, jejich vysvtlen, ve
doprovzeno obrzky, tabulkami, eenmi pklady.
Shrnut pojm kapitoly

Na zvr kapitoly jsou zopakovny hlavn pojmy, kter si v n mte osvojit. Pokud nktermu z
nich jet nerozumte, vrate se k nim jet jednou. Vznamn pojmy jsou tak zvraznny
v textu.
Otzky k probranmu uivu

Pro oven, e jste dobe a pln ltku kapitoly zvldli, mte k dispozici adu teoretickch otzek
a tak testy na konci jednotlivch kapitol.
-4-
1.
lohy k een
Pro lep osvojen probran ltky jsou na konci kapitol zaazeny jednodu lohy anebo
pklady pro samostatn een, kter je nutn provdt pro zdrn zvldnut studia dan
kapitoly.
Pouit literatura, kterou lze erpat k dalmu studiu

Tato studijn opora byla pedepsna v rozsahu 120-140 normostran, take obsahuje jen
zkladn, dleit a proven poznatky. Pro podrobnj a dal studium je mono vyut
nkterou z uebnic anebo monografi uvedench ke konci kapitoly. Dal anebo novj
poznatky a informace je mono samozejm erpat z odbornch asopis a internetovch
zdroj.
Kl k een
Odpovdi na otzky a vsledky zadanch loh i test jsou uvedeny za posledn kapitolou v Kli
k een. Pouvejte je a po vlastnm een loh, jen tak si sebekontrolou ovte, zda jste obsah
kapitoly skuten zvldli.
Vem studentm peji spn absolvovn tohoto pedmtu

doc. Ing. Stanislav Lasek, Ph.D.
-5-
1.
Obsah:
1.
VOD K DEGRADANM PROCESM MATERIL
1.1.
1.2.
Vrobn a provozn degradace

Mezn stavy materil ..
9
11
Otzky ke kapitole 1 ..
Literatura
12
12
2.
LOMOV VLASTNOSTI MATERIL
13
2.1.
2.2.
2.3.
2.4.
2.5.
2.6.
2.7.
2.8.
2.9.
Hlavn napov deforman charakteristiky ..

Koncentrace napt .
Lomov chovn materil .
Faktor intenzity napt a lomov houevnatost
Plastick zny
Iniciace a rst mikrotrhlin ..
Energetick koncepce a pstupy .
Koncepce oteven ela trhliny .
Tranzitn lomov chovn materil ..
14
15
18
20
22
23
25
27
28
Otzky ke kapitole 2
lohy ke kapitole 2 .
Test ke kapitole 2
Literatura .
32
33
35
36
3.
NAVA MATERILU ..
37
3.1.
3.2.
3.3.
3.4.
3.5.
3.6.
3.7.
3.8.
vod .
Zmny mechanickch vlastnost .
Iniciace navovch trhlin .
en navov trhliny .
Nzkocyklov nava .
Vlivy vrub, povrchu, frekvence a stednho napt na navu .
Vliv koroznho prosted .
Fraktografie navovch lom .
37
38
39
41
43
44
46
48
Otzky ke kapitole 3 .
lohy ke kapitole 3 ...
Test kapitole 3
Literatura
52
52
55
56
-6-
1.
4.
TEEN MATERILU .
57
4.1.
4.2.
4.3.
4.4.
4.5.
4.6.
4.7.
Zkladn pojmy a zvislosti

Relaxace napt
Extrapolan metody
rupevnost .
Zkladn mechanismy teen ........................................................................
Mapy mechanism teen
Poruen kov a slitin za vy teploty. Lomy pi teen .
57
62
64
65
66
68
70
lohy ke kapitole 4
Test ke kapitole 4
Literatura .
73
73
76
76
5.
ZKLADY KOROZE KOV
77
5.1.
5.2.
5.3.
5.4.
5.5.
5.6.
5.7.
5.8.
5.9.
5.10.
5.11.
5.12.
5.13.
5.14.
5.15.
vod .
Elektrochemick koroze - zkladn pojmy a vztahy
Pept
Vmnn proud .
Korozn reakce a diagramy .
Polarizace .
Depolarizan reakce
Pasivita .
Druhy koroznho napaden .
Koroze a galvanick lnky
Atmosfrick koroze
Koroze ve vodch .
Koroze kov v pdch
Chemick koroze .
Zkladn zpsoby ochrany proti korozi
77
78
81
83
83
87
88
89
91
93
95
96
97
98
101
Otzky ke kapitole 5
lohy ke kapitole 5 .
Test ke kapitole 5 .
Literatura .
103
104
108
110
6.
OPOTEBEN MATERIL .
112
6.1.
6.2.
6.3.
Povrch a jeho vlastnosti .

Druhy opoteben a jejich podstata .
Adhezivn opoteben .
112
115
116
-7-
1.
Abrazivn opoteben .
Erozivn opoteben
Kavitan opoteben .
Vibran opoteben (fretting)
navov opoteben
117
119
120
122
123
lohy ke kapitole 6 ..
Test ke kapitole 6 .
Literatura .
125
125
127
127
7.
POKOZEN MATERIL ZAENM .
129
7.1.
7.2.
7.3.
7.4.
Vlivy zen na materil .

Formy pokozen kovu .
Dsledky ozen .
Fotodegradace plast
129
131
132
134
lohy ke kapitole 7
Literatura ...
137
137
139
KL K EEN .
140
6.4.
6.5.
6.6.
6.7.
6.8.
Odpovdi na otzky
Nvody na een
Vsledky loh a pklad
Vsledky test
-8-
1.
1. VOD K DEGRADANM PROCESM MATERIL

as ke studiu: 1 hodina
Mnoh soust a zazen jsou bhem provozu vystaveny rznm zatenm, teplotm a
prostedm, kter vedou k nedoucm zmnm jejich vlastnost a pouitelnosti, tzn. k jejich
degradaci. Pi poadavku na zvyovn innosti energetickch stroj a zazen, sniovn
hmotnosti dopravnch prostedk a spotebnho zbo dochz ke stle vymu namhn
materilu s monost jeho pokozen anebo poruen.
Vymezit pojem degradace materilu

Uvst pklady vrobn a provozn degradace materilu
Rozliit hlavn mezn stavy materilu
Vklad
Pro studovat degradan procesy materil?
Se znalost typ a porozumn mechanism a pin degradanch proces je mono init
opaten pro zabrnn jejich vskytu. Meme vybrat vhodn odoln materil nebo zmnit
konstrukn een anebo chrnit materil povlakem ped pokozenm.
Degradace materilu zahrnuje procesy postupnho, trvalho a nevratnho znehodnocen i
zhoren poadovan rovn vlastnost materilu, kter mohou snit ivotnost a spolehlivost
soust, konstrukc nebo zazen. V meznm ppad me degradace materilu
zpsobit pln selhn jejich funkce anebo havrii.
1.1. Vrobn a provozn degradace

Ji v procesu vroby me dochzet ke zhoren nkterch vlastnosti materilu, vzniku
defekt, vad apod., vzhledem k technicky poadovanmu, dosaitelnmu anebo
pedepsanmu stavu. V danm ppad se pouv pojem vrobn degradace. Problmy
technologie, snahy po sporch nebo nedodren parametr vroby se v ppad ocel mohou
projevit snenm istoty, vskytem segregac kodlivch prvk (P, S, Sn, ) a vznikem
nedoucch fz. Dalm pkladem tto degradace je vznik mn kvalitnch svarovch spoj
z dvodu nevhodn zvolench parametr a podmnek pi svaovn, zejmna zhrubnut a
zkehnut struktury v tepeln ovlivnn oblasti. Podobn montn nedostatky pispvaj
k vrobn degradaci.
-9-
1.
Spolupsoben podmnek (napt, teplota, prosted) bhem provozu vede k degradaci

provozn. Mezi asto se vyskytujc degradan procesy pat zkehnut materilu, navov
pokozen, nedouc teen, nadmrn opoteben anebo napaden koroz. V ad ppad
dochz ke kombinovanmu (synergickmu) psoben degradanch mechanism. Nap.
lopatky plynovch turbn jsou pokozovny teenm, koroz i navou materilu. asov
vvoj mry degradace je mono obecn znzornit kivkou degradace (obr. 1.1).
degradace vrobn
A
pokozen,
mra
degradace
2
1
doba provozu
Obr. 1.1. Zmna technickho stavu zazen (sousti) v zvislosti na dob provozu:
A projevy degradace vrobn, zjitn asto kontrolou nebo v zbhu, B normln
innost, C vvoj pokozen, poruchy, X havrie (lom), 1 prvn zznam pokozen,
poruchy, 2 oprava
Je zejm, e vrobn vady podmiuj, zpravidla urychluj dal provozn degradaci.
Z druh strany, bezvadn vchoz materil by obecn zpomalil degradaci, avak nemrn by
zvyoval cenu vrobku. Pedkldan studijn opora je zamena na zkladn procesy provozn
degradace (dle zkrcen degradace). Problmy vrobn degradace jsou probrny v rmci
technologickch pedmt, nap. vady vznikl pi tven, svaovn, tepelnm zpracovn.
Pojem degradace materilu zce souvis s pojmy strnut, destrukce, pokozen, mezn
stav, poruen materilu. vodn poznatky o degradanch procesech jsou probrny v rmci
pedmtu nauka o materilu anebo nauka o kovech.
V oblasti odolnosti plast a pry maj pojmy degradace, strnut, koroze sv specifick
obsahy:
Strnut souhrn nevratnch, zpravidla dlouhodobch, zmn materilu pi danch
podmnkch, hlavn vlivem teploty, svtla, kyslku. Strnut me mt zporn i kladn vliv
na materil (zpevnn).
Degradace (odbourvn) souhrn rozkladnch reakc polymer. Zahrnuje depolymerizaci,
chemodegradaci (rozklad, destrukci plastu, odtpen z makromolekul vlivem chemickch
- 10 -
1.
ltek a prosted), fotodegradaci (poruen vazeb fotony), termodegradaci (rozklad vlivem

nadmrn teploty), biodegradaci (psobenm mikroorganism, rostlin a ivoich) apod.
Nezahrnuje bobtnn, korozn praskn za napt, zmny krystalinity.
Procesy degradace maj obecn zporn vliv na vlastnosti materilu, ve srovnn s
poadovanmi anebo normovanmi vlastnostmi danho materilu.
Koroze znehodnocovn materilu chemickm anebo fyzikln chemickm psobenm
okolnho prosted, kter vede k nedoucm zmnm uitnch vlastnost. Zahrnuje korozi
podmnnou biologickmi vlivy, bobtnn (zvten objemu pi pronikn nkterch molekul
z prosted do polymeru) a korozn praskn.
1.2. Mezn stavy materil

Mezn stav je obecn takov stav, kter je z hlediska funkce soustavy pro pedepsanou
povahu a dlku sluby neppustn. Mezn stavy soust nebo konstrukc se mohou
vymezovat podle rznch poadavk (technick, ekonomick, funkn, bezpenostn).
Podle asovho hlediska lze rozliit:
a) mezn stavy okamit - vznik meznho stavu zvis pouze na okamitch hodnotch
urujcch parametr soustavy, zatovn a provoznch podmnek, kter se mohou mnit
s asem, a jsou navzjem nezvisl. Typickm pkladem jsou nhl kehk lomy.
b) mezn stavy kumulativn jejich vznik zvis na prbhu zatovn a podmnkch od
potku provozu a do pokozen nebo znien sousti. Vhodnmi pklady jsou nava,
teen, koroze, opoteben materilu.
Mezn stav meme posuzovat jako vystn procesu degradace, probhajcho bhem
uritho asovho obdob. Mezn stavy jsou vratn nebo nevratn, skuten nebo modelov,
vpotov.
Mezn stavy souvisejc s materilem:
1. Mezn stavy prunosti (po pekroen meze prunosti i meze kluzu vznikaj nedouc
trval plastick deformace, dochz ke zmn rozmr a toleranc, naruen funkce
soust).
2. Mezn stavy pevnosti pi pekroen meze pevnosti se poru soudrnost materilu.
Poruen me mt rozsah mikroskopick nebo makroskopick, lokln anebo celkov.
Pokozen me nastat jako lom kehk, tvrn, navov, korozn apod.
3. Mezn stav nosnosti vztahuje se k cel konstrukci, kdy tvarov urit soustava se mn
na neuritou nsledkem uvolnn vazeb a neekanch podmnek (kter mohou zpsobit i
zhroucen konstrukce).
4. Mezn stav petvoen - neppustn petvoen sousti, elastick nebo plastick (vetn
otlaen).
5. Mezn stav stability naruen stability tvaru dlce, nap. pi vzpru tye, zmknut tenk
trubky.
- 11 -
1.
Nvrhy stroj, vozidel i konstrukc, kter jsou ekonomick a bezpen vyaduj jednak
efektivn vyuit materilu a jednak zruku, e nedojde k havrii konstrukce z dvodu
degradace materilu. Pokozen konstrukce nebo havrie zazen bvaj zpsoben selhnm
materilu, kdy je dosaen mezn stav materilu. V mnoha ppadech pojmy degradan
procesy materilu a mezn stavy materilu se nerozliuj, maj podobn obsah. Pojem mezn
stavy je u ns v republice pravdpodobn starho data.

Po prostudovn tto kapitoly mte porozumt tmto odbornm nzvm a termnm:
Degradace, degradace materil, vrobn degradace, provozn degradace, strnut,
degradace plast, koroze. Dle pochopit souvisejc pojmy: mezn stav, mezn stavy
okamit a kumulativn, mezn stavy prunosti, pevnosti, nosnosti, petvoen a
stability. Uveden pojmy jsou tak zvraznny v textu.
Otzky ke kapitole 1
K tto vodn strun kapitole je jen nkolik otzek. Strun odpovdi na otzky jsou na
konci opory. lohy a testy jsou u dalch hlavnch kapitol.
1.1. Objasnte pojem vrobn degradace materil.
1.2. m jsou charakterizovny provozn degradace konstruknch materil?
1.3. Co rozumme pod pojmem mezn stav materilu?
1.4. Uvete pklady meznch stav materil.
1.5. Jak jsou rozdly mezi degradac a strnutm polymernch materilu?
Literatura
[1.1] KOUTSK, J., Degradan procesy a predikce ivotnosti. ZU Plze, 1995, 167 s.
[1.2] VLACH, B.: Mezn stavy materilu, http://www.zam.fme.vutbr.cz/~vlach/
[1.3] ASKELAND, D. R., The science and engineering of materials, PWS Publishing
Company. Boston 1994.
[1.4] PTEK, L. a kol., Nauka o materilu II, Akademick nakl. CERM, Brno, 2002, 392 s.
[1.5] VOJTCH, D., Materily a jejich mezn stavy. VChT Praha, 2010, 200 s.
[1.6] PUKR, A., Medzn stavy materilov a sast. Veda, Bratislava 1989, 304 s.
[1.7] KOUTSK, J., JANDO, F., VOJTCH, K. Lomy ocelovch st. SNTL, Praha 1976.
[1.8] DOLEEL, B. Odolnost plast a pry. SNTL Praha 1981, 710 s.
- 12 -
1.
2. LOMOV VLASTNOSTI MATERIL

as ke studiu: 3 hodiny
Navrhovn soust nebo konstrukc je obvykle spojeno s minimalizac monho
poruen, sniovn spoteby materilu a nklad. Proto je dleit pochopit rozdln procesy
poruen nap. lomy z peten, navu a teen. Pitom je nutn respektovat pravidla, kter
maj bt pouvna pro zabrnn poruen v provozu.
Popsat mechanismy en trhliny pro kehk a tvrn zpsob poruen.

Vysvtlit pro pevnost kehkho materilu je mnohem ni ne teoretick.
Definovat lomovou houevnatost slovy a pomoc vztahu; vetn souvisejcch
parametr
Rozliit lomov chovn materilu za stavu rovinn deformace a rovinn napjatosti.
Jmenovat a popsat hlavn rzov lomov zkouky
Vklad
Velk rozmach vroby a pouit ocelovch konstrukc byl v minulosti doprovzen jejich
poruenm a havriemi (most, rozmrnch zsobnk, lod, kotl, st elezninch vozidel,
kolejnic apod.) Hlavn pinou uvedench havri byl vskyt defekt v materilech,
v nkterch ppadech tak patn konstrukn nvrhy nebo nepedvdan provozn
podmnky.
K dalm problmm (katastrofm v minulm stolet)) dochzelo v dsledku nhlch
kehkch lom ve svaovanch konstrukcch. Hlavnmi inicitory nebezpench lom byly
materilov defekty a konstrukn vruby, ve kterch dochz ke koncentraci napt a ke
vzniku trojosho stavu napjatosti. Lomy mly kehk charakter a k jejich vzniku pisply
zmny sloen a struktury materilu v oblasti svarovch spoj. Pro snen i odstrann rizika
kehkho lomu byly zdokonaleny technologie svaovn a pouvny defektoskopick
kontroly. Vznamn bylo t omezen vskytu mst s vysokou koncentrac napt.
Vvoj ocel s vy pevnost umooval realizovat konstrukce s ni hmotnost, s menmi
pnmi rozmry. Nevhodou tchto ocel je relativn ni houevnatost, tj. men odpor
proti nestabilnmu en trhlin a tedy nchylnost ke kehkmu lomu.
Nsledujc kap. 2.1 je vhodn pro zopakovn zkladnch pojm z oblasti prunosti a
pevnosti, potebnch pro studium dalch kapitol z oblasti poruen materil a lomov
mechaniky.
- 13 -
1.
2.1. Hlavn napov deforman charakteristiky

Pi popisu napov deformanho a monho lomovho chovn materil se zpravidla
vychz z tahovch zkouek a diagram, obr. 2.1. Tahov zkouka spov v pomalm
zatovn zkuebn tye (vzorku, dlce, vrobku), zpravidla a do lomu, za elem stanoven
zkladnch mechanickch vlastnost materilu.
F
Su
napt ,
Lu
Lo
So
D.
= K.n
= E.
F
deformace ,
Obr. 2.1. Porovnn smluvnch a skutench tahovch diagram kovovch materil. Rozdly
do meze kluzu jsou zanedbateln. Smluvn (konvenn) diagram = f (). Skuten (reln)
diagram = g ()
Zkladn mechanick vlastnosti jsou stanoveny na zklad smluvnho diagramu napt deformace a s vyuitm namench hodnot pedepsanch rozmr vzorku:
Mez kluzu
Rp =
[MPa],
(2.1a)
kde So je poten nosn prez, Fp sla na mezi kluzu (bod K)

Mez pevnosti
Rm =
[MPa],
(2.1b)
kde Fm je sla na smluvn mezi pevnosti (bod M)

Tanost
A=
.100 [%],
(2.1c)
kde Lo je poten men dlka tye, Lu - po ulomen

Kontrakce
Z=
.100 [%],
(2.1d)
kde poten prez So F, plocha prezu Su v mst lomu.

Smluvn mez pevnosti (Rm) je uiten pro klasifikaci a porovnn materil, pro konstrukn
vpoty nosnosti anebo dimenzovn (navrhovn rozmr) nkterch soust a vrobk.
- 14 -
1.
Pro pesnj popis lomovho chovn materilu je nutno uvaovat skuten napt =
kde S je skuten prez kolm na psobc slu F a skuten deformace = ln
, kde L je
dlka tye pi zaten silou F a Lo je poten dlka tye (pi F = 0). Mezi smluvnmi a
skutenmi parametry lze odvodit vztahy: = (1+) a = ln (1+ ). Smluvn diagram lze
pak transformovat na skuten nebo naopak. Skuten pevnost neboli lomov napt je dno
vztahem
=
(2.2)
kde Fu je sla v okamiku ped lomem.

Skuten deformace v mst lomu (ve stedu krku), tj. lomov deformace
= ln
(2.3)
Do meze kluzu (pesnji mrnosti) plat Hookv zkon = E. , resp. = E., kde E je
modul prunosti v tahu. S rostouc deformac se zvyuje napt nutn pro pokraovn dal
deformace dochz ke zpevovn. Z hlediska probhajcch fyziklnch proces, jejich
projevem je zpevovn, je vhodn sledovat zvislost skutenho napt na skuten
deformaci.
Empirick Ramberg-Osgoodv vztah
= K.n
(2.4)
plat v oblasti rovnomrn plastick deformace (mezi body Ka M), kde materilov
konstanta K se nazv t pevnostn parametr (souinitel) a n je exponent deformanho
zpevnn, kter charakterizuje intenzitu zpevnn plastickou deformac. Obecn n = 0 - 1, u
kov a slitin zpravidla: n = 0,1 - 0,5.
Pro nerovnomrnou deformaci po vzniku krku (K-U) je mono pout piblin
aproximativn vztah mezi prstky napt a deformace D., kde D je modul
zpevnn.
Skuten napt je zde prmrn tahov jednoos napt ve stedu krku (v okamiku ped
lomem), v mikroskopickch objemech materilu lokln maxima napt jsou mnohem vy,
hlavn z dvodu koncentrace napt na sticch, kolem mikrodutin, mikrotrhlin apod.
Pro srovnn, pi smluvn pevnosti oceli Rm = 500 MPa, me bt skuten pevnost (lomov
napt) = 1000 MPa, pitom teoretick pevnost eleza
2.2. Koncentrace napt

Pi zatovn soust dochz k obtkn a koncentraci (zahutn) silovho toku kolem
vrub a otvor, kde vznikaj maximln napt, kter mohou zpsobit poruen materilu. Pro
vyjden nejvyho napt u vrubu byl zaveden souinitel koncentrace napt (), definovan
jako podl maximlnho napt (max) ke stednmu nebo nominlnmu napt , viz. obr. 2.2.
- 15 -
1.
Souinitel koncentrace napt
max
(2.5)
Pro tahov napt a eliptick

otvor v desce
= 1 + 2
c c
(2.6)
Pro kruhov otvor v desce: c =
= 1 + 2 = 3
Obr. 2.2. Schma desky s eliptickm otvorem, hlavn del osa otvoru je orientovna kolmo na
tahov napt.
Poznmka: een elastick napjatosti v okol kruhovho otvoru podal B. Kirsch v roce 1898
a tm poloil zklady k vpotm koncentrace napt v okol vrub a trhlin. Systematicky se
koncentracemi napt rznch vrub zabval Neuber (1930-40), zakladatel uen o
koncentracch napt u vrub. Nominln napt se vztahuje ke skutenmu prezu sousti
v rovin defektu.
Souinitel koncentrace napt plat jak pro elastick, tak pro elasticko-plastick pole
napt. V ppad linerne elastickho chovn materilu se pro rozlien oznauje jako
teoretick souinitel koncentrace napt t, v ppad elasto-plastickho chovn materilu se
zna .
Podobn pro maximln deformace
byl zaveden souinitel koncentrace deformace ve
tvaru =
, kde je stedn, nominln deformace. Mezi uvedenmi souiniteli plat
Neuberv vztah
= . .
Podle danho vzahu zven plastick deformace vede ke snen piek napt. Pklady
rozloen napt u konstruknho vrubu jsou uvedeny na obr. 2.3 a obr. 2.4.
V oblasti vrub (drek, pechod, zaoblen) dochz ke vzniku trojos napjatosti. Pro
podrobnj popis koncentrace napt jsou zavedeny parciln souinitel koncentrace napt
(ijk). Uveden symbol znamen, e v bod anebo mst (i) je hodnota napt ve smru (j)
zpsobena hodnotou vnjho napt ve smru (k): ijk = ij/ik (j,k = 1,2,3).
- 16 -
1.
sloky tenzoru napt:

1 osov (axiln) napt,
2 ten (tangenciln) napt
3 radiln napt, 3 x
nom nominln (stedn) napt,
iel elastick stav napjatosti,
jpl elasto-plastick stav napjatosti
i = 1,2,3; j = 1,2,3
polomr zaoblen vrubu
1el = nom [
) ]
(2.7)
Obr. 2.3. Prbhy trojosch napt ped polokruhovm obvodovm vrubem na vlcovit
hdeli. Rozdly mezi linern elastickm a elasto-plastickm eenm.
tahov
napt
max
(max= 3)
min
(min= -)
Obr. 2.4 Zobrazen pol a koncentrac napt pomoc fotoelasticimetrie (s polarizovanm

svtlem) a vpoetn metody (MKP) u kruhovho otvoru.
Msta a dvody pro vskyt koncentrace napt (shrnut)
Nhl zmna tvaru tlesa vede ke zmn od jednoosho anebo jednoduchho namhn k
vceos a sloit napjatosti
Konstrukn vruby (zmrn vytvoen, maj v konstrukci uritou funkci)
zpsobuj koncentrace napt a vceos stavy napjatosti
kontaktn lokln msta.
Vady materilu - psob obdobnm vrubovm inkem

Vmstky, precipitty
Pry, bubliny
- 17 -
1.
trhliny (mohou vzniknout nap. pi vrob nebo pi cyklickm namhn, nav)
Vlivy povrchu (prohlubn po obrbn, drsn povrch, nerovnosti a dlky po korozi)
Pro ostr defekty anebo trhliny plat c a koncentrace napt i maximln napt
max dosahuj v ele defektu vysok hodnoty. Pokud max peshne teoretickou pevnost,
nastane en trhliny anebo lom. Trhliny jsou jednm z nejastjch pokozen pedevm u
odlitk, u svaenc a u tepeln zpracovvanch soust. Trhliny sniuj pevnost soust,
psob netsnosti a u dynamicky namhanch soust vedou ke vzniku navovch lom.
Pro velmi ostr trhliny by teoreticky 0 , potom max by stoupalo k nekonenu (max )
podle vztahu max = (1 + 2( )1/2).
2.3. Lomov chovn materil

Historicky v oblasti lomovch proces je mono uvaovat dv hlavn koncepce, napovou
a energetickou:
a) Stanoven napt kolem defektu lokln pekroen meze pevnosti materilu v koeni
trhliny vede k naruen soudrnosti materilu, k en trhliny a vzniku lomu.
b) Energetick bilance pebytek potenciln energie systmu se vyuije na vytvoen nov
lomov plochy. Ob poskytuj piblin stejn vsledky.
Lomy a mezn stavy je mono klasifikovat podle nkolika hledisek:
Podle velikosti plastick deformace: Tvrn (houevnat), kehk (tpn), smen
Trhliny a lomy: stabiln nebo nestabiln.
Podle podmnek degradanch proces:
navov lomy, korozn praskn, vodkov praskn, lomy pi teen.
Podle en vzhledem k hranicm zrn: interkrystalick, transkrystalick, smen.
Pklady nkolika typickch lom a detail lomovch povrch jsou uvedeny na obr. 2.5-2.7.
Zkoumnm trhlin a lomovch ploch s ohledem na piny a mechanismy poruen, jakost
materilu a vskyt necelistvost se zabv technick obor fraktografie.
Makrofraktografie dv integrln obraz o lomovm procesu na zklad makroskopickch
znak lomov plochy, viditelnch pouhm okem, pomoc lupy anebo svtelnho mikroskopu
(stereomikroskopu) se zvtenm maximln 100 x.
- 18 -
1.
Obr. 2.5 Scma tvrnho a kehkho lomu makroskopick pohled
Mikrofraktografie studuje lomovou plochu pi vysokm zvten a zskv informace o

mechanismu poruovn materilu na zklad mikroskopickch znak (stop), jako jsou
krystalografick fazety, mikroskopick dutiny, navov lbky (prouky, striace), apod.
Obr. 2.6 Schma kehkho interkrystalickho a transkrystalickho lomu (kolm ez k lomu)
Obr. 2.7 Kehk lom mikroskopick pohled a) mezikrystalov (interkrystalov),

b) transkrystalov. V kovech s kubickou prostorov centrovanou mkou probh
transkrystalov tpen podl krystalografickch rovin typu {100 }.
- 19 -
1.
2.4. Faktor intenzity napt a lomov houevnatost

Na zklad pomrn sloitch vpot pol napt a posuv kolem ela ostr trhliny a
popis rovn koncentrace napt u ostr trhliny byl zaveden faktor intenzity napt KI (pro
tahov zaten), jeden z hlavnch parametr lomov mechaniky. Podobn byly zavedeny
faktory intenzity napt KII a KIII pro namhn ve smyku nebo stihu (obr. 2.8).
= .f
(2.8)
[MPa ]
f tvarov funkce, zvisl na
geometrii tlesa, pomrn dlce
trhliny a rozloen zaten, dal
parametry jsou patrn z obr. 2.8
umouje popis sloek tenzoru
napt u ela trhliny (linern
elastick materil)
obecn =
. ()
(2.9)
.
Obr. 2.8. Schma elementu materilu s trhlinou pi tahovm napt.
Mdy namhn materilu s trhlinou: I tahov md (tah), II rovinn smykov md (smyk)
III antirovinn smykov md (stih)
F
je zvisl na vnjm zaten, napt (), na dlce trhliny (a),
jej orientaci a geometrii, na tvaru a zpsobu zaten tlesa. Charakterizuje t rove napt
ped elem trhliny, sloky tenzoru napt v zvislosti na vzdlenosti r od ela trhliny a hlu .
Nap. pro sloku napt yy = y, dleitou pro vznik a en lomu pi tahu, byl odvozen vztah
(2.10)
Kritick hodnota faktoru intenzity napt
pro vznik nestabilnho lomu se jmenuje
lomov houevnatost KIc. Pouv se tak pro kvantitativn porovnn kehkosti materil.
m je materil keh, tm m ni hodnotu lomov houevnatosti. Pomoc lomov
houevnatosti meme tak vypotat dal parametry lomovho procesu.
Hodnoty lomov houevnatosti jsou zvisl na sloen a struktue materilu a jsou
sniovny vlivem kodlivch prvk (P,S) a psobenm vodku. Z druh strany KIc je tak
zvisl na teplot, rychlosti zatovn a pnm rozmru tlesa (Kc)
Lomov houevnatost
umouje posoudit odolnost tlesa ke kehkmu lomu. Materil
s trhlinou se neporu, kdy KI KIc, nebo naopak loma nastane kdy KI KIc. Znalost
lomov houevnatosti umouje eit adu loh a problm z oblasti kehkho poruen
materil.
- 20 -
1.
Pro namenou dlku (a) spoteme kritick napt dle vztahu

= .Y, tzn.
materil (dlec, soust) se neporu nestabilnm kehkm lomem, kdy reln napt c .
Nebo pro dan napt spoteme kritickou dlku defektu
dle
.Y, materil
odol kehkmu nestabilnmu lomu, kdy a ac. Skutenou dlku trhliny (a) meme zjistit
defektoskopickou metodou, zpravidla ultrazvukem.
Lomovou houevnatost
stanovme na vzorcch dle norem, nap. SN EN ISO 12737
Kovov materily - Stanoven lomov houevnatosti pi rovinn deformaci (2010).
Obr. 2.9. Schma zkouky lomov houevnatosti

Zkladn postup pi provdn zkouky lomov houevnatosti:
a) Zmme potebn rozmry zkuebnch tles, typu A nebo B, (tl. a =10-100 mm)
b) Vzorky opatme vrubem a vytvome ostrou navovou trhlinu, o celkov dlce c.
c) Na trhacm stroji provedeme zaten vzorku a do lomu. Zpsob uren sly
pi rznm
tvaru zvislosti (F-v; 1,2 je vyznaen na obr. 2.9.
d) Vypoteme pedbnou (provizorn) hodnotu, nap.
= .Y , kde = MoQ/Wo
(A, pro ohyb)
e) Provme podmnky pro rovinnou deformaci (RD): a, c 2,5(
) , b - c 2,5(
f) Pokud jsou splnny tyto podmnky pro RD, potom KQ = KIc, tj. platn hodnota KIc.
S ohledem na nronost proveden zkouky lomov houevnatosti jsou inny pokusy pro
stanoven jejich hodnot pomoc mench vzork s rzovm zatenm, pomoc vsledk
vrubov houevnatosti anebo tahov zkouky za vymezench podmnek.
Lomov mechanika popisuje pomoc jednoho nebo vce parametr stabilitu trhliny.
Umouje penos namench dat KIc ze zkuebnch vzork na reln konstrukce.
- 21 -
1.
Obr. 2.10. Lomov houevnatost materilu vzorku a dlce je stejn (mechanick vlastnost),
faktory intenzity napt jsou rozdln, podle rozloen zaten, geometrie trhliny a tvaru
tlesa.
Obecn s rostoucmi hodnotami pevnosti nebo meze kluzu, hodnoty houevnatosti v rmci
dan skupiny materil nebo vybranho materilu vykazuj klesajc trend. S tm tak souvis
pomrn irok rozmez hodnot KIc rznch skupin materilu, tab. 2.1.
Tab. 2.1. Rozmez hodnot lomov houevnatosti KIc vybranch materil
materil
KIc
materil
KIc
[MPa]
Oceli
Ni slitiny
Ti slitiny
Al slitiny
Mg slitiny
30 220
70 - 160
50 - 150
10 - 50
10 - 20
[MPa]
Litiny
Technick keramika
Technick polymery
Skla
Beton
5 - 20
2 - 10
0,5 - 7
0,5 - 1,2
0,15 - 0,3
Omezen - linern lomovou mechaniku nelze pout pro

- materily s nzkou lomovou houevnatost v oblast krtkch trhlin,
- materily s vysokou lomovou houevnatost,
-
omezen linern lomov mechaniky na
mez kluzu)
2.5. Plastick zny

Oblast s plastickou deformac u ela trhliny, kde nkter sloka napt pekro mez kluzu

, obr. 2.11. Pro pesnj analzu tvaru zny je nutno uvaovat smykov sloky napt
a kritria vzniku plastick deformace.
Na vytvoen plastick zny se spotebuje st elastick energie, plastick zna zvyuje
povrchovou energi lomu a tedy houevnatost materilu. Plastick zna vede ke snen
- 22 -
1.
koncentrace napt, k otupen piek napt ped elem trhliny, a tm omezuje vznik kehkho
lomu. Podle vztahu
pro =
ar=
=
dostaneme snadno rozmr zny
( ) ,
(2.11)
tj. velikost plastick zny ve smru osy x, pro stav rovinn napjatosti RN (na povrchu).
Podobn pro stav rovinn deformace RD (uvnit siln stny)
( ) .
I. md
Obr. 2.11. Prbhy napt y ped elem trhliny ve stavu rovinn napjatosti (RN) a rovinn
deformace (RD). Porovnn tvaru a pomrn velikosti plastick zny pro I. md (tah).
U povrchu ve stavu RN je vce aktivnch skluzovch systm a snadnj plastick deformace
ne pro RD (ve stedu stny, kde je t trojos tahov stav napjatosti, obr. 2.12
Obr. 2.12. Roviny maximlnho smykovho napt ped elem trhliny ve stavu RN a RD.
Experimentln metody vzkumu plastick zny: a) metoda leptn, b) rentgenografick
metody, c) tenzometrick metody, d) rekrystalizan metody, e) sledovn na elektronovm
mikroskopu, f) pruhy moir, g) interferenn mikroskopie (holografick interferometrie)
h) fotoelasticimetrie, i) stereometrie, j) infraerven termografie, k) men mikrotvrdosti.
2.6. Iniciace a rst mikrotrhlin

V kovovch materilech je mono iniciaci mikrotrhlin vysvtlit pomoc nahromadn
dislokac, podle nkolika model, obr. 2.13. Dal rst mikrotrhlin v kehkm materilu je
- 23 -
1.
podmnn vskytem loklnm tahovch napt, resp. dosaenm kritick velikosti

mikrotrhliny podle energetick bilance. (viz. kap. 2.7)
Obr. 2.13. Mikromechanismy iniciace mikrotrhlin nakupenm hranovch dislokac: 1,2 rzn orientovan zrna, 3 hranice zrn, 4 nahromadn dislokac ped hranic (pekkou),
5 smr pohybu dislokac, 6- rovina kluzu. Dal monosti vzniku mikrotrhlin interakc ad
dislokac (ppad (c) charakterizuje spe vznik mikrodutiny, resp. nanodutiny).
Dal rozvoj trhliny je zvisl na monosti plastick deformace a vskytu plastick zny.
V ppad kehkho materilu nastv zpravidla tpn poruen, naruenm meziatomovch
vazeb, obr. 2.14. V materilu s monost plastick deformace nastv iniciace mikrodutin,
jejich rst a propojovn. Pitom se spotebuje znan mnostv energie, vznik obvykle
vysokoenergetick lom.
a)
b)
Obr. 2.14 Rst trhlin tpnm mechanismem,

Poruen vazeb mezi atomy pi pekroen
teoretick pevnosti u ela trhliny(a)
Iniciace a rst trhlin tvrnm (dutinovm)

mechanismem, iniciace a propojen mikrodutin ped elem trhliny v procesn zn (b)
- 24 -
1.
2.7. Energetick koncepce a pstupy

Griffithova teorie kehkho lomu (1920) tvo zklad pro dal energetick koncepce
iniciace nebo en lom. Pedpoklad: bytek elastick energie v tlese v zvislosti na dlce
(prstku) trhliny bude vt ne prstek povrchov energie nov se tvoc trhliny. Pro
jednotliv formy a poloky v energetick bilanci lze pst (zjednoduen odvozen podle obr.
2.15):
Wa energie desky s trhlinou o dlce (a)
Ue bytek elastick energie rstem trhliny, Ue =

Ws povrchov energie trhliny, Ws = 4..a, kde [Jm-2] je povrchov energie materilu
Wo energie systmu bez trhliny (Wo = konst.)
Plat zde zkon zachovn energie: Wa = Wo + Ws Ue
Podmnka stability trhliny:
(2.12)
, odtud po prav ak =
= 4. -
nestabiln lom nenastane. Obdobn kritick napt

k =
, pro a < ak
(2.13)
pitom lom nevznikne pro napt < k, nestabiln lom nastane ihned pro k .
Ws = 4..a
2w
+
L
a a
Ws-We
ak
Ue =
Obr. 2.15. Uvaujeme desku z kehkho materilu (nap. skla) s centrln trhlinou o dlce 2a,
orientovanou kolmo na psobc tahov napt . Pedpoklady: a << W, a << L, (tl. B = 1)
- 25 -
1.
Povrchov energie lomu kehkch materil se pohybuje v mezch dov = 1-10 [Jm-2],
mluvme proto nzkoenergetickch lomech.
Pro srovnn, vysokoenergetick lomy (tvrn, houevnat) maj efektivn hodnoty
povrchov energie dov ef = 103-104 [Jm-2].
Hnac sla trhliny, odpor proti en trhliny
Tento energetick pstup roziuje pvodn Griffithovou koncepci na materily
s stenou plastickou deformaci, s kvazi-kehkmi lomy. Hnac sla (energie) trhliny je mra
uvolovn elastick energie, kter vstupuje do procesu en trhliny.
Hnac sla trhliny je vyjdena vztahem
G=kde celkov mechanick energie

potenciln energie vnjch sil,
Wp = WF prce vnjch sil.
(2.14)
Wc = We + Wp , pitom We - elastick energie, Wp
Pro oblast ela trhliny lze odvodit pro RN G =
G=
(1 -
, anebo pro RD vztahy:
)=
(1 -
(2.15)
Odpor proti en trhliny

R=
kde W - energie trhliny (J/m), W =
(J/ ),
(2.16)
(B-ka vzorku, S plocha lomu) zahrnuje
povrchovou energii, dle energii na plastickou deformaci, na zven teploty, na kinetickou

energii materilu. Podmnka stability pro elastoplastick materily: Gc = R
Odpor proti en trhliny R =
(J/ ) je energie potebn k vytvoen lomov plochy
jednotkov velikosti, kter charakterizuje tak lomovou houevnatost materilu

R = GIc =
(1 -
)=
(1 -
) pro RD, podobn pro RN:

R = GIc =
(2.17)
R kivky jsou zvislosti odporu R na dlce trhliny (a) anebo prstku (a), tj. R = f(a).
Vhodn grafick znzornn ve uvedench nkterch vztah (G =
) a schma pod-
kritickho rstu poten trhliny (dlky ai) do kritick velikosti (ac) je uvedeno na obr. 2.16
- 26 -
1.
Obr. 2.16. Porovnn R kivek a kritickch dlek trhlin pro RN a RD. Snadnj en trhliny
ve stavu rovinn deformace (RD) ve srovnn s rovinnou napjatost (RN).
Dal energetick vahy o rozloen hustoty deforman elastick energie u ela trhliny
vedly k vytvoen S - faktoru hustoty elastick energie, kter je mono pout pro predikci
smru nestabilnho en trhliny v rmci linern lomov mechaniky.
Pro materily a dlce s vtm rozsahem plastick deformace pi zaten je mono odolnost
proti iniciaci stabilnho i nestabilnho lomu charakterizovat pomoc tzv. J - integrlu, kter je
odvozen a pouvn v rmci nelinern (elasto-plastick) lomov mechaniky.
2.8. Koncepce oteven ela trhliny

