KRATOCHVILN ROZPRVKY RENESANN

Tato kniha je soubor rozmarnch lidovch rozprvn z doby tzv. renesance, pevn ze estnctho stolet. Je to doba, kdy vedle psemnictv vldnouc tdy, feudl, a namnoze i proti nmu vznik bojovn a zajmav literatura, odrejc ivot a ivotn zjmy manstva a poddanskho lidu. Nejobvyklejm jejm tvarem jsou tak een facetie, rozprvky. Poadatel knihy, prof. Antonn Grund, shrnul do n nkolik rznorodch skupin takovch rozprvek. Jsou to pedevm facetie zakladatele tohoto genru, Itala Poggia, jadrn, vtipn, prodchnut renesann radost ze ivota. Jsou tu nejstar rozprvky pvodn Ctibora Tovaovskho z Cimburka, sociln ton proslaven Frantova prva, nov objeven Rozprvky Bezinovy, ten pedevm z poddanskho venkova a psan zejm pro nevolnickho sedlka s porozumnm pro jeho ivotn tkosti. Nalezneme tu smylen ivotopis starovkho bajke Ezopa, cyklus phod a nezbednost vandrovnho tovarye Enpigla, kritisujc obratn tehdej spoleensk pomry, pedevm tupost a zitnost zmonch patricij a omezench mistr cechovnch. Pozoruhodnm dokladem velho socilnho ctn s prostm lidem mstskm i venkovskm jsou historky o bratru Palekovi. Paleek, Frantova prva a Rozprvky Bezinovy vyslovuj nejlpe poadavek utiskovanho, nevolnickho lidu. Koen nejhloubji v esk pd a podlhaj nejmn literrnm vzorm cizm. Jsou stle ivm svdectvm ivota naeho lidu; do tchto krtkch vypravovn vnikal ode dvna vliv lidovch vrstev, pirozenost, ba leckdy vysloven kritika vych vrstev spolenosti a vzdor proti nim. (B. Vclavek.)

KRATOCHVILN ROZPRVKY RENESANN

CHRISTOFORO DELLALTISSIMO: POGGIO BRACCIOLINI. RENESANN KOPIE. FLORENCIE, GALLERIA DEGLI UFFIZI.

KRATOCHVILN

ROZPRVKY
RENESANN

USPODAL ANTONN GRUND

ESKOSLOVENSK SPISOVATEL PRAHA 1952

VBOR FACETI l6. STOLET USPODAL, VODEM, POZNMKAMI A SLOVNKEM OPATIL PROF. DR. ANTONN GRUND. OBLKU, VAZBU A TYPOGRAFICKOU PRAVU NAVRHL OLDICH MENHART

POGGIUS

1. O en, kter Bh dtkem obdail, kdy mu doma nebyl.

Sagetni byli obecn man v Bentkch, kte sob ivnosti plavenm a voenm lod dobvali. Mezi tmi byl nejvy sprvce lod velmi chud; ten ml mlad, velmi pkn enu. asu pak jednoho, kdy pro zisk na mnoh msta po moi se vozil a plavil, a sv eny u velikm nedostatku doma nechal, ptho lta teprv se navrtil. A hned el dom, aby enu sv vidl, kterto v neptomnosti jeho s jinm pebvala, kdy ji o navrcen mue svho pochybovala. Kdy pak on do do mu piel a vidl jej vystaven a pkn pistrojen, po diviv se tomu, ptal se eny, kudy by to pilo, e ten nepodobn dm tak pkn ozdoben jest? Pan jeho hned jemu odpovdla: Bh, kter obyejn rd chu dm lidem pomh, svou milost pi mn byl. Vece mu jej: Budi Bh pochvien z velik sv dobroty, kter jest tob okzal. Potom vidl komoru, loe a jin domovn ndob ozdobnj a pknj neli na eny v tom mst slu a ne mui tomu chtj, a kdy se opt zeptal, odkud by ty vecky vci tak nad mru okrlen a ozdoben byly, ona opt odpovdla: Bo nessln tdrota tm mne obdaila. On opt chvlil Boha a d koval milosti jeho z nesmrn dobrotivosti jeho. T tak chvlil Boha z nkterch novch vc, kterm nikd prv v domu svm nebyl pivykl, ani jich nevdal. I ekl, e to dobe vid, c milost Bo tu byla. Kdy pak se tak velmi t Bo milosti mu divil, rovn v t me pilo uten pacholtko t let st, a vdy se k matei lsalo, jako dti obyej maj. Vida je mu jej, ptal se, by to dt bylo? Ona odpovdla, e jest jej. I leki se mu, zeptal se j, kde by je vzala? Ona odpo vdla, e Bo milosrdenstv pomoc j uinilo a pi n stlo. Mu pak jej, hnvem sa podjat, vece: Ji ta mi lost plin jest, j bych tomu radi byl, aby se nestaral a mn malejch netvoil, zvlt kdy mne doma nen. Z toho j jemu nevelmi dkuji, e tu prci podstpil a v mejch vc opatrovn se vydal. Domnval se ten dobr mu, e by Buh pli mnoho pi dvoru bejval a pli e by dvoskej byl, kdy se o takov vc pokusil. Proto jeden kad varuj se toho a pomysl prv, komu enu svou poruiti m, kdy pre jede.

[ 13 ]

2. O jednom lenivm mldenci.

Mldenec jeden pivykl byl velmi dlho lhati a dlho z loe nevstvati. Kdy ho pak tovaryi jeho trestali z prodlvn a dlhho lhn, tce se, co by tak dlho na loi dlal, on smje se tomu vece: Poslchm dv osob, kter se ustavin vad a hadruj. Neb kad jitro, hned jak procejtm, u mne js a pede mn se st raj, jedna starost, druh lenost. Jedna z nich napomn mne, abych vstal a ntco dlaje pracoval a celho dne abych na loi nestravoval. Druh domluva prvn, pravieci: ,Pro by sob neodpoinul? Vdycky-li pak mme dlati? Prvn svho tuhmi dvody dovozuje. A kdy ji dlho se hdajce do vle se nahdaj, j za tm inm, co spravedlivmu soudci nle, na dn stranu se neuchyluje, ale poslchm, jak ony svejch p dokazuj, a by se na nem snesly a srovnaly. To dl, e j tm pozdji vstvm a dleji lhm, ekaje t vd a tomu hadruku konce.

3. O jednom nbonm pokrytci a o jedn en.

Jednoho asu, kdy sem j pi tom byl, poala se takov e o nich: Tch duchovnch pokrytcu veckno mnostv nsleduje a za nimi bezdky leze, a akoli oni cti, vysok poctivosti a velik hodnosti, a mrou, srden dostiv sou, vak proto svm pokrytstvm, pknejm mluvenm a pochlebovnm tak mnoho zd, e se li dem zd, e nedi k tomu pichzej, ale aby se toho kad domnval, e z pinucen vych to in a z rozkzn jejch, k jakejmkoli vcem pistupuj. I ekl jeden tu z pistojcch: Rovn tak dlaj, jako njakej sva t Pavel, kter v mst Pisu pebejval. Ten byl jeden z tch, kter posly Bo nazvme. Tch obyej byl, aby, ped domy sedce, prosili, aby jm dvno bylo. A kdy jsme ho prosili, aby povdl, kdo by byl, on ekl, e jest Pavel, kter pro svj svat ivot od obecnho lidu svatm byl nazvn. Jednoho pak asu sedl ped domem jedn vdovy, kter mu dvala pokrm pro pna boha. A kdy jedl, pohledla na ta pan okem ze vnitnm, e by pknej byl, i zaplila se dost k nmu. A kdy tu pojedl, prosila ho, aby po 3 dnech zase piel, e to zpusob, aby lpe nakrmen byl. Kdy on pak asto k n pichzel, jednoho dne prosila ho, aby do domu el a radji aby tam jedl. On j uposlechl, a kdy ji bicho sv do sytosti jdlem a pitm nakladl, ena ta v tlesnm pokuen jsci netrpliv, chytivi se mu hrdla, lbala a ekla k nmu, e od n nikterak nepjde, le ji tlesn pozn. On se pomouil, s plem se k tomu maje, jako by tomu [ 14 ]

nerd byl, pedsevzet jej zloeil a ji z toho trestal, pimlouvaje j pro jej veten dost. Ona pak kdy ho toue k tomu mla a vdy ho vce podncovala, velmi zuiv najprv j odpovdl ka: Ponvad to pak zl pedse konati chce, te j to osvduji Bohem, e to tv, ne m vina bude, neb j nechci skrze to v zloeenstv upadnouti. Proto vezmi ty sob to zloeen tlo, kter se toho asu zbouilo, a uvej ho po sv vli, neb j dnes sebou nikterak hejbati nechci. A tak ten dobr Pavel pinucen jest od t eny, e jej vli musil naplniti, akoli pro sv ustavin istotu svm vlastnm tlem k niemu hejbati nechtl ani povolovati, ne vecku vinu na enu stril a secpal.

4. O en a o jejm mui, lecm na podlaze, kde holubi bvaj.

Tovary jeden obval s jedn en, kter mla mue sedlka. Ten neml statku zbytenho a pro dluhy ne sml ani v mst, ani doma lhati, ale v noci lhal na poli. Jednoho pak asu, kdy frej jej do domu k n piel, piel tak i mu jej u veer domu. Ona hned freje svho pod peinu na loe schovala, a vyedi proti mui, vysthala jej i za zl jemu mla, e se zase vrtil a e by se prej rd v atlav ocetl: Neb rychtovi pacholci nyn zde byli a vecken dm pehledvali, aby t najdouce vsadili. A j sotva jsem je odvedla, e pre li, neb sem pravila, e vdycky na poli lh; vak oni proto, jako sem porozumla, jet se stroj zase pijti. Ten dobr mu toho se velmi zstrail a etil cesty, jak by toho ujiti mohl, neb brna v mst byla zavna, e nemohli zase do msta jiti. Kdy pak ten dobr mu, boje se a tesa se, eny sv, aby mu v tom pomohla a radu dala, prosil, ona takto k nmu d: Rychle vlez mezi holuby na dm, a tam pes tuto noc peek, a j zamknu dve naped a ebk odtud odstavm, aby se dn nedomnval, e by ty tam bti ml. lovk ten uposlechl rady eny sv a vlezl na podlahu, kde holubi bvaj; ena zamkla ten holubnk velmi pevn, take se mu nikterak odtud dobti nemohl, a vzala ebk odtud pre. A na tom se s svm frejem snesla a smluvila, aby se nepokojn a s hurtem v dom okzal, jako by rychtovi pacholci tu ptomn byli a s enou o jejho mue mluvili. A tudy ji skrytmu a stralivmu mui velmi velik bze uinili a jemu strachu pidali. Kdy pak ji to smluven vykonno bylo, lehli spolu na lue a tam sob v objmn svm povolili; mue pak v smrdlavm holubm domu mezi trusem leeti nechali, bo jce se za nho, aby jat a vsazen nebyl. [ 15 ]

5. O jednom knzi, kter msto kp biskupovi kapouna pinesl.

Biskup Aretinsk svolal nkdy kn sv k snmu, pi kazuje jim, aby, kte by koli v jakm stavu a hodnosti byli, ti e maj s cejpy neb s kpmi se sjti, neb takov aty knm js ku poctivosti. I byl jeden knz, kter neml takovch atuv. Jsa pak doma, velmi proto smuten byl a zhola nevdl, kde by je sob zjednati ml. I uhldala ho kuchaka jeho smutnho a vdy ustavin myslcho, an sem i tam, svsiv hlavu, chod, i ptala se na pinu smutku jeho. On j odpovdl, e mm na snm z rozkzn biskupa s kp pijeti, a j j nemm. Ona proti tomu hned ekla: Ach, mil pane, vak ste vy jist jeho slovm nedorozumli, neb biskup nestoj o kpi, ale vaen kapouny mte s seb nsti. Knz ten porozumv rad, kter mu kuchaka dala, i nesl s seb na snm, kde se jin byli seli, uvaenho kapouna. Kterho biskup velmi lskav pivtal, a sm ten biskup smje se ekl, e by ten jedin knz rozk zn a vli jeho lpe vyrozuml ne jin vickni.

6. O knzi, psu a biskupu.

V mst Tisknu byl dosti neuen knz, ale bohat. Ten ml psa, na kterho velmi laskav byl, take, kdy umel, kzal jej na kerchov pochovati. I zvdl o tom biskup, kter, vdycky na nho ve, k jeho penzm mysl byl piloil. I kzal toho knze k sob zavolati, chtje takovou vinu na nm trestati. Knz ten znal mysl biskupovu vborn dobe, a vzav s seb sto zlatch, piel ped biskupa; kterto proti nmu zuiv se postavil, protoe by svat msta psmi poheby poskvro val a zprzoval, a tak rozkzal ho do ale uvrci. Ten moudr knz ekl: O pane ote, kdyby ty vdl, kterak to moudr a rozumn pes byl, nedivil by se tomu, e sem j jej hodnho domnval, aby mezi lidmi pochovn byl, neb jest lpe ne lidsky, dokud byl iv, se zachovval, i tak ji pi t hodin smrti trval. Jak pak to knz ekl, biskup otzal se ka: Uinil-li jest kaft pi sv posledn hodin? Odpovdl knz: Ba udlal, v ktermto tv milosti potebu opatil a sto zlatch tob poruil; ty sem j te s sebou pinesl. Poznav to ten biskup, potvrdil toho kaftu i toho pohbu; vzav penze, rozheil toho knze a nechal ho s pokojem.

[ 16 ]

7. Dvosk odpov Danta Florentinskho.

Dantes Alligerius byl verv skladatel v Florenc, a tak v Veron mst dlho se choval. Ten z mladosti byl vychovn od jednoho starho knete z Lejteruv, a jakiv vdycky byl svobodn. Byl pak druh z msta Florenc u tho knete, ten byl neuenej, nemoudrej a k dn vci ne k ertm a ku posmvn jinch a krabn, k tomu byl vejborn; jehoto blznovn a dvoskho bhu provozovn pinutilo pna jeho, aby ho obohatil a jemu dosti dal. I dal mu tak, rovn jako by njakmu nerozumnmu hovadu dal. Dantes pak, kdy uen, moudr a mravn mu byl, tohoto blzna potupoval. I d ten blzen neuen k tomuto mdrmu: Co jest to, e t za mdrho a za uenho maj, avak pedse chud a poteben jsi, ale j neuen a blzen pevyuji t bohatstvm? Odpovdl Dantes: Kdy j sob najdu pna, kterej by mn rovn byl, ten s mejmi obyeji a mravy srovnvati se bude, jako si ty sob rovnho nalezl, ten mne tak dostaten obohat.

8. O trvnlivosti jedn eny v tom, co sob upela.

Takov sou nkter eny, e co sob uprou, s toho dnejm obyejem svedeny bti nemohou, tak v sv za tvrzen mysli a vuli stoj, e rade hrdla ztrat, ne toho, co sob upely, ustoup. I byla jedna ena mui svmu velmi protivn, jeho slovm odprajc, a asto jemu lajc, s nm se vadila a v tom vdy stla, co zaala, a jak zaphla, tak thla, chti vldnti. Kdy pak asu jednoho velmi se s mu em svm vadila, nazvajc ho vivcem, e by se mohl vmi rozlezti, mu cht, aby ena ta slova odvolala, bi tm ji od toho odvsti chtl, bil ji pst a lapal nohama. Ona, m vce bita byla, tm ho vce vivcem nazvala. Naposledy, kdy ji mu, tepa se s n, ustal, pro to, aby jej zarputilost pemohl, po provaze ji do studnice spustil, prav, e ji chce utopiti, le toho mluven nech. Ale ena ta jet zatvrzenj v svm myslu byla. A kdy ji po kolena do vody vputna byla, pedse mu tak kala. I vpustil ji vecku do studnice, e ji vce mluviti nemohla, pokoueje j, zda by strachem a nouz od takovho mluven ji odvsti mohl. Ale ena ta, kdy ji vce mluviti nemohla, a do vody vputna jsouci, vodou se zalvala, i tlaila rukou prsy sob v hromadu a pes hla vu ven z vody je vystrila, k tomu voba nehty u palcu v hromadu sloila, aby ale posuky a ukznm t za tvrdilosti sv dokzati mohla, tak mui svmu vdy to pipomnala, e eny, kdy vi jskaj, nehty tepou. [ 17 ]

Druh byl, jeto mu se ena v ece utopila, a kdy j hledal, el nahoru podl vody. Jin, podiviv se tomu, napomnal ho, aby ji radji po vod ne proti vod hledal. A on vece k tomu: dnou mrou j po vod ne najde, neb ona tak nesnadn a svmysln k namluven a k peveden od toho, co sob upela, byla, e nikte rak po vod nepoplyne, ne proti nejprudmu proudu bude se chtti jet po smrti moc vydti.

9. O neumlm lkai.
asu jednoho, kdy njak neuml lka nemocn s mladm sluebnkem svm navtvoval, a kterak by se m li, ohledoval (vak ten jistej lka velmi chytr a lstiv byl), kdy pak jim puls, jak obyej jest, ohledoval, zd by jim te aneb mdleji neli prv hrl, teda vecknu vinu na nemocn secpal, prav, e jim zapovdl, eho by nemli jisti, jako fkv, jablek a jinho. Kdy pak nemocn asto a velmi se k tomu piznvali, i chvlili a vili sob tak toho lkae, jako by sm Bh byl, e ne mocnch bolesti dobe porozumti uml. Tomu se mla d asto divil; i zeptal se pna, jakm by zpsobem on tak dobe pulsu rozuml, od dotkn-li, ili od zvlt nho njakho umn? I slbil mu pn jeho, e jej chce tajnmu kusu nauiti pro jeho vrn slubu, ka: Kdykoli pijdu do nemocnho komory aneb do pokoje, v kterm le, teda nejprv vudy vkol piln etm, zda by kde jak zbytky aneb upiny od ovoc pozstaly, aneb jakchkoli vc jinch okolo tu kde na zemi leely, jako z katanuv, fkv, saltu, voechv a s jablek u piny ; teda hned potom tak pemejlm a u sebe to roz jmm, e nemocn ten ty vci jedl. A tm hned tresci nezzenost nemocnch v velikch jejich nemocech, a mn aby viny potom nedvali, kdyby se jim co tho pihodilo. Nemnoho potom poal ten mlad tak sm lkask umn provozovati a nemocn hojiti, t tak nemoc nm takovmi slovy vinu dvaje a prav, e by rozk zn jeho nezachovvali, a pi pokrmch sprvu, kter jim dal, e by pestupovali a ntco nezdravho jedli, e po zbytcch a upinch to poznv. I vel jednou k nja kmu chudmu sedlku, tomu piekl, e mu chce brzo spomoci a ku prvnmu zdrav jej pivsti, jestlie chce jeho rady uposlechnti. I dal mu njakej npoj, j sm nevm, co bylo, a tak odel od nho, maje se k nmu nazejt navrtiti. A kdy piel, byl ten nemocn mnohem t i vt nemoc obten ne kdy prv. Ten blznov mlad lovk nevdl tomu nidn piny, co by jeho zdrav koditi mlo. Kdy pak sem i tam se vrtl a ohle dal, a nikd dnch [ 18 ]

trusk ani upin nevidl, i nev dl, z eho anebo pro by ml nemocnho toho krati a trestati, a tudy se vymluviti; proto velmi se v mysli sv nedobe ml. Naposledy pak uhldal pod lem z vos la sedlo, a ihned velice kieti poal, e teprv porozu ml, pro by tak velmi nemocen byl, a e by mdlej ne prv byl, neb velice pestpil pikzn jeho, a tomu e by se nikterak nedivil, kdyby i umel, prav, e by ten nemocnej vosla sndl. Neb se domnval, e o sedlu, kdy pozstalo, t se domnvati m, jako by zbytky pozsta ly od jinch pokrmv, a jako by kosti od jinho masa zstaly. A tak ten ztetn lovk poznn jest v blz novstv svm, a mnoho jinch k smchu tm pivedl. K tomu tak posmch hodn sv zsluhy, blznovstv a neumlosti odtud odnesl a s seb domu donesl.

10. O pli enskm pi smrti muuv jejch.

Zahradnk jeden, kdy sm bez ptomnosti sv eny mlad byl, kter byla prt ula, piel s pole aneb z za hrady domu, e nramn horko bylo, i z mry dostiv byl vdti a slyeti, co by jeho ena ekla, kdyby on umel, a jak se k tomu mti bude. I lehl znak na hbet na sni anebo na mazhauze, jako by umel. A kdy ena jeho s aty dom pila a nalezla mue umrlho, jako se domnvala, i myslila, hned-li eleti a plakati smrti mue svho m, ili prv pojisti, neb se postila a do poledne. Jsuci pak lan, umnila, e chce prv pojesti. I vloivi kus slanin na uhl a upeki, hned je sndla, a pospchajci napiti se zapomnla. A kdy ji velmi znila po tom slanm masu, i vzala dbn k vod pi strojen a po schodch do sklepu la, aby sob vna natoila. A v t me pila souseda pro uhl. A kdy nahoru po schod s vnem bela, uzevi tu sousedu, hned ten dbn postavila, jako by teprv mu jej tu vnhle skonal. I poala kieti a na sv bdu a nouzi mnohmi slovy nakati. I selo se k tomu touen a nakn mnostv sousedstva, muv i en, pro takov nhl smrt mue jejho, neb tu tak leel s zavenma voima a duch v sob tajil a zdroval, take vichni za to mli, e opravdu umel. Naposledy pak, kdy mu se zdlo, e ji dosti toho ertu a t hry bylo, a ena jeho vdy ustavin kala: Ach muj mui, jak mm dlati, jak mm smutn, sir dlati? odevel oi a ekl: Zle, m eno, le hned pjde a napije se. I obrtili se vichni od ple k smchu, zvlt kte tu rozprvku a polo en t vci slyeli. Proto nen bez piny o ench povdno, e oi tomu u, aby, kdy chtj, plakaly.

[ 19 ]

11. lovk nem se vem zachovati.

lovk jeden starej s synem svejm el do msta a vosla vedli s seb prznho, chtjce jej prodati. Kdy pak pes pole li a nkte lid na poli dlali, domlvali sta rmu tomu, proto e by na toho vosla dn, ani otec ani syn, nevsedl, ale e by ho tak jti nechali, jeto jeden pro starost a druh pro sv mlad spanilost s prvem by na nm jeti ml. I vsadil star mladho na toho vosla a sm el pky. Vidouce to jin, smli se blznovstv starho, e mladho, kter silnj byl ne on, na vosla vsadil, a sm, jsa vkem obten, e pky za voslem jde. I zmnil staec opt mysl sv, a ssadiv syna dol, sm na vosla vsedl. A kdy opt dle poodjel, slyel jin, an jemu pimlvaj, e mladho toho jakoto sluebnka neb pacholka za seb petahuje, nic k jeho mladosti, e mu tko, neprohldaje, toliko sm na tom voslu sed pro starost sotv se hejbe. Takovmi slovy pohnut jsa staec, vzal syna za sebe na vosla a tak na nm sm druh jel. Potom otzal se ho jeden, zd by to jeho vosel byl? Kdy pak on povdl, e jest, hned jemu opt pimlval, pro by se o nj nestaral, jako by ciz byl, a e nen dostateen k takovmu bemenu a s jednm e by dosti initi ml. A tak lovk ten zarmcen byl skrze ty rozlin ei a lidsk mysly. Kdy pak ji s prznm voslem, ani sm jedin, ani sm druh na nm sed,do-jeti nemohl, aby trestn a domlvn se uvaroval, naposledy svzav tomu voslu nohy v hromadu a prostriv jemu sochor mezi nohy, s synem jej na ramena vzal a tak jej poal na trh nsti. A kdy vichni tomu se smli ja koto novmu, nevdanmu uiku, a obou dvou jejich blznovstv trestali, vce pak otcovo, rozhnval se pro tu vc otec, a stoje na behu u vody, hodil tm svzanm voslem do eky, a ztrativ toho vosla, zase domu se na vrtil.

12. O jednom, kter druhmu v jeho mylen pokoje dti nechtl.

Dantes, v Florenc verv skladatel, kdy, nejsa svdom a znm v mst Senis, v jednom kltee u bosku, pode pev se na loket, na olti vzpolehl, ntco mysle a tejn v sv mysli vyhledvaje, i pistpil k nmu jeden, cht ntco tkho a jemu protivnho od nho mti. I d k n mu Dantes: Povz mi, kter jest ze vech najvt zve a hovado? A on vece: Slon. D mu Dantes: Mnedle slone, nech mne nyn mysliti a rozvaovati vtch vc neli tv slova sou, aby mi tek nebyl. [ 20 ]

13. O jednom knzi, kterto nespravedliv destky vybral.

V Ndrlantu v Brabancii jest msto znamenit a vzne en, jmnem Bruk. V tom zpovdala se jedna mlad pan nepli moudr knzi svch hchv. Ten jistej knz mezi jinmi emi zeptal se j, tak-li vecky destky knm dv, kter jim z povinnosti dti m? I na mluvil j, aby tak z svho manelstv a z svho ivota jemu destek dala, a to e jest dluna i povinna uiniti. Ty vecky destky zaplatila jemu ta mlad pan a tm pozdji domu pila. Mu jej, kdy se tomu dlen a dlhmu zpovdn divil, i povdla mu veckno, co by se j pihodilo, a to bez strachu. Mu sob toho jako nic neztoval, ale mlel a k tomu nic nekal. Po tyech pak dnech zval fare k sob k obdu a ml njak zna menit jin lidi tak u sebe, aby ta vc o nm tm znmj byla. A kdy za stolem sedli, povdl jim hospod prv tu bse, a obrtiv se k fari, d k nmu: Podl toho, jako tob m hospodyn destkov ze vech vc nleej, tak i tyto vzti m. I pinutil ho piti plnej kachel moe s lejny smenho, leje mu jej mezi sta a vdy jej pede pedstavuje.

14. O jednom, kter z svho tovarye proroka udlal.

Njak Gonella, velmi ertovn blzen, slbil jednomu z Ferrary, kter toho dostiv byl, e ho chce velmi la cino nauiti hdn. I povolal toho lovka, aby li spolu na postel. I vypustil zadkem tajn dosti smradlav vni a hned mu kzal hlavu pod peinu schovati. A kdy se to stalo, on smradem jsa pohnut a velmi nechuten, zase z podpein ven hlavu vystril, prav: Jako mi se zd, es trochu zakalal. I vece Gonella: Daj sem penze, neb ji um dobe hdati a to si prv uhodl. Druhmu t rovn, kdy se dal hadaem bti, ekl: Jedinou pilul j z tebe hadae udlm. A kdy on k tomu pivolil, dal mu v usta piluli z lejna udlan. I poal smradem kalati a skoro i kuckati, ka: Von rovn jako lejno, co jsi mi koli dal. I ekl Gonella, e pravdu povdl, cht od uen penze od nho mti.

[ 21 ]

15. O jednom kazateli, jeto vdycky hlasit kiel, kterak pohanin byl.
Duchovn jeden kdy lidu kzal a velmi, jako blznv obyej jest, kiel, proti tomu jeho kiku plakala jedna ena mezi tmi, kte okolo nho stli a jeho posloucha li. Kazatel ten, kdy to poznal, domnval se, e by ta pro lsku Bo k pli jeho slovy pinucena byla a e by jej vlastn svdom ji k tomu ponkalo. I zavolal ji k so b a tzal se, jak by byla pina ple jejho, a zd by ona skrze slova jeho duchem puzena jsci pro spasen due sv to inila a tak proto tde slzy vylvaa? Ona jemu odpovdla, e jeho hlasem a kikem k tomu pi nucena byla, a velmi v mysli sv alost jsci rozdr dna, e by plakati musila, neb nyn jsci vdova, a ped asy e by j po mui vosel zstal, skrze kterho s jedn strany ivnost sv mla: Kter vosel tak rovn velmi kiel jako ty, kazateli, nejposlze pak, jsa od vlkv roz trhn, v psot a v nouzi mne nechal. Proto, kdykoli tebe kzati slym a tak silnm, velikm hlasem kieti, zd mi se, es hlasem k tomu mmu voslu podoben. Na to se rozpomnajci pohnuta bvm, a nerda, e mu sm plakati.

16. O porunku, kter ml poet udlati z poruenstv svho.

Mtnn jeden ve Florenc udln byl dtte jednoho porunkem, a kdy dlouh as statek jeho opatroval, vecken jemu utratil. Potom od nho chtli potu. I roz kzal mu purgmistr, aby knihy pijmu a vydn pinesl a ped prvem ukzal. I ukzal jim usta a zadek ka: Nemm dnejch knh, ne tudy tam, tudy ven. Jedna jest pijmu, druh pak vydn a ztrty.

[ 22 ]

17. O njakm blznu, kter pravil, e m biskup tyi nohy.

Biskup jeden choval sob ku poten blzna, ten vdy cky pi jeho loi lhal. Kdy pak jednoho asu jeptika na tm loi leela, e vce noh, ne jest obyej, bylo, bl zen, ujav jednu nohu, ptal se, by byla? Odpovdl biskup, e jest jeho. Kdy pak on druh, tet, tvrt se dotekl, pravil biskup, e vecky js jeho. Blzen, hbit zchytiv se, bel k voknu, velikm hlasem kie: O pote a pohlete na nov, neslchan div, neb n biskup se petvoil a m tyi nohy.

18. O svtosti mal koile jednoho mnicha.

Pihodilo se v mst Aurel, e jedna pani zpovdala se svch hchuv mnichu, neb ponuknuta byla, jako bti me, aby dobe inila, a jej vlastn svdom k tomu ji nutilo. Ten pak jist mnich, kdy se mu ona tak zpovdala, zaplil se v jej krse tlesnou dost, take na posledy, mnohmi slovy pivedi k tomu tu pani, ml s n sv vli. Potom hledli, k tomu vdy smujce, chvle a pstupnho asu, aby sv vci vykonvati a provozovati mohli. I vidlo se jim, aby se pani nemoc nou udlala a toho bratra aby k sob pivolala, jako obyej jest, e takovho lovka samho pi n nechaj, aby, kdy tu dnho nen, to, co k spasen due p slu, svobodn a odeven mluveno a jednno bylo. Ta pani, kdy se nemocn uinila, lehla do loe a jako by Velmi nemocn byla, tak stonala. A tak zpovdnka k so b povolati kzala. A kdy k n on piel a jin pre odeli, asto se spolu objmali. A kdy se ta zpov dl ho prodlvala, li jin tak k tomu. Mnich ten ihned pre el, jako by se jet neodzpovdala, nazejt zase k n vrtiti se maje. A kdy zase piel, vloil mal koili na t pani le, a rovn ji jako prv zpovdal a hchy j odptl. Manelu jejmu nelbila se ta zpov, e by pli dlh byla; nemoha peekati, el do komory. Mnich ten, jsa pipaden a pistien nhlm pchodem jeho, zapo mnl tu mal koile a odtud pre bel. Mu, vida tu jeho koili, zkikl hlasem ka: Nen toto dn zpo vdnk, ale jest cizolonk. I pili jin i vecka ele jeho, aby tu koili ohledali, pravce, e to jest velik ne est a trestn hodn ned. A tak el mu jej k nejvymu bratru v kltee, aluje mu toho, co by se pihodilo, tu dovrnost maje, e toho zle incho hned zahub a z svta sprovod. Ale nejstar otec krotil hnv jeho, prav, e svou hanbu a lehkost vyhlauje, a i sv domc eledi ne[ 23 ]

esti a nedy e by bylo poteb zamleti a to skrejti, aby ta vc skryt byla a utichla. Odpo vdl lovk ten, e ta nekzanost vem tak zjevn jest, kdy tu koili nalezli e neme nikterak skryt bti. I ekl k nmu pevor, e on v, jak to m vyvsti, e chce ci, e jest to koile sv. Frantika, kter ten bratr, aby tv pani pomohl a ji uzdravil, s seb vzal. I pipovdl mu, e chce pijti s proces pro ni a s ppravami, aby tu koili zjevn pede vemi domu nesl. I zalbila se mu ta rada. Tu pevor, svolav jin brat vecky, s kem v roue svatm pro ni el a vzal tu koili s velikejm n boenstvm, jako by opravdu svtost byla. I nesl ji, vyzdvihi ruce nahoru, na ist, hedvbn roue a dal ji prv mui, matei i jinm, kte se s nm potkvali, lbati, s velik poctivost a zpvnm domu do konventu ji nesa. Potom ji do pipravenho msta k jinm svtos tem mezi jin vloil. Potom pak, kdy to vykonal a ten podvod pronesen byl, pili ortorov a enci, jsce poslni od msta k stolici papesk do ma, aby alo vali a touili takov nepravosti a kivdy, kter se jim dla.

19. Tk vc na nkoho vzloiti asem jest potebn.

Tyran a ukrutnk jeden, cht poddanho svho o statek pipraviti, kter vdycky se zakazoval a mnoho se chlubil, e mu chce k vli, co rozke, uiniti, i pikzal mu pod velikou pokutou, aby jemu vosla isti nauil. On odpovdl, e jest to vc nemon, le mu mnoho asu k tomu dti chce, aby jej nauiti mohl. I rozkzal jemu, aby sob vzal, dokud chce, rok. A tak on deset let vo lil. I posmvali mu se vickni, e by nemonou vc na se vzal. On til ptel sv ka: J se nic nebojm, neb zatm j, aneb vosel, aneb pn ume. Ktermi slovy uk zal, e dobr a uiten jest vc asem tkou vc a pi prothnouti a j prodliti.

[ 24 ]

20. Soudce, kter pocty be, ten nespravedliv soud.

Nen divu, e kivej soudce tce spravedlnost prav najde. Jako o jednom teme, kter prostednkem me zi dvma uinn byl, od jednoho vzal dbn s olejem. Ten mu jej proto dal, e se nadl, e mu pisoud pi jeho, a e na jeho stranu bude, ponvad on soudce jest. I porozuml tomu odpornk jeho a hned dal tomu soud ci dobrho vepe, daje, aby jeho milostivm soudci byl. I vypovdn jest ortel podl vepe. Uznavi pak to druh strana, elela toho velmi, e by soudce svmu pien dosti neuinil, a tak e by jemu ten olej darmo dal. I vymlouval se soudce, ka: Pila do domu mho svin, a trefivi na ten olej, dbn rozbila a olej rozlila, a tak sem na t neml vce pi em zpomenouti.

21. O lsti enskch rad.

ena jedna v Florenc byla manelkou hospode jed noho v hospod vem obecn, a byla pli svobodn t lem svm. I spala s jednm, s kterm mnoho asu obe censtv mla. Trefil se pak k tomu jet druh cizolonik, ten tak t provozovati chtl jako i prvn. Zastihi ho ena ta, an k voknu po ebku leze, vyla proti n mu, velmi mu lajci, a odhnti ho od toho ebku po ala. Kdy ji pak dlouh chvli to vazen a hadrovn trvalo, i trefil se k tomu mu jej, ptaje se, co by ta vda umla, a pro by se dla? ena mu odpovdla, kter k oklamn hotov byla, a ekla: Tento s hnvivou mysl chce sem nahoru, aby jednoho ranil anebo zabil, kter sem do tohoto domu utekl, ktermu j a do tto chvle vdy sem brnila a jej zdrovala, aby se toho zlho nestalo. Prvn, kter se byl skryl, slye ta slova, okl a dobr nadje skrze n byl, prav, e se chce t kivdy nad druhm mstti. Druh tak silnji o to se na prvnho zmuil, maje ji lep zen, e z toho nic zlho nepijde a vdy se spal, jako by mu moc initi chtl. Blznovej lovk tento hospod, vyhledav a vyptav se na pinu hadrovn takovho a nejednoty, vzal tu prci na se, aby je srovnal, mluv s nimi s obma, udlal pokoj mezi nimi, a kzal sm svho vna pinsti, aby jet pluhaum svm k cizolostvu eny sv npojem, k sv vlastn ko d, piplacoval.

[ 25 ]

CTIBOR TOVAOVSK Z CIMBURKA

22. Smilstvo rozprv o freji.

Kdy tu li cestou, tu mnoh ei smn mezi nimi Sou se dly a rozprvky. Neb smilstvo rozprve o freji, jak se j phody staly a dly. Ze jedn pihodilo se mi tak, e milovali sme tyi jednu, a kdy sme k n pili, tehdy ona vzhledi na jednoho i vece jemu: Ach ach, co sme se dvno nevidli. Druhmu podavi ru ky: Na tom m ruka, to beru k sv ve. Tetmu vece, vstpivi mu na nohu: Nedbaj brachu, co se mluv. A tvrtmu na ramena hlavu poloivi: Nebude el sluby tv, to vz. Kter se z tch najlpe ml, tu rozprvku dopovdvi, nu vy pravte tak.

23. Lakomstv rozprv o vlku a pu.

Tehdy lakomstv vece: Jednou pihodilo se jest, e enkovali jsou spolu vlk a p vno. I cokoli pili sedlci, to, cokolivk vlk na d nosil, to ve na vruby a na ro ky dval a vil. A kdy s nm o to p mluvil ka: Pro jm v? Vlk ekl: Nedbaj, to jsou mi jist, vm j kterak svho dobti. Ale p vdy nechtl jest, ne za hotov, a maje mec na hrdle, klad l jest do nho. A kdy jest vno vydno, i uinili sou poet mezi sebou, take hotovch byla prav polovice a na dluzch tolik polo vice jako hotovch. I vece p: Mil vle, tys vil, uvaj svho, a j sem nechtl, j t uivu hotovch. Na tom i pestali. Tehdy vlk el jest k sedlkum do vsi i upomnal jest je pkn, aby jemu propit vno zapla tili, a oni jemu hrd odpovdali, e nemaj nyn m a e i necht. Vlk vece horliv: Nedte-li nm, budem svho dobvati. Sedlci se rozhnvave, i poali vlka biti a psy na tvti, take sotva s du jej pust. Vlk utekl k lesu, slb, e vc ve vsi nechce perkrechtu sob kupovati a e svho dobvati chce. A od t chvle kon, krvy, svin, ovce, kozy, i co mu, jm sedlkum be, i husy, a svho dobv, i pnum ve dvoch kod, e od sedlk nechtli jemu spravedlivho uiniti. A tak vlk tu nepze proto m a kodu in. Ale p zachoval [ 29 ]

se jest sedlkum, i podnes jemu pej ve vsi byt a na stodolch sv hnzda m. Neb jest od nch hotov vzal i nem s nmi o zachzeti. Ale vak jest t tch penz nepoil, neb jest letl pes jezero maje mec s penzi na hrdle. I utrhl jest jemu mec a upadl do moidla. Pro tu pinu i podnes p chod po moidle a jezech hle daje mce, a kdy bu najde, mn e jest mec, a kdy hada, mn e opasek z mce.

24. Lakota rozprv t o vlcch a o psch.

Tehdy lakota vece: J vm povm smn tak. A tak jest jist, e stalo se jest, e po t nepzni mezi sedlky a vlkem, jako povdno jest, e psi srozumve, e sedlci jsou vinni vlkum, i vece: Pro my s vlky v lme a pomhme sedlkum, vdc, e vlci podoben stv naeho js a muem z jednoho pokolen bti, skrze to mnoz i hrdla i zdrav od nch ztratme. Neime toho vc, ale uime s vlky smlvu, a sjednajme srokujc se s nmi. A kdy se to stalo a jsou srokovni, i vypovd ty vecky ei mezi seb, pro se vad a pro jest to, aby konen na se neelili, e oboj z toho lep bydlo moh mti. Co vlci zdv bez pekky a po nich zstane, e to psi snsti mohou bez domnn na se. A tak ty vecky kusy oshe mezi seb, listy a mluvy sepsan uinili a sob slbili, i myslili, komu by tch mluv sviti mohli a mli. Hledave mnoho vrnch vitelv, nemohli dnho tak hodnho k tomu najiti jako koku, neb ta v noci i ve dne vid, jako jest o jejm pirozen v jednch knihch psno etc. I svili j toho pokladu, aby toho vrn chovala a kad stran vydala, kter by toho poteba byla. Koka uinivi to a pijavi na se, i slb bez poruen to schovati a o tom pi mti, a tak to vlo v jeden kout tajn, kde by lid nikoli toho dojiti nemohli, nadjci se toho, e jest tm bezpena. Nalet my veten vecko ohledati chtc i ve vech koutch shledvajc, pihod se k tomu a uhled v skulin listy a smlvy ty, i chtc je peisti, nalet byl paprov a pe eti se selnuly. Nemohc psma vidti, i poe hrzti, zda by do prostedka vjti mohla a tu smlvu uhldati a zvdti. Potom po mnohm asu sedlci pon kody brti, psi, jako nemocn chodc, nechtc na vlky pomhat. Sedlci tomu srozumve, honili psy pre od sebe, nechtc jm jisti dvati, ale psi sc hladovit udeili na vlky a tak je rozehnali. Vlci opravive se vece: Vidte-li, e jest jch mnoho, ale js rozlin barvy, jedni erven, druz bl, tet ern a tvrt peest, a tak rozlinch barev a my sme vecko e. Proto majc pravdu, poruc se Pnu Bohu, udeme na n. I zdvili ps mnoho. Psi jsc roz raeni a ztrative jch drahn, eleli js nhlho skut[ 30 ]

ku. I obeslali vlky, z smlvy napomnajc. Vlci dali, aby smlouva poloena byla a tena. Psi dali koky, aby ji pinesla, ale koka nevdc, co my uinila, i pinese listy zkaen a psmo vytrhan. Vlci vidc to shluke se i roztrhali ostaek ps, jich mlo zstalo uteklch domuv. A pro tu pinu pes koce nepeje, a koka myi, ale uboh my, bojci se koky, vdy zajdc do kta, krabe krabe, zda by listy zase napsati mohla.

25. Le rozprv t o vlku.

Tehd le sama vece: A sem j v nesnzi a v pi tk a mylen na mne jest, vak proto chci rda tak povdti, krtkou, ale dobrou. Kdy zmnka byla o vlku, tak o nm nco povm. Na Bo milosti j, kdyby vlka nebylo, s tkm bych j ji na svt byla. Jednoho asu udlala sem se kupcem, i jela sem z Vlach i mla sem n kolik turkus a zafr, diamant a rubn etc., drahn toho. Jako znte, chtla sem toho tak svm za dobr odbti. I kdy jedu v jednom nebezpenm mst, tref na mne zlodji, ti m obloup, poberou mi vecko. Tehd jeden z nch oteve tu krabiku, kde to drah kamen bylo. D k svm: Tuto zajc le, neslu nm toho kupeka iviti, aby 3e na ns nevyjevilo, neb jsou tuto drah vci. I vickni se k tomu shrnuli a zveselili se, krom jednoho, kter mne dral a ten byl zlatnkem nkdy. I zavol na sv: Ale pod sem nkdo, a j tak pohledm na toho ptka! I pijde jeden s cepy (zato mm, e jsou byly toho slepce iky): Bude mti brzy sndan, kdyby jedn chen ml. To ten zlatnk hled piln i d: , njakt to prav, vak jsou to kamen falen a sklo. A tak se oni rad, a dva pry poli, a mne se vytazuj, kde sem to kupovala a tak dle. I pijdou ti zase as v hodin i nesou s sebou sud. Mil pane, co to bude, myslm sob. I vezmou mne, vsad mne do toho sudu jedn v koili a tam m zabedn, a spust m s jakhos vrchu, e j div iva zstanu, ne chvla Bohu, e byl punt v tom sudu, abych se nezadusila. To j v tom sudu sedm co ommen, stluen, vecko m vudy bolelo, i kdy odpoinu a vokeji, volm, kim, nic se dovolati nemohu. I ud mi se puntem pohledti. I uhldm vlka velmi velikho. A ten se vdy ke mn piblioval, a ke mn tak k sudu piel i vdy enichal, a j mlela. I tak ten vlk tu se obracel, a mu kus vocasu puntem do sudu velo. A j chytm jej za ten ocas, dr m tuze. To ten vlk b se mnou a s tm sudem tak dlouho, a, dkujc Bohu, ten sud se rozraz a j vlka pustm a sama se k svm beru. To mte, by toho vlka nebylo, tehda j na svt nebyla. [ 31 ]

FRANTOVA PRVA

26. Kov Paka.

Jako se jest pihodilo v Puclicch. Byl jeden kov, kte rmu kali Paka. Ten jakiv nedal nic pro buh, krom jednomu chudmu pacholku dal z lsky zstru kovsk, a tak, kdy umel, vzel perlk a el k nebi. Vida nebe zaven, zatloukl jest perlkem na vrata nebesk. Uslye to vrtnei, pibh k vratm a zavol: Kto tu tlue? Ten odpovie: J sem, kov Paka. I ekl k nmu vrtn: Co chce a pro tlue? A pihodil se k tomu svat Mat, vece k nmu: Co chce sem a ty nic dob rho na onom svt neuinil? Tak se Paka rozhnvav, tloukl opt horlivji, a se po nebi rozlhalo. Slye to Pn Buh, ekl: Kto tak nezbedn tlue na nebe? Kde jest svat Petr, e mu neodeve? A svat Petr, polapiv sudlici, i pibhl k vratm ka: Kto tu tak nezbedn tlue? Ten odpovdl: J sem, Paka. S. Petr: I co tlue, vak nebude putn. I ekl Paka: Mnoho se pe o vaem milosrdenstv a ke, te slye tlci, ne chcete odevti. A byte mne pak nechtli pustiti, ale proto byte mli otevrc njak rozmluvenie se mn jmti, abychom vidli a znali, ej u vs lska. Tehdy S. Petr, slye tu e, pootive drobet brny nebesk. A Paka pohledl do nebe i uzel sv zstru, kter dal pro buh, ano le v nebi, i vid, v se dost zaplil, aby byl v nebi, i vece k S. Petrovi (neb je s seb pinesl laviku vna): Na, nap se, S. Pete! a svat Petr mlel. Tehda Paka vece: Ty se snad boj, bych t neotrvil, nech j se pedse ale napijem, a tak napije se, a zachovav nco v stech, i poskyte S. Petru, a kdy S. Petr pil, tehdy mu Paka zaprskne voi a vsko do nebe, i vsed na tu zstru, kter je na tomto svt pro buh dal, a S. Petr, protev sob voi, i nu se na Paku, pone se s nm hanebn trhati, nut jeho, aby zase el ven z nebe. I ekl jest k nmu Paka: Pomni, S. Pete, e sem j jet nikd nezapel Boha, jakos ty ho tikrt zapel. A tak slchal jsem jakiv, e na svm mu sedti, by bylo prosted moe. Tehdy S. Petr vida, e ho dotk, i zastydl se a vece: Mil bratr, ml, bohd j vc dnmu hnku nebudu protiven ani tob. Potom po mal chvli umel jest jeden na tomto svt velmi dobr a svat lovk. I vyel jest Buh proti jeho dui se v nebesk, take dnho v nebi nezustalo krom Paka. Paka vida, e by dnho v nebi neostalo, i jide na to msto, kde Pn Buh sed, i spativ to msto, i poe [ 35 ]

hledti dolv na tento svt, i uhldal, an na blidle jedna pradl druh ukradla rub. I rozhnval se je a popadl stoliku, kter Pn Buh mval pod nohami, i mrtil jest t stolikou na tu pradl, ale chybil se j. Po mal chvli navrtil se je Pn Buh se v nebesk i s t du, i poheil jest t stoliky a tak tzal se, kdo by ji vzel. S. Petr ek: dn jest zde nebyl krom hyn jaks kov Paka. I zavolal jest ho Pn Buh: Pako, kdo t sem pustil do nebe? Odpovdl Paka: S. Petr, a S. Petr vece: I co kivdu mluv, vak jsi bez dn sem veel. ekl jest Pn Buh: Nikd se nm prve nic netratilo, a jaks ty zde, ji jsme poheili stoliky. Odpovdl a ekl Paka: Mil Boe, nehnivaj se! Kdy tv milost s vyli jste vickni z nebe, tehdy jsem j opatroval msto, kde sedte, a ud mi se pohledti dol, i uhldal jsem, an jedna baba pradl ukradla druh na blidle rub, a j ulitovav t nevry, nemohl jsem se zdreti, hodil sem doluv na tu zlodjku, byl bych ji rd zabil. Odpovdl Pn Buh: Jet zde jednoho dne nejsi a ji chce hajtmaniti a anty initi. Bych j byl tak prchliv a hnviv a chtl veho zlho po jedn mstti, ji by dnho kachlku v kamnech neostalo, ji bych dvno rozhzel lavice i stolice. A te pikazuji, Pete, aby ho hned vyved z nebe ! Ale kdy jeho S. Petr vyvedl z nebe, Paka nevda se kam obrtiti, i ekl sm k sob :Pujdu do pekla, bud-li erti trefn, budu ale s nimi. A tak kdy jest piel k peklu, poel turmovati perlkem na vrata, take se po vem pekle rozlhalo. A tak Luciper, slye ten hmot, lekl se jest nramn, a nesmje strachem mluviti, zakval jest prstem na Solferna a na Tartara, na radu svou, i ekl jest jim epmo: Stky opt Buh sem netlue a chce ns opt oblpiti, due nm nae pobrati. I tak, zhldajc jeden na druhho, nesmli se ozvati. Tehdy Paka tepruv pone hmadti na vrata, e bylo hrozno. I ekl jest Tartareus jako zmrzlmi sty pro strach: Kto tlue? Vece Paka: J sem, Paka kov. Tehdy erti slyc, e Pn Buh nen a e je jin lovk, jako by okeli. I ekl k nmu Tartareus: Co chce? Paka ekl : Nevm, ne e ste se zerali, co tluku a dn se neozve. Pak Tartareus mu oteve vrata ka: Vm, dobr mui, e v pokoj ns zachov. Paka ekl jim: Nebojte se nic. Tehdy kdy Paka sstpil do pekla, uhld na levici Lucipera na etze, i vece k n mu: Tovaryi, patn to m etz, pobudu-li j zde dle, udlm j tob, to shled, vci, e mi podkuje. Tehdy Luciper: Buh jest mne ukoval. Paka vece: Buh chce se nm plsti v emeslo, jeto ho neum, ale shled, pobudu-li zde, e j tob ist skuji, e se s nho nestrhne na vky. A tak, kdy tu Paka pobyl den, tehdy obsil se jeden na tomto svt, a oni vickni erti vyli s z pekla pro tu dui, krom Lucipera, poruili s peklo Pakovi. Paka pak vida, e dnho erta v pekle nn, i poe ohledvati msta, kde se due muily, vecko shldl. I potom po chvli vyjide z pekla na prochzku, i uhld, an jeden krnk mimo peklo jede a veze [ 36 ]

dv lky malvaz, i dal jest pozdraven Pakovi a Paka mu podkoval. Tehdy Paka k nmu ek, tiee se ho, odkud by byl, a krnk odpovdl, e by byl z Polic. I ekl jest k nmu Paka: J jsem vidl tepruv v pekle otce tvho i mte tv, an se velmi trp v uhni. I ekl jest krnk k Pakovi: Vidm, e si mu mdr a rozafn, prosm tebe, jestli mon, aby je mohl vysvoboditi z muk, chtl bych rd za to uiniti. Vece k nmu Paka: Daj mi jednu lku malvaz, j je chci vysvoboditi z muk. I dal mu jest hned krnk jednu lku malvaz, a kdy ji vecku vypil, i udeil jest perlkem v tu lku i rozbil ji. I nadlal jest z n mnoho kkv a obstavl jest tmi kky vecko peklo. Po chvli erti pijidechu s t du, i vidce, an okolo veho pekla kkuv plno, i nesmli s do pekla. I mluvili s s Pak: Pro nm to dl, prosme tebe, nei nm toho a votundaj ty kky. Odpovdl Paka: Tch kkuv j neodlom, le jednu vc uinte. I ekli js erti: Jak? ekl jest jim Paka: Le mi vecky due propustte a dte je mn v moc. Tehdy erti vidce, e jim nezbejt a e ztratiec peklo, nevdli by se kam dieti, i udlchu s nm smlvu, aby vecky due pobral, toliko aby jim peklo postoupil a ty kky odloil. A tak Paka pojel vecky due s pekla, i vedl se s nimi zase do nebe, a kdy bylo blzko od nebe, poslal jest jednu dui k nebi u poselstv, aby povdla naped Pnu Bohu i vem mtnm nebeskm, e Paka vecky due vede z pekla. Tu Pn Buh se v , a s takov radost vzeve dary a pocty, s korhvemi, s praporci, s bubny, s rozlinmi hudbami, s radost, s plesnm vyli s proti Pakovi s tmi duemi a pijeli s jej do krlovstvie nebeskho, kde se jet podnes raduje a bude se radovati na vky vkm.

27. Lev, vlk a osel se zpovdaj.

Item dn daleko neputuj, aby se nepihodilo vm jako onm za Ezopa, jeto el lev, vlk a osel na pt do ma, i pili do jedn krajiny, v kter nramn velmi meli, i mluvil jest vlk k tovarym spolupoutnkm: Tuto sme v mst nebezpenm a v moru tak, mne m svdom hryze. I prosil jest lva, aby ho zpovdal. A tak, kdy se jest zpovdal, tu je pravil, co je komu zd vil ovec a jinch hovad bez potu. Tehdy lev ekl k n mu: Ty si, vle, vzcn lovk a mtn opatrn. Ponkud js tob ni poddan, e asem me je trestati, neb kdy by tob toho Buh nepl, nikd by ty na to msto nemohl pijti. I dal mu za poknie jeden pte kad den spieti. Potom dal jest i lev, aby slyn byl od vlka. A tak kdy je vyprvl, co je lid zdvil, hovad, jinch kod bez potu e je udlal, i ekl jest k tomu [ 37 ]

vlk: Ty si lev a ty si jako krl a kne nade vemi jinmi. Tob to nem tak veno bti, neb by t mil Buh nad jin nemiloval, nikd by t nad jin nepovil. A tak dal jest mu za pokn kad tden, aby kal jedno Zdrva Maria. Potom piklekne osel k vlku, i klee mlel jest. Tehdy vlk vece k nmu: Co ml, prav, co si zlho pchal! Odpovdl osel: Rd bych pravil, nevm co. Tehdy vlk k nmu: Nechci vti, aby byl bez hchuv, pravi, co se mm s teb mekati! ekl k nmu jest osel: Buh zn, e nevm, co praviti. Ne toto mi se pihodilo: Byla jednoho dne velik zima a my nesli pytle ze mlejna, muj pn el pede mn, i nandal sob slmy do koren, a korn byla ztrhan, e mu ta slma vyhldala z korn; tu j, hladem pinucen sa, vytrhl sem jemu jedno stblo slmy z kor n a sndl sem je, jinho nic nevm. Tehdy vlk zpo vdnk, sa zaplen hnvem, ekl jest k nmu: J vm, ej ten hospod, ktermu si to udlal, ej potom nohy oznobil a dn ho lka nemohl zhojiti a on za to hrdlo dal, kto tm vinen ne ty, kterak ty m pijti k spasen. Nebo Psmo die: Zub za zub, ruka za ruku etc. A tak zavolav lva, i roztrhachu vosla v kusy a sndechu ho. Vizte, mil brat, tak se phody stvaj, kto daleko pu tuj. Lev s vlkem se spikli o vosla. Jako jest pslov: Vlk vlka neruje a vrna vrn oka nevykline. Ani mrcha mre nesmrd.

28. Mtka v lznch.

Jako se te bylo pihodilo v nov. Byla jedna mtka, pijela do varuv dosti pkn, i byl jest taky jeden lka v t lzni, i ekl jest k dvce t pan: Mil ci, pro se tv pan myje, an pkn, neznati na n dn nemoci? Odpovdla dvka: Mil pane doktoe, jest tak, e jest zdrva a e j nic nekod, ne e nemu mti plodu. Odpovdl lka: J j radm, nechce-li darmo penz utratiti, a ona jde domuv, ta j lzna dtte neudl. Chce-li mti dt, j j radm, a nalo na nkterho mla dho, ten j k plodu sp pom, ne ta lzna. I odpov dveka: Ju sme vob toho pokusily a nic platno nynie.

[ 38 ]

29. Mu s nebe.
Nedaleko od ns pihodilo se. Byl jeden z naeho cechu. Slyel o jedn mtce, kter byl ped asem mu umel, ale byla sob jinho pojela, e vdy plakala, elejc prv nho. Ten jednoho asu v kostele stl jest ped stolic t mtky, hled ustavin v strop nahoru. Ta pan se tomu divila, e tak vdycky v nebe hledl; i kdy se lidi rozeli z kostela, mluvila jest k nmu, tiec, pro by tak v strop hledl. Odpovdl jest mu ka: Neb sem tepruv s nebe piel. ekla jest k nmu mtka: I kdy jsi s nebe, prosm tebe, zn-li tam mho neboka Erharta krame? Odpovdl ten muk: Znm, i co e Erhart kram v manel byl? ekla pan: Byl jest. ekl jest k n ten muk: An muj vlastn tovary. dko kter den, abychme spolu nebyli v krm. Mstka ekla: Kterak se m, prosm tebe. Odpovdl muk: J poviem pravdu. Nem se velmi dobe, neb sukni ztrhan m, tevce drav, e mu prsty vyhldaj. Hladem tak me, an mu ji po krmch necht viti. A poviem, ondy sme byli v jedn hospod na marci a tak enkka ho pone upomnati a on sa pinapit i pone j lti, hanti, a tu sedli S. Michal a S. Rafael. Potom S. Michal tak se na rozhnv, byl na vytrhl tesk, a by nebylo S. Rafaele, e jej zaskoil, byl by zchromil anebo zabil. ekla jest mtka: Ba, vakt nebok, kdy jet byl iv, rd se vdy pinapjel, jeto jml hlavu mdl. Jet prosm, povz mi, m-li pak na em lhati? Odpovdl muk: Nem, ne leie tu u S. Krystofora v stodole na votav. ekla mtka: Ale, kterake to, e ho Pn Buh neopat aty? Od povdl muk: , mil pan, jeden-li jest v nebi, ale kde by se Pn Buh dobral tolik atuv. ekla mtka: To jest tak, neviem, e je tam mnoho lid. Prosm tebe, brzo-li zase pjde? Odpovdl muk: Tto hodiny mnm jet bti doma v nebi. ekla mtka: Prosm tebe, chtla sem mu nco poslati, mohl-li by mu donsti? Odpovdl muk: Chci j pro t rd uiniti, co mu d, e mu donesu. I dala jest mu mtka XV zlatch a rub kmentov a botky, a ekla k nmu: Prosm, kdyby mu co se nedostvalo v nebi, pros, a jej zalo, ponvad zde asto bv, chci hned, co by se zdluil, zaplatiti. Tehdy poehnav, i el jest ven z msta. A tak z nhody mu druh t mtky jel jest domuv z kupectv. I potkal se s tm mukem. A kdy pijel do muv, rozhostiv se, kzal sob en pinsti rub a botky, cht jiti do lzni. I ekla jest mtka: Mil pane, nemj mi za zl, byl zde jeden velmi dobr muk s nebe. I pravil mi o neboci mm mui Erhartovi, kte rak jest velmi chud a kterak velik nzi trp. A j slyc to, uvila jsem tomu jistmu muku, i poslala jsem mu do nebe patncte zlatch, k tomu rub kmen tov a nov botky. Slye to t jist mtky mu, i k zal jest hned zase ku svj vosedlati, neb je toho mu ka s nebe prve nedaleko od msta potkal, hned jest pomyslil, e je [ 39 ]

ten jist. A kdy za nm pospiechal, ten muk s nebe ohliedl se k mstu, i vida, e za nm b a hon t mtky mu, a ten muk vjide do lesa, i svrhl bemko s sebe do ke a vrtil se na tu cestu zase. Tehdy kdy se s nm potk kupec, ekl k nmu: Pro sm, potkal-lis jakho muka s bemkem? Odpov dl ten muk: Tepruv, pane, ml se se mn potkati, ale prchl mi v stranu do lesa. A kupec: Prosm tebe, mil muku, podr mi kon, nebo sem j tu svdom, shled, e mi neujde, i bel do lesa. A ten muk pivedl konk k tomu ki, kde bylo bemko, i vloiv bemko na luk, jel jest pry, a ten kupec nahledav se, el jest po ku, i nenalezl ani kon, ani muka, i po rozuml jest, e by ten byl s nebe, i vrtil se domuv. ekla jest ena k mui: Pane mil, kterak se vm zvedlo? Odpovdl mu: Dobe. Tys poslala svmu mui, neboci Erhartovi, poteby, a j nechtc, aby do nebe pky el, i pidal sem mu ku, aby jezdecky jel, a taky aby Erhart mu tvuj ml se mezi dobrmi lidmi na em projeti. Nu, mil eno, nemj mi za zl a j tob tak.

30. Pn lakotn penz.

Jako se jest pihodilo okolo ns. Byl jeden sedlk vel mi penit a sic nbon, dobr i pokojn. Kdy jest zvdl jeho pn, nemoha proti nmu najiti piny, kterak by mu je moh pobrati, i poslal pro toho sedlka a mluvil k nmu hrozn, kterak by ml proti nmu, pnu svmu vlastnmu, pechovvati lidi ty, kte to proti nmu sloili piklk, aby ho zamordovali. Ten sedlk dobr, nevda o niem, vymlval se, e vinen nynie. Pn jeho kzal vsaditi a hladem moiti. Tedy sedlk prosil pna, aby ho dal na rukojm, aby se lpe mohl vyptati, aspo jestlie by ele o tom co vdla, a kdy nemohl na eledi nic pezvdti, ekl jest k en: Ji j rozumm pnu svmu. Pn zn, e j mm penze, a proto tyto osidla liee na mne, kterak by mne jich zbavil. Tak vzev dva hrnce, jeden zlatch pod jednu padi a druh penz pod druh, i nesl jest je k pnu svmu: Pane mil, ji sem j se uptal na ty, kte s proti Va Milosti pikel slievali, a te sem je k Va Milosti pivedl vecky, abyste rili pijti a je podle sv vule trestati, a potom i mne s Va Milost nevadie, ani mne k Va Milosti vce studie. J tak, pane, a pokoj mm. Pn, vzev penze, toho jest pro pustil a byl na potom vdycky laskav.

[ 40 ]

31. Penze smrt!

Stalo se jest, stli s ti zbhov na jednom lese na jed noho kupce, a tak kdy s stli a ekali ho dva neb ti dny. Na tom lese be pstennk, a kdy ten pstennk prochzel se po lese po koen, z nhody piel jest k jedn jeskyni a v t jeskyni vidl jest velk pytel ko en starch grouv, a jak je vidl ty groe, ulek se a prchl pry. A utkaje kiel jest a volal: bda, smrt, smrt, smrt! Tak utkaje trefil jest na ty zbhy a oni jej lapili a tzali se, pro by tak volal. ekl jest k nim poustennk: pro Bh, pro matku Bo, ujdte, kam vte, neb t hyn nramn velik smrt. ekli s k nmu zbhov: Mil ote, oka nm ji, prosme tebe. Vece jim pstennk: pro Buh, pro matku Bo, nechote tam, za to vs prosm. Oni s pinutili pstennka, aby jim vokzal. Kdy je tam pivedl a ukzal, bel opt pry,volal: Smrt, smrt! Tehdy ty zbhov, zasmve se, mluvili vespolek: Jist tento pstennk blzn, vida velik poklad, i nazval jej bti smrt. A tak sce hladovit, vzeve nco tch gro, i poslali s jednoho do msta, aby nakoupil potravy. A ten jda do msta, myslil jest sm v sob, kterak by ml initi, aby se ty penze vecky sammu dostaly. A tyto dva tak o to rozmlvali, aby toho tetho, kdy se zase navrt, aby ho zabili, aby se jim vce dostalo. Tehdy ten, kter el po potravu, nakoupil jest jedu, i vloil jim v jdlo a v pi t a navrtil se zase k tovarym svejm. A tovaryi ekli s k nmu: Nu, sejdi dol a ponos tak ven penze! Kdy jest ten sstpil dolv do jeskyn, tehdy ti dva uhzeli s jej kamenm a do smrti, i ekl jeden k druhmu: Nu, najedc se a napijc a naberc penz, ponesem domv. A tak ne js prv poeli jisti, e s oba dva hned pro prudkost jedu nhle zemeli. I pilo jest na e a proroctv toho nbonho pstennka, e je byla smrt.

32. Tele ere lidi.

Ano se stalo nedaleko od ns. V jednom msteku byl jeden bratr z naeho cechu velmi votrhan, i byl zvn od svch ptel na svatbit, i nesml jest jti v tak patnch hadch. Jednoho dne jde do msta na trh, i jide mimo ibenice a toho dne jednoho obsili. A ten oben ml dobr nohavice, i pomyslil jest ten bratr: Bych j mel ty nohavice, tehdy bych mohl poestn mezi ptely na svatbit. A tak vohld se a nevida nikde dnho, pistaviv ebk, i chtl mu slieci, i jeto nedvno visel, neb byly jemu nohy ztekly, e jich ne mohl svlieci. A tak chvtaje a boje se, by ho nkto [ 41 ]

nevidl, viav ezk, uee mu ob nohy po ivot. I vezme ty nohy, jednu pod jednu padi a druh pod druh, i pijide do msta na jednu hospodu, necha noh v domu, sm el do jizby a prosil odpoinut. ekl mu hospod: Mil hosti, jestlie chce obvyknti, co dm m za prvo, chci rd pijieti. I podkoval mu bratr, a kdy bylo u veer, ustlali s tomu bratru na kamnch, a hospod s hospodyn el jest spat. Kdy s se poloili na loi, uslyeli s hmot v chlv a vanie. Tehdy hospod kzal jest en, aby vstala chutn a vohledala, co by tu bylo. A ena do chlva pibhla, vidla, e se krva otelila. Ona s takovou radost pibe k hospodi, na nm jest zskala kol. Tehdy k n hospod vece: M mil eno, vid dobe, kterak jest nynie velik zima a chlv nen dobe ohraen, prosm tebe, vnes ty to tele do jizby, a by zimou neumelo. Tehdy hospodyn vzela to tele a nesla je do jizby a ekla: Mil hosti, nebu proti mysli, my jsme se nenadli, by se nm krva mla oteliti. Otelila se a jest tam velk zima. My bojiec se, aby to tele zimou neumelo, sem jsme je vnesli, ji tu noc nkterak strp, jak me. Odpovd ten bratr: Mil pan, co vm libo, vak jest u vaem, ite, co poteb po va vuli. I jdc pan spat, poehnala hosti, kc: Muj mil pteli, Buh daj mi, zdrv spal, a bratr j zase tak. Po chvli kdy jest bratr il, e by ji vecka ele spala, vstav, i jide do domu pro ty nohy, vynv je z drev, i nesl do jizby. Tu rozpaiv je, i svliekl jest nohavice, a pospav do svta, na svit prve, neli kto vstal, kdy js z msta poutli vozy, el pry, nechav tch noh na kamnch. Tehdy zbudil hospod enu, ka k n: Prosm, mil eno, di a vezmi to tele a nes je zase k krv. Neb vm, e je nedalo tomu hosti spti, a aspo ke dni po vuli posp. Zena rouzevi svtlo, la je do jizby naped, chtc zvdti, spal-li host i nic. ekla hosti: Sp-li? -nu opt po druh. A ona trhne za nohu a noha se vlekla, a ona druh a ta tak se vlee, i uasla se je hospodyn a bela k hospodi, oupc hlasem velikm: muj nejmilej mui, bda nm smutnm! A mu se tak kiku tak nhlho lekl, prosil: mil eno, povz, co jest, eno? muj nejmilej mui, bda, bda, ne vm, co jest se noci narodilo, by bylo tele, ale e je nkte r san anebo bel. Ten neboteko host, kter na kam nch leel, to tele sndlo ho veho, krom noh nechalo. I lekl se jest nramn hospod i jeho vecka ele, take nesmli s dn v domu zustati, bojce se, by jich tak nesndlo. Tehdy bel jest k panu purkmistru, rad se s nm, a zpraviv, kterak se jest stalo. Pan purk mistr svolal jest radu, a tak pni konel o to chvli se adili. Potom pak vecka obec zbila se na pny, aby s tm nemekali a ortel vydali, bojce se, aby jich tak vech nesndlo. Pni uradive se, dali takov ortel: Ponvad prvn noc, kdy se narodilo, hned jednoho lovka sndlo, by pak dlho ivo pobylo, snad by ns vecky seralo. Potom vejnesu po[ 42 ]

n nkte v zbroji do jizby jiti, a oteveve dve, tele se leklo i chtlo utci ze dve; a oni zachlestive dve, utekli s vickni pry. I tepruv vzjide rumrejch po mst a takov strach, e vickni ji chtli z msta utci. Tehdy s u toho hospode ten dum vykpili se vm a potom jej zap lili a tak podle toho domu shoelo jinch XV domv, aby byli nebrnili tak piln, bylo by vecko msto shoelo.

33. Zpovdn. I. Sedlk plat z pochvy.

Pihodilo se v kraji. Zpovdal se jeden sedlk fari sedlskmu, a kdy mu ji vypravil vecky sv zl iny, far trestal toho jistho dost obtn. Potom jeho roz heil. Tehd sedlk, nemaje vku, nosil jest penze v pov, i chtl fari dti od zpovdi penz, vynmal jest prve avli z povy, aby moh penze dobti. Tehdy ekl jest far k sedlku, vida, an dobv avle: Co chce initi? Odpovdl sedlk: Chci zaplatili. Fa r slye to, vyskoil z stolice a prchl jest, a sedlk za nm volaje, aby se nebl. A on jet vc bel. A kdy byl ped dvorem, vohldl se zase a sedlk: Mil pane fa ri, neboj se, pokej, a toliko zaplatm! Odpovdl far: Pla ertm, ale ne mn!

34. II. Manelka Duch svat.

Tak se pihodilo v naem mst. Zpovdal se jeden bratr z naeho cechu dosti zoufal. Far slye hchy rozlin od nho, kter je pchal, nejprv se ho otzal, kterak mu kaj. Bratr odpovdl, e Kostka. ekl jest far: Zl znamen po menu. Potom se ho otzal, um-li vieru. Odpovdl Kostka: Umiem. ekl far: Pj ji. Tehdy Kostka poe piti: Viera jest vrn mylen, to mne nejvce viee. Far vida, e viery neum, ekl jest: Ale, mil brate, um-li ptee? Odpovdl Kostka: Neumm. A far: Tot zl. A Kostka: A j se proto neuil, e je zl. Tehdy far vzdech, ekl jest Kostkovi: Ale mil synu, v-li v svat Trojici? Odpovdl mu: Nevm, co jest? Far cht navsti na vieru kesansk, otzal se: M-li enu? Vece Kostka: Mm. Far: M-li kter dt? Kostka: Mm jednoho syna. Vece mu far: Synu mil, pozoruj dobe, aby vzal [ 43 ]

nauen spasiteln. Ty m syna a si otec, jako by ty byl Buh Otec, a syn tvuj jako by byl Buh Syn a ena tv, neb jest v prostedek, jako by byl Duch svat. Jako ste vy ti vickni za jednoho, tys tak Buh Otec, Buh Syn, Buh Duch svat, a ti osoby, ale jeden Buh nerozdieln. I podkoval jest Kostka fari z dobrho nauen a el jest domuv. V rok piel jest zase k zpovdi a mezi zpo vd tzal se jeho far o svat Trojici, ji-li v ni v. Odpovdl Kostka: Mil pane fari, vm v Boha Otce a v Boha Syna, ale v Boha Ducha svatho nevm. ekl mu far: Pro? Mil pane fari, co Buh otec a Buh syn vydl, to Duch svat vecko prop, k tomu jet prostiradla i msy.

35. III. Sv. Trojice.

Opt v jednom msteku stalo se, e se jeden zpoviedal a far se ho tak ptal, um-li viti v svat Trojici. Ten jist povdl, e neumie. Vece jemu far: Svat Tro jice js ti osoby, Buh Otec, Buh Syn a Buh Duch svat, ji-li tref? Odpovdl sedlk: Ji. ekl mu far: Nu, kterak?A sedlk poe iekati: Svat Tro jice jest Buh Otec a Duch svat. Tehdy far k nmu, jeto neek Buh Syn. A kdee pak syn? otzal se. Sedlk odpovdl: Jest odsud mli, u vagra mho mlt. Far vida hloupost jeho, pustil ho.

36. Kter nejlp oklame svho mue.

Pihodilo se, pily ti sedlky ped velikonoci do msta na trh. Jedna pinesla smruv, druh krup a tet suchejch hub. A kdy s toho veho kupectv brzce od byly, take kad asi osm penz utrila, i mluvily s jedna k druh: Ponvad nm Buh toho popel, e sme takov odbyt jmly, pome nkde na star pivo a propme po penzi. Kdy s ly na pivo, to se jim lbilo, a ony zapomnve se, propily ty vecky penze, i dc z msta, ekla jedna z nich: Nue, mil kkmoiky a mil sousedy, vecky sme ji penze propily, co dme, kdy se nai mui ns ot, kam sme dly penze, kter sme utrily? Odpovdla druh: Tme se milmu Bohu, bohd

[ 44 ]

mil Buh nm to z jin strany nahrad, a jestlie by nm co mil Buh nahodil, abychom to s spolu mly. A tak kdy s cest ly, spolu rozprvjc, uhldaly s, an na cest pkn zlat prstnek le. Tehdy jedna z nich utekla se a popadla jej kc: Nepik spolu! Tehdy tyto dv: Mil sousedo, slbily sme sob, co by nm mil Buh nahodil, abychom vickni spolu mli. I kdy s jej ohledaly, mluvily sou, aby jej rozdlily tak, aby kad svuj diel vzala. Tehdy jedna z nich: mil kmoiky nejmilej, neime toho, ani ho dlme, ale nechme ho tak v cele pro jeho krsu. I ekla jest jin: Copak z nho mme initi? Odpovdla tet: Chce te-li svoliti, udlme takto. Kterkoli nejlpe mue sv ho zklam, a vezme ten prstnek tak cel a neporuen. Svolily s k tomu jin, tak vlkly s stblce, kter by nejprv mla zklamati. Ta pila domuv, udlala se nemocn a nramn troudn. Tehdy mu, obchzeje okolo n, ekl: Mil eno, jestli mohu co prospti hrdlem a statkem, nelituj mne, chci vecko rd uiniti. ekla k nmu ena: Mil mui, j sem, v mi, vidla tak v noci vidnie, a kdyby se to stalo, nepochybuji o tom, ne e bych jist zdrva byla. ekl mu: Povz, m nejmilej eno, co si vi dla, chci vecko rd uiniti, bych ml statek i to hrdlo naloiti pro tv zdravie. Zena k mui: Tak mi jest ve snch zjeveno, dy bych mohla mieti zub jeden zdrav z hrdla tvho a ztlkla jej na prach a vypila, e bych hned zdrva byla. Slye to mu, i poslal hned po barve a kzal sob hned tenovn zub vytrhnti, i podal ho en a ena otzala se, kter je zub vytrhl. Mu pov dl, e tenovn. Tehdy ona zkikla: Ach nastojte, za pomnla sem povdti, e ml bti pedn. ekl mu: m mil srdce, neku tenovn, neb pedn. Ale aby byla zdrva, ki sob vecky vytrhati. I dal jest pedn zub vytrhnti, a ztluke jej v modi na prach, dali j vypiti. Ona se hned zhojila, jeto j prv nic kodilo. I la k svm tovarykm a povdla jim, kterak je mue svho zklamala. Ty dv ji na tom pochvlily, e je dobe dovedla. Potom druh, jeto se j prstnek lbil, myslila, aby se j dostal. I kdy jej mu piel z uratou, ekl jest: Zeno, daj chutn jisti. Zena mu vece: mil mui, dkuj milmu Bohu, es doma nebyl. Byli zde u ns jacs kar dinlov a probotov, chtv, aby byl arcibiskupem. Mu vece: To je podobn a j neumm latin dnho slova. ekla ena: Pravie, e kdy oblee se v to arcibiskupsk rcho a vezme knihy, e v tebe stp duch svat, bude toliko umti, jako kto z nich. A byl jest nedaleko odta klter a v tom kltee opat, a ona uprosila prv u nho korunu, berlu, rukaviky a prste ny. A tak dlho kdy se o to hdali: Mui, ji vidm, e mi nev, pod do komory. Kdy mu veel do komory, ena mu truhlu odevela a korunu, berlu, ru kaviky, prsteny ukzala, mu se tomu divil ka: Mil Boe, jak sem iv, nebyl sem ve kole a latin nic neumiem [ 45 ]

a mm bti arcibiskupem, divn vc. Zena k nmu: Mil mui, neprotiv se tomu. Snad skrze tebe mu se mnoho dobrho stti v tto zemi a skrze tvuj ad, by takov lid uen toho neznali, tebe by o to nikd nestarali. Vece mu: J nedbm, ale budu jm. A vzev na se ty aparty a ji na jdlo byl zapomnl) i el do jizby a tu je sedl, otevev knihy, nad nimi e kaje ducha svatho. Tehdy ena bela k sousedm a poviedala jim potaj, kterak je zklamala mue svho. Ty s ji pochvlily nad prvn. Potom tetie, kdy jej mu piel z uratu, kzal sob dti jisti a ena k nmu: Ale mil mui, co jet chce jisti? Mu k n: A co nenie as a j dnes pod tyi kbelce zural, pak abych jet nejedl, mn se zd, e by byl as jisti. Zena k nmu: muj mil mui, tob se tak zd, jako ve snch e si na svt, e dl a e se chce jisti. Ty vci vecky vid v utrapch, ale nic z to ho nen, neb si dvno umrl. Mu k n: Mm bti umrl, tepruv pijev z uoratou? Zena ekla: Ji sem j tob povdla, e si umrl, ale vidm, e mi mlo v . Mil eno, uchovaj Buh, abych nechtl viti, a ty se mn po vecky asy byla vrn, jak sem s teb. A proto na to nem mysliti, a bych nechtl viti, Buh toho nedaj. Proto ji j tob vm. Ne toto mi, m mil eno, velmi divno, e sem dnes zuoral s pachol kem svm pode tyi kbelce a mm bti umrl. ena mu: Nu, ponvad nev, prosm tebe, jdi k sousedm a ota se jich, si-li iv i nic. Mu: Pujdu a vdy pravdu zviem. I el nejprv k tomu, kter sob dal vytrhati zuby. I ekl jest sm k sob: Nepjdu k nmu do jizby, on vida mne mrtvho, zahorlil by sob a lekl by se, i mohl by t umti jako j. Ale postojm u dve a uslym, jak bude o mn rozmlvnie. Tehdy ten hospod, jeto sob dal zuby vytrhnti, maje velik bolest, zkikl jest: Mil Boe, smiluj se nad nebokem hnejm, m mil Panno Marie, mil vickni bozi svt! Ten stoje pede dvemi, slye ten hlas, lekl se nramn a ekl sm k sob: Ml sem enu vrn, ta mi, jak sem iv, nic nezklamala, i po smrti jet vidm, e jest pravdo mluvn. Ji vidm zejm, e sem umel, slye te, kte rak muj soused a muj dobr ptel oroduje za m dui k milmu Bohu, k Pann Marii, ke vem bom sva tm. I ekl opt: Pro lep jistotu vdy, abych byl tm jist, e sem umel, pujdu jet k druhmu a vdy zvm pravdu. I piel jest k tomu, kter byl arcibiskupem. I pomyslil jest sob t, aby neel do jizby, aby snad ten, vida jeho mrtvho, nezateskl sob a za to nedal tak hrdla. I nahldl jest voknem do jizby, a vida jeho v bis kupskm re, v korun, v rukavikch, s prsteny, s ber lou a s knihami, vce se lekl. A jda od okna volal jest: Bda mn smutnmu, ji vidm na voko, e sem umel, an tento muj dobr ptel za m dui alt te. I vrtil se zase domuv a ekl: m penejmilej eno, vecko, coskolivk pravila, veckos pravdu pravila, a dn lest nenie nalezena v stech tvch. m mil, je din veveiko, m mil holubiko, e t, m nejmi[ 46 ]

lej, mm kdy opustiti. A kterak smutn na onom svt initi mm? Tehdy ekla ena k nmu: Mil mui, daj sob pokoj, co z sebe in, vak si umel a si mrtv tlo, nech toho naknie. ekl k n mu: m mil lko, vidm to sm, e sem vecken umrl. Avak pro tu lsku a milost, kter mm k tob, nemohu toho jmti na sob, abych jet mile a laskav s teb nerozmlval a tob sv smrti potil, neb Buh zn, e sem jet nerad umel a vce toho lituji, kdy se rozpomnm na tv vrnost, neb vm a znm, e mi smrti nepeje, avak ji sm vi dm, e sem bez due; jet pro tu lsku, kter sem k to b ml, kdy sem iv byl, prosm tebe, e m dui opa t a k hrobu provod. Zena mu: Mil mui, dej sob toliko pokoj, nestarej se o nic, nebs mi, jak si iv byl, v dn neviee neshledal, a jet Buh d, po smrt neshled. Mu k n: m nejmilej eno, to jest tak, e sem tebe nikd v dnm klamu neshledal, ne es se mn vrn a prv byla, a te sem se rozpomenul. Byl sem bez tv vule a bez tvho vdom sto kop grouv zachoval a ty m v pinvici pod zeln kadek, vezmi je sob. Zena ekla: Dobes udlal, mil mui, es jich na sv dui nenechal, e si s tm tak neumel. A tak ena kzala pinsti mry a kzala jej na n vloiti, a bradu mu svzala, ruce i nohy, a kdy s ho tak na tch march k hrobu okazovali, tehdy pacholek jeho, jmnem Prokop, poal jest k pan tuto e mluviti: M mil pan, byl sem na t od dvnho asu laskav, tak znalas, e sem pnu tvmu, tud tob, vrn slouil a vae dobr opatroval, nic jinak ne jako sv vlastn. I te ji hospod manel tvuj umel, kter ped oima tvma le. Ui tak a pijmi ty mne za hospode a za manela svho a j chci po ve dni ivota mho tebe milovati a na t laskav bti a tv dobr opatrovati, abychme spolu sce v lsce a u ve mohli se sneli vedli Buoha a dobrch lid. Tehdy hospod umrl, slye tu e k en sv, schopiv se, strhal svazky na brad a na rukou a na nohch, vstal jest a pohroziv prstem pachol ku, mluvil jest takto: Prokope, co te mluv k m en, bych byl iv, na vky by k n toho nesml mluviti. ena k nmu: Mui mil, prosm, dej sob pokoj a ne bu zvistiv, vak si umrl. Mu: Jest tak, vidm to sm, e sem umrl; a bych nebyl umrl, zvdla by, e by on mne musil zabiti neb j jeho. ena: Mil mui, lehni zase a dej sob pokoj. I lehl jest mu zas na mry, i svzali mu zas bradu, sta a nohy. Po chvli pijdechu po s kem, a kdy s ho vezli k fae mrtvho neda leko od t vsi a sedlci li za nm, tehdy vezli ho skrz velik loui a jeden spolusouseduv ekl jest k pachol ku: Prokope, vez tuto opatrn, aby nezvrtil a nezmazal v blt mrtvho tla. A ten mrtv zchopil se a ekl: Medle, Prokope, jed tuto lechky. J sem dnes tudyto sotva tymi komi vyjel s pluhem. Tehd ena k nmu: Mui, ji vidm, e nem rozumu, vida e si umrl, vdy se pokou, chce mlu-

[ 47 ]

viti. Odpovdl mu: Jest tak, mil eno. A te pisahm, e ji nechci vce mluviti, i poloil se zas. A kdy ho k fae pivezli, tehdy ta ena, kter byl mu arcibiskupem, ekla jest k mui: Mui mj mil, vid, kterak te n dobr ptel a soused umel. I co by ko dilo, ponvad nemme fare, aby tu svat mi za jeho dui a za vecky jin due slouil. Odpovdl arcibis kup ka: Ale j nedbm. I vstav, i vzel knihy, v tom biskupskm apart el jest k fae, a kdy piel, pistpil ku olti a poloil knihy na olti na pulpit. Obec pak vecka domnvajce se, e by odnkud njak arcibiskup pijel, rozehli s vecky svce a zazvonili ve vecky zvony. Ta pak hospodyn, kter mu dal sob zuby vytrhati, kter mu byly drobet odtrnuly, nemohl prve pro bolest spti, toho asu velmi tvrd usnul, a ena pi ede k nmu, d mu baku na bicho, kc: vyjed nan lenochu, nevm, ne e si svin. Te n dobr ptel umel a druh soused takovou slv svat mi za slou, a ty tu le co svin, ani ho provod ani za k uofe jde, bud toho Bohu el! Ten vida hnv a trestnie eny sv, diel tak pro lsku, ktet ml k sousedm, zchopil se nhle ka: Zeno, dej chutn aty m! Zena k nmu: Nevm, ne e ses zblznil, vda, es lehl s nuci v atech, v kterch jet le, pak se na n pt. A on, sa nah, ekl jest k en: J bych pisihl a vdy mi se zd, e sem nah. Zena ekla: mil mui, bud moudr a ty sm vid, kteraks upeil sukni, kabt, nohavice, lee v nich. A tak utrala jej, jako by z atuv p strala. On j ve a mn, by byl v atech, el jest do fary, a kdy piel do kostela, ml jest penz v ruce, kter mu ena dala, cht jiti k uofe. Kdy jest el okolo olte, tehdy pon se lid tak hrub smti a ten lee na march vstal a ekl: Ale, kej se ert sm jete? A vida toho okolo olte nahho jiti, ekl jest k nmu: I mil sousede, zdas se zblznil, e nah de k uofe? Odpovdl ten: Zena m navedla a pravila mi, e sem v atech. Ten pak na march: A mne na vedla ena m, e sem umrl. A ten u olte: A j se sv dal namluviti, e sem arcibiskupem. A tak z tch t muuv el jest kad domuv. Pak Buh zn, ne vm, kterak s s enami naloili, s tkem jest toho chy ba, ej nikter z nich sv s odputnm) upral, a se usrala. Vak to viem, e se t prstnek dostal, jako j mu umel.

[ 48 ]

37. Uhl doktorem.

Stalo se jednou v naem kraji. Byl jeden uhl velmi pra covit a chud. Jednoho asu pivezl vozec uhl do ms ta. I vidl kumpny koln, an chod po mst hladce s umytmi hlavami a v pknch a krsnch reverendch, i ekl jest sm k sob: Boe mil, ti nic nedlaj, s hlad c a dobr aty maj, a j dlaje a robotuje ve dne v noci, mra zimou a hladem, vdycky sem chud a nic nemm. A tak prodav uhlie, prodal jest vuz i kon a vzev sob ervenho sukna z sukni a z birt, kdy mu to bylo uito, el jest do lzni, a pkn se zmyv, koupil sob jaks knky a pacholka sob najal, aby za nm chodil. I el do jinho msta, kde ho neznali, prochzel se po rynku a lid mu inili poctivost takto mluvc: Jist jest vidti, ej tento lovk mdr a uen a v nkterm umn jest doktorem a nejsp v lkaskm. Tehdy po nkterm dni sebrali se nejuenj misti a kn, li k nmu na hdku, chtiec o nm zvdti, co um. Pili js do toho domu, v kterm on byl sob na el svtniku; u t svtniky ve dveech bylo koleko sklenn. A kdy je vidlo pachole ty mistry a kn, po rozuml, e by pili na hdku a e by chtli zkusiti jeho mistra, ekl jest k nim: Pni prelti, rozumm, e byste se chtli s mm mistrem hdati. J vm prve po vm puloh jeho, ne k nmu pdete. Leel jest rok u velik nemoci a v t nemoci odekl se mluviti do roka krom po ukzn. ekli s prelti: Bud to i po uk zn. A kdy s pili do svtniky, dali s mu pozdravenie a on zase poklonil proti nim hlavy. I tehdy ti pre lti vystavili s jednoho z sebe, kter byl mezi nimi nej uenj, aby se s nm hdal. A ten vystpiv z nich, zdvihl jest ruku a na t ruce vyzdvihl prst jeden, tak mysle, e jest jeden Buh nejvy a nejsvrchovanj. Tehd uhl vida to, pomyslil sob, e by mu tm prstem hrozil, chtiec mu voko vybsti. I zdvihl jest tak svou ruku a na t ruce dva prsty, pak vdycky k tm prstem pimsil palec, i myslil sob: Vybode-li ty mi oko, vybodu j tob vob. Vida to ten prelt, obrtil se k spolutovarym svm a ekl: Zajist vidm, ej tento lovk ue n. J sem mu ukzal, e jest jedin Buh najvy a najsvrchovanj, a on ukzal mi, e je troj v osobch. Tehdy pinutili s prelti spolutovarye svho, aby ho jet zkusil, a on zdvihnuv sv ruku, ukzal mu pst, mysle, e by Buh byl tak mocn, e v sv moci m vecky vci a v sv hrsti mu zaviti nebe i zemi. Uhl pak vida, e je vyzdvihl pst, pomyslil, e by mu chtl dti pst. Rozepeiv ob hrsti, myslil sob, ude-li m pst, uz, e j tebe vemu za paesy a e t tak zvlm, e ta svtnika bude tskna. Obrtil se ten mistr opt k preltm a ekl: Nevm, aby na kto byl uenj. J sem jemu vydal, e je Buh tak mocnej, e v sv hrsti mu zavti nebe i zemi, a on mi ukzal zase: Kto chce k nmu pijiti, aby zachoval desatero bo pikznie. Od t chvle nesmli se s nm vce hdati, ale odeli s pry, chvlc a velebc jmno toho uhle. [ 49 ]

I stalo se, e toho asu ukradli s jednomu mtnu tisc fl. ekla jest toho mtnna ena: Mil mui, pro my nejdme k tomu panu doktorovi, kterej je zde; mue znti, e takov uen lid mnoho znaj, ano vd, na em svt stoj. Odpovdl mu: Dobe rad, eno. Ale abychme s tak przdnma rukama ped tako vho lovka li? Vzel jest pintu malvaz a el k tomu uhli, a kdy s s tiem malvazm k nmu pili, prosili s za radu a zpravili ho o ztrt sv. K tomu darovali ho t pintou malvaz. K nimto uhl ekl: Tet den navrate se, uzte, co se stane. A tak poehnavi uhle, odeli s domuv. Ti pak, kte ty zlat pobrali, sedli s na besed na rynku a byli tie a veckni rodii mt. Vidc toho, komu s pobrali, e je byl u toho doktora, i ekl jeden z nich: Nu, teba nm na to mysliti. Tento byl u toho doktora a takov lid uen mnoho umj, hlemey abychme nepili k hanb aneb o hrdla sv. I z jednostajn vule vyslali s jednoho z sebe, aby ten el a povdl, co in. A ten kdy stl u dve, hled skrze sklenn koleko, kter bylo vedveech. Zatm ten uhl, vzev konev s malvazm, udlal dobr truk, i udei v knihy a ekl jest sm k sob: Aj to jeden, totito, e je se napil na fatku dobr truk malvaz. Ten zlodj stoje za dvemi, lekl se jest nramn a bel k tovary em, povdl jim vecko, co se stalo. K tomu radil, aby utekli, a e v jist o ns: Neb sem mlo u dve postl, a on napiv se, udeil v knihy, ekl: To jeden. el jest potom jin, a on t napiv se, udeil v knihy, ekl: To druh, a tak a do tetho. Ale uhl vdycky myslil so b, e se napil na fatku. Potom ti ti zlodji ustra se, e chtli utci, a jeden mezi nimi nejvtipnj: Mil tovaryi, i co bychme utkali a dlali se vinni. Udlejme ra dji takto: Vezmme ty zlatky a dajme je i sebe na mi lost. A on vezme rd ty zlatky a bude mleti, e na ns nepronese. Schvlive tu radu a vzeve zlat, li s k uhli a padli js ped nohy jeho kc: Vejten pane doktoe, na bo sme a na tv milosti, vzeli sme jedno mu spolusousedu tisc zlatejch, kter sme te s seb Va Milosti pinesli. Va Milosti vme, e ty zlat od ns sob vezmete a na ns nepronesete, ani vm bu ple, abyste ns o hrdla strojili. ekl k nim uhl, zakvav prstem: Dkujte Bohu, dobrho ste se domyslili, e ste ke mn pili, nebylo by o vs dobe, ale strach, byte nebyli pili naped o est a potom o hrdla. Odpov dli mldenci: Vak sme dobe rozumli a znali, e ste o tom skrze sv umn vdli. I jet Vak Milosti pros me, e s tm budete mleti. ekl uhl: Nu, ve jmno Bo dte, kam se vm zd, a umjte sami mleti, j vs rd chci zachovati. Potom poslal jest sob uhl po toho mtna, kter je ty zlat ztratil, a rozdlil je na dv hro mdky v kad pt set, i ekl jest: Nu, pteli, te sem j optal zlat, vem sob, kter hromdku chce a mn nech jedn polovice, kters mn slbil dti. Tehdy ten mtn, vzev ty zlat, i el jest dom, divn mluv o uhliei a jeho a do nebe vychvaluje, kterak skrze sv umn vecky vci v a zn. I pihodilo se, e jeden sedlk ztratil klisnu dobr. [ 50 ]

Slye tak chvliti toho uhle: Pjdu tak k tomu dok torovi, zda by mi tak poradil, aby mi se klisna zas vr tila. I el jest k nmu: Velebn pane doktoe, slym o vaem umn, e ste mu mdr a uen. Prosm, rate mi, ztratil sem klisnu, jeto mi za n dvali XVI kop, pak jestlie by mohl jak radu dti, chtl bych j tob za to dosti udlati. Tehdy uhl dal jemu XV pilul, aby na noc vzel a zapil vnem. Jestlie ho prosko, e ji nejde. Pakli by ho neproskoie, aby se zas navrtil k n mu. I el jest sedlk do vsi a pijmal ty pilule, kterak mu rozkzal, i neproskoily ho hned a on ekl: Pjdu k panu doktorovi a povm mu, e s mne neproskoily, kterak mi dl bude raditi. A kdy je el blzko k mstu, ty pilule ho tepruv napadnou a lidi sem i tam vdy li. A on nevida se kam dti, i byl tu u msta rybnk, a u toho rybnku plno ttie a on do toho ttie sotva utekl, a ud lav sv potebu, uhldal, an se tu klisna, kter je byl ztratil, pase v tom ttie, a on vsed na ni, jel jest k tomu uhli a zaplatil mu, a chod po krmch, jej vychvalo val, pravc, e vecky vci um a v. Potom slye to jedno kne, kter ml dceru volovatou, poslal jest po a mluvil s nm takto: Pane doktoe, slym o tob povst velik, kterak prospv ped dobrmi lidmi v umn lkaskm, prosm, me-li dceru m zhojiti na vole, chci dti dva tisce. Uhl odpovd ekl: Chci j na to pomysliti. I kzal jest sob dti dva kotly, a natrhav ledajakhos bejl, vail jest. Potom z jednoho kotle vlil do vany a ke pann do nie ssti, i vail jest druh kotel a tak, maje krtk sukni, nkterak se sehne pod kotel a vyvs sv vejm a panna je uhld, i tak se srden zasmje, a se j to vole pro puklo. Tehdy sluebnci beli s k kneti s kolaciem, e se pann vole propuklo. A hned kne s velik ra dost bel k dcei, a uhle pituliv, dkoval mu velice a dal mu dva tisce fl. Potom slyc jin lid takovou povst o nm, beli sou k nmu ze vech stran a od ncte mil slep, kulhav, malomocn etc. a jin s rozlinmi nemocmi, kad mu zavdvaje dva zlata, onen pt, onen deset, tak e mu zavdali nkolik tisc. A on nevda, co initi, i koup sob dv sekyry eznick a dva hrub noe irok. Po tom ty noe a sekyry brousil dosti dlouho a tm nemoc nm kzal sedti vem pod, a kdy tak dlouho brou sil, ekli s nemocn k uhli: Mil pane doktoe, rate ns tm sp hojiti a nerate ns dlho mekati. I okikl se ka: Muste vdy pokati, a sob dobe vybrousm, neb j z vs dva nejprv musm zsekati a z tch nadlati masti a potom jin t mast hojiti. Tehdy kdy s tak pod sedli, piel k prvnmu s no em a sekyrou a ekl jest k nmu: Co tob kod? Ten boje se, aby ho nerozsekal, ekl: Ji, dkuje Bohu, nekod mi nic, a sem prve byl nemocen. Uhl k n mu: Jdi tedy pry! Nu k druhmu, tetmu, a do vech, kad pravil, e mu nic nekod, boje se, aby ho nerozsekal.

[ 51 ]

Ten pak uhl navrtil se zase dom k en a k dtem, a kdy byl doma, ekl: Dkuji, m mil reverendo, muj mil birete, musil bych j dlho uhl pliti, ne bych j tolik vyplil. Potom se sthoval do msta a byl jest z nho mu velmi vzcn.

38. Dcera epa.

Mn se to pihodilo. Jel sem z Tna Horovskho a je den ryl epu. A j, jeda mimo nho, dal sem mu pozdravenie ka: Zda Buh, zda Buh! Ten mlo slyel a odpovdl mi ka: Ted ryji epu. J k nmu, jeto mu stonala dcera: Kterak se m tv dcera Anna? Odpovdl: muj mil pane sousede, jest zrejpan po hoejm i po dolejm konci, e mrz. On o ep mys lil, a j vym hlasem k nmu: Vak j se ti, kterak se m tv dcera Anna! A on: mil pane sousede, v-li, e s n od jitra a do veera nemohu pacholkuv sehnati, an se ibal vdycky po nie vozie. A j vida, e mi nerozumie, i zabodu konk, ekl sem: Nu, jezi, ale hovna! A von ke mn: Tak mi dob lid rad, za tepla, dokud nezamrzne. On ml, bych mu ekl: Ale vyrej ji!

[ 52 ]

PRAVIDLO LIDSKHO IVOTA

39. Blzen a mldenec na lov jedouc.

Byl jest nkdy mtnn v Mediolnu blznu a poeti lch lka, kter je k sob do uritho asu k zhojen pijmal. Bylo jest pak lkastv takov. Ml doma dvur a na nm loui vody smrdut a mrzut, v n nah k kolu blzny pivazoval. Nkter do kolen, do roz krok a jin hloubji, podle zpusobu poetn, a je tak dlho psot trpil, dokud nezmdeli. I piveden byl jeden z nich, kterho a do rozkrok v vod postavil, kter po patncti dnech rozumu nabvati poal a l kae prositi, aby z vody putn byl. I zprostil ho trpen toho, vak na ten zpusob, aby ze dvora nikam necho dil. Kterho, kdy za nkolik dn uposlechl, lka je mu, aby po vem domu chodil, jedin ze dve nevych zel, odpustil, jinch jeho tovaiu v vod nechav. Uposlechl jest s pilnost lkae. Stoje pak ve dveech, jeto zajist ven vyjiti nesml, boje se loue, jzdnho tudy jeti uzev mldence s jestbem a dvma psy, kte slednci slov, k sob zavolal, hnut sa novin t vci, jeto zajist, co ped poetnm vidl, toho v pamti neml. A kdy k nmu pijel mldenec: Hej, ty, ekl, posly mlo, a zd-li se, odpovz! To, na em sedie, co jest a pro to m? Ku jest, ekl, a pro mysli vost jej chovm. Tehdy on: To, co na ruce nese, kterak slove a v kter vci toho uv? Jestb jest, odpovdl on, kterho k honnie koroptv a kepelic uvm. Tehdy druh: Ti, kte za tebou b, kto s medle a co prospvaj tob? Psi, d, k myslivosti oddan k popuzovn ptk. Ti pak ptci, pro kte rchto honnie takov nklad in, kterak draz s, kdyby vecky, co jich v roce uhon, poetl? Maliko nco nevm, kdy on odpovdl. A e by pes est zla tch dra nebyli. Pidal blzen: A kterak jest na ku, na psy a na jestb nklad?Padeste zlatch, ekl. Tehdy podiviv se blznovstv jzdnho mldence blzen: Hohoch, ekl, rychle prosm, jak mue, ujdi prv ne by se lka dom vrtil, neb jestlie by t zde zastihl, tebe by jakoto ze vech najblznovjho v svt do loue sv vehnal ku len a mezi jin blzny a do brady v vod postavil.

[ 55 ]

40. Zlodj ske po msnm paprsku.

Kdy el lotr jeden na krde v noci do domu jednoho bohatho s nktermi tovaimi svmi, i vlezli spolu na krov, aby veli do toho domu. I probudiv se hospod z chramostn jich, mlal jest, vda, e nechod t hodiny jedin loti. A zbudiv enu sv tie, ekl j: Zd mi se, e loti s na krov domu naeho. Ale nyn chci, aby se mne ptala hlasit, aby oni slyeti mohli, kci: Povie-li mi, kterak a odkud si tak velik zbo shromdil? A kdy bych nechtl povdti, ptaj se mne nkolikrt, dokud nepovm. I uinila jest tak ena a ptala se mue, jako j rozkzal. Kter odpovdl: Pro se na to pt, ponvad pomohl tob Buh k velikmu zbo a stat ku? Jez vesele a pij a neptaj se na to, co tob nem oznmeno bti, aby snad vyslechna nkto mohl by ukoditi nm a nebezpeenstv z toho pijti! Tehdy ekla ena: Prosm tebe, oznam mi to, neb nen d nho, kdo by mohl nyn ns poslouchati a pozorovati ei na! I d mu: Vezi, e sem nenabyl statku toho, kter ty vidie; i se mn m jedn zlodjstvem a nedn. Ktermu ekla ena: Kterak to mue bti, ponvad si dobr a spravedliv pede mnou i pede vemi lidmi, kte t znaj, a nikd dn nebyl, kdo by se o tob zlho domnval? Kter odpovdl mu: Znaj, e sem to moudrost a rozumem inil a psobil sem tajn sv vci a skryt, aby dn nemohl porozumti. ekla ena: Kteraks inil? D on: Chodval sem v noci plnho msce a vstupoval sem na dum, kde sem pokrsti umienil. I pistp k vok nu, kde luny mscov vchzely, i kal sem toto zakl nn: Sulem sulem sedmkrt, potom pak obchytil sem svtlo msn a sstupoval sem bez razu do domu. A kdy sem byl dole, stl sem proti svtlu msce, a opt sem sedmkrt to zaklnnie mluvil kaje: Sulem sulem. I zjevovalo mi se vecko dobr a pokladov domu. I na bera, co sem chtl, opt sem obchytil svtlo msce a vstupoval sem, nesa ta bohatstv s seb bez razu a beze veho chramostn. Tehdy vyslyeve je zlodji, zra dovali se velmi kce: Ji jsme nalezli tuto, co lep jest nm ne vickni pokladov zlata a stbra i jin zbo , kter bychom v tomto domu mieti mohli. Nebo sme ji nalezli umn, kter odjm od ns velik po chybnost a bze, a zbaveni budeme tm pe. I pro dlive chvli, dokud se nenadli, e by spal hospod s en sv, vstal jest pak star jich a pistpiv k vok nu, kterm paprslkov msce vchzely, kal zakl nn, mluv sulem sulem sedmkrt. I obchytil paprslek msce, mnje, e s nm sstp. I padl jest na zemi na tv sv. A vstav hospod, upral ho mnohmi ranami, prav mu: Pros piel a kto si ty? Kter odpovdl: J sem vitel ten zklaman, ve, co sem slyel, prve ne sem zkusil; hoden sem veho, co mi in, ponvad sem slovm tvm uvil a mnes sv e oklamal.

[ 56 ]

41. ena, mu a straka.

Byl nkterak kupec v zemi persk. Kter ml enu, a ta zamilovala jinho; i chtl jest t vci jistotu vdti. Choval jest pak sob jednu straku, kterou nauil mluviti, aby ji ml pro oznamovn tch vc, kter by se dly v domu. Jednoho pak dne, kdy el mu pro po tebu sv, poslala jest ena pro freje svho, aby piel k n. Kter kdy piel, zabval se, ertoval a pohrval s n, potom odel. A kdy se mu vrtil, optal se straky, ale ona vyprvila mu vecko to, co vidla pi freji a en. I slye to mu, upral sv enu ist. Zena pak mnjc, e jest obalovna od dvek svch, domlvala jim a prala se s nimi. Ale ony pisahaly, e s j nepro nesly ne straka. I poznavi to ena, myslila sob kci: Jestlie ji zabm, bude mi he; nebo porozum man el, e sem ji proto zabila. Jedn pak noci, kdy nebylo mue jejho doma, poslala jest po svho freje a rozk zala dievkm svm, aby vukol ostoupily straku, davi v ruce jedn z nich buben, aby bubnovala v ui strace, v ruce pak druh velik dala zrcadlo, aby jm hbala ped oima straky. Jin kropila z houby na straku, jin pak toila ernovcem ped n, ale jin kltila klec, v kter jest straka byla. A kdy tak inily cel noc, nemohla nic shlednti, co ena pachtila. Rno pak, kdy piel mu jej, otzal straky, co by ena inila. Jemu odpo vdla: Kterak sem mohla co poznati, ponvad sem tto noci byla v pevelikm trpen pro plin d, hmn, blejskn a zem tesen, a mi se zdlo, e ji svt zahyne. I slye to mu, nadl se, e vecka slova stra, kter mu pravila o en jeho, liv byla, ponvad by ta nebyla prav, jeto celou noc ticho a pokojno bylo. I vzav straku, zabil a povsil ji na dev.

42. O freji, jemu pacholek zamnil sukni.

Prav, e byl v jednom mst jmenem Bostenna v vlasti Abezsk nkterak tesa, kter ml pkn enu. Mla jest pak ona jednoho freje male, kter famferoval s n. I ekla jest ena freji svmu: Chci, aby udlal sob znamen, po nm bych t znala v noci, aby nebylo poteb tob vskati ani tlci, aby neporozuml nkto. Kter ekl frej: Udlm sob sukni s barvami biel a ern k znamen zprvy jako oi, aby biel byla k zpusobu msce a ern k zpusobu ztedlnice voka. A kdy tu uz, bu tob znamen vyjiti ke mn. I lbilo se to en a uinila jest tak. I vslech je pacholek jej, kter byl v do mu, vloil tu jich e v pamt. Ale [ 57 ]

kubn chodval k n v noci, a ona uhledajc znamen roucha, vychzela k nmu hned. A tak to inil mnoho dn. Jednoho pak dne, kdy odel manel na dvur krlovsk v noci na dlo, el jest pa cholek jej k en malov, kterho pan jeho milo vala, a prosil ji, aby mu t sukn pujila. I uinila tak a on el v n ku pan sv v noci. I vidci ena znamen, mnla, e by jej byl frej. Kterto, vyedi k nmu, hrla s nm. I oded pacholek, vrtil sukni t en. Po pul noci pak vrtiv se mal od dvoru, vzal jest sukni tu a el k en. Ale ona, kdy uzela, divila se a ekla jemu: Co se stalo tto noci a pros tak rychle ke mn vrtil, ponvads vyplnil sv vuli? Ale on, kdy usly el tu e, porozuml, e jin byl u n t noci. I vrtiv se do domu svho, ll a pral enu sv, a zvdl pravdu t vci. I vzav sukni tu, splil ji.

43. Sluha skrze hovor ptk vin pan z nevry.

Prav, e byl v jednom mst nkterak mu, maje enu pkn, rozafn a rozumn, take se vickni jejmu rozumu divili a od n pklad brali. I pihodilo se, kdy ten mu jmenovan ml sluebnka, kter o to stl, aby obval s n a ji mnohokrt za to dal, aby ji k stydkosti pohnul. Ale ona odprala. I hledal jest sluebnk ten zpusobu ve dne i v noci, kterak by j lehkost uinil. Stalo se jest, kdy el jednoho dne hat, lapil dv paat, a udlav jim kletci k chovn, nauil jednoho z nich jazykem edomskm mluviti: J sem vidl hauzknechta s pan m leeti. Druhho pak nauil ei: Ano, jest tak. A tetho nauil mluviti: J vce nechci mluviti. A naueni byli pakov tomu jazykem edomskm a dn v t zemi nerozuml jim. Jednoho pak dne, kdy byl mu v domu s enou sv, pili k nmu pakov tbecce. A kdy se lbil jemu hlas jich a zpvn, nevda vak, co pravili, rozkzal en sv chovati je a jim kad den dobe initi. Jednoho pak dne, kdy pili k nmu poutnci z krajiny edomsk, pozval jich k svmu stolu. A po kvasu pineseni s ptci k stolu, aby zpvali ped pnem. A kdy s slyeli poutnci slova ptku tch, stli s, schlive hlavu, zhledajce na se pro hanbu a divili se velmi mluvenie tch ptk. I ekli hospodi: Rozumte-li, co prav ptci tito? Jim odpovdl: Nic krom hlasu jich, kter mi se velmi lb. Ale oni ekli mu: Nemj nm za zl, pane, co povme o slovch mluvench od ptku tchto, jeto jeden z nich prav, e hauzknecht leel s tvou en. A druh ekl: Ano, jest tak. Tet pak: J vc nechci mluviti. I m-li se tomu viti, nevme. To slye sluebnk, rychle ekl: Ano i j svdm, co prav pt[ 58 ]

ci. I roz kzal pn enu sv zahubiti. Zena pak mluvila mu kci: Vyhledaj piln to, cos slyel, neb jist pozn le toho lotka. Ale nynie pros tch muu, a otie ptku, umj-li co jinho mluviti jazykem edomskm krom tch slov. Neb tm slovm nauil je sluebnk neprav, kter chtl se mn sv vuli provoditi, a nechtla sem mu k vuli bti. I uinil jest mu tak a kzal se ptti ptku, kte nic jinho neumli mluviti jedin ta slova. Tehdy poznal jest pn, e sluebnk nauil je. I kzal zavolati sluebnka. Kterto kdy jest piel k nmu, dre krahujec na ruce sv, ekla jemu panie: Bezectn sluebnice a nelechetn, kterak si sml se pokusiti o takov nelechetnost proti mn? Kterto odpovdl sluebnk: Ano, tak jest. I vskoiv krahujec do vo jeho, vyvrtil mu je z hlavy. I ekla jemu pan: Hle, kterak rychle odplatil tob Pn Buh podl skutku tvch, nebs pravil vidti, ehos nevidl, a svdils na m neprav. Tehdy rozkzal pn sluebnka svho zahubiti a tak odplatu za skutky vzal.

44. Lika a kohout zpv.

asu zimnho jedn noci pestuden vyla lika jedna lan, aby sob pokrm zpusobila. A kdy pila k turyni jedn, uslyela jest kohouta na stromu zpvati. I po spivi lika k stromu, otzala se kohta: Kohte, pro zpiev v tto temn a studen noci? Odpovdl kohout: Oznamuji den, kter od pirozen iji hned pijit, kterto vem mm zpvem zvstuji. ekla li ka: Z toho znm, e nco proroctvie boho m. I slye to koht, zradoval se jest a opt poal zpievati. Lika pak hned poala tancovati pod stromem a skkati. A kdy se kohout optal, pro by lika skkala, odpov dla: Neb vidiem t, mdrho filozofa, zpievati, i hodn j mm plesati, jeto s radujcmi radovati se mme. I ekla: kohte, kniee veho ptactva, netoliko ob daen si, aby v povt, ale tak na zemi jako prorok sv proroctv vemu stvoen zemskmu zvstoval. najastnj, neb nade vecky tebe pirozen ozdobilo, sstupi, abych s teb v tovaitv vela. A pakli toho pijiti ner, nech a aspo polbm korunu tv slavn hlavy, abych mohla ci: Polbila sem hlavu najmdejho kohta, kter nese korunu sm ze vech ptku. I slye to koht, sstpil jest, duve pochlebenstv litmu, a schlil hlavu lice. Kter uchvtivi, sndla kohta a hlad svj odehnala. I ekla: Hle, nalezla sem mdrho beze v opatrnosti.

[ 59 ]

45. Nevrn ena chvl svho mue.

Prav, e byl nkterak tesa, kter pkn ml enu, kterou velmi miloval. Mla jest pak ena ta freje, kte r dobe byl s n. A kdy to oznmeno bylo mui jej mu od tovaiu, chtl jest mu vyhledati to piln, aby mu svtle zjevena byla pravda t vci, a nechtl tomu viti o sv en, le by oit vidl. I ekl j jeden den, aby mu pistrojila jdlo, e ml jiti na dlo do jinho kra je k jednomu pnu a tam nkoliko dn bti. I slyci to ena, vesel byla velmi. A pipravivi mu jisti, el jest z domu a ekl en: Budi dobr hospodyn, mil e no, a j se vrtm! A kdy jest el, hledla za nm e na, a se zdlil od domu. A kdy ena se do domu vr tila, skryl se on v jednom mst za dvemi, v noci pak tie vel do komory a poloil se pod loe, na nm lehali. Zena pak mnjc, e jest odeel, poslala pro rufina sv ho, pravieci, aby k n t noci piel, neb mue jejho doma nebylo. Ale on kdy piel, jedli s a pili spolu, rozprvjc divn vci. Potom pak li na loe, a kdy leeli na lui, slyel jest mu vecko, co pachtili. Kdy pak zesnuli, obrtil se hospod a zthl nohu z podlo ve span. Zena pak, uslyevi chramostn jeho, poznala, e manel pod luem. I zbudivi rychle svho freje, ek la jemu: Viem, e mu mj pod loem jest, i chci, aby mne hlasit otzal: Koho vce miluje, mne ili manela svho, a kdy bych nechtla povdti, ptaj se mne vdy, a povm. A kdy on otazoval j, odpov dla mu: Pro se na to pt, zdali mnie, e jest mn kto tak vzctn a mil jako mj manel? Ale my, kter sme takov eny, nemilujeme freju naich jedin, aby chom sv vuli naplnili, na osoby jich nehledce ani mravu jich, ani co jinho etce, ne po naplnn na vule bvaj v inn ped oima naimi jako jin lid v svt. Ale manel lep en jest ne otec a brat i synov, neb vecka pilnost a pe jeho jest o ns, a proto nelechetn jest kad ena, kter nemiluje ivota man ela svho vc ne vlastnho. I slye mu jej ta slova, vil jest, e ho miluje, z toho, co slyel od n, prav v srdci svm: Nyn znm, e ena m miluje mne vel mi celm srdcem i mysl. I leel pod loem do svtla a lotec s jeho enou na loi spal. Rno pak uel jest frej, a manel nezvdl, neb lahodn pod loem leel sp v lajnech. Ale ena odpovala na lui spieci. I proctiv manel dobr, vylezl z podlo a nael enu sv lahodn spti. I posadil se u boku jejho a poal dmychati na tv jej a lbati i objmati ji, a se probudila. I ekl: Srdko m, tcho m, lei a spi, neb si nespala tto noci, a bych sob tebe nevil, jist bych byl zabil toho lotra a uinil bych tob pokoj ped nm.

[ 60 ]

46. Ukvapen neprohld ke konci.

Prav, e byli v jednom mst mui dob a upmn, z nichto jeden byl pstennk dobr, sloue Bohu, kte r ml enu bezdtkyni. Po nkterm pak asu poala jest ena a tm byl pstennk nemlo poten, mluv en sv: Veseliti se a radovati m, ponvad narod se nm syn, kter s bo pomoc due na, ivota i srdce naeho bude poten. Kterho vsti budu dobrm uenm, aby rostl v dobrch mravch a povsti, a zveleb Buh jmno m v nm a zustavm po sob dobr pam. I odpovdvi ena, ekla mu: Nikoli nem mluviti o tom, eho nevie, le by tm jist byl. Kto za jist ujistil t tm, poala-li sem ili nic, a porodm-li pa chole ili dve, neb bude-li ivo diet neb kterak bude zpusob jeho a povaha. Proto nech toho a faj Pnu Bohu, ekaje jeho vule. Nebo mu mdr nem mlu viti o tom, eho nev, ani se m pokoueti usuzovati skutky bosk. Jeto neuitenho mylen v srdci lo vm, rada pak Pn potvrzena bude. Neb kdokoli smie takov slova mluviti, pihod se jemu t, co se pihodilo pstennku jednomu, na nho ndoba medu vytekla jest. ekl jest mu jej: Kterak se stalo? D ena: Prav, e nkdy byl njak pstennk u jed noho krle, ktermu krl na kad den kzal dvati k jeho ivnosti z sv kuchyn jdlo a ndobku medu. On sniedal vaen a med schovval v jednom sudu za venm nad jeho hlavou, a by byl pln, jeto byl med velmi drah tch dn. Jednoho pak dne, kdy jest leel na svm lui, pozdvih hlavy, uzel med, kter nad hlav jeho visal. I vzpomenuv, e medu den po dni peskakuje, ekl jest v srdci svm: Kdy bude soudek tento pln, prodm jej za jednu hivnu zlata, za kter sob kpm deset vovec, a po asu ty vovce naplod sameku a samic a bude jich dvadceti. Potom pak, kdy se rozmno ve. tyech letech, bude jich tyi sta. Tehdy za kad tyi vovce koupm krvu a vola a ddinu, a krvy se rozmno telci a jalovicemi. Telcu nechm sob k dln ddiny. Krom toho, co uivu mlnm a vlnou, a dieve druhch pti let rozplod se tak velmi, e budu mieti velik zbo a bohatstv, a budou mne vickni mieti za bohatho a poctivho. A ustavm sob pak velik a krsn staven nade vecky m sousedy a ptely, take vickni o mm bohatstv mluviti bud. I zdali to nebude uten vc, kdy vickni lid mi poctivost vudy initi bud? Pojmu potom enu dobr, urozen. A kdy s n budu, pone a porod mi syna urozenho a astnho i Bohu lbeznho, kter rsti bude v uen a ctnosti a zustavm sob skrze nj dobrou pa m po m smrti. A trestati ho budu na kad den, jestlie by se mmu protivil uen, aby mne ve vem posluen byl, a pakli nebude, budu ho prti tto hol. I zdvih hul, aby ho bil, uhodil v soudek medov a roz bil jej. I vytekl med na hlavu jeho. Toto sem pivedla podobenstv, aby o tom, eho nezn, nemluvil. Nebo prav: Ne[ 61 ]

t se dnem zajtejm, neb nevie, co se pi hod dnes. I slye to pstennk, umlkl pokrn sa. Kdy pak piel as porodu eny jmenovan, porodila jest syna pknho a utenho, z eho oba veseli byli. A kdy dnov oitn se vykonali, ena ekla jest mui svmu: Posedi tuto s dttem a j pjdu do lzn a zmyji se. A kdy otec zustal s dttem, to hle piel posel krlovsk a kzal mu k krli. Ml jest pak v domu psa, kterto, kdy vidl hada z diery lzti k dietti, aby utnul je, uchvtil jej a na kusy roztrhal. A ostala sta jeho ukrvevan. I stalo se jest, kdy se vrtil pstennk od krle, otevev dvee, pibhl k nmu pes. I vida sta jeho ukrvevan, nadl se, e jest dietti ukodil, a tepa ho siln, zabil jej, nepomysliv, co in. Potom pak vel jest do domu a naed diet iv a hada roztrhanho ped nm, poznal, e jest pes hada zabil. I litoval a stskal sob velmi, mluv: , by se bylo nenarodilo diet, to nezabil bych psa mho, ani se takov dobr jemu takovm zlm odplatil.

47. O poustevnku a poutnku.

Prav, e byl v jedn zemi pstennk. Nkter pak den, kdy k nmu piel njak ptnk, pedloil ped nj pstennk dobr daktyle, kter oba jedli. I ekl pt nk: , co sladk jest ovoce to, kdyby v zemi na byli takov stromov a ovoce, akoli mme v n jin dobr ovoce, a kdobykoli ml fky a rozinky i jin ovoce, pestal by na tom. D pstennk: Neme mu mdr, kto hled, eho nenalz a jeho mysl d, eho mieti nem, neb se jemu to obrac v bolest a tesknost a roztrhuje srdce jeho. Ale ty mu opatrn a rozumn si, m na tom dosti mieti, co jest dno a udleno tob, a zdliti se od toho, eho nemue dojiti a doshnti. A kdy pstennk jazykem idovskm mluvil, lbila se ptnku e jeho a prosil ho, aby jej nauil tomu ja zyku. A trvaje s pstennkem mnoho dn, plil jest nauiti se t ei a pivykati j mluviti. I ekl mu pstennk: Hodn jest, aby se pihodilo tob, protoe, opustiv vlastn jazyk sv zem, chce mluviti jazykem cizm, co se pihodilo krkavci. ekl ptnk: Kterak bylo? D pstennk: Prav, e krkavec m chod pyn a spanil, kterto kdy vidl holuba chodcho z nzka, lbil se mu zpusob toho chodu a mrzel ho chod jeho vlastn, kter vak pkn byl. I pilen byl nauiti se chodu holubmu i nemohl. Potom pak chtl se zase vrtiti k svmu prvnmu zpusobu a t nemohl. I ostal zmtencem.

[ 62 ]

48. O lvu a lice.

A kdy jednoho lva, kter kraloval nad zvaty v tom kraji, povst toho liky dola, lbilo se mu velmi to, co slyel o likovi, e by byl takov spravedlnosti a upm nosti. I poslal po nho. A kdy ped nj piel, mluvil jest krl, a zkuuje ho vecko, co o nm slyel, nalezl, e prav bylo, z eho poten byl krl a miloval ho. Po nkterch dnech kzal ho zavolati k sob. A kdy piel k nmu, ekl mu krl: Vm, pteli, e zem krlovstv mho irok jest a proto potebuji mnohch sprvcu a ednku. Ale slye o rozafnosti a vrnosti tv i sm tebe zkusiv a prav naed povst, poal sem t milovati, a proto chci t nad svmi velikmi vcmi ustanoviti a tvj stav nad jin knata a sprvce krlovstv mho zviti. Ktermu odpovdv lika ekl: Ner toho krli mluviti, nebo maj krlov na sv ady a sprvy voliti mue rozumn a opatrn, kte by se neostchali rozkazu a adu krlovskch, neb choulostiv v adu krlovskm nikd nemu dobe initi. J sem pak nikdy k krlovskm adm nedychtil. Ty pak, krli, mnohch zvat a velikho krlovstv si, me mezi nimi mnoh najiti lep mne, kte ctnostn s a mohovit v slub krlovsk a uen i probhl v tvm adu. I zusta pi tch a nera mne v to potahovati. I ekl mu lev: Nikoli vce slovu mmu neodpraj, neb nenechm t, le m pikzn v tom napln. Jemu ekl lika: Milostiv krli! Nemohou v ad krlov skm jedin dva bti, z kterch j dn nejsem. Neb toti lovk ukrutn a sml, neobvaje se dnho, ani komu odpoutje pro ukrutnost a nemilostivost, aby se ho bli vickni, a tak dochz vule sv ve vem, co d. Neb lovk chatern a opovren od lid, kter mu jin nezvid ani ho vmaj. Ale ktokoli pistu puje k slub krlovsk, byl by stydliv a tuln a ne mnil by bti ukrutn, nebudou mieti prospchu jeho vci, ani jeho byt dlouho s nm bude, jeto povstan proti nmu ptel krlovt a jeho neptel, ano i p tel bude zvidti jemu jeho stavu a uinn mu bude ne ptelem. Neptel pak jeho t mu zvidti bude, usi luje ho pnu jeho osoiti. A kdy ti dva na nj se spikn, vydv se v nebezpeenstv smrti. I ekl jest krl: Ne boj se nenvisti mch dvoanu a jich zvisti, neb je od tebe odmsm, a nebude obcovati s nimi ani oni s teb, a daruje, povm tebe nad n. A cokoli mi die, stane se. ekl mu: Milostiv krli, r-li mi dobe uiniti, nech a j sem na tch mstech iv samotn a pokojn, neb lpe jest mn na ivu bti v strachu zvisti lidu tvho krlovstv. Neb ktokoli iv se bez strachu, pe stv na chleb a na vod. Jeto vm, kto se dr sluby krlovsk, mnoz se jemu pihzej zrmutkov a pokuenie v ivot jeho, viece ne jinm lidem toho svta. Neb ivot krtk lep jest s pokojem ne ivot tisc let s prac a strachem. ekl lev: Srozumli sem slovm tvm. Ale neboj se toho, co prav, neb nebudu moci tebe ovem opusti[ 63 ]

ti. D lika: Ponvad pak na tom krl bti r, prosm, aby mi pod zvazkem slbil, jestli e by kdy co strannho o mn slyel, aby tomu nevil, ale mne zavolal a odpor mj i pravdu vdy slyel, neb vm, e nenvidti mne budou ti, kte pode mn bud pro strach jmna mho. A kte vtho s urozenie, neli j, zvidti mi budou proto, e budu nad n po ven a usazen. A proto, bylo-li by co doneseno jemu od nkoho, aby mne vinna uinil, e ner mne zahubiti, le by desetkrt na to se vyptal, a potom tepruv nalo se mn jak r. A kdy mi to pod vr slb a budu tiem jist, budu pomhati vie svou mysl a mo nost a v niem nezmlm. Ktermu odpovdl ka: Chci, aby tob to ode mne zdrno bylo. I usadil ho lev nade vm zbom svm a povil stavu jeho nad jin pny a tovaie jeho, pijmaje od nho radu a rozu my, take ho nad jin knieata svho dvoru miloval. A kterakkoli viece od nho radu bral, tiem vce k jeho milovn nachlen byl. I bylo jest to protimysln vem pnm cizm i dom cm. A zvidce jemu, poali s proto k nmu nechu mieti, a pak spolu se uradive na tom zstali, aby mysl krli pevrtili proti nmu a jej zahubili. I stalo se jest, kdy umnili to lstiv uiniti, ede dne jednoho na dvur krlovsk, nalezli tu maso ku pokrmu krli pi praven, kter sob krl k svmu stolu zvlt zvolil, a je zlodjsky vzave, poslali do domu likova, a tu v skryt je poloili, jeto on o niem nevdl. Druh pak den lev kzal sob pokrm dti. A kdy dvoan hledali masa toho a nenalezli, pohnul se jest hnvem. I vidce radn a dvoan krlovt, kte se uradili zahubiti liku, e by tu nebylo liky a bez pestn lev na to maso se ptal, poali s zhldati na sebe. I propovdv slovo jeden z nich, jako ze v hlposti srdce svho ekl: Povinni jsme jist krli oznmiti, co by nm bylo vdomo o tom, co by jeho dobr nebo zl bylo, a mnoz sou, jim ta vc protimysln jest. Neb dolo ns, e by lika vzal maso a donesl do domu svho. ekl druh: Nezd mi se, by on to uinil, jeto nenie takov, avak nech se ta vc vyhled, neb dnho v svt nenie, aby rozeznval pirozen a srdce lidsk. D jin: Jist d n nemue znti tajnost srdc, a proto poteb jest pilnho vyhledn t vci, a najde-li se tak, bezpochyby vecko prav bude, co jest nm o likovi praveno. ekl jin: Nem dn sm se zvoditi, ije co do sebe, nebo lest nevyprouje mue. D jin: Kterak by mohl vyprotn bti, kto krle zklamv, a kterak se to tajiti mue, jeto by lichota dvoanu a radnch krlovskch se netajila? ekl jin: Oznmil mi jeden hodnovrn o likovi cos velikho, emu nemohl sem viti posavad, slye ei vae. D jin: Nebyla mne tajn jeho lest a nepravost skutku jeho ode dne, kter ho sem na nj najprve pohledl, a poznal sem to, co ji ukzal, neb ten podvodnk, kter se ukazuje svatm a bohobojnm, nenie iv, neli zlm blinho a velik nepravost, jako jeho rodu vecky liky in. ekl jin: Nenie ten prav [ 64 ]

a upmn, kter nm pravil, e tk elma a velik nebezpeenstv jest lovku, majcmu ad krlovsk, i kterak jest se dopustil t nevry, jist jest se emu diviti. Vece jin: Najde-li se to v pravd, nem se mu poloit to, ne za lichotu a nevru. Kto pak dopust se toho, odsuzuje se milosti. ekl jin: Vy prav jste a pravdu pravte, ani mohu slovm vam odprati. Ale vak kdyby proto kzal krl tu vc vyhledati, tehdy by poznna byla toho pravda neb klam. D jin: Nenie-li poslno do jeho domu, aby se pohledalo, a jest spn poslno, neb vudy m pehe a strach jest, kdyby ho ta vc dola, e chytrost najde a vymluv se. Povdl jin: Vm, kdyby po hledno bylo v jeho domu a nalo se tak v pravd, e by on jet krle svedl svmi lisnmi emi a lichmi, a jemu by prav falenm uinil a falen pravm. A ne pestali takovch slov mluviti ped krlem, a uvil tomu. I piveden lika, nmstek jeho, s vdomm krle ped nj. Ktermu ekl: Kde jest tf masa, kter sem kzal sob schovati? Jemu odpovdl: To sem kuchmistru dal, aby je k obdu pistrojil. I zavoln sa kuchmistr a otzn o masu, jeto i on byl z tch, kte se spikli proti likovi. I odepel jest ka: Nic mi nedal. I poslal lev do domu jeho vrnho mue, aby pohledal. I nalezeno jest maso v dom likov a ped krle pine seno. Byl jest pak jeden z tch, kte mluvili krli proti likovi, njak vlk, kter nic dobe ani zle nemluvil ped krlem o t vci, a zdl se mu spravedliv a ne vinn, jako by z tch byl, kte nemluv ne pravdu. I ekl jest ten vlk: Ponvad zjevena jest krli lest, neslu odptti jemu, neb, odpust-li mu, nikd zloinec svho vstupku nenech, ani vce oznmeno bude krli, provinnie, kdy by zanedbval trestati vstupnch. Tehdy lev kzal ho dti do ale, a tak se jest stalo. I ekl jeden z radnch: Divm se opatrnosti krle a jeho rozumu pi vech vcech, kterak jest neznal nepra vosti toho zlosyna, ani jeho inm srozuml. ekl jin: Radji diviti se jest, e nevidm, aby pi ml ptti se na to, ponvad se proneslo na nj, co se tajilo. Tehdy poslal krl jednoho z nich k ali, aby ho slyel a vidl, kterak se vymlvati bude. I vrtiv se posel k krli, pe vrtil slova jeho a dal mu odpovd, e to spiknut vce krl za prav ml. I zarmtiv se z toho lev, kzal ho vyvesti a odpraviti. A kdy to dolo u matee lvovy, kter se ptala na inek, i poslala k tm, kte vedli ho na popravu, aby nepospchali, a by ona se lvem rozmluvila. I zachovali s pikzn jej. A kdy pila k synu, ekla jemu: Pro jak vinu, synu, kzals zahubiti liku? Kter lev ozn mil jeho inek. I ekla mu mt: Velrnis pospieil proto zahubiti jej. Zdali nev, e mu in vci sv kvapn, pad a bycha hon, ale psob mu opatrn vci sv povlovn a neel. A kto sml jest v svch vcech, sbr skutek zrmutku, jeto lituje inku svho. A pro to nenie v svt, komu by tak velmi poteb bylo vci vyhledvati a nekvapiti s rozkazem jako krli. Neb jist ena na mue svho spolh a syn na otce, uedl[ 65 ]

nk na svho mistra a vojsko na svho htmana, Bohu sle na zachovn pikzn, lid pak na krle, ale krlov na bze bo a spravedlivost a na dobr skutky a na tdrost. Vrch pak mdrosti krlovsk jest znti lidi a je na jich hodn msta posazovati a ne vech slov k sob pijmati od nkterch a pokoj mezi nimi initi. Nebo vdycky zvid sob dustojenstv a jeden hled dru hho. Proto ty nem vemu viti, ani m hned, kto by se tob lbil, jeho za sv zvltn radu pijmati. A e si usadil liku vrnho tvho nad zbom tvm a ode dne, v kter si poznal ho a do dneka, neshldl si na nm nic ne dobr mravy a vrnost a srden upm nost, nynie pak na nho se hnv. Jeto vyla povst v ui vech knieat tvch, kte vidli slvu, kters mu uinil, a nynie pohnul si se proti nmu pro jeden kus masa, i ostati chce niemn a neustavin ped oima jich. A snad podvedli t zlostn mui a v to uvedli sv zvist, jeto nepej mu adu, kter si dal jemu, a proto chtj ho zahubiti. Krl zajist, kdy koho usad nad svmi vcmi, a nevyhled toho, kdy by z eho oba lovn byl, eleti bude a pi konci v srdci svm zrmutek trpti, ale m vyhledati pravdu, a nenechvati toho pi vidn o a slyenie u svch, neb by mnoho zlho jemu z toho pilo, jeto mnoho uinku se skrv, dokud by nebyli vyhledni s pilnost. Jako vno, kter zkuen jest kotovnm a nevidnm, jeto zajist n kdy barva jeho bv svtl jako perla, avak chu m pli zl, a jako kto m chlup v oku, zd se jemu cel vlas, aneb jako erv v noci svtc, vida ho, zd se, e jest velik, ale v ruku vzat malik jest a jako niem n, dn se tak na nm nevid barva. Ty pak, synu, pomnieti m na e likovu svm rozumem a mdrosti ka: Kterak by uinil to, ponvad sem mu ten ad dal, jeto ho nedal, ale bezdn sem ho usadil nad mmi poklady, pokrmy a npoji? I kterak by se poku sil ukrsti to, co sem mu v jeho ruce dal a kzal sob zachovati, a to v svm domu poloit, odpraje potom, e by nikterak toho nevzal. A proto synu znamenaj piln e jeho a vyhledaj! A vdti m, e ode dne stvoen svta vdycky blzni zvid mdrm, neprav pak spravedlivm a urozenm neslovutn, a je usiluj zkaziti. A znamenaj, e od dne, v kters toho svho ednka vidl, znal si spravedlivho a upmnho beze v lsti. A j vm, jestlie by krl znamenal, e jeho ne ptel spikli se na nho a v domu maso poloili, pozn. Jeto kdy krahujec kus masa nohami svmi nese, n sleduj ho ptci, aby mu je vydeli a jej zabili. Tak tak lid usiluj zahubiti znamenitjho sebe. A vz, e ne ptel likovi o tv kodu nepeovali, ale, co jim ui ten jest, toliko to obmlej. A proto hled toho, co tob jest uiten, netbaje na kodu, kter se pihodila. Nebo se m kad od tohoto dvho vysthati. Odmiesiti se od muu mdrch a svho tovaie oklamati. A dvoje dobr zachovati, toti oddliti se od mu nepravch a varovati se blznovch a ukrutnch. A ji zajist lika osoen jest ped teb, kter tob [ 66 ]

poslun byl a vrn krlovstv tvho sprvce, a nikdy tebe v ni em nezmlil, velik tak snel protivenstv pro tv dobr, ani ped teb sv tajnost skrval. A ktokoli takov jest, m mu kad viti, a nepijmati veho, co lid o nm klevec. I stalo se, kdy to mluvila lvovi matka jeho, pistpila jest k nmu kolava jedna a oznmila vecky, kte se spikli proti likovi a t vci pravdu vypravila. A slyci to mt lvova, ekla mu: Ponvad tob znma jest skutku lskovch upmnost, a e ednci tvoji chtli ho zkaziti, m vypleniti vecky ty, kte o nm ten pikel slili, a nebude vinen tiem hchem, kter dui tv pipravili. A jin slyce to bti se budou, ani k tob vce slov nepravch nositi smti bud, ani kdy proti tob a tvm se raditi. Neb bajl a trva, kdy se spoj, bv z toho provaz, kterm se uvazuje velbld. Proto vrati liku k prv jeho stavu, aby byl tv tajn rada jako prve, a neurej se na tom prav, ponvad sem mu chtl zl uiniti, uinn jest mi neptelem, ani viece mm mu viti, neb ne kadho zlho bti se slu, ani pochybuj srdce tv, aby on nemohl bti tob ptelem, jeto mdr a rozafn jest, znaje samho se i sv skut ky. Neb jako ptel bti moh neptel, tak tak neptel moh bti ptel, kdy poznaj pinu neptelstvie mezi seb. Ale s tak, jm nikterak viti nesluie. Kto nepomn na dobrodin a zrdce a kto tup dobr a kto nepat k onomu svtu a kto neum zkrotiti hnvu svho, neslituje se v hnvu a znm je v ibalstv a lichot. A kto se nezdruje od lakomstv, hry a od smilstv a kte se kochaj v vn. A kto o dnm dobe nemysl a kto nenie stydliv, ale ela oplzlho, ale m se kad dobrho mue pidreti. A takov jest vrn tvj rdce lika, kter vyznv dobr a pln, co d, miluje spravedlivost a nenvid ne pravosti, miluje pokoj a pobonost, ani se protiv z srdce a odpout vinu blinmu a zachovv milovn k svm blinm a jest stydliv. ekl lev: Zkusil sem ji liky a pi nm sem dobr mravy nalezl i mm ho k jeho prvnmu stavu navrtiti. Potom pak poslal jest krl po liku. A kdy piel k nmu, poznal se krl v vin sv, vypraviv mu vecko, co mu bylo mluveno, a ekl mu: To hle, navracuji t k prvnmu stavu, v kterm si dosavad vrn byl. D lika: Ra viti krl slovm mm i skutkm, ani se boj, e bych nezapomnl na lest od nho mn uinn, a proto nem krl dviti tomu, kter od nho kory ml, ale mysliti m vdycky v srdci svm: Snad ka zustavil sob nechu proti nm lika a odplatiti se mn, co sme mu nkdy uinili. A vm jist, e jet moji neptel mn u tebe zlho jednati nepestan, dokud opt mezi ns sekerky neuvrh. Ponvad prv nemohli m zkaziti, aby neml krl jich slov za le, i sna se opt proti mn najiti chytrost. By tak krl upimho byl srdce, nebudu seb bezpeen, vdy maje v mysli, aby nkdy nebylo svedeno srdce jeho ep tnm [ 67 ]

cel den v ui jeho. D lev: Ji sem zkusil a poznal t. Hle,posazuji t v stavu sprvcu a vrnch ped oima mmi, jakto mue upmho. Jeto pro jedin spravedlivost tisc vin se odpout a vm, e tajiti bude toho, co se mezi nmi pihodilo a e odpust mn to pro milost, na ni zpomene, kter sem ui nil. A bud ji jeden druhmu viece vrn a mil ne prve. I navrcen jest lika k svmu prvniemu adu a miloval ho krl nad jin sv dvoany.

49. O zlatnku a hadu

Prav, e kdy el njak pstennk cest, uzel jmu, kter udlali myslivci pro lapn zvat, aby je zedeli. I pohledv do jmy, uzel tam lovka, kter byl zlat nk, a s nm byl vopice, had a jetr, ani tomu lovku pekazili. I vida to pstennk, myslil jest ka: Piel jest ji as, v nm bych velik milosrdenstv ukzal, vysvobod toho lovka z zubu neptel jeho. A vzav provaz, spustil jej do jmy, kterho, chopiv se vopice, sv hbitost vyskoil po nm z jmy. I spustiv po druh provaz, vstpil jetr, a spustiv po tet, vylezl had; kte vickni poznave milost jeho, podkovali jemu a ekli mu: Nikoli nem vytahovati toho lovka, nebo nenie na zemi nic, neve sob dobrodin uinnho, jako lovk a zvlt jako tento lovk. I ekl mu vo pice: Vzi, e j bydlm v tom a v takovm mst. A ekl mu jetr: A j v jezee te nedaleko bydlm. A had: I j v ece blzko odtud bydlm. Jestlie kdy tudy el, odplatme se za toto dobrodin, kters nm uinil. I odel kad na cestu sv. Potom pak spustil provaz, aby vythl zlatnka, netbaje na to, co mluvila jemu zvata. I vythl ho z jmy. A kdy ho vythl, po dkoval a ekl jemu: Ty si mi pevelik uinil milost, za kterou povinen sem tob se odplatiti. Jestlie by Buh dal tob jti kdy skrze zemi, o kter tob ta zv ata pravili, jeto j tam bydlm, odplatm se za to do brodin, kters mi ukzal. I odel kad na cestu sv. Po nkterm pak asu dostalo se pstennku jiti skrze tu zemi, i potkal se s nm vopice, a vida ho, pozdravil jeho a ekl mu: Nic nyn nemm pi sob, ale pokaj maliko! Kter oded vrtil se k nmu s rozlinm ovocem utenm a daroval ho. I vzav sob, co chtl, odel jest odtud. I potkal se s nm jetr, kter vida, pozdravil ho a ekl: Velik byla jest milost, kter sem od tebe pijal, i prosm neodchzej, a j se vrtm k tob. I el jest jetr do domu krlovskho a zahubil dceru jeho, a vzav korunu a troty jej, pinesl a dal pstennkovi, nic mu o smrti dcery krlovsk neozn miv. I myslil jest pstennk [ 68 ]

v srdci svm ka: Ji tato zvata za dobrodin, kter sem jim uinil, mn se od platili. Za to mm, e pujdu-li k zlatnku, lpe se on mi odplat a aspo mi o tchto klenotech porad. Potom pak pstennk el k zlatnku. I vida ho zlatnk, uvedl do domu svho a ctil jeho. A kdy uzel zlatnk korunu zlat, poznal ji, e byla dcery krlovsk. I ekl jemu: Nechodi odsud, a j se k tob vrtm. I ed na dvur krlovsk, povdl krli, e nalezl korunu dcery jeho u jednoho, kter piel do domu jeho a jej dr, dokud by nerozkzal krl, co dle o tom. I slye to krl, poslal po nj. Kter kdy piel a ukzal ko runu krli, poznal ji krl. I kzal jej krl mrskati a voditi po mst a potom vobsiti. A kdy vedli ho po mst, i el jest ple a mluv ka: Bych byl rady zv eci poslechl, nepilo by mi toto zl. I slye had hlas jeho, vyel k nmu z diery a vida, co se pihodilo jemu, lekl se a myslil duvtip najiti, kterak by mohl vysvoboditi jej a zprostiti. I rychle had el do domu krlovskho a utpl syna jeho. I poslal jest krl po hvzde a ehnae, aby mu polekovali a dryku dali, ale nic mu neprosp lo. I dlali s na hvzdch umnm svm, e dt poalo mluviti, neb bylo onmlo, a eklo: Vzte, e j ne budu moci uzdraven bti, dokud nepijde pstennk, kter bez viny na smrt odszen jest, a nevlo ruky sv na tlo m. I slye to krl, kzal k sob pstennka pivesti, kter tzn sa od krle, vypravil mu vecko, co uinil zvieatm a zlatnku, i e, kter mluvil, aby lovku dn dobe neinil, a pro jest piel do toho msta. I pozdvih voi k nebi, modlil se pstennk Bohu ka: Pane Boe, j nejsem vinen tou vc, uzdravi, prosm, syna krlova. I uzdraveno jest dt a pominula bolest jeho. I vida to krl, poctil jest pstennka a da roval ho, a propustiv ho s pokojem, kzal vobsiti zlatnka. A to o tom jest, kto dobe in nevdnm.

[ 69 ]

ROZPRVKY BEZINOVY

50. Stoleek pro otce.

Umel otec jako by neumel, aneb rovnho po sob zstavil. Byl jeden hospod, ml syna, a ten syn zdail se po otci, tomu vemu hospodstv za mld se vyuil, v tch le tech otce anoval a v niem ho nehnval. Vtom se oenil, manelku utenou ml, potom i dtky, a tak za nkolik let pokojn se sneli, a ji otec byl star, syn pak na mst otce svho to hospodstv spravoval. I jednoho asu uinil e k otci, daje ho za to, aby mu to hospo dstv vzdal, pikaje ho opatrovati a neopoutti v ni em do jeho smrti, klada pinu toho takovou: Kdy na mst jeho do spolku chod, e se o nic pimluviti nesm. Slye to otec jeho, na to myslil, m-li to uiniti. Ale vida, e nen hr, voralec, ani mrha, a aby syna nerozhnval, kdyby toho neuinil, i udlal tak, e mu ten statek vecek vzdal a hospodem mocnm ho ud lal. Tento syn jsa ji hospodem, hned o dirku popnul, mezi lidi astji chodil a sm asto hosti mval. A otec jeho, jsa ji star, nemaje zubv, nespn jedl a z nosu mu nejednou kapalo, co syn to sob zvoklivil, a ped hostmi z toho se hanbil. I pomyslil na to, aby mu stolek zvl u kamen udlal, tam aby sm jdal. I kdy jej poal dlati, a dti hned, kdy se co dl, rdi se d vaj, tehdy ten star syn jeho optal se ho: Tatku, co ty to dl? A otec odpovdl: Tomu vaemu uvozhenmu ddkovi stolek dlm, aby tu sm jdal; an vak co svin a z nosu mu kape. Kdy se k nm kdo pitref, mn za to hanba, nech se tu navak po vli. Tehdy ten star syn propov, ka: Tatku, kdy ty bude star, co my tob tak u kamen stolek udlme? Slye to otec toho pacholete, ulekl se t ei. I pomysl na to, e jest tak otci nesliboval, kdy ho dal, aby mu ten statek odevzdal. A maj-li mu tak jeho synov uiniti jako on otci svmu, e by mu nemalou, ale velikou hanbu a posmch uinili. Ihned to vecko roztrhal a potskal, a potom do smrti otce svho za stl, bute host neb nehost, szel.

[ 73 ]

51. Volba povoln.

Cokoli komu pirozen dalo, bu mnoho neb mlo, ne on toho pozbude, snz to s nm do hrobu pjde. Jeden hospod ml ti syny, ti ji vyrostl byli, e by kad z nich mohl hospodem bti. Otec jejich jsa ji star a toho hospodstv nemoha sm zpracovati jako prve, i asto na to myslil, kterho by z tch t synv hospodem udlal, neb vickni nemohou hospodi bti. I vymyslil sob, aby s nimi vyel v pole na pro chzku, a tu aby mohl porozumti, k emu kter se bude mti. I kdy vyli, hned nejstar syn dal se v roz prvku, ka: Pohled, tatku, jak toto pole, mus tu dobr hospod bti, jak jest je ist zdlal, a mlo pohledti. Potom dle jdouc, uhld jin pole. ekl: Tuto nen tak dobr hospod, to hrub hrud ml po deti zvlci, potom zhkovati, neb jedna rol jeden snop a druh rol dva snopy etc. Potom dle uhldal ladu. ekl k otci: An toto jest zl hospod, jak ddina, kdyby to hkem roztrhal a potom vovsa nasil a tak by ddinu zlehil, nebylo by teba hnojiti. I zlbila se ta rozprvka otci, hned pomyslil, e m ten hospodem bti. Dle kdy li, tehdy druh syn rozprvje ekl: Pohled, tatku, jak to rovina. A otec se optal: Co sob tu rovinu libuje? A on ekl: Jak tuto tvan, ist podvn, a zajc rd k hoe, v tom nahoe smekna na dva chrty, to by byl n jist. To otec slye, rozj mal u sebe, e z toho hospod nebude, ne ke dvoru se hod. Potom dle, kdy pijdou do njakho dolu, stla chrastina. Tehdy ten tet nejmlad syn ekl: Tatku, co jest toto ist ke? ekl mu otec: Pro sob libu je ten ke? A on odpovdl: Stoje za nm s palic, vyskoil by, kikna: D kabt! A on lekna se, nesml by se brniti. Hned otec pomyslil, ka sm u sob: Zl znamen, o tohoto bude strach, aby k ntemu nepiel. I kdy se dom navrtili, nejstarho udlal hospod em a prostednho dal ke dvoru. O toho pak nejmladho maje starost, vymyslil sob chzi pes pole do n jakho msta, i pojal ho s sebou. Kdy pili do jedn krmy, aby se napili, v tom pijdou ti jonci, kad z nich maje kytku za kloboukem, votp, sekeru, kord. Ti se usad, k sob dti jisti a pit. Tehdy otec toho mldence pisedne k nim a d se s nirni v rozprvku, mezi jinou e ka: Pni tovaryi, rozumm, e v svt vandrujete a znte, jak se mte mezi lidmi chovati. Mm te syna, nechce doma bti, ne ledakdes s ledakms vandruje; bojm se, aby k ntemu nepiel. Pro sm vs, pijmte ho za spolutovarye, a se vdy pi vs do vle navandruje. Pipovdli, e to cht na dost jeho udlati, kdyby toliko poslouchati a jimi se spravovati chtl. I povolal otec syna svho, oznmil mu: Nu, ponvad [ 74 ]

nechce doma bti, te jsem s tmito jonky mluvil, aby se s nimi provandroval, njaky jich poslouchal a jimi se spravovati hledl. Pipovdl, e chce. Ihned otec jeho dal jim polsk gro a poruil ho jim mocn, sm se pak dom navrtil. Oni tu pojede a napive se, pojali ho s sebou do lesa, kde na jednom vrchu str mli, kouce k nmu: Inu, mil tovaryi, my jsme v noci mlo spali, poeti tu na ve strany, vak na mli uhld; pojede-li kdo aneb pjde, zvolej ns! I po mal chvli uhld an eznk ene berana. I vol na n: Pni tovaryi, hy eznk ene berana, vezmme ho, budem mti co pci a vaiti; ki a lj propijem! Odpovdli: Na tak mlo netrhnem, udlal by pokik. A on ekl: Nech, j mu ho sm vezmu. Dali mu povolen, aby el. I pedbhl rychle toho eznka, kudy ml hnti v lese, povrhl mu povu na cestu. A eznk, kdy pihnal k tomu mstu, uhledave povu, vzal ji do ruky a vohledave, povrhl ji zase, protoe nebyla dobr. A on odtud asi troje hony povrhl mu opt mek. Tehdy eznk, ena se s tm be ranem, uhledave na cest kord nah bez povy leeti, pochytive jej rychle, tu se s nm vohledaje, i ekl: Vru, ona pova z toho kordu jest. I uvzav tu bera na, bel s radost pro tu povu. Ten pak, vzave berana, vloil na ramena, pinesl ho svm tovarym. A oni, obvajc se vokiku, ptali se ho, jak jest mu ho vzal? A on oznmil, e ho dn, ani eznk, nevidl. A oni mu ekli: ists dovedl, kdyby na tebe co pilo, m by se brnil; zlej frejmark. Odpovdl jim: Chcete-li, j mu ten kord zase vezmu? A oni dali k tomu vli. Tehda on bel tam zase, kde jest toho berana vzal. I byl tu njak rybnek. eznk, chod po hrzi, hle daje toho berana, povolval vdycky, kaje: Bro, bro. Tehda ten lotk, vleze do toho v, vozejval se jako beran bee. eznk uslyave, zradoval se, i ob val se, aby ho do vody vena neutopil, radji se zul a sukni svlekl a toho veho na hrzi i toho kordu naleze nho nechal, a do vody bedl. A tento zachramostive vm i zabeel. Potom okolo vobhl pod hrz, vzal mu kord svj i jeho sukni, to vecko tovarym svm pinesl a oznmil, jak jest mu to vzal, aby se dnho vokiku nebli. Tehdy tovaryi jeho podkovali, ekli mu: Ale kde jsi se takovmu lotrovstv vycviil, dn z ns na to neuml by pomysliti? Me, pijda k otci svmu, povdti, e vce, neli my, um.

[ 75 ]

52. Chlb pro ti.

Kdo vymejl neupmnou radu, ta pichz na jeho samou hlavu. A kdo komu jmu kop, ten sm do n upad. Byli dva tovaryi v jedn krajin, ti provozovali kupec tv, a to kupectv na ramenou nosili, neb hory velik byly, s vozy jezditi nemohli, a tak toho kupectv veho odbvali, by tolik mli. I mluvil jeden k druhmu: Ponvad tuto s uitkem odbvme, pinajmme sob jednoho, a nm pome nositi. I pinajali sob jedno ho, a ten byl sedlk. I kdy sob navzali, co by jeden kad unsti mohl, chleba tolik, co by jim vystaiti mohlo; neb v tch horch hospod nebylo, ale kad musil s sebou potravu vzti. Kdy prvn odpoinut ui nili, pojedli, vak velmi skrovn. Ale tento sedlk vochotn jedl, take toho chleba mlo zstalo. Tehda tito tovaryi na to hledc, d jeden druhmu: Tento tova ry n jest velik r, chleba nm mlo zustalo, ji nebudeme vickni ti co mti jisti, nkterak obmyslme, a se tento sedlek popost, my dosti na tom budeme mti. I povolali toho sedlka a mluvili mu takto: Pa ne tovaryi, vid, e chleba mlo mme, budem-li jej vickni jisti, toliko zuby sob rozdrdme. I na tom jsme se snesli, abychom vickni ti spali, a kdo bude mti nejdivnj sen, ten aby chlb sm sndl, a dva a se popost. I odpovdl jim sedlek: Ponvad jste vy na tom se snesli, m vle tak k tomu. A kdy se poloili, poali chrpati. Porozuml tomu sedlek, e tu o nho b. Sm v sob pomyslil: Budu j jistho hrti. Vstve snd l ten chlb vecek a zase rychle se poloil, chrpal, jako by spal. Potom z nich ten jeden ze span se trhl, jako by se nteho zdsil, kaje: Oh, oh! A druh, uslyeve, promluvil k nmu: Pa matuj se, pane tovaryi. A on ekl: Co jsem ml divn sen. Zdlo mi se, e pro mne pili anjel z nebe, uvedli mne do nebe a hned se nebe zavelo. Tam jsem vidl velikou slvu, e neumm povdti. A sedlek chr paje poslouchal. I ekl mu tovary: To jest velmi divn tvj sen, ale j sem ml divnj a hroznj. Mn se pak zdlo, e pro mne pili vickni erti z pekla a vedli mne do pekla a hned peklo zaveli. Tam sem vidl hru bho psa na etze, kali Cerber. Potom dle tam se due mu v se v sud a tak, e toho veho nemohu vypraviti. I d mu tovary: Tvj sen jest divnj a hroznj neli mj. I bud tak sedlka, aby vstal a svj sen oznmil. Tehda sedlek se nhle vztil, jako by se zdsil, kaje: Oh, oh! A oni ekli: Pamatuj se, tovaryi! A on: Kdo jest tu? A oni: My jsme, tvoji to varyi. A on ekl: Kde jste se tu vzali? A oni ekli: Vak jsme nikam nechodili. I ekl jim: Co mi se divn pletlo a zdlo, poslechnte, jak byl mj sen. Zdlo mi se, e [ 76 ]

pro tebe, Jene, pili anjel, a vedli t do nebe, a hned nebe zaveli. A pro tebe, Klmo, vickni erti pekla, a po tob peklo zatarasili. A j sem se nadl, e ty, jene, v nebi a ty, Klmo, v pekle tam ji oba zstanete. I vstal sem a sndl sem ten chlb vecek sm, a to pilo mi jaks k chuti.

53. Chytr kohout a lika.

Chytr, vida zlou phodu, vyvaruje se, ale upmn pedce jde a upad v kodu. Pulchre mentiri non est peccatum. Pihodilo se jednoho asu. Kohout s svmi slepicemi, kdy pozobali, vletli na jeden strom a tam vedle svho obyeje pe sob vobrali. I v tom pibhne lika, uhledave kohouta s slepicemi velmi vysoko sedti, netrvajc co uloviti, i vymyslila takovou le. Vozvala se nejprve kohoutovi, pozdravujc ho; pi tom ozna mujc, e nese dobrou novinu, ptajc se kohouta, byl-li jest na tom snm? Oznmil, e nebyl. ekla lika: J sem byla. A toto jest na snm zavno i speetno, neb k tomu vickni vli dali: e ji nem dn jeden druhmu koditi, ale kad aby svou robotou iv byl. A tak vudy jedni s druhmi hoduj a vesel jsou, vlk s beranem takov hody maj a hus jim kucha, koza pivo a vno nos. Kte jsou pak na tom snm nebyli, jim vudy mandty roznej, aby vdli vickni, jak se jedni k druhm chovati maj, a nic jinak. Slye to ko hout, porozuml lsti, i poskoil veje a k vrchu a piln v jednu stranu hledl. Tehdy mu lika ekla: Pro tak ustavin hled Podi dol s svmi sestikami; tu kdy spolu hodovati budeme, j tob dle oznmm, co se jest na tom snm vce dlo. Tehdy kohout ekl j: Ale, m mil sestro, hy z daleka vidm jednoho, an m troubu lov a dva chrty a pospch velmi, maliko sem nenese toho jednoho mandtu. Slyc to lika a boje se za ki, ekla: Mj se dobe, kohoute. A ko hout ek] k lice: Pokej, maliko, a on sem pijde, hned bude ns vce, a budem spolu tak hodovati. Lika odpovdla: Obvm se, jestlie jest on na tom snm nebyl, aby se ke mn po starodvnu nezachoval a z m ke ubu sob neudlal. Kde bych j potom jinou vzala.

[ 77 ]

54. Lika a vlk.

Jedna lika asto vdala, e sedlci na trh do msta jezd, a koury v posadch na vozch mvaj. Z toho laskominy mla, na to myslila, jak by k tm kurm neb slepicm pijti mohla, aby sob hody uinila. Takto udlala. Vda, kdy trh v mst bude, poloila se u cesty, vocas od sebe odthla jako by zabit aneb umrl byla. Tehdy sedlk tm ranji jel a ml posadu kur, i uhldal liku, ana le u cesty. Podivil se, kde se tu vzala, mrtil ji biem jednou, druh i tet, a ona se nehnula. Sedlk se domnval, e jest umrl, vzal ji za vocas, vhodil ji na vz, vseda zase na kobylici, vesele prozpvoval, e bude pti na ki. A lika, vylomivi dva prysle v posad, koury dvila a z vozu metala, potom sama s vozu sko ila, slepice vecky do lesa snosila a tu sob hody stro jila. I v tom pijde nhodou vlk, tomu se podiv, ka: Pan kmotra, toto jsou hody, nadji se, e bude vejsluha. Odpovdla mu lika: Milej kmote, nejsem j toho hodna, aby ty m podnosky ml jsti; ale naum j tebe, e bude mti hojnost jako j. Udlej takto mus se nelenovati, te pojedou sedlci na trh do msta, povezou slepice v posadch. I lehni ty u cesty, vzthna vocas od sebe. Sedlk se bude domnvati, e jsi umrlej. Mrt-li t orlkem, nehejbej se po druh i po tet. Kdy to vytrp, vre t na vz radujc se, e bude mti ki. A ty prolom posadu, dav slepice a hzej s vozu, potom snes je do lesa, bude mti hody jako j. Vlk poslechl rady, bel k cest, kudy sedlci na trh jez d a poloil se milouek, vocas odthl od sebe. Vtom sedlk jeda, uhldal vlka, tomu se podivil, a lehk seel s kobylice. Mv cepy elezn v kruhu, mrtil toho vlka. Vlk se nepohnul, a sedlk po druh toueji. Tu vlk se vzt, prchne, b k lice k lesu. Lika vida vlka, d mu: Nue, mil kmote, jak se dailo? Vlk ekl: Nedobe, mil kmotra, tkej m orlk ten sedlk. Uhodil mne nm ponejprv velmi tuze, po druh a sem se uprdl, potom chtl po tet. Vtom j prchnu, nee kaje tet rny, vak by mne jist byl zabil. A lika mu ekla: Mil kmote, jsi netrpliv, musil by trpti, jako j jsem vytrpla. A vlk ekl: Mj se dobe, kmotra, pjdu j radji na berany, nebudu se bti tak tkho orlka.

[ 78 ]

55. Beran ve ps ki
Kdo miluje nebezpeenstv, potracuje v nm sv hrdinstv. Vlk ped beranem tikrte se usral, potom beran 2ase za to hrdlo dal. Byli v jedn krajin pasti, jinak vovci, majc stda velik ovc. I mli psa velmi statenho, e nkolik vlk sm zadvil a jinch mnoho zkousal, take mu mlokter uel, a jak ho vlci spatili, hned, kam kter vidl, pry beli, a ji ho vlci dobe znali, neb jest byl strakat. A tak ti pastov dn kody nikd nemli, neb na toho psa spolhali. I pihodilo se, e ten pes umel. A tak ti pastov pro smrt toho psa velmi zarmouceni byli, smutn chodce, rozmlouvali a stda ji sami hldati musili. I byl jeden beran velmi hrd a zpurn; co beranv mli, vecky petrkal, a dn mu se postaviti nesml. Ten se voptal tch past, pro by tak smutni byli, e ji na fejfarku ani na ty mchy nikd nm nepskte, co jest toho za pinu. Odpovdli mu: Mil bernku, by ty vdl, pro sme tak smutni, i ty by z toho zmutek ml. Ted, hle, strce v umel. Dokud on iv byl, dn jsme kody nevzali a vy jste bezpeni od vlk svmi hrdly byli. Ale ponvad jest ji umel, zvdouce o tom vlci, ji sebou bezpeni nebudete, a my kodou. I odpovdl jim ten beran: Co se pak mte tak velmi starati? Snadn rada. Vodete toho psa, a voblekouc mne v tu ki, i zate mne do n, vak j rovn ty vlky straiti budu jako ten pes. I zlbila se ta rada tm pastm, vodeli toho psa a voblkli berana v tu ki. Ten beran prochzel se vokolo stda. I pijde vtom vlk, jsa velmi hladovit, a ten beran se uke. Tu vlk, uhledave berana, domnvaje se, e ten pes jest, prchne od stda. Beran vida, e vlk utk, velmi prudce bel. Vlk vohldi se, e tak blzko beran, strachem poprdoval, a se i usral. Tu beran toueji za nm a vlk se opt vohldne. Vida ho za sebou bleji, velikm strachem po druh se usral, a i po tet, a beran ho dosthal a k sammu. Vida to vlk, ji netrval utci. I bylo tu njak trn u cesty, vrhl tomu beranu kliku pes to trn, a beran za nm sko. I zavadiv o to trn tou ps ko, strhne ji s sebe; ta ke ps zstala na trn. Vtom se vlk vohldne, i uhld berana. Vsko na, pt se ho: Kdo jsi ty? A on odpovdl: Jsem beran. Vlk mu ekl: Pro jsi mne strail? Beran odpovdl: Vak jsem j toliko s tebou ertoval. Vlk mu zase ekl: Podi se mnou, uki j tob ty erty! I pivedl ho tu, kde se nejprve, utkaje ped nm, strachem usral, ekl mu: Co jest toto, berane, ert? I vede se s nm dle, kde se po druh i po tet jet vc usral, ukazujc, ekl mu: Zdali i toto jest ert? Kdo jakiv slchal, aby se vlk ped beranem tikrt usral? Proto nebude ty mne vce straiti! I sndl ho hned. Z toho nauen jde, e se nem dn z povoln svho v jin vydvati, chce-li nebezpeenstv a bezhrdl ujiti. [ 79 ]

56. Vlk a pes.

Kdo jest skoup a nerad jisti dv, trojnsobn potom kodu mv. Posly, jakou vlk psu dobrou radu dal, ale pod tm o dva berany ho vokrbal. Byl jeden hospod, ml velik stdo ovc; ne e byl velmi skoup, mlo dval eledi jisti, a nad to ani psu. I piel jednoho asu vlk k tomu psu, ekl mu: Brate, vidm, e jsi churav. Rozumm, e nem dobrho bydla. Odpovdl mu pes: Tak jest, brate; mlo mi jisti dvaj, a pedce hldati musm, ba i nespati. I ekl mu vlk: Dm radu, e na strav polep. J udlm takto: Pjdu, vezmu jednoho berana, a ty be za mnou, pevrz nkolik kozelcv, jako by pro mdlobu nemohl beti. I stalo se. Kdy vlk vzal berana, pasti kieli, tvali na vlka, a pes bel vedle rady vlka, nkolik kozelcv pevrhl, a vdy vlk s tm beranem do lesa utekl. Tehdy pasti rozprvli, jak jest ten pes za tm vlkem bel, kolik kozelc pevrhl, a nm vdy s tm bera nem do lesa utekl. Slye to pn, velmi eledi domlouval, kouc: Pro tomu psu jisti nedvte? Te, hle, vzali sme kodu. I dvali mu polvku. Potom piel vlk po druh, voptal se psa: Dvaj-li ji jisti? Odpovdl pes: Dvaj mi polvku. I odpovdl mu vlk: J jet pjdu po druh, uhld, e budou dvati i maso. Ale ji sob dlej statenji, dobhna mne, dej mi hu bou tus, aby bylo znti, jednak j, jednak ty, jako by chom se o toho berana rvali, ne tak, a j pedce s tm beranem do lesa uteku. I el vlk, vzal berana, a pasti kieli, psa tvali, a pes bel za vlkem, a ho dohonil, tu s tm vlkem, jak mu radil, zachzel, take vlk s bera nem do lesa utekl. Pasti pak toho psa chvlili, e jest staten s tm vlkem zachzel, kolikrt ho pevrhl, byl by ho zajist udvil, kdyby tak mdl nebyl. Slye to pn, vce ne prve jim pimlouval, e psu mus dti jisti, chtj-li kody nebrati. Odpovdli: Vak mu dvme polvku. A pn: Co jest to polvka, dvejte mu maso, a tak bude silnj. I udlali tak, dvali mu masa dosti. A ten pes v malm asu se opravil a vyhladil. I pijde vlk po tet. Pohledve na psa, ekl mu: Brate, dobrou-li jsem radu dal? Odpovdl: Dob rou, ale sob uitenou. I dle ekl mu: Dopus mi jet jednou, a vezmu berana, neb se ji psa bl. Odpo vdl mu pes: Ba, nedopustm, ji bych byl v podeze n. I ekl mu vlk: Co pak mm initi, hladu trpti ne mohu, dej mi radu, ponvad jsem j tob dobrou radu dal. ekl mu pes: Nu, dm takovou radu a j budu bez podezen. Dnes voboila se ze u pivnice, m tam maso, chlb a kole. Vno dvoje, rejnsk a uhersk. Pivo star troje, toti ateck, rakovnick a slnsk. A z Prahy vera pivezli trojho, blho, popennho a ho[ 80 ]

kho. Vlk: A co svho nemte dnho? Pes: Ba, neptaj se na nae pivo, mme dvoje. Jednomu k me lakvara a druhmu brynda. Kdy se kterho na pije, bude ti dni v bie stleti. Nebo o t brynd roz prvl mho otce ddek, e se ho jednou napil jeho strejc. Hned ho napadl kmen, a co se mrzce klebil, nespustil ho, a umel. Tu pn kzal, aby mu slavn poheb byl uinn. Rycht musil velik korbel ped mrami piva nsti, i ve vecky star dbnky a hrnce zvo nili mu, take zvuk po lesch a po horch se rozlhal. Pi jeho pak pohbu byla vecka nae rodina, divn se kle bce, a podnes to inme. Vlk: Ano, ty se poklebu je. Pes: Vak toho sic nerad inm. Vlk: Povz mi, mil brate, ponvad jest tam veho takov hojnost, kter npoj mm nejvc pti! Pes: Bryndy a lakvary nep! Vlk: Ale kde, u erta, ta brynda stoj, a jak ji mm poznati? Pes: Tu hned za dvemi, v tch dvou nesmolench sudch, a jak k n povon, smrd dmem, co ert peklem. Vlk: A co jest tak vonn? Ba tehdy nechci hned za dve ani nakouknouti. Pes: Vak me v jinch npojch istou rozko mti, jakou sm toliko bude chtti. Vlk, dokave noci, pipospil do t pivnice, najedl se masa, potom kol, vna tak i piva, take se rozveselil. I ekl sm v sob: Sedlci, kdy jakou dobrou vli maj, rdi zpvaj. Ponvad tuto tak dobrou a hojnou kolac mm, jest slun, abych i j tak njakou psniku sob zazpval. I posadive se na prdel a vocas vodthe, poal milouek zpvati hlasit. A pa cholci uslyave, ekli: Vlk nkde vyje. A on po druh jet hlasitji. Tu jeden druhmu ekl: Ale vlk jist mus bti v pivnici. Nu, oni tam vickni, perou toho vlka, a mu vickni koutov tsni byli; on pak, sotva se jim vydeve, utekl. A kdy blzko od lesa byl, hnvaje se, nakal sm na sebe: , j blzen, moha mleti a nezpvati, ne ntco tak tie sob zamoukati, tu pijce a jedouce toliko toho hledl, do tetho dne dn by o mn sm nezvdl. Jist to pivo, kter stoj v prostedku, jako na sudu napsno samek ateck, jest skoro mnou nejvinnj, nebo jak jsem ho ti kor bele vypil, vudy jsem je po sob il. Musej sedlci po nm, kdy se nm zpij, divn blzniti a kieti. Nebo j chtje sob k libosti po sedlsku jako poluhlasem kantu dol dreti, to ert v sm, kde tu mou pse bylo slyeti. A hned po takovm zpvn ml sem ertovo posvcen. Kdyby mi se mly po druh takov hody trefiti, odpishl bych se pokud iv na n jiti a kolv jisti.

[ 81 ]

57. p enkuje za penze, vlk na dluh.

Pn Bh stvoil dva volky a ert spolky, hle kad sv tobolky. Jednoho asu ztovaryil se vlk s pem, i myslili na to, aby njakou ivnost aneb handl provozovali. Vymyslili sob, aby vno enkovali. p se pimlouval, aby ne vili, ne, kdo co propije, aby hotov dal, neb pr sedlci neradi plat. I kdy naali, selo se mnoho sedl k, poali ist pti. p pivzal sob mec na hrdlo, a nechtl dnmu dti vna ne za hotov. A vlk pedce psal a vil, prav pu e on Chyb asi 5 dek rukopisu. ponvad jsi vil, upomnej. I pestal na tom vlk, prav e on v, kde svho hledati. p, vzave mec s penzi, zavsil je sob na hrdlo. Vtom se rozeli. Tehdy p letl pes moidlo a emen se mu rozvzal, i padl mu ten mec do moidla. A tak podnes p co v tipkch chod v moidle, vdycky jich hled, kdy bu najde, vyts, domnv se, e jest to ten mec. Chyb asi 5 dek rukopisu. e patn ouroda, a k tomu kroupy jim zbily, e mus nm jet posekati. I rozhnval se vlk, el k rychti, alujc na sed lky, a d jeho, aby mu toho dluhu dopomhal. Dal mu za odpov rycht: Mil vlku, j toho nesmm uiniti bez vle pna svho, abych jeho pod dan lidi hyndroval, mus jti k pnu. Tehdy el vlk ku pnu, oznamujc mu a alujc na poddan jeho pro dluh, aby ril poddanm svm rozkzati, aby mu zaplatili, co jsou propili. Tehdy pn vohrom se na vlka, ka: Vyjednan, kostrbat a nepkn piesan chlape, ml jsi se se mnou o to raditi, m-li jim viti ili nic. Co chce na nich vzti? I kzal pn psy odvzati a vlka z dvoru vyhnati. I vida to vlk, e se tu k dnmu za placen nesmuje, a on nemaje, na trviti a iv bti, i vymysl takovou vc, aby sob sm zaplatil. Pone nejprv sedlkm brti ovce, husy, kozy. I zpomene, e mu rycht nechtl dopomoci, be tak i rychti. Naposle dy pak, kdy zpomenul na pna, e mu nadal kostrbatch, a jak ho nepkn vyprovoditi kzal, be i pnu. A tak sm sob ten dluh a do dnenho dne plat a platiti bude, dokud mu nezaplat, co mu dluni jsou.

[ 82 ]

58. enich bos na ledu.

Pro milost zahynulo mnoho istch lidi, kdo te v kronikch, podnes to vid. Neb jsou toho mnoh krsn eny dovodily, e pro n msta i hrady boili. Jak bychom tu milost mladm zvoklivili, le by se pkn ji vc nerodily. A pesto komu milost nejvc kod, rad se s rozumem, te od toho odvod. Bylo dv starch lid, kte mli dcerku velmi pknou, a ta jim hospodstv spravovala, je oetovala, jisti va ila. Zamiloval ji jeden mldenec i chodil k n asto na frej. Na nho ona laskava byla, asto sob spolu eptvali, co u mladch za obyej jest. To nelbilo se otci je jmu, i mluvil s manelkou svou takto: Vru, star, chze tohoto mldence mn se nelb, aby nm dcerky na neuloudil. Co bychom my sob ponali? Musm j ho odbyti, a on t chze k nm zanech. Odpovdla star: Kdyby ho nkterak poctiv odbyl pro pomluvu. I jednoho asu, kdy ten mldenec piel, tu dcerka na svho freje a on zase na ni, jako kdy prve, se usmvali. Tehdy otec star pisedl k nim, promluvil k tomu mldenci takto: Bojm se, mldene, e nadarmo chod a dcerku nai namlouv, a to dnem i noc mysl, aby nm ji uloudil. I oznmm, e sem j se zapishl tob ani dnmu jinmu dcerky sv dti, ne tomu, kdo by bosma nohama na ledu pes noc stl, a to te nyn to hoto nora msce. Jestlie toho netrv dovesti, hned nadarmo sem necho. I slye to ten mldenec a dcerka jeho t, zarmoutili se oba dva, neb na sebe velmi laskavi byli. Avak pro velikou lsku piel ten mldenec ped veerem, promluvil: Pane ote, ponvad proti tv psaze dcerky sv dnmu ani mn nechce dti, le tomu, kdo by bosmi nohami na ledu penocoval. Ihned se tu ped nm zul a el na rybnk, neb tu za vs byl, a tam stl. Tehdy otec ekl sm k sob: Vdy mi kornifel toho mldence voplatil, vm co udlm. Pojal s sebou pacholka, i li do lesa na jeden vrch, kter byl pl mle od toho rybnka, kde ten mldenec stl, a tomu vrchu kali Str. Tu natahali sou hromadu, potom je hned zaplili, i li zase dom. Dcera pak celou noc nespala, bojci se, aby sob jej nejmilej noh neoznobil. A mldenec dupal, foukaje na ruce, a vdy tu noc petrval. Piel rno, nohy a ruce maje erven co rak, i uinil e k otci t panny: Pane ote, jako si oznmil, e dcerky sv dnmu ned, ne tomu, kdo by na ledu bosma nohami pes noc stl. Ji sem j tak udlal; proto vm, e mi svou dcerku d. Odpovdl mu otec: Nevm j tomu, aby ty toho dovedl, ne musils nkde se zhvati. Mldenec to vtou za[ 83 ]

vazoval, e jest ni kam, aby se zhval, nechodil. I ekl mu otec: Ale vi dl si njak ohe? Odpovdl mldenec: Vidl jsem ohe na jednom vrchu, ale dobe pl mle od sebe. Tehdy ekl mu otec: Vak sem tak hdal, es se nkde hl, a proto sv dcery nedm, hned darmo sem ne chod I byl z toho zrmutek dcei i tomu mldenci. I trefilo se tehd, e tu v jedn vsi pl mle odtud mli kostel, v tom kostele knz slouil mi. Dcei pak poruili, aby zatopila jak kdy prve, jim obd uvaila, kdy od me pijdou, aby hotovo bylo. Tehdy dcerka, kdy oni uli, vzala nru dv, udlala ohe, hrch a maso pl lokte od ohn postavila, a kdy to dv shoelo, vzala druh i tet nru a to ve splila. Vtom otec a mt z kostela dom pili, dcerka je ochotn pivtala. A oni t: Nu, mil kuchako, kteraks kuchaila? Dcerka odpovdla: Ba dobe, jedno sednte! Tu nejprv na stl pinesla jim studenou polvku. Otec pak a matka poali dejmati, domnvajce se, e jest hork. A kdy kotovali, byla studen jako by u ohn nebyla. I ekli k n: Ale, mil dcero, cos nm to dala tak stu den, dej nm ntco teplejho! Ona jim pinese hrch, tolik studen, a potom hned maso, to pak bylo vecko syrov. Tu otec a matka obo se na dceru s veli km hurtem a naknm, lajce a domlouvajce, zvlt pak otec, ten j ekl: Vyjednan bdnice, co dl, e nm tak studen, nedovaen maso, t syrov, dv, a ty jako by dv nemla! Kterto odpovdla: Ale, mil tatku, j troje nru dv splila. A otec hnvaje se, ekl j: Bdn trlendo, j tomu nijak nevm, ne pod se mnou a uka mi, kteraks to vaila! Dcera la a ukzala otci, kouce: Hle, tatku, zde sem dv vundala a tuto hrnky postavila. Otec vida, e jedno od druhho daleko, a to na pl lokte bylo, ekl: Pros tak jedno od druhho daleko stavla? Kterak se mlo co vaiti, ano se nemohlo zhti? Odpovdla dcera: J se, tatku, domnvala, kdy se onen mldenec, stoje na ledu bosma nohama, v pl mli vohval, e se toto, nejsa ne pl lokte, bude moci dobe uvaiti. Tatk, pomleve chvli, odvedl se s enou stran, ekl: Star, darmo tuto ji vce s dcerou ermovati. Co tv rady? Kterto ekla: Ba, dejme j pedce toho mue. Kdy nebude na nho mysliti, hrch, kroupy, maso, to nm bude dovaovati. Star ekl: Stroji j tehdy peiny, a mme, co nejdv m bti, vesel!

[ 84 ]

59. Nevdn svrb.

Nem t vci na svt bti, jako komu tejn milost ned spti. Mldencm a pannm ta nejt bv, nebo jedna z panen te to vyznv, e dnem i noc na to jest myslila, kterak by se co nejsp vdti mohla. Byl jeden hospod star a manelku ml t starou, take ji nemohli hospodstv svho spravovati jako prve. A mli dceru vyrostlou a ta jim hospodstv spra vovala. Vidouce to lid, e jest dobr hospodyn, mno ho frej mla. A ona jsouc na t dob, na tom byla, e se nkolikrt vdti mla, ne e otec a mt jej na tom ji zdrovali a odmlouvali, pedkldajc j to, e se jet nepestarala, a nev, jak se j mu poda; do psoty, bdy a starosti e dosti asu m. Dcerka nechtc rodiv svch hnvati, ale s jich vl vecko initi - a tak m bti - i vymyslila takov prostedek. Trefilo se, e tu v jedn vsi mla bti svadba. Otec a matka jej tolik byli po zvan na tu svadbu neb byli ptel. Majce jti na ten kvas, poroueli dcei sv hospodstv, aby tu opatro vala, e j pinesou kol. Odpovdla dcera, e ona o ty kole nestoj, protoe jich nerada jd. Ne ozn mm vm, e jest nedostatek pi mm zdrav. I radila sem se s lidmi, kterak bych se zhojiti mohla. I dali mi radu takovou: Kdyby te lid sta, souc pozvan na svadbu - a obyejn lid sta mvaj drav zuby tu, cobykoli jim v tch zubch na vzlo, aby toho nevyparovali, ale dom pijdouce, teprva to vyprali, a j abych sob proti tomu mmu nedostatku lkastv udlala. I ponvad vy na to vesel pjdete, za to vs prosm, e, co v zubch zachovte, dom mi pinesete pro m zdrav. Slye to otec a mt, odpovdli: To jest nejsnadnj vc. Ale lep jsou kole. Dcerka pak vdy za to dala. I kdy tam na kvasu bylo a ono jim toho masa v zubch na vzlo, dosti dlouho je trpli. I nemohe toho dle v zubch trpti, tehdy otec k matei d: Star, j ji dle toho v zubch trpti nemohu. A ona odpo vdla: J tolik, ani vesel mohu bti, an jako by mne tam jednak svdlo, jednak svrblo, nemohu toho nijak trpti, ne musm to vyprati. Pinesem j radj kolv, bude lep jedno ne druh. I vyprali ty zu by. Kdy pak dom pili, dcerka je ochotn pivtala, nadjc se, e j to pinesli. Ihned se optala, pinesli-li jsou j toho, za jich dala. Odpovdli: Mil dcero, nemohli sme toho v tch zubch vytrpti, ne musili jsme to vyprati, te m kole. A ona odpovdla: Mil tatku, rovn j tak nemohu dle ji ekati a toho trpti, ne se musm vdti. Slye to otec, ekl: Nu, mil dcero, kdy tak tko ustavin trpti to ne vdni, jako nm to maso, vdej se, kdy chce, tebas zejtra! [ 85 ]

60. Dva tovaryi.

Lpe na cestu sammu se dti, neli s nesmlm tovaryem jti. Mnoz dobuda kordu s nim se hrad, kdy na nejt pijde, tehdy zrad. Byli dva tovaryi, spolen chodvali jako brati. I jednoho asu smyslili sob, aby se provandrovali po emesle. Kdy v cestu vyli, tu se sob zavazovali, jestlie by kdy co na n pilo, aby jeden druhmu vrn byl, ani od nho utkal. A tu, dobyve kord, vokazovali, jak by se ist brnili. A tu jdouce spolu, rozlin vci sob rozprvli, a do jednoho lesu pili. Vtom nenadle potk se s nimi nedvdice. Tu hned ten jeden tovary, jak uhldal tu nedvdici, prchne pry od svho tovarye a vleze hbit na jedno devo. A druh, nevda, co m initi, padl na zem a zatajil v sob dui a nedchal. Piedi k nmu nedvdice, vobrtivi ho, la od nho pry. Tu ten tovary vstane, a druh sleze dol, srden se mu smje a pros ho, aby mu povdl, co jest mu ta nedvdice eptala. A on se zdrhal povdti. Ten tovary vdy ho prosil, aby mu povdl. A on ekl: Nu, kdy chce tak rd vdti a nechce bez toho bti, povm. To mi eptala a radila, abych s tak nevrnm tovaryem jakos ty nikdy nechodil. Tu dobuda kordu pral ho, jak slu, kajce: Nebvej zrdcem, nebvej zrdcem, jako nebotk Jid, ale vrnm, vrnm. A pot thni, kam chce, ty mne a j tebe, vyjednan zrdce, bud przen!

61. Ryt a lhav sluebnk.

Ped moudrm mus velmi chyte lhti, aby tv li neuml porozumti; bude umti v notu zas trefiti, e sm se sv li bude strachovati. Pn jeden z stavu rytskho jel naped a sluebnk za nm. I uhldal pn liku velikou, ukazoval na ni slueb nku, jak vid liku velikou. K tomu odpovdl slueb nk: To nic, pane, nen, v naem pak kraji jsou liky tak velik jako vl, tu byste se mli emu podiviti! ekl pn: , kde jsou nai koinci, co by istch ub a koichv nadlali! Dobe pn znal, e le. Vak nechal ho pi tom, ne dal se v modlen velmi vzdychaje a k nebi vzbldaje. Vida to sluebnk, e se pn jeho tak n bon modl, vo[ 86 ]

ptal se pna: Co by to bylo, pane mil, nikdy jsem vs nevidl tak velmi se modliti? Odpov dl mu pn: Mil sluebne, jest toho poteb, neb mme jeti pes jeden potok, kter m takovou moc, kdyby nkdo ntco ten den selhal, e zdrv z nho ne vyjde, ale utop se tu. Slye to sluebnk, nramn se lekl, neb nemrn selhal a svdom ho k tomu hryzlo. I kdy pijeli k jednomu potoku, optal se sluebnk p na, ji-li by byl to ten potok, o kterm prve pravil. Od povdl pn, e jet nen ten. ekl sluebnk: Proto se ptm, jako jsem pravil o t lice, e bvaj tak hrub jako vosel. I t se pn podivil. Kdy pak opt pijeli k jinmu potoku, optal se sluebnk pna, to-li by byl ten potok? Odpovdl pn, e jet nen. ekl slueb nk: Proto se ptm, jako sem pravil o t lice, e ne bvaj tak hrub, ne jako tele. I tomu se pn podivil. Dle kdy jeli, opt pijeli k jinmu potoku, ptal se slu ebnk pna, to-li jest ten potok? Odpovdl pn: Jet nen. ekl sluebnk: Proto se ptm, e ta lika nen tak hrub, ne jako tlet skopec. I tomu se podivil pn, koinkm ki vinujc. Tu hned po tom pijeli k t velik vod, kter se ten sluebnk velmi strail, a pna se rychle voptal: Pane, tak se domnvm, e jest ji to ta voda, o kters mi pravil? A pn odpovdl, e jest ta, o n jsem tob pravil: A co nevid, kterak jest hrozn a straliv? Ten sluebnk velikm strachem kal ptee a odpovdl tak: Vyznvm se, pane, o t lice, kterou jsme dnes vidli, e v naem kraji vt liky nebvaj ne jako zde v tomto kraji. A pn jeho ekl: A j tob tak pravm, e tato voda nem vt moci ne jako i jin vody. Tehdy ten sluebnk byl hned ve selej, e mu se toho stti nem, aby se v t vod utopiti ml. Chvlil z toho Pna Boha.

62. Sven penze.

Kdo by oklamal o statek koho, ten oklamn zas bude od jinho. Jako se tehdy trefilo jednomu, e by se nejeden mohl zasmti tomu. Jedna star baba co jest svedla, lepi za to tringelt vzala, ne by pedla. Byl jeden mldenec, kterho star dali na uen do jin krajiny. A vtom otec i matka jeho umeli. Slye to ten mldenec, navrtil se zase do domu otce svho a tu, co po jeho starch zstalo hotovch penz a klenotv, dl tak statku, uprodal za hotov penze, to v jedno shro mdil. I myslil na [ 87 ]

to, aby to nkomu k vrn ruce schovati dal a sm k svmu uen aby se zase navrtil, neb mu to vce neli zbo k mysli bylo. I byl v tom mst jeden soused, kter se zdl bti nad jin pobonj, take do kostela asto chodval; a ten ji byl letit, ode vech maje dobr slovo. I el ten mldenec k tomu lo vku, oznamujc mu, e by se chtl na uen obrtiti, vokzave jemu, co jest po starch shromdil, daje ho za to, aby to k sob pijal k vrn ruce a jemu toho do choval do jeho navrcen, kouc: J bych tomu nerd, aby kdo o tom z lid vdl. Pipovdl mu ten star, e to chce rd udlati a to mu dochovati; kdykoli se na vrt, e to bude mti jisto. I po nkolika letech navrtil se ten mldenec, jsa ji vyrostl, el k tomu pteli, kte rmu schovati dal, aby mu vrnou ruku otevel, e ji na njakou ivnost chce pomysliti. Tu ten star lovk promluvil, div se tomu, e ho sm napomnati, aby mu navrtil, ponvd mu nic schovati nedal, nbr e ho i nezn. Slye to ten mldenec, velmi se zarmoutil, smuten od nho el a tak vdy smutn chodil, mysle, co m initi. I potkala ho jedna star baba a promluv k nmu: Mil mldene, asto tebe vdm, jsa mld tak sklopile hlavu nos a smutn chod. Oznam mi pro, chci rda poraditi! Odpovdl j mldenec: Mil babo, bych pak oznmil, nevm, aby mi co platno bylo. A baba vdy, aby j oznmil, ka: Bude-li se starmi lidmi chtti spravovati, nezavedou t, nebo vce rozumj neli mlad. Slye to mldenec, jako by vokl, oznmil j: Mil babo, co sem koli po svch starch shromdil penz a klenotv, to sem dal schovati k vrn ruce to muto sousedu do mho navrcen. Ted pak, kdy sem k nmu piel a od nho podal, aby mi vrnou ruku otevel, a co jest mho, to zase navrtil, on mi toho ve ho zapel, prav, e sem mu nedal nic schovati; a tak j neboh, mil babo, o vecko sem piel. Vyslyavi to babka toho mldence, povdla mu: Nestarej se, mil mldene, poslechne-li mne, j tob dm tuto radu. Dej dlati dv putny, a jsou pkn zmalovan, a nakla de do nich kamen tak, co by mohl jeden unsti. A zjed n dva pacholky neznm, a sob stevce neb korn upr, jako by odnkud zdaleka pili. A ty putny, sehnouce se, a na sob nesou, jako by velmi tky byly; a kam jakkoli pjdu do kterho domu, a jdou za mnou. A ty, jak porozum, e bychom ji tam malou chvilku byli, pijdi tak sm hned za nmi a tu ped nmi dej toho hospode, a vrnou ruku oteve, tak jako si ho prve dal. I stalo se tak, e ten mldenec udlal to vecko vedl rady a nauen t baby. Ti dva nesli ty putny, a baba la ped nimi a oni za n. A piedi tam, uinila e k hos podi v tato slova: Pane hospodi, pojmenujc ho, tito poslov jsou z dalekch krajin, nesouce v tchto putnch drah kamen, t od stbra a zlata a jinch drahch vc, to e by nkde na ten as chtli sloit u n koho vrnho, a hned aby zase li, vce pinesouce, teprv by to chtli prodvati. I dali mne, abych jim do hodila nkoho vr[ 88 ]

nho, kde by to zachovati a sloiti mli. I nevdla jsem, kde by tak mohli to sloit jako u tebe; vm, e to na mou pmluvu a jich dost ud l. Slye to ten hospod, ochotn promluvil, e to rd chce udlati. A vtom ten mldenec pijde. Ten hos pod ho ochotnji, neli prve, pivt. I uin e ten mldenec ped tmi lidmi takovou: Pane ote, kde sem vm dal k vrn ruce schovati penze a klenoty, ji vm, e mi vrnou ruku otevete a mn to vrtte. Slye to ten hospod a maje pozor na tyto putny, e v nich drahho kamen, t stbra a zlata velik suma mus bti, i dal tomu mldenci odpovd tuto: Ale, mil synu, dlouho se nenalz, a j to starostliv tob cho vm, a by se nezmailo. Ihned to pinesl tomu ml denci a vecko navrtil. A ten mldenec jemu, jak n le, velice podkoval. A t babce, kter mu k tomu do pomohla, div e noh nelbal, dav j sumu penz, dvoj nsob vce, neli tomu hospodi, podkoval.

63. O zl a nelechetn en, kter asto mue svho prvala.

Posly dle, jak se mezi nimi dlo. V jednom msteku byla jedna zl a nelechetn ena. Ta majc mue svho, kdy se rozhnvala a rozezlila, tehdy ho prvala. Ten neboh mu, jsa od sv eny tak souen a trpen, vida ji jednu chvli pi dobr vli a vesel, prosil ji, kouce: M mil eno, jak jest to ve lik tv hanba a m jet vt, e ty mne tak asto pere a j tebe nikd, proto prosm tebe -vak tob to nic na kodu nebude -nech j nkdy za tebou s njakm nevelikm kyjkem neb knytlkem shon ped lidmi ud lm, aby ekli, e j tak nkdy tebou vldnu, ne ty mnou vdycky. Kterto odpovdla: Mui, uini mi to! Kdy te lid v nedli po mi pjdou z kostela, j pobhnu z domu prostovlas, kie: Nedejte bti! Ty pak, maje ten kyjk neb knytlk krtk, hzej nm za mnou laje, ale nepli kared. Tak kdy bude za mnou hzeti, hle, aby mne v hlavu neuhodil, ale radji nedohazuj nebo peho! Ten jej mu byl toho n ramn vden, pipravil sob dosti tlust, krtk knytlk s nkolika suky. I kdy bylo v nedli po mi, mu a ta zl ena jsouc k tomu pistrojeni, aby jeden druhho honil, tehdy ena, kdy nejvce lid z kostela li, chtje spn z domu prchnout, upadla pes prh, a nohy nahoru zvedla. Mu byl by se rd zasml, nesml, aby patrem nezkazil. ena vztye se zase, prchne tak rozchlupacena co potvora. Mu za n s tm knytlkem. Lid, dvaje se tomu, nkte z nich ekli: Aj, ji se n Barto zmuil na svou Martu, e ped nm utk. To ten mil [ 89 ]

mu, maje sv en njak nekared zalti, i ll j takto: Vyjednan, hanebn, mrzut draku a potvo ro rozchlupacen! Vak jsem ekl, kurvo, aby mne po slouchala! ena se povohldi na mue, vtom mu hod za enou, chtje ji pehoditi. Uhod ji prv v elo, a j krev oi zalila. ena, popadi ten knytel, navrtila se na mue, prala jej tm knytlem, laje mu kouce: Vy jednan zrdce, lote nade vecky lotry! Ji si mne k Bo m hodm podlal. Vak jsem ti povdla, aby mne pehodil nebo nedohodil. Tys mne pak prv v hlavu uhodil. K tomus mi tak pkn ll, es mi i kurev nadal. Jet jsem pro tebe pes prh tak upadla, a sem nohy nahoru zvedla. Za to bych, mui, pishla, e budu iky pci bez msla. Tu mu, chtje poctivosti dojiti, musil ped lidmi hanbu trpti, neb jej jeho ena kyjem ustavin prala. Kdyby lid jich narzno nerozundali, byla by jej snad zabila.

64. O zlm a voralm mui, na kterho dv eny divnm zpsobem se smluvily, aby jej jako slu uperouce od voralstv odvedly, eho jsou i dovedly.
ena jedna, jsouci mlad, krsn a slun postavy, ta dostala mue nesmrn voralho a zlolejce nelechet nho, take dobrm lidem se s nm stejskalo, neb na dobr napomenut a radu, ano i na atlavu, jsouce n trestn, zhola nic nedbal. Manelka jeho, ta od nho mnoh bdy a alosti sneti musila, vce bita ne syta bvala, take neboh ena nevdla, co sob s nm ponati a jak rady dti, mnohokrt place nakala, e se kdy vdala. Vtom pila k n nenadle jedna souseda, jej dobr druika, kterto ona s velikm plem, kterak jej mu s n nakld, vecko vypravovala. T soused se j slitovalo i ekla k n: M mil, co bych nkdy lotra voralho, jako slu, nevychmelila? Kateina: Ale kterak bych j se o to pokusit smla? Dorota: Vak snad potm domu chodv. Kateina: By pak potm chodval, kdo by se s nm pral, a j kdy mu spn ne otevru, spe od nho potm ne pi svtle pohlavk dostanu. Dorota: Ml, Kateino, bude-li mne toliko chtti poslechnouti, j a ty meme z toho tvho mue voralho udlati dobrho, take on po tv vli mus bti, jak ty sama bude chtti. Kateina se rozesmvi, ekla: Slejchala sem pslov takov, e z ida ktnho, vlka doma chovanho, ptele tikrt menho, z lovka voralho, dko bv co dobrho. Vak proto, m mil Doroto, tvou radou nechci pohrdati, ale co mi po rad, chci t rda poslechnouti. Dorota: Udlme, Kateino, takto: J pi tob zstanu v tvm domu tuto noc, [ 90 ]

a kdy ten tvj voralec bude tlouci, neotvrej mu hned, ale odbvej ho tmito slovy: Pokej, mj mil mui, otevru hned, nyniky nemm kdy! Udlej tak po nkolikrt, a ho dobe rozhnv, e bude lti. J po tom hned pjdu k dvem, jako by ty la, a otevu mu sama. D-li mi pohlavek, dm mu hned zase dva, a pot, poraze jej, budu mu tak mleky buchty dvati, a ty, stoje za mnou, kdy j poustoupm na stranu po t pra nici a zastoupm za tebe, vstoup na m msto, smle mluv mu takto: Hle, mui, nechce doma bvati a mne poslouchati, jakou mi Pn Bh slu dal, kter se ty ode mne nenadl! A jet se nad tebou musm mstti, bych t mla zabiti. A potom dej se v nj sama. Prala-li sem j ho dlouho, per ty ho jet dle, kajce: Poslouchej, mui, eny a nepropjej daremn penz! Poslouchej, mui, poslouchej mui, a pot vdycky pst tesk flek bouch, mluv tato slova: Bvej doma, bvej doma! A jak mu ta slova vypov, bude-li lti a protiviti se, dej se v nj jet jednou a per ho dotud, dokud t nebude prositi. Kdy t bude prositi: M mil eno, ji neb, mm dosti, tehdy ho nechej. Ale vak vezmi ho hned na zvazek a to takto: Ze t chce poslouchati, voralstv pestati, z domu bez tv vle nechoditi. Pakli by to pestoupil a tak se nezachoval, e se jet he k nmu bude chovati a jisti mu nedvati. Uhld, ne by on to od tebe trpl a snel, e k tomu rd svol, aby t poslouchal, ne by takov buchty nechutn jdal. A tak ho mus v hrzi - co zlho kon na uzd -mti, neb jak by mu lahodila, lsala, pkn mluvila, potom by s nm ertovy hody mvala, ji by ho zase nenapravila, by ho -jak p slov jest -v stoup vopchala. Kateina: Ale, m mil jedin Doroto, dkuji po stokrte, by mi zdrva byla, ji j se chci podl tv rady tak chovati. Tehdy ten voral mu, boje se sv eny, aby tak, jak mu ped povdala, k nmu se nechovala, byl s n a ona s nm do smrti dobe.

65. O lice a jeitnm kohoutovi.

Bude-li t nkdo nad mru chvliti, hled se na pi mti. Neb nkdy proto bude chvliti, aby t mohl tudy oklamati. asu jednoho lika, jsouc velmi hladovit, chodila okolo jedn vsi. I uhldala kohouta na plot. Piedi ble, velmi lahodn k nmu promluvila: Ale, mil kohou te, j tebe vdycky chvlm, a to z toho, e m istou ervenou korunu na hlav co krl, jin pak pe co perly se tepec. A nadto, [ 91 ]

e jsi hvzd znamenit a hodin k tomu vborn, neb sedlci, nemajce hodin jako v mst, tebou se spravuj. Tak, kdy m jak zmnn bti, toho nezataj. A tak sedlci pranostik nepotebuj. Jet o tob takov povst jde -a sama to na oko vidm -kterak jsi moudr, opatrn a sprvn hospod, e mv en deset, ba nkdy i vce, a tak je um k sv vli ist spraviti, e se o tebe nikd nesvad. Nkdo nem ne jednu enu, a jestli po stran druh, hned se o nj seperou. Mnoh pak nem ne jednu, ale k sv vli, aby ho, jak on chce, poslechla, navesti neme, ne, co ona chce, to mus initi, jako dti kolbati, potom zdvihna je opt, s nimi na rukou kejklovati a dyndovati. Pakli je sama vezme, ke mui zatopiti, svtnici umsti, asem i plnky vyprati, a tak neboh mu nkter en sv k vli rd by vecko udlal -a jako kaj -ba i jej po mylen, boje se, aby mu naopak psniky nezazpvala, a nkterm hebkem k nmu nestelila, ped m by musil z domu ujiti a zase pijti, kdyby ona kzala. A tak, mil kohoute, ty sv vci daleko moudeji a opatrnji ne ti s tmi enami spravuje. Hlas pak jak ty m, da leko libj neli by hudci k tanci hudli, a kdyby ty za zpval, j bych hned tancovati musela! Slye to kohout, marnou chvlou jsa podveden, zamouiv oi, poal kokrhati, a lika vskoivi na plot, kohouta chytila a s nm k lesu bela. Uhledave to sedlci, kieli: Ale hy lika naeho kohouta nese! Tu tak psy hned vodvzali a liku ho nili. Vidvi to kohout, ekl k lice: Sly-li, pan, co prav mrzut sedlci, e jejich kohouta nese. ekni jim, e lhou, e svho a ne jejich kohouta nese! Tehdy li ka, otevevi sta, ekla: Lete, ne vaeho, ale svho kohouta nesu! A kohout zlete, jsa ji na dev, ekl k lice: Le, jejich jsem a ne tvj! A lika, tepouc se v tlamu, ekla: , tlamo, kdyby ty mlela, istou by veei mla!

66. Vojna velik pro vlka.

asu letnho vlk rno vstave, ivnosti hledal, a tak ne naleze nic a ustave, poloil se pi zelenm hji. Msto sndan usnul velmi tvrd. I piletl k nmu chroust, ji nak hovnival. Hned mu pod vocas tudy do aludku vlezl, hledaje ivnosti, a pedce skrze stevo jeho drpal se a k hlav upmo, neb vlk nem ne jedno stevo, a nenaleze nic, neb ten den vlk nic nejedl, i vracoval se nazptek zase. Vtom vlk proctil, velmi se ulekl a z toho se zarmoutil, nemoha se tomu nadiviti, kterak jest zdrv usnul, a tuto v ivot k velik hryzen m, nevda co initi, neb chroust leza zase, jet vce ne prve jemu bo lest inil. A tak chroust pileze zase [ 92 ]

k vocasu, kudy tam vlezl, tudy zase vypadl. Vlk vohlde se, uzeve toho chrousta, velmi mu zloeil, kouc: Spatn potvoro, es mi takovou bolest a starost uinil; toho j tak nene chm, ale to na svou vrchnost vznesu! I utekl se k vrch nosti na alobu, oznamuje, co mu se pihodilo od ni emnho chrousta, daje v tom zaopaten netoliko jeho osoby, ale prohldajc sami pro sebe a pro jin, aby tolik vm aneb jinm se nepihodilo jako mn. Tu vrchnost, vyslyave alobu vlkovu, rozeslali vudy mandty, aby o to drn byl snm a tu na tom snm aby vlk oznmil pede vemi, jak se mu phoda stala od chrousta, jeho v tom litujc, bedliv aby to povili. Uinili o tu vc druh stran psan, stujc to sob, co jest se od jich spolutovarye pihodilo vlku, spolutovaryi naemu. Dali jim na to odpovd nepjemnou, e jest se tu vlku nic neublilo, neb chroust jin iv nosti nem, ne v lejnch se iv a koch, a pes to, me-li vlk, nech sob voprav; to e se mu peje. Ihned pro takovou odpovd nepjemnou vznikla vojna. Cokoli jest byo tvernohho, jako koov, vo lov, jelenov etc. Z strany pak druh, cokoli lt v po vt, jako vorlov, supov, jestbi, krahulci, rarohov, srov, vosov, mouchy etc. A tak vojska nemal pohotov jsouce, k boji se ikovaly. I ne se ten boj za al, povolali vlka, aby oznmil pede vemi, jak mu se pihodilo, aby vdli, pro maj bojovati. I oznmil jako i prve, a ukzal jim prdel, e jest mu tudy vlezl pod vocas do zadku: A proto m rada jest, aby jeden kad za vsil sob detiku nad vocas, aby mu se tolik nepi hodilo jako mn. I tak jsou udlali, e jeden kad de tiku sob zavsil na zadek. Z strany ptactva, ti jsou uinili sob praporenka srn a jemu praporec poru ili. Strana druh dala praporec jelenu. I kdy ji vojska stly v iku, tehdy netop jsa slavn ptk pem jako jeden ozdoben, pohledve na vojska z oboj strany, zdlo mu se nemon, aby strana jeho mohla zvtziti. I pivinul se k stran druh a nad svmi zradil. Vtom, kdy se vojska v hromadu sely, hned sre svm pra porcem k jich praporenku jelenovi mezi rohy se vpe, a jelen, chtje srn zbti, neb jej velmi tpal, take vdycky hlavou motal, i nemoha, chtl ho nohou vyndati, praporec na zem povrhl. Vidve to jin, e jejich praporec le, dali se v utkn. A tito jako mouchy, vo sov, srov a jin po nich. A v tom utkn ty detiky, kter sob na zadky zavsili, u prdele je tloukly. Oni se domnvali, e je neptel tepou, i jsouce pestraeni, boj prohrli. A tak a podnes srov a mouchy a ti jin trpiti je nepestvaj. A kdy bylo po t velik vojn, ptactvo udlali snm, aby se toueji proti neptelm spuntovali. Tehdy netop navrtil se zase k svm a tu se na tom snm koutkoval vzadu. Ihned se o to radili, eho by byl netop hoden, e jest nad svmi zradil. I povolave ho z vle vech, voklubali veho, pe to krsn mu vytrhali, kdla z mzder aneb pavuin udlali. A tu milost jet na pmluvu jinch uinili, ve dne aby neltal, ne v noci jako jin zrdce. [ 93 ]

67. Osel a psk.

Kad v svm povoln stj, a jakou prci vede, t nsleduj. Nebo kdo z nho vychz, ten dn cti ani slvy nedochz. Byl jeden hospod, ten ml psejka malho. I byl na velmi laskav, to proto, e kdy dom el, vdycky ho vtal tm zpsobem, e na ustavin skkal, a s nm, kdy obdval, za stolem sedal a pn mu z svho tale jisti dval. Vida to vosel, myslil sm v sob: Tento psejek nic nedl, toliko kdy pn dom jde, e na ske. J pak pytle a jin bemena tk nositi musm a toliko mi slmu jisti dvaj. Frejmarm j s tmto psejkem vo tu slubu. I etil toho, kdy pn dom pjde, aby na tak skkal. Vtom uhld pna dom jti, i rozbhl se k nmu po blt tak s umazanma no hama, skkal mu a k hrdlu, aty na nm pomazal a zk lel. Pn nemoha vosla przen bti, na pacholky zvolal. Pacholci to vidouce, popade kad po kyji, vosla upra li, potom vehnave ho do chlva, tam zaveli a jisti mu dlouho nedali.

68. O vrabci, holubici a lice.

Chce-li proti jinmu raditi, hled se toho s pilnost vysthati. Aby ten, proti komus radil, potom t o hrdlo nepipravil. Jednoho asu zhnzdila se holubice v lese na jednom dev, nedaleko odtud vrabec tolik. I kdy holubice vysedla a holoubtka se vylhly, vyhodila z hnzda kopky ven. Tu toulajc se lika po lese, trefila na ty kopky. Nahoru hned pohledla a uhldala hnzdo a holu bici. Udlala k n e v tato slova, aby j jedno mlad holoubtko svrhla, e jest jet dnes nejedla. Odpovdla holubice zprosta, e toho nem uiniti, neb by to bylo proti pirozen: Kterak bych j se mohla tomu dvati, aby ty mj plod mla jisti? Odpovdla j lika: Nesvre-li mi, a j po druh pijdu, zaplm pod tebou, i sho vecky. A proto na to pomysli, e lpe jedno dti, ne a by vecky shoely. Tehdy holubice z toho velmi zarmoucena byla. I vida to a slye vrabec, otzal se j: Pro jsi tak smutn? Odpov[ 94 ]

dla holubice: Mi l sousede, co nemm smutna bti! Lika tu nedvno byla, mluv mi, abych j jedno mlad dala. Pakli j ne dm, e chce pode mnou zapliti, aby mi vecky sho ely. A tak ouzkosti jsou mi ze vech stran. I dal j vra bec takovou radu: Udlej takto. Kdy jet jednou pijde, a bude hroziti zaplenm, ekni j takto: Ba, nedbm, zapal! A kdy zapl, j je hned poru a jinam pesthuji. Vtom lika pila, ta slova jako i prve k ho lubici mluvila. Holubice pak dala tu odpov, jak j vrabec radil. Slye ta slova lika, hned porozumla, e to z jej hlavy nen. ekla j: Povz mi, kdo jest tob ta kovou radu dal, a j pipovdm, e nezaplm a tob pokoj dm! A holubice oznmila, e vrabec. I trefilo se jednoho asu, jdouc lika, i uhld vrabce na plot. Piedi k nmu ble, pozdravila ho a vtom k nmu takto mluvila: Ale, mil vrabeku, co j na tebe asto vzpomnm! Tebe, lee v svm loumentu, vdycky li tuji, kdy ty metelice a neesti jdou, a zvlt, kdy vtr vje od prav strany, kam ty svou hlaviku schov? Odpovdl vrabec: Na levou stranu. A kdy pak z lev strany? Odpovdl: Na pravou stranu. A lika ekla: Kdy pak odevad i z prav i z lev strany, kam ty tu milou hlaviku schov? Odpovdl vrabec: Pod kdla. Divci se lika t jeho opatrnosti, ekla: Nevm, ne kdybych vidla. Chtla bych o tob divy vypravovati, e nen opatrnjho ptka pes tebe pod nebem. Tehdy vrabec jsa podjat marnou chvlou, chtc lice ukzati, strkal hlavu pod kdlo. A vtom lika, vskoivi na plot, vrabce popadla a takto lika mu ekla: Jinms radu dval a sm jsi sob raditi neuml.

69. O jednom blznu, kterto iv jsa za mrtvho k hrobu nesen byl, potom z mar mluvil a vecky rozmil.
Byl v Florenc jeden blzen jmnem Nygniak. Nepli nemoudr, ale dosti vesel a kratochviln. Nkte pak dvot mldenci pro ert, kdy ho namluviti a pevsti chtli, e by nramn nemocen byl, smluvili se v t vci a na tom zstali, kdyby rno z domu svho vyel, tehdy s nm se m jeden potkati a jeho se zeptati, zda-li by mu se co zlho pihodilo, e by se tak zmnil a vecken zbledl? Nic jist, odpovdl blzen, o niem nic ne vm. A kdy maliko dle poodel, tzal se ho druh -ji na tom spolu zstave -zda by zimnici ml, e by takovou bledou tv ml, kter by nemoc jeho ozna movala? I poal blzen pochybovati a uvil, e by pravda byla, co tito o nm pravili. A kdy dle odel, straliv jsa a ji boje [ 95 ]

se, znenhleji krel. Tet pak, kdy ho uhldal, jak se na tom smluvili, ekl k nmu: Tv tv ukazuje, e velikou zimnici m a tkou ne moc. I bl se ten jist jet vce a vdy kril nohy pod se, v mysli sv sob rozvauje, zda by zimnici ml. I pi el k nmu tvrt, prav mu, e by smrtedlnou nemoc nemocen byl a e se tomu div, kterak by tu jet chodil a neleel. I radil mu, aby hned do domu svho el, za kazuje se mu, e chce jeho tovaryem bti a jej dobe dom doprovodit! a jemu jako jeho tovary pomoci. A tak el ten blzen zase nazptek dom, jako by velmi tkou nemoc obten byl, a hned se sloil a tak kared hledl, o vyvraceje, jako by hned dui pustiti ml. Jin pak tovaryi ihned do domu jeho pili, pravce, e dobe uinil, e se poloil. A po mal chvli potom piel jin, prav se lkaem bti, a doteki se jemu pulsu, po vdl mu, e velmi brzce v t nemoci ume. Potom kdy stli vickni vokolo nho, pravili jeden k druhmu: Ji pon mti, ji mu nohy stydnou, jazyk brepce, schne a zajk se, e mu se mn, oi mu se strhly a zatmvaj se mu a blmem povlauj, hned ji z tohoto bd nho svta odejde. Proto piveme mu ji oi a ruce mu v hromadu slome a k hrobu ho provome. , jak jest se nm velik koda smrt jeho stala, neb bval nam a dobrm ptelem! A tak se spolu jeden druhho pot ovali. Tento pak mil blzen rovn tak dlal, jako by opravdu umel. Zhola nic nemluvil a sm za to ml, e umel. A tak ho na mry vloili. Kdy pak ti jist ml denci skrze msto ho nesli a jin se ptali, jak by to vc byla? pravili, e mrtvho Nygniaka k hrobu nesou. A kdy se na to tzali, mnostv lidu v hromadu se selo. Kdy pak vickni pravili, e mrtvho Nygniaka k hrobu provzej, i ekl jeden z hostinskho domu hausknecht: co, byl velmi velik lotr a hanebn zlodj, jist e dvno byl hoden voben! I uslyel to Nygniak a zdvihi hlavu vetce: ,Kdybych tak iv byl jako mrtev jsem, tehda bych ekl, e v hrdlo le! A hned se zase do tch mar poloil. Kte ho nesli, velmi se tomu sm li, a nechave ho tu na march leeti, odeli od nho pre.

70. O bab a lkai.

Kdy jednu starou enu velmi oi bolely, pivolala k sob jednoho z lkav a smlouvu s nm uinila; kdy by ji zhojil, e jemu chce smlouv dosti uiniti. Pakli ji nezhoj, e mu nechce nic dti. I pistoupil k tomu ten lka, a lkastv j dlaje, kad den asto pichzel, jako by starou lil a j oi namazoval. V tu chvli pak, kdy j oi namazal, pro mast nemoh[ 96 ]

la zhola nic vidti, a on tehdy, co mohl z domcho ndob jejho, kad den vdycky pi odchodu odnel. Zena star, vidouci, e j statku ubv, a to tak velmi, e prve ne by ji on na ty oi zhojil, v dom by nic nezstalo. Kdy pak lka smlouvenou mzdu mti chtl, svdky pivedl, aby na ni pohledli, jak by dobe vidla. Ona pak ekla: Nyn mnohem mn, neli prve, vidm. Pokud mne oi bo lely, mnoho jsem svho v domu vidla. Nyn, kdy pra v, e dobe vidm, z tch vc prvnch zhola dn ne vidm. Tato bse vyznamenv, e zl lid jet z e ho pracuj, z nevdom o to pichzej, a sami se o to, chtjce chytrost sob dovsti, eho nemohli umnm, pipravuj.

71. O sedlku a synech jeho.

Sedlk jeden maje dokonati svj ivot, chtl zkusiti sy nv svch, jak by se k vorn a k dlu mti chtli. I po volav jich k sob, ekl: Dtky mil, j se ji z tohoto bdnho svta poberu, vy pak na vinici kopejte, a dlajce ji, mnoho na n naleznete. Oni pak domnvali se, e by nkde skryt poklady najiti mli po smrti otce svho. Vecku vinici zkopali, poklad pak nenalezli, krom e vinice, jsouci dobe zdlna, mnohem vce uitku pinesla.

72. O hospodi a psch.

Jeden lovk pro zimu v svm dvoe na pedmst zstal. A tu nejprve ovce jedl, potom i kozy. A kdy se pak zima vce rozmhala, i robotujcm volm, ktermi vorval, neodpustil, ale t je pojedl. Vidouce to psi, ekli vespolek: Utecme my rade odsud! Kdy hos pod robotujcch vol ji neanuje, kterak pak m nm odpustiti!

[ 97 ]

73. O vdov a slepici.

ena jedna vdova mla slepici, kter j kad den vejce nosila. I domnvala se, e kdy by j vce jemene d vala, e by dvakrt za den mla nsti; i inila tak. Sle pice pak vychovavi se a vytlusti, ani jednoho vejcete za den snsti nechtla.

74. O mldenci a eznku.

Dva mldenci, pistoupive k eznku, kdy byl zane przdnn domcmi vcmi, vzal z nich jeden kus masa a druhmu tovaryi do klna vloil. I obrtiv se eznk, hledal masa. Ten pak, kter vzal, pishl, e ho nem, a kter ml, pishl, e ho nevzal. Porozuml lsti a i balstv jejich ten eznk, ekl: Akoliv pede mnou se ukryjete, vak tomu se neschovte, skrze kterho pi sahte.

75. O lvu a pasti.

Mohoutn maj vdni bti a pamatovati na dobrodin, kter se jim asem od chudch dj, kdy ntco dobr ho od nich pijali. Neb akoliv dlouho se neodplat, vak proto nemaj v zapomenut pichzeti. O tom tato bse nm oznamuje. asu jednoho, kdy se po lese lev toulal, hledaje sob pokrm, i vstoupil tuze na njak osten, kter mu, uvzi v noze, zstal. Ta mu tak byla otekla opuchla, e na ni dostoupati nemohl. I el k jednomu pasti pes pole, kulhal a vce toliko na tch tech nohch skkal, a proti pasti vocasem vrt, k nmu se dobrotiv uka zoval. Vak proto se nicmn nebl past, ale zarmou cen byl v mysli sv, vida ho jdoucho k sob. I metal mu bernky a ovce, aby ho ukrotil a sm sebou aby bezpe en byl. Ale lev nestl o dn jdlo a nic jinho nedal, ne aby mu pomohl, a kladl svou hlavu i nohy na kln pastovi. Pohledv pak ten past lvu na nohu, uhledal rnu a okolo n velik otok. Ihned porozuml dosti lva a ostr vzal dlo, velmi tie mu rnu otevel. A jak talov vyputn byl, vyel i ten trn aneb osten s tm talovem, a ihned lev poznal, e mu lpe bylo. [ 98 ]

Cht se pak mu za to dobrodin odplatiti, lzal mu ruce a po boku se mu posadil, a pijav ponkud svou prvn slu, el erstv jako zdrav od toho paste. V krtkm asu potom toho lva lapili, a aby s nm kratochvil pi njakch satcch mvali, jej chovali, pi kterchto kratochvlech udatn mui s udatnmi divo kmi zvaty zachzeli, ermovali a poten mvali. I stalo se, e ten past tak toho asu jat byl pro sv njak zl inek, jeto pro nj byl hrdlo propadl. I na lezli takov ortel, aby svobodnm divokm zvatm k snden byl pedvren. Past ten veden a putn byl mezi ta zvata. A hned lev pibral se k nmu ukrutn, a poznav ho, mravn a s poctivost k nmu pistoupil, a pozdvihi o svch i oblieje, zaval proti lidu, sk kaje sem i tam k lidu, radoval se z toho. A posadiv se k pasti, tak se mu vokzal, jako by mu oznamoval, aby dom el, ani jak od nho jiti nechtl, ale vdy pi nm byl jako brn ho. I porozumv past tomu, e ten lev s nm bti chce, hned se domnval, e ten byl, kterho nkdy v lese vidl a jemu otok vypustil a jej uzdravil. I chtli, aby lev od nho odel, ale on nikterak nechtl, ne pi nm byl k obran jeho. Vida to lid, velice se tomu divili a tzali paste se, kudy to pi chz, e ten lev tak ho velmi miluje? A kdy lidu p inu povdl, vloil prosbu na nejvy moc, prose, aby mu milost uinna byla. A tak ten past vyputn byl a lev s nim. Lev do lesa a past do domu svho.

[ 99 ]

EZOPA MUDRCE IVOT

Ezop po vecky dni ivota svho vdycky byl hojn k uen jinejch. tst ho sluebnkem udlalo. Rodem byl z Fryg, kde Troje msto ustaveno bylo, z Ammoru, msteka ohrazenho. Nad jin pak lidi ml dlouhou, nepodobnou tv, hlavu velikou, oi vysok, a ern byl, lce dlouhho, k tomu hrdla krtkho, lejtky ml velik, nohy irok, usta velik a hubat, hrbovat, bicha velikho byl, a to nejhor do sebe ml, e se zajkal a breptal tak, e neoddal tomu Tersitovi, kterho Homerus v druhch knihch svch vypisuje. Ale zase lst, chytrost a rozlinmi erty byl obdaen tak, e vecko tst naprosto k tomu ho pipravilo, aby sluebnkem byl a jin obveseloval.

76. Ezop a fky.

Kdy pak pn jeho porozuml, e by k mstskm prcem neuitenej byl, do Vsi ho odeslal, aby voral. Jed noho pak dne, kdy, pn do vsi vyjel, af toho dvoru voesal zral fky a dal je pnu svmu ka: Pane, vezmi toto prvn ovotce roku tohoto z pole svho. Pn z toho vesel byl ka: Jistotn to sou pevelmi ist fky. A hned rozkzal sluebnku svmu Agapotovi, aby ty fky vzal a je schoval, a by on z lzn piel. I pihodilo se, e Ezop t chvle s pole domv piel, jako kadho dne ten vobyej ml, aby sob chleba vzal. Agapotus pak, ktermu ty fky porueny byly, kdy jich kotuje dva od nich sndl, ekl tovaryi svmu: Kdybych se pna svho nebl, vecky bych ty fky pojedl tak, e bych dnho nezustavil. Tedy d k nmu tovary jeho: Odpust-li mi s sebou jisti, j vm cestu, e t pro n nic zlho nepotk. Tehdy Agapotus zeptal se, jak by to mohlo bti? A on odpovdl: Kdy pn z lzn pijde, tehdy ci k nmu takto: pane, jak Ezop s pole piel, hned vecky vae fky sndl; a kdy se Ezop pro zajkn tak na rychlost nebude moci vymluviti, bude bit, a my sob tmi fky dobe povolme a pochutnme. A kdy se ji na tom ustanovili a svolili, jedce ty fky, jeden po druhm kali: neboh Ezope, bda tvm plecum! A tak veckny ty fky sndli. Kdy pak pn, z lzn vrtiv se, kzal sob ty fky pinesti, ekl mu Agapotus: Pane mil, kdy dnes Ezop s pole pro chlb sob piel, a nalezi pivnici odevenou, ved do n, beze veho rozumu ty fky sndl. Uslyav to pn a hnvem se velice pohnuv, hned rozkzal Ezopa zavolati. A kdy piel, ekl pn k nmu: Nelechetn sluebnice, tak-li si se mne vostejchal, es sml fky, kter mi byly do sklepu aneb do pivnice schovali, pojesti? I lekl se Ezop tch slov, a se zatsl. A kdy se pro nezpusobnost jazyka svho vymluviti nemohl, pomyslil sm pi sob, jak by ta vc sama v sob se stala; i obrtil se k tm, kte ho ped pnem z tch fkuv vinili. Kdy pak pn rozkzal aty s nho svlci a metla mi ho mrskati, upadl pnu ped nohy, a jak mnoho promluviti mohl, dal pna, aby maliko prodlil, dokavd by on sv neviny neukzal. A ihned, jak mu se toho pujilo, pinesl vody tepl, kter pro potebu u ohn stla, a naliv ji do medenice, velmi se j napil. A po mal chvli, vstriv prsty v usta, vrtil ji zase z aludka svho a to nic jinho ne pou[ 103 ]

hou vodu, kterou vypil, neb byl jet nic ten den nejedl, krom t vody, kterou pil. A tu prosil pna, aby tm alobnkum t tu vodu pti rozkzal. Pn vida roz umnou dost jeho, rozkzal jim tak tu teplou vodu pti, po kter, kdy se jim nechutnilo, rukama oust pi drovali, a prsty do hrdla vstriti jsouce pinuceni, sem i tam v ustech je skrvali, bojce se, aby jejich smluven proneeno a prozrazeno nebylo. Ale vak proto, kdy aludek nechutenstvm pro teplost vody nezpusoben byl, vyvrhl fky i s vodou z nich ven. Kdy pak pn uhldal tu lest, obrtil se k nim a ekl: Proe ste kla mali na toho, kter mluviti neum? I rozkzal s nich aty svlci a zjevn pede vemi mrskati, ka k nim: Kdo na druhho lstiv co skld, cht ho v ntco zlho uvesti, sm sob zle udl, prv ne se nadje; a tch takovch tak m kue okrlena bti, jako tchto jest.

77. Ezop nos bemeno.

Potom ved kupec k t mldei, ekl k n: Muste smutn bti, eleti a rmtiti se pro vai nezbednost i tak netst, neb nemohu ani mezku ani kou k koupen ani k najet nalezti, proto muste ztra sami mezi sebou rozdliti, co se od pe nsti m i od jinch vc, neb chci do Effezu thnouti. Kdy pak mldenci bemena mezi sebou rozdlovali, aby dva jeden svazek aneb uzel nesli, ekl k nim Ezop: Mnedle spolusluebnci, prosm vs, ponvad vidte, e j mal a mdl sem, dajte mi tm lehej bemeno. Tehdy oni ekli: Ponvad nemue, i nenes nic. A Ezop k tomu ekl: Nebylo by slun, ponvad vy vickni pracujete, abych j sm pnu svmu neuiten bti ml. Tehdy oni ekli: Vezmi, co chce. A Ezop, ohledav vecko, co se nsti mlo, saky, plachty i koe, a uhldav ko chlebem narovnanej, kter dva nsti mli, ekl k nim: Tohoto koe mne nechte. A oni ekli: I vtho blzna, prosil za lehej bemeno, a sm sob najt zvoluje. Pejme mu t dobr vle. Ezop pak vzav ten ko, pedchzel s nm jin daleko. Tomu oni divce se, mezi sebou pravili: Ten sv z platy zasluhuje, jet by k tomu bemenu osla unesl. Takovmi slovy posmvali se mu, e jin dva tolik nesli jako on sm. Kdy pak Ezop naped ped nimi k jedn hoe piel, sloil ko svuj s ramen svch, a vzav jej ped se v objet sv a svrchu zuby ujav jej, jako by z pasil, na ten vrch el a daleko prv, neli jin, do hos pody piel. Kdy pak vickni za nm pili, rozkzal jim pn jejich, aby sob chvli odpoinuli a jdlem se posilnili. I ekl k Ezopovi, kter chlb nesl: Daj jim jsti! Ezop rozdlil tak mnoho chleba mezi n, e pul koe przd[ 104 ]

nho bylo. A kdy zase vstali a cestou, kterou ped sebou mli, brali se, bylo bemeno Ezopovo mnohem lehej, e ji teprv mnohem prv piel na hospodu neli jin. A k veei opt rozdlil chlb mezi spolusluebnky, take ten ko skuro vyprzdnil. Nazejt pak, kdy rno jedli, hned ko byl vyprzdnn. A on je tak daleko pedchzel s tm prznm koem, e ho poznvati nemohli a e, kdy ho vidli tovaryi jeho tak daleko ped sebou jti, a neznajce ho, jedni druhch se tzali: Kdo jest onenno, jako tamto daleko ped nmi jde? Pslu-li k nm, ili jest kdo neznm? Tehdy jeden z nich ekl: Pohlete, kterak ns tento n lstiv podvedl, nechal ns bemen nsti, kterch ne ubv, ale m dle, tm vce se obtuj. A sm svou chytrost chlb vzal, kterho sme vdycky ujdali, ny n pak ji jde przen bez veho obten a nenese d nho bemena.

78. Ezop a Xanthova ena.

Po nkolika pak dnech, kdy s Xanthem ci v kole sedli, jeden z nich kolac jim udlal. A kdy jedli, vy brav Xanthus pknj kousky, dal Ezopovi ka: Jdi domuv a daj to tomu, kdo mi dobrho d i peje. Ezop jda, rozjmal sm u sebe: Tuto ji mm p inu, abych se nad sv pan pomstil za to lni a potupu, kterou mi, novotnmu sluebnku pistupujcmu, ui nila, neb tuto mue se zjevn poznati, kdo pnu dobrho d a peje. Pied pak domuv, sedl a postavil ko ek s tou vejsluhou podl sebe, a pojmenovav pan jm nem, zavolal ji k sob ka: Pan, tto vejsluhy ty jisti nebude, ani j kotuje. Pan ekla: Ty vdycky blzn a si prav netrefa. Ezop ekl: Xanthus nekzal tob tohoto jdla dti, ale tomu, kdo mu dobrho peje. I zavolav psa, kter vdycky piln domu ost hal, ekl: Po sem, ty vlku, tmto pokrmem toliko pochutnej bichu tvmu, neb ho nenasyt. Psejk vrt vocasem, el vdy po sledu, kter vn z pokrmu d lala. Ezop, vdy po kusu dvaje, kal: Tob rozkzal pn dti a dnmu jinmu. Kdy pak Ezop k Xanthovi se zase navrtil, zeptal se ho, dal-li by to tomu, kdo by mu dobrho pl? A on odpovdl, e dal a e ped nm vecko sndl. Xanthus ekl: Copak pravil, kdy jedl? Ezop ekl: Nic, ne zd mi se, e sob stejt po tob a e se jemu velmi dlouh chvle zd bez tebe. Zena pak jeho zdychajci a jsci smutn z toho la do komaty. Pied pak Xanthus domv, hned el do komaty a poal sv smutn eny titi a j lahodnch a pochleb nch e mluviti. Ale ona, odvrtivi se od nho, ekla: Chovej sob sv ruce a jdi ode mne. Xanthus [ 105 ]

ekl: m uten, nen to slun, aby ty se smutn ukzala k mui svmu. A ona ekla: Jednom nech mne s po kojem, neb j zde dle nezstanu. Zavolaj sob sem svho psa, pohrvaj s nm a pochlebuj mu a chovaj se s nm, ktermu vejsluhu od kolac poslal. Xanthus, nevda nic o t vci, ekl: I co sem se tehdy voral? Zdali sem j tob, co na t slualo, po Ezopovi ne poslal? Mn? ekla ona. A on zase: Ano, tob pravm. D ona: Ba ne mn, ale psejku svmu, jako Ezop pravil. K tomu ekl Xanthus: Zavolaj mi nkdo Ezopa. Kdy pak piel, d jemu Xanthus: Povz, komu si to jdlo dal? Ezop odpovdl: Tomu, kdo dobrho peje, neb si tak rozkzal. Tu Xanthus ekl en sv: I sly-li to? A ona ekla: J slym dobe, ale j sem povdla a pravm jet, e mi nic dno nen. Rozum-li ale tomu? Xanthus, obrtiv se k Ezopovi, ekl: I povzi ale, komus dal, od ibenice vyproen? Ezop: Komus rozkzal. Xanthus: Tomu sem rozkzal, kdo mi dobrho peje. Ezop ekl: I to sem j tak udlal. Xanthus ekl: I kdo jest pak ten, povzi mi ale, zlotrovan lote! Tu zavolav Ezop psa, ekl: To jest, kter dobrho peje. Nebo kdy kto enu miluje a ona ho nemiluje, kdy najmenho co j udl, tehda laje, plundruje, vstk se, tet se a pry b: ale pes, kdy ho tepe a ene, tehda b pry, ale jak brzo zase na nho zavol, tu hned vrt vocasem a obskakuje okolo tebe po zemi a uml se k tob. Proto mls ty ci: Dones to m hospodyni aneb en, a ne tomu, kdo mi dobrho peje. Tu ekl Xanthus k sv en: Ji te zetedln vid, e poslova vina jest a ne m; proto tebe prosm, aby mla dobr a pokojnou mysl a nehnvala se, neb j budu hledti piny, abych ho mohl slun vycditi. A ona ekla: Dlaj ty s nm, co chce, neb se mnou nem on bohd nic vce mti initi. A dokavi pstupnho asu, la ven z domu k otci svmu. Jak pak Xanthus o jejm odjit zvdl, zarmoutil se z toho velice. K nmuto ekl Ezop: Nu ji na oko vid, c tebe tv ena nemiluje, ale e ten psejek vce t miluje. Kdy pak za nkolik dn ena domuv nepila, Xan thus pro jej neptomnost velmi smuten byl a poslal, kte by ji snn prosili, aby se zase dom navrtila. Ale ona tm vce se zatvrdila a mnohem odpornj a v sv mysli zpurnj proti nmu byla. Vida pak to Ezop, ekl k Xanthovi: Pane, bud dobr mysli, j to zpsobm, e ona sama od sebe, beze v prosby, domuv se vrt. Druhho dne, nabrav penz, el na trh a nakoupil slepic, hus, holoubat. Potom el skrze ulici, v kter jeho pna ena bydlela, a pied do toho domu jako by nevdl, aby ona tu bydleti mla, i zeptal se sluebnka z toho domu, mli-li by co tref nho k svatb prodati. I tzal se ten sluebnk, kdo by tu svatbu mti ml? Odpovdl Ezop: Xanthus, kter mistrem jest v umn psluejcm k poznn pirozen, ten m svatbu ztra mti. Jak pak to sluebnk uslyel, rychle el a povdl en Xanthov to, co od Ezopa sly[ 106 ]

el. A hned t hodiny tak se v n vecka lu s hoko st jej zbouila a ji velice hnvem rozltila, take volajci a kici do domu Xantha, mue svho, bela a ekla: To jest ta vc, pro kterou si toho svho zlotrovanho ibala na mne nastrojil, aby se mnou podl sv vule zachzel a mn se, kdy by chtl, naposmval? Ale nem t to potkati, ehos ty se nadl, neb dokud sem j iva, nem mi dn ciz ena do tohoto domu pes prh kroiti. Ano tak, Xanthe, Xanthe, to pravm tob, Xanthe!

79. Ezop a uenci.

Po kolikas pak dnech ne mnoho, kdy Xanthus samy v pirozen mistry a ortory k veei zvti rozkzal, ekl k Ezopovi: Stj u dve a dnho neuenho sem nepoutj, toliko samy mudrce a ortory, to jest ty, kte uen sou v umn o pirozen a kte pkn a ozdobn mluviti umj. Ezop sedl u dve, a kdy pozvan piel, cht vputn do domu bti, tehdy on potupnejmi a ertovnejmi emi, jak na kom vidl a rozuml, s nm mluvil; on. pak takov ei od nho slye, el s nechut pry. Tak udlal druhmu i tetmu i jinm vce. Naposledy piel jeden vtipu vostejho a ert velmi velik, k ktermuto t mluvil Ezop jako i k prvnm, ale ten jsa vtipnj, odpovdal mu na ei jeho, jak mu se slun zdlo. Toho vpustil Ezop, a pied ku pnu, ekl: Krom tohoto jet dnes dn v umn o pirozen uen, ani mistr, nepiel. Skrze to domnval se Xanthus, e jin, kte zvni byli, proto nepili, domnvajce se, e by je na posmch zval, i velice z toho byl zarmoucen. Ale nazajt potom ti jist, kterch Ezop vpustiti nechtl, potkali se s nm na cest kce: Pane miste, tys se nm ver dosti naposmval, neb vrtn, kterho si u dve postavil, po tupn ns hanje, psuv nm nadal. Z tch slov Xant hus najprv zarmoucen byl a myslil sm v sob: Zd-li se tmto co, jako ve snch, ili opravdov vc mluv? Oni-li m krab, ili j je krabal sem, aneb oni tak svvoln ntco vymlej? I zavolav Ezopa, ekl k n mu: Sly, dobr mj pacholku, ty si tyto lidi potup nmi slovy hanl, kters ml s poctivost pijti a mle pivtati? K tomu odpovdl Ezop: Vaks se mn na tom zstal a rozkzals mi, abych dnho nevpoutl, ne kter by byl uen a moudr. -I d Xanthus: A co tito nejsou uen, m mil masopustn larvo? -Ne, zhola nic, odpovdl Ezop, neb kdy sem j s nimi mluvil, oni mi nerozumli; kterak sem je tehdy za uen a moudr ml mti a dreti? Ale kter mi rozuml, toho za moudrho sem ml a hned sem ho vpustil. Ta odpovd ode vech schvlena byla. [ 107 ]

80. O blzniv pann.

Vida pak Ezop smrt ji sob nastvati, ekl: Vy zlobiv a ukrutn lid, ponvad vaeho pedsevzet zmniti radou svou nemohu, jet vs prosm, abyte mou tuto bse opravdu slyeli a k srdci ji pipustili. Zena jedna mla dceru pannu, a tu blznovou. Ta s velikm nbo enstvm Boha prosila, aby jej dcei rozum vliti ril. Kdy pak to asto a zetedln inila a na Bohu toho dala, porozumvi ta blzniv panna tm slovm od matee, spamatovala je. Po nkolika pak dnech la s mate do dvora a stojci za dvorem u zadnch dve, uhldavi jedno sedlsk pachole,e chce na voslici vsednouti, ekla jemu: Pacholku, co tu dl? A on ekl: Chci do t voslice rozum vliti. A ihned ta blzniv panna, vzpomenuvi na slova mateina, ekla: Mnedle, pacholku, vlej jej ve mne tak, a toho darmo neuin, nebo mt m velice tob bude dkovati a pesto jet to dobe zaplat. Ten sedlk, nechav voslice, nu se on na pannu, aby v ni rozum vlil. A jsci ji poruena, s radost k matei bela, kci k n: Matko radj se, neb skrze tv modlitbu rozum sem pijala. Mt ekla: m mil dcero, co Buh mou modlitbu uslyal? -A jak jin, ekla blzniv dcera. Mldenec jeden ml obdln roubek se dvma pivenma aldky, tmi mi do ivota jej vdy pichoval a tak chvli dobr dlal, a mn dosti chutno i libo bylo, take sem zname nit uila v tu chvli rozum a smysl do mne bti vlit. Tu ekla mt k n: Ach, bda mn, dcero, mla-lis kdy prv kter smysl nebo rozum, jis jej nyn naprosto potratila. -Tak i vm se pihod man z Delffu, e, mli-li ste prv kdy jakou moudrost, kdy se domn vte, e skrze mne nevinnho ntco sob uitenho zpsobte, vak potratte chvlu vai a zejskte sob vn neptely a hnv.

[ 108 ]

HISTORIE O EILENPIGLOVI

81. Kterak Eilenpigl rozhlsil, e v Magdeburce z rathouskho podloub dol letti chce.
V krtkm ase, kdy Eilenpigl zvonkem uinn byl, piel do Magdeburku, a tam provdl rozlin blznov stv, skrze kter jeho jmno teprva nanejvej rozhlsno bylo, e o Eilenpiglovi vdli co povdati. Na to byl dodan od nejhlavnjch sousedv tohoto msta, aby on nco psovitho a divnho proukzal. Odpovdl Eilenpigl, e jim jeden podivn kus uke, a to sice na ten zpsob, e on z rathouskho podloub dol letti chce. I uinil velk pokik v mst, e se sta i mlad na rynk seli a dostivi byli jej vidti dol letti. Proe vystoupil na podloub rathousk a pohyboval rukama, jako by letti mnil; tu lid vystupovali, krky natahovali, huby odmykali a oi vyvalovali, myslce, e tenkrte dol polet. Co neuinil Eilenpigl? Dal se se do nejvtho smchu a ekl: J se domnvm, e dn troup aneb blzen na svt nen jen j sm; nyn ale vidm patrn, e zde skoro cel msto plno troup jest, a kdy byste vichni ekli, e vy ltati umte, j bych vm to ne vil. Tm mn j ltati umm, dy nemm dn pe a nejsem dn husa aneb ptk, t bez pe ltati nemohu. Nyn vidte patrn, e jste pelhni, a dal se do outku z msta pry a zanechal dlem lidi klti a dlem se tomu ibalstv smti. Vak vichni cti museli, e on pravdu mluvil.

82. Kterak Eilenpigl vechny nemocn v pitle jednoho dne bez velijakho lkastv zhojil.
Jednoho asu piel Eilenpigl do Nymberka, listy ve lik na kostelnch dvech pibil a za dobrho lkae vech nemocnch se vydval. I byl velik poet nemoc nch lid v novm pitle, kterchto lid pedstaven sprvce pitlsk ponkud byl by rd przen a zdrav by jim pl, i el k Eilenpiglovi lkai a podle listv jeho, kter pibil, ptal se ho, tak-li by nemocnm li dem pomhati uml? ekl mu Eilenpigl: A j umm, kdyby mi dv [ 111 ]

st zlatch chtl dti. pitlsk sprvce slbil mu ty penze dti, jestlie by nemocnm spomohl. A tak podvolil se Eilenpigl, a jestlie by nemocnch nezhojil, aby mu ani jednoho penze nedval. Lbilo se to ouedlnku dobe, a hned mu na to dal dvaceti zla tch. I el Eilenpigl do pitla, pojav s sebou dva pa cholky, ptal se nemocnch kadho zvlt, co mu kod, a naposledy, kdy od kadho nemocnho jti ml, za vzal ho psahou ka, co tajn oznmm, aby toho d nmu nepronel. Co nemocn kad slbil tak uiniti. Nadto jednomu kadmu zvlt povdl takto: Mm-li vm nemocnm ke zdrav pomoci a na nohy postaviti, to mi uiniti jest nemon, leda bych jednoho z vs na prach splil a potom ten prach jinm v pit dval. To j uiniti musm, kter z vs vech jest nejnemocnj a choditi ji neme, toho na prach splm, abych jinm spomoci mohl. A pojmu k sob ouedlnka pitlu, a ped dvemi pitlskmi stoje, vysokm hlasem volati budu, kdo nemocen nen, ten pod sem ven, toho nezaspvej. Tak jednomu kadmu zvlt pravil, nebo posledn mus trpti. Na tu vc jedenkad piln myslil, a na ten jmenovan den vickni na berlch i chromch nohch pospchali, jako by dn posledn bti nechtl. Kdy pak Eilenpigl podle oznmen svho volal, tehdy poali z msta beti, a pitl przdn zstal. I podal sv zplaty, kter mu s vdnost dna byla. I jel odtud pry. Ve tech pak dnech vickni nemocn zase pili a na svou nemoc touili. Tehdy ekl ouedlnk pitlsk: Kterak se to dje, vak jsem vm umlho lkae pivedl, kter vm byl vechnm spomohl, e jste vickni sami ven choditi mohli? I oznmili ouedlnku, kterak jim hrozil, kter by z nich posledn ze dve el, kdy by jich volal, e by toho na prach spliti chtl. I poznal ouedlnk, e jest podveden, a lka ji byl pry ujel, tak neboz nemocn zase v pitle byli, a penze jsou marn utraceni.

83. Kterak Eilenpigl v Braunvajku u pekae se zjednal.

Kdy pak Eilenpigl do Braunvajku piel mezi pekae, bydlel jeden peka blzko odtud, ten povolal Eilenpigla do domu svho, a optal se ho, jakho by emesla byl tovary? Odpovdl mu Eilenpigl, e pekaskho. ekl mu peka: J nyn dnho pacholka nemm, chce-li u mne slouiti? Odpovdl Eilenpigl: A j chci. A kdy dva dni u nho byl, kzal mu peka u ve er pci, neb sm nemohl mu pomoci a rno. D jemu Eilenpigl: A j budu pci. Co pak mm pci? Ten peka byl ertovn mu, [ 112 ]

avak hnviv, i ekl pod er tem: Tys pekask tovary a pt se, co m pci. Co lid pkvaj? Sovy-li i mosk koky? A s tm el spat. Tehdy el Eilenpigl do pekrny a zadlal tsto na sovy a mosk koky, i pekl je. Mistr rno vstav chtl mu pomoci, i el do pekrny, a nenalezl ani emle, ani renho chleba, ne vecko sovy a mosk koky. I rozhnval se a ekl: Ra pomhati, Pane Boe, cos to napekl? ekl Eilenpigl: To, co jste mi rozkzali. D mu peka: Co mm s blznovstvm initi? Takov chlb k niemu mi se nehod! I chytil ho za hrdlo ka: Zapla mi tsto! Eilenpigl ekl: A j zaplatm, ale kdy vm tsto zaplatm, tehdy to emeslo, kter jest z nho napeeno, bude m. Odpovdl peka: Co j na takov emeslo dbm. I zaplatil mu to jeho tsto, a ty sovy a mosk koky do koe vzav, do hospody k Divmu mui nesl, a myslil sm v sob ka: Vak astokrt jsem slchal, e nic tak divnho do Braunvajku pinsti se neme, aby za to penz neutril. A bylo toho asu, e na druh veer svatho Mikule bylo. I stl Eilenpigl s kupectvm svm ped kostelem a vecky ty sovy a mosk koky rozprodal, za n mno hem vc penz utril, ne pekaovi za tsto dal. To kdy peka zvdl, bylo mu tko, i bel ped kostel svatho Mikule, chtje ho z penz za ty vci upomnati. Tehdy Eilenpigl s penzi teprv pry utekl a peka za nm hledl.

84. Kterak Eilenpigl landkrab Heskmu palc maloval, a tak ho sob mmil, prav mu: Kdo by nepravho loe byl, e ten toho malovn vidti neme.
Velmi divn a rozmanit vci provodil Eilenpigl v ze mi Hesk. Kter zemi Saskou vecku vkol a vkol proel, a tak vudy znm, e lotrovstvm svm ji vce sob pomhati nemohl, el potom do krajiny Hesk a piel do Marpurku, ke dvoru landkrabovu. I tzal se ho pn, co by uml? Odpovdl on a ekl: Milostiv pane, j jsem v rozlinch umnch zbhl. Radoval se z toho landkrab velmi, domnvaje se, e by nco uml s alchymi, nebo ten landkrab velikou prci pi alchy mii vedl, a tak optal se ho, byl-li by alchymista? ekl mu Eilenpigl: Milostiv pane, nejsem, ale jsem mal takov, jemu rovnho v mnohch krajinch se nena lz, m zajist dlo daleko jin pevyuje. D jemu landkrab: Uka nm nco malovn tvho, a vid me. ekl Eilenpigl: Milostiv pane, a j uki. I ml nkolik koltry velmi pkn a umle malovanch, kter v Flandrii byl koupil, ty z pytle svho vyav, kneti je ukzal, kterto pnu lbily se [ 113 ]

velmi dobe. I ekl k nmu: Mil miste, co chcete vzti a palc n malovati od potku landkrabv Heskch a kterak se ptelili s krlem Uherskm i s jinmi knaty a pny, t jak dlouho to stlo, a to abyste nm velmi krsn ud lal. Odpovdl Eilenpigl: Milostiv pane, jak jste mi ukazovati rili, to by dobe za tyry sta zlatch stlo. ekl landkrab: Miste, jedin to dobe ud lejte, my vm dobe zaplatme. Eilenpigl to vecko na se pijal, vak landkrab sto zlatch jemu dti musil, aby barev nakoupil a tovarye sob zjednati mohl. Kdy pak Eilenpigl s tmi tovaryi dlo to initi chtl, vymnil sob pedkem, aby dn na palc necho dil, dokud by on maloval, ne sami toliko tovaryi jeho, aby tudy pekky neml. Povolil k tomu land krab. A tak Eilenpigl s tovaryi svmi v tom se snesl a srovnal, aby oni mleli, a on aby se sm o to staral, e jim nebude poteb dlati, vak proto zplatu svou pedce mti maj, tak, e nejt prce jejich bude na vrchcby hrti. Tu tehdy smlouvu tovaryi jeho pijali, aby zahlenm penz od nho zaslouili, a to asi tyry nedle trvalo, take tomu landkrabmu se velmi stskalo, e ten mistr s svmi tovaryi tak dlouho maloval, a tak-li by to krsn bti mlo, jako to ukzan prvn malovn. I promluvil k Eilenpiglovi ka: Mil miste, my nramn dme vidti dlo vae a s vmi na palc jti k vidn malovn vaeho. ekl mu Eilenpigl: Dobe, milostiv pane, ale chci toto Va Milosti povdti. Kdokoli s Va Mi lost pjde, aby malovn to vidl, nebyl-li by prv z poctivho loe narozen, e ten malovn mho dobe vidti neme. D jemu landkrab: Miste, to by byla velik vc. V tom na palc vel, kdeto byl Eilenpigl dlouh lnn prostradlo na stnu rozthl, kde malovati ml, i odtrhnul maliko t plachty, blm prout kem na stnu ukazoval takto ka: Vidte-li, milostiv pane, tohoto mue, to jest prvn landkrab Hesk, a Kolumnezer z ma byl, kterto za knnu aneb man elku ml tdrho Justinina dceru, knnu Bavorskou, ten potom csaem byl, hlete piln, milostiv pane, od toho zplozen byl Adolfus. Adolfus zplodil Vilhelma ernho. Vilhelm zplodil Ludvka Dobrho, a tak vdy dle a do Va knec Milosti, proto dobe jist to vm, e dla mho nidn trfovati neme, kter tak umle dlan i krsnmi barvami malovan jest. Landkrab jinho nic nevidl, jedin blou stnu, i mys lil sm v sob: Bych ml vdy z kurvy syn bti, j nic jinho nevidm ne blou stnu. Vak pro to pro dob rou povst ekl: Mil miste, my na tom dosti mme, ale nemme s to rozumu, abychom to uznati mohli, a tm z palce vyel. Kdy pak landkrab k knn sv piel, optala se ho ona kouce: Milostiv pane, co ten v mal maluje, vak jste ji snad vidli? Kterak se vm lb dlo jeho? J jist mdlou vru k tomu mm, an hled jako lotr. Odpovdl j kne: M mil pan, mn se dlo jeho velmi dobe [ 114 ]

lb, a dl se prv. ekla ona: Milostiv pane, meme-li my tak na n pohledti? D j kne: Mete pohledti s vl mistra. I poslala pro Eilen pigla, malovn to vidti dajc. Eilenpigl ekl j tak jako kneti: Kdo nen z poctivho loe, e ten dla mho vidti neme. Ona pak s osmi pannami a s blznic na palc la. Tehdy pozdvihl Eilenpigl toho pltna opt vzhru a vytal knn tak pvod landkrab, vdy jeden kus po druhm, ale knna i panny jej veckny mlely, dn nechvlila ani hanla toho malovn, nkterm z nich to lto bylo, e by z nepoctivho loe z strany otce aneb matky bti mly. Napo sledy poala blznice mluviti kouce: Mil miste, j dnho malovn nevidm, bych pokud iva z kurvy dcera bti mla. I pomyslil sob Eilenpigl: To dob e nebude, budou-li blzni pravdu praviti, tak j pry vandrovati musm, a obrtil to v smch. Tehdy la knna zase ku pnu svmu, kterto ptal se j tak, kterak by se j to malovn lbilo? Odpovdaje ona ekla: Milostiv pane, mn se tak dobe lb jako Va Milosti, ale blznici na se nelb. Ona prav, e malovn dnho nevid, t i panny nae, a obvaj se, e v t vci ibalstv jest. Co kneti na srdce padlo, a akoli podveden byl, vak Eilenpiglovi povdti kzal, aby svou vc strojil, e vickni dvoan dlo jeho ohledati musej. A tm kne obmejlel, e by chtl vidti, kdo by mezi rytstvem jeho poctivho aneb nepocti vho loe byl, jeto by lno sv jemu propadl. Tehdy el Eilenpigl k tovarym svm a dal jim odputn, i vzal od ouedlnka dchodnho jet sto zlatch, s tm el pry odtud. Druhho pak dne ptal se kne na svho male, kde by byl, ale on byl ji vyvzl. Nazejt pak el kne na palc se vm svm dvorem, zdali by z nich kdo jak malovn vidti mohl, ale dn nic nevidl, neb nic malovno nebylo. A kdy vickni mleli, ekl landkrab: Nu, ji dobe vidm, e jsem od toho lotra pod veden, a s Eilenpiglem jsem nic initi nechtl, vak proto k nm piel. Ty dv st zlatch oeleti mohu, a on proto vdy lotrem zstati a knectv mho przen bti mus. Tak Eilenpigl z Marpurku pry uel a vce tam potom jiti nechtl.

[ 115 ]

85. Kterak hec v Braunvajku Eilenpiglovi boty pikoval, jemu on okno svtnin hlavou vyrazil.
Byl njak vec, jmnem Krytof, v Braunvajku na Uhelnm trhu. K tomu Eilenpigl el a chtl boty sv dti vymazati, i ekl mistru: Kdybyste mi chtli tyto boty pikovati, abych je v pondl zase mti mohl. D mu mistr: Meme. Eilenpigl el zase z domu ven, a na nho nemyslil, kdy vn byl. Tehdy ekl pacholek: Miste, toto jest Eilenpigl, kter kadmu lotrovstv in, a kdybyste vy jemu to tak poruili, jak on vm rozkzal, on by to neinil a nechal by toho. Odpovdl mistr: Co jest mi rozkzal? ekl mu pacholek: Rozkzal vm sv boty pikovati, a ml ci mazati; j bych jich necht mazati, ale pikovati, tak jak se peen pikuje. Tehdy ekl mu mistr: Uinme tak, jak nm rozkzal. I vzav to sdlo, skrjel je a ty boty jako peeni pikoval. I piel Eilenpigl v pondl zase a ekl: Jsou-li boty hotovy? Mistr povsil je na stnu a uk zal mu na n ka: Ted vis. Eilenpigl vida to, e tak boty pikovan byly, sml se a ekl: Kterak jste vy tak dobr mistr, e jste pipravili je tak, jak jsem vm roz kzal, co za to chcete mti? Mistr ekl: Star gro. I dal mu. A vzav boty sv tak pikovan, el z domu ven. A mistr i pacholek vidouce smli se za nm, pravce mez sebou, nemlo se mu toho stti, jest voen. S tm bel Eilenpigl zase k tomu domu a hlavu s rameny do skla vstril, nebo svtnice pi zemi stla. I ekl evci: Miste, jak jest to pik, kterho jste vy k mm bo tm potebovali, jest-li svisk ili kancov? Divil se tomu mistr i pacholek, naposledy vidl, e by to Eilen pigl byl, kter v okn leel a hlavou s rameny rmce okna polovici jich vyrazil. Rozhnval se mistr a ekl: Co ty, zrdce, nechce toho nechati? Budu t tmto kejem pes hlavu biti. ekl mu Eilenpigl: Mil miste, nehnvejte se, rd bych vdl, jak by to sdlo bylo, jm jste m boty pikovali, jest-li svisk ili kan cov? Mistr se hnval a ekl mu, aby mu okna nelmal. Odpovdl Eilenpigl: Nechcete-li mi povdti, jak to sdlo jest, tehdy musm se jinho ptti. Tak Eilen pigl z toho okna vyskoil, a mistr na pacholka se hn val a ekl k nmu: Tys mi radu dal, dej mn tak radu, aby mi sklo zase udlno bylo. Pacholek ten mlel, ale mistr pedce hnviv jsa ekl: Kdo jest koho oidil? J jsem to vdycky slchval: Kdo s blzny za chz, e ten mlo na nm vyhr. Bych j byl to uinil, bylo by m okno v celosti zstalo. Pacholek proto vandrovati musil a el do Flandersk zem, opustiv svho hospode, kterho chytrosti uil.

[ 116 ]

86. Kterak Eilenpigl v mst Eimbeku pivovarnkem byl, a maje psa, jemu kali Chmel, toho msto chmele uvail.
Eilenpigl prci svou udlal se sluebnm, ale astokrt nemnoho dkovn zaslouil. Jednoho asu piel do Eimbeku a u njakho pivovarnka se zjednal. Piho dilo se, e pivovarnk ten na svadbu jti chtl a Eilenpiglovi poruil, aby pivo s dvkou vail a pede vemi vcmi aby pilnost ml chmel dobe usmaiti, aby pivo dobe chmelen a chutn bylo. Odpovdl Eilenpigl: Uinm to rd, co mohu nejlpe. Pivovarnk ten s enou svou pry el. I poal Eilenpigl snan vaiti, a dvka ho uila, neb ona tomu vce rozumla neli on. Kdy pak k tomu pilo, e ml chmel smaiti, tehdy ekla dvka: Ach mil brate, chmel smaiti, vak to sm dobe udl, odpus mi jen na jednu hodinku, k tanci se podvm. ekl j Eilenpigl: Jdi! I po myslil u sebe ka: Hle, dvka jde tak pry, ji m moc lotrovstv provsti. Ml pak ten pivovarnk velikho psa, jemu kali Chmel. Toho vzav Eilenpigl, kdy voda hork byla, uvrhl ho do ni a dal mu se dobe uvaiti, a mu ke i chlupy slezly. Dvka piedi zase dom, Eilenpiglovi pomoci chtla, i ekla mu: Mil brachu, ji jest dosti, pesta! A kdy ko pedstavila, poali jeden kork po druhm tam lti. ekla mu dv ka: Tak-lis chmel do nho dal? J v korku mm nic nevidm. Odpovdl Eilenpigl: Na dn le Chmel. Dvka hledajce chmele, nalezla ebru v kor ku a poala hlasem kieti: Aj, zachovej mne Pn Bh, cos do piva vloil? Nech je kat pije! Vtom piel pivo varnk, jsa dobe opil, a ekl: Co dlte, moji mil dti? ekla dvka: J nevm, kho neka dlme, la jsem, abych na pl hodinky k tanci se podvala, a pachol ku naemu kzala jsem zatm chmel dobe smaiti, on pak psa naeho veho uvail, te hbet jeho mete dobe vidti. ekl Eilenpigl: Vak jste mi kzali! Nen-li to trpen, e j inm, co mi se vel, jeto by jin lid dost na tom mli, kdyby jejich eldka polovic toho inili, co se j rozkazuje. I vzav odputn, a el odtud pry.

[ 117 ]

87. Kterak Eilenpigl enke vinnho v Lybeku oidil , kdy v konvici vodu za jinou vna plnou dal.
Moude se opatroval Eilenpigl, kdy do Lybeku pi el, poctiv se choval, e dnmu nidnho ejdstv neuinil. Toho asu byl njak vinn enk v Panskm sklep, vysokomysln, pyn mu, kter u sebe drel, e dn tak moudr nen jako on, a sml tak sm o so b praviti, e by se na toho mue rd podval, kter by ho oklamati a v moudrosti jeho zblzniti ml, proto mnoz mtan mli ho v oklivosti. Eilenpigl o t hrdosti toho enke uslyav, ibalstv svho nemohl tajiti sm u sebe, myslil takto: Musm ho zkusit, co um. I vzav dv konvice, kter byly jednostejn veli kosti, nabral do jedn vody a druh nechal przdn. Tu, v kter byla voda, pod pltm svm v skryt nesl, przdnou pak nesl zjevn. I el s nimi do vinnho sklepu a dal sob namiti pintu vna. Tu konvici s vnem pod pl vzal, a konvici s vodou ven vyav, na enkty po stavil, aby enk nevidl, a ekl: Za dv pintu vna? Odpovdl on: Za tidceti penz. ekl mu Eilenpigl: Draho jest, j nemm vce ne tyrmectma penz, dosti-li bude za n? enk se rozhnval a ekl: Co ty chce pnm mm vna acovati? Vak jest ji acovno, komu se nelb, ten nech vna v sklep Panskm! I vzav enk s hnvy tu konvici s vodou, za to maje, e jest vno, ano byla voda, vlil ji puntem zase do sudu, a ekl: Jak jsi ty blzen, ke sob vno miti, a neme ho zaplatiti. Eilenpigl, vzav konvi ci s vnem, el pry a ekl: J vidm, e jsi ty blzen, nebo dn tak moudr nen, jeto by od blzna okra bn nebyl, aby ty pak i vinn enk byl. A s tm el pry.

88. Kterak ten dobr Eilenpigl v Hanover v lzni se usral a pravil, e jest to dm istoty.
Ped branou Lien v mst Hanover lazebnk nechtl, aby lze slouti mla lzn, ale aby sloula dm istoty. Zvdl o tom Eilenpigl, a jak do Hanover piel, hned do lzn el a donaha se svlkl. Kdy pak do lzn vkroil, ekl: Zda se vm dobe, pane hospod i, se v va eldkou i s vemi, kte v tomto istot nm domu jsou. Lazebnkovi se to dobe lbilo, i pi vtal ho, ka: Hosti, pravdu pravte, e toto jest istot n dm, a jest tak dm istotnosti a nen dn lze. ekl Eilenpigl: Tento dm e jest dm istotnosti, to jest patrn, nebo neist pichzme sem [ 118 ]

a istotn zase vychzme. S tm Eilenpigl velikou hromadu do vody nasral a doprosted lzn vnesl, take po v svtnici smrdlo. ekl mu lazebnk: Te ji dobe vidm, e slova a skutek se nesrovnvaj. Slova tv byla pjemn, ale inov tvoji nelb mi se, nebo slova tv dobr byla, skutkov pak tvoji eredn smrd. Tak-li lid zde in vaj? Odpovdl Eilen pigl: Zdali to nen dm is totnosti, j jist zde zdravj jsem, neli v n, sic bych sem byl nepiel. D k nmu lazebnk: Tato istotnost inv se na zchod, ale tento dm jest istoty od od potu, a ty z nho dl prevt. ekl mu Eilenpigl: Zdali to enno z lidskho ivota nepilo? Jestlie se istiti slu, tehdy tak dobe zde vyistiti se me jako vn. Rozhnvav se lazebnk, ekl: Takov itn na zchod se inv a ras to vyv na rozhran, ale j toho nevymvm. A po tch slovech rozkzal lazebnk Eilenpiglovi z lzn ven jti. ekl mu Eilenpigl: Pa ne hospodi, nechte, a se za sv penze zmyji, vy chcete mnoho penz mti, j tak se chci dobe zmti. D k nmu lazebnk: Jdi mi z lzn ven, j tvch penz mti nechci, pakli nepjde, tehdy j tob dve uki! Tehdy pomyslil Eilenpigl, tuto jest darmo s bitvami ermovati, i el z dve ven, a ekl: Zmyl jsem se dobe za to enno. I oblekl se zase v svtnici, kdeto lazebnk s eldkou svou jedl. I zavel ho lazebnk, chtje ho tak pestraiti, jako by ho ml popadnouti. V tom pomyslil Eilenpigl, e by v lzni nedobe se vy istil, i hledal s pouzdrem stl, otevel jej a usral se na nj, a zavel zase. Potom hned vypustil ho lazebnk a smili se spolu. Tehdy Eilenpigl k nmu pravil: Mil miste, v tto svtnici j teprv prv jsem se vyistil. Vzpomete na mne v dobrm, kdy bude v poledne. Nyn pak jdu od vs. I el odtud pry.

[ 119 ]

HISTORIE O BRATRU PALEKOVI

89. Paleek a pni.

Prvn kus anebo artikul. Bratr Palek bval obyejn pi krli Jim v rad a vu dy jemu volno bylo, a kdy ho krl nevidl, tehdy po nm teskliv bval. Kterto bratr Jan Palek ml obyej v rad v svtnici sedati a piln pozorovati, co pni et krli svmu za radu dvaj. Kadho pna, jak v rad sedali nebo stli, pod zejmna sob. napsal a krle na posledy; a kter pn radil k dobrmu zemskmu obec nmu, tehdy od jeho jmna, kter ped sebou napsan ml, pmou lnu neb trych napsal; a kter radu k svmu vlastnmu uitku dval, napsal lnu nakivo. A kdy ra du zavti mli, kad sv zdn povdve, tehdy bratr Palek, sed u svho stolu u dve, zvolal: Brate krli! Pmo, pmo: tob plat o dui, o lidi i o vecku zemi. Potom kdy krl vyel s pny z soudn svtnice, optal se bratra Paleka: Co jsi to napsal? Aon odpovdl: Ted jsem spisoval pny bratry, kte tob rad. A tak jsou pni et na Paleka velik pozor mvali.

90. Paleek a pitlnci.

Druh kus. Kdy bratr Palek byl s krlem Jim na projce okolo Prahy, ptal se krle: jest to ves dobr s rybnky a lukami? A krl mu odpovdl, e jest tch ubohch lid v pitle svatho Ducha u mostu. Tehdy Palek nemekaje dlouho, v ptek el do toho pitlu k tm ubohm lidem k obdu a jedl s nimi; kte nemli na obd ne polvku, kroupy a drobn ryby z rosola. A druh ptek el k pitlskmu mistru, akoli nebyl od nho zvn, a jedl s nm; za ktermto stolem bylo jdla dosti. A nedokave posledn krm, Palek vstal od stolu, bel z pitlu k zmku s chvtnm a alostiv krli ekl: Brate krli! Zle tam, zle tam! Nem he bti. I ekl [ 123 ]

krl k nmu: Co se dje? Odpovdl: To, e uboz pnov, majc velik panstv, musej hladem pimrati, a jejich sluebnci a afi nazbyt, dosti maj. Krl ekl: Kde se tak dje? Nebylo by tak dobe, kdyby se sluebnci lpe mti mli, neli jejich pni. Palek krli zase ekl: V-li, brate krli, e sem se tebe, kdy jsme byli na projce okolo Prahy, nedvno ptal, by to ves dobr s rybnky a lukami velikmi byla? A tys mi povdl, e jest ubohch lid ze pitlu svatho Ducha. A proto sem j tam k nim musil jiti a pezvdti, kterak takovho panstv uvaj za svmi stoly; a tak jsem k nim tam el k obdu dnes tejden a jedl sem s nimi, kdeto uboz pnov nemli ne polvku, kroupy a ty nemastn rybiky z rosola. A dnes tak byl sem u jejich sluebnka, pitlskho mistra; tu mli veho dobrho dosti: ryby nkolikery, s koenm smaen, peen, v no dvoje, i tak pan mlad. Proto, brate krli! Poli se mnou hned pro toho jejich sluebnka a afe, a roz ka mu, aby svm pnm tak z koen ryby dval a lpe je choval z takovho jejich panstv, a ji vce tak hladu a nouze netrp, aby tebe krl nebesk, pro takovou a f nepravost a neopatrovn tch ubohch pn, ne trestal. A tak jest krl Ji s bratrem Palekem ihned svho hofmistra do toho pitlu poslal a nadil, aby jim dvali v ptek dvoje ryby z rosola a z koen, jak to podnes tak jest.

91. Zachrauje nevinnho.

Tet kus. Jednoho asu stal se mord v Praze v dom prchoditm u Sixtv proti Tejnu u veer, a ten rnord vyskoiv ven utekl, a hned ten dm zamkli. Rycht s sluebnky brzo piel a vzal tam mladho Dubanskho za vinnho, a potom Praan nazejt rno dali jej katu vsti z msta jako vinnho. Kterto Dubansk uboh, jsa nevinen, zvolal a ekl: Ach, vemohc mil Boe! Budi tob el, e mm z tohoto svta sjti, a nemm prv ped Jeho Milost krlovskou vyslyn bti. A vtom stalo se, e bratr Palek tudy el a uslyel voln toho Dubanskho; ekl rychti a katu: Brate fojte, a ty brate kate! Pokejte mne tu s tmto vznm, a j se zas vrtm od bratra krle. I bel velmi spn na zmek k krli a ekl mu: Brate krli! Slyel sem tam na t alobu krli nebeskmu od ubohho vzn, a proto sem pibhl, abych tob povdl. Jestlipak e jsi ty lep ne pn Kristus, syn Bo, a jestli ten uboh lovk hor neli bel, tehdy me ho neslyeti; pakli ty nejsi lep ne pn Kristus, a on, nen-li hor ne satan, tehdy m spravedliv [ 124 ]

toho lovka vyslyeti, ponvad pn Kristus bla vyslyel a dal se mu na jeruzalmsk kostel nositi a s sebou mluviti. Jemu krl ekl: Mil brate Paleku! Nen na svt lovka dnho lepho ne pn Kristus, ani horho ne bel. A proto povz nm, co rozum v svm ptan? I ekl Palek: To, brate krli, e tam vedou jednoho mldence, an lituje s plem, e m z tohoto svta sjti, a nem prv ped tebou, pnem svm, vyslyn bti. A tak sem j kzal rychti a katu, aby s nm pokali, a j se od tebe vrtm. Proto poli se mnou marlka svho do Prahy, a jej ped tebe pivedou, aby ho vyslyel. A tak se stalo, e byl ten Dubansk piveden ped krle. A potom dn na velik rukojm, aby se z toho vyvedl do ty nedl pod zbhlch. V tom asu pak vinnho se doptali, a skrz to Dubansk nevinn nalezen. A byl iv tyidceti let, jehoto rod podnes trv.

92. Valeek a kanovnci.

tvrt kus. Nkterho asu na zmku Praskm kanovnci ped krle Jiho pili v svch popelich kaptouch z kostela a mluvili s krlem o sv poteby velmi poctiv a v n. Tehdy bratr Palek, jda mimo ty kanovnky k krli, chytil za ty apliky kaptourovy toho jednoho kanovn ka, kter od nich mluvil, a trhne nm ka: Hara, hara! Nai ji koichy na ruby obrtili a jet masopust nen. Proe se ten, kter mluvil k krli, zastydl a ekl krli: Prosme, a nm d ten dobr mu pokoj. Tehdy krl Ji postavil se neochotn a ekl: Brate Paleku! Pro ty nenech s pokojem pn kn? Odpovdl Palek: A co jsou to, brate krli, kn pni? Prosm tebe, nech mi se nediv; j jsem ml opravdu, e jsou masopustn mumrajnci: nebo obyejn o masopust rdi tak masopustnci koichy pevracej. V ten as krl Ji rozkzal podl tch kanovnk do ma list psti; a kdy byl napsn, piel s nm kancl k krli a ptal se ho, kterak m papei jeho titul napsati? Jemu krl odpovdl: Napi jemu tak, jak obyej: Svat svatmu, nejsvtjmu otci atd. Bratr Palek, nemoha toho vytrpti, ekl: Brate krli, nikoli nei toho, aby ml papei takov titul dti; nebo by potom musil toho litovati. A krl ekl: I pro, mil brate Paleku! Ponvad jest obyej tak jemu psti? Palek zas ekl: Brate krli, hle ty pravdy a spravedlnosti, jako na krle kesanskho nle, a ne obyeje nepravho. Prosm tebe, brate krli! Kdyby ml Pnu Bohu do nebe list psti, jak titul jeho Bosk milosti chtl dti, ponvad papei ten titul ,Nejsv[ 125 ]

tjmu napsati chce. I ekl krl: Mil brate Paleku, kterak pak mm jemu titul napsati? Palek odpovdl: Napi mu tak, jak samo v sob jest prav a nepochyben: Tomu nejvymu a nejbohatjmu biskupu nad jinmi vemi biskupy, pnu v tom slavnm mst m, m bti list dn.

93. Paleek a pansk ele.

Pt kus. Pihodilo se, e pan ansk, vdova, na rychte svho se rozhnvala, a od nho pokuty nkolika kop vzala; kter prosil Paleka za pmluvu, zda by mu co zas navrtila. Paleek kzal mu k t pan v nedli pijti, e u n jist bude u obda, a tu chce se rd o to piiniti, Tehdy ten rycht podl rozkazu Palekova tam piel a vstoupil do svtnice, kde byla pan, ka: Dej Pn Bh dobr den Va Milosti, milostiv pan! A vtom Palek ekl mu: nelechetn lhi! Jdi mi hned a o pry. Ale ta pan proti tomu ekla: Mil brate Paleku, pro mu mluv tak nepoctiv? Palek odpovdl: Proto, e v oi hled nepravdu mluv. Prav tob, e jsi milostiv pan, a tys jeho tyranka ukrutn; ne kdyby byl ekl: Dej Pn Bh dobr den, pan nemilostiv, nebyl by lhem. A proto, nechce-li z nho mti lhe, ale pravdomluvnho rychte, vra mu zas jeho penze a potresci ho ne na mci, ale slovy nebo vazbou, tak bude milostiv pan v pravd. A skrz to Paleek rychti pomoh k jeho penzm.

94. Pracuje u chudch.

est kus. Bratr Palek ml obyej v lt choditi pomhati do vsi chudm lidem jejich chalup pokrvati a opravovati; ale k stolu chodil tu, kde vidl velik staven, k zemanu neb k afi. Jemu nkte kali: Brate Paleku, vaks u ns nedlal, pro u ns j? Odpovdl Paleek: V-li co, brate, ou, kdy ty bude tak nuzn a chud jako onen, tehdy j tob budu pomhati dlati; a kdy on bude tak bohat jako ty, tehdy pjdu k nmu jisti. A tak sou lid rdi u sebe Paleka mvali. [ 126 ]

95. Dl se se zlodjem.
Sedm kus. Bratr Paleek vdycky v svm meku na pasu nkter gro ml, neb mu krl Ji dval kadou sobotu patncte blch, a ty on rozdval tm, kte mli dt mnoho a statku mlo. Nkdy vyev od krle, piel na noc do jedn krmy. A byl tam jeden zlosyn zbh, kter myslil, aby Palekovi mec, kdy by spal, uezal, emu Paleek porozuml. Kdy pak spolu sami dva v jizb leeli a pes pl noci nespali, Paleek vstal, vzbudil zlosyna toho, kter se inil, jako by spal, i rozkzal mu svtlo rozsvtiti, e chce jemu na pivo dti. A jak zlosyn rozsvtil, Paleek vysypal penze z meku na dv hromdky, po pl osmu blm, a ekl k nmu: Mil brate, rozumm tomu, e nesp, cht rd mj mec uezati, a j tak bdm, boje se tebe, a tak sob oba hlavy trpme. A proto vezmi sob te pl osma blho, a dadouc sob pokoj, spme. A prosm t, nechej toho emesla; nebo jist, nenech-li ho, visne.

96. Valeek a krlovna.

Osm kus. Jednoho asu trefilo se, e Palek pomhal jednomu lovku povati stodolu. V tom asu krlovna tudy na pou k svatmu Prokopu se brala a jeden z sluebnk, uhldav Paleka, povdl krlovn o nm. Krlovna zavolala Paleka, aby k n piel dol, a ptala se ho: Mi l brate Paleku, prosm tebe, povz nm, tak-li co Pn Bh d mn za to, e te za vozem pky na pou jdu? Odpovdl Palek: Jestlie bude jinm tulkm a zahalem platiti a ty nezmek-li, i tob m ntco dno bti. Ale, mil sestro krlovno, kdyby radji doma sedla, pze napedla a z n pltna nadlati dala a chu dm rozdala, to by tob Pn Bh dobe odplatil, zde i vn. A tak se krle Jiho manelka, poslechi ho, zase ku Praze obrtila, a Palek el k sv robot na stodolu.

[ 127 ]

97. O Velik ptek a o masopust.

Devt kus. U Velik ptek bratr Palek vesel byl a zpval jako na Velik noc, a v masopustn dni plakal a modlil se Pnu Bohu vc ne v jin dni; a asto litoval tch zbytk a oberstv, kter se mezi lidmi tch asv rozmhaly.

98. Ujm se nemocnho.

Dest kus. Nkterho asu el Palek podl obyeje svho mezi chud do pitlu k sv. Pavlu. I nael za mstem jednoho nemocnho lovka v hnoji, kterho se lid ttili a do pitlu ho pijti nechtli pro nenakaen jinch. Tehdy bratr Paleek bel do Tejna v Praze k mistru Janovi Rokycanovi, arcibiskupu, a ekl: Ach, zle se dje, zle, brate Rokycane! Nalezl sem tam v hnoji zakopan tlo Bo, ano samho Krista. A proto prosm tebe, co nejrychleji me, vyprav se mnou tyry ky, aby mi ho pomohli zdvihnouti a k tob poctiv pinesti. A tu ihned Rokycan vystrojoval s Palekem tyry ky mal v komikch se zvoneky. Ale Paleek, uzev ty ky mal, ekl: Ach, brate Rokycane, nic to nen; vak poli se mnou ty tyry hrub trulanty mocn s nosidly; neb budou mti co nsti. Rokycan tak uinil a vyslal s nm tyry velik kumpny ze koly s nosidly; a kdy tam pili, ekl Paleek: Nue, mil brat, te mte tlo Kristovo; pomozte mi je poctiv na nosidla vloiti a k bratru Rokycanovi donesti. A kdy ho k nmu na faru pinesli, ekl Paleek: Nue, brate Rokycane! M tu ubohho malho Krista; prosm tebe, piodj ho a ui nad nm milosrdenstv, tak jak jin u: to sa mmu Bohu uin. A tak Rokycan musil toho chud ho lovka do pitlu dti donesti a piodti, prv neli bratr Palek odel.

[ 128 ]

99. Velk ryby pro ele.

Jedenct kus. V jeden ptek bratr Palek v krlovsk svtnici sedl u dve mezi mldence, kte nemvali velikch ryb na svm stolu. A kdy jim dali na stl ryby plodice, vzal Palek jednu, pistril ji sob k uchu a ptal se j: v-li co o jeho bratru? po druh i po tet. Skrz to dali se ti ml denci v smch v krlovsk svtnici, a se krl optal: Co se to dje? Marlek odpovdl: Milostiv krli! Bratr Palek, sed s tmi mldenci za stolem, mluv s ry bami. ekl k nmu krl: Brate Paleku! Co tam d l? Pro k nm nejde k stolu? Odpovdl Palek: Krli, povm: Ml sem bratra rybe, a utonul mi v ece; proto se tchto ryb ptm, vd-li co o nm. A krl se ho optal: I co prav? ekl Palek: Tak prav, e jsou ony velmi mlad a proto o nm nic ne vd; ne abych se ptal tch starch ryb, kter jsou na tvm stolu. Krl Ji, porozumv tomu, kzal naklsti tch nejvtch ryb na tal a donesti Palekovi. A tak Paleek nakrmil ty mldence starmi rybami.

100. Rozdv se chudm.

Dvanct kus. Bratr Palek mnoho sukn do roka mval; neb kdykoli vidl lovka nuznho bez sukn, hned dal jemu s sebe sv sukni. A pijda k krli, ekl: Brate krli! Dej mi sukni, nebo sem prvn dal Pnu Bohu. ekl k nmu krl: I kde jsi vidl Pna Boha, es jemu sukni dal? Odpovdl Palek: I zdali nev Psma: Co jste m mu nejmenmu uinili, mn jste uinili? Mnoho jinch pedivnch vc bratr Palek inval a vce milosrdnch skutk provozoval, kter nejs tuto napsny. Sumou, sta lid, kte ho znali, to o nm v pravd vyznali: e jeho pe a prce byla o chud, o pitly i o kn, aby ctnostn ivi byli, pravdu lidem oznamovali. Krle Jiho napomnal, aby se krle nebes kho bl, lidi v pokoji a spravedlnosti spravoval. S nm se rozehnal, v Pnu usnul; po nm krl Ji jsa teskliv brzo umel.

[ 129 ]

DOSLOV A PLOHY

I. CTIBOR TOVAOVSK Z CIMBURKA DEDIKUJE KRLI JIMU Z PODBRAD SPIS HDN PRAVDY A LI.

[ 133 ]

2. SMILSTVO, LAKOMSTV, LAKOTA A LE ROZMLOUVAJ. HDN PRAVDY A LI 1539.

[ 134 ]

3. TITULN LIST FRANTOVCH PRV 1518. VE SKUPIN, PEDSTAVUJC PIJCK BRATRSTVO, DRUH ZLEVA JE KOV PAKA, TVRT SPISOVATEL KNIHY JAN FRANTA.

[ 135 ]

4. ILUSTRACE K ROZPRVCE O LVU A LICE. PRAVIDLO LIDSKHO IVOTA 1528.

[ 136 ]

5. TITULN LIST RUKOPISNCH ROZPRVEK BEZINOVCH. OPIS Z KONCE 17. STOL. ZTRACENHO TISKU Z R. 1650.

[ 137 ]

6. ILUSTRACE K ROZPRVCE P ENKUJE ZA PENZE, VLK NA DLUH. KOPIE PVODNHO RENESANNHO DEVOEZU.

[ 138 ]

7. TITULN LIST KNIHY EZOPA MUDRCE IVOT 1556. PEDSTAVUJE FILOSOFA EZOPA A VJEVY Z JEHO IVOTA.

[ 139 ]

8. ILUSTRACE K ROZPRVCE EZOP NOS BEMENO.

[ 140 ]

9. ILUSTRACE K ROZPRVCE EZOP A XANTHOVA ENA.

[ 141 ]

10. ILUSTRACE K ROZPRVCE KTERAK EILENPIGL Z RATHOUSKHO PODLOUB LETTI CHCE. LIDOV TISK HISTORIE O EILENPIGLOVI Z POL. 18. STOL.

[ 142 ]

11. ILUSTRACE K ROZPRVCE KTERAK EILENPIGL PIVOVARNKEM BYL.

[ 143 ]

12. TITULN LIST HISTORIE O BRATRU JANU PALEKOVI l6lO.

[ 144 ]

KRATOCHVILN ROZPRVKY RENESANN

Ve 13. a 14. stol. dochz nejprve v Itlii a pozdji i v ostatnm evropskm kulturnm svt k vysokmu vzept tvoivosti ve vd a v umn. Tato epocha je nazvna renesanc. Renesanc proto, e ks ddictv antickho svta a pin lovku uvolnn od nejdogmatitjch tmskch peitk crkevnho stedovku, e vytv nrodn literaturu, zavdjc nrodn jazyk do slovesnosti proti dosavadn nadvld kosmopolitn latiny uenc. Krlovstv zlomilo, oprajc se o many, moc feu dln lechty a zaloilo velik, v podstat na nrodnosti vybudovan monarchie, v nich se vyvinuly modern evropsk nrody a modern mck spolenost; a za tm co si jet man a lechta leeli ve vlasech, ukza la nmeck selsk vlka prorocky na budouc tdn boje tm, e nejen pivedla na scnu vzbouen sedlky -to ji nebylo nic novho -, nbr za nimi potky nynj ho proletaritu s rudm praporem v rukou a s poadavkem spolenho vlastnictv vech statk na rtech. V ru kopisech zachrnnch z pdu Byzance, v antickch so chch vykopanch z mskch ssutin vzeel uaslmu Zpadu nov svt, eck starovk; ped jeho svtlmi postavami zmizela straidla stedovku; Itlie se po zvedla k netuenmu rozkvtu umn, kter zazil jako odlesk klasickho starovku a jeho od t doby ji ne bylo dosaeno. V Itlii, ve Francii, v Nmecku vznikla nov, prvn modern literatura; Anglie a panlsko proily brzy nato sv klasick literrn obdob. Meze starho orbis terrarum byly prolomeny, Zem byla vlast n teprve tehdy objevena a byl poloen zklad k pozdj mu svtovmu obchodu a k pechodu emesla v ma nufakturu, kter zase byla vchodiskem pro modern velk prmysl. Duchovn diktatura crkve byla zlome na. Tak hodnot vznam renesance B. Engels v vo du k Dialektice prody. V okruhu literatury vznik nov oblast przy, napln n ivotem a jeho realitou, radost z poznn smyslov ho, odporem k pokryteck morlce. Nov obsah pin i novou formu. Itlie je kolbkou renesann novely, jejm mistrem je G. Boccaccio, tu se tak rod facetie, vtipn rozprvka, jejm prvnm pstitelem je Poggio Bracciolini.

[ 145 ]

Vlach Poggio Bracciolini (1380 1459) byl po mnoho let papeskm sekretem. Pobval v kanceli v m, dlel za papeskho schismatu v rznch mstech ital skch, cestoval v diplomatickm posln po zpadn Evrop a skonil jako kancl severoitalsk republiky Florencie, kolbky to renesann vzdlanosti. Nebyl vak pouhm sbratelem antickch poklad, peklada telem z etiny a trpnm spisovatelem humanistickch traktt. Renesance, kter s rstem hospodskho v znamu italskch mst posiluje odpor k crkevnm i spole enskm peitkm stedovku, sl tak v nm ducha vzpoury. Od nho mme pamtn list o statenm chovn Jeronyma Praskho v Kostnici, jeho smrti byl svdkem, v jeho trakttech najdeme odsudek lakomstv a pokrytectv mnich, v jeho facetich shledvme iv obraz tehdej spolenosti a zvlt sravou kritiku vysok hierarchie, do jej kuchyn nahldl a s n se vti pem, vsmchem, satirou vyrovnv. Byl povahy bojov n, nezvisl. Co myslil, to vyslovil. Literaturou vyvao val, co nucen konal jako diplomat pro poslen moci papeovy. Poggius dohotovil svou knihu rozprvek, Liber facetiarum, r. 1452 v renesannm prosted Florencie, vzd len papesk moci, ped n mu tato kupeck republika byla silnou ochranou. Sbrka obsahuje nkolik destek ert, vand, vtip, anekdot, podivuhodnch phod a rozmarnch historek, podvanch s vpravovatelskm umnm strun, jadrn, lidov. Je tu patrna renesann radost ze ivota, do nho se vypravovatel hrou a na povrch vyn obrzky, pln ivotnosti a dobov reality. Znalost Poggiovch Faceti ila se velmi rychle v rukopisech i ranch tiscch. Ale po stu letech tridentsk koncil dal knihu na index. Rozprvky byly nebezpe n. Obracely se drazn proti nevzanosti mrav, lakot a nevdomosti biskup i mniskch d, zesmovaly a znevaovaly je v och lidu. Pispvaly k svobod du cha, podporovaly samostatn mylen. Tm ovem ot saly zklady ma, autoritou papee a crkve. Do ech pronik Poggius velmi zhy. Nachzme je ho Facetie v knihovnch lechtickch, knskch i kl ternch, v 16. stol. jsou oblbenou knihou libr mst skch. Spolu s Poggiem seznamuje se esk ten i s ji nmi podobnmi pracemi, rostoucmi z jeho ducha za Alpami, jako jsou na pklad rozprvky Brantovy, Bebelovy aj. Jak byl charakter eskho tene na konci 15. a v prvn pli 16. stolet? Po vlkch husitskch se pod statn zmnily hospodsk pomry a tm tak charak ter esk spolenosti. lechta, j nesta pro pokles penz dosavadn renta k nkladnmu ivotu, zakld pi svch dvorech rybnky, ovny, pivovary, otevr doly a elezn hamry, zabv se i obchodem. Vedle lechty derou se do poped zmon sloky mstskho stavu, kter bohatnou jednak koncentrac emesln vroby, jednak obchodem. Jim tak husitsk revoluce vydo byla vznamn zastoupen na sn[ 146 ]

mech. Tyto dv sloky, vysok lechta a mstt patricijov, zpas mezi sebou o uchvcen hospodskch a politickch posic. Kad z obou stran stdav zskv pro sebe a pro svou poli tiku zemanskou ni lechtu, kter byla pivedena na mizinu zizovnm aristokratickch velkostatk, ale tak v pomru k manm ctila se zkracovna ve svch rodovch vsadch. Narovnn, kter nastalo mezi ms ty a lechtou r. 1517 tzv. Smlouvou svatovclavskou, nemohlo hospodsk rozpory vyeiti a nemlo tak dlouhho trvn, zvlt kdy stavm bylo piznno vaiti pivo, co podstatn omezovalo rozvoj hospod skch zjm mst a tak je ochuzovalo. Poetn pracujc lid na venkov i ve mstech do tchto politickch zpas vldnouc tdy zasahovati nemohl, ale tm tivji odnel tyto boje na vlastn ki. Sedlk, kter jako bojovnk za husitskch vlek okusil svobody, dostval se v t dob postupn do stle hlub ho poddanstv. Na sedlkovi spovala tha cel stup ovit stavby spolenosti: knata, ednci, lechta, kn, patricijov a man. A byl sedlk poddanm knete, skho svobodnho pna, biskupa i msta, vude se s nm jednalo jako s vc, jako s tanm zvetem, ne-li he. Byl-li nevolnk, byl vydn svmu pnovi na milost a nemilost. Tato Engelsova charakteristika selskch pomr v Nmecku v pedveer selskho povstn (N meck selsk vlka, str. 33) plat s pihldnutm k zvlt nmu vvoji eskch zem tak pro nae djiny. lech tick velkostatk poteboval mnoho robotnk a e meslnk pro sv dvory, pro zemdlsk a hornick prmysl. Proto nedovoluje selskmu lidu opoutt panstv, vyhrazuje si svolen k satku i k uen selskch dt nktermu emeslu, d, aby se dorostl dti poddanch zavazovaly ke slubm na panskch statcch. Tak se stle vce utuuje poddanstv sedlk. Ale ani ve mstech neda se vem lidem stejn. Vedle bohatch podnikatel, patricitu a emeslnickch mistr je tam poetn vrstva chudiny, zchudl man, emesl nit tovaryi a ndenci, lid bez uritho zamstnn a asto i bez domova, kte nemli majetku a nepovali ani obanskch prv. Nespokojenost tchto vrstev, stejn jako sedlk, propuk v obasnch nepokojch, ba i v kr vavch bouch. Ale ponvad namnoze jde o nepokoje a boue isolovan, zen jet hmotnm prospchem n kter vldnouc skupiny, nemohou nic zmniti na ne utench ivotnch podmnkch ujamen mstsk chu diny. Zato nejsou tito uboci zcela bez sympati t sti mstsk inteligence, kter sama trpla nadvldou cr kevn hierarchie nebo patricijskho oku. Spatn placen kn a kazatel, rzn spolenosti grobinskch a pijckch cech hls se k tmto mstskm vyddncm. Ve svch kznch i v satiricky psanch projevech, za ostench proti pnm a vldnoucm manm i asto parodisticky pevracejcch dosavadn morlku na ruby, se nikterak neta-

[ 147 ]

j nklonnost k tto lapan a vykoiso van mstsk chudin a penej svj zjem i na ivot poddanho sedlka. Znovu navzan obchodn styky, husitskmi vlka mi peruen, s Norimberkem, Bentkami, Vdn, ne pinej jen hmotnou vmnu statk, ale tak oboha cuj ns kulturn. Kupci i studenti, studujc opt na italskch universitch, pinej dom vdobytky vla sk literrn renesance, jej svtskost ltek, smyslov plnost i ivotn realita zaujmou prv mana, kter je v pln sle obchodnho a emeslnho podnikn, kter se raduje tak z osobn svobody a z vymann se z nad vldy crkve a porunkovn jejch vrchnost. Z huma nistick, latinisujc vlunosti dostv se literatura po zvolna i do okruhu manskho a dochz tam mohutnho rozvoje. V oblasti zbavn przy, representovan zdlouhavmi romny a sentimentln milostnmi, romantickmi po vdkami, umlecky vysplmi novelami, mk dv pednost krtkmu, jadrnmu vyprvn rozprvek, kte r obrej jeho vlastn ivot a je jsou tak nejbli jeho nzorov a citov sfe. Facetie, rozprvka, je tak druh, kter neklade zvltnch umleckch poadavk. Je pbuzn anekdotm, ertm a vandm, kolujcm mezi lidem. Realismus rozprvek obr i mnoho ze zkueno st, ivota a boj tohoto lidu. Proto i renesann plebejsk ten pijm rozprvkov genre rd a s porozumnm. Rozprvky Poggiovy, jimi zahajujeme n vbor Kra tochvilnch rozprvek renesannch, nachzej se pi ivot Ezopov a v souboru jinch bajek a rozprvek, kter zredigoval a do nminy peloil nmeck humanista ebestin Brant. esk pevod je dosti pozdn, a z r. 1557, ale vstin a iv. Podil jej nedlouho ped vydnm tiskem mladik bakal a sprvce koly u sv. tpna na Novm mst v Praze, Jan Albn Vrchblsk (1551) - Peklad dobe pedstavuje pvodn charakter Poggiovch rozprvek. Poloili jsme jej proto do ela knihy, aby teni pipomnal renesannho autora, vlastnho tvrce faceti, pod jeho vzorem vyvj se po tom rozprvka domc a ji pvodn nebo pekladov. Nejstar renesann rozprvky nalzme v spoleensko - moralistnm dle dvorskho sudho a hejtmana ze m Moravsk, Ctibora Tovaovskho z Cimburka (1437 a 1494) Hdn Pravdy a Li o svtsk zbo a jeho pa novn z r. 1467. Ve svm Hdn ve form alego rickho soudnho sporu, v nm Pravda je pedstavi telkou politiky krle Jiho, a Le reakce, to zna ma, papestv, katolickho duchovenstva a lechty, dv spisovatel Li a jejm sestrm: Smilstvu, Lakomstv a La kot vypravovati tyi rozprvky. Jedna z nich, o freji, je pkladn poggiovsk, zbyl ti, vychzejce z bajek o domcch zvatech, jsou typicky koen lidovch. Z oblasti lidov je Tovaovsk nejspe pevzal, uml prameny tchto ty rozprvek aspo znmy nejsou. Rozprvky ty, s vjimkou . 22, mohly bti vypravo vny v mst i na vesnici, uritho spoleenskho za men [ 148 ]

pi nich neshledvme. Pozdj podn -viz . 5 7 z Bezinovch Rozprvek -zaostuje u pohled s hle diska poddanho lidu selskho. Narku na husitsk ce py ikovy, jimi jsou ozbrojeni zlodji a lupii (. 25), musme chpati jako vraz nevole Li, kter rozprvku vyprv a pedstavuje stranu papeenskou, husitm od pornou. Frantova prva zachovala nm v uniktnm ranm tis ku z r. 1518 mnoho ze skutenho ivota sv doby. Ko lem plzeskho mstskho fysika Jana Franty shroma ovala se vesel spolenost vzdlanc i emeslnk, kte utvoili po zpsobu renesannm ptelsk kruh, jaksi pijck a grobinsk bratrstvo. Mli styky s Prahou, T borem i Pskem, Klatovy a jinmi msty. Bavili se pr my a npady, ale odpor tto spolenosti k majetku a mckmu pokrytectv ml do sebe hodn z kritiky, vy plvajc z nespokojenosti se stvajcm spoleenskm dem. Celm svm zamenm hls se duch Franto vch prv k smlen a nlad mstskch plebejc, kte byli v prudk oposici k vldnoucmu patricitu, nalez neme v nich vak i porozumn pro trpk dl venkov skho nevolnka. Spis vznikl snad z pera zmnnho l kae Franty nebo jest jeho spolenou prac s Janem Mantuanem-Fenclem, tiskaem a nakladatelem plze skm. Bezstarostn, lenon a spokojen ivot tto dru iny, kter oste kontrastoval s haminm shonem mckho podnikatele, stle ustaranho o bezpenost svho majetku, vydraoval mtnny a byl postrachem jejich pokryteck morlce. Pojem franta a frantovstv vely proto do povdom manskch mravokrc 16. stol. jako typ vstran a odpudiv, kter jest teba sthati vemi prostedky vldnouc moci. Frantova prva obsahuj tinct rozprvek, nkter vychzej z Bebela a z Poggia, nkter jsou samostatn. Ale v podstat ve chny rozvernm zpsobem vyprvn, pekvapivm spojovnm motiv, jadrnost nzoru a ei vytvej drobn dlka vypravovatelskho umn, facetie sociln ton a dern. esk autor obr plnokrevn ivot, kresl charaktery, podv historicky podloen obraz ivota. Stoj nepochybn ve ne Bebel, jemu jde pe devm o vtip, podan humanisticky sue a sporn. Nikoliv domcho, nbr orientlnho pvodu je sku pina rozprvek, kterou jsme vybrali z Konova Pra vidla lidskho ivota. Je to peklad slavn sbrky indic kch bajek Bidpajovch Kalila a Dimna, kterou peloil z hebrejtiny do latiny kolem r. 1278 Jan z Capue. O Jana z Capue opel se vznamn knihtiska a vzdla vatel na humanistick a renesann literatury Mikul Kon z Hoditkova ( 1546), kdy poizoval pro poteby zbavn literatury r. 1528 tento peklad Bidpajova dla. Kon je pesn, uen stilista a tm je dn charakter tak jeho pekldanm rozprvkm, kter se umenost a vyrovnanost podn li od pirozen a lidov vypr vnch rozprvek Frantovch nebo Bezinovch. Ideo v charakter dla, kter veleb moudrost, uvlivost a spravedlnost panovn[ 149 ]

kovu (. 48), kter se vysmv lecht se stanoviska manskho pro jej neplodn, kratochviln a nkladn ivot (. 39), ukazuje k sfe, z n a pro ni peklad vznikal a k n se tak usedl a zmon Kon hlsil, k manskmu patricitu pra skmu. Svrzn msto v na rozprvkov literatue zauj maj nov objeven Rozprvky Bezinovy. Tiskl je, vlast n petiskoval ze starho, dnes neznmho tisku, roku 1650 litomylsk tiska Matou Vclav Bezina. Odtud jejich nzev, protoe neznme autora. Ale svm vznikem jsou o sto let star a vhodn dotvej obraz na ran renesann drobn przy. Bezinovy Rozprvky jsou typickou sbrkou ert a vand, zamench k ven kovskmu lidu. Neznm autor je setl v soudob titn literatue, zn Poggia, Branta, Ezopa aj., ale vypravuje samostatn, petv knin nmty se zete lem k socilnm zkuenostem, kter m z eskho poddanskho venkova, a zaznamenv i rozprvky lidov, dosud odjinud neznm. Autor se dv a pozoruje rea listicky, podv skutenost venkova a ivota nevolnickho sedlka v polovin 16. stolet, kritisuje jeho pomr k pnm a manm, zesmuje formou bajky krlov sk vnosy, kter zlepovaly nevolnick osud sedlk toliko na pape. Autor je pmo do ivota selskho lidu zainteresovn, usiluje tak o zlepen ivotnch vztah mezi jeho pslunky. Patrn to byl njak knz nebo uitel, ijc na vesnici. Sbrka je zvl cenn, ponvad tvo samostatnou knku rozprvek. Proto ji otiskuje me celou. Je to jeden z tch vzcnch ppad, kter uly niivm zsahm politick a crkevn censury i mo ralistnm neptelm svtskho ten. Prv z Rozpr vek Bezinovch si dobe meme uvdomiti i zjm vesnickho tene, kter i v porob neustval st es kou knihu. Zjem o rozprvky a vandy vede vzpt k tomu, e se nkter pbhy ponaj sousteovati kolem jedn osoby, kter pak v och tene pon vyrstati v typ lidovho chytrka a mazanho veumla. I to byla obra na, j se bezprvn lid utoval a ohraoval proti ne spravedlnostem a nsil vldnouc vrstvy. Slilo ho vdo m, e lidov rozvaha a chytrost zvtz nad klamavmi poukami nboensk ideologie, nad prohnanost prvnk - vydiduch, nad hrabivost lka lanch penz. V Poggiovch Facetich je to blzen Gonella, v naich Frantovch prvech rozkon postava kove Paky a cyklus zkazek o chudm uhli, kter pedstr, e je doktorem, a bezdn napravuje nepravosti svta. Ale mme i samostatn prce rozprvkov, kter souste uj sv vypravovn kolem jednoho hrdiny, jako Ezopa mudrce ivot, Historii o Eilenpiglovi a Historii o bratru Pa lekovi. Smlen ivotopis starovkho bajke Ezopa byl pidvn ji od ranho stedovku k jeho Phaedrem a Romulem polatintnm bajkm. Tyto bajky jako iv obraz lidskch a spoleenskch vztah t se optn po[ 150 ]

zornosti za nstupu renesance a s nimi tak ov ivot filosofa Ezopa. V esk literatue uchoval se tento ivotopis ve zlomku ji v prvotisku z konce 15. stolet a byl pozdji i znovu pekldn, nejlpe z pera Jana Albna Vrchblskho. Samorostl filosof Ezop, kter slou, ale neposluhuje, kter trpn provd rozkaz do posledn psmeny, co vede k absurdnostem, til se velk tensk pozornosti naeho lidu a pechzel i do lidovch knek stle petiskovanch. Historie o Eilenpiglovi byla k nm peloena v polo vici 16. stolet. Jejm hrdinou je vandrovn tovary Eulenspiegel, esky zvan tak Enpigl, kter zemel v Mllnu roku 1350. Jeho phody a nezbednosti, s ni mi prochz rzn dlny a emesla, byly postupn se brny a vydvny v cyklickch rozprvkch. Odpov daly svm nzorem, kritikou pomr, drsnmi a vul grnmi kousky zkuenostem, jak mli nmet tova ryi se zmonmi patriciji a omezenmi mistry cechov nmi. Tak heslem Enpiglovm bylo, konati vechno, co mu bylo nazeno, do slova a do psmene, a tm pivoditi zmatky. Proti drsnmu zamen morlky ezopsk i enpiglovsk stoj velmi vysoko sociln uvdoml humanismus bratra Paleka. Je to historick osoba, ten ryt Jan Pale ek, kter il jako aek, jako moudr prma na dvoe krle Jiho z Podbrad a byl lenem Jednoty bratrsk. Historky o nm byly zpracovny v cyklus nkdy v prvn polovici 16. stolet. Paleek, drobn zeman, stkal se nejen s krlovskmi dvoenny, sluebnky a duchovenstvem obojho vyznn, nbr i s prostm lidem a rd prv jeho spolenost vyhledval. Tu musil naraziti na spoleensk rozpory, na kazy bdy a nespravedlnosti, na odrn chudk mstskch i venkovskch pny a nesvdomitmi ednky. Paleek je pln hoe z tto sociln otzky a sna se ji eiti po svm zpsobu, narovnnm v duchu Psma, aby lovk lovku byl bratrem, nvratem k prvotn spolenosti kesansk. Vysoko hodnot pro morlku spolenosti vznam tlesn prce, j se sm nevyhb, a odhaluje papee jako mocnho a bohatho hierarchu. d, vychzeje z eskobratrskho humanismu, pro utiskovan lidskost, spravedlnost a narovnn, dstojn lovka, dovolv se plnn lnk kesanskho uen. Paleek, Frantova prva, Rozprvky Bezinovy vyslovuj nejlpe poadavky utiskovanho, znevolnnho lidu. Koen nejhloubji v esk pd a podlhaj nejmn literrnm vzorm cizm. Pinej nejbohat doklady lidovho nzoru, svrzn ukzky nmtov rozmanitosti a umleck vysplosti. Vnujeme proto jejich rozboru prohloubenou pozornost. Velmi oblbena je v lidovch rozprvkch bajka jako tvar, kde pod roukou ivota a jednn zvat lze podrobiti kritice nesrovnalosti spolenosti lidsk. Mnoh z bajek dvaj pi tom nahldnouti do denn prce a zamstnn venkovana, do zpsobu jeho hospodaen. Daleko vznam[ 151 ]

nj vak jsou ty bajky, v nich sl odpor proti pnm, v nich ujamen sedlk brous svj vtip na spoleenskm zzen vldnouc tdy a vsadch jejho prva. Lev, vlk a osel jsou u zpovdi (. 27). Lvu, krli a kneti nade vemi, a vlku, vzcnmu lovku a mtnnu, se promj vechno, i rdouen lid a zve, ponvad sm Bh svil jim tento ad. Osel vak, kter z hladu seral stblo slmy, vyuhujc ze korn, je pokutovn smrt, protoe ztrta stbla z obuvi mohla by v zim ohroziti na ivot hospode. Me bt podna ostej a nzornj kritika obdob pozdnho feudalismu, v nm zpas o politickou moc mezi sebou msta s vysokou lechtou? Kde se lechta po vzoru panovnkov z milosti Bo dovolv ustavin rodo vch vsad a kde oba tyto stavy hospodsky tyj z mo zol selskch? Sedlk, kter vzdor zmrujcm vno sm krlovskm, pny neuznvanm, vce a vce je pipoutvn k pd tuhmi vazky nevolnictv, me jen slovy chytrho kohouta vysmti se vem tm krlov skm mandtm, e ji nem dn jeden druhmu koditi, ale kad aby svou robotou iv byl, jak zchyt rale hls lika, aby ho naplila (. 53). A prv jen v prosted eskho lidu mohla vzniknouti ta srav satira na vlku Vojna velik pro vlka (. 66), kter, vyrstajc z oblbench zkazek a psn lidovch o vl cch zvatech a ze znalosti jejich povah, pen zvec svt na lidi a s obrazivost pmo rabelaisovskou ukazuje na malichernost spor svtskch knat a kntek, z nich vznikaj krut vlky, hub se zem, umraj lid a arci nejvce trp vojenskmi pochody a pustoenm prv poddan sedlk. Vtina rozprvek se vak pedstavuje jako spoleen sk obrzky, jako pm odraz ivota a zjm drobnho utitnho lidu. Ukazuje se tu, e shon po majetku, po penzch pin zhubu a asto i smrt -viz pomrn samostatn zpracovn znm literrn ltky (. 31), znovu se tu rozvd poggiovsk anekdota o feudlovi, lakotnm penz, kter je nsilm vymh na svm pod danm, i kdyby ho ml obviniti ze zrady a spiknut (. 30). Ale vtinou zstvaj rozprvky, tyto nezasten erty a anekdoty, v oblasti prce, v okruhu povdom tdnch zkuenost, v prosted spoleenskch a rodin nch vztah. Prvem konstatoval B. Vclavek, e do tch to krtkch vypravovn vnikal odedvna vliv lidovch vrstev, jejich nzory, nepodlehnuv konvenci vych vrstev, pirozenost, ba leckdy vysloven kritika vych vrstev spolenosti a vzdor proti nim. (Historie uten a kratochviln, 18.) Selsk chytrost tu vyhrv nad mckou nadutost a mazanost (. 32, 52), frantovsk chud bratr t z nbonstksk povrivosti vdovy (. 29), venkovanova nzorov prostota rozr i pouto crkevn zpovdi (. 33-35). Mastikstv, povenost a lakotnost lka neujde posmchu a bv pekonno chytrost prostho lovka (. 37, 70). Lidov rozprvky vak nekritisuj jen vrstvy vy. Tak ve vlastnch a dch usiluj o lep pomr lovka k lovku, staraj se o vchovu svch [ 152 ]

pslunk. Ukazuj, jak je teba voliti opatrn povoln, aby se v nm lovk po cel ivot ctil asten (. 51), zastavuj se nad dlem st na vesnici (. 50), trestaj muskou oralost (. 64) i vysmvaj se ensk panovanosti (. 63, 65). Takov byl stav selskho lidu u ns v dob pedblo horsk, tak jej tak jednotliv rozprvky vrn obrej. Je pravda, e od t doby, co zapsal lechtic Tovaovsk z Cimburka z st lidu bajku o vlku a pu a co ji pak v sociln zaostenm znn po stu letech teme v Roz prvkch Bezinovch (. 57), e se pomry sedlk podstatn zmnily v jejich neprospch. Dohl na n nejen pn, ale i jm poven rycht, chudnou vihled, take odpovd pravd posmn pehliv vzkaz pna - feudla stujcmu si vlku - viteli: Co chce na nich vzti? na ubohch, na sedlcch! Pesto v polovin 16. stolet vesnick lid ije jet pomrn snesiteln. Poddan maj dostatek jdla, rdi hoduj, a i pastevectv dovoluje jim volnj ivot, svobodnj srovnej realistick obrzky z vesnice, jak se jev v baj kch . 54, 55, 56! Nejtivj poddanstv, bda, nouze a poroba byly uvaleny na eskho sedlka a v obdob poblohorskm. Autoi Frantovch prv a Rozprvek Bezinovch pracuj vysplmi formlnmi prostedky, aby zajistili sbrce umleckost a tensk spch. Kad z rozpr vek je prozena humorem, kter vychz z vtipn situace nebo nemn vtipnho vroku. Humor a vtip pechzej zhusta v satirick posmek a vsmch, kter je mocnou vzpruhou v spoleenskm boji. Pohybuj se na jist pd, a hovo o chytrosti manelek, ovldaj cch sv mue, a l rozpaky mladch lid, toucch po zakzanm ovoci manelstv. Nkolika slovy nartnou situaci, nkolika tahy nastn krajinu. Maj zvltn schopnost charakterisovat sv postavy nejen jednnm, ale i odstnnm jazykovm. Zvl parodie mluvy ueneck, ei edn a slohu notskch listin da se jim vborn. Dreli se hesla, je velmi pkn vyjdil autor Frantovch prv, e hra a ert s lovku potebn k ivotu a e kad mu ertm bez razu msto dti, jestli pozn e mdrho. Vypstovali u ns roz prvku, facetii, bse, jak se tak kalo, velmi vysok rovn, kter od slovnho vtipu, strun anekdoty vede k vandm, ertm, humorkm a humoristickm pr zm. Realistitj pojet zvyuje umleckou cenu tchto rozprvek, kter representuj nai drobnou renesann przu neobyejn zdaile. Podle Joviana Pontana, theoretika renesannch faceti je kolem rozprvek, aby bavily, povznely ducha, zahnly chmury a lovka zocelovaly pro ivotn boj. Nezle na tom, odkud se ltka bere, ale jak je podna, aby se budil dojem, e se pbh skuten udl. Proto me bt vyzdoben i mal mi nepravdami, aby vypadal pravdpodobnji. Pulchre mentiri non est peccatum - krsn zalhati nen hch, k na jednom mst spisovatel Bezinovch Rozprvek. Je vidti, e smysl umle pstovan facetie sprvn pochopil a e jist [ 153 ]

sm drobnmi zsahy zpevnil kompo sici, zaostil vtip, podtrhl tendenci, aby zeslil umleck inek. Drobn tvar rozprvek nedopv autorovi, aby mohl vykresliti postavy tak, e by rostly v charaktery. Jednajc osoby se jen zamihnou a zablsknou vtipem, pohotovou odpovd. Pesto vak u rozprvek, kter maj charakter cyklick, vyrstaj nkter postavy pes rmec vypravovn, jako kov Paka nebo ryt Pale ek. Mohli bychom souditi o nich, obdobn jako o re cch renesann przy, e oba jsou umlecky dokonal typy hrdin, protoe se pi vytven jejich obraz har monicky doplovala mylenka a cit pracujcho lidu. Kov Paka je typick obraz lidovho hrdiny, kter se neboj ani pekla, vysvobod trpc due z oistce, hj spravedlnost i za cenu ztrty nebeskho blaenstv, e tk ivotn situace odvahou a pekon i samho Pna Boha svou nebojcnost a pohotovost. Ryt Paleek je pkladem obtavho vzdlance, kter s lidem ct, sna se mu pomoci prac i pmluvou, kter nesn nespravedlnosti a kivdy a staten se star o jejich odstrann. Tak on se stv legendrn oporou lidu v dobch jeho nejvtho ponen, za politickho i socilnho tlaku doby poblohorsk. Prbhem stolet 16. zesilovala se nepze vldnouc vrstvy lechticko - ednick a vysokho duchovenstva k renesannmu zbavnmu ten, nebo tyto vrstvy nemly zjem na tom, aby lid etl. Zesiluje svj dozor tak panovnk, kter psnmi nazenmi omezuje v Ce chch i na Morav tisk fabul nepoctivch. Zbystuje svoji pozornost censura katolick, j arcibiskup na izuje i revise v kninch skladech a zabavovn svt skch knih. Ale ani se strany ad a kol reformanch nebylo porozumn pro tuto etbu. Mravokrci 16. a po tku 17. stolet broj proti oblib svtskho, kodlivho ten - jsou mezi nimi i vznamn jmna spisovatelsk -a zakazuj zvlt Frantova prva, Enpigla a podobn rozprvky. Protireforman tlak od konce 17. stolet podal pak vydvn podobnch knek u samho koe ne. Jestlie se pes to sem tam petiskovaly, dlo se tak potajmu po venkovskch tiskrnch a s velkm risikem vydavatelovm. teni tli knihu do roztrhn, jako se kdysi po venkov taly kalende. Tak se stalo, e se z tto obshl zbavn literatury renesann zachovaly jen nepatrn zbytky, pouh zlomky toho, co se talo, a to namnoze jet v uniktech. Ojedinl, pevzcn tisk Frantovch prv uchoval se v Sovtskm svazu, v slovanskm oddlen bibliotky Akademie nauk v Le ningrad. Pravidlo lidskho ivota znali jsme z jedinho vtisku, nezcela plnho; teprve nedvno byl objeven stejn vzcn vtisk druh. Enpigla 16. stolet pracn sestavujeme z pozdjch znn lidovch tisk, Rozprv ky Bezinovy zachovala nhoda v jedinm opisu ze 17. stolet. Tato necta k svtsk knize, nevraiv vztah k renesann zbavn prze, dovren jet niivm p sobenm Koniovm, podstatn [ 154 ]

ns ochudily o kultur n hodnoty, o poznn lovka zrcadlem renesann lite ratury. Kad objev rukopisu nebo tisku z tohoto obdo b je proto opravdovm ziskem. Renesann kulturn ddictv vak zstalo zachovno ve tenskch vrstvch lidu, udrovalo se tenm a opi sovnm u psmk. Venkovsk lid pivlastnil si vechny rozprvky, erty a vandy, a u v nm dve kolovaly ne bo ne. Zdomcnly mezi lidem i ciz ltky a postavy, byly pejaty, petvoeny, zlidovly. V nejtm padku pob lohorskm, odkzn sm na sebe, il venkovsk pracujc lid ze veho, co ho slilo eskm slovem, co povzbuzovalo vtipem a satirou v boji o hol ivot s vldnouc vrstvou. Drobn prza faceti tvo proto neodlunou soust na literatury tm spe, e jej znrodnn pokroilo zsti asem a k plnmu zlidovn (B. Vclavek, 11). Ale nae lidov knky, drobn vypravovn a facetie, dost vaj se i dle, pesahuj hranice ech. Frantova prva nap. pronikla k Polkm, znalost jejich historek a i votnho nzoru pela do lidu a ije v slovch a po ekadlech polskch, kaubskch i ruskch. S obrozenm, kdy se vytvela novoesk literatura, dovaj se i tyto lidov zkazky svho literrnho vzk en. Zsluhou sbratel i bsnk vstupuj znova do uml literatury. Z nich vychz a na nich stav klasick pohdkstv Nmcov i Erbenovo. Zstame jen u l tek naeho vboru. S lidovou rozvahou kove Paky shledvme se porznu v pohdkch Erbenovch i Kuldovch, na motivu o zlm a oralm mui, jej jeho statn a nebojcn ena vyl z opilstv, je zaloena Er benova povdka Tet ena. Neruda mnohde navazuje na star lidov zkazky. Je mono na pklad upozornit na rozprvku Bezinovu Stoleek pro otce (. 50), motivicky zce pbuznou s djem Nerudovy bsn Ddova msa. Postava ryte Jana Paleka pela i do na moder n przy: Jan Herben zpracoval jeho pbhy, doprov zen kresbami Mikule Ale, v knce pro dti; Alois Jirsek zalenil Paleka, svrznho myslitele na dvoe Jiho z Podbrad, do dje Husitskho krle; Frantiek Kubka jej uinil hrdinou dvou svch cyklickch pov dek Palekv smv a Palekv pl. Lidov motivy, lidov typy ij dalm ivotem v naem umlm psem nictv. Jsou dokladem sly a zdrav na literrn tradice, velmi zce spjat s lidovou tvoivost. Dk tomuto pronikn z lidu do krsn literatury a optovnmu niku v as nebezpe z knek do lidu udrela se esk rozprvka pes vechny pekky, kter j djinn vvoj, zvlt pak nepze mocnch a karohldstv mravokrc, uchystaly. Jsme na potku po znvn vzjemnch vztah, seznamujeme se teprve se slovesnm ddictvm, kter senm dochovalo. Doufejme proto, e vbor z kratochvilnch rozprvek renesannch, kter pedstavuje sto ukzek ran na renesann tvorby, bude soudobm tenem pijat s povdkem a porozumnm.

[ 155 ]

LITERATURA
Marx-Engels: O umn. Praha, s. spisovatel 1949. Bedich Engels: Nmeck selsk vlka. Praha, Svoboda 1950. Bedich Vclavek: Historie uten a kratochviln. Praha, Dru stevn prce 1941. Vclav Husa: Epochy eskch djin. 2. vyd. Praha, Prce 1949. Rudolf Urbnek: Prvnch sto let utrakvismu a Ol. Odloilik: Roz kvt a znik reformace v sl. vlastivd IV. (Djiny). Praha, Sfinx 1932. Kamil Krofta: Djiny selskho stavu, 2. vyd. Praha, J. Laichter 1949. Fr. Hrub: Z hospodskch pevrat eskch v stolet XV. a XVII., H 30, 1924. Ernst Walser: Die Theorie des Witzes u. der Novelle nach dem De sermone des Jovianus Pontanus. Strassburg, Trbner 1908. Konrd Vollert: Zur Geschichte der lateinischen Facetiensammlungen des XV. u. XVI. Jahrhunderts. Berlin, Mayer u. Mller 1912. Gerhard Kuttner: Wesen u. Formen der deutschen Schwankliteratur des 16. Jhts., Berlin, E. Ebering 1934. Ernst Walser: Poggius Florentinus Leben u. Werke. 1914. Jana Albna Ezopovy Fabule a Brantovy rozprvky. Vyd. Ant. Truhl. Praha, es. akademie 1901. Boivoj Kemenk: Nad dlem Ctibora Tovaovskho z Cimburka, Slovesn vda 2, 1948 49. Frantova prva. Vyd. . Zibrt. Praha, es. akademie 1904. Franz Spina: Die Alttschechische Schelmenzunft Frantova prva. Prag, C. Bellmann 1909. Lopold Hervieux: Notice sur les fables latines dorigine indienne. Paris, Firmin-Didot 1898. Vincenc Lesn: Zur tschech. Version des Liber Kalilae et Dimnae, Wiener Zeitschrift f. d. Kunde des Morgenlandes 30, 191617. J. V. imk: Sbornk Jabloneck, M 90, 1916. enk Zibrt: Enpiglovsk literatura ciz i esk pi vyd. J. N. t pnka Eylenpigela. Praha, Z prachu knihoven 1926. Jan Herben: Klenovsk -Paleek, Sbornk historick 1, 1883. Zikmund Winter: ivot a uen na partikulrnch kolch v e chch. Praha, es. akademie 1901. Zikmund Winter: Mansk libre v XV. a XVI. vku, M 66, 1892.

[ 156 ]

POZNMKY
Rozprvky poggiovy vybral jsem z Jana Albna Ezopovch fabul a Brantovch rozprvek, kter podle tisku z roku 1557 vydal Ant. Truhl 1901. Jan Albn Vrchblsk ( 1551), sprvce koly u sv. tpna, pekldal z prvotisku (asi z r. 1480) dvou nmeckch humanist, H. Steinhwla a Sebestiana Branta Das Leben Esopi mit desselben etlichen Fabeln. Krom ivota Ezopova a Ezopovch bajek obsahuje sbornk t bajky Avianovy, Adelphonsovy, rozprvky Brantovy a nkter rozprvky z Poggiova spisu Liber facetiarum v pekladu Brantov. Nov jsou pipojeny nkter bajky Ezopovy pekldan pmo z etiny. Tebae jde o peklad z Poggia Brantovm prostednictvm, je zachovn dosti vrn seven charakter Poggiovch rozprvek i jejich slovn vtip zsluhou zkuenho pekladatele Vrchblskho. Podvm pehled rozprvek. Prvn slo znamen poadov slo naeho vboru, druh strnku Brantovch rozprvek vydn Truhlova, tet slo udv poad rozprvky v originle Poggio vch faceti: 1: B 261; P 1. 2: B 297; P 3. 3: B 262; P 6. 4: B 260; P 10. 5: B 301; P 22. 6: B 269; P 36. 7: B 302; P 57. 8: B 291; P 59. 9: B 282; P 109. 10: B 293; P 116. 11: B 317; P 100. 12: B 324; P 121. 13 B 294; P 155. 14: B 322; P 165, 166. 15: B 305; P 230. 16: B 300; P 194. 17: B 300; P 217. 18: B 294; P 232. 19: B 287; P 250. 20: B 275; P 256. 21: B 292; P 267. Rozprvky Ctibora Tovaovskho z Cimburka jsou vybr ny z jeho spisu Hdn Pravdy a Li o knsk zbo panovn jich z r. 1539. Na list 33b jsou obsaeny rozprvky . 22 a 23, na l. 34a . 24, na 1. 34b . 25. Knin prameny tchto rozprvek dosud zjitny nebyly, zdaj se bti lidovho pvodu. Rozprvku O vlku a pu (. 23) srovnej s rozprvkou p enkuje za penze, vlk na dluh z Rozprvek Bezinovch (. 57). Tebae maj stejn n mt, obracej se kad k jinm vrstvm tenskm, rozprvka Bezinova k nevolnickm sedlkm. Rozprvky Frantovch prv otiskuji podle vydn . Zbrta (1904). Jednotliv sla rozprvek se najdou v. tomto vydn na tchto stranch: 26: 8, 27: 10, 28: 12, 29: 12, 30: 14, 31: 14, 32: 16, 33. 18, 34: 18, 35. 19, 36: 20, 37: 23, 38: 26. Z humanisty Heinricha Bebela (asi 14751518), pouive nkterch podnt a motiv z jeho Libri facetiarum, vychzej rozprvky . 26, 27, 28, 29, 32, 34, 37. Ale kombinace motiv, vymlen novch, voln, zbavn a dramatick zpsob vypravovn, kter tak dobe obr tehdej plzesk ivot, naproti tomu such, humanisticky stroh zaznamenn vtipu, anekdoty u Bebela, ukazuj velmi jasn, e jde u Frantovch prv o vypravovn osobit, kter maj vlastn rz samostatnch prac. . 3O se opr o Poggiovu facetii . 37. Nezvisl na pramenech jsou . 31 (ltka porznu rozena), 33, 35 a 38. Z Frantovch rozprvek pe[ 157 ]

lo tak hodn do lidov tradice. S nktermi motivy Kove Paky (. 26) se shledvme v pohdkch Erbenovch (evc a ert) a Kuldovch (Moravsk nr. po hdky II, . 70, 71, III, . 5). V Kuldovch pohdkch shledvme se s rozprvkami . 29: Hloup ena (II, . 108), Mu hled hlou pj lidi ne je jeho ena (es. lid V, 459), 31: es. lid V, 367, 36: O tech hokynkch (II, . 92). Voln upravenou rozprvku . 37 teme u Mikka: Nr. bchorky moravsk (1847, . 7) a u Ku bna: Povdky kladsk (II, . 39). Vbor z rozprvek Pravidel lidskho ivota otiskuji z vzc nho tisku Knihovny Nr. musea v Praze (St. t. 24 A2). Miku le Kone z Hoditkova Pravidlo lidskho ivota. Jinak Podobenstvie starch mudrcu, z latinsk ei v eskou peloen a obrcen, kterto tak Dymnovy a Kelilovy knihy slov. V Praze u Blho lva Lta Bo 1528. Rozprvky vechny, krom . 39, co je peklad Poggiovy facetie . 2 a nalz se v jinm pevod t v Brantovch rozprv kch (str. z66), jsou pevzaty z Jana z Capue. Rozprvky Bezinovy jsou objevem pro eskou literaturu. Nalzaj se v rukopisnm opisu, kter je soust tzv. Sbornku Jabloneckho (Knihovna Nr. musea V G111). O sbornku psal J. V. imk v M 1916. Tituln list Rozprvek Bezinovch zn: Rozprvky tyto nadarmo nebudou, neb mnohm ku pkladu jsou. A tak neme se takov kukla uiti, aby se nemla na nho trefiti. A proto kdokoli je sob koup, toho litovati nebude, to zv. Ty nejsou dvno v jednu knku sebran, a te nyn v nov vytitn. Vytitn v Litomyli u Ma toue Vclava Beziny. Na titulnm list, pak na 1. 137a jsou ilustrace k bajkm, pravdpodobn kresby podle pvodnch rytin. Otiskuji Rozprvky cel. Jde nejenom o prvn novodob otisk, ale tak o ukzku podoby a sloen takovch rozprvkovch knek, jich se nm zachovalo velice mlo. Sbornk Jabloneck je psn zbhlou ru kou konce 17. stol. latinkou i vabachem na pape. Pepisy jsou sv domit, psa hledl i k typografick prav: zachovv pvodn rozsah strnek a rozdlnost typ, pepisuje vrn i signatury arch, kopruje obrzky podle tok ze 16. stol. Rozprvky jsou signovny A 1 E 3, chyb list D 4. Na konci je zvren vigneta: Andl, drc ttek s monogramem, kter seln udv rok vydn Be zinova tisku: 1650. To tak odpovd psoben tiskaovu. Matou Vclav Bezina tiskl v Litomyli v letech 16371647, Po nm ujm se 1652 tiskrny vdova Dorota a spolu s druhm manelem Janem Arnoltem tiskne dle po r. 1654. Rozprvky samy jsou star a lze je prvem klsti do poloviny 16. stol. Pro to svd: daj na titulnm list nyn v nov vytitn; jazykov archaismy zbyl sporadicky v textu, na pklad druh stu pe hlskov zmny <u<: zustalo, nebo nerozen jet pi zmn <au<ou: stran; vcn daje: narky na polsk gro jako na lehkou minci, kter za takovou je u ns povaovna v prv n polovici 16. stol.; odvn v ubu, tj. v koeinnou sukni, kterou koncem 16. stol. nos u jen star[ 158 ]

starci a ednci; pesn rozli en nkolikera druh piv znmch znaek 16. stol.; uvn cep jako zbran, kter se vak vyvaj u koncem 16. stol. Terminus a quo je dn pevzetm nkolika rozprvek Albnovch Ezopskch fabul, kter vyly r. 1557. Z 26 rozprvek, kter sbrka obsahuje, zd se bt 8 lidovho pvodu. Pm literrn prameny k nim znmy nejsou. Jsou to: Stoleek pro otce (. 50), Volba povoln (51), Lika a vlk (54), p enkuje za penze, vlk na dluh (57) -rozprvka je znma ovem u z Tovaovskho, viz . 23 na sbrky , enich bos na ledu (58), Nevdni svrb (59), O zl en, kter mue svho prvala (63) a O zlm a voralm mui (64). est rozprvek je doslova pevzato z Novch fabul Ezopovch a i Brantovch rozprvek a to . 70: Brant, str. 167; 71: 168; 72; 168; 73. 169; 74: 169; 69: 358. Ostatn rozprvky opraj se o prameny: Poggia, Adelphonsovu Disciplina clericalis, o Anianovy fabule a Ezopa, s m vm se mohl autor seznmiti ve Vrchblskho vydn Ezopovch fabul a Brantovch rozprvek. Ale jsou vyprvny zcela samostatn, jsou aktualisovny soudobmi pomry a ivotem venkovskho lidu, jsou tak jadrnj a lidovj. Srovnn s Brantovmi rozprvkami vypad takto: . 52: Brant, str. 245; 53: B 270; 54: B 153; 56: B 146; 60: B 221; 61: B 156; 62: B 239; 65. B 133; 66: B 94; 67: B 68. Rozprvka O vrabci, holubici a lice (68) je volnou a lidovou pravou rozprvky z Konova Pravidla lidskho ivota (1. 106b). Rozprvku Stoleek pro otce (50) znovu vyprv Jan Nestupn v Historich (1609) O nevdnm synu. Nmt pak umlecky zpracovv Jan Neruda v balad Ddova msa. Vybran rozprvky z Ezopa mudrce ivota jsou pevzaty Jana Albna Ezopovch fabul a Brantovch rozprvek vydn Truhlova, kde se najdou na tchto stranch: . 76: 7; 77: 12; 78: 22; 79: 33; 80: 49. Ukzky z Historie o Eilenpiglovi jsou vzaty z lidovho tisku z pol. 18. stol. (Knihovna Nr. musea, st. t. 27 E 24). K nm byl Eilenpigl peloen okolo roku 1550a titn podle daje Jungmannova r. 1566. Z vydn z r. 1576 u Melantricha zachovaly se jen tyi listy. Tamt titn 1578 s obrzky a pak velmi asto. Z tchto tisk se vak zachovaly jen nepatrn zlomky. Opraj se o rozlin nmeck volksbuchy. Historii o bratru Janu Palekovi, velmi cenn a pvodn svod rozprvek, otiskuji celou. Zkladem mn byl tisk Sixta Pal my z r. 1610. Mme vak tak dva rukopisy a jeden tisk asi z polo viny 16. stolet. Texty rozprvek vydvm vrn v dobovm znn, se snahou zachovati i dobovou kvantitu, pokud ji originl pravideln vy znauje. Opraveny jsou zejm psask a tiskov chyby. V zvru srden dkuji editelstv knihovny Nr. musea a Univ. knihovny v Praze, z jejich bohatch fond kniha vznikala, zvlt pak bibliotkkm dr. M. Dakov a dr. E. Urbnkov, kter s nevedn vldnost a ochotou vychzely m prci vstc. [ 159 ]

SLOVNEK
Abezsk vlast Habe a jet a to jet ale aspo, pece an a on, ale on Aretinum Arezzo, msto v Itlii pi soutoku Arna a Chiany asa asi Aurelia Ameria, Amelia, msto v Umbrii u Perugie a a; take; kdy baka rna, polek, tulec barv lazebnk, ranhoji bse smylenka, bchorka, vmysl, bajka, fabule, rozprvka birt baret, druh klobouku, kter nosili universitn misti Braunvajk Brunvicko, nmec k vvodstv Bruk Bruggy msto brynda nechutn, vyvtral npoj bemko mal bemeno byt it, ivot; pebvn cejp cp eliti odporovati, bojovati uba uba, koich daktyl datle Dantes Alligerius bsnk Dante Alighieri (1265 -1321) ddina ddictv; pole, pozemek dejmati douti, foukati Delff Delfi, msto v ecku dl, diel dlem dorozumti emu dobe pochopiti dovrnost dvra dryk lk, mast devo strom, devo dvorsk vtipn, u dvora obvykl, veten dyndovati ustavin dati, ebroniti Edom jmno semitskho nro da v Palestin, na Sinaji a v Arbii Effez Efesos, eck msto v Mal Asii Eimbek Einbeck, msto v Prus ku, znm v 16. stol. svm pivem enno hovno famferovati akovati, ertovati fatka: napil se na fatku napil se zadarmo fejfarka pala fojt obecn starosta, rycht frej namlouvn, nmluvy, z lety frej milenec, zletnk frejmark koup, zvl. smnou hadrovn hdn hadrovati se hdati se hadruk hdka, svr handl obchod Hanover Hannover, msto v prusk provincii Hannoversku hauzknecht podomek, ndvornk Hesk zem Hessy, velkovvodstv nmeck hladovit hladov hmadti hmoditi, tlouci hojn bohat, vnosn Horovsk Tn Horv Tn, ms to na Radbuze v Poumav hurt kvap hyn tam hyndrovati peketi; obtovati, trati chovati dreti; stci, opatrovati; schovvati chutn spn, rychle jedn jen, toliko, ne jedno jen jednom jenom jeto jen, kter

[ 160 ]

jin ostatn, druh kachel ndobka, step; nonk kanta: kantu dol dreti zpvati; domlouvati si kaptour: popeli kaptoury popel kp, kapuce krnk kdo jezd s krou kej k kerchov hbitov klamati na koho lhti na koho kletce klec knytlik kyjk, sochor kobylice ejtrok, sedtko u vozu ped koatinou, korbou kolaci dar; svaina; radostn zprva, hostina, hody kol odmna, platek, dar koltryn opona, zclona, tapeta kork korcov ndoba kornifel rohat, ert kostrbat drsn, jeat, neuhlazen koutkovati se lzti do koutk, postvati v koutcch kaft posledn vle, zv kubn soulonk kumpn spolenk, nejstar k kupectv obchod, zbo kus lnek, artikul lka soudek, ndoba lakvara vyvtral, patn pivo lavika lahvika lzn, lzna, lzn lze lehkost marnost, lehkomyslnost, lest klad, patnost lna ra loument msto pobytu, nocleh luk luk, oblouk u sedla Lybek Lbeck, hansovn msto v Nmecku malvaz malvaz, sladk bl vno marc pivo bezk

mazhauz s, peds mdl slab, nepevn medenice mdn ndoba, msa, umyvadlo Medioln Miln, msto v severn Itlii milost lska milouek milek, milouk men smen moc nsil mocn svobodn jednati mo houc moidlo mol, baina, loue mrzut okliv, neist, od porn ncte: od ncte mil vce ne deset mil nalet hle, aj, ejhle; ale naloiti nklad uiniti na, vynaloiti nedvdice medvdice nejde najde nepik spolu ne vem vespolek neruje (inf. rvti) nerve ntco nco nevra nevrnost nikd nikde nov nov msc novotn nov nu se vzhru, te, hle! nn nen obecenstv obcovn, spoluit, spolen obcovn obmysliti rozmysliti obvyknti zvyknouti oddati komu zadati komu, ustoupiti ped km odmykati otevrati odpustiti dovoliti odvoditi odvdti ofra ob, obtovn ohromiti se oboiti se, tok uiniti oko: na oko oit, vlastnma oima okik kik, pokik

[ 161 ]

opraviti se nabti zase sly, zmoci se optati doptati se, najiti, vyhledati ortor enk oshnti obshnouti, v sebe pojmouti okrbati oiditi, podvodem pipraviti o nco otieu (otzati) oti se ovem pln, zcela, jist, zajist pte oten pe: zbaveni budeme pe budeme zbaveni strachu perkrecht da z vinic peest strakat piklk klad pinta mz (asi 1,9 l) pinvice pivnice, sklep Pisa msto v Itlii pti pti, modliti se pivnice sklep, pirna plodice plotice (kaprovit ryba) pluha or po (s ak.) pro podl: neb ml podl ml nco dle, byl z daleka podlati popracovati, zpracovati, upraviti podnosek: aby ty m podnosky ml jsti abys jedl zbytky po mn podobenstv tvnost, podoba, obraz podobn nleit, slun, mon, pravdpodobn polekovati: aby mu polekovali a dryku dali aby ho lili a dali lku proti jedu ploh poloen, situace, stav poloiti formulovati, uvsti Police ves v okrese horovotnskm pod po ad, po sob, jeden po druhm

posksti (1. sg. poskytu) poskytnouti, nastaviti psobiti psobiti, konati; spravovati, diti poetn zblznn, blznovstv poetiti pohledti, pozorovati, pehovati pomouiti se zakaboniti se poteba potebn vc, viva potvora obluda potiti: tob sv smrti potuil touil tob drobet na svou smrt povoliti si m po vli uiti eho prv nleit, dn, dobe; opravdu przen przden, zbaven, osvobozen przn przdn, voln pre pry prevt zchod prodliti eho prodlouiti co pronsti zjeviti, vyzraditi, prohlsiti, rozhlsiti proskoiti proniknouti protivn neptelsk, nepzniv pro to pes to prchodit prchoz prvn pedel, dvj prv za prv; dve, prvn peekati pekati, pokati pedse,pedce pece pekaziti pekku uiniti, zabrniti, ukoditi pijti pijmouti pijti pijmouti pimlouvati domlouvati pipadnti napadnouti koho, udeiti na koho piplacovati piplceti, zaplatiti pipovdti jet povdti pirozen rod; proda; pvod; pbuzn

[ 162 ]

pieknouti pislbiti pikati slibovati pisieci (1. sg. pisahu) pishnouti Puclice Puclice, Pucnice, ves v echch v okrese horovotnskm pstennk poustevnk pt pou, cesta, putovn rathousk radnin reverenda klerika rodi potomek, rodk rok: dvati na rok dvati na rok rouzevi (rouzci) rozevi rovn stejn, podobn rozhostiti se udlati si pohodl, posliti se rozhran rozcest, popravit rozmiti uvsti do neshody, znesviti rufin svdnk, kupl rumrejch boue, nepokoj, rvaka enk obhjce, advokt samek ateck ateck samec (chutn pivo) secpati uvaliti selnti se slepiti se Senis msto Siena ssti, siesti (1. sg. sadu) sednouti sic jinak, takto, tak, pece sjednati spojiti, sjednotiti, uvsti v soulad sklenn sklenn slaniny slan maso slednk sldic pes, honic pes smrdlav smradlav snan peliv, snaiv satek shromdn, spojen, spolek souseda sousedka spamatovati v pam si vtpiti, zapamatovati si

spieti (1. sg. spju) odzpvati, odkati spuntovati se spoliti se, spiknouti se starati prositi stejt sob (stskati) stsk si s tkem sotva stky s tkem, tko strati se potrati se, vaditi se stoupa: v stoup vopchala v stoup otloukla (Blzna by v stoup opchal, jin nebude, Psl.) strann stranick, zaujat straliv bojcn strhnti se odtrhnouti se, spustiti se studiti: ani mne k Va Milosti vce stud ani se nechci vce uiniti nemilm Va Milosti stydkost stud; mrzkost, haneb nost svatbit svatba svdom vdom si, znal svdom znm, znal svmysln domliv, svhlav svt svtlo, svtn acovati odhadovati, oceovati anovati etiti ant klam enkty nlevn stl er ediv korn stevc, bota, obuv krbn dobrn, vysmvn krabati dobrati si nek: kho neka dlme kho vra dlme orlk bi, ra na bii pik slanina prysel pel, prut tf kus, dl trfovati trestati, tupiti trych ra turmovati bouiti, hnti tokem

[ 163 ]

tus ouchnut, rpnut talov hnis te hle.; zde, tuto; nyn tejn tajn tejn tajn telec (m.) tele Tersites Thersites, nejoklivj, nejvavj a nejdrzej eck hrdina ped Troj tskn tsn t tak, rovn, stejn tiee se (tzati) tzaje se tiec (inf. tzati) tc se, vyptvajc se Tisknum Tosknsk krajina to hle; zde; ovem, zajist, arci toue (komp. od tuze) tueji, pev nji touiti alovati, nakati, stovati si tratiti ztrceti trefn vhodn, phodn, p padn tringelt zpropitn trlenda hloup jako trdlo, poe til trot tcha, nadje; klenot na renci zaven tr(o)udn nemocn, malomoc n, smutn trulant hlupk truk napit, pit, pitka trvnlivost stlost tepec: co perly se tepec jako perly se blyt, lesknou turkus tyrkys turyn dvr inek in, skutek, vkon uti uctiti, zpozorovati, znamenati fati; faj Pnu Bohu doufej v Pna Boha umleti se ptuln se lichotiti uprati zbiti

upm, upmn pm, rovn; upmn upti si umniti si uptati se vyptati se urat: z urat(o)u z orn urozen urozen; ulechtil ustavin stl, pevn, trval, vytrval utnti utknouti, kousnouti tuln dobrck vleti vliti vary lzn vazen vda viti na koho stti o koho vdy(cky) vdy(cky) vejm vm, vemeno; ohanbi vejnes vnos vce spe, pak, ji viee (vzati) ve, pout vra: to beru k sv ve na vr, s dvrou, e zaplat visne (visnouti) bude viseti v ttina vlci: vlkli s stblce vytahovali stbla (kdo vythne nejdel stblo, prvn zahj innost, hru) volovat majc vole vrchcby hra na vrhcby (v kostky) vrub: na vrub na dluh, na et vre (vrci) vrhne vundati vstriti vybsti vypchnouti vycditi vytrestati vyjednan vykutlen vyklinti vyklovnouti vypraviti ci, ve povdti, vyliti vysthati vysthala jej a za zl jemu mla vzeptati se zeptati se vzloiti naloiti

[ 164 ]

zabodu (zabsti) pobzm bodnutm zafir safr zahorliti hnvem rozpliti se zachzeti nakldati; dvati se, poutti se v neptelstv zachlestiti zatarasiti zakazovati se zavazovati se zplata zaplacen, mzda, odmna zavti zahrnouti, obshnouti zbh nsilnk, lupi zbytek nadbytek zejmna jmenovit, jmnem zhledati pohleti

zchytiti se sebrati se, vzchopiti se zklamati oklamati zoufal zl, nelechetn zprva smrnice, vzor, nauen zprosta prost zstraiti se uleknouti se ztrhati roztrhati, zedrati zurati zorati zvsti se zdaiti se k ekatel knstv, klerik; student ermovec kamenn mod, mlnsk kmen vakati mlaskati pi rdle

[ 165 ]

SEZNAM OBRAZOVCH PLOH

Na oblce: Vsek z ilustrace k rozprvce Blzen a mldenec na lov jedouc z Pravidla lidskho ivota 1528. Frontispice: Poggio Bracciolini. Renesann kopie Christofora dell Altissima podle starho portrtu. Florencie, Galleria degli Uffizi. 1. Ctibor Tovaovsk z Cimburka dedikuje spis krli Jimu z Podbrad, Hdn pravdy a li 1539, 1. 2a, skute. velikost 20 x 29. 2. Smilstvo, Lakomstv, Lakota a Le rozmlouvaj. Hdn pravdy a li 1539, l. 33b, skute. velikost 20 x 29. 3. Tituln list Frantovch prv 1518, skute. velikost 18 x 24. Ve skupin, pedstavujc pijck bratrstvo, druh zleva je kov Paka, tvrt spisovatel knihy Jan Franta. 4. Ilustrace k rozprvce O lvu a lice, Pravidlo lidskho ivota 1528, 1. 95a, skute. velikost 18,5 x 26,5. 5. Tituln list rukopisnch Rozprvek Bezinovch. Opis z konce 17. stolet ztracenho tisku z r. 1650, skute. velikost 15,5 x 19,5. 6. Ilustrace k rozprvce p enkuje za penze, vlk na dluh. Kopie. pvodnho renesannho devoezu, Rozprvky Bezinovy konec 17. stol., 1. 138a. 7. Tituln list knihy Ezopa mudrce ivot 1556, skute. velikost 13 x 18. Pedstavuje filosofa Ezopa a vjevy z jeho ivota. 8. Ilustrace k rozprvce, Ezop nos bemeno, Ezopa mudrce ivot 1556, 1. 4b. 9. Ilustrace k rozprvce, Ezop a Xanthova ena. Ezopa mudrce ivot 1556, 1.10 b. 10. Ilustrace k rozprvce, Kterak Eilenpigl z rathouskho podloub letti chce. Lidov tisk Historie o Eilenpiglovi z pol. 18. stol., skute. velikost 9x15,5. 11. Ilustrace k rozprvce, Kterak Eilenpigl pivovarnkem byl. Histo rie o Eilenpiglovi z pol. 18. stol., skute. velikost 9 x 15,5. 12. Tituln list Historie o bratru Janu Palekovi 1610, skute n velikost 9 x 14,5.

[ 166 ]

Obsah POGGIUS 1. O en, kter Bh dtkem obdail, kdy mu doma nebyl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 2. O jednom lenivm mldenci. . . . . . . . . . . . . . . . . 14 3. O jednom nbonm pokrytci a o jedn en. . . . 14 4. O en a o jejm mui, lecm na podlaze, kde holubi bvaj.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 5. O jednom knzi, kter msto kp biskupovi kapouna pinesl. . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 6. O knzi, psu a biskupu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 7. Dvosk odpov Danta Florentinskho. . . . . . . . . 17 8. O trvnlivosti jedn eny v tom, co sob upela. . 17 9. O neumlm lkai. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 10. O pli enskm pi smrti muuv jejch. . . . . . . . 19 11. lovk nem se vem zachovati. . . . . . . . . . . . . . 20 12. O jednom, kter druhmu v jeho mylen pokoje dti nechtl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 13. O jednom knzi, kterto nespravedliv destky vybral. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 14. O jednom, kter z svho tovarye proroka udlal. 21 15. O jednom kazateli, jeto vdycky hlasit kiel, kterak pohanin byl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 16. O porunku, kter ml poet udlati z poruenstv svho. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 17. O njakm blznu, kter pravil, e m biskup tyi nohy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 18. O svtosti mal koile jednoho mnicha. . . . . . . . . 23 19. Tk vc na nkoho vzloiti asem jest potebn. 24 20. Soudce, kter pocty be, ten nespravedliv soud.25 21. O lsti enskch rad. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 CTIBOR TOVAOVSK Z CIMBURKA 22. Smilstvo rozprv o freji.. . . . . . . . . . . 23. Lakomstv rozprv o vlku a pu. . . . 24. Lakota rozprv t o vlcch a o psch.. 25. Le rozprv t o vlku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 . 29 . 30 . 31

[ 167 ]

FRANTOVA PRVA 26. Kov Paka. . . . . . . . . . . . . . . . . . 27. Lev, vlk a osel se zpovdaj. . . . . . . 28. Mtka v lznch. . . . . . . . . . . . . . . 29. Mu s nebe.. . . . . . . . . . . . . . . . . . 30. Pn lakotn penz. . . . . . . . . . . . . 31. Penze smrt! . . . . . . . . . . . . . . . 32. Tele ere lidi. . . . . . . . . . . . . . . . . . 33. Zpovdn. I. Sedlk plat z pochvy. . 34. II. Manelka Duch svat. . . . . . . 35. III. Sv. Trojice. . . . . . . . . . . . . . . . . 36. Kter nejlp oklame svho mue. . . 37. Uhl doktorem. . . . . . . . . . . . . . . . 38. Dcera epa. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. 35 . 37 . 38 . 39 . 40 . 41 . 41 . 43 . 43 . 44 . 44 . 49 . 52 . 55 . 56 . 57 . 57 . 58 . 59 . 60 . 61 . 62 . 63 . 68 . 73 . 74 . 76 . 77 . 78 . 79 . 80 . 82 . 83 . 85 . 86 . 86 . 87

PRAVIDLO LIDSKHO IVOTA 39. Blzen a mldenec na lov jedouc. . . . . . . . 40. Zlodj ske po msnm paprsku. . . . . . . 41. ena, mu a straka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42. O freji, jemu pacholek zamnil sukni. . . . 43. Sluha skrze hovor ptk vin pan z nevry. 44. Lika a kohout zpv. . . . . . . . . . . . . . . . . . 45. Nevrn ena chvl svho mue. . . . . . . . . 46. Ukvapen neprohld ke konci. . . . . . . . . . 47. O poustevnku a poutnku. . . . . . . . . . . . . 48. O lvu a lice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49. O zlatnku a hadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ROZPRVKY BEZINOVY 50. Stoleek pro otce. . . . . . . . . . . . . . . 51. Volba povoln. . . . . . . . . . . . . . . . . 52. Chlb pro ti.. . . . . . . . . . . . . . . . . . 53. Chytr kohout a lika. . . . . . . . . . . . 54. Lika a vlk. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55. Beran ve ps ki . . . . . . . . . . . . . . 56. Vlk a pes. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57. p enkuje za penze, vlk na dluh. . 58. enich bos na ledu. . . . . . . . . . . . . 59. Nevdn svrb. . . . . . . . . . . . . . . . . . 60. Dva tovaryi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61. Ryt a lhav sluebnk. . . . . . . . . . . 62. Sven penze. . . . . . . . . . . . . . . . .
[ 168 ]

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . .

63. O zl a nelechetn en, kter asto mue svho prvala. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64. O zlm a voralm mui, na kterho dv eny divnm zpsobem se smluvily, aby jej jako slu uperouce od voralstv odvedly, eho jsou i dovedly. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65. O lice a jeitnm kohoutovi. . . . . . . . . . . . . . 66. Vojna velik pro vlka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67. Osel a psk. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68. O vrabci, holubici a lice. . . . . . . . . . . . . . . . . 69. O jednom blznu, kterto iv jsa za mrtvho k hrobu nesen byl, potom z mar mluvil a vecky rozmil. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70. O bab a lkai.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71. O sedlku a synech jeho. . . . . . . . . . . . . . . . . 72. O hospodi a psch. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73. O vdov a slepici. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74. O mldenci a eznku. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75. O lvu a pasti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . EZOPA MUDRCE IVOT 76. Ezop a fky. . . . . . . . . . 77. Ezop nos bemeno. . . . 78. Ezop a Xanthova ena.. 79. Ezop a uenci. . . . . . . . 80. O blzniv pann. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . 89

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. 90 . 91 . 92 . 94 . 94 . 95 . 96 . 97 . 97 . 98 . 98 . 98 103 104 105 107 108

HISTORIE O EILENPIGLOVI 81. Kterak Eilenpigl rozhlsil, e v Magdeburce z rathouskho podloub dol letti chce. . . . . . . . 111 82. Kterak Eilenpigl vechny nemocn v pitle jednoho dne bez velijakho lkastv zhojil. . . . . 111 83. Kterak Eilenpigl v Braunvajku u pekae se zjednal. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 84. Kterak Eilenpigl landkrab Heskmu palc maloval, a tak ho sob mmil, prav mu: Kdo by nepravho loe byl, e ten toho malovn vidti neme. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 85. Kterak hec v Braunvajku Eilenpiglovi boty pikoval, jemu on okno svtnin hlavou vyrazil. 116

[ 169 ]

86. Kterak Eilenpigl v mst Eimbeku pivovarnkem byl, a maje psa,jemu kali Chmel, toho msto chmele uvail. . . . . . . . . . . . . 117 87. Kterak Eilenpigl enke vinnho v Lybeku oidil, kdy v konvici vodu za jinou vna plnou dal. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 88. Kterak ten dobr Eilenpigl v Hanover v lzni se usral a pravil, e jest to dm istoty. . . . . . . . . 118 HISTORIE O BRATRU PALEKOVI 89. Paleek a pni. . . . . . . . . . . . . 90. Paleek a pitlnci. . . . . . . . . . 91. Zachrauje nevinnho. . . . . . . . 92. Valeek a kanovnci. . . . . . . . . 93. Paleek a pansk ele. . . . . . . 94. Pracuje u chudch. . . . . . . . . . 95. Dl se se zlodjem. . . . . . . . . . 96. Valeek a krlovna. . . . . . . . . . 97. O Velik ptek a o masopust. . 98. Ujm se nemocnho.. . . . . . . . 99. Velk ryby pro ele. . . . . . . . . 100. Rozdv se chudm. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 123 124 125 126 126 127 127 128 128 129 129 145 156 157 160 166

DOSLOV A PLOHY KRATOCHVILN ROZPRVKY RENESANN . LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . POZNMKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SLOVNEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SEZNAM OBRAZOVCH PLOH. . . . . . . . . .

[ 170 ]

NRODN KLENOTNICE REDIGUJE VCLAV STEJSKAL SVAZEK 55

KRATOCHVILN ROZPRVKY RENESANN Vbor faceti 16. stol. Uspodal, vodem, poznmkami a slovnkem opatil prof. dr. Antonn Grund. Oblku, vazbu a typografickou pravu navrhl Oldich Menhart Vydal eskoslovensk spisovatel v Praze roku 1952. fredaktor Frantiek Kautman. Odpovdn redaktor Vclav Stejskal. Technick redaktor Antonn Dvok. Korigoval Karel echk 30113-2, 41.850/51/5/III-1, 316,5 %. Sazba 1. 8. 1951, tisk 10. 1.1952. Plno vacch arch 13,25, autor. arch 9,54, vydav. arch 9,71, papr 84/108,221-10, 8O g. Vydni I. Nklad 560O vtisk. Vytiskl Orbis, tiskask zvody, n. p., zvod 3 Jiho Dimitrova v Praze psmem Gararnond lensk cena vz. vtisku 65 Ks

301-13-2