Střední průmyslová škola elektrotechnická v Brně, Kounicova 16

Jméno a vvvvvvvvvdoplnuji
příjmení: Petr XXXbarvy Třída: S4P Skupina: 1

LABORATORNÍ CVIČENÍ Z ELEKTROTECHNICKÝCH MĚŘENÍ

Název úlohy: Paralelní rezonanční LC obvod Č. úl.: 14

Zkoušené předměty: paralelní rezonanční LC obvod

Datum měření: 15.3 2006 Počet stran: 9

Datum odevzdání: 5.4 2006 Počet grafických příloh: 1

Podpis žáka: Klasifikace:

Zadání, schéma, měřící přístroje, rozbor úlohy, postup měření, zpracování měření, hodnocení výsledků

Zadaní:
• Předem určete a zdůvodněte chování paralelního rezonančního obvodu (s rezistorem i bez rezistoru v
zátěži).
• Spočítejte a změřte rezonanční frekvenci.
• Spočtěte provozní Q sériového rezonančního obvodu (s rezistorem i bez rezistoru v zátěži).
• Určete pro jednotlivá měření šířku rezonančního pásma.
• Pro jednotlivá měření vyneste rezonanční křivku paralelního rezonančního obvodu (s rezistorem i bez
rezistoru v zátěži).

Schéma zapojení:
Pro měření paralelního LC obvodu bez zatížení č. 1

Pro měření paralelního LC obvodu se zatížením (R) č. 2

Rozbor:

1 Paralelní rezonanční obvod

Paralelní rezonanční obvod se ve zbytku obvodu při ostatních frekvencích než je rezonanční chová
jako poměrně malá impedance. Pro vysoké frekvence se chová kondenzátor jako zkrat a pro nízké se chová
cívka jako zkrat. Při rezonanční frekvenci je impedance paralelního rezonančního obvodu maximální,
v podstatě to spočívá v tom, že napětí na rezonančním obvodu je rovno napětí na zdroji a tudíž neteče skoro
žádný proud, krom toho co dobíjí ztráty v paralelním rezonančním obvodu. Při rezonanční frekvenci si cívka
s kondenzátorem vyměňují energii pomocí proudu, který teče přímo ve smyčce cívky a kondenzátoru. Dá se
to představit tak, že nabijeme cívku a ta se začne vybíjet přes kondenzátor, který se tím pádem nabije na
napětí, které původně bylo na cívce. Dále se vybíjí kondenzátor přes cívku a nabijí cívku. Tento cyklus se
opakuje dokola. Z principu je patrno, že pokud bude k cívce či kondenzátoru zařazen paralelně odpor, začne
na něm vznikat úbytek napětí, protože se přes něj bude vybíjet jak cívka tak kondenzátor. Tímto úbytkem
napětí při průchodu proudu rezistorem bude rezonační obvod přicházet o energii. Pokud odpor paralelně
zařazený bude dosti malý, pak se stane, že rezonanční obvod nebude vůbec kmitat, protože veškerá energie,
která by se měla ukládat do cívky či kondenzátoru bude spotřebována na rezistoru. Z toho důvodu by bylo
vhodné tento obvod napájet proudovým zdrojem. Protože ovšem proudový zdroj nemáme, tak jsme zařadili
vazební kondenzátor. Který sice trošku posune rezonanční frekvenci ale, také způsobí to, že větev
s napěťovým zdrojem bude mít velkou impedanci a tím pádem se bude tvářit jako velký odpor, který
potřebujeme, aby se rezonanční obvod nevybíjel přes vnitřní odpor napěťového zdroje. Napěťový zdroj sice
bude do obvodu dodávat energii přes vazební kondenzátor „pulzně“, protože po chvilce toku proudu se
vazební kondenzátor nabije a začne působit jako odpor, ale nám to vůbec nevadí, protože energie, kterou po
malých troškách postupně dodáváme do rezonančního obvodu, se v rezonančním obvodu uloží a kmitá. A
tak se postupně do rezonančního obvodu dostane velké množství energie.
Výpočet rezonanční frekvence paralelního obvodu se odvozuje z předpokladu, že při rezonanční
frekvenci se rovná absolutní hodnota impedance cívky absolutní hodnotě impedance kondenzátoru. Neboli
že kondenzátor působí ve smyčce kondenzátoru a cívky přímo proti cívce.
1 jωL ⋅ jωC + 1 1
jω L + =0⇔ = 0 ⇐⇒ jωL ⋅ jωC + 1 = 0 ⇔ ω 2 LC = 1 ⇐⇒ =ω ⇐
jω C jω C LC
1
⇒ = f REZONANCE
2π LC
Tento fakt z, kterého se vychází, jde dokázat úvahou. V případě, že si impedance nejsou rovny, tak se vybíjí
jedna ze součástek do druhé součástky menším proudem, než byla nabíjena ale ze stejného napětí. Tudíž
předává energii delší dobu. Ovšem zdroj nepočká a jede si na své frekvenci, tudíž začne působit proti napětí,
které si vyměňují cívka s kondenzátorem.
Q paralelního rezonančního obvodu lze spočítat jako podíl rezonanční frekvence a šířky
rezonančního pásma. Šířka rezonančního pásma je definována poklesem o tři decibely od maximální
hodnoty napětí na jedné ze součástek v rezonančním obvodu při rezonanční frekvenci (vztažné napětí pro
0dB).
2 Rozbor měření na paralelním rezonančním obvodu
Při měření se vychází z předpokladu, že měřícím přístrojem a zdrojem nesmíme ovlivnit měřený obvod.
Z toho důvodu se použije napěťový zdroj na vstupu s vazebním kondenzátorem, který by teoreticky měl mít
velký odpor. Odpor na vstupu, by nám změnil Q sériového rezonančního obvodu (viz výše). Při měření
voltmetrem použijeme osciloskopickou sondu – konkrétně 1:10, která 10x zvětší vstupní odpor voltmetru a
10x zmenší vstupní kapacitu voltmetru. To vše děláme z důvodu snížení ovlivnění obvodu. Osciloskopická
sonda viz závěr.
Ovšem od teď veškeré odečítané napětí na voltmetru je 10x větší než ukazuje voltmetr.
Osciloskopická sonda je kompenzovaný dělič. Viz Schéma:

Vychází se z toho, že aby se dělící poměr zachoval pro všechny frekvence tak poměr reaktancí Rs s
Cs a Ri s Ci musí být pro všechny frekvence stejný, tudíž se musí rovnat jejich časové konstanty (RsCs=RiCi).
Sériovým sečtením kondenzátorů se sníží vstupní kapacita a sériovým sečtením rezistorů se zvýší vstupní
odpor.
Měření šířky rezonančního pásma
Před měřením šířky rezonančního pásma a všech hodnot do rezonanční křivky musíme nejprve najít
hodnotu napětí na paralelním rezonančním obvodu při rezonanční frekvenci, ke které budeme dále vztahovat
veškeré další měření. Dále změříme napětí na paralelním rezonančním obvodu při rezonanční frekvenci.
Pokud možno přímo v decibelech. Jestliže nemáme možnost měřit přímo v decibelech. Změříme hodnotu ve
voltech. Naměřenou hodnotu pak dodatečně zlogaritmujeme desítokovím logaritmem a vynásobíme dvaceti.
Jelikož pro rezonanční křivku potřebujeme 20 krát logaritmus poměru naměřených hodnot pro určité
frekvence ku hodnotě naměřené pro rezonanční frekvenci, tak můžeme vhodně využít jednoho pravidla, pro
počítaní s logaritmy:
 
 = 20 log(U X ) − 20 log(U REZONANCE )
UX
20 log
 U REZONANCE 
Dle tohoto pravidla můžeme od každé další naměřené hodnoty v Db (jestliže měříme ve V, budeme
logaritmovat a násobit dvaceti) odečíst naměřenou hodnotu v Db při rezonanci a bude se výsledná hodnota
v Db rovnat tomu jako bychom logaritmovaly a násobili dvaceti poměr námi naměřeného napětí ku napětí
naměřeného při rezonanci.
 Šířka rezonančního pásma je definovaná jako absolutní hodnota rozdílů frekvencí, při nichž klesne
měřené napětí na jedné ze součástek na sériovém rezonančním obvodu vůči rezonanci (napětí při rezonanci
je 0Db) o 3Db.
Při měření na voltmetru umožňujícím odečítat v Db je jednoduché zjistit frekvence, při nichž napětí
poklesne o 3Db vůči rezonančnímu napětí na součástce. Stačí jen přelaďovat generátor (směrem k vyšším i
nižším frekvencím) a sledovat kdy se ukáže na voltmetru o 3 Db méně.
U obyčejného voltmetru je postup obdobný, ale nejdříve si musíme vypočítat, jaké napětí na
voltmetru bude odpovídat poklesu o 3 Db vůči napětí při rezonanční frekvenci. Vztah, dle kterého to lze určit
je následující:

 U   U  −3  U 
AU [Db ] = 20 log MĚĚŘENÉ  ⇒ −3Db = 20 log MĚĚŘENÉ  ⇔ = log MĚĚŘENÉ 
 U REZONANCE   U REZONANCE  20  U REZONANCE 
Dále vzorec odlogaritmuji
−3
 U 
10 20
=  MĚĚŘENÉ  ⇒ 0,708 ⋅ U REZONANCE ≅ U MĚĚŘENÉ
 U REZONANCE 
Krom poklesu o 3 Db (šířky rezonančního pásma) a rezonanční frekvence naměříme několik dalších
hodnot a následně vyneseme do grafu rezonanční křivky.
.
Postup měření:
Před vlastním měřením je třeba zkontrolovat funkčnost přístrojů a zahřát je. Po zahřátí je třeba
ozkoušet a popřípadě doladit osciloskopickou sondu. Doladění osciloskopické sondy pro voltmetr může být
dosti velký problém viz závěr.
Dále změříme pomoci RLC můstku hodnoty jednotlivých součástek (kondenzátoru, cívky a
zatěžovacích rezistorů). Obsluha RLC můstku je jednoduchá. Tlačítkem zvolíme co má měřit (R, C, L, G)
volbu rozsahu provede sám. Pokud bude neustale prohazovat rozsahy (nebude se moci rozhodnout) pak stačí
ve správný okamžik vypnout automatickou volbu.
Z naměřených hodnot spočítáme rezonanční frekvenci dle výše odvozeného vztahu (thomsonova
1
vzathu): = f REZONANCE
2π LC
Dle vypočtené rezonanční frekvence se budeme přibližně řídit při hledání skutečné rezonanční
frekvence (posune se diky osciloskopické sondě a vazebnímu kondenzátoru). Zapojíme obvod dle schématu
č. 1 nebo 2 (podle toho, který obvod chceme měřit). Na paralelním rezonančním obvodu najdeme při jaké
frekvenci je hodnota napětí na obvodu maximální, následně tuto frekvenci prohlásíme za naměřenou
hodnotu rezonanční frekvence. Změříme hodnoty frekvencí pro pokles o 3 Db viz rozbor. Vypočteme šířku
rezonančního pásma jako rozdíl horní hranice rezonančního pásma a dolní hranice rezonančního pásma viz
rozbor. Vypočteme provozní Q jako podíl naměřené rezonanční frekvence a šířky rezonančního pásma. Dále
naměříme několik dalších vhodně zvolených bodů do grafu rezonanční křivky a zaneseme je.
Zpracování měření:
Naměřené hodnoty součástek pomocí RLC můstku jsou:
R1 = 22kΩ
C = 330 pF ( jmenovité )
L = 1,260mH
C vazební = 18 pF
Rvnitřnitřn oje = 50Ω

Výpočet rezonanční frekvence:

1 1
f REZONANCE = = = 246818,6 Hz
2π LC 2π 1,260mH ⋅ 330 pF

Měření rezonanční frekvence frekvence:

Naměřená rezonanční frekvence pro schéma č.1: 237,537 kHz
Naměřená rezonanční frekvence pro schéma č.2: 237 kHz
Nezatížený Zatížený paralelní
paralelní rezonanční obvod
rezonanční obvod (R=22kΩ)
f au f au
[kHz] [dB] [kHz] [dB]
60 -51,4 100 -31,4
100 -40,9 150 -21,6
150 -31,4 200 -10,6
200 -20,2 220 -4,6
220 -12,4 223,7 -3
230 -5,2 230 -1,1
232,8 -3 237 0
235 -0,7 240 -0,3
237,5 0 250 -2,2
240 -1,3 255 -3
242,1 -3 260 -4,6
250 -8,4 300 -9,8
260 -12,8 350 -12
300 -19,4 400 -14,6
350 -22,6 800 -16,9
400 -24,4 - -
800 -26,7 - -

Výpočet provozního Q:
f REZONACE 237,537 kHz
Pro schéma č. 1: Q = = = 25,4; B = 9,35kHz
f HORNÍ − f DOLNÍ 242,100kHz − 232,750kHz

f REZONACE 237 kHz

Pro schéma č. 2: Q = = = 7,6; B = 31,3kHz
f HORNÍ − f DOLNÍ 255kHz − 223,7 kHz
 Graf rezonanční křivky paralelního rezonančního obvodu
Au[Db] Modrá - scháma č. 2 Červená - schéma č.1

0 Db

-5 Db

-10 Db

Zatížený
-15 Db R=22kohmů

-20 Db

-25 Db Nezatížený

-30 Db

-35 Db

-40 Db
100 kHz f [kHz] 1000 kHz
Resultát:
Všechny body ze zadání byly splněny. Chování paralelního rezonančního obvodu s rezistorem i bez rezistoru
v zátěži bylo zdůvodněno a určeno. Rezonanční frekvence byla spočítána i naměřena. Provozní Q bylo
spočteno. Šířka rezonančního pásma byla určena. Pro jednotlivá měření byla vynesena rezonanční křivka.
Rezonanční křivky vyšli dle očekávání. Posunutí rezonančního kmitočtu vůči předpokládané hodnotě
přisuzuji přičtení kapacity osciloskopické sondy a vazebního kondenzátoru ke kapacitě v paralelním
rezonančním obvodu, což způsobilo posunutí k nižším frekvencím. Mírné posunutí rezonančního kmitočtu
při připojení rezistoru bude patrně ze stejného důvodu (zvýšila se mírně kapacita).
Poznámka: mlčky se v měření přešlo seřízení osciloskopické sondy. Osciloskopická sonda ve
skutečnost není vůbec seřízená. Předpokládá se totiž, že měření probíhá na tak vysokých frekvencích, že
v děliči, který tvoří osciloskopická sonda s voltmetrem, se silně uplatňují kapacity, jimiž jsou přemostěny
rezistory ve voltmetru a v sondě. I když sonda nedělí v poměru, který při měření známe, nevadí to, měříme
totiž poměrově a dělící poměr sondy a voltmetru úplně z měření vypadne a neovlivní výsledek. Důležité je
pouze to, aby se dělící poměr při měření neměnil. A to je zajištěno tím, že se měří nad frekvencemi zlomu
jednotlivých impedancí v děliči sonda-voltmetr.
 POUŽITÉ MĚŘÍCÍ PŘÍSTROJE A POMŮCKY

Přístroj Výrobce
Označení Rozsah Evidenční číslo Poznámka
Pomůcka Typ přístroje

G generátor zopan 64kHz-130Mhz 692-23-321 -

Tesla
V milivoltmetr
BM 579
1mV-300V 94-23-321 -
Tesla
M Měřič RCLG - 1711 -
BBM 591

- - - - - -
- - - - - -