Tato koncepce m specifick postaven mimo dva hlavn smry (napov, energetick)
pro popis lomovho chovn materil. Ne jsou strun uvedeny zkladn poznatky o dan
koncepci. Velikost oteven trhliny (, COD) je mrn zaten a schopnosti trval deformace
materilu v oblasti ela trhliny, obr. 2.17. Koncepce COD (resp. CTOD crack tip opening
displacement) je vhodn hlavn pro tvrn materily. m vt je oteven ela trhliny a
vzdlenosti mezi bonmi plochami (lcemi) trhliny, tm snadnji a pesnji meme t
stanovit kritickou hodnotu oteven ela trhliny. Oteven ela trhliny je mrn velikosti
plastick zny u kovovch materil.
Kritrium stability trhliny: CTOD CTODc (kritick hodnota pro nestabiln vznik
lomu) nebo zkrcen c. Pouit transformanch vztah mezi CTOD a K, nap.
CTOD = =
kde
(RN),
(2.18)
= /4 2, umouje nepm stanoven lomov houevnatosti KIc pomoc CTODc,
nap. ze vztahu CTODc = c =
pitom je nutno ovit podmnky platnosti KIc pro
uveden rozmry
- 27 -
1.
B, a, W - a 0,1
(2.19)
(B ka vzorku, a dlka trhliny, W- a rozmr sti vzorku ped trhlinou).
Obr. 2.17. Otupen a oteven ela trhliny u vybranch skupin materil.
2.9. Tranzitn lomov chovn materil

Lomov zkouky jsou pouvny pro zhodnocen metalurgick kvality a zejmna pro
posouzen vlivu technologickch operac.
Zkouka vrubov houevnatosti
Na obr. 2.18 jsou znzornny obecn teplotn zvislosti vrubov houevnatosti (KCV
nebo KV) a podlu kehkho lomu. Tyto kivky jsou sestrojeny proloenm ady nemench
hodnot houevnatosti, resp. podlu kehkho lomu. Na obrzku jsou tak naznaeny dv
monosti stanoven tranzitn teploty Tt, T50. kodliv vliv uhlku na snen houevnatosti a
nedouc zven tranzitn teploty je dokumentovn na obr. 2.19. Podobn negativn inek
vykazuje P, S a tak povrchov aktivn prvky (Sn, Sb) i nadmrn obsah Cr. Nevhodn jsou
tak kehk fze vylouen podl hranic zrn (AlN, Cr23C6), nadmrn zpevnn oceli apod.
- 28 -
1.
Obr. 2.18. Pechodov kivka vrubov houevnatosti (Vidalova kivka) konstrukn uhlkov
oceli a makrofraktografick snmky lomovch ploch za nzkch a zvench teplot
Vliv teploty na pevnostn charakteristiky je schematicky znzornn na obr. 2.20, kde
lomov napt pro hrub defekty (vt ostr defekty, trhliny) ve zkehnutm materilu za
ni teploty pedstavuje piblin kritick napt pro vznik nestabilnho lomu.
Obr. 2.19. Zvislost vrubov houevnatosti

na teplot uhlkovch ocel s rozdlnm
obsahem uhlku
Obr. 2.20. Vliv teploty na mez kluzu y , mez,

pevnosti m a lomov napt f (bez defektu)
nebo F s defekty. NDT - teplota nulov tanosti
Zmny lomov houevnatosti

Podobn teplotn zvislosti jako vrubov houevnatost vykazuje tak obecn lomov
houevnatost u kov s mkou kubickou prostorov centrovanou, obr. 2.21. V uritm
teplotnm intervalu nastv prudk pokles lomov houevnatosti a pod pechodovou teplotou
je materil ve kehkm stavu. Tendenci ke kehkmu poruen s ni hodnotou houevnatosti
zpsobuje tak dynamick, resp. rzov zaten (obr. 2.21).
- 29 -
1.
Obr. 2.21. Obecn teplotn zvislosti lomov houevnatosti
a meze kluzu (Re). Konkrtn

hodnoty a zvislosti lomov houevnatosti nzkolegovan oceli Mn-V-Nb na teplot a rychlosti
deformace.
Podle vlivu rychlosti zatovn na velikost KIc je mono rozliit:
kvazistatick zaten, d /dt 1 MPa. . , rychl zaten
MPa
, a dynamick zaten ( ) - d /dt
MPa.
() d /dt =10. .
Na hodnoty lomov houevnatosti m vliv tak tlouka stny (obr. 2.22), co plyne s
omezen plastick ve vtch prezech ve stavu rovinn deformace. Pi splnn podmnek pro
rovinnou deformaci oznaujeme tuto lomovou houevnatost jako KIc. Ve stavu rovinn
napjatosti nebo ve smen oblasti jsou hodnoty houevnatosti vy, oznaovny symbolem
Kc. S ohledem na bezpenost a spolehlivost je teba v praxi potat s men hodnotou KIc.
Napt
Lomov houevnatost
= Y
M2
o
o
A
tlouka tlesa B
Obr. 2.22. Zvislost lomov houevnatosti
a podlu plochho lomu na tlouce tlesa
M1
dlka trhliny a
Obr. 2.23. Grafick znzornn kritickho napt

na dlce trhliny pi dan lomov houevnatosti
Pro grafickou interpretaci souvislosti mezi lomovou houevnatost, dlkou trhliny a

naptm se pouvaj zvislosti vynesen na obr. 2.23. Pi kombinacch tahovch napt a
- 30 -
1.
dlky trhliny pod danou kivkou (bod A), trhlina bude stabiln a nhl kehk lom nenastane.
Pi dosaen dan kivky nebo pekroen by nastal lom (bod B, vzhledem k materilu M1).
Obecn materil M2 je odolnj proti kehkmu nestabilnmu lomu ve srovnn s M1.
Zkouky teploty nulov houevnatosti NDT (nil ductility temperature)
Clem tto zkouky je zjistit teplotu nulov houevnatosti, kter vyjaduje odolnost materilu
proti nestabilnmu en kehk trhliny.
Princip zkouky (obr. 2.24) spov v namhn plochch (prizmatickch) ocelovch
zkuebnch tles trojbodovm ohybem dynamickou silou (nrazem) s omezenm prhybem.
Zkuebn tleso m na stran tahovch napt zhotoven kehk nvar. V nvaru je
vyfrzovan vrub, kter slou jako inicitor lomu. Maximln prhyb tlesa (Y A) je
podlokou omezen tak, aby na tahov stran se tahov napt rovnalo hodnot meze kluzu
v tahu (Rp) materilu tlesa. Zkouka se provd pi rznch teplotch. NDT je nejvy
teplota, pi kter jet lom pechz do zkladnho materilu.
Obr. 2.24. Tvar vzorku pro zkouku DWT. Zatovn vzorku pro zkouku DWT, YA prhyb
na mezi kluzu v ohybu. Zkouka je vhodn pro svaovan konstrukce.
Zkouka teploty zastaven trhliny Robertsonova zkouka.
Teplota zastaven trhliny (CAT crack arrest temperature) - clem je zjistit podmnky, pi
kterch se kehk trhlina zastav. V konstrukci mohou existovat msta, kde se trhlina me
snadnji iniciovat a nestabiln rst (nap. oblast svarovho spoje, nepzniv kombinace
trojosch napt a ni teploty, mstn der). Pak je douc, aby se trhlina zastavila v oblasti
zkladnho odolnjho materilu a nedolo k lomu (proniknut trhliny celou stnou)
s monmi nedoucmi nebo katastrofickmi dsledky, nap. pi niku nebezpench ltek
nebo radiace. Princip zkouky a zpsob vyhodnocen je znzornn na obr. 2.25.
- 31 -
1.
Obr. 2.25. Schma zkouky zastaven trhliny. Zvislost teploty zastaven trhliny na psobcm
napt pro dv rzn tlouky tlesa. FTE - fracture transition elastic.
m vy je tahov psobc napt, tm vy je potebn teplota pro zastaven trhliny.
Zkouka respektuje tak dynamiku en trhliny. Pro vt tlouky stny se trhlina zastavuje
obtnji, a pi vy teplot ve srovnn s menm prezem (pi stejnm napt).
Materil pro konstrukci mus vyhovovat podmnce: TZT Tprov - Tb, kde Tprov je
provozn teplota, Tb - pdavek teploty na bezpenost a pro zohlednn rozptylu vsledk.

Prostudovnm dan kapitoly mli jste si osvojit tyto pojmy:
Smluvn a skuten napt a deformace, lomov napt, lomov deformace, souinitel
koncentrace napt, faktor intenzity napt, lomov houevnatost, stav rovinn
deformace, stav rovinn napjatosti, plastick zny, oteven ela trhliny, povrchov
energie, Griffithovo kritrium, kritick napt, kritick dlka trhliny, hnac sla trhliny,
odpor proti en trhliny, R-kivky, mikromechanismy poruen, fraktografie, vrubov
houevnatost, tranzitn teploty, teplota nulov houevnatosti (NDT), teplota zastaven
trhliny (TZT).
Otzky ke kapitole 2
2.1. Jak jsou definovna skuten napt a skuten deformace pi tahov zkouce.
2.2. Jak je mono stanovit lomovou deformaci a lomov napt?
2.3. Definujte souinitel koncentrace napt. Jak hodnoty dosahuje pro kruhov otvor?
2.4. Jak je zvislost souinitele koncentrace napt na dlce a ostrosti (zaoblen) vrubu?
2.5. Jak metody jsou pouvny pro stanoven pol napt nebo deformac kolem vrub a
trhlin v soustech?
- 32 -
1.
2.6. Podl kterch krystalografickch rovin probh en tpnho lomu v mce kubick
prostorov centrovan?
2.7. Jak trend obecn plat mezi lomovou houevnatost KIc a hodnotou meze kluzu Rp0,2
(Re) u tho kovovho materilu (nap. dan oceli po rznm zpracovn).
2.8. V jakm intervalu jsou zpravidla hodnoty lomov houevnatosti KIc pro hlinkov slitiny?
2.9. Pro plastick zna pro stav rovinn deformace je men ne pro stav rovinn napjatosti?
2.10. Jak plat vztah mezi otevenm ela trhliny ( ) a faktorem intenzity napt (KI) ?
2.11. Jak jsou podmnky anebo faktory podporujc vznik nzkoenergetickho kehkho lomu
oceli?
2.12 Co znamen hnac sla trhliny G a odpor proti en trhliny R?
2.13 Jak znte mikromechanismy kehkho poruen?
2.14 Pro se pouv zkouka velkch tles na rzov ohyb (DWTT)?
2.15 Co meme stanovit anebo zjistit pomoc zkouky TZT (CAT)?
lohy ke kapitole 2
2.1. Pomrn velk tabule skla je vystavena tahovmu napt 40 MPa. Povrchov energie
danho skla je 0,3 J/m2 a modul prunosti E = 69 GPa. Stanovte dlku povrchov vady
(orientovan kolmo na napt), kter by zpsobila lom.
een: Pro een je mono pout Griffithv vztah pro kritick napt k =
Po prav dostaneme pro kritickou dlku trhliny pi zadanm napt vztah ak =
2.(69 x 109 N/m2)(0,3N/m) = 8,2 x 10-6 m = 0,0082 mm = 8,2 m

(40 x 106 N/m2)2
Poznmka: Numerick vpoet je vhodn provst zrove se sprvnmi jednotkami.
2.2. Keramick soust nesm prasknout pi napt 13,5 MPa. Stanovte maximln ppustnou
dlku povrchov trhliny, kdy povrchov energie MgO je 1,0 J/m2.
2.3. Odhadnte teoretickou lomovou pevnost kehkho materilu, kdy je znmo, e lom
vznikne z povrchov trhliny elipsovitho tvaru o dlce 0,5 mm a s polomrem zaoblen
5.10-3 mm, kdy je aplikovno tahov napt 103,5 MPa.
2.4. Vzorek z oceli s lomovou houevnatost 54,8 MPa.m1/2 m bt vystaven napt 1030
MPa. Praskne tento materil, kdy je znmo, e nejvt povrchov trhlina m dlku 0,5
mm? Tvarov faktor m pro krtk povrchov trhliny hodnotu 1,12.
een: Zadan parametry: KIc = 54,8 MPa.m1/2 , = 1030 MPa, a =0,5 mm, Y = 1,12.
Mme vypotat kritick napt c a porovnat s naptm . Pouijeme zkladn vztah pro
lomovou houevnatost
54,8 = c ,
nevznikne.
= .Y, z nho vypoteme c. Nap. pmo z rovnice
.1,12 dostaneme c = 1235 MPa = 1030 MPa, tzn. lom

- 33 -
1.
2.5. Vypotte zjednoduen kritickou velikost ostr vnitn trhliny v oceli s lomovou
houevnatost 30 MPam1/2, kdy soust z tto oceli je zatena tahovm naptm 100
MPa kolmo na trhlinu.
2.6, Napite strun postup pi provdn a vyhodnocen zkouky lomov houevnatosti
materilu, pitom uvete zkladn vztahy a grafick zvislosti.
2.7 Vypotte kritickou dlku trhliny ve tvrzenm plastu, u kterho byla zjitna hnac sla
trhliny Gc = 2,5 kJ/m2 a modul prunosti E = 2,0 GPa. Deska je zatena tahovm
naptm 70 MPa kolmm k rovin trhliny.
2.8. Porovnejte velikost a tvar plastick zny u ela trhliny pro stav rovinn deformace a
rovinn napjatosti pi tahovm mdu zaten. Nakreslete piblin jejich tvary.
2.9. Jakou hodnotu souinitele koncentrace napt m vrub U hlubok 2,0 mm,
s polomrem zaoblen 0,25 mm, pi tahovm zaten kolmo na vrub ?
2.10. Pi poklesu teploty z 20C pod teplotu NDT poklesla hodnota lomov houevnatosti 3 x.
Jak se pitom zmn kritick dlka trhliny pi stejnm zaten (napt)?
2.11 Znzornte graficky vliv napt na teplotu zastaven trhliny pro vzorky v rmci
Robertsonovy zkouky. Vyznate tak vliv tlouky tlesa na tuto teplotu.
2.12 Na snmcch detail lomovho povrchu jmenujte mikro-mechanismy poruen
materilu, stanovte orientan velikosti strukturnch soust materilu (zrna, stice;
pokud jsou vidt) anebo rozmry fraktografickch znak (fazety, dutiny). Fotografie
byly zhotoveny pomoc rastrovacho elektronovho mikroskopu. Zvten 1000 x.
a)
b)
- 34 -
1.
Test ke kapitole 2
1) Jakou hodnotu souinitele koncentrace napt m vlcovit otvor pi elastick deformaci
desky v tahu. Otvor je ve stedu irok a dlouh desky, jeho osa je kolmo na plochu desky.
a) = 3,
b) = 5 ,
c) = 7,
2) Kter je Neuberv vztah pro vpoet souinitele koncentrace napt pi elastickoplastick deformaci:
a) .t = 2,
b) . = t2,
c) .t = 2
(t teoretick souinitel koncentrace napt v elastick oblasti deformace, souinitel
koncentrace deformace v oblasti elasticko-plastick deformace materilu).
3) Rozvoj tpnho lomu v mce KSC (bcc) kov a slitin probh podl rovin typu
a) {100},
b) {110} , c) {111}
4) Jakou hodnotu povrchov efektivn energie ef maj dov kehk materily ?
a) ef = 1-10 J/m2,
b) ef = 102-103 J/m2,
c) ef = 103-104 J/m2
5) Jakou hodnotu povrchov efektivn energie ef maj dov houevnat materily?
a) ef = 1-10 J/m2,
b) ef = 102-103 J/m2,
c) ef = 103-104 J/m2
6) Jak se mn hodnota faktoru intenzity napt KI na hlu u trhliny
dle obrzku vpravo ( KI pro zaten kolmo na trhlinu)
a) KI() = KI.sin.cos, b) KI() = KI.sin2,
c) KI() = KI.cos2
7) Kter oceli maj nejvy hodnoty houevnatosti pi normln teplot:

a) austenitick,
b) bainitick,
c) nzkouhlkov nelegovan
8) Jak trend obecn plat mezi hodnotami lomov houevnatosti KIc na mezi kluzu Rp0,2 (Re)
u tho kovovho materilu (nap. dan oceli po rznm zpracovn):
a) stoupajc,
b) klesajc,
c) nelze stanovi z dvodu rozptylu KIc
9) V jakm intervalu jsou zpravidla hodnoty lomov houevnatosti KIc pro hlinkov slitiny?
a) KIc = 0,5 5 MPa.m1/2, b) KIc = 10 50 MPa.m1/2, c) KIc = 20 200 MPa.m1/2
10) Tranzitn teplota DWTT je stanovena:
a) podle podlu kehkho lomu 50%, b) podle podlu houevnatho lomu 75%,
c) dle prmrn hodnoty energie spotebovan na lom zkuebnho tlesa (Emax + Emin) /2,
11) Pi poklesu teploty z 20C pod teplotu NDT poklesla hodnota lomov houevnatosti
trojnsobn. Jak se zmn kritick dlka trhliny ac pi stejnm zaten (napt)?
a) ac bude asi 3 x men, b) ac bude 6 x vt, c) ac bude 9 x men
12) Kter z uvedench lom m nejvy odpor proti en trhliny R (pro dan sloen
materilu a teplotu, zpracovn tho materilu me bt rzn):
a) interkrystalick dutinov, b) transkrystalick dutinov c) smen kehk
- 35 -
1.
13) Kritick smykov napt f pro iniciaci mikrotrhliny pomoc nakupen ady nebo ad
dislokac je zvisl na velikosti zrna (d) podle zobecnnho zjednoduenho vztahu:
a) f = k/d1/2
b) f = k/d
c) f = k.d1/2 (k materilov konstanta)
14) Velikost plastick zny (rp) u trhliny pro tahov md zaten lze vypotat podle vztahu
(KI faktor intenzity napt, Rp mez kluzu, E modul prunosti, = /4-2, = 0,2-0,5)
a)
b)
c)
(1-
15) Pi snen teploty z 20C na -50C se snila kritick hodnota hnac sly trhliny
ptinsobn. Jak se zmn kritick dlka trhliny ac pi stejnm zaten (napt)?
a) ac bude asi 5 x men, b) ac bude 5 x vt c) ac bude 25 x men
16) Velikost oteven ela trhliny ( = CTOD) lze vypotat podle vztahu:
a) =
b) =
c) =
(1-
Literatura
[1] KUNZ, J., Aplikovan lomov mechanika, VUT Praha, esk technika, 2005, 272 s.
[2] KUERA, J., Strun vod do mechaniky lomu, st 1. Vruby a trhliny. Nestabiln lom.
FS VB Ostrava, 1993, 106 s.
[3] KUERA, J., Strun vod do mechaniky lomu, st II. nava materilu. FS VB
Ostrava, 1994, 75 s.
[4] SN EN ISO 12737: Kovov materily - Stanoven lomov houevnatosti pi rovinn
deformaci (2010)
[5] CALLISTER, D. W., Materials Science and Engineering. An Introduction. University
Iowa, John Wiley Sons, 2007,721 p.
[6] FELBECK, D. K., Atkins A.G., Strength and Fracture of Engineering Materials. Prentice
Hall, Englewood, 1984, 542 p.
[7] POKLUDA J. aj., Mechanick vlastnosti a struktura pevnch ltek. PCDIR, Brno, 1994,
385 s.
[8] ANDERSON, T.L., Fracture Mechanics. Fundamentals and applications, BAE, 2005, 621.
[9] STRNADEL, B., een pklady a technick lohy z materilovho inenrstv.
Ostravsk tiskrny, 1998, 334 s.
[10] STRNADEL, B. Nauka o materilu II. Degradan procesy a design konstruknch
materil. ES VB-TU Ostrava, 2008, 280 s.
[11] STRNADEL, B. et.al. New methods of damage and failure analysis of structural parts.
Workshop, VB-TU Ostrava, 495 s. 2012. ISBN 978-80-248-2802-2
[12] STRNADEL, B. et.al. New methods of damage and failure analysis of structural parts.
Workshop, VB-TU Ostrava, 437 s. 2010. ISBN 978-80-248-2265-5
[13] PUKR, A., Medzn stavy materilov a sast. Veda, Bratislava 1989, 304 s.
- 36 -
2.
nava materilu
3. NAVA MATERILU
Charakterizovat navu a podmnky jejho vzniku.

Na zklad navov kivky uritho materilu, stanovit navovou ivotnost anebo
mez navy.
Popsat hlavn etapy navovho procesu
Posoudit vliv koncentrace napt a povrchu na navov charakteristiky.
Jmenovat hlavn initel ovlivujc rychlost en navovch trhlin.
Vklad
3.1. vod
nava materil probh pi cyklickm, stdavm namhn mnohch soust, dlc a
konstrukc, Typick pklady jsou klikov hdele, dvojkol kolejovch vozidel, pruiny,
valiv loiska, ozuben kola, sti letadel atd. Odhaduje se, e kolem 80% mechanickch
poruen a lom v provozu souvis s navou materilu. Pro popis cyklickho namhn jsou
zavedeny urit parametry, obr. 3.1.
a amplituda napt
h horn napt
d doln napt
m stedn napt
= 2.a - rozkmit napt
t = T - asov perioda cyklu
f = 1/T frekvence zaten
max maximln nhodn napt
ai nhodn amplituda napt
Souinitel asymetrie cyklu R =
Obr. 3.1. asov prbh zkladnch typ cyklickho namhn materil: a - stdav
(soumrn) cyklus, b - mjiv cyklus, c nhodn (stochastick) namhn, stdav
nesoumrn.
- 37 -
2.
nava materilu
Jednou z nejdleitjch charakteristik navy je Whlerova kivka (t S-N kivka), tj.

zvislost potu cykl do lomu na amplitud napt nebo na hornm napt (Obr. 3.2).
Doba do lomu (navov ivotnost) je pmo mrn potu cykl do lomu (cyklick
ivotnost) a nepmo mrn dan frekvenci zatovn tf = Nf /f
navov proces zahrnuje tyto etapy:
1. Zmny mechanickch vlastnost
2. Iniciace (nukleace)
3. en mikrotrhlin,
4. en (makro)trhlin stabiln rst
5. Statick dolom nestabiln rst
a)
b)
Obr. 3.2. Whlerova kivka pro stdan a mjiv zatovn s vyznaenm charakteristickch
oblast a meze navy (c). Oblasti: a kvazistatick lom, b cyklick teen (R=0), c nzkocyklov nava, d vysokocyklov nava (pod mez kluzu), e oblast bezpench namhn (
c). Etapy rozvoje navy materilu: 1 iniciace, 2 en mikrotrhlin, 3 en trhlin (b).
3.2. Zmny mechanickch vlastnost

Zmny mechanickch vlastnost pi cyklickm zaten jsou podmnny zmnami
dislokan struktury materilu, (bukov struktury, perzistentn skluzov psma, rovinn ady
dislokac).
Kovov materily zpevnn podlhaj cyklickmu zmken, a naopak materily zmken
pi cyklickm zaten se zpevuj. Orientan pro zpevnn konstrukn oceli, kdy pomr
meze pevnosti Rm k mezi kluzu Rp je pod 1,2 (Rm/Rp 1,2), nastv cyklick zmken. Pro
oceli mk s pomrem Rm/Rp > 1,4 nastv cyklick zpevnn. U materilu s pomrem
v rozmez 1,2 a 1,4 nelze zmny zpsoben cyklickm zatenm pedvdat. Z hlediska
cyklickho zpevnn nebo zmken graficky je mono porovnat tahov diagram (statick
deforman kivka) s cyklickou deforman kivkou. K cyklickmu zpevnn danho
- 38 -
2.
nava materilu
materilu dochz, kdy cyklick deforman kivka le nad statickou, a naopak pi

cyklickm zmken je cyklick deforman kivka pod statickou kivkou.
Mezi amplitudou napt a amplitudou plastick deformace plat vztah
a = K.apn ,
(3.1)
kde K je koeficient cyklick pevnosti a n je exponent cyklick pevnosti.
Obr. 3.3. Hysterezn smyky pro a) mkk cyklus (zmkovn materilu), b) tvrd cyklus
zatovn (zpevovn materilu). Stabilizovan hysterezn smyky a cyklick deforman
kivka vpravo.
Pi cyklickm stdavm zaten dochz zpotku pi menm potu cykl k posuvu anebo
zmn tvaru hysterezn smyky. Po uritm vtm potu cykl dochz ke stabilizaci
velikosti smyek podle amplitudy plastick deformace ap, viz obr. 3.3. Spojenm vrchol
hystereznch smyek dostaneme cyklickou deforman kivky (cyklickou kivku zpevnn).
Tato kivka je vznamnou charakteristikou cyklickho chovn materilu. M podobn
vznam jako tahov diagram pi statickm zaten.
Plocha hysterezn smyky je mrn hustot deforman energie pemnn v prbhu
jednoho cyklu pevn na energii tepelnou. Celkov energie absorbovan v jednotce objemu
materilu roste mrn s potem plcykl do lomu. Energie adsorbovan materilem
v jednom ztnm ustlenm cyklu je dna vztahem W1 = k. , kde parametr k = f(n) .
3.3. Iniciace navovch trhlin

Iniciace, tj. proces vzniku navovch trhlin, zpravidla nastv na povrchu materilu, kde jsou
k tomu phodn podmnky, obr. 3.4 Nerovnosti na povrchu pro obrbn, prohlubn
vytvoen koroz jako i konstrukn vruby nebo vady materil zpsobuj koncentrace
napt. V tchto mstech pak snadnji vznikaj navov mikrotrhliny. navov trhliny mohou
vznikat tak uvnit soust nebo pod povrchem ve zpevnnch anebo vysoko-pevnch
materil, kter obsahuj vnitn vy koncentrtory napt, jako nap. ostr vady, hrub
vmstky. Stadium iniciace zahrnuje nukleace mikrotrhlin a jejich propojovn.
- 39 -
2.
nava materilu
navov
skluzov psmo
Obr. 3.4. Pedstava kartovho kluzu v perzistentnm skluzovm psmu. Schma etap en
navov trhliny. Na povrchu je iniciovno nkolik trhlin, z nich jedna se dle mohla it
V naprost vtin ppad iniciace nastv skluzovm procesem na povrchu materilu,
vlivem smykov sloky napt, jej maximln velikost je zhruba 45 vzhledem k tahovmu
napt, obr. 3.4. Bhem cyklickho zatovn dochz k pokluzu sti materil a tvo se
vedle sebe prohlubn do materilu (intruze) a vstupky nad materil (extruze), viz obr. 3.4.
Intruze pedstavuj koncentrtory napt a jejich prohlubovnm se tvo navov
mikrotrhliny, c se podl kluzovch rovin. Uritou pekkou pro jejich dal en
pedstavuj hranice zrn. V prvn etap na povrchu vznik obvykle ada mikrotrhlin, z nich
nejvt nebo nejaktivnj prochzej pes hranice zrn a vlivem spolupsoben smykovch a
tahovch cyklickch napt se postupn stej do roviny kolm na hlavn napt. Ve druh
etap je en navovch trhlin kolmo na tahov napt, a je zeno cyklickou plastickou
deformac, zpsobenou smykovmi slokami napt sdruenmi s tahovm naptm. Prvn
etapa en bv v rozmez 5-10 zrn, podle rovn a charakteru zaten. Iniciace a en
mikrotrhlin me nastat i pod mez navy (obr. 3.2), pitom trhliny makroskopickch rozmr
zde nevznikaj.
Pro zamezen iniciace navovch trhlin se pouv nkolik opaten:
- snen drsnosti povrchu, (nap. jemnm obrbnm, letnm),
- vytvoen tlakovch pnut na povrchu (kulikovnm, vlekovnm, povrchovm kalen
cementac, nitridac),
- zven meze pevnosti, zejmna povrchovch vrstev, (mez navy je mrn pevnosti, c
0,3 Rm, pro stdav cyklus R=-1),
- zven istoty materilu,
- snen koncentrace napt u konstruknch vrub.
- 40 -
2.
nava materilu
3.4. en navov trhliny

Typick mechanismus en navov trhliny prostednictvm lokln cyklick plastick
deformace je pedstaven na obr. 3.5. Pi en navov trhliny dochz ke stdavmu
uzavrn a otevrn trhliny, pitom na povrchu se tvo lbky, zvan striace. Jednomu
ztnmu cyklu odpovd zpravidla posuv ela trhliny o vzdlenost sousednch lbk.
Pomoc men roztee striac meme tedy zjistit rychlost en trhliny v danm loklnm
mst.
Z makroskopickho hlediska a podle lomov mechaniky je rychlost en navov trhliny
zvisl na rozkmitu faktoru intenzity napt K anebo amplitud faktoru intenzity napt Ka
(K = 2.Ka). Na obr. 3.5 je pedstavena obecn zvislost rychlost en navov trhliny
v = dA/dN na rozkmitu faktoru intenzity napt K. Podle velikosti K a prbhu kivky se
rozliuj ti etapy (stadia) rozvoje trhliny. Pi velmi nzkch hodnotch K pod prahovou
hodnotou Kp trhliny se ne. K en navov (makroskopick) trhliny dochz nad
prahovou hodnotou v prvnm stadiu (I).
III
Obr. 3.5. Mechanismus vytven lbk ve II. etap en navov trhliny. Obecn zvislost
rychlosti en navov trhliny v = dA/dN na rozkmitu K.
- lomov houevnatost pi
cyklickm zaten. Zvislost je zobrazena v logaritmickch stupnicch logK- log v.
Pro popis II. etapy stabilnho en trhliny je pouvn Parisv vztah:
v = da/dN =
,
(3.2)
kde C materilov konstanta, parametr n = 2-5,
=
rozkmit faktoru intenzity
napt. Pesnji je nutno uvaovat msto
efektivn hodnotu rozkmitu
ef, vymezenou
tahovou sti napt a psobenm tlakovch pnut od plastick cyklick zny. Pouit danho
vztahu podle lomov mechaniky je mon kdy plastick zna na ele trhliny je mal
v porovnn s dlkou trhliny (rp a/50) a odtud dle plyne h Rp/3.
V oblasti III. stadia dochz ke zrychlen rozvoje en navov trhliny, v souvislosti s
petenm materilu pi snen zbylho nosnho prezu. Vedle lbk zde dochz ke
vzniku tvrnch dutin nebo tpnch fazet, kter pispvaj ke zrychlenmu en trhliny ke
- 41 -
2.
nava materilu
kritick velikosti. Pi dosaen hodnoty lomov houevnatosti, ovlivnn cyklickm

zatenm (v dsledku cyklickho zpevnn nebo zmken materilu) dochz k nestabilnmu,
zpravidla kehkmu, lomu.
V prvn etap en navovch trhlin m velk vliv mikrostruktura, stedn napt a
prosted, kter v tto etap pomalho rstu psob del dobu. Ve druh etap se projevuje
relativn mal vliv mikrostruktury, stednho napt, prosted a tlouky. Ve tet etap
zrychlenho rozvoje trhlin m znan vliv mikrostruktura, stedn napt a tlouka, pitom
prosted m mal vliv. Vliv teploty nen jednoznan, zpravidla v I. stadiu pi zven
teploty (vzhledem normln pokojov teplot) dochz ke snen prahov hodnoty a zven
rychlosti trhliny, naopak ve III. stadiu se zvyuje hodnota lomov houevnatosti s teplotou a
zrove kles rychlost en trhliny.
Frenchova kivka (ra) pokozen definuje ukonen iniciace mikrotrhlin do rozmru
velikosti zrna po dosaen potu cykl ni, pi cyklickm napt i. Zjiuje se dvoustupovm
zatovnm, nejprve pi napt i se vzorek podrob vhodnmu potu cykl ni menmu ne
by vedl k lomu Ni (ni Ni) a ve druhm stupni se napt sn na mez navy c, a v zatovn
se pokrauje a do 107 cykl. Pokud se vzorek zlom, le bod (i, ni) za Frenchovou kivkou,
kdy se nezlom, le ped n. Podle zjednoduen pedstavy, a do Frenchovy kivky nen
materil pokozen.
Obr. 3.6. Porovnn Whlerovy a Frenchovy kivky
Na rozdl od staticky namhanch materil je plastick zna navovch trhlin sloena

z sti odpovdajc maximlnm hodnotm tahovho napt h a z sti cyklick, jej
rozmry jsou asi 4-5 x men ne zny statick, obr. 3.7. inek tchto zn se projevuje na
zmnch rychlosti en trhlin pi zmnch amplitudy napt.
Na rychlost en navov trhliny m vliv stdn amplitudy nebo stedn hodnoty pi
cyklickm zaten. Pokud pi stejn stedn hodnot dojde ke snen amplitudy napt
v blocch velkho potu cykl, nastane nejprve vrazn snen rychlosti en trhliny a pak
jej pozvoln nrst na hodnotu odpovdajc men amplitud napt. Naopak pi zven
amplitudy napt dochz k vraznmu pechodnmu zven rychlosti rstu navov trhliny,
- 42 -
2.
nava materilu
nsledovan poklesem na hodnotu odpovdajc stacionrnmu zaten vy amplitudou. Tyto

pechodov zmny rychlosti se vysvtluje pomoc cyklick plastick zny, kterou mus
prochzet trhlina pi zmnch rovn napt.
Obr. 3.7. Porovnn monotnn a reverzn (cyklick) plastick zny na ele trhliny. Uzavrn
ela trhliny z dvodu reverzn plastick zny vede k zaveden efektivnho rozkmitu faktoru
intenzity napt (Kef) pi popisu rychlosti en navovch trhlin.
Vt plastick zna pi cyklickm zaten znamen vt oteven trhliny a tm vy rychlost
en trhliny ve tvrnm kovovm materilu (obr. 3.5).
3.5. Nzkocyklov nava

Probh pi amplitudch napt pevyujcch mez kluzu materilu, poet cyklu do lomu je
do 5.104 cykl. Zpravidla strojn sousti jsou navrhovny tak, aby napt bylo pod mez
kluzu. V nkterch oblastech materilu, jako jsou konstrukn vruby, vady materilu anebo
defekty svarovch spoj, me cyklick napt pekroit mez kluzu a objev se zde cyklick
plastick deformace. K vysokm stdavm namhnm nkterch soust dochz v leteck
technice.
Pro ustlen tvar hysterezn smyky byly zjitny empirick vztahy mezi amplitudami
elastick a plastick deformace a potem polocykl (2Nf) do lomu. Jedn se hlavn o
Manson-Coffinv vztah
= (
) ,
(3.3)
kde - souinitel navov pevnosti, - souinitel navov tanosti, c exponent navov
tanosti (souinitel navov ivotnosti),
poet cykl do lomu. Podobn vztah plat pro
amplitudu elastick deformaci =

(
) , kde je materilov konstanta zvan
navov pevnost a b je exponent navov pevnosti. Modifikovan vztah deformanho
- 43 -
2.
nava materilu
kritria N fk pl C , kde Nf - poet cykl do pokozen, k - materilov konstanta, C materilov konstanta (koreluje s odolnost proti praskn).
Grafick znzornn a spojen obou vztah je na obr. 3.8. Pro celkovou deformaci plat
tedy vztah:
(3.4)
vysokocyklov
nava
loga
nzkocyklov
nava
log 2Nf
Obr. 3.8. Schematick prbh kivek ivotnosti. Nzkocyklov nava plat piblin do potu
plcykl log 2Nt + (23), kde Nt je prsek linernch zvislost v logaritmickch stupnicch.
Pod 2Nt pevld plastick deformace pi nav, nad 2Nt elastick deformace.
3.6. Vlivy vrub, povrchu, frekvence a stednho napt na navu

navov charakteristiky zpravidla klesaj s velikost koncentrace napt a se sniovnm
kvality povrchu, obr. 3.9. Konstrukn vruby dov sniuj navovou ivotnost a zpsobuj
znan pokles meze navy materilu. Pi opracovn (obrbn) povrchu se tvo nerovnosti,
zejmna stopy po nstroji a prohlubn, kter jako koncentrtory napt sniuj navov
vlastnosti materil, resp. soust. Vlivem koroze na povrchu vznikaj rovn prohlubn
anebo dlky, tzn. dal koncentrace napt. Skuten mez navy
cs = p.vx.c/,
(3.5)
kde c je zkladn mez navy (pro vlcovit vzorek o prmru 10 mm s hladkm letnm
povrchem, pi soumrn stdavm cyklu zaten s frekvenc 10 Hz v inertnm prosted,
p=1), p - souinitel drsnosti povrchu, vx souinitel velikosti (pro ohyb a krut, zohleduje
gradienty napt), - souinitel vrubovho inku =(r-1).+1 (-parametr vrubov
citlivosti).
- 44 -
2.
nava materilu
Pro hodnocen jakosti povrchu maj zsadn vliv mstn koncentrace napt, vznikl po
obrbn anebo v dsledku koroznho psoben vnjho prosted, pi kterm vznikaj rovn
prohlubn a dlky. Pro posouzen vlivu jakosti povrchu na mez navy materilu byl zaveden
souinitel drsnosti povrchu (p) dle vztahu cs = p.c, kde vznam cs a c je popsn ve.
Souinitel p kles se stoupajc pevnosti materilu, obr. 3.9.
Obr. 3.9. Kivky cyklick ivotnosti pro hladk vzorek a vrubovan vzorky z austenitick oceli
(vlevo). Zvislosti souinitele drsnosti povrchu na mezi pevnosti konstruknch ocel: aletno, b broueno na drsnost 4 m, c na 100 m, d okujen povrch, e povrch ve
styku s vodou, f s roztokem NaCl.
Vznamn jsou tak vlivy asymetrie cyklu (R= d/h) frekvence zaten (f) na en
navovch trhlin, obr. 3.10.
Obr. 3.10. Pklady vlivu asymetrie cyklu R a frekvence f [Hz ] na rychlosti en trhliny
S rostoucm souinitelem asymetrie cyklu stoup stedn hodnota napt (m) pi danm
rozkmitu napt (=2.a, K Y). S rostouc frekvenc rychlost navov trhliny
v = da/dN (v jednotce m/cyklus) obecn kles, naopak rychlost v = da/dt (m/s) stoup
- 45 -
2.
nava materilu
Vliv stedn hodnoty cyklu, resp. statick sloky napt na mez navy nebo cyklickou
ivotnost materilu znzoruje graficky Smithv diagram, obr. 3.11.
Diagram je aplikovn pro strojn sousti, rouby, svary, pravy povrchu apod. hlavn pro
posouzen vlivu tahov statick sloky napt, psobc ve smru cyklick sloky.
Pro sestrojen zjednoduenho diagramu je nutno znt hodnotu meze navy pi stdavm
soumrnm cyklu (R = -1), mez kluzu (Re) a mez pevnosti (Rm). Pro pesnj sestrojen
diagramu je teba tak uvaovat mez navy pi mjivm cyklu (R=0)
Obr. 3.11. Smithv diagram nzkouhlkov nelegovan oceli (11373), doplnn kivkami
cyklick ivotnosti.
3.7. Vliv koroznho prosted

Vlivem koroznho prosted dochz obvykle ke zkrcen navov ivotnosti a snen meze
navy, pesnji asovan meze navy. Obecn schma vzjemnho psoben koroznho
prosted a mechanickho (statickho anebo cyklickho) napt je uvedeno na obr. 3.12.
Obr. 3.12. Schematick znzornn mechanism poruen v ppadech souasnho psoben

mechanickho napt a agresivnho prosted
- 46 -
2.
nava materilu
Zkladn monosti zven rychlosti en navovch trhlin v koroznm prosted jsou

znzornny na obr 3.13., v nvaznosti na oznaen monost A,B,C na obr. 3.12.
V prvnm ppad (A) rychlost en navov trhliny je ovlivnna prostedm a nad
prahovou hodnotou KISCC pro korozn praskn za napt. Ve druhm ppad (B) agresivn
prosted sniuje prahovou hodnotu amplitudy faktoru intenzity napt Kap (pro ist
mechanickou navu) a zvyuje rychlost en trhliny v celm rozsahu Ka, resp. Kmax (obr.
3.13 b), pedstavuje vlastn korozn navu. Tet ppad (C) je uritou superpozic dvou
pedchozch.
Obr. 3.13. Kombinace mechanick navy s koroznm prostedm na zven rychlosti trhlin
A Vliv koroznho praskn, resp. vodkovho zkehnut na en navovch trhlin
B Vlastn korozn nava materilu (interakce vliv)
C Kombinace uvedench mechanism.
V tab. 3.1 jsou pro srovnn uvedeny lomov houevnatosti KIc konstruknch materil, a
prahovch hodnot pro stabiln rozvoj trhlin za asistence koroznho prosted KIEAC (EAC
environmental assisted cracking). Zobecnn oznaen KIEAC zahrnuje korozn praskn
(KISCC) nebo vodkov praskn (KIHIC, anebo sirovodkov KISH). Problematika koroznho
praskn a vodkov kehkosti je zde jen nastnna, nleit a podrobnji je uvedena v jinch
pedmtech a monografich.
Tab. 3.1. Pklady kritickch hodnot KIEAC pro vybran materily a nkter prosted
- 47 -
2.
nava materilu
Amplituda napt
Vlivy vybranch prosted (odvzdunn voda, voda nasycen 98% N2 + 2% O2, voda
nasycen vzduchem a kyslkem) na kivky navov ivotnosti jsou znzornny na obr. 3.14.
Poet cykl do lomu
Obr. 3.14. Vliv rozputnho kyslku v roztoku 3% NaCl pi 25C, na navov chovn oceli
(0,18%C).
Obecn plat, m vy je korozn agresivita prosted, tm ni jsou hodnoty parametr
navov pevnosti a ivotnosti ve srovnn s inertnm prostedm.
3.8. Fraktografie navovch lom

