MAL~ EDISON (ELEK TROK UT I L)

ADOLF SCHNEIDER

MALY EDISON

(ELEKTROKUTIL)

RADA PRAKTICKYCH NAVODl1 NA STAVBU

ELEKTRICKYCH PRfsTROJl1

1130BRAzKO

DR UHE VYDAN t

MELANTRICH A. S. PRAHA

OVODEM.

Vetsina lidi - hlavne pak lidi mladych - rna znaene vyvinuty zaiem 0 technicke veci. Z ohromne bohateho a rozsahleho technickeho oboru zajima vsak temer kazdeho nejvice elektrotechnika.

Vsak ie take elektfina nejmocnejsi, pfi tom i nejhroznejs! pfirodni silou, dokud neni zkrocena! Je-li jednou ovladnuta, tu se stava nejuziteenejsim sluhou lidstva. Bez ni by nebylo dnes ani mozno ziti.

Veda 0 elektfine je neipoutaveisl a nejvdeenejsi jak pro technika a vynalezce, tak i pro neodbornika. Pfimisi temer denne nove objevy 0 praktickem vyuziti elektrickeho proudu. Ackoliv dosud ani nevime, co elektfina vlastne je, dovedeme ji piece pine zapfahnout do svych sluzeb, Taha nam tezka vozidla, osvetluie byty, ulice a cela ohromna mesta, dodava teplo, pohani velike tovarny, pfenasi hudbu a rec do nekonecnych dalek, vykonava za cloveka - casto i bez kazdeho dohledu - i ty nejtezsi prace atd. Vykonava na tisice dulezirych ukonu a to jen na pouhe otoceni spinacem, na stisk paky, nebo jen na zmacknuti maleho knofiiku. S elektfinou dovede clovek jiz dnes provadet hotove zazraky. Co vse nam v budoucnosti jeste dale pfinese, nelze si ani pfi nejbujnejsi fantasii napfed pfedstavit.

V kazdem cloveku jiz od nejutlejsiho mladi vezi

7

fada sklomi a schopnosti, aniz 0 tom clovek sam vi. jde jen 0 to tyto vlastnosti objevit, probudit k zivotu a zivit je, aby pfinesly prakticky uzitek, Dela to v prve rade skola a ruzne fysikalni ucebnice.

Ve skole a v ucebnich pomuckach se mladez seznamuje temer rylucne jen se suchou teorii, kterou casto chape jen velmi ztezka, a proto si ji take tezko zapamatuje. KaZdy se sam pfesvedcil, ze mu neisnaze utkvelo v hlave nikoliv to, co cetl v knihach, nebo slyiel pfednaset, ale to, co ve skutecnosti oidel. Proto pouziva i skola pfi vykladu niznych nazornych pomucek a pokusu. ZeI, byva jich stale jeste malo. Tak zustava hlad po vedeni z oboru elektrotechniky u vetsiny mladych hochu stale jeste neukojen.

Chce-li se nekdo v praktickem tvoreni uplatnit, potfebuie vzdy urciteho vedeni, nebo aspoii ndvodu, jak zacit a jak potom dale postupovat. Skolni pomucky v tomto smeru vyhovuji mnohdy nedostatecne. Nase kniha se chce pokusit 0 splneni takove ulohy. Obsahuje fadu praktickych navodu na stavbu nejdillezitejsich uzitecnych elektrickych zaifzeni a pfistroju. Tam, kde je toho nevyhnutelne tfeba, osvetluie potfebnou teorii pravidla a zasady; iinak se obira vyhradne praksi.

Tato knizka pfinasi snadno pochopitelne vysvetleni nejdulezitejsich zjevu v elektrotechnice, vse na podklade iednoduchych pokusu, Jen takove vysvetleni pfispeie k pochopeni a k trvalemu zapamatovani hlavnich fysikalnich pravidel. V tomto smeru rna byti kniha jakymsi dopliikem skolnich ucebnic.

8

Prvni podminkou je, aby si ctenar, jenz hodla podle navodu praeovat, skutecne nejdHve pozorne pieced vsechna teoreticka vysvetleni a snazil se zapamatovat si vsechna uvedena zakladni pravidla. Teprve potom muze pfistoupit k vlastnimu provaden! praei.

Navody podavame v potfebnych podrobnosteeh a doprovazime je nazornymi, vetsinou perspektivnimi a tudiz snadno pochopitelnymi obrazky a nacrty, ktere provedeni prace usnadni. Zdar prdce je zajisten ooiem jen tehdy, budou-li oiechny pokyny v ndvodech co nejpiesneji dodrseny, Vsechny zde popisovane pffstroje byly skutecne provedeny a vseehny fungovaly znamenite.

Aby se prace provadene podle nasich stavebnieh navodu vydafily, je tfeba splnit prvni dulezitou podminku: je to naprostd presnost dodrzovani vsech pokynu a rad; jen ta vede k uspechu. Pfistoupi-Ii k teto prvni podminee jako dalsi vlastnosti kazdeho radneho kutila jeste trpelioost a vytrvalost, je zdar stavby temer zee1a zarucen.

Kazdy prakticky pokyn a kazda zvlastni poznamka v navodu maji svu] vyznam, a je proto tfeba jimi se take doslova Hdit, Jine "upravy" nebo "zdokonalovani" podavaneho navodu nutno proto zavrhnout, aspoii pfi prvnfm provadeni urcite stavby. Ta se nema od navodu vubec odchylit, Teprve potom, kdyz kutil ziskal jiz urcitych vlastnich zkusenosti, vetsi dovednosti a zrucnosti, muze uplatiiovat svou vynalezavost a zhotovit sam podle vlastniho uvazeni ryz pfistroj v dokonalejsim provedeni. Podafi-Ii se

9

mu to, bude jeho radost z originalniho dila a vlastniho vynalezu tim vetsi.

Na druhe strane nezdar, se kterym se kutil pfi svem prvnim pokusu pfipadne potka, nesmi ho zaleknout. Hazeti fiintu do zita je vzdy zbabele! Naopak prvni neuspech rna byti jen pobidkou k nove, tentokrate k presne;si a dUkladnejsi praci. Neustat, dokud se vee nepovede! A to se na konee mud podaiit!

Jeste jedna dUlezita pfipominka: Vsechny prace provadime v byte. Tato okolnost veli, abychom byli pfi tom opatrni. Prace provadeime jen tam, kde s tim rodicove souhlasi a kde nemuzeme poskodit nabytek a bytove zaffzeni, Dodrzime-li tuto podminku, nebude nam v rodine nikdo branit, abychom pracovali. Po vykonane praci vse po sobe sami uhlidme, vsechny odpadky atd. ihned odstraiime. Take na oblek budme opatrni; ku praci oblekejme obnosene saty, u nichz nejaka ta skvrna vzniknuvsi pfi praci se jiz odpusti.

Stavbu elektrickych pfistroju a zafizeni doporucujeme provadet v poiadi, v jakem jsou v navodech uvedeny. Zaclname s neiiednodussim a koncime s ne;slozitejsim. Nepostupujme vsak dale, dokud se prvni konstrukce nepodafila,

Bude-li se kazdy Hdit vsemi pokyny, dopracuje se iiste vysledku. Tato kniha mu potom pfinese nejen mnoho zabavy a radosti, ale i hodne pouceni a uzitku. Mozml, ze bude miti vliv i na jeho daIsi dusevni vyvin, mozna i na jeho budouci povolani,

K tomu vsemu pfeje mnoho zdaru

autor.

10

KUTILOVA DILNA.

Kdo chce pracovat a stavet, musi miti ndstroje a material. Material nakupujeme obyceine v posledni chvili; v zasobe mivame zpravidla jen takove veci, ktere potrebujeme ve1mi casto. V nasem pfipade to bude nejaky ten drat, dvakrat opfedeny bavlnou (dynamodrat); postaci jen jeden druh, tlusty asi 0'5 mm. Take se doporucuie miti v zasobe nekolik sroubku. Pfedevsim musime vedet, ze rozeznavame dva druhy sroubku: I. sroubky do dieoa t. j. takove, jez jsou smerem k svemu konci zaSpicateli (obr. I a)); 2. sroubky do kovu, jez jsou po cele sve delce stejne tluste; ty nelze zasroubovavat jako srouby pfedesle; upeviiuii se obycejne pomoci pfislusnych maticek (obr. I b)). Sroubek do dfeva, uvedeny na obr. I a), rna pulkulatou hlavu, ktera po uplnem zasroubovani sroubku vycniva nad plochu, do mz je sroubek upevnen; sroubek na obr. I b) rna hlavu rotmou, na svem dolnim okraji ponekud skosenou.

Takove sroubky "zapoustime". pro-l~ . '1 va dime to tim, ze kolem normalni-

ho pruchodniho otvoru material do

urcite hloubky navrtame jeste iinym

vrtackem s vetsim prumerem, takze 1.

hlavicka takoveho sroubku po jeho Q, iii

utazeni se ukryje do rozsrrene casti Obr. 1.

11

otvoru, Cirnz jeji horni ploeha pfijde do roviny materialu, v nernz je sroubek umisten, U obou druhu sroubku lze koupit druh s kteroukoliv z obou hlavicek.

Sroubky do dfeva nakoupime pro svou zasobu zelezne, ponevadz jsou levnejsi; pro nase prace nam takove sroubky uplne postaci. Pofidime si jich nekolik v ruzne delce, ruzne tloustce a po pfipade s ruznymi hlavickami. Zato sroubky do kovu budou z mosazi; rovnez tak jejieh maticky. Pro nase prace se neilepe hodi sroubky jednoosminkove, asi 20 mm dlouhe.

Pro snazsi zapoicvani spojovacieh dram k sroubkum podkladame sroubky tak zv. podloskami; jsou to male plisky s otvorem uprostfed, ktere

~ pevne pfitahneme pod hlavicky nebo

~ pod matickysroubkuakvycnivaiici casti podlozek potom drat pfipajime. Jeden vzor podlozky je uveden na obr. 2.

Kazdy kutil - at jiz pracuie v jakemkoliv oboru - rna miti spdjecf zafizeni. Potfebuie se ostatne velmi zhusta v kazde domacnosti k spravce ruznych pfedmeni atd.Nemelo by proto ehybetvzadne rodine. Spajeni se nesmime bat; provadi se velmi lehee, a snadno se mu kazdy nauci. Potfebuieme k tomu pfedevsim spdjidlo (nespravne kulmu) a nejakou spajecipastu na pro "Tinol", "Fludor" apod. Oboji koupime za maly peniz u kazdeho zeleznika. Spajidlo nckupujeme ani prilis velike, ani pfilis male; postaci tak velike, aby prumer spajeciho telesa byl asi 25 a delka asi 50 mm. Take pasty si

Obr.2.

12

kupme jen mensi krabicku nebo tubicku; vydrzi nam nekolik mesicu,

Spajet mozno temer vsechny kovy s vyjimkou hliniku. Kovy, jez hodlame spajet, musime na pfislusnych ploskach nejdfive dukladne odstit, Stane se to zhruba pilnikem a pak iemne skelnym papirem. N eocistene kovy se nespdji vubec, anebo jen ztezka a vzdy nedokonale. Toto prvni pravidlo si tfeba proto dobfe zapamatovat! Spajidlo ohifvame bud'to ve zhavem uhli (je to vsak obyceine neciste), nebo lepe na lihovem nebo plynovem plameni. Hmota spaiidla musi byti dokonale prohrata. Pozname to obycejne podle toho, ze plamen po prohfati spajidla se zabarvi do modra. Spicka spajidla rna byti dokonale cista; marne ji udrzovat vzdy v ciste pocinovanem stavu.

Zatim co ohfivame spajidlo, ocistime oba kusy kovu, jez k sobe hodlame pfipajet, a na stycna jejich mista naneseme zcela male mnosstoi spaieci pasty. Ohfate spajidlo ponoifme spickou rovnez do maleho mnozstvi pasty, kterou jsme si pfipravili tfeba na kus maleho prkenka; tim se spicka spajidla pekne pokryje ciszym cinern z pasty. Potorn teprve pfitiskneme takto pfipravenou spicku spajidla na dfive uchystane dva kovy a pockame, az spajidlo oba kovy dobfe prohfeje; prohfatim kovu roztavi se pasta mezi nimi nanesena a pfemeni se v cisty cin, ktery kovy spoji. Pore pfitlacuieme i nadale oba spaiene kovy k sobe (treba pornoci dfivka) a pockame chvilenku, aZ se kovy ochladi a cin ztuhne. To je cele umeni pii spajeni l Podobnym zpusobem postupu-

13

jcmc ph spravovani otvoru v kuchyiiskem nadobi, ph pripaieni pfivodnich dram k podlozkam sroubku atd. Po nekolika vice mene zdafilych pokusech nabudeme cviku a brzo se z nas stanou pravi mistfi ve spajeni. Dosahneme-li jednou teto dovednosti, muzeme byt velmi uzitecnymi cele rodine,

Urcite ndstroje maji byti v kazde domacnosti, Potfebujeme je tam pfi ruznych pfilezitostech. Nastroje nemusime si Hdit vsechny najednou; cinime tak - podle financnich moznosti - postupne a pouzivarne k tomu ruzne pfilezitosti jako [sou vanocni a jine nadilky, a podobne. Budeme-li tak cinit soustavne, budeme sami pfekvapeni, jak rychle se nas dflensky inventaf rozmnozi a doplni.

Uvadime nejdUlezitejsi nastroje a to v pofadi, v iakem by mely byti postupne pofizovany:

Dukladne kladivo je samozfejme; ten kdo rna vice moznosti, si pofidi kladivka dve: jedno vetsi a tezsi, druhe mensi a lehci. Take kle'Ste jsou nejvice pouzlvanym nastrojem, Doporucuieme tak zv. kombinaeky (prostfedni druh na obr. 3), ktere maji ploche celisti a jichz lze pouzit i ke stipanf, Pozdeii si muzeme pofidit dalsi klesticky s kulatymi celistmi. Z pilek potfebujeme pfedevsim dobrou, stfedne velikou pilu na dflvl; pro domacnost neilepe vyhovi tak zv. "zlodejka" (viz tez obr. 3). Take lupenkdfskd pilka je dobrym nastroiem kutilovym, Mame-li vice penez, pofidime si take stfedne velkou pilku na kov. Budeme ji potfebovat zeimena k rezani ruznych plechu, trubek, silnych dram atd. Mluvime-li jiz o fezani plechu, upozoriiujeme, ze je dobre, mame-li

14

pro tenci plechy k disposici vyfadene, avsak silnejsi nuzky, ktere se pro tuto praci vyborne hodi. Dale si pofidime aspoii dva dobre sroubovaky na upeviiovani sroubku do dfeva. Take obycejny soidiik, t. j. mala rucni rychlovrtacka (leva bocni stena na obr. 3) je uzitecnym nastroiem, ktereho pouzrvame ke zho-

15

tovovani mensich a k pfedvrtavani pro vetsi otvory. K nemu patfi nekolik rucnich vrtdcku spirdlovjch s ruznym prumerem, Ten, kdo si to muze dovolit, si pofldi dokonalou rUCni vrtacku s pnslusnymi vrtdcky. Takovou dobrou vrtacku dostaneme dnes jiz asi za Kc 60'-. Neni luxusem, nybd velice praktickym pomocnikem, jehoz lze pouzit k cele rade ruznych ukonu. Muzeme si ji dati darovat na pro k vanocum. Z pilniku si poridime aspoii tii druhy: jeden s obdtlnikovjm, druhy s trojuhelnikovjm a konecne tfeti s kruhovitjm prurezem. Take rasple je dobrym nastroiem na opracovani dfeva. Rldime-li si sverdcek, nekupujme typ nejmensi; je to jen bezcenna detska hracka a nikoliv uzitecny nastroj, Radeji vyckeime s jeho nakupem a pofidme si potom typ vets! a dokonaleisi. Tez aspoii dye dldta, ri':tzne siroka, muzeme dobfe potfebovat. Pozdeii, kdyz se z nas jiz stali vets! umelci, doplnime sve zaffzeni i sadou ke zhotovovani zdvz"tU. To vsak ma prozatim jeste cas. I dfevene nebo kovove soemdlo muze nam by! pfi praci velmi prospesne. To by byly zhruba vsechny nastroje, kterych budeme potfebovat. Nakup hotovych kolekd nastroju nebo t. zv. nastroju universdlnich nedoporucujeme,

Kazdy remeslnik a tudiz i kazdy kutil rna miti sve nastroje v pofadku. Musi je proto ulosit tak, aby je vzdy snadno a rychle nasel, a neztracel cas zbytecnym hledanim, Proto se doporucuie pofidit si na nastroje zvlastni skffnku s dvifky. Upevnime ji v nektere z odlehlych mistnosti bytu, kde sice nikomu nepfekazi, avsak je pfece neustale pfi ruce. Postaci

16

,'Iplnc tyto rozmery: vyska asi 70, sire 40 a hloubka 20 em. Nastroie upeviiujeme do skfinky jednak za','(~.\:cnfm, na hfebiky nebo srouby do dfeva, umislcnc na jeji zadni stene, jednak zasouvdnfm za dfevene listicky, zasroubovane na podlozkach ze dfevcnych spallku, ktere tyto listicky ddi ve vzdalenosti 10-20 mm od bocnich sten, resp. od vnitfni plochy dvirek skrinky. J e to sice malickost, ale pfispiva to nemalo k udrzovani pofadku v pracovni skfince: pod kazdy, nebo aspoii pod nejdUlditejsi nastroje si barevnou tuzkou nakreslime obrysy ndstroje. Je to dobre proto, ponevadz si tim uvykneme zavesovat nebo zasouvat nastroj vzdy na jedno a totez misto, a ponevadz na prvni pohled do skHnky pozname, zda a ktery z nastroju v ni chybi. J en to zkuste a uvidite, jak je to prakticke l (Ukazku prakticke skrinky na nastroie a jejiho vnitfniho zafizeni pfinasi obr. 3.)

