ŽIVOTEM

SERIE XI — 1936

VYDAVAT E L :
E X E R C I Č N Í DŮM, H L U Č Í N
VE S L E Z S K U

P ř e d p l a t n é 13 Kč na 1 s e r i i
 OBSAH XI. ROČNÍKU

241. Matka.
242. Mučedník za unii: Sv. Josafat.
243. Hrdinové víry.
244. Jedenáct návštěv Nejsvětější Svá­
tosti oltářní od sv. Alfonsa.
245. Pod ochranu tvou se utíkáme.
246. Jak si vyprosíme zázraky?
247. Zachraň duši svou.
248. Muž a Katolická Akce.
249. Maličkosti.
250. Bílá Hora.
251 Neviditelná ruka.
252. Žena a Katolická Akce.
253. Dívka a Katolická Akce.
254 Jinoch a Katolická Akce.
255. Z doby temna.
256. Jan Rose.
257. Emigranti.
258. Barok v našich zemích.
259. Miluje mne Bůh?
260. Pravda o Španělsku.
261 Budha neb Kristus?
262. P. Pavel van Moll.
263. Návod k rozjímání.
264. Naši biskupové proti komunismu.
‚‚Životem“ čís. 241. Ročník XI. Čís. 1. Cena oO kel.

Matka
 Pavla Kytlicová se narodila 8■ dubna 1874 ve
V ídni jako dcera úředníka u m inisterstva Jana
Balíka■ T řicet roků svého života ztrávila ve
V ídni• T am též se provdala za lékaře Dra K ytlicu
a s ním se přestěhovala do jižních Čech a brzy
potom do Šternberka na severní M oravě.
V roce 1918 se seznámila s Jakubem D em -
lem. Vypravovala m u různé příběhy ze svého
života, a on ji žádal, aby to napsala• Bránila se,
že prý, n en í spisovatelkou. Jakub D em l píše:
N ěkolik let m useli jsm e Pavlu K ytlicovou n u tit
a prosit, aby napsala vzpom ínky ze svého živo-
to • Spravedlivě se bránila, řkouc: „Nevíte, co
to pro m ne znamená: Já to všecko m usím zase
znova protrpět!“
Konečně uposlechla a napsala dílo: „Rodiče
a děti“.
Z prvního svazku tohoto díla jsm e vyňali
několik částí, které mají čtenáři ukázati zlaté
srdce m atky.
Pavla Kytlicová zemřela blaženou sm rtí 29.
ledna 1932 v Tosově.
Z vděčnosti pomodleme se za její duši zb o ž­
ně O tče náš.
 M am inka v P raze.
Jednou se m i p o štěstilo pohnouti m am inku
k tom u, aby s e rozhovořila 6 svém pobytu v
Praze. V ypravovala to to : „T e tič k a a strý č e k
nem ěli dětí a chtěli si ve m ně vychovat dědičku
pro svůj hostinec. Sam i p raco v ali do úm oru
a n a střá d a li slušné jm ění. A le pro m ne byl
život ho stin sk ý trý zn í, neboť jsem cítila h lu ­
boký odpor k pijanům a k arbaníkům . A když
jsem ta k vídala v p o stra n n í h o stin sk é m ístno­
sti ty „odsouzence“, ja k tu p ě p řed sebe hledí,
vyprazdňujíce č tv rtk u za čtv rtk o u , k a líše k za
kalíškem , jin í zase ja k se rozčilují, m látí do
stolu, h á d a jí se, perou, v jiné sk upině opodál
jak syčí a p ro k lín a jí k arbaníci, nezdrže^a jsem
se a ře k la svým dobrodincům příbuzným , že
na takové živnosti nem ůže spočívati požehná­
ní a že m áji ty nešťastníky napom ínat, h o sti­
nec že m á tady b ýti jen pro unavené a h la ­
dové pocestné nebo pro lidi, k te ří jsou ta k
nešťastní, že nem ají své v lastní dom ácnosti.
S trýček se na m ne ro z k řik l: „A pro koho se
dřem e! Jenom pro tebe, abys jednou (a tu se
mně ja l pošklebovat) nebyla ta k n e -šta -stn á
a nem ěla své v lastn í do-m á-cno-sti!“ Na to
mne vykázal jen do jídelny a do ostatních m íst­
ností nesm ěla jsem vkročit. Na čas zapom ně­
la jsem na celé své okolí a otevřel se mi do­
cela jiný. svět. Do té jídelny chodilo ta k é n ě ­
kolik chudých studentů, k te ří sc táhnou vždy
— 3—
za velkou porcí a tetičk a nebyla skoupá. Ale
když jsem dostala jídelnu na s ta ro s t já, zm ě­
nila se ta k é celá její tvářnost. Především jsem
poprosila aby m ístnost dali znova vym alovat
a vydrhnout, záclonky jsem vyprala a vyžehli­
la a za okna postavila květiny. Je ště přede
dnem jsem vstávala a než tetička otevřela oči,
už jsem m ěla nam ísené těsto, o škrabané b ram ­
bory a je ště než se ukázala děvečka, k te rá ,
chuděra, ta k é šla poslední sp át, již oheň ve­
sele p rask al.
Brzo h o stů přibývalo, hlavně stu d en tů a
velm i často jsem se spokojila s kouskem chle­
ba, svůj oběd dávajíc těm nejchudším . C ho­
dili k nám i stu d en ti Němci a od těch jsem
se učila něm ecky. Bylo mi tehdy 16 let. S trý ček
mně jednou ře k l: „No, dřív sem chodilo méně
h o stů a výdělek nebyl m enší než te ď , k d y už
tad y budeš m ít brzo celou u n iv ersitu !“ Přece
v šak ho to ta jn ě těšilo, ač na oko se m i po­
sm íval a jin a k m i n eřík al než „princezno!“
P ře ru šila jsem m am inčino vypravování a
povídám : Když tam chodilo tolik m ladíků, ne­
byli m ezi nim i sn ad n ěk teří d o těrav ci?“ M a­
m inka odpověděla: „M ýlíš se, vždy a všude
záleží jen na dívce, ja k se k n í m uži chovají.
M už, i te n n e jo trle jší, pudově pozná, kde si
sm í něco dovolit a kde n e“. A usm ívajíc se,
do d ala. „ J á a si m ěla hodného A nděla S trážce!
Z a těch několik let, co jsem tam byla, sta la
se mi jenom jedna tak o v á příhoda, ale to bylo
- 4—
hned ze začátku a nikdy více se to neopakova­
lo: Jednou to tiž, když už byl oběd ro zd án a
já na podnosu p řin e sla několik sklenic piva,
přiskočil jeden z hostí, Jihoslovan, ze zadu
mne chytil za hlavu a vtisk l m ně hubičku. J á
pivo p u stila na zem, dovrávorala k prázdném u
sto lk u a ta k srdcelom ně a hořce se ro zp lak ala,
že by byli ti o statn í vinníka rozsápali. M usel
iodprosit ’a byl od té chvíle mým n e jp o k o rn ěj­
ším p říte le m ; začal mi n o sit knihy a tak é
všichni o statn í závodili, aby m ne něčím po­
těšili. Z asvěcovali m ne do dějin českého n á ­
ro d a a lite ra tu ry , byly to m oje studie.
N ěkdo si snad m yslí, že m usí m ladé děv­
če b ýti ko k etn í a líbivé, aby přitahovalo hosti!
Ale právě naopak! Čím je sk ro m n ější a z d r­
ženlivější, tím více vábí. Byla jsem m ladá,
zdravá a hezká a věděla jsem , že se líbím , a
mě se tak é leck terý zalíbil, ale nedala jsem
toí na sobě zn át a k těm nejchudším , k terým
jsem dávala porce zadarm o, byla jsem n e j­
zdvořilejší. A ni nevíš, ja k člověka zušlechťuje,
dovcde-li se ukáznit! Kdybych byla jen trochu
uzdu povolila, bylo kouzlo zrušeno. My za­
pomněli, kdo jsm e a kde jsm e a ta m á žízeň
po vědění do nich ta k přešla, že jeden d ru ­
hého předstihoval, aby mi toho ře k l co n e j­
více a co nejk rásn ěji.
S trý čk a ty m oje úspěchy zpočátku těšily
a když mu jeden z těch h o stů s pochvalou
ře k l. „T a vaše Lojzička je jako princezna z
- 5 -
pohádky!“ povzdychl a pravil: „Eno, ba, ale
co já s princeznou na s ta rá kolena budu dě­
la t? T en, kteréh o jsem si za svého nástupce
vyhlédl, není žádný princ, je člověk jako já
a chci, aby se ti dva vzali, ona se mu líbí,
ale já řk u , bude m uset moc s p u s tit z těch
m anýru, m á je po své mámě, ta byla ta k é
tak o v á svatá jak o z jiného světa a hned se
ro zp lak ala, když ji ofouki větříěek pozem ský!“
Č astěji te d ‘ strý č e k posedával v jídelně,
hlavně, když se rozvinula debata a polo p y š­
ně, polo zlostně si ulevoval: „Už jim vůbec
nerozum ím , jak o by. m luvili h ebrejsky! Žen­
sk é mohou, b ýt takové řeči jenom na šk o d u “ !
Jednoho dne p řiše l na nám luvy mladj? ho­
stinský, k te rý m ěl po strýčkovi p řevzíti ob­
chod. Ale já ho rozhodně odm ítla, řkouc, ke
se pro tu živnost nehodím a hlavně, že si n e ­
mohu vzít za muže, koho nem ám ráda. S trý ­
ček se náram ně rozzlobil, ale já zůstala pev­
ná: zbalila jsem své šaty do k u fru a rozloučila
se s P rahou navždy. O djela jsem do V ídně k
své se stře M arii Dubové, kde jsem si vyšívá­
ním vydělávala na živobytí a ještě něco u š e tři­
la, protože z P rah y jsem si nepřinesla nic ji­
ného než ty svoje šaty.
K dyž je nouze nejvyšší.
A když už tře tí dítě bylo na cestě (to jsem
byla já), octl se tatín ek bez m ísta. J a k často
se lidé otravují, topí, věší a s tříle jí v takovém
- 6 -
p řip íd ě , ale m am inka si nezoufala. Z dědila
po své m atce vlohy k vyšívání, i vyšívala. D ru ­
hý pokoj p ro n aja la a několik následujících
let nespávala déle než č ty ři hodiny denně. K
tom u každým rokem dítě a služku žádnou.
T atín ek p sa l žád o st za žádostí, h ledaje m í­
sto, už by byl všecko vzal, ale nikde nic.
Když bylo n ejh ů ř, stalo se to to : m am inka se­
dí na pavlačce nade dvorem , k o jí dítě a pláče.
K dosi zazvoní, m am inka jd e otevřít. U dveří
sto jí s ta rá pan í a om louvá se, že ač neznám á,
vtírá se do dom ácnosti, že v šak jí m už nedal
pokoje á p o sílá ji se ze p ta t, proč ta m ladá
paní tolik pláče, že by jí sn ad m ohli v něčem
poradit, anebo pomoci. Byl to starý- p árek ,
on byl poštovním rad o u n a pensi, bydleli ve
druhém poschodí téhož dom u p ro ti nám.
M am inka se sta ře n ě vyzpovídala, slovo dalo
slovo a ten pán rad il tatínkovi, aby ještě zadal
do m inisterstva obchodu, že tam má dobrého
známého, jenž prý jeho žádost doporučí. T a tí­
nek žádost podal a tak é m ísto obdržel.
T o alespoň byl začátek pro budoucnost,
neboť tehdy p ra k tik a n t m usel sloužit dvě léta
zadarm o, m aje toliko „paušál na p é ra “ 28 k r e j­
carů za měsíc. Po dvou letech této b e z p la t­
né p rak se dostával m ěsíčně 25 zl. A le že v
m inisterstvu m ěli jednoduchou frekvenci, od
8. do 2., m ěl ta tín e k celé odpoledne pro sebe
a mohl si přivydělávat; i p řek lád al, noty opi­
soval, ba obchodníkům z „Lehmanna“ i adresy
— 7—
Vypisoval. V pozdější době pracoval tak é od­
poledne od 4 do 6 hodin ve s tá tn í tisk á rn ě , kde
počítal a revidoval čerstv ě n atištěn é bankov­
k y ; řík a li jsm e „ T a tín e k je v po čítán í“. M a­
m inka stále vyšívala, služku si n a ja la, nové
obchodj- vyhledávala, až si získ ala dvě n e j­
větší vídeňské firm y : H e rre n h u tte r a R iedl
& Beutel. Jejím rukoum svěřovali a do jejího
bytu dávali donášet peignoiry z pavučinko-
vitč tenkého batistu , zdobené pravým i valen-
ciennským i k ra jk a m i a vložkam i, k te ré m a­
m inka vyšívala, tak é jiné vzácné prádlo, hlavně
pak svatební výbavy. M onogram ů m am inka ne­
svedla a vůbec nerad a pracovala na výšivkách,
kde bylo třeb a držeti se otrocky předlohy. J e ­
d en k rát jí svěřili šáteček z indického hedvá­
bí zdobený .starými, drahým i k ra jk a m i; byl
to šáteček svatební a m ěla uloženo do je d ­
noho rů žk u vyšít na něm erb, jejž jí velm i n e­
jasn ě p řed k re slili a poněvadž ta p ráce m usela
být odevzdána již druhého dne, nezbývalo ča­
su na ob starán í k resb y jasn ější. M am inka se
p u stila hned do díla, vyšívajíc jehličkam i ta k
tenkým i, že já bych jich m ezi p rsty ani n e ­
cítila, proto ta k é každou tu hedvábnou n itk u
ro zp letla na několik dílů. P racovala bez p ře ­
stán í celou noc, ani m inutku s i nezdřím la a
ráno byl na šátečk u vyšit šlechtický erb a
m am inka mi po letech povídala: „Nevím, jestli
ta h rab ěn k a poznala te n svůj erb, poněvadž
k resb a té h orní polovičky byla otiskem ta k
—8 —
rozm azána, že jsem si z ní nem ohla nic vy­
b rat, i vyšila jsem , co jsem chtěla: dvě skříže-
né větvičky, dvě písm enky a hraběcí k o ru n ­
ku, ja k jsem to pochopila. H růzou jsem trn u ­
la, co mi řek n o u v obchodě. Sam a jsem práci
odvedla. Šéf závodu p řija l šáteček, nasadil
si zlatý skřipec, k te rý mu visel na černé
hedvábné šňůrce, podívá se, prohlíží a p raví:
W u n d er — w underschon!“
*

M ohu se na teb e spolehnout ?

J á si to vzala k srdci, bedlivě si vším a­
jíc, co dělají dospělé slečinky a byla bych
ledaco pochytla, jenže v dómě se v y skytla n a ­
kažlivá d ě tsk á nemoc, m am inka se o mne
bála, oblékla mne, den před tím n ap sala ba-
babičce dopis, do ruky m ně dala kabelku
s jídlem a lahvičku s m lékem , novou obrázko­
vou knihu a vyprovodila mne na nádraží. T am
vtiskla konduktérovi do ruky stříb rn o u zlatku,
poprošivši ho, aby si nechal 50 k re jc a rů a 50
aby dal novém u konduktérovi, k te rý ve Cm un-
tu převezm e za něho službu a že v Benešově
na nád raží už n a mne čeká babička. M ně
pak p řik ázala, abych se s m ísta nehnula a že
vystoupím až v Benešově. U dveří se ještě
jednou na m ne podívala a p tala se: „M ohu se
na teb e spolehnout?“ J á odpověděla s rd n a ­
tě: „M ůžeš!“ A už se jelo.
 Lidé se mé statečn o sti divili a já si p ř i­
padala náram ně důležitou.
V Benešově jsem se hned seznám ila se vše­
mi členy rodiny, ale mnohem více m ne zajím a­
la zvířata. C htěla jsem je všecky m íti ve svět­
nici. A když mi to vym louvali, řek la jsem ,
že p ůjdu já k nim. N ikdy p řed tím neviděla
jsem ovečky a byla bych skutečně s ní spala
na slám ě v chlívku a nem ohla jsem se dočkati
rána.
A ta zah rád k a a u p ro stře d ní velký k e ř
růže sto lístk y a za hum ny ovocný sad a pole:
jak jsem byla blažená!
V dubnu mi bylo 5 let, ještě jsem necho­
dila do školy, ale bezpochyby jsem p řek á ž e ­
la, proto si vyprosili, abych sm ěla do školy
chodit. T am bylo mým nejm ilejším zam ěstn á­
ním, m ohlá-li jsem děvčatům něco schovat a
potom jsem n a p ja tě pozorovala obličeje po­
stižených. Když pak se blížily k m ístu, kde
jsem m ěla věc uschovanou, přejíždělo mi p ří­
jem né m razení po zádech, k te ré se jednoho dne
zm ěnilo v pocity slo žitější: p řistih li m ne při
práci a nem ilosrdně m i natloukli.
Na školu mi už p řešla chuť. A když mně
jednou babička ja k se p a tří vyprášila su k ý n ­
ky, energicky jsem žádala o doprovod na n á ­
draží, ale ovečku, kočku, k rá lík a a psa jsem
chtěla s sebou. T o jsem se n ap lak ala, m usíc
jíti bez nich! Jenom od nich bylo mi těžko
se loučit!
- 10 -
 P říte l vrabec.
P rosím vás, nebudou ten náš dům hou­
r a t? “ p tá se m am inka domovnice.
„T en je ta k sta rý , že už ho b o u rají p ě t­
advacet le t!“ odpověděla tázaná.
V šak jsm e v tom našem bytě m ěli ještě
zbytek „černé kuchyně“ : čtverhranný, širo ­
k án sk ý kom ín a do něho dvoukřídlé železné
dveře.
Byli jsm e v tom dom ě tep rv několik dní,
když tu jednou časně zrán a, dříve než jsm e
rozdělali oheň, bylo_ sly še ti p řid u še n é típání.
M am inka se ohlíží, odkud to, až si povšim la,
že to z kom ína. O tevře dveře, posvítí a hle:
m ladý vrabec, asi z hnízda vypadlý, .stojí tu
zabořen v sazích. S p a třiv světlo, začal rad o stn ě
k řič e t a bylo m u vidět v lastně je n te n červený
chřtánek. M am inka vrab čátk o vysvobodila, oči­
stila a nacpala houskou v m léce nam očenou.
V ystlala mu v k rab ici teplé hnízdečko a v
milém ptáčk u nám vy ro stl k a m a rád nade vše
milý.
T a tín e k sice huboval, ale m alý „H anzi“
(tak jsm e mu řík a li) byl neodolatelný a od­
zbrojil jej docela. C hlapci naučili p táčk a vše­
lijakým kouskům a neřek li byste, ja k je takové
zvířátko m oudré, když se s ním člověk s láskou
zam ěstnává! B ra tři jednou u k ázali tatínkovi,
co H anzi um í: položili jej p ři obědě vedle
talíře na záda a počítali pom alu: „Jedna, dvě,
— 11 —
tři — h u p !u J a k dořekli poslední slovo, p tá ­
ček vyskočil a dostal za svůj výkon kousek
cukru.
Od toho dne m usel Iia n z i obědvávat s ta ­
tínkem .
T atínkovou slabou strán k o u bylo šk á d le ­
ní. Když si někdy vzpom něl, že by nám m ěl
věnovat ta k é nějakou pozornost, začal s i nás
dobírat. N ám to zpočátku lichotilo a těšilo nás
to, jenže ta tín e k přicházel n a chuť teprve tehdy,
když už se oběť k ro u tila a vzpouzela. K on­
čívalo se to výpraskem . T a k é H anzim u bylo
podstoupiti zkoušku trp ě liv o sti: ta tín e k sám
převzal p ř i produkcích velení, řík a je : Jed n a,
dvě, tř i — hop! H ezky zčerstva po sobě. T o
sc opakovalo n ěk olikrát. V rab čík v stával z
m rtvých už i bez cukru. T atín ek , p a trn ě aby
podrobil svého žáka zkoušce z inteligence, n á ­
hle zm ěnil ta k tik u , počítaje sice do třech,
ale pom lčku p řed tím citoslovcem víc a více
prodlužoval.
V rabčík obstál s v5'borným prospěchem ;
jenom, když už mu poloha n a zádech bylo
trochu nepohodlná, hleděl n ěk terý m svým
prstíčkem upozornit, n estala-li se chyba, nebo
zdali se na něj nezapom nělo. S tačilo, když
tatín ek jen pohrozil ukazováčkem , pronášeje
své varovné: o, o, o, o! P táček zase dělal
ztrnulého a p rosil už jen očkam a. T u ta tí­
nek neodolal a vyřkl osvobozující „hup!“ P o­
tom si s ním hrál, že i na noviny zapom něl!
- 12 -
 Není třeb a řík a ti, co znam enal vrabčík
pro nás o statní. T a k si na n á s navykl, že se
z bytu nehnul. Seděl na otevřeném okně a
když si sem tam šel n a ulici s cizími v ra b ­
čáky zah rát, stačilo jenom zavolat: „H anzi!“ a
on poslušně p řile tě l zpět. A nebo když rán o
m am inka otevřela dveře obchodu, odbyl si p tá ­
ček svou ran n í pro ch ázk u ; vykračoval si po
chodníku jak o pán, ale byv zavolán, v rá til se
zase dveřm i do obchodu.
N áš vrab čík spával na okně ve své k r a ­
bičce. Jednou bylo okno otevřeno, cizí k lu k
šel mimo, h ráb l do k rabičky, chňapl H anziho,
strč il ho do k ap sy a te n tam . Jin ý k lu k to
viděl, ře k l to m am ince, ta ja k byla letí za
zlodějem , svědek ji vedl. M am inka, všecka bez
dechu, vrazí do cizího bytu, vyhrkne rozčile­
ně: „D ejte m i našeho p táčk a, v áš chlapec nám
ho vzal!“
O slovená paní, zm atená a bledá, jedva
vykoktala: „Prosím , paní, jaký to byl p tá ­
ček, já vám ho z ap latím ?“
M am inka povídá: „Ať je to jak ý k o li p tá ­
ček, je to n á š p táček a není k zaplacení!“
V' tom se otevrou dveře, vejde s třa p a tý
k luk a hodí m am ince vrabčíka k nohoum se
slovy: „W égn so an Špócn so a R em asú ry !“
(„P ro takovýho blbýho brabce takový cere­
m onie!“)
J e š tě tak é klukova m ám a, podepřevši si
boky, dopálené s i ulevila: „A Spóc is? T ó
-13 —
 h é a rt si ólles aufl.S cham ons ína n o t? “ (Á, b r a ­
bec to je? T o přestáv á všecko! A to vás není
h a n b a ? “)
M am inka blaženě p řitis k la H anziho k srdci
a běžela dom ů, nic nedbajíc, že za ní p rší
síra a oheň u ražené m atky a zklam aného F a ­
nouška !
T a k byl H anzi zase mezi svými, ale osud
ho přece nem inul! U stavičně se chtěl bavit,
p o řád za m am inkou hopsal, tah a je ji za
su k n i a zdálo-li se mu, že ho zanedbávám e, do­
vedl se ta k kom icky ro zk ro čit a ro zk řičet,
že ho m usel m ít každý rád.
A le ja k jsm e se všichni zděsili, když je d ­
nou ráno m am inka vy k řik la a h lasitě zabědo-
vala. V ylítnem e z postele, m am inka sto jí p řed
nám i a slzy jí kan o u po tvářích. V ruce d rže ­
la H anziho, byl m rtev. H opsal zase za m a­
m inkou, ona ho neslyšela, u d ělala k ro k zpět
a zašláp la ho. M am inka, vidouc n á š zoufalý
l}ol, slíbila nám k a n á rk a , ale což to bylo p la t­
né : H anziho n e b y lo !

Panenka.
„P rosím vás, K opečková, d e jte m i na to
dítě trochu pozor, kdyby s e probudilo, já za­
skočím jen tad y p ře s dvůr k V altrů m pro ten
čepeček,“ ře k la m am inka, přehodila s i p ře s
ram ena teplý vlňák a chvatně: vyšla n a schody.
— 14 —
 K opečková drhla v kuchyni podlahu a
vedle ve světničce p ři otevřených dveřích spala
na postýlce Pavlínka.
Když se v p okoji zastaví náhle hodiny,
všichni se ja k si vzpam atují a je sly šeti p rá z d ­
nou věčnost; pro dítě takovým pravidelným ho­
dinovým tikotem je m atka. P avlínka sice spala,
ale ja k odešla m am inka z dom u, Spánek, k terý
měl děvčátko v loktech, se zastavil a z a še p tal:
„Pavlínko, m ně se zdá, že jsm e sam i!“ P avlínka
chvilenku poslouchá a p o v íd á : „A le vždyť vedle
v kuchyni někdo něco dělá; s ly š íš ? “ — ,To
není m am inka,“ povídá S pánek, „to tam K o­
pečková drhne p odlahu!“
P avlínka z a p ro sila : „M am i!“
„H ajinkej, h a jin k e j,“ volala K opečková,
„m am inka p řijd e h n ed “.
Už bylo jisto, m am inka je pryč. P avlín­
ka sp u stila m oldánky.
„Z atrápeny dítě, nedá to chvilku p o koje,“
řekla K opečková, pleskla hadrem o podlahu,
šla k Pavlínce a vzala ji m okrým a, k o stn a ­
tým a rukam a do náručí, aby ji znovu uspala.
„V šš, všš, věš,“ rozkročila se K opečková drn-
dajíc, ale Pavlínce se to cizí m azlení zhnusilo,
trh la sebou ja k lapený plam ínek a rozkřičela
se je š tě víc.
K opečková nedělala dlouhých caviků, P av­
línce naplácala, posadila ji zh u rta na zem, po­
padla se stolku dřevěný hříbek, co byl na lá ­
— 1 5 -7
 tání punčoch, zatočila jím na zemi ja k s kačou:
„Na, pěkně si h ře j!“ povídá a šla po svých.
Pavlínka se zarazila, její k řik p řešel v ti­
chý pláč a vzlykot, sem tam se bojácně ozvalo
„M am i“, ale dřevěný h říb ek na podlaze ani
se nepohnul a m yslil n a věci docela jiné.
M ezitím K opečková p rác i svou dodělala,
chytla putý n k u a k am si odešla. V bytě zavládlo
ticho, P avlínka se ho bála a tím více zastesklo
se jí po m am ince. P ostavila se na nožky a
d ržíc ruěiěky p řed sebou na obranu i k opoře
jako brabeček d rápky, šo u rala se do kuchyně.
Nikdo tam ; ale dveře n a chodbu byly otevřené
a P avlínka polou ze stra c h u polou z n aděje
zam ířila k nim. Vždyť přece m am inka nem ůže
být daleko! A le na chodbě nikoho nebylo a
schodiště dívalo se do prázdna a něčem u velice
naslouchalo. Pavlínka chvilenku ta k é po­
slouchala, ale hned se ji zazdálo, že ty schody
še p atjí: „Za m am inkou, za m am inkou!“ Pavlín-
ka udělala k ro k a — bác! dopadla hlavičkou
na tvrd ý kám en a než bys nap o čítal pět,
ještě n ěk o lik rát se převalila jako klubíčko.
D ala se z plna h rd la do k řik u a pláče, protože
ji na čele i na nosíčku něco bolelo, ale v tom
cítí, že se jí něco dotýká, ba že to na ni dýchá!
N apadlo jí, že je to snad m aminka;, i p ře ­
trh la k řik a pláč a pootevřela oči, zaplavené
slzam i a tak é krví, ale hned je zase zavřela,
ztrn u la hrůzou, neboť stá l nad ní veliký pes,
hubu měl otevřenou, přesr dolní pysk visel mu
— 16 —
 červený jazyk, dýchal jako děti při honičce
a -V jeho očích byla světýlka. „M am i!“ vy­
k řik la zděšeně P avlínka, ale to byl B em ardin,
byl to pes souseda P rocházky, ještě m ladý,
p roto se mu P avlínka ihned zalíbila a ja k ji
viděl ležet a n a řík a t, pom yslil si, že ze všeho
nejlepšího je k řičící děvčátko a hned si s ním
začal h rá t a p rack am a i čum ákem do P avlínky
strk a l, cítil, ja k je b acu latá a te p lá a ta k
to opakoval a P avlínka se sk u tálela o dva
schody níž a zase a zase, z toho m ěl velikou
radost, pro to sm íchem i z aštěk al, haf, haf!
a předním a noham a se rozkročil a hlavu až k
Pavlínce schýlil: „haf, h a f!“ a zase do P avlín­
ky drcl a válel ji níž a d ál; už ji m ěl v prvním
poschodí a byl by v té to rozkošné h ře p o k ra ­
čoval jistě až do přízem í, kdyby n a k řik
Pavlínky nebyli se sběhli lidé a psisko ne-
odehnali. Pavlínce z nosu i z čelíčka tek la
krev, jedna žena ji chytla-^dos^ajTučí, povídala
cosi o psotníku, aie P a á ž S p k S ž e to není
m am inka a ta k seJÉfás.a znova ařptasedavého
pláče. Snesli jí \* a ^ a k ý o fe ,d o b rý c h věcí a
hraček, ale ona tofígj všeH fem ěchtěl^iani vidět
a volala jen m a m n k u . T u &apa(ttp^|mco paní
Procházkové, o d b á ft& ^ ia p rm i reří a v
raně se v rátila, přiiuj u ro fk o u pan­
nu, byla jen v košilce^gJaté Vlágj^y jí splývaly
p řes ram ena a n a p řan O ^B S ^ o u claté ručky.
„Pavlínko, chceš?“ povídá paní Procházková,
nastavujíc pannu, ale nebylo tře b a se p tá t,
— 17 —
 jako když z m račen po b ouři zasvitne slu ­
níčko, P avlínka vztáhla ruce a sk rz e k rev i
slzv se usm ívajíc, vydechla tiše a blaženě:
„D ej!“
Vložili jí pannu do n áru če a objím ajíc
ji, objím ala Pavlínka své ště stí a viděla je
a bylo veliké a dalo se p otěžkávat a nem ěni­
lo s e . . . M am inka už cestou slyšela, že se
něco stalo, přiběhla polekaná, ale Pavlínka
m ěla velikou a k rásn o u pannu, tisk la ji k
sobě a docela zapom něla, co se stalo a co se
kolem ní děje.
V tom se rozletěly na chodbě jedny dveře,
s křikem vyrazilo z nich velké děvče, vytrhlo
Pavlínce pannu a vidouc, že je od Pavlínky
zakrvácená, rozbrečelo se na celé kolo á n i­
kdo ji nem ohl uchlácholit. T o děvče podívalo
se na paní Procházkovou a na P avlínku s ta ­
kovou nenávistí a výčitkou a bylo už ta k
veliké a rozm azlené, že si nikdo n e tro u fal
něco m u o d epříti nebo je napom enout. Byla
to dcerka dom ácí paní, už čtrn áctiletá. Přece
v šak jedna žena se odvážila říc i: „P odívejte
se, slečinko, Pavlínka se ta k u d e řila !“ ale to
děvče sebou vztekle trh lo a zlostně v řeštíc
odběhlo s pannou domů.
P avlínka ani nehlesla, jen oči jí pohasly
a ja k s i zvážněla — tu tep rv e uviděla m am inku,
k te rá ji vzala do n áru če a chlácholivě líbala,
ale Pavlínka se nem ohla vzpam atovati, byla
jak o ve snu, na k řik toho velkého děvčete
— 18 —
přiběhl zase ten pes, vyskakoval a štěk al,
haf, haf, chtěl těm lidem všecko vysvětliti a
říci, že Pavlínku dobře zná a že pro takové
děvčátko je lépe, po schodech se je n válet než
chodit a že je ra d o s t býti na světě, když jsou
m alé děti c když m ohou pochovat růžovou,
zdravou a b u clatou pannu, ale nikdo m u ne­
porozum ěl; někdo do> chudáka i kopl a na
Pavlínku toho všeho bylo p říliš m noho a ta k
usnula m am ince n a ram eně.
*
Od té doby uběhlo několik let, Pavlínka
už chodila do školy. A ja k ta k jednou jde ze
školy, bylo vám v jedné ulici za výkladním
■oknem plničko nových h raček a každý věděl,
že je to k V ánocům . D ětí už stá lo p ře d tím
oknem jako rybiček u čepu, když vypouštějí
rybník, tak é P avlínka se tam tlačila, vystu­
pujíc na špičky, aby více viděla a ja k se
tak na to zlato a s tříb ro a na ty h račk y dívá,
najednou jak o když b lesk do ní vjede! V íte,
proč? U viděla tam pannu, na k tero u už dávno
zapom něla, ale zrovna takovou a byla to p a n ­
na, n a k te ro u už všichni dávno zapom něli a
jenom P avlínka vidí a ví, co ta panna jest,
neboť když ji te n k rá t po tom setk án í se psem
chvíli chovala, ře k ly si spolu navzájem ně­
jak é ta je m s tv í. . . V šechny ty jiné panenky
byly m enš\, to byly opravdu je n panenky,
pro m alé děti, k te ré ještě nevědí, že h rač k a
- 19 -
jc hračka, ale p rav á panna je vlastně děťátko
a takové panny je plná náruč a zřeteln ě cítíš
je jí údy a tělo a když ji ta k d ržíš a potěžkáváš,
ta je jako živá — ó jé!
Den co den stávala nyní P avlínka p řed tím
výkladním oknem a nikdo nem ěl tušení, co
se v ní děje, neboť když šly ze školy, schvál­
ně zůstávala pozadu, aby byla sam a a aby
nikdo neuviděl její touhy, jejích slastných
vzpom ínek a jejího štěstí! T a velká k rásn á
panna v košilce a se zlatým i, na ram ena sp lý ­
vajícím i vlásky jí n ě ja k učarovala. T a k žá­
dostivě rozvírala n á ru č a napřahovala k
Pavlínce buclaté ručky, byla na dosah ruky,
byla ta k blizoučká a pro Pavlínku p řece jen
ta k vzdálená, na věky vzdálená! Pavlínce ani
nenapadlo, že by jí m am inka nebo někdo jiný
m ohli tu pannu koupit. A by ona, chudinka
Pavlínka m ohla tu pannu m íti, to by se m usil
s tá ti n ějak ý zázrak! J a k by ne? Vždyť P avlín­
k a nem ůže nikom u té své touhy ani pro zrad it!
D ejm e tom u, že by se našel n ějak ý m ilionář a
že by P avlínka udělala pro něho n ějak o u ve­
likou věc, a on by jí ře k l: „Pavlínko, ty s m ně
zachránila d ítě od sm rti, řek n i, co chceš a já
ti to udělám !“ a P av lín k a by m u ře k la : „Chci
tu velkou pannu v košilce, s buclatým a ruč-
kam a a se zlatým i, n a ram ena splývajícím i
v lásky!“ a ten m ilionář by jí tu pannu d al —
m yslíte, že by to stačilo? T o by bylo ta k ,
jak o když k rejč í předloží nám ú čet za nové
— 20 —
šaty, my ten ú čet zaplatím e a oblečeme si ty
šaty. T o by byl docela obyčejný obchod, to
by bylo řem eslo za řem eslo, věc za věc — ale
ště stí? Ach Bože, Bože, Bože, kde je d a r?
Kde je z á z ra k ? k d e není žádného počítání,
žádných proseb, žádného m azlení, žádného
příbuzenství? Kde, k d e je z á z ra k ? K de jsou
oči, k te ré vidí věci neviditelné, věci n e jk rá sn ě j­
ší? K de jso u oči, k te ré vidí P avlínku a její
srdce? K de, k d e je ště stí? P avlínka byla
m alá a ta k nevěděla, že to š tě s tí je s t jenom
láska. Ona chudinka m alá potřebovala té p a n ­
ny, ale chtěla pan n u a d a r , ale je s t více
děvčátek, k te ré chtějí pannu d a r e m .
U bohá P avlínka, p říliš brzy začala m ilo­
vati! P říliš brzy zatoužila po věcech, k terým
nerozum í tento svět!
Kdyby ji, Pavlínce, přiletěla ta pan n a jed ­
nou s nebe: ani do st m álo by se tom u nepodi­
vila! — S nebe! Což, kdyby ta k J e ž í š e k ...?
T ato m yšlenka ji pronásledovala ve dne v
noci. Ano, Ježíšek , nikdo jiný jí nepom ůže!
M am inka, pan učitel, kde kdo řík a l, že hod­
nému d ítěti Ježíšek nadělí a vroucí p řán í vy­
plní. H odném u, ano, ale „jsem -li já ta k é dost
hodná?“ ptala se sebe P avlínka. „A nejšem -li
snad ještě, budu, ó jistě budu hodná, abych
si takového ště stí zasloužila!“
Od toho dne byla Pavlínka docela jiná,
nehádala se, nebyla zlostná, ve škole sedávala
jako pěna, doma pom áhala m am ince v kuchyni
-2 1 —
a ve všem poslouchala a když jednou sám
tatín ek ře k l: „T a naše Pavlínka je nějak hod­
n á!“ div ra d o stí nezaplakala. Když to už
všichni pozorují, ja k je hodná, což teprve
Ježíšek!
„T y js i n ě ja k hodná!“ šk ád lili ji b ra tři
a ta k é Lída se jí posm ívala a M ina Blanková
rozzlobila P avlínku ta k , že by k a ž d á jin á byla
jí za to vletěla do vlasů, ale P avlínka se p ře ­
m ohla a je ště M inu pěkně pohladila . . . Je stli
p ak si toho Je žíše k všim l, že by jí byla r a ­
ději vyškubala vlasy? Čas ubíhal, ale p ře s to si
Pavlínka m yslila, že tento m ěsíc nebude m íti
konce. Než se kdo nadál, byí tu Š tědrý den.
Pavlínka byla po celý ten čas ta k hodná, že
ji ště stí nem ohlo m inout, pro to byla jak o bo­
h a tá a bylo to na ní viděti a každém u n a potkáni
rozdávala b u ď dobré slovo nebo šťastný po­
hled.
Byly dvě hodiny odpoledne, m am inka ji
poslala ke znám é paní se vzkazem . Vzduch se
jí zdál ten to den ta k zázračně čistým , jezdily
saně, chřestily rolničky a velké vločky sněhu
padaly slavnostně k bílé zemi. M íhali se lidé
a všichni m ěli jakousi ra d o st a jak ý si veliký
klid a byli ta k znám í, byli ta k znám í! „Proč
se na m ne ta k usm ív ají?“ m yslila s i P av lín k a;
„vědí? oni to věd í?“ Pavlínce bylo ta k blaze,
z hluboká dýchala a n e jra d ěji by se byla dala
do zpěvu. 31a p ro ti ní n ějak á paní, k rá sn ě se
na P avlínku zadívala a řek la jak o sam a pro
- 22 -
sebe: „A le toto je mně roztom ilá p an en k a!“
Pavlínce to nedalo, pohlédla do skla na svou
vlastní podobu a uviděla děvčátko, jem už oči
zářily jak hvězdy, tvářičky planuly růžem i a
vrkoěe vesele po zádech vlály. „T o že jsem
já ? “ zatěšila se P avlínka a rozesm ála se n a ­
hlas na svůj v lastn í obraz takovým blaženým
smíchem a ještě jednou zálibně po sobě se
ohlédla. N áhle se za ra z ila : „N ebyla to pýcha?
A to je přece hřích! A bych si ta k v posledním
okam žiku Je žíšk a rozhněvala a všecko zkazi-
zila!“ A le hned se zase upokojila, vždyť to
není nic špatného, když sv ě t je ta k k rásn ý
a když se m ám e všichni ta k rá d i a když —
nu, když je Štědrý den!
C htělo se jí s k á k a t a tr k a t jak o kůzleti,
ale zdolala šťastně každé pokušení, cupkala
slušně po úzkém chodníku dál, vykonala svou
povinnost, donesla ten vzkaz te d ‘ — dom ů
z p ě t!
Aniž věděla, stá la Pavlínka p řed znám ým
výkladním o k n e m . . . Probůh, co to je? Kde se
vzal ten černý m rak ? P avlínka jej odhání r u ­
kou, p ro tírá si oči — nic! Nic! M ísto prázdné.
T é velké k rásn é panny už tam nebylo. P a ­
vlínka na sm rt zbledla a stá la tu jak o zkam e­
nělá. N áhle k rev se jí do obličeje v rátila —
„já hloupačká!“ ře k la si v duchu P av lín k a:
„ja k p a k zde ta panna m ůže být, když ji m á už
Ježíšek, a co já tad y jd u po ulici, sedí On
v nebi ve své světničce, tu pannu m á na stole
— 23 —
 před sebou a nyní píše líste k : H odné Pavlin-
ce! A jakm ile šetrněji se výšiny a vyjde první
hvězda, Je žíše k vezme ten líste k a tu pannu
a půjde k nim a v tom osam ělém pokoji u-
vidí vánoční stro m ek se svíčkam i a ja k tam
vejde, svíčičky sam y od sebe se rozhoří a
Ježíšek položí pod strom ek tu pannu a ten
lístek a tichounce od l e t í . . . P ro Je žíšk a žád ­
ná dálka není do st daleká, žádné dveře dosti
pevné, žádná zed c dosti tlu stá, O n o statně vidí
a v í ...
J a k od hrobu, z kteréh o někdo z m rtvých
vstal, odvrátila se P avlínka od té výkladní s k ří­
ně a zam ířila k domovu. Šla docela pom alu,
neboť do večera bylo ještě chvíli a co jí če­
ká, to ji n e m in e . . .
Pavlínka konečně p řišla dom ů, m am inka
se jí n ě ja k zalekla a povídá: „Co je ti? Vždyť
js i celá červená!“
M am inka m yslila, že se Pavlínce cestou
něco stalo a že m á horečku, ale P avlínka ani
m uk, m am inku už n ě ja k uchlácholila a pokud
možno všem se vyhýbala, tajině uvažujíc: „K dy­
byste ta k věděli!“
P řišla večeře, všichni te n to k rá t seděli za
stolem , i tatínek, a všichni věděli, že to není
jako jindy a že se v celém světě něco velikého
děje, ovzduší bylo přič nap říč pro tk án o ry ­
chlými světly a svatým i septy, P avlínka ani
nevěděla, co jí a co se kolem ní mluví — n a­
jednou zazněl zvonek a v pokoji vedle zaplála
— 24 —
světla! K arel, Pepík, Lída, rodiče, všichni se.
vyhrnuli ke dveřím , jenom kočka vyskočila
na židli vyzdvihla ocas, aby uk ázala své či­
sté svědom í a tro u c se o u brus, m lsně se dí­
vala na opuštěný s t ů l . . .
A vedle v tom pokoji bylo plno světla,
vánoění strom eček tam stá l v ohni svých b a­
rev a lesk u a pod ním d á re k a d á r e k . . .
Pavlínka šla až za ostatním i, srdce jí
prudce buchalo, bála se otevřít oči, bála se
pohlédnout pod strom ek. U slyšela já s o t a
smích, i p řisto u p ila blíž a n á ru č rozvírajíc,
odhodlaně zadívala se na dárky.
R uce jí klesly, byla jako zkam enělá, m ysli­
la, že se jí něco zdá,, přiletěl jak ý si černý
m rak, Pavlínka ho odhání, odhání — m arně!
Zdálo se jí, že um írá. V še se jí najednou o d ­
cizilo a — proč se všichni sm ějí? p ro č?
P avlínka vidí a nevidí. V idí je n zářící očka,
zlaté vlásky, bílou ko šilk u a b u claté ručky,
k te ré se jí v ztah u jí vstříc. A le odkud až a
k d e? T a k daleko za touto černou m lhou? J a k
se tam d o sta t? A ja k je to vůbec m ožné? Z a ­
pom něl Je žíše k ? Zm ýlil se? Nebo sem ještě
p řijd e a te n omyl n ap rav í?
Ne! Nic!
Pavlínka ovšem ta k é něco d o stala, ale to
nebylo to — všichni se radovali, všichni se
sm áli, jen ona tu stá la všecka nepřítom ná,
p tali se, odpovídala, snad se také, i sm ála —
ale to nebylo to, to nebylo t o . . . !
— 25 —
 V tom přiběhlá dcerka dom ovníkova á
volá: „ P o jd ‘te se honem podívat, co Ježíšek
nadělil M íně!“
K aždý popadl svůj1 d árek, vyhrnuli se na
chodbu, P avlínka ta k é šla, ale jenom p roto,
aby neviděla pod strom kem toho prázdného
m ísta, na k terém um řela je jí naděje. Sm ích
a veselé ště b e tán í dcerky dom ovníkovy a všech
ostatních ji m učilo.
Bylo jí po celém těle zim a, jak o b y padla
do vody a zam rzla, ba i oči ji studily. Běželi
p řes ulici.
Když vkročili do vyhřátého b ytu rodičů
M íniných, už jim běžel n a p ro ti m alý hošík
a volá: „ P o jd ‘te honem se podívat, co do­
stala M inynka od Ježíšk a, jak o u k rásn o u p an ­
nu !“
T o slovo „panna“ projelo Pavlínkou jako
nůž, zachvěla se od hlavy až k patě a zuby ji
zad rkotaly. Úlisné sebou trh la a již stá la ve
dveřích pokoje, kde byl vánoční strom ek. N e­
m ohla a nem ohla dál, stá la jako zjevení, v
jejím obličeji nebylo kap k y krve, vlasy m ěla
poprášené ještě sněhem a oči jí svítily s tu ­
deným leskem . Pod strom kem seděla M ina a
v náručí držela pannu. T a panna byla jenom
v košilce', zlaté vlásky jí splývaly p ře s r a ­
m ena a napřahovala buclaté r u č k y . . . A le ke
kom u?! K M íně? T o přece není možno! T ady
je nějaký omyl, nějaký stra šn ý omyl!
-26 —
 „Podívej se, Pavlo, co m ně p řin esl J e ž í­
šek !“ povídá M ina a zabodla oči výsm ěšně
do Pavlínky.
P avlínka porozum ěla. M ina byla n ejh o rší
z celé třídy, m atk a s ní m ěla dom a jenom
peklo — a takovém u zlém u a neposlušném u
dítěti nadělil Je žíše k to n e jk rá sn ější, co m ěl?
„Vidíš, Pavlo,“ povídá M ina, „to je ta
panna, co se ti ta k líb ila!“
Pavlínka se ni podívala, M ina sklopila
oči, ti o statn í n a h rn u li se kolem panny, bylo
divení, bylo rokování, P avlínka se o b rátila a
šla domů. N ešla, vlekla se, neboť m ěla tělo
jako olověné.
D otáhla se dom ů, p ři kuchyni byl m alj'
kum bálek, do toho zalezla P avlínka, p ra š ti­
la sebou o zem, bila se do hlavy a řv a la a řv ala .
M am inka přiběhla, celá se po lek ala a p tá se:
„Co je ti? co je ti? “ A le P avlínka zm ítala
sebou na zemi a k řič e la a k řičela dál. M am inka
si vzpom něla, ja k byla P avlínka odpoledne
rozpálená a podivná, ‚m yslila s i tedy, že je
nemocná, i nechala ji v yplakat. A le když jí
to trvalo moc dlouho, povídá m am inka p řísn ě :
„T ed 1 ale dost! a nyní pěkně řek n i, co se ti
stalo !“
Ja k o když do ohně naleje oleje, P avlínka
spustila ještě víc, tlo u k la se do hlavy, bila
nožkam a o zem a k řičela ze všech sil! „ N e ­
ní J e ž í š e k ! N e c h c i ho! N en í s p r a ­
v e d liv é ] ! N em ám ho r á d a ! “
-27 —
 Jin d y by byla m am inka n e strp ě la takové
odpovědi, ale te n to k rá t p řised la k Pavlínce
na zem, pohladila ji po tělíčku a povídá: „A
proč p ak bys Je žíšk a nem ěla rá d a ? “ V pláči
a v slzách a vzlykotu ře k la P avlínka m am ince
všecko. J a k byla hodná a ja k si p řá la tu p a n ­
nu a Je žíše k že ji dal té nedobré a rozm azlené
Míně.
V kum bálku bylo tm a, m am inka rozžala
světlo, vzala Pavlínku na klín , p řivinula ji
k sobě a povídá: „Pavlínko, Je žíše k je, ale
nem ůže za to, co s ním lidé d ě la jí.“
„A le když M íně Blankové dal tu pannu!“
nam ítla P avlínka plačíc. „P roč js i vzal mně
a dal ji zrovna jí, když ona je ze všech n e j­
h o rší“.
„Už z toho vidíš, Pavlínko, že ta věc je
docela jiná! P am atuješ, ja k nedávno paní Blan-
ková ležela nem ocná? Už m ysleli, že um ře!
Velmi se nachladila, protože nem á co na sebe
— nevšim la sis, jaký chatrný a tenoučký plášť
nosí ona v těchto m razech?“
„A proč si nekoupí tep lý ?“ optala se P av ­
línka.
„M ilá z la tá “, povídá m am inka, „jak p ak si
m ůže k o u p it teplý? Těch peněz je m álo a když
ten rozm azlenec tolik stojí! Což pak m usila
tu pannu m ít? Ale m atka ať m rzne, ať stůně,
iať i um ře, jen když koupila tu n ejd ražší p an ­
n u !“
Pavlínka zatajila dech a vyvalila oči:
— 28 —
 „ J a k to, koupila ? Ona ji koupila ? K oupila ?
T a k ne od J e ž íš k a ? “
„Ne, Pavlínko, M ina ji nem á od Ježíšk a,
já byla p ři tom , když paní Blanková tu pannu
kupovala!“
T o ž t a k j e to ?
S P avlínky jakoby spadl kám en. Když
potom Lída, P epík a K arel kolem vánočního
strom ku skákali, zpívali a výskali a P epík
se zaholedbal: „ N ap řesro k m ně m usí Ježíšek
houpacího koně a velikýho!“ P avlínka a m a­
m inka se na sebe podívaly a tiše se usm ívaly.

V ášeň m ilosrdenství.
T atín ek štědrým nebyl, jsa po babičce
a ta byla „velice o p a trn á “. M am inka řík áv ala,
co jí dalo práce, než ta tín k a n a tu svou ště d ­
ro st jen trochu navykla. H oštění m u bylo zby­
tečnou, ba nenáviděnou věcí, m am ince v šak
nezbytností. N ám všecko p řál, ale cizím nic.
M am inka by byla zhynula, kdyby byla závisela
■od tatín k o v y gáže, neboť značné procento svých
příjm ů spotřeboval na vlasten eck é účely. A
když jí vyčítal p řílišnou ště d ro s t, v k te ré s i t a ­
kové rozm luvě mu jednou pro vždy ř e k la : „D á­
vání je s t m ou životní potřebou, bez něhož ži­
vot by; m ně p ře sta l těšiti, neboť co já dá­
vám, dostanu tisíceronásobně zpět a jen ta k
stále čerpám nové síly. O statně, doufám , n e ­
jsi při tom v ničem zkrácen. T y m áš svůj ú řad
— 29 —
a politiku, ‘ já dom ácnost, d ěti a svou, ja k ř í ­
káš, slabou s trá n k u !“
T a tín e k už věděl, že s m am inkou nic ne­
sp ra v í, i tv á řil se alespoň, že ledaco nevidí.
M am inka zam ěstnávala vyšívačky a švadle­
ny. Obchodu se dařilo, ale zisk m ěli druzí. M a­
m inka lidem p říliš dobře p latila a když p řišli
nak u p o v at chudáci, dávala jim bavlnu, niti, tk a ­
nice a o sta tn í zboží bez zisku a je š tě č a stě ji
zadarm o. N akonec nic jiného nezbývalo než
obchod pro d at. T o se ta k é sta lo a my s e v tém ž
domě p řestěhovali do prvního poschodí. M imo
to nikdo našeho p ra h u n ep řekročil, aby n e ­
byl pohoštěn. A co přivedla do dom u chudých
dětí! S vlékla je s jejich cárů, dala jim je do
uzlíčka a oblékla je ďo š a tů našich. Jednoho
dne nem ohla jsem do školy; švec slíbil boty
a nep řin esl a v m ých už se prohánělo jiné
děcko.
M ěla-li cestu do vzdálenějších okresů, šla
vždy pěšky i v nejhorším počasí, aby u š e tři­
la 10 k re jc a rů za tram v aj a zlatk u cestou ro z­
dala, hlavně dětem ; peněz jim nedávala, ale
vzala je zkřehlé a hladové do n ěk teré lidové
kavárny, tam jim dala výslužku na cestu. Těm
nejubožejším nap sala n a ši adresu.
A ještě jednu vášeň m ěla: nevýslovně m i­
lovala koně, zvláště v šak ty ubohé, s ta ré a
utýrané. J a k často se u tk a la na cestě se su ro ­
vým kočím , když, nedbaje jejích pokorných
proseb, koně ještě nelíto stn ěji švihl a jí po-
-3 0 -
vídeňsku vynadal! P odařilo-li se jí d o sta ti se
k takovém u koni ubožáku, koupila v nejbližším
obchodě bochník chleba, dala si ro z k rá je t na
tenké k ra jíč k y (pam atujíc n a bolavé dásně a
zkažený chrup sta rý c h koníčků) a osolit a stá la
ta k dlouho u koně, až to všecko snědl.
Jednou šla mimo stanoviště drožek a její
pozornost u p o u tal ubohý d ro žk á řsk ý tahoun.
Ohlédla se po prvním obchodě, koupila tam
bochník chleba a kon íčk a krm ila, nevidouc,
jak z blízkého h ostince d ro žk á ři ji p o zorují a
se sm ějí. Pojednou vyletěl n a m am inku ro z­
zuřený chlap a začal řv át, je s tli si z něho tro ­
pí blázny? A by p rý si svůj chleba snědla s a ­
ma, že on ještě tolik m á, aby oba dva (t. j.
konči i s m am inkou) nakrm il! A co je ště po­
uličních nefalšovaných titu lů n a n i vychrlil!
Vídeňský fia k rista a F ra u S o frl vom N asch-
m srk t m ěli prim co se týče n adávek; to už
byla tradice.
M am inka, stra c h u jíc se o koně, vym yslila
si to to : „ J á nechtěla vašeho koně k rm it,
abych vás u razila, pane, ale vzpom něla jsem
si na koníčka, k teréh o jsm e m ěli dom a a k te ­
rého m ně te n váš ta k živě připom íná — já
ho m ěla to lik rá d a !“
Ona, k te rá dovedla ta k prudce vzplanout,
k vůli zvířeti snesla u rážk y a v sk u tk u hrubce
upokojila: a když se koníček po ní ohlédl, ta k
pěkně zaprosila kočího, sm í-li zvířeti zbytek
chleba dát, že m ilostivě svolil. A le i p ře s její
— 31 —
k rá tk o z ra k o s t neušlo m am ince, že si d ro žk ář
význam ně p rstem sá h l n a čelo, dávaje svým
kolegům tam v hostinském okně na srozum ě­
nou, proč v lastn ě jí povolil. K dyž p a k později
šla tu d y zas, uslyšela zřeteln é za še p tán í: „Die
N arische!“ (Bláznivá.) T o to slovo bylo jí vnuk­
nutím a pod jeho égidou pokračovala v do-
bročiněním koním ubožákům .
Pavla Kytlicova vydala:
Rodiče a děti díl I., 24 Kč, díl II. 28 Kčj, díl
III. 40 Kč, díl IV. 30 Kč, díl V. 40 Kč.
Z knih Jakuba Demla možno ještě obdržeti:
Do lepších dob 50 Kč, Z mého okovu 16 Kč,
Tanec smrti 30 Kč, Tepna 30 Kč, Šlépěje IX. 12 Kč,
Sestrám 17 Kč, Česno 23 Kč, Miriam 28 Kč,. Moji
přátelé 15 Kč, Domů (deník II.) 19 Kč, Domů (v lepším
Vydání) 29 Kč, Audiatur (et altera pars) 20 Kč, Dílo
E. Jeneweina (váz.) 260 Kč, Šlépěje X. 21 Kč, Můj
očistec 38 Kč, Šlépěje XIV. 29 Kč, První Světla
20 Kč, Šlépěje XVI. 27 Kč, Proroctví Joelovo 15 Kč,
Mé svědectví o Otokaru Březinovi.

Imprimi potest. Pragae, die 17. X. 1935. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 17089. Olomucii, die
18. X. 1935. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník1 i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. ftídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.

32 —
 Cena 50 hal.
‚Životem‘‘ č. 242. Ročník XI. Číslo 2.

M U Č E D N Í K Z A UNII.
SV. l OSAFAT KUNCEVI Č, ARCI BI SKUP POLOCKÝ.
 Idealista.
Ve V ilně, dnes m ěstě polském , ale v XVI.
stol. ještě litevském , bydlel kupec Ja c e k Popo-
viě. Byl d o sti zám ožný, m ěl slu šn ý k rá m a
učedníka Ja n a . N a ku p ci a k rám u nebylo nic
zvláštního, ale zajímavý’ byl jeho učedník.
P racoval velm i svědom itě, nem ěl k am arád ů ,
netoulal se ; všechen volný čas věnoval k o stelu
a m odlitbě. Často Popovič p řistih l večer svého
učně p ři četbě Písm a sv., zpívání žalm ů, nebo
vroucí m odlitbě. A stalo se, co se u lidí m alé
víry stáv á. T a vroucí zbožnost m ladíkova se
stala ku p ci nepohodlnou. A po čase se d o ­
konce dověděl, že J a n chce do k lá šte ra . „ T a ­
kový schopný m ladík a chce se d á t z a v řít
mezi m nichy.“ A tu tep rv e ku p ec pocítil, že
má Ja n a velice rád , že by jeho odchodem ob­
chod utrp ěl. „H led‘, Jene, jsem už sta rý , syny
nemám, postoupím to všechno to b ě.“ — „D ě­
k u ji vám, m ně je s t v šak Bůh n ad e všecko.“
— „M oje dcera není šk a re d á , dám ti ji.“ —
„Už jsem si vyvolil jiné průvodkyně životem :
chudobu, čisto tu a po slu šn o st.“
Poděkoval kupci za vše a uchýlil se do
bývalého basiliánského k lá š te ra , k te rý byl
úplně sp u stlý , tém ěř zřícenina. P řija l jm éno
Jo safa t. T o se sta lo r. 1604. A tohoto p rostého
jinocha bez vzdělání si vyvolil Bůh, aby po­
dep řel církev mezi R usíny, aby z ísk a l rozkol-
níky pro pravou církev K ristovu, jehož n á ­
m ěstek sídlí v Římě.
34
 Napřed trochu historie.
Už za života ap oštolů byla církev rozšířena
v zemích kolem středozem ního m oře, v celém
tehdy znám ém světě. Během s ta le tí církev
zm ohutněla a upevnila se ve svém stře d u u
stolce P etro v a v Římě. Ovšem , „ č e rt nikdy
nespí“ a ta k p ovstávali falešní K ristové a
proroci, rodily se bludy a rozkoly. Ale ja k po­
vstaly, ta k i zanikaly, pro to že n a d církví
bdí Duch sv. Z atím sídlo c ísa řstv í bylo p řen e ­
seno z Říma latin sk éh o do řeckého C ařihradu.
Tim vzrostlo sebevědom í R eků tak , že v je ­
jich sm ýšlení p rv ek n áro d n í nabyl převahy
nad náboženským ; a ta to pýcha zplodila
rozkol.
R ozkol není dílem jediného člověka, p ři­
pravoval se dlouho, a působilo i p řá n í císaře,
který chtěl m íti v církvi rozhodné slovo.
R. 1054 p a tria rc h a M ichael C eru lariu s vypově­
děl sv. O tci p o slu šn o st navždy. C a řih ra d měl
býti novým Římem, ale n e sta l se jím ; nebylo
to dílo Boží. R. 1453 dobyli T u rc i C ařih rad ,
padlo císařstv í a s ním p rvenství R eků na vý­
chodě. N ositeli rozkolu se s ta li Slované. V ý­
chodní Slované tedy c i z í v i n o u žijí v ro z­
kolu. T a k zvaná o tázka východní je s t o táz­
kou s l o v a n s k o u .
Papežové vynaložili m noho energie, aby
obnovili jednotu. S ta lo se ta k na sněm u v
35 — 3—
Lyoně (1274) a na sněm u F lo ren tsk ém (1439).
A le unie n etrv ala dlouho, protože z řeck é s tr a ­
ny byla uzavřena z důvodů politických, ze
stra c h u p řed T u rk y . Po koncilu T rid e n tsk ém
vzplálo nové nadšení a zásluhou polských je ­
su itů p řija la většina rusínských bisk u p ů unii.
T o to obnovení jednoty se nazývá u n i e
b ř e š t s k á. Je jím nejhorlivějším zastáncem
se s ta l sv. Jo safa t.

Čím bude toto dítě? (Luk. 1, 66.)

V době, kdy unie b ře stsk á byla podepsána,
sv. J o s a fa t je jí význam ještě nechápal, snad
ani o tom nevěděl. Bylo mu teprve 15 le t a
byl ještě dom a ve V ladim ěři. S oučasník
sv. Jo sa fa ta , Pavel R adošínský o něm píše:
„Jeho d ě tstv í uplynulo' v nejd o k o n alejší bez­
úhonnosti a zbožnosti. U stavičně jsm e jej vi­
děli na m odlitbách, schouleného k des v k o u tk u
kostela. S taro stliv í rodiče jeho nejednou hle­
dali jej, poněvadž se dom ů nevracel a nalezli
jej pohříženého v m odlitbu v chrám ě.“ A to
už, dokud nechodil do školy. V e šk o le byl
vzorem ; s velkou pílí se naučil církevní ho­
dinky zpam ěti a denně je zpívával. Jin ý m ě­
šťan vladim črský píše: „Byl všem vzorem . J e ­
ště po 35 letech si naň celá V ladim ěř p a ­
m atovala.“ Brzy byla nápadnou nelíčená zbož­
n o st m alého Ja n a. Již tehdy lidé tu šili, že je s t
to vyvolený Boží, ale k čemu, ještě nevěděli.
- 4- 36
 V samotě.
J a n byl p o slán do V ilna, aby se učil ob­
chodníkem. V ilno koncem XVI. stol. p o sk y ­
tovalo sm utný pohled. V bohatých chrám ech
kázali rozkolní popové, byli zde lu terán i, kal-
víni, m oham edáni, sv ářili se navzájem a jen
pro ti k ato lík ů m se dovedli vždy spojit. Duch
sv. chránil Ja n a , aby ve zm atku nezahynul, ba
povolal ho do svých služeb. M ěl by dělat
noviciát, ale nebylo nikoho, kdo by ho vedl.
K lášter byl v sutinách. H ned vedle ko stela
byla m alinká jizbička, ještě nevydrancovaná.
T u si zařídil a zavřel n a k líč; to byla jeho
k lášte rn í k la u su ra . Ja k o b S u ša o něm píše:
„Zdálo se, že je s t ve svém p říb y tk u pohřben.“
Sv. J o s a fa t pochopil, že o p u stit svět je s t pod­
m ínkou života nového; op u stil ho tedy navždy.

Příprava na apoštolát.
P ř e d e v š í m m o d l i t b a . J a k o řeholník
byl zavázán k m odlitbám , jež nebyly k rá tk é .
Jeho lásk a jej v šak pudila k častějším u spo­
jení s Bohem. V stáv al na m odlitby i v noci,
brzy přede dnem a často i ve dne se klan ěl
K ristu Pánu hlubokou poklonou; znam enal se
p ři tom sv. křížem a řík a l: „Pane J e ž íši K riste,
sm iluj se n ad n ám i.“ T a k činívali m niši na vý­
chodě, bylo to všeobecné, asi jak o u nás
pokleknouti n a koleno a bíti se v p rsa . T ěm ­
to úklonám s i p a k navykl, že ve snách je
37 — 5 —
často opakoval. N ěkdy chodil též na blízký
hřbitov a ta m v m razu a sněhu se mo‚dlil
brzy kleče, brzy stoje. P ři tom nikdy nedbal
na počasí.
P í s m o s v a t é . J o s a fa t již dříve ve světě
pozoroval, že Duch sv. p ři četbě a stu d iu Písm a
sv. k du ši zřejm ěji m luví než kdy jindy. P ro to
Písm o sv. bylo m u nejvěrnějším průvodcem
v jeho sam otě; a také bohoslužebné knihy. S n a­
žil se pro n ik n o u t jejich sm ysl a zaznam ená­
val si vše, co se mu zdálo potřebné. A bylo
to zase vedení D ucha sv. Jeh o b y strý duch
a výborná pam ět v několika letech ty knihy
ovládly ta k dobře, že jich s velikým úspěchem
užíval jak o průkazného m ateriálu p ři hájení
unie p ro ti pravoslavným .
S t u d i u m . V elm i horlivě a pečlivě četl
spisy Otců církevních, to je s t světců z prvních
dob křesťanských, jejichž knihy jso u p ro bo­
hoslovné nepřeberným zdrojem m oudrosti, četl
životopisy svatých a boje těchto hrdinů-m u-
ěedníků rozněcovaly jeho lá sk u k S pasiteli.
J iž jak o kupecký učeň se seznám il s jesuity,
k te ří byli jeho zpovědníky; k nim si chodil
Ipro ra d u i poučení, navštěvoval p řed n ášk y na
jejich akadem ii. J o s a fa t latin sk y neum ěl, pro to
ho n ě k te ří Otcové T . J . soukrom ě poučovali
o tom , co se přednášelo latinsky. J o s a fa t měl
b y strý rozum , zralý ú sudek a dobrou pam ět,
á ta k i p ři n e d o sta tk u řádných p řed n á še k si
získal přece značné vědom osti.
— 6— 38
 „T rýzním tělo své a pod ro b u ji.“
T a k n a p sal sv. Pavel (1 K or. 9, 27.). To
znamená život kající. Řeholník se z řík á všeho.
Je st tedy nutno zm enšit požadavky těla a
zvýšit sílu vůle, aby z ře k n u tí m ohl snésti. Již
řehole zavazovala k značném u přem áhání sebe:
ustavičné zdržování se m asa, 6 velikých po­
stů za rok, kdy se nesm ělo jís ti nic; k tom u
časté bdění a únava z dlouhých zpěvů v k ů ru .
Leč Jo sa fa ta nezarážely p řísn o sti řád u . „N e­
byl jenom střídm ý v jídle, — píše o něm J.
Suša — ale p o stil se m nohem více.“ A když
už jedl, brával si nejm enší a n e jh o rší kousky.
Pil jen vodu. Pod hábitem řeholním nosil ro u ­
cho žíněné, co n e jd rsn ě jší, v něm ta k é sp á ­
val a to velm i často na zemi. Často v noci vstal,
modlil se a trý z n il tělo. — N ebyl bláhovec?
Proč to dělal? T o dovede jen velká lá sk a ke
K ristu P ánu, k te rá se nechce m íti lépe než
K ristus zbičovaný a poplvaný, a jen velká po­
kora, k te rá je s t si vědom a své ubohosti p řed
Bohem, a k te rá zná velikost u rážk y v hříchu.
Svatí nejsou svatým i proto, že se bičovali, ale
proto, že m ilovali P á n a Boha láskou, k te rá se
neleká u trp en í a bolesti.

Pokušení.
I když J o s a fa t své k a jíc í sk u tk y s k rý ­
val, přece to n ezů stalo veřejn o sti tajn o . Již
tehdy m ěl d o sti n e p řá te l z řa d rozkolných,
39 — 7 ---
k te ří chtěli pověst Jo safato v u zničit. I stalo
se, že jednou navštívila Jo s a fa ta n a stro je n á že­
na a žádala o duchovní rozm luvu, v níž se jej
snažila svésti k hříchu. Jak m ile m ladý řeh o l­
ník poznal, co žena zam ýšlí, k á ra l ji přísně. A le
žena se stáv ala stá le drzejší. I uchopil jak ý si
klacek a bil nem ilosrdně — d o k u d se ženština
rychle n ev y tratila. A ja k už na světě bývá,
ani pokušení Josafatovo nezůstalo tajným . Od
té doby si lidé vážili sv. J o s a fa ta je ště více.
Obnova kláštera.
T o to pokušení se stalo Jo safa to v i p o čát­
kem nového sty k u se světem . S tá le více a více
lidí přicházelo do ubohé světničky zříceného
k lá šte ra a m ladý řeholník těšil, povzbuzoval,
vysvětloval pochybnosti a h á jil unii — získával
duše. V tu dobu k něm u denně chodil i J a n
R utský, bohatý a vzdělaný šlechtic z okolí
Vilna. Pocházel z rodiny kalvínská, ale za
dlouholetých stu d ií v P raze, N ěm ecku a ftímě
se s ta l katolíkem , p řesto u p il na o b řad řecko-
slovanský a v rátil se do V ilna, aby se stá l
dle p řán í sv. O tce oporou unie. D louho se v ša k
nem ohl odhodlati k činům . B ránili mu kal-
v ínští příbuzní. I chodil k Jo safato v i, doplňo­
val jeho vědom osti ze svého velikého vzdělání
a u něho čerp al zase lásk u k unii, chuť k
oběti. A co nedovedly učené knihy, podařilo se
sv ato sti Jasafato v ě. R u tsk ý odhodiv lidské
ohledy a bázeň, s ta l se společníkem Jo safa-
— 8 — 40
tovým. S v áto st Jo safa to v a vábila i jiné a brzy
následovalo R u tsk éh o několik ideálních m la­
díků vilenských. T a k se m ladý Jo sa fa t, ač
nebyl ještě knězem , sta l o b n o v i t e l e m b a -
s i l i á n s k é h o ř á d u ve V i l n ě .

O toky rozkolníků.
A rchim andritou, t. j. opatem nového k lá ­
štera ustanovil m etropolita Počej kněze S a ­
muela. Sam uel v šak p řá l pravoslavným roz-
kolníkům a snažil se nový k lá š te r zničit. V še­
možnými nařízením i tý ra l novice a snažil se
svésti Jo sa fa ta k rozkolu; věděl, co by to
znamenalo, když J o s a fa t byl p řece po m ěstě
tolik ctěn. N ešlo to. P oštval tedy Sam uel roz-
kolníky tak , že se za nep říto m n o sti arcibiskupa
Počeje vzbouřili a z ab rali všecky katolické
chrámy a arcibiskupskou pokladnu. P ro ti to ­
muto n:'silí zakročil polský 1tiúl přísně: p řijel
do Vilna, rozkolníky p o tre sta l a Počeje znovu
slavně uvedl do arcibiskupského paláce.
Po odjezdu k rá le u b íral se m etropolita P o­
čej ke královském u m ístodržiteli, aby mu po­
děkoval za pom oc p o sk ytnutou unii. D opro­
vázelo jej několik duchovních. N a nám ěstí však
vyskočí n a ja tý v rah rozkolníků a sekne dva­
k rá t po sedm desátiletém arcibiskupovi. Sta-
řičký km et zvedl h ůl a k lesl k zemi. Sběh lidu,
zdvihají arcib isk u p a, chytají vraha. S rád o stí
zjišťují, že arcibiskup je s t jen n e p a trn ě pora-
41 — 9 _
něn n a k rk u a ruce. P rvní krev, p ro litá za unii.
V rah je s t okam žitě odsouzen a p říš tí den má
býti popraven. V šichni jso u p ro ti něm u neoby­
čejně rozhořčeni. Je d en člověk v šak p řece vidí,
že odsouzený m á duši, za níž K ristu s P án na
k říž i zem řel. Do vězení přichází Jo s a fa t, vlíd­
ným i slovy vypravuje odsouzenci o ceně ži­
vota a význam u k říž e ; a hle: odsouzenec podlé­
há m ilosti Boží, pláče n ad svým činem a zpoví­
dá se. A J o s a fa t jej už neopouští, tě ší ho,
m odlí se s ním a doprovází odsouzence až na
popravíš tě.

T ento m už je st n ástro jem ode m ne vyvoleným ,

(aby nesl jméno m é p řed pohany a k rále .
(Skut. 9. 15.)
T am kde s ta jiných m užů by m ávlo rukou
s povzdechem , že zde sam i už nic nespraví,
právě tam často Bůh posílá apoštola, k te rý
s pom ocí Boží dokáže to, čeho se sto jiných
lekne. Počátkem ro k u 1609 byl J o s a fa t Kun-
cevič vysvěcen na kněze. T oho dne byl vysvě­
cen vzor horlivého kněze a dokonalého apo­
štola, jak éh o církev ru sín sk á už dávno nem ěla.
V e V ilně byli tř i význam ní obránci unie:
arcib isk u p Počej, R u tsk ý , k te rý se s ta l už
opatem nového k lá š te ra a sv. Jo sa fa t. A le k a ­
tolíci si nejvíce vážili p rostého kněze Jo safa ta .
Jo safato v a sv a to st vyzařovala jeho sk u tk y a
— 10 - 42
slovy a přitah o v ala všechny ke K ristu. A le jak
jej katolíci m ilovali, m nohem více jej nenávi­
děli rozkolníci. P o sílali p ro ti něm u své nejlepší
kazatele a theology. Než m ilost Boží byla
,s ním ; z jeho ú s t plynuly svaté pravdy ta k
přesvědčivě, že vždy po k ázání nové p řáte le
katolické církvi získal. A zbraň byla jedno­
duchá: Písm o sv., bohoslužebné knihy řecko-
slovanské a spisy církevních Otců. T o byl též
nejlepší p ro stře d e k ja k přesvědčiti lid o s k u ­
tečném rozkolu a o prim átu řím ského papeže.
Takový způsob boje byl nový a účinný, neboť
používal knih svých odpůrců. Lidé žasli, když
ho slyšeli a řík a li: zdaž to není kupecký m lá­
denec J a n Kuncevič, k te rý do latin sk ý ch škol
nechodil?“ A neuvědom ovali si, že to bylo o-
voce n ěkolikaleté p říp ra v y v sam otě rozbo­
řeného k lá šte ra , ovoce nam áhavého stu d ia a
úpěnlivých m odliteb.

Dušechvat.
Jednou rozkolníci nam alovali obraz, k te rý
nosili jak o rek lam u po m ěstě. Byla to k a rik a ­
tura. Na obraze byl vym alován arcibiskup Po-
čej, R u tsk ý a J o s a fa t v podobě ď áb elsk éh o
pokušitele. V yhlížel p rý hrozně: Šeredná hlava
s pitvornou tv áří, rohy na hlavě a v ruce hák
na chytání a přitah o v án í duší. Pod obrazem
bylo napsáno: „d u šechvat“.
43 — 11 —
 T o bylo jeho nové jm éno. H ned po vy­
svěcení k ázal nový apoštol katolických R usínů
s takovým zdarem , že mu katolíci dali název
schism abijce, česky bychom to m ohli říci:
„bič na rozk o ln ík y “. A rozkolníci mu nadávali
dušechvat, neuvažujíce, že ta k dávají jeho a-
poštolské činnosti n ejvětší chválu. J o s a fa t měl
z toho rad o st, neboť mohl zase něco trp ě ti pro
K rista Pána. „Dejž Bůh,“ řík áv al rozkolníkům ,
„abych všechny vaše duše uchvátil a je do
nebe d o sta l.“ A řekl-li J o s a fa t n ěk terém u z
rozkolných důvěrně s úsm ěvem : „Pozor, po-
zor, stan ete se jednou uniátem ,“ vždy se jeho
slovo vyplnilo velm i brzy.
Jednou m ěl J o s a fa t cestu kolem nábřeží
řeky Něm énu a p o tk al tam z ástu p lidí. Byli
to cestující. Čekali, až ledy přituhnou, aby
m ohli p o k račovati v cestě. J o s a fa t p řisto u p il
k nim, pozdravil a vlídně se otázal, proč če­
k ají. N apadlo m u, aby svou cestu odložil a
využil příležito sti, kdy lidé m ající najednou
to lik času, jistě ho rá d i poslechnou. Sedl mezi
ně a začal dávati m alé m isie: K áže, vysvětluje
články víry, p řip rav u je k sv. zpovědi; na to
je všecky vyzpovídal. Lid byl p řekvapen ne­
obyčejnou lásk o u a ho rliv o stí neznám ého k n ě­
ze, tak ž e s rad o stí naslouchal jeho slovům .
Bůh vyslyšel jejich m odlitby. Jak m ile byl po­
slední m už vyzpovídán, p řitu h lo a lidé m ohli
bezpečně p ře jíti řek u , žehnajíce tom u, k te rý
jim ta k k rásn o u chvíli připravil.
— 12 — 44
 Otec chudých.
C hudá vdova, celá up lak an á, p řišla k Jo sa-
fatovi a n a řík á : dom ácí pán je k r u tý ; nezapla-
tím-li hned nájem , m usím se vystěhovat, tř e ­
ba na ulici. J a k pom oci, když J o s a fa t sám nic
nemá? T ě ší zatím nebohou a p rosí, aby za
chvíli p řišla zase. Šel do chrám u, padl před
svatostánkem n a kolena a m odlí se k O tci
všech, aby pom ohl. M odlil se dlouho a pln
důvěry. A n ato někdo zvoní. J a k ý s i m ladík
přinesl od jednoho m ěšťana 50 zlatníků. Za
chvíli p řijd e vdova a J o s a fa t aniž by přep o čítal
dar, dá to všechno vdově. „V ezm ěte a zaplaťte
dluh.“ Peněz bylo více než třeba a žena č á st
vrací. „I jen si nechte, to vám P án Bůh po sílá.“
Zdá se vám to nepravděpodobné, náhod­
né? V ěříte potom vůbec v zásahy Boží P ro ­
zřetelnosti? P ravda, vám se to tře b a s ještě
nestalo, ale z p y tu jte se a poznáte, ja k často
chceme vykonat vše vlastním i silam i a jak
naše důvěra v Boha se často pohybuje kolem
bodu m razu. O devzdejte se s důvěrou Bohu a
uvidíte, k o lik „šťastných n áh o d “ vás v životě
potkává. Učme se od sv. Jo sa fa ta , k te rý ne­
šetřil a nehospodařil dle o p a trn o sti světské,
ale opíral se o slova Písm a sv.: N ebuď te
úzkostliví o život svůj, co byste j e d l i ........
H leď te na ptactvo n e b e s k é . . . . J o s a fa t měl-
li něco, vždy dal. P ro to všichni chudí a o-
puštění ve V ilně znali jeho pravici a n en a­
45 - 13-
zývali je j leč otcem. Čekávali n aň p řed k o ste ­
lem a k lá šte re m v zástupech, i na ulici býval
jim i oblopen, n aslo u ch aje jejich žalobám a
bědám . T ě šil a pom áhal ja k m ohl, pro sebe
nikdy nepočítaje.

Otec řeholníků.
V poledne jak o obyčejně zazněl k lá šte rn í
zvonec, svolávající hochy. D nes je v šak J o s a fa t
nevedl do jídelny, a le do k o stela. D nes ne­
bylo v k lá š te ře nic, nem ěl b ra třím co d át, m ěli
si jídlo tep rv e vyprosit. J o s a fa t se s b ratřím i
m odlil dlouho a vroucně. A ještě nebyli s m od­
litbou u konce, když bylo sly še t sk říp á n í vozu
p řed branou k lášte ra . T o jeden šlechtic poslal
Jo safa to v i vůz potravin, neboť věděl, že v
k lá šte ře u isv. T ro jic e je s t podobných věcí vždy
nedostatek. „N ehledejte, co b y ste jedli a p i l i ..
vždyť Otelc váš ví, že toho p o třeb u jete. A le
hled ejte k rálo v stv í Boží a to to všechno vám
bude p řid á n o “. (Luk. 12, 30.) H le, P ro z ře te l­
n o st se vždy dobrotivě s ta rá o své syny..
Členů k lá š te ra přibývalo. Bylo nutno k lá ­
š te r obnovit, leccos p řistav ět. T o v šak vlivem
Josafatovým se udělalo z pouhých alm užen
a brzy. J o s a fa t vždy m yslel na své spolu­
b ra try a n a sebe nikdy nepam atoval. Jeho
oděv už dávno nebyl nový. Je h o ctitelé mu
chtěli n ě ja k pom oci, protože J o s a fa t požíval
ve V ilně velké vážnosti. A le skrom ný J o s a fa t
14 — 46
nic nepřijím al. D o stal k rásn o u lá tk u na h á b it;
ale d a l ji chudým , nechtěl se no siti lépe než
b ratři. Od m aršá lk a Slovinského d o stal k rá sn ý
kožich z liščin. P otřeboval jej, byl churavý
a m aršálkovi o d ep řít nem ohl. Použil tedy lsti.
Za týden kožichu nebylo. B ra tři p rý p o tře ­
bovali beranice a te n kožich se na to hodil.
K b ratřím byl vždy neobyčejně laskavý. Jeho
osobnost p ro stě přitah o v ala m ladé lidi, obno­
vená větev řá d u basiliánského se ro zrů sta la,
takže J o s a fa t založil v několika letech nové
kláštery v dalekém okolí, většinou n a opu­
štěných poutních m ístech, aby ta k pozvedl ná­
boženský život v k raji.

Práce literární.
Působením Jo safato v ý m se stalo tém ěř celé
Vilno katolické. Bylo je ště něco rozkolníků
kolem jednoho chrám u, ale nevystupovali již
ostře p ro ti katolíkům . N ěk teří z k a to lík ů do­
cela navrhovali, aby se svolala schůze rozkol­
ilíků i k ato lík ů , na níž by byla sm luvena je d ­
nota. J o s a fa t b y strý obhájce unié s e ovšem
schůze sú častn il a pro n esl na ni ta k p řesv ěd ­
čivé důkazy p ro unii, že rozkolníci se ani k
slovu nepřihlásili, m nozí z nich s pláčem se
vrátili do pravého ovčince. V ida účinky, vydal
sv. J o s a fa t r. 1617 ve V ilně k n ih u : O b r a n a
c í r k v e s v a t é , v ní ž se d o k a z u j e , že
církev ř e c k á se má s c írkví latin-
47 — 15 —
s k o u v j e d n u s p o j i t . Účinky sp isu byly
neobyčejné. K nížka, v níž sv. J o s a ía t ze sk ro m ­
n o sti své jm éno zam lčel, byla rozšiřována m e­
zi R usíny a mnohým u k á z a la . správnou cestu.
Později jako biskup polocký n ap sal a knižně
vydal: „4 8 p r a v i d e l p r o d u c h o v e n ­
s t v o “ a „ K a t e c h i s m u s “. N evědom ost ru-
sínského lidu byla značná. Chyběly ználosti
základních p ravd víry. Chtěl-li sv. J o s a fa t po­
vznésti nábožensky svou diecési, m usel p ra ­
covat tém ěř jako m isionář. N apsal tedy k a te ­
chism us: S tručný, jasný, v řeči ru sín sk é, což
byla tehdy novinka. Chtěl ta k u sn ad n it vy­
učování kněžím a po sk y tn o u t rodičům oporu
p ři výchově dětí. Za ten katechism us byli Ru-
síni sv. J o s a fa tu dlouho vděčni. J o s a fa t p sa l
jen p říležitostně, jen aby podepřel svou apo­
što lsk o u práci. Ale byla to činnost neobyčejně
záslužná. Je n milý P án Bůh ví, k olik du ší bylo
touto cestou zachráněno.
S tra c h před tituly.
R u tsk ý už dávno nebyl opatem . S ta l se
arcibiskupem a m etropolitou Celé církve r u ­
sínské. Bolelo jej, že pom ěry v n ěk terý ch die­
césích jso u ta k neutěšené. N apadlo mu jednou
p ři m odlitbě, aby stařičkém u a nem ocném u
arcibiskupu polockém u d al na výpom oc m la­
dou sílu. Koho jiného než neúnavného apo­
štola, prostého basiliána z V ilna. V yžádal si
dovolení z V aršavy; polský k rá l Zigm und III.
— 16— 48
 nic nenam ítal a ta k v nejbližším shrom áždění
R utský veřejně p rohlásil, že J o s a fa t bude b is­
kupem polockým a že bude brzy vysvěcen.
Jo sa fa t zbledl; m á o p u stit p ro stý k lá šte r, k terý
si ta k zam iloval. A le R u tsk ý n ep řijím á vý­
mluv. I v rh á se J o s a fa t k nohám m etropolito­
vým a pláče a pro sí, z a p řísah á jej, aby volil
jinéířo. A však m etropolita, k te rý prece se sn a ­
žil vyhověti vždy svém u druhu, používá své
moci a p raví energicky: „Co vám, drahý otče,
ukládám , je s t k u c d a slávě Boží. R ozhodnutí
se nem ůže zm ěnit.“
T a k byl J o s a fa t brzy vysvěcen a 9. ledna
1618 byla slavná intronisace nového polockého
arcibiskupa. N ádhery mnoho. K nížata, ry tíři
s družinam i, úřady, jesu itsk é školy vítaly Jo-
saíata. U brány m ěsta byl postaven oltáříček.
Tam J o s a fa t poklekl, aby se p řed vstupem
do m ěsta pom odlil. A očitý svědek vypravoval
potom papežské kom isi: „Byl jsem d o jat. A
co jsem cítil, pozoroval jsem též na jiných, že
uneseni byli neobyčejnou skrom ností, poko­
rou a přívětivostí, zvláště zbožností Jo safa to -
vou. K dyž se vrhl na kolena p ře d oltářem ,
každý mohl snadno p o znat z jeho zevnějšku
soustředěnost a horliv o st m odlitby.“ A v m ě­
stě nejprve vkročil do stoličného chrám u Boží
M oudrosti a sloužil m ši svatou. T a m še sv.
trvala tehdy dlouho. T o se J o s a fa t m odlil o
sílu k úřadu, k te rý je ta k těžký. A m ěl býti
skutečně velm i obtížný.
49 — 17 —
Kdo domem svým vládnouti neum í, k te ra k
o církev Boží bude m íti péči? (Tim. 3, 2.)
S tařičk ý arcibiskup chřadl a za několik
m ěsíců zem řel. A le již p řed jeho sm rtí se
J o s a fa t chopil energicky správy domu. U slu ­
žebných bezpodm ínečně vyžadoval spořádaný,
zbožný život, jin ak vyloučil z b is k u p s k á slu ž­
by. D bal, aby p ráce byla rozdělena a nem ařil
se čas. V yhlédl si 3 muže, těle m i duší sobě
oddané a těm odevzdal sp ráv u biskupských
sta tk ů . C htěl se uvolnit pro apoštolát. Jednou
se v residenci ztratilo stříb rn é nádobí. S luho­
vé použili s ta ré pověry. R ozdělili k u s sýra,
n ap sali na něj kouzelná slova a v p á te k večer
m ěli všichni po k o usku snísti. Kdo nesní, bu­
de vinen. A skutečně jeden ze sluhů nemohl
z ja k é si příčiny p o zříti sýr. H ned se n aň o-
sta tn í v rh li a přivedli ho p řed J o s a fa ta jako
vinníka. J o s a fa t se v šak nebohého slu h y ujal,
za pověru jim vyčinil a pom odliv se k rátce,
sám pravého zloděje vy p átral. Pověry pak
p řísn ě pronásledoval.
V šichni v dom ě brzy vycítili velikou lá s ­
k u Jo safato v u k e všem jak k o liv stíhaným a
jejich p řísn o st k lidem s e m írnila. „Jsem jim
přece sp íše otcem , nežli pánem ,“ řík á v a l
G uépin píše: že „veškeré hosp o d ářstv í, n á ­
b y tek i náčiní,, koně i povozy, vše dávalo na
jevo jak o u si skrom nost. N ádhery n e trp ě l nikde,
jen ve chrám ě p ři církevním zpěvu a hu d b ě“.
— 18 — 50
 Chudý biskup chudých.
Chudá žena pro sila Jo sa fa ta , aby ji po­
mohl z nouze. D al ji plášť, aby ho zastavila
a vzala zaň, co p o třebuje. H le, lásk a, k te rá
se dělí o vše. A chudí to byli, na něž J o s a fa t
nejprve pam atoval. J iž d ruhý den po nastoupení
nenašel p ři prohlídce ve špižírnách m noho, ale
přesto v y stro jil oběd pro chudinu m ěsta. T o
na uvítanou. A p a k denně volával k sobě chudé
a sytil je. Je d en z nich vždy jed l s biskupem
při stole. P ro o sta tn í dal u p rav iti zvláštní m íst­
nost. Po obědě p řiše l mezi ně, rozm louval s
nimi, tě š il a zvláště ubohým i peněžitě po­
mohl. T o se brzy rozneslo po celém okolí.
Žebráci a choří h rn u li se k arcibiskupském u
paláci. Často p ak byl J o s a fa t úplně bez p e ­
něz a obilí. T ehdy chodíval p ro sit; a n ě k te ří
ze šlechty se sam i nabídli a dávali mu m ěsíčně
značný obnos pro chudé.
K dysi žebrák u cesty p ro sil arcibiskupa.
„Já vám s ra d o stí něco dám , ale m usíte se
vyzpovídat.“ S ta ře c se zarazil: „T o ra d ě ji n e­
chci nic.“ J o s a fa t si se d l k něm u a napom íná
ho, upozorňuje n a blízkou sm rt. „ J a k v šak
mám začit, když jsem se je ště nikdy nezpo­
vídal,“ p rav il třeso u cím se hlasem . H orlivý
biskup v šak n e u sta l, dokud se s ta ře c nevy-
zpovídal. L íto st byla upřím ná, zalévaná slzam i.
Pak sta ře c ště d ře obdarován, odešel. A na
druhý den jej lidé n a šli m rtvého. T o Pirozře-
51 — 19 —
te ln o st Boží použila biskupa, k te rý i v po­
třeb ách časných m ěl vždy n a z ře teli sp ásu
duší.
P říb u zn í Jo safa to v i se nem álo těšili, že
jejich b ra tr a strý č e k byl ta k povýšen a brzy
začali Jo s a fa ta navštěvovati. J o s a fa t dal b ra t­
rovi d ar, ale hned podotkl: „Více pro tebe
učiniti nem ohu, víš, že příjm y církevní p a tří
církvi sv. a chudým. H led‘ si jen p rací rukou
svých dále o b staráv ati své živobytí.“

S tavitel chrám ů.
Viděli, jste už někdy fotografii chrám u
Boží M oudrosti v Cařihradě-? O dm yslete si m e­
šity a m áte obraz řeckokatolického chrám u.
P ě t bání, z nichž p ro střed n í je nejvyšší. M ezi
R usíny se odedávna udržovala trad ice, že báně
jso u odznakem p a tria rc h ů : nejvyšší p a triarc h y
řím ského, to je s t papeže, čty ři m enší p a tri­
archů východních. Sídelní chrám Boží M oudro­
s ti v P olocku byl v tém ž slohu vystavěn. Ale
byl ve stav u velm i špatném ; hrozil přím o se ­
sutím . J o s a fa t chrám opravil, p ro střed n í báň
vystavěl znova, nádhernou, velkou, aby zdale­
k a vynikala. R ozkolní toho hned použili a
začali popichovat: „V idíte toho papežence; po­
nížil vých. p atriarch y , aby se tím více k la ­
něl papeži.“ U slyšev to arcibiskup, p ravil s
úsm ěvem : „C htějí-li, vrátím jim p atriarch y
zpět, ale pod podm ínkou, že je nikdy od hlavy
— 20 — 52
neoddělí.“ A sk u tečn ě brzy začal i m enší báně
zvyšovat. Byla to stavba n ád h ern á a J o s a fa t
těžce opatřoval p ro střed k y . Z ato se však ve­
lice radoval, když viděl, ja k se k rá sn ý chrám
zvedá k nebesům . T o bylo už v době p rudkých
útoků rozkolnických. „R ád zem ru — řík á v a l —
jen co dostavím svůj stoliční chrám .“ A splnilo
se. P adl jako m učedník, p ráv ě v těch dnech,
kdy opravy chrám u se končily.
Za náboženských b ouří se šlechta hleděla
vždy obohatit církevním jměním . T o bylo za
Luthera, v době h u sitsk é a na R u si též. J o ­
safat vym áhal zab ran é budovy i k o stely en er­
gicky zpět. Bylo toho m noho a vždy značně
poškozeno. R ychle d al budovy o pravit a ode­
vzdal účelům církevním . Do několika m íst p ři­
vedl z V ilna řeholníky b asiliány; byla to vý­
borná opora v p ráci p asto račn í. B iskup J á ­
chym před papežskou kom isí pro h lásil: „Nelze
ani pochopiti, z čeho m ohl J o s a fa t ta k velké
stavby z a p la titi.“ T a k tom u v šak bývá vždy
u lidí zcela Bohu oddaných. Sv. J a n Bosco
stavěl ta k é bez peněz.

Kouzlo osobnosti.
V eliký chrám Boží M oudrosti byl p ře ­
plněn. S k azatelny plynou slova p ro stá, obdoba
islov z Písm a sv. Slovo Boží. Slovo, jejž uchva­
cuje víc než opentlené slovo lidské. „Končím,
nebudu vás déle zdržovat. A le lid zvolá: „Otče,
53 — 21 —
kažte, k a ž te nám ještě. R ádi vás poslouchám e,
k a ž te .“
V každé obci se někdy lidé poškorpí.
T ehdy J o s a fa t navštívil takové občany a sn a ­
žil se sp o r vyříditi. Nebo obě stra n y po­
zval k svém u stolu „jako náhodou“ týž den
a choval se k oběma ta k laskavě, že pro Josa-
fatovu lá sk u s e i dva n ejvětší n ep řá telé sm i­
řovali. S tejně se choval i k rozkolníkům , k te ří
ho tu p ili a pom louvali. P ozdravoval je, jakoby
o ničem nevěděl, rozm louval s nim i laskavě,
v bídě jim ochotně pom ohl. T a k kouzlem osob­
n o sti svatého b iskupa se m noho p ravoslav­
ných v rátilo do církve katolické. T a k jednali
vždycky svatí. A sv a to st není v lastně nic jin é­
ho, než o d o konalost usilu jící p rav ý křesťan.
Srdce plné lásk y k Bohu nedovede se vlastně
jinak chovat než dobrotivě, laskavě a shovíva­
vě, pro zrad í se vždy, jako se h ru b o st a bez­
ohlednost nikdy nedá u ta jit ani v rukavičkách.

Násilí, podplácení a podvod jako zbraně proti

církvi.
Za prvních, t ř í let arcib isk u p stv í Jo safa-
tova nebylo žádných neobyčejných b o jů s roz-
kolníky. N ení sly še t o žádných vzpourách, zá-
k eřn ictv í a tajn ý ch piklech, jež se objevily po-
ízději a v nichž si n e p řátelé církve všude libují.
T y drobné pom luvy, jež rozkolníci o Jo safa to v i
šířili, m izely sam y kouzlem osobností velikého
— 22 — 54
b i s k u p . J o s a fa t p ro stě vyučoval lid ve víře
katolické a lid šel za ním , neboť v něm viděl
světce. N áboženský život v diecési se utěšen ě
rozvíjel a rozk o ln ík ů ubývalo jak o sněhu na
slunci. A ta k bylo i v jiných diecésích, kde
byli horliví u n ia tš tí biskupové.
R ozkolníci tedy přem ýšleli, ja k si pomoci.
A použili toho, čeho nep řátelé církve používají
podnes: peněz a podvodu. Pozvali si až z J e ­
rusalém a (aby to více táhlo) rozkolného bisku­
pa a ten jim nary ch lo vysvětil 7 popů na b is­
kupy a p o slal je jak o vzdorobiskupy do uniat-
ských diecési. Z a ohrom né peníze p o dplatili
kozáky, aby jejich biskupy podporovali. T im
chtěli p řin u tit polského k rá le Z ikm unda III.,
aby rozkolné biskupy uznal. T en to rafinova­
ný úskok m ěl pom oci rozkolným k moci.

K atolický k rá l.
R u tsk ý a J o s a fa t se ihned vypravili na
sněm do V aršavy. R ozkolní už m noho členů
sněmu p o dplatili neb získ ali výhodam i hm ot­
nými, tak že unie už m ěla m álo h lasů p řízni­
vých. Než k rá l Zigm und se unie u ja l: „R aději
chci zem říti než povoliti něco, co by bylo p ro ti
Bohu a církvi.“ A když rozkolníci křičeli, že
neuzná-li jejich b iskupy, kozáci nepošlou k rá li
pomoc p ro ti T u rk ů m , ře k l k rá l pevně: „R aději
zahyneme, než aby byla poškozena n aše sv.
víra!“ Než řeči h a sněm u byly stá le vášnivější.
55 — 23 —
M ezi jednáním sněm u p řišla zpráva, že jeden
basilián byl p ři m ši sv. rozkolníky zavražděn.
T u p o v stal m etropolita R u tsk ý a m ěl na sněm u
ohnivou řeč, v níž u kázal na záludnou p o liti­
k u rozkolných, k te ří jitří n áro d v době stá tu
nebezpečné, v době války. P rav il doslovně:
„70 vrahů je ustanoveno n a m ůj život, na
usm rcení m ne a m ých l id í . . . C htějí n á s z n a ­
šich sídel zahnati. A však Boha a V aší M ilosti
k rálo v sk é se dovolávám za svědka, že spíše
nám život vezmou nežli naše sídla b is k u p s k á ..
M y v k rálo v stv í katolickém , pod katolickým
králem , jsm e ohroženi, že přijdem e o své s ta t­
ky, že ztratím e život; a p ro č? P rotože se n a ­
zývám e a jsm e k ato líci!“ Ohnivá řeč R utského
probudila nejednoho se n áto ra ze sp án k u lho­
stejn o sti. A výsledek byl, že celá záležito st
byla odložena n a p říští sněm.

A já m u ukáži, k o lik m usí trp ě ti pro jm éno mé.

(Skut. 9, 16.)
N ejvíce se rozkolníci báli Jo safa ta . P roto
jako vzdorobiskupa pro Polock u rčili Smot-
ryckého, bystrého a vášnivého rozkolníka. A
na Polock byl nam ířen hlavní útok. Uvažovali
sp rávně: podaří-li se o d stra n it J o sa fa ta , má
rozkol vyhráno.
S m otrycký se neodvážil hned do Polocka;
tam bylo zásluhou sv. Jo sa fa ta rozkolníků nej-
— 24 — 56
méně. U sadil se ve V ilně a vysílal n eu stále
do Jo safato v y diecése své náhončí. P sa l listy
jeden za druhým , v nichž lál k atolické církvi
i Jo safato v i a sebe prohlašoval za jedině p ráv o ­
platného biskupa. P rav d a p řed su d k y p ro ti la ­
tinské církvi a p ro ti unii byly už napolo vyko­
řeněny. Ale doba byla p říliš k rá tk á a rozkol
vžitý, tak ž e Sm otryckém u se přece podařilo
rozdm ýchati p ro ti Jo safa to v i bouři. L isty
Sm otryckého šly z ru k y do ru k y a m noho
uniatů odpadlo. Po m ěstě V itebsku rozkolníci
rozkřikli, že J o s a fa t odpadl k obřadu la tin sk é ­
mu a snaží se zavésti ho též u R usínů. T o p ří­
mo e le k triso v alo ; tém ěř celé m ěsto V itebsk
odpadlo a radilo se z rozkolníky, ja k se Josa-
fata zbavit. Bylo zle. Než tu se právě osvěd­
čil arcibiskup rekem neohroženým .
P řichvátal ze sněm u a zachraňoval situaci.
Byl-li dříve štěd rý , byl nyní je ště štěd řejší,
na urážky odpovídal slovem laskavým , n av ště­
voval odpadlíky, cestoval od m ěsta k m ěstu a
kázal bez oddechu, aby získ al ztracené ovce
a věrným dodal sílu k boji. A Bůh byl s ním.
Zjev Jo safa tů v působil více než výklady a do­
kazování. A kce rozkolníků zakolísala.
T u rozkolníci ro zšířili lživou zprávu, dle
níž prý k rá l p o tvrdil Sm otryckého a Jo sa fa ta
sesadil. Co d ě la t? J o s a fa t okam žitě spěchal
do V aršavy a vym ohl na k rá li list, v něm ž k rá l
potvrzuje, že b isk u p sk á pravom oc náleží je-
57 _ 25 —
dine Jo safatovi. Svatý bisk u p znova objíždí
diecése, k áže a p řed čítá list. T o působilo.
T a k p řiš e l do V itebska, aby i tam na
radnici p řed ú řad y byl p řečten k rálo v sk ý list.
M ěsto v šak již bylo p říliš vášnivou nenávistí
zaslepeno. N a ro zk az p alatin ů v udeřeno na
zvon radnice a za chvíli již velké zástu p y lidu
se sbíhaly se všech stra n . Sotva že se začal
čísti k rálo v sk ý list, ozvalo se du p án í a p o k ři­
kování. J o s a fa t chtěl, aby bylo jasn o hned od
počátku, a zvolal, že on je s t uniatem , t. j. v
jednotě s apo što lsk o u Stolicí, ale východní ob­
řa d neodhodil, v šak sam i ví, ja k se s ta ra l o
jeho povznesení. N ež lid byl p říliš rozvášněn
a volal: my nejsm e u niaté, nechcem e vás za
svého biskupa. A v h lu k u a k řik u bylo sly še t
též hlasy: Sm rť zrádci, sm rt dušeehvatu! N a­
stala sk u tečn á bouře. M uži, ženy i d ě ti ozbro­
jeni klacky a noži hulák ali a tla č ili se v čelo
sálu. K atolíci se octli ve vážném nebezpečí.
Než palatin, věrný Josafatovi, se nelekl: „My
uhájím e svého biskupai i kdybychom m ěli p a d ­
nout. A le prve nežli zem řem e my, bude veta
po v ás.“ A zvedl kovanou hůl p ro ti T yškievi-
čovi, vůdci rozkolu, k te rý na p alatin a nam ířil
bam bitku a k řič e l: „Bídníče, ty mně n eu jd eš!“
V tom arcibiskup s ru k o u zdviženou vstoupil
mezi ně, aby zabránil neštěstí. T a to neohro­
ženost zarazila. V ůdcové nyní tišili lid a dě­
lali uličku Josafatovi. A J o s a fa t se svými v ěr­
ným i vážně vycházel a na jeho tv áři nebylo
— 26 - 58
znát nejmenší známky hněvu nebo rozčilení.
Naopak jeho osobnost vyzařovala takovou dů­
stojnost a sílu, že rozbouřený lid se tišil a
nechal jej odejíti bez ublížení. Bylo jasno,
že ve Vitebsku usilovali o Josafatovu smrt.

Dobrý p a stý ř dává život za ovce své.

M raky se stahovaly. Z ášť rozkolných p ro ti
Josafatovi vzro stla tak , že nezřídka na ulici
naň někdo zvolal: „Z abijte ho !“ A kam ení co
chvíli zranilo někoho z jeho průvodu. N ejhůře
bylo ve V itebsku. J o s a fa t pro to č a stě ji tam
dojížděl, snaže se kázáním m ěšťany obrátit.
„Vy mne nenávidíte na sm rt, — p rav il jednou
s kazatelny — ale já se za vás m odlím a po­
kládal bych se za šťastného, kdybych Směl
pro vaši sp á su zem říti.“ Jedině Bůh m ohl za-
žehnati bouři. A podivno. P án Bůh jakoby ne­
slyšel m odlitby a úpěnlivé volání svého lidu.
Bylo nutno, aby se i n a učedníkovi vyplnilo,
co bylo řečeno o jeho M istru : je s t p ro sp ěšn ější,
aby jeden člověk zem řel za lid, než aby celý
národ zahynul. (Jan, 11, 50.) J o s a fa t to po­
chopil, ale nelek al se. A když zase p řišly
zprávy, že někde byl opět z a b it n ějak ý ba-
silián, zatoužil po jeho osudu.
Z V itebska přicházely zprávy stá le sm ut­
nější. J o s a fa t se rozhodl podívat š e tam znova.
M ěšťané poloětí ho zra z u jí: T e d ‘ p rý už sotva
živ vyvázne. „ J á se sm rti nebojím ,“ byla jeho
59 — 27 —
odpověd‘. Šlechta m u nab íd la průvod. A le Jo-
s a fa t odporuje: „T o je s t m oje povinnost! A
b á ti se m ám e jen P ána Boha. On bude s nám i
a n eopu stí n á s .“
U vítání ve V itbesku bylo bouřlivé. K yje se
už m ísty zvedaly. A le lask av á řeč a rcib isk u ­
pova aspoň na chvíli u tišila lid. J iž byl J o s a fa t
ve V iteb sk u 15 dní a svou úžasnou dobrotou
nejednu rodinu získal. Své služebnictvo vy­
bídl, aby trp ěliv ě snášelo všechna p řík o ří, aby
s jejich stra n y žádný popud nevyšel. Jo sa fa t
kázal, zpovídal, sloužil, navštěvoval nemocné,
stá le bez oddechu. Než rozkolníci m ěli srdce
jak o z kam ene. Konečně se ve m ěstsk é radě
přím o rozhodli o d stra n it J o s a fa ta 12. listopadu.
N ajali potulného popa E liáše, k te rý m ěl na­
dávkam i vydráždit arcibiskupovo služebnictvo.
K ostatním u se už vždy dosti ochotných najde.
Celý večer s neslýchanou d rzostí h u lák al sp ro ­
stě pod okny arcibiskupa. M ěstský rad n í P etr
Ivanovič, mnich, přiběhl večer k arcibiskupovi
varovat: „V aše M ilosti, sm rt je s t jistá, nebu-
dete-li se b rá n it.“ A nabízel ochranu. Jo safat
však n ep řijal; celou noc ztrávil na m odlitbách.
R áno Eliáš nadával hrozně a sp ro stě, ale služeb­
nictvo si ho nevším alo. T u tři rozkolní popové
nechtějíce čekati, udeřili na zvon a svolali lid,
k te rý s klacky a noži vylom il v rata, vtrh l do
dom u arcibiskupova, pobil služebnictvo a bě­
hal zběsile domem, h ledaje Jo safa ta . N ašli ho
na m odlitbách. I ubili jej ta k , že tv á ř byla
— 28 — 60
zohavena k nepoznáni. P a k ho švekli a vlá­
čeli s jásotem p ře s m ěsto až k řece, kde
mu přivázali těž k ý kám en a vhodili ho do
hluboké tůně. Z atím v p aláci bylo vše rozbito,
vyloupena šp ižírn a a hodovalo se až k úplné­
mu zpití. K dykoliv sě vybíjejí k lá šte ry a re ­
sidence, je s t te n obraz vždy ste jn ý ; už 2000 let.

Amen, amen, pravím vám : N ezem ře-li zrno

pšeničné, p adší do země, sam o z ů sta n e ; zem ře­
li však, p řin á ší užitek m nohonásobný.
. (Jan, 12, 24.)
K rev m učednická nikdy není p ro lita n a ­
darmo. Vždy se stáv á semenem, k te ré p řin á ší
užitek m nohonásobný. Již druhého dne s i Vi-
tebští uvědom ili, co vlastně spáchali. J a k o ­
by se zavražděním J o sa fa ta úplně vyléčili. T ělo
mučedníka bylo vyloveno a převezeno v slav ­
nostním průvodu do Polocku. Sm otrycký ze
strachu prchl a všichni ti, k te ří nejvíce bouřili
se kajícně obrátili. S nad již přím luvou nového
světce. M ěsta V itebsk a Polock se stala unii
nejvěrnější. A dodnes nejvíce u n iatů z p rav o ­
slavných národů m ají R usíni. R u sín ští uniaté
mají několik diecési a ve Lvově svého a rc i­
biskupa. V ČSR jso u dva u n ia tští biskupové
rusínští: v P rešově a U žhorodě.
61 - 29-
 M odlem e se:
Vzbuď, p ro sím e Pane, v C írk v i
své Ducha, jímž svatý J o safa t, mu­
č e d n ík a b i s k u p Tvůj, byv nap ln ě n ,
p o l o ž i l ž i v o t za o v c e své; á b y c h o m
na jeho p ř í m l u v u tým ž D u c h e m na­
p lil ě n i a p o s í l e n i , ž i v o t s v ů j z a b r a t ­
r y p o l o ž i t i |S,e n e o s t ý c h a l i . S k r z e
K r i s t a P á n a n a š e h o ----
S v. J o s a f a t : narozen: r. 1580;
um učen: 12. list. 1623;
svatořečen: r. 1867;
sv á te k : 18. listopadu, v
celé Církvi.

J a k pracovali pro sjednocení?

Z a j í m e j s e o s j e d n o c e n í ! J e s t to vel­
ký úkol C írkve sv. a věc Boží. N astane-li sje d ­
nocení, vzroste C írkev k ato lick á o více než
200 m ilionů duší. O debírej A poštolát, (v Olo­
m ouci); je s t to časopis čistě náboženský, n e ­
politický, církevní, je s t výborně vedený, má
zajím avé zprávy z celého církevního světa.
M o d l i s e ! Sv. A ugustina o brátila nejen
kázání, ale hlavně m odlitby jeho svaté m at­
ky. T edy: m odlitba, sebezapření a hlavně sv.
p řijím ání a m še sv.
- 30- 62
 P o d p o r u j i h m o t n ě ! P říležito stí je st
mnoho: M áme učenou společnost, A kadem ii
velehradskou, spolek A p o što lát sv. C yrila a
M etoděje, k te rý vždy za 3 roky p o řád á na
V elehradě unionistické sjezdy. T o je st dílo
arcibiskupa S tojana, k te rý na V elehrad svolá­
val biskupy a učence kato lick é i pravoslavné,
aby se seznám ili a aby připravovali věroučnou
základnu sjednocení. M ám e i v ČSR uniaty,
vládou na ú k o r pravoslavných odstrkované.
Mámjeí i několik red em p to ristů východního ob­
řadu, k te ří se na Podk. R usi s velkým i obtí­
žemi ade i s velkou láskou s ta ra jí o uniatské
bratry.
K atolíku! N áš národ, z nejk ato ličtějších
národů slovanských, m á zde zvlášť důležitou
povinnost praco v ati o n áro d svedených slovan­
ských b ra tří. C h c e š p ř i t o m d ě j i n n é m
úkolu s tá t stra n o u ?
*

„ŠŤASTNÉ DĚTI‘‘. Každodenní čtení ze života

svatých a zbožných dětí. Náklad. Exerciční dům, Hlučín.
Stran 768, obrázků 128, barevných příloh 12. Cena
v celoplátěné vazbě 16.— Kč.
Kdo má mládež, má budoucnost. My katolíci měli
bychom se hroziti budoucnosti, Uvažujeme-li, komu je
svěřená naše katolická školní mládež. Jak málo máme
katolických učitelů. A učitel nevěřící, kolik ten může
zničiti v útlém srdci dítěte z toho, co tam; zasadila
63 - 31 -
výchova rodinná. S radostí pozdravujeme každý pro­
středek, který nám pomáhá vzbuditi a pěstovati v
dítěti náboženský život. Proto děkujeme exercičnimu
domu v Hlučíně za novou knihu „Šťastné děti‘‘. Něco
takového už jsme dávno potřebovali. Krátké příkla­
dy, mnoho obrázků, trvalá vazba a při tom cena ne­
patrná. Nedivíme se, že kniha hned v prvních dnech,
měla tak veliký .úspěch. Důst. pan farář z' H. totiž
napsal: ‚.Pošlete mi hned 300 exemplářů knihy „Šťastné
děti.‘‘ Mám v úmyslu každému dítěti darovati jednu
knihu k vánocům1. Je to sice pro mne veliká oběť,
ale doufám, že přinese ovoce stonásobné.‘‘ Jiný důst.
pán objednal „Šťastné děti‘‘ pro všechny své žáky na-,
menšinové škole v B.

Imprimi potest. Pragae, die 17. X. 1935. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 17089. Olomucii, die
18. X. 1935. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník' i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. Řídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. ■
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 32 - 6i
 C en a 50 hal.
Životem" čís. 243, Roč. XI Čís. 3.

Hrdinové víry.
 I. Úkol misionářů.
Od n e jsta ršíc h dob k řesťan stv í odcházejí
nadšení apoštolové, m uži i ženy do k ra jů ,
kde ještě nezasvitlo světlo evangelia, aby tam
pohany probouzeli a ze tm y nevěry přivedli
ke světlu víry K ristovy. N azývám e je m isionáři.
P ře d válkou působilo na 13.000 kněží, z toho
5500 kněží dom orodých, v m isiích m ezi pohany.
Jim pom áhalo na 6000 b ra tři a 17.000 se ste r
m isijních. Ve válce počet jejich se značně
ztenčil, ale v letech 1918—29 v z ro stl zase o
nových 4000 kněží, 2400 b ra tří a 13.000 sester,
M ezi dětm i i u dospělých pohanů snaží se
všude tito h lasatelé evangelia ja k prom luvam i,
ta k i v obyčejném hovoru zasívati p rvní se­
m énka víry. Když se tato setb a slova u jala,
sh ro m ažď u je m isionář svoje věrné a sp o řá d a ­
ným vyučováním v náboženství a m ravní vý­
chovou chystá je na p řije tí k řtu . T a k vzni­
k a jí ponenáhlu k řesťan sk é r o d in y a osady, k u ­
pící se kolem m isijního k o stelík a a m isijní
školy a v k ra ji rozkvétá život křesťanský.
P říš tí pokolení, vy rů stající ,v lůně těchto ro ­
din, je již docela k řesťan sk é a možno mezi
dětm i těchto prvokřesťanů v y bírati nejschop­
nějších a vychovávati na dom orodé kněze, aby
sam i svoje rodáky ve víře učili, posvěcovali
a spravovali. M isie stá v á se sam ostatnou a
m éně závislou na vlivu evropských kněží.
— 2 66
 V ychovati nově obráceným křesťanům je ­
jich vlastn í dom orodé kněze je nejvyšší to u ­
hou každé k a to lic k é m isie. Nedivm e se. N ikdo
pokřtěným dom orodcům ta k dobře nerozum í,
jako kněz, k te rý zná dokonale jejich jazy k i
život, k te rý m ezi nim i vyrostl. P ro to nynější
papež P ius XI. vydal heslo pohanským m isiím
a jejím dobrodincům : vše p ro dom orodé kněze!
Bylo pochopeno. Po válce přibylo do r. 1929
na 1200 dom orodých kněží a zřízeno 123 chla­
peckých sem inářů s 4200 novým i chovanci a
7 sem inářů velikých s 680 bohoslovci. P apež
sám nerozpakoval se sv ětiti osobně barevné
kněze na biskupy. Počet dom orodých b isk u ­
pů v Číně, Ja p o n sk u a v Indii vzro stl v oněch
letech ze 4 na 19.
K něží-m isionáři.
Ohrom né jso u úkoly, k te ré kněz-m isionář
musí plniti mezi pohany, často zcela nevzděla­
nými.
Především je m ezi nim i hlasatelem víry.
Káže jim o pravdách víry, zpovídá je a koná
pro ně služby Boží. Aby jeho p ráce m ěla zdar,
musí se snažiti, aby poznal svoje svěřence,
studovati jejich řeč, zvyky a m ravy.
M isionář je v šak i u č i t e 1 e m, nejen v ná­
boženství, ale ve všech předm ětech, k terý m se
vyučuje u n á s n a obecné škole. D obrá šk o la
je totiž n ejlepší p ro střed e k , ja k m ládež po­
hanskou prom ěniti v dobré křesťany. Domo-
67 -3 —
rodec, vychovaný ve škole k řesťan sk é, lépe
rozum í náboženství a více k něm u přilne.
K olik v šak tře b a vychovatelského n adání a o-
bětavé lásky, aby m isijní škola plnila svůj
úkol!
P ro šk o lu p o třeb í pom ůcek. N aše re p u ­
blika ročně vydává dvě m iliardy na ty to účely.
Ubohý m isionář nem á často ani na sebe a n e ­
zbývá m u, než aby si dle m ožnosti pom áhal
sám , ro b il počítadla, tabulky, k re slil m apy,
ze sád ry hotovil zem ěkoule a jiné školní po­
m ůcky. Školní knihy často m usí sám sepisovat.
O p řek la d katechism u, biblických dějin, zpěv­
níku, m odlící knížky se ovšem m usí p o sta ra t
nejdříve. Z nejlepších svých žák ů vychovává
si m isionář pom ocníky, aby m u časem jako
učitelé a k a t e c h i s t é pom áhali n é sti b ří­
mě práce m isijní. Je d en á c t le t po světové válce
bylo těchto dom orodých pom ocníků m isijních
vychováno Ha 70.000 a s Jejich pom ocí pokřtěno
p řes 5 m ilionů pohanů. Nových šk o l bylo po­
staveno za ten čas 28.500, z toho 17 universit
v k rajích , kde, jako v Číně, Indii a Jap o n sk u
národy pohanské m ají svou p ra s ta ro u vzdě­
lanost.
M isionář je nejen spisovatelem , ale stává
se i š k o l n í m i n s p e k t o r e m . N ad svými
k atech isty m usí ustavičně bdíti a jim řaditi.
P ro to podniká dlouhé cesty. Je-li dobrim i chod­
cem', p u tu je i celé týdny pralesem , sněhem , mo­
čály, pískem . Z ápadoafrický b isk u p Henne-
— 4— 68
maim vypravuje, že ro k co ro k č ty řik rá t až
p ě tk rá t konával ja k o školní in sp ek to r 550 km
cest ve výhni afrického slunce.
N etřeba se ani zm iňovat, že m isionář je i
l é k a ř e m a ošetřovatelem nem ocných. Divoch
v něm vidí člověka, k te rý všechno ví, a všem u
rozumí a p roto všude m ůže pom áhat. Ovazu-
je mu rány, rozdává léky, v aří mu čaj, a trpě=
livě poslouchá jeho n á řk y a soucitným slo ­
vem m írní b o lest tam , kde i. jeho m oudrost je
v koncích.
K ctolíci v E vropě, k te ří m isionáře podpo­
rují, chtějí, aby jim ta k é n ap sal o svých p r a ­
cích. Učenci očekávají, že jim pom ůže v
jejich bádání, vždyť zná jako m álokdo k ra j,
řeč a zvyky n ejrozm anitějších národů. P ro to
mnohý m isionář u se d á po celodenní lopotě
a píše články do časopisů, píše m luvnice a
slovníky, zabývá se m ěřením a zkoum áním
krajiny, sb írá hm yz, ro stliny, n ero sty , s e sta ­
vuje dějiny jednotlivých km enů. T o vše s i
přibírá jako n a zotavenou po těžk é práci.
Nedávno založili si m isionáři v ftímč m e­
zinárodní z p rav o d ajsk o u k a n c elá ř čili agen­
cii „F ides“, jež so u stře ď u je jejich zprávy z
katolických m isií celého světa a zásobuje jim i
na 2000 světových novin a časopisů. T a k se
Evropa dovídá o jejich práci.
Nezapom ínejm e však, že m isionář je, a
to na prvním m ístě, k n ě z e m a obyčejně
i řeholníkem.
69 -5 —
 P ro to sá h á i po knize náboženské, bere
breviář, aby se z něho m odlil za svůj lid a roz­
jím áním p rav d K ristových n ačerp al síly a od­
vahy v‚e svém těžkém postavení. N esklízí vždyc­
ky jen úspěchy, často m á nevděk, zneuznávání
a podezřívání za svoji nám ahu, ale rá d to ne­
se, aby z ísk a l nebi co nejvíce nesm rtelnj'ch
duší.

Bratří a sestry misijní.

V elikou oporou jsou knězi v m isiích t. zv.
b r a t ř í l a i k o v é . Staví m u školy a kostely.,
vyučují m ládež v řem eslech, seznam ují divo­
chy s rolnictvím a zahradnictvím a ta k u-
m ožňují, aby se kněz-m isionář m ohl celou si­
lou věnovati je n s ta ro s ti o duše. Ovšem nemá
jich vždy p ři sobě. Na svých dlouhých cestách
do vzdálených osad, často i kjněz odkládá k a ­
techism us a p racu je pilou a sekerou, někdy'
jehlou a nití, když v ho u ští a. p rale se ro ztrh al
si oděv.
Ve všech m isiích p rac u jí nyní od le t p a ­
desátých m inulého sto letí též m i s i j n í s e ­
s t r y . D říve ženy m álo se ú častnily p ráce mi­
sionářské. Jakm ile však cesty do zám oří se
usnadnily a pom ěry mezi divochy se ta k u s tá ­
lily,. že nebylo tře b a obávati se nebezpečí po­
hanské surovosti, vznikaly ihned společnosti
m isijních sester, k te ré snaží se dnes především
m ezi ženským pokolením š ířiti znám ost víry,
— S - 70
pečují o kojence a siro tk y , učí dívky dom ácím
pracím , vaření, p ra n í a šití, poučují, ja k ošet-
řovati děti a nem ocné: vše to i činnost učitel­
ská ve školách je oborem jejich činnosti.
Plni neohroženého nadšení p ra c u jí tyto o-
bětavé duše, m uži i ženy na pokřesťanění svě­
ta pohanského.
V zdali se vyhlídek n a slibné postavení
ve světě evropském , sbohem dali starý m ro d i­
čům1a v lasti a v odlehlých koutech země sn á ­
šejí pro K rista n ejv ětší oběti i nebezpečí.
S jakým i nesnázem i m usí bojovati, k o lik
obětí osobních p řin á š e jí p ři své apoštolské
práci, líčí řád k y další. Je d n o tliv o sti vyňaty
jsou z m isijních časopisů a zvláště z výborné
knihy něm eckého m isionáře P. S p ielera: „L ieht
und S c h a tte n “.

II. Obtíže misijní práce.

Není m ožno, všechna nebezpečí a oběti
m isijního života vypsati. J e n o několika vět­
ších obtížích se zm iňujem e.
V ražedné podnebí.
Podnebí té k te ré země m á veliký vliv na
rozvoj jejich m isií. K de je podnebí nezdravé,
tam řá d í v m isii nem oci a horečky a znemož­
ňují p iá c i k řesťanských věrozvěstů.
71 -7 —
 D okladem toho jso u k ra je n a západním
africkém pobřeží. K olik p o kusů učiněno, aby
byly dobyty pro K rista. P ro ti divé zvěři a
zdivočelým Iidem možno se chrániti, ale bez­
m ocný je člověk p ro ti vlhkém u a horkém u
tamnímu, podnebí. U španělských m isionářů
na ostrově F.ernando Po zem řelo v 18 letech
79 m isionářů. P rů m ěr jejich s tá ř í byl 32 let.
V jižní A frice n a řece Zam bezi skosily nem oci
za 20 le t na 60 jesuitů. D ružina P allo ttin ů z tra ­
tila za 22 le t v K am erunu 42 k n ěží a b ra tří.
M nohém u naučilo m isionáře již t. zv. tro ­
pické lék ařstv í. P řece v šak ročně s ta jich p a­
d a jí p ři práci. P ře d válkou zm íralo jen kněží
150—200 ročně (krom ě b ra tří a se ste r), dnes
počet jejich se jistě zdvojnásobil.
Život v m isii možno n azv at nekrvavým
m učednictvím . V šichni berou je denně na se­
be, ba každou hodinu. Je n kdo zakusil, po­
chopí co leckdy vytrpí. M isionář ze severní
K anady píše, ja k sedí zcela opuštěn v dáli
100 m il od svých druhů. T em ná noc jej obklo­
puje a když ta k ve své chatrči sedí p ři lam pě
z rybího tu k u a tři m ěsíce nevidí slunka, po­
nuré m yšlenky u sazu jí se v hlavě a nevýslov­
n á tíse ň sv írá mu srdce. J e n vzpom ínka na
Boha jej udržuje. Po chladné zimě následuje
k rá tk é horké léto. I léto m á své tram poty.
P řilé ta jí kom áři, zalézají lidem do víček, uší,
do nosu, až oték ají a působí palčivé bolesti.
— 8 — 72
M isionář nem á chvilku klidu. „T ěžce nem ocný
v nejbližší vesnici,“ h lásí náhlý posel. Bez
váhání vydává se n a cestu, ať m raky hrom adí
se na nebi, ať z u ří bouře sněhová nebo slunko
praží do vyprahlé země. N ěkdy k sm rti zna­
ven p řijde m isionář k nem ocném u a uléhá
vedle něho, aby s ním zem řel.

Obtíže řeči.
Že podnebí je p řek ážk o u úspěšné práce
misijní, chápem e konečně všichni. J in a k je
tomu p ři obtížích, k te ré vznikají z neznalosti
cizích řečí. J a k é nesnáze působí neznalost
řeči dom orodců, ja k těžko bývá jejich řeči se
přiučiti, to posoudí nejlépe cestovatel nebo
ten, kdo se zabýval studiem cizích řečí. T é to
obtíži nemožno se n ija k vyhnouti, neboť prav­
dy náboženské působí na srdce d ětí a do­
spělých jen tehdy, podávají-li se jim v řeči
domácí. Přečtěm e si, ja k líčí m isionáři sam i
své zkušenosti.
Je su ita P. B arnum vypravuje, ja k se učil
řeči E skym áků: „N eznali jsm e ani to lik slů­
vek, abychom m ohli dávati otázky. Ukazo­
vali jsm e jen na věci, jichž název chtěli jsm e
zvěděti, a co nám dom orodci odpovídali, za­
pisovali jsm e do notesu. Na zk o u šk u zeptali
jsme se na tu té ž věc i jiných osob. Srovnávali
jsme pak odpovědi a poznali, že se velice Uší.
Nemohli jsm e pochopiti proč. T e p rv e časem
73 — 9 —
 jsm e poznali, že nám E skym áci n a otázku,
ja k se ta ona věc jm enuje, odpovídali: „N e­
vím.“ — „Chceš ji m ít? “ — „ P a tří m ému
otci“ a podobně. T y to věty p sa li jsm e si ja ­
ko názvy oněch věcí! T ep rv e po dlouhých
tram p o tách sehnali jsm e zásobu slůvek a
správných vět a n a nich studovali jsm e dále
m luvnickou stavbu řeči.
P ozději jsm e zvali k sobě s ta ré lidi, aby
nám něco vyprávěli. Z počátku bylo těžko po­
hnouti je, aby m luvili pom alu a my jim stačili
p sá t. N ěk teří třá s li se strachem , vidouce, že
m isionář jejich slova čm árá n a p a p ír: považo­
vali to za jak é si čáry. Po nevýslovné nám aze
jsm e si dva tři E skym áky ta k vycvičili, že
nám diktovali do p era a my zachytili několik
dom ácích pověsti. P o sk y tly nám látk u , ze
k te ré jsm e si sestav ili slovníček a poznali sk lo ­
ňování a časování řeči. Často však jsm e m ěsíce
nadarm o pracovali, ježto jsm e budovali na
špatných předpokladech. V elkou č á st toho stu ­
dia konali jsm e v ponurých tem ných obydlích
Eskym áků, leck teré slovo jsm e zachytili i na
saních, když se psy hnali jsm e se po ledových
polích. N ikdo si nepředstaví, co přem áhání
vyžadoval za strašliv é zimy pokus, slyšené
slovo rychle zapsati. Byl jsem nejednou v n e­
bezpečí, že mi ru k a um rzne, když jsem rychle
stahoval rukavici, abych zap sal slůvko, k teré
náhle osvětlilo záhadu, jež nás týdny zam ěst­
návala.“ — —
- 10 - ■74
 P racu je-li m isionář u jednoho km ene, jsou
jeho obtíže m enší. P racu je-li však u několika
km enů najednou, m á se m nohem h ů ře, p ro to ­
že m nohý km en m á nejen n ářečí, ale přím o
zvláštní řeč. M isionáři nezbývá, než všem ře ­
čem se n aučiti, chce-li p raco v ati m ezi dom o­
rodci s úspěchem .
P. S k o la ste r píše o svých zkušenostech
z afrického K am erunu: „Z přečetných km enů
černochů kon tu sk ý ch bydlí jich u n á s asi
třicet. Na jedenácti našich stanicích m luví se
v osmi černošských jazycích. T ře b a s ře č i ty
jsou si příbuzné, je velm i obtížno se jim p ř i­
učit. I černí křesťané p o třeb u jí dlouhý čas,
než se řeči svých sousedů naučí. M noho slov
zní skoro stejně a přece m ají úplně jiný vý­
znam. S tačí zm ěniti písm enko a řeknem e ne­
smysl. K de v evropských řečech najdem e p ří­
klad, k te rý uvádím z ře č i km ene Banoho:
iba = dvě, ibaa = žen iti se, ibea = m luviti,
ibia = věděti, iboa = slyšeti, iboea = poslou­
chati, ibua = lám ati, ibw a = u sm rtiti, ibw ea
= uchopiti? Jin ý p řík la d : bw uo = nebe, píuo
= k u ře, m fuo = střech a, m pfuo = déšť.“
Na konec d o k lad z ostrovů au stralsk ý ch ,
kde se obyvatelstvo často stěhovalo a k d e je
největší jazyková sm ěs n a zem ěkoulí. Z vláště
na Nové G uinei nacházím e v jednotlivých v es­
nicích n e jrů z n ě jší řeči. M isionáři ze Steylu
nedovedli si tu jin a k pom oci, než že zaváděli
75 — 11 —
všuda něm činu. Q uinejský biskup L im brock u-
vádí, že na 16 stanicích m luví se 13 jazyky,
ve stanici sv. M ichala dokonce 30 nářečím i!
Na ostrově S aipanu v souostroví m arián ­
ském z jistili kapucíni 11 řečí, ač ostrov není
větší než n á š politický okres a obydlen je pou­
ze na západním pobřeží. M isionáři m usí k a ž ­
dém u km eni k ázati jeho řsč k což je tím těžší,
že n ě k te ré řeči nejsou ještě d o sti p ro zk o u ­
mány.

N ebezpečí od divoké zvěři.

N eustalý boj vedou m isionáři s divokou
zvěří. T a ohrožuje nejen jejich život, ale ru ší
i jejich p otřebný noční odpočinek. K olik o-
sobní sta te čn o sti a neochvějné důvěry v ochra­
nu boží tře b a , aby v y trvali na svém m ístě.
„Po š e st neděl v květnu a v červnu —
píše jesu ita P. M oskopp z jižní A frik y —
obléhala n ás sm ečka p ěti lvů. Z a dne spávali
v ho u ští nedaleko dom u. Ja k m ile slunko za­
padlo a odzvonili jsm e klekání, zdvihli se
dravci a počali řváti. Ihned vše kolem zm lklo,
opice v lese, ptáci ve větvích, i naše kočky
skryly se ve světnici. Černoši kvapně běželi
dom ů a zabarikádovali dveře. J a k vycházel
m ěsíc, řev lvů se vzm áhal. Brzy zavyl jeden
lev u studny, jiný v zahradě, brzy zas pod
okny sp u stili společně. Celou noc chodili jsm e
po dvoře s puškou. Lvi dobývali se do volské
— 12 — 76
stáje: ja k zoufale pobíhala naše zv ířata uvnitř!
Stříleli jsm e po Ivech do houští. Obyčejně v šak
se lvi neleknou p ra s k o tu našich pušek. Je n
když důkladně nabijem e sta ro u flin tu prachem
a střílím e jak o z d ěla, tro ch u u stu p u jí. N ě­
kdy řevem n á s i z rá n a m atou m ezi m ši sv.
Jednou lev se procházel v poledne p řed našim i
dveřmi. J iž jsm e s i n a ně zvykli.“
V diecési K rišn a g a r (Indie) pracoval dva
roky m ladý ita lsk ý k n ěz E nrico A ssietti. J e d ­
nou v noci náhle p ro citl; zdálo se m u, že
cítí u štk n u tí v uchu. Se svíčkou prohledal po­
koj a n ašel zm iji, k te ro u u sm rtil. Potom za­
volal sluhu a použil prvního a často jediného
prostředku — říz l se do ucha blízko dom nělé
rány? Plyně te k la jasn á, červená krev. P ro to ­
že při jedovatém u štk n u tí k rv e teče m álo a
černá, těšil se ubožák, že had nebyl nebezpeč­
ný. Ale brzo cítil nevolnost. O dsloužil ještě
mši sv., ráno pozbyl vědomí. Přivolaný lé k a ř
zjistil, že zm ije u štk la jej do vnitřního ucha.
K večeru m ladý, 271etý m isionář zem řel. Ono­
ho roku skončifo v Indii 24.000 lidí hadím
jedem. M noho viny má pohanská pověra, k te rá
zakazuje hady usm rcovati, ba ve chrám ech
pohané je p ě stu jí a uctívají jako svaté zvíře.
O jiném d ruhu „divokých“ zv ířat m luví m i­
sionář ze Zam bezi: „V dom ě bydlí s nám i
i dva druhy p o tk an ů a m noho rozličných myší.
Mnozí nem ohou pro to celé noci sp á ti a one­
mocněli. P a sti a jedy nepom áhají. Z v ířátk a
77 — 13 —
honí se po našich lůžkách, p ře s naše tváře,
p a d a jí n a n á s se stropu, lom ozí ba i koušou.
Za jedinou noc zkoušeli p o tk an i třik rá t, dají-li
se m oje nohy h rý z t.“
N ejvětší obtíží pro m isionáře jso u ne d ra ­
vá z v ířata p ralesa, ale drobní tvorové: kom áři,
blechy, m ravenci a j. Jediný ko m árek m oskito
dovede p rý p la šit spaní po celou noc. V písku
hem ží se blechy písečné, z av rtáv ají se lidem
do nohou, zvláště pod nehty a p ů sobí hni­
savé rány. Běda tom u, kdo je zavčas nevy­
pudil o stro u jehlou. N a ochranu nosívají proto
m isionáři vysoké boty. Bílých m ravenců je
všude v horkých zem ích nadbytek. Je jic h ú-
kolem na světě je ro zežírati dřevo dom ů, k te ­
ré si postavil člověk. Dřevěný’ dům m isionářův
nevydrží déle než dva roky. P ro to sta v í se mi­
sijní dom y, kde jenom lze, přím o z cihel, žele­
za a z plechu. P rotože v dusných tropických
nocích bývají okna otevřena, nesčíslní neto­
p ý ři a hm yz poletuje v dóm ě. V e dne zas
sotva se někde otevře sk říň se zásobam i, vrhají
se do ní m yši a m ravenci. Je n sk řín ě pobité
zinkovým plechem odolávají.
K rvežízniví kom áři jsou strašliv o u trýzní
tak é n a am erickém severu. Úryvek z d en ík u mi­
sionářova líčí: .„Co dovedou kom áři, sotva si
představíte. V hustých m račnech obletují vás
kom áři m očáloví, bzučí a zpívají jako roje
včel kolem hlavy. R uka s kapesníkem chvilku
si neodpočine. S ta jich pobijete a tisíce tlačí
— 14 — 76
se vám do uší, do nosu a do víček. J e š tě do­
těrn ější jso u m alí k o m áři černí, ty k a p e sn í­
kem nezaženete. P řisá v a jí se na kůži a pijí
krev, dříve než je zpozorujete. N ejhroznější
trýzní však jso u k o m áři palčiví, pro lézají v šu ­
de, šatem i p okrývkou a jejich bodnutí pálí
jako oheň. S vit slu n k a a v ítr sice zahání je
na vodách jez e r a ře k , ale u nás, p ro stře d
bažin a plání po tisících v rh ají se na člověka
i na z v ířata.“

III. Hrdinný život misionářů.

O běti a u trp e n í vychovávají hrdiny a svaté.
Čím těžší oběti, čím v ětší u trp en í, tím doko­
nalejší hrdina a světec. A le k d e najdem e to ­
lik obětí, jak o v životě katolických m isio­
nářů? Jejich život bývá křížovou cestou, k te ­
rou končí něk d y i obětí nejvyšší, obětí života.
Chudoba k atol. m isií.
Hned když opouští m isionář svoji v last a
vstupuje na lod‘, zřík á se všech příjem n o stí a
radostí života. D obře ví, co ho čeká za mořem
v temném pralese, na sluncem ožehlé ste p i
a na ledových polích severu. T a to chudoba
připravuje m u p a k v m isii hodiny dlouhých,
velikých sta ro stí.
Čínský biskup R eynaud z Če-Kiang líčí
chrámy, kde biřm oval: „Vcházím e do stodoly.
Je to katolická k aple, nízká a tm avá, že sotva
79 — 15 —
stojím e zpřím a. K ážu-li sedě, v ětšinu p o slu ­
chačů nevidím , postavím -li se, m ám stro p n í
trám y p řed očima. M álo kdy vyjdu z kap le
bez boule n a hlavě. P ři službách božích dává
nám vůni m ísto kadidla blízká kuchyně, od­
dělená jen prk en n o u stě n o u ; k o u ř z ohniště
p ro d írá se štěrbinam i, až k d e kdo k a šle v
nízké, přeplněné p ro sto ře kaple.
M ůj b isk u p sk ý pokoj? M ístnost, kde se
jí, p řijím a jí návštěvy, kde prochází služeb­
nictvo, pobíhají k u řa ta , psi, kočky, a vepři.
J a k těžko tu m íti p ořádek, u čiti náboženství
a ko n ati bohoslužby.“
M isionář z N igerie (záp. A frik a) posílá
do Evropy pro sb u : „Jsem ta k chudý, že ne­
mohu ani Nejsv. S v áto st přechovávali. N e­
m ám ani ciboria, ani slušného m ísta. Slam ě­
nou střech o u p rší mi na záda, když sloužím
m ši sv. K de vzít peníze n a lep ší k a p li? “
Z a nejpožehnanější africkou m isii považuje
se U ganda ve stře d n í A frice. Je jím počátkem
byla rákosová k a p le blízko k rálovského sídla
Rubagy. M isionáři postavili s i ji r. 1879. A
je jí n itro ? K dosi je líčí: „S tůl, zhruba sbitý,
p o krytý kusem červené vlněné látk y . N ad
stolem p ro stý k říž a m ezi sto n k y rá k o su soška
M atky boží. Poprvé po celoročním bloudění
k o n ají tu 21. z á ří m isionáři pobožnost s po­
žehnáním . N a o ltá ři dva skrom né svícny a ma­
ličké cestovní ciborium , m ísto vela b ere kněz
k u s žluté látk y , za kaditelnici p řin e sli hrnek,
■ — 16 — 80
vyrobený k d esi v Indii a zavěšený na třech
drátech.“

Často m á m isionář p říle žito st n a k rm iti h la ­

dové divochy, jen kdyby sám m ěl co jíst. A
přece někdy trp í i citelnou nouzi, aby dal z
posledního.
„Dnes odpoledne kolem 4. hodiny — vy­
pravuje P. B ichler, m isionář n a řece Zam bezi
— p řišli dva chlapci a m lčky posadili se v mé
světnici. Odešli, rán o ze školy v K w ite, tř i
hodiny vzdálené, aby se u nás vyzpovídali a
byli na m ši sv. „Co chcete?“ ptám se. „Nic.
Jsm e unaveni a čekám e, až bude večerní po­
žehnání.“ — „ Již js te je d li? “ — „N e.“ — U bo­
hé děti, jedly včera večer, dnes p řišly 12 km
pěšky a o hladu chystaly se zas večer na
zpáteční cestu. J e to k rá s n ý p řík la d h o rli­
vosti. P tá te se v šak : „Proč jim n edáte jís t a
nenecháte je u V ás se v y sp a t? “ P ro č? P ro ­
tože nemůžeme, jsm e p říliš chudi.“
Obětavost misionářů.
Na podzim 1912 p řišla do P olska z výcho-
doafrického ostrova M ad ag ask aru zpráva, že
jesuita P. Beyzym, k te rý se na ostrově věnoval
malomocným, sám se nakazil a zemřel.
P. Beyzym pocházel ze sta ré litevské
šlechty. Ja k o kněz dlouho působil v H aliči.
Když uslyšel o bídě m alom ocných, dobrovolně
81 — 17 —
hlásil se mezi ně a d o sta l dovolení, žíti s n e­
mocnými, k te ří již byli chorobou znetvořeni a
nebezpečím pro jiné. Aby své choré uživil, vy-
žebrával pro ně po ulicích hlavního m ěsta
zbytky m asa a zeleniny. Dom a p a k sám vařil
jim jídlo. Sám nem ocné obsluhoval, pečoval
o jejich výživu, zpovídal je a m odlil se s nimi.
Později povolal si na pom oc m ilosrdné se stry
z F rancie a z alm užen polských k ra ja n ů po­
stavil na lesnatém vrchu k a p li a ú tu lek , kde
p ři jeho sm rti žilo 200 m alom ocných.
Z počátku P. Beyzym chodil ještě mezi lidi.
^Jednou p tal se ho náčelník: „T o je zvláštní, vás
se nák aza n e c h y tá ? “ Kněz odhrnul ru k áv a
ukazoval pod kůží fialovou skv rn u , počátek
m alom ocenství: „Nikdo to neví, ale podívejte
se!“ Nemoc se horšila a P. Beyzym, vyloučen z
lidské společnosti, p ře sta l chodit do m ěsta a
žil jen svým malomocným . I tam v šak zabý­
val .se dalším i plány. D o stal na p řík la d od
ru sk é vlády dovolení, aby do svého afrického
ú tu lk u d opravil i m alom ocné z východoasij­
ského Sachalinu. Než se to provedlo, povolal
ho Bůh k sobě.
P o celém světě znám je P. D a m i á n, apo­
što l m alom ocných na ostrově M olokai. Oba
m isionáři, P. D am ián a P. Beyzym, jso u nád­
herným i květy na nevadnoucím strom ě k ře ­
sťanské lásk y k bližním u.
*
- 18 - 82
 V Lyoně zem řel p řed lety sta řič k ý b is­
kup D ubuis. Byl zakladatelem kvetoucích k a ­
tolických m isií v T exasu. Slyšm e jeho vzpo­
mínky.
Jak o m ladý kněz poslán byl od svého b is­
kupa, aby se poohlédl, zda možno v onom koutě
Spojených s tá tů založiti m isijní stanici. Když
došel k cíli, byly vyčerpány jeho síly i vše­
cky peníze, k te ré m u dal biskup na cestu.
Za poslední d o la r koupil s i m isionář něco
mešního vína, aby n e z tra til svoji poslední ú-
těchu, m ožnost sloužiti m ši sv. V okolí žilo
mnoho E vropanů, i F rancouzů, k nimž jako
k rajan se ob rátil o pomoc. P rotože byl k n ě­
zem, s pohrdáním ho odm ítli. U sadil se pod
stinným strom em n ab lízk u osady a čekal, že
mu přece pom ohou.
N ěkolik tý d n ů živil se tu syrovou zeleni­
nou. Více v šak než ta to bída, rm outila ho
tvrdost osadníků. S tá le se m odlil k Bohu o
pomoc, ale jak o b y m arně. Jednoho dne p ř i­
chází k něm u m ladý m už a p ro s í o něco k
jídlu. Byl to kněz P. C hazelle, k teréh o biskup
poslal za ním . D louhou cestou byl zcela vy­
čerpán, k lesl pod strom em a P. D ubuis nabídl
mu k ousek své zeleniny. Nem ocný nem ohl ji
slabostí požiti a bylo p atrn o , že brzy zem ře.
Několik dní po příchodu nem ocného leželi oba
na rozpálené zem i vysíleni hladem a žízní.
Rozm louvali již o blízké sm rti. Bez sv. p ři­
83 — 10 —
jím ání nechtěli v šak um říti, jeden z nich měl
ještě slo u žiti m ši sv. a druhém u p o d ati tělo
Páně. Byl právě sv á te k N anebevzetí P . M arie.
L osovali a lo s p ad l na P. D ubuise. J a k v y p ra­
vuje, vzchopil se je ště jednou a počal m ši sv.
T rv a la t ř i hodiny, protože m usil ji pro velkou
sla b o st n ě k o lik ráte p řeru šiti. P odal u m íra jí­
címu s p o lu b ra tru sv. přijím án í a p a k sk lesl
vedle něho.
P říštíh o jitra n a šli okolní obyvatelé m lad­
šího kněze m rtvého a vedle něho P. D ubuise
v posledním tažení. T en to sm u tn ý pohled o b ­
m ěkčil konečně zatv rzelá srd c e : m rtvého po­
hřbili a P . D ubuise vzkřísili, vzali ho dom ů
a ošetřovali všem ožně. K dyž vyzdravěl, p ů ­
sobil m ezi nim i a brzy vznikla v k r a ji kve­
toucí obec katolická.
*
Z vláště odříkavý jeví se nám život k a ­
tolického m isionáře, sledujem e-li ho p ři denní
práci. T akový d en m isijní p ráce předvádí nám
dopis P. Devéza z M ad agaskaru. Co vypravuje
o sobě, p la tí více m éně o všech m isiích.
„ J e t ř i hodiny ráno. H luboká tm a n a d lesy
a údolím , jen občas s ta rý k á č er chraptivě se
ozve n a d bažinou. M isionář pom alu usíná, te ­
prve nyní, protože m yši a k ry sy dlouho ne­
daly pokoje. N áhle v šak se vzchopí n a lůžku.
O dkud ty hlasy; venku, k ro k y , k a šlá n i? Sko-
— 20 — 64
kem je s lůžka. T o p řišli jeho křesťané, dvě
tři hodiny šli bosi p ře s sk ály a bahniska, oble­
čeni jen kusem bílého š a tu kolem beder. Nyní
se chvějí zim ou a k a šlo u u k o stelních dveří.
Chtějí ke zpovědi.
Za několik m inut sedí již kněz za tenkou,
pletenou stěn o u a z á stu p k ajícn ík ů kolem něho.
Zpovídají se. S lunce zatím vyšlo a p álí do
oken k o stela, ovzduší stá v á se dusným , je p ře ­
syceno nesnesitelným i výpary z těl dom orodců.
Knězi dělá se nevolno, ale odejít nelze. J e v
předvečer sv átk u a čeká ještě zástu p na zpo­
věď. V je d in é fa rn o sti tam ní bývá prům ěrně
120 zpovědí denně. N ával bývá ta k velký, že
i dom orodci kněze litu jí, jak o k te rý si kate-
chista, k te rý volal p řed zpovědnicí: „ Jen kdo
má těžký hřích, se dnes vyzpovídá, o statní
až p říště !“
Je už 9, 10 hodin. K onečně vysloví kněz
poslední rozhřešení a jd e sloužit m ši sv. U na­
ven stoupá k oltáři, ale v tom začínají k ř e ­
sťané svoje písně a m odlitby. R ad o st přem áhá
v něm únavu, a když p a k rozdává tělo P áně
těmto novokřesťanům , u nichž za osm le t zvý­
šil se počet sv. p řijím ání ze 170.000 na p ů ld ru ­
há m ilionu, tu cítí se kněz hotov, p řin é sti pro
pě i d e s e tk rá t větší oběti. M á k tom u p říle ­
žitost ihned. K rev bije mu ve spáncích, no­
hy klesají, ale m usí ještě prom luvit k e svým
křesťanům , k te ří ta k rá d i poslouchají kázání.
85 - 21 —
M luví dlouho, potom s ta ré i m ladé zkouší z
katechism u, žehná snoubencům , p řip ra v u je ke
k řtu , vyptává se na nem ocné, cvičí nové k o ­
steln í písně a hledí každém u ze svých v ě r ­
ných říc i aspoň vlídné slovo.
Poledne dávno m inulo. M isionář cítí, že
m á vše své m eze, i jeho horlivost. R ychle
razí si cestu zástupem , odkud zní ještě tisíc
otázek a zavírá se ve svém dom ku. Vždyť
večer p řijdou ještě učitelé a k atech isté na
poradu. T eprve nyní, odpoledne, o sam otě,
m ůže požít svoje snídání a oběd: ta líř rýže
a m isku vlažné vody.“
*
Na m isiích dalekého sev eru vede křížová
cesta m isionářova ne horkou, bezrodou pouští,
ale nekonečným i pláněm i sněhovým i a m ra­
zem, v něm ž ztrn e všechen život.
„V zimě — píše m isionář m ezi k a n a d ­
ským i Indiány — byl volán m ůj soused k um í­
rajícím u. Sám se vydal na dlouhou cestu. Ale
již po čtyřech hodinách k lesl vysílen do sněhu.
N áhodou šli tu d y lidé a u jali se ho. Byl ta k
slabý, že osm hodin vedli ho k nejbližším u
p říb y tk u , jen 4 hodiny vzdáleném u. Co chvíli
dávali mu p ít na posilněnou. Bohužel m ěli jen
trochu studeného čaje.
N azítří vydal se kněz dále a zastihl ne­
mocného ještě na živu. Po čtrn ácti dnech mu-
—22— 86
sil tutéž cestu vykonati podruhé. N ásledkem
toho se úplně zhro u til a k e své žalo sti m u­
sil z m isie o d ejít.“
B iskup ze Sv. A lb erta (v K anadě) n a řík á :
„Dva z m ých kněží byli zab iti od vzbouřených
Indiánů. V téže době dva se utopili, když na
své apoštolské cestě je li p ře s zam rzlé jezero.
Probořili se svým i p sy i saněm i. Jin ý kněz
utonul, protože se p řev rh l jeho lehký člun.
Chtěl zachrániti indiánského chlapce, k te rý ho
vedl, a oba zm izeli ve vlnách. T ř i kněží zm rzli
mi za sněhové bouře na prérii. Č tyři jin í u-
padli do indiánského z a je tí a trp ě li úžasně
mrazem, šťastně v šak se zachránili. K aždý n á š
m isionář ostatn ě prodělává hrozné nám ahy,
protože m usí se stěhovati s indiánským t á ­
borem. Je n když žije m ezi Indiány, m ůže pro
ně pracovati. M usí se s nim i děliti o šp atnou
stravu a — hladověti. Často nem á než sušené
ryby bez soli. H lad však je n ejlepší k u c h a ř.“

Mučednická smrt misionářů.

„N eplačte v den mé sm rti. Bude to n e jk rá s­
nější den m ého života. K rev m oje tek la již při
umučení a poteče ještě d v akrát, třik rá t, než
mé tělo ro zsek ají na k u sy ,“ p sal m isionář Ka*
rel K ornay z A nam u (Zadní Indie) svým ro d i­
čům nedlouho p řed sm rtí. S m rt za víru byla
jeho poslední a nejv ětší obětí, již Bohu p ř i­
nesl a ta k korunoval dílo svého života.
87 -2 3 -
 Ja k o on, zpečetili i jin í svoji činnost mi­
sijn í krví. J e n v m inulém sto le tí vytrpělo asi
200 m isionářů m učednickou sm rt.
*
N ejsou ted y oběti a obtíže katolického
m isionáře n ija k nep atrn é. Srovnávám e-li svoje
p ráce a svoje oběti s p rac í a obětm i jeho, se­
znám e, že často své v lastn í u trp e n í p řeceňuje­
m e a p říliš n a d ním n aříkám e. H rd in n o st a
obětavá lá sk a n ašich m isionářů jso u jedineč­
né a ani svět nem ůže jim u p říti uznání. Za
všechno svoje odříkání a nám ahu nechtějí však
v dalekém zám oří nic než záchranu nesm rtel­
ných duší a v ětší čest Boží.
I my ve svém životě křesťanském p o tře ­
bujem e vzorů, aby n ás povznášely, když cítíme
svoji sla b o st. A po što lsk á h o rliv o st a oběta­
vost h lasa telů evangelia m ůže nám býti vzo­
rem a nejlepším povzbuzením .

Imprimi potest. Pragae, die 17. X. 1935. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 17089. Olomucii, die
18. X. 1935. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
Sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník' i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. ftídí R. Schilcora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 24 — 88
2 . v y d a n í' C en a 50 ha
2ivotem číslo 244. Ročník XI. Číslo <

Jedenáct návštěv Nejsvětějš

Svátosti oltářní od sv. Alfonse
 Předmluva,
V m ilionech výtiscích jsou n a celém světě
rozšířeny „Návštěvy N ejsvětější Svátosti“, se­
psané svatým Alfonsem. Miliony duší se jim i
rozohnily k větší lásce k Ježíši svátostném u.
Aby i nejširší vrstvy českého lidu použily těchto
návštěv k prospěchu své duše, vybrali jsm e jich
jedenáct a podávám e je zbožným katolíkům . Ne­
chceme tím n ahraditi úplnou knihu návštěv,
vydanou Redem ptoristy v Praze (III., 192, T hu-
novská ulice 27), nýbrž právě naopak, doufám e,
že kdo použije výběru zde m u nabízeného, brzy
sáhne po úplné knize a bude jí používati každý
den.
N árod svatováclavský m usí se státi národem
eucharistickým ! Vždyt i svatém u Alfonsovi byl
sv. Václav vznešeným vzorem vroucí úcty k
velebné Svátosti. Přečtěte si jen, co píše o něm
v úvodu v knize „Návštěv“ : „Zvláštní něžnou
pobožností k nejsv. Svátosti vyznamenával se sv.
Václav. Miloval tento svatý kníže tak vroucně
Ježíše svátostného, že nejen vlastním a rukam a
pšenici a hrozny sbíral, víno tlačil a hostie pekl
a jimi kněze n a mši sv. zásoboval, ale i v noci
a v tuhé zimě chodíval do kostelů navštívit
nejsv. Svátost. P ři těchto návštěvách k rásná
duše jeho láskou Boží bývala tak roznícena, že
žár její i tělo rozpaloval a sníh pod šlépějem i je ­
ho se rozplýval. Znám o ze životopisu sv. knížete,
kterak jej při nočních návštěvách služebník
provázel; ježto však po sněhu šli, záblo služeb­
níka velice v nohy. I m aje sv. kníže s ním
útrpnost, kázal m u kráčeti ve šlépějích svých.
I učiniv tak služebník, žádné zimy již necítil.“
K ráčejm e i my ve šlépějích sv. Václava!

Ovednl modlitba .
před každou návštěvou velebné Svátosti.
Můj P ane Ježíši Kriste, z lásky k lidem
přebýváš dnem i nocí v této velebné Svátosti
a pln lásky a dobroty očekáváš, zveš a přijím áš
všecky, kdo tě navštívit přicházejí. Věřím, že
jsi ve velebné Svátosti přítom en; klaním se ti
v hluboké pokoře a děkuji ti za všecky milosti
m u udělené, zvláště za to, že jsi se mi sám v této
Svátosti daroval, že jsi mi blahoslavenou P annu
Marii, nejm ilejší m atku svou, za orodovnici dal,
a že jsi m ne sem do chrám u povolal, ábych tě
navštívil. Pozdravuji nejlaskavější srdce tvé a
činím tak z trojího úm yslu: P ředně na poděko­
vání za tento veliký dar; za druhé n a dostiučině­
ní za všecky urážky, kterých se ti dostalo v této
Svátosti ode všech nepřátel tvých; za třetí ko­
nám tuto návštěvu, abych se ti klaněl na všech
světa m ístech, lede jsi ve velebné Svátosti méně
clěn a příliš opuštěn. Můj Ježíši, m iluji tě z ce­
lého srdce svého. Líto jest mi, že jsem dříve tvou
dobrotu nekonečnou tolikráte urážel. S m i­
lostí tvou si um iňuji, že tebe již nikdy hněvati
nebudu. Nyní se ti docela zasvěcuji, ačkoli jsem
- 2 —
99
člověk hříšný, a odříkám se vůle své, svých n á ­
klonností a p řán í i všeho, co m ého jest, a tobě
vše obětuji. N akládej ode dneška se m nou i se
vším, co m ého jest, ja k tobě se líbí. Jen to si
přeji a za to tě prosím , abych tě miloval, v dob­
rém setrval a dokonale plnil tvou vůli svatou.
Poroučím ti duše v očistci, zvláště ty, které byly
vroucími ctiteli velebné Svátosti a blahoslavené
Panny Marie. Poroučím ti též všechny ubohé
hříšníky. Spojuji konečně, drahý Spasiteli můj,
všechna p řání svá s přáním i nejlaskavějšího
srdce tvého a obětuji je nebeském u Otci tvé­
mu, prose ho ve jm énu tvém, aby je z lásky, k
tobě p řijal a vyslyšel.*)

NávSlěira l.
Ejhle, pram en všeho d o b ra Ježíš K ristus
v nejsv. Svátosti, jenž nás zve: „ Ž ízní-li kdo,
pojď ke mně“ (Jan 7, 37.) 6, jak hojně m ilostí
čerpali vždycky svatí z tohoto zřídla Svátosti
nejsvětější, kde nám Ježíš přivlastňuje zásluhy
svého um učení, dle předpovědi p ro ro c k é :
„ Vážiti budete vody z e studnice S pasitele“. (12,3 )
H raběnka Feria, veliká učednice ct. m istra Avily,
když jak o klariska celé hodiny trávila p řed
nejsv. Svátostí, odku d i nevěstou vel. Svátosti
se nazývala, jsouc tázána, oo tu tak dlouho činí,
odvětila: „Já bych zde věčně byla. Což tu není
sám Bůh, jehož blahoslavení v nebi budou po-
*) Odpustky 300 dní t. k.; jednou v měsíci plnomocné(1854).
91 - 3 —
žívati? Můj milý Bože, co m ám e u něho činiti?
Co bychom zde činili? Milujeme, chválíme, dě­
kujem e, prosím e. Aneb co činí chudý u boháče?
Co nem ocný u lékaře? Co žíznivý u čerstvého
pram ene? Co hladový u plného stolu?“
Ó, můj Ježíši nejm ilejší, nejsladší, lásky n ej­
hodnější, živote, naděje, poklade, jediná lásko
duše mé, co tě to stálo, abys tu u nás v této
svátosti m ohl zůstávati! Musil jsi prve um říti,
abys tu n a o ltářích našich m ohl přebývati. A co
úrážek bylo ti zde v této svátosti snášeti, abys
nás tu přítom ností svou m ohl oblažovali. Ale
tvá láska a touha po lásce naší nade vším zví­
tězila.
Přijď tedy, ó Pane, přijď a učiň srd ce mé
stánkem svým ; zavři je navždy každém u stvo­
ření, aby se do něho nevkradlo a ho neoloupilo
o lásku, která náleží jediné tobě a kterou ti
celou daruji. Ó, nejdražší Vykupiteli můj, panuj
ty jediný nade m nou; necht všecek náležím je ­
diné tobě; a jestli tě někdy na slovo ve všem
neuposlechnu, přísně m ne potrestej, abych
budoucně lépe dbal vůle tvé a hleděl se ti za­
líbiti. Dej, ať si ode dneška jiného nepřeji a
jiné radosti nehledám , než tobě činiti radost,
tebe často ve velebné Svátosti navštěvovati, u
tebe rá d prodlévati a tebe svátostně přijím ati.
Ať shánějí se lidé po jakýchkoli statcích, poklad,
který já miluji a po kterém toužím, jest láska
tvá. O ten jediný budu vždy prositi u stupňů
oltářních. Dej, ať zapom enu n a sebe a pam ětliv
jsem jen dobroty tvé. Ó, šťastní Serařové ne­
závidím vám slávy vaší, ale závidím vám lásky,
kterou hoříte k Bohu svém u a k Bohu m ém u;
naučte mne, ja k jej m ám milovati a co mám
činiti, abych se m u zalíbil.
V r o u c í v z d e c h : Můj Ježíši, jediné tebe
chci milovati, jedině tobě se líbiti.
Duchovní příjímání.
Můj Ježíši, věřím , že jsi zde přítom en ve
velebné Svátosti. Miluji tě nade všecko. Duše
m á touží po tobě. Poněvadž tě však nem ohu
nyní přijm outi svátostně, přijď aspoň milostí
svou do srd ce m ého. — Již tě objím ám , již se
s tebou spojuji, jakobys byl skutečně vešel do
srd ce mého. Nedej, abych se kdy. od tebe odloučil.
Jiný způsob.
Věřím, ó Ježíši, že jsi přítom en v nejsvětější
Svátosti. Miluji tě a toužím po tobě. Zavítej do
srdce mého. Objím ám tě, neodcházej již ode mne.
„Stráviž, prosím , P ane Ježíši Kriste, duši
m ou ohnivá a m edotekoucí m oc lásky tvé, abych
láskou k lásce tvé um řel, jenž jsi z lásky k lásoe
mé um říti ráčil“. (Sv. F rant. Seraf.)
„Ó lásko nem ilovaná, ó lásko nepoznaná!“
(Sv. Maří Magd. z Pazzi.)
Ó, Ježíši, mé blaho, ty sladká lásko moje,
mé rozpal srdce velká ke m ně láska tvoje,
ať pouze tobě plynou vší mé lásky zdroje.
Nechť žije láska Ježíšova: život náš a naše
vše, a nechť žije Maria, naděje naše. Amen.
93 - 5 -
 Navštívení blahoslavené Panny Marie.
Jsm e velice šťastni, m ajíce ještě jiný pram en,
m ilou m atku svou, bl. P annu Marii, k terá jest
tak bohata n a všeliké dobré a veškeru milost,
že není n a světě nikoho, jak sv. B ernard praví,
kdo by milosti té nebyl účasten. „Z plnosti je jí
všickni js m e p ř i j a l i Bylatě blahoslav. P anna
M aria od Boha m ilostí naplněna, jak vysvítá
z pozdravení andělského: „Zdravás buď milosti
plná ‘. Ale nejen pro sebe, nýbrž také pro nás,
dokládá svatý P etr Zlatomluvý, obdržela tento
nevyčerpatelný poklad milostí, aby z něho udě­
lovala všem ctitelům svým. „Tuto milost Panna
obdržela, aby světu přinesla spásu“.
V r o u c í v z d e c h : Příčino naší radosti,
oroduj za nás.