Podle elu vzkumu a pouit techniky pozorovn se fraktografie navovch pokozen
rozdlila do t samostatnch smr:
a) Fraktografie en navov trhliny, kter zkoum nkter aspekty navovho pokozen
z hlediska kinetiky jeho rozvoje. Tato informace m praktick vznam, nebo umouje
posoudit nebezpe vzniku anebo en trhliny, kter me vst a k lomu a havrii.
b) Makrofraktografie poskytuje integrln obraz o lomovm procesu na zklad
makroskopickch znak lomov plochy (obr. 3.15), viditelnch pouhm okem, pomoc
lupy anebo svtelnho mikroskopu (stereomikroskopu) se zvtenm maximln 100 x.
c) Mikrofraktografie studuje lomovou plochu pi vysokm zvten a zskv informace o
mechanismu poruovn a materilu na zklad mikroskopickch stop, jako jsou navov
lbky, polohy hranic zrn a kluzovch rovin vzhledem na trhlinu, obr. 3.16
Povrch konenho nestabilnho lomu (dolomu) je obvykle lenitj a drsnj ve srovnn
s oblast stabilnho en navov trhliny, kter se vyznauje hladm povrchem (obr. 3.15).
Fraktografick hodnocen navovch lom se pouv k vzkumnm elm a pro stanoven
pin pokozen dlc v provozu. Podle makroskopickho fraktografickho rozboru je mono
- 48 -
2.
nava materilu
zjistit kvalitativn rove zaten, v nkterch ppadech i typ zaten (tah, ohyb, krut,
apod.) anebo rove koncentrtor napt. Zjednoduen a logicky plat: m vt je plocha
konenho lomu, tzn. krat kritick dlka trhliny, tm vy bylo psobc cyklick namhn.
1
3
5
4
Obr. 3.15. Schma navovho lomu s typickmi znaky: 1 iniciace a psmo potku
(ohniska) lomu, 2 sekundrn stupnky a lemy, 3 navov (postupov) ry, 4 psmo
urychlenho rozvoje lomu, 5 psmo dolomen. Hdel 45 mm s drkou, poruen
navovm lomem.
Obr. 3.16. Geometrick zmny u vrcholu navov trhliny bhem jednoho deformanho cyklu:
a) nulov zaten, b) mal tahov zaten, c) maximln tahov zaten, d) mal tlakov
zaten, e) maximln tlakov zaten, f) mal tahov zaten.
Typick mikroskopick striace (lbky) na lomovm povrchu. Stopy po sticch nebo jejich
protnn navovou trhlinou.
3.9. Odhady navov ivotnosti

Po vzniku rstu schopn trhliny lze mru degradace i pokozen definovat vztahem D =
kde l je dlka trhliny a lf je kritick dlka, pi n dojde k lomu tlesa.
- 49 -
2.
nava materilu
Pro vtinu soust je cyklick zaten v prbhu jejich ivotnosti charakterizovno

nkolika rovnmi amplitudy (a) anebo nkolika stednmi hodnotami napt (m). Nap.
vozidlo jezdc po nekvalitn vozovce tam a zpt (do prce a dom), s jednou, dvma i vce
osobami. Nebo rzn naloen vagny vyvolvaj rozdln amplitudy stdavch napt.
Prbhy napt lze sdruit do vhodnch blok, charakterizovanch naptm (ai, mi) a
potem cykl (ni).
napt i
napt
V praxi pevauj nhodn zpsoby zatovn (4/5 ppad), nhodn prbhy zaten se
pevahou uritch rozkmit a stednch hodnot napt lze nahradit ekvivalentnmi bloky
cyklickch napt, charakterizovanmi svmi poty cykl pi stejnm cyklickm zaten.
n2
as t, poet cykl ni
as t
Obr. 3.17. Nhodn prbh zaten
n1
Obr. 3.18. Schma zaten po blocch cykl ni
Z hlediska cyklick ivotnosti je vhodn uvaovat poty ztnch cykl ni k celkovmu

potu cyklu do lomu Nfi na dan rovn zaten podle Whlerovy kivky (zpravidla pro
pravdpodobnost lomu 50% nebo 5%). Pomrnou ivotnost (mru degradace) lze pak
charakterizovat jako Di = ni/Nfi , take pro ni = Nfi lom nastane pi Di = 1.
Seteme-li dl pokozen na jednotlivch hladinch linern, dostaneme pomrnou
degradaci D =
, neboli
D=
,
(3.6)
a v ppad lomu pi poslednm potu cykl nk by mlo teoreticky platit
= 1.
Vsledky ze zkouek a praxe vak ukazuj, e tento souet je u rznch materil a prbh
blok cykl v rozmez 0,2 5.
K popisu kumulace navovho pokozen vznikla cel ada hypotz, jejich vsledky
nejsou spolehliv. V praxi se dosud pouv jednoduch hypotza, e pokozen zpsoben
v kadm cyklu (nad uritou mez) lze linern stat. Tato jednoduch koncepce linern
kumulace navovho pokozen se nazv Palmgren-Minerovou hypotzou.
- 50 -
2.
nava materilu
Pi pouit defektoskopickch metod pro sledovn velikosti defekt a poznatk o mrnm

poklesu lomovch parametr v zvislosti na ase lze do jist mry predikovat tak ivotnost
pomoc zvislosti na obr. 3.19. Pokud dan materil neobsahuje na potku defekty, pak doba
iniciace trhliny (detekovateln dlky) je ti a celkov doba ivotnosti (tf) se zejm prodluuje.
V ppad existence apriorn vady o poten dlce (do) dochz k vraznmu poklesu
ivotnosti dlce. Nelinern trendy v zvislostech dlky trhliny na ase se promtaj tak do
nelinernch, asto mocninnch, vztah pro vpoet kumulace pokozen. Nhodn prbhy
zaten a provoznch podmnek se projev na uvedench kivkch jako urit nepravidelnosti
i nhodn zmny rstu dlky defektu, resp. poklesu jeho kritick velikosti. Pi zpracovn
vsledk ze zkouek a men na zazench a pro predikci ivotnosti jsou pouvny
statistick metody.
Obr. 3.19. Souvislosti mezi dlkou navov trhliny (d) a jej kritickou dlkou (dc) v materilu.
Doba iniciace (ti), doba do lomu (tf), poten dlka defektu (d0).
Podobn zvislosti jako pro navov pokozen (obr. 3.19) lze uvaovat i pro nkter
lokln druhy koroze, ppadn dal degradan procesy, popsan v navazujcch kapitolch.
Shrnut pojm kapitoly 3

Po prostudovn tto kapitoly mly by Vm bt jasn nsledujc pojmy, vztahy a zvislosti:
Cyklick zaten, amplituda napt, rozkmit napt, souinitel asymetrie cyklu,
Whlerova kivka, navov pevnost, mez navy, cyklick ivotnost, cyklick zpevnn,
cyklick zmken, cyklick deforman kivka, stadium iniciace, intruze, extruze,
cyklick plastick deformace, en trhlin, striace, Parisv vztah, nzkocyklov a
vysokocyklov nava, Manson-Coffinv vztah, Frenchova kivka, Smithv diagram,
souinitel drsnosti povrchu, souinitel vrubovho inku, korozn nava, prahov
hodnoty pro en trhlin, kumulace navovho pokozen, hypotzy.
- 51 -
2.
nava materilu
Otzky ke kapitole 3
3.1. Jak se mohou mnit pevnostn vlastnost kovovch materil pi cyklickm zatovn?
3.2. Jak vznikaj intruze a extruze pi stdavm namhn kovovch materil?
3.3. Jak znte zpsoby omezen anebo potlaen iniciace navovho poruen?
3.4. m je charakterizovna nzkocyklov nava?
3.5. Strun vysvtlete rozdl mezi navovmi striacemi a postupovmi rami
z hlediska velikosti a pvodu.
3.6. Na em zvis rychlost en navovch trhlin v kovovch materilech?
3.7. Uvete hlavn initel, kter mohou zpsobit rozptyl hodnot navov ivotnosti.
3.8. Pro jak vpoty se pouv Parisv vztah? Uvete monosti pouit a omezen tohoto
vztahu.
3.9. Jak se mn rychlost en navov trhliny s frekvenc zatovn?
3.10. Jak korozn prosted ovlivuje navov charakteristiky materilu?
lohy ke kapitole 3
3.1. Zkouka navy byla provedena pi stednm napt 70 MPa a amplitud napt 210 MPa.
a) Vypotte maximln a minimln rove napt.
b) Vypotte souinitel asymetrie cyklu R.
c) Vypotte velikost rozkmitu napt.
3.2. daje z navov zkouky urit oceli jsou dny v tabulce:
a [MPa]
Nf [1]
a)
b)
c)
d)
470
104
440
3x104
390
105
350
3x105
310
106
290
3x106
290
107
290
108
Sestrojte S-N kivku (st Whlerovy kivky) pouitm uvedench daj

Jak je mez navy pro tuto kivku, resp. ocel?
Stanovte navov ivotnosti pi amplitud napt 415 MPa a 275 MPa.
Odhadnte navovou pevnost pi 2x104 a 6x105 cyklech.
3.3. Pevnost v tahu oceli je 1200 MPa a mez navy pi stdavm soumrnm namhn je
550 MPa. Ty z dan oceli m bt namhna statickm naptm 600 MPa a zrove
amplitudou cyklickho napt 350 MPa. Sestrojte vhodn diagram a zdvodnte, zda ty
bude pokozena navovm procesem.
3.4. V oceli 1CrMoV pro vrobu rotor energetickch zazen byla experimentln zjitna
rychlost en navov trhliny podle vztahu:
= 7,7.10-12.
Vypotte piblin cyklickou zbytkovou ivotnost dlce, kdy pomoc defektoskopie

byla zjitna na povrchu vlcovitho rotoru polo-eliptick trhlina o hloubce 5 mm a ce
20 mm, lec v rovin prochzejc osou rotoru. Prahov hodnota rozkmitu faktoru
- 52 -
2.
nava materilu
intenzity napt je KIth = 5,0 MPa m1/2 a lomov houevnatost tto oceli je 115 MPam1/2,
nominln stdav ohybov napt je 90 MPa.
3.5. Popite lom sousti podle obrzku ne (mtko 1:1), vetn mon piny poruen.
3.6. Jak se zmn mez navy ocelov tye s pevnost Rm = 500 MPa, kter m rezav povrch
se souinitelem drsnosti povrchu p = 0,7, kdy se ty pebrous a souinitel drsnosti
povrchu doshne hodnotu p = 0,85 (obr. 3.9). Zkladn mez navy tto oceli m hodnotu
c = 150 MPa.
een: Je-li mez navy ocelov tye s letnm povrchem c = 150 MPa (p 1,0), pak
pro mn kvalitn, drsnj povrch je skuten mez navy ni cs = p.c, kde souinitel
drsnosti povrchu 0 < p 1. Pro zkorodovan povrch cs = 0,7.150 = 105 MPa, pro
brouen cs = 0,85.150 = 127,5 MPa. Po brouen mez navy se tedy zv o 22,5 MPa,
tj. o 21%.
3.7. Hdel kruhovho prezu o prmru d = 15 mm s plkruhovm obvodovm vrubem o
polomru zaoblen = 1,0 mm je namhan stdavm ohybovm naptm 200 MPa.
Jak je skuten mez navy tto hdele, jestlie je jej povrch letn (p = 0,95) a
souinitel velikosti pro ohybov namhn m hodnotu vx = 1,5.
een: Pro hdel s plkruhovm obvodovm vrubem (drkou) je souinitel koncentrace
napt = 3 (obr. 2.3) a souinitel vrubovho inku = (r - 1) + 1 = 2,4, kde
parametr vrubov citlivosti pro ocel ( = 0,7). Pro zadan hodnoty cs = p.vx.c/ =
0,59c.
Mez navy dan hdele bude asi 60% ze zkladn meze navy c (pro letnou hladkou
ty o stejnm prmru, zatovanou ve stdavm tahu-tlaku). Zadan ohybov napt
200 MPa se vztahuje na stejnou hdel v mstech bez vrubu. Toto napt se nerovn mezi
navy c (jej hodnota nebyla v rmci pkladu zadna).
- 53 -
2.
nava materilu
3.8. Stanovte dobu do lomu ocelov desky o ce 200 mm a tlouce 3,0 mm, ve kter je
centrln trhlina o dlce 10 mm. Lomov houevnatost oceli je KIc = 48 MPam1/2 a mez
kluzu Re = 1400 MPa. Deska je zatovna mijvou silou Fmax = 80 kN s frekvenc
3,0Hz. Pedpokldme, e navov trhlina se z vchoz centrln trhliny podle
Parisova vztahu s konstantami C = 10-10 MPa-3m-1/2 a n = 3,0.
een
Poten trhlina je relativn krtk ve srovnn se kou vzorku (2a/W=10/200 =0,05),
take geometrick faktor Y=1. Maximln, horn napt je h = Fmax/S = 80.103/200.3 =
133 MPa = 0,095.Re. Minimln, doln napt je d = 0. navov trhlina se bude it
stabiln od poten dlky ao = 5,0 mm (na ob strany) do kritick dlky ac, kterou
vypoteme z rovnice pro KIc:
= .Y, pro zjednoduen vpotu pedpokldme
Y = 1 (jinak Y = f(a/W) a vpoet je sloitj). Pak kritick dlka trhliny ac = 41,3 mm.
Podle Parisova vztahu: da/dN = C.Kn je formln dN =
a ivotnost vypoteme
pomoc integrl z obou stran. Integran meze zvolme tak, aby poten dlce trhliny
ao odpovdal nulov poet cykl No = 0, a kritick konen dlce navov trhliny ac pak
odpovdal poet cykl Nc, tj. cyklick ivotnost.
Nc =
dostaneme Nc =
kde rozkmit K = .Y = h. .Y, po prav
. Pro zjednoduen vpotu Y= 1 (nebo Y= konst.>
1) a pro zadan n = 3,0 dostaneme Nc =
].
Po dosazen a numerickm vpotu Nc = 13970 cykl. Doba do lomu tf = Nc/f = 77,6

min.
Poznmka: Pesnj vpoet kritick dlky trhliny s pihldnutm k funkci Y= f(a) vede
k vsledku ac = 34,9 mm a pro stedn hodnotu Y = 0,5.(Y(ao) + Y(ac)) > 1 dostaneme
piblin Nc = 12500 cykl. Tvarovou funkci (tvarov faktor) lze zde pout ve tvaru:
Y = Y( ) = 1+0,128( ) 0,288 ( )2 +1,525( )3, plat pro a/W 0,7 s pesnost 0,5 %.
3.9. Prahov hodnota Kp kles s rostoucm R podle vztahu Kp = (1-R)Kpo, kde je
parametr zvisl na materilu a na prosted (0 < < 1, nap. pro perlitick oceli = 0,93,
pro oceli s vysokou pevnost = 0,71, pro martenzitick oceli = 0,53, v suchm
vzduchu).
Pro perlitickou ocel vypotte prahovou hodnotu rozkmitu faktoru intenzity napt Kp
pro asymetrii cyklu R = 0,9 a hodnotu Kpo, kdy Kp = 4,0 MPa pro R = 0,7. Jak je
vznam parametru Kpo.
3.10. Kter ze dvou modifikac tepelnho zpracovn oceli CrNiMo17-12-2 (17 341): A
1050C/1h/voda a B 1050C/1h/voda m vy odolnost proti nzkocyklov nav,
- 54 -
2.
nava materilu
kdy zvislosti amplitudy celkov deformace (a) na potu cykl do lomu (Nf) maj
tvary:
,
,
,
,
aA= 1,43.
+ 49,1.
aB = 0,60.
+ 31,0.
; a = ae+ ap = f(Nf)
een: Pi porovnn modifikac tepelnho zpracovn z hlediska odolnosti proti nav
je vhodn sestavit tabulku vypotench hodnot, ppadn nakreslit grafick zvislosti:
102
4,40
3,40
Nf
aA
aB
103
1,38
1,19
104
0,465
0,459
105
0,175
0,204
106
0,0737
0,1060
Proti nzkocyklov nav (102-104 cykl) m vy odolnost varianta A.
Test ke kapitole 3
3.1. Souinitel asymetrie cyklu je definovn vztahem
a) h/d , b) d/h , c) a/m
3.2. Zpevovn je typick pro oceli a slitiny
a) kalen, b) popoutn, c) han
3.3. Pi cyklickm zmkovn za podmnky a = konst. amplituda plastick deformace
s potem cykl :
a) stoup, b) kles, c) zstv stejn
3.4. Pi iniciaci navovch mikrotrhlin v kovech je rozhodujc cyklick:
a) tahov napt,
b) smykov napt, c) elastick energie
3.5. Ve druh etap en navovch trhlin je rozhodujc
a) smykov napt, b) tahov napt, c) elastick deformace
3.6. Ve druh etap en navov trhliny probh
a) transkrystalicky, b) krystalicky, c) interkrystalicky
3.7. Manson-Coffinv vztah je vyjden ve tvaru:
a)
) ,
b)
) ,
c) a = K.apn
3.8. Hodnota souinitele vrubovho inku je ve srovnn s hodnotou souinitele koncentrace

napt u stejnho vrubu:
a) vt, b) men, c) zle na typu materilu
- 55 -
2.
nava materilu
3.9. Pedchoz plastick deformace kovovho materilu obvykle mez navy:

a) sniuje, a) zvyuje, c) prakticky neovlivuje
3.10. S rostouc drsnost povrchu tho materilu navov charakteristiky obecn:
a) stoupaj, b) klesaj, c) zle na prbhu drsnosti
3.11. Kter povrchov prava vrazn zvyuje mez navy a cyklickou ivotnost:
a) galvanick pokoven, b) brouen, c) nitridace
3.12. Jak se mn rychlost en navov trhliny da/dN (m/cykl) s frekvenc zatovn?
a) mrn kles,
b) obecn stoup, c) zvislost nen jednoznan
Literatura
[1] KUNZ, J., Aplikovan lomov mechanika. VUT Praha, esk technika, 2005, 272 s.
[2] ANDERSON, T.L., Fracture Mechanics. Fundamentals and applications, BAE, 2005, 621
[3] STRNADEL, B., een pklady a technick lohy z materilovho inenrstv.
Ostravsk tiskrny, 1998, 334 s.
[4] KUERA, J., Strun vod do mechaniky lomu. st 1. Vruby a trhliny. Nestabiln lom.
st 2 nava materilu. FS VB Ostrava. 1993, 180 s.
[5] Lomov mechanika internetov vukov programy a informace
[6] Engineering fracture mechanics asopis, soudob poznatky z lomov mechaniky
[7] STRNADEL, B. Nauka o mateilu II. Degradan procesy a design konstruknch
material. ES VB-TU Ostrava, 2008, 280 s.
[8] KOUTSK, J., Degradan procesy a predikce ivotnosti. ZU Plze (skripta), 1995, 167 s.
[9] CALLISTER, D. W., Materials Science and Engineering. An Introduction. University
Iowa, John Wiley Sons, 2007,721 p.
[10] FELBECK, D. K., Atkins A.G.: Strength and Fracture of Engineering Materials. Prentice
Hall, Englewood, 1984, 542 p.
[11] POKLUDA, J. aj. Mechanick vlastnosti a struktura pevnch ltek. PC-DIR, Brno, 1994,
385 s.
[12] HERNAS, A. a kol., rupevn oceli a slitiny. VB-TU Ostrava, 2009, 389 s.
[13] NMEC, J., SEDLEK, J., Statistick zklady pevnosti konstrukc 1, Academia Praha,
1982, 316 s.
[14] NMEC, J., SEDLEK, J., Statistick zklady pevnosti konstrukc 2, Academia Praha
1982, 420 s.
[15] SOJKA, J. Odolnost ocel vi vodkov kehkosti. VB-TU Ostrava, 2007, 108 s.
[16] KLESNIL, M., LUK, P., nava kovovch materil pi mechanickm namhn.
Academia, Praha, 1976, 222s.
[17] ASTM E647-91. Standard Test Method for Measurement of Fatigue Crack Growth
Rates, 1991. In Annual Book of ASTM Standards, pp. 654-681.
[18] PUKR, A., Medzn stavy materilov a sast. Veda, Bratislava 1989, 304 s.
- 56 -
3.
Teen materil
4. TEEN MATERIL
Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt:
Popsat teen (creep) materilu a urit podmnky, pi kterch se vyskytuje.

Stanovit rychlost stacionrnho teen a dobu do lomu.
Objasnit relaxaci napt a jej charakteristiky
Vyeit jednoduch lohy z oblasti teen materil.
Vyeit jednoduch lohy z oblasti teen materil.
Vklad
4.1. Zkladn pojmy a zvislosti
Teen materilu je obecn definovan jako pomal plastick deformace materilu
vyvozen dlouhodobm psobenm mechanickho napt a teploty. Pro odborn termn teen
se pouv tak anglick nzev creep (krp).
K teen dochz pi dosaen uritho napt, kter je zpravidla men ne mez kluzu,
stanoven pi tahov zkouce za dan teploty. Teplota T, nad kterou nastv teen, je zvisl
na skupin materil. Pro kovy a slitiny 0,3.Tt T (K), kde Tt je teplota taven (K), pro
keramick materily nad 0,6Tt.
Teen materil je mono tedy uvaovat jako proces narstn trval deformace pi
psoben stlho napt a stl teploty. Vztah mezi deformac a asem t pi dan teplot T a
napt lze vyjdit obecn zvislost = f(t) pro dan podmnky (T = konst., = konst.),
obr. 4.1 Velikost deformace a rychlost teen je tm vy, m je vy teplota materilu a
psobc napt. Rychlost teen je vyjdena vztahem =
, anebo =
V zvislosti na teplot a napt je mono rozliit tyto oblasti teen:

1. nzkoteplotn, logaritmick teen probhajc pi T 0,3 Tt, (0,2 Tt T 0,3 Tt,)
2. vysokoteplotn, probhajc pi T 0,4 Tt a ve (pro slitiny niklu a do T 0,8 Tt),
Pro vyjden velikosti deformace nzkoteplotnho teen na ase se obvykle pouv vztah
= o + ln(.t + 1),
(4.1)
kde - materilov parametry, zvisl na teplot a napt.
Z praktickho hlediska nejvt vznam m vysokoteplotn teen. Pi zkouce teen
bezprostedn po zaten vzorku nastv prun deformace, ppadn okamit plastick
deformace nezvisle na ase (obr. 4.1). Poten st kivky tvo okamit (prvotn,
- 57 -
3.
Teen materil
poten) deformace o, kter vznikne pi zaten materilu z nulov hodnoty napt na

danou hodnotu . Tato st deformace m zpravidla prun charakter a jej velikost je mono
vyjdit pomoc Hookova zkona, o = e = /ET, kde ET je modul prunosti pi teplot T.
Teen se z makroskopickho hlediska zobrazuje funkn zvislost deformace na ase, tj.
kivkou teen platnou pro dan podmnky namhan (, T). Na obr. obr. 4.1 je uvedena pln
kivka teen, kter sestv ze t charakteristickch oblast.
F
L
t
F
logaritmick teen T 0,3 Tt
, ,
Obr. 4.1. Schma reprezentujc chovn materil za nzk teploty T 0,3 Tt a klasick
kivka teen materil pi teplot nad 0,4 Tt. Schma zaten vzorku pi zkouce teen.
Na kivce vysokoteplotnho teen jsou rozliovny ti asov oblasti:
- I. stadium neustlen teen (primrn, pechodov), ve kterm po vloen zaten
rychlost deformace kles v dsledku zven hustoty dislokac, pi souasn tvorb
nzkohlovch hranic a subzrn.
- II. stadium ustlen teen, (sekundrn teen), ve kterm rychlost teen je tm
konstantn a je nazvna stacionrn rychlost teen. Toto stadium teen m asto nejdel
trvn. Je vysvtlovno rovnovhou mezi procesy deformanho zpevnn a zotaven.
- III. stadium - zrychlen teen (terciln teen), ve kterm rychlost deformace se postupn
zvyuje a do lomu, ktermu pedchz procesy pokozen v dsledku strukturnch zmn a
tvorby kavit, dutin, vnitnch trhlin a separace hranic zrn.
Velikost deformace na ase ve stadiu pechodnho teen lze popsat vztahem
(Andradeovm zkonem):
o + tm + st,
(4.2)
kde s - rychlost stacionrnho teen, t doba trvn deformace ve stadiu, , m konstanty
(m = 0,25-0,67, nejastji m = 1/3). V literatue je mono najt dal vztahy pro matematick
- 58 -
3.
Teen materil
popis prbhu teen v tto oblasti. Toto pechodov teen nen pro stanoven ivotnosti
vznamn.
Ustlen teen se vyznauje tm konstantn rychlost deformace s. Velikost plastick
deformace, kter vznikne pi konstantn rychlosti deformace bude tedy st tI), kde tI
je konec prvnho stadia teen (resp. potek druhho stadia). Ustlen teen je smrodatn
pro stanoven ivotnosti ropevnch materil.
Zvislost s na napt lze vyjdit nkolika zpsoby:
Pro velmi nzk napt s = k1, pro stedn hodnoty napt s = k2m, pro vysok napt s =
k3exp(), kde k1, k2,k3, jsou konstanty, m je exponent, jeho hodnota bv v rozmez 3-8.
Zvislost rychlosti stacionrnho teen na teplot popisuje Arrheniv vztah:
s = A.exp(
),
(4.3)
kde Q je efektivn aktivan energie procesu teen (dominantnho mechanismu), R - plynov

konstanta, T absolutn teplota, A parametr (A = f()).
Pi vysokch teplotch a naptch me sekundrn teen chybt a primrn teen
pechz pmo do tercilnho.
Posledn III. stadium pedstavuje terciln (zrychlen) teen, vyznaujc se postupnm
nrstem rychlosti teen a konc lomem. V tercilnm stadiu teen v dsledku
nahromadnho pokozen nastv v zatovanm tlese mezn stav charakterizovan rstem
efektivnho napt. Zven napt zpsobuje zrychlen teen a naruen plastick stability
(vytven mstnch necelistvost a krk), co nakonec vede k lomu. Matematick popis
tohoto stadia je problematick, protoe degradan procesy maj rznou povahu vznik a
koagulace kavit, pr a trhlin, poruen hranic zrn apod.).
, kde je creepov deformace do lomu.
Z hlediska inenrskho pstupu a ivotnosti materilu nejdleitj je II. stadium ustlen teen, i kdy vnitn pokozen rozhodujc o ivotnosti pi teen se rozvjej
koncem II. stadia a ve III. stadiu.
Dobu do lomu lze odhadnout dle vztahu tf =
Kivka teen -t (pro danou teplotu a napt) je prvn, zkladn charakteristikou

odolnosti materilu proti teen.
Na zklad kivek teen jsou stanoveny rovn dal materilov charakteristiky a
parametry teen., nap. zvislosti rychlosti teen na napt nebo na teplot. Snad
nejdleitjm parametrem ze zkouek teen je rychlost stacionrnho teen s,
znzornna jako sklon sekundrn sti kivky teen (tobr.
Pi zobecnn tyto zvislosti je mono vyjdit jako funkci parametr:
s = f1(t,,T,S)
(4.4)
kde: s - rychlost stacionrnho teen, - napt, t - as, T teplota, S struktura materilu.
- 59 -
3.
Teen materil
Rychlost deformace pi zkoukch teen je nzk a obvykle dosahuje 10-12 - 10-3 s-1 (v
zvislosti na T a ). Kivky teen pro rzn rovn napt pi T = konst., nebo pro rozdln
teploty pi danm zaten (F = konst.) jsou porovnny na obr. 4.2.
o 1
a)
as, doba teen t
Podln deformace
Podln deformace
0,4Tm T
b)
as, doba teen t
Obr. 4.2. Vliv napt na kivky teen (a). Porovnn prbhu deformanch kivek pi
zkoukch teen kovovho materilu pi konstantnm zaten a rzn teplot (b).
Zkladn charakteristikou pro poruen materilu je pevnost pi teen RmT/t/T (pro
jednoos stav napt), pedstavujc stl zaten dlen potenm prezem vzorku (napt
= F/So), kter po uplynut urit doby psoben t [hod.] a pi dan teplot T [C] zpsob
petren vzorku. Pro ppady, ve kterch jsou neppustn urit trval deformace, dleitou
vlastnost je hodnota meze teen RT/t//T. Vyjaduje stl zaten dlen potenm
prezem vzorku, kter po uplynut urit doby psoben t [hod] od potku zaten, pi dan
teplot T [C] zpsob trvalou deformaci vzorku, obvykle 1%.
Nap. konkrtn zpis pro mez teen urit oceli je RT
1/500 = 120 MPa a pevnost pi
teen RmT
/520 = 130 MPa. Konkrtn hodnoty meze teen a pevnosti pi teen jsou
uvdny v normch jakosti (materilovch listech) ropevnch ocel a v tabulkch.
Druhou materilovou charakteristikou pro pevnost pi teen je zvislost - t
(napt (RmT) - doba do lomu tc) vyznaen pro konstantn hodnotu teploty (obr. 4.3).
- 60 -
3.
a)
Teen materil
b)
Obr. 4.3. Schematick charakteristiky odolnosti materil proti teen v systmu - t (a).
Doby do lomu na psobcm napt pi creepu vybranch konstruknch materil (b)
Zvislost asov pevnosti pi teen na teplot RmTt/T = f(T) je dal, pro inenrsk
poteby uitenou charakteristikou vlastnost materilu za zven teploty (obr. 4.4).
Tyto hodnoty stanov zklad pevnostnch vpot dovolench napt soust, pracujcch
v podmnkch teen, tzn. ve mezn teploty
RmT
,
(4.5)
k
kde k je souinitel bezpenosti (1,5 - 1,65, pro tlakov potrub).
RmT105
RRz105
T, K
Obr. 4.4. Schematick charakteristiky pevnosti pi teen materil v soustav RmT t/T T (a)
Porovnn zkladnch mechanickch vlastnost a creepovch dlouhodobch na teplot (b)
Zvislost asov pevnosti pi teen RmT v zvislosti na L-M parametru je dal univerzln
charakteristikou pevnosti pi teen kovovch materil (obr. 4.5).
- 61 -
Teen materil
Pevnost pi teen [MPa]
3.
a)
b)
Obr. 4.5. Schma charakteristiky pevnosti materilu pi teen jako funkce Larson-Millerova
parametru LM = T(C+logt). Zvislost meze teen na LM parametru pro chromniklov slitiny.
V zvislostech podle L-M parametru se pedpokld, e konstanta C nezle na napt a
mon i na materilu. Pvodn bylo navrhnuto, e hodnota konstanty C m bt 20. Vpoty a
zkuenosti vak ukzaly, e se me mnit od 17 do 23, podle typu materilu. Nap. pro
austenitick oceli typuCrNi18-9 je v prmru C = 17, pro nzkouhlkov nelegovan oceli
zpravidla C = 18, pro ropevn CrMo oceli C = 23.
Z dvodu rozptylovho psma a potebn bezpenosti se uvauji a zobrazuji zvislosti
mezi LM parametrem a naptm 0,8 RmT.
4.2. Relaxace napt

Teen materilu velmi zce souvis s relaxac (sniovnm) napt.
Jevy relaxace maj negativn vliv, nap. ve roubovch spojch, kde mohou sniovat
pedpt, dle pi sniovn sly na stlaen pruin anebo uvolovn lisovanch spoj. Kladn
se relaxace projevuje pi sniovn vnitnch pnut v odlitcch a svarovch spojch, nebo pi
redukci napt v systmech podrobench na potku petlaku. Pozitivn vliv relaxace se
projevuje na sniovn loklnch piek vnitnch pnut po kalen a pi popoutn.
I kdy materil makroskopicky se nedeformuje po piloen poten deformace, tak v
dsledku teen prun deformace se postupn zmenuje na hodnotu odpovdajc Hookovu
zkonu. V uritm rozmez tento ppad je mono povaovat za teen pi stlm sniovn
napt, piem celkov deformace anebo prodlouen zstvaj stejn, nezvisl na ase.
Celkov deformace se skld z prun deformace e = /ET, poten plastick
deformace p (v nkterch ppadech) a na dob zvisl creepov (plastick) deformace c,
co schematicky ilustruje obr. 4.6. Obecn podmnka pro relaxaci je tedy:
= e + p + c = konst
- 62 -
(4.6)
3.
Teen materil
V potenm okamiku t = 0 je = e + p, (c = 0) ale s uplynutm asu se zvyuje

deformace trval c z dvodu teen, proto velikost e + p se zmenuje, v dsledku eho se
zrove zmenuje napt . V ppad, e poten plastick deformace p = 0 (napt
Rp(T), mez kluzu pi T), je celkov deformace =
+
= konst., pitom creepov
deformace s dobou roste, a tedy elastick deformace mus klesat. To znamen, e napt
rovn kles a podle Hookova zkona plat = E. , anebo pesnji (t) = E(T). (t).
a)
b)
Obr. 4.6. Obecn schma relaxace (a). Prbh napt s asem pi zkouce relaxace v tahu. RR
-teoretick poten napt,
- zbyl napt (b)
Soust anebo dlce, ve kterch probh relaxace napt, se posuzuj z hlediska odolnosti
materilu proti relaxaci pomoc vchozho a zbylho napt.
Vchoz napt RR je napt na potku (v nulovm ase zkouky), kdy celkov deformace
= e (tj. c = 0 a RR = ET. , kde je celkov deformace, ET modul prunosti pi teplot T.
Symbol RR se dopluje dajem o teplot T (C) - RR/T , nap. RR/450 = 120 MPa.
Zbyl napt RRz je napt, kter ve zkuebn tyi zstane po ukonen zkouky. Jeho
velikosti lze stanovit pomoc elastick deformace na konci zkouky podle vztahu R Rz = ET. e.
Zpis o zbylm napt se dopluje dajem o dob zkouky t(h) a zkuebn teplot T (C) RRzT/t.
Uveden parametry se pouvaj zejmna na rouby prub turbn, hlav vlc motor, na
pruby potrub tepelnch mdi, tepeln namhanch pruin, pedpnacch vztu a
podobnch stroj a zazen, pi kterch nevznik mezn stav poruen, ale bhem provozu
me nastat poruchov stav poklesem ptlanho napt a vznikem netsnosti spoj, nikem
tlakovho mdia apod.
Relaxace je tedy zce podmnn teenm. m vy je velikost teen, tm vy je i
relaxace napt. Relaxace napt me tak nastat pi poklesu meze kluzu pi ohevu
materilu. Nap. hn na odstrann pnut. Podobn jako mez teen byla zavedena mez
relaxace.
- 63 -
3.
Teen materil
Mez relaxace je napt, pi kterm poklesne poten jeho velikost o urit % za dan
teploty a bhem zvolen doby. Obecn zpis
t/ /T = , jednotky [hod/%/C - MPa].
Konkrtn pklad zpisu:
/5/580 = 90 MPa (pi teplot T = 580C a potenm
napt = 90 MPa poklesne jeho hodnota o
5% (tj.
,5 MPa) bhem doby 10000
hodin).
4.3. Extrapolan metody

asto vznik poadavek zskat daje o teen, kter je nepraktick zskvat z normlnch
laboratornch test. Toto je zvl aktuln pro dlouh expozice (dov roky). Jednm s een
je proveden zkouky teen pi teplot ponkud vy ne poadovan, pro krat dobu, a pi
srovnateln rovn napt, a pak uinit vhodnou extrapolaci na pracovn podmnky. Bn
pouvan extrapolace vyuv Larson-Millerv (LM) parametr, definovan vztahem
P = T.(C + log tr),
(4.7)
Napt [MPa]
kde C je konstanta (podle materilu C = 18-23), T absolutn teplota v K, a tr doba do lomu

(roztren) v hodinch. Doba do lomu danho materilu, men pi stejnm napt, se
vrazn mn podle teploty, pitom parametr zstv konstantn. Na zklad zkouek teen i
vsledk z provozu mohou bt sestaveny zvislosti mezi naptm a L-M parametrem, viz.
obr. 4.7. Pouit danho parametru je ukzno na nsledujcm pkladu.
10-3 T(20+logtr) [K-h]
a)
b)
Obr. 4.7. Zvislost napt na Larson-Milerov parametru pro ocel X40 CrNiCoMoW21-2019-4-4 (S-590) (a). Teen zpsoben mstnm pehtm trubky (vyboulen, prodravn).
Trubka z uhlkov oceli na vodu v boileru (tlak 9,1 MPa), pinou pokozen nnosy na
vnitn stran a men pestup tepla (b.)
- 64 -
3.
Teen materil
Nejvznamnj a asov nejdel je sekundrn (ustlen) teen, ve kterm je rychlost

deformace ( = d/d) minimln a konstantn. Pi vzkumu materilovch vlastnost a
predikci ivotnosti je rychlost stacionrnho teen dna obvykle vztahem
(4.8)
s = A.m.exp(-Q/RT),
kde je napt, T absolutn teplota, R univerzln plynov konstanta, A, m a Q jsou
materilov konstanty (A me zahrnovat vliv velikosti zrna a modulu prunosti, m zvis na
mechanismu teen, Q je aktivan energie procesu teen).
Doba ivotnosti nkterch zazen se pohybuje v destkch let, co je dov 105 106
provoznch hodin. Z hlediska zkouen je vak tato doba pli dlouh a potebn hodnoty
pevnosti pi teen anebo meze teen se stanov pomoc asov extrapolace ze zkouek
s mnohem krat dobou expozice. Nejrozenj metoda extrapolace je zaloena na platnosti
pedchoz rovnice, na jejm zklad je mono odvodit Larson-Millerv parametr. Za
pedpokladu, e rychlost teen je konstantn a plat = / (kde je trval deformace na
konci zkouky dosaena za dobu , plat pro deformaci 1% nebo do lomu), pak uvedenou
zvislost meme upravit na tvar
1/ = (A.m/).exp(-Q/RT),
(4.9)
m
Po logaritmovn a dosazen C = (A. /) dostaneme po prav vztah
Q/2,3R = T(C+log) = konstanta (pro dan ) = LM parametr,
Tento parametr udv pi dan hodnot napt souvislost mezi teplotou a dobou. Pro
uritou velikost napt a dle hodnoty danho parametru urenho z experimentlnch hodnot
meme pro zvolenou teplotu odhadovat odpovdajc as, nebo naopak pro uritou dobu
stanovit dovolenou teplotu. Na obr. 4.5 je vynesena na zklad experimentlnch vsledk
mez pevnosti pi teen v zvislosti na LM parametru pro dv niklov slitiny.
4.4. ropevnost
Pod pojmem ropevnost je obsaen obecn soubor mechanickch vlastnost a
materilovch charakteristik, pedevm dlouhodob pevnost pi teen, pevnost pi tepeln i
tepeln mechanick nav, jako i vlastnosti urujc odolnost materil proti kehkmu
poruen za vy a vysok teploty, jejich plasticita. Zjednoduen, ropevnost je odolnost
proti teen.
ropevnost materilu (vztaen k mechanickm vlastnostem) rozhoduje o vhodnosti
materilu pro pouit za teploty, nicmn o ivotnosti rozhoduj rovn jin fyziklnchemick vlastnosti materil - rovzdornost, odolnost proti korozi a erozi.
Lehk kovy, hlavn hlink, jsou pouvny v konstrukci spalovacch motor automobil i
letadel, a pracuj chlazen pi teplot kolem 120 - 250C. Slitiny pouvan v konstrukcch
zazen klasick energetiky a jsou to pedevm oceli pracuj pi teplot piblin od
300C do 620C. Ve vtin ppad konvennch kotl pracovn teploty v podmnkch teen
se nachz v intervalu 500 560C (620C). V jadernch elektrrnch rozmez pracovnch
teplot soust zazen je mnohem ir a zahrnuje interval piblin od 200 950C, podle
- 65 -
3.
Teen materil
typu reaktoru a pouitho nositele energie. Stacionrn plynov turbny pracuj nejastji pi
teplot kolem 800C. V zazench pouvanch v petrochemii jsou dosahovny teploty do
1000C. Pro konstrukci novodobch leteckch motor a mnoha zazen chemickho a
metalurgickho prmyslu jsou nezbytn materily pro pracovn teploty kolem 1200C i ve.
Obecn je poadovno, aby ropevn materil byl charakterizovn vysokou teplotou
taven Tt. Pitom oba kovy, Fe a Ni, tvoc bzi nejastji pouvanch slitin odolnch proti
teen, se nevyznauj zvl vysokmi teplotami taven, zatmco kovy s nejvymi teplotami
taven (Mo, Ta, W) nemohou nalzt ir uplatnn, hlavn z dvodu pli nzk odolnosti
proti oxidaci. Pro porovnn a volbu ropevnho materilu lze pout diagramy v
souadnicch /E (/G) tzv. normalizovanho napt na homologick teplot T/Tt,
charakterizujcch mechanismy deformace a teen danho materilu (viz. kap. 4.6).
4.5. Zkladn mechanismy teen

