Josef Balsamo 1

Alexandre Dumas
1. Hromov hora

Nkolik mil od csaskho msta Wormsu, na levm behu Rna smrem k prameni ky Selz
zanaj prvn etzce poho; jejich zjeen hbety se podobaj stdu vyplaench buvol
prchajcch k severu a mizcch v mlze.

Hory se vypnaj svmi bomi nad dosti pustou krajinu a tvo jaksi prvod nejvy z
nich; maj jmna, kter zdrazuj jejich tvar nebo njakou mstn tradici: Krlovo keslo,
Kmen pkovch ke, Sokol skla, Had hbet.

Nejvy ze vech je Hromov hora, jej ulov elo je ovneno troskami.

Kdy k veeru houstnou stny buk a posledn zmrajc slunen paprsky zlat vrcholky tto
rodiny horskch obr, zd se, e ticho pomalouku sestupuje po vzneench stupnch a na
planinu a mocn, neviditeln ruka e odhrnuje z jejich bo modrav zvoj se zcmi
hvzdami a rozprostr ho na svt unaven hlukem a celodenn prac. Vpodveer vechno
neznateln pechz k spnku. Na zemi i ve vzduchu vechno usn.

Jedin ka, o n jsme se u zmnili - mstn lid j kaj Selzsk potok - pokrauje pod
smrky na behu ve svm tajemnm bhu; nezastav ji den ani noc, protoe mus dospt do
Rna, kter je jej vnost; psek v eiti potoka je tak jemn, jeho rkos tak prun a
okoln skly tak mkce vatovan mechem a lomikmeny, e nen slyet zaplouchn ani
jedin vlnky od Morsheimu, kde potok pramen, a k Freiwenheimu, kde st.

Kousek nad jeho pramenem vede do Danenfelsu, mezi Albisheimem a Kircheim-Polandem,

mezi dvma strmmi skalnmi stnami kivolak cesta, rozbrzdn hlubokmi vyjednmi
kolejemi. Za Danenfelsem se lesn cesta mn v pinu, kter se zuuje a miz, a se pln
ztrat; oko marn hled, ale nenajde nic jinho ne nesmrn svah Hromov hory, jej
tajemn vrcholek, asto navtvovan bom poslem, jak u jej jmno naznauje, se ztrc za
psmem zelench strom jako za neproniknutelnou zd.

Octne-li se pocestn pod stromy hustmi jako duby antick Dodony, pak ho nikdo ani za
jasnho dne z planiny neuvid; i kdyby jeho k byl oven i nejzvunjmi rolnikami jako
panlsk mula, nikdo jejich zvonn neusly; i kdyby byl pokryt sametovmi a zlatmi
abrakami jako csav k, ani jedin purpurov nebo zlat odlesk by nepronikl listm, tak
vydatn tlum hust les zvuk a jeho temn stn barvy.

Jet dnes, kdy i ty nejvy hory se staly pouhmi pozorovatelnami, kdy ty nejhrzostranj
a nejpoetitj legendy vzbuzuj na rtech pocestnho pouze pochybovan smv, jet dnes
tento kout ds a vzbuzuje takovou ctu, e o ptomnosti lovka v tchto mstech svd
pouze pr chalup roztrouench v ctyhodn vzdlenosti od tajemnho psma horskch
vrchol a nkolik stezek vedoucch do sousednch vesnic.
Na tchto samotch bydl mlyni, kte na ce vesele melou obil a mouku voz do
Rockenhausenu a Alzey, nebo pasti, kte hon sv stda do hor a v neznmch hlubinch
pralesa se tesou i se svmi psy hrzou, kdy njak stalet smrk padne vkem.

Jak jsme ji podotkli, tyto koniny jsou smutn proslul a stezka, kter se ztrc za
Danenfelsem v horskm vesu, nedovedla vdycky dobr kesany do pstavu spsy, jak
kaj i ti nejodvnj.

Snad i nkter z nynjch obyvatel slchal jet od svho otce nebo dda, co se te
pokusme vyprvt i my.

Dne 6. kvtna 1770 ve chvli, kdy se vody velk eky zbarvily rovoblm pableskem, to jest
ve chvli, kdy pro cel Porn slunce zapad za pikou ve trasbursk katedrly, kter je
dl na dv ohniv polokoule, objevil se za vesnic Danenfels mu, jen pijel na koni z
Mohue pes Alzey a Kircheim-Poland a pustil se po stezce; jel po n, dokud byla patrn, a
kdy mu pln zmizela, sesedl s kon a uvzal ho za uzdu k prvnmu smrku obvanho
pralesa.

K neklidn zaral a hust les jako by se pi tomto neekanm zvuku zachvl.

"No tak, no tak! Jen klid, mj mil Deride, ujeli jsme dvanct mil a cesta skonila, alespo
pro tebe," kal jezdec svmu koni.

Potom se pocestn pokusil proniknout pohledem do hloubi lesa; stny vak byly u tak hust,
e nebylo mono rozliit ern masy strom od jet temnj erni.

Kdy skonil nespn prohldku, pocestn se vrtil ke koni, jeho arabsk jmno
naznaovalo, odkud pochz i jak je rychl, objal paemi koskou ji a piblil sta k
nozdrm kon, z nich se kouilo.

"Sbohem, mj staten koni, jestli t u vckrt neuvidm, sbohem."

Pocestn se pi louen rychle rozhldl po okol, jako by se obval, e ho nkdo usly.

K potsl j s hedvbnou hvou, zahrabal pedn nohou a zaral, jako kdyby na pouti
uctil, e se pibliuje lev.

Pocestn tentokrt pouze pikvl a usml se, co mohlo znamenat:

Neml se, Deride, zde opravdu hroz nebezpe.

Ale protoe neznm dobrodruh se patrn u pedem rozhodl s nebezpem nebojovat, vythl
z oblouku sedla dv krsn pistole s cizelovanmi hlavnmi, s pozlacenmi rukojemi,
vyprzdnil je, vyndal z nich ucpvku i kulku a nakonec vysypal steln prach do trvy.

Potom pistole peliv uloil do pouzdra u sedla.

Ale to nebylo vechno.

Pocestn ml na opasku zaven me s ocelovou rukojet; odepjal opasek, ovinul ho kolem
mee a zastril pod sedlo tak, e pika mee smovala ke koovm slabinm a rukoje k
lopatkm.

Kdy konen skonil toto podivn odzbrojovn, pocestn si otel zapren boty, navlekl si
rukavice, prohledal kapsy, a kdy nael ntiky a n se stenkou vykldanou perlet, hodil
je za sebe a ani se nepodval, kam dopadly.

Kdy to uinil, poplcal naposled Derida po zadku a nadechl se, jako by se chtl pesvdit,
kolik vzduchu se mu vejde do plic; marn se rozhlel, zda na stezce nkoho uvid, a potom
nazdabh vstoupil do lesa.

Domnvme se, ze nyn je vhodn okamik, abychom svm tenm podrobn popsali
cestujcho, kter m v naem vyprvn hrt vznamnou lohu.

Mu, kter tak odvn vstoupil do lesa, mohl bt ticeti a dvaaticetilet, byl o nco vy
ne stedn postavy, ale tak pkn utven, e lovk pmo ctil, jak v jeho silnch a
prunch pach proud sla a obratnost. Ml na sob jaksi cestovn ern redingot s drkami
obvanmi zlatou nit; osy vyvanho kabtce vykukovaly pod poslednmi knoflky
redingotu a pilhav koen kalhoty zdrazovaly nohy, kter by mohly bt modelem pro
sochae; na dobe formovanch nohch ml stevce z mkk ke.

Obliej pocestnho se v pohyblivost jinch typ byl podivnou smsic sly a jemnosti:
zdlo se, e jeho pohled me vyjadovat vechny pocity, a kdy na nkom utkv, proniknout
do hlubin due a osvtit je svtelnmi paprsky. Jeho snd tve - to bylo vidt na prvn
pohled - oplily paprsky palivjho slunce, ne je nae. Velk, ale pkn utven sta se
otvrala, aby dala zasvtit dvma adm ndhernch zub, kter se v oplen tvi zdly jet
blej, ne ve skutenosti byly. Nohy ml dlouh, ale thl; ruce mal, ale siln.

Sotva pocestn, jeho podobu jsme zbn nartli, udlal deset krok pod ernmi jedlemi,
uslyel, jak nkdo rychle b k mstu, kde zanechal kon. kubl sebou, nen nejmench
pochyb, e se chtl obrtit, ale svj pohyb nedokonil. Pesto vak nemohl odolat touze
dovdt se, co se stalo s Deridem; vystoupil proto na piky a zadval se do prseku; Derid
byl odveden neviditelnou rukou za uzdu a u zmizel.

elo neznmho se lehce nakrabatilo a jaksi lehounk smv mu zahrl na plnch tvch a
v jemn modelovanch koutcch st.

Pak pokraoval v cest do hlubin lesa.

Soumrak zven pronikal mezi stromy a vedl jeho chzi jet nkolik krok; brzo vak zmizel
i tento slab svteln odraz a pocestn se octl v tak ern noci, e se bl, aby nezabloudil,
kdy ani na krok nevid; proto se zastavil.

"Dobe jsem dojel a do Danenfelsu," ekl hlasit, "protoe z Mavence vede do Danenfelsu
cesta; dobe jsem dojel z Danenfelsu na ern vesovisko, protoe z Danenfelsu na ern
vesovisko vede stezka; dobe jsem se dostal z ernho vesoviska sem, akoli tu nevede
dn cesta ani stezka, ale vidl jsem les; tady se vak musm zastavit, protoe ani na krok
nevidm."
Sotvae domluvil - francouzsky, mchaje v to slova ze sicilskho dialektu - nhle se asi
padest krok ped nm objevilo svtlo.

"Dkuji, a m svtlo vede, pjdu za nm."

Svtlo se hned dalo na pochod, neblikalo, nekymcelo se, pohybovalo se stejnomrn vped
jako fantastick plameny na naich jevitch, kter d strojnk a reisr.

Cestujc uel jet asi sto krok, kdy nhle uctil lehk vnek, jako by mu nkdo foukl do
ucha.

Zachvl se.

"Neotej se, nebo jsi synem smrti!" ekl mu hlas po pravici.

"Dobr," odpovdl bez mrknut neohroen pocestn.

"Nemluv, nebo jsi synem smrti!" ozval se hlas zleva. Cestujc se beze slova uklonil.

"Jestli m strach, obra se a b zptky na planinu, bude to znamenat, e se vzdv, a

nechme t odejt, odkud jsi piel!" ekl vrazn tet hlas, kter podobn jako hlas
Hamletova otce jako by vychzel ze zem.

Pocestn udlal pouze posunek rukou a pokraoval v cest.

Noc byla temn a les tak hust, e cestujc, pestoe ho vedlo svtlo, krel kloptav. Svtlo
se pohybovalo u tm hodinu a cestujc je nsledoval bez jedinho zaeptnut a tak na
sob nedal znt sebemen strach.

Nhle svtlo zmizelo.

Cestujc byl z lesa venku. Pozvedl oi; na temnm nebi zilo nkolik hvzd.

el dle smrem, v nm zmizelo svtlo, ale brzy ped sebou uvidl trosky, pzrak starho
hradu.

V tm okamiku zakopl.

Njak studen pedmt se mu pilepil na spnky a pitlail mu oi. Od toho okamiku u

nevidl ani tmu.

Navlhen pltn obvaz mu svral hlavu. To cestujc pravdpodobn povaoval za

samozejm, nebo to alespo oekval, protoe vbec neprojevil snahu obvazu se zbavit.
Pouze nathl mlky ruku jako slepec, kter hled prvodce.

Toto gesto bylo pochopeno, protoe studen, such, kostnat ruka sevela prsty cestujcho.

Rozeznal, e je to ruka kostlivce; ale kdyby v kostlivcov ruce byl cit, musela by poznat, e
ruka pocestnho se nechvje.
Potom pocestn ctil, jak je rychle vleen asi sto sh.

Kostlivcova ruka ho nhle pustila, z ela mu spadl obvaz a neznm se zastavil: dospl na
vrcholek Hromov hory.

1. Ten, kter je

Na mtince mezi bzami zpustoenmi stm se vypnal vchod do zcenin jednoho z tch
hrad, kter feudln pni zakldali po cel Evrop, kdy se vraceli z kickch vprav.

Vstupn sly s pvabnou sochaskou vzdobou skrvaly v kadm svm vklenku msto
sochy chome kaprad a divokch kvt; na bledm nebi se odrely zubem asu ohlodan
klenby.

Kdy pocestn otevel oi, stl u vlhkch a mechem porostlch schod, vedoucch do hlavn
chodby; pzrak s kostnatou rukou, kter ho sem dovedl, se zastavil na prvnm schodu.

Byl od hlavy a k pat zahalen v rubi, pod jeho zhyby zily przdn on dlky,
kostlivcova ruka ukazovala na zceniny, jako by chtla pocestnmu naznait, e je u cle sv
cesty, a e m vstoupit do zvenho pzem, jeho spodn st nebylo vidt; v rozboench
klenutch oknech se vak chvlo nepli jasn a tajemn svtlo.

Pocestn sklonil hlavu na znamen souhlasu. Pzrak stoupal nehlun po schodech a vnoil se
do zcenin; neznm za nm krel stejn klidnm a slavnostnm krokem a rovn vstoupil.

Brna hlavnho vchodu se za nm zavela tak hlun, jako by ze byla kovov.

Pzrak se zastavil v kulatm przdnm sle, potaenm ernou ltkou a osvtlenm temi
lampami s nazelenalm svtlem.

Cestujc se zastavil deset krok za svm prvodcem.

"Otevi oi," nadil pzrak.

"Vidm," odpovdl neznm.

Pzrak vythl rychle a pyn ze svho rube dvojsen me, uhodil jm do bronzovho
sloupu, a kovov zaskpl.

Vzpt se po celm sle nadzvedly dladice a objevily se nesetn pzraky, kter vypadaly
stejn jako prvn, a kad drel v ruce dvojsen me; rozsadily se na stupnch, je mly
stejn tvar jako sl; v nazelenalm svtle t lamp vypadaly jako kamenn sochy, kter na
svch stolcch zkamenly nehybnost a chladem.

Tyto lidsk sochy se podivn odrely od ernho alounn na stnch.

Ped prvn adou stlo sedm stolic; na tchto stolicch sedlo est pzrak, a zejm to byli
vdci; sedm stolice byla przdn.

Pzrak na prostedn stolici povstal.

"Kolik ns zde je, brati?" zeptal se, obraceje se na shromdn.

"Ti sta," odpovdly pzraky jednm hlasem, kter zahml v sle a ihned zanikl ve smuten
vzdob stn.

"Ti sta a kad zastupuje deset tisc mu; ti sta me, kter vydaj jako ti miliny dk,"
ekl pedsedajc a obrtil se na pocestnho s otzkou:

"eho si d?"

"Uzt svtlo."

"Stezky, je vedou na Ohnivou horu, jsou strm a tvrd; neboj se na n vstoupit?"

"Nebojm se nieho."

"Jakmile jednou udl krok vped, nebude ti dovoleno se vrtit zptky. Pomysli na to."

"Nezastavm se, dokud nedoshnu cle."

"Jsi ochoten na to psahat?"

"Pedkvejte mi psahu a j ji budu opakovat."

Pedsedajc zvedl ruku a slavnostnm hlasem pomalu vyslovoval tato slova:

"Ve jmnu Syna ukiovanho psahejte, e zpetrhte tlesn pouta, kter vs dosud v k
otci, k matce, bratm, sestrm, en, pbuznm, ptelm, milenkm, krlm, dobrodincm a
ke kadmu, komu jste snad slbili vrnost, poslunost anebo slubu."

Pocestn opakoval pevnm hlasem slova pedsedajcho, kter stejn slavnostn a stejn
pomalu zaal pedkvat druh odstavec psahy:

"Od tohoto okamiku jste zbaven domnl psahy, uinn vlasti a zkonm. Psahejte tedy,
e svte novmu pedstavenmu vechno, co znte, co jste vidl anebo uinil, etl anebo
slyel, dozvdl se anebo vytuil, a dokonce e budete.Vyhledvat a ptrat po tom, co je
skryto ped vaima oima."

Pedsedajc se odmlel a neznm opakoval slova, je prv uslyel.

"Vate si aquy toffany1 jako rychlho, jistho a naprosto nutnho prostedku k oitn
zemkoule smrt anebo otupenm tch, kdo se sna zneuctt pravdu anebo vyrvat ji z naich
rukou."

Ani ozvna by nemohla opakovat slova vrnji, ne to uinil neznm; pedsedajc

pokraoval:

"Varujte se panlska, varujte se Neapole, varujte se kad proklet zem, varujte se pokuen
vyjevit nco z toho, co uvidte a uslyte. Ani blesk toti nezasahuje rychleji, ne by vs
zashl neviditeln n, a byste byl kdekoli na zemkouli.
ijte ve jmnu Otce, Syna a Ducha svatho."

Akoliv v poslednch slovech se skrvaly vhrky, neznm pronel zvr psahy a

vzvn stejn klidn jako jej zatek a na jeho tvi se neobjevilo sebemen pohnut.

"A nyn zahalte ekatelovo elo posvtnou pskou," pokraoval pedsedajc.

Dva pzraky se piblily k neznmmu, kter sklonil hlavu: jeden mu piloil na elo
ervenou stuku se stbrnmi znaky, mezi nimi se objevil obrzek Panny Marie Loretnsk,
druh svzal oba konce stuhy na spodn sti je.

Pzraky poodstoupily a neznm opt osaml.

"eho si d?" zeptal se pedsedajc.

"Ti vci," odpovdl ekatel.

"Kter?"

"eleznou ruku, ohniv me, diamantov vky."

"Pro si d elezn ruky?"

"Abych zardousil tyranii."

"Pro si d ohnivho mee?"

"Abych odstranil neistho z povrchu zem."

"Pro si d diamantovch vek?"

"Abych zvil osudy lidstva."

"Jsi pipraven na zkouky?"

"Siln je pipraven na vechno."

"Zkouky! Zkouky!" kielo nkolik hlas.

"Obra se," poruil pedsedajc.

Neznm uposlechl a uvidl ped sebou lovka bledho jako smrt, spoutanho a s roubkem
v stech.

"Co vid?" zeptal se pedsedajc.

"Zloince nebo ob."

"Je to zrdce, kter vykonal stejnou psahu jako ty, a vyjevil tajemstv du."
"Je to tedy zloinec."

"Smrt."

Ti sta pzrak opakovalo: "Smrt!"

V tm okamiku odsouzenec, akoli se neslchan vzpouzel, byl dovleen doprosted slu:

pocestn vidl, jak sebou trh a krout se v rukou kat; slyel jeho spav hlas, pestoe ml
sta zacpan roubkem. Zableskla se dka, odrazilo se v n svtlo lamp a pak bylo slyet u
jenom tichou rnu a der tla tce dopadajcho na podlahu.

"Spravedlnost byla vykonna," ekl neznm a obrtil se k stralivmu shromdn, je

otvory ve svch rubch chtiv pozorovalo toto divadlo.

"Schvaluje tedy popravu, kter zde prv byla provedena?" zeptal se pedsedajc.

"Ano, jestli ten popraven byl opravdu vinen."

"A napije se na smrt kadho, kdo by jako on zradil tajemstv svatho sdruen?"

"Napiju."

"A se ti pod jakkoli npoj?"

"Jakkoli."

"Pineste ," poruil pedsedajc.

Jeden ze dvou kat pistoupil k ekateli a podal mu ervenou a vlanou tekutinu v lidsk
lebce upevnn na bronzov noce.

Neznm pijal z katovch rukou a pozvedl ji nad hlavu:

"Piju na smrt kadho, kdo zrad tajemstv svatho sdruen," opakoval.

Potom naklonil i ke rtm, vyprzdnil ji do posledn kapky a chladn ji vrtil katovi.

Shromdnm probhl udiven epot a zdlo se, e pzraky se na sebe dvaj zpod rub.

"To je dobr. Pistoli," poruil pedsedajc. Ihned k nmu pistoupil pzrak a nesl v jedn ruce
pistoli a v druh olovnou kuliku a steln prach.

ekateli se taktak urilo, aby se podval.

"Slibuje tedy svatmu sdruen trpnou poslunost?" zeptal se pedsedajc.

"Ano."

"I kdy by se tato poslunost mla obrtit proti tob sammu?"

"Ten, kdo sem vstupuje, nepat u sob, pat vem."

"Uposlechne tedy jakhokoli rozkazu, kter ti dm?"

"Uposlechnu."

"Ihned?"

"Ihned."

"Bez vhn?"

"Bez vhn."

"Vezmi pistoli a nabij ji."

Neznm uchopil pistoli, nasypal prach do hlavn, ucpal ho kouskem bavlny, potom vloil
dovnit kuliku, zajistil ji dal bavlnou a nathl kohoutek.

Vichni chmurn obyvatel podivnho obydl ho pozorovali s ponurm mlenm, je

peruoval pouze vtr lomozc pod rozbitmi klenbami.

"Pistole je nabita," ohlsil chladn neznm.

"Jsi si tm jist?" zeptal se pedsedajc. Na ekatelovch rtech pebhl smv; ekatel vzal
nabijk, stril ho do hlavn a ukzal, e vynv na dva palce. Pedsedajc pikvnutm
naznail, e je pesvden.

"Ano, opravdu je nabit a dobe nabit."

"Co s n mm dlat?" zeptal se neznm.

"Nathni ji."

Neznm nathl pistoli a v hlubokm mlen, je se kolem rozhostilo, bylo slyet jenom
natahovn kohoutku.

"Te pitiskni st pistole k svmu elu."

ekatel uposlechl bez vhn.

Shromdn tm nedchalo; zdlo se, e svtlo v lampch bledne, pzraky se zmnily ve

skuten pzraky, protoe kad pestal pln dchat.

"Pal!"

Spou se pohnula, z kesadla vyletla jiskra; prach v pnvice se vzal, ale mihotav
plamnek nedoprovzela dn rna.
Tm ze vech hrud unikl obdivn vkik a pedsedajc bezdn nathl ruku k
neznmmu.

Dv zkouky vak tm nejnronjm vbec nestaily; ozvalo se nkolik hlas.

"Dku! Dku!"

"dte dku?" zeptal se pedsedajc.

"Ano, dku! Dku!" opakovaly tyt hlasy.

"Pineste tedy dku," poruil pedsedajc.

"To je zbyten," prohlsil neznm a zavrtl pohrdav hlavou.

"Coe?" zvolalo shromdn.

"Ano, zbyten, zbyten, opakuju vm to jet jednou, protoe ztrcte drahocenn as,"
volal ekatel velmi hlasit, aby ostatn pekiel.

"Co to kte?" kikl pedsedajc.

"km, e znm vechna vae tajemstv, km, e zkouky, kterm jste mne podrobili, jsou
dtinsk hky a e nen dstojno vnch mu, aby se jimi zabvali. km, ze tenhle
zavradn mu vbec nen mrtv; km, e krev, kterou jsem pil, je vno ukryt v mchi
na druh stran jeho hrudi pod aty; km, e prach i kule v tto pistoli spadly do rukojeti v
okamiku, kdy jsem natahoval kohoutek, vezmte si tedy svou neinnou zbra, kter je tak
dobr na straen zbablc. Vsta, ty prolhan mrtvolo: siln nevyds!"

Pod klenbou se ozval straliv kik.

"Zn nae tajemstv! Jsi tedy vidouc, anebo zrdce?" kiel pedsedajc.

"Kdo jsi?" ptalo se najednou ti sta hlas a dvacet me blskalo v rukou nejble stojcch
pzraku; mee se pohybovaly pravideln, jako by cel skupina mila nacvienm
ermskm pohybem na hru neznmho.

Ten vak klidn, s smvem zavrtl hlavou; vlasy neml napudrovan a drela je pohromad
pouze stuha, kterou ml uvzanou kolem ela.

"Ego sum qui sum, jsem ten, kter je," ekl.

Potom se rozhldl po lidsk zdi, kter ho tsn obklopila. Pi jeho panovanm pohledu
zaaly mee nestejn klesat podle toho, jak jednotlivci podlhali drtivmu pohledu
neznmho, anebo se pokoueli s jeho vlivem bojovat.

"Prv jsi promluvil velmi nerozumn, nepochybn proto, e vbec nezn dosah svch slov,"
ekl pedsedajc.

Cizinec zavrtl s smvem hlavou.

"Odpovdl jsem, co mm odpovdt."

"Odkud tedy pichz?" zeptal se pedsedajc.

"Pichzm ze zem, z n pichz svtlo."

"Nae zprvy nm vak ohlauj, ze pichz ze vdska.

"Kdo pichz ze vdska, me pichzet z Orientu," namtl cizinec."

"Podruh ti opakuju, ze t neznme. Kdo jsi?"

"Kdo jsem? ... Budi, hned vm to eknu, kdy pedstrte, e mi vbec nerozumte. Dve
vm vak eknu, kdo jste vy," odpovdl neznm.

Pzraky se chvly a jejich mee o sebe narely, jak je pendvaly z lev ruky do prav a
zvedaly je k hrudi neznmho.

"Nejprve ty," pokraoval cizinec, ukazuje rukou na pedsedajcho, "ty si mysl, e jsi njak
bh, a zatm jsi jenom pedchdce, ty jsi zstupce vdskch kruh a j ti eknu tvoje jmno,
abych ti nemusel kat jmna ostatnch. Swedenborgu, nezjevili ti andl, s nimi dvrn
rozprv, e ten, kterho oekv, se vydal na cestu?"

"To je pravda, ekli mi to," pisvdil pedsedajc a poodhrnul rub, aby se mohl lpe
podvat na cizince.

Kdy odhrnul rub, co je proti vem zvyklostem a obadm spolenosti, objevila se

ctyhodn tv a bl vous osmdestiletho starce.

"Ano, po tv levici je zstupce anglickho kruhu, kter je hlavou le Kaledonie. Bu

pozdraven, mylorde. Jestli postaven va prabby ve vs oije, pak me Anglie doufat, e
zhasl svtlo se opt rozsvt."

Mee se sklonily, hnv poal ustupovat divu.

"Ach, to jste vy, kapitne?" pokraoval neznm obraceje se na poslednho po pedsedov

levici. "V kterm pstavu jste nechal svou krsnou lo, kterou milujete jako milenku?
Provenience2 je vborn fregata a jej jmno pinese Americe tst, e?" Potom se obrtil k
prvnmu po pedsedov pravici:

"Ty, proroku z Curychu, kter jsi vypstoval vdu o fyziognomii a k vtn, podvej se mi
zpma do tve a povz nm hezky nahlas, zda v rysech mho oblieje nerozpoznv
svdectv o mm posln."

Osloven ustoupil o krok zptky.

"Jen do toho, jen do toho, potomku Pelagiv, jde o to, aby byli Maui podruh vyhnni ze
panlska. Bude to snadn, jestli Kastilci jet nadobro neztratili Cidv me, obrtil se
cizinec na Amerianova souseda.
Pt vdce zstal nm a nehybn, jako by ho hlas neznmho promnil v kmen.

"A mn nem co ci?" zeptal se est dve, ne ho neznm oslovil; zdlo se toti, e na nj
zapomnl.

"Mm, opravdu mm, a hned ti to eknu. eknu ti to, co Je ekl Jidovi," odpovdl
pocestn a upel na nho pronikav pohled, jm dovedl st v lidskch srdcch.

Osloven prudce zbledl, e byl najednou blej ne jeho rub; celm shromdnm se nesl
epot, jako by se vichni chtli najednou zeptat, co m znamenat toto ekatelovo podivn
obvinn.

"Zapomn na zstupce Francie," ekl pedsedajc.

"Ten mezi nmi vbec nen," odpovdl cizinec poven, "a ty to dobe v, protoe jeho
stolice je przdn. Radji si te pipome, e lky jsou pro smch tomu, kdo vid v temnot,
na nho ivly nepsob a kdo pev smrt."

"Jsi mlad, ale mluv svrchovan jako njak bh. Rozva si dobe, e odvaha me udlat
dojem jenom na nerozhodn slabochy a nevdomce," namtl pedsedajc.

Na cizincovch rtech se objevil neobyejn pohrdliv smv.

"Vy vichni jste nerozhodn, protoe nejste schopni na mne zapsobit; jste nevdom, protoe
nevte, kdo jsem, zatmco j vm, kdo jste vy. Mohu tedy doshnout u vs spchu pouze
odvahou, ale k emu je odvaha tomu, kdo je vemohouc?"

"Dkaz tto moci, podejte nm dkaz tto moci," dal pedsedajc.

"Kdo vs svolal?" zeptal se neznm, pechzeje z role vyslchanho do role vyslchajcho.

"Nejvy kruh."

"Nebylo to bez dvodu," ekl cizinec obraceje se na pedsedu a pt vdc, "nepijeli jste
bezdvodn vy ze vdska, vy z Londna, vy z New Yorku, vy z Curychu, vy z Madridu, vy
z Varavy a vy ostatn ze vech svtovch stran; nadarmo jste se neshromdili ve svatyni
straliv vry."

"Ne, to jist ne, vyli jsme naproti tomu, kdo zaloil tajemn csastv v Orientu, kdo sjednotil
ob polokoule ve spoleenstv vry, kter spojilo bratrsk ruce lidskho pokolen."

"Mte njak znamen, podle nho byste ho mohli rozpoznat?"

"Ano, Bh mi je ril odhalit prostednictvm svch andl," odpovdl pedsedajc.

"Vy tedy znte toto znamen jenom sm?"

"Ano, znm je jenom j."

"Neodhalil jste toto znamen nikomu?"

"Nikomu na celm svt."

"eknte je nahlas."

Pedseda vhal. Cizinec vak nalhal:

"eknte je, protoe nastal okamik, kdy m bt odhaleno!"

"Bude mt na hrudi diamantovou destiku a na tto destice budou zit prvn psmena hesla,
kter zn pouze on sm."

"Kter jsou ta ti psmena?"

"L P D."

Cizinec rychlm pohybem rozhalil redingot a kabtec; na koili z jemnho batistu se objevila
diamantov destika zc jako plamenn hvzda temi rubnovmi psmeny.

"ON! Je to opravdu on?" zvolal poden pedseda.

"Ten, kterho svt oekv!" vzkikli plni zkosti vdcov.

"Velk Kopt!" eptalo ti sta hlas.

"Te u mi tedy budete vit, kdy vm jet jednou eknu: jsem ten, kter je?" zeptal se
cizinec vtzoslavn.

"Ano," odpovdly pzraky a vrhly se mu k nohm.

"Mluv, Miste, mluv a my budeme poslouchat," ekl pedseda a pt hlavnch vdc.

1. L . . . P . . . D . . .

Na nkolik vtein se rozhostilo hlubok mlen, v nm neznm zejm sbral svoje

mylenky; po chvilice ekl:

"Pnov, mete odloit mee, kter zbyten unavuj vae pae, a pozorn mne vyslechnout,
nebo se mete hodn nauit z nkolika mlo slov, je k vm pronesu."

Pozornost se zdvojnsobila.

"Pramen velkch ek je tm vdycky bosk, proto je tak neznm; jako Nil, jako Ganges,
jako Amazonka vm i j, kam jdu, ale nevm, odkud pichzm! Vzpomnm si pouze na to, e
kdy se jednoho dne otevely oi m due k vnmn vnjch pedmt, byl jsem ve svatm
mst Medn a bhal jsem v zahradch muftho Salaajma.

Byl to ctyhodn staec a j jsem ho miloval jako vlastnho otce, akoli vbec nebyl mm
otcem, i kdy se ke mn choval nn a mluvval se mnou uctiv. Tikrt denn ode mne
odchzel, aby mohl pijt jin staec, jeho jmno vyslovuji s vdnost, do n se ms jist
hrza; tento ctyhodn staec, vzneen schrna vech lidskch vd, vyuen sedmi
nejvymi duchy ve vem, emu se u andl, aby pochopili Boha, se jmenuje Althotas; byl
mm vychovatelem, byl mm mistrem; je dosud mm ptelem, ctihodnm ptelem, nebo je
dvakrt star ne nejstar z vs."

Slavnostn e, majesttn gesta, zajmav a zrove psn tn zapsobily na shromdn tak

hlubokm dojmem, e jm probhlo chvn zkosti.

Pocestn pokraoval:

"Kdy jsem doshl patnctho roku, byl jsem u zasvcen do hlavnch tajemstv prody. Znal
jsem botaniku, nikoli tu zkou vdu, kterou kad vdec omezuje na kousek svta, v nm
ije, ale znal jsem edest tisc druh rostlin, kter rostou po celm svt. Dokzal jsem, kdy
m mj mistr k tomu piml vloenm rukou na elo, e podle jeho rozkazu do mch
zavench o vnikl paprsek nebeskho svtla; dovedl jsem v tm nadpirozen kontemplaci
ponoit svj pohled pod hladinu mo, roztdit a popsat obludn a nepopsateln vegetace,
kter plavou a kolbaj se mezi dvma vrstvami bahnit vody a pokrvaj svmi gigantickmi
odnoemi kolbku vech tch tm beztvarch ohavnch oblud, kter lidsk oko nikdy
nespatilo a na n Bh asi zapomnl od toho dne, kdy se odbojn andl na okamik zmocnili
jeho moci.

Krom toho jsem se vnoval mrtvm i ivm jazykm. Znal jsem vecky lidsk jazyky, jimi
se mluv od Dardanelsk iny a po Magellanovu inu. etl jsem tajemn hieroglyfy,
vepsan v ulovch knihch, jim kme pyramidy. Pronikl jsem vm lidskm vdnm, od
Sanchoniatona3 a po Sokrata4, od Moje5 a po svatho Jeronma6, od Zarathustry7 a k
Agrippovi8.

Studoval jsem medicnu nejen u Hippokrata9 u Gallena10, u Averrhoese11, ale tak u velkho
mistra, kter se nazv proda. Poznal jsem velk tajemstv Kopt a druz12. Posbral jsem
semena osudov i semena astn. Mohl jsem, kdy nad mou hlavou letly samum a uragn,
svit jejich vanut zrnka, kter daleko ode mne pinesla smrt nebo ivot podle toho, zda jsem
proklel nebo poehnal krajin, k n jsem obrtil svou rozhnvanou nebo smvnou tv.

Pi tchto studich, pracch a cestch jsem doshl svho dvactho roku.

Jednoho dne m mj mistr vyhledal v mramorov jeskyni, kam jsem se uchlil ped velkm
polednm rem. Jeho obliej byl zrove psn i smvn . . . V ruce drel lahviku.

,Aarate,' pravil mi, ,vdycky jsem t uil, e ve svt se nic nerod ani neumr; e kolbka a
rakev jsou sestry, e lovku, aby jasn vidl svoje pedchoz ivoty, schz pouze
jasnovidnost, j by se vyrovnal Bohu, protoe v den, kdy zsk tuto jasnovidnost, bude se
ctit nesmrteln jako Bh. Ano, nael jsem npoj, kter rozptyluje temnoty, a zatm jet
hledm npoj, kter zaene smrt. Aarate, vera jsem vypil st npoje z tto lahviky; ty
vypij dnes zbytek.'

Ml jsem velikou dvru k svmu pevelice zboovanmu a dstojnmu mistru, ale pece
jen se mi zachvla ruka, kdy jsem od nho bral lahviku. Tak se jist chvla ruka Adamovi,
kdy se dotkl jablka, je mu podvala Eva.
,Pij,' povzbuzoval m s smvem.

Pak mi vloil ruce na hlavu, jak inval, kdy mi chtl dt nazrat druhm zrakem.

,Spi a vzpomnej si,' poruil mi.

Okamit jsem usnul. Pak se mi zdlo, e lem na hranici ze santlovho deva a aloe; andl
nesouc vli svho Pna z Vchodu na Zpad se dotkl pikou svho kdla dv a moje
hranice vzplla. Je to podivn, ale msto abych se bl, ctil jsem mezi ohnivmi jazyky rozko
jako fnix, kter prv naerpal nov ivot ze zdroje veho ivota.

Potom vechno, co bylo ve mn hmotnho, zmizelo, zstala jedin due, tlo zachovvalo
tvar, ale bylo prsvitn, neuchopiteln, leh ne atmosfra, v n ijeme, a vzneslo se nad ni.
Jako Pythagoras, kter si vzpomnal, e byl pi oblhn Trje, vzpomnl jsem si i j na
dvaaticet ivot, je jsem pedtm proil.

Vidl jsem ped svma oima mjet stalet jako adu velkch starc. Poznval jsem se pod
rozlinmi jmny, kter jsem nosil ode dne svho prvnho narozen a ke dni sv posledn
smrti, nebo jak vte, brati, a to je jeden z nejkladnjch bod na vry, due, tyto nesetn
emanace bostv, je pi kadm vdechnut unikaj z bo hrudi, due, naplujce duch, dl
nesetn stupn v hierarchii, od tch nejvzneenjch a k nzkm, a lovk, kter pi svm
narozen vdechne nhodou jednu z tchto pedem existujcch du, ji zas vrt v hodince sv
smrti, aby mohla dl putovat a prodlvat dal promny."

Neznm mluvil tak pesvden, jeho oi se zvedaly k obloze tak ulechtile, e pi tto
pasi, v n shrnul celou svou vru, byl peruen epotem obdivu; div ustoupil obdivu, jako
pedtm hnv ustoupil divu.

"Kdy jsem se probudil, ctil jsem, e jsem vc ne lovk. Pochopil jsem, e jsem tm
bh," pokraoval osvcen.

"Rozhodl jsem se tedy, e vnuji nejen tento, ale i vechny dal ivoty, kter mm jet
prot, tst lidstva.

Druh den ke mn piel Althotas, jako by uhdl mj zmr, a pravil mi:

,Synu, pi vaem narozen ped dvaceti lety vydechla vae matka naposledy; dvacet let
zabrauje nepekonateln pekka vaemu slavnmu otci, aby se vm dal poznat; vydme se
opt na cestu; v otec bude mezi tmi, s nimi se setkme, obejme vs, ale vy nebudete
vdt, e vs objal.'

Tak je tedy u mne vechno zahaleno tajemstvm jako u vyvolench Pn: minulost,
ptomnost i budoucnost.

Rozlouil jsem se s muftm Salaajmem, kter mi poehnal a zahrnul m dary; pipojili jsme se
ke karavan, kter jela do Suezu.

Promite, pnov, jsem-li pi tto vzpomnce dojat; jednoho mne m objal ctyhodn mu n
nevm, jak podivn zachvn probhlo celou mou bytost, kdy jsem ctil na sv hrudi bt
jeho srdce.
Byl to kne z Mohamedova rodu, velmi vzneen a velmi slavn vldce Mekky. Vidl bitvy
a jedinm gestem sv ruky sklonil hlavy t milin mu. Althotas se odvrtil, aby neprojevil
svoje dojet, aby se snad neprozradil, a pak jsme pokraovali v cest.

Dostali jsme se do Asie, li jsme proti proudu Tigridu, navtvili jsme Palmru, Damaek,
Smyrnu, Konstantinopol, Vde, Berln, Drany, Moskvu, Stockholm, Petrohrad, New
York, Buenos Aires, Kapsk Msto, Aden. Potom isme se octli tm na mst, z nho jsme
vyli, dostali jsme se do Habee, putovali po Nilu, peplavili se na Rhodos a pak i na Maltu;
tm dvacet nmonch mil nm vyplula naproti lo a dva maltt ryti ns triumfln
dovedli do palce velmistra Pinta, kdy m pedtm pozdravili a objali Althotase.

Nepochybn se mne zeptte, pnov, jak je mon, e mohamedn Asarat byl pijat s
takovmi poctami od tch, kdo se zavzali psahami, e vyhub nevc. Althotas, kter je
katolk a navc ryt maltskho du, mi vdycky mluvil o jedinm monm Bohu, kter
vldne nad celm svtem za pomoci andl, svch ministr, kter zdil veobecnou harmonii
a dal j krsn, velk jmno Kosmos. Zkrtka jsem teosof.

Moje cestovn skonilo; ale pohled na vechna ta msta s rozlinmi jmny a protikladnmi
mravy m vbec neudivil: ve svch dvaaticeti pedchozch ivotech, kter jsem u proil,
jsem toti tato msta u navtvil; jedin na mne zapsobily zmny, k nim dolo mezi
obyvateli tchto mst. Mohl jsem se v duchu toti vznet nad udlostmi a sledovat cestu
lidstva. Vidl jsem, ze vichni duchov smuj k pokroku, e pokrok vede k svobod. Vidl
jsem, e vichni proroci, kte se postupn objevovali, byli vzbuzeni Pnem, aby podpoili
kloptav krok lidstva, jez vychz z kolbky slep, ale kadm stoletm uin krok ke svtlu:
stalet jsou dny nrod.

Pak jsem si ekl, e tolik vzneench vc nebylo zjeveno proto, abych je v sob pohbil, e
hora v sob nadarmo uzavr zlatonosn ly a ocen skrv svoje perly; houevnat hornk
toti vnik do nitra hory; potp sestupuje do hlubin ocenu; myslel jsem, e je lep, kdy si
nebudu ponat jako ocen a hora, nbr jako slunce, a radji budu rozsvat svou z nad
svtem.

Nyn tedy chpete, pravda, e jsem z Vchodu nepijel proto, abych vykonal prost zednsk
ritul. Pijel jsem vm ci: brati, vypjte si od orla kdla a oi, vzneste se nad svt,
doshnte se mnou vrcholku hory, na kterou bel odnesl Jee, a rozhldnte se po
krlovstvch tto zem.

Nrody tvo nesmrn ik; vznikly v rozlinch dobch a za rozlinch podmnek, zaujaly
rozlin stupn a maj dospt kad svou cestou k cli, pro nj byly stvoeny. Krej bez
ustn, i kdy se zd, e odpovaj, a couvnou-li nhodou, nen to proto, e by ly nazptek,
nbr proto, aby nabyly novch sil k pekonn njak pekky anebo aby odstranily njak
pote.

Francie je pedvojem nrod; dejme j pochode do ruky. I kdyby ji ml jej plamen split,
bude to blahodrn por, protoe oz cel svt.

Proto zde zstupce Francie chyb; mon ze ped svm poslnm ucouvl . . . Potebujeme
mue, kter necouvne ped nim . . . Pjdu do Francie."

"Vy pjdete do Francie?" zeptal se pedseda.

"Ano, je to nejdleitj msto ... Vezmu si je sm; je to nejnebezpenj dlo ... vezmu je na
sebe."

"Vy tedy vte, co se dje ve Francii?"

Osvcen se usml.

"Vm to, nebo jsem to sm pipravil: star, bzliv, zkaen krl, mn star, mn
beznadjn ne monarchie, kterou reprezentuje, sed na francouzskm trn. Bude t jenom
nkolik mlo let. Muste vhodn pipravit budoucnost pro hodinu jeho smrti. Francie je
klem, na nm spov klenba budovy; est milin rukou, kter se pozvednou na znamen
nejvyho kruhu, vytrhne tento kmen a budova monarchie se zt a toho dne, kdy ve Francii
u nebude krl, monarchov v cel Evrop, kte nejnestoudnji sed na svm trnu, poct ve
svch hlavch zvra se sami se vrhnou do propasti, kter vznikne zcenm trnu svatho
Ludvka."

"Prosm o prominut, ale vae inteligence nepochybn se vm potala, vysoce ctn Miste?"
vmsil se do ei vdce, kter sedl po pedsedov pravici; podle nmeckho pzvuku se dalo
uhdnout, e je vcar.

"Se vm," odpovdl lakonicky velk Kopt.

"A pesto vysoce ven Mistr mi promine, e takto mluvm. Ale na vrcholcch naich hor, v
hloubce naich dol, na bezch naich jezer jsme si zvykli mluvit tak voln, jako mluv
vnek vtru a umn vody pesto se domnvm, opakuji to jet jednou, e nen vhodn doba,
nebo se prv pipravuje velik udlost, kterou se m francouzsk monarchie zregenerovat.
J, kter mm est k vm mluvit, vysoce ven Velmiste, jsem vidl dceru Marie Terezie,
kter se ubr s velkou slvou do Francie, aby spojila krev sedmncti csa s krv nstupce
jedenaedesti krl; a nrody se slep raduj, jako se vdycky t, kdy se jim povol uzda
nebo pozlat jho. Opakuji tedy znovu sm za sebe i ve jmnu brat, e nynj chvli povauji
za nevhodnou."

Vichni se velmi zamylen obrtili na toho, kdo se tak klidn a odvn vystavuje
velmistrov nespokojenosti.

"Mluv, brate, poddme se tvmu nzoru, jestlie je dobr. My, ostatn vyvolenci bo,
neodmtme nikoho a ani v nejmenm neobtujeme zjem svta lechtn na sebelsky," ekl
velik Kopt a neprojevil pi tch slovech naprosto dn vzruen.

vcarsk zstupce pokraoval za hlubokho ticha:

"Ve svch studich jsem se pesvdil, vysoce ven Velmiste, o jedn pravd: lidsk
fyziognomie vdycky prozrazuje oku, kter v n dovede st, neesti i ctnosti. lovk upravuje
svj obliej, zjemuje pohled, kouzl smv na rty. Vechny svalov pohyby jsou v jeho
moci, ale hlavn rys sv povahy neme zapt, ten vystupuje, podv iteln a nezvratn
svdectv o tom, co se dje v srdci: I tygr napklad dovede vykouzlit rozkon smvy a
milostn pohledy; ale podle jeho nzkho ela a vystouplch lcnch kost, obrovskho ztylku
a krvavho klebu rozeznte tygra. Pes tak vrat obo, cen zuby a spout hrzu, ale podle
jeho nnho a upmnho oka, inteligentn tve a uctiv chze rozeznte, e je slun a
ptelsk. Bh vepsal do tve kadmu svmu stvoen jeho jmno a vlastnosti. J jsem tedy
peetl na tvi dvete, kter m panovat Francii, hrdost, odvahu a nnou kesanskou lsku
nmeckch dvek; z tve mladho mue, kter bude jejm manelem, jsem vyetl klidnou
chladnokrevnost, kesanskou mrnost a pelivho pozorovatelskho ducha. Protoe nrod, a
pedevm francouzsk nrod, si nepamatuje zlo a nikdy nezapomn na dobro, proto mu sta
Karel Velik, svat Ludvk a Jindich IV., aby hjil dvacet zbablch a krutch krl; protoe
nrod vdycky douf a nikdy nezouf, jak by tedy nemiloval mladou, krsnou a dobrou
krlovnu, jemnho mrnho krle a dobrho hospode po zhoubnm a rozhazovanm
panovn Ludvka XV., po jeho veejnch orgich a kladnch mstch, po panovn
Pompadourek a Dubarry! Co nebude Francie ehnat princeznm, kter budou vzorem
ctnost, o nich jsem se zmnil, a vnem pinesou evropsk mr? Princezna Marie Antoinetta
co nevidt pekro hranice; ve Versailles se chyst olt a svatebn loe; je vhodn doba, aby
se zaalo Francii a pro Francii vae reformtorsk dlo? Promite mi tak, vysoce ven
pane, e jsem ekl, co jsem si v hloubi due myslel a co jsem povaoval za svou povinnost ci
a pedloit va neskonal moudrosti."

Pi tchto slovech se uklonil ten, koho neznm oznail za apotola z Curychu, pijmaje jen
lichotiv epot jednoznanho schvalovn, a ekal na odpov velkho Kopta, kter pila
tm okamit:

"tete-li ve fyziognomich, slovutn brate, pak j tu v budoucnosti. Marie Antoinetta je

pyn, zatvrd se v boji a zahyne v naich tocch. Nslednk trnu Ludvk August je dobr a
mrn, zeslbne v boji a zahyne jako jeho ena a se svou enou. Jedin rozdl bude v tom, e
zahynou na opanou ctnost nebo nedostatek. V tomto okamiku si sebe v, ale my jim
nenechme as, aby se do sebe zamilovali, a do roka budou sebou navzjem pohrdat. Ostatn
pro rozvaovat, brati, pro se snait poznat, z kter strany pichz svtlo, kdy toto svtlo
bylo zjeveno mn, kter pichzm od Vchodu, veden jako pasti hvzdou ohlaujc druhou
obnovu? Ztra se dm do dla a s vam pispnm je skonme za dvacet let: dm vs o
dvacet let, dvacet let nm posta, pjdeme-li jednotn a silni k tmu cli."

"Dvacet let! To je hodn dlouho!" eptalo nkolik pzrak.

Velk Kopt se obrtil k nespokojencm.

"Ano, jist je to hodn dlouho pro kadho, kdo si mysl, e princip se zabj noem jako
lovk, poetilci! ... N zabj lovka, to je pravda, ale me tak slouit jako zahradnick
abka, uzne jednu vtev a z kmene vyraz deset dalch; na mst krlovsk mrtvoly
odpovajc v hrobce povstane pitom tyran jako Ludvk XIII. nebo inteligentn despota
Ludvk XIV., pak zase pijde Ludvk XV., modla skrpn slzami a krv svch ctitel jako
obludn bostva, kter jsem vidl v Indii, jak s nemnnm smvem drt eny a dti, kter
hzej vnce pod kola jejich vozu, Vm se tedy zd, e dvacet let je pli dlouh doba, aby
jmno krle bylo vymazno ze srdce ticeti milin lid, kte jet nedvno nabzeli Bohu
ivot svch dt, aby vykoupil ivot mladho krle Ludvka XV.! Vy tedy myslte, e to je
snadn kol dokzat, aby Francouzi nenvidli kvty lili, ziv jako nebesk hvzdy a
lbezn jako vn kvtin, kter zobrazuj, tch lili, kter celch tisc let pinely svtlo,
kesanskou lsku, vtzstv do vech kout svta. Pokuste se tedy o to, brati, pokuste se o to
sami: nedm vm na to dvacet let, dm vm cel stolet!

Jste rozptlen, tesete se, nevte jeden o druhm; jedin j znm jmna vs vech, jedin j
dovedu ocenit a sjednotit vae rozptlen sly, jedin j jsem tm lnkem, kter vs spojuje
do velkho bratrskho etzce. Ano, prohlauji vm, filosofov, ekonomist a ideologov, e
chci, abyste ptch dvacet let zsady, kter potichu eptte u rodinnho krbu, zsady, kter
pete ve stnu svch starch v, rozhlejce se kolem dokola neklidnm okem, kter si
svujete jeden druhmu s rukou na dce, abyste mohli potrestat zrdce anebo neopatrnho
posluchae, kter by vae slova opakoval hlasitji, ne jste je ekli, chci, abyste tyto zsady
hlasit hlsali na ulicch, abyste je roziovali tiskem, aby je po cel Evrop rozneli pokojn
emisai i pt set tisc vojku na bodlech svch bajonet, vojci, kte povstanou na obranu
svobody a nap tyto zsady na svoje prapory. A tak chci, abyste vy, kte se tesete, kdy se
ekne londnsk Tower, kobky inkvizice anebo Bastila, proti kter se co nejdve postavm,
abyste se stejn jako j trpn usmvali, a na troskch tchto stralivch vznic budou tanit
vae eny a vae dti. K tomu vak mue dojt teprve po smrti nikoli monarchy, ale po smrti
monarchie, a bude v opovren nerovnost, a se do koene vyhub aristokratick kasty a
rozdl lechtick statky. dm dvacet let na znien starho a vybudovn novho svta,
dvacet let, to znamen dvacet vtein vnosti, a vy kte, e je to pli mnoho!"

Kdy chmurn prorok domluvil, ozval se obdivn a souhlasn epot, kter nebral konce. Bylo
zejm, e cizinec si zskal naprost sympatie tajemnch povenc evropsk mylenky.

Velk Kopt se chviliku kochal svm vtzstvm, a kdy vidl, e je pln, pokraoval:

"Nyn, brati, vidme, e chci napadnout lva v jeho doupti; nyn dvm v szku svj ivot pro
svobodu svta - a co uinte vy pro vc, kter jsme zasvtili svj ivot, obtovali majetek a
svobodu?

eknte, co uinte vy? Na tohle jsem se vs piel zeptat."

Po cizincovch slovech nsledovalo mlen vyvolan jejich slavnostnm pednesem. V

temnm sle bylo vidt pouze nehybn pzraky zahlouban do usilovnho pemlen, je
mlo otst dvaceti trny.

est vdc se oddlilo od skupiny a po nkolika minutch porady se vrtilo k nejvymu

pedstavenmu.

"J nabzm jmnem vdska na zbouran Wasova trnu hornky, kte Wasv trn postavili, a
navc jet sto tisc tolar ve stbe," ekl prvn.

Velik Kopt vyndal tabulky a zapsal na n nabdku.

"J jako povenec irskch a skotskch okruh," ekl pzrak sedc po pedsedov levici,
"nemohu nic slbit ve jmnu Anglie, kter s nmi bude porn zpasit, ale jmnem chudho
Irska a jmnem chudho Skotska slibuju pspvek t tisc mu a t tisc korun ron."

Velmistr zapsal tuto nabdku vedle nabdky vdskho nstupce a obrtil se na tetho, pod
jeho tsnm rubem se projevovala sla a prudk aktivita.

"J zastupuji Ameriku, jej kad kmen, kad strom, kad kapka vody, kad kapka krve
nleej revoluci. Kolik zlata budeme mt, tolik ho dme, kolik krve budeme mt, tolik j
prolijeme. Meme vak jednat teprve tehdy, a budeme svobodn. Rozdlen, rozptlen,
oslovan, jak jsme nyn, pedstavujeme obrovsk etz s oddlenmi lnky. Je teba, aby
mocn ruka spojila prvn dva lnky a ostatn se brzy spoj samy. A tohle tedy musme zat
sami, vysoce ven Miste. Chcete-li osvobodit Francouze od krlovstv, osvobote nejprve
ns od ciz nadvldy."

"Stane se tak, vy budete osvobozeni prvn a Francie vm v tom bude pomhat. Bh pravil ve
vech jazycch: ,Pomhejte jedni druhm.' Proto ekejte. Vy alespo, brate, nebudete muset
ekat dlouho, ujiuji vs o tom," odpovdl velk Kopt. Pak se obrtil na vcarskho
zstupce.

"J mohu slbit pouze svj osobn pspvek. Synov na republiky jsou u dlouho spojenci
francouzsk monarchie, j prodvaj svou krev od Marignanu a Pavie; jsou spolehliv, dodaj,
co prodali. Poprv v ivot, vysoce ven Velmiste, se stydm za nai loajalitu."

"Budi, zvtzme bez nich a proti nim. Prosm vyslance panlska," odpovdl velk Kopt.

"J jsem chud, mohu dt pouze ti tisce brat, ale kad pispje ron tisci rely.
panlsko je ln zem, lovk tam dovede spt na loi bolest, ale hlavn e sp."

"Dobr. A vy?"

"J zastupuji Rusko a polsk okruhy. Nai brati jsou nespokojen bohi anebo chud
nevolnci, odsouzen k prci bez odpoinku a k pedasn smrti. Nemohu nic slbit jmnem
nevolnk, protoe nic nemaj, ani svj ivot, mohu vm vsak slbit za ti tisce boh dvacet
zlak na hlavu ron."

Ostatn zstupci pichzeli jeden za druhm: kad zastupoval mal krlovstv nebo velk
knectv, ppadn chud stt; kad dal zapsat svou nabdku na velmistrovy tabulky a
zavzal se psahou, e svj slib dodr.

"Heslo symbolizovan temi psmeny, podle nich jste mne poznali, bylo vydno v jedn sti
svta a nyn se roz i v druh. A kad zasvcenec nos ti psmena nejen ve svm srdci,
ale i na srdci, protoe my, svrchovan pn, Mistr l Vchodu i Zpadu, naizujeme zkzu
lili. Naizuji ti, brate ze vdska, brate ze Skotska, brate ze panlska i tob, brate z
Ruska, LILIA PEDIBUS DESTRUE13."

Souhlas mohutn jako burcen moe pozdravil velmistrova slova a rozptlil se jako ozvna
chmurn stelby v horskch prsmycch.

"A nyn ve jmnu otce a Mistra se rozejdte," poruil velk Kopt, kdy se hluk utiil, "vrate
se v podku podzemnmi chodbami do dom na pat Hromov hory, jdte ekou, lesem a
dolm, rozptylte se ped vchodem slunce. Uvidte m jet jednou, v den naeho vtzstv.
Jdte!"

Cizinec ukonil svou e zednskm gestem, jemu porozumlo pouze est hlavnch vdc,
kte u nho zstali, kdy zasvcenci niho du odeli.

Velmistr si vzal vda stranou.

"Swedenborgu, ty jsi opravdu inspirovan a Bh ti dkuje mm hlasem. Poli penze do

Francie na adresu, kterou ti dm."
Pedseda uctiv pozdravil a vzdlil se pln divu nad druhm zrakem, kter vyjevil jeho jmno
velkmu Koptovi.

"Bu zdrv, staten Fairfaxi, vy jste dstojnm potomkem svho pedka. Doporute mne
vzpomnce Washingtona, a mu budete poprv pst."

Fairfax se uklonil a odeel za Swedenborgem.

"Poj sem, Paule Jonesi, protoe jsi dobe mluvil; ekal jsem to od tebe. Bude hrdinou
Ameriky. A je pipravena stejn jako ty na prvn znamen." Amerian odeel tak cel
rozechvl, jako by ho ovanul duch Bo.

"A ty, Lavatere14, odekni se teori, nebo nastal as praxe. Nestuduj, co je lovk, ale m
lovk me bt. Jdi a bda tm tvm bratm, kte se postav proti nm, protoe hnv lidu
bude rychl a zhoubn jako hnv bo!" Ustraen vcarsk vyslanec se uklonil a zmizel.

"Poslouchej mne, Jimnezi," obrtil se Kopt na vyslance, kter mluvil jmnem panlska. "Jsi
horliv, ale nedvuje si; tvoje zem sp, kal jsi, ale sp proto, e ji nikdo neprobudil. Jdi,
Kastilie je stle jet vlast Cidovou."

Posledn z vdc pistupoval ke Koptovi, ale ten ho zarazil posunkem ruky dve, ne udlal
ti kroky.

"Ty, Sciefforte z Ruska, do msce svou vc zrad, ale do msce tak zeme."

Moskevsk vyslanec padl na kolena; velk Kopt ho zvedl vhrunm gestem a odsouzenec
vykloptal ze slu.

Kdy podivn lovk, kterho jsme uvedli do dramatu jako hlavn osobu, osaml, rozhldl se
kolem sebe; sl byl przdn a tich; cizinec si zapjal ern sametov redingot s vyvanmi
knoflkovmi drkami, nasadil si klobouk na hlavu, stiskl pro bronzov brny a ta se za nm
zavela; vnoil se do horskch soutsek, jako by je odedvna znal; lesem proel bez prvodce
a bez svtla, jako by ho vedla njak neviditeln ruka.

Kdy se dostal na druh konec mtiny, hledal oima kon, a kdy ho neuvidl, naslouchal.
Zdlo se mu, e ho sly nkde v dlce ehtat. Pocestn tie zahvzdal uritou melodii. Za
okamik uvidl, e vrn a poslun Derid pibh jako vesel psk. Vyskoil na nj a k s
jezdcem brzy zmizel v temnm vesoviti, kter se rozkld mezi Danenfelsem a vrcholkem
Hromov hory.

1. Boue

Za tden po schzce, kterou jsme prv vylili, vyjel kolem pt hodiny odpoledne z
msteka Pont--Mousson, lecho mezi Nancy a Metami, potovn dostavnk taen tymi
komi, kter dili dva postilini. Pephli na potovn stanici a pes nalhn hezk,
roztomil hostinsk, kter na prahu pesvdovala opodn cestujc, aby se zdreli,
pokraovali v cest do Pae.
Sotva tyspe zmizelo za rohem, zaalo se asi dvacet dt a tucet enskch vracet dom;
stle jet mvaly rukama a pekikovaly se, nebo tk dostavnk pi pepahn vzbudil u
dt pehnanou veselost a u kmoter hlubok div.

Takov vz po most pes Moselu, kter ped padesti lety dal postavit hodn krl Stanislav,
aby usnadnil spojen svho krlovstvka s Franci, jet nepejel. Nevyjmme ani podivn
alsask vozy s boudami, kter o jarmarcch pively z Phalsbourgu dvouhlav zrdy, tanc
medvdy a potuln nrod provazochodc a cikn z civilizovanch zem.

Pi pohledu na monumentln vz, zaven na tyech stejn velkch kolech a podpran

tymi mohutnmi pry, se nemuselo pekvapen zastavit jen rozvern a posmvan dcko
nebo pomlouvan a zvdav bba; udivovala i jeho pomrn velk rychlost.

"To je ale podivn potovn vz!" zvolal nkdo. A protoe nai teni mli velik tst, e
pi tom nebyli, pokusme se vz ble popsat.

Hlavn korba (kme hlavn korba, protoe ped n byla jet jedna kryt, podobn
dvoukolmu koru) byla natena svtle mode a uprosted mla elegantn baronskou
korunku, z n vystupovala umlecky vykrouen psmena J a B.

Dv okna, kme dv okna a nikoli dvoje dvka, tedy dv okna s blmi muelnovmi
zclonkami propoutla dovnit dost svtla; tato okna nemohli umilov tm ani vidt,
nebo byla umstna v pedn sti korby. Byla opatena m, co umoovalo cestujcmu,
aby mohl mluvit s kom a ppadn se o okna opt.

Zadn korba byla asi dva a pl metru dlouh a tm dva metry irok. Krom oken mla jet
ve strop zasklenou vyhldku, kter se dala otevt, aby dovnit mohl proudit vzduch; dal
zvltnost, je neunikla pohledm divk, byla plechov trouba vystupujc ze stechy
alespo tyicet centimetr; z roury stoupaly namodral chuchvalce dmu, kter se rozplvaly
v blav cry a mizely v neuritch vlnch za korem.

Za naich dn by pravdpodobn tato zvltnost nevzbudila dnou vt pozornost; kad by

si toti domyslel, e mechanik dovedn spojil v novm vynlezu slu pry se silou kon.

Bylo by to tm pravdpodobnj, e za dostavnkem, taenm tyspem a zenm dvma

postiliny, byl uvzn osedlan k. Ml vechny znaky arabskho plnokrevnka: malou
zenou hlavu, thl nohy, zk trup, hustou hvu a dlouh rozevlt ocas; naznaovalo to,
e nkter z tajemnch cestujcch v Noemov are si obas dopv poten projet se
klusem na koni - vz si zejm neme v dnm ppad rychlou jzdu dovolit.

V Pont--Mousson dostal postilin pi pepahn krom sjednan ceny jet dvojnsobn

spropitn; podala mu je bl a svalnat ruka, je proklouzla mezi koenmi zvsy,
oddlujcmi pedn st kabrioletu tm tak tsn, jako ji muelnov zclony oddlovaly od
pedn sti korby.

Poten postilin iv smekl klobouk a podkoval:

"Dkuji, excelence." Zvun hlas mu odpovdl nmecky, emu lid z okol Nancy jet
rozumj, i kdy nmecky se tam nemluv:
"Schnell, schneller!"

Postilini rozumj tm vem jazykm, kdy ciz slova doprovz kovov hudba, kter je
tato rasa - to v kad cestujc - zvl chtiv; nov postilini se tedy snaili ze vech sil jet co
nejrychleji; jejich sil svdilo sp o sle jejich pa ne o sle nohou kon; nakonec se vzdali
a dovolili konm bet normlnm cvalem, kterm mohli ubhnout dv a pl a ti mle za
hodinu.

Kolem sedm hodiny se pepahalo v Saint-Mihielu; t ruka podala mezi koenmi zvsy
spropitn a t hlas udlil stejn pkaz.

Nemusme zvl podotkat, e dostavnk vzbudil stejnou pozornost jako v Pont--Mousson,

nastvajc noc mu dodala jet vt pzranosti.

Za Saint-Mihielem zanaj hory. Pocestn mus jet krokem a za pl hodiny uraz sotva tvrt
mle.

Na kopci postilini zastavili, aby nechali kon trochu vydechnout; kdyby cestujc rozhrnuli
koen zvsy, mli by dosti irok rozhled po krajin, kterou u zaal zahalovat veern
mln opar.

A do t hodin odpoledne bylo jasno a teplo, ale k veeru nastalo dusno. Od jihu pichzel
velk bl mrak, kter jako by zmrn sledoval vz a hrozil, e ho dostihne dve, ne se
dostane do Bar-le-Duc, kde postilini chtli docela nhodn penocovat.

Cesta byla z jedn strany sevena horou a z druh srznm svahem sestupujcm do dol, na
jeho dn se klikat vinula Meuse; cesta sestupovala asi pl mle tak pke, e by bylo
nebezpen jet po n jinak ne krokem; s tm postilini tak potali, kdy vyjeli.

Mrak se stle vc a vc piblioval a rostl; thl se u tm po zemi a pohlcoval stoupajc

veern pry; v jeho zlovstn blosti se rozplvaly vechny ostatn namodral mrky, kter
se snaily dostat se do zvt jako lod v den bitvy.

Mrak, kter zalval oblohu prudce jako stoupajc mosk pboj, pohltil posledn slunen
paprsky: ed a pomurn svtlo se jenom tce prodralo na zem; list na stromech se chvlo,
akoli nefoukl ani vtek; zbarvilo se do erna, jako by u nastal prvn soumrak po zpadu
slunce.

Najednou projel mrakem blesk, oblohu zbrzdily ohniv ry a zden oko se mohlo ponoit
do nezmrnch hloubek nebesk klenby, hoc jako pekeln vhe.

V tm okamiku zarachotil der hromu, odrel se od stromu ke stromu a na konec lesa?

Kter protnala cesta, otsl zem a popohnal mrak, kter zaal cvlat jako splaen k.

Dostavnk vak jel stle dl, z komnku se mu klidn kouilo; ern dm vak nhle nabyl
jemn oplovho odstnu.

Obloha ztemnla za neustlho rachocen hromu; oknko ve stee se zalilo ivou purpurovou
z a zstalo svtit; bylo zejm, e cestujc ve svm pokojku se nestar o to, co se dje
venku, a e se zadil, aby mu noc nevadila a mohl neruen pokraovat v zapoatm dle.
Vz byl stle jet na nhorn planin; zaal sestupovat teprve pi druhm deru hromu
provzenm jet silnjm kovovm chvnm ne prvn; v tom okamiku spustil lijk:
nejprve zaalo krpat ve velkch kapkch, ale d se tm okamit zmnil v hust lijk, z
oblohy jako by padaly cel otepi p.

Dostavnk zastavil, postilini se zejm radili.

"Co se to dje, u sta hrom!" ozval se hlas, kter vak nyn mluvil vborn francouzsky.

"Radme se, jestli mme jet dl."

"Myslm, e od toho jsem tady j a ne vy! Jete!"

Hlas byl tak rozhodn a porunick, e postilini okamit poslechli a vz zaal sestupovat ze
svahu.

"Vborn!" bylo slyet mezi rozhrnutmi koenmi zvsy.

Hlinit cesta zvlhla a rozmoila se pvaly det; tm v okamiku byla tak kluzk, e kon
nechtli dl jt.

"Pane, dl jet nememe," ekl postilin sedc na koni u oje.

"Propak ne?"

"Protoe kon nechtj a pelapuj."

"Jak daleko mme do pt stanice?"

"To je jet daleko, pane; dobr tyi mle."

"V co, dej svm kom stbrn podkovy a oni pjdou," ekl cizinec a podval komu mezi
zvsy tyi estilivrov zlaky.

"Jste velmi hodn," dkoval postilin a strkal zlaky do irok holnky.

"Pn s tebou mluv, e jo?" ozval se druh postilin, kter zaslechl zacinkn livr a neml
nejmen chu nechat se vylouit z tak zajmavho rozhovoru.

"Ano, k, abychom jeli dl."

"Mte nco proti mmu pn, pteli?" zeptal se cestujc laskav, ale tak pevn, e bylo
naprosto jasn, e nestrp dn odmlouvn.

"Ne, pane, j ne, ale kon; jen se podvejte, nechtj dl."

"A na co tedy mte ostruhy?"

"I kdybych jim slabiny probodal, neudlaj ani krok; a do mne hrom uhod, jestli ... "
Ne postilin dokonil zaklen, ozvala se dsn hromov rna a blesk mu petrhl e.

"To je ale nekesansk poas!" ekl staten chlapk. "Vidte sm, pane ... Vz te jede
pln sm; za pt minut pojede rychleji, ne bychom si pli. Jei Kriste! Vdy jedeme a
nememe s tm nic dlat!"

Tk dostavnk opravdu tlail na zadky kon, kte ho nemohli zadret, pomalu nabral
rychlost a ve chvilce zbsile uhnl.

Tloukl kon do nohou, ti letli jako p na temn cest a viditeln se tili do propasti.

V t chvli se ze zvs vynoila hlava cestujcho.

"Neiko! Vdy ns vechny zabije! Strhni je doleva! Doleva, povdm!"

"Rd bych vdl, pane, jak byste to udlal vy!" odpovdl vyden postilin a marn se
pokouel posbrat vechny oprat a ovldnout kon.

"Josefe! Josefe! Pomoc! Pomoc! Maria Panno!" ozval se v koru poprv ensk hlas.

Nebezpe bylo opravdu hroziv, stran, neslchan - a vzvn Matky Bo bylo zcela na
mst. Vz jel stle vlastn vahou a bez pevn ruky, kter by ho dila, smoval k propasti,
nad n jeden z kon u pmo visel; kola se jet tikrt oto a kon, vz, postilini, vechno
se zt dol, rozbije, zni! V tom okamiku vak skoil cestujc z kabrioletu na oj, uchopil
postilina za lmec a psek u kalhot, zvedl ho jako mal dcko a odhodil deset krok daleko,
vskoil do sedla msto nho, posbral oprat a zaval stralivm hlasem na druhho postilina:

"Doleva! Doleva, darebku, nebo ti rozbiju palici!"

Rozkaz ml kouzeln inek; postilin dc pedn pr vyvinul nadlidsk sil, zatoil vozem
a za mohutn pomoci cestujcho se mu podailo vz dostat doprosted cesty; vz se til z
kopce za mohutnho burcen hromu, jako by proti nmu bojoval.

"Je! Je rychle! Jestli povol, pejedu pes tebe i pes tvoje kon!" kiel cestujc.

Postilin pochopil, e nevyhrouje nadarmo, e je schopen svou hrozbu splnit; zdvojnsobil

svoje sil a vz sjdl s dsivou rychlost; kdyby ho nkdo vidl, jak v noci jede se
stralivm rachocenm, jak se mu kou z komnku, a slyel tlumen vkiky, jist by si
pomyslil, e je to pekeln vz s fantastickmi komi, pronsledovan uragnem.

Cestujc se vyhnuli jednomu nebezpe a upadli do druhho. Mrak mvajc kdly nad
dolm si pospil, aby je dohonil. Cestujc obas pozvedl hlavu; prv v tom okamiku blesk
prozl mrak a v jeho svtle bylo mono vidt na tvi neklid, kter se cestujc nesnail nijak
zakrt, protoe ho mohl vidt jedin Bh. V okamiku, kdy vz u sjdl s kopce na rovinu a
jet jel rychle vlastn setrvanost, prudk pesun vzduchu zpsobil, e se mrak se stralivm
rachotem roztrhl a v tm okamiku se zablsklo i zahmlo. Zprvu fialov, potom nazelenal
a bl plamen zahalil kon; zadn se vzpnali a tloukli kopyty do vzduchu pchnoucho srou;
pedn pr kon upadl jako by mu zmizela zem pod nohama; ale k, na nm pedtm sedl
postilin, tm okamit vyskoil a jako by uctil, e se zpetrhaly postraky, utekl do tmy;
vz jel jet asi deset krok, ne se zastavil o kon zabitho bleskem.
Celou tuto scnu provzely srdcervouc vkiky eny ve voze. V t chvli mimodnho
zmatku nikdo nevdl, zda dosud ije, nebo je u mrtev. I cestujc se ohmatval, aby se
ujistil, e je to opravdu on. Byl iv a zdrv, ale ena omdlela.

I kdy cestujc tuil, co se stalo, nebo nhle ustal kik ve voze, nevnoval svou prvn
pozornost en.

Sotva se dotkl nohama zem, bel za vz ke krsnmu arabskmu koni, o nm jsme se u

zmnili; k byl vyden, napjat, stl na nm kad chlup a kad n se mu jeila;
lomcoval dvky, k jejich klice byl uvzn, a divoce cloumal uzdou. Kdy se je hrdmu
zveti nepodailo utrhnout, zstalo stt se zpnnou hubou, fascinovno hrzou boue;
nereagovalo na obvykl zahvzdn svho pna; kdy mu poloil ruku na ji, k uskoil a
zaehtal, jako by ho nepoznval.

"Zas ten proklat k! A ert vezme zve, kter bour mou ze!" ozval se ve voze nakpl
hlas. Potom zeslil a kiel arabsky: "Nhe goullac hogoud shaked, haffrit15!" V jeho hlase
bylo slyet netrplivost i vhrku.

"Nezlobte se na Derida, miste, ml strach, to je vecko, a opravdu bylo z eho mt strach,"

ekl pocestn a uvazoval kon k zadnmu kolu.

Potom otevel dvka, sklopil stupaku, vstoupil do vozu a dvka zase zavel.

1. Althotas

Cestujc se octl proti starci s edivma oima a skobovitm nosem; staec byl schoulen ve
velikm kesle, ruce se mu tsly, ale byly ipern; v pravici drel velk pergamenov rukopis
s titulem La Chivre del Gabinetto a v lev ruce stbrnou sbraku na pnu. Jeho vzhled i
zamstnn, ale i nehybn, vrsit tv, v n ily, jak se zdlo, pouze oi a sta, mohou
udivit tene, ale cizinec jej zajist dvrn znal, protoe nevnoval sebemen pohled tto
sti koru ani zazen v nm.

Ti zdi - staec tak nazval stny vozu, jak si zajist vzpomnte - byly pln polic a police pln
knih; obklopovaly docela obyejn keslo, kter se vbec nemohlo rovnat s podivnou
osobnost, pro ni byly nad knihami umstny poliky; dala se na n postavit spousta lahviek,
fil, kelmk a krabiek, uzavench v devnch pouzdrech jako ndob nebo sklo na lodch.
Staec vech poliek a pouzder zejm uval docela sm, mohl na n doshnout, kdy popojel
v kesle; keslo si sm obsluhoval tm, e zvedl nebo snil pku u opradel.

Pokoj, nazvejme tak kup, byl osm stop dlouh, est stop irok a est vysok; proti dvkm
stla krom lahviek a kelmk pobl tvrt stny, kter zstala przdn, aby se mohlo
vchzet a vychzet, u tvrt stny tedy stla pcka s pstekem, dmychadlem a roty; na
pcce se v t chvli do bla rozehvala a pivdla do varu njak mixtura, z n rourou
vystupoval tajemn dm, jemu se nepestvali kolemjdouc divit, a u byli sta nebo mlad,
mui nebo eny, a ili v t nebo on zemi.

Vedle fil, kelmk, knih u krabic rozhzench po podlaze v malebnm nepodku leely
mdn klky, kusy uhl namoen v rznch prepartech, velik ndoba do poloviny
naplnna vodou, u stropu visely sky s bylinami; nkter byly nasbrny vera, jin byly
usueny u ped sto lety.
Vechno dohromady vydvalo pronikav pach, kter by se v mn podivnsk laboratoi mohl
oznait jako vn.

Kdy cestujc vstoupil dovnit, staec neobyejn obratn a ile popojel keslem k pcce a
zaal mchat mixturou; dlal to tak zaujat, e to vzbuzovalo ctu; vstup pocestnho vyruil
starce z pozorovn; pravou rukou si narazil sametovou epici, kter bvala kdysi ern, a na
ui, take mu z n vynvalo jenom pr stbrnch vlas; s pozoruhodnou obratnost vythl
zpod svho kesla os dlouhho obnoenho kabtu; hedvbn kabt po desetiletm noen
ztratil tvar i barvu, zbyly z nho vlastn jenom cry.

Staec ml zejm velice patnou nladu, pi mchn a pojdn v idli stle bruel:

"To zatracen zve se boj - a eho, prosm vs? Lomcovalo dvky, rozhoupalo pcku a
pevrhlo mi tvrtku elixru do ohn. Aarate, pro pna boha, nechte to zve v prvn pouti,
kterou pojedeme!"

"Za prv, miste, nepojedeme dnou pout, protoe jsme ve Francii, a krom toho ten k
stoj nejm tisc louisdor; vlastn ho nikdo neme zaplatit, protoe je z rasy Al-Bora,"
usml se cestujc.

"Tisc louisdor! Dm vm je, kdy budete chtt, tch tisc louisdor nebo nco ve stejn
cen. V k m stl u pes milin, a to jet nepotm dny, o kter zkrtil mj ivot."

"Co vlastn udlal ten uboh Derid? Jen to eknte!"

"Co provedl? Kdyby ho nebylo, elixr by jet nkolik minut vel a neunikla by z nho ani
kapka, co Zarathustra ani Paracelsus nepedpisuj, ale co velice doporuuje Borri."

"Jet pr vtein a elixr bude vt, drah miste."

"Bude vt, ano! Jen se podvejte, Aarate; to je pln proklet, ohe mi uhasl a nco mi pad
komnem, nevm, co to je."

"Ale j to vm, je to voda," odpovdl k se smchem.

"Coe! Voda? Voda! Tak to mm po elixru! A musm cel proces zat znovu. Jako kdybych
si mohl dovolit ztrcet as! Boe mj, Boe mj!" kiel star uenec a zvedal ruce zoufale k
nebi. "Voda! Kde se tu, prosm vs, vzala voda, Aarate?"

"Spadla z nebe, miste; copak jste si neviml, e lije jako z konve?"

"Vy myslte, e si neho vmm, kdy se zaberu do prce! Voda! ... Tak tohle! ... Podvejte,
Aarate, nakldte toho na mou trplivou dui pesmru. Co si vlastn myslte! U est msc
vs dm o stku na komnek ... est msc! Co km? Nejm rok. A vs to ani
nenapadne ... a pitom nemte nic jinho na prci, protoe jste mlad. A co zavin vae
nedbalost? Dneska d, ztra vtr zma vechny m vpoty a zni vechny m postupy. A
j pi tom musm pospchat, to vte dobe, u Jovie! Vte dobe, e mj den pichz a e
neuinm-li pro tento den patin opaten, nenajdu-li znovu elixr ivota, pak sbohem,
mudrci, sbohem, uen Althotasi! St rok mho ivota zan tinctho ervence, pesn v
jedenct hodin veer, a do t doby musm mt elixr naprosto dokonal."
"Ale vdy ppravy bjen pokrauj, zd se mi, drah miste."

"Bezpochyby ano, udlal jsem u pokusy ochutnvnm; tm ochrnut lev ruka nabyla
hned prunosti; a tak zskvm as, kdy se nemusm zdrovat jdlem, protoe mi te sta
jst jednou za dva nebo ti dny, kdy si vezmu lci elixru. Tebae nen jet dokonal,
pomh mi! A kdy si pomyslm, e potebuji mon jenom jednu bylinu anebo snad dokonce
jenom jeden jedin lstek, aby mj elixr byl dokonal! A e jsme kolem thle byliny li u
stokrt, ptsetkrt, tisckrt, e po n mon lapaly nohy naich kon, e pes ni jela kola
naeho vozu, Aarate! O t bylin mluv Plinius, ale uenci ji dosud jet nenalezli, anebo ji
teba nerozpoznali, na svt se pece nic neme ztratit! Poslyte, budete se muset zeptat
Lorenzy, a zas upadne do svch extz, jak se ta bylina vlastn jmenuje, ano?"

"Ano, miste, uklidnte se, zeptm se j na to."

"A tentokrt se mi elixr zase nepovedl a budu potebovat tikrt trnct dn, abych dospl
tam, kde jsem dnes, to sm dobe vte. A nezapomnejte, Aarate, e ztratte nejmn tolik
jako j toho dne, kdy ztratm ivot ... Ale co to rachot? Vz jede?"

"Ne, miste, hrom bije."

"Hrom?"

"Ano - div ns vechny, jak tu jsme, a mne zvl, nezabil - ale ml jsem na sob hedvbn
oblek a to m zachrnilo."

"No ne, emu vemu m nevystavuje vae dtinstv, Aarate," zvolal staec klepaje si na
koleno, kter zaznlo dut jako przdn kost. "Mlem m zahubil hrom, anebo se mm nechat
zabt elektrickm plamenem, kter bych pinutil, aby uvedl do varu hrnec na m pcce,
kdybych ml as; jako by nestailo, e jsem vystaven vem nepohodm, zpsobenm lidskou
neikovnost nebo zlobou, jet vy m muste vystavovat netstm, kter pichzej z nebe a
kter se daj co nejsnadnji odvrtit?"

"Promite, miste, dosud jste mi nevysvtlil..."

"Coe! Jet jsem ped vmi nerozvinul svj systm kovovch hrot a nepouil vs o draku,
svdjcm elektinu? A najdu elixr, vechno vm jet jednou podn objasnm, ale te, to
chpete, nemm pece as."

"Vy se tedy domnvte, e blesk se d ovldnout?"

"A nejen to, mete ho tak zavst, kam chcete. Jednou, jednou, a se pekul moje druh
padestka, a nebudu mt nic jinho na prci ne klidn ekat na tet, dm hromu ocelovou
uzdu a budu ho ovldat stejn snadno, jako vy vedete na uzd Derida. Zatm ale dejte stku
na komnek, Aarate, moc vs o to prosm."

"Udlm to, mete bt klidn."

"Udlm! Udlm! Pod sam budoucnost, jako by budoucnost patila nm dvma! J

nebudu nikdy pochopen!" zvolal uenec zmtaje se v kesle a lomil zoufale rukama. "Mete
bt klidn! ... k mi, abych byl klidn - a jestli do t msc nevyrobm elixr, bude se mnou
nadobro konec. Ale jestli pekonm svou druhou padestku, najdu znovu mld, moje dy
budou prun, budu se sm snadno pohybovat a nebudu pak u nikoho potebovat a nikdo mi
nebude kat udlm; ale j budu kat udlal jsem!"

"Mete to ci i o naem velkm dle? Myslel jste na to?"

"Boe mj, ano, ale jen kdybych si mohl bt tak jist, e najdu elixr, jako jsem si jist, e
dovedu vytvoit diamant ... "

"Jste si tm opravdu jist?"

"Samozejm, protoe jsem diamanty u vytvoil."

"Diamanty?"

"Tu mte, podvejte se zblzka."

"Kde?"

"Tamhle, po vai pravici ve sklenn ndobce; zrovna u toho stojte."

Cestujc chtiv shl po oznaen ndobce; byla z neobyejn jemnho kilu; na jejm dn
a po stnch byl tm nehmatateln prek.

"Diamantov prek!" zvolal mlad mu.

"Oveme, diamantov prek. Dobe se podvejte doprosted."

"Ano, ano, diamant velik jako prosn zrnko."

"Velikost nic neznamen; kdy vechen prach spojme, dostaneme diamant velik jako
konopn zrnko, potom jako hrek. Ale proboha vs prosm, mil Aarate, nechte pidlat
stku na komnek a hromovodi na vz, aby voda nepadala na pcku a hrom se el prochzet
jinam."

"Ano, ano, bute klidn."

"Pod jenom to vn bute klidn a nic jinho, tm m pivedete do zkzy. Mld! Blzniv,
domliv mld!" zvolal s truchlivm smvem, pi nm se ukzaly bezzub dsn a vpadl
on dlky vypadaly jet hlub, ne opravdu byly.

"Miste, ohe vm uhasn, kelmek se ochlazuje; co v nm vlastn mte?" zeptal se Aarat.

"Podvejte se."

Mlad mu uposlechl, odkryl kelmek a nael v nm zeskelnatly kousek uhl, velik jako
lskov oek.

"Diamant!" zvolal a vzpt pokraoval: "Ano, ale m skvrnu, je nehotov, bezcenn."

"Protoe uhasl ohe, Aarate; protoe na komnku nebyl psteek, rozumte!"

"Promite mi to, miste?" omlouval se mlad mu, oteje v prstech diamant, kter hzel
prudk pablesky, ale na nkterch mstech zstval temn. "Promite mi to a nco pojezte,
abyste se poslil."

"To nen poteba, ped dvma hodinami jsem vypil lci elixru."

"Mlte se, miste, vypil jste ho rno v est hodin."

"A kolik je te vlastn hodin?"

"Pomalu pl tet rno."

"Jei! Zase den pry! Uprchl a zmizel do nenvratna. Dny se te zmenuj, nemaj u
tyiadvacet hodin?"

"Kdy nechcete jst, tak si na chvilku alespo zdmnte, miste."

"Dobr! Ano, prospm se dv hodiny, ale za dv hodiny m pijte probudit, dejte pozor,
pesn za dv hodiny."

"To vm slibuju."

"Kdy spm, Aarate, vte, vdycky se bojm, abych neusnul navky. e m pijdete vzbudit,
ano? Neslibujte mi to, ale psahejte," prosil staec lichotiv.

"Psahm, miste."

"Za dv hodiny?"

"Za dv hodiny."

Pi tchto slovech bylo ze silnice slyet nco jako dusot cvlajcho kon a vkik, z nho
zaznvalo znepokojen a div.

"Co to m znamenat?" zvolal cestujc a rychle otevel dvka koru; vyskoil tak rychle, e
se nohou ani nedotkl stupaky.

1. Lorenza Felicianiov

Co se vlastn dlo kolem vozu, kdy cizinec rozmlouval s uencem? Pi deru blesku, kter
srazil pedn pr kon a druh pr poplail, ena v koe omdlela, jak jsme u ekli.

Chviliku byla v bezvdom a potom pomalouku pila k sob, jako kdyby jej mdlobu
zpsobil jenom strach.

"Boe mj, jsem tu sama, oputn, bez pomoci; nen tu dn bo tvor, kter by se nade
mnou slitoval?" nakala.
"Pan, jsem tu j, pokud bych vm mohl njak poslouit..." ozval se bzliv hlas tm u
jejho ucha. Mlad ena se vztyila, vyklonila hlavu a ruce z koench zvs a tm
narazila na mladho mue stojcho na stuptku.

"To jste mluvil vy, pane?"

"Ano, pan."

"A nabdl jste mi pomoc?"

"Ano."

"Co se vlastn stalo?"

"Hrom do vs mlem uhodil, pan, a zpetrhal postraky pednch kon a ti se splaili a utekli i
s postilinem."

ena se kolem sebe rozhldla a v jejm pohledu bylo vidt neklid. "A ... co se stalo s tm, co
dil zadn kon? Kde je?" zeptala se.

"Veel do vozu, pan."

"Nestalo se mu nic."

"Nic."

"Vte to jist?"

"Alespo kdy seskoil s kon, byl iv a zdrv."

"Bh budi pochvlen!" vydechla mlad ena volnji.

"Ale kde jste byl vy, pane, e jste mi hned piel nabdnout pomoc?"

"Pekvapila m boue, pan, schoval jsem se tamhle v t tmav prohlubni, je to vlastn vstup
do lomu; prv v t chvli jsem najednou uvidl, jak se ze zatky tryskem ene kor. Myslel
jsem nejprve, e se kon splaili, ale pak jsem uvidl, e je d pevn ruka; vtom straliv
zahmlo, uhodil hrom s tak stralivm rachotem, e jsem si pomyslel, e m samotnho
zashl; byl jsem polomrtv a vechno, co vm tady vyprvm, jsem vidl jako ve snu."

"Pak tedy nevte zcela jist, e ten, co dil zadn kon, je ve voze?"

"Ano, pan, piel jsem k sob a dobe jsem vidl, jak veel do vozu."

"Ujistte se jet jednou, zda tam opravdu je, prosm vs."

"Jak?"

"Bte k vozu a poslouchejte. Jestli tam je, uslyte dva hlasy."

Mlad mu seskoil ze stuptka, popoel ke dvkm zadn sti vozu a poslouchal.

"Ano, pan, je tam."

Mlad ena mu pokynula hlavou, jako by chtla ci: to je dobe, ale neekla nic a oprala dl
hlavu o dla, jako by o nem hluboce pemlela. Mlad mu si ji zatm dobe prohldl.

en bylo tiadvacet nebo tyiadvacet let; jej snd tv mla mtov odstn, pechzejc z
tmavorov a do erven. Krsn modr oi j zily jako hvzdy, kdy je pozvedla k
nebesm; vlasy ern jako uhel nemla napudrovan, jak to bylo tehdy v md. Spadaly j v
bohatch kadech na jemnou, oplov prsvitnou ji.

"Kde vlastn jsme, pane?" zeptala se nhle, jako by se pro nco rozhodla.

"Na silnici ze trasburku do Pae, pan."

"Kde asi?"

"Dv mle od Pierrefitte."

"Co je Pierrefitte?"

"Msteko."

"A co pijde po Pierrefitte?"

"Bar-le-Duc."

"Bar-le-Duc je msto?"

"Ano, pan."

"Kolik m obyvatel?"

"Myslm, e tyi nebo pt tisc."

"Vede odtud njak krat cesta do Bar-le-Duc ne hlavn silnice?"

"Ne, pan, j alespo dnou neznm."

"Peccato16," zaeptala a sthla se zpt do vozu.

Mlad mu chvilku ekal, zda se jet na nco zept; kdy se neptala, el pry. Jeho kroky ji
vytrhly ze snn, nebo se iv znovu vyklonila z okna.

"Pane!"

Mlad mu se otoil a vrtil se. "Co si pejete, pan?"

"Jet jednu otzku."

"Prosm."

"Byl vzadu za vozem uvzan k?"

"Ano, pan."

"Jet tam je?"

"Ne, pan. lovk, kter vstoupil do vozu, ho odvzal a znovu uvzal k zadnmu kolu."

"Koni se tak nic nestalo?"

"Myslm, e ne."

"Je to drah k a j ho mm stran rda. Chtla bych se sama pesvdit, zda je pln v
podku, ale jak se k nmu dostanu tm bltem?"

"Mohu kon pivst sem."

"Ach ano, to by bylo krsn, udlejte to, prosm vs, budu vm stran vdn."

Mlad mu pistoupil ke koni, kter hned zvedl hlavu a zaehtal.

"Nieho se nebojte, je krotk jako bernek," ujiovala ena a zavolala tlumenm hlasem:

"Deride! Deride!" K zejm poznal hlas sv pan a nathl inteligentn hlavu ke koru.
Ale sotvae mlad mu kon odvzal, Derid uctil, e ote dr nezkuen ruce, a prudkm
trhnutm se osvobodil a jedinm skokem byl dvacet krok od vozu.

"Deride! Deride, poj sem!" zvolala ena lichotiv.

Arab zatsl krsnou hlavou, hlun dchal a piblioval se k vozu rytmickm krokem, jako
by mu hrla hudba. ena se vyklonila do pl tla mezi koenmi zvsy.

"Poj sem, Deride, poj sem!"

K poslechl a natahoval hlavu k ruce, aby ho mohla pohladit.

Nn ruka ho najednou uchopila za hvu; druhou rukou se ena opela o vz a vskoila do

sedla lehce jako pzraky z nmeckch balad! Kdy se jednm skokem octnou koni na hbet a
pisaj se k opaskm jezdc.

Mlad mu k n pospchal, ale velitelsk gesto jej ruky ho zastavilo.

"Poslyte, i kdy jste mlad, anebo sp proto, e jste mlad, muste bt lidsk. Nebrate mi
odjet. Prchm ped muem, kterho miluji. Ten mu by zahubil mou dui, kdybych s nm dle
zstala; je to ateista a arodj. A j jsem manka a dobr katolika. Bh ho prv varoval
hlasem svho hromu. K by si z toho vzal pouen! eknte mu, co jste prv ode mne
slyel, a Bh a vm poehn za pomoc, kterou jste mi prokzal. Sbohem!"
Po tch slovech zmizela na cvlajcm Deridovi, lehounk jako mln opar vznejc se nad
bainami.

Kdy ji mlad mu vidl prchat, nemohl se ubrnit, aby nevykikl v pekvapen a divu. Jeho
vkik pronikl do vozu a vzbudil pozornost cestujcho.

1. Gilbert

Cestujc rychle vybhl z vozu, peliv ho zavel a znepokojen se rozhldl kolem. Hned
uvidl mladho vydenho mue. Blesk, kter projel oblohou, mu dovolil, aby si ho prohldl
od hlavy a k pat, jak to vdycky dlval, kdy se jeho pohled setkal s novm lovkem.

Chlapci mohlo bt tak estnct sedmnct let, star urit nebyl; jeho ern oi, kter smle
upral na cestujcho, nebyly nn, ale mly jist pvab; drobn a ohnut nosk, jemn rty a
vystoupl lcn kosti prozrazovaly obezetnost, zatmco mohutn kulat brada ukazovala na
rozhodnost; chlapec byl mal, huben, ale spor.

"To vy jste vykikl?" zeptal se cizinec.

"Ano, pane, j."

"A pro jste kiel?"

"Protoe ... " zarazil se mlad mu nerozhodn.

"Protoe?" opakoval cizinec.

"Pane, byla v koe dma?"

"Ano." Balsamovy oi se zavrtvaly do stny vozu, jako by j chtly proniknout.

"A u kola byl uvzn k?"

"Ano, ale kde je, u asa?"

"Pane, dma z koru odjela na koni, kter byl uvzan vzadu."

Cestujc nevykikl, nepromluvil ani slovo; vrhl se vak ke koru a rozhrnul koen zvsy;
zablesknut mu ukzalo, e vz je przdn.

"Pro Kristovu svatou krev!" zaval hromovm hlasem, do nho se msilo burcen hromu.

"Pokusit se dohonit Derida s tmihle komi je stejn, jako kdyby elva chtla pronsledovat
gazelu ... Ale budu stle vdt, kde je, jinak ... " vrtl hlavou cestujc.

Rychle shl do kapsy kabtu, vyndal nprsn taku a otevel ji. Z jedn pihrdky vythl
sloen papr, v nm byla kade ernch vlas. Pi pohledu na n se tv cestujcho
rozjasnila a on sm se zeteln uklidnil. Pejel si po ele dlan, kter hned zvlhla potem.

"Dobe, no tak dobe; a neekla vm nic, ne odjela?"

"ekla, pane."

"Co vm ekla?"

"Abych vm oznmil, e vs neopout z nenvisti, ale ze strachu; e je sprvn kesanka, ale

vy naopak e ... " zavhal mladk.

"Ale j naopak e? ... " opakoval cestujc.

"Nevm, zda vm to smm ci? ... "

"Tak se u sta hrom vymknte!"

"Ale vy naopak e jste ateista a nevc, kterho Bh chtl dnes veer naposled varovat; a
ona e pochopila toto varovn a e si peje, abyste je pochopil i vy."

"A to je vechno? Vc u nekala?"

"Vechno."

"No dobe; meme te mluvit o nem jinm."

Zdlo se, e posledn stopy znepokojen a nespokojenosti u zmizely z ela cestujcho.

Mladk sledoval podle vrazu tve vechno, co se dje v jeho srdci; mladkova zvdavost
prozrazovala, e m urit pozorovatelsk nadn.

"Te mi povzte, mlad pteli, jak se jmenujete?"

"Gilbert,pane."

"Gilbert, to je cel? To je kestn jmno, myslm."

"Ne, to je moje pjmen."

"Mj mil Gilberte, vs mi postavila do cesty sama prozetelnost, abyste mi pomohl z

nesnz."

"Jsem vm k slubm, pane, a vechno, co pro vs budu moci udlat .... "

"Udlte, dkuji! Ano, ve vaem vku se lovk zavazuje pro poten udlat zvazek, to j
znm; ale nechci vs dat o nic nemonho, budu rd, kdy mi jenom ukete njak
pste na dnen noc, nic vc."

"To je tady hned ta skla, pod kterou jsem se schoval ped boukou."

"Ano, ale j bych radji njak dm, kde bych nael dobrou veei a podnou postel."

"To u je hor."

"Mme daleko do njak nejbli vsi?"

"Do Pierrefitte."

"Jmenuje se Pierrefitte?"

"Ano, pane; jsme od n tak pldruh mle."

"Pldruh mle, v noci, v tomhle poas, jenom s jednm prem kon, to by trvalo dobr dv
hodiny. Rozpomete se dobe, pteli, jestli tu nhodou nen pobl njak obydl, jist se nco
najde?"

"Je tu zmek Taverney, sotva ti sta krok odtud."

"To je vborn!"

"Coe?" otevel mladk divem oi dokon.

"e jste to neekl hned!"

"Ale zmek Taverney nen dn hospoda."

"Je obydlen?"

"Pro by ne?"

"Kdo v nm bydl?"

"Kdo ... baron de Taverney."

"Kdo je to baron Taverney?"

"Otec sleny Andry, pane."

"Velice m t, e se to dozvdm, ale ptal jsem se, jak je baron," ekl cestujc s smvem.

"Je to star lechtic, pane, tak edest a ptaedest let, kdysi pr byl bohat."

"Ano, a te je chud; to kaj vichni. Pteli, dovete m k baronu de Taverney, prosm

vs."

"K baronovi de Taverney?" zvolal mladk vylekan.

"No ovem! Odmtnete mi prokzat tuto slubu?"

"Ne, pane, ale on ... "

"Co?"

"On vs nepijme."
"Nepijme lechtice, kter zabloudil a piel ho podat o pohostinstv? Copak je v baron
medvd?"

"To ne!" odpovdl mladk a jeho odpov vyznla v ten smysl, e pn se pli neml.

"To nic nevad, zkusm to!"

"Neradm vm to, pane."

"I kdy je v baron pkn medvd, pece m nesn."

"Ne, ale mon, e ped vmi zave vrata."

"Tak mu je probourm, pokud ovem m k nim dovedete ... "

"To neodmtnu, pane."

"Ukate mi tedy cestu."

"Rd."

Cestujc se vrtil k vozu a pinesl malou lucernu. Protoe nebyla rozsvcen, mladk doufal,
e nco zahldne uvnit vozu, a j cestujc ve voze rozsvt.

Ten vak k vozu ani nepopoel a lucernu stril Gilbertovi do rukou. Mladk ji otel na
vechny strany, pak se zeptal:

"Co mm s tou lucernou dlat, pane?"

"Svtit na cestu, j pojedu s komi."

"Ale lucerna nen rozsvcen."

"Tak ji rozsvtme."

"Mte ve voze jist ohe."

"A v kapse tak," odpovdl cestujc.

"V tomhle deti by se dal patn vykesat."

"Otevete lucernu," poruil cestujc s smvem. Gilbert poslechl.

"Pidrte mi klobouk nad rukama."

Gilbert opt poslechl, ale ppravy sledoval velice zvdav. Nedovedl si toti pedstavit, e
ohe se d rozdlat jinak ne kesnm.
Cestujc vythl z kapsy stbrn pouzdro a z pouzdra zpalku; potom otevel spodn st
pouzdra a namoil zpalku do njak holav kae, protoe zpalka ihned vzplanula a jej
plamnek troku prskal. bylo to tak nhl a neekan, e se Gilbert zachvl.

Pocestn se usml jeho pekvapen, kter v t dob bylo docela pochopiteln, protoe fosfor
znalo jenom nkolik chemik, kte si tuto znalost nechvali vlun pro svou soukromou
potebu.

Cestujc penesl kouzeln plamen na svku, potom zavel pouzdro a stril je do kapsy.
Mladk sledoval drahocennou schrnku lanma oima. Bylo vidt, e by za podobn poklad
dal nevm co.

"Povedete m, kdy te u mme svtlo?"

"Pojte, pane," odpovdl Gilbert a el naped; cizinec musel vzt kon za uzdu a nutit ho,
aby el dl.

Poas se u troku umoudilo, tm pestalo pret, bouka se vzdalovala a pohmvalo u jen

v dlce.

"Barona de Taverney zejm dobe znte, pteli?" ekl cestujc, aby njak navzal peruen
rozhovor.

"Ano, pane, je to docela jednoduch, protoe jsem u nho u od tlho dtstv."

"Je to v pbuzn?"

"Ne, pane."

"V porunk?"

"Ne."

"V pn?"

"Nejsem sluha, pane," odpovdl mladk a zachvl se pi slov pn; prudk erve zbarvila
jeho tve, kter obvykle byly bled.

"Ale nco pece jste," pokraoval cestujc.

"Jsem syn baronova bvalho njemce; m matka kojila slenu Andru."

"Rozumm, vy jste v dom jako soukojenec toho dvete, pedpokldm toti, e baronova
dcera je mlad."

"Je j estnct, pane."

Gilbert se z jedn otzky - t, kter se ho tkala osobn - vykroutil. Cestujc si toho zejm
tak poviml a zamil hovor jinm smrem.
"Jak nhoda vs pivedla v takovm nease na silnici?"

"Nebyl jsem na silnici, pane, byl jsem pod sklou vedle silnice."

"A co jste pod tou sklou dlal?"

"etl jsem."

"Vy jste etl?"

"Ano."

"A co jste etl?"

"Spoleenskou smlouvu, kterou napsal Jean-Jacques Rousseau."

"Tu knihu jste vzal v baronov knihovn?" zeptal se cestujc a pohldl na mladka s jistm
divem.

"Ne, pane, koupil jsem si ji."

"Kde? V Bar-le-Duc?"

"Ne, pane, chodil tu njak kolportr; v posledn dob chod po venkov spousta kolportr s
dobrmi knihami."

"Kdo vm ekl, e Spoleensk smlouva je dobr kniha?"

"To jsem poznal, kdy jsem ji etl, pane."

"etl jste tedy tak patn knihy, e to mete rozeznat?"

"Ano."

"A kter knihy jsou podle vs patn?"

"Teba Pohovka, Tanzai a Nadarn17 a podobn knihy."

"Kde jste kruci piel k tm knihm?"

"Nael jsem je v baronov knihovn."

"Jak si baron mue opatovat knky v takovm hnzd, jako je tohle?"

"Poslaj mu je z Pae."

"Ale kdy je baron chud, jak kte, pteli, kde bere penze na podobn hlouposti?"

"On je nekupuje, pane, on je dostv."

"Ach tak! Dostv?"

"Ano,pane."

"Od koho?"

"Od jednoho ptele, kter je moc velkm pnem."

"Velk pn? Vte, jak se ten velk pn jmenuje?"

"Jmenuje se vvoda de Richelieu."

"Nekejte! Star marl?"

"Ano, je to marl."

"Pedpokldm, e podobn knihy nenechv povalovat, aby k nim mla pstup slena
Andre."

"Naopak, pane, nechv je vude povalovat."

"Slena Andre je tak pesvdena jako vy, e ty knihy jsou patn?" zeptal se cestujc s
potmilm smvem.

"Slena Andre je nete, pane," odpovdl sue Gilbert.

Cestujc se na chvilku odmlel. Bylo patrn, e ho proti jeho vli zajm chlapcova povaha, v
n se ms dobr a zl, plachost s odvnost.

"A pro jste ty knihy etl, kdy jste vdl, e jsou patn?"

"Kdy jsem je otevel poprv, nevdl jsem, jak jsou."

"Ale to jste mohl snadno poznat."

"Ano, pane."

"A pesto jste je etl dl?"

"etl."

"Co jste tm sledoval?"

"Dovdl jsem se z nich o vcech, kter jsem neznal."

"A co Spoleensk smlouva?"

"Dovdm se z n vci, kter jsem netuil."

"Kter?"
"e vichni lid jsou brati, e spolenosti, v n jsou nevolnci nebo otroci, jsou patn
organizovan! e jednoho dne si budou vichni lid rovni."

Po chvilce mlen cestujc pokraoval:

"Mte chu do uen, pteli?"

"Ano, pane, to je moje nejvt pn."

"A emu byste se chtl uit? Ven s tm!"

"Chtl bych se nauit vechno."

"A pro se chcete uit?"

"Abych to nkam dothl."

"Kam a?"

Gilbert zavhal s odpovd. Bylo zejm, e njak cl v hlav m, ale tento cl byl zejm
jeho tajemstvm a nechtl se s nm pochlubit.

"Kam to a lovk me dothnout," odpovdl Gilbert.

"Studoval jste alespo nco?"

"Nic. Nevte, jak bych mohl studovat, kdy nejsem bohat a iji v Taverney?"

"No ne! Neznte alespo trochu matematiku?"

"Ne."

"Fyziku?"

"Ne."

Chemii?"

"Ne. Umm st a pst, vc nic, ale vechno to dohonm."

"Kdy?"

"Nkdy."

"A jak?"

"To nevm, ale vechno se naum."

"To je ale zvltn chlapec!" kal si potichu cestujc.

"A pak ... " eptal Gilbert sm k sob.

"Pak?"

"Ano."

"Co?"

"Nic."

Cestujc, kterho staec v koe nazval Aarat, jak vme, krel se svm prvodcem u
dobe tvrt hodiny; pestalo u skoro pret a zem vydechovala silnou vni, kterou bv ctit
po jarnch boukch. Gilbert vypadal velmi zamylen.

"Pane, vte, co je to boue?" zeptal se znenadn.

"Samozejm, e to vm."

"Vy to vte?"

"Ano, vm."

"Vy tedy vte, co je boue? Vy vte, z eho vznik blesk?"

"To je prost, setkaj se dv elektiny, elektina v mraku s elektinou v zemi," usml se

cestujc.

"Tomu nerozumm," povzdechl si Gilbert.

Cestujc by to snad ubohmu chlapci vysvtlil podrobnji, aby lpe porozuml, ale v tom
okamiku bohuel uvidl v list svtlo a zeptal se:

"Copak je to?"

"To je Taverney."

"Jsme tedy na mst?"

"Tady je brna."

"Otevete ji."

"Brna v Taverney se jen tak neotvr."

"Taverney je tedy opevnn? Pak muste zaklepat."

Gilbert vhav a bzliv jednou uhodil do vrat.

"Takhle vs nikdo neusly, pteli; muste zatlouci podn." Nic nenaznaovalo, e by nkdo
slyel Gilbertovo klepn. Vude bylo ticho.
"Vezmete to na sebe?" zeptal se Gilbert.

"Nebojte se."

Gilbert u nevhal; pustil klepadlo a povsil se na zvonec, kter muselo bt slyet dobe mli
daleko.

"Jestli vs tentokrt baron neusly, pak na mou dui mus bt hluch jako poleno."

"To tk Mahon," ekl mladk.

"Mahon! V baron tm jmnem chtl nepochybn sloit poklonu svmu pteli vvodovi de
Richelieu."

"Nevm, co tm chcete ci, pane."

"Mahon je posledn marlv vlen vboj."

"U jsem vm, pane, jednou kal, e bohuel nic neznm," povzdechl si Gilbert.

V tom dvojm povzdechnut cizinec pochopil vechno chlapcovo skrvan utrpen i

potlaovanou nebo zklamanou ctidost.

"Konen!" ekl cizinec, kdy prv v tom okamiku uslyel kroky.

"To je nae dobrotisko La Brie."

Brna se otevela; ale kdy La Brie najednou uvidl cizince a podivn vz, chtl ji zase hned
zavt, protoe myslel, e otvr jenom Gilbertovi.

"Promite, pteli, promite, jedeme k vm; nemuste nm proto zavrat ped nosem."

"Ale musm upozornit pana barona na neekanou nvtvu, pane ... "

"S tm si nemuste dlat starosti, vte mi. Vezmu to na sebe, a kdy bude mt patnou nladu
a vyene m, rum vm za to, e to nebude dv, ne se oheju, usum a nasytm. Slyel
jsem, e tady je dobr vno; o tom byste mohl nco vdt, ne?"

La Brie na otzku neodpovdl, ale pokouel se nvtvnkovi zabrnit ve vstupu, ale musel
uhnout ped prem kon a vozem; trvalo to jenom okamik a Gilbert u zavral vrata. Kdy La
Brie vidl, e nic nezme, vzal star nohy na ramena a utkal sm ohlsit svou porku a
kiel ze vech sil:

"Nicole Legayov! Nicole Legayov!"

"Kdo je Nicole Legayov?" zeptal se cizinec a el klidn dl k zmku.

"Nicole, pane?" opakoval Gilbert a v jeho hlase bylo slyet lehk chvn.

"Ano, Nicole, kterou volal La Brie."

"To je pokojsk sleny Andry, pane."

Na La Briev pokik se pod stromy objevilo svtlo, v nm bylo vidt hezkou dv tv.

"Co mi chce, La Brie, e tak povykuje?" zeptalo se dve.

"Rychle, Nicole, rychle, b honem ohlsit pnovi, e njak pn, kterho pekvapila bouka,
d o pohostinstv na dnen noc," volal staec taslavm hlasem.

Nicole to nemusel dvakrt opakovat, odbhla tak rychle k zmku, e cestujc ji hned ztratil z
dohledu. Kdy se La Brie upokojil, e pn nebude pekvapen nvtvou znenadn, dovolil si
chviliku oddechu.

Novinka zapsobila, jak pedpokldal, protoe najednou bylo slyet ostr a panovan hlas ze
schod u dve; nebyl nijak ptelsk a povzbudiv, kdy vykikoval:

"Cizinec! ... Kdo to je? Kdy nkam pijdu, tak aspo eknu, jak se jmenuju."

"To je baron?" zeptal se La Brieho cizinec, kter zpsobil vechen ten rozruch.

"Ach ano, pane, slyte, co se pt?" odpovdal chudk zkormoucen.

"Pt se na moje jmno ... e ano?"

"Ba prv. A j jsem se vs zapomnl zeptat."

"Ohlas barona Josefa de Balsamo. Stejn titul snad tvho pna odzbroj."

La Brie ohlsil trochu odvnji cizincv titul.

"Tak dobr, a vstoup, kdy u je tady ... Pojte dl, pane, prosm, tudy ... tudy ..." bruel
pan Taverney.

Cizinec rychle popoel k prvnmu schodu, kdy ho napadlo podvat se, zda Gilbert jde s nm.

Gilbert zmizel.

1. Baron de Taverney

I kdy cestujc, kter se dal ohlsit jako baron Josef de Balsamo, slyel od Gilberta o
chudob barona de Taverney, pece jen byl velmi pekvapen ubohost budovy, kterou Gilbert
pehnan oznail jako zmek.

Byl to sotva jednoposchoov dm ve tvaru obdlnku; po jeho stranch stly dv

tverhrann viky. V bledm svtle msce, kter se prodral z mraen roztrhanch vichic,
nepostrdal nesourod stavebn celek jistho pvabu.
V pzem bylo est oken, ve vikch, to je v prvnm pate, bylo po dvou oknech; do domu
vedlo dosti irok schodit kryt akty, ale schody byly rozbit a nestejn vysok, take
pipomnaly sp hlubok pkopy; na poslednm z nich stl baron se svcnem v ruce.

Baron de Taverney byl drobn, edesti a ptaedestilet stak s ivma oima a vysokm,
ale sraenm elem; ml na sob upan a na hlav odrbanou paruku, jej kadee ohlodal
plamen krbu, pokud je nesndly myi, kdy byla ve skni. Baron drel v ruce pochybn ist
ubrousek, co naznaovalo, e byl vyruen, kdy prv usedal k veei.

Na jeho potmil tvi, do jist mry podobn tvi Voltairov, bylo mono rozeznat dvoj
vraz: zdvoilost vyadovala, aby se na neznmho hosta usmval; netrplivost mnila tuto
snahu v grimasu, z n vystupovalo mrzoutstv a nevraivost; chvjiv ze svky strala
svmi stny zkladn rysy z tve, take baron de Taverney mohl vypadat jako vyloen
oklivec.

"Pane, mohu vdt, jak astn nhoda mi popla poten setkat se s vmi?"

"Kon se mi pi bouce splaili, pane, a mlem rozbili mj vz. Zstal jsem na hlavn silnici
bez postilin: jeden se nechal shodit s kon, druh ujel na koni; natst jsem potkal mladho
mue, kter mi ukzal cestu a zavedl m k vaemu zmku; ujioval m, e vae pohostinnost
je iroko daleko proslul."

Baron zvedl ve svcen, aby osvtlil vt kus msta a objevil neiku, jemu vd za
astnou nhodu, o kter prv promluvil. Cestujc se tak rozhlel, zda jeho mlad
prvodce je opravdu pry.

"Nevte nhodou, jak se jmenoval ten, co vm ukzal zmek, pane?" zeptal se baron de
Taverney laskav, jako by mu chtl vyjdit svou vdnost.

"Ten mlad mu se jmenuje, myslm, Gilbert."

"Ach tak, Gilbert; nikdy bych se nenadal, e je neho takovho schopen, i kdy je to povale
a filosof."

Nvtvnk pochopil podle tchto titul, pronesench vhrunm zpsobem, e mezi

suvernnm pnem a vazalem nen mnoho sympatie.

Po chvilce mlen, kter nebylo mn vmluvn ne slova, ekl baron nezvanmu hostu: "Jen
rate prosm dle, pane."

"Dovolte mi nejdv, pane, abych mohl uklidit svj vz, mm v nm dosti drah vci."

"La Brie! La Brie! Zavezte vz pana barona do klny; bude tam trochu lp pikryt ne
uprosted dvora, je tam jet dost msta pikrytho latmi; za kon vm nerum, e dostanou
narat; ale protoe nejsou vae a pat potmistrovi, doufm, e vm to bude jedno."

"Pesto vak si zanm myslet, pane, e vs pespli obtuji ..." ekl cestujc netrpliv.

"O tom neme bt ani ei, pane, vbec m neobtujete; ale musm vs pedem upozornit,
e to bude obtovat vs," skoil mu baron zdvoile do ei.
"Budu vm nadosmrti vdn, pane ... "

"O tom si nedlm dn iluze; och, o tom si nedlm dn iluze, v Taverney se ije smutn
a pedevm chudobn," pozdvihl baron znovu svtlo, aby Josef Balsamo a La Brie vidli,
kam mohou zavzt vz.

Cestujc byl pli zaneprzdnn, aby mohl odpovdt; vybral podle rady barona de Taverney
msto, kter pece jen bylo trochu pikryto; potom stril La Briemu do ruky louisdor a el k
baronovi. La Brie byl pesvden, e je to men penz, nanejv tyiadvacet sou, a dkoval
nebesm za almunu.

"Bh chra, abych o vaem zmku smlel tak patn, jak kte, pane," odpovdl Balsamo
baronovi, kdy ho vedl velikou a vlhkou pedsn.

"Ano, ano, vm, co km; bohuel znm sv prostedky, jsou velmi omezen. Kdybyste byl
Francouz, pane barone, ale v nmeck pzvuk mi prozrazuje, e nejste, akoliv vae italsk
jmno ... Ale to vbec nevad; kdybyste byl Francouz, povdm, pak by vm jmno Taverney
znlo jako pepych: dve se dokonce kalo Taverney Bohat." Balsamo oekval, e baron
zakon vtu povzdechem, ale nestalo se tak. Zejm je filosof, pomyslil si.

"Tady, pane barone, tudy," pobzel baron nvtvnka. "Hej, hofmiste La Brie, obsluhujte,
jako by tu bylo sto sluh!"

Kdy La Brie pispchal, Taverney pokraoval: "Mm jenom tohoto sluhu, pane, a slou mi
velice mizern. Ale na jin nemm. Ten pitomec je u mne skoro dvacet let, ale nikdy nedostal
dnou mzdu a j ho ivm ... skoro tak, jak on mi slou ... Je to blbec, to sm uvidte!"

"Necita jeden! Ale mon, e to jenom pedstr," kal si Balsamo pro sebe, jako by si chtl
upesnit svoje pozorovn. Baron zavel dvee jdelny a cestujc mohl pozorovat, e je
ohromn velik, protoe Taverney nesl svcen nad hlavou. Jdelna byla opravdu velik, kdysi
bvala hlavn mstnost ve stateku, kter jeho majitel povil na zmek; bylo v n tak mlo
nbytku, e se na prvn pohled zdla przdn. Slamn idle s vyezvanmi opradly, rytiny
Lebrunovch obraz Alexandrovch bitev v devnch ern lakovanch rmech, dubov
sk zernal dmem a stm - to byl vechen nbytek, nepotme-li kulat stolek uprosted
jdelny; stla na nm msa s koroptvikami a zelm a kouilo se z n. Vno bylo v bichatm
kameninovm dbnu; stbrn opotebovan zernal nin se skldalo ze t pbor, e a
slnky. Slnka byla pekrsn zpracovna z tkho stbra a vypadala jako drahocenn
diamant mezi bezcennmi oblzky.

"Tady, pane, tady," nabzel baron hostu idli a sledoval pitom jeho ptrav pohled. "Vidm,
e jste se zadval na slnku; obdivujete se j, co svd o dobrm vkusu a o zdvoilosti.
Dvte se na jedinou vc, kter tady za nco stoj. Dkuji vm za to, pane, z celho srdce, ale
ne, mlm se: mm jet jednu drahocennost; na mou dui, a to je moje dcera."

"Slena Andre?" zeptal se Balsamo.

"Ano, na mou dui, Andre, chci vs pedstavit. Andre! Andre! Poj sem, dt, neboj se,"
volal baron. Bylo mu divn, e host je tak dobe informovn.
"J se nebojm, tatnku," odpovdla velk a krsn dvka lbeznm a zvunm hlasem, kdy
se objevila u dve; nebyla rozpait ani zbyten sml.

I kdy se Josef Balsamo dovedl vborn ovldat, jak jsme u vidli, tentokrt si neuml
poruit, aby se neuklonil ped tak svrchovanou krsou.

Zdlo se, e Andre de Taverney se tu objevila, aby ozlatila a obohatila cel sv okol svtle
katanovmi vlasy, kter j zily na spncch a na ji; jen ern, jasn, dokon oteven oi
se dvaly pevn jako oi orla. Pesto vak jej laskav pohled byl nepopsateln; oblouek
rudch rtk se vrazn odrel od dvou ad nnch, vlhkch a zivch korlk;
obdivuhodn, jemn modelovan ruce se pojily k okouzlujcm ramenm; prun a zrove
pevn postava pipomnala krsnou pohanskou sochu, kter njakm zzrakem oila; noha
byla pozoruhodn modelovan a vzbudila by pozornost i vedle nohou bohyn lovu Diany.
Celek psobil dojmem zzran vyvenosti; pevelice prost at tak dokonale ladil s celou
postavou, e i odv krlovny by urit vypadal mn elegantn a bohat ne jej jednoduch
aty.

Vechny tyto bjen detaily padly na prvn pohled Balsamovi do oka; stail je postehnout a
zaznamenat v okamiku, kdy slena de Taverney vstupovala do jdelny; baronovi neunikl ani
jedin dojem, kterm na jeho hosta zapsobil tento jedinen soubor dokonalosti.

"Mte pravdu, slena je dvka vzcn krsy," ekl tie Balsamo baronovi.

"Nedlejte j pehnan poklony, pane, jinak uboh Andre uv tomu, co j kte. Ale j se
neobvm jej koketnosti; naopak, to drah dt nen dost koketn, pane, a j jako dobr otec
musm dbt, aby se u n rozvinula tato vlastnost, kter je hlavn silou eny."

Andre sklopila oi a zaervenala se. Pi nejlep vli si nedovedla ponat jinak, kdy otec
rozvjel sv teorie.

"Tohle uily slenu, kdy byla v kltee? Je to soust vyuovn u jeptiek?" zeptal se
Balsamo barona s smvem.

"Mm sv nzory, jak jste u mohl vidt." Balsamo se uklonil, aby naznail, e zcela s
baronem souhlas.

"Ne, nechci napodobovat otce, kte kaj dcei: bu rozumn, neoblomn, slep; opjej se
poestnost, jemnocitem a nezitnost! Takov mamlasi! Pipadaj mi jako svdci, kte vedou
duelanta na souboj, ale dv ho pln odzbroj, aby se mohl utkat s protivnkem vyzbrojenm
od hlavy a k pat. Ne, k ertu, do takov situace se moje Andre nedostane, i kdy je
vychovan v takovm venkovskm hnzd, jako je Taverney."

Akoliv Balsamo souhlasil s baronovm ohodnocenm zmku, povaoval za svou povinnost

odporovat mu alespo zdvoilm posunkem.

"No ano, ano," odporoval staec mimice v Balsamov oblieji, "j znm Taverney, to mi
mete vit; ale i kdy jsme sebedl od zivho slunce, kter se nazv Versailles, m dcera
pozn velk svt, kter jsem kdysi znval j; vstoup do nho ... jestli do nho nkdy vstoup,
bude mt cel arzenl zbran, kter jsem j vykoval za pomoci svch zkuenost a vzpomnek
... Ale musm piznat, pane, e klter to vechno pokazil, ano ... m dcera je prvn chovanka,
kter se vyuovnm d a do psmene nsleduje evangelium. K ertu! Uznejte, e je to
netst, barone!"

"Slena je andl a to, co mi kte, pane, mne vbec nepekvapuje."

Andre se uklonila baronovi na znamen dk a sympatie a pak se posadila, jak j otec

pohledem nadil.

"Posate se, barone, a mte-li hlad, tak jezte. To hovado La Brie uklohnil straliv rag,"
pobzel Taverney.

"Koroptviky! A tomu vy kte straliv rag? Takhle pece nemete pomlouvat svj stl.
Koroptviky v mji! Jsou z vaeho panstv?" ptal se host barona s smvem.

"Z mho panstv! U dvno jsem vechno, co jsem ml - a musm ci, e nebotk tatnek mi
zanechal dost slun majetek - u dvno jsem vechno, co jsem ml, km to jet jednou,
prodal, projedl, strvil. Ne, ne, dky nebesm, u dvno nemm ani p zem. To ten niema
a povale Gilbert, kter dovede jenom st a snt, jednou nkde ukradl puku, prach a olovo, a
te chod pytlait na pozemky mch soused. Dostane se na galeje a j budu pochopiteln
velice rd, kdy se ho zbavm. Ale Andre m rda zvinu, a proto Gilbertovi to darebctv
promjm." Balsamo si pi tch slovech prohlel Andrinu tv, ale neuvidl na n ani vrsku,
dn zchvv nebo zardn.

Sedla mezi nm a baronem, podvala mu jdlo a zejm j vbec nevadilo, e stl je tak
chudobn, e jdlo obstaral Gilbert, upravil La Brie a velmi zostudil baron. Uboh La Brie
chytal kad slovo chvly na Gilberta i na sebe a podval tale se zkormoucenou tv, kter
se pokad vtzoslavn rozzila, kdy baron povaoval za svou povinnost pochvlit
kuchaovo umn.

"Vdy on ani neosolil to stran rag!" zvolal baron, kdy okousal dv kdla, kter mu dcera
poloila na tal do mastnho zel. "Andre, podej slnku panu baronovi." Andre uposlechla
a nathla ruku s dokonalou grci.

"Vidm, e zase obdivujete mou slnku, barone!"

"Tentokrt se mlte, pane, obdivoval jsem sleninu ruku," odpovdl Balsamo.

"Vborn! Pesn takovou m Richelieu. Ale kdy u drte tu slavnou slnku v ruce a hned
jste ji poznal, prohldnte si ji podn! Objednal ji regent u zlatnka Lucase. Jsou na n
milostn hry satyr a bakchantek; je to voln, ale hezk."

Balsamo postehl, e skupina postaviek je vten provedena, ale e to nen voln, nbr
oplzl. Musel obdivovat klid a netenost Andry, kter mu na otcv rozkaz bez mrknut
podala slnku a klidn dl bez zaervenn jedla, kdy otec pokraoval ve vkladu. Vypadalo
to, jako by si usmyslel, e odstran slupku nevinnosti, zahalujc jeho dceru jako svatebn
zvoj, o nm se mluv v evangeliu. Balsamo se snail zmnit smr rozhovoru.

"Jen jezte, barone, nic jinho nedostanete, varuji vs pedem. Vy si teba myslte, e pijde
peen, a ekte na dal chody; to se ale mlte, protoe budete straliv zklamn."
"Promite, pane, ale jestlie Nicole sprvn pochopila, pak u zaala dlat rychl peivo, na
kter jsem j dala recept."

"Recept! Vy jste dala recept na peivo Nicole Legayov, sv pokojsk? Vae pokojsk va?
Te u neschz nic jinho, ne abyste vy sama tak vaila. Copak vvodkyn de
Chateauroux anebo markza de Pompadour vaily nkdy krli? Prv naopak, krl jim dlal
omelety ... U sta hrom, to u pestv vecko, kdy ensk v mm dom va. Barone,
promite to m dcei, snan vs prosm!"

"Ale tatnku, vdy jst se mus," odpovdla Andre klidn a zavolala hlasitji: "U je to
hotov, Legayov?"

"Ano, sleno," odpovdla dvka nesouc msu voncho peiva.

"J vm dobe, kdo nebude jst tohle jdlo," zvolal vztekle Taverney a roztskl tal.

"Pn snad bude jst," odpovdla chladn Andre a pak se otoila k otci: "Vte, pane, e mte
u jenom sedmnct tal z toho matina servisu," a zaala klidn krjet kouc kol, kter
hezk pokojsk Nicole Legayov postavila na stl.

1. Andre de Taverney

Pozorovac talent Josefa Balsama nael hojnou pastvu v kadm detailu podivnho a
izolovanho ivota, ztracenho v zapadlm koutu lotrinska.

Slnka mu odhalila jednu strnku povahy barona de Taverney anebo sp charakter vech jeho
strnek. Pivolval na pomoc svj nejbystej posteh, kdy sledoval rysy v Andrin oblieji
a pozoroval, jak mu pikou noe ukazuje stbrn figurky, kter jako by utekly z nonch
pitek u regenta, po nich Canillac zhasnal svky.

A u ze zvdavosti nebo z jinho citu, Balsamo pozoroval Andru tak vytrvale, e dvakrt
nebo tikrt bhem deseti minut se jej pohled musel setkat s Balsamovma oima. ist a
nevinn dvka snesla prvn jeho zvltn pohled bez jakhokoli zmatku; ale kdy ji baron pi
krjen Nicolina skvlho vrobku bez ustn upen sledoval, zaala se j zmocovat horen
netrplivost a krev j stoupala do tv. Kdy ji tm nadlidsk pohled zaal mst, pokusila se
mu elit a podvala se rovn baronovi do tve upenm pohledem jasnch, dokon
otevench o. Ale i tentokrt musela ustoupit a jej on vka zaplavilo fluidum vyzaujc z
ohnivho hostova oka; sklopila tce a bojcn vka a pak je zvedala u jen vhav.

Zatmco se odehrval tento nm boj mezi Androu a zhadnm cizincem, baron kiel,
nadval a sakroval jako prav venkovsk lechtic; tpl La Brieho do ruky, kdy se
neastnou nhodou octl v jeho dosahu prv ve chvli, kdy pocioval potebu nkoho
tpnout. Udlal by to bezpochyby i Nicole, ale baronovy oi si zejm poprv v ivot
povimly rukou mlad pokojsk.

Baron zbooval krsn ruce; pro krsn ruce napchal vechny hlouposti svho mld.

"Jen se podvejte, jak krsn prsty m tahle pobhlice. Jak m zk nehty, jak oblouky
dlaj na ki, a to je nejvt krsa; a jak by vypadaly, kdyby nemusela tpat dv, vymvat
lhve, drhnout kastroly, pitom se straliv ode rohovina. Ano na konecch prst mte
rohovinu, sleno Nicole." Nicole byla mlo zvykl na baronovy poklony, podvala se na nho
a v jejm pohledu byl smv i div, ale jet vc pchy.

"Ano, ano, oto se, radm ti dobe," pokraoval baron, kter uhdl, co se dje v srdci mlad
koketky. "Musm vm ci, mj mil hoste, e slena Nicole Legayov, kterou vm
pedstavuju, vbec nen upejpav jako jej velitelka a z kompliment nem strach."

Balsamo se rychle podval na baronovu dceru a vidl, e na krsn Andrin tvi ho

nejvy pohrdn. Uznal za vhodn projevit na tvi stejn city jako hrd dvka; povimla si
toho a zejm j to zalahodilo, protoe se na nho zaala dvat mn tvrd i sp mn
neklidn ne dosud.

"Vte mi, pane, vil byste, e tahle holka pila taky z kltera a e dostala skoro stejn
vychovn jako moje dcera," pokraoval baron a poloil hbet ruky na Nicolinu bradu, kter
se mu dnes veer zejm zalbila.

"Slena Nicole tak neopout svou velitelku ani na okamik. Takov oddanost by vzbudila
smv na tvi pan filosof, kte tvrd, e tihle lid taky maj dui."

"Nicole m neopout ne z oddanosti, pane, ale protoe j naizuji, aby mne neopoutla,"
ekla Andre nespokojen.

Balsamo se podval na Nicolu, aby se pesvdil, jak na ni psob pyn, tm pokoujc

slova jej velitelky; zahldl, e dveti zakublo v koutcch rt; e nen necitliv na
pokoovn plynouc z jejho podzenho postaven.

Tento vraz vak na tvi pokojsk probhl rychle jako blesk; kdy se odvrtila, aby
pravdpodobn skryla slzu, jej oi se upely na okno vedouc do dvora. Balsama zajmalo
vechno, zdlo se, e se sna nco objevit u lid, mezi kter zapadl; zajmalo ho vechno,
sledoval tedy Nicolin pohled, aby odhalil, co upoutalo jej pozornost; zdlo se mu, e zahldl
musk obliej. V tomto dom je vechno zvltn, pomyslel si, kad m sv tajemstv;
doufm, e do hodiny poznm tajemstv sleny Andry; baronovo tajemstv u znm a
Nicolino tum. Balsamo se na okamik v mylenkch zatoulal, i kdy to byl jen kraounk
okamik, baron si toho poviml.

"Vy tak snte. Nic proti tomu, ale ml byste pokat se snnm a na noc, mj mil hoste.
Snn je nakaliv, je to nemoc, kterou si tady kad uene, jak to vypad. Tady vichni sn:
nejprve slena Andre; potom vidm kadou chvilku snt toho niemu, co zastelil koroptve,
mon e snil, i kdy je zabjel ... "

"Gilbert?" zeptal se Balsamo.

"Ano! Filosof jako pan La Brie. A kdy u jsme u tch filosof, nejste taky nhodou jejich
ptel? Pak vs pedem upozornm, e v tom ppad k mm ptelm patit nebudete ... "

"Ne, pane, nen mi z nich horko ani zima, vbec je neznm."

"Tm lp, krucinl! Jsou to sprost hovada, nevm, jestli jsou jedovatj anebo odpornj.
Urit jsou jedovatj. Svmi aforismy rozbouraj monarchii! Ve Francii se u lidi nesmj,
ve Francii tou, a co tou? Takovhle vty: Je velmi nesnadn, aby lid pod monarchistickou
vldou zstal ctnostn;18 anebo tohle: Prav Monarchie m pouze zdnlivou konstituci, aby
kazila mravy nrod a zotroovala je;19 anebo taky tohle: Pochz-li autorita krl od Boha,
pak je jako nemoci a metly lidskho pokolen.20 To vechno je stran zbavn! Ctnostn
nrod! K emu, prosm vs, by byl? Ach, vechno je patn, to se podvejme, a to od t doby,
co Jeho Velienstvo mluvilo s panem Voltairem a etlo knihy pana Diderota."

Balsamovi se zdlo, e v tom okamiku jet zahldl bledou tv za oknem. Zmizela vak
okamit, jakmile se na ni podval.

"Slena je snad filosofka?" zeptal se s smvem.

"Nevm, co to je filosofie. Vm jedin, e mm rda, co je vn."

"Nic nen vnjho, podle mho nzoru, ne dobe t, sleno! Milujte to tedy," zvolal star
baron.

"Ale slena, myslm, ani v nejmenm nenvid ivot?"

"Podle toho ... " odpovdla Andre.

"Vykld zas dal pitomost. Vil byste, pane, e tohle mi do slova a do psmene odpovdl i
mj syn?"

"Vy mte tak syna?" podivil se Balsamo.

"Mm to netst, krucinl. Vikomt de Taverney, poruk Nslednkovch dragoun, moc

poveden ptek ... "

"Gratuluji vm, pane," uklidnil se Balsamo, i kdy vidl, e staec posledn ti slova vyslovil
se skpnm zub.

"Ano, to je taky filosof. Nad tm lovk me jenom pokrit rameny, estn slovo. Pedstavte
si, e mi jednou ekl, e by se mli osvobodit negi. ,A cukr!' namtl jsem. ,Mm rd hodn
slazenou kvu a Ludvk XV. taky.' Pn mi odpovdl, e se radji obejde bez cukru, ne aby
se dval, jak trp jedna rasa ... ,Opi rasa!' ekl jsem a jet jsem jim tm dlal velkou poklonu.
Vte, co hlsal? estn lechtick slovo, nco mus bt ve vzduchu, co jim zamotalo hlavu,
hlsal, e vichni lidi jsou brati! J jsem tedy bratr njakho ernoue z Mosambiku!"

"To jde daleko ... "

"Co tomu eknete, co? Mm j to ale tst se svmi dtmi, co? O mn nikdo nebude moci
ct, e iju ve svm potomstvu. Dcera je andl a syn apotol! Tak pijte, pane ... mm odporn
vno."

"Myslm, e je vborn," ekl Balsamo a podval se na Andru.

"Pak jste tedy tak filosof! ... Jen si dejte pozor, aby vm dcera na mj pkaz neudlala
kzn. Ale ne, filosofov jsou bez nboenstv. To pece bylo ohromn pohodln mt
nboenstv, krucinl: lidi vili v Boha a v krle, tm bylo vechno eeno. Aby dnes
nemuseli vit ani v Boha, ani v krle, mus se uit spoust vc a st spoustu knih; j jsem
radi, kdy se nemus nikdy pochybovat. Za mch as se lidi uili, ale byly to alespo
pjemn vci; studovali jsme, jak se sprvn hraje farao, biribi nebo passe-dix; pjemn se
vytahoval me, akoliv souboje byly zakzny; ruinovaly se vvodkyn a my jsme se
ruinovali pro tanenice: to je tak mj ppad. Cel Taverney pohltila opera; a jedin toho
lituji, protoe zruinovan lovk nen u lovk. Vypadm stae, kdy se tak na mne dvte,
e ano? Ale jenom proto, e jsem zruinovan, e iju v brlohu, e mm odrbanou paruku a
prastar aty; ale podvejte se na mho ptele marla, ten m nov aty a nakadeenou
paruku, bydl v Pai a dostv rentu dv st tisc livr! Je pod mlad, je to jet zelen
mladk, ipera a dobrodruh! A pitom je o deset let star ne j, pane, o deset let!"

"To mluvte o panu de Richelieu?"

"Samozejm."

"O vvodovi?"

"Pece ne o kardinlovi, krucinl! Myslm, e tak daleko nejdu. Ostatn nedokzal, co dokzal
jeho synovec; tak dlouho nevydrel."

"Divm se, pane, e jste odeel od dvora, kdy mte tak mocn ptele, jak se zd."

"Ach, to je jenom doasn odpoinek, to je vecko, jednoho dne se tam vrtm," ekl star
baron a vrhl pitom podivn pohled na dceru, jak si Balsamo dobe poviml.

"Snad by alespo pan marl mohl povit vaeho syna?"

"Mj syn se mu hnus."

"Syn jeho ptele?"

"A prvem."

"Jak tohle mete ct, prosm vs?"

"Vdy je filosof, krucinl! Okliv si ho."

"A Filip mu to ostatn oplc," ekla Andre naprosto kladn. "Sklite se stolu, Legayov!"

Rozkaz vytrhl dvku ze zamylen; pozorovala bedliv okno, ale hned pibhla.

"Ach ano, dve to bvalo jin, u stolu jsme zstvali a do dvou hodin rno. K veei bvalo
co jst! A kdy u nebylo, tak jsme pili! Ale pt patoky, kdy se pitom nev ... Legayov,
doneste lhev maraskina ... jestli jet njak je."

"Doneste," opakovala Andre Legayov, kter zejm ekala na rozkaz sv velitelky, zda m
uposlechnout baronova rozkazu. Baron se zvrtil do kesla, zavel oi a melancholicky si
povzdechl, co psobilo dost groteskn.

"Mluvil jste o marlovi de Richelieu ... " navzal Balsamo, kter zejm ml chu pokraovat
v hovoru.
"Ano, mluvil jsem o nm, to je pravda," odpovdl Taverney a zanotoval stejn
melancholickou psniku, jako byly jeho vzdechy.

"Okliv-li si vaeho syna, a okliv si ho prvem, protoe je filosof, jist nezapomnl na

ptelstv k vm, protoe vy jm nejste."

"Filosofem? Bohudky ne!"

"A pravdpodobn tak mte rzn tituly, jak pedpokldm. Slouil jste krli?"

"Patnct rok. Byl jsem marlkovm pobonkem; prodlali jsme spolu taen u Mahonu21 a
nae ptelstv se datuje ... na mou dui, pokejte ... Od slavnho oblhn Philippsburgu, to
znamen od roku 1742 nebo 1743."

"No to je vborn, vy jste byl pi oblhn Philippsburgu22 ... J tak."

Staec se v kesle vztyil a zadval se do Balsamovy tve s oima rozevenma divem.

"Promite, ale kolik vm je vlastn let?"

"J nemm dn vk," odpovdl Balsamo, podvaje i, aby mu do n mohla krsn

Andrina ruka nalt maraskino. Baron si hostovu odpov vyloil po svm; domnval se, e
Balsamo m njak dvod, aby svoje st neprozradil.

"Dovolte, pane, abych vm ekl, e vbec nevypadte na vojka od Philippsburgu. Oblhali

jsme ho ped osmadvaceti lety a vy vypadte tak nejv na ticet, jestli se nemlm."

"Boe mj, komu nen ticet?" odpovdl cestujc lern.

"Mn, krucinl! Ticet u mi nen pesn ticet let!" zvolal baron.

Andre pozorovala cizince upenm pohledem, kter prozrazoval, e neme potlait svou
zvdavost. Cizinec se j opravdu jevil kadou chvilku v jinm svtle.

"Opravdu m uvdte ve zmatek, pane, pokud se ovem nemlte - co je velmi

pravdpodobn - a nepletete si Philippsburg s njakm jinm mstem. Nehdal bych vm vc
ne ticet, e ano, Andre?" obrtil se na dceru.

"Ano," pisvdila a pokouela se snst mocn hostv pohled, ale ani tentokrt se j to
nepodailo.

"Ne, ne; vm, co km, a km to, co je. Mluvm o slavnm obleen Philippsburgu, pi nm
pan vvoda, Richelieu zabil v souboji svho bratrance knete de Lixen. Stalo se to na hlavn
silnici, kdy se vracel ze zkop; na mou dui, po lev stran na hlavn silnici ho krsn
propchl meem. el jsem kolem, kdy kne de Deux-Ponts drel umrajcho v nru. Sedl
na kraji pkopu a pan de Richelieu si klidn utral me."

"Na mou est, pane, vy mne vzruujete! Udlo se to pesn tak, jak kte."

"Slyel jste o tom vypravovat?" zeptal se klidn Balsamo.

"Byl jsem tam, ml jsem est bt sekundantem pana marla, kter tehdy marlem jet
nebyl; ale to nen dleit."

"Tak pokejte," ekl Balsamo a zadval se baronovi upen do o.

"Na co?"

"Nenosil jste tehdy uniformu kapitna?"

"Sprvn."

"Byl jste tehdy v krlovnin regimentu lehk kavalerie, kter byl rozsekn u Fontenoy?"

"Vy jste byl tak u Fontenoy?" zeptal se baron vsmn.

"Ne, u Fontenoy jsem byl u mrtev," odpovdl klidn Balsamo. Baron otevel oi dokon
divem, Andre se zachvla, Nicole se pokiovala.

"Abychom se tedy vrtili k tomu, co jsem vm kal," pokraoval Balsamo, "nosil jste tehdy
uniformu lehk kavalerie, vzpomnm si na to naprosto pesn. Kdy jsem el kolem, vidl
jsem, jak drte svho i marlova kon, kdy se marl bil. Pistoupil jsem k vm a zeptal se
vs na podrobnosti a vy jste mi je povdl."

"No ovem, vy! Te vs poznvm, tehdy jste ml hodnost ryte a vichni vm kali jen
mal ryt."

"Krucinl!" zvolal Taverney v divu.

"Promite mi, e jsem vs hned nepoznal, ale ticet let lovka zmn. Na zdrav marla de
Richelieu, mil barone!" zvedl Balsamo pohr a vyprzdnil ho jednm doukem.

"Vy jste m v t dob vidl? To nen mon!" opakoval baron.

"Vidl jsem vs."

"Na hlavn silnici?"

"Na hlavn silnici."

"Jak drm kon?"

"Jak drte kon."

"Pi souboji?"

"Kdy kne vydechl naposledy, vdy jsem vm to u kal."

"Ale pak vm je tedy padest?"

"Mm patin vk, abych vs tehdy vidl."

Baron se po tchto cizincovch slovech zvrtil do kesla tak doplen, e Nicole se tomu
musela zasmt. Andre se vak msto smchu zasnila a upela oi na Balsama, kter na tento
okamik zejm ekal a snad ho i pedvdal.

Nhle se postavil a z jeho plamennch o zasrely dva nebo ti blesky na dvku, take se
zachvla jako zasaena elektrickm proudem. Pae j ztuhly, sklonila hlavu a pak zavela oi.
Stojc cizinec uchopil jej ruce do svch; Andre se stle jet chvla.

"A vy si tak myslte, sleno, e jsem lh, kdy tvrdm, e jsem se zastnil oblhn
Philippsburgu?"

"Ne, pane, j vm vm," vykoktala Andre s nadlidskm silm.

"Pak tedy vanm j," ekl star baron. "Ach pardon! Pokud ovem pn nen njak straidlo.
nebo stn!"

Nicole otevela dokon vyden oi.

"Kdo v!" ekl Balsamo tak vn, e to na Andru , zcela mimodn zapsobilo.

"Mluvme vn, pane barone," ekl staec, kter byl zejm rozhodnut zjednat si v t vci
jasno, "je vm opravdu pes ticet let? Vbec na n nevypadte."

"Uvte mi, eknu-li vm nco mlo pravdpodobnho?"

"Na to vm neodpovm; opravdu nejsem dn lehkovrnk," zavrtl staec vsmn hlavou.

Andre vak napjat poslouchala.

"Pro byste mi tedy ml klst otzku, kdy nechcete slyet odpov?"

"Tak dobr, ano, uvm vm. Jste s tm spokojen?"

"Ano, pane, budu vm opakovat, co jsem vm u ekl; nejene jsem vs vidl, ale navc jsem
vs jet pi obleen Philippsburgu znal."

"Tehdy jste byl jet dt, e ano?"

"Bezpochyby."

"Byly vm nanejv tyi nebo pt rok?"

"Ne, tehdy mi bylo jedenatyicet."

"Cha, cha, cha!" zasml se hlun baron a Nicole mu dlala ozvnu.

"Vdy jsem vm to dobe kal, vy mi nevte, vy mi vbec nevte," namtl vn

Balsamo.

"A vy si vn myslte, e vm mm vit! ... To byste mi musel podat njak dkaz."

"To je naprosto jasn. V t dob mi bylo jednatyicet rok, to je pravda; neekl jsem vak, e
jsem byl stejn jako te," neupadl Balsamo do rozpak.

"Cha! Cha! To zavn pohanstvm. Copak nebyl jednou njak eck filosof - ti zatracen
filosofov byli ve vech dobch! - kter nejedl boby, protoe tvrdil, e maj dui - stejn jako
mj syn tvrd, e i negi maj dui. Kdo to vymyslel? Tentononc ... Jakpak kte tomu
blovi?"

"Pythagoras," odpovdla Andre.

"Ano, Pythagoras, kdysi m to uili jezuiti. Otec Pore nm dal na toto tma kompozici v
latinskch verch. Zvodil jsem tehdy s malm Arouetem. Vzpomnm si, e moje vere byly
neskonale lep ne jeho - a z nho je te Voltaire. Pythagoras, ano, Pythagoras."

"No a kdo vm ekl, e j nejsem Pythagoras?" namtl prost Balsamo.

"Nepoprm, e jste Pythagoras; ale muste uznat, e Pythagoras se nezastnil oblhn

Philippsburgu, j jsem ho tam alespo nevidl."

"Samozejm; ale vidl jste tam vikomta Jeana des Barreaux, kter byl u ernch
muketr?"

"Ano, ano, toho jsem tam vidl ... ale to nebyl filosof, akoli si tak oklivil boby a jedl je
jenom z nejvt nouze."

"Sprvn, je to tak! Vzpomnte si, e pt den po souboji pana de Richelieu des Barreaux
byl s vmi v zkopu?"

"Docela pesn."

"Kdy si na to vzpomnte, pak tak vte, e ern muketi a lehk kavalrie spolu toili
cel tden."

"Pesn tak - a potom?"

"A potom dlostelectvo plilo jako zbsil a karte ten veer dopadaly hust jako krupobit.
Des Barreaux byl smutn - pisel za vmi a podal vs o upeek, kter jste mu nabdl ze
zlat tabatrky."

"A byl na n portrt dmy?"

"Zajist. Dosud ji vidm, byla to blondnka, e ano?"

"Krucinl! Je to tak," piznal baron vyden. "A potom?"

"A potom," pokraoval Balsamo, jako by jet vychutnval upeek, "potom ho zashla
koule do krku jako kdysi pana de Berwick a urazila mu hlavu."

"Bohuel! Chudk des Barreaux!"

"Tak vidte, pane! Sm jste se pesvdil, e jsem vs vidl a znal u Philippsburgu, protoe
des Barreaux jsem byl j sm ve sv vlastn osob."

"Ale to je arodjnictv! Jet ped sto lety by vs za to uplili, ven pane. Kruci,myslm, e
je tady ctit njak straidlo, obenec nebo uplenec!" zvolal baron, kter se u probral ze
svho dsu a divu.

"Pane barone, dn skuten arodjnk nebyl nikdy oben ani uplen, na tohle laskav
nezapomnejte; do styku s oprtkou nebo hranic se dostali jenom hlupci. Ale myslte, e je
vhodn, abychom tu sedli, kdy slena de Taverney je u ospal? Debaty o metafyzice a
okultnch vdch ji zejm pli nezajmaj."

Andre opravdu podlehla neznm sle, kter nemohla odolat; hlava se j lehce kymcela ze
strany na stranu jako kvt, do nho padla pli velk kapka rosy. Pi poslednch baronovch
slovech se vak pokusila zbavit fluida, je ji ovldlo a tsnilo; potsla energicky hlavou,
vstala a zprvu potciv, potom podprna Nicolou, odela z jdelny.

V te chvli se tak odlepila od okennch rm tv; Balsamo u dvno poznal, e do jdelny

nahl Gilbert.

Za nkolik okamik uslyel, e Andre prudce bu do klves klaviembala.

Balsamo ji sledoval pohledem, jak odchzela kloptav z jdelny, a kdy zmizela, ekl
vtzoslavn:

"To bychom mli. Te mohu zvolat s Archimdem: heureka!"23

"Archimdes?" otzal se baron.

"Sprvn chlapk a vdec, taky jsem ho znal, ale to u je dva tisce sto padest rok,"
odpovdl Balsamo.

1. Heurka

Nen zcela jasn, zda baron povaoval Balsamovo chvstn za nesnesiteln? i zda je vbec
neposlouchal, anebo snad prv proto, e je poslouchal, rozhodl se naprosto jednoznan, e
se podivnho hosta zbav; sledoval Andru oima, dokud nezmizela, a kdy uslyel, e v
sousednm pokoji hraje na klaviembalo, nabdl Balsamovi, e ho d odvzt do sousednho
msta.

"Mm mizernou herku, kter mon zdechne, ale pesto si mete bt zcela jist, e vs
doveze, abyste se mohl slun vyspat. Mm sice v Taverney svtnici a lko, ale j rozumm
pohostinstv po svm. Moje heslo je: Dobe nebo nic."

"Vy m tedy vyhnte? To dokazuje, e jsem vm na obt," ekl Balsamo s smvem, za

nm skrval rozmrzelost.

"Kdo vm tohle ekl, krucinl! Jednm s vmi jako s ptelem, vzcn hoste. Sm sob byste
ublil, kdybyste tu chtl penocovat. Opravdu m mrz, kdy vm to km, ale musm vm to
ci, abych upokojil sv svdom; vdy vy se mi vlastn ohromn lbte."
"Kdy se vm tedy lbm, nenute m, abych vstal a odjel na koni; jsem unaven a rd bych si
narovnal dy v posteli. Nepehnjte svou nedostatenost, musel bych si myslet, e jste proti
mn osobn zaujat."

"Kdy je tomu tak, tak si tedy spte v zmku," odpovdl baron a hledal oima La Brieho.
Kdy ho v kout objevil, houkl:

"Polez ven, star zlosynu!"

La Brie popoel bzliv k pnovi.

"Tak polez, krucinl! Co mysl, d se pespat v ervenm pokoji?"

"Ano, pane, samozejm, vdy v nm spv pan Filip, kdy pijede do Taverney," odpovdl
star sluha.

"Pro nanicovatho poruka, kter pijede k zruinovanmu otci na ti msce, je a moc dobr,
ale pro bohatho pna, kter jezd s potovnm tyspem, je moc patn."

"Ujiuji vs, pane barone, e bude vborn," ekl Balsamo. Baron se zaklebil, jako by chtl
ci: ty mi tak bude povdat, jak je! To j vm moc dobe.

Potom hlasit poruil La Briemu: "Dej pnovi erven pokoj, kdy si chce na cel ivot
nechat zajt chu ukzat se jet jednou v Taverney. Tak vy tady opravdu chcete pespat?"

"Ale ano."

"Pokejte, jet mi nco napadlo."

"Co?"

"e byste nemusel jet na koni."

"Jet na koni?A kam?"

"Po silnici do Bar-le-Duc. Ve voze jste ml zapaen potovn kon?"

"No ovem, pokud to nebyli kon Satanovi," odpovdl Balsamo.

"Zpotku jsem si to myslel, protoe vy s blem jist vychzte moc dobe."

"Prokazujete mi svm nzorem mnohem vt est, ne si zasloum."

"Pithli v vz, tak ho mohou zase odvzt."

"Nemohou, protoe ze ty zstali jenom dva. Vz je tk a i potovn kon si mus

odpoinout."

"To je mi dvod. Prost jste si umnil, e budete spt tady."

"Trvm na tom. Jinak bych vm ztra rno nemohl prokzat svou vdnost."

"To mete docela snadno."

"Jak?"

"Protoe jste tak zadobe s blem, poproste ho, aby mi pomohl nalzt kmen mudrc."

"Kdy na to, pane barone, tak nalhte ... "

"Kdybych ho tak ml, krucinl! Ten kmen mudrc!"

"Pak se muste obrtit na nkoho jinho ne na bla."

"Na koho?"

"Na mne, jak ekl Corneille v nevm kter komedii, kdy mi ji recitoval, no ne, prv ped sto
lety, jak jsme spolu li pes most Pont-Neuf v Pai."

"La Brie! Star padouchu! Pokuste se najt njakou svku a posvtit pnovi," zvolal baron,
ktermu se rozhovor v tak pozdn hodinu a s takovm lovkem zanal zdt nebezpen.

La Brie pospchal vykonat pnv rozkaz - jeho hledn mlo skoro stejnou nadji na spch
jako baronovo hledn kamene mudrc - zavolal tedy Nicolu, aby la na ped a vyvtrala
erven pokoj.

Nicole nechala Andru o samot; Andre byla vlastn rda, e me propustit pokojskou,
potebovala si toti ujasnit sv mylenky.

Baron popl Balsamovi dobrou noc a el si lehnout. Balsamo vythl hodinky, nebo si
vzpomnl na slib Althotasovi. Uenec spal u pl tet hodiny msto dvou hodin. Ticet
ztracench minut. Zeptal se tedy La Brieho, zda kor stoj na stejnm mst. La Brie
odpovdl, e tam jist stoj, jestli sm neodjel.

Balsamo se jet vyptval, co dl te Gilbert. La Brie ho ujistil, e Gilbert je lenoch a te e

u urit alespo hodinu sp.

Balsamo el probudit Althotase, ale pedtm se jet podval, kudy pjde do ervenho
pokoje.

Pan de Taverney vbec nelhal, kdy tvrdil, e pokoj za moc nestoj; nebyl toti o nic lpe
vybaven nbytkem ne ostatn. Stla v nm dubov postel se starou, vybledlou zelenou
damakovou pikrvkou, kter se podobala alounnm zvsm; uprosted pokoje byl
dubov stl se zprohbanmi nohami a u stny velik zdn krb, kter pamatoval Ludvka
XIII.; v zim snad mohl vypadat do jist mry ndhern, ale v lt bez ohn, bez kozlk na
dv, bez deva, bez pohrab, ale s hromadou rozhzench starch novin psobil smutn;
Balsamovi to vak na jednu noc nevadilo, ba prv naopak, byl rd, e v ervenm pokoji
me penocovat. Pro plnost jet uveme, e v nm byly dv idle a sk s vyhloubenmi
vplnmi.
Kdy se La Brie pokouel v pokoji trochu uklidit, Nicole odela do svho pokojku.

Balsamo probudil Althotase a vracel se do zmku. Zastavil se u Andrinch dve a

naslouchal. Andre si povimla, e po odchodu z jdelny unikla tajemnmu vlivu, kterm na
ni cizinec psobil. Aby zapudila tyto mylenky, usedla ke klaviembalu. Balsamo slyel za
zavenmi dvemi, jak hraje. Po chvilce nkolikrt zakrouil rukama, co lze povaovat za
jist druh zaklnn, a nepochybn to tak zaklnn bylo nebo zapsobilo na Andru tak, e
pomalu pestvala hrt, ruce j nehybn klesly na klvesy; pomalu a toporn se obrtila ke
dvem, jako kdy lovk nco dl proti vlastn vli.

Balsamo se ve stnu usml, jako kdyby vidl zavenmi dvemi. Zajist si to pl a vytuil, e
jeho pn se splnilo; nathl levou ruku, nahmatal zbradl a strnule krel do ervenho
pokoje.

Andre se stejn pomalm a strnulm pohybem odvracela od dve ke klaviembalu, jak se

Balsamo vzdaloval. Kdy vystoupil na posledn schod, uslyel opt prvn tny peruen
melodie. Vstoupil do pokoje a propustil La Brieho.

La Brie byl zejm dobr sluha zvykl uposlechnout na nejmen pokyn. Pesto vak se
zastavil, kdy doel ke dvem.

"Copak?" zeptal se Balsamo.

La Brie shl do kapsy u kabtu, nco v n lovil, ale neodpovdal.

"Chcete mi nco ci, pteli?" pistoupil k nmu Balsamo.

Bylo vidt, e La Brie se ohromn pemh, aby vythl ruku z kapsy: "Chci ci, pane, e jste
se asi zmlil."

"J? A v empak, pteli?"

"e, jste mi msto tyiadvaceti sou dal tyiadvacet livr."

Otevel pst a ukazoval nov a zc zlak. Balsamo se podval na starho sluhu s obdivem,
z nho bylo patrno, e nem o lidech valn mnn, pokud jde o jejich poestnost.

"And honest!" ekl jako Hamlet; shl do kapsy a k prvnmu zlaku poloil druh.

Nikdo si nedovede pedstavit, jakou radost ml La Brie z tak skvl tdrosti. Dobrch dvacet
let toti nevidl zlak. Aby vil, e je astnm majitelem takovho pokladu, musel mu
Balsamo strit ruku se zlaky do kapsy.

Uklonil se a k zemi a odchzel pozptku, kdy ho Balsamo zastavil otzkou:

"Jak to chod rno v zmku?"

"Pan de Taverney zstv dlouho v posteli, pane, ale slena Andre vdycky vstv velmi
asn."
"V kolik hodin?"

"V est."

"Kdo sp nad tmto pokojem?"

"J, pane."

"A pod nm?"

"Nikdo. Pod nm je chodba, kter vede sem."

"Dkuji, pteli, mete odejt."

"Dobrou noc, pane."

"Dobrou noc. Abych nezapomnl, opatrujte mi dobe vz."

"Ano, pane, mete bt klidn!"

"Kdybyste v nm uslyel njak hluk anebo uvidl svtlo, tak se nelekejte. Ve voze bydl
star bezmocn sluha, kterho vozm s sebou. eknte panu Gilbertovi, a ho nech na
pokoji. eknte mu tak, prosm vs, a ztra rno neodchz, dokud si s nm nepromluvm.
Budete si to vechno pamatovat, pteli?"

"Zajist, pane! A pn ns opust tak brzo?"

"To se uvid. Ale poteboval bych bt ztra do veera v Bar-le-Duc," odpovdl Balsamo s
smvem.

La Brie si odevzdan povzdechl, mrkl jet jednou na postel a el se svkou ke krbu, aby
splil alespo hromadu papru, kdy nem devo, a trochu ohl velk vlhk pokoj. Balsamo
ho vak zastavil.

"Ne, nechte ty star noviny, kdybych nemohl spt, trochu bych se pobavil tenm." La Brie se
uklonil a odeel.

Balsamo pistoupil ke dvem, poslouchal starcovy vzdalujc se kroky na vrzavm schoditi.

Brzy uslyel, e La Brie je u ve sv svtnici.

Potom baron pistoupil k oknu. Okno v protjm pavilnu v mal mansard bylo osvtleno,
protoe okenice nedolhaly. Byl to pokoj Legayov. Dve se pomalu svlkalo a obas
otevelo okno a vyklonilo se, aby vidlo, co se dje na dvoe.

Balsamo si Legayovou pozorn prohlel, co si pravdpodobn nemohl pi veei dovolit.

"To je podivn, jak se j podob!" eptal. V t chvli svtlo v mansard zhaslo, ale svlkajc
se dvka neulehla.

Balsamo zstal stt open o okno.

Stle bylo slyet hru na klaviembalo.

Baron zejm poslouchal, zda se do hry nems jet njak jin zvuky ... Kdy se ujistil, e
nic jinho v nonm tichu nen slyet, otevel dvee, kter La Brie zavel, opatrn seel po
schoditi a tichounce otevel dvee do salnu..

Andre nic neslyela.

Jezdila krsnma matov blma rukama po zaloutl slonovin klves; proti n viselo na
stn zrcadlo v ozdobn vyezvanm zlacenm rmu; zlato msty oprskalo a ztrcelo se pod
vrstvou edi.

Andre hrla melancholickou melodii. Vlastn to byly spe jenom prost akordy ne
melodie. Zejm improvizovala a klaviembalo vyprvlo o jejch vzpomnkch na minulost a
o snech do budoucnosti. Smutek, kter se zmocnil jejho ducha v Taverney, ji nhle opoutl
a dvka bloudila v mylenkch etnmi obrovskmi zahradami kltera Zvstovn Panny
Marie v Nancy, kde bylo plno veselch chovanek. Ale a tomu bylo jakkoli, jej roztkan
pohled se alespo v t chvli ztrcel v temnm zrcadle, je odrelo temnoty, kter nemohla
zahnat jedin svka, postaven na klaviembalu.

Andre se obas nhle zarazila. Pipomnala si podivn dojem a neznm pocity, kter mla
pi veei. Ale ne si vechno staila v hlav srovnat, srdce j znovu prudce zabuilo a chvn
j probhlo vemi dy. Chvla se, jako kdyby se j dotkla njak ciz bytost - akoli v pokoji
byla naprosto sama - a svm dotekem zpsobila vechen jej zmatek.

Kdy se snaila uvdomit si vechny ty podivn pocity, zmocnily se j znovu. Chvla se po

celm tle, jako by ji zashl elektrick proud. Zrak se j zjasnil a jej mylenka jako by se
zhmotnila; Andre postehla v zrcadle njak pohyb.

Dvee salnu se nehlun otvraly.

Za dvemi se objevil stn.

Andre se zachvla a prsty j sklouzly z klves.

Pesto vak na tom nebylo nic nepirozenho.

Stn se nedal rozeznat prost proto, e byl jet pohrouen v temnotch; nemohl to bt stn
pana de Taverney nebo Nicoly? Nechodval La Brie ped spanm po mstnostech a nezael
obas do salnu jet nco udlat? Diskrtn a vrn sluha to inval asto a chodil vdycky
velice tie.

Andre vak vidla svm duevnm zrakem, e to nen nikdo z nich.

Stn se piblioval tichm krokem, stle vce se oddloval od temnot. Kdy se dostal do
svtelnho pruhu, vrenho svc, Andre rozpoznala tolik obvanho cizince, jeho bledou
tv a ern sametov redingot. Ml jist njak tajemn dvod, pro odloil hedvbn aty,
kter ml na sob pi veei.

Andre se chtla otoit a kiet.

Balsamo vak nathl ruce ped sebe a Andre se ani nehnula a pouze vykoktala s nadlidskm
silm:

"Pane ... pane! ... pro boha svatho, co chcete?"

Balsamo se usml a zrcadlo opakovalo vraz jeho tve, kter Andre zaujal tak, e se od nj
nemohla odtrhnout.

Balsamo vak neodpovdl.

Andre se pokusila jet jednou vstt, ale nepodailo se j to; nepemoiteln sla, ochromen,
kter j nebylo nijak nemil, ji pibily na idli, zatmco jej pohled se noil do zrcadla.

Tento nov pocit ji vydsil, protoe si uvdomovala, e je zcela vydna napospas mui,
kterho vbec nezn.

S nadlidskm silm se pokusila zavolat, otevela sta; Balsamo vak nathl ruce nad dvinu
hlavu a z st se j neozval ani hlsek.

Andre zstala nm; hru j naplnilo zvltn teplo a stoupalo j do hlavy. Ztratila slu i vli
a hlava j klesla na rameno.

Balsamo jako by v tom okamiku zaslechl lehk ramot u okna a rychle se otoil; byl
pesvden, e venku zahldl muskou tv, kter hned zmizela.

Svratil obo - a stejn vraz jako by se objevil i na dv tvi.

Pak se zas obrtil k Andre, spustil ruce, kter stle drel nad jej hlavou, lehounce je zas
nadzvedl a znovu spustil, a nkolik vtein je nad n podrel, aby dvku zashly drtiv proudy
elektiny.

"Spte!" poruil.

Kdy se jet vzpouzela, opakoval znovu rozkazovan:

"Spte! Spte! J to chci!"

Andre pln podlehla jeho vli; opela se loktem o klaviembalo, poloila ruku do dlan a
usnula.

Balsamo pak odeel pozptku z pokoje a zavel za sebou dvee. V tom okamiku se u okna
objevila tv, kterou Balsamo, jak se mu zdlo, pedtm zahldl:

Byl to Gilbert.

1. Pitalivost

Gilbert byl ze salnu vylouen pro nzk postaven, je zaujmal v zmku; cel veery vak
sledoval vechny, kdo v nm smli zstvat.
Vidl, jak se pi veei Balsamo smje a gestikuluje. Poviml si pozornosti, kterou vnoval
Andre; neunikla mu ani naprosto nezvykl laskavost, kterou hosta poctval baron, ani uctiv
horlivost La Brieho.

Kdy vstali od stolu, Gilbert se skryl v hustch kech bezu a kaliny z obavy, aby ho
nezpozorovala Nicole, a pjde do svho pokoje anebo bude zavrat okna, a neruila ho v jeho
pozorovn nebo vlastn sldn.

Nicole vykonala svou veern obchzku, ale musela nechat otevenou jednu okenici v salnu,
protoe vyviklan steje ji nedovolovaly zavt. Gilbert tohle dobe vdl, a proto neodeel
ze svho pozorovacho msta; byl si jist, e bude moci dl hat, a Legayov odejde.

Jeho pozorovn - mon e teni se bude zdt tento vraz znan otel - jak pozorovn
mohl Gilbert vlastn provdt? Copak neznal zmek Taverney do vech podrobnost, kdy v
nm byl vychovn; copak neznal dopodrobna vechny lidi, jejich tve vdal kadodenn
sedmnct nebo osmnct let?

Toho veera vak ml Gilbert docela jin pozorovac zmry; nesldil jenom, ale tak ekal.

Kdy Nicole odela ze salnu a pomalu a nedbale zavela dvee a okenice, prochzela se v
pzem, jako by na nkoho ekala. Kdy se kolem dokola letmo rozhldla. a zjistila, co
Gilbert jet hodl dl dlat, rozhodla se k stupu a odela do svho pokoje.

Gilbert stl nehybn pitisknut ke kmeni a tajil dech; neunikl mu jedin Nicolin pohyb a
jedin posunk; kdy zmizela a rozsvtilo se jej svtlo v mansard, Gilbert peel po pikch
a k oknu, pitiskl se do stnu a ekal; nevdl vlastn, na ek, ale hltal oima Andru sedc
u klaviembala.

V tom okamiku vstoupil do salnu Balsamo. Gilbert se zachvl a velmi bedliv sledoval, co
se bude dt. Myslel si, e Balsamo se dvo Andre, e chvl jej nadn a ona e mu
odpovd s obvyklm chladem; e na n s smvem nalh a Andre e pestala hrt, aby mu
odpovdla a poslala ho pry.

Obdivoval pvab, s nm Balsamo odeel. Domnval se, e pochopil cel vjev, ale
nepochopil naprosto nic, protoe se odehrl mlky.

Gilbert nemohl nic slyet, pouze vidl, e se pohybuj rty a zvedaj a klesaj ruce. I kdy
pipustme, e Gilbert byl velmi dobr pozorovatel, pece jenom nemohl proniknout zhadou,
nebo vechno se odehrvalo velmi pirozen.

Kdy Balsamo odeel, Gilbert pestal pozorovat a zaal obdivovat Andru, kter byla
neobyejn krsn, jak tak poklidn sedla u klaviembala; brzo si vak poviml, e sp.
Zstal jet nkolik minut na stri, aby se ujistil, e dvka opravdu sp. Potom se zvedl, kdy
se pesvdil, e opravdu sp, sevel hlavu obma rukama jako lovk, kter se obv, aby mu
nepraskla pod pvalem mylenek; zmocnila se ho zuiv touha.

"Jej ruku, piblit se rty k jej ruce," kal si. "Do toho, Gilberte, do toho, chci ... "

Uposlechl svho rozkazu, vrhl se do pedsn, doel ke dvem a otevel je nehlun jako
pedtm Balsamo.
Ale sotvae otevel dvee a octl se tv v tv dvce, od n ho u nic nedlilo, pochopil
vznam inu, kter hodlal provst; on, Gilbert, on, syn njemce a venkovanky, on, mlad,
bzliv, nekuli uctiv mu, kter z hlubin sv nicotnosti se st odvil zvednout oi k
pyn a pohrdav dvce, se te dotkne rty lemu jejho roucha nebo konek prst spcho
majesttu, kter ho me zdrtit pohledem, kdy se probud. Pi tomto pomylen se pod nm
zachvly nohy a musel se opt o veeje dve, aby neupadl; opojen, je se zmocnilo jeho
srdce, se zcela rozplynulo.

Ale Andrino rozjmn nebo spnek byly tak hlubok - Gilbert dosud pesn nevdl, zda
dve sp nebo peml - e se neodvil postoupit ani o krok, i kdy Andre nemohla slyet,
jak hlasit tlue jeho srdce; marn se snail jeho tlukot potlait; na okamik se zastavil a tce
oddechoval; dvka se vbec nepohnula.

Byla tak krsn, kdy mla hlavu nn openou o ruku; dlouh nenapudrovan vlasy j
splvaly na ji a na ramena, e jeho ztlumen, ale neuhaen plamen se zase rozhoel.
Chlapci se znovu zatoila hlava; bylo to opojn lenstv; poctil dravou touhu dotknout se
njak vci, kter se dotkala ona; opt k n o krok postoupil.

patn upevnn prkna v podlaze zavrzala mladkovi pod nohama a na ele mu vyvstal pot;
Andre vak nic neslyela, jak se zdlo.

"Sp. To je velik tst, e sp!" eptal Gilbert. Po tech krocch se vak opt zastavil, protoe
se neho vydsil; dohovajc lampa vrhla posledn silnou zi do tmy, ne pln zhasla.

V celm dom nebylo slyet sebemen zvuk ani dn dech; star La Brie u leel a zejm
spal; svtlo v Nicolin svtnici bylo zhasnut.

"Do toho!" ekl si a zas kousek popoel.

Podlaha znovu hlasit zaskpala, ale Andre se opt ani nepohnula. Gilbert se podivil
takovmu spnku a tm se ho podsil.

"Sp," opakoval si stle kolem dokola a nejmn dvacetkrt za minutu zavhal mezi
rozhodnost milence a zbablce. (Zbablec nen pnem svho srdce.) "Sp, boe, boe, ona
sp!"

Pestoe se u nho horenat stdala obava s nadj, Gilbert stle postupoval, a doel k
Andre sotva na dva kroky, jako by podlehl njakmu kouzlu, i kdyby chtl utci, nemohl;
jakmile se jednou dostal do kruhu pitalivosti, v jeho stedu byla spc dvka, byl jako
spoutn, svzn, pemoen; padl na kolena.

Andre zstala nehybn a nm jako socha. Gilbert uchopil lem jejch at a polbil ho. Pak
zvedl pomalu a bez dechu hlavu - jeho oi hledaly oi Andry. Mla je rozeven dokon, ale
nic nevidla.

Gilbert nevdl, co si m myslet, drtila ho tha pekvapen. Najednou ho napadlo, e Andre

je snad mrtv. Aby se o tom pesvdil, odvil se ji uchopit za ruku; ruka byla tepl a tepna
tie pulsovala. Dvka vak zstala dl nehybn a nevyndala svou ruku z Gilbertovy. Gilbert v
opojen rozkoe, zpsobenm dotykem ruky, si myslel, e Andre ho vid, e vyctila a
vytuila jeho nesmyslnou lsku; jeho uboh zaslepen srdce uvilo, e na nj dokonce ekala,
e mlen znamen souhlas a nehybnost e je vrazem pzn.

Pozvedl tedy Andrinu ruku ke rtm a vtiskl na ni dlouh horen polibek. Andre se nhle
zachvla a Gilbert uctil, ze ho odstrkuje.

"Ach, jsem ztracen!" zaeptal a pustil dv ruku a elem uhodil do podlahy.

Andre se zvedla, jako by jejma nohama pohybovala njak pra; nesklopila oi na podlahu
ke Gilbertovi, kterho se zmocnila takov hanba a hrza, e neml odvahu podat za
prominut, s nm ostatn ani nepotal.

Ale Andre se vztyenou hlavou a strnulm krkem se lehounce dotkla nohou Gilbertova
ramene, kdy ho pekraovala, a la tkm, namhavm krokem ke dvem za neznmm
clem, jakoby postrkovna njakou tajemnou silou.

Kdy Gilbert ctil, e Andre odchz, pozvedl se na loket, pomalu se otoil a sledoval ji
udivenm pohledem. Andre dola a ke dvem, otevela je, prola pedsn a ke schoditi.

Bled a chvjc se Gilbert se za n vlekl po kolenou. Je tak rozhoena, myslel si, e m

neuznala za hodna ani jedinho pohledu; jde za baronem, pov mu o mm hanebnm lenstv
a baron m vyene jako lokaje.

Gilberta opoutly smysly, kdy si uvdomil, e mus odejit z Taverney, e u nebude vdat
tu, kter je jeho svtlem, ivotem i du; zoufalstv mu dodalo odvahu, e se vzchopil, vstal a
pustil se za Androu.

"Promite mi to, sleno, prosm vs! pro boha svatho, promite mi to!" eptal.

Andre se tvila, jako kdy nic nesly, la dl, ale nikoli do otcova pokoje.

Gilbert si oddechl.

Andre vystoupila na prvn a pak i na druh schod.

"Boe mj! Boe mj! Kam jenom jde? Vdy tyhle schody vedou do ervenho pokoje, kde
sp cizinec, a do La Brieho mansardy. La Brieho mohla pece zavolat, anebo na nj zazvonit
... Kam vlastn jde? ... Ne, ne, to nen mon!" eptal Gilbert a sevel vztekem psti,. kdy ho
napadlo, e snad jde k Balsamovi.

Andre se zastavila u cizincovch dve.

Gilbertovi vyvstal na ele ledov pot; musel se zachytit zbradl, aby neupadl: vechno, co
vidl a eho se domlel, se mu zdlo obludn.

Dvee do Balsamova pokoje byly pooteven a svtlo z nich vychzejc ozilo Andriny
ulechtil a ist rysy a tanilo v jejch doiroka rozevench och. Andre vstoupila do
pokoje bez zaklepn.
Gilbert zahldl, e cizinec stoj uprosted mstnosti, m nakrabacen elo, panovan
vztaenou ruku a e upr oi do jednoho bodu.

Potom se dvee zavely.

Gilbert ctil, e ho opoutj sly. Pustil se zbradl a druhou ruku si poloil na rozplen elo;
pak se otoil jako kolo, kdy spadne z npravy, a s tlumenm bouchnutm dopadl na chladn
kmen prvnho schodu; stle upen zral na proklat dvee, kter pohltily vechno jeho
minul snn, ptomn tst i nadji do budoucnosti.

1. Vidouc

Balsamo vyel dvce vstc, kdy k nmu vstoupila; la rovn a pevnm krokem jako socha
Kamennho ryte; Balsamo se tomu ani troiku nepodivil, akoli takov zjev by kadho
velmi pekvapil.

"Poruil jsem vm, abyste spala; spte?"

Andre si zhluboka povzdechla, ale neodpovdla.

Balsamo k n popoel a zeslil dvku fluida.

"Chci, abyste mluvila," poruil.

Andre se zachvla.

"Slyela jste, co jsem vm ekl?"

Andre pikvla.

"Pro tedy nemluvte?"

Andre zvedla ruku k hrdlu, jako by chtla naznait, e j tam slova vznou.

"Tak dobe! Posate se," poruil Balsamo a vzal ji za ruku, kterou Gilbert polbil, ani to
Andre zpozorovala; pi Balsamov doteku se znovu zachvla, jako kdy ji ped chvl
zashlo fluidum, jemu nemohla odolat. Udlala ti kroky pozptku a Balsamo ji posadil do
kesla.

"Vidte u?"

Andriny oi se rozily, jako by chtly zachytit vechny rozptlen paprsky, vychzejc ze

dvou svek stojcch v pokoji.

"Nekal jsem vm, abyste se dvala oima, dvejte se hrud," pokraoval Balsamo.

Pak vythl z vyvanho kabtce ocelovou tyinku a piloil ji na dvinu chvjc se hru.

Andre sebou trhla, jako by j ohniv kop proniklo tlem a k srdci, a okamit zavela oi.
"V podku, zante u vidt, e ano?"

Andre pikvla.

"A budete tak u mluvit?"

"Ano," odpovdla Andre, ale zrove si poloila ruku na elo, jako by poctila nevslovnou
bolest.

"Co je vm?" zeptal se Balsamo.

"Ach, to bol!"

"Co vs bol?"

"Bol m, e m nutte vidt a mluvit."

Balsamo dvakrt nebo tikrt piblil ruce k Andrinu elu a zase je vzdlil, jako by chtl
odebrat st fluida, hrozcho elo roztrhnout.

"Jet vs to bol?"

"U mn," odpovdla Andre.

"Vborn; podvejte se, kde jste."

Andriny oi se neotevely, ale tv se j zachmuila, jako by chtla vyjdit nejvy div.

"V ervenm pokoji," zaeptala.

"S km?"

"S vmi," odpovdla rozechvn.

"Co mte?"

"Mm strach! Stydm se!"

"Pro? Copak nemme k sob navzjem sympatie?"

"Mme."

"A vy nevte, e jsem vs zavolal s istmi mysly?"

"Ach ano! To je pravda."

"A e vs ctm jako sestru?"

"Ano, to vm," rozzila se jej tv, ale opt se zachmuila.

"Vy mi nekte vechno. Vy mi pln neodpoutte," pokraoval Balsamo.

"Vidm toti, e sice nechcete ublit mn, ale mon e chcete ublit nkomu jinmu."

"To je mon, ale o to se nestarejte," zaeptal Balsamo rozkazovan.

Andrina tv dostala obvykl vraz.

"V dom vichni sp?"

"Nevm."

"Tak se podvejte."

"Kam se mm podvat?"

"Teba nejprve ke svmu otci. Kde je?"

"Ve svm pokoji."

"Co dl?"

"Le."

"Sp?"

"Ne, te."

"Co te?"

"Jednu z tch oklivch knih, kter mi stale vnucuje."

"A vy je netete?"

"Ne."

"Vborn. Meme tedy bt klidn, pokud jde o otce. Podvejte se, co dl Nicole ve svm
pokoji."

"V jejm pokoji je tma."

"A vy potebujete svtlo, abyste vidla?"

"Ne, kdy mi to porute."

"Tak se dvejte! Chci tomu."

"Ach, u ji vidm!"

"No a?"
"Je napolo svleen; potichu otvr dvee ve svm pokoji a jde dol po schodech."

"Dobe. Kam jde?"

"Zastavuje se u dve do dvora, skrv se za n; sld, poslouch."

Balsamo se usml.

"Sld po vs a ek na vs?"

"Ne."

"Tak dobe, to je hlavn! Kdy dveti nepek otec a pokojsk, pak se nemus nieho bt,
ledae ... "

"Ne," odpovdla prudce.

"Ach tak! Vy odpovdte na mou otzku?"

"J ji vidm."

"Vy tedy nikoho nemilujete?"

"J?" zeptala se pohrdliv.

"Samozejm; myslm, e byste nkoho mohla milovat. Dvata pece neodchzej z kltera,
aby ila v odlouen; a lovk dv svobodu srdci souasn s tlem, e ano?"

Andre zavrtla hlavou.

"Moje srdce je voln," odpovdla smutn. Rysy jejho oblieje zkrlil vraz takov istoty a
panensk skromnosti, e Balsamo cel rozzen zaeptal:

"Lilie! Zornika! Vidouc!" a zkil pae na znamen radosti a dk; pak se vrtil opt k
Andre a pokraoval: i kdy nemilujete, nepochybn jste milovna?"

"Nevm," odpovdla nn.

"Coe! Vy tohle nevte? Hledejte! Kdy se ptm, chci dostat odpov," poruil Balsamo dost
hrub a znovu se dotkl ocelovou tyinkou jejch ader.

Andre se zachvla, ale bylo patrno, e dotek j nepsob takovou bolest jako poprv.

"Ano, ano, vidm; uette m, nebo m zabijete."

"Koho vidte?"

"Ach ne, to nen mon!"

"Koho tedy vidte?"

"Mladka, kter m od mho nvratu z kltera sleduje, sld za mnou, nespout m z o, ale
vechno to dl skryt."

"Kdo je ten mladk?"

"Nevidm jeho obliej, ale jenom aty; vypad sp jako ndenk."

"Kde je?"

"Dole u schodit; trp, ple."

"Pro nevidte jeho obliej?"

"Protoe ho m skryt v dlanch."

"Podvejte se mu skrz ruce."

Andre se o to pokusila.

"Gilbert! Vdy jsem kala, e to nen mon!"

"Pro by to nebylo mon?"

"Protoe by se m neodvil milovat," odpovdla dvka nanejv pohrdav.

Balsamo se usml jako lovk, kter zn lidi a kter v, e pro srdce neexistuje dn
nepekroiteln vzdlenost, i kdyby to byla propast.

"A co dl dole u schodit?"

"Pokejte, sundv si ruce z ela, chytil se zbradl, vstv, jde nahoru."

"Kam jde?"

"Sem ... To je zbyten, neodv se vstoupit."

"Pro se neodv vstoupit?"

"Protoe se boj," odpovdla Andre s pohrdavm smvem.

"Ale bude poslouchat."

"Nepochybn, klade ucho ke dvem, poslouch."

"A vm to vad?"

"Ano, protoe me uslyet, co km."

"Je takov, e by toho mohl zneut proti vm, i kdy vs miluje?"

"Ano, v zchvatu hnvu nebo rlivosti. Ach ano! V takovch chvlch je veho schopen."

"Tak se ho tedy zbavme," ekl Balsamo a el hlun ke dvem.

Gilbertova chvle odvahy zejm jet nenastala; kdy uslyel Balsamovy kroky, z obavy, e
bude pistien, vyskoil na zbradl a sjel po nm a pln dol.

Andre tie, ale zden vykikla.

"Pestate se po nm dvat. Takov sprost lsky nejsou dleit. Vyprvjte mi o baronovi

de Taverney, chcete?"

"Chci vechno, co chcete vy," odpovdla Andre s povzdechem.

"Baron je tedy velmi chud?"

"Velice chud."

"Tak chud, e vm neme popt dnou zbavu?"

"dnou."

"Pak se tedy muste v zmku nudit?"

"K smrti se nudm."

"Nemte snad njakou ctidost?"

"Ne."

"Milujete otce?"

"Ano," odpovdlo dve tm vhav.

"Pesto se mi vera veer zdlo, e dceinskou lsku zastr njak mrak," vyptval se
Balsamo s smvem.

"Zlobm se na nj, e tak blzniv rozhzel vechen majetek m matky, e uboh erven
dm se mus uskrovovat ve sv posdce a neme dstojn nst jmno na rodiny."

"Kdo je erven dm?"

"Mj bratr Filip."

"Pro mu kte erven dm?"

"Protoe to je, i vlastn bylo jmno naeho zmku a nosili je prvorozenci v naem rodu,
dokud otec nezemel. Pak dostvali jmno Taverney."

"A vy mte bratra rda?"

"Ach ano! Velice, velice!"

"Nade vecko?"

"Nade vecko."

"A pro ho mte tak vniv rda, kdy otce pli nemilujete?"

"Protoe m ulechtil srdce a dal by za mne ivot."

"Zatmco otec? ... "

Andre se odmlela.

"Neodpovdte?"

"Nechci odpovdt."

Balsamo zejm neuznal za vhodn nutit Andru, anebo snad u o baronovi vdl vechno, co
chtl vdt.

"Kde je v tto chvli ryt erven dm?"

"Ptte se m, kde je Filip?"

"Vidte ho v tomto okamiku?"

"Kdepak?"

"V trasburku."

"Nevidm ho."

"Znte msto?"

"Ne."

"Ale j je znm; hledejme spolen, chcete?"

"Chci a rda."

"Je v divadle?"

"Ne."

"Je v kavrn na nmst s ostatnmi dstojnky?"

"Ne."

"Vrtil se dom do svho pokoje? Chci, abyste prohldla pokoj svho bratra."
"Nevidm nic. Myslm, e ve trasburku u nen."

",Znte silnici?"

"Ne."

"To nevad. J ji znm, pjdeme tedy po n. Je v Saverne?"

"Ne."

"Je v Saarbrucken?"

"Ne."

"Je v Nancy?"

"Pokejte, pokejte!" sousteovala Andre mylenky srdce j builo tak prudce, e j div z
prsou nevyletlo.

"Vidm, Vidm! Ach, je to Filip, drahouek! Jak jsem astn," kala Andre a oi j zily
radost.

"Kde je?"

"Filip, drahouek!"

"Kde tedy je?"

"Projd mstem, kter vborn znm."

"Kter to je?"

"Nancy! Nancy! Byla jsem tam v kltee."

"Jste si jista, e to je on?"

"Ale ano, pochodn dobe osvtluj jeho obliej."

"Pochodn? Jak pochodn?" zeptal se Balsamo pekvapen.

"Jede na koni! Jede na koni! Vedle krsnho pozlacenho koru."

"Ach tak! A kdo sed v koe?" zeptal se Balsamo, jako by chpal, o jde.

"Mlad ena ... A jak je vzneen! A pvabn! A krsn! To je ale divn, zd se mi, e jsem ji
u nkdy vidla. Ne, ne, zmlila jsem se. Nicole j je podobn."

"Nicole se podob t vzneen, pyn, krsn mlad en?"

"Ano! Ano! Asi tak, jako se jasmn podob lilii."

"Podvejme se, co se prv te dje v Nancy?"

"Mlad ena se nakln ke dvkm a naznauje Filipovi, aby pijel bl; Filip ji poslechl,
pijd a uctiv smek."

"Mete slyet, co si budou povdat?"

"Budu poslouchat," odpovdla Andre a zastavila Balsama posunkem, jako kdyby nechtla,
aby cokoli rozptylovalo jej pozornost.

"Slym! Slym!" zaeptala.

"Co k mlad ena?"

"Naizuje mu s lbeznm smvem, aby popohnal kon. k, e doprovod m bt pipraven

ztra rno v est hodin, protoe se bhem dne chce nkde zastavit."

"A kde?"

"Bratr se na to prv pt ... Boe, vdy ona se chce zastavit v Taverney. Chce navtvit mho
otce. Takov vzneen princezna a chce se zastavit v naem ubohm dom! ... Co budeme
dlat, kdy nemme skoro dn stbrn nin ani stoln prdlo?"

"Uklidnte se. Obstarme to."

"Dky! Dky!"

Andre povstala, ale vzpt klesla vyerpna na idli. Balsamo k n pistoupil a

magnetickmi tahy zmnil smr elektrickch proud; krsnmu tlu, kter se sklnlo
zlomeno, s hlavou tce padajc na prsa popl klidn spnek. Andre si zejm odpoinula,
nabrala nov sly a pestala tce oddychovat.

"Seber svoje sly," poruil Balsamo hled na ni v temn extzi. "Te jet budu potebovat
vechnu tvou jasnozivost. O vdo, jedin ty nezklame! Tob mus lovk tedy vechno
obtovat. Tato ena je velice krsn! Boe, je to naprosto ist andl! A Ty to v, Ty, kter
tvo andly a eny! Ale jakou cenu pro mne m v tto chvli krsa? A co znamen
nevinnost? Prostou zprvu, kterou mi mohou opatit jedin krsa a nevinnost. A teba zeme
sebekrsnj a sebeist stvoen, jen kdy oteve sta a promluv! A zahynou vechny
rozkoe na svt, lska, ve, extze - jen kdy j budu moci kret jistm a osvcenm
krokem! A nyn, dve, nyn, kdy ti moc m vle nkolik vtein spnku dalo tolik sil, jako
kdybys spala dvacet let, nyn se probu, anebo spe pono se jet do svho vidoucho
spnku. Jet potebuji, abys mluvila; ale tentokrt bude mluvit jedin pro mne," zakonil
Balsamo ve vytren, jako nejpevnji vc lovk.

Znovu vzthl nad Andre ruce a pinutil ji, aby se vzchopila pod vemocnm dechem. Kdy
vidl, e je pipraven a poddajn, vythl z nprsn taky natvero peloen lstek, v nm
byla kade smoln ernch vlas. Papr byl tm prsvitn od parfm, ktermi byla
naputna. Balsamo ji vloil Andre do ruky.

"Dvejte se."
"Ach, u zas! Ach ne, ne. Nechte m na pokoji, stran moc trpm! Boe mj, boe mj! Te
mi bylo tak dobe!" nakala zkostliv.

"Dvejte se!" odpovdl Balsamo a neltostn piloil ocelovou tyinku dvce na adra.

Andre si kroutila ruce; pokouela se vytrhnout z tyranstv experimenttora; na rtech mla

pnu jako starovk Pthie, kdy sedla na posvtn trojnoce.

"Ach ano, vidm! Vidm!" zvolala zoufale, kdy byla jej vle pemoena.

"Co vidte?"

"enu."

"Vda tedy nen marn slovo jako ctnost! Mesmer pemohl Bruta," eptal Balsamo v divok
radosti. "Popite mi tedy tu enu, abych vdl, zda jste vidla dobe."

"Velk, snd, s modrma oima, ernovlas, m siln ruce."

"Co dl?"

"Utk, let, zd se mi, e jede na ndhernm, zpnnm koni."

"Odkud pijd?"

"Odtud, odtud," ukazovala dvka na zpad.

"Po silnici?"

"Ano."

"Z Chalons?"

"Ano."

"To je v podku; jede po silnici, kterou tak pojedu. Jede do Pae jako j; to je v podku -
najdu ji v Pai. A te si odpoite," ekl Andre a bral j z ruky kade, kterou nechtla
pustit.

Pae klesly Andre bezvldn podl tla.

"A te se vrate zptky ke klaviembalu," poruil Balsamo.

Andre zamila ke dvem; nohy zmoen nevslovnou navou ji nemohly unst; potcela se.

"Seberte sv sly a jdte," nadil Balsamo a vyslal k n nov proud fluida.

Andre se podobala ulechtilmu zvodnmu koni, kter se vzepne a uposlechne vle svho
pna, i kdy jeho vle je nesprvn.
la.

Balsamo za n zavel dvee a Andre stle jet v magnetickm spnku sestupovala po

schodech.

1. Nicole Legayov

Po celou dobu Balsamova vslechu proval Gilbert stralivou zkost.

Ukryl se pod schoditm, protoe se neodvaoval zajt ke dvem ervenho pokoje a

poslouchat; nakonec se ho zmocnilo takov zoufalstv, e pi jeho povaze hrozilo katastrofou.
Gilbertovo zoufalstv jet vzrstalo, kdy si uvdomoval svou slabost a podzen postaven.

Balsamo byl sice jenom lovk; tak siln duch jako zanajc filosof Gilbert nevil na
arodjnictv. Ale tento lovk byl siln a Gilbert slab; byl udatn a Gilbertovi dosud
schzela statenost. Gilbert se dvacetkrt vzchopil, e vystoup po schodech, a kdyby toho
bylo zapoteb, e se postav baronovi. Dvacetkrt pod nm roztesen nohy poklesly a
dvacetkrt padl na kolena.

Pak ho napadlo, e by mohl vzt ebk, kterho La Brie, kucha, lokaj a zahradnk v jedn
osob, pouv pi napnn a rozvdn jasmnu a re z Jericha po zdech. Kdyby ho opel o
krytou chodbu u schodit a vylezl na nj, neulo by mu ani slvko z hovoru, kter tak
vniv touil vyslechnout.

Vybhl z pedsn a utkal pes dvr pro ebk, kter leel u zdi. Ale kdy se pro nj shbal,
zdlo se mu, e zaslechl njak zaustn u domu; obrtil se.

Zdlo se mu, e rozenm okem vid, jak ernm otvorem otevench dve prochz njak
lidsk postava, ale jde tak rychle a tak tie, e vypadala sp jako pzrak ne lovk.

Poloil ebk a s tlukoucm srdcem se plil k zmku.

Urit pedstavy jsou nezbytn zateny povrivost, obvykle bvaj nejbohat a

nejvzruivj; mn ochotn uznvaj rozum ne smylenku, pirozen vci se jim zdaj pli
vedn, instinktivn jsou pitahovny k nemonmu, nebo alespo k idealizovn. proto jsou
blzniv nadeny kusem temnho lesa, jeho potemnl skre urit obvaj pzraky anebo
dob duchov. Antit ekov, kte byli tak velkmi bsnky, snili o tchto vcech za
jasnho dne. Ale protoe jejich slunce bylo vhn havho svtla, z nho my mme vlastn
jenom slab povrch - protoe jejich slunce zahnlo pedstavu o larvch a pzracch -
vymleli si lakovn drydy a lehkonoh oredy.

Gilbert, syn podmranch kraj, kde pedstavy jsou chmurnj, se domnval, ze se mu zjevil
a jde kolem nho pzrak. Alespo tentokrt mu pilo na mysl, pestoe nevil na straidla,
co mu ekla ena prchajc od Balsama; copak nemohl arodj, v jeho silch je, aby i andl
istoty podlehl zlu, vyvolat njakho ducha?

Gilbert vak podlehl druhmu impulsu, kter byl vdycky hor ne prvn: zaal uvaovat.
Povolal na pomoc vechny argumenty silnch duch proti straidlm a sta Straidlo
z Filosofickho slovnku mu dodala jistou odvahu, ale tak nahnala vt, avak oprvnnj
strach.
Jestlie opravdu nkoho vidl, pak to opravdu musela bt iv lidsk bytost, kter m
pedevm zjem zde sldit.

V dsu ho napadlo, e jeto pan de Taverney, ale rozum mu naeptval jin jmno.

Pohldl na druh patro pavilnu. Upozornili jsme u, e Nicole zhasla svtlo a e z jejch
oken se nelinula dn ze.

Po celm dom se neozval ani zchvv dechu, zaelestn, neukzalo se dn svtlko, s

vjimkou cizincova pokoje. Gilbert se rozhlel a naslouchal; kdy nic nevidl ani neslyel,
uchopil ebk; byl pevn pesvden, e ho oklamal zrak, jak se stv, kdy lovku bije
srdce pli prudce a pzrak ze se objevil jen proto, e mu na okamik selhal zrak, jak se
odborn k, nikoli proto, e nebyl dostaten vycvien.

Kdy postavil ebk a stoupal na jeho prvn pel, otevely a zavely se Balsamovy dvee,
vyla z nich Andre a sestupovala bez svtla a naprosto tie, jako by ji vedla a podprala
njak nadpirozen sla.

Andre sestoupila po schodech, prola kolem Gilberta skrytho ve stnu, dotkla se ho svmi
aty a la dl svou cestou.

Pan de Taverney spal, La Brie leel v posteli, Nicole byla v druhm pavilnu, Balsamovy
dvee byly zaven - to vechno dvalo mladmu mui jistotu, e ho nikdo nepekvap.

Pinutil se s nejvtm silm, aby el za Androu a vyrovnal svj krok s jejm.

Andre prola pedsn a vstoupila do salnu.

Gilbertovi srdce krvcelo, kdy el za n. Akoli dvee zstaly oteveny, zastavil se. Andre
se posadila na stoliku u klaviembala, na nm dosud hoela svce.

Gilbert si drsal nehty hru; ped pl hodinou na tm mst polbil lem jejho roucha;
nezlobila se, ani kdy j polbil ruku; na tomto mst doufal, e bude asten! Dvina
netenost - zejm j to bylo lhostejn - snad pramenila z hlubok zkaenosti, o n se Gilbert
dotal v romnech, kter byly zkladem baronovy knihovny, anebo dvku snad zradily
smysly, jak to vysvtlovala nkter pojednn o fyziologii.

"Vdy je to jedno!" kal si, nemoha se rozhodnout pro dnou z tchto dvou domnnek,
"jestli vyuiju jej zkaenosti anebo selhn smysl. A kdy andl hz do vtru blostn
roucho neposkvrnnosti, urvu alespo pr cr istoty!"

Po rozhodnut nsledoval in, Gilbert zamil do salnu.

Kdy vak chtl pekroit prh, ze stnu se vynoila ruka a uchopila ho energicky za pai.

Vyden Gilbert se otoil a zdlo se mu, e srdce mu vylet z hrudi.

"Te jsem t pistihla, nemravo!" zaeptal mu do ucha podrdn hlas. "Jen to zkus jet
zaprat, e tu s n m schzku, jen to zkus zaprat, e ji miluje ... "
Gilbert neml slu vytrhnout pai z pevnho seven, i kdy by to dokzal.

Jeho pai svrala dv dla. Gilberta drela v zajet Nicole Legayov.

"Co jet chcete?" zaeptal netrpliv.

"Tak ty tedy chce, abych mluvila pln nahlas, zd se mi?" jeela Nicole.

"Ne, ne, prosm t, ml," drtil Gilbert mezi zuby a vlekl Nicolu do pedsn.

"Tak dobr, poj se mnou!"

Prav tohle si Gilbert pl, nebo Nicole se alespo vzdl od Andry.

"Tak j tedy jdu." A opravdu el za Nicolou, kter ho odvdla a pak za sebou zavela dvee.

"Ale slena pjde do svho pokoje a bude vs volat, abyste j pomohla pi svlkn, a vy tam
vbec nebudete."

"Jestli si myslte, e tohle m te zajm, tak se hluboce mlte. Houby mi zle na tom, jestli
m zavol nebo nezavol! Musm s vmi mluvit."

"Mohla byste to odloit na ztra, Nicole, slena je psn, to sama vte."

"Jen a si zkus bt psn, a pedevm na mne!"

"Nicole, ztra, slibuju vm to ... "

"Ty slibuje! Na tvoje sliby tak dm! Nestoj ani za fajfku tabku! Kdo mi slbil, e dnes na
m bude ekat v est hodin u ervenho domu? Kde jsi byl v tu dobu? Na opan stran,
protoe jsi pivedl pocestnho. Te u vm, e tvoje sliby nestoj za nic vc ne sliby
zpovdnka u jeptiek v kltee Zvstovn, kter tak psahal, e zachov zpovdn
tajemstv, a honem vdycky bel za matkou pedstavenou a vykldal j o naich hch."

"Nicole, pamatujte na to, e vs vyenou, kdy se dozvd ... "

"A vs nevyenou, kdy jste se zamiloval do sleny; ne, panu baronovi to bude trapn!"

"Nen dn dvod, aby m vyhnli," pokouel se Gilbert brnit.

"To jist! On vm tedy dovolil, abyste se dvoil jeho dcei? To jsem nevdla, nejsem takov
filosof jako vy."

Gilbert mohl jednou vtou dokzat Nicole, e se na jeho provinn Andre nepodl, pokud se
ovem provinil. Stailo, aby j povdl o tom, co vidl, a Nicole by uvila, i kdy to bylo
neuviteln, u jenom proto, e eny maj o sob navzjem dobr mnn. Mladho mue
vak zadrel mnohem silnj dvod, aby se j svil. Andrino tajemstv bylo z tch
tajemstv, kter obohacuj lovka, a u tou po pokladech lsky i po hmatatelnjch a
materilnjch pokladech.
Gilbert touil po pokladech lsky. Potal s tm, e hnv Nicoly je mn nebezpen ne
touha zskat Andru. V okamiku se rozhodl - a zachoval tedy mlen o zvltnm nonm
dobrodrustv.

"Kdy tedy na tom tak nestupn trvte, tak si to vysvtleme," ekl.

"S tm budeme hned hotovi! Ale m pravdu, tady v pzem to nen pohodln; pojme do
mho pokoje," zvolala Nicole, kter mla naprosto jinou povahu ne Gilbert a nedovedla
ovldat svoje pocity.

"Do vaeho pokoje! To je vyloueno!" vydsil se Gilbert.

"A propak?"

"Protoe by ns mohl nkdo pekvapit."

"To se podvejme! Kdo by ns mohl pekvapit? Slena? To by mla na koho rlit!" odsekla
Nicole pohrdav. "Je to pro ni hloup, ale lid, jejich tajemstv znme, se vbec nemusme
obvat. Slena Andre tedy rl na Nicolu! Takov cti bych se nikdy nenadala!"

Nucen se zasmla; jej smch se zdl Gilbertovi tak stran jako rachocen hromu a vydsil
ho mnohem vc ne jakkoli vitky a vhrky.

"Sleny se vbec nebojm, mm strach o vs, Nicole."

"Ach ano, to je pravda, vdycky jste mi kal, e kde nen pohoren, nen ani zlo. Filosofov
jsou nkdy pkn jezuiti; to mi ostatn kval stejn, jako vy u zpovdnk u jeptiek, a kal
mi to ped vmi; proto si tedy dvte se slenou dostavenko v noci. Tak jdeme, jdeme! Mm
u dost takovch hloupch dvod ... Pojte do mho pokoje, chci to."

"Nicole!" zaskpal Gilbert zuby.

"A m bejt?"

"Dej si pozor!" naphl ruku.

"Nemm strach ani za ptnk; u jste m jednou uhodil, ale to bylo ze rlivosti. V t dob jste
m miloval. Bylo to za tden po naich lbnkch a j jsem se nechala bt. Ale dnes se u
nenechm. Ne! Ne! Protoe vy m u nemilujete a j rlm."

"A co chce dlat?" zeptal se Gilbert a uchopil ji v zpst.

"Budu tak kiet, e slena se vs zept, jakm prvem dvte Nicole, co te pat pouze j.
Puste m, radm vm dobe."

Gilbert pustil Nicolinu ruku.

Potom uchopil ebk a opatrn ho vlekl, aby ho opel o paviln a dostal se do Nicolina okna.
"No vidte - to je osud; ebk, kter vm ml pravdpodobn poslouit k tomu, abyste se
dostal do slenina okna, vm docela dobe poslou, abyste se dostal z mansardy Nicoly
Legayov. To mi lichot."

Nicole se ctila velmi siln; chtla honem triumfovat jako ostatn vechny eny, kter
vdycky svoje prvn pli rychle vyhlaovan vtzstv draze zaplat, nebo v dobru ani ve zlu
nejsou na vi.

Gilbert ctil, e jeho situace je okliv, el proto za Nicolou a sbral vechny sly k boji, jemu
se urit nevyhne, jak ctil. A jako opatrn lovk se nejprve ujistil o dvou vcech. Jednak
nahldl do salnu, kdy el kolem okna, zda v nm slena de Taverney jet sed. Jednak se
pesvdil, kdy piel k Nicolinu pokoji, zda se dostane na posledn pel ebku, aby po
nm mohl sjet a na zem a nesrazit si vaz.

Nicolin pokoj byl prost jako ostatn vechny. Byla to vlastn bvala spka; jej zdi zmizely
pod edivm paprem s natitnmi zelenmi kresbami. Lko a velik kartnov krabice,
kterou zapjila slena Andre Nicole - vc nbytku v pokoji nebylo; krabice slouila jako
stl i jako truhla na aty; u vike stlo velik gernium.

Nicole se posadila na okraj postele, Gilbert na roh krabice.

Nicole se cestou do schod uklidnila. Ovldla se a ctila, e je siln. Gilbert naopak se stle
jet chvl z pedchozch dojm a nemohl nabt chladnokrevnosti; ctil, jak v nm stoup
hnv, kter silou jeho vle jako by u dvky opadval.

Na okamik se rozhostilo ticho, v nm Nicole pozorovala Gilberta ohnivm a podrdnm

okem.

"Vy tedy milujete slenu a m klamete?"

"Kdo vm ekl, e miluji slenu?"

"U sta hrom! Chodte k n na dostavenka."

"Kdo vm ekl, e jsem s n ml dostavenko?"

"Co jste tedy dlal v pavilnu? Byl jste u arodje?"

"Teba! Vte, e jsem ctidostiv."

"eknte radji dostiv."

"To je stejn, podle toho, jestli se to vylo v dobrm nebo patnm smyslu slova."

"Nehdejme se o slovka msto o vci. Vy m u nemilujete, e ne?"

"Ale ano, stle vs miluju."

"Pro se m tedy strante?"

"Protoe se chcete vdycky hdat, kdy se potkme."

"Prv proto se hdm, e se stle jen potkvme."

"Byl jsem vdycky divous a vyhledvm samotu, to pece vte."

"Ano - a do samoty lezete po ebku ... Promite, to jsem nevdla."

Gilbert byl v prvnm kole poraen.

"To se podvejme, bute radji upmn, jestli je to mon, Gilberte, a piznejte, e m u

nemilujete. Anebo milujete ns ob?"

"A kdyby! Mla byste nco proti tomu?"

"ekla bych, e je to obludn."

"Vbec ne, ale omyl."

"Vaeho srdce?"

"Na spolenosti. Jsou zem, v nich m mu sedm i osm en, vte?"

"To nejsou kesan," odpovdla Nicole netrpliv.

"Jsou to filosofov," namtl Gilbert pyn.

"Ach tak, pan filosof! A jak by se vm lbilo, kdybych to udlala jako vy a nala si druhho
milence?"

"Nechtl bych k vm bt nespravedliv a tyransk, nechtl bych potlaovat hnut vaeho

srdce ... Svat svoboda spov pedevm v tom, e respektujeme svobodn rozhodnut ...
Najdte si novou lsku, Nicole, nebudu vs nutit k vrnosti, kter podle mho nzoru je
nepirozen."

"Tak vidte, e m vbec nemilujete!" zvolala Nicole.

Debata,byla Gilbertovou silnou strnkou nikoli proto, e jeho duch byl psn logick, ale
proto, e uval paradox. A a si to u pipoutl, anebo si toho nebyl vbec vdom, Gilbert
pece jenom vdl mnohem vc ne Nicole ... Nicole etla pouze to, co ji bavilo; Gilbert
naopak etl krom toho, co ho bavilo, i to, co se mu zdlo uiten.

V prbhu debaty zaal tedy Gilbert nabvat chladnokrevnosti, kterou Nicole ztrcela."

"Netrpte nhodou ztrtou pamti, pane filosofe?" zeptala se Nicole ironicky.

"Obas."

"Pamatujete se jet, co jste mi ekl, kdy jsem se ped pti msci vrtila se slenou z kltera
Zvstovan?"
"Ne, pipomete mi to."

"ekl jste mi: ,Jsem chud.' Ten den jsme spolu etli Tanzat pod klenbou starho zcenho
zmku.

"Dobr, tak pokraujte."

"Ten den jste se velmi siln chvl."

"To je mon, jsem od prody bzliv, ale dlm vecko, co je v mch silch, abych se
tohoto nedostatku zbavil stejn jako vech ostatnch."

"A se jednou zbavte vech svch chyb, pak budete naprosto dokonal, e ano," smla se
Nicole.

"Budu alespo siln, moudrost toti dv slu."

"Kde jste tohle etl, prosm vs?"

"Co je vm po tom? Vrate se k tomu, co jsem kal pod klenbou."

Nicole ctila, e stle vc ztrc pdu pod nohama.

"kal jste mi tehdy: ,Jsem uboh, Nicole, nikdo m nem rd, nikdo nev, e tady taky nco
mm,' a buil jste se do srdce."

"Mlte se, Nicole, jestli jsem pi tch slovech do neho buil, pak to nebylo srdce, ale hlava.
Srdce je jenom pumpa, kter vhn krev do konetin. Pette si o tom ve Filosofickm
slovnku heslo srdce."

Gilbert se hrd postavil. jak byl pokorn ped Balsamem, tak se pyn vyvyoval ped
Nicolou.

"Mte pravdu, Gilberte, urit jste si buil do hlavy. Kdy jste se do n tloukl, kal jste:
,Zachzej tady se mnou jako se psem a i Mahon m astnj osud ne j.' kala jsem vm
tehdy, e nedlaj dobe, kdy vs nemaj rdi, a e kdybyste byl mm bratrem, e bych vs
milovala. Myslm, e tohle vm odpovdlo moje srdce a nikoli moje hlava. Nen vak
vyloueno, e se mlm - neetla jsem nikdy Filosofick slovnk."

"To je chyba, Nicole."

"Vzal jste m pak do nru. ,Vy jste sirotek, Nicole, a j jsem taky sirotek. Nae chudoba a
pohrdn, kterm ns astuj, ns sbliuj vc ne bratry. Mjme se tedy rdi, Nicole, jako
kdybychom doopravdy byli sourozenci. A kdybychom jimi opravdu byli, spolenost by nm
zabrnila, abychom se milovali tak, jak chci, abys m milovala.' A pak jste m polbil."

"To je mon."

"Myslel jste tedy upmn, co jste kal?"

"Ovem. Skoro vdycky myslme upmn to, co v uritm okamiku kme."

"Podle toho dnes ... ?"

"Dnes jsem o pt msc star; nauil jsem se leccos, co jsem tehdy neznal; tum leccos, co
dosud neznm. Dnes myslm jinak ne tehdy."

"Jste tedy falenk, lh, pokrytec?" zvolala Nicole.

"O nic vc ne pocestn, kterho se na dn dol zeptaj, co soud o krajin, a ktermu polo
stejnou otzku, kdy vyleze na vrcholek hory, kter mu uzavrala obzor. Mm te vt
rozhled, to je vechno."

"Tak vy se se mnou tedy neoente?"

"Nikdy jsem vm nekal, e se s vmi oenm," odpovdl Gilbert pohrdav.

"To se na to podvejme!" zvolalo dve zoufale. "Myslm, e Nicole Legayov se urit

vyrovn Sebastinu Gilbertovi."

"Vichni lid jsou si rovni," odpovdl Gilbert, "jenom proda a vychovn do nich vkldaj
rozlin hodnoty a rzn schopnosti. Podle tchto hodnot a schopnost se vce nebo mn
vyvjej, vzdaluj se jedni od druhch."

"A protoe vae schopnosti a hodnoty jsou vyvinutj ne moje, proto se ode mne
vzdalujete."

"Pochopiteln. Dosud hluboce nepemlte, Nicole, ale zante u chpat."

"Ano! Ano, te u chpu!" zvolala Nicole opravdu zoufale.

"Co chpete?"

"Chpu, e jste neestn a podl chlap."

"To je mon. Mnoz se rod se patnmi nklonnostmi, ale lovk m vli proto, aby je mohl
napravit. Rousseau se tak narodil se patnmi pudy, a pece je napravil. Udlm to jako
Rousseau."

"Boe, boe!" nakala Nicole, "jak jen jsem mohla takovho lovka milovat?"

"Vy jste m tak nemilovala, Nicole," namtl chladn Gilbert. "Lbil jsem se vm, to je
vechno. Pila jste z Nancy, kde jste vdala jenom seminaristy, kte vm byli k smchu,
anebo vojky, kte vm nahnli strach. Oba jsme byli mlad, oba jsme byli nevinn a oba
jsme touili tyto vlastnosti ztratit. Promluvila v ns proda svm neodolatelnm hlasem. V
naich ilch je nco co v ns zapaluje touhu, neklid, z nho se chceme vylit etbou knih -
ale knihy vyvolvaj jet vt neklid. Pi etb - ist si na to vzpomnte, Nicole - jste
nepodlehla, vdy jsem vs o nic nedal, a tud jste mi tak nic neodepela, ale nali jsme
spolen heslo neznmho tajemstv. Tmto heslem msc nebo dva bylo tst. Msc nebo
dva jsme ili - a neivoili jako do t doby. Tm chci ci, e jsme dva msce jeden druhho
obastovali, a kvli tomu mme bt navky vk neastni? Uvate, Nicole, kdybychom
pijmali podobn zvazek, kdy pijmme tst, vzdvali bychom se tm svobodnho
rozhodnut, a to by bylo nesmysln."

"Vykldte mi tady filosofii?"

"Doufm," odpovdl Gilbert.

"Filosofm tedy nen nic posvtnho?"

"Ano, je - rozum."

"Kdy jsem tedy chtla zstat poestnm dvetem ... "

"Pardon, ale na to je u pli pozd."

Nicole zbledla a vzpt zrudla, jako by j kad kapka krve probhla celm tlem.

"Poestn vi vm. ,ena je vdycky poestn,' kal jste mi, abyste m util, ,kdy je vrn
tomu, koho si jej srdce vybralo.' vzpomnte si na svou teorii o satcch?"

"Mluvil jsem o spojench, Nicole, protoe se nikdy nebudu enit."

"Vy se nebudete nikdy enit?"

"Ne. Chci bt uencem a filosofem. Vda naizuje osamocenost ducha a filosofie

osamocenost tla."

"Pane Gilberte, vy jste mizera a myslm, e j jsem pod lep ne vy."

"Mohli bychom to shrnout," ekl Gilbert a chystal se k odchodu, "protoe ztrcme as: vy
tm, e mi nadvte, a j, e poslouchm vae nadvky. Vy jste m milovala, protoe se vm
to lbilo, e ano?"

"Samozejm."

"Pak tedy nen dn dvod, abych proto byl neastn, protoe vy sama jste si zvolila, co se
vm lbilo."

"Trouba jeden, mysl si, e jsem zkaen," ekla Nicole, "a tv se, jako by se m nebl!"

"A pro bych se vs ml bt, Nicole? Ale jdte! Co proti mn zmete? Zaslepuje vs
rlivost."

"J - a rlit?" usmla se dvka horen. "To se stran mlte. A na co bych mla vlastn
rlit, prosm vs? Je v celm okrese hez holka ne j? Kdybych mla bl ruce jako slena -
a mla bych je, kdybych nemusela pracovat - copak bych se j nevyrovnala? Moje vlasy,
podvejte se," dve rozvzalo stuku ve vlasech, "m mohou zahalit od hlavy a k pat jako
pl. Jsem velk, dobe rostl," sevela Nicole svj ps dlanmi. "A zuby mm jako perly," a
podvala se na svoje zuby do zrctka vischo nad postel. "Kdy se na nkoho usmju nebo
podvm jistm zpsobem, vidm, e kad rudne, chvje se a svj pod mm pohledem. Vy
jste mj prvn milenec, to je pravda; ale nejste prvn, s km koketuji.

Tak ty se smje? Nenu m, abych proti tob vythla do boje," zasmla se odmen, co
jejm vhrkm dodvalo vt vhu. "Nenu m, abych sela z zk stezky, kde m dosud
dr njak neurit vzpomnka na matiny rady, njak jednotvrn pikzn z mch
dtskch modlitbiek. Jestli jednou ztratm stud, pak se mj na pozoru, Gilberte, protoe pak
si bude moci vytat netst, kter jsi zpsobil nejenom sob, ale i jinm!"

"Umuen hodino, doshla jste jist ve, Nicole, a o nem jste mne pesvdila."

"O em?"

"e kdybych te byl i ochoten se s vmi oenit ... "

"Tak co?"

"Tak byste m urit odmtla!"

Nicole chviliku rozvaovala a pak se zkenma rukama skpajc zuby ekla:

"Myslm, e m pravdu, Gilberte, myslm, e i j zanm tak vystupovat na horu, o kter

jsi mi vykldal, myslm, e i pede mnou se roziuje obzor, myslm, e i j jsem urena pro
vy vci, aby ze mne nco bylo. A stt se enou uence nebo filosofa je opravdu mlo. A
te si vlezte na ebk a dejte pozor, a si pi slzn nezlomte vaz, i kdy si sama myslm, e
by to bylo velik tst i pro ostatn a nejen pro vs."

Nicole se otoila k Gilbertovi zdy a zaala se svlkat, jako kdyby tam vbec nebyl.

Gilbert zstal stt chvilku nehybn, nerozhodn, vhav, protoe Nicole byla okouzlujc,
kdy tak plla hnvem a plamenem rlivosti. Ale Gilbert choval v srdci pevn zmr, e s
Nicole skoncuje; mohla by mu toti ukodit jak v lsce, tak v jeho ctidosti. Odolal.

Kdy po nkolika okamicch za sebou nic neslyela, Nicole se obrtila; pokoj byl przdn.

"Odeel! Odeel!" eptala si. Pistoupila k oknu; vude byla tma, nikde se nesvtilo.

"A slena!" ekla Nicole.

Sela po pikch se schod, dola ke dvem sv velitelky a naslouchala.

"Znamenit! Sp a sp sama. Ztra! Ztra se urit dovm, jestli ho miluje!" kala si.

1. Pan a pokojsk

Nicole se do svho pokoje nevrtila zdaleka tak klidn, jak si namlouvala. Ze veho
darebctv, je chtla dokzat, ze v pevnosti, kterou se tak blskla, jak si myslila, Nicole ve
skutenosti mla jen trochu fanfarnstv, kter stailo, aby mohla bt nebezpenou a vypadat
zkaen. Nicole mla neukznnou pedstavivost a ducha zkaenho patnou etbou. Spojen
tohoto ducha a pedstavivosti dvalo rozmach jejm horoucm smyslm, brnilo j v
zkoprsosti; a jestlie sebelska, kter ji pln ovldala, ji leckdy pimla, aby zadrela slzy,
pak tyto nsilm zadren slzy j padaly do srdce a leptaly je jako kapky roztavenho olova.

Jedin Nicolin projev byl vznamn a skuten: smv pln pohrdn, s nm pijala prvn
Gilbertovy urky. Pouze tento smv prozrazoval, jak hluboce je ranno jej srdce. Nicole
sice nebyla ctnostn a zsadov, ale svmu pdu pikldala jist vznam; kdy se dala, a dala
se pln, pak byla pesvdena o svm daru. Gilbertova lhostejnost a domlivost ji v jejch
vlastnch och hluboce poniovaly. Za svou chybu byla tce potrestna a oste pociovala
bolest tohoto trestu; pod biem se vak zvedla a psahala si, e Gilbertovi oplat a e mu vrt
alespo st zla, kdy u mu nebude moci vrtit vechno.

Mlad, siln, pekypujc zdravm, obdaen schopnost zapomnat, kterto schopnost je

nesmrn cenn pro vechny, kdo chtj porouet tomu, kdo je miluje; takov byla Nicole - a
mohla proto klidn usnout, kdy upedla pln sv pomsty se vemi dmony, kte j
prokazovali est tm, e se usdlili v jejm mladm sedmnctiletm srdci.

Ostatn slen de Taverney pikldala vc viny ne Gilbertovi. lechtina, kter je pmo

ztuhl svmi pedsudky a nafoukl pchou, lechtina, kter v kltee v Nancy onikala
knnm, vykala vvodkynm, tykala markzm a ostatn nebrala na vdom, napohled
chladn socha, kter vak pod svm mramorovm povrchem je citliv, tato socha se j zdla
smn a omezen, kdy ze sebe udlala enu takovho vesnickho Pygmalina jako Gilbert.

Je teba podotknout, e Nicole s vynikajcm enskm smyslem uznvala, e Gilbert ji

duchem pevyuje, ale ostatn ze stoj pod n. Kdyby Gilbert nad ni nevynikal znalostmi, kter
zskal za pt nebo est let etby, pak by se ona, komorn zkrachovanho barona, vlastn
poniovala, kdy se odevzdala vesnianovi.

Co tedy uinila jej pan, jestlie se Gilbertovi opravdu dala?

Nicole uvaovala, e by udlala velikou chybu, kdyby vyprvla o tom, co sice nevidla, ale o
em byla pesvdena, e se to ve skutenosti udlo. Za prv by pochybila proto, e dobe zn
pana de Taverney - sml by se tomu a pak by Gilberta zpolkoval a vyhnal; stejn hloup a
opovrenhodn by byla jej pomsta v Gilbertovch och.

Mnohem ikovnj bude, kdy to zad tak, aby Gilbert trpl kvli Andre, kdy nabude nad
obma moc, kdy se pan bude muset ervenat a blednout pod pohledem sv pokojsk, kdy
se pokojsk stane jej svrchovanou pan a pinut snad i Gilberta, aby litoval doby, kdy lbal
ruku, kter byla tvrd jenom zdnliv. Takov pomsta lichotila Nicolin pedstavivosti a
laskala jej pchu, jedin takov pomsta je vborn.

Kdy dospla k tmto zvrm, Nicole pokojn usnula.

Svtalo, kdy se probudila sv, s veselou a ilou mysl. Vnovala obvykl as sv toalet,
celou hodinu; mn obratn anebo mn peliv ruka by potebovala dvojnsobnou dobu
jenom na rozpleten tak bujnch a dlouhch vlas jako jej; Nicole se podvala do trojhelnku
pocnovanho skla, kter j slouilo za zrcadlo, jak jsme se u zmnili, a oi se j zdly
krsnj ne kdykoli pedtm. Stejn spokojena byla i se svmi rty, kter vbec nezbledly a
byly kulat i jako ten ve stnu jemnho a maliko ohrnutho nosku; krk, kter s nejvt
p chrnila ped polibky slunench paprsk, byl blostn jako lilie; nic nebylo bohatho
ne jej adra a oblejho ne boky.
Kdy Nicole vidla, jak je hezk, hned ji napadlo, e Andre na ni mus rlit. Vbec nebyla
zkaen, jak je vidt, protoe ji ani nenapadlo, e slena de Taverney by mohla Gilberta
milovat jenom z njakho rozmaru nebo pro sv choutky.

Morln i fyzicky vyzbrojen Nicole otevela dvee u Andrina pokoje, jak j to jej velitelka
dovolila, kdy nevstala ped sedmou hodinou.

Nicole se zastavila v Andrin pokoji hned u dve.

Bled Andre s elem zalitm potem, kter zvlhil jej krsn vlasy, leela nataena na
posteli, tce dchala a svjela se v hlubokm spnku; na tvi se j zraila bolest.

Shrnut a pomakan pokrvky mla pod sebou; byla poloobleen a nepikryt; nepodek i
to, e si podprala tv dlan a druhou ruku si tiskla na mramorovou hru, svdilo o tom, jak
neklidn sebou ve spnku zmtala.

Jej dech obas peruil bolestn sten a neartikulovan zapn.

Nicole ji chviliku mlky pozorovala, zavrtla hlavou, protoe spravedliv uznala, e vbec
neme zpolit s krsou, jakou je Andre obdaena.

Potom pistoupila k oknu a otevela okenice.

Svtlo se zachvlo na fialovch vkch sleny de Taverney.

Probudila se, chtla vstt, ale uctila tak velikou navu a ostrou bolest, e s vkikem padla
zptky na polt.

"Proboha! Co vm je, sleno?"

"Je pozd?" zeptala se Andre protrajc si oi.

"Velice pozd; slena zstala v posteli o hodinu dle ne obyejn."

"Nevm, co mi je, Nicole, ctm se jako rozlman. A prsa mm rozbit," ekla Andre a
rozhlela se kolem sebe, aby se ujistila, kde je.

Nicole hned neodpovdla a upen se na ni zadvala.

"To zan rma, kterou slena dnes v noci ulovila."

"Dnes v noci?" odpovdla Andre pekvapen.

"Ach, to jsem se ani nesvlekla? Jak se to mohlo stt?" zeptala se, kdy vidla vechen ten
nepodek.

"Jen a si slena vzpomene!"

"Na nic si nevzpomnm. Co se mi stalo? Zelela jsem?" ekla Andre a sevela hlavu
dlanmi. Posadila se a chvilku se rozhlela kolem sebe tm nepetnm pohledem.
Potom namhav vykoktala:

"Ach ano! U si vzpomnm: vera jsem byla tak unaven, tak vyerpan ... asi to bylo
boukou ... Potom ... "

Nicole ukzala prstem na pomakan, ale pes vechen nepodek neodestlan lko a
zarazila se; myslela na cizince, kter se na ni dval tak podivnm pohledem.

"Potom ... " projevovala Nicole zjem, protoe se zdlo, e slena si vzpomn.

"Potom ... jsem usnula na taburetu u klaviembala. Od t chvle si vbec na nic

nevzpomnm. Vstala jsem v polospnku, vrhla jsem se na lko a nemla jsem u slu se
svlci."

"Slena m mla zavolat," ekla Nicole lisn, "copak nejsem sleninou komornou?"

"To m nenapadlo, anebo jsem snad k tomu nemla dost sil," odpovdla Andre upmn.

"Licomrnice!" zaeptala NicoIe a pak dodala: "Ale slena zstala velmi dlouho u
klaviembala, vm to, protoe jsem sela dol, kdy jsem uslyela njak hluk, a slena jet
nebyla zptky ve svm pokoji."

Nicole se zastavila, doufala, e pistihne Andre pi njakm posunku, e se zaerven nebo

njak jinak projev; Andre vak zstala klidn a istm zrcadlem jejch o j bylo vidt a do
hloubi srdce.

"Sela jsem dol ... " opakovala Nicole.

"A pak?" zeptala se Andre.

"A pak! Slena nesedla u klaviembala."

Andre zvedla hlavu, ale z jejch krsnch o se dal vyst pouze nesmrn div.

"To je ale podivn!"

"Ale je to tak."

"Ty k, e jsem vbec nebyla v salonu? Ani jsem se z nho nehnula?"

"Slena mi promine."

"Kde jsem pak byla?"

"Slena to mus sama vdt lp ne j," pokrila Nicole rameny.

"Myslm, ze se ml, Nicole," odpovdla Andre velmi nn. "Vbec jsem se nezvedla ze
svho taburetu. Pokud si mohu vzpomenout, pak mi bylo zima, pociovala jsem velikou thu,
velice tko se mi lo."
"Ale kdy j jsem vidla slenu, la velmi dobe," uklbla se Nicole.

"Ty jsi m vidla?"

"Ano, jist."

"Ale ped chvilkou jsi mi pece kala, e jsem vbec nebyla v salnu."

"J jsem tak slenu nevidla v salnu."

"Kde jsem tedy byla?"

"V pedsni, u schod."

"J?" zeptala se Andre.

"Ano, slena sama osobn; znm snad slenu dobe," zasmla se Nicole a snaila se, aby jej
smv byl dobrosrden.

"Jsem si naprosto jista, e jsem se ze salonu ani nehnula," opakovala Andre a upmn se
snaila rozpomenout.

"A j zase vm naprosto jist, e jsem slenu vidla v pedsni. Dokonce jsem si myslela, e se
slena vrac z prochzky v zahrad," zdvojnsobila Nicole pozornost. "Vera veer bylo po
bouce velice krsn. Veern prochzka je pjemn, vzduch je osvujc, kvty vc von, e
ano, sleno?"

"Ale vdy sama dobe v, e bych se sama veer neodvila ven, jsem pli bojcn!"
namtla Andre s smvem.

"lovk se nemus prochzet sm, a pak se u nemus bt."

"A s km bych se mla podle tebe prochzet?" zeptala se Andre a vbec ji nenapadlo, e by
ji komorn mohla svmi otzkami vyslchat.

Nicole neuznala za vhodn pokraovat ve vyetovn. Slenina chladnokrevnost, kterou

povaovala za vrchol petvky, j nahnla strach. Uznala proto za vhodn zmnit smr
rozhovoru.

"Slena si stovala, e j nen dobe?"

"Ano, opravdu je mi velice patn. Jsem jako rozlman, unavena a vbec nevm z eho.
Vera veer jsem nedlala nic jinho ne kdykoliv jindy. Anebo na mne leze njak nemoc?"

"Ach, nkdy to dl zrmutek, sleno!"

"Co tm mysl?"

"Zrmutek psob stejn zhoubn jako nava. To j dobe znm."

"Tak ty m tedy njak zrmutek, Nicole?" zeptala se Andre s tak pohrdavou nedbalost, e
to Nicole dodalo odvahy vystoupit ze sv rezervy.

"Ano, sleno, mm zrmutek," sklopila oi.

Andre slezla z postele a zaala se svlkat.

"Povz mi o tom."

"Prv jsem o tom chtla slen vyprvt ... " zarazila se.

"O em vlastn? Boe, ty ale vypad vyden, Nicole!"

"Vypadm vyden, jako slena vypad unaven; zejm ob trpme."

Andre se zamraila, Nicolino ob se j vbec nelbilo.

"Ach!"

Nicole se ani trochu nepodivila sleninu povzdechu, akoli jeho pzvuk ji mohl varovat, aby
si vechno dn rozmyslila.

"Kdy slena ned jinak, tak spustm."

"Jak povdej."

"Chtla bych se vdvat, sleno."

"Ty mysl na vdavky ... A jet ti nen ani sedmnct?"

"Slen je teprve estnct."

"A co?"

"Slenu nikdy nenapadne, e by se mohla vdt, i kdy je j teprve estnct?"

"Kam tm m?" zeptala se psn Andre.

Nicole u otvrala sta, aby ekla njakou drzost, ale znala Andre a vdla, e by j vechno
vysvtlovn zarazila, pokud se rozhovor jet patin nerozvinul; proto si to rozmyslela.

"J opravdu nemohu vdt, co si slena mysl, jsem jenom vesnianka, kter jedn podle sv
pirozenosti."

"To je zvltn slovo."

"Co je na nm zvltnho? Copak nen pirozen milovat nkoho a nechat se milovat?"

"To je mon, a dl?"

"Nkoho miluji."

"A on miluje vs?"

"Myslm, e ano, sleno." Nicole si uvdomila, e jej tvrzen je pli slab a e se mus
vyjdit uritji, a proto dodala:

"Toti, jsem si tm naprosto jista."

"Vborn, slena skvle vyuv svho asu v Taverney, jak vidm."

"lovk mus myslet na budoucnost. Vy jste urozen slena, mon e zddte velik jmn
po njakm bohatm pbuznm, ale j nemm dn pbuzn a budu mt jenom to, o se
sama postarm."

Protoe se to Andre zdlo docela prost, tm zapomnla na tn, jm byla pronesena slova,
kter povaovala za nevhodn, a jej pirozen dobrota nabyla vrchu:

"A kdo si t vlastn chce vzt?"

"Nkdo, koho slena zn," upela Nicole krsn oi na Andru.

"Koho znm?"

"Vborn."

"Kdo to je? Tak ven s tm, zan m nudit."

"Bojm se, e se moje volba slen nebude lbit."

"Mn?"

"Ano!"

"Ty si tedy tak mysl, e to pro tebe nen vhodn partie?"

"To nekm."

"No tak ven s tm, nic se neboj, povinnost pn je starat se o ty, kdo dobe slou, a j jsem s
tebou spokojena."

"Slena je velmi hodn."

"Tak rychle ven s tm, a zava mi nrovaku."

Nicole sebrala vechny sv sly a bystrozrak.

"Tak to je ... Gilbert." Andre pi tch slovech k velikmu Nicolinu pekvapen ani nemrkla.

"Gilbert, mal Gilbert, syn m kojn?"

"Prv on, sleno."

"Coe! Ty si chce vzt takovho kluka?"

"Ano, sleno."

"A miluje t?"

NicoIe se domnvala, e nastal rozhodn okamik, a odpovdla:

"ekl mi to aspo dvacetkrt."

"Tak si ho vezmi, nevidm dnou pekku," odpovdla klidn Andre. "Ty nem rodie,
on je sirotek; mete tedy samostatn rozhodovat o svm osudu."

"Jist," koktala Nicole zmaten, kdy vidla, e rozhovor se rozvj docela jinak, ne
pedpokldala. "Slena tedy dovol? ... "

"Oveme, ale myslm si, ze jste oba pli mlad."

"Proto mme del spolen ivot ped sebou."

"A dn z vs nen bohat."

"Budeme pracovat."

"A co on bude dlat, kdy je vyloen budikniemu?"

Nicole se hned nezmohla na odpov, pedstrn ji vyerpalo.

"Slena mi dovol, kdy eknu, e o ubohm Gilbertovi soud velmi patn."

"Ale, ale! Soudm, jak si to zaslou - je ln."

"Ach, sleno, stle te, po niem jinm netou ne po vzdln."

"Je zlomysln," pokraovala Andre.

"Vi slen ale nikdy."

"Jak to?"

"Slena to v ze vech nejlp, poru mu, aby obstarval pro kuchy zvinu."

"J?"

"A nkdy mu naizuje, aby el teba deset mil, ne njakou najde."

"Na mou vru, tomu jsem nikdy nevnovala sebemen pozornost."

"Zvin? ... " uklbla se Nicole.

Andre by se mon zasmla tomuto vtipu a neuhdla by, co lui se skrv v sarkasmech jej
komorn, kdyby byla v normlnm duevnm rozpoloen. Ale jej nervy se chvly jako
provazy pes mru namhanho nstroje. Nervov chvn pedchzelo kad kon jej vle,
kad pohyb jejho tla. Sebemen duevn sil musela pemhat s velikmi potemi -
v dnench dobch bychom ekli, e byla podrdn a rozruen.

"Co to je za vtip?" zeptala se Andre netrpliv, nebo se j nhle vrtil jej obvykl
bystrozrak.

"To nen dn vtip, sleno. Vtipy jsou vhodn pro velk dmy. J jsem chud dve, a kdy
nco km, taky to tak myslm."

"Co to vlastn znamen, to bych rda vdla!"

"Slena pomlouv Gilberta, kter je k n sam pozornost. Tohle to znamen."

"Slou tady a dl jen svou povinnost, ne?"

"Ale Gilbert nen dn slouc, sleno, nikdo ho neplat."

"Je to syn naich bvalch njemc, ivme ho a bydl u ns. Za stravu a ubytovn, kter
dostv, nic neplat; tm h pro nj, protoe zvinu krade. Ale kam tm mte a pro se tak
vele zastvte chlapce, na kterho nikdo neto?"

"Ach ano, j vm dobe, e slena na nj neto, ba prv naopak," ekla Nicole piat.

"Tomuhle zase nerozumm."

"Protoe slena asi nechce rozumt."

"Tak dost, sleno, okamit mi vysvtlete, co tm mnte," ekla Andre psn.

"Slena sama jist v lp ne j, co tm chci ci."

"Ne, nic nevm a vbec ani netum, protoe nemm as lutit hdanky, kter mi dvte.
dte m o souhlas se svm satkem, e ano?"

"Ano, sleno, a prosm slenu, aby se na m nehnvala, e m Gilbert miluje."

"A co mn je vlastn po tom, jestli vs Gilbert miluje nebo nemiluje? Poslyte, opravdu m u
unavujete, sleno."

Nicole se bojovn postavila jako mlad kohoutek. Hnv, kter v sob dlouho potlaovala,
nhle vybuchl.

"Jak vidm, slena tohle u asi ekla i Gilbertovi."

"Copak j nkdy mluvm s vam Gilbertem? Dejte mi pokoj, sleno, vy jste se zblznila."
"Jestli slena s nm nemluv, anebo jestli s nm u nemluv, pak myslm, e to nen dlouho."

Andre pistoupila k Nicole a pmo ji seehla pohledem, v nm se zrailo hlubok pohrdn.

"U hodinu chodte kolem njakho drzounstv jako kolem hork kae. Ven s tm! Poroum
vm to."

"Ale ... "

"kte, e jsem mluvila s Gilbertem?"

"Ano, sleno, to jsem ekla."

Andre opt napadlo, co dlouho povaovala za nemon: vdy Nicole na ni rl.

"Bh mi odpus, ale vdy ta neastnice na m rl! Mohu t ujistit, ty chudinko Legayov,
e na tvho Gilberta jsem se ani nepodvala, vlastn ani nevm, jak m oi," rozesmla se.
Andre byla ochotn odpustit, co podle jejho nzoru nebyla u jenom impertinence, ale
vyloen lenstv.

Nicole se vak ctila uraena a nestla o to, aby se j odpoutlo.

"km, e kdy slena mluv s Gilbertem jenom v noci, jako to udlala vera, pak neme
podn znt jednotliv sti jeho oblieje."

"Jestli mi to okamit nevysvtlte, pak si dejte pozor!" zvolala Andre a velmi zbledla.

"Ach, to je velmi snadn, sleno. Dnes v noci jsem vidla ... " odpovdla NicoIe nerozvn,
akoli to vbec nemla v myslu.

"Mlte, dole o mn mluv," ekla Andre.

Zdola opravdu nkdo kiel:

"Andre! Andre!"

"To je v pan otec, sleno, s cizincem, kter tu penocoval."

"Bte a eknte jim, e nemohu odpovdt, e je mi patn, e jsem rozlman, a hned se

vrate, musme dopovdat ty podivn vci."

"Andre! Pan Balsamo ti chce sloit svou rann poklonu," kiel opt baron.

"Tak bte, km vm," opakovala Andre a ukazovala Nicole na dvee s gestem krlovny.

Nicole poslechla, jako poslouchali Andre vichni, bez odmluvy a bez mrknut.

Kdy vak Nicole odela, Andre se zmocnil podivn pocit; akoli byla pevn rozhodnuta
neukzat se, najednou ctila mocnou a neodolatelnou slu, kter ji thla k oknu.
Uvidla Balsama, kter ji zdravil s hlubokou klonou a upral na ni oi. Zapotcela se a
zachytila okenic, aby neupadla.

"Dobr den, pane," odpovdla prav v tom okamiku, kdy Nicole pichzela k baronovi, aby
vydila, e jeho dcera vbec neodpov; Nicole otevela divem sta dokon, vbec nemohla
pochopit rozmary sv pan, kter si tolik odporuj.

Vzpt Andre opustily sly a zhroutila se do kesla.

Balsamo se na ni stle dval.

1. Ve dne

Cizinec vstal velmi asn, aby se podval po svm voze a zeptal se Althotase, jak se mu da.

V zmku vichni jet spali, krom Gilberta, kter skryt za memi ve sv svtnice u vchodu
zvdav pozoroval, co bude Balsamo dlat a kam pjde.

Ale Balsamo peliv zavel vz a byl u hodn daleko, dve ne Gilbert vstoupil do aleje.

Balsamo byl velmi pekvapen tm, jak se zmnil obraz, kter si vera o Taverney udlal.

ervenobl zmeek - postaven z cihel a blho kamene - se vypnal nad hjkem sykomor a
obrovskch ilimnk, jejich hrozny voavch kvt pikrvaly stechu a obepnaly pavilny
jako zlat vnce.

Ped zmkem byl rybnek asi ticetkrt ticet metr, olemovan irokm pruhem pstnho
trvnku, kousek od nho kvetly bezov kee; celek sktal malebn pohled, nebo ho
doplovaly vysok katany a osiky v aleji.

Od obou paviln vedla irok, javorov, platanov a lipov alej k lesnmu mlz, plnmu
ptk, kte prv podali svj rann koncert. Balsamo se pustil levou alej a asi po dvaceti
krocch se octl u zelenho hout, v nm veern boukou omyt re a pustoryl vydechovaly
opojnou vni. Vedle ptaho zobu se tsnil koz list a jasmn, dle vedl dlouh zhon kosatc,
mezi nimi byly naszeny jahody, a ztrcel se ve spleti ostruin a kvetoucho rovho hlohu.

Balsamo doel a na vrek vypnajc se nad zmkem. Odtud uvidl dosud majesttn
zceniny zmku postavenho z kemene. Zpola poboen v nla z obrovsk hromady
kamen, po nm se plazil bean a divok vno, jako by proda chtla ukzat lovku, e i
zceniny mohou bt rodn.

Panstv Taverney, stojc uprosted pozemku o rozloze sedm nebo osm jiter, nepostrdalo
dstojnosti ani pvabu. Hlavn budova se podobala jeskynm, jejich vchod proda zkrluje
kvty, linami a malebnm seskupenm skal, ale jejich vnj nahota ds a odpuzuje
vylekanho pocestnho, kdy v dutch skalch hled pste na noc.

Kdy se Balsamo asi po hodinov prochzce mezi zceninami vracel k obytnmu domu,
uvidl barona, jak vychz zahalen v kvtovanm upanu bon brankou vedouc na schodit
a jde ezat re.
Balsamo se k nmu rozbhl.

"Pane, dovolte mi, abych se vm omluvil a zrove vm projevil svou ctu," ekl s vybranj
zdvoilost ne obvykle, protoe si dobe poviml chudoby svho hostitele. "Ml jsem vlastn
pokat, a vstanete, ale pohled z okna na Taverney m svedl, neodolal jsem, chtl jsem se
zblzka podvat na tak krsnou zahradu a impozantn zceniny."

"Zceniny, pane, jsou opravdu velmi krsn. A to je tak vechno, co tu je krsn,"

odpovdl baron.

"Byl to zmek?"

"Ano, byl mj, vlastn mch pedk; kalo se mu erven dm a my jsme dlouho nosili toto
jmno krom jmna Taverney. S ervenm domem je dokonce spojeno baronstv. Ale
nemluvme o tom, mil pane, co u nen."

Balsamo se uklonil na znamen souhlasu.

"Chtl jsem se vm omluvit, pane. Mj dm je chud a j jsem vs na to pedem upozornil."

"Ctm se v nm obdivuhodn dobe, pane."

"Je to ps bouda, ps bouda, mil pane, hnzdo, kter si oblbily krysy od t doby, co je liky,
jetrky a uovky vyhnaly z druhho zmku. U sta hrom, pane, ml byste zamvat
kouzelnm proutkem nad starm zmkem erven dm, kdy jste arodj nebo nco
podobnho, a nezapomenout pedevm na dva tisce jiter luk a lesa, kter k nmu patily. Ale
szm se, e vs to ani nenapadlo, kdy jste musel spt v tak straliv posteli."

"Ach, pane!"

"Nemuste se ze zdvoilosti hjit, mil pane. Postel je stran, j ji znm, je to postel mho
syna."

"Psahm vm, pane barone, e i tak se mi zdla znamenit. Jsem zmaten dobrotou, kter se
mi od vs dostalo, a z celho srdce bych si pl prokzat vm njakou slubu, abych se
alespo trochu odvdil."

Utpan staec daleko pro odpov neel a ukzal na La Brieho, kter mu prv pinel
istou vodu na podnose z drahocennho sasskho porcelnu.

"Tady mte pleitost to dokzat, pane barone. Udlejte to, co uinil n Spasitel na svatb v
Kni Galilejsk, zmte vodu ve vno, ale a je to aspo burgundsk, napklad chambertin, v
tuhle chvli mi nemete dnou vt slubu prokzat."

Balsamo se usml; staec povaoval smv za odmtnut, uchopil sklenici a vypil ji jednm
doukem.

"Znamenit vc. Voda je nejvzneenj ze vech ivl, vdy i duch Bo se pi stvoen

svta vznel nad vodami. Nic neodol jejmu psoben, i kmen pror a jednou snad
poznme, e rozpout i diamant," ekl Balsamo.
"To se v! Voda m rozpust. Chcete se napt se mnou, mil pane! Ped vnem m tu vhodu,
e je nejlep sorty. A jet j tady je dost. Nemm j tak mlo jako maraskina."

"Kdybyste mi tak nabdl sklenku, mil pane barone, mohl bych snad vyut va zdvoilosti a
bt vm uiten."

"Vborn! Vysvtlete mi to. Jet je as?"

"Ale ovem, ano! Porute tomu dobrmu mui, aby mi donesl sklenici t peist vody."

"La Brie, slyte?" houkl baron de Taverney.

La Brie odkvapil jako obvykle.

"Jak je mon, e v sklenici vody, kterou piju kad rno, jsou zaklety vlastnosti nebo
tajemstv, o nich nemm ani potuchy? Jak to, e jsem to vbec netuil, akoli se zabvm
alchymi od svch deseti let, jako pan Jourdain v Urozenm mkovi studuje przu?"

"Nevm, co jste dlal, ale vm, co dlm j," odpovdl Balsamo vn. Pak se obrtil k La
Briemu, kter vykonal pkaz zzran rychle:

"Dkuji, sluebne dobr," vzal sklenici z jeho rukou, pozvedl ji do ve o a dval se do

kilov istho obsahu, sledoval pozorn bublinky i duhov zbarven a diamantov
pablesky.

"Ve sklenici vody mus bt vidt pkn vci, e ano? K ertu s n!"

"Oveme, pane barone, alespo dnes je to velice krsn," odpovdl cizinec.

Balsamo zejm jet zintenzvnil svoje pozorovn, nebo baron proti sv vli ho napjat
sledoval oima a La Brie cel udiven mu stle jet podval podnos.

"Copak hezkho vidte, mil pane?" vysmval se dl baron. Hom nedokavost; ek m

ddictv, nov erven dm, abych dal trochu do podku svoje zleitosti?"

"Vidm pozvn, kter vm hned pedm, dvejte pozor."

"Ale! To m nkdo napadne?"

"Ne, ale dnes dostanete nvtvu."

"Vy jste si tedy ujednal s nkm u mne schzku? To je patn, pane, velice patn. Mon e
dnes nebudete mt k sndani ani koroptve, dejte si pozor."

"To, co mm est vm ci, je vn, mil pane barone, je to nanejv dleit. V tto chvli
nkdo jede k Taverney."

"Koho sem kozel nese, co to je za nvtvu? Poute mn, mil pane, snan vs prosm,
musm se vm piznat, ze na kadou nvtvu kalu - to jste jist poznal vera sm z mho
kyselho pijet. Upesnte, mil arodji, upesnte to, prosm vs, jestli je vm to jen trochu
mon."

"To je, a nejen to, ale eknu vm jet mnohem vc, je to pro m hraka, nemuste mi vbec
bt za to zavzn."

Balsamo se zadval zpytavm okem na opalizujc vrstvu ve sklenici.

"Tak vidte?" zeptal se de Taverney.

"Vborn."

"Tak mluvte."

"Vidm, e pijd vysoce postaven osobnost."

"To jist! A ta osobnost pijd bez jakhokoli pozvn?"

"Pozvala se sama. Veze ji v pan syn."

"Filip?"

"Ano,Filip."

Te se baron u neudrel a rozchechtal se na pln kolo, co vi hostu bylo velmi nezdvoil.

"Cha! Cha! Tak mj syn ji veze ... kte, e tu osobnost veze mj syn?"

"Ano, barone."

"Vy tedy znte mho syna?"

"V ivot jsem ho nevidl."

"A kde je te mj syn?"

"Pl mle, mon e jen tvrt mle!"

"Odtud?"

"Ano."

"Mil pane, mj syn je v trasburku, le tam posdkou a museli by ho prohlsit za zbha,

kdyby to bylo pravda, ale to on nikdy neudl, psahm vm, neme tedy nikoho pivzt."

"Pesto vak nkoho piv," ekl Balsamo a dl zkoumal sklenici s vodou.

"A je to mu nebo ena?"

"Je to dma, barone, a dokonce velik dma. Pokejte, nco zvltnho, podivnho."
"A dleitho?" zeptal se baron.

"Na mou dui, je to dleit."

"Tak to pokraujte."

"Udlte moc dobe, kdy odstrante svou sluebnou - tu darebaku, jak vy kte - co m roh
na eulkch prst."

"A pro bych ji ml odstranit?"

"Protoe Nicole Legayov m v oblieji nkter rysy stejn jako osoba, kter sem pijd."

"A vy kte, e to je velk dma a e se tato vzneen dma podob Nicole? Sm dobe
vidte, jak si odporujete."

"Propak? Jednou jsem koupil otrokyni, kter se tak podobala Kleopate, e ji chtli dovzt do
ma, aby la v Oktavinov triumflnm prvodu."

"Tak u vs to zase chyt," usml se baron.

"Tak si dlejte, co chcete, mil pane barone, ale uvidte, e vechno, co jsem vm ekl, se tk
pedevm vs, j na tom nemm dn zjem."

"Ale jak by mohlo tu osobu ranit, e se j Nicole podob?"

"Pedpokldejte, e jste francouzskm krlem - samozejm e vm to v nejmenm nepeju -

nebo nslednkem trnu - a to vm peju jet mn - a pijdete do njakho domu, kde mezi
spoustou sloucch najdete vrnou kopii sv vzneen tve. Tm byste byl ohromn poten,
e ano?"

"U sta hrom. Tohle u je moc siln kafe! Z toho, co kte, tedy vyplv ... "

"e velmi vysoce postaven a velmi mocn dma, kter sem pijede, by mon byla velice
mlo spokojen, kdyby vidla svj iv obraz v krtk suknice a lnn blzce."

"Tak dobr, upozornme ji vas," souhlasil se smchem baron. "Z toho veho, co jste mi kal,
m nejvc t, e pijede mj syn. astn nhoda nm tedy pivd Filipa a nikdo ani pedem
nezvolal: pozor!" rozchechtal se baron hlasitji.

"Moje pedpov je vm tedy pro smch? Tm lp, ale na mou dui, kdybych byl na vaem
mst, barone ... " ekl vn.

"Na mm mst?"

"Dal bych njak rozkazy, uinil bych njak opaten ... "

"To myslte vn?"

"Ano."
"Budu o tom pemlet, mil pane, budu o tom pemlet ... "

"Bylo by u naase."

"Vy tedy opravdu myslte vn, co mi kte?"

"Co nejvnji, barone; chcete-li dstojn pijmout osobnost, kter vm prokazuje est svou
nvtvou, pak nesmte ztrcet u ani minutu."

Baron de Taverney zavrtl hlavou.

"Vy tedy pochybujete?" zeptal se Balsamo.

"Musm se vm piznat, mil pane barone? e jsem ten nejzatvrzelej nevc Tom ... "

Prv v tom okamiku se baron obrtil k pavilnu sv dcery, aby j oznmil st hostovy
pedpovdi, a zavolal:

"Andre! Andre!"

Vme, jak odpovdla na otcovo voln a jak ji fascinujc Balsamv pohled pithl k oknu.

Nicole pozorovala s divem La Brieho, kter j dval znamen, a snaila se porozumt.

"Tomu se d po ertech tko uvit," opakoval baron, "a dokud neuvidm alespo ... "

"Protoe mermomoc chcete uvidt, obrate se," ekl Balsamo a ukzal na alej; na druhm
jejm konci pijdl jezdec v plnm cvalu, a zem dunla pod kopyty jeho kon.

"Ach, opravdu pijd ... " vykikl baron.

"Pan Filip!" vystupovala na piky Nicole.

"N mlad pn," broukl radostn La Brie.

"Bratr! Bratr!" volala Andre a natahovala k nmu ruce z okna.

"Nen to nhodou v pan syn, mil pane barone?" otzal se nedbale Balsamo.

"U sta hrom! Ano, ano, je to on," odpovdl baron udiven.

"To je teprve zatek," utrousil Balsamo.

"Vy jste skuten arodj?"

Na cizincovch stech se objevil vtzoslavn smv.

K pmo rostl ped oima. Brzo uvidli, e je zpnn potem, e z nho vystupuje pra, e
u je u poslednch ad strom a e jet v bhu z nho seskakuje mlad dstojnk stedn
postavy; cel zablcen, ale s radostnou tv pospchal obejmout otce.
"U sta hrom! U sta hromu!" opakoval baron, zviklan ve sv nevcnosti.

"Ano, tatnku, jsem to j, jsem to opravdu j," kal Filip, kdy vidl na otcov tvi pochyby.

"No jist, to jsi ty, vidm jet dobe, mordyje! Jak nhoda t sem pinesla?"

"N dm potkala velik est, tatnku."

Staec zvedl hlavu.

"Do Taverney jede vzneen nvtva; za hodinu tu bude Marie Antoinetta Josefa,
arcivvodkyn rakousk a korunn princezna francouzsk," hlsil Filip.

Baronovi klesly ruce; byl stejn pokoen, jako pedtm byl sarkastick a ironick; obrtil se k
Balsamovi:

"Promite mi to."

"Pane, nechm vs s vam panem synem; u dlouho jste ho nevidl a jist si mte o em
povdat," odchzel Balsamo s pozdravem.

Pak pozdravil jet Andru, kter plna radosti bela bratrovi naproti; pokynula Nicole a La
Briemu, kte zejm jejmu pokynu porozumli; li za Balsamem a brzo zmizeli pod stromy v
aleji.

1. Filip de Taverney

Filip de Taverney, ryt z ervenho domu, se vbec nepodobal sv seste, akoli byl hezk
mu a ona krsn ena. Nn a pyn oi, naprosto pravideln rysy v oblieji, obdivuhodn
ruce, ensky mal noha a vborn urostl postava z nho dlaly rozkonho kavalra.

Jako vichni nadprmrn lid, kterm se nedostv ve spolenosti takovho msta, jak jim
pat, byl i Filip smutn, ale nikoli zatrpkl a zasmuil. Tento smutek snad zpsobil, e byl
nn, nebo bez nho by se projevila jeho pirozen povaha - byl toti panovan, zpupn a
mlo pstupn. Nutnost t s chudky, mezi n ve skutenosti patil, i s bohatmi, mezi n
patil prvem, zjemnila jeho povahu, kterou nebesa stvoila hrubou, panovanou a vzntlivou;
ve lv mrnosti se vdycky taj jist pohrdn.

Sotva Filip objal otce, vrhla se Andre mladmu mui kolem krku, nebo otes zpsoben
astnou udlost ji vyrval z magnetick strnulosti.

Neobelo se to bez vzlyk, z nich bylo patrno, jak vznam Andre pikld setkn. Filip se
zavsil do otce a Andry a vedl je do salnu, aby mohli bt sami.

"Vy jste nevc Tom, tatnku; ty jsi pekvapena, sestiko," ekl, kdy se mezi n posadil.
"Je to svatosvat pravda, za pr minut bude korunn princezna v naem chudobnm dom."

"Tomu se mus zabrnit za kadou cenu, u sta hrom! Kdyby se mlo nco takovho stt, pak
jsme navky zneuctni. Jestli korunn princezna hled ukzku francouzsk lechty, pak ji
lituji. Ale ekni mi, jakou nhodou si vybrala prv mj dm?" zvolal baron.
"To je cel historie, tatnku."

"Historie! Tak povdej honem," pobzela Andre.

"Ano, historie, kter pinut, aby dobroeili Bohu i ti, kdo zapomnaj, e je n spasitel a n
otec."

Baron napulil rty, jako by pochyboval, e svrchovan pn vech lid a vc ril sklonit svj
zrak prv na nj a zamchat se do jeho zleitost.

Kdy Andre vidla, jak je Filip vesel, nepochybovala o niem a stiskla mu ruku, aby mu
podkovala za novinku, kterou pin, a za tst, kter zejm prov.

"Bratku! Ty jsi hodn, bratku!"

"Bratku, bratku," opakoval po n baron, "na mou dui, ona je spokojena, e ns to

potkalo."

"Vdy sm vidte, tatnku, e Filip vypad astn."

"Protoe pan Filip je fantasta; ale j bohudk nebo bohuel vm vci sprvn a nevm, co je
na tom veselho," ekl Taverney a rozhldl se smutn po nbytku v salnu.

"Budete o tom soudit docela jinak, tatnku, a vm eknu, co se mi pihodilo."

"Tak povdej," bruel staec.

"Ano, ano, povdej, Filipe," pobzela Andre.

"Jak vte, jsem posdkou ve trasburku. A vte tak, e v trasburku vstoupila korunn
princezna na francouzskou pdu."

"Copak se lovk v thle de nco dov?" huel Taverney.

"k, bratku, e korunn princezna v trasburku ... "

"Ano, ekali jsme na ni od rna, lilo jako z konve, byli jsme promokl do posledn niti.
Nemli jsme dnou pesnou zprvu, kdy princezna dojede. Velitel pluku m poslal na
przkum, abych zjistil, kde prvod je. Ujel jsem skoro mli, kdy jsem v zatce nhle narazil
na prvn jezdce z doprovodu. Kdy jsem s nimi zaal mluvit, dohonil je kor Jej krlovsk
Vsosti; vyklonila se z oknka a zeptala se m, kdo jsem.

Zdlo se mi, e m volaj, ale protoe jsem pospchal, abych donesl zprvu svmu veliteli, u
jsem se neotoil a ujdl. nava ze estihodinovho ekn zmizela jako kouzlem."

"A korunn princezna?" zeptala se Andre.

"Je mlad jako ty, je krsn jako vichni andl dohromady."

"k, Filipe? ... " zeptal se baron vhav.

"Copak, tatnku?"

"Nepodob se korunn princezna nhodou nkomu, koho zn?"

"Koho j znm?"

"Ano."

"Nikdo se neme podobat Jej Vsosti," zvolal mladk naden.

"Pemlej."

Filip se zamyslil.

"Ne."

"A co ... napklad Nicole?"

"To je ale podivn!" zvolal Filip pekvapen. "Ano, Nicole m nco spolenho s princeznou.
Ale je daleko za n, hluboko pod n! Ale odkud jste se to dozvdl, tatnku?"

"Mm to od arodje, na mou dui."

"Od arodje?" zeptal se Filip udiven.

"Ano, a taky mi pedpovdl, e pijede."

"Cizinec?" zeptala se Andre bzliv.

"Cizinec, to je ten lovk, co s vmi mluvil, kdy jsem pijel, a kter diskrtn zmizel, jak m
uvidl?"

"Ba prv, ale dopovdej to, Filipe."

"Nemli bychom radji nco pipravit?" zeptala se Andre. Baron ji vak uchopil za ruku.

"m vc budete pipravovat, tm budeme smnj. Pokraujte, Filipe, jen pokraujte."

"Vrtil jsem se tedy do trasburku a podal jsem hlen. Upozornili guvernra, pana de
Stainville, kter hned pibhl. Sotva se dostal za hradby, zavily bubny a uvidli jsme
prvod; beli jsme ke Kehlsk brn. Byl jsem vedle guvernra."

"Pan de Stainville; pokej, znal jsem jednoho Stainvilla ... "

"Je to vagr ministra pana de Choiseul."

"To je on, pokrauj," ekl baron.

"Korunn princezna, kter je mlad, m zejm rda mlad oblieje, protoe holdovn pana
guvernra naslouchala roztrit a upen se dvala na m; j jsem z cty ustoupil dozadu.
Nejel mi tenhle pn naproti?' zeptala se a ukzala na mne.

Ano, madam,' odpovdl pan de Stainville.

Pojte sem, pane,' poruila.

Pistoupil jsem bl.

,Jak je vae jmno?' zeptala se korunn princezna kouzelnm hlasem.

,Ryt Taverney, erven dm,' vykoktal jsem.

,Zapite jeho jmno na sv tabulky, m mil,' obrtila se princezna na starou dmu; pozdji
jsem se dozvdl, e je to hrabnka Langerhausenov, jej guvernantka. Moje jmno si na
tabulky opravdu zapsala.

,Ach pane, zkusil jste stran v tom poas! Mm opravdu velik vitky, kdy pomyslm, e
jste tolik vytrpl vlastn kvli mn'."

"To je kouzeln, takov slova od korunn princezny!" zvolala Andre a sepjala ruce.

"Vak jsem si to tak zapamatoval slovo za slovem, intonaci, vraz ve tvi, vecko veciko,
pln veciko!"

"Vborn, vborn!" bruel baron a podivn se usmval; v jeho smvu se dala st otcovsk
pcha i patn mnn, kter m o ench, krlovny nevyjmaje. "Tak dl, pokraujte, Filipe."

"Co jste odpovdl?" zeptala se Andre.

"Neodpovdl jsem nic, uklonil jsem se a k zemi a princezna odela."

"Coe! Vy jste nic neodpovdl?" zvolal baron.

"Nebyl jsem mocen slova, tatnku. Srdce se mi sthlo do hrdla a divoce builo."

"U asa, kdybych j ve vaem vku, kdy jsem byl pedstaven knn Leszczysk, nedovedl
nic odpovdt!"

"Vy jste velmi duchapln, pane," odpovdl Filip s klonou.

Andre mu stiskla ruku.

"Vyuil jsem odchodu Jej Vsosti, vrtil jsem se do svho bytu, abych se mohl pevlci,
protoe jsem byl pln promokl a zablcen a hanba."

"Chudku!" zaeptala Andre.

"Princezna zala na radnici a pijmala holdovn. Kdy skonilo, ohlsili j, e je prosteno;

zasedla proto ke stolu.
Jeden z mch ptel, velitel pluku, kter m poslal naproti jej Vsosti, m ujioval, e
princezna se nkolikrt rozhlela kolem sebe, hledala nkoho mezi dstojnky.

,Nevidm tady mladho dstojnka, kter mi byl dnes rno posln naproti. Nevydili mu, e
bych mu rda podkovala?' ekla princezna, kdy se jet dvakrt nebo tikrt rozhldla.

Velitel pluku vystoupil a hlsil:

,Madam, pan poruk de Taverney se musel jt pevlci, takhle se nemohl ukzat ped Va
krlovskou Vsost.'

Po chvilice jsem se vrtil.

Nebyl jsem v mstnosti jet ani pt minut, kdy m princezna spatila.

Pokynula mi a j jsem k n pistoupil.

"Bylo by vm, pane, proti mysli, kdybyste se mnou jel do Pae?'

,Ach, madam! Prv naopak, bylo by to nejvt tst mho ivota, ale sloum v posdce
trasburku a ... '

,Moje nejvroucnj pn je pouze pn.'

,Komu podlhte?'

,Vojenskmu guvernrovi.'

,Dobr ... Zadm to u nho.'

Pokynula mi a j jsem ustoupil dozadu. Veer zala za guvernrem.

,Rda bych uskutenila jeden svj rozmar, pane.'

,Jen ho povzte, bude mi rozkazem, madam.'

patn jsem se vyjdila, chtla bych vlastn splnit slib.'

,V rozkaz je pro mne posvtn ... Jen ho povzte, madam.'

,Udlala jsem slib, e vezmu do svch slueb prvnho Francouze, kterho potkm, a
vstoupm na francouzskou pdu a e se postarm o jeho tst i tst jeho rodiny, pokud
ovem je v moci knat zpsobit nkomu tst.'

,Knata jsou zstupci Boha na zemi. A kdo je ten astn, kter potkal prvn Vai Vsost?'

,Pan de Taverney, erven dm, mlad poruk, kter vm ohlsil, e pijdm.'

,Budeme rlit na pana de Taverney, madam, ale nebudeme kazit tst, kter je pro nho
pipraveno. Je vzn slubou v na posdce, ale uvolnme ho; odjede souasn s Vai
krlovskou Vsost.'

A opravdu, kdy Jej vsost odjdla ze trasburku, dostal jsem rozkaz, abych ji doprovzel
na koni. Od t chvle jsem se od jejho koru nehnul."

"Ale, ale, to je podivn, ale nen to nemon!" usml se baron ironicky jako obvykle.

"Copak, tatnku?" zeptal se naivn mlad.

"Nic, poslouchm, poslouchm, eh, eh!"

"Ale pod jet nevm, bratku, jak se krlovsk princezna mohla dostat do Taverney."

"Pokej, vera veer kolem jedenct jsme pijeli do Nancy a projdli mstem s rozatmi
pochodnmi. Princezna m zavolala.

,Pane de Taverney, popoete prvod.'

Dal jsem znamen, e princezna si peje jet rychleji.

Vae Vsost si peje ztra ujet vt kus cesty?' zeptal jsem se.

,Ne, ale peji si nkde se cestou zastavit.'

Pi jejch slovech se zmocnila mho srdce jaksi pedtucha.

,Cestou?' opakoval jsem.

,Ano,' odvtila Jej krlovsk Vsost.

Zmlkl jsem.

,Neuhdnete, kde se chci zastavit?' zeptala se s smvem.

,Ne, madam.'

,Chci se zastavit v Taverney.'

,Pro to proboha dlte?" zvolal jsem.

,Chci navtvit vaeho otce a vai sestru.'

Mho otce a sestru! ... Jak Vae krlovsk Vsost v?'

,Zeptala jsem se a dovdla jsem se, e bydl dv st metr od silnice, po kter pojedeme.
Dte rozkaz k zastvce v Taverney.'
Na ele mi vyvstal pot a rychle jsem pospchal cel rozechvl, co zajist chpete, jej
Vsost od takovho zmru odvrtit.

,Dm mho otce nen hoden, madam, pijmout tak vzneenou princeznu jako vy.'

,Propak?'

Jsme chud, madam.'

,To nevad, pijet bude alespo zcela srden a prost, o tom jsem pesvdena. I kdy je
Taverney velmi chud, urit se v nm najde lek mlka pro ptelkyni, kter si peje na
chvli zapomenout, e je arcivvodkyn rakouskou a korunn princeznou francouzskou.'

,Ach, madam!' uklonil jsem se.

To bylo vechno. cta mi zabrnila, abych jet nco ekl. Doufal jsem, e jej krlovsk
Vsost na svj mysl zapomene anebo e jej rozmar odvane rno sv vtr, ale nestalo se
tak. Pi pepahn v Pont Mousson se mne Jej Vsost zeptala, jak daleko jet mme do
Taverney, a j jsem musel odpovdt, e sotva ti mle.

"Ty neiko!" zvolal baron.

"Princezna zejm musela uhodnout moje rozpaky:

,Nic se nebojte, nezdrm se dlouho, ale protoe mi vyhroujete, e zastvka nebude pro mne
pjemn, budeme pak vyrovnni, protoe pro vs tak nebylo pjemn, e jste na mne musel
ekat ped trasburkem.'

Jak jsem mohl odolat tak rozkonm slovm? eknte sm, tatnku!"

"To nebylo mon! Jej krlovsk Vsost mus bt dobr, jak se zd, a jist se spokoj s mmi
kvtinami a lkem mlka, jak pravila," ekla Andre.

"To jist, ale nespokoj se s mmi kesly, kter j polmou kost, a pohled na tu nai spou ji
zarmout. ert aby vzal takov rozmary! Tahle ensk bude pkn vldnout Francii! Hrom do
toho! To zan pkn panovn!"

"Jak mete, tatnku, takhle mluvit o princezn, kter ns zahrnuje poctami!"

"Mnohem vc m zneucuje! Kdo si dnes jet vzpomene na Taverneye? Nikdo. Jmno rodiny
sp pod troskami ervenho domu; doufal jsem, e z nich vstane uritm zpsobem a v prav
as. Ale ne, zklamal jsem se ve svm doufn. Rozmar dcka vzks Taverney ountl,
zapren, nuzn a uboh. Noviny haj na kadou smnost, jen aby ulovily njak skandl,
z toho ijou a budou ve svch ohavnch sloupcch popisovat nvtvu vzneen princezny v
takovm hnzd jako Taverney. U sta hrom, nco mne napadlo," zvolal staec takovm
zpsobem, e pi tom Filipovi a Andre pebhl mrz po zdech.

"Co chcete dlat, tatnku?" zeptal se Filip.

"Znme peci historii, a kdy hrab z Medny mohl zaplit svj palc, aby objal krlovnu, tm
sp j mohu zaplit svoje doup, abych nemusel pijmout princeznu. Jen a pan knna
pijede," drtil staec v zubech.

Mlad lid slyeli jenom posledn slova a znepokojen na sebe pohldli.

"Jen a pijede," opakoval de Taverney.

"Mus tu bt co nevidt. Jel jsem zkratkou pes pierrefittsk les, zskal jsem tm pr minut, ale
prvod u neme bt daleko."

"Pak nesmm ztrcet as," ekl baron a vybhl ipern ze salnu, jako by mu bylo dvacet,
bel do kuchyn, popadl hoc poleno u krbu a utkal s nm ke stodolm plnm such
vojtky, slmy a bob; pikldal u poleno k otepm, kdy se za nm objevil Balsamo a
uchopil ho za ruku.

"Co to dlte, pane?" zeptal se a vytrhl starci poleno z rukou. "Arciknna rakousk nen
dn bourbonsk konetabl a jej ptomnost neposkvruje dm nato, e by bylo lep ho
split, ne aby do nho vstoupila."

Staec se zarazil, zbledl a chvl se, pln ztratil svj obvykl smv. Musel sebrat vechny
sv sly, aby pro est, alespo tak, jak on j rozuml, nezamnil svou jaktak snesitelnou
chudobu za vyloenou bdu.

"Jdte, pane, mte nejvy as odloit upan a vzt si pimenj odv. Pokud vm, pi
obleen Philippsburgu ml baron de Taverney velkok du svatho Ludvka. Neznm
odv, kter by s takovou dekorac nebyl dost bohat a elegantn."

"Pak ovem, pane, uvid princezna vechno, i to, co jsem nechtl ukzat ani vm; proto jsem
neastn."

"Uklidnte se, barone, bude tak zaneprzdnna, e si vbec nepovimne, jestli v dm je

nov nebo star, chud nebo bohat. Bute pohostinn, pane, to je vae lechtick povinnost.
Co by mli dlat neptel Jej krlovsk Vsosti, a m jich hodn, kdy jej ptel spaluj
zmky, aby ji nemuseli pijmout pod svou stechu? Nepedbhejme budouc hnv, pane,
vechno m svj as," zakonil Balsamo.

Pan de Taverney rezignovan uposlechl a vrtil se k dtem, kter ho u vude hledaly.

Balsamo mlky odeel, jako by chtl dokonit njakou rozdlanou prci.

1. Arcivvodkyn rakousk Marie Antoinetta Josefa

asu opravdu nebylo nazbyt, jak upozornil Balsamo; z cesty spojujc Taverney se silnic u
zaznvalo rachocen kor, klapot kopyt; obvykle tich cesta hlaholila lidskmi hlasy.

Objevily se ti kory; kor ozdoben pozlacenmi basrelify s mytologickmi vjevy nebyl

pes svou velkolepost o nic mn zapren a zablcen ne ostatn dva; Gilbert, kter otevel
vrata, zral na tu ndheru s oima rozevenma dokon a nemohl potlait svoje vzruen.
Dvacet mladch a skvlch kavalr se seadilo kolem hlavnho koru, kdy z nho
vystupovala patncti nebo estnctilet dvka; pomhal j ern odn mu; pod kabtem ml
irokou stuhu velkoke du svatho Ludvka. Prost es dvky nebyl napudrovan, i kdy
vlasy mla vyesan dobrou p nad elem.

Marii Antoinettu - mluvme toti o n - pedchzela ve Francii povst, e je krasavice, co

vdycky u princezen vstupujcch na trn naich krl nebvalo. Bylo tk ci, jak vlastn
m oi - nebyly toti krsn v bnm smyslu slova, ale podle jej vle vyjadovaly vechny
pocity, pedevm tak protikladn jako nha a pohrdn; mla krsn modelovan nos, ale jej
spodn ret, aristokratick ddictv po sedmncti csach, byl pli tlust, vystoupl a nkdy i
poklesl; zdlo se, e nezapad do hezkho oblieje, zvlt kdy obliej chtl vyjdit hnv
nebo rozhoen. Pokoka Marie Antoinetty byla obdivuhodn; pod jej jemnou tkn bylo
vidt, jak proud krev; hru, hrdlo, ramena byly svrchovan krsn; ruce krlovsk. Mlad
princezna chodila dvojm zpsobem: jej chze byla pevn, vzneen, ponkud rychl, anebo
mkk, vyven, takka lichotn. dn ena se nikdy neuklnla pvabnji, dn krlovna
nezdravila sebevdomji. Prostm klonem hlavy dala kadmu, co jeho jest; jedinou
klonou pozdravila souasn deset lid.

Toho rna se Marie Antoinetta dvala a usmvala jako ena, jako astn ena; byla
rozhodnuta, e pestane bt krlovskou princeznou, pokud to bude mon. Na jej tvi vldl
sladk klid a jej oi ozaovala nejrozkonj laskavost. Na sob mla bl hedvbn aty a
pes ramena pltnku z hustch krajek.

Sotva vystoupila z koru, podvala ruku jedn ze svch dvornch dam, kterou ponkud tilo
st; potom odmtla pai ern odnho mue s modrou dovou stuhou a krela voln k
zmku, jako by chtla pln vyut svobody, kter je pro ni tak vzcn.

"Ach, to je krsn msto, krsn stromy, rozkon domeek! Tady mus bt lid astni, kdy
dchaj takov vzduch pod stromy, kter je tak dobe ukrvaj!"

V tom okamiku k n pichzel Filip de Taverney; hned za nm krela Andre - dlouh vlasy
mla spleten v copy a na sob aty z edivho hedvb - zaven do svho otce, kter si
oblkl krsn aty z modrho sametu krlovsk jzdy. Samozejm e baron nezapomnl na
Balsamovo doporuen a zbytky bval ndhery ozdobil irokou stuhou du svatho
Ludvka.

Princezna zstala hned stt, jakmile je uvidla. Kolem n se rozestoupil cel jej doprovod:
dstojnci dreli kon za uzdu, dvoan s klobouky v ruce si potichu eptali.

Filip de Taverney pistoupil k princezn a bled vzruenm pronesl s jakousi melancholickou

vzneenost:

"Madam, jestlie Vae krlovsk Vsost dovol, budu mt est pedstavit j pana barona de
Taverney erven dm, mho otce, a slenu Claire-Andre de Taverney, mou sestru."

Baron se hluboce uklonil jako lovk, kter um zdravit krlovny; Andre rozvinula vechen
pvab elegantn bzlivosti a vechnu zdvoilost upmn cty, kter je tak lichotiv.

Marie Antoinetta se podvala na oba mlad lidi a jako by si prv vzpomnla, co j Filip kal
o chudob svho otce, vytuila, co je t.
"Madam, vae krlovsk Vsost prokazuje velikou est zmku Taverney; tak skromn obydl
nen hodno pijmout takovou urozenost a krsu," ekl baron dstojn.

"Vm, e jsem u starho vojka Francie. Moje matka, csaovna Marie Terezie, kter vedla
mnoho vlek, mi kala, e mui nejbohat slvou jsou skoro vdycky nejchudobnj, pokud
jde o penze," ekla a s nevslovnm pvabem podala svou krsnou ruku Andre, kter
poklekla a polbila ji.

Barona ani na okamik neopoutly chmurn mylenky, dsil se mnostv lid, kte pjdou
dovnit a nebudou si mt na co sednout. Princezna ho vak z jeho starost vytrhla.

"Pnov, nesmte bt postieni mmi rozmary, kdy nemte vhody princezny," obrtila se ke
svmu prvodu. "Pokte tedy na mne zde, prosm vs, za pl hodiny se vrtm. Doprovote
m, mil Langershausenov," ekla nmecky dm, kter pomhala z vozu, a vybdla tak
ern odnho pna, aby el s nimi.

Tento pozoruhodn elegantn, asi ticetilet mu krsn tve a ulechtilch zpsob ustoupil,
aby princezna mohla projt.

Marie Antoinetta vzala pod pa Andru a pokynula Filipovi, aby pistoupil k seste. Baron
stl vedle vznamn osobnosti, kterou princezna poctila dovolenm doprovzet ji.

"Vy jste tedy Taverney erven dm?" zeptal se s aristokratickou nonalanc a opraoval si
pitom ndhern kabtec zdoben anglickmi krajkami.

"Mm odpovdt pane nebo dstojn pane?" zeptal se baron stejn impertinentn jako ern
odn pn.

"kejte mi prost kne anebo Vae Eminence, jestli se vm to lp lb."

"Tak tedy ano, Vae Eminence, jsem Taverney erven Dm, prav Taverney," ekl baron
vsmn, jak mval ve zvyku.

Jeho Eminence kardinl, kter ml takt velkch pn, snadno uhdl, e nemluv s njakm
obyejnm zemnkem.

"Tohle je vae letn sdlo?"

"Letn i zimn," odpovdl baron, kter chtl skoncovat s nepjemnm vyptvnm a pi

kad odpovdi rozmchle zasalutoval.

Filip se obas neklidn po otci ohldl. Dm se vhrun a ironicky piblioval, aby neltostn
ukzal vechnu svou chudobu.

Baron u ukazoval rezignovan nvtvnkm na przdn prh, kdy se k nmu princezna

otoila:

"Promite mi, pane, e nepjdu dl: tady ten stn se mi tolik lb, e bych vnm chtla zstat
do smrti. Z pokoj jsem ponkud unavena. Pijmaj m celch trnct dn v pokojch, ale j
mm rda jenom vzduch, stn a vni kvtin." Potom se obrtila k Andre:
"Sleno, e mi laskav dte donst lek mlka pod tyto krsn stromy?"

"Vae Vsosti, jak se meme odvit nabdnout vm tak uboh pohotn?" zeptal se
pobledl baron.

"Dvm pednost mlku a erstvm vajkm, pane. erstv vajka a mlko - z toho se
skldaj m hostiny v Schnbrunnu."

Prv v tom okamiku se objevil ped jasmnovou besdkou, v jejm stnu si princezna
zejm chtla usednout, rozzen La Brie ve velkolep livreji.

"Jej krlovsk Vsost je prosten," peekl se ze sam cty.

"Ach, to jsem u njakho kouzelnka!" zvolala princezna s smvem a sp bela ne krela

pod zelen loub.

Znepokojen baron zapomnl na etiketu, opustil ern odnho mue a utkal za princeznou.

Filip a Andre se na sebe dvali udiven, ale i zkostliv, zkost v jejich pohledu vlastn
pevldala.

Kdy princezna pila pod voav loub, pekvapen vykikla. Baron, kter ji dohonil, si
spokojen oddechl.

Andre klesly ruce podl tla, co znamenalo: proboha, co se to dje?

Princezna sledovala celou tu pantomimu koutkem oka; byla natolik bystr, e takov
tajemstv dovedla pochopit, pokud je u jej srdce pedem neuhdlo.

Pod splet barvnku, jasmnu a kvetoucho kozho listu zil ovln stl s blm damakovm
ubrusem a cizelovanm pozlacenm stbrnm ndobm.

Na hosty ekalo deset pbor.

Pohled princezny pilkala skvl, ale nezvykl sndan.

Na stole stlo cizokrajn ovoce v cukru; zavaeniny ze vech zem, cukrov z Alepa,
pomerane z Malty, neslchan velik citrny a cedrty byly rozloeny v irokch plochch
msch. Nejdra vna nejulechtilejch znaek zila vemi pablesky rubnu a topasu ve
tyech obdivuhodn ezanch a rytch perskch karafch.

Mlko, o n princezna podala, bylo v pozlacen stbrn konvici.

Princezna pozorovala, e hostitel jsou bled a vyden. Lid z princeznina doprovodu stl
obdivovali, nic nechpali a po pravd eeno ani se nesnaili pochopit.

"Vy jste m tedy oekvali, pane?" zeptala se princezna barona de Taverney.

"J, madam?" zakoktal.

"Oveme. Za deset minut se takov stl nepiprav a j u vs nejsem ani deset minut,
zadvala se na La Brieho, jako by chtla ct: zvlt kdy je tady pouze jeden lokaj.

"Madam, opravdu jsem oekval Vai krlovskou Vsost, nebo vlastn jsem byl upozornn
na jej pjezd."

Princezna se obrtila k Filipovi:

"Pn vm tedy napsal?" zeptala se.

"Ne, madam."

"Nikdo nevdl, e se chci u vs zastavit, pane, vlastn ani j ne, mm-li pravdu ci, nebo
jsem skrvala sv pn i sama ped sebou, abych nezpsobila pote, kter zde psobm, a s
vam panem synem jsem o tom mluvila teprve v noci, a jet ped hodinou byl u mne a mohl
mne tedy pedjet pouze o nkolik minut."

"Nanejv o tvrt hodiny."

"Pak vm to musela prozradit njak vla, asi slenina kmotika," obrtila se s smvem k
Andre.

"Madame, nebyla to dn vla, o tom velkm tst m zpravil ... " ekl baron nabzeje
princezn keslo.

"Kdo?" nalhala princezna, kdy se baron vhav zarazil.

"arodj, na mou dui!"

"arodj! To se povedlo! Jak to?"

"Nic o tom nevm, protoe se magi vbec nezabvm; ale jenom dky jemu mohu Vai
krlovskou Vsost pijmout mlem slun," odpovdl baron.

"Pak se nesmme nieho dotknout, protoe svaina, kterou mme ped sebou, je dlem
arodje a jeho Eminence pli pospch, aby otevela trasburskou patiku, kterou urit
nebudeme jst," obrtila se na ern odnho pna. "A vy, mil ptelkyn, tak nedvujte
tomuto kyperskmu vnu a udlejte to jako j," pobzela svou guvernantku a nalila si do
sklenice v pozlacenm pohru istou vodu z karafy kulat jako zemkoule.

"Jej Vsost m jist pravdu," ekla Andre vyden.

Filip se chvl pekvapenm; neml ani tuen, co se zbhlo veer, stdav se dval na sestru a
na otce, snail se v jejich pohledech uhdnout, co oni uhdli.

"To odporuje dogmatm a pan kardinl se dopust hchu," prohlsila princezna.

"Madam, my knata ... Crkevn knata, jsme pli svtt na to, abychom vili, e ns
stihne hnv nebes kvli pokrmm - a pli lidt, abychom upalovali hodn arodjnky, kte
ns iv tak dobrmi vcmi."
"Neertujte, monsignore. Psahm Va Eminenci, e arodj, opravdick arodj, kter tohle
vechno opatil, mi sotva ped hodinou pedpovdl, e pijede Jej Vsost a mj syn,"
odpovdl baron vn.

"Ped hodinou?" zeptala se princezna.

"Ano, nanejv ped hodinou."

"A hodina vm staila, abyste takto prostel, opatil ovoce ze vech ty svtovch stran,
obstaral vna z Tokaje, Konstance, Kypru a Malagy? Pak jste, pane, jet vt arodj ne v
arodj."

"Nikoli, madam, to on, to vechno on."

"Coe! To vechno on?"

"Ano, on vyaroval ze zem tenhle stl, prosten, tak jak je."

"Dte mi na to slovo, pane?"

"Mte m lechtick slovo!"

"Ach tak, myslel jsem, e ertujete," zvolal neobyejn vn kardinl a pokldal talek.

"Nikoli, Vae Eminence."

"Mte u sebe tedy arodje, skutenho arodje?"

"Skutenho arodje! A vbec bych se nedivil, kdyby zlato na tohle ndob pochzelo z jeho
vlastn vroby."

"Teba zn kmen mudrc!" zvolal kardinl a oi mu dostiv zasvtily.

"Ach, tohle panu kardinlovi lahod," ekla princezna, "cel ivot hled kmen mudrc a jet
ho nenalezl."

"Musm se piznat Va Vsosti," odpovdl svtsk kardinl, "e neznm nic zajmavjho
ne nadpirozen vci, nic podivnjho ne vci nemon."

"Ach, vidm, e jsem se dotkla citlivho msta. Kad velk mu m svoje tajemstv, zvlt
je-li diplomatem. J se tak velice dobe vyznm v arovn, musm vs upozornit, pane
kardinle, a uhdnu nkdy vci, kter sice nejsou nemon anebo nadpirozen, ale urit jsou
alespo ... neuviteln."

Tmto hdankovitm slovm mohl zejm porozumt jenom kardinl, protoe na nm byly
zeteln patrn rozpaky. Nn princeznino oko toti pi ei hoelo plamenem, kter
prozrazoval boui v jejm nitru.

Ukzal se vak jenom blesk, nezahmlo, princezna se ovldla a pokraovala:

"Poslyte, pane de Taverney, aby slavnost byla pln, pak mi muste ukzat svho kouzelnka.
Kde je? Do kter lhve jste ho zavel?"

"Madam, to sp on by uzavel m i mj dm do lhve."

"Napnte mou zvdavost, pane. Mla bych ho vidt," prohlsila Marie Antoinetta.

Tn, jm svoje pn pronesla, v nejmenm nepipoutl dnou odmluvu, i kdy je

vyslovila se vm pvabem. Baron, kter stl vedle svch dt, aby mohl princezn poslouit,
pochopil rozkaz naprosto pesn. Pokynul La Briemu, kter msto obsluhovn zral na
vzneenou nvtvu a zejm se ctil dostaten odmnn za dvacet let vrnch slueb.

La Brie sebou kubl.

"Bte ohlsit panu baronu Josefu Balsamovi, e jej krlovsk Vsost, francouzsk korunn
princezna, si ho peje poznat."

"Josef Balsamo! To je ale podivn jmno, e ano?" ekla princezna, kdy La Brie odeel.

"Josef Balsamo! Tohle jmno, myslm, znm," opakoval zamylen kardinl.

Ubhlo pt minut v naprostm mlen.

Andre se nhle zachvla; uslyela v neprhlednm loub kroky dve, ne je ostatn mohli
vbec tuit.

Vtve se rozhrnuly a Josef Balsamo se objevil pmo proti Marii Antoinett.

1. Magie

Balsamo se hluboce uklonil, ale vzpt zvedl oduevnlou a vraznou tv, upel pevn, i
kdy uctiv pohled na princeznu a mlky vykval, a se ho zept.

"Jestlie o vs prv mluvil pan de Taverney, pak pistupte bl, pane, a se meme podvat,
jak vypad arodj."

Balsamo postoupil jet o krok a podruh se uklonil.

"Vam zamstnnm tedy je pedpovdat budoucnost, pane," ekla princezna a pozorovala

Balsama zvdavji, ne snad mla v myslu, ale popjela pitom dl mlko malmi douky.

"Nen to moje zamstnn, madam, ale pedpovdm."

"My jsme byli vychovni v osvcen ve, a pikldme proto vru pouze tajemstvm
katolickho nboenstv," ekla Marie Antoinetta.

"Ta jsou bezpochyby ctyhodn," ekl Balsamo velmi uctiv, "ale pan kardinl de Rohan
ekne Va Vsosti, i kdy je crkevnm knetem, e jsou i jin tajemstv, kter zasluhuj
ctu."
Kardinl se zachvl; neekl toti nikomu svoje jmno, nikdo je nevyslovil, a pece je cizinec
znal.

Marie Antoinetta si zejm tto poznmky nepovimla a pokraovala:

"Piznte alespo, pane, e to jsou jedin tajemstv, o nich se nevedou spory."

"Madam, vedle vry je jistota," odpovdl Balsamo stejn uctiv jako pevn.

"Mluvte ponkud temn, pane arodji, jsem dobr Francouzka srdcem, ale dosud jet ne
duchem, a nevyznm se dost dobe v jemnch odstnech francouztiny; kali mi, e pan de
Bivre m tomu vemu nau, zatm vak vs musm poprosit, abyste mluvil mn
hdankovit, chcete-li, abych vm porozumla."

"A j musm poprosit Vai Vsost o dovolen zstat temn. Bylo by mi velmi lto, kdybych
tak vzneen princezn snad poodhalil budoucnost, kter by vbec neodpovdala jejm
nadjm," zavrtl hlavou Balsamo s melancholickm smvem.

"Ach, to je ovem vnj. Pn chce napnat mou zvdavost a douf, e ho podm, aby mi
prorokoval dobrou budoucnost."

"Bh m chra, abych k tomu byl donucen, madam, ba prv naopak," odpovdl chladn
Balsamo.

"Ano? Zejm by vs to pivedlo do velkch rozpak," zasmla se. Smch j vak zamrzl na
rtech, kdy se dn z dvoan nepidal. Vichni podlehli vlivu podivnho lovka, kter se
stal stedem veobecn pozornosti.

"Jen se piznejte oteven."

Balsamo se beze slova uklonil.

"Vy jste tedy pedpovdl mj pjezd panu de Taverney?" pokraovala Marie Antoinetta a v
jej otzce bylo slyet lehk nznak netrplivosti.

"Ano, madam, j."

"Jak to bylo, barone?" zeptala se princezna, nebo touila, aby se do jejho rozhovoru vmsil
njak jin hlas. Zanala litovat, e se s Balsamem pustila do ei, ale nechtlo se j pestat.

"Tm nejprostm zpsobem, madam, na mou dui, dval se do sklenice vody."

"Je to pravda?" obrtila se na Balsama.

"Ano, madam."

"To je vae arodjn kniha? Je alespo nevinn, vae slova tedy mohou bt tak jasn!"

Kardinl se usml.
Baron pistoupil bl.

"Jej Vsost se nebude muset od pana de Bivre niemu uit."

"Ach, mil pane barone," ekla princezna vesele, "nelichote mi, anebo mi lichote lpe.
Neekla jsem nic tak pozoruhodnho, myslm. Ale vrame se k pnovi," obrtila se Marie
Antoinetta na Balsama, k nmu jako by ji proti jej vli pitahovala neodolateln moc, jako
ns nkdy pitahuje msto, v nm ns ek netst.

"Kdy jste pnovi peetl budoucnost ve sklenici vody, nemohl byste pest mou budoucnost
v karaf?"

"Mohl, velmi snadno, madam."

"Pro mi to tedy odmtte?"

"Protoe budoucnost je nejist, madam, a protoe v n vidm jaksi mrak ... " zarazil se
Balsamo.

"Nue?"

"Nue! Jak u jsem ml est ci, bylo by mi velmi lto, kdybych musel Vai krlovskou
Vsost zarmoutit."

"Vy m u znte? Kdy jste m vidl poprv?"

"Ml jsem est vidt Vai Vsost, kdy byla jet dttem ve sv rodn zemi, u sv vzneen
matky."

"Vidl jste mou matku?"

"Ml jsem tu est. Je to vzneen a mocn krlovna."

"Csaovna, pane."

"Chtl jsem ci krlovna srdcem i duchem, a pece ... "

"Dovolujete si, pane, vytat nco m matce!" zvolala princezna pohrdav.

"I ta nejvt srdce maj svoje slabosti; madam, zvlt jsou-li pesvdena, e jde o tst
jejich dt."

"Historie, doufm, nezjist ani jedinou slabost u Marie Terezie."

"Protoe historie se nedov to, co znme pouze my, csaovna Marie Terezie, Vae Vsost a
j."

"My ti mme njak spolen tajemstv, pane?"usmla se pohrdav princezna.

"Ano, my ti mme spolen tajemstv, madam, ano, my ti."

"A copak to je za tajemstv, pane?"

"Kdy je eknu, nebude u tajemstvm."

"To nevad, jen je povzte."

"Vae Vsost si to peje?"

"Chci to."

Balsamo se uklonil.

"V schnbrunnskm palci je pracovna, kter se k Sassk kabinet, protoe v n jsou

ndhern porcelnov vzy ze Saska."

"Ano, a dl?"

"Ten kabinet pat k soukromm pokojm jejho Velienstva csaovny Marie Terezie."

"Ano."

"V tom kabinet obvykle vyizuje soukromou korespondenci."

"Ano."

"Na skvlm stole od Boula, kter csai Frantiku I. daroval krl Ludvk XV."

"Co jste dosud ekl, vechno je pravda, pane, ale to vechno me tak kdokoli vdt."

"A Vae Vsost r mt chviliku strpen. Jednou rno, kolem sedm hodiny, kdy csaovna
jet nevstala, Vae Vsost vstoupila do kabinetu svmi soukrommi dvemi, nebo jej
Velienstvo csaovna mla ze vech svch vzneench dcer Vai Vsost nejradji."

"Dl, pane?"

"Vae Vsost pistoupila ke stolu. Vae Vsost si na to urit vzpomene, bylo to prv ped
pti lety."

"Pokraujte!"

"Vae Vsost pistoupila ke stolu, na stole byl nezapeetn dopis, kter csaovna veer
napsala."

"Nue?"

"Nue! Vae Vsost si dopis peetla."

Princezna se lehce zardla.

"A kdy ho peetla, Vae Vsost byla nespokojena s nktermi vrazy, nebo uchopila pro
a vlastn rukou ... "

V princeznin pohledu se zraila jist zkost. Balsamo pokraoval: " ... pekrtla dv slova."

"Kter dv slova?" zeptala se iv princezna.

"Dv prvn slova v dopise."

"Neptm se vs, kde byla, ale jak mla vznam."

"Bezpochyby pli vrazn projevovala velkou lsku k osob, j byl dopis uren; proto jsem
se zmnil o slabosti, kterou vae vzneen matka projevila aspo pi tto pleitosti, co j lze
vytknout."

"Vzpomnte si na ta dv slova?"

"Vzpomnm."

"Mohl byste mi je opakovat?"

"Naprosto pesn."

"Opakujte je."

"Nahlas?"

"Ano."

"Drah ptelkyn."

Marie Antoinetta se kousla do rtu a zbledla.

"Peje si nyn Vae krlovsk Vsost, abych ekl, komu byl dopis uren?"

"Nikoli, ale chci, abyste mi to napsal."

Balsamo vyndal z kapsy zpisnk se zlatou sponou, napsal na lstek nkolik slov zlatou
tukou, vytrhl lstek a podal ho s klonou princezn.

Marie Antoinetta si na nm peetla, e dopis byl adresovn milence Ludvka XV., pan
markze de Pompadour.

Princezna se udiven zadvala na mue, kter naprosto jasnmi slovy, pronenmi istm a
nevzruenm hlasem, ji zejm ovldal, i kdy se j velmi hluboce uklnl.

"To vechno je pravda, pane, akoliv nevm, jakm zpsobem jste zskal tyto podrobnosti,
musm pede vemi opakovat, e to je pravda, nebo nedovedu lht."
"A mi tedy Vae Vsost dovol, abych odeel, a spokoj se s touto nevinnou zkoukou mho
vdn."

"Nikoli, pane, tm vc trvm na tom, abyste mi pedpovdl budoucnost, kdy jste dosud
mluvil jen o minulosti."

Princezna pronesla tchto nkolik slov horen a rozechvn, pestoe se snaila ped
posluchai svj neklid zastt.

"Jsem pipraven. Pece vak musm Vai krlovskou Vsost znovu pnliv poprosit, aby na
mne nenalhala."

"Nikdy jsem dvakrt neopakovala chci, a vy si vzpomnte, pane, e jsem to u jednou ekla."

"Dovolte mi alespo, abych se poradil se svm orkulem, madam," ekl Balsamo prosebn.
"Abych se aspo dovdl, zda smm pedpov sdlit Va Vsosti."

"A je dobr nebo patn, chci ji znt, slyte dobe, pane?" pokraovala Marie Antoinetta se
vzrstajcm podrdnm. "Bude-li dobr, nebudu j vit, budu ji povaovat za lichocen.
Bude-li patn, budu ji chpat jako varovn. A bude jakkoli, slibuji vm, e vm za ni budu
vdn. Tak tedy zante."

Posledn vtu pronesla princezna tnem, kter nepipoutl dn rozvaovn ani odklad.

Balsamo uchopil kulatou karafu s krtkm a zkm hrdlem a postavil ji na zlatou msu. V
tomto osvtlen zila prudkmi pablesky, kter hadaovu zraku zejm odhalovaly njak
skryt vznam.

Vichni ztichli.

Balsamo zvedl kilovou karafu ped oi, chviliku ji soustedn pozoroval, zavrtl hlavou
a zas ji postavil na stl.

"Nue?" zeptala se princezna.

"Nemohu mluvit," odpovdl Balsamo.

Vraz na tvi Marie Antoinetty zcela jednoznan naznaoval: Bu klidn; j vm, jak
pimju k ei, kdy chce nkdo mlet.

"Protoe mi nemte co ci?" zeptala se hlasit.

"Urit vci se nesmj knatm nikdy kat, madam," odpovdl Balsamo tnem, z nho
bylo patrno, e je odhodln odporovat i rozkazm samotn nslednice trnu.

"Zvlt kdy se ty vci daj vyjdit, musm to opakovat jet jednou, jedinm slvkem nic."

"To nen ten prav dvod, madam, ba prv naopak."

Zdlo se, e Balsamo se dostal do zkch; kardinl se mu zaal smt do o, baron k nmu
pistoupil a zabruel:

"To se podvejme, mj arodj se u vyerpal, dlouho nevydrel. Te u zbv jenom, aby se

zlat msy promnily ve vinn listy jako v orientln pohdce."

"Radji bych vidla obyejn vinn list ne vechen ten krm, kter pn tady vyloil, aby mi
mohl bt pedstaven."

"Madam, rate si vzpomenout, e jsem o tuto est nijak neusiloval," odpovdl Balsamo a
pmo zesinal.

"Nebylo nesnadn uhdnout, pane, e o to podm."

"Promite mu to, madam, uinil to v dobrm myslu," zaeptala Andre.

"A j vm km, e to nebylo sprvn," odpovdla Marie Antoinetta tie, aby ji slyel jenom
Balsamo a Andre: "lovk se pece nepov tm, kdy poko starce. A pokud jde o mne
samu, mohu pt ze sklenice nebo z cnovho lechtickho pohru, ale nikdo mne, nslednici
francouzskho trnu, neme nutit, abych pila ze zlatho pohru njakho podvodnka."

Balsamo se vztyil a tsl se, jako kdyby ho utkla zmije.

"Madam, jsem pipraven odhalit ped vmi v osud, protoe vae zaslepenost vs ene,
abyste ho poznala," ekl chvjcm se hlasem. Sv slova pronesl tak pevn a zrove
vhrun, e vem ptomnm mrzla krev v ilch.

Mlad arcivvodkyn znateln zbledla.

"Gib ihm kein Gehr, meine Tochter,"24 ekla nmecky star dma.

"Lasst sie hren, sie wollte wissen und so soll sie wissen,"25 odpovdl Balsamo.

Ponvad nmecky rozumlo pouze nkolik lid, vypadala situace tm tajemnji.

"Jen a mluv," odmtla princezna starou chvu, "jen a mluv. Kdybych mu te ekla, aby
mlel, myslel by si, e se bojm."

Balsamo zaslechl, co si povdaj, a na rtech se mu mihl chmurn smv.

"Sprvn jsem to ekl, je to od n furiantsk odvaha," zaeptal.

"Mluvte,pane,mluvte."

"Vae krlovsk Vsost tedy vyaduje, abych mluvil."

"Nikdy neodvolvm svoje rozhodnut."

"Pak jedin s vmi o samot, madam."

"Budi. Zaenu ho do zkch. Vzdalte se," poruila princezna a pokynem ruky naznaila, e
jej rozkaz plat pro vechny.

"To je tak jeden z prostedk, jak doshnout soukrom audience, e ano, pane?" obrtila se
na Balsama.

"Nemla byste m popouzet, madam; jsem pouh nstroj, kterho Bh pouil, aby vs osvtil.
Urejte osud, ten vm to vrt, protoe se um dobe mstt. J pouze tlumom jeho rozmary.
Nezazlvejte mi proto, e otlm, a nedejte,abych vm zaplatil za netst, jsem pouze jejich
neblahm poslem."

"ekaj m tedy rzn netst?" zeptala se princezna, usmena a odzbrojena Balsamovm

uctivm vrazem a zejmou rezignovanost.

"Ano, madam, velk netst."

"Povzte mi o vech."

"Pokusm se."

"Nue?"

"Ptejte se m."

"Nejprve moje rodina, bude t astn?"

"Kter? Ta, kterou opoutte, anebo ta, kter vs oekv?"

"Ach, moje prav rodina je matka Marie Terezie, bratr Josef a sestra Karolna."

"Vae netst je nezashnou."

"Budou se tkat m osobn?"

"Vs a va nov rodiny."

"Mete mi ble objasnit tato netst?"

"Mohu."

"Krlovsk rodina se skld z t princ?"

"Ano."

"Jsou to vvoda z Berry, hrab z Provence, hrab z Artois."

"Znamenit."

"Jak bude osud tchto t princ?"

"Budou vldnout vichni ti."

"Nebudu tedy mt dti?"

"Budete."

"Nebudou to tedy synov?"

"Budete mt i syny."

"Potk m tedy bolest, e je uvidm umrat?"

"Budete nakat, e jeden zemel, a budete nakat, e druh zstal naivu."

"Manel m nebude milovat?"

"Bude vs milovat."

"Hodn."

"Pli."

"Jak netst m tedy mohou potkat, prosm vs, kdy m manel bude milovat a moje
rodina podporovat?"

"Oboj vm bude chybt."

"Zstane mi lska a podpora nroda."

"Lska a podpora nroda! ... To je klidn ocen ... Vidla jste ocen za boue, madam?"

"Budu dlat dobro a zabrnm tm boui, aby se zvedla, a kdy se zvedne, zvednu se s n."

"m je vlna vy, tm je propast pod n hlub."

"Bh m neopust."

"Bh nechrn hlavy, kter sm odsoudil."

"Co to pravte, pane? Nestanu se vbec krlovnou?"

"Naopak, madam, ale k by se nebi zlbilo, abyste se j nestala!"

Marie Antoinetta se pohrdav usmla.

"Poslouchejte dobe, madam, a vzpomete si," pokraoval Balsamo.

"Poslouchm."

"Vimla jste si tapisrie ve svm pokoji, kdy jste poprv nocovala ve Francii?"
"Ano, pane," zachvla se princezna.

"Co bylo na t tapisrii?"

"Vradn betlmskch nevitek."

"Piznvte, e pern postavy vrah utkvly v pamti va krlovsk vsosti?"

"Piznvm, pane."

"A za boue jste si nieho nevimla?"

"Blesk srazil po m levici strom, kter mlem rozdrtil mj kor."

"To jsou znamen," ekl chmurn Balsamo.

"Neblah znamen?"

"Myslm, e by bylo nesnadn vykldat je jinak."

Princezna svsila hlavu, chviliku mlky pemlela a pak se zeptala: "Jak zeme mj
manel?"

"Bez hlavy."

"Jak zeme hrab z Provence?"

"Bez nohou."

"Jak zeme hrab z Artois?"

"Bez dvora."

"A j?"

Balsamo zavrtl hlavou.

"Mluvte ... Jen mluvte!"

"Nemm u co ci."

"Ale j chci, abyste mluvil!" vykikla Marie Antoinetta a cel se tsla.

"Mjte slitovn, madam ... "

"Ach, jen mluvte."

"Nikdy, madam, nikdy!"

"Mluvte, pane," nalhala Marie Antoinetta vhrnm tnem, "mluvte, anebo eknu, e to
vechno je pouze smn komedie. A mjte se na pozoru, takhle si nikdo nesm zahrvat s
dcerou Marie Terezie, s enou ... , kter dr ve svch rukou ivot ticeti milin lid."

Balsamo mlel jako nm.

"Tak u mi nemte dl co ci," pokrila princezna pohrdav rameny, "jist je

pravdpodobnj, e vae pedstavivost se u vyerpala."

"Vechno znm, ujiuji vs, madam, a protoe absolutn trvte na svm ... "

"Ano, chci to."

Balsamo vzal ze zlat msy karafu, donesl ji do stinnho kouta besdky, kde z nkolika
balvan byla udlna uml jeskyn. Potom uchopil arciknnu za ruku a zavedl ji do ernho
stnu.

"Jste pipravena?" zeptal se princezny, kterou jeho prudk ponn tm vydsilo.

"Ano."

"Pak pokleknte, madam, pokleknte, jen tak mete prosit Boha, aby vs uetil stralivho
konce, kter hned uvidte."

Princezna bezdn poslechla a padla na kolena.

Balsamo se dotkl hlkou kilov koule, v n se nepochybn rsovala njak chmurn a

straliv tv.

Princezna se pokouela vstt, zavrvorala, upadla, straliv vykikla a omdlela.

Kdy pibhl baron, byla v bezvdom.

Po nkolika minutch pila k sob.

Tela si elo rukama, jako by se snaila na nco rozpomenout. Potom nhle vykikla a v jejm
vkiku se odrela nevslovn hrza: "Karafa! Karafa!"

Baron j podal karafu. Voda v n byla przran ist.

Balsamo zmizel.

1. Baron de Taverney konen u v, e zahldl cpek budoucnosti

Mdlobu Marie Antoinetty zpozoroval prvn baron de Taverney. Byl znepokojen vc ne

ostatn tm, k emu dojde mezi n a arodjem, a proto hal na stri. Zaslechl vkik jej
Vsosti a vidl, jak Balsamo peskoil skalku a spn odeel.
Jakmile se princezna probrala z bezvdom, hned poruila, aby j ukzali karafu a neubliovali
arodji. Bylo nejv naase; Filip de Taverney u toti vyskoil a hnal se za Balsamem jako
podrdn lev, kdy ho princeznin hlas zastavil.

Pak k n pistoupila dvorn dma a vyptvala se j nmecky; Marie Antoinetta vak na otzky
neodpovdala, jenom stle zdrazovala, e Balsamo k n zachoval patinou ctu; pepadla ji
nervov horeka pravdpodobn proto, e je unaven dlouhou cestou a verej bou.

Toto vysvtlen bylo tlumoeno panu de Rohan, kter na n ekal, ale neodvil se sm
zeptat.

U dvora se lid spokojuj s poloviatou odpovd; princeznina odpov vbec

neuspokojovala, ale vichni se tvili, ze jsou s n zcela spokojeni.

"Madam, je mi to lto, ale podle rozkazu jej krlovsk Vsosti pichzm upozornit, e
plhodina, s kterou se potalo na zastvku, u uplynula a kon jsou pipraveni," hlsil Filip.

"Dobe, pane; ale j zstanu pi svm pvodnm rozhodnut," ekla s pvabnm gestem
nemocnho. "Te nejsem schopna jet ... Kdy se pr hodin prospm, myslm, e spnek m
zotav."

Baron zbledl. Andre se na nho podvala plna neklidu.

"Vae Vsost v, e tento dm nen hoden poskytnout vm pste," koktal baron de

Taverney.

"Ach, prosm vs o to, pane. Vechno bude v podku, kdy si trochu odpoinu," odpovdla
princezna, jako by znovu mla omdlt.

Andre la hned pipravit svj pokoj. Nebyl nejvt a snad ani nejlpe vyzdoben, ale
v pokoji mlad lechtiny, jakou byla Andre, i kdy je tak chudobn, se vdycky najde nco
roztomilho, co pot oko eny. Vichni chtli princezn njak pomoci; ta vak
melancholicky pokvla, jako by chtla naznait, e rozhovor j in pote a e chce bt sama.

Vichni proto opt odeli. Marie Antoinetta je sledovala pohledem, dokud nezmizel posledn
os pnskho kabtu a posledn cp irok sukn; potom zasnn sloila pobledlou tv na
svou krsnou ruku.

Ve Francii ji od samho potku pronsleduj neblah znamen! Kdy vstoupila ve trasburku

do zem, v n m bt krlovnou, pokoj, kde spala prvn noc, byl vyzdoben tapisri s
vradnm betlmskch nevitek; pi verej boui blesk zashl strom v bezprostedn
blzkosti jejho koru; a dnes pily pedpovdi toho zvltnho lovka, doprovzen
podivnm zjevenm, o nm za cel svt nikomu neekne!

Asi po deseti minutch se Andre vrtila, aby oznmila, e pokoj je u pipraven. Nikoho ani
nenapadlo, e princeznin zkaz se tk i Andry.

Zstala stt ped princeznou, kter zejm byla pohrouena do hlubokho snn, a
neodvaovala se promluvit. Marie Antoinetta po chvilce zvedla hlavu a pokynula Andre.
"Pokoj pro jej Vsost je pipraven a jenom snan prosme ... " Princezna vak nenechala
Andru domluvit.

"Dkuji vm, sleno, zavolejte mi, prosm vs, hrabnku von Langershausen a doprovote
ns."

Kdy star dvorn dma pispchala, princezna ekla nmecky: "Podejte mi ruku, mil
Brigitto, nemyslm, e nejsem schopna jt sama."

Andre j tak nabdla pai.

"Rozumte nmecky, sleno?"

"Ano, madam, a dokonce i trochu mluvm," odpovdla Andre nmecky.

"Vborn! To se velmi hod do mch zmr!" zvolala princezna radostn.

Andre se neodvila zeptat, jak to jsou zmry, akoli by je velmi rda poznala.

Princezna se opela o pan Langershausenovou a krela drobnmi krky do zmku. Zdlo

se, e ji nohy ani neunesou. Kdy vyla z besdky, uslyela pana de Rohan:

"Coe! Pane de Stainville, vy nalhte a chcete mluvit s Jej krlovskou Vsost pesto, e to
zakzala?"

"Je to nutn, jsem si naprosto jist, e mi to promine," odpovdl pevn guvernr.

"Opravdu nevm, pane, jestli smm ... "

"Nechte naeho guvernra, pane de Rohan. Pojte sem, pane de Stainville," prohlsila
princezna, kter se znenadn objevila pod zelenm obloukem vchodu do besdky.

Vichni se sklonili ped tmto vslovnm rozkazem a ustoupili vagrovi vemocnho

ministra, kter v t dob vldl ve Francii.

Pan de Stainville se rozhldl kolem sebe, jako by chtl mluvit potaj. Marie Antoinetta
pochopila, e guvernr j chce sdlit nco mimodn dleitho; ne vak staila projevit
pn, e chce zstat o samot, vichni odeli.

"Zprva z Versailles, madam," ekl polohlasem pan de Stainville a podval princezn dopis,
kter dosud skrval ve vyvanm klobouku.

Princezna si peetla adresu: panu baronovi de Stainville, guvernru ve trasburku.

"Dopis nepat mn, nbr vm, pane. Rozpeete a pette mi ho, pokud je v nm nco, co
se mne tk."

"Dopis je opravdu adresovn mn, madam, ale v rohu, tuhle, je smluven znamnko mho
vagra, pana de Choiseul. Je tedy uren do rukou Va Vsosti."
"Ach ano, to je pravda, nevimla jsem si, e tu je kek; dejte mi ho."

Princezna otevela dopis a etla:

Je rozhodnuto, e pan Dubarry bude pedstavena, najde-li kmotru. Dosud doufme, e

dnou nenajde. Ale nejjistjm prostedkem, jak znemonit, aby byla pedstavena, by bylo,
kdyby jej krlovsk vsost, nslednice trnu, si pospila. A bude jej krlovsk vsost,
nslednice trnu ve Versailles, nikdo se u neodv navrhnout podobnou nehorznost."

"Vborn!" ekla princezna a nenechala na sob znt sebemen vzruen a tvila se, jako by
ji dopis vbec nezajmal.

"Vae krlovsk Vsost si pjde odpoinout?" zeptala se bzliv Andre.

"Ne, sleno, erstv vzduch m osvil. Sama vidte, e jsem u siln a je mi dobe."

Odstrila hrabninu ruku a rychle kousek popola, jako kdyby j pedtm vbec nic nebylo.

"Kon! Odjdm," zvolala.

Pan de Rohan se udiven podval na pana de Stainville, jako by ho dal o vysvtlen, co ta

nhl zmna znamen.

"Korunn princ je u netrpliv," zaeptal guvernr kardinlovi do ucha.

Jeho le byla tak obratn, e pan de Rohan ji povaoval za indiskrtnost a spokojil se s n.

Andre byla zvykl od svho otce na pouen, e rozmar u korunovanch hlav se vdycky
mus respektovat; nijak ji, tedy nepekvapil protichdn rozkaz Marie Antoinetty ani to, ze se
j na tvi zraila nevslovn nha, kdy se na n obrtila:

"Dkuji vm, sleno, vae pohostinstv m hluboce dojalo." Potom ekla baronovi:

"Kdy jsem odjdla z Vdn, uinila jsem slib, e obastnm prvnho Francouze, s nm se
setkm po pekroen francouzskch hranic. Tm Francouzem je v syn ... Ale tm vbec
nen eeno, e se to tk pouze jeho a e slena ... Jak se jmenuje vae dcera,. Pane?"

"Andre, Vae Vsosti."

"e na slenu Andru zapomenu ... "

"Ach, Vae Vsosti," zaeptala Andre.

"Ano, chci z n uinit svou dvorn dmu, jste schopni prokzat patin pvod, e ano, pane?"
obrtila se na starho barona.

"Ach, Vae Vsosti, to meme bt naprosto klidn, mme vc urozenosti ne bohatstv ...
avak ... takov velik tst ... " kal rychle baron, kter v princezninch slovech u vidl
uskutenn svch sn.
"Je naprosto zaslouen ... Bratr bude hjit krle se zbran v ruce, sestra bude slouit
nslednici trnu; otec bude nabdat syna k vrnosti a dceru ke ctnostem ... Budu mt dstojn
sluebnky, e ano, pane?" obrtila se Marie Antoinetta na mladho mue, kter dojetm nebyl
schopen slova a pouze ped n poklekl.

"Ale ... " mumlal baron, kter byl u zase schopen uvaovat.

"Ano, chpu, muste se pipravit, e ano?"

"Zajist, madam," odpovdl Taverney.

"To pipoutm; ale ppravy jist nebudou nijak dlouho trvat."

Na Andrinch a Filipovch rtech se objevil smutn smv a na tvi starho barona

zatrpklost. Marie Antoinetta se zarazila, uvdomila si toti, e se dotkla sebelsky Taverney,
a vzpt pokraovala:

"Ne, jist nemohou trvat dlouho, soudm-li podle va touhy zalbit se mi. Ale pokejte,
nechm vm tu jeden ze svch kor, a vy m dohonte. Pane guvernre, pojte mi pomoci."

Kdy guvernr pispchal, poruila mu:

"Nechm zde kor panu de Taverney, kterho i se slenou Androu vezmu s sebou do
Pae. Urete nkoho, aby kor doprovzel; bude mt stejn vsady jako mj."

"Hned to zadm, madam. Pojte sem, pane de Beausire."

K panu de Stainville pospchal mlad mu s ivma a vraznma oima; mohlo mu bt

tyiadvacet nebo ptadvacet let.

"Budete steit vz pana de Taverney a doprovzet ho."

"Postarejte se, aby ns brzy dohonil. Dovoluji vm zdvojnsobit ppe, bude-li to poteba,"
poruila princezna.

Baron i jeho dti se rozplvali vdnost.

"Nen tak nhl odjezd pro vs pli obtn, pane?"

"Jsme k slubm Va Vsosti," odpovdl baron.

"Sbohem, sbohem," louila se princezna s smvem, "do vozu, pnov! ... Pane Filipe, na
kon!"

Filip polbil otci ruku, objal sestru a skoil do sedla.

Po tvrthodince nezstalo v Taverney nic z prvodu, kter zvil prach v aleji jako verej
bouka, nepotme-li mladka, kter cel pobledl smutn a chtiv hledl za poslednmi
mrany prachu, stoupajcho pod kopyty kon v dlce na silnici. Byl to Gilbert.
Baron se dosud nezmohl ani na slovo.

Saln v Taverney sktal zvltn podvanou.

Andre s rukama zkenma na prsou uvaovala o hromad podivnch, neekanch a

neslchanch udlost, kter vtrhly do jejho klidnho ivota, a myslela si, ze se j to vechno
jenom zd.

Baron si vytrhval dlouh zakroucen chlupy z edivho obo a trhal si krajkovou nprsenku.

Nicole se opela zdy o dvee a pozorovala pny.

La Brie s otevenmi sty zral na Nicolu.

Baron se probral prvn.

"Hanebne! Ty tady stoj jako socha a lechtic, zstupce velitele krlova domu, ek
venku," kiel na La Brieho.

La Brie vyskoil, zakopl levou nohou o pravou a kloptl.

Za okamik byl zptky.

"Pane, ten lechtic tam je."

"Co dl?"

"Krm svho kon bedrnkem."

"A si krm. A kor?"

"Kor je v aleji."

" Zapaen?"

"Ano, tyi kon. A jsou to krsn zvata, pane! Okusuj grantovnky."

"Krlovi kon maj prvo rt, co chtj. A co arodj?"

"arodj, pane, zmizel."

"A nechal zde prosten stl, to je neuviteln. Urit se pro nj vrt nebo nkoho pole."

"Nemyslm. Gilbert ho vidl, jak odjd s dostavnkem."

"Gilbert ho vidl odjdt s dostavnkem?" opakoval baron zamylen.

"Ano, pane."

"Ten povale Gilbert vid vecko. B mi zabalit zavazadlo."

"Je u zabaleno, pane."

"Coe? Je u zabaleno?"

"Ano; kdy jsem slyel rozkaz pan princezny, el jsem do pokoje pana barona zabalit jeho
aty a prdlo."

"Do eho se mch, pitomo?"

"Chtl jsem pedem vyhovt vaemu pn, pane."

"Blbe jeden! Tak b pomoci dcei."

"Dkuji, tatnku, mm Nicolu."

Baron se opt zadumal.

"Ale to je, ty padouchu taksk, nemon!"

"Co prosm, pane?"

"Abys na to myslel, protoe ty nikdy nemysl."

"Na co, pane?"

"e Jej krlovsk Vsost odjela a nenechala tu nco panu de Beausire, nebo e arodj
zmizel a neekl Gilbertovi ani slovo."

V tom okamiku bylo slyet ze dvora njak zahvzdn.

"Pane," upozornil La Brie.

"Copak?"

"Nkdo vol."

"Kdo?"

"Ten pn."

"Krlv zstupce?"

"Ano, a Gilbert se tu prochz, jako kdyby chtl nco ci."

"Tak thni, hovado."

La Brie uposlechl ipern jako vdycky.

"Tatnku, vm, co vs te trp," pistoupila Andre k baronovi. "Vte, e mm ticet
louisdor a hodinky zdoben diamanty, kter krlovna Marie Leszczysk vnovala
mamince."

"Ano, dt, ano, to je dobe, ale nech si je, bude potebovat krsn aty, a pjde ke dvoru ...
To je moje povinnost najt njak zdroj. Pst! Jde La Brie."

"Pane, pane! Tohle mi tu nechala princezna, deset zlak, pane, deset zlak," volal La Brie
hned od dve a ukazoval je. V druh ruce drel dopis.

"A co to psan, niemo?"

"To psan je pro vs, pane; posl ho arodj."

"arodj; a komu ho dal?"

"Gilbertovi."

"Sprvn jsem ti to kal, hovado pitom. Dej ho sem, ale rychle!"

Baron vytrhl dopis La Briemu z ruky, rychle ho otevel a potichu etl:

"Pane barone,

od okamiku, co se tak vzneen ruka dotkla u Vs ndob, pat Vm, opatrujte je tedy jako
relikvii a vzpomete si nkdy na svho vdnho hosta.

Josef BALSAMO"

"La Brie!" zavolal baron po chvilce rozvaovn.

"Pane?"

"Je v Bar-le-Duc dobr zlatnk?"

"Ano, pane, ten, co spravoval stbrn pohrek sleny Andry."

"To je dobe, Andre, dejte stranou sklenici, z kter pila Jej csask Vsost, a ostatn ndob
nechte zanst do koru. A ty, zve pitom, utkej do sklepa a obslu lechtice dobrm
vnem, kter tam jet zbv."

"Je tam jedna lhev, pane," odpovdl La Brie melancholicky.

"To sta."

La Brie odeel.
"Hlavu vzhru, Andre," uchopil baron dceru za ruce, "hlavu vzhru, odvahu, dt. Pojedeme
ke dvoru; tam je spousta volnch titul? Spousta opatstv na rozdvn, dost pluk bez
plukovnka, hromada ladem lecch dchod. Dvr je krsn zem, slunko v n hezky svt.
Postav se vdycky tam, kde z, dceruko, je na tebe milo pohledt. B, dt, b."

Ne Andre odela, nabdla otci elo k polben.

Nicole la za n.

"Hej! La Brie, ty obludo, postarej se dn o pana zstupce, sly?" kiel Taverney.

"Ano, pane," ozval se La Brie ze sklepa.

"J si pjdu do svho pokoje uspodat papry ... A jsme za hodinu pry z thle dry, Andre,
sly!

Konen se dostanu z Taverney a k tomu jet vyjdu pravou nohou. Ten arodj je opravdu
moc hodn lovk! - Vdy j zanm bt vlastn povriv jako ert! - Tak si posp, La
Brie, ty mrzku."

"Musm jt po hmatu, pane, v celm zmku u nen dn svka."

"Byl zejm nejvy as," ekl baron.

1. Nicolinch dvacet pt louisdor

Andre se ve svm pokoji chystala kvapn k odjezdu. Nicole j pomhala tak horliv, e
rychle rozptlila mrak, kter se objevil mezi n a jej velitelkou pi rann scn.

Andre ji pozorovala koutkem oka a usmvala se, kdy vidla, e j vlastn nemus nic
odpoutt.

"Je to hodn holka, oddan, vdn; m sv slabosti jako ostatn kad. To musme
zapomenout!" eptala si sama pro sebe.

Nicole nebyla z tch, kter by si nevmaly, jak se tv jejich pn; zpozorovala tedy, e
krsn a klidn tv jej velitelky je stle laskavj.

J jsem ale pitom, myslela si, e jsem si to kvli tomu darebckmu Gilbertovi skoro
rozhzela se slenou, kter m vezme do Pae, kde skoro kad udl tst.

Bylo tm nevyhnuteln, aby jej sympatie pro Gilberta i Andru na sebe nenarazily.

Andre promluvila prvn.

"Slote mi krajky do krabice."

"Do kter krabice, sleno?"

"Co j vm! Nebo dn nemme?"

"Ne, ale mm ve svm pokoji krabici, co mi ji slena darovala."

A Nicole pro ni tak ochotn bela, e Andre se zcela udobila a na vechno zapomnla.

"Ale to je tvoje krabice, me ji potebovat," ekla, kdy ji Nicole pinesla.

"Slena ji potebuje mnohem vc ne j, na mou dui, a krabice j vlastn pat."

"Kdy se zaizuje domcnost, nbytku nen nikdy dost. Ty ji tedy potebuje te vc ne j."

Nicole zrudla.

"Potebuje krabice na vbavu."

"Ach, sleno," zvolala vesele Nicole a zavrtla hlavou, "j svou vbavu snadno slom, ani mi
nezabere moc msta."

"Pro? Kdy se vdv, Nicole, chci, abys byla astn a k tomu jet bohat."

"Bohat?"

"Ano, bohat, pimen bohat, to je samozejm."

"Slena mi tedy nala i njakho bohatho statke?"

"Ne, ale nala jsem ti vno."

"Opravdu, sleno?"

"V, co je v m penence?"

"Ano, sleno, ptadvacet krsnch zlak."

"Tak vid! Ty zlaky jsou te tvoje, Nicole."

"Ptadvacet zlak! Ale vdy to je cel jmn!" zvolala Nicole okouzlen.

"Tm lp, jestli to mysl vn, chudinko."

"A slena mi tch ptadvacet louisdor d?"

"Dm ti je."

Nicole byla tak pekvapena a dojata, e j vyhrkly slzy z o; vrhla se k Andre a polbila j
ruku.

"Tvj manel bude tedy spokojen, e ano?"

"Asi bude velmi spokojen, alespo doufm, sleno."

Nicolu napadlo, e Gilbert ji mon odmtl proto, e se bl nouze, ale te, kdy je bohat, se
bude zdt mladmu ctidostivmu mui lep partie. Rozhodla se tedy okamit, e nabdne
Gilbertovi st malho jmn od Andry, aby si ho zavzala vdnost a uchrnila ho ped
zkzou, do kter se t. V tomhle byl Nicolin pln opravdu ulechtil. Kdyby jej mysl
posuzoval njak zlomyslnk, teba by v jej ulechtilosti objevil malik zrnko pchy,
bezdnou potebu pokoit toho, kdo pokoil ji.

Takovmu pesimistovi vak musme hned odpovdt - jsme si tm tm jisti - e v t chvli u

Nicoly velmi pevaovaly dobr mysly nad patnmi.

Andre pozorovala, jak je Nicole zamylen.

"Chudinka! Msto aby byla bezstarostn a velice astn!" povzdechla si.

Nicole zaslechla jej slova a zachvla se. Tato slova poodhalila ped lehkovnm dvetem
prav eldordo hedvb, diamant, krajek, lsky, na jak by Andre nikdy nepomyslila,
protoe jejm tstm byl klidn ivot.

A Nicole pece jen odvrtila oi od zlatho a purpurovho mraku, kter se j objevil na

obzoru. Odolala.

"Mon e budu astn i tady, sleno, e najdu svoje mal tstko."

"Rozmysli si to dobe, dve."

"Ano, sleno, rozmyslm si to."

"Jednej rozumn, bu astn, jak ti to pjde, ale u neblzni."

"To je pravda, sleno, a protoe je tu pleitost, jsem rda, e mohu slen ci, e jsem byla
opravdu hodn blzniv a pedevm e jsem se hodn provinila; ale a mi slena odpust,
kdy lovk nkoho miluje ... "

"M tedy Gilberta opravdu rda?"

"Ano, sleno, mm ... Mla jsem."

"To je neuviteln!" zasmla se Andre. "Co se ti na tom klukovi mohlo lbit? A ho prvn
uvidm, podn si ho prohldnu, abych vidla, jak vypad plenitel enskch srdc."

Je Andre opravdu tak nevinn, anebo jsou jej slova projevem nejhlubho pokrytectv,
zapochybovala Nicole jet jednou.

Andre se na Gilberta mon opravdu ani nepodvala, ale je naprosto jist, e Gilbert si
vmal sleny, kala si Nicole a chtla se o tom jet jednou pesvdit; zeptala se proto, co
m v myslu.

"Pojede s nmi Gilbert do Pae?"

"Co by tam dlal?"

"Ale ... "

"Gilbert nen sluha, neme tedy bt sprvcem paskho domu. A lenoi z Taverney, mil
Nicole, jsou jako ptci, kte cvrlikaj ve vtvch v m zahrdce a v ivch plotech. Uiv se, i
kdy je pda sebechud. Lenoch v Pai vak pijde velmi draho a nemohli bychom mu
trpt, aby nic nedlal."

"Ale kdy si ho vezmu ... " koktala Nicole.

"Kdy si ho vezme, Nicole, pak samozejm s nm zstane v Taverney a budete hldat

tenhle dm, kter mla moje maminka tak rda," odpovdla Andre pevn.

Nicole tm byla pln omrena; nebyla schopn v Andrinch slovech najt ani stn postrann
mylenky. Andre se vzdvala Gilberta bez jakchkoli vhrad, bez sebemen ltosti; bylo j
nepochopiteln, e Andre, akoli ji veer dal pednost, ho klidn ponechv druh.

Urozen sleny u jsou asi takov, kala si Nicole v duchu; proto jsem vidla tolik hlubokho
smutku v kltee Zvstovn Panny Marie a pitom tolik pletichaen!

Andre bezpochyby vyctila, e Nicole vh; pravdpodobn tak uhdla, e se neme

rozhodnout mezi ctidost podlet se na rozkoch paskho ivota a tichm a skromnm
ivotem v Taverney; prohlsila proto mile, ale pevn:

"Nicole, rozhodnut, kter uin, je mon na cel ivot; rozmysli si to dobe, dve, m na
to hodinu. Hodina je asi velmi mlo, to vm, ale myslm, e se dovede rychle rozhodovat.
Sluba u mne, nebo manel, j, nebo Gilbert. Nechci, aby mi slouila vdan ena, nemm
rda manelsk tajnosti."

"Hodinu, sleno! Hodinu!" brebentila Nicole.

"Hodinu."

"Ano, ovem, slena m pravdu! Hodina mi pln sta, vc nepotebuju."

"Tak poj, poskldej moje aty, dej k nim i mamininy, kter mm na pamtku, vak v,
kter to jsou, a pij mi ci, jak ses rozhodla. A se rozhodne tak nebo tak, dostane
ptadvacet louisdor. Kdy se vd, dostane je jako vno, kdy pojede se mnou, dostane je
jako plat za dva roky, co u m slou."

Nicole si vzala od Andry penenku a polbila ji. Nechtla zejm ztrcet ani vteinu z
hodiny, kterou j jej velitelka povolila; vyrazila z pokoje, sebhla po schodech a utkala pes
dvr a zmizela v aleji.

"To je ale blznek, ta mus bt astn! Je lska opravdu tak sladk?" eptala si Andre.

Po pti minutch - opravdu nechtla ztrcet as - Nicole zaklepala na okna v pzem, kde
bydlel Gilbert, kterho Andre ulechtile oznaovala za lenocha, zatmco baron o nm
vdycky mluvil jako o povalei.

Gilbert stl obrcen zdy k oknu a nco ve sv svtnici kutil.

Kdy Nicole zabubnovala prsty na okno, kubl sebou jako zlodj pistien pi inu a prudce
se otoil.

"To jste vy, Nicole?"

"Ano, jsem to j," odpovdla Nicole rzn, ale s smvem.

"Tak vs pkn vtm, Nicole," ekl Gilbert a el otevt okno.

Na Nicole to zapsobilo, podala proto Gilbertovi ruku a Gilbert ji pevn stiskl.

No vida, jde to dobe, sbohem, cesto do Pae, pomyslela si. Musme Nicole upmn
pochvlit, e pi tto vaze si jenom zhluboka povzdechla.

"Vte, e pni z Taverney odjdj, Gilberte."

"Vm."

"A vte, kam jedou?"

"Do Pae."

"A vte taky, e jedu s nimi?"

"Ne, to jsem nevdl."

"Opravdu?"

"Opravdu! Gratuluju vm, jestli se vm to lb."

"Co jste to ekl?"

"ekl jsem, jestli se vm to lb; to je myslm pln jasn."

"Lb ... pijde na to."

"Co to m znamenat?"

"Chci ci, e to zle na vs, jestli se mi odjezd lb nebo nelb."

"Nerozumm vm," ekl Gilbert a posadil se na okno tak, aby se jeho kolena dotkala
Nicoliny pae, aby mohli spolu mluvit zpola zakryti eichami a svlacem, vinoucmi se
kolem oken.

Nicole nn hledla na Gilberta.

Ale Gilbert pokril rameny a zavrtl hlavou, jako by chtl naznait, e pohledu nerozum a nic
vc ne slovm.

"Tak dobe ... Kdy se vm vechno mus dt po lopat, tak poslouchejte dobe."
"Poslouchm," odpovdl chladn Gilbert.

"Slena mi nabz, abych s n jela do Pae."

"Vborn."

"Pokud ... "

"Pokud?"

"Pokud si nkoho nenajdu tady a nevdm se tu."

"Vy se pod jet chcete vdvat?"

"Ano, zvlt od t doby, co jsem bohat."

"Tak vy jste bohat?" zeptal se Gilbert tak lhostejn, e to rozptlilo vechno Nicolino
podezen.

"Velice bohat, Gilberte."

"Opravdu?"

"Ano."

"A jak se stal takov zzrak?"

"Slena mi dala vno."

"Mte velk tst, gratuluju vm, Nicole."

"Jen se podvejte," pesypvalo dve zlaky z ruky do ruky a rychle se podvalo na Gilberta,
aby se pesvdilo, zda v jeho och je aspo zblesk radosti nebo dostivosti.

Gilbert ani nemrkl.

"Na mou dui! To je docela pkn sumika," ekl.

"To nen vechno, pan baron zbohatne. Chce znovu postavit erven dm a zkrlit
Taverney," pokraovala Nicole.

"Tomu rd vm."

"A pak bude potebovat v zmku sprvce."

"To jist."

"A slena d msto ... "

"Domovnka astnmu manelovi Nicoly," dokonil Gilbert ironicky jej vtu; vbec se
nesnail ironii zastt, aby Nicolu nepoplail.

Nicole se vak ovldla a ekla:

"Neznte nhodou astnho manela Nicoly, Gilberte?"

"O kom to mluvte, Nicole?"

"To se podvejme ... Jste tak pitom, anebo nerozumte francouzsky?" vykikla netrpliv,
protoe ji tato hra u pestvala bavit.

"Bjen vm rozumm; nabzte mi, abych se stal vam manelem, e ano, sleno
Legayov?"

"Ano, pane Gilberte."

"Kdy jste zbohatla, honem jste pospchala mi sdlit, e se mnou mte pod stejn mysly;
jsem vm za to nesmrn vdn."

"Opravdu?"

"Jist."

"Tak ruku na to!" zvolala vesele.

"Pro?"

"Pijmte, ne?"

"Odmtm."

Nicole nadskoila.

"Poslyte, vy ale mte zl srdce a zkaenho ducha, Gilberte. Vte mi, e tohle, co jste te
udlal, vm nepinese dn tst. Kdybych vs v thle chvli jet milovala a vkldala do
sv lsky nco jinho ne poestnost a upmnost, z vaeho jednn by mi puklo srdce. Ale
bohudky chtla jsem jenom, aby nikdo nemohl ci, e Nicole pohrdla Gilbertem, kdy
zbohatla, a zpsobila mu bolest svou urkou. Te je mezi nmi, Gilberte, nadobro konec."

Gilbert lhostejn pokril rameny.

"Jist sm uhodnete, co si o vs myslm. Sm vte, e jsem stejn nezvisl a svobodn jako

vy, vte tedy, co by to pro m bylo zahrabat se tady, kdy m oekv Pa! Pa te bude
mm jevitm, rozumte? Rozhodnout se, e budu mt ped sebou cel den, cel rok a cel
ivot tuhle studenou a neproniknutelnou tv, za n se skrvaj tak sprost mylenky! To byla
ob, vy jste to nepochopil, tm h pro vs. Nekm, e budete litovat, kdy m nebudete
mt, Gilberte, km, e se m budete bt a e se budete ervenat, a uvidte, kam m zavedlo
vae dnen pohrdn. Mohla jsem se stt zase poestnou; chybla mi ptelsk ruka, kter by
m zadrela na okraji propasti, nad kterou se naklnm, do kter sklouzvm a spadnu. Volala
jsem: pomozte mi, podepete m! A vy jste m odmtl, Gilberte. tm se do n, padm,
zahynu. Bh vs potrest za ten zloin. Sbohem, sbohem."

Dvka se hrd odvrtila a bez hnvu odchzela.

Gilbert klidn zavel okno a vrtil se ke sv tajnstksk prci. Vbec si neuvdomil, jakou
lechetnost vi nmu Nicole projevila.

1. Louen s Taverney

Ne vstoupila ke sv velitelce, Nicole se zastavila na schodech, aby potlaila posledn projev

hnvu, kter lomcoval v jejm nitru.

Baron ji zastihl, jak stoj nehybn a peml s bradou v dlani a nakrabacenm obom; i kdy
ml spoustu prce, poviml si, jak je hezk, a polbil ji, jako by to udlal pan de Richelieu ve
svch ticeti letech.

Baronova rozvernost vytrhla Nicolu ze snn. Nicole pospchala za Androu, kter u

dokonovala balen.

"U sis to rozvila?"

"Rozvila, sleno," odpovdla Nicole bez rozpak.

"Bude se vdvat?"

"Nebudu, kdepak, nebudu."

"A co tvoje velk lska?"

"Nikdy nevyv dobrotu a dobrodin, jm m slena stle zahrnuje. Patm slen a chci j
patit navdycky. Znm svou pan, kterou jsem si zvolila; a znala bych pna, kterho
dostanu?"

Andre byla dojata citovm vlevem, kterho se u ztetn Nicoly vbec nenadala. Netuila
vak, e Nicole vlastn nic jinho nezbvalo. Usmla se, astna, e lid jsou hodnj, ne
doufala.

"Dl dobe, Nicole, na tvou oddanost nezapomenu. Sv mi svj osud, dve, a jestli m
potk njak tst, bude se na nm tak podlet, to ti slibuji."

"Ach, sleno, to je hotov vc, jedu s vmi."

"Nebude toho litovat?"

"Pjdu za vmi slep."

"Tohle nem kat. Nechtla bych, abys la za mnou slep a jednoho dne mi to musela
vytat."
"Mohla bych vytat jen sama sob, sleno."

"Dohodla ses o tom se svm vyvolenm?"

"J?" zrudla Nicole.

"Ano, ty, vidla jsem, e s nm mluv."

Nicole se kousla dort. Jej okno bylo ve stejn ad jako Andrino, vdla tedy, e ji Andre
mohla vidt.

"To je pravda, sleno."

"A ekla jsi mu to?"

"ekla, ekla jsem mu, e ho u nechci," snaila se Nicole odpovdt neptelsky; podezvala
opt Andru, e se j vyptv, protoe m na vci svj vlastn zjem.

Bylo souzeno, aby si tyto dv eny, jedna dmantov ist a druha s vrozenm sklonem k
neesti, nikdy doopravdy neporozumly. Andre povaovala Nicoliny kousav poznmky za
lichocen.

Baron zatm naskldal svoje vci do vaku: star me, kter nosil u Fontenoy, pergameny, je
mu zaruovaly prvo nasednout do koru Jeho Velienstva, svazek starch novin a dopis
zabraly v nm nejvc msta. Baron jako Bias nosil vechno sv s sebou.

La Brie se tvil udchan, kdy krel shrben pod tm przdnm zavazadlem.

Zstupce velitele stail zatm v aleji vyprzdnit lhev a do posledn kapky. Zletn pan de
Beausire si poviml Nicoliny prun postavy a obl noky a brousil kolem rybnku pod
katany, aby znovu uvidl rozkonou klisinku, kter mu tak rychle zmizela. Z tohoto
bohulibho ponn ho vytrhl baron, kdy ho podal, aby zavolal kor. Vyskoil, vojensky
pozdravil pana de Taverney a zvunm hlasem nadil komu, aby pedjel.

La Brie uloil zavazadlo s nevslovnou radost i pchou. Ve svm naden si ani neuvdomil,
e nen sm, a polohlasn pronesl:

"Pojedu v krlovskm koru."

"Za korem, kamardku," usml se protektorsky Beausire.

"Coe! Vy berete La Brieho s sebou, pane? A kdo bude hldat Taverney?" zeptala se Andre
otce.

"Ten povale a filosof! U sta hrom!"

"Gilbert?"

"Kdo jin, copak nem puku?"

"Ale m se bude ivit?"

"Pukou, u sta hrom! A bude jst dobe, nemj strach; v Taverney je dost drozd a strnad."

Andre pekvapilo, e se Nicole rozesmla.

"Ty jsi ale zlomysln!"

"Ten je moc ikovn, sleno, bute klidn, ten hlady neume."

"Ml byste mu nechat jeden nebo dva zlaky, pane," podala Andre otce.

"To tak! Abych ho zkazil! Je u tak dost neestn."

"To ne, ale aby ml bt z eho iv."

"Nco mu poleme, kdy si nape."

"Bute klidn, sleno, ten si nikdy nenape."

"Ale pesto bys mu tu mla nechat ti nebo tyi pistole."

"Urit je nepijme, j ho znm."

"Nepijme? Pak je ten tvj pan Gilbert velice hrd."

"Gilbert u nen mj, sleno, bohudky!"

"Jedem, jedem! Kor u ek, a thne Gilbert k ertu, musme nasedat," volal baron,
doten tmito podrobnostmi ve svm sobectv.

Andre neodpovdla, pozdravila pohledem zmeek a nastoupila do tkho a masivnho

koru. Pan de Taverney se posadil vedle n. La Brie, stle jet obleen ve slavnostn livreji,
a Nicole se posadili na kozlk. Ko nasedl na kon jako postilin. Nicole se tvila, e
Gilberta vbec nezn.

"Ale kam se posad pan zstupce?" houkl Taverney.

"Na kon, pane barone, na kon," odpovdl Beausire a upen se dval na Nicolu;
zaervenala se radost, e tak snadno vymnila hrubho venkovana za elegantnho kavalra.

Kor taen tymi silnmi komi se brzo pohnul; stromy v aleji, kterou Andre tak dobe
znala a milovala, ubhaly po obou stranch koru a mizely, smutn se uklnly ve
vchodnm vtru, jako by se louily s pny, kte je opoutj.

Na konci aleje stl s kloboukem v ruce nehybn Gilbert; nedval se, ale pesto Andru vidl,
jak se vyklonila na druh stran z koru a sledovala co nejdle svj drah domov.

"Zastavte na okamik," zakiel pan Taverney na postilina. Kdy zastavil, baron se obrtil na
Gilberta:
"Tak, pane povalei, te budete hrozn astn; jako prav filosof nebudete mt nic na prci,
budete tady sm, nikdo na vs nebude hubovat. Dejte aspo pozor, a neho ohe, kdy
budete spt, a starejte se o Mahona."

Gilbert se beze slova uklonil. Myslel, e Nicolin pohled na nm spoine s nesnesitelnou thou;
obval se, e uvid, jak se na nho vtzoslavn a ironicky dv, obval se toho jako plen
havm elezem.

"Jete, postiline!" kikl pan de Taverney.

Nicole se nesmla, jak se Gilbert obval; musela se vzchopit, pemoci vrozenou kur, aby
nahlas nelitovala ubohho chlapce, kterho tu nechvaj bez chleba, bez budoucnosti; musela
se podvat na pana de Beausire, kter na vzpnajcm se koni vypadal vten. Nemohla tedy
vidt, jak Gilbert hlt Andre oima.

Andre mla oi zamen slzami a st vidla jenom dm, v nm se narodila a v nm j

zemela matka.

Kor zmizel. Gilbert, kter pro cestujc v nm znamenal vdycky mlo, te u pro n
pestval existovat vbec.

Jakmile baron, Andre, Nicole a La Brie vyjeli z brny zmku, vstoupili do novho svta.

Kad myslel jenom na sv. Baron potal, e v Bar-le-Duc mu snadno mohou pjit na
pozlacen nin od Balsama pt nebo est tisc livr.

Andre potichu odkvala modlitbiku, kterou ji nauila maminka, aby zapudila dmona
pchy a ctidosti.

Nicole si upravovala krajky na ivtku, kter vtr podle vkusu pana de Beausire pli mlo
rozevel.

La Brie pepotval v kapse prsty deset louisdor od krlovny a dva od Balsama.

Pan de Beausire cvlal vedle koru.

Gilbert zavel brnu Taverney, jej nenamazan panty zaskply jako obvykle.

Potom bel do svho pokojku a odthl od zdi dubovou truhlu, za n ml schovan mal
balek. Pehldl uzly na balku, zavzanm v ubrousku, a povsil uzlk na dnovou hl.
Potom rozhzel svj pelech, vysypal seno ze slamnku. Rychle v nm nahmatal sloen papr.
Ml v nm vyletn a ziv estilivrov dukt. Byly to cel jeho spory za ti nebo tyi
lta.

Gilbert rozbalil papr, prohldl si dukt, zda se nezmnil, znovu ho zabalil do papru a stril
do kapsy u kalhot.

Mahon vyl a trhal sebou na etzu, jako by obdivuhodnm instinktem vyctil, e ho brzo
opust i Gilbert jako vichni jeho ptel.
"Lehni, Mahone, lehni, dej pokoj!" okikoval ho Gilbert.

Najednou ho napadlo, e vlastn i jeho vichni opustili jako psa:

"A pro bych t neml j, Mahone, opustit jako lovk?" usml se.

"Ale mn pi odjezdu ponechali aspo volnost, abych se ivil, jak dovedu. Udlm to s tebou,
Mahone, taky tak, ale ani o chlup vc, ani o chlup m, ne oni udlali pro mne."

Gilbert se rozbhl k boud a odvzal Mahona:

"Tak te jsi voln, iv se, jak um."

Mahon letl k domu, ale kdy nael vechny dvee zamen, rozbhl se ke zceninm a brzo
v nich zmizel.

"Te uvidme, kdo m lep pud, jestli pes nebo lovk," ekl si Gilbert a vyel brankou ze
zmku; zamkl dvee na dva zpady a kl hodil pes ze, pmo doprosted rybnku, stejn
ikovn, jako venkovan hzej kamen.

Protoe proda vzbuzuje nepli odlin city - ale jejich projevy se znan od sebe li -
Gilbert pi odchodu z Taverney ml skoro stejn pocity jako Andre. Jedin rozdl byl v tom,
e Andre litovala uplynulho asu a Gilbert doufal v lep asy.

"Sbohem! Sbohem!" obrtil se naposled k zmeku, jeho stecha se ztrcela v listech

smokvon a kvtech ilimnk. "Sbohem, dome, v kterm jsem tolik vytrpl, v kterm mnou
kad pohrdal, v kterm mi hzeli kus chleba se slovy, e ho kradu. Sbohem, budi proklet!
Srdce mi ske radost a ct se voln, kdy m u pestaly svrat tvoje zdi. Sbohem, vznice!
Sbohem, peklo! Sbohem, jeskyn tyran! Sbohem, navdycky sbohem!"

Kdy takto dm proklel - jeho proklnn bylo mn poetick, ale nemn inn ne ostatn -
Gilbert se s chut pustil za korem, jeho rachocen bylo v dlce jet slyet.

1. Gilbertv dukt

Po plhodin zuivho bhu Gilbert radostn vykikl; zahldl toti baronv kor, jak asi tvrt
mle ped nm jede do kopce. Gilbert poctil zchvv skuten pchy; kal si toti, e jeho
mld a sla mocn inteligence se vyrovnaj bohatstv a moci aristokracie. V t chvli by ho
pan de Taverney mohl nazvat filosofem, kdyby ho vidl, jak si rzn vykrauje po silnici s
hol v ruce a skromnm balkem uvzanm v knoflkov drce, jak velkmi skoky b do
svahu, aby si zkrtil cestu a na vrcholku se vdycky zastav, jako by chtl ct pohrdav
konm: "Nebte pro mne dost rychle, musm na vs ekat!"

Filosof! Opravdu byl filosofem, chpeme-li filosofii jako pohrdn poitky a kadou
snadnost. Samozejm e si nezvykl na zmkil ivot; ale kolik lid lska pivede k
zmkilosti!

Na zaprenho a zardlho mladka byl krsn pohled, podvan hodn Boha, otce vech
energickch a inteligentnch tvor. Bel hodinu nebo dv, a tm dohonil kor, a
rozkonicky si odpoval, a kdy u kon nemohli. Gilbert by toho dne urit vzbudil obdiv
u kadho, kdo by ho mohl v duchu anebo oima sledovat jako my; kdo v, zda i hrd Andre
by nebyla dojata a zda by se lhostejnost k lenochovi nezmnila v ctu k jeho energii?

Tak uplynul prvn den. Baron se zastavil na hodinu v Bar-le-Duc, take Gilbert kor nejen
dohonil, ale i pedeel. Vyhnul se obloukem mstu, protoe zaslechl rozkaz, e se m zastavit
u zlatnka; kdy vidl, e kor pijd, skryl ,se do hout a pokal, a pejede.

K veeru baron dohonil princezniny vozy ve vesnice Brillon; vesnian se shromdili na

pahorku a pozdravovali prvod radostnm volnm.

Gilbert sndl za cel den jenom kousek chleba, kter si vzal s sebou z Taverney; zato se napil
vody z ndhernho potoka, pes kter vedla cesta; voda v nm byla neobyejn studen a
ist, jeho behy byly hust zarostl eichou a blatouchy. Andre podala, aby kor u
potoka zastavil, vystoupila a zlatm pohrkem uhasila ze.

Gilbert schovan za jilmem u silnice si dobe poviml, e to je pohrek, z kterho pila Marie
Antoinetta. Kdy kor odjel, Gilbert el k potoku, postavil se na stejn vstupek jako
pedtm Andre a pil vodu z dlan jako Diogenes.

Kdy se osvil, rozbhl se znovu za korem.

Gilberta znepokojovalo pouze to, e nev, zda princezna nkde cestou penocuje. Je to
pravdpodobn - bude si muset odpoinout, vdy si v Taverney stovala na navu - a tm
Gilbert bude zachrnn. Zastav se asi v Saint-Dizieru. Gilbertovi sta dv hodiny spnku v
njak stodole, aby svaly na nohou zas nabyly prunosti, zanaly mu u tuhnout; po dvou
hodinch se zas vyd na cestu, a kdy pjde docela volnm krokem, snadno uraz pt nebo
est mil. Kdy je lovku osmnct, dobe se mu jde v krsn mjov noci!

Nastal veer a zahalil stnem obzor; stn se piblioval, a zalehl i silnici. Gilbert brzy ztratil
vz z dohledu a vidl jenom velikou lucernu, povenou na lev stran koru; jej odraz
vypadal jako bl, zden prchajc pzrak.

Kdy nastala noc, prvod ml za sebou asi dvanct mil a dorazil do Combles, kde se zejm
chtl na chvli zastavit. Gilbert byl pevn pesvden, e nebesa mu jsou pzniv naklonna.
Piblil se ke koru, aby uslyel Andrin hlas. Skryl se za velkmi vraty a uvidl Andru ve
svitu pochodn, uslyel, jak se pt, kolik je hodin. Nkdo odpovdl: Jedenct. V t chvli
Gilbert nebyl vbec unaven a pohrdav by odmtl, kdyby mu nkdo nabdl, aby se svezl v
koe.

V duchu u ped sebou vidl zlat, zc Versailles; Versailles, msto lechty a krl. Za
Versailles je Pa; chmurn, ern, nesmrn Pa, msto lidu.

Sv vidiny, kter osvovaly jeho ducha, by Gilbert nevymnil ani za vechno zlato Peru.

Z extze ho vytrhly dv vci: rachocen odjdjcch kor a rna, kdy prudce narazil na
pluh zapomenut na silnici.

Tak aludek se zanal hlsit.

"Natst mm penze, jsem bohat," kal si Gilbert; vdy ml cel zlak.

O plnoci kory dorazily do Saint-Dizieru. Gilbert doufal, e se tam bude nocovat.

Za dvanct hodin urazil estnct mil.

V Saint-Dizieru se vak jenom pepahalo; u pkopu sedc Gilbert uslyel, e zvonn

rolniek se opt vzdaluje. Vzneen cestovatel se pouze osvili za svitu pochodn.

Gilbert musel sebrat vechnu svou odvahu, aby se vzchopil a postavil na nohy; pln
zapomnl, e ped deseti minutami nohy pod nm podklesvaly.

"Jen si jete, jen si jete! J se tak te zastavm v Saint-Dizieru, koupm si chleba a kousek
slaniny, vypiju sklenici vna. Bude m to stt pt sou a za pt sou se pomju a poslm lp ne
pni," kal si Gilbert. Jako obvykle zdrazoval pateticky slovo pni.

Gilbert vstoupil do Saint-Dizieru, kdy prvod u odjel a okenice i domovn dvee se zaaly
zavrat.

N filosof uvidl slun hostinec, sluebn i eledni byli vystrojeni, jako kdyby bylo rno;
poviml si velikch porcelnovch kvtovanch ms; zbylo na nich jet dost drbee, kterou
vyhladovl prvod nesndl.

Gilbert rzn veel do hostince a zamil do kuchyn, kde hostinsk potala trbu.

"Promite, pan, dejte mi, prosm, kousek chleba a unky."

"unka u nen, pteli. Chcete kue?"

"Nechci, dal jsem unku, protoe mm na ni chu. Kue nemm rd."

"To je mrzut, mlad mui, nic jinho tu nen. Ale vte mi," dodala s smvem, "kue
nebude o nic dra ne unka; tak si ho vezmte pl, anebo teba cel za deset sou, budete
mt jdlo jet na ztek. Mysleli jsme, e Jej krlovsk Vsost se zastav u rychte a e
rozprodme zsoby jejmu doprovodu. Ale jenom projela a tak nm to zstalo."

Dalo by se pedpokldat, e Gilbert vyuije krsn pleitosti, kdy hostinsk je tak dobr, a
podn se naj. Ale to byste ho patn znali.

"Dkuji, sta mi nco menho; nejsem kne ani lokaj."

"Pak vm ho dm, vy hrdopku, a Bh vs provzej."

"A ebrk taky nejsem, mil pan. Kupuju a platm," odmtl pokoen Gilbert. Aby dodal
svm slovm draz, stril velkopansky ruku do kapsy u kalhot; sklouzla mu tam a po loket.

Ale a v n lovil, jak lovil, vythl nakonec cel pobledl jenom papr, v kterm ml zabalen
estilivrov dukt. Velik mince protrhla ooupan papr a prodela zteelou kapsu, potom
sklouzla do nohavice a pod podvazkem vypadla; Gilbert si toti povolil podvazky, aby se mu
lpe lo.
Dukt te odpoval nkde na cest, snad u potoka, kter Gilberta tolik okouzlil. Uboh
chlapec zaplatil est frank za vodu, kterou pil z dlan.

Kdy Diogenes filosofoval o neuitenosti devnch misek, neml drav kapsy ani
estilivrov dukt.

Gilbertova bledost a rozechvn i zahanben dojaly dobrou hostinskou. Mnoz by se radovali,

e pcha byla tak potrestna; ona vak mla soucit s nepedstranm zrmutkem, kter se
zrail v mladkov tvi.

"Tak se tady, chlape, najezte a vyspte a ztra pjdete dl, jestli opravdu muste jt."

"Ano, ano, musm, ztra musm, ne, musm jt hned," koktal Gilbert. Na nic u neekal,
popadl svj uzlek a vybhl z hostince, aby ve tm skryl svou hanbu a bolest.

Okenice se zavela. V msteku zhaslo i posledn svtlo a tak psi pestali tkat.

Gilbert na silnici osaml, byl pln sm na celm svt; nikdo nen osamlej ne ten, kdo se
prv odlouil od poslednho duktu, zvlt kdy ten posledn dukt byl jedin, kter za cel
ivot ml.

Kolem Gilberta byla temn noc. Rozvaoval, co m dlat. Vrtit se a hledat dukt, to je
znan nejist ponn, nehled ani na to, e by ho navdycky anebo alespo na velmi
dlouhou dobu odlouilo od koru; mon e by je u vbec nikdy nedohonil.

Rozhodl se, e pjde dl, a rozbhl se po silnici, ale uel sotva mli, kdy se ozval krut hlad.
Morln utrpen ho utiilo, anebo vlastn na chvli jen uspalo; te se probudil, kdy rychl
bh rozproudil krev v Gilbertovch ilch, a zaal znovu neltostn hryzat.

Souasn zaala Gilbertovy dy zaplavovat nava. Gilbert s neslchanm silm jet jednou
dohonil kory. Ale t noci vechno jako by se proti nmu spiklo. Kory zastavily jen na
pepahn a pephly tak rychle, e ubok si odpoinul sotva pt minut.

Pesto vak znovu vykroil. Zanalo u svtat. Na obzoru se vyhouplo z temnch mlin
slunce v celm svm majesttu a ukazovalo, e bude pern letn den jako v ervenci. Jak
Gilbert vydr poledn r?

Gilbertovu pchu na okamik potila mylenka, e se proti nmu spikli kon, lid i sm
Pnb. Podobn jako Ajax pohrozil pst k nebi, a nevolal-li jako on: "Uniknu i proti vli
boh", pak pouze proto, e znal lp Spoleenskou smlouvu ne Odysseu.

Jak Gilbert pedvdal, nastal okamik, kdy si uvdomil, e sly mu nesta a jeho situace je
neeiteln. Byl to stran okamik v boji pchy proti bezmoci; Gilbert zdvojnsobil energii
silou svho zoufalstv. V poslednm vzept se piblil ke korm, kter ztratil z dohledu;
uvidl je v oblaku prachu, kter se najednou fantasticky zbarvil, kdy se Gilbertovi nahrnula
krev do o; do rachotu voz se vmsilo umn krve v tepnch. S otevenmi sty, strnule
upenm pohledem, s vlasy pilepenmi potem na elo, vypadal jako automat, kter se
pohybuje tm jako lovk, ale jeho pohyby jsou strnulej a pornj. Gilbert ml od
verejka v nohch dvacet anebo dvaadvacet mil; konen nastal okamik, kdy ho rozbit
nohy u neunesly oi pestaly vidt; zdlo se mu, e zem se pohybuje a ot se kolem
vlastn osy; chtl kiet, nedostal vak ze sebe ani hlsku; chtl se zachytit, ctil, e upadne,
mltil kolem sebe rukama jako lenec.

Konen se mu vydraly z hrdla vztekl vkiky; obrtil se k Pai anebo sp ve smru, kde
tuil Pa, a val straliv kletby proti tm, kdo pemohli jeho odvahu a sly. Potom se chytil
obma rukama za vlasy, jednou nebo dvakrt se otoil kolem vlastn osy a upadl na silnici;
byl si vdom toho, e po vzoru antickch hrdin bojoval a do poslednho okamiku - a to mu
bylo tchou.

Zhroutil se, ale v och ml stle vhrun lesk a hrozc psti pevn zaat.

Pak se mu oi zavely, svaly ochably - omdlel.

"Dvej pozor, vztekloune!" houkl na nj, kdy u padal, chraplav hlas, doprovzen
prsknm bie.

Gilbert nic neslyel.

"Tak se uhni, krucinl, nebo t pejedu!"

A kik doprovodilo siln lehnut biem.

Gilbert vak nectil, e ho ko pethl v pase, vbec nic nectil.

Zstal leet pod kopyty kon, kte vjeli na hlavn silnici z cesty spojujc Thiblemont
s Vauclre; v pominut smysl je nevidl ani neslyel.

Z vozu, kter letl jako prka ve vichici, se ozval stran vkik.

Postilin vyvinul nadlidsk sil, ale nepodailo se mu zadret prvnho ppenho kon,
kter pdil pmo pes Gilberta; druh dva strhl stranou.

"Proboha! Snad to chudka nerozdrtilo?" volala zkostliv ena, vyklnjc se z koru.

"Na mou dui, vypad to tak," ekl postilin a snail se nco rozeznat v prachu zvenm
kopyty kon.

"Chudek, blznek. Zastavte! Zastavte! Ani o krok dl."

Cestujc otevela dvka a pospchala k lecmu tlu. Postilin u tak seskoil s kon a
prohlel Gilberta; pekvapilo ho, e nen mrtev ani zakrvcen.

"To je tst! Nikde ani krbnut a dn k ho nekopl!" zvolal postilin.

"Ale je v bezvdom."

"Omdlel strachy. Polome ho na pkop a pojedeme dl, kdy pan tolik pospch."

"To nen mon! Nemohu tady chlapce nechat v takovm stavu."

"To nic nen! Sm pijde k sob."

"Ne, ne. A jak je mlad, chudinka! Utekl jist nkde z koleje, vydal se na cestu, kter byla
nad jeho sly. Podvejte se, jak je bled, umel by tady. Ne, ne, neopustm ho. Polote ho do
koru na pedn sedadlo."

Postilin posadil Gilberta na poltovan sedadlo a hlavu mu opel o vyalounnou stnu

koru.

"A te rychle je! Ztratili jsme deset minut. Za tch deset minut dm pistoli!"

Takov penz postilina povzbudil; zaprskal proto biem konm nad hlavou a kor se rozjel
plnm tryskem.

1. Gilbert pestv litovat, e ztratil dukt

Kdy Gilbert nabyl po nkolika minutch vdom, byl nemlo pekvapen, e takka sed na
kln mlad en, kter si ho pozorn prohl.

Mohlo j bt tyiadvacet nebo ptadvacet let, mla velk ed oi, zdvien nosk, tve
osmahl jinm sluncem a mal, rozkon, jemn vykrojen sta; v upmn a vesel tvi se j
vak zraila chytrost a obezetnost. V rukvech z fialovho sametu se rsovaly nejkrsnj
pae na svt. Hedvbn ediv sukn s velikmi kvty zaplavovala tm cel kor. Gilbert
byl nemn pekvapen, kdy zjistil, e sed v koe, s nm pd ti potovn kon.

Protoe na oblieji usmvajc se dmy pozoroval neskrvan zjem, Gilbert si ji jet jednou
prohldl, aby se ujistil, e se mu to nezd.

"U je vm lp, chlape?" zeptala se po chvilce mlen.

"Kde jsem?" odpovdl jako v romnech, kter peetl, protoe jinde takov otzky nikdo
neklade.

"Te u v bezpe, mlad pane," odpovdla s jinm pzvukem. "Ale ped chvilkou vs
mohla rozdrtit kola mho vozu. Co se vm stalo, e jste upadl zrovna uprosted silnice?"

"Pepadla mne slabost, madam."

"Slabost? Jak je to mon?"

"Byl jsem velmi ul."

"Jste u dlouho na cest?"

"Od verejka, od ty hodin odpoledne."

"A od ty hodin jste uel ... "

"Asi estnct nebo osmnct mil."

"Za dvanct nebo trnct hodin?"

"Vdy jsem pod utkal."

"A kam vlastn jdete?"

"Do Versailles, madam."

"A odkud jdete?"

"Z Taverney."

"Kde je ten Taverney ?"

"Je to zmek mezi Pierrefitte a Bar-le-Duc."

"To jste ani neml as nco pojst?"

"Neml, ale tak jsem neml za, madam."

"Jak to?"

"Cestou jsem ztratil penze."

"Vy jste od verejka nic nejedl? ... "

"Kousek chleba? Co jsem si vzal s sebou."

"Chudku! Ale pro jste nkde nepoprosil ... "

"Protoe jsem hrd, madam," usml se Gilbert pohrdliv.

"Hrd! Hrdost je moc krsn vc, ale kdy lovk umr hlady ... "

"Je lep umt, ne se zneuctt."

Dma pohldla s jistm obdivem na mladka, kter pronel takov sentence.

"A kdo vlastn jste, e takhle mluvte?"

"Jsem sirotek."

"A jak se jmenujete?"

"Gilbert."

"Gilbert - a jak dl?"

"Nijak."
"Ach, ach," podivila se jet vc. Gilbert vidl, e udlal dojem, a gratuloval si, e se octl ve
stejn situaci jako Jean-Jacques Rousseau.

"Jste velmi mlad, pteli, abyste mohl ubhnout tak dlouhou cestu."

"Byl jsem sm a oputn ve starm zmku, z nho pni prv odjeli. Proto jsem odeel
tak."

"Bez cle?"

"Zem je velik a kad najde svoje msto na slunci."

"Aha, njak venkovsk bastard, kter utekl ze lechtickho hnzda," zaeptala tie dma.

"A kte, e jste ztratil penenku?" zeptala se nahlas.

"Ano."

"Byla aspo hezky pln?"

"Ml jsem v n jenom estilivrov dukt," odpovdl Gilbert rozpait. Stydl se za svou
chudobu, ale zrove si uvdomoval, e kdyby uvedl velkou sumu, mohl by upadnout v
podezen, jak k n piel. "Ale bval by mi stail."

"Jeden dukt na tak dlouhou cestu? Za to byste si koupil sotva chleba na dva dny! Tak dlouh
cesta, nebesa! Takov cesta! Z Bar-le-Duc do Pae, kte?"

"Ano."

"To bude takovch edest a ptaedest mil?"

"Mle jsem nepotal, madam. ekl jsem si: mus dojt, to je vechno."

"A pak jste el, blznku?"

"Mm dobr nohy."

"Ale i ty nejlep nohy se unav, o tom jste se sm ostatn pesvdil."

"Neselhaly mi nohy, ale ztratil jsem nadji."

"Kdy jsem vs uvidla, vypadal jste velmi zoufale."

Gilbert se hoce usml.

"Co se vm vlastn stalo? Tloukl jste se do hlavy a rval jste si vlasy."

"Myslte, madam?" zeptal se Gilbert zaraen.

"Jsem si tm jista; kdybyste nebyl zoufal, pak byste musel slyet, e pijd vz."
Gilberta napadlo, e by nebylo patn pikrlit trochu pravdu. Instinktivn vyctil, e pro
enu je zajmav a snail se vythnout.

"Byl jsem opravdu zoufal."

"Pro?"

"e nemohu stait koru, za kterm jsem bel."

"To je opravdu cel dobrodrustv. Je v tom njak lska?" zeptala se s smvem.

Gilbert se jet nedovedl dostaten ovldat - a zaervenal se.

"Za jakm vozem, mj mal katone?"

"Za korem z doprovodu korunn princezny."

"Co nekte!? Princezna jede ped nmi?"

"Oveme."

"Myslela jsem, e je nanejv v Nancy. A cestou j nikde neholduj?"

"Ano, madam, ale zda se, e jej Vsost pospch."

"Princezna pospch? Kdo vm to ekl?"

"Pedpokldm to."

"Pedpokldte?"

"Ano."

"A co vs vede k takovm pedpokladm?"

"Protoe v Taverney kala, e si v zmku odpoine dv nebo ti hodiny."

"A pak?"

"Zstala tam sotva ti tvrt hodiny."

"Nevte jestli mezitm nedostala z Pae njak dopis?"

"Vidl jsem, jak pijel njak pn ve vyvanm kabtci a v ruce drel dopis."

"Oslovil nkdo toho pna ped vmi jmnem?"

"Ne. J jenom vm, e to byl guvernr ze trasburku."

"Pan de Stainville, vagr pana de Choiseul! To je mrzut! Rychleji, rychleji!"

Mohutn zaprskn biem bylo odpovd na jej rozkaz. Gilbert ctil, e kor jet zvil
rychlost, i kdy pedtm prudce ujdl.

"To znamen, e korunn princezna je ped nmi?"

"Ano, madam."

"Ale nkde se zastav na sndani, a pak ji pedjedeme, ledae dnes v noci ... " ekla dma, jako
by mluvila sama k sob, a pak se zeptala nahlas: "Zastavila se nkde dnes v noci?"

"Ano, v Saint-Dizieru."

"Kolik bylo hodin?"

"Asi jedenct."

"To byla na veei. Brzo bude muset nkde sndat! Postiline, kter vznamnj msto mme
te ped sebou?"

"Vitry, madam."

"Jak daleko jsme od Vitry?"

"Tak ti mle."

"Kde pepahme?"

"Ve Vauclre."

"Dobe. Jete a a uvidte adu kor na silnici, upozornte m."

Zatmco mluvila s postilinem, Gilbert mlem opt omdlel. Kdy si sedala, povimla si, jak
zbledl a e m zaven oi.

"Ach, uboh chlapec, je mu jet patn! Ale to je moje chyba; on mi tu umr hladem a zn
a j se s nm bavm, msto abych mu dala jst!"

Aby napravila svoje zamekn, dma vythla z postrann kapsy koru brouenou lhev s
zkm hrdlem, na nm byl zlatm etzkem uvzn pozlacen stbrn pohrek.

"Vypijte nejdv slzu burgundskho," podvala pohrek Gilbertovi.

Gilbert se tentokrt nenechal dvakrt prosit. Kvli krsn ruce, kter mu pohrek podvala,
anebo e to poteboval vc ne v Saint-Dizieru?

"A te si vemte jet kousek mounku; za hodinu nebo dv posndte vydatnji."

"Dkuji, madam," podkoval Gilbert a dal se hned do jdla.

"Dobe! Kdy jste se te trochu zotavil, povzte mi - mte-li ovem ke mn trochu dvry -
co vs vedlo k tomu, e jste bel za korem, kter pat k doprovodu korunn princezny?"

"Na to sta dv slova. Bydlel jsem u pana barona de Taverney, kdy pijela Jej Vsost a
poruila panu de Taverney, aby s n jel do Pae. Uposlechl. A protoe jsem sirotek, nikdo si
na mne nevzpomnl, nechali m tam bez penz a bez jdla. Zapshl jsem se, e kdy vichni
jedou do Versailles v krsnch korech, taench dobrmi komi, vydm se taky do
Versailles. Po svch, e moje osmnctilet nohy m tam donesou stejn dobe. Bohuel mi
sly vypovdly slubu, anebo se mi osud postavil do cesty. Kdybych neztratil penze, mohl
bych se bval najst; a kdybych se v noci bval najedl, mohl jsem rno dohonit kon."

"Vy ale mte kur! To vm gratuluju, pteli. Ale nco pece jenom nevte, myslm ... "

"Co?"

"e ve Versailles vs odvaha sama neuiv."

"Pjdu do Pae."

"Pa se pramlo li od Versailles."

"Kdy m neuiv odvaha, uivm se prac, madam."

"To je vborn odpov, chlape. Ale jakou prac? Vdy nemte ruce jako dlnk nebo
nosi."

"Budu studovat, madam."

"Podle mho nzoru jste u dost uen."

"Ano, protoe vm, e nic nevm," pronesl Gilbert vn jako Sokrates.

"Nechci bt indiskrtn, ale kter vd dte pednost, mlad pteli?"

"Myslm, e nejlep za vech vd, madam, je ta, kter lovku dovoluje, aby byl co
nejuitenj svm blinm. A krom toho lovk je tak nedokonal, e mus studovat
tajemstv sv slabosti, aby poznal tajemstv sv sly. Chci se jednou dozvdt, pro mj
aludek zabrnil nohm, aby m dnes rno unesly; a pak chci tak vdt, zda slabost aludku
nezpsobila v mm mozku hnv, horeku, tu ernou mlhu, kter m porazily."

"Ach, z vs bude vten lka; myslm, e u te hovote obdivuhodn o medicn. Slibuji

vm, e za deset let si vs vezmu jako svho doktora."

"Vynasnam se, abych si takovou est zaslouil, madam."

Postilin zastavil. Pijeli do ppen stanice, ale nikde nevidli dn kor. Mlad dma se
na svj dotaz dozvdla, e princezna odjela ped tvrt hodinou; jist se zastav ve Vitry, kde
bude pepahat a sndat.

Nov postilin skoil do sedla.

Dma ho nechala vyjet z vesnice normlnm krokem, ale kdy dojeli kousek za posledn
staveni, zvolala:

"Postiline, troufnete si dohonit kory korunn princezny?"

"Pro ne?"

"Ne doraz do Vitry?"

"Jeli tryskem, u asa!"

"Zaplatm trojnsobek!" prohlsila.

"To jste mla ct hned, mohli jsme u bt o tvrt mle dl."

"Tady mte dukt, est livr, ztracen as dohonme."

Postilin se naklonil dozadu, dma dopedu a zlak sklouzl do jeho ruky. Postilin pobodl
kon a vz letl jako vtr.

Pi pepahn Gilbert vystoupil z koru, umyl si obliej a ruce u studny. Hodn tm zskal a
jet si uesal pkn vlasy.

Na budoucho doktora nen okliv, pomyslila si mlad ena a usmla se na nho. Gilbert se
zaervenal, jako by slyel, co si myslela.

Kdy domluvila s postilinem, vrtila se k Gilbertovi, jeho paradoxy, prudkost i prpovdky

ji velmi bavily.

Smla se jeho mudrckm odpovdm a jen obas vyhldla na silnici. Kdy se jej krsn ruka
dotkla Gilbertova ela a obl kolnko pitisklo k jeho stehnu, bavila se pozorovnm, jak se
budoucmu lkai hrne erve do tv, co podivn kontrastovalo s jeho sklopenma oima.

Tak ujeli asi mli. Nhle mlad ena radostn vykikla, vrhla se na pedn lavici tak neetrn,
e dopadla na Gilberta celm tlem. Spatila toti posledn kory z princeznina doprovodu,
jak se tce drpou do strmho kopce, akoli skoro vichni cestujc vystoupili.

Gilbert se vymotal z fald kvtovan sukn, prostril hlavu pod ramenem a klekl si na pedn
lavici; vnivma oima hledal na kopci mezi trpaslky slenu de Taverney.

Zdlo se mu, e poznal Nicolu podle epce.

"A co mm dlat te?" zeptal se postilin.

"Vechny pedjet."

"Pane jo! Pedjet, to nen mon, madam. Princezna se nepedjd."

"Pro?"
"Protoe je to zakzno. Pedjet krlovy kon! To bych se dostal na galeje!"

"Posly, pteli, zai to jak chce, ale musme je pedjet."

"Vy tedy nepatte k prvodu?" zeptal se Gilbert, kter myslel, e ko mlad dmy se opozdil
a e nejde o nic jinho ne prvod dohonit.

"Touha po vzdln je chvalitebn, ale dotrnost se mi lb mn," odpovdla mlad dma.

"Promite, madame," zaervenal se Gilbert.

"A co te budeme dlat?" zeptala se postilina.

"Co bychom dlali! Pojedeme za nimi a do Vitry. Jestli tam Jej Vsost zastav, podme o
dovolen pedjet."

"Ano, ale jestli se zeptaj, kdo jsem, a a se to dozvd ... ne, ne, z toho nic nebude, musme
najt nco jinho."

"Kdybych sml projevit svj nzor, madam ... " ekl Gilbert.

"Bude-li dobr, zadme se podle nho."

"Vitry by se mohlo objet po njak vedlej cest, tak bychom se dostali ped princeznin
prvod a neprovinili se tm proti povinn ct."

"Ten chlapec m pravdu. Postiline, nevede njak cesta kolem Vitry?"

"Kam?"

"To je jedno, jete kam chcete, jenom kdy princezna zstane za nmi."

"Tady vpravo od silnice vede cesta z Marolle, kter obt Vitry a vrac se na hlavn silnici v
La Chausse."

"Vborn! To je ono!"

"Ale v madam, e objka je dvakrt tak dlouh ne cesta po silnici?" zeptal se postilin.

"Dostanete dva louisdory, budete-li v La Chause dv ne princezna."

"Madam se neboj, e rozbijeme kor?"

"Nieho se nebojm. A kdy kor rozbijeme, pojedu dl na koni."

Kor zahnul vpravo na vedlej cestu s hlubokmi vyjednmi kolejemi, vedouc kolem
ky, kter se vlv do Marny mezi La Chausse a Mutigny.

Postilin dodrel slovo; udlal vechno, co bylo v lidskch silch, aby kor rozbil anebo
pijel vas.
Gilbert byl dvacetkrt vren na krsnou cestujc, kter tak nejmn dvacetkrt padla do jeho
nrue, Gilbert dovedl bt zdvoil, ani byl obtn. Dovedl poruit stm, aby se
neusmvala, akoli jeho oi pitom mlad en kaly, jak je krsn.

Z nraz a samoty se rychle rod dvrnost; po dvou hodinch jzdy vedlej cestou se
Gilbertovi zdlo, e svou spolucestujc zn nejmn deset let; mlad ena byla rovn
ochotn odpshnout, e Gilberta zn od kolbky.

Kolem jedenct hodiny se dostali na hlavn silnici mezi Vitry a Chlons. Od kurra, kterho
tam potkali, se dozvdli, e princezna nejen snd ve Vitry, ale e byla tak unaven, e se
rozhodla dv hodiny si tam odpoinout.

Dodal jet, e nese zprvu na pt ppen stanici, kde maj bt pipraveni odpoledne mezi
tet a tvrtou hodinou.

Tato novina potila krsnou cestujc. Dala postilinovi slben dva louisdory a pak se
obrtila na Gilberta:

"Na mou vru, te i my posndme na pt stanici."

Gilbertovi vak nebylo osudem souzeno, aby se najedl u na pt stanici.

1. Poznvme dal osobu

Kdy potovn vz vyjel na vrchol kopce, cestujc uvidli vesniku La Chausse, kde mli
pepahat.

Domy pokryt doky byly rozkon rozsety kolem silnice, jak to jejich majitele napadlo, a
zabhaly a k lesnmu mlz, v nm pramenil potok; ada dom stla pmo u potoka a kad
ml vlastn mostk a nebo aspo prkennou lvku.

V tom okamiku vak byl na hezk vesnice nejpozoruhodnj mlad mu, kter stl
uprosted silnice a dval se po proudu, jako kdyby z njakho boho pkazu ml trvit ivot
pozorovnm hlavn silnice a k tomu se jet obas podvat na krsnho edho kon s
dlouhou hvou, uvzanho u okenice jedn chalupy; k trhal okenic; jeho netrplivost a
neklid bylo snad mono vysvtlit tm, e byl osedln a ekal na svho pna. Unaven cizinec,
kdy ho neuiten pozorovn silnice omrzelo, obas pistupoval ke koni a znalecky si ho
prohlel; pokouel se ho pohladit po masitm hbet anebo dotknout se prsty jeho thlch
nohou. Netrpliv k na kad pokus odpovdal kopnutm; cizinec se pak vracel zase na sv
stanovit a pozoroval pustou silnici.

Kdy na n pod nic nevidl, zabuil na okenice.

"Hola, je tu nkdo?" zavolal.

"Kdo to tlue?" zeptal se musk hlas a okenice se otevela.

"Jestli je v k na prodej, nael se kupec."

"Sm dobe vidte, e nem na ocase uvzan slamn vchet," odpovdl venkovan a
zaprskl okenici.

Cizince takov odpov zejm neuspokojila a znovu zatloukl.

Cizinec byl asi tyicetilet, vysok, robustn mu s krevnatou tv; ern vousy mu
pechzely a do modra; kostnatou ruku mu obepnala maneta s bohatmi krajkami.
Oprmkovan klobouk ml posazen na stranu jako venkovt dstojnci, kte chtj strait
Paany.

Zatloukl potet a kiel:

"Vte, e nejste vbec zdvoil, mil pane, a jestli neotevete, tak vm okenici rozmltm!"

Po tto vhrce se okenice znovu otevela a objevila se v n tat tv.

"Kdy vm km, e k nen na prodej, tak nen na prodej. To by vm mohlo stait, u

bla!"

"A j vm zas km, e potebuju bhouna."

"Kdy potebujete bhouna, tak si ho vezmte na pot. Maj tam edest kon ze stj jeho
Velienstva a budete si mt z eho vybrat. Tohohle kon nechte osob, kter jinho nem."

"A j vm zas povdm, e jinho nechci."

"Nemte patn vkus, je to arabsk istokrevnk!"

"To je dal dvod, abych ho koupil."

"To je docela mon, ale bohuel nen na prodej."

"A komu vlastn pat?"

"Vy jste moc zvdav."

"A ty jsi zas moc diskrtn."

"Pat jedn osob, kter u m nocuje a m ho rda jako vlastn dt."

"Chci mluvit s tou osobou."

"Sp."

"Je to mu nebo ena?"

"ena."

"Tak b a ekni t en, jestli nepotebuje pt set pistol, e j je za toho kon dm."
"To se podvejme, pt set pistol! To jsou moc pkn penze," otevel venkovan oi dokon.

"A ekni j tak, kdy chce, e ten k se lb krli."

"Krli?"

"Krli osobn."

"Ale jdte, vy jste snad sm pan krl?"

"Ne, ale zastupuji ho."

"Vy zastupujete krle?" zeptal se vesnian a smekl klobouk.

"B rychle, pteli, krl velmi pospch," pobzel venkovana a zadval se znovu na silnici.

"Bute klidn, a se dma probud, zmnm se j o tom."

"Ano, ale j nemm as ekat, a se probud."

"Co mm tedy dlat?"

"Vzbudit ji, u sta hrom!"

"To bych si netroufl."

"Tak ji tedy pjdu probudit sm, hned uvid."

A mu, kter pedstral, e zastupuje Jeho Velienstvo, se chystal zaklepat na horn okenici
dlouhm jezdeckm bikem se stbrnou rukojet.

"To nejde? to nedlejte!"

V tom okamiku cizincovo cvien oko zahldlo, jak pijd rychl potovn kor. Kon
jet beli klusem, ale byli u vyerpan a ustvali. Mu nechal ruku poklesnout, okenice se
biem ani nedotkl a bel koru naproti tak rychle, e by mu nestail ani arabsk
istokrevnk, o kterho tolik stl.

V koru sedl Gilbertv andl strn. Postilin nevdl, zda jeho zchvcen kon dojdou do
pt stanice, a byl rd, e me na cizincovo znamen zastavit.

"Chon! Mil Chon! Konen jsi tady? Dobr den, dobr den!"

"Ano, j osobn, Jene, co tu dl?" zeptala se cestujc s podivnm jmnem.

"To je otzka, hrome! ekm tu na tebe."

Herkules vyskoil na stuptko, otevel dvka, objal mladou enu dlouhmi paemi a zahrnul
ji polibky. Nhle objevil Gilberta, kter nemohl vdt, jak vztah je mezi nimi, a zatvil se
zle jako pes, ktermu berou kost.
"Kdepak jsi ho sebrala?"

"Je to mlad filosof a je zbavnj ne vichni ostatn," odpovdla slena Chon a bylo j
lhostejn, zda tm svmu chrnnci polichot, anebo ho ran.

"A kde jsi ho nala?"

"Na silnici. Ale o to vbec nejde."

"To je pravda. Ale co nae star pan hrabnka de Narn?"

"Je to hotov vc."

"Vn?"

"Ano, pijede."

"Pijede?"

"Ano, ano, ano," pikyvovala Chon.

"Cos j napovdala?" zeptal se Jan, kter jet stle stl na stuptku.

"e jsem dcera jejho advokta pana Flageota, e jsem jela pes Verdun a e m otec povil,
abych j oznmila, e se jej proces bude projednvat."

"To je vechno?"

"Samozejm. Jenom jsem ji jet upozornila, e pi projednvn mus bt sama v Pai

osobn ptomna."

"A co ona na to?"

"Otevela ediv oika dokon, tabatrku taky, upla si a prohlsila, e mistr Flageot je ten
nejlep lovk na svt, a vydala hned rozkaz k odjezdu."

"To je ndhern, Chon! Udlm t svm zvltnm velvyslancem. A te posndme."

"To bude nejlep, protoe ten neboh chlapec umr hlady. Ale rychle, ano?"

"Pro?"

"Protoe tam pijede!"

"Ta star sudika? Kdy ji pedjedeme o dv hodiny, budeme mt as promluvit s panem de

Maupeou."

"Ne, korunn princezna."

"Korunn princezna je urit jet v Nancy."

"Je ve Vitry."

"Ti mle odtud?"

"Pesn tak."

"Hrom do toho! To mn situaci! Tak jedem, postiline, jedem."

"Kam, pane?"

"Na potovn stanici."

"Pn nasedne anebo sestoup?"

"Zstanu, kde jsem, jete!" zstal stt na stuptku. Za pt minut byli na pot.

"Rychle, rychle, rychle! Kotlety, kue, vajka, lhev burgundskho, aspo tohle; musme
hned jet dl," volala Chon.

"Promite, madam, ale chcete-li hned odjet, pak muste jet se svmi komi," ekl potmistr,
kter se objevil na prahu.

"Coe! S naimi komi?" otzal se Jan a seskoil tce ze stuptka.

"Ano, jist, s tmi, co jste pijeli."

"Ne, to nejde, jeli u dvakrt del cestu, sm vidte, jak chudinky vypadaj," ekl postilin.

"To je pravda, dl u nemohou. A co vm brn, abyste mi dal erstv kon?" zeptala se

Chon.

"Prost dn nemm."

"Njak pece muste mt ... Na to je pedpis, u hroma!" zvolal Jan.

"Podle pedpisu mm mt ve stji patnct kon, pane."

"No a?"

"No a! Mm jich osmnct."

"Tolik jich nepoaduju. Sta mi ti."

"To jist, ale jsou pry."

"Vech osmnct?"

"Vech osmnct."

"Tisc lter!" lteil cestujc.

"Vikomte! Vikomte!" volala mlad ena.

"Ano, ano, Chon, jen klid, on se umoud. A kdy se vrt ty tvoje herky?" obrtil se vikomt na
potmistra.

"Pane lechtici, to na mou dui nevm; to zle na postilinech, mon za hodinu, mon za
dv."

"Vte, pane mistr, anebo nevte, e nikdy neertuju?" posunul si vikomt Jan klobouk k levmu
uchu a nakroil pravou nohou.

"Jsem z toho zoufal, byl bych radji, kdyby pn byl v ertovn nlad."

"To se podvejme, a tedy hodn rychle zaphnou, anebo se rozzlobm."

"Pojte se mnou do stje, pane, a jestli najdete u labu jen jedinho kon, dm vm ho
zadarmo."

"Ty poouchlku! A co kdy jich najdu edest?"

"To bude naprosto stejn, jako byste nenael ani jednoho, pane, tch edest kon pat Jeho
Velienstvu."

"No a?"

"No a! Ti se nepronajmaj."

"Pro tady vlastn jsou?"

"K slub pan princezny."

"Coe! edest kon stoj u jesl a pro m nen ani jeden?"

"Proboha,chpete ... "

"Chpu jenom jedno, e pospchm."

"To je mrzut."

"A pan princezna tu bude nejdve veer ... " pokraoval vikomt, jako by potmistrovy
nmitky neslyel.

"Myslte? ... "

"km, e kon budou zptky dv, ne pan princezna pijede."

"Pane, nemte nhodou v myslu?"

"U sta hrom! Nebudu se vbec ostchat, pokej!" odpovdl vikomt a el do klny.
"Ale pane ... "

"Jenom ti, nedm osm kon jako Jejich krlovsk Vsosti, i kdy na to mm prvo, alespo
z pbuzenstv. Ne, ti mi posta."

"Ale nedostanete ani jednoho!" zvolal potmistr a vrhl se mezi kon a cizince.

"Kupane! V ty vbec, kdo j jsem?" zesinal vikomt vzteky.

"Vikomte, vikomte, pro smilovn bo! dn skandl!" volala Chon.

"M pravdu, mil Chonchon," zamyslel se na okamik, pak se obrtil k potmistrovi a tm

nejroztomilejm zpsobem ekl: "U dost e, pejdem k inm ... Mil pteli, vezmu vai
odpovdnost na sebe."

Potmistra laskav vraz zcela neuklidnil, a proto se zeptal: "Jak to?"

"Obsloum se sm. Tady jsou ti pln stejn kon, ty si vezmu."

"Vy si je vezmete?"

"Ano."

"A tomu kte vzt odpovdnost na sebe?"

"Oveme, vy jste mi je nedal, j jsem si je prost vzal."

"Ale vdy vm km, e to nen mon!"

"Kde mte postroje, tady?"

"A se nikdo ani nehne," volal potmistr na dva nebo ti eledny, kte nco dlali na dvoe a
v klnch.

"Darebci!"

"Jene, Jene! Nedlej dnou afru, pteli. lovk mus nco snst, kdy se mu sv kol,"
volala Chon, kter vechno vidla a slyela otevenm oknkem v dvkch koru.

"Vechno, ale ne zpodn. Nebudu pece ekat, a se tm nedm ur a pomohou mi

zaphnout, udlm to sm," odpovdl Jan naprosto klidn. Aby ukzal, e to mysl vn,
sundal ze zdi ti postroje a poloil je na ti kon.

"Pro smilovn bo, Jene! Pro smilovn bo!" spnala Chon ruce.

"Chce dojet, nebo ne?" zaskpl zuby vikomt.

"Chci dojet, to se v! Kdy nedojedeme, vechno je ztraceno!"

"Tak to tedy nech na mn!"

Vikomt odvzal ti kon, kte nebyli nejhor, a thl je za sebou ke koru.

"Pamatujte na to, pane, pamatujte na to, e to je zloin, urka majesttu, kdy ty kon
ukradnete!" kiel potmistr a el za Janem.

"J je nekradu, pitome, j si je jenom pjuju, to je vechno. Pojte, vranci, pojte!"

Potmistr se vrhl na uzdy odvdnch kon, ale ne se jich vbec dotkl, cizinec ho hrub
odstril.

"Brate, brate!" volala slena Chon.

"Tak to je tedy bratr," eptal Gilbert a volnji vydechl. V tom okamiku se objevila v okn
protjho domu obdivuhodn krsn ena, kterou kik vylekal.

"Ach, to jste vy, madam," ekl Jan docela jinm hlasem.

"Jak to, j?" zeptala se mlad ena s cizm pzvukem.

"Kdy u jste vzhru, tm lp. Chcete mi prodat svho kon?"

"Svho kon?"

"Ano, edivho araba, kter je uvzn za okenici. Vte, e za nj nabzm pt set pistol."

"Mj k nen na prodej, pane," odpovdla ena a zavela okno.

"Dnes ale nemm dn tst, nechtj mi kon prodat ani pronajmout. U sta hrom! Kdy mi
araba neprod, tak ho ukradnu a meklenburky ztrhm, kdy mi je nepj. Poj sem,
Patrice."

Lokaj cestujcho seskoil z kozlku na zem a Jan mu poruil: "Zapahej!"

"Stjnci, kde jste kdo, pojte mi pomoci," kiel potmistr. Pibhli dva eledni.

"Jene! Vikomte! Vy jste se zblznil, vdy ns tady vechny pobij!" volala slena Chon a
lomcovala zavenmi dvky koru.

"Pobijou! My potlueme je, pevn doufm! Na potmistra jsme ti. Do toho mlad filosofe,"
kiel Jan z plnch plic na Gilberta, kter se na dn koru tetelil hrzou. "Tak polezte,
popadnte nco, klacek nebo kmen, nebo je tlute pst! Polezte, krucinl, a netvate se jako
patn vyezan svat." Gilbert se neklidnm a prosebnm pohledem otzal sv ochrnkyn.

Chon ho zadrela. Potmistr kiel ze vech sil a snail se Janovi vytrhnout kon. Tahaka
musela konen skonit. Unaven a utahan vikomt nhle pratil potmistra pst, a odletl a
padl do loue mezi vyden kachny a husy.

"Pomc! Vrada! Vrazi!"

Vikomt si uvdomoval cenu asu a rychle zapahal.

"Pomc! Vrada! Vrazi! Pomc! Ve jmnu krle!" snail se potmistr povzbudit oba
eledny, kte tup pihleli.

"Kdo vol o pomoc ve jmnu krle?" zvolal nhle kavalr, kter picvlal na potovn dvr a
zastavil zpnnho kon tsn vedle potmistra.

"Pan Filip de Taverney!" zaeptal Gilbert a schoulil se jet hloubji do koru.

Chon, kter nic neulo, zaslechla mladkovo jmno.

1. Vikomt Jean

Poruk gardy korunnho prince seskoil s kon, aby se ble podval na podivnou scnu, kter
u pilkala k potovn stanici eny a dti z cel La Chausse. Potmistr se takka vrhl k
nohm neekanho ochrnce, kterho mu poslala sama prozetelnost.

"Pane dstojnku, vte, co se dje?"

"Ne, nevm, ale vy mi to povte, pteli," odpovdl chladn Filip.

"Chtj mi vzt nsilm krsn kon Jej krlovsk Vsosti. Pan princezny."

"A kdo chce vzt kon?" zpozornl Filip, aby vyslechl neuvitelnou zvst.

"Ten pn," ukzal potmistr prstem na vikomta.

"Ten pn?" opakoval Filip.

"Ano, j osobn, mordyj!"

"Vy se mlte, to nen mon, pn je blzen anebo nen lechtic," zavrtl hlavou Taverney.

"Kdepak, vy se mlte, pane poruku, a to ve dvou bodech. Hlavu mm v naprostm podku,

vystoupil jsem z koru Jeho Velienstva a zase do nj nastoupm," odpovdl vikomt.

"Jak se opovaujete vzthnout ruku na kon pan princezny, kdy mte hlavu v podku a
pijel jste v koru jeho Velienstva?"

"Za prv: je zde edest kon. Jej krlovsk Vsost jich me pout nanejv osm. To bych
musel mt opravdu smlu, kdybych si nhodou vzal zrovna kon pan princezny."

"Je zde edest kon, to je pravda. Jej krlovsk Vsost jezd s osmi komi, to je tak pravda,
ale to nic nemn na skutenosti, e vichni kon od prvnho a do edestho, pat jej
Vsosti; a vy nemete nic urovat v tom, co se te sluby pan princezn."

"Ale sm vidte, e to je ppustn," odpovdl vikomt ironicky, "protoe j si beru tuhle

ppe. Mm snad j jt pky, kdy sprost lokaji jezd tyspem? Mordyj! A to udlaj
jako j a spokoj se s temi komi, a jet jim zbudou na vmnu."
"Kdy lokaji jezd tyspem, pak se pesn d krlovm rozkazem, pane," ekl Filip a
rozthl ruce, aby vikomtovi naznail, e nein dobe, kdy tvrdohlav trv na svm. "Rate
poruit, pane, svmu komornkovi, aby zavedl kon, kde je vzal," pronesl Filip pevn a
zdvoile, e jenom hlupk by si troufl odpovdt neslun.

"Ml byste snad pravdu, mil poruku, kdybyste ml rozkaz starat se o tyhle kon, ale o tom
vbec nevm, e garda korunnho prince byla povena na eledny u kon. Zamhute oi,
eknte svm lidem, a je tak pimhou, a astnou cestu!"

"Mlte se, pane, a u jsem byl poven anebo degradovn na eledna u kon, te tihle kon
pat pod mou pravomoc, protoe pan korunn princezna m poslala, abych zajioval
pepahn."

"Tak to je nco jinho, ale dovolte, abych vm ekl, pane dstojnku, e mte blbou slubu a
e vm ji nezvidm ... tak to dopad, kdy se mlad dma zane mchat do armdy ... "

"O kom vlastn mluvte?" peruil ho Filip.

"O kom? O t Rakuance, sakra."

Mlad mu zesinal, byl najednou bl jako jeho nkrnk.

"Vy se odvaujete ci, pane? ... "

"A nejen to, odvauju se to tak udlat," pokraoval Jean. "Jedeme, Patrice, zapahej, pteli,
pospme si, pospchm."

"Pane, prokete mi to poten a eknete mi, kdo vlastn jste, ano?" ekl Filip de Taverney
klidn a uchopil prvnho kon za uzdu.

"Trvte na tom?"

"Trvm."

"Dobr! Jsem vikomt Jean Dubarry."

"Coe! Vy jste bratr t ... ?"

"Kter vs nech shnt v Bastile, pane dstojnku, jestli eknete jet slovo," a vskoil do
koru.

Filip pistoupil k dvkm.

"Pane vikomte Dubarry, prokete mi tu est a vystoupte, e ano?"

"Ach ano, zrovna te mm spoustu asu, odpovdl vikomt a pokouel se zathnout oteven
oknko.
"Budete-li vhat jet vteinu, pane, pak mte moje estn slovo, e vs propchnu kordem,"
odpovdl Filip klidn a levou rukou se pokouel zabrnit vikomtovi, aby zavel oknko.
Pravou rukou zrove tasil kord.

"To je vrada!" kiela Chon. "Nechte bt ty kon, Jene, nechte je bt."

"Tak vy mi vyhroujete!" zaskpal zuby vikomt a zoufale uchopil kord, kter si poloil na
pedn lavici.

"A za vhrkou pijde in, jestli budete jen okamik jet vhat, jedin okamik, rozumte?"
ekl dstojnk a mvl meem, a zasvitl.

"Takhle se odtud nikdy nedostaneme, kdy si toho dstojnka neudobte laskavost,"

poeptala Chon Janovi do ucha.

"Laskavost ani nsil mi nezabrn v m povinnosti," uklonil se Filip zdvoile, nebo radu
zaslechl. "Porate radji pnovi, aby poslechl, anebo ve jmnu krle, kterho zastupuju, budu
nucen ho zabt, bude-li ochoten se bt, anebo ho zatknout, jestli odmtne."

"A j vm km, e odjedu proti va vli!" hulkal vikomt, vyskoil z koru a souasn
tasil kord.

"Pane poruku, mm ... ?" zeptal se strmistr, kter velel esti mum z doprovodu.

"Ani se nehnte, pane, to je osobn zleitost," odpovdl poruk svmu podzenmu. "Pane
vikomte, jsem vm k slubm."

Slena Chon zden vykikla; Gilbert touil, aby kor byl hlubok jako studna a on se v
nm mohl lpe skrt.

Jan zahjil tok. Byl neobyejn zbhl v zachzen s kordem, kter vyaduje vc rozvahy
ne fyzick obratnosti.

Ale hnv zejm vikomta pipravil o trochu sil. Filip naproti tomu zachzel s kordem klidn,
jako kdyby cviil v ermrn fleretem.

Vikomt toil, uskakoval do stran i dozadu, vykikoval pi vpadu, jako to dlaj plukovn
ermi.

Filip ml zaat zuby, oi rozeven dokon, stl pevn a nehybn jako socha, vecko vidl a
uhodl vechny protivnkovy manvry. Vichni kolem mlky pihleli, Chon stejn jako
ostatn.

Souboj trval u dv nebo ti minuty, ale dn Janv vpad, stup ani vkik k niemu
nevedl; Filip, kter nepochybn studoval zpsob svho protivnka, zatoil jenom jednou.
Vikomt nhle ustoupil vzad a bolestn vykikl.

Maneta se zbarvila krv a krev mu rychle kapala na prsty.

Filip odvetnou ranou probodl pedlokt svho protivnka.

"Jste zrann, pane," ekl.

"Ctm to po ertech dobe!" vykikl Jean, zbledl a upustil kord.

Filip ho zvedl a podal mu ho se slovy:

"Jete, pane, a vckrt nedlejte takov hlouposti."

"Kdy je dlm, pak za n taky sm platm, u sta hrom," bruel vikomt a obrtil se k Chon,
kter mu bela na pomoc.

"Prokete mi laskavost a podle pravdy dosvdte, madam, e to nen moje chyba, kdy jsem
ke sv velk ltosti byl dohnn tasit kord v ptomnosti dmy," ekl Filip a s klonou se
vzdlil. Potom se obrtil na potmistra:

"Vyphnte kon, pteli, a dovete je do stje."

Jean ukzal Filipovi pst, ten vak jen pokril rameny.

"Tu to mme; zrovna se vracej ti kon. Courtine, Courtine, hned je zaphnte do koru
pana lechtice."

"Ale pane potmiste ... "

"Tak dlej, pn pospch," naizoval potmistr. Jean vak lteil dl."

"Tak se nezlobte, mil pane; kon u jsou tady, volal potmistr.

"To je dost! Mli tu bt u ped pl hodinou," bruel Dubarry a dval se, jak mu Chon
kapesnkem zavazuje probodnutou ruku. Filip zatm vyskoil na kon a dval rozkazy, jako
by se nic nestalo.

"Radji bychom mli jet," thla Chon vikomta ke koru.

"A mj arabsk istokrevnk? A thne k ertu! Dnes mm samou smlu?" ekl Jean a nasedl
do koru.

"A te si ani nemohu podn nathnout nohy," ukazoval na Gilberta.

"Byl bych z toho zoufal, pane, kdybych vm ml peket," ozval se mladk.

"Pokejte, Jeane, nechte mi mho filosfka."

"A si k sakru vleze na kozlk!"

"J nejsem dn sluha, abych sedl na vaem kozlku," odpovdl zrudl Gilbert.

"Tady to mte!" ekl Jean.

"Nechte m vystoupit, j vystoupm."

"Tak u sta hrom, slezte!" kiel Dubarry.

"Ne, ne! Posate se proti mn, abyste nepekel bratrovi," uchopila Chon Gilberta za ruku a
poeptala pitom vikomtovi do ucha:

"Zn lovka, kter vs prv poranil."

"Vborn, a tedy zstane. Jak se ten pn jmenuje?"

"Filip de Taverney," odpovdl Gilbert prv v tom okamiku, kdy mlad dstojnk jel kolem
koru.

"Te jste velmi pyn, dstojnku, ale kadmu hraj chvilku," kiel Jean.

"To se uvid, jestli vs to pot," odpovdl chladn Filip.

"Ano, ano, to se uvid, pane Filipe de Taverney!" kiel Jean a ekal, jak zapsob neekan
osloven.

Filip opravdu velmi pekvapen zvedl hlavu a v jeho pohledu se objevilo lehk zneklidnn,
ale s nejpvabnjm pohybem smekl klobouk a ekl:

"astnou cestu, pane Jeane Dubarry!" Kor rychle odjel.

"U sta hrom! Zatracen to bol, Chon," skpal zuby vikomt.

"Na prvn stanici seeneme lkae, ne se tam chlapec naj."

"To je pravda, jet jsme nesndali. Ale m ta tak bol, e nemm na jdlo ani pomylen, ale
zato mm stranou ze."

"Dm vm trochu plenky, chcete?"

"Na mou dui, to je ono."

"Pane, kdybych vs sml upozornit ... " ekl Gilbert.

"Ven s tm."

"Likry jsou naprosto nevhodn ve va situaci."

"Opravdu?" ekl a obrtil se na Chon.

"Ten tvj filosof je ke vemu jet lka?"

"Ne, pane, nejsem lka, ale s pomoc bo se jm snad jednou stanu. V jednom pojednn
vydanm pro vlenky jsem etl, e rannmu se m pedevm zabrnit, aby pil likry, vna
a kvu."

"Tak vy jste to etl, podvejme! Nebudeme o tom u mluvit."

"Ale kdyby mi pan vikomt pjil kapesnk, el bych ho namoit a piloil bych vlhk pltno
na rnu, tm by se panu vikomtovi velmi ulevilo."

"Jen to udlejte, pteli. Postiline, zastavte!" kiela Chon. Postilin zastavil a Gilbert el
namoit vikomtv kapesnk do potoka.

"Ten chlapec nm bude stran peket, nebudeme si moci ani povdat!"

"Meme mluvit v ne," odpovdla Chon.

"Nejradji bych houkl na postilina, aby jel, kapesnk bych snadno oelel."

"To by nebylo sprvn, me nm bt jet uiten."

"V em?"

"Dal mi u neobyejn cenn informace."

"O em?"

"O korunn princezn, a ped chvilikou, jak jste sm slyel, nm ekl jmno vaeho
protivnka."

"No tak dobr, a tedy zstane."

Gilbert se u vracel s kapesnkem namoenm v ledov vod. Jakmile ho piloil na rnu,

vikomtovi se velmi ulevilo.

"Na mou dui, e ml pravdu; ctm se mnohem lp, tak povdej."

Gilbert zavel oi a napicoval ui, aby mu nic neulo, ale ve svm oekvn byl
zklamn.Chon mluvila provenslskm dialektem, kter pask ui vnmaj jen jako zuren
irokch znlch souhlsek v rychlm proudu hudebnch samohlsek.

I kdy se Gilbert snail ovldat, udlal zlostn pohyb, kterho si Chon dobe povimla;
potila proto Gilberta alespo rozkonm smvem. Ale tato laskavost Gilbertovi naznaila,
e s nm potaj: on uboh ervek, kter se plaz v prachu, k tomu donutil lechtice
zahrnovanho krlovou pzn.

Kdyby ho tak Andre vidla v tomhle krsnm koru, nafoukl se pchou a na Nicolu ani
nepomyslil.

Bratr se sestrou mluvili dl v ne. "No ne!" zvolal nhle vikomt a vyklonil se z koru a
dval se dozadu.

"Co je?" zeptala se Chon.

"Arab jede za nmi!"

"Jak arab?"
"Ten istokrevnk, co jsem ho chtl koupit."

"A sed na nm njak dma. Ach, to je ndhern postava!" zvolala Chon.

"O kom mluvte? O en nebo o koni?"

"O en."

"Zavolejte na ni, Chon. Teba se vs nebude tolik bt jako mne. Za toho kon bych dal tisc
pistol."

"A za enu?" smla se Chon.

"Kvli n bych se teba zruinoval ...Tak ji zavolejte!"

"Madam, madam!" volala Chon.

Ale mlad ena s velikma ernma oima, zastnnma edivm kloboukem s dlouhmi
pery, zahalen v blm plti, proltla kolem koru jako p.

"Avanti, Deride, avanti!" pobzela kon.

"Je to Italka, a na mou dui je to pekrsn ensk! Kdyby m to tak nebolelo, vyskoil bych z
vozu a bel za n."

"J ji znm,"ozval se Gilbert.

"To se podvejme, tenhle venkovnek je uinn almanach cel venkovsk lechty! Zn

kdekoho."

"Jak se jmenuje?" zeptala se Chon.

"Jmenuje se Lorenza."

"A dl?"

"Je to ena arodje."

"Jakho arodje?"

"Barona Josefa de Balsamo."

Sourozenci se na sebe podvali; v pohledu Chon byla otzka.

"Tak co, udlala jsem dobe, kdy jsem si ho nechala?"

"Ano, samozejm," odpovdal j bratr oima.

1. Pan hrabnka Dubarry vstv a pijm nvtvy

teni nm jist prominou, opustme-li na chvli slenu Chon a vikomta Jeana, kte jedou
s potovnmi komi po silnici k Chlons, a uvedeme zato dalho lena te rodiny.

Kdy Ludvk XV. uril ve Versailles pokoje, v nich dosud bydlela jeho dcera Adelaide, pan
hrabnce Dubarry, kter je u pomalu rok jeho milenkou, brzo zpozoroval, jak jeho sttn
pevrat zapsobil na krlovsk dvr.

Krlova favoritka svou lehkovnost, volnmi zpsoby, veselou povahou, nenavnou ivost,
hlunmi rozmary vytvoila bouliv svt, v nm mohl obstt jenom ten, kdo se hodn a co
nejveseleji pohyboval.

Z tohoto omezenho bytu - srovnvme-li jej s moc t, kter v nm bydlela - vychzel

kadou chvli rozkaz uspodat slavnost nebo njak radovnky.

Velkolep schodit tto sti palce se urit ze veho nejvc divila neuvitelnmu plivu
nvtvnk, kte pichzeli od samho rna, vypardn a rozzen, aby se postavili do
pedpokoje peplnnho zvltnostmi, kter vak zdaleka nebyly tak zvltn jako modla, j
se pichzeli vyvolenci klant do jej svatyn.

Tho dne, kdy byl ve vesnici La Chausse porann vikomt Dubarry, vstvala o posvtn
devt hodin Jeanne Vaubernierov, pozdji slena Langeov a nyn hrabnka Dubarry, j
se stala zsluhou tho vikomta26; mla na sob muelnovou vyvanou koili s bohatmi
krajkami, pod nimi se rsovaly buclat noky a alabastrov pae; nechceme tvrdit, e se
podobala Venui, ale kad, kdo dv pednost pravd ped bj, mus ovem uznat, e byla
krsnj ne Venue.

Obdivuhodn zvlnn svtle katanov vlasy, blou hedvbnou ple, protkanou namodralmi
ilkami, unyl a hned zas oduevnl oi, mal jahodov sta nakreslen nejistm
karmnem, kter se otvrala jen proto, aby ukzala dv ady perel, dolky ve tvch, na
brad, na prstech - hrdlo, vrnou kopii hrdla Venue Milsk, uov mrtnost a pimenou
tlnatost - to vechno byla pan Dubarry ochotna ukzat vyvolencm pi vstvn; mezi n
pichzval i vyvolenec jejch noc, jeho Velienstvo krl Ludvk XV., kter se dil radou, e
starci nemaj nechat spadnout dn drobnky pod stl ivota.

Favoritka byla u chvli vzhru. V osm hodin zazvonila, aby dovolili pomalu vstoupit do
jejho pokoje dennmu svtlu; tento prvn dvoan pichzel nejprve hustmi a pak prsvitnmi
zclonami. Slunce - toho dne ziv - si vzpomnalo na svoje tst z mytologickch dob a
pilo polaskat nymfu, kter neprchala jako milenka boh Dafn, nbr se natolik polidtila,
e obas vychzela vstc lsce smrtelnk. V pohledu o zivch jako rubny nebyla
povenost ani vhn, kdy je upela do zrcadla se zlatou rukojet poszenou perlami; prun
tlo sklouzlo na hermelnovou pedloku z loe, na nm odpovalo hkno sladkmi sny;
na nohy, za n by se nemusela hanbit ani Popelka, u ekaly ruce s pantoflky, z nich i jen
jeden by znamenal cel jmn pro devorubce z lesa, kde se Jeanne Vaubernierov narodila.

Kdy se svdn socha vztyovala a stle vc ovala, dostala na ramena ndhern pehoz
z malineskch krajek; kdy baculat noky vyklouzly na okamik z pantoflk, ochotn ruce
na n natahovaly punoky z rovho hedvb, kter byly k nerozeznn od ke, jak byly
jemn.

"Co je s Chon? Nic novho?" zeptala se komorn.

"Ne, madam, nic."

"A od vikomta Jana?"

"Taky nic."

"A Bischi nco m?"

"Rno u poslali k seste pan hrabnky."

"dn dopisy?"

"dn, madam."

"Ach, to je navn takhle ekat. Nemohou vynalzt njak prostedek, kterm by se lovk v
okamiku dohovoil na vzdlenost sta mil? Ach, na mou dui, lituji ty, kte mi dnes padnou
do rukou! Je u v pedpokoji slun dekorace?"

"Pan hrabnka se pt na tohle?"

"Chpejte, Dore, krlovsk princezna je u blzko a nebylo by to nic divnho, kdyby m

opustili pro slunce. J jsem jen uboh mal hvzdika. Kdopak tam dnes je?"

"Pan d'Aiguillon, pan princ de Soubise, pan Maupeou."

"A pan vvoda de Richelieu?"

"Dosud se neukzal."

"Vera tak ne! Vdy jsem vm to kala, Dore. Obv se, e se zkompromituje. Polete
mho vtce do Hannoverskho palce, aby se peptal, zda vvoda nen nemocen."

"Ano, pan hrabnko. Pan hrabnka pijme vechny najednou, anebo bude udlet soukrom
audience?"

"Soukromou audienci. Musm mluvit s panem de Sartines, a vstoup sm."

Sotva komorn vydila hrabnin rozkaz dvenkovi, kter se zdroval v chodb vedouc z
pedpokoj do hrabnina pokoje, objevil se policejn nelnk v ernch atech; snail se
zmrnit psnost svch edch o a sevench tenkch rt nejrozkonjm augurskm
smvem.

"Dobr den, mj nepteli," ekla hrabnka a neotoila se k nmu, protoe ho vidla v zrcadle.

"J - a v neptel, madam?"

"Oveme vy. Svt se pro m dl na dva druhy lid: ptele a neptele. Neuznvm
lhostejn, ty adm mezi svoje neptele."
"A mte pravdu, madam. Ale povzte mi? m jsem si zaslouil, e pes svou oddanost,
kterou dobe znte, jste m zaadila do druh skupiny?"

"Protoe dovolujete tisknout, roziovat, prodvat, odevzdvat krli celou zplavu verk,
pamflet a brorek namench proti mn. To je okliv, pitom a protivn!"

"Ale za to j nenesu odpovdnost, madam ... "

"Ale ano, nesete, protoe vte, kter mizera to vechno dl."

"Madam, kdyby to psal jeden lovk, nemuseli bychom ho strkat do Bastily, sm by se udel a
zhynul pod t svho dla."

"Vte, e tohle je vi mn asn zdvoil?"

"Kdybych byl vam neptelem, madam, pak bych vm to nekal."

"Mte pravdu, nemluvme