Modlitba k blahoslavené Panně Marii

za m ocnou ochranu její; řík á se po každé
návštěvě.
Nejsvětější, neposkvrněná Panno a m atko
má, Maria, ty jsi m atka P á n a mého, královna
světa, orodovnice, naděje a útočiště hříšníků.
K tobě se proto utíkám , já všech hříšníků nej­
bídnější. Tobě vzdávám čest, ó vznešená k rá ­
lovno, a děkuji ti za všecka dobrodiní, která
jsi mi dosud prokázala; zvláště za to, že jsi
mě zachránila od pekla, kterého jsem tolikráte
— 6 — 94
zasluhoval. Miluji tě, ó lásky nejhodnější paní,
!a z lásky k tobě slibuji, že ti budu vždy sloužiti
a horlivě o to pečovati, aby též jiní tobě sloužili.
V tobě skládám po Bohu veškeru naději svou
a celou svou spásu. 0 m atko m ilosrdenství,
přijm i mě za svého služebníka a vezmi mě pod
svůj ochranný plášť. A protože jsi u Boha tak
m ocná, vysvoboď m ne ode všech pokušení, neb
aspoň tolik síly mi vypros, abych až do sm rti
vždycky je přem ohl. Tebe prosím o pravou
lásku k Ježíši K ristu; od tebe doufám, že jed­
nou blaženě um ru. Ó m atko m á, pro lásku,
kterou m iluješ Boha, prosím tebe, budiž mi
vždycky nápom ocna; ale obzvláště v poslední
hodince života m ého. N eopouštěj mne, dokud
m ne neuvidíš mezi blaženými v nebi. Tam ti
budu dobrořečiti a tvé m ilosrdenství věčně chvá­
liti. Amen. Tak' doufám , tak se staň.
Odpustky 300 dní t. k.; jednou v měsíci plnomocné (1854).

Návštěva X,
0 pošetilci, dí sv. Augustin, kam chvátáte?
Myslíte, že naleznete ve světě, čím byste upo­
kojili srdce své? Pojďte k P ánu Ježíši; jedině
on je uspokojí a dá vám, čeho si přejete. „ Ubozí‚
kam jdete ? Dobro, kterého hledáte ‚ od něho
je st“. Duše má, nebuď i ty tak bláhová; hledej
jedině Boha, který jest pram enem všeho dobra.
95 — 7 —
A chceš-li jej brzy nalézti, hle, zde ho máš.
Rci m u, čeho si přeješ; vždyf jen proto jest
zde ve velebné Svátosti, aby tě potěšil a vy­
slyšel. Není každém u dopřáno, dí sv. Terezie,
mluviti s králem ; a je to již veliké štěstí, m ů­
že-li s ním m luviti prostřednictvím jiného. Ale,
abychom m ohli m luviti s tebou, ó králi slávy
věčné, není nám potřebí žádného prostředníka.
V nejsv. Svátosti oltářní jsi vždycky ochoten
dáti každém u slyšení. Každý, buď si kdo buď,
vždy tě tu zastane a může s tebou mluviti
osobně. A podaří-li se kom u mluviti s králem ,
co ho to stojí! D ávajít králové audienci jen
málokdy. Ale ty dáváš v této velebné Svátosti
audienci všem, ve dne v noci, kdykoli si s tebou
přejem e mluviti.
C svátosti lásky, jež sladkou m ocí lásky své,
ať se nám ve svatém přijím ání za pokrm dáváš,
ať zde na oltářích s námi přebýváš, um íš tolik
srdcí k sobě přivábiti, že pak všechna zanícena
láskou k tobě, a plna úžasu nad takovou dob­
rotou, hoří blaženým žárem té lásky svaté a
m yslí stále jen n a tebe. Ó, připoutej k sobq
i ubohé srdce mé, které si také toužebně přeje
íě milovati a býti šťastným sluhou tvé lásky.
Skládám ode dneška všechen svůj prospěch, své
naděje a svá přání, duši svou, tělo své a vše
do nej dobrotivějších rukou tvých. Přijm i mě,
ó Pane, a nalož se mnou, jak tobě se líbí. Již
si nebudu stěžovati do sv. řízení tvého; neboť
vím, ja k láskyplné jsou úm ysly nejlaskavějšího
— 8 — 66
srdce tvého a ja k všecky se odnášejí k m ému
blahu. Dosti mi, že ty tom u chceš; všemu
se podvoluji nyní i n a věčnosti; učiň se m nou
jakkoliv; ve všem spojuji se úplně s vůlí tvou
nanejvýš svatou, dobrou, líbeznou, dokonalou
a m ilostnou. Ó vůle Boha m ého, ja k jsi m ně
milou! S tebou jsa spojen a spoután, chci živ
býti i um říti. Co tobě se líbí, líbí se i m ně;
čeho ty si přeješ, budiž i m ým přáním ! Bože
m ůj, Bože m ůj, přispěj mi n a pom oc; dej, ať
ode dneška žiji jen tobě, a chci jen, co ty chceš,
a m iluji líbeznou vůli tvou. Nechť u m ru z lásky
k tobě, jako ty jsi um řel z lásky ke m ně a
učinil se pokrm em mým. N a věky zavrhuji
dny, v nichžto jsem činil vůli svou a tebe jsem
hněval. Miluji tě, ó vůle Boží, touže láskou,
kterou miluji Boha; neboť tys totéž co Bůh.
Proto tě m iluji z celého srdce svého a všecek
tobě se daruji.
V r o u c í v z d e c h : „ ó vůle Boží, tys láskou
mou!
Duchovní přijím ání n a str. 5.

Navštívení blahost. Panny Marie.

„Se mnou je st b o h a tstv í praví vznešená

K rálovna naše, „abych obohatila ty, kteří mne
miluji“ (Přísl. 8, 21.) Milujmež tedy Marii
Pannu, chceme-li býti bohatí n a milosti. Svatý
Jo rd án nazývá jí pokladnou milosti“. Blaze
97 — 9 —
tomu, kdo s láskou a důvěrou utíká se k Marii
Panně. Matko má, naděje má, ty m ne můžeš
učiniti svatým ; doufám , že to učiníš.
V r o u c í v z d e c h : „Matko přem ilá, oroduj
za m ne!“
P o té m odlitba na stran ě 6.

Návštěva XII.
„Bůh láska je s t a kdo zůstává v lásce, v Boha
zůstává a Bůh v něm", (1. Jan 4, 16.) Kdo mi­
luje Ježíše, jest s Ježíšem a Ježíš jest s ním.
„Miluje-li Kdo mne, Otec můj bude ho milovati
a k němu přijdeme a příbytek u něho učiníme“.
(Jan 14, 23.) Když sv. Filipu N erejském u p ři­
nášel kněz velebnou Svátost, a on ji spatřil,,
zvolal: „Hle, láska m á ‚ hle, láska m á 1“ Kéž také
každý z nás zvolá p řed Pánem Ježíšem ve ve­
lebné Svátosti: H le, láska m á; ejhle, ten, jehož
duše m á m iluje a milovati chce v životě tomto
i po celou věčnost.
Nuže, ó Pane a Bože m ůj, ježto jsi pravil
ve sv. evangeliu, kdo tebe m iluje, že i ty jej
budeš milovati a k něm u přijdeš, a budeš v něm
přebývati a již od něho neodejdeš, hle, miluji
tě nade všecko; m iluj tedy i ty m ě; neboť od
tebe býti m ilovánu, jest mi nade všecka k rá ­
lovství světa. A přijď a ubytuj se v ubohé duši
mé; ale tak, abys již nikdy neodešel ode mne,
či spíše dím, abych já tebe již nikdy od sebe
nezapudil. Neboť ty neodcházíš, leda jsa vy­
puzen. I bojím se, abych tě opět od sebe ne­
zapudil, jako jsem to učinil dříve. Ach, nedo­
pouštěj, aby se udála ve světě nová ta ohavnost
a hrozný ten nevděk, abych tě znova vypudil
z duše své, když jsi ke m ně tak laskav a tolika
zvláštními m ilostm i jsi m ne obdařil. Ale m ohlo
by se to přece státi; proto, ó P ane m ůj, přeji si
raději um říti, je-li to vůle tvá, abych po sm rti,
s tebou jsa spojen, s tebou též na věky živ byl.
Ano, Ježíši m ůj, té milosti od tebe ‚doufám.
Objímám tě a tisknu tě k ubohém u srdci svém u;
dej, ať se vždycky vespolek m ilujem e. Ano,, nej­
m ilejší Vykupiteli m ůj, já budu vždycky m ilo­
vati tebe a ty budeš milovati mne. Doufám,
ó Bože duše mé, že se budem e milovati vždycky
a po celou věčnost. Amen.
V r o u c í v z d e c h : Můj Ježíši, chci tě vždy­
cky milovati a od tebe m ilován býti.
D uchovní přijím ání n a str. 5.
Navštívení blah«sl. Pandy Marie.
„Kteří pracují ve mně, nebudou h ř e š i t i (Sir.
24, 30.) Kdo mi horlivě slouží, dí M aria Pam ia,
setrvá v dobrém . „ Kteří vysvětluji mne‚ život
věčný m íti budou“, (v. 31.) A kdo se o to h o r­
livě zasazují, aby též jiní mě znali a milovali,
ti náležejí do počtu vyvolených. P řislib tedy
Marii Panně, že soukrom ě i veřejně, jak ti bude
lze, budeš rá d rozm louvati o vznešených p řed ­
nostech jejich a úctu její budeš rozšiřovati,
99 — n -
 V r o u c í v z d e c h : Nechť jsem hoden chvá­
liti tebe, ó, P anno přesvatá!
Po té m odlitba na str. 6.

Návštěva XIII.
„Budou oči mé a srdce mé tu po všecky dny“.
(3. Král. 9, 3.) Ejhle, P án Ježíš splnil krásné
to přislíbení v nejsvětější Svátosti oltářní, kde
ve dne v noci přebývá s námi. P ane m ůj, byl,o
by postačilo, kdybys byl v této Svátosti zůstal
jen za dne, aby ctitelé tvoji přicházeli tě n a ­
vštívit a se ti klanět. P roč tu tedy zůstáváš
i celou noc, kdy lidé kostel zamykají, a dom ů
jdou a tě zde nechávají docela sam otného? Ale
již vím proč. Láska učinila tě naším vězněm.
Tvá láska přeněžná, kterou n ás m iluješ, upou­
tala tě k nám Jak, že ti nedá ve dne ani v noci
od nás odejíti. Ó nejm ilejší Spasiteli, pouhá
ta převroucí láska tvá k nám m ěla by všecky
lidi přim ěti k tom u, aby zde u tebe dleli a jen
násilím dali se od tebe odloučiti. A odcházejíce,
měli by všichni nechati zde u nohou tvých srdce
svá a veškeru lásku svou k Bohu vtěleném u,
jenž tu zůstal sam oten a uzavřen ve svato­
stánku, jen o to péči maje, aby nám v p o tře­
bách našich n a pom oc přispěl, a který tu se
vším zápalem srd ce svého nás m iluje a čeká,
až zase p říštíh o dne milé duše jeho přijdou
bí> navštívit.
- Í2 - »00
 Ano, můj Ježíši, chci učiniti, co si přeješ;
zasvěcuji ti veškeru vůli svou a všecky své n á ­
klonnosti. ó Bože nekonečné velebnosti, za­
nechal jsi se nám v této nejsvětější Svátosti ne­
jenom , abys tu s nám i byl; ale hlavně proto*
abys ve sv. přijím ání spojil se s milými dušemi
svými. Než, ó Pane, kdo pak se odváží k tobě
přistoupiti, a požívati tvého nejsvětějšího těla?
Ale naopak, kdo by chtěl stolu tvého se vzda-
lovati? Vždyť jen proto se skrýváš v hostii
posvěcené, abys m ohl vejíti do srdce našeho a
abys je docela opanoval. T y prahneš touhou,
abychom tě do srdce přijali, a raduješ se, spo­
jím e-li se s tebou. P řijď tedy, můj Ježíši, přijď,
duše m á touží po tobě, abys byl Bohem srdce
m ého a vůle mé. Vše, co m ám , d rah ý Vykupiteli
můj, daruji lásce tvé; p řán í svá, radosti své,
vlastní svou vůli, vše v oběť přináším lásce tvé.
0 lásko, ó Bože lásky, panuj a vládni úplně
nade mnou. Znič a zm ař ve m ně vše, co náleží
m ně a nikoli tobě. Nedej, ó lásko má, aby duše
má po sv. přijím ání, plna jsouc božské veleb­
nosti, p řilnula zase ke tvorům . Miluji tě, ó Bože
můj, m iluji tě a chci vždycky milovati jediné
tebe.

Vroucí vzdech: P řitáhni m ne k sobě

vnadami lásky své.

Duchovní přijímání na str. 5.

 Navštívení blahosl. Panny Marie.
Sv. B ernard nás napom íná, řka: „ Hledejme
milosti, ale hledejme j i skrze Marii Pannu“.
Onaf jest „pokladem milostí Božích “‚ praví svatý
P e tr Damián. Ona nás obohatiti m ůže a chce.
Proto nás k sobě volá a zve: „Jestli kdo m a­
ličký, pojď ke mně.“ (Přísl. 9, 4.) Ó paní n ej­
milejší, paní nejvznešenější, paní nejm ilostivější,
shlédni n a ubohého hříšníka, který se ti dopo­
ručuje a všecku svou důvěru v tobě skládá.
V r o u c í v z d e c h : Pod och ran u tvou se
utíkám e, svatá Boží rodičko.
Po té m odlitba na str. 6.

Návštěva XIV.
Ó lásky nejhodnější Ježíši, slyším tě, jak
pravíš ze svatostánku: „Toť je s t odpočíváni mé
na věky věkův; tu přebývati budu, neb jsem
zvolil je “: (Žalm 131, 14.) Když tedy ty jsi si
vyvolil příbytek u nás n a oltářích v nejsvětější
Svátosti, a když láska, kterou k nám chováš,
m á tu svůj odpočinek, jest spravedlivo, aby též
naše srdce se všemi tužbam i svými přebývalo
zde vždycky s tebou a aby mu bylo rozkoší a
odpočinkem , býti u tebe. 0, šíastné vy duše,
Ježíše m ilující, jež neznáte n a světě p říjem něj­
šího odpočinutí, než dlíti u Ježíše svátostného!
 Ó jak šťasten byl bych též já, kdybych ode
dneška neznal větší rozkoše, než býti vskutku
vždy u tebe, aneb alespoň v m yšlenkách s tebou
se obirati, jenž v nejsv. Svátosti stále pom ýšlíš
n a m ne a ná m é blaho.
Ó P ane m ůj, ach, že jsem ztratil tolik let,
tebe nem iluje! ó léta nešťastná, zažehnávání
vás; tebe však velebím, ó Bože m ůj, pro neko­
nečnou shovívavost tvou, s kterou jsi m ne tolik
let snášel, ačkoli jsem nevděkem splácel lásku
tvoji. Ale proč jsi, ó Bože m ůj, proč jsi i přes
všechen nevděk můj tak se m nou shovíval?
Proto, abych jednoho dne přem ožen jsa milo­
srdenstvím tvým a láskou tvou oddal se docela
tobě. Pane, nechci se již stavěti n a odpor,
nechci ti již býti nevděčen. Jest spravedlivo,
abych ti zasvětil aspoň ostatní dny života svého,
ať jest jich m álo, ať m noho. Doufám, ó Ježíši
můj, že mi pom ůžeš, abych náležel docela tobě:
Tys mi byl tehdy ta k milostiv, když jsem se
od tebe vzdaloval a láskou tvou zhrdal; čím
více asi oblažíš m ne láskou svojí, když tě hle­
dám a přeji si tě milovati, ó dej mi tedy,
milost, abych tě miloval, ó Bože, hodný lásky,
nekonečné. Miluji tě z celého srdce svého, m i­
luji tě nade všecko, m iluji tě více než sebe„
více nežli svůj život. Lituji, že jsem tě hněval,
dobroto nekonečná; odpusť mi a spolu s odpu­
štěním dej mi též milost, abych tě velice m i­
loval až do sm rti v životě tom to a po celou
věčnost v životě onom. Ukaž světu m oc svou,
103 — 15 -
ó Bože všemohoucí, af jest svědkem tohoto zá­
zraku, že tak nevděčná duše, jako jest má, n á ­
leží k duším , nejvroucněji tě m ilujícím. Učiň
to pro zásluhy své, Ježíši m ůj. Po tom budu
toužiti po celý život svůj; k tom u se též předse­
vzetí m á odnášejí.
V r o u c í v z d e c h : Můj Ježíši, děkuji ti,
že jsi až dosaváde n a m ne čekal.
Duchovní přijím ání na str. 5.

Navštívení blahiosl. Panny Marie.

Sv. Jerm án oslovuje blah. P annu Marii, řka:
„Nikdo nebude spasen, leč skrze tebe; nikdo
nebude od zlého zbaven, leč skrze tebe; nikdo
nedojde milosti‚ leč skrze tebe.“ Nuže, Paní má
a naděje má, jestli ty m ně nepomůžeš, budu
ztracen, a nebudu tě moci v nebi chváliti a
velebiti. Ale všichni svatí mě ujišťují, ó K rá­
lovno má, že nikoho neopustíš, kdo k tobě se
utíká. Jediné ten zahyne, kdo k tobě se ne­
utíká. Pročež já ubohý k tobě o pom oc spě­
chám a v tobě skládám všecku svou naději.
V r o u c í v z d e c h : „T aí jest všecka dů­
věra m á; taf všecka příčina naděje m é.“ Sv.
B ernard.
Po té m odlitba n a str. 6.
— 16 — 104
 NdvŠtSva XVII
D uše m ilující nem ívají větší radosti, než
býti s těmi, jež m ilují. Máme-li tedy velikou
lásku k Ježíši K ristu, hle, zde jsm e u něho. P án
Ježíš ve velebné Svátosti nás vidí a slyší; n e ­
máme, co bychom jem u řekli? Těšm e se z jeho
společnosti, radujm e se z jeho slávy a z vroucí
lásky, kterou tak četné zbožné duše m ají k ve­
lebné Svátosti. P řejm e si, aby, všichni P án a Ježíše
v nejsv. Svátosti milovali a srd c e svá m u zasvětili.
Obětujme jem u aspoň my všecku lásku sracc
svého. On budiž veškerou láskou naší a p řed ­
mětem všech tužeb našich. P á teru Salesiovi z
Tovaryšstva Ježíšova bylo již nem alou útěchou,
mohl-li o nejsvětější Svátosti m luviti; a ji co
chvíle navštěvovati, bylo m u největší slastí.
Byl-li k b rán ě volán a do jizby se vraceje, aneb
mimo jizbu v dom ě někam jíti m aje, nikdy
neopom inul navštíviti m ilého Spasitele svého,
tak že neušla ani hodina, aby ho nebyl navští­
vil. Za to se m u dostalo té milosti, že um řel
rukam a kacířským a, háje pravdy o nejsvětější
Svátosti. Ó, bych i já byl tak šťasten a um řel
tak krásnou sm rtí: n a o b ran u této Svátosti,
kterou jsi, ó nejm ilejší Ježíši, n a jevo nám
dal přeněžnou lásku svou k nám ! Ó P ane m ůj,
když již tolik zázraků činíš ve Svátosti této,
učiň ještě i ten zázrak a připoutej m ne docela
k sobě. Vždyť si sám přeješ, abych náležel vše­
cek tobě, a také toho nanejvýš zasluhuješ. P o­
105 — 17 —
silni mé, abych tě miloval z celého srdce. Statky
vezdejší dej, kom u ti libo. Já se jich naprosto
zříkám a toužím jen po lásce tvojí. Jediné
o tu tě prosím a prositi nepřestanu. Miluji tě,
můj Ježíši; dej at m iluji vždycky jen tebe a
nic jiného.
V r o u c í v z d e c h : Můj Ježíši, kdy tě
budu opravdově milovati?
Duchovní přijím ání na str. 5.

Navštívení blahost. Panny Marie.

ó nejsladší Královno má, ja k se mi líbí
krásné jm éno, jím žto tě ctitelé tvoji nazývají:
„Matko přemítá!'‘ Ano, paní má, ty jsi vskutku
přem ilá. Sám B ůh zamiloval si tě pro k rásu
tvou. „Požádat král krásy tvé!“ (Žalm 44, 14.)
Sv. B onaventura praví, že již pouhé jméno
tvé tak jest líbezné ctitelům tvým, že je vy­
slovujíce nebo jm enovati slyšíce, pociťují, jak
se v srdci jejich rozněcuje a vzm áhá touha
tebe milovati. „Ó sladká, ó milostivá, ó přemilá
Panno Maria. Není možná tebe jmenovati, abys
nerozněcovala; aniž lze, aby jméno tvé sluchu se
dotklo a srdce milujících tě radosti se neroze-
chvělo.“ P roto zasluhuješ, ó nejm ilejší m atko
má, abych tě miloval. Ale obyčejnou láskou se
nespokojím. P řeji si n ap řed zde n a zemi a po­
tom v nebi nejvíce po B ohu tě milovati. Je-li
toto přání mé příliš smělé, tedy je tím vinna
tvá líbeznost a zvláštní láska, kterou jsi mi
- 18 - 106
 osvědčila. Kdybys byla m éně spanilá, byla by
též menší žádost m oje tě milovati. Přijm i tedy,
ó paní má, toto mé přání; a n a znam ení, že
jsi je přijata, vypros mi u B oha tuto lásku,
o níž tě prosím ; neboť láska k tobě jest B ohu
velice milá.
V r o u č í v z d e c h : ó přenejm ilejší m atko
má, velice tě miluji.
Po té m odlitba n a str. 6.

NávStěva XIX.
Každém u jest milo býti u věrného přítele;
a nám by nebylo milo v tom to slzavém údolí
dlíti u nejlepšího přítele svého, jenž nám může
učiniti všechno dobré a nevýslovně n ás m iluje,
a proto ustavičně s nám i přebývá? Hle, v nej­
světější Svátosti m ůžem e s Pánem Ježíšem dle
libosti rozm louvati, srdce své m u otevříti, po­
třeby své pověděti, o milosti ho prositi; slo­
vem, v této Svátosti můžem e s Králem nebes­
kým mluviti docela důvěrně a nenuceně. Jak
šťasten byl Josef Egyptský, když Bůh, ja k Písmo
svaté praví, sestoupil m ilostí svou k něm u do
vězení, aby ho potěšil. (Moudr. 10, 13, 14.)
Avšak m nohem šťastnější jsm e my, m ajíce u
sebe v tom to bídném světě vtěleného Boha
svého, jenž nám jest skutečně přítom en a po
všecky dny života našeho s takovou láskou a
útrpností oás se ujím á. Ja k á to útěchy ubohéipp
>07 ” ^
vězni, má-li věrného přítele, jenž ho navště­
vuje, jej těší, důvěry mu dodává, jem u pom áhá
a hledí, jak by ho ú trap jeho zbavil? A hle,
zde jest náš dobrý přítel, Ježíš K ristus, jenž
v této Svátosti mysli nám dodává, řk a: „Aj j á
s vám i jse m po všecky dny!‘ (Mat. 28, 20.) Hle,
praví, jsem tu úplně k vůli vám, a jen proto
přišel jsem s nebe do tohoto žaláře vašeho,
abych vás potěšil, vám pom ohl a vás vysvo­
bodil. Přijm ěte mne, zůstávejte u mne, pevně
se m ne přidržte a nepocítíte bídy své, a po té
vezmu vás s sebou do království svého a uči­
ním vás dokonale blaženými.
Ó Bože, ó m oře neobsáhlé, poněvadž jsi
k nám tak dobrotiv a sestupuješ n a oltáře
naše, abys nám byl blízko, um iňuji si, že tě tak
často navštívím , jak mi jen bude možno, abych
se kochal v m ilostiplné přítom nosti tvé, jež obla­
žuje svaté v nebi. O bych m ohl stále u tebe
býti, tobě se klaněti a tebe milovati. Probuď,
prosím , duši mou, kdykoli z vlažnosti nebo pro
světské starosti opom ine tě navštěvovati. Vzbuď
ve m ně velikou touhu býti vždy u tebe v této
Svátosti. C můj nejm ilejší Ježíši, kéž jsem tě
vždycky miloval! Kéž jsem ti vždycky radost
činil! Jest mi útěchou, že mi ještě zbývá k tomu
čas, nejen v onom životě, ale i v tomto. Ano,
chci to učiniti, chci tě opravdově milovati,
nejvyšší dobro mé, lásko má, poklade můj,
mé všgcko. Chci tě milovati všemi silam i svými.
 V r o u c í Vzdech: Bože m ůj, pomoz mi,
ať tebe miluji.
Duchovní přijím ání n a str. 5.

Navštívení blaliosl. Panny Maric.

Zbožný B ernardin z Busta praví: „ Hřlšniče‚
nezoufej‚ ale důvěrně se utíkej k této pani a
uvidíš ‚ jak ruce je jí oplývají milosrdenstvím a
štědrosti.“ H říšníče, buď si kdo buď, neoddávej
se nedůvěře, ale utíkej se k této paní, jsa p ře­
svědčen, že ti pom ůže; a uvidíš, že ru ce její
jsou plné m ilosrdenství a milostí. A věz, dí
dále, že nejm ilostivější K rálovna tato více si
přeje dobře ti činiti, nežli ty si přeješ pomoci
její zakusiti. Ó paní má, nepřestanu Bohu dě­
kovati, že mi dal tebe poznati. Ach, m ne ubo­
hého, kdybych tě neznal, aneb na tebe zapo­
mněl. Zle by to dopadalo se spásou mojí. D obro­
řečím však tobě, ó m áti má, m iluji tě a tak
velikou důvěru m ám v tebe, že rukám tvým
úplně svěřuji duši svou.

V r o u c í v z d e c h : Ó Maria, šťasten jest,

kdo tě zná a v tebe důvěřuje.,
Po té modlitba na str. 6.
109 - 21 -
 Návštěva XXIII,
Co křesťanů koná velmi obtížnou a nebez­
pečnou cestu do svaté země, aby navštívili
m ísto ,. kde nejm ilejší Spasitel n áš se narodil,
trp ě l a zemřel. Nám však není tře b a tak daleko
putovati a v tolik nebezpeoénství se vydávati.
Tentýž Spasitel jest blízko nás, přebývaje v
kostele, několik kroků od dom ů našich. Jestliže
poutníci, dí svatý Paulín, pokládají se za šťastny,
přinesou-li si z oněch posvátných m íst něco
p rach u z jeslí, nebo z hrobu, kde P án Ježíš
byl pohřben, s jako u vroucností a horlivostí
m ám e m y navštěvovati nejsvětější Svátost, kde
tentýž Ježíš osobně přebývá, aniž nám bylo
konati tak nam áhavou a nebezpečnou cestu.
Jistá řeholnice, kterou B ůh obdařil velikou lás­
kou k nejsvětější Svátosti, n ap sala v jednom
listě svém m im o jiné tato vroucí slova: „Po­
znala jsem ,“ praví, „že všechno dobré m ám od
nejsvětější Svátosti. Pročež jsem se docela od­
dala a zasvětila Ježíši svátostném u. Vím, jak
nesčetné milosti přicházejí nazm ar, poněvadž
nikdo nejde k této velebné Svátosti. Vím též,
jak vroucně Spasitel náš si přeje m ilosti své
v nejsv. Svátosti rozdávati. Ó přesvaté tajem ­
ství! Ó Svatá hostie! Kde pak Bůh zřejm ěji
ukazuje svou moc, ne-li v této Svátosti? Neboť
tato hostie obsahuje vše, cokoli kdy B ůh učinil
p ro nás. N echtějm e záviděti blahoslaveným v
pebi, m ajíce n a zemi téhož Spasitele, jenže
- 22 - 110
S většími divy lásky. Mějte všecky, S nimiž
mluvíte, k tomu, aby se docela zasvětili velebné
Svátosti. Mluvím tak, jsouc láskou k Svátosti
této všecka unesena. Nejsem s to, abych p ře ­
stala mluviti o nejsv. Svátosti, jež tolik, zaslu­
huje býti m ilována. Nevím, co bych učinila pro
Ježíše svátostného.“ T ak se končí list.
Ó Serafové, kteří ve sladkém , vroucím zá­
palu rozplýváte se před svým a mým Bohem
— a přece ne z lásky k vám, ale z lásky ke
mně tento K rál nebeský ubytoval se v nejsv.
Svátosti. N echte m ne tedy, andělé milí, hořeti
láskou k něm u, a rozpaltež i m ne láskou svou,
abychom byli vesměs jeden plam en, ó můj
Ježíši, dej mi poznati, jak nesm írná jest láska
tvá k lidem, aby se ve m ně roznítila větší a
větší to u h a tebe milovati a tobě se líbiti. Miluji
tě, nejm ilejší Pane, a chci tě vždycky milovati
jediné proto, abych se ti zalíbil.
V r o u c í v z d e c h : Můj Ježíši, v tebe vě­
řím, v tebe doufám , tebe m iluji a tobě se obě­
tuji.
Duchovní přijím ání n a str. 5.
Navštívení blahost. Panny Marie.
Ó, P anno přem ilostná, sv. B onaventura n a­
zývá tě „matkou osiřelých.“ a sv. Efrém „sirot­
ků útočištěm“. Ach, kdož jsou tito politování
hodní sirotci, ne-li ubozí hříšníci, ztrativše
Boha? Nuže, k tobě se utíkám , ó Panno p ře­
svatá; ztratil jsem Otce, ale ty jsi mi m atkou
ni — 23 -
a m usíš mi pomoci, abych jej zase nalezl.,
V tom to velikém neštěstí utíkám se k tobě a
prosím : P řispěj mi n a pomoc! A nepotěšíš-li
m ne? Ó zajisté potěšíš! Pravíť Innocenc III.
o tobě: „Kdo j i kdy vzýval a byl oslyšen od n l?
Kdo tebe kdy prosil o pom oc á tys ho nesly­
šela a m u nepom ohla? Kdo kdy zahynul, jenž
se utekl k tobě? Jen ten zahyne, kdo k tobě
se neutíká. Pročež, Královno má, chceš-li mě
spasiti, dej ať tě vždycky vzývám a v tebe
důvěřuji.
V r o u c í v z d e c h : ó nejsvětější P anno
Maria, dej mi důvěru v tebe.
Po té m odlitba na str. 6.

NávSIěva XXIV.
„Jistě ty j s i Bůh s k r y t ý (Is. 45, 15.) V žád­
ném díle lásky Boží nevysvítá jasněji pravda
těchto slov jako v tomto poklony hodném ta ­
jem ství nejsv. Svátosti, kde Bůh náš jest úplně
skryt. Když Slovo věčné se vtělilo, skrylo své
božství a ukázalo se na zemi jako člověk; avšak
v této Svátosti s nám i přebývaje, P án Ježíš
skryl i své člověčenství a ukazuje se nám to ­
liko ve způsobách chleba, dí sv. B ernard, aby
nám rouškou tou n a jevo dal přeněžnou lásku
svou k nám : „Skryto je s t božství, skryto je st
člověčenství, jediná láska je s t zjevna.u ó m i­
- 24 —
112
 lovaný Vykupiteli m ůj, přem ýšlím -li o této, řekl
bych přílišné lásce tvé k Iidem, jsem všechen
unesen a nevím ani, co říci. T ak daleko do­
stoupila v této Svátosti láska tvá k nim, že jsi
v ní skryl velebnost svou a zastřel jsi slávu
svou, ba i svůj život božský ničíš a m aříš!
A zdá se, že jsi zde n a oltářích jen proto,'
abys lidi miloval a lásku svou dával jim na
jevo. A jak se ti lidé, ó veliký Synu Boží, za
tuto lásku tvou odm ěňují?
Ó Ježíši, (dovol mi to říci), ty m iluješ lidi
láskou, řekl bych náruživou, když povážím, že
blaho jejich jest ti přednější, nežli tvá čest.
A což jsi nevěděl, ja k á potupa bude ti odm ě­
nou za láskyplný úm ysl tvůj? Vím, a ty jsi to
věděl již dříve, že většina lidí nebude se ti
klaněti, ba že nebudou v tebe v svátosti této
ani věřiti. Vím, ja k často již titíž lidé tak se
zapomněli, že po hostiích posvěcených noham a
šlapali, po zemi je rozházeli a do vody a do
ohně je vhodili. A vím též, ja k i většina těch,
kteří v tebe věří, ó Bože, místo aby tolikeré
urážky úctou a zbožností svou hleděli n a p ra ­
viti, buď do kostela přicházejí, aby tě ještě
více hněvali svou neuctivostí, aneb tě nechávají
na oltáři sam otného, nestarajíce se m nohdy ani
o světlo ani o potřebnou ozdobu.
Nejsladší Spasiteli m ůj, ó bych mohl slzami
svými, ba krví svou sm ýti tolikeré urážky, kte­
rých dostává se ve Svátosti této lásce tvé a
láskyplném u srdci tvém u n a tolika politování
us - 25-
 hodných m ístech! Jestli mi však taková m ilost
d o p řán a není, přeji si aspoň, P ane m ůj, a m ám
v úm yslu častěji tě navštěvovati a tobě se k la­
něti, ja k se ti nyní klaním , v n á h ra d u za urážky,
jim iž tě lidé zahrnují v tom to tajem ství převe-
lebném. P řijm i, nebeský Otče, tuto nepatrnou
čest, k tero u já, všech lidí nejbídnější, dnes ti
přináším , abych jí napravil urážky, jež S n í se
Synu tvém u v nejsv. Svátosti; přijm i ji spojenu
s nekonečnou ctí, kterou Ježíš K ristus p ro k á ­
zal ti n a kříži a k tero u ti denně vzdává ve
velebné Svátosti. Svátostný Ježíši m ůj, ó bych
m ohl učiniti, aby všickni lidé rozníceni byli
láskou k nejsv. Svátosti.
V r o u c í v z d e c h : ó přem ilý Ježíši, dej af
tě poznám e a milujeme.
Duchovní přijím ání n a str. 5.

Navštívení blahost. Panhy Marie.

Přem ocná paní má, jak se cítím potěšen v
úzkostech o věčné spasení své, kdykoli se uteku
k tobě a když jednak pomyslím, ó m atko má,
jak jsi bohata n a milosti, tak že sv. Jan D a­
m ašský zove tě „ mořem milosti“‚ sv. ‚Bonaven­
tu ra „ zřidlém ‚ v nšmžto všecky milosti se stéka­
j í ‘‚ sv. Efrém „ pramenem milosti a všeliké úté-
ch\>“ a sv. B ernard „náplni všeho dobrého“ —
a když povážím se strany druhé, jak velice jsi
nakloněna dobře nám činiti, že se pokládáš za
uraženu, ja k sv. B onaventura dí, neprosí-li tě
- 26- 114
kdo o milosti, ó nejbohatší, ó nejm oudřejší,
ó nejdobrotivější Královno, vím, že lépe znáš
polřeby duše mé, nežli já sám a že mě více
miluješ, nežli já se m ohu milovati. Víš-li Ledy,
o kterou m ilost tě nyní prosím ? Vypros mi
tu milost, o které víš, že je duši ,mé nej-
prospěšnější; tu mi od Boha vymoz a budu
spokojen.
V r o u c í v z d e c h : Bože m ůj, uděl mi ty
milosti, o které M aria P an n a za mne prosí.
Po' té m odlitba na str. 6.

Návštěva XXV.
Sv. Pavel chválí poslušnost Ježíše Krista,
řka, že byl poslušen věčného Otce svého až
k sm rti. „Učiněn js a poslušným a ž k smrti'1.
(Filip. 2, 8.) Avšak v této Svátosti činí ještě,
více; neboť tu poslušen jest nejen nebeského
Otce svého, ale i člověka, a nejen k .smrti,
nýbrž dokud svět bude světem , tak že lze říci:
„Učiněn js a poslušným a ž do skonáni světa"
Jako K rál nebeský sestupuje n a zemi, poslušen
jsa člověka, a zůstává n a o ltářích jen proto,'
jak se zdá, aby byl poslušen lidí: „Já neod­
mlouvám / “ (Is. 50, 5.) A zde sám od sebe ani
se nepohne; kam ho položí, tam jest, ať jej
vystaví v m onstranci, ať ho uzavrou do svato­
stánku. A kam jej nesou, tam jde, ať do domů,
— 27 —
115
af po ulicích; a ve sv. příjím ání dává se po­
dati komukoliv, af spravedlivém u, af hříšníkovi.
Dokud žil n a zemi, poslušen byl nejblahosl.
Panny M arie a sv. Josefa, jak sv. L ukáš do­
svědčuje; avšak v této svátosti poslušen je to­
lika lidí, kolik jest na světě kněží. „Já neod­
mlouvám.}
Dovol, ať s tebou prom luvím , ó láskyplné
srdce Ježíšovo, z něhož se nám všecky svá­
tosti vyprýštily a zvláště tato Svátost lásky.
Rád bych ti vzdal takovou čest a slávu, jakou
ty vzdáváš v nejsv. Svátosti o ltářní věčném u
Otci. Vím, že mě zde n a oltáři m iluješ touže
láskou, k terou jsi m ne milovalo, když jsi v tak
velikých hořkostech n a kříži za m ne se oběto­
valo. Osvěf, ó božské srdce všecky, kdož tě
neznají. Vysvoboď pro zásluhy své ubohé duše
v očistci, jež jsou již n a věky tobě zasnou­
beny, aneb je alespoň potěš. Klaním se ti,
děkuji ti a m iluji tě a spojuji lásku svou s lás­
kou všech duší, které tě v tuto chvíli m ilují
v nebi i n a zemi. Očišf, ó nejčistší srdce, srdce
mé od všeliké náklonnosti k tvorům a naplň
je svou láskou svatou. Vezmi si, ó ‚nejsladší
srdce, celé srdce mé tak, aby ode dneška žilo
jen tobě a abych říci m ohl každého času:
„Kdo m ne odloučí od lásky B o ži, která je s t
v Krista J e ž í š i? ‘ (ftím. 8.) Vpiš, ó nejsv. srdce,
do srdce m ého všecky úzkosti a hořkosti, které
jsi za m ne snášelo n a zemi tolik let s takovou
láskou, abych i já, toho jsa pamětliv, p rahnul
- 28- 116
ode dneška po utrpení, aneb aspoň trpělivě
snášel soužení života vezdejšího z lásky k tobě.
N ejpokornější srdce Ježíšovo, uděl mi pokoru
svou. Nej tišší srdce Ježíšovo, uděl mi tichost
svou. Vyhlaď ze srdce m ého vše, co se ti ne­
líbí. Obrať je docela k sobě, abych jiného ne­
chtěl a si nežádal, než co ty chceš. Slovem,
učiň, ať jsem živ jediné proto, abych tebe po­
slouchal, tebe m iloval a tobě se líbil. Pozná­
vám, jak m noho jsem ti dlužen a jak velice jsi
si mě zavázal; a proto málo jest, bych se i vše­
cek pro tebe zničil a strávil.
V r o u c í v z d e c h : Ó srdce Ježíšovo, tys
jediným pánem srd ce mého.
Duchovní přijím ání n a str. 5.

Navštívení blahost. Panny Marie.

Sv. B ernard praví, že M aria P an n a jest a rc h a
nebeská, do níž-li včas se utečeme, jistě ujdem e
věčnému zahynutí. Bylatě archa, v níž Noe kdysi
unikl potopě světa, obrazem Marie Panny. Praví
však Hesych, že M aria P an n a jest a rc h a m no­
hem větší, pevnější a m ilostivější arch y Noe-
movy. Jen málo lidí a zvířat bylo v této arše
přijato a zachráněno. Avšak M aria P an n a p ři­
jím á všecky, kdo se pod ochranný plášť její
utíkají, a všickni bývají u ní jistě zachráněni.
Ó my ubozí, kdybychom neměli Marie' Panny!
Než, ó Královno má, co jich přece upadá v zá­
117 - 29-
hubu! A proč? Protože se neutíkají k tobě.
Ci, může-li kdo zahynouti, uteóe-li se k tobě?
V r o u c í v z d e c h : ó nejsvětější Panno
Maria, dej, af všichni k tobě se utíkáme.
Po té m odlitba n a str. 6.

Návštěva XXtfll.
Církev sv. pěje v hodinkách o nejsvětější
Svátosti: „Není jiný národ tak veliký, aby měl
bohy k sobě se přibližující, jako Bůh náš je s t
přítomen nám “ (5. Mojž. 4, 7.) P ohané slyšíce,
ja k veliké věci Bůh učinil z lásky k nám , zvo­
lali: 0 ja k dobrý jest B ůh křesťanův! A za­
jisté; ačkoli pohané vymyslili si bohy po li­
bosti své, čtěte dějiny a shledáte, že v celé té
směsi bájí a z tolika bohů nepřipadli ani na
jediného, aby byl lidi tak miloval, jako náš
pravý Bůh. Aby osvědčil lásku svou ctitelům
svým a aby milostmi je obohatil, učinil Bůh náš
tak veliký div lásky, že ustavičně dnem i nocí
zůstává u nás skrytý n a oltáři, takže se zdá,
jakoby nem ohl ani n a okam žik od nás se od­
loučiti. „Památku učinil divů svých.“ (Žal lio ,
4.) N ejsladší Ježíši m ůj, učinil jsi tedy největší
z 'divů svých, aby se vyplnila tvá to u h a p ře ­
veliká, býti vždy s nám i a na blízku nás. A proč
tedy lidé tobě se vyhýbají? Jak m ohou tak
dlouho bez tebe býti živi, aneb proč tak zřídka
-3 0 - 118
 tě navštěvují? A p ro č jest jim u tebe tak dlouhá
chvíle, že čtvrt hodiny zdá se jim celou věč­
ností? ó trpělivosti Ježíšova, jak jsi veliká! Ano,
Pane m ůj, vím, proč trpělivost tvá tak jest
veliká, poněvadž tak veliká jest láska tvá k
lidem, a ta tě k nám nevděčným tak víže, že
ti nedá od nás se odloučiti.
Ach, m ůj Bože, ve všech vlastnostech svých
a tudíž i v lásce nekonečně dokonalý, nedo­
pouštěj, abych byl budoucně tak nevděčen, jako
dříve. Dej, ať tebe tak m iluji, jak hoden jsi
býti m ilován, a ja k jsem povinen tě milovati.
I m ně bývala kdysi u tebe dlouhá chvíle, protože
jsem tě nemiloval, aneb že jsem tě miloval
velmi m álo: avšak doufám , že s m ilostí tvou
budu tě nyní velice m ilovati, a pak zajisté
nebude mi u tebe nudno, i když celé dny a noci
strávím u svatého stánku tvého. Ó Otče věčný,
obětuji ti vlastního Syna tvého: přijm i jej za
mne a pro zásluhy jeho d aru j mi tak vroucí
a něžnou lásku k velebné Svátosti, abych stále
zraky své měl obráceny k chrám u, kde Ježíš
přebývá v nejsvětější Svátosti, n a to mysle
a s nedočkavostí n a to se těše, kdy mi bude
dopřáno k něm u jíti a u něho si pobýti.

V r o u c í v z d e c h : Bože m ůj, pro lásku

Pána Ježíše dej mi velikou lásku k nejsvětější
Svátosti.

Duchovní přijím ání n a str.' 5,

119 - 31-
 Navštívení blahosl. Panny Marie.
M aria P anna je ta věž Davidova, o níž D uch
svatý v písni Šalomounově praví: „Vystavena
je s t s pevnostm i; na tisíc štítů visi z ni, všeliké
odění s i l n ý c h (4, 4.) Věž, četným i hradbam i
opevněná a m ající velikou zásobu zbraní a n á­
stro jů k obraně, aby přispěla těm , kdož u ní
hledají útočiště. T y jsi tedy, ó Maria, „tvrzí
nejpevnější a výborně zásobenou všem v boji po­
staveným “ jak sv. Ignác m učedník o tobě praví,
0 kolik útoků nepřátelé moji n a m ne ještě
učiní, aby m ne oloupili o m ilost Boží a zbar­
vili m ne ochrany tvé; ale ty, p řed ra h á paní
má, jsi m ojí posilou. T y se neostýcháš bojovati
za ty , kdo tobě se důvěřují; neboť sv. Efrem
nazývá tě „ochranitelkou v tobě se důvěřujících “ .
C hraň m ne tedy a bojuj za m ne; neb v tebe dů­
věřuji a v tobě skládám svou naději.
V r o u c í ' v z d e c h : Ů Maria, ó Maria, tvé
jm éno jest ochranou mojí.
Po té m odlitba n a str. 6.
Imprimi potest. Pragae, die 28. XI. 1935. P. J. Haderka,
C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 19.758. Olomucii, die
29. XI. 1935. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis. —
„Životem“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální. Vychází
v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho sešitu 50 hal.
24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na celý ročník i s poš­
tovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční dům v Hlučíně ve Slez­
sku, telefon Hlučín 33. Pošt. spoř. č. 39.555. Řídí R. Schi-
kora, C. Ss. R., Mor. Ostrava. - Odpovědný redaktor Jan
Míekjsch v Hlučíně. - Tiskla Slezská lidová tiskárna v Opavě.
-3 2 - 130
Nejkrásnější knihou pro křesťana
nejjistějším vůdcem cestou životní
spolehlivým rádcem
Je mlsfonárnf kniha
,Bůh a duše*.
Z OBSAHU:
D en n í m o d litb y a p o b o ž n o s t
C elý k a te c h is m u s s tr u č n é s e s ta v e n ý .
Ú vahy o z á k la d n íc h o tá z k á c h ž iv o tn íc h .
O d p o v ě d i n a n á m itk y p r o ti v íre a n á b o ž e n s tv í
N á v o d k d o b ré m u p ř ije ti sv . s v á to s ti (o g e ­
n e rá ln í sv . z p o v ě d i).
P o u č e n í o p o v in n o s te c h s ta v o v s k ý c h (p o ­
v in n o s ti m a n ž e lů a d ě ti — s lu ž e b n ý c h —
jin o c h ů — d ív e k a td .)

Lze ObtfrZetl v Exercičním dómě

v Hlučíně a v sakristiích při kostelích
Redemptoristů.
CENA:
V plátěDé vazbě s červenou ořízkou Kč 12*«»
vázaná v kůži se z l a t o u o ř í z k o u Kč 3 0 *-.
V chaosu moderni d o b y
o b ra c e j! se m n o h é h le d a jíc ! d u š e z k la m a n é m a te r ia lis ­
m em a o sta tn ím i filo so fic k ý m i sy sté m y s v o je z ra k y k e
k a to lic ism u a č e k a jí o d n ě j z á c h ra n u . B u d o u z k la m á n i?
Z álež! n a n á s k a to líc íc h . J a k á to z o d p o v ě d n o s t p r o n á s I
B o h u d ik y m ám e p rá v ě v n a š e m n á r o d ě č a s o p is , k te r ý
s e o b ra c i p řím o n a d u š e h le d a jíc í a jím d á v á o d p o v ě ď
n a je jic h o tá z k y . J e t o le tá č k o v ý č a s o p is

„POSEL PRAVDY“ ,
k te r ý z a k r á tk ý č a s si z ísk a l 115.000 o d b ě r a te lů .
J is tě V ám z á le ž í n a to m , a b y se z ísk a ly n e s m rte ln é d u š e ,
z v lá š tě tě c h , k te ř í d o k o s te la n e c h o d í. P r o n ě je č a s o ­
p is u rč e n . Je lik o ž tito lid é n e m a jí sm y slu p r o o b ě ti n a
d o b rý tis k , je v elik o u z á s lu h o u h o rliv ý c h k a to lík ů , k d y ž
n ě c o o b ě tu ji p r o ro z š íř e n í P o s la P r a v d y m e z i v lažn ý m i.
S v. A lfo n s v e s v é m ra v o u c e p ra v í, ž e k a ž d ý , k d o m á
p říjm y , je p o v in e n u rč ito u č á s tk u v ě n o v a ti p r o c h u d ě .
K d o je c h u d š í n e ž ti lid é , je jic h ž d u š e ú p i v n e v ě d o ­
m o sti a v h říc h u ?
M nozí kato líci odebírají 25 a více exem pláru a ro zd áv ají
je, kd e m ohou. (Ž ebrákům , sousedům , znám ým i n a ulici).
N ebylo by m ožno, ab y ste i Vy pom áhal v to m to krásn ém
apošto lsk ém d íle ?
Jed en letáček sto jí jen 3 hal. P ro u še tře n í p o rta a adm in.
expedujem e jen 25 ex. najednou a n áso b ek 25 (t. j. 5 0 ,7 5 ,
100 a td .)
Č aso p is vychází k aždý týden. P ře d p la tn é n a 25 ex. n a
celý č tv rt ro k u , sto ji Kč 12*35. P řih la ste se je š tě d n e s z a
od b ěratelé.
Exerciční dúm, Hlučln.
El VOTEM ČÍ SLO 2 4 5 « ROČNÍ K XI » ČÍ SLO 5
 Zachránkyně marnotratného syna.
V 18. sto letí zrodila se filosofie, ta k zv.
„osvícenská“, jež naukou o „všem ohoucnosti
lidského rozum u“, otevřela cesty k nevěře 19.
věku. Z půdy osvícenství vyrostly sm ěry, k te ­
ré vedly k úplném u popření N adpřirozená a
k zdůrazňování p řirozené k u ltu ry laické, slo u ­
žící pouze potřebám pozem ským a pohrdající
duchovním řádem . Podle m etod zednářů m ěla
býti sm yslem lidského života věda, o níž h lá­
sáno, že prý „n ahradí lid stv u náboženství“.
Ve jm énu svobody a volnosti h lásá n odboj vůči
vyšším i nejvyšším zřízením , v ů č i1 C írkvi a
Bohu. Nebylo to v po d statě nic jiného, než
odvěké S atanovo: „Non serviam ! N ebudu slou­
ž iti“.
V těchto tem notách, o b estírá jí cích n á ro ­
dy objevujte se H vězda jitřn í; v zářícím lesku
p řed stu p u je p řed lidstvo, aby je zachránila
p řed hrozícím i p ropastm i, kam je chce strh n o u ­
ti S atan . O jejím příchodu velm i k rá s n ě m lu­
vila M agdalena F orsatóvá, veliká ctitelk a sv.
fa rá ře A rssk éh o a obdivovatelka svatyně La
S a lettsk é. P. D ésiré L av erd an t ta k to u v e ře j­
n il v „M em oriálu K atolickém “ (u n á s vyda­
ném v českém p řek la d u P. S třížem r. 1914
ve sb írce „Nova e t v e te ra “) je jí slova: „V eliká
epocha se co nevidět otevře, epocha tře tí: Po
O tci, k te rý n á s stv o řil, bychom H o poznali,
m ilovali a Jem u sloužili, po Synu, k te rý nás
— 2— 122
vykoupil, hle, ja k O tec i Syn, by nás potěšili,
posílají nám svého D ucha vítězícího s Jeho
N evěstou M arií. T oť veliký zázrak, M aria p ři­
chází s nebe! D ítky, k te ré nejsou v hříchu,
uslyší první, a uvidí, svou M atk u N eposkvrně­
nou; o tvírají cestu k M arii a po nich přich á­
zejí i sv a tí řeholníci, svaté řeholnice a dobré
ženy, dobří chudí a d obří zámožní. M aria se
objevujte! J d e v stříc každém u a otvírá knihu
jeho svědomí. J a k á bolest, když každý v p ří­
tom nosti skvoucí ěistoty M ariiny uvidí ve svém
zrcadle svou v lastn í černotu! A co slz kajícn o ­
sti, by se vše sm ylo! T e n ubohý S a ta n — m ys­
lí, že vše sp o u ta l p ro ti Bohu; a v šak nikdy
nespoutal M arie. P o lap í ho a ro z d rtí mu hlavu
pod patou. S a ta n jestiť duchem zla a jeho
náhončím i ve sv ětě viditelném jso u zlí lidé,
odpůrci K ristovi. V odpůrci M aria bude h le­
dati člověka a d á m u cítiti o s te n hříchu. A
tak člověk zlý d o jat, o b rátí se k M a rii i k
dobru a bude zbaven h řích u ; a od té chvíle,
přestávaje býti služebníkem Satanovým , s ta ­
ne se zase dítkem božím. Nuže, M aria N epo­
skvrněná chce n á s n a p ro sto očistiti, aby naše
díla d a řila se čistá! H olubice p řilé tá k nám
s nebe, nesouc n a svém srd ci bílý k říž , zna­
mení s m íru ; a m ávajíc mečem ohnivým, zpo-
dobujicím lásk u , se d á si na trů n z ryzího
zlata, obraz to archy Noemovy: neboť přichází
aby zvěstovala konec potopy n eřestí. H l e ,
«» — 8 —
p ř i c h á z í n a š e M a tk a ! J d e v s t ř í c sy­
nu m a r n o t r a tn é m u ; syn m a r n o t r a t ­
ný, t o ť m y v š i c h n i , c e l é l i d s t v o ! “
Ano, P an n a N eposkvrněná přichází z a ch rá ­
n it m arn o tratn éh o syna — bloudící lidstvo.
M agdalena F o rsato v á to k rá s n ě vystihla sym ­
bolickou m luvou: P an n a M aria p řich ází — čet­
ným i zjevením i oblažujte lidstvo a p otvrzuje
p ravdivost křesťanského učení, ja k j!e h lásá
C írkev, právě v době, kdy se C írkví pohrdá.
A no, ve sto le tí 19., je ž se nazývá často sto le ­
tím nevěry, zjevujte se P an n a M aría v nadzem ­
sk é k rá se , zahajujte novou epochu lid stv a:
E pochu m ariánskou, epochu duchovní obrody
dle z á sa d evangelia!

Neposkvrněná ukazuje zbloudilým1 cesty

k Bohu.
R ok u 1830 — 27. listo p ad u byla k ap le
V incenciánek v P a říž i jevištěm úvodu k velko­
lepým událostem , vym ykajícím se přiro zen é­
m u řád u . P an n a M aria se teh d y zjevila svaté
K ateřině L abouré a doporučila jí, aby d a la ra-
ziti m edailky s nápisem : „O M aria, bez po­
skvrny počatá, o ro d u j za n á s, k te ř í se k tobě
u tík ám e“. M edailky sta ly se znám é daleko ši­
roko jak o zázračné. O brácení A lfonse M . Ra-
tisbonne, velikého n e p řítele k ato lictví, k terý ,
js a původem žid, s ta l se později úplným nevěr-
cem, je ve sp o jito sti s činem světice p ařížsk é.
__ 4 __ m
R atisbonne seznám il se v Římě s b ra tre m své­
ho p říte le z dob studií, baronem des B ussiéres;
ten m u dal m edailku P. M arie, žádaje ho, aby
ji nosil a aby se m odlil m odlitbu sv. B ernarda
k P anně M arii nebo, aby ji opsal z form uláře,
k terý m u ta k é daroval. R atisbonne, ač od­
poroval, posléze p řec e slíbil, že m edailku bude
nositi a m odlitbu opíše. B aron s celou rodinou
m odlil se vroucně za nevěrce. Z a několik dnů
potkali se oba m uži a tu b aro n pozval R atis-
bonneho, aby jel s ním kočárem . V ystoupili u
kláštern íh o k o ste la ; b aron šel do k lá š te ra a
R atisbonne si prohlížel k o ste l — ze zvědavosti.
T u se sta l div — b aro n nalezl po chvíli ne­
věrce k lečeti p řed o ltářem M atk y Boží, po­
hrouženého v m odlitbu. O dkud ta zm ěna? R a ­
tisbonne vyňal m edailku P. M arie, políbil ji
a zvolal: „ J á jsem jí viděl! J á jsem ji viděl!“
Panna M aria se m u to tiž zjevila v t é podobě,
jak m ěl n a m edaili. P ři tom se m u d o stalo
hlubokého poznání sv. víry a bývalý, n ep řítel
C írkve s ta l se jejím horlivým ctitelem . Z a k r á t­
ko se dal p o k řtíti, potom v stoupil k jesuitům
a studoval n a k n ěze, když byl všechen m a­
jetek daroval jednom u sirotčinci. P apež Řehoř.
XVI. p rohlásil, že okam žité a dokonalé obrá­
cení R atisbonnovo je pravý zázrak . Z á z ra k ten
vyprosila n a še „ P an í P ro stře d n ic e a O rodov-
nice“. P ráv ě v době vypjatého laicism u a m a­
terialism u, kdy odchovanci p ro tik řesťan sk é fi­
125 —5 -
losofie m luví o nem ožnosti zázrak ů , zjevuje se
znovu a znovu, aby ukázala m oc N adpřirozená.
V ystupuje ja k o Sm írkyně.

Z ad ržu je ru k u svého Syna, aby n e tre s ta l

l_ v ^ v ri o
hříšníku.
D ne 19. z á ří 1846 v sobotu <o nešporách
před svátkem Panny M arie Sedm ibolestné zje­
vila se v pustinách hor La S alettsk ý ch Svatá
P anna dvěm a dětem , ta k řk a nejchudším z chu­
dých, M elanii K alvatové, později karm elitce
se stře M arii z K říže a M aksim inovi, svěřujíc
oběm a božské p o slání nejzávažnějšího obsahu.
U kázala se jim v nebeském ja su , ta k k rá sn á
a vznešená, že pohled n a ni uchvacoval a ob­
lažoval. Jev ila se jak o dobrá M atka, p ln á do­
broty, lásk y a slitovnosti. J e jí tv á ř něžná a nad*
zem sky zářící jevila výraz hlubokého sm utku.
K rálovna nebes seděla zprvu n a kam eni schýle­
ná, s lokty opřeným i o kolena, s hlavou vlo­
ženou do dlan í, jak o by jí hořem k lesa la. Potom
v sta la a zavolala dítky, aby prom luvila k nim
a k u všem u lidstvu. Po celý čas rozm luvy p la­
k a la ; je jí slzy k an u ly pozvolna, slza za slzou
a padaly asi do výšky kolen, k d e se jak o svě­
teln é jisk ry tříš tily a m izely v okolním j'asu.
N a šiji m ěla nebeská P an í řetěz, na něm ž byl
zavěšen kříž, všecek zářící světlem . N a k říži
tom bylo T ělo K ristovo s ru k am a rozpjatým a,
barvy přirozené. Z T ě la vycházely p ap rsk y ja ­
—6 - 126
ko skvoucí šípy. K ristu s P á n zdál se živý, ve
sm rtelném záp ase: hlava k lesa la a opět se ob­
racela v zhůru s očim a otevřeným a. N a koncích
ram en k říže bylo viděti n á s tro je um učení: k la ­
divo a k le ště ; nebyly na sam ém k říži, nýbrž
volně se vznášející, kladivo n a levé, pootevře­
né k leště na p rav é stra n ě . K do by tu nevzpo­
mněl na u trp e n í S edm ibolestné P anny M arie
pod křížem , na něm ž u m írá je jí S yn? Zjevením
na La S a le ttě nám P an n a M aria zpřítom ňuje
u trp en í svého pozem ského života, u k azu je slzy,
jež za n ás prolévala a naznačuje, že kdyby žila
mezi nám i, nem ohla by než p lak a ti. V ždyť to lik
lidí u ráž í P á n a těžkým i hříchy! N eposkvrněná
jm enuje tro jí d ru h provinění velm i d ů razn ě:
a) Že lidé n esvětí neděl a sv átk ů , p atřících
Bohu, ale že v ty to dny p ra c u jí a nejdou na
mši svatou, b) Z neužívají jm éna božího k ne­
uctivým řečem a k e klení, c) V p o stn í dny
jedí m aso. P an n a n e jč istší upozorňuje dále dít­
ky n a to , že je n u tn o k o n a ti n ábožně ra n n í a
večerní m odlitbu. Z anedbávání m odlitby rán o
a večer nebo n e d b a lé je jí odříkávání ste jn ě
s hříchy prve uvedeným i, ač se ta k m nohým
křesťanům z d a jí m aličkostm i, jso u p ře d tv á ří
boží provinění závažná. P an n a M aria praví, že
„zatěžují rám ě jejího S y n a “ , t. j. popouzejí
nejvýš spravedlivého, aby jie tre s ta l. Což te ­
prve jin é hříchy, to lik ro zšířen é v 19. i 20.
století, zejm éna h ro zn á porušování sv. čistoty,
127 — 7—
znesvěcování m anželství a rodiny, rouhání a
nevěra, což zločiny p ro ti V. přikázání božím u
— vraždění neviňátek p ře d narozením ! T o
vše z a jisté volá k nebi o pom stu. Bůh nehledí
lhostejně na ta k m nohá a č a stá p řestupování
svého D esatera, ale chystá se vystoupiti jako
přísný Soudce a zasáhnouti lidstvo tre sta jíc í
rukou. J e tu však P rostřednice, k te rá tu ru k u
zadržuje. P asáčkům lasalettsk ý m p rav í: „N e­
bude-li se chtíti lid m ůj podrobiti, budu nu­
cena u p u stiti ru k u svého Syna. J e ta k těžk á
a to lik váží, že jí už nem ohu u d rž e ti“. V Písm ě
sv. často se m luví o P ánu Bohu obrazně; ru k a
je sym bolem m oci tv ů rčí, zachraňující, ale ta ­
ké tre sta jíc í. T o u to obraznou m luvou biblickou
vyjadřujte se i Panna M aria, poněvadž je jí
nejlépe vystižena sp rav ed ln o st N ejvyššího.
S p rav ed ln o st ta vyžaduje tre s tů za n a še h ří­
chy, ale P ro střed n ice n a še a Ú točiště h říšn í­
k ů přim louvá se za n á s ubohé, abychom byli
u še tře n i hněvu nekonečně m oudrého soudce.
N a La S a lettě P. M aria vyznává, že svojí mocí
stá le a v y trv a le používá v n á š prospěch. „Chci-
li, aby m ů j Syn vás neopouštěl, m usím Ho
p ro siti bez u s tá n í“, ta k p rav í M elanii a M aksi-
minovi. N ebýti stálých přím luv P anny M arie,
jistě by svět už dávno m usil b ý ti odsouzen,
ohněm a síro u zaplaven, jak o k d y si nem ravná
m ěsta Sodom a a G om orha. Shovívá-li Bůh li­
dem a čeká-li ta k dlouho s tre s ty , je to vli­
vem M atk y Boží — jež pláče pro nás.
— 8— 128
 Slzy Panny Marie usmiřují Syna.
Se ctihodným M artinem z Kochem u vo­
lejm e: „O bolestná M atko, j(a ko z ra n Je ž í­
šových tek la drahocenná krev, ta k z očí Tvých
řinuly se proudy ho řkých slz, neboť i T y jsi
prožívala ú z k o st sm rtelnou pro naše sp a se ­
ní!“ Ano, M atka boží p lak a la za svého po­
zem ského života —■pro naše spasení, aby svý­
mi slzam i m írnila hněv nejvýš Spravedlivého.
M arii z A gredy bylo zjeveno, že p řesv atá P a n ­
na po odchodu svého Syna do nebe každého
pátk u nevýslovně trp ě la a hojné slzy prolévala
z láský k nám , aby h říšn ík ů m otvírala nebe.
Na La S alettě zjevila se K rálovna nebes v po­
době M atky boží plačící právě proto, aby nám
připam atovala, že za naše vykoupení to lik slz
obětovala. M nohým vyvoleným duším zjevuje
se P anna M aria, m luvíc o svých slzách sym bolu
to veliké bolesti M atky, jež trp í p ro svoje
dítky — h říšn é a zbloudilé lidstvo. T a k n a př.
M arie Ju lie Jah en n y p ro h lásila 19. z á ří 1877:
„Vidím sv ato u P an n u , ja k pláče. D obrotivá
ta M atka prolévá slzy n a d sm rtí h říšn ík ů , k te ří
nechtějí z n á ti jlejího božského S y n a “‘. Slzy,
N eposkvrněné p ro n ik a jí srd c e věčného Otce,
svolávají p o k o j a požehnání na zemi. Bůh
pohnut p a tří n a ty slzy a p ro nč se slitovává
nad h říšn ík y , h lá sá jim o d puštění a m ilo­
srdenství. Syn boží nem ůže odm ítnouti nikoho,
kdo se odvolá na slzy Jeh o M atky.
129 — 9 —
 Smírná křížová cesta.
P ři zjevení 19. z áří 1846 M elanie a M aksim
viděli, ja k p řesv a tá Panna po rozhovoru s
nim i odebrala se na nedaleké návrší, kam ji
následovaly a ja k se m odlí, m ajíc ruce zkříže­
ny na prsou. N eubírala se přím ou cestou, nýbrž
poněkud se zatáčela, opisujíc touž d ráh u v po­
době svinuté spirály, jak o u vykonal K ristu s
P á n s k říž e m z dom u P ilátova na K alvarii. P r4f
vem se tu d íž usoudilo, ze P anna M aría tím na­
značila křížovou cestu, ja k ji byla konávala
po sm rti a po nanebevstoupení svého Syna v Je-
rusalém ě a později v Efesu. Bl. K ateřina Eme-
richová líčí ve svých Z jeveních velm i živě a
poutavě, ja k M atka boží rozjím ávala o u trp e ­
ní svého Syna, k ráč e jíc po téže cestě od J e .
rusalém a k e K alvarii, k tero u On se u b íra l s
těžkým křížem . K dyž se N eposkvrněná u sa ­
dila u E fesu, založila si na nedalekém svahu
jak o u si křížovou cestu, je ž m ěla k m ístu, po­
jm enovaném u K alvarii, dvanáct zastavení. O d
K alvarie p a k chodila p řesv a tá P anna m odlit se
k jeskyňee, k te ro u s i označila za hrob K ristův.
Svou pobožností n a La S a lettě připom něla
nám znovu, že Sam a podává Bohu — O tci sm ír
za n aše hříchy, obětujíc M u m uky svého Syna
i svá u trp e n í z cesty křížové. V y b í d l a n á s
zároveň, abychom s p o lu s Ní u s m i­
řo v a li N e jv y š š íh o za u r á ž k y své i
svých bližních — konáním pobožno­
— 10 — ISO
s t i k ř í ž o v é c e s t y . Víme zajisté, že k a ž ­
dou takovou pobožností, byť i k rá tc e bychom
p ři n í uvažovali o u trp e n í Páně, získávám e
plnom ocné odpustky, k te ré m ůžem e p řiv la stn iti
duším v očistci. O, ja k m ilá j!e Panně n ejčistší
ta bytost, jež cestou od prvního zastavení až
k 14. rád a k rá č í a obnovuje tajem ství vykupi­
telského díla K ristova! P ři zjevení La S alett-
ském význam ným je tak é to, že p ři pravém
ram eni kříže, visícího na p rso u N eposkvrněné,
vznášely se pootevřené k le ště — n a p ro ti k la ­
divu. Kladivem je zloba lidská, jíež vráží hřeby
do T ěla S pasitelova. K leště, jim iž lze v y ta­
hovati hřeby ze svatých ran , jso u sym bolem
ak tů odčiňování hříchů, usm iřování P ána sk u t­
ky k a jíc n o sti a zbožnosti. C estu k e sm íru nám
ukazuje n aše S m írkyně. C titelé je jí k N í volají:
„N aše P an í La S a le ttsk á , sm írkyně h říšn ík ů ,
pros bez u stá n í za n ás, k te ří se k T obě u tík á ­
m e!“ A m ilostivá, p řívětivá O rodovnice nikoho
neoslyší, nikým nepohrdá, ale svolává p ře ­
hojnou m íru požehnání n a zemi. J í náleží
plným právem titu l, jakým ji poctil sv. B e rn a rd :

Prosící všemohoucnost,
V 19. sto le tí se rozm ohla náboženská lho­
ste jn o st ta k , že valné č á sti lid í s ta la se úcta
m ariánská cizí. Z d álo se, jak o by s e za­
pom nělo n a zázračnou m oc T é, Je ž svou p ří­
131 — 11 —
m luvou z a v írá b rán y pekelné a o tv írá nebe těm ,
k d o J i vzývají. A tu bylo p o třeb í sv ětu p ři­
pom enouti J e jí existenci a J e jí vliv v nebi.
Bylo p o třeb í u k á z a ti těm , kdo to n u li v kalných
proudech nem ravnosti, k rá s u a vznešenost N e­
poskvrněného P očetí a p o d a ti jim d ů kazy o
pravdivosti n auky, h lásan é C írkví, o pravdivo­
s ti slov sv. B ernarda, poctivšího P a n n u M arii
názvem „om nipotentia su pplex“ .
Dne 11. ú n o ra 1858 zjevila se P an n a a
M atk a boží ve sk a ln í jeskyni nedaleko L u rd
chudé pasačce, B e m ad ettě S oubirous, v n e­
porušené čistotě a velebnosti. D ne 25. března
— ve svátek jejího zvěstování, p ronesla na do­
tazy B em adéttiny, slova nesm írného význam u:
„ J á jsem N eposkvrněné P o četí.“ Z ázračným ,
otřásajícím způsobem projevila, že článek víry,
an i ne čty ři roky v Římě papežem prohlášený,
odpovídá ú rad k ů m a vůli boží. P rav d iv o st
svých slov p o tvrdila osm nácti zjevením i. P ři
jedenáctém zjevení projevila žádost, aby u
jeskyně zbudována byla svatyně. Ž ádost ta
vyplněna a L urdy sta ly se poutním m ístem ,
kam putovali a p u tu jí k ato líci v m nožství, jinde
nevídaném . A proč jso u L urdy ta k vyhlédá-
vány? P ro to hlavně, že je t u d ě jiště zázračných
uzdravení. P o čet těch, kdo byli n a přím luvu
P anny bez poskvrny počaté, nadpřirozeným
způsobem vyléčeni ze sm rtelných neduhů,
v zro stl do velkých tisíců. P ro k o n tro lu mimo-
122
— 12 -
řádných uzd rav en í zřízena byla zvláštní p řísn á
lé k a řsk á zjišťovací k a n c elá ř a ustanovena
kom ise, jejím iž členy jso u věhlasní odborníci
světového jm éna v p o ě tu n a d 600. J e š tě ani
jednom u pochybovači n epodařilo se o p a třiti
prů k azn ý m ate riá l o tom , že by se n ě k te rý
ze zázrak ů lu rd sk ý ch nebyl u d á l a že by se
m ohly ony příp ad y , za z á zra k prohlášené,
vyléčiti cestou přirozenou. O L urdech všichni
osvícení m yslitelé h lá sa jí totéž, že „nem ocné,
od lék a řů v beznaději zůstavené, m ůže tu sva
tá P an n a uzd rav it, ž e k onverse nem ožné zde
se m ohou u sk u tečn it, že záležito sti nero zřeši-
teln é zde se m ohou ro zu z lit“ — ano, ta k
m luví nejv ětší vzdělanci se slavným básníkem!
J. K. H uysm ansem • — k o n v ertitou, k te rý pl­
ných třic e t le t potřeboval, než se z rů zn ý ch
světských m átoh a pochybností d o sta l k jas-
ným obzorům uvědom ělého k ato lictv í a po­
sléze, uchvácen slávou L ourd, sk lád al nadšený
hold k nohám N eposkvrněné. K olik zázrak ů
se stalo již v L urdech? S ta tis tik A. D. Ales'
uvádí, že od r. 1882, kdy zřízena byla lé k a řsk á
kancelář, až do r. 1914 jich bylo 4445. V L ur­
dech opět se děje to, co se dálo za let v e ře j­
ného působení K rista Pána, že to tiž „slepí vidí,
hlu ší slyší, chrom í chodí, něm í m luví.“ A k o lik
du ší uzdraveno od doby, k d y pro n ik la sláva
L u rd do celého světa, od nem ocí hříchu, kolik
nevěrců a n e p řá tel Říma se obrátilo a spoči-
131 _13 —
nulo v n á ru č í C írkve! T a okoln o st je pozoru­
hodná, že právě od r. 1867, k d y byla církevně
schválena zjevení P. M arie v L ourdech, sto u ­
pá velm i rychle počet konversí. M ezi k o n v ertity
jso u nejV ětší vzdělanci a ti doznávají, že úctou
k P ann ě N eposkvrněné a n a J e jí přím luvu
nalezli m ateřsk o u n á ru č pravé C írkve.

Skrze Marii ke Kristu,

ta k m ožno nazv ati cestu věhlasných k o n v e rti­
tů 19. a 20. věku. Četli jste 80. sv azek n aší
sb írk y s názvem „Od ď á b la k B ohu?“ Zde
se popisuje velm i zajím avě duchovní p řero d
A dolfa R etté. K rásně tu vylíčeno, že onen p ře ­
rod, n á v ra t „zpět k Bohu, zp ět k C írkvi“, za­
počal u kap ličk y M atky Boží na p ah o rk u Cor-
nebiche, k d e básník, up o u tán k rá so u m ilostné
sochy B ohorodičky s Jezulátkem , p ronesl prv­
ní svoji m odlitbu k T é, k te rá je „Ú točištěm
h říšn ík ů “. Ona ho již vedla dále, dovedla ho
do chrám u k e knězi, dovedla ho k e zpovědnici
i k e S to lu P áně a posléze mu nalezla bezpečný
ú tu lek — v k lášte ře . V ynikající spisovatel ital­
ský G. P apini líčí, ja k v době, k d y probojová­
val n e jtě žší boj od nevěry k víře, vstoupil do
chrám u sv. M arka v B enátkách. A praví: „T eh­
dy, nevím ani, proč, náhle jsem se začal mod­
liti Z d ráv as M aria. A ačkoliv jsem se ne­
m odlil ta k dlouho, dom odlil jsem se j!e až do
— 14 — 134
konce“ . A toto Z d rá v as Papiniho zachránilo;
dovedlo jej! do n á ru č í pravé m atky, C írkve k a ­
tolické, dovedlo jeji k S p a site li svátostném u.
Francouzský spisovatel A. B. C hérix jak o p ro ­
te sta n tsk ý bohoslovec vešel do katolického
chrám u a zde se oddal m editaci. ‚‚K mému
sluchu zalétala slova litan ie“ , líčí s pohnutím .
„Stolice m oudrosti, Příčino n aší rad o sti, Růže
duchovní, A rcho úm luvy, oroduj za nás! M ěl
jsem dojiem tajem ství, dojem čehosi velice sla d ­
kého, nesm írně lidského. Z dálo se mi, že cosi
nalézám a cítil jsem rů s ti v sobě nezbytnost,
poznati důvod a sm ysl života, vším ati si více
projevů božského“ . Bohoslovec p ro te sta n tsk ý
študoval potom projevy božského a nalezl je
— v církvi katolické. Z ačal se m odliti růženec,
později p ak v k lá š te ře tra p is tů p řip ra v il • se
týdenním i exerciciem i na v stu p do kato lick é
Církve. P rávě ve svátek Z věstování P . M arie
byl p rohlášen za věrného syna V atik án u a
p řija l T ělo Páně.
B ásník Jo sef L o tté, k te rý žil po 25 le t v
nenávisti vůči C írk v i/n a le z l c estu zp ět k e k a to .
lictví tím , že začal vzývati M atk u Boží. Jednou
ve vlaku, když se vracel od p říte le Peguyho,
najednou „sto u p ala n a jeho rty m odlitba a
dlela n a nich po celou cestu, m odlitba ze všech
n ejsladší, k rá s n á a ra d o stn á jak o jitře n k a :
„Z drávas M aria, m ilosti p ln á “ . Od té doby se
m odlíval omi m odlitbu častěji, m odlil se ji pů l.
136 — 15 —
 druhého roku. A účinky se dostavily; o veliko-
'nocích roku 1910 se vyzpovídal a p řisto u p il
ke S to lu Páně. Potom eliodil k sv. přijím ání
často, ano denně.
Slavný b ásník F ran cis Jam m es, než opu­
stil údolí nevěry a hříchů, aby zakotvil na p a ­
horcích lásk y k e K ristu svátostném u, d o stal
od svého p říte le C laudela růženec, pocházející
ze Svaté země. T en růženec ho nadchl k m od­
litbě a k e hledání pravdy. Jam m es p rav í: „ J a ­
k o u sílu m i sk ý ta la ta zrn a z tvrdého dřeva,
d o tý k an á n a h ro b u Spasitelově, zrn a, k te rá
m i zvěstovala spásu! Ja k o holubice p řin ášela
m ír po potopě, ta k i m ně p řin á še l m ír k říž ,
k zrnům připevněný. Ja k o se vydala M aria k
A lžbětě, onen k řesťan (totiž C laudel) m ající
K rista v srdci, m ne navštívil a věnoval m i ta
zrna, jež jlsou duchovní potravou a jež nám da­
la P. M aria, když se zjevila sv. Dom inikovi.
Jso u obrazem C hleba eucharistického. D říve,
než jsem jedl opět chléb Páně, jedl jsem onen
chléb Panny, ta zrna růžence, k te rá jsem m í­
sil ve svých p rstech. Kdo zem řel, počíná se
ro d iti ve chvíli, kdy se odvažuje ch u tnati je “.
V sk u tk u Jam m es, duchovně m rtvý, počal se
ro d iti vlivem m odlitby sv. růžence. P řiše l pak
den, kdy duchovně oživl, k d y se p řih lá sil k
C írkvi a poklekl s věřícím i u S to lu Páně.
P říte l Jam m esův C laudel, k te rý již dříve
nalezl pravou víru, líčí svoje obrácení tak to :
„N a Boží H od vánoční vstoupil jsem do k a­
— 16 — 196
tolického chrám u na nešpory. K mému sluchu
zaléhaly oslnivé tony liturgického M agnificat
(t. j. Velebí duše m á H ospodina a zaplesal
duch m ůj v Bohu, S p a site li mém). V okam žiku
bylo srd ce m é zasaženo a já uvěřil. U věřil jsem
se vzrušením ta k m ocným , s jisto to u takovou,
jež vylučovala k aždou pochybnost, že na p říště
nem ohly žádné důvody, žádné náhody zm íta­
ného života zviklati m oji v íru, ani se ji do-
tknouti. P ocítil jsem v té chvíli k rásn o u nevin­
nost, věčné d ě tstv í boží, nevypověditelné zje­
vení“. B ásník si řík a l: „ J a k lidé, k te ří věří, jso u
šťastni! O, je to p rav d a, B ůh j!e zde! M iluje
mne a volá m ne!“ Slzy k an u ly C laudelovi z
očí, srd ce jeho zahořelo touhou po pravdě k a ­
tolické. T é p rav d ě se potom oddal a žije nyní
pro ni. M atk a boží divy tvoří! T o zejm éna p a­
trn o v životě k o n v e rtity Ch. Péguyho. Péguy
ve chvílích největšího zm atku, k d y se již ocital
ta k řk a na o k ra ji p ro p asti, o brátil se s důvěrou
k Panně M arii a Ona pom ohla. „N aše P a n í mne
zachránila p řed zoufalstvím “, píše p říte li L otte-
mu v z á ří 1913. „Žil jsem v největším nebez­
pečí. P ře d sta v si, že po osm náct m ěsíců jsem
se nem ohl pom odliti O tčenáš! Nem ohl jsem říci
„B ud‘ vůle tv á “ . C hápeš to ? Nem ohl jsem
pro siti P. Boha, poněvadž jsem nem ohl p řij­
m outi Jeh o vůli. J e to hrozné! N em ohl jsem
říci pravdivě „B ud‘ vůle tv á!“ T ehdy jsem pro­
sil o pom oc P an n u M arii. M odlitby k N í jsou
137 - 17-
m odlitbam i reservy. V pozdravu Z drávas M a­
ria je první pomoc. S ním nem ůžem e b ýti z tra ­
ceni".
Péguy svěřil P an n ě M arii svoje útrap y .
Tížilo ho, když se sta l katolíkem , že m anželka
jeho, k d y si s ním civilně sezdána, setrvávala
v nevěře a nechtěla svoliti k uzavření sv á to st­
ného sň atk u . Mimo to bránila sp lnění poža­
davku m užova, aby dítky byly pokřtěny. Péguy
důvěřoval v pom oc M atky boží, s to u důvěrou
um íral v roce 1915 na bojišti. Na te n úm ysl,
aby žena a d ítk y získány byly pravdě k a to ­
lické vykonal vícek ráte pouť ku Panně M arii
do C h artres. K rátce p řed sm rtí p robděl celou
noc p řed oltářem P anny M arie, vroucně se
modle. M odlitby jeho nebyly nadarm o. M an.
želka i d ítk y přivinuly se k e K ristu a Jeho
C írkvi v roce 1924. S k rz e M arii d o spěli ke
K ristu všichni, kdo jí vzývali. P. M aria jle n aší
P ro stře d n ic í u Boha za všech okolností. U ti­
šu je též svým i slzam i a prosbam i válečné roz­
broje, p řip ra v u je cesty k u pokoji.

Královna míru odvrátí od nás hrůzu nových

válek,
spojím e-li se s N í v podávání úkonů sm íru
N ejsv. S rd c i Je jíh o Syna. P an n a M aria zvěsto.
vala sv ětu m ír v době s tra š n é války světové
— svým i zjevením i ve Fatim ě. Sledujm e p rů ­
běh zjevení: V roce 1917 zjevila se š e s tk r á t na
— 18 — 138
tom to p ortugalském m ístě a to v m ěsících kv ět­
nu až říjn u , vždy třin áctéh o ; hlavním i svěd.
ky zázračných úk azů byly opět chudé, nevinné
d ítky pastevské, — jako na La S a lettě a n e j­
s ta r š í z nich Lucie sta la se hlavní tlum očnicí
p řán í nebeské P aní.
P oslední zjevení doprovázeno bylo neoby­
čejným i úk azy na nebi, k te r é se n e d a jí vy­
světliti přirozeným způsobem ; s trh la se p ru d ­
k á vichřice a déšť, slunce p a k začalo se po
obloze pohybovati v zářivých k ru zích i spi­
rálových liniích, vyšlehujíe duhové p a p rsk y na
všechny stra n y . P osléze se zdálo, jak o by se
průčelí oblohy p ro trh lo a padlo k zem i s n e ­
obyčejným žárem . T isíce lidí bylo svědky těch­
to znam ení, k te rá již dřivé p ře sv a tá Panna
předpověděla. P an n a M aria dítkám řek la , že
bude již brzy ukončeno hrozné vraždění, jež
započalo v roce 1914 a že bude u jed n án m ír.
Na znam ení m íru p o slala ta sv ěteln á znam ení
na nebi, jež vyvrcholila v duhovém zářen í slu­
nečních p ap rsk ů . P ři všech zjeveních viděli
N eposkvrněnou, kro m ě Lucie, F ra n tiše k a
H yacinta, k te ř í zem řeli po světové válce n á ­
sledkem chřipky. H yacintě se u k ázala P anna
M aria p řed sm rtí a ře k la jí, že těž k é hříchy
strh u jí m noho du ší do p ekla, zejhiéna hříchy
tělesných ro z k o ší a že je lid stv u potřeb í, aby
zanechalo přepychu, o d vrátilo se od m am onu
a činilo pokání. Lucie, k te rá žije sk ry tě , m od­
139 . - 19 -
litbam i a utrp en ím usm iřujíc Spravedlivého, v
k lá šte ře T uy, blízko h ran ic p o rtugalských, sd ě ­
luje vůli M atky Boží, ta k to : „M usím e se po­
lep šiti a n ašeh o P ána, jenž je velice rozhně­
ván, dále neurážeti. M usím e se m odliti rů že ­
nec a p ro siti za odpuštění h říc h ů “. Obě vyvo.
lené dívky vydaly svědectví o tom , že si M atka
Boží vyžádala — zbudovati ve F atim ě k o stel
a vroucně J i uctív ati třin áctéh o každého m ě­
síce m odlitbou sv. růžence, doplněnou z v lá št­
ním i prosbam i po každém desátku. (M ůj J e ž í­
ši, odpusť nám a ochraň n á s p řed pekelnjun
ohněm. V ysvoboď duše z očistce, zejm éna ony
nejvíc opuštěné.) F atim a je nyní význam ným
poutním m ístem jak o L u rd y ; p řistu p u je tam
v jeden den až 30 tisíc lidí k e S to lu P á n ě a
m nohé osoby n acházejí zde zdraví, zbaveni n á ­
hle nevyléčitelných chorob.
Z ejm éna č a stá tu jso u obrácení h říšn ík ů ,
ta k jako n a La S alettě. N eposkvrněná j<e Úto­
čištěm h říšn ík ů , jak o S m írkyně za ně oroduje
a p řičiňuje se o jejich obrácení. O d n ás, kdo
ji vroucně m ilujem e, žádá, abychom se též m od­
lili za n á v ra ty duší, sloužících S atan u , do n á ­
ru čí Boha a Jeho C írkve.

Sjednoťm e se s n aší P an í S m írkyní.

Ve F rancii je basilika „N aší P an í N ad ěje“
v Pontm ainu. K založení basiliky došlo na mí-
— 20 — UQ
stě, k d e se s ta l 17. ledna 1871 z á zra k ; o zá­
zra k u tom byla u v eřejněna zpráva v kv ětn o ­
vém sbo rn ík u „N ova e t v e te ra “ z r. 1914, P.
S třížem vydaném . V P ontm ainu zjevila se N e­
poskvrněná 5 dítkám a blízko N í zlatým i pís­
m eny ve vzduchu zazářil n á p is: „M odlete se,
m oje d ítk y .“ V ýjev se opakoval ještě osm krát.
P ři pátém zjevení z la tá písm ena ohlašovala
zvěst „Bůh vás za k rá tk o v y sly ší“, p ři šestém
zjevení zvěst „M ůj syn se dává obm ěkčiti“.
Četní věřící se shrom ažď ovali k m odlitbám se
zbožným i dítk am i a tu po deváté se u kázala
p řesv atá Panna, laskavě se usm ívajíc. M ěla
zajisté ra d o st n a d tím , že kato líci z okolí p ři­
šli ve velkém počtu, ab y se s Ní spojili v po­
dávání úkonů sm íru za h říšn ík y . P ř i žádném z
obdivuhodných zjevení, pro n a ši dobu ta k vý­
znam ných, neopom íná N eposkvrněná vybízeti
k úkonům sm íru. Sv. R e m a d ettu v L urdech
n ab ád á: „M odli se za h říšn ík y ! M odli se za
nem ocný sv ě t“. N a L a S a le ttě připom íná nej­
z á k la d n ě jší a n e p ro stší povinnosti nábožen.
ské, jak o ra n n í a večerní m odlitbu. V elm i do­
jím avé znázorňuje, jakým n eštěstím je hřích.
„H řích je sam ojediné zlo, k te ré vidí n a zemi,
u m řela by jím bolestí, kdyby' Bůh jí neodpo­
roval“ , ta k p rav í M elanie K alvatová, vypisujíc
„Z jevení p řesv a té P anny na h o ře L a S a le ttě “.
Kdo by m ohl netečně přih lížeti k hříchu, k te rý
tolik zkorm ucuje m ate řsk é S rd ce n a š í Sm ír-
kyně? „V iděti p la k a ti M atku, takovou M atku
141 __21 __
a nepoužiti všech pom yslitelných způsobů,
bychom J i potěšili, bychom zm ěnili je jí bo­
le sti v rad o st, zdaž to možno pochopiti?“ ta k
se tá ž e M elanie. V iděti M atku, ja k p ro n ás
trp í, ja k u sm iřu je hněv N ejvyššího a n e p řid a ti
se k Ní, n esjed n o titi své srd ce s Jejím nejčist­
ším Srdcem , ja k by se m ohla tak o v á netečnost
Omluviti? P ře sv a tá P an n a z La S aletty , z L urd
i F atim y p o sílá sv ětu vážnou výzvu, k tero u
B ern ad etta oznám ila lidu n a m ístě zjevení p ří­
tom ném u, plačíc a vzlykajíc: Pokání! Pokání!
Pokání! N a chudou dívku dělnici francouzskou
o b rá tila se p ře sv a tá P an n a v roce 1864 s
výzvou, aby lid vybízela k e k ajícn o sti. F a rá ř
J . M. C uricque n a p sal o tom následovně: Dvě
řeholnice sešly se 18. listo p ad u 1864 s dělnicí
M arií v k a p li n aší P aní La S a lettsk é, aby ko­
naly pobožnost sv até hodinky. Dělnice klečela
v rozjím ání p řed sochou N eposkvrněné. A hle,
řeholnice zpozorovaly, že socha P. M arie n e­
obyčejným způsobem se m ění ve výrazu: obli­
čej nabývá sm rtelné bledosti, oči vpadají, ú sta
jak o by se otvírala a chtěla něco p ronésti. V
to u ž chvíli dělnice M arie p ro n áší slova: „Ano,
d obrotivá M atk o “. Potom žádá na řeholnicích,
k o u sek p a p íru a tu žk u , načež píše: „M odlitba
odčiňování — Pokání! Toužím , aby se spojo­
v alo s m odlitbam i dokonalé odvráceni se od
h řích u a tý d n ě jedno sv. p řijím ání n a n á p rav u
rouhání a urážek , vrhaných na m ého S yna v
- 22- 142
N ejsvětější S v áto sti oltářní. M odlete se, dvoj­
násob se m odlete! N este k říž trpělivě a stan ete
se svatým i. O pakujte často: S vatý kříži, Spasiž
n á s ! Svatý k říži, chrániž n á s ! N ejsvětější Srdce
Ježíšovo, sm iluj se n ad nám i a nad svým i
ubohým i dítkam i zbloudilým i! S hlédni na naše
chabé m odlitby a uchovej n á s tre s tů , jichž
jsm e si zasloužili svým i h řích y “. T a k to zjevila
P aní Sm írkyně svou vůli podle vyprávění fra n ­
couzského fa rá ře , k te ré přeložil do češtiny
pro feso r O tto A. T ichý ve sb írce „Nova e t ve­
te r a “ v říjn u 1915. A no, p ře sv a tá P an n a po
tom touží, abychom usm iřovali Je jíh o Syna
spolu s Ní. Sjednoťm e se s N í tedy co n e j­
úžeji, zasvěťm e se J í úplně a denně obnovuj­
me to zasvěcení! K rásn o u m odlitbu p řed n ášela
N eposkvrněné slav n á fran co u zsk á k o n v e rtitk a
Eva L avállierová, bývalá herečka, jež oslňovala
svým um ěním k n íž a ta i m ocnáře a později
opustila divadelní ovzduší, aby se m ohla věno­
vati službě boží. T a to h rd in k a , jež zem řela
10. června 1929 jak o chudá te rc iá řk a , volala:
„O M aria, n e jč istší Panno, m á d o b rá M at.
ko, padám k T vým nohám a chci s T ebou
uzav řití sm louvu lásky. Z asvěcuji T i s v ů j život,
tevé srdcel i svou d u ši; T obě sv ě řu ji všechny své
záležitosti časné i věčné, s T e b o u budu vždy
sdíleti svoje ra d o s ti i žalosti. D oprovázej m ne
každého jitra k e S to lu P á n ě ; stů j1 p ři m ně v
hodině zk o u šk y ; chci býti T vým dítkem , k te ré
ua —23 —
T ě nejvíc z T vých d íte k m iluje. A bych vy­
plnila tento slib a abych se s T ebou sp ojila
nerozlučným i pouty m odlitby a lásky, chci
denně o p ak o v ati věrně svůj slib: „O P a n í m á!
C h raň a o p a tru j m ne jak o svůj majietek a své
v lastnictví!“ K aždou sobotu chci si u ložiti m a­
lé u m rtvení k T vé oslavě a každ ý sv átek obno­
vím svou sla d k o u sm louvu s T ebou. N a vyvá­
žení tohoto slib u d e j mi, o Panno N eposkvrně­
n á, své Srdce, abych m ilovala Je žíše a zcela
plnila Jeho vůli. Pom áhej m i osvojiti si ctnosti,
k te ré On ode m ne očekává, abych na sebe z a ­
pom něla a n elek ajíc se obětí, j'en pro Boha
pracovala. Bez u stá n í chci sp o léh ati na T vou
pomoc, abych byla vždy tím , čím m ne Je ž íš
chce m íti. N áležím Jem u, náležím T obě, m á
d o b rá M a tič k o ; denně mi d o p řej Svého svatého
požehnání až do posledního večera m ého živo­
ta, kdy m ne T v é neposkvrněné S rdce p ře d ­
stav í S rdci Ježíšovu v nebesích, abych Je j
tam bez konce m ilovala a ctila. A m en“ .
Imprimi potest. Pragae, die 17. X. 1935. P. J. Haderka,
C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 17089. Olomucii, die
18. X. 1935. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
|celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. ftídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 24 — 144
I V O T E M Č Í S L O 2 46 • R O Č N Í K XI • Č Í S L O 6

AK SI VYPROSÍME ZÁZRAKY?
NAPSAL ALOI S S T O R K S. 3 .

r
A
 Řekneš snad: Podivný to n áp is: Což pak
se smíme m odlit, aby Bůh činil zázraky? N e­
bylo by to pokoušením P ána Boha? Což pak
jso u i dnes zázraky m ožné?
N a to ihned odpovídám :

I dnes jsou zázraky možné, poněvadž se dějí.

J e n nem ysli, že pouze za časů K ristových
a jeho apoštolů, nebo jen v životě n ěk terý ch
světců a světic Božích se zázrak y staly. Z á­
z ra k y doprovázejí n eu stále pravou nevěstu
K rista P ána, církev k ato lickou n a je jí pouti
dějinam i lidstva a jso u podle p řislíb en í K rista
P ána (Mk. 16, 17 a J a n 14, 12) jedným z d ů ­
k azů je jí pravosti. P ro to m usí i n a še sto letí
jak!o všechna předcházející po K ristu P ánu
m íti svoje zázraky. Nem usím e dlouho po nich
p á tra t. M ám e jich k u př. v L u r d e c h celou
řad u . D ejte však pozor: V ětšina nem ocných,
k te ří touží po uzdravení a hled ají je v L urdech
u M atky Boží, vracejí se dom ů neuzdraveni.
N eputovali proto nadarm o, nem odlili se na­
darm o, d o stali něco jiného n a přím luvu M atky
Boží, ale uzdraveni n a těle nebyli. N ěk teří
dosáhli uzdravení b u d ‘ v L urdech, nebo dom a,
ale nelze dokázati, že by to bylo zázrakem .
U n ěk terý ch se to zdálo býti zázrakem , ale
nebylo to trv a lé, p ro to ani zázračné. Jso u
v šak v L urdech lék a řsk o u úřadovnou p ři je s ­
— 2 —
146
kyni, k te rá každém u lé k a ři je s t p řístu p n a,
zjištěny a v úředních protokolech ověřeny
případy, o nichž člověk se zdravým rozum em
nem ůže n ija k soudit, než že je to zázrak, to tiž
uzdravení, k te ré se p řirozeně vysvětliti nedá.
T a k zkoum ala ta to p ro slu lá úřadovna k u př.
v roce 1932 za návštěvy 864 lék a řů 160 u z d ra ­
vení, k te rá lidé považovali za zázračná, ale
pouze 12 bylo uznáno, že jsou p řirozeně ne­
vysvětlitelná. Podobné sta tistik y vydává jm e­
novaná úřadovna každoročně a vždy se vy­
kazuje případy, k te ré věda lé k a řsk á přirozeně
vyložiti nem ůže. D ějí se tedy zázrak y i dnes.
Z ázrak y lu rd sk é sled u jí a potv rzu jí jen
lékařové. M áme v ša k zázraky, k te ré je ště dů­
klad n ěji se v y še třu jí a podle u rčitý ch církev­
ních zákonů se soudně ro ze b íra jí a potvrzují,
nejen lék aři, ale i teology, k ard in ály , ba sa­
mým sv. Otcem, jak o hlavou církve, a to jso u
zázraky, jak é se vyžadují, aby m ohl někdo
býti p rohlášen za blahoslaveného nebo svatého.
Každý1 proces b eatifikační vyžaduje pravidel­
ně aspoň dva ta k to prozkoum ané a potv rze­
né zázraky. A m á-li býti zahájen proces kano-
nisační, nutno p řed lo žití d a lší zázrak y a nelze
p řisto u p iti k svatořečení, dokud nebyly zase
schváleny aspoň dva. N ed o statek z ázrak ů n e ­
bo neuznání předložených z ázrak ů prodlužuje
často beatifikační a kanonisační procesy po
dlouhou řa d u let. P ře ce v šak se u Posv. kon­
117 - 3 —
gregace obřadů stá le vedou takové procesy
a často končívají blahořečením a svatořečením .
T o znam ená z pravidla, že zase byly po velm i
k ritick ém zkoum ání uznány n ě k te ré nové zá­
zrak}7. T edy zázrak y se dějí i dnes.
O l u r d s k ý c h z á z r a c í c h se č a stě ji
něco dovídám e a jim i i ve v íře se posilujem e;
beatifikační a kanonisační zázra­
k y v ša k nam noze u n ik a jí n aší pozornosti, ač
ji zaslu h u jí plným právem ještě více, než zá­
zraky, potvrzené lék a řsk o u úřadovnou v L u r­
dech. Js o u zkoum ány s p řísn o stí ještě větší
a m ohlo by se i přihoditi, že z ázrak v L urdech
uznaný by nenašel schválení, kdyby v ně­
k teré m kanonisačním procesu byl předložen.
T im není řečeno, že se v Lurdech' nep o stu p u je
kriticky, nýbrž jen, že zkoum ání z ázrak ů v
procesech řím ských je s t je ště p řísn ě jší, d ů ­
k lad n ě jší a zevrubnější. Jso u ted y zázraky
schválené Posv. kongregací obřadů za p ře d ­
sednictví papežova v kanonisačních procesech
postaveny n ad všelikou pochybnost, jso u z á*
žraky, oinich žro zu m n ěsen em ů žep o -
c h y b o v a t i . T akové zázraky se dějí za n a ­
šich dhů po celém světě. Že o tom nam noze ne­
víme, nem ění ničeho na skutečnosti. V po­
sledním M ilostivém létě slavilo se v basilice
sv. P e tra v Římě 9 blahořečení a 10 svato­
řečení. Z těchto 19 šťastně ukončených p ro ­
cesů, pokud je známo, pouze 2 nevyžadovaly
— 4— 148
zázraků, neboť se v nich jednalo o jasn ě do­
svědčené m učenictví. V šech ostatních 17 mohlo
dosáhnouti cíle tep rv e po přísném še tře n í a
schválení aspoň dvou zázračných u d álo stí z
nejnovější doby. S talo se tedy v době nejnovější
aspoň 34 skutečných a církví za takové uzna­
ných zázraků. N ěk teré z nich podrobněji u-
vedeme. P rozatím nám stačí sk utečnost, za
k tero u církev k a to lic k á nám ru čí celou svou
autoritou, že zázrak y se dějí i dnes.

Avšak smíme o zázraky prositi?

P roč bychom nesm ěli? Vždyť sám K ristu s
P án n á s k tom u má. Povzbuzuje n á s v evan­
geliích na různých m ístech k prosebné m odlit­
bě plné důvěry a slib u je i zázračné účinky: „B u-
dete-li míti víru jako zrno hořčič­
né, ř e k n ě t e t é t o h o ř e : P ř e j d i o d t u d
tam to — a přejde, a nic vám nebude
n e m o ž n o . “ A než odešel za nás trp ě ti, za­
nechal nám ve své pam átné řeči na rozloučenou
ta k é tu to závěť: „ K d o v ě ř í v e m n e , b u d e
i on č i n i t i s k u t k y , k t e r é já činím,
ano v ě tš í nad ty bude činiti... a
z a č k o l i b u d e t e p r o s i t i ve j m é n u
mé m, u č i n í m to, a b y o s l a v e n b y l O t e c
v S y n u . “ (Jan 14, 12). N epraví P án Ježíš, že
vyslyší naše m odlitby, pokud nežádám e zá­
zraků, nýbrž vyslyší vůbec, začkoli budem e
1J9
—5—
prositi, bude-li to jen k oslavě Boží a n aše­
m u dobru.
A l e n e p o k o u š í m e P á n a B o h a , když
o něco prosím e, co bez z ázrak u se nem ůže
s tá ti? — P okoušeli bychom P ána Boha, kdyby­
chom z ázrak žádali bez vážné příčiny, z pouhé
zvědavosti a z lehkovážných důvodů, nebo žá­
dali uzdravení z těžk é choroby, aniž bychom
se pokusili užívati p ro stře d k ů přirozených.
Prosím e-li však o zázračné uzdravení, když
lidské pom oci není, a chceme-li zázrakem do­
sáhnouti, aby Bůh byl oslaven ve svých sv a­
tých, a jeho církvi se dostalo nové ozdoby a
nového důkazu její pravosti, je s t naše m odlit­
ba c h v a l i t e b n á a b o h u m i l á .

Proč bychom měli o zázraky prositi?

V raťm e se k těm šťastně ukončeným p ro ­
cesům M ilostivého léta. 7 blahořečení a 10
svatořečení m ohlo se k o n a ti pouze, že se věřící
s velkou důvěrou k těm blahoslaveným nebo
svatým m odliti dovedli a ta k zázrak y si vy­
prosili. A o d k u d b y l i t i t o v ě ř í c í ? V ě tši­
nou z F rancie a Itálie, ta k é ze Š panělska a
pro zázrak y sv. kapucína Fr. K onráda P arz-
ham a i z Něm ecka. Ze Slovanů nikdo n e p ři­
spíval zázraky k oslavě svatých v onom M ilo­
stivém létě. Jenom nem yslete, že v procesech
svatých se dává Italům anebo Francouzům
—6— 150
n ě ja k á přednost. C elá jejích p řed n o st je s t V
tom, že si dovedou zázraky vyprositi. M u­
sím e se tedy od rom ánských n áro d ů u čiti o n é
d ě t i n n é a v y t r v a l é d ů v ě ř e , s jak o u oni
dovedou P án a Boha p ro siti, že se jim dostává
to lik zázraků. I my jich dostanem e, budem e-li
jed n a t podle jejich p řík lad u . Plním e jen to
co nám doporučuje K ristu s P án ve svém evan­
geliu. Vzchopm e se ted y k živé, dětinné dů­
věře a prosm e i tehdy, když není lid sk é p o ­
moci. I nám se do stan e z ázrak ů a ta k se
vytvoří i u n á s t r a d i c e v p r o s b á c h o
z á z r a k y , k te ro u Italů m a Francouzům u p říti
nelze a k te rá aspoň z č á sti vysvětluje, proč
většina beatifikačních a kanonisačních proce­
sů pochází právě z těch to národů.
I u n ás vzbuzuje P án Bůh svaté a světice
a před ešla n á s na věčnost již řad a osob, k te ré
snad sam i v n itru za svaté m ám e, ale k nim
se m odlit a zvláště o zázraky se m odlit ne­
troufám e. V Ita lii a F rancii si to tro u fa jí a
ta k to vznikají tam četné procesy a b lah o ře­
čení. A když dosáhli blahořečení, pok raču jí
ve svých důvěrných m odlitbách a dalším i zá­
zraky um ožňují svatořečení. T éhož 14. května
1933, kdy etih. Gemma G algani byla p ro h lá ­
šena blahoslavenou, s ta l se d alší zázrak, k te rý
již je s t uznán a um ožnil pokračování procesu
k svatořečení. M usím e doznati Sice i v tom
zvláštní řízení P á n a Boha, k te rý podle ú ra d ­
151 —7 -
k ů oslavuje církev svou, kde se m u zalíbí,
ale nelze u p říti, že se v tom m ohou u p la t­
ňovati i n a še lid sk é snahy.
U nás se te d ‘ m noho m luví a píše o

svatořečení bl. Anežky Přemyslovny.

T a to záležito st tě š í se u n á s všeobecném u
zájm u a nám všem leží n a srd c i je jí vrcholná
oslava. A č se na popud řád u K řižovníků s
červenou hvězdou, k te rý ona založila, p rac u ­
je v ftím ě již od ro k u 1932, kdy byl posv. k o n ­
gregací obřadů ustanoven p o stu lá to r tohoto
procesu, nem ohly býti zatím vykonány, leč
jen předběžné práce. T eprve a u d i e n c e p.
k a r d i n á l a p r a ž s k é h o D r . K a š p a r a , 28.
prosince 1935 vytvořila novou situaci a p ři­
vedla vše do utěšeného pohybu. V té to p a ­
m átné audienci podal nový pan k a rd in á l sv.
Otci důkladný sp is, v němž n ejen jm énem vla­
stním , ale ta k é jm énem pana k a rd in á la Skrben-
ského, celého episkopátu n a ší v lasti, všech
opatů, k a p itu l, teologických fa k u lt a ústavů,
jak o ž i jiménem kněžstva a věřícího lid u p r o ­
s í o k a n o n i s a . c i bl . A n e ž k y a uvádí
k tom u podrobné důvody. Sv. Otec p řija l s
patrným zájm em tento spis a p rohlásil, že
tato pro sb a vyhovuje i jeho osobním u přání.
Ponechal si spis v pracovně a prozkoum al je ­
ho obsah. P a k jej svěřil k dalším u řízení
- 8 - 152
podle zákonů církevních p a n u k a r d i n á l u
L a u r e n t i m u , jak o předsedovi Posv. kon­
gregace obřadů, u k te ré se vedou procesy sv a­
tých. T a k é k sobě povolal učeného fra n tiš k á ­
na P. A n t o n e l l i h o , k te rý říd í H istorickou
sekci p ři téže kongregaci a i s ním jednal o
této petici. T a k se sta la záležito st bl. A nežky
předm ětem zvláštní pozornosti u hlavních či­
nitelů v Posv. kongregaci obřadů a podaří-li
se nám v d o h l e d n é d o b ě po d ati vše, co
se na n á s žádá, m ám e dobrou naději, že p ro ­
ces bude urychlen a my se dočkám e i k ý ­
ženého cíle.

Co p ak se n a n á s žádá ?
Především odborně u sp o řád an ý a vědeckým
doprovodem opatřený h i s t o r i c k ý m a t e ­
r i á l . Potom v šak d v a z á z r a k y z nové do­
by, o k terý c h lze právem souditi, že se staly
na přím luvu bl. A nežky.
P rv n í požadavek je s t snadný a bude brzy
uskutečněn. V ldp. P. provinciál fra n tišk á n ů dr.
J a n K a p i s t . V y s k o č i l , k te rý je s t o dbor­
ným znalcem života bl. A nežky a listin jí se tý ­
kajících, p o řád á již žádanou sb írk u a doufá, že
do podzim u 1936 bude dokončena. M ám e vzác­
né a pom ěrně hojné h isto rick é pram eny. N ej­
cennějším ze všech je s t r u k o p i s m i l á n ­
s k ý , z koňce 13. neb aspoň 14. století, je-
153 - 9 -
 hož objevitelem v knihovně am brosiánská byl
ro k u 1869 sv. Otec sám . T a to zv láštn í okol­
n o st dodává procesu bl. A nežky m im ořádnou
zajím avost a po u tá pozornost n ejen sv. O tce,
ale sam ozřejm ě i Posv. kongregace obřadů.
S tím to prvním požadavkem n ejso u ted y žád ­
né obtíže. *
N esnáze m ám e s požadavkem druhým .
M á m e p ř e d l o ž i t í z á z r a k y . — Po­
něvadž blahořečení A néžčino ro k u 1874 by­
lo jen potvrzením z úcty starodávné, bez d al­
šího zkoum ání a tudíž i bez zázrak ů , m ěli
bychom v lastn ě podle církevního zákoníku
(can. 2138, § 2) p ředložití zázrak y tři. A le
vzhledem k uveden$'m vzácným listin ám m á­
me dobré vyhlídky, že nám jeden ze z á zra k ů
bude prom inut. D v a v š a k j s o u n u t n é a
bez nich svatořečení bl. A nežky se p ro v ésti
nedá. Na zázracích tedy všechno spočívá.
Hle, nový a velm i časový důvod p ro vše­
chny ctitele bl. A nežky, k te ř í ta k touží po
jejím svatořečení, abychom o zázrak y n a její
přím luvu prosili! T o to nutno považovati te d ‘
za n e j l e p š í p r o j e v ú c t y k bl . A n e ž c e .
P rosm e ted y horlivě a vytrvale p ři k a ž ­
dé vhodné p říležito sti P ána Boha, aby n a p ří­
m luvu bl. A nežky se sta ly zázraky. J e jí sva­
tořečení je s t pro n á s m liostí a tu to s i mu­
sím e zasloužiti pokornou a vroucí prosbou
o zázráky. Z ázrak y oživí i u n á s v íru a vzbu­
- 10 - 151
dí p o zornost ’i lidí ve v íře chladných a víře
odcizených. T o to dobrodiní chce svou kano-
nisací bl. A nežka p ro k áz a ti svém u národu.

Prositi o zázraky může každý

a ta k m ůže každ ý účinně p řisp ív ati k e kano-
nisaci bl. A nežky. N aše prosby o zázraky by
se s ta ly zvláště účinné, kdyby i m š e s v . na
tento úm ysl byly slouženy. N ejsm e hodni zá­
z rak ů , ale m ší sv. usm iřujem e P án a Boha a
bude p a k více n ak loněn pro sb ám o zázraky.
T ěm ito prosbam i získám e ta k é potřebnou dů­
věru a v y trv a lo st v m odlitbách těm , kdož pro
sebe s i žád ají zázračného uzdravení n a p ří­
mluvu bl. A nežky.
P o v zb u zu jm e z v láště těžce ne­
m o c n é , aby p ro sili o zázračné uzdravení na
přím luvu bl. A nežky, by to m ohlo sloužiti
jejím u svatořečení. Běží hlavně o nem ocné,
kterým již lidské pom oci není, ale ta k é o n e ­
mocné, jejichž choroba jen po dlouhé době by
se dala přirozenou cestou vyléčit. Zm izí-li o k a­
m žitě, neb aspoň v době n e jk ra tš í, m ůže to
tak é býti dokázáno jak o zázračné uzdravení.
P řík lad y později uvedené všechno n áležitě o-
světlí.
Vím e ted y , ja k je důležito a pro sp ěšn o
m odliti se o zázraky. Odpovím e ještě n a jednu
otázku:
155 — 11 —
 J a k se m ám e o zázrak y m odliti,
aby to sloužilo k oslavě svatých v procesu
blahořečení nebo svatořečení.
1. N e s p o j u j m e ve s v ý c h m o d l i t ­
bách o z á zra k y nikdy více svatých.
V našem p říp ad ě prosím e o zázračné u z d ra ­
vení na přím luvu bl, A nežky. N epřidávejm e
tedy k tom u prosby k sv. Jo sefu , nebo k
sv. A ntonínu, nebo k sv. T e riz ii Ježíškově
atd., ja k to často čítávám e v poděkování za ob­
držené m ilosti v různých časopisech. Z ázrak ,
p ři k terém bylo vzýváno více svatých, byl
by v procesu kanonisačním zam ítnut, poněvadž
není jasné, zda se právě s ta l na přím luvu sva­
tého, o jehož proces běží. Byla-li v šak so u ­
časně vzývána b l. P a n n a M a r i a , nebylo by
to na závadu, je-li jinak jasn ě prokázáno, že
účelem m odliteb bylo vyprositi zázrak pro ka-
nonisaci bl. A nežky.
Í2. P r o s t e s d ů v ě r o u o p r a v d u d ě ­
t i n n o u a v y t r v a l o u . K této důvěře a vy­
trv a lo sti povzbuzujte i nem ocného. P ro to je
dobře, konáte-li s nem ocným společně takové
m odlitby. Ke zvýšení důvěry slouží především
o statk y , a když takových není, sošky, obráz­
k y a posvěcené m edailky. Kdo si chce na P ánu
Bohu n ěao vyprositi, ať je s t p ro st těžkého
hříchu. Jsm e-li ve stavu m ilosti, jso u n aše
m odlitby m ocné a nikdy neprosím e nadarm o,
— 12 — 156
i kdyby žádaný z á zra k se právě nestal. K e zvý­
šení důvěry záhodno, aby nem ocný znal po­
někud životopis svatého, kteréh o o pom oc vzý­
vá. v našem p říp ad ě život bl. A nežky. V této
brožurové sbírce „Životem “ byl vydán pod
číslem 35. Svaz k ato l. žen a dívek výdal po­
dobný spis i s pobožnostm i. O bjednává se v
Ú středí toho svazu. P ra h a II., N árodní tříd a
6. Konečně vydaly novenu k bl. Anežce Škol­
ské se stry OSF. v P raze-V inohradech, K orun­
ní tříd a 4.
3. K aždé nápadné uzdravení, k te ré dává
tu šiti zázrak, budiž c o n e j d ř í v e h l á š e n o
vicepostulátorovi. T ím to je s t v procesu bl.
Anežky pro Č eskoslovensko ustanoven novic-
m istr křižovníků v d p . P. R o b e r t K i n g ,
P r a h a I., K ř i ž o v n i c k é n á m . 3. T ento
zástupce řím ského p o stu lá to ra p o sta rá se n a ­
p řed o předběžné še tře n í p říp a d u hlášeného a
pozná-li, že by to m ohla b ýti zázračná u d á ­
lo st a je-li d o statečn ě ověřena svědky a m ož­
no-li z ísk a ti p o tře b n á lé k a řs k á vysvědčení, po­
s ta rá se o zahájení úředního še tře n í u církev­
ních ú řad ů .
Všechno m usí býti svědky řádně
d o k á z á n o . S talo-li se náp ad n é uzdravení,
m usí býti předložena lé k a řs k á vysvědčení o
beznadějném sta v u choroby, jakož i vysvěd­
čení o náhlém uzdravení. N ežádá se na lék a ­
řích, aby dosvědčovali, že se sta l zázrak, ný-
157 — 13 —
b rž pouze, že se stalo uzdravení z takové a
takové choroby, za takových a takových okol­
n ostí. Z da je s t to zázrakem čili není, rozho­
d u je církevní a u to rita po důkladném soudním
še tře n í a vážných poradách. Posv. ko n g reg a­
ce obřadů se nesp o k o ju je úsudkem lék a řů , kde
uzdravéní se stalo , ale. vyžaduje se je ště do-
b rozdání lék a řsk ý ch a u to rit řím ských, pokud
m ožno pravých sp ecialistů pro choroby, o k te ré
běží. Celé še tře n í říd í se p řesně stanoveným i
zákony církevního práva (CJC can. 2116-2124).
Co až dosud bylo řečeno, o b jasní a doplní
se nejlépe

příklady z beatifikačních a kanonisačních pro­

cesů Milostivého léta.
Na těch to se názorně naučím e, ja k se m ám e
m odliti o zázraky.
1. Do vojenské nem ocnice v T u rín ě přivezli
3. prosince 1928 vojína 24ti letého na operaci.
Jm enoval se M ario Zeme. M ěl h n i s a v ý z á n ě t
p o b ř i š n i c e . H ned po příchodu do nem oc­
nice byl zao p atřen a na to operován; p ři tom
lék a ři n ašli v jeho útrobách tolik hnisu, že vo­
jína považovali za ztraceného. N ásledujícího
dne p řija l T ělo Páně pro šťastn o u hodinku
sm rti, a 5. prosince v sk u tk u očekávali, že již
um ře. Než zbožná jeho m atka začala se vrouc­
ně m odliti k Panně M arii a se stry sv. V incence,
— 14 — íss
 k te ré nem ocného ošetřovaly, prosily ta k é o
jeho uzdravení s podm ínkou, aby to platilo
jako zázrak pro blahořečení c t i h . s e s t r y
K a t e ř i n y L a b o u r é , k te rá rovněž byla vin-
centkou. Byly skvěle vyslyšeny. V ojín neze­
m řel, ja k se již očekávalo, ale již následujícího
dne, 6. prosince, byl n ad e všechno očekávání
uzdraven. T a k uzdraven, že ještě téhož dne
zmizely všechny stopy jeho sm rtelné choro­
by. O šetřu jící lé k a ři to p o tv rd ili pod p řís a ­
hou a K ongregace o břadů po důkladném š e t­
ře n í u znala tento z á zra k p ro blahořečení se­
s try K ateřiny.
N ení podobných těžkých chorob ta k é u
n á s? Nem ohl by B ůh podobný zá zra k učiniti
tak é u n á s pro svatořečení bl. A nežky? — Ano,
ale m usím e o to p ro siti s takovou důvěrou
jako ti v tu rin sk é nem ocnici.
2. C tihodná s e stra K ateřin a L abouré je s t
již blahoslavenou. S talo se to 28. kv ětn a 1933.
K tom u bylo ovšem tře b a dvou zázrak ů . J e ­
den jsm e již viděli, d ruhý je s t ten to : V T o u ­
louse n a s ta l v červenci 1929 v jedné zbožné
rodině velký zárm utek. Šestiletý Jen íček R ibet
d o sta l ta k zvanou P o t t o v u n e m o c a ta se
to u m ěrou zhoršovala, že podle lékařova ú-
sud k u nebylo již lid sk é pom oci. R odiče, ba­
bička, b r a tr a i te n m aličký k a n d id á t sm rti za­
čali se m odlit a povzbuzeni M ilosrdným i se­
stra m i sv. V incence p ro sili o zázračné u z d ra ­
159 - 15 -
vení ta k , aby to pom ohlo ctihodné K ateřině
L abouré na o ltář. Z ačali novenu 19. listo p ad u
1929 a k lad li d ítk u na p rsa o sta tk y ctih. K a te ­
řiny. 26. listo p ad u o 10. hod. volá nem ocný
h o šík m am inku. T a to přispěchavši, nalezne ke
své ra d o sti d ítko zdravé. L é k a ři p o tv rd ili ú-
plné uzdravení, bez jakékoliv sto p y bývalé
choroby. U zdravení bylo uznáno v Římě jak o
p ravý zázrak. — M ohou-li se s tá ti uzdravení
n a přím luvu bl. K ateřiny, proč by se nem ohly
s tá ti n a přím luvu bl. A nežkj'? — J e n nutno na
to p am atovat v beznádějných chorobách a s
důvěrou se m odlit. V obou uvedených p ří­
padech u p la tň u jí se řeholní sestry . T y na m od­
litbu upo zo rň u ji a spolu se m odlí. T a k to uvidí­
me i v jiných případech. P ři beatifikačních
a kanonisačních slavnostech bývají u sv. P e ­
tra v Římě toho dne vyvěšeny velké obrazy,
k te ré znázorňují zázraky na přím luvu onoho
světce. Obyčejně n a těch obrazích vidívám e
řeholní sestry . T y svou dětinnou důvěrou a
duchapřítom ností n e jč a stě ji napom áhají k z á ­
zrakům . P ro to v ě n u j e m e t e n t o s e š i t e k
na p r v é m m ís tě n a š i m ř e h o l n í m se­
s t r á m , zvláště těm , k te ré o še třu jí nem oc­
né. Od nich očekáváme- nejvíce pomoci, aby
naše bl. A nežka byla brzy prohlášena Svatou.
3. V M ilostivém roce byla blahoslavenou
prohlášena ta k é ctih. V i n c e n c i e G e r o s a ,
spo lu zak lad atelk a jedné řeholní družiny z mi-
— 16 — 160
 m ilého století. Co rozhodlo je jí blahořečení?
Sam ozřejm ě dva zázraky. Oba se staly ,v k lá ­
šte ře oné řehole v C ástagnetu. Je d en v roce
1921 a druhý 4 léta později. Dvě tu berkulos-
n í se stry n a d hrobem byly na přím luvu ctih.
Vincencie okam žitě a trv a le uzdraveny. J e to
velm i poučné.
P rv n í byla s e s tra M arie S erafina M agni­
fico. M ěla t u b e r k u l o s u n e j e n p l i c , a l e
i k o s t í . N a 200 tub erk u lo sn ích vředů po ce­
lém těle! T rp ě la již devět ro k ů a lid sk é po­
moci nebylo. T a k se ob rátila o pom oc s nebe.
Chtěla zázračným uzdravením p řisp ě ti k b la ­
hořečení své ctihodné zakladatelky. K onala k
ní noveny o uzdravení, jed n u po druhé, ne­
ochvějně. J iž m ěla 24. novenu! J a k á to v y trva­
lost! Za tu v šak byla odm ěněna. Pojednou 8.
z á ří 1921 ráno po sv. p řijím ání cítí nový ži­
vot ve svém těle. V stane, chodí, d á se do
p ráce k úžasu všech se ste r. C horoba skutečně
a trv a le zm izela, je s t zázračně uzdravena, což
v Římě bylo uznáno. S ta la se m isijní se stro u
a působí za m ořem .
D ruhou zázračně uzdravenou je s t v tém že
k lá šte ře s e stra P lacid a Z anisi. T rp ě la rovněž
zákeřnou p l í c n í t u b e r k u l o s o u , ta k é již
devět roků, a očekávala hodinku sm rti. Když
jí 25. říjn a 1925 p řin esli T ělo P áně jak o posilu
n a cestu k věčnosti, vzývala ctih. V incencii
G erosu a byla náhle uzdravena. V sta la jako
161
— 17 —
je jí sp o lu se stra p řed 4 lety a dom ácí lé k a ř z ji­
stil, že je s t v sk u tk u úplně zdráva. Posv. k o n ­
gregace obřadů uznala "i to to uzdravení jako
z ázrak a proto došlo 7. května 1933 k blaho­
řečení ctih. V incencie G erosy. — I u nás je s t
d o sti tuberkulosy a u m írá i v k lášte řích d o sti
se ste r na tu to chorobu. P roč n ek onají n o ­
veny k bl. A nežce, aby si pom ohly ke zdraví
a jí ke kanonisaci? Více důvěry, více odvahy
a více vytrvalosti! Pánu Bohu nelze nic p ře d ­
pisovati: S e stra Serafina m usí k o n a ti 24 no­
ven a s e stra P lacid a se jen jednou pom odlí.
A le obě m ěly dětinnou důvěru. N a té nejvíce
záleží.
4. P rv n í blahořečení, k te ré se konalo v
M ilostivém létě 1933-34 p latilo ctih. M a r i i
E u f r a s i i P e l l e t i e r , řeholníci sociálně a
charitativně neobyčejně činné, zak ladatelce ř e ­
hole D obrého p a stý ře pro záchranu padlých
dívek. Na o ltá ř bez zázrak ů se nedostala. Oba
zázrak y se sta ly v ústavech D obrého p a stý ře
a byly uzdraveny dvě kajícnice, který ch se u ja ­
la tato m ilosrdná řehole. Jeden zázrak je z
A m eriky, druhý z Francie.
P říp a d z A m eriky je s t tohoto ráz u : Čty­
řic e tile tá se stra M arie od B olestné M atky, k a ­
jící větve řá d u Dobrého p a stý ře v M em phisu,
diecése N ashvillské, Severní A m eriky, m ěla
hroznou r a k o v i n u . L ék aři ji ani nechtěli
operovat a prohlásili ji za nezhojitelnou. Ona
- 18 - 163
n e z tratila m ysl, ale ob rátila se o pomoc k c ti­
hodné zakladatelce a pro sila o uzdravení. N e­
prosila nadarm o. Po několika novenách se to
skutečně stalo, ale ta k neočekávaně a ta k r a ­
dikálně, že dokonce dva židovští lék a ři p ro ­
hlásili pod p řísah o u n a knihy S tarého zákona,
že to to uzdravení považují za opravdový zá­
zrak.
P říp a d z F ran cie je s t podobný: M arie Oli-
veová, chovanka k lá š te ra D obrého p a stý ře v
S ain t O m eru do stala l u p u s . Léčili ji tam též,
p a k v B eauvaisu a konečně v P aříži. Vše bylo
m arné. L ékaři-odborníci prohlásili, že jso u bez­
mocni. T u se pacien tk a ob rátila v hojných
m odlitbách na ctih. M arii E ufrasii. Byla vy­
slyšena znenadání. N a Bílou sobotu 1925 zmi­
zela n ajed n o u k večeru n ezhojitelná rá n a (před­
stav te s i jen lupus!) a po důkladném še tře n í
byl uznán z á zra k i k ritic k o u K ongregací ob­
řadů.
K olik nezhojitelné rakoviny a podobných
chorob je s t ta k é u n ás. Celé ú stavy se bu d u jí
pro ty to choroby. N em ohla by n ě k te rá ta k é
zm izet náhle n a přím luvu bl. A nežky a jí
pom oci k sv ato řečen í? — J e n ať se nem ocní s'
důvěrou k n í obracejí, m izí-li pom oc lidská.
Ať p ro sí o zázrak . N ejsou to , ja k vidět, věci
nemožné. M ohou-li se s tá ti v A m erice a ve
Francii, p ro č ne ta k é v Č eskoslovensku? Zá­
zra k y jso u odm ěnou za živou víru a dětinnou
163 — 19 —
 důvěru. J e sice pravda, že nedostane každý
uzdravení, když o ně prosí. A le nikdo n ep ro sí
nadarm o. N edostane-li zdraví, dostane něco
lepšího vzhledem k své věčné spáse. T ěžisk o
lidského života je s t za hrobem . A le budem e-li
ve svých těžkých chorobách se více u tík a ti
k m odlitbě o uzdravení n a přím luvu svatých,
stanem e se svědky m nohých z á zra k ů i ve v la­
stech našich.
5. V p o čtu blahořečených z M ilostivého
ro k u je s t ta k é jeden arcibiskup-vyznavač
A n t o n í n M a r i a C l a r e t . V jeho beatifi-
kačním p ro cesu byly uznány ty to dva z á z ra ­
ky:
D ívka X averia M estre v E stonace dostala
v květnu 1897 n e š t o v i c e a octla se ve s ta ­
vu beznadějném . M atka m ěla relikvii ctih.
C lareta, položila ji na tělo nem ocné dcery a
pro sila bl. P an n u M arii, aby ke cti tohoto sluhy
Božího, jenž to lik uctíval Srdce P anny M arie,
sta lo se zázračné uzdravení. Sotva vykonala
tu to m odlitbu, usnula dívka hluboce. M atka
viděla, ja k rány schnou a ja k z nich přím o
p a d a jí oschlé strupiny. T o bylo v noci. R áno
p řiše l lé k a ř a shledal dívku zdravou. Byl o zá­
z ra k u přesvědčen a jeho přesvědčení p o tv rd i­
la ta k é K ongregace obřadů.
S e s tra Benigna Sibila A lsina z ko n g reg a­
ce filipinek, m ěla nebezpečný ž a l u d e č n í
v ř e d v části vrátníkové. O perace byla jedinou
- 20 - 161
záchranou, ale s e stra byla na ni již příliš
zesláblá. C o d ě la t? Z ačala novenu k ctili,
arcibiskupovi 11. května 1930. N ásledujícího
dne ráno, když se stry byly na m ši sv., se
nemocné náhle v žaludku uvolnilo. D ostala
ihned chuť k jídlu, snadno trá v ila a síly tě ­
lesné se vrátily. L é k a ř zjistil, že tříle tá cho­
roba náhle zm izela. K ongregace obřadů zá­
z ra k potvrdila.
Všim něm e si, že první z těchto zázraků
se sta l již v roce 1897, d ruhý v šak teprve po
33 letech. T a k dlouho m usel beatifikační p ro ­
ces odpočívati. T oť jedna z příčin, proč m no­
hé procesy dlouho trv a jí.
6. P rv n í kanonisace v M ilostivém roce k o ­
nala se 8. prosince 1933. Byla svatou p ro h lá ­
šena nám d o b ře znám á s e stra B e r n a d e t a
S o u b i r o u s ‘. S vatořečení rozhodly ty to dva
zázraky:
Řeholnice z D obrého p a stý ře , s e stra M a­
rie od sv. F idelia v L urdech m ěla t u b e r k u -
1o s u, k te rá byla z jištěn a 1926 . p ři operaci
slepého střev a. Po dvou m ěsících objevila se
zák eřn á choroba v pravém koleně a p a k i v
m íše. L é k a ř p rohlásil, že ji nelze vyléčit, leč
snad po dlouhé době. N em ocná s e stra začala
novenu k bl. B ernadetě a pátého dne noveny,
6. února 1928 večer o 6. hod. byla okam žitě
uzdravena. V šechny tu b erk u lo sn í zjevy zmi­
zely a z d rav í trv á dodnes.
166 ---- 2 1 —
 D ruhého z á zra k u dostalo se církevním u
h o d n o stá ři M ons. A lešovi L em aitre-ovi, apo­
štolském u v ik áři v K rtagu, kde se konal před
několika lety eu ch aristick ý kon g res za jeho
vedení. T rp ě l p ře s 10 ro k ů t ě ž k o u t r o ­
p i c k o u c h o r o b o u , k tero u lé k a ři nazývají
am ebiasis. Ú sudek jejich zněl, že v dohledné
době ho vyléčiti nelze. 3. srp n a 1925, dva
m ěsíce po blahořečení B ernadety konalo se v
N eversu slav n o stn í přenesení jejího těla. M ons.
L em aitre dlel p ráv ě v P a říž i a odhodlal se z
úcty k blahoslavené sú č astn iti se této sla v ­
nosti. ‚Jel s p ařížsk o u poutní výpravou a m no­
h o na cestě vytrpěl. Byl p řítom en průvodu
a když n esli kolem něho tělo světice, v oka­
m žiku byl uzdraven. Z d rav í trv á dosu d ; je s t
zase plně činný, a sú častn il se ta k é kanonisač-
ní slav n o sti bl. B ernadety, k te ro u vydatnou
m ěrou um ožnilo jeho zázračné uzdravení.
P ř i beatifikačních a kanonisačních slav­
nostech u sv. P e tra m ají zvláštní m ísto vy­
hrazen é ja k pro příbuzné onoho světce, ta k
i p ro osoby, k te ré zázračně byly uzdraveny.
Často se stáv á, že jso u přítom ny a sv. Otci
zvláště představovány. J e s t to někdy velm i
dojem né.
7. Španělé m ěli v Římě slavný den 4. břez­
na 1934, poněvadž bylo svatořečení b l . M i­
c h a e l y o d V e l e b n é S v á t o s t i , zak lad a­
— 22 — ic e
telky S e ste r a d o ráto rek , k te rá pocházela z vy­
sokého španělského rodu. T y to zázraky um ož­
nily její vrcholnou ‚oslavu na zemi:
P rv n í se s ta l v řím sk é nem ocnici. M arie
Jo sefin a M ontaguti d o sta la z h n i s a v é h o z á ­
nětu středního u c h a k o s t i ž e r ve
s p á n c í c h a bylo nebezpečí ta k zvané endo-
k ra tic k é kom plikace. V y trp ěla hrozné bole­
sti a operace byla n u tná. V še již bylo p řip ra ­
veno^ i vlasy m ěla ostříhány. V noci p řed ope­
rací vzývala vroucně bk M ichaelu o pom oc a
p ak usnula. K dyž se v šak 16. říjn a 1930 octla
v operačním sále, k d e již všechno bylo p řip ra ­
veno k operaci, z jis tí se k ú žasu všech, že ucho
je zdravé. T éhož dne byla z nem ocnice p ro p u ­
štěna. J a k podivuhodně to činí P án Bůh! N ě­
kdo se m usí dlouho m odlit, než zázrak u do­
sáhne. Jin ý jen jed n o u se pom odlí a již je s t
vyslyšen.
D ruhý z á zra k se s ta l až v Již n í A m erice.
S e stra M arie d e lla Neve z kongregace, k te ro u
založila sv. M ichaela, byla p oslána ze Španěl
do Sandiaga v Chile. Sotva tam p řijela, byla
zachvácena jak o u si v n i t ř n í c h o r o b o u , k te ­
r á ji trá p ila plných 6 roků. Byla operována
na slepé střevo, ale za m ěsíc začaly bolesti
znovu a to u m ěrou, že lé k a ři se již obávali o
je jí život. Bylo to koncem k v ětn a 1925. T u za­
čala novenu k e své zak lad atelce, k te rá právě
7. června toho ro k u m ěla b ýti prohlášena za
X67 — 23 -
blahoslavenou. P oslední den noveny byl p rá ­
vě onen 7. červen a tu v době, kdy v Římě
se slavilo blahořečení u sv. P e tra , byla ona
okam žitě uzdravena. H ned vstala a vedla sp o ­
lečný život se sestram i. U zdravení bylo trv alé,
uznáno jak o z á z ra čn ě a sloužilo ke kanonisaci
bl. M ichaely.
8 Z a k lad a telk a s e ste r vincentek s v .
L u i s a M a r i l l a c m ěla svoje svatořečení 11.
b řezn a 1934. Dva zázraky, k te ré kanonisace
vyžadovala, vyprosily si svou dětinnou d ů ­
věrou je jí řeholní dcery. Uvedem e je zcela
s tru č n ě :
S e stra T erezie D a rra c q m ěla P o t t o v u
n e m o c a ležela ochrnulá. K onala již dvě
noveny, aby je jí uzdravení pom ohlo bl. Luise
k svatořečení. T u 28. května 1920 p ře sta ly n a ­
jednou všechny bolesti, s e stra cítí v sobě no­
vý p ro u d života, vstává úplně- zd rav á a p ráce
schopná, což bylo uznáno po důkladném zkou­
m ání jak o zázrak.
D ruhá vinoentka s e stra V eronika H ocevar
m ěla od m ládí t u b e r k u l o s u . K té se p ři­
d a la jako tě ž k á kom plikace c h o r o b a s r d e č ­
n í , ta k , že již sotva m ohla dýchati. L ežela a
trp ě la bez lid sk é n aděje n a uzdravení. V zala
ta k é své ú to čiště k zak ladatelce své S poleč­
nosti, bl. Luise M arillacové. K onala k ní no­
venu a když končila 29. ledna 1926, byla kolem
— 24 — 168
5. hod. odpoledne okam žitě uzdravětia. Vše,
co ji trá p ilo zm izelo a sta la se schopna každé
práce. T ento zá zra k byl uznán a mohlo se
p řik ro č it k svatořečení. —■ Kéž by to šlo tak é
ta k s kanonisací bl. A nežky! M ám e u nás
tolik se ste r sv. F ra n tišk a a bude mezi nim i i
d o sti nem ocných a n ě k te ré i ve stavu povážli­
vém. Ať vyprosí si tak é z á zra k na přím luvu bl.
A nežky, k tero u české fra n lišk á n k y právem m a­
jí považovati za svou duchovní m atku.
9. T a k é jeden p ia rista byl v M ilostivém
roce pro h lášen svatým a m ěl svou oslavu na
sv. Jo sefa 1934. Žil v letech 1710—66 a jm eno­
val se P o m p i l i o M a r i a P i r o t t i . T y to
dva zázraky p řisp ěly k jeho svatořečení:
Sedm ileté děvčátko M atilda Iuregas Car-
camo v T am aritě, šp an ělsk é vesničce dostalo
horečku, z ní ú b y t ě a po 40 dnech ta k se-
sláblo, že se lé k a ř vzdal veškeré naděje na
jeho záchranu. Ne ta k věřící otec. V zal své
útočiště k nedávno za blahoslaveného p ro h lá ­
šeném u P. P iro ttim u a jeho o sta te k položil
s velkou důvěrou na tělo chorého děvčátka.
T u náhle zm izela veškerá nem oc, jako kdyby
ji v ítr odnesl. T o se stalo 16. prosince 1892.
D ju h ý z ázrak sta l se v N eapoli o rok
dříve v září. D om inika M arie M elisci m ěla od
16 roků n á d o r n a p r s o u . N epůsobil jí ne­
snáze až do 43 roku. Potom začaly velké bo-
1G9
— 25 —
leští a lék a ři považovali operaci za jedinou
záchranu. T é se chuděra velm i bála a proto
se u tek la o pom oc k blahoslav. Pom piliovi,
jenž byl p rohlášen za blahoslaveného. Bůh
vyslyšel je jí m odlitbu na přím luvu bl. p ia ri­
sty: Po 3—4 dnech zm izel n á d o r a s ním všech­
ny bolesti. L é k a ř po oné stra šn é chorobě n e­
našel ani stopy a uznal to za zázrak, rovněž
Posv. kongregace obřadů. Zde m ám e p řík lad ,
že ani uzdravení zázračné nem usí býti okam ­
žité, ale přece ta k rychlé, že je s t to přirozeně
nemožno.
Oba zázrak y se státy zcela k rá tc e po bla­
hořečení sv. Pom pilia, ovšem až 124 ro k ů po
jeho sm rti. N aše bohum ilá Přem yslovna byla
blahořečena p řed 62 lety a uplynulo od je jí
blažené sm rti 592 roků, než se jí toho dostalo.
My však jsm e jí ještě žádného z á zra k u k sva­
tořečení nevyprosili. M áme tedy v sk u tk u co
dohánět!
10. Končím e výklad zázrak ů ještě dvěm a,
k te ré se sta ly na přím luvu slavného světce
m oderní doby D o n a B o s c a a k te ré m u po­
mohly ke kanonisaci o V elikonocích 1934.
P rv n í z ázrak se sta l v Rimi. 741etá s ta ­
řenka A nna M accolini do stala v říjn u bron-
chiální chřipku a v prosinci k tom u nebez­
pečný z á n ě t l e v é n o h y , k te rá takovou m ě­
—2 6 - 170
ro u otekla, že sta ře n k a nem ohla sebou ani
h nout a bylo nebezpečí, že se dostaví s n ě ť ,
v t i kovém věku právem obávaná. Infekce chřip­
ková sta v nem ocné jen zhoršovala. V té to
velké tísn i k o n ala koncem prosince 1930 tří­
denní pobožnost k bl. Don Boscovi a když ji
ukončila, položila relikvii jeho na oteklou no­
hu, aby dosáhla uzdravení. K u podivu, to se
stalo ihned. V okam žiku p ře s ta la b o lest a zmi­
zela oteklina. M ohla volně se h ý b a t a chodit
jako dříve. L é k a ři uznali z á zra k a trv a lé vy­
léčení znovu bylo zjištěn o p rohlídkou po 10
měsících'.
D ruhý zá zra k si vyprosila K ateřin a Pi-
lengs rozená v L anfranchi. T r p ě l a d n o u v
takové m íře, že byla n a nohy ochrnulá. 28
roků se již léčila bez výsledku. I v L urdech
byle d v ak ráte p ro sit o pom oc, posledně roku
1931. Když jí ani tehdy nebylo pom oženo,
m odlila se p řed odjezdem ta k to k P anně M a­
rii: „Poněvadž jsem zde nedosáhla uzdravení,
popřej mi aspoň pro úctu, k te ro u m ám k bl.
Donu Boscovi, aby on m i vym ohl uzdravení
v T u rín ě “. — Po n á v ra tu do Itálie dala se
zavésti v T u rín ě k basilice bl. P. M arie P o ­
m ocné. T am znovu pok lek la a tu si tep rv e u-
vědom ila, že je s t zdráva. N a zpáteční cestě n e­
potřebovala žádné pom oci a lék a ři uznali u z d ra ­
vení zázračné. T o se přihodilo 6. k v ětn a 1931.
171 — 27 —
 J e s t zajím avo, že právě v kanonisačním
p rocesu tohoto slavného světce jeden z ázrak
předložený n a razil v K ongregaci obřadů na
obtíže, ale p o stu lá to r m ěl pohotově ihned jiný,
k te rý došel uznání. T o to dosvědčuje, že se
po stu p u je v procesech svatých velm i n e stra n n ě
a že není pravdou, tv rd í-li se někdy, že se
procesům italským nad ržu je. — P ro n á s p ak
zi toho plyne jistě poučení, že se nem ám e
spokojovati právě jen dvěm a zázraky pro ka-
nonisaci bl. A nežky, ale m ám e m íti jak o tu-
rin ští salesián i pohotově ještě jiné, kdyby snad
jeden z předložených n a ra z il na obtíže a byl
nám zam ítnut. Z am ítnutí zázrak ů prodlužuje
často procesy n a dlouhá léta, než zase nový
se dá předložit.
Z těchto několika příp ad ů především po­
znávám e, ja k se vypro šu jí zázraky na p řím lu ­
vu ctihodných sluhů a služebnic Božích, aby
m ohli býti blahořečeni, a blahoslavených, aby
m ohli býti prohlášeni za svaté. T o to názorné
poučení je s t však ta k é pro nás povzbuzením ,
bychom v ž i v é v í ř e a d ě t i n n é d ů v ě ř e
n e z ů s t á v a l i p o z a d u za Italy, F ran co u ­
zi a Španěly. T a k si vyprosím e nejen p o ­
třeb n é zázraky pro bl. A nežku, ale i pro jiné
bectifikační a kanonisační procesy, k te ré pak
či sem u n ás povstanou.
— 28 — i'*
Modlitba o zázraky na přímluvu bl. Anežky.
P ane Ježíši, oslav m ilostivě zázraky naši
bl. A nežku Přem yslovnu, svou věrnou n ásle­
dovnici v dokonalé chudobě, pokoře a lásce, a
vyslyš dobrotivě p rosby n aše i všech, kdož
se k n í s důvěrou, jak o u ty s nám hlásal,
o pom oc u tík a jí. Amen.
Poznámka: K noveně stačí, pomodlíte-li se denně
takovou modlitbu a snad ještě připojíte Otčenáš a
Zdrávas. — Kdo se chce modliti více, může tak
opakovati třikrát anebo k uvedené modlitbě připojiti
místo Otčenáše růženec. — Nic určitého neni přede­
psáno, jen proste s živou vírou a dětinnou důvěrou.

Imprimi potest. Pragae, die 15. IV. 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R,, Sup. Prov. Imprimatur Nr. ^.889. Olomucii, die
21. IV. 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“. Ovány náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník i ’s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. ftídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
173 -2 9 -
 Posvěcujte domácí život
četbou o životě svatých /

Exerciční dům vydal p o d t itulem

N A Š E SVĚTLA
Krátké a z a j í ma v é č t e ­
ní z e ž i v o t a s v a t ý c h

3e t o k n i h a s c a . 800
stránkam i četby, v
celo p lá tě n é vazbě

STOJÍ POUHÝCH 16 Kč

Objednejte v
EXERCIČNÍM DOMĚ V HLUČÍNĚ
— 30 —
m
Nejkrásnější knihou pro křesťana
nejjistějším vůdcem cestou životní -
spolehlivým rádcem
je mfsionární kniha

Z OBSAHU
„Bůh a duše".
Denní modlitby a pobožnost.
•Celý katechismus stručně sestavený.
Úvahy o základních otázkách životních.
Odpovědi na námitky proti víře a náboženství.
Návod k dobrému přijeti sv. svátostí (o generální
sv. zpovědi).
Poučeni o povinnostech stavovských (povinnosti
manželů a děti — služebných '— jinochů —
dívek atd.)

v „Exercičním domě"
Lze o b d r ž e ti
v Hlučíně a v sakristiích při kostelích
Redemptoristů.

CENA:
V plátěné vazbě s červenou ořízkou Kč IS*—‚
vázaná v kůži se z l a t o u ořízkou Kč 30’— .
XM
175 — 31 —
 L etáčkový časo p is

POSEL PRAVDY
si získal za krátký čas] přes
100.000 o d b ě r a t e l ů
Vychází každý týden a stojí j e ­
nom u našich horlitelů jen 2 Kč
ročně. J e to nejlevnější nábo­
ženský časopis. Poučuje o zá­
kladních pravdách náboženství
Není-li u vás ještě žádného hor-
litele, ob jed n ejte si 25 kusů na
agitaci. Stojí s portem Kč - 95)
Každý horlivý katolík by měl
odebírati j e d e n e x e m p lá ř p ro
s e b e a a le s p o ň j e d e n pro ty,
kteří nechodí do kostela
To j e katolická' akce

Adresa pro o b j e d n á v k y :
EXERCIČNÍ DŮM V HLUČÍNĚ
U p o z o r n ě n í : K ušetření poštovních a administrativ­
ních výloh e xpe duje Exerciční dům v Hlučíně „Posla
Pravdy" jen po 25 exemplářích (tedy 25, 50, 75 atd.)
— 32 — 176
 CENA 50 HAL
ŽI VOTEM ČÍ SLO 2 4 7 . R O Č N Í K X I . Č Í S L Q 7

Zachraň duši svou!

Vážné úvahy pro katolíky i svedené bratry - Napsal J . Z

 C írkev k a to lick á , je jí z a lo ž e n í a p r a v o st.
Bude jeden ovčinec a jeden pastýř.
(Jan 10, 16.)
Jeden Páin, jedna víra, jeden křest
a jedna církev. (Efez. 4, 5.)
S ta ro k ře sťa n sk ý spisovatel T e rtu llia n kdy­
si pro h lásil, že duše lid sk á je od přiro zen o sti
k řesťan sk á. N ení-li v duši člověka pravého a
silného k řesťan stv í, tone ona v bludu, pověře
a ve tm ách. Člověk bez víry stáv á se nespoko­
jeným , věěně hledajícím a nenalézajícím — i
když si toho není vědom. T o též p la tí o lidech,
k te ří si p o k lad pravé víry n a h ra d ili všelijakým i
sta rším i i m ladším i náhražkam i, jejichž ovoce
je věru m álo uspokojivé; dnešní náboženský
ro zv rat, lak o ta, h říšn á sm yslnost, falešná vol­
n ost, pýcha, ú sk o čn o st a n eu přím nost — toť
povážlivé m ravní a náboženské choroby, na
něž dnes v důsledcích nábož. ro z tříště n o sti
hynou celé k ra je , ba, i celí národové. N ení tedy
víra jak o víra, církev jak o církev, ale je s t je ­
nom jeden pevný, K ristem ustanovený ř á d a
ten je" tradiční, určený pro všechny n árody a
stá ty , pro všechno lidstvo, řá d sjednocující
zcela podle slov Z akladatelových: „ . . . a b y vši­
chni byli jedno!“ (Jan 17, 21.)
N ení snad většího n eštěstí, než rozdělovat
lid k d y si sjednocený a ště p it křesťany do rů z ­
ných novotvarů v dobách, kdy se na všech
stran ách volá po jednotě. Š ířit a zvětšovat
zm atek v církvi a v náboženství není činem dů­
— 2— ne
 m yslným a dosti pro zřeteln ý m už ta k é s hle­
disk a ta k tik y n áro d n o stn í! T oho by si měli
b ý t vědomi rů zn í ti novoapoštolové a ag itáto ři,
k te ří se zájm em i šk o d o lib o stí vyhledávají a
sled u jí nam noze jen um ěle ohlašované zm atky
v církvi kato lick é (t. j. obecné) a používají
nejk řik lav ějších reklam , aby doporučovali svou
společnost (církev), o níž tvrdí, že je pravou
církví K ristovou, ač ji K ristu s ani založit ne­
m ohl pro m ladé d atu m jejího vzniku. N evěra
je jim bližší, než církev katolická! P řed tak o ­
vým ito lidm i a podezřelým i p řá te li varu je n ás
ostatně sám S p a site l slovy vážným i a p am át­
ným i: „ ...p o v s ta n o u falešn í K ristové a fa­
lešní proroci, a budou činiti divy veliké a zá­
zraky, tak že by se uvedli v blud, kdyby možno
lbyloí, i vyvolení. A j, předpověděl jsem vám to.
Řeknou-li vám tedy: „Aj, na p o u šti je s t“, ne­
vycházejte; „A j, ve skrýších je s t“, n ev ěřte!“
(M at. 24, 24-26.) A tehdy řekne-li vám kdo:
„A j, tu to je s t K ristu s, aj, ta m to “, n ev ěřte!“
(M arek 13, 21.)
J e s t nám Zodpověděti otázku, jak é jsou
důkazy p rav o sti církve K ristovy. — P án Ježíš,
k terý jsa Bohem vzal na sebe podobu lidskou,
aby nám zjevil P rav d u a u k ázal bezpečnou ce­
stu k nebi, odevzdal p řed nanebevstoupením
„moc k líč ů “ sv. P etro v i a sv ěřil m u správu
C írkve slovy: „T y jsi P e tr, to je s t sk á la a na
té skále ‚vzdělám C írkev svou a b rán y pekelné
ji nepřem ohou“.
179 — 3 —
 P ozději se podle předpovědi Ježíšovy apo­
štolové rozešli, aby h lása li víru, k te ro u jim
zjevil M istr a k lad li za ni i životy. Sv. P e tr,
jehož p rim át, t. j. prven stv í v C írkvi všichni
uznávali, o dešel do Říma, kde nalezl sm rt mu­
čednickou i m ísto posledního odpočinku. T a k
i sv. Pavel. V ftím ě p a k žili i d alší n á stu p c i sv.
P e tra a žije tam podobně každý nám ěstek K ri­
stův zde n a zemi, jejž nazývám e sv. O tcem ,
neboli papežem . O statn ě ftím je i jin a k m ěstem
jedinečné tra d ice prvokřesťanské, což dosvěd­
čují pověstné řím ské katakom by, sb írk y , řím ­
sk á aréna (K olosseum ) a p ra s ta ré kostely. J e
tedy sam ozřejm é, že údové sv. církve obecné
t. j. řecky k atolické, s i dávají k tom uto ozna­
čení vznešený p řív lastek , jenž u rču je jejich
vztah k „věčném u“ m ěstu n a d T ib ero u . —
Shrnem e-li posavadní úvahy o p rav o sti církve,
shledám e, že p ra v á m ůže býti pouze jedna
(založená sam otným S pasitelem ), dále církev
ta m usí b ý t sv atá, t. j. řízena Duchem sv. a
v n a p ro sté m souladu s Písm em a k řesťanskou
trad icí, m usí býti ap o što lsk á, t. j. zpětnou
p osloupností jak o články jednoho řetě zu sa­
h a t až do dob apoštolských a ta k i K ristových
a konečně m usí býti k ato lick á (všeobecná), t.
j. pro všechen lid, všechny n áro d y stejn á, aby
ta k plnila p řík a z Ježíšův: „Jdouce učte všech­
ny n á ro d y !“ T y to čty ři důležité a n u tn é znaky
m á pouze církev kato lická. V šichni je jí členové
ochotně u znávají p o slušenství k řím ském u p a ­
— 4— ieo
peži. Kde této není, tam nelze m luvit o k a to ­
lické církvi vůbec.
N ehledě k středověkém u rozkolu křesťanů
východních, učinil v E vropě povážlivý průlom
do jednoty k řesťan sk é (církevní) ctižádostivý
M artin L uther ( f 1546), refo rm áto r, jehož dílo
přivodilo hrozné nesnáze ano i války m ezi k ř e ­
sťany. L u th er povrhl kněžstvím , z ru šil n e j­
cennější m ysterium k řesťan ů — m ši sv., za­
vrhl posty, alm užny a m nišské řády. S vátosti
dosavadních k řesťan ů s e šk rta l ze sedm i ve dvě.
I povahově byl L u th e r člověk prudký, ve slo ­
vech nevybíravý, v m anželství dlouho neklid­
ný. Jeho církev nazývá se evangelickou a na
jejím učení jso u hodně závislé všechny nejr
různější církve a společnosti evangelické, jež
p ři vší evangelickosti trp í dnes nejed n o tn o stí
a ro ztříštěn o stí až zarážející.
Duch evangelického učení nem inul ani cír­
kev čsl., k te ro u založilo po p řev ra tě několik
nespokojených kněží. J e tedy ta to společnost
data pom ěrně velm i m ladého. C írkev českoslo­
venská — ja k z arazí onen slovenský p řív lastek
— jě určena pro n á ro d jeden, ač K ristu s pravil:
‚‚Jdouce učte v š e c h n y n á r o d y . . . “ Již sv.
Otec B enedikt XV. ji jako vynález lidský a
bludný zavrhl a tím dal jasně najevo, že k a to ­
lík nem ůže být jejím přívržencem . — Důvodem
k odpadu byly n ěk terý m zak lad atelů m nové
církevní společnosti pohnutky osobní, form ální
i m álo příkladné. K atolíkům p a k nam noze n a­
181 — 5-
staly k ru té časy. F anatickým „zabíráním “ k a ­
tolických svatyň i ohrožováním bránících se
křesťanů zap sala se církev čsl. do dějin.
Počáteční sliby jejich p ro p ag áto rů , že nejde
vlastně o něco nového či nekatolického, zvrhl)'
se v pravý opak. K ristu s snížen na pouhého
člověka, k u lt P. M arie, vznešené Jeho m atky
a věrné n a ší pom ocnice byl n ahražen k ultem
H usovým , sv. K říž kalichem , úcta svatých po
p ro te sta n tsk u odvržena, O tčenáš p řija t rovněž
od evangelíků a tedy nekatolický. P ře k rá s n á
m odlitba Z d ráv as M aria byla v nové církvi
rovněž zam ítnuta a zneuznána, obřady p ře ji­
načeny, sv á to sti se šk rtá n y a jin a k vykládány
atd. C írkev čsl. uznává svobodu svědom í, ale
s druhé s tra n y u p rav ila si své řád y . (Když
svoboda svědom í, nač potom vůbec jak é ná­
boženské řád y a vyučování náboženství?!) V
různých názorech, a to nem álo závazných, jso u
Čechoslováci nejedno tní a nepevní, ale jeden
význačný ry s zůstává jim tém ě ř všude sp o ­
lečný: nevraživost vůči kato lík ů m a boj s něk­
d ejší jejich m ateřsk o u c írk v í. . . O pravdový k a ­
tolík, k te rý je si vědom budoucích účtů p řed
soudnou sto licí Boží, má svatou povinnost chrá­
n it tu svou duši, býti stále na s trá ž i a svedené
b ra try a se stry — zvláště jsou-li dobré vůle
— o p rav d iv o sti jediné C írkve, byť i občas p ro ­
následované, poučovati. B lahodárný důsledek
takové vytrvalé m isijní činnosti p ak nutně vy­
plyne sám sebou. I vášnivé p řetah o v án í ka-
- 6 — 182
to liku do ovčince církve čsl. m á své konCé.
V době dnešních náboženských n ep ořádků a
zm atků, otevřely se m nohým oči, aby prohléd­
li; m nozí a m nozí pobloudilí p o slu šn i h lasu
svědom í vracejí se z p ě t do církve katolické,
aby byli tím lepším i jejím i údy. Co opravdu
dojím á je sk u tečn o st, že děti tu nam noze n a ­
p rav u jí chybu svých rodičů! Lze snad vůbec
pochybovati, že tak o v éto n á v ra ty pobloudilých
k jednotě víry p rav é d ějí se m ilostí D ucha sv.
a na přím luvu P . M arie a svatých v nebi?

0 pronásledování církve Ježíšovy.

Jedním z vysoce zajím avých znaků p ra ­
vosti církve k ato lick é jso u je jí občasné proti-
ventsví. P ronásledování vyžadují si někdy i
mnoho legií m učedníků a velikánů úžasné du­
chovní síly a m ají tra d ic i sah ající od katakom b
a řím ských cirků až po dnešní časy (R usko,
Něm ecko, Španělsko, M exiko a j.) Než — co je
dílem věčnosti, to nem ůže zdolati zloba lidská.
C írkev sv. vždy přece zas vítězí a je jí věrní
č erp ají sílu z útěchyplných slov Spasitelových:
„A hle, já s vámi jsem po všecky dny až do
skonání sv ěta!“ (M at. 28, 19). T a k é nem ůže
býti jin a k ; Je žíš K ristu s, k te rý pro h lásil, že
je C esta. P rav d a a Život, chrání n eu stále tu
církev, k te ro u založil a jíž dal bezpečnou zá­
ruku, že „brány pekelné ji nepřem ohou!“ (M at.
28, 19.) Ach, ja k sm ěšně se tu vyjím á popře-
183 — 7 -
vratové heslo: „K aždý poctivý Čech m usí z
církve v ystoupiti!“ A čeho docílili ti, k te ří ta k
volali? R ozdělili lid český v nežádoucí sekty,
z nichž často jedna druhou u rp u tn ě p o tírá a
ulehčili ta k nejednu p ráci všelijakým našim
nepřátelům .

Kdo byli m oji předkové?

T a k se tá z a l jistý nekatolický m ladík, od­
cházející z pohřbu a zádušní m še sv., jež byla
sloužena za jeho babičku. V duševním zm atku,
k te rý se zm ocnil jeho n itra , doznal» že byl
oloupen o ja k ý s i cenný; p o k lad a že byl duchov­
ně p řesazen na jinou půdu, k d e jeho předkové
nežili, kam ani on n e p a tří. Po p ře v ra tu „vzali“
hb rodiče z církve a „ d a li“ do jiné. A p řece je
mu tam ja k s i cize, n ic ho tam k v íře nepoutá.
S babičkou, z jejíhož p ohřbu se vracel, m ěla
vym řít k a to lic k á tra d ice rodiny. Nem ělo m la­
díka p ř i tom to pom yšlení p řece jen zabolet
v duši zvláště te d ‘, kdy viděl k rá s n ý a do­
jem ný katol. obřad?
Onen m ladý inteligent se ponořil do stu d ia
náboženství. Z am ítl evangelické učení, k te ré ­
mu byl vůdcem L uther, původce podivné zá­
sady: „S tatečně h řeš, statečn ěji v ě ř!“ Jeho
svědom ím o třá s l i p říp a d dvou prvních vůdčích
stoupenců církve čsl., k te ří zem řeli — ja k
je to příznačné — na rakovinu jazyka! V duši
se mu zasteklo po k u ltu P. M arie, m atky
— 8 — 181
Ježíšovy, o níž posud ta k řk a ničeho neslyšel.
Konečně se přesvědčil, že se chléb podává
leckde, ale bez K rista , jen sym bolický nebo
všelijak upravený, pravý K rista obsahující však
jen v chrám ech, k d e On ve svátostné způsobě
ustavičně přebývá a zve všechny věrné duše
k hodům Lásky. T am se naučil m ladík lačný
po P ravdě K rista poznávat, tam u svato stán k u
bol, tam zap řem ítal i o Jeho slovech: „Kdo
není se m nou, p ro ti m ně je s t“. (M at. 12, 30.)
M ladičký inteligent byl zachráněn a jeho n á ­
v ra t do církve sv. v několika dnech u sk u te č n ě n ;
dnes je z něho dokonce statečn ý a nadšený
vojín K ristův! V šak nalezl k lid a v n itřn í štěstí,
po jakém nevědom ky dávno toužil a jeho p ro ­
střednictvím v rátilo se do k atol. církve již
mnoho osob; přiro zen ě že i jeho sourozenci
a rodičové.
P om yslíte si: „Šťastný, p řešťastn ý ji­
noch!“ Správně jste usoudili. A však — co
ještě zbloudilých „nekatolických“ jedinců nebo
rodin tone ve vlnách C írkvi sv. n e p řá tel­
ských . . . N edostává se jim pom oci a světla,
aby si upřím ně rozvážili: „K do byli m oji p ře d ­
kové? V k te ré víře byli spokojeni a šťastni?
Kam p a třím i já ? Kde budu moci p řijím a t
svátostného Ježíše, k d e n a jd u pravou zbožnost,
lásku a vnitřní k lid ? “ H ledejm e takové duše
a zachraňujm e je! J e to povinnost, k te ro u nám
p řik ázal sám S pasitel. A te n n á m i jim bude na
věčnosti hojným odplatitclem !
185 —9 -
 O konversích a konvertitech.
Že se konverse dějí, dosvědčí dnes každý
k ato l. kněz. K onverse je s t n á v ra t do C írkve
sv., k o n v ertité jso u ti, k te ří jej vykonají. V
dnešní A nglii lze sledovati veliké k o n v ertitn í
h n u tí od „ n áro d n í“ církve anglikánské do k a ­
tolické, ja k o tom pěkně a přesvědčivě poučuje
na p ř. knížečka „P roč jsem se s ta l k a to lík e m ? “
(Přel. J . R ozm ahel, vyd. J . B irnbaum v B rtnici
na M.) Skvělá a povzbuzující učebnice víry
katolické. J s o u v ní výstižná a dojím avá vy­
znání ko n v ertitů , k te ří často p ře s neobyčejné
p řek ážk y om ilostněni vzácným světlem D ucha
sv. v rá tili se k P ravdě, již zrad ili jejich p řed k o ­
vé. J s o u mezi nim i převážně lidé vynikající,
učenci, m yslitelé, spisovatelé, býv. p ro te sta n t,
k n ěží a j. (Snadné poučení o konvertitech n a jd e
lask. čten ář též v brož. „Životem “ č. 46, 48 a
90 — „C esty k B ohu“ I., II. a „Z pět k ftím u?“)
A ještě p ři závěru o konvertitech m alá
úvaha. V našem stá tě žije asi 15 mil. lidí, z
toho jso u asi dvě tře tin y kato lík ů . K dyby jen
za pouhý jediný ro k získal každý d ruhý k a to lík
jednoho jinověrce nebo bezvěrče, byl by za ro k
lid v republice ve víře sjednocený! T o je o-
všem , nam ítnete, p řed p o k lad hodně ideální.
N ež — co nelze u sk u te č n it za jediný ro k lze
stá le slušným způsobem p řipravovat. Ci není
té p rác e hoden sám S p asitel, k te rý si p řá l,
„aby všichni byli jedno“ ? N echceš se, m ilý
— 10 — « «
příteli, k te rý jsi poznal, že není víra jako víra
a pravda jako blud, ú č a stn iti této kladné m i­
sionářské p ráce? H le d ‘, n a jd i si občas nějakou
pobloudilou duši ve svém okolí a b u d ‘ jí k n ě ­
zem a obětavým m isionářem ! Snaž se jí získat!
Považ, že není to p ráce nem ožná a bezúspěšná,
neboť mnohým denně se daří. — I na tobě
jest, abys uskutečňoval p říslib P ána Ježíše,
že bude jeden ovčinec a jeden p a stý ř, abys u-
skutečňoval k rálo v stv í Boží na zemi. Sv. apo­
štolové byli ry b á ři duší, jdi na výboj i ty a
vol slušnou a čestnou cestu! P racuj' ra d ě ji na
m além úseku, jen na m isii m ezi svými, ve svém
okolí a věř, že budeš k o n a t akci katolickou, a
to ze všeho nejd ů ležitější, neboť jd e o duše
nesm rteln ě a o život — věčný! A věz, že právě
K ristu s P án zdůraznil a vyzdvihl ra d o st nad
nalezenou ovečkou, k te rá se byla z tra tila . Jd i,
hledej' a získávej je z čisté lásk y k Němu!

Námitky proti Církvi.

B ývají m alicherné, ano i neúpřim né anebo
vznikají z n eznalosti správných pojm ů o C ír­
kvi. N ejobvyklejší n ám itkou je poukaz na ži­
vot nějakého špatného k a to lík a nebo dokonce
i kněze. Než považm e: církevní a u to rita nikdy
nedávala špatného kněze nebo laik a za vzor
a přík lad , ale činila vše m ožné, aby došlo v
tom to ohledu k nápravě. O statn ě nezapom eň­
me, že u n ás odešli po p řev ra tu všelijak ne­
187 - l i —
spokojení kněží do církve čsl., k d e se na p ř.
ani nevěří, že Je ž íš byl Bohem, k d e tedy církev
p ře sta la b ý t k řesťan sk o u a je nam noze z a ­
střen o u nevěrou. T am zm izeli n e s p o k o je n í...
N ěkdy m ívají na nevyrovnaném životě k řesťan ů
i m noho viny právě ti, k te ří si potom h ra jí na
m ravokárce. Js o u mnozí, k te ří trp í chorobnou
touhou poklesky vym ýšlet a zveličovat, k te ří
nepovažují pom luvu za h řích a rá d i zasazu jí
rán y do díla K ristova. P a k ovšem církev sv.
trp ě t m usí — kněz jak o laik — aby se ta k
naplnilo p ro ro ctv í Ježíšovo: „N a světě trá p e n í
m íti budete, ale doufejte, já jsem přem ohl
sv ět!“ (Ja n 16, 33.) T en předobrý Ježíš, k te rý
je s nám i „po všechny dny až do skonání
sv ě ta “ (M at. 28, 20), n eo p u stí svých dítek
an i v největším protivenství a trá p e n í. A och rá­
ní vždy a všude od ú to k ů ď ábelských právě
církev katolickou, k te rá jediná chrání a obsa­
huje všechny božské prvky Jeho učení!

O úctě k Panně Marii.

Ave M aria! — K o lik rát asi, čten áři milý,
zazněl v tvé duši něžný ten pozdrav M atce
krásného M ilování. K o lik rát jsi asi uvažoval
o poetické k rá s e Jejích svátků, o kouzlu písní,
hudebních skladeb, obrazů a soch, jim iž je
oslavována J e jí vznešenost nebo o pověstné
věrnosti, s jak o u Ona všem, kdož J i v bídách
a těžkostech vyhledávají, pom áhá! M ožná, že
— 12 - 186
si na otázku odpovídáš i zdrcujícím i záporný­
mi slovy; ale p ak jsi opravdu nesm írně chudý
ba opuštěný a tu m á na tebe tím větší právo
— bohužel — dnešní sobecký a bezútěšný
s v ě t . . . A přece M atk a, jež provázela Syna
i apoštoly, ta dobrá M atka, k te ro u vzývali
o pomoc v dobách prvokřesťanských ti, k te ří
šli v stříc hrozné m učednické sm rti v arénách
(odtud béřou vznik sym bolické prosby litanii
loretánských) chce m ít v počtu svých věrných
a oddaných dítek i tebe! P am atu j, že k řesť a ­
né odedávna obětovali M arii i nejvroucnější a
nejvážnější okam žiky života! J í ke cti byla
zakládána slavná b ra trstv a , vznikaly družiny,
stavěny nádherné chrám y a svatyně. Ci neznáš
ta k é nějaké p ro slu lé po u tn í m ísto, k d e do­
cházejí podivuhodného k lid u a potěšení duše
um dlené a opuštěné? K o lik rá t O na pom ohla,
to se p ro stě n ed á odhadovat. A nejen lidem
p rostým a nevzdělaným , ale i těm slavným
a jistě proslulým . Z k rá tk a : líbezný úsm ěv M a­
dony h lá sá zách ran u každém u, kdo srdcem
pokorným k N í p ro sb u vznáší.
B ásník V rchlický byl ta k é jedním z nich.
Slyšm e jeho tk liv é volání:
„M aria Panno, ty js i v m ém h oři
jak o ta hvězdička plavci je v m oři.
J a k o ta hvězdička svítí a tě ší
toho, kdo m odlí se, toho, kdo hřeší.
189 —13-
 J á se už čistil do st v slzách a hoři,
nedej mi, M aria, u tonout v m oři!“
(T w ard o w sk i.)
B edřich S m etana byl p ři starodávné pouti
na Bezděz ta k uchvácen lidovou láskou k P.
M arii, že neváhal vsunout de opery „ T ajem ­
stv í“ pověstnou píseň m ariánskou začínající
slovy: „M aticko Boží, obětuj m ilosti své mně
z á ř!“ V procítěné m elodii této písně dojím á
zvláště přání, aby m ilostná M atka byla nám ku
pomoci, až budem e u m ír a t. . .
Heine, b ásn ík původu židovského, volal v
opuštěnosti k nebeské K rálovně:
„ . chorém u synu srd ce vrať
a on T i zapěje:
Ó, zdrávas, M arie!“
M ikuláš A leš, m alíř jistě věhlasný, m ěl ve
zvyku p sá t před započetím díla latin sk é iniciál-
k y: S. M. m. D. a. f. T . N„ což v p řek lad ě
znam ená: S vatá M aria, m atko Boží, posilni
k p ráci (lat. adspira) služebníka svého M iku­
láše!
Bylo by nesčíslné m nožství podobných p ří­
padů intim ní úcty m ariánské jen u nás v Če­
chách, což potom na celém světě! M atku Boží
vzývali ku podivu rá d i s ta ří Čechové, nazý­
vali ji „nebeskou lé k a řk o u “ , putovali často
na poutní m ísta, zpívali k J e jí chvále n e jk rá s ­
__ 1 4 ___ 190
n ě jší písně a ctili J i horlivě m odlitbou sv. r ů ­
žence. Bohužel, že dnes už nenásledujem e p ří­
kladů našich k atol. p řed k ů z dob, kdy vlast
naše byla nejslavnější! Šíří se u nás zvyk
úctu m ariánskou zam ítat, sv. růžencem po­
h rd a t a hlavně ve svátky P. M arie (ač zasvě­
cené zbyly již jen dva: 8. prosinec a 15. srpen)
pracovat ta k , ja k by se nem uselo a m ši sv.
vůbec zanedbat. A toho nevděku si pom ocnice
křesťanů a m atk a Ježíšova nezasluhuje.

Mysterium mše sv.

M se sv a tá je n ejcen n ější poklad, k te rý nám
K ristu s na p am átk u zůstavil. P ro to jsm e c ír­
kevním příkazem vázáni v neděli a ve svátek
celou m ši sv. nábožně slyšeti. J e n vážná p ře ­
k ážka tu omlouvá. M noho k řesťan ů je s t si
toho vědomo, ale ne každý rozum í sm yslu m še
sv. U n á s bohužel neubývá těch, k te ří přicházejí
do k ostela jen s povrchním a nedostatečným
vědomím toho, co v y jad řu je uchvacující sm ysl
a sym bolika nejsv. O běti, k te ré bývají p ří­
tom ni. M še sv., k te rá se započíná m ohutnou
apotheosou duchovní ra d o sti a m ládí a končí
rozpom ínkou n a tajem n é vtělení P . Ježíše,
p řed stav u je ve své p o d sta tě nekrvavou oběť
Jeho na K alvarii. V ěru — nem ohl L uther a
jeho stoupenci více p o ru šiti řá d církve Ježíšovy
než že „ z ru šil“ m ši sv. a zavrhl je jí cenu! Co
všelijakých k a to lík ů m im oděk n ásled u je Luthe-
191 - 15 -
rova revolučního přík lad u ! A nečiní ta k z pou­
hé duchovní slep o ty ? V šak ten, kdo nábožně
sleduje a vním á posvátný m ešní obřad m od­
litbou, pozorností anebo ú častí na chrám ovém
zpěvu, m á d o jista z příto m n o sti na m ši sv.
nedocenitelný užitek. J e jisto, že m še sv. sta n e
se u něho cílem pravidelné nedělní a sváteční
touhy.
M še sv. je o břad staro k řesťan sk ý a k a to ­
lický a na celém světě je sloužena stejně. V
tom tkví ovšem je jí nesm írná cena. J e sloužena
většinou po latin sk u a v tém ž postupu, s tým iž
rouchy u nás v E vropě jak o na p ř. v k rajin ác h
zám ořských u černochů, M ongolů nebo u ru-
dochů, v oblastech tropických jak o v po lárn ích
končinách.
Bylo již podotknuto, že m še sv. znázorňuje
u trp en í Páně, t. j. ja k byl K ristu s souzen,
ukřižován a ja k slavně zvítězil n ad světem .
D uše lid sk á je tu vedena po cestách líto sti k
Bohu, k te rý je L ásk a sam a. „S an ctu s“ p řip o ­
m íná jásavý vjezd S pasitele do Jeru salem a,
„pozdvihování“ je obrazem K alvarie. — M isál,
k n iha, z k te ré kněz celebruje, obsahuje největší
duchovní tajem stv í. K aždé roucho, k te ré kněz
b éře na sebe, značí nějakou sym bolickou p ři­
pom ínku. Z načka IH S (= Ježíš), jež zdobí
svrchní roucho kněze p ři m ši sv. byla n a př.
dorozum ívacím znam ením k řesťan ů v dobách,
k d y byli n e jk ru tě ji pronásledováni. A pod.
— 16 — «*
 P am atuj! K aždá m še sv. nábožně slyšená
bude ti m ocnou útěchou v těžké hodině sm rti
a získá ti v nebi nový stu p eň slávy. Bez m še sv.
nemůžeme si p ře d sta v it světce ani řádného k a ­
tolíka. M še sv. je sluncem duchovního života.
N ejslavnější hudebníci světa sk lád ali skvělé
m ešní skladby s průvodem o rch estru a v po­
čtu těchto kom ponistů shledávám e i p ro te ­
stanty. Nechť opravdový křesťan m ilující zpěv
se nedá nikdy pobízet ke zpěvu p ři m ši sv.;
vždyť kdo si zbožně zazpívá — jakoby se
dvakráte m odlil.

Octa svatých.
Na zářivém nebi C írkve se skvějí jako
hvězdy sv atí a vyvolení Boží. C írkev vítězná!
Jso u mezi nim i lidé všech věků, chudí i bohatí,
s ta ří i m ladí :— anoi i děti! V chrám ech zří­
me jejich obrazy a v oltáře jso u uloženy je ­
jich sv. ostatky, áby je kněz p ři m ši sv. občas
p o líb il. . . J a k dojím ající, ja k vznešené je sva­
tých obcování!
Octu katolických světců si značně p ři­
svo ju jí i jinověrci. Ja k é oblibě se těší na př.
sv. A ntonín P aduánský, něžný sv. F ra n tišek
nebo divotvorná m ladá světice T erezie Je žíšk o ­
va! K olikerou pom ocí p řisp ě li nám již sv. pa­
tronové čeští V áclav, V ojtěch, P rokop, Ja n
Nep., bl. A nežka P řem yslovna a j. K nim obra­
celi se n a ši předkové ve chvílích nejtěžších s
193 -1 7 —
prosbou o pom oc a jim děkovali za vyslyšení.
A pravidlem končívali svou pokornou žádost:
„K tom u m i dopom áhej Bůh a sv a tí jeho!“
B ud‘m e i m y ctiteli svatých a vyvolených
P áně a čítejm e rá d i jejich p řík lad n é životopisy
(legendy), ja k je s oblibou čítávali i s ta ří Če­
chové. C írkev sv. připom íná denně p ři m ši
p am átku n ěk teréh o světce, jehož jm éno n a ­
leznem e v k alen d áři. K lade nám ta k stá le p řed
oči obrazy Božích bojovníků, abychom jejich
p řík la d u následovali a k ráč e li ta k bezpečnou
cestou k nebi! — Čerpejm e zvláště v n a ší době
sílu a n ad šen í ze života světců a p a k o n á s
zajisté nebudou p la tit slova Ježíšova pro ny­
n ě jší vlažné a „m orové“ křesťany to lik p ří­
značná: „A ta k že js i vlažný a ani h o rk ý
ani studený — vyvrhnu tě z ú s t svých.“
(Zjev. 3, 16.)

O s v á to s te c h .
„Co platno člověku, kdyby celý svět získal,
alle na duši své škodu utrpěl. . . “

Ze sedm i sv áto stí přichází nejp rv e v

úvahu sv atý k ře s t, jenž se ud ělu je dětem .
T a k stá v á se teprve člověk křesťanem , neboť
— ja k p rav í Písm o sv. — „nenarodí-li se kdo
z vody (!) a z D ucha sv., nevejde do k rálo v stv í
nebeského.“ J e ted y pro duši k ra jn ě nebezpeč­
né k ř e s t sv. oddalovat. J d e tu o ochuzování
— 18 — 194
dítěte o vzácné 'm ilo sti Boží a v p říp ad ě sm rti
10 sp á su v ěčnou! D ospělým u d ělu je se výjim ečně
k ře s t sv. tehdy, když nebyli posu d po k řtěn i
nebo byli k řtě n i n ep latn ě (na p ř. v církvi čsl.
nebo ev.). T u s i dospělý, jem už se k řte m sv.
sm ývají všechny dosavadní jeho hříchy, od­
povídá n a klad en é o tázk y sám . N a dotazy
kněze o v íře odpovídá slovem : „V ěřím “, na
dotaz, zda se o d řík á ď á b la a n e p rav o stí jeho
slovem : „O dříkám .“ M imo to vyzná víru m od­
litbou V ěřím v Boha. (Viz oddíl M odlitby.)
K rom ě sv. k ř tu p řijím á dospělý kato lick ý
k řesťan sv á to st sv. biřm ování, jež uděluje b is­
k u p ; tehdy se obnovují k ře stn í sliby a v ěrn o st
k církvi sv. S v á to st pokání očisťuje n a še duše
— po vykonané líto sti a dobrém před sev zetí —
od h říchů a um ožňuje, aby věřící p ak p řija l sv á­
to st O ltářní, t. j. T ělo Páně. Svaté pom azání
udílí kněz těžce nem ocným na cestu do věčnosti,
Spočívá ve svátostném očištění lidských smy­
slů. Svěcení k n ěžstv a p řijím a jí k an d id áti stavu
duchovního. Stav m anželský je rovněž uzavírán
svátostným obřadem a z téhož důvodu Církev
neuznává sň a te k civilní (úřední) za p latn ý p řed
Bohem.
Z e sedm i význačných sv á to stí p řijím á k a ­
tolický k řesťan pravidelně a povinně (nejm éně
jednou do roka a to v čase velikonočním ) dvě,
jež tře b a vyzvihnout zvlášť. J e to
195 — 19 —
 sv. zpověď,
k te rá p řed p o k lád á pečlivou p řípravu. K ajícník
v tichu a odloučenosti se chvíli zaobírá svým
svědom ím a zpytuje své hříchy. N ávod a po­
stu p naleznem e tém ěř v každém cirk. zpěvníku
a v knihách m odlitebních. U těžkých, t. j.
sm rtelných hříchů je s t u d a ti s ohledem na jejich
závažnost p řesn ý p o čet neb není-li to možné,
alespoň přibližný! J e s t tře b a p o stupně pro-
zpytovati D esatero p řik ázán í Božích (viz odd.
M odlitby), pro zk o u m at své svědom í v pom ěru
k p a te ru p řik áz. církevních a zvlášť bedlivě
p ro b ra ti sedm ero hlavních hříchů. P říp ra v a
ta to budiž ra d ě ji písem ná. D ůležitou so u částí
sv. zpovědi je vzbuzení líto sti dokonalé (litu­
jem e h říchů proto, že jsm e jim i u ráželi P án a
Boha, nejvyšší a neskonalé dobro) a , nedoko­
n a lá (že jsm e pro h říchy své od Boha tre s tů
spravedlivých zasloužili). Činíme p a k upřím né
předsevzetí, že svůj život polepším e. Sv. zpo­
v ěď se koná pravidelně v kostele a tam též se
p řistu p u je k
sv. přijímání.
P ře d p řije tím svátostného Je žíše vzbudí
k řesťan je ště jednou líto s t n a d svým i hříchy
a oživuje svou víru, n a d ě ji a lá sk u k Bohu
a S pasiteli, jenž v nekonečné d obrotě se stu ­
puje k bídném u tv o ru pozem ském u. S tejně
— 20— 196
s bázní jako s nesm írnou touhou a ra d o stí
je s t tře b a p ro žiti toto m ystérium p říp ad n ě cha-
rak teriso v an é veršem básn ík a a lék a ře A ngela
S ile s ia :
„Ó, ja k é tajem stv í! K rá l k rá lů — duší k rá l
si dceru o tro k a — m ou du ši za choť vzal.“
C írkev sv. vřele doporučuje sv. zpověd‘
a časté p řistu p o v án í k e sto lu Páně. V době
velikonoční je s t v šak závazné a pro opravdo­
vého k a to lík a přiro zen ě m ilou povinností.

Odchod duše k branám věčnosti.

To psáno v knize života a smrti:
jedny oblaží, a druhé zdrtí!
V íra všech n áro d ů a věků i pradávné filo­
sofie připom ínají, že není nic ta k závažného
jako sm rt člověka, okam žiky, kdy se duše
odpoutává z vězení těla a ko n á pouť někam
jinam . Písm o sv. jasn ě naznačuje, že ten, kdo
u m írá ve stav u h říchu těžkého (sm rtelného)
uzavírá si trv a le cestu do říše ra js k é blaženosti
a slávy; je pro to povinností každého k ato lík a,
aby p řed svou sm rtí m ěl účty s Bohem v po­
řád k u . N ezapom eňm e, že soudu n a věčnosti
neujde nikdo a že „mnoho je s t povolaných, ale
m álo vyvolených . . Pr ot o um írající k a to lík
žádá kněze, aby m u cestou sv. zpovědi odpustil
197 — 21 —
 n a m ístě Božím hříchy a podal T ělo Páně,
nejlep ší a jedinou p o jistk u pro duši na cestu
k nebi. J a k bohum ilý a v sk u tk u záslužný apo­
š to lá t k o n á na p ř. i ten, kdo působí na duši
zatvrzelou a právě naznačeným způsobem ji
uchrání od věčného zahynutí! —
T ě lesn á sch rán k a zesnulé osoby se po
řád n ě vykonaných církevních obřadech odnáší
na sv. pole (hřbitov) a u k lád á do lůna po­
svěcené země. Ve stín u sv. K říže n ad hrobem
očekává p a k zesnulý den posledního soudu
nejbezpečněji! Církev sv. zam ítá jakýkoliv d ruh
„m oderního“ pohřbu, jenž o dporuje tra d ic i
Písm a sv. a prvních i pozdějších k řesťanů.
N ásilné ničení těl sotva zesnulých je v roz­
p o ru s k řesťan sk o u úctou a pietou! J e n těm ,
k te ří u m írají s povinnou pokorou, k te ro u K ri­
stu s velebil a bez úm yslů vzdorovitých a po-
horšlivých, p ře d nim iž to lik varoval, p la tí k ř e ­
sťanská služba církevní: „B lahoslavení jsou
od té to chvíle m rtví, k te ř í v P á n u u m írají.
D uch z a jisté d í jim , aby odpočinuli od p rací
svých, skutkové p a k jejich jd o u za nim i.“
(Zjev. 14, 13.) T akovým zaznívají tesklivé hra-
|ny, z věží chrám ových n a cestě p o sled n í i zpěv
slu h ů C írkve Ježíšovy a n a takové zesnulé
pam atu je církev sv. — což je s t z a jisté nejr
cennější — v m odlitbách a p ř i N ejsvětější
oběti u oltáře.
H le, ja k p řík lad n ě a vážně pam atovali na
sp á su své n esm rteln é duše n a ši zbožní p ře d ­
— 22 — 198
 kové! Oni si n ezak lád ali na pochybné slávě
světské a po h rd ali lichocením , jež bývá ta k
často neupřím né a sobecké, ale přim ěřeným
odkazem v závěti si zajišťovali trv alo u vzpo­
m ínku na m odlitbách věřících a p ři zádušní mši
sv.! Či bude nás Bůh jednou soudit m ěřítkem
světa? Ó nikoliv! P ro to se nedivm e, že ještě
i dnes si m nozí za živa nebo na lů žk u sm rtel­
ném p am atu jí n a duši podobným způsobem .
O devzdají sam i nebo p ro střednictvím pověřené
osoby m írnou jistin u na farním ú řadě, nebo v
k lášte ře , aby byla z jejích ú ro k ů každoročně
sloužena m še sv. za duši zakladatele. Jd e
tedy o zajištěnou a pravidelnou roční m ši sv.
zádušní, k te rá bývá sloužena pokud lze vy­
hověti přím o v den úm rtní. J a k é to účelné a
bohulibé zajištěn í pam átk y n a člověka, k te rý
tu kdysi žil a na něhož nevděčný svět již ani
n e p a m a tu je . . . N ení to sp lá tk a tro c h u jiného
d ruhu než n a m oderní okázalý pohřeb, jehož
cena je p řed Bohem pochybná? A ta k m ůže
kdykoliv každý p ro zírav ý k řesťan se spokojiti
a na svou duši ta k pam atovati. P řiro zen ě, že
ta k činí katol. křesťané spravedlivě žijící a
zachovávající p řik ázán í; jen tehdy je ta to akce
na svém m ístě — v pravdě a v pln o sti po-
požehnaná.
J s i sn ad šlechetným katolíkem , p ři tom
však chudým nebo nem ajetným . Věz, že žiješ-
li podle víry, m áš m ajetek nejcennější. I na
tebe C írkev sv. bude trv a le a vděčně vzpom ínat.
iso — 23 —
Vždyť m odlí se v katol. chrám ech za všecky
bez rozdílu a ta k často kněží s věřícím i p r á ­
vě za ty , na něž již nikdo nevzpom íná . . .

Modlitby.
K atolický k řesťan vyznává pravou víru
znam ením sv. k říže, k terým počíná a končí
m odlitbu.
K říž latin sk y (velký) koná se pravicí, jež
se volně k lad e n a čelo a p rsa a odtud od r a ­
m ene levého k pravém u p ři čemž n a h la s n e­
bo potichu pronáším e slova: „V e jm énu Otce
i Syna i D ucha sv. A m en“.
Obvyklý k říž m alý (trojnásobný) konám e
m írně přivřenou pravicí ta k , že se palcem žeh­
nám e a značím e tři m alé křížk y : n a čele, na
ústech a na p rsou, p ři čemž říkám e již p ři­
pom enutou posvátnou form uli.

M odlitba P áně a pozdravení andělské:

Otče náš, jenž js i na nebesích! Posvěť se
jm éno tv é; p ř ijď králo v stv í tv é; b u ď vůle tvá
jak o v n eb i t a k i na zemi. Chléb n á š vezdejší
dej nám dnes; a odpusť nám n a še viny, ja ­
k o ž i my odpouštím e našim vinníkům , a n e ­
uv o ď nás v pokušení; ale zbav n á s od zlého.
Amen.
— 24 —
 Z drávas, M aria, m ilosti plná, P án s tebou:
požehnaná ty s m ezi ženam i — a požehnaný
plod života tvého, Ježíš.
S v a tá M aria, m atko Boží, p ro s za n á s
hříšné, n y n í i v hodinu sm rti naší. Amen.

A poštolské vyznání víry. (V ěřím v Boha.)

V ěřím v Boha, O tce všem ohoucího, Stvo­
řite le nebe i země.; i v Je ž íše K rista , Syna jeho
jediného, P án a n ašeh o ; jenž se počal z D ucha
svatého, naro d il se z M arie P anny; trp ě l pod
Pontským Pilátem , ukřižován, u m řel i po­
hřben je s t; vstoupil do pekel, tře tíh o dne
v sta l z m rtvých, vstoupil n a nebesa, sedí na
pravici Boha, O tce všem ohoucího; odtud p ř i­
jd e so u d it živých i m rtvých. V ěřím v D ucha
svatého, svatou C írkev obecnou, svatých ob­
cování, odpuštění h říc h ů ; tě la vzk říšen í; a ži­
vot věčný. Amen.
D esatero Božích p řikázání.
1. V jednoho Boha budeš věřiti. 2. N evez­
m eš jm éna Božího nadarm o. 3. Pom ni, abys
den sváteční světil. 4. C ti otce svého i m atku
svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo
na zemi. 5. N ezabiješ. 6. N esesm ilníš. 7. Ne-
201
—2 5 -
pokradeš. 8. N eprom luvíš křivého svědectví
p ro ti bližním u svém u. 9. N epožádáš m anželky
bližního svého. 10. A niž požádáš s ta tk u jeho.
P a tero p řik á z án í církevních.
1. Z asvěcené sv átky světiti. 2. V neděli
a ve sv átk y celou m ši sv. nábožně slyšeti.
3. U stanovené p o sty zachovávati. 4. A lespoň
jednou za ro k zřízeném u knězi se zpovídati a
5. v čas velikonoční velebnou sv á to st O ltářn í
nábožně přijm outi.
Sedm ero hlavních hříchů.
1. Pýcha. 2. Lakom ství. 3. Z ávist. 4. Sm il­
stvo. 5. N estřídm ost. 6. Hněv. 7. L enost.
P am atuj! P ři vstupu do k o ste la se m áš
požehnat svěcenou vodou, učinit k říž a tř i­
k r á t se b ít v p rsa v duchu si řík a je : „Pochvá­
lena a pozdravena budiž n e jsv ě tější sv á to st
O ltářní! T otéž je s t tobě učiniti p ři odchodu
z chrám u Páně. J e to pozdrav Ježíšovi, k te rý
je p o d způsobou chleba u k ry tý ve s v a to stá n ­
k u na o ltá ři. T o dosvědčuje i m alé světélko
v t. zv. „věčné“ lam pě, k te rá visí p řed tým ž
oltářem . P ře d Bohem nelze býti hrdým !
Když je st m še sv. asi v polovině, nastáv á
nejp o sv átn ější a k t její, kdy um lknou varhany
a kněz za posvátného ticha pozdvihuje do vý-
— 26 — 202
še sv. hostii, k te rá je s t prom ěněna v tělo
K ristovo a po m alé chvilce i k alich se způsoba­
mi vína a vody, jež jso u Jeho krví. T u zbož­
ný křesťan v obou příp ad ech činí k říž , bije
se v p rsa a to lik rá t i v duchu si řík á : „Bože
b u d ‘ m ilostiv mně h říšn ém u !“ V tu dobu zvo­
n í m in istran t u o ltáře.
Od „pozdvihování“ p latí nejbližší zvonění
p ři m ši sv. t. zv. přijím ání. K něz totiž, nežli
přijm e tě lo a k rev Páně, bije se třik rá te v p rsa .
Jeho p řík lad u n á sle d u jí současně věřící a bi­
jíce se rovněž třik rá te v p rsa , řík a jí kajícn ě
potichů: „Pane, nejsem hoden (hodna), abys
vešel pod stře c h u m ou, ale toliko rci slovem
a uzdravena bude d uše m á!“ Podobně je s t vy­
znávati tuto pravdu, zní-li zvonek na znam ení,
že kněz bude p o d áv ati tělo Pán® věřícím .

O K atolické akci a volbě četby.

V nynějších dobách náboženských zm at­
ků k lad e Sv. Otec věřícím na srd ce zvýšené
povinnosti sm ěřující k obraně zájm ů díla J e ­
žíšova. T ouží viděti všude nové h rdiny víry,
jak ési ry tířsk é vojsko tohoto století, k te ré by
bez zvláštní organisace, ale rad o stn ě a n ad ­
šeně šířilo k rálo v stv í Boží ve svém neutěšeném
okolí. Bývají n e jrů z n ější cesty pro takový apo­
što lá t: n ě k te ří p rac u jí na poli charitativním a
sociálním v dom ech skutečného m ilosrdenství;
napom áhají chudým , zm rzačelým a utiskova-
203 ___ 27 _
ným nebo blahodárně působí m ezi m ládeží, vě­
n u jí své služby nem ocným i jin a k křesť. službu
bližním u projevují. T u jd e v sk u tk u o podivu­
hodné anděly lásky, k te ř í zm írňujíce nezištně a
obětavě b o lesti svých bližních, dokazují ideální
cesto u i lá sk u k ukřižovaném u S pasiteli. P o ­
všim něm e si jen někdy lépe p ráce n a p ř. ře ­
holních se ste r! Ocení je snad nevděčný sv ět?
Ne — nikoliv!
Než jsou; i jiné druhy ap o što látu živé ví­
ry. K aždý k r a j je dnes m alou m isií a k a ž d á
lid sk á duše d o st velikou diecési! B udeš-li chtít,
p říte li milý, u sn ad ň o v at práci kněžím , jichž
jě dnes všude citelný n ed o statek , s ta ň se apo­
štolem K atolické akce!
Z vláštní d ruh tohoto a p o što látu se tý k á
otázk y tisk u a četby. — „Pověz mi, s kým
obcuješ a já ti povím, kdo jsi!“ T o to osvěd­
čené lidové pravidlo p la tí o každém z nás. K a ­
tolík, k te rý čte, penězi podporuje nebo dokonce
schvaluje a doporučuje tisk , jenž tu p í kněze,
sesm ěšňuje zásady k řesťan sk é a snižuje in­
stitu ci církevní, dopouští se vůči své duchov­
ní M atce černého nevděku a hříchu. A k olik
takových neuvědom ělých katol. křesťanů zná­
me! Když jako k a to lík nem ůžeš b ýt současně
členem církve jiné, p ak bys m ěl m íti i plné
jasn o v otázce četby. Slyšm e opět K ristů v
výrok: „ . . . k d o neshrom ažď uje se m nou, roz­
p ty lu je!“ (M at. 12, 30.)
— 28 — 204
 M áme dnes již veliký, ba přím o bohatý vý­
běr české četby, k te rá jistě duchovně zušlech­
ťuje a prohlubuje nábož. vědom osti. Četl jsi
p říteli více těch to knížeček, jež pod názvem
„Životem “ vydává E xerciční dům v H lučíně?
U pozorňuji tě n a ně i zde; nalezneš je p ři
vchodu m nohého k o ste la , kde v ú s tra n í čeka­
jí na m isionáře, k te ří by je četli a šířili dále.
Chceš snad učiniti ra d o s t dětem , aby příhod­
nou četbou okřály jejich duše? P a k jim n e ­
zapom eň o b sta ra t z hlučínského. Exercičního
dom u obrázkovou knihu „šťastn é d ě ti“ , k te rá
jako celoroční k ato l. čítanka zaseje sem énka
živé víry do duší i srd c í m enších čtenářů.
Slyšel jsi již o nábož. týd en ík u „N eděle“ , o
oblíbeném týd. „D ětská n ed ěle“ nebo o „D oro­
s tu “ , jejž vydává ú s tře d í „Sdružené k atol. m lá­
deže“ ? H le, tu m áš jen nam átkou poukaz na
pravidelnou a velm i levnou četbu náboženskou,
k te rá zachránila již nejednu d u ši od zahynutí!
S ta lo se nedávno, že jeden stu d e n t n e k a ­
tolík, z čiré zvědavosti či sn ad z dlouhé
chvíle vypůjčil si od svého k a m a rád a t ř i publi­
kace. Byla to kniha od J. K rlína „Svatý Don
Bosco“ , dále vzpom enutá již knížečka ko n v er­
titů „P roč jsem se s ta l k a to lík e m ? “ a úvaha
prof. V. Šlaufa „P roč jsem řím ským kato lí­
k e m ? “ ‚(Plzeň 1935). S tu d e n t knihy pozorně
přečetl, absolvoval je ště k atechism us a n e ­
odolal kouzlu k ato l. víry ; dnes je z něho vzorný
k atol. křesťan. J a k m ožno potom nedoceňovati
205 — 29 —
význam a ú činnost nábož. četby, když i pou­
hé čtyři tisk y svým ušlechtilým obsahem s ta ­
čily n a záchranu a obrození jeho duše?
Budiž tu je ště poukázáno n a m im ořádný
význam četby m isionářské. T a z a jisté povzná­
š í a plně u tv rzu je ve víře. S naž se, čtenáři,
p říležitostně poznat m ěsíčník ‚‚Echo z A frik y “
(adm. Brno, P e k a řsk á 9; roč. 8 Kč), „Č ernou­
še k “, tam též; roč. Kč 4.—‚ nebo „K atolické
m isie“ (P raha I., K onvitská 12). Z de se n a­
učíš č e rp a t sílu i nadšení, poznáš, že i v
dnešní době není nouze o m učedníky a k r a j­
ně obětavé apoštoly a že je po celém světě
ro zšířen a jedna a tá ž církev K ristova, k a to ­
lická, jejím ž členem k svém u neskonalém u
š tě s tí jsi anebo brzy se staneš. A v tom to p ř í­
padě nic neodkládej, neboť se vydáváš v n e­
bezpečí pozdržování a ochuzuješ se o n ejcen n ěj­
ší m ilosti: nem ůžeš o čistit svou du ši od h ří­
chu, nem ůžeš se sp o jo v at ve sv. přijím án í se
S pasitelem sv ě ta a nem áš záru k y šťastné a
klidné sm rti a věčných ra d o stí pro nesm rtel­
nou duši!
N ež i ty , k a to lík u víry živé a pevné, p ř ij­
mi je š tě m oji m alou radu. Ž iješ sn ad v p ro ­
stře d í, k te ré tvou duši obdařuje prachem h ř í­
chů a všedností a pro to ti poradím o studánce
vody živé a občerstvující. Jso u to t. zv. cxer-
cicie p o řád an é obyčejně na t ř i dny v nějakém
k lášte rn ím zátiší (exerciční domy) a tam za
režijn í cenu a pod vedením osvědčených ka-
30 — 808
žateiů a znalců lid sk é duše n a č e rp á š nových
sil, nové nadšení, novou ra d o s t a očistíš svou
duši od všelikého prach u . N ajdeš tam b r a t­
ry duchem a srdcem tobě příbuzné! Z k u s jen
jednou a exercicie stan o u se ti cílem stá lé
touhy. (Bývají hlášeny v „N eděli“ a v každém
k atol. listě.) —
A ty , p říteli, zlobou doby svedený, vrať se
s tou žeb n o stí do církve k ato lick é, založené
Ježíšem K ristem ! Pom ni na poslední věci člo­
věka, k te ré jso u : s m rt, soud, peklo a nebe.
A věz, že každý kněz tě ochotně do C írkve
přijm e a každý opravdový k a to lík ti p ři tom
rád a ochotně podá pom ocnou ru k u !

Imprimi potest. Pragae, die 15. IV. 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R,, Sup. Prov. Imprimatur Nr. 4.889. Olomucii, die
21. IV. 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. ňídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
207 — 31 —
K d o c h c e p o z n a ti u č e n í
c írk v e k a to l. a ť si p ř e č t e :

KATECHISMUS,
(na pr. Kubíčkův, vydala Matice
Cyrilometodějská, Olomouc-)

»Z D U C H O V N Í H O Ž I V O T A « ,
Napsal P. AI. Stork S. 1 , nákladem
Dědictví Svatojanského v Praze.

»BŮH A DUŠE«,
úplná misionářská knížka, vydali
Redemptoristé v Praze.

TYTO KNIHY LZE OBDRŽETI

V EXERC. DOMĚ V HLUČÍNĚ
— 32 — 208
Ž i v o t e m « č. Ž4á. ftó č n ík ^ l. Č ís lo á. Č e r t a SŮ h a l

M už a K a to lic k á A k c e .
 í. Proč má muž pracovati
v Katolické akcí.
Tajemná touha v duši mužově.
J a k o kd y ž v ko stele p řed sv ato stán k em
slabě svítí věčné světélko, ta k v duši veliké
většiny m užů n eu rčitě se ozývá tajem n á touha:
k o n at d o b ro ! býti požehnáním pro ro d in u !
pom oci n ě ja k jiným ! býti užitečným pro své
spoluobčany, p ro svou obec, pro svůj náro d ,
pro svou víru! zanechati po sobě n ějak é dobré
dílo, aby bylo poznati, že jsem nežil nadarm o!
Že jsi, m uži, ještě nepocítil v sobě této
touhy ?
A čím u šlech tilejší je člověk, tím u rč itě ji
v něm blik á a svítí.
Sám Bůh rozžehl v srdcích n á s m užů to to
tajem n é věčné světlo!
Utajené podzemní bohatství a neobjevené pod­
zemní krásy.
H avíři rozcházejí se po své lopotné p ráci
do domovů. Je d e n z nich cestou začně přem ý š­
leti o d ů ležitosti h av ířsk é práce. Z am yslí se
n ad tím , k o lik lidí a dom ácností bylo u c h rá ­
něno p řed zim ou uhlím , k te ré zde pod zemí
vysekali, a k o lik jiných výhod tento černý n e ­
ro st lidstvu sk ý tá . Á p a k si p rav í: „Ejhle, po
dlouhá sta le tí chodili lidé po povrchu, stěžo ­
vali si do m alé ú rodnosti půdy, — a nem ěli
— 2— 210
tušení, jak é ohrom né bo h atstv í p říro d n í ta jí se
pod jejich noham a hluboko v zemi! C hodili
po sta le tí po povrchu, nic n etu šíce!“ — —
V nádherných nově objevených jeskyních
M acochy, M ládce, Dem anové Dom ici sta n u l
člověk a zam yslil se u p ro stře d těch okouzlu­
jících p říro d n íc h k rá s : „Po s ta le tí chodili lidé
nahoře po povrchu, m yslili, že je tu jen lesík
a hubená půda, — a nem ěli tušení, že pod
nim i dole je ta k nesm írně nádherný svět k rá p ­
níkových k rá s! Chodili a n e tu šili!“ — —
*
T aková je duše m užova. Z d á se m nohdy
pustá a sk a ln a tá a chudičká. Z dá se, že na
ní ro ste jen bodláčí. A le kopej hlouběji. A
poznáš, že Bůh v ni vložil vzácné vlohy a síly,
a že se dají vykonati veliké a svaté věci, když
se k těm pokladům d o sta n e š a je zužitkuješ!
My chodím e vedle toho sk ry téh o bo h atstv í a
vedle těc h u tajených k rá s , jež Bůh sám do
duší m užů vložil — chodím e a netuším e!

Musíme počítati se zvláštním rysem mužské

povahy.
D ost jsm e chybovali tím , že jsm e zapo­
m ínali, že jin á je povaha m uže, jin á ženy. Ja k o
se liší ry sy tv á ře m uže a ženy, je ště větší
jso u rozdíly m ezi jejich duševním i sklony a
potřebam i. Žena cítí v sobě po třeb u ž á d at o
211
—3—
pomoc, p řijím a t dobrodiní, poslouchat, sloužit.
M už m á v krvi, že rá d pom áhá, dává, u k azu je
svou sílu , p o řá d á , vyžaduje p o slu šn o st od ji­
ných. I v pom ěru k Bohu jeví se veliký roz­
díl: jin á je zbožnost u ženy, jin á u m uže;
zbožnost žen sk á p řip a d á m u p říliš citovou,
p říliš n a slá d lo u , on chce m ít zbožnost svou,
rozum ovou, střízliv ě jší. A jak o by se m uži
zdálo nepřirozeným , kdyby je j někdo n u til
k čistě ženským p racím , nebo k ženském u
k ro ji, zrovna tak' se m u protiví, kd y ž by po
něm něk d o žád al ženskou zbožnost. Chce býti
zbožným , ale svým m užským způsobem .
Životopisec sv. faráře arského Viaimeye uvádí pří­
klad takové svérázné mužské zbožnosti:
„Hlavně jeden muž stal se mu (arskému faráři)
velice drahým pro celý život a ustavičně ho dával
za vzor k následování celé farnosti. Byl to starý
sedlák, který se zastavoval v kostele každého rána
ijda na polle i když se vracel domů. Dlouho setrvával
bez hnutí, ústa semknutá a oči upřeny na svato­
stánek.
„Příteli,“ tazal se ho jednou Vianney, vida jeho
mlěelivě rty, — „oo říkáte při svých návštěvách
Ježíši Kristu?“
„Neříkám mu nic a on mi také nic neříká, ale
hledí na mne a já na něho.“
P ravý muž, to znam ená: „jasný vhled do
věci, pevně vym ezení cíle, sebeovládání, pod­
nikavost, odhodlanost a rozhodnost, s ta te č ­
n o st a nezlom ná vůle neu sto u p it před žád ­
ným i překážkam i a n ed at se sv ést žádným
lákáním .“ (Cohausz.) M uži je nepříjem né a
— 4- 212
 odporné, když cítí, že m á jenom trp n ě se
podřizovati rozhodování jiných. Chce spolu-
rozhodovati, spolu-pracovati, spolu-tvořiti,
spolu-stavěti. Jeho touha po činnosti a po
sebeurčení se chce up latn iti.
T yto v lastn o sti se m ohou zvrhnouti a mo­
hou svésti m uže n a scestí. M ohou pro b u d iti
v něm n ezkrotné sebevědom í a vzdor obra.
P okládá se p a k za soběstačného, a vzpouzí se,
když m a pokorně sehnouti své koleno p řed
Bohem. M ůže se opravdu s tá ti, když jin í z k ro u ­
šeně a upřím ně k Bohu zpívají své prosby,
že m už při tom z ary tě m lčí a ru k o u nespíná.
Ale když sklony m užské povahy jso u u-
držovány ve správných m ezích, nem usejí býti
něčím zlým, ba n ao p ak m ohou se s tá ti vý­
tečnou a n en ahraditelnou pom ocí ve službách
dobra. ' 1 :i I I i ‘
N ěkdy se po m uži žádalo, aby m ěl touž
zbožnost jak o žena, a když jí nem ěl, hledělo
se naň tak , jakoby nem ěl zbožnosti vůbec.
A vzácné energie, k te ré Bůh vložil do jeho
duše, nebyly zužitkovány pro dobro. N enalé­
zaje v náboženském vedení d o s t volného pole,
aby u p latnil své síly, odklonil se jinam , kde
byly jeho síly s ra d o stí vítány, a kde byly
stupňovány a kde jim bylo vykazováno stále
širší pole činnosti. Tak' se sta l m už nam noze
sopkou, a vzácné vlohy a síly Bohem p ro p ů jče­
né staly se žhavou lávou, chrlenou do celého
okolí a šířící v šude zkázu a zničení.
213
— 5-
 O to tedy běží: schopnosti, k te ré Bůh dal
muži, zachytili, zušlechtiti, podporovati jejich
v z rů st a ukázňovati je ; p ak m ohou b ýti m o­
hutnou, požehnanou hnací silou ve službách
nejvyšších' cílů!

„Césara vezeš!“
O pravdu velkou d ůvěru m á v m uže Bůh
a velkou úlohu m u svěřuje.
P ře s ře k u převáží převozník m uže. Neví,
že převáží C ésara, m uže, jenž držel ve svých
ru k o u osudy s ta ro řím sk é říše, s ním ž ta to
říše stá la a padala. B ouře n a řece je hrozná.
Z dá se, že rám ě převozníkovo je již bezm ocné
p ro ti vlnám , a že člun zm izí ve vodách a lidé
na člunu se stanou obětí dravých vln. T u volá
C ésar na p řev o z n ík a : „C ésara vezeš!“ T o
jm éno elektrisovalo veslaře. V hlavě mu za­
bleskne, co se vše m ůže s tá t s říší, když by
C ésar byl pohřben do vln. Převozník s b írá
poslední síly. S n ap jetím nejvyšším p ro ráží
vzpínající se vlny. Je ště okam žik. Již jso u u
břehu. Z achráněni. — Ja k ý div udělalo to
slovo: „C ésara vezeš!“ J a k byly vystupňovány
síly, když se probudilo v m uži převozníku
vědomí odpovědnosti! —
T a k k T obě m luví Bůh: „M uži, T y vezeš
víc než C ésara. T y m áš ve svých ru k o u osud
svůj, své ženy, svých dětí, své dom ácnosti,
Na Tob® spočívá odpovědnost za osud n á ­
—6 - 2H
boženství a pozem ského blaha ve T vém okolí,
ve Tvé obci, ve T vém národě. Když zklam eš,
když povedeš šp a tn ě , když své úlohy n e ­
splníš, budeš odpovídati za všecky, kdo byli
pohřbeni ve vlnách věčného n eštěstí. J á jsem
T ě učinil převozníkem na rozbouřených vlnách
života. N apni síly, ať dobře provedeš svou
velkou úlohu! C ésara vezeš!“

Nemáme věru důvěru již nějak jásat nad

náboženským stavem u nás!
N áboženská situace u n á s se p ro ti dobám
popřevratovým značně zlepšila. Surové p ro ti­
náboženské řád ě n í silně vym izelo. J iž není
hanbou, když někdo veřejn ě u k áže, že je k a ­
tolíkem . V ůči V šeobecném u sjezd u k a to lík ů
a náboženským úkonům p ř i něm zachoval
i tisk jin a k velm i svobodom yslný uctivou
zdrženlivost. T a k é i jiným náboženským pod­
nikům a projevům , konaným; i ve velikých ro z­
měrech, počíná s i veřejné m ínění slu šn ě. M no­
hým požadavkům k a to lík ů vychází stá tn í s p rá ­
va a úřady s velikým porozum ěním vstříc.
Ale já s a t nem ám e v ěru důvodu. S tále ještě
se šíří znem ravňující film y, objevují se na
divadle kusy oslavující m anželskou nevěru
a m ravní nevázanost, den jako den se rozchází
do světa ve statisících vý tisk ů i takový tisk,
k terý přím o podkopává a rozvrací víru a m rav­
nost, škola neru šen ě ve jm énu „vědy“ ve sta*
S1S - 7-
tisících duší ničí k o řín k y n ad přirozené víry,
učebnice p o řá d je ště neopravují svých k řik la ­
vých n e p rav d p ro ti církvi, s p lak á tů a rek lam ­
ních foto g rafií vítězoslavně se chechtá na
ulici nem ravnost, zločinnosti p ro p ad á to lik
m ladých d u ší, velkom ěstské ulice a p a rk y
jso u zam ořeny znem ravnělost! a svůdnou p ř í­
ležito stí k e hříchu. V zák o n o d árstv í čeká se
jen na vhodnou p říle žito st, aby k řesťanském u
m anželství byly zasazeny d alší sm rtelné rány.
V šude se ro zta h u je n áboženská lh o ste jn o st,
k te rá zvláště n a m ladé lidi a n a d ítky působí
stra šn ě : „ ta k velicí páni m ohou ž ít bez plnění
náboženských' povinností, sta č í jim , když jsou
k ato lík y podle jm éna a v n ejv ětší sv átk y —
nač p ak jen bych m ěl úzkostlivě zachovávati
své náboženské povinnosti já ? “ T en m or m a tri­
kového křesťanství!
A p a k ta dosud nezacelená, p o řád je š tě
prudce k rv ácející z trá ta duší katolické církve
v Československu! V Čechách sam ých v r.
1930 bylo z obyvatel české n á ro d n o sti bez
vyznání 650.596, československé církve 617.420,
obou dohrom ady 26.8°/o, (více než čtvrtina!)
ze všeho obyvatelstva české n á ro d n o s ti! Co
se n a p ra c u jí m isionáři mezi pohany, než získ ají
deset, dvacet duší pro katolictví, — zde v Če­
chách církev z tra tila p ři jediné b ouři silně
p řes m ilion duší, jež p řešla k bezvyznání nebo
československé církvi! — Na M oravě p ři po­
sledním sčítání v r. 1930 bylo z '‚obyvatel
21G
— 8 -
 české n á ro d n o sti bez vyznání 96.636 a u česko­
slovenské církve 160.969, celkem 8.5»/o z oby­
vatelstva české n á ro d n o s ti; to je s t i ina M oravě
každý jedenáctý člověk české n áro d n o sti p a tří
k bezvyznání nebo k československé církvi!
Ja k é do nebe volající z trá ty !
T y statisícové odpady jso u pro katolickou
církev stá le jak o otevřená rán a , z níž p o řád
ještě se valí silným proudem h o rk á červená
krev! A n e řík e jte , že se lidé! i v racejí k církvi.
Ano, vracejí. A le to jso u jen m alé zlom ečky
pro ti té ohrom né číslici m ilionu odpadů.
K dy p ře sta n e k rv ác e li ta to hrozná rá n a ?
Kdy odčiníme, co se sta lo po p ře v ra tě ? Či
máme v sobě ta k m álo lásky, že rozloučili
jsm e se s těm i dušem i n a trv a lo a ponechali
je bez srdce jejich osudu? —
Ano, zlepšila se situ ace náboženská u nás!
Ale já s a t n ě ja k nem ám e důvodu, a kam se
podívám e kolem sebe, všude plno příležito stí
k velké a vysilující práci!
M užové, i my se bijm e v p rs a : „M á vina!
M á v in a ! . .
Že náboženská lh o ste jn o st a o d v rat od
náboženství se u n á s rozm ohl v takové m íře,
to zavinila řad a činitelů. Ale částečně je s t vina
i na m užích sam ých.
M užové dívali se na náboženství jak o na
něco zděděného, úctyhodného p ro svou s ta ro ­
žitnost, jak o na jak o u si vzácnou p am átku pro
an —9 —
 m useum ; ale neviděli v něm nejvyšší hodnoty
životní, k te rá m á právo i na n ejtěžší oběti.
M užové provinili se těžce tím , že viděli v n á ­
boženství pouze jak o u si záležito st kněží, a ne
záležitost vysoce osobní. Když k u pily se p ro ti
náboženství p řek ážk y jak o h o ry , veliká č ást
m užů netečně nebo chabě stá la . H ořelo kolem
nich na všech stra n á c h ; a oni tu p ě přihlíželi.
N ěk teří ještě dokonce p řik lá d a li n a oheň.
Když n em rav n o st a nevěra se šířily s pekelnou
v y ch y tralo stí a vym ýšlely p o řád nové dům yslné
p ro stře d k y p ro svou propagandu, m nozí k a to ­
ličtí m užové, i dobrého sm ýšlení, tv rd o šijn ě
p o řád je ště pracovali z a staralý m i způsoby,
k te ré m oderní technika ovlivňování v e ře jn é ­
ho m ínění již dávno odhodila m ezi s ta ré h a ra ­
burdí.
A veliká většina českých m užů se nevzclio-
pila k řízném u odporu ještě a n i tehdy, když
nevěra a ro zv ra t m anželství a ro z v ra t m ravní
se jim valil okny a dveřm i již i do vlastních
rodin. S pínali ruce, když srovnávali život, jaký
te d ‘ v jejich stavení jest, s životem , jak ý tam
býval p řed třic íti, čtyřiceti ro k y — ale vzchopit
se na pronikavou o h ran u víry a m ravnosti ne­
bylo síly!
V tom je ta veliká vina českých m užů:
ve chvílích, kdy doba žádala neohrožených
a dům yslných obránců víry a m ravnosti, stá li
a seděli váhavě, zadum aně, chabě . . .
A zlo mohlo řád it, ja k se mu c h tě lo ! ...
— 10 - “ls
 Rozhodnutí mužovo: Hlásím se do práce!
Když m už uvědom í si náboženskou situaci
doby a svou odpovědnost, probouzí se v něm
rozhodnutí n ab íd n o u t své síly C írkvi: „Z de m ne
m áte! Ř ekněte mi, co m ám dělat! H lásím se
do práce! H lásím se do K atolické akce!“
V iděl’s na ja ře , ja k v n itřn í silou puzeny
pučely a rozvíjely se bílé květy a zelené
listí na strom ech?
T a k v křesťan sk ém m uži, když rozhlíží
se po současné situ a c i náboženské, a poctivě
si uvědom uje svou odpovědnost, pučí a zra je
k plném u životu rozhodnutí: „ T u m ne m áte!
H lásím se do kato lick é p rác e !“

II. Co jest Katolická akce.

Ale je v povaze m užově, že se n a p ře d
dobře podívá, do čeho jde. Chce tedy věděti
docela p ře sn ě , co K atolická akce je st. Chce
jasně zn áti je jí p o d sta tu , jak o kdyby s tá l p řed
obrazem zavěšeným n a stěn ě a pozoroval je d ­
notlivosti n a něm ; jak o kdyby m ěl p ře d sebou
program n ějakého sp o lk u nebo podniku nebo
ústavu, a zkoum al větu za větou, slovo za
slovem. T o lik rá t slyšel m už slovo „K atolická
akce“ ; ale vždy m u p řip a d a l te n pojem ja k si
neurčitý, ja k si prázd n ý a všeobecný.
N uže: co je s t K atolická akce — přesně
vysloveno?
219 — 11 —
 J e s t to a p o što lá t věřících, k te ří pod vede­
ním církevní v rchnosti se stav ějí do služeb
církve a pom áhají jí, aby u sk u tečn ila svou
p a stý řsk o u úlohu.
A p o š t o l á t je tedy K atolická akce.
V zpom eň n a apoštoly: bylo to m u ž o v é puzení
m yšlenkou, aby šli k e všem lidem a pohnuli
je, aby se ochotně k lan ěli Bohu, a aby po­
m ohli k e sp á se jejich duším ; aby šli do celého
světa a všude zaklád ali a upevňovali k rálo v ­
stv í K ristovo. — Podobně a p o što lá t u m uže
znam ená, že m už nechce m ít k řesťan stv í jen
sám p ro seb e, n ý b rž že. by r á d získ al pro
K rista i jiné. M odlíval se velký M oravan sv.
K lim ent H o fb au er o m ilost, aby duše Bohu o d ­
cizené m ohl ta k řk a n a svých ram enou sn á še ti
k o ltá ři a k lá sti K ristu k nohám , aby jen jim
zabezpečil život věčný a ta k p řisp ě l k oslavě;
Boží. M odlívala se sv. K ateřina S ienská: „ J a k
by mi mohlo sta č iti, Bože m ůj, že já jsem
v životě, když T v ů j lid je v sm rti!“ Podobně
m už se sm ýšlením apoštolátním nem á klidu,
když vidí, že kolem něho vládne hřích a věčné
n eštěstí, a že k rálo v stv í K ristovo je zp u sto še ­
no. Jeho n itrem lom cuje svatá touha a hlad,
aby K ristu s byl králem duší a světa, aby
duše byly přivedeny na dobré cesty, aby ze
společenského p ro stře d í bylo vym ýceno vše,
co je pro duše kam enem úrazu.
A poštolátem v ě ř í c í c h je s t K atolická
akce. M ají arci i kněží p raco v ati o slávu
- 1 2 - 220
 Boží a sp á su d uší, a k n ěží na prvém m ístě. A le
tuto p rác i kněžsk o u označujem e jm énem du­
chovní sp ráv a, p a sto ra čn í horlivost. Když v šak
mluvíme o K atolické ak ci, tím m yslím e, že
ta k é v ě ř í c í o sta tn í sp o lu p ra c u jí s církví v
tom to svatém díle.
A konečně p o d v e d e n í m c í r k e v n í c h
p ř e d s t a v e n ý c h m á se k o n a ti K atolická
akce. Vždyť K atolická akce je s t ap o što lát, š í­
řením zájm ů Božích; a n a d šířením p rav d
náboženských a n a d ochranou zájm ů víry m ají
bdíti především církevní představení. Jim byla
svěřena především ta to povinnost. Jim ře k l
Pán: „Jdouce do celého světa u č t e . . . “ (M r.
16, 15.)
A poštolátní s m ý š l e n í je ted y p ři K a­
tolické akci hlavní a n ejd ů ležitější věcí.
A le ta to akce p o tře b u je i z e v n ě j š í f o r ­
my. Neboť m usí to býti činnost organisovaná,
p ři niž p ráce jednotlivců neděje se libovolně
a rozptýleně, n ý b rž je s t jednotně u sp o řá d á n a
a usm ěrněna. T o bez zevnější form y nejde.
A ta k se zřizu je f a r n í v ý b o r K atolické
akce, aby dobře u sp o řá d a l je jí p rá c i ve f a r ­
nosti ; o k r e s n í (dekanátní) výbor, aby říd il
p ráci K atolické akce n a o k rese (v d ěk anství,
v ik ariátě); podobně diecésní ra d a K atolické
akce, a c e l o s t á t n í ú s tře d í K atolické akce.
221
- 13 -
 Kdy tedy smí se říce: Tento muž pracuje
v Katolické akci?
K dyž je rozhodnut praco v ati o to , aby
kato lick é zásad y p ronikaly do všeho života
soukrom ého i veřejného;
když nabídne ta k to své síly církevní v rch ­
nosti, ab y m u svěřen byl k u s p rác e pro Boha
a pro duše;
když ochotně p řejím á a vykonává úkoly,
k te ré s e u k lá d a jí;
kd y ž koná všecku tu to p rá c i ve shodě
a pod vedením církevních představených.

III. Trojí předpoklad práce

v Katolické akci.
Boj proti špatným povahovým vlastnostem.
Chce-li m už p raco v ati v K atolické akci,
p a k prvým a nejnezbytnějším předpokladem
jest, že m usí ve své povaze p o tíra ti všecky
v lastnosti, k te ré by jiné odpuzovaly. Neboť
kdyby jeho život m ěl n a sobě n ě ja k é černé
sk vrny, p ak by o sta tn í lidé ře k li: „T en nás
chce ob racet? Ať s i jen n a p ře d o b rátí sebe!
S člověkem takového života a ta k šp a tn é po­
v ěsti ani m luvit nebudu! A kdj^ž člověk ta k
sm utně znám ý s to jí za K atolickou akcí, sm ím
do ní vsto u p iti já, člověk č e stn ý ? “
- 14- 222
 Kdo chce p raco v ati v K atolické akci, ať
napřed svědom itě očistí svůj život.
Ach, to bývá pro m nohého těžk á věc.
Vždyť z n a š í p ř i r o z e n o s t i , hříchem d ě ­
dičným pokažené, v y stupují zlé náklonnosti
jako omamné výpary z otravné jeskyně. P o žit­
kářství. Sm yslnost. Pýcha. Hněv. N ezk ro titel­
ná touha po m ajetku. A jiné zlé n ák lonnosti
působí nám k o lik rá te ta k hrozná pokušení,
a nejeden člověk si již trp c e povzdechl: „Kdy,
ó Bože, prem ohu v sobě konečně všecku tu
nízkost, k te rá se ve m ně ozývá? K dy, ó Bože,
vymizí konečně z n itra m ého všecka plevel,
k te rá ve m ně ta k bujně ro ste, nikým n eseta a
nikým n e p ě stě n a? M ůj Bože, k d y ? “
A p ak to p r o s t ř e d í kolem nás. J a k
bývá svůdné, ja k na n á s jd e způsobem , aby
si n ás jen zpracovalo a přizpůsobilo. N ěkdy
nás lák á opojeným i sliby a vábením , jako když
pokušitel n ejslad ším hlasem K ristu P ánu n a ­
m louval: „T oto všecko tobě dám , j e s t l i ž e ...“
Jindy strh u je sugestivně již svým m nožstvím :
nebudeš přece d ě la t podivína a zv láštn ů šk áře,
a s tá t stran o u ! Jin d y hrozí. Jin d y m rsk á a
rdousí nepoddajné. Jin d y je zničí. O kázale
staví n a p re sto l ty, kdo se m u plně poddali
a jež za h rn u je svým štěstím .. N ěkdy žádá:
„Ve jm énu p o k ro k u : vzdej se! přizpůsob se !“
Jin d y : „Ve jm énu vědy, vzdej se!“ Jin d y :
„Ve jm énu veřejného m ínění!“ — O pravdu,
p rostředí, — „sv ět“ — kolem nás m á tisíceré
333 — 15 —
p ro střed k y , ja k přiv áb it nebo d o n u tit nebo
z k ro tit lidi, aby se bezpodm ínečně p řizp ů ­
sobili . . .
A velm i m nohý m už z řík á se práva sebe-
určení a slepě se vzdává svém u okolí, aby
vedlo, ja k c h c e . . .
U p ro stře d těchto pokušení, pram enících
v n itru a p ro střed í, m usí k řesťan zachovati
v ěrn o st k m ravním u řád u . T u věrn o st si m usí
vybojovati v tu h ý ch zápasech. A le jenom tehdy,
kd y ž m ěl d o s t síly a p rovedl to, bude způsobilý
pro p ráci v K atolické akci.
A víš, k te rý je s t nejlepší p ro střed ek , aby
ta k T v á duše byla upevněna v dobrém ? E x e r -
c i c i e. — Exercicie, to je ta kovadlina a to
kladivo, jim iž Bůh zpracovává pro sebe n e­
ohrožené, důsledné, katolicky žijící k ato lick é
duše!

' D uše m usí b ýti zásobena a p ro n ik n u ta

velikým i pravdam i.
J e n za to se dovede člověk bít a jen za
to p řin e se rá d i nejv ětší oběti, o čem je p ře ­
svědčen, že to m á nevyrovnatelnou cenu. Je n
tehdy odhodlá se muž k p rác i v K atolické akci,
když bude až do dna duše přesvědčen, že
zde běží o něco nevýslovně důležitého.
P ro to byli m užové ta k neteční k osudu
náboženství, poněvadž neviděli p rav d nábožen­
ských v jejich k ráse . V elké hodnoty křesťan-
— 16 — 234
ské byly pro ně, jak o když slunce v létě je
zahaleno m raky: kdo by celý svůj život stá le
viděl jen m raky zakrývající slunce, zda bude
věřit v k rá sy slunečního ja s u ?
Pro velikou č á st našich m užů byly pravdy
náboženské čím si m álocenným . Je n jako p rá z d ­
ná fráze a jako pouhá pohádka zněly jim
pravdy, že Bůh je nejvyšším dobrem , že naše
pravé ště stí je v životě věčném , že zde na
světě jsm e jen poutníky a cizinci. Z ato v
plné svěžesti a životnosti stá ly p řed jejich
duchem hodnoty pozem ské: býť pokladníkétn
v peněžním ústavě, m ít ve vzorném p o řád k u
své hospodářství, p o s ta ra t se dětem o k r á s ­
nou existenci, být spo řádaným sta ro sto u v obci,
mít úspěch politický, horlivě p racovat ve sp o l­
cích n árodnostně vlasteneckých, neschovávat se
před žádnou veřejnou prací. T y to věci cele
zaujaly ducha m uže ■— a p a k se nedivte, že
mu p řip a d a lo něčím m alicherným a titěrn ý m
pracovati o věci náboženské, — když pravdy
hodnoty náboženské s tá ly p řed ^eho duchem
ta k neživotné, ta k zeschlé, ta k vybledlé, ta k
za m ra k e m ___
M už dovede rozvinout své síly. A le m usí
cítit, že věcí pro k te ro u se obětuje, je užitečná
a veliká. A čím více je p ro n ik n u t přesvědčením
o velikosti věci, tím v ětší o b ěti a n ad šen í m ů­
žete od něho čekati.
P roto m usejí b ý ti rozptýleny m raky, jež
dosud znem ožňují m uži vidět slunce. P ravdy
225 — 17 —
náboženské m usejí zase s tá ti p ře d jeho
zrakem v celé své úchvatné, neodolatelné
k r á s e . . . jak o ty p ravdy stá ly p řed našim i
p řed k y písm áky, k d y ž po p rác i sedávali za­
hloubáni n a d biblí a postilam i, a když ty p ra v ­
dy chodily s nim i jak o blaživý stín p ři práci,
tak že si zpívali aspoň polohlasitě zbožné písně
p ři svém díle rolníci za pluhem a řem esln ík
ve své dílně. — Bůh. V ěčnost. D uše. K říž.
V ykoupení. P om íjejícnost všeho pozem ského.
P oslední cíl. V elikost života. Sm ysl u trp en í.
A td. T y články víry m usím e znova p ro cítiti
a p a k hluboká zm ěna n a sta n e v celém našem
sm ýšlení a jednání. T y p ravdy se sta n o u i
pro n a ši duši k říd ly , n a nichž Se vznese
k n apřirozeném u chápání života.
T oť druhý n utný p řed p o k lad , aby m ohl
m už nadšeně pracovati v K atolické akci: m usí
v něm znova býti oživena a vystupňována
víra v základní náboženské pravdy! M usím e
m u burcovati duši: „P am atuj, orle, že k říd la
m áš! P am atu j, orle, že T i Bůh‘- nedal k řídel
na to , abys se jako želva vlekl po zemi! Orle,
do výšin, k říd la m áš!“

T a k é pro tento účel — aby veliké pravdy

víry živě se postavily před d u ši, strh ly ji,
ovládly a trv a le získaly pro život z víry —
není lepšího p ro stře d k ů než exercicie.
- 1 8 - SSQ
 Takto mi líčil jeden muž účinky exercicií na
svou duši: „Rajská pohoda v duši — svět i život
zdají se krásnějšími ve světle posledního cíle —
balvan spadl s duše — i prostinké věci kolem nás
zdají se míti nový význam — bližního dovedeme
daleko více milovati — jemu odpouštěti — práce
v povolání přestala býti otročinou — denní bolesti
a strasti se s novou silou daleko snáze snášejí —
mírnost v naší povaze byla ihned až nápadná našim
přátelům a našim dětem — horlivost duše zdvoj­
násobena.“
M uži, kdy ted y T y chceš jíti n a exercicie?.

Pryč s předsudkem: „jfe to hanba, když se

o náboženství intensivně zajímá m u ž “.
Jso u m užové, k te ř í p rav í: „ Je n edůstojno
muže, aby se n ě ja k siln ě zajím al o náboženství.
To je dobré ta k je š tě pro ženy a p ro d ěti.
Z mužů nanejvýše pro takové, kterým schází
hrdé m užské sebevědom í.“ —
M ne vždy hluboko bodne do srd c e , když
někde p ři m ši sv. podávám sv. p řijím án í, a na
třic et lidí p řistu p u je , aby p řija li T ělo Páně,
a z nich je m už jen jediný neb dva, o statek
samé ženy. M ne vždycky bolí, když vídám ,
jak n aši m užové po k lád ají to za holou zby­
tečnost, aby si p řečetli n ějaké hlu b ší pojednání
o n ějaké těž ší náboženské otázce, a ja k ve
svém náboženském poznání u strn u li p ři p o ­
znatcích, ja k é s i k d y si o d nesli ze šk o ly ; ve
všech jiných oborech se hleděli vzdělávati, aby
byli na výši, jen ve věcech náboženských se
227
— 19 —
 úzkostlivě vyhýbali jakém ukoli dalším u sebe-
vzdělání! T im u kazují, jak o u cenu p řik lá d a jí
náboženství.
O dpovídám : M u ž o v é m usejí býti p á te ří,
osou, hlavním nervem každého všeobecného
hnutí. N ejsou-li, p a k ta to akce ztro sk o tá. N e­
boť m užové jso u p ředstavitelem a u to rity , so­
ciálního vlivu, síly, rozvahy. Plajtí i o nábožen­
ství. Když m užové, ten to nejd ů ležitější činitel,
p rojevují lh o stejn o st k náboženství, p a k na
př. v d ítěti bezděčně se probouzí dom něnka,
že náboženství je s t jen pro m alé děti, z čeho
tedy m ají jednou vyrůsti, jak o vyrostou ze
svých dětských šátečků, ze svých pohádek
a ze svých hraček. N áboženský rozm ach není
p ro stě m ožný, n esto jí-li za ním s celou duší
činitel n ejrozhodnější, muž. Jenom p roto k ře ­
sťanství v prvých s ta le tíc h p ronikalo ta k zá­
zračně, poněvadž se o ně ze všech svých sil
s ta ra li m užové, a jací m užové! K dyž d ítě vidí,
ja k i otec, p řed sta v itel síly, v pokorné úctě
se sk lán í p ře d Bohem a celou svou b y to stí sto jí
za náboženstvím , p a k m u není těžkým s k lá ­
n ě t své koleno pokorně p ře d Bohem též. Když
podřízení vidí, že i jejich nejvyšší před stav en í
svědom itě zachovávají p řík azy Boží, p a k se
jim snáze zachovávají povinnosti náboženské.
K dyž p ro stí m užové vidí, že p ři náboženském
průvodou jso u m ezi nim i, a po p říp ad ě hned
v čele, ta k é inteligenti, — ja k si vystupují
h rd ěji a zpívá se jim lehčeji a rad o stn ěji!
— 20 — 228
 K dyž však m užové, vysoko postavení, jsou
v povinnostech k B ohu pověstně vlažní, p ak
jejich p řík la d h lá sá : „N ení p ro stě tře b a b rá ti
náboženství do opravdy! P odívejte se jen na
nás, tu názorně vidíte, že to bez náboženství
docela d o b ře jd e !“ A z jejich zhoubného p ří­
kladu studený, m razivý v ítr fo u k á do o k o lí. . .
a zaráží ž iv o t. . . K dyž m užové p o k lád ají n á ­
boženství za něco bezvýznam ného, p a k by
bylo zázrakem , kdyby se konec n e ro zp ad a­
lo i v srdcích žen, d í te k . . .
M užové, V Y js te pilířem , p á te ří nábo­
ženství!
T en p ilíř zk lam ati nesm í!

IV. Které úkoly má muž

v Katolické akci.
Péče o osobní zdokonalení.
Viděl’s nád o b u naplněnou ta k , že obsah
přetéká až p re s okraj'? J e n to se rozlévá
přes o k ra j do okolí, co v nádobě u v n itř jest.
M už, p rac u jíc í v K atolické akci, chce šířiti
K rista a k rálo v stv í K ristovo. P ro to sám m usí
napřed býti n ap ln ěn K ristem . K atolická akce
není věc pozem ská. J e to záležito st n a d p řiro ­
zená, protože chce zjed n áv ati p la tn o st právům
Božím a chce usnad ň o v ati duším cestu k věě-
22;
— 21 -
né spáse. P ro to jen duše žijící nadpřirozeným
životem m ohou v n í s úspěchem pracovati.
*

P ro to chceš-li, m uži, něco znam enati pro

K atolickou akci, m usíš v sobě p ě stiti a za­
chovati náboženský život.
M u síš s e chrán iti hříchu. A kdyby T i n ě­
k te ré povinnosti dělaly potíže sebe větší, m u­
síš bojovati. Snad js i velikým m ilovníkem sp o rtu
a pobytu v p říro d ě ; a p řece v neděli m ši sv.
zanedbati nesm íš. S n ad m áš velm i rá d m aso;
a p řece p á te k zachovati m usíš. S n ad T i dělá
obtíže o d p u stiti tom u, kdo T i ublížil, zachovati
stav o v sk o u č isto tu , přem oci výbuchy h n ě v u ;
a není zbytí, m u síš v sobě p o tíra ti každ ý hřích!
A pokud T i to dovolí T vé povolání a Tvé
bydliště, sn až se hlouběji vniknouti do nábo­
ženského života. Vezmi si n ějak o u dobrou k n i­
h u ; nejlépe ovšem evangelia; nebo P. S to rk a
„Z duchovního života“ ; nebo C hautardovu
„D uše veškerého a p o što lá tu “. N ečti najednou
m noho. S ta čí jediný článeček, nebo s trá n k a ,
nebo i jediný o d stav ec; v Písm ě sv. dokonce
někdy jed in á věta. A le o čteném velm i p ře ­
m ýšlej, a podle toho si u p rav u j sv ů j život.
C hoď rá d n a kázání. Č ítej „N eděli“, „Nový
N á ro d “, náboženské časopisy. V ůbec h le ď se
s tá le obeznam ovati s náboženským i p ra v d a ­
m i a náboženským životem.
— 22 — 290
 A p řijím e j r á d a často sv. sv átosti. Vi-
děl’s již takové nově vzniklé m ěsto, kde ještě
před d esíti roky byla jen les a role, a dnes je
tam k rá s n á rozlehlá osada s půvabným i dom ­
ky? Co v tom k ra ji vykouzlila lid sk á přičin-
livost! N uže, ta k i v naší duši m ůže býti vy­
budován bohatý n ad p řiro zen ý život. Jenom že
toho nedokáže lid sk á přičinlivost, to dokáže
jen S tavitel Boží, D uch svatý. — P ro to p ři­
jím ej sv. sv áto sti častěji, konej svědom itě a
rád své m odlitby, chod‘ na m ši sv. A dbej
bedlivě svatých vnuknutí, jež T i dává dobrota
Ducha svatého.
*
M uži, zní T i ten to odstavec ja k s i cize?
Jako řeč, k te rá je nesrozum itelná, k te rá se zdá
jaksi dětin sk á člověku realistovi, člověku to ­
hoto světa? N ebyl’s v pokušení ten to odstavec
třeb as i p řesk o č it? — P ra v d a, muži, v T obě
se ozývá touha p raco v ati v K atolické akci.
Ale takovým pracovníkem nelze se s tá ti „S n ad ­
no a rychle“. S břehu, na k terém te d ‘ sto jíš,
nedostaneš se na d ru h ý břeh', na břeh K atolické
akce, leda k d y ž se b ere š síly a p řeb ro d íš se
tou studenou vodou: když se odhodláš uspo-
řád a ti své n itro podle p řík azů a vůle Boží,
a když bude kalich duše T vé zcela naplněn
K ristem . J a k je to blaživé, zk u síš později:
„Bude-li kdo ch tít vůli jeho činit, pozná o
tom učení, je-li z B oha.“ (Jan 7, 17.)
331 — 23 —
 Apoštolát v rodině.
M už ať se snaží, aby duchem K ristovým
byla p ro n ik n u ta celá jeho rodina a každý
jednotlivý je jí člen. Vždyť veliká č á st lidí
celý svůj život po d ržu je sm ěr, k te rý jí byl
dán v d ě tstv í v rodině- Ba rodina m á ro zh o d u ­
jící vliv nejen pro životní š tě s tí svých p řís lu š ­
níků, nýbrlž i p ro celý národ. D obře p rav í P iu s
XI. v okružním listu o k řesťanském m anžel­
ství, že rodina je „zřídlem , z něhož vyvěrá
s tá t“, a dokonce, že „takový je stá t, jak é jsou
r o d in y ..., z nichž se s k lá d á “. K dyž v r. 1932
konal se ve F ra n k fu rtě nad M ohanem světový
kongres pro sociální práci, tam m luvčí Anglie
p ro h lásili: „V ýsledkem stu d ia rodiny bylo, že
bylo ještě více utvrzeno n aše přesvědčení: zda
k u ltu ra se u d rží nebo neudrží, to závisí n a tom ,
zachovám e-li nebo nezachovám e-li bez po­
hrom y ro d in u . . . Jsm e přesvědčeni o síle sje d ­
nocené rodiny a o slab o sti jednotlivce od­
trženého od ro d in y ... R odina je duší společ­
n o sti“.
M už m usí býti především apoštolém pro
svou m anželku. I žena je k řeh k ý člověk. A
když vidí n a svém m uži jen vlažnost anebo
odpor p ro ti náboženství, když v tom ovzduší
žije léta a léta, divíš se potom , že nakonec
v ťé k rajin ě věčného ledu zvlažní i ona? Já
se nedivím! N aopak když na m uži vidí dobrý
p řík la d náboženské horlivosti — ja k je břečťan
— 24
rád, že má okolo čeho se vinout výš k slunci,
jak vesele se plně rozvine! M už si m usí uvědo­
m it povinnost, že m á býti své m anželce v ži­
votě pom ocníkem na cestě k věčném u cíli, a že
se bude jednou z toho těžce odpovídati, zda
jí byl opravdu v té veliké věci podporou!
A však rodiče m ají z velké části ve svých r u ­
kou osud svých dětí, k te ré se později rozejdou
do života. J a k na tom záleží, aby byly vy­
chovány v lidi opravdu důkladné a svědom ité
v každém ohledu! V tom je s t n ejdůležitější
a nejzodpovědnější úloha m užova: d á ti dětem
takové vychování, by se jim stalo v n itřn í po­
třebou dokonale p ln iti všecky své povinnosti:
k Bohu, k sobě, k bližním u. Kdyby m už t é t o
úlohy dobře nesplnil, p a k žádná jin á ani
lesklejší zásluha nevyváží této hrozné viny!
Je ště jednou: vychovat d o b ře své děti,
tak, aby všude, k a m p řijd o u , dovedly šířiti
dobro, toť jeden z n ejd ů ležitějších a nejúčin­
nějších d ruhů apoštolátu!

Apoštolát v povolání.
P ro p rác i apo što lsk o u m ůže velm i výhodně
muž použíti i svého povolání. P řed n ě ať si
počíná p ři svých stavovských pracích ta k p ří­
kladně, aby již tím to svým vzorným životem
boural p řed su d k y p ro ti náboženství u svých
spolupracovníků a získával je pro Boha. K olik
zam ěstnavatelů získalo svým křesťanským ži­
233
— 25 —
votem své dělníky a služebné p ro k řesťan sk ý
život, k o lik tovaryšů, služebných a dělníků
bylo andělem strážným a zachráncem k životu
věčném u p ro své pány a jejich děti, k o lik děl­
níků získalo svou náboženskou opravdovostí
své spoludělníky, —' i když již tito byli velm i
daleko n a levém břehu!
K p říkladném u životu v povolání n u tn ě
ta k é náleží, aby k řesťan sk ý m už se snažil
s tá ti se ve svém povolání co nejlepším odbor­
níkem . Neboť čím dokonaleji bude k o n a ti
práce svého stavu, čím výše v odborné doved­
n o sti bude s tá ti než jin í, čím lep ší zboží a
výrobky bude dodávati, čím dokonalejší bude
u něho obsluha, tím v ětší vážnosti se bude tě ­
šiti je h o slovo, tím účinnější bude i jeho
apoštolát. N aopak čím v ětší nulou by byl ve
svém povolání, tím bezcennější by byl i jeho
apoštolát.
P rá ce v povolání um ožňuje m uži působiti
ií na takové lidi, k nim ž n ija k jin a k se žád ­
ný k řesťan sk ý vliv nedostane: do blízk o sti k n ě ­
ze n ep řišli již po léta, do k o ste la nevstoupí,
náboženské knihy by do ru k o u nevzali za
nic na světě, všecek jejich sty k ve volné chvíli
je s t jen s osobam i Bohu odcizeným i. Jediný
z věřících lidí, jenž se k nim m ůže přiblížiti,
je s t jejich d ru h v práci. S velikým porozum ě­
ním pro situaci praví papež P iu s XI. v okruž-
níku Q uadragesim o anno: „Prvním i a néjbližší-
mi apoštoly dělníků m usejí býti zase dělníci;
—2 6 - 234
apoštoly p a k mezi p říslu šn ík y řem esl a obcho­
du m usejí býti lidé z týchž řa d .“ Jenom vycítiti
vhodnou chvíli, kdy „zaťu k at“ ! kdy vhodit sím ě
do země! A p a k obezřetně zalévat a pěstit!
A p o što lát ve farn o sti.
Již to je s t apoštolátem , když muž oprav­
dově náboženský žije. Když vhodím kám en do
vody, tv o ří se na hladině k ru h y a p řen á še jí se
dál a d á le ; a i íkdyž jsem vůbec na to nem yslil,
že se budou tv o řiti kruhy, ta hladina přece
bude zvlněna. T a k když m už vzorně nábožen­
sky žije. Jeho hluboká, nelíčená zbožnost zče-
řuje hladinu. Jeho svědom itost v návštěvě
služeb Božích, jeho zbožnost, jeho upřím né
přijím ání sv. sv áto stí, jeho neohrožené vyznání
náboženství působí na ostatn í. K dyž se n ajd e
rada takových upřím ných a uvědom ělých n á ­
boženských poctivců, p a k duše slabé m ají o d ­
vahu se p řid ru ž iti též. K dyž tito odhodlaní
svým p řík lad em p ro šlap o u závěje ve sněhu,
váhaví p u stí se konečně za nim i též. Ja k ý m
požehnáním je pro slabé duše — k terý c h je
vždycky dosti! — m ají-li někoho, kdo jim
jde vpředu a v nějž m ají důvěru! V kolika
obcích m ají hojně dobré vůle, ale náboženský
[život se plazí v nepořádku, v p rach u po zem i, —
protože není nikoho, kdo by se postavil vpředu
a udal tón! Není, kdo by dobře „začal zp ív at“ !
T ento dobrý p řík la d je s t p ři náboženském
apoštolátu věcí hlavní. A le sám nestačí. M už
235 - 2 7 -
p racu jící v K atolické akci ať se ta k é přím o
ujím á náboženských potřeb. Ať obezřetně, ale
účinně b rán í každém u zlořádu, k te rý by se
chtěl v k rá s ti do náboženského života osady.
V šecko, co by znam enalo nebezpečí p ro n á ­
boženský život, nalezne v něm houževnatého a
prom yšleně pracujícího protivníka. V ždy si
vše předem prom yslí a hned zavčas obejde
p říslu šn é osoby, abiy (náboženské průvody a
slavnosti dopadly důstojně. Š iřitele nábožen­
ského tis k u po d p o ru je rad o u i jinak. K dyž se
dává n ě ja k ý film nem ravný, když se děje něco
jiného ve farn o sti, co ohrožuje m ravnost, p a k
nem lčí a jed n á nebojácně. K dykoli se v k o ­
stele podniká n ě ja k á akce d ů ležitá — p říp rav a
m isií, k ra js k ý sjezd náboženský, sb írk a na
zám ořské m isie a pod. — ochotně spolupracujme
a pom áhá d ělati příznivou „ n álad u “ ve ve­
řejném m ínění ve farn o sti. Pom áhá objeviti
nové spolupracovník}', k te ří dosud stá li s tr a ­
nou. J e z k rá tk a jedním z hybných per, jim ž se
farn o st u d rž u je ve zdravém katolickém ruchu,
a fa rá ř m ůže se na n á i v n e jtěžších situacích
bezpečně spolehnouti.
Ještě několik ukázek práce katolického muže.
Knihkupec vystavuje knihy s nemravným obsahem nebo
s nemravnými obálkami; mužové jdou k němu a žádají
odstranění závadné věci z výkladní skříně.. V dra­
žební místnosti, u prodavače obrazů, u holiče vy­
stavují se nahé sochy nebo obrazy; kino, panorama
předvádějí špatné věci; na divadle při baletě byly
velmi neslušné úbory; některý herec si dovoluje sprosté
236
— 28 — •
vtipy nemravné nebo protináboženské; — mužové za­
kročí u správy podniku. Noviny přinesly rouhavé od­
stavce; mužové se ohradí u redakce osobně, dopisem
nebo telefonicky. A pod.

A poštolát v životě občanském a zvláště

politickém .
H eslem opravdu katolického m uže je s t:
K atolíci nesm ěji b ýti ve veřejném životě jen
neschopným nem otorou nebo odstrkovanou p o ­
pelkou, nýbrž m usejí p ři výkonu svých občan­
ských práv a povinností s tá ti plně na výši,
aby veškeren život v obci a ve s tá tě byl
pronikán zásadam i K ristovým i. K dyby k a to lík
nestál na výši, to by byl žalostný bojovník za
práva království K ristova! Je h o nešťastné
bezhlavé povede m ožná k je ště horším dalším
porážkám králo v stv í K ristova! T o by byl
obránce!
Každý nedbalý nebo neschopný nebo ne­
poctivý veřejně p racu jící k a to lík je škůdcem
věci Boží!
Ve veřejném životě — v obcích, zemi,
úřadech, sněm ovně — jed n á se často o otáz­
kách, k te ré m ají dalekosáhlý'', ba rozhodný
vliv na osudy náboženského života. A každý
katolík, k te rý velmi pečlivě se s ta rá o drobné
své náboženské povinnosti, ale k otázkám ve­
řejného života je netečný, m ně p řip a d á jako
hospodář, k terý v dom ácnosti skoro až la-
__í29 —
kotně h ád á se se ženou a dětm i p ři každém
dvaeetihaléři, i když jej m á vydati na věc p o ­
třeb n o u ; ale když zasedne do k a re t, m am o tra t-
nicky a b e zstaro stn ě pro h ráv á s ta a tisíce za
jedinou n o c !
A no, sp o řit. A le s p o řit rozum ně. S p o řit
i v m além . A le též s p o řit ve velkém ! — P la tí
i o veřejhém životě!
M už k a to lík vykonává ap o što lá t svou
činností v o b c i . P řem ýšlí a s ta r á se o o-
pravdový p o k ro k obce všem i sm ěry. D á s i po­
zor, aby neběhal za všem i m ódním i h esly ve
správě obce, nýbrž jd e jen za tím , co znam ená
opravdové a trv a lé zlepšení. D bá, aby se
s veřejným m ajetkem rozum ně hospodařilo.
J e vzorem n eú p latn o sti, n ezištn o sti a s p ra ­
vedlnosti. Pečuje, aby obecní knihovna sloužila
k zušlechtění ducha, a bezohledně znem ožňuje,
aby tam p řišla plevel nebo spisy přím o zhoub­
né. N ezdráhá se p řijm outi úkol ve školním
výboru, a pokud m u to jen jeho m ožnosti
dovolují, pečuje o k řesťanského ducha ve
škole.
S tejn ě koná, i když nepřím o, uvědom ělý
k a to lík svůj ap o što lát i na širším poli p o-
l i t i c k é m . Snaží se osvojiti si potřebné
vzdělání, četbou, rozhovory, schůzem i, p ře ­
m ýšlením ; ví, že čím duševně vyspělejším bude,
tím více, že bude p la titi slovo, tím n e p o strá d a-
telnějším že se stane. P ři volbách je si vědom,
— 30 — 288
že jednou bude p ře d Bohem sk lá d a ti velm i
přísné účty, zda volil takové lidi a takové
strany, jejichž p ro g ram a dosavadní čin­
no st dávají plnou zá ru k u , že i pro Boha
a pro duše učiní vše, co m ohou lidé
učiniti, a že zákon Boží bude jim nejvyšším
zákonem. N evyhýbá se nám ahám , k te ré jsou
spojeny s veřejnou prací. Neboť ví: je-li do­
brodiním , jež K ristu s jednou bohatě odmění,
prokazovati služby lásky již jednotlivcům , tím
větší je st dobrodiní, když se koná služba pro
celek poněvadž je-li z a jiště n celek, je s t z a jiště ­
no i blaho všech jednotlivců, k te ří k něm u
patří.

Z ávěr.
D uši n a ši velm i často znepokojuje m yšlen­
ka : jak bych vytěžil ze svého života oo n e j­
více? Je m ůj život ta k k rá tk ý a om ezený;
jak to zaříditi, co podnikati, abych zanechal
po sobě požehnanou, trv alo u sto p u ?
K atolická akce je s t pole, jež vábivé zve
nás m uže ke k rá s n é práci.
Je v ní to lik rozm anitých m ožností k čin­
nosti, a běží u ní o cíle veliké, nepom íjející!
Když se tedy m už této p rác i oddá, p a k
jeho oběti jso u uloženy na skvělé úroky! Úro­
ky, jež v plné velikosti projeví až v životě
239 — 31 —
věcném! Jež však, aspoň do jisté m íry, člověk
m ůže pocítiti již na zemi: duševní vyrovnanost
a klidný, jasn ý vhled do po d staty věcí lid ­
ských a věcí božských — nebývalý vhled do
lidských povah a tím snažší spolužití a jednání
s nim i — správný život a tím skutečné, ne
pouze klam né ště stí — vědomí, že konám po­
žehnané dilo ve prospěch jiných — atd.
*

A n a d horlivým i m uži-pracovníky v K a­
tolické akci zní slovo Boha pravdom luvného,
neom ylného a vševědoucího: „K dož k e s p ra ­
vedlnosti vychovali m nohé, z á řiti budou jako
hvězdy na věky věkův.“ (D aniel 12, 3.)

Imprimi potest. Pragae, die 15. IV. 1935. P. J. Haderka

C. Ss. R,,- Sup. Prov. Imprimatur Nr. 6107. Olomucii, die
17. IV. 1935. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho,
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník1 i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. Řídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
■ Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Týpiá, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 32 24C
R o T e m cis. 747. RocňTkxT u s i o y. c e n a bu hal
 F r a n t M a r i a H o r á k n a p sal v „H lasu
sv. P e tra “ :
Jso u lidé, k te ří v ledačem s p a třu jí m a­
ličkosti a ledacos podceňují jak o m aličkost.
Kdo by se ta k é ohlížel, kdo by tak é počítal
s to u neb onou věcí, vždyť to je podřadné, bez­
cenné, bezvýznam né!
Víc než še st d esetiletí již je tom u, tu byl
vybudován na pobřeží skotském , tam kde F irth
of T ay se zařezává do země, obrovský m o st v
délce p řes tř i kilom etry. V íc než osm desát
m ohutných oblouků vypínalo se ve výši třic e ti
m etr'ů n a d zálivem a bylo to dílo, na k te ré
A ngličané byli nesm írně hrdí, vždyť šlo o dílo
tehdy na světě jedinečné, o stavbu, k te rá p ře ­
tín a la celé ram eno m ořské.
T ehdy se bájilo o vítězství tech n ik y n ad
živly, n a d oceánem a jeho vlnam i.
P řiše l konec ro k u 1879. N esm írný vichr
zu řil teh d y S k o tsk em a když v noci n a 28. p ro ­
sinec p ře s m o st se h n al ry ch lík z D undee do
E dinburku, sh ro u til se jeden z obrovských
oblouků, železná k o n stru k c e se b o rtila a s
nesm írným rachotem a hlukem řítil se vlak
dolů do h lu b in m oře, do jeho rozbouřených vln.
N ěkolik se t lidí p řišlo tehdy o život a bylo to
n eštěstí, k te ré dalo u strn o u ti celém u světu.
A co bylo jeho příčinou? Inženýři, k te ří
m ost budovali, počítali se vším , jen ne se silou
větru. Docela p řesně vypočítali n o sn o st m ostu,
—2 — 243
do detailů p ak podle svých výpočtů vyhotovili
plány a provedli stavbu, aby jen co nejvíce do-
kum entovala vítězství techniky, jen s tím n e ­
počítali, že m ůže p řijíti vichr ta k silný, že h r a ­
vě zlomí sta le té strom y.
M aličkost, zdánlivá m aličkost! Kdo by se
také dom níval, že vichr by m ohl zničiti tak
úžasné, celým světem obdivované dílo.
A přece — ta to m aličkost zničila tak' vel­
kou věc a s ní stovky lidských životů!
A to , co p la tí o obrovském m ostě p řes
F irth of T ay, to p la tí i o duchovním životě n a ­
šem. K olik lidí, k d y ž žili, se dom nívali, že
budují si m ost, bezpečný, pevný a nezničitelný
m ost do šťastné věčnosti — a p řiše l siln ější
vichr, p řišly svody, tělo, svět a d ‘ábel pokou­
šeli — a všechno se sh ro u tilo , všechno bylo na
hrom adě! A v drav ý ch vlnách hříchu neb h ří­
chů vzalo pak' vše za s v é . . .
A jiný p říp ad . U W a te rlo o to bylo, N apo­
leon naposledy zápolil o svou světovou moc.
Naposledy m ěl kolem sebe svoje v ěrn é, vyzkou­
šené ve sterých bitvách a v Bůh ví kolika v á ­
lečných taženích. O všechno šlo tehdy, o bu­
doucnost d ějin celého světa. A N apoleon .byl
si toho vědom víc než kdo jiný. B uď dnešek
přinese vítězství jeho plukům , nebo jednou pro
vždy bude N apoleon odbytou veličinou!
Činů bylo tře b a , n e p řítele ro z d rtiti dřív,
než bude se m oci vzpam atovati. A ta k dal N a­
243
poleon své slavné jízdě rozkaz, aby se h o to ­
vila k' rozhoddném u boji. D olů s kopce, na
něm ž byla um ístěna, že m usí jako vlna, jediná,
m ohutná, nezastav iteln á vlna, k te rá všechno,
co se jí sta v í do cesty, ro zd rtí, zničí, ubije.
Ja k o vln a, po jejím ž p ře lití nezů stan e nic než
u b itá tě la , ro zd rá san á kopyty a zohavená ša v ­
lemi.
Z azněl signál a již se hrnuly dlouhé řad y
koní s jezdci. A z p rv n í řad y vešel pohyb do d a l­
ších a dalších, šavle se blýskaly, oblaky prachu
vznášely se n a d živou vlnou koní a jezdců
— to naposledy si vyjela h rd á jízda N apoleo­
nova.
N a p o sle d y . . . vojevůdce ta k slavný a
osvědčený, přeh léd l m aličkost a ta to m alič­
k o s t zničila m u jeho jízdu, p řihodila porážku,
serv ala m u s hlavy c ísařsk o u k o ru n u a dala
světovém u vývoji zcela, zcela jiný s m ě r . . .
A to u m aličkostí byl širo k ý a hluboký
úvoz, k te rý se tá h l po celé délce kopce. P ře ­
k á ž k a, s k te ro u nepočítal ani N apoleon, ani
jeho jezdci, tím m éně p a k jejich koně a když
se ženoucí jízd a o c tla u onoho úvozu, tu do něj
zap ad la řa d a za řadou, až úvoz byl vyplněn
zvířaty i lidm i se zlomenj^m vazem nebo roz­
drceným i ú d y . . . a byl to hrůzný pohled
na stovky bezmocně se zm ítajících těl, jedno
p řes druhé a jedno pod druhým . . .
___ 4 ____ 244
 M aličkost rozhodla o budoucnosti světa,
úvoz, táhnoucí se kopcem n a d W aterlo o . A
m arné bylo p a k ú silí pěchoty, ta sam a již nic
nedokázala, a když večer se schýlil n ad k r a ­
jem, bylo jednou p ro vždu odzvoněno N apo­
leonovi a jeho slávě.
M a lič k o s t...? Ne, sv ěto d ějn á věc! T o byl
onen úvoz.
A takové a podobné m aličkosti, ale jen
zdánlivé m aličkosti,, rozhodují i o tom , jakým
směrem jde n á š život nebo život těch, k te ří
nám jsou blízcí. M aličkost, k te ro u podceňuje­
me v životě dítěte, vrhává svoje stíny do nej-
pozdějšího lidského věku. Což m yslíte, že ti,
k teří pro liknavé plnění svých povinností sam i
v sobě jsou n espokojeni a nejednou zavinují
i n eštěstí jiných a někdy i veliká n e ště stí, k
té liknavosti dospěli p ře s noc? Což m yslíte,
že ti, k te ří se proviňují n epoctivostí vůči cizím u
m ajetku, již v d ě tstv í ten to zdánlivě m alicher­
ný kaz nem ěli na sobě a že ta to zdánlivá m a­
ličkost p a k byla přehlížena těm i, k te ř í měli
bdíti? Což m yslíte, že ten, k te rý pro s ta te k
a m ajetek a peníze, p ro m am on, dovede jíti
přes m rtvoly, již od d ě tstv í n elak o til v těch
nepatrných věcech, s nim iž p řiš e l do sty k u ?
A že ta to m aličkost v něm bujela, čím dále a
čím déle tím více?
Nepodceňujm e nic! O d m alinkého bacilu
může n a sta ti nejzhoubnější epidem ie. Od je ­
«« — 5 —
diné jisk ry , k te rá vypadla z kam en na p apíry
nebo n a k oberec, m ůže n a s ta ti oheň, k te rý
zničí celá m ěsta. Od jediného zkaženého ja b l­
ka n akazí se jic h celé tu cty a nevěnujem e-li
této m alé nákaze pozornost, všechna.
A to p la tí m ěrou m nohonásobnou o du­
ševním životě našem ! A ta k p la tí zásada —
kdo nepočítá s m aličkostm i, kdo se p ro ti nim
neb rán í a neobrní, te n — ztro sk o tá!
*
M nohý k řesťan považuje v š e d n í h ř í c h
za m aličk o st a omlouvá se: „vždyť to není ještě
těžk ý h říc h !“ T ito lidé m ají jen stra c h před
věčným zavržením , všecko o statn í je s t jim lho­
stejné! Jejich náboženství je sobecké. — Chce­
me v tom to sp isu ukázati, j a k v e l i k é z l o
je v š e d n í hřích.

J a sn é pojm y.
T ěžkého h ř í c h u s e d o p o u š t í , k d o
p ř e s t u p u j e z á k o n B o ž í ve věci důležité,
s jasným vědomím a úplným svolením .
V šedního hříchu s e d o p o u š t í , k d o p ř e .
s t u p u j e z á k o n B o ž í ve věci m éně důle­
žité, neb kdo p řestu p u je zákon Boží s i c e
v e v ě c i d ů l e ž i t é , ale n e z c e l a v ě d o m é ,
aneb n e z c e l a d o b r o v o l n é .
Všední hřích je tedy přestoupením přikázání Bo­
žího neb církevního, Kde se jedná jen o radu neb
o dobrý, ale ne přikázaný skutek, není o hříchu ani
— 6 — 24G
řeči. Mnozí mají něco žú všední hřích, có vůhee
hřích není. Kdo ve všední dny nejde na mši svatou,
kdo se nemodlí růženec, kdo se nepomodlí spolkové
modlitby, nemá ani všedního hříchu, protože nepře­
stupuje žádného přikázání.

F arizej neb velkorysý člověk?

M nohý se h á jí: „F arizeům se dostalo po­
kárání od P á n a Je ž íše proto, že byli p říliš
svědomití v m alých věcech. J á nejsem farizej,
nýbrž člověk velkorysý, k te rý n a m aličkosti n e­
hledí“. — K do ta k m luví, nevšim l si slov K ri­
stových: „B ěda vám, zákonici a farizeové, po­
krytci, k te ří d esátk y d á v á te z m áty a k o p ru
a km ínu, a o p u s t i l i j s t e t o , c o j e d ů ­
l e ž i t ě j š í v z á k o n ě : soud a m ilosrdenství
a věrnost. T o t o j s t e m ě l i č i n i t i a onoho
neopouštěti“. (M at. 23, 23). Zde S p asitel vý­
slovně praví, že m ám e býti svědom ití i ve
velkém i v m além.

Rozdíl.
Rozdíl mezi hříchem sm rtelným a všedním
je ten , že všední h říc h sice p o ru šu je zákon
Boží, avšak neničí lá sk u k Bohu. Kdo lehce
hřeší, nep řestáv á Boha považovati za svůj n e j­
vyšší cíl a n e p ře stá v á Boha m ilovati nade
všecko, pro to též n e z trá c í m ilost posvěcující.
„ J á jsem vinný km en, vy jste ra to le s ti,“
praví S pasitel. S m rtelný h řích u trh n e rato lest,
217
— 7 —
všední h řích ji nalom í. J e sice ještě vě spojeni
s km enem , ale nedostává již to lik životní
síly jako dříve, m ůže p řijíti vichr a úplně
ra to le st utrh n e.
Kdo h ře ší sm rtelně, prom ění z ah rad u své­
ho srdce v poušť. A však podívejm e se n a za­
h ra d u zan ed b an o u : S trom y plné housenek, ovo­
ce červivé, p lo t polám aný, z a h rad a pln á plevele
— hle toť obraz hříchu všedního.
Kdo těžce h ře ší podle slov sv. P e tra , K rista
znovu k řiž u je. Kdo páchá všední h říchy sice
nek řižu je svého S pasitele, ale z ra ň u je Ho. A
kdyby bylo to to zran ěn í jenom jak o píchnuti
jehly, b o lest působí přec.

Stupně.

P ov stali sice blu daři, k te ří tvrdili, že vše­

chny hříchy jso u stejiné, avšak toto m ínění ne­
odpovídá ani rozum u ani výrokům Písm a sv a­
tého. — J s o u hříchy spáchané b e z z l é v ů l e
ze slabosti, z překvapení; o těchto p rav í sv.
Ja k u b : „V m nohých věcech klesám e všichni“.
(Jak. 3, 2.) A sv. Ja n : „Řeknem e-li, že hříchu
nem ám e, sam i sebe klam em e a pravdy v nás
není.“ (1. J a n 1, 8.) S pasitel sám nás učí se
m odliti: „O dpust nám n aše viny, jak o ž i nry
odpouštím e našim viníkům “ . O těchto hříších
není tře b a zde m luviti.
—8 — s ia
 Jednou postavila sestra Benigna sošku Spasitele
na papír, na kterém1 psala a z neopatrnosti jí shodila.
Rychle ji zvedla, políbila a pravila: „Kdybys nebyl
spadl, nebyl bys dostal políbení.“ Ježíš jí na to
laskavě řekl: „Tak tomu je, má Benigno! Dopustíš-li
se chyby z přenáhlemí, neurážíš mne. Úkon pokory
a lásky, který pak vzbudíš, jest jako políbení, jež
bys mi nebyla dala, kdybys nebyla pochybila. — Do-
mníváš-li se, že jsi z přenáhlení něco učinila, co
se mi nelíbí, rci: „Můj Ježíši, jestliže jsem se ti
znelíbila, bud‘ tak laskav a naprav to opět. Dej mi
též příště světlo, neboť chci plniti jen vůli tvou.“
A však jso u hříchy všední s p á c h a n é z e
z l o b y , s jasným poznáním a s úplným svo­
lením. — '0 těchto h říších bude zde řeč. Chce­
me uk ázati:
I. V š e d n í h ř í c h u r á ž í B o h a a š k o d í
d u š i .

II. V š e d n í h ř í c h j e c e s t o u k h ř í c h u
smrtelnému.
III. J a k B ů h t r e s t á v š e d n í h ř í c h .
IV. J a k světci hleděli na všední
hřích.
V. J a k b o j o v a t i p r o t i h ř í c h u v š e d ­
nímu.

I. Všední hřích uráží Boha.

Lehký hřích je n e p o s l u š n o s t í p ro ti
Bohu. Kdo hřeší, p o h r d á Bohem a sv. J e ro ­
ným praví: „P o h rd ati Bohem, tře b a s jen v
nepatrné věci, není m aličk o stí“.
SI! _ g _
 Bůh i všední hřích n e n á v i d í . P ro to ni­
koho nepřijm e do nebe, kdo by byl poskvrněn
sebem enším hříchem . „Nevejdeť do nebe nic
poskvrněného“ . (Zjev. 21, 27.)
V šední hřích je n e v d ě k e m vůči n e jle p ­
ším u Otci, od kteréh o m ám e všecko dobré.
„Co m áš, člověče, co bys nebyl obdržel“ .
Kdo páchá hřích sm rtelný, K rista znovu
k řižu je (Žid. 6, 6), kdo páchá všední hřích,
sice Ježíše n ek řižuje, ale z ra ň u je Je j. P ro to dí
sv. J a n Z la to ú stý : „K dybychom K rista up řím ­
ně m ilovali, p o k ládali bychom i m alou u rá ž ­
ku m ilovaného P án a za h o rší než peklo.

„M rtvé m ouchy pokazí m a s t/‘

(Ecch. 10, 1.)
Ve staré knize příkladů čteme o služebnících
Faraónových. Vládce F.gypta pojídá chléb, a nalezne
v něm — vlas. Pln hněvu volá: „Kdo mi tento chléb
připravil?“ — „Tvůj dvorní pekař, králi.“ — „Při­
veďte jej sem!“ — Přišel. Král volá: „Takový chléb
připravuješ pro svého pána? Odveďte jej do žaláře, ať
smrtí odpyká svou nedbalost!“ —
Král chce píti. Sáhá po poháru, avšak co to vidi?
Ve víně moucha. Osopí se na číšníka: „Takovou
úctu máš ke svému pánu? — Pryč s ním do žaláře!“
I v malých nedbalostech s'e může ukázati veliká
neúcta.

2. V šední h řích škodí duši.

„B lahoslavení čistého srdce, oni Boha vi­
děti budou“ p rav í S pasitel. (M at. 5, 8). Každá
— 10 — Sil
skvrna n a okně zatem ňuje pokoj, každá s k v r­
na na duši z a t e m ň u j e rozum . • Ja k o špína
na okně p řek áží b lahodárným účinkům slu n ­
ce, ta k každý všední h řích p řek áží p ap rsk ů m
m ilosti D ucha svatého. P ro to napom íná sv.
Pavel: „N ezarm ucujte D ucha svatého!“ (Ef.
4, 30.)
V šední hříchy o s l a b u j í v ů l i člověka,
dusí v n á s oheň lásk y k Bohu. J a k o tenoučká
niť zadržuje p tá k a , že nevzlétne, ta k m alý
hřích odním á d u ši chuť k m odlitbě a k věcem
nebeským .
V šední h říc h podněcuje v n á s n ějak o u v á-
š e ň ; zážehů je jis k ru n e ře s ti aneb ji rozdm ý­
chává. R oste v n á s oheň nezřízené lásk y k
lidem, tvorům a věcem. Čím je nák lo n n o st ke
světu m ocnější, tím sla b ší je ž á r lásk y k Bohu.
V šední h řích o t u p u j e svědom í, duše
ztrácí jem nocit ve věcech náboženských. J a k o
člověk, k te rý si zvykl na jed, užívá ho čím
dál tím více, ta k du še, k te rá si n ic nedělá z
hříchů m alých, poznenáhlu se již neznepoko­
juje ani p ři h říších větších.
Sv. V avřinec Ju stin ia n i p raví: „S m rtelný
hřích p řik lád á se k eru ke kořenům strom u,
všední hřích p o ran í k ů ru strom u, čímž strom
začíná chřadnout.
251
— 11 —
 II. Vsedni hřích v ed e k hříchu
smrtelnému.
P án Je žíš p rav í: „Kdo je s t věrným ve vě­
cech nejm enších, je s t věrným; i ve věcech veli­
kých, a kdo je s t ve věcech m alých nesprávný
je s t nesp ráv n ý i ve věcech velikých“. (Luk.
16, 10). — A již ve S tarém zákoně je psáno:
„K do za nic pokládá m aličkosti, pom alu zhy­
n e “. (Sir. 19, 1.)
P e s t a l o z z i vypravuje, ja k zloděj pod
šibenicí, n a níž m ěl býti pověšen, ře k l: „Ach,
kdyby mě byl otec naučil každý večer věšeti
pořádně ša ty na h řebík, — n e stá l bych zde
te d ‘.“ Co chtěl tím říci? — Že z m alých1 zlo­
zvyků v y rů sta jí veliké n e ře sti.
S v. A u g u s t i n vypravuje o své m atce
M onice, že byla vychována sta ro u služkou.
T a to n e trp ě la , aby d ěti krom ě v u rčité hodiny
něco jedly aneb pily. M onika, když nosívala víno
ze sk le p a , někdy je ochutnala. P om alu si toto
m lsání navykla. K onečně již celý p o h á r vína
vypila. P ři tom ji p řistih la slu žk a a v hněvu
jí n a d a la d o opilců. T a to slova jak o blesk' osví­
tila du ši M oniky a odvrátila ji od pro p asti.
*
„Dom y rázem se n ezřítí, ale k d y ž jen po
kap lách n a ně z a té k á , počínají se rozpadávati.
N ěkolik kapek, který ch nikdo si nevšim ne, n a­
— 12 — 258
kazí v domě k d e k te rý trám , tak ž e zpráchni-
ví; ony vniknou potom do zdí, ro zp u stí vápno,
dostanou se až k základům , uvolní a rozhlodá­
vá jí je; a ta k jednoho dne leží celý dům p řes
noc v rozvalinách“. (C assian).
*
„Věc podivnou a neslýchanou opovažuji
se vám předložiti. Zdáť se mi časem , že v a ro ­
vati se hříchů těžkých nevyžaduje tolikého ú si­
lí jako lehkých a všedních, neboť abychom
oněch se stře ž ili, k tom u již sam a jejich po­
vaha n u tk á ; ty to v šak právě proto, že lehké
nechávají n á s bez s ta ro s ti. A poněvadž si jich
nevšímáme, nem ůže duch se vzm užiti a činem
srdnatým je vykořeniti, z čehož brzy n a ší lik ­
navostí z lehkých p o v stáv ají h říchy n e jtě ž ší“ .
(Jan Z latoústý).
*
B 1. J i n d ř i c h S u s o p a třil u „vidění o
devíti sk a lá c h “ n a sk á le p rv n í s tá ti m nohé
křesťany, o k terý c h m u P án Je ž íš zjevil:
„Jsou to vlažní, k terý m již dostačuje, že
hříchu sm rtelného nem ají a k te říž si n ežádají
ničeho lepšího“ . A k d y ž Jin d řich dále se táz a l,
zdali budou spaseni, obdržel za odpověď :
„Um rou-li bez viny těžk é, budou spaseni, ž i j í
v š a k u v ě t š í m n e b e z p e č e n s t v í , než-li
s e d o m n í v a j í , nebo m ají za to, že m ohou
Bohu a sm yslnosti zároveň sloužiti, což v šak
253
— 13 —
stěží lze činiti; a je ště m nohem těžší věcí jest,
p ři takovém to životě v m ilosti Boží se trv a ti
až do ko n ce“.

III. Jak Bůh trestá.

Ž e n a L o t o v a p ro ti ro zk azu Božímu se
ohlížela po m ěstě Sodom ě a za to bídně za­
hynula.
M o j ž í š již skoro čty řicet le t vedl lid
isra e lsk ý pouští, to lik z ázrak ů Bůh' učinil, aby
lid svůj zach rán il, a nyní zas rep ta li, že nem ají
co píti. Bůh n a říd il M ojžíšovi: „U deř do skály
a vyteče voda!“ M ojžíš pochyboval, že by
Bůh byl ta k m ilosrdný a p ro to u d e řil holí dva­
k r á t do skály. Z a to jej p o tre sta l Bůh, že on,
vůdce a vysvoboditel n áro d a, nevešel do země
zaslíbené.
D vaačtyřicet hochů, k te ří se posm ívali p ro ­
ro k u E l i s e o v i , že m á lysou hlavu, byli roz­
trh á n i dvěm a medvědy.
Isra e lita , k te rý v s o b o t u sb íral trochu
dříví, byl na rozkaz H ospodinův ukam enován.
L e v i t a O z e zahynul, protože p ro ti ro z ­
kazu Božímu dotkl se archy úm luvy, když se
obával, že archa spadne s vozu.
N a p a d e s á t t i s í c B e t s a m i t ů po­
slal Bůh sm rt proto, že si prohlíželi všetečně
a neuctivě arc h u úmluvy.
- 14- 264
 D a v i d k r á l z panovnické m arnivosti n a ­
řídil sčítání lidu, a Bůh p o tre sta l celý lid mo­
rem, k terý schvátil 70 tisíc lidí.
K n ě z Z a c h a r i á š pochyboval o p rav ­
divosti slov andělových, a za to se sta l němým
až k narození Ja n a K řtitele.

N eúcta p ři m ši sv.
B l. V e r o n i k a z B i n a s k a vypravuje,
že jednou p ři m ši svaté ze zvědavosti pohlédla
na se stru klečící u oltáře. Z a tu to chybu byla
andělem strážným ta k p řísn ě p o k á rá n a , že
leknutím skoro zem řela. „P roč js i,“ ře k l anděl,
„proč jsi srd c i svém u dovolila to u la ti se, a
oči své jsi neovládla? O pravdu, nem álo jsi
proti Bohu z h ře šila “.
Z rozkazu Božího jí uložil těžké pokání
a světice se přiznává, že od té doby p ři m ši
svaté se neodvážila ani hlavou hnouti z bázně
před tre ste m Božím.
Co Bůh u svatých ta k citelně tre s ta l, to
snad u n á s bude schvalovat?

M oc zlého ducha.
M ilá legenda vypravuje o svatém opatu
E 1 e u t h e r i o v i, že jednoho dne na svých
cestách p řišel k jistém u k lá š te ru panen, a ne­
m aje, kde bjy inocoval, p oprosil o nocleh, v
*» — 15 _
tom to k lášte ře . I vykázán mu je s t pokoj, kde
býval hošík, k teréh o každou noc trá p ív al zlý
duch. R áno tá ž í se ho řeholnice, zda-li této
noci p acholátku nic zlého se nepřihodilo. Cín
pak, podiviv se té otázce, odpovídá, že nic.
T u začaly panny vypravovati, že dítě bývá
každé noci sužováno zlým duchem ; a prosily
ho srdečně, aby hošíka vzal ssebou do svého
k lá šte ra . S ta ře c rá d prosbě jejich vyhověl.
Když již delší dobu v k lá šte ře bydlel a sta rý
n ep řítel n a p a d a ti si jej netroufal, radovalo se
srdce sta rc e a on ře k l jednou jak o žertem k
b ratřím svým : „M ilí b ra tři, s těm i pannam i
ď áb el ta k zahrával, ja k jste slyšeli a trá p il
tohoto p acholíka; ale co se dítě m ezi služeb­
níky boží dostalo, již k něm u více p řístu p u
n em á“.
Sotva ta to slova ubohý sta ře c dopověděl,
ihned se zm ocnil zlý duch ubohého chlapce
a u k ru tn ě jím lomcoval. V ida to E leu th eriu s
počal hořce p lak a ti, neboť poznával, že nic
jiného než jeho sam olibé m yšlenky byly p ř í­
činou tohoto n e ště stí. K dyž p a k je j b r a tř i chlá­
cholili, chtějíce je j p otěšiti, poručil, aby se
všichni s ním postili, až by dítě od ď á b la
osvobozeno bylo. V šichni ihned p ad li na k o ­
lena, m odlili se a neustávali, až m ilé to pachole
zase ozdravělo. (Rodriguez, Cvičba II 479).
— 16- 256
 IV. Jak sm ýileli světci o hříchu
všedním.
S v. K a t e ř i n a ž e n e v s k á se m o d lila:
„Ó m ůj Bože, kdybych byla ponořena do jezera
vřelého olova, a m ohla bych se vysvoboditi jen
pod podm ínkou, že spáchám všední hřích, ra ­
ději bych celou věčnost chtěla z ů sta ti v onom
jezeru “.
Tři životy lidské.
Za starý ch časů požívaly k o stely t. zv.
výsadu útočiště (asyly). K do do nich se utekl,
nem ohl býti odsouzen k> sm rti. Z a časů sv.
Alfonse byli tř i alb á n ští vojáci z a ja ti v jedné
venkovské k a p li jeho diecése, byli odsouzeni
na sm rt a nem ohli býti jin a k zachráněni, jen
kdyby se bylo dokázalo, že ona k a p le m á p r á ­
vo asylu. Sv. A lfons obdržel ú řed n í d otaz, zda
ona kaple m á tu výsadu. K dosi, chtěje z ach rá­
niti život těm to nešťastníkům , rad il mu, aby
odpověděl že m á, ačkoliv vp rav d ě výsady té
nem ěla. A lfons zhrozil se té rady, že by m ěl
říci lež, i kdyby tím m ohl zachovati život
třem nebohým . T a k se bál h řích u všedního. —
A však nebyla m u věc lhostejná. V roucně se
pom odlil a potom n a p sa l panovníkovi, že k a p ­
le oné výsady nem á, p ro sil ho v ša k p ro lá sk u
Ježíše a M arie, aby tr e s t sm rti zm ěnil v ji­
ný tre s t, A hle, dosáhl více než žádal. Z úcty
257 - 17 —
k světcovi panovník p ro p u stil ony tři odsou­
zence a daroval jim svobodu. A lfons se nad
tím ta k radoval* že je p řija l s převelikou lá s ­
kou a je pohostil* tak že oni do jati tou láskou,
s životem těla zachránili ta k é život duše, vy­
znali se z hříchů a p řija li T ělo Páně.

Dvě rohožky.
Když jednou sv. Pachom ius s jiným i cti­
hodným i otci seděl kdesi v k lášte ře , přin esl
jedem z m nichů dvě rohožky, jež téhož dne
up letl a položil je blízko své cely, n a p ro ti
sv. Pachom iovi, aby je m ohl snadno sp a třiti.
M yslilť zajisté, že sv. Pachom ius, shlédna je,
je j pochválí, že byl pilný, poněvadž u p letl za
den dvě rohožky, ačkoliv řeholí byl zavázán
u p lésti za den jednu.
Světec ihned poznal, že to učinil z pouhé
ctižádosti a p rotož p rav il k shrom ážděným
otcům hluboce jsa do jat: „V izte tohoto b ra ­
tra ! Od rán a do noci nam áhal se, aby nyní vše-
cknu svou píli věnoval ď áblu. Čest lid sk á byla
mu m ilejší než čest boží“ . I předvolal onoho
m nicha, o stře jej p o k á ra l a uložil jem u za po­
kání, aby, když o statn í b ra tři k m odlitbě se
sejdou, on se dvěm a svými rohožkam i na ram e­
nou ta k é vešel a ta k to h lasitě ře k l: „Otcové a
b ra tři nejm ilejší. P rosím vás pro lásk u boží,
m odlete se za mné ubohého h říšn ík a, aby se
nade m nou P án Bůh sm iloval, že jsem na dvě
— 1§ — 858
rohožky v e tší váhu kladl) než na k rálo v stv í
nebeské“. M imo to p řik á z a l jem u, aby, kd y ž
b ra tři se sejdou k jíd lu , on dvě rohožky na
ram enou m aje, s tá l po celý oběd u p ro stře d r e ­
fektáře. A však n a tom nebylo je ště dost. P ři­
kázal m u, aby se na p ě t m ěsíců do své cely
zavřel o chlebě a vodě, k d ež je j nikdo nesm ěl
navštěvovati, a k ažd ý den dvě rohožky upletl.
J a k přísným i tre s ty k á ra li sv a tí i n e p a trn é
poklesky! S jak o u p okorou a trp ě liv o stí pod­
daní přijím ali tak o v é tre s ty a ja k veliký užitek
z toho m ívali!

F ra n tišk án .
V ypravuje se v kronice řá d u fra n tišk á n ­
ského, že s ta r š í jed e n b ra tr, tro c h u se rozhně­
vav ře k l jiném u b ra tru u p říto m n o sti jistéh o
šlechtice z A ssisi několik ostrý ch a hrubých
slov. J e ště nedokončil řeči své a již se vzpa­
m atoval, že b ra tra svého urazil a onom u šlech­
tici dal pohoršení. P ro to p o tre sta l se sám , vzal
do ú s t kousek hnoje a ře k l: „N ech ať je s t
hnojem p o tre s tá n jazyk, k terý ž p ro ti b ra tru
svému z hnějvu a ro zh o rlen o sti vypustil je d .“
Šlechtic p a k vida tak o v o u p řísn o st onoho
b ratra, k te ro u sám sebe p o tre sta l, p řiln u l od
té chvíle tím v ě tší láskou k e všem b ratřím , ta k ­
že sebe a všechen svůj s ta te k odevzdal řád u .
259 — 19 —
 Z E gypta.
Sv. M a k a r i u s p á sl ja k o d h la p e c s jSsaými
chlapci s tá d a ; jeho k am arád i šli k r á s t fíky, a
když u tík ali, up ad l jim jeden fik. M ak ariu s fik
zdvihl a snědl. K dykoliv si později vzpom něl
na tuto příhodu, p lakával hořce n a d pokleskem
svým.

„ S v atý ovčák.“
Sv. P a s c h a l i s B a y l o n byl pastý řem
ovcí u bohatého s ta tk á ře . P aseh al nelhal, n e ­
klel, vároval se nem ravných řečí, vyhýbal se
k aždé p říle žito sti k e h řích u , z a p íral se, aby
nikdy nesvolil v nezřízenou ž á d o st a aby vždy
zachoval srd ce svoje čisté. K dyž dobytek
jem u svěřený učinil někom u škodu, P asehal
dal n á h ra d u ze své m zdy anebo vypom áhal
poškozeném u p rac í v čas potřeby. Byl ta k
úzkostlivý v té příčině, že se z d ráh al p ásti
kozy, věda, že tento m lsný dobytek činívá
škody ve vinicích a zahradách. — K dysi šafář,
chtěje za velkého vedra u h a siti žízeň, vyzval
P asch ala, aby m u šel u trh n o u ti v cizí vinici
několik h roznů; k výzvě p řid a l i h ro zb u ; ale
P asehal rozhodně odepřel řk a : „T o n ejsou
hrozny m oje a jsem hotov rad ě ji se d á ti roz-
se k ati n a kusy, než abych hříchu k rád eže se
d o p u stil.“
260
- 2 0 -
 Kapucín.
Sv. S e r a f í n byl b ra tre m u kapucínů.
Jednou jis tá šlechtice ho chtěla přem luviti, aby
řekl m alou lež. „V ždyť to je s t jenom všední
hřích.“ — S e rafín odpověděl: „V šední hřích
se vám zdá b ý ti něčím m alým ? O pravdu, k d y ­
by m i někdo n a b íd l celý svět jak o cenu za
m alou lež, o d ep řel bych to s pohrdáním . M áte
to za něco m alého, k d y ž B ůh je s t pohrdán,
Duch' sv atý zarm oucen, síla lásk y seslabena a
duše se stá v á m dlou a línou k dobrým s k u t­
kům ?“

Novichiistrová.
K dyž sv. M a g d a l e n a z M a r t i n e n g a
byla novicm istrovou u kapucinek, sta lo se
jednou, že novicka jed n a k d y ž odcházela z
chóru, s ú s m ě v e m ře k la : „Byla jsem úplně
ro ztržitá p ři m odlitbě hodinek.“ D obrá novic-
m istrová zbledla a k á ra v ě zvolala: „ J a k se
m ůžete sm áti, když js te sp áchala h říc h !“ —
— No vičky m lčely. K ajícniee pok lek la a ža­
lovala se ze svého h říc h u a dom nívala se, že
tím ta to m aličkost je odbyta. A však M agdalena
u sto lu nem ohla jísti. S bledou tv á ří seděla na
svém m ístě a slzy se jí řin u ly s očí.
N ovicky byly d o jaly a poznaly, že všední
hřích není m aličkostí, n a d k te ro u se člověk
může sm áti.
261 — 21 —
 V. Do boje proti hříchu všednímu.
Nebuď tuze sklíčen, když někdy v něčem
poklesneš.
Z Následování Pána Ježíše. Kn. 111., kap. 57.)
1. Synu, zaehová-li kdo v p rotivenství trp ě ­
livost a pokoru, více se mi líbí, nežli když
se v ště stí tu ze tě š í a velikou nábožnost po­
ciťuje. P ro č tě rm outí m alichernost, k te rá se
o tobě povídá? A kdyby toho bylo i sebe
více, neznepokojuj se proto!
A nyní pusť to mimo sebe! Neníť to po
prvé ani nic nového !ani naposled v *tvém
životě.
D osti m užně si vedeš, dokud tě n ep o tk á
nic protivného.
D obře ta k é jiným rad ív áš a jim zm užilosti
dodáváš, ale jakm ile ta k é n a dveře tvé za­
k lep á n ad ále soužení, již je veta po vší tvé
ra d ě i síle.
P o zo ru j, ja k veliká je k ře h k o s t tvá, k te ro u
shledáváš n a sobě i p ři věcech nepatrných.
A le i k d y ž se ta k a podobně děje, zkouška
tak o v á nicm éně bývá dobrá pro tvou spásu.
2. V ý pust to z m ysli, ja k je n m ožno; a
dotklo-li se tě co bolestně, n e b u ď p ro to sk lí­
čen ani se tím dlouho n etrap !
N em ůžeš-li to trp ě ti rad o stn ě, sn á še j to
aspoň trpělivě!
— 22 — 262
 A když něco n e ra d slyšíš a nevole se v
tobě ozývá, přem oz se a nevypusť ze svých
ú st ani slova, k te ré by pohoršilo nedospělé.
Rozčilení se brzo u tiší a v n itřn í b o lest tvou
osladí ti m ilost, ja k jen se k tobě opět vrátí.
J e ště jsem živ já, dí P án, ochoten jsa tobě
pomoci a více než jindy teb e potěšiti, budeš.li
jen důvěřovati ve m ne a nábožně m ne vzývati.
3. M ysl tvá zachovej p ři podobných věcech
jen ještě více k lid u a p řip ra v se sn ésti věci
ještě trp čí!
Není ještě všechno ztraceno, býváš-li ča­
stěji stísn ěn nebo těžce pokoušen.
J s i člověk a ne B ůh; tělo jsi, n e anděl.
K te ra k bys m ohl trv a ti ustavičně na tém ­
že stu p n i ctnosti ty, když se to n ep o štěstilo
ani andělům v neb i ani prvním u člověku v rá ji?
J á jsem to , jen ž k sp á se pozvedám sk lí­
čené a povznáším do božské říše své ty,
k te ří svou sla b o st uznávají.
P ane, velebeno budiž slovo tvé, slad ší
ústům mým n a d m ed a strd í.
Co bych s i počal v těc h svých tra m p o ­
tách' a úzkostech, kdybys ty m ne nesílil sva­
tým slovem svým ?
J e n když jednou p řis ta n u v p řísta v u sp á ­
sy, což n a tom , kolik' a jakých1 s tr a s tí zde na
zemi p ře trp ím !
ses
— 23 —
 D ej mi jen šťastný konec, dej mi šťast­
né vykročiti z tohoto světa.
V zpom eň si na mne, P ane Bože m ůj a
uved‘ m ne přím ou cestou do k rálo v stv í svého!
*
D uch svatý p raví: „P adne-li spravedlivý
sed m k rát, zas povstane, ale h říšn ík zůstane
ležeti v h říších svých.“ — Z b o ž n ý
Ludvík de P o n t e n a p s a l: „M nohých
chyb jsem se dopustil, ale n ikdy jsem
s nim i m íru n eu zav řel!“ A sv. B e r n a r d p raví:
„D okud kdo chybuje, ale chyby své si oškliví,
je s t naděje, že se jednou polepší a život dobrý
žíti bude, kdo však p ři svých chybách po­
kojně a bez živé ošklivosti jich trv á , bídně
p a d a ti bude z h řích u do h řích u .“

Odpuštění všedních hříchů mimo sv. zpověd‘.

K dyž jsm e poznali, ja k zhoubně působí
všední h řích n a duši a jak é násled k y m á, bu­
deme se sn a ž iti: předně h řích ů všedních se
v y stříh ati a za dru h é, co n e jsp íše je z d u še
o d stran iti. M nozí křesťané jso u liknaví v od­
s tra n ě n í všedních hříchův z vlažnosti, jiní z
nevědom osti. D om nívají se totiž, že všední
hříchy lze z duše vym ýtiti jen p ro střed k e m
sv áto stí pokání. T o v šak není pravda. M ám e
k tom u m noho p ro střed k ů .
— 24 — sw
 V prvních 4 (n ěk te ří řík a jí, že 7) stoletích
křesťané chodili k e zpovědi jenom , když se
dopustili sm rtelného hříchu. J a k se očistili od
všedních h řích ů ? — M o d l i t b o u . Sv. A ugu­
stin m luví o p říp ra v ě k e sv. p řijím ání: „M áte-
li hříchy n a svědom í, n ejso u -li to hříchy těžké,
p řistupte. S n ažte se v ša k n a p ře d pom odliti se:
„O dpust nám n aše viny, jakož1 i my odpouští­
me našim vinníkům .“ J e s tli ty od p u stíš, bude
i tobě o d p u ště n o ; p řistu p , chléb je to pro
tebe, nikoliv je d .“ (T ra c t. 26, in Iv.)
Druhýi p ro střed e k , v lastn ě n ejd ůležitější,
je v z b u z e n í d o k o n a l é l á s k y . Podle sv.
Tom áše A kvinského dokonalá lásk a a všední
hřích se nesnesou. K am p řijd e všední hřích,
tam se um enšuje ž á r lá sk y ; k d e v ša k ro ste
láska, m izí hřích. V šechno, co rozm nožuje lá s ­
ku, o d straň u je všední hřích.
T ěm , k te ří jso u v m ilosti posvěcující, není
těžko vzbuditi dokonalou lásk u , neboť podle
slov Písm a svatého je lá sk a boží vylita v s rd ­
cích jejich D uchem svatým přebývajícím v
nich. —
Z dokonalé lásk y pochází dokonalá lítost.
Ja k znám o, dokonalou líto stí m ůže i nejv ětší
hříšník v okam žiku n a b ý ti m ilosti posvěcující.
Tim více dokonalá líto s t očisťuje n á s od hříchů
všedních.
H říchy všední se nám odpouští, konám e-
li k a j í c í s k u t k y : p ů st, sebezapírání, o-
běti, snášení b o lestí a p.
265 — 25 —
 Ano i jiné s k u t k y c t n o s t i , k te ré ne­
m ají ráz kajícnosti, očistí n ás od hříchů, jso u -li
konány z lásk y k Bohu. Jso u to všechny
sk u tk y tělesného a duševního m ilosrdenství,
zvláště alm užna pro tělo, ještě více pro duši
(na p ř. rozšiřováním dobrých sp isů a p.).
T aké z b o ž n é u ž í v á n í s v á t o s t i pů­
sobí od p u štěn í všedních hříchův. P ři svěcení
vody n a přjv C írk ev p ro sí, aby tato voda všem,
k te ří jí užívají, byla k e sp á se těla i duše.
V elice důležitým p ro střed k em k odpuštění
všedních h řích ů jě n e j s v ě t ě j š í S v á t o s t
o l t á ř n í , ftím ský k atechism us p rav í (II. 4.):
„N ení pochyby, že S v á to stí o ltá řn í se od­
pouští všední hříchy. V šecko, co duše z tra tila
tělesnou žádostí, když p a d la ve věcech ne­
důležitých, se jí n a h ra d í S v á to stí o ltá řn í tím ,
že jí odním á vinu n ep atrn ějších hříchů, jak o
přirozený pokrm obnovuje a n ah razu je tělu
teplotu, k tero u denně z trá c í.“ P ro to p raví sv.
A m brož právem o této nebeské sv áto sti: „ T o-
hoto chleba vezdejšího užíváme k
u z d ra v e n í své k a ž d o d e n n í s la b o sti.“
T o p latí sam ozřejm ě jen o těch hříších, ke
kterým m ysl již nem á žádné n á k lo n n o sti.“
V ýtečným p ro střed k e m p ro ti hříchům
všedním je konání těch ctností, k te ré se příčí
spáchaným hříchům . T akové cvičení je zároveň
důležitým p ro střed k em k sebevj7chově. — C ítí-
m e-li p řílišnou nák lo n n o st k m ajetk u a pe­
nězům , přem áhejm e to tím větší dobročin-
— 26 - 860
nosti; u raz ili jsm e někoho, napravm e to tím ,
že mu způsobím e n ějak o u ra d o s t; povolili jsm e
sm yslnosti v jídle a pití, uložm e si za pokání
nějakou ujm u; oddali jsm e se lenosti, p řem á­
hejm e se větší piln o stí; nad zvědavostí zvítě­
zíme, odepřem e-li si něco dovoleného a p.

Sv. zpověď a všední hříchy.

Kdo nem á sm rtelného h říchu není podle
zákona církevního p o v i n e n se zpovídati. Tim
však není řečeno, že č a stě jší zpověď je ne­
užitečná. P rv n í k řesťan é se zpovídali jen, když
se dopustili h řích ů sm rtelných. A le již od
pátého sto le tí začali m uži, k te ří si p řá li větších
pokroků v dokonalosti, se zpovídati, častěji. Ve
14. sto letí sv. K a te řin a S ien sk á rad ila zpo­
vídati se „jednou v m ěsíci, i častěji, je-li to
možné.“ Sv. F ilip N erejsk ý a sv. T erezie sam i
častěji se zpovídali a s velikým úspěchem to
radili jiným . T akový vývoj v C írkvi sv. je
jistě dílem D ucha svatého, k te rý říd í a z p ra ­
vuje m ystické tělo K ristovo.
Proč C írkev doporučuje č a stě jší sv. zpo­
věď, když m ám to lik jiných, sn adnějších p ro ­
střed k ů k o č i š t ě n í a odpuštění všedních
hříchů? — O dpověd‘: P rotože sv á to st pokání
obsahuje zvláštní m ilosti, jak ý ch ve stejném
m nožství a ve stejném působení jinde nenalézá­
me. — Z p o v ěď ‘ n á s n u tí k z p y t o v á n í svě­
domí, a tím k sebepoznání. A sebepoznání je
_ 27 —
první k ro k k polepšení. — V y z n á n í h ř í ­
c h ů je úkonem pokory, a pokora je základem
všech ctností a veškeré dokonalosti. P ro m no­
hou duši je vyznání velikou obětí a tím též
velikou zásluhou. — P o u č e n í z p o v ě d n í ­
k o v o dodává du ši světla, upozorňuje n a n e ­
bezpečí, duchovního života, povzbuzuje k v ětší
horlivosti, po těšu je v sklíčenosti, m írní a va­
ru je p řed pochybným i kroky. T im se stáv á
zpověď vysokou školou sebevýchovy. S v á to st
pokání ud ělu je zvláštní m ilosti k ctn o stn é­
m u životu.
Jak se zpovídati?
Všeobecný návod ku sv. zpovědi byl už dán v bro­
žurkách „Jak se zpovídati?“ (Životem' 6. 32) a „Ge­
nerální zpověď“ (Životem č. 239). — Zde podáváme
několik pokynů pro ty, kteří se častěji zpovídají a
mají jen všední hříchy.
Není tře b a zpytovati svědom í o všech m ož­
ných m aličk o stech ; stačí, když uvažujem e, č ím
j s m e B o h a n e j v í c e u r a z i 1 i. — P ř e d ­
s e v z e t í u častých zpovědí nem á b ýti vše­
obecné. Stačí, ano je radno, so u stře d iti se na
j e d n o předsevzetí, avšak důkladně prom ysli­
ti, j a k ý c h p r o s t ř e d k ů budem e užívati,
abychom p ředsevzetí o p r a v d u splnili.
P o s v . z p o v ě d i : K aždý den r á n o si
p ředložití otázky: K teré předsevzetí jsem uči­
n il p ři poslední sv. zpovědi? Co m ě dnes zase
přivede do pokušení? — K aždý den v e č e r :
projdem e jednotlivé hodiny dne, a z p y t u -
— 28 — £68
j e m e s v ě d o m í , ja k jsm e splnili ran n í p ře d ­
sevzetí.
P am atujm e si slova zla té knihy o N á­
sledování P. J e ž íš e : „ K d o z a r o k jednu c h y ­
b u o d s t r a n i l , veliký p o k r o k u č i n i l n a
c e s t ě c t n o s t i “.
*
M aličkosti vedou do nebe.
V ě r n o s t v m além d ává světlo.
J e su ita K o n s a l v i dostával zvláštní v n itř­
ní osvícení od Boha. Byv táz á n , ja k toho do­
sáhl, odpověděl: „V m ládí jsem cítil n ák lo n ­
nost k pýše, abych to tiž vědou vynikal nad
jiné studenty. A bych tu to pýchu přem ohl, ulo­
žil jsem si, že budu sk rý v a ti své vědom osti, že
při disputacích nebudu tv rd o šijn ě s tá ti na
svém m ínění, ale že rad ě ji dám jiným za p rav ­
du. T oto m alé sebezapírání odm ěnil Bůh v n itř­
ním osvícením “.

Cvičme se v m aličkostech1 dobrých!

J is tý kněz p o tk al jednoho dne znám ého,
který byl tep rv e k rá tk o u dobu ženatý; tázal
se ho mimo jiné: „T ak , ja k se d aří v tom
stavu m anželském ?“
„Chci-li býti upřím ným ,“ odpověděl tento,
„musím se p řizn ati, že první lásk a již po­
minula. Často dochází k vůli m aličkostem k
nedorozum ění a pom ěr není již ta k vroucný.“
m — 29 —
 T u odpověděl zkušený kněz: „M ilý pane,
dlíte často mimo domov. A když se vracíte
dom ů, p řin esete někdy své m anželce něco se-
bou anebo p ro k azu jete jí jin ak n ějak o u m alič­
kou p o z o rn o st? “
„Na to jsem ovšem ještě nepom yslel.“
„Nuže, tedy to jednou zkuste! N em usí
toho býti m noho, n ýbrž jen, aby vaše paní
cítila, že na svoji m anželku m yslíte.“
M ladý m anžel se dle toho zařídil a když
opět po nějakém čase p o tk al onoho kněze,
nedovedl an i slovy v yjádřiti, ja k vlídně a la s ­
kavě se jeho paní k něm u chová. Poprvé h le­
děla n a něj udiveně, že ji něčím obdaroval,
ale nyní to působí jem u sam otném u rad o st,
m ůže-li ji m aličkostí p řekvapiti. A no, takové
m aličkosti u d ržu jí lá sk u vřelou.
*
„Dobrý a věrný služebníku, protože jsi nad
málem byl věrný, nad veliké věci tě postavím.“

Imprimi,potest. Pragae, die 15. IV. 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 4.889. Olomucii, die
21. IV. 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis,
„ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
telý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční,
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. Šidí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 30- 270
 ii

10 r o č n í k ů » Ž i v o t e i f i « ,
to už je malá v z d ě lá v a c í katolická
knihovna a laciná k tomu. Všech deset
ročníků v 10 celoplátěných svazcích
stojí i s vázaným generálním rejstříkem
a s prvním roč.»Posla Pravdy» je n 160 Kč

Jednot l i vé ročníky vázaně K č 17*—

Oko knihy
je dobrý rejstřík.
Vydali jsme generální rejstřík prvních
deseti ročníků »Životem«
Má přes 1600 hesel podle abecedy, pak velice
užitečný rejstřík podle katechismu. Tim sbírka
»Ž i v o t e m « nahradí katechetovi a kazateli
mnohé drahé sbírky příkladů.
Rejstřík stojí v c e l o p l á t ě n é vazbě Kč 8'—
Adresa pro objednávky: E xerciční dům Hlučín
m — 31 —
Aby
vaše pobožnosti
byly důstojné a pěkné, vydali jsme laciné
příručky, které by každý věřící měl míti:

A d o r a c e mu ž ů (m-17) cena 25 hal.

Devítidenní pobožnost k Duchu sv.

(m-18) cena 25 hal.

P r i mi c e (m-19) cena 25 hal.

Průvod Božího Těla (m-20)cena25hal.

Adresa pro o b j e d n á v k y :

E XE RCI ČNÍ DUM HLUČÍ N

- 3 2 - 272
 Cena 50 hal,
Životem číslo Ž5Ú. Ročník XI Číslo 10,

BÍLÁ H O R A .
 P ro ti om yíům školských učebnic stavím e
pravdu objektivní vědy!
Ve většině školských učebnic dějepisu setkáváme
se s nesprávnými výklady o příčinách a následcích
Bílé Hory. Hlásají se tu názory, že „král svou nesmiřitel­
nou náboženskou politikou a katolíci, zvláště odchovanci
jesuitů, kteří porušovali křiklavě Majestát“, dali pod­
nět k stavovskému povstání v roce 1618 a tak vy­
volali hrůzy Bílé Hory. Tvrdí se, že „Majestát by
byl umožnil netušený rozvoj našich zemí v míru a
pokoji“, že „národ náš nemusil míti strašné Bílé
Hory“, kdyby se byly plně mohly uplatniti požadavky
těch, kdo Majestát vybojovali. V Majestátu je spatřo­
váno vrcholné dílo náboženské snášenlivosti, neboť
„zaručoval náboženskou svobodu všem, i poddaným,
v čemž jsme byli opět před ostatní Evropou“. Jen
prý žel, že přišel v době, „kdy zásady snášenlivosti
byly mezi katolíky působením jesuitů úplně podvrá­
ceny“. Původcům českého povstání dává se za pravdu,
defenestrace je prohlašována za oprávněnou, neboť
„byla trestem za rušení obecného pokoje“. Tedy ne­
katoličtí stavové jsou hájeni, jako by byli jednali
správně, ale za příčinu všeho neštěstí vyhlašováni
„Habsburkové a jejich pomocníci“, kteří si „povstání
přáli a je vyvolali.“ Dále se vykládá, že katolické
vrchnosti počínaly si násilně vůči nekatolíkům, že
„Jaroslav Martinic a Vilém' Slavata z Chlumu“ (při
defenestraci s okna shozeni) „byli úplně proniklí ne­
smiřitelnou nesnášenlivostí“, že „Martinic dával honiti
své poddané bitím1, ba i psy ke katolickým pobožno­
stem a do katolických chrámů“, dokonce v I. vydání
Hořčický-Nešpora II. dílu, str. 75, bylo tvrzení, že
„dával násilně kleštěmi otvírati ústa poddaných, aby
jim vnucena byla hostie“ (rozumí se Tělo Páně). Ta­
kové nepříznivé posudky o pánech, s oken hradních
svržených, musí buditi u žactva domněnku, že si oni
páni ortelu, nekatolickými stavy nad nimi vykonaného,
plně zasluhovali. O nekatolících píše se příznivě, jako
—2 — 274
o nevinných trpitelích, katolíky utlačovaných. Jak
byli týráni katolíci od nekatolíků, o tom' ani zmínky.
O trestech, které uvalil Ferdinand II. po bitvě bělo­
horské na strůjce povstání a na naše země, prohla­
šováno, že byly vyměřeny „na radu jesuitských zpo­
vědníků“. Ferdinanda prý „popuzovali vášniví kazatelé“.
Ferdinand „podle rady svých jesuitských rádců krutě
potrestal náčelníky odboje a s mimi celý český národ“.
Jesuité také prý „učili, že kacířům není třeba státi
v slově“. Dále tvrzeno, že „konfiskacemi byla ožebrače­
na česká šlechta“, že konfiskované „statky byly roz­
dány anebo za laciný peníz prodány církvi, hlavně
jesuitům“. Po Bílé Hoře prý „byla zničena naše sa­
mostatnost. Náš národ byl skoro z kořene vyvrácen“.
Tvrdí se, že nebýti porážky na Bílé Hoře, „národ náš
v stálé svobodě by byl spěl tři sta let k rozvoji a
k rozkvětu přímo netušenému“. Na jaké p r a m e n y
se odvolávají pisatelé učebnic? N i k o l i na v ě d e c k á
d í l a n a š i c h h i s t o r i k ů , a l e na r o m á n y a
b á s n ě , tvořené volně dle fantasie básníkovy, jako
na příklad na Herbenův „Hostišov“, na Macharovu
knihu „Apoštolové“. (Viz Hořčička-Nešpor II. díl
dějepisu pro školy měšťanské, str. 75, 78 a 79, děje­
pis pro jednoroční učebné kursy týchž autorů str.
81 a 83, dějepis Gebauerové-Jiráka-Reitlera v úpravě
Reitlera-Touce z let 1934 a 1935 I. díl, str. 32, III.
díl, str. 15, 22, 23, 24, 27 a 31.) Omyly podávané
žactvu našich škol, vyniknou jasně v příštích kapitolách.
Boj o m aje stá t.
J e omylem dom nívati se, že M a je stá t měl
zaručiti náboženskou svobodu Čechům; nikoli,
jednalo se o to , za ru č iti svobodu — ba více, než
svobodu, z aru čiti n a d p rá v í Něm cům a poněm če­
ným šlechticům v ohledu náboženském , nad-
práví takové, aby m ěli volné pole k u proti-
katolické agitaci, k te rá byla nebezpečna i
275 — 3 -
politicky, neboť připojovala země české k
Něm ecku a ta k šlap ala ideu sam ostatného s tá tu
českého. Dr, P e k a ř ve svém spise „Bílá H o ra “
poukazuje na to, že „poněm čené nebo přím o
něm ecké v rstv y “ vedly boj1 o M ajestát, ta k
jiako jej vedly v r. 1575 o „českou (ve sk u teč.
nosti augsburskou) k o n fessi“, že tře b a že se
zdál vůdcem Český b ra tr V áclav Budovec,
„vedle něho jiako hlavní řečník stavů podobojí
m á slovo hr. Jáchym Ondřeji Šlik se svou
plejádou něm ecko-luterské šlechty a první
defensoři te n k rá t zvolení jso u většinou z ro d in
více nebo m éně něm eckých nebo poněm če­
ných“ . (Bílá H ora str. 31.)
Ja k é ovoce přineslo vybojování M ajestátu
r. 1609?
1. V o h l e d u n á r o d n o s t n í m n a s t a ­
l o — p o s í l e n í n ě m e c t v í . D r. P e k a ř-p ra ­
ví: „V ybojování M ajestátu bylo okázalým
úspěchem něm eckých lu te rán ů v zemi. Již
dne následujícího (po jeho odevzdání stavům )
zabrali stavové k o stel svatého K říže v S tarém
M ěstě Pražském , aby se v něm N ěm cům do­
stalo k ázání a bohoslužeb v něm eckém ja ­
zyku. A brzo potom v r. 1611 slavili něm ečtí
lu terán i položení základního kam ene k e dvěma
velkým kostelům — u sv. S alvátora na S ta ­
rém M ěstě a u nejsv. T ro jic e na M alé S tran ě
— oba slavnostní akty, p ři nichž přední úlohu
h ráli T h u rn , Fels, Jáchym Šlik a V ilém z L ob­
—4 — 27G
kovic — ted y ti, k te ří h rá li p řed n í ro li i r.
1618 (při povstání) — dali pocítiti P raze, co
znam ená M a je stá t po strá n c e n á ro d n o stn í“.
Bylo p atrn o , že M a je stá t je k tom u, aby
Němci — cizáci řečí i vírou, zab írali pro své
nekatolické účely k o stely d ruhdy katolické,
aby s i nové budovali, aby, i školy m ěli, z nichž
by nekatolické n au k y šířili. „N ešlo z a jisté jen
o nový stá n e k bohoslužby, ale i o něm ecké
školy k něm u, připojené, o něm ecké gym na­
sium, k te ré se m ělo s tá ti ja k s i teologickou fa ­
kultou p ro výchovu kněží (nekatolických), na
něž povoláni p ro feso ři ze S as a jehož řed ite ­
lem s ta l se dvorní k a z ate l k u rfiřta saského,
Dr. Hoé. A spolu s poněm čováním m ěst šlo
v některých částech země v nem éně povážlivém
rozsahu i poněm čování venkova“. Dr. P e k a ř
dokládá svoje tvrzen í k rásným citátem S trá n ­
ského z r. 1619, k něm už připojeno výstražné
proroctví, že „až něm ecký n á ro d v Čechách
se vzmůže, že bude země česká zrazena a k o ­
runa její vzata do N ěm ec“. (Bílá H ora 31 a
32.) K tom u právě připravoval cestu — Němci
a odrodilci vybojovaný M ajestát.
2. V ohledu náboženském vedl
M ajestát ku potlačování kato lictv í
a podporování nekatolických smě­
rů — na ú k o r c í r k v e a p r a v é v z d ě l a ­
n o s t i . N ekatolíci, k te ří „svá p anství ohradili
jako by čínskou zdí p ro ti pronikajícím u p ří­
valu obrozeného katolictví, otevřeli si tým iž
277
—5 -
zákony dokořán b rán u na zboží k rálo v sk é a
církevní, aby je m ohli zav alit lu tersk ý m i
bludy.“ Vždyť Budovec, opojený vítězstvím za
jednání o k o stelích žádal, aby nekatolíci sm ěli
k o n a t své bohoslužby u sv. V íta, k a te d rále
katolického arcibiskupa! K orouhev Lutherovv
víry se volně a h rd ě vzdouvala nad českoslo­
venským národem . P ro te stan tsk ý m stavům
byla vydánai i dolní k o n sisto ř, již oni obsadili
lutersk ý m i a b ratrsk ý m i p asto ry . P ro te sta n té
si vym ohli ta k é K arolinum k výchově svého
duchovenstva.“ U niversita byla v žalostném
úpadku — vlivem reform ace. „A le 24 d efen so rů
nepodniklo k povznesení pokleslé K arlovy uni­
versity pranic. M yslili, že jí d o sti posloužili
tím , když jesu itů m zakázali n ab ývati v Če­
chách dalších sta tk ů , to je s t zak lád ati nové
školy; a ta k živořilo K arolinum ' d ále.“ (B.
R áček, Č eskoslovenské dějiny, 376 a 377): N e­
k ato ličtí šlechtici, jak o Roupovci, T hurnové,
K inští, S m iřičtí, k te ří dávno p řed vydáním
M ajestátu šířili na svých panstvích p ro te ­
sta n tstv í a vypudili od k o ste lů katolické! i ka-
lišnické duchovní, nabyli po vydání M a je stá tu
je ště více sm ělosti. „Poddaným vzali víru,
církvi poslední zbytky polí a důchodů, nikdo
se nesm ěl opovážiti p o staviti sn ad nový k a to ­
lický k o ste lík na zboží lu tersk éh o pána nebo
otevřít oči svedeným jeho poddaným ; a tyto
neslýchané úchvatv si uzákonili M a jestátem “.
(Tam že str, 375.) V Opavě, ve Znojm ě, Jihla-
—6 — S78
věj Olomouci, B rně a v jiných m ěstech šířeno
p ro testan tv í velm i intensivně na ú k o r k a to ­
lictví; p ro te sta n ti se všude dostávali do po­
předí, osazovali i ú řad y a urážlivě se chovali
k jinověrcům . N a m nohých m ístech zabírány
katolické chrámy, i fa ry , k a to l. fa rá řů m za­
držovány d e sá tk y a p říjm y z nadací, poddaní
nekatolických v rch n o stí n ásilím nuceni k od­
padu od víry kato lick é. (J. T en o ra - D r.
Foltynovský ve sp ise Bl. J a n S a rk a n d e r, str.
351—358, 363—364.)
3. M ajestát, jenž podpořil a u-
rychlil poněmčování jakož i od­
k át olič ován í n a š íc h měst, ano i ven­
kova, o tev ře l b rá n y germ á n sk é, kul­
turně jalové o rientaci duševní, na­
šemu nár#du velmi nebezpečné. —
T a to orientace, k te rá k nám vešla již v 16.
století s luterstv ím , hlouběji zap ouštěla k o ­
řeny po r. 1609. „Cechy se k rá tc e připojovaly
sam ochtíc k N ěm ecku. T a m , n a p ř. v D rá ž d ‘a-
nech, lu te rsk á šlech ta viděla svou P aříž,
č e sk o b ra trsk á tíh la zase k politickým a k u l­
tu rním stře d isk ů m světa kalvínského, — a
ta k m yšlenky a n ad ěje valné č á sti n ašeh o n á ­
roda sp outány byly s něm eckým životem a
autonom ie české m ysli ohrožena byla p a trn ě “.
Dr. P e k a ř pou k azu je n a to , ja k „ k u ltu rn í
prázdnota tehdejšího něm eckého lu teran ism u
byla šp atn o u n áh ra d o u za duševní b o h atství
doby h u s its k é “ , řekněm e rad ěji, doby K arlovy,
279
—7 —
fteboť klad n é hodnoty i5 . sto letí byly zbytkem
duchovních zásob, nahrom aděných za n e jk a ­
toličtějšího panovníka — Otce vlasti, K arla
IV. (Bílá H o ra 33) Poznávám e tedy, že d ů sled ­
né provádění M a je stá tu v tom duchu, ja k mu
rozum ěli cizáčtí nekatoličtí stavové, bylo by
zničilo n a š i stá tn í sam o statn o st, bylo by u či­
nilo z našich zem í pouhou provincii říše ně.
m ecké a ted y nám připravilo s tra šn ě jší osud,
než přivodila B ílá H o ra (pakliže by se ovšem
probuzené katolictví nebylo pozdvihlo a nedalo
v boj se svým i nekatolickým i utiskovateli).
J e n ap ro sto ab surdní dom nívati se, že „M aje­
s tá t by byl um ožnil netušený rozvoj našich
zemí v m íru a po k o ji“. V ž d y ť p r á v ě p ř i ­
vrženci M ajestátu mír a pokoj ru­
š i l i ! O tom se však ve školských uěebnicích
nepíše; stá le jen se tu vytýká nesnášenlivost
katolíkům , podávají se neodůvodněné, pram eny
nedoložené zprávy o šp a tn o sti katolických
vrchností (pomluvy vym yšlené kdysi p ro te ­
stan tsk ý m i nactiu trh ači)
N á b o ž e n s k á n e s n á š e n l i v o s t v 17.
s t o l e t í byla u nek ato lík ů daleko větší než u
katolíků . K atoličtí páni — tře b a že m ěli tak é
m nohé chyby a n ed o statk y — nepočínali si p ři
šířen í víry n a svých panstvích ta k n ásilně a
surově jako m nozí ž nekatolických stavů. D uch
pravé snášenlivosti býval vždy u věrných synů
C írkve, kdežto nesnášenlivost zasévali s e k tá ři
Z ikm und W in te r ve svém „Životě církevním “
— 8 — 2SU
na str. 15. a 22. uvádí k rá sn é doklady o k a to ­
lické snášenlivosti.
T a k n a př. o pam átný sm ír náboženský v
K utné H oře r. 1485 přičinil se katolický ad.
m in istráto r Pavel Pouček, že n eju šlechtilejší
sm ýšlení m ěli v době Jiříh o z P oděbrad vůdco­
vé katoličtí, na př. biskup v ratislav sk ý J o š t z
R ožm berka, jenž vybízel r. 1465 Čechy k nábo­
ženské jednotě a varoval p řed náboženským i
rozbroji, dále J a n z R ab štejn a, J a n H asištejn-
ský z Lobkovic, jeho b r a tr Bohuslav T a s Čer­
nohorský z Boskovic a V ilém z P ern štejn a.
Dr. W in te r píše o vynikajícím obhájci p ráv
stavovských v 16. století, Ja n u z P e ršte jn a ,
jak varoval r. 1539 p ře d unáhlenostm i v otázce
náboženské, řk a : „V íra je d a r boží a kom u
od Boha se jí nedostává, od lidí d o sta ti se n e ­
může". M yslitelé, p ro n ik n u ti cele katolictvím ,
byli vždycky snášenliví. V á š e ň n e s n á š e n ­
liv o s t i r o z d m ý c h a l i n e p ř á t e l é Říma,
s t o u p e n c i r e f o r m a c e . V ždyť to byli oni,
k teří se přičinili r. 1535 o zákon, form ulovaný
zásadou „Cuius régio, eius relígio“ (Čí země,
toho náboženství). Z ákon te n dal nekatolickým
vrchnostem povel, aby b raly poddaným jejich
náboženství. D říve byla násilím šířen a re fo r­
mace (lid nucen k odpadu o d víry katolické
všemi p ro střed k y , ano i krveproléváním ) a
potom tep rv e vyvíjel se p o stu p ta k zvaný
protireform ační, vedený snahou, aby C írkvi
vráceno bylo to, co jí násilím vyrvali sto u ­
88X
— 9 —
penci reform ace! A ja k to u n ás vypadalo v
17. sto letí? M ám e mnoho, p říliš m noho d o k la­
dů o nesnášenlivosti nekatolické. Na př. Vilém
z Lobkovic n a panství horšovotýnském vy­
hnal k atolické kněze a uvedl duchovní své
víry. P ro b o št doxanský byl r. 1604 po vybití
k lá š te ra p ro te sta n ty ta k zbit, že byl dovezen
na S trahov polom rtev. V m noha kostelích do­
cházelo k vandalstvím a k n e jstra šn ě jším ro u ­
háním . O ndřej ze Š ternberka v 5 chrám ech dal
zničiti oltáře, sochy i obrazy; 16 o ltářů s
hrom adou pozlacených a m alovaných pam átek
staročeského um ění dal spáliti. Nejvíce byli
pronásledováni — vlivem agitace p ro te sta n tsk é
— řeholníci. Bosáci byli p ři stavbě k lá šte ra u
P. M arie Sněžné r. 1604 nap ad án i stře lb o u a
kopím i, tak ž e nebyli jis ti životem ; v květnu
r. 1609 vtrhlo několik m užů, poštvaných n e ­
katolickým i šlechtici a kazateli, do k lá š te ra a
ti zneuctili v ko stele m ariánský o ltá ř, potom
n ap ad li řeholníky a spílali jim , políčkovali je
a vyhrožovali pom stou, nep řestan o u -li k á z ati
p ro ti pro testan tů m .
Je su ité m noho vystáli hned po svém p ř í­
chodu do P ra h y a p a k v 17. sto le tí; častováni
byli přezdívkam i a nadávkam i, házeno po nich
blátem a kam ením , ohrožováni pěstí, ano i
dýkou, vytloukána jim okna a přezdíváno jim
synů Jidášových. N esnášenlivost a nenávist
vůči k ato lík ů m dávala se na jevo tím , že
dávány d o oběhu paskvily a k a rik a tu ry . V
— 10 - 282
Šum perku bylo ro k u 1612 p řib ito na šibenici
š e st obrazů, p řed stav u jících k a rd in á la D iet-
richštejna a jiné k ato lick é pány. Ve Š tern b er­
ku, když byla vynášena sm rtk a, dána jí po­
doba papeže, jenž v písni p ři tom zpívané
přirovnáván byl k A n tik ristu . N ěk teří n e k a to ­
ličtí šlechtici, ja k o J iř í R ejzvic z K adeřína,
sudí knížectví krnovského a J a n s ta rš í Želec-
ký, zakazovali katolickým poddaným „pod h rd ­
lem a s ta tk y “ ú č a st n a katolických bohosluž­
bách a n u tili je pohrůžkam i, bitím i vězněním
ku p řestu p u k té víře, již sam i vyznávali,
zakazovali zvoniti jim a pochovávati je p ři
kostelích nekatolických (když byli totiž vše­
chny k o stely svých p anství na nekatolické p ro ­
měnili)^ Více se m ožno dočisti o násilnostech
nekatolíků ve sp ise „U trpení českých k a to lík ů
v době refo rm ace“, k te rý vj^daly Časové úvahy
v H radci K rálové; zde udány i pram eny (Bo­
rový M. M edek 115—116, Z ikm und W in te r
208 a 213, S tra s s e r „ Illu stre M arty riu m 8. 10,
18, K ry štů fek P ro te sta n stv í v Čechách 109,
T enora — D r. Foltynovský 278, 351—356).
Vůči k a t o l í k ů m neb y lo s n á š e n l iv o ­
s t i a n i u J. A. K o m e n s k é h o ! Vždyť na­
zýval církev kato lick o u „m acechou a zubřicí,
dítek svých k rev s tře b a jíc í“, „babylonskou n e ­
věstkou, nevěstčiným i šp erk y znečistivší dům
boží“, „nevěstkou, opilou k rv í svatých“, „ne­
věstkou na šelm ě jed o u cí“, Římu přezdíval
Babylon, papeže zval A n tik ristem a vrchnosti
283 - 1 1 ___
 vybízel k boji vůči katolictví, žádal n ek a­
tolické pány, „aby chrám y od m odlářství řím ­
ského vy čistili“, „ o ltáře zbořili, ry tin y a m od­
ly ohněm sp á lili“, aby „vynesli A n tik ristsk é
nevěstčí šp e rk y z m íst svatých i obrazy, vše­
chno aby zničili, do chrám ů aby svoje kněze
uvedli“ (Viz sp is H aggaeus redivivus s tr. 252,
255 a 259, D r. P e k a ř, B ílá H o ra 48 a 147).
T ch án K om enského J a n C yrill p sa l o církvi
katolické, že je to „sb ěř S atan o v a“ ; o kně-
zech, že jso u „zaklinači, A n tik rista živící a od
něho vyživení m ající“, řeholníci že jso u „A nti­
k risto v i o troci“ (Spis „Enchidirion C onsola­
to riu m “ dle B artol. B ittnera). H isto rik Gin-
dely zcela právem vytýkal Českým b ra třím a
K om enském u, že „se nedovedli povznésti k
sm írnějším u pojím ání katolictví, že n a d rž o ­
vali W itte n b e rk u , (střed isk u to lu terstv í),
ale byli nespravedliví k Řím u“. T edy u n e k a ­
to lík ů 17. sto le tí a doby pozdější není ani
potuchy o n ějak é snášenlivosti. P ravou sn á­
šenlivost nacházím e u osvícených a u to rů k a ­
tolických, ja k bude později dokázáno. O dpo­
ru jí ted y n ap ro sto dějepisné p rav d ě články
školských učebnic, v nichž se stá le jen vy­
tý k á nesnášenlivost k ato lík ů m , v nichž se z k re ­
slu jí p ředbělohorské u d álo sti ta k , jak o by byli
kato líci svou nesnášenlivostí vyvolali Bílou
H oru. Všim něm e s i dalších nepravd, učebnice­
mi šířených.
— 12- 261
 Kostely v Hrobech a Broumově
o nichž se píše, že daly bezp ro střed n í podnět
k revoluci, byly svatyně celkem bezvýznam né
v m alých něm eckých m ěstečkách na severu. Dr.
P e k a ř velmi důrazně poukazuje na okolnost,
že to byly k o stelík y něm ecké. T edy pro ně­
m ecké zájm y začal t. zv. „český odboj“ ? (Viz
Bílá H ora str. 28). O k o ste lu v H robech snesl
K ryštůfek a po něm R áček doklady, že nebyl
rozbořen přím o n a ro zk az arcibiskupa p ra ž ­
ského. P o stu p byl následující: A rcibiskup p ro ­
testoval p ro ti zbudování tohoto ko stela n a s ta t­
cích církevních, o nichž byl přesvědčen, že ne­
jsou sta tk y královským i. (N ekatolíci tv rd ili
opak.) Po souhlasu České kan celáře ro k u 1614
chtěl k o stel osobně zapečetit, ale poddaní se
na něho obořili kam ením , že stěží vyvázl ži­
votem; podal vyšším instancím stíž n o st, a tu
hrobští, obávajíce se těžkého tre s tu , žádali
arcibiskupa, aby žalobu p ro ti nim odvolal a
prohlásili, že k o ste l strhnou, bude-li proces
proti nim zastaven. A rcibiskup žalobu odvolal
a h ro b ští k o stel zbořili. (F. K ry štů fe k , P ro te ­
stantství v Čechách 285) P ro te sta n tsk ý k o stel
v Broumově v době bělohorské zavřen nebyl,
ač vláda na to naléhala, aby se ta k stalo. (Bylť
onen k o stel zbudován na p anství benediktin­
ského k lá šte ra broum ovského). R. 1618 p řišla
do Broum ova k rálo v sk á kom ise, aby k o ste lík
úředně zapečetila, lid se však sh lu k l a hrozil,
285 - 1 3 -
že utluče každého, kdo se opováží na k o ste lík
sáhnouti. K om ise odešla bez pořízení a k o ste ­
lík byl zavřen teprve r. 1622. (P. V. W in te ra ,
O dboj Broum ovských, 9.)
Defenestrace pražská,
t. j. svržení královských m ístodržících s h ra d .
nich oken, jež se událo 23. května 1618, má
pozadí takové, že nem ůžem e d áv ati za pravdu
nekatolickým pánům , k te ří b ru tá ln í čin p ro ­
vedli a ztotožňovali se s jejich stanoviskem
(jak se to děje ve školských učebnicích). 1.
Čin nekatolických pán ů nebyl činem v laste ­
neckým . Vždyť p řed n í podněcovatelé této
vzpoury — T h u rn , Fels a Schlick byli cizinci,
zástupci něm ecké n á ro d n o sti a blaho n a ší vla­
sti nem ěli n a p ro sto na pam ěti. (Dr. P e k a ř, Bí­
lá H ora 27). 2. S trů jcem d efenestrace byl
hlavně T h u rn — lu te rán a defensor, k terý
nebyl p říliš zbožný; ač se stavěl, že zvedá
p ra p o r odboje na obranu utiskovaného evan­
gelia, přece m yslil více na své zájm y, než na
náboženství; chtěje se p om stíti katolickém u p a ­
novníkovi a jeho přívržencům za to, že mu
odňat ú řa d k a rlšte jn sk éh o p u rk ra b í s ročním
důchodem 8 tisíc dolarů a dán mu ú řad dvor­
ského sudího s důchodem pouze 400 dolarů.
3. D ějepisci Tom ek, R ezek a D enis jso u toho
m ínění, že hájení náboženství bylo strůjcům
vzpoury jen pláštíkem , kryjícím sobecké záj­
my, zvláště touhu n a sto liti v Čechách neob-
- 14- 286
m ezenou vládu šlechty, jiným i slovy touhu
d o tříti se k předním ú řad ů m a obohatit se, což
jim vytýkali i čeští nekatolíci, k te ří jejich
jednání odsuzovali. (D enis, K onec sam o stat­
nosti české, II. 611, 614. V iz R áček s tr. 399.)
4. N ekatoličtí pán i soudili k rálo v sk é m ísto-
držící nezákonně. D enis p rav í: V šechna u sta ­
novení p ráv a psaného a sp rav ed ln o sti byla
hanebně p o šlap án a; m ístodržící byli odsouzeni
bez výslechu. V šechny ochranné záru k y obra­
ny byly porušeny p ro ti nim a jejich žalobco­
vé, jsouce zároveň soudci a stran am i, nebyli
nijak, ja k p ře d stíra li později, vykonavateli roz­
sudku, n ý b rž pro stý m i vrahy. T a to vražda,
chladně uvážená a podle vykonaná, zahájila
povstání způsobem nejžalo stn ějším a zdála se
předem ospravedlňovati u k ru te n stv í, s e k te ­
rými byla potlačena tř i nebo čty ři léta později.
(Denis — V ančura: K onec sa m o statn o sti čes­
ké II. str. 567—588.) 5. K atolickým ú řed n í­
kům nedopřáli jejich odpůrci ani tro c h u času,
aby se m ohli n a s m rt p řip rav iti. M ístodržící
Slavata a M artin ec pro sili, aby jim bylo ale­
spoň zpovědníka dopřáno, ale d o stali odpověď :
„Ještě vám budem sem vodit ty šelm ovské
jesuity! Už jste se jim nazpovídali d o sti.“ O d­
souzenci, když u ž m ěli b ý t s oken shozeni,
vzývali o pom oc P a n n u M arii, ale je ště se
jim dostalo posm ěchu. „Uvidíme, zda-li jim ta
M aria pom ůže“ , p rav il s úšklebkem jeden ze
společníků T hurnových — O ldřich V chynský.
S87 — 15 —‚
A le pozoruhodno je, že odsouzencům se nic
nestalo, ač byli shozeni s výšky 28 loket, t.
j. 16.70 m! K rom ě vyhojitelných zran ěn í n ija k
n eutrpěli, vyvázli životem! V šichni tu to okol­
n o st p řič íta li zvláštní ochraně P anny M arie.
N ekatolíci vykládali, že prý m ístodržící S la ­
vata a M artinic, jak o ž i jejich p isa ř Fabricius,
s oken s nim i shozený, dopadli na veliké sm e­
tiš tě v hradním příkopě a proto si nic neublížili.
Sam i odsouzenci však tvrdili, že žádného
sm etiště v příkopě nebylo, že nepadli na nic
m ěkkého, nýbrž na tvrdou zem i; S lavata n a ­
razil na kám en a nem álo se potloukl. (Jcs.
Jireček , P am ěti Vil. hr. S lavaty I. 85, 142.)
6. D efenestrace byla činem násilným , činem
nanejvýš nerozvážným , k te rý i nekatolíci o-
p rav d u rozum ní — jak o n a p ř. K arel S ta rší
ze Ž erotína, odsuzovali, ta k jak o odsuzovali
to, co po ní následovalo. N ekatoličtí páni po­
k račo v ali to tiž ve svém odboji vůči k ráli, vůči
vládě a zm ocnili se sam i řízení veřejných věcí.
S práva země byla vložena do ru k o u vlády re ­
voluční, sk lá d a jíc í se z 30 d ire k to rů — po
10 z každého stavu, se znam enitým m ěsíčním
služným od 55 do 160 m íšeňských kop. Právě
polovici vládního sb o ru tvo řili Něm ci a zněm-
čilí Čechové. (Zap, Českom or. K ronika, IV.
1113, D r. P ek ař, Bílá H ora 28) Stavové počali
ko n ati p říp rav y k válce, chtěli krvavou s rá ž ­
kou zničiti m oc H a b sb u rk ů v našich zem ích a
n asto liti jiného panovníka — nek ato lík a. V
- 1 6 - 2M
srp n u (26.) r. 1619 zvolili p a k za k rá le kal-
vínce — Bedřicha Falckého. P ři líčení ta k zv.
odboje „českých sta v ů “ (lépe říci nek ato lic­
kých něm eckých stavů, v českých zemích u-
sedlých), zapom íná se na n ěk teré okolnosti,
jež tu to uvedeme.
Čím se vyznačuje český odboj?
1. a) J. K alousek, vynikající znatel čes­
kého státního p ráva, dospěl po dlouhých a
kritických studiích k u přesvědčení, že „české
povstání, bylo zbytečné, protože r. 1609 s ta ­
vové m ohli dobře u h á jiti svých zájm ů nábožen­
ských a politických cestou zákonnou, bylo za-
vržitelné, poněvadž jeho zdarem by se byly
zhoršily pom ěry, ta k ž e záhuba s tá tu byla by
n a sta la dříve nebo později, ale vždy jistě,
nemělo vyhlídek, poněvadž vůdcové odboje by­
li sp ro stí sobci bez obětavosti, k rá l B edřich
Falcký neschopný, spoléhající na beznadějné
aliance a všechen základ povstání v ra tk ý pro
nedostatečnou ú č a st m ěst a n a p ro sto u n eú č ast
lidu selského“ . (Č. Č. H. XX. str. 250). b)
Dr. P e k a ř vyslovuje n ad tím podiv, proč vla­
stně n ek atoličtí stavové odboj začínali — od­
boj ta k nerozvážný, jím ž přivedli n áro d k Bílé
H oře? Vždyť „zákon z r. 1609 poskytoval m ož­
nost slušného a spravedlivého rozřešení v r o ­
dícím se k o n fliktu i v tom to případě. (Totiž
při sp o ru o k o stely v H robech a Broumově.)
Stanovil to tiž pro spory vznikající z výkladu
289
— 17 —
M ajestátu , zvláštní soud 24 osob, osazený z
polovice k atolíky, z polovice evangelíky, (soud­
ce by si volila k aždá stra n a svobodně) jehož
výrok m ěl býti definitivní“ (Bílá H ora str. 9.).
Stavové tedy m ohli svoje záležitosti ro zře .
šiti sm írně — bez odboje. Když v šak již odboj
začali, m ohli se včas sm ířiti s F erdinandem II.,
jenž jim nabízel ru k u k sm íru a m ohli ta k
p řed ejiti strašn ém u krv ep ro lití a následkům
Bílé Hory. c) F erdinand II. brzy po sm rti císaře
M atyáše (14. IV. 1619) chtěl s nekatolickým i
stavy učiniti porovnání; potvrdil jim M a je stá t
a to s výkladem , jak ý mu dávali p ro te sta n té,
potvrdil rovněž všechny svobody a privileje,
zval je p ak do V ídně k jednání, p ři něm ž m ěli
býti p ro střed n ík y dvě říšsk á k n íža ta M axm i­
lián B avorský a J a n J iř í S ask ý — ted y k a to lík
a lu terán . D irek to ři však Ferdinandovým i m í­
rum ilovným i n ávrhy p o hrdli a rozhodli se vy­
volati válku, aby habsb u rsk ém u panování u nás
učinil navždy konec. P ře d veřejn o stí tajili,
co jim panovník nabízel, aby se n á ro d nebouřil,
že zem ští sp rávci zahrávají s jeho osudem a
bezdůvodně je j ženou do víru válečných s tr a ­
stí. (G indely: D ějiny českého p o vstání I. 273
až 274.) N ekatoličtí stavové byli vášnivě za­
u ja ti p ro ti Ferdinandovi II., protože byl ro z­
hodný k ato lík . H istorikové nám d okazují, že
panovník te n byl i p ř i svých chybách lepší, než
k u rfirs t falcký Bedřich, o něm ž píše Gindely,
— 18 — 89«
že ‚‚česky vůbec neum ěl a každý den byl opi­
lý“. (Děj. čes. p o vstání II. 170, 173).
2. F erdinand II., opírající se o k u ltu ru
rom ánskou, (jak bylo u tehdejších k ato lík ů
v módě) nebyl českém u n á ro d u a s tá tu ta k
nebezpečný jako kalvínee B edřich Falcký!
Volbou tohoto k u rfiřta za k rá le „přiznali se
stavové k něm eckém u vedení“, p řiznali se, že
„chtějí stá ti v šik u germ ánském “ ; v tom byla
tendence, „zdůrazňovat stá to p rá v n í souvislost
Čech s ř íš í“ — tendence velm i nebezpečná
(Pekařova „Bílá H o ra “, str. 34. a 70.) K dybi?
bývali zvítězili n a Bílé H oře stavové, kdož ví,
nestaly-li by se zem ě české z a k rá tk o části
říše něm ecké, nedošlo-li by k jejich úplném u
poněmčení a k vyhlazení víry katolické. Učený
náš h isto rik F. H ru b ý v článku „Švýcarský
svědek Bílé H o ry “ v Č. Č. H. z r. 1931 uve­
řejňuje doklady p ro názor, že by se byly pod
vládou B edřicha F alckého Čechy v několika
letech úplně pokalvínštily. T a k é je nutno po-
ukázati n a okolnost, že B edřich F alcký hle­
dal pro střed n ictv ím Bethlenovým spojenectví
s T u rk y a p o slal sultánovi do C ařih rad u spolu
se stavy nekatolickým i vzácné d ary v ceně 70
tisíc zlatých, z k te ré ž to sum y n ejv ětší č á st
byla vydřena n a české vládě a ta k n aše země
ožebračeny. K alvínee z F alce by byl naposled
učinil český s tá t pop latn ý — m oham edánské.
mu T u reck u ! (S lavata, P am ěti II. 250; R á ­
ček 422.)
291 — 19 —
 Stavovský odboj let 1618—1620 má ráz
německý a protikatolický:
a) J a k význačnou ro li h rá li Něm ci p ři
všech počinech od r. 1609 až do Bílé H ory,
0 tom čtem e u D ra P ek aře, s tr. 26—28. Dr.
P e k a ř poukazuje ta k é n a okolnost, že „ r. 1618
po prvé od té doby, co stavovský sněm český
trv a l, zahajována byla jeho jed n án í vedle n á ­
božné p ísn ě české ta k é písn í něm eckou“.
b) V ystupování nekatolických stav ů vůči
k atolíkům bylo k ru té . N ová vláda zabavo-
vala sta tk y katolického duchovenstva a šlech­
ty (o konfiskacích těch pojednám e ve sp isk u
„E xulanti“). Četné duchovenstvo a panstvo
kato lick é vypověděla ze země, jak o a rc i­
biskupa p ražského, opata broum ovského a je ­
suity. Je su ité, vypuzení ze všech 5 kolejí, n e­
sm ěli vzíti nic, za to nekatolíci jejich obydlí
1 k o stely b eztrestn ě drancovali. D veře d ružin,
ské k a p le sv. V áclava v K lem entinu byly vy­
páčeny, vše v ní rozbito a posléze prom ěněna
v stáj. Nejvíce utrp ěly koleje v Chom útově
a v K ladsku. K ladská kolej a nádherný chrám ,
vzácné to pam átky po A rn o štu z Pardubic,
byly vyloupeny, zapáleny a občas sloužily za
stáj. (Schm idl, H ist. Soc. Je zu III. 125.)
I jiné kostely a k lá šte ry byly pleněny, katol.
kněží nam noze tý rán i, do ža lá řů zavíráni, kde
m usili sp á ti na zemi, sn ášeti h lad a zimu.
292
- 20 -
(Tenora — D r. Foltynovský, str. 383, 396—399,
406—424; R áček 403.)
V Broumově byl jediný: benediktin, v klášteře
zbylý, ztýrán, klášter vydrancován, kostelní klenoty
rozchváceny, statky klášterní zkonfiskovány a roz­
prodány. Na náměstí byl oblečen do řeholního roucha
hastroš a pověšen na šibenici s nápisem: „To je
opat Wolfgang.“ Potom byl se šibenice sňat a vy­
hozen s okna, aby tak napodobena byla defenestrace,
(Wintera, Odboj Broumovských 58.) Ve Strakonicích
byl stavovským vojskem zneuctěn obraz sv. Rodiny
(sv. Josefu a Panně Marii vyprchány oči, obraz pak
vržen do ohně). (O tom píše Svoboda, Katolická refor­
mace I. 157—161.)
Celkový obraz nekatolické vlády před Bílou Horou
je následující:

Konfiskace majetku katolické církve a ka­

tolických pánů, zničení katolické kultury,
katolická emigrace.
O všech těchto zjevech se m lčí — ale
stále se opakují přehnané nepravdy o trestech ,
jakým i byli stih án i po Bílé H oře nekatolíci.
Před Bílou H orou trp ě li katolíci daleko více —
na to nesm ím e zapom enouti! Byli nam noze p ři­
praveni o m ajetek a odsouzeni k živoření, ano
i k vyhnanství. Za hranice odešel výkvět n á ­
roda — pro feso ři vysokých a středních škol,
nejlepší to , jak é byly v n a ší vlasti. N ekatolíci
zničili k atolické školství, dvě university a
sedm gym nasií. B rněnskou kolej na př. n a ­
lezli jesu ité po svém n á v ra tu ta k zpustošenou,
že ji m usili k obývání dva m ěsíce zařizovat.
293 -2 1 —
Z knihovny byly nejcennější knihy odneseny a
k o ste l byl znesvěcen k alvínsko-bratrským i Iži-
obřady. (Ráček, s tr. 408, k d e uvedeny i p r a ­
m eny.) N ejvíce k atol. chrám ů bylo zhanobeno
za vlády kalvínce B edřicha Falckého. T ehdý
‚umučen bl. J a n S a rk an d e r, a le i p ře d tím m nozí
kněží u tý rá n i k Smrti.
Zpustošení velechrániu sv. Víta i jiných
památných kostelů, mučení katolických kněží
v letech 1619 a 1620.
Bedřichův kazatel Skultetus na popud a za sou­
hlasu svého pána zpustošil v prosinci 1619 naši ná­
rodní svatyni na Hradčanech; veliký křiž nad hlav­
ním oltářem sražen, při čemž do Krista Pána kopáno,
pak sekyrami rozbíjeny oltáře a bořeny, třískány sochy
a lavice, tyčemi shazovány obrazy, což vše provázeno
sprostými, rouhavými poznámkami. Došilo i k otvírání
hrobů, otlučeni náhrobků, oloupení rakví a zneuctění
ostatků. 1 hroby světců chtěli surovci z družiny kal-
víncu zneuctíti, ale bylo jim v tom zásahem nadpři­
rozené moci zabráněno. Ze svatovítské katedrály zbyly
4 holé zdi — a svatyně přeměněna v kalvínsko-bratr-
skou modlitebnu. (Gindely II. 241—245, 111. 105 a 106.)
Podobně řádili kalvínci v chrámě sv. Salvatora. Vůči
katolíkům postupováno čím dále bezohledněji. Kanov­
ník pražský Jan Ctibor Kotva z Freuíeldu byl vězněn
až do vítězství králova na Bílé Hoře. (Tenora-Dr.
Foltynovský 413—421, 441—442: Gindely III. 105 a
105; C. C. M. 1880, str. 471 a 472.) Na Moravě Václav
Bítovský, pán na Bystřici, zplenil na posvátném Ho­
stýnů poutní kostelík Matky Boží a její obraz spálil.
(Kross, Geschichte der Bohmisch. Provinz II., 11.)
Připomeňme si ještě mučení a mučednickou smrt
věrných sluhů božích. V červnu 1619 byl trýzněn od
nepřátel Říma děkan v Litomyšli Daniel Hájek bitím,
—22- 284
kopáním, kamenováním a ranami sekyrou, až po 9ti
hodinových mukách zůstal ležeti jako mrtvý; později
byl sice od milosrdných lidí přiveden k vědomí a o-
šetřen, zdraví jeho však bylo zničeno. V Litrbáchu
byl farář Pankracius Skribe bit sekyrou, kyji a po­
sléze zastřelen. V únoru 1620 byl krutě mučen bl. Jan
Sarkander. V Košicích byl hrozným mučením a stepmi
hlavy připraven o život jesuita bl. Melichar Grodecki,
s ním spolu umučeni jesuita Štěpán Pankrác a kanovník
ostřihomský Marek. (Tenora-Dr. Foltýnovský, str. 381
a 382, 395—399, 404—431.)
Z ápas dvou k u ltu r v n a ší v lasti
odehrával se dávno před rokem' 1620. Bílá Hora
připravovala se již v 16. století — v té době, kdy
k nám vnikalo protestantství. Dr. Pekař mluvě o
událostech let 1618—1620 praví, že „neštěstí počalo
se již bezmála před stoletím, kdy německá víra vstou­
pila do země.“ Bylo hrozně osudným pro náš národ,
že velká jeho část „vrhla se převahou v náruč kulturně
chudému a národně nebezpečnému luterství a celek
národní společnosti ztratil v materialisticky a požit-
kářsky pojatých vlivech renaisance idealistický vzmach
doby gotické, jenž 'byl kdysi hlavním‘ pilířem jeho
síly“. (Bílá Hora, str. 37 a 106.) Luterství připravovalo
tedy u nás tragický pád. A proč k nám vniklo tak
lehce luterství? Zajisté proto, že půda byla pro ně
připravena husitstvím. Dr. Pekar praví: „Nebýti hu-
sitismu, nebyli bychom v 16. století propadli prote­
stantismu a nestali se tak, napříč jedné ze základních
skutečností našich dějin, vlastní volbou souputníky
světa národně německého.“ (Smysl českých dějin 18.)
Mnozí h istorikové vidí tra g ik u českých dějin
- v odklonu od Říma.
VI. K ybal si stěžuje, proč se neprovedl
za vlády Jiříh o z P oděbrad, úplní sm ír u tr a ­
295
-2 3 -
 kvistických Cech s Římem. P rav í: „Jsem pře-
svědčen, že bylo v zájm u českého s tá tu i
národa spojení a usm íření utrakvistických
Cech s církví řím skou a jsem toho názoru,
že toto spojení m ělo se p rovésti tře b a s ro ­
zumným nátlakem a co n ejd řív e.“ Bylo škoda,
že tehdy „nebyl přiveden český n áro d do církve
k a to lic k é “. Byl by ušel nebezpečí, jež m u 'hrot
žilo se stra n y vznikající moci H absburké. Ky-
bal tedy vidí osudnou chybu v politice Jiřího
z Poděbrad. Kdyby byl J iř í poslechl papeže
a celý n á ro d v rátil zpět do lůna církve, byl
by se český s tá t duševně i hm otně lépe vyvíjel
„v reform ované a k u ltu rn ě vyspělé i bohaté
církvi k a to lic k é “ . (Spis K ybalův A rn o št Denis
a Bílá H ora, str. 39 a 97.) S tá t te n by byl
odolal n áp o ru něm ecké reform ace, byl by odo.
lal i H absburkům .
Dvojí kultura stála proti sobě — katolická
a reformace; zápasem těchto dvou kultur je
celá válka třicetiletá,
k níž jed n a z p řed eh er byla bitva 8. listopadu
n a Bílé H oře. Na Bílé H oře porážkou nekato­
lických stav ů byla dokum entována porážka
k u ltu ry p ro te sta n tsk é — „jalové a chudé,
plížící se blízko zem ě“, k u ltu ry , jež odchovala
společnost „zm aterialisovanou, zlenivělou“ , vy.
tv o řila lidi, u nichž vše je „zdánlivé, klam avé,
i nadšení, i rozhorlení“, lidi „nerozhodné, ko.
lísavé, váhavé, m ající pro své tužby jen mži-
— 24 —
396
kove nálady a prchavou vůlí“. (Dr. P ek ař,
Bílá H o ra, str. 45, 43 a 45.) K u ltu ra k a to ­
lická byla vyšší. K atolíci m ěli „v hlavním
štábu svém m uže větších schopností, většího
rozhledu a tv rd ší vůle“, byli odchovanci „ k u l­
turně i trad ičn ě výše sto jící společnosti r o ­
m ánské“, byla u nich „ ja rá , ra d o stn á síla obro­
zeného k atolicism u“. P ro te s ta n ti nem ěli „toho
bezpečného vědom í k u ltu rn í převahy a odtud
plynoucí sebedůvěry“ . (Dr. P e k a ř, B ílá H ora,
str. 44, K niha o K osti.) H isto rik D r. B oro­
vička vykládá, že „na Bílé H oře přem ohla
silnější generace je su itsk á sla b ší generaci
lutersko-bratrskou. (V. K ybal, D robné spisy
historické 44.) N ejnovější badání dějepisná do­
kazují znovu a znovu, že kato líci převyšovali
kulturně svoje odpůrce. D r. Novotný, pojedná­
vaje v České P olitice I. o náboženském vý­
voji českém , m luví o vzestupu katolictví v 16,
a 17. století, poukazuje na ú p adek sm ěrů n e­
katolických. (Str. 610, 611.) Četné články
v našich historických časopisech (na př. v
Č. č. H. z r. 1928, v Č. Č. H. z r. 1926) sro v ­
náváním k u ltu ry kato lick é a nekatolické dá­
vají vyniknouti fak tu , že kato lictv í daleko
předčilo sm ěry, jež vyrostly z reform ace a
rozvíjelo se m ohutně, zatím co jeho protivníci
spěli k úpadku. A no, i Jed n o ta česk o b ra trsk á ,
tolik vychvalovaná ve školských učebnicích,
byla k u ltu rn ě chudá a neschopná zdravého vý­
voje; o tom se m ožno dočisti v P ekařově sbor-
2” — 25 —
híku „Od pravěku k d n ešk u “, lí., štr. 30—60.
Není tedy divu, že na Bílé H oře kato líci zví­
tězili n a d nekatolíky. T rag ick é je, že tu zví­
tězil H absburkovec, k te rý potom k ru tý m i tre ­
sty stih al protivníky: Popravam i, vězněním,
konfiskacem i, vypovídáním nekatolických
šlechticů a m ěšťanů ze země. Činy Ferdinanda
II. m usím e plně odsuzovati. Ale snažm e se
pochopiti je v rám ci tehdejších u dálostí.
Trestající vítěz a jeho vrstevníci.
P íše se je n o u k ru tn o sti F erd in an d a II.,
panovníka katolického a zapom íná se n a to,
že p ro te s ta n tš tí panovníci té doby byli da­
leko u k ru tn ě jší, nespravedlivější! Uvažm e na
p řík lad , že J iř í R akoczy, zak la d a te l ro d u kní­
žat sedm ihradských, byl bezohledným kalvini­
sto u a m učil nevinné katolíky, k te ří m u ničím
neublížili! F erdinand II. tre s ta l odbojné pány
pro přečiny politické, protože bořili jeho trůn,
kdežto J iř í R akoczy u tra til tř i katolické
kněze p ro stě p ro to , že to byli k ato líci; když
totiž r. 1619 jako přívržence B etlena Gabora
dobyl Košic, d al nelidsky um učiti dva jesuity
(M elichara G rodeckého, Štěpána Pongráce či
P an k ráce) a kanovníka ostřihom ského Marka,
(M učedníky ty P án Bůh oslavil zázraky a
papežem Piem X. byli blahořečeni.) N ikdy ne­
čtem e v učebnicích něco nepříznivého o Ra-
koczym, naopak, je posuzován příznivě. Ko­
m enský se o rod tohoto R akoezyho opíral,
— 2 6 __ 29S:
v n ěj skládal veliké naděje, že to tiž pom ůže
zničiti h ab sb u rk y a papeže. Nevadilo mu n i­
k terak, že R akoczy m učil a vraždil katolíky,
lidi úplně nevinné. K om enský, ja k to přiznává
F. X. Salda v dubnovém zápisníku z r. 1936,
viděl v katolictví „nejm ocnější z b ra ň A nti­
kristovu“. P ro ti „běsněním A n tikristovým “
chtěl sp o jiti k n ížata p ro te s ta n ts k á a z ísk a ti po.
moc T u rk ů .
Vezměme jiného „velikána“ , p ro te sta n t­
ským světem i K om enským tolik velebeného:
G ustava A dolfa švédského. P anovník ten p ři
svém nastoupení p řísa h a l, že nepodrží žád­
ného jinověrce ve stá tn í službě. S k ato lík y
byly zahajovány procesy a odsuzováni do vě­
zení i n a sm rt. V eliký učenec prof. M essenius
byl r. 1616 obviněn, že u d ržu je spojení s je ­
suity, za to odsouzen a uvězněn v h rad u Ka-
janeburgu, kde ú tra p a m i zem řel r. 1635. R.
1617 byl k sm rti odsouzen a popraven k a to ­
lík H enrich H am erus. P ro ti papežencům byl
vydán G ustavem Adolfem r. 1620 zákon, jím ž
prohlášeno, že každý k a to lík je ze země vy­
povězen a nesm í se nikde ve Švédsku zdržovati,
nesmí m ajetku nabývati a je vyloučen z dě­
dictví i všech občanských práv. Kdo se tajn ě
vrátí a lák á m ládež k „slyšení té falešné je*
suitské a p a p istsk é víry, m á b ý ti jako zlo­
činec a spiklenec p ro ti s tá tu tre s tá n .“ T y to
zákony byly se vší p řísn o stí prováděny a řad a
katolíků odpravena.
299
— 27 —
 J a k to vypadalo v A nglii? T a m platily
zákony ‚vydané k rálo vnou A lžbětou, Jež určo-
valy tr e s t sm rti pro katolického kněze, k te rý
by se v zemi zdržoval, jež k atolíkům uzavíraly
p řístu p k ú řad ů m i dio parlam en tu a zbavovaly
je práva koupě i prodeje, tak ž e byli sníženi
na pouhé nevolníky — otroky p ro te sta n tsk ý ch
ty ra n ů . K atolíci m ěli sm utné postavení i v
Irsk u , S k o tsk u , v P ru sk u , D ánsku, H olandsku,
N orsku. P ro te s ta n ti sev erští zničili ohněm a
mečem m noho krásných, h isto rick y pam átných'
chrám ů katolických a zvláště velký počet k lá ­
šterů . V p ro te sta n tsk ý ch stá te ch bylo um uče­
no m noho se t kněží i katolických laik ů , o tom
v šak není ve školských učebnicích ani zmínky!
V S ask u panovala nesm iřitelná zášť vůči jino­
věrcům . K u rfist sask ý by byl žádného k a to ­
líka n e strp ě l v zemi, na což se F erdinand II.
odvolával. S ask ý ‚‚papež lu te rá n sk ý “ D r. Hoé,
k te rý působil v P raze na něm eckém gym nasiu
sv. S alv áto ra a požíval českého pohostinství,
byl naplněn nenávistí vůči Čechům — byť i
souvěrcům a podněcoval p ro ti nim k u rfiťšta
saského, aby se spojil s F erdinandem II. a
pom ohl ta k český n áro d ubít. N a porážce bělo­
ho rsk é a na tre ste c h pobělohorských jsou
spoluvinni lu te rští Sasové, o tom se však ne­
mluví. (Dr. P ek ař, Bílá H ora 83 a 84.) U váží­
me-li, ja k si počínali p ro te s ta n tš tí vrstevníci
katolického panovníka F erd in an d a II., m usím e
— 28 — ‘,00
doznati, že F erd in an d II. byl m írn ější a sn á ­
šenlivější než oni.

Na radu jesuitů?
Jesuité si nikdy násilného postupu vůči nekatolí­
kům nepřáli ani ho neschvalovali. Nikde také nemáme
dokladů o tom, že by byli hlásali nemravnou zásadu
— kacířům nestáti v daném slově. (Viz můj spis „Je­
suité a český národ“, kde jsou uvedeny důležité prame­
ny.) Dr. Pekar dokazuje, že po bitvě na Bílé Hoře
jesuité převrat tak radikální nedoporučovali, radíce
rozličně k postupu oportunnímu a že tresty Ferdi­
nandovy byly diktovány zřetelem politickým, nikoli
církevně náboženským. „Jesuité z intimního okolí císa­
řova k vyhnání nekatolické šlechty neradili“. Zpo­
vědník císařův, jesuita Lamormain shodoval se v ná­
zorech s pražským kardinálem Harrachem, jenž „pro­
testoval proti všelikému násilí“, s jakým dokročováno
na nekatolíky, jenž „protestoval i proti užívání vojska
a vůbec zasahování moci světské, do reformace ná­
boženské“. (Dr. Pekař, Bílá Hora 76, 83, 87 a 88.)
Všechny tresty a násilnosti, jimiž stiháni po Bílé
Hoře nekatolíci, byly „dílem moci světské“, nikoli
duchovní, jesuité nemají naprosto viny na tom, co
se dělo. (To dokazuje Dr. Opočenský ve spise „Proti­
reformace v Cechách“ str. 31.)

O konfiskacích
učí n aši učení dějepisci, že jimi byla postižena
valná č ást šlechty něm ecké a poněm čené, ve­
lice se tedy m ýlí a u to ři učebnic, k te ří tvrd í
že „byla ožebračena česká šle c h ta “. Účastníci
odboje byli přece z dobré poloviny Němci,
jak tedy možno m luviti o „české šlech tě“ ? P o­
301 - 2 9 -
dle Bílkových d a t o konfiskacích možno zji­
stiti, že se dostalo četných sta tk ů , zabavených
Němcům, rodům rom ánským nebo ta k é českým .
Dr. P e k a ř praví, že v nejednom p říp ad ě po­
sadila Bílá H ora českého pána tam , kde byl
dřív Němec a že konfiskacem i nebyl ta k po­
stižen s tře d země jako okraje, zejm éna sever,
tedy kdnčiny, osídlené něm eckou šlechtou.
(Bílá H ora 28, 70 a 97; Omyly a nebezpečí
pozem kové reform y 7.) J e ta k é strašn ý m o.
m ylem vykládati, ja k veliké zisky z konfiskací
m ěla církev, hlavně jesuité. D r. P e k a ř praví,
že nejv ětší č á st zkonfiskovaných s ta tk ů do­
stala se „katolické šlechtě a to české, šlechtě
ze starých, dobře českých rodů. J e n m enší
díl byl darován cele nebo z části ústavům cír.
kevním “ , neboť „politické a vojenské ohle­
dy m ěly p atrn o u převahu n ad církevním i“.
(Bílá H ora str. 79 a 98; Omyly a nebezpečí
pozem kové reform y str. 6 a 7.)
Následky Bílé Hory
nebyly ta k ohrom né, ja k líčí učebnice. Není
pravdou, že „náš n á ro d byl skoro z kořene
vyvrácen“ . Dr. P e k a ř dokazuje, že český stá t
předbělohorský nebyl sam ostatným , konsti-
tučním v našem slova sm yslu, ale byl to stá t
stavovský, v němž veliká práva a výsady,
v sousedství snad neznám é, m ěla šlechta. F er­
dinand II. obmezil moc šlechty a zvelebil moc
královu. S tá t stavovský prom ěnil se tedy ve
- 30- 90!
s tá t s absolutní m ocí královskou, ale s tá to ­
právní pom ěr našich zemí k ostatním částem
říše H ab sb u rk ů se nezm ěnil. „M yšlenka r a ­
kouské říše vyvíjí se tep rv e o sto let později
a vítězí znenáhla v době m yšlenkově jinak
uzpůsobené“. T ep rv e M arie T erezie a Jo sef II.
sáhli na sa m o statn o st zem í koruny české,
F erdinand II. nikoli. „Z esílení absolutní moci
panovnické bylo te n k rá t pokrokovým heslem .
Z ápas o ně by byl veden nepochybně v stá tě
českém i tehdy, kdyby byla vítězství obdržela
dynastie fa lc k á “. (Bílá H o ra 54—59.) T edy
i bez Bílé H ory by bylo došlo stejně jak o k
utužení poddanství lidu selského, k úpad k u
hospodářském u a R literárn ím u p o klesu dom á­
cího jazy k a; ty to zjevy vidímie i v sousedních
zemích, to byl ú k a z střed o ev ro p sk ý a bitva
8. listo p ad u 1620 n a p ro sto jich nezavinila.
(Tam že 106, 107.)
Bílá H o ra m ěla i m nohé světlé strán k y .
Jednou z nich je živelný nacionalism us, rodící
se uvědom ělé češství bohaté a vzdělané šlechty,
buditelství B ohuslava Balbína a kněží, s ním
spřízněných. „Český n á ro d nebyl z kořene vy­
vrácen“, ne, český n á ro d přiveden na cesty,
kde začíná jeho obrození a nový k u ltu rn í ro z­
mach! „Bílá H ora vzbudila a vypěstovala v po­
kořeném náro d ě sílu, jež m ěla s tá ti se vzpru­
hou nového života a slibem nové n ad ěje.“ A
dále — „probuzený český nacionalism us d al
české m ysli novou orientaci — novou sm ěrnici.
903
- 3 1 -
Nově budovaná cesta naděje odvracela se cíle­
vědom ě od B erlín a“ (od Něm ecka, s ním ž
se slučovali p řed bělohorští Čechové nekatolíci).
Z ra k pobělohorských Čechů byl u p írá n k vý­
chodu, hledáno „spojení s velikým světem slo­
vanským “. P očátky všeslovanské idee zřím e u
Balbína a Pěšiny, idee ta k k rásn é a prospěšné
našem u rozvoji! Bylo štěstím , že Čechové p ře ­
sta li o p íra ti se o svět germ ánský, a ta k „p ro ­
spěchem Bílé H ory pro n á s bylo, že rozděli­
la důkladně a trv a le svět něm ecký (a sn ad i
zabránila zřízení velkého císařstv í něm ecko-
p ro te sta n tsk éh o , v něm ž by Čechy byly za­
vřeny), že znem ožnila plné něm ecké sjednocení
n áro d n í“. T edy v politicko-národním i nacio-
nálním ohledu n á s Bílá H ora zachránila —
p řed poněmčením , před zánikem českého stá tu .
(Dr. P ek ař, Bílá H ora 111, 156, 158 a 159.)

Imprimi potest. Pragae, die 15. IV. 1936. P .J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 4.889. Olomucii, die
21. IV. 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů ,iedén ročník. Předplácí se na
celý ročník i s poštovlným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. Řídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 32 — 301
.Životem" c. 251. Řocnik XI. Číslo 11; Čehá 5Ů h«
 1. Všecko přichází od Pána Boha.
Žil zbožný zednický tovaryš. K dykoli se
m u sta lo něco nem ilého, řík áv al: „V šecko p ři­
chází od P án a B oha“. N ikdy n erep tal. Jeho
spoludělníci se m u pro to často vysm ívali.
Je d n o u seděl s jiným i dělníky na novo­
stavbě a obědval. T ro c h u se ohlédl a nezpo­
zoroval psa, k te rý přiběhl k něm u, chňapl po
uzenině, k tero u měl zedník n a chlebě a utík al
s ní.
„T y, to tak é přichází od P án a B oha?“ zvo­
lal posm ěšně jeden kam arád, když zedník vy­
skočil a běžel za psem . V tom naklonila se
právě postavená zed ‘ a s rachotem zasypala
sp o u sta cihel posm ěváčka i o statn í kam arády,
k te ří z ů sta li sedět. V šichni byli těžce raněni,
posm ěváček byl m rtev. Zbožný zedník děko­
val na kolenou za svou záchranu a m odlitbu
ukončil slovy: „V šecko přichází od P án a Bo­
h a “.

I.

B ů h j e s t to, j e n ž s v ě t s t v o ř i l a
z a c h o v á v á . V eliký a podivuhodný je s t Pán
Bůh ve své všem ohoucnosti; vše, co chce, ko-
— 2 — 306
ná pouhou svojí vůlí. E gyptské pyram idy, ob­
rovská stavba n a ostrově R hodu, chrám sv.
P etra v Římě, zám ky E sk o rial a A lham bra ve
Španělsku, četné n ád h ern é dómy, k te ré do­
dnes obdivujem e — k o lik m ilionů rukou m u­
selo na tom pracovati, kolika n á s tro jů bylo
zapotřebí, k o lik m ateriálu m uselo se přivézti,
kolik potu bylo prolito, k o lik lidských věků
přešlo, než byly hotovy! M á vůbec člověk
proč pyšniti se svou m ocí? P o jď te a obdi­
vujte jiného stavitele. Z áklad, na něm ž budu­
je, je nicota. H lubiny, z nichž vážil bohatý
m ateriál k utvoření země, vzduchu, oblohy,
moře, zv ířat a ro stlin , jso u hlubiny nicoty.
N epotřebuje žádných cizích rukou, žádného n á ­
stroje, žádné nám ahy, žádného času. Pouhé
„Staň se “ — a n esm írn á zem ěkoule s horam i
a údolím i, s bohatstvím z v ířa t a ro stlin je
zde a vznáší se n ad nicotou. „R oztahuje zemi
nad prázdnem a m raky na ničem zavěšuje“.
(Job 26, 7.) A je zde vzduch obkličující zemi
a oživený m iliony opeřených zpěváků. A je
zde oceán a valí mocně své pěnící vlny, ja ­
koby chtěl žěm i Zuřivě pohltit. „S taň se “ —
a nebesa se klenou a slunce u b írá se jako zá­
řící královna svou drahou p řin á še jíc pože­
hnání, vystřídáno v noci přívětivým m ěsícem
a jiskřícím vojskem hvězd. „Slovem Hospodi-
dinovým upevněna jsou nebesa a dechem ú s t
jeho všecka jejich k r á s a “, volá k rá l David,
žasna n ad m ocí Boží.
307 —3—
 A le t a t á ž v š e m o h o u c n o s t , k t e r á
s v ě t s t v o ř i l a , p ů s o b í t a k é , že s v ě t
trvá, jak d l o u h o s e j í l í b í . „Na
rozdíl od budovy, k te rá sto jí, i když stav itel
odešel, nem ůže svět trv a ti ani okam žiku, kdyby
jej P án Bůh nezachovával“. T a k n a p sal sv. A u­
gustin. S tav itel dává budově jen podobu, látku
netvoří, tu to od Boha stvořenou již m á zde
a dává jí libovolnou podobu. Zcela jin a k jie
to se světem . Bůh dal mu nejen podobu, nýbrž
učinil ta k é látk u , z níž svět je s t utvořen. Jak o
ta to lá tk a z ničeho byla vytvořena, ta k by
se zase sam a rozpadla v nic, kdyby ru k a Boží
|i stále nezachovávala. Balvan sk aln í zůstává
jen dotud na výši, dokud je pod p írán ; vezm eš-li
jeho podporu, p ad á ihned podle zákona tíže
do hlubiny. T a k je všecko býti, k te ré m áji
tvorové ze sebe, pouhým nic a této nicotě
opět inutně p ropadá, jakm ile je p řestan e
p o d p íra ti vůle toho, jenž jim d al to to býti.
„ J a k by . mohlo něco trv a ti, o Bože, bez Tvé
vůle?“ tá ž e se kniha M oudrosti. K dyž tedy n a ­
še srd ce stá le a stá le bije, když hory sto jí a
nekolísají, k d y ž světlo sluneční po tisíciletí
n eztratilo ani p a p rsk u a osvěcuje pokolení za
pokolením , děje se to, poněvadž „Bůh slovem
své moci vše d rž í,“ poněvadž jeho všem ohou­
cnost stále působí.
Bůh zachovává svět a sice j a k a d o k u d
s e m u l í b í . T rv á n í světa závisí jedině na
jeho vůli. D okud Bůh nesm írný svět „slo-
—4— 308
vem své m oci“ drží, z á ří slunce, svítí měsíc,
třp y tí se hvězdy, sm ěje se a já sá zem ě ve
své stále se obnovující nádheře. O dtáhne-li
Bůh svoji ru k u , zm izí svět beze stopy, jako
k ouř ve vzduchu. D okud Bůh zachovává člo­
věka, tě š í se tento ze života; odstoupil-li Pán
od n ě j, k lesá do hrobu. „K dyž slťince neozařu-
je m ěsíc, p řestá v á ten to sv ítit; ta k p řestá v á t a ­
ké n á š život, jakm ile jeji Bůh n e u d rž u je “, praví
A lban Stolz.
U vážili js te to již ? P oděkovali jste
Pánu Bohu za to, že vás až dosud
ta k zázračně u d ržo v al, že v ás nenechal
um říti ve h říších ? D ěkujete P án u každého r á ­
na, že vám daroval nový den? D ěkujete k a ž ­
dého večera, že den d o b ře pro vás skončil,
že vám nep řin esl s m rt? O dvážíte se i nadále
urážeti svého S tv o řitele a Z achovatele, těž k ý ­
mi hříchy hněvati toho, k te rý m ůže každou
hodinu, každou m inutu, ba každý okam žik od-
táhnouti od vás svoji všem ohoucí ru k u a pak
jste m rtví? P ře d sta v te s i m uže, jehož natažené
rám ě d rží dítě n ad p ro p a stí; p ustí-li je, sp ad ­
ne dítě jisto jistě do hrozné hloubky. Odváží
se Viítě n a d á v ati muži, k te rý je drží a d rážditi
ho? N uže vizte, v tom to nebezpečí jste vy. V áš
život závisí n a vůli Boží, visí jak o na nitce,
na níž jeho ru k a vás d rží n a d p ro p a stí sm rti.
O dtáhne-li ru k u , je konec a jste -li v těžkém
hříchu, ležíte v p ro p a sti pekelné, kde je věčný
pláč a skříp ěn í zubxi. J a k tedy se m ůžete od-
309 — 5—
vážiti, hrom aditi hřích na hřích a ve svých tě ž ­
kých h říších b ezstaro stn ě žíti? J a k m ůžete
býti ta k opovážliví a posm ívati se tom u, od je ­
hož vůle jedině závisí, jste-li živi a zůstanete-li
zachráněni p řed věčnou záhubou nebo ne?

II.
B ů h ř í d í s v ě t : pečuje o vše s m oudrou
dobrotivostí p o řád á a říd í vše k cíli, k ně­
muž stv o řil svět.
B ů h p e č u j e o v š e : pečuje o r o s t l i n y .
„P ozorujte lilie p olní“, praví Pán, „nepracují
ani nepředou a přece pravím vám, že ani Ša­
lom oun ve vší své nádheře nebyl ta k oděn,
jako jed n a z n ich “ . Ano, k o lik je ro stlin a
ja k různých, velkých i m alých a o všecky
pečuje Bůh, dává 'j!im slunce i déšť, r ů s t i z d a r,
že d o stáv ají podobu, b arvu a v elik o st sobě
přim ěřenou.
Bůh p ečuje o z v í ř a t a . J e jich tolik. J a k
učí přírodopisci, je n b rouků je p rý 77 tisíc
různých druhů. A všichni ch tějí denně jís ti
a m ají ta k různé chuti, jedni chtějí to, druzí
ono. O všecky pečuje P án Bůh. „P o­
z o ru jte ptactvo nebeské. N eseje ani nežne,
ani n esh ro m ažď u je do stodol a O tec váš ne­
beský je živí“. (M at. 6, 27.) Co si v šak poč­
nou zv ířata v zim ě? I o to je p o starán o , aby
nezhynula hladem . N ěk terá p řes zim u spí, jiná
~ 6 — 310
dostanou te p le jší oděv á najdou si potravu
ve sněhu, jiná již v letě jso u puzena dělat si
zásoby, opět jin á od stěh u jí se do teplejších
k rajin . N em ají k a le n d á ře a p řece vědí, kdy
se m ají stěh o v at; neučila se zem ěpisu a přec
najdou sp ráv n o u cestu.
Z v láštn í péče do p řáv á Bůh člověku, n e j­
vznešenějším u tv o ru n a zemi, aby v ničem
neměl n e d o sta tk u , a n i v pokrm u, ani v oděvu,
ani v p řístře ší. N ade vším bdí jeho ochranná
ru k a ; žádný tv o r, ani sebe n e p a trn ější, není
vyňat z jeho lásk y p ln é péče. „Bůh učinil m a­
lého i velkého a pečuje ste jn ě o všechny“ .
(M oudr. 6, 8.) S ko ro by se zdálo, že P á n má
zvláštní zálibu p ro m alého. N eznám é m uže,
jako Jo sefa, M ojžíše, D avida, D aniela pozvedl
z poníženosti na nejvyšší čestn á m ísta ; chu­
dým p a stý řů m dal zvěstovati naro zen í S p a ­
sitele světa; p ro sté ry b áře povolal za apo­
štoly; chudou pannu vyvolil za svou m atk u ;
chudým dává zvěstovat evangelium ; pokorným
dává svoji m ilost. „Povyšuje z p rach u chudé­
ho, aby ho p o sadil vedle kn ížat, vedle k n íža t
lidu ^ v é h o “. (Žalm 112, 8.)
' N ení to pro n á s veliká útěch a? Sm ím e
z tra tit n aději, o d d a ti se sk le slo sti a m alom ysl­
nosti? Sm ím e se p tá ti jak o pohané: „Co
budeme jísti, co budem e p íti? “ N ikoliv, dou­
fejte v B oha; „všecku svoji s ta ro s t složte na
něho, neboť on pečuje o v á s“, napom íná sv.
P etr. Ovšem n esm íte složit ru ce v k lín a
311 - 7 -
cekat, až vám p řile tí pečení holubi do ú st. Ne,
m usíte s ta r a ti se a pečovati, p raco v ati a p řič i­
ňovati se. T o právě zam ýšlí p ro zřeteln o st. Bůh
chce člověku pom oci silam i, k te ré do něho
vložil; n e d a l nám nadarm o rozum a sílu k
práci. K d y ž v š a k v y k o n á t e s v o j e , p a k
ta k é P án Bůh v y koná svoje, bude o
vás pečovat.
B ůh k o n e č n ě ř í d í vše k cíli, k ně­
muž svět stvořil, totiž ke své slávě
a k d o b r u č l o v ě k a . On je nejvyšším p á ­
nem, jehož vůli m usí vše k o nati, on m á vše
ve své ruce a p o řád á vše v p říro d ě i v životě
lidském . S tříd á den s nocí, po ja ru posílá
léto, p a k podzim a zim u; u rču je hvězdám d rá ­
hy, „činí oblaky svým vozem, vznáší se na
perutech v ě tru “ (Žalm 103, 4.); je všem ohoucí
Bůh, „kdo by odporoval síle jeho ram en e?“
Neboť „jako p ráše k na váze, ta k je p řed ním
celý svět jak o kap k a rosy, k te rá p ad á k ze­
m i“. (M oudr. 11, 22.) V še řídí, na vše m yslí
i na nejm enší a n e jn e p a trn ě jš í; ta k pečuje o
každého člověka, jakoby m ěl jien jeho na s ta ­
ro sti a všem dohrom ady věnuje takovou «péči
jako každém u jednotlivci, p rav í velký církevní
učitel sv. A ugustin. Nic tedy nem ůže se vyni­
knouti m oci Boží; nic neděje se náhodou ne­
bo v n itřn í n u tn o stí; nic, co b y N ejvyšší, od
věčnosti nebyl předvídal; nic, co by nechtěl,
nebo z nejvýš m oudrých důvodů n ep řip u stil;
bez vůle O tce nebeského nespadne vrab ec na
— Í1 — 312
zem, n e z tra tí se vlas s h la v y ; v š e , c o s e
d ě j e , j!e B o ž í ř í z e n í n e b o B o ž í d o ­
p u š t ě n í . „T vá p ro zřeteln o st, Otče, vše s p ra ­
vuje“ (M oudr. 14, 3). Boží m oudrost „sahá
mocně od konce vesm íru do konce a říd í
všecko líbezně“. (M oudr. 8, 1.)
J e dobře, že Bůh nejvýš moudrý, vším
vládne, vše vidí a sp rav u je. J a k ý nep o řád ek
by n a sta l, kdyby m ěli řízení v ru k o u lidé! D ej­
me tom u, že by lidé m ěli něk o lik dní v moci
počasí: jeden by chtěl m íti pěkně, protože chce
právě po k rý v ati dům ; p an í so usedka poroučí
déšť, aby neuvadly, v zah rad ě ro stlin y a kvě­
tiny; h o stin sk ý chce nejm éně 24 stu p ň ů tepla,
sedlák, k te rý je ště n e p ro d a l loňské seno, volá
po sněhu, pokrývač by rá d viděl bouřku, aby
měl více práce, a kdyby sk le n á ř poroučel,
m uselo by p a d a t kam ení. Ne, dobře tak ,
že P án Bůh vše řídí. P ro to chvalm e P án a za
jeho dobrotivé řízen í; zvolejlme vděčně s dů­
věrou: „P án je s t m ůj p a stý ř, netrp ím nedo­
statku. I k d y ž m i p ro jít je s t údolím stínu
sm rti, nebojím se zlého, neboť ty, Pane, jlsi
se m nou“. (Žalm 22.)
T a k říd í ta k é nás. J e jenom na člověku,
aby se dobrovolně nechal říditi.

2. Řízení Boží v životě jednotlivých lidí.

„Kde je moudrost nekonečná, nezbývá mí­
sta pro náhodu“, praví duchaplný biskup Bos-
313 — 9 —
 suet. Není náhody. „N áhoda je s t bohem bláz­
n ů “, ře k l kdosi. Bůh p o řád á a říd í vše k cíli,
k něm už stv o řil svět, totiž k e své slávě a k
dobru lidí.
M nohý ale řík á ve svém nerozum u: T o by
měl Bůh p říliš m noho práce, kdyby se měl
s ta ra t o každ ý vlásek, o každého červíčka ne­
bo zrnko písku. Z apom ínají pošetilci, že před
Bohem „všichni národové jakoby nebyli, ta k
jso u p řed ním , a za nic a za p rázd n o tu j!e cení“.
(Is. 40, 17.) N eznam ená to, chtít p řik lá d a t
omezené m ěřítko lidských p řed sta v na neko­
nečné bytí a konání Boží a úplně zneuzná?
v at Všem ohoucího, když se dom nívám e, že
by mu bylo p říliš obtížným , s ta r a ti se o veš-
chny věci? A neznam ená to , ro u h a ti se N ej­
dobrotivějším u, když si ho p řed stav u jem e p ří­
liš povznešeného, než aby u zn al tvory, k te ré
jeho nekonečná lá s k a k životu povolala, za
hodny ještě pohledět na ně? „N esluší-li mu,
u ja t se jich, ještě m éně by mu slušelo, stvo­
ř it je “ , podotýká sv. A m brož.
R ozum a zjevení nám dosvědčuji, že je
nekonečně m oudrá pro zřeteln o st, k te rá „ h ra ­
jíc si na o k rsk u zem ském “ všechno řídí, k te rá
p řivádí k věčným cílům velkého i m alého, m oc­
ného i slabého, n árody i jednotlivce. P o p a tř­
me na řízení Boží v životě jednotlivých lidí.

314
 1.
„M ysl člověka přem ýšlí o své cestě, H o s­
podin v šak sp rav u je k ro k y je h o “ (P řísl. 16, 9.)
t. j. člověk m ůže k o u ti plány, m ůže s i to
neb ono um íniti, u Boha je s t však, podaří-li
se to. P ěkně to v y jad řu je přísloví: člověk
míní, P án Bůh řídí.
J o s e f a p o sla l otec, a b y se podíval po
b ratřích . N evrátil se však již dom ů, cesta jeho
vedla do E gypta k P utifarovi, odkud do žalá­
ře a ze ž a lá ře n a trů n . J a k u b odešel do
Egypta. T im byli p řip ra v en i jeho potom ci na
veliký úkol, k te rý dostali. K dyby byli z ů sta li
v zem i K anaan, byli by se ro zptýlili mezi po­
hany a b u d ‘ by odpadli od Boha nebo by byli
vyhubeni; nikdy by se n e sta li sam ostatným
národem . Zbožná R u t h p řišla n a pole Boozo-
vo. T a k dostala dobrého a bohatého m uže a
stala se p ram atk o u S pasitele. S a u l h led á osli­
ce svého otce a n alézá k rálo v sk o u korunu. Kdo
by řekl, že p a stý ř D a v i d sta n e se k rálem ?
Pohanský císa ř A u g u s t u s n a říd il sčítání li­
du. T o to n ařízen í provádí se v zem i židovské
právě k rá tc e p řed narozením V ykupitele. P o­
slušni v rchnosti jdou M aria s Josefem do B et­
léma, aby se zde v kolébce svého k rá lo v sk é ­
ho rodu d ali zap sati. T a k m usel pohanský cí­
sař, aniž by věděl nebo chtěl, p řisp ě ti, že se
naplnilo p ro ro ctv í M icheášovo a že Syn D a­
vidův n aro d il se v m ěstě Davidově. J e ž í š
315 - 11-
nechtěl a nem ěl p řed casem zem říti. P ro to
bděl O tec nebeský n ad ním a ochránil ho
p řed ú k lad y jeho n e p řá te l H eroda a A rché,
laa. K dyby někdo byl ře k l Š a v l o v i , když
pln vražedné nenávisti jel do D am ašku: „D ří­
ve, než v kročíš do D am ašku, budeš sám v
srd c i křesťan em “ , nebyl by tom u p ro n ásled o ­
vatel k řesťan ů chtěl uvěřiti. A přece se to
stalo. J a k podivuhodné a líbezné je řízení
Boží!

II.
T a k é obyčejný život u k azuje n a nesčetných
příkladech, že všude vládne neviditelná ru k a
Boží. V roce 1848 vypukla v P a říž i revoluce.
25. června chtěl p ařížsk ý arcibiskup A ffre za-
staviti prolévání krve, p ři tom jej! jistý Laforce
zastřelil. V rah odešel později do K alifornie
k o p a t zlato. K dyž získal velikého bohatství,
byl od lupičů přepaden, oloupen a zastřelen.
Syn jeho, zdrcen js a osudem svého otce, se-
šílel a zem řel v blázinci.
Právem ře k l na sm rtelném lůžku učený děje­
pisec K arel B edřich Stum pf-B rentano, profesor
university v In šp ru k u : „Jak o dějepisec měl jsem
n e sče tn ěk rá te p říležito st pozorovati, ja k ru k a
Boží zasahuje do dějin lidsk>'ch“ . J a k veliký a
vznešený je s t život lidský, jin a k n ep atrn ý a
plný změn, když poznávám e v jeho zm ěnách ř í­
zení vyšší, neviditelné ruky! N em usí nám na
- 12 - 316
tom záležeti, abychom svou vůli vždy uvedli
ve shodu s v ů lí Boží ?
Kdo mimo to žije stále v m i l o s t i B o ž í ,
bude se tě šiti zvláštním u řízení Božímu. P a ­
novník dává n ásled n ík a trů n u vzdělati s větší
péčí, než o statn í prince. M atk a sleduje b d ělej­
ším zrakem každý k ro k svého m iláčka, než
počínání ostatních. T a k ta k é zde. Kdo žije
v imilosti Boží a dle nejlepšího vědom í a svě­
domí říd í své kro k y , m ůže si říci, že k ráč í
pod ochrannou ru k o u lásk y p ln é p ro zřeteln o ­
sti. O spravedlivém p latí v plném sm yslu slo­
vo: „M ilujícím Boha prospívá vše k dobrém u“.
Ty provází P án otcovským zrakem .
Ale též m o d l i t i s e je s t třeb a. V ytrvalá
a pokorná m odlitba je nejúčinnějším p ro s t­
ředkem ve všech pochybnostech a rozhodnu­
tích, n e jjistě jším vůdcem , n e ju tě šen ě jší z á ru ­
kou, že nezbloudím e, n ý b rž jdem e dle úm yslů
Božích. M odlitba zrodila všechny velké muže,
skutky a úm ysly, poněvadž P á n chce, abychom
si sílu vyprosili. P ro to není k rásn ě jšíh o , p rav ­
divějšího a u těšenějšího prav id la pro život nad
slova: „ P o r u č H o s p o d i n u s v ů j o s u d ,
d o u f e j v n ě h o a o n v š e c k o s p r a v í “.
(Žalm 36, 5.) K dyž vše je ve tm ách, ja k často
přichází světlo, odkud je nejm éně očekávám e.
Když se cítím e docela opuštěni, ja k často
ukáže se náhle pom oc způsobem , k te rý jsm e
nikdy n etušili. N ebo když vše je zm ateno,
že se zdá šťastné ro zřešen í nem ožným , ja k
317 — 13 —
často jsou již v pohybu síly, k te ré přivodí
požehnané rozluštění. N eviditelně a bez hluku
působí pro zřeteln o st. O kolnostm i, n a něž ne­
dbám e, p ro střed k y , jichž d ů ležito sti nepozná­
vám e, cestam i sk ry tý m i našim zrak ů m p ř i­
vádí k šťastném u konci, co potřebí. I tehdy,
když n a tom to sv ětě konce nevidím e, víme,
že n a onom světě se vše šťastně skončí. P ro to
nebuď m e n ikdy m alom yslni, sm utni, když p ro ­
z ře teln o st zah alí n á š život tem notou a h á d a n ­
kam i! Buďmfe jisti, že vše se o b rá tí k dobrém u,
dokud se pevně držím e ru k y Boží.

3. Proč?
Ale, řík a jí mnozí, když ru k a Boží vše řídí,
p r o č je t o l i k zla a n e š t ě s t í na světě,
p r oč t o l i k h ř í c h ů a z l o č i n ů ?

I.
P roč to lik zla? M noho stan e se d l e z á ­
k o n ů p ř í r o d n í c h , k t e r é j s o u od B o h a
u s t a n o v e n y k d o b r u s v ě t a . T a k na p ří­
k la d b lesk zap álí dům , lo ď v b o u ři zahyne,
cestující v horách je zasažen a zab it lavinou.
M á p roto Bůh ru šiti zákony p říro d n í? Jso u
p ro to ty to šp a tn é a hodné zavržení? Nikoliv,
zůstanou vždy užitečný a potřebný. Neboť kdy­
by nebylo bouřek a větrů, nep ro čistil by se
vzduch a n a sta ly by nákažlivé nem oci. Kdyby
— 14— 318
napadlo v zimě na h o rách m éně sněhu, m ěli
bychom v létě velkou nouzi o vodu. Co by z
nás bylo, kdyby panovník m usel m ěnit všec­
ky zákony a všecka nařízení, aby zab rán il
všem nehodám ? D ejm e tom u, že spadne se
střechy ta š k a a zabije n a ulici člověka. M ají
se proto stře c h y k rý ti jen slám ou? Nebo nem á
býti již dovoleno, z a stře liti ve válce n epřítele,
protože koule jednou zasáh la nevinného? N e­
učinil by se panovník takovým i nařízením i
sm ěšným ?
Nebo m ám e ž á d a ti po p ro zře te ln o sti Boží,
aby n e u stá le ko n ala zázraky, aby se odvrátily
od člověka takové nehody? Z á z ra k v šak je vý­
jim kou ód všeobecného zákona přírodního a
neustálé výjim ky ru ší zákon. K de v šak není
již zákona, vládne n e p o řád ek a n ejvětší zlo.
Nebylo by pro člověka a n i s užitkem ,
kdyby Bůh pokaždé k ochraně jeho života
konal zázraky. Neboť člověka toužícího po
spáse nic nezd ržu je m ocněji od cest zlých a nic
ho neposiluje více p ro ti lák á n í ke hříchu, než
právě m ožnost, býti přek v ap en u nenadále
sm rtí a svrženu do p ro p a s ti věčného zavržení.
Znal jsem nám o řn ík a z M arseille, byl již dlou­
há léta nám ořníkem na francouzské lodi. N e­
jsou všichni nám ořníci zbožní, ale te n to m už
byl velm i nábožné m ysli. Za řeči n ah léd l jsem
do jeho duše — byla nevinná a čistá, srdce
dítěte. „ Ja k : je to jen m ožno,“ táz a l jsem
se, „žíti ta k nevinně, když p o strá d á te sv áto sti
31? — 15 —
pokání a m še sv até.“ O dpověděl: „M y š 1 e n k a
na s t á l é n e b e z p e č í ž i v o t a je mým
z á c h ra n n ý m a n d ělem ; chrání mne
před hříchem a neřestí.“
K onečně m noho zla je p ř i r o z e n ý m n á ­
sledkem dědičného hříchu. Kdyby
ten to nebyl zkazil p říro d u v zárodku, nevěděli
bychom nic o zlé žádostivosti, pram enu m no­
hých poblouzení, nic o trp k é práci, škodlivých
zvířatech, nic o nem ocech, o sm rti, z k rá tk a
nic o ú tra p á ch a obtížích pozem ského života
nynějšího. J e však vinen nejsv ětější Bůh, že
člověk zh řešil? Nebylo p řikázání, k te ré dal
P án prarodičům , lehké? N edal jim síly a milo­
sti, aby je zachovali? N eodstrašoval jie od p ře ­
stoupení jeho hrozbou tre ste m ? A n edává Bůh
nám hojně pom oci a m ilosti, abychom všechny
obtíže to h o to života prom ěnili v pram eny věč­
ných zásluh pro nebe?

II.
P r o č t o l i k h ř í c h ů a z l o č i n ů ? Bůh,
sv a to st sam a, nechce hřích. „M iluješ s p ra ­
vedlnost a nenávidíš bezpráví.“ B ůh nenávidí
zlo, ale dopouští je, jed n ak p r o t o , ž e s t v o ­
řil č lo v ě k a sv o b o d n éh o , to j e s t dal
m u s v o b o d n o u v ů l i . Je-li člověk svobod­
ný, p a k m ůže ta k é h ře šiti; m ůže své svobody
zneužiti. Za to je člověk ovšem sám zodpo­
vědným. M ůže však ta k é své svobody použíti k
— 16 — 320
 dobrém u a p ro to zů stáv á vzácným darem i
když se jí někdy zneužívá k e hříchu. Bez
svobody není c tn o sti ani zásluhy. P ro to dal
Bůh člověku svobodu, a poněvadž m á svobod­
nou vůli, m ůže tedy ta k é hřešiti.
Bůh dále dopouští hřích, protože d o v e d e
i zlé o b r á t i t i k d o b r é m u , to j e s t k vy­
plnění svých věčných úradků. Bůh
nedopouští h řích s, tím úm yslem , aby povstalo
z něj dobré; nýbrž dopouští zlé, poněvadž je
dosti m oudrý a m ocný, aby i zlé říd il k dobré­
mu. O tevřete knihu dějin. J a k často p o dporují
lidé, aniž by věděli, svaté úm ysly Boží, sle­
dujíce své bezbožné plány?
Zlobou b ra tří byl J o s e f p rodán do
Egypta. Aniž by věděli, p řip ra v u jí tím jem u
největší pocty a tisícům jiných n e jk rá sn ě jší
požehnání a dějiny p o tv rzu jí podivuhodným
způsobem slova Josefova: „Z am ýšleli jste zlé
pro ti mně, ale Bůh o b rátil to k dobrém u.“ Cizí
národové vpadnou do J u d s k a a d o pouštějí
se největších u k ru tn o s tí; jso u jen bičem ruce
Boží, aby p řiv ed la n á ro d isra e lsk ý opět ke
ctnosti. N elítostně jso u odvlečeni I s r a e l š t í
do cizích zem í: s ty k se vzdělaným i nev ěří­
cími n árody přivádí pom alu ušlechtilé
duše k poznání a úctě jediného pravého
Boha. V r a ž d a, jíž se dopustili židé na V yku­
piteli p řevyšuje zlobou všechny o s ta tn í zločiny,
ale s tím to strašliv ý m zločinem byla sp ja ta
spása světa, vykoupení pokolení lidského. V y-
321 — M —
 v o l e n ý n á r o d zavírá u ši slovům apoštolů,
tito s e stře so u p rac h s nohou a p řin á še jí blahou
zvěst pohanům p řístu p n ějším spasení.
Co se vyrovná zuřivosti, s níž pro n ásled u jí
křesťany c í s a ř o v é ř í m š t í , V a n d a l o v é ,
P e r š a n é , J a p o n c i a m nozí jin í? Je jic h
krvavé ty ra n stv í darovalo církvi nesčetné mu-
čeníky, k te ř í vydávají svědectví božském u p ů ­
vodu katolického náboženství.- V eliké n e ště stí
postihlo k řesť an sk ý svět, když n á r o d o v é
severní p řep a d li k řesťan sk ý jih a zpustošili
celé země. A le již po několika letech zdálo se,
že tito b a rb a ři jen p ro to p řišli z dálného se­
veru, ab y najednou v zástupech vstoupili do
ovčince K risto v a ; tak o v ý a ta k náhlý byl obrat,
ja k ý způsobil m írný vliv k řesťan stv í v synech
drsného severu.
A nem usím e doznati, že zloba lid sk á i v
novější a nejnovější době prospívá církvi k do­
brém u? K o lik rá t již chystali p ro ni železné
okovy? A ejhle, zatím co ji je dávali, rozbili,
aniž by chtěli, jiné, k te ré ji svíraly. N epřátelé
Boha a církve dom nívali se, že sled u jí své
v lastní plány: ale nepozorovaně m useli sp ln iti
úm ysly Boží a jejích zlobné zám ysly byly zm a­
řeny. V zali papeži c í r k e v n í s t á t a zbavili
její ta k p řijm ů a svobody: zatím obklopuje
jéji a ch rán í lá s k a t ř í s e t m ilionů k ato lík ů ,
k te ř í rad o stn ě o b ětu jí poslední h a lé ř na d a r
sv. Otci. V ypudili dvě až tř i s ta j e s u i t ů z
N ěm ecka a Švýcarska — a za to o b rá tili smýš-
— — ?22
lení osm nácti m ilionů k a to lík ů a přivedli Čet­
né pohanské n áro d y k poznání pravého Boha;
neboť vypuzení řeh o ln íci šli jak o m isionáři
mezi pohany.
J a k skvěle se pro jev u je m oudrost a v še­
m ohoucnost Boží! Žasnem e, ja k slovem S tvo­
řitele povstává sv ě t z ničeho. M nohem více
m usím e se diviti, ja k B ůh um í nepoddajnou
vůli lid sk o u říd iti k dosažení svých věčných
ú rad k ů a k řik lav ý nesouzvuk světa sp o jiti v
n e jk rá sn ě jší soulad. V šecko, i zlo ve světě,
obrací P án k d o b ru lidí. P ro to n ereptejm e
p ro ti Bohu pro n e š tě s tí a h řích y ; v ru ce Boží
m usejí i ony p řisp ě ti k e sp á se světa.

4. Druhé „proč“?
V Bologni je ulice „V ia dei m alcontenti“ ,
„Ulice nespokojených“. N ejsou též v jiných
m ěstech a m ěstečkách takové ulice, snad více
než jedna? P očet nespokojených ro ste den ode
dne, všude je nalézám e.
Byl že b rá k chrom ý a slepý. Z a každ ý sebe­
m enší d a r srdečně děkoval. N ikdy tak é ne-
reptal, k d y ž se mu m ísto alm užny dostalo
nadávek a předhůzek. Byl vždy spokojený a
veselý. Ja k o slunce z á řil iz jeho tv á ře pokoj
a odevzdanost. Jed n o u táz a l se jej1 kněz:
„Příteli, ja k m ůžeš býti v těch s tra ste c h vždy
veselý?“ O dpověd‘ zněla: „Ze začátku jsem
323 — iy —
nebyl takový. A l e o d t é d o b y , c o c h c i
t o, c o c h c e P á n B ů h , d a ř í s e m i d o b ř e
a žiji docela šťastně a spokojeně.“
Ž ebrák ten zem řel ve W ů rz b u rk u v D óm ské
ulici, p ráv ě když k o l poledne chodil po a l­
m užně. V celém m ěstě řík a li: „S vatý žebrák
u m řel.“ A vše spěchalo k jeho m rtvole, aby
ještě jed n o u pohlédli mu do tv áře, k te rá i ve
sm rti zářila. ‘
Z a jisté , zem ě jle údolím slzavým . Žádný
člověk není bez u trp en í. K aždý den m á svoji
obtíž. „I n e jja sn ě jší den m á často své m rač­
no“, p rav í S hakespeare. N etažnie s e v šak v ž d y :
„ P ro č? “ C htěj, co chce Bůh, p a k pů jd e vše do­
bře. M ísto toho volají lidé z p rav a i z leva,
s vrchu a ze spodu: P ro č? P r o č t o l i k u-
trp e n í? Proč tolik zkoušek a na­
vštívení? i

I.
H říšn ík ů m posílá Bůh utrpení,
a b y j e p o t r e s t a l a p o l e p š i l . L ék ař dává
často hořké pilulky, dokonce řeže a pálí. To
vše Činí jen p ro to , aby vyléčil zlé nemoci.
T a k jedná ta k é Bůh s člověkent. R aní, aby vy­
léčil, bije, aby uzdravil. N ěkdo visí celým
srdcem na pozem ských statcích, m yslí jen na
peníze a bohatství a je tv rdý k chudým a n u z­
ným. Pojednou vezme mu Páií Bůh m ajetek,
nebo č ást jeho, aby ta k vypudil ze srdce
— 20 — 324
nezřízenou lá s k u k sta tk ů m pozem ským . Jin ý
je pln pýchy a n a d u to sti a s pohrdáním hledí
na druhé. P án Bůh d o p u stí n a ň pokoření, aby
se vzdal m arnivosti a pýchy. Jin ý m yslí jen
na radovánky a zábavy a požitky a zanedbává
pro ně své povinnosti. P án jej ra n í neduhem
a nem ocí, aby seslab il to u h u po sm yslných
radostech. Z ase jiný žijte ve h říších, n e s ta rá se
o Boha a církev a o věčnost. N ajednou
odejme m u s m rt věrnou m anželku, m ilé dítě,
dobrého p říte le ; p ro b u d í se ze sp á n k u lh o ste j­
nosti, začne opět s e m odliti a choditi do k o ­
stela.
T a k posílá Bůh h říšn ík u rů zn é trp k o sti,
aby se odvrátil od svých cest zlých a nasto u p il
stezku ctnosti. P ro to ře k l k rá l D avid: „D obře
mi, žes m ne ráč il p o k o řiti, abych s e naučil
ustanovením tvým .“ A sv. Ř ehoř N azianský
píše: „ I když v řízení Božím se zdá m nohé
sm utným a bolestným , p řece chce ta k jen po­
kořiti n a ši pýchu a n á s upom enouti n a věč­
nost.“ P ravda, rán y , k te ré dává, pálí, bolí
ztráty, k te ré p řip rav u je. M nozí o b rac e jí u slze­
ný z ra k vzhůru s otázkou: O tče nebeský!
Proč nám ta k , zatím co druzí, ja k se zdá,
nevědí nic o bolesti a s ta ro sti. P ro č ty to nové
zkoušky, když doléhají je š tě s ta ré ? T a ž se
sama sebe, tvé provinilé srd ce ti odpoví. Vezm i
klidně, co Bůh posílá a n a p r a v , c o t ř e b a
napraviti.
325 - 2 1 -
 K dyž M a n á š š é š ve 12 letech nasto u p il
na trů n ju d sk ý , provinil se, brzy zapom enuv na
Boha, m nohým i zločiny a svedl ta k é lid k mod­
lářstv í. N adarm o vybízel P án je j i lid k u po­
kání. T u dopustil, aby vpadli A ssy řan é do
země. T i z a ja li M anassesa a odvedli jej v pou­
tech do B abylona. N eštěstím zlom en jd e do
sebe, činí pokání a vroucně volá k P ánu,
B ohu svých otců. Bůh sm iluje se n a d po­
kořeným a p řivádí je j zp ět do Je ru sa le m a, kde
je k rá l n yní svém u lidu vzorem ctnosti a zbož-
sti, jak o mu byl dříve na pohoršení.
P ro ro k J o n á š nechtěl s e p o drobiti roz­
k azu Páně, aby k á z al N inivetským po k án í a
aby ta k řk a p řed ním u tekl, v sto u p il n a loď
jedoucí do T a rsis . M ocná bouře zachvátila
lo ď a Jonáše, označeného jak o příčin u Boží­
ho hněvu, hodili lodníci do m oře. Z ázračně
zachráněn v b řiše velké ryby, k te rá je j polkla,
m odlil se s líto s tí k Bohu a m odlitba jeho byla
vyslyšena.
T a k p řiv ád í h říšn ík a opět do dom u
otcovského. M ilosrdná se stra sloužila 20 let
ve velké nem ocnici. V ětšina nem ocných byla
těžce nem ocna na tě je i no duši. „Z tisíců ne­
mocných k ato lík ů , k te ré jsem ošetřovala, sotva
š e st odm ítlo svaté sv áto sti um írajících “ , pravila
mi. N eštěstí a nem oc sta ly se jim záchranou.
Ano, Bůh nep o třeb u je často h říšn ík u teprve
p o sílati u trp e n í; m n o h o b o l e s t í b e z t a k
souvisí s jeho hříchy, jsou přiroze-
-2 2 — 326
 ným n á s l e d k e m j e h o p o b l o u z e n í . V
Chicagu je veliké stavení nazvané „kůlna p ro ­
zřeteln o sti“. Leží v n í m noho sáhů dřeva. Zde
si m ůže každý p ři tro ch u pilné p ráci mezi 8.
hodinou ran n í a 5. odpoledne tolik vydělati,
že to sta č í na dva dni na živobytí. N eplatí se
penězi, nýbrž poukázkam i na jídlo a nocleh.
Avšak zk ušenost učí, že jen m álo je těch, k teří
vyhledávají k ů ln u pro zřeteln o sti. V ětšině ne­
chce se pracovati, p ro to u p a d a jí v nouzi.
T a k je tom u. Za hříchem následuje velmi
často tre s t. Či n ep řiv ád ějí zahálka a po-
žívačnost bídu a chudobu? N epocházejí n e ­
sčetné, velm i bolestné nem oci z n estříd m o sti
a nečistoty? N ebývá žalostný stav, do nějž
často upadá m ládí, přirozeným následkem n e­
poslušnosti, svévole, vzdorovitosti vůči ro d i­
čům a duchovním u sp ráv ci? K olik h o ře a s ta ro ­
stí, rozčilování a ro ztrp če n í zm izelo by ze světa,
kdyby lidé byli sn ášen liv ější v obcování,
skrom nější v přáních a požadavcích, še trn ě jší,
m írnější v požívání jíd la a pití, jedn o d u šší v
oděvu, zbožnější a b ohabojnější? Čím více se
nedbá těchto ctností, čím č a stě jší jlsou opačné
hříchy, tím zhoubněji se u k azu jí přirozené n á ­
sledky hříchu, bída, nouze a utrpení.
Ale i ta to u trp e n í m ají dle m oudrých a
láskyplných úm yslů Božích člověka od h ří­
chu o d stra šiti; m ají jej pobízeti, aby šel do
sebe a u p u stil od zlého, aby se mu nepřihodilo
něco horšího, Je n pro to nechává m oudrost
327 ^ 23 -
Boží následovati po hříchu tre s t, aby člověk
poznal, že „čím kdo hřeší, tím ta k é ibývá
tre s tá n “, aby byl nucen varovati se zlého,
když ne z lásk y k Bohu, tedy aspoň z bázně
p řed časným zlem.
P ro to všechna utrpení, k te rá jste si s a ­
mi zavinili, neste trpělivě a odevzdaně. Jso u
to t r e s t y za hříchy. Čím trp ěliv ěji j!e na
sebe vezm ete, tím m enší bude tr e s t na věč­
nosti. R a d ě j i z d e t r p ě t i , n e ž n a o n o m
s v ě t ě . Jso u n a p o m e n u t í m Božím, abyste
zanechali zlého a začali jiný život. N ebuď te
hlu ší vůči h lasu Božímu! J e p l n l á s k y a
s m ilo v án í; i k d y ž bije, chce jen na­
ši spásu.

II.
B ů h p o s í l á t a k é s p r a v e d l i v ý m u-
trp en í, aby je o c h r á n i l p ř e d hříchy,
ještě více očistil a o b o h a til z á slu ­
h a m i . P rotivenství chrání spravedlivého před
hříchy. Š těstí zaslepuje pom alu duševní zrak
a kazí srdce jako utajen ý jed. K terý sm rtel­
n ík dovede beze škody sn é sti trv alý blahobyt
a stálé š tě s tí? D a v i d to nedovedl. Zbožný,
Bohu oddaný, dokud zápasí v po u šti s nedo­
statk em a jen s nám ahou chrání sv ů j život
p řed pronásledováním Saulovým , ale p ad á do
hříchů, k d y ž je n a trů n ě obklopen radostm i
života, Š a l o m o u n to nedovedl. Od Boha ob-
— 24 — 329
 dařen takovou m o u d ro stí, že králo v n a že Sáby
zdaleka přichází je j slyšeti, ště stím stáv á se
zpupným a u p a d á do nesm yslné m odloslužby.
Jen m álo těch, k te ří n e trp í z á v ratí na výši­
nách štěstí. P ro to p o sílá Bůh z veliké dobroty
utrpení a protivenství, aby, sp ravedlivý byl
ochráněn p řed hříchem . U trpení podobá se
trnům , k te ré chrání rňži, ctnost, před zne-
svěcující drzou ru k o u a zachovávají její k rásu
a neporušenost. P ro to m usím e Bohu děkovat
za utrpení.
Protivenství očisťují spravedli­
v é h o a č i n í j e j j e š t ě s p r a v e d 1i v ě j š í m
a c t n o s t n ě j š í m . „ P a tříš-li k trpícím , p ak
patříš k vyvoleným “, p rav í sv. A ugustin. Zbož­
ný koná svědom itě své m o d l i t b y ; vždyť
ví, že bez m odlitby není p rav é ctnosti, není
síly pro ti zlém u, není šťastné sm rti, není sp á ­
sy. Ale docela jin a k bude se m odliti, m nohem
vroucněji a zbožněji, p řijde-li n aň těžké n a ­
vštívení, h o řk é u trp en í. Z božný je v d ě č n ý
za vše dobré; vděčnost p řita h u je nám nové
dary, p raví sv. T om áš A kvinský. Když ale
onemocníme, pak teprve naučím e se vážiti si
zdraví; když hladovím e, pak tep rv e poznává­
me cenu chleba vezdejšího. Zbožný snaží se
vždy zachovati p o k o j d u š e . Ale teprve n e ­
štěstí ukáže, je-li jeho trp ě liv o st pravým zla­
tem. Zbožný cvičí se denně v p o k o ř e , neboť
ví: „Pokorném u dává Bůh svou m ilost, p y š­
ným protiví se P á n “. Když v šak najednou
329 — 25 —
všechny jeho piány se zháti, jeho n e jk rá s ­
n ější n aděje jso u zničeny, když je z a h rn u t
pohrdáním a odstrkováním , potupou a h an ­
bou, p a k tep rv e poznává celou svou u b o h o st a
tím vroucněji p řilne k Bohu. „ S tříb ro a zlato
zkouší se ohněm, m iláčci Boží však ve výhni
po k o řen í“. Zbožný lne k e všem lidem oprav­
dovou, upřím nou l á s k o u ; v a ru je se bedlivě
n a c tiu trh á n í a pom luvy a koná dobré, kde
může. Z n á p řik ázán í P án ě: „M ilovati budeš
bližního svého ja k o sebe sam ého“. K dyž ale
doráží n a ň jedno n e ště stí za druhým , tu jeho
srd ce ještě více o tvírá se soucitu, neboť srd ce
ztrá p en é je soucitné, zatím co srdce, k teré
h ý ří v rozkoších, je tv rd é a u k ru tn é . Nevidíme
dosud, ja k ru k a chudé služky, prostého dělní­
ka n e jsn a d n ě ji po d aru je n ějak ý m ilodar? Kněz
ví ze zkušenosti, že n e jč a stě ji d ary na dobré
účely pocházejí od chudých a nem ajetných
lidí. Co je tak é přirozenějšího, než že ten
cítí s cizí bídou, kdo sám cítí tíži chudoby?
Zbožný považuje za jediný cíl svého života vždy
více m i l o v a t i B o h a , neboť „vše je m arné,
čehož základem a cílem není B ůh“ , p raví šle­
chetný k o n v e rtita B edřich Leopold h rab ě Stol-
berg. A le kdy m ůže spravedlivý P ánu lépe do­
k á z a ti svou lá sk u , než v dobách u trp e n í? J e to
co velikého, sloužiti Bohu, kd y ž vše se d aří
podle p řán í, k d y se zdá, jak o b y sp íše Bůh
sloužil nám , než my jem u? A le ke cti Boží
sn á še ti soužení a trpělivě n é s ti tv rd é zkouš­
-'2 6 — 330
ky s ra d o stí jak o apoštolové sn á še ti pohanu
pro jm éno Je ž íš — to je veliké, šlechetné,
vznešené. Nic m ne ta k nedojalo ve Španělsku,
jako těž k é , starodáv né, železné řetězy, k te ré
dosud visí n a stě n á c h k o ste la sv. Ja n a v To-
ledě: jso u to řetě zy , k te ré p ři dobytí G ranady
byly sň aty zajatý m křesťanům , k te ř í úpěli v
žalářích A lham bry. K dyž panovníci k a s tilš tí,
F erdinand a Isab ella, 6. ledna 1492 z rukou
posledního m aurského k n ížete Bobadila el Chi-
co obdrželi klíče G ranady a k d y ž potom vojsko
španělské blížilo se branám , tu vyšel jim
vstříc průvod: se stá v a l z více než 500 zajatých
křesťanů, z nichž m nozí dlouhou řa d u le t
byli uvězněni pro víru v m aurských vězeních.
Byli bledí a vyzáblí, třá s li jása jíc e svým i oko­
vy a ra d o stí plakali. K rál je pozdravil Jako
mučeníky víry a královna sam a rozdělovala
mezi ně hojné dary. Panovníci šp a n ělští sňali
sami řetězy s jejích ru k o u , líbali je a dali
je pověsiti na zdech ko stela sv. Ja n a v T oledě
jako trofejie slavného vítězství k řesťanských
vojínů n a d m aurskou u k ru tn o stí a utlačováním .
U trpení očisťuje duši; je p roto znam ením
přízně Boží. „Kom u Bůh dá trp ě t, tom u dává
více než tom u, kom u dá moc k řís iti m rtv é “,
praví sv. J a n z K říže. „Koho Pán m iluje, toho
kárá, šlehá v šak každého syna, kteréh o p ři­
jím á“. (Žid. 12, 6). N ikdy neukáže člověk lépe
svoji pravou velikost, než v době soužení; nic
nepodporuje jiej více ve ctnosti, než utrpení.
331 — 27 —
 H rabě de M aistre vypravuje ve svých „Ve­
černích hodinách“ o m ladé trp ite lce v P e tro ­
hradě. „ Je jí 18 l e ť ‘, praví, „a po 5 le t trp í
hroznou rakovinou, k te rá jí ro zežírá hlavu.
Oči a nos již zm izely a nem oc š íří se v
jejím panenském těle jako oheň, k te rý s tr a ­
vuje dům. V ydanou propikavým bolestem po­
vznáší ú tlá, skoro n eb esk á zbožnost nad tuto
zemi. „N ejsem ta k nešťastnou, jlak si m y slíte“,
odpovídá jednom u návštěvníku; „Bůh m i d á ­
vá m ilost, abych m yslela jen na něho“ . T o
je ro zlu štěn í hádanky. O pravdu zbožný p ři­
jím á n ejtěžší kříže z ru k y Boží s odevzdaností,
obětuje vše P ánu a k ráč í jak o obr v p řed na
cestě ctnosti a d o konalosti“. Ja k o z la tý plíšek
pod údery kladiva stále se ro zta h u je , ta k
ro sto u spravedliví u trpením ve svatosti.
P ro tiv en stv í rozmnožují konečně
z á s l u h y p r o n e b e . „M ějte z to h o ra d o s t“,
p rav í ap o što l, „když rozličná pro tiv en stv í na
vás dolehnou, neboť vozte, že pro tiv en stv í pů­
sobí trp ě liv o st a trp ěliv o st sk u te k dokoná.“
„B lahoslavení js te ,“ p rav í K ristu s sám , „když
vás budou p ro k lín a ti a pronásledovati. R a­
d u jte se a plesejte, neboť vaše odplata hojná
je v nebesích.“ J is tě j!e dobré, když si za­
sloužené tre s ty za hříchy odpykám e zde, ale
ještě lépe, když za všechny trp ěliv ě snášené
bolesti, pronásledování a zkoušky obdržím e
jednou velikou odm ěnu v nebi. Čím více nyní
trpím e, tím skvělejší je koruna. „N aše ny-
— 28 — 332
nější soužení, k te ré Je k ra tič k é a lehké, pů­
sobí přehojnou, věčnou, vše převyšující b la­
ženost“ , s to jí v n e jk rá s n ě jš í knize. „Ať si p ři­
jde, co chce; čím více soužení, tím větší zisk ,“
říkávala sv. T erezie.
P řijím ejm e p ro to u trp e n í z ru k y Boží
trpělivě. B ud‘ jsm e jle zasloužili za své hříchy.
Jaké ště stí, když m ůžem e tre s ty za n ě od­
pykati zde n a světě! J a k é š tě s tí, když nás
Pán Bůh svým pru tem p ro b u d í ze sn a hříchů.
Nemáme-li ale na sobě viny, p a k n á s m á
utrpení u ch rán iti p ře d hříchem , je ště více o-
čistiti ,a obohatiti zásluham i.
M nohé h rdiny oslavuje svět. Z blízka však
to jejích h rd in stv í je často hodně m alé. Chybí
jim tichá síla sebepřem áhání, odvaha sebe­
obětování a utrp en í. P ravý h rd in a jde daleko
od davu pokojně svou cestou. K oná svoji po­
vinnost a sn áší denní m učednictví s tichou
důstojností. Není snadným o d řík ati si, kde jiní
užívají. Jinoch, muž, k te rý jedná svědom itě
dle svého přesvědčení, věrně zachovává p ři­
kázání Boží a církevní i když její posměvači,
hanobí, — to je hrdina. K olik dělníků vydělá
si s velkou nám ahou sotva n e jp o třeb n ě jší pro
sebe a své! Je -li klidně spokojen, hledí-li bez
závisti n a p řeb y te k bohatých a zůstane-li v ě r­
ný a poctivý i v nejm enším , — to je hrdina.
Ubohá žena nam áhá se ve dne v noci. J a k m álo
peněz vydělá! P ro k o lik a na co vše m usí to
vystačit a k o lik rá t p o tře b u je m už na pivo a
333 — 29 —
víno více, než ona vydá pro celou rodinu!
N eroztrpčí-li se ubohá, zůstane-li trp ěliv á a
učí-li d ěti d ěk ovati Bohu i za te n k o u sek su­
chého chleba a b ý ti spokojeným i, — to jle
h rdinka. T akových h rdinů a h rd in e k ještě je,
chvála Bohu, dosti. S vět si jich nevším á. Ale
andělé Boží zap isu jí jejich jm éna vedle m i­
sionářů, k te ř í jdou do dalekých zemí a za
nevýslovných ú tra p obětují svůj! život na o-
brácení pohanů, a vedle m ilosrdných sester,
k te ré ve dne v noci d lí u lůžek nakažlivě n e ­
mocných nebo o še třu jí poraněné na bojištích.

7. Doslov.
„Bůh to chče!“ T ěm i slovy pozvedl se
p řed více staletím i po nadšených slovech zbož­
ného poustevníka celý západ, aby vysvobodil
h rob K ristů v z m oci nevěřících. „B ůh to chce!“
T o budiž ta k é tvým heslem ve všech zm ěnách
života. N ic se neděje bez Boží vůle nebo jeho
dopuštění. P ro to m ůžem e opravdu p ři všem,
co n á s p o tká, říci: „Bůh to chce!“ P ro č bys
ta k é tv to n ěchtěl? Dovedl bv ti někdo ublí-
ž it bez Božího dopuštění? N em ysli si tak é, že
n e ště stí je jenom tvým údělem . N eznáš u trp en í
jiných! N ejvětší blahobyt n ech rán í p řed ne­
hodam i. K aždá růže m á své trn y , každ ý člo-
30 — 334
věk svůj kříž. N es svůj trpělivě a odevzdaně;
tak m ůžeš si zde od p y k ati zasloužené tre s ty
za hříchy a z ísk a ti bohaté zásluhy pro nebe.
Přenechej se úplně ru k ám Božím. „C esty Boží
nejsou vždy dle lidského m ínění. Kdo se jich
drží, p řijde k jiném u, ale lepším u cíli“ , praví
Adolf Kolping. M nozí, k te ří se zdánlivě tv rd é ­
mu řízení p ro zře te ln o sti z počátku s nechutí
a zárm utkem podrobili, byli na konec p ři­
nuceni, vděčně pozdraviti je jako záchrannou
hvězdu. P ro to doufej v Boha a nech je j říd iti.
T ak m ůžeš jednou říci: „V tebe, o P ane, jsem
doufal; nebudu zahanben n a věky.“
P ohled‘ č a sto čtyřm i sm ěry. P ohled‘ d o-
z a d u : K olika h řích ů js i se d opustil, k olik
tre stů za ně zasloužil! P ohled‘ d o p ř e d u :
Vidíš S pasitele, ja k nese sv ů j těžk ý k říž a
volá k to b ě: „K do chce za m nu p řijíti, vezmi
kříž sv ů j n a sebe a n á sle d u j m ne.“ P ohled‘
d o l ů : S tra šliv é tre s ty jso u zavržených. N e­
chceš ra d ě ji zde trp ě ti všecky b olesti, než kd y si
věčné m uky? P o h led ‘ v z h ů r u : Časným u-
trpením k věčné rad o sti! P ro to vůle Boží bu­
diž vždy tvou vůlí; p a k i n e jtě žší k říž se sta n e
lehkým a sladkým . „Schovej si to a otevři v
335 — 31 —
houzi,“ pravil um írající otec svému synu á
d al mu m alou k rabičku. N ěkolik let uplynulo,
tu přišlo velké n eštěstí. Syn otevřel krabičku.
Co n alezl? Dvě dřívka, jedno delší, 'druhé
k ra tší. Na delším bylo napsáno: „V ůle Boží,“
na k ratším : „T vá vlastn í vůle.“ U nich ležel
líste k se slovy: „Položíš-li svou vůli nap říč
p řes vůli Boží, m áš k říž ; položíš-li ji ale vedle
nebo pod vůli Boží, je po k říž i.“ (U praveno
podle W e tz e l, Die u n sich tb are H and.)

Imprimi potest. Pragae, 20. Maii 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 8339. Olomucii, die
22. Maii 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. fiídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 32 — 336
Ďr. Bedřich Vašek:
Ve čtrnáctém století vzbouřila se Florencie proti
vladařům a zavládly v ní strašné zmatky. Město bylo
od vrchnosti potrestáno velmi přísným, ale zaslouženým
trestem. Ten doléhal velmi tíživě na občanstvo. Tu
ujala se trpícího města mladá, chudičká řeholnice
Kateřina ze Sienny. Působila jako anděl pokoje na
potírající se strany, aby odložily nepřátelství a aby
znova v městě nastal klid. Jako anděl přímluvy pro­
sila o prominutí trestu pro mě6to. A když skutečně při­
jel do Florencie posel papežův a vztyčil na znamení od­
puštění na náměstí ve svých rukou olivovou větev,
tu tato veliká řeholnice, oplývajíc radostí, utrhla si
z ní pár lístků, a když potom psala dopis nějaký,
vložila v něj jeden z lístků a ve svém blahu pozname­
nala: „Přišel v sobotu večer hodinu po Anděl Páně.“
T ak o v á byla sv. K ateřina S ienská: všude
šířila dobro. Sam a pro sebe nechtěla nic, jí
stačila n ačisto je jí chudobná k lá šte rn í cela,
je jí chudá strav a, je jí u k ry to st v Bohu. Ale
po dvou věcech horoucně to u ž ila : toužila p řed ­
ně pom áhati všem, v potřeb ách pozem ských a
v potřebách nadpřirozených; toužila dále, aby
se vláda Boží ve světě stále více prohlubovala
a stále d ále pronikala. A tato touha byla v ní
jako nejpalčivější žízeň. A když tato chudá
řeholnice ve svém třia třic á té m roce um írala,
ja k á velká a ja k nesčetná díla m ěla jíž za
sebou! J a k pronikavě zasáhla svým i činy do
života jednotlivců, rodin, m ěst, církve celé!
T a p ro stá dívka, vedena velkou láskou, hýbala
tehdejším světem !
V íte, čím může býti nesm írně pomoženo
lidstvu? Když bude co nejvíce žen naplněno
—2— 338
sm ýšlením a duchem , jím ž byla naplněna sv.
K ateřina Sienská. Když budem e m íti co n e j­
více žen, k te ré sam y pro sebe jsou nenáročné,
k teré v šak učinily si životním heslem : ‚‚Za
zájm y králo v stv í Božího s e postavím e celou
svou duší! Za potřeby svých bližních, a zvlá­
ště za jejich sp ásu se postavím e celou svou
duší! Kde budou zájm y Boha a duší nejvíce
ohroženy, ta m se vrhnem e! T am nás h led e jte !“
Ja k é velké věci dovede vykonati i p ro ­
stinké žena v p rostičkém postavení, když je
cele naplněna tím to sm ýšlením !

I. Není možno, aby se ženy chovaly

netečně.
Pom ěry ponenáhlým vývojem se vytvoři­
ly tak , že je n a p ro sto nezbytno, aby se ženy
vzchopily k neohrožené svaté práci. Když se
zamyslí žena n ad tím , co se děje kolem ní,
když vidí, ja k náboženský život sjíždí pořád
níž ke dnu p ro p asti, p ak nutně se v ní p ro ­
bouzí svaté rozhodnutí: ‚‚Tak to dále jíti ne­
může! M usím e postaviti hráz! M usím e rozvi­
nouti novou činnost! Peklo si vynalezlo nové
způsoby, aby pracovalo se zvýšenou účinností,
— byla by hanba na nás, k te ří stojím e za
Kristem, abychom p o řád ještě pracovaly je ­
nom starým i způsoby, i když se již staly n e­
339 — 3—
účinným i. M usím e n ap nout všecky síly! N e­
boť je opravdu zle!“

Běží o osud náboženství.

Když sv. Don Bosco býval skloněn nad
m apou světa, plakával. D íval se, jak é ohrom né
k u sy země jsou ještě pohanské, a líto m u bý­
valo těch lidí, k te ří dosud nejsou ú č a stn i zá­
sluh vykoupení; pro to vždy jej přem ohl pláč
so u stra sti.
Až dodnes ze všech dvou tisíc m ilionů
obyvatel země je s t kato lík ů jenom 19 p ro ­
cent; to je s t tep rv e každý p átý člověk z oby­
vatel světa je s t katolíkem ! Č tyři pětiny nejsou
katolíky, a z těch je pohanů 46 procent, mo-
ham edánů 14 procent. J a k je to bolestné pro
katolickou duši, k te rá živě cítí, co je to vy­
koupení, co je to věčná sp á sa duše — jak
je to pro n i bolestné, když dosud tep rv e ani
p ě tin a " obyvatel země nem á ú č a sti na vý­
kupném díle Spasitelově!
A z těch, kdo kato lík y jsou, ja k veliká
č ást je odcizena Bohu! Vezm i si n ějaké m ěsto,
v něm ž bydlí většina k a to lík ů ; ja k ten to život
jejich nam noze zármucujfe! K olik jich na př.
v neděli nechodí na m ši s v a to u ! K olik jich za­
m ešká povinnost velikonoční! J s o u farnosti,
k d e ani celá pětina k a to lík ů nechodí na ne­
dělní služby Boží. V n ěk terý ch farn o stech ani
desetina! Jso u farn o sti, k d e většina katolíků
— 4 — 340
um írá bez zaopatření! Jso u katolíci, k te ří ne­
m ají z katolictví již nic, leda jm éno — jako
suchý lis t jm enuje se p o řád |e š tě list, ačkoli
je již od strom u odtržen a neživí se již vůbec
životodárnou mízou strom u! Ve školách v yrů­
stá pokolení, k te ré vzhledem na sm utné po­
stavení, ve k te ré je vyučování náboženské vy­
dáno, bude m íti z náboženství ještě ubožejší
vědom osti než pokolení nynější!
Sv. Don Bosko byl skloněn nad nábožen­
skou m apou světa a plakával. T a k když se k ř e ­
sťanská žena zam yslí, ja k se králo v stv í K ri­
stovo na m nohých m ístech pořád ještě dále
drobí, ja k m noho je duší, jim ž Bůh z m ysli
vymizel vůbec, p ak s hořkým bolem v srdci
si opakuje: „ T a k to dále jíti nem ůže! M usím e
se vzchopiti k činům! Na záchranu království
Kristova! N a záchranu d u ší!“

Běží o osud rodiny.

R odina dnes je vystavena velikém u ne­
bezpečí rozvratu. V eliká č á st současných ro ­
din již p ro stě nep ln í své úlohy; m anželé a děti
žijí sice, když se někdo na věc dívá jen zven­
čí a povrchně, ve společné dom ácnosti; ale ve
skutečnosti ve m nohých p říp ad ech každ ý si
jde vlastním i cestam i a hledá si š tě s tí na svůj
vlastní vrub. A tak é, když k takovém u zjev­
nému ro zv ratu nedošlo, ve velm i m nohých ro ­
dinách n a sta lo povážlivé uvolnění v rodinných
341 — 5 —
vztazích mezi m anželem a m anželkou, mezi
rodiči a dětm i.
M noho m luví ro k od roku v zrůstající čís­
lice m anželské rozluky. Když na př. v ú řed ­
ních zprávách člověk čte, že v r. 1934 bylo
prohlášeno v Cechách 4.312 rozluk, v zem i M o­
ravskoslezské 1.726 rozluk, když se pováží
že ta to číslice je každým rokem vyšší (na př.
počet rozluk v r. 1933 byl nižší v Čechách
o 590, v zem i M oravskoslezské o 208, než v
r. 1934), již ta to číslice každém u, kdo um í p ře ­
m ýšlet, m noho prozrazuje.
*
Ženy sam y dvojím způsobem v poslední
době p řisp ěly k tom uto rozvratu rodiny. P ře d ­
ně tím , že u značné části z nich k řesťanské
„O bětuj se !“ bylo nahrazeno novým : „M ysli
jen na sebe! N ebud‘ bláhová! Užij sam a! Z a ­
chovej si k rásu ! Co m áš jin a k ze života!“ V
ovzduší takového sobectví — někdy hrubšího,
někdy zjem nělejšího, někdy odporně požívač-
ného, jindy rozum ově vypočítavého, ale vždy
sobeckého, — hyne obětavost, a kde té není,
tam hyne rodina, protože bez obětavosti a
sebezapření nem ůže se u d rže ti kvetoucí ro d in ­
ný život, jak o nelze očekávati kvetoucí roz­
voj u strom u, jehož kořeny byly přesekány.
D ruhý zd ro j: žena až nesm yslně uvěřila, že
pro n i v každém ohledu p latí v životě n ap ro stá
rovnost s mužem, že všecka povolání, k terá
— 6 — 342
jsou p řístu p n a muži, m ají býti dokořán otevře­
na také jí, bez ohledu na to, zda při tom
zastane ta k é své povinnosti m ateřsk é a m an­
želské, bez ohledu n a to, zda nebude pracovní
trh novým přívalem sil přeplněn tak , že pak
nebude příležito sti k p ráci ani pro hlavu ro ­
diny. Došlo k duchovním u vystěhovalectví že­
ny z rodiny, ve velkých rozm ěrech; a n ev rá­
tila se velmi m nohá do rodiny ani tehdy,
když se provdala. — —
*
V edle toho stá le zůstáv ají v činnosti ty
mlýny, jež ničí dobré sm ýšlení, k te ré je ne­
zbytným předpokladem rodinného života: kina
a divadla, půvabně líčící nevěrnost m anželskou
a dělající si sm ích ze všeho, co je na m anžel­
ském životě posvátné a veliké; rom ány šířící
nem ravnost; noviny v ru b rice „ze soudní s í­
ně“ do p o drobnosti popisující rodinné sk a n d á ­
ly; znem ravnělost v životě společenském atd.
Ty mlýny jsou stá le v č in n o s ti... a m elou a
m elou. . . a ro zv ra t rodiny pokračuje.

Běž! o osud ženy.

K řesťanství je s t nejpevnějlší z á štito u ženy.
Pozvedlo ženu z jejího ponížení a dosud ještě
tam bývá d ů sto jn o st ženy nejvíce ve vážnosti,
kde zkvétá k řesťan stv í a m ravnost. N aopak
všude tam , kde se rozm ůže úpadek křesťan-
343 — 7 —
Siví a k d e je zvikíána m ravnost, dochází k
žalostném u ponížení ženy. Kdo m á oči k vidění,
vidí.

II. Záchrana je možná v Katolické akci.

Ženy i za daných poměrů mohou udělati velmi
mnoho.
I když obraz současné náboženské si­
tuace je skličující, nic by nebylo osudnějiším,
než oddati se tupém u zárm utku. K olik vidí­
m e p řece i v náboženském životě našem r a ­
dostných zjevů, k terý ch by p řed několika de­
sítiletím i nikdo nebyl se opovážil předpoví-
d ati a k te ré ta k rad o stn ě zde s to jí jak o veselá
jitře n k a lepší budoucnosti. R ozm ach ú cty k
bl. Panně M arii; k nejsv ětější sv á to sti; úžasný
v zrů st svatých p řijím ání; nepochopitelný roz­
mach exercičního h n u tí; úcta k sv. O tci; oje­
dinělé dojem né n áv raty k Bohu, atd. T y to ra ­
dostné zjevy n ás vybízejí, abychom šli plni
důvěry i do d alší obrany a k jiným výbojům.
P ři té to práci, plné slibných nadějí, ne­
sm ějí scházeti ženy. J a k á by to byla ztráta
pro obrodné h n u tí náboženské, kdyby ženy
pod to u nebo onou zám inkou nechtěly se ú-
častniti, a sedly si stra n o u a jen jak o diváci
přihlížely, jak m užové p ro n ik ají v p řed těžce
s obětm i p ři každém kroku! J a k á by to byla
současně i hanba pro k řesťan sk é ženy: mnohé
- 3 - 344
ženy nevěrecké — n a p ř. jak o lékařky, ú řed ­
nice, učitelky, sociální pracovnice, re d a k to r-
ky, m anželky, dělnice, služky — ve m nohých
případech p racu jí pro vítězství nevěry a vůbec
zla s horečnou houževnatostí, dům yslem a ča­
sto i obětavostí; a ženy křesťan sk é, by se
oddaly tu p é nečinnosti! J a k á by to byla pro
ně hanba i vzhledem k ženám staro k řesťan -
ským : ty za pom ěrů nábožensky a m ravnostně
daleko nepříznivějších neoddávaly se sk le slé ­
mu zárm u tk u a m alom yslnosti, nýbrž takové
sv. Cecilie, Fabioly, Flavia, A nežka, M elanie
atd. i v dobách m učednictví plny n aděje šířily
křesťanství a získávaly příkladem i slovem
církvi nové a nové vyznavače: nem á to strh n o u t
ženu katolickou k podobné podnikavosti a zá­
palu pro věc Boží?
T o je ta cesta, ja k m ůžem e dnes nesm írně
mnoho zach rán iti: kd y ž se zap álí oheň n a ho­
rách — když se v jednotlivých ženských du­
ších probudí sv atý z áp al pro věc Boží, když
se jim ukáže, co m ají d ě la t a j'ak to m ají
dělat.
A ty to cíle a cesty uk azu je ženám K ato­
lická akce.

Jak se jeví ženě Katolická akce?

Když pozoruje žena p rác i v K atolické
akci, zjišťujle tro jí věc:
345 — 9—
 P ředně vidí, že ti lidé, k te ří v K atolické
akci jso u činni, m ají c í l e m š ířiti králo v stv í
K ristovo: p raco v ati o to, aby se Bohu dostalo
toho uznání a té úcty, k te rá M u p a tří; aby
duše byly získány a ochotně p řija ly evangelium
a podle něho zařídily se ve všem svém jednání;
aby duch K ristův naplňoval nejen v n itřn í sm ýš­
lení člověka, nýbrž aby zavládl i v rodinách,
ve škole, v obci, v divadle, ve sněm ovně, z k rá t­
ka v celém životě.
V idí dále, že pro tento cíl n e p racu jí již
jen kněží, nýbrž i o s t a t n í v ě ř í c í nabízejí
kněžím své síly a chtějí býti jlejich pom ocníky
a spolupracovníky v tom to velikém a svatém
díle.
V idí dále, že tito věřící n e p racu jí v K ato­
lické akci dle své vlastní chuti a libovůle, ný­
brž protože běží o zájm y k rálo v stv í Božího
a o spásu duší — v dohodě a pod v e d e n í m
s v ý c h c í r k e v n í c h v r c h n o s t í , biskupů
a fará řů .
V idí konečně: z toho všeho, že v K atolické
akci neběží jen o záležitosti n ějak é politické
stra n y ani o věci nějaké pozem ské, nýbrž
o věc Boží. J e s t t e d y K a t o l i c k á a k c e
z á l e ž i t o s t í n á b o ž e n s k o u a p roto zají­
m ati se m usí o ni každý, kdo je opravdu k ře ­
sťanem. K o m u n e n í B ů h prázdným
jménem, komu není lh o ste jn á věčná
s p á s a n e b o v ě č n é z a v r ž e n í duší, ten
- 10- 346
má p o v i n n o s t p o má h a t i v Ka t o l i c k é
a kc i .
*
Je ště dvě jiné důležité věci poznává žena,
když bedlivě uvažuje o p rác i v K atolické akci:
P ředně, že pro tu to činnost nestačí, aby
člověk byl bezúhonným křesťanem . Ano, kdo
chce v ní pracovati, m usí sám býti m ravů bez­
úhonných, protože byl by žalostným budovate­
lem králo v stv í K risto v a takový člověk, jehož
život je n e k ře sťa n sk ý ; m ravní bezúhonnost j'est
bezpodm ínečně nutným předpokladem . A le bez­
úhonnost sam a tu nestačí. M usí k ní p řisto u ­
piti ještě opravdová k a to lic k á č i n n o s t , m usí
věděti, co n u tn o k o n a t a ja k se m á na to
jít, a m usí skutečně to ta k é p r o v á d ě t .
D ruhé: J e p o třeb í pevného rozhodnutí: J a ­
ké práce je v k rálo v stv í Božím potřebí, tu
ochotně vezmu, jen když na ni stačím . N ebudu
vrtošivé a náladově ohlašovati: T ahle práce
je mi protivná, zde ta to p ráce mě jíž p řesta la
bavit, ta k ji odložím a začnu něco jiného.
Práce v K atolické akci je práce nesm írně váž­
ná a odpovědná, a do té nesm ím jíti s chvilko­
vými náladam i a vrtochy. P ři ní m usím m ít
odvahu a vy trv alo st: „Věc Boží potřebuje,
abych dělal to, a p roto to dělám . Bůh mi u k lá ­
dá hlasem mých církevních představených ne­
bo hlasem p otřeb doby, abych provedl toto,
a proto to to provedu.“
347 — 11 —
 K rásy a p o što lá ln í práce v K atolické akci.
K atolická akce je s t a p o š t o l á t , to je st
úloha podobná té, jak o u m ěli sv. apoštolé.
A poštolé nepodrželi si vzácného d aru víry je ­
nom sam i pro sebe, nýbrž šli do světa a po­
m áhali k víře jiným . Stojině člověku p rac u jíc í­
mu v K atolické akci nestačí, že sám m á blaživý
život z víry; chce k něm u pomnící i jiným , a
chce všecko p ro stře d í kolem sebe p řetv o řiti
ta k , aby odpovídalo svatým úm yslům Božím.
— N ení tedy p ráce v K atolické akci něčím
krásným ?
Spolupráce ta to je s t dále p ro to ta k k rásn á,
poněvadž svatou krev S pasitelovu a ovoce J e ­
ho vykoupení ta k řk a roznáší jednotlivým du­
ším. Ja k o kněz podává věřícím p ři sv. p řijí­
m ání T ělo Páně, ta k podává kato ličk a p ři své
ap o što látn í p rá c i i věřícím poklady nebeské
nauky a vodí je k e zdrojům nebeské m ilosti.
N ení to velikou m ilostí, když Bůh si vybírá
duši, aby byla Jeh o pom ocníkem ?
P raco v ati v K atolické akci znam ená dá­
le prokazovati duším sk u tk y nejvyššího do­
brodiní. J e velikým dobrodiním Iidem pom á­
h ati, aby nalezli ztracené zdrav í; aby si mohli
o p a třiti p ra c í chléb; aby m ohli si ro z šířiti své
vzdělání; aby byli zachráněni v bídě; aby za­
včas byl u nich uhašen požár, by se n estali
žebráky. T o vše jso u dobrodiní vzácná. Ale
p řece tý k a jí se Jen života pozem ského. Oč
— 12— 348
větším dobrodiním je s t K atolickou akcí do-
pom áhati duším k e sta tk ů m nadpřirozeným ,
nepom íjejícím , k e sta tk ů m hodnoty nekoneč­
né! Ja k ý to oblažující pocit: v ta k nesm írně
důležitých věcech sm ím pom áhati svým b ra ­
třím !
K dyž konám K atolickou akci, p a k plním e
to, k čemu jsm e se zavázali p ři sv. biřm ování.
Touto sv áto stí s ta l jsem se ja k s i bojovníkem
Božím a vzal jsem n a sebe povinnost v íru ne­
ohroženě vyznávati a h ájiti. Nuže, v K atolické
akci vyznávám svou v íru a pečuji o ro zšíře n í
království Božího, aby se s ta lo skutkem , oč
se denně m odlívám e v m odlitbě P án ě: „ P řijd ‘
království T v é!“
Konečně žena, p racu jíc v K atolické akci,
kráčí ve šlépějích nejfušlechtilejších žen k ře ­
sťanské m inulosti. K ráčí v řad ách žen, jež již
v dobách apoštolských bývaly horlivým i p o ­
mocnicemi sv. apoštolů p ři jejich nebeském
díle, a jejichž jm en celou řad u vypočítává sv.
Pavel ve svých listech. K ráčí v řad ách těch
svatých žen, o jejichž horlivosti v p ráci o k r á ­
lovství K ristovo bohaté svědectví vydávají n á ­
pisy v katakom bách. Žen, k te ré jak o řeholnice
v klášteřích ošetřovaly nem ocné a přiváděly
je při tom k obrácení, k te ré ve školách p ř i­
pravovaly nesčíslné d ítky pro dobrý život, k te ­
ré svými kniham i jak o spisovatelky rozsévaly
evangelium do duší, k te ré v životě soukrom ém
svým osobním působením všude pom áhaly k
349 — 13 —
vítězství dobru, k te ré pracovaly a p racu jí pro
království Boží p ři svém povolání jako lék a ř-
ky, učitelky, ošetřovatelky, úřednice atd. V e­
liká a vznešená je legie žen, k te ré pracovaly
pro zájm y Boha a záj‘my duší — a pracov­
nice v K atolické akci sm í se postaviti do jejich
řad!
O pravdu: k rá sn á práce!

„A le vyslechněte přece m oje n á m itk y ! ...“

„Mám děti a rodinu, jenom když se o ty dobře
postarám, to udělám již pěkný kus práce. Na Kato­
lickou akci času nezbude.“ — Ano, práce o rodinu je
na prvém místě. Nesmírné škody již nadělali věci Boží
takoví lidé, kteří se starali o všecko možné, ale ro­
dinu zanedbávali. Sv. Pavel jim adresuje přísné slovo:
„Nestará-li se někdo o svoje a zvláště o své domácí,
zapřel víru a jest horší nežli nevěřící“ (I. k Tim., 5, 8).
Ale při této starosti o vlastní rodinu nesmi se zapo­
mínati ani na potřeby celku. Jinak by to mohla ko­
nečně odpykati i rodina sama. Když budu netečný
k tomu, že kolem mého domu jsou všecky domy v
plamenech, pak snadno oheň zachvátí i dům můj.
Kdyby se bylo podařilo oheň uhasiti, dokud hořelo
u jiných, byl by snad můj dům býval zachráněn! —
„Dosud to nebývalo, aby žena byla volána k sou­
stavné práci na obranu a upevnění víry.“ — Dejme
tomu, že to nebývalo. Ale nerozhoduje, co bývalo
nebo oo nebývalo; nýbrž čeho vyžadují dané poměry,
čeho nevyžadují. A poměry, jak jsme viděli, nutně
vyžadují této spolupráce ženy. — —
„Mám1 zkušenost, že mnohé ženy, které se oddaly
veřejné práci, ztroskotaly jako manželky a matky.
Rodině se odciziiy.“ — Ano, stávají se takové pří­
pady. Ale těch žena nesmí následovati. Ať si na-
— 14 — 350
vyká plniti svou povinnost k Bohu a ke svým spolu-
bližním' tak, aby — jak výše bylo řečeno — byly
do poslední tečky nad „i“ splněny i povinnosti k
rodině. — —
„Chtěla bych v Katolické akci pracovati, ale ne­
dovedou to. Nejsem studovaná.“ — K práci v Kato­
lické akci nemusíš býti studovaná. Stačí Ti, když máš
bystré katolické oko, které hned vidí, když něco hení
v souhlasu s křesťanskými přikázáními a které dovede
vycítiti příznivou situaci. A potřebuješ ochotného
srdce, které, když něco pozná jako dobrou věc, rádo
a vytrvale to také provádí. Kolik bylo světců, kteří
nebyli studovaní, ale měli vroucí katolické srdce, —
a jak přispěli k slávě Boží a ke spáse duší! Cit
jim dal poznati, co si za daných okolností přeje Bůh,
a podle toho jednali!
Žádná z těch T vých nám itek, k řesťan sk á
ženo, „n ed rží“. P roto, k řesťan sk á ženo, do
práce! Do K atolické akce!

III. Jak má žena pracovati

v Katolické akci.
Její osobní náboženský život ať jfe opravdový.
M á-li žena skutečně m íti n a jiné blaho­
dárný vliv, základní podm ínkou jest, aby jí
nikdo nem ohl vyčítati, že jso u u ní v plnění
náboženských a ostatních povinností vážné ne­
dostatky. Kdyby byl rozpor mezi zásadam i
Kristovým i, k te ré chce šířit, a m ezi jejím
životem, každý m yslící člověk by pokládal
její náboženskou horlivost za bídnou p ře tv á řk u
3í i — 35 —
 a její úsilí apoštolátní by od K rista m nohé
ještě spíše odpuzovalo než získávalo.
N aopak čím upřím něji a důsledněji sam a se
ve svém sm ýšlení a jednání zařídí podle zásad
evangelia, tím účinnější bude jlejí apoštolát.
J a k mohu do okolí vyzváněti zvonem, v němž
není srd ce? N aopak čím dokonaleji funguje
srdce, tím jasn ě jší a m ilejší zvuk se bude
šířiti s věže do okolí! Zda bude K atolická akce
u nás úsp ěšn á či zůstane-li bezvýznam ným
pokusem ztrácejícím se ponenáhlu v písku, to
závisí především na tom, budem e-li m íti do­
statečný počet upřím ných, svatých, katolických
duší!
P roto žena, k te rá chce vyhověti výzvě Boží
zvoucí ji ke sp olupráci při budování k r á ­
lovství K ristova, ať vyloučí ze svého sm ýšlení,
ze svých zvyků a ze svých sk u tk ů vše, o
čem cítí, že se to nem ůže líbiti Bohu. A ť dále
se rozhodne, že bude velkodušně ko n ati vše,
co Bůh bude žádat, ať by žádal cokoli, jíti
všude, kam by Bůh volal, ať by volal
kam koli. Z k rá tk a plniti vůli Boží ochotně a ve
všem.
A by duše byla ta k pevná v dobrém , k to ­
mu potřeb u je předně, aby byla d o b ř e p o ­
u č e n a o v ě c e c h n á b o ž e n s k ý c h . Proto
ať pilně poslouchá k ázání a uvažuje o p rav ­
dách náboženských. Ať čítá „Na h lubinu“ ,
„N eděli“, „Nový n á ro d “, brožury „Životem “,
„Z duchovního života“ od P. Štorka, a jiné
— 1 6 — 353
náboženské spisy. P ři volbě, k te ré spisy má
čísti, ať přihlíží k e stu p n i svého předběžného
vzdělání; ne každou k n ih u náboženskou, k te rá
je dobrá pro studované, budou s užitkem čísti
i lidé nestudovaní; a n ao p ak m nohá p ro stá
kniha, k te rá velm i dobře slouží lidem prostým ,
pro svou p řílišnou lidovost byla by mnohdy
méně vhodná pro studované.
J e po třeb í dále udržo v ati ž i v o t d u š e
nadpřirozeným pokrm em m odlitby, sv. sváto­
stí, ú časti na m ši sv., ne pouze v neděli, nýbrž
— pokud je to slučitelno se stavovským i po­
vinnostm i — tak é ve všední dny. H luboký
nadpřirozený život v sobě nedovedem e vy­
tvořiti my sam i svým přičiněním , ten může
býti jen dílem D ucha sv., a p ro to n ad p řiro ze­
ných p ro stře d k ů náboženských m usím e po­
užívati vydatně.
T ěm ženám , k te ré m ají p raco v ati v K a­
tolické akci, doporučuje se eo n ejdůrazněji,
aby si vykonaly aspoň tříd e n n í e x e r c i c i e .
Nikdy a nikde neuvědom í si člověk ta k živě
věčných pravd, nikde není ta k dokonale p ro ­
niknut vědomím nevyrovnatelné velikosti zájm ů
Božích a pom íjejícnosti věcí pozem ských jako
právě v exercicie. T a m se nám objevuje celý
život v docela jiném světle, tam životní p ro ­
gram se sestavuje ve světle věčného cíle, tam
je duše ta k é p ln á odhodlanosti po stav iti se
do služeb zájm ů Božích, tam bývá ta k é vyzbrp-
35? — 17 —
jena nadpřirozenou pomocí, aby její horlivost
nebyla jen ohněm ze slám y.
N ení lep ší školy svatosti, potřebné pro
každou pracovnici k K atolické akci, než exer-
cicie.

Trojí skryty apoštolát.

A p o što lát p ř í k l a d u . D nešní svět se ne-
táže ta k po k rásn ý ch zásadách, jak o po činech.
K větom luvných k rásn ý ch pokynů a povzbuzu­
jících řečí slyší současný člověk ve škole,
v divadle a jinde až do om rzení. A le po čem
touží, jest, aby viděl, jiak jso u tyto zásady
opravdu uskutečněny. N ejsm e-li my k řesťa­
né lepší než jiní, svět neuvěří, že křesťanství
je s t nutné.
Bez takového přík lad u nedostalo by se k a ­
tolictví ve svém vlivu na lidi ani o k rů č e k do
předu. Jso u velm i mnohé duše, k te ré m ají
dobrou vůli, ale jsou slabé. P o tře b u jí někoho,
kdo by šel před nimi. M rzí se na celé okolí,
m rzí se iia sebe, že je všecko nábožensky tak
m rtvé — ale k činu se vzchopit nedovedou.
Když však vidí dobrý p řík la d p řed sebou,
m álem by si ra d o stí zavýskaly a tvoří pak
v dobré věci rad o stn ý pokrok. D obrý p říklad
jiných je jako kouzelný proutek, k te rý je pro ­
bouzí z jejich duchovního zakletí.
M usí kato lick á žena dávati dobrý příklad
na p ř. v módě. M usí dávati p řík lad , že je
— 18 — 354
možno oblékat! se velm i vkusně, ale současně
též velmi slušně. Nebo když ve společnosti se
mluvívá dvojsm yslně: k a to lic k á žena svým Vy­
stupováním býti živým příkladem , že je možno,
aby se žena chovala ve společnosti velmi
mile, a přece aby duše p ři tom nebyla po­
skvrněna ani jediným nepatřičným slovem. P o­
dobně její nelíčená h orlivá zbožnost, její vzor­
ná svědom itost ve vedení dom ácnosti a jinde.
Ja k o pod jarním sluncem rozvíjejí se kvě­
ty, tak pod příkladným životem katolické ženy
všude rozkvétá ctnost.
A poštolát m o d l i t b y . P raco v ati v K atoli­
cké akci znam ená konec konců pracovati o to,
aby duším se pom ohlo k Bohu; aby d uše n a ­
byly ú časti na věčném životě. A le to je s t dílo
nadzem ské, nebeské, n adpřirozené, na k te ré
nestačí lid sk é síly. C hudák člověk, k te rý si
namlouvá, že svým i silam i bude m oci přivésti
nějakou bloudící du ši na cestu k Bohu! L id­
skými silam i m ohu u d ě la ti velm i m noho; ale
jak bych m ohl jim i p ro v ésti díla nad lid sk á?
Cožpak m ohu m alou konví vody z a liti vy­
datně celou rozsáhlou z ah rad u ? Ano, m alý
záhonek m ohu jí d o st zavlažiti; ale celou ro z ­
sáhlou zah rad u ? T a k n a še lid sk é síly, když
běží o sp ásu duší.
Proto žena, k te rá chce úspěšně p raco v ati
v K atolické akci, m usí se vroucně m odlívati.
Bez m odlitby, bez pom oci Boží, by byla její
práce, jako kdyby chtěla zaliti celou zahradu
355 — 19 —
jedinou m alou konví vody. Bez m odlitby jest
p ři této velké p rác i v K atolické akci jako
bezruká.
K dyž opravdu chceme p řem áh ati všechno
zlo, k te ré je kolem n á s ve světě, to m usím e
vroucně p ro sív a ti Boha, aby On svou m ilosti
naše p ráce předcházel, provázel, dokončoval.
A p o što lát s m í r u je velm i m álo znám,
a přece je jeden z nejúčinnějších. D obře řík á ­
vala sv. T erezie Ježíškova: „U trpením bylo
zachráněno více duší než k rásn ý m i k ázáním i“.
Ja k o K ristu s vykoupil lidstvo tím , že dal za
ně svou p řed rah o u krev, ta k když žena na
sm ír, n a vyprošení odpuštění jiným obětuje svá
utrp en í, m ůže v yprositi pro své podnikání,
pro záchranu jiných duší, pro ro zšířen í k r á ­
lovství Božího m ilosti netušené . . .
A žena má to lik sk rytých křížů, nemocí
a utrpení, jež m ůže tak to prom ěniti v draho­
cenné výkupné zlato!
*

Byly doby, kdy si lidé m yslívali, že velké

věci pro n áro d vykonali jen váleční hrdinové,
a proto jen jezdecké sochy vojevůdců byly
stavěny na nám ěstích. A le p řišla doba, kdy
si lidé uvědom ili, že by vojevůdce nebyl nic
bez „neznám ého vojína“, bez těch nesčetných,
světu neznám ých m užů, z nichž se skládá
vojsko, a k te ří své životy přin ášeli v oběť. A
- 2 0 — 356
 proto dnes v nesm írné úctě sk lá d á se poeta
i „neznám ém u vojínu“.
Jso u lidé, k te ří se dom nívají, že svět žije
jen ze slavných činů velikých stá tn ík ů , vyná­
lezců, stav itelů ; a zapom ínají, že n á ro d žije
především tím , když každ ý jednotlivec i na
svém n ejsk ry tějším m ístě ko n á svědom itě svou
povinnost.
P la tí i o ženě. N ezáleží n a tom, aby její
dílo bylo ta k n áp ad n é, že až ohlušuje a
oslepuje svět. M ůže žena b ýti jtako v dobách
sucha n ějak á bouře, k te rá svým hřm ěním a
blýskáním nap lň u je svět, — ale ani jediná k r ů ­
pěj nespadá n a žíznivé louky a p astviny; a
může p rše ti ta k tichoučko, ta k nepozorovaně,
a přece ta k vydatně, že život schnoucího ro s t­
linstva je vzkříšen a trv a le zachráněn.
Žena, k te rá n ejpožehnanější dílo vykonala
á koná a ko n at bude pro lidstvo, byla bl. P an n a
M aría. A přece život je jí a p rác e je jí byla ta k
skrytá, ta k neslyšná!
P roto byl život a p ráce m nohých m oder­
ních „velkých“ žen ta k pom íjivý, ta k ne­
plodný, poněvadž se dom nívaly, že tím velko­
lepější je dílo, Čína více je p ři něm hřm otu,
veřejnosti a slávy. O sudný omyl! Požehnané
ženy, k te ré chtějí sice účinně p raco v ati pro lid ­
stvo, chtějí to v šak činiti po p řík la d u blaho­
slavené P anny zvláště apoštolátem nejúčinněji-
ším — skrytým apoštolátem p řík lad u , m od­
litby a sm íru!
357 - 21-
 A p o što lát v rodině.
S tejně sk ry tý a stejn ě nevýslovně účinný
je s t i ap o što lát ženy v rodině.
Když slavný anglický vojevůdce Welligton, jenž
zvítězil u Waterloo nad Napoleonem, byl již světo­
známým vítězem, přišel zase jednou k budově, v níž
jako chlapec byl vychován. Pronesl slova: ‚‚Zďe v této
budově .byla vyhrána bitva u Waterloo.“ To jest:
zde v této budově výchovou byly ve mně vypěstěny
ty vlastnosti, které mi později umožnily vítězství.
T ak o v á je s t rodina. V n í se rozhoduje o
přítom ném a budoucím životě těch, kdo k ní
p a tří. J a k é rodiny, takoví jednotlivci, k te ří
v ní žijí, takovýf i n áro d a náboženská společ­
nost, k te ré se z těchto jednotlivců a rodin
skládají.
Žena má v rodině velikou odpovědnost za
svého muže. M á mu býti hodnou m anželkou
v pozem ském ohledu, k te rá mu hledí pozem ský
život u sn a d n it a zpříjem nit, k te rá na všecko
m yslí, aby mu jen ulehčila břím ě jeho povinno­
stí. Ale je ještě jin á věc, n a k tero u m oderní
ženy velm i zapom ínají: m anželka bude jednou
se těžce odpovídati p řed Bohem, zda byla
svém u m uži dobrou pom ocnicí, aby dosáhl i
nejdůležitějšího posledního cíle, zda mu dávala
p řík la d h orlivosti v plnění p řik ázán í Božích,
zda m u byla záchranným andělem strážnj'm
zvláště tehdy, když zvenčí rů zn á pokušení
naň doléhala nejnebezpečněji. — M á-li se žena
-2 2 - 358
hoditi pro a p o što látn í práci, m usí na prvém
m ístě býti andělem sp ásy svém u muži.
S tejně m usí b ý ti andělem spásy i svým
dětem . M á se s n ejv y šší obětavostí s ta ra ti o
jejích časné potřeby. A le zase: to ještě nestačí.
M usí s nejvyšším úsilím pečovati i o jejich
potřeby věčné. Neboť z jejích rukou bude Bůh
jednou požadovati účty za sp á su nebo za za­
vržení jejích dětí. V id ěla’s, ja k zah rad n ík na
jaře, dokud jsou bylinky ú tlé, večer ja k večer
staro stliv ě p řik rý v á sazeničky, aby m u jich
m ráz p řes noc n e sp álil? T a k m atka úzkostlivě
chrání své d ítky p ře d všem i zhoubným i vlivy,
před zlým i druhy, špatným i spolky, špatným i
m ísty, šp atnou četbou. Ví, že jediný m ráz
může zničiti vše jednou pro vždy! — A k ře ­
sťanská m atka n elek á se žádné oběti, jen aby
do duší d ítek v štíp ila bázeň Boží, poslušnost,
pracovitost, lásk u k Bohu a k bližním u a vše­
cky ostatní ctnosti, aby dítě bylo ta k co n e j­
dokonaleji vychováno pro své úkoly časné
i věčné.
K řesťanská m atka je šťastna, když v n e­
dělní odpoledne sedí v k ru h u svých dětí, jim ž
dala pozem ský život. Ale to jí nestačí. H oří
v ní n eu stále sv a tá touha, aby je vychovala t a k
aby jednou m ohla s nim i býti v neskonalém
ště stí i v životě věčném, a aby ani jediné
tam n e sch á z e lo . . .

359 —2 3 -
 A p o štolát tiskový.
S k ry tý ap o što lát, o kterém dosud byla
řeč, je n ejp o d sta tn ě jší a nejnezbytnější při
K atolické akci. A le duši, k te rá pociťuje žh a­
vou touhu po tom, aby přišlo opravdu k rálo v ­
ství Boží do duší a na zemi, klidu tento skrytý
ap o što lát ještě nepřináší. D uše taková lační
a žízní po tom , aby království Boží pronikalo
ještě dále, aby podle zásad evangelia se žilo
i v jiných rodinách i ve škole i ve stá tě
i v továrnách a celém hospodářském životě.
Neboť to je apoštolská duše, k te ré nestačí
nikdy to, co již pro Bolía a pro duše udělala,
k te rá chce dál a p o řád dále, k te rá chce z ísk á ­
vati p ořád d alší duše!
Velmi často m á žena p říle žito st š ířiti do­
bro apoštolátem tiskovým .
Před mým duchem jako řada vojáků přechází řada
takových apoštolek tisku. Obchodnice, která z lásky ke
katolické věci má na pultě „Neděli“ a jiné náboženské
časopisy a nenápadně ve vhodné chvíli je doporučuje.
— Selka, která lhostejné křesťance s velikým zájmem
vykládá pěkné odstavce z dobré katolické knihy, kte­
rou právě čte, — aby ji navnadila pro tuto knihu,
a kdvž vidí, že železo začíná měknout, nenápadně na­
povídá, že by mohla knihu na krátko zapůjčiti. Paní,
která mezi jinými dámami horlivě podává důkazy,
že není pravda, co se ve společnosti právě tvrdí, že
katolický časopis pro ženy je obsahově a obrázkově
méněcenný. Prostičká osoba, která na vesnici nezištně
a s obdivuhodnou houževnatostí časopis pro všecky
objednává, roznáší a s velikou přesností si zazname-
- 24 — 360
nává přijaté předplatné. Učitelka, která vytrvale pře*
mýšlí, v čem by se měl katolický tisk ještě zlepšit,
a posílá redakcím dobře promyšlené a při daném
stavu financí proveditelné návrhy. Žena, která při růz­
ných příležitostech, když se sejde více žen, pře­
svědčivě ukazuje Zhoubnost názoru, že mohu číst
cokoli, však prý se tim nepotřebuji nechat zkazit,
když nechci.
N ení divu, že se n a p o tírá n í tisk u šp a tn é ­
ho k lad e p ři a p o što lá tn í p rác i takový důraz.
Co p rav í slavný francouzský k a rd in á l Pie o
národech, p latí i o jednotlivcích: „I n árod
nej zbožnější na světě, b u de-li č ísti šp a tn ý list,
stan e se národem bezbožníků. N ení na světě
kázání, k te ré by p ro ti takovém u vlivu něco
spravilo.“ D obře p ra v í ta k é n á š Svatý. O tec:
„ T isk je v našich dnech jednou z nejm ohutněj-
šícli sil, protože se m ůže s tá ti nejzhoubnější
nebo nejpožehnanější mocí v životě světa a v
životě C írkve.“
D o sta t do rodin dobrý tisk znam ená do­
s ta t do rodin apoštola, k te rý p ak pracuje již
sám.

Apoštolát náboženský.
R ád jsem se díval na nebožtíka pana a rci­
biskupa dr. S to jan a na V elehradě nebo na
Sv. H ostýně p ři náboženských slavnostech. J a k
je j vzpružoval pohled na k rásn é stěny ch rá­
mové, na nádherně osvětlené a květinam i vy­
zdobené oltáře, na dů sto jn á roucha bohoslu“
361 —25-
žebná! J a k její především vzpružoval zpěv zá­
stupů, jejich živá účast, jejich vlající korouhve!
J a k býval šťasten, když byly všecky četné
zpovědnice h u stě obsazeny, když ráno sv. p ři­
jím ání v k ostele a kolem k o stelů nem ělo kon­
ce! Jem u přip ad alo v takové chvíli celé okolí
velehradského nebo svatohostýnského chrám u
jako jed in á kytice kvetoucí Bohu, jak o k u s
nebe zpívajícího T rojjediném u! A u p ro střed
tohoto kypícího náboženského života se eítí-
val te n dobrý, šlechetný p á te r S tojan, ja k
se mu tehdy říkalo, ta k blažen!
T a k žena, p ro n ik n u tá duchem K atolické
akce. Cítí se šťastna, když kolem n í je kve­
toucí náboženský život, a sam a k tom u ze
všech sil přispívá, aby jen kvetl co n é jra d o st-
něji.
P ro to pečuje dle svých m ožností o dům
Boží a o služby Boží. N esnese, aby v kostele
bylo n e č i s t o , a shledává si pom ocnice a
s nim i obětuje čas, aby i celý v n itře k ko stela
i p rád lo k o ste ln í byly co nejb ělo stn ější a nej-
důstojnejší. K dyž vázne k o s t e l n í z p ě v ,
přem ýšlí, ja k by se zjednala n áprava, a n e­
u stan e, dokud zas vesele nezvučívají zbožné
písně chrám em . K dyž m ají b ýti pořádány m i ­
s i e nebo když m á býti nějak ý c í r k e v n í
p r ů v o d , ochotně upozorňuje, co podnikati,
na koho se obrátiti, aby jen se takové slavnosti
zdařily a přispěly k radostném u oživení nábo­
ženského života.
-2 6 362
 Pom áhá ochotně i duším . K de je nebezpečí
občanského sň atk u , rozvodu, šp atn é znám osti,
v sam ých začátcích předchází vadném u kroku.
Když někde nem ají se k zaopatření, ač sm rt
je do st m ožná, upozorňuje a dodává odvahy.
Když vidí, že p řik ázán í p o stn í se p řestu p u jí,
že neděle se znesvěeuje pracem i služebným i,
že ke splnění velikonoční povinnosti se zná­
mý nem á, jem ně a prom yšleně obrací se na
duše. J e jí srd ce bolestně trp í, když vidí k rv á ­
cející rán y na náboženském životě kolem sebe,
duše je jí já s á a je nevýslovně šťastn a ja k duše
nebožtíka p. dr. S to ja n a p ři zdařilých slavno­
stech velehradských a hostýnských, když vidí,
ja k kolem ní život náboženský v k ostele i v
jednotlivých duších a rodinách rad o stn ě kvete!

A poštolát charitativní, sociální a politický.

Když k ra j n ě ja k ý byl zaplaven povodní a
je s t vodam i o dříznut od světa, tu bývají vy­
pravena letad la a pozorovatelé s výšin zjišťují
situaci, a když se jim nezdá, že jejich po­
zorování je docela spolehlivé, p a k krouží nad
m ísty pochybným i, až si zjednali jisto tu , a letí
zpět a org an isu jí pomoc.
T a k k řesťan sk á žena ve svém občanském
životě. H ledí se obeznám iti s jeho dobrým i
i špatným i strán k am i. H ledí poznati zvláště
každý slabý bod, aby se bezpečně zjistilo, kde
363 — 27 —
je třeb a zásahu, a jakého zásahu. M usí m íti
bystrý vyškolený z ra k pro správné posouzení
situace.
P ro c h a r i t a t i v n í p ráci dal Bůh ženě
zvláštní citlivost, aby p o střeh la bídu n e jrů z ­
nějších stavů a stu p ň ů sociálních. Znám ženy,
k te ré jak o andělé m ilosrdenství ve stopách sv.
A lžběty dovedou o d k ry ti pravou bídu ať tě le s­
nou ať duchovní a odpom áhají jí s jem noeitem
m ilosrdné se stry ošetřovatelky. K dyž jso u
sam y chudé a n em ají hm otných p ro stře d k ů
na podporu, dovedou n a jiti dobrodince. A za
všech okolností nosívají s sebou bálsám útěchy.
V životě o b č a n s k é m je též hojhě p říle ­
žito stí k práci. Uvědom ělá žena k a to lic k á hledí
si osvojiti podle stupně svého vzdělání po­
učení o katolických vůdčích zásadách pro ži­
vot sociální i politický. V jak é m íře p racu je
i v životě veřejném , to závisí do značné m íry
na tom , k o lik času a sil zabere péče o v lastn í
rodinu a povolání: žena, k te rá je vyčerpána
sta ro stm i dom ácími, nem ůže se veřejném u ži­
votu věnovati jako ta , k te ré do st volného
času zbývá; vždyť těžce by se provinila žena,
k te rá žije veřejným otázkám tolik, že rodina
zanedbávána. Z áleží ta k é na situaci a na dů­
ležitosti projednávaných otázek: když běží o
věci, k te ré ve svých důsledcích m ohou h lu ­
boce zasahovati po d esítiletí do náboženského
a rodinného života, p ak žena m usí s tá ti ne­
— 28 — 364
ohroženě n a palubě i za cenu dočasných obětí
pro vlastn í osobu nebo pro svou rodinu.
O tázka školského života a školních výbo­
rů ; jak é knihy se k u p u jí a pů jču jí v obecní
knihovně; jak ý je duch v obci a ve společno­
stech, kam docházejí je jí odrostlé d ěti; péče,
aby do zastu p itelstev obecních, okresních, zem ­
ských a do sněm oven byli voleni správ n í lidé;
p otírání veřejných z lo řád ů ; bdělost, aby v ni­
čem nebyly podrývány základy m ravnosti a n á­
boženství; obrana sp rav ed ln o sti a církve atd.
Co to je rozm anitých p říle žito stí k práci, kde
žena — pořád se zřetelem n a ta , ja k dalece
dovolují ji veřejnou p ráci pom ěry rodinné —
může zasahovati požehnaně ve prospěch obec­
ného blaha! A jako jed p o tírá celým svým ži­
votem uvědom ělá k řesťan sk á žena zásadu, že
docela dobře p rý stačí, když žena žije jen v
soukrom í a když všecku s ta ro s t o veřejné zá­
ležitosti ponechá jiným — tře b a s i vlkům !

Závěr.
J e s t v p roudu církevní řízení, aby byla
prohlášena za blahoslavenou M arie Dom inika
M azzarellová, z a k lad atelk a společnosti D cer
Panny M arie Pom ocnice. T a to vzácná osoba
se narodila r. 1837 a v y rů stala v ta k p ro stič-
kých venkovských pom ěrech, že po velm i dlou­
hou dobu vůbec neum ěla číst. P a k byla chu­
dou venkovskou švadlenou. A ta k v chudobě
365 - 2 9 -
 uplynuly všechny ty 44 roky jejího života. Po­
korná ta to osoba do ničeho se n ev tírala. A le
ať si Bůh předložil p řed ni úkol jakýkoli, žád ­
ném u se nevyhýbala, každý konala co nejsvě­
dom itěji. A Bůh před n i k lad l úkol za úkolem ,
úkoly n ap řed jen drobné, ale pak větší a větší;
Bůh již nechtěl, aby žila svatě jten sam a, nýbrž
přiváděl k ní nové a nové dívky, aby i je
nauěila svatě žít a svatě pracovat pro slávu
Boží a pro duše. J e tom u teprve asi p ad esát
let, co M aria M azzarello zem řela; a dnes p a tří
k společnosti, k te rá z jejího díla vznikla, 734
k lá šte rů v křesťanských zemích a 66 v m isiích,
a p řes 8000 se ste r působí v těchto k lášterech
nyní. K olik dívek žijících dosud a m noho ji­
ných dnes již m rtvých nalezlo v těchto k lá š te ­
řích, v tom to díle p ro sté venkovské švadleny ra ­
dostnou cestu k Bohu! K olik dobrodiní bylo
již vykonáno sk rze ty to sestry ! K olik d eseti­
tisíců dívek chovanek bylo dobře na život
připraveno v těchto k lá šte říc h ? T a k ta p ro ­
s tá selsk á dívka a p a k chudá venkovská šv ad ­
lena se stá la požehnanou rukou, k tero u B ůh
bohatě rozdával, rozdává a ro zdávat bude d á­
le svá veliká dobrodiní lidem. S tala se pom oc­
nicí Boží.
*
I T y, k řesťan sk á ženo, m áš se s tá ti pom oc­
nicí Boží. M áš b ýti rukou, k tero u p racu je
Bůh. O kruh práce, k terý Bůh svěřuje ženě,
— 30— 366
je st u každé Jiný: u Jedné veliký, u druhé
m alý; před Jednu k lad e úkoly takového druhu,
před jinou práci druhu jiného.
Poslechni Boha, nevzpírej se, když po T o ­
bě žádá určitou práci. N eříkej sobecky: „M ně
stačí, když se p o starám jen o sebe a když
nanejvýš Ještě k tom u zabezpečím svou ro ­
dinu“. Bůh po T obě žádá, abys byla Jeho
pomocnicí a jeho rukou všude tam , kde to
On, T vůj Pán, ve své nevyzpytatelné m oudrosti
a dobrotě uzná za žádoucí, a kde toho vyžadují,
zájm y království K ristova.
T a k T ě Bůh zve k práci v K atolické akci.

Imprimi potest. Pragae, 20. Maii 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 8339. Olomucii, die
22. Maii 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučině dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. ftídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučině. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21,
367 — 31 —
 LetáČ kový č a s o p is
POSEL PRAVDY
si získal za krátký čas přes
100.000 o d b ě r a t e l ů
Vychází každý týden a stojí je­
nom u našich horlitelů jen 2 Kč
ročně. Je to nejlevnější nábo­
ženský časopis. Poučuje o zá­
kladních pravdách náboženství
Není-li u vás ještě žádného hor-
litele, objednejte si 25 kusů na
agitaci. Stojí s portem Kč -*95)
Každý horlivý katolík by měl
odebírati j e d e n e x e m p lá ř p ro
s e b e a a le s p o ň j e d e n p ro ty ,
k teří n ech od í do kostela
To j e k a t o l i c k á akce
Ad r e s a pro o b j e d n á v k y :
EXERCIČNÍ DŮM V HLUČÍNĚ
U p o z o r n ě n í : K ušetření poštovních a administrativ­
ních výloh e xpe duje Exerciční dům v Hlučíně „Posla
Pravdy" jen po 25 exemplářích (tedy 25, 50, 75 atd.)
— 32— 368
pivotem č. 253. Ročník XI. Číslo 13. Cena 5 0 bal.

Oíoka a katolická 5/lkce

Dr. Bedřich V ašek :

K dyby ta k m ohla ro zkvésti i m oje d u š e . . .

N evěděla sam a, proč se vždycky ta k rád a
dívala n a ja ře n a kvetoucí strom y v zahradě,
u silnice, v sa d ě; proč jí bylo vždy ta k blaze,
když viděla ty bílé a růžové květy v chum áčích
co n ejh u stších , když celý stro m byl jak o je ­
dinou kvetoucí k y tic í. . . N evěděla sam a, proč
ji m rzívalo, když m ezi kvetoucím i větvem i u-
viděla n ě k te ro u suchou, ta k sm utně s u c h o u . . .
S koro jí až vyčítala: „P roč js i su c h á? Co
kazíš ostatním ro zrad o stn ěn ě kvetoucím vět­
vím a mně ra d o s t? “
A bývá ta k šťastna doma v zahrádce,
když všecky květiny jsou v kv ětů a plny
vůně! J a k sm utně hledívá, když tam na zá­
honku je k o u sek prázdný — sem eno nevzešlo!
P roč m ám jen ta k rád a ty strom y, když
je na nich rozkvetlá každá h alouzka? Proč
m ám jen ta k rád a ty p e stře rozkvetlé záhon­
ky k vítí?
*
Čte vzácnou knížečku, v níž jso u zachyceny
city a m yšlenky jedné z n eju šlechtilejších
dívek posledních desítiletí, knížečku s n á ­
pisem : „Duch sv. T erezie Ježíšk o v y “, vyda­
nou v P řerově sestram i Nep. Početí. J e s t
— 2 — 400
jí p ři četbě těch m yšlenek, jakoby se dívala na
záhonek n e jk rá sn ějšíh o a n e jp estřejšíh o kvítí
a jakoby v sebe vpíjela jeho líbeznou vůni.
P raví si: „ Ja k á to rozkvetlá duše! V šecky
dobré vlohy a ctnosti, jež jí Bůh v srdce vložil,
rozvinuty ta k dokonale! M arně hledám jedinou
větévku suchou a bez květů! V še v květů!
A v jakém nádherném květů! Nem ohu ihned
čísti dál, m usím se z a sta v it a zam yslit se.
N ejk rásn ější kvetoucí stro m a m á n e jk rá s-
snější zah rád k a není je ště nic p ro ti k rásá m
duše této m ladé dívky!“
A m ladá dívka zam yslí se sam a nad se­
bou a řek n e si: „K éž by! i v duši mé vzešlo a
plně rozkvetlo všecko to Boží sem eno m ilostí
a ctností, jež D uch sv. tam vložil! Kéž ani
jediná z těch vlastn o stí, k te ré D uch sv. chce
v mé duši m ít, nezůstane nevzešlá, kéž ani
jediná větévka n ezů stan e tam suchá a bez
života! Kéž by m ohla ve všem dobrém plně
rozkvésti i duše m á!“
Slyšela v obdivu o činnosti dívek v K atolické
akci italsk é.
S překvapením slyšela ta to dívka, ja k á
veliká náboženská obnova v dívčím světě n a ­
stala v posledních dvacíti letech v Italii; že
mnoho dívek, jichž duše až dosud byla jako
neobdělaný, plevelem p ro ro stlý úhor a jako
suchý strom , přece jen rozkvetlo, a v jak é
k ráse rozkvetlo! A k olik jich ta k to rozkvetlo!
401 — 3 —
 Uvědomuje si podrobnosti: Dívky, sdružené v Ka.
tolické akci dívčí v Italii, věnovaly největší péči
v n i t r n í obrodě s v ý c h duší a dívčího světa vůbec.
Pro dívky mezi 15. a 30. rokem (jen o těch se zde mluví)
bylo v r. 1933 uspořádáno na různých místech Itálie
832 exercicií. Byla mezi dívkami podniknuta řada ji­
ných věcí za tím účelem, aby jejich vnitřní život
byl co nejvíce prohlouben, aby jejich zbožnost, čistota,
láska k bližnímu a jiné ctnosti měly spolehlivý základ.
Byl uspořádán a proveden ve velikém měřítku plán,
aby náboženské vědění dívek, v městech i na venkově,
bylo rozšířeno. Všechny členky odebíraly spolkový
časopis velmi dobře vedený v tom směru, aby v dívce
byl jednak upevněn vnitřní život, jednak, aby byla
uschopnéna pro apoštolskou práci mezi jinými. Dívky
vůbec vedeny k práci pro šíření království
E tova; na př. když byly v Římě v témž roce uspo­
řádány dny duchovní obnovy pro dívčí mládež, bylo
dívek-účastnic 15.000 — pětkrát více než je členek
Katolické akce, každá členka získala průměrně čtyři
nečlenky, stojící mimo svaz Katolické akce. Na m
vybraly členky v tom roce na 2 miliony Kč. Při
šíření tiskli na př. jediného spisku ‚‚Mše sv.“ roz­
prodaly 68.247 výtisků. Spolupracovaly velmi vydatně
na sbírání prostředků pro katolickou universitu v Mi­
láně, pro vystěhovalce, pro katolický tisk atd. Po těch
dvacet let pracovaly tak usilovně, že v r. 1933 měly
již takových členek, které plní všecky své povinnosti,
217.491, z toho na př. dělnic 60 tisíc, ze stavu sel­
ského 49 tisíc, učitelek 4.100, úřednic 8.000, akade-
miček 8.000.
A tuto činnost si provedly dívky!
Když vidí dívka, jak é velké věci možno
provésti, spolupůsobí-li se s podněty, jež srd ci
dává Duch sv., když vidí velkolepé dílo, jako
je ko n ají ita lsk é dívky sdružené v K atolické
akci, pak ještě více je stupňována v ní touha:
— 4 — 402
„Kéž by plně ro zk v etla i duše má! Kéž bych
i já dovedla vykonati vše, k čem u mi D uch
svatý svým i d ary dává m ožnost!“

I. Tak to dále jíti nemůže!

K řesťanské děvče — hlavně v m ěstech —
na své v lastní oči pozoruje řa d u věcí, k te ré
mu duši n a p lň u jí nejvyšším i obavam i:
M noho lidí, zvláště z vyšších a zám ožněj­
ších kru h ů , ale tak é z k ru h ů dělnických, o-
pustilo Boha. V něk terý ch m ěstech již jen
slabá m enšina je v neděli n a m š i s v . T isíce
m ladých děvčat bydlí ve velikém m ěstě; p ři
dopoledních službách Božích jich bývá po­
m ěrně ta k m álo — ale jak é zástupy jich touž
neděli se sm íchem se rozcházejí ulicem i po
představení v kinu! K olik jich bývá na prom e­
nádě n a nám ěstí! K olik jich svým ž i v o t e m
vyznává: „Svět je m i všecko. Bůh je mi málo.
Bůh m ně není nic! O Boha n esto jím !“ —
Děvče m ělo časně ráno odjeti a čekalo již
na n á d ra ž í na svůj vlak. P řije l rychlík od
P rahy, z poštovního vagonu vykládali rychle
balíky ranních n o v i n . R ychlík odejel, děvče
má ještě chvíli čas, vším á si balíků. K atolic­
kých novin jen n e p a trn é svazečky, nábožen?
sky bezbarvých a vyloženě p rotikatolických
takové hrom ady! A to lik d ru h ů p ro tik a to li­
ckých novin! — P o střeh n e dále: katolického
ilustrovaného časopisu m alý balíček, nábožen­
403 — 5 —
sky bezbarvých nebo protikatolických takových
časopisů několik d ruhů a takové balíky! —
A dívka začne uvažovati o této -situaci ve
světle zásady: „Pověz mi, co čteš, a já ti
povím, jak ý js i.“ --------
D ívka cestou po ulici odpoledne potkává
nové a nové ženy a dívky. Povšim ne si jejich
šatu . Z a ráž í ji, ja k bezm yšlenkovitě m nohé
z nich otročí m ó d č! K olik z nich je s t oblečeno
ta k , že to u rá ž í stu d ; ba dokonce n ě k te ré
jso u oblečeny ta k pohoršlivě, ta k n e sto u d n ě ! —
D ívka šla vedle spolkového h řiště odpo­
ledne. S odporem se obrátila. Z ahlédla, ja k
— hned vedle cesty — h ra jí od ro stlí stu d e n ­
ti v koupacím ú boru s odrostlým i slečnam i,
tak é jen v koupacím úboru. H rů za ji pojím á:
cožpak ti m ladí lidé, a zvláště ta to děvčata,
z tra tili již všechen stu d ? — —
V šim la si, jak é r o m á n y se nejvíce čtou
v dívčím světě m ěstském , jak é f i l m y a d i ­
v a d e l n í k u s y . jsou nejvíce vyhledávány —
a vidí zase: T a k h le to dále jíti nem ůže! —
P očítala, k o lik s e b e v r a ž d a pokusů o
sebevraždu m ezi dívkam i bylo za jeden rok,
ja k vysoké procento m ezi sebevraždam i jso u
právě p říp ad y m ladých dívek. T y p říp ad y
zrovna křičely : „Zde se něco rad ik áln íh o u-
dělat m usí! Není možné, aby nám veliký po­
čet dívek žil i n adále ta k lehkom yslně, jako
žil dosud, m usejí býti přivedeny k tom u, aby
— 6 — 404
chápaly život jinak. Ty sebevraždy z rovná
křičí, že je něco neudržitelného v jejich chá­
pání života!“ — —
V ším ala si, ja k dívky v ‚ s t u p u j í v m a n ­
ž e l s t v í : k olik jich v stu p u je bez jakéhokoli
ohledu na sp á su duše, bez s ta ro s ti o to, zda
budoucí m anžel je řádným katolíkem , k olik
jich m yslí jen na to, aby se dostaly do m an­
želství, nebo jso u vedeny jen světským i po­
hnutkam i, n ě k te ré dokonce jen pro zaopatření.
— A jsou m ezi dívkam i i takové, k te ré by
bez jakýchkoli výčitek svědom í byly ochotny
z a p říti K rista i ta k dalece, že by ihned uza­
vřel}’ sň a te k i na občanském ú řadě, jen kdy­
by se jim n a sk y tla výhodná p artie! — —
O pravdu, život dívek ve větších m ěstech
se s ta l ve značné m íře životem pohanským , —
a pohanství p ro n ik á stá le hlouběji — ja k o ví­
tězná arm áda, neodolatelně v před se p ro d í­
rající v n e p řá telsk é zemi!
*
I lia vesnici se vyskytují v životě dívek
dost často zjevy povážlivé. N ěkde jen ojediněle
a výjim ečně, něk d e ve větším počtu se p ro je ­
vují zlořády, o nichž byla ře č u m ěst. V ysky­
tu jí se případy, že děvčata i venkovská —
zase někde jen ojediněle, jinde ve větším po­
čtu — neplní náboženských povinností vůbec.
Jso u i případy, že by děvče pokládalo si
za hanbu, kdyby se o něm řek lo , že je n á­
405 — 7—
boženské; m yslí, že být věřícím a být p okroko­
vým je neslučitelno — a ono chce býti p okro­
kovým stů j co s t ů j ! — A mezi těm i, k te ré
jako k řesťan sk é vystupují, k o lik je jich n á ­
božensky ta k lhostejno, že by stačilo, aby
děvče přišlo jen z dom u mezi jiné lidi a
aby se dostavilo tře b a s i nepříliš silné poku­
šení, a náboženský život by se zhroutil! K o­
lik je i mezi m ladým i dívkam i žalostné n á ­
boženské polovičatosti, neuvědom ělosti, cha-
bosti!

N ěkteré zvlášť o sudné následky úpadku

náboženského a m ravního života u dívek.
Bývá neštěstím , když nábožensky nebo
m ravně poklesne muž. A le m ůže to b ý ti je ště
hroznějším n eštěstím , když se ta k sta n e u
ženy nebo dívky. Neboť střízliv ý rozum m u­
žův bývá přece jen brzdou a chrání ve m no­
hých případech m uže, aby přece je n nezachá-
zel až do k ra jn o stí ve špatn o sti. N aopak sil­
né citové založení u ženy a dívky žene je, aby
vše, co dělají, dělaly bezohledně až do n e j­
k rajn ě jších důsledků. A ta k , když klesne že­
na, snadno m ůže p ropadnouti m nohem h o rší
šp a tn o sti než muž. A když propadne nevěře,
m ůže se snadno stá ti, že její fan atism n e jn á
žádných mezí. J a k důležité je tedy, aby n e ­
došlo k osudném u sklouznutí!
-8 — 406
 N áboženský úpadek dívky je velikou po­
hrom ou i p ro to , že obyčejně tento její úpadek
stává se duchovním dědictvím i jejích dětí.
Nikdy nesm í žena a dívka zapom ínati na tu to
velikou p ravdu: že ve svých rukou drží nejen
osud vlastní, nýbrž i osnd pokolení budoucích!
Ja k o stín za člověkem kráčejícím p ro ti
slunci vleče se dále za náboženským a m rav­
ním úpadkem v ženském světě — pohrdání
ženou. K řesťanství zvedlo ženu z ponížení,
m ravnost je s t nejbezpečnější záru k o u vážnosti
k ní. Chce dívka, aby znova u p ad la v poní­
žení a opovržení? Ať jen pom áhá zničit k ř e ­
sťanství, jež d rží je jí p re sto l; ať se zp ro ­
nevěří přísným požadavkům m ravnosti. P ak
ponížení a opovržení dostaví se s jisto to u —
napřed všelijak ještě m askované a nalíčené,
brzo v šak s cynickou otevřeností. Z kušenost
i dějiny m luví zřetelnou řečí.
T aková dívka bývá dále neschopna za­
ložiti řádný rodinný život. R odinné povinno­
sti u m anželky a m atky, m ají-li býti sp ln ě­
ny dokonale, jso u ta k vznešené a těžké, že je
dovede z a sta ti jen žena, k te rá si p řin á ší do
m anželství d u ši zásobenou vzácným i ctn o st­
mi, a m usí stálým stykem s Bohem s i vypro-
šovati potřebné síly nadpřirozené. M usí v sto u ­
piti v m anželství s plnou duchovní výzbrojí.
Když v šak vstoupí tam s duší rozvrácenou, bez
pevného usm ěrnění k posledním u cíli, bez po­
třebných ctností, je div, že dovede sp ln iti
407 — 9 —
své povinnosti jen z části? J e div, že snad
p ři plnění přirozeného a nadpřirozeného ú-
kolu vůči m anželu a dítkám z tro sk o tá vůbec?
— A čím dále jd e náboženský a m ravní ú-
padek u dívky, tím neschopnější se stává pro
své úlohy rodinné, tím s tra š n ě ji budou py-
k a ti za je jí viny m anžel, d ítk y . . . a snad
i děti jejích d ě t í . . . až do kolikátého pokolení?
Je jic h k a ta stro fo u bylo, že m ěly takovou
m a tk u !
C habost náboženská je s t u dívky m nohem
větším nebezpečím dnes, než bývalo dříve.
Když dříve dívka byla nábožensky vlažná, tož
v celku p ro stře d í bylo náboženské, duch v
rodině, — již i pod vlivem okolí — nábožen­
ský, m už býval té ž obyčejně náboženský, a
pro to věc se ja k s i sam a sebou zahojila a vy­
rovnala. D nes s to jí žena velm i často v p ro s tře ­
dí B ohu úplně odcizeném, m už velm i často
k a to lík sotva m atrikový; zde m usí v íra ženy
b ý ti přím o rekbvná, aby celou tu to tíži zdvihla
k Bohu.
K dyž v stu p u je v m anželství s věrou cha­
bou, ve vlažném p ro střed í, zvlažní za k rá tk o
též, a p ak se snadno prom ění život v rodině
po strá n c e náboženské — v zem i věčného
ledu.
„Ach, nem ařm e času, zachraňujíne d u š e . . . “
Když sv. T erezk a Ježíškova si uvědom ila
všecků bídu duší, k te ré jsou ve světě, a všec­
— 10— 408
k u touhu Ježíšovu po sp á se těchto duší, zvo­
lala jako těžce zran ěn a: „Nechci, aby Ježíš
trp ěl! C htěla bych M u u tír a ti slzy, k te ré p ro ­
lévá pro h říšn ík y , přičiňovati se, abych je
o brátila všecky“. Jin d y p rav í ve velké úzko­
sti: „Ach, nem ařm e času, zachraňujm e du­
še! D uše p ad ají ta k h u stě do p ek la jak o v
zimě vločky sněhové, a Je ž íš p láče“.
T a k jed n á dívka, k te rá si živě uvědom ila
dnešní situ aci ve světě dívek. N eoddává se
neužitečném u n á řk u . „N em ařm e času, zachra­
ňujm e du še!“ V ždyť i dnes dovede dívka tolik
vykonati ke slávě Boží a záchraně duší!
A le jedné podm ínce m usí p ři tom vyhověti:
M usí v sobě m íti žhavou touhu pracovati pro
duše a pracovati pro K rista. T o uhu ta k žha­
vou, jakou m ěla sv. T erezie Ježíškova, když
p sala h o ře jší věty. T o u h u ta k žhavou, jak o
m ěla šlechetná m ladistvá Ju d ith , když vidě­
la, že je jí m ilovaný n á ro d m á nespravedlivě
propadn outi zničení, a když n a m odlitbách
prosila Boha o s ílu k provedení velikého p ře d ­
sevzetí, že zachrání svůj m ilovaný lid. T ouhu
šlechetné P anny O rleánské, k te rá hynula vel­
kou svatou žízní, aby m ohla zach rán iti svůj
francouzský národ.
A ta k v d u š i k ato lick é dívky p ro c itá veliké
rozhodnutí: „Bože m ůj, ta k ja k to jde, dále
to jíti nem ůže! Bože, k e zm ěně d o jiti m usí!
Bože, i já m usím přilo žiti ru k u k dílu obno­
vy!“
409 — 11 —
 Z a s tra š í T ě p řekážky?
Ale k te ré děvče chce opravdu pracovati
pro K rista a pro duše, to si m usí tu m ilost
perně zasloužiti. O btíží mnoho, velmi mnoho!
P ředně přek ážk y se stra n y p ro střed í, v
němž žije. Začne se vyhrožovati: „Co tě to
napadá, dělat p o b o žn ů stk ářk u ? Kdo s i tě po­
tom vezm e? Pěkně se přizpůsob, bud‘ jako
jiné, užívej světa a svého m ládí jak o jíní, ne­
budeš litovat! T ož přizpůsobíš se? K dyž ne,
dobrá, je to T v á věc; ale dobře se ti potom n e­
povede, uvidíš!“ — Jin d y p ro stře d í lá k á svým
p říkladem ; slibuje a svádí a vábí, a takové
neodolatelné k rá s y vykouzluje, — že povahy
sla b ší nedovedou odolati, a n echají padnout
předsevzetí. — Jin d y p ro stře d í k ru tě bije p ě­
stí: „Když se nepřizpůsobíš, když si p ů jd eš
tou svou podivínskou cestou, tož běž si jí,
běž. A le chleba u n á s z tra tíš! Nebo p ůjdeš
aspoň do h o rší práce. Podívej se na jiné, ty
se přizpůsobily, ty nechaly k o stel kostelem ,
— tož ještě jednou, ale te d ‘ naposledy:
P ře sta n e š? B udeš jako jin é ? “ — A nebo: „Ty
pobožnůstkářko, p řesta n eš dělat hanbu ro d i­
ně? M y všichni jsm e pokrokoví, jen ty te d ‘
začínáš takovou! P ře sta n e š? P ře sta n e š? “ —
S nad ještě nebezpečnější p řek ážk y než v
p ro stře d í m á m nohá dívka ve v lastní povaze.
J e v ní cosi, co to lik touží po světě: m ít n e j­
m ódnější šaty, u p o u tat na sebe pozornost
— 12— 410
 všech có nejvíce, m ocí chodit do kina, do di­
vadla, do tanečních zábav, m ít co nejlepší
jídla, stav ět co nejvíce na odiv svou k rásu ,
n a jít zao p atřen í výhodným m anželstvím , m ít
peníze, mnoho peněz, věnovat se spo rtu , tra m ­
p u . . . to jso u věci, po nichž se duše její ta k ­
řk a až vzpíná, a ta k jí zap lň u jí, jako v p řep ln ě ­
ném voze „všecko obsazeno“, že pro vyšší
m yšlenky tam skoro už není m ístečka — ta ­
ková duše, plná světa, těžko se m ůže povzné­
sti k vyšším m yšlenkám ! Jin é děvče je zas
nevýslovně lehkom yslné, těkavé jako m otýlek,
u žádné práce a m yšlenky se nem ůže řádně
soustřediti, žádném u p řed sev zetí nedovede hou­
ževnatě z ů sta ti věrno; s jakým i obtížem i p ra ­
cuje tak o v á n e stá lá, lehkom yslná duše! — A
jsou povahy bázlivé, k te ré se všeho bojí, k te ré
všude tu š í a vidí jen sam é přek ážk y , a k terý m
vše od stra c h u p ad á z ruky. — A jso u koneč­
ně povahy, k te ré jak o b y žily stá le ve snách,
a v rom ánech, k te ré nechávají p raco v ati je ­
nom obrazivost, a stá le jen jakoby ve vzdu­
chu stavěly zám ky, a život sk u tečn ý jim uniká.
P ře k áž k a d alší: vědom í v lastn í n ed o stateč­
nosti: „T o, co zde m á b ýti provedeno, je tak
veliké, že není m ožno, abych na to stačila
já se svým slabým nadáním a se svým i n e­
dostatky. J e to věc k rá sn á , uznávám , i mne
sam u to vábí — m ohu s i v šak do toho trou-
fati já ? “ -------
411 — 13 —
 P ře s všecky ty to obtíže, v n itřn í i zev­
nější, nezbývá, než d á ti se do díla. P řek ážk y
jso u veliké. A přece pravím : ale napni síly a
dej se do díla!

Neboť krása a cena této práce stojí za

oběti!
P raco v ati o zách ranu duší a o šířen í K rá ­
lovství Božího znam ená býti spolupracovní­
kem Božím. N ení to veliká m ilost, když sm í
b ý ti p ro sté děvče pom ocníkem Božím ? Lidé
s i p o k lád ají za velikou čest, když m ohou b ý ti
pom ocníky a spolupracovníky n ějak é vynika­
jící osobnosti; což tep rv e, když sm í člověk
Býti spolupracovníkem Božím! V hluboké po­
k o ře a blaženosti v srdci řík áv al o sobě sv.
F ra n tišek z A ssisi: ‚‚Jsem hlasatelem n ejvyš­
šího k rá le “. Se stejnou svatou h rd o stí sm í o
sobě říc i každý, kdo pracu je o šířen í k r á ­
lovství Božího: „Jsem spolupracovníkem Bo­
ha nekonečného. Jsem spolupracovníkem a n ­
dělů a sv atý ch !“ Co je p ro ti tom uto oblažu­
jícím u vědom í m yšlenka na to, že jin í mne
pro m ou ap o što látn í p ráci vylučují ze své
společnosti?
P raco v at v té věci znam ená dále p rac o ­
vat n a uskutečnění velikého díla V ykoupení.
K de je n a světě mezi všem i povoláním i p ráce
vznešenější než získávati duše pro život věčný?
— 14— 412
 A te d ‘ se zam ysli: V eliká bývá ra d o st
děvčete, k te ré nese na stů l prvý oběd, jejž
sam o se zdarem uvařilo. V eliká je ra d o st děv­
čete, k teré poprvé jde v ušlechtile vkusných
šatech, prvých, jež si sam o ušilo. H rdý je
továrník, když u k azu je továrny a obytné b u ­
dovy: „Když jsem začal podnik, nebylo tu
nic leda les, to všechno jsem vybudoval já ! “
Se svatou ra d o stí sedí m atk a u p ro stře d s tá ­
dečka odrostlých svých dětí, jež se jí poda­
řilo zdárně vychovat!
Což teprve s jak o u svatou ra d o stí bude
jednou děvče p a třiti na ty své družky, jim ž
dopom ohlo k životu věčném u!
D uši, k te rá se obětuje pro velikou věc, a
zvláště pro bližního, odm ěňuje dále B ůh veli­
kým darem : tím , že p ři tom to díle lásk y
rozvíjejí se schopnosti d u še neobyčejně, tak -
;že i děvče n e p říliš nad an é nabývá stá le nových
zkušeností, poznatků, dovednosti. Děvče m ívá
rad o st, když vidí p řed sebou stro m plně roz­
kvetlý; ja k ji to blaží teprve, když cítí, ja k
ve službách m ilosrdenství rozvinula se neče­
kaně je jí duše! Z kouší n a sobě zaslíbení P á ­
ně: „K aždém u, kdo m á, bude přidáno, a bude
m íti hojně, tom u však. kdo nem á, bude odňato
i to, čo m á“. (M at. 25, 29.) P a k cítí v sobě
ten stup eň blaživé horlivosti, ve k terém vzác­
ná dívka sv. T erezie Ježíškova volá: „Kdo
m iluje, te n letí, běží; je volný a n ed á se za­
d r ž e t i ... N ikdy se nevym louvá nem ožností,
413 — 15 —
neboť m yslí, že vše dokáže a vše smí. A m no­
ho i skutečně provede, kdežto ten, kdo lásky
nem á, ochabuje a podléhá“.

II. Katolická akce — záchranou.

Dvojí veliký cíl.
V elká lásk a : to je ona hybná síla, k te rá
m usí b ýti v srd c i dívky, jež chce p řisp ě ti ke
křesťanské obnově společnosti. Z ase to vy­
jad řu je vzácná dívka k řesťan sk á, sv. T erezie
Ježíškova: „Ježíš! C htěla bych ho ta k vroucně
m ilovati, m ilovati tak , ja k ještě nikdy nebyl
m ilován! Kéž mi dá lásk u bez mezí, bez h r a ­
nic!“
Dvojím sm ěrem se u p latň u je ta to láska.
P ředně touží po tom, aby oslaven byl Bůh.
O tažte se slavného, hluboce věřícího s k la ­
datele, co jej nutkalo, aby vytvořil svou ve­
likou skladbu. Odpoví vám : „C htěl jsem o sla­
viti velikého B o h a! C htěl jsem složití hold
Jeho velebnosti! C htěl jsem M u p rojeviti vděč­
n o st za Jeho do b ro d in í“. T a k u přím ná k a ­
tolická dívka cítí v sobě touhu, aby Bůh byl
poznán, aby M u byla vzdána p a třičn á čest,
aby plněna byla jeho svatá vůle, aby vše
bylo usp o řád án o tak , ja k je to v plánu Bo­
žím, aby Bůh a Jeho vůle vládl v jednotlivých
duších, v rodinách, ve školách, v životě hospo-
— 16— 414
 dářském , politickém . V í: V eliký Bůh toho za­
sluhuje.
Za druhé děvče, k te ré m iluje Boha, m iluje
i to, co m iluje Bůh. A n a čem záleží Bohu
z věcí lidských tolik, jako na sp áse duší? N e­
seslal Bůh Syna svého na svět — nedal Syn
Boží i svůj život i poslední k rů p ě j své krve
za to, aby zachránil duše? P ro to dívka šle­
chetná chce vedle oslavy Boží ještě i jinou
věc: v raceti Bohu duše! P ra co v a ti o to, aby
se podřídily ochotně příkazům Božím a ote­
vřely se Boží m ilosti! Ja k o když sv. T erezie
volala: „Jen jedno tře b a k o n a ti: m ilovati J e ­
žíše, m ilovati ho v ší silou svého srd ce a za­
chraňovati pro něho .duše, aby byl m ilován“.
To je to sm ýšlení, k te ré pudilo sv. Pavla do
světa p ořád a p o řád dál: „L áska K ristova
pudí n á s “ (2 K or. 5, 14.) T o je ta žízeň apo­
štolů, ženoucí je z m ěsta do m ěsta a od duší
k duším ta k , že „po veškeré zem i rozešel se
hlas jejic h a n a ko n ec země zněla slovy jejic h “,
(k Rím. 10, 18.)
A to to a p o što látn í sm ýšlení, jdoucí za
obojím velikým cílem : oslavou Boží a spásou
duší, je s t hlavní podm ínkou a n e jd ů ležitěj­
ším prvkem K A TO LIC K É AKCE.

Další dva znaky Katolické akce.

Když dívka p rac u je o cíle v p řed ch ázejí­
cím článečku uvedené, je to jistě činnost ve
415 — 17 —
prospěch náboženství; je to tedy ja k á si čin­
nost kato lick á neboli kato lick á akce.
Aby to v šak byla K atolická akce v tom
zvláštním a přísném slova sm yslu, ja k se
u stá lil v posledních letech, m usí m íti apošto-
látn í činnost je ště dvě d alší vlastnosti.
P ředně m usí to být činnost konaná lidm i
světským i. Když by tedy konaly touž apošto-
látn í p rác i sestry , na p ř. v chudých dělnic­
kých čtvrtích prům yslových m ěst, jso u to jistě
sk u tk y velikého m ilosrdenství, a je to činnost
důležitá, n e p o stra d ate ln á a tedy vysoce k a ­
tolická. N ení to však K atolická akce v onom
slova sm yslu, ja k se ho nyní užívá, protože
není prováděna lidm i světským i.
Za druhé ta to činnost m usí býti p ro v á­
děna pod vedením duchovních představených.
J e tedy pom ěr m ezi věřícím i a církevní vrch­
ností v K atolické akci takový: věřící (neboli
laikové) — v našem příp ad ě dívky — činnost
provádějí; ale vrchní vedení a tedy do značné
m íry i vrchní odpovědnost m ají církevní p ře d ­
stavení, biskupové a faráři.
T ehdy se tedy sm í říc i v přesném slova
sm yslu o děvčeti, že p racu je v K atolické akci,
když p racu je pro zájm y náboženské (pro osla­
vu Boží a- sp á su duší) a když tu to p rá c i ko n á
nikoli n a svou plnou v lastn í odpovědnost, ný­
brž v dohodě s církevním představeným .
*

- 1 8 - 416
 A le pozor: tím není řečeno, že snad nesm í
děvče p odn ik ati náboženskou p rác i tak é plně
na svou v lastn í odpovědnost, anebo že by
je jí p ráce v tom to p říp a d ě byla n ě ja k m éně
cenná. T ak o v á p rác e sa m o statn á m ůže někdy
býti k řesťan sk o u lásk o u přím o i jak o těžk á
povinnost žádána a m ůže m íti vysokou hod­
notu a k řesťan sk ý život, m á-li vzkvétati, n i­
kdy se bez n í neobejde. Z de pravím e jen
jedno: že tak o v á p rác e n e p a tří m ezi onu čin­
nost, již označujem e vlastním jm énem „K a­
tolická akce“ .
Nediv se, žc n a pom oc laik ů v náboženské
p rá c i se dnes k lad e tak o v ý důraz.
P ředně není d o sti kněží, aby m ohli z a sta ti
dokonale všecky práce, k terý c h dnes vyža­
duje náboženský život. Život se s ta l dále ta k
složitým , že knězi je velm i těžko, aby p o střeh l
všecky rozm anité p o třeb y a dovedl jim od-
pom áhati.
A le je je ště jin á věc, velm i zajím avá. P ří­
k lad v Belgii ji dobře osvětlí. V B ruselu na
předm ěstích žila děvčata životem velm i lehko­
myslným. P ro stře d í to v árn í a velkom ěstské vů­
bec se svým i špatným i strá n k a m i působilo na
ně velm i neblaze. V šecky pokusy vniknouti
mezi n ě a d o sta ti je n a lep ší cesty ukázaly se
m arným i. T u sta la se katoličkou u šlech tilá
dívka V iktorie K appová (V iktorie C appe) a s
nevýslovnou b o lestí pozorovala situaci. V iděla,
417 — 19 —
že snaha kněží je bezvýsledná. Z acalá pra*
covati mezi dívkam i sam a. P ráce se pom alu
ujím ala. Vychovala si pom ocnice a zvláště se
snažila, aby si získala pom ocnice z řa d to v ár­
ních dělnic, k te ré by se těšily plné důvěře
svých družek. O d té chvíle se začaly p ráce
d a řiti v m nohem větším m ěřítku. T y to apo-
štolky-dělnice m ěly důvěru svých spoludělnic,
prodělávaly tytéž těžk o sti jako ony, viděly, p ro ­
ti k terým nebezpečím nutno působiti, na k te ­
rou stru n u u děvčat ud eřiti, ja k k nim p rom lu­
viti. A že nyní v B ruselu je život u takového
počtu dívek opravdu m ravný a katolický, to
je zásluhou V iktorie K appové a jejích sp o ­
lečnic.
M á-li býti získ án pro život v Bohu dívčí
svět, není pro rento účel vhodnějšího apoštola
než dívky! Kam nikdy by se svým slovem nebo
vlivem n e p ro n ik l kněz tam bez velikých obtí­
ží dostane se dívka. Být netečným k použí­
vání dívek pro ap o što látn í p rá c i znam ená vzdá­
vati se p ro stře d k u , jenž m ůže vykonati to lik
dobrého, a jenž je přím o nenahraditelný!

III. Jakou práci v Katolické akci

koná dívka.
Nejdůležitější obor: dokonalá výchova.
J e velký rozdíl m ezi k ato lickou akcí z ra ­
lých m užů a žen, a m ezi K atolickou akcí
— 20— 418
 m ladistvých jinochů a dívek. U odrostlých bě­
ží p ři tom o půso b n o st na venek, o ovlivňování
lidí a p ro stře d í; u m ladých lid í hlavní váha
se k lad e na výchovu, aby jednou, až vstoupí
do života, vstoupili tam jak o zra lí lidé, dobře
p řipravení na to, aby m ohli v zájm u nábožen­
ství p řevzíti i odpovědné úlohy. LJ odrostlých
K atolická akce je sklizeň ú rody; u m ladých
lidí zasévání, okopávání a pletí. U odrostlých
radostné trh á n í zralého ovoce; u m ladých po­
zorné p ěstění štěpů.
Dívka, k te rá m á jednou něco znam enati
v p ráci K atolické akce, m usí v sobě p ěstiti
důsledný a uvědom ělý náboženský život. K a­
tolické dívky bez opravdové náboženské n á ­
plně budou pro K atolickou akci znam enati
tolik, k olik znam enají pro účely kuchyně oře­
chy se sk o řáp k o u bezvadnou, ale u v n itř zcela
vyschlé a duté; ba m ožná dokonce ja k o jablko
s bezvadným zevnějškem , ale u v n itř úplně
shnilé.
K atolickou akci m ohou p rováděti jedině
dívky, k te ré celou svou duší p a tří Bohu, a tedy
celý svůj život v každém ohledu s i zařizují
tak, aby odpovídal ideálu k řesťan sk é dívky.
Není m ožné, aby se takový život udržoval
pouhým i silam i přirozeným i. N utno sáhnouti
i k nadpřirozeným . V roucí m odlitba k a ž ­
dé ráno a každý večer; přijím ání sv. sv áto stí
n ěk o lik rát do ro k a, a pokud jen možno m ě­
síčně; návštěva kázání. Z chování m usí od-
419 ___ 21 —
 padnouti vše, co se na k řesťan sk o u dívku
n eslu ší nebo m éně slu ší; oblek ať je vkusný,
ale ať v něm není nic, co by bylo "proti
stydlivosti, i kdyby právě m óda takovou věc
sebe více schvalovala a šířila. Ať neodebírá
ani nečte časopisů nebo knih, jež jso u z á ­
vadné s hlediska m ravnosti nebo víry. Ať si
odepře — i kdyby to bylo pro ni spojeno
s obětí — takové záoavy, slavnosti, divadla,
kina, kde se vysk y tu jí věci, p ro ti nim ž k ře ­
sťanské svědom í m usí p rotestovati. Ať v ro ­
dině se chová k rodičům i sourozencům vzor­
ně. Ať není členkou ve spolcích a jiných sd ru ­
ženích — stavovských, tělocvičných, k u ltu r­
ních, politických — v nichž je duch p ro tik ře ­
sťanský, a ať nechodí ani do podobných
schůzí.
P ři tom to úsilí o v lastn í zdokonalení k ř e ­
sťanské jednou z nejlepších pom ůcek Jsou d u-
c h o v n í c v i č e n í v exercičníeh domech.
Požehnání, jež exercicie zanechávají v duších
těch dívek, je takové, že možno každé
dívce s plným přesvědčením říci: „Protože
to s T ebou m yslím dobře a protože vím, že
se chceš na život p řip rav iti co nejvážněji, n e­
mohu T i vložiti na srdce nic důtklivěji, než
abys si vykonala dobré exercicie.“
Ať dále dívka dobře splní výzvu resoluce
pro dívky p řija to u na celostátním sjezdu k a to lí­
ků v P raze v červnu 1935: „Z vláště svatou č i ­
s t o t u si budem e opatřovati jako drahocenný
— 22 — 420
poklad. Č istota panen a síla m učeníků
— .ty dvě věci jso u nerozlučně spojeny spolu.
P ro to je víra m nohých lid í ta k chabá, po­
něvadž chybí pevná vůle zachovávat s i sva­
tou čistotu. I naše doba se m ůže zase vy-
značovati silou m učeníků jak o doby s ta ro ­
k řesťan sk é; ale podm ínkou jest, aby k řesťan ­
ské dívky m ilovaly čisto tu ta k , jako ji m i­
lovala sv. A nežka, sv. K ateřina, sv. Cecilie.
Je ště jednou: jen tam kvete síla m učeníků,
kde kvete čistota panen.“

K řesťanská dívka se m usí vzdělávati.

Aby m ohla dívka p latn ě zasahovati do
života, ať si za tím účelem zavčas hledí osvojiti
potřebné poznatky.
Ve čtverém sm ěru p o tře b u je se dívka vzdě­
lávati.
P ředně n á b o ž e n s k y . Čím lépe nábo­
ženství pozná, čím více vnikne do jeho k rá s ,
tím více si ho bude vážiti a tím ú sp ěšn ěji do­
vede se ho ta k é zastáv ati. P ro to p ěstu je n á ­
boženskou četbu, zajd e si na náboženské p řed ­
nášky a především ať svědom itě chodí na
kázání.
D ále ať se p řip ra v u je n a ž i v o t r o d i n n ý .
Je dobré, když dívka je poučena o životě
v rodině, o povinnostech m anželky a m atky.
Ať se zavčas přiučuje, aby jednou dovedla
se zdarem z a stá v ati své úlohy v kuchyni a v
421 — 23 —
 celé dom ácnosti. Čím p řip rav en ější je hospo­
dyně n a všecky povinnosti, v něž ve chvíli
sň a tk u vstupuje, čím dokonaleji je dovede
splniti, tím v ětší bude je jí vliv, tím více b u ­
dou odňaty podněty budoucím m ožným tř e ­
nicím, tím hladčeji bude m oci pro v ád ěti ta k é
ap o što lát náboženský.
V ždělání pro ú k o l y v p o v o l á n í . Čím
lépe se vyškolí dívka i pro své stavovské
úkoly, čím lépe a odborněji rozum í pracím
svého povolání, tím větší váhu bude m íti její
slovo —' i v činnosti apoštolátní. J e jí d ů k lad ­
n o st v pracích povolání bude těm , kdo ji znají,
zárukou, že i v jiných věcech ji m ohou b ráti
vážně.
T o též p la tí o v z d ě l á n í m s o c i á l n í m .
Co pom ohou nejlepší projevy papežské o so­
ciálním životě, když ani kato líci jich n eznají?
P ro to je jen schvalovati, když schopnější dív­
ky nyní si tv o řív ají sociální kro u žk y , a v nich
se hledí obeznám iti se sociálním učením c ír­
kve. Když ženám byla dána do ru k o u ta k d a ­
lekosáhlá občanská p ráv a, chtěj nechtěj m u­
se jí si o p a třiti i potřebný rozhled v otázkách
veřejného života, aby svých p ráv dovedly po­
u žíti s onou svědom itostí, jak o u p ráv a ta k
veliká u k ládají.
Apoštolát příkladu.
M iláček F rancouzů, slavný L acordaire,
pro n esl k d y si slovo: „V duši k ažd é ženy
— 24 — 422
 řím á ap oštol; sta č í jen je j p ro b u d iti.‘1
N ejm ocnějším p ro střed k em , jim ž dívka
provádí svůj ap o što lát, je s t p řík lad . V iděli jste
již někdy v ko stele k řesťan sk o u dívku s ne­
skonalou vroucností se m odlit? Co to jenom
tajem ného a neodolatelného je v tom jejím
p řík la d u ? A zrovna ta k , když dívka i v jiných
vlastnostech je vzorem !
V továrně na gumu v jistém městě československém
mezi komunistickými dělníky pracuje jediná dívka
křesťanského smýšlení. Ví se to o ní. Proto ústrkň a
posměšných poznámek bylo vždy ažaž. Dívka neříkala
nic, konala si jen svědomitě svou práci, a komu mohla,
každému pomohla. Ještě i později padaly čas od času
nějaké trochu jedovatější poznámky. Jak pak by ne —
tak ostří komunisté. Ale ve vážnosti pro její povahu,
ochotu a svědomitost ji mají všichni —- i ti, kdo ještě
dělají poznámky. — Jednou dopoledne nechtěla a ne­
chtěla se jim1 práce aařit. Zaměstnavatel přijde do
oddělení: „Víte, vy jste se mi krve napili již víc než
dost. Když se odpoledne sem: vrátím a nebudete míti
gumy pořádně uvařené, celá četa vyletíte“. Dělníkům
je horko. Vědí, že zaměstnavatel hrozbu provede — ko­
munistů nemá rád, čeká jen na příležitost. Zaměstnava­
tel odešel. „Děvče, ty jsi pobožná. Víš, pomodli se
přes poledne, aby se guma řádně uvařila. Podaří-li
se, nezapomeneme ti. Víš, mámě děti a přijit o chléb . . “
Modlila se o poledni vroucně. Guma se zdařila. - Měla
od té doby pokoj ještě větší. Vážili si jí — i jejího
přesvědčení. A kdysi tak útoční komunisté.. . !
Ponenáhlý vliv dobrého p ř ík la d u . ‚ .
Bez dobrého p řík la d u by K atolická akce
n aprosto nem ohla se u d rže t a nem ohla by
p ro n ik a t. . . právě tak , jako hyne člověk tam ,
kde není trv a le vzduchu!
423 — 25 —
 Apoštolát modlitby a smířil.
S e p jaté ru ce — ja k á to ú žasn á moc! V
n e jk ritičtě jšíeh chvílích a p ř i nejiodvážnějšíeh
podnicích v k rálo v stv í K ristově m odlitba, p ro ­
rážející svou vroucností nebesa, bývala útoči­
štěm a záchranou: „A ta k byl P e tr v ž a lá ři;
ale m odlitba konala se za něho od církve k
Bohu bez u s tá n í“ (S kutky 12, 15). K dykoli
jindy v dějinách vidím e, j'ak církev p ro n ik á ví­
tězně a ja k nové a nové duše získává p ro Boha
a p ro sp ásu , vždycky v pozadí vidím e arm á­
du pro seb n ík ů a jejich se p ja té r u c e . . .
S ep jaté ruce jsou i tájiemnou silou dívky.
V eřejné činnosti je ště dokonale schopna ne­
ní, ale je schopna vyprošovati m odlitbou ne­
sm írné m ilo s ti. . . A že v našich dobách je
život ve m nohém ohledu ta k . m alátný, že v
tolika duších náboženství vyhynulo vůbec, je d ­
nou z příčin toho je s t: chybí arm áda k nebi
sepjatých ru k o u . . .
J a k vděčný ap o što lát se tu nabízí dívce!
Podobně ap o što lát sm íru. K ristu s spasil
svět především svým utrp en ím ; tím že sám
sebe dal O tci svém u na sm ír za jiné. M atka
Boží nejvíce p rospěla lidstvu jak o M atk a bo­
lestn á ; tím , že bolesti svého n itra sp ojila s
u trpením Syna svého a obětovala O tci, aby
vyprosila jiným odpuštění, abj' zap latila dluhy
za lidstvo. R ozm ach církve v prvních dobách
— 26 — 424
byl vykupován k rv í nevinných, prolitou na
popravištích a v zápasech s dravým i šelm ami
v cirkusích. — A ta k kolem n á s všude jsou
nesm írné duchovní bídy. Se všech s tra n zní
k našim uším úpěnlivý v ýkřik, rozrývající
vzduch: „Z áchraň n ás! M y s i pom oci ne­
můžeme, záchraň nás T y! Poplať naše dluhy,
ať se nám uvolní.“ T a k volají k nám duše
z očistce. T a k s té n a jí v posledním zápase u-
m írající. T a k volají k nám úzkostlivě andělé
strážn í duší hříšných. T a k volají úpěnlivě
zvláště andělé těch nesčetných k ato lík ů , k te ří
pyšným, vzpurným k ro k em se vzdalují pryč
od Boha!
J a k velké, až do věčnosti zasahující sk u tk y
může vykonati k řesť an sk á dívka, kd y ž Bohů
své m odlitby a svá u trp e n í podává, aby dala
zadostučinění za jiné, když dokonce sam a
sebe dává v obět sm írnou! Sam a volí utrpení,
— aby jiní m ohli ž ít věčně! Ve stopách Be­
ránka, k te rý sním á hříchy světa.

Jiné obory náboženského apoštolátu.

K řesťanská dívka m á zájem na všem , co
se vztahuje k Bohu. R ád a se sú č astň u je slu ­
žeb Božích. N estydí se ú č a stn iti se církevních
průvodů a chová se p ř i nich ta k důstojně,
že pro o sta tn í je to povzbuzením . P ečuje dle
svých sil, aby k o ste ln í zpěv byl ja rý a zbožný,
aby byl potom jiným pobyt ve chrám ě rad o stí.
425 — 27 —
Z ajím á se o čisto tu v kostele, a kde je potřebí
pom oci k udržení čistoty ať p rád la kostelního
ať podlahy a lavic, rá d a pom ůže, i když je
to spojeno s nám ahou. Ví, že to dělá pro
Boha. P ečuje — když se o to n e sta rá někdo
vhodnější — o výzdobu oltáře, sv. k říže, Boží
m uky, svatých soch.
K řesťan sk á dívka vším á si ta k é nábožen­
ských p o třeb lidí, a kde je vidí, tam ochotně
pom áhá. S nad m ůže zach rán iti svým slovem
zavčas n ějak o u družku, k te rá jižjiž začíná se
sp řá te lo v a ti s m yšlenkou, že uzavře sň atek
jen občanský. K dyž n ě k te rá znám á začne p ro ­
jevovati m yšlenku, že by se chtěla d á t roz-
loučiti s m anželem , hledí ji od v rátiti od tohoto
neštěstí, a když je jí slova jso u slabá, dá jí
do ruko u spisek, kde je podrobně a vým luvně
podáno, jak é hrozné následky náboženské s tí­
h a jí rozluku. K dyž slyší o nějakém nemocném,
k te rý odkládá se přijetím sv. sv átostí, ač je
v nebezpečí sm rti, bledí zavčas z ísk a ti n ě ­
koho, kdo se dovede p o šta ra ti, aby nemocný
p řija l posilu Boží ještě za plnébo 1vědomí.
Když vidí, že v obci jsou n ě ja k á nebezpečí pro
víru nebo pro m ravnost, ať již v n ě k te ré
knihovně nebo v n ějaké osobnosti nebo v n ě­
jakých zvycích, přem ýšlí o nápravě, a když
vidí, že by n espravila nic sam a, hledí pro to
z ísk a ti člověka, jehož vliv je do st silný, aby
závada byla odstraněna.
— 28 — 426
 T a to touha pom oci duším je nejživelnější
potřebou jejího srdce. „N em ařm e času, za­
chraňujm e d u še!“ ;

Apoštolát slova, tisku, spolku, charity.

Několik obrázků z našeho života:
Děvče sloužící ve městě, sodálka v Mariánské
družině, vychované v duchu apoštolátu. Život mezi
služebnými v tom městě dobrý nebyl. Hleděla se s
nimi seznámiti a když viděla, že je v nich dobré
jádro, hleděla je dostati do katolického spolku, a když
měly smysl i pro hlubší náboženský život, také do
Mariánské družiny. Tak se dostalj’ na dobré koleje,
a pak vlak jel již správně. Kolik jích tak svou milou
povahou a svým milým slovem zachránila! —
Dvě spolužačky z obchodní školy neviděly se již
několik let. Jedna žila opravdu křestansky, horlivě
pracovala v katolických sdruženích, druhá byla již na
nejlepší cestě státi se špatným děvčetem. Setkaly se
při nějakém' sjezdu. Křesťanské děvče vypráví své druž­
ce, že v nejbližších dnech půjde na exercicie a dů-
tklivě ji přemlouvá, aby šla též. Druhá měla na
programu nějaký zájezd svého svobodomyslného tělo­
cvičného spolku; dala si říci, jela na exercicie. Vrátila
se z nich taková, že nastal úplný obrat v jejím životě.
A le nač h řom aditi p říklady! K aždý, kdo
se jen trochu vyzná v životě, dovedl by po­
dati doklady, co dovede dívka, k te rá pro svou
ušlechtilou a poctivou povahu vzdor svému
m ládí se těší všeobecné vážnosti. V hodné její
slovo, nevtíravé, ale upřím ně a v pravou chví­
li pronesené, mťiže podivuhodně se d otknouti
i srdcí jin ak zcela nepřístupných. N enápadně
427 — 29 —
m ůže od v rátiti od šp a tn é četby, p ů jčili dobrý
časopis a dobrou knihu, p řim ěti k pravidelné­
m u odebírání dobré k atolické věci, dovoliti,
aby d obrý náboženský časopis byl posílán
hrom adně n a je jí adresu, ona sam a že se týden
ja k týden p o sta rá o roznesení, povede v p a ­
trn o sti p řed p la tn é , p řičiní se se svými znám ý­
m i o d a lší rozšíření. — Když m ají v osadě
k ato lick ý spolek, vedený tak , že je skutečným
dobrodiním pro duše, získává nové členy —
aby se jejich duše pod vlivem spolkovým m ohla
tím rychleji a tím v šestran n ěji rozvinouti —‚
s ta rá se o to, aby byla zdravá, rad o stn á n á ­
lada ve sp o lk u a aby jeho činnost se stále
více zdokonalovala. K de vidí po třeb u pom oci
v hm otné nebo duchovní bídě, vždy ochotně
udělá, nač sta č í je jí síly.
P ř i té činnosti vede ji m yšlenka n a d p ři­
rozená: aby B ůh skutečně vládl všude a ve
všem , aby podle Jeh o vůle bylo u spořádáno
vše. K de vidí, že je něco, co se Bohu nem ůže
■líbiti, všecko takové hledí o d stran iti. P o tírá
to jem ně, s rozvahou, ale rozhodně. V ětrá,
aby byl všude dobrý, nadp řiro zen ý vzduch.
N esní o tom , aby konala věci, k te ré jso u v
očích světa veliké. P okládá za n ejp řim ěřen ější
pracovati zvláště v těch dvou kruzích, do nichž
ji P án Bůh p o stav il: ve své rodině a m ezi svými
družkam i. Ví, ja k ý vzácný ap o što lát možno
dívce právě v tom to dvojím k ru h u rozvinouti.
Nedívá se s pohrdáním na a p o što lát konaný
— 30 — 428
drobným i službičkam i. A když se jí takové
pokušení v tírá, opakuje si se sv. T erezií J e ­
žíškovou: „V šecko je veliké, je-li lá sk a veliká.“

Nebát se!
Noviny přinesly zprávu z velkého města: Auto
přejelo na ulici muže tuláckého zevnějšku. Policista
si zachytil číslo auta. a vyslýchal šoféra. Přejetého chtě­
li dopraviti do nemocnice, ale křičí bolestí, jakmile
se ho kdo dotkne. Zástup diváků se sběhl a stále vzrů­
stá. Telefonicky přivolaný lékař naznačuje zvědav­
cům, že se nedá již nic dělat a že v několika minutách
nutno čekati konec. Umírající sténá, chce cosi říci,
ale vyráží jen nečlánkované zvuky. Tu se množstvím
prodere mladé děvče, klekne si u umírajícího, podloží
mu pod hlavu své rámě a praví: ‚‚Říkejte za mnou jak
dovedete“. A začne: ‚‚Otče náš, jenž jsi na nebesích. . “
Raněný se dívá ztrnulé na ni. Pak jakoby jakési světlo
přeletělo mu tváří a těžkým jazykem, aspoň trošinku je
mu rozuměti — modlí se s ní: „Posvěť s e . . . “ Lékař
smekl klobouk, ostatní za ním smeknou též. 1 hrubý
výrostek, který ještě před chviličkou udělal uličnický
vtip na zraněného tuláka, sňal již čepici a stojí vážně.
Tiše, ale přece zřetelně znějí slova mladé dívky, a ne­
šťastný — zrak stále upřen na ústa dívky .— opa­
kuje po ní až po poslední slovo. A sh a sl. . .
K řesťanská dívko, m áš odvahu p ro d ra ti
se zástupem těch, kdo netečně se dívají na
osud náboženství a duší, a d á ti se do práce
v K atolické akci?
429 — 31 —
 P ře d sta v si dívku, klečící u onoho u m íra ­
jícího n ešťastn ík a a zachraňující jeho duši,
— p řed sta v si m ísto ní sebe v K atolické
akci:
J a k bude to k rásn é, když budeš spolu-
pracovati na oslavě Boží a pom áhati duším !
J a k je k rá sn é být apoštolem !

Imprimi potest. Pragae, 3. Junii 1936. P. J. Haderka

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 8930. Olomucii,
5. Junii 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“.- Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hluéíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročníki i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. ftídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 32 — 430
„Životem" čís. 254. Ročník XI. Číslo 14. Čena-50 hal.
D r. B. V ašek :

I. Potřebujeme hrdinů.
Potom ci vzpom ínají hrdinných předků.
S ta rý S rb na svých horách v nedělní od­
poledne se zatoulá do vzpom ínek. T e d ‘ m á
svobodu. A le ja k žalostnj' byl život na těchto
horách a v celé zemi p řed sto p ad esáti, dvěm a
sty roky! H růzovláda tu re c k á s tra š n ě dusila
zemi. Lidé ožebračováni o m aje te k a o úrodu,
m ladí jinoši odvlékáni do ciziny, obyvatelstvo
týráno, ponižující a n esn esiteln ě k ru tá poroba
jako m rak zahalovala z e m ě . . . již po d e síti­
letí . . . již po s ta le tí. . . A p ak se zem ě vzcho­
pila k bojům za svobodu! K bojům , p ři nichž
padali hrdinové v nerovných bojích! A le bojo­
vali dál! A tu Srbovi a Černohorci na horách
p ři vzpom ínce na neohrožené hrdinné činy
v osvobozovacích bojích vzplanou oči, a znovu
vzrušeně prožívá velké boje svých p řed k ů pro ti
T urkům , ten dlouhý, dlouhý ře tě z bojů, a s
posvátnou úctou opakuje s i pom alu jm éna
h rdinů osvoboditelů: K a ra d ‘ordě P e tro v ič !...
N enadoviči!. . . M laděn M ilovanovič! . . . M ilen­
ko S to jk o v ič !. . . M iloje P e tro v ič !... P e tr Do-
b r in ja c ! ... V e ljk o ! ... A d a l š í . . . J a k ty po­
stavy h rdinů osvoboditelů pochodují p řed du-
— 2 — 432
chovním zrakem dum ajícího S rba! — B ud‘te
pozdraveni, vy, neohrožení rekové, k te ří jste
se vzepřeli p ro ti sveřepé tu reck é moci, a osvo­
bodili jste víru, životy, čest žen, m ajetky!
V ěčná vděčnost vám, kdo svou rekovností za­
sypali jste zdroje, z nichž vyvěraly potoky
slzí! — — —
Ať jsou pozdraveny všecky hrdinné duše,
k teré m ají v so b ě dost síly bojovati p ro ti ja k á ­
koli porobě, sahající na nejvyšší statk y !

M orová rá n a „m atrikového“ k řesťanství.

Jak o tíha tureckého jařm a k ru tě doléhala
na slovanské země na Jihu, ta k nyní ve mnoi-
hých státech křesťanských, a ta k é ve m nohých
k rajích u n ás, celou svou tíží dolehla na duše
náboženská ochablost.
Když m ladý m už ve m nohém k ra ji — m ě­
s tě nebo vesnici —■ se podívá kolem sebe,, ko­
lik to vidí všude náboženské lh o stejnosti! Ko­
lik vidí lidí, k te ří zachovávají jen to neb
ono přikázání, ale o všecka o sta tn í se n e ­
sta ra jí vůbec! Lidí, k terý m je k ažd á oběť pro
náboženství těžká, a le p ro sv ě t s rad o stn o u
ochotou d ělají všecko!
M ladý muži, T y dív áš se kolem sebe: není
T i do sm íchu, když vidíš: v k ostele v m ěstech
sedávají ponejvíce p ro stí lidé; z inteligence,
z těch, kdo studovali, — z učitelů, lék ařů , a d ­
433 —3—
vokátů, úředníků, důstojníků, p rofesorů atd. —
sú častňuje se opravdového náboženského ži­
vota jen n e p a trn á č ást; z lidí bohatých a so ­
ciálně vlivných vystupuje plně k ato lick y jen
skrovný zlom ek; ve světě um ění lidé hluboce
věřící tvo ří jen slabou m enšinu; divadlo, kino,
kniha, noviny, rozhlas sto jí z velké č á sti ve slu ž ­
bách světového názoru, jenž není křesťanský.
Z k rá tk a to, co praví papež v encyklice „L á s­
kou K ristovou puzeni“, že totiž „nevěra p ře ­
sta la již b ýti zjevem výjim ečným a osam oce­
ných jednotlivců, nýbrž že ve velikém m ěřítku
je rozšířena mezi Iidem .“
*
M ladý m uži, T ebe zajím ají především
m ladí lidé. R ozhlížíš se: jso u m ezi nim i je d ­
notlivci a skupiny, k te ré jso u vzorem náb o ­
ženské opravdovosti; jsou k ra je , k d e tak o v á
horlivost m ládeže je bohudík dosud zjevem
převládajícím . A le jso u bohužel i k ra je , kde
m ládež je s t ze třetiny, —■ z polovice — ze tří
č tv rtin — sn a d dokonce až n a neveliké výjim ­
ky — náboženství odcizena» a i kd y ž n a venek
ještě, n ě k te ré povinnosti k Bohu plní, duch žije
již z docela jiných id e á lů ! Jso u města» kde z tis í­
ců m ladých lidí, k te ří tam žijí, žije skutečně
důsledně nábožensky jen n ějakých 10 p ro ­
cent! Jso u vysoké školy, k d e m ezi posluchači
uvědom ělí kato líci n etvoří ani těch ubohých
d eset procent! A jso u k a to lič tí m ladí lidé, or-
—4— 434
ganisovaní y politických stra n á ch n ek ato lic­
kých, a jejich s tra n a p o řád á m anifestační
sjezd» v době slu ž e b Božíchi, a z1těch tisíce m la­
dých lidí, k te ří šli nebo na koních jeli v p rů ­
vodu, ani jediný nem á v sobě to lik katolické
síly, aby si neohroženě z ad u p al na pořadatele,
že povinnost k Bohu m usí býti sp ln ěn a i p ři
m anifestačním sjezdu! A jso u m ladí katolíci,
k te ří se v neděli ú č a stn í vzdělávací ex k u rse,
k o ste l s e vynechá — a z těch jin d y dobrých
katolických m ladých lidí ani jediný se p ři
sestavování p rogram u h rd in n ě neozval: „A
kde splním e svou povinnost k B ohu?“ — O d­
poledne měly. býti na stad io n u m istrovské zá­
pasy, nebo veřejné cvičení, n a dopoledne v
dobu služeb Božích stanoveno trénování n e­
bo zkoušky — a ti, kdo odpoledne chtěli
býti vítězi, zbaběle um lčovali v sobě výčitky
svého katolického svědom í, a nikdo z nich
neměl p ři posledních p říp rav ách odvahu se
ozvati: „ B ratře předsedo, je š tě jsm e nebyli
na m ši sv. Prom iň, zvoní, m usím e jít, jsm e
katolíci!“
Dále p říp a d sice výjim ečný, ale přece se
vyskytující: Bydlí v ústavě, aby s i o p atřil
chléb. A v jejich in te rn átě nebo v jejich sk u ­
pině neděli ja k neděli, svátek ja k svátek, je
na p rogram u p o v i n n á e x k u rse, nebo p o ­
v i n n é cvičení ú stav u , nebo p o v i n n á p ráce
— rozum í se,, i v dobu služeb Božích! „N aše
náboženství je p rác e ,“ zní tv rd á odpověď‘ na
435 — 5 —
prosbu, aby sm ěli jít na m ši sv.
J in á věc, k te rá bolívá m ladého člověka:
vídá někdy se zárm utkem , že i n ě k te ří m ladí
katolíci, v křesťanských spolcích — ačkoli se
jin a k na venek neohroženě h lásí k Bohu —
nepočínají si vždycky tak , ja k s i katolíci po-
čínati m ají; že duch tohoto světa nakazil již
i je!
*
M ladý člověk zjišťuje konečně tak é zjev,
k terý jej bolívá nejvíce: úpadek m r a v n í h o
života mezi m ládeží. V ídá, ja k p rak tick é hmo-
ta řstv í se stá le více rozm áhá; ja k mizí sm ysl
pro život n adpřirozený a ja k stá le více p latí
jen s ta tk y tohoto světa; ja k se rozm áhá mezi
m ladým světem požívačnost v n ejro zm an itěj­
ších podobách; ja k hříchy p ro ti šestém u Boží­
mu p řik ázán í se n ep okládají za nic zlého; ja k
důsledky této lehkom yslnosti se stra šn ě p ro ­
jevují v životě jednotlivců, i v životě rodin;
ja k m ezi m ládeží v z rů stá zločinnost a ja k
hříchy, p ro ti cizímu m ajetku jso u stá le h o j­
n ější; ja k stoupající sebevražednost m ezi mla-
dým i lidm i uvádí v hrůzu vychovatele i stát-
níky.

M ladý m uži — procitne v T obě h rd in a?

P říteli, kdybych věděl, že js i slaboch, n e­
byl bych T i podržel ten sm utný obraz před
— 6 — 436
očima. P ře d lidm i chorých nervů nutno leccos
zatajit. T akovým Iidem se n eukazují otevřené
velké krvácející rán y po operaci. Jejich choré
nervy by toho pohledu nesnesly a om dleli by.
Ale statečný lé k a ř pevným zrakem hledí na
krvácející svaly a ú stro je, zjišťuje závady —
a chladnokrevně dělá záchranný plán. Kdo
m áš slabé nervy, nechoď do operační síně!
Podobně uvědom ili jsm e si te ď těžkou situaci
náboženskou a m ravní v m ladém světě.
Duše slabošská se brání, aby nepoznala tvrdou
skutečnost, když je nepříjemná. Duši chabé nevy­
kládejte, že venku je zle, že lijiavec neustává, že'
níže položené chalupy jsou již zatopeny. . . ., že jé
třeba vyřítit se ven a zachraňovat, protože ted‘ je
ještě možno zachrániti životy i majetek, ale za půl
hodiny, za hodinu, až se přivalí další spousty vod,
bude záchrana ‚nemožná. . . že je nutno rychle se
brodit ve studené vod ě. . . a s námahou vyvádět z
ohroženích chalup dobytek a vynášeti plačící d ěti. . .
To té chabé duši nevykládejte, takové řeči o studené
vodě a o promočených šatech a o nebezpečích její
ucho nemá rádo . . . Však jim není nic, jejich chalupa
je na vyšším místě! A tqž mu raději zatopte, ať in|u
u kamen není zim a. . . a podejte mu večeři. . . a po­
dejte mu cigaretu. . . to on má r á d. . . Co mu u vy­
topených kamen na tom záleží, že pár set metrů od
nich obětavé duše s mapjetím posledních sil zachra­
ňují, co se ještě zachrániti dá!
M ladý muži, k d y ž m luvím s T ebou, před­
pokládám , že m luvím s neohroženou duší,
k terá se neleká obětí a nám ah; k te rá se do­
vede pevně podívati z očí do očí sk u tečn o sti;
k te rá snese pravdu,, i když je sm utná!
437 — 7 —
 M ladý muži, T y s byl u SV. biřm ování a
tím sta l js i se vojínem ve vojsku K ristově;
splní svou vojenskou povinnost ten voják,
k terý se chabě vzdává protivníkovi? A nejsou
ty proudy, o nichž jsem výše mluvil, velikým
protivníkem K rista , jem už slíbena na biřm o­
vání věrn o st?
M ladý m uži, T y ’s p řekvapeně pozoroval
svého znám ého m ladého kom unistu, ja k á je
to kom unisticky uvědom ělá, p rů b o jn á „buň­
k a “ ; nebylo by hanba,, kdybys T y, k te rý jsi
stoupencem pravdy, šířil ji s chabější podni-
kavostí a prom yšleností, než onen jisk rn ý k o ­
m unista šíří svůj zhoubný b lu d ? Ci p rav d a
nezasluhuje nejvyššího vypětí s il na ob ran u ?
M ladý m uži, nebezpečí kolem tebe je m no­
ho, to je pravda. A le p ráv ě pohled na n e­
bezpečí probouzí v duších hrdiny, v o la jíc í:
„Není možno sn ésti ten ponižující stav! Bu­
deme se bránit! Setřesem e se sebe bídné ja ř ­
mo! Budeme dobývat! V elká, pravdivá, svatá
věc naše za ty oběti sto jí!“

Ale sm í se opravdu m luvit o nebezpečí?

O nebezpečí velkém ?
Z dá se sn ad některém u jinochu: „Skoro
bych m yslil, že se zde poněkud přehání. Že pod
jařm em tureckým důvod k obraně byl, to je mi
jasn o ; na bídě lidí, na sveřeposti, ja k se s n i­
mi zacházelo, na jejich u staran ý ch a přečastým
- 8 438
pláčem trv ale zesm utnělých tv ářích bylo po­
znati, že běží o s ta v nesnesitelný. J e ' v šak
viděti n ějak é s trá d á n í a n e ště stí na těch, kdo
se odklonili od B oha? N ebývá právě u nich
veselost n e jb u jn ě jší? N em ají právě ti, kdo si
z Božích p řik ázán í nic nedělají, často život
n ejpříjem nější? Vždyť přece k o lik rá te p o tk á ­
vám n a ulici lidi, k te ří svým šatem podle n ej­
novější módy, svým i příjm y, svým postavením ,
svými skvělým i nadějem i n a po stu p v budouc­
nosti, svým obličejem zářícím spokojeností dě­
lají dojem , jakoby byli přím o m iláčky štěstěn y
a jakoby jim k pozem ském u š tě s tí nescházelo
nic, zhola nic; a znám je zblízka a vím, ja k
daleko m ají od B o h a . . . T a d y že je možné
m luviti o nějakém n e ště stí? o n ějak é nebez­
pečné situaci? těm lidem, že se m á pom áhati?
Vždyť by m ně s údivem řek li: „Ale blázníš?
M ně že něco schází? M ně že chceš pom áhati?
Ty, chudáku, T y že chceš pom áhati m ně?
B lázníš?“ — —• —
A přece. C ožpak nem ůže n ě k te ré zlo pů­
sobiti sk ry tě ? M ůže býti nebezpečná rakovina,
k te rá uvnitř na ú stro jí již plně začala své
sm rtonosné dílo, navenek však p o řád ještě
není pozorovati nic. M ůže býti tan ec n a d p ro ­
pastí, p řed povrchním zrakem až k nepoznání
zakrytou. — A le u tajen é nebezpečí bývá osud­
nější než nebezpečí zřejm é. Neboť p řed otevře­
ným zlem se m á člověk na pozoru, používá
zavčas záchranných p ro stře d k ů — p ři zlu u ta ­
439 — 9 —
jeném b e z sta ro stn ě se ř ítí do záhuby. T o je
to nejnebezpečnější p ři m oderním nábožen­
ském a m ravním nebezpečí, že nevystupuje
p řed n ám i v celé své v n itřn í zlobě a trag ičn o sti,
nýbrž že je vidím e p ře d sebou sp íše v o slň u ­
jícím š tě s tí a se zvonivým sm íchem n a rtech
a s hrdým sebevědom ím dobytých vítězství!
Z trá ta věčné spásy, k níž takové duše n e­
odvratně spějí, poroba h řích u — m ůže býti
na světě n ě ja k é h roznější n e ště stí a žalo stn ější
poroba než je ta to ? M ůže stih n o u t d u še větší
neštěstí, než když z tra tí B oha? M ohu pro
duše vykonati něco velkolepějšího, m ohu pro
n ě z ísk a ti něco vzácnějšího, než když jim
pom alu z ísk a ti Boha?
Žádná osvobozovací válka, oo jich již bylo
na světě, nebyla vedena za Cíl ta k vysoký, ta k
vznešený, ta k nevyrovnatelně velký, jako je st
pom áhati duším k svobodě d íte k Božích!

A Bůh m á právo n a to, aby byl oslavován!

Běží tedy o to, aby byly zachráněny duše.
Ale jd e i o něco jiného: Bůh — n á š Stvořitel,
n á š Pán, náš V ykupitel, náš cíl — m á právo
na to, aby lidé uznávali Jeho velebnost a k o ­
řili se jí. Lidé sta ršíc h dob sn ášeli kam ení
a sváželi dřevo a budovali svatyně Bohu, sn á ­
šeli zlato a klad li mu je na o ltář, přin ášeli n e j­
k rá sn ě jší kvítí, n e jk rá sn ě jší sochy a obrazy
a zdobili jim i svatyně, zpívali n e jk rá sn ější
— 10 — 440
písně a doprovázeli je zvuky nejušleehtilejších
hudebních n á stro jů . A to vše na oslavu Boží;
na to, aby ukázali, že Bůh je všecko a my]
že jsm e pouzí chudí Jeh o tvorové, z m ilosti
Jeho dýchající. A lidé m odlili se pokorně:
„ P řijd ‘ k rálo v stv í T vé! Ať vše na světě je
uspořádáno tak , ja k T y si toho p řeje š, ve všem
b u ď vůle T v á !“ Kdo si prom yslí pravdy, co
je Bůh a co je člověk, ten chápe oprávněnost
takového jed n án í; ten ví, že takovou oslavou
člověk pouze splácí sv ů j povinný dluh, ten
potom ta k é s k ru to u b o lestí pociťuje křivdu,
k te rá se Bohu stá v á , když M u lidé o d pírají
úctu, k te rá M u svatosvatým právem p a tří, když
lidé drze se vzpouzejí: „Nem odlem e se o p ří­
chod k rálo v stv í Božího! Nám docela dobře
stačí tento svět! Nem odlem e se, aby. se sta la
vůle Boží! Nám stačí, když se sta n e vůle naše!
Nezpívejm e: Bože, chválím e T ebe! Nám stačí,
když zjednám e slavné jm éno sam i sobě a když
budeme slav it p am átku velkých lidí! Nebudem e
již stavěti k říž ů a soch blahoslavené Panny:
nám stačí pom níky na hřbitovech — pam ětní
desky na dom ech — sochy našich velikánů
na nám ěstích!
Ne, my již nebudem e zpívati: Bože, chválí­
me T ebe! Nebudem e se již m odliti: P řijd ‘
království Tvé! N ebudem e již pokorně p ro sit:
Bud‘ vůle T v á !“ — — —
Lam py n a nebi, jež m ají sv ítit na oslavu
Boží, z velké č ásti poshasínány — — — —
441 ____ 1 1 ______
 A není jich m álo, kdo svými s k u t k y ta k ­
to se ro u h ají — — — —

P ro ušlechtilou m ladou du ši — n e sn esite ln o !

Když sv. P e tr v G etsem ani viděl, ja k lidé
d rzou ru k o u sa h a jí na Jeho m ilovaného M istra,
nem ohl se ovládnouti a zvolal: „Pane, m ám e-li
b íti m ečem ?“ T a k když s i šlechetný člověk
rozváží situaci, když vidí křivdy, jež jsou
páchány na Bohu, když vidí žalostný osud,
k něm už ta k m noho m ladých i s ta ršíc h lidí
b ezstaro stn ě spěje, p a k zm ocňuje se ho ne­
vyslovitelná touha d á ti Bohu to, co m u p a tří,
a zachrániti ty ubohé duše. N ení knězem t a ­
kový m ladý člověk; ale ja k á s i bolestná ú zk o st
lom cuje a zm ítá jeho n itrem , ja k á s i nevypra­
vitelná nevolnost zdvihá mu h ru d ‘, že ve svém
nekonečném h oři div až nevzlyká: „Nem ohu
snésli pohledu, když k rálo v stv í Boží je ta k
p u sto še n o ! Nem ohu, nem ohu, nem ohu snésti,
když vidím , jiak to lik lid í a zvláště to lik m la­
dých lidí sp ě je k věčné záhubě! Co podniknouti
na zách ran u ? T u p ě p řih lížeti nem ohu, co pod­
n ik n o u ti?“ — — —
T a to touha palčivá a vášnivá v m ladé duši
je ja k á si jis k e rk a z té touhy, k tero u m ěl S p a ­
site l n a k říž i, když um íraje ro zp ín al ruce
a m odlil se k O tci, aby ta k to ro zp ja tý ­
m a rukam a svým a sev řel do n á ru č í všecky
duše a zanesl je tam , k d e je pravé š t ě s t í __
— 12 — 442
 To je jiskerka z té veiké touhy, která byla v
srdci sv. Františka Xaverského, když v Indii v ne­
ukojitelné touze po duších chodil z města do města
a jezdil s ostrova na ostrov a všude učil a křtil1 a
zachraňoval sta, tisíce; a tím více rostla jeho žízeň,
ěínr více umdlévala ruka od křtění a hrdlo od učení.
Když pak měl jíti na souostroví Mořské, a když jeho
známí jej zrazovali před cestou a vykládali mu, že
Mořské ostrovy mají podnebí vražedné a půdu dílem
sopečínatou a holou, dílem bažinatou, jedovatými plazy
a dravci se hemžící, tu světec otevřel svou duši: „Kdo
jste vy, že chcete klásti meze všemohoucnosti a mi­
losti Spasitele našeho? Kdyby na těch ostrovech bylo
lze najiti zlato a vzácné koření, zajisté nelekali by
se křesťané žádných nebezpečenství a hrnuli by se
tam; že však běžíjen o spásu lidských duší, měl
bych se strachovati tam jíti? Pravíte, že ostrované
mě usmrtí. Té milosti nejsem já hříšník hoden! Nechať
se mnou naloží jakkoli; jsem odhodlán podstoupiti
největší oběti pro jedinou duši!“ A odplavil se na
souostroví Mořské a zachraňoval tam duše. A jaké
touhy vířily později v jeho duši, když slyšel o lid­
naté, veliké říši japonské, kde jsou miliony duší, jež
by měly býti získány Kristu! František nemá stání:
musí do Japonska! S jakými nevýslovnými touhami
plavil se tam na svých ubohých plavidlech! Když V
Japonsku byly žně tak bohaté, jak toužil dále po
ohromné Číně! Ba ještě když umíral a duch
byl 'již v bezvědomí, o čem to blouznil ve své smrtelné
horečce? „Čína! Čína! Čína!“ Tolik je duší v Číně,
které potřebují záchrany — Čína! Čína!“ S těmito
touhami v srdci brzo nato vypustil duši tento veliký
misionář, objímající svou láskou tisíce a miliony duší,
jako umírající Kristus svýma rozepiatýma rukama, svou
láskou chtěl obejmouti celýr svět. — —
V íš již, m ladý m uži, co je to touha po k r á ­
lovství Božím? V íš již, co je to ap o štolská lá s ­
ka k duším ?
453 - 1 3 -
 A již víš, co je hlavním předpokladem k ř e ­
sťanské obnovy,, náboženského osvobození v
m ladém světě: U silovná vůle, aby králo v stv í
Boží se šířilo a stále více prohlubovalo. Žhavá
touha po zách ran ě duší. T o to dvojí.
P ra co v a t neohroženě a celou svou duší ve
službách těchto dvou ideálů, není to oprav­
dové k atolické h rd in stv í?

II. Katolická akce — organisované

katolické hrdinství.
Z a k rásn éh o květnového odpoledne jel
jsem od P rah y podél Labe k M oravě. N ádherný
pohled na hlavní řek u Cech: vlnky slunečním
leskem zbarvené jako lesklé m ěňavé šupiny
pokrývaly hladinu. K rásné Labe! — N apadá
mi: z m iliard m aličkých k ap ek je tato širo k á
a v květnu n a m nohých m ístech i hluboká
řek a. Z ko lik a m iliard k rů p ě jí se sk lá d á ?
Co je s t jednotlivá m alá k a p k a ? A le p řipojí
s e k a p k a k e kapce, sp o jí se jich ta k miliony, —
ja k á řek a! ja k á vodní energie v ní!
T a k ve m ladých lidech je touha, aby se
usk u tečn ilo k rálo v stv í Boží a aby byl duším
um ožněn, zabezpečen n á v ra t k Bohu. A le p ři­
činění jednotlivcovo je slabé; co zm ůže p ro ti
všem těm obtížím , k te ré se sta v ě jí v cestu?
J e jen jako n e p a trn á k a p k a! —
— 14 — 444
 Ale spoj kapky; v jediný pram ének a
usm ěrni je. Je jic h účinnost se stupňuje. A
spoj touhy a snahy všech dobrých lidí v
jedno, dej jim jednotný sm ěr: m ohutné Labe,
ženoucí mlýny, nesoucí lodi!
Spoj úsilí horlivých kato lík ů za nábožen­
skou obnovu společnosti a m áš K atolickou
akci.
+
Ale pozor! Ne každé takové úsilí je s t již
„K atolickou ak cí“ v n ejvlastnějším slova
smyslu. Dvě znám ky jso u nutný.
P řed n ě K atolickou akcí jm enujem e nábo­
ženské snahy tehdy, když je provádějí v ě ř í ­
c í, laici. Když k n ě z horlivě a p o što lsk y p r a ­
cuje, kázáním , udělováním sv. sv áto stí, šířením
tisku a pod., to nenazývám e K atolickou akcí,
nýbrž duchovní správou.
D ruhá znám ka. K atolickou akcí jm enuje­
me náboženskou p rác i věřících tehdy, když
je prováděna p o d v e d e n í m c í r k e v n í c h
p ř e d s t a v e n ý c h . — Nebylo by ted y K ato ­
lickou akcí v přísném slova sm yslu, kdyby
někdo konal náboženskou práci, o níž vůbec
nejednal se svým i církevním i představeným i,
nýbrž, do k te ré se dal na vlastní pěst. T aková
soukrom á p ráce m ůže býti pro králo v stv í Boží
nebo pro d u še velm i užitečná a pro pro v ád ějí­
cího p řed Pánem Bohem velm i záslužná. Není
445 — 15 - -
to však K atolická akce v přísném slova
smyslu.
Není divu, že K atolická akce m á se ko­
n a ti v dohodě a pod vedením církevní vrch­
no sti; neboť ap o što lát je st snaha o šířen í říše
Boží; a za osudy říše Boží nesou odpovědnost
v prvé řad ě biskupové a kněží, pod vedením
řím ského papeže. Ne každém u jednotlivém u
věřícím u řek l P án: ‚‚Pasiž ovce mé! P asiž be­
rán k y m é!“ (Jan 21, 16-25.) N eřekl každém u
jednotlivém u věřícím u sv. P e tr: „P aste stádce
Páně, k te ré je s t u v á s“. (I. P e tr. 5, 2.) V ěřící
pracující v K atolické akci jsou jako p o-
m o c n ý apoštolát, jsou jako p o m o c n á voj­
ska, k te rá usn ad ň u jí biskupům a kněžím je ­
jich úlohu, jsou — ja k to p raví papež Be­
n e d ik t XV. — „jako ruce, k te ré Bůh a církev
p o skytli fará ři, a jak o opravdoví dělníci p ři
jakém koli zevnějším náboženském a sociál­
ním díle m ezi katolickým Iidem “.
B iskup a fa rá ř ta k řk a mluví k věřícím :
„Budete nám pom áhati ro zn ášeti k duším o-
voce V ykoupení.“

Katolická akce — „veliká milost pro věřící“.

T a to podivuhodná slova, že K atolická akce
je velikou m ilostí pro věřící, n a p sal Sv. Otec
v r. 1935 k biskupům brasilským .
U važuješ: J e K atolická akce pro kato lík a
opravdu m i l o s t í od Boha? A v e l i k o u mi-
— 16 — 446
 lo stí? — Kdo pováží, o ja k veliké věci při
K atolické věci běží — o slávu Boží, o spásu
duší —‚ ten chápe ihned pravdivost papežova
slova. J a k je šťasten, kdo zachránil ubového
tonoucího! J a k velikým teprve činem je s t za­
chrániti duše pro život věčný! Vzpom eň, co
pravil sv. F ran tišek X averský: „Jsem odhodlán
vše podstoupiti pro jedinou d u ši!“ J a k blaží m la­
dého jinocha, když si m ůže říci: „M ně p ro ­
kazuje Bůh takovou čest, že smím býti spolu­
pracovníkem p ři velkém díle, na němž s r a ­
dostným nasazením všech sil pracovali sv. Ště­
pán, sv. Pavel, sv. J a n Z latoústý, sv. A ugu­
stin, sv. B ernard, sv; C yril a M etoděj a jiní
velicí m užové církve! Ja k o u velikou m ilost,
jaké veliké vyznam enání p ro k azu je m i Bůh.
když m ě volá k této sp o lu p ráci!“
Štěstím pro m ladého člověka je p ráce v
K atolické akci je š tě i z jiného důvodu. V eli­
kým darem Božím pro m ladé duše je s t idea-
lism, elán, m ladistvý rozm ach. Když1 nevidí
m ladý člověk p řed sebou důležitých polí p ra ­
covních a velikých ideálů, p a k vybíjejí se
jeho vlohy n a věci bezvýznam né, ba sn ad —
a p ráv ě u nejn ad an ějších — nenalézajíce vhod­
ných cílů zvrhnou se a stá v a jí se stra šn o u
m etlou p ro lidstvo. N ejvětším i zločinci bý­
vají lidé, jichž velké n adání nenašlo sp ráv n é­
ho rozvoje. A le v K atolické akci s k ý ta jí se
m ladé duši velké cíle, a ja k s nim i ro ste! J a k
ten elán m ladistvé duše s tá v á se zázračnou hna-
447 - 17 -
 cí silou, a ja k u p ro stře d požehnané čin­
n o sti v K atolické akci stá le více m ohutní!
T ře tí důvod ra d o sti z p ráce v K atolické
akci. S nad js i již poznal mezi svým i druhy
nebo spolužačkam i takového, jem už záhy
zem řel otec nebo m atk a nebo oba, a dotyčný
zůstal se svými sourozenci m ladším i sám , a
m usil jim býti otcem neb m atkou neb oběma
dohrom ady. V iděl’s, ja k takový m ladistvý ji­
noch nebo děvče, bral-li svou úlohu vážně,
si časem osvojili rozvážnost, obětavost a s a ­
m o statn o st nezvyklou u jiných v jejich letech?
A viděl’s,ja k otcovsky své sourozence m ilují,
a ja k je blaží vědomí, že z těch s iro t p řece
se jen podařilo vychovati spořádané lidi? —
T a k když vidí k ato ličtí jinoši, že náboženská
m yšlenka je opouštěna těm i, kdo jso u p ře d ­
staviteli pokroku, lidm i studovaným i, bohatý­
mi, nadaným i. T o zrovna bodá ušlechtilého k a ­
tolického jinocha, aby té siro ty neopouštěl, aby
se tím horoucněji jí oddal, čím více ji opou­
ště jí ti, kdož pro to obdrželi od Boha více
schopností a darů. C h tít p rac o v a t tam , kam
se všecko tla č í o p ráci, a k d e odm ěnou je
potlesk v eřejnosti — ja k á p a k velká zásluha.
Ale jít na takový důležitý pracovní úsek, kde
běží o velikou věc, ale nikom u se tam nechce,
p raco v ati tam sk ry tě a bez uznání veřejnosti,
— to je dílo záslužné a velké p řed Bohem —
a to jedna z těch k rá s n a K atolické akci, k te ré
to lik lák a jí duše ušlechtilé.
- 1 8 - 448
 Čtyři velk é překážky.
V ysvětlete mi tu to podivnou věc: J a k to,
že v četných m ladých duších K atolická akce
nem ůže vůbec z a p u stit kořeny?
P rv á obtíž, na niž n a rá ž í K atolická akce:
M nohý m ladý člověk nechce se s p řá te liti s
m yšlenkou, že každý, kdo chce něco znam enati
v K atolická akci, se m usí bezpodm ínečně zříci
všech zvyků a všeho jednání, k te ré se nedají
sloučiti s křesťanstvím . C htěl by p raco v at —
ale zříci se i příjem ných hříšných návyků?
Ano, m usí se jich zříci. M usí p řin é sti
i tuto oběť.
M isionáři m ají zkušenost, že jednou z n e j­
větších přek ážek š íře n í víry m ezi pohany, jsou
hříchy k řesťanských E vropanů. Když vidí po­
hané, ja k křesťané k o lik rá te š p a tn ě žijí, když
viděli jako vojáci v „barevném “ vo jsk u za
světové války v E vropě pohoršlivý život m no­
hých křesťanů, p a k odpovídají m isionářům :
„Ale nač bychom se dávali p o k řtíti, když k ře ­
sťané n ejsou lepší než my, ba m nohdy je š tě
h o rší? “ Z rovna tak , když m ladík by chtěl p ra ­
covati v K atolické akci, ale jeho duše je s t
p ro ro stlá je š tě světáckým , pohanským sm ýšle­
ním :a jeho pověst je poskvrněna. Lidé se
odvrátí s odporem od něho —; i od K atolické
akce.
Kdo chce opravdu p raco v ati v K atolické
akci, m usí m íti v sobě do st síly, u sp o řá d a ti
449 — 19 —
všecko své sm ýšlení a cítění, všecka svá slova
a své jednání poctivě a upřím ně a důsledně
podle p řik ázán í Božích.
*

Stěžuje si jiný m ladík: „Jsem příliš lehko­

vážný. N euvažuji, p ři žádné vážné věci trv aleji
nevydržím , žádná věc mě doopravdy nezaujm e,
jsem jen jako m otýlek, poletující b e z sta ro st­
ně s květů na k v ě t.“ — P říteli, ty ’s do rů stající
muž. T y m u s í š b rá ti život vážně. T y se na
vážné věci so u stře d iti m u s í š . T y se do d ů ­
ležitých úkolů pohroužiti m u s í š . T y svou
lehkom yslnost a m otýlkovitost přem áh ati m u ­
s í š . O pakuj s i často slova sv. P avla: „ Jed n e j­
te z m u ž i l e a b u d ‘te s i l n í ! “ T o p la tí i o
K atolické ak ci: bez sebeprem áhání, bez oprav­
dovosti není m ožná.
*

Třetí: „Mne chvílemi neodolatelně láká práce v

Katolické akci. Ale náruživě miluji sport. Každá vzpo­
mínka na sport vypuzuje z mé duše ihned jakýkoli
jiný zájem.“ — Příteli, sport není zlá věc. Náš
veliký papež Pius XI. býval horlivým- turistou. Ale
sport nesmí býti v duši samovládcem, ba tyranem,:
kterému musí všecko uhnouti. Sport jen potud, pokud
činí tělo pružnějším a otužilejším služebníkem duše.
Sport nesmí býti ničím více než poslušným služebníkem!
a prostředkem vyšších zájmů a potřeb. Pěstuj si
sport. Ale dej mu cítiti sílu své ruky a své vůle.
Ať pozná, že nepřipustíš, aby sport v Tobě zabíjel
— 20 — 450
vyšší snahy, mezi něž patří i horlivá spolupráce v
Katolické akci.
*

Č tvrtá překážka. M alom yslnost: „M arné

všecko podnikání! Co zm ohu? V šecko p ro ­
stře d í ve všech svých složkách je ta k p ro sto u ­
peno náboženskou ochablostí a nevěrou, duše
jsou do takové míry, odcizeny Bohu, že je
m arné pom ýšleti na n á v ra t k rálo v stv í Boží­
ho. Co zm ohu já slabý p ro ti tom u bezedném u,
nekonečném u m oři p ře k á ž e k !“
A le příteli, vezm i si svůj nejslo žitější šat.
K olik steh ů je h a něm ? A přece se m usilo
napřed počíti jediným p r v ý m stehem . P o ­
hleď na p a d e sá t m etrů dlouhý k u s p látn a,
v němž je to lik n ití; a přece tk a n í se m usilo
začíti p r v n í nití. Niť k n iti; jak ý nakonec
kus! — T a k T v á práce. Měj, odvahu být dobrou
nití, m odli se, ať P ro z ře teln o st vzbudí ducha
horlivosti,‘ i v jiných — a podivíš se, jak é n ád ­
herné, dlouhé plátno K atolické akce bude
nakonec u tkáno! A pravíš-li rozpačitě: „ Já
mám být u nás prvou n ití? J‚á m ám udělati
prvý ste h ? “ O dpovídám T i: „Ano, b u d ‘ u vás
prvou nití! Udělej prvý steh! M ěj odvahu udě­
lat počátek! J e to pro králo v stv í Boží! J e
to pro d u še !“

451 - 2 1 -
 III. V Čem pozůstává práce jinocha
v Katolické akci.
Snaha o větší osobní dokonalost.
Z da budem e v K atolické akci p raco v ati
s úspěchem či neúspěchem , to závisí hlavně na
tom, ja k nám svou m ilost pom ocnou bude u-
d íleti Bůh. Bůh však své m ilosti rozdává vel­
m i častoí i podle toho, ja k sv a tá je duše člo­
věka. Čím sv ětější duše, tím ochotněji dává jí
své dary.
P ro to n ejd ů ležitější povinností každého ji­
nocha, který, chce něco vykonati v K atolické
akci, je s t přičiňovati se, aby co n ejvětší d o ­
ko n alo sti dosáhla jeho duše. V iděls již, ja k
v železárnách tav í rudu, aby z ní vytvořili
d o b ré železo? T av í ji v ohnivých pecích, aby
odloučili ušlechtilou hm otu o d nepotřebných
přím ěsků. S tru s k u odklidí, získané železo taví
znova, aby je p ro čistili je š tě víc. A p řetav u ji
někdy třeba: i p o tře tí, po čtvrté, ta k dlouho,
až zů stan e co neju šlech tilejší železo.
Podobně jinoch. O pět a o p ě t p řeta v u je
svou povahu, svým vlastním zpytováním svě­
domí, bdělostí, sebezapíráním , m odlitbou, sv.
zpovědm i a sv. přijím áním , ú č a stí n a m ši sv.,
a kd ek o li je ště postřehne nezdravé přím ěsky,
znova se v rh á do těchto svatých vysokých pecí
a p řetav u je znova.
— 22 — 452
 Z v láště jedné věci věnuje jinoch velikou
pečlivost: aby byl co nejvíce p ro n ik n u t veli­
kým i pravdam i. Neboť m ladá d uše dovede se
obětovat a dovede s e b ít a p řed žádnou obtíží
se nezastaví — ale jen pod jedinou podm ínkou:
m usí býti přesvědčena, že to, zač se bije, je
v elik é! K dyž sv. Ignác z Loyola v sam otě
v M anrese se vhroužil v p ravdy Boží taki
živě, že je živě viděl p ře d sebou, p a k již
‚dovedl i n e jtě ž ší oběti s jásáním p řin á še ti pro
Boha. O to tedy běží, a b y m ladý člověk po­
stavil s e tv á ří v tv á ř základním náboženským
pravdám , aby byl jim i zcela pro n ik n u t, aby v
jejich světle, ve světle nadpřirozeného cíle p ak
všecko konal.
Není lepšího p ro stře d k u pro tento důle­
žitý účel než e x e r c i c i e .
Dobře píše Oi dojmu ze svých prvých exercicií pro­
stým svým slohem venkovský jinoch: „Líbí se mi ty
obsažné a dútklivé přednášky. Líbí se mi rozjímání o
věčných pravdách a Božích zákonech. Mám ted‘ jasno
ve svědomí, zvláště pokud se týče 6. přikázání, hři-
chu to, který mě dosud nejvíce znepokojoval. Takové
přednášky o svaté čistotě jsem v životě neměl příle­
žitosti slyšet. Jsou dalekosáhlého významu, a jsou
s to, zachrániti člověka. — Líbí se mi, že nyní vím;,
proč žiji. Exercicie znamenají úplný převrat mého.
dosavadního života. Při těchto svých prvých exerci­
ciích jsem dokonale šťasten.“
Jinochu, chceš-li položiti bezpečný základ
pro svou činnost v K atolické akci, nezapo­
meň vykonati dobré exercicie. Š etři si na cestu,
modli se již te d ‘ o pevnost a v y trv alo st v pro-
453 _ 23 -
vadění předsevzetí, jéž p ři exerciciích učiníš.
Exercieie, toť vysoká pec, v jejím ž žáru ušlech­
tilé prvky naší povahy se osvobozují od níz­
kých přím ěsků!
A ta k m ladý m už, k te rý m á vůli vážně
pracovati v K atolické akci, p ro sív á Boha p ře ­
devším o sv atou duši. O takovou d uši, jak o u
m ěli sv. Štěpán, Šebestián, V ít, V avřinec a
jiní jinoši v dobách starokřesťanských, k te ří
svým bezúhonným životem byli skvělým svě­
dectvím pro k řesťanství. A k sv. M ichaelu
archandělu se m odlívá, aby mu vyprosil a za­
choval podobný plam enný zápal pro vše vzne­
šené, jakým plane sám !

Osobní vzdělání rozumové.

D ruhá věc, jíž m ladý m už nezbytně po­
třebuje, je vzdělání rozum ové. Cím větší bude
jeho rozhled, čím sp ráv n ější stanovisko bude
zaujím ati k důležitým otázkám života, čím
větší vážnosti bude požívati úsudek o věcech
a o pom ěrech, tím v ětší vliv m ůže m íti na
své okolí.
K tomu však nestačí, aby si jen zakoupil nějaké
knihy nebo odebíral nějaké Časopisy. Může býti v
osadě nejkrásnější budova hospodářské školy, kdyži
do ní nikdo nechce chodit 'nebo když se v ní nikde
nechce učit, jaký s k u t e č n ý vliv má tato nád­
herná budova na povznesení lidí v osadě? Může míti
někdo ve své světnici nebo ve svém býtě velikou knihov­
nu; když sám nic nechce číst a přemýšlet o čteném,
— 24 — 454
jakou CénU pró jalio s k u t e č n ý vnitřní život má
tato knihovna? — Tak při četbě, při přednáškách,
vůbec při každém vzdělání nejdůležitější věcí jest,
abych c h t ě l si poznatky osvojit, abych se namáhal,
abych uvažoval, abych duševně pracoval i tehdy, když
je mi úsilovné přemýšlení o čteném nebo slyšeném dost
namáhavé a nepříjemné.
Z vláště ve dvou věcech se m usím sn ažit
důkladněji se vzdělati. P řed n ě v e v ě c e c h
n á b o ž e n s k ý c h . N a náboženské otázky p ři­
chází v m yslící sp o lečn o sti řeč opět a opět,
a kdo chce správně odpověděti, m usí sám více
znáti než jiný. P ro to je nu tn é, aby k řesťan ­
ský7 jinoch chodil rá d n a k ázání a na nábožen­
ské přednášky, čítal náboženské časopisy, kde
se takové časové otázky projednávají, na př.
v časopisech „Na hlu b in u “, „N eděle“ ,
„Nový n á ro d “, nebo aby si čas od času
vypůjčil knihu o náboženských vážných otáz­
kách a pozorně si p ro četl a prom yslil hlavně
takové články, k d e se p ro jednávají věci, jež
bývají předm ětem hovorů.
A dále ať si m ladý člověk zjedná jasné
poznatky o základních věcech sociálního živo­
ta. O těchto otázkách se d nes m luvívá všude,
p atří k nejpalčivějším otázkám doby, a p r á ­
vě k atolická críkev m á na ně odpovědi ta k
přesvědčivé a ta k sp ráv n é, že jediné m ohou
vyvésti lidstvo z dnešních hrozných k risí.
Proto je dobré, když s i m ladý m už opatři
křesťanské sociální encykliky, k te ré vyšly v
českém p řek lad u v Lidovém knihkupectví v
455 - 2 5 -
Olomouci, nebo když si p ro stu d u je sp isek po­
slance S ta šk a „C esta ze světového L ab y rin tu “ ,
nebo když si vytvoří m alý stu d ijn í kro u žek
a v něm článek po článku p ro b íra jí m aličký
sešitek „C esty k sociální sp rav ed ln o sti“, k te rý
zrovna nyní vyšel ve II. vydání ve S družení
katolické m ládeže v Cechách. Kdo jso u zvyklí
n a nam áhavější duševní práci, ať si p ro stu d u jí
m oji „Rukověť k řesťan sk é sociologie“. P o ­
drobný návod, ja k za říd iti co nejúčelněji p ráci
v sociálních kroužcích, n a jd e m ladý m už v
úvodě k mé m alé a laciné knížečce „C esty
k sociální sp ra v e d ln o sti“.
*
T ato výchova povahová a vzdělání rozum o­
vé tvo ří n ejd ů ležitější č ást v K atolické akci
m ladých lidí. Neboť od m ladých lidí nelze
je ště očekávati sam ostatných velkorysých činů.
Ale velm i mnoho u d ělají pro K atolickou akci,
když se dobře p řip rav í na svůj budoucí život,
aby, až věkem dospějí, s tá li zde již lidé, jichž
lze bez obav možno používati i pro odpovědné
úkoly.

A poštolát p řík lad u , m odlitby a sm íru.

I m ladí lidí m ohou vykonávati požehnaný
vliv n a své okolí.
M ohou ta k učiniti p řed n ě apoštolátem p ř í ­
k l a d u . J e jednou z nejtěžších závad doby,
— '26 — 456
že zásady se sice znají, že se o nich píší k rásn é
knihy, že se jiným horlivě doporučují, - že
však se v p ra k si podle nich často nežije. To,
čeho doba velm i potřebuje, je s t p růkaz, že se
podle zásad tak é poctivě a doopravdy žije.
Když vidí m ladí lidé, že jejich druhové poctivě
křesťansky žijí, p ak je cosi n u tk á: „Podívej
se, tento m ladý člověk dovede k řesťan sk y žít
— ty nedovedeš?!“ D obrý p řík la d k řesťan ­
ských jinochů je jako otevřená kniha poučení.
Nikdy v životě nezapomenu, jak mladá paní ve
společnosti pravila: „Jako děvče v bloudícím' prostředí
ztratila jsem víru a nestarala jsem se o Boba. Ale'
poznala jsem1 jinocha — nynějšího svého muže —;
s údivem jsem pozorovala jeho nelíčenou zbožnost na
Sv. Hostýne, jeho vzorný, mravný život, jeho štěstí,
jež .má v Bohu — mně to nedalo, začala jsem se
pokoušeti o modlitbu též, a již několik let je tomu,
co jsem v Bohju zase nalezla své ztracené štěstí. Ze
jsem1 zase šťastna, to bylo způsobeno svatým pro­
kladem mého manžela, tehdy ještě svobodného mla-<
dika!“ —
Dále ap o što lát m o d l i t b y . Okol, jejž má
před sebou K atolická akce, je ta k veliký a
tak nadlidský, že pouhé lid sk é přičinění je
na to bezmocné. O b rá tit duše! R o zšířit k r á ­
lovství Boží! N adlidské úkoly!
Lidské přičinění samo o sobě jest jako práce onoho
lékaře chirurga, o němž jsem nedávno slyšel: dostal
k operaci děvče s jakýmsi nádorem na mozku: navrtali
lebku, vpustil vzduch, lebku v zadu pilkou pootevřel,
nádor vyňal, ale při tom s bolestí zjistil, že nádor
má kořen v míše, nastal výron krve, děvče v hodině
457 _ 27 —
mrtvo. Znamenitý chirurg — a stál zde bezmocny.
— Tak lidské úsilí v nadliských úlohách.
A le m odlitba vyprošuje pom oc Boží. V še­
m ohoucí dovede pom oci i tam , k d e lid sk á
m alom ocnost s to jí již bezradně. P ro to jsm e
to lik rá t nem ohli s K atolickou akci k u
předu, ježto jsm e spoléhali jen na své
lid sk é přičinění a na přirozené p ro střed k y ,
a m álo jsm e se m odlili, anebo jsm e sice stá li
u Božího m ilosrdenství a tloukli, ale stá li jsm e
tam o s p a le . . . bez z b o ž n o sti. . . bez důvěry.
Kdo chce. pro Boha a pro duše pracovat, ten
se m usí m odlit a m usí u m ě t se m odlit!
A p o što lát s m í r u . Ja k o Je žíš K ristu s byl
B eránek, k te rý vzal n a sebe hříchy, světa a dal
Otci své u trp en í a svou krev, aby z a p la til u
Otce dluhy lidstva a zjednal mu vykoupení,
ta k k řesťanský jinoch neleká se slova „ sm ír“,
k te ré světáckém u uchu zní ta k nevýslovně
cize a nesrozum itelně, a m luví k O tci: „O tče,
nechci T i dávati zadostučinění jenom za h ř í­
chy své, nýbrž i za hříchy jiných. Chci Ti
obětovati své utrp en í, své m odlitby, vezmi si
ode m ne co chceš, — jenom dovol, ať m ohu
tak to z a p la titi u T ebe dluhy jiných, ať mohu
pro ně z ísk a ti odpuštění vin!“
Ja k é divy tvořívá v životě tato m yšlenka
sm íru, toto následování B eránka, jenž vzal
na sebe hříchy všeho světa! Ale m yšlence
sm íru rozum í jen duše opravdu křesťanská.
-2 8 — 458
Ty, m ůj jinochu, jí již rozum íš? Ci dosud ještě
ne? —

A p oštolát slova, tisk u , činu.

V r. 1913 ve svém 21. roce stal se katolíkem
mladistvý básník R. Jam Sorge. Byl 'napřed prote­
stantem, ale přesněji řečeno úplným pohanem. Pak'
se ho při pobytu u Severního moře dotkla milost
Boží, v r. 1913 vstoupil do katolické církve, a pak
od 21. do 24. roku svého konal horoucí apoštolské
dílo. Svými básněmi, svými dopisy, a především svým
svatým životem šířil myšlenku Boží mezi svými zná­
mými. Napřed získal pro Boha svou paní, pak svou
matku, pak ostatní rodinu, a pak řadu přátel, a učinil
je ze zavilých nevěrců nebo špatně informovaných
protestantů věřícími katolíky. Celá poslední tři léta
jeho života byla životem křesťana apoštola a křesťana
vyznavače. Padl čtyřiadvacctile/tý, 1916, ve světové,
válce.
To je člověk K atolické akce. V náší m yš­
lenku Boží všude. J e stále na s trá ž i a jakm ile
postřehne nějakou po třeb u nebo vidí nějakou
vhodnou p říležito st, ihned hledí pom áhat. Sly-
šels již o „seism ografu“ ? J e to velm i citlivý
p řístro j, zařízený tak , aby ihned upozornil,
že někde je zem ětřesení. J a k á jem ná a dů­
ležitá pozorování m ožno jím učiniti! T a k ji­
noch K atolické akce. Pečlivě sleduje své okolí.
Kde vidí opravdovou potřebu, ochotně po­
může. —
Činí ta k hlavně s l o v e m . N ebojí se p ro ­
m luvit o věcech náboženských. H ledí upozor­
45 9 _ 29 —
n it na povinnost k řesťanů, hledí zam ezit h ří­
chu, hledí po u čit protivníka. Ale všecko to
koná nikoli se ctižádostivou pohnutkou, aby
v y h r á l , aby druhém u dal cítit svou převahu,
nýbrž v duchu lásk y : aby neponížil, nýbrž
získal. M ůže být ap o što lát bičem, a takový
apoštolát n e sto jí za nic; m ůže být apoštolát,
jako když hladovým ovečkám u k azu ji h r s t ze­
lené lahodné trá v y , a ta k je vedu za sebou.
A p oštolát t i s k e m . T en je dnes nejd ů le­
žitější. Neboť přim ěti rodinu, aby odebírala
dobrý týdeník, je to též jako docíliti, aby týden
ja k týden dobrý m isionář vstupoval do dom u
a konal tam své požehnané dílo. P řim ěti druha,
aby p řesta l čísti nebo si kupovati četbu š p a t­
nou; d oporučiti mu dobrý článek nebo časopis
nebo noviny nebo knihu dobrou. N abídnouti
se k šíření dobrého tisku. N ení p ro střed k u ,
kterým by se dalo pro ap o što lát u d ělati tolik,
jako lze u d ě la ti tiskem .
A a p o što lát č i n e m . N abídne se sta rším
za pom ocníka p ři n ějaké práci, na k tero u jeho
síly stačí. H ledí si ze svých d ruhů v y b rati
pom ocnou skupinu a nabídnou se pro nějaké
dílo. Když byli požádání o nějakou práci,
ochotně ji vykonají. M ají se na pozoru, aby
nenaznačili starším , že jsou ze s ta ré doby,
že nové době nerozum í. M ezi svým i d ruhy p r a ­
cují k od stran ěn í zlořádů, k te ré se vloudily
m ezi m ládež v životě kostelním , rodinném ,
spolkovém , v životě n a vesnici večer atd.
— 30 — 460
 Z k rá tk a : citlivý seism ograf, vy citující po*
třeby farn o sti; a le též pom áhající potřebám
farnosti, zvláště m ezi m ládeží. K de je ho tře b a ,
tam čeká na práci.

Závěr.
Nuže, ja k js i se rozhodl? V elká věc volá,
ať se ozve v tobě hrdina. Běž k svém u fará ři,
pros, ať tě z a řa d í do p ráce v K atolické akci
u vás, nebo ať dá návod, ja k se m áš p ři­
pravovati, abys m ohl jednou v tom to oboru
činnosti pracovati co nejprospěšněji.
Či je ti líto těch nám ah a obětí, jež m usíš
přin ésti? — Do nem ocnice p řin esli těžce ne­
mocnou ženu, k te r á z tra tila to lik krve, že
zem ře zeslábnutím . Bylo tře b a rychle do d ati
jí novou krev. T ř i m ilosrdné s e stry se nabídly,
a daly si odejm outi litr k rv e pro nem ocnou.
Nemocná jim s tá la za tu oběť. — A tobě,
jinochu křesťanský, by n e stá l Bůh a králo v stv í
K ristovo a nesm rteln é duše za oběti, k te ré jsou
spojeny s p rac í v K atolické akci?
*
Slova, k te rá p ro n esl v pondělí svatodušní
1936 slavný k a rd in á l L ié n art k e třic eti tis í­
cům katolických francouzských jinochů na je ­
jich sjezdu v P aříži, p latí, českoslovenští ji­
noši, i vám : „Býti roznašeči učení K ristova,
461 — 31 —
hle, toť V áš úkol, m ladí mužové! S rad o stí
m yslím na to, ja k p ro n ik áte do školy, do d íl­
ny, do úřadu, n a venkov, jsouce puzeni mo­
hutnou a neodolatelnou touhou dobývati pro
K rista, P ána a V ykupitele, každého společen­
ského p ro střed í. K ristu s všem bez výjim ky
uložil povinnost apoštolátu. K aždý ve svém
okolí, každý ve svých vlastních pom ěrech ži­
vota a povolání má činně pod vedením církve
spolupřacovati na budování nové křesťanské
společnosti.“

Seznam vyšlých brožurek XI. ročníku.

241. Matka. 247. Zachraň duši svou!
242. Sv. Josafat. ’,48. Muž a katolická akce.
243. Hrdinové víry.
244. Návštěvy nejsvětější 249. Maličkosti.
Svátosti oltářní. 250. Bílá hora.
245. Pod ochranu Tvou se 251. Neviditelná ruka.
utíkáme.
246. Jak si vyprosíme zá­ 252. Zena a katolická akce.
zraky? 253. Dívka a katol. akce.

Imprimi potest. Pragae, 3. Junii 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 8930. Olomucii.
5. Junii 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
‚‚ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hluěíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. ftídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě,.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučímě. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 32 - 462
 Století 1 7 . a 18. dobou temna?
N ašim dětem ve škole se stále vykládá, že
doba pobělohorská, v níž provedena byla re-
katolisace našich zemí, kdy vliv církve k a to ­
lické, reform ací násilně potlačované, počal se
opět uplatňovati, je dobou „tem na“ (Mlčoch,
Učebnice dějepisu pro měšť. školy III., str.
29 a 31). M luví se tu o „náboženském n á silí“,
kdy lidé byli k ru tý m i p ro střed k y , jako „bitím ,
vězením, pokutam i, nuceni p řesto u p iti ke k a ­
tolické v íře “ (Jirák -R eitler, dějepis pro IV.
roč. měšť. škol z r. 1933, str. 98). O 17. a
18. sto letí m luví se jak o o době „velikého
zotročení selského lidu, veliké bídy hm otné i
duchovní, kdy všecka naše k u ltu ra náro d n í by­
la v úpadku, to tiž jazyk, lite ra tu ra , školství,
národní vědom í“, k d y „lid tonul v nevědom o­
s ti“, neboť s ta ré knihy české byly v p ro k le tí“,
byly od jesu itů ničeny a páleny, avšak „no­
vých českých spisovatelů tém ěř nebylo“, kdy
„mizí zn alo st čtení a jazyk: český byl vytlačen
ze šk o l“, kdy „pošetilá víra v čáry a č aro d ěj­
nice přím o lid posedla a na tisíce nešťastníků
bylo upáleno — m ezi nim i i d ě ti“, kdy „se
šířily pověry a víra v nem ožné zázraky, m izela
m ravnost a život surověl, lid živořil v bídě a
otroctví“. (Učebnice d ějepisu G ebauerové—
J irá k a —R eitlera v úp ravě R eitlera-T ouce I. díl,
str. 33, III. díl, str. 11, 12, 19, 30, 31, 35
a 37.)
V ýklady o pobělohorském „tem nu“ byly
učeným i h isto rik y dávno zam ítnuty jako ne­
vědecké. Prof. D r. J. V. Šim ák na slavnostní
přednášce ve S polečnosti p řáte l staro žitn o stí
českých p ronesl úsudek, ž e j e t e m n o v h l a ­
v á c h (u těch, kdo dějinám 17. a 18. století
nerozum ějí), není v š a k t e m n a v d o b ě r e -
k a t o l i s a c e . D r. A rne N ovák ve IV. vydání
D ějin lite ra tu ry české na str. 160. praví, že
je to „po strán ce k u ltu rn í i slovesné n e sp ra ­
vedlivé, považuje-li se české baroko stol. 17.
p řes své velké hodnoty k u ltu rn í za dobu „tem ­
n a “. Zodpovězm e především otázku:

Byla k atolická víra šířen a násilím ?

Na tuto otázku odpovídají n a ši učení h isto ­
rikové záporně. K šíření víry s ta ré a původní,
v n aší vlasti zakořeněné od dob sv. C yrila a
M etoděje, nebylo ani p o třebí násilí! S píše bylo
p otřebí n ásilí v 16. stol. k tom u, aby se česká
duše sta la p ro te sta n tsk o u , než aby násilím
m usela býti nucena ke katolictví. D uše ta tíhla
sam a k víře cyrilom etodějské, toužila pio ni
přirozeným i sklony své religiosity. D r. Z d e­
něk K alista ve spise „M ládí H um prechta Čer­
n ín a “ vykládá, že u českého národa byla v 17.
sto letí „tendence k jednotě, jejíž působení p ři­
bíralo tím více na intensivnosti, čím více se
— 4— 466
uplatňovaly v soudobém p ro te sta n tism u d ů ­
sledky individualistních a atom osujících sk lo ­
nů“. (Již dříve upozornil na tu to okolnost
Denis ve svých Čechách po Bílé hoře I. 350.)
Česká duše byla ro z tříště n o stí p ro te sta n tstv í
zm atena a toužila po jednotě, po n áv ra tu ide­
álů katolických. P ro mnohé „stává se v této
době sloučení národa v jediném ovčinci církev­
ním přím o vlasteneckou povinností, boj p ro ti
dělivým tendencím v tom to sm yslu je jim k u ­
sem boje o lepší budoucnost n á ro d n í“. (Barok
str. 81.) Kdo tedy m ilují národ, chtějí jlej po-
katoličiti, snaha o ro zk v ět víry je snahou vla­
steneckou a ta k horliví katolíci jsou zároveň
horlivým i vlastenci.
K atoličtí kněží — řeholní i světší, mezi
nimi jesuiti, — stá v a jí se největším i dobrodinci
českého národa, jeho duchovním i obroditeli a
k řisiteli. P rá ce se jim daří, ano, zdá se m noh­
dy, že lid sám jim le tí do náru čí, protože tom u
lidu, se k tá řstv ím popleteném u a zdeptaném u,
přinášejí pravou n au k u K ristovu a s n í ja s
do m ysli, k lid a pokoj svědomí. (O tom R áček
454, 455. D r. N eum ann ve sp ise „ P ia ri­
sté a český b a ro k “ s tr. 23.) N ení osud­
nějšího om ylu nad onen, s jakým se se tk á v á ­
me ta k často v knihách p ro tikatolickýeh
autorů, dějinám n ap ro sto nerozum ějících, k te ­
ří líčí, jako by rek ato lisace našich zemí byla
provedena násilným i p ro střed k y . P ravda však
je:
4 67 —5 —
N ávrat českého lidu ke katol. C írkvi v 17. a llí.
stol. dál se láskou a obětm i šlechetných kněží.
Kněží nikdy neužívali násilí, ale snažili
se z ab rán iti mu, dálo-li se se stra n y H a b sb u r­
k ů a světských vrchností.
N aši vynikající dějepisci dokazují, že p ře d ­
stavitelé církve kato lické v té době, jako na
př. k a rd in á l H arrach , arcibiskup p ražsk ý a je ­
su iti vystupovali p ro ti tom u, aby náboženství
bylo lidu vnucováno násilím a žádali, „aby
moc světská, k te rá svým zasahováním plodí jen
nenávist a bouře, u stoupila moci duchovní, jež
by m írným i p ro střed k y , poučováním a napom í­
náním , pokusila se o provedení protireform ač-
ního d íla“. Je su ité „stavěli se vždy p ro ti ná­
silné reform aci a zastáv ali stanovisko z ísk á ­
vání lidu stálým vyučováním a dobrým p řík la ­
dem “. (Dr. O počenský, P rotireform ace v Ce­
chách, str. 17, 18 a 31. T otéž u D ra P ek aře
ve spise Bílá hora, str. 83 a 88.)
N ejúspěšněji byla prováděna rekatolisace
našich zemí m isijní činností řeholních řádů.
1. V e l m i m n o h o d o k l a d ů s v ě d č í
o apoštolském působení jesuitů,
a) H isto rik R ezek ve spise Děje Čech a M oravy
za F erdinanda III. oceňuje velm i k rásn ě m i­
sijní činnost Bohuslava B albína, jenž svou
lask av o stí a zajím avým i kázáním i získ al na
Ž am bersku v nedlouhé době 1500 m užů, k te ří
se do církve v rátili z opravdového přesvěd-
—6— 408
cení. b) S podobnou m írností a zdarem pů so ­
bili v Čechách jiní jesuité, jlako na př. Huba-
tius, o němž zanechal T heodor ftenecký 7
Řenče, pán sta tk ů na K unvaldě, kolébce Čes­
kých b ratří, n ásledující svědectví: „H ubatiovou
pilnou prací a jed n án ím počestným , řeholním ,
svatým a příkladným získán byl lid svaté
víře a náboženství katolickém u dobrovolně a
beze všeho nucení.“ (R ejzek, sp is B. Balbín
str. 110.)
2. U č e n ý b a d a t e l D r . A u g u s t i n A.
Neuman, a u to r v ě d e c k é h o díla „Pia­
r i s t é a č e s k ý b a r o k “, z í s k a l z n e p ř í ­
stupného m ateriálu piaristického
geheralátu zprávy o blahodárné
činnosti p ia ris tů — m isio n ářů mezi
č e s k ý m l i d e m o d r. 1 6 3 1 . P outavě vy­
světluje, ja k p ia risté v naší v lasti šířili k a to li­
ctví vzornou výchovou m ládeže, laskavým po­
učováním lidu p ři kázáních, ve zpovědnicích a
pilným katechisováním . Z m ěst, k d e m ěli k o ­
leje, rozvíjeli m isijní p rác i do dalekého okolí.
Celé k ra je se vracely do církve; (zejm éna V a­
lašsko, K rom ěřížsko, P řerovsko, okolí S trá ž ­
nice, v Čechách L itom yšlsko). Bývalí luteráni,
kalvínci i B ra tří p řestupovali ke kato lictv í
zcela ochotně a sta li se kato lík y velm i horli­
vými. M nohdy se stávalo, že „nekatolíci sam i
chodili ku piaristů m a pro sili o přijetí, do
církve“. M ezi členy ko lejí a m ístním obyva­
telstvem panoval velm i srdečný pom ěr. (Piari-
469 — 1—
sté a český barok, str. 22, 23, 28, 30, 31, 36-
42, 43, 46.)
3. Četné vědecké publikace nás
p o u č u j í o tom, že v í r a k a t o l i c k á b y ­
la š í ř e n a h r d i n s k ý m i c t n o s t m i š l e ­
c h e t n ý c h s l u h ů b o ž í c h , l i d k n í o-
p r a v d o v ě p ř i l n u l a s n a d š e n í m se
s t a v ě l p o b o k k n ě ž í . (Ja k to pozorujem e
při obléhání P ra h y od Švédů r. 1648, kdy
celé m ěsto sym patisovalo s jesu ito u Jiřím
Plachým a p ro te sta n tsk é Švédy odm ítalo.)
a) T a k na př. ve V ěstníku k rál. čes. sp o leč­
nosti náuk z r. 1911 dočítám e se o m írné re-
katolisaci na Chýnovsku, ve V ackových P a ­
m ětech k rál. m ěsta V elvar na str. 129 jsou
zprávy o apoštolské činnosti děkana P eita z
r. 1624, v Beckovského Poselkyni II. sv. 3., str.
7. n. je líčení o rek ato lisaci v H rad ci K rálové
za působení šlechetného arciděkana Ja n a Coe-
lestina. b) V ětšina m isionářů říd ila se pokyny
k a rd in á la H arrach a, obsaženým i v p a s tý ř­
ském listě z 20. III. 1652, k d e šiřitelů m víry
kladeno n a srd ce: „D uše bludem zastíněné
nechať doporučují P án u Bohu obzvláště na
m odlitbách prosebných a p ři obětích, aby byly
hotovy odříci se bludu- svého a jeho želeti.
T a k obcujtež s kterým koli jinověrci, aby by­
lo patrno z otcovského a b ratrsk é h o se cho­
vání, jež sdruženo býti má s pokorou a trp ě ­
livostí, že vše děje se z toužebnosti po spáse,
cokoliv se počíná s nimi. V úkonech svých
- 8 - 470
ať zachovávají slušnou obezřetnost, vyznačují
se zbožností a čistým svědom ím a ta k p řík la ­
dem života svého táhnou jinověrce k nábožen­
ství katolickém u. Nechať nikdy nevystupují
z mezí skrom nosti a m írnosti a v aru jí se d á ­
vati p říležito st špatného p řík la d u .“ (Citováno
ze spisu D ra K rásla o H arrachovi str. 145 a
146.) Podobné in stru k ce dávali i jiní církev­
ní hodnostáři. D uchovní vůdci nikdy k násilí
nenabádali, n aopak p řed ním varovali. Pá-
chalo-li se kde jak é násilí, „bylo dílem m oci
sv ětsk é“, ja k to n e je d e n k rá te dokázali D r.
P e k a ř a Dr. O počenský, bylo výsledkem poli­
tických spekulací vladaře, jenž viděl v n ek a­
tolících živel nebezpečný jeho trů n u a pode­
zříval je z vlastizrady.
O běti katolických m isionářů doby ta k zvané
p rotireform ační
byly ta k veliké, že není m ožno o nich čísti
bez pohnutí. Vzpom eňm e jen velikého hrdiny
— jesuity A lbrechta Chanovslcého! (Viz Život
a ctnosti P. A. C hanovského od J. T a n n e ra
v edici K uncířově.) „T řeb a se začíst do životo­
pisu tohoto kněze, nejrázovitějšího z m isioná­
řů, věčně putujících ode vsi ke vsi, stále v ži­
vém sty k u s osobam i všech vrstev, nespoko­
jených šablonou, originálních v životě i metho-
dách své pastorace, aby se konečně pochopilo,
že tu nešlo o vnější obráceni a číselný úspěch,
nýbrž o přesvědčení a vnitřní obrodu prav-
471 —9—
dpu“. I kdyby se byla doba pobělohorská ne­
projevila jin ak než tím, že dala národu m i­
sionáře typu Chanovského, „m usili bychom jí
přiso u d iti ry s velik o sti“ (Dr. V ašica v knize
„B aroko“, vydané edicí J itr a r. 1934, str. 92.)
J a k p ů s o b i l C h a n o v s k ý ? U stavičně se
obětoval pro jiné, ustavičně se um rtvoval. D a­
leké cesty ko n al pěšky, ač byl trá p e n m no­
hým i chorobam i a nohy měl oteklé, ranam i
po k ry té; živil se zelím, řepou, povětšině v šak
chlebem a vodou a m nohdy držel dlouhý p ůst,
takže ničeho nepožil po 2 až 3 dny, jedině
p ři m ši sv. se p o siluje T ělem Páně. M noho
nocí probděl u nem ocných nebo p řed sv ato ­
stánkem . U p ro střed největších b o lestí slýchal
zpovědi, řík a l kněžské hodinky a m odlil se,
navštěvoval chudé a ko n al sk u tk y k řesťan sk é ­
ho m ilosrdenství. „V šeliká nepohodlí tělesná
rá d snášel toliko proto, aby lidské duše mohl
K ristu P ánu z ísk a ti a k věčném u spasení
přivésti. Jeho horliv o st byla ta k veliká, že
bez oddechu z m ísta na m ísto přecházel a vy­
hledával bytosti, potřebující poučení i nábo­
ženského povzbuzení a jim se s láskou vě-
věnoval. K ázání m íval k lidu to lik rá t, k o ­
lik rá t se mu p říležito st n ask y tla; něk terý den
n ě k o lik rát k ázal a to tak , že p ronikal srdce
všech posluchačů“. Význam né je, že „ničehož
nevykonal bez pobožných zpěvů b u d ‘ doma
nebo v kostelích “. T a k to apoštoloval neúnav­
ně po celých 20 let a to hlavně v jižních Ce­
— 10 — 472
chách, kde jeho zásluhou pokatoličeny S u ­
šice a K latovy. Velm i horlivě se s ta ra l o sp ásu
duší m isionář A dam K rav ářsk ý , k te rý na 60
tisíc jinověrců ob rátil dojem ným i kázáním i,
rozm luvam i o pravdách sv. náboženství, m od­
litbam i a zbožným životem (Dr. K rásl, Ha-
rra c h str. 118—126.) O jeho apoštolské práci
dočtete se v h istorickém rom áně „Světla v
tem notách“, vydaném v H rad ci K rálové, A dal-
bertinum (za 14 Kč). V elikým dobrodincem
českého národa, pravým m užem božím byl P.
Bedřich Bridel. D r. V ašica vypravuje o něm,
ja k chodil od dědiny k dědině a všude kolem
sebe shrom ážd‘oval dospělé i m ládež, jež uvá­
děl do k ostela a tam katechisoval, předm odlí-
val se růženec, jejž p ro p létal k rásn ý m i duchov­
ními písněm i a p ak rozdával lidem růženečky,
m edailky, m odlitební knížky i katechism y.
V šude rozséval horlivě slovo boží, nedávaje
se o d stra šiti hrubým přijetím ani ran am i za­
rytých nekatolíků. „S etkal-li se na polích ne­
bo na strán ích s p a stý ři, dával se s nim i do
řeči, poučoval je o víře a m odlil se s nimi,
kleče na holé zemi. P ro n ik al po stezkách až
do ú k ry tů lesních k zapadlým chatám , k te ré
bývaly často shrom aždištěm tajn ý ch k acířů .
V těchto sam otách se u tk a l nejednou polem ic­
ky s p redikanty, k te ří sem přicházeli až z
Uher. V lese H rá d k u poblíž S em těše na Cás-
lavsku nalezeno k d y si o tom zajím avé sv ě­
dectví: Je d en z p red ik an tů vyryl do stro m u
473 — 11 —
slo v a : „Zde jsem m ěl p ů tk u s paterem Bride-
liiisem, přem ohl mě slovem božím .“ (A kord
1931 č. 9.) T a k to tedy působili m isionáři z
řád u , n ep řáteli C írkve to lik hanobeného, ve
školských učebnicích nepříznivě posuzované­
ho! N ejčernějším i barvam i bývá zpodobován
K oniáš — jako n ep řítel českého lidu, českého
národa. A zatím i ten K oniáš je oceňován
učeným i b ad ateli jak o neúnavný šiřite l k r á ­
lovství K ristova, p ro něž pracoval m isiem i
neúnavně 37 let. U šlechtilost srdce, lásk a k
jinověrcům a touha po jejich obrácení a h e­
ro ick á sebeobětavost p a trn y jsou z jeho spisů,
k te ré ro zeb írá učenec D uhr v díle „B ajky o
jesu itech “ (str. 362—380, 393—414). I univ.
prof. Dr. R ádl zastáv á se K oniáše, uznává
jeho před n o sti ve spise „N áboženství a poli­
tik a “ na str. 29, poukazuje na to, ja k se ne­
obyčejně um rtvoval, ja k tře b a s p ě tk rá t denně
vystupoval na kazateln u a uchvacoval svým i
řečm i, snaže se vym ýtiti z národa kacířství.
Kdyby prý to byl m nich cizí, podivovali by se
n aši vrstevníci jeho velikosti, ale protože je
to člověk blízký, vylučují jej z n á ro d a “. (Viz
M. Sadovské „Jesu ité a český n á ro d “ str.
12—14.) Poukazuje se m nohdy na to, že K o­
niáš pálil české knihy. N apadá m ne p řirovnání:
K oniá š — Žižka.
M im oděk nám zatane na m ysli scéna z
Jirá sk o v a „T em na“ o pálení knih p ři m isiích
— 12 — 474
v D obrušce na pokyn K oniášův. J e ona scéna
pravdivá? N ikoli, toť pouhý výplod autorovy
obraznosti!. Vždyť se v onom roce v D obrušce
žádné m isie neodbývaly a K oniáš tam knih ne­
pálil! Podle rom ánu nelze žactvu vykládati
dějepis, ale m usí se sáhnouti ke spisům , ově­
řeným vědou h isto ric k o u ! Sám J irá s e k řek l
benediktinu D ru Z im oví: „M oje „T em no“ ne­
ní historie, to je jen — rom án!“
Nevěřm e tedy všem u, co je v rom ánech,
ale tažm e se, co soudí o té neb oné věci učenci.
V našem případě h i s t o r i k o v é d o k a z u j í ,
ž e t o, c o j e s u i t é s p á l i l i , b y l y p o n e j ­
více s p i s y l i t e r á r n ě b e z c e n n é a že
za ně b y l y d á v á n y v n á h r a d u k n i h y
j i n é — h o d n o t n ě j š í ! D lužno uvážiti okol­
nosti, za jakých k ničení knih došlo. 1. N e-
katolické knihy byly sbírány a pá­
l e n y h l a v n ě p o r. 1725, a t o n a r o z ­
k a z v l á d y , jež chtěla čeliti agitaci p ro te ­
stantských em isárů z P ru sk a , pobuřujících pod­
dané a lákajících je do B raniborska. T edy za­
se tu byl na prvním m ístě m otiv politický!
Jesuité censurou knih pověření,
p o č í n a l i s i v e l m i o b e z ř e t n ě . K oniáš
jak dokazuje b adatel D uhr, jednal s lidm i
vlídně, laskavě a více prosbam i, než snad
hrozbam i snažil se pohnouti je k odevzdání
nekatolických knih. Za tyto dával jim pak v
náhradu dobré knihy katolické. (B ajky o je ­
suitech str. 380—382 a 393.) Četní historikové
475 - 1 3 -
jako Dr. Podlaha (v Sbor. H ist. k ro u žk u 1893,
C. C. M. 1895 a V lasti 1895), B. Spáčil (ve
spise Je su ité str. 148 a 149), V. Tom ek (v díle
D ěje k rálo v stv í českého str. 301) a J. H anuš
(v C. Č. M. z r. 1863 str. .194 a 199), dokázali,
že K oniáš a jesu ité žádných literá rn íc h škod
našem u národu nezpůsobili, neboť zničili spisy,
jichž vnitřní hodnota bjda n ep a trn á-n e b o p ra ­
žádná, že cenné spisy opravovali a b u d ‘ o p ra­
vené vraceli bývalým jich m ajitelům , nebo je
uchovali v k lášte rn ích knihovnách pro věky
p říští, tak že naše n árodní osvěta n ijak é z tr á ­
ty neutrpěla. K oniáš naopak p ro sp ě l české
k u ltu ře. D r. A rne N ovák ve svých D ějinách
české lite ra tu ry o něm píše, že vynikal „v irtu o ­
sitou kazatelskou, sebezapíravou o b ětav o stí při
m isiích, že měl výborný sm ysl organisační, k te ­
rý hlavně lite ra tu ru staví do služeb církve,
rozum ěl lidové duši a jejím potřebám , vyni­
k al českým uvědom ěním národním a lásk o u
k jazýkovém u dědictví, jež skvěle ovládal.
M ísto zpěvů evangelických dával lidu do r u ­
kou velký kancionál katolický „C vtara N o­
vého zákona aneb P ísně celoroční“, kde sh rn u l
velký poklad původních i přeložených písní
katolických, zpraoovav sám s nem alým um ě­
ním nejeden k u s duchovní lyriky, hlavně escha­
tologické“. (Str. 159 a 160.) K oniáš rozm no­
žil české písem nictví jako spisovatel, vyda­
vatel postilly, kancionálu i četných spisů po­
lem ických.
- 1 4 - 476
 Uvažme jaké k u ltu rn í škody způ­
s o b il u n á s Žižka, k t e r ý z n ič i l na
133 k l á s t r ů , t o l i k é ž k n i h o v e n s t i s í ­
c i a t i s í c i k n i h a m i , r u k o p i s y i se
s p o u s t a m i u m ě l e c k ý c h p a m á t e k , jež
zmizely navždy, a p řece je v učebnicích vele-
ben, kdežto K oniáš je tupen, ač ve svém Klíči
zanechal úplný seznam knih, k te ré m ěl v r u ­
ce, tak že z této bibliografické ru k o je ti m ůže­
me se o lite ra tu ře , jím konfiskované, poučiti
a věda tedy žádné škody n eu trp ěla. (Ráčkovy
D ějiny 460.) 3. J e s u i t é n e b y l i n i č i t e l i ,
ale n a o p a k z a c h r á n c i k u l t u r n í c h pa­
m á t e k . a) Dr. P e k a ř dokazuje, „že nám za­
chovali pečlivě v klem entinské bibliotéce n e j­
cennější poklady duševní p rác e doby h u sit­
sk é “, že m ěli úctu ke knihám nekatolickým ,
obsahově cenným, že ve své tisk á rn ě vydali
i Kom enského sp is Ja n u a linguarum re se ra ta ,
b) K ustos universitní knihovny J . T ru h lá ř do­
kázal, že nynější ruko p isn ý m ajetek Klemen-
tisk é (tak zvané universitní) knihovny v P r a ­
ze pochází většinou z knihovny jesu itsk é, že
jesuité byli svědom ití v uchovávání svěřených
rukopisů, ale naopak, nesvědom ití byli m istři
u tra k v istič tí ve sto le tí 15. a 16.
Reform ace tedy zničila nejcen­
nější pam átky českého p íse m n ic t­
ví i u m ě n í , j e s u i t é v š a k c e n n é k u l ­
t u r n í p o k l a d y c h r á n i l i , a) D obře dí
J. T ru h lá ř: „K dyby nebylo jesu itů , nem ěl by
477 — 1§
český n árod ani H usovy P ostilly, ani jeho
sp isů .“ b) V ynikající náš básník Ja ro slav Du-
rych v „A k o rd u “ r. 1931 n ap sal: „Kdyby n e­
bylo bývalo jesu itů , p ak bychom opravdu byli
jen dědici osvícenců a s tra šili bychom sebe
i svět studenou spekulací.“ U kazuje na to,
co zůstalo po jesuitech: „Z ůstaly po nich
knihovny, se kterým i se opovržlivě zacházelo,
zůstaly po nich veliké stavby, k te ré s tá t ob­
sadil vojskem a prom ěnil v k a sárn y ; zůstaly
po nich chrám y; zůstalo po nich mnoho knih',
k te ré sam i sep sali a vydali; z ů sta l tu od
nich udržený jazyk a duch český, z ů sta la tu i
od nich šířen á a chráněná víra k atolická, zů ­
sta la tu po nich k rá s a um ění, k rá s a cítění. A
z toho všeho žijem e“. Co však zůstalp po h u ­
sitech, po přívržencích české reform ace?
Nic než spoušť, negace a zm atek. Je su ité
prospěli a to nesm írně našem u národu, hlavně
tím , že mu zachovali víru a jazyk — jso u v šak
nam noze tupeni, c) J e s u i t é u c h o v a l i v
neporušenosti a opatrovali sta ro ­
bylé p am átk y h u sitsk é v kapli Bet­
l e m s k é , k tero u dostali do své správy r.
1622 a jíž udržovali ve vzorném p o řád k u až
do roku 1780, kdy ji m usili na rozkaz císaře
Jo sefa II. dáti stá tu („O svícenská v lád a“ jo ­
sefín sk á p a k přik ázala kapli ro zb o řiti a na
m ístě, kde stávala, zřízeno sklad iště.). Dr.
Ferd. H ře jsa , pro feso r H usovy fak u lty v P r a ­
ze, ve svém spise „B etlém ská k a p le “ p o u k a­
z e — 478
zuje na to, že jesu ité nezničili a nepoškodili
pam átek po H usovi, nic neodklidili, ale všech­
no hodnotné v k a p li ponechali a m oudře p ro ­
váděným i opravam i snažili se věci ty zacho­
vati p říštím pokolením . D r. H re jsa , odvolá­
vaje se na zprávy spisovatelů 17. a 18. stol.,
k te ří znali k a p li B etlém skou, vypočítává rů z ­
né předm ěty z doby H usovy, jesu ity pečlivě
uchovávané a tu ta k é jm enuje dřevěnou, řez-
bářsk ý m um ěním vyřezávanou a ozdobenou
k azatelnu H usovu. V učebnici dějep isu Ge-
baurové — J irá k a — R e itle ra III. díl str.
27 je tvrzeno o této k azatelně, že byla „v
B etlém ské k a p li ro z b ita “. D ále tu čtem e, že
„z týnského chrám u bylo vyhozeno n a sm e­
tiště tělo R okycanovo i se srdcem Jiřík o v ý m “.
V šechno to jso u nepravdy. Žádný z dějep is­
ců ta k to nepíše, jedině o tom se zm iňují autoři
vědeckých děl (na př. Bílek v K atolické re fo r­
maci str. 41, G indely ve spise „G eschichte d e r
G egenreform ation“ str. 194, R áček str. 455),
že byl s průčelí T ýnského chrám u odstraněn
veliký m ěděný kalich z doby k rá le Jiříh o , na
m ísto toho pak tam dána socha M atky Boží ve
zlaté z áři a socha F erdinanda II. Z právy z
učebnic jso u tedy histo rick y nedoložené.
Písemnictví a jazyk český v době
protireformace
nebyly v žalostném úpadku, ja k se často líčí.
Badání posledních le t odkryla pravé lite rá rn í
479 — 17 —
 skvosty 17. a 18. století, dříve neznám é. V y­
nikající náš spisovatel D r. Ja ro slav D urych
velice oceňuje knihy, tištěné v jesu itsk é u n i­
versitní tisk á rn ě a tu praví, rozjím aje nad
knihou „Z dravý Pram en, p rý štící se k životu
věčném u“ z r. 1702: „Do spisu toho je vloženo
mnoho k rásn ý ch starobylých m odliteb, m á bez­
m ála p ět se t stra n krásného tisk u a jazykově
i slohově vyniká tak , že se člověk m usí p tát,
odkud vznikla pověra o úpadku českého s p i­
sovného jazyka v době Tem na. T e to knížečka
sam ojediná je mi postačujícím důkazem o tom,
že n árodní obrození bylo nám líčeno jin ak ,
nežli tom u ve sk u tečn o sti bylo a že se nejíedna-
lo o vzkříšení české řeči a české litera tu ry ,
nýbrž o vzkříšení tra d ic protikatolických. My
katolíci m usím e p rovésti opravu d osavad­
ních názorů a z a t í m ú č e l e m j e n u t n o ,
abychom novou dobu českého písem­
n i c t v í p o č í t a l i n i k o l i od d o b y o s v í ­
c e n s k é , n ý b r ž o d d o b y r e k a t o l i s a-
c e.“ (A kord 1930, stř. 307.)
N áš vynikající spisovatel a lite rá rn í h isto ­
rik F. X. Salda vykládá, že se m usím e na p í­
sem nictví doby k atolické reform ace d ív ati ji­
n ak , než se na ně dívali s ta ří kritikové, jako
n a p ř. V lček. V lčkovo stan o v isk a v jeho „D ě­
jinách české lite ra tu ry “ je za sta ra lé, nam noze
i Jakubcovo. D r. Salda ro zeb írá omyly, jakých
se dopouštějí ti, kdo označují dobu 17. a
poč. 18. sto letí za lite rá rn ě , hlavně básnicky
— 18 — 480
 jalovou, kdo se dom nívaje, že Bílou horou byl
p řerušen rozvoj českého písem nictví, že cenné
spisy p sali jen exulanti a zde ve vlasti, že se
tiskly nevkusné výplody jesu itsk é, ceny po­
chybné. Dr. Salda v jedné své s ta ti (Šaidův
zápisník IV., 113) správně označil, jako p ř í­
činu takových om ylů, vzniklých ze ztrnulosti,
papírovosti lite rá rn í historie, osobní nezájem
učencův na látce, k tero u se obírá.
Kdo stu d u je dobu rek ato lisačn í se zájm em ,
najde v ní vzácné výtvory literá rn í, k te ré se
úplně vyrovnají dílům em igrantů (Skály, K o­
m enského atd.). V edle dra Saldy reh ab ilitu je
dobu t. zv. „tem na“ věhlasný spisovatel, univ.
pro feso r D r. A rne Novák. V „České vlastivědě“
dokazuje, že n á z o r na lite ra tu ru té doby byl
dříve nesprávný, -nespravedlivý; rozborem li­
te ra tu ry často anonym ní nebo p ro sto n áro d n í
dospívá k u přesvědčení, že písem nictví doby
rekatolisační je velm i hodnotné a že není
pravdou tvrzení, že by v n a ší duchovní trad ici
mezi Bílou horou a obrozením zela m ezera,
že naopak písem nictví doby ta k zvaného „tem ­
n a “ bylo základem ja k pozdějšího rom antism u,
ta k ta k é h n u tí probuzenského. V posledním
vydání D ějin české lite ra tu ry chválí D r. A rne
Novák jesu itsk é spisovatele, zejm éna pěstitele
českého dějepisectví, k te ří s Balbínem v čele
„s velikou rozhodností prom ěňovali d ě je p ise ­
ctví v n á s tro j jazykového a politického obro­
zení, čerpajíce z poznání m inulosti posilu pro
481 — 19 —
přítom nost, ano, kujíce zbraň v boji pro ti
pobělohorském u ú p a d k u “ a k te ří „jsou právem
považováni za předvoj národního obrození v
18. sto le tí“, dále pěstitele stu d ií m luvnických,
ať rázu vědeckého či populárního, „jejíchž
projevy jsou nam noze obranam i jazyka i n á ­
rodu českého“, též pro p ag áto ry litera tu ry ho-
m iletické, legendární i dram atické. S tr. 149,
154—158, 160—162.)
Jesuité byli nejlepšími milovníky a ochránci
českého jazyka.
1. D r. Ja ro sla v D urych praví o nich: „D o­
kud jejich řá d kvetl, tisk ly se české knihy,
arci většinou náboženské, ale psané dobrým
slohem a k rásn o u řečí. K dyž řá d jíesuitský byl
zardoušen, p ak i český jazyk ucítil tu to rán u
a p a k ovšem se m ohl u p latňovat Dobrovský,
a ti, k te ří pochybovali ste jn ě jak o on.“ Kdo
byl prvním českým buditelem v d o b ě rekatoli-
sační, vůdcem b u ditelské generace doby jo ­
sefín sk é?
2. D r. P e k a ř dokazuje, že to byl jesu ita
Balbín, „jenž cítil česky ta k vášnivě, jenž
celým svým rázem , v tom i svou žilou
p a trn ě rom antickou náleží m ezi četu našich
probuzenských bud itelů “. Jím a P ěšinou „po­
číná se bezm ála třis ta le tá česká bitva proti-
bělohorská, v jejich ru k o u prom ěňuje se vě­
decká p ráce po prvé v n á s tro j b uditelské agi­
tace, česk á m inulost stáv á se obranou p říto m ­
n o — 482
n o sti a slibem budoucnosti“. Balbín j‚prvý jitřil
slovanské vědomí české tem nou postavou m ar­
k rabího G era, vychoval k vlasteneckém u za­
nícení m ladého p říte le P ěšin u “ ) ),celý život
úsilovné práce obětoval m yšlence shrom áždi­
ti všechny slávy Cech minulých) aby čelil jim i
protičeské nechuti doby“. Jeho zásluhou za­
kořenilo vlastenecké cítění v radách duchoven­
stva, v k léru světském! i řádovém , a ta k „hie­
rarchie česká stává se znenáhla pevným km e­
nem národního života, jedinou tém ěř in teli­
gencí, jež sto jí na s trá ž i.“ Co by z nás bylo
bez té hierarchie pobělohorské? D r. P e k a ř
praví, že „kdyby nebyli noví duchovní vůdcové
nového národa, t. j. k ato ličtí kněží řádoví (v
tom ovšem i je su itští) a sv ětští hlídali a roz-
plam eňovali plam enem české naděje, víry a
lásky, bylo by po n á s v e ta !“ (T ři kap ito ly o
sv. Ja n u Nepom uckém , str. 34, p řed tím Bílá
H ora, str. 104 a 110.) K atolické duchovenstvo
zachránilo náš n áro d ve sto le tí 17. a 18. a na
to duchovenstvo m ěl vliv B albín — jesu ita!
Celá generace jo sefín sk ý ch budite­
l ů ž i l a z p r á c e B a l b í n o v y . (To dokazuje
Dr. A rne N ovák v D ějinách čes. lite ra tu ry na
str. 149.) „ Je zajím avo, že prvým , buditelsky
nejismělejším činem doby osvícenské je vy­
dání české O brany — B albínovy“. (Bílá hora
D ra P e k aře 110.)
3. D r. H anuš nazývá B albína „prvním bu­
ditelem české šlech ty “ (Č. C. H. 1906) a s ta ­
483 — 21 —
novisko jeho objasňuje Olga Květoňová-Klí-
mová, k te rá zejm éna ve statích „Styky Bohu­
slava B albína s českou šlechtou pobělohor­
sk o u “ (v Č. C. H. z r. 1926, str. 497—541) do­
kázala, že Balbín probudil u katolické šlechty
své doby živelný nacionalism us. Bylo to nejen
cítění české, co dovedl Balbín probuditi, ale
bylo to cítění všeslovanské, bylo to silné vě­
domí p říslu še n stv í Čechů k veliké rodině S lo­
vanstva, vyjíádřené velmi nadšeně v „O braně
jazyka slovanského, zejm éna českého“. U vědo­
m ělých vlastenců, rázu Balbínova byla mezí
jesu ity celá řada.
4. D r. Felix v publikaci „Plzeňsko sv.
V áclavu 1929“ oceňuje činnost jesuity. Ja n a
T an n era. Z důrazňuje tu , že „právě m ezi členy
T o v ary šstv a Ježíšova byli v druhé polovině
17. věku m užové, k terý m p říslu ší právem ti­
tul prvních buditelů českých“. A u to r velebí
krom ě jiných velikého vlastence M atěje T a n ­
n era, k te rý jak o provinciál T o v ary šstv a J e ­
žíšova (od r. 1676) h ájil neohroženě práv čes­
kého jazyka, přičiniv se o zavedení českých
k ázán í v Opavě a r. 1686 vynutiv u generála
řád u K arla de Noyelle zvláštní ustanovení ve
prospěch jazyka českého, zavazující všechny
chovance k učení se českém u jazyku.
5. N aši historikové i lite rá rn í kritik o v é
píší s velikým obdivem o jesuitovi M atěji V á­
clavu Šteyerovi, „ o rg an isáto ru pobělohorského
m luvnictví a současně i lidového písem nictví
— 22 — 4 84
 náboženského, vynikajícím kazateli a m isio­
n á ři“, k te rý si vydobyl velikých zásluh o po­
vznesení českého jazyka spisovného vydává­
ním hodnotných sp isů ve „Svatováclavském
dědictví“, založeném ze štěd réh o odkazu m at­
čina 1669. (Dr. A rne N ovák v D ějinách čes.
lit. 154 a 155; D r. P e k a ř v C. C. H. z r. 1926
str. 342, R áček 460.) Nem éně obdivován je
J iř í K onstanc, jen ž usiloval o zdokonalení čes.
jazyka a vytvořil „před D obrovským n e jsp o ­
lehlivější dílo m luvnické po B lahoslavovi a
N udožerském “. (Dr. A rne N ovák 155.)
6. Ve výroční zprávě arcib. gym nasia na
ro k 1929-30 P. K ubíček snesl doklady o vla­
steneckém cítění a působení jesu itů v K le­
m entinu. Dr. P ek ař, oceňuje p rác i K ubíčkovu,
poukázal na veliký rozdíl, jak ý byl m ezi uni­
versitou stav ů p ro te sta n tsk ý ch a m ezi K le­
m entinem je s u its k ý m ; nekatolíci totiž germ a-
nisovali, kdežto jesu ité šířili češství. (C. Č.
H. 1930.) T o též dotvrzuje Jo sef K lik v práci
„N árodní pom ěry v Čechách od válek h u s it­
ských do bitvy b ělo h o rsk é“. Ukazujle, ja k v
době předbělohorské lu te rá n i byli nebezpečni
českém u duchu a jazyku, kdežto jesuité nikoli.
Tedy úpadek českého cítění přivo­
dili p ř i v r ž e n c i reform ace, k d e ž to
k a t o l i č t í k n ě ž í , na j í m ě j e s u i t é , č e s ­
ké v ě d o m í b u r c o v a l i .
7. Ve spise H erm anna H offm anna „Die
Jesu iten in S chw eidnitz“ (Jesuité ve Svídnici)
485 — 23 -
je dokázána česk o st jesu itsk é koleje ve Svíd-
nici. Je su ité svídničtí pěstovali sty k y hospo­
d á řsk é i jkulturní s jesu itsk ý m i kolejem i v Ce­
chách — a ta k udržována jednota české p ro ­
vincie Soc. Jezu. V C. C. H. z r. 1931 roze­
bírán je spis H offm annův a tu zdůrazněno, že
„j e s u i t é pracovali v zájmu české
s t á t n í m y š l e n k y “, ž e „ p o s i l o v a l i v ě ­
domí politické jednoty zemí k o ru ­
n y č e s k é “. A v t o m j e v ý r a z p r a v é h o
v l a s t e n e c t v í : J e s u i t é žili p r o je d ­
n o t n ý č e s k ý s tá t , ano, oni p ř i p r a v o ­
v a l i 28. ř í j e n 1918, d e n n a š e h o o s v o ­
b o z e n í . P á te r Slanina r. 1643 zastáv al se
práva Čechů, voliti si svobodně k rále, m isio­
n á ř K rav ařsk ý v y stu p o v a l.p ro ti nařízením vlá­
dy, jim iž něm čina zrovnoprávněna s češtinou,
Balbín ve své O braně burcoval české m ysli
p ro ti utiskovatelům českého národa, z a p ro ­
daným V ídni a h lásal ideu o svrchovanosti
národa. Podával o právu a sp rav ed ln o sti vý­
klady vsk u tk u dem okratické v duchu španěl­
ského jesu ity M ariany — osvětloval názor, že
n áro d m á právo odporu vůči špatném u p a ­
novníku a že odboj! národa vůči jeho utlačo-
vatelům je spravedlivý, ba žádoucí (Balbínova
„O b ran a“ str. 34, 35, 39 a 40). Balbín tím to
stanoviskem burcoval šlechtu, že projevovala
„prudký a sebevědom ý odpor pro ti sesíleným
nárokům moci panovnické“, že v ní vzniklo
„vření, ostře sm ěřující p ro ti vídeňském u dvo­
- 24 - 486
ru a jeho politickým snahám “. (Barok str. 54,
55.) D ra Zdeňka K alisty „M ládí H um prechta
Ja n a Černína z Chudenic I. str. 104 sq; J. M uk
„Po stopách národního vědomí české šlechty
pobělohorské“.) A kce šlechty pobělohorské
jísou již náznakem českého státoprávního bo­
je, k te rý byl ta k intensivně veden ve sto letí
19. a k terý vyvrcholil za světové války — až
skončil 28. říjnem 1918. P rvním průkopníkem
toho boje byl B albín — jesu ita! Je su ité byli
uvědom ělým i nacionalisty a probouzeli v laste ­
necké svědom í i u svých žáků, jim ž vštěpovali
lásk u k českém u jazyku.
Nesmí se tvrditi, že český jazyk byl vytlačen
ze škol.
Ve školách se sice tehdy hojně pěstovala
latina, dorozum ívací to řeč k u ltu rn íc h n á ro ­
dů katolických, řeč ta k význam ná pro studium
všech oborů vědeckých, ale čeština tak é vzdě­
lávána. N ejvětší pozo rn o st jí byla věnována
právě v kolejích jesu itsk ý ch a piaristických.
Již r. 1558 zavedeny každodenní hodiny české
konversace v jesu itsk é koleji p ražské, ro k u
1583 nařízeno novicům koleje b rněnské pilně
se cvičiti v české řeči; téhož roku v isitá to r
řádový Ol. M anarca vydal nařízení pro kolej
klem entinskou v P raze, aby v nižších tříd á ch
gym nasia byli učiteli jen rození Čechové, aby
jazyk český jako obcovací měl v koleji první
m ísto, aby se vydávaly české knihy a zdarm a
487 — 25 —
rozdávaly, aby se rázně zakročovalo p ro ti těm ,
kdo by si češtiny nevážili. V isitáto ři řád u F lo­
ren tin de M ontm orenci a M ik. A vancius v
letech 1639 a 1675 doporučovli vřele jazyk
český, jehož znalost m á se požadovati ode
všech členů řá d u provincie české. P ři je s u it­
ských kolejích v zrůstalo české cítění, rovněž
ta k p ři kolejích piaristických. (D uhr B ajky o
jesuitech 282—283, D r. N eum ann P ia risté a
český b a ro k str. 48.) Je su ité na svých gym ­
nasiích vychovávali studentstvo k uvědom ě­
lém u vlastenectví a nikdy negerm anisovali.
(W in ter, Život cír. 137, K lik v C. C. H. XXVII
324.) K dyž se v 18 stol. počalo násilně nalé-
h ati na zavedení něm činy do škol, jesu ité se
tom u vzepřeli a v odporu se trv a li až do z ru ­
šení řád u r. 1773. (D uhr 1148.)
Jesuité a piaristi povznesli škol­
ství, r e f o r m a c í a v á l k o u t ř i c e t i l e ­
t o u z d e p t a n é . Je su itsk é školy byly u n ás
ve velikém rozkvětu již v době před b ělo h o r­
ské a rostly, zatím co školy p ro te sta n tsk é
spěly k úpadku. (Dr. W in te r, Život církevní
50—62.) Je su ité byli výborným i pedagogy. Ač
udržovali p řísn o u kázeň, „dovedli své žáky
baviti. N ikdo neznal ta k um ění vlouditi se do
duší svých žák ů a z ak rý v at jim n u d u vědění
jak o oni“. Říkalo se, že „jako spasení, ta k i
vzdělání nabývalo se u jesu itů bez nám ahy a
b o lesti“. (D enis-V ančura, K onec sam o statn o ­
s ti str. 461.) J . A. K om enský čerp al v m no­
—'26 — 488
hém z jesu itsk ý ch pedagogů; z díla jesuity
E liáše Bodina vzal p o d n ět k e své D idaktice,
z jesu ity P. V ilém a B atea vzal popud a m et-
hodu ke své knize J a n u a linguarum (V last z
r. 1904, str. 1132 a násl.). V elikého úspěchu
dobývali jesu ité tím , že z ak lád ali konvikty
pro nem ajetné studenty. J e s u i s k é š k o l y
v době p o b ělo h o rsk é byly sem eni­
š t ě m p r a v é v z d ě l a n o s t i . Od ro k u 1622,
k d y jesu ité sta ly se pány university K arlo-
Ferninandovy, sloučivše dva ú stavy v ústav
jediný, pozorujem e ro zk v ět vysokého školství.
V r. 1653 zbudovali jesu ité velkou budovu ny­
nějšího K lem entina s nádhernou knihovnou;
počet žactva vzrostl brzy na 2000, p ražsk é
učení dosáhlo opět čestného m ísta, jak é m í­
valo v době K arla IV. a přitahovalo i cizince
přednáškam i španělského pro feso ra R odrigua
A rriagy; stáloť s i vědecky v tehdejším učeném
světě výše, než n y nější u n iversita u porovnání
k době přítom né.
Je su ité m ěli v 17. a 18. sto le tí na půdě
naší republiky 4 vysoké školy (v P raze, O lo­
mouci, T rn av ě a Košicích) a p řes 30 gym nasií.
P ři kolejích bývaly konvikty pro 50—60 méně
m ajetných žáků, k te ří se hodlali věnovati du­
chovnímu povolání. M ezi českým i jesu ity byli
vynikající vychovatelé m ládeže, jako J iř í P la ­
chý, obránce P rah y p ro ti Švédům a vynikající
legendista (Dr. A rne N ovák 161 a 162) a M a r­
tin S třed a, od m ag istrátu brněnského, nazva­
489 — 27 __
ný „ochráncem m ěsta i v lasti“. (Schmidl, H i­
sto ria Soc. J. provinciae Bohemiae str. 153,
T enora spis. J. M artin S tředa, R áčkovy D ě­
jiny str. 498 a 499.) J e s u i t é v y c h o v a l i
našemu národu nejlepší buditele a
v ů d c e , na př. histo rik y T om áše P ěšinu z
Čechorodu, slavného k azatele Ja n a B arnera,
vynikajícího d ram atik a K arla Kolčavu, učence
F ran t. K arla A ltera, Ignáce Cornovu, StanL
slava V ydru, Jo sefa D obrovského. Nem éně zá­
sluh dobyli si jako vychovatelé m ládeže p ia ­
ris ti; z počátku se obraceli k n e jú tle jší m lá­
deži, jíž poskytovali základů vzdělání a ta k
p ronikali do nejširších vrstev lidu, později
vychovávali našem u národu inteligenci na
svých středních školách, jichž m ěli 22 v Če­
chách a na M oravě, 6 n a Slovensku. (Viz
D ra N eum anna „ P iaristé a český b a ro k “ stať
o školství na str. 64—81; R áček, Českoslov.
dějiny str. 500.) J a k veliká péče o školství,
o vzdělání byla u nás v době rek ato lisačn í,
toho dokladem jsou hojné české nadace z té
doby, zejm éna znam enitá nadace Ja n a P e tra ,
h rab ěte S tra k y v P ra zé z ro k u 1710, z níž
vznikla r. 1896 věhlasná S trak o v a akadem ie.
(R áček s tr. 500.)
Pozorujem e tedy, že v době rek ato lisace
českých zemí byla u n ás k u ltu ra na vzestupu
a nelze n aprosto m luviti o k u ltu rn ím úpadku.
Lid se zušlechťoval vlivem pravé víry, vzdě­
lával na kázáních i četbou dobrých katolio-
— 28 — 490
kých knih, takže se stá v a l vyspělý rozum ově
i m ravně. V y t ý k á - l i s e m u p o v ě ř e i -
vost, d ě je se t a k n e p r á v e m .
Pošetilá víra v čáry a čarodějni­
ce b y l a o v o c e m r e f o r m a c e , n i k o l i n á ­
sledek protireform ace.
N ikdy a nikde nekvetlo to lik čarodějnict­
ví, ja k o v p ro te sta n tsk ém N ěm ecku. Z a časů
Lutherových rozm ohla se víra v kouzla a č á ry ;
L uther sám se po tý k al n a V artb u rce s ď á b ­
lem, v ěřil ve spolky čarodějnic s ď áb lem a
dožadoval se na ně tre s tů řk a , že by byl
ochoten sám je páliti. S p ro testan tism em za­
číná epocha hrozných soudů čarodějských, kdy
celé řad y nevinných lidí byly upalovány; tyto
soudy však nelze uv ád ěti v souvislost s p ro ti­
reform ací. K a t o l i č t í k n ě ž í d o b y t a k z v.
protireform ační vystupovali proti
ukrutnostem soudů čarodějských. V
tom ohledu vynikli zejm éna jesuité Ad. T an-
ner a F rid rich von Spee, jenž v letech 1626 až
1628 ke sm rti připravoval a k e h ranici dopro­
vázel 200 osob, k te ré prohlašoval za nevinné.
A rcibiskup m ohučský J a n Filip Schonborn za­
kázal soudy čarodějské a papežská in stru k ce z
r. 1657 též se p ro ti nim vyslovila. (H lavinka,
Bludy a lži v dějinách 168, 169.) K atol. církev
vždycky vystupovala p ro ti čarodějství a pro ti
všeliké pověrčivosti. V době pobělohorské n a ­
cházíme pověrčivost více u n ekatolíků, nežli u
katolíků. U K om enského na př. shledávám e
491 — 29 —
pošetilou víru v dem něíé zázraky K ristiny Po-
niatovské, též víru v proroctví, jim iž Poniatov-
ská, K o tter a D rabík, nekatoličtí to visionáři,
předpovídali blízkou zkázu dom u H a b sb u rsk é ­
ho a současně pád p apežství; chtěli osvoboditi
E vropu a svět od papežství, od kato lictv í a
tím m ocným osvoboditelem m ěl b ýti podle je ­
jich visí — T u re k . T u rc i m ěli obrodit svět,
T u rc i, spojení s p ro te sta n tsk ý m i vladaři, —
ano dle P oniatovské i T a ta ři; K om enský tom u
věřil, K om enský dle oněch visí jednal! (Dr.
P e k a ř, Bílá H ora 148; R ejzkův sp is o Balbíno-
vi, s tr. 8. a 9.) S velikou pietou ona proroctví
vydal r. 1657 ve sbírce „Lux in te n é b ris“ (Svět­
lo v tem notách). O pověrěivosti K om enského se
však nezm iňují šk o lsk é učebnice ani slovem!
K atolíkům se vj^týká, že „věřili v nem ožné
z á zra k y “. (U G ebauerové-Jiráka-R eitlera, str.
31 ve III. díle.) K a t o l í c i v š a k v ě ř i l i v
z á z r a k y možné, v z á z r a k y , k t e r é se
s k u t e č n ě s t a l y ! Na př. zázrak, shledaný
r. 1719 p ři kom isionelním ohledání h robu sv.
Ja n a N epom uckého, že totiž tu sp a tře n neporu­
šený jazyk, nebo jiné zázraky, jim iž byla po­
tvrzena sv ato st m učedníka zpovědního taje m ­
ství, byly učenci na slovo vzatým i uznány za
pravé a nikdo z vážných h isto rik ů nedovolil si
p o p írati je! (Ráčkovy dějiny 534.) Z á z r a k y
b y l y mo žné, j s o u a b u d o u m o ž n é až
do s k o n á n í s v ě t a — v p r a v é c í r k v i
k a t o l i c k é ! (Cti b ro žu ru „Životem “ č. 246.)
- 3 0 - 492
 V ěřií-li lid doby pobělohorské v katolické
zázraky, byla v tom k u ltu rn í vyspělost, nikoli
pověrčivost! O lidu tom dále čtem e, že úpěl
v hm otné bídě.

Hmotné zotročení lidu v době

pobělohorské
nesm í se v šak uv ád ěti v so u vislost s p ro tire fo r­
mací. N edošloť k něm u vlivem protireform ace,
ale následkem rostoucích požadavků stavov­
ských a následkem války třicetileté. D r. P e k a ř
poukazuje na to, že je zjevem všeevropským ,
že se s ním setkávám e ve stá te ch p ro te s ta n t­
ských ve stejné, snad i ve větší m íře, než ve
státech, kde prováděna kato lick á reform ace.
(Bílá H ora 100, 106.) N ebýti úsilí o rek a to lisac i
zemí českých, nejen že by bylo došlo k e stejné
porobě poddaných, ale byly by se vyvíjely po­
m ěry daleko nepříznivěji a lid by byl více zo­
tročen. K a t o l i c t v í t o t i ž s v o u s o c i á l n í
naukou, opřenou o evangelium, sta­
vělo se na o d p o r v š e l i k é m u v y k o ř i ­
sťování, círk e v o d s u z o v a la k r u to u
p o robu lidu a z a s t á v a l a se práv sed­
láků, u t i s k o v a n ý c h od n e s v ě d o m i -
tých vrchností.
Je su ité tehdy velm i se o to zasazovali,
„aby s poddaným lidem lépe se nakládalo a
aby pouta poddanských pom ěrů se uvolnila.“
Z vláštní spisy p ro ti porobě vydali jesu ité K rb
493 — 31 —
 što l Fischer a Ja k u b de la H aye (Rezek, Děj.
Cech a M oravy, I. 173, II. 269—271, 276—279,
286—287). De la H aye jako zpovědník hrab ěte
Lam boye, jem už náleželo panství H ostinné,
líčí ve zvláštním spise ú tra p y poddaného lidu
a žádá okam žité nápravy, podotýkaje, že ne­
zůstane zpovědníkem hraběte, kdyby v té věci
neuposlechl.
J a k k rá s n á slova n a p sal na obranu porobe­
ného lidu B ohuslav Balbín! Z a p řísa h al k a ž ­
dého ze současných šlechticů, aby n eu stiskoval
chudých, vyhrožoval tom u, kdo „z nešťastnj'ch
sedláků ssaje k rev a s rk á p o t“ pádným zvolá­
ním : „K rev nešťastných padne na tebe a syny
tvé! Pod napřaženým ram enem sp rav ed ln o sti
Boží sto jíš, žiješ i um íráš, vinen ta k mnohým
zlem, k te ré žádným p obožnůstkářstvím ne­
může býti odpykáno, leč toliko nápravou s p ra ­
vedlnosti!“ (O brana s tr. 144.) N áš h isto rik
D r. Neum ann z konsistorního archivu H radec­
kého, jejž pečlivě probádal, snesl doklady o
tom, ja k jesu ité v k ra ji Jirá sk o v a „T em n a“ u-
jím ali se poddaného lidu, ja k se ujím ali i od­
souzenců, jim ž — světským i soudy vym ěřeny
p řísn é tre sty a vym áhali jim různé úlevy, ano
i prom inutí tre stů , ja k je navštěvovali v žaláři
a konáním sk u tk ů tělesného i duchovního m i­
lo srd en stv í snažili se trpícím ubožákům uleviti.
(Dr. N eum ann, „K onsistorní archiv h rad e c k ý “.)
K atolictví působilo tedy blahodárně, vedlo
ke zm írnění hospodářského útlak u . T am , kde
— 52 — 494
se podařilo získ ati k u prak tick ém u katolictví
vrchnosti a převychovati je dle z á sa d evange­
lia, tam pom inul ú tla k a poddaným se dařilo
dobře. A bylo d o sti těch k ra jů , k d e lid žil v
pom ěrném blahobytu. Cím více se šířila víra
katolická, tím rychleji se zlepšovaly hm otné
pom ěry lidu na venkově! i v e m ěstech. Z a vlády
Ferdinanda III. selsk ý lid chodil nam noze v
oblecích hedvábných a km entových nebo v d ra ­
hocenných kožešinách, nosil zlaté čepce s fá-
bory, slavil okázalé svatby i k řtin y , hodoval a
tančil; v 18. sto letí byl v P ra ze cech m istrů,
k teří učili i p ro stý lid tancům , dom ácím a
cizím. V elké b o hatství a ro zm an ito st um ění h u ­
debního i tanečního, jež proniklo v té době
do poslední vesnice, svědčí o tom, že lid nebyl
ta k zotročen, ja k často tv rd í ti, kdo neznají
historických spisů, Kdo prohlíží v n árodopis­
ných m useích nádherné selské k ro je 17. a 18.
století, kdo čte, ja k se tehdy lid v n aší vlasti
veselil, ja k na př. p ři procesí, putujícím r.
1729 z jižních Cech do P rahy, byl provázen 31
m uzikam i, m usí říci: T om u lidu se nevedlo ta k
zle! (Viz Z apovu Ceskom or. k ro n ik u díl VI.
931 a V II. 218, C. Z íb rta „S taročeské obyčeje“
a „ J a k se v Čechách tancovalo 251, 261). N e­
přátelé církve zúm yslně m alují h o spodářské
pom ěry doby p rotireform ační velm i černě, aby
vzbudili dom nění, že k ato lick á víra podporova­
la zbídačení lidu. Z atím však opak je pravda:
S k a t o l i c k o u v í r o u p ř i š l a do m ě s t
495 — 33 —
i v e n k o v a ž iv o tn í radost, ž iv o tn í sí­
la a jas. S ní p ř i š l a o b r o d a m r a v n í
a s o u č a s n ě o b r o d a h o s p o d á ř s k á . K a­
tolictví povzneslo n áš lid, učinilo jej odolným,
statečným , poskytlo mu síly a útěchy v tru d ­
ných dobách, probudilo jej nacionálně i k u l­
turně, dalo mu duševní ja ro s t a svěžest, vy­
tvořilo ony k rásn é povahy, jim ž se dostalo b á s­
nického výrazu v ‚‚Babičce“, ve spisech R ai­
sových nebo v knize V. Dědiny, univ. p ro ­
fesora pražského, nazvané „K dyž si náš ta ­
tínek m am inku b ra l.“
P ro tirefo rm ačn í k u ltu ra nebyla tem nem ,
ale světlem . T em nem byla reform ace a z to ­
hoto tem na vyveden byl n áro d katolickým i
kněžím i a ctiteli svatých p a tro n ů českých v
době rekatolisace.

Imprimi potest. Pragae, 3. Junii 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 8930. Olomucii,
5. Junii 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
‚.ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. Řídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor, Ostravě,.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 54 — 496
Proti b l u d ů m š k o l n í c h u č e b n i c
poučujte nejširší vrstvy našeho národa roz­
šiřováním brožur, které o b j a s ň u j í pravdu
o náboženství a o dějinách katolické Církve:
9. Nač se ještě modliti. 1135. Paragraf 144.
10. Zena a křesťanství. 136. Kdy bude konec světa.
16. Hříchy papežů. 141. Kde jsou mrtví?
30. Nač se zpovídati.
31. Věřiti či nevěřiti? 144. Chyby svatých.
33. Peklo. 172. Mravnost bez Boha?
46. Cesty k Bohu I. 175. Brány pekelné jí nepře
48. Cesty k Bohu II. mohou.
49. Z vězení. 176. Tělo a mravnost.
50. Něco o spiritismu. 177. Mim ocírkev není spásy.
59. Kněžský celibát. 178. Vira jako víra?
61. Na obranu. 179. Největší muž českých dějin
62. Občanské sňatky. 180. Vyprané kapitoly ze životE
71. Spalování mrtvol. broučků-nosatců.
73. Proč? 181. Po bludných cestách.
76. Vrátiti se do církve? 183. Je papež neomylný?
88. Z nemocnice. 185. Čemu věří církev českosLr
89. Čemu nás učí Konners- 189. Pravda o sv. Hostýne.
reuth? 217. Lipany.
90. Zpět k ftímu! 221. Berte církvi!
106. Čeští mučedníci doby hu­ 226. Kristus vůdce.
sitské. 234. Jakou školu chceme?
119. Kněz a lid. 235. Dělník nepotřebuje nábož.:
123. Co chtějí „Badatelé bible". 250. Bílá Hora.
130. Adventi sté. 255. Z doby t<mna.
Objednávky vyřizuje:
E X E R C IČ N Í D ŮM , H LU ČÍN .
Seznam XI. ročníku sbírky „Životem":
241. Matka. 247. Zachraň duál svou.
242. Mučedník za unii. 248. Muž a Katolická Akce
243. Hrdinové víry. 249. Maličkosti?
244. J e d e n ic t návžtěv N ejsv. 250. Bílá Hora.
SvátOBti o ltá řn í. 251. Neviditelná ruka.
245. Pod. ochranu Tvou se 252. Žena a Katolická Akce.
utíkáme. 253. Dívka a Katolická Akce.
246. Jak se vyprosíme zá­ 254. Jinoch a Katolická Akce.
zraky. 255. Z doby temna.

Odpověď
na bolestné otázky, které trápí
vaši duši, naleznete v časopisu
„POSEL PRAVDY".
3e to nejlevnější náboženský
týdeník. - Předplatné na čtvrt
roku (13 čísel) j e n 50 haléřů
u našich horlitelů.
Vydá vá
EXERCIČNÍ D Ů M v HLUČÍNĚ
Pro úsporu porta a administrace
expedujeme jen 25 expl. najednou.
 „Budou světci mezi dětm i-‘, prorokoval sv.
Otec P ius X., dárce požehnané bully ‚‚Quam
sin g u lari“, dovolující časné a časté přijím ání
S vátosti O ltářn í dětem .
T o proroctví se splnilo. C írkev rozkvetla
úchvatným i květy sv ato sti dětské. N ikdy n e­
chybělo C írkvi sv. světců, ale s ta le tí m ohou
nám závidět vrstevnictví se svatým i dušem i
dětí. V e sto letí stín ů tvrdých a chladných a
širých tolik a ta k zářivých světel! Nelly, Guy
de Fontgalland, A nně de Guigné, tři děti z Fa-
tim y, M arie Filippettová, Je n ík R o s e . . . A k o ­
lik je jich neznám ých, žijících! U m írají ti
z nich, kdo m noho m ilovali a úkol svůj do­
konali dle plánů Božích. A le k o lik jich je na
cestě k dokonalosti, s nim iž m á P ro z ře teln o st
plány za hranicem i dětského věku a jež si
form uje od m ala, sp o ju jíc se s nim i v N ejsvě­
tě jší Svátosti!
J a k á pom oc všem křesťanským dětem je
dána v příkladech těchto svatých dětí) jejich
p řátel! D arm o n e ře k l Jeníček R ose: „V ítek
Fontgalland, to je m ůj p říte l.“
P řejm e dětem , aby poznali své nebeské
přátele. Na světě m ají jich m álo p řese všecka
hesla péče o dítě. Svět jim dá vše a p o sta rá
se o vše, jenom jedno nedovede jim d áti:
D obrý příklad. P ohoršení číhá n a naše m a­
ličké na každém kroku. P řejm e jim světla
dobrého příkladu.
—2 — 500
 „Ale když ty svaté d ě ti všecky u m íra jí,“
řek la mi sm utně jedna m am inka, když jsem
jí doporučovala knížku o m alé světici italské.
N ěkteré u m írají, ja k bylo řečeno, aby
nám byly příkladem . M nohdy to dítě statečn ěji
um írá, než my d o spělí žijem e. A potom :
Všim něm e si rodičů těch m alých světců! J a k ti
předem své dítě B ohu obětují. J a k z trá tu dítěte
nesou!
Nebojm e se! D ítěti p řík la d svatého d ítk a,
jež zem řelo, m ysli nezkalí, ale p řid á mu r a ­
dosti pravé, opravdu d ětsk é: bude mu po­
m áhat, aby s i zachovalo čisté svědom í, velko­
dušnost, lásku. Bude je s ílit v jeho dětských
tram potách a bolestech. Z a d rží je p řed zlým
skutkem . N ašep tá m u k rá s n é odhodlání, po­
vznese j e od hlíny země. J e tře b a českým
dětem stav ěti p řed oči vyšší cíle, než aby
„měly dobré m ísto a pěkný p říje m “.
Kéž nám Jen íček R ose vzbudí m alé kněze
a budoucí m isionáře! B. D louhá.
*
Dne 24. února 1921 naro d il se ve F rasnes-
lez-G osselies, v Belgii pánům Rose-ovým
chlapeček, kteréh o p ři k řtu sv. v tam ějším
kostele n a K větnou neděli p o k řtili na jm éno
Jan. — Jeho rodiče ho obětovali Bohu od n aro ze­
ní. Když m am inka s láskou tisk la své dítě a
opakovala: „M ůj Jeníček! — N áš Je n íč e k !“
opravoval ji otec: „A ni tvůj, ani náš! J e
Boží! D ěti jso u rodičům jen půjčeny!“
501 — 3 —
 J iž n ad jeho kolébkou m odlíval se otec
každodenní m odlitbu:
„Srdce Ježíšovo, požehnej m ém u d ítěti,
chraň, o p atru j a b raň je, neboť jle Tvým m a­
jetkem . U chraň je ode všeho zlého na duši
i n a těle, p ro T v o ji větší č est a slávu a pro
spasení d u ší.“
T ito horliví křesťané, jakým i se Belgie
právem honosí, p řá li s i m íti Je n ík a knězem .
T o je a n e p ře stan e b ý t touhou křesťanských
rodičů, neboť není n a světě důležitějšího po­
slání, nad to, b ýti pro střed n ík em m ezi Bohem
a lidm i a není v ě tší cti, než být m inistrem
N ejvyššího K rále.
Roseovi učili dítě ještě dříve, než dovedlo
m luvit, aby sepjalo ru čk y a m am inka řík a la
za ně: „D obrý den, Ježíšk u ! D obrý den, M a­
tičko Boží! D obrý den, sv atá T erezie!“
K dyž počal m luvit, povídal Jen íček Pánu
Bohu své m odlitbičky po svém. Bylo to p ě k ­
né baculaté dítě.
Ve třech letech začal chodit do opatrovny
k e ctih. se stře Firm ině. Roztom ilý blondýnek
lnul k ní velice a pam atoval si je jí vedení.
Jednou večer, když mu nebylo dobře, vzpom něl
na se stru Firm inu, k lek l s i k postýlce a pro^
sil: „V id‘, Ježíšk u , že mne nenecháš u m řít? “
Jednou v k ostele byla ohlášena sb írk a
pro kn ěžsk ý dorost. A le sb ě ra te l m alého
kloučka obešel a vybíral dále. T u s i Jen ík
nam ířil k se stře Firm ině a dovolával se, že
502
chce dáti svůj „gros so u “ na m isku, protože
„to je pro mne, abych se s ta l panem fa rá ­
řem “. D onesl peníz knězi a v rátil se na své
m ísto se značnou h rdostí.

Časné volání.
O ltář m ěl p ro Je n ík a neodolatelnou p ři­
tažlivost.
M atka je j vodila často p řed o ltá ř, aby
složili spolu poklonu K ristu v E ucharistii.
D ítě vědělo, že k o ste l je dům Boží. Chovalo
se dle toho: seb ran é, pozorně, uctivě. Byla
na ně podívaná, ja k po celou velkou m ši
sv. s očima rozšířeným a, nepohnuto, sled u je
posvátné obřady, ja k je okouzleno knězem i
m inistranty a m alým i zpěváčky chórovým i.
V Belgii totiž zpívají lidé chorál svatořehoř-
ský a chóroví zpěváčci svými dětským i hlásky
dodávají zpěvu dospělých vyšší oktávu, což
zní, jakoby s lidm i zpívali andělé.
Chóroví zpěváčci stá v a jí v p resb y tá ři po
obou stra n á ch , odění v jak é si talá ry , což se
k rásn ě vyjím á.
Po n á v ra tu z k o ste la b ráv al Jen íček je ­
ště ne 41etý k o u sek k říd y a na tabulce „ k re ­
slil“ sv ato stán ek , k říž , svícny. A prohlašoval:
„ J á budu n ejd řív zpěváčkem a potom p a ­
nem fa rá ře m .“
Z atím si aspoň h ráv a l n a kněze.
503 — O—
 Když p řiše l do školky sv. M ikuláš, měl
k něm u Jen íček pro sb u : aby mu přin esl takový
hábit, jako m ají chóroví zpěváčci.
„S vatý“ odpověděl: „ Jsi ještě tuze malý,
dostaneš jej p říš tí ro k .“
Je n ík se tráp il.
T a tín e k mu tedy koupil zatím k řížek,
kalich, biret, svícny a kaditelnici, hračky. K ra ­
bice od dom ina byla „ ja k o “ o ltář, figurky
od jiné h ry , červené a černé, nahrazovaly
m inistranty. Z knoflíků, k o lik jich m am in­
k a m ěla, n a d ě la l farníky. Byli opravdu
věrní, z k o ste la se nehnuli; jenom kd y ž n á ­
hodou m am inka potřebovala n ě k te rý p řišít,
zmizel „ fa rn ík “ a J e n ík to hned poznal. Ja k o
hodný „velebný p á n “. Z am ěstnal ovšem též
tatín k a m inistranci, m am inka m usila k „ p ři­
jím án í“ a oba m useli vyslýchat Jeníčkova „ká-
t r tt
zam.
T oho ro k u připom enul Jen íček sv. M i­
k u láši opět svou p ro sb u o h á b it roztom ilým
psaníčkem s několika chybami.
Potom zvelebil „ o ltá ř“, m am inka mu tam
dala sochu Panny M arie a on jí nosil čerstvé
květiny.
K azatelnu m ěl velice „původní“ : sk říň bez
vrchní desky. V lezl do n í dvířky, zavřel jc
za sebou a vyčnívaje z „k azateln y “ rozsíval
slova pravdy, četl Evangelia a hovořil o nich.
P ozději d o sta l jak é si papírové figuríny,
k te ré jako pom ůcku k vyučování litu rg ic k é ­
‚ — 6 — 504
mu vydali 0 0 . B enediktini z Lophem (belg.
m ěsto), ta k že „bohoslužby“ byly p řesnější.
A le co je to vše platn o : T o p řec jenom
není o ltář v kostele! T o není o ltá ř s Ježíšem ,
kterém u Je n ík toužil se přiblížit!
K dyž mu bylo 7 let, požádal J e n ík pana
faráře, aby ho p řija l za m in istran ta a chórové­
ho zpěváčka. Byl opět jem ně odm ítnut pro své
m ládí. A le za několik m ěsíců opětuje prosbu
a te n to k rá t je p ř ija t.
T o je radosti!
V stává časně, běží do ko stela za každého
počasí. P ovažte: Sm í m inistrovat!
P am ět m á dobrou, latin sk o u m inistranci
um í přesně. R ád p řip ra v u je knězi předm ěty
bohoslužebné.
Celým srdcem slouží o ltáři a chrám u. Bere
na sebe s ta ro s t o rozsvícení svíček, nosí kříž
ještě těžký pro jeho ruce, je šťasten p ři den­
ní m ájové. Sm í sloužit oltáři!
Ale tu se něco přihodilo, co mu vzalo
tu nesm írnou rad o st.
Jed en z chlapců m in istran tů navedl m alé­
ho Jen ík a:
„Sáhni si na kalich, uvidíš, ja k to je
hlad k é!“
Je n ík ve své nevinnosti sá h l ru k o u do
kalichu.
„No počkej, to se nesm í, vždyť je to svaté,
ty jsi spáchal sv a to k rá d ež !“
505 — 7 —
 T o bylo pro Je n ík a zdrcující. N ebyl k
utišení. P lak al, vzlykal přesvědčen, že se do­
p u stil jednoho z nejtěžších hříchů. T ep rv e
knězi se podařilo ho upokojit.
T a tín e k , dozvěděv se o tom , rozhodl, že
J e n ík nesm í dále m inistrovat, že je p říliš
m lád, nevědom ý a nezkušený, a takové věci by
se mohly opakovat.
Nová rá n a pro Jen íčk a. Z nal tatín k a , že
je důsledný. Co jednou řekne, platí. P řece
v šak zkusil p rostřednictvím m am inky otce ob­
m ěkčit: „Řekni tatínkovi, že to o d stů ň u .“
A le ta tín e k neodvolal. A později jen tu
a tam , výjim kou, sm ěl J e n ík zaujm outi své
m ísto u oltáře. T ehdy zářil rad o stí. N aposled
to bylo v den Božího T ěla, kdy opakoval pln
rad o sti: „Byl jsem zcela blízko u P án a Je ž íše !“
M yslím na naše české m inistranty. Nemělo
by být českého hocha-katolíka, k te rý by n e­
um ěl m inistrovat. T akový bývalý m inistrant,
když plní dále své křesťanské povinnosti,
chodí často na m ši sv., stá le si m inistranci
zopakovává a i jako muž dospělý m ůže k d y ­
koliv zaskočit a v případě potřeby m in istro ­
vat. J a k je sm utné, když nem á kdo m in istro ­
vat, nem á kdo n é st kříž, nebesa atd. Služby,
na k te ré bývali h rd i i králové! Či není to už
týž Bůh, k terém u oni sloužili. J a k je sm utné,
když naši vynikající lidé vzpom ínají: „Když
jsem byl m lád, tak y jsem m in istro v a l. . . “ jě-
— 8 — 506
den z nich dokonce ře k l: „ P řip a d a l jsem si
tehdy jak o anděl vedle kněze u o l tá ř e ..
J a k á ra d o s t pro m atku viděti synka na
stupních o ltá ře, ja k s e m odlí k Bohu, k terý
„obveseluje m lad o st“ je h o !
Šat milosti.
Těm , kdo m ilují m ládež, je často bolestí
poslouchati ji dnes p ř i jejich hovorech, viděti
ji p ři hrách1 i v soukrom í, v nestřežené chvíli.
M álokteré to d ě tsk é čelo nese stopy po
polibku m ilosti, m álo k terý obličej prom louvá
o tom, že n e z tra til š a tu k řestního!
Jen íček R ose s i jej uchoval.
Z a to m ěl co děkovat sv ato stán k u . T en
ho p řitah o v al a pro O byvatele jeho chránil
se hříchu. Jem u chtěl b ý t na blízku a věděl,
že k tom u m usí b ý t čist.
Je n ík nebyl z těch na oko dokonalých
dětí, hodňoušků, plných n á ro k ů a p o k ry tec­
kých. Byl to chlapec pohyblivý, živý, čtve­
rácký, um íněný někdy a prchlivý: „T o mi
tak vyběhlo sam o!“ lekával se po nerozváž­
ném slovu. Často mu vytýkali p řílišnou ži­
vost, ale nikdy opravdovou lež. Byl to člo­
víček přím ý, průhledný, k te rý i své m alé trik y
při hře nazýval otevřeně lží. N ěkdy šel i za
školu a býval tre s tá n pro neposednost.
A le h řích m ěl v něm nepřítele.
Jednou povídá m am ince:
„M ami, J. zaklel, aby d o stal od G. ci­
g a re tu !“
507 —9 —
 „Jd ižiž!“
„A přece řík á , že chce b ý t knězem . Ale
pak, až jim i budem e oba, řek n u m u: A vzpo­
m ínáš, ja k js i zaklel za c ig a retu ? “
Jin d y zaslechl dom a dva lidi, ja k zakleli.
P řiběhl k m am ince:
„M am i, m ám e v domě dva ď ábly. T o je
pro m ne hrozné!“
Jin d y se svěřoval:
„M am i, N. ře k l nem ravné slovo.“‘
„Co ře k l? “
„Ne, to já nebudu opakovat.“
‚ „M usíš m i to říci. Své m am ince přec
m ůžeš a m áš všechno povědět. A p a k —
to není žádný h řích , když m i to ře k n e š.“
„ J á ale nem ohu. N eodvážím se .“
„Chci to v ědět.“
„Nu ta k — ale p ak budeš m ít ty ten
h řích !“
„Ano, p la tí.“
„No, on tedy ř e k l . . . (Ne, neodvážím se.“
„A le ano! Ř ekni mi slabiku a já po té
první slabide a po druhé uvidím , m ůžeš-li po­
kračovat. Nuže! P rvní s l a b i k a ...? “
„Ale opravdu budeš m ít sam a ten h říc h ? “
„Ale ano . . . “
„On ř e k l . . . Ne, m a m i. . . “
„Jeníku, budeš b it!“
„On řek l: Zhý . . . “
„ Je ště nerozum ím . D ál!“
„On řek l: Zhý — ra l —“
- 1 0 - 508
 „Z hýralěe?“
„Ano. A te ď m áš ty hřích, m am i.“
„Poslechni, Je n ík u : T o je zlé a ošklivé
slovo, ale není to šp a tn é slovo, ja k ty m yslíš.
D obře, ale podruhé m luv přím o a hezky
rychle!“
Jednou še l ta tín e k Jendovi n a p ro ti ke
škole. T o už J e n ík jezdil na kole. A tu tatín e k
vidí, ja k J e n ík s kam arádem , oba vedouce
kola, zabočují k am si do tiché uličky. T a tín e k
z a nimi. D ohonil je a sp u stil p řísn ě:
„ T a k kam , sy n áčk u ?“
U kázalo se, že J e n ík půjčil k am arád u svoji
pum pičku a aby m ohli kolo v k lid u napum povat,
zašli do té klidné uličky. — J e n ík vycítil, že
byl v podezření a sm utně vzal sv o ji pum pu a
rozloučil se s kam arádem . T atín k o v i z a s bylo
líto, že dítě zneklidnil a řek l:
„V iděl jsem tě jít do neznám é ulice, kde
nem áš co dělat — a — ty víš dobře, že
se bojím o tvou d u š i . . . “
„Není nebezpečí, ta tín k u “, řeklo dítě k lid ­
ně, s jasným pohledem .
Nebylo nebezpečí, vždyť Je n ík s i byl vě­
dom p řítom nosti Boží všude, věděl, že Bůh
bdí a sám byl tak é na strá ž i.
K olik je otctů, k te ří si z pohodlí,
sobeckosti, z n etečn o sti ke svým ro d i­
čovským povinnostem nikdy nepoloží otáz­
ku: Kde je teď m oje dítě? N ehrozí jieho duši
pohoršení?
50 9 - 1 1 -
 A přece v tu chvíli andělé s trá ž n í jeho
dětí si zak rý v ají tv á ř a pláčí nad dušem i
dětí, k te ré jso u v nebezpečí.
J a k budou k d y s žalovat na takové rodiče!
*
Je n ík byl náhodou návštěvou u cizinců.
H ned si všim l, že v bytě» nem ěli kříž. C estou
povídal rodičům : „V íck rát tam nechoďme. N e­
m ají tam Je ž íšk a .“
Jed n o u v neděli p řib ěh l s n ářk em :
„M am i, teď jsem viděl, ja k jeli na pole
s kravou, dnes, v neděli. Z as jeden sm rtelný
h říc h !“
P án Bůh p o slal Jeníčkovi b ratříč k a . M ěl
velikou rad o st, ale políbit ho nechtěl, až bude
pokřtěn. Ale ať je to brzo! P a k tep rv e d o stal
m alý M arek b ra trsk é políbení.
T a k se J a n R ose chránil nejm enší po­
skvrny a často šk ádlil m am inku:
„Hleď, já se nebojím hned um řít, protože
nem ám těžkého h řích u .“
A je ště v posledních okam žicích života
odpuzoval jak o u si vidinu — sn a d vzpom ínku
na příhodu s kalichem :
„Ne, n e,“ vzdychal s hrůzou, „já se ne­
dopustil h říc h u “.
Jeho duše si do svých 10 let zachovala ne­
porušený š a t m ilosti.
Školák.
Jen íček R ose m ěl daleko do školy, skoro
3/<t hodiny cesty.
— 12 — 510
 R áno v stával na prvé zavolání. N ejprve
se pom odlil, p ak u stro jil, nasn íd al a h a jd y do
školy. Po opatrovně v stoupil do soukrom é
školy obecné k b ratřím M arianistům . R odiče
se s ta ra li v prvé řa d ě o d u ši; nešlo jim o to,
aby Je n ík m ěl blízko do školy, ale aby chodil
do školy katolické.
T a k si tedy vy k raču je s m am inkou ke
škole. Čisťoučký, elegantní, k rá sn ý hošík. M ěl
rá d čisté, elegantní šaty, sv o ji bílou bluzu
s nám ořnickým lím cem a m odré spodky.
A le v jakém stav u ho m am inka m nohdy
našla na zpáteční cestě, když n e sta č ila p ř i­
j ít včas! Co všechno m u n a tro p ili hodní sp o lu ­
žáci z pouhé ro zpustilosti!
N ěkdy to ta tín k a pohněvalo a chtěl zn áti
jm éna uličníků. Ale Je n ík zbitý a plačící,
přece jich neprozradil. O dpustil jim ihned.
T o už se um ěl m odlit a obětovat. Často
drže se křečovitě m am inčiny ruky cestou,
chtěl, aby se s ním ještě m odlila růženec,
ještě tu a onu m odlitbu. A když ho zábly
ruce, když ho šlehal déšť nebo pálilo slunce,
dovedl to sn á še t za oběť na n ě k te ré úm ysly.
Ve škole ho m ěli rá d i pro jeho pěkné
vlastnosti.
Jed en z jeho učitelů n ap sal o něm :
„R adostná vážnost zá řila z jeho obličeje.
D ítě chodilo do školy z v lastn í záliby, ne
z donucení, z lásk y k učení a k učitelům .“
511 1On —
 Choval se m ile; zdvořile učitele pozdravil,
podal mu ru k u , úsm ěvně odpovídal na otázky
po zdraví svém a své rodiny; p a k se d al „do
p rá c e “ ; op rášil lavice, naplnil um yvadlo vo­
dou. Činil ta k rychle a zručně.
M ěl šťastnou pam ět. Jednou o d řík a l 39
lekcí z katechism u do posledního slova. R ád
opakoval dokonale a doslova nedělní evangelia.
Jeho úlohy byly čisťoučké, písm o lehké,
pravidelné a p řesn é — jen tu a tam dělával
pravopisnou chybu. Ve tříd ě byl druhý.
T ři roky pro žité ve škole M arian istů za­
nechaly v srd c i dítěte! i v srd cích učitelů ne­
zapom enutelné dojmy.
Od r. 1930 vstoupil Je n ík do školy Škol­
ských b ra tří v G osselies. Jeho otec m ěl v tom
m ístě svou k ancelář, Je n ík d o stal kolo a jezdi­
li spolu tam i zpět.
P ři odjezdu z domova hošík obyčejně u-
dělal pěkný oblouk, aby ještě zam ával na
pozdrav svým dom ácím a sousedům , k te ří ho
sledovali pohledem od p rah u domova.
Chvíli jeli m lčky, m odlili se. P a k začal
ta tín e k : „Už js i s e pom odlil, J e n íč k u ? “
„Ano, ta tín k u .“
„M áš úlohy?“
„V šechny.“
„Chceš, abych ti cestou něco vyložil?“
„Velm i rá d .“
T a tín e k vykládá a žertuje, h o šík p ře ru ­
šu je a sm ěje se. Byly to m ilé jízdy.
-1 4 — 512
 Z té doby chovají rodiče dopis jednoho
z pro feso rů :
„D obré dítě je to, p ro sté a zvláštní, vždy
stejné, dobré nálady. P ře d ním vyslovit přání,
to je d á ti m u rozkaz, jej’ž ihned vyplní. N ení
roztahovačný a přece velm i oddaný a učeli­
vý. D ůvěřuje svým učitelům a protože touží
po zdokonalení, dává se jim i v ésti a říditi.
J e poněkud pozadu p ro ti n a ší osnově učeb­
né a p ro to mu u kládám e doplňující lekce a
úkoly, k te ré on p řijím á s úsměvem .
M á k rá sn o u inteligenci, šťastnou pam ět,
horlivost v práci.
J e to žák zdvořilý a pečlivý.“
V ečer se učí po 2 hodiny s tatín k em u
jednoho stolu.
R u sá hlavička se sk lán í n a d řá d k y úkolu,
pero sviští po pap íře plném číslic, rty se po­
hybují p ři zpam ětném učení.
„T ati, co je to h le? T om u nerozum ím !“
T a tín e k vykládá.
„A co tu h le ? “
T atín k o v i se zd á těch o táz e k mnoho. „Jen
se nam áhej, nebudu p řece d ě la t tvé úlohy a
ty neděláš nic!“
Čílkšo se nam áhá tím úsilovněji. A le p a k
si p o steskne m am ince:
„ T a tín e k řík á , že n ic nedělám a já zatím
pracu ji jen což. O statn ě uvidíš to n a vysvěd­
čení. Hm , jest-li p r a c u ji. . . “
5 J3 — 15 —
 Ve školní p řestávce byl Je n ík předzpěvák,
podněcovač všech her. P o řád al veselé kousky.
Že byl spravedlivý a upřím ný, všichni se mu
podvolovali.
Doma v zahrádce rá d s i h rá l s míčem.
Uměl roztom ile k tom u zlák at ta k y tatín k a .
A le často m usil s i h rá v a t sám . P a k nevěděl,
co dřív počít. Lezl na strom y, šla p a l v záho­
nech, válel se po tráv n ík u ; zahrádka se ozý­
vala jeho sm íchem a křikem , jeho skoky a
přem ety. A pak si zašel až ke včelám, s ni­
miž byl dobře obeznám en a jichž se nebál.
Ale někdy si stý sk al, že je ta k sám , že ne­
m á kam arádů. V ěděl, že je to p ro jeho
dobro a nenam ítal ničeho. N ěkdy přede dovolili
mu rodiče, aby s i p řivedl chlapečka ze sou­
sedství a h rá l si s ním. T a tín e k s ním podni­
k a l výlety na kole, někdy navštívili příbuzné,
někdy se sú častn ili n ějaké slavnosti. T o byl
život Jen íčk a Rose.
K dyž po d n i plném p ráce a čisté rad o sti
n a s ta l večer, m odlila se rodina společně. J e ­
n ík p a k políbil rodiče na dobrou noc, oba mu
požehnali a m am inka ho šla uložit do ložnice
v poschodí. N ěkdy tam Je n ík a ta tín e k do­
vezl — na vlastních zádech. P a k to bylo .ovšem
hlučnější.
„ T ati, p řik rý j m i dobře záda, prosím !“
T a tín e k splnil p řá n í a p o stá l je ště chvilku
u nohou postýlky.
‚‚Tati, eo tu ještě d ě lá š? “
- 16- 514
 „M odlím se za tebe, d í t ě ! . . . “
A dítě se blaženě hnízdilo v postýlce jisto,
že je otec poroučí ochraně láskyplného Srdce
Božího.“
Eucharistiánem.
Na Zelený č tv rte k r. 1928 šel J e n ík po­
prvé k e sv. p řijím ání, kd y ž mu bylo 7 let.
Kněz G., k te rý J e n ík a přip rav o v al k sv.
svátostem , n a p sal o něm : „D uše andělsky
k rá s n á a nevinná, živená duchem víry a s p ře d ­
časně zralou zbožností. J e n zříd k a jsem se
se tk a l s dítětem ta k vytrvalým a ta k pozor­
ným p ři katechism u. T a k é p řistu p o v al k e stolu
P áně se zvláštní zbožností, všecek šťasten,
že smí P ána Je žíše přijm out.
Od šťastného dne prvního sv. přijím ání
touží zas a zas po svátostech. Kdyby vzdále­
n o st školy nebyla tom u překážkou, byl by
rá d p řijím a l denně. J a k litoval, že z téže p ří­
činy nem ohl bývat denně na m ši sv.! A le
v neděli nevynechal sv. zpověď a sv. p řijí­
m ání, rovněž ta k první p á te k v m ěsíci a den­
ně ve dnech školních prázdnin. Č asto za den
vracela se jeho m ysl ke sv ato stán k u a jeho
H ostu, Chlebu andělském u.
K dysi v neděli ře k l své m am ince: „Dnes
tě nem ám tolik rád , protože jsi nebyla u sv.
p řijím ání.“
Na ta tín k a si to lik netroufal, ale výtku
mu neodpustil. Bekl jen se sklopeným a oči­
m a: „T ati, ty jsi dnes tak y n e p řijím al? “
515 — 17 —
 M iloval m ši sv. Jeho m ešní m odlitby jsou
opotřebované jak o vStarý breviář. Jeho učitelé
vzpom ínají, jak ý m ěl iňilý způsob sep n u tí r u ­
kou p řed m odlitbou.
V ko stele chtěl od m alička viděti na oltář,
sto u p l s i tře b a na židli a když přec ještě ne­
viděl, ptáv al se m am inky, ja k daleko je kněz
se m ší sv.
Jisté h o m ladíka v ko stele m ěl rád , a rá d
se k něm u p řitis k l — „protože se pěkně m od­
lí.“ K jiným lidem nebylo možno ho d o sta ti
p řes p ráh — „protože nem ilují P ána B oha.“
Když byla v obci založena liga euchari­
stická, k te rá tam m á jm éno „K řižáci eucha­
ris tie “, dal se Je n ík ihned zapsati. Velm i svě­
dom itě zachovával všecky předpisy křižácké,
m ěl rá d kázeň a dobrovolně se jí podřizoval.
Ve č tv rtek odpoledne m ívali k řiž á ci po­
božnost v kostele. T a d y jednou učinil p ře d ­
sevzetí, k te ré si zap sal n a lístek : A bych o b rá ­
til ubohé h říšníky. A pod tím dole zapsána
oběť, k te ro u tom u p řin esl: V y řídil jsem n á ­
k u p za m am inku.
J e to m aličkost, není to nic v očích do­
spělých. A le víte, co je to pro d ítě — o p u stit
h ru a jít n a n á k u p ?
K dyž si velebný pán, řed itel k řižák ů , p ro ­
hlížel ty lístky, zeptal se Jen íčk a:
„ J a k dlouho m ohl bys trp ě t za h říšn ík y ? “
„ P ě t m inut!“
„T o je dlouho, p ě t m inut.“
— 16— 51'-'
 „Vím, ale já to chci.“
K dyž to šlo, p řišly na řa d u jiné oběti a
sebezápory.
P an v ik ář věděl, že Je n íč e k m á rá d ve
všem eleganci. M ěl pěkný koflíček p řed se ­
bou p ři svačině. P a n v ik ář m u uložil, aby
svačil z em ailovaného h rn ečk u a p ři obědě,
aby si b ra l tu železnou vidličku, k tero u ta ­
tín ek jíd áv al v k a sá rn á c h a m ěl ji schovanou
na pam átku. T o Je n íč k a stálo k u s přem áhání,
ale copak by nep o d sto u p il pro obrácení h říš ­
ník ů ?
K dyž ta k zříd il v andalsky zah rád k u ne­
bo provedl jinou čtveračinu, k te rá se ta tín ­
kovi nezam louvala, inu, p a k m usil d o s ta t vý­
p rask . A pan v ik ář poradil, aby tak o v á vý­
plata nenásledovala ihned po tre s tu , ale až
večer p řed spaním v k lidu a tichu. Jen že
tatín k a zatím hněv trochu p ře še l a s ním
i chuť k tre stá n í. A le nic p latno: povinný
p lat byl vysázen. J e n ík po exekuci ihned se
o brátil a ta tín k a objal. T o už byl ta tín e k te ­
prve odzbrojen. A le když se Je n ík opět p ro ­
h řešil a tatín e k po prvé zk ušenosti chtěl tento
n a h ra d it jiným — kdo se tom u vzpouzel, byl
sám chlapec. A dokonce pohrozil, že to panu
vikáři bude žalovat, že ho neposlechli.
J a k á opravdovost u chlapce ta k m alého!
Ja k á p řím ost a poctivost!
Od svého 9. roku m odlíval se sv ů j obvyklý
desátek růžence s rozpjatým a rukam a, jak o
5 17 — 19 —
by byl na k říž přibit. M ěl velmi rá d tu to oběť.
Je n ík vůbec záhy „p řišel na chuť“ obětem.
R ád něco trpěl. P ro to si tak zam iloval V ítka
Fongallanda. Z koušel to po něm, d át si k a ­
m ínek do botky.- Jednou si n a strk a l h rs t ječ­
ných vousů za košili, aby se um rtvoval.
Bez růžence v k ap se byl „nesvůj“. K olik
„Z d ráv asů “ se pom odlil za dne, cestou do
školy, v zahrádce, na procházce! Byl tak é v
M ariánské družině, nosil m edailku N eposkvr­
něné a rá d poslouchal kázání i m am inčino
vyprávění o M atce Boží, n a ší M ateři nebeské.
Na všech svých sešitech m ěl znam ení sv.
kříže!, i n a hračkách. Jím pom alovával ú trž k y
p ap írů , často se v jeho k resb ách o p ak u je K al­
varie. Na po čátk u svých úloh nezapom něl —
jistě ve vzpom ínkách na domov — poznam e­
n a t začáteční písm ena Svaté R odiny: J . M. J.
T e x t evangelia zapam atoval si vždy p řesně
a slova P áně rá d opakoval. K rista P ána, sv é­
ho p říte le d ítek , z celé duše obdivoval a m i­
loval. P řip rav o v al se důkladně na sv. zpověď.
Jednou p ta l se ho jeden učitel:
„M áte si co vyčítat ta k těžk é hříchy, že
se chcete p o řád zp ovídat?“
„Ó n e ,“ odpověděl Ja n . „A le chci m ít
d u ši p o řá d bílou — což kdybych brzy u ipřel!“
A přece tém už učiteli ře k l jindy:
„ J á n ep o třeb u ji jít ke zpovědi!“ N evěděl
o žádném hříchu, k teréh o by se byl dopu­
— 20 — 518
stil! M ohl s čistým svědom ím jít ke stolu
Páně, kam vroucně toužil.
P ravý k řižák , pravý eucharistián.
M isionář.
Jed en novosvěcenec dal svému m in istran ­
tu obrázek od své p rvní m še sv. M in istran t
poslal obrázek své m am ince a p řip sa l verš:
Po letech, m am inko, dostaneš nový —
a ten T i bude m ilejší —
se jm énem kněze, jež T i srdce poví.
Kdo z nás dvou bude šťastnější?
Je n ík si tento v e ršík opsal a často jej
řík a l zpam ěti. N osil p a p íre k s veršem p o řád
sebou. V yjadřoval jeho horoucí přání. O psal
si jej sám a tajině, velm i m lád.
R odiče pochopili svého synka. Uměli
vyslechnout v jeho d u ši h las povolání. Vy­
cházeli mu s lásk o u vstříc.
T o je um ění, v k teré m se m nozí rodiče
nevyznají. T a k často se v čisté d ětsk é duši
ozývá ten hlas. P án s i volí d u še a volá je
ke své službě. A jso u to p řeč a sto sam i ro ­
diče, kdo ten h las p řeh lu šu jí světským h lu ­
kem ta k dlouho, až dítě k něm u otupí a o b rátí
pozorno st k e světským věcem.
R odiče Jeníkovi byli pozorní k tom u, co
se dělo v duši dítěte.
Jednou vyprovázel p. R ose svého přítele,
k te rý m ěl v A nvers n asto u p iti na loď plující
do K onga. N a člunu byli tak é Bílí b ra tři,
51 9 — 21 —
m isionáři, k te ří odjížděli tam do dálky. Jejich
ra d o st a živost velm i se lišila od m rzutých
a nepokojných obličejů ostatních testujících.
A pan Rose, jako dobrý křesťan, obíral se
m yšlenkam i na Boha, když je ta k pozoroval.
A zbožné p řán í try sk a lo z jeho d uše k nebe­
sům :
„ Ja k bych byl šťasten, kdybych jednou
šel ta k vyprovázet Je n ík a , odjíždějícího na
m isie!“
A téhož dne Je n ík doma ohledával půdu,
m ohl-li by se tím m isionářem státi.
„Koho m áš rad ši, babičko: k a p la n a na
vsi, nebo m isio n áře?“
„K aplana“, řek la babička, „protože jin a k
se už není možno sh le d a t!“
A Je n ík odpověděl:
„A le ‚— vždycky je m ožno sh le d a t se v
n ebi!“
Jednou m u m am inka ukazovala hřbitov se
slovy: „T o je n á š poslední b y t!“
„P ro m ne n e ,“ odporoval Jeník.
„ J a k to ? Což nezem řeš?“
„Ano, a le já budu p ry č!“
„Nu, ta k si tě dám p řiv ézt.“
„Ne, m am i, toho není třeb a. Shledám e se
v nebi. A p a k — tře b a m ne sežerou lvi!“
C htěl býti knězem , ale úkol vesnického
kněze mu byl těsný. Snil o širším ap o što látu
a ta k é vzdálenějším .
— 22 — 520
 R ád četl o Sv. O tci a jeho péči o m isie
v cizině. Jeho srd íčk o se všecko p ři tom chvě­
lo. Zdálo se mu, že by dovedl být k poha­
nům nesm írně velkom yslný.
P ro z ře teln o st d a la m u p říležito st, aby se
v nitřně rozhodl.
R oku 1930 p řišli do F rasn es R edem ptoristé
na m isie. Jed en z nich v prom luvě k dětem
d al jim tu to otázku:
„Co budete dělat, až v y ro ste te ? “
K aždé dítě odpovídalo a bylo zábavné sly­
šet celé defilé řem esel a různých povolání,
jež děti vyjlmenovaly. K dyž p řišla řa d a na
Jen ík a, řek l: „ J á ? J á budu m isionářem !“
V šichni se zarazili. K azatel m ěl mocný
dojem , že dítě odpovědělo k hlasu volání M i­
strova, že se v něm hlásí budoucí dělník na
díle spásy.
P říto m n í rodiče ničeho nenam ítali. „A no“,
řek la m atk a, „dala bych z celého srd ce rád a
své dítě P án u Bohu, to je m oje nejvroucnější
p řán í od jeho naro zen í.“
O tec, k te rý k d y si v m ládí tak y toužil s tá t
se řeholním knězem , je tak y rozhodnut:
„A no, p ře ji si, aby m ů j syn byl m isioná­
řem .“
O d té doby zdvojnásobili v rodině svoji
horlivost v m odlitbách, častějším sv. p řijím á ­
ním a obětech na te n úm ysl, aby P ro z ře te l­
nost, je-li ta k v plánu Jejím , učinila chlapce
m isionářem . — Ale nem luvili o tom . Z rnko
521 ‘ -2 3 -
obilné dlelo a tlelo zatím sk ry to . Uvidíme
brzy jeho k v ě t k rá s n ě jší, ale jiný, než o něm
snili lidé, neboť je j vysnila P ro zřeteln o st.
R oku 1931 v rátil se m isionář — redem -
p to rista do F rasn es. Pověděl rodičům Jeníčka,
na něhož nem ohl zapom enout, o ko leji K rista
K rále v S irau ltu , k te ro u říd í R edem ptoristé
a kde se p říštím m isionářům dostává hum a­
nitního vzdělání. J e to tedy stře d n í škola,
gym nasium .
Jeníčkovi bylo 10 let. M ěl se rozhod­
nout pro studium na některém gym nasiu. Jm e ­
novali mu jich několik a radili, aby se m odlil
na ten úm ysl, aby dobře volil.
D ítě odpovídalo stejně:
„M odlím se, ale to S ira u lt.“
30. dubna p sa l Je n ík panu m isionáři, P.
C. R .: „Učím se co nejpilněji, abych obdržel
co možno n e jk rá sn ě jší vysvědčení, k te ré Vám
p a k p o š lu . . . V ečer, když jd u sp át, m odlím
se a prosím Boha, abych byl jednou m isio­
nářem . K aždý den ta k é prosím P annu M arii
U stavičné Pom oci, abych potom v S ira u ltu a
na jiných školách dobře studoval, abych se
ta k později s ta l dobrým m isio n áře m . . . “
P anna M aria, p řed jejím ž obrazem celá ro ­
dina se to lik m odlila za ra d u pro Jeníčkovo
povolání, ro zřešila zanedlouho celou otázku.
Jed en vzácný p říte l rodiny ra d il rodičům ,
aby neváhali a dali chlapce do S ira u ltu ještě
téhož roku. U stanoveno, že tam pojedou, že
— 24 — 522
podstoupí zkoušku a obstojí-li, bude zapsán
pro studium po prázdninách.
O djeli do S ira u ltu v neděli 14. června
1931. Byl skvostný letn í den. Jasn o , slunečno,
p říro d a plna darů. A je ště slunečněji bylo v
d u ši dítěte.
P. řediteli v S ira u ltu p řed sta v ili jeho ro ­
diče k rásn éh o chlapce rusovlasého, silného,
příjem ného obličeje a světle oděného. Je n ík
byl d o b ré nálad y , hovorný, důvěřivý a sd íl­
ný, p řítu ln ý ; dovedl se chovat a hovořit velm i
zdvořile, k e k n ězi zvlášť uctivě. A ten jeho
pohled! M odré, jasn é oči, hluboké, pozorující,
pronikavé, k te ré se z vás ani n esp u stily ; či­
sté oči d ítěte, obrážející nevinnost srdce.
N ávštěva byla pro všechny súčastněné
okouzlující. P ře se svou m ladost byl Jen íček
zapsán a m ěl v z áří n asto u p it. Jeho ra d o st
byla vítězoslávná. M usil ovšem hned v k a p li
Pánu Je žíši poděkovat. Z a k ry l obličej ru k a ­
ma a m odlil se soustředěně.
Když m ěl odjet n a n ádraží, ře k l m am ince:
„P řeškoda, že není šk o la už z ítra !“
M am inka šťastn á ště stím d ítě te ob rátila
se k P. řediteli, ač s vyhlídkou na odloučení
od Jen ík a, ale ochotna k e všem obětem , k te ré
tím okam žikem m ěly pro ni n a s ta ti:
„O tče, dám vám h o .“
P. řed itel byl dojat.
Bude tedy m isio n ářem !
„ J á věděl, že budu p řija t!' jlásal Jen ík .
523 — 25 —
 „ Jak jsi tó m ohl vědět? T o jsi se asi
hodně m odlil!“
„Hm — jest-li j’s em se m o d li l...“
Od toho dne byl duchem v koleji sirault-
ské a často již na cestě za m isiem i. Byl v tu
dobu sam á m odlitba a sam á obět.
„M ami, já už se vidím na m oři!“ řík áv al
s pohledem zasněným .
P ryč, pryč, daleko!
Ale na jakou cestu?
D aleká cesta.
29. června, za 14 dní po návštěvě v S irau lt,
pocítil Je n ík večer jak o u si nevolnost. Snad
jen špatné trávení! Bylo pondělí.
V ú terý v poledne d o stal p ru d k é bolesti.
„Ježíšk u , proč m i dáváš to lik trp ě t, mně,
k te rý tě m á ta k r á d ? . . . M ami, rychle jednu
o b ět pro m ne — d e sá te k s rozpjatým a ru k a ­
m a! B udu se ta k m odlit s tebou ta k y !“ A le
b o lesti m u nedovolily: „Ach, nesvedu to .“
„ Je ště jeden desátek, m am i!“ M a m in k a 'se
m odlí všechna rozechvělá úzkostí. Po d ru ­
hém d e sá tk u se chlapci polehčilo: „Už je mi
lépe, m am inko!“
V elebný p án p řiše l ho odpoledne n a v ští­
vit: „M ůžeš říci, Jen íčk u , že tě něco bolí,
ale m usíš tak y své u trp e n í nabídnout P ánu
Je žíši!“
„A no,“ ře k l chlapec s úsměvem .
— 20 — 524
 V ečer babička, k te rá dlí u jeho postýlky,
pozoruje, že jeho obličej se sta h u je bolestí.
„T y m áš bolest, viď, m aličký?“
„Ano, m ám bolest, ale m am ince se to
nesm í říci, hned pláče.“
A už si nestěžoval.
L ékař z jistil pozdráždění slepého střeva,
ale věc nezdála se nebezpečná.
S tře d a ráno. Jeníkovi je opět zle.
„ Je ště jednu obět za m ne, m am inko!“
A potom :
„N eřekl ti Je žíše k n ic? “ „Ne, m iláčku!“
„Ale m usil ti něco říci, ty s asi dobře nepo­
slouchala. M usil ti něco p o še p ta t do o u šk a!“
Co to asi bylo? P o še p ta l snad Je žíše k
j emu ?
A ch, my ubohé m am inky, ja k často ne­
chceme slyšet, když nám Je ž íš še p tá do ouška,
že touží po našem m iláčkovi, že s i p ro ň p ři­
jde, že nám jej vezme! A p řece je to důkaz
Jeho lásk y k něm u1 i k n á m . . .
L ékař u zn al potřeb u , dovézti Je n ík a na
kliniku. N apřed se vzepřel. A le p a k svolil:
„M ám-li jet, tedy si pospěšm e.“
M am inka ho těší:
„O brázek V ítka F ontgallanda ti vezmu se­
bou.“
Je n ík d rží obrázek a praví:
„Jsem ještě tuze m lád, než abych um řel,
viď, V ítk u ? “
Když odjížděli, ře k l dom ácím :
525 — 27 —
 „H lavně: Ne p lak a t, hodně se m odlit. R oz­
sviťte tu svíčku z L u rd !“
Jedou na k liniku v M ontignies-sur-Sam -
bre. Když jeli kolem kaple P anny M arie, po­
slal J í chlapec polibek, d ru h ý polibek p latil J e ­
žíši E ucharistickém u ve farním kostele. Bledý,
horečnatý chlapec h ladí pohledem znám ou a
m ilou k r a jin u . . . R u k a tisk n e na bolavé m í­
sto reliquii.
Byl bez odkladu operován. Než vstoupil
do operačního sálu, obětoval svá u trp e n í Ježíši
za obrácení h říšníků. A le nebál se h o . . .
S e stra M. S am uela, k te rá byla p ři operaci
vypravuje:
„S úsměvem , bez n á řk u a bez jediné slzy
to dítě usnulo. T ak o v á k rá sn á odvaha a ta ­
kové sm ýšlení, vyjádřené v podobném oka­
m žiku, n ás všechny d o jalo.“
O perace byla hrozná. N ákaza se už ro z­
šířila všude. Z atím rodiče klečeli v k a p li jako
zkam enělí, tušili, že jen Bůh m ůže jiejich dítě
zachránit. Ale je to jeho vůle?
Po operaci dostavila se k r u tá žízeň. A
d ítě nem ělo d o sta t po 24 hodin vody! T rp ělo
hrozně, chtělo pít. Bylo to srdcelom né. V
noci p ro sil Je n ík : „A spoň trochu vody!“ A tu
mu tatín ek sám už znervosnělý šep tal:
„M áš na vybranou: Budeš-li pít, m usíš
um řít! V zpom eň si na P ána Ježíše, že víc
trp ě l na k říž i žízní než ty, On tak y jak o ty,
chtěl pít, a dali mu houbu s octem a žlučí.
-28 — 526
V idíš, m aličký, p o trp trochu, p a k dostaneš
vodu. Budeš to m ít lepší, než Je ž íš na kříži.
N ásleduj P ána Ježíše v u trp e n í.“
„T o je pravda, tatí. Nem luvm e už o tom !“
U klidnil se.
T o byla h ro zn á noc, pln á úzkostí, bolestí,
odhodlání u rodičů, noc žízně pro Jen ík a. Ve
stře d u tep rv e d o sta l h lt vody lu rd sk é.
C tihodná s e stra o še třo v a te lk a ho ro zp ty ­
lovala, ja k m ohla, aby nem yslil n a svou trý ­
zeň.
„Čím p a k chceš být, J e n íč k u ? “
„M isionářem , se střič k o !“
„A tvůj b ra tříč e k ? “
„T aky m isionářem .“
„A kde budeš m isionářem ? V Kongu, v
Indii, v A ntilách ?“
Je n ík dlouho neodpovídal. P a k ře k l:
„T ady, s e stro !“
O pět žízeň. S e stra m u řek la :
„Odvahu, Jeníčku! P říš tí m isionář m usí
um ět trp ě ti a obětovat své u trp en í B ohu.“
„Už dávno jsem mu je nabídl, se stro !“
„Dnes je svátek N avštívení P anny M arie.
M odli se trochu, aby tě P anna M aria tak y
navštívila, an o ?“
„Ano, se střič k o !“
A Je n ík se m odlí a m odlí. T isk n e na p rsa
m alou sošku P anny M arie L u rd sk é a dává
si ji k oušku: „D obrá M atičko Boží, řek n i
mi něco, p ro sím !“
527 -29 —
 A za chvíli sm utně: „Nic n eřík á, m am i!“
Znova ji tisk n e a líbá, čeká úzkostlivě slo-
slovíčko.
T en p o k o j v nem ocnici se prom ěnil v m od­
litebnu. V šichni, rodiče, ošetřovatelka, návštěv­
nici, m odlí se za chlapce a s ním. A le je vidět,
že jeho život prchá. J e čtvrtek.
D ítě še p tá :
„O na m i ře k la . . . řek la, že se. dnes v rá ­
tím ..
M am inka se p tá :
„Jeníčku, což abys še l k sv. p řijím á n í? “
„Ano, m am inko!“
„A le to tě m usí velebný p án vyzpovídati“
„Nem ám hříchů, m am inko!“
D uchovní správce nem ocnice p řiše l J e n í­
k a vyzpovídat a udělil mu poslední pom azání.
A le podati m u N ejsvětější S v á to st se neod­
vážil, protože d ítě zvracelo.
Bylo srdcervoucí hledět na dítě, k te ré si
je š tě tad y v nem ocnici s takovou h rd o stí o-
pakovalo: „Jsem eucharistickým k řižák em !“
— ja k m arn ě otvírá ú sta a nastavujte jazy k
v touze po sv. H ostii.
A le veliký sp á n e k se blížil. Jen ík , ten
hravý Je n ík , jakoby si ve sp a n í jteště h rá l
se svými idruhy. Jeho ruce se pohybovaly.
P an v ik ář z F rasnes, jeho vůdce duchov­
ní, p řije l za svým m iláčkem . „Jeníčku, po­
znáváš m ne?“ — Je n ík pootevřel oči. — „Ano,
ja k by n e!“ — „K do jse m ? “ — „P an v ik ář
— 30 — 528
prece.“ — „Říkej za m n o u : M ůj Ježíši, m iluji tě.
M ůj Ježíši, dávám ti své srdce. M ůj1 Ježíši,
dávám ti svůj život!“ — Poslední slova už
byla nezřetelná. K onec se blížil. Byly dvě
hodiny odpoledne.
P ojednou se Jen íček vztýčil, j'akoby se
chtěl posadit. Zvolna, s očim a k nebi obráce­
ným a, se p ja l ruce. U sm íval se. Po chvilce se
tichounce a k lid n ě položil n a pravou stra n u
a vážně, jako p řed spaním , udělal veliký, p ře s ­
ný kříž.
C htěl znovu sep n o u t ruce. Pom áhali mu,
ale ruce byly tuhé. D ítě s e znovu pokoušelo
sep jati ruce, ale m a m ě . . . K onec h ře i m od­
litbě . . . Jen íček n asto u p il sv o ji zářivou c e s tu ..
S Pannou M arií, k te rá ho p řišla navštívit,
aby, ho dovedla k jeho L ásce, k jeho J e ž íš ­
kovi, kterém u n áležel od m alička.
*
R odiče byli zdrceni, ale plni odevzdano­
sti. C htěli své d ítě přece d áti Bohu. N em yslili
ovšem, že by je d ali jteď. P án Bůh jě opravil,
Kéž je podle Jeho sv a té v ů l e . . .
Pohřeb byl pohnutlivý.
Na konec ještě m odlitbu, k tero u za Je n íč ­
kem, m ilovaným , hravým a sm avým synkem
poslal k nebi jeho vzorný, k řesťanský otec:
„Pane Ježíši, žeň je veliká a dělníků málo.
Jeníček se chtěl s tá t knězem -m isionářem , d ěl­
níkem tvých žní. N ebude jím. T y js i ta k
529 — 31 —
rozhodl. Vzbuď tedy, Pane, v ušlechtilých du­
ších dětí, k te ré budou čísti o Jeníčkovi, přání,
aby ho nahradily. A m en.“
Jen íček R ose byl Belgičan.
A le i my Cechové jsm e dali m isiím své
kněze a m učedníky p řed lety a teď opět je
několik Čechů činno v m isiích zám ořských.
V šichni po sílají své vzkazy a prosby, k te ré
znějí z m odlitby otce Jeníčkova: Žeň hojná,,
ale dělníků málo.
K teré české dítě n ah rad í Je n íč k a ?
Bůh m u n a tis íc k rá t požehnej!

Prameny:
Rukopis Camilla Rose, otce Jeníkova.
L. Massen C. Ss. R.: L’enfant Missionaire.
La revue chaminade, nro 1, 2, 3 — 1932.
Almanach National Belge de N. D. de Lourdes pour
I’ an de grace 1933.
Georges Goyau de l’Académie francaise: Řeve de
Pentecote dans une ame d’enfajit, (Le quotidien
„La libře Belgique“).
L' Union des Jeunes Filles Chrétiennes, november 1932.

Imprimi potest. Pragae, 16. Septembris 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 8930. Olomucii,
20. Septembris 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
Vychází v Hiučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitů 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník i s poštoVným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hluěín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. Řídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hiučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 32 — 530
 1. Kdo vyháněl nekatolíky ze země?
P ři vzpomínce n a p o ráž k u bělohorskou
nejVíce jitří krev povrchních znalců dějin k ru ­
té následky jlejí: popravy sta ro m ě stsk é a pak
konfiskace m ajetku a vypovídání
n e k a t o l í k ů z e z e m ě . V šecek hněv čte­
n ářů a posluchačů o sm utném osudu české
em igrace obrací se n ek ritick y p ro ti katolické
církvi, jlako by ona byla n e ště stí toho p ů ­
vodcem. N ebude jis tě an i jediného Čecha, k te ­
rý by nelitoval všech těch h rů z a běd, jichž se
země české sta ly jtevištěm po 8. listopadu,
1620, ale spravedlivý posuzovatel dějin nebude
za pohrom u dávno m inulou stíh a ti n y n ě j š í
církev, nýbrž uváží d u c h a t e h d e j š í d o b y
a bude p ak v p řisu zo v án í viny o patrnějším .
Uzná, že násilí vůči nekatolíkům páchané, n e ­
bylo dílem církve, nýbrž dílem moci světské.
O H absburcích p latí to, co n a p sal h isto rik
Rezek o K arlu IV. O strý jejich postup vůči
nekatolíkům „plynul z přesvědčení, ž e j e d ­
n o t a v í r y jle pro vnitřně tehdáž velmi m álo
souvislou skupinu zem í rak o u sk ý ch věcí ne­
zbytnou. Co tedy dělo se pro katolicism us,
nevycházelo z lásky k církvi, nýbrž z i n t e-
r e s u s t á t n í h o , k terý ž dle dom nění vlády
žádal toho, aby se n ek ato líci nikde v zemi
netrpěli. Bylo to v povaze d o b y . . . K atoličtí
Bourboni a H absburkové chtěli rovněž ta k
jako k n ížata p ro te s ta n ts k á býti ve stá te ch
—3 — 633
 svých nejlvyššími a u to ritam i ve věcech cír­
kevních; papež i náboženství m ělo sloužiti
jienom k účelům p o litic k ý m . . . za velikou s tá t­
n í m oudrost pokládána zásad a, že církev j'est
u žitečn á jen jak o ž to police jiní institu ce s tá ­
tu .“ (Rezek, D ějiny prostonárodního h n u tí n á ­
boženského v Cechách, s tr. 62.)
H absburkové z důvodů státně-politickýeh
nechtěli trp ě ti ve svých zem ích n ek atolíky a
vypovídali jie ze zemí, pakliže nechtěli p ř ij­
m outi n au k u církve. D a l e k o d ř í v e v š a k
n e k a t o l í c i v y h á n ě l i do c i z i n y k a t o ­
líky, k t e ř í se n e c h t ě l i z ř i c i sv é h o
p ř e s v ě d č e n í n á b o ž e n s k é h o — a to
v době tak zvané české reformace.
Za válek husitských a ještě p řed nim i donuce­
no tisíce k ato lík ů k útěku z v lasti — mezi
nim i i vypuzení katoličtí m istři p ražsk é u n i­
versity — n a ty to katolické exulanty však
nikdo z pokrokového táb o ra ani nevzpomene.
(Dr. N eum ann o nich píše v díle „M učedníci
doby h u sitsk é “.) V době předbělohorské, po
ovládnutí našich zemí nekatolickým i stavy, vy­
hnáni byli jesu ité a jiní řeholníci, za hranice
odešla „katolická em igrace, v pravém slova
sm yslu výkvět n ároda, poněvadž to byly uči­
telsk é sb o ry vysokých a střed n ích šk o l“, ale
o tom se v lib eralistick ý ch k ru zíc h nem luví,
(Ráček, Ceskosl. dějiny 408.) Je n se stá le
připom ínají nekatoličtí exulanti pobělohorští,
vyhnaní z vlasti katolickým i H absburky.
__ 4 ___
 N ásledující řád k y m ají ukázati, ja k b e z ­
ohlednosti k protivníkům a nábo­
ženské nesnášenlivosti bylo na
s t r a n ě n e k a t o l i c k é s p í š e více, než
u vítězné strany katolické.

2. Kdo začal konfiskovat?

„K onfiskace byly s ta rý tre s tn í p ro střed e k
české ústavy, jím ž pan sk é soudy české d o ­
vedly v lásti dosti bezohledně. T e p rv e za R u­
dolfa II. vyloučili stavové ten to tr e s t ze svého
zákoníku, ta k aby svobodný šlech tic nesm ěl
nikdy tre s tá n býti na sta tk u . A l e z a p o v s t á ­
ní u ž i l i ho s a m i v y d a t n ě p r o t i s v ý m
p r o t i v n í k ů m — a vítěz ovšem nerozpa-
koval se je n a p o d o b i t i . “ (Dr. P e k a ř: Bílá
hora, str. 94.) N ekatoličtí stavové tedy sam i
zákon p o r u š i l i , jien aby m ohli stíh a ti své
katolické protivníky. P ro to ani Ž erotín — sám
nekatolík — vypovězení jesu itů ze země a
zabavení jejic h s ta tk ů ro k u 1618 neschvalo­
val, majle za to, že stavové takovým je dnáním
u k a z u j í královským přívržencům c e s t u ,
jak oni je d n a ti m ají, kdyby nad odbojem zví­
tězili. A p ro te s ta n té zkonfiskovali sta tk y ne-
jlen církevním hodnostářům a řádům , ale i
l a i k ů m , k te ří s nim i nedrželi, jako V ald-
stejnovi, N áchodovi, R iesenbergovi, B rabant-
ském u n a M oravě, Slavatovi, M artinicovi,
Jindřichovi, Zdeňkovi a Jáchym ovi z K olovrat
— 5 — m
atd. v Čechách. A že své protivníky — Jino­
věrce chtěli p o tre s ta t konfiskací a vyhnáním
ze zem ě, Jasně řek li na brněnském sněm ě 16.
srp n a 1619 zahájeném , kdež m ezi jiným u s ta ­
novili, že v š i c h n i , k te ří ve čtyřech nedělích
se nedostaví p řed d irek to ry země a n a Jedno­
tu s Čechy a S lezáky p řísah y neučiní z e
země vyhoštění a jejich statky v
p l e n v z í t i se mají.
T éhož ro k u 7. prosince konán z uložení
k rá le F rid rich a sněm ve V ratislavi, k te rý ro z­
hodl, ž e m a j í b ý t i z a b a v e n y v š e c k y
statky, jež drží ještě odpůrci krále
F r i d r i c h a , a všem k atolíkům že m á býti
uložena p řísa h a n a konfederaci. (K rofta: Bílá
h o ra, str. 200.) K onfiskaění p ra k se nebyla
tudíž p řed Bílou horou m ezi p ro te sta n ty ne*
obvyklým p ro střed k em k u vedení války a ze
sta tk ů , katolíkům zabavených, obohacovali se
vůdcové povstání a vojenští velitelé na ú k o r
českého lidu i žoldnéřstva zrovna ta k , jako
později p řáte lé a m ilci císařovi bohatli ze
zabavených s ta tk ů poražené šlechty. K arta
se pouze obrátila. H isto rik G indely píše: „P ře­
m ožení (po r. 1620) neměli práva stěžovati si,
že je stih l osu d úplně nezasloužený; byloť jim
odplaceno, co byli sam i konali. Z abavili cír­
kevní jm ění a soukrom ý m ajetek jednotlivých
šlechticů, k teré žto o p atřen í veřejným blahem
ospravedlňovali; nem ůže se pro to m íti za zlé
ani odpůrcům jejich, pak-li p ři vhodné p ří­
536
— 6 —
ležitosti podobným důvodem
ště, když nesm írné výlohy
býti jin a k uhrazeny, nežli
konfiskacem i“. (D ějiny čes.
30, R áček Ceskosl. dějiny,
sé zastírali, zvlá­
zápasu nem ohly
n ejro zsáh lejším i
povstání IV., str.
442.)

3. Jak se chovali k emigrantům protestanté?

N ejvětší díl české em igrace usídlil se ve
státě nábožensky i zem ěpisně jí nejbližším , v
zemích k u r f i ř t a s a s k é h o , kdež zvláště
v Pirně, D rážď an ech a Žitavě, vznikly silné
exulantské církve české. Čeští B ra tři n a šli
většinou útu lek v P o lsk u a na Slovensku;
ostatek em igrace rozešel se do p ro te s ta n t­
ských s tá tů něm eckých, nebo do H olandska,
ale i do Francie, A nglie a Švédská.
„Do zem í sask ý ch byli p řijím ání ex u lan ti
na základě d e k re tů k u rfiřta saského z 18.
ledna 1623 a 28. srp n a r. 1627. O ba ty to d e ­
k rety , j|ež zůstaly základní norm ou pro práv­
ní postavení exulantů v S ask u , byly později
obnovovány a pozm ěňovány, ale p ro nábožen­
skou p o litik u S a sk a vzhledem k exulantům
jie důležito podotknouti, že v š e c k y t y t o
d e k r e t y se v z t a h o v a l y p o u z e na or­
t h o d o x o ! l u t e r á n y . V láda S ask a, k te rá
exulanty považuje n ejp rv e za dočasně p ři­
stěhovalé obyvatelstvo, jež zem i opustí, ja k ­
mile se pom ěry v Čechách zm ění, n e c h c e ,
aby byla p o r u š e n a c írk e v n í je d n o ­
—7 - 537
 t a z é m ě a zvláště brání se podobné­
m u porušení od té doby, co od konce le t dva­
cátých sedm náctého sto letí začíná exulanty po­
važovati za členy státn íh o svazku saského.
N áboženské stanovisko vlády, k te ré žádalo,
aby přistěhovalci sro v n ali se s orthodoxním
luteranism em , -Jeví se nejlépe v jejím pom ěru
k přívržencům české konfese. V l á d a d o ­
p o u š t í p o u z e l u t e r á n ů m p ř í s t u p do
země, p ř i v r ž e n c i k a l v i n i s m u an eb o
č e s k é k o n f e s e , p o k u d by se n e c h t ě ­
li s r o v n a t i s o s t a t n í m i u víře, j s o u
p ř i n u c e n i k v y s t ě h o v á n í . Podobně ta .
ké dovoluje organisování zvláštnich českých
bohoslužeb (r. 1628 v P irně, 1639 v D rá ž d ‘a-
nech) jlen za přísných kau tel, že duchovní
správcové a učitelé budou přid ržen i k podpisu
form ulae concordiae a že budou podřízeny
su p erin ten d an tu rám ve všech věcech agendy
se dotýkajících. P řísn é je jí stano‚visko, k te ré
používá podobných p ro střed k ů jak o rekatoli-
sace v Čechách ( o d p í r á n í p o h ř b ů t ě m ,
již js o u v p o d e z ře n í z t a jn é h o k a l­
vinismu, seznamy komunikantů)
způsobilo m noho obtíží saským exulantům .
Část jích se poddala novým pom ěrům a z té
sta li se podobní horlivci lu terán ští, jako byli
ti, k te ří vládli orthodoxním Saskem . (Samuel
M artin iu s z D ra ž o v a); ti druzí, k te ří s tá li blíže
české k onfesi a kalvinism u, n e p o d l e h l i v
b o j i a v y s t ě h o v a l i s e“ (Dr. H anuš Opo­
638 — 8 —
 čenský: P ro tirefo rm ace v Čechách, str. 50 a 51).
Je d n o ta B ra trs k á byla u lu terán sk éh o dvoru
k u rfiřta saského ve větší nenávisti, než v
k terékoliv zem i k ato lick é. D vorní kazatelé
k u rfiřto v i P o ly k a rp L e ise r a po něm Hoě
z H oěneggu s velikou v ášní p sa li p ro ti kalvi­
nism u, k něm už B ra tři bezvýjim ečně počí­
tán i . . . Theologové W itte n b e rští z nařízení
k u rfiřta Ja n a Jiříh o vydali k stavům českým
obzvláštní napom enutí, „aby se ja k učení
řím ského, papežského pod jednou, ta k i n á -
k v á s y k a l v i n s k é p i l n ě v a r o v a l i “. A
toto napom enutí vydáno právě ro k u 1631 za
času saského vpádu tak é v jlazyku českém a
pilně rozšiřováno. V něm přivrženci k alv in is­
mu porovnáváni s kobylkam i ze Z jevení sv.
Ja n a, „jim ž dána moc, jak o u ž m ají štírové
zem ští“, a k teré ž určeny k tom u, a b y t r á ­
p i l y l i d i n a s v ě t ě . Ja k o po jistý čas na
dvoře brandeburském , ta k nyní v Saších dvor­
ní k a z ate lé veřejn ě h lásali, že „ l é p e b ý t i
p a p e ž e n c e m , n e ž l i k a l v i n i s t o u “. (Za-
pova: Č eskom oravská k ro n ik a, díl V. str.
726.)
J. V olf ve spise „Čeští exulanti ve Frei-
burce v 1. 1620—1640“ líčí, ja k zam ezovali
lu te rští duchovní exulantům zřizování „čes­
kých církviček“ a ja k je n u tili k úplném u
splynutí s lu te rsk o u církví něm eckou. „Kdo
se nechtěl říd iti a u g šp u rsk o u konfesí, pro
toho nebylo v m ěstech sask ý ch m ísta a kdo
— 9 — 639
zem řel v podezření, že jie kalvínem , pochován
mezi nepoctivým i n a zadním hřbitově.“
K de je tu s to p a po náboženské sn ášen li­
vosti ? L u terán sk ý zem ěpán zrovna ta k chce
m íti svou zem i n á b o ž e s k ý j e d n o t n o u ,
jak o kato lick ý H a b sb u rk a užívá' k tom u
ste'j!ných p ro střed k ů . P říp ad n ě p raví dr. O po­
čenský v uvedeném díle s tr. 49, že p r o n k-
sledování z podezření kalvinismu
co do k r u t o s t i n i c s i n e z a d a l o s
k r u t o s t í r e k a t o l i s a c e v Čeehácih.
Čeští k alv in isté, k te ří pro náboženskou n e ­
svobodu opustili v last a pozbyli m ajetk u , m u­
sili přece jen p řija ti víru j i n o u , nedhtěli;-li
se stěhovati dále. A to proto, že něm ecký
reak čn í zákon z r. 1555, dílo vítězného lute-
ranism u , sp o jil náboženskou ‚‚svobodu“ s n e­
m ravnou form ulací „Cuius régio, eius religio“,
t. j!. s právem k n íž a t b rá t poddaným jejich
náboženství.

4. J a k se sn ášeli em igranti m ezi sebou?

A ni za povstání neutichly náboženské hád­
ky a spory mezi lu terán y a B ratřím i. „L uteráni
hořce vyčítali B ratřím , že se u jali k ap le b e t­
lem ské: pokládali za vyzývání a zneuctění,
že se kalvinisté zm ocnili svatyně, odkudž vy­
šla reform a h u s its k á . . . Zvolení F rid rich a falc­
kého velice rozhořčilo rozm rzelé luterány.
K u rfiřt falcký byl k alvinista a nejednal vždy
540 - 1 0 -
do st op atrn ě. Svým kazatelů m vydal m etro ­
politní chrám na h rad ě pražském , Jenž byl
zbaven svých obrazů a ozdob posvátných: tím
bylo pohoršeno všechno obyvatelstvo m ěstsk é:
m nozí, jak o H oě z H oěneggu, cítili, ja k srd ce
jim p u k á p ři pom yšlení, že „ t o l i k z e m í
šlechetných pohltí jícen kalvinis­
m u “. (D enis: K onec sam o statn o sti české, díl
II., str. 607 a 608. — vydání M atice lidu.)
Zdálo by se, že s p o l e č n é n e š t ě s t í ;
obě konfese sblížilo a náboženskou n esn ášen li­
vost m ezi em igranty aspoň zm írnilo. A le ne­
bylo tom u tak . Uvedem e aspoň dvě ukázky.
V elký počet e m ig ran tů u sa d il se v P irn ě v
S asku, kde počet jejich r. 1628 dostoupil m a­
xim a: 2710 duší. U stavili se záhy jak o sam o­
sta tn á obec církevní, a za prvního správce
jejího byl ustanoven od k o n sisto ře sa sk é S a ­
m uel M artinius z D ražova, lu te rsk ý theolog,
býv. p a s to r u sv. H a štala v P raze. D ostal se
záhy do sp o ru s B ratřím i českým i, usazeným i
v P irně, ba i do p ru d k é polem iky písem né s
b ra trsk o u em igrací v P olsk u a n e r o z p a k o -
val se — ač sám e m i g r a n t — p ů so ­
b i t i k tomu, že B r a t ř i č e š t í b y li v y ­
povězeni z Pirna.
Poněvadž m ezi em igranty vypukl žáhy ne­
d o sta te k hm otných p ro stře d k ů , rozhodli se
B ra tři dom áhati se pom oci u souvěrců v cizině.
R oku 1633 vypravili posly z Lešna do H o­
landska, Švýcar a Anglie, ž á d at o alm užnu pro
— 11— 5«
 exulanty b ra trsk é v Polsku, ve Slezsku a
Uhrách. Poslům vedlo se na deště dobře. V í­
táni byli všude s ra d o stí a alm užny scházelo
se hojně:
Současně vedlo se tak é zle exulantům lu ­
teránským v S asku, najm ě v P im ě. I zde se
touž dobou odhodlali vyslat poselstvo mezi
luterány v o sta tn í říši něm ecké, p ak do H o­
lan d sk a a A nglie, s b íra t alm užny. Obě tato
poselství sešla se náhodou v H am burce. A tu
P iren ští s Lešenským i na tom se usnesli, aby
sobě navzájem nepřekáželi, že všude m ají vy­
znati, že Jedni k druhým nepřináleží; toliko
svědectví dobré aby sobě vespolek dávali.
Ale L ešenským B ratřím vedlo se m nohem
lépe. P ire n ští lu terán i ne příliš dobře pochodili
v H olandsku a ještě h ů ře v Anglii. P říčina
toho je d n a k byla v tom , že k lu terán ů m v
těchto zem ích nebylo ta k m noho nák lo n n o sti
jak o k B ratřím , p a k ta k é v tom , že P ire n ští ve
volbě svých poslů nem ěli štěstí. Chovali se
totiž ne jlako ubozí exulanti, ale jak o veselí
společníci.
Nicm éně z rozm rzelosti n a d špatným vý­
sledkem svého p o slání ja li se viniti B ra try
a rozepisovali se o nich po světě, že prý pod
obecným jm énem českých exulantův sbírky
konali a p a k Jenom slobě a svým alm užnu
rozdali, jakož p rý v e l i c í n e š l e c h e t n í c i
a s v a t o k r á d e ž n í e i . V inili ta k é B ratry ,
že p o čet svůj p řem rště n ě u d á v a li a pod. Spisy
642 — 12 —
 o tom ro zšířili po Něm cích, H olande a U hrách
a vydali v českém p řekladě. Z toho vznikly
pru d k é sp o ry ; a když k nim přim ísily se ještě
příčiny jiné, vysto u p il ro k u 1635 S am uel M ar-
tinius z D ražova, duchovní správce české osady
v P irně, s velikým polem ickým spisem pi-oti
B ratřím , k te ří odpovídali na n ě j z L ešna po­
nejvíce perem J . A. K om enského. R ozpředla
se z toho polem ika velice tra p n á a žalostná,
polem ika, k t e r á hořkostí naplňuje
k a ž d é h o , k d o vidí, v j a k é m p o s t a v e ­
ní s e e x u l a n t š t í C e c h o v é n a c h á z e l i
a jak v bídě a psotě tohoto světa
j e š t ě si v z á j e m n ě na cti u t r h a l i a
s e b e u b í ji e 1 i. (Zapova K ronika českom or.
svazek V. str. 679 a 680 a O ttů v slovník n a ­
učný svazek V III. s tra n a 577 a 578.)
Již z těchto u k ázek jie p atrn o , ja k duch
n e s n á š e n l i v o s t i a k o n f e s n í z á š t i řá ­
dil mezi českým i exulanty a v y v o l á v a l č e s ­
kému jménu před cizinou jen hanbu
a ostudu.

5. Jak se chovali emigranti ke katolíkům za

vpádu saského?
„Svobody sám k d o hoden, svobodu zná
vážiti každou.“ P od zorným úhlem tohoto k r i­
teria K ollárova pozorujm e, ja k em igranti, k te ­
ř í celou nekatolickou E vropu stá le burdovali
k boji p ro ti H absburkům , jen aby s i vydobyli
— 13 — 5*1
n á v ra t do vlasti a vym ohli si s v o b o d n é v y ­
z n á n í s v é v í r y , ukazovali svou snášenli­
vost k českým katolíkům , když zasvitlo jim
na chvíli válečné ště stí a oni s ta li se aspoň
na k rá tk o u dobu pány situace.
Po prvé v rátil se nem alý díl (as 7000)
české em igrace zp ět do v lasti za vpádu sa sk é ­
ho r. 1631 a 1632. Nelze obšírně líčiti, ja k
vojenské šiky p ro te sta n tsk ý ch „osvoboditelů“
zahraničních p o d p a t r o n a c í e m i g r a n ­
t ů drancovaly a vydíraly s tu reck o u d ravosti
jlak lid katolický, ta k evangelický. J e n v P raze
sam é vyloupeno a částečně pobořeno na 1300
domů.
V saském vojsku se nacházelo 61 exulan­
tů, k te ří m ěli vlivné postavení. (Jm éna jejich
i hodnosti vypočítává Bílek v K atolické r e ­
form aci 177—214.) Svého vlivu užili exulanti
k tý rá n í katolického obyvatelstva. G enerální
válečný kom isař Ja n J iř í Šlejnic vym áhal na
m ěšťanech pražských s velikou su ro v o stí p e­
níze na vydržování saského vojlska, p o tra ­
viny pro kuchyni i obrok pro koně, p řed p i­
soval jím různé platy a dávky, když p ak m ě­
šťané dáti nem ohli, vkládal do jejich dom ů k o ­
ně. U bytování saského vojlska říd ili „kvartýr-
m istři“ J iř í K řinecký z Ronova, J a n Roupo-
vec z R oupova, J a n Z áru b a z H u stiřa n , P e tr
P ešík z K om árova, Jin d řich M ysllk z H yršova
ted y Siami exulanti a ja k si počínali? T olik
vojska hodili m ěšťanům na k rk , že ti to nc-
544
- 1 4 -
 m ohli sn é sti a „m nozí u tík a li z dom ů, Jiní
velkým hořem , zárm utkem , sta ro stí, vyloupe­
ním svého m ajetk u a utiskováním pozbyli
sm yslů nebo dokonce zem řeli. V eliký počet
obyvatel byl k žebro tě přiveden.“ E xulant Ja n
Budlice, vůdcie Jednoho pěšího pluku, naléhal,
aby P ražan é p latili sask ém u vojsku m ěsíční
žold. (Poselkyně sta rý c h p říběhů od Beckov-
ského, uznávaná m oderním i h isto rik y za vě­
rohodný pram en, popisuje ty u d álosti na str.
134, 153, 156, 168, 169, 180, 185 a 186. Viz
dále Č. C. M. z r. 1853, str. 519 až 717.)
Dlužno so u h lasiti s J . Čelakovským , p r a ­
ví-li, že „pro n ě k te ré výhody a okam žité p ro ­
spěchy p ř i j a l i n a s e b e m n o z í c m ig !-
ranti šerednou povinnost, vydírati
takřka poslední sousto z úst zubo­
ž e n é h o l i d u pro n en asy tn é žaludky sask é
a třeb as nevolky p řev rh li se ta k z osvobodite­
lův na n á stro je utlačování vojenského“. (O svě­
ta r. 1873, str. 179.)
Zajlm avo jest, ja k é „svobodě“ náboženské
těšili se katolítíi p ráv ě v této době, k d y ří­
zení záležitostí Církevních p ře ja li do svých
rukou em igranti. P řed n ě z a b r á n o b y l o v
P r a z e od p r o t e s t a n t ů 24 k o s t e l ů a
osazeno lu th ersk ý m i kněžím i. Než to dalo by
se snad je š tě om luviti poukazem , že aspoň
některých těchto k o ste lů užívali nekatolíci
tak é p řed Bílou ho ro u , ale ničím jiným než
fanatickou nesnášenlivostí nelze vysvětliti, že
— 15 — ««
 vůdce saský V avřinec H ofkirch, jehož hof­
m istrem a in sp iráto rem byl český ry tíř O ldřich
H om ut z H arasova, z a p o v ě d ě l o s v á t c í c h
v á n o č n í tíh z v o n i t i v k o s t e l í c h , k t e r é
katolíci spravovali; dále nařídil,
že n e s m í se na Z e l e n ý č t v r t e k Boží
hroby stavěti a rovněž nedovolil
odbýv‚ati v tyto dny ja k é k o l iv cír­
kevní obřady.
Z a n ejv ětší u rážk u v šak považovali k a to lí­
ci, že o b r a z P a n n y M a r i e B o l e s l a v ­
s k é , k te rý byl v Cechách ve veliké úctě,
dal H ofkirch 29. března 1632 po stav iti na
S ta ro m ě stsk é m nám ěstí pod šibe­
n i c i . Kolem obrazu bylo pořízeno z á b ra d lí z
au sk etův a p ík a postavena k něm u strá ž .
Celý den houfy lidu obklopovaly toto ner
zvyklé divadlo a lu terán i d ráždili k ato lík y po­
znám kam i: „Pojď te, katolíci, k laň te se tu své
M arii!“ (Svoboda: K atolická reform ace díl II.
stra n a 111, 112, dr. R ezek v Zapově kronice
čm. sv. V. str. 781 a Beokovský 179 a 180.)
J e s u i t é o v á n o c í c h r. 1631 vyhoštěni
z P rahy, a přikázáno, a b y ž á d n ý p o d
z t r á t o u h r d l a n e d a l s e v i d ět i. M a j e ­
tek h o rliv ý c h k a t o l í k ů zvlášť bez­
o h l e d n ě p u s t o š e n a n i č e n . C tižádostivý
a sobecký Sam uel M artinius z D ražova dal
se zvoliti za a d m in istrá to ra obnovené ko n si­
sto ře pod obojí a u jal se brzy tak é koleje
K arlovy a jlejídh důchodů, dav se zvoliti za
546
— 16 —
probošta. Než brzy n a něho žehráno, že za
konfirm ace platy přijím al a že si ve všem
příliš „módně, skvo stně, n ádherně a p yšně“
vedl. A jakm ile se s ta l proboštem koleje
Karlovy a u já l se důchodů akadem ie: „držel
otevřenou tabuli, m ěl dobrou m ysl každý den,
stříb rn á flaše vždycky p řed ním stála a za
ním p ři stolici lau ten ista. Sám p ak po P raze
v k rytém voze se projížděl, ve všem sobě
velebně veda a jíž i kněžím nepřístu p n ý býti
počínaje“. A poněvadž k ř i v d i l n e j e n k a .
tolikům, ale u t la č o v a l i České b r a t ­
r y, dostalo se mu od B ra tří všelijakých jm en,
že je s t vražedlník, m ordéř, bited, dráč, la1-
komee, satanové rohože spletec, že osidla na
sp o lu b ratry n apíná, křivolaký, falešný, že se
dělá L utherem atd.

6. Emigranti za vpádu švédského.

J e ště hůře dařilo se katolíkům , když pod
vedením em igrantů v trh li do Cech Švédové pod
B annerem r. 1639. T om ek (Dějle k rálo v stv í
českého stra n a 353) popisuje řád ě n í jejich
tak to : „V trhnuv do země (B a n n e r),. . . ozná­
mil nejprve, že m íní v ochranu vzíti obyvatele
p ro te sta n tsk é, k terý c h ta k é něco s ním se
n av rátilo do v lasti; pročež zakázal vojsku
svému škoditi p ro te sta n tů m , a l e d a l n e ­
m i l o s r d n ě h u b i t i v š e , do n á l e ž e l o
k a t o l í k ů m , to jlest již skoro všem u obyVa-
— 17 — 517
telstv u v z e m i . . . V ojsko jeho, kterého bylo
24.000 m užů, páchalo všude z h o v a d i l é u-
krutnosti. Zvláště chytáni jsou a
za bíjleni k n ě ž í k a t o l i č t í , k o s t e l y
h a n o b e n y , o b r a z y k a ž e n y . Vše, co se
dalo odnésti, n ak lád ali nep řátelé na vozy a na
lodě a vyváželi nejvíce po L abi ze zem ě; co
se odnésti nedalo, ničili a rušili. N ěkolik tisíc
vesnic a m ěsteček i m ěst vydrancovali a vy­
pálili, ú rody na polích kazili; lidé bezbranní
u tík a li p řed nevázanou zběří do lesů a do
hor, kdež nam noze hladem a zim ou pomírali.-
T a k řá d ili Švédové celý i'o k . . . “
Oenis o d h aduje počet vyloupených a zni­
čených osad u nás na 6 tisíc. A k o lik zpusto­
šených, vyloupených k o stelů — m ezi nim i i
poutní chrám ve S ta ré Boleslavi, jenž byl p ro ­
m ěněn v koňskou m a š ta l; k olik dobrých kněží
ztýráno, ano k sm rti um učeno! K tom u nutno
podotknouti, že ve vojsku švédském bylo n e j­
m éně tisíc českých exulantů, m ezi nim i 60
v hodnosti vysokých d ů sto jn ík ů — velitelů a
podvelifcelů, že čeští exulanti Švédy ve všem
podporovali, že i K om enský s nim i sym pati-
soval a od r. 1642 byl v jejich službách. V liv­
ným generálem ve službách švédských byl
hr. Z deněk z Hódie, jenž pojal za choť vdovu
B ětu K inskou, švédský m aršá l B anner m ěl za
m anželku českou em igrantku H augvieovou.
T e d y bylo těsn é s p o le č e n s tv í mezi
Š v é d y a e x u l a n t y ! (Bílek, K atolická re-
518 — 18 —
formacie str. 177—216; D r. P e k a ř, Bílá hora sír.
137 a 143). E xulanti čeští nesou z a jisté spolu-
vinu na bohapustém řád ě n í Švédů v našich
zemích!
J e snad účelem těch to řá d k ů hoditi po
nidh kam enem ? Nikoliv. Kdo sledujte v d ěji­
nách sm utný jejich osud, jejich živé n aděje
na n á v ra t do v lasti a zase to lik erá h o řk á z k la ­
m ání, kdo nahlédne jen tro c h u do p ro p asti
hm otné bídy, v ja k é ex u lanti — d ruhdy lidé
zám ožní — v cizině žili, (stačí tře b a s je n p ře ­
čísti článek d ra K ybala: „E xulanti“ v D rob­
ných spisech h istorických č á st I., s tr. 48—77)
m usí býti nanejlvýš d o ja t a do hloubi duše
rozechvěn. A le je to spravedlivé, v id ět v emi­
grantech pouze trp íc í berán k y , k te ří je n s
horoucí láskou k v lasti opouštěli rodnou zem,
a n a p ro ti tom u v k atolících bezohledné a k ru té
k a ta n y ? Nikoliv. M í r n o s t i a s n á š e n l i ­
vosti nebylo ani mezi emigranty.
N epoddávali se jen ta k zhola a trpělivě sm u t­
ném u osudu, ale opouštěli v la st s p a l č i v o u
t o u h o u p o o d v e t ě a p ro to vynakládali
všecko úsilí, aby politické n e p řátele H a b sb u r­
ků z celé Evropy p o h n u l i k v á l c e , o d n í ž
čekali vítězství svého náboženství.
Spolčovali se k d e s kým , exponovali se ve slu ž ­
bách p ro te sta n tsk ý ch m ocností, ano, hledali
ispojlení i s T u rk y ! V p á d y t u r e c k é p r o t i
Habsburkům, podporované spiklý­
mi u h e r s k ý m i m a g n á t y , d á l y se n a ­
— 19 — «*»
m n o z e z i n s p i r a e1e č e s k ý c h e x u l a n ­
t ů . K získání pom oci tu reck é vypravil se
již r. 1622 do C ařih rad u em igrant hr. Jin d řich
M atyáš z T h u rn u (znám ý vůdce českého od­
boje) a p o dnítil p o rtu k vypravení vojska,
s ním ž B ethlen v z á ří 1623 v trh l na záp. S lo ­
vensko a na M oravu. A kce ty skončily
neúspěchem , neboť Bethlen učinil s císařem
H absburským p řím ěří a potom m ír. E xulanti
v šak n e p ře stali sk lá d a ti nadějle v pom oc tu ­
reckou. Od r. 1665 s tá v a jí se sym patie em igra­
ce k T u rk ů m opět silnějším i — působením
K om enského (Dr. P e k a ř, Bílá H ora 119, 148).

Emigrant J. A. Komenský.
J. A. K om enský m á světový význam jlako
pedagog, ale nelze ho n ap ro sto považovati za
ire n istu a pacifistu ta k dalekosáhlého význa­
mu, jiaký mu p řik lá d a jí a u to ři školských u-
čebnic. V učebnici M lčochově pro III. tř. m ě­
šťanské školy, vydané r. 1935, čtem e na s tr.
26, že „K om enský šířil m yšlenku m íru a od­
zbrojení n á ro d ů “, že ty to m yšlenky „m ěl od­
vahu h lá sa ti v době, k d y E vropa byla zbro-
cena k rv í, pro lito u n a četných b o jištíc h “ .
A u to ři učebnice G eb auerová-Jirák-R eitler
v I. díle svého dějepisu na str. 33 p íší o K o­
m enském : „U p ro střed z á ští a n enávisti byl až
do konce apoštolem náboženské snášenlivosti.
V e všeobecné vřavě válečné šířil m yšlenku
550 — 20 —
 odzbrojení, věčného m íru a výchovy k lid,-
sk o sti.“
J a k daleko jso u od pravdy pisatelé učeb*
nic! D ějiny nám uk azu jí, že u K om enského
nebylo pravé snášenlivosti, ale že přím o n e ­
náviděl k ato lík y a katolickou církev. T o p a ­
trn o z m nohých jleho děl, hlavně ze spisu „Ha-
gaeus redivivus“ , určeného pro české exulan­
ty, vracející se r. 1631 ze Sasy do vlasti. K o­
m enský v něm dával pokyny k zabírání k a ­
tolických k o ste lů a ničení svatých obrazů,
soch i vší výzdoby chrám ové. M luvil k n e ­
katolíkům ta k to : „Bůh lidu svém u, když jim
zemi pohanů dával, poroučel ta k to : O ltáře je ­
jich bořte, m odly jejich z tro sk o te jte a háje
posekejte, rytiny jejich ohněm spalte, aby vám
nebyly osidlem. A p rotož nuže, co Israelšfcí,
když se kdy upam atovali, činili, i vy čiňte a
p ro k laté m odlářství z g ru n tu v ošklivost vez-
mouce i vnady a n á stra h y všechny vykořeň­
te .“ (Spis „H agaeus redivivus“ str. 252.)
P ro k latý m m odlářstvím m íněna je k a to ­
lická bohoslužba i obrazy svatých, což vše
m ají exulanti od stran iti. Na jiném m ístě K o­
m enský uk lád á knížatům a pánům za povin­
nost, aby provedli v jieho v lasti „reform aci,
aby chrám y vyčistili a znovu je posvětili, aby
vym etli všechny a n tik ristsk é , m odlářské, n e ­
věstčí šperky z m íst svatých i obrazy“. (V
tém ž spise s tr. 255.) Ze m íní K om enský těm i
„ an tik ristsk ý m i a nevěstčiným i šp e rk y “ výl-
— 21 —
zdobu svatyň katolických, jie n ad slunce ja s ­
nější. U čitel národů, považovaný za předchůdce
těch, kdo u silu ji o sjednocení všech k řesťan ­
ských církví, řím skou církev zval potupně
„A ntikristem “ a „nevěstkou“ (tak jlako už
p řed tím W ik lef, L u th e r a jiní refo rm áto ři).
E xulantům dával d á le pokyny, j!ak m ají z a ­
cházeti s předm ěty, vyhozených z katolických
chrám ů. P íše: „M ojžíš slitinu, m odlářstvím
poskvrněnou, ohněm spálil a p rac h do vody
vsypal. Jo z iá š všeliké ry té i lité obrazy
ztloukl, zdrobil, s e tře l a rozsypal po hrobech
m odlářů. Aza a E zechiáš a lid Jejich rozhor­
livše se rozsekali, z tro sk o ta li a rozházeli o-
b raz y “. (Jm enovaný spis 256.)
K om enský důtklivě vybízí k n ížata, „aby
se rozhorlili a ve vlasti obnovili církev svou“
(t. j. nekatolictví). „Aby byli M ojžíši, Jo-
ziáši, Azy a Jezechiáši a kazili n e řá d y “, t. j.
ničili výzdobu katolických chrám ů. Ž ádá je
dále, aby chrám y zabírali pro své bohosluž­
by, aby tam uváděli své kněze (uvedený sp is
str. 259). N aprosto se nedivím e, čtem e-li tyto
výzvy K om enského, že za vpádu sask éh o a
později švédského ničeny byly vandalsky k a ­
tolické chrám y. K om enský svým spisem „Ha-
gaeus redivivus“ dal k tom u souhlas. J iž Gin-
dely ve spise „U eber des J. A. Com enius Le-
b en s“ s. 517—518 (C. C. H. roč. X V III. str.
308) K om enském u vytýkal* že se choval n e ­
návistně vůči katolíkům , m oderní učenci mu
r.52 _ 22 __
to vytýkají tím více (na př. i n á š k ritik
a spisovatel D r. F. X. Salda v tom sm yslu
píše v „Z ápisníku“ z dubna 1936): Kom enský
nejplodnější léta svého života prožil v m yšlen­
kách na boji — p řík rý boj vůči H absburkům
a katolictví. M už, jenž se tím chlubil v ci­
zině, že národ jeho byl „vyrván z tem not
A ntikristových“ dříve než jiní a že „snášel zu­
řivost vzteku A n tik risto v a po ceíé sto le tí“,
nemohl se nikdy sm ířiti s církví, k tero u po­
važoval, ovšem neprávem , za původkyni všech
běd, uvržených na jeho souvěrce. (Viz jeho lisí.
kancléři švédském u O xenstiem ovi. D r. P e k a ř
o něm píše v „Bílé H o ře “ n a s tr. 141 a 142).
„Kom enský na všech svých cestách do A nglie
(1641), do Švédská (1642), do Saryšského P o ­
toku (1650—1654) jenž p a třil sibinském u kní­
žeti Jiřím u II. R akoczym u, hled al c ísa ři n e ­
p řáte le “ (W illm ann, Roloff, Lexikon d. Páda-
gogik, „C om enius“, R áček Csl. dějiny 450).
T oužil po naplnění proroctví K ristiny Po.
niatovské, k te rá věstila, že T u rc i a T a ta ři,
spojení s p ro te sta n tsk ý m i vladaři, „ro zp ráší
a zničí celé to ď ábelské shrom áždění A n tik ri­
stovo,“ t. ji. císaře a papeže. (Viz sp is A.
Réjizka o Balbínovi s tr. 8. a 9.) Aby nadešel
brzy pád jlmenovaných n ep řátel, neúnavně K o­
m enský agitoval v cizině, vybízel Švédy, F ra n ­
couze, S edm ihradce i T u rk y k válčení. D o­
kazoval, že je „na tisíce exulantů, čekajících
a prosících Boha, aby se sla l nějakého Žižku,
—23 — #«
 jenž by počal boží válku za věc p ro te s ta n t­
sk o u “. Jiřím u Rakoczym u p sal v díle „G en­
tis felicitas“ široce m otivovanou výzvu ke
vstupu do boje božího, kde ho zapřísahal, aby
podal pom ocnou ru k u „osudu, chystajícím u se
ke zkázie nevěstky na šelm ě jedoucí“. (Dr. P e ­
k a ř, Bílá H ora str. 143 až 147.)
Poláci m ají K om enském u velm i za zlé,
že se spolčoval se Švédy, k terý m ve válce švéd-
sko-polské otevřel spolu s ostatním i em igran­
ty brány Lešna a ta k se svým hostitelům za
to, že mu poskytli ochrany víry, života i ma­
jetk u — odvděčil zradou. V tom to sm yslu
p sal 16.' říjn a 1932 u p říle žito sti 340. výročí
narození J. A. K om enského lis t „Glos n á ro d a “,
jenž ke konci své úvahy vyslovil o K om enském
následující ú sudek: „V eliký m yslitel, geniální
pedagog — ale člověk bez c h a ra k te ru a cti,
zuřivý nep řítel katolictví, jenž nem ěl ve svých
zásadách ethiky, jakou dává náboženství k a ­
tolické.“ Nové stu d ie dokazují, že Kom enský
podnítil vpád Švédů do P olska a tedy Poláci
m ají p říčinu k nepříznivém u p o su d k u o je ­
ho charak teru . K om enský p o slal to tiž k ráli
švédském u sp is „Sylogism us orbis te rra ru m
p rac tic u s“, v němž dokazoval, že císář a p a ­
pež ru ší m ír w estfálsk ý ; stanoven p a k plán,
aby Švédové napadli Polsko, v čemž jim bude
pom áhati R akoczy a až Polsko bude ro zd ě­
leno mezi tyto dva uchvatitele, aby se ví­
tězně zakročilo pro ti H absburkům . V álka
^ — 24— -
 švédsko-polská (v létech 1656—1660) měla
tecfy býti počátkem nové války evropské p ro ti
císaři a papeži. P lány exulantů se však zhatily;
válka zů stala om ezena na záp as o panství
nad m ořem B altickým a vzala konečně o b ra t
Švédsku nepříznivý. K arel G ustav předčasně
zem řel náhlou sm rtí, R akoczy, poražen od
Poláků a sesazen od su ltá n a se svého k n íže­
ctví, zem řel na rán u , již u trž il v boji s T u rk y ,
r. 1660 a ta k zm izeli ti, na k te ré K om enský
spoléhal. K rom ě toho bylo Lešno vypáleno.
Ale K om enský n e d a l si je ště pokoje, nýbrž
přem ýšlel o nové válce!
R oku 1664 podněcoval F rancii k boji s cí­
sařstvím a r. 1665 navazoval s ty k y s T u rk y —
prostřednictvím p roroctví D rabíkových a pro ­
roctví jiných visionářů, vydaných ve sbírce
„Lux in te n é b ris“. M už, počítaný za výkvět
exulanstva, tíh l k T u rk ů m , zatím co česká
společnost k a to lic k á zúčastnila se bojovných
příprav p ro ti nevěřícím . T om áš P ěšina z Ce-
chorodu v le tá k u : „U calegon“ invokoval nad­
šeně válku p ro ti T u rk ů m , již nazýval „vál­
kou vznešenou, šťastnou, ušlech tilo u “. J a n
A rnolt z D obroslavína a C ru g eriu s ve svých
pojednáních připom ínali Čechům s ta ré k ři­
žácké bojovníky, aby pochopili své n á­
rodní p o slán í v rám ci un iv ersáln í jednoty
západního křesťan stv a, P ěšina i v dedikačním
úvodu sp isu „P hosphori sep tico rn is“, a d re ­
sovaném Leopoldovi I., připom ínal věštbu,
— 25 — 655
u nás tehdy rozšířenou, že ten, kdo dokončí
k a te d rá lu svatovítskou, dobude C ařihradu.
(Kniha „B arok“, vydaná edicí J itr a str. 86
a 87.) T e d y to u h a po dobytí tu re c k é bašty,
touha po vítězství n ad půlm ěsícem ovládala
m ysli katolických Cechů)
K atolické k alen d áře znázorňovaly vítěz­
ství západního k řesťanstva nad T u rk y , kdežto
biskup Jed n o ty č e sk o b ra trsk é K om enský si
p řál, aby T u rc i p řišli zničit „shrom áždění A n ti­
k risto v o “. D r. P e k a ř praví, ro zeb íraje průběh
těchto u dálostí, že „jem u a em igraci vůbec
ani válka třic e tile tá nebyla dosti dlouhou a
dosti hroznou, šlo-li o to, aby stišen a byla
d rásav á b o lest česká. J e vidno, s jakou vý­
h rad o u m usím e pohlížeti na K om enského p ro ­
jevy pacifické — posílá-li r. 1667 do světa
svého „A nděla m íru “, píše-li potom ve své
P anegersii vroucí a vým luvná slova o zlu
n enávisti n áro d n í a náboženské, o svobodě
a rovnosti ve světoobčanství a td .“ (Bílá H ora
148.)
K om enský a exulanti štv ali do války ce­
lou E vropu, nic nelitujíce, že země česká o-
brací se válkou 301etou v ssu tin y a že obrán­
ci „čistého evangelia“ Sasové, Švédové atd,
páchají na katolických jejich k raja n ec h pod
p atro n ací vrátivších se em igrantů p u s tá zvěr­
stva. C izáky zvali em igranti do n a ší v lasti, ci-
zákům sloužili. D ali se posléze do služeb
P ru sk a.
556 26 —
8. Čeští emigranti — v prušáckých službách.
D ějepisné rom ány zk re slu jí velm i k rásn ě
em igranty, k te ří v 18. sfboletí ta jn ě „pro
v íru “ opouštěli v last a stěhovali se do Němec.
A hotovou gloriolou hrd in stv í, ba m učednictví
pro „čisté evangelium “ bývá ovíjena hlava
těch p ro te sta n tů , k te ří chodili po tají „ u tv r­
zovat své k ra ja n y u v íře “ a donášeli jim české
p ro te sta n tsk é knihy. Č tenář je hluboce d o jat
jejich nezištným nadšením a obdivuje sílu je ­
jich idealism u a obětavosti. Z vláště J irá s e k
a T ereza N ováková to um ějí ta k pěkně popi­
sovat! J a k uboze vypadají vedle těchto t a j ­
ných p red ik an tů p ro te sta n tsk ý c h k a to lič tí
kněží a m isionáři! Ja k o černý stín vedle ja s ­
ného slunce. N e ž d ě j e p i s n é r o m á n y
bývají zhusta s dějepisnou pravdou
na š t í r u . S p i s y o b j e k t i v n í c h b a d a ­
t e l ů n á m d o k a z u j í , že ti z d á n l i v ě i d e ­
ální e x u la n ti a p r e d ik a n ti — p raco­
vali pro p r u s k é h o krále, p r a c o v a li
pro odtržení S lezsk a od k o r u n y
české a tedy pro rozbití jednotné­
ho s t á t u č e s k é h o .
P ředevším zodpovězm e otázku, proč se
stěhovali ta jn í nekatolíci našich zem í v ta k
hojlném počtu do N ěm ecka. Kdo je popuzoval
k o d p o r u k e katolicism u a lá k a l ze zem ě?
B y l i t o h l a v n ě p r u š t í k r á l o v é . B ra­
niborsko trp ě lo válkou třicetileto u , válkam i
-2 7 — 5)7
 následujícím i a p a k zejm éna k ru tý m m orem
v letech 1708—1711 tolik, že většina obyva­
telstva byla buď pohubena nebo se rozprchla,
a půda ležela ladem rovněž jlako živnosti
m ěstské. P ro to již ta k zvaný veliký k u rfiřt
F ridrich V ilém (1640—1688) s ta ra l se o ro z­
m nožení obyvatelstva ve své zemi. Z vláštním
ediktem pozval do ní H ugenoty (nekatolíky
francouzské) a dal jim tu sídla. K olonisační
politiku pěstovali i jeho následníci na trů n ě
F ridrich (od r. 1701 k rá l p ruský) a F ridrich
Vilém I. (1713—1740), panovník znám ý hlav­
ně karabáčnickým i choutkam i, k ap rálstv ím a
zálibou pro sáhové gardisty.
Velmi závažnou je okolnost, že pod ochra-
nonu vladařů b raniborských (pruských) pů­
sobili vnukové J . A. Kom enského-Figulové.
D anil A rn o št Figulus-Jab lo n sk ý s ta l se r. 1693
dvorním k azatelem v Berlíně, r. 1711 zde slav.
nostně otevřel akadem ii věd, o jejíž založení
se zasloužil a jejím ž presidentem se pozdě­
ji s ta l a b r a tr jeho byl jejím sek retářem .
Vnukové Komenského působili v
P r u s k u „ke cti a o z d o b ě n ě m e c k é h o
n á r o d a . “ D aniel A rn o št byl „zavázán služ­
bou b ran ib o rsk é stá tn í a něm ecké k u ltu rn í
m yšlence.“
A v té době počínají proudy české em igra­
ce ovlivňovati P rusko. V letech osm desátých
a devadesátých 17. století setkává se proud
českých em igrantů s proudem francouzským ^
55S — 2 8 ----
 Proucí český sílí ve 20. ietech 18. s to le tí,
n‚acházeje vřelého zastán ce v D anielu A rn o štu
Figulovi. Od 15. března 1718 každoročně vy­
dávaly se v P ru sk u paten ty , vybízející k houf­
nému stěhování, do země. P ru sk á vláda vyví-
víjela zahraniční agitaci, vysílala i k nám
em isary s kniham i, aby sedláky pobídla k
emigraci. M ocným střed isk em agitace té byla
Jed n o ta H e rrn h u tsk á , (jak ési to obnovení J e d ­
noty b ra trs k é na něm ecké půdě) protěžovaná
Danielem A rnoštem Figulem , jenž r. 1737 po­
světil jejího zak lad atele, h ra b ě te Z inzendorfa
za seniora. R oku 1723 přijím á D aniel A rn o št
zástupce u p rch lík ů z p a n stv í sm iřického, k te ­
ří p rosí o přím luvu u dvora pruského, aby
staveno bylo pronásledování n ek atolíků v Ce­
chách, a ujišťují, že všichni ta jn í nekatolíci
v Cechách d oufají v pom oc k rá le pruského.
R. 1735 spolupůsobil vnuk K om enského
Daniel A rn o št v podání obsahově pozoruhod­
né stížnosti českých uprch lík ů náboženských
k evangelickým stavům ná říšsk ém sněm u v
Řezně (v stížn o sti líčeno pronásledování čes­
kých nek ato lík ů císařem K arlem VI.). Daniel
A rnošt zažil vznik nové české dosti početné
obce em igrantské v B erlíně a okolí v letech
1732—1736. (Dr. P e k a ř, Bílá H ora 149—154.)
N e l z e p ř e h l í ž e t i vliv, j a k ý měl v n u k
Komenského u dvora pruského a jak
pěstoval styky s českými n e k a to lí­
ky. M ěl na tom zajisté podíl, že ro stly u čes­
— 29 — 559
kých nek ato lík ů sym patie pró panovníka p ru s ­
kého, k něm už počali z íra ti m nozí jak o k své­
m u osvoboditeli a jem už by byli rá d i otevřeli
brány do zem í k oruny české. Z a vlády F rid ­
richa II. (1740—1786) sty k českých em igrantů
s p ru sk o u vládou stá v á se velm i čilý p ro stře d ­
nictvím k azatele Ja n a Liberdy. V roce 1732
vystoupil L iberda v čele d e p u ta c e českých
em igrantů, k te ř í ko n ali audienci u k rá le p ru s ­
kého. L iberda právem je nazýván „politickým
agitátorem pro p ru sk éh o k rá le “ (G. A. Skal-
ský: D er exulantenprediger Jo h an n L iberda;
Č. Č. H. X V III. s tr. 105; D r. O počenský P ro ti­
reform ace 81 a 82). O vánocích 1741 d o sta l
L iberda od k rá le pruského 200 dolarů n a cestu
do Cech, kam se vydal se 6 společníky, aby
m ezi tajbým i nekatolíky shledával osadníky
pro opuštěné k ra je p ru sk é. N a rozdání p ři­
n á šeli s sebou český Nový zákon a kancionál
T akových tajn ý ch , o d k rá le piruského plar
cených agentů potulovalo se po Čechách a
M oravě více. P řicházeli pod zám inkou, že p ro ­
dávají náboženské knihy evangelické. B udili v
tajn ý ch p ro te sta n tec h bezm eznou zášť k e k a ­
tolicism u, odpor, k e konversi, nespokojenost
s hospodářským i pom ěry a daněm i a slibovali
v P ru sk u svobodu náboženskou a velké hm ot­
né výhody. O k rá li pru sk ém m luvili s n a d ­
šením , jlako o ochránci potlačovaných sou­
věrců a tvořili kolem jeho osoby hotové le ­
gendy. Jed en z nich r. 1750 p ravil: „V ěř p ro ­
560 — 30 —
roctví, že B randenburg p řijd e znovu do Čech
a že rozvrátí dvanácte sloupů víry papežské
a že bude rozšířena víra evangelická; hvězda
mu sv ítí B randenburkovi a je to znam ení
takové, jiako když Syn Boží se narodil a hvěz­
da svítila k rá lů m “. (Rezek, Děj1, p ro sto n á ro d ­
ního h nutí nábož. 111.)
V k rátk é m čase na 2000 lidí nastěhovalo
se do Slezska (P ruska).
Krom ě Liberdy agitovali i jiní kazatelé,
k teří zneužívali náboženské nálady našeho lidu
k sobeckým účelům Bedřichovým a p ro ti R a ­
kousku. M ezi nim i velm i zištné si počínal k a ­
zatel H usinecký V áclav Blanický. Z adav se
Bedřichovi II., slíbil dne 24. s rp n a 1751 „na
svou víru a č e st“, že přivede do lesů K rašov-
ských u O polí 60 ro d in českých za 500 to la rů ;
dne 14. z á ří 1751 podal již seznam 37 rodin,
114 osob. M ěl p ři tom svého náhončího, jem už
se byl písem ně zavázal, že m u zap latí za k a ž ­
dou rodinu českou po 2 tolarech, sám p ak
dostával 5 to larů . T ěm ito rodinam i založena
byla o sad a B edřichův H radec. B edřich p sa l
1. listo p ad u 1751, jiak „je m u m ilo zvěáěti,
že česká osada u O polí je založena.“ Nesvě-
dom ití svůdcové líčili tajiným evangelíkům , ja ­
ké výhody a jíakou svobodu svědom í budou
míti. Lidé jim uvěřili a vystěhovali se ; p a k
ale d o stali m ísta písčitá, k d e je očekávala
bída a nouze, nebo, ja k píše r. 1759 jeden z
nich J a n D aniel Š těrk á otci svém u Janovi v
— 31 —
661
 Poličce, do stali „kám en m ísto chleba.‘‘ M no­
zí zak u sili brzy, ja k byli oklam áni. „N evěřte
žádném u“, p rav í na př. vystěhovalec prve jme*
novaný, „nechť vám d o sti chválí; jle to pod­
vod. L epší Jest v L itom yšli; tam je sp rav ed l­
nost. Z ůstávám jlen ten , k te rý jsem byl; na
rak o u sk ý dům te d ‘ vzpom ínám a vždy p ří­
chylnost m á jle k něm u a bude až do sm rti;
protože jls em tam vychován a poctivě i m oji
p řed k o v é a žádný ta m m ně nic neukřivdil
ani nespravedlivě co u d al.“ Pociťovali tedy
vystěhovalci sam i rozdíl mezi životem v Če­
ch á‚eh a pod vládou p ru sk o u (F rant. A. S lavík
„P ru sk é usilování o země české s tr. 80—81).
Celkem se odstěhovalo z Cech do P ru sk é ­
ho S lezska v letech 1740—86 asi 3000 lidí,
k te ří z tra tili postupem doby i svou původní
víru i n á ro d n o st českou. N ebyla ta to p ro te ­
stantská] politika pro n árod český k a ta s tro ­
fální?

9. Emigranti podporovali usilováni krále prus­

kého o českou korunu.
Po celou dobu svého panování obíral se
B edřich II. m yšlenkou, aby se zm ocnil k r á ­
lovství českého anebo jieho části. V této sn a ­
ze byl podporován českým i exulanty.
V edle jiných p řek ážek hlavně k a t o l i c i s ­
m u s českého lidu h a til Bedřichovy plány a
činil n árod český pro p ru sk ý žaludek nestráví-
662 — 32 —
 telným . Příznačno je s t, že kdežto čeští pro ­
te sta n té v zem i zbylí, kolem r. 1774, volají
B edřicha P ru sk éh o do země a posílají mu
pro sb u : „P rosím e tedy, k rá li a pane nejm oc­
n ější, abyste brzo p řijíti ráčili, a my p a k s
b ra try svými ze ž a lá řů osvobozeným i zapěje­
me velebné H osannah a nep řestan em e dříve na
m odlitbách pozvedati ru ce k nebesům , d o­
kud H o spodin celé k rá lo v s tv í České
p o d m o c a ž e z l o V a š í k r á l o v s k é dů-
s t o j n o s t i n e p ř i v e d e “ , připom íná už té ­
m ěř š e d e s á t l e t p ř e d t í m v e l i k ý v l a ­
stenec, k a n o v n ík s v a to v íts k ý To­
m á š P ě š i n a z Cechorodu svým ubohým
k rajanům , aby n a m ysli nek lesali: „M y Ce­
chové, M oravané, Poláci, C horvaté, Rusové,
Vindové a jíní téhož jazy k a p říbuzní jednof-
m yslně k tom u se znám e, že od slavného n á ­
roda slovanského jestiť p o čátek n á š .“ K ato­
lický kněz budí s l o v a n s k é vědom í, p ro te ­
sta n té tíhnou k n ě m e c k é m u B erlínu.
K atolický k n ě z P ěšina pracoval ve pro­
spěch vlasti. Z a peníze, k te ré nero zd al českým
stu d en tů m a dobroč. účelům , zříd il ú stav pro
slovan. ř á d P avlínů v O bořišti, aby s e m od­
lili „za stálé blaho a veselé a šťastné trv án í
drahé v lasti a všeho našeho náro d a slovan­
ského.“ Vie své nevyrovnatelné závěti u s ta ­
novil dva a lta risty svatovítské, aby se m odlili
„za zachování náro d a českého“ a přik ázal, aby
to byli pouze Slované (Rezek, D ějiny pro st.
— 33 — ««
hnutí str. 132 a 133: D r. O počenský, P ro tire ­
form ace str. 64; C. C. M. 1884-6). T akových
kněží a uvědom ělých vlastenců bylo v naší
k ato lick é v lasti m noho — právě v té době,
kdy exulanti nek ato ličtí se odcizili českém u
duchu a pracovali pro cizí záj!my.i
P rogram p ro te sta n tsk ý „je tou dobou již
program em české pohrom y, kdežto rozhořče­
né p ro testy horlivého Čecha i k a to lík a V avá-
k a p ro ti Berlínčanům , p ro ti zrádcům dosvěd­
čují, že v česko-katolickém odporu p ro ti p ro ­
testan tsk ém u dobyvateli zakotvena byla po­
m ěrně m nohem bezpečněji h isto rick á česká
nadějie“. (Dr. P e k a ř, B ílá H ora 155 a 156.)
P r o te s ta n ti byli zrádci českého
s t á t u . S tyky jejich s P ru sk em p řip rav ily o d ­
trž e n í velké č ásti S lezska od české korunyl
H istorikové dokazují, že „ P ru sk o m ělo v Če­
chách v době válek M arie T erezie s F rid ri­
chem II. mezi nekatolíky hojlnost přivrženců.
T e n k rá te ozývaly se ve východních Cechách
lesy písničkou sedláky zpívanou: „B randebur-
ku, podej! ru k u “ a zase poznovu objevovala
se proroctví o p říští k rále F ridricha, jenž bude
panovati na věky jako někdy za dob, kdy
prvé houfy em igrantů s touto n ad ějí v srdci
u bíraly se z Čech.“ Byl tu silný vliv em isarů
pruských, k te ří chodili po Čechách, m ajíce
v čele L iberdu a oznam ovali lidu „tu k rálo v ­
skou m ilost, Jak m ilostný k rá l p ru sk ý chce
Čechy p řija ti a jim ke všemu dobrém u podle
56 4 _ 34 _
těla a duše nápom ocen bý ti.“ (Dr. Opočen­
ský 62 a 63). Z a p ru sk éh o vpádu do Cech byl
L iberda form álním ředitelem a skutečnou
duší p ru sk é agitace (C. C. H. X V III., str. 105).
Než bude sn ad chtíti někdo počínání takového
Liberdy a českých p ro te sta n tů , k te ří praco­
vali pro zájm y P ru s k a om luviti tím , že obojí
s tra n a dbala pouze o zájm y náboženství evan­
gelického, d ů sledků politických s i ani nevší­
m ajíc? Nebylo tom u tak . I H absburkové zne­
užívali katolicism us k politickým účelům , ale
byli aspoň osobně katolickéihu náboženství
upřím ně oddáni, k d ežto B edřich byl p ra k tic ­
ký ath eista, jenž svém u náboženském u cy­
nism u d al výraz i tím , že v poslední vůli
žádal, aby ho pochovali nikoliv v k o stele,
nýbrž vedle jeho ch rtů v zahradě Sans-Soucil-
ské. Jem u ani předchůdcům nešlo o v íru p ro ­
testan tsk o u , ale čistě o zájem hm otný: z ísk a ti
n o v é z á m o ž n é k o l o n i s t y a t í m zvý-
šiti výnos stá tn íc h příjmů. Vždyť
když r. 1735 p řiše l do P ru s k a ta k é houf
em igrantů českých, ale otrhaných, polonahých
a b e z p e n ě z , hned pod o tk l B e d ř i c h V i ­
l é m s n e v o l í , že „žeb rák y jem u ani mě­
stu B erlínu není poslouženo“. (R ezek str. 96.)
T a jn í p ro te sta n té u tík a li z Cech do ciziny,
ja k řík a li „ h l e d a t p r a v d u K r i s t o v u “,»
Ale za hranicem i se často ukázalo, že z t r a ­
tili pravého ponětí o náboženství;
m usili leckdy p ů l léta utvrzováni býti ve v íře
— 35 — {66
a p ak tep rv e p řip o u štěn i k p řijím ání večeře
Páně. H lavním obsahem zm atené jejich víry
(„čistého evangelia“) b y l o d p o r k e k a t o ­
l i c i s m u , jenž se po vydání tolerančního p a ­
ten tu projevil tím , že p ro te sta n té na m nohých
m ístech k á c e l i a o t l o u k a l i s o c h y s v a ­
t ý c h . (R ezek stra n a 143.)
Zjevy, jež se u n á s dály po p řev ratě,
nejsou tedy v n aší h isto rii ničím novým . A
připom enem e-li si výrok Ferd. P ero u tk y v
„P říto m n o sti“, že ‚‚základem našeho p okrokář-
ství n ejsou na př. socialistické ideje, nýbrž
n e n á v is t ke katolické, círk v i a u
m nohých je ro zsah pokrokovosti vyčerpán p r á ­
vě bojem p ro ti katolictví, ač v jiných o táz­
k ách bývají pozadu“ . . . Chápem e, proč. čeští
em igranti se svou pro n áro d d estru k tiv n í čin­
n o stí tě ší se v pokrokové veřejn o sti takové
oblibě.
M sgr. J a ro s la v H lobil.

Imprimi potest/ Pragae, 16. Septembris 1936. P. J. Haderka

C. Ss. R., Sup.- Prov Imprimatur Nr.' 8930.. Olomucii
20. Septembris 1936. Dr. Joanaes Martinů, vicarius generalis
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitů 50 hal. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučin ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. Ř ídí-R . Schikora, C. Ss. R. v-M or. Ostravčv.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
•Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
66« — 36 —
Životem cis, 2$8. Ročník XI. Číslo 18. Cena 5Ú hal.

BAROK V NAŠICH ZEMÍCH

(K atolická kultura u n á s v 17. a 18. sto le tí.)
Napsala Dr. Amalie Svobodová.
 V době barokní začíná duchovní
vzestup národa.
D oba pobělohorská nazývá se jin a k do­
bou barokní, protože teh d y k nám p řišel barok.
Podle výroku D ra P ek aře „barok nesl s sebou
velm i silný živel k u ltu rn í. T en netkvěl jen v
jeho estetickém bohatství, k terý m naplnil zemi,
ano, kerým ji n au čil um ělecky cítiti, ovládnuv
na celé čáře a rch itek tu ru , m alířství, hudbu
i um ění lidové, ale záležel i v citovém důrazu
jeho, v jebó schopnosti m ystického zaníce­
ní, jevící s e i v k u ltu m ariánském , k te rý byl
dokladem jeho niterného vzrušení a zvrouc­
nění. B arok dal syými stavbam i, svým i bez-
početným i socham i (v tóm především socham i
typického nového světce svého, Ja n a N epo­
m uckého) nesm azatelný ráz1 české k ra jin ě “.
(Bílá H ora 103, 108.) D r. M ax D vořák a D r.
Boh. M atějka v Soupisu historických a um ě­
leckých pam átek oceňují význam české ba­
rokní k u ltu ry , k te rá objevila v největší m íře
souvislost se západní a jižní civilisaci. R efo r­
m ace n á s od té civilisace odřízla, p ro tire fo r­
m ace opět uvedla je jí vliv do n aší vlasti.
A utoři S oupisu dokazují, žě b a ro k české šlech-
—2— 568
 ty slavně třím al světovou úroveň a že vedle ci­
zinců i dom ácí synové skvěle ,se up latn ili v
k u ltu rn í tvořivosti. Čeští um ělci byli in sp iro ­
váni láskou k českým patronům , k sv. Václavu
a k sv. Ja n u Nepom uckém u, jehož k u lt „byl
více než půldruhého sto letí pravou m issa so-
lem nis náboženského a p ři tom česky nábo­
ženského cítění této doby,“ nap ln il P rah u a
Celou n aši v last estetickým půvabem , (T ři
kapitoly D ra P ekaře, str. 10.)
Doba pobělohorská, zejm éna na počátku 18.
století, je dobou velikého vzepjetí nábožen­
ského. T ehdy „do duše a srdce lidu p řešla
víra v N eposkvrněné Početí a tím byl do­
vršen k u lt nebeské K rálovny“ , k te rý „pod­
statně zjem nil, zušlechtil a prohloubil cítěni
lidské. T o , c o v č e s k é p o v a z e a v č e s ­
kém cítění v našich dnech vyniká
jakoukpdliv k r á s o u a jem n o s tí, j e s t
k v ě t k u l t u r y j e s u i t s k é “, ja k dokazuje
náš n ejlep ší spisovatel D r. Ja ro sla v D urych.
V době b aro k n í kv etly nově, založené nábo­
ženské spolky, jak o m arián sk é družiny, r ů ­
žencová b ra trstv a , sp o lk y katolických učitelů,
ženská sd ru ž e n í m arián sk á, — a jim i vnesen
byl apoštolský duch m ezi širo k é vrstvy lidové,
jim i vznícena v rodinách i ve veřejném životě
touha po uplatňování křesťanských zásad ve
všech složkách vzdělanosti. (Dr. Neum ann,
P iaristé a český b a ro k str. 52. a 53.) Sle-
dujem e-li rychlý, m ravní vzestup našich p ře d ­
56 9 —3 —
k ů v době pobělohorské) m usím e se podiviti,
odkud vzali a u to ři učebnic pro m ěšťanské šk o ­
ly G ebauerová-Jirák-R eitler podnět k tvrzení,
že v té době „m izela m ravnost a život s u ro ­
věl“. (V III. dílu n a s tr. 30, 31.) A si tu je
te n omyl, že a u to ři m ísto toho, aby p ro h lá ­
sili onen v ýrok o době předbělohorské, kdy
vlivem p ro te sta n tstv í n astalo u n á s skutečně
zm aterialisování a Zesurovění života, (jak o
tom p s a l v ícekráte D r. P ek ař) v y jádřili se
nepříznivě o době pobělohorské. D oba ta však
je dobou „m ravní sn ah y “, dobou, „jež dala
n áro d u jed n o tu víry a tím po dlouholetém
vnitřním záp ase, znovu a znovu vybíjejícím
se v zhoubné války občanské, vnutila z á ro ­
veň období pom ěrného vnitřního klidu, sb írán í
sil, za něhož m ohl se decim ovaný n á ro d po­
čtem víc, než zdvojňásobiti, stv o řiti si sdo-
sta te k (převahou kněžské) inteligence, jež po.
tom za příznivějších okolností m ohla boj za
osvícení a duchovní osvobození n á ro d a vésti
k d alší e ta p ě ú spěchu!“ (Bílá H ora 109, T ři
k apitoly 34 a 35.) N á r o d , k t e r ý s e m o h l
za k r á t k o vi a n e ž z d v o j ň á s o b i t i , ne­
byl m ra v n ě z c h átralý, ale n a o p a k
m r a v n ě s i l n ý ! D ůkazem nezlom ná životní
síly českého n á ro d a je i jeho vojienská vy­
sp ělo st; vítězství p ro ti T u rk ů m a Francouzům
bylo dobyto v 17. sto le tí arm ádam i, jež z
valné části tvo řili synové našich zem í (R áček,
Česk. dějiny 504, 505.)
—4— 57Q
Barok je dvojencem gotiky, vedl národ zno­
vu k mystice, citu, vnitřní hloubce.
T a k p ro h lašu je D r. P e k a ř „ve T ře c h k a ­
pitolách o sv. J a n u N epom uckám n a s tr. 35.
Dále praví, „že jen velké vlny m ystického
vznětu, jakým i byly gotika a b a ro k a p ří­
buzný rom antism us, zažity byly českým p ro ­
středím n ejp ln ěji a nejV ášnivěji.“ G otika a
b a ro k jso u ony doby, z nichž vytékaly živo­
todárné proudy p ro n á š n áro d , jež dílem
svým zasáhly n ejp ro n ik av ěji do našich d ě­
jin. O tom m luvil D r. P e k a ř p ři své instalaci
za re k to ra K arlovy university. (Jeho řeč pak
vydal H istorický klub pod názvem „O perio-
disaci českých d ě jin “.) M or. zem ský archi­
vář Dr. F ran t. H rubý dospěl k u podobným
závěrům . P raví, že ve sto le tí 17. a 18. „tkvi
kořeny našeho nového národního obrození a že
daleko to není doba odsuzovaného tem na.“
P rofesor D r. M atějíček v „D ějepise um ění“
dokazuje, že výtvarn á k u ltu ra u nás vykvetla
prvně v době gotiky — vrcholící v okruhu
K arla IV. a po druhé opět — v době barokní.
M ezera mezi gotikou a barokem , vyplněná r e ­
form ací, znam ená úpadek, jehož výsledkem
je Bílá H ora. (T ři kap ito ly D ra P e k a ře 38.)
R ekatolisací n ašich zemí učiněna p řítrž to ­
mu všem u, co nám škodilo m ravně i p olitic­
ky, n áro d u vrácena m ravní síla. D r. P e k a ř
mluví o kultivované české duši té doby, „zu-
571 - 5 -
šlechtěné zápasy za svobodu, očištěné s tr á ­
dáním , usm ívající se v dobrotě a d o u fán í“.
(Bílá H ora 103.) Jenom kato lictv í mohlo d áti
české duši to lik u šlech tilo sti a jem nosti.
B arokní k ato lictv í svým protikladem po­
m íjejících hodnot pozem ských a nepom íjejí­
cích hodnot věčných, ja k její zdůrazňovalo v
um ění chrám ovém i v duchovních písních,
probouzelo v lidu touhu po N adpřirozenu —
po Bohu. B arok je navázáním na éru fra n ­
tišk á n sk é m ystiky, je pokračováním gotiky z
doby bl. A nežky české, je obnovou vrchol­
ného období gotického z le t O tce v lasti K arla
IV. Ja k o v době rozkvětu fran tišk án sk ý ch
ideálů, ta k i nyní mocné kněžny a bohaté
šlechtičny p řed stih u jí se v budování k o ste lů
a k lá šte rů , opouštějí bohatství i sv ětsk é po­
hodlí a volí život řeholní. Bohatí, vlivní a ri­
sto k ra ti užívají svého bohatství k u podpoře
církve, k vydržování jesu itsk ý ch a p iaristic ­
kých kolejí, k budování nových stá n k ů k a ­
tolické k u ltu ry a dom ů křesťanského milo­
srdenství. V ysoké k ru h y p anstva začínají žíti
s C írkví, cítiti s C írkví a postupně ta k é cítiti
s poddaným lidem , jejž povznášejí, strh u jí
do téhož ovzduší katolické m ystiky, v jakém
žijí sam i. „ S u r s u m c o r d a “ — v z h ů r u
s r d c e — t ě m i s l o v y by b y l o m o ž n o
dharakterisovati dobu baroka, nazý­
vanou nepřáteli katolictví dobou
„ t e m n a “. (Kniha „B arok“, vydaná edicí J i ­
— 6— 572
tra, str. 13, 14, 15, 3Ž, 33, 147: D r. Neum anů
„P iaristé a český b aro k 17—20.) T ento vzlet
k výšinám projevuje se i v barokním písem ­
nictví.

Vzácné lite rá rn í skvosty 17. a 18. století

jsou předm ětem pozornosti čím dál intensiv­
nější. B adatelé n aši dospěli ku přesvědčení,
že „barok slovesný m ůže se m ěřiti sm ělostí
a svrchovanou k ráso u svých děl s barokem
výtvarným “. (Kniha B arok str. 99.) N ejplněji
se důdh českého slovesného b aro k a vyjádřil
v lyrice, k tero u nejdokonaleji prostudoval D r.
Jo sef V ašica. Jeho p ráce, zejm éna „ T ři k a ­
pitoly o českém b a ro k u “ v revui Rád 1933
a stať „O české b aro k n í poesii“ ve sborníku
„B arok“ 1934 jso u oceňovány D r. A rne N ová­
kem v D ějinách české lite ra tu ry str. 163 i v
jiných vědeckých publikacích. V elikou z á slu ­
hou V ašicovou je, že n á s seznám il s výtvory
jesuity B edřicha B ridela, jež „možno řa d iti
po bok nejlepším výtvorům m ystické poesie
středověké“. B ridel složil krom ě spisů n á ­
božensky poučných velký počet m editativních
a písňových sk lad eb , opatřených většinou i
nápěvem. V jeho díle „se n ejp ln ěji o b r á ž í
výsostná a slo ž itá b aro k n í citovost. M otivy
známé že španělských m ystiků, hlavně ze sv.
Jan a z K říže, kouzlo noci, sla s t kajících slz,
m ilostné splynutí duše s božským Ženichem,.
573 — 7~
živý oheň íásk y , kosm ické motivy o h arm o ­
nii nebeských sfé r, to vše je tu přetaveno v
ryzí zlato m etafor, kupených m nohdy s hý-
řivou m arn o tra tn o stí b a ro k a “. (B arok 104 a
105.) D nes znám e z k rásných vydání D ra
V ašiei tř i sb írk y Bridelových básní: R o zjí­
m ání o nebi v noci na jitřn í Božího narození;
P íseň o kněžstvu sv. P ro k o p a; Co B ůh? Člo­
věk? Z edice V ilém a B itnara znám e Bridelovo
dílo „Slavíček velikonoční“. J e p otřebí čísti
tyto sb írk y , abychom poznali jejich neoby­
čejnou k rásu . J a k vznešeně zpívá B ridel o
trojjediném Bohu, nekonečně velebném a sva­
tém , p ro ti Něm už je člověk pouhé nic! J a k um í
líčiti kouzlo přírody, k te rá je m u odleskem
sk ry té slávy boží! N aplněn vroucí láskou k
rodné zemi české volá: „U těšený k ra ji, v tobě
jako v rá ji m ilé oddechnutí i odpočinutí“.
K vítka jáou mu zrcadlem božím , žebříčkem ,
po němž se v y stupuje do nebe, jisk řičk o u té
neskončené jasn o sti, k te rá je stvořila. „ Ja k
m usí býti k rásn ý p rst, k te rý vás ta k m alu­
je “, praví b ásn ík — jesuita. Boha pozdravuje
jako zosobněnou k rá s u : „V ítej, o k rá sn ý Bože.
vítej srd ce oddechnutí, jenž jsi na věčné ho­
ře, ty s m ysli odpočinutí. Ach, bude, bude den,
kdy tě, o K ráso, uhlídám .“
O d ů sto jn o sti kněžské Bridel p raví: „K ně­
ží jsou andělé, svého Stvořitele v způsobách
p ěstují, když její posvěcují.“ Ruce kněžské
jso u „ruce právě zlaté, ruce čisté, svaté, ruce
— a — 574
plné ctnosti, nebeské m ilosti. Co ty ruce drží ?
M ilost s i obdrží, d rž í velikého — P ána Boha
svého.“ K něz obětuje „Á bele, světa S pasitele
se vší pobožností ve velebné S vátosti. H ned
ja k kněz dopoví, svá velká slova vypoví, Pán
se dolů sp u stí, nebesa o p u stí.“ Ve verších
Bridelových je veliká hloubka náboženská, je
v nich velebena vznešenost katolictví. Snad
proto, že lite ra tu ra doby b aro k n í je ta k em i­
nentně katolická, byla a je opom íjena ‘ odcho­
vanci liberalism u. N aší svatou povinností je
čísti a studovati výtvory doby barokní. D r.
V ašica o nich velm i výstižně pojednal, krom ě
děl prve jm enovaných v A kordu III. z r. 1930,
str. 387—388, v roč. IV. z r. 1931, str. 385
až 432, v revui N a hlubinu VI., str. 41. K ro ­
mě B ridela ocenil i jiné básníky barokní, jako
jesu itu Ja n a K ořínka, jenž si osvojil ve sty­
ku s k utnohorským i h a v íři a p a k studiem je ­
jich odbornou řem eslnou „ h a n tý rk u “ (havíř­
skou řeč) a použil jejich výrazů k eufonické
stavbě svých s tro f, dále k a z ate le B ohum íra
H ynka Bílovského, a u to ra legendy o Ja n u S ar-
kandrovi, k te ro u vydala S tojanová literární!
jednota bohoslovců v Olomouci. D r. V ašica
upozornil též n a ^ponym ní k n ížk u „O nebi
a pek le“ z r. 1620 a zhodnotil výzlnam všech
těch spisů slovy: „Cítím e van u tí ducha i p ře s
dálku s ta le tí a p ru d k ý tep života, jak o p ři
každém velkém um ění. N ení to arci lite ra tu ra
na zakázku. N ebyla dělána spisovateli z p ro ­
fese.
 B ásníkům katolického baroka, prostým ja ­
kékoliv lite rá rn í ješitn o sti, šlo především o
to, zažehnouti v duších světlo, vyššího života.
Co rozpalovalo jejich n itro a ztravovalo jejich
síly, nebyly vášně ani touhy světské, nýbrž
ona vrozená a ustavičná žízeň po bohopodob-
ném království, žízeň po sp rav ed ln o sti a p rav ­
dě, k te rá jejich dílům dodává hodnoty vše­
lid sk é “. (B arok 107.)
K ocenění baro k n í lite ra tu ry p řisp ěl též
univ. prof. Dr. S tan. Souček m onografií „R a­
kovnická vánoční h r a “. (Brno 1929.) R ozebrav
k rásn o u h ru , k te rá byla n ap sán a roku 1684
jesu ity v jejich residenci n a C hlum ku u Luže,
p rokázal je jí um ěleckou cenu a historickou
zajím avost ja k celkovým dram atickým poje­
tím vánočního nám ětu, ta k i složkam i jeho
zpracování. Boh. R yba vyzdvihl vysoko vý­
znam jesuitských h e r K. K olčavy ve stu d ii
„ L ite rá rn í činnost K. K olčavy“ v Cas. M at.
M or. 1926. Velmi cenné rozbory b aro k n í li­
te ra tu ry podává V ilém B itnar v A rše XII.
1924 a ve sp ise „O českém b aro k u slovesném “
1934, F. X. Salda v Z ápisníku 1936 (ve s ta ti
„O literárn ím b aro k u cizím i dom ácím “) a Dr.
A m e N ovák v časopise „N aše V ěd a“ roč.
X V I 1935. K rom ě jiných výtvorů naši učenci
obdivují duchovní píseň tohoto období.

- 10 - 576
 Vliv duchovní písně na výchovu lidu
byl velmi m ohutný. V době baro k n í tištěn y
byly obsahově bohaté kancionály, jejichž cena
jazyková i hudební je veliká. „M nohé 2 p ís­
ní, pojatých do těchto kancionálů, zlidověly
a uchovaly se v 18,. i 19. sto letí ústním podá­
ním, osvěžovaným p ři zpěvu chrám ovém “. (Dr.
A m e N ovák v D ěj. ěes. lite ra tu ry 167.) M ě st­
ské m useum chrudim ské vydalo ro k u 1899
sb írk u východočeských kancionálů ze 17. a
18. sto le tí a tu vydavatel Šolta již tehdy se
divil k rá s e a zbožnosti písn í; prohlásil, že k a ­
tolickým písním nevyrovnají se zdaleka písně
nekatolické, (p ro te sta n tsk é a č e sk o b ratrsk é)
neboť n em ají takové o p ravdivosti a hloubky
náboženské. Na př. český venkovan r. 1731
zpíval Ježíškovi o vánocích tu to ukolébavku:
„ 0 Em anueli m alý, mé děťátko boží, obal sn ě ­
hové ručičky, sfcrej korálové nožičky pod
plénky m atky chudičký, v slam ěný jesličky.
U lehněte větříčkové, zvláště o p ůl noci, p ře ­
staňte líta t sněhové, nem ějte dnes moci, m ra ­
zové ani ledové, všichni zim ní nečasové, byste
Pána nevzbudily, kdybyste stu d ily .“ K olik n ě ­
hy, k o lik vroucího citu je v našich oblíbených
koledách, z nichž velká č ást byla opsána z
kancionálů doby barokní, jako byly J iřík a
H lohovského, M. V. Šteyera, Ja n a Jo sefa Bo-
žana, A. K oniáše, k o lik k rá s y je v písních
Adam a M ichny z O tradovic nebo Ja n a H ynka
577 — 11 —
D louhoveského! (Děj. čes. lite ra tu ry D ra A.
N ováka 164—167.) K atol. duchovní píseň vy­
niká mnohýjni přednostm i n ad písně, uzrálé
v ovzduší reform ačním . „M á jad rn ější, zem i­
tě jší chuť a m ocnější citovou pulsadi, poně­
vadž je jí kom posiční základnou se stává b a­
rokní antithese (protiklad) spín ající nebe se
zem í.“ Dr. V ašica dále praví, že „nejkrásněji-
ším a tak é nejrázovitějším projevem barokní
k u ltu ry písňové je čtyřdílný cyklus o p o ­
sledních věcech člověka, totiž o sm rti, soudu,
pekle a nebi.“ S ta rš í lite rá rn í k ritikové cyklu
toho bedlivě neprostudovali a pro to její pod­
ceňovali. N epostřehli jem ného pelu kom iky,
jím ž jlsou oroseny básnické obrazy, líčící h rů ­
zy pekelných m uk a viděli v tom p ro stře d e k
„krutých m isionářů k u poděšení prostého li­
d u .“ (S tím to m ylným názorem se sh led áv á­
me ta k é v III. díle M lčochovy učebnice děje­
pisu n a s tr. 31.) Lid v šak věděl z katechism ů,
co m á o pekle v ěřiti a dovedl rozeznat nauku
C írkve od výplodů obraznosti, někdy až p ří­
liš barvité. V elikou cenu m ají ony písňové
skladby tím , že se v nich k lad e d ů ra z na
rovnost všech lid í p řed věčným Soudcem . J e ­
jich slova, zesílená jím avou m elodií zapadala
hluboce do svědom í a m ěla silnou sociálně-vý-
chovnou tendenci, navádějící ku plnění h lav ­
ního p řik ázán í lásk y blíženské, Zavazující ke
konání sk u tk ů křesťanského m ilosrdenství.
(B arok 100—103.) Příznivé posudky o barok-
— 12 — 578
ní lite ra tu ře se m noží, ste jn ě jako přibývá cti­
telů baro k n í arch itek tu ry .

B arokní stav itelstv í je n a ší chloubou dom a

i v cizině.
Dr. A rne N ovák ve spise „P rah a b aro k n í“
obdivuje stavby chrám ů, v nichž byto sti 17.
věku, „prahnoucí po velikém vzrušení, vzpína­
ly se v m yšlenkových svých touhách po Ne­
konečnu, vznášely se u vytržení n ad svět,
kterého se zm ocňovaly svým i žhavým i sm y­
sly, do bezm ezných p ro sto r n e b e s“, kde se
„v extasi lásk y a rozkoše nekonečným m o­
řem víry povznesly až k slunném u břehu,
na něm ž se tyčí boží trů n .“ V barokních
stavách „všechny d ary země, všechny iluse
zraku, všechny m ožnosti hm oty jso u Zužit­
kovány (a 'znásobeny“, v nich je vyjádřena
„láska k e sk u te č n o sti a vláda n ad n í“, uchva­
cují n á s „důvěrným kouzlem um ění n e p ro ­
měnného a k řeh k é h o “ a n ádherou, „ k te rá n i­
kdy n e trp í bom basem . C h r á m y b a r o k n í
jsou sym bolickým předobrazením
p r o s t o r n e b e s k ý c h “ svým i im posantní­
mi loď m i. K lenutí k aždé lodi „zvedají sm ěle
dvě řad y m asivních slo u p ů s hlavicem i, ro z ­
kvetlým i přetíženou nád h ero u exotických li­
stů a květů. M ram or ve všech barvách k ro u ží
se po zdech, zlato k an e po řím sách, vodotrys­
ky skvělých barev h ý ří po stro p n ích fresk ách ,
579 — 13 —
 p ři sloupech a p ilastrech hem ží se sochy, je ­
jichž rej1 zpestřován je pozlaceným i girlan-
dam i a přeplněným i vásam i. V eliká okna v rh a ­
jí proudy světla do lodi, sluneční paprsky,
tan č í po n ád h eře kazatelny, zrcad la na oltá­
řích chytají odlesk divadelní té n á d h e ry .“ So-
dhy b aro k n í n á s uchvacují a strh u jí a ž na
p ráh nadlidství. Jso u to „obři, k te ří dram a-
tickou vůlí dobývají nebe a přek o n áv ají z á ­
kony pozem ské tíže — geniové, m učedníci,
kajícníci a m isionáři, otcové církevní a p a ­
peži.“ K rom ě D r. A rne N ováka obdivují b a ­
rokní sta v ite lstv í i jin í naši badatelé. A lb ert
K utal n a p sal o něm pěknou s ta ť v knize „B a­
ro k “. (Str. 135—168.) V ysvětluje tu , ja k na
ně mělo vliv renesanční m yšlení, jež s e spo­
jilo s m ystickou vírou v n adpřirozeno a ja k
spojením těchto dvou částí vzniká onen ví­
řivý život, plný k o n tra s tů a záporů, k te rý
c h a ra k te risu je b aro k n í um ění. V b aro k u je
vystižena sm yslně, barv itě k rá s a pozem ská,
ale ne jako cíl sam a sobě, nýbrž jak o p ro ­
stře d e k k dosažení k rá sy nebeské. K rom ě
obdivování hodnot tohoto sv ěta je tu vědomí
jejich nicoty a snaha p roniknouti k T a jem ­
ném u. Z vláštním znakem barokního um ění je
zvýšená sm yslovost, k te rá v šak vede k nad-
sm yslnu. V um ění tom je stupňovaný pohyb,
přechodnost, neobyčejná vzrušenost ro sto u c í­
ho afektu, dále nesm írně bohatý, barevný do­
jem , ale p ro stře d k y těm ito zdánlivě světskýr
— 14 — 580
 mi a tělesným i vyjádřen jie náboženský obsah.
Je tu složitost výtvarných organism ů, ale z
této složitosti m ožno vystopovat! ú silí o je d ­
notu um ěleckého díla. Jso u to právě „církevní
arch itek tu ry českých zemí, v nichž práce s ta ­
vitele pojí se v nerozlučnou jednotu s výtvory
m alířů, sochařů a řem eslníků a k d e a rc h ite k ­
tu ra , socha, obraz i předm ěty um ěleckého ř e ­
m esla jsou podřízeny jednotící ú stře d n í m yš­
lence, ú stící v ohlušující, vzrušenou píseň na
oslavu Boha a zem ě.“ (B arok str. 142 a 143,
148—150, 152, 155—157, 163.) V elm i k rásn ě
píše o českém b aroku D r. M atějíček. Praví,
že barokní doba vyniká u n á s takovým um ě.
leckým bohatstvím , jako žádné jiné k u ltu rn í
údobí. V letech 1700—1730 vznikly u nás sta v ­
by, jakých v sk u tk u n em á sn a d žádná země
světa. M ezi in sp iráto ry těchto staveb objevuji
se jednotlivci, k te ří navazují vědomě na dobu
předreform ační, na epochu gotickou. Lew is
Einstein, am erický vyslanec v P raze, k terý
n ap sal úvodní sta ť k obsáhlém u dílu o b a ­
rokních stavbách P ra h y (L’architeclture baro-
que de Prague) vydaném u F rancouzi v P a ­
říži a ozdobeném u hojným i ilustracem i, chá­
pe poslání b aro k u v naší v lasti spolu s celým
souborem m yšlenek k ato lick o -restau račn ích ja ­
ko přirozené pokračování trad ice gotické, u
nás přervané a p řeru šen é reform ací. B rněn­
ský um ělecký h isto rik E. D ostál, jen ž v ob­
sáhlých sta tíc h popisuje k rá sn é stavby b a­
ro k n í P rah y — chrám y, šlechtické paláce i do­
my m ěšťanské, znovu uka’z uje, že b aro k se
m ůže sro v n áv ati jedině s gotikou. G otika a
b arok — ty dva sm ěry zapustily u n á s hlu­
boko kořeny a vytvořily veledíla nesm rtelné
k rásy . B arok český obdivují nejen F ran co u ­
zové, k te ří krom ě prve jm enované publikace
vydali francouzský přek lad „P rahy b a ro k n í“
od A rne N ováka, ale obdivují j!e j i A ngličané
a jiní vzdělaní národové. M elantrich vydal
sborník článků o hlavním m ěstě republiky;
do sborníku p řisp ěli vynikající odborníci, zn al­
ci um ění od ná;s i z ciziny a všichni obdivují
krom ě gotických staveb budovy barokní. V
díle „P ražsk é k o ste ly “, jež vydal v m eziná­
rodní úpravě arc h ite k t D r. O ldřich S tefan, p ro ­
feso r V ysokého učení, m ezi 125 k rásn ý m i re ­
produkcem i je velká č á st obrazových příloh,
věnovaných barokovým stavbám . A tedy b a ­
ro k n í stav itelstv í je čím dál tím více obdivo­
váno. Stejného ocenění dochází baro k n í hudba.
Význam barokní hudby
a pravý je jí sm ysl byl poznán teprve v po­
slední době. B arokní hudba „je m onum entál­
ním m ezníkem mezi dvěm a světy evropské
hudební k u ltu ry : středověkem a novověkem “.
B arokní hudbou začíná nová epocha; ren ais­
sanční linearism u stu p u je harm onické b arev ­
n o sti a vzrušeném u výrazu. „Podobně jako
b aro k n í p lastik a nebo m alba hýřily dram a­
— 16 — 582
 tickým vzruchem a sm yslovým koloritem , ta k
tak é hudba p řin áší nové, netušené barvy h a r­
m onické. Z naky je jí jso u : H arm onické bohat­
ství, vyspělé um ění m odulační, č a sté použití
chrom atiky, „pevného ry tm u a barvité instru-
m entace.“ T a k é vzniká „celá řad a nových h u ­
debních n á stro jů jasných a ostrých barevných
zvuků, dále velké k o n tra b a sy pro tem né a
syté odstíny.“ V údobí rozkvětu baroka jsou
nej c h a ra k te ristič tější: V oboru světské hudby
monodie, ta k zv. doprovázený jednohlas a ope­
ra, na poli církevní hudby zase oratorium .
H odnoty, jež p řin á ší b aro k n í hudba, „jlsou
předzvěstí nového náz’o ru na sv ět“ , p řip ra ­
vují půdu velkém u údobí hudebního rom an­
tism u, vedou přím o k soudobém u hudebním u
m yšlení. B arokní hudba byla inspirována d u ­
chovními proudy protireform ace. „Ideovým
průkopníkem tohoto nového m yšlenkového
h nutí se sta l Ignáci z Loyoly. Jeho E xercitia spi-
ritu ala jsou projevem barokního náboženské­
ho m yšlení a klíčem ku pochopení problém u
výrazového afektu b aro k n í hudby. Účelem
Ignácových E xercitii bylo ukázniti, zoceliti s í­
ly duševní a jejích slabosti, vášně posíliti a
vyzvednouti. Učí v sobě vzbuzovati extaše, jež
se m ají z člověka řin o u ti jako výkřiky m oc­
ného duševního otřesu a citové vášně. N ikde
snad nenajdem e ta k dokonalou syntésu p rud­
ké jižní fantasie se studenou rozum ovou m e­
todou jak o v těchto E xercitiích. J e to k u s
5§3 — 17 —
 typické španělské m ystiky, rafinovaně zdra-
m atisované, neboť životní histo rie K ristova je
tu Ignatiem nadm íru barvitě zobrazena. O d­
tud vyvěrá výraz a dram atický afek t b arokní
hudby, jenž je často stupňován až ve sm yslo­
vou e x ta si“. (Barok, stať Ja n a R acka str. 108,
220, 113, 121, 127 a 128, 134.) T e d y b a r o k ­
n í h u d b a b y l a o v l i v n ě n a s v. I g n á ­
c e m a d á l e j e h o ž á k y — j e s u i t y . Vliv
jesu itů na hudební b arokní k u ltu ru sleduje
univ. p rofesor V ladim ír H elfert ve spise J iří
Benda. N astiňuje vývoj! tohoto umělce, pou­
kazuje na to, jak ý vliv m ěli na něho jesu ité
v Jičíně a potom v B erlíně, u nichž studoval.
H lavně tím , že ho naučili um ění e l o k u l a c e ,
vychovali z něho vynikajícího hudebního s k la ­
datele. „Požadavek jesu itsk é vým luvnosti v
řeči la p a divadle, že sp ráv n á deklam ace m á
hleděti stále k obsahu m luveného slova, i
když se často n ek ry je gram atický význam s
teoretickým požadavkem deklam aěním , re s ta u ­
ru je právo a sílu živého slova. D ůsledek toho
se jeví u Bendy v tom , že jeho zpívané slovo
ro ste přím o ze slova m luveného; je to princip,
který, p latí dnes stá le .“ D r. H e lfe rt píše ve­
lice pochvalně o „ k u ltu ře ta k m ohutné a orga-
nisované, jak o u byl jesu itism u s“. (C. M. M.
1930, str. 245—246.)
Je su ité m ěli vliv nejen n a b aro k n í hudbu,
ale n a b aro k n í k u ltu ru vůbec, ja k vysvítá
z jiných s tá ti této práce. C hápem e tedy plně,
— 1 8 — 594
proč badatelé m oderní doby, jak o ve Francii
G eorge de L agarde, v Něm ecku F roeltsch a
G otthein dokazují, že jlesuitism p řipravoval
půdu pro novověké m yšlení a že tudíž p ro ti­
reform ace je počátkem nové epochy lidstva
a nikoliv reform ace, že reform ace znam enala
ú p adek a m ěla ry sy toho,, čemu se řík á „tem ­
ný střed o v ěk “, k d ežto p rotireform ace znam e­
nala pokrok. B arokní hudbě věnují dále po­
zo rn o st publikace H niličkovy a Froldovy.
V českém b a ro k u byly objeveny „vzácné
individuality tv ů rčí, velké a osobité um ělecké
potence, jež tvo ří úplně sam orostlý ty p české
skladebné m luvy.“ N ejpozoruhodnější zjevy,
české b aro k n í hudby v 17. a 18. sto letí k ro ­
mě J. Bendy jso u : A dam M ichna z O tradovic
(1600—76), na M oravě Pavel Jo se f Vejvanov-
ský ( f 1693) J. D. Z elenka (1679—1745) a
B. M. Č ernohorský (1684—1742). Mimo jesuity
největší zásluhy na rozvoji b arokní hudby m ají
piaristé, k te ří ve svých kolejích zám ěrně pě­
stovali díla barokních sk ladatelů. U n á s byly
střed isk y b aro k n í hudby četné b arokní zám ­
ky a šlechtické residence našeho venkova ja ­
ko v Holešově, V yškově, K rom ěříži, Jarom ě-
řidích, R oudnici, Českém K rum lově a jinde.
T éž Brno a k ap itu la p raž sk á se zúčastnily na
praktickém šíření hudby.“ (Barok, str. 133 a
134.) Pozoruhodno v šak je, že b arokní hudba
stala se blízkou a m ilou širokým vrstvám li­
dovým, stejn ě jlako baro k n í stav itelstv í
5 85 — 19 —
Podivuhodnou k u ltu ro u b aroku p ro n ik n u t byl
celý n áro d
až do p o s l e d n í vsi, do p o s l e d n í c h a ­
trč e , do p o s l e d n í h o v z o r k u k r a j k y
a do p o s l e d n í m e l o d i e l i d o v é písně,
ja k p rav í výstižně D r. P e k a ř ve „T řech k a ­
pitolách o sv. J a n u N epom uckám “ na s tr. 10.
L ew is E instein vidí po d statn o u původnost
českého b a ro k u v tom , že vytvořil na rozdíl
od jiných zem í krom ě velkolepých stav eb c ír­
kevních a šlechtických ta k é m enší budovy m ě­
šťanské s příjem nou dekorací a vtipným i de­
taily, k d e um ění plastické je zužitkováno ve
všech m ěřítkách. T im se s ta l b a ro k P ra ze a n a ­
šim m ěstům sk u tečn o u řečí a v tom to jeho zli­
dovění je ry s typicky český. B arok znam enal
v še stran n é povznesení pro m ěšťany i lid ven­
kovský. V té době oživeny byly Cechy, tehdy se
v rodinách vyskytovaly ručně psané kancionály
se záznam y z rodinného života, tvořícím i ja k o u ­
s i rodinnou k ro n ik u i m odlitební knížky, tehdy
se pěstovalo um ění v dom ácnostech a to všu­
de i v těch nejp ro stších . Prohlížím e-li v n a ­
šich m ěstských m useích um ělecké památky,
b aro k n í z m ěšťanských rodin, žasnem e nad
tím , ja k k rá sn é ve dřevě řezané sodhy sv.
J a n a N epom uckého stáv aly n a schodištích nebo
ve výklencích m ěšťanských dom ů, ja k um ě­
lecké, cenné m alby, postavy K rista P ána, P.
M arie a různých světců byly n a p o řá d v dom ech
— 20 — 586
a dom cích našich p rao tců , ja k skvostné so š­
ky svatých z vosku, sá d rj', a la b a stru i ze
dřeva zdobívaly v 17. a 18. sto letí p říbytky
našich p ředků. A ja k k rá s n é písně se tehdy
zpívaly! Lidová píseň ro stla z půdy, k tero u
připravila baro k n í hudba, na šlechtických zám ­
cích a na chrám ových kůrech pěstovaná. —
Univ. pro feso r D r. V ladim ír H e lfert ve spise
„H udební b aro k na českých zám cích“ u k a ­
zuje, ja k díla teh d e jší světové úrovně (díla
hlavně ita lsk á ), jež šlechta prováděla na svých
zámcích, p ronikla do odlehlých k o u tů naší
vlasti, ja k ovlivnila k u ltu rn ím i světovým i p ro u ­
dy všechen český lid, nejen m ěstský, ale i ven­
kovský. Vždyť celé okolí šlechtického zám ku
mělo na tom podíl, když se prováděla rů zn á
o ratoria a opery; teh d y účinkovali n ejen ob­
čané dospělí, ale zpívaly i d ě ti. V e sp ise „ J iří
B enda“ tý ž a u to r dokazuje, že chrám ové k ů ry
v 17. a 18. sto le tí, u n á s p řed stav u jící vrchol
hudebního ruchu, působily mocně na vše­
chen lid a vychovávaly jej um ělecky. S tejně
naň působilo i um ění dram atické, jeden to
z nejpřízinačnějlších projevů barokové k u ltu ry
a legenda.
V šechny tyto „náboženské výtvory p ro ­
nikly do nižších vrstev a byly tu vděčně p ři­
jaty jlak obsahově, ta k form álně a sta ly se
východiskem tra d ic e velice trv a lé .“ J e to do­
kladem , „že kato lick é h nutí rek ato lisačn í ve­
lice se přiblížilo k m ysli lidové. N a s k l o n ­
587 — 21 —
 k u 17. v ě k u a t é m ě ř v c e l é m s t o l e t í
18. s e r o z v i n u l a p l n ě l i t e r a t u r a 1 i-
d o v á.“ (Dr. A m e Novák, Děj. čes. lite ra tu ry
172 a 173.) Co zbásnil E rben ve své „K yti­
ci“ , co vydal vynikající učenec a buditel m o­
rav sk ý F ra n t. B a rto š ve sbírce „N árodních
písní m oravských“, čím byl inspirován Čela­
kovský ke svým O hlasům , jso u z valné části
výtvory, rozšířené mezi našim lidem v době
b aro k n í; i k d y ž sn a d nevznikly všechny v té
době, ale m nohé původem svým sah ají až do
doby gotiky, ja k v m nohém příp ad ě to do­
k ázal V ilém B itnar, přece došly největšího
rozšíření p ráv ě v době b arokní a jso u do k la­
dem k u ltu rn í vyspělosti našeho lidu v těch
stoletích, kdy n a sta la u n á s živelná rekatoli-
sace. Čím více stu d u jí n a ši m ladí učenci barok,
tím dokonaleji osvětluji výrok D ra P e k a ře ,
že v té době„celý n á ro d se nap ln il životní
rad o stí barokové k u ltu ry , pronikavé, tvořící,
budující novou společnost, nový náro d , týž
národ, z něhož vyšlo naše obrození, z něhož
vyšly n aše generace.“ (Dr. P e k a ř, T ř i k a p i­
toly s tr . jlO.) B arok „v tisk l i lidu v p ří­
bytku, k ro ji, písni, ba v cítění i životě vů­
bec pečeť svou, stv o řil ten m ile svérázný svět
venkova, svět „B abičky“, v něm ž naučili jsm e
se sh led áv ati cos specificky českého a z něhož
vyšly poslední generace našeho n á ro d a .“ (Bílá
H o ra 108.)

— 22 — 588
Kulturně-národní vyspělost selského lidu v
době barokní
je věru pozoruhodná. L id pilně četl bibli a růz1-
né náboženské sp isy , sám volně tv o řil verše
a m ravoučné skladby. T ehdy se vyskytlo ví*
ce lidových sk lad atelů . O blíben byl zejlména
J iř í Volný, š a fá ř a vrchní ovčák z K ratonoh
na Chlum ecku ( f 1745), původce ta k zvané
„poesie ovčácké“. V e svých verších velebil
stav ovčácký v té době povznesený na po­
čestný cech a vyjadřoval ušlechtilé snahy
m ravní (radil ke s tříd m o sti v jíd le a tanci, va­
roval p řed kouřením , šňupáním a požíváním
alkoholu). D oklady o vlasteneckém uvědom ění
lidu počátkem 18. sto le tí sn e sl „plzeňský vla­
dyka“ A ntonín F rozín, veliký šiřite l úcty m a­
riánské, k te rý putoval tř i léta po Cechách
a všude zkoum al pom ěry národnostní. V knizie
„O břoviště m ariánského A tla n ta “ z r. 1704
vypsal svojle zážitky a podal zajím avé zprávy
o síle českého živlu, o vlastenectví české šlech­
ty a hlavně o houževnatosti a neoblom nosti
prostého lidu selsk éh o , v jehož ústech česká
řeč nevym ře. M im ořádně význam nou osobno­
stí mezi českým i sed lák y je ry c h tá ř m ilčický
F rant. V avák, který, žil v letech 1741— 1816.
Jak o syn chalupníkův bezpříkladnou pílí a
energií, dospěl k takovém u vzdělání, že znal
znam enitě české dějiny, náboženství i ze­
m ěpis. Jeh o vědom osti obdivovali lidé u ro ­
58? — 23 -
zení i p ro stí, k něm u vzhlíželi s úctou vrch ­
no sten ští úřed n íci i venkované, chválou o něm
se roplývaly noviny české i něm ecké. V avák
veršoval o slavnostních příležitostech, o u d á ­
lostech současných i m inulých a zanechal po
sobě obsahově bohaté a lite rá rn ě cenné „ P a ­
m ěti z le t 1770—1816“. Byl znám dobře v
kruzích českých sp iso v atelů ; v M ilčicích ho
navštívil sám D obrovský, jeho jm éno pronik­
lo až do listů zahraničních a zájem o něho
trv a l i po jeho sm rti. (Dr. P e k a ř o V avákovi
píše v Č. Č. H. XX II. 192—216.) „ Je pozoru-
hodno, že mezi českým i evangelíky z! konce
18. sto letí nem ám e svědka nacionalism u ta k
uvědom ělého, jakým je horlivý k a to lík V a­
v ák.“ V avák vyjadřoval p ro te sty p ro ti Berlín-
čanům , kdežto ta jn í nekatolíci z Čech p rac o ­
vali pro p ruského k rále . (Č. 0. H. X V III. str.
188.) B adatelka S tan islav a H ájková obdivuje
ve své stu d ii (v C. Č. H. XXXV. r. 1929 s tr.
325—331). V avákovo „vzdělání, na jeho dobu
u vesnického člověka překvapující, jeho živé
uvědom ění národní, jeho vřelou touhu, aby
se v rátily českém u n áro d u lep ší č a sy “ a tu
praví, že V a v á k b u d e v ž d y „ d o k u m e n ­
tem k u ltu rn ě -n á ro d n í vyspělosti a
v ů l e s e l s k é h o l i d u č e s k é h o “. (T otéž
stanovisko v Č. Č. H. X III. 1907 s tr . 434.)
J a k je tu d íž nesm yslné m luviti o „duchovní
bídě“ , o „kulturním ú p ad k u “ té doby, o tom,
„že lid tonul v nevědom osti“, já k to činí a u to ­
— 24 — 590
ři školských učebnic. (Viz ÍÍ1. díl G ebauéró“
vé—J ir á k a —R eitlera str. 35 a 37.)
A utoři díla „Um ění lidu československé­
ho“ Zd. W irth , L ábek a M atějíček obdivují
lidové um ění doby b aro k n í; p řed touto dobou
nebylo u n ás tak m ě ř žádného lidového um ě­
ní. Z deněk W irth si k lad e otázku, proč te ­
prve v 17. sto le tí m ám e řa d u typických u k á ­
zek lidového um ění a odpovídá na ni v tom
sm yslu, že „ t e p r v e b a r o k n í d o b a z n a ­
mená pro sedláka ku ltu rn í povzne­
s e n í do té míry, že se i u n ě h o vy­
v i n u j e p o t ř e b a s k u t e č n é h o u m ě n í “.
0 um ění tom p ro h la šu je W irth , že „je nám
dokladem zkultivování v rstv y n ároda, k te rá
vlastně tv ořila od 2. pol. X V II. sto letí jeho řeč
a základní ráz, k te rá zregenerovala poněm če­
nou P ra h u a vydala ze svého já d ra n áro d n í bu­
ditele. L i d o v é u m ě n í j e s t d o k l a d e m
ú p l n é h o zažití, ba z n á r o d n ě n í ba­
r o k n í k u l t u r y u n á s . P říznačné je též v
oné době:

Povznesení ženy vlivem rekatolisace.

Velm i k rásn ě vyzdvihl význam ženy v
.rozvoji rodinném a národním Bohuslav Balbín.
Studie jeho v M iseellaneích pro n ik n u ty jsou
m yšlenkou velm i zajím avou: R od zušlechťuje
se ženam i. Žena je základem rodinného rů stu ,
svou vnitřní hodnotou pozvedá m anžela i po­
591 — 25 —
 tom stvo; příbuzenské vztahy panovnických ro ­
din evropských jso u tvořeny ženam i, ženy
jso u tedy hlavním i pilíři rozpjatých genealo­
gických klenutí. U B a l b í n a v i d í m e n o ­
v o d o b ý n á z o r v o c e n ě n í ž e n y . Balbín
nám představujte ženy jak o rovnocenné činite­
le v budování a šířen í vzdělanosti, pracující
po boku m užů, nikoli jako síly podřadné a
druhotné. Ve svém díle Bohemia docta (Uče­
né Čechy) věnujte pozornost „učeným panám
a paním , spisovatelkám a b á sn ířk á m “. (Jm e­
novaného díla č ást II., stať 10. str. 370—375,
v M iscellaneích kniha IV., str. 43.) Olga Kvě-
toňová-K lím ová velm i m istrně vystihla Balbí-
novo hodnocení ženy a podala stru čn ý n ástin
činnosti žen v době pobělohorské: Byly to
ženy energické, tvořivé, jež b raly ú č a st na
všech záležitostech svých m anželů i otců, zů­
stávaly je v různých funkcích z a jejich n e ­
přítom nosti a činně zasahovaly do proudu
tehdejiších událostí. (Č. Č. H. roč. XX XII. z
r. 1926, str. 497—541.) Ženy m ěly velký po­
díl na rek ato lisaci našich zem í a na budování
nové společnosti, obrozené barokem . Co vy­
ko n ala n a p řík la d Polyxena P e rn šte jn sk á z
Lobkovic, k te ro u nazývají m nozí historikové
y‚vojínem božím , m ečem Říma, štítem v íry “ !.
J e jí slávu h lása jí krom ě pěkných, hlubokou
m oudrostí oplývajících dopisů, četné um ělec­
k é pam átky, jim iž vyzdobila chrám y (jako na
př. s tříb rn á socha sv. N orberta v P raze na
-2 6 — 592
S trahově a k rá s n á socha P ražského Jezulát-
ka u K arm elitánů na M alé S tran ě) též k lá­
š te r fra n tišk á n sk ý a k o stel P. M arie Sněžné,
jí opravený, posléze veliká knihovna v R oud­
nici. N esm azatelně se vepsala v listy dějin
zakladatelka poutí v C hlum ku u Luže M arie
M axm iliána Eva Ž d‘ársk á , jiež usadila na pan­
stvu druhdy česk o b ratrsk ém jíesuity a dala
podnět k zbudování nádherné m ariánské sva­
tyně, každoročně slavným i poutěm i navštěvo­
vané. (Pěkně ocenil j!ejí dílo Bořivoj Benetka
v „Životě“ X V III. str. 114 a 115.) V 17. a 18.
století byla mezi českým i šlechtičnam i a měš-
ťankam i celá řad a zak lad atelek a podporovate-
lek řádových kolejí, budovatelek k lá šte rů , k o ­
stelů a škol. Velm i často bývá vzpom ínáno
Febronie Eusebie z P e rn šte jn a , k te rá se p ři­
činila o založení p iaristic k é ko leje a gym na­
sia v L itom yšli r. 1644, m ěšťanky K ateřiny
B arbory Kobsinové, jež svým odkazem umož­
nila založení gym nasia v Něm eckém Brodě
(roku 1735 otevřeného) a m lynářky M ajda-
leny B udínské, zak lad atelk y p iaristic k é k o ­
leje v M ladé B oleslavi r. 1759. V ěhlasnou
kolej n a M alé stra n ě založila Jo h an a P ru s-
kovská, roz. K ap lířk a ze Sulevic, k te rá dala
jesuitům celé své jm ění ve výši 300 tis íc z la ­
tých, sum ě to n a teh d ejší dobu závratné. Ko­
lej u sv. Ignáce v P ra ze vznikla zásluhou M arie
M axm iliány ze Š tern b erk a, koleji k lato v sk á z a ­
ložena Lucií O tilií z M artinic, k o lej chom u­
59a — 27 —
tovská obdarována M arkétou z Lobkovic. Na
M oravě o koleje jesu itsk é i p iaristick é rov­
něž se zasloužily hlavně ženy.
V době b aro k n í m ěly ženy ú č a st na vy­
dávání k atolických sp isů ; na p ř. m atk a je ­
su ity Matějle V áclava Šteyera p řisp ě la roku
1669 na založení „D ědictví sv. V áclava“ částí
800 zl., Ludm ila Benigna ze Š tern b erk a, roze­
n á K avkovna z Říčan, odkázala r. 1672 tisíc
k o p g rošů n a vydávání českých knih. M nohým
ženám se dostalo od v rstevníků i potom ků
čestných názvů; n a ,př. M arie M ark éta Černí­
nové z Chudenic, m anželka h rab ě te F ra n tišk a
Jo sefa Valdštejlna, titulována „m áti k a p u c í­
n ů “. (Článek J . V. Šim áka ve sborn ík u P e ­
kařově „Od prav ěk u k dnešku II. 163—83.)
K něžna D ietrichštejnová, m anželka m ikulov­
ského pána knížete M axm iliána z D ietrich-
štejnů, nazývaná zase „ochránkyní a m atkou
p ia ristů “. (Dr. Neum ann, P ia risté a český b a­
rok, str. 10 a 13.) K olik takových ochrán-
kyní a m ecenášek řeholí u nás žilo! Spisova­
telk a T ereza N ováková jich s obdivem vzpo­
m íná ve svém Slavíně žen českých. O p ro ­
hloubení a ro zšířen í vlastenectví dobyly si
velkých zásluh ženy — urozené i prosté. V ě­
hlasnou se stala svým vřelým nacionalism em
zejm éna ZuZana Čem ínová z H arasova, jejíž
dopisy byly u n á s vydány F ran t. D vorským
a j!sou znovu a zmovu vynikajícím i odborníky
studovány) i vychvalovány. V lastenecké vědomí
— 28 — 594
mělo oporu v nadšeném uctívání sv. Václava
a p a k nového světce — J a n a Nepom uckého.

Četou k sv. V áclavu a k sv. J a n u Nepom ucké-

m u vstával národ, reform ací zdeptaný, k no­
vém u životu.
V 17. sto letí m iloval lid „dědice české
zem ě ta k , že B ohuslav B albín o tom n a p sal:
„Jeho vzývá v ešk erá česká země denně v ša ­
dy p rasta rý m válečným hym nem „sv. V ácla­
ve“ v kostele, dom ech i v polích. V šechny stavy
duchovní i světské, bez rozdílu jak o o závod
p u tu jí k jeho hrobu, aby u ctili tu posvátné
o statky jeho panického tě la .“ Octu k sv. V ácla­
vu velice šířili jesu ité ; chrám y své i koleje
zdobili obrazy a socham i svatých p atro n ů čes­
kých, h ráli na svých jevištích se stu d en ty hry
o sv. V áclavu, šířili životopisy o něm , na př.
přek lad latinského d íla Ja n a T a n n e ra „Život
a sláva sv. V áclava“, pořízený r. 1669 Felixem
K adlinským . B ohuslav B albín zakončil svou
R ozpravu n a obranu jazyka slovanského p ro s­
bou, aby „sv. V áclav nám byl V ratislavem ,
aby n á ro d u našem u n a v rá til bývalou slávu.“
M atěj' V áclav Š teyer ko n al všechno k e cti
m ilého svatého V áclava“ ; až do své sm rti
pracoval s B ernerem a K onstaneem na bibli,
jíž nazval biblí Svatováclavskou. J e su ita S ta ­
nislav V ydra n a p s a l že „svatí dědicové čeští
toho nedopustí, aby n á š jazyk svatováclav­
5 95 — 29 —
 ský m ěl zaniknouti a 'Jazykem cizím vyti­
ště n býti, ale že se obnoví, ožije, ro zšíří,
ja k to bývalo za Otde v lasti české, císaře
K arla IV. slavné a sv a té pam ěti.“ T a k ve
Jménu sv. Václava probouzena touha po ob­
nově slávy české, po obnově stádní m oci z
doby K arla IV. S tejn ě vlastenecky jako je ­
su ité působili p iaristi, dovolávajíce se rov­
něž úcty k sv. V áclavu (P iaristé a český barok
53.)
Uvědom ělé češství pobělohorské m ělo o-
p o ru a zdroji síly krom ě k u ltu svatováclavské­
ho v k u ltu svatojanském . Učtou k sv. Ja n u
N epóm uckém u dostalo se tom u češství „no­
vého posvěcení a to p řed celým křesťanským
světem , v pýše a ra d o sti nad Janem z Pom uka
p o skytnuta mu opora p ro ti pohrdání, jím ž
vítězný svět (totiž H absburkové a jejich spo­
jenci) díval se na český n árod jak o n áro d
k a c ířů a rebelů, vrácena mu sebedůvěra a
zároveň úcta ciziny.“ (Dr. P ek ař, T ř i kapitoly
o sv. Ja n u Nepom uckám str. 11.) M ůžem e
říci, že sv atý J a n Nepom ucký byl naší legi­
tim ací, oprávňuíjlící nás v 17. sto letí ke vstupu
na m ezinárodní fórum — mezi nejvzdělanější
národy evropské, odkud nás reform ace vy­
tlačila, byl naším rehabitátorem , k te rý n ás
očistil od poskvrn, způsobených nám p ro te ­
stantstvím , v rátil čest a slávu českém u jín ě­
nu. (T ři kapitoly D ra P e k aře 54 a 55.) Učtu
k něm u šířili zejm éna jesuité Bohuslav Balbín,
— 30 — 596
 M atěj V áclav Šteyer, S tanislav V ydra, mimo
to i p iaristé, jiak dokazuje Dr. N eum ann
(P iaristé a český b aro k s tr. 53 a 54.) Šiřitelé
úcty svatojiánské pracovali v zájm u české
stá tn í m yšlenky, zatím co p ro te sta n ti p řip ra ­
vovali cestu p ruském u k rá li (připravovali od­
tržen í S lezska od koruny české.) Ú c t o u k
sv. J a n u N e p o m u c k é m u ž i v e n o v n á ­
rodě vědomí o nedílnosti českého
s t á t u , o jleho s a m o s t a t n o s t i . (H er­
m ann H offm ann „Die Je su ite n in Schw eidnitz,
C. C. H. 1931, str. 435—437.)
J a k povznesen byl n á š n á ro d láskou k
m učedníku zpovědního tajem ství! D oba, k te ­
rá nás s tím to m učedníkem seznám ila, k te rá
vymohla jleho kanonisaci v Římě, nem ůže býti
dobou tem na, nikoli, to je doba, k d y n áro d
se probíjlel k světlu, k d y vstával po otřesech
třicetileté války k novém u životu, kdy vítěz­
ně sto u p al z p ro p a sti bludů k výšinám k a ­
tolické k u ltu ry a m ravnosti!

Imprimi potest. Pragae, die 10. IX. 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 15204. Olomucii, die
12. IX. 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
„ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 hal. 24 sešitů jeden í’očník. Předplácí se na
celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39.556. Řídí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě,.
- Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
5 97 — 31 —
 N e j v h o d n ější
dárek
k sv . b iřm ován í j e kniha

„ S v a tý A lf o n s "
Přes 500 stran poutavé
četby. Cena nevázané
19 - Kč, v celoplátěné
původní vazbě pouze
30 - Kč

Objednejte
v Exerc. d o m ě
v Hlučíně — Slezsko
— 32 - 598
K onrád Hock.

„P án Bůh m ne nem iluje“ , ja k často

o třá s á ten to s te s k srdcem lidským . I d u ­
ším zbožným , k te ré opravdu chtějí P ánu Bohu
horlivě sloužit, bývá opět a opět bojovati
p ro ti m yšlence: P án Bůh mne nem iluje. S tesk :
P án Bůh m ne nem iluje, je velká nepravda
a bezpráví, k te ré P án a Boha uráží. J e to
však též škoda pro duši, ano hlavní p řek ážk a,
k te rá b rán í přem nohé dobré duši v pokroku
na cestě ctnosti. S tále je pravdivý výrok v
P ánu zesnulého P. G innaca: „M yšlenka: Pán
Bůh mě m iluje, učinila svaté tím , čím se sta li.“
Vidíme to již u sv. Pavla. Svatý Pavel
byl by snad m ěl — po lid sk u řečeno — p ří­
činu m ysleti: P á n Bůh m ne nem iluje, roz-
pom enul-li se na dobu, kdy církev svatou
pronásledoval nebo na m nohé a velké obtíže,
který ch se všech s tra n zakoušel jak o apoštol
Páně. Než sv. Pavel nikdy nedal vzniknouti
té to p řevrácené m yšlence. N aopak, co jej
udržovalo v jeho dlouhých a tvrdých zkouš­
k ách a co je j pudilo k ustavičné vděčnosti
a vroucí lásce k Synu Božímu, byla právě
m yšlenka: P án Bůh mě m iluje a to způsobem
obzvláštním . P ln n ad šen í volá v epištole ke
G alatsk ý m : „Ž iji ve v íře v Syna Božího, k te rý
m ě zam iloval a sebe sam a za m ne vydal.“
(Gal. 2, 20.) C htěl tím říci: celé mé denní dílo,
 všechny mé práce, všecko mé u trp e n í je pro­
niknuto, oživeno a posvěceno m yšlenkou na
velikou lásku, k tero u má Syn Boží ke m ně
a k tero u mi u k ázal hlavně tím , že za mne,
prvního z h říšníků, vykrvácel na potupném
dřevě kříže. Ja k o u sv. Pavla ta k tom u bylo
u všech svatých. N ežili m alom yslně a bázlivě
p řed Pánem Bohem, nek rčili se plaše před
Ním snad ze strach u , že P án Bůh na ně
nechce hledět a jestliže ta k po nějakou dobu
činili — jako sv. T erezie v prvních letech
svého k láštern íh o života —‚ litovali toho po­
zději jako velikého poblouzení a u rážk y Boží.
„Pán Bůh mě m iluje“ , tak plesaly duše sva­
tých. M yšlenka: Pán Bůh mě m iluje, byla jim
nejm ocnější pohnutkou, aby se Pánu Bohu
odevzdaly bez výhrady i za nejtěžších obětí,
tato m yšlenka byla jim sladkou útěchou ve
všech trp k o stech jejich života.
A le čím to, že i zbožné a horlivé duše
bývají ta k často pokoušeny obavou: P án Bůh
mne nem iluje? Příčinou tohoto pokušení může
býti ja k á si s la b o st'n e rv ů . Lidé s nervy o tře se ­
ným i m ívají sklon k ponurým náladám , k ne­
důvěřivým úsudkům . Jso u -li ta k o v í lidé čin­
ní nábožensky, p řen á ší se tato ponurá n á ­
lada a nedůvěra i na jejich vztah k Pánu
Bohu. Jejich nervová choroba nedá vzniknouti
opravdové ra d o sti z P ána Boha, zvláště když
mnoho m yslí na své m inulé hříchy aneb jsou-
li navštíveni těžkým utrpením . T a k je všecek
601 — 3 —
jejich sty k s Pánem Bohem stísněný, bázlivý,
plný úzkosti.
M y šle n k u : P án Bůh m ne nem iluje lze však
ještě č a stě ji vysvětliti falešnou představou
o lásce Boží k nám . Abychom to tiž náležitě
pochopili výrok apoštola Páně: „Bůh je lá s k a “,
(I. J a n 4, 16), dlužno rozeznávat. L ásk a Boží
k nám je tro jí:
P án Bůh nás m iluje I. l á s k o u p ř í z n ě ,
II. l á s k o u z a l í b e n í a III. l á s k o u p ř á ­
t e l s k o u. *)
V niknem e-li tím to rozlišením do hloubky
a vznešenosti lásk y Boží k nám , nebude m íti
p o kušení: „Pán Bůh mne nem iluje“ , n aopak
budem e vždycky vo lati se sv. Ja n em : „M y
jsm e poznali a u věřili v lásk u , k te ro u Bůh
má k nám .“ (I. J a n 4, 16.)
P án B ůh mě m iluje láskou přízně.
L ásk a přízně záleží v tom , že P án Bůh
nám dobro p ře je a je chce a že nám ta k é den­
ně b ezp o čtu k rát dobře činí.
B ožská lásk a přízně je všeobecná, věčná
a nad m íru účinná.
B ožská lá sk a přízně je všeobecná.
N ení jediného člověka n a celém širém svě­
tě, jenž by byl P ánem Bohem vyňat z lásk y
přízně.
*) Poznámka: O lásce zalíbení a o lásce přá­
telské budou pojednávati dvě další brožůrky sbírky
„Životem“ : „O lásce Boží“ a „Bůh — můj přítel“,
které později vyjdou.
— 4— 602
 P án Bůh všem lidem bez výjim ky dobro
p řeje, chce a p rokazuje. V knize M oudrosti
čtem e: „M alého i velikého učinil Bůh a stejně
se s ta rá o všecky.“ (M oud. 8, 6.) A ještě útěš*
něji p rav í hlava 11.: „M iluješ všecko, cokoliv
je s t a nic nem áš v n enávisti z těch věcí, k te ré
jsi učinil; neboť kdybys byl něco nenáviděl,
nebyl bys to ustanovil aniž učinil.“
T u to v n itřní přízeň u k azuje P án Bůh tak é
skutkem a to opět vůči všem lidem . Napom íná-
li nás božský S p a site l: „M ilujte n ep řá tele své,
dobře čiňte těm , k te ří vás nenávidí a m odlete
se za ty, k te ří vás p ro n ásled u jí a pom louvají,“
ukazuje tím na p řík la d Svého Otce nebeského,
K terý dobře činí i těm , k te ří Ho nem iluji:
„A byste byli syny Otce svého, jenž je s t v n e­
besích, jenž slunci svém u velí vycházeti na
dobré i na zlé a déšť dává na spravedlivé i na
nespravedlivé.“ M at. 5, 44—45.)
P án Bůh pečuje o časné blaho lidí; ještě
více však o jejich sp á su věčnou. N evyvratná
jsou slova sv. P avla: „P án Bůh chce, aby
všichni lidé byli spaseni a p řišli k u poznání
pravdy. Jed en z a jisté je s t Bůh, jeden též p ro ­
stře d n ík mezi Bohem a lidm i, člověk K ristu s
Ježíš, jenž d al sebe sam a ve výkupné za vše­
cky.“ (I. Tim . 2, 4—6.) A božský S p asitel
sám ře k l: „P řišelť Syn člověka, aby s p a ­
sil, co bylo z a h y n u lo . . . N ení vůle Otce
vašeho, jenž je s t v nebesích, aby zahynul jeden
z těchto m aličkých.“ (M at. 18, 11. 14.) Pán
603 — í) —
Bůh sledujte i židy i T u rk y i pohany, osvě­
cujte je a p o siluje m ilostí Svou a hledí je z ísk a t
pro nebe.
L áskou přízně milujte P án B ůh všecky lidi,
te d y i m ne. I m ně pro k azu je P á n Bůh den co
den nesčetně m noho dobrého. J e tře b a , abych
jten v duchu p ro šel jediný den se všem i jeho
podrobnostm i, a u žasn u n ad m nožstvím do­
brodiní, k te rá m i P án Bůh prokazujte od p ro ­
citn u tí časně z rá n a až do chvíle, kdy jd u sp á t
ano je ště i v noci. V šechna ta to dobrodiní
přijím ám e jak o něco sam ozřejm ého ta k , že
si an i neuvědom ujem e, ja k se P án Bůh hodinu
za hodinou láskyplně o n á s s ta rá , ja k nás
n eu stále Svojí láskou z a h rn u je ... P o trav a, o-
děv, byt, světlo, vzduch a teplo, pracovní n á ­
řad í, nep o ru šen o st našeho tělesného ú stro jí,
zdraví, síla tělesn á i duševní, p říro d a a její
k rá sy i rad o sti, společnost, v níž jsm e se
zrodili, to vše jso u vesm ěs svědkové lásk y Boží
k nám . J a k bych tedy mohl říci: P án Bůh m ne
nem iluje neb P án Bůh se o mě n e s ta rá ?
A oo teprve podniká P án Bůh, abych byl
spasen! P án Bůh mě stvořil, abych jednou p ři­
šel k Něm u do nebe, tam N aň p a třil a Ho po­
žíval a ta k byl šťasten na věky. T ento cíl,
pro nějž mě stvořil, má P án Bůh u stav ič­
ně na zřeteli, Tom uto cíli m usí sloužiti všecko
v mém životě. V šechno vedení Boží p ro z ře te l­
n o sti sm ěřuje jediné k tom u, aby mě přivedlo
rozm anitým i osudy života šťastně a bezpečně
—6— 604
do nebe. K tom u dlužno si p řim y sliti všechna
dobrodiní života přirozeného, m ilost pom áhají­
cí, k te rá m ě denně č a sto k rá t provází a tak é
rozličná u trp e n í a zkoušky, k te ré ha mě p ři­
cházejí. V ida sk u tečn o st, k te ra k mě P án Bůh
chce n a věky s p a sit a k dosažení tohoto cíle
je m i každ ý den ano každou hodinu nápom o­
cen, ja k p a k bych m ohl je ště n a řík a t: P án
Bůh m ne nem iluje, n e s ta rá se o m ě?
Božská láska přízně jě věčná.
U P án a Boha n en í nových rozhodnutí.
V šecko, co P á n Bůh chce, chce od věčnosti.
P ro to n á s též P án B ůh m iloval už od věč­
nosti. N ám všem p la tí slova, k te rá P án Bůh
pronesl k Izraelským : „L áskou věčnou m iloval
jsem tebe, proto jsem zachoval tobě sm ilová­
n í.“ (Jer. 31, 3.) Od věčnosti rozhodl se P án
Bůh, že n á s stvoří. Od věčnosti m yslel P án
Bůh na to, že nám bude po dobu našeho života
bez p ře stá n í dobře činiti. O d věčnosti pro nás
p řipravil nebe aneb — ja k se v y jád řu je bož­
ský S p asitel — od po čátk u světa přip rav il
říši, k tero u budou vládnouti požehnaní Otce
Jeho. Sv. F ra n tišek z A ssisi jsa n a cestách
usedl si jednou ke studánce, napil se pram e­
nité vody a zajedl kouskem chleba. P ři tom
mu vytryskly slzy, Z očí, i ře k l spolubratrovi,
k terý jej doprovázel: „Ó, ja k dobrý je P án
Bůh! O d věčnosti m yslel na to, aby nás n a­
pojil touto vzácnou vodou a n asy til tím to chle­
'■05 —7—
bem .“ Z dali bychom.' i my b ezp o ctu k rát ta k to
nem luvili, kdybychom na všecko hleděli ve
světle víry? Z dali bychom i my nebyli přem o­
ženi pom yšlením na lá sk u Boží, kdybychom si
vzpom něli n a to, že n á s P án Bůh vším dobrým ,
jež denně dostávám e z Jeho ruky, obm yslil už
od věčnosti?
J a k á hanba je to pro nás, vyšlem e-li k
nebi ste sk : P án Bůh m ne nem iluje, když P án
Bůh s nebe nám na to odpoví: P o šetilý
človíčku, už od věčnosti, dříve než jsi byl
stvořen, jsem tě miloval.
Božská láska přízně je nad míru účinná.
P án Bůh nejen chce naše dobro, ale nám
tak é dobře činí. V iděli jsm e to. už dříve z n á ­
znaků. Nyní zkoum ejm e hlouběji! J e zajím avé,
že všecky sk u tk y , k te ré P án Bůh k o n á pro
lidi, p řip isu ji se v Písm ě sv. D uchu svatém u.
Cím to je ? B ůh O tec m iluje svého jediného
S yna a Bůh Syn m iluje O tce svého a v této
lásce vydechuji D ucha svatého, sd ělu jí celé
božství osobě tře tí! Duch svatý je tedy zo­
sobněná lásk a Boží. P řip isu je-li se všecko,
co P án Bůh p rokazuje lidem , D uchu svatém u,
je tím m íněno, že P án Bůh všecky sk u tk y ,
k te ré koná na lidech, koná z lásk y k nim. 6 ,
kéž bychom o tom více uvažovali. P a k by za­
svitl v d u ši n a ší alespoň slabý p a p rse k pocho­
pení, k te rá je šířk a a délka i výše a h lo u b ­
k a “ (Ef. 3, 18) lásk y Boží.
— 8- 606
 Na p rv é stra n ě v Písm ě sv. sto jí m ohutná
slova: „N a p o čátk u stv o řil Bůh nebe a zemi.
Zem ě v šak byla p u s tá a prázdná. T m a byla
n ad hlubinou a duch Boží vznášel se nad
vodam i.“ (Gen. 1, 1—2.) T im je vyjádřeno,
že P á n Bůh stv o řil zem i z lásky.
V šechna péče, k te ro u P án Bůh věnuje vě­
cem, k te ré stvořil, p řip isu je se rovněž D uchu
svatém u a tím je řečeno, že zachovávání a ř í ­
zení světa je dílo lásk y Boží.
„D uch P áně n a p lň u je o kruh zem ský“,
(M oudr. 1, 7) čtem e v knize M oudrosti a ž a l­
m ista P áně úchvatně líčí, že je to D uch svatý,
jenž ro k co ro k obnovuje život v p říro d ě .“
V ysíláš jim dech svůj, i stv o ří se, a ta k to obno­
vuješ tv á řn o st zem ě.“ (Ž. 130, 30.) V šude v
širém sv ětě žije a p ů so b í D uch svatý,
činná lásk a Boží. Zem ě, hvězdné nebe a
celý svět vypravují ta k to nejen o slávě Boží,
ale i o lásce Boží. C elá zem ě je jak o otevřená
kniha, ze k te ré m ůžem e d en co den čísti o
lásce Boží k lidem. Pochopím e p a k prostého
poustevníka, k te rý b il svou holí do květin
a volal: „M lčte, m lčte; p říliš m noho m ně vy­
pravujete o lásce Boží.“ Pochopím e, p ro č se
vypravuje o sv até T e rez ii: „P ohled na pole,
vodu a květiny ji n ab ád al k m odlitbě. V e všech
těchto věcech četla o lásce Stvořitelově. J e jí
srdce povznášelo se k T vůrci, velebilo J e j za
Jeho dobrodiní a p rosilo J e j, aby jí prom inul
její nevděk.“
6 07 - 9 -
 V řá d ě přirozeném všude působí Duch
svatý, t. j. Boží lásk a. J e ště více to p latí
o dílech nadpřirozených. V šechna díla nad­
p řirozená ko n á D uch svatý, t. j. lá sk a Boží.
H luboké, oblažující tajem ství vtělení S y­
na Božího vykonal D uch svatý. Panna M aria
počala z D ucha svatého. „Duch svatý sestoupí
na tebe a m oc N ejvyššího zastíní tě ,“ (Luk.
1, 35.) ře k l archanděl G abriel Panně M arii.
Bůh O tec daroval nám tedy svého Syna, p ro to ­
že n ás m iloval. „ T a k Bůh m iloval svět t. j.
h říšn é lidstvo, že Syna svého jednorozeného
d al.“ (Jan 3,16.) A Syn Boží daroval nám sebe
„sebe sam a z m a řil“ , (Filip. 2, 7) udělal se n i­
čím p řija v podobu služebníka, protože n á s m i­
loval.
K dyž začínal božský S p a site l svou v e ře j­
nou činnost a dal se p o k řtít od sv. Ja n a , se­
sto u p il na něj1 D uch sv atý v podobě holubice.
D uch Boží zavedl P án a Ježíše na poušť, aby
se ta m 40 d n í p o stil a m odlil. V synagoze
(sbom ici) n a z are tsk é k á z al P án Je ž íš a řek l,
že n a Něm se vyplnila slova Písm a svatého:
„D uch P áně n ad e m nou; p ro to pom azal mě,
poslal m ě k á z a t evangelium chudým , uzd rav o ­
v a t zk ro u še n é srdcem .“ (Luk. 4, 18.) P rstem
Božím, t. j. D uchem svatým vym ítal P án Je žíš
duchy zlé. B ožský S p a site l se ted y ponížil,
m odlil, učil a divy činil „v D uchu svatém “ t.
j. poněvadž je j k tom u pudila lá s k a k lidem.
- 1 0 — 60
 V eliká oběť sm írn á na G olgotě byla vnuk­
n u ta D uchem svatým a v D uchu svatém p řin e­
sena z lásk y k ubohým hříšníkům . Sv. Pavel
píše v listě k židům (9, 14) o K rvi K ristově
„Jen ž sk rze D ucha věčného sebe sam a obě­
toval jako oběť bezúhonnou B ohu.“ Ó duše
má, kdyby ti někdy p řišla pochybnost, zda-li
tě P án Bůh opravdu m iluje, p ostav se p řed
k říž a pohlédni Božském u S p a site li do um í­
rajících očí! U važuj o Jeho bolestech a r a ­
nách! J is tě p ak neučiníš nic jiného než, že
zvoláš: P ro mně P án Bůh n e u šetřil svého
vlastního Syna. Z lásk y k e mně, ubohém u
hříšníkovi, um řel P án Je ž íš na kříži. J a k bych
mohl ještě pochybovat o Jeho lásce?!
N arozeniny církve svaté k atolické jsou
letnice. Letnice v šak jso u dnem D ucha sv a­
tého. „T u povstal náhle s nebe hukot, jako
když táhne v ítr silný, a n aplnil dům, k d e se ­
d ě li; i u k ázaly se jim jazy k y jako ohnivé, ro z­
dělujíce se a p o sadil se n a každém z nich
jeden, a všichni n ap lněni byli D uchem sva­
tým .“ (Skut. 2. 2—4.) S v a tá církev k a to ­
lická je tedy d a r Boží lásky. V šeho velikého,
krásného a požehnaného, co církev k ato lick á
během sta le tí přehojnou m ěrou vykonala, d o ­
stalo se lid stv u p ro to , že je P á n Bůh m iloval.
V ospravedlnění a posvěcení jednotlivých
duší jeví se rovněž činnost D ucha svatého a
tím též činnost Boží lásky.
6 09 — H —
 Když ve k řtu svatém odpouští se hřích a
vlévá se m ilost posvěcující, usk u tečň u je se
toto znovuzrození, dle slov sam ého Božského
Spasitele, vodou a Duchem svatým . Za toto
nesrovnatelné ště stí, k te ré tvo ří základ n a ­
šeho života věčného," m ám e tedy co děkovat
Boží lásce. — I sv áto st m ilosrdenství, svatá
zpověď , má svůj původ v srd ci D ucha svatého.
P ro to ustanovil P án Ježíš tu to sv áto st tak,
že na své učedníky dechl a ře k l jim : ‚‚Přij­
m ěte D ucha svatého! K terým odpustíte h ří­
chy, odpouštějí se jim, kterým je zadržíte,
zadrženy jso u .“ Ve svaté zpovědi je Duch
svatý holubička s ra to le stí m íru. N eza­
pom ínej na to! Po svaté zpovědi cítí se srdce
volným a hluboký m ír zavítá do něho. T o je
ovšem odm ěnou za pokoření, k te ré js i vzal na
sebe vyznáním svých hříchů. A le je ště více
m áš za to co děkovat lásce Boží, k te rá všecko
odpouští a m ilostm i zahrnujte i n ejv ětšíh o h říš ­
níka. — A co teprve říci o N ejsvětější svátosti,
k te rá se přím o nazývá sv áto stí lásk y a o
níž n a p sal sv. J a n : „ J e ž íš . . . m ilovav svoje,
k te ří byli ve světě, pom iloval je na v ý so st? “
(Jan 13, 1.) Za sta rý c h časů uschovávala se
sv á to st o ltářní v nádobkách, k te ré m ěly po­
dobu holubičky, obrazu to D ucha svatého. Tim
mělo \b ý ti ta k řk a znázorněno, že nám ten ­
to zázračný d a r Boží dala Boží láska. Proto
se tak é říkalo, ja k dosvědčuje ve 3. století
T e rtu llia n , dom u, v něm ž se sloužívala mše
— 12— 610
svatá, jednoduše „dům holubičky“ . S v atá svá­
to sti nám ud ělu jí kněží. A že kněze máme*
to je d a r D ucha svatého.
Víme to od sv. P avla, k te rý ře k l s ta r ­
ším obce efesské: „M ějte pozor n a sebe i na
všecko stádce, ve k terém D uch svatý u s ta ­
novil vás biskupy, abyste spravovali církev
Boží, k te ré si dobyl k rv í svou.“ (Skut. 20,
28.) K atolické kněžství, k te ré m á pravom oc
žehnati, těšiti, pom áhati a posvěcovati, dává
nám o p ě t nahlédnouti do nevyčerpatelné hlu­
biny Boží lásky.
P á n Bůh n á s všecky povolal k e svatosti.
S v ato st není v p o d sta tě nic jiného než dokona­
lá lásk a k Bohu. T a to lásk a Boží, a to i její
nejnižší stupeň, je však, ja k p rav í apoštol
(Řím. 5, 5.), vylita v srdcích našich sk rze
Ducha svatého, K terý nám byl dán.
O bzvláště dokon alá lásk a k P ánu Bohu,
ona lásk a, k te rá působí, že člověk odum ře
světu a žije sehraně v Bohu, životem v n itř­
ním, svatým , je dílem D ucha svatého. P ro to
napsal apoštol prvním křesťanům , že sk lán í
kolena svá před Otcem P ána našeho Ježíše
K rista, aby jim dal podle b o hatství velebnosti
své sk rze D ucha svého silou býti posilněnu
s ohledem na vnitřního člověka tak , aby K ri­
stus přebýval sk rze víru v srdcích jejich, z a ­
kořeněných a založených v lásce. (Ef. 3,14-17.)
Jestliže svatí po léta se cvičili v obdivuhod­
ných, hrdinských ctnostech, činili ta k za ve-
611 — 13 —
deni a silou D ucha svatého. J e to tu d íž zo­
sobněná Boží lásk a, k te rá utu žu je pouto sva­
té lásk y m ezi Bohem a lidm i a ta k dokazuje
pravdivost výroku apoštolova: „Bůh je s t lásk a
a kdo zů stáv á v lásce, zůstává v Bohu a ,B ů h
v něm .“ (I. J a n 4, 16.)
*
Přehlédnem e-li v duchu ještě jednou „ve­
liké sk u tk y Boží“ (Skut. 2, 11.) v říš i p říro d y
i v m ilostiplné oblasti nadpřirozená, budem e
uchváceni a vděčně zvolám e: V šechna ta to
veledíla jsou díla Boží lásky! P ovstala-li by
v nás m yšlenka, že nás P án Bůh nem iluje,
odm ítnem e ji s jak o u si nevolí.
A přece v m nohých duších nechce zmlk-
nouti, pochybnost o lásce Boží. T y to duše se
o sp ravedlniti poukazem na všeliké h o ře a vše­
likou trp k o st, k te ré provázejí život lidský.
T ohoto bodu s i p ro to blíže všim něm e.
Pán Bůh miluje láskou přízně zvláště
duše hořem zkoušené.
„Koho P án Bůh m iluje, k řížk em ho. na­
vštěvuje,“ to znam ená: P án Bůh těm to lidem
dobro p řeje, jejich dobro chce a tak é jim
dobro p rokazuje a to nejen tak , ja k jsm e po­
zorovali dříve, nýbrž tak é p ráv ě tím , že jim
posílá kříž.
N ejhorší p ři tom je, že lásk y Boží, po-
dává-li nám k říž , nepoznávám e. O velké v ětši­
— 14 — 612
ně nositelů k říže p la tí slova sv. A ugustina,
jež n ap sal o své m atce: „N esciebat, ideo fle­
b a t“ — nevěděla a pro to plakala. Když totiž
sv. A ugustin ta jn ě opustil svou m atku a p ře ­
plavil se z A friky do Říma, p lak ala a n ařík ala
sv atá M onika dom nívajíc se, že už není naděje
na obrácení jejího syna. A hle, právě tím , že
p řišel do Říma a odtud do M ilána k sv. A m bro­
žovi, byl A ugustin získ án pro křesťanství. P ro ­
to n ap sal sv. A ug u stin ve svých „V yznáních“ :
„‚Nevěděla, k olik ra d o stí jí, P ane Bože, chy­
stá š mou nepřítom ností. N evěděla toho a proto
p lak a la a n a řík a la .“ (Vyzn. 5, 8.) T a k je to i
s námi. N etuším e, ja k veliké dobro nám P án
Bůh křížem chystá, a p ro to bědujem e a n a ­
říkám e.
Když byl p ro slu lý je su ita P. R ibadaneyra
ještě m lád, předpověděl m u sv. Ignác, že bude
po 2 léta stižen těžkým i nem ocem i. Z ároveň
mu řek l, p ro č m u P á n Bůh ty to nem oci
p o šle: aby ta k P. R ibadaneyra snáze s i
odpykal spáchané hříchy, aby trp ě liv o stí
dokázal svou lásk u k P ánu Bohu a svou ode­
vzdanost do vůle Boží a konečně, aby ta k
um rtvil své vášně, k te ré by se jin a k u něho
v pozdějším věku siln ěji vyvinuly. (P ra t, Život
P. R ibadaneyry s tr. 50.) M y obyčejní sm rte l­
níci bohužel nem ám e nikoho, jenž by nám p ro ­
rockým duchem ře k l, když n a n á s p řijdou
u trp e n í a pohrom y, co Bůh zam ýšlí. M u­
sím e se p ro to v každém k říž i d rž e t toho,
613 — 15 —
 čemu n á s učí sv a tá v íra o n u tn o sti a po­
žehnání kříže.
Zvlášť k rá sn ě vy jád řil toto učení svaté
víry sv. Pavel ve svém listě k židům . Čteme
tam ty to věty:
P rv n í: P osílá-li P á n Bůh k říž , p o sílá jej
proto, že n á s m iluje. „Koho P án Bůh m iluje,
toho k á rá .“
D ruhou: P án Bůh m iluje každého člověka.
P ro to ta k é posílá každém u člověku k říž a
utrpení. „Šlehá každého syna, k teréh o p řijí­
m á.“ „K ázně (jeho) s ta li jste se účastn i všich­
n i.“
T ře tí: P án Bůh p o sílá kříž, aby n á s vy­
chovával, jako otec ranam i vychovává své d ít­
ky. „Bůh se k vám chová jako k synům ; neboť
k te rý jíe syn, jehož by otec n e k á ra l? “ D o­
konce neváhá apoštol do d ati: „ Jste -li v šak
bez kázně, jste cizoložňata (t. j. děti, o k te ré
se otec n e sta rá) a ne synové.“
Č tvrtou: D ítky m ají úctu ke svým otcům i
když jsou bity. Z dali nem usím e b ýti tím více
téhož sm ýšlení vůči P ánu Bohu i když nás
bije? „Otcové těla našeho k á ra li n ás a my
jsm e je ctili; nepoddám eliž se m nohem spíše
Otci duchů, abychom ž ili? “
P áto u : T v rd o u školou u trp e n í chce nám
P án Bůh d áti podíl na Své sv ato sti, chce
z n á s vytvořit světce. „Oni k á ra li nás pro
m álo dní podle zdání svého, tento však k to ­
— 16— 614
mu, co je prospěšno, abychom se sta li účastni
sv ato sti jeho.“
Šestou: Nem yslem e proto v k říži a u trp e ­
ní na přítom nost, n a bolest, k tero u cítíme,
ale m yslem e na budoucnost, na užitek, k terý
k říž přináší! „K aždá bázeň pro nepřítom nost
nezdá se býti rad o stn o u , nýbrž sm utnou, ale
později vydává pokojné ovoce sprav ed ln o sti
těm , k te ří sk rz e ni bvli vycvičeni.“ (Žid. 12,
6— 11. )
T edy každým křížem ať m alým či velkým
chce nám P án Bůh dopom oci ke svatosti. K ří­
žem nám P án Bůh pom áhá, abychom ze hříchu
povstali, za své hříchy činili pokání, své chyby
odložili a své zlé nák lo n n o sti oslabili. K řížem
pom áhá nám P á n Bůh, abychom se cvičili v
nejrůznějších ctnostech, zvláště v pokoře a
tichosti, trp ě liv o sti a odevzdanosti do vůle
Boží, odtržení od sta tk ů pozem ských, sp ráv n é­
mu chování lc bližním u, důvěře v P ána Boha,
lásce k nepřátelům a dokonalé lásce k Bohu.
A le nezapom ínejm e na to, co praví veliký
znalec duchovního života P. C aussade: čeho
chce P án Bůh křížem u nás dosíci, toho do­
sáhne neom ylně, ale jen te n k rá t, když se
ochotně a pokorně podrobím e Jeho vedení.
Je stliž e p ři každém k říž i více m éně bědujem e
a n aříkám e, jestliže na výsost jsouce rozči­
leni n eu stále se ohlížím e po prostředcích, k te ­
rým i bychom se k říže zbavili, p a k nem ůže
k říž bud‘ vůbec aneb ne úplně p řin é sti po­
615 — 17 —
 žehnání, ano m ůže nám býti dokonce k n e­
ště stí a záhubě.
A le n e jjistě ji nám k říž prospívá a P án
Bůh dosahuje úm yslu, k terý má s nám i v k říži
a utrp en í, začnem e-li P án u Bohu za k říž dě­
kovati. Vždyť „děkovati“ znam ená u zn ati a
vyznati, že jsm e obdrželi něco dobrého, n ě ­
jak é dobrodiní. Dejm e si pro to v každém z á r­
m utku, v k aždé bolesti, p ráci sam i se sebou
ta k dlouho, až uznám e: P án Bůh to m ínil se
mnou dobře, když mi poslal kříž. Na to v rh ­
neme se na kolena a P ánu Bohu řeknem e:
„Pane Bože, děk u ji T i za dny utrpení. Nyní
vím, že m ne m iluješ. P rávě tím , že jsi mě
p řija l do školy u trp e n í, u k ázal js i mi, že mě
m iluješ a otcovsky se o mě s ta rá š .“
D lužno však zde upozorniti na důležitou
okolnost. M nozí lidé vyčítají P ánu Bohu, že
jím poslal k říž a zatím sobě tento k říž sam i
zhotovili, sam i vložili si jej na ram ena. M atka
p řísn ě zakáže dítěti, jís ti nezralé ovoce, aby
neonem ocnělo. D ítě však za m atčiným i zády
přece se n a jí nezralého ovoce a onemocní. Smí
potom dítě činiti výčitky m atce? Z dali nem usí
všechnu vinu na svých bolestech p řič ísti sam o
sobě? Podobně i my velm i často zavinujem e
si sam i svůj kříž. D ejm e tom u, že bychom
začali provozovat n ějak ý obchod bez nutných
předběžných znalostí, bez náležité píle a h o r­
livosti. N ejsm e sam i vinni, když p ak obchod
n ejde? U rážím e druhé, a oni pro to s nám i n e ­
— 18 — 6J6
pěkně jednají, p ro p u stí n á s ze svých služeb,
obžalují n á s u soudu. N ezavinili jsm e si sam i
tyto trp k é hodiny? V ystavujem e své zdraví
bez p otřeby velikém u nebezpečí, pracujem e
nerozum ně, štvem e se an iž si dopřávám e zo­
tavení. K dyž se ovšem potom n aše tělesné
síly zhroutí, kom u jiném u m usím e p a k dávati
vinu ne-li sobě sam ým ? Podobně v tisíci ji­
ných případech. C hraňm e se p ro to , P án a Boha
obžalovat! Vždyť P á n Bůh nám těchto k řížů
neposlal. P án Bůh sice tato u trp e n í dopustil,
ale to zase jen proto, že n á s m iloval. Chtěl,
abychom zakusili b o lestn é násled k y svých
chyb a přev rácen o sti a ta k s ta li se m oudřej“
šími, opatrnějším i, horlivějším i, lepším i a ctno­
stnějším i. P ro to i zde děkujm e m ilém u P ánu
Bohu a vyznejm e M u : T y js i to se mnou
dobře m yslel, když js i to to u trp e n í d o p u s til;
i zde J s i m i u k ázal Svou lásku.
Ukončem e tyto úvahy pohledem n a Boží
pro zřeteln o st! T en to pohled z je d n á nám úplné
a konečné jasn o o vychovatelské ěin n o stiB o ží
na n a ši duši. P án B ůh n á s stv o řil jedině
proto, aby n á s n a věky oblažoval v nebi. A
p ro zřeteln o st Boží záleží v tom , že n á s vede
životem ta k a všecko v našem životě ta k za­
řizu je, abychom do nebe skutečně p řišli a
d o sáhli v nebi co m ožná nejv ětší odm ěny.
T om uto úm yslu lá sk y Boží m usí především
sloužiti i lid sk é u trp en í. U trpením působí P án
Bůh, že zanechávám e bludných cest, k te ré
017 — 19 —
nás oddalují od nejvyššího, posledního cíle,
utrpením dává nám P án Bůh p říležito st, aby­
chom si sb íra li přebohaté zásluhy pro nebe.
Na náh ro b k u d ítěte, k te ré žilo pouze jeden
den, byl n áp is: ‚‚Krátké utrp en í, veliká r a ­
dost n a věky.“ T áž slova lze n a p sati na n á h ro ­
bek každého člověka, k terý se d o stal do nebe.
K rátk ý čas na zemi trp ě l a za to vým ěnou
dostal velikou, věčnou radost. Z ůstáváť p rav ­
divým výrok apoštolův: „M yslím , že u trp e ­
ní nynějšího času nejsou ničím p ro ti budou­
cí slávě, k te rá se zjeví na n á s.“ (ftím. 8, 18.)
P án Bůh m iluje láskou p říz n ě i hříšníky.
P án Bůh m iluje h říšn ík a a p ro to chce jeho
dobro. Z vláště p ře je si P án Bůh, a b y h říš ­
ník se ob rátil a v rátil se do otcovského do­
mu Božího. U p ro ro k a Ezechiele p raví P án
Bůh: „Živ jsem já, nechci sm rti hříšn ík a,
nýbrž aby se o brátil a živ byl.“
A le P án Bůh n e p řestáv á jen na tom to
přání, nýbrž činí ta k é vše, aby h říšn ík a přivedl
zpět. A ni jeden h říšn ík z celého světa nebude
moci jednou na soudě Božím P án u Bohu vy-
č íta ti: ničeho jsi nepodnikl, abys mě vytrhl
z bídy hříšného života. K aždý h říšn ík bude
na soudě Božím hluboce zahanben, až uvidí,
k te ra k P án Bůh až do poslední hodinky za
ním chodil, aby jej zachránil. Co božský S p a ­
sitel ře k l J e ru s a le m u : K o lik rá t jsem chtěl
shrom ážditi tvé d ítky jak o kvočna sh ro m ážd ‘u-
— 20 — 618
je k u řá tk a pod k říd la svá, ale ty jsi nechtěl,
to řek n e i každém u hříšníkovi, k te rý zahyne:
ty js i nechtěl. J á jsem tě chtěl zachránit,
ale ty js i nechtěl.
J a k rozm anité a stříd av é jso u cesty, jim iž
P án Bůh ve své lásce h led á h říšn ík a a p ro ­
střed k y , skoro bychom ře k li um ělé zásahy, ji­
miž chce P án Bůh h říšn ík em o třá s ti a jej p ři­
m ěti k obrácení. P á n Bůh m luví hříšníkovi
něžným způsobem do svědom í. H rozí m u svý­
mi tre s ty a peklem . H ledí n a ň p ů so b iti napo­
m ínáním rodičů, příbuzných a p řáte l. D á mu
s e tk a ti se s knězem , k te rý n a ň učiní hluboký
dojem . Z působí, aby se m u do stala do rukou
dobrá kniha. S taví m u na oči p řík la d hodných
křesťanů a jejich veliké š tě stí, k te ré nalezli
ve službě Boží. Casto p řiv á d í h říšn ík a do ne­
bezpečí života, aby m yslel n a sv ů j konec a
pojala ho bázeň p ře d sm rtí. J e š tě č a stě ji d o ­
pouští, aby h říšn ík u p ad l do n e d o sta tk u a
bídy, p o sílá n a ň n e š tě s tí za n eštěstím , aby
šel do sebe jak o m a rn o tra tn ý syn v cizině a
ře k l: „V stanu a p ů jd u k otci svém u.“
Ano, cesty, jim iž h led á dobrý P a s tý ř h říš ­
níka jso u rozm anité a často přím o podivu­
hodné. Často je to' — po lid sk u řečeno — m a­
ličkost, k te rá konečně rozhodne, obm ěkčí za­
tvrzelé srd ce hříšníkovo, aby p řija lo m ilost
Boží. S tů jté ž zde 2 takové příklady!
Slavný irský tenorista Jan hrabě Mac Cormack
byl na turné v Sev. Americe. Jednoho dne zpíval
619 — 21 —
do rozhlasu hymnus „Panis angelicus“ (Chléb anděl­
ský.). Příštího dne obdržel dopis: „Milý pane Mac
Cormacku! Včera večer poslouchat jsem Váš pře­
krásný koncert. Nedovedete s i představit, jak mě
uchvátil Váš „Panis angelicus“. Hled‘te, dokud jsem
ještě nebyl ženat, zpíval jsem rovněž sóla ve chrámě
sv. Leonarda. A le potom jsem se od náboženství od­
vrátil. Včera večer při Vašem zpěvu přišla mi zase
na mysl slova hymnu „Panis angelicus“ a s nimi
mnoho vzpomínek. Tu vzpomněl jsem s i na svou
tehdejší zbožnost, kdy by mně nikdy nebylo napadlo,
zanedbati mši svatou. Jak jsem se změnil! Dnes bych
zasloužil jména pohan. Váš zpěv mě obrátil. Neboť
včera večer učinil jsem předsevzetí, že budu zase
chodit na mši svatou a plnit své náboženské povinnosti.
Buďte ujištěn, že budete první, za koho se pomodlím.
Vždyť Vy mě přivádíte zpět k církvi svaté, jíž jsem
se 12 roků stranil.“
Druhý příklad:
Do starobince v Již. Německu přišel dotaz z
Berlína, zda by mohl býti přijat pan z L. Je prý to
bývalý důstojník, nyní zchudlý, ale příbuzní jsou
ochotni na něj platit. Přijetí přislíbeno a ohlášený
se dostavil. Byl 71 let stár, statné dosud postavy, ale
skoro slepý. Nikdo nevěděl, jakou má vlastně starý
pán minulost. Jednoho dne dostalo se ústavnímu knězi
odjinud vysvětlení. Starý pán byl odpadlý řeholní
kněz. S těžkým srdcem pokusil se ústavní kněz o to,
aby ubožákovi urovnal cestu k návratu. A le jeho
rozmluva s nemocným zdála se býti beznadějnou.
Stařec dával svými slovy na jevo hořkost a vzdor.
Když se již loučili, projela ústavnímu knězi hlavou
jako blesk spasná myšlenka. Uchopil ruku baronovu,
políbil ji a řekl při tom zvolna a s důrazem: „Dů­
stojnosti, líbám V aší posvěcenou ruku kněžskou.“ Tato
slova uchopila ubohého odpadlíka za srdce a otřásla
jím. Vyhrkly mu slzy a řekl: „Důstojnosti, já musím
spíše políbit Vaši ruku.“ Ledy pukly. Za několik
_ 22 — 620
dní usmířil se baron s církví. Byl' prešťasten a od
té chvíle dával dobrý příklad. Kajícně snášel svou
slepotu a opuštěnost. Zpovídal se pravidelně a ně­
kolikrát v týdnu chodil k sv. přijímání. Po půl druhém
roce zemřel příkladnou smrtí. (Vídeňský Korrespon-
denzblatt 1933, čís. 10.)
Ať p ro to žádný h říš n ík n e řík á : P án Bůh
mne nem iluje! P án Bůh m iluje každého i nej-
zpustlejšího h říšn ík a lásk o u nepopsatelnou a
snaží se ustavičně, p řiv ésti h říšn ík a n a lep ší
cesty a z ach rán it je j pro nebe.
T o připouštím , řek n e m i obrácený h říš ­
ník, ale jedna m yšlenka m i n ed á pokoje: J e ­
stliže mě P án Bůh m iloval opravdu od věčno­
sti, ja k m ohl dopustit, abych k lesl do ta k vel­
kých a ošklivých hříchů?
Není pochybnosti, že ta to m yšlenka trá p í
mnohé duše a bývá opět a o p ě t příčinou, že
tyto d u še žijí v ja k é s i nedůvěře v P ána
Boha a nem ohou se d o p racovat důvěrného s ty ­
ku s Ním. Prozkoum ejm e p ro to vážně tu to
nám itku a vyvraťm e ji!
P ředevším m ějm e na pam ěti to to : P án Bůh
stv o řil člověka k obrazu svém u. Je -li však
člověk obrazem Božím, m usí m íti — jak o P án
Bůh — svobodnou vůli. D al-li však P án Bůh
člověku svobodnou vůli, plyne z toho sam o
sebou, že se člověk m ůže svojí svobodnou
vůlí rozhodovati pro dobro, ale ta k é pro zlo.
Kdyby P án Bůh chtěl pravidelně zabraňovati
rozhodnutí člověka p ro (zlo, z ru šil by tím
opět d a r svobodné vůle. A le toho P á n Bůh
621 -23 —
neučiní. I zde p la tí výrok apoštolův: „Bůh
neželí d arů svých.“ (Rím. 11, 29.)
D opustil-li pro to P án Bůh, abys své svo­
bodné vůle zneužil, není tím ještě řečeno,
že by tě nem iloval.
Lidé, k te ří stá le vyčítají P án u Bohu, že
dopustil jejich hříchy, vzbuzují tém ěř d o ­
m něnku, jakoby chtěli sv alití vinu na svých
h říších na P án a Boha. T o je v šak nejen ja k é si
rouhání, ale i ohrom ná nepravda. Což sp á ­
chal P á n Bůh tv é hřích y ? Nebo M u bylo
m ilé, že js i h řešil? R u k u na srdce! Neučinil
P á n Bůh d o sti mnoho, aby tvým hříchům za­
b rán il? N evolal ti p řed hříchem pokaždé do
svědom í: N ečiň to h o ? N ehrozil ti důrazně
svým trestem , dokonce věčným tre ste m v
pekle, když jsi h řích p áchal? N edával ti po­
každé m ilosti pom áhající, dosti silné k tom u,
abys odolal pokušení? A nebyl ochoten, dáti
tobě m ilost je ště v ětší a silnější, kdybys jej
byl o to p ro sil? Vždyť Duch svatý praví vý­
slovně: „Bůh však je věrný, jenž nedopustí
vás p o koušeti n ad to, co m ůžete (sn é sti)*
nýbrž s pokušením učiní tak é úspěch, abyste
m ohli sn é sti.“ (I. Kor. 10, 13.) Když js i však
p řes to všechno p řece zhřešil, n e jsi svým
hříchem sám vinen? J a k se m ůžeš pyšně a
vzdorně opovážit, činiti výčitky P ánu Bohu?
A přece možno říci: Kdyby byl P án Bůh
chtěl, mohl každý tvůj hřích zam eziti. M ohl
ti na př. odklidit s cesty p říle žito st ke hříchu.
— 24 — 622
Sv. M a rk é ta K o rto n sk á h řešila 9 le t se šlech­
ticem , u něhož sloužila. T u dopustil P án Bůh,
že je jí p á n byl ú k lad n ě zavražděn. T im byla
M a rk é tě odňata p říle ž ito st ke hříchu. O b rá ti­
la se a už nikdy nehřešila. P án Bůh m ohl to
i u tebe ta k zaříd it, abys do blízké p říležito ­
sti k e hříchu neupadl aneb alespoň ještě v
pravý čas z ní vybředl. P án Bůh byl by mohl
ještě jin ak zam ezit tvé těžké hříchy. M ohl ti
dáti nad m íru silnou, ta k m im ořádnou m ilost
pom áhající, že by tvá vůle jednoduše m usela
poslechnout a s odporem se o d v rátit od po­
kušení asi ta k jak o s e s nevolí, bez zv lášt.
ního boje odvrací dobře vychovaný člověk od
nízkého, sprostého sk u tk u . N eučinil-li ta k P án
Bůh, měl jistě pro to své m oudré důvody.
My však, ubozí lidé, nem ám e p ráva, s Pánem
Bohem se p ro to h ád at. Sv. Pavel pojednávaje
0 otázce, proč P án Bůh dopustil, aby většina
židů V ykupitele zavrhla, volá: „Ó, člověče, kdo
jsi, jenž odm louváš B ohu?“ (Rím. 9, 20.) A
na konec: „Ó hlu b o k o sti bohatství, m oudrosti
1 vědom osti Boží! J a k nevyzpytatelní jso u sou­
dové jeho a nevystihlé cesty jeho! Neboť kdo
poznal m ysl (t. j. m yšlenky) P án ě? Aneb kdo
byl jeho rádcem ? (T. j. s kým se m ěl P án
Bůh poradit, ja k m á je d n a t s lidm i?) (Rím. 11,
33—34.)
A přece dá se poněkud osvětlit tajem ství,
proč P án Bůh nezam ezuje hříchů lidských. Sv.
A ugustin praví, že P án Bůh rad ě ji chtěl zlo
623 — 25 —
 obraceti v dobro než zlo vůbec zam eziti. T ato
pravda p la tí i o našich hříších. Pán Bůh by
našich hříchů nebyl dopustil,, kdyby nebyl
chtěl, aby z nich povstalo něco dobrého.
Především dopouští P án Bůh hříchy proto,
aby zjevil Své v lastn í dokonalosti. U kazuje
Svou sp rav ed ln o st tím , že n aše hl’íchy tre stá .
U kazuje Své m ilosrdenství tím , že nám h ř í­
chy odpouští. U kazuje svou m oudrost, všem o­
houcnost a dobrotu tím , že nás vodí z blud­
ných cest zase zpět do otcovského svého do­
mu. H ledě zp ět na svůj život n a p sal H e ř­
m an B ahr: „Že jsem byl po k řtěn , za to mám
oo děkovat svém u otci. Že jsem zrad il svou
svatou církev, byla m á vina. Že jsem zase n a ­
lezl cestu k ní, bylo dílo nezasloužené m ilosti.“
T a k oslavuje P án Bůh sebe sam a v každém
hříšníkovi, k te rý se obrátí. P án Bůh dopouští
však naše hříchy tak é proto, aby nám lidem
dobro prokazoval. Sv. A ugustin uváděje slova
sv. apoštola: „Těm , k te ří m ilují Boha, všecky
věci napom áhají k dobrém u“ (Řím. 8, 28),
dodává: i jejich hříchy. Sv. A ugustin m luví z
vlastn í zkušenosti. Vždyť vzpom ínka na léta
v hříších ztráv en á učinila jej pokorným , vděč­
ným, soucitným a horlivým pro sp á su duší
a naplňovala jej novou a novou láskou k Pánu
Bohu. A ta k chce P án Bůh, aby i n ás učinily
naše hříchy lepším i a ochotnějším i.
V zpom ínka na naše hříchy má zlom iti
n aši pýchu a učinit nás pokorným i. P án Bůh
— 26 — 624
pyšné ponižuje. N aše pýcha byla hlavní p ří­
činou, proč P án Bůh d o p u stil n aše zahanbují­
cí hříchy. Kdybychom se nebyli ta k pyšně po­
vyšovali, nebyli bychom ta k hluboko klesli.
V zpom ínka na naše hříchy m á v n á s vzbudit
vděčnost vůči P á n u Bohu. Vždyť jediné Božímu
slitování m ám e co děkovati za to, že jsm e
úplně nezahynuli, že jsm e n e p řišli do pekla.
V zpom ínka na n aše hříchy m á n á s nap ln it
soucitem s lidm i, k teří, podobně jak o my, za­
k u sili bídu hříchu. T e n to soucit ať nás nabádá
k tom u, abychom chybující spolubližní po su ­
zovali vždy co n ejm írněji a pom áhali jim , po­
kud m ůžem e, vybřednouti z bahna hříchu.
Z vláště však budiž nám vzpom ínka na naše
hříchy mocnou pobídkou, abychom dohonili,
co jsm e zam eškali a větší h orlivostí ve slu ž ­
bě Boží, větší láskou k P ánu Bohu opravdově
se snažili p. dokonalost. Cím četnější a o šk li­
vější byly naše hříchy, tím horoucnější a obě­
tavější budiž nyní naše lásk a k P án u Bohu!
I na nás vyplniž se ú těšn é slovo P áně o M arii
M agdaleně: „O dpouštějí se jí hříchové mnozí,
neboť m ilovala m noho. Kom u p ak se m éně
odpouští, m éně m iluje.“ (Luk. 7, 47.) N en í to
proto p lan á fra se , ale pravda ze života vzatá,
pravím e-li: M nohý nebyl by se s ta l ta k veli­
kým světcem , kdyby p řed tím nebyl býval
ta k velikým hříšníkem .
D opustil-li P án Bůh n aše hříchy, není to
důkazem , že n á s nem iloval, ale n ao p ak : právě
625 _ 27 —
proto, že n á s m iloval a chtěl, aby z našich
hříchů nám vzešlo to lik dobrého, neváhal P án
Bůh d á ti se od n á s ta k často a těžce u rážeti.
Na konci tohoto oddílu stů jž vyznání
anglického filosofa „ a k an cléře, lorda F ra n ­
tišk a B acona: „ T isíc k rá t jsem zhřešil, ti­
síc k rá t jsem p řesto u p il T v á přikázání. A le
T v á m ilost m ne neopustila. 0 Pane, vždy­
cky byls m i n a blízku. O tom mě bez­
p o č tu k rá te přesvědčilo vedení tvé p ro zře ­
telnosti. V eliká byla m ilost tv á m ně u d ě­
lovaná, ale nem enší byly tvé tre sty . M ilost
tvá mě -pokořila a ud ržela v otcovské kázni.
Je d n ala se m nou jak o s opravdovým dítětem ,
k te ré bijem e proto, že je m ilujem e.“
*
Nyní víš duše m á, odpověď n a bolestnou
o táz k u : „M iluje m ne B ůh?“
Odpověz též ty s um írající T erezií J e ­
žíškovu :
„M ůj Bože — m iluji — T ě !“
Imprimi potest. Pragae, die 10. IX. 1936. P. J. Haderka,
C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 15204. Olomucii, die
12. IX. 1936. Dr. Joannes Martinů, vicarius generalis.
‚‚ŽIVOTEM“. Úvahy náboženské, výchovné a sociální.
Vychází v Hlučíně dvakrát v měsíci. Cena jednoho
sešitu 50 haL 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se na
celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exerciční
dům, Hlučín ve Slezsku. Poštovní spořitelna, Praha
39-556. (Udí R. Schikora, C. Ss. R. v Mor. Ostravě^
• Odpovědný redaktor Jan Miekisch v Hlučíně. -
Tiskla Typia, Moravská Ostrava, Těšínská ulice 21.
— 28 — 626
 CE NA 5 0 HAL.
ŽIVOTEM ČÍ SLO 260 - ROČNl K XI. - ČÍ SLO 20.

Dr. Jos. Krlín:

‘pKavxAjQ.o-Jiane&feu
D r. Jo s. K rlíu .

Nešťastná země, ale i země, jíž se musíme obdi­

vovat, neboť vydala ze sebe tolik hrdinů, padnuvších za
vlast a za víru. Ve Španělsku se bojuje zápas, ve kte­
rém, jak všechno nasvědčuje, má býti rozhodnuto,
bude-li zemí katolickou, nebo zemí, z níž se bude šířit
do světa hrůza bludu jako z Ruska nebo Mexika. Bylo
považováno za katolickou zemi, její světci, jako svatý
František Xaverský, Terezie z Ježíše, Jan od Kříže,
ať již jmenuji jen ty nejznámější, jsou slávou nejen
Španělska, nýbrž celé Církve a celého světa. Bylo
pokládáno za nejsilnější oporu Církve a zatím snad
ještě nikdy a nikde na světě a v dějinách nezažila
Církev tak nemilosrdného pronásledování, jako právě
tam. O lidu se soudilo, že je věřící a oddaný Církvi,
a hle, zkušenosti z posledních let a hlavně 4 posled­
ních měsíců tu jeho pověst tolik poskvrnily. Á jaiko
ve všech revolucích, tak i v občanské válce ve Špa­
nělsku se svádí hlavní vina na Církev a její předsta­
vitele, biskupy, kněze a řeholníky. Chceme-li seznati
pravdu, musíme se hlouběji zahledět do dějin i do
srdce lidí a událostí. Vypadá tak, jak ji budete čísti
v dalších řádcích.
Historie Španělska v XIX. století
Do XIX. sto le tí v stu p u je lidstvo branou
francouzské revoluce. T a b rán a byla stavěna
delší dobu lidm i, k te ří m yšlenkově, k u ltu rn ě
i politicky m noho znam enali. Byli to ta k zv.
E ncyklopedisté, filosofové a m yslitelé, k te ří
v pýše prohlašovali, že C írkev je dílem lid ­
ským , nevěřili zjeveným pravdám křesťanským
a spoléhali jen na lidský rozum . V elká č á st
—2 — 628
inteligence podléhala těm to svůdným hlasům ,
který m i se dostávalo člověku zdánlivě ta k
vysoké povýšenosti, uvěřili jim i n ě k te ří k n ě ­
ží a zvolna, ale jis tě byl odnáboženšťován
i lid, hlavně m ěstský, jehož stá le více p ř i­
bývalo, neboť se již ohlašovaly začátky p rů ­
m yslového rozm achu vynálezem stro jů . In te ­
ligence podléhala též zednářům , k te ří z Anglie
p ro n ik ali do E vropy, nem ěli kladné víry a
ta k snadno získávali inteligenci a vlivné k r u ­
hy F ran cie a jiných zem í, v neposlední řad ě
Španělska. Za napoleonských válek bylo Špa­
nělsko obsazeno vojskem francouzským a b ra tr
N apoleonův se sta l vládcem P yrenejského po­
loostrova. A jak o ve F ra n cii revoluce usilo­
vala sm é st Boha, ta k o to u silovali i ti, k te ří
z F ra n cie v trh li do Španělska. N a d v l á d a
Francie zahajuje období pronásle­
dování Církve, k teré vyvrcholuje o
1 2 5 l e t p o z d ě j i v r. 1 9 3 6 . S u r č i t ý m i
p ř e s t á v k a m i se p r o n á s le d o v á n í, v
m e n š í či v ě t š í s íl e , o p a k o v a l o po
celé období.
Prvým činem N apoleonovým bylo, že dal
u zav řít v hlavních m ěstech dvě tře tin y k lá ­
š te rů a jeho b r a tr J o s e f to n a říd il v celé
zemi. Jm ěn í jim bylo z ab rán o a užili h o ve
prospěch s tá tn í pokladny. A le to nestačilo.
Bylo zapáleno i něk o lik význačnějších c h rá ­
mů, m ezi nim i i k rá s n á a pam átn á k a te d rá la
solsonská. B iskup k o rijsk ý a s ním hodně
629 — 3—
 kněží, řeholníků a řeholnic bylo pobito. R oku
1812 byla vydána K o n s t i t u c e c a d i x s k á ,
k te rá nařizovala, aby byly z r u š e n y k l á ­
š t e r y , v n i c h ž n e ž i l o a s p o ň 12 m n i ­
chů a velké k l á š t e r y n e s m ě ly p ř ij í ­
m ati žádné novice.
R oku 1815 byli Francouzové vypuzeni a
na trů n n asto u p il k rá l F erdinand V II. V c ír­
kevních věcech se v šak nic nezm ěnilo a nová
k o n stitu ce p latn á od 1. ledna r. 1816 nebyla
pro C írkev m noho příznivější, pročež se p ro ti
n í p o stavili biskupové. N ěkolik jich bylo u-
věZněno, řá d je su itů byl ro zp u štěn , jm ění
zabráno, arcib isk u p sarra g o ssk ý a 7 b isk u p ů
bylo vypovězeno, b isk u p v ietsk ý popraven a
s ním více kněží. T o trv alo do r. 1823, kdy
opět bylo povoleno biskupům a kněžím v rá titi
se do vlasti. Bylo teh d y všech kněží asi 16.000.
K lid n etrv al dlouho, neboť k m oci se
d o stali liberálové, k te ří slepě plnili v ůli zed­
nářů. R oku 1825 byly p řeru še n y diplom atic­
ké sty k y se Svatou S tolicí a n a p je tí se ne-
um enšovalo ani za n ástu p ce Ferdinandova,
královny Isabelly, k te rá n asto u p ila na trů n
r. 1833. Již následujícího roku byla zákazem
zm enšena podpora, jak ý si p lat, kněžím .
4. července 1835 byl zase rozpuštěn jesu itsk ý
řá d a 25. července zavřeno na 900 k lášte rů .
T o všechno byla v šak jen p říp rav a na r.
1838. V M a d r i d ě v y p u k l a c h o l e r a a
věc p o d o b n á prvým dobám k ř e s ť a n ­
630
 ským, kdy N ero obvinil křesťany,
že z a p á l i l i ftím — b y l i o b v i n ě n i m n i­
ši, ž e o t r á v i l i s t u d n ě . K o l e j e ř e h o l ­
n í k ů byly, v y t l u č e n y a 121 m n i c h ů
zabito. S tejn ý osud stihl m nichy v
B a r c e l o n ě , S a r r a g o s e , M u r c i i a jin ­
de. P ozději zak ro čila vláda i p ro ti kněžím
světským , ž á d ajíc od nich zvláštní p řísa h u
v ěrnosti stá tu . N astalo vypovídání b isk u p ů a
kněží, tak ž e d v ě t ř e t i n y f a r n o s t í b y l y
neobsazeny a polovina b iskupů dle­
la za h r a n i c e m i . A p ř i h o d i l o se j e š t ě
něco n e b e z p e č n ě jš íh o : Na u p r á z d ­
něná biskupství byli dosazováni
k n ě ž í , s m ý š l e j í c í 1i b e r a 1i s t i c k y a
n e p řá te lš tí Svaté Stolici.
L éta 1843—1868 byla pom ěrně klidná, ale
bylo připravováno pronásledování další, k te ré
vypuklo po sm rti Isabellině. K vypuzeným n e ­
bo popraveným kněžím přibylo více zbořených
chrám ů a k lá š te rů a vláda, k te rá se n etajila
svou nevěrou, chtěla koru n o v ati své dílo p ro ­
voláním rep u b lik y po vzoru francouzském ,
což se i uskutečnilo, ovšem jen na k rá tk o u
dobu. Když se u jal r. 1874 vlády k rá l A lfons
XII., zdálo se, že se blíží pro m učenou M atk u
C írkev lep ší časy. S k u tečn ě d o r. 1909 byl
vývoj pom ěrně klidný, a sp o ň n a venek. K lid
byl v ša k dobou p říp ra v y k d alším n e p řá te l­
ským akcím , jež te n to k rá t prováděli nejvěr-
nější pom ocníci lóží, anarch isté, a jež vy­
631 — 5 —
vrcholily „ k r v a v ý m t ý d n e m b a r c e l o n -
s k ý m “ r. 1909. Jeho bilance je:
Jen v B arceloně bylo zapáleno
68 k o s t e l ů a k l á š t e r ů a z a b i t o 153
kněží, ř e h o l n í k ů a řeholnic. Vůdce
a n a r c h i s t ů b y l F r a n c i s co F e r r er,
k terý byl pak popraven. Jeho s p ra ­
vedlivé p o tre s tá n í vzbudilo v celém
tehdejším nevěřícím světě pro testy
ne tak proti dynastii, jako proti
C írk v i, na niž byla v rh á n a v š e ­
c h n a o d p o v ě d n o s t za c h y b y d y n a ­
s t i e i p o l i t i k ů . R ozvířená hladina se sice
poněkud uklidnila, světová válka nebyla rov­
něž vhodná k větším akcím a ta k tep rv e po
světové válce n a stá v á rozhodný obrat.
M yšlenkové proudy.
Revoluce, všechny revoluce v sobě vždycky
nesou zárodek protináboženský. V nejv ětší
m íře revoluce fran co u zsk á a s ní a po
ní i revoluce šp an ělsk á. R evolucionářským i
m yšlenkam i byla hlavně nadšena inteligence,
m ládež a p a k dělnictvo, k te ré s i chtělo revo­
lucem i hm otně pomoci. P ro to lib eralism a
později socialism us m ěly to lik přivrženců v
b o ji p ro ti C írkvi, k te rá byla považována za
n e p řítele vší svobody.
V e čtyřicátých letech m inulého sto le tí
s tá l m yšlenkový svět s velké č á sti mimo C ír­
kev. Byla čtena n ad šen ě díla francouzských
— 6 — 632
nevěreckých m yslitelů V o ltaira, D iderota,
R ousseaua a byla studována filosofie roz-
um ařských p ro te sta n tsk ý ch m yslitelů K anta,
Schellinga, H egla a též n ěk terý ch anglických
učenců. S távalo se rovněž, že vždy, když po
revoluci zavládl pokoj, m usilo ze zem ě utéci
několik význačnějších lid í do ciziny, k d e na
universitách a v různých p ro střed ích , spolcích
a klubech, p řicházeli ve sty k právě s ideam i
a m yšlenkovým i p ro u d y n e jo stře ji útočícím i
na katolicism . Když se p a k ve Š panělsku zase
dostala k veslu lib e ralistic k á většina, vráceli
se do země, k d e šířili pod v ratn é m yšlenky.
J a k o ve v š e c h s t á t e c h t e h d e j š í c h , i
ve Š p a n ě l s k u b y l y u n i v e r s i t y h l a v ­
n í m i r o z s é v a č i b l u d u a h l a v n ě m a d-
r i d s k á u n i v e r s i t a se v tom o h l e d u
s m u t n ě p r o s l a v i l a . L ib eralistické vlády
ji podporovaly a um ožňovaly co n ejvětší roz­
květ. Ve čtyřicátých a pad esátý ch letech té ­
m ěř všichni je jí p ro feso ři s tá li v řadách od­
půrců C írkve, a s nim i i jejich žáci, k te ří p ak
roznášeli m yšlenky, jež do sebe vsáli, do
celé země. A l e d a l e k o p ř e v y š u j í c í a n e ­
b ezp ečn ější vliv měli žáci n ě m e c ­
k é h o h e i d e l b e r g s k é h o m y s l i t e l e Fr.
K r a u s e a j e h o n á s l e d o v n í k ů . V le ­
tech čtyřicátých p oslala vláda m ad rid sk á m la­
dého p ro feso ra do N ěm ecka, aby tam vnikl
do ducha něm eckého m yšlení a p a k je uváděl
do Š panělska. V rá til s e a m ěl b rz y kolem
633 —7—
sebe hodně posluchačů, k terý m se líbila nauka,
v níž bylo sice hodně náboženských p rv k ů a
citu, a le k te rá přece byla v zásadním odporu
s učením katolickým . V M adridě byla dokon­
ce založena zv láštn í akadem ie přivrženců to ­
hoto sm ěru, ve k te ré se již přím o vychovávala
m ladá inteligence v duchu proticírkevním , i
když zů stáv ala v C írkvi a prohlašovala o
sobě, že je věřící. Vliv té školy byl ta k veliký,
že právem je m ožno tv rd it, ž e s v e l k é č á ­
sti má na s v ě d o m í n á b o ž e n s k o u lho­
stejnost vyšších vrstev společnosti
a ještě v c XX. s to l e tí nebyl její
vliv zlomen.
Současně p ro n ik ala do Š panělska filoso­
fie t. zv. scientistická, jejím iž hlavním i tv ů r­
ci byli Francouzové R enan a T aine. Bylo to
zbožnění vědy, jež m ěla n a h ra d iti zjevené n á ­
boženství. Nesm ím e totiž zapom enout, že v
XIX. sto letí se na všech stra n á ch projevoval
úžasným způsobem rozvoj věd, byla objevena
elek třin a, vynalezeny četné s tro je a lidský
rozum dosáhl takového udivujícího vzepjeti,
že s pyšnou chloubou o sobě prohlašoval, že
nen í p řed ním žádného tajem stv í, že není
Bůh, člověk sám je si Bohem, že neexistuje
n esm rteln á duše a n aše činy, že jso u p ro d u k ­
tem hm oty, jak o c u k r nebo vitriol. T a t o
nauka byla úplně m ate ria listick á
a i ve Š p a n ě l s k u jí bylo h o j n ě lidí
s tr ž e n o a zvolna z tr á c e l i víru, i
— 8 — 634
k d y ž d á l e s e t r v á v a l i v C í r k v i . K ni­
hy něm eckých m a te ria listů jako H aeckela,
Feuerbacha a M oleschotta, byly rovněž čteny
ve Španělsku a svým o stře protináboženským
duchem dodělávaly zkázu způsobenou kniham i
francouzských scientistů.
J e pravda, že koncem sto letí začali k a ­
tolíci ve Španělsku stu d o v at dů k lad n ěji filo­
sofii svatého T om áše A quinského, k tero u do­
poručoval celému světu V elekněz, Lev XIII.,
ale zdravá m yšlenka se šíří vždy pom aleji než
blud a v zemi, ve k te ré byl ustavičný neklid,
bylo je jí šíře n í zpom alováno ještě více.
Na počátku XIX. sto le tí hlu b o k ý k ře ­
sťanský m yslitel, Balm es, prorokoval, když
viděl, ja k osvícenské m yšlenky p ro n ik a jí do
Španělska, že konce budou hrozné, nebude-li
včas vybudována h ráz p ro ti nim. Nem ýlil se.
S ociální vývoj.
J e nutno n a p ře d si uvědom iti jednu věc:
M usím e rozlišovati m ezi severním Španělskem
středním a jižním . V p r ů m y s l o v é o b l a ­
s t i K a t a l á n i e , G a l i c i e a A s t u r i e je
z á k la d problém u, jímž se budem e
o b i r a t i v t é t o k a p i t o l e , a jen ž je ú-
středním p r o b l é m e m š p a n ě l s k ý m o d
p a d e s á t ý c h l e t m i n u l é h o s t o l e t í do
dneška.
D evatenácté sto le tí není jenom stoletím rozu­
mu, nýbržl i prům yslu. S tro ji byla m ěněna tv ář-
635 — 9 —
n o st celého civilisovaného světa i Španělska.
S tro ji se do stáv ají ke slovu ti, k te ří jej ob­
slu h u jí a v oblastech, ve kterých se prům yslu
nejvíce dařilo, je dáván jiný sm ěr vývoji celé
společnosti a stá tu .
L iberalistický k apitalism , k terém u p ři­
padlo v m inulém po slání ta k význačné m ísto
v Evropě, postavil na prvé m ísto ne dělníka
jako člověka, jenž m á d u ši nesm rtelnou, nýbrž
k a p itá l a toho, k te rý je j m á v držení. D ělník
měl slo u žiti a m usil sloužiti k zvýšení k a p itá ­
lu, stá v a je se jis tě obětí p řá n í a choutek ně­
ko lik a d e seti tisíc vyšší společnosti prů m y sl­
n ík ů a továrníků. S tá ty ' nem ěly d o sti síly,
aby zlom ily tento stav, k te rý byl jis tě n ezd ra­
vý, poněvadž bylo ujařm eno velice m noho p r a ­
cujících, m užů, žen a dětí.
Již na počátku sto le tí zvedal se v d ě l­
nictvu odpor p ro ti tom uto nepřirozeném u
stav u a čelní vůdcové a sociální m yslitelé u si­
lovali o zm ěnu nespravedlivého sociálního
řádu. N ebyli m ezi nim i jen lidé nevěřící, nýbrž
i věřící, jako L acordaire, francouzský domi-
nikán, Lainennais, francouzský kněz a ve
Š panělsku m ezi jiným i Balmes.
H lavní ovšem n á p o r byl učiněn v N ě­
m ecku v padesátých letech znám ým M arxovým
kom unistickým m anifestem k p ro le ta riá tu ce­
lého světa. M arx s Lasallem , něm ečtí israeli-
té, dali podnět k utvoření silného socialistické-
— 10— 636
 ho hnutí, k te ré se dobou m ěnilo v politické
stran y . N ábožensky bylo to h n u tí zásadně
p ro tik řesťan sk é. N áboženství jim bylo opiem
pro lid, k te ré je n utno s tů j co s tů j, všem i p ro ­
střed k y , vyrvati ze srd c í dělnického lidu. No­
vý řád , ve k teré m bude dělnictvo, p ro le ta riá t,
vládnout, byl přip rav o v án tříd n ím bojem a
revolucem i, a když sesílily řad y organisova-
ného dělnictva, i politickým i cestam i.
K a p ita listič tí zam ěstnavatelé nebyli n ija k
naklonění přáním dělnictva, a kde byli, a
bylo d o sti takových továren, bylo dělnictvo
štváno p ro ti nim , neboť p ro g ram socialistický
m usil b ý t uskutečněn. T a k již v osm desátých
letech bylo n a p je tí m ezi oběm a sm ěry ta k
silné, že se očekávala v elk á revoluce. V e Š p a ­
nělsku, kde existovaly tři skupiny,
tři o r g a n i s a c e dělnické, s tá le více
nabývala vrchu skupina anarchisti-
cká, j í ž b ě ž e l o o ú p l n é z n i č e n í s t á ­
v a j í c í h o ř á d u i n e j n á s i l n ě j š í m i pro-
středjcy, a p o n ě v a d ž s t á t n í a u t o r i t a
ije m ě l a d o s t i ^ s í l y a e n e r g i e , s k u p i ­
na m ohutněla. Její obliba ještě
stoupla několika většími vyhraný­
mi s t á v k a m i , j i m i ž s e p r a c u j í c í m
poněkud ulehčilo. N e sp o k o jen o sti
d ě ln ic tv a i n ě k t e r ý c h ú s p ě c h ů do­
v e d l i o v š e m v y u ž í t n e s v ě d o m i t í a-
gitátoři, zvyšujíce ještě více nespo­
k o j e n o s t , až ve f a n a t i s m u s . T o u h a
637 __ J i ___
 po p o z e m s k é m ráji, k t e r ý s l i b o v a l i ,
byla mocná.
Rozm achem p rům yslu v zro stla m ěsta a
hlavně jejich p eriferie. P e rife rii velkom ěst a
prům yslových stře d ise k p řip a d la v posledních
140 letech úloha nesm írně důležitá. V e n k o v ­
s k ý lid se s t ě h o v a l z v e s n i c do měst,
rozmnožuje řady nespokojeného
p r o l e t a r i á t u . O dcházeje, byl je ště věřící,
ale ve Š panělsku byl již venkovský člověk též
nespokojený a bjd nakloněn svůdným slibům .
Na v e nkově se n e v edlo lidu n i k t e r a k
dobře, n e b o ť m u s i l p r a c o v a t i na
velkostatcích šlechty i bohatých
statkářů, a i církevních a často ne­
byl odm ěněn podle zásluhy. Toužil
po půdě, po s v é m a n e m o h l to d o s t a t .
Žil v b íd ě a v č e t n ý c h o b l a s t e c h mu
n e d á v a l i a n i v ě t š í h o v z d ě l á n í . Ja k ý
tedy div, že si p řed stavoval ve m ěstě blaho,
a že, když tam p řišel, lehce p ro p ad al ne­
návisti, k tero u šířili ag itáto ři, líčíce všechny
zam ěstnavatele bez ro zd ílu jak o vyssavače
chudého člověka. L i d e m , k t e ř í z ů s t a l i n a
venkově, slibovali půdu a rajsk ý
ž i v o t .
C írkev, dlužno to doznati, nepochopila ve
Š panělsku včas nebezpečí, jež ro stlo ro zšiřo ­
váním p e riferie velkom ěst. I kdyby ti, k te ří
p řicházeli z venkovských obcí do m ěst,
nebyli nespokojeni a opravdově věřili, vyvstá-
— 12 — 638
 válo již nebezpečí pro jejich víru působením
p ro střed í, k te ré bylo nábožensky lhostejné,
nebo přím o n e p řá te lsk é víře, a p ak jiné n e­
bezpečí, jež provází každou em igraci: člo­
věk, k te rý je vytržen z půdy, v níž ro stl, o-
citá se v úplně jiném ovzduší, nepříznivém je ­
ho dosavadním u založení.
Bylo nutno, aby C írk ev se sílila
d u c h o v n í s l u ž b u na p e r i f e r i i v e l.
k o m ě s t , a se s í l i l a ji v p o m ě r u k po­
čtu nových use d lý c h děln ík ů a pak
v pom ěru, což je j e š t ě d ů l e ž i t ě j š í ,
ke z v ý š e n é m u p o č t u n e b e z p e č í, jim ž
byl dělník vystaven. P ro g ra m orga­
nisací s o c ia listic k ý c h byl zásadně
n e v ě r ecký. V e l k á byla též nená­
vist pro ti p ř e d s t a v it e l ů m Církve.
Bylo te d y t ř e b a m noho k n ě ž í na pe­
riferii, m n o h o p r á c e n á b o ž e n s k é , vý­
c h o v n é , c h a r i t a t i v n í a s o c i á l n í . Na
t o s e z a p o m í n a l o . Za tím co p ři k a te d rále
m adridské žilo p řes 50 kněží, na p eriferii pro
50.000 sváděných dělníků m usil sta č it jediný
kněz a jediný kostel. J a k b y c h o m s e p o ­
tom divili, že lidé, k t e ř í byli d řív e
v ě ř í c í , z t r á c e l i , z a p o m í n a l i c e s t u do
kostela, když neměli kostela, nebo
j e j m ě l i d a l e k o a p ř e s t a l i si v á ž i t
kněze, k d y ž ho n e z n a l i , s ním se ne­
stýkali, a o němž jim bylo napoví­
dáno t o l i k zlého.
639 — 13 —
 Lev XIII. vydal svou E ncykliku „R erum
N ovarum “ , razící cestu křesťanském u socialis­
m u a hájící dělníka. Nuže, je nutno to říci,
i když je to bolestné, k řesťan ští zam ěstnavate­
lé ve Španělsku nem ohli dlouho pochopit o-
p rávněnost v ý křiku V eleknězova a nesnažili se
u sk u tečn iti jeho zásad y v p rak si. T a k s e
s t a l o , že ve Š p a n ě l s k u b y l y o d b o ­
rové syndikáty křesťanského d ě l­
nictva slabé a neměly valného vlivu
n a o s t a t n í d ě l n i c t v o . T ěsn ě p řed v ál­
kou i po válce n ě k te ří pracovníci k ato ličtí
na sociálním poli volali, že je tře b a d ě la t so ­
ciální politiku křesťanskou, ale m arně. Proto
an archisté, socilalisté i m arxisté m ěli u sn a d ­
něnou p ráci a dovedli znam enitě využiti všech
slab o stí těch, p ro ti nim ž vedli Loj.
1931—1936.
T o jso u léta, ve k terý c h se dokončovalo
to, oo bylo připravováno a připravovalo to, če­
ho jsm e svědky od ,• 16. února 1936. Že tb.
bude ta k hrozné, nikdo se nenádal, jin a k by
snad bylo děláno něco jiného, než se dělo.
Byl vydán rozkaz: M u s í b ý t i s v r ž e n a
dynastie, k t e r á má n e jv ě t š í oporu
v C írk v i a s r a ž e n a Církev, k t e r á má
n e j v ě t š í o p o r u v d y n a s t i i . L iberálové,
k te ř í vládli, i když to byli k atolíci, byli vy­
b rán i ku provedení rozkazu zed n ářsk á lóže.
D říve než byl uskutečněn, povolal r. 1923
— 14 — 640
A lfons X III. P rim a de R ivera k řízeni vlády,
a svěřil mu za nedlouho d ik tá to rsk o u moc. Byl
to člověk dobré vůle, m iloval opravdu svůj
národ, byl poctivý i energický, ale někdy mu
scházela síla p rovésti své plány i p ro ti vůli
A lfonsa X III., k te rý na konec se obklopil rádci
d ik tá to ru nep řátelsk ý m i a jim věřil více než-li
jem u. De R ivera navrhoval ro zpuštění anarchi-
stického svazu, ale m arně, navrhoval pozvol­
né prováděni pozem kové reform y, ale m arně.
A l f o n s XIII. se v n e j v ě t š í c h c h v í ­
lích ukázal neschopným a urychlo­
v a l p ř í c h o d r. 1931.
D ynastie byla svržena generály, ěleny zná­
mé „ B ra trsk é vojenské un ie‘‘, založené r. 1924.
T ehdy generální s e k re tá ř „V elkého o rien tu
šp an ělsk éh o “ (zednářská lože), B arriobero, vy­
zval generály k založení Unie a jejím p ře d ­
sedou byl zvolen C abanellas. O jejich cílech
m luvil na základě dokladů v parlam entě po­
slanec Casio Lopez v březnu 1936. Dovozoval,
že ze 23 divisních generálů bylo 21 členy zed­
nářsk ý ch loží a u brigádních tom u nebylo ji­
nak. V šichni sk lád ali p řísa h u hlavě „V elkého
o rien tu “ a zněla: „P řísahám bezvým inečnou
p o slušnost hlavě R ady a pro h lašu ji, že nepo­
kládám n a d n i vyššího žádného sm rte ln ík a .“
R. 1931 sv rh la Unie d ynastii, byla založena
rep u b lik a a působením několika pravicových
stra n , vyhrála ve volbách levice. Prvým m ini­
stersk ý m předsedou byl jm enován A zana a jeho
641 -« -1 5 —
 vláda byla socialistická. V ú s t a v ě , k t e r á
byla odhlasována prvým p a rla m e n ­
tem, b y l a u z á k o n ě n a r o z l u k a C í r k v e
od s t á t u , z á k a z k a t o l i c k ý c h škol,
š k r t n u t a položka: p o d p o r a Církvi.
Za n e d l o u h o na to byl z r u š e n j e z u ­
i t s k ý ř á d a m n i š i ze z e m ě v y h n á n i ,
ačk o liv svou h lu b o k o u p r a c í na poli
vědeckém, školském a sociálním k o ­
n a l i p ř e k r á s n é dílo, v ě n u j í c e n e ­
malou p o z o r n o s tid ě ln ic k é mládeži,
pro niž zřizovali zvláštní učňovské
školy a kursy.
M ohlo by se říci, nen áv ist p ro ti C írkvi
m ěla své k o řen y v tom , že C írkev, hlavně h ie­
rarchie, byla z a u ja ta p ro ti republice. Nuže,
není to pravda. Nebylo k tom u důvodu již p ro ­
to, že dynastie neposloužila C írkvi, a ž e o
prvém p re s id e n tu Z am o rro v i bylo
známo, že se p r o h l a š u j e za p r a k t i ­
ckého k a t o l í k a a ú č a s t n í se často
mše svaté. P ři v o lbách h la s o v a lo
kněžstvo, často ostentativně, repu­
b l i k á n s k y . V n á r o d n í s v a t y n i s v. J a ­
k u b a di C o m p e s t e l l o b y l o s l o u ž e n o
s l a v n o s t n í T e D e u m za v í t ě z s t v í r e ­
publiky. M ezi prvními, kdož se do­
s t a v i l i do m i n i s t e r s t v a v n i t r a b l a ­
h o p řát k vítězství republiky, byla
k a p i t u l a m a d r i d s k é k a t e d r á l y , b is ­
kupové a opati velikých a mocných
-16 — 642
ř á d ů . V láda nařídila, aby v m adridských kasár*
nách byla dále sloužena m še sv., jíž by se
m ohli sú č astn it všichni vojáci, budou-li chtíti.
L ist Svaté Stolice oznam oval 18. dubna, co* se
přihodilo ve V alencii. „Z atím co nadšené zá.
stu p y naplňovaly n ám ěstí a p řed nespočetným i
p rap o ry vyznávaly své rep u b lik án sk é krédo,
oznamoval zvonek, že p řich ází kněz, nesoucí
k nem ocném u T ělo Páně. V olání u sta lo a
všichni bez rozdílu poklekli, znam enajíce se
křížem .“
K atolické sp o lk y šp an ělsk é i k a ta lán sk é
všech odstínů zaslaly a d re sy oddanosti p re ­
sidentům a vládám . A rcibiskup barcelonský,
k a rd in á l D e V idoly B a rra q u e r, s ostatním
episkopátem , byl nadšeně pozdravován, když
18. dubna se u b íral od p resid e n ta k atalán sk é-
ho, M acia. B i s k u p o v é v y d a l i i p a s t ý ř ­
s k é listy, ve k t e r ý c h , d o v o l á v a j í c e
se L v a XIII., v y z ý v a l i k u p ř í m n é p o ­
s l u š n o s t i a l á s c e k r e p u b l i c e a vy­
z ý v a li k n ě ž s t v o , aby se n e v m ě š o v a ­
lo do p o l i t i c k ý c h b o j ů , a b y z a c h o ­
vávalo úctu ke světské autoritě a
s p o l u p r a c o v a l o s ní p r o s p o l e č n é
dobro š p a n ě ls k é h o národa. Byly na­
ř í z e n y v e ř e j n é p o b o ž n o s t i a ado-
r a č n í h o d i n y za v y p r o š e n í m i l o s t í
tolik potřebných pro nové Španěl­
sko.
64 3 — 17 —
 15. dubna b lah o p řál papežský nuncius
jm énem Svaté S tolice vládě a m in istr zah ran ič­
ních věcí mu návštěvu op latil. Jed n án í m ezi
nunciem a m inistrem sp rav ed ln o sti o ú p ra ­
vu církevních pom ěrů bylo velice srdečné.
Na zprávy londýnského listu „Evening S ta n ­
d a rd “ z 17. dubna, že vláda zam ýšlí p rovésti
rozluku C írkve od stá tu , odpověděl 18. dubna
sám p resid e n t Z am orra, když v rozm luvě s
dopisovatelem „D aily H e ra ld “ p rohlásil, že
„nemají žádného p odkladu poplaš­
né zprávy, r o z š i ř o v a n é v Londýně,
jakoby římský katolicism přestal
býti státním náboženstvím. Provi­
sorní vláda nemá žádného úmyslu
změniti povahu styků Španělska s
C í r k v í k a t o l i c k o u “.
Byly to ovšem jen sliby a blízká doba byla
svědkem něčeho jiného. P onenáhlu se kalil
pom ěr mezi C írkví a vládou, ú to k ů na Církev
a k něze přibývalo a konečně došlo k otevřené
roztržce.

Anarchistické vření.
M usím e se vžít do psychologie lidu, hlavně
dělníka. J e to člověk v p o d statě dobrého
srd ce a důvěřivý. Po celé d esítk y let byl p ře ­
svědčen, že jeho největším nepřítelem je mo­
narchie, a že jediná rep u b lik a u sk u te č n í pro
něho r á j na zem i, k te rý mu byl i slibován, a
— 18 — 644
 o k terý zápasil, stávkoval, p řin á še l oběti a
trpěl. R evolucí se rá j přiblížil.
D uše španělského n á ro d a je podivná. J e
dobrom yslná, pohostinná, obětavá, schopna ve­
liké lásky, je v n í něco z d uše východních
národů. N ě k te ří b ad a te lé to vysvětlují tím ,
že Iberové, p rap ře d c i Španělů, p řišli z Vý­
chodu, nebo že se ve Španělech siln ě u p la t­
ňoval vliv různých km enů Východu, jak o A ra ­
bů, M aurů a pod.
Od dvacátých lét bylo šp an ělsk é dělnictvo
silně podporováno z bolševického R u sk a a
sám L enin n e ta jil se přesvědčením , že d r u ­
hou zem í kom unistickou bude Španělsko. O r­
ganisace dělnictva byla znam enitá. Ve třech
dělnických svazech bylo organisováno na 2 mil.
600.000 platících členů, r. 1936 o něco více než
r, 1931. S ocialistická generální Unie m ěla čle­
nů nejvíce, po ní početně byla n ejsiln ější
A narchistická národní unie, k te rá je dnes n e j­
vlivnější a na tře tím m ístě byli kom unisté,
k te ří m ěli rozkaz ovlivnit oba předcházející
svazy. Uvážíme-li, že každý člen p latil týdně
příspěvek 2 pesety, pochopím e, že dělnictvo
představovalo m oc velice význam nou.
H ned po revoluci ovládli k o m unisté vel­
kou č ást dělnictva a d ik ta tu ra p ro le ta riá tu po
vzoru ru sk ém byla ta k lákavým heslem , že
v něm n a šli m nozí zálíbení. J a k o v R usi u,
tak i ve Š panělsku byli považováni za n ej­
většího odpůrce d ik ta tu ry p ro le tariá tu , k níž
645 — 19 —
 se přiklonily i tajem né síly ovládající zemi:
C írkev, s trá ž k y n i sp rav ed ln o sti řád u , k a p ita ­
listé, o nichž bylo n e p řá teli C írkve ro ztru šo v á­
no, že jso u jejím i spojenci a konečně velko­
sta te k . T y to tř i odpůrce bylo tedy nutno zdo­
lat, stů j co stů j. A čkoliv vláda vyšla v stříc
pracujícím u lidu zákony po strá n c e sociální
pro ně výhodným i, n euspokojila jejich tužeb.
Byly vyhlašovány nové a nové stávky, o b sa ­
zovány továrny, nepracovalo se a vyjednává­
ní mezi zam ěstnavateli a dělnictvem b u d ‘ byla
bezvýsledná, a tam , kde zavazovalo i zam ěst­
nance, nem ěla často v p ra k s i žádného vý­
sledku, poněvadž dělníci se jim i neřídili.
Vláda neměla dosti síly zavést a
s j e d n a t řád. N e s m í m e ani z a p o m e ­
nout, že s o c i á l n í z á k o n y , t o l i k s l i ­
b u jíc í dělníku, byly o d h l a s ovány již
v době h o sp o d á řsk é krise, kdy j e ­
j i c h p r o v á d ě n í — z v ý š e n í m z d y , čty-
řicetihodinová doba pracovní, pla­
cená dovolená, sociální pojištění
a j. — b y l o z t ě ž o v á n o s t a g n a c í p r ů ­
m y slu , š p a t n ý m v ý v o z e m a pod. To
v lá d a věděla, ale n e d b a l a toho, vy­
h o v u j í c ve v š e m p ř á n í m d ě l n i c t v a .
A n a r c h i e se š íř ila , z v ě t š o v a l a se i
nejisto ta , s t á t n í ro z p o č e t byl d e ­
f i c i t n í čím d á l e tím více, ř á d byl
u s t a v i č n ě p o r u š o v á n . N ení tudíž divu,
že p resid e n t Z am orra, když viděl, že se země
— 20 — 646
 řítí do p ro p asti, ro zp u stil r. 1933 parlam ent,
jenž nem ěl žádné a u to rity a vypsal nové vol­
by. V yšly z nich vítězně stra n y pravice, s d ru ­
žené v t. zv. Cedě. N e jsiln ě jší z nich byla
k ato lick á stra n a , Accion P opolar, čítající asi
120 poslanců, a je jí vůdce, Gil R obles, se sta l
i vůdcem Cedy, k níž náležela část m írných
rad ik álů , s L errouxem v čele, agrárníci, fa ši­
sté, m onarchisté a několik m enších sk u p in ek
politických. V ětší č á st rad ik álů , socialisté
všech odstínů a kom unisté složili lidovou
frontu.
Zem ě potřebovala pokoje a doufala, že jí
jej dá pravice. Na po čátk u se zdálo, že se ne­
zklam e. Byl uveden do p o řád k u rozpočet, se-
sílena arm áda. G il R obles byl m inistrem vo­
jenství —‚ a vypracován plán na provedení
pozem kové reform y. A le Ceda m ěla dvě ne­
výhody, k te ré zm ařily akce R oblesovy: B y l a t o
nejednota jejího složení, k terá byla
v o d p o r u s j e d n o t o u lid. f r o n t y a n e ­
pěkná minulost Lerrouxovy skupi­
ny, k n í ž p ř i s t u p o v a l a t é ž n e o b l í ­
b e n o s t f a š i s t ů a m o n a r c h is t ů . Gil
Robles nedovedl vyrovnat rozpory
v Cedě, v níž u n ě k t e r ý c h č le n ů p ř e ­
vládaly brzy nad zájmy států zájmy
osob a stran, a láska ke k a p itá lu nad
lá sk o u vyšší. P ro to vázlo p r o v á d ě n í
p o z e m k o v é r e f o r m y , p r á v a , j i c h ž se
dříve dělnictvu dostalo, byla zase
647 _21 —
 okl eš ť o v á n a , k a p i t á l , n i č e m u se ne­
naučiv, začal pyšně z d v ih a t hlavu,
čímž bylo d ě l n i c t v o jen j itře n o . Za
v š e c h n o b y l č i n ě n o d p o v ě d n ý m Ro f a ­
l e s, a p o n ě v a d ž p r o s t ý č l o v ě k r á d
sevšeobecňuje, i Církev, ježto Rob-
les byl h lavou k a to lic k é strany.
N espokojenosti byl dán průchod dělnic­
kým povstáním v uhelné A stu rii k e konci r.
11934. Bylo velice p ru d k é a nem ilosrdné a mělo
být povelem k revoluci v celém Španělsku. N e­
bylo nam ířeno jen p ro ti vládě, a p ro ti k a p ita ­
listům , nýbrž i p ro ti C írkvi, ja k u k a z u jí vý­
sledky: B y l o z a p á l e n o 5 8 T c o s te ‚ lů ,
z b o ř e n o 63 v e ř e j n ý c h b u d o v , 28 t o v á ­
r e n a 8 0 0 d o m ů . P ovstání bylo sice p o tla ­
čeno generály S an tju rem a Ocheou, n ě k te ří
vinníci byli popraveni, nebo pozavíráni, a to
byli ti nejhlavnější, k te ří o dvě léta později
se znam enitě u p latn ili v rozdm ychání občan­
ské války. Úplně k lid už obnoven nebyl, vláda
pravice byla nenáviděna stále více a koneč­
ně se p ro ti ní postavil i p resid e n t Z am orra,
k te rý v lednu 1936 ro zp u stil p arlam ent.
V olby 16. února p řin esly vítězství lidové
frontě, k te rá vysílala do cortesů o 58 poslanců
více, ačkoliv získ ala o 450.000 h lasů méně.
T o bylo zásluhou volebního zákona z r. 1931,
podle něhož stačilo ke zvoleni poslance z děl­
nických o b lasti 17.000 hlasů, kdežto v o b la­
stech venkovských bylo tře b a 25.000 hlasů.
— 22 — 64R
M inisterský předseda V ollandarés byl vrch­
ním volebním kom isařem . T en to m už byl
„inkvisitorem kom andérem “ zed n ářsk é lože,
zru šil všechny zákony, odhlasované p řed ch á­
zející sněm ovnou a vydal vládní d ekrety, jež
dávaly n a p ro sto u volnost i většinu lidové fro n ­
tě. A le učinil ještě jednu věc, k te rá přím o za.
vinila anarchii po volbách: D a l p r o ­
p u stit všechny odsouzené v astur-
ském povstání a tak ospravedl­
nil zločin. Nic n e s t á l o v c e st ě tomu,
aby byl zločin opakován, a byl s k u ­
t e č n ě o p a k o v á n . — U dálosti již letěly.
Bezprostřední měsíce před povstáním.
A zana byl jm enován m inisterským p ře d ­
sedou vlády socialisticko-anarchisticíké. T a k
vláda ve všem podléhala anarchistickým a k o ­
m unistickým syndikátům , k te ré byly ovládnu­
ty cizími ag itátory, z nichž bylo mnoho r u s ­
kých, ja k sovětských vládních (Stalinových),
ta k tro c k istů . U dálosti z r. 1931 se opakovaly,
ovšem v m íře daleko vyšší, stávky, obsazování
továren, vyhánění a zabíjení jejich m ajitelů
byly na denním p o řádku. P a rla m en t nedělal
nic — nenazvem e-li ovšem p ráci zdvižené pěstě
levicových poslanců — kom ise, m ající urov-
návati spory mezi zam ěstnavateli a zam ěstnan­
ci, byly zbytečné, poněvadž vláda nebyla s to
jim naznačit au to ritu a nedbala o statně ani
toho, aby byl svorný vývoj zaručen. O s t a t n ě
649 — 23 —
 z ciziny byl vydán r o z k a z k revo­
l u c i za k a ž d o u c e n u a e m i s a ř i se již
s t a r a l i , a b y b y l d o d r ž e n . Bylo zjištěno,
že do K atalánie přijíždělo m noho cizinců, najm ě
R usů, k te ří sice byli hlášeni jak o h o sté rudé
„T rucolym piady“, jež se m ěla ko n ati v B arce­
loně, ale nikdy se nekonala, a k te ří byli hned
rozesíláni do různých m íst K atalanie a Špa­
nělska, aby bděli nad prováděním rozkazů.
R ychle bylo ozbrojováno dělnictvo. Útoky na
m ajetek i osoby se m nožily. S ta tistik a , jež
byla uvedena Calvou Sotelou, m onarchistickým
poslancem , v cortesech, je vým luvná:
Vyloupeno a zničeno bylo v době
o d 15. ú n o r a d o 2. d u b n a 5 8 v e ř e j n ý c h
b u d o v , 72 ú s t a v ů , v ě t š i n o u k a t o l i c ­
k ý c h , 33 s o u k r o m ý c h d o m ů a 36 k o ­
s t e l ů . L e h l o p o p e l e m ve s t e j n é m p o­
ř a d í 12, 4 5, 15 b u d o v a 1 0 6 k o s t e l ů .
A t e n t á t ů b y l o 712, r a n ě n ý c h 345 a
z a b i t ý c h 74 l i dí . K o n e č n ě s v ě d o m í m
a u to r i ty vládní byl p o lic is ty z a ­
v ra ž d ě n Calvo Sotelo, svou vým luv­
ností velice nebezpečný vládě a ta­
to v r a ž d a byla p ř í m ý m s i g n á l e m k
o z b r o j e n é m u p o v s t á n í . Gil R obles se
choval úplně loyálně. A čkoliv byla jeho s tr a ­
na v oposici, slíbil přece, že to nebude oposioe
t r v a l á , zásadní. Á zana mu p řislíb il, že bude
re sp e k to v a t i C írkev i k atolické organisace a
jejic h svobodu. S libu ovšem nedodržel. A le
— 24 — 6S0
nicm éně vládl ještě u rčitý řád , k te rý v šak
úplně zapadl za jeho n ástu p ců , když A zana
po odstoupivším Z am orrovi byl zvolen p re s i­
dentem republiky.
O tevřeném u boji nebylo možno zab rán iti
ještě z jiného důvodu. Ve Španělsku se m ě­
nily rychle vlády a obyčejně každá změna
měla za n ásled ek i zm ěnu ve vedeni arm ády
a ve stříd án í velitelů pluků a vyšších d ů sto jn í­
ků. M nozí byli vypovídáni ze země, jako F ran-
eo, jin í zase m usili utéci nebo jim bylo po­
hroženo vězením, po volbách 1936 jich bylo
několik i uvězněno. J a k m i l e s e p r o h l á ­
sily lože pro d i k ta tu r u proletáři-
átu, n u t n ě m u s i l y o p u s t i t g e n e r á l y ,
vojáky, k te r ý m šlo i o z a c h o v á n í řá­
d u i o v e l i k é Š p a n ě l s k o . A rm áda byla již
rozleptána kom unistickým i a anarchistickým i
hesly, na ni tedy nem ohli generálové p říliš
spoléhat, to bylo zřejm o a známo.
A n arch isté a s tu rš tí, k te ří po potlačení po­
vstání byli uvězněni, po svém p ro p u štěn í z
vězení v únoru r. 1936 žád ali hlav S a n ju ra a
Ochey. Bylo jim vyhověno: S an ju ro byl se sa ­
zen a vypovězen, O ehea byl vězněn a s ním
několik vyšších důsto jn ík ů . V šichni sm ýšleli
republikánsky. Unie pojednou viděla, že byla
zaskočena a chystala pom stu. Sotelo, k te rý
předvídal a znal ostatn ě úm ysly an a rc h istů
a kom unistů, zam ýšlel sesk u p iti všechny živly,
věrné C írkvi i Španělsku k řesťanském u, i z a ­
651 — 25 —
ručující klidný vývoj země. P adl v šak dříve,
než m ohl p ro v ésti svůj plán. P řevzal je j vůdce
c a rlistů n av arrsk ý ch a k astilsk ý ch , severních
o b lastí nacionalistických a katolických, k n ě­
m už se p řip o jila fašistic k á Falanx, založená
synem bývalého d ik tá to ra , Josefem A ntoní­
nem De R ivera. T y to dvě skupiny se spojily
s ju n to u generálů, k te ří počátkem června
vznítili povstání v různých m ěstech, nejdříve
v Barceloně, p ak v M adridě, V alencii a j.
T ř e b a o v š e m d o d a t , že v t o m o k a m ž i ­
ku již e x i s t o v a l y v t ě c h t o m ě s te c h
a n a rc h istic k o-kom unistické čeky
po z p ů s o b u r u s k é m , že již h o ř e l y
chrámy a kláštery a mnoho řeholní­
ků, k n ě ž í , v ě ř í c í c h a l i d í n á l e ž e j í ­
cích pravici, bylo povražděno. P o­
v stán í se nepodařilo, neboť arm áda byla roz-
leptána, jeho původci, jako velitel B arcelony
a M adridu byli odsouzeni k sm rti a popraveni,
ale b o j dvou stra n , nacionalistů a rudých,
byl již zahájen. Na počátku vítězili ru d í, po­
zději vítězili naeionalisté, to je o statn ě z‚Tiámo
z novin. M éně je již známo, že v prvých dnech
povstání v B arceloně n a kon g resu anarchisti-
ckých a kom unistických sy ndikátů v B arceloně
dva em isaři ru ští, jeden Stalinův, d ruhý T roc-
k ista , p ro h lásili: R o z ř e š i l i j m e n á b o ž e n ­
ský problém Španělska, když jsme
zapálili kostely!

— 26 — 652
 Církev pronásledovaná.
V ýše j'ste čtli sm utná čísla o zničených
a zapálených chrám ech p řed červencem , nyní si
všim něm e dnů těsn ě předcházejících vypuknu­
tí povstání a m ěsíců, ve k terý ch teče a vy­
teklo to lik španělské krve, vinné i nevinné.
Čísla, k te rá uvádím , nejsou vym yšlena, ale
jsou hrozná. J e vůbec možné, m ůžem e se táz a t,
aby byl člověk schopen takových zločinů? J e
to možné, když se to událo a svědectví o nich
jsou svědky zaručena. O statn ě n e p řá telé C ír­
kve jich ani nevyvracejí. T a k francouzská k o ­
m unistická revue „V u“ uveřejnila m noho
obrázků zapálených k o ste lů , rozbitých soch
a křížů a libovala s i v tom , žě šp anělský lid
našel konečně pravou cestu. 1 ti n a ši in telek ­
tuálové, sm ýšlející kom unisticky a nevěrci
schvalují b u d ‘ přím o nebo aspoň svým m lčením
hrůzy napáchané ve Španělsku.
V M adridě bylo do 10. srp n a zapáleno 29
kostelů, všechny o sta tn í byly zavřeny, n ěk teré
k o stely a k lá š te ry byly prom ěněny v k a sá rn a
nebo dány k jiným účelům . H asiči, vyslaní
ú řady k hájení, nem ohli pracovat, poněvadž
jim v tom davy bránily.
V B arceloně propuklo povstání 19. č e r­
vence v neděli, v pondělí bylo potlačeno. To
již hořelo několik k o stelů , ale vládě se přece
podařilo zam ezit v pondělí zapálení dalších.
Ovšem plenění a rouhání bylo dovoleno, o­
653 — 27 —
 brazy, sochy, svaté nádoby, roucha kněžská
byla vynášena p řed chrám y a zapalována. J e ­
dině k a te d rály u šetřili, poněvadž ji hlíd al sil­
ný vojenský oddíl, neboť m in istr vyučování
n aříd il, že ten to um ělecký sk v o st nesm í býti
zničen. O statních všech 160 chrám ů bylo zni­
čeno a vypleněno. V šichni kněží velkého sem i­
n á ře byli zavražděni, k lá š te ry zbořeny, m niši
a řeholnice s velké č ásti povražděni.
A ta k b y c h o m m o h li j m e n o v a t i
m ě s t o za m ě s t e m a v ž d y b y c h o m
četli: 5 k o stelů lehlo popelem, 3
k lá š te ry rovněž, k a to lic k é školy
změněny, v k a sárn a , nemocnice, ře­
h o l n í c i a k n ě ž í u s m r c e n i a p o d a ř i l o-
li se jim u téci, ž ij í v h o r á c h , s k r ý v a ­
jíce se p ř e d p r o n á s l e d u j í c í m i , a žijí
v bídě.
V šim něm e s i aspoň s ta tis tik vydaných je d ­
notlivým i řeholním i řád y a kongregacem i. N e­
jso u úplné, o osudu m nohých členů nen í nic
znám o, ale co je známo, m usí n a p ln it bolestí
du ši každého člověka, který, m á srd ce a čest
v těle, a který, m á zdravý rozum .
Š k o l š t í b r a t ř í m ěli ve Š panělsku 120
škol, ve k terý c h 1.200 b ra trů vyučovalo 32.000
d ětí, tém ě ř všechny byli dělnické. D nes jso u ty
školy zničeny, v ětšina řeh o ln ík ů byla po­
vražděna, jen m álo jich u tek lo do Francie.
V M oeadě, barcelonském předm ěstí, bylo
pobito 50 b r a tř í a 40 laiků. V k lá š te ře u M a­
— 28 — 654
 dridu, k d e byli novicové, bylo povražděno 65
lidi, ve T ig n erias 30, v C avuris 10 b ratří.
D o m i n i k á n i m ěli též těžké oběti. V
M adridě vykrvácelo 7 m nichů a 1 b ra tr laik,
po jehož m rtvole p řejelo auto, vezoucí m ni­
chy, k te ří nebyli zabiti na m ístě. V M adridě
lehly popelem tř i k lášte ry . V O caqua žilo
v k lá šte ře 50 řeholníků, k te ří po zapálení k lá ­
šte ra zmizeli, očití svědci vypravují, že skoro
všichni byli pobiti. Byli to m isionáři, k te ří po
dlouhých letech, prožitých v m isiích, se zo­
tavovali.
K o n g r e g a c e b 1. C 1 a r e t a je šp a ­
nělského původu a i ona těžce u trp ě la. V
B arb astru byli všichni řeholníci zjím áni a n e j­
dříve byl zabit su p e rio r se dvěm a m nichy. Za
týden na to 9. srp n a , vyvedli z vězení 7 m ni­
chů a biskupa a zabili je. D alších 10 padlo
20. srp n a a druhého d n e posledních 11. „V e
vězení — vypravuje jeden, jenž se zachránil,
— jsm e se ustavičně m odlili, abychom byli p ři­
praveni na sm rt. Čtli jsm e k nihu o sm rti
m učedníků. Když byli sp o lu b ra tři vyváděni z
vězení, zpívali zbožné písně, odcházejíce vo­
lali: Ať žije K ristu s K rál! K apitán, velitel po­
sádky, byl ta k dojat, že se sta l k ato lík em .“
V Cervetě ze 100 m nichů jen 14 bylo z ach rá­
něno. V šech m rtvých je p ře s 300.
D c e r y n a š í P a n í ^ z B arcelony byly
všechny p o střílen y a k lá š te r rozbořen. M no­
hé zem řely vysílením ve vězení.
655 — 29 —
 M isionáři Nejsvětějšího Srdce z
Barcelony neušli též kru tém u osudu. V C anet
de M ar zahynulo 7 mnichů.
S a l e s i á n i m ají jistých 47 obětí na ži­
votech, jejich dom y jsou zničeny. Na hlavy
synů sv. Dona Bosca, k te ří tolik v y k o n ali pro
chudinu, byla vypsána odm ěna 3.000 peset.
S alesiánek bylo rovněž m noho pobito. Z 35
k lá š te rů byly vypuzeny, 40 dom ů bylo za­
páleno.
P a s s i o n i s t i v D aim ielu, bylo jich 31,
byli vražděni, když hořel jejich k lá šte r.
B r a t ř i s v. J a n a z B o h a , věnující se
službě nem ocných, m ěli té ž bolestný úděl. P.
M unne, k te rý se zachránil, vypravuje: „30.
července o 9. hodině ráno nás shrom áždili
n a d v o ř e . . . Z aru čili nám volný o d c h o d .. .
a v 1 hodinu jsm e se loučili s k lá š te re m . . . .
P řed nádražím nás zastavili m ilicionáři a vezli
n á s 23 do koleje sv. Vincence. Na cestě nás
— mimo mě cizince — sehnali z vozu. Z azněla
salva. J e vše skončeno? J e ště ne. T řem se
podařilo utéci, ale byli dostiženi a též za­
stře le n i.“
Zkrátka, všechny kongregace a
řády želí mnoho svých synů a dcer a
k l á š t e r ů a domů, jež s l o u ž i l y m o d l i t ­
b ě a c h u d ý m . S m ě l e m o ž n o ř í c i , že
h r d in ů pro víru jsou ne desítky, ný­
brž tisíce.
— 30 - 656
 A je tisíce h rd in ů i v řad á c h věřících. V
Palm ě del Condado bylo 67 lid í polito ben­
zinem a zapáleno. V U dreře 17 lidí bylo za­
bito. V S an tan d eru byly všechny k o stely jako
všude jinde zpustošeny, 3 byly zapáleny. Na
lodi bylo uvězněno 1.200 osob a jen m álo jich
již žije. V Bilbao bylo uvězněno 1.700 osob a
mnoho jich bylo povražděno. K rásn á k a te d rála
je v tro sk á c h , zc sem ináře zbyly holé zdi,
tém ěř všichni kněží zahynuli pod revolvéry
rudých. C e l k e m m o ž n o říci , že ve
všech m ěstech a místech, vnichž byli
nebo ještě jsou pány rudí, byly vše­
cky k o s te ly a k l á š t e r y znesvěceny,
kněží, n e u t e k l i - l i včas, p o v r a ž d ě n i,
n i k d e s e n e s l o u ž í m š e s v. A v t a m
hrozném pronásledování to lik synů a dcer
Církve zůstalo věrno K ristu a Jeho Církvi.

P řík la d a poučení pro katolíky.

J e n aší povinností m odlit se za n ešťast­
nou zemi tolik trp ící, aby Bůh u k rá til dny
nevyslovitelné hrůzy.
V ésti si v životě tak , aby podobné n e ště stí
nás nikdy nepostihlo. T o znam ená pracovat,
hlavně v K atolické A kci, životem , příkladem
i slovem sv ítit na cestu zbloudivším a p řiv ád ět
je k jediném u zdravém u zdroji života, pravé
Církvi K ristově, k te rá je příbytkem lásk y a
spravedlnosti.
657 - 3 1 -
 H lavně vyvíjet co nejintensivnější sociál*
ní činnost. J e velký podíl náš na tom, že mno­
ho pracujícího dělnictva je daleko ód Církve,
ba v řad á c h ji nepřátelských.
A na konec. K atolická m ládež dělnická
a všechna m ládež ve F rancii a Belgii se m odlí
tu to m odlitbu, již i my se m odlem e:
„Ježíši, který, ad Synem Božím jsi si přál zváti
se synem dělníkovým, který jsi až do svého třicátého
roku ráčil pracovati svýma vlastníma rukama a da-
bývati si chléb v potu tváře své, jsme ti hluboce vděčni,
že jsi povýšil práci rukou, která byla v takovém po­
hrdání a ponížení u pohanských národů. Pomáhej nám!,
prosíme tě, abychom svědomitě pracovali. Vzbud‘ v
srdcích zaměstnavatelů i dělníků, pánů i služebníků,
city spravedlnosti a lásky, které zmírňují všechny
spory, napomáhají rozkvětu podniků a zajišťují bla­
hobyt rodin! Dej o Ježíši, abychom pochopili zvláště
nebezpečí náboženské nevědomosti, jež nás zbavuje
ochrany před bludnými naukami, zasévaných falešnými
přáteli do srdcí lidských. Jsme tvými dětmi, náš Bože
a Otče, který jsi sdílel naše útrapy. Chceme ti dáti
ve svém životě první místo, očekávajíce s neochvěj­
nou důvěrou, že nám búde přidáno, co jsi přislíbil
těm, kteří hledají nejprve k r á l o v s t v í B o ž í h o
a s p r a v e d l n o s t i jeho. Chraň nás, abychom ne­
přilnuli příliš k dobrům pozemfekým, abychom po
těžkém tomto životě dosáhli po smrti věčného odpo­
činku blažených tvých. Amen.“
Imprimi potest. Pragae, die 8. Nov. 1936. P. J. Haderka,
C. Ss. R,, Sup. Prov. Imprimatur Nr. 19.101. Olomucii,
die 10. Nov. 1936. Josephus Vyvlečka, Praeses a. e.
Consistorii.
„ŽIVOTEM“. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se
na celý ročníiki i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exer­
ciční dům, Hlučín ve Slezsku. Řídí R. Schikora, C.
Ss. R. v Mor. Ostravě. Odpovědný red. Jan Miekisch
v Hlučíně. - Tiskla Typia, Mor. Ostrava, Těšínská 21.
— 32 — 658
Dr. A lois W yka.

Nový vůdce lid stv a?

M oderní odpvirci katolictví, aby zm enšili
význam K rista P ána, o jehož božství nejjas-
n ě ji vykládá právě církev k atolická, snaží se
vyvýšiti jiné náboženské m yslitele a vrhnouti
n a ně gloriolu velikosti. N ikdo se jim k tomu
nehodí ta k dobře jako Budha, jenž vystoupil
v P ře d n í Indii, někdy mezi 500—600 let před
K r. S nad proto, že jeho n a u k a m á m nohé ry­
sy, společné s jejich světovým názorem —
ať již pantheistickým nebo atheistickým , ve­
lebí ho nesm írně a snaží se dodati mu takové
vznešenosti a m ravní krásy, aby se nejen vyrov­
nal K ristu Pánu, ale aby jej dokonce i zastínil.
í Čemu se m u sí učiti naše katolické děti
ve škole!
B udhism u věnuje se značná pozornost
v učebnicích dějepisu pro školy m ěšťanské i
střed n í. V I. díle učebnice E duarda Štorcha
— K arla Čondla, určeném p ro I. tř. m ěšťan­
ských škol, věnováno je n a př. Budhovi a bud­
hism u 74 řád ek , zatím co o K ristu Pánu
čtem e na 42 řádcích. J a k ý o b d i v m a j í
a u t o ř i p r o Budhu. R á d i by z něho
udělali nového vůdce lidstva!
— 2 — 660
 B ájí o něm, že ‚‚promluvil za miliony po­
nížených“, způsobil „náboženský p ře v ra t“, byl
„zakladatelem prvního světového náboženství“,
jeho „učení bylo něco ohrom ného pro teh d ej­
ší svět, otevřelo lidu oči.“ P rý Budha „hlásal,
že všichni lidé jso u s i rovni. Ja k o ro stoucí
lavina se šířila ta to osvobozující m yšlenka z
k ra je do k ra je , od n á ro d a k n árodu a je jí
kouzlo osvítilo m iliony lidí, jim ž se lám aly
otrocké okovy.“ D ruhou velkou m yšlenkou,
krom ě m yšlenky rovnosti, byla prý, ona — o
nezbytnosti u trp en í, jak o žto znaku života a
o zásadě, že je tře b a p o tla č iti z‚ájem o tento
svět a ve sm rti viděti vysvobození, neboť i
největší trá p e n í sm rtí p řesta n e. „Budha d al
poníženém u lid stv u útěchu ro vnosti a sp o ­
kojenosti. Nebylo většího m uže n a d něho“.
V elebení Budhy vyvrcholuje otázkou: „ J a k by
svět vypadal, kdyby se bylo udrželo pravé uče­
ní B udhovo?“
T edy učení Budhovo je pravé, ono By bylo
bývalo s to p řetv o řiti svět? Budha se tu
úm yslně z k reslu je jak o n ějak ý sp a sitel — a
zjev K ristův v po jetí a u to rů učebnic je pro ti
němu slabý, bezvýznam ný. K ristu s P án jě
představován jak o napodobitel Budhy, k terý
zrovna ta k jako p ro ro k P řed n í Indie hlásal
rovnost lidí, odstraňoval stra c h p řed sm rtí a
„nad m odlení, obřady i prázdné p ředpisy s ta ­
věl dobré sk u tk y a čisté srd c e “. O K ristu
Pánu se píše v učebnicích jako o pouhém
661 -3 —
člověku — šlechetném m ysliteli a proroku,
k te rý s to jí vedle p ro ro k a Budhy jako s ním
rovnocenný. P rý „oba tito velcí kazatelé ned­
b a jí o věrouku, nehledí na bohy, na obřady,
nýbrž s veškerou ohnivou vým luvností se po­
k o ušejí p ro b u d it lidstvo k šťastnějším u živo­
t u “. (I. díl učebnice Štorcha-Čondla, s tr. 137
až 140.) Ja k é to m atení pojm ů! Budha nehleděl
n a bohy, to je pravda, vždyť vůbec o žádném
Bohu nem luvil, ale K ristu s P án h lása l tro jje ­
diného Boha, tv rd il o sobě, že je druhá bož­
sk á osoba a svoje božství dokázal zázraky,
hlavně svým zm rtvýchvstáním ! M ůže se k n ě ­
mu p řiro v n ati takový Budha •— m lhavý p ro ­
rok, o jehož životě se zachovalo m álo zpráv
nejasných, neurčitých, k te rý nezanechal po
sobě oněch svěřených zvěstí, jakým i jsou
evangelia, vyprávějící o K ristu P án u ?
Dále je stra šn ý omyl v tvrzení, že K ristu s
P án nehleděl na věrouku stejině jak o Budha.
J e fakt, že Budha žádného přesně form ulova­
ného učení nezanechal, ale nauku budhistic-
kou sestavili jeho žáci, kdežto K ristu s P án
vyřkl jasně svoje učení, jež zanechal svojí
církvi katolické. M ezi budhism em a k řesťan ­
stvím jsou velm i četné a veliké rozdíly, každá
z těchto soustav sto jí na opačném pólu.
K řesťanství a budhism
n ap ro sto se od sebe liší. Kdo tvrdí, že se sobě
podobají, je podle vědeckých vývodů velikého
- 4 - 662
 m yslitele anglického, nedávno zesnulého k o n ­
v ertity C hestertona nesm írně pošetilý.
Učenec ten p rav í: „V šechno lidstvo so u ­
hlasí, že jsm e v osidlech hříchu. V alná č ást
lidstva souhlasí, že je n ějaké vysvobození z
něho. A le o tom, co je vysvobozením z něho,
nem yslím , že by bylo dvé in stitu c í ve v ešk eren ­
stvu, k te ré by si odporovaly ta k přím o, jako
budhism a křesťanství. Žádné dva ideály ne­
mohly sobě více odporovati než křesťanský'
světec v gotické k a th e d rá le a budhistický svě­
te c v čínském chrám ě. B udhistický světec vždy
mívá oči zavřeny, zatím co k řesťan sk ý vždy
je m á na plno otevřeny. B udhistický světec
má tělo jem né a harm onické, ale jeho oči
jsou těžký a zam čeny spánkem . T ělo s tř e ­
dověkého světce jě stráveno do vetchých k o ­
stí, ale jeho oči jsou s tra š n ě živy. Nem ůže
býti pravého společenství ducha m ezi silam i,
k teré stvořily sym boly ta k rozdílné, jako ty ­
to. B udhista hledí se zvláštní u p řen o stí do­
vnitř. K řesťan s vyjevenou u p řen o stí hledí
ven.“ (O rthodoxie 212, 213.)
C hesterton jde po tom to vodítku dále a
ukazuje na nesm iřitelné protivy m ezi budhis-
mem a křesťanstvím ; budhism , jakožto sy ­
stém p antheistický spoutává a spojuje tak,
že celý vesm ír je mu jen jedinou ohrom ně so ­
beckou osobou. Světová duše pantheism u (a
také budhism u) žádá člověka, aby ji miloval
jedině proto, aby ten člověk mohl uvrci se do
663 — 5 —
ní. A le božské centrum k řesťan stv í vyvrhlo
člověka ze sebe, aby je člověk mohl m ilovati.
K řesťanství je na stra n ě člověčenství, svobo­
dy a lásky. L áska si žádá osobnosti, p ro to
lásk a si žádá rozdělení. J e s t instinktem k ře ­
sťanským m íti rad o st, že Bůh ro z tříštil ves­
m ír na částečky, protože to jsou živé částeč­
ky. J e s t instinktem křesťanským řík a ti „sy­
náčkové, m ilujte se vespolek“, spíše než ř í ­
k a ti jediné veliké osobě, aby m ilovala sebe.
T oto je s t intelek tu áln í p ro p a st m ezi budhis-
mem a křesťanstvím ; že pro budhistickou o-
sobnost je s t pád člověka, pro k řesťan a plán
boží. veškerou po d stato u kosm ické idee. Che-
ste rto n velm i p říp ad n ě poukazuje n a to : V
bud h ism u je božství ima‚nentní v
k ř e s ť a n s t v í t r a n s c e n d e n t n í . Budhism
nerozlišuje mezi Bohem a člověkem , mezi Stvo­
řitelem a bytostm i stvořeným i, ale v k řesťan ­
ství to to rozdělení je posvátné, protože je
věčné. Aby člověk m ohl m ilovati, je tře b a ne­
jen Boha, k terý by byl m ilován, ale též člo­
věka, k te rý by miloval.
V budhism u (stejně jako v pantheism u), Bůh
a svět je jedno a totéž, v k řesťan stv í Bůh
je rozdílný od světa, rozdílný od každého z
nás. K řesťan m ůže Boha velebiti jako bytost,
rozdílnou od sebe sam ého, p an th eista však
nem ůže ho obdivovati, protože nevidí v Něm
by to st rozdílnou od sebe. K řesťanský světec
je šťasten, protože vpravdě byl odříznut od
— 6 — 064
světa; je s t oddělen od věcí a p a tří na něj s ú ž a ­
sem. A le proč by světec budhistický měl ž a s­
nouti nad věcmi, když je s t ve sk u tečn o sti jen
jedna věc a ta jso u c neosobní, stěží může
sam a nad sebou žasn o u ti? K řesťanské po­
divování se věcem, vede k ethické aktivnosti
a sociální reform ě, ale z budhism u není možno
získati nějaký sociální im puls k u m ravní akci,
neboť jakožto pantheism zavírá ve své po­
vaze, že jedna věc je ta k d o b rá jako jiná,
kdežto akce zavírá ve své povaze, že jedna
věc velm i vyniká nad druhou. V b u d h i s m u
je b o ž s t v í im a n e n tn í , o něm ž h l á s á ­
no, ž e p ř e b ý v á v n á s , p r o t o m u s c h á ­
zí o n a v n ě j š í b d ě l o s t , k t e r á b ý v a l a
vždy znakm křesťanství, spočívají­
cího na idei b o ž s t v í t r a n s c e n d e n t n í ­
ho, r o z d í l n é h o o d n á s .
V budhism u, zastávajícím im anenci Boha,
je introspekce, (u pnutí p o zo rn o sti k svém u
já) sebeisolaee, kvietism us, sociální indiferen-
oe (t. j. lh o ste jn o st vůči vnějším u světu, vůči
lid sk é společnosti). V k řesťan stv í, jež h lá ­
sá transcendenci Boha (Boha jak o b y to st mimo
mne, mimo svět) je div, neobyčejnost, m rav­
ní a politická dobrodružnost, u stav ičn á a k ti­
vita. Budhism zastává, že B ůh je v člověku
a člověk je uzav řen do sebe (což nazjnačeno
zavřeným a očim a budhistického světce) k ř e ­
sťanství učí, že Bůh p řesá h l člověka a člověk
p řesa h u je sebe. (O rthodoxie 214—219.) Che-
6 65 —7 —
ste rto n velm i p říp ad n ě osvětluje rozdíly mezj
Budhism em a křesťanstvím . Abychom ty ro z ­
díly snáze pochopili, pojednám e o budhism u.
V znik budhism u
badatelé udávají z brahm anism u. Jm éno má
od původce svého Budhy (Budha = m oudrý,
osvícený), k te rý žil v Indii v VI. sto letí př.
Kr. T oto náboženství vyznává asi 480 mil. lidí
v O rientě a to v N epálu, na Ceyloně, v Číně,
v Indii,, v Tibetěj a v Jap o n sk u .
Abychom m ohli posouditi správně toto n á­
boženství, všim něm e si jeho historie, učení
a ustanovení.
B udhism us objevil se v Indii, kde byl
brahm anism us a to v VI. sto letí př. K r.
Z ak lad atel jeho byl asketa G otam a z rodu
Sayka, slavný m už Indů, jem už jeho stou»
penci dávají jm éno „B udha“, t. j. osvícený,
narozen v N epálu asi roku 550 př. K r. Jeh o
život m álo je s t známý, ježto p o strá d á m e d o ­
k lad ů věrohodných.
Znám o je s t z jeho života to to : Na úbočích
nepálského H im alaja ve S ta ré Indii ro zk lá­
dalo se m ěstečko K apilavistu v oblasti km ene
Sakya. T am narodil se v VI. sto letí p ř. Kr.
bohatém u zem anu Suddhodana a jeho choti
M aya syn, jehož nazvali S iddhatta. Ve snivé
nádheře a vznešenosti staroindického a risto .
kratičk éh o života chlapec vyrostl, oženil se
a d o stal syna. A le pojednou n a sta l v duši
- 8 - 6 6 6
m ladého muže obrat. U p ro střed nádhery jeho
zám ku a jeho zah rad s tichým i ry bníky a lo ­
tosy těžké vůně zm ocnila se ho ošklivost nad
životem. Legenda vypravuje, že bohatý tento
muž se tk a l se na svých v yjížď kách s pomí-
jejicností všeho pozem ského v postavě starého
muže, dále m uže těžce nem ocného a muže
m rtvého a p ak že p o tk al m nicha brahm ína,
k terý držel v ruce m isku na alm užnu — obraz
odříkání, ale i svobody a povýšenosti nad
pom íjejícnost pozem ských věcí. I um ínil si
S id d h atta (Budha) světu uniknouti. Z a tiché
noci ve věku 27 let opustil dům otcovský, m an­
želku a syna, aby studoval m oudrost brahm a-
nistů a n ašel pokoj pro svou duši. N espoko­
jen však s jejich učením , odešel na p o u št a
v ustavičném rozjím ání a v přísném sebe-
um rtvování hledal m oudrost, k tero u , dle své­
ho m ínění po 7 letech našel, když pocítil
náhle, že s ta l se B udhou t. j:. Osvíceným .
T u to m oudrost p a k v Indii kázal.
A by svou n au k u sn ad n ěji ro zšířil, žalo.
žil řá d m nišský, jehož členové dle vzoru své­
ho zakladatele, zachovávali celibát, chudobu
a cele se odevzdali ú řa d u kazatelském u.
T a to h isto rick á p rav d a brzy byla legen­
dárně zbarvena a to v tom to z n ě n í: G otam a,
k terý byl nazván později Budha nebo Osvícený,
žil asi tisíc k rá te p ředtím a byl postupně m ni­
chem, lékařem , lvem, holubicí, obchodníkem ,
králem atd., již dosáhl své dokonalosti a mohl
66 7 — 9 —
 proto vstoupiti do N irvany, ale chtěl opět se
zroditi a žíti, aby dosáhl dokonalé vědy a lidi
osvobodil od běd tohoto života. Z rodil se z
královny M aya, dříve neplodné; jeho početí
a narození bylo zázračné, jeho zrození po­
zdravily sbory duchů nebeských zpěvy. P odi­
vuhodné bylo rovněž jeho d ětstv í a m ládí.
Otec chtěl mu p řip ra v iti příjem ný a rozkošný
život v p aláci královském , avšak Budha zřekl
se všech rozkoší, odebral se na poušť, kde
p řekonal útoky zlých duchů, až dospěl nejvyšší
m oudrosti. T a to m oudrost spočívala v tom,
že poznal příčiny z‚la a p ro stře d k y k o d s tra ­
nění toho zla. V té době učinil m noho z á zra ­
k ů a sta la se s ním velká zm ěna, s ta l se
Budhou, t. j. osvíceným , m oudrým , nejdokona­
lejším a nejblaženějším . Učil té to m oudrosti
45 let, zvláště chudé a hříšníky, ja k m ají po­
h rd a ti žádostm i, všech zel se zbaviti a vstou.
p iti do nirvany. Konečně zem řel a již více
se nezrodí. *
T ato pověst byla napsána v době, k d y k ř e ­
sťanství bylo v Indii již rozšířeno.
S ta rš í pram eny dovolují poznati život Bud-
hův ta k , že není ničeho podivuhodného na
tom to člověku, jenž však pro čistotu a m írnost
svého sm yšlení rozhodně sm í býti čítán ke
vznešeným duchům člověčenstva. A le m ladší
pram eny budhistieké, jež n áležejí době po
K ristu, u k azu jí nám zcela jiný obraz Budhy,
— 10 — 668
totiž obraz zakladatele náboženství, jenž je st
zázraky obetkán a přím o zbožněn.
A ten to obraz je s t právě oním, jejž k r i­
tik a, k te rá zázrak y popírá, stav í p ro ti obrazu
K ristovu z evangelií.
K ritik a ona rád a p o u k azu je k tom u, že
podle bádání srovnávací vědy náboženské oso­
by zakladatelů velikých náboženství bývají ví­
ce méně obetkány zázrak y a legendam i. Se
zvláštní zálibou staví m oderní svět, jem už se
dostalo popudu od S chopenhauera, E. H art-
m anna, N ietzscheho a snah jiných filosofic­
kých kruhů, K rista a B udhu vedle sebe.

P odobnost m ezi K ristem a Budhou

je jen zdánlivá. Uvádí se dle p ram en ů bud-
histických, vzniklých již v době křesťanské,
následujícím i analogiem i:
K ristu s p řed svým vtělením žil blaženě
v lůně svého Otce, Budha p roběhl velikou ř a ­
du existencí.
D ítku J e ž íši je s t Sim eonem prorokována
budoucnost, — b rah m ínský m udrc p ro ro k u je
chlapci S id d h ata ta k é jeho budoucnost. Je žíš
odchází na p o u št a p o stí se 40 dní — G otam a
zbaví se m užství a p o stí se 28 dní.
K ristu s pokoušen od zlého ducha — B ud­
ha od zlosyna M ara.
K ristu s chodě, učil a shrom ažď oval u-
čedníky, k te ré p a k vysílal, aby k ázali jeho
669 - 11 -
 evangelium — B udha p u tu je také, získává
učeníky a vysílá k u p ráci m isionářské.
K ristu s ko n al zázraky — ta k é Budhovi
byly připisovány. ‚
M ezi učeníky Ježíšovým i byl zrádce —
mezi učeníky Budhovými původce rozkolu.
K ristu s p řed svou sm rtí zjevuje svoji s lá ­
vu, když byl Budha blízek sm rti, přecházela
jeho ry sy zář. K ristu s zem řel za znam ení na
nebi i na zemi, když um řel Budha, počaly kvésti
strom y, ač nebyla doba k v ětů a zem ětřesení
zachvívalo zemí.
J a k lze vysvětliti tyto analogie m ezi K ri­
stem ,a Budhou?
Evangelia nejsou n ik te ra k závislá na p ra ­
m enech budhistických. A nalogie m ezi K ristem
a Budhou nesm ějí se uváděti v obou p říp a ­
dech na tvoření m ythů a pověstí. U Budhy
ano, protože mezi jeho sm rtí a zbožněním
je s t tom u úplně dostačujícího času několika
století, ale u K rista nikoliv, protože již v
evangeliích, v prvních historických pram enech
vystupuje jako Bůh a není zbožněn teprve
jako Budha za pozdějších století.
P ři bližším p řihlédnutí tyto analogie sil­
ně m izejí. K ristův prvotní život v nebi je st
něčím zcela jiným , než prvotní život Bud-
hův.
V ěčné b y tí v lůně nebeského Otce p ří­
slu ší jedině Božímu Synu, ale dle fa n ta stic ­
kého učení staroindického o stěhování duší
- 1 2 - 070
 bylo netoliko Budhovi, a le i každé b y to sti
p robíhati m nohým i existencem i až p řišla k
existenci poslední, jež k o n č í v N irváně.
M im o to je s t K ristu s jediným Spasitelem
lidstva, ale B udhů je počet n esm írný, v k a ž ­
dém velikém světovém období.
P ro ro ctv í Sim eonovo a p roroctví p o ustev­
níka nem ají ani zevnější podobnosti. O sta t­
n ě p ro roctví u B udhy nechová ničeho n á p a d ­
ného; v Indii je totiž zvykem každém u d ítěti
h á d a ti z hvězd.
B udha bojoval a z áp asil za své nábožen­
ské osvícení, ale K ristu s nedal na jevo sto p
bojů za ja s n o s t a jisto tu vědom í svého bož­
ského synovství a m esiášství.
I analogie v p říběhu pokušení m izejí. K ri­
stu s zlom il moc zla, Budha se o to pokoušel
bez výsledků.
Nelze popírati, že učící, p u tu jící a učeníky
kol sebe shro m ážď u jící Budha m á podobnost
s Ježíšem , ale na tom není nic nápadného.
Jed en i druhý činiti ta k m usil. A le právě v
cíli jsou oba od sebe vzdáleni. Cílem
obou bylo osvobození od zla. Ale, kdežto
K ristu s viděl k o řen y zla v tom , že člověk
z tra til své střed isk o v Bohu, vidí Budha p r a ­
m en zla v tom, že člověk z tra til sam a sebe,
protože své „ já “ p říliš vpředl v běh tohoto;
světa. P ro to S p a site li k řesťan stv a zlem ve
vlastním sm yslu je s t hřích, Budhovi je zlem
to, co p řin áší b o lest: náru živ o st, jež plodí
071 — 13 —
utrpení. P ro to ve sm yslu křesťanském záleží
vykoupení v tom , že člověk opět nachází pravý
pom ěr k e svém u Bohu, kdežto vykoupení ve
sm yslu budhistickém není ničím jiným , leč
„sebenaležením “ vniterního člověka, jenž se
byl rozptýlil v klam avé, rozkoš slibující a za­
tím b o lest působící věci zevnější. N apom enutí
K ristovo zní: „H ledejte k rálo v stv í Božího a
sp rav ed ln o sti jeho!“ U stavičné povzbuzování
Budhovo bylo: „H ledejte sam ých sebe!“ Bud-
hism us svojí po d stato u je s t vykoupení, k te ré
se děje sam ým člověkem a vlastní, čistě lid ­
skou sílou, k řesťanství svojí po d stato u je vy­
koupení, působené Bohem.
A v té to poslední v lastn o sti spočívá p ři­
tažlivá síla, k tero u počíná budhism us, po
evropsku p řistřižen ý a vyzdobený, p ů so ­
biti na k u ltu rn í svět západní, ačkoliv
jeho domovem je s t daleký východ, a tuto
přitažlivou sílu osvědčuje jm enovitě tam ,
k d e v kruzích, v nichž je m ísto pravé k u ltu ry
falešná p a k u ltu ra a kde se k řesťan stv í o d ­
m ítlo, přece ještě se pociťuje potřeb a náb o ­
ženství. A tu náboženství, jež nezná osob­
ního Boha, jež otázku o nesm rteln o sti řeší
dvojsm yslným a od sam ého Budhy blíže n e­
určeným pojm em N irvany — pojm em , k terý
vykládá m oderní věda ta k jako vyhasnutí ži­
vota — m á býti náhražkou za křesťanství!
Budha je opřádán jakým si nimbem!

- 1 4 - Ď 72
 V čem je dom nělá velikost Budhova?
Budha bývá přirovnáván ke K ristu Pánu,
ježto p rý konal zázraky. T u nutno zdůraz-
niti okolnost, k te rá rozhoduje, že o z á z ra ­
cích Ježíšových podává se zpráva již jeho
vrstevníky, jeho očitým i svědky, kdežto udané
zázraky Budhovy jeví se v tradici, jež m no­
hem později vznikla. Z de m ěla p ři p rác i podíl
básnická fantasie. A již n a p rv n í pohled B ud­
hovy zázrak y p ro zra z u jí se jak o divy, konané
pro podiv a slávu, k d ežto zázraky Ježíšovy
nesou na sobě m ravní c h a ra k te r z á zra k ů za
účelem pomoci. N ezapom ínejm e však, že nej­
s ta rš í trad ice ničeho neví o zázracích Budho-
vých. V hlubině duše lidské dřím á žádost, aby
vyslanec Boží tak é jak o Boží vyslanec m usil
se p ro k ázati zázračnou mocí, k te r á jeho slova
ověřuje. P roto bylo dodatečně o Budhovi vy­
m yšleno, že konal zázraky.
K ristu s ře k l: „Oheň na zem p u stil jsem ,
a co chci (jiného), než aby se vznítil.“
Budha jako cíl člověka postavil N irvánu. N i­
kdo neví, co to znam ená a Budha nikdy n e­
podal výkladu. Co je s t N irvana?
Slovně znam ená „Bez v ě tru “ — t. j. p la ­
men, jenž h o ří bez vanu vzduchu. J a k hoří
tento plam en? H oří čistě, bez čoudu a kouře
— je s t ted y N irvana čisté bytí, jež nem á žád ­
ného p řán í? N ebo m usí tento plam en uhas-
nouti? T oho nevíme.
673 — 15 —
 A le rozhodně je budhism náboženství u k o ­
jen í a klidu, kdežto k řesťan stv í je nábožen­
stvím podnětů a snah. Nelze po p írati, že bud-
hism us k d y si působil uklidňujícím a um ravňu-
jícím způsobem n a různé národy. A le ze své
v lastn í otčiny vypuzen, ocitl se siln ě pod vli­
vem šam anistickým : T ibeťan nem á ze svého
náboženství o m noho více, leč ustavičné od-
řík á n á n í m odlitební form ulky „O sv a tý k le ­
n o te lotosu, am en!“
Budhism nedává člověku oné útěchy, síly
a rad o sti, jak o křesťanství. Vždyť v něm není
n a u k y o n esm rteln o sti duše ani o věčné bla­
ženosti! Budhism nezná duše jak o sam ostatné
existence, nezná věčného života v nekonečné
rozm anitosti a plno sti vznětů, zná jen onu
n irvánu — nicotu, úplné bezvědom í, p ro p ad ­
n u tí s e v p ro p a st prázdna. M ůže se zak lad atel
takovéto bezútěšné nauky nazývati velikým ?
N a u k a původního budhism u
nem ůže u sp o kojiti nikoho z těch, kdo hledají
vážně sm ysl života. Budha hlásal následující
názory: Příčinou bídy a bolesti je velká lá s ­
k a k životu a touha po něm, lá sk a k svém u
já. — P roto je tře b a úplně ji potlačiti, um rtviti,
zničiti. Je n ten, kdo toho dokáže, kdo zničí
své já, vejde do N irvany, jež značí úplný
zánik, zhasn u tí (asi ta k jako světlo lampy, s a ­
mo znenáhla hasne, až zhasne úplně, n e ­
zanechávajíc po sobě stopy.). Původní bud-
— 16 — 674
 hism us nic neví o Bohu, o první příčině všeho,
ježto Bůh b u d ‘ neexistuje nebo nic určitého
v jeho existenci nelze poznati. M lčí o duši,
o věčnosti, nebi, je bez naděje, bez m ilosrden­
ství, neví o prozřetelnosti. Z dá se, že uznává
jednu by to st nezm ěnitelnou, totiž neúprosný
zákon (sam sara), jehož mocí dobré činy i zlé
vtělení (m etem psychosis) nebo stěhování se
duší, až veškerá m ožnost zla i dobra našich
sk u tk ů zmizí. U č í t e d y b u d h i s m s t ě h o ­
v á n í d u š í a z n o v u z r o z e n í . Čím ctn o st­
něji kdo žil, t. j., čím více potlačoval své já,
svou osobnost, tím v lepších pom ěrech se z ro ­
dí, až se očistí úplně a vejde do N irvany a
v n í zhasne.
T oto m á býti účelem celého našeho ú si­
lí neb jen v nirváně bývám e osvobozeni od
běd tohoto života a od běd opětného vtělení.
T ěm ito t. zv. dogm aty je s t budhism us jakousi
form ou pessim ism u.
Z těch to zásad je s t odvozena ta to ethika,
m ra v o u k a : Když celý život jest. bídným a
příčina běd je s t zrození, nutno se zříci veške­
ré žádostivosti. V tom je s t nejvyšší do k o n a­
lost, du ši odd ěliti ode všech tužeb i roz­
ko ší a dospěti k dokonalé čistotě života. P ro ­
to je dovoleno zničiti život, aby došel čloi-
věk klidu, zhasn u tí v N irváně. T a k d o v o ­
l u j e b u d h i s m s e b e v r a ž d u . K do chce
však žíti a správně, m usí m íti ducha rozjím a-
vého a m oudrost.
675 - 1 7 -
 Správný život uk lád á p ět povinností: N e­
zabiješ žádné bytosti, nepokradeš, nezciložíš,
nebudeš lhát, nesm íš p íti nic kvašeného.
Budhism káže sice lásku ku všem tvorům ,
leč jen z té pohnutky, že to jsou živoucí by­
tosti. P ak dlužno m ilovati stejně jako lidi
i ro stlin y i zvířata. P roto Budha zapověděl
zabíjeti zvířata, ba sám prý si dal rozkous-
nouti žíznivým tygrem tepnu, aby mu svou
k rví zahnal žízeň. Budhism p řed p isu je dobro­
tiv o st vůči celému světu. M niši budhistů žijí v
chudobě a zachovávají ábsolutní čistotu. R oz­
jím ání liší se od křesťanského ducha exercicií.
U budhistů rozjím ání není prosbou k Bohu,
avšak p rác e psychická a physiologická, k te rá
sm ěřuje k zničení m yšlení.
Budhism us hlásaje sebezničení a vyličuje
život jak o řad u běd, jak o zlo, jehož se tře b a
zbaviti, svádí k životní lh o ste jn o sti a p o d rý ­
vá všecku osobní snahu. P ro to tak é odním á
podnět k vědám , um ěním a všelikém u p o k ro ­
k u vůbec. M o u d ro st uk lád á za povinnost po­
zn ati zákon Budhův. N áboženství toto, ta k
form ulováno dosti rychle se v m nohých k r a ­
jinách rozšířilo. J e ště za života G otam y pro vý­
m luvnost jeho řečníků a asketický život, bud­
hism došel obliby bohatých i kupců, pronikl
do severovýchodní Indie. V e 3. sto le tí př.
K r. k rá l A coka budhism us ro zšířil až n a ostrov
Ceylon. B rahm anism us konečně a islam vy­
tla č ili budhism us z celé Indie.
- 18 - 676
 Od roku 300 do r. 589 budhism us pronikl
do říše čínské, odtud, na K oreu a Siam.
R oku 552 z K oree přechází do Ja p o n sk a , r.
638 do T ibetu, kde m á zvláštní form u, totiž
lam aism us. M nichové tam nější, zvaní lam a,
m ají i m oc občanskou a jejich vůdce je s t po­
k lád án za vtěleného Budhu.
Zm ěny budhism u, budhistické sekty.
B udhism us však během doby zm ěnil se
ve svých t. zv. dogm atech. Jso u totiž v něm
tř i veliké sekty, t. zv. m enší vůz, v ětší vůz
(obě vznikly v 1. stol. po K r.) a tan tarism u s.
Přivrženci m enšího vozu (Hinaym a) jsou p ře ­
devším m niši tvrdící, že cesta k spasení (vůz)
spočívá ve zničení jakékoliv touhy. Co se
týče existence Boží a p řiro zen o sti lid sk é jsou
stoupenci agnosticism u, t. j. nauky, k te rá p r a ­
ví, že nic určitého o těch věcech nevíme.
S e k ta H inaym a, ro zšíře n á v Indii a na
Ceyloně, je s t nejbližší pravém u budhism u. —
S e k ta většího vozu (M ahayna) m á více laik ů
a dom nívá se, že sp á sa nespočívá ta k v se ­
bezapírání, ale v lásce k jiným , k te rá se jeví
tím , že p o d p o ru jí jiné, aby dosáhli spásy.
Pod to u to form ou je s t ro zšířen budhism us m i­
mo Indii. T ře tí se k ta t. zv. tan ta rism u s, který,
vznikl v 7. sto le tí po K ristu , učí, k te ra k po­
m ocí m agie a pověrečných o břadů možno do­
sp ěti k sv a to sti a v B udhu se prom ěniti. V
té to sek tě obnoven byl s ta rý polytheism us.
677 — 19 —
V ěří tedy, v daem ony a c h r á n í s e p ř e d n i ­
m i k o u z l y a o d ř í k á v á n í m p o v ě ř e č-
ných formulí.
Z ř í z e n í b u d h i s t i c k á . Původní bud-
hism us nebyl ničím jiným , než zřízení rázu
asketického, podobné zřízením v b rahm anis­
mu. D okonalým i budhisty m ohou b ýti jenom
m niši (bikhus), k te ří dojdou po tom to životě
nirvany. Za m nichy jsou p řip u štěn i m uži po
zkušební době. C hleba si vyžebrávají, cestují
v parném létě, za dešťů přebývají ve svých
celách. M ají předepsáno rozjím ati, rozm lou­
vati, p o stiti se d v ak ráte za m ěsíc a vyznati své
viny. Ke konci zimy, než n asto u p í letn í cestu,
shrom áždí se všichni, m ají něco podobného
jak o velké kapitulum , a p ři té to p říle žito sti
provádějí napom enutí b ra trsk á . J e p tišk y bud-
Kistické vedou podobný život jak o m niši, ne­
cestu jí v šak v letn í době.
Laici nejsou dokonalým i žáky Budhy, n ý ­
b rž pouze p řid ru žen i k shrom áždění m nichů,
podobně jak o laici te rc iá ři jso u p řip sá n i ř á ­
du. Povinností jejich je d áv ati alm užnu m ni­
chům, jso u vázáni ethikou budhistickou v ně­
k terý c h bodech, ale n e z řík ají se světa. P ro
zločin, spáchaný na m niších bývají vyobco­
váni. J e stliž e to vše zachovají, m ají se v
příštím opětném vtělení zasvětiti životu a s k e ­
tickém u a p ak v stu p u jí do nirvany.
V prvních dobách, k d y je ště B udhism us
se lišil od pohanství, pro zdánlivé podoby s
- 20 - 67
křesťanstvím n ěk teří se dom nívali, že k řesťan ­
ství m noho z budhism u p řejalo . D nes však
d obří znalci budhism u tvrdí, že nejsou ta
dvě náboženství n ija k n a sobě závislá. P odrob­
n o sti jso u jen zdánlivé a d ají se vysvětliti
studiem n itra a p řiro zen o sti lidské, k te rá je s t
u všech lidí ta tá ž a ten tý ž p ro stře d e k poznání
n itra, t. j. přirozené světlo rozum u. V obojím
náboženství — budhistickéiri i křesťanském —
zdají se býti to tiž n ě k te ré principy ethické ty ­
též: hluboké vědomí hříchu a běd života lid ­
ského, obtíže nabýti ctností, touha d o jiti po­
sledního cíle, p ohrdání světem , sebezapírání,
um rtvování, dobrovolná chudoha a zdrženli­
vost, zřízení m nišské, d obrota k e všem lidem
atd. Že budhism us m á dnes n ě k te rá zařízení
a obřady, podobné křesťanským , na př. rády,
hierarchii, sliby, růžence vysvětlí se tím , že
si je vypůjčil od křesťanství, načež je zne­
tvořil. H isto rie svědčí, že m nich K osm as n a ­
lezl v VI. stol. k řesťan stv í rozšířeno v P ersii
i na ostrovech indického oceánu. Jeho p řítel
S opatros nalezl n a Ceylonu kvetoucí křesťan­
skou osadu. P e rští biskupové světili indické.
P ortugalci nalezli v XV. stol. v Indii k ř e ­
sťany T om ášence. Čína byla navštěvována ne-
storiánským i m isionáři, od nichž m ohli bud-
histé m nohé věci si osvojiti, ja k později T i­
beťané od fran tišk án ů .

679 -2 1 —
 Ploměr křesťanství «a budhism u.
Problém pom ěru k řesťanství k budhism u
vyplývá více z osoby zakladatele, z rozšíření
a jak ési velikosti učení jeho.
N ikdo nepopírá, že Budha náleží svým
nadáním k velikým filosofům a m oralistům ,
ale zůstává člověkem: a s K ristem nem ůže býti
srovnán. Budha se nikdy nevydával za vyslance
Božího nebo za V ykupitele, nýbrž vy,stupo,
val jen jako k a zatel a vzor m ravního života.
Žádných zázrak ů nečinil. Z ázraky, k te ré se mu
p řičítají, byly později vym yšleny, jso u sm ěšné
a proto nepravé. Na p ř .: B udha zm ěnil své
tělo v oheň, když chtěl bojovati s králem hadů.
N ekoná v šak zázrak ů , aby jiako vyslanec Boží
potvrdil zjevení Boží, k te ré h lásal, ani aby do­
k á z al existenci Boží, nýbrž jen p ro to , aby
ukázal, že v lastn í silou dosáhl m oci a m oud.
ro šti, k te ro u m ůže každý člověk m íti.
K řesťanství sto jí v jasném světle světové
h isto rie, kdežto budhism us se m ůže jen na
m álo historických fa k t odvolati. Jeho t. zv.
posvátným knihám se u p írá cena historického
pram ene. H istorické jád ro se dá zjistiti, až se
o d stran í velká řad a pověstí. N e jsta rší spisy
ze 4. a 5. stol. po K r., tedy tisíc let po sm rti
zak lad atele budhism u, jistě neobsahují plné
pravdy. Evangelia v šak jsou od učeníků Je žíšo ­
vých z prvnhío století.
— 22 — 680
 B udhism us velm i Je ro zšířen a dnes po
25. stoletích m á m noho je ště stoupenců, avšak
jenom v O rientě. M ezi b u d histy jsou po­
čítáni vyznavači i jiných názorů, jen když
ctí Budhu. T ento fa k t dá se vysvětliti v last­
nostm i a n ed o statk y tohoto náboženství. P ra v ­
dy n ěk teré p řitáh ly m nohé lidi a to ty, k teré
odpovídaly jejich přirozeným , vnitřním sk lo ­
nům a to tím více, ježto tehdy byl v Indii
B rahm anism us, k te rý se lidu nelíbil p ro n e­
jasné učení a pro pýchu kněží. D ále budhism us
vášním nebyl překážkou, neb m ohli stoupenci
zachovávati příkazy, k te ré se jim líbily. P ro to
našel budhism us obliby i u k rá lů a tito jej š í­
řili, neboť nebyl na ú jm u jejich a u to ritě a
mlčel o nejvyšší a u to ritě Boha. K řesťanství
však vypovídá zásad n í boj všem nezřízeným
žádostem a vášním .
Že budhism us ta k dlouho již trvá, není dů­
kazem jeho pravdivosti, neboť n ezů stal tím ,
čím byl na počátku, upadl totiž do m odlářství
a m agie; zak lad atel C akya M uni s jiným i n e ­
sčetným i Budhy je s t uctíván jako Bůh. Je
vzdávána božská pocta ostatkům , obrazům .
N irvana je dnes chápána jak o m ísto nebeské
blaženosti, ač původně byla pokládána za stav
sebezničení.
Omyly budhism u a jčho škodlivost.
O učení ’budhistickém lze je ště po zn a­
m enati: N em luví o Bohu jak o o první příčině.
681 — 23 —
 Nečiní rozdílu m ezi přiro zen o stí lidskou a zví­
řetem . Cílem života j e zničení neb něco po­
dobného. N auka o m etem psychosi, dle p rin ci­
pu, že život je zlem, nem ůže býti Bohem zje­
vena, ježto je nesprávná. M ravouka, ač je s t
nad jiné pohanské dokonalejší, přece není bez
chyb. Sebezápor a lásk a se doporučuje ne z
lásk y k Bohu a k bližním u, ale z lásk y k so ­
bě, z touhy po v lastn í blaženosti. D oporučuje
se pýcha, ne pokora, ježto každý m ůže do­
jiti blaha v lastní silou.
Ja k é ovoce p řin esla nauka ta to ? U bud-
h istů je s t polygam ie, rozluka a polyandrio (t. j.
m nohoženství a m nohom užství). M niši bud-
h istů, když považují život za zlo, hoví nečin­
nosti, lenosti.
B udhism us původní je s t více soustava
filosofická, neb m ravouka, než náboženství.
Lidový, budhism us je st příbuzný polytheism u
(mnohobožství). Nic v něm není dobrého,
oo by přesahovalo hranice rozum u, co
by bylo n a d p ř i r o z e n ý m z j e v e n í m .
D obro přirozené poznává člověk svým v la s t­
ním rozum em , tedy zákony Boží přirozené.
J e s t omezen na zem ě východu,, přizpůsoben
m ysli orientalistické a nem á na sobě znám ky
pravdy všeobecně platné, tedy katolické. V zpo­
m enem e-li vznešenosti K ristova učení, u šlech­
tilo s ti jeho m orálky a požehnaných jeho účin­
ků, sam i poznám e, ja k nem ístné je s t sta v ě ti
mu po bok budhism us.
- 2 4 - 682
 Duch křesťanství n esk on ale vzn ešen ější
než budhism .
Duchem jsou obě náboženství n aprosto
různá. T a k zvané ctnosti v budhistické m orál­
ce jsou jen klam em . D obrota k e všem , lh o ste j­
n o st k p řík o řím a jiné ctn o sti nevycházejí
z čistých pohnutek, z nadpřirozených důvodů
jako z lásk y k Bohu, k bližním u, nýbrž, aby
došel b u dhista svého vlastního klidu, ted y jě
to chytrá vypočítavost, je s t to chladná ob­
chodní sm louva. B udhism us jen o d straň u je p ř í­
činu zla způsobem egoistickým .
K řesťanství v ša k ra d u je se s radujícím i,
pláče s plačícím i, to u ží s tá ti se vším všem ,
pociťuje rad o st, když podává číši vody bližní­
mu pro K rista, dává alm užnu, aby nevěděla
levice, co dává pravice. N ejdříve byla účinná
lásk a k bližním u p ro Boha a p a k opěvuje sv.
Pavel lásk u : K dybych vše m ožné učinil, ale
lásk y neměl, té vyšší, nic m i to neprospěje.
B udhism us má lh o ste jn o st, k řesťan stv í lá s ­
ku, budhism zná vykoupení od běd života
v lastní silou, k řesťan stv í zná vykoupení od
hříchu a hněvu Božího. P rvní vidí ve světě jen
zlo, k řesťan stv í ví, odkud zlo, totiž z hříchu,
dovede i nepříjem né využiti pokáním ke spáse
své duše. K řesťan ví, že u trp e n í toho času n e­
jsou ničím pro toho, kdo je s odevzdaností
do vůle Boží trpělivě nese, neboť právě tyto
ho očistí a s Bohem spojí ve věčné slávě.
68 3 -2 5 -
P roto neznám e otázky Budha nebo K ristu s,
my znám e jen rad o stn é volání: K ristus!
B udha? Ano byl šlechetným člověkem, ale
jen člověkem a nic více. Ano, je s t možno, že
h eroičtí lidé p říkladem svého žití a snaženi
pom áhají rozlam ovati m nohé pouto a mnohý
řetěz, jež sv íra jí náš život, ale ro ztrh n o u ti po­
slední železnou závoru, k te rá uzavírá lidský
život, sm rt, dovede pouze ten, jenž sám tem ­
nou sm rtí k ráčel a sk rze ni opět se vrátil,
aby nám řek l, co tam za ní leží, země, b la­
žená země! Učinil to B udha? — V ešel do
N irvany, ale zpět již n epřišel; ach, vždyť pio
tom toužil, aby se již n a v rá titi nem usil! Učinil
to K ristu s? Ano! O kusil sm rti, ale sm rt ho
nepřem ohla! A proto je Budha večerem a m ír­
ným, k rásn ý m západem slunce, ale K ristu s jtest
jitrem a východem světla! K ristu s je cesta,
pravda a život — Budha j'en h la sa te l m atné
nauky, jež nedává z áru k y věčného života, jež
neukazuje cesty k Bohu.
K ristu s vítězí a zvítězí, ale Budha z‚anikne,
jak o zanikla celá řa d a filosofů, k te ř í zbudo­
vali klam né systém y.
Imprimi potest. Pragae, die 8. Nov. 1936. P. J. Haderka,
C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 19.101. Olomucii,
die 10. Nov. 1936. Josephus "Vyvlečka, Praeses a. e.
Consistorii.
„ŽIVOTEM“. 24 sešitů jeden ročnik. Předplácí se
na celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exer­
ciční dům, Hlučím ve Slezsku, ftídí R. Schikora, C.
Ss. R. v Mor. Ostravě. Odpovědný red. Jan Miekisch
v Hlučíně. - Tiskla Typia, Mor. Ostrava, Těšínská 21.
— 26 — 684
$4£ul
vaše. paáaěitotiti
byly důstojné a pěkné, vydali jsme
laciné příručky, které by každý věřící
měl míti:
Adorace mužů (m-17) cena 25 hal. - Devíti­
denní pobožnost k Ducha sv. (m-18) cena
25 hal. - Primice (m-19) cena 25 hal. - Obřady
průvodu Božího Těla (m-20) céna 25 hal. -
Adorace pro děti svatovácl. (m-21) cena
25 hal. - Sborová mše s pobožností k sv.
přijímání (m-22) cena 25 hal. - Píseň o ta ­
jemství sv. růžence (m-23) 100 ex. 6 Kč. -
Za duše v očistci (m-24) 100 ex. 3 Kč. -
Modlitba matky, za bohoslovce (m-25) 100
ex. 6 Kč. - Modlitby k útěše duší v očistci
(m-26) cena 20 hal. - Pane, pošli dělníky . . .
(m-27) 100 ex. 3 Kč. - Jak často k sv. při­
jímání (m-28) letáčky zdarma. Jdu k Bohu
(m-29) cena 50 hal.

Adr esa pro o b j e d n á v k y :

E x e rcič n í d ů m , H lučín
685 — 27 —
DIDU I30ÍJU
n e j m e n š í m o d líc í k n íž e č k a .
64 stran. Cena 50 hal. Při hro­
madných objednávkách 40 hal.
Z OBSAHU:
Modlitby ranní a večerní
Anděl Páně
Modlitby před jídlem a po jídle
Mše svatá
Svatá zpověď s důkladným zrcadlem zpovědním
Svaté přijímání
Modlitby odpustkové
Obnova křestního slibu
Svatý růženec
Modlitby za dušičky
Křížová cesta
Modlitba za rodiče, za učitele
Litanie k Božskému Srdci Páně
Osvědčení věrnosti Božského Srdce Páně
Litanie loretánská
Modlitba k Pražskému Jezulátku

Dávejte dětem a snoubencům, kteří ne­

mají modlitebních knížek

Adresa na o b j e d n á v k y :
EXERCIČNÍ DŮM, HLUČÍN
- 28 - 686
 C E N A 5 0 HAL.
ŽI VOTEM ČÍ S LO 262. - R O Č N l K XI. - ČÍ SLO 22.

<- / ). ^a o el oan ‘fololl

J. B. F arka:

Aby bylo vyhověno dekretu papeže Urbana VIII.

prohlašuji tímto výslovně* že uvedeným událostem
připisuji jen lidský význam a podrobuji se rozhod­
nutí naší svaté matky Církve.
♦
O m nohých kvěťech' k řesťan sk é ctnosti
z doby nejnovější p sala již tato sbírka.
D nes podávám e čtenářům k v ět u n ás málo
známý, ale p řec ta k m ilý; je s t jím P á te r Pavel
van Moll. Vím, že, kdo je j poznal, každý jej
m á rád, a nikdo se k něm u nem odlil, aby
nebyl vyslyšen.
O jeho životě a činnosti má tato knížečka
poučiti a získ ati mu hojně ctitelů a následov­
níků v lásce. Je stliž e jedinká duše se v lásce
k Bohu čtením těchto řád e k utvrdí, Bohu za to
d ík y !
Kdo byl P á te r Pavel?
Byl to p rostičký m nich z řád u sv. B enedik­
ta, vyhledávaný celou Belgií, H olandskem ,
Anglií, Něm eckem , znám ý v Italii, Francii, R a ­
kousku, v A m erice ano ve všech dílech světa.
N ejm éně m ilionu lidem pom ohl. Byl to chudič­
k ý mnich, jehož k lá š te r lidé od 5. hodiny ráno
obléhali, hledajíce útěchu pro du ši i zdraví
pro sebe, pro rodiny, zdraví pro svůj' do-
byteoek.
— 2 — 688
 Na ulici p řed k lášte re m stálo od 5. hodiny
rán o s ta a s ta ubohých, a každém u bylo pom o­
ženo. Ja k o cestující na n á d ra ž í přicházejí a
odcházejí od pokladny s jízdenkou, ta k p ři­
cházeli k P. Pavlovi nem ocní, chrom í, slepí,
ubožáci všeho d ru h u a odcházeli b u d ‘ zdraví
aneb d o stali rad u , vykonati devítidenní pobož­
n o s t k sv. B enediktu s ujištěním , že potom
budou vyslyšeni. V k lášte rn ím k o stele s ta a
sta b e rlí zanechaných zde od uzdravených do­
dnes o tom svědčí.

Z jeho života.
P á te r Pavel n aro d il se 15. ledna r. 1824
v obci M oll v k ra ji antverpském v Belgii. Na
k řtu sv. obdržel jm éno F ra n tišek . O tec slul
V incenc Luykx, m atk a K a te řin a van Balem.
Rodiče jej velm i pečlivě vychovávali. K dyž po­
vyrostl, chodil do obecné školy hodně vzdále­
né. U čitel, m už zlatého srdce, chtěje žákům
u š e třiti daleké cesty do školy, chodíval svým
žákům n a p ro ti k u rčitém u m ístu ; zde v p ř í­
rodě, pod širým nebem se svým i žáky usedal
a vyučoval je.
P ozději byl dán F ra n tiše k n a gym nasium
v m ěstě Gheel.
Ú stav byl vzdálen od dom ova 6 kilom etrů.
M alý s tu d e n t byl nucen choditi do gym nasia
pěšky; denně u jiti 12 kilo m etrů bylo p ro něho
jistě velkou obětí.
689 - 3 —
 Od m ládí m ěl to u h u b ýti knězem , řehol­
níkem ; aby svého cíle dosáhl, nedbal žádné
nám ahy. i ;
U dle.
Dne 25. července r. 1848 otevřela se
brána k lá š te ra sv. B enedikta v T erm onde, a
do n í v stu p u je m ladý stu d e n t F ra n tiše k van
Luykx.
Z a ro k 24. srp n a byl oblečen v roucho sv.
B enedikta a obdržel jm éno Pavel. S velkou
'péčí a svědom itostí se připravoval jak o novic;
horoucně se těšil, až bude m oci složití řeh o l­
ní sliby a odříci se světa a jeho m arn o stí a
býti členem velké rodiny benediktinské. 30.
z áří 1849 bylo mu toho dopřáno. Slibem čisto­
ty, chudoby a p oslušnosti spočinul v náruči
K ristově, jejž to lik miloval.
R. 1856 byl pioslán do P arm y v Italii, aby
na slavném u čelišti benediktinském dokončil
stu d ia theologická. Zde byl vysvěcen na k n ě ­
ze a sloužil první m ši sv.
Z jeho činnosti.
R. 1859 v rátil se do v lasti; zde působil
v různých klášteřích , z nichž m nohé opravil,
jeden založil a jako opat řídil.
V šude, kde působil, poznal lid jeho zlaté
srdce, jeho velké ctnosti; a jeho jm éno šířilo
se široko daleko. Z v láště chudí a potřební
nalezli v něm svého otce; chudého p řija l vždy
—4— 690
 S otevřenou náručí. — J is tá dám a v soused­
stv í k lá šte ra onem ocněla. K dosi se P. Pavla
otázal, zda ji už navštívil. „N ikoliv,“ řek l,
„nejdu nikdy k bohatým , leda, že s i o to
požádají; něco jiného jso u chudi.“
K dysi d o stal dopis od jednoho učence, jejž
dobře zn al; dopis p řeč e tl a sm utně ře k l: „Ško­
da, ničeho nežádá.“
Jeh o ra d o stí bylo pom áhati všem , jeho
lá sk a k ubohým byla po u ze důsledkem jeho
horoucí lá sk y k Bohu. K dosi o něm použil slov
Písm a sv.: „Chodil, d o b ře čině“, tě lu i duši.
Chodil jak o lék ař, jenom že s tím rozdílem , že
č e tl i v duši nem ocného a neléčil, n ý b rž u z d ra ­
voval tě lo i duši.
N ěkolik sk u te č n o stí z jeho blahodárné čin­
nosti:
Je d en k rá te navštívil k lá š te r v A ntverpách.
S e stra u b rány se p tala, kdo je. P. Pavel od­
pověděl: „Jsem lásk a Boží.“ V k lá šte ře žily
tak é dvě sestry , jim ž P. Pavel poradil vstoupiti
do k lášte ra . Když tato slova P. Pavla slyšely,
zvolaly: „To je jistě P. P avel!“ Prováděly jej
klášterem a zavedly jej ta k é do dom ácí ne­
mocnice, obsazené čtyřm i pacientkam i.
P rv n í s e stra m ěla na ruce nebezpečný
nádor. „T o je m aličkost,“ ře k l P. Pavel a po­
ložil ru k u na h n isající nádor. V okam žiku vše
zmizelo.
D ruhá nem ocná, před stav en á, trp ě la bole­
stivou k rčn í nemocí. P. Pavel se usm ál: „T o
091 — 5 —
je m aličkost,“ a d o tk n u l se zateklého k rk u .
K rk byl ihned vyhojen, o čemž svědčil jasný
a čistý hlas představené. T ře tí se stra trp ě la na
n o z e ; již t ř i týdny nem ohla choditi. Č tvrtá m ěla
zanícený nehet. „Sam é m aličk o sti“, opakoval
Boží lék ař, a dotekem jeho ruky nastalo u z d ra ­
vení. V šecky rad o stn ě děkovaly. P. Pavel jim
pravil: „V idíte, že to byly jenom m aličkosti.“
P. Pavel viděl hluboko do duše a četl tam
i věci m inulé.
M ladý m už, 20tiletý, trp ě l roky hrozným
rheum atism em . Se svým přítelem šel hledati
pom oc k P. Pavlovi. „M ohu s vám i m luviti
v 'přítom nosti vašeho průvodčího?“ táže se slu ­
ha Boží. „Sam o sebou, je to m ůj přítel, m ůže
sly šeti všecko.“ — „T edy dobře! T ouhle ru k o u
js te toho a toho dne u d eřil svého otce, p ro to
to lik nyní trp íte . Je vám to líto ? “ — „ Z a jisté .“
— „Jd ěte se ihned vyzpovídati a potom p řijd ‘-
te !“ Po vykonané sv. zpovědi p řiše l; P. Pavel
dotk n u l se jeho ruky, a rheum atism us p řesta l.
Jin ý m ladý m už po n áv ratu z vojny zpo­
vídal se u P. Pavla. T ento se je j táže: „N e­
m áte již n ic? “ — „N ic.“ — „ Jistě ne?c‘
— „Nem ohu si již na nic vzpom enouti.“
— „Nem ěl jste v B ruselu znám ost s
dívkou a neslíbil jste jí m anželství?“ — „To
ano.“ — „A nep řelh al jste děvče, když jste mu
řík a l, že jste rozený ve V allonii?“ — „T o n e­
m ohu z a p říti.“ — „Nuže, tato dívka toulá
- 6 — 692
se z m ísta na m ísto a žebrá s dítětem na ruce;
a toto dítě, je vaše dítě. S dívkou jste povinen
vstoupiti v m anželství!“ — „Nevím však, kde
ona dívka je .“ — „Vím, že m áte v kapse
peníze. Jd ě te do B ruselu do dom u, kde jste
děvče poznal; tam je n aleznete!“
M ladík jel hn ed prvním vlakem do B ruselu,
do naznačeného domu. Za pět m inut později
objevilo se děvče přicházejíc z Lutichu. V zali
se a byli šťastni.
K P. Pavlovi chodilo m noho m ladých lidí
o rad u ve volbě povolání. M noho jich učinil
šťastným i tím , že jim ukázal, kde je Bůh
m íti chce nebo nechce. T u p oradil sňatek, jinde
od něho zrazoval, tu z‚ase zrazoval od vstupu
do k lá šte ra , jinde zase k něm u naváděl; vždy
rad il tak , že to sloužilo k š tě s tí přítom ných.
Činil to vždy s takovou vážností a zvláštní
autoritou, k tero u čerpal z nadpřirozeného o-
svícení. \
J is tá dám a a je jí dcera chtěly se u P.
Pavla vyzpovídati; ře k l jim , že toho nem ají za­
potřebí. Dám y se zep tal na povolání je jí dcery.
Na to p ravil: „S ň a te k “ . M atka však začínala:
„Ano, avšak — — —.“ „ J á vám říkám , že
vaše d cera vstoupí do stavu m anželského“ a
obrátiv se k dceři pokračoval: „P ro sp ěje to
tě lu i d u ši; budu se za to m odliti.“
Jin d y zase p řiše l šlech tic a h lásil P. Pavlo­
vi, že hodlá je ti do A m eriky, by, se tam dobře
oženil. „N ejezděte Iam ,“ p ravil P. Pavel, „svoji
693 — 7—
A m eriku naleznete dom a“ . Brzy hlásil P. P av­
lovi, že v lázeňském m ístě seznám il se s A m e­
ričankou, k te rá k sň a tk u s ním svolila.
Je p tišk a jedna vypravuje: Když mi bylo
17 le t byla jsem velmi chudokrevná. V tu dobu
šla jsem k P. Pavlovi vyprosit zdraví pro n aše­
ho nem ocného koně. „P am atujte n a p ře d na
sebe, neboť jste vážně nem ocná“, pravil. Tu
přehodil P. Pavel p ře s sebe što lu ; já jsem po­
klek la, a on se nade mnou m odlil. Na to mi
řek l, že vstoupím do k lá šte ra . V rá tila jsem se
dom ů; k ů ň n á š byl zdráv. I já jsem se u z d ra ­
vila a vstoupila do k lá šte ra .
J a k B ůh p řísn ě tre s ta l ty, kd o ž neposlechli
rad dobrého m nicha, zakusily trp c e dvě sestry .
P řišly k P. Pavlovi p o ra d it se o svém povolá­
ní. S ta rš í chtěla vstoupiti do k lá š te ra ; P. P a .
vel jí ře k l: „N edělejte to, vaše povolání jsou
vdavky.“ M ladší se mu svěřila, ja k touží po
sňatku. P. Pavel zcela určitě a výslovně jí ra-
dil, aby vstoupila do k lášte ra . N edbaly toho:
s ta rš í vstoupila do k lášte ra , ale před koncem
zkušebního roku zase odešla, m ladší sestra
se vdala, ale vleče životem tíhu svých zklam a­
ných nadějí.
P řišel-li někdo ve sty k s P. Pavlem , nalezl
vždy svého zachránce. M ěsto A ntverpy a jiná
m ísta, kde působil, m ají na něho nezapom enu­
telné vzpom ínky. R ady potřebných táh ly se
ulicí před klášterem . Z očí těch, k te ří ve stov­
kách zde čekali, dala se vyčíst bolest, sm utek,
— 8 — 694
nepokoj, zoufalství. J a k však zářil jich obličej,
když odcházeli. D ostali čeho žádali, nebo ale­
spoň přislíbení, k te rý den a hodinu se jejich
p řán í splní. T ento m už Boží viděl lidem až
na dno duše a jejich p otřeby znal lépe než oni
sami. Z jeho jednání zá řila vždy dobrota, so u ­
cit a zároveň moc. Když vykonával své divy,
dovedl p ři tom p lak a ti, žerto v ati a se sm áti.
Ja k o sv. Ignác, aby u d ělal ra d o s t se lsk é ­
mu děvčátku oživil m u m rtvé k u řátk o , ta k
uzdravoval Pi. P avel i zvířata. T u uzdravil k o ­
ně, jediný m ajetek a zd roj výdělku sedláka,
jinde zase telátk o n a polo m rtvé; dotekem me-
dailky sv. B enedikta telá tk o vyskočí a žije dále
k rad o sti dětí, k te ré n a d ním plakaly,. Jin d y
poradí vložiti m edailku v zahradě, na poli do
země a zvláštní požehnání Boží je zjnatelné
na úrodě, na ochraně p řed kroupam i a živly
přírodním i.
K jiným laskavý, na sebe přísný.
K aždou hodinu, ať ve dne či v noci, byl
ochoten jiným posloužiti; na sebe jakoby z a ­
pom ínal. P racoval bez oddechu, že mu nezbyl
čas ani na spánek. Často si zdřím l jen stoje,
opřen zády o zed ‘. Svém u p říte li o této m eto.
dě spaní kdysi p ra v il: „ Z k u ste t o ! Poznáte, ja k
pěkně se ta k sp í.“ Do 11. hodin v noci s e ­
dával ve zpovědnici, obléhán kajícníky. Po celé
dny, d en ze dne p řijím al prosebníky, nebo
docházel k těm , k te ř í je j požádali. P ři tom
695 — 9—
denně odepisoval na 30 dopisů, m odlil se b re ­
v iář a konal různé pobožnosti za jiné. N apsal
několik m odlitebních knih, pojednání o Lásce
EožK, i k tom u si našel čas, aby p sal básně o
L ásce Boží. Kde našel k tom u čas? O d­
pověď sn ad n á: O dpíral si sp án ek a pracoval
i v noci. S pánku věnoval n e jk ra tš í dobu. Jeho
lůžko bylo tvrdé, a pod hlavou m ěl holé prkno.
A p ři tom všem byl to m už slabého z d ra v í;
m ěl jenom jednu polovinu plic. A nutno dodati,
že na holém tě le nosil opasek s několika sty
ostnů, p řip ja tý těsn ě na holém těle. —
Že P. Pavel m noho v y trpěl ve svém životě
dočítám e se z jeho d o p isů ; p rav il v šak kdysi
o sobě: „O dobru, jež jsem vykonal, se bude
m luviti, nikoli v šak o tom , co jsem v y trp ěl.“

M už plokory.
Ač P. Pavel byl tolik znám , všude ctěn a
vážen, od to lik a lidí osobně i písem ně vyhle­
dáván, ač všude se o něm m luvilo, přec utík al
přím o p řed lid sk o u chválou.
Živly p říro d n í jej poslouchaly, tolika n e­
mocným pom ohl, viděl do n ejtajn ějších záhybů
lidského srd ce a p řece o sobě řík a l: „Nevíme
ničeho, ale zcela ničeho.“
B iskup z G entu se dověděl o jeho činno­
s ti; povolal jej k sobě, přísným a odm ěřeným
způsobem se chtěl přesvědčiti o jeho vědění a
jeho skutcích. P. Pavel uklidnil b iskupa touto
— 10 — 696
odpovědí: „Nic nevím, ničím nejsem , V aše
M ďosti!“
Jeh o sp o lu b ra tři znali jeho p o p u laritu ; ale
P. Pavel z p okory ta jil p řed nim i svou činnost,
takže žádný z nich ani netušil, ja k velké divy
činí.
R oku 1883 dne 21. listo p ad u na den O běto­
vání P anny M arie, p o tk al jej p říte l a řekl
mu: „ J e dnes k rá sn ý den, ja k z ja r a .“ P á te r
Pavel pravil: „P ravda, zvláště pro m ne; neboť
na ten den by] jsem před 25 noky vysvěcen na
kněze.“ — „G ratulu ji! J is tě jste oslavil tu to
svou stříb rn o u svatbu v k ru h u k lá šte rn í ro ­
diny?“ — „O nikoliv,“ odvětil skrom ný mnich,
„pouze dva o tom věděli: m ůj anděl strážn ý a
'X íí
J — „ !
Když odcházel z k lá š te ra v Brugge, p řišel
se nozloučiti se svým biskupem .
Slyšm e, ja k dojem ným způsobem to učinil:
P adl p řed ním na kolena a p rav il: „N ejd ů sto j­
n ě jší pane, p řiše l jsem p rositi, abyste m i od.
p u stil všecko zlo, k te ré jsem po dobu svého
pobytu ve V aší diecési způsobil.“ B iskup od­
pověděl: „P o v staň te; nejsem hoden, abych vás
viděl p řed sebou klečeti. V y jste jen dobré
činil, a kdykoli bude libo, m ůžete p řijíti.“
T vůrce lásk y Boží.
M noho ctn o stí zdobilo P. Pavla. Nejvíce
v šak ozařu je celý jeho život nejslav n ější k ře ­
sťanská ctnost: L ásk a k Bohu a bližním u. Z dá
697 — 11 —
se, že si tuto ctn o st oblíbil po svém velkém
jm enovci sv. P avlu apoštolu: „L ásky však
kdybych n e m ě l-------ale větší z nich je lá s k a .“
(I. K or. 13.)
P. Pavel je právem nazýván pěvcem lásky
Boží. V ždy a všude, v kázáních, v dopisech,
ve vypravování, i p ři zábavě stále a stále
napom íná k lásce Boží.
J a k dojím á čtení jeho dopisů, jež psával
zbožným duším . K aždý dopis začíná jeho h e s­
lem : „Z lásk y k J e ž íši“ . V elm i č asto tak é
těm i slovy končí.
A obsahy dopisů? N eustálé vybízení k lásce
Boží. N enajdem e v jeho dopisech odstavce bez
zm ínky o lásc e Boží. S tále vyznívá z dopisů
nebeský a k o rd : O L ásko, o nekonečná Lásko,
o m oře L ásky! Jin d e p íše : „Jediný zbožný
povzdech lásk y k Pánu Ježíši m á větší cenu,
než celý sv ě t.“
Jin d e píše: „O Lásko Boží! L ásko, ta k m á­
lo znám á, ta k m álo m ilovaná! Kdo dovede vy-
p sati L ásku Boží? L áska všech m atek, všech
andělů a svatých dohrom ady, je atom em (skoro
ničím) p ro ti lásce Boží.“
K dysi vyprávěl: „Zjevila se mi M atka Boží
držíc božské D ítko, k te ré hořce plakalo. P tal
jsem se P anny M arie, proč je jí D ítko tolik
pláče? M a tk a Boží odpověděla: „D ítě proto
pláče, poněvadž kněží nepoučují věřících do.
statečně o lásce Boží k lidem a o u trp e n í S p a ­
sitelově.“ Slíbil jsem , že v nejbližším svém
— 12 — 698
k ázání o těchto dvou věcech prom luvím ; zář*
m utek Ježíškův se ihned prom ěnil ve velikou
ra d o st; na to objal svou M atičku a něžně ji
políbil.“
Jin d y pravil: „S tále řík ám : O Lásko! O
největší Lásko! O nekonečná L ásko Boží! K dy­
by lidé věděli, ja k je to milé Pánu Bohu, bez
konce by to opakovali. M nozí sta li se tím to
způsobem svatým i.‘‘
Jin é výroky P. Pavla o lásce jso u : „Jeden
povzdech lá s k y k Bohu m á v ětší cenu, než-li
rok tuhého p o k á n í.“
„Bůh nebude se tá z a ti: V ykonal jsi m no­
ho? nýbrž: konal js i vše z lásk y k Bohu?
Q uantita nestačí, nýbrž qualita je nezbytná.“
„R áno při v stávání obětují m nozí svou
celodenní p ráci Bohu a řík a jí: V šecko ke cti
Boží. M ám e v šak řík a ti: V šecko z lá s k y a ke
cti Boží, neboť L ásk a p řev y šu je všecko.“
J is té služce z A ntverp p rav il: „P řed jíd ­
lem, před spaním , p ři o tvírání neb zavírání
dveří a vůbec p ř i každé p říle žito sti m ějte ú-
m ysl ko n ati vše z lásk y k P án u Ježíši. T im
způsobem budete si ustavičně shrom ažď ovati
veliké zásluhy.“
Jin é výroky o L ásce: „P án Je žíš nám do­
k ázal svou lásk u nesrovnatelným utrpením . J e
to vůle Boží, abychom mu svou lá sk u vždy
a všude, zvláště však ve svých utrp en ích doka­
zovali. V bolestech pozná se p rav á lásk a. T rp í­
me, pravda, ale trp ím e z lásk y k P ánu Je žíši.“
699 — 13 —
 „V zbuzení lá sk y v u trp e n í uvádí samé
anděly v údiv. V zbuzení lásk y v u trp e ­
n í je hrozným pro d ‘ábla. V zbuzení lásky
v u trp en í bude navždy v nebi z á řiti.“
„K dyby -lidé rozum ěli, jakou cenu má
vzbuzení lásk y v utrpení, byli by plni bo­
lesti, že m usí jediný okam žik žíti, aniž by
mohli takové m ilostiplné vzbuzení lásk y uči­
niti. Šťastný, kdo vzbuzuje lásku v bolestech.
Některé z výroků Pl Pavla.
„Rodiče v íiebi prosí bez přestání za své dítky
na zemi.“
„Modlitbou a dobrými skutky rozmnožují děti
štěstí svých rodičů, v nebi.“
O duši jedné zemřelé dámy pravil: „Jen hodinu
byla v očistci, a to proto, že své děti dobře vycho­
vala.“
„Výborný prostředek, abychom dlouho v očistci
netrpěli jest, když umíráme zcela odevzdáni do vůle
Boží.“
Utrpení mnohých duší záleží v tom, že nemohou
vejíti do nebe, a velkému počtu duší je dovoleno strá­
viti svůj čas před Nejsvětější Svátostí oltářní.“
Zemřel odběratel nevěreckých novin v Saint Mi-
chelu; jeho paní trpSa další zasílání těchto novin,
ačkoli je nikdy nečetla; brzy po svém manželi ze­
mřela. Páter Pavel tvrdil, že tato vdova musí dlouho
v očistci trpěti, že trpěla zasílání nevěreckého listu
do svého domu.
Jsou duše, které jsou odsouzeny do očistce až
do konce světa.“
Jisté řeholníci řekl: „Ani očistcem neprojdete,
budete(-li řeholi dobře zachovávati.“
Jistému obchodníku, který chtěl u banky hledati
pomoc, řekl Páter Pavel: „Co se mne týče, hledal
— 14 — 700
bych nejdříve pomoci u duší v očistci; neboť tyto
duše jsou vždy vděčny, modlíme-li se za jejich vy-,
svobození, a vymohou nám potom na Bohu vše, če­
ho si přejeme, ba dokonce ještě více.“
O jistém muži, který zahynul r. 1894 v Termonde
při hrozném neštěstí, pravil: „Byl bez náboženství
a nechodil nikdy do kostela. Jeho duše vašk není
Zavržena, poněvadž v posledním okamžiku obětoval
svůj život na usmíření svých hříchů. Ovšem v očistci
zůstane dlouho.“
„Je nemožno ďáblu říci: Miluji,“
Velmi mnoho hříšníků se u něho zpovídalo; pří­
čina toho byla, jak říkal, že denně u kříže uvažuje
b bolestech Spasitele a Matky Boží.
„Kdybyste věděla, jak nebe je krásné, modlila
byste se, abyste všecko mohla trpěti, a je tak doir
‚s‚ájhla.“
„V dobách, kdy církev prožívá největší utrpení,
posílá Bůh největší počet svatých.
„Při pozdvihování tří mší sv. o Vánocích, do­
sáhnu všeho, oč žádám.“
„Kdyby hříšník jen na okamžik viděl stav své
duše, hrůzou by na místě zemřel.“
„Moje moc v nebi bude ještě větší.“
P. Pavel nečetl žádných novin. Jedenkráte ukázal
na kříž a řekl: „Zde jsou mé noviny.“
„Při vstupu na věčnost zeptá se sv. Petr: „Trpěl
jste hodně na světě? Když ano, tedy vstupte; když
nikoli, není zde pro vás místa.“
„Na každý svůj svátek objevuje se Matka Boží
v očistci, velmi mnoho duší vysvobodí a všecky ostat­
ní těší.“
P. Pavel řekl, že se denně bičuje na tyto úmysly:
1. Za setrvání v dobrém lidí spravedlivých. 2. Za
obrácení hříšníků. 3. Za církev sv. 4. Za duše v
očistci. 5. Za štěstí svých přátel a dobrodinců. —
„Při modlení křížové cesty se snažte bráti účast
na bolestech Vykupitelových; neboť všickni, kdož sou­
701 — 15 —
cit s Ním projevili, stali se svatými, na příklad:
Šimon Cyrénský, Veronika, lotr, svaté ženy a tolik
jiných.“
„Ďábel nemůže jíti dále, než dosáhne jeho řetěz.“
„Pokory d‘ábel nesnese; je jeho největším nepříte­
lem. Najdá-li někde pokoru, je přemožen a prchá..“
Svěcené vodě připisoval P. Pavel velikou moc a
řekl, že mnozí si jí z hlouposti dosti neváží. —
„Každá zbožná duše jde v neděli k sv. přijímání;,“
„Láska Boží není spokojena s lidmi úzkostlivými“
(skrupulosními).
„Nezapomínám nikdy namočiti medailku sv. Be­
nedikta do léku, jejž musím vzíti.“ —
V Antverpách se kdosi přimlouval u P. Pavla
za nemocnou služku. „Nemohu ničeho pro ni učiniti,
protože dovolila, aby jí kartářka vykládala karty.“
Medailka sv. Benedikta.
T éto m edailce připisoval P. Pavel veliký
význam. Něco o té to m edailce.
Sv. B enedikt, (žil od r. 480 do 543) zak la­
datel řád u , byl velkým ctitelem sv. kříže a
pom ocí jeho konal m noho zázraků. K říž se
těšil v řá d ě sv. B enedikta převeliké úctě, a i
jiní členové řád u konali jím m noho divů: sv.
M au ru s, sv. Placid. P ro to býval sv. B enedikt
■od počátku znázorňován s křížem .
Později, zvláště od sto le tí X. razily se a
světily m edailky opatřené sv. K řížem . Byly
hojně nošeny. Časem dostala m edailka dnešní
podobu, již u stálil arcio p at benediktinů r. 1880
na pam átk u 14001etého výročí n arození sv.
B enedikta.
Popis: Na jedné straně kříž; mezi rameny jeho
jsou písmena C. S. P. B. (t. j.: Kříž sv. Otce Bene­
— 16 — 702
dikta). Na kříži písmena C. S. S. M. L. pod a vedle
sebe N. D. S. M. D. znamenají: Crux Sancta Sit Mihi
Lux, Non ■Draco Sít Mihi Dux, t. j.: Kéž Světlem
mým je kříž, drak (d‘ábel) nebudiž mým vůdcem!
Na kruhovém pásu kolem kříže 14 písmen: V. R.
S. N. S. M. V. S. M. Q. L. I. V. B. značí: Vade. Retroi
Satana, Numquam Suade Mihi Vana, Sunt Mala Quae
Libas, Ipse Venena Bibas, t. j. Odjjdi Satane, nikdy
mne nesváděj, podáváš mi víno zlé, sám si vypij tedy
sv é !
Na druhé straně medailky je obraz sv. Benedikta;
v pravé ruce drží kříž a v levé knihu sv. řehole. Po
jeho pravici rozbitý kalich, z něhož se plazí zmije
památka na pokus otrávení sv. Benedikta — po levici
havran odnáší otrávený chléb, jenž mu byl poslán.
Kolem obrazu sv. Benedikta jsou slova: Ejus in obitu
nostro praesentia muniamur, t. j .: Jeho přítomnost
v hodině smrti kéž je nám ochranou. Pod obrazem
čteme: Ze svaté Hory Kassinské 1880.
Pom ocí této m edailky konal P. Pavel snad
většinu svých podivuhodných činů. M edailka
tato s důvěrou v pom oc sv. k říž e a sv. Bene­
dikta užívaná má velikou m oc a je obdařena
hojným i o d p u stk y plnom ocným i i neplnom oc-
ným i. P. Pavel rad il n o siti posvěcenou me-
dailku s důvěrou na k rk u . Nem ocným radíval
nam áčeti ji do léků a do pokrm ů s povzde­
chem: „Sv. B enedikte, vypros m i zd rav í.“
N esčetné p říp ad y d okazuji, že těm , kdož
m edailky zbožně užívali a sv. B enedikta vrouc­
ně vzývali, dostalo se ve všech dobách n a d ­
přirozených m ilostí pro tělo i duši, zvláště
ochrany p ro ti nem ocem a v nemocedh, v úzko­
stech a pokušeních.
703 — 17 —
 Abychom m ěli podíl na těchto m ilostech,
sta č í m edailku zbožně užívati, aniž je potřebí
zvláštních m odliteb. R ad í se těm , kdož na sv.
B enediktu zvláštních m ilostí žádají, aby se
každé ú terý pom odlili 5x „Sláva O tci“ k u cti
u trp e n í P ána Ježíše, 3x „Z drávas M a ria “ k u
cti neposkvrněného P očetí P anny M arie a 3x
„Sláva O tci“ za ochranu sv. B enedikta. (F.
B eringer, str. 379—385).
T y to m edailky různých velikostí a z rů z ­
ného kovu lze posvěcené obdržeti v P raze.
A d re sa: O p atstv í Em auzské, P ra h a II. 320.
(K lášter B enediktinů.)
Podivuhodné činy P'. Pavla.
P. Pavel vykonal za svůj život to lik divů,
že vypisovati jeho podrobný život nebylo by
nic jiného, než vypisovati jeho divy. Svědek
jeho života o něm p rav í: T en to kněz ko n al
divy jako ze zvyku, jak o by si chtěl tím u k rá-
titi čas. P. Pavel sám vypravuje, ja k dobrý
božský S p a site l m u tu to m ilost dal. V ypravuje
ta k to : „Na počátku m ého k láštern íh o života
onem ocněl j’s em ta k těžce, že lé k a řsk á věda
u rč ila mi zem říti. T u se m i zjevil P án Ježíš
v doprovodu N ejblahoslavenější P. M arie, sv.
Jo se fa a sv. B enedikta. M ezitím , co m ne Panna
M a ria držela za ru k u , položil S p a site l svou
p ravici na m ou hlavu a p ravil m i: „Budiž
zdráv! Ode dneška budeš žíti k potěše vel­
kéh o počtu lidí. D ám ti všecko, čeho budeš
— 18 — 704
 ode m ne p ro jiné ž á d a ti.“ — A ihned jsem
byl z d ráv .“
Uvádím aspoň n ě k te rá z podivuhodných
činů P. Pavla, jichž je znam enáno mnoho,
set.
R. 1892 jel P. Pavel s m alou společností
z A ntverp do S tab ro ck u , aby tam navštívil
om ilostněnou dívku K a te řin u V ingerhoets.
P odm ínka byla je ště v ečer se v rátiti.
S ta b ro c k leží 17 km od A n tv e rp a jie s p o je ­
no s nim i lokálkou. *
C estou přihodilo se to to : Sotva jel vlak
a si 8—10 km , z ů sta l pojed n o u s tá ti u p ro ­
s tře d p o lí; do A ntverp bylo telegrafováno pro
novou lokom otivu. C estu jící vystoupili z vlaku,
u sa d ili se n a p ažite; chvíli s e hubovalo, k riti-
sovalo a n i různých ra d nechybělo, ja k lo­
kom otivě pomoci. M nozí zatím posvačili. —
Když byli všichni hotovi, ře k l P. Pavel je d ­
nom u z cestujících: „M usím e se přede po-
dívati, co lokom otivě schází, že nem ůže k u
p řed u .“
U lokom otivy seděli dva stro jn íc i s n ě ­
kolika pasažéry. P. Pavel vypůjčil si od je d ­
noho z nich hůl a vsunul ji do jedné ro u rk y
lokom otivy a vážně pravil k dvěma stro jn ík ů m :
„Zdá s‚e mi, žc ta to ro u rk a je ucpána, vyči­
stě te ji!“ *
Oba stro jn íc i dali se do hlasitého sm íchu
n ad ubohou rad o u chudého, staréh o ře h o l­
níka, k te rý se dom níval, že jejich řem eslu
705 — 19 —
lép e rozum í. P. Pavel v šak n e p ře sta l holi v
ro u ře šťo u rati; ničeho ovšem z n í nedostal,
poněvadž byla čistá. N ěk teří cestující dělali
s i z řeholníka dobrý den: T akový chudý m nich
chce s holí s p ra v iti železniční stro j! P. Pavel
v šak p ravil znovu lc vlakvedoucím u: „Z kuste,
m yslím , že to p ů jd e .“ N ehorázný sm ích byl
odpovědí.
P. Pavel zm ěnil nyní svou d o b ráck o u tvář
a p řísn ě zavelel: „R ychle k u p řed u ! T e d ‘ s tro j
poběhne, neboť já vám to povídám .“
Ja k o b y z přin u cen í poslechli oba s tro j­
ničí a vlak jel vesele k u předu.
Jin d y čekal P. Pavel ve stanici n a vlak. T u
p řijd e k něm u sta ře n k a, k te rá m u chtěla svěři-
ti své záležitosti, p rav ila: „Škoda, že již není
času, vlak hned p řije d e.“ P. Pavel se podívá
n a hodinky a p raví: „Času je dost, jen povídej­
te, v lak m á 25 m inut zpoždění.“ K olem šel
p řed n o sta stanice a zaslechl ře č P. P avla, že
vlak m á zpoždění. D al se do sm íchu a pom yslil
si: „T y to m ůžeš věděti, vždyť v lak už tu
m usí bý t.“ V tom d o stal p řed n o sta sdělení,
že vlak má 25 m inut zpoždění. —
*
D ělník jeden ze Steenbriigge sto n a l r.
1885 n a vážnou srd ečn í chorcAu a lé k a ř n a ­
říd il n a u rčitou dobu n a p ro stý klid. „Ano, ale
kdo bude živiti m ých 13 d ě tí? “ ře k l dělník k
lék aři.
— 20 — 706
 P. Pavel došel k dělníkovi a ře k l m u:
„ J e vaší povinností, s ta r a ti se je ště m noho
le t o vaše děti. J á vás vyléčím .“ M už se u z d ra ­
vil a dodnes pečuje o svou četnou rodinu.
*
Jistý rolník z O ostcam ps sděluje: „Hned
na po čátk u pobytu P. Pavla v S teenbrugge
měli jsm e to ště stí, že n ás navštívil. M oje
s e stra byla na jedno oko úplně slepá, a druhé
bylo v nebezpečí; p řes všem ožnou péči očního
lékaře, byl stav nem ocné denně horší.
P. Pavel položil ru k u na oči oné sestry ,
dal ji m edailku a p o rad il novénu k sv. Bene­
diktu. T ře tí den pobožnosti byly obě oči vy-

♦
Slečna jedna z A n tv e rp píše:
„R. 1886 bolel m ne h ro zn ě zub. T v á ř i
dáseň byly velm i o te k lé ; lé k a ř se bál zub. vy.
táh n o u ti a rad il k trp ělivosti.
Šla jsem k P. Pavlovi, k te rý právě dlel v
A ntverpách. „M áte d ůvěru k sv. B enediktu?“
otázal s e mne. „A no“. — „Zde je m edailka.
N am áčejte ji do n áp o jů a po d ržte j i chvíli v
ústech n a té stra n ě , kde to bolí. P ři tom si
řík e jte : Sv. B enedikte, pom oz m i a p ro s za
mne! Zub nenechte s i vytáhnouti; vypadne
sájm.“
707 - 21-
 B olest p ře šla a zkažený zub vypadl sám
od sebe. O d té doby m ne zuby vůbec nebolí.“
*
Žena jednoho sed lák a blíže B ruselu mě­
la bolavou nohu. L ék aři nem ohli pomoci. —
Když slyšela o nadpřirozených uzdraveních,
jež P. Pavel činil, p oslala k něm u svoji se­
s tr u ; Sotva ji ten to s p a třil p rav il: „V y jste
p řišla ž á d a t o: u zd ravení své se stry !“ „A no“
podivila se. „L ék aři nem ohou již pom oci, a
vaše s e stra sk lá d á n a d ě ji ve sv. B enedikta.“
„ J a k to m ůžete v ěd ěti?“ — „Vím to od sv.
B enedikta; ten vaši s e stru u zdraví.“ Na to dal
jí posvěcenou m edailku a svěcenou vodu pro
sestru . T a se brzy uzdravila.
♦
V Ž elu žil ubohý, slabý hošík. Byl h rb a ­
tý, mimo to m ěl zkřivenou nohu. D vě se stry
přinesly hocha do T orm ande. P a te r Pavel po­
ložil si jej na svá kolena, ru k u vložil mu na
na záda a p o kropil svěcenou vodou.
Obě s e stry zděšeně vykřikly, když P. P a ­
vel uchopil zkřivenou nohu a sro v n al ji.
H o šík n ik te ra k n enaříkal. P. Pavel po­
stavil jej na zem a hoch byl zdráv.
Obě s e s try poděkovaly a jed n a pravila:
„ T e d ‘ jsem na tom n ejh ů ře já ; byla bych
rá d a p řija ta do p e n sio n á tu na vychování a
nem ám k to m u potřebné peníze. P o třeb u ji
2.000 fra n k ů a m ám jen m álé věno.“ — „Ne.
— 22 — 708
vite o nějakém příb u zn ém ?“ táže se P. P a ­
vel. — „Nevím .“ — „V zpom ínejte a jakm ile
nějiakého n ajdete, obraťte se na něho, on vám
pom ůže.“
P o delším přem ýšlení vzpom něla si na
vzdáleného bohatého strýce. D ívka se na n ě­
ho obrátila, aniž bv sdělila p otřebný obnos.
S trý c odpověděl: „P oslední a předposlední noc
jsem měl podivný sen. K dosi mi řekl, abych
poslal jedné osobě 1.900 fran k ů , neboť jich
potřebuje. T outo osobou jste jis tě vy. Zde
jsofu peníze.“
*
Ubohý m rzáček byl donesen do k lá š te r­
ního ko stela v Stecnbrůgge. „Jdi, pověs svoje
berličky na podstavec sochy sv. B enedikta a
budeš choditi.“ D ítě ta k učinilo a bylo ihned
zdrávo. Plno ra d o sti jása lo i p lak a lo a vyběhlo
z kostela.
*
J e ště p řed k rá tk ý m časem bylo lze viděti
v chrám u v T erm onde p ře s 200 b e rlí zane­
chaných zde chrom ým i, jež P. Pavel uzdravil.
M alé děvčátko z A n tv e rp bylo již rok
docela chrom é. P a te r Pavel právě zde dlel
a rodiče k něm u děvče donesli.
„B ud‘te d o b ré m ysli“ p rav il k nim, „toto
dítě se uzdraví. Z ačněte novénu k sv. Be­
nediktu a za n ějak ý čas děvče sam o ke mě
přiběhne.“
709 — 23 —
 Osm ého dne novény vzala m atka děvčátko
z klinu a chtěla je p o stav iti n a zem. Ja k ý
div! D ěvčátko se postavilo a počalo bez n á ­
m ahy pobíhati. Dva dny na to, běželo po ulici
P. Pavlovi n ap ro ti, ja k byl předopvěděl.
*
J is tý m alíř z Gen tu vypravuje to to : ‚‚Ro­
k u 1842 je l m ůj otec, tehdy ještě m ladík do
A ntverp. V lak vyjel z kolejí, a celá řa d a ce.
stujicích zap latila to bud‘ životem nebo z ra .
něním . M ůj otec u trp ě l hroznou rán u na obli­
čeji; n o sn í k o s t m ěl přeražen o u a střep in a
k o s ti vnikla do hlavy. ' j
R. 1880 s e o te c těžce ro zsto n al a nařík al
na nesnesitelné bolesti v hlavě. L ék ař tvrdil,
že uvnitř hlavy u tv ořil se n ád o r, k te rý až
zasáhne moz;ek, způsobí otci sm rt. O tec p ři­
jal právě poslední pom azání. Úplně sesláblý
ležel nehybně na lůžku. M atka šla mezitím
do T erm onde do k lá šte ra . Ač již dopoledne
tam dospěla nedostala se pro nával lid u k
P. Pavlovi až ve 8 hod. odpoledne.
V e 3 hodiny (nezapom eňm e!) stan u la před
P. Pavlem . T ento p rav il: „Pom odlím e se za
jeho u zdravení.“ Oba se chvíli modlili.
J á jsem byl ve své dílně v G entu. O půl
4. hod. otevřel někdo náhle dveře a m ů j otec
vešel. Byl jsem zaražen.
„Jsem u zdraven“, pravil, „ale m ám hlad
div nezem ru. P ro Boha dej mi rychle šálek
kávy, a chléb.“
— 24 — 710
 M ůj otec byl v sk u tk u zdráv a lé k a ř p ro ­
h lásil jeho uzdravení za n ap ro sto n a d p řiro ­
zené.
Až po dnešní den uchoval si otec zá­
zračně získané zd rav í.“
M ladý lék a ř vypravuje: V říjn u r. 1889
měl jsem sk lá d a ti zk o u šk u ; byl jsem velmi
špatně na ni p řipraven, že jsem si netro u fal
před p rofesory p řed sto u p iti; šel jsem do k lá ­
š te ra v T erm ondu. C tihodný P. Pavel pravil:
‚‚Jen ke zkoušce jděte! T ěchto několik dní
před zkouškou se pilně je ště u čte!“ Ve s tr a ­
chu jsem prožíval ty to dny. P sa l jsem ještě
P. Pavlovi, že nem ohu d oufati v příznivý vý­
sledek zkoušky a p ro sil jej o k rá tk o u odpo-
věd‘. Odpověď‘ nep řišla. 9. říjn a jsem šel
ke zkoušce. P ře s všecko mé očekávání d o ­
padla zkouška dobře. T éhož dne dostal jsem
od P. Pavla, k te rý se nem ohl dověděti o vý­
sledku mé zkoušky, tento dop is: „Pochválen
bud‘ Ježíš K ristus! C těný pane! Je n jedno
ště stí je pro člověka a to nalezne jen v Bohu.
Boha nem usím e vyhledávati; dává nám m i­
lostí dosti, abychom jej našli. Bůh je dob­
rý; brzy, se o tom naď slunce jasn ě ji p ře ­
svědčíte.
Týž lé k a ř píše: Když jsem stu d o v al na
universitě, položil jsem jednoho večera před
spaním m edailku, sv. B enedikta, k tero u mi
P. Pavel daroval, na noční stolek. R áno byla
7 ii — 25 —
 m edailka pryč. K svém u podivení d o stal jsem
téhož dne od P. Pavla dopis, v něm ž byla
přiložena m edailka a výzva P. Pavla, abych
nosil tu to m edailku.
J is tá lehkom yslná dívka oslepla v n ej­
k rásn ějším svém věku a p ro sila P. Pavla za
uzdravení. T en to p řid ržel p řed ní zrcadlo a
ře k l jí:
„V idíte o p ě t? “ — „Ovšem že.“ — „A co
vidíte v z rc a d le ? “ — „Ach, to je p řek rá sn ý
andílek.“ — „N ení to dítě, k te ré jste zav ra­
ždila? P ro to z ů stan ete po celý sv ů j život sle-
po‚u. S n ášejte své n e ště stí jak o pokání za svůj
zločin!“ A dívka, k te rá na něk o lik m inut pro ­
hlédla, oslepla znovu. —
Jisté m u lod‘a ři z A ntverp roz,nemohly se
4 děti. O tec si stěžoval P. Pavlovi. T en to mu
ře k l: „ Již 7 ro k ů jste nebyl u sv. zpovědi a
vaše m anželka 6 roků. T o je příčina nemocí
vašich dětí. Jd ě te ještě dnes oba do A ntverp
k sv. zpovědi a bude zase d o b ře.“ —
M atka jedna p řišla k P. Pavlovi s dítkem,
jež stále plakalo a křičelo. Sotva se m už Boží
na ně podívala, začalo se srdečně sm áti. „Vi­
díte přece, ja k je sv. B enedikt m ocný,“ pra.
vil P. Pavel. —
Muži jeden; z obce Caneghem p sa l P.
Pavlovi, aby jej zbavil bolesti, již měl na ja ­
zyku od zkaženého zubu. P. Pavel odepsal:
„M ůžete b ýti uzdraven jen pod tou podm iň­
m e — 712
kou, že nikdy nebudete již rouhavě m luviti.11
Časem odvykl si m už k líti a rouhavě m luviti,
a nem oc se zlepšila. U padl však, po čase opět
do staréh o zvyku. Od té chvíle nem oc zase
vypukla, na níž konečně onen m už zem řel. —
Z různých m íst se vypravuje, že P. Pavel
i m rtvé dítky vzkřísil. A lespoň jeden příběh:
V A ntverpách leželo m rtvé dítě. P. Pavel
vešel a viděl rodiče v zoufalství. „M áte jistotu,
že dítě je skutečně m rtv é ? “ otázal se P . Pavel.
— „Snad jenom s p í.“ — „ Je to bohužel jisté.
Je m rtvé.“ — „No podívám e se .“ D otknul se
tv á ře dítka a prav il: „Nuže, m aličký, nedělej
otci a m atce takovou bolest. Probuď ‘ se!“ —
M rtvolka oživla. D ítě otevřelo oči a usm ívalo
se na ro zrad o stn ěn é rodiče. —
J is tá p ro d av ačk a lib eráln ích novin v A n t­
verpách byla v nebezpečí úplného oslepnutí.
Šla do T erm onde, k d e jí dal P. Pavel tu to od­
pověď : „Vy nem ůžete býti uzdravena, po­
něvadž p ro d á v á te šp a tn é noviny.“ —
T oť jenom p ra n e p a trn á č á st činů P. Pavla.
Je ště uvedem e alespoň n ě k te ré ukázky, ja k
P. Pavel pom áhá po své sm rti.

Fi. Pavel pom áhá s nebe.

Ja k o za živa, pom áhá P. Pavel stá le v
nejrůznějších potřebách. S ly šm e :
20. března 1912 p řiše l m ladý k ů ň rolníka
z O ostcam pu k ú razu. Z v ě ro lé k a ř kon stato v al
713 — 27 —
zlom ení holenní k o sti; nezbývalo nic jiného,
než nechati zvíře z‚ajíti. Jeho soused, velký
p říte l P. Pavla, v šak radil, začíti devítidenní
pobožnost k svatém u m nichu, položiti reliquii
po něm n a k o n ě a použíti vody, do níž byla
ponořena m edailka. D ruhý den byla zlom ená
noha úplně zahojena. Z v ěro lék ař byl n an ej­
výš p řek v ap en a sv ů j podiv vy jád řil tak to :
„A ž dosud jsem v z ázrak y nevěřil. T a d y se
sk u te č n o sti vzdávám . T o to uzdravení je sk u ­
tečný a au tentický z á zra k .“ —
D ělník z O ostcam pu byl vyléčen z pa-
doucnice v říjn u r. 1896, jakm ile s i p řišil kou­
se k látky, ze šk a p u líře P. P avla na sv ů j šat. —
R. 1900 u p ad la d c e ru šk a chudých m anželů
z obce W a a s a rozbila si hlavu. Krev
te k la v proudu, a m aličká om dlela. L é k a ř pro ­
hlásil rá n u za sm rtelnou. D ěvče m luvilo z ce­
sty a b o lestí křičelo. Rodiče div nezoufali,
Žena se podívala na muže, k te rý náboženské
povinnosti neplnil, a pravila m u: „ T e d ‘ vidíš,
je to tre s t z nebe.“ Ubohý m už to uznal a dal se
do hlasitého pláče. V tom přišlo sousedovo děv­
če a nabídlo m atce k o u sek ze šk ap u líře P. Pavla.
„Uvažte tu to reliquii n a čelo d ítk a, a modleme
se k P. Pavlovi“, řeklo. S talo se ta k ; dítko
se upokojilo a usnulo. Za č tv rt hodinky náhle
se probudilo a volalo: „M am inko, mam inko,
zavolej ta tín k a ! Jsem zdráva. P řiše l svatý
m nich a uzdravil mne. N ecítím zcela žádné
bo lesti.“ — O tec přišel. D ítko m u pravilo:
— 28— 714
 „T atínku, budeš nyní choditi do k o ste la a k
sv. zpovědi? P řiše l svatý m nich a uzdravil
m ne.“ O tec d o jat p rav il v slzách: „Ano, dítě,
vykonám sv. zpověd‘.“ — „D obře, otče, půjdem
všichni do k o stela poděkovat P ánu B ohu.“ —
P říš tí neděle byli obyvatelé vesnice p řek v ap e­
ni, ale zároveň vzděláni, když viděli rolníka,
jeho ženu a uzdravenou dceru jíti společně do
k o stela. —
V r. 1897 byla jis tá služebná z O ostcam pu
na p o k ra ji slepoty. Žádný p ro stře d e k nepo­
m ohl; rozhodla se, že půjde k lékaři. Z am ěst­
navatel její, p říte l P. P avla, jí poradil, aby
n ap řed vykonala devítidenní pobožnost k ze­
m řelém u m nichu. Šestý den pobožnosti se u-
zdravila a je zdráva dosud. —
J is tá slečna z T erm onde vypravuje: J iž
37 roků b e ru úrazovou ren tu . V roce 1897
p řišly nutné a neočekávané výdaje, a tím jsem
se octla ve velké poněžní tísni. P lna důvěry
v P. P avla, jehož jsem dobře znala, vložila
jsem jeho obrázek do své p rázd n é sk řín k y
na peníze a ře k la jsem : „N utně p o tře b u ji pe­
něz, vy m usíte pom oci.“ Po dvou dnech otví­
rám sk řín k u a plna rad o stn éh o podivení našla
jsem vedle o b rázk u P. P avla více peněz, než
jsem potřebovala. —
R. 1899 putoval slepý m už na h rob P.
Pavla a zdravý s e v rátil. —
R. 1899 v p ro sin c i roznem ohla se jisté
dám ě v Briigge 15 m ěsíců s ta r á d c e ru šk a zá­
715 - 2 9 — i
 palem očí. P řes pečlivé lék a řsk é ošetřování
nemohlo děvčátko otevříti oči; bylo nebezpečí,
že oslepne. Nyní ob rátila se ona dám a na P.
Pavla, jejž dobře znala, a p rav ila: „D obrý P.
Pavle, k d ybyste ještě žil, ihned bych vás na.
vštívila. A le vy m ne jistě i v nebi vyslyšíte.
P rosím vás vroucně, uzdravte přece m oje ne­
mocné dítě; slib u ji vám, že to to uzdravení
uveřejním ; aby v šak každý poznal vaši zá­
zračnou moc, uzdravte dceru m im ořádným způ­
sobem .“ M atka položila nyní dítě na lůžko;
lé k a ř byl p ři tom. N áhle otevře dceruška oči a
volá: „Papa! M arna!“ —
R. 1906 m ěla jis tá služebná v blízkosti
k lá šte ra rakovinu v k rk u . L ék ařsk é o šetřo ­
váni nepom áhalo; m ěla být operována. Selka,
u níž nem ocná sloužila, rozhodla se pro 9ti-
denní pobožnost k P. Pavlovi. N a konci pobož­
nosti zm izela rakovina beze stopy. —-
K arel T heyns z O ostduinkirk m ěl rakovi­
nu žaludku. V z áří r. 1907 byl jeho s ta v zcela
beznadějný a byl p ro to z ao p atřen svátostm i
um írajících. V m ístě žila jis tá dám a z A n t­
v erp; ta darovala ubožákovi k o u sek ze š a tu P.
Pavla, aby si jej položil na p rs a ; současně vy­
bídla rodinu nem ocného, aby začali novénu k
P. Pavlovi. Nem ocném u p ak řek la, aby slíbil
p out k hrobu P. Pavla na poděkování, bude-li
uzdraven. Nemocný nem ohl již ani k a p k u vo­
dy požiti. Kněz m ínil, že noc n epřežije, a
lé k a ř předpověděl jen několik hodin života. Při
— 30 - 716
počátku 9tidenní pobožnosti zlepšil se stav
nemocného. D enně se nem oc lepšila, a během
druhé novény byl m už úplně uzdraven. Brzy
na to dal se zase do p ráce; je vesel a zdráv,
jak o nikdy p řed tím . —
L ék ařsk é potvrzení: „ J á podepsaný dr.
med. a chirurg v O o stduinkirk potvrzuji
tím to, že jsem pana K arla T heynse z m é­
ho obvodu jisto u dobu léčil bez výsledku
na rakovinu žaludku, a že týž se dnes úplně
ze své nem oci uzdravil.
O ostduinkirk, dne 21. listopadu 1901.
D r. F e y s.“
Je d en k rejčí, jem už p isa te l této knížečky
půjčil něm eckou knihu o P. Pavlovi a dal mu
m edailku sv. B enedikta, vyprávěl to to : „M ám
s ta rš í šicí s tro j; n á h le m i s tro j vypověděl slu ž ­
bu; niť za n ití trh a l, ta k ž e jsem nem ohl šiti.
Pom ýšlel jsem d á ti s tro j opraviti. T u jsem
vzal m edailku sv. B enedikta a zavěsil ji na
stro j. N ajednou s tro j začal jíti a jd e jak o nový,
n e jsla b ší niť se n e p ře trh n e ; vidím v tom moc
sv. B enedikta. Z vděčnosti č a stě ji m ezi p ra c í
pom odlím se „S láv a O tc i. . . “ S tro j jd e dále
již asi 3 ro k y bez opravy.“ —
Smrt P. Pavla.
J a k bohum ile žil, ta k ta k é zem řel, blaženě
jak o světec, a to v pondělí 24. ú n o ra 189S
kolem půlnoci na vodnatelnost. Jeho slavného
717 — 31 —
p ohřbu zúčastnili se nepřehledné zástu p y lidu.
N a jeho hrobě na hřbitově v T erm onde n a .
lézají pom oc ti, k te ří se k něm u m odlí. Ja k o
pom áhal dokud žil, tím více pom áhá nyní z
nebe. Vždyť sám k d y si pravil jisté osobě:
„Ž ádejte ode m ne cokoli chcete, já vám to
opatřím a až budu jednou v nebi, n e p ře s tá ­
vejte mne p ro siti. T u budu m íti d o sti času o
vás se s ta ra ti, a m oje moc bude ještě větší.“
A skutečně od sm rti jeho začaly přicházeti
zprávy jeho zázračné pom oci těm , kdož ho
s důvěrou prosí. Když r. 1899 byl jeho hrob
otevřen, tělo jeho nalezeno úplně neporušeno,
což celá řad a svědků písem ně potvrdila.
Letošního roku mohli jsm e čísti radostnou
zprávu, že začalo se již jed n ati o blahořečení
P. Pavla.
Končím e život a působení P. Pavla s p řá ­
ním, aby n ašel hodně následovníků zvláště v
lásce k Bohu a bližním u, a kéž jeho vroucí
ctitelé i u nás poznají jeho m oc a dobrotu.

Imprimi potest. Pragae, die 8. Nov. 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 19.101. Olomucii,
die 10. Nov. 1936. Josephus Vyvlečka, Praeses a. e.
Consistorii.
„ŽIVOTEM“. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se
na celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exer­
ciční dům, Hlučín ve Slezsku. Řídí R. Schikora, C.
Ss. R. v Mor. Ostravě. Odpovědný red. Jan Miekisch
v Hlučíně. - Tiskla Typia, Mor. Ostrava, Těšínská 21.
— 32— 718
 O bezradnosti naší doby
p íše sp iso v atel W e rfe l: „Jsou-li všechny cesty
z a ta ra se n y , z ů s t a n e j e n j e d n a — c e s t a
v z h ů r u . (V elká otázka s tr. 41.) C estu vzhůru
v šak naleznem e jen rozjím áním . Slyšm e o tom
h lasy všech věků:
„K dyby zákon T v ů j nebyl mým rozjím á­
ním, dávno bych byl zahynul ve své bídě.“
(Žalm 118, 22J
„P rav á zbožnost m á sv ů j původ a pram en
v rozjím ání.“ (Sv. T om áš Akv.)
„K do zanedbává vnitřní, rozjím avé m od­
litby, nep o třeb u je d ‘áblů, aby ho do pekla
u v rhli; on sám se tam střem h lav ř ítí.“ (Sv.
T erezie z Avily.)
„Kdo s e pevně rozhodl, že bude s tů j co
stů j denně půl hodiny rozjím ati, urazil již
polovici cesty. N ekonám e-li rán o rozjím ání,
ztrávím e den tém ě ř n u tn ě ve vlažnosti.“ (Sv.
T erezie.)

Počátek všeho dobrého.

„Rozum rozjím ající je s t počátek všeho
dobrého. Neboť kdo uvažuje, ja k je s t Pán
Bůh náš sám v sobě dobrý, ja k býval vždy
k nám lask av ý a m ilosrdný, ja k velice nás
m iloval, ja k m noho p ro n á s učinil, k o lik pro
n á s trp ě l, — brzy vzplane lásk o u k P án u tak
dobrotivém u. A kdo potom pozná v lastn í své
—2 — 720
hříchy a velikou svou bídu a nouzi, není m ož­
no, aby se nepokořil a sebou nepohrdl. Kdo
p ak náležitě uvažuje, ja k nedbale P ánu Bohu
sloužil a ja k casto jej u rážel, pozná zajisté,
že je všeliké bídy a všelikého tre s tu hoden. A
ta k se zdobí duše lid sk á a obohacuje různý­
mi ctnostm i.“ (Sv. A ugustin.)

Námitky.
Sv. T e r e z i e p ra v í: „Ďábel ví, že duše,
k te rá se vytrvale oddává rozjím avé m odlitbě,
je pro něho z tra c e n a .“ P ro to ro z šiřu je p ro ti
rozjím avé m odlitbě různé nám itky.

„Důležitější je činnost pro království Kristovo

než rozjímání.“
Právě naopak: Bez rozjím ání bude veške­
rá zevnější činnost m arná. Sv. A u g u s t i n
p raví: „Nežli apoštol prom luví, ať povznese
svou žíznivou duši k Bohu, aby potom vyléval
to, co pil, a šířil to, čeho je p ln .“
Kdo nezná slov sv. B ernarda k ap o što l­
ským d u ším : „ J s i - l i m o u d r ý , b u d ‘ n á ­
d r ž í a n e p o t r u b í m . “ P otrubím voda p ro ­
té k á a nezůstává v něm ani kapky, n ád rž
n a p ro ti tom u se nap ln í n ap řed sam a a pak
teprve, aniž se vyprázdňuje, zavodňuje ze své­
ho přeb y tk u pole, k te ré zúrodňuje.
721 — 3 —
 „Neumím.“
M nozí se d a jí o d stra šiti od rozjím ání m yš­
lenkou opravdu ď áblem vnutknutou, že k roz­
jím ání je tře b a veliké učenosti, že rozjím ání
není n ic p ro lid i m éně vzdělané. Prav)'
opak je p rav d a: kdo p říliš rozum em hloubá,
zanedbává vzbuzení lásk y a tím sám sebe
olupuje o ovoce m odlitby.
Svatý b r a tr J iljí ře k l jednou veleučené-
m u sv. B onaventurovi: „V ám učencům p ro ­
půjčil P án Bůli m noho m ilostí, jim iž ho chvá­
liti a je j velebiti m ůžete. A le což my nevě-
dom ci a neučení, k te ří žádného vzdělání ne­
máme, m ůžem e učiniti, abychom se jem u za­
líb ili? “
■ „K dyby P án B ůh“, — dí na to sv. Bona­
ventura, „člověku žádné jiné m ilosti nebyl
udělil krom ě té, aby jej m ohl m ilovati, dosti
by bylo na tom, aby si tak to více zásluh n a ­
shrom áždil, než všem i ostatním i d ary pospo­
lu .“
„ J a k ž e “, zvolal zbožný b ra tr, „m ohl-li by
neučený ta k vroucí láskou P ána našeho Ježíše
K rista m ilovati, jako učený?“ -„ P ro s tá , nevzdě­
lan á babička m ůže P ána Boha více m ilovati než
přeučený m istr theologie.“ T u p a k sv. Jiljí
povstal, běžel ihned svatou h orlivostí ja t do
z ah rad y a obrácen k té stra n ě , kde leželo m ě­
sto, k řič e l vysokým hlasem : „Chudá, ubohá,
p ro stá babičko, m iluj svého P ána Ježíše, a
— 4— 722
b udeš m oci p řed Bohem v ě tší býti zásluham i
než b r a tr B onaventura.“ — A to pověděv byl
m yslí vytržen po celé tři hodiny.
*
K starším u , tro ch u churavém u pánu, při­
šel návštěvou řeh o ln ík . P á n n a řík a l: „Nem o­
h u se m odliti, n ejd e m i to , a zvláště ro z jí­
m ání, k tomu jsem vůbec neschopen.“
N adarm o poučoval kněz starce, aby. se
přece pokusil a konal rozjím ání. — Po chvíli
provedl p án svého h o sta po dómě a v jednom
pokoji m u u k ázal k rásn é h o vycpaného psa.
„P odívejte se,“ ře k l pán třeso u cím se hlasem ,
„toto dobré, šlechetné zvíře zach rán ilo m i ži­
v o t“. A p ak líčil dopodrobná celou tu u d á ­
lost, p ři čemž se p ja l ruce a se slzam i v očích
končil: „Pravím vám, d ů sto jn o sti, celé hodiny
m ohu zde seděti a uvažovati o v ěrn o sti tohoto
zvířete ja k mi zachránilo život.“
K něz se podivil n ad vděčností a jem noci-
tem starce, uchopil ho za ru k u , zavedl k o b ra ­
zu U křižovaného a ře k l: „ P ro č se nepokusíte
aspoň č tv rt hod in k y z a sta v iti se p ře d o b ra­
zem S p asitele našeho a uvažovati to té ž ? —
Z nám vaše srd ce a vím, že js te zavěsil tento
k říž zd e z vděčnosti. P ohlížejte se zbožnou
d u ší a v m odlitbách na toho, k te r ý vám
zachránil nejen časný život, nýbrž i život
vecn y !
723 - 5 -
 „Jsem bez útěchy!“
N e v s 1a d k ý c h c i t e c h , n ý b r ž v s t á ­
lých a pokorných službách záleží
l á s k a k B o h u . — V y p ráhlostí a pokušením
zkoušívá Bůh duše jej m ilující. — I kdyby
opuštěnost ducha po celý život trv a la, přece
ať duše neu p o u ští od rozjím avé m odlitby; ne­
boť nad ejde čas, k d y jí vše m ěrou přehojnou
nahrazeno bude. (Sv. T erezie.)
Sv. A lfons n á s napom íná: „Především
h led ‘, abys k rozjím ání nepřistupoval s tím
úm yslem , abys v něm útěchy a sla d k o sti n a ­
cházel, nýbrž p roto, aby ses Bohu zalíbil a od
něho se dověděl, ja k ho m áš m ilovati a jem u
sloužiti. B ožská útěcha je s t občerstvením na
cestě, k te ré cestující p řijím á, n e aby odpo­
číval, nýbrž aby h o rlivěji k rá č e l v p řed .“

Odkud vezmeme látku k rozjímání?

Když v našem ko stele bylo jednou kázání
o rozjím ání, byl jsem zvědav, ja k účinkovalo.
Brzy na to jsem p řiše l do dom u, k d e bydlely
dvě zbožné osoby. T á z al jsem se: „Což roz­
hodly jste se, že budete horlivě každý den
ro zjím a ti? “ — „A no“, odpověděla m ladší z d rá ­
havé. — „A již js i to aspoň z k u sila ? “ —i
„Ještě ne, ale p říš tí neděli chci se poprvé
pokusiti. A však bohužel nem ám žádné knihy k
rozjím ání. T aková kniha je pro m ne p říliš
— 6— 724
d ra h á .“ — „No je stli je to jed in á p řek ážk a,
bude brzy odpom oženo. N em áte žádné n á ­
boženské kn ih y ?“ — „M ám e, ale bohužel žád­
né knihy na rozjím ání.“ — „ P řin e ste m i svoje
náboženské knihy!“ P řin e sly : K atechism us,
Biblické dějiny, N ásledování K rista P án a a
životopisy svatých. — „D ost! T o m áte knih
k rozjím ání na několik le t.“

Katechismus.
J iž večer přečtem e si pom alu dvě, tři
otázky, po k aždé větě se zastavím e a řeknem e:
„Bože m ůj, děk u ji t i za tu to prav d u , kláním
se tobě, m iluji tě z celého srd c e .“ K atech is­
m us je kniha životní; je jí obsah nikdy úplně
nevyčerpáš. S p asitel z p ě ti chlebů učinil
mnoho tisíc, takže když se všichni nasytili,
zůstalo ještě dvanáct košů, ta k to bude s
obsahem katechism u, až začneš o jeho odpo­
vědích rozjím ati. J e s tli budeš vzývati D ucha
svatého, n ajd eš v této knížce to lik pokrm u,
světla a útěchy pro svou duši, že vždy se š
ra d o stí k ní v rátíš, i když jsi se tis íc k rá t
nasytil.
Biblické dějiny.
Duch svatý sám dal bibli zvláštní moc,
aby duši n aši osvítila a k dobrém u povzbudi­
la. „Slova, k te rá jsem já m luvil vám, jsou duch
a život“, praví Ježíš. (Jan 6, 64.) A P e tr ře k l
725 — 7—
k Něm u: „Pane, k e kom u půjdem e? T y máš
slova života věčného.“ (Jan 6, 69.)
V ečer s i přečtem e u d á lo st z bible a ráno
si to znovu živě představím e, ta k řk a sam i
si to pom alu vypravujem e a p ři tom uvažuje­
m e: Co ta to osoba m yslela? m luvila? činila?
čemu se mohu od ní naučiti?
Kdo by ta k po celý svůj život denně ro z­
jím al z bible, nem ohl by z ů sta ti bez světla,
neboť i neju čen ější a nejzbožnější člověk n e ­
m ůže n a p sa ti ta k výbornou knihu rozjím ání,
jak o D uch svatý.
Následováni Krista Pána.
T ato kn ih a svatého T om áše K em penské­
ho je ta k výborná, že ji nazývám e „Z lato u k n i­
hou“. V eliký učenec A m pére ji um ěl zpam ěti.
Jelik o ž k ažd á věta této. knihy obsahuje vzác­
nou a vážnou m yšlenku, p la tí zde více než
jinde p rav id lo : Čti p o m a l u , s přestávkam i.
Životopisy svatých.
Sv. F ra n tiše k S a le sk ý nazval životopisy
svatých živým katechism em . S v a tí nám p ř í ­
m o u k a z u jí cestu k dokonalosti. Plroto je to
nejlehčí způsob rozjím ání.
Poznámka: Se sbírky „ Ž iv o te m ' hodí se k
rozjímání:
č. 124• Um učení Páně.
č. 133. D evítník k B. Srdci Pane.
č. 37. Svátost oltářní.
—3— 726
 Čeho jest dbáti před rozjímáním.
D vojí příp rav a p ředchází ro zjím á n í: v z d á ­
lená a blízká.
V zdálená p říp rav a k rozjím ání není nic
jiného, než takové u sp o řá d á n í našeho ducha,
aby byl schopen řá d n ě rozjím ati, což se s ta n e :
1. u k l i d í m e - l i s c e s t y v š e c k y p ř e ­
kážky, a
2. u ž i j e m e n á l e ž i t ý c h p o m ů c e k .
1. J e s t dostatečně znám o, k te ré p řekážky
můžem e přem oci. P ře k áž í a z d ržu je rozjím ání
p ý c h a a m a r n i v á v ážn o st sebe sam ých;
neboť s pokorným i je s t rozm louvání H ospo­
dinovo (P řísl. 3, 32). H ospodin n a n í z k é
v ě c i p a t ř í , a v y s o k é z d a l e k a zná.
(Žalm 137, 6.) R ozjím ání bývá rušeno p o k ry ­
tectvím , když děláš se jiným , než skutečně
jsi: S v a t ý z a j i s t é d u c h k á z n ě u t í k á
p ř e d k l a m e m . (M oudrost 1, 15.) V cestě
jso u rozjím ání všecky hříchy, na nichž duše
lpí, k te ré duše m iluje, ježto ve zlovolnou duši
nevchází ona m oudrost nebeská, aniž bydleti
č. 38• M še svatá.
č. 43. Sv. přijímání.
c. 99- Hřích. (K aždá brož. 50 hal.)
„Naše světla", živ o ty svatých a „Šťastné
děti“, životopisy svatých dětí. (K aždá kniha
v celoplátěné vazbě 16 Kč.) Adresa pro objed­
návky Exerciční dům, Hlučín.
72 7 - 9 -
bude v těle poddaném u hříchům . (M oudrost
1, 4.) Poněvadž tu hlavně tělesné hříchy
je s t rozum ěti, tato slova ja sn ě naznačují,
že m ilostem D ucha sv. p řek ážejí nejvíce h ří­
chy a poklesky p ro ti ctnosti andělské.
Rovněž velm i kazím e rozjím ání, bývajíce
p řes den ro ztržité m ysli a n e d b a l e o p a t ­
ř u j í c e s v ý c h s m y s l ů . O pravdu ani ne­
m ůže dobře a zbožně rozjím ati člověk s
o b r a z ‚ i v o s t í plnou pletek, nem ůže sebranou
m yslí trv a ti na m odlitbě, kdož bývá ustavičně
ro ztržitý n e ta k důležitým i povinnostm i své­
ho stavu, jak o spíše pro svou z ‚ v ě d a v o s t a
neskromnost.
2. T yto p řek ážk y je s t nám upřím ně p řem á­
hati, chcem e-li rozjím ati prospěšně, spolu pak
užívati m usím e pom ůcek, a to ne jiných,
leč c v i č e n í s e v c t n o s t e c h , k te ré jsou
protivou uvedených překážek, to tiž v pokoře,
p ro sto tě a nelíčenosti, o stříh án í sm yslův a
pod.
Toť p rav á cesta, aby m ysl netoliko stala
se pokojná a skutečně schopná rozjím ati, ale
stejn o u m ěrou přivolávala m ilost Boží. B l a h o ­
s l a v e n í č i s t é h o s r d c e , n e b o ť oni Bo­
h a v i d ě t i b u d o u , toť oni, na něž při
m odlitbě Bůh vyjasní tv ář, n ad nim iž se sm i­
luje. (Žalm 66, 2.)
P ři tom neupouštějm e od u m r t v o v á n í ,
jež je s t jak o cenou, za k tero u kupujem e od
Boha d ar rozjím ání.
- 10- 728
 P roto obyčejně vidím e, že větší sla sti o-
k o u šejí na m odlitbách lidé, k te ří více se
u m rtvují a naopak. Udíliť nám Bůh ochotně
m ilostí, po nichž nás vidí ta k usilovně a
snažně dychtiti, že se zdá, jako bychom
chystali se kupovati za v lastní kůži a za
v lastní oběť.

O brazotvornost.
Srdce lid sk é podobno je s t m lýnském u k a ­
meni. T en m ele a m ele, av šak na m lynáři jest,
c o mele. A podobně srdce lid sk é vždy se m usí
něčím obirati. A le n a tobě jest, m ele-li p še ­
nici, nebo žito, anebo ječm en, aneb hlínu. —
Nechceš-li tedy býti na m odlitbách roztržitým ,
h led ‘, abys také p ře s den srd ce své v pokoji
choval a brány svých sm yslů ostříh al; neboť
Páin Bůh s těm i dušem i obcuje n ejrad ěji, k teré
jsou uzavřené jako zahrádky.

P ro č nem ůže Pán Je ž íš?

„P roč je ta k m álo duší rozjím avých, proč
m ohu jen nem nohým p ro p ů jč iti m im ořádných
m ilostí ? Protože nacházím p říliš m álo um rtvení,
i kdybych se svítilnou hledal! T oužím po tom,
abych vám m ohl u d íleti velké m ilosti. N ejšte-li
však um rtveny, nem ohu vám jich d áti a srdeč­
n ě toho litu ji.“ T a k s i stěžoval P án Je žíš
se stře Benigně C onsolatě.
729 — 11 —
 Oběti.
„P otkalo-li nás p ře s den to n eštěstí, že
jsm e v něčem pochybili, zdá se, jak o b y nás
za to ihned P án Bůh n a m odlitbě tre s ta l, je ­
likož od n á s tv á ř svou odvrací a velikou ja k o u ­
si v y p ráh lo st n a n á s posílá. N ap ro ti tom u,
když jsm e sm ysly své m rtvili a sebe v něčem
k ro m ě m odlitby přem ohli, ihned se nám na
m odlitbě odm ěňuje a u ště d řu je nám hojnějších
m ilostí, než obyčejně. C okoli těžkého a trp k é ­
ho trp ěliv ě sn á še ti budeš, za to p ři m odlitbě
užitek a odm ěnu vezm eš.“ (O pat N ilus.)
T ouha.
K dyž si jednou sv. G e rtru d a P án u Je žíši
stěžovala, že nem ůže srd c e své ta k vyso­
ko povznésti k P á n u Bohu, ja k by si p řála,
poučil ji Bůh, že na tom dosti jest, když člo­
věk upřím ně a z celého srdce vroucí žádost
potom m íti ehcQ i kdyby jen slabou, aneb do­
konce žádnou žád o st necítil.
A však nem ám e to u žiti po neobyčejných
m ilostech.
„V p rav d ě pokorný nedychtí po těch n e ­
obyčejných m ilostech, který ch někdy B ůh p řá ­
telům svým uděluje, ba ani na to nepom yslí;
neboť pokládá se za ta k špatného, že se má
za nehodna takových m ilostí a všeliké duchov­
ní útěchy. A je stli m u P án Bůh mimo jeho
nad ěji a žád o st n ějaké m ilosti ud ěliti ráčí,
— 12 — 730
p řijím á je s bázní a třesením , m aje z‚a to,
že této útěchy a takových m ilostí nezasloužil.“
(Sv. A lb ert V eliký.)
K de ro zjím ati?
V s a m o t ě . „A le ty, když se m odliti
budeš, vejdi do pokoje svého.“ (M at. 6, 6.)
M lčení a utišení všeho hluku, p raví sv. B er­
n ard , táhne duši jako násilím k rozjím ání o
statcích nebeských. — N ení m ísta, k te ré by
více k zbožnosti vzbuzovalo, n ad kostel, kde
Je ž íš K ristu s v n e jsv ě tější S v áto sti bydlí. —
Abychom však dobře ro zjím ati mohli, m usím e
s m lčením zevnějším sp o jiti tak é m lčení v n itř­
ní, t. j. v duši m usím e um lčovati náklonnosti
pozem ské. Jednoho dne, p rav il P án k sv. T e ­
rezii o duších, k te ré p říliš k světu lnou: „R ád
bych k nim m luvil; ale tvorové p ů sobí v uších
jejich takový hluk, že m i ani okam žiku nedo­
p řáv ají, abych se jim zpozorovati d a l.“
B lízká p říp ra v a obsahuje dle návodu sv.
Ignáce úkony a s i ty to :
Den p řed rozjím áním pro h léd n i nebo bed­
livě poslechni pravdu, o níž rán o m áš rozjí­
m ati, sp o lu u sta n o v si, jak éh o p rospěchu
hodláš o d tu d d le p o tře b své d u še dosíci.
O dpočívaje na loži, u v ed ‘ p ře d spánkem
vše je ště jednou v paměť.
Sotva rán o se p robudíš, v tu chvíli obrať
svá m yšlení k nastáv ajícím u rozjím ání.
731 — 13 —
 T ěm ito m yšlenkam i zanášej se p ři um ý­
vání a ranním přecházení; nálada m ysli ať
přim ěřena je s t nastávajícím u rozjím ání.
Potom začni tiše a pokorně rozjím ati a
m yslí vzhůru obrácenou, d í sv. Ignác, pozo­
ru j n a p ře d po k ratičk o u dobu, co bys se
m odlitbu P á n ě pom odlil, P á n a Ježíše jako
p řed sebou patřícího, co hodláš počíti. P o ­
m ysli a uvaž, p ře d k j'm sto jíš a s kým budeš
m luviti; pro to než p ad n eš na kolena, živou
věrou vzpom eň n a Boha, k te rý je s t přítom en
a všecko vidí. P íši: n e ž p a d n e š n a
k o l e n a ; neboť nem á se díti ta to vzpom ínka
na přítom ného Boha jak o p řed eh ra po m od­
litb ě přípravné, ale p ře d ní, jak o ž vůbec po­
každé p řed m odlitbou. T a k pronáším se zde
s větším důrazem , ježto m nozí zdají se toho
nedbati,, i v rh ají se na kolena náhle a špěšně,
aniž pom yslili, co počínají.
V šechna pravidla ta jsou velm i důležitá
a pevně m ůžem e býti přesvědčeni, že nem álo
postupovati budem e v dokonalosti věrně a svě­
dom itě jich še tříc e ; kdo si jich m álo váží,
pom alu p o k raču je, a vůbec nepokračuje člo­
věk, jenž jich nedbá. P ř e d m o d l i t b o u p ř i ­
p ra v duši svou a n e b u d ‘ jako člověk,
k t e r ý p o k o u š í B o h a . (Sirach 18, 32.)
T im způsobem jed n ati m ám e před ro z jí­
m áním dle návodu sv. Ignáce, k te rý nikdy
nezanedbával těchto pravidel, ačkoli m odlitbě
byl oddán zvláštním a vynikajícím způsobem
— 14 — 732
a byl obdařen neobyčejným darem rozjím á­
ní. I slu ší te d y m nohem sp íše nám svědo­
m ité dělávati takovou p říp ra v u a všechny části
její, když nejsm e sběhlí a zk u šen í v tom um ění
a krom ě toho bývám e p říliš ro z trž ití a nepo­
kojní.
P roto tak é bývá n ám ta k důrazně v ště ­
pováno p řísn é m lčení a vážná p o čest­
nost, zv láště u večer p ře d spaním a ráno
p řed rozjím áním ; k ažd ý z a jisté poklesek, je ­
hož dopustili jsm e se ve jm enovaných do­
bách p ro ti povinnostem vytčeným , šp atn ě p ů ­
sobí na rozjím ání a m ůže jem u velm i škoditi
dílem pro ro ztržito st, v n íž d u š i uvádějí
takové nedokonalosti, dílem z té příčiny, že
na p o tre stá n í této n evěrnosti odním á nám
Bůh svou m ilost.
Přídavkem k blízké p říp ra v ě m ůžem e r á ­
no p ři návštěvě nejsv. sv á to sti přítom ném u
Je žíši poručiti také rozjím ání, k te ré hned po
tom m ám e k o n ati a sp o lu o pom oc a přím luvu
volati k R odičce Boží a sv. p atro n ů m ostatním .
(P. R oothan S. J.)

Jak máme rozjímati ?

V ýklad.
R ozjím ání obsahuje tř i části:
přípravu, vlastní rozjímání, zakončení.
733 - 1 5 -
 1. P ř í p r a v a .
P řed rozjím áním pom odli se k D uchu sva­
tém u, aby tě osvítil a k dobrém u povzbudil a
připoj Z d r á v a s M a r i a , aneb se pom odli
O tčenáš a Z drávas.
Potom 1. vzbuď v í r u , že P án Bůh je st
ti přítom en asi ta k to :
Bože m ůj, věřím , že jsi mi přítom en; k lá.
nim še ti s nejhlubší úctou jako se ti klán ějí
andělé a svatí v nebesích.
2. V zbuď p o k o r u a l í t o s t .
Bože m ůj, pro hříchy své již dávno jsem
zasluhoval, abych byl věčně zavržen. Ó, sm i­
luj se nade m nou podle velikého m ilosrdenství
svého; neboť litu ji z celého srd c e , že jsem
tě to lik rá te u razil!
3. P r o s konečně o m ilost, abys dobře
rozjím al asi ta k to :
Bože m ůj, pro lá sk u a píro zásluhy Pána
Je ž íše a na přím luvu nejbl. P anny M arie,
osvěť a posilni m ě, ab‚ych poznal co ode mne
žádáš, a abvch se odhodlal vůli tvou vyplniti!
Ó M aria, M atko nebeská, sv. Jo sefe, sv. andě­
le strá ž n ý a všichni patronové m oji, orodujte
za mne, abych měl z tohoto rozjím ání veliký
u žitek pro svou du ši nesm rtelnou!
II. V la stn í rozjím ání.
1. Č t i v k n i z e k r o z j í m á n í nějaký
odstavec pom alu a s velkou pozorností, aby
t i p rav d a utk v ěla v pam ěti.
-16 — 734
 2. O p a k u j si v duchu k rátce, c o j s i
četl.
3. T a ž s e sám sebe: C o o t é v ě c i u č í
sv. v í r a ?
4. V z b u d ‘ hned v í r u v tu to pravdu asi
t a k to :
Bože m ůj, věřím pevně v tu to svatou
pravdu, ja k ji učí církev svatá, protože ty
sám k e m ně m luvíš sk rz e ni. P ro n ik n i mě
touto pravdou, abych živ byl podle. ní.
Po té tře b a o b rátiti poznanou pravdu na
svůj vlastní život a to vzhledem na p řítom nost
na m inulost a na budoucnost.
A. Co do p říto m n o sti: ta ž se sám sebe:
1. C o m á m p o d l e t é t o p r a v d y č i n i ­
ti, č e h o s e v a r o v a t i ?
2. P r o č m á m t a k č i n i t i ? J e s t m i to
p o t ř e b n é ? u ž i t e č n é ? Je d n al ta k P á n
J e ž í š ? Je d n ala ta k n e j b l a h . P a n n a M a ­
r i a ? Je d n a li ta k s v a t í ? D ovedli to jiní,
dovedu to s m ilostí Boží i já. J a k s i b u d u
p ř á t i na l ů ž k u sm rteln é m , abych byl
jednal?
B. Co do minulosti:
1. C o j s e m d o s u d č i n i l ?
a) Z p y t u j k r á t c e s v é s v ě d o m í a
uz‚nej své chyby.
7 35 -1 T -
 b) L i t u j u p ř í m n ě s v ý c h p o c h y b e ­
n í a vroucně s e m odli:
Ó Bože, líto je s t mi z celého srdce, že
jsem tě ta k často urazil! Ó Ježíši, b u d ‘ m i­
lostiv mně h říšn é m u !
2. P r o č j s e m t a k j e d n a l ? Byla tím
vinna
a) m oje n e v ě d o m o s t ? r o z t r ž i t o s t ?
nedbalost?
b) n ě j a k á n e z ř í z e n á n á k l o n n o s t :
pýcha? smyslnost? lakota?
c) p o k u š e n í s v ů d n é h o s v ě t a ?
d) p o k u š e n í d ‘á b e 1 s k é ?
C. Co do budoucnosti: 1. C o b u d u o d
t é t o c h v í l e č i n i t i ? N ejprve učiň p ře d ­
sevzetí v š e o b e c n é , t. j., že budeš vždy
a všude říd iti se pravdou, o k te ré js i rozjím al;
potom p řed sev zetí z v l á š t n í , t. j. že d n e s
to n e b ono učiníš, toho neb onoho se budeš
varovati.
2. Co mi bude ve vyplnění předsevzetí
a) dobrou p o m ů c k o u ? m užné sebeza­
p řen í? vroucí m o d litb a ? ... T oho p ro stře d k u
budu u ž ív a ti; b) p ř e k á ž k o u ? ctižád o st?
nebezpečná p říle žito st? sm yslnost? 'Překážku
tu odstraním .
Potom n ásled u je d ů v ě r n ý r o z h o v o r
s P ánem Bohem tím , že se p řed ním p o k o řu ­
jem e a vzbuzujem e lásku, důvěru, opakujem e
- 1 3 - 736
prosby, obětujem e se službě jeho s tělem , duší
atd.

III. Zakončeni.
1. P o d ě k u j P ánu Bohu, že tě p ři ro z­
jím ání osvítil a k dobrém u povzbudil.
2. O b n o v s v é p ř e d s e v z e t í všeobec­
né i zvláštní, a p ro jev svou upřím nou vůli,
že je v ěrn ě splníš.
3. P o p r o s ještě jednou za m ilost, abys
vykonal, co sis um ínil.
4. D o p o r u č mu sám sebe, své rodiče,
příbuzné, p řáte le , představené, podřízené, n e ­
přátele, duše v očistci, ubohé h říšníky, u m íra­
jící, všeobecné zájm y církve a vlasti.
Vezm i si p ak podle rad y sv. F ra n tišk a
S aleského z rozjím ání nějak o u m yšlenku ja ­
ko d u c h o v n í k y t i č k u na pam átku, zvlá­
ště tu, k te r á tě v rozjím ání nejvíce dojala,
abys duchovní její vůní se osvěžoval po celý
den. — P am atuj si o rozjím ání zásadu sv.
A lfonsa: ‚‚Užitek rozjím avé m odlitby nezáleží
ta k v přem ýšlení o n ě ja k é pravdě, jako spíše
ve v z b u z o v á n í c t n o s t í , (víry, naděje, lá s ­
ky, pokory, lítosti, v d ě č n o sti. . . ) v p r o s b á c h
a p ř e d s e v z e t í c h . T o je s t tro jí výborné
ovoce rozjím ání.“
Po rozjím ání pom odli se O t č e n á š a
Z d r á v a s za se trv á n í v dobrém .
737 -1 9 —
 Jak máme rozjímati?
(Přehled.)
1. V zbuditi víru v přítom nost Bo­
ží.
I.
2. V zbuditi p okoru a lítost.
Příprava
3. P ro siti za m ilost dobrého ro zjí­
m ání.
P o č e t b ě z k n i h y p a te ro o tá­
zek:
1. Co jsem četl? (K rátk é opako­
vání.)
II. 2. Co m ám podle té p rav d y či­
Vlastní niti, aneb čeho se varovati?
rozjímání 3. P roč m ám ta k čin iti? (J e s t to
p o třeb n é? u ž ite č n é ? ...)
4. Co jsem dosud činil? (Zpyto­
vání svědom í a líto st.)
5. Co budu od této chvíle činiti?
(P ředsevzetí všeobecné a zvlá­
štn í pro ten den.)
P ro s b y :
1. P oděkuj za obdržené m ilosti.
2. Obnov předsevzetí.
3. P opros o m ilosti.
III.
4. V zbuzuj ctnosti (víry, naděje,
Zakončení
. lásky, l íto s ti...) .
5. D oporučuj sebe i jiné P. Bohu.
6. Pom odli se O tčenáš a Z d ráv as
za setrvání.
— 20 — 738
 P o z n. 1. Při rozjímání o utrpení Páně odpověz
si na tyto otázky: 1. K d o trpěl tak nevýslovná mu­
ka? 2. C o trpěl? 3. J a k trpěl? 4. Z a k o h o trpěl?
Cvič se při tom pilně v lásce k Pánu Ježíši, v sou­
strasti s ním, v lítosti, ve vděčnosti atd. Učiň též
vhodné p ř e d s e v z e t í , a ostatní čas zabývej se
hlavně vzbuzováním c t n o s t í a p r o s b a m i . To
jest nejsnadnější a zároveň nejužitečnější způsob roz­
jímání o utrpení Páně.
P o z n . 2. Nedovedeš-li hned rozjímati, nepozbý-
vej mysli! Člověk se musí v rozjímání dlouho cvičiti,
než se stane mistrem, jako vůbec žádné ctnosti nena­
budeme, leč stálým cvičením, modlitbou a bojem.
P o z n . 3. Nevábí-li tě tento složitější způsob roz­
jímání, vol si způsob, který zvláště sv. František Sa­
leský doporučuje: Trvej tiše a klidně v přítomnosti
Boží; aneb patři očima sv. víry na Pána Ježíše v
některém tajemství jeho lásky. Tu ústa mlčí, ale
srdce mluví po příkladě sv. Maří Magdaleny u nohou
Páně. Jest to m o d l i t b a s r d c e . Patři na Pána
Ježíše, nikoli chladně a lhostejně, ale s láskou, s
vděčností, s lítostí, s důvěrou a úctou, s pokorou,
s radostným údivem. . . a pověz mu v srdci svém,
co si od něho přeješ; vyznej mu svou vroucí oddanost
a lásku a ujisti jej, že se mu chceš ve všem líbiti
a plniti jeho sv. vůli. Nemluv ustavičně jen sám; ale
nech také mluviti Pána Ježíše; naslouchej jeho slo­
vům, co si přeje od tebe. — Čiňme to již nyní, co
budeme činiti v nebi po celou věčnost, patříce s ne­
výslovnou blažeností na Pána Boha tváří v tvář. —
Tímto způsobem nejlépe se rozjímá před svatostánkem
o nejsv. Svátosti oltářní.

739 — 21 —
 Ještě několik pokynů.
Rozum a vůle.
K šití ovšem p o třeb í jehly, ale jehla ne-
šije, nýbrž niť. Byl by proto 'blázen k rejčí,
k te rý by celičký d en jehlu p ro strk o v al a v y ta­
hoval bez nití. A však ta k jed n ají ti, k te ří při
rozjímání chtějí jen uvažovati a přem ýšleti,
a n ed b ají o vzbuzení lá s k y a jiných ctností.
P řem ýšlení je jako jehla. A no m á p rv n í vejíti,
ale ta k , aby za sebou tá h la niť lá s k y a ctn o ­
stí, jim iž bychom se s Bohem spojili.

Nespěchej!
Ja k m ile znam enám e, že vůle n aše je st
pohnuta a roznícena touhou po k te ré k o li ctno­
sti, ať je to líto st nad hříchem , aneb pohrdání
světem , či lásk a k P á n u Bohu, nebo touha
po utrpení, .neb podobná n ě ja k á n áklonnost
ke ctnosti, m ám e ihned p ře trh n o u ti niť čin­
n o sti rozum ové (jako zedníci rozeb írají leše­
n í a podpory, když klen u tí je s t již dosti upev­
něné) i m ám e v těchto svatých citech a v
této žádosti vůle trv a ti a p rodlévati dotud,
dokud se toho do sy tá nenabažím e a v srdce
hluboko je nevštípím e.
Z áleží velm i m noho na té věci. Sv. Ignác
nám to připom íná ve svých duchovních cviče­
ních (add. 4.): „Znam enám e-li rozjím ajíce to ­
to h n u tí a náladu k vroucí pobožnosti, máme
—22- 740
se p ři tom zastav iti a p ro d le ti dotud, pokud
se toho nenasytím e a n e sta rejm e se o to, aby­
chom pokračovali v jiném předm ěte.

O pakuj!
‚‚Jediný déšť a jediné zavlažení, byť
hojné, nestačí, aby země u žitek vydala, ale
č a stě jší rosy a častějšího zalévání potřebuje.
T ak , aby se vlila ctn o st do duše n aší a jí p ro ­
nikla, je s t potřebí, aby se m nohým i a č astý ­
mi m odlitbam i k ro p ila .“ (Sv. J a n Z latoústý.)
L atinské přísloví p rav í: O pakování je m at­
kou studia. T o p la tí tak é o rozjím ání.
Více užitku p řinese jediné tajem stv í dů­
kladně uvážené, než úvaha m nohých tajem ství
vykonaných spěšně a ledabyle.
P ro to k lad e sv. Ignác ve své knížoe du­
chovních cvičení takovou váhu na opakování,
že žádá, aby se k aždé rozjím ání jednou nebo
d v a k rá t opakovalo; nebo co poprvé na m ysl
nep řip ad lo , sn ad u tk v í podruhé, když p ři
úvaze déle setrvám e.
Když p řijd e někdo do tm avého pokoje, n e­
vidí z počátku nic, posečká-li však tam déle,
vidí víc a více.

Předsevzetí.
R ozjím ání bez, předsevzetí je kvetoucím
strom em bez ovoce, je hostinou s m noha po­
74} - 2 3 -
krm y, k terý c h však hodující sotva okusí a zů­
stáv á hladový, je zápasem bez výsledku, po­
něvadž zápasící usto u p í p řed rozhodnutím od
boje.
P ředsevzetí a hlavně j e h o p r o v e d e n í
je důkazem , bylo-li naše rozjím ání pravé, aneb
jen planým vzplanutím citu.
R ozjím ání má n áš život u sp o řád ati, nás
p řip rav iti na naše p ráce a boje. T oho dosáh­
neme, když p ři rozjím ání v d u c h u p r o ž i j e ­
me c e l ý den.
M odlitba a dokonalost.
N ezapom eňm e: M odlitba není cílem , ný­
brž toliko p ro střed k em dokonalosti. D okona­
lo st nezáleží v tom , abychom cítili velikou
útěchu a sla st, nýbrž v tom , abychom sebe
dokonale um rtvovali, sam i nad sebou vítězili,
zlé vášně a n áruživosti přem áhali a Boží vůli
ve všem plnili. D okonalý je s t člověk, jehož tělo
poddané je rozum u a rozum P ánu Bohu. K
této dokonalosti nás m á v ésti m odlitba. Proto
m á n aše rozjím ání sm ěřovati k skutkům . „Ne
kdo mi řek n e Pane, Pane, vejde do k rálo v ­
ství Otce nebeského, nýbrž kdo plní vůli Otce
m ého, jenž je s t v nebesích.“
D enně rozjím ej!
Bez rozjím ání duše sotva u d rží se dlouho v
m ilosti Boží. Pravíť Duch s v a tý : „P am ětliv buď
-2 4 —
742
fia poslední věci své, a na věky n ezh řešíš.“
(Sir. 7, 40.) Kdo často rozjím á o posledních
věcech, totiž o sm rti, o soudu, o věčnosti m uk
pekelných a ra d o stí nebeských, neklesne do
hříchu. A však p rav d těch není viděti očima,
ale toliko m yslí svou je pojím ám e, jestliže o
nich neuvažujem e a nepřem ítám e, v y tra tí se
nám z, m ysli; a když p a k rozkoše sm yslné
n á s k sobě lák a jí a vábí, tu snadno se jim
poddá, kdo nem á na z řeteli p rav d věčných;
a p ro to to lik du ší oddáno je s t n epravostem a
hyne n a věky. V šichni k řesťan é vědí a věří, že
um řem e a budem e souzeni; ale nem yslí na to,
a pro to žijí vzdáleni od Boha. Bez m odlitby
rozjím avé chybí nám světlo a kráčím e ve tmě,
a ve tm ě k ráčejíce nevidím e nebezpečenství,
neužívám e p ro střed k ů , neprosím e Boha o po­
moc, a ta k hynem e. Bez rozjím ání nem ám e
světla a nem ám e síly, abychom k ráč e li ku
p řed u po cestě k Bohu; neboť nerozjím ajíce
neprosím e Boha, aby nám p řisp ě l m ilostí svou,
a neprosíce ho, jistě klesnem e. P ro to řík áv al
k a rd in á l B ellarm in, že je s t m ravně nemožno,
aby křesťan, nerozjím aje o pravdách věčných,
zachoval si m ilost Boží. N ap ro ti tom u, k d o
denně koná své rozjím ání, stěží u p adne do
h říchu; a kdyby se mu někdy n e ště stí to p ři­
hodilo, že by v n ěk teré p říle žito sti poklesl,
rozjím á-li dále, jis tě co nejdříve k Bohu se
v rátí. J is tý služebník Boží řík á v a l: „M odlitba
rozjím avá a h řích sm rteln ý spolu se nesne­
743 — 25 —
so u .“ Umiň si tedy, křesťane milý, že každého
dne, b u d ‘ ráno nebo večer — lépe ovšem je st
rán o — k o n a ti budeš půl hodiny rozjím ání.
(Sv. A lfons.)
Látka k rozjím ání o dvou z p o s le d ­
ních věcí člověka:
O sm rti.
I. U važuj, že ten to život vezme jed en k ráte
konec. R ozsudek již vynesen! — M u síš zem říti.
Zcela jistě zem řeš, ale nevíš kdy. P ouhá m a­
ličkost a přivodí sm rt. P ukne ti žíla — a za
chvíli jsi m rtev. Z adusí tě silný k ašel, chrle­
ní krve, jedovaté zvíře, zimnice, bodnutí, rán a,
velká voda, zem ětřesení, blesk — všecko tě
m ůže v okam žiku zbaviti života. S m rt tě p ře ­
kvapí, ani se toho nenaděješ. J a k m nohé n a ­
lezli z rán a m rtvé! Z daž se nem ůže ta k s tá ti
i to b ě? J a k m nozí zem řeli již a u m íra jí náhle,
ač se jim to zdálo nem ožným , a jestliže ze­
m řeli ve hříchu, kde jsou nyní, a kde budou
po celou věčnost? — Než, b u d ‘ ja k b u d ‘, jisto
jest, že p řijd e jednou doba, že ti n a sta n e noc,
a dne se již nedočkáš; n a sta n e den, a noci se
již nedočkáš. P řijd u , p rav í K ristu s Pán, náhle
a v soukrom í. — N apom íná tě, dokud je s t čas,
protože m iluje tvou spásu. D bej Boha dobro­
tivého! — Budiž ti jeho v ý strah a na prospěch;
p řip ra v se, abys zem řel dobře, d řív než se
sm rt dostaví. V hodině sm rti nebudeš m íti
k d y , se p řip ra v iti, ale m usíš býti již připraven,
— 26 — 744
Jisto jest, že m usíš zem říti. D ivadlo tohoto
světa i pro tebe se ukončí, a nevíš, kdy to
bude. Kdo ví, zdali za rok, za m ěsíc, ba zdali
z;ítra budeš ještě živ? M ůj Ježíši, osvěť mě,
a odpusť mi!
II. Rozjím ej, ja k ti bude v hodině sm rti.
Budeš na lů žk u sm rtelném , kněz p řijd e k
tobě, aby tě posílil v posledním zápase, p ří.
buzní budou u tebe p lak a ti, u hlavy tvé bude
kříž, vedle hrom nice, budeš na p rah u věčnosti.
H lavu budeš m íti plnou bolesti, oči zakalené,
jazyk vyprahlý, hrd lo sevřené, p rsa stísn ě.
ná,, k rev stydnoucí, tělo vyhublé, srd ce slabé.
V šecko opustíš, v chudičkém rouše uloží
tě do hrobu, abys tam zpráchnivěl. O tevři
hrob a p o p a tř, co zbylo z onoho boháče, z
onoho lakom ce, z oné ženy m arnivé? T a k
končí život! V hodině sm rti obklopí tě
zjí duchové, k te ří ti na oči p o stav í všecky
hříchy,, od m ladosti spáchané. Nyní d ‘ábel za­
k rý v á a om louvá vinu tvou, aby t ě svedl k
h říchu; řík á ti, že ta to m arnivost, chlípnost,
důvěrnost, nenávist není velkým hříchem , že
v tom onom důvěrném sty k u nem áš z‚lého ú-
m yslu, a le v hodině sm rti odhalí všecky tvé
hříchy.— Až p ak vstoupíš do věčnosti, tu po­
znáš, ja k veliké je s t zlo, rozhněvati svrcho­
vaného Boha. N yní tedy, dokud je s t č as a
dokud k tom u m áš p říležito st, zahoj rá n y své
duše, neboť později nebude již kdy,
745 — 27 —
 III. Rozjím ej) že s m rt je s t okam žik, na
k terém závisí celá věčnost. T u leží člověk
a jižjiž skonává a je s t na p ra h u dvojí věčno­
sti: b u d ‘ blažené nebo nešťastné. Na p o sled­
ním okam žiku závisí jeho věčnost: b u d ‘ bude
duše jeho věčně blažena neb na věky za­
vržena. O poslední chvilko, poslední okam žiku,
na nichž záleží celá věčnost, b u d ‘ věčná sláva,
neb věčná m uka; věčná rad o st, neb věčné zou­
fání; věčnost všeho dobrého, neb věčnost vše­
ho zlého — věčné nebe aneb věčné peklo. —
Slovem, nebudeš-li v posledním okam žiku sp a ­
sen, nebudeš m íti na věčnosti žádné žalosti,
budeš vždycky spokojen a šťasten; m ineš-li se
svojí spásou, budeš-li zavržen, navždy budeš
nešťasten a v stav u zoufalém , a to dokud Bůh
bude Bohem. V hodině sm rti dobře poznáš,
co je s t nebe, peklo, h říc h ; co znam ená hně-
vati Boha a p o h rd ati jeho zákonem ; zam lčovali
hříchy p ři sv. zpovědi, n ev rátiti cizího m ajetku.
„Ó já n ešťastný“ — řek n e um írající — „v n ě ­
kolika okam ženích budu s tá ti p ře d Bohem.
Ja k ý rozsudek bude nade m nou vyřčen? Kam
p řijd u , do nebe či do p ek la? B udu se radovati
s anděly, aneb se trá p iti se zavrženci? Bu­
du dědicem k rálo v stv í Božího, aneb otrokem
ď áblovým ? Běda mně! B rzy se to dovím, a
kam p řijd u , tam budu po celou věčnost! Ó,
co bude ze m ne v několika hodinách, v n ě­
kolika okam ženích! Co bude ze mne, nena-
pravím -li daného pohoršení, nevrátím -li cizí­
— 28 — 746
ho sta tk u , neodvolám -li pom luvy, neodpustím -
li svým n epřátelům , nevyzpovídám -li se ja k
náleží?“ T u budeš zlo řečiti tom u dni, v k terý
js i zhřešil, té ro zk o ši a m stě — ale bude již
pozdě — vše m arno; protože to vše budeš k o ­
n a ti z bázně a tre s tu a n ikoli z lásk y k Pánu
Bohu.
Ó Pane, nyní hned vracím se k tobě;
nechci č e k a ti až na p o slední hodinu; nyní
tě m iluji, tebe objím ám , v objetí tvém chci
zem říti. Ó M aria, M áti má! Kéž um ru pod tvou
m ocnou ochranou! P řisp ě j m i na pom oc v
onom okam žení! Amen.
O nebi.
I. S nášejm e trp ěliv ě všeliké bolesti tohoto
života a obětujm e je P án u Bohu; spojujm e
je s u trpením , kterém u se P án Je ž íš podrobil
z lásk y k nám. D odávejm e si m ysli, vzpom í­
najíce často na odm ěnu nebeskou. Jednou vše­
cko vezme konec: úzkosti, bolesti, p ro n ásle ­
dování, sta ro sti, a dosáhnem e-li spásy, vše se
prom ění v nevýslovné rad o sti. Božský S pasitel
sám dodává nám ta k důvěry, an p raví: ‚ ‚ Zá ­
r m u t e k v á š s e o b r á t í v r a d o s t . “ (Jan
16, 20.) Rozjím ejm e ted y o slávě nebeské. Ale,
co m ůžem e o ní pověděti, když ani nejosvíce­
n ější světci nedovedli nám vylíčiti rad o stí,
k te ré P án Bůh p řip ra v il svým věrným služeb­
níkům ? Sám k rá l D avid nem ohl nám o nebi
říci jiného, leč že zasluhuje, abychom co n ej­
747 — 29 —
vroucněji po něm toužili: „ J a k m i l í j s o u
sta n o v é tvoji, H o s p o d in e mocností!
T o u ž í a o m d lé v á d u š e má po s í n í c h
H o s p o d i n o v ý c h . “ (Z. 83, 2, 3.) A le, a s­
poň ty, sv. Pavle, jenž jsi byl vtržen do ráje,
pověz nám , oo’s tam sp a třil. J e s t mi to n e­
možno, odpovídá sv. apoštol; neboť ra d o sti
nebeské jsou tajem stv í, o nichž nelze člově­
k u m luviti. Js o u ta k veliké, že je chápe jen
ten, kdo jich požívá. M ohu říc i jenom , že ani
„oko n e v íd a lo , ani u c h o n e s l ý c h a l o ,
a n i n a s r d c e l i d s k é n e v s t o u p i l o , co
Bůh p ř i p r a v i l těm, k t e ř í ž j e j m i l u ­
j í . “ (1. K or. 2, 9.) N ikdo na světě ani neviděl
ani neslyšel, ani n etu šil ra d o stí a rozkoší,
k te ré P án Bůh u ch y stal těm , k te ř í ho m ilují.
Sv. B ernard praví, m luvě o rá ji nebeském :
„P říteli, přeješ-li si viděti, co nalezneš v n e ­
besích: věz, že v této blažené vlasti není ni­
čeho, co by se ti nelíbilo a je s t všechno, po
čem m ůžeš zato u žiti.“
Jak m ile duše vkročí do nebe, nebude m íti
ničeho, co by jí rm outilo. „ S e t ř e B ů h v š e ­
likou s lz u s očí j e j i c h a s m r t i více
nebude, ani kvílení, a ni k řik u , ani
b o l e s t i n e b u d e více; n e b o ť p r v n í vě­
c i p o m i n u l y . “ (Zj. sv. Ja n a 21, 4.) Nebude
již sm rti, ani stra c h u sm rti, nebude bolesti,
nebude nem ocí, ani chudoby, ani nepohodlí,
ani s tříd á n í d n e a noci, h o rk a a zim y: ta m
bude stá le jasn ý den, stá le k v ětnaté jaro . T am
— 30 - 748
 nebude ani pronásledování ani z‚ávisti, ani
stra c h u z věčného zavržení; neboť duše, v
m ilosti Boží u tvrzené, nebudou moci h ře šiti
a z tra titi P ána Boha.
II. V nebi budou m íti blahoslavenci vše­
chno, co si budou p řá ti. „ A j;, č i n í m v š e ­
c k o n o v é . “ (Zjev. sv. Ja n a 21, 5.) T am bude
vše nové: nové k rásy , nové rozkoše, nové
radosti. N asyceno bude naše oko pohledem na
nebeský Jerusalem , m ěsto ta k k rásn é, na an­
děly a svaté, na k rá s u n ejb lah o slav en ější P a n ­
ny M arie a především na k rá s u P á n a Ježíše.
N asycen bude n á š sluch rajsk o u harm onií a
zpěvy svatých. K aždý z našich sm yslů bude
m íti blaženost svou.
A le rozkoše, o nichž jsm e dosud uvažo­
vali, jso u rozkoše nejm enší ve v lasti nebes-
ské. Co nebe činí nebem, je st, že nebešťané
p a tří na P ána Boha tv áří v tv á ř a m ilují ho
veškerou svou bytostí. O dm ěna, k te ro u nám
P á n Bůh slibuje, nejsou líbeznosti a harm onie
a jiné p řed n o sti nebeského Je ru sa le m a: hlav­
ní odm ěnou je s t P án Bůh sám . „ J á j s e m
obránce tvůj a odplata tvá velmi
v e l i k á . “ (I. M ojž. 15, 1.) Sv. A u g ustin p r a ­
ví, kdyby P á n Bůh ukáz‚al zavrženým v pekle
svoji k rásu , že peklo sam o by se prom ěnilo
v ráj. D uše, p a třící na k rá s u Boží, bude tak
roznícena a opojena lásk o u Boží, že se ta k řk a
z tra tí v Bohu, úplně zapom ene na sebe a n e ­
bude m ysliti na n ic jiného, leč aby m ilovala
749 — 31 —
a chválila P án a Boha, ono D obro nesm írné,
k te ré má a m íti bude na věky beze strachu,
že by ho m ohla pozbýti. T oto p a tře n í na
P ána Boha učiní blahosiavenec úplně a doko­
n ale blaženým i. Pohříží se ta k řk a do m oře
nesm írné blaženosti Boží, opojí se nevýslov.
nou radostí, jak o čtem e v žalm u 35: „ O p o ­
jeni budou z hojnosti domu tvého:
a p r o u d e m r o z k o š e své n a p á j e t i je
b u d e š . “ (v. 9.)
M yslem e často na nebe zvláště v so u ­
ženích a ú trap ách : všechno je s t n ep a trn é ano
není skoro ničím, Srovnáme-li vše s odm ěnou,
k te ro u nám Pán Bůh p řislíbil, zůstanem e-li mu
v ě rn i: „ U t r p e n í t o h o t o č a s u n e j s o u
rovna b u d o u c í slávě, k t e r á ž se zje­
v í n a n á s . “ (Řím. 8, 18.) (Sv. A lfons.)

Imprimi potest. Pragae, die 8. Nov. 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 19.101. Olomucii,
die 10. Nov. 1936. Josephus Vyvlečka, Praeses a. e.
Consistorii.
„2IVOTEM“. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se
na celý ročník i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exer­
ciční dům, Hlučín ve Slezsku, ftídí R. Schikora, C.
Ss. R. v Mor. Ostravě. Odpovědný red. Jan Miekisch
v Hlučíně. - T iskla Typia, Mor. Ostrava, Těšínská 21.
— 32 — 750
Úvod.
N epřátelé našeho národa rozšiřují o nás ve
světě zprávy, jako bychom byli státem skoro
bolševickým. Proto musíme býti vděčni našim
arcipastýřům, ze ve společném pastýřském listu
varují křesťanský lid před bezbožným kom unis­
mem, ale zároveň ukazují cestu, kterou dospěje­
me k obnovení hospodřáského řádit. — Podává­
me zde te x t pastýřského listu, kterém u jsme
pro lepší přehled přidali nadpisy pro jednotlivé
části.
Jelikož se objevila otázka, zda-li bychom
aspoň v hospodářských otázkách mohli se spo­
jiti s kom unisty, připojili jsme k pastýřském u
listu pojednání o této otázce, které napsal
Dr. Silvestr Braito O. Pr.
Doufáme v pokoj a mír.
Po celém světě katolickém ozývá se
v těchto dnech úpěnlivé volání: „R o ráte coeli
d ésu p er“ — „R osu dejte nebesa sh ů ry a obla­
kové d ště te Spravedlivého! O tevři se, země,
a vypuč S p asitele!“ — J e š tě dnes, tak m ěř po
2.000 letech po narození V ykupitele světa,
vyzývá nás tedy C írkev K ristova ste jn ě vřele
volati k Bohu o pom oc, jako činili p řed tisíci­
letím i nejzbožnější lid é ! N ezříkali se ani v n e j­
zoufalejších dobách naděje, že nebude svět
ztracen, nýbrž pevně doufali, že p řijd e S pasitel,
Bohem již v rá ji po pádu našich p raro d ičů
přislíbený, a přinese lidstvu kýžený pokoj
a m ír!

Lži antikristovy.
Z daž i my, d raz í diecesáni, nejsm e nuceni
vývojem u d á lo stí posledních le t podobně úp ěn ­
livě volati k P. Bohu: „R osu dejte nebesa —
země vypuč S p asitele!“ ? Vždyť se d ě jí věci,
k te ré an i v dobách nejhoršího poklesu n á ­
rodů, a n i p řed příchodem S p asitele světa,
Ježíše K rista, nebyly, m ožné! Sám svatý O tec,
papež P iu s XI., veřejně p ro h lásil ke šp a n ěl­
ským uprchlíkům , kd}'ž je p řija l ve svátek
Povýšení svatého k říže, že, co se ve Španělsku
děje, jso u výbuchy nevídané dosud surovosti,
753 — 3 —
násilí tak ukrutného, jak é by se zdály nem ož­
nými u lidí byť nejzpustlejších! A dodává:
„V církvi K risto v ě vidí jedinou opravdovou
p řek ážk u k dovršení ro zv ra tu všeho řádu. P r a ­
cují n e p ře trž itě se všeobecnou, nadm íru do­
vednou agitací na ovládnutí celého světa svou
nejen nerozum nou, ale i děsně nebezpečnou
naukou! P odaří-li se jim tak to vésti a m ravně
o tráviti lid, n astan e všeobecné zbrojení, boj
p ro ti veškerým řádům lidským a božským , na­
dejde všeobecná revoluce, vzájem né vraždění.
A k tom u jistě dojde — p ra v í sv. O tec —
a to v m íře je š tě v ětší a hroznější, nežli
v ubohém Španělsku, nesjednají-li zodpovědní
činitelé nápravy, dokud nebude pozdě. A proč
plozdě? P ro děsnou sobeckou vypočítavost,
zhoubnou vzájem nou žárlivost, pro nenasytné
pachtění po vlastním zisk u !“

Běsnění výbojných bezbožců.

Z le bylo, m ilovaní diecesáni, p řed přícho­
dem Syna Božího, Ježíše K rista, na svět. T ehdá
v šak ani hluboce pokleslí pohané se neod­
vážili vypověděti boj všemu božském u! Ale
dnes arm áda zorganisovaných výbojných hezu
božců, ja k sam i zpupně se nazývají, vyhlašuje
s d‘ábelskou z á ští boj p ro ti sam ém u Bohu
po celém světě! C hápete tudíž, proč vás tak
důtklivě vyzýváme, abyste zcela zvláště v tuto
754
posvátnou dobu adventní, ale i pak, pokorně
a důvěrně volali: „ R o ráte coeli — R osu dejte
nebesa, oblakové dštěte Spravedlivého, otevři
se země a vypuč S p a site le ,“ k te rý by svou
m ilostí, zaslouženou nám na kříži, u h asil p la ­
m eny z ášti a nenávisti, ohrožující celý svět!

Jejich nenávist proti Církvi.

Bolestným je s t p ři tom, že šířící se kom u­
nism us svaluje všelikou vinu za nynější roz­
hárané pom ěry zúm yslně na katolickou Církev!
— Na onu kato lick o u Církev, k te rá právě
lásk o u zvítězila n ad pohanstvím ! Na k a to lic ­
kou C írkev, k te rá vždy se zastávala práv
ubohých, slabých, pronásledovaných! Na k a ­
tolickou Církev, k te rá , zatím co pohané nem ěli
citu s trpícím i, p rvní zřizovala nem ocnice, s i­
rotčince, ú tu lk y — a to i v dobách,
k d y jí svět splácel nevděkem , pronásledová­
ním, zabíráním jejího m ajetku, vražděním
kněží a řeholnic!

Co vykonala katolická Církev pro trpící.

Co dokáže tato ry zí lá sk a k bližním u, vi.
děti i u nás, k d e na př. k ato lick á C írkev,
ač po p řev ra tu to lik ochuzena, sebere na cha­
ritativ n í účely a vydá každoročně p rům ěrně
755 — 5 -
80 m ilionů korun, z nichž tém ěř vše se d o stá­
vá chudým, kdežto sv ě tsk á dobročinnost, t. zv.
hum anita, p o třeb u je m nohdy na režii více nežli
polovici příjm ů, něk d y až 75°/o. — Ano, na
tu to katolickou C írkev by chtěli h ázeti k am e­
ním a ji tu p iti, že nem á porozum ění pro chudi­
nu! Z da lze sobě vym ysleti pom luvy horší?!

Církev se nespokojí s dobročinností,

ona chce spravedlnost.
Celý svět rovněž ví, že k ato lick á C írkev
nikdy se nespokojovala s to u to m ilosrdnou
dobročinností, nýbrž vždy o to usilovala, aby
i zák o n o d árstv í dbalo sp rav ed ln o sti v životě
veřejném , zvláště i v hospodářském ! A jestliže
v době lib eralistick é nadvlády se svým po­
žadavkem nem ohla proniknouti, nebyla vina
na ní, nýbrž na neblahých pom ěrech p o litic­
kých, k te ré nezřídka p ro ti ní vyvolaly t. z,v.
k u ltu rn í boje. Skvělého zadostučinění však se
jí dostává již dnes od m nohých, a to i od
nekatolických odborníků, k te ř í vděčně po­
čínají uznávati, co vše kato lick á C írkev vy­
konala v dobách, k d y m ohla bez zvláštních
p řek ážek u p latňovati své zásady ta k é v životě
veřejném , jako na př. ve středověku! A zdaž
to nebyly i v nejnovější době p ráv ě uvědo­
m ělí katolíci, laikové, kněží a biskupové, k te ří
- 6 - 750
neohroženě bojovali za práva pracujícího lidu?!
Jm éna kněze K olpinga, b iskupa K ettelera, k a r ­
dinála M anninga, zaklad atele Salesiánú sv.
D on Bosca a m noha jiných jso u až příliš
z n ám á!

Papežové a pracující lid.

N ikdy však nelze zapom enouti nesm rtel­
ných záslu h velikého papeže Lva X III. o děl­
nictvo! V době, kdy, osvícené parlam en ty ne­
dovedly o d straňovati sociální boje leč v ýji­
m ečným i zákony a zbraní, burcovala dělnická
encyklika Lva X III. „R erum novarum “ svědo­
mí podnikatelů, s tá tn ík ů a všech odpověd­
ných činitelů, aby n etrp ěli déle krutých' n e­
spravedlností, páchaných hospodářským m a­
monem na ubohém t. zv. p ro letariátu ! — A n y ­
n ější svatý O tec P ius XI., p řed jehož vele-
duchem se s úctou sk lá n í celý svět, obšírně
líčí blahodárné účinky onoho projevu papeže
Lva X III. u p říležito sti 40. jubilea vydání
jeho encykliky ve velkolepém okružním listu
„Q uadragesim o anno“ !

Papež vyzývá k sociální činnosti.

S vatý O tec opětovně sobě přeje, a to ve­
lice důrazně, aby každý pečoval v oboru své
767 —7 —
působnosti o obnovení společenského řádu.
P íše: „A ni jeden p ro střed e k nesm í z ů sta ti ne­
vyzkoušen a nepoužit, jen aby se odvrátilo
hrozné z‚lo od lid sk é společnosti! K tom uto
cíli m usí sm ěřovati naše práce i naše vroucí
m odlitby! Vždyť za p řisp ěn í m ilosti Boží jsou
osudy lidské v ru k o u n a š ic h . . . Nechť se tedy
sp o jí — ta k vyzývá sv. Otec — všichni m užo­
vé d o b ré vůle, aby pod vedením církevních
p a stý řů bojovali tento ušlechtilý, m írum ilov­
ný boj K ristův! A každý, podřizuje se vedení
a učení C írkve svaté, nechť se snaží p řisp ěti,
podle svých schopností, sil a postavení, k o-
brození lidské společnosti, ja k k tom u vybízí
papež Lev X III. ve své nesm rtelné dělnické
encyklice! Nechť nikdo nehledá sebe a svých
zájm ů, nýbrž jen a jlediné zájtny Ježíše K rista ,
aby ve všem a všudy K ristu s kraloval, K ristu s
vládl, Jem už čest a sláva a m oc n a věky!“

Spravedlnost a láska jsou podkladem

společenského řádu.
T a to výzva katolické C írkve k nutné
obnově společenského řá d u na podkladě s p ra ­
vedlnosti a lásk y zůstala, bohužel, podnes
„hlasem volajícího na p o u šti!“ L idstvo se řítí
do záhuby, odm ítá učení nebeského S am aritána
a Jeho C írkve, ja k v životě soukrom ém a ro ­
— 8 — 758
dinném , ta k v životě veřejném , a nechce po­
užíti láskyplně sobě nabízených léků! — J e s tli­
že v šak nedbají člověk, rodina, společnost
a stá ty učení Je žíše K rista, zavrhují-li rady,
p řed p isy tohoto božského L ék aře, k te rý jediný
m ůže uzd rav iti a z a ch rá n iti celý svět, pak
nechť nikdo n en ařík á, že se m u vede špatně,
tím m éně nechť obviňuje kato lick o u Církev,
jak o by m u pom oci nem ohla! N edbá-li nem ocný
ra d lé k a ře a neužívá uzdravujícího léku, pak
ať se bije v p rsa a vyzná upřím ně: M á vina,
m á nejv ětší vina!

Odkud bída a hlad? — Protože lidé

opustili Boha.
Uvedem e vám, m ilovaní diecesáni, z m no­
hých alespoň jed en p řík la d , ja k ne křesťan sk y ,
ale p ro tik řesťan sk y , ba nelidsky si počínají
někdy lidé! Což js te n ečetli v posledních le ­
tech, ja k brzy tam , b rzy jin d e se ničily o-
hrom né zásoby potravin jen proto, aby n e­
zlevnily?! A rozhodující činitelé k tom u m lče­
li! — N eskonale dobrotivý B ůh rozdává i po­
zem ské d a ry v m íře přehojné! O dkud tedy
'bída a h lad ? P rotože lidé o p u stili Boha a z n e ­
zm ěrné lakoty, pohrdajíce zákony sp rav ed l.
n o sti a k řesťan sk é lásk y , p řeb y tk y ra d ě ji ničí,
nežli by je darovali hladovícím a trpícím !
759 —9—
Rozvratné živly.
P řip rav u je-li se ta k to půda rozvratným
živlům, není tedy na tom vinna kato lick á C ír­
kev, k te rá jed n án í takové odsuzuje jako zlo­
čin, volající k Bohu o pom stu, nýbrž ti, kdož
k jejím u úpěnlivém u volání o sm ilování s u-
bohými jso u hluchým i a zatv rzu jí vůči chudině
sv á srdce!

Slibují ráj — a dávají peklo.

T yto rozvratné živly, lilo svůdcové slib u jí
ubohém u lidu vše možné, ba i rá j na tom to
světě! A zatím všudy, kde k m oci se dostali,
m ěla a m á jen s m rt krvavou žeň, na popravi­
štích! a v žalářích, kde kosila a k o sí tisíce, s ta ­
tisíce, ba m iliony dobrého, nevinného lidu,
i chudého a nejubožšího, hladom orem , nem oce­
mi, bídou, pronásledováním všeho druhu, k teré
předčilo i sm utně pro slu lé pronásledování p rv ­
ních k řesťan ů N eronem , D ioklecianem a ji­
ným i!

Nemůže křesťan jíti s bezbožeckým

komunismem.
Jejich1 opravdově satanské dílo však se
nespokojuje hmotným zničením člověka! Chtě­
— 10 — 760
jí jej učiniti nešťastným i pro celou věčnost!
P roto mu rvou ze srd ce víru, zpupně volajíce
s praotcem lži: „K do je s t B ůh? Neznám
Boha!“ — V ědí, že člověk bez víry je s t vhod­
ným nástro jem k e všem u zlém u!
N edejte se tudíž, m ilovaní diecesáni, nikdy,
nikým a ničím sv ésti k jak ék o li spolupráci
s bézbožeckým kom unism em , nech'cete-li s a ­
m i b ý ti nešťastným i a p řem ěn iti n aši drahou,
k rásn o u v last v rum ssu tin a v poušť! Již
apoštol národů sv. Pavel v a ru je : „ J a k á sou­
činnost sp rav ed ln o sti s n e p ra v o stí? A nebo co
společného m á světlo s tm ou? A jak o u shodu
m á K ristu s s B eliálem ?!“ (II. K or. 6. 14.)

Naše povinnosti:
D alší vaší povinností je st, abyste spolu-
pom áhali k obnovení společenského řá d u ve
sm yslu nařízení sv. Otce. Neboť všeliká obran­
ná činnost p ro ti kom unism u bude m arnou,
nepiodaří-li se zříd iti na zříceninách, k te ré
nám zanechal zm am onisovaný liberalism us, no­
vý domov n a základě sp rav ed ln o sti a křesťan­
ské lásky!

Obnovme duši v duchu Kristově!

T ato vaše spolupráce pozůstává p řed e ­
vším v obnovení vašeho n itra v duchu K risto ­
761 — 11 —
vě. Ž ijte tu d íž z víry, plň te svědom itě p řik á ­
z á n í Boží a církevní, m odlete se denně, p řis tu ­
p u jte často k e sto lu P áně, ú častn ěte se exer-
c id í, t. j. duchovních cvičení a lidových m isií!
Slova K rista P án a: „H ledejte nejprve k rálo v ­
stv í Boží a Jeho sp rav ed ln o st a vše o sta tn í
hoide vám p řid án o “ (M at. V I. 33), platila vždy,
p la tí a p la titi budou až do skonání světa pro
každého člověka.

Pomáhejme trpícím!
V každé farn o sti budiž dále zřízen, pokud
se ta k ještě nestalo, ihned odbor k řesťan sk é
charity! T a to ovšem n e sta č í sam a o sobě na
přek o n án í nynější bídy plynoucí z n ezam ěst­
nanosti! M y však nesm ím e čekati, až zase
n a sta n e úplný h o sp o d ářsk ý pořádek! L áska
k řesťan sk á nás zavazuje, abychom ze všech
sil pom áhali těm , kdož trp í je ště větší nouzí
nežli my sam i. P ro to napom áhejte tom uto apo­
što lá tu m ilosrdenství a vyhledávejte ty, kdož
skutečně trp í a snad se ostýchají p ro siti o po­
moc! V aší obětavé lásce jistě se p odaří o p a tři­
ti jim nějakou práci, vyprositi ša tv , prádlo,
obuv, dříví, jídlo, zv láště p ro ú tlé nebohé
děti! Ja k o u odm ěnu p řip ra v il vám za to na
věčnosti Božský S pasitel, k te rý ře k l: „Cokoli
js te učinili jednom u z mých nejm enších, Mně
jste učinili.“ (M at. XXV. 40.)
— 12 — 762
Vzdělejme se v sociálních otázkách!
A poněvadž nevědom ost ve věcech1 hos-
podářsko-sociálních a jich řešen í je ta k velká,
nutno m íti na pam ěti slova sv. O tce P ia XI.
v lis tu o K atolické akci, zaslaném m inulého
ro k u b rasilským biskupům : „D oporučujem e
vám především — ta k píše — abyste usilovali
co nejvíce o vzdělání a výchovu tě"'h, k te ří
b o ju jí v řa d á c h K atolické akce, o jich výcho.
vu náboženskou, m ravní, sociální, bez níž
nelze v m oderní společnosti úsp ěšn ě apošco-
lo v a ti. . . S touto požehnanou p rací budiž za­
čato v k ažd é farn o sti! U žitek, jak ý p řin á še jí
pracovní dny a týdenní stu d ijn í k u rsv , sp o je­
n é s m oď itbou, je nesm írný. V k u rsech těch
nechť p řed n ášejí sociální odborníci o k a to ­
lických a m ravoučných a sociálních pravdách1,
se zvláštním zřetelem n a nynější doby.“
Dovedlo-li na p řík lad Sdružení katolické
m ládeže v k rá tk é době zříd iti v Čechách 60
studijních sociálních k roužků, proč by nebylo
možno u sk u te č n iti i to, co sv. O tec důtklivě
připom íná o sociálních k u rse c h ?

Uplatňujme své právo ve veřejném

životě!
Ovšem, o zavedení spravedlivého sociál­
ního a hospodářského řá d u nerozhodují podle
763 — 13 —
n a ší ústavy jednotlivci, nýbrž sám lid skrze
své poslance! Uvážíme-li, že je s t v n aší rep u b ­
lice převážná většina kato lík ů , je s t jisto, kdy­
by každý uplatňoval v životě veřejném své
právo v duchu K ristově, že by se u nás d|o-
spělo k pom ěrům lepším i v ohledu hospo­
d ářském a sociálním !

Všem lidem dobré vůle.

Na konec se obracím e nejen k horlivým
katolíkům , nýbrž ke všem lidem dobré vůle,
ano i k těm , kdož snad zprvu jin a k n a věc
pohlíželi, poučeni v šak krvavým i událostm i
v cizích státech, poznali, že nenávist, tříd n í
boj, paličstv í a vraždění nem ohou býti zá­
kladem sociálního řá d u a klidného soužití.
Jediným lékem pro neduhy dnešního lidstva
m ůže b ý ti, ja k dějiny potv rzu jí, pouze evan­
gelium lásk y K ristovy!
Nuže, nechť v otázkách hospodářských,
k d y vlastně se jed n á o „chléb n áš vezdejší“,
nerozhoduje pouze politika. Bylo by b a rb a r­
stvím ovládnouti i výživu ta k , aby se jí do­
stávalo pouze přívržencům té n eb oné poli­
tick é stra n y . C hléb m usí býti p ro všechny,
i pro politické odpůrce!
— 14 — 764
Co jest cílem hospodářského života?
Cílem života hospodářského m usí býti dále
zabezpečení životní existence, tedy zajištění
dostatečného živobytí pro každého bez ro z­
dílu. N esm í tu d íž b ý ti vůdčí zásadou zisk,
ren ta b ilita , sk ro m ažd ‘ování peněz a pod.
S povděkem uznávám e sn a h u odpověd­
ných činitelů o p řek o n án í nynější nezam ěst­
n a n o sti a s n í souvisící bídy! Bohužel, děje
se 'to však nam noze opět jen na základě hos­
po d ářsk é soustavy líb eralistick é, k te rá z tou­
hy po největším zisku stáv ající k risí vlastně
zavinila, ja k se dnes již všeobecně uznává.
Právě proto n e setk a ly se dosud ony snahy,
s kýženým výsledkem . N utno ted y těchto n e ­
bezpečných z á sa d důsledně se zříci!

Pokrok techniky zavinil

nezaměstnanost ?
Z a n e jb o le stn ě jší zjev našich dnů, t. j. ža
nezam ěstnanost, činí m nozj odpovědným ne­
obyčejný ro zv o j techniky a žádají, aby bylo
dalším u zdokonalování s tro jů a výroby za­
bráněno. P rav d a, technický rozm ach m ěl býti
řízen rozum ně, ta k , aby s tro j neb ral člověku
práci! P ro to v šak n e tře b a p o k lád ati vym ože­
nosti lidského důvtipu za něco ta k řk a h říšn é ­
765 — 15 —
ho. Což nedal Bůh člověku rozum ? Ano, i vy­
nalézavost je d a r Boži, ja k nedávno i sv. Otec
k rásn ě vyložil p ři audienci 200 inženýrů
e le tro te ch n ik ů ! M á-li však technický pokrok
a celý hospodářský život p řin é sti lidstvu po­
žehnání a ne k letbu, je s t nutno, aby sloužil
Bohu, a ta k všeobecném u blahu, nikoli m a­
m onu.
T o, co n a p sal sv. Pavel v listu k Říma-
m anům (I.) o důsledcích neposlušnosti k Bohu,
p la tí i dnes! Z té to neposlušnosti, jakoby
z kořene, ro ste všechen dnešní ro z v ra t ve
světě!

M ilovaní dieeesáni!

Pilně se varujte falešných proroků!

Doby jsou vážné, vážnější, nežli snad m no­
h ý z vás se dom nívá! Ďábel, „otec lži“ , ja k je j
nazývá M iláček P áně sv. J a n (V III. 44), zne­
užívá lidských náruživostí, vášní, ctižádosti,
lakoty, aby si učinil z lidu, oloupeného o víru,
otroky své zášti p ro ti Bohu, aby s trh l lidstvo
v b ratrovražedný boj a prom ěnil celou E vro­
pu, ano, celý svět v pustiny; jak , bohužel,
již dnes vidíme v R usku, M exiku, Španělsku,
z k rá tk a všude, k d e ničivý kom unism us se do­
m ohl vlády! — Aby p a k snáze oklam ali a sv ed ­
li lid, užívají h la sa te lé kom unism u různé
tak tik y , všude berou na sebe jinou tvář!
— 16 — 766
 Právě proto snad více ještě, nežli jindy,
p latí dnes slova Božského S pasitele: „Pilně
se v aru jte falešných pro ro k ů , k te ří k vám
přicházejí v ro u še beránčím , u v n itř však jsou
vlci hltaví! Po ovoci jich poznáte j e . . . ! Zlý
strom zlé ovoce n ese!“ (M at. V II. 16, Luk.
VI. 44.) — O trav u jí lid penězi, novinam i, le tá ­
ky, kniham i, v divadlech, koncertech, kinech,
v básnictví i v m alířství, radiem , reklam am i,
inserty, vůbec všude, k d e jen m ohou a jak
jen mohou! Štvou jednu tříd u p ro ti druhé,
dokonce i rafinovaně sestaveným i um ělecký­
mi výstavam i, štvou jeden n árod p ro ti d ru h é ­
mu, štvou s tá ty navzájem , žádného p ro stře d ­
ku, sebe nekalejšího, se neštítí, jen aby do­
sáhli hrozného cíle A n tik risto v a: revoluce svě­
tové a zničení světa! M y 'pak, žijíce u p ro stře d
Evropy, jejím ž jsm e jak o b y srdcem , jsm e
v nebezpečí m nohem větším , poněvadž bude-li
otráveno srdce, lehce zanikne i celé tělo!

Zlepšení náboženských poměrů u nás.

Sledujem e-li, d raz í diecesáni, pom ěry v ji­
ných státech , m usím e ovšem býti P ánu Bohu
vděčným i, ‘neboť u n á s p řec e je p ořádek, od
nezapom enutelného p a k sjezdu k a to lík ů re ­
publiky československé v P ra ze pozorují
všichni značné zlepšení i v ohledu nábožen­
ském . T o n á s ovšem nesm í zm ásti, an i uvésti
767 — 17 —
ve lhostejný, klidný spíánek, nesm í nás uko-
lébati, abychom snad nebyli jednoho rá n a ne­
příjem ně překvapeni!
N aše d rah á vlast je ta k úrodná, ta k bo­
h atá, že si z ní m ůžem e vytvořiti p říb y tek
šťastný, vzor i pro jiné země! N utno však
p o d říditi všechno, srd ce i zevnější statk y ,
nezm ěnitelném u svatém u zákonu Božímu! N e­
boť ‚‚iiestaví-li H ospodin domu, nadarm o se
nam áhají, k te ří jej sta v ě jí“. (Ž. 126.) N avždy
zůstanou pravdivým i slova V ěčné P ravdy —
Boha: „Beze M ne nic nem ůžete učiniti!“

Výzva k modlitbě a k přijímání

sv. svátostí.
Ž ijte tudíž, ještě jednou připom ínám e,
podle víry, ko n ejte sm írné pobožnosti v k o ­
stelích i soukrom ě k usm íření P án a Boha
za nesčetné urážky, ano, za bohopusté zloči­
ny, jim iž zvláště v posledních letech byl a je
stá le urážen. P řijím ejte na tento úm ysl svaté
S vátosti, zvláště i nevinné dítky, jichž m odlit­
by p ro rá ž e jí nebesa, a ujím ejte se po přík lad u
našeho Božského S pasitele z lásk y k Němu
ubohých, hladových, nemocných, sirot, všectil
strádajících. Pom áhejte pak ze všech sil k ob­
novení společenského rádu, jaký jsm e vám byli
připom něli!
- 1 8 - 768
 V tu to posvátnou, ta k vážnou dobu ad ­
ventní, vroucněji p a k je š tě než k d y jindy se
m odlem e: „R orate coeli — R osu dejte nebesa
sh ů ry a oblakové d ště te Spravedlivého, otevři
se zem ě a vypuč S p asitele!“
P a k jistě se sm iluje dobrotivý Bůh, k terý
sice dopouští, ale Svých věrných neopouští,
a- m ír, jejž andělé pěli na nivách betlém ských
p ři n arození B ožského D ě iá tk a , sklene se
i nad n a ší d rah o u v lastí, n ad celou Evropou,
n a d celým světem , jak o z á ru k a onoho věčně
blaženého klidu, jejž p řip ra v il P án Bůh u Sebe
v nebesích všem , kdož v Něho pevně věřili,
v N ěj neochvějně doufali a J e j m ilovali celým
svým srdcem .
A k tom u z té d uše vám žehnám e ve jíně­
n u Boha T ro jjed in éh o f Otce i f Syna
i f D ucha svatého. Amen.

7 69 -1 9 -
Dr. Silv. M. B r a i t o O. P .:
Komunismus a křesťanství.
Bylo to o velkém k o n g resu k ato lick é m lá­
deže v P aříži, kde kom unistická m ládež vítala
m ládež katolickou. Prohlašovala, že jejich cí­
lem je pokoj, chléb a spravedlnost, a že:
pro to nem ají se k ato líci organisovaní v k a ­
tolické m ládeži čeho báti. Podávali dokonce
ru k u k atolické m ládeži francouzské. M ožno
přijm o u ti tuto podávanou ru k u bez obavy,
můžem e ji vůbec p řijm outi?
Po tom všem, ja k se kom unism us chová
k náboženství tam , k d e p řišel k moci, m u­
sím e rozhodně říci, bohužel, není možné.
J s o u ale ta k é k řesťan é p rostoduší, k te ří
se dom nívají, že je m ožné so u h la siti s k o ­
m unism em v otázkách aspoň hospodářských,
v jejich způsobu řešen í nového světa a života,
kdyby kom unisté odhlédli od otázek nábožen­
ských.
Ve F ran cii je celá sk upina ta k zvaných
neodvislých kom unistů, k te ří se přib ližu jí ke
křesťanům a tvrdí, co tv rd ili socialisté před
lety podobně, že náboženství považují za věc
docela soukrom ou, že nikdy se nebudou d otý­
k a ti náboženských citů, protože nepovažují n á ­
boženství konec konců za nic jiného než za
n ějak ý cit. A le ani zde není m ožné podati
ru k u , protože kom unism us a k řesťan stv í s to jí
— 20 — 770
jako dva světy proti sobě, nesm iřitelně s obou
stra n . A je to donré a poctivé p řizn ati si to
ihned. Neboť nastáv á nebezpečí, že i mnoho
křesťanů bude ukolébáno ve falešném pokoji
anebo v illusích, že je s t možné se dom luviti
s kom unism em .
N ejprve přece k o n statujm e, že náboženství
je s t kom unism em považováno zásadně za n e­
bezpečné, špatné, škodlivé, že je s t považováno
za opium nebo k o řalk u národů. M ohli bychom
vyjm enovati fa k ta te ro ru p ro ti duchovním ,
jichž bylo popraveno v R u sk u na 40.000, m ohli
bychom p o ukázati na zbořené, zhanobené, od-
odstraněné, zavřené, přem ěněné chrám y
v R usku, n a doklady opravdu seriosní, jež
můžem e skoro denně čísti v papežském ofi­
cielním orgánu O sserv ato re Rom ano, k te ré
s neobyčejnou p ře sn o stí a «bedlivostí fa k ta za­
znam enává, ale to by jen potvrzovalo pravdu,
že zásadně se tu rozcházejí oba světy* k řesťan ­
sk ý a kom unistický.
Co je nám sym patické na kom unism u? J e ­
ho opravdová snaha vysvoboditi m alé a u tiš tě ­
né z vyssávání, z bezbrannosti, do k te ré jso u
vháněni kapitalism em . Sym patickým je nám
na kom unism u jeho upřím ná, až heroická s n a ­
ha a péče o celek, jeho altruism us. M y jsm e
již ta k zvykli n a tu m yšlenku altruism u, po­
moci bližním u slabém u a utištěném u, že jsm e
m im oděk z a u ja ti každým způsobem , k te rý by
chtěl jíti touto cestou.
771 _ 2 1 —
 Neboť to kladné, k te ré je st v kom unism u,
je st ozvěnou K ristovou, i když nechce kom u­
nism us znáti Krista,, i když mu vytýká, že je
snílkem a na základě těchto kladných strá n e k
n astáv á mezi různým i m ladým i křesťany
všech vyznání a v poslední době i mezi k a to ­
líky u n ás hnutí, k te ré řík á : podívejte se dob­
ře, zda bychom se přece nem ohli dom luviti s
kom unisty my, k te ří m ám e přece nejblíže k
m alým a k vyděděným , blíže nežli k boháčům.
A t u je tře b a říci, že dorozum ění s k o ­
m unisty není m ožné, protože se s nim i ro z ­
cházím e ve všem zásadním , ve všem , co je
základního, ja k nám , ta k kom unistům . J e s t
lépe h rá ti s otevřeným i k a rta m i, než snad
slibovati něco, co by n ás p ak zklam alo obou­
stranně.
T edy, základem učení a řešen í kom unisti­
ckého je st čiré hm otařství, m aterialism us, do­
konalý vyznáním i prováděním . B udují na
m yšlence vývoje hm oty jako jediné sk u te č ­
nosti, takže v tom to systém u pro Boha a pro
n á š pom ěr k něm u a pro jeho práva na nás
a n áš život není p ro stě m ísta. V eškeré nábo­
ženství je s t jim jenom klam em , podvodem , s la ­
bostí, hloupostí, pověrou. R ouhání je nejen
trpěno, ale oficielně podporováno. J e sice ú s ta ­
vou zaručena náboženská svoboda, ale nesm ějí
se an i tisk n o u ti náboženské knihy, nedovolí
se ani dovoz ruských biblí, ale zákonem je
- 2 2 - 772
 zaručena propaganda ne náboženská, nýbrž
bezbožecká.
M ůžem e ted y jíti s kom unisty alespoň
v otázkách hospodářských, na p řík la d pro ti
k ap italism u ? D osti se navyčítají církvi, že
je s t {spojencem k a p ita lism u ? N ejdříve ro zliš­
me, co je církev, že to není několik biskupů
a kněží, že to není ani řím ský biskup, nýbrž
že je to ona společnost, k te rá je s t vybudo­
vána na onom tajem ném , vnitřním společenství
života s K ristem . A kdo čte pozorně encykliky
o sociálních otázkách, m usí přiznati, že C írkev
tato, církev učící velm i o stře se postavila p ro ti
vykořisťování, že o stře tep ala nem ožné sociální
řád y a pom ěry dnešních okam žiků.
Tedy, m ěli bychom se d áti s kom unisty
aspoň do té to fro n ty an tik a p ita listick é ? P o ­
kušení je s t svůdné, a le zů stáv á pokušením .
A (nebezpečným pokušením . J e s t křesťanským
učením právo na soukrom ý m ajetek, protože
je to více ještě než křesťan sk é, protože je to
lidské, všelidské. Ovšem , my tu nejdem e s libe-
ralisty , podle k terý c h je s t soukrom é vlastnictví
n a p ro sto nedotknutelné. M y m ám e své řešení,
k teré , ja k se nám zdá, p ostačí p ři převýchově
lid í a za intervence stá tn í, to tiž my hlásám e,
že m ajetek nem á jenom funkci osobni, že není
u rčen , aby sloužil jenom jedinci, nýbrž že
m á funkci kolektivní, že m u sí slo u žiti společ­
n o sti celé, a ten , jenž je m ajitelem , není jeho
m ajitelem absolutním , nýbrž m á povinnost
773 — 23 —
jako správce tohoto m ajetk u se chovati a po­
užívati ho k tom u, aby sloužilo všem. J e s t
výslovným k řesťan sk ý m učením , že to, eo p ře ­
bývá po vynaloženi m aje tk u podle toho kteréh o
stavu, je s t tře b a vynaložiti pro obecné dobro,
chudé, a ta k dále. M y nejsm e p ro ti k apitalism u
v tom sm yslu, že bychom zavrhli právo na
soukrom ý m ajetek, „nýbrž jsm e p ro ti k a p ita ­
lism u individualistickém u, k te rý nechce slo u ­
žiti, nýbrž jenom , aby mu bylo slouženo. N e­
boť na konec se ani kom unism us neobejde bez
k a p itá lu státního, jehož správné užívání, p ře d ­
pok lád á lidi opravdu dokonalé. K apitálu je
dnes tře b a v dané situaci, ale není vina na k a ­
pitálu, nýbrž na těch, k te ří ho užívají p ro ti
těm , k te ří ho zú rodňují svou prací. Neboť i
v režim u kolektivním je s t nakonec vláda nad
k apitálem p rak tick y v rukou ta k é několika.
R ozdíl je zase v tom , co i my pravím e, že
k a p itá l nesm í m íti jenom funkci osobnostní
pro několik jenom lidí, nýbrž kolektivní.
R ozdíl je ta k v tom , že podle historického
m aterialism u a jejich m aterialistick é dialek tik y
s tr o j a člověk jsou ta k asi dvě věci vedle sebe,
kdežto my tu věřím e v duši oživující.
N ás jako kato lík y nezaráží více v hospo­
d a ře n í sta tk y skutečnost, že jsou ty sta tk y
v rukou několika lidí, nýbrž že jsou v jejich
rukou p ro ti ostatním u celku, že je s t jich ne
užíváno, nýbrž zneužíváno.
-2 4 - 774
 M y jdáváme p řed n o st převýchově člověka
a zároveň nevylučujem e zásah s tá tn í moci,
k te rá m á, ja k říkám e, svrchované disposiční
právo dom inum altum , jím ž reg u lu je i so u k ro ­
mý majetek,, aby sku tečně sloužil této své úlo­
ze. A le nevěřím e, že by pouhá donucovací moc
vystačila na dlouho, pro to že n ep ře tv o ří lidskou
povahu. Nevěřím e v ideálního člověka, nýbrž
v člověka zraněného, jehož je tře b a léčiti a vy­
chovávati, tedy převychovávati.
Nemůžeme též so u h lasiti s tím , aby se
k p řetvoření lid sk é společnosti užívalo n á ­
silí a to takového násilí, jak éh o užívá a u-
žíval v p ra k si kom unism us. P rotože, kdo n á ­
silí šije, bude je tak é klid iti, protože dnes mně,
zítra tobě. Dále, my se nem ůžem e sm ířiti s t a ­
kovým pojm em stá tu , ja k mu učí kom unism us,
ale ja k jej provádějí i rad ik áln ě protichůdné
s tá ty fašistické, to tiž nem ůžem e p řijm outi s tá t
ta k zvaný to ta litn í, k te rý si osobuje právo na
celého člověka ta k , že vlastn ě p řestá v á jeho
d ů sto jn o st lid sk á, svoboda vůle. P ro n á s s tá t
je in stitu cí p o třebnou k tom u, aby všem se
zabezpečil hm otný zák lad tak , aby se co n e j­
dokonaleji m ohla rozvinouti osobnost, ale s ta ­
víme se p ro ti zbožnění stá tu . Z de se kom unisté
s tý k a jí s fašisty. P řich ázejí ke svým závěrům
arci jinou cestou než fašisté, ale výsledek je
stejný.
K řesťanství m á jed n u nevýhodu vůči všem
systém ům : M usí vždycky s tá ti p ro ti jakém u-
775 — 25 —
koiiv v ý střelk u zprava i zleva. P ro to je s t ne­
náviděno všemi, pro to se p ro ti něm u svorně
sp o jí buržoasní nevěřící i kom unistický bez­
věrče. K řesťanství je s t náboženstvím řád u , vy­
chovává k řád u , u čí řá d u a učí prováděti r e ­
form y, k te ré ho zajišťují, ale vždy m usí jíti
o skutečný řád , nejenom o danou situaci. K ře ­
sťané zůstali k ritič tí ve sporech sociálních
a nevidí v tom užitečného cíle zabiti k a p itá l
několika lidí, aby n a sta la vláda k ap italism u
státního, jsoucího nakonec rovněž v ru k o u ně­
kolika lidí.
J e s t dobré uvědom iti si ty to rozdíly a dů­
vody, proč nem ůžem e jako křesťané přijm outi
ani m yšlenky ani m etody kom unistické. Ale,
nemělo by sm yslu bojovati slovy a p ře d n á šk a ­
m i'p ro ti kom unism u, kdybychom zapom něli, že
nejlepším a jediným vlastně způsobem boje
p ro ti kom unism u je: vytvořiti novou sp ravedl­
no st sociální, převychovat a p řin u tit lidí k to­
m u, a b y užívali svého m aje tk u ta k , ja k je s t
jeho sm yslem a účelem , to tiž ve spravedlivé
úm ěrnosti, protože je p řece neúm éné, aby
m rtvý k a p itá l více fruktifikoval, anebo vynášel
než k re v a život a m ládí, k te ré dávají k z ú ro d ­
nění k a p itá lu pracující.
Jin a k , neučiní-li toho ti, k terý m je dáno
bdíti a k terý m je dáno říditi, m ajetek a jeho
spravování, p ak ovšem p řijd e s tra š n á jednou
k a ta stro fa , světové bouře, k te rá sm ete to, co
bylo vystavěno nespravedlností.
— 26 — 776
 P ak bude K ristu s tak é s tra š n ě pom stěn za
to, že do svého p řiše l a svoji ho n ep řijali
a že m ilovali sp íše tm u než světlo. Jedno ale
od n á s nesm ějí očekávati ti, k te ří zneužívají
svého m ajetk u jen p ro své osobní blaho bez
ohledu na blaho společné, kdyby jim někdy
bylo zle: K dyž m y bojujem e p ro ti m yšlenkám
kom unistickým , to rozhodně není proto, aby­
chom chránili ty , k te ří cynicky odstrk o v ali
o statn í své b ra try od stolu přírody, jenž je s t
dosti velký pro všechny. Zde je nutnou povin­
n o stí katolíků, aby provedli řez a řekli, že n e­
budou a nechtějí pod ro u šk o u řád u k rý ti n e­
řádstvo, že nebudou jen tehdy, když je libe­
ráln í společnosti horko, bojovati p ro ti kom u­
nism u. P ro křesťana je s t jenom jed en boj, boj
p ro ti m yšlence tím , že naučím e a vychovává­
m e lidi, aby jed n ali spravedlivě a s lásk o u
podle K rista. V šichni, napravo i n a le v o !

Imprimi potest. Pragae, die 8. Nov. 1936. P. J. Haderka,

C. Ss. R., Sup. Prov. Imprimatur Nr. 19.101. Olomucii,
die 10. Nov. 1936. Josephus Vyvlečka, Praeses a. e.
Consistorii.
„ŽIVOTEM“. 24 sešitů jeden ročník. Předplácí se
na celý ročníiki i s poštovným 13 Kč. Vydavatel Exer­
ciční dům, Hlučín ve Slezsku. Řídí R. Schikora, C.
Ss. R. v Mor. Ostravě. Odpovědný red. Jan Miekisch
v Hlučíně. • Tiskla Typia, Mor. Ostrava, Těšínská 21.
777 — 27 —
 OBSAH XI. ROČNÍKU
241. Matka.
242. Mučedník za unii: Sv. Josafat.
243. Hrdinové víry.
244. Jedenáct návštěv Nejsvětější Svá­
tosti oltářní od sv. Alfonsa.
245. Pod ochranu tvou se utíkáme.
246. Jak si vyprosíme zázraky?
247. Zachraň duši svou.
248. Muž a Katolická Akce.
249. Maličkosti.
250. Bílá Hora.
251. Neviditelná ruka.
252. Žena a Katolická Akce.
253. Dívka a Katolická Akce.
254. Jinoch a Katolická Akce.
255. Z doby temna.
256. Jan Rose.
257. Emigranti.
258. Barok v našich zemích.
259. Miluje mne Bůh?
260. Pravda o Španělsku.
261. Budha neb Kristus?
262. P. Pavel van Moll.
263. Návod k rozjímání.
264. Naši biskupové proti komunismu.

— 28 — 778