Zkladn procesy vysokoteplotn deformace je mono rozdlit na procesy:
- zen mechanickm namhnm a podmnn tepeln aktivovanm pohybem dislokac,
- kontrolovan difz a tedy podmnn pohybem atom nebo vakanc.
V prbhu teen probhaj v zatenm materilu zmny struktury v dsledku
dlouhodobho inku teploty a mechanickho napt. Prbh tchto zmn me pzniv nebo
nepzniv ovlivnit zejmna rychlost teen a tm i ivotnost namhan sti.
Zmny a procesy pi teen je mono rozdlit do ty skupin:
- zpevovn plastickou deformac
- zmkovn (odpevovn) v dsledku tepeln aktivovanho zotaven,
- zmny ve struktue a substruktue zpsoben teplotou
- vznik pr, kavit, mikrotrhlin apod.
Uveden zmny probhaj v zvislosti na teplot, napt a mechanismu deformace pi teen.
Podle dlho inku tchto faktor me deformace pi teen probhat dvma zpsoby:
- difuznm pohybem atom (difuzn teen),
- pohybem dislokac (dislokan teen).
Difuzn teen probh pi nzkch a stednch naptch a relativn vysokch teplotch.
Uskuteuje se difuz v mce kovu, na hranicch zrn a na povrchu kavit. Model difuznho
teen v mce kov, kter vypracovali Hering a Nabarro je zaloen na pedstav, e pi
vysokch teplotch v elasticky deformovanm elementu materilu (obr. 4.8) nastv
v dsledku vysok difuzn schopnosti migrace vakanc a intersticilnch atom. Vakance se
pesunuj z oblasti, kde psob tahov napt, do stlaench oblast a zkladn atomy a
interstice putuj opanm smrem. Vsledkem difuze jsou trval zmny tvaru elementu, tedy
plastick deformace.
- 66 -
3.
Teen materil
Zdroje a msta zniku vakanc jsou hranice zrn, difuzn cesty vedou vnitkem zrn, obr. 4.8.
Na tomto zklad lze rychlost difuznho teen podle Herring-Nabarrova modelu vyjdit
vztahem
(4.10)
kde D je souinitel samodifuze (autodifuze) v objemu mky, - psobc napt, b

Burgersv vektor, d stedn prmr zrna, kT souin Boltzmannovy konstanty a teploty.
Uveden vztah plat pro jednofzov soustavy.
Model difuznho teen po hranicch zrn vede k popisu rychlosti teen ve tvaru (Coblev
creep)
(4.11)
kde DB je souinitel samodifuze hranicemi zrn, w efektivn ka hranice zrna.
ATOMY
VAKANCE
a)
b)
Obr. 4.8. Model difuznho teen mkou kovu, a) difuzn pohyb atom a vakanc, b) zmna
tvaru po difuzi.
Oba mechanismy difuznho teen probhaj paraleln. Z uvedench rovnic plyne, e
podl difuznho teen po hranicch zrn bude tm vt, m men bude zrno a m vt je
podl difuznch souinitel DB/D. Protoe aktivan energie difuze po hranicch zrn m zhruba
polovin hodnotu aktivan energie mkov difuze, bude Cobleho mechanismus teen
probhat pi nich teplotch ne Hering-Nabarrv.
Dislokan teen se vyjaduje pomoc semiempirick zvislosti
=A
( ) ( ) ,
(4.12)
kde G je modul prunosti ve smyku, A, p, n jsou konstanty, kter lze zjistit experimentln,
Pitom mezi A a n plat empirick vztah log A = -10,5 + 3,4.n
U precipitan anebo disperzn zpevnnch kovovch materil je pohyb dislokac
vrazn omezen sticemi sekundrn, minoritn fze. Pi pomrn vysokch homologickch
- 67 -
3.
Teen materil
teplotch mohou bt stice druh fze pekonvny tzv. plhnm dislokac tj. kombinac
difuze a pokluzu dislokac, obr. 4.9. Rychlost teen je zde dna vztahem
= AD
(4.13)
kde AD je konstanta a h je stedn dlka (vka) plhn dislokace. Vznam dalch parametr
je stejn jako u pedchozch vztah. V pedchozch vztazch se vyskytuje b3, kter je mrn
atomovmu objemu ( = kb3 = ka3, a parametr mky). Msto b3 se t pouv .
Pi vych hodnotch napt dislokace pekonvaj stice druh fze Orowanovm
mechanismem za vzniku dislokanch smyek. Rychlost teen zde stoup se tvrtou
mocninou napt:
( ) ,
(4.14)
kde h je dlka plhn dislokan smyky a je dlka nakupen dislokac ped stic,
srovnateln se vzdlenost mezi sticemi.
dislokace
vakance
dislokace
atomy
stice, pekka
Obr. 4.9. Schma plhn dislokac (pky nahoru) bhem deformace za zven teploty
Rychlost nzkoteplotnho teen, kontrolovanho pokluzem a plhnm, podporovanm difz
jdry dislokac, je vyjdena obecnou zvislost
= bv
(4.15)
kde: v - rychlost pohybujcch se dislokac, zvisl na tepeln aktivovanch procesech (k, T,
D, ) a na mikrostrukturnch faktorech, celkov hustota pohyblivch dislokac.
4.6. Mapy mechanism teen

Mechanismy deformace pi teen je mono pro rzn napt a teploty znzornit
deformanmi mapami, graficky zobrazujcmi a vymezujcmi oblasti vnjch podmnek,
pi kterch se realizuj anebo pevldaj urit mechanismy teen. Pklady deformanch
map jsou na obr. 4.10.
- 68 -
3.
Teen materil
Konstrukce deformanch map je zaloena na pedpokladu vzjemn nezvislosti

uvedench mechanism deformace (jejich soubnho psoben) a vyplv ze zkladnch
rovnic, popisujcch zvislosti rychlosti teen, zpsobenho jednotlivmi mechanismy
v zvislosti na teplot a napt, na stednm prmru zrna a eventuln na jinch parametrech
struktury. Kad z pol reprezentuje rozmez podmnek nebo odpovdajcch jim parametr,
pi kterch dan mechanismus deformace rozhodujcm zpsobem ovlivuje rychlost
deformace. Hranice dvou sousednch pol mapy pedstavuj tedy podmnky, pi kterch
mechanismy deformace, odpovdajc tmto polm, ve stejn me rozhoduj o rychlosti
deformace.
Deforman mapy jsou vdy sestrojeny v semilogaritmickch souadnicch: napt
normovan k modulu ve smyku /G, homologick teplota T/Tt (anebo Tt/T) pro dan prmr
zrna. Shora je deforman mapa omezena teoretickou (ideln) pevnost. Pi naptch nich
ne je tato teoretick pevnost deformace probh pokluzem dislokac. Pokud deformace
probh za nzk teploty a pi vysokch naptch, pak procesy zotaven nehraj vznamnou
roli.
Oblast A (difze jdry dislokac) a B (difze mkou) reprezentuj rozmez vnjch
podmnek, pi kterch pevauje dislokan teen (obr. 4.10), v ostatnch oblastech je dominantn difuzn teen po hranicch zrn (Cobleovo teen). Na mapch (obr. 4.10) jsou
vyznaeny kivky konstantnch rychlost deformace. V oblasti dislokanho pokluzu tmav
pole (obr. 4.10 a) odpovd podmnkm bhem tahov zkouky.
a)
b)
Obr. 4.10. Deforman mapy mechanism teen wolframu (a) a hlinku (b)
Z deformanch map dle plyne, e Cobleho teen pevld na hranicch zrn jemnozrn
struktury. Pro jemnj zrno je oblast Cobleho difuznho mechanismu teen rozshlej.
Praktick vznam map spov v jejich vyuit pro eln vytven struktury materilu s
clem zven odolnosti proti teen.
Mechanismy teen se uplatuj podle ve homologick teploty (T/Tm, resp. Tm/T) a
normalizovanho napt (/G nebo /E), pi dan velikosti zrna a struktue. Umouj
- 69 -
3.
Teen materil
nzornji porovnat a hodnotit teen materil. Pi vym normalizovanm napt dominuj

dislokan mechanismy (pokluzy dislokac a jejich omezen). Pi nim normalizovanm
napt difuzn mechanismy (Coblev creep difuze po hranicch zrn, Nabarrv creep difuze v objemu zrn). plhn dislokac je pak kombinac difuze vakanc a pokluzy dislokac.
4.7. Poruen kov a slitin za vy teploty. Lomy pi teen

Lom pi teen, kter vznik pi zaten tlesa v podmnkch dlouhodobho zaten je
vsledkem degradanch proces, kter bhem zaten probhaj v materilu. Na rozdl od
lomu pi krtkodob tahov zkouce a pi stejn teplot, je lom pi teen vrazn odlin.
Materil dlouhodob namhan v podmnkch teen, se poruuje bezdeformanm
(kvazikehkm) lomem pi velmi nzk kontrakci (Z 2%), jeho lomov plocha m
nepravideln povrch a je v prmru kolm na smr zaten. Samotn lom vznik na konci
tercilnho teen v dsledku snen skutenho nosnho prezu a zven rychlosti teen.
Pi zkoumn struktury a vlastnosti materilu bhem celho procesu teen lze zjistit urit
zmny ji v oblasti stacionrnho teen.
Cel lomov proces se skld z tchto etap:
- vznik zrodk lomu (pry, mikrotrhliny apod.),
- rst tchto zrodk a jejich propojovn a do kritick velikosti,
- vlastn lom v podob en trhliny v mstech s kritickmi rozmry defekt.
Podle prbhu lomov ry vzhledem k zrnm mohou vznikat v zvislosti na teplot, napt
anebo rychlosti teen lomy transkrystalick nebo interkrystalick.
Transkrystalick lom vznik pi nich teplotch, vych naptch a krat dob do lomu.
Nastv vznikem mikrodutin na sticch (inkluzch, precipittech) uvnit zrn. Tyto
mikrodutiny mohou dle rst a spojovat se do transkrystalovch trhlin, kter pak vust do
lomu. Doba do lomu je zde nepmo mrn rychlosti dislokanho teen.
Interkrystalick lom vznik pi vych teplotch, pi nich naptch a pi delch dobch
do lomu. V zvislosti na podmnkch teen me interkrystalick poruen nastat dvma
zkladnmi zpsoby klnovmi trhlinami a vznikem kavit.
Klnov trhliny (W trhliny) vznikaj v mstech styku t zrn, ve trojnch bodech, pi relativn
vysokch naptch a nich teplotch. Nkter monosti vzniku klnovch trhlin jsou
schematicky znzornn na obr. 4.11. Od tahovho napt n vznikaj na hranicch zrn
smykov napt, kter vyvolvaj pokluzy po hranicch a vedou ke vzniku trhlin klnovitho
tvaru (pokud v sousednm zrnu neme dojit k plastick deformaci s relaxac smykovch
napt).
- 70 -
3.
Teen materil
Obr. 4.11. Modely generovn klnovch trhlin v trojnch bodech zrn, klnov trhliny v oceli.
Pi vysokch teplotch, nzkch naptch a dlouhch dobch do lomu vznikaj na hranicch
zrn mikroskopick dutiny ovlnho nebo prothlho tvaru kavity. Kavity vznikaj
pednostn na hranicch zrn, kter se smrem hlavnho normlovho napt svraj hel 45
nebo 90. Pravdpodobnmi msty pro vznik kavit jsou hranice zrn a ciz stice v matrici
kovu.
Proces vzniku kavity na hranicch zrn me probhat kondenzac (nahromadnm) a
koalescenc (spojenm) vakanc v poli napt, obr. 4.12. Krom difuznho mechanismu mohou
kavity vznikat pokluzy po hranicch zrn, zpsobujcmi vstupky pi proniknut kluzovho
psu hranic, na sticch druh fze na hranicch zrn, a to v dsledku skluzovho
mechanismu (obr. 4.12) anebo v dsledku migrace hranic zrn.
VAKANCE
Obr. 4.12 Schma rznch zpsob vzniku kavit na hranicch zrn pi teen: a kondenzac
vakanc, b prnikem skluzovho psma hranic zrna, c dekohez hranice mezi matric a
stic. Kavity, kter vznikly pi teen po hranicch zrn (vpravo).
- 71 -
3.
Teen materil
Difuzn rst kavit se uskuteuje difz vakanc z okol podl hranic zrn. Difuzn mohou
kavity rst pokud jsou mal. Po dosaen urit velikosti roste kavita dle plastickou
, kde je kritick plon podl kavit na hranicch zrn.
Vztahy pro pslun mechanismy lom lze pout pro sestrojen lomovch map. Pi jejich
konstrukc lze vychzet z modelovch pedstav o mechanismu lomu a stanovit jednotliv
oblasti dominantnch mechanism, resp. z fraktografickho rozboru dostatenho potu
experimentlnch vsledk stanovit hranice oblast jednotlivch mechanism lomu.
Pklad lomov mapy pro ocel CrNiMo17-12-2 (AISI 316) je na obr. 4.13. Z rozboru
lomov mapy je patrn, e pi teen tto oceli rostou kavity pevn difuzn. Deforman
rst kavit se uplatuje pouze pi vysokch teplotch a stednch naptch (/G = 10-3).
deformac. Doba do lomu je tf =
Praktick vznam deformanch a lomovch map je v monosti pedpovdat deforman

anebo lomov mechanismus pro dan podmnky namhan. Umouje to vhodn zsahy do
chemickho sloen a struktury za elem snen rychlosti teen, resp. prodlouen doby do
lomu.
Teen materilu me probhat jak pi tahovch naptch, tak pi tlakovm nebo
smykovm namhn. Tlakov (trojos) sloky omezuj vznik trhlin anebo kavit a prodluuj
dobu do lomu. Rzn stavy napjatosti mohou tedy obecn urychlovat nebo naopak
zpomalovat procesy teen.
Obr. 4.13. Lomov mapa oceli typu 17Cr-12Ni-2Mo s velikosti zrna austenitu 110 m po
teen pi T = 600C, sestrojen na zklad vpot; rafovan oblast - zahrnuje podmnky
prce jadernch reaktor
Lomov mapy souvisejc s teenm mohou bt zobrazeny tak v souadnicch normalizovan
napt (/E) a doba do lomu.
- 72 -
3.
Teen materil

Teen kovovch materil ovlivuje: teplota, napt, rychlost difuze, velikost zrna,
stabiln precipitty, doba expozice. Na zklad namench kivek teen jsou stanoveny
rychlosti teen a odvozeny dal zvislosti anebo parametry (pevnost pi teen RmT, mez
teen RT). Obecn plat, m vy je teplota taven materilu, vt zrno, vy modul
prunosti (pevnj vazba mezi atomy) a men difuze, tm lep je odolnost proti teen.
Men zrna umouj vt pokluzy hranic zrn a zvyuj difuzi, co vede k vy rychlosti
teen. Deforman mapy ukazuj oblasti dominantnch mechanism teen v zvislosti na
homologick teplot a normalizovanm napt. Relaxace napt probh jako teen za
konstantn celkov deformace a pi poklesu napt. Klnov trhliny a kavity vedou zpravidla
k lomu pi teen (creepov lom). Lomov mapy vymezuj oblasti hlavnch mechanism
poruen soudrnosti. rupevn slitiny - slitiny pro pouit za vysokch teplot, jsou
odolnj proti teen.
Otzky ke kapitole 4
4.1 Jak je definovna homologick teplota a normalizovan napt?
4.2 m je charakterizovno stacionrn teen?
4.3 Vysvtlete mez teen v tahu.
4.4 Objasnte zbyl napt pi relaxaci.
4.5 Jakm mechanismem se uskuteuje plhn dislokac?
4.6 Jak vznikaj kavity pi teen?
4.7 Jak jsou rozdly mezi deforman mapou a lomovou mapou pi teen?
4.8 Charakterizujte ropevn oceli.
4.9 Vyjmenujte ti metalurgick/technologick opaten, kter jsou pouvna pro zven
odolnosti proti teen slitin kov.
4.10 Jak je poad technicky vznamnch materil podle odolnosti proti teen.
lohy ke 4 kapitole
4.1 Stanovte piblin teplotu, od kter creepov deformace bude vznamn pro kad
z nsledujcch kov: chrom, nikl, molybden, zinek, zlato a elezo.
een: Teen je vznamn od T = 0,4 Tm, kde Tm - teplota taven v K. Nap. pro Cr (z
tabulek Tm = 1857C = 2130 K) pak vypoteme T = 0,4.2130 = 852 K = 579C. Podobn
pro dal uveden kovy: Ni 418C, Mo 883C, Zn 4,2C, Au 262 C, Fe 450C.
- 73 -
3.
Teen materil
4.2 Namen daje o teen slitiny hlinku pi 480C a napt 2,75 MPa jsou tabulce.
Vyneste zvislost deformace () na ase a pak stanovte ustlenou nebo minimln
rychlost teen. Pozn.: Poten a okamit deformace nen zahrnuta v tabulce.
as t [h]
0
2
4
6
8
[%]
0,0
2,2
3,4
4,1
4,8
as t [h]
10
12
14
16
18
[%]
5,5
6,2
6,8
7,5
8,2
as t [h]
20
22
24
26
28
[%]
8,8
9,5
10,3
11,2
12,2
as t [h]
30
32
34
[%]
13,6
15,3
17,7
Napt [MPa]
4.3 Vzorek dlouh 1015 mm z nzkouhlkov niklov slitiny (obr. 4.14) je vystaven tahovmu napt 70 MPa pi 427C. Stanovte jeho prodlouen po 10000 hodinch. Pedpokldejme, e souet okamitho prodlouen a prodlouen z primrnho teen je 1,3 mm.
Rychlost stacionrnho teen s [h-1]
Obr. 4.14. Souvislost mezi naptm a rychlosti teen nzkouhlkov niklov slitiny pi
uvedench teplotch.
4.4 Kruhov ty o dlce 635 mm a prmru 19 mm ( 19x635) z nzkouhlkov slitiny niklu
doshla celkov prodlouen 6,44 mm po expozici 5000hod pi teplot 538C (obr. 4.14).
Jak tahov zaten zpsobilo dan prodlouen? Pedpokldejme, e souet okamitho
prodlouen a primrnho teen je 1,8 mm.
Napt [MPa]
4.5 Jestlie komponenta vyroben z nzkouhlkov niklov slitiny (obr. 4.15) je podrobena
tahovmu napt 31 MPa pi 650C, odhadnte dobu do petren.
Doba do lomu tf [h]
Obr. 4.15. Zvislost doby do lomu na napt slitiny niklu pi uvedench teplotch.
- 74 -
3.
Teen materil
4.6 Kruhov ty vyroben z nzkouhlkov slitiny niklu (obr. 4.15) m prmr 19,1 mm.
Stanovte maximln napt, kterm me bt zatena, aby vydrela 10000 hodin pi
teplot 538C.
4.7 Odhadnte aktivan energii pro teen (Qc) pro uritou slitinu, podle zvislost na obr.
4.14. Pouijte daje pi napt 55MPa a teplot 427C a 538C. Pedpokldejme, e
exponent napt (n) je nezvisl na teplot.
een:
Pro een pouijeme vztah s = A.n.exp(-Q/RT), Pi napt = 45 MPa a teplot T1 =
427C = 700 K je podle obr. 4.14 rychlost teen s1=10-7 h-1 a pi T2=538C= 811
K piblin s2 = 10-5 h-1. Pokud exponent (n) a konstanta (A) jsou nezvisl na teplot,
pak vchoz vztah meme rozepsat pro teplotu T1 a T2: to znamen s1 = A.n.exp(Q/RT1) a podobn s2 = A.n.exp(-Q/RT2). Z uvedench dvou rovnic meme stanovit
aktivan energii Q tak, e je podlme (tm vypadne len A.n a neznm A, n).
s2/ s1 = exp(-Q/RT1)/exp(-Q/RT2) = exp [ (

)] a odtud po prav Q = R
.
Po dosazen zadanch hodnot a numerickm vpotu Q = 190 kJ/mol.
4.8 Stacionrn rychlost teen urit slitiny hlinku m pi teplot 200C a napt 55 MPa
hodnotu 2,5x10-3 h-1, pi stejn teplot a napt 69 MPa velikost 2,4x10-2 h-1. Pokud je
znma aktivan energie 140 kJ/mol, vypotte rychlost stacionrnho teen pi 250C a
napt 48 MPa.
4.9. Pouitm zvislosti na obr. 4.7 stanovte dobu do lomu pro dlec vystaven napt 140
MPa pi teplot 800C. Konstanta C = 20.
een:
Podle obr. 4.7 pi 140 MPa je hodnota L-M parametru 24,0x103 (pro teplotu T v K, a
dobu tr v hod.), take 24,0x103 = T.(20 + log tr) = 1073(20 + log tr), a eenm rovnice pro
neznm as tr dostaneme 22,37 = 20 + log tr, odtud tr = 233 h (9,7 dn).
4.10 Uvaujme soust z oceli (obr. 4.7), kter je vystavena napt 55 MPa. Pi jak teplot
bude doba creepov ivotnosti (doba do petren) 20000 hodin ?
4.11 Na zklad LM parametru pro ocel S-590 predikujte dobu do lomu sousti zaten
naptm 100 MPa pi teplot 600C a 800C (obr. 4.7).
- 75 -
3.
Teen materil
Test kapitola . 4
1) Nzkoteplotn teen nastv pi teplotch (Tm - teplota taven v K)
a) T 0,3 Tm, b) T 400 K, c) T = (0,2-0,4).Tm
2) Ve kterm stadiu je rychlost vysokoteplotnho teen tm nezvisl na ase:
a) v prvnm, b) ve druhm c) ve tetm
3) Zvislost rychlosti teen na napt pro vysokoteplotn teen m obvykle tvar:
a) s = k.,
b) s = k.2,
c) s = k.5
4) Za nich normalizovanch napt a vych homologickch teplot vznikne pi teen
kov lom:
a) transkrystalick, b) tvrn dutinov, c) interkrystalick
5) Kter ropevn ocel vykazuje nejlep odolnost proti teen (podle meze teen):
a) RT105/1/470 = 120 MPa, b) RT105/1/500 = 113 MPa, c) RT105/1/470 = 123 MPa
6) ropevn oceli jsou zpravidla legovny:
a) Al, Si,
b) Mn, Ni,
c) Mo, V,
7) Larson-Millerv parametr je definovn vztahem:
a) T.log (C + tf),
b) T.(C + log tf), c) (T+C).log tf
8) Oblast difuznho Cobleova teen se pi zjemnn zrna kovovho materilu:
a) zmenuje, b) zvtuje, c) posunuje se k vym teplotm
9) Kter z uvedench slitin vykazuje nejlep rupevnost:
a) AlCu4Mg, b) NiCr18Ti3Al, c) TiAl6V4
10) Elastick sloka deformace bhem trvn teen pi dan teplot a danm tahovm napt:
a) s asem stoup, b) je konstantn, c) s dobou expozice kles
Literatura
[1] HERNAS, A. a kol., rupevn oceli a slitiny. VB-TU Ostrava, 2009, 389 s.
[2] ADEK, J., Creep kovovch materil. Academia, Praha 1984,
[3] CALLISTER W.D. JR., RETHWISCH D. G., Materials science and engineering: an
introduction. New York: Wiley, 2007. 7th ed. 721 p., ISBN 978-0-471-73696-7.
[4] STRNADEL B., Nauka o materilu II. Degradan procesy a design konstruknch
materil. VB Ostrava, 2008. 1. vyd. 280 s. ISBN 978-80-248-1842-9.
[5] DOBRZASKI, L. A: Podstawy nauki o materialach i metaloznawstwo. Wydawnictwa
Naukowo-Techniczne. Gliwice: 2002. 1499 s. ISBN 83-204-2793-2.
[6] KOUTSK J., Degradan procesy a predikce ivotnosti. ZU Plze (skripta), 1995, 167 s.
[7] POKLUDA J., aj. Mechanick vlastnosti a struktura pevnch ltek. PC-DIR, Brno,1994, 385 s.
ISBN
80-214-0575-9
- 76 -
4.
Zklady koroze kov
5. ZKLADY KOROZE KOV

V tto kapitole jsou uvedeny zkladn poznatky a vztahy z oblasti koroze. V zsad mohou
bt aplikovny na vechny kovy a slitiny. Obsah je rozdlen do nkolika st (podkapitol).
V prvn sti bude vysvtlena termodynamika koroznch reakc, kter uruje, zda korozn
reakce me probhat nebo nikoli. Ve druh sti bude vysvtlena kinetika koroznch reakc,
kter uruje rychlost koroze. Dle jsou uvedeny hlavn druhy koroze podle mechanismu a
prosted a souvislosti mezi zkladnmi parametry koroze. Strun jsou tak uvedeny
monosti protikorozn ochrany.
Rozliit mezi oxidanmi a reduknmi elektrochemickmi reakcemi.

Vysvtlit, co zpsobuje zkladn druhy koroze,
Popsat galvanick lnky, diagramy E-pH, korozn reakce.
Stanovit rychlost koroze kovu pomoc proudov hustoty dan reakce.
Pro kad ze zkladnch typ koroze popsat povahu procesu pokozen.
Charakterizovat hlavn zpsoby protikorozn ochrany.
Vklad
5.1. vod
Koroze je fyzikln chemick interakce mezi materilem a jeho okolnm prostedm, kter
zpsobuje nedouc zmny vlastnosti materilu a zpravidla vede ke zhoren funkce zazen,
technickho systmu anebo k ovlivnn prosted. Koroze je tedy samovoln znehodnocovn
materilu, hlavn kov, vlivem okolnho prosted. Pinou koroznho pokozovn materil
jsou obecn fyzikln chemick procesy a reakce na povrchu materilu. Poznvn zkonitost
procesu koroze je kolem teorie koroze, aplikacemi poznatk do praxe se zabv hlavn
korozn inenrstv. Pro sprvn navrhovn, hospodrn a inn een problm ochrany
proti korozi je potebn zskat nezbytn teoretick a technick znalosti.
Ztrty zpsoben koroz a nklady na protikorozn ochranu se obvykle rozdluj na pm
a nepm. Mezi pm ztrty pat hlavn zkorodovan materil, vmny anebo opravy
pokozench zazen a potrub, dodaten nklady na projekci, realizaci a drbu
protikorozn ochrany. Podle literrnch pramen celkov nklady spojen s koroz se pohybuj
- 77 -
4.
Zklady koroze kov
ve vtin zem mezi 3 a 4 % z hrubho domcho produktu. Podl nklad na povrchovou

ochranu z celkovch nklad je nap. pro automobily 15-20%, elektrotechniku 10% a na
katodickou aktivn ochranu plynovod a potrub 8-15%. Nepm ztrty souvis hlavn se
zastavenm nebo omezenm vroby, nap. z dvodu pokozen potrub a zastaven dodvky
plynu, niky produkt, ppadn s odstraovnm ekologickch kod, havri apod.
Pro zmenen nsledk koroze je nutno vyuvat vechny poznatky z teorie a techniky
protikorozn ochrany. Vyuitm tchto poznatk by se uetilo 20 a 40 % ronch nklad na
korozi. To vak vyaduje:
- stanovit investice na optimln protikorozn ochranu a nedopustit jejich snen,
- zapojovat vas do projektov ppravy odbornky na protikorozn ochranu, aby zskali
podklady pro nejvhodnj protikorozn ochranu,
- rozvjet vrobn zkladnu protikorozn ochrany,
- zlepit vstupn kontrolu kvality protikorozn ochrany, pravideln sledovat stav ochrany za
provozu.
Obecn se rozliuje pt zkladnch zpsob protikorozn ochrany:
- volba materilu pro dan prosted a podmnky,
- prava prosted (snenm nebo odstrannm aktivnch sloek, pdavkem inhibitor),
- ochrann povlaky anebo vrstvy (kovovch, organickch, anorganickch),
- konstrukn pravy (vhodn technologie, tvary a spojen st),
- elektrick ochrany hlavn katodick ochrana.
V technick praxi se tyto zpsoby ochrany asto kombinuj nebo dopluj.
5.2. Elektrochemick koroze - zkladn pojmy a vztahy

Podle vnjch podmnek rozliujeme obecn korozi chemickou, kter probh v
nevodivch prostedch, nap. v suchch plynech za vych teplot, a korozi elektrochemickou
ve vodivch prostedch (elektrolytech, taveninch) spojenou s penosem nboje, tedy s
vskytem elektrickho proudu.
Pi procesech koroze je mono rozliovat vnitn a vnj initel (faktory) koroze:
Mezi vnitn initel pat sloen a struktura materilu, stav povrchu a povrchov prava.
Mezi vnj initel je zaazeno sloen a pH prosted, teplota, rychlost proudn nebo
relativn rychlost mezi materilem a prostedm, dle zen, okoln elektrick nebo
magnetick pole.
Dle je potebn rozliovat termodynamiku a kinetiku (rychlost) koroze.
Zkladn nzvoslov z oblasti koroze a protikorozn ochrany je uvedeno v norm SN EN
ISO 8044 Koroze kov a slitin Zkladn termny a definice.
- 78 -
4.
Zklady koroze kov
Termodynamick monosti koroze

Koroze me samovoln probhat tehdy, kdy energie koroznch produkt je ni ne
energie pvodnch initel koroznho systmu (tj. sloek prosted a materilu, ze kterch
vznikly korozn produkty). Mra snen energie, pesnji rozdlu voln entalpie G < 0, je
tedy hlavnm kritriem uskutenn koroze. Mezi zmnou uveden voln entalpie a
rovnovnm potencilem (Er) plat jednoduch vztah:
G = - n.F.Er.
(5.1)
Poznmka: Voln entalpie G, Giggsova energie, (J/mol) je funkci teploty a tlaku, popisuje
zmny energie procesu v soustav, zpravidla mezi vchozm a konenm stavem. Pi korozi
se pouv pro porovnn, rozdly energie mezi reagujcmi slokami a vzniklmi koroznmi
produkty.
Pokud koncentrace rozputnch ltek odpovd jednotkov aktivit, tlak je 1 atm
(0,09806 MPa) a teplota 25C, jsou podmnky povaovny za standardn. Rovnovn
potencily za tchto podmnek jsou pojmenovny jako standardn potencily a jejich hodnoty
pro kovy, nebo oxidan-redukn reakce jsou uvedeny v tab. 5.1
Tab. 5.1. Hodnoty standardnch potencil vybranch kov (vzhledem k standardn vodkov
elektrod SHE) a elektrodovch reakc.
Elektrodov reakce
Au3+ + 3e- Au
O2+4H++4e-2H2O
Pt2+ + 2e- Pt
Ag+ + e- Ag
Fe3+ + e- Fe2+
O2+2H2O+4e-4(OH-)
Cu2+ + 2e- Cu
2H+ + 2e- H2
Pb2+ + 2e- Pb
Sn2+ + 2e- Sn
standardn
potencil Eo [V]
+1,420
+1,229
+1,2
+0,800
+0,771
+0,401
+0,340
0,000
-0,126
-0,136
Elektrodov reakce
Ni2+ + 2e- Ni
Co2+ + 2e- Co
Cd2+ + 2e- Cd
Fe2+ + 2e- Fe
Cr3+ + 3e- Cr
Zn2+ + 2e- Zn
Al3+ + 3e- Al
Mg2+ + 2e- Mg
Na+ + e- Na
K+ + e- K
standardn
potencil Eo [V]
-0,250
-0,277
-0,403
-0,440
-0,744
-0,763
-1,662
-2,363
-2,714
-2,924
Hodnoty rovnovnho potencilu (za nestandardnch podmnek) se vypotaj podle

Nernstovy rovnice, pro dl reakce M = Mn+ + ne-, obecn
Er(Mn+/M) = Eo(Mn+/M) + (RT/nF).ln[(a(Mn+)],
nebo jednodueji: Er = Eo + (RT/nF).ln(a),
(5.2)
kde R je plynov konstanta (R = 8,314 J/mol), T absolutn teplota v K, n je poet elektron

jednoho atomu podlejcch se na elektrochemick reakci (oxidan slo) a F je Faradayova
konstanta F = 9,6487.104 C/mol, posledn len a(Mn+) pedstavuje aktivitu iont kovu v
roztoku. Aktivita je dna vztahem a = f.c, kde c je koncentrace iont a f je aktivitn koeficient.
Pro zedn roztoky hodnota aktivity se prakticky rovna koncentraci.
- 79 -
4.
Zklady koroze kov
Poznmka Znamnko potencilu me bt kladn i zporn podle toho, jak je elektrodov

reakce napsna. Podle mezinrodn konvence odpovd znamnko v tabulkch reduknmu
smru reakce, nap. Zn2+ + 2e Zn, take Eo(Zn2+/Zn) = -0,76 V. Pi obrcenm prbhu
reakce Zn Zn2+ + 2e m hodnota potencilu dle konvence opan znamnko Eo(Zn/Zn2+) =
+0,76 V.
Rozhodovn o uskutenitelnosti koroze a o afinit kovu k oxidanmu inidlu nm pro
mnoh prosted usnaduj diagramy E pH, znm jako diagramy Pourbaixe (teme Purb).
Z diagramu lze urit zmny pH prosted potebn k peveden rozpustnch koroznch
produkt v nerozpustn, a naopak. Naznauje i zmny potencilu potebn k peveden
koroznch produkt na nerozpustn produkty o vym mocenstv a pro jejich redukci na kov.
Diagramy tak poskytuj teoretick podklady pro anodickou nebo katodickou ochranu, pravu
prosted apod. (obr. 5.1 a 5.2). Stupnice potencilu E je vztaena k standardn vodkov
elektrod (SHE).
E [V]
SHE
pH
Obr. 5.1. Diagram potencil E pH pro soustavu elezo voda (25C) s vyznaenm oblast
koroze, imunity a pasivity. pky vyznauj monosti protikorozn ochrany zmnou potencilu
nebo pravou prosted. Katodick ochrana posuv potencilu z oblasti koroze do oblasti
imunity. prava prosted zven pH do oblasti pasivity, do alkalick oblasti. Anodick
ochrana u nkterch pasivovatelnch kov zven potencilu z oblasti koroze do oblasti
pasivity (mlo pouvan).
- 80 -
4.
2+
Ionty Zn stabiln v
roztoku - koroze
Stabiln
tuh
ZnO pasivita
)
E [V]
SHE
Zklady koroze kov
2+
Ionty Zn stabiln
v roztoku koroze
(v alkalick oblasti)
Stabiln kovov zinek

(imunita)
pH
Obr. 5.2. Diagram E - pH pro zinek. Popis z termodynamickho hlediska. Koroze zinku me
probhat v kysel anebo v alkalick oblasti.
Teoretick termodynamick vahy a diagramy E-pH o korozi se tkaj hlavn tendenci
materilu korodovat a zpravidla souvis s monost psoben galvanickch lnk. Na druh
stran nelze z nich odvodit rychlosti (kinetiku) koroze a souvisejc ivotnosti soust.
Rychlosti koroze je nutno stanovit experimentln na zklad laboratornch zkouek anebo za
relnch podmnek pi monitorovn koroze.
5.3. Pept
Jestlie m elektrochemick reakce nabt v jednom smru rychlosti odlin od rovnovn,
mus elektrochemick reakce probhat pi jinm ne rovnovnm potencilu. Je vhodou, e
rychlost reakce lze mit pomoc elektrickho proudu (I). Zvislosti proudu na potencilu I = f
(E), nebo naopak E = f (I) se znzoruj polarizanmi kivkami. Rychlost oxidanch a
reduknch reakc bude zviset na rozdlu mezi potencilem, pi kterm reakce probh (E) a
rovnovnm potencilem (Er). Uveden rozdl se oznauje u vratnch reakc jako pept
(obr. 5.3a):
= E - Er
(5.3)
Za nerovnovnch podmnek mohou elektrochemick reakce probhat jen tehdy, kdy v
prosted budou od povrchu kovu odvdny ionty kovu (pro oxidan smr) nebo kdy budou
ionty kovu k povrchu pivdny (pro redukn smr). Na prbhu elektrochemick reakce se
tedy podlej dva dl dje - vlastn povrchov elektrochemick reakce a penos reagujcch
ltek v prosted. Tmito fyziklnmi a elektrochemickmi procesy je omezovna celkov
rychlost reakce a uveden omezen rychlosti se vztahuje k pept.
Rozliuje se pitom pept aktivan a pept koncentran. Aktivan pept souvis s
aktivan energi pro pechod iontu kovu z povrchu materilu do roztoku, koncentran
pedpt s transportem (prostednictvm difuze, migrace, konvekce) potebnho mnostv
reduknch sloek prosted k elektrod pro udren katodickho dje.
- 81 -
4.
Zklady koroze kov
e-
e-
kov
roztok
Znzornn dlch dj pi rovnovze

vratn elektrochemick reakce
Obr. 5.3a Rovnovn potencil Er a vmnn proud Io vratn elektrochemick reakce. Za

rovnovhy je souet proud dlch reakc Io,a + Io,k roven nule.
Aktivan pept se vztahuje na omezen rychlosti povrchov elektrochemick reakce,
kter je zena pekonnm urit aktivan energie (bariry). Vztah mezi aktivanm peptm
ak a rychlost reakce vyjden proudovou hustotou J je akt = .log J/J0, kde je konstanta,
J0 je vmnn proudov hustota, znamnko (+) se vztahuje k anodick a (-) ke katodick
reakci.
Koncentran pept je spojeno s penosem aktivnch sloek koroze v prosted k povrchu
elektrody. Hlavn pinou je ustaven koncentranho gradientu reagujc ltky, jej stice
jsou peneny z roztoku k povrchu difz. Elektrochemick reakce je pak vymezena limitn
difzn proudovou hustotou JL = ncDF/, kde c je koncentrace difundujc ltky v objemu
roztoku, D je jej souinitel difze, tlouka mezn difuzn vrstvy, n a F maj obvykl
vznam. S teplotou stoup hodnota D, a s rostouc rychlosti proudn kles a tm se zvyuje
limitn difzn proudov hustota JL (Obr. 5.3b).
JL
|J|
akt
sm
kon
(E)
Obr. 5.3b Souvislost mezi proudovou hustotou (J) elektrochemick reakce a peptm .
Oblast aktivanho akt , koncentranho kon a smenho sm pept.
- 82 -
4.
Zklady koroze kov
Souvislost mezi rychlost elektrochemick reakce (J) a koncentranm peptm je dna

vztahem kon = 2,3(RT/nF).log(1- J/JL). Aktivan pept se uplatuje zejmna pi mench
rychlostech reakc, koncentran pept pi vych rychlostech procesu (Obr. 5.3b).
5.4. Vmnn proud

Vratn elektrochemick reakce, nap. Fe = Fe2+ + 2e-, probh za rovnovhy v obou smrech
(stejnou rychlost) pi rovnovnm vratnm potencilu Er. Atomy a ionty kovu se za
rovnovhy navzjem zamuj. Aby zstala zachovna rovnovha a elektrick neutralita,
mus se rychlost dl oxidan reakce (anodick) rovnat rychlosti dl redukn reakci
(katodick). Protoe rychlost elektrochemick reakce lze charakterizovat mnostvm
uvolnnch nebo spotebovanch elektron, je vhodn vyjadovat rychlost elektrickm
proudem. Rychlost vzjemn vmny oxidanch a reduknch ltek za rovnovhy je
urovna vmnnm proudem Io, kter je roven rychlosti dlch reakc, tj. anodick Io,a a
katodick Io,k, plat tedy rovnost Io = Io,a = -Io,k (obr. 5.3a).
Namsto proudu (I) se uvdj na koroznch diagramech proudov hustoty (oznaen J nebo
j v jednotkch A/m2 nebo mA/cm2), kter jsou vhodnj pi popisu mnoha koroznch dj.
Obecn proudov hustota J = I/S, kde S je plocha, kterou prochz proud I (kolmo na S).
Nesouhlas mezi koroznm chovnm a jeho postavenm v ad standardnch potencil je v
relnch podmnkch asto urovn tm, e potencil je ovlivnn pasvn vrstvou, kter se
tvo na povrchu kovu. Potencil pak me mt hodnotu znan rozdlnou od potencilu
uvedenho v ad standardnch potencil, kde se pedpokld povrch v aktivnm stavu. Tato
skutenost je rozhodujc pro chovn hlinku a titanu, nebo korozivzdornch ocel, kter jsou
v neutrlnch elektrolytech a mnoha dalch prostedch v pasvnm stavu.
5.5. Korozn reakce a diagramy

K uren rychlosti koroznch reakc se vyuv stejnho principu jako pi odvozovn
rovnovnho vratnho potencilu a vmnnho proudu. Vychz se ze dvou zsad:
1. V kovu ani elektrolytu se neme hromadit elektrick nboj, tj. podmnka elektroneutrality.
2. Proudy anodick a katodick reakce mus bt rovny pi koroznm potencilu Ekor (viz. obr.
5.4): Ikor = Io,a = -Io,k = |Io,k| pitom celkov proud I = Ia + Ik = 0
Kadou korozn reakc lze rozdlit na dv dl elektrochemick reakce:
Oxidaci kovu anodickou reakci
Zn Zn2+ + 2eRedukci oxidanho inidla (tzv. depolariztoru) z roztoku
katodickou redukci
2 H+ + 2e- H2
Anodickou reakc je kad korozn reakce, pi kter je kov oxidovn na kovy a kter
produkuje poet elektron odpovdajc valenci kovu.
Rovnovn podmnky obou dlch reakc jsou dosaeny pi jejich rovnovnch
potencilech Er,Me a Er,H2. Na povrchu kovu, kter je dobrm vodiem, vak nemohou
- 83 -
4.
Zklady koroze kov
probhat elektrochemick reakce pi rznm potencilu. Proto ob dl reakce budou probhat

pi smenm, jinmi slovy koroznm potencilu Ekor, kter le mezi obma krajnmi
hodnotami - rovnovnmi potencily. Pi tomto potencilu jsou ob dl reakce
polarizovny, take u anodick reakce pevld rychlost oxidanho smru pi potlaen
rychlosti reduknho smru. U katodick reakce naopak pevld rychlost reduknho smru.
Miteln technicky vznamn rychlost anodick reakce zan pi potencilu potku
anodickho rozpoutn ER (obr. 5.4).
Obr. 5.4. Rovnost proud dl anodick reakce Io,a a dl katodick reakce Io,k pi koroznm
potencilu Ekor. Korozn proud Ikor = I0,a je mrn rychlosti koroze. Znzornn koroze kovu
(Zn) s vodkovou depolarizac.
Jako katodick reakce se me uplatnit kad redukn reakce, kter me za danch
podmnek probhat a jej rychlost je vy ne rychlost zptn redukce rozpustnch iont
kovu. Obecn to mohou bt tyto reakce:
Redukce vodkovch iont
anebo pesnji
Redukce kyslku
- v kyselm prosted
- v neutrlnm a alkalickm prosted
Redukce kationt
- na ne mocn ionty
- na kov
2 H+ + 2 e H2,
2 H3O+ + 2 e H2 + 2 H2O
O2 + 4 H+ + 4 e 2 H2O,
O2 + 2 H2O + 4 e 4 OHM3+ + e M2+
M2+ + 2 e M
Rychlost koroze se zvtuje s rostoucm rozdlem mezi oxidan-reduknm potencilem

kovu a oxidan-reduknm potencilem prosted a se snadnost prbhu obou dlch reakc,
tj. s jejich klesajc polarizovatelnost (se zvtujcm se sklonem polarizan kivky I = f(E).
U anodickho rozpoutn kov se obvykle neuplatuje koncentran polarizace.
- 84 -
4.
Zklady koroze kov
Samovoln elektrochemick koroze kovu, tj. jeho oxidace probhne, kdy prosted
obsahuje sloku schopnou redukce a oxidan-redukn potencil tto dl reakce je vy ne
oxidan redukn potencil reakce kovu. Nap. na Cu nen mon koroze bez kyslku, nebo
reakce H+/H2 m ni potencil ne reakce mdi Cu/Cu2+.
log |J|
Polarizan kivky (obr. 5.4) je vhodn vynet v semilogaritmickch stupnicch, obr. 5.5.
V oblasti aktivan polarizace zskme linern zvislosti logaritmu absolutn hodnoty
proudov hustoty na potencilu, resp. pept (polarizac). Pro anodickou nebo katodickou
st kivky plat Tafelovy vztahy: = .ln(J/Jkor) nebo = a + b.log|J|.
K
bk
A
Jk
log|J2/J1| = 1
Ja
ba
Jkor
celkov
proud J
[V]
Ekor
Obr. 5.5. Obecn polarizan diagram s monost stanoven koroznho potencilu Ekor a
hustoty koroznho proudu Jkor.
Z uvedenho polarizanho diagramu me bt stanoven korozn potencil Ekor , kde
anodick a katodick proud jsou stejn velikosti a korozn proud Jkor, kter je
mrn rychlosti koroze. Je velmi obtn mit anodick a katodick kivky pro uritou
reakci nezvisle. Bn je namena polarizan kivka celho systmu, zahrnujc sumrn
proud (J = Ja + Jk), ze kter lze stanovit korozn potencil a rychlost koroze.
Souvislosti mezi koroznm potencilem Ekor, korozn proudovou hustotou Jkor a
rovnovnmi (redox Er) potencily a vmnnmi proudovmi hustotami (J 0) lze znzornit
graficky, obr. 5.6.
proudov hustota J, log |J|
Jkor
Ekor
2+
J0(Zn/Zn )
J0(H /H2)
+
2+
Er(H /H2)
Er(Zn/Zn )
-1,0
-0,8
-0,6
-0,4
-0,2
+0,2
potencil E [V] (SHE)
Obr. 5.6. Kinetika elektrodovch reakc zinku v kyselm roztoku; reakce oxidace a redukce
jsou zeny aktivan polarizac.
- 85 -
4.
Zklady koroze kov
Dleitm parametrem je polarizan odpor Rp, kter je nepmo mrn rychlosti

rovnomrn koroze kov pi koroznm potencilu: Jkor = B/Rp, kde B je konstanta. Polarizan
odpor me bt pouvn pro sestaven poad odolnosti slitin, povrchovch prav, inhibitor
apod. vi rovnomrn korozi. Polarizan odpor Rp je definovn vztahem
Rp =
(5.5)
kde mal rozdl potencilu E = E - Ekor, je spojen se zmnou proudov hustoty j pi

polarizanm men. Pro stanoven Rp norma (ASTM G59) pedepisuje zznam polarizan
kivky v rozmez E = 30 mV od koroznho potencilu a s nzkou rychlosti polarizace
(dE/dt = 0,6 V/h). Velikost polarizanho odporu je mrn smrnici teny k polarizan
kivce v bod (E = Ekor, J= 0) v souladu s Ohmovm zkonem Rp = E/J (obr. 5.4).
Hmotnost (m) rozputnho kovu pi elektrochemick korozi je pmo mrn jeho nboji (Q)
m = Ae.Q,
kde elektrochemick ekvivalent: Ae =
, M molrn hmotnost, n oxidan slo
(mocenstv) iont, F- Faradayova konstanta (F = 95,6 kC/mol), a prol nboj Q = I.t, pi
konstantnm proudu I za dobu t. Spojenm obou vztah dostaneme Faradayv zkon:
m=
(5.6)
Faradayv zkon umouje vpoty rychlosti elektrochemick koroze, hloubky koroznho

napaden, pouv se tak pro vpoty tlouky galvanicky nanesench povlak.
Podle Faradayova zkona dostaneme pro rychlost elektrochemick koroze vztahy:
rc =
] nebo pro hloubku prniku:
kde J - proudov hustota,
h = ,
[mm/rok],
(5.7)
mrn hmotnost (hustota) materilu,
Spaen reakce
Anodick tj. vlastn korozn reakce a katodick reakce jsou vzjemn spaeny (vzny)
podmnkou zachovn elektroneutrality: Ja + Jk = 0. Takov stav je obdobn stavu u
vratnch reakc, kter byl popisovn v pedchozch kapitolch, kdy dolo k zastaven sumrn
reakce za rovnovnho potencilu. U spaench reakc se vak reakce pi dosaen
koroznho potencilu nezastav, nebo dl katodick i dl anodick proudov hustota
odpovdaj prbhu rznch reakc (obr. 5.4 a 5.7).
Pi reakci kov s elektrolyty dochz k oxidaci kovu, nap. eleza nebo nelegovan oceli
na eleznat ionty Fe Fe2+ + 2e- a k redukci nkter sloky prosted, nap. vodkovch
iont na vodk 2.H+ + 2.e- H2. Kad z uvedench elektrochemickch reakc me sama o
sob probhat i v opanm smru a za uritch podmnek doshnout rovnovhy. Rovnovha
kad dl reakce je spojena s rovnovnm elektrodovm potencilem Er, kter se zetelem
k charakteru reakc je tak nazvn jako rovnovn oxidan-redukn potencil.
- 86 -
4.
Zklady koroze kov
sekundrn reakce
Fe2+ + 2(OH)- Fe(OH)2
(tvorba rzi)
primrn korozn reakce
+ +
- -
Fe Fe2+ + 2e-
Obr. 5.7. Schma koroze kovu (eleza, oceli) s kyslkovou depolarizac a transportnmi
procesy, nap. difuze kyslku, penos nboje.
5.6. Polarizace
V prbhu elektrochemickch a zejmna koroznch reakc me dochzet k nahromadn
kladnho nboje na stran roztoku a zpornho nboje (elektron) v kovu, dojde tedy k
vytvoen elektrick dvojvrstvy, kter zpomaluje nebo zastavuje vlastn korozn proces.
Tento dan jev lze vysvtlit psobenm pitalivch elektrostatickch sil mezi zporn
nabitm povrchem a kladnmi ionty. Aby reakce mohla dle pokraovat, je nutno aby v
prosted se vyskytovaly ionty nebo molekuly, kter budou spotebovvat (vzat na sebe)
pebyten elektrony z kovu a tm zmenovat inek elektrostatickho pole na brzdn reakc.
Polarizaci je mono tak zmenit a reakce udrovat zapojenm elektrod do vnjho
elektrickho okruhu s potenciostatem, kter bude odvdt elektrony z kovov pracovn
elektrody.
V tto souvislosti se polarizace tak vztahuje ke koroznmu potencilu = E = E Ekor .
Pro kladn hodnoty E 0 mluvme o anodick polarizaci, kdy pevld reakce v anodickm
smru (Ia Ik), obr. 5.4. Zporn hodnoty E pak odpovdaj katodick polarizaci.
Pi existenci potencilovho rozdlu mezi dvma elektrodami dochz k prchodu proudu.
S prchodem proudu ohmickm odporem je spojem vznik spdu napt, jeho sousti je
ohmick polarizace Eohm = R.I, kde R je elektrick odpor prosted mezi obma elektrodami.
Ohmick polarizace ovlivuje korozn dje v ppadech, kdy dochz k prchodu proudu v
elektricky patn vodivch prostedch. Me dosahovat tak vysokch hodnot, e zastavuje
innost nap. koroznch lnk. Vznik a psoben ohmick polarizace lze piblit na
koroznm diagramu (obr. 5.8).
- 87 -
4.
Zklady koroze kov
Obr. 5.8 Elektrick odpor R prosted zmenuje korozn proud Ikor a potencily anody a
katody se ustavuj na rozdlnch hodnotch, EA a EK. Znzornn ohmick polarizace ve dvou
formch koroznch diagram.
Potencil izolovanch elektrod - anody a katody je vyznaen jako EA, EK. Pi jejich
spojen, tj. pi vzniku koroznho lnku, dojde k ustaven koroznho potencilu Ekor, pi
kterm dochz ke korozi proudem Imax. Vzhledem k uplatnn ohmick polarizace se vak
rychlost koroze sn na hodnotu danou proudem Ikor, potencily obou elektrod se odliuj o
hodnotu R.Ikor.
Elektrodov dje jsou brzdny i dalmi formami polarizace, jako koncentran polarizace,
ovlivnn transportnmi jevy (difuze, migrace, konvekce), polarizace souvisejc pmo s
pslunou elektrodovou reakc, ppadn i pedazenou chemickou reakc.
5.7. Depolarizan reakce

V nkterch roztocch je ptomno nkolik aktivn psobcch sloek. Katodick redukce se
astn ty oxidan-redukn systmy roztoku, jejich oxidan-redukn potencil je vy
ne potencil korozn. Celkov proud katodick reakce Ik je soutem proud redukce
jednotlivch oxidan-reduknch systm Ik,i (Ik = Ik,1 + Ik,2 + Ik,3 + ). Polarizan kivky
se proto staj. Protoe celkov proud je vt ne proud redukce jednotlivch oxidanreduknch reakc, me bt anodick reakce rychlej, take koroze je intenzivnj (obr.
5.9).
Podobn celkov proud anodickho rozpoutn kovovho materilu Ia me bt soutem
jednotlivch proud (Ia,j) pro rzn fze nebo prvky v materilu (Ia = Ia,1 + Ia,2 + Ia,3+ ...).
Pitom korozn (smen) potencil se ustav na hodnot, kdy plat rovnost
Ia = Ik
- 88 -
(5.8)
4.
Zklady koroze kov
Obr. 5.9 Zvten koroznho proudu Ikor pi asti dvou oxidan-reduknch systm Ik,1 a Ik,2
na katodick reakci Ik. Pklad smen (vodkov a kyslkov) depolarizace.
Kationty nkterch kov v prostedch s uritou hodnotou pH nebo v roztocch
obsahujcch nkter anionty se nerozpoutj. Proto na povrchu kovu vznikaj nerozpustn
korozn produkty. Vznikl vrstva brzd penos hmoty a zvyuje polarizaci dlch reakc.
Proto koroze kov za vzniku nerozpustnch koroznch vrstev probh pomaleji ne za vzniku
rozpustnch produkt.
5.8. Pasivita
Na nkterch kovech a slitinch (nap. hlink, titan, nerezavjc oceli) se za podmnek
jejich vy afinity k uritm slokm prosted anebo pi vych potencilech sn jejich
chemick aktivita a koroze se podstatn zpomal, co je zpsobeno vznikem tuh, velmi
tenk, kompaktn a pilnav povrchov vrstviky - pasivnho filmu (tlouky dov v
nanometrech) koroznch produkt pmou reakc kovu s kyslkem, vodou nebo aniontem
roztoku. Nap. 2Cr + 6 OH- = Cr2O3 + 3 H2O + 6e-.
Stav snen chemick aktivity se oznauje jako pasivita, pechod do tohoto stavu jako
pasivace. Pechod do pasivnho stavu je charakterizovn pasivanm potencilem EP a
pasivan proudovou hustotou jp. Pasivan potencil je potencil, nad kterm je dosaeno
pasivity. Pasivan proudov hustota je maximln hustota proudu anodick reakce, kterho
tato reakce pi potencilu potku pasivace dosahuje. V oblasti pasivity je rychlost koroze v
pasvnm stavu - hustota proudu v pasvnm stavu jkor,p - prakticky nezvisl na potencilu.
Oblast pasivity kon potencilem transpasivace ET nebo potencilem vyluovn kyslku.
Nad ET se rychlost anodick reakce zvyuje (obr. 5.10).
- 89 -
4.
Zklady koroze kov
Obr. 5.10. Polarizan kivka pasivovatelnho kovu s charakteristickmi hodnotami a

oblastmi koroze v imunnm, aktivnm a transpasivnm stavu.
jp - pasivan proudov hustota, jkor,p - hustota proudu koroze v pasvnm stavu, ER - potencil
potku anodickho rozpoutn, EP - potencil potku pasivace, EB - potencil bodov
koroze (pittingu), ET- potencil potku transpasivace
Na anodick kivce pasivovatelnho kovu lze pak rozliit oblast koroze v aktivnm,
pasvnm a transpasivnm stavu. Jej prbh je ovlivovn sloenm elektrolytu, teplotou a
proudnm. Pasivan potencil EP charakterizuje snadnost pasivace kovu a uruje minimln
oxidan schopnost prosted nutnou pro jeho pasivaci.
Korozn chovn pasivovatelnho kovu je opt zvisl na oxidan reduknm potencilu
kovu a prosted a na rychlosti anodick a katodick reakce. O tom, jakou rychlost a v jakm
stavu bode koroze probhat, rozhoduje korozn potencil, ustavujc se za podmnky Ia = - Ik.
Kov koroduje v aktivnm stavu, kdy oxidan-redukn potencil prosted le mezi
(elektrodovm) potencilem kovu a jeho pasivanm potencilem (Er,Me < Eredox < EP) (obr.
5.11a).
K samovoln pasivaci kovu dochz, kdy oxidan-redukn potencil prosted Eredox je
ulechtilej ne pasivan potencil, ale zpornj ne transpasivan potencil, a kdy proud
katodick reakce pi pasivanm potencilu je vt ne kritick pasivan proud (EP< Eredox<
ET, IK < IP) obr. 5.11c. Je-li splnna prvn podmnka, ale proud katodick reakce je men ne
pasivan proud, nen pasivn stav stabiln (obr. 5.11b). Pokud je oxidan-redukn potencil
prosted ulechtilej ne transpasivan potencil (Eredox > ET), probh koroze v
transpasivnm stavu.
Pi mstnm naruen pasivnho stavu aktivnmi slokami (aktivtory) dochz k bodov
korozi. K bodov korozi me dochzet pouze tehdy, kdy oxidan-redukn potencil
prosted je vt ne potencil bodov koroze (Eredox > EB), obr. 5.11d.
- 90 -
4.
Zklady koroze kov
Obr. 5.11. Polarizan kivky dlch anodickch (Ia) a katodickch reakc (Ik)
pasivovatelnho kovu (b) pi jeho korozi: A - v aktivnm stavu, B - v nestabilnm pasvnm
stavu, C - v pasvnm stavu, D - pi bodov korozi.
5.9. Druhy koroznho napaden

Rovnomrn koroze je nejbnjm druhem koroznho napaden. Materil pod plochou
vystavenou prosted ubv tm stejnomrn. Pi mal aktivit koroznho prosted me
korozn napaden zpotku zanat na nkolika mstech povrchu, ale plocha zasaen sti se
asem roziuje a napaden nakonec pokryje cel povrch. ivotnost zazen, kter bude
podlhat rovnomrn korozi, se snadno vypot z rychlosti koroze vyjden rozmrovm
bytkem materilu za jednotku asu. Snen nosnosti dlc nebo pevnosti materilu je
mrn koroznmu bytku materilu (obr. 5.12).
prosted
kov
poten stav, as t0
korozn vrstva
kov
stav pi korozi, as t
Obr. 5.12. Schematick znzornn rovnomrn koroze. Hmotnostn bytky (m) a rozmrov
bytky (h) zkladnho materilu zpsoben koroz. Doba expozice v prosted = t t0.
Rychlosti rovnomrn koroze mohou bt vyjdeny nkolika zpsoby a v rznch
jednotkch:
- 91 -
4.
rc =
], [
], nebo
rc =
Zklady koroze kov
], [
(5.7)
= S. .kde S je exponovan plocha, hustota materilu, doba psoben

prosted. Technicky pijateln rychlost rovnomrn koroze je zpravidla , mm rok
pitom
Mstn naruen pasivnho filmu zpsobuje asto bodovou korozi (pitting) ve form dlk,
jejich prmr na povrchu me bt men ne jejich hloubka, obr. 5.13. Bodov koroze me
bt nebezpen, protoe vede k prodravn materilu, ani by ubyla vznamn hmota kovu.
Obr. 5.13. Porovnn hlavnch druh koroze schma, metalografick snmky a pklady
- 92 -
4.
Zklady koroze kov
Bodov koroze je asto obtn zjistiteln, protoe dlky bvaj pekryty koroznmi
produkty. Rozsah bodov koroze i jej rychlost se obtn stanov. Velikosti dlk jsou
nahodil, zvisl na poloze a velikosti napadenho povrchu. Dlky v materilu t oslabuj
nosn prez a psob jako koncentrtory napt, kter tak usnaduj vznik trhlin.
Nehomogenity sloen koroznho prosted u povrchu kovu, zpsoben rozhranm fz,
sadami mechanickch neistot nebo koroznch produkt a zejmna trbiny v konstrukci
(roubov spoje, styky stejnch kov) vyvolvaj trbinovou korozi. Psob podobn
negativn jako bodov koroze, hlavn na oceli v pasvnm stavu a v ptomnosti chlorid.
Zven aktivita na hranicch zrn zpsobuje jejich rychlej napaden, zvan
mezikrystalov koroze. Jej intenzita se vyjaduje hloubkou prniku podl hranic zrn,
nikoliv hmotnostnmi bytky. Vsledkem mezikrystalov koroze je rozpad slitiny na
jednotliv zrna, jejich odpadvn z materilu a prakticky ztrta mechanickch a dalch
vlastnosti kovu (obr. 5.13).
U vcefzovch slitin s vrazn rozdlnou aktivitou fz nebo u tuhch roztok s rozdlnou
ulechtilost jejich kovovch prvk me dochzet k selektivn korozi. Pi n je pednostn
napadna jedna strukturn nebo chemick sloka slitiny s ni ulechtilost, obr. 5.13. Ze
struktury slitiny miz rozpustn fze nebo atomy kovu. Materil kehne, ztrc pevnost a pi
proniknut tto koroze stnou se stv propustnm.
Psoben tahovho napt a specifickho prosted nebo psoben cyklickho napt a
koroznho prosted me vyvolat vznik trhlin a lom. Toto napaden se nazv korozn
praskn nebo korozn nava. Trhliny maj kehk charakter, probhaj kolmo na smr
hlavnho napt, asto pod mez kluzu materilu. Stanov se doby do lomu nebo rychlosti
en trhlin v souvislosti s ivotnost zazen, potrub apod. Korozn praskn me bt tak
zpsobeno vodkem, kter pronik do materilu, nap. pi katodick ochran.
5.10. Koroze a galvanick lnky

V ad ppad k zintenzivnn koroze kovovho materilu dochz vlivem galvanickch
makrolnk, anebo mikrolnk. V podstat existuj dv piny vzniku galvanickch
koroznch lnk.
1. Pi vodivm spojen rznch materil v dsledku rozdlnch standardnch potencil
vznik galvanick lnek. Na obr. 5.14 je schematicky zobrazen lnek vznikl spojenm
mdi a zinku (tzv. bimetalov lnek). Vzhledem k tomu, e zinek je mn ulechtil ve
srovnn s md, bude dochzet k jeho oxidaci (anodick rozpoutn, koroze), zatmco na
mdi budou probhat redukn dje. Podle prosted me dochzet k vodkov nebo
kyslkov depolarizaci, eventuln me probhat smen depolarizace.
Pi spojen rozdlnch kov je koroze urychlovna na mn ulechtilm kovu a zrove
zpomalovna na ulechtilejm kovu.
- 93 -
4.
Cu
e-
Zklady koroze kov
Zn
A
Zn2+
Obr. 5.14. Koroze v makrolnku sestvajcm ze dvou kov Cu a Zn, obecn A + B. Pi

spolenm koroznm potencilu Ekor je souet vech dlch proud roven nule; na mn
ulechtil kov (A) vak pipad vt podl koroznho proudu oproti kovu B.
Uvaujme dl elektrochemick reakce zahrnujc oxidaci uritho kovu Ma a redukci
jinho kovu Mb: Ma Man+ + ne- a Mbn+ + ne- Mb. Celkov sumrn reakce je tedy Ma +
Mbn+ Man+ + Mb.
Potencil lnku je zvisl na teplot T a molrn koncentraci (aktivit) iont [Man+] a
[Mbn+] podle Nernstovy rovnice:
E =
ln
nebo pi pokojov teplot E =
log
kde R je plynov konstanta, n poet elektron zastnnch v kad reakci (polo-lnku),

Faradayova konstanta F = 96,5 kC/mol. Reakce budou probhat spontnn v uvedench
smrech, pokud E bude kladn. Pi zpornm E smr reakc bude opan.
Vznik galvanickho lnku nen vzn pouze na vodiv spojen dvou rznch materil.
Ke vzniku galvanickho lnku me dochzet na stejnm materilu z dvodu rozdln
plastick deformace na rznch mstech povrchu, rozdlnch teplot nebo vskytu aktivnch a
pasvnch oblasti na povrchu.
asto vlivem vmstk, neistot a dalch nehomogenit materilu dochz pmo na povrchu
ke vzniku loklnch galvanickch mikrolnk, co se projev nerovnomrnou koroz v
mstech, kde probh oxidace. Nap. v ocelch mk ferit je obvykle anodou a koroduje
rychleji vzhledem k cementitu, kter se stv katodou v mikroskopickm mtku.
2. Korozi zpsobuj nebo podporuj t koncentran lnky. Jejich vznik meme nap.
popsat na ppadu koroze potrub. Potrub uloen v zemi prochz rozdlnm pdnm
profilem, jeho sloen se mn, a tm se mn i sloen pdnho elektrolytu. Potrub v tchto
ppadech psob souasn jako elektroda a souasn jako vodi. V mstech o vy
koncentraci pdnho elektrolytu dochz k oxidaci kovu. Vsledkem tohoto procesu je
korozn naruen potrub. astm ppadem vzniku koncentranho lnku je tzv. lnek s
diferenn aerac (rozdlnm provzdunnm). Nap. stna ndre pichz do styku s
- 94 -
4.
Zklady koroze kov
elektrolytem, v nm se obsah rozputnho kyslku mn v zvislosti na vzdlenosti od

povrchu. Msta, kde m kyslk obtnj pstup, zstvaj aktivn (anodick) a koroduj
podstatn rychleji oproti katodickm (anebo pasvnm) mstm, kter jsou ve styku s
provzdunnm roztokem, kde mohou probhat depolarizan reakce (obr. 5.16).
5.11. Atmosfrick koroze

Korozn prosted jsou atmosfry, prodn vody, vodn roztoky (sol, kyselin a louh),
roztaven soli, hork plyny tekut kovy, rozpoutdla a tak lidsk tlo. Podle rozsahu,
atmosfrick koroze zpsobuje nejvt ztrty, kolem 70% ze vech nklad na korozi a
protikorozn ochranu. Nadmrn (nadkritick) vlhkost atmosfry, povrchov elektrolyt
s rozputnm kyslkem jsou primrn korozn initel atmosfrick koroze, kter je v
podstat elektrochemickou koroz, obr. 5.15. Atmosfrickou korozi vznamn zrychluj
neistoty v ovzdu, hlavn sloueniny sry (SO2) v prmyslovch oblastech a chlorid sodn
zejmna v pmosk atmosfe. Kovy nejastji pouvan a zpravidla odoln
v atmosfrickch podmnkch jsou slitiny hlinku, mdi a pozinkovan nelegovan oceli.
Podle doby ovlhen, tj. vskytu elektrolytu na povrchu, a obsahu korozn aktivnch
neistot (stimultor koroze) je podle norem rozliujeme pt stup korozn agresivity (C1
velmi nzk, C2 nzk, C3 stedn, C4 - vysok, C5 velmi vysok).
Stupe korozn agresivity v uritm mst meme stanovit na zklad gravimetrick
metody pro vybran kovov materily (nelegovan ocel, zinek, m, hlink) nebo pomoc
tabulek pro namen hodnoty doby ovlhen, obsahu nebo spdu SO2 a NaCl s pouitm
pslun normy (SN ISO 9223).
rychlost koroze
porzn korozn
produkty
relativn vlhkost
Obr. 5.15. Vliv relativn vlhkosti a SO2 na atmosfrickou korozi. HRc kritick hodnoty
relativn vlhkosti. Msta snadnj kondenzace vlhkosti a vzniku elektrolytu (vpravo)
- 95 -
4.
Zklady koroze kov
5.12 Koroze ve vodch

Pod pojmem voda ve smyslu koroznho prosted zahrnujeme nejen chemicky istou vodu,
ale pedevm nejrznji koncentrovan vodn roztoky s obsahem ltek, kter se do vody
dostvaj pi jejm kolobhu v prod a v prmyslu. Prodn vody psob agresivn nejen na
stavby a lod, ale jejich agresivita se pen i na vody prmyslov, kter jsou z nich
zskvny a tak na pitnou vodu.
Prodn vody lze rozdlit na vody sladk, mosk, minerln a na vody brakick (sladk
vody zneitn moskou vodou). Pro prmyslov ely je prodn voda pouvna bu
neupraven nebo po prav. Prmyslov vody lze rozdlit podle uit na vody energetick
(jsou vdy upraven), chladc (upraven i neupraven), technologick (vody, kter jsou
pidvny do technologickch roztok) a na vody odpadn. Agresivita prmyslovch vod je
dle ovlivnna bu myslnmi pravami anebo ltkami, kter se do vody dostvaj bhem
uvn nebo jsou koncentrovny pi cirkulaci. Pestoe jsou na rzn druhy vod kladeny
rozdln poadavky, je ada spolench faktor, kter ovlivuj agresivitu vody.
Psobenm ist vody (odvzdunn) na kovov povrch dochz jen k minimln korozi.
Za prbh koroznch reakc ve vod jsou odpovdny hlavn pms, kter vdy v rzn me
voda v prodnch i provoznch podmnkch obsahuje.
Agresivita vody je ovlivnna obsahem kyslku i dalch agresivnch plyn, mnostvm a
typem rozputnch sol, ptomnosti organickch ltek a mikroorganism, pH, teplotou,
rychlost proudn a obsahem pevnch stic.
Dleitou slokou ovlivujc agresivitu vody je i oxid uhliit. Psob pokles pH a
v kyselch vodch se pak mohou uplatovat i jin druhy depolarizace ne je kyslkov.
Ptomnost CO2 je tak negativn ovlivnn inhibin inek iont Ca2+ a HCO3-. Pokles pH
vody a podobn inek zpsobuje i oxid siiit, rozputn ve vod ze zneitn atmosfry.
Sulfan a amoniak mohou bt zase pinou koroznho praskn ocel. Soli rozputn ve vod
mn hydrolzou pH roztoku, zvyuj vodivost, ovlivuj tvorbu vrstev na povrchu kovu a
mohou bt pinou nerovnomrnch forem koroze. Vzhledem k tomu, e koncentrace sol
rozputnch ve vod je s vjimkou mosk vody pomrn mal, je relativn nzk i vodivost
vody. To m za nsledek i ast vskyt nerovnomrnho napaden.
Soli rozputn ve vodch maj rozdln inky na korozi.
Soli alkalickch kov (KCl, LiCl, KJ, NaBr, Na2SO4) psob podobn jako NaCl. Kysel
soli (AlCl3, NiSO4, FeCl2, MnCl2) sniuj pH. Amonn soli (NH4Cl, NH4NO3)
komplexotvorn zvyuji korozi. Alkalick soli (pH 10, NaOH, NaPO4, Na2SiO3, Na2CO3)
zpomaluj korozi.
Nkter oxidan soli (FeCl3, CuCl2) zrychluj korozi, jin (Na2CrO4, NaNO3, KMNO4,
K2FeO4) korozi zpomaluj. Ochrann nerozpustn vrstvy me vytvet CaCO3, MgCO3.
Vliv CO2 na uhliitanovou rovnovhu: CO2(g) + H2O = H2CO3 (1% z CO2), disociace
H2CO3 = H+ + HCO3- (k1) a HCO3- = H+ + CO3- (k2) a v ptomnost kationt Ca2+ + 2HCO3= CaCO3 + H2O + CO2. Nadbyten CO2 je oznaovn jako agresivn.
- 96 -
4.
Zklady koroze kov
5.13. Koroze kov v pdch

Korozi v pdch je mono povaovat za korozi elektrochemickou a proto lze vyut
vechny poznatky uveden v pedchozch kapitolch. Pda z koroznho hlediska je pomrn
sloit systm, tvoen tuhmi, plynnmi a kapalnmi fzemi. Zkladn vznam m kapaln
fze, pedstavovan vodnm roztokem - elektrolytem s rznm mnostvm rozputnch
plyn a dalch sloek. Korozi v pdch je mono rozdlit na prostou pdn korozi (Obr.
5.16), mikrobiln korozi a korozi bludnmi proudy.
Obr. 5.16. Korozn lnek s diferenn aerac. Schematick znzornn koroznho dje v pd
- prost pdn koroze.
Pdn atmosfra m zpravidla vy obsah dusku a oxidu uhliitho a ni obsah kyslku,
ne normln atmosfra. Je to zpsobeno ni propustnost pdy, proto se vzrstajc
hloubkou obsah plyn, pronikajcch z vnj atmosfry kles. Pomrn vy zastoupen
dusku a oxidu uhliitho je zpsobeno innost mikroorganism a rostlin. Provzdunn pdy
se pohybuje ve velmi irokch mezch, rozdly jsou t v provzdunn stejnho druhu pdy.
Sama pda m rzn chemick sloen, m je ovlivnn i charakter vody obsaen v pd.
Vznamnou roli hraje rovn struktura pdy, protoe na n je zvisl vzjemn vmna
plynn fze mezi pdou a atmosfrou.
Vlhkost pdy tvo voda, obsaen v pdnch prech a dutinch. Jej pH se mn podle
sloen pdy, ale nem na prbh koroze zsadn vliv, pokud se nejedn o vody vrazn
alkalick nebo kysel, kter mohou pronikat do pdy ze stok, odpadnch jmek, z kyselch
de apod.
- 97 -
4.
Zklady koroze kov
5.14. Chemick koroze

Chemick koroze se vyskytuje hlavn v plynnch prostedch za vych teplot, ppadn
v nevodivch kapalnch prostedch. Produkty chemick koroze tvo zpravidla vrstvy na
povrchu, kter ovlivuj dal rozvoj koroznho procesu. Koroze v horkch plynech pin
ztrty v chemickm a energetickm prmyslu, v automobilov doprav a letectv (motory,
turbny, spaliny). Tato koroze zpsobuje rovn ztrty v procesech vroby kov, hlavn z
dvodu tvorby okuj pi tven za tepla a bhem tepelnho zpracovn.
Informace o monosti koroznch reakc poskytuj termodynamick daje, obvykle zmny
voln entalpie. Pehledn znzornn zmn volnch entalpii (G) koroznch reakc
v zvislosti na jejich teplot poskytuj Ellinghamovy diagramy, obr. 5.17. m vy je
pokles G, tm stabilnj vznikaj oxidy, tm vy je afinita danho kovu ke kyslku.
Z diagramu lze zjistit, kter oxidy budou vnikat pednostn a jak jsou monosti vnitn
oxidace. Nelze vak zjistit rychlost oxidace, kter je zvisl na povaze a ochrannch
vlastnostech koroznch produkt (oxidy, okuje), transportnch procesech (difuze, migrace
vlivem elektrickho pole) a dalch parametrech (teplota, tlak, rychlost proudn).
Obr. 5.17. Ellinghamv diagram pro reakci vybranch kov s 1 molem kyslku
Vznamnm parametrem vymezujcm monosti chemick koroze je pomr mezi
molrnm objemem oxidu (VO) a atomovm objemem kovu (VM), z nho oxid vznikal. Podle
Pilling-Bedworthova pravidla plat: pokud pomr VO/VM 1 pak vrstva zplodin nen celistv
- 98 -
4.
Zklady koroze kov
a neposkytuje ochranu. Kdy pomr VO/VM > 1, pak vznikl vrstva me mt ochrann
vlastnosti. Pi nadmrnch pomrech (VO/VM > 3) dochz k praskn a odpadvn vrstvy, z
dvodu vnitnho pnut a nadzvedvn vrstvy. Pklady uvedench pomr jsou v tab. 5.2
Tab. 5.2. Hodnoty Pilling-Bedworthova pomru pro vybran kovy (n neposkytuje ochranu)
kov
Li
Mg
Cd
Al
Zn
oxid
Li2O
MgO
CdO
Al2O3
ZnO
pomr
0,58 n
0,80 n
1,21 n
1,28
1,55 n
kov
Ag
Cu
Ni
Ti
Fe
pomr
1,59 n
1,64
1,65
1,73
1,80 n
oxid
Ag2O
Cu2O
NiO
TiO2
FeO
kov
Fe
Cr
Nd
Mo
W
oxid
Fe2O3
Cr2O3
NdO2
MoO3
WO3
pomr
2,14
2,07
2,61 n
3,40 n
3,40 n
Zkladn pedstavu o vytven vrstvy oxid poskytuje obr. 5.18. Tvorba oxidu MO
(obecnji MxOy) me probhat od rozhran plyn/oxid nebo kov/oxid anebo v celm objemu
vrstvy oxidu.
oxid MO
(okuje)
plyn
(O2)
kov
( M)
M2+
O2-
O2+ 2e- O2-
M M2++2e-
Obr. 5.18. Schematick znzornn procesu oxidace povrchu kovu v plynu.

Vsledn reakce M2+ + O2- MO, zjednoduen celkov reakce M+ O2 MO.
Odolnost proti oxidaci za vysokch teplot je dle zvisl na pilnavosti vrstvy ke kovu, na
rozdlu koeficient tepeln roztanosti, na vysokoteplotn monosti plastick deformace
vrstvy, na difuzi iont vrstvou, elektrick vodivosti vrstvy, defektnosti a teplot taven vrstvy.
Uveden faktory tak ovlivuj rychlost kinetiku oxidace v plynech. Rychlost reakc bv
stanovena zpravidla pomoc prstk hmotnosti, a je obvykle vztaena na jednotku plochy a
asu. Pro technickou praxi je tak dleit bytek tlouky kovovho materilu.
Kdy vznik neporzn a pilnav vrstva oxidu, rychlost rstu vrstvy je zena difuz iont.
Existuje pak parabolick zvislost mezi zmnou hmotnost (m) a asem expozice (t) pi dan
teplot (tj. izotermick oxidace), obr. 5.19
m2 = k2.t,
(5.8)
- 99 -
4.
Zklady koroze kov
kde parabolick konstanta k2 je nezvisl na ase, zle na teplot podle Arrheniova vztahu:
k = A.exp (-E/RT),
(5.9)
kde E aktivan energie procesu, A konstanta (ped exponenciln len, frekvenn faktor),
T absolutn teplota, R plynov konstanta.
Pi oxidaci kovu, kdy vrstvy jsou porzn, odpadvaj nebo stkaj (jako nzko-taviteln
eutektika smsi oxid) a tedy neposkytuj bariru proti korozi, zvislost m linern trend,
tedy
m = k1.t,
(5.10)
kde k1 je konstanta zvisl na teplot. Za danch podmnek kyslk m neomezen pstup
k reakci s nechrnnm povrchem. Tento linern trend vykazuje nap. Na, K, Ta a mnoh
kovy za nejvych teplot.
Tet typ kinetiky je pozorovn pro velmi tenk vrstvy oxid (obecn do 100 nm), kter
jsou tvoeny pi relativn nzkch teplotch, pi spolupsoben vnitn intenzity elektrickho
pole. Zvislost vhovch prstk na dob m logaritmick tvar
m = k4 log (k5.t + k6),
(5.11)
kde ki jsou opt konstanty. Tento logaritmick prbh oxidace byl zaznamenn na Al, Cu a Fe
pi pomrn nzkch teplotch (T 100C).
Obr. 5.19. Hlavn zkony kinetiky rstu korozn vrstvy linern, parabolick a logaritmick.
Zvislosti zmny hmotnosti materilu na dob expozice v plynnm prosted za vy teploty.
Vtina kov tvo nkolik oxid, ve kterch m kov rzn oxidan slo. Oxid nejchud
kyslkem se vyskytuje u rozhran vrstvy s kovem, oxid nejbohat kyslkem na rozhran
s plynem, atmosfrou. Nap. vrstvy oxid na eleze se skldaj ze t slouenin 570C1000C). Na vnjm povrchu vznik hematit Fe2O3, stedn vrstvu tvo magnetit Fe3O4 a
vnitn vrstvu nejble elezu tvo wstit FeO.
Vtina ocel oxiduje velmi rychle, zejmna nad 600C, co zpsobuje vysok difuzn
pohyblivost iont eleza i kyslku oxidickou vrstvou. Odolnost oceli proti oxidaci za vych
teplot (ruvzdornost) je mono zvit legovnm chromem (15-25%), kemkem a hlinkem
( 5%). Tyto prvky vytvej ochrann oxidick vrstvy - nap. Cr2O3, SiO2, Al2O3.
- 100 -
4.
Zklady koroze kov
Ptomnost slouenin sry (SO2, H2S i v malm mnostv, 0,01-0,1%) zhoruje korozn
odolnost. Vznikaj vrstvy se sulfidy, kter maj men pilnavost a vce strukturnch poruch.
5.15. Zkladn zpsoby ochrany proti korozi

1.
2.
3.
4.
5.
Volba vhodnho materilu pro dan podmnky

prava koroznho prosted odstrannm aktivn korozn sloky nebo pidnm
inhibitoru koroze
Konstrukn een vhodn tvar soust, vhodn zpsob jejich spojen
Elektrochemick zpsoby ochrany
Vytven ochrannch povlak a vrstev kovovch, nekovovch
1. Volbou vhodnho materilu lze pro pedem znm provozn podmnky vznik koroze tm
vylouit, nebo velmi znan omezit. Znmm pkladem je poit korozivzdornch ocel,
neeleznch kov a nekovovch materil (plasty) namsto bnch druh konstruknch
ocel. Zvltn poznmku si zasluhuj nzkolegovan konstrukn oceli tdy 15 se zvenou
odolnost proti atmosfrick korozi. Tto odolnosti je dosaeno vhodnou kombinac
psadovch prvk (Cu, Ni, Cr) pi jejich relativn malm obsahu a ponkud zvenm
obsahu P (v SN byla zavedena 15 217, 15 127, obchodn nzev Atmofix A, Atmofix B).
2. Znmmi pklady pravy koroznho prosted je nap. ochrann atmosfra v prmyslovch
pecch, odstrann vlhkosti v obalov technice pomoc vodotsnho obalu s vloenm
vysouedlem (silikagel), prava vody pro energetick zazen apod. Nap. vrazn snen
obsahu kyslku ve vod v uzavench systmech.
Jinou monost je prava koroznho prosted pidnm inhibitoru koroze. Inhibitor je ltka,
jej pdavek do koroznho prosted vznamn zmruje rychlost koroze. Tmto zpsobem se
upravuje zpravidla kapaln prosted. Inhibitory jednak vytvej na povrchu kovu ochrannou
vrstvu, jednak omezuj agresivitu prosted pravou jeho sloen.
Pro zmrnou tvorbu nerozpustnch produkt anebo ochrannch tenkch vrstev (film) se
pouvaj inhibitory, zejmna v uzavench technologickch okruzch. Vodn prosted se
upravuje pdavky hydroxid, uhliitan pro zven pH (alkalizace). Inhibitory anodick
(nap. dusitany, chromany) zpomaluj anodickou dl reakci, a podobn katodick
inhibitory zpomaluj pedevm katodick reakce, tvo nap. vrstvy s hydroxidem vpenatm
nebo zinenatm. Difuzn inhibitory na fzovm rozhran kov-korozn prosted brzd difuzi
iont nebo molekul a tm zpomaluj korozn proces (kemiitany, elatina). Povrchov
inhibitory adsorbuj na povrchu a zabrauj vstupu iont z kovu (duskat a sirn organick
sloueniny) nebo reaguj s kovem za vzniku ochrann vrstviky (chromany, kemiitany,
fosforenany). V plynrenstv se inhibitory pouvaj pi tb a skladovn plynu na ochranu
vnitnch povrch potrubnch rozvod.
3. Vznamn vliv na omezen koroze m vhodn konstrukce sousti anebo zazen.
a) Zabrnn vzniku koroznho lnku vloenm izolantu mezi spojovan i spojovac
sousti.
- 101 -
4.
Zklady koroze kov
b) Odveden kondenzujc vlhkosti i srkov vody vhodnm odkapnm plechem nebo

otvorem, zabrnn jejich zatkn do konstrukce.
c) Rozdln koncentrace roztoku v ndob a roztoku pivdnho do ndoby me
zpsobit korozi jej stny v exponovanm mst (koncentran makrolnek). pi
konstrukci zazen je vdy teba omezit na nejmen monou mru vskyt mst, ve
kterch se mohou hromadit neistoty, kaly, vlhkost, atd.
4. Elektrochemick ochrany dlme na katodick a anodick. astji uvan jsou ochrany
katodick, nap. pro potrub a dal lon zazen v zemi.
Princip katodick ochrany spov ve vytvoen elektrickho okruhu, ve kterm je
chrnn zazen katodou. Tento zpsob se uv zpravidla pro chrnn zazen
z konstruknch nelegovanch ocel, uloench ve vlhkch pdch a ve vodch. Chrn se tak
nap. potrub, ndre, kovov pehradn zazen, lod apod. V men me se takto chrn i
sloitj prmyslov zazen.
Prvn monost je pipojen vnjho zdroje proudu polarizovanho tak, aby chrnn
zazen bylo katodou. Ochrann proud m intenzitu od nkolika desetin ampru a do cca
200 ampr; napt je zpravidla nejve 20 volt. Pomocn anoda se rozpout a korozn
produkty mohou zneistit roztok (prosted).
Druhou monost je vytvoen umlho galvanickho lnku. Chrnn kov (katoda) je
vodiv spojen s jinm kovem (anodou), kter m v danm prosted negativnj potencil ne
chrnn kov. Korozn aktivnj kov (Zn, Mg, Al) se nazv protektor, uv se t nzvu
obtovan anoda, nebo proud potebn k ochran vznik v dsledku jejho rozpoutn.
5. Nejvce pouvanou ochranou materilu proti korozi je vytven protikoroznch povlak
na nechrnnch materilech. Tento zpsob ochrany je velmi rznorod a tvo samostatn
technologick odvtv. Podrobnji jsou rzn zpsoby vytven povlak a vrstev
probrny v pedmtech koroze a protikorozn ochrana anebo vlastnosti a pravy povrch.
Souhrn
Koroz rozumme obecn znehodnocen materilu chemickm nebo fyzikln chemickm
psobenm prosted. Korozn degradaci me podlhat tm kad materil a vznikl
korozn pokozen m za nsledek ovlivnn pouitelnosti, ivotnosti a spolehlivosti
konstruknch prvk, asto celho vrobku nebo zazen. Korozn odolnost kovovch
materil je asto zpsobena pasivac, vznikem ochrannho povlaku (oxidickho filmu) na
povrchu kovu reakc s okolnm prostedm. Pokud dojde k naruen pasivity, projev se to
obvykle koroznm napadenm. V mnoha ppadech pak vznikaj lokln druhy koroze.
Je zejm, e studium koroze m velmi komplexn charakter a clem analzy koroznho
dje je urit nejdleitj faktory, kter budou korozn dj ovlivovat.
- 102 -
4.
Zklady koroze kov
Koroze je vznamnm technicko-ekonomickm problmem a clem protikorozn ochrany

je minimalizace koroznch ztrt a vasn obnova anebo oprava pokozench zazen.

Anoda: Elektroda, na kter probh pevn oxidace, tj. kde jsou produkovny elektrony
(anodick reakce)
Katoda: Elektroda, na kter probh pevn redukce, tj. kde jsou spotebovny elektrony
(katodick reakce).
Elektrochemick reakce: Reakce, kter zahrnuje penos (transfer) nboje v chemickm
stavu, nap. z kovovho Al0 na iontov Al3+ nebo naopak, Al = Al3+ + 3e-.
Anodick neboli oxidan reakce: Elektrochemick reakce, pi kter jsou uvolnny
elektrony.
Redukce nebo katodick reakce: Elektrochemick reakce, kter spotebuje elektrony.
Standardn potencil, Nernstova rovnice, elektrochemick ada potencil, korozn
galvanick lnky, diagramy E-pH (Pourbaixe), pept, polarizace, polarizan odpor,
korozn rychlosti, Faradayovy zkony, pasivita, druhy koroze, bodov koroze,
mezikrystalov koroze, korozn praskn, atmosfrick koroze, koroze ve vodch a
pdch, chemick koroze, rovzdornost materil, zpsoby protikorozn ochrany,
korozivzdorn oceli, katodick ochrana, inhibitory.
Otzky ke kapitole 5
5.1 Na em bude zviset korozn pokozen?
5.2 Jak budou dsledky koroznho pokozen?
5.3 Zpsob vmnn proud korozn bytek kovovho materilu?
5.4. Vyjmenujte vnj a vnitn initel koroze.
5.5 Uvete ti pklady koroznch galvanickch lnk.
5.6 Vyjmenujte a charakterizujte alespo ti druhy loklnho koroznho napaden.
5.7 Celkov pm nklady na korozi a protikorozn ochranu jsou odhadovny na (uvete %
hrubho domcho produktu)
5.8 Kdy se uplatuje elektrochemick mechanismus koroze?
5.9 Napite dl elektrochemickou reakci, kter pedstavuje vlastn korozn dj eleza.
5.10 Podle jakho vztahu (rovnice) meme vypotat hodnotu rovnovnho potencilu?
5.11 Jak je definovno aktivan pept?
5.12 m je ovlivnno koncentran pept?
5.13 Jakm zpsobem stanovme polarizan odpor?
5.14 Charakterizujte limitn proudovou hustotu.
5.15 Jak je vztah mezi rychlosti koroze a polarizanm odporem?
- 103 -
4.
Zklady koroze kov
lohy ke kapitole 5
5.1. Vypotte rovnovn potencil zinkov elektrody Zn2+ + 2e- = Zn pro aktivitu iont
0,125 pi teplot 25C. Standardn potencil dan elektrody Eo = -0,763 V. Univerzln
plynov konstanta R = 8,314 Jmol-1K-1, Faradayova konstanta F= 96,5 kCmol-1.
een:
Hodnota elektrodovho potencilu zvis na vlastnostech kovu, teplot a aktivit
(koncentraci) kationt podle Nernstovy rovnice
Er = Eo + (RT/nF).ln(a),
kde Eo je standardn potencil, T teplota v Kelvinech, n poet vymovanch
elektron, a aktivita kationt (a = a(Men+)).
Po vyslen konstant a pechodu na dekadick logaritmus Er = Eo + (0,0591/n).ln(a).
Potencil zinkov elektrody: Zn2+(0,125)/Zn pro reakci Zn2+ + 2e- Zn. Vpoet:
E(Zn2+/Zn) = -0,763 + 0,0591/2.log0,125 = -0,790 V. Pi mnohonsobnm snen
aktivity (koncentrace), poklesne hodnota rovnovnho potencilu velmi mlo.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.2. Jak je rychlost koroze eleza v jednotkch mg/(m2.s) a mm/rok, kdy proudov hustota J
= 1,0 A/m2. Hustota = 7,8 Mg/m3, Faradayova konstanta F = 96 494 C/mol, poet
elektron vymnnch v reakc z = 2 (oxidan slo).
een: Podel Faradayova zkona bytek hmotnosti kovu m pi proudu I za dobu t je
dn vztahem m = M.I.t/F.n. Odtud rychlost koroze rc = m/(S.t) = MJ/nF, kde M je
molrn hmotnost, J = I/S proudov hustota, F Faradayova konstanta, n = 2 (pro Fe
Fe2+ + 2e-). Po dosazen: rc = MJ/nF = 55,85 (g/mol) x 1,0 (A/m2)/(2.96500 As/mol) =
28,9.10-5 g/(m2s) = 0,289 mg/(m2s).
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.3. Ped zkoukou koroze v kondenzan komoe byla na vzorku plechu (rozmry 100x50x1
mm) z nelegovan oceli namena hmotnost 39,1542 g. Po zkouce trvajc 42 cykl (1
cykl = 16 hodin v komoe + 8 hodin na vzduchu v laboratoi) a po odstrann koroznch
produkt na celm vzorku hmotnost 35,0421 g. Jak je po pepotu prmrn rychlost
rovnomrn koroze rc v mm/rok (hustota = 7,80 Mg/m3).
een:
Nejprve vypoteme hmotnostn bytek m = m - mo = 39,1542 - 35,0421 = 4,1121 g za
42 cykl = 42 dn. Za jeden rok, tj. za 365,25 dn, je pak bytek mr = 35,76 g na vzorku.
Exponovan plocha celho vzorku S = 10300 mm2 = 0,0103 m2 (uvaujeme ob plochy
vzorku 2x 100mm x 50mm = 10000 mm2 i bon plochu 2(100+50)x1 = 300 mm2.
Nyn meme vypotat bytek hmotnosti na 1,00 m2 za rok, tj. mr/S = 35,76 g/0,0103
m2 = 3471,8 g/m2. Pro hustotu = 7,80 Mg/m3 = 7800 kg/m3 = 7,80.106 g/m3 a pomoc
trojlenky dostaneme rychlost koroze rc = 0,445 mm/rok. (jestlie hmotnosti 7,80.106 g
- 104 -
4.
Zklady koroze kov
na 1,0 m3 odpovd vka 1,0 m = 1000 mm, pak hmotnosti 3471,8 g (na 1,0 m2)
odpovd bytek 0,445 mm).
Rychlost koroze lze vypotat tak pmo podle vztahu rc = m/(.S.t) =
4,1121/(7,8.106.0,0103.42) = 1,219.10-6 m/den = 0,445 mm/rok.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.4. Hok koroduje v mosk vod rychlost 1,45 g.m-2.d-1 (d = den). Jak je stedn rychlost
koroze v mm/rok? Hustota Mg je 1740 kg.m-3, molrn hmotnost 24,31 g.mol-1.
een: Hmotnostn bytek zpsoben koroz m = S.h. (S plocha napaden koroz,
h hloubka bytku materilu, - hustota materilu). Odtud pro rychlost koroze ve
vhovch jednotkch dostaneme rc = m/(t.S) = h./t, kde podle zadn rc = 1,45
g.m-2.d-1 (g na m2 za den) a tedy rychlost koroze v dlkovch jednotkch rc= h/t = 365
rc/ = 3,04.10-4 [m/rok] = 0,304 mm/rok.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.5.,V tabulce jsou uvedeny vhov prstky bhem oxidace uritho kovu za vy teploty:
as [hod]
10
150
620
2
15,4
232,4
953,7
m [g/m ]
a) Urete, zda kinetika oxidace odpovd, linernmu, parabolickmu nebo
logaritmickmu vztahu.
b) Vypotte dle m po dob 1200 hodin.
prstek m (g/m2)
een: Vyneseme zvislost m = f(t), kter odpovd linernmu vztahu: m = k.t,

Konstanta k = m/t = 953,7/620 = 1,538 g/m2h. Pro 1200 hodin bude m = 1846 g/m2.
1200
1000
800
600
400
200
0
0
200
400
600
doba expozice t (h)
800
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.6 Jak se zmn hodnota rovnovnho elektrodovho potencilu Zn pi desetinsobnm

snen koncentrace iont Zn2+ v roztoku (E0 = -0,763 V, R = 8,314 kJ.mol-1.K-1, F =
96,48 kC.mol-1).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.7 Popite diagram E-pH pro Al v ist vod a vyznate jednotliv oblasti (pasivita, aktivita,
koroze, imunita) vetn oblasti vyluovn kyslku a vodku.
- 105 -
4.
Zklady koroze kov
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.8 Silnj ocelov plech o ploe 654 cm2 byl ponoen do mosk vody. Po jednom roce byl
zjitn bytek hmotnosti 485 g z dvodu koroze. Jak je stedn rychlost koroze v danm
ppad (v jednotkch mm/rok a g/m2den)? Mrn hmotnost Fe je 7,8 Mg/m3, molrn
hmotnost 55,86 g/mol.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.9 Jak korozn bytek nelegovan oceli zpsob bludn proud 1,0 A za rok?
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.10 Jak je celkov rychlost koroze zinku (M = 65,37 g.mol-1, = 7,13 g.cm-3) v mm/rok,
kdy hmotnostn bytek je 1,0 g.m-2 za den ?
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.11 Napite alespo 3 dl elektrochemick reakce procesu rstu koroznch bod v oceli ve
vodnm prosted. Na obrzku tak vyznate, kde tyto reakce probhaj.
O2
H2O
Fe
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.12 Technicky pijateln rychlost rovnomrn koroze materil je obvykle 0,1 mm/rok.
Vypotte, jak tomu odpovd ekvivalentn hmotnostn bytek pro m (v jednotce:
g na m2 za rok, tj. [g.m-2a-1], hustota Cu: = 8930 kg/m3, molrn hmotnost M = 63,54
g/mol).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.13, V tabulce jsou uvedeny korozn prstky bhem oxidace slitiny niklu za vy teploty
as (hod)
m (g/m2)
10
5,27
30
8,57
- 106 -
100
15,26
4.
Zklady koroze kov
a) Urete, zda kinetika oxidace odpovd, linernmu, parabolickmu nebo

logaritmickmu vztahu.
b) Vypotte dle m po dob 600 hodin.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.14. Stanovte rozdl potencilu lnku Cd-Ni pi 25C, kdy koncentrace Cd2+ a Ni2+ jsou
0,05M a 10-3M. Porovnejte vsledek pro stejn standardn lnek. Elektroda Ni je
ponoena v roztoku Ni2+ a Cd v roztoku Cd2+. Roztoky jsou oddleny membrnou
propustnou pro ionty obou kov. Kter kov za danch podmnek bude oxidovat.
een: Za standardnch podmnek Cd bude oxidovat (korodovat jako mn ulechtil
kov) a Ni redukovat dle ady standardnch potencil: Cd Cd2+ + 2e- a Ni2+ + 2e-
Ni, tedy rozdl E = E0(Ni) E0(Cd) = -0,250 V (-0,403 V) = +0,153 V (dle Tab. 5.1;
a tedy smr uvedench reakc je potvrzen).
Pro zadan koncentrace, pedpokldme stejn smr reakc, a pak rozdl E = E0(Ni)
E0(Cd) +
log
= -0,250 V (-0,403 V) +
log
= +0,103 V.
Reakce tedy probhnou spontnn v danm smru, tj. Ni2+ + Cd Ni + Cd2+.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.15. Vypotte Pilling-Bedworthv pomr pro hok, vanad a zinek. Podle vypoten
hodnoty stanovte, zda vytvoen vrstvy oxid (okuje) budou mt ochrann charakter.
Hustoty a molrn hmotnosti uvedench kov a hustoty jejich oxid jsou v tabulce.
kov
Mg
V
Zn
MM
[g/mol]
24,31
50,94
65,37
hustota kovu M
[Mg/m3]
1,74
6,36
7,13
oxid
MgO
V2O5
ZnO
hustota oxidu O
[Mg/m3]
3,58
3,36
5,61
een: Pro reakci kovu a kyslku xM + O2 MxOy je P-B pomr r =
nebo obecn molrn objem V = M/. Pi vpotech uvaujeme molrn hmotnost

kyslku M(O) = 16,0 g/mol. Pro Mg +
O2 MgO je M(MgO) = 40,31 g/mol, x = 1 a
tedy r(Mg) = 0,80 < 1,0, take vrstva nem ochrann vlastnosti, je provit a nepokryje
povrch. Podobn pro vanad dostaneme M(V2O5) = 181,9 g/mol, x = 2 a tedy r(V) =
3,38, tj. pli objemn oxidy odpadvaj. Pro Zn je M(ZnO) = 81,37 g/mol je pomr
r(Zn) = 1,58; vrstva ZnO me mt ochrann vlastnosti.
- 107 -
4.
Zklady koroze kov
Test ke kapitole 5
5.1. Celkov ztrty zpsoben koroz jsou odhadovny
a) na 5-8 % hrubho domcho produktu
b) na 2-4 % HDP
c) 15-20 % z nklad na vrobu
5.2. Elektrochemick mechanismus koroze se uplatuje
a) hlavn pi korozi za vysokch teplot
b) v prosted, kter m charakter elektrolytu
c) pouze ve vodnch prostedch
5.3. Oxidace je obecn charakterizovna jako reakce, pi kter
a) ltka pijm elektrony
b) ltka ztrc elektrony
c) ltka reaguje pouze s kyslkem
5.4. Oznate reakci, kter pedstavuje korozn dj
a) 2H+ + 2e- H2
b) Fe - 2e- Fe2+
c) Cu2+ + 2e- Cu
5.5. Standardn potencily v ad napt jsou vztaeny
a) k libovoln referenn elektrod
b) vi nasycen kalomelov elektrod
c) vzhledem k vodkov elektrod
5.6. Kovy ulechtil maj standardn potencil
a) zporn, b) kladn,
c) men, ne vodk
5.7. Na zklad danch hodnot standardnho potencilu oznate sprvn prbh reakce.
Eo(Fe) = -0,44 V, Eo(Cu) = 0,337 V
a) Cu2+ + Fe Fe2+ + Cu
b) Cu + Fe2+ Fe + Cu2+
c) Cu+ + Fe3+ Cu2+ + Fe2+
5.8. Hodnoty rovnovnho potencilu elektrody lze urit
a) z Faradayovch zkon
b) z Nernstovy rovnice
c) podle tabulek v oboru fyzikln chemie
5.9. V elektrolytu bylo nameno pH =5,5. Jedn se o prosted
a) kysel, b) zsadit c) neutrln
- 108 -
4.
Zklady koroze kov
5.10. Depolarizan reakce pi korozi kov je dj:

a) oxidan, b) redukn,
c) smen
5.11. Pi ustaven koroznho potencilu plat:
a) Ia = - Ik,
b) Ia = Ik ,
c) I = Ia - Ik
5.12. Kter z uvedench diagram vyjaduje korozi v aktivnm stavu?
a)
b)
c)
5.13. Vodiv spojen ocelovho a mdnho konstruknho dlce je z hlediska koroze:

a) vhodn, b) nevhodn, c) korozi dlce nijak neovlivn
5.14. Urete msto zvenho koroznho napaden v ppad kapky na povrchu uhlkov oceli:
a) na okraji kapky, b) uvnit kapky, c) na potku na okraji kapky, pozdji ve stedu
5.15. Vmnn proudov hustota J0 odpovd v koroznm diagramu:
a) pouze potencilu anodick reakce
b) rovnovnmu potencilu
c) pouze potencilu katodick reakce
5.16. Jak je piblin prnik i hloubka koroze eleza pi proudov hustot 1,0 A/m2 za 1
rok (nap. pi korozi ocelovho potrub bludnm proudem).
a) 0,1 mm,
b) 1 mm,
c) 10 mm
5.17. Na polarizan kivce urete potencil, kdy dochz k pasivaci kovu.
a) potencil E1, b) potencil E2, c) potencil E3
- 109 -
4.
Zklady koroze kov
5.18. Podle Pourbaixova diagramu E-pH urete stav eleza pi pH = 5 a E = -0,3 V:

a) Fe se nachz v pasivnm stavu, b) Fe je v oblasti koroze, c) Fe je v oblasti imunity
5.19. Dle diagramu E-pH eleza urete potencil tak, aby byl kov chrnn, pokud pH = 3.
a) E 0 V, b) E -0,44 V c) E -0,7 V
5.20. Pozinkovan ocelov plech ve vlhk pd nejrychleji koroduje v kontaktu s
a) hlinkem, b) md, c) titanem
Literatura a dal zdroje informac

[1] BARTONEK, R. a kol.: Koroze a protikorozn ochrana. Academia, Praha 1966, 720 s.
[2] BARTONEK, R.: Navrhovn protikorozn ochrany. SNTL, Praha, 1980, 287 s.
[3] HAL, V.: Korozivzdorn oceli a slitiny, Praha, Academia, 1999, 437 s.
[4] ERN, M. a kol.: Korozn vlastnosti kovovch konstruknch materil. SNTL, Praha
1984, 260 s
[5] MOHYLA, M.: Technologie povrchovch prav kov, FS VB-TU Ostrava, 1995, 150 s.
[6] HAL, V.: Korozivzdorn oceli a slitiny, skripta FMMI VB-TU Ostrava, 1992, 324 s.
[7] KALENDOV, A.: Metody testovn vlastnost povlak. S. Univ. Pardubice, 2001, 248 s.
[8] GROYSMAN, A.: Corrosion for Everybody. Springer, 2010, 368 p.
[9] HAL, V.: Mezikrystalov koroze oceli a slitin, SNTL Praha, 1984, 355 s.
[10] UHLIG, H., REVIE, W: Corrosion and corrosion control, J. Wiley Sons, New York,
1984.
[11] DOLEEL, B.: Odolnost plast a pry. SNTL, Praha 1981.
[12] DOBR, O., PALEK, L.: Koroze betonu ve stavebn praxi. SNTL Praha 1988.185 s.
- 110 -
4.
Zklady koroze kov
[13] LAI, G. Y.: High-Temperature Corrosion and Materials Applications. ASM

International, Ohio, 2007, 461 p.
[14] LANDOLT, D.: Corrosion et chemie de surfaces des mtaux. PPUR, Lausanne, 1993,
552 p.
[15] KREIBICH, V.: HOCH, K.: Koroze a technologie povrchovch prav, FS VUT Praha,
270 s
[16] KOCICH, J., TULEJA, S.: Korzia a ochrana kovov. ALFA Bratislava, 1983, 132 s.
[17] MARCUS, P. OUDAR, J.: Corrosion mechanisms in theory and practice. Marcel
Dekker, Inc., New York, 1995, 641 p.
[18] KRAUS, V., Povrchy a jejich pravy. ZU Plze, 2000, 218 s.
[19] SN ISO 9223 Koroze kov a slitin. Korozn agresivita atmosfr. Klasifikace.
Internetov monosti studia koroze:

Korozn inenrstv (VChT Praha)
www.povrchari.cz
povrchoveupravy.cz
www.corrosion.com
www. corrosionsource.com
Alumatter (st koroze)
- 111 -
5.
Opoteben materil
6. OPOTEBEN MATERIL
Pojmenovat a rozliit hlavn druhy opoteben.
Popsat zkladn parametry a veliiny opoteben.
Zvolit vhodn typy kovovch materil se zvenou odolnost proti uritmu
opoteben
Orientovat se v problematice opoteben materil
Vklad
Opoteben je trvale nedouc zmna povrchu (rozmr) zpsoben vzjemnm psobenm
funknch povrch nebo funknho povrchu a okolnho media. Projevuje se jako odstraovn
nebo pemsovn stic z opotebovanho povrchu mechanickmi inky, poppad
doprovzenmi i jinmi jevy (nap. chemickmi, elektrochemickmi, elektrickmi).
Odolnost proti opoteben je dleit materilov vlastnost, kter m velk technick a
ekonomick vznam. Je to schopnost tenk povrchov vrstvy materilu odolvat inkm
vnjch sil, kter psob v procesu opoteben. Pestoe k opoteben dochz inkem
mechanickch sil, nen mono opomenout dal vznamn initel, kter v procesu opoteben
psob, nap. vlhkost, teplota, koroze, druh maziva a kter maj fyzikln-chemickou povahu.
Procesy opoteben se zabv vdn obor tribologie, kter ve vzjemn vazb e
problematiku ten, opoteben a mazn. Tribologie, jako vdn obor, m interdisciplinrn
charakter v nvaznosti na poznatky z fyziky, chemie, mechaniky a nauky o materilu.
6.1. Povrch a jeho vlastnosti

Povrch vznik na fzovm rozhran a je definovn fyzikln-chemickm stavem,
mechanickmi vlastnostmi a geometrickmi charakteristikami i parametry.
Fyzikln chemick stav povrchu
Vznikem povrchu se poru pvodn rovnovha sil mezi atomy, kter plat pro atomy
uvnit krystalu. Na povrchu krystalu je kad atom obklopen menm potem sousednch
atom ne uvnit, proto jsou energetick stavy atom na povrchu vy. Povrchov atomy
maj vt schopnost chemicky reagovat a atomy nebo molekuly fze, kter je obklopuje.
Zven chemick reaktivita plyne z tendence povrchovch atom pejit do niho
energetickho stavu (snen voln entalpie), resp. se snahy povrchovho atomu obnovit
- 112 -
5.
Opoteben materil
symetrii silovho pole, v nm se nachz. Rzn krystalografick orientace mky vzhledem

k povrchu se projev rozdlnmi hodnotami povrchov energie. Atomy na povrchu budou
v takov poloze, pi kter je povrchov energie minimalizovna. Proto v hloubce nkolika
atomovch vrstev dochz k deformaci mky a fyzikln chemick stav a vlastnosti kovu
v tto povrchov oblasti jsou jin ne v ostatnm objemu.
Fyzikln-chemick reaktivita povrchu zvis na jeho chemickm sloen, stavu struktury
apod. a m znan vznam pi procesech opoteben.
Mechanick vlastnosti povrchu
Mechanick vlastnosti urit vrstvy povrchu materilu jsou hlavn popsny jeho tvrdost,
resp. mikrotvrdost. Z hlediska opoteben m hodnota tvrdosti povrchu znan vznam pro
vtinu druh opoteben, avak vztahy mezi tvrdost a opotebenm nemaj veobecnou
platnost. Tvrdost jako pomocn kritrium se pro urit druhy opoteben me pout na
hodnocen odolnosti materilu proti opoteben, zejmna jako mechanick vlastnost stavu
struktury na povrchu. Na druh stran nadmrn vysok tvrdost je obvykle spojena se
snenou houevnatost materilu, tedy s rizikem kehkho popraskn povrchu anebo
povrchov vrstvy a jejm odpadvnm (vydrolovnm) nebo promknutm na mkkm
zkladnm materilu.
Ten funknch povrch
Pi relativnm pohybu dvou tles, kter se dotkaj anebo pi pohybu tlesa zatenho
normlovou silou Fn na podloce vznik v oblasti styku povrch silov odpor Ft. Sla Ft je
orientovna v kadm mst kolmo k normlov sle Fn a nazv se tec silou (tenm).
Velikost tec sly je pmo mrn psobc normlov sle Fn a nezvis na ploe dotyku:
Ft = .Fn.
(6.1)
Konstanta mrnosti se nazv souinitel ten. Podle vzjemnho pohybu funknch
povrch je mono rozliit souinitel kluznho ten (smykovho nebo vlenho ten, obr.
6.1) a souinitel valivho ten (r), kter je dn podlem vstednosti em normlov sly Fn a
reakce podloky Fn, pitom plat rovnovha momentu sly: F.R = Fn.em (obr. 6.1). Sla, kter
udruje tleso v rovnomrnm pohybu je vzhledem k tec sle orientovan opan (zporn) a
m men hodnotu ne sla, kter je nutn k uveden tho tlesa do pohybu. Proto tak
souinitel za klidu (pro uveden ze stavu klidu do pohybu), tj. statick souinitel ten s je
vt ne souinitel ten za pohybu, kinetick souinitel ten .
v
Fn
Fn
Fn
em
Ft
Obr. 6.1. Schma pro definice souinitele kluznho a valivho ten.

- 113 -
5.
Opoteben materil
Statick souinitel ten tlesa na naklonn rovin je determinovn sklonem roviny , kdy
se tleso uvede samovoln z klidu do pohybu s = tg . Hodnoty souinitele kluznho
suchho ten se pohybuj obvykle v intervalu = 0,1-1, hodnoty souinitele valivho ten
jsou dov ni (r = 0,01-0,1).
Kinetick souinitel kluznho ten s rostouc rychlost relativnho pohybu funknch
povrch obecn kles. Prce tec sly po drze se pemn hlavn na teplo a opoteben
materilu.
Ten je zpsoben adhezivnmi silami mezi povrchem a tlesem a zvyovna
pekonvnm mstnch nerovnost a drsnost povrchu. Obecn dle plat, m vt je ten pi
vzjemn pohybu tles, tm vy je mra opoteben, resp. otru.
Nerovnosti povrchu
Ideln rovn povrch se prakticky ned doshnout na dnm materilu. Kad reln
povrch tuhho tlesa m urit nerovnosti a odchylky od nominlnho povrchu, danho
vkresovou dokumentac. Nerovnosti povrchu se vyjaduj geometrickmi odchylkami od
ideln hladkho povrchu. Prakticky se rozliuji tyi druhy nerovnost, kter jsou
schematicky znzornny na obr. 6.2. Pmka zobrazuje mylen idealizovan povrch (0
nominln povrch, bez vad a nerovnost), ra A makroskopick odchylky tvaru od rovinnosti
nebo od poadovanho tvaru, ra C znzoruje mikroskopickou drsnost nebo vlnitost a ra
D submikroskopick, ppadn nanometrick nerovnosti definovan fyziklnm stavem a
uspodnm povrchovch atom, pi kterm dosahuj energeticky stabiln stav.
Obr. 6.2. st profilu povrchu. Druhy geometrickch nerovnost povrchu (A - odchylka tvaru,
B vlnitost, C drsnost, D nanoskopick nerovnosti. Povrch po otru s nerovnostmi.
Pro praktick ely se nerovnost povrchu uruje hlavn aritmetickou drsnost povrchu Ra,
kter je definovna jako aritmetick prmr absolutnch odchylek od odstedn ry profilu
(Ra =
Podrobnosti a dal charakteristiky drsnosti jsou uvedeny v normch.
Nerovnosti povrchu a drsnost maj vznamnou lohu v mnoha procesech opoteben.,
podmiuj nap. skutenou velikost kontaktn plochy, mstn koncentrace napt v oblasti
vstupk. Na druh stran, vlivem opoteben se mn geometrick charakteristiky povrchu.
Zkladn pmo miteln veliiny, ktermi se hodnot opoteben, jsou oznaovny
psmenem W (wearing) s indexy upesujcmi jejich vymezen anebo jednotky, tab. 6.1.
- 114 -
5.
Opoteben materil
Tab. 6.1. Veliiny pouvan pro hodnocen opoteben

opoteben
dlkov
hmotnostn
objemov
oznaen
Wl
Wh
Wo
jednotka
m
mg
mm3
Rychlost opoteben
wl = Wl/t
wh =Wh/t
wo = Wo/t
Otr (intenzita opoteben)

Wl/L
Wh/L
Wo/L
Opoteben v dlkovch jednotkch WL pedstavuje bytek rozmru (tlouky) soust,

kter nastal bhem urit doby (t) anebo po drze pohybu sousti (L) pi otru (opoteben).
Krom uvedench veliin se pouvaj tak pomrn parametry, ktermi se vyjaduje
pomrn odolnost proti opoteben porovnnm mench hodnot zjitnch na vzorcch
zkouenho materilu s hodnotami menmi na etalonu (nap. z mkk oceli 12013,
100HV). Pomrn opoteben je obecn definovno pomrem opoteben etalonu a
vzorku
= W(etalon)/W(vzorek),
(6.2)
kter plat pro vhov, objemov i dlkov vyjden velikosti opoteben. Nap. pro pomrn
vhov opoteben je mono pst vztah h = Whe/Whv. Pomrn objemov opoteben pro
abrazi me bt oznaeno jako oabr pomrn abrazivn opoteben.
6.2. Zkladn druhy opoteben a jejich podstata

Podle zpsobu jakm opoteben nastv, rozliujeme est zkladnch druh opoteben:
Adhezivn, abrazivn, erozivn, kavitan, navov a vibran opoteben.
Jednotliv druhy opoteben jsou schematicky znzornny a porovnny na obr. 6.3.
Fn
F
a
Obr. 6.3 Zkladn druhy opoteben (schma): a adhezivn, b abrazivn, c - erozivn, d

kavitan, e navov, f vibran. Typick asov zvislosti zkladnch druh opoteben.
- 115 -
5.
Opoteben materil
Ve skutenosti se asto jednotliv uveden druhy opoteben navzjem kombinuj a

modifikuj za podmnek, pi kterch se proces opoteben uskuteuje (teplota, koroze,
mazivo).
V procesech opoteben se stice opotebovanho povrchu
- pemsuj v rmci jednoho povrchu (zejmna plastickou deformac),
- pemisuj (penej) na druh povrch,
- oddluj (vytrhvaj) z povrchu.
inkem tchto zmn se zhoruje kvalita povrchu, v dsledku eho pestv povrch plnit
svoji pvodn funkci. Z toho plyne, e kodliv inek opoteben me nastat i bez bytku
hmotnosti anebo miteln zmny rozmru funknho povrchu.
6.3. Adhezivn opoteben

Nastv pi relativnm pohybu dvou funknch povrch, kter jsou k sob pitlaovny
uritou silou. Adhezivn opoteben se vyskytuje na tecch plochch kluznch loisek, na
brzdnch destikch nebo kotouch, na soustech ve vodcch drkch stroj. V dsledku
mikronerovnost obou povrch nedochz ke styku povrch na cel ploe, ale jen na malch
dotykovch plokch (obr. 6.4), piem se vstupky nerovnost intenzivn elasticky a
plasticky deformuj. Pi vzjemnm pohybu obou povrch dochz ke ten, pi kterm se
vrcholky nerovnost mohou poruit a na poruench stynch plochch se vlivem adhezivnch
sil tvo mikroskopick spoje (obr. 6.2 a, 6,3). Ke styku funknch povrch pi psoben
tlakov sly dochz jen na skuten (reln) ploe Ar, kter je men ne nominln
(obrysov) plocha kontaktu An, pitom Ar = An.Nn = Fn/H, kde Nn je normalizovan tlakov
sla (Nn= N/AnH), H je tvrdost podloky v Pa, Fn psobc tlakov normlov sla (obr. 6.3).
ADHEZIVN
MIKROSPOJE
Obr. 6.4. Princip adhezivnho opoteben. Opoteben (otr) matrice peletizanho lisu,
ztenen stny a petren oslabenho dlce mezi kruhovmi otvory.
Adhezivn opoteben nastv poruenm tchto mikrospoj, ke ktermu dochz na
pvodn ploe dotyku obou mikroskopickch nerovnosti anebo pod povrchem jednoho
z dvojice materil (delaminace). Druh ppad je astj, nebo povrchov vrstvy se pitom
- 116 -
5.
Opoteben materil
deforman zpevuj a jejich pevnost je vy ne pevnost podpovrchovch vrstev. Tmto

mechanismem se mohou stice jednoho materilu penst na povrch druhho.
Adhezivn opoteben lze inn snit maznm funknch ploch loisek, kdy mazivo
pen tlakov napt, sniuje koncentrace napt v mstech vstupk a sniuje ten.
Velikost adhezivnho opoteben je mono stanovit podle experimentln stanoven
zvislosti mezi objemovm otrem Wo, psobc silou F, dlkou kluzn drhy L a meznm
tlakem pm, kter je piblin roven tvrdosti mkho materilu.
Wo = Kadh
(6.3)
kde je bezrozmrn exponent ( = 0,6-1,0 dle tvaru oddlench stic) a Kadh je souinitel
adhezivnho opoteben. Pro ist povrchy jsou hodnoty Kadh obvykle v rozmez 0,1 - 0,001
(dvojice stejnch kov) pro povrchy s mazivem hodnota Kadh kles dov na 10-6 - 10-7.
Pi vych relativnch rychlostech povrch dochz ke zven teploty povrch a oxidaci,
co rychlost adhezivnho opoteben zvyuje. Pi vysokch relativnch rychlostech a vych
hodnotch normalizovan sly (tlaku) se adhezivn opoteben realizuje s natavenm
povrchovch vrstev nebo zadenm, zpsobenm vznikem spoj mezi funknmi povrchy.
Pi nadmrnch rychlostech pohybu a pi pomalm odvodu tepla z oblasti tecch ploch
me tak dochzek k peht a loklnmu nataven povrchu a k zaden.
Tab. 6.2. Hodnoty souinitele adhezivnho opoteben pro vybran kombinace materil (ten
bez maziva, kluzn rychlost 1,8 m/s, F = 3,1N)
Dvojice materilu
Mkk ocel mkk ocel
Ms60 kalen nstrojov ocel
Ms70 kalen nstrojov ocel
Kadh
7.10-3
6.10-4
1,7.10-4
Dvojice materilu
kalen nst. ocel kalen nst. ocel
PTFE kalen nstrojov ocel
PE kalen nstroj ocel
Kadh
1,3.10-4
2,5.10-5
1,3.10-7
Z tabulky 6.2 je zejm, e hodnoty Kadh klesaj s rostoucm rozdlem materil tec
dvojice. To m sv opodstatnn v ppadech, kdy je zajitno nleit mazn a odvod
uvolnnch stic cirkulujcm itnm mazivem. Pokud nejsou uveden podmnky splnny,
pak je vhodnj pout kluzn dvojice tvoen tvrdmi materily (nap. cementovan nebo
nitridovan ocel, vrstvy TiC, WC). Nen vak vhodn pout pro kluzn dvojice dvou stejnch
materil.
6.4. Abrazivn opoteben

Podstatou abrazivnho opoteben je oddlovn stic z funknho povrchu jednoho tlesa
psobenm tvrdho a drsnho povrchu druhho tlesa anebo inkem tvrdch samostatnch
stic pi pohybu mezi obma povrchy, obr. 6.2 b. Abrazivn opoteben tedy zpsobuje
trvalou nedouc zmnu povrchu soust zpsobenou vzjemnm silovm inkem
funknch povrch, nebo funknho povrchu a abrazivnho media, projevujc se hlavn
rhovnm a odezvnm stic z povrchu tlesa. Abrazivn opoteben vznik zejmna za
podmnek prce stroj na tbu a zpracovn rznch surovin a stavebnch materil, jako
- 117 -
5.
Opoteben materil
jsou zuby lopat rypadel a bagr, dlce drti a mln kamen, rudy, uhl apod. Tento druh
opoteben tak nastv na epech, ozubench, pstnch kroucch, vodcch plochch stroj,
pokud se mezi funkn plochy a do maziva dostanou tvrd stice z okol. Takov stice
mohou naruovat povrch funknch ploch mikro-eznm, rhovnm a podpovrchovmi
trhlinkami.
Objemov otr je mrn ptlan sle F (nutn pro sten vniknut stice do
materilu), drze psoben abraze o dlce L, a nepmo mrn tlaku pm, kter je nutn pro
plastickou deformaci povrchov vrstvy (pm HV)
Wo = Kabr
(6.4)
kde Kabr je souinitel abrazivnho opoteben, jeho velikost je v rozmez 2.10-1 a 2.10-2 a
v ppad abraze mezi funknmi povrchy v mezch 10-2 10-3.
Objemov otr stoup pi dan sle tak s rostouc velikosti stic abraziva, pitom do
velikosti cca 100 m dochz nejprve k prudkmu nrstu otru, a pi velikostech stic nad
100 m je nrst otru pozvoln a tm linern v zvislosti na velikosti stic, obr. 6.5b.
Objemov otr je rovn zvisl na podlu tvrdosti abraziva Ha a tvrdosti materilu povrchu
funkn sti Hk podle vztahu
Wo = K1 log (Ha/Hk),
(6.5)
ve kterm K1 je pro dan vnj podmnky abraze konstanta. Uveden vztah je graficky
znzornn pro ti rzn tvrdosti abraziva (SiO, Al2O3, SiC) a nkter materily na obr. 6.5a.
Obr. 6.5a Zvislost mezi objemovm otrem

kovovch materil a podlem tvrdosti
abraziva a kovu.
Obr. 6.5b Zvislosti objemovho otru

nstrojov uhlkov oceli na velikosti
abrazivnch stic a na zaten vzork.
Pi posuzovn materil v podmnkch abraze je teba rozliovat, zda je abrazivo

rozpojen i rozdroben (psek, popel, zemina) nebo je celistv, tj. tvoen kompaktnmi
tuhmi tlesy (kamenivo, beton, kusy uhl, kvdry). V tto souvislosti pak rozliujeme
nzkonapovou a vysokonapovou abrazi, pro rozpojen, resp. celistv abrazivo.
Odolnost proti abrazi kovovch materilu lze vznamn zlepit legovnm, tepelnm
zpracovnm anebo povrchovou pravou. Legovnm ocel karbidotvornmi prvky (Cr, V, W)
a vhodnm zpracovnm se zvyuje ve struktue objemov podl tvrd fze, kter vznamn
sniuje opoteben. Nejvy odolnost proti abrazivnmu opoteben maj oceli
- 118 -
5.
Opoteben materil
s martenzitickou strukturou s vysokm podlem karbidick fze. Mezi nejodolnj oceli proti
abrazivnmu opoteben s poadavkem vy houevnatosti pat manganov austenitick oceli
(s obsahem 1,2 - 1,3 % C a 12 13 % Mn - Hadfieldova ocel, pro sti stroj pracujcch
v kamenitm ternu). Na tto oceli dochz v povrchovch vrstvch za vysokch tlak a rz
k transformaci metastabilnho austenitu na odoln martenzit, s vysokou hustotou dislokac,
zejmna vrstevnch chyb. Pro korby nkladnch automobil byly vyvinuty otruvzdorn
nzkolegovan oceli znaen HARDOX 400 a HARDOX 500. Otruvzdorn jsou tak
ledeburitick nstrojov oceli (X200Cr12).
Odolnost materilu proti abrazivnmu opoteben se vtinou hodnot pomrnou odolnost
proti objemovmu otru (abr), jeho hodnoty jsou pro vybran materily a etalony uvdny
v tabulkch.
Pro adhezivn nebo abrazivn opoteben v uritm rozmez podmnek plat Archardv
zkon
Wn = Ka.pn,
(6.6)
kde normalizovan opoteben Wn = Wo/L.An (An nominln plocha kontaktu, L dlka
otru) a normalizovan plak pn = F/AnH, resp. normalizovan tlakov sla (F tlakov sla, H
tvrdost povrchu materilu), ka bezrozmrn Archardova konstanta pro adhezi nebo abrazi.
Bezrozmrn jsou tak parametry Wn a pn.
6.5. Erozivn opoteben

Jeho zkladem je pokozovn povrch sticemi nesenmi proudcm plynem nebo
kapalinou, anebo samotnm proudcm plynem, prou nebo kapalinou, obr. 6.3c a 6.6.
inkem erozivnho opoteben nastv rhovn exponovanch ploch a oddlovn
povrchovch stic materilu. Pro tento druh opoteben je typick nerovnomrnost
opoteben povrchu.
Erozivn opoteben unenmi sticemi se vyskytuje
- v proudu kapaliny, nap. stice psku ve vod, v potrub, v erpadlech, v turbnch
apod.
- v proudu plyn, nap. stice prachu v plynovm potrub, ve ventiltorech anebo
v kompresorech.
Opoteben pmm inkem proudcch kapalin a plyn sticemi vodnch kapek a mokr
pe se vyskytuje zejmna v parnch turbnch a potrubch. Nap. nbhov hrana lopatky
v kondenzan nzkotlak sti parn turbny je vystavena erozivnmu inku vodnch kapek,
kter maj rychlost dopadu a 300 m/s.
V dsledku rozdln hustoty proudcho mdia a unench stic, dochz k erozi
pednostn v mstech zmny smru proudn (kolena, ohyby).
Erozivn opoteben se vyskytuje tak u prtonch st hydraulickch stroj, potrub pro
dopravu hydro-sms, u pneumatickch zazen a mchacch lopatek. Objevuje se rovn u
lopatek proudovch motor, kde dochz k pokozovn prachovmi sticemi, kapkami
vody, krystalky ledu apod.
Objemov bytek materilu pi erozi (Wo) zvis na rychlosti dopadajcch stic (v), na
- 119 -
5.
Opoteben materil
jejich hmotnosti (M) a na hlu dopadu na povrch () podle vztahu

Wo =
(6.7)
kde = l/h je pomr mezi dlkou a hloubkou rhy vytvoen stici na povrchu a p h je
horizontln sloka tlaku stice na funkn povrch. Uveden vztah plat pro houevnat
materily s mnohem ni tvrdost, ne je tvrdost erozivnch stic a pro hly dopadu 15-30.
Pi vtch hlech dopadu a pro materily s nzkou houevnatost tento vztah neplat. V tchto
ppadech lze pro odhad hmotnostnho otru (Wh = Wo.) na hlu dopadu pout obr. 6.6.
Nahoe erozivn napaden s perforac trubky, kolmo

na proudn.
Obr. 6.6. Zvislost hmotnostnho podlu otru pi erozivnm opoteben na hlu dopadu stic
SiC na materil: a) mkk a houevnat, b) tvrd a kehk. Eroze vodnmi kapkami v pe
(rychlost 37 m/s, tlak 10 MPa, pi 495C). Nzkolegovan ocel 13CrMo4-4, trubka 25 mm.
Zatmco u tvrdch, kehkch materil velikost otru s hlem dopadu stic roste, u
mkkch houevnatch materil naopak dochz s rostoucm hlem dopadu (vtm ne 15)
k poklesu hodnoty otru. Pi malch hlech dopadu je tedy potebn navrhovat lpe materily
tvrd, anebo s odpovdajc povrchovou pravou vysokolegovan chromov litiny
s obsahem 21-25% Cr, litiny typu Cr-Mo 15-2, slinut karbidy, cementovan a nitridovan
oceli, oceli s galvanicky nanesenmi tvrdmi vrstvami, nvary tvrdokov apod. Pi velkch
hlech dopadu jsou naopak vhodn materily mkk a houevnat plasty, prye, vyhan
oceli.
6.6. Kavitan opoteben

Podstata kavitace spov ve vznikn a zanikn (implozi) kavitanch bublin v proudc
kapalin pi nhl zmn tlaku, kter nastane z dvodu zmny rychlosti kapaliny anebo
hydrodynamickch podmnek proudn.
Kavitan opoteben se objevuje na povrchu obnch kol erpadel, vodnch turbn nebo
lodnch roub, na vstikovacch tryskch, na stech hydraulickch a mchacch zazen,
v okruzch chlazench kapalinou. Kavitace je vyvolna oddlovnm stic z povrchu jako
nsledek opakovanho vzniku a zanikn bublin v kapalin. Kavitace se obvykle objevuje
- 120 -
5.
Opoteben materil
v mstech, kde se poruuje kontinuita proudu a kde dochz k zniku kavitanch dutin.
Zkladn podmnkou vzniku kavitan dutiny je pokles tlaku v kapalin pod tlak
nasycench par kapaliny pi dan teplot. Kavitace tedy vznik tam, kde jsou nhl zmny
v rychlosti proudn kapaliny, nebo v kapalin vystaven vymu podtlaku. Kavitan
bubliny vznikaj nap. v zench stech potrub, kde vrazn stoup rychlost proudn
kapaliny a naopak zanikaj v mstech s rozenm prezem. Experimentln bylo prokzno,
e doba zniku bubliny (imploze) je dov 10-5 a 10-3 s, a rychlost hydrodynamickch rz
je pes 300 m/s. Prmry kavitanch bublin 0,05-5 mm. Podle vpot se odhaduje velikost
imploznho tlaku na 102-103 MPa.
Vznik mechanickch sil pi kavitaci objasuj v podstat dva modely, obr. 6.7.
Mechanismus pokozovn rzovmi vlnami, cmi se v radilnm smru od zanikajcch
kavitanch bublin mus probhat v bezprostedn blzkosti povrchu.
Obr. 6.7. Modely imploze kavitan bubliny: a) schma psoben rzov vlny pi zniku
kavitan bubliny, b) zmny tvaru bubliny vlivem proudn u povrchu, c) vznik mikropaprsku.
Pklad kavitace lopatek mchadla. Kavitace vede dle k prodravn a destrukci sousti.
Pozdji bylo prokzno, e poten proudn kolem pohybujc se zanikajc bubliny
pechz v rychl pohyb, kter vytvo mikropaprsek, kter svm dynamickm inkem
pokozuje povrch. Stdav dery kapaliny od mnoha imploz bublin na stejnm mst
zpsobuj navov pokozen, zpevovn povrchu a odpadvn stic materilu.
Hmotnostn bytek materilu pi kavitaci zle hlavn na rychlosti proudc kapaliny (v) a
na dob (t) psoben kavitace podle vztahu
Wh = Atvn,
(6.8)
kde A je parametr zvisl na podmnkch zkouky a na testovanm materilu, n je exponent v
mezch od 4 do 14.
Pi opakovanm zniku (implozi) velkho potu bublin na stejnm mst dlce dochz
k cyklickmu rzovmu namhn, kter zpsob navov pokozen ve tvaru dlk,
orientovanch ve smru proudn.
Kavitace je asto doprovzena koroz, kter me kavitan pokozen vznamn urychlit.
Pokud jsou v proudc kapalin i tvrd stice (neistoty), objevuje se na soustech vedle
kavitace i eroze, resp. kombinace eroze a kavitace (hydroeroze).
- 121 -
5.
Opoteben materil
innou ochranou proti kavitaci je konstrukn een, kter kavitaci neumon anebo
vrazn omez. Materily zcela odoln proti kavitaci zatm nejsou k dispozici, take volba
materilu by mla vychzet z optimalizace nklad (cena sousti plus nklady spjat
s odstvkou zazen, a s vmnou i renovac dlce). Vysokou odolnost vi kavitaci
vykazuj martenzitick nerezavjc oceli s nzkm obsahem uhlku (typu CrNi13-4), dobr
zkuenosti jsou i s nktermi druhy bronz a mosazi.
6.7. Vibran opoteben (fretting)

K vibranmu opoteben dochz u soust, kter vykonvaj vzjemn tangenciln
kmitav pohyb pi psoben normlovch zaten, pitom potebn minimln amplituda
vibranho pohybu je cca 1-10 m (obr. 6.8). Toto opoteben se vyskytuje u sti s hybnm
uloenm (valiv loiska, epy, hdele), tak i zdnliv nehybnch spojen, jako jsou lisovan,
roubov spoje. K vibranmu opoteben dochz, kdy pi provoznm zaten nastv
zven teploty a oxidace na tec ploe (tec koroze). Vedle mechanickho vlivu se pi
vibranm opoteben uplatuje koroze materilu, nebo korozn produkty (tvrd oxidy)
rozdrcen vlivem tlaku a vibrac na prkovit stice zpsobuj nebo zintenzivuj abrazi
exponovanho povrchu, obr. 6.9. Povrchov dlky a trhliny, kter mohou vznikat pi
vibranm opoteben, psob u cyklicky namhanch soust jako koncentrtory napt,
sniujc vznamn meze navy (o 30-50%). Nsledky vibranho opoteben se mohou
projevit netsnost pevnho spoje anebo naopak, ucpan stice mohou zabrnit jeho
demonti pi oprav.
Rozsah vibranho opoteben dan dvojice materilu zvis na amplitud, frekvenci a
mrnm tlaku. S rostouc amplitudou vibranho pohybu pi dan frekvenci dochz k rstu
otru, avak s frekvenci pi konstantn amplitud vibranho pohybu se otr sniuje, obr. 6.9.
Celkov opoteben (Wh) je zde zpsobeno chemickmi a mechanickmi vlivy (tet len):
Wh = (koF1/2 k1F).N/f + k2aFN,
(6.9)
vibrace
rozhran
oxidy
vstupky
bytek hmotnosti W h [mg]
kde F je normlov zaten, N poet cykl, f frekvence vibrac i oscilac, a amplituda

pokluzu pi vibracch, ko, k1, k2 konstanty.
frekvence [60.Hz]
Obr. 6.8 Schma detailu vibranho

opoteben (tec koroze, fretting)
Obr. 6.9 Vliv frekvence vibrac a prosted

(vzduch, dusk) na vibranm opoteben.
- 122 -
5.
Opoteben materil
Opaten pro zamezen fretingu: kombinace mkkho a tvrdho kovu (ocel/Sn, Cd na Fe),
prava povrchu za elem odstrann pokluzu (zdrsnn povrchu), pouit mazadel (nzko
viskzn oleje, MoS2), pouit elastomer nebo materil s nzkm souinitelem ten (teflon).
Vy odolnost proti vibranmu opoteben vykazuj materily s vysokou odolnost proti
abrazi a oxidaci povrchu. Nzkou odolnost vykazuj dvojice tchto materil: Ni-ocel, Al
ocel, Al-Al. Nedouc inky vibranho opoteben na funkn plochy soust lze snit
zpevnnm povrchu plastickou deformac za studena anebo povlaky (md, chromem,
kadmiem, stbrem, korundem Al2O3).
6.8. navov opoteben

Vskyt navovho opoteben, nazvanho t kontaktn nava, souvis se stdavm
namhnm povrchu materilu, kter obvykle nastane pi valivm pohybu (valiv loiska,
ozuben kola, kola a kolejnice) anebo pi opakovanch nrazech dvou povrch (zdvihtka
ventil, sti pneumatickch stroj).
V povrchov vrstv dochz k promnnm deformacm, kter podle hodnoty psobcho
smykovho napt mohou vst k navovmu procesu. astm projevem navovho
opoteben dlc je tvorba povrchovch dlk, kter vznikaj v dsledku iniciace
podpovrchovch trhlin, jejich en, propojovn a odpadvn i vydrolovn kousk
materilu z povrchu. Vysok cyklick smykov napt, vyvolan kontaktnm tlakem mohou
tak vst k odlupovn povrchov vytvrzen vrstvy (spalling). V danm ppad se navov
trhliny pod tvrzenou (nitridovanou, cementovanou) vrstvou, kter se nsledn prolamuje a
odlupuje.
Prbh rozhodujcch sloek napt pi kontaktu dvou tles bhem valivho pohybu zvis
krom normlov sly Fn, tak na ten sle Ft = .Fn, ( - souinitel valivho ten) a na
geometrii obou funknch povrch. Na obr. 6.10, kter znzoruje prbh tlakovch a
smykovch napt pi styku sfrick plochy (kuliky) s rovinou, je zejm stdav prbh
napt pi valivm pohybu.
Zven hodnoty sloek smykovch napt (yz) obecn souvis s pomrn vysokm tlakovm
normlovm naptm (z) a pomrn nzkou slokou napt (x a y) podle vztahu yz = (z y/2.
navov opoteben povrchu me znamenat nejen snen funkn schopnosti sousti,
ale vznikl povrchov dlky (pitting) me vytvoit iniciaci navovho lomu.
Vy ivotnost strojnch soust vystavench kontaktn nav lze doshnout zpevnnm
povrchov vrstvy povrchovm kalenm, cementovnm, nitridovnm. Strukturn
heterogenity v povrchovch vrstvch, zejmna oxidick a sulfidick vmstky, psob jako
koncentrtory napt a zkracuj etapu iniciace mikrotrhlin.
- 123 -
5.
Opoteben materil
Obr. 6.10. Schma vybranch sloek napt pi styku roviny a sfrick plochy. Pitting (tmav
dlky) na tramvajov kolejnici a adhezivn opoteben (otr, kovov ist povrch), na bon
stran kolejnice rezavn (dole na snmku).
Psoben ty hlavnch initel: teploty, napt, doby a prosted zpsobuje v zvislosti na
jejich vzjemn kombinaci, vskyt nsledujcch skupin proces pokozovn materil:
teen (vznikaj trval deformace, vskyt vnitnch pokozen nebo krajn lom pi teen),
nava - hlavn nzkocyklov, tepeln nebo tepeln-mechanick,
koroze (vyskytuj se tm vechny znm druhy a typy koroze),
opoteben, doprovzen pemsovnm nebo bytkem materilu, vznikem dlk a drhlin.
Tribologickm procesm, kter za normlnch podmnek nevedou k bezprostedn havrii
stroj, nen v technick praxi vnovna takov pozornost jako procesm navovho
poruovn nebo creepu. Przkumy vak ukazuj, e v 80% ppad primrn pinou
vyazen stroj a zazen z provozu jsou procesy opoteben. Pitom pes 50% vech tchto
ppad opoteben je zpsobeno abraz.

Po prostudovn tto kapitoly mly by Vm bt zejm nsledujc pojmy: Souinitel
smykovho a valivho ten. Statick a kinetick souinitel ten. Zkladn druhy
opoteben: adheze, abraze, eroze, kavitace, kontaktn nava, pitting, vibran
opoteben (fretting). Kombinovan opoteben. Tribologie. Hmotnostn, objemov a
rozmrov otr, rychlosti opoteben, souinitel pomrnho opoteben, souinitel
adhezivnho a abrazivnho opoteben. Normalizovan opoteben, normalizovan
tlakov sla. Archardv zkon. Otruvzdorn oceli, materily vhodn (odoln) proti
erozi, kavitaci, vibranmu opoteben.
- 124 -
5.
Opoteben materil
Otzky ke kapitole 6
6.1 m se zabv tribologie?
6.2 Jak je definovno a oznaovno pomrn opoteben?
6.3 Uvete dva pklady kombinovanho opoteben adheze a abraze.
6.4. Jak velikost objemovho otru pi eroznm opoteben zle na kinetick energii stic?
6.5 Objasnte, jak mazn sniuje odolnost proti adhezi.
6.6 Jak jsou monosti zven odolnosti proti kavitanmu opoteben ?
6.7 Jak vznik pitting na kolejnicch?
6.8 Kter procesy se vyskytuj pi frettingu? Jak se mn velikost otru na amplitud vibrac.
6.9. Jak rozliujeme souinitel ten?
6.10 Jak je rozdl v prbhu erozivnho opoteben na hlu dopadu tvrdch stic na povrch
dlce z mkk oceli a kameniny?
lohy ke kapitole 6
6.1. Vzorek 10mm vyroben z nelegovan nzkouhlkov oceli byl podroben zkouce
abraze na brusnm pltn (. 120) po drze 50 m pod zatenm 2,0 kg. Po zkouce byl na
vzorku zaznamenn bytek hmotnosti 0,1420 g. Vypotte hmotnostn, objemov a
linern velikosti opoteben, resp. otru.
6.2. Pro podmnky uveden v loze . 1 a relativn rychlost pohybu vzorku vzhledem
k abrazivu v = 0,5 m/s vypotte rychlosti (hmotnostnho, objemovho a linernho)
opoteben.
6.3. Vypotejte normalizovan abrazivn opoteben a normalizovan tlak pro vzorek oceli
s tvrdost 200 HV podle daj z lohy . 1.
6.4. Experimentln bylo potvrzeno, e zvislost koeficientu ten na normovan relativn
rychlosti vn m u nstrojovch ocel tvar = 0,78 - 0,13.log vn. Pitom vn = vR/a, kde v je
relativn rychlost dvou funknch povrch, R - polomr kontaktn plochy kruhovho
tvaru, a koeficient teplotn vodivosti. Vypotejte koeficient ten, kdy relativn
rychlost povrch ocelovch st je 0,7 m/s, koeficient teplotn vodivosti a = 9,1.10-6 m2/s
a R = 1,0 mm.
6.5. Objemov otr pi abrazi je logaritmickou funkc podlu tvrdosti abraziva a materilu
funknho povrchu podle vztahu: W = K.log(Ha/Hk). Vypotejte, jak se zmn opoteben
zub korekovho bagru pi tb trku, kde tvrdost kemene H = 10000 MPa oproti
tb dolomitu s tvrdost H = 4150 MPa. Zuby jsou vyrobeny z oceli 13240
v zulechtnm stavu o tvrdosti 3650 MPa.
- 125 -
5.
Opoteben materil
6.6. Vypotejte tlak p, kter vyvol v povrchov vrstv materilu proud vody o rychlosti v =
500 m/s, kdy p = cov(1+
), kde pro vodu konstanta k = 2 a co = 1500 m/s je rychlost
zvuku ve vod. Rozvate, zda takov proud vody me vyvolat erozi u oceli
s martenzitickou strukturou o tvrdosti 800 HV, u feriticko-perlitick oceli o tvrdost 200
HB, dle u skla a keramiky.
een: Po vpotu dle uvedenho vztahu tlak p = 1250 MPa. Pro martenzitickou ocel je
pevnost v tlaku piblin Rmt = 3,3.HV = 2600 MPa > p a proud vody neme pokozen
vyvolat. U feriticko-perlitick oceli je pevnost v tlaku asi 700 MPa < p a erozn
pokozen oceli me bt proudem vyvolno.
U skla s tlakovou pevnost nad 1250 MPa vodn eroze nenastane, u nkterch skel s ni
pevnosti me erozn pokozen vzniknout. Keramika vodn erozi zadanch podmnek
nepodlh, jej tlakov pevnost je obvykle vy ne 2000 MPa.
6.7. Ped nanesenm uritho ntrovho systmu je nutn povrch plech oistit od zbytk
okuj a rzi. as potebn k poadovanmu otryskn plechu sticemi korundu je 20
minut, kdy tryskac pistole je k rovin plechu sklonna pod hlem = 60. Jak se tento
as zmn, kdy pistole bude k rovin plechu sklonna pod hlem = 15, a rychlost
stic korundu se zv z 10 m/s na 15 m/s.
een: Podle vztahu (6.7) pro objemov otr za jednotku asu pi erozi plat
Wo = k.mv2.cos2.
Za pedpokladu, e objemov otr roste linern s dobou tryskn, je pro prvn ppad
W1 = kt1mv12cos21. Podobn a piblin pro druh ppad W2 = kt2mv22cos22.
Z rovnosti celkovch otr W1 = W2, tj. stejnch brech materilu na dan ploe plechu
pro potebn oistn, dostaneme t2 = t1. v12cos21/ v22cos22 = 2,4 min.
6.8. Na obr. 6.7 jsou uvedeny zvislosti opoteben mkkho a tvrdho materilu pi erozi
tvrdmi sticemi (SiC). Uitm tohoto obrzku stanovte, a) jak se zmn eroze na Al
slitin, kdy hel dopadajcch stic se zv z 30 na 60. b) jak se zmn eroze
tvrdho keramickho materilu, kdy hel dopadajcch stic se zv ze 30 na 60.
een: Podle obrzku pro hmotnostn opoteben eroz je piblin: a) W(30) = 20 mg a
W(60) = 8 mg, tj. snen 2,5 x. b) W(30) = 3,0 mg a W(60) = 18 mg, tj. zven 6 x.
6.9. Opoteben keramiky ZrO2 kles s rostouc lomovou houevnatost KIc piblin podle
vztahu W = kFn/KIc4 (k konstanta, Fn tlakov zaten). Vypotejte, jak se zmn
abraze ZrO2, kdy pi zachovn stejn tvrdosti byla houevnatost psadou Y2O3 zvena
trojnsobn.
6.10. Zvislost hmotnostnho bytku na ase t (t > 6 h) pi kavitaci dlce ze slitiny kobaltu m
tvar Wh = 1,5t 6, kde t je as v [hod] a Wh v [mg]. Odhadnte bytek tlouky dlce po
pl roce provozu, kdy plocha ovlivnn kavitac An = 2.10-3 m2 a mrn hmotnost
slitiny je 10 Mg/m3.
- 126 -
5.
Opoteben materil
Test kapitola 6
6.1. Jak druh opoteben zrychluje korozn pokozen a vytv kodliv dlky a netsnosti:
a) kavitace, b) fretting, c) kontaktn nava.
6.2. Kter druh opoteben sniuj materily, kter obsahuj tvrd stice v houevnat
zkladn hmot:
a) adheze, b) eroze, c) abraze.
6.3. Archardv zkon meme vyjdit ve tvaru:
a) Ka = C.n , b) Wn = Ka.pn, c) Wh = Atvn,
6.4. Sousti vystaven erozivnmu opoteben sticemi, kter dopadaj pi velkch hlech
je eln vyrobit z materilu:
a) tvrdho, b) houevnatho a mkkho, c) heterogennho
6.5. Kavitan opoteben vznik v kapalinch:
a) pi vzniku bublin u povrchu, b) pi pohybu a kompresi bublin, c) pi zniku bublin
6.6. Pro kontaktn pokozen jsou rozhodujc sloky napt:
a) normlov max. i, b) smykov max. , c) tlakov Rp
6.7. Pro zven odolnosti proti nav materilu podporovan vibranm inkem pi frettingu
(mezi stejnmi kovovmi materily) je inn:
a) zdrsnn kontaktnch povrch, b) letn povrchu, c) kulikovn povrchu
6.8. Velikost adhezivnho opoteben lze snit maznm (dov maximln):
a) 100 x, b) 104 x, c) 106 x.
6.9. Uvd se, e pes 50% vech ppad opoteben stroj a zazen je zpsobeno:
a) abraz, b ) eroz, c) kavitac.
6.10. Po zven povrchov tvrdosti oceli 5 x, abrazvn opoteben Wo za danch (stejnch)
podmnek bude:
a) ni zhruba 5 x, b) vy cca 5 x, c) men, podle konkrtnch podmnek a oceli
Literatura
[1] SUCHNEK, J., KUKLK, V., ZDRAVECK, E., Abrazivn opoteben materil,
VUT Praha, 2007, 165 s.
[2] BEKA, J. Tribologie. Vydavatelstv VUT, Praha, 1997.
- 127 -
5.
Opoteben materil
[3] VOCEL, M., DUFEK, V., Ten a opoteben strojnch st, SNTL, Praha 1976.
[4] DOBRZASKI, L. A: Podstawy nauki o materialach i metaloznawstwo. Wydawnictwa
Naukowo-Techniczne. Gliwice: 2002. 1499 s. ISBN 83-204-2793-2.
[5] STRNADEL B., Nauka o materilu II. Degradan procesy a design konstruknch
materil. VB Ostrava, 2008. 1. vyd. 280 s. ISBN 978-80-248-1842-9.
[6] BHUSHAN, B, Principles and applications of tribology, John Wiley, New York, 1999.
[7] SEDLEK V., Povrchy a povlaky kov. VUT, FJFI, Praha, 1992, 176 s.
[8] KATO, K., ADACHI, K., Wear Mechanisms in Modern Tribology. Handbook, ed. S.
Bhushan, CRC Press, New York, 2001.
[9] TriboTechnika asopis o ten, opoteben a mazn.
[10] Annual Book of ASTM Standards Wear and Erosion, Metal Corrosion. Vol. 03.02,
August 2012, 127 standards, 1018 p.
- 128 -
6.
Pokozen materilu zenm
7. POKOZEN MATERILU ZENM

Stav a rozloen atom v kovu me zmnit energie zen anebo toku stic, a tm se mohou
mnit fyzikln, chemick a mechanick vlastnosti materil. Radian pokozen je
vznamn hlavn v aktivnch znch jadern energetickch zazen, dle me zpsobit
problmy pi skladovn radioaktivnho odpadu. Za uritch podmnek je teba tak zohlednit
nebezpen psoben kosmickho zen nebo negativn vliv slunenho zen na polymery.

charakterizovat interakce neutronovho zen s materilem
popsat formy neutronovho zen na kovy
formulovat dsledky radianho pokozen ocel
popsat zkladn parametry fotodegradace polymer
Vklad
7.1. Vlivy zen na materil
Pokud zen interaguje s elektrony materilu, nap. pi dopadu nzkoenergetickch
foton, zen a (jdra helia, elektrony), se energie zen pedv vnjm elektronm
ozenho materilu. Elektrony se vybud do vych energetickch stav anebo se oddl od
atom a nastv ionizace ltky. Vsledek tto interakce vznamn mn vlastnosti ltek
s iontovou anebo kovalentn vazbou (nap. polymer) a jen velmi mlo ovlivuje kovy.
Kdy zen interaguje s jdrem atomu, mohou nastat tyto ppady:
a) Energie vibrac mky se zv bez vyraen ionu z uzlovho bodu mky v ppadech
absorbovn kvanta zen s dostatenou energii anebo interakce s pomalm neutronem.
b) Energie odevzdan iontu sta na to, aby ion opustil uzlov bod mky a penesl se do
meziuzlov polohy (interakce s neutronem),
c) Dopadajc stice se zachyt v jdrech atom a nastv transmutace nebo tpen atomu,
v zvislosti na energii stice a na vlastnosti ozaovan ltky v ppad aplikace
vysokoenergetickch neutron.
Neutronov zen, kter vznik pi tpn reakci, m energii E zvislou na energii
neutron. Pro pomal (tepeln) neutrony E < 4.10-21 J na neutron, pro stedn rychl
neutrony hodnoty energie E = 1,6.10-19 a 1,6.10-13 J (1,0 eV- 1,0 MeV) a pro rychl neutrony
E > 1,6.10-13 J. Mnostv neutron n, kter dopadaj na jednotku plochy za jednotku asu se
oznauje jako neutronov tok [n.m-2.s-1].
- 129 -
6.
Pokozen materil v dsledku jeho interakce s neutron m aditivn charakter a tedy o

stupni pokozen rozhoduje integrln neutronov tok i = dt [n.m-2], resp. integrln
dvka neutron. Pro stacionrn tok ( = konst.) zejm plat i = .t, kde t je doba ozen.
Rozhodujc vliv na radian pokozen konstruknch materil jadern-energetickch
zazen m prun a neprun rozptyl. Maximln energie pedan jdru je pro nulov hel
rozptylu (obr. 7.1) dna vztahem
Tj1max = Tno
(7.1)
kde Tn0 je energie neutronu, mj a mn jsou hmotnosti jdra a neutronu. Ztrta energie u
neprunho rozptylu je vt, protoe interakce neutronu a jdra je spjata s excitac jdra.
Nap. pro jdro eleza (izotopu
) jsou nejvznamnj excitan hladiny 0,847; 1,81 a
0,122 MeV. Pi obou zpsobech rozptylu pedv neutron svmi postupnmi srkami st
sv energie jdrm atom a tm postupn ztrc energii a rychlost. Energie neutronu po k-t
srce s atomy materilu (ve statistickm pojet) je dna vztahem
Tnk = Tn0.exp(-kd),
(7.2)
kde stedn logaritmick dekrement d je definovn vztahem d = ln(Tni/Tn,i+1) a pro stedn

hmotnostn slo atom A 10 piblin plat d = 2/(A+2/3).
n
Tn1
n
Tn0
Fe
Tj1
Fe
Obr. 7.1. Schma prunho rozptylu neutronu s kinetickou energii Tn0 na jdru Fe, kter zsk
kinetickou energii Tj1 a energie neutronu po srce klesne na Tn1.
Poznmka: inn jadern prez j je pomr pravdpodobnosti zasaen jdra atomu
neutronem P a plon hustoty atom s [m-2], tj. j = P/s. Rozliujeme inn jadern
prezy: rozptylov, absorpn a tpn. Pro tepeln neutrony absorpn inn prez nap.
eleza je 2,5.10-28 m2 a kobaltu 34,8.10-28 m2. Velikost innho prezu se vyjaduje tak
v barnech: 1 barn = 10-28 m2, co odpovd dov prmtu plochy jdra jako tere.
Absorpn koeficient = n.a, kde n je poet atom v jednotce objemu, a je adsorpn
inn prez. m vy je , tm innj je materil pi zastavovn dopadajcch stic.
Intenzita zen (I) pi prchodu materilem se postupn zeslabuje podle exponencilnho
vztahu I = Io.exp (-x), kde Io je intenzita zen pi vstupu do materilu, - absorpn
koeficient a x tlouka materilu nebo vzdlenost (hloubka), kde proniklo zen
- 130 -
6.
s intenzitou I(x). Poet nedotench stic, kter proniknou destikou tlouky x je vymezen
vztahem N = Noexp(-nx). Stedn voln drha ls = (n.)-1 je stedn vzdlenost, kterou me
stice urazit v materilu, ne interaguje s jdrem (terem).
7.2. Formy pokozen kovu

Z hlediska radianho pokozen jsou nejvznamnj srky neutron s jdry atom bez
zachycen neutron. Tyto srky vyvolvaj vznik bodovch poruch, lokln ohev, ale tak
pemnu jader atom.
Vznik bodovch poruch je vsledkem vyren atom z uzlovch bod. Na odstrann
atomu z uzlovho bodu je potebn dodat energii 1,6 a 8.10-18 J. Pi ozen neutrony je vak
dodvna energie o 2-3 dy vy. Zashnut ionty jsou vyraeny z uzlovch bod a
pohybuj se dle mkou rychlost 105 a 106 m.s-1, tedy o 2 a 3 dy vy ne je rychlost
zvuku v kovu. Tyto urychlen ionty zasahuj dal ionty v uzlovch bodech, odevzdvaj jim
pebytek energie, vyrej je z uzlovch bod. Vsledkem primrn srky rychlho neutronu
s jdrem je srie (kaskda) dalch sekundrnch srek mezi ionty (obr. 7.2).
Jedna primrn srka neutronu s ionem kovu vyvol dov 103 sekundrn vyraench
iont a vznikaj tedy dvojice vakance-intersticil (Frenkelovy poruchy). Pokozen oblast
mky obsahuje dov 104 atom a m prothnut tvar ve smru dopadu a odrazu neutron
pi primrn srce, obr. 7.2. Sted oblasti je bohat na vakance (zedn oblast, dutiny
submikroskopickch rozmr) a jej okraj je bohat na vlastn intersticily. Celkov
koncentrace bodovch poruch stoup pi zvyovn integrln dvky neutron a dosahuje
hodnoty vrazn vy ne je rovnovn koncentrace.
n
Obr. 7.2. Brinkmannv model radianho pokozen materilu a) vakance, b kaskda
vyraench atom, c intersticil, d zna intenzivnho pokozen
Vakance se shlukuj, kondenzuj a vytvej uzaven dislokan smyky (Frankovy
smyky), kter jsou nepohybliv a tedy jsou pekkou pro pohyb jinch dislokac. Vakance
vytvej na dislokacch stupn a souasn urychluj difuzn procesy (precipitaci) v radian
pokozenm kovu anebo urychluj difuzn teen pi ozen - radian creep. Intersticiln
- 131 -
6.
atomy vytvej atmosfry na hranovch dislokacch a mohou tak odchlit polohu uzlovch
bod a kolem nich vytvoit soumrnou dvojici (crowdion).
Lokln tepeln ovlivnn je vsledkem zvren interakce iont vyraench z uzlovch
bod, kter maj kinetickou energii ni ne potebn (Ed) na vyraen dalho ionu. Tato
energie se projev ve zven kmit mky. Lokln ohev se projev v objemu zahrnujcm
asi 103 atom, pi tom teplota se zv o cca 1000C bhem 10-10 s. Take mohou vznikat
roztaven a rychle ztuhnut mikroskopick oblasti anebo oblasti, ve kterch probhla fzov
pemna. Tyto mikroskopick oblasti maj odlin vlastnosti ne matrice.
Jadern transmutace je vsledkem zachycen neutronu jdrem atomu ozenho
materilu. Vznik t izotop ozen ltky anebo ion jinho prvku. Ve druhm ppad se
mn vechny vlastnosti pvodn ozen ltky.
7.3. Dsledky ozen

Kovy s prostorov centrovanou kubickou mkou jsou citlivj na ozen ne jin
kovov materily. Pedbn deformovan kovy jsou mn citliv na ozen ne han.
S rstem integrln dvky se zvyuje mez kluzu pi souasn menm rstu pevnosti a
vraznm poklesu tanosti. Pklad radianho zpevnn s mrnm zkehnutm je uveden na
obr. 7.3. Nsledujc hn sten sniuje nsledky radianho pokozen. Proces zotaven
vlastnosti materil je tepeln aktivovan.
Obr. 7.3 Vliv radiace na pevnostn vlastnosti a tanost uhlkov oceli, pro integrln
neutronov tok i: 1) 0 n.m-2 , 2) 7.1023 n.m-2, 3) 1024 n.m-2.
Radian zpevnn bv doprovzeno mrnm nrstem tvrdosti, poklesem tanosti a
kontrakce. Zvislost radianho zpevnn na integrlnm neutronovm toku lze zpravidla
popsat ve tvaru
Rp = B1.(i)m ,
(7.3)
- 132 -
6.
kde Rp je prstek meze kluzu ozenho materilu ve srovnn s materilem neozenm,

i je integrln neutronov tok vyjden v jednotkch 1022 n.m-2, exponent m je zpravidla
v intervalu 0,33 do 0,5 a B1 je konstanta materilu. Uveden jednoduch vztah plat pro
hodnoty i 5. 1022 n.m-2. Pro vy dvky zen jsou navrhnuty sloitj a pesnj vztahy.
Elektrick odpor s ozenm roste podobn jako tvrdost. Neutronov zen rovn mrn
mn elastick konstanty kov.
Ozenm kles vrubov houevnatost ocel a vznamn se zvyuje tranzitn teplota
pechodu materilu z houevnatho do kehkho stavu (obr. 7.4), pitom zven tto teploty
je funkc integrln dvky neutron probh radian zkehnut.
Prstek tranzitn teploty je mono v zvislosti na integrlnm neutronovm toku
odhadnout podle vztahu
TT = C1.(i)m,
(7.4)
K
V
kde exponent m m hodnoty 0,33 a 0,5 a C1 je parametr zvisl na materilu a podmnkch

ozaovn. Pro vy hodnoty i a vy energie neutron je vhodnj prstek tranzitn
teploty aproximovat vztahem TT = C2 + C3.log i, kde C2 a C3 jsou konstanty zvisl na
materilu a podmnkch jeho ozaovn.
Obr. 7.4 Teplotn zvislosti vrubov houevnatosti KV oceli (0,25%C, 1,3% Mn, 0,5%Mo)
ped ozenm (1), po ozen s tokem i = 3.1023 n.m-2 pi 290C (2), s i = 1,1.1024 n.m-2
pi 140C (3) a po ozen jako v ppad (3) s nslednm hnm pi 345C/48h (4)
Kdy se neutrony zachyt v jde atomu, kter se pemn na jin prvek, me bt zmna
mechanickch tak vznamn. Vznikajc prvek je v pvodnm kovu neistotou a me
segregovat na hranicch zrn a zpsobit zkehnut.
Pokozujc inek ozen je mono do urit mry odstranit regeneranm hnm
materilu pi experimentln provench teplotch (300-500C/1-5h), m se prodlou
technicky zdvodnna ivotnost tlakov ndoby jadernho reaktoru. Zotaven z radianho
pokozen materilu je tm vraznj, m vy je integrln neutronov tok, kter radian
pokozen vyvolal.
- 133 -
6.
Radian zen sniuje tak odolnost oceli proti korozi a modifikuje ochrann vlastnosti
povlak. Ve vodnch roztocch k tomu pistupuje inek radiolzy. Korozn rychlost
perlitick oceli se potom ve vod pi psoben radiace nkolikansobn zvyuje.
V materilech, kter jsou bhem exploatace podrobeny psoben vych teplot, zvyuje
radian neutronov tok nsledkem nadbytku vakanc ve struktue rychlost teen a zrove se
sniuje tak doba do potku tercilnho stdia teen. Kombinace psoben radiace a zven
teploty na materil se obecn nazv radian teen (creep).
Oceli s 14-16% Cr, 9-16% Ni s dalmi prvky, stabilizovanmi Ti a Nb byly zkoueny na
teen pi teplot 700-750C v reaktoru s energii neutron 0,1 MeV a neutronovm tokem
5.1018 n.m-2s-1 a pro srovnn mimo reaktor. Bylo zjitno, e nad kritickm naptm (100
MPa) ozen mrn zvyuje kinetiku teen. Pi nich naptch (do 100 MPa) je rychlost
teen mrn integrlnmu neutronovmu toku a jej hodnota me bt dov vy
v porovnn bez vlivu zen.
Nadbytek vakanc pi ozen vede i k mrnmu narstn objemu kovu vlivem kolapsu
vakanc (jejich propojen) ve vakantn dutiny. Uveden zven objemu se nazv swelling
(bobtnn) a jeho velikost meme stanovit podle snen hustoty materilu (/). Zvten
objemu konstruknch st jadern energetickch komponent podrobench psoben
neutronovho zen zvis na integrlnm neutronovm toku, na materilu a na teplot.
Teplota, pi kter je prstek objemu vlivem neutronovho zen nejvy je piblin 0,5 Tm
(teplota taven v K) a tuh roztoky jsou swellingem ovlivnny mn ne ist kovy. U
austenitickch ocel dosahuje prstek objemu pi integrln neutronov dvce i = 1026 n/m2
piblin hodnoty 1%. Pi swellingu se mohou mnit, rozpoutt anebo vznikat precipitty.
Pi teplotch expozice 450-650C projevily oceli s vysokm obsahem niklu, feritick oceli a
technicky ist titan jen mal sklon k radianmu zvtovn, zatmco palivov materily
(lnky) v jadern energetice vznamn mn svoje rozmry. Pi swellingu dochz tak
k mrnmu zven mrnho elektrickho odporu a snen modulu prunosti.
Pokozen materilu mohou tak zpsobit energetick paprsky laseru (I 103 W/mm2),
svazky elektron nebo iont, plasmy a do urit mry psoben intenzivnho ultrazvuku nebo
magnetickho pole.
7.4 Fotodegradace plast

Vlivem slunenho zen i umlho osvtlen dochz k pokozovn polymernch
materil, tedy plast, pry a ntr na organick bzi.
Energii E, kterou pi absorpci svtelnho zen molekula zskv, meme rozdlit na ti
sloky E = Ee + Ev + Er, kde Ee je energie excitace elektron, Ev energie vibrace atom, Er
energie rotace. Hlavn st absorbovan energie se spotebuje na pevod elektronovho
systmu do vyho kvantovho stavu. Zbytek se vyuije ke zmnm vibranch a rotanch
stav. Molekula v zkladnm stavu nebo v nkterm ze stav elektronov excitace, pi
absorbovn vt vibran energie, ne odpovd jej disocian energii (prci), rozpad se na
men sti, na atomy a voln radikly nebo na dva voln radikly. Bylo prokzno, pi
chemick reakci polymer se vyuije pouze mal st absorbovan energie zen.
- 134 -
6.
Fotochemick psoben svtla lze vysvtlit za pedpokladu, e svtlo je sloeno z foton.

Absorbovan foton vyvol vdy pouze aktivaci jedn molekuly, take poet aktivovanch
molekul se rovn potu absorbovanch foton - Einsteinv zkon fotochemick absorpce.
Absorpce svtla ozaovanm systmem probh tedy v celch fotonech. Poet aktivovanch
molekul N, kter vzniknou absorpc zen o energii E je dn vztahem N = E/h , kde h
Planckova konstanta (h = 6,62.10-34 J.s),
- frekvence zen. Pro poet aktivovanch
molekul, rovnmu Avogadrovu slu (NA = 6,023.1023 mol-1), lze E definovat jako jeden
einstein. Absorpce energie jednoho molu foton (jednoho einsteinu) vyvol tedy aktivaci
6,022.1023 molekul. Tato energie E1(J.mol-1) je zvisl na vlnov dlce zen podle vztahu
E1 = NA.hc/ ,
(7.5)
kde c rychlost svtla (c 3.10 m.s , c = . ), - vlnov dlka svtla. Podle vpotu lze
prokzat, e absorbuje-li materil jeden einstein zen o vlnov dlce 300 nm, vzroste jeho
energie o 399 kJ/mol, co je energie postaujc k roztpen vazby nap. mezi uhlky
v alifatickch uhlovodcch nebo k roztpen vazby mezi uhlkem a chlorem. (tab. 7.1).
8
-1
Tab. 7.1. Energie nkterch kovalentnch vazeb v polymernch materilech
Porovnme-li energii svtelnho zen s energi vazeb (tab 7.1), vidme, e energie
slunenho zen, zejmna jeho ultrafialov sti (UV, = 290-400 nm), je dostaten velik,
aby vyvolala fotodegradaci chemickch vazeb v polymerech. Napklad polymery obsahujc
amidovou skupinu -O=C-NH- (polyamidy, vlna, hedvb) vykazuj absorpn psy v oblasti
250 nm a 310 nm. Karbonylov skupina C=O absorbuje zen o vlnov dlce 310 nm,
kter je obsaeno ve slunenm zen dopadajcm na zemsk povrch; tm se zv energie
systmu o 386 kJ.mol-1. Tato energie nedostauje k roztpen vazby C=O (s energi disociace
- 135 -
6.
728 kJ.mol-1), ale je dostaten velk, aby zpsobila roztpen vazby -C-N (222 kJ.mol-1)
nebo roztpen vazby -C-C- (334,9 kJ.mol-1).
Obecn zvislost meziatomov potenciln energie na vzdlenosti mezi stedy sousednch
atom (jader) je uvedena na obr. 7.5, kde jsou tak vyznaeny ve zmnn energie
aktivovanch stav a vazebn, resp. disocian energie. Zvislosti E = f(a) lze aplikovat na
dvouatomov molekuly i na makromolekuly v polymerech. K petren i rozpadu vazby
uvnit makromolekuly je potebn energie E* Ed. Krom energie se pi poruen polymeru
mohou uplatovat dal factory, nap. doba excitace, monost penen excitace podl
polymernho etzce, kvantov vtnost absorbce.
E0
E*
a0
Ed
Obr. 7.5 Zvislost energie interakce (E) sousednch atom ne vzdlenosti (a) jejich sted.
Energie zkladnho stavu (E0), vazebn, disocian energie (Ed), energie excitovanho,
aktivovanho stavu (E*). Rovnovn vzdlenost sted atom (ao).
Polymery mohou podlhat degradaci procesem zvanm rozklad odtren nebo petren
kovalentnch vazeb v etzcch makromolekul. Toto zpsobuje separaci segment etzce
v mst rozpadu a redukci molrn hmotnosti. Je znmo, e s poklesem molrn hmotnosti
polymeru se sniuje jeho mechanick pevnost a odolnost proti chemiklim, ovlivovny jsou
tak fyzikln vlastnosti. Poruen vazeb me bt vsledkem psoben zen anebo teploty,
nebo chemickch reakc.
Infraerven zen ( = 0,78 - 3,0 m) me nadmrn zvit teplotu polymeru a pispt
k tepeln degradaci (termodegradaci, termooxidaci). Hranice viditelnho svtla je piblin
360 nm (3,5 eV) pro fialov svtlo a 740 nm (1,7 eV) pro erven svtlo.
inek zen na polymery
Urit typy zen (elektronov paprsky, X-zen, zen , zen a ultrafialov zen)
maj potebnou energii, aby pronikaly polymery a interagovaly s atomy nebo jejich elektrony.
Jednou z takovch reakc je ionizace, pi kter zen odstrauje orbitln elektrony z uritch
- 136 -
6.
atom a tedy je pemuje na kladn nabit ionty. Jako dsledek, jedna z kovalentnch vazeb
spjatch se specifickm atomem je poruena a nastv perozdlen atom v tomto bod. Toto
poruen vazby vede bu k rozkladu, nebo k pnmu zestn v ionizovanm mst,
v zvislosti na chemick struktue polymeru a tak na dvce zen. Stabiliztory nebo UV
absorbry mohou bt pidny pro ochranu polymeru proti pokozen zenm. Pi bnm
kadodennm pouit, nejrozshlej radian pokozen polymer je zpsobeno ultrafialovm
zenm. Nap. po del expozici, vtina polymernch ntrovch film se stv kehk,
ztrc barvu a je pokozena. Uml hmoty je mono snadnji petrhnout, v palubnch deskch
automobil se objevuj trhliny, polymern skla se stvaj matn.
Dsledky zen nemus bt ve vech ppadech kodliv. Pn vazby mohou bt
zpsobeny zenm pro zlepen mechanickho chovn a degradanch charakteristik. Nap.
zen je pouvno pro zestn polyetylenu za elem zven jeho odolnosti k mknut a
viskznmu teen za zvench teplot.

V zvru tto kapitoly jsou rovn zopakovny hlavn pojmy, kter jste si mli osvojit.
Ionizace ltky zenm, energie neutron, integrln neutronov tok, prun a neprun
rozptyl, dvojice vakance-intersticil (Frenkelovy poruchy), radian creep, lokln tepeln
ovlivnn, swelling, radian zpevnn, radian zkehnut, regeneran hn,
fotodegradace plast, Einsteinv zkon fotochemick absorpce, aktivace molekul,
energie vazby, roztpen vazby, rozklad makromolekul, pn zestn.
Otzky ke kapitole 7
7.1. Jmenujte hlavn faktory ovlivujc radian pokozen reaktorovch tlakovch ndob?
7.2. Jakmi zpsoby lze inky radianho pokozen minimalizovat?
7.3. Kter atomy, s nim nebo vym atomovm slem, innji brzd neutronov zen
pi prunm rozptylu?
7.4. Jak velk posuv tranzitn teploty oceli me zpsobit neutronov zen v aktivn zn
jadernho reaktoru?
7.5. Charakterizujte radian teen (creep).
7.6. Jak je vztah mezi integrlnm neutronovm tokem a radianm zpevnnm?
7.7. Jak vznik a m projevuje swelling?
7.8. Jak se mn tranzitn teplota oceli s velikost neutronovho toku?
7.9. Vyjdete Einsteinv zkon fotochemick absorpce.
7.10. Za jakch podmnek dochz k fotodegradaci polymer?
- 137 -
6.
lohy k een
7.1. Stanovte hodnotu prmrnho logaritmickho dekrementu pro elezo.
7.2. inn prez eleza pro zchyt neutronu 2,5 barn. Jak je stedn voln drha neutronu
v eleze?
een: Stedn volnou drhu vypoteme podle vztahu ls = (n.a)-1, kde a je absorpn
inn prez n je poet atom Fe v jednotce objemu: n = /mFe, kde = 7,87 Mg/m3 je
hustota eleza a hmotnost jednoho atomu eleza mFe = M(Fe)/NA= 55,85
(g/mol)/6,022.1023 (1/mol) = 9,27.10-23 g. Po dalm vpotu n = 8,4.1028 m-3 a ls = 21 m.
7.3. Jakou maximln energii ped neutron s energi En = 0,1 MeV atomu eleza pi prun
srce. (M(Fe) = 55,85 g/mol, hmotnost neutronu mn = 1,67482.10-24 g).
7.4. Jak bude zmna meze kluzu uhlkov oceli pi ozen dvkou i = 1023 n.m-2, podle
tahovch diagram na obr. 7.3.
7.5. Na zklad obr. 7.4 a pslunho vztahu odhadnte tranzitn teplotu dan oceli po ozen
pi teplot 140C a integrlnm neutronovm toku 3,0.1023 m-2.
een: Podle obr. 7.5 je tranzitn teplota oceli bez ozen piblin Tt0 = 10C, po
zadanm ozen Tt1 200C, tj. zven o Tt1 = Tt1 - Tt0 190C. Podle vztahu (7.4), tj.
Tt C1.(i)m dostaneme pro tok i1 = 1,1.1024 n.m-2 piblin Tt1 C1.(i1)m a pro tok
i2 = 3.1023 n.m-2 podobn Tt2 C1.(i2)m. Odtud Tt2 Tt1(i2/ i1)m, a pro m = 0,33
0,5 je Tt2 100-120C, v prmru Tt2 110C a Tt2 = Tt0 + Tt2 120C.
7.6. Kter vazby v polymernch materilech me poruit svtlo s vlnovou dlkou 0,5 m.
7.7. Pepotte vazebnou energii v kJ/mol na eV (elektronvolty/vazbu), nap. pro vazbu CC-Ev = 335 kJ/mol.
7.8 Po kolika prunch srkch neutronu s jdry eleza poklesne jeho poten energie na
polovinu?
7.9. Laserovo zen s vkonem 10 kW/mm2 zpsobilo za dobu 10-2 vteiny ohev a nataven
materilu. Kolik foton s odpovdajc vlnovou dlkou 668 nm bylo v danm pulsu
zen?
7.10. Jak me platit souvislost mezi radianm zpevnnm (Rp) a radianm zkehnutm
(TT) pro uritou ocel za podmnky i 5. 1022 n.m-2.
Test ke kapitole 7
7.1. Rozsah radianho pokozen oceli pi danm integrlnm neutronovm toku s rstem
teploty (v intervalu 50-500C):
a) stoup, b) kles, c) prakticky se nemn s teplotou
7.2. Intenzita zen pi prchodu materilem v zvislosti na jeho tlouce se zeslabuje:
a) exponenciln, b) linern, c) logaritmicky
7.3. hnm radian zpevnn slitiny jej tranzitn teplota:
- 138 -
6.
a) kles, b) stoup c) zstv v prmru stejn,

7.4. Teoretick pevnost kovalentnch vazeb polymernch materil pi tahovm zaten je
mrn (podle obr. 7.5):
a) vazebn energii Ed, b) derivaci max. dE/da, c) druh derivaci 2E/a2 v bod ao
7.5. Kter z uvedench jednoduchch vazeb vce odolv slunenmu zen:
a) -C-H, b) C-O- , c) C-N7.6. Jak se mn hodnota modulu prunosti pi radianm zpevnn:
a) mrn stoup, b) mrn kles, c) stoup mrn toku zen
7.7. Pi radianm pokozen vznikaj v materilu vysok vnitn pnut:
a) I. druhu, b) II. druhu, c) III. druhu.
7.8. Kter typ zen pronik nejmn materilem, pi stejn energii stic zen:
a) zen alfa (), b) zen beta (), c) nebo zen gama ().
7.9. Pro vytvoen dvojice vakance-intersticil (Frenkelova porucha) je potebn u oceli
energie pes:
a) 408 kJ/mol, b) 3000 kJ/mol, c) 20000 kJ/mol.
7.10. Pro pokozen polymernho materilu svtelnm zenm je rozhodujc:
a) intenzita zen (mrn potu foton), b) frekvence, c) pronikavost ltkou
Literatura
[7.1] PUKR, A., Medzn stavy materilov a sast. Veda, Bratislava 1989, 304 s.
[7.2] DOLEEL, B. Odolnost plast a pry. SNTL Praha, 1981, 710 s.
[7.3] STRNADEL, B. Nauka o materilu II. Degradan procesy a design konstruknch
materil. ES VB-TU Ostrava, 2008, 280 s.
[7.4] BEISER, A., vod do modern fyziky. Academia, Praha 1975, 628 s.
[7.5] LAPK, L., PELIKN, P. EPPAN M., Fotochemick procesy. Alfa, Bratislava,
1989.
- 139 -
Kl k een
Kl k een
Odpovdi na otzky ke kapitole 1 vod k degradanm procesm materil
O 1.1.
Vrobn degradace materilu zahrnuje vady a snen rovn vlastnosti materilu (vi
poadovanm i pedepsanm hodnotm), vznikajc ji v procesu vroby.
O 1.2.
Provozn degradace, je nedouc a zpravidla znamen nevratn zhoren vlastnosti

materilu a asto funkce konstrukce pi spolupsoben podmnek (napt, teplota,
prosted) bhem provozu
O 1.3.
Mezn stav je neppustn z hlediska pouit materilu, funkce konstrukce nebo zazen a
zajitn potebn ivotnosti a spolehlivosti.
O 1.4.
Rozliujeme mezn stavy prunosti, pevnosti, nosnosti, petvoen a stability.

Konkrtn mezn stavy materilu jsou asto oznaovny slovem mez s upesntm (mez
pevnosti, mez navy, mez teen atd.), v podobnm smyslu jsou pouvny nzvy
prahov nebo kritick hodnoty pro mezn vlastnosti nebo stavy materil.
O 1.5.
Strnut je zpsobeno nevratnmi (zpravidla dlouhodobmi) zmnami plast za uritch

podmnek, hlavn vlivem teploty, svtla, prosted. Me mt i kladn inky na materil
(nap. vytvrzovn). Degradace je souhrn rozkladnch a nedoucch reakc polymer.
Zahrnuje depolymerizaci, fotodegradaci, termodegradaci, biodegradaci.
Odpovdi na otzky ke kapitole 2 - Lomov vlastnosti materil
O 2.1.
Skuten napt =
deformace = ln
O 2.2.
, kde S je skuten prez kolm na psobc slu F, a skuten
, kde L je dlka tye pi zaten silou F a Lo je poten dlka.
Skuten pevnost neboli lomov napt je dno vztahem =
, kde Fu sla v okamiku
ped lomem. Skuten deformace tsn u lomu (v krku), lomov deformace = ln

O 2.3.
Souinitel koncentrace napt =
(pomr maximlnho napt k nominlnmu), pro
kruhov vlcovit otvor v desce, orientovan kolmo na tahov napt = 3.

O 2.4.
Pro tahov napt a eliptick otvor (o dlce 2c, polomr zaoblen , c): = 1 + 2
O 2.5.
Pole napt u vrub a trhlin meme vypotat (metoda konench prvk, pouit
komplex-nch funkc) nebo stanovit experimentln (fotoelasticimetrie, mikrorentgenov metoda)
O 2.6.
tpn krystalografick roviny v KSC (bcc) mce jsou typu {100}.
O 2.7.
Nepm mra. Vy mezi kluzu Rp odpovd ni hodnota KIc u tho materilu, oceli.
- 140 -
Kl k een
O 2.8.
Pro slitiny hlinku je rozmez hodnot KIc = 10 - 50 MPa.m1/2.
O 2.9.
Z dvodu mench smykovch sloek napt, menho potu kluzovch rovin ve stavu
rovinn deformace, ve srovnn se stavem rovinn napjatosti.
O 2.10.
Pro oteven ela trhliny plat vztah: =
O 2.11.
Nzkoenergetick kehk lom oceli (s mkou KSC, bcc) vznik pod tranzitn teplotou,
jeho vznik podporuje vysok rychlost zaten, trojos stav napjatosti s tahovmi slokami
napt, hrubozrnn struktura.
O 2.12.
Odpor proti en trhliny R =
, kde
= /4 2 (RN).
(J/ ) je energie potebn k vytvoen lomov plochy
jednotkov velikosti. R charakterizuje t lomovou houevnatost materilu: R = GIc =

, dle R je funkc dlky trhliny a, viz. R-kivky.
O 2.13
Mikromechanismy kehkho poruen ocel: transkrystalick tpen, interkrystalick

oddlen (tpen), smen tpn poruen.
O 2.14
Zkouka DWTT je vhodn pro stanoven pechodov teploty plech skuten tlouky,
hlavn na tlakov svaovan potrub (plynovody), vetn oblasti svarovch spoj.
O 2.15
Clem zkouky TZT (CAT) je zjistit podmnky, pi kterch se kehk nestabiln trhlina
zastav. Zkoukou meme zjistit teploty zastaven trhliny v zvislosti na tahovm napt
a tlouce tlesa.
Vsledky loh kapitola 2
U 2.1.
[8,2 m]
U 2.2.
[78,6 m]
U 2.3.
[2175 MPa]
U 2.4.
[ne, k =1235 MPa]
U 2.5.
[pro Y=1, ac = 28,7 mm]
U 2.6.
(Strun popis pod obr. 2.9)
U 2.7.
[0,325 mm]
U 2.8.
[viz. obr. 2.11]
U 2.9.
[ = 6,6]
U 2.10.
[Zmen se 9 x]
U 2.11.
[viz. obr. 2.23]
U 2.12.
a) Tvrn dutinov poruen, nkolik interkystalickch fazet. Velikost dutin 2-5 m,
- 141 -
Kl k een
stic 1 m (bl teky uvnit nkolika dutin), rozmry fazet 10-30 m.

b) Kehk tpn poruen, smen fazety, pevn interkrystalick (70% plochy),
mn transkrystalickch fazet a nkolik oblast (ostrvk, fazet) pravdpodobn
s mikro-dutinami. Velikosti fazet 5-10 m, velikosti zrn 10-20 m, stice 1-3 m.
Vsledky testu ke kapitole 2

T2
1a, 2b, 3a, 4a, 5c, 6b, 7a, 8b, 9b, 10b, 11c, 12b, 13a, 14a, 15a, 16b
Odpovdi na otzky ke kapitole 3 nava materilu

O 3.1.
Pi cyklickm namhn kovov materily han (mk) se zpevuj, a naopak

zpevnn materily jsou zmkeny (tj. snen tvrdosti, meze kluzu, pevnosti).
O 3.2.
Intruze jakoto mikroskopick prohlubn vznikaj pi cyklickch pokluzech dislokac a

zkch psem vlivem smykovch napt u povrchu. Extruze vystupuj nad povrch vedle
intruz, vznikaj podobnm kluzovm mechanismem jako intruze (viz. obr. 3.4).
O 3.3.
Iniciaci navovho pokozen kov omezme pohybem dislokac. Provdn opaten:

snen koncentrace napt, zven jakosti povrchu (letn, jemn brouen), vnesen
tlakovch pnut na povrchu a zpevnn povrchu (cementovn, nitridovn, povrchov
kalen, kulikovn, vlekovn apod.)
O 3.4.
Nzkocyklov nava probh pi cyklickch naptch nad mez kluzu (h Rp), s potem
cykl do 5.104 (dov 102 104 cykl).
O 3.5.
navov striace vznikaj jako mikroskopick lbky (jeden lbek vznikne za jeden
cyklus), vyznauj lokln polohy ela rostouc trhliny. Postupov ry (odpoinkov
ry) jsou makroskopicky viditeln, oznauj zmny podmnek pi en navov trhliny
(velikosti zaten, prosted) anebo doasn zastaven trhliny.
O 3.6.
Hlavn na rozkmitu (amplitud) faktoru intenzity napt, tj. na velikosti cyklick

plastick deformace, dle na teplot, frekvenci, stavu napjatosti a na koroznm prosted.
O 3.7.
Rozptyl navov ivotnosti je zpsoben hlavn v etap iniciace a en mikrotrhlin. Pi

iniciaci jsou vznamn nhodn lokln koncentrace napt na povrchu a nhodn vskyt
vad v materilu, pi rstu a rozptylu mikrotrhlin se uplatn zejmna rzn velikosti zrn.
Rozptyl navov ivotnosti dle zvyuje nhodn prbh zaten, nhodn zmny
prosted a teploty.
O 3.8.
Parisv vztah se pouv pro odhady nebo vpoty navov ivotnosti, zbytkov
cyklick ivotnosti, dle pro porovnn rychlosti en trhlin v rozdlnch materilech
anebo v uritm materilu po rznch variantch zpracovn.
O 3.9.
Rychlost en navov trhliny (da/dN) obecn s rostouc frekvenc kles. Naopak

rychlost v = da/dt = f.(da/dN) s frekvenc stoup.
O 3.10.
Korozn prosted zpravidla sniuje navovou pevnost a ivotnost, zvyuje rychlost en

trhlin, hlavn v I. a II. etap rstu, sniuje prahov hodnoty (KIp) korozn nava.
- 142 -
Kl k een
een a vsledky loh kapitola 3

U 3.1.
U 3.2.
a) h = 280 MPa, d = -140 MPa, b) R = d/h = -0,5, c) = 2a = 420 MPa.

a) Whlerova kivka:
500
400
a 300
[MPa]
200
100
0
1,00E+03 1,00E+04 1,00E+05 1,00E+06 1,00E+07 1,00E+08
Nf [1]
b) c = 285 MPa, c) Nf = 5.104 cykl; Nf (cykl), d) a = 450 MPa, a = 320 MPa

U 3.3.
Sestrojme Smithv diagram (podle obr. 3.11). Kombinace zadanho statickho a

cyklickho napt vede k navovmu poruen.
U 3.4.
[Nf = 1,7.107 cykl, podle jednoduchho vpotu]
U 3.5.
Soust m pomrn ostr pechod z vtho rozmru na men prmr a zrove

v tchto mstech se nachz drka. Pomrn vysok koncentrace napt vedou zde
k iniciaci nkolika navovch mikrotrhlin (viz. sekundrn stupn na obrzku u pkladu
3.5), kter se propojuj a vedou ke vzniku navov trhliny, kter roste do kritick
velikosti, viz. navov dlc ra mezi hlad navovou oblasti lomu a drsnj sti
dolomen (dolomu). Podle podlu plochy konenho dolomen k celkov ploe lomu (cca
0,55) je mono usuzovat na stedn rove cyklickho zaten a podle tvaru navov
oblasti, resp. dlic ry, en navov trhliny probhalo pravdpodobn pi
jednostrannm ohybovm napt.
U 3.6.
Po brouen mez navy se zv o cs = 22,5 MPa.
U 3.7.
Pro zadan a zjitn hodnoty cs = p.vx.c/ = 0,59.c
U 3.8.
Po zjednoduenm vpotu Nc = 13970 cykl. Doba do lomu tf = Nc/f = 77,6 min.
U 3.9.
Rozkmit prahov hodnoty faktoru intenzity napt pi parametru asymetrie cyklu R = 0:

Kpo = 12,3 MPa a rozkmit Kp = 1.45 MPa pro R = 0,9.
U 3.10.
Proti nzkocyklov nav m vy odolnost varianta A.

T3
3.1 b, 3.2 c, 3.3 a, 3.4 b, 3.5 b, 3.6 b, 3.7 a, 3.8 b, 3.9 b, 3.10 b, 3.11 c, 3.12 c
- 143 -
Kl k een
Odpovdi na otzky ke kapitole 4 - Teen materil
O 4.1.
Homologick teplota je pomr teploty T [K] pi zkouce nebo v provozu k teplot taven
Tt [K] danho materilu (T/Tt). Normalizovan napt je podl aplikovanho napt
[MPa] k modulu prunosti materilu G [MPa] nebo E [MPa], tj. (/G) nebo (/E).
O 4.2.
Stacionrn teen je charakterizovno tm konstantn rychlosti deformace a m hlavn

podl na ivotnosti. Pi stacionrnm teen jsou v rovnovze procesy zpevnn a zotaven.
O 4.3.
Mez teen v tahu je napt, kter zpsob pedepsanou trvalou deformaci za danou dobu
pi urit teplot. Oznaujeme nap. RT104/1/580 = 90 MPa, tzn. napt = 90 MPa za
dobu t = 104 h a pi teplot T = 580C zpsob deformaci = 1%.
O 4.4.
Zbyl napt RRz je napt, kter ve zkuebn tyi zstane po ukonen zkouky relaxace.
Zpis se dopluje dajem o dob zkouky t (hod.) a zkuebn teplot T (C) - RRzt/T.
O 4.5.
Difuz vakanc smrem k jdru dislokace

dochz k pohybu hranov dislokace kolmo na rovinu kluzu ped pekkou (stic).
Vlivem smykovch napt pak dislokace obchz pekku, obr. 4.9.
O 4.6.
Kavity mohou vznikat spojenm, kondenzac vakanc na hranicch zrn (ppadn fz),
nebo dislokanm mechanismem (obr. 4.12) nebo dekohez mezi matric a stic.
O 4.7.
Deforman mapa graficky zobrazuje a vymezuje oblasti, pi kterch se realizuj urit

mechanismy teen, v zvislosti na bezrozmrnch parametrech Tt/T a /G. Lomov
mapy teen pedstavuj oblasti dominantnch mechanism poruen (vznik kavit, trhlin) a
lom, sestavuj se tak v souadnicch Tt/T - /G.
O 4.8.
ropevn oceli maj zvenou odolnost proti teen, asto s poadavkem odolnost proti
oxidaci v plynech. Podle teploty pouit mohou bt nelegovan (do 400C), nzkolegovan Cr, V, Mo (do 550C), vysokolegovan feritick anebo austenitick (650 a 750C).
O 4.9.
Proti dislokanmu teen jsou vytveny jemn stabiln precipitty (karbidy, karbonitridv
v ocelch), disperzn zpevnn (nap. prkov stice Al2O3 v Al), intermetalick fze
(Ni3Al). Proti difuznmu teen jsou vhodn hrub zrna, usmrnn zrna nebo
monokrystaly. Legovn vtmi substitunmi prvky (W, Mo v oceli) nebo prvky, kter
sniuj difuzi (Ni, Co v oceli).
O 4.10
Zhruba podle teploty taven, procesu difuze a oxidace je poad odolnost proti teen:
termoplasty, termosety, slitiny Zn, Al, Ti, Cu, Fe, Ni, keramick materily (SiC, Si3N4).
U 4.1.
[/t = 0,325 h-1]
U 4.2.
[L = 6,1 mm]
U 4.3.
[F = 17 kN]
U 4.4.
[tf = 104 h]
- 144 -
Kl k een
U 4.5.
[72 MPa]
U 4.6.
[Q = 190 kJ/mol]
U 4.7.
[1,9.10-2 h-1]
U 4.8.
[tr = 233 h (9,7 dn)]
U 4.10.
[T = 1197 K = 924 C]
U 4.11.
[1990 h, 4,32.108 h]
Vsledky testu ke kapitole 4:

T4
4.1 a, 4.2 b, 4.3 c, 4.4 c, 4.5 b, 4.6 c, 4.7 a, 4.8 b, 4.9 b, 4.10 b,
Odpovdi na otzky ke kapitole 5 - Zklady koroze kov

O 5.1.
Formy koroznho pokozen budou zvisl:

a) na materilu, jeho sloen (istot), struktue, fyziklnch, chemickch, mechanickch
a dalch vlastnostech,
b) na charakteru koroznho prosted, kter ovlivuje materil, nap. vzduch, voda, pda,
prmyslov prosted, biologick vlivy,
c) na podmnkch, kterm je dan materil v konkrtnm prosted vystaven (teplota,
tlak, rychlost proudn, mechanick namhn, atd.).
O 5.2.
Dsledky koroznho pokozen:

a) technick bytek materilu, snen pevnostnch vlastnost nebo pokozen dlce,
b) ztrty ekonomick (obchodn), nap. snen estetickho vzhledu a zhoren
prodejnosti,
c) problmy ekologick (bezpenostn), nap. kontaminace vod ropnmi produkty.
d) hygienick vznikl korozn zplodiny zpsob zneistn vrobk (potraviny, liva),
O 5.3.
Pi rovnovnm potencilu oxidace a redukce tho kovu (Me = Me +n + ne- ) probh

stejnou rychlosti v obou smrech (Ia = -Ik), take celkov nenastane bytek materilu.
O 5.4.
Vnj initel jsou spjaty s prostedm (zahrnuj jeho sloen, pH, rychlost proudn,
teplotu), vnitn initel souvis s materilem (sloen, struktura, mechanick napt,
vnitn pnut, kvalita povrchu, povrchov prava).
O 5.5.
Galvanick lnek mezi dvma kovy bimetalov lnek (nap. Cu katoda Zn anoda),
lnek zpsoben rozdlnm sloenm, provzdunnm roztoku u kovu (lnek
s diferenn aerac), mikrolnek mezi elektrochemicky rozdlnmi fzemi (nap. v litin
Fe je anoda grafit je katoda) nebo mezi oblastmi s rozdlnm chemickm sloenm
(segregace).
Bodov koroze, mezikrystalov koroze, korozn praskn, viz. obr. 5.11.
O 5.6.
O 5.7.
Pm nklady na korozi a protikorozn ochranu v prmyslovch zemch jsou 2-4 %

HDP.
O 5.8.
V prosted, kter m charakter elektrolytu, nejastji elektricky vodiv vodn prosted.
- 145 -
Kl k een
O 5.10.
Reakce anodickho rozpoutn, oxidace eleza: Fe Fe2+ + 2e- (ionty kovu pechzej
do roztoku, elektrony zstvaj v kovu a mohou se zastnit katodick redukce,
depolarizace).
Hodnotu rovnovnho potencilu spoteme podle vztahu Er = Eo + RT/nF).ln(a).
O 5.11.
Aktivan pept E = E Er = akt = .log J/J0.
O 5.9.
O 5.12.
O 5.13.
Pi koncentranm pept je rychlost reakce podmnna (brzdna) hlavn difznm

penosem korozn aktivn sloky z prosted k povrchu elektrody, nap. pi katodick
depolarizaci kyslkem.
Polarizan odpor stanovme podle vztahu Rp =
na zklad tm linern zvislosti
J = f(E) nebo E = f(J) pi koroznm potencilu Ekor E.

O 5.14.
O 5.15.
Limitn difzn proudov hustota (JL = cDnF/), je pmo mrn koncentraci aktivn
sloky v prosted (c), jej difuzi k povrchu (D(T)) a tloukou () difuzn vrstvy u
povrchu.
Rychlost rovnomrn koroze je nepmo mrn polarizanmu odporu: rc = B/Rp, kde
parametr B = ba.bk/2,3(ba + bk).
U 5.1.
[-0,790 V]
U 5.2.
[0,289 mg/(m2s), 1,15 mm/rok]
U 5.3.
[0,445 mm/rok]
U 5.4.
[0,304 mm/rok]
U 5.5.
[m = k.t, m = 1846 g/m2]
U 5.6.
[-29.1 mV]
U 5.7.
Diagram E-pH pro Al je podobn jako pro Zn (obr. 5.2)
U 5.8.
[0,95 mm/rok; 20,3 g/m2d]
U 5.9.
[9,1 kg]
U 5.10.
[51,1 m/rok]
U 5.11.
Uvnit dlku je anodick oblast (Fe Fe2+ + 2e- a Fe2+ + H2O Fe(OH)2 + 2H+),
vedle dlku, resp. koroznho bodu, probh katodick redukce (O2 + 2H2O +4 e-
4OH-), na okraji dlku Fe2+ + 2OH- Fe(OH)2
U 5.12.
[893 g.m-2.a-1]
U 5.13.
[parabolick vztah m2 = k.t; m = 37 g.m-2]
U 5.14.
[ E = +0,103 V, oxidace Cd, redukce Ni]
U 5.15.
[P-B pomr: r(Mg) = 0,8; r(V) = 3,4; r(Zn) = 1,6]
- 146 -
Kl k een

T5
5.1b, 5.2b, 5.3b, 5.4 b, 5.5c, 5.6b, 5.7a, 5.8b, 5.9a, 5.10b, 5.11a, 5.12a, 5.13b,
5.14b, 5.15b, 5.16b, 5.17a, 5.18b, 5.19c, 5.20b
Odpovdi na otzky ke kapitole 6 - Opoteben

O 6.1.
Tribologie je obecn a zjednoduen nauka o ten, opoteben a mazn.
O 6.2.
Pomrn opoteben = W(etalon)/W(vzorek), lze pout pro objemov, hmotnostn i

dlkov jednotky, zpravidla pro otr (abrazi, adhezi, erozi), obvykl hodnoty = 1-5.
O 6.3.
1) Do netsnho kluznho loiska (adheze) se mohou dostat tvrd stice, kter zpsob
abrazi. 2) Brzdn kola po kolejnici (adheze), na kter mohou leet zbytky tvrd sypk
hmoty, prachu, psku apod. (+ abraze).
O 6.4.
Podle vztahu (6.4) plat Wer = .mv2.k = k.Wk, kde Wk je kinetick energie dopadajcch
stic. Obecnji Wer = k.Wkn (n = 0,7 3).
O 6.5.
Mazn sniuje koncentrace (piky) kontaktnch napt, sniuje souinitel ten, vrazn
sniuje souinitel adhezivnho opoteben Kadh (103-104 x), chrn povrch ped koroz.
O 6.6.
Konstrukn opaten pro zamezen vzniku kavit, snen rychlosti proudn, volba tvrd
korozivzdorn oceli (martenzitick chromov C r 12%, nap. CrNi13-4).
O 6.7.
V dsledku opakovanch kontaktnch smykovch napt (v uritm mst materilu) pi

valivm pohybu soust vznikaj u povrchu navov trhliny, kter se mohou spojovat a
zpsobit pak mstn odpadvn materilu a vznik mlkch dlk (pittingu).
O 6.8.
Pi vibranm opoteben (frettingu) dochz vlivem ten k ohevu povrchu a tvorb oxid,
kter jsou mechaniky rozmlnny a psob dle jako abrazivo. Velikost otru je mrn
amplitud vibrac podl povrchu, vlivem mechanickho faktoru, viz. vztah (6.9).
O 6.9.
Souinitel kluznho (vlenho, smykovho) ten je pomr tec sly k normlov =

Ft/Fn; rozliujeme statick (s) nebo kinetick souinitel ten (k). Souinitel valivho
ten je dn podlem vstednosti f (mezi normlovou slou a reakc podloky) a polomru
R valiv soust r= f/R
O 6.10
Pi dopadu tvrdch erozivnch stic na mkkou ocel opoteben kles s rostoucm hlem
dopadu (mezi 15-90), viz. obr. 6.6. Pi dopadu stejnch stic na kehkou kameninu
nastv naopak rst opoteben.
een a vsledky loh kapitola 6.

U 6.1.
[Wh 0,142 g, Wo 18,3 mm3, Wl 0,.236 mm; Wh/L = 2,86 mg/m, Wo/L = 0,367
mm3/m, Wl/L = 4,73 m/m, L = 50 m]
U 6.2.
[wh 5.72 mg/s, wo = 0,734 mm3/s, wl = 9,46 m/s]
- 147 -
Kl k een
U 6.3.
[Wn = 4,68.10-6, pn = 1,25.10-4]
U 6.4.
[ = 0,53]
U 6.5.
[opoteben stoupne 7,85 x]
U 6.6.
[tlak p = 1250 MPa, eroze nevznikne na martenzitick oceli a keramice]
U 6.7.
[2,4 min]
U 6.8.
[a) snen eroze 2,5 x, b) zven 6 x]
U 6.9.
[abraze se sn 81 x]
U 6.10.
[h = 0,33 mm]

T6
6.1b, 6.2c, 6.3b, 6.4b, 6.5c, 6.6b, 6.7c, 6.8c, 6.9a, 6.10c
Odpovdi na otzky ke kapitole 7 Opoteben materil

O 7.1.
Radian pokozen je mrn integrlnmu toku, energii stic a teplot ozen.
O 7.2.
Pout regeneran hn, snit dvku zen, pouit materily, kter absorbuj vce
zen a nejsou radioaktivn.
O 7.3.
S nim atomovm slem, viz vztahy (7.1) a (7.2).
O 7.4.
Nedouc zven tranzitn teploty o TT = 100 150 C, viz. obr. 7.4.
O 7.5.
Nadmrn zven mnostv vakanc vlivem energetickch neutron, zrychlen

vakannho mechanismu teen a plhn dislokac
O 7.6.
Radian zpevnn lze charakterizovat zvenm meze kluzu Rp = B1(T).(i)m
O 7.7.
O 7.8.
Pi neutronovm zen se tvo vakance a dutiny (kondenzac, kolapsem vakanc), co

vede ke zven objemu materilu, ke snen jeho stedn hustoty, dov o %.
Tranzitn teplota s velikost ozen stoup, podle mocninn nebo logaritmick zvislosti
(pode hodnoty i = .t, TT = C1(i)m nebo TT = C2 + C3.log i)
O 7.9.
Jeden foton zpsob excitace v jedn makromolekule polymeru.
O 7.10.
Pokud energie fotonu je vy ne vazebn (disocian) energie kovalentn vazby.
- 148 -
Kl k een
een a vsledky loh kapitola 7.

U 7.1.
Pro stedn hmotnostn slo atomu eleza: A(Fe) = 55,85 a podle piblinho vztahu
d = 2/(A+2/3) snadno vypoteme d = 0,0354.
U 7.2.
[n = 8,4.1028 m-3 a ls = 21 m]
U 7.3.
Hmotnost atomu Fe je mFe = 9,27.10-23 g (dle lohy 7.2). Podle vztahu (7.1) pak Tj1max =
0,0691.Tno = 6,92 keV.
U 7.4.
Sestrojme grafickou zvislost meze kluzu Re (resp. Rp0,2 = 700 MPa, dle obr. 7.3) na
toku i a pomoc interpolace pro i = 1023 n.m-2 odeteme hodnotu meze kluzu Re 420
MPa, tj. zven o Re 120 MPa.
U 7.5.
[Tt 120C]
U 7.6.
Podle vztahu (7.5) energie foton E1 = 239 kJ/mol, poru vazby C-N v amidech s energi
Ev = 222 kJ/mol.
U 7.7.
[1,0 eV = 96,5 kJ/mol; 335 kJ/mol = 3,47 eV, ]
U 7.8.
Po dosazen do vztahu (7.2) za Tnk = 0,5Tn0 a d = 0,0354 lze vypotat k = 20.
U 7.9.
Plon hustota energie pulsu zen je Es = P.t = 104(W/mm2).10-2(s) = 100 J/mm2.

Energie fotonu E = h. = h.c/ = 6,626.10-34 (Js).3,0.108(m/s) / 6,68.10-7 m. Poet
foton N = Es/E = 3,36.1021.
U 7.10
Podle vztahu (7.3) a (7.4) me platit pm mra Rp = TT. B1/C1.

T7
7.1 b, 7.2 c, 7.3 a, 7.4 b, 7.5 a, 7.6 b, 7.7 c, 7.8 a, 7.9 b, 7.10 b.
- 149 -

Lasek Zaklady Degradacnich Procesu

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Lasek Zaklady Degradacnich Procesu

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

1.

Lomov vlastnosti materilu

Vysok kola bsk Technick univerzita Ostrava

ZKLADY DEGRADANCH PROCES

uebn text / scne / testy

Lomov vlastnosti materilu

Recenze: Ing. Martin Kraus, Ph.D.

Zklady degradanch proces

Lomov vlastnosti materilu

Lomov vlastnosti materilu

Pro koho je pedmt uren

Pokyny a instrukce ke studiu.

Lomov vlastnosti materilu

Pi studiu kad kapitoly doporuujeme nsledujc postup:

Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt

Clem je seznmen se zkladnmi pojmy, vztahy a zvislostmi v dan kapitole (modulu). Po

Shrnut pojm kapitoly

Otzky k probranmu uivu

Lomov vlastnosti materilu

Pouit literatura, kterou lze erpat k dalmu studiu

Vem studentm peji spn absolvovn tohoto pedmtu

Lomov vlastnosti materilu

VOD K DEGRADANM PROCESM MATERIL

Vrobn a provozn degradace

LOMOV VLASTNOSTI MATERIL

Hlavn napov deforman charakteristiky ..

Lomov vlastnosti materilu

Zkladn pojmy a zvislosti

ZKLADY KOROZE KOV

Povrch a jeho vlastnosti .

Lomov vlastnosti materilu

POKOZEN MATERIL ZAENM .

Vlivy zen na materil .

Lomov vlastnosti materilu

1. VOD K DEGRADANM PROCESM MATERIL

Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt

Vymezit pojem degradace materilu

1.1. Vrobn a provozn degradace

Lomov vlastnosti materilu

Spolupsoben podmnek (napt, teplota, prosted) bhem provozu vede k degradaci

Lomov vlastnosti materilu

ltek a prosted), fotodegradaci (poruen vazeb fotony), termodegradaci (rozklad vlivem

1.2. Mezn stavy materil

Lomov vlastnosti materilu

Shrnut pojm kapitoly

Lomov vlastnosti materilu

2. LOMOV VLASTNOSTI MATERIL

Cl Po prostudovn tohoto odstavce budete umt

Popsat mechanismy en trhliny pro kehk a tvrn zpsob poruen.

Lomov vlastnosti materilu

2.1. Hlavn napov deforman charakteristiky

kde So je poten nosn prez, Fp sla na mezi kluzu (bod K)

kde Fm je sla na smluvn mezi pevnosti (bod M)

kde Lo je poten men dlka tye, Lu - po ulomen

kde poten prez So F, plocha prezu Su v mst lomu.

Lomov vlastnosti materilu

kde Fu je sla v okamiku ped lomem.

2.2. Koncentrace napt

Lomov vlastnosti materilu

Souinitel koncentrace napt

Pro tahov napt a eliptick

Pro kruhov otvor v desce: c =

Lomov vlastnosti materilu

sloky tenzoru napt: