Druhy den rano pro mé pfijela sanitka a odvezla mé na vézeliské oddéleni karlovarské nemocnice. Byla too samoté stojici nevzhledna budova ynemocniénim aredlu. Meli tisic chuti mé prikovat k posteli, ale lékaéi to nedovolili. Tenkrat jesté slovo léka¥e néco platilo. Jak bachaii od i vat na liZku suchary, jablka a jing pochutiny od ostatnich muklii-pacienth, Vézeitské nemocnice sice nebyla poz emskym rajem, ale presto byla idedlem kaZdého mukla. Obzvlasté kdyz lékati a oSetfovatelé byli bud’ muklove, nebo lidé, ktefi smySleli stejné jako my, ci alespoh brali Aeskulapovu prisahu vazné. Jidla zde byl dostatek, bohuéel jsem na né nemél ani pomy$leni. JeSté ty2 veter se ke mné pfifitil vykuleny Botek, ktery délal puc- fleka na straZnici, nechal dokofan oteviené dvefe a syéel: ,,Poslouchej, poslouchej..." Ze vzdaleného rozhlasového vysilani jsem slySel jen jakysi divéi hlasek: ,Maminko, my jsme tady se strejdou...“ Nebyl jsem z toho moudry, az mi Botek vysvétlil, 2e bachafi si pustili na straZnici Svobodnou Evropu atam zrovna vysilali o naSem titéku. Mimo jiné i to, Ze jsem v karlovarské nemocnici. Ale nezZ ke mné dobéhl, byl konec a uz mluvili o néjakém strejdovi s holéitkou, kteff se Stastné dostali za kopetky. Nevim, jak se tahle zprava dostala na hranice. Uvazime-li, Ze od naSeho iteku uplynuly tt dny, byl to neobytejné rychly pfenos informaci. Asi druhou nebo tfeti noc kolem mé prenaSeli do sousedni mistnosti nékoho na nositkach, Byl to Zdené&k Stich. Byl v bezvédomi a stale jesté mél na sobé hasiésky stejnokroj. Kdyz v noci vSechno sp Mistnosti — Mél otevier alo, dobelhal jsem se v tom ptitmi do sousedni muselo se tudy na zdchod. Sklonil jsem se nad Zdetikem. né oti. Uptené a dlouho jsem se mu do nich dival a éekal, zdali neuvidim alespoh maly naznak toho, Ze mé poznal. Naprosto nevni- mal. Byl to pro mé nevyslovné smutny pohled, jako kdyz se divate do oti mrtvému. A Zdenék vlastné mrtvy byl, alespon dusevné. Z bezvédomi se po celou dobu mého pobytu v nemoenici neprobral. Vézetisky \ékat dr. Clar tikal, Ze je to katatonia depresiva. Zkousel ho marné __ primét ie Pe cminnogy pentonalem. To samozfejmé délal svi . Dol i i i it Ses ten Bere oe ordinace i svého lapiducha Jirku Loewyho.— ' ? —_ I pres uliéku okna. Jeho inteligentni humor mi daval zapomenout na chmurnoy piitomnost a ponuré perspekt Bylto ici redaktiirek Straze severu socitilr demokratického, vyhi : omunistického deniku Vv Liberei, Jirka byl odchovanec Séfredaktora a poslance Veverky, vzieného élovéka, erym jsem se také pozdéji setkal pfi svych c estich éeskosle nskymi ee ia pevnostmi. Byl predstavitel té socialni demokracie, ktera slovu ni a e svém nazvu pfisuzovala stejné hodnotny v¥znam jako slovu yézenitn demok it dal$i osudy Zdefika Sticha. Svéte, zbof se! Jeho sousedé v Ostravé cel minénou Radostovu reportdé a upozornili ho na ni. Pies KPVC se dovédél mou adresu a napsal m a ag Objal jsem ho po ctyficeti letech na Masarytce z cho. Nejdiive dychtivé poslouchal moje vypravéni. Pak vypravél on. Paméti na udalosti kolem atéku nikdy nenabyl. Dlouhou dobu byl ochrnuty a nemluvil. Z piilozené dokumentace mizeme sledovat jeho kfizovou cestu: véervenci 1952 dodin z Ostrova na Bory. Tam si s nim nevédéli rady, atak mu 8. éervence 1953 pferuSili na jeden rok trest. Dopraven na nervovou Kliniku v Plzni, 15. éervence 1953 prevezen na nervové oddéleni v Ostravé. To ué trochu pohyboval nohama. Vroce 1960 uz chodi o holich. V drugstvu invalidi se vyuéil hodinafem s platem 1.400 Kés mésiéné. Z turmy si ke vSemu jesté pines! luberu, podobné jako Ota Novak a Franta Kubat, Jesté dlouho koktal. Dhes uz mluvi a chodi normalné, bohudiky! Dokonce se oZenil a ma Syna. Je uz zase fesak a pofdd prima kluk, V nemocnici byli kromé mé jesté dva dal&i postfeleni z Jjinych utéka. Néjaky Vlad'a, na piijmeni si u2 nevzpomenu, esenbak, na kterého *¢ provalily néjaké protistatni imysly. Kdyz ho jeho byvali kolegatkové honili, opevnil se v ngjaké chalupé. Zdolali ho a% s pouzitim rutnich grandti. Vadycky Hka, Ze se najde pSenice i mezi koukolem... Druhy se jmenoval Kon6elik. Take utikal z néjaké Sachty a mél v sabé Povicero kulek. Byl na ngj tragikomicky pohled: kaZda konGetina mu trécla zesidry na jinou stranu, jako by ho modcloval néjaky ultramoderni sochaf. Jediné mysi mél zdravou. Hned zaéal kout pikle, jak bychom se my, rytifi smutnych postay, odtud dostali. Necekalo nis totiz nie dobrého a bylo nutno vakné pocital s nejhorsim, tedy $ provazem. Kratce nato objevili bachafi pti oklepAvani mfizi na zachodé, ze dva pruty byly trochu stazené mokrym prostéradlem. Mo3na také, ze to ntkdo bonznul,Tak nas vSechny tfi osddrované trochu profackovali, nalogy; do policejniho auta a odvezli do tistfedniho tabora, Dospéli asi k ze dalSim pobytem v nemocnici bychom neziizené zbujnéli. Jedey z eskortujicich procedil skrz zuby: ,,Chlapi mizerni, olovo ochutnali, a pfesiy nedaji pokoj.“ V ustiednim tébofe nastala paradoxni situace, o jaké nebyla v kriminalu nouze. Vzali m& normalné do stavu Jako novaéka, v aprobaci Jsem dostal novy trestanecky mundar neboli opiédrnu, div mi znow hevrazili protityfovou injekci a dali mé na marodku, jako by se nic nedélo. Nebylo jiné vysvétleni, nez Ze se do papiré vloudil zmatek nebo Ze mé povazuji za nékoho jiného. Za dané situaci byl pobyt na marodce vyhrou. Ale dostal jsem se do neznamého prostfedi a mezi nezndmé lidi, a tak jsem toho o sobé rad&ji mnoho névypravél. SpiSe jsem napjaté otekdval veel pisti. Ty ptisly hned druhy den v osobé dvou estébaké v civilu. Mistal rozhlas zaéal podraZdéné vyivavat: »Odsouzeny Kukal okam@ité na bran, ale okamZité!“ Velitel tabora asi musel mit néjaké nepiijemnosti se svym! nadfizenymi, Ze mé nechal jen tak na oSetfovné. Zalostné vyktikoval: »A ja myslel, Ze je to néjakej normalni, slu’nej élovék!* Hle, jak hluboko jsem klesl! Uz jsem nebyl ani normalni élovék!