Vypracoval: Petr XXX (Dibur_X)

Název experimentu: Lifter

Stručný popis: V našem experimentu se pod pojmem Lifter myslí konstrukce o malé
hmotnosti. Tato konstrukce má na sobě tak uzpůsobené elektrody vysokého napětí, že
při připojení vysokého napětí o definované velikosti začne na lifter působit malá
elektrostatická síla a lifter se začne pohybovat. Tato síla může u málo hmotné
konstrukce být větší než síla gravitační, lifter tedy může vzlétnout.

Motivace k jeho provedení: jde o zajímavou ukázku, že elektrostatika se dá použít i

k letu. Nezkušený pozorovatel experimentu mnohdy nechce věřit, že je možné, aby
něco létalo bez vrtulí či proudových motorů, a do poslední chvíle žije v naději selhání
experimentu. Otvírá dveře myšlenkám, že dávno objevené věci se dají nově a
neobjeveně použít.

Princip funkce:
Při připojení napětí na lifter vznikne mezi drátem (horní elektroda) a alobalem (dolní
elektroda) poměrně silné elektrické pole. Toto pole má největší intenzitu u tenkého drátku (na
obr. č. 1 červeně), kde dochází k ionizaci plynu. Buď proto, že si drátek přitáhne opačně
ionizované molekuly okolo sebe k sobě a ionizuje je na stejné znaménko náboje, nebo proto,
že neutrální molekuly, jež se o něj otřou, ionizuje. A v neposlední řadě je do místa s větší
intenzitou elektrostatického pole vtahován i dipól (molekula s dipolovým momentem), jenž
drát též může ionizovat.

Obrázek č.1: lifter v řezu [4]

Tento ionizovaný plyn (na obr. č.1 oranžově) je přitahován spodní elektrodou (na obr. č.1
zeleně) a elektroda je přitahována jím. K vysvětlení původu této síly stačí odkázat na známý
vztah z elektrostatiky:
r r
F = Eq (1)

Kde F je síla, E intenzita elektrostatického pole (šipky na obrázku), q náboj

jednoho iontu. Vše v jednotkách SI.

Tedy plyn se snaží prostupovat směrem k spodní elektrodě okolním vzduchem, jenž klade
odpor, a elektroda (i s celím liftrem) je tažena směrem nahoru. Až plyn dosáhne úrovně
spodní elektrody, tak se neutralizuje či nabije na stejný náboj jaký má spodní elektroda.
Odchází pak směrem dolů (má setrvačnost). V případě, že je nabit stejně jako spodní
elektroda, tak ji odpuzuje směrem nahoru. Samozřejmě na celý proces se můžeme dívat
zrcadlově z pohledu druhé elektrody. Ovšem rozdíl mezi tvarem elektrod způsobuje, že na
vrchní elektrodě (drátu) se lépe ionizují molekuly, protože je tam největší intenzita
elektrického pole. Tedy vzniká nerovnováha v počtu ionizovaných molekul, která určuje
působení výsledné síly. Také lze sledovat, že účinnost lifteru je vyšší, když na vrchní
elektrodě je kladný pól napětí. Vysvětlení je, že se molekulám vzduchu lépe odebírá elektron
než přidává a případně vytlačené elektrony (pro záporný pól na vrchní elektrodě) prostupují
prostředím mnohem snáze, než ionty molekul, které jsou jedinými nosiči kladného náboje.
Z principu funkce lifteru vyplývá, že nemůže fungovat ve vakuu.

Potřebný materiál (pro mnou ozkoušený lifter) :

K Postavení lifteru: - lehké balzové dřevo (v každém dobrém modelářství)
- Tenká balzová deska délky 1m tloušťka okolo 1 mm
šířka libovolná (ale alespoň 3 cm…bude se řezat na
proužky)
- Velice tenký odizolovaný drát cca 10m. Čím je drát tenčí tím
je lepší. Musí mít však pevnost v tahu alespoň obyčejné nitě.
- Lepidlo na dřevo (Hercules)
- Sekundové lepidlo (stačí nejlevnější za pár Kč) Já spotřeboval
cca 3 malé tubičky lepidla za cca 10 Kč. Je lepší pokud schne
spíše v řádu 2-5 minut než do minuty.
- jehla
- kancelářský nožík
- alobal, 20m role stačí s velkou rezervou (odizolovaný, tedy bez
plastu)
- obyčejná tenká průhledná izolepa popřípadě něco podobného
(lékařská bílá) čím menší hmotnost, tím lépe
Pomůcky: - Stejnosměrný vysokonapěťový zdroj cca 30-15 kV, který udrží
trvalý proud v rozmezí 4 – 15 mA (nevím přesně). Místo
vysokonapěťového zdroje lze použít odepsaný či nezcela
funkční CRT monitor (běžný monitor k PC ovšem ne LCD).
- kabely, jimiž se přivede napětí ze zdroje k lifteru. (Já jsem
použil obyčejný drát, obalený několikrát v tlusté bužírce, u které
jsem měl ozkoušeno měřákem, že ji neprorazí)
- kleště (styl kombinačky)

Konstrukce lifteru:
Z balzové desky se vyříznou 3 pásky o
délce 70 cm a 3 o délce 35 cm, šířka 3-5
mm. Dále vyřízneme 6 pásků o délce 10
cm a šířce 8-10 mm, z nichž uděláme
sloupky. Sloupky ve spodních 5 cm zúžíme
na 5-7 mm a u 3 sloupků lehce zašpičatíme
směrem k zúžení, aby strany sloupku
svírali přibližně 60°. Z těchto tří sloupků a
tří 70 cm pásků slepíme pomocí Hercula
rovnostranný trojúhelník. Do středu stran
trojúhelníku přilepíme zevnitř zbylé 3
sloupky rozšířením nad stranu. Spodek
pásků přilepíme na každém sloupku stejně
(cca 3 až 4 cm od spodu sloupku). Přilepením 3 35cm pásků dovnitř trojúhelníku, v něm
vytvoříme vepsaný rovnostranný trojúhelník. Z alobalu vyřízneme 9 pásků o délce 35 cm a
šířce cca 4 cm. Pásky se snažíme nepomačkat. Lehce naneseme lepidlo
na několika místech strany rovnostranného trojúhelníku a ze shora
přiložíme prostředek alobalového pásku po celé délce strany a
následně opatrně složíme alobalový pásek okolo dřevěného balzového
pásku z něhož je strana rovnostranného trojúhelníku vyrobena.
Snažíme se, aby se hlavně vrchní strana alobalu, zejména vrchní
válcová část budoucí elektrody (tedy střed přikládaného alobalu)
nepomačkal a zůstal pěkně kulatý. Ve spod k sobě dva konce alobalu
přilepíme sekundovým lepidlem. Tento postup opakujeme pro všechny
strany. Spodky alobalu pak sevřeme podobně jako jsme alobalem
svíraly balzu do lepící pásky. Ovšem snažíme se, aby izolepa polepila
co nejmenší část alobalu. Izolepa má sloužit pouze k vypnutí stran a je
zajištěna o spodní část sloupku v rozích trojúhelníku. Ve spodní části
sloupků vodivě propojíme jednotlivé alobalové strany. Dále si
připravíme ve vrchních částech sloupků dírky pro napnutí druhé
elektrody (tenkého drátu). Dírky uděláme do balzy pomocí jehly
rozehřáté na vysokou teplotu a uchycené v kleštích. Dírky by měli být
na každém sloupku ve stejné výšce. A měly by se opakovat po co
nejmenší vzdálenosti (ovšem zbytečně neriskovat zničení sloupku).
Dírkami se na konci bude provlékat drát. Vzdálenost drátu a vrchní části alobalu by měl být
taková, aby nedocházelo k výbojům. To závisí na vlhkosti, tlaku a pod. Proto před každým
experimentem je třeba tuto vzdálenost vhodně nastavit a provléci drát vhodnými dírami.
Vzdálenost alobalu a drátu pro barevný monitor (cca 30 kV bez zatížení) se pohybuje cca od
2,5 cm do 4,5 cm. V průběhu stavby se snažíme, aby byl lifter co nejlehčí. Je tedy možno
vynechat izolepu či odřezat část sloupků. Doporučuji však až po prvním experimentu, kdy
zjistíte zda letí, či se jen výrazně nadlehčuje atp.

Provedení experimentu:
Experiment vyžaduje, aby lifter byl zajištěn proti odletu ze stanoviště experimentu. Je
dobré rohy uchytit například na 10cm nit přilepenou izolepou ke stolu. Také je třeba dávat
pozor, aby se někde nezkřížili přívodní vodiče k lifteru atp. Práce s vysokým napětím, jež
dokáže dát stabilní proud, není triviální (může dojít k vážnému úrazu). Je třeba vše
kontrolovat a uvědomovat si, že i některé, v normálních podmínkách nevodivé, látky se
snadno stanou vodiči. Zásady, jež platí při práci s VN či VVN je dobré dodržovat. Tedy
například na zařízení člověk nesmí pracovat sám. Minimálně pod dohledem druhé osoby.
Zařízení musí být při práci na něm odpojené od přívodu elektrické energie, zkratované a
uzemněné. Také je dobré si uvědomit, že proud nemusí téci jen mezi elektrodami, ale také
v nedalekém okolí (klidně i několik metrů... zaleží na napětí, vlhkosti atd.). Například
vzduchem či po stole. Tedy po vypnutí experimentu je možné dostat ránu od uzemněného
předmětu, jestliže jste se zdržovali poblíž.
Při experimentu je dobré například pomocí kouře ukázat, proudění vzduchu okolo
lifteru, a též ukázat ionizaci a proud vzduchem při zhaslém světle. Popřípadě by bylo
zajímavé vyrobit létající miniaturu, jež by se vešla do vývěvy, a ukázat, jak klesá účinnost
s klesajícím tlakem.

Závěr a kde začít s dohledáváním

Přiznám se, že jsem se neodhodlal k pořádné rešerši, kterou by si jistě lifter zasluhoval.
Doslechl jsem se od pana Ing. Lánička [1], že jistý americký vědec se seriózně principem
lifteru zabývá. Jistě jde tento princip podstatně vylepšit. Například vypouštěním okolo lifteru
specifické látky o určitých vlastnostech, méně energeticky nákladnou ionizací plynu,
opakovaným využitím již ionizovaných částic pomocí více elektrod čí pomocí určité
frekvence spínání (ionizace plynu je jistě energeticky náročná), zmenšením počtu druhou
elektrodou ionizovaných částic atp.

Prameny a další informace:

[1] http://hw.cz/Teorie-a-praxe/Dokumentace/ART1063-Lifter---levitujici-kondenzator.html
[2] http://jlnlabs.imars.com/lifters
[3] Google při zadání lifter
[4] http://jnaudin.free.fr/lifters/ekpsim/index.htm