Ke dnu skfinky zavesene na zdi lze pfidelat i mensi vytahovaci zasuvku, do ktere mozno ulozit zasobni sroubky, drat a podobne drobnosti.

Mal» Edison II

I7

BEZ TROSKY TEORIE TO NEJDE

Zadna prace na svete nemuze byti radne a spravne provedena, kdyz ji nerozumime. Proto take my, ktefi hodlame prakticky tvofit a stavet elektricke pffstroje, musime neidfive znat aspoii nejzakladnejsi veci, pravidia a zakony 0 elektfine, Musime proto nutne se seznamit aspoii s nejdulezitejsi teorii.

Dflve nezli se pocneme obirat elektfinou, musime si vsimnout aspoii trochu magnetismu. Je to nutne zapotfebi, ponevadz prave pfi nasich konstrukcich pfichazeji v uvahu nektere elektricke zjevy, ktere uzce souvisi s magnetismem.

Co je to magnet, netfeba popisovat, nebot jej jiste kazdy zna. Vime, ze je to kus oceIe, obyceine zahnute do tvaru podkovy. Oba jeho konce tvofi poly, z nichz jeden nazyvame severnim a druhy jiznim. Vime take, ze magnetismus je silou, nebot dovede vykonat urcitou praci tim, ze pfitahuie k sobe zelezne pfedmety, Jezto tento magnet svUj magnetismus podrzuje neustale.nazyvame jej magnetem stdlym ci-li permanentnim. Kdyby tento magnet nebyl Z ocele, nybd jen z mekkeho ze1eza, tu bychom vi deli, ze po case svu] magnetismus ztrati.

Sc stalyrn magnetem provedeme prvni pokus:

Priblizime jcj k peru na psani; uvidime, zc magnet

I8

II" plll:'dllll' k sobc. Odejmeme-li pote pero od magnvt u a priblizimc je na pro k Iehke jehle, vidime, ze PC(() nyni sumo pritahne jehlu k sobe. To nas ucf, Zl' (I(('itl'l'C picdmety, ktere pfijdou do styku s magnetent, sc samv zmagnetisuji a podrzi pak tak ziskany magnctismus i naddle. Kdybyehom ryz pokus provcdli s obycejnyrn hfebickem, ktery neni z oee1e, II y brz z mekkeho zeleza, pozname, ze hfebicek jehlu k sohc vubcc nepfitahne, nebo tak ucinl jen zeela ncputrne a jen po urcitou dobu. Za nejaky eas hfebicck svuj magnetismus uplne ztrati.

Nyni uehopime jehlu a pfeiizdime ji po cele jeji deice na pf. severnim polem staleho magnetu a to smerem od jejiho ouska ke spicce. Tim jsme ji dokonale zmagnetisovali, takze se stala rovnez stalym magnetem; svu] magnetismus jehla potom jiz podrzi.

Z korkove zatky uffzneme dva zeela male kousky, propichneme je a zmagnetisovanou jehlu upevneme do povstalych korku podle obr. 4. Polozme jehlu s korky do tallfe naplneneho vodou; jehla bude ve vode plovat, jsoue drzena nad vodou lehkymi koreeky. PH tom muzeme zjistit, ze se jehla obrati svou spiekou vzdy do tehoz smeru; ucinf tak znovu a dusledn e, i kdyz ji z tete polohy prstem vychylime, Spicka jehly, kterd je zde severnim polem magnetickym, se vzdy obrdti k seoemi svetove strane, kdesto ouiko jehly (jizntpol) seuidy obrdti najih; Tetovlastnostikazdeho magnetu je

prakticky vyuzito ke zho- ~" ,". S toveni magneticke stiel- ~

ky cili magnetky. J e zho- Obr 4.

19

to vena z permanentniho magnetu, obycejne ve tvaru oceloveho pera na obou koncieh zaspicateleho a na severnim polu "zakaleneho", ktere ve svem stredu spociva na ostrem kolmem hrotu, kol nehoz se lehee a bez velkeho tfeni (odporu) otac!. Pod magnetkou je stupnice s oznacenim svetovych stran. Celek byva umisten v kryte, kulate krabicce se sklenenym vickem; je to tak zv. kompas.

Takovy jednoduchy kompas si muzeme sami lehee zhotovit; hodi se pro ruzne ucele. Kus pfetrzeneho oceloveho pera, nejlepe z budiku, asi 4-5 em dlouhy opilujeme na obou stranach pilnikem do spicek. Hotovy tvar vidime na obr. 5 a to v a) se

shora, vb) se strany. Pfesne ~ a. ve stfedu pera nasadime tur- - -, ; , : pejsi sidlo nebo podobny b nastroj a lehkym uderem

Obr 5. kladivkem na tento nastroj

provedeme v peru maly a melky dulecek; to bude "lozisko", ve kterem bude pero podepirano a drzeno ve vodorovne poloze pomoci kolmeho hrotu. J ako hrotu pouzijeme tlustsi jehly. Prostrcime ji pomoci klistek zdola stfedem ctvercoveho prkenka, aby stala pfesne kolmo k zakladnimu prkenku, Na jehlu zhora navlekneme papirovy kruh (jehla prochazi jeho stfedem), narysujeme na nem stupnici, jak je to znazorneno na obr. 6 a pfilepime jej k prkenku; to bude stupniee kompasu. Na hrot jehly posadime magnetku, t. j. ocelove pero, jez nejdfive nejakYm stalym magnetern dokonale zmagnetisujeme.

30

Polozime-li na zrnagnetisovanou jehlu papir a vysypeme-li nail hrstku jemnychzeleznych pilin, ktere si opatfime u zamecnika, vidime, ze piliny se seskupi do zvlastniho obrazce znazorneneho naobr. 7· Na kazdem z obou polu se nahromadi piliny do chumace a seradi se tam do presnych smeru v cary, jimz Hkame magneticke silocdry. N ejvetsi mnozstvi techto pilin se seskupi prave nad obema konci jehlyt.j.nad jejimi poly; cirnvicekesrredu jehly, tim vice pilin ubyva. Je to naucenim, ze magnet je nejsilnljsi na svych polech, ze magnetismu smerem ke stiedu magnetu ubjvd a ze ve stiedu je roven nule.

Pokusime-li se pfitahnouti magnetern pfedmety z nekterych kovu, vidime, ze se to vzdy nepodari. Magnet piitahuje jen zelezo, ocel, nikl a nekolik jinych mene sndmych kovU; nepiitahuje na pr. med', mosaz, bronz, stiibro, hlinik a vubec vetsinu ostatnich kovu.

K pfitahovani kovu magnetern dochazl i tehdy, je-li mezi magnetern a pfitahovanym kovern vlozena nektera Iatka jako

::J 5 jepapir.dfevo atd,

~~~$~2 Pokusy take zjisti\-_~~}~~~;;;:_:, ~.":;:;~;;~===-e",,,,-~~~~~~::= me, ze pfitahovaci

schopnost rnagne-

Obr·7·

Obr.6.

21

tu slabne s rostoucf vzdalenosti od pfitahovaneho pfedmetu, Chceme-li proto magneticke sily nejlepe vyuzit, musime magnet piisunout co nejblide k pfis!uJnemu piedmetu.

Nyni polozme zmagnetisovanou jehlu ulozenou v korcich opet na vodu v talifi, Opakujeme znovu, ze na spicce jehly je pol severni, na jejim ousku pol jizni. Pfiblizlme-Ii ke spicce jehly severni pol staleho magnetu, vidime, ze oba seuerni (tedy stejnojmenne ) poly obou magnetic se vzdjemne odpuzuji, Totez spatfime, pfiblizime-Ii k jiznimu polu jehly (k ousku) jizni pol magnetu. Zcela jinak tomu bude, pHblizime-li k severnimu polu jehly jizni pol magnetu, nebo naopak k jiznlmu polu jehly severni pol magnetu. Presvedclme se, ze nestejnojmenne poly magneti; se vzdjemne piitahuji. Z pokusu take vyplyva, ze se dotekem magnetu nebo aspoii jeho tesnym pfibllzenim k jinemu zeleznemu nebo ocelovemu pfedmetu vzbuzuje v tomto dosud nemagnetickem pfedmetu magnetismus a to vzdy obrdceny pol, nezli je pol pfiblizovany. Podle tohoto a pfedchozfho pravidla dochazi vlastne k pfitahovani pfedmetu magnetem. Nejprve se v takovem pfedmetu vzbudi (indukuje) magnetismus a pote se nestejnojmenne poly obou magnetu pfitahnou.

Zapamatujeme-li si jeste, ze ucinek magnetu je tim vetS{, Cim vetS{ je jeho hmota, vime 0 magnetismu prozatim vse, co budeme pfi dalsich svych pokusech a pracich potfebovat,

Pfejdeme nyni k dalsimu zaiimavemu pokusu:

Vezmeme silnejsf zelezny hrebik nebo kus podlouh-

22

leho mekkeho ze1eza s jakymkoliv prufezem (kulatym, hranatym atd.) a naviiime kol neho asi 10 m dratu opfedeneho dvakrate bavlnou (t. zv. dynamodrat), tlusteho asi 0'5 mm. Oba konce dratu odisolujeme tim, ze s nich seskrabeme bavlnenou isolad. Takto upraveny kus zeleza pfiblizime k druhemu mensimu zeleznemu hfebicku. Nepozorujeme nic, nebof nase zelezo se zavity dratu je nemagneticke. Nyni pfipojime kazdy z odisolovanych koncu vinuti civky k jednomu polu suche baterie. Abychom pripojovanl dratu k baterii mohli provadet snadno a rychle, upevnime na odisolovane konce dratu vinuti po jedne dratene sponce, jichz se pouziva v kancelafich (viz obr. 8); tyto sponky potom velmi snadno navlekame na plechove vyvody suche baterie. Nemame-li takovych sponek, tu odisolovane konce dratu proste omotame kol plisku suche baterie a to tak, aby spojeni bylo zarucene dobre.

Takto zapojeny kus zelezasvinutim pfiblizfme znovu k zeIeznemu hfebicku. Hned spatfime, ze hrebicek pfiskoci k ovinutemu zelezu. J ak se to stalo? Abychom to vysvetlili, uvadime nej dfive nektere specialni nazvy, jichz budeme napHste stale uzivat. Zelezo, kol nehoz je navinut drat, budeme nazyvat zeleznym jddrem, nebo kratce jddrem; misto vinuti dratu budeme pouzivat slova civka; pfitahovany pfedmet budeme jmenovat kotvou.

Proteka-li elektricky proud civkou, nasa- Obr. 8.

23

zenou na zelezne jadro, stdvd se toto jddro magnetickym. Takovemu magnetu povstalemu za pomoci clektrickeho proudu, fikame elektromagnet.

Vypojime-li proud od civky elektromagnetu, jeho jadro ihned nebo za chvili ztrati sviij magnetismus.

S nejjednodussim elektromagnetem, ktery jsme prave zhotovili, muzeme nyni provadet vsechny dosavadni pokusy, ktere jsme drive vykonali s obycejnym permanentnim magnetem. Dojdeme pfi tom ke zcela stejnym ukazum. PH pokusech muzeme vsak hned pozorovat, ze poly elektromagnetu se meni podle toho, ktery pol baterie (zda zaporny t. j. delsl plisek, ci kladny t. j. kratsi plisek) pfipojime ke kteremu konci vinuti civky (k zacatku nebo konci vinuti). Vidime, ze pro polaritu elektromagnetu neni lhostejnym, kterym smerem protekd proud dvky. Abychom dovedli rici, kterym smerem elektricky proud proteka, musime napfed vedet, ze u elektricke baterie (suche nebo mokre ci akumulatoru) teie proud vzdYc,"od kladneho p6lu k zapomemu; uvnitf baterie protekd proud obrdcene t. j. od zaporneho ke kladnemu p6lu. Je to znazorneno na obr. 9. Ted' si zapamatujme velmi dulezite dals! pravidlo, zvane Amperooo: U chopime-li elektromagnet pravou rukou obrdcenou dlani k elektromagnetu tak, aby prsty smerovaly po proudu, je seoerni p61 elektro-

Obr. 9. magnetu vzdy na strane palce.

24

(Viz obr. 10). Toto pravidlo buderne v prak- S si easteji potfebovat; podle neho zjistirne snadno a rychle polaritu kazdeho elektromagnetu, at jii rna jakoukoliv forrnu.

Ke konci tfe-

ba jeste vedet, ie sila elektrornagnetu je tim vetsi:

I. elm vetsi je prumer jeho ie1ezneho jadra,

2. elm silnejsi proud proteka jeho civkou,

3. elm vice zavitil rna jeho civka.

To by byla zatim vsechna teorie, kterou buderne potfebovat. Doporucuie se vsak,~aby se kaidy s ni dokonale seznamil drive, neili zacne provadet vlastni prakticke prace, Usedi rnu to mnoho zklamani,

Obr. 10.

ZDROJE ELEKTRINY.

Hlavnimi zdroji elektfiny jsou I. elektrika tred nebo infiuencnl, 2. galoanicke cldnky, 3. dynama.

Elektrikami se vyrabi zeela mizive mnozstvi (intensita), avsak zato vysoke napetl elektrickeho prouduo Tak nepatrne mnozstvi elektfiny se nemuze vlastne ani projevovat jako elektricky proud. Proto se elektriky hodi jen k urcitym, zato vsak velmi zajimavym pokusum s elektrickymi jiskrami.

Galvanicke clanky davaji jiz vetsi mnozstvi elektfiny, ovsem s pomerne malym napetlm. Lze tedy u nich jiz mluvit 0 elektrickem proudu; hodi se proto k cetnym pokusum. Jejich nevyhodou je, ze se ve vetsine pifpadu pomerne brzo vycerpavaji a ze vyzaduji urcite obsluhy a osetfovani.

Elektrodynama mohou dodavat temer libovolne mnozstvi proudu s libovolne vysokym napetim. Jsou to vsak velke i nakladne stroje; na jejich vyrobu po amatersku nelze pomyslet,

Abyehom snaze porozumeli, co to v elektroteehnice znamena vyraz intensita a napeti proudu, ucinime male srovnani s vodou: Marne siroke a hluboke feky tekouci rovinou; v nieh proteka sice oelike mnozstoi vody, avsak deie se to velmi pomalu, ponevadz v takove ieee je jen velmi malj spdd. Mnozstoi vody muzeme dobie porovndvat s intensitou

elektricheho proudu a spdd vody s napetim proudu. U maleho horskeho potucku, ktery se fiti s hor do udoli, vidime pravy opak: je v nem sice jen male mnoiistol vody, zato znacny spad. Idealnim pfipadem u vody, chceme-li vyuziti jeji sily, je, aby mela j ak velke mnozstvi, tak i velky spad, Podo bne i u elektiiny lze dosahnout neilepsich vykonu, mame-li k disposici velikou intensitu a velike napeti,

Na obr. II vidime dve nadoby Al a BI; ze dna nadoby Al vyustuie spojovad rourka RI do nadoby B1• Podobny pfipad vidime na obr. II hned vedle. Vsimneme si, ze v obou pfipadech jsou vzdy obe nadoby vzajemne stejne vzddleny (X), ci-li spojovad rourky RI a R2 [sou stejne dlouhe. Rozdil ie v tom, ze rourka RI je tenkd, kdezto R2 je mnohem tlustii. Nalejeme-li do obou hornich nadob Al a A2 vodu, zpozorujeme, ze bude rourkami RI a R2 vytekat do spodnich nadob BI a B2• V pfipade prvem bude rourkou R, protekat

ve stejnem case mensi A.. A 2-

mnozstvi vody, nezli rourkou R2 v pfipade -

druhem, Spddjevobou -lx-

ptipadecb zcela stejny

(stejna vzdalenost X),

odliine je jen mnosstol ::: 'Ft... 1\2-

vody protekaj ici za _ I

st~jnou dobu rourka- w- a. i I~ B~

In1 R, a R2• Je to pro- =::--::. zz.:': 1 -~ -= - :::-

tv vv, k kl - ~ - - - --- -

0, ze UZSl rour a a- =-:~- -=-= -:-:--- -- ;:__~

de protekaj ici vode Ohr. II.

27

mnohem vetsi odpor (je vni pro vodu mene mista).

Na obr. 12 vidime jiny pffpad: nadoby Al a A2 jsou spojeny s nadobami BI a B2 stejne tlustjmi, avsak ruzne dlouhymi rourkami R, a R2 z tehoz rnaterialu. Zde ve stejne dobe pietece z nadob AI> A2 do nadob B, B 2 presto pfiblizne stejne mnosstoi vody. To proto, ze ve druhem pfipade je nadoba A2 od nadoby B2 vice vzdalena (X2), eili, ze voda rna zde vetsi spad, ktery pfiblizne vyrovna vetsi odpor tohoto zapojeni.

I u elektrickeho proudu vidime urcitou obdobu, jez se projevuje v tak zv. Ohmooe zdkonu. Ten zni: Proud je tim vetIi, eim vetIi je jeho napeti a eim menii je odpor.

Pro" intensitu proudu uziva elektrotechnik znacky J, pro napeti pismene E a pro odpor pismene R. Ohmuv zakon muzeme proto vyiadfit vzorcem:

E J=R

Z prvniho lze si vyvodit daIS! vzorce pro vypocet napeti nebo odporu:

28

Obr. 12.

E =J x R;

E R=J

Doporucujeme, aby si piedchozi vysvetleni a hlasme Ohmia: zakon kazdy dukladne zapamatoval. je-li jdte tfeba, mozno najiti blizsi vysvetleni k tomu v nektere z ucebnic fysiky.

o elektrice najdeme neinutnejsl pouceni ve zvlastni stati obsahujici navod na stavbu infiuencni elektriky.

Galoanicke clanky jsou pomerne jednoduche. Nejprimitivnejsi clanek byehom pofidili, kdybychom do vnitfku citronu zapichli jednak medeny drat a jednak - od prveho oddelene - maly kousek zinkoveho plechu spojeneho s delsim dratem. Neco podobneho ucinil kdysi genialni fysik Volta, kdyz vynaIezI svu] prvni Voltuv clanek: Vlozil kus medi a kus zinku do rozfedene kyseIiny. U naseho prvnlho pokusu nedostaneme ovsem zadny prilis silny proud, avsak mohli byehom jej presto zjistit citlivym galvanoskopem (viz navod na jeho zhotoveni), nebo tim, ze byehom oba konce dram pfilozili na jazyk. Ucitili bychom pfi tom slanou pfichut a ne-

_{ ,,,

patrne "mrazem .

Marne celou fadu ruznych galvanickych, mokrych clanku. V kazdem najdeme tak zv. elektrody, jez jsou ponofeny do urciteho roztoku, ktery jmenujeme elektrolytem. Uvedeme navod na zhotoveni tH takovych clanku. Pofidime si je pomerne snadno a levne,

A. Cldnek Leclancheico.

Elektrody tvofi uhel a zinek, elektrolyt vodni roztok salmiaku. jako uhel se velmi dobfe hodi uhlikove tycinky, jichz se pouziva ve velkych obloukovych lampach. Tycinky zinkove lze za levny peniz koupit v obchode.

Predevsim tfeba upravit obe elektrody tim, ze k nim na jednom konci pripojime kus medeneho pHvodniho dratu. Nejlepsiho spojeni dratu s elektrodou dosahneme tim, ze kol kazde elektrody na jednom jejim konci tffhrannym pilnikem vypilujeme dosti hlubokou ryhu; do te pak vlozime konec medeneho pfivodniho dratu a klestemi je] k elektrode pevne zakroutime. Zinkove elektrody koupene v obchode maji pfivodni drat obycejne jiz pfipoien. Pro kazdy clanek potfebujeme jednu dvojici zminenych elektrod, kterou tfeba spojit v pevny celek. Ucinime to neilepe podle obr. 13 tim, ze si uchystame dva kusy dfevenych listicek I a lIse ctvercovYm prUiezem. Mezi tyto listicky pfitahneme obe elektrody pomoci tfi sroubku do dfeva; aby elektrody mezi Iistickami dobfe drzely, listicky na pfislusnych mistech kulatym pilnikem nebo

Obr. 13. raspll ponekud probe-

30

feme. Listicky [sou asi 10 em dlouhe (Hdi se to podle sire hrdla pouzite sklenice), 3 em siroke a 3 em tluste; vzdalenost jedne elektrody od druhe je asi 4-5 em.

Za nadoby pro cianky pouzijeme skleniee pro zavafeniny asi IS em vysoke s prumerem hrdla 7-8 ern; jsou to skleniee asi na 3/4 1 obsahu. Doporucuje se, na hornim okraji sklenic provesti vne i zevne asi 3 em siroky nater z parafinu. K tomu ucelu parafin rozpustime v nejake nadobe na plotne (nikoliv na oteuienem plameni!) a nanasime jej potom na sklenice kluckem nebo steteckem. je-li nadoba, v niz parafin rozpoustime, dosti siroka a hluboka, Ize okraje sklenie pfimo ponofit do rozpusteneho parafinu, cimz obdrzime na sklenici dostatecne hustou a steinomernou vrstvu. Parafinova vrstva se doporucuje proto, ze zabraiiuje usazovani krystalu tvoficich se z elektrolytu na okrajich sklenic.

Elektrolyt zhotovime tim, ze rozpustime salmiakovou sill ve vode. Nejlepe se k tomu hodi prevafena a vychladla voda. Salmiakove soli nasypeme do vody tolik, pokud se jdte rozpousti. Clanek.ma byti naplnen roztokem asi do 3/4 sve vysky,

Ke konei staci ponofit obe e1ektrody do elektrolytu; umistime je do skleniee tim, ze je polozime drevenymi listickami napNc okraje sklenice (viz obr. 14). Tim je clanek hotov a lze z neho okamzite odebirat proud.

Leclancheuv (Leklanseuv) clanek dava napeti I' 5 voltu. Toto napeti pfi deliim odberu proudu brzo poklesdvd; ovsem ponechame-Ii takovy Clanek ne-

31

+ jakou dobu opet v klidu, jeho napeti zase stoupne, a lze proud odebirat znovu. Nedava tedy proud prilis trvalY. Hodi se proto tam, kde j de jen 0 kro'tky odber proudu; je to na pi. u elektrickeho zvonku a pod. Vyhodou tohoto clanku vsak je, ze pracuje hospodarne, ze je levny ve zhotoveni i v provozu. Po case se zinek ztravuje ("uzi-

Ob ra ") a J' e proto nutno J' ei vy-

r. 14.

menit; uhlik provozem ne-

trpi. Trvanlivost zinkove elektrody se do jiste miry zvY§i tim, ze ji amalganisujeme; koupene elektrody by-vaji jiz amalganisovany, Leclancheuv clanek lze zdokonalit i pfidanim tak zv. depolarisdtoru, ktery jej ucini stalejsim a vykonneisim. Amaterskym zhotovenim takoveho zafizeni se vsak nebudeme zabyvat.

B. Cldnek Grenetuo.

Elektrody tvofi opet kladny ahel a zaporny zinek; elektrolytem je zfedeno' kyselina sirood, do niz se pfidava jako vyborny depolarisator dvojchroman draselnaty, 0 chemickych procesech, ktere se odehravaji v kazdem galvanickem clanku, nebudeme se zde zmiiiovat; pouceni 0 tom najde kazdy ve kterekoliv fysikalnl ucebnici. U Grenetova clanku musime vsak vedet, ze zinek se v elektrolytu rozklada

32

i tehdy, neni-li cldnek v provozu, t. j. neodebirame-li z neho proud. Abychom proto zinkovou elektrodu usetfili, ponofujeme obe elektrody do elektrolytu jen tehdy.kdyz hodlame proud odebirat.jinak elektrody z roztoku vyjimame, coz nam zaruci mnohem dels! trvanlivost clanku.

Pro tento clanek se nejlepe hodi elektrody ve forme desek. Koupime je u elektrotechnika. Neni-li zinkova elektroda amalganisovana, (zjistime dotazem pfi nakupu), provedeme to sami, Amalganisace zaIdi v tom, ze zinek potfeme vrstvou rtuti. Pfed tim zinek ponoffme na chvili do kyseliny sirove, rozfedene vodou. Pfi tom je nutno dbati urcite opatrnosti, jak nize uvedeno. Pore nabereme na maly klucek nekolik kapek rtuti a dokonale je rozetfeme po povrchu cele zinkove elektrody. Jelikoz rtut' svjmi parami je zdravi 'Skodlivd,je lepe zakoupit zinek jiz amalganisouany, nebo dat provesti tuto praci odbornikem.

Upevneni elektrod lze provest nejniznejslm zpusobem. Navrhujeme jeden z nich, ktery se vyborne osvedcil hlavne tim, ze elektrody lze z elektrolytu rychle a pohodlne vyiimat a to vsechny najednou.

Zhotovujeme-li takovy clanek, nezustaneme u jedineho, nybrZ opatfime si hned tfi az ctyfi clcinky, ktere potom - podle nize uvedenych pokynu - spojime v baterii. Hotova baterie je uvedena na obr. IS.

Vsechny rozmery ski-inky se tidi hlavne rozmery sklenic, jichz jsme pouzili. Podle nich si tedy musi kazdy sam tyto rozmery zjistit a vymefit.

Maly Bdison 3

33

Nejdfive si upravime zakladni prkenko A. Na prkenko odspoda fpfibijeme vlastni skfiiiku, kterou sbijeme z dalsich prkenek, Do teto skfillkyupev-

Obr. 15.

nime hned pficky G. Rozmery skfillky maji bYt takove, aby sklenice do ni pfesne zapadly a nemely v ni zbyteene vule.

DaISi praci bude zhotoveni pHeni listy E, ktera ponese vsechny elektrody a koneene i pfivodni pfistrojove svorky I a II znazornene na obr. 16.

K obema uzsim (postrannim) stranam skfillky jsou pfibity nebo pfisroubovany dva pary kolmych list B. Mezi obema listami kazdeho paru musi byt mezera rovnajici se tloustce listy E. Teto mezery

34

dm;'dll1eme tim, ze mezi listy B vlozi- 111l" nahore i dole po dfevenem spalicku I), jchoz tloustka se rovna tloustce listy F. Tyto spalicky spojime s listami B hfehiky nebo srouby.

Ostatni prace je jiz zcela jednoducha: listu s elektrodami zasuneme do mezer mezi list ami B. Do techto list provrtame podle obr. 15 otvory I a z. Temi bude prochazet hfebicek nebo kolicek, ktery po zvednuti listy E s elektrodami ze sklenic Obr. 16. bude drzeti listu E v teto poloze. J ak videt,

jc toto zvedaci zafizeni sice zce1a jednoduche, ale ph tom velice prakticke, Nedovedeme-li si je zhotovit sami, obiedname si je u truhlafe.

Ke konci zapojime jednotlive clanky baterie tak, jak to potfebujeme a krajni vyvody zavedeme pod svorky I a II a zfetelne tam znacime polarisaci (plus a minus). Pro leps! vzhled mozno vsechny drevene casti natfit dobrym lakem nebo hustym roztokem sclaku v lihu na paleni.

Elektrolyt si pfipravime takto: asi do 12 dilu vody nasypeme I dil dvojchromanu draselnateho (koupirne jej ve tvaru soli). Po rozpusteni pfidame k tomu 2 dily kyseliny strove. Zde tieba ddti bedlivy pozor! Kdybychom tak ucinili ndhle, zahrdl by se roztok tou merou, ze by mohl ptioodit i prasknuti nddoby, Ostatne se uiemi kyselinami, jez jsou zirave, nutno zachdzeti opatrne. Nejbezpeenejsim epusobem /", uleodme-Ii kyselinu do roztoku po velmi maljch ddvkdch a zcela pomalu a to po vnitfni stene nddoby,

35

pfi cemz tekutinou neustdle michdme. Nikdy vsak nesmime postupovati obrdcene t.j. oleuat roztok dvojchromanu draselnateho ve vode nebo jen samotnou vodu do kyseliny siroue. Pii tom by pocola kyselina stiika: a mohla epasobit zte popdleniny a Ikod», Proto jeIte jednou: Postupujte sprdvne, opatme a pozorne!

Doporucuje se namichat si uvedeneho elektrolytu hned vetsi zasobu; podle mnozstvi, jake chceme skutecne smisit, si podle uvedeneho navodu snadno vypocitame potfebne dilci soucasti roztoku. TaM pfi napliiovdni sklenic cldnku tieba postupovat se vIi opatrnosti, abychom sebe nebo okoli ziravym roztokem nepopdlili a nepotiisnili. Zbytek roztoku ulozime do sklenene lahve, kterou zazatkujeme gumovou zatkou a vybavime napisem 0 obsahu s nalepkou: "Pozor JED!".

Kazdy Grenetuv clanek rna napeti 2 volty, tedy napeti pomerne vysoke. Mnozstvi proudu se Hdl velikosti elektrod, jakoz i mnozstvim e1ektrolytu.

Nevyhodou popisovaneho clanku je, ze zinek i elektrolyt se pomerne brzo spotfebuji. Zivotnost clanku vsak prodlouzime tim, kdyz po upotfebeni Clanku jeho e1ektrody nejen vytahneme z elektrolytu, ale i dukladne oplachneme vodou, aby elektrolyt zinek ani v tomto stavu neztravoval. Vime-li, ze clanky nebudeme potiebovat dels! dobu, odstranime ze sklenic i elektrolyt a ulozime jej - popsanym jiz zpusobem - v dukladne uzavfene lahvi. Grenetovy cldnky se nejtepe hodi tam, kde potfebujeme silne proudv, aoiak jen po krdtkou dobu, na pro k pohonu elektromotorku, kratsimu osvetlovani a pod.

36

C. Clanek Callauduo.

Tcnto clanek neni zadnou novinkou; ie sice velmi star, ale dnes pcmerne neznamy. Uvadime jej na tomto miste proto, jelikoz je velice vykonny a snadno (I letme zhototntelny: Elektrodami jsou zinek (zaporna) a olovo (kladna), elektrolytem roztok hofke soli vc vode, depolarisatorem skaliee modrd,

V obchode se zelezafskym zbozim koupime 010- vcny, valcovany pIech 2 mm tlusty a zinkovy pIech I mm dusty, a to takove mnozstvi, abychom mohii z neho pofidit celkem 6 desek zinkovych 9 x 20 em a 6 desek olovenych 5 x 15 cm. Vydaj za material ncbude nikterak veliky,

Olovo je velmi mekke a muzeme je proto stfihat n uzkami. Desky budou miti tvar uvedeny na obr. 17; prouzek B, ktery obdrzfme tim, ze nedostifhame dcsticku az ke konci, pozdeii ohneme smerem vzhuru; slouzi jako vyvod teto elektrody.

Zinek je pHIis tvrdy; tezko bychom jej proto zpracovali nuzkami. Lepe je, neidrive narysovat potrebnou velikost na pIech a potom jej na pro zasadit mezi dye prkenka do nejakeho Iisu a podle narysovanych car jej v lisu ldmati. Kdo lis k disposici nema, nafefe si desticky ze zinkoveho plechu pilkou na kov nebo lupenkafskou pilkou. Kdo by si nctroufal provesti ani tuto praci, pozada zeleznika, aby mu pIech nastffhal na svych strojovych nuzkach,

Vsechny elektrody - jak olovene, tak i zinkove - stocime do tvaru valcii, Olovene elektrody budou

37

tvofit maze valeeky s prumerem asi 4· 5 em s dlouhym kolmym ramenem zhotovenym z prouzku B (obr. 17). Zinkove valce budou miti prumer znaene vetsi. K hornim okrajum techto valcu, asi na tfech

mistech jejich obvodu B ,: pfipajime asi 3 em dlou-

: j hysilnejsf drat.kteryza-

/ :: hneme v hacek, na nejz :: pote tuto zinkovou elek: ~ trodu zavesime k okra-

tB =====l jum sklenice (viz I-III

_ _ ~ na~~~e~:)· elektroda

bude spocivat na dne sklenice elanku. K lepsimu zachyceni teto elektrody polozime pres vsechny elanky Callaudovy baterie uzke prkenko A, v nemz nad stfedem kazdeho elanku provedeme uzky podelny vyfez, kterym potom provlekneme kolmy prouzek B olovene elektrody a nejakym zpusobem na prkenku upevnime.

Zinkova elektroda visi na tfech haecich (I-III) v horni easti sklenice kazdeho elanku, aniz se pfi tom dotykalaolooene elektrody nebojejiho kolmehovyvodu.

Pro nas ueel se neilepe hodi baterie slozena ze Iesti Callaudovych (Kalodovych) elanku. Upravime si ji zase do dfevene krabice, ktera v tomto pfipade nemusi miti zafizeni pro vyjimani elektrod. Chceme-li byti vsak dokonaleisimi, zhotovime si i zde takove zafizeni - ovsem jen pro zdvih elektrody olooene.

Obr. I7.

J ako elektrolyt rozpustime 200 gr hofke soli V I litru vody. I zde si ovsem musime vypocitat eelkovou spotfebu elektrolytu pro vsech 6 clanku. Dokonale rozpustenym roztokem naplnime 6 sklenie clanku az do 2 em od horniho okraje. Pore vlozlme do elektrolytu elektrody a upevnime je. Teprve potom zavedene do kazdeho clanku depolarisator: Do kazde sklenice vhodime asi po hrsti modre skaliee.

Ke konci pfidame k baterii jdte potfebny pocet pfistrojovych svorek a clanky pote spojime.

Clanky pocnou pracovat ihned. Pocatecn! napeti jednoho clanku 0'8 voltu stoupne za chvili na o· 9 voltu a zustane pak jiz stalym.

Callaudovy clanky nemaji sice prilis vysoke napeti, avsak davaji dosti velky, hlavne pak konstantni proud. Dulezitym vsak je, abychom je pHlis casto nepiendieli s mista na misto a vubec s nimi pfilis nehybali. Musime-li je jiz pfenaset, tfeba tak cinit velmi opatrne, aby se elektrolyt nesmisil se skalici, N eni to vsak tak kri-

ticke.nebotse skalice Ob 8

r. I •

39

e1ektrolytu brzozaseusadi.Vyhodouclanku je,ze jsou jednoduche, ze depolarisator je levny a ze elektrody jsou pomerne trvanlive. Po nejake dobe nutno pfidati nekolik krystalu skalice do kazdeho clanku. jinak nevyzaduii zadneho zvlastnfho osetfeni, Teprve asi po 3-4 mesicich clanky dukladne vycistime; oskrabeme mea, jez se usazuje na olovene elektrode, podle potfeby obnovime zinkovou elektrodu a clanky naplnime cerstvYm roztokem a noyou skalici.

Callaudovy clanky se hodi zce1a dobre i pro dele trvajid odber vetsiho mnosstoi proudu. Byly zhusta pouzivany dokonce jako zhavicl baterie u prvnich radiovych aparatu, ba nekde i k dobijeni akumulatoru v dobe, kdy radiovy pfijimac nebyl v provozu.

D. Suche clanky.

Kdo by neznal suche clanky, jichz se dnes v miIionech exemplafich pouziva v tak zv. kapesnich svitilnach! Jsou to v podstate clanky Leclancheooy, ktere vsak misto roztoku salmiaku maji zvlastn! elektrolyt, zhotoveny ve forme polotuhe kale. I tyro clanky se hodi pro kratSi odbery proudu. J sou-li skutecne kvalitni, vyhovi svemu ucelu vyborne. J sou ostatne take dosti levne. Pro cetne pokusy lze je proto dobfe doporucit. J de-li 0 trvanlivejst suchy clanek, mozno koupit vetsi typo Suche clanky jsou spojovany v ruzne baterie s ruznym napetim,

E. Zapojovdni cldnku v baterie.

Jak jsme jiz poznali, rna jediny clanek skoro vzdy j ak pHIis nizke napeti, tak i pfilis male mnozstvi clektfiny (intensitu). jde-Ii nam 0 zvyseni obou uvedenych hodnot, nebo aspofi jedne z nich, spojujeme nekolik clanku do jedineho celku v tak zv. baterie.

J ako pHklad zapojeni clanku v baterii, vezmeme ctyti clanky Leclancheovy ze zapornym zinkem a kladnym uhlem. V pfipade uvedenem na obr. 19, I) vidime, ze. uhel C prvniho cianku je spojen se zinkem Zn clanku nasleduiiciho. Je to zapojeni zvane v serii, cili zasebou. Takovym zapojenim se sedtaji napetf. Ma-li jeden clanek napeti 1" 5 voltu, bude miti tato baterie celkove napeti r: 5 + r: 5 + r: 5 + r: 5 = 6 volni ..

V druhem pfipade ad. II) jsou jednak vsechny uhly a jednak vsechny zinky vsech clanku vzajemne spojeny. Je to zapojeni zvane paralelni ciIi vedle sebe. V toho se napeti nemeni, nebot se rovna puvodnimu napetl jedineho clanku (1'5 voltu). Za to se meni proud cili intensita; z baterie Ize odebirat proud tolikrat vetsi, nez z jedineho clanku, kolik clanku je zapojeno vedle sebe - v nasem pfipade ctyiikrat tak veliky proud, jaky dava jediny clanek.

Ve tfetim pfipade ad. III) jsou dva a dva cldnky zapojeny zasebou, a oba pdry pak vedle sebe. Kazdy par bude miti proto napeti 3 volty, tudiz cela baterie napeti take jen 3 volty. Celkovy proud baterie bude dvakrat tak veliky, jako je z jedineho clanku. Toto zapojeni nazyvame smisenym.

41

Uvedene tfi zpusoby zapojeni clanku si tfeba pamatovat, nebot je muzeme v praksi casto potfebovat.

F. Akumuldtor a jeho oietieni.

Doposud jsme se obirali zdroji, ktere elektfinu skutecne samy vyrdbely. Dalsim zdrojem elektrickeho proudu je akumulator. Neni vlastne zdrojem

+

I

][

Obr. 19.

+

+

m

clcktrickeho proudu v pravem smyslu, nebot ten proud sam neoyrdbi, Musime mu jej nejdfive neiakym zpusobem dodat (nabijeni akumulatoru); tento dodany proud akumulator jen podrzi, aby jej pore - kdykoliv toho budeme pozadovat - zase ordtil, vydal (vybijeni akumulatoru),

Nejbeznejsi akumulator rna jeden nebo vice paru olovenych desek, vlastne mfizek, jejichz mezery jsou vyplneny kyslicnikem olova. Desky jsou ponofeny do zfedene, chemicky eiste kyseliny strove; ta musi miti pfesnou hustotu, ktera je u toho ktereho typu akumulatoru pfedepsana, Olovo rna vlastnost, ze se snadno okyslicuie. Nabijime-li akumulator, vznika na kladnych olovenych deskach kyslicnlk olovnaty (Pb02), na zapornych deskach eiste olovo. J e-li nabijeni u konce, vyviji se vodik, ktery prcha se zaporneho p6lu. Rikame, ze "akumulator vafi". To je chemicky proces, odehravajici se pfi nabijeni.

Pfi vybijeni akumulatoru, eill pfi odberu proudu, se pocina olovo okyslicovat na deskach zapornych, a vodik s kyslikem vytvafi vodu. Tedy zase chemicky proces. PH nabijeni se pfemenila energie elektricka v energii chemickou a pfi vybijeni opet energie chemicka v energii elektrickou.

Nabijeni akumulatoru se deje vzdy jen stejnosmernjm proudem, J ak se to provadi, povime si pozdeji.

J e pochopitelne, ze chemicke procesy, odehravajici se v akumulatoru, jak pfi jeho nabijeni, tak i pfi vybijeni, maji ureizy vliv na rozfedenou kyselinu sirovou, kterou je akumulator naplnen. Meni se pfi

43

tom jeji hustota. J elikoz hustota kyseliny sirove je tovarnou pfesne predepsana, je tfeba aspoii jednou do roka se presvedcit, je-li stupefi hustoty uchovan. Nejlepe ie, doneseme-li akumulator k nejblizsfmu elektrotechnikovi a pozadame-Ii ho, aby hustotu kyseliny naseho akumulatoru pfemefil, je-li to tfeba, upravil podle pfedpisu a po prlpade - je-li cast kyseliny jiz vyprchana - aby ji doplnil tak, aby piesahooala pres horni okraje olovenych desek.

Napeti spravne nabiteho a pfedepsanou kyselinou naplneneho akumulatoru musi byti u kazdeho z jeho clanku 2' 4 voltu. Pocneme-li z akumulatoru odebirat proud, tu okamzite poklesne napeti clanku na 2 volty. Na tomto napeti se potom clanek udrzuie po delsi dobu az do sveho vycerpani, kdy napeti nahle poklesne. J ak dlouho akumulator sve spravne napeti podrzi, Hdi se podle stupne jeho kapacity a podle mnozstvi skutecne odebiraneho proudu. Akumuldtor je vvbit, klesne-li naplti jednoho cldnku pri skutecnem odberu proudu ( pri zatizeni) na 1·8 voltu.

Nesmime zapomlnat, ze akumuldtor nesmime ponechat po dds{ dobu v nenabitem stavu. Musime jej proto merit a nabijet i tehdy, neodebirdme-li deli! cas z neho proud oubec,

Akumulator je vybornou pomuckou resp. sekunddrnim zdrojem proudu pro vsechny mozne e1ektrotechnicke ucele. jeho velkou nevyhodou vsak je, ze se i pfi nejlepsim opatrovani asi po tfech letech zkazi a znici. Dalsim nedostatkem je, ze je nutno akumulator neustale osetfovat, t, j, nabijet a po

44

urcite dobe vycistit. To plati i tehdy, kdyz ho nepouzivame. Zapomeneme-li na svou povinnost k akumuldtoru, znamend to uspfsenf jeho zkdzy.

Pro nase ruzne pokusy postaci mensi typ akumulatoru se dvema clanky ve spolecne sklenene nadobe, s napetim 4 voltu a s kapacitou asi 14 amperhodin; stoji asi Kc 80·-.

G. Proud z osoetlooaci site.

Nejpohodlnejsim zdrojem elektrickeho proudu by byla osvetlovaci sit. Tu rna dnes temer kazdy ve svem byte k pohodlnemu pouzivani. A vsak vee neni pfecetak jednoducha, jak by se na prvni pohled zdala.

Pfedevsim tfeba vedet, ze osvetlovaci sit muze obsahovat dvojf druh proudu: J e to budto proud stHdavy nebo stejnosmerny, Rozdil je srozumitelny jii z oznaceni, Stejnosmemy proud proteka neustale stejnym smerem t. j. z elektrarny do jednotlivych spotfebist a odtud zase zpet do elektrarny. Naproti tomu proud stffdavy meni svu] smer, laicky receno neustale "kmita" mezi elektrarnou a spotfebistem Toto "kmitani" cili stfidani smeru je ovsem tak rychle, ze je ve skutecnosti vubec ani nepostfehneme. Muzeme je zcela dobfe vnimat jen na pi. u t. zv. neonooych reklamnich, obycejne barevnych svetel.

Dale miva elektricky proud v osvetlovaci siti ruzne napeti. U nas to nejbezneji byva IIO, 120 nebo 220 voltu.

Pro svoje pokusy potfebuje kutil obycejne jen zcela male napeti; byva to mezi 4, nanejvyse asi

45

15 volty. Z toho vyplyva, ze tak vel ike napeti, jake miva osvetlovaci sit, nemuzeme pro sve ucely dobfe potfebovat. Neni vsak nijak nesnadne, jakekoliv napeti snizit (srazit) na napeti nizsi. Jenze potfebuieme k tomu urcitych zafizeni. Takova srazeci zafizeni nejsou sice nikterak slozita, avsak jsou pfece jen ndkladnd. Krome toho vyzaduj{ pomerne velke opatrnosti, aby pfi pouz{vdn{ elektrickeho proudu z osoetlooad site nedoilo k nejakemu urazu. Poznamenavame, ze u steinosmerneho proudu se napeti srazi vlozenymi odpory; pouziva se k tomu obycejne starych typu uhlfkovych zarovek. U stfidaveho proudu je vee mnohem jednodussi a take levnejsi i bezpecnejsi. Proto jsme zafadili takove zaffzeni do fady svych navodu (viz stat 0 redukcnim transformatoru).

Pro pokusy potfebujeme jednak proud stejnosmerny, jednak stffdavy, oboji - jak jiz receno - s pomerne nizkym napetim. U stfidaveho proudu je vec jednoducha tim, ze pomoci na pf, redukcniho transformatoru potfebuieme jen srazit napeti, aniz bychom na vlastnim proudu neceho menili, Mame-li vsak v byte osvetlovaci proud stffdavy a potfebuieme-li stejnosmerny proud, tu radime kutilum, aby radeji pouzili nektereho jineho zdroje proudu na pf. galvanicke baterie, suche baterie, anebo akumulatoru; nejlevneji pfijde baterie z mokrych clanku, nejpohodlnejsi je sucha baterie, nejvydatnejsim je pfece jen akumulator. Mame-li vsak v byte k disposici proud stejnosmerny, nepouzijeme k svym pokusum teto osvetlovaci site vubec a spokojime se jen s mokrymi, nebo suchymi bateriemi, nebo s akumu-

latorem, kterezto zdroje proudu dodajf jen proud stejnosmerny. Pokusy se stfidavym proudem v takooem pfipadl nemuzeme vubec prouddet.

Pro kutily, ktefi si poridili akumulator a sami by si jej chteli doma nabijet a sami si zhotovit pffslusne nabijeci zaffzeni, poukazujeme na nekterou z odbornych knih, nebo na nektery ze specialnich navodu na stavbu takovych pfistroju, anebo na nejblizsiho e1ektrotechnika, ktery jim poradi, Podotykame pouze, ze stfidavy proud nutno pro nabiieni akumulatoru nejdfive usmernit a zaroveii snfzit jeho vysoke napeti. U stejnosmerneho proudu usmemeni ovsem odpada, ale snlzenl napeti zustava. Pro nabijeni akumulatoru z osvetlovaci sfte se stffdavym proudem jsou nejvhodnejsi tak zv. suche selenooe clanky, ktere obstaraji usmerneni; srazeni napetl se zde deje pomoci zvlastniho transformdtoru. Oboji lze koupit v odbornem zavode s radiovymi potfebami. K vuli informaci uvadime pfibliznou cenu takoveho po amatersku zhotoveneho nabijeciho zaffzeni. U stejnosmerneho proudu je to zhruba cena asi 2-3 zarovek s uhlikovym vlaknem, tedy piibIizne Kc 30'az 5°'-. U stffdaveho proudu pfijde takovy transformator s mensim selenovym cl:lnkem asi na Kc 150'- az 250'-, podle celkove vykonnosti obou soucasti.

Z uvedeneho jsme poznali, ze pro mensi a ffdke pokusy vystacime zcela dobre s nejlevnejsimi zdroji stejnosmerneho elektrickeho proudu, jakymi jsou rnokre nebo suche baterie; mame-li k disposici osvetlovaci proud stfidavy, pofidme si dobry re-

47

dukcni transformator. Nakup akumulatoru doporuCtijeme jen tam, kde ho lze casteji vyuziti a hlavne neustale osetfovati, k cemuz je zaffzeni pro domaci nabijeni akumulatoru temef nezbytne, Dovoli-Ii nam to nase kapsa, muzeme si pofidit tfeba samotne nabijeci zafizeni bez akumuldtoru (u obou druhu proudu); pomoci takoveho zaffzeni lze odebirat potom stejnosmerny proud pfimo z osvetlovaci site.

REDUKCNITRANSFORMATOR PRO STRIDAVY PROUD.

K provadeni cele fady pokusu lze upotfebit jako z.lrojc elektrickeho proudu pfimo osvetlovaci sit. Tonto proud bY'va ve vetsine pffpadu proudem stiidll",vm. Oba druhy proudu stfldavy i stejnosmerny rn.rji sve vyhody i nevyhody, K jedne z vyhod stfiduvcho proudu pro kutilsky ucel je, ze lze napeti rohoto proudu pomerne iednoduchym zpusobem II hcz velkych ztrat pfemenit (transformovat) a to jak na napeti vysSf, tak i na napeti nizSf. Pro nase I'h~cly budeme potfebovat vyhradne napeti nizsi jiz I. duvodu bezpecnostnlch, nebot toto napeti neni m-bczpecne. Zmenu napeti u stfidaveho proudu provadime tak zv. transformdtorem; co to je, vi kazdy /s: skoly. V podstate jsou to dye civky, primar a sekundar, v nichz je vlozeno specialni, zcela uzavrene i.dczne iadro, obycejne skladane z tenkych plechu.

Pro nase pokusy vyhovi nam v kazdem smeru tak I.V. zvonkovy redukeni transformdtor, ktery lze koupit II kazdeho elektrotechnika; stoji asi Kc 20'- az i<Y-. Pri nakupu musime Hci, jake napit! rna (lw~tlovaci sit, k niz jej budeme pfipojovat. Takovy I r.msformator rna na primarni strane vysoke napeti ((lhyccjne IIO nebo 220 voltu), a na strane sekund.uni obycejne 3 svorky vedle sebe: mezi prvni

"-'uly Edison"

49

a druhou dava napeti asi 3 volty, mezi druhou a tfeti 5 voltu a tudiz mezi prvni a tfeti 3 plus 5 t. j. 8 voltu,

Aby mlady kutil, praeujici se zvonkovym transformatorem v nejtesnejsim styku s osvetlovaci siti, kterou proteka vzdy nebezpecne, vysoke napeti, nebyl vystaven moznosti nejakeho urazu a neposkodil pfi svych pokuseeh osvetlovaci sit, je dobfe, kdyz svlij redukcni transformator mUezite upravi nize uvedenym zpusobem:

Transformatorek pfisroubujeme na vodorovne prkenko asi 16 em dlouhe, 10 em siroke a 2 em tluste. K pfedni strane prkenka t. j. k one, k niz je obracen sekunddr transformatoru (nizke napeti), pfisroubujeme tak zv. panel t. j. desku z isolacniho materialu (ebonitu, bakelitu a pod.). Bude steine siroka jako zakladni prkenko a vysoka asi 9 em. Do stfedu panelu vyvrtame tfi otvory a upevnime v nieh tfi telefonni zclliky. Nejlepe je umistit je jako vreholy stejnostranneho trojuhelnika 0 delce strany pfesne 20 mm. Mezi jednotlive zdifky ostrym sidlem nebo podobnym nastrojem vyryjeme cishee vsech tfi nizkych napeti sekundaru, jak je to znazorneno na obr.20.

K zadni strane zakladniho prkenka, k niz je obraeen transformator pfivodnimi sroubky pro vysoke napeti (primarni stranou), pfisroubujeme jen doeela maly panel s rozmery asi: vYska 40, sitka 50 mm. Do stredu tohoto panelu provrtame dva otvory vzaiemne vzdalene pfesne zase 20 mm a hned v nich upevnime dye tak zv. detektorooe (civkove) nozicky, kazdou s jednou matickou,

50

\. \ \ , " II1I ~ ro II b~\' 11.1I1·.IIlIIll:ltoru

lilt 1"11(1 ·.(·klllld:lrni

11111111(" '. P()j imc sc

11111 k.mu na pfed-

nltu p.uiclu. Provr dr mr to medeIIVIlI dr.ucrn aspoii ().., nun tlustym, pk·; ktcry navlek-

nr uu- j ako isolaci

kousck tak zv. spa-

,,:("1 y. Prvni vyvodni sroubek spojime s levou dow I.diikou, stredni sroubek s horni zdifkou a treti sroulu-k s pravou dolni zdifkou; pfipoienikezdffkamprovcdcmc tim, ze ocko dratu navlekneme kol zdifky a piuahneme je k ni druhou matickou.

J L likoz k primarni strane transformatoru pfivadiIlIL' vysoke napeti z osvetlovaci site, je tfeba pfivody k tcto strane transformatoru pojistit. jako pojistek pouzijcme 3'5voltovych lampicek do kapesnich sviI i len s pfislusnymi plechovymi obiimkami, do nichz ~;l' zarovky zasroubovavaii. Objimky rnaji jeden pfivod ve stfedu spodni strany (S na obr. 21), kdezto druhy na v lastni plechove kostfe 0 bjimky O. Nejjednodussi je, pfisroubujerne-li objimku jednim ramcnern kostry pfimo k pfislusncrnu pfivodnimu sroubku primarni strany transformatoru.

_._------_._-----.

0>

1ll

20

I

8

1I

Obr. 20.

s

Obr. 21.

51

Pfesny navod, jak to provesti, nelze podat, ponevadz ruzne typy transformatoru mivaji ruzne provedeni pfivodu. Je-li tfeba, rameno kostry obiimkyponekud pfipiluieme, ohneme, zkratime a pod. Druhe rameno lze v kazdem phpade vubec odstranit, aby neprekazelo. Ke stfednimu, druhemu pfivodu S na spodku objimky pfisroubujeme drat, rovnez dobfe isolovany kouskem spagery. Druhy konee tohoto dratu zavedeme pod maticku iedne nozicky na zadnim pane1u. Totez se provede u druheho pfivodniho sroubu na transformatoru a na druhe nozicce zadniho panelu. Budou tedy obe vetve osvetlovaci site zarovkami pojistcny. Zeimena pfi provadeni

spojek od spodniho vYvodu objimek zarovek tfeba dbati, aby se tyto spoje zarucene nikde nedotykaly vlastni kostry objimky, nebot tato tvofi druhy pol nasi pojistky; kdyby se ji dotykal, byla by tim po-

jistka vlastne vyfazena a

Tr nemela by zadneho ucin-

ku. Pohled na upraveny transformator od hora je uveden na obr. 22.

s Z lepenky si zhotovi-

me pfesnou krabici, u niz pfedni stena musi chybet;

1 1/1 II na jeji zadni stene pone-

Obr. 22. chame okenko pro zadni

52

panel. Krabici polepime bud' to pevnym papirem urho lepe knihafskym platnem. Transformator do krabice zasuneme zepfedu, takze pfedni panel tvofi wi i prcdni stenu. Krabici pote pevne spojime s ceIYITI transformatorem tim, ze ji pfi dolni jeji hrane Ila vscch ctyfech stenach pfisroubuieme sroubky do di'cva k hranam zakladniho prkenka, Takovym opat icnirn je redukcni transformator zcela uzavfen; /. krabice vycnivaji pouze dvenozicky N (viz obr. 22.) 11;1 icdne a tfi zdife I-III na druhe strane. Odpovida to i pfedpisu Cs. Elektrotechnickeho Svazu, podlc ktereho vsechny proudovodne casti elektrick ych zafizeni tfeba chranit krytem proti dotyku. Tim je transformator resp. jeho nebezpecne spoje ;I vyvody dokonale ochranen pfed dotekem experimcntatora, a bezpecnosti je ucineno zadost.

Osvetlovaci proud zavadime do transformatoru uorrnalni pfivodovou snmou, jejiz konec s dvojvidlici zasouvame do zasuvky na zdi a druhy konec '; dvcma zdifkami navlekame na nozicky N na zadnirn panelu. Nejlepsi pfivodovou snurou je snura ./:lImovana; ta je neibezpecnejsi, nejpevnejsi a nejI rvanlivejsi; rna i dokonale isolovane a zabezpecene oba konce, t. j. na jedne strane dvouvidlici a na druhe strane zdifkovy dvoukontakt. K odebirani uizkovoltoveho proudu /. transformatoru si upravime dvojitou isolovanou snuru asi I mctr dlouhou. Na jeden jcji konec pfidame

53

isolovanou norrnalni dvoividlici, kdezto na druhe konce se doporucuje pfipoiit po jednom skfipci uvedenem na obr. 23. Tyto skfipce jsou velmi prakticke, ponevadz dovoluji rychle a pfi tom dokonale pfipojovani zdroje proudu k jakemukoliv elektrickemu spotfebici. Nyni se take vysvetluie, proc jsme volili zvlastni uspofadani zdifek na pfednim pane1u ve tvaru steinostranneho trojuhelnika 0 strane pfesne 20 mm. Kazda dvojvidIice rna totiz normalisovany rozchod nozicek 20 mm. Da se proto zasunout do kterekoliv dvojice zdlfek na panelu. je-li to mezi levou dolni a homi zdifkou, je to pro odber napeti 3 volni, je-Ii to mezi horni a pravou dolni zdifkou a pravou dolni zdifkou, je to pro odber napeti 5 voltu a koneene [e-li to mezi obema zdifkami dolnimi, je to pro odber napeti celych 8 voltu (viz obrv zo).

Popisovana uprava zvonkoveho transformatoru je velmi prakticka a mozno ji proto kazdemu vfele doporucit. Rozumnemu experimentatorovi takto dukladne upraveny a zabezpeceny redukcni transformator neni nikterak nebezpecnym, K osvetlovaci siti jej zapojujeme vzdy jen timto postupem:

Nejdfive k nemu pfipojime odbemou snuru se doema skfipci; potom do nozicek transformdtoru (N na obr. 22) zasuneme zdife pfivodni gumouane snury. Teprve nakonec zasuneme dvouvidlici pfivodni snury do kontaktu osoetlooaci site na zdi. Pfi tom ooiem bedliue dbdme, abychom se prsty nedotykali nozicek dvouvidlice. Teto opatrnosti ostatne dbdme vzdy i oiude jinde, kde zapojujeme jakykoliv z elektrickyd:

54

spotfebicu (stolni lampu, radiooy prijimac atd.). J)iileziti ooiem je, aby pflvodni snura byla vzdy zcela neporusend; zjistime-li jednou, ze je odiend, nalomend a pod., sami na ni nikdy nic neopravujeme, nybrz ji hned vymenime za novou.

K informaci uvadime tei prumernou cenu potrebnych soucasti: jedna telefonni zdifka stoji asi 40 haleru, jedna detektorova nozicka s 2 matkami asi 30 haleru, jedna kapesni lampicka s plechovou objimkou asi Kc 3·-, jeden skripecek se sroubkem asi Kc 1"20, a dvojvidlice z bakelitu asi Kc 1·50, gumovana pfivodova sn:ura vcetne dvouvidlice a zdifkoveho kontaktu asi Kc 12·-.

GALVANOSKOP.

Elektfina nema tvaru, barvy, zapachu, vahy a ehuti. J e neviditelna a nemuzeme ji proto pifmo vnimati. Cheeme proto hned na zacatku zhotovit velmi jednoduchy, avsak presto zajimavy pfistroi, ktery slouzi k tomu, abyehom existenci elektfiny mohli i v nepatrnem mnozstvi vubec konstatovat. Je to galvanoskop.

Ve stati "Bez trosky teorie to nejde" jsme se seznamili s magnetem a s magnetiekou jehlou neboli kompasem. Rekli jsme si, ze magneticka jehla je vlastne lehkym otacivym magnetem se severnim a s jiznim magnetickym polem.

Podrzime-li tesne nad takovou magnetkou dlouhy, tenky drat, ktery spojuje dva poly nejakeho e1ektriekeho zdroje, na pf. suche baterie, tu muzeme pozorovat, ze se magnetka vychyli ze sve puvodni polohy (viz obr. 24). Upozoriiujeme durazne, ze drat pouzitY k pokusu musi byti tenky (0·r-O·5 mm) a dostatecne dlouhy, nebot kratky a tlusty drat, by znamenal pro baterku krdtke spojeni, jez by suehou baterii brzo vybilo a znicilo, Pferusime-li proud tim, ze [eden konee dratu od baterky odpojime, tu se magnetka sarna zase vrati do sve puvodni polohy.

Uvedeny pokus tvofi zasadu naseho veliee citliveho pfistroje - galvanoskopu. Aby se magnetka

vychylila jiz pfi velmi slabem elektrickem proudu, aby byla velmi citliva, nepoufijeme jedineho dratu, nybrZ cele civky s vetsim poctem zavitu tenkeho dratu. Hotovy nejjednodussi model gaIvanoskopu vidime na obr. 25. Je to' pristrojek uhledny, prakticky a snadno zhotovitelny,

rrT. :J

S _./

Obr. 24.

Nejdfive si udelame potfebnou civku C. Za levny peniz si koupime asi 15m dynamodratu tlusteho o· 5 mm a dvakrate opfedeneho bavlnou. Drat lehce navineme na nejaky valecek, nebo na sklenici s prumerem asi 6 em. Drat vineme tak, aby na valecku (sklenee) utvofil vrstvu asi 2 em sirokou. Vinuti muze miti nekolik vrstev. Hotovou civku opatrne stahneme s valecku, a aby se nam pozdeji nerozpadla, pfevazeme ji na nekolika misteeh, napfic niti, nebo ji napfic nekolikrate prelepime (omotame) isolacni tkanici, takze dostaneme pevny svazecek. Nato civku ponekud smackneme, aby zhruba mela tvar elipsy, jak je to znazorneno na obr. 25.

Pofidime si asi 1 em tluste prkenko, velike asi 9 x 12 em. Do stfedu tohoto prkenka upevnime civku C tim, ze ji nejakym lepidlem (syndetikonem)

57

pfilepime na toto misto. Upevneni civky k prkenku lze provesti i jinym zpusobem, na pro tim, ze napfic one casti vinuti, ktera svou plochou lezi na zakladnim prkenku, pfilepime sirsi papirovy pasek nebo isolacni tkanici. Do dvou rohu zakladniho prkenka upevnime po jedne pfistrojove svorce (viz tez obr. 16). Pod tyto pfistrojove svorky zasuneme odisolovane konce zacatku, resp. konce vinuti civky C, takze civka je vodive spojena s temito pHvodnimi svorkami. Jsou-li zacatek a konec vinuti velmi dlouhe, zkratime je tim, ze z nich ovinutim kol tuzky zhotovime spiralky, coz vypada obzvlaste uhledne,

Z mensich kousku tenkeho prkenka, nebo i ze silnejsi lepenky, provedeme nyni nizky- nosny mustek M ve tvaru malinke zcela nizke stolicky (viz obr. 25), kterou potom bud'to pfiklizime, nebo pfibijeme (avsak jen mosaznjrni hfebicky) k zakladntmu prkenku pres onu cast vinuti civky C, ktera ie pfilepena na prkenku. Na mustek M polozime potom busolu, kterou si koupime v obchode, nebo kterou jsme si sami zhotovili, podle navodu uvedeneho ve stati "Bez trosky teorie to nejde".

Hotovy galvanoskop postavime na stul tak, aby magnetka v klidu mela smer rovnobezny s vinutim civky; musi byti proto i vinuti civky obraceno ve smeru

Obr. 25.

sever-jih. Zapojime-li potom ke svorkam SI a S2 na pi. suchou baterii nebo mokry elanek, vidime, ze se magnetka okamzite vychyli z puvodni polohy a ze se pfibliz! smeru vychod-c-zapad. Vychylka bude tim vetsi, eim siln~jsi proud proteka civkou C. Jakmile elektricky zdroj od svorek SI a S2odpojime nebo pferusime, vrati se magnetka okamzite do sve puvodni polohy (sever-jih). Abychom toto zapojovani a pfipoiovani elektrickeho proudu mohli provadet snadneji, muzeme si ke galvanoskopu pozdeji zhotovit jednoduchy zapinae (vypinac), ktery je popsan v dalsich statich.

Jeste pfesneii pracujici a dokonaleisi galvanoskop si zhotovime rovnez snadno podle obr. 26. J e to galva-

noskop, ktery nepouziva jedine magnetky, nybd pdru tak zv. astatichych. magnetek. J e to dvojice magnetek, jez se vyznacuie tim, ze na ni nepusobi zemsky magnetismus. J evi se to tim, ze takove magnetky se nestavi ve smeru sever-jih, ny-

Obr. 26. bdvjakimkoliv

59

smeru libovolnem. Galvanoskop s astatickym parem magnetek je mnohem citlivejsi, ponevadz slaby elektricky proud - ma-li zpusobit vykyv magnetek - nemusi zde nejdfive pfekonavat silu zemskeho magnetismu, ktery se snazi udrzet obycejnou magnetku v jeji pfirozene poloze t. j. ve smeru sever-jih. J e citliveisim i proto, jezto lze zde misto tezkych magnetek pouzit zcela lehounkych zmagnetisovanych jehel, Je citlivejsim i z toho duvodu, jelikoz magnetky mozno zavesit na nit, takze zde odpada tfeni, ke kteremu u obyceine magnetky dochazi na hrotu ji podepirajici jehly.

Kazdou z obou jehel polozime zvlast na still, a tfeme ji po cele jej£ deice a to od [eiiho ouika ke spicce severnfm polem nejakeho stdleho magnetu. Tim ji zmagnetisujeme, cili ucinime z ni take staIy magnet, ktery svUj magnetismus podrzi, Podle teorie uvedene na zacatku teto knihy vime, ze 'Spicka jehly se stala polem seoernim, kdezto ouiko jehly p6lem jiznim. Totez provedeme i u druhe jehly. Z vetsfho korku ostrym nozem nebo ziletkou strojku na holeni si vyfizneme kousek asi 5 mm siroky, 3 mm tlusty a 20 mm dlouhy, Timto kouskem korku propichneme obe jehly tak, aby byly postaveny ku korku kolmo, aby byly od sebe asi 10 mm vzdaleny a aby jejich nestejnojmenne poly byly nad sebou; na jedne strane korku je tedy nahofe spicka jedne a dole ousko druhe jehly, na druhe strane korku nahofe ousko jedne a dole spicka druhe jehly. K jednomu konci korecku pfipevnlme potom tenkou nit. Provedeme to bud'to pfivazanim, nebo pfilepenim nite na

60

pfislusne misto. System magnetek je znazornen na obr.27·

Civku C zhotovime podobnym zpusobem, jak isme to ucinili u predesleho modelu galvanoskopu.

Dame ji take tvar elipsy. Horni cast jejiho vinuti ve stredu rozdelime na dva dily a tyto vzaiemne ponekud oddalime takze vznikne na tomto miste dosti siroka, podelna mezera. Zakladni prkenko rna rozmery: site 5, delku 8 a tloust-

ku I em. Na podelnych hranach nese zakladni prkenko ramecek, jehoz zhotoveni je vidno z obr. 26. Zduraziiuieme, ze pfi stavbe galvanoskopu nesmime za Mdne okolnosti pouzivat zeleznych, nybd iedine mosasnych' hfebicku nebo sroubku,

Civku C jiz znamym zpusobem pfilepime do suedu zakladniho prkenka. Zacatek a konee vinuti spojime s pfistrojovymi svorkami Sl a S2' Do stfedu horni pficky ramecku zasroubujeme delsi sroubek, na ktery upevnime zavazanim nebo pfilepenim volny konee nite nesouci par astatickych magnetek. Tyto musi byti ulozeny tak, aby korek, na kterem jsou obe jehly navleknuty, vise1 pfesne ve stiedu mezery vinuti civky C. Delku nite volime tak, aby dolni iehla byla ve stfedu civky, kdezto jehla horni tesne nad ploehou horniho vinuti civky C. Otacenim sroubku na prime horni stene ramecku nastavime jehly tak, aby staly vzdy rovnobeine s vinutim civkyC.

N

.D

Obr, 27.

61

Tcnro druhy model galvanoskopu je velmi citlivy; d;'lv{1 zjcvny vykyv i pfi zcela nepatrnem elektrickem proudu. Budeme ho potfebovat pfi nekolika dalsich pokusech a doporucujeme proto jeho zhotoveni kazdemu kutilovi.

ODPOR.

Ze zievu vysvetlenych na obr. II a 12 jsme POznali, ze delka a tloustka spojovaci trubice R rna vliv na mnozstvi protekajici vody. Kdyby tato rourka nebyla ze skla s hladkymi stenami, nybri z jineho drsneho materialu, videli bychom, ze tfeni vody v takove rource by bylo jeste vetsi. PH vetsim tfeni vody 0 steny rourky by dochazelo k vetsimu brzdeni - odporu. To by ovsem melo za pfirozeny nasledek, ze takovou rourkou v teze dobe by proteklo mensi mnozstvi vody.

Podobne je tomu i u elektrickeho proudu. Vsimneme si dvou elektrickych clankil se stejnym napetim. Oba p6ly jednoho z techto clankil spojime kratlim, avsak tlustym medenym dratem (pozor: drat nesmi byti zase prilis kratky, abychom tim clanek nespojili "nakratko"). Pomoci citliveho mericiho pfistroje pfesne zjistime, kolik proudu (jak velka intensita) takovym vodicem proteka, Druhy clanek zase tak zapojime, avsak vezmeme k tomu mnohem deIst a tenst drat. Zpozorujeme, ze nyni takovym vodicem proteka mnohem mensi proud. Jdte mene proudu by proteklo jinym vodicem, zhotovenym z velmi dlouheho a tenkeho dratu zelezneho. U pokusu bychom zaroveii poznali, ze se drat nekdy znacne zahfeje.

( Ivnkllc pokusy nas naucily, ze kazdyvodic klade d,'I"rid~t!mll proudu urcity odpor. Velikost odporu sc ildi: 1. delkou, 2. tloustkou, 3. materidlem vodice. Jednotkou odporu je ohm, t. j, odpor vodice, ktery pfi napetf jednoho voltu propusti jeden ampir proudu.

Pokusy nas znovu presvedcily 0 Uzke souvislosti odporu s napetim a proudem (intensitou), ktera je vyiadrena v Ohmove zakonu (viz stat "Zdroje elektiiny").

Strucna teorie 0 odporech llC:1S poucila, ze odpor hraje v elektrotechnice znacnou ulohu. Pfedstavuie jakysi "ventil", kterym lze vyborne regulovat budto napeti, nebo intensitu proudu protekajiciho urcitym vodicem, Pro takovou regulaci pouzivame v praksi odporu, jejichz hodnotu (vYsi odporu) lze libovolne menit; nazyvame je obycejne regulacnimi odpory, nebo take reostaty. J ejich tvar a velikost byvait ruzne, podle toho, k jakemu ucelu jsou urceny, Vetsina elektrickych odporu je zhotovena z dratu, Jiz jsme se zminili, ze pro velikost odporu vodice je velmi smerodatnym material, z nehoz je vedic zhotoven. Pro informaci uvadime tabulku odporu nejbezneji pouzivanych odporovych dratu:

Kov Odpor dratur m dlou- Kov Odpor dratu I m dlou-
heho s prlii'ezem rmm! heho s prufezern I mm 2
med o-ory ohmu nikl o-r j ohmu
zinek 0'062 " ocel 0'I5 "
mosaz 0'08 " olovo 0'2I "
ze1ezo O'I! " nikelin 0'33 " Na podkladu uvedene tabulky lze si lehko vypocitat potfebne delky dratu pro Iibovolne velky odpor z jakehokoliv materialu. Vidime, ze pro regulacni odpory se nejlepe hodi draty s velkym odporem. Nebude to proto na pf. mea (ta se naopak hodi jako dobry vedic pro provadeni ruznych spoju, ktere maji miti vzdy odpor co nejmensi), nybrz spise levne zelezo nebo jdte Iepe nikelin. Ve skutecnosti se take ponejvice pouziva neisolovaneho nikelinooeho dratu. Proto uvadime blizsl udaje 0 takovych nikelinovych dratech:

Prurez Prumer Odpor rm Delka dratu v I Prlpustne trvale
v m/m' v m/m vohmech metro pro I ohm zatizeni v amper,
0·007 0·10 57.0 0·017 0·1
0·03 0·20 14·3 0·04 0·3
0·07 0.30 6·3 0·16 0·6
0·12 0·40 3·3 0.30 0·9
0·19 0.50 2·3 0·44 1·2
0·28 0·60 1·6 0·63 1·6
0.38 0.70 1·17 0·86 2·0
0.50 0·80 0·89 1·12 2·5
0·62 0.90 0"]1 1.41 3.0
0.78 1·00 0·57 1·75 3·5 Hodlame-li na pro zhotovit odpor 10 ohmu z nikelinoveho dratu, uvazujeme podle posledni tabulky takto: I m dratu, I mm tlusteho rna odpor o· 57 ohmu; 10 ohmu : o· 57 ohmu = 17 m dratu bychom k tomu potfebovali, To je vsak pomerne velke mnozstvi, takze vinuti dratu by zabralo prilis mnoho mista. Bylo by nam milejsi, kdybychom potfebo-

Maly Edison 5

v.ili mcne dratu, Vezmeme proto drat dusty pouze o 5 mm; I m takoveho dratu rna odpor 2' 3 ohmu. Pro celkovy odpor 10 ohmu buderne tudiz potfebovat jen 4' 4 m, coz je zajiste znacny rozdil.

PH zhotovovani odporu musime ovsem take vzit v uvahu, jake nejvets£ zat{zen£ proudem (intensitou) zvoleny druh dratu snese. Kdybychorn drat zatizili pfesmiru, tu by se rozzhavil, pretrhl a po pifpade i roztavil. Zhruba mozno Hci, ze je jdte pfipustne takove zahfati odporu, kdyz drat pfi doteku navlhcenym prstem jen slabe zasycl.

Odporovy drat se obycejne naviji - pro usporu mista - ve tvaru spiral. Vesime je obycejne na nosniky, ktere snesou pomerne velke zahfati; jsou to bucfto porculanove knofliky, teplovzdorny isolacni material a pod. Aby bylo postarano 0 dostatecne chlazeni, je nejlepe, kdyz dratene spiraly na nosniky volne zavesime. Vidime-li, ze drat pocina zarem cervenat, je to vzdy znamenim, ze je pretfzen. V takovem pfipade ihned pferusime proud, aby se odpor neznicil.

Pro nasi potfebu si navineme regulacni odpor asi 52 ohmu, Aby pfisel levneji, zhotovime jej ze zelezneho paleneho dratu, o 5 mm tlusteho, ktereho jsme si koupili zasobu pro zhotoveni zelezneho jadra indukcni civky telefonu nebo indukcniho strojku. Jeden metr takoveho dratu rna asi o 66 ohmu.

Tvar reostatu volime takovy, aby byl co nejjednodussi a nejlevnejsi. Bude to celkem 20 dratenych spiral natazenych volne ve vzduchu a zachycenych jen na svych koncich. Pro zapinani iednotlivych

66

sekci odporu bude miti reostat iednopakovy prepinac celkem s 12 kontakty. ~

Nejdfive ze zelezneho paleneho dratu si nastfihame 20 kusu, kazdy 4 m dlouhy; odpor takoveho jednoho dratu bude 0'66 x 4 = 2'64 ohmu. Kazdy z kusu dratu tahern mezi dvema klestemi dobfe vyrovname, aby nebyl zkroucen. Drat navijime na kulatou tlustci tuzku s prumerem asi 8-10 mm; pfi tom jej pevne utahujeme a klademe zavit tesne vedle zavitu, Vytvofime tak dokonalou spiralu, kterou pote s tuzky sejmeme. Teto praci tfeba venovat hodne pozornosti a trpelivosti,

Opatfime si dobfe vyschle zakladni prkenko asi I em tluste, 32 em siroke a 32 em vysoke. K jednomu okraji tohoto prkenka, napfic jeho let, pfibijeme nebopfisroubujeme listicku A, nejlepe z tvrdeho dfeva, asi 20 mm tlustou, 10 mm sirokou a 320 mm dlouhou. N a tuto listicku hned zatluceme eelkem 20 tenkych hfebicku a to tak, aby vezely v listicee jen asi do 2/3 sve delky. Druhou desticku B steinych rozmeru, stejnym zpusobem pfipevnime k zakladnimu prkenku asi ve vzdalenosti 10 em od listicky A. I do te upevnime eelkem 20 hfebicku,

Na dolni volnou cast zakladniho prkenka upevnime desticku s pfepinacem, kontakty a 2 pfistroiovymi svorkami. Desticka je zhotovena z ebonitu nebo jineho isolacniho materialu a je asi 18 em dlouha a 8 em siroka. V kazdem rohu rna otvor, jimz bude prochazet upeviiovaci sroubek do dreva. Na desticce si nejdfive naznacime bod, v nemz tfeba provrtat otvor pro sroubek S, kolem nehoz se otac!

67

paka P pfepinace. Paka P prepinace je siroka asi 5-8 mm a zhotovena z mosazneho pasku 1-2 mm tlusteho, Na jednom konci rna otvor, jimz prochazi sroub do kovu S; na obou koncich je zahnuta, jak vidno z obr. 28; je dlouha asi 5 em. Na druhem konci paky je ddacek D z tvrdeho dfeva nebo z isolacniho materialu; je provrtan a pfipevnen k pace P sroubkem s matickou. Paka se pfipeviiuie k desticce pomoci sroubu do kovu,

ktery na spodni strane S Obr. 28.

desticky dobfe pfitahne-

me 2 matickami. Kdyz se tak stalo, zjistime presne misto, (cast kruznice), na nemz budou kontakty, 1-12 (obr. 29). Kontakty lze zhotovit bud'to z 12 mosaznych sroubku do kovu s pfislusnymi upeviiovacimi matickami, nebo levneii z rzti nytu. Nyty se upeviiuji k desticce tim, ze je smerem odhora dolu prostrcime vyvrtanym otvorem, nacez desticku obratime a polozime kazdy jednotlivy ny! na neiakou podlozku (bud' to tvrde dfevo nebo lepe kus olova); ny! potom na druhem konci kladivkem dokonale roztluceme. Prace s nyty je velmi jednoducha a podafi se i mene zkusenemu zacatecnikovi. Tfeba zdurazniti, ze kontakty nesmi byti prilis daleko od sebe, aby paka P pfepinace pfi otaceni nezapadala a neuvizla v mezerach mezi iednotlivymi kontakty. Aby paka pfepinace nesjizdela s krajnich kontaktu (I a 12), upevnime do ddticky jeste dva

68

1--- _

Obr. 29.

srouby do kovu a, b, ktere pohyb paky pfepinace omezuji, nebot tvofi dorazy. Ke konci upevnime k desticce jeste 2 pffstrojove svorky I a II (viz obr. 30). Takto upravenou desticku podlozime v rozich steine vysokymi porculanovymi nebo sklenenymi isolatorky, jakych se pouziva pfi upeviiovani dratii elektrickeho vedeni na povrchu zdi (obr.j r) a pfisroubuieme ji pomoci 4 sroubii do dfeva na prislusne misto k zakladnimu prkenku.

Nyni upevnime k hfebickiim vycnivajicim z listicek A a B odporove spiraly, zapojime je hned i vzaiemne, jak je to zcela pfesne a pfehledne naznaceno na obr. 29. Od upeviiovacich hfebicku na listicce B provedeme hned zapojeni s I2ti kontakty pfepinace, opet presne podle obr. 29. Tyto posledni spoje upeviiuieme ke kontaktum pod destickou. Zhotovili-li isme kontakty ze sroubku do kovu, pfi- 0

br. 30.

pojujemeknimspojovaci drat pomoci dal-

si maticky, Isou-Ii vsak kontakty zhotoveny z nYtu, tu spojovaci drat ke spodnim eastem nytu pfipaiime. Pravy krajni kontakt 12 je jeste spojen s pffstrojovou svorkou II, pristrojova svorka I ie dratem spojena se sroubkem S, kol nehoz se otaei paka P prepinace. Tim je cela prace ukoncena.

Doseda-li paka P prepinace na levy krajni kontakt 1, je odpor zce1a vyfazen, takze proudokruh je pierusen. Dotyka-li se paka P pfepinace kontaktu 2, je zapojen celY odpor. Posouvanim paky P pfepinace smerem doprava, se odpor zmensuje, az dosedne paka P na kontakt 12, v kterezto poloze je odpor uplne vyfazen, aniz se pfi tom proudokruh pferusoval.

Reostat zapojujeme vzdy do jednoho z pfivodu k nekteremu elektrickemu spotfebici. Hodlame-li jej na pf. zapojit k redukcnimu transformatoru, znazornenemu na obr. 22, spojime pristroiovou svorkou I reostatu

s jednim polem sekundaru transformato- Obr. 31.

ru, oznacenymnaobr. 22 cislici I; svorku II reostatu pfipojime na pf. na jeden pol zarovCicky (0 naobr. 21); druhy pol teto zarovcicky (S na obr. 21) spojime s vyvodem transformatoru oznacenym na obr. 22 cislici II. Otacenim paky reo statu menime pote zhavici napeti od 0 do 8 voltu.

Reostat je uzitecna a poucna vee, kterou muzeme pro sve pokusy velmi dobfe potfebovat, Zhotovime si jej tudiz v kazdem pfipade.

ELEKTRICKY ZVONEK.

Elektricky zvonek je velmi beznou veci, kterou muzeme potfebovat v kazde domacnosti. Neni drahy, nebot jej lze dnes koupit velmi Ievne v kazdem obchode, Bylo by vsak smutne, kdybyehom jei kupovali; pravy kutil si takovou vee udela sam, nejen proto, ze ji pofidi levneji, ale hlavne proto, ze mu to zpusobi mnoho zabavy a radosti.

Elektricky zvonek je znazornen na obr. 32. Vidime tam, ze se sklada pfedevsim z elektromagnetu, kterym jsou zde dve civky C nastrcene na zeleznem jadru, pozustavajicim ze dvou sroubu spoienych na jednom konei prIcnym zelezem; elektromagnet je upevnen k zakladnimu prkenku drzakem D. Tesne pred obema poly elektromagnetu stoii zeleznakotva Z, jez nese lehky drat A, na jehoz konci je upevnen kratky sroubek B s pulkulatou hlavickou, ktery nam nahradi velmi dobfe kovovou kulicku. Na druhem konei zelezna kotva je spojena s pruznym perem P, jd je na druhe strane upevneno k zakladnimu prkenku pomoci plechoveho stojanku E. Proti druhernu konei per a P odstupujiciho od ze1ezne kotvy Z je na nosniku F pfipevnen sroubek S, ktery je zde pferusovacem proudu. Vidime tam konecne i zvonek Z, na ktery bude narazet sroubek B ze1ezne kotvy Z.

72

Funkce zvonku je velmi jednoducha a take velmi poucna: Pfivodnl svorky Sl a S2 [sou na [edne strane spojeny s p61y suche nebo mokre baterie, nebo akumulatoru, Na druhe strane je zapojena svorka

Obr. 32.

Sl se zacatkem vinuti iedne civky C; konec vinuti teto civky je spojen ze zacatkem vinuti civky druhe. Konec vinuti druhe civky je spojen s kovovym nos-

73

nikem F. Kovovy nosnik E rna spojeni s druhou svorkou S2' Po zapojeni baterie probiha proud z jednoho jejiho polu pres svorku S1 obema civkami, dale z druhe clvky proteka plechovym nosnikem F do sroubku S. jelikoz se tento sroubek S v prvnim okamziku dotyka pruziny P, pfechazi proud ze sroubku S na pero P, tece timto pres plechovy nosnik Eke svorce S2 a odtud zpet k baterii. Vidime, ze okruh elektrickeho proudu je v tomto okamziku uzavfen. Pnitokem proudu civkami stava se vsak zelezne jadro elektromagnetu magnetickym; jeho dva poly pfitahnou proto k sobe zeleznou kotvu Z, cimz se zaroveii dotkne hlavicka sroubku B zvonku Z - uslysime jedno zazvoneni (jeden naraz). Pfitazenlm kotvy Z k e1ektromagnetu odsune se vsak zaroveii pruzici cast pera P od sroubku S, cimz nastane nevyhnutelne pferuSeni elektrickeho prouduo To rna okamzite za nasledek, ze pusobeni magnetu na kotvu Z ustane. V tomto okamziku se projevf pusobeni pruzneho pera P, ktere kotvu Z sarnocinne uvede do jeji puvodni polohy t. j. do puvodni vzdalenosti od polu elektromagnetu. Tim se vsak opet obnovi dotek odstavajici casti pera P se sroubkem S - cili okruh elektrickeho proudu se pres sroubek S znovu uzavfe a cely postup se zase opakuje. Vidime, ze proud je neustale uzaviran a hned zase pierusovacem (sroubkem S a odstavajici casti pera P) pferusovan. To zpusobuje i pfitahovani sroubku B ke zvonku Z a jeho odskakovani od zvonku - cili neustdle, plynule zvoneni,

Ke zhotoveni elektrickeho zvonku nutno miti:

74

1. 2 zelezne srouby, kazdy s jednou matickou; budou asi 30 mm dlouhe a 4 mm tluste; dostaneme je u zeleznika za par haleru.

2. 2 kousky zelezneho pasoveho zeleza asi I4 mm sirokeho, 40 mm dlouheho a I-2 mm tlusteho. J eden z nieh bude tvofit pficku elektromagnetu, druhy zeleznou kotvu Z.

3. Malou destickuz isolaCnihmoty asi 50 mm dlouhou, I5 mm sirokou a 2 mm tlustou pro drzak D. 4. Mens! kousky zelezneho, pocinovaneho pIechu, tlusteho asi kol 0.5 mm, znehoz zhotovime oba nosniky Ea F.

5. Kousek oceloveho pera, asi 4 mm sirokeho; lze k tomu dobfe pouzit pfetrzeneho pera na pf. z budiku.

6. 2 mosazne sroubky do kovu s matickami.

7. 2 pfistrojove svorky.

8. Maly zvonecek. Ten koupime v hrackarskem obchode. Nedostaneme-li jej tam, muzeme jej s klidem vubec vyneehat. V tom pfipade odpada ovsem i drat A se sroubkem B; misto zvonku obdrzime tak zv. bzucdk, ktery vykona tutez sluzbu jako zvonek.

9. Asi 40 m medeneho dratu o: 5 mm, opfedeneho dvakrat bavlnou.

Zelezne iadro pro elektromagnet zhotovime tim, ze ieden z obou kusu zelezneho pasoveho zeleza na jeho obou koncieh provrtame otvory s pnimerem tak velikym, aby jimi prosly zakoupene zelezne srouby. Srouby ze1ezem prostrcimc a s jedne strany nasuneme na ne maticky (obr. 33). Nato kol sroubu navineme nekolik vrstev papiru, ktery hned slepime,

75

Tim dostaneme papirove rourky, ktere pote - po opemem rozebrani zelezneho jadra - se sroubu stahneme. Z lepenky vyffzneme 4 kotouce, kazdy sprumeremasizy mm. Ve stfe-

du techto kotoucu provedeme Obr. 33·

otvor a to tak veliky, aby se

kotouce daly tesne navleknout na pfichystane papirove rourky. Kotouce s rourkamidobfe slepime, eimz obdrzime 2 civky. Kdyz civky zasehly, pocneme s vinutim. Zacatek dratu protahneme tfemi otvory - jez propichneme v jednom z eel kazde"civky,"eimz je dostatecne upevnime, ponechavaitce''si pfi "tom aspoii 5 em jeho delky v zasobe. Vineme zavit vedle zavitu, pfi eemz drat dobfe utahujeme, Kdyz jsme navinuli civku prvni, vineme bez pferuseni dratu stejnym zpusobem a stejnym smerem civku druhou. Take tu zeela naplnime dratem, naeez konee dratu opet upevnime a drat s jistou zalohou odstipneme. Hotove civky navlekneme na oba srouby, ktere potom definitivne spojime s pHenY'm zelezem pevnym utazenim obou maticek, Hotovy elektromagnet pfidrzime na zakladni prkenko. Napfie civek, nahoru polozime desticku D z isolacniho materialu, kterou jsme dffve v jejim stfedu provrta1i; timto otvorem prostrcime dlouhy sroub do dfeva, aby prochazel mezerou mezi obema civkami e1ektromagnetu, naeez pfisroubovanim spojime elektromagnet pevne se zakladnim prkenkem, Doporucuje se po provedeni prave vylicene prace ihned prezkouset, zda

elektromagnetj'spravne funguje: oba konee dratu vinuti civek spojime se suehou baterii a zkousime, zda elektromagnet pfitahuje zelezne pfedmety. Musi byt dost silny, aby byl s to pfitahnout pfiehystanou zeleznou kotvu Z neimene ze vzdalenosti 3 mm. Neprojevuje-li se magnetismus, dopustili jsme se pravdepodobne ehyby ve smeru vinuti; tuto ehybu musime ovsem ihned odstranit. Provedeme to snadno tim, ze spojeni mezi vinutimi obou civek pferusime a na tomto miste pfepojujeme; vlastni vinuti netfeba pfi tom rozmotavat.

Na kotvu Z pfipaiime stfed pera P; pfed tim jsme jednu polovinu pera vyrovnali dorovna, takze je jen druha polovina pera ponekud ohnuta (obr. 34) Pouzijeme-li zvonku, pfipailme na druhy konee zelezne kotvy Z kousek dratu A, na jehoz konci provedeme hned male ocko, jimz provlekneme sroubek B, pfitahneme jej matickou a zbytek sroubku ustipneme. Delku dratu A musime zjistit pokusmo. K tomu ucelu pfisroubujeme hned na zakladni prkenko zvonek Z a delku dratu

i! A stanovime tak, aby byl zajisten dobry dotek sroubku B se zvonkem.

Z pocinovaneho pleehu vystfihneme 2 pasky 10 mm siroke a asi 25 mm dlouhe. Na jednom konci obou pasku provrtame otvor asi 3 mm. Na druhy konee jednoho z obou paskil musime nyni pfiletovat maticku sroubku S (obr. 35). Pfi tom musime Obr, 34. postupovat opatrne, aby ein pfi spajeni

77

nezabehl mezi zavity maticky, ktere by tim porusil, Aby se tak nestalo, upravime si kus mekkeho dfivka, ktere nasilne zasroubujeme do maticky. Potom na jednom z obou plechovych pasku provrtame otvor 0 neco vetsi nezli j e otvor maticky, kterou na tomto miste marne k pasku pfiletovat. Nyni pfidrzlme maticku s nasroubovanym dfivkem k tomuto poslednimu otvoru na plechovem pasku, naneseme na pfislusne misto spajeci pastu a vse dobfe spajidlem prohrejeme. Maticka se bezvadne spoji s plechovym paskem; kdyz se tak staIo, vysroubujeme vlozene dfivko z maticky a pfesvedcime se hned, zda cin jeji zavity skutecne neposkodil; projevi se to tim, ze muzeme sroubek S do maticky bez obtiz! zasroubovat. Tento kus plechu pozdeii ohneme pod pravym uhlem. Hotovy stojanekF s matickoua sroubkern vidime na obr. 35.

Zeleznou kotvu Z s dratkem A a sroubkem B, jakoz i s perem P pfidrzime prstem k obema polum elektromagnetu upevneneho na zakladnim prkenku. Druhy plechovy pasek E (s otvorem pouze na jednom konci a bez maticky) v klestickach zahneme pod pravym uhlem, aby tvofil tvar pismene L. Tak upraveny nosnik E pfidrzime nyni k cele souprave kotvy Z a zjistime tim, v ktere vy-si a v jake vzdalenosti musime konec pera P pfipevnit k nosniku E. Kdyz se tak stalo, obe tyto veci dohromady spajime. Cela souprava zelezne kotvy s pifslusenstvim [e do-

.,

S

Obr. 35.

statecne zfetelne znazornena na obr. 34. Soupravu opet nastavime do spravne polohy vuci polum elektromagnetu a vuci sroubku B proti zvonku a pfisroubuieme ji definitivne k zakladnimu prkenku,

Odmerime vzdalenost stfedu odstavajici casti pera Pod zakladniho prkenka. V teto zjistene delce, mefene nyni od stfedu pfipaiene maticky smerem k druhemu konci, ohneme nosnik F pod pravym uhlem, takze tvofi take tvar pismene L. Pote do maticky nasroubujeme sroubek S, pfisuneme nosnik F na zakladnim prkenku ke kotve Z, aby se konec sroubku S lehce dotykal stfedu odstavajici pruziny pera P. V teto poloze nosnik F pfisroubujeme k zakladnimu prkenku,

Konecne upevnime na zakladni prkenko 2 pfistrojove svorky S1 a S2; jsou to svorky uvedene na obr. 16.

Zapojeni zvonku je zce1a jednoduche: zacatek vinuti civky C odisolujeme a zasuneme pod svorku S1' Konec vinuti obou civek spojime s nosnikem F, neilepe pfipajenim na pIech nosniku. Podobnym zpusobem kouskem isolovaneho dratu zapojime nosnik E pod svorku S2' Tim je cela prace hotova.

Ke zvonku u svorek S1 a S2 zapoiime baterii.

Zvonek tim obycejne hned neozivne. Probudime jej k zivotu tim, ze regulujeme vytacenim nebo zasouvanim sroubku S jeho kontakt na odstavajtcl casti pera P; kontakt musi byti sice dobry, avsak zcela lehkY. Sroubek nesmime nikdy vytocit tak daleko, aby ze1ezna kotva Z se dotkla polu e1ektromagnetu, nebo aby sroubek B zcela dosedl na plo-

79

chu zvonku Z. Polohu celeho souboru kotvy Z nastavime tim, ze souborem opatrne otacime kol upevriovacfho sroubku v nosniku E. Za malou chvili se nam nastaveni iiste podafi a zvonek zazni; jeho hlas resp. rychlost drnceni, vyregulujeme spravnym nastavenim sroubku S.

Elektricky zvonek muzeme zavesti kdekoliv v byte a spojiti s pfislusnym tlacitkem,

Take tlacitko si mozno zhotovit velmi jednoduse po amatersku. Na obr. 36 vidime nejprimitivnejsi tlacitko, ktere se da dobfe pouzit zejmena tam, kde jde 0 upevneni na povrch steny krabice, skfffiky atd. (na pro u popisovane telefonnni stanice); je to tlacitko upevnene zevne; je zhotoveno ze dvou sroubku do dfeva I a 2, pod jednim z nich je zasunut perujici mosazny plisek A asi 5 mm siroky, ktery rna na jednom konci vyvrtan otvor, aby jim mohl projiti sroubek 2. Pfivody k tlacitku provedeme tim, ze pIivodni draty na druhe strane prkenka pfipajime pfimo k obema spickam sroubku I a 2.

I druhe tlacitko uvedene na obr. 37 v prurezu je velmi proste, Hodi se k prisroubovani na zed nebo pro podobne pfipady. Je slozeno z horniho prkenka D a z dolniho prkenka E, mezi nimiz jsou dva dfevene sloupky C. Vse je dohromady spojeno v pevny celek pomoci dvou sroubu do dfeva a, ktere pro-

chazeji prkenkem A

D,sloupkyCaza- ~2 kladnou Ej sroub- ,~

ky jsou dostatec-

ne dlouhe, aby je- Obr. 36.

80

jich spicky mohly byti j eSte dale zasroubovany do spalickli ve zdi. Hodlame-li pouzivati tlacitka jen vleze na stole, tedy na povrchu nejake plochy, volime sroubky a ponekud kratsi, aby jejich hroty nevycnivaly z prkenka E. J ako kontakty tlacitka volime opet perujici mosazny pIech, z nehoz vystrihneme dva pasky opet asi 5 mm siroke, Na jednom z nich A provrtame na jednom konci otvor a pasek zahneme do tvaru znazorneneho na obr. 37. Druhy pasek B provrtame na obou jeho koncich, ale neohybdme jej. Vrchni prkenko D v jeho stfedu provrtame, aby otvorem prose! valecek T. jako valecku pouziieme budto valecku dfeveneho, nebo ponekud zkraceneho valecku z isolacniho materialu, jakeho je pouzivano u znamych radiovych bananku. Nema-li tento valecek ve svem stfedu otvor, provrtame jej a pomoci sroubku do kovu b s pfislusnou matickou jej spojime s mosaznym pliskem B v jeden celkek. Druhy konec pasku B zasuneme mezi vrchni prkenko D a sloupek C a to tak, aby otvorem na konci tohoto plisku prosel sroub a. Hned se pfesveddme, zda plisek dobfe peruje a zda sloupec T prochazi lehce otvorem ve vrchnim prkenku (zda se prilis neue 0 otvor v prkenku D). Teprve potom pomoci sroubku do kovu c a maticky pfisroubuieme na spodni stranu vrchniho prkenka zahnuty plisek A,

Obr. 37. jehoz delku podle

Malt Bdlsoa 6-

81

potfeby pfipadne zkratime. Pffvodni dratypfipajime pfimo k pliskum A a B, ovsem blize mista jejich upevneni. Popisovane tlacitko lze konstruovat i do kulate nebo ctyfhranne dfevene krabicky.

Uvadime nekolik nejdulezitejsich a nejbeznejsich zvonkovych zapojeni v nasledujicich teoretickych schematech. Z znamena vsade elektricky zvonek, T tlacitko a B baterie (mokre nebo suche clanky). Tam, kde se ve schematech cary kfizuji, neznamena to, ze se draty na tomto miste dotykaji. Spojenf dratunakfizovatkach jeznazorneno silnejsim bodem.

Instalace zvonkoveho vedeni se provadi zasadne isolovanym tak zv. zvonkovym dratem. Lze jej koupit u kazdeho elektrotechnika. Drat v byte vedeme bud'to po zdi, kde jej upeviiujeme na malych porculanovych isolatorcich (viz obr. 31). Takove vrchni vedeni nevypada vsak nikdy pekne, procez se spise doporucuje provesti je sice take na zdi, ale blize podlahy; k te se ovsem nesmi vedeni pfiblizovat pfiIis blizko, jezto by tam mohlo utrpet vlhkosti pfi myti podlahy. J sme-Ii vsak nuceni sahnouti k tomuto zpusobu provedeni vedeni, volime drat dukladneii isolovany, ktery je proti vlhku odolneisi. Pocet baterii se Hdi velikosti odporu celeho vedenl t. j. nejen odporu vlastniho dratu vedeni, ale vsech ostatnich soucasti celeho zapojeni, kterymi proud probiha, Tento odpor se da se teoreticky vypocitat, Nam vsak postaci vedet, ze pfi mensich vedenfch obycejne vystacime asi se dvema clanky; pfi vedenich delsich a pfi slozitejsfch instaIacich nutno pfidat jeden nebo dva dalsl clanky. PH zvonkovem

83

vedeni pouzivame obycejne mokrych clanku Leclancheovych, z nichz kazdy rna napeti priblizne asi 1" 5 voltu, Lepe je vsak pouzit clanku suchych, pouzivanych v kapesnich svitilnach. Napeti takove vetsi baterie je pfiblizne 4 volty. [ejich vyhodou je, ze maji velmi male rozmery a nepfekazi a ze je netreba osetfovat; vycerpaji-li se jednou,nelze jich ovsem dale upotfebit; nutno je nahradit cerstvYmi; pfi male spotrebe proudu, jak je tomu u elektrickeho zvonkoveho vedeni, vydrzi vsak velmi dlouho.

Na obr. 38 vidime nejjednodussi zapojeni jedineho zvonku s jedinym tladtkem. J e pfi tom lhostejno, jsou-li zvonek a tlacitko umisteny v teze, ci v ruznych mistnostech. Na tomto obrazku vidime nejlepe, jak je tlacitko T vlozeno do jednoho pramene elektrickeho proudu, (od plus polu baterie B k levemu pfivodu zvonku); v normalni otevfene poloze tlacitka je okruh proudu pferusen a uzavira se teprve tehdy, kdyz tlacitko smackneme, cimz teprve vstupuje zvonek v cinnost.

Na obr.39 jejedinyzvonek, avsakdvetlacitka. Takovy pfipad muze nastat, hodlarne-li instalovat zvo-

" nek na pf. do kuchy-

I ne, abychom mohli nekoho z kuchyne zavolat tfeba z Ioznice ne bo j idelny. Z vonek zazvoni, at jiz stiskneI _B_ me tlacitko r, nebo

~.:t- T2.Jelhostejno, umistime-Ii baterii vrnist-

Obr. 38.

nosti, kde je zvonek, nebo kde je nektere z obou tlacitek.

Na obr. 40 je zapojeni s dvema zvonky, s doema tlacitky, jakoz i s doema bateriemi. Takove zapojeni

Obr. 39.

provadime, jde-li 0 deW vedeni na pf. 0 vedeni z domu do vzdaleneho kouta zahrady a pod. Pfi stisknuti tlacitka Tl zazni zvonek Z2' kdezto pfi

~-------------------------+~

Obr. 40.

stisknuti T2 zazni zvonek Zl' Ph zapoiovani baterii tfeba dati pozor na jejich polovani.

Obr. 41 je pfikladem zapojeni, kde mozno z jedineho mista uvesti v cinnost nekolik zvonku v ruz-

nych mlstnostech, K tomu - vedle normalniho tlacitka - potfebujeme zvlastnl packory pfepinac P, ktery musi obsahovat tolik kontaktu (I-III), o koliklzvonku jde. Pr(smacknuti,tlacitka T zazni

Obr. 41.

jen onen zvonek, na jehoz vedeni je packa prepinace prave nastavena. Pfepinac P provedeme na zakladni prkenko podlozene dvema pHcnymi svlaky S (obr. 42), jez maji za uce! nejen vyztuzit prkenko, aby se nebortilo, ale ito, aby prkenko oddalovaly ponekud od plochy stolu, steny atd., na nichz je tlacitko umisteno; je to nutne proto, aby se sroubky, pro-

chazejici prkenkem pfepinace, nedotykaly plochy, na niz / ~ je pfepinac instalovan. Podle

~ :.I. /,. S obr. 43 zhotovime nejdfive

P ///iA . packu P prepinace. Je to asi

w ~ ~ 10 mm siroky pasekz mosaz-

0";) . ! neho plechu, na jehoz obou koncich je vyvrtano po otvo-

Obr.42. ru. Nad jeden z techto otvo-

85

ru polozime provrtany dreveny valecek V s prumerem asi 10 mm a 10 mm vysoky, Spojime jej s pas kern pomoei sroubku do kovu a maticky; zbytek sroubku u maticky odstipneme a zapilujeme do rovne ploehy. Paku upevnime na zakladni prkenko podle obr. 42 opet pomoei sroubku do kovu a V dvou maticek, ktere k sobe pevne utahneme. Nato zjistirne polohu kontaktu I-III. Tyto kontakty budou na zakladnim prkenku le-

zet blizko sebe v malem obloucku

a to tesne pod matickou, jez lezi pod valeckem paky. Po pfesnem oznaceni tohoto mista vyvrtame do prkenka tfi otvory, provlekneme jimi" sroubky do kovu a spoiime je s prkenkem pomoei maticek. Na spodni strane pfepinace provadimczapoicnipffvodnich dratu, neilepe pfimym pfipaientm k pfislusnym mistum. Ke konci pfekontrolujeme utazeni dvou maticek na konci paky; to musi byti provedena tak, aby paka sice dokonale dosedala na kazdy z kontaktu I-I I I, avsak aby jeji pohyb pfi tom necinil prilis velkych obtizi.

Posledni pfiklad zapojeni na obr. 44 znazoriiuie tak zv. poplasne zaiizeni, Vyskytuje se sice zridka, ale pfece se s nim potkavame na pf. ve skolach, tovarnach a pod. Zapojeni je provedeno tak, ze po stisknutijedineho tladtka zazni celd Fada zvonku najednou. Ke sehematu neni tfeba dalsich vysvetlivek.

Praeuje-li nekdo podle nektereho z uvedenych

o

86

p

Obr. 43.

pffkladu, doporucuie se, aby hned po provedeni jednoho pfivodu obtahl pfislusnou earu na obrazku barevnou tuzkou. Tim rna zaruku, ze na zadnou spoj nezapornene a ze provede skutecne vsechny

r

Obr. 44.

spoje. Nepracuje-li kutil bezmyslenkovite, nybd uvedoml-li si dfive, nefli pocne s praci, co neipecliveji prubeh elektrickych okruhu, tu muze podle uvedenych pffkladu sam vykombinovat riIzna jina zapojeni. Takovy "vynalez" mu pfinese jeste vetsi radost z uspechu, nezli proste kopirovani.

Ke konci upozoriiujeme, ze po delsim zvoneni se stava, ze se kontakt mezi pruzinou P (obr. 32) a sroubkem S ponekud opali, To by mohlo miti za nasledek, ze se funkce zvonku porusi. V takovem pfipade postaci, ocistlme-li uvedena dve styena mista skelnym papirem nebo nejakym ostrym piedmetem. K zamezeni podobnych zjeviI u kupovanych zvonku jsou tyto kontakty prove deny obyeejne z platiny.

DOMACI TELEFONNI STANICE.

Dfive nezli pfikrocime ke stavbe domaci telefonni stanice, musime si zase zopakovat aspoii trosku teorie.

Na obr. 45 vidime zce1a jednoduche zafizeni, ktere vlastne pfedstavuje nejjednodussi mikrofon. Mikrofon je pfistroj, ktery slouz! k pfemene energie zvukove na energii elektrickou. Dochazi k tomu velmi proste: Kdybychom do plechove, melke krabicky K nasypali rozdrobnele kousky uhliku, polozili na okraje teto krabicky papirove mezikruzi, ktere by tyto okraje isolovalo a na mezikruzi pote tenkou, tfeba zase kovovou desticku D a konecne spojili krabicku K s jednim a desticku D s druhym p61em baterie, dostali bychom neiprimitivneisi typ mikrofonu. Jetikoz se uhliky v krabicce K dotykaii pfilozene desticky D, je

proudokruh uzav-

fen t. j. mikrofonem D

proteka elektricky proud.Tentoproud ie ovsem zcela slabounky, ponevadz odpor uhliku na jejich stycnych mis-

tech i s destickou D Ob

r. 45.

88

je znacne veliky, Mluvime-li vsak v nejtesnejsi blizkostidesticky D, tunashlasrozvifujevzduchrnezi nasimi ustya destickou. To nezustane bez vlivu na desticku; ta se zacne - ovsem neviditelne - prohybat (chveti) a tim take jednou vice, podruhe mene stlaci jednotlive castecky uhliku v krabicce K. Timto stlacovanim uhliku snizuje se i jejich odpor kladeny protekailcimu elektrickemu proudu. V okamzicich, kdyz odpor uhliku poklesne, zvYsi se prutok elektrickeho proudu a naopak. Tak dochazi k nepatrnemu sice, avsak dobfe znatelnernu kolisani elektrickeho proudu, jez se deje pfesne v rytmu slova pronaseneho pfed mikrofonem. To prakticky znamena, ze jsme zvukovou energii premenili v ji pfesne odpovidajici energii elektrickou. To je cely zazrak mikrofonu!

Kolisajici elektrickou energii mufeme libovolne pfenaset s mista sveho vzniku (z mistnosti, v niz se pfed mikrofonem mluvi) pomoci dratoveho vedeni na jine misto, kde ji mozno znovu pfemenit na puvodni stav - v energii zvukovou a pore uslyset, K teto zpetne pfemene poslouzi telefon,

I zasada telefonu je praiednoducha. Na obr. 46 vidime staIy (permanentni) magnet M, ktery na jednom svem konci vybiha v mensi nastavec z mekkeho zeleza Z. Kolem zelezneho nastavce Z je navinut drat. Do tohoto vinuti pfivadime pomoci vedeni elektricky proud z mikrofonu (z dratoveho vedeni vedouciho od mikrofonu). Tesne proti konci nastavce Z je ulozena pruzna ze1ezna desticka D (membrana). Co se stane, promlouva-li se nekde do

vzdaleneho a s nasim te1efonem draty spoieneho mikrofonu? J ak jsme se jiz naucili, vychazi z mikrofonu elektricky proud, jednou slabsi, podruhe zase silnejsi. Tento proud dospeie po dratech do civky naseho telefonu. Magnet M spolu

snastavcem Z ase svym vinutim tvofi ~D nyni vlastne elektromagnet. Napo- ~ catku jsme se naucili pravidlu, ze sila elektromagnetu je tim vetsi, elm silnejsi proud proteka jeho civkou. Dospeie-li proto z mikrofonu v nekte-

rem okamziku do civky naseho te1efonu proud silnejsi (stane se tak pfi proneseni urcitych hlasek do mikro-

fonu), tu se elektromagnet telefonu

zesili. To rna za pfirozeny nasledek, ze elektromagnet ponekud mocneii pfitahne ke sve plose membranu; bude-li proud v jinem okamziku zase slabsi, tu pfitazeni membrany nebude jiz tak mocne, V kazdem pfipade upadne membrana ve chveni a to pfesne vrytmu do te1efonu pfichazejiciho elektrickeho proudu, jinymi slovy v rytmu, jakym je na druhe strane do mikrofonu pronasen zvuk. Chvenim membrany te1efonu povstava zvuk - a jiz jsme tam, kde jsme chteli byt, t. j. pfemenili jsme elektrickou energii v energii zvukovou, slysfrne hlas, ktery se ozyva do mikrofonu na druhe strane spojovacich dratu. Tim by bylo tajemstvi mikrofonu a telefonu zcela objasneno.

Vyznam a uzitek telefonu zna dnes jiZ ka1de dite.

M

Obr. 46.

Telefonni stanice muze byti velmi uziteenym zafizenim i v kazde domacnosti. J ezto neni nikterak prilis slozitym aparatem, dovedeme si jej postavit sami.

Na obr. 47 vidime prufez jednim typem telefonu.

Podoba se nemalo obrazku 46. Take zde vidime magnet M, na jehoz nastavci je civka C. Membrana D je zachycena v kapsli telefonu, jez vyblha v podlouhle drzadlo, obsahujici tyckovity magnet M. Tento obal celeho telefonu byva obycejne zhotoven

M z nektere isolacni hmoty, Na dne obalu telefonu jsou dve svorky, k nimz se pfipoiuie jednak vinuti civky C a jednak dalsf spoje telefonniho

vedeni.

Mikrofon, jakeho se uziva

Obr. 47. V praksi, ie znazornen v pru-

fezuna obr.as. BYvaobycejne ve tvaru kulate plechove kapsle, ktera miva nekdy k lepsimu soustfedeni zvuku malou musli A zhotovenou obycejne z nektereho isolacniho materialu. Pod otvorem musle je svymi okraji pevne ulozena kruhovita uhlova membrana M. V prostoru pod membranou je uhlikovy ketone U, jenz bYva obycejne ryhovan; nad nim isou drobne kousky uhliku, V je vlozka bud'to z plsti nebo vaty, ktera oddeluje prostor s uhliky od ostatniho prostoru v plechove

91

kapsli. Uhlikem prochazi sroubek S, ktery pfedstavuje jeden vyvod mikrofonu. Druhy vyvod tvofi plechove steny kapsle. Podle uvedeneho obrazku dal by se siee takovy mikrofon take zhotovit po kuti-

Obr. 48.

lovsku, avsak nikdy by nebyl tak dokonaly. Jelikoz neni takovamikrofonni kapsle draha, koupime ji hotovou u kazdeho elektroteehnika. Stoji asi Kc 22·-. Neni to tak velky vydaj, uvazfrne-li pozdejsi uzitek, jaky nam takovy skutecne dobry domaci telefon pfinese. Za vydany peniz marne zaruku, ze nas telefon bude fungovat skvele, prave tak, jako kazdy jiny telefon z tovarny. Pfi koupi mikrofonu zadejme, aby jeho odpor nebyl prilis veliky, Nejlepe vyhovuje odpor asi 50 az 100 ohmu (v obchode jej oznacuji "MB").

S te1efonem bude vee jiz iednodussi a take levnejsi. Dnes marne temer v kazde domacnosti jako "zustatek starych casu" odlozena telefonni sluchatka od byvaleho krystaloveho radioveho' pfiiimace.

Nemame-li jieh sami, snadno a zajiste i levne si je opatfime od nektereho ze svych znamych, Postaci pro jednu stanici dvojite sluchatko jedine. Radiova te1efonni sluchatka maji vsak pHlis veliky odpor (obycejne 2 x 2000 ohmu); musime je proto nejdfive upravit. Te1efonni sluchatka vyzaduji odporu jen asi kol 200 ohmu. Nejjednodussi je, kdyz sluchatko otevfeme, opatrne s jeho magnetu sejmeme dosavadni civky a nahradime je novymi, s uvedenym malym ,odporem, ktere za levny peniz dostaneme u kazdeho e1ektroteehnika. Pfed vynetim puvodnich civek ze sluchatka si dobfe vsimneme, (po pifpade nekde poznamenejme), jak byly zapojeny. To je jedina potfebna uprava radiovych sluchatek, Take event. potfebnou novou pfipoiovaci snuru zapojime k upravenemu sluchatku pfesne podle vzoru, jak byla zapojena snura dosavadni.

Schematicke znazorneni zapoienr dvou telefonnich stanie pfinasi obr. 49. Vi dime tam dva mikro-

Obr. 49.

fony M1, M2, dva telefony T, a T2 a konecne dye baterie B, a B2• Kazda z obou stanie je ovsem umfstena v Fni mistnosti resp. na vzdalenem miste,

93

Takovc zapojcni lze provesti jen tam, kde celkove vcdcni neni pHlis dlouhe, spravneji receno, nema pfilis velkeho odporu. Je to na vzdalenost asi 50 az 100 m. Pro vetsi vzdalenosti obou stanie byl by vjkon pHlis maly, Proto se nebudeme konstrukci tohoto nejjednodussiho zapojeni podrobneii zabyvat,

Pro delsf vedeni telefonni potfebujeme jdte jednu soucastku, ktera rna za licel snadnejsi pfekonani odporu vedeni a proto i dokonalejsi funkci celeho zafizeni. Je to tak zv. indukeni civka. Je to zelezne jadro, kolem nehoz jsou navinuta dye vinuti: primdrni vinuti P 1 a P 2, slozene z mensiho poctu zavitu pomerne tlusteho dratu a sekunddrni vinuti S1 a S2' z velkeho poctu zavitu velrni tenkeho dratu, Primarni vinuti je zapojeno do okruhu mikrofonu s prislusnou rnistni baterii a tvorl s tern ito dvema soucastkami uzavreny elektricky okruh. Sekundarni vinuti je spojeno s telefonern as dalkovym vedenim smefujicim k druhe telefonni stanici. Zapojeni obou stanie s pouzitim indukcni civky je uvedeno na obr. 50.

Teoreticke vysvetleni vedeni s indukcni civkou je toto: Mluvime-li do mikrofonu Ml> ment se v nem jeho vnitfni odpor a s nim i sila proudu protekaji-

Obr, so.

94

ciho celym okruhem (mikrofonem MI, baterie BI a primarnim vinutim PI indukcni civky). Kolisajici elektricky proud tohoto okruhu indukuje v sekundarnim vinuti S, indukcni civky elektricky proud piesne stejneho kolisani, avsak s daleko vyssim napetim. Toto vyssi napeti je jiz schopne, aby pornerne hrave pfekonalo velky odpor dlouheho vedeni dratem do druhe te1efonni stanice. V okruhu sekundarmho vinuti indukcni civky je zapojen vIastni te1efon T1, cele dalkove vedeni, dale pak telefon T2 druhe telefonni stanice, jakoz i sekundarni vinuti S2 indukcni civky druhe stanice. V tomto sekundarnim vinuti S2 probihaji tedy zcela stejne, kolisajici elektricke proudy s vysokym napetim jako v sekundamim vinuti S, indukcni civky prvni telefonni stanice. Tyto sekundarni proudy indukuji elektricky proud v primarnim vinuti P2 indukcni civky druhe stanice; tyto proudy maji vsak nyni opet nizkt napetf. Primarni vinuti P2 spolu s mikrofonem M2 a baterii B2 tvofi opetne uzavfeny proudokruh.

IndukCni civku radeji koupime take hotovou u elektrotechnika. Stoji asi 15-20 Kc a rna miti odpor primaru asi 0'8-0'9 ohmu, Jeji zhotoveni Ize doporucit jen tomu, kdo ma moznost navinout veliky pocet zavitu; Ize to totiz provesti jen pomoci neiakeho navijeciho zafizeni s pocitadlem zavitu,

Zelezne jadro amaterske indukcni civky zhotovime ze svazecku tenounkeho paleneho zeIezneho dratu; rna byti tlusty asi jen 0' 5 mm. Tento drat ie zcela Ievny. Nastffhame si z neho kousky asi 80 mm dlouhe, Tyto kousky peclive vyrovname. Nejsnaze

95

se to provede tim, ze kazdy kousek uchopime na obou koncich klestemi a pofadne jej vytahneme, Z takto nastfihanych dratu upravime si pevny svazecek, ktery bude tvofit zelezne jadro civky. Doporucuje se postupovat tak, ze nejdfive si zhotovime kostru civky. Budeme potfebovat predevsim trubku na pro z lepenky s vnitfni svetlosti asi 10 mm. Na oba konce valecku pevne prikliZime cela civky; budou to kotouce z lepenky s prumerem asi 40 mm, jez maji ve svych stfedech po otvoru, Jimz tesne prochazi nase trubka. Kostru civky upevnime na navijecku a pocneme s navijenim dratu. Primar bude vinut z dratu dvakrate isolovaneho bavlnou a o· 5mm tlusteho. Navineme celkem 300 zavitu. Odpor tohoto vinuti bude asi I ohm. Zacatek a konec vinuti fixujeme zpusobem znazornenym na obr. 51 a vyvedeme kotouci civky smerem yen. Pres primarni vinuti namotame aspoii dye vrstvy papiru a pristoupime potom k vinuti sekundarnimu. K tomu potfebujeme drat stejne isolovany a O· 2 mm tlusty. Sekundar bude miti ce1kem 5.300 zavitu. Jiz z tohoto cisla lze videt, ze amaterske vinuti indukcni civky bez naviiecky je nepro-

veditelne.Odporsekundaru bude asizoo ohmu. PH jeho vinuti obcas prokladame jednotlive vrstvy vinuti vrstvou papiru. Take zacatek a konec tohoto vinuti vy-

vedeme celem kostry a Ob

r. 5I.

fixujeme. Pres obe vinuti nakonec omotame silneisi papir, ktery pote zalepime, Do kostry civky vpravime nyni pfichystane, peclive vyrovnane dratky. Musi jich tam byti tolik, kolik se jich tam s namahou jeste vejde. Hotova indukcni civka a zpusob jejiho upevneni jsou uvedeny na obr. 52.

Obr, 52.

Pro vzajemne telefonicke spojeni dvou mist budeme ovsem potfebovat take dve telefonni stanice. Kazda z nich bude vestavena do malinke skfiiiky, jak je to znazorneno na obr. 53. Kazda bude miti po mikrofonu, telefonu, indukcni civce, elektrickem zvonku nebo lepe bzucaku s pfislusnym tlacitkem a konecne po pfepinacim zaffzeni, jez se uvadi v cinnost zvednutim sluchatka se zavesneho haku P vyenivajiciho z jedne bocne steny skfiiiky. Skriiiku nam zhotovi kazdy truhlaf z pfeklizky asi 8-10 mm tluste. Ma byti 130 mm siroka, 130 mm vysoka a 100 mm hluboka. Zadni stena je vysoka 160 mm, takze pfecniva skriiiku nahofe 0 10 a dole 0 20 mm. Po prave strane skfiiiky bude pnichodni otvor pro knoflik zvonkoveho tlacitka Tl, kdezto po leve stra-

Mal~ Bdison 7

97

ne bude sterbina asi 5 mm siroka a 25 mm dlouha, kterou prochazi packa P prepinace, na mz se zavesuje sluchatko. Pfedni stena skHiiky rna zavesy, aby se dala otevirat a na druhe strane hacek s pffslusnym ockem na bocni strane, k uzavirani, V teto pfedni stene bude ve stfedu otvor s prumerem 40 mm, za nimz bude

upevnen mikrofon. 'Z.

Rozlozeni soucastek ~~~~~~iEiJ

ve skfince je uvedeno ~

na obr.S4. Mikrofonni kapsli pfipevnime k zadni strane predni steny sktinky (dvifek) tim, ze si pfipravime tfi prouzky plechu asi 1 mm tlusteho; kazdy z nich bude asi 10 mm siro-

ky; delka techto ple- Obr. $3.

chu se tidi vyskou

mikrofonni kapsle, ktere pfi tom pouzivame. Kazdy ze ttl plechu rna na jednom konci provrtany otvor jako pruchod pro upeviiovaci sroubek. Plechy jsou dvakrate ohnuty, jak z obr. 54 zjevno. Kapsli pfidrzime na ptislusne misto, upeviiovaci plisky k ni pfisuneme se strany a hned si naznacime misto, kde tfeba navrtat do dvifek skifnky otvory. Potom provedeme vrtani, naCez kapsli ke dvifkam definitivne pfisroubujeme a to - je-li prkenko, z nehoz skffnka zhotovena, dosti tluste - pomoci tii sroub-

ku do dieoa, u tenkeho prkenka pomoci tH sroubku kovu s pfislusnymi matickami. Elektricky zvonek ci lepe pouhy bzucak, zhotoveny podle pfedchazejiciho navodu, upevnime na zadni stenu skfinky, ponekud

vice doprava. Indukcni civku pfisroubuiemc k dolni stene skfinky.

N yni zhotovime tlacitko, Provedeme ie podle navodu uvedeneho u elektrickeho zvonku a podle obr. 57. Bude cele ukryto pod pravou bocni stenou skfiilky; jen knoflik na stlacovani bude vycnivat

99

otvorem v teto stene skHIlky. Upevneni kontaktovych plisku tlacitka ke skfince se provadi pomoci sroubku do dfeva nebo do kovu,

Ted' pfikrocime ke stavbe pfepinace, Je znazornen na obr. 55. Je to v podstate prouzek silneisiho mosazneho plechu, asi I mm tlusteho, 10 mm sirokeho a asi 60 mm dlouhehojmaterial dostaneme u kazdeho zeleznika. Na jednom konci pasek

upravime pilni- Obr. 55.

kem do tvaru jake-

hosi hacku, na druhem konci provrtame otvor, kterym packu hned pomoci sroubku do dfeva pfisroubujeme k dfevenemu prkenku asi 10 mm tlustemu, 30 mm sirokemu a 40 mm dlouhemu. Oba kontakty prepinace I a II zhotovime z mosazneho plechu; budoumiti tvar uvedeny na obr. 56,pri cemz mohou byti rozmery libovolne voleny. Pfisroubujeme je kprkenku prepinace sroubkydo dfeva podle obr. 55. J e tam dostatecne srozumitelne znazorneno, ze paka pfepinace se dotyka ve vodorovne poloze horniho kontaktu I, kdezto v poloze sklopene

dak0ln!ho kontak~u ! I, poslke~nki k?nk- LJf!;!j;Y t t J e proto umisten na pr en u st - iiiiIiiii-

mo. Takto upravene prkenko s pfepi- Obr. 56.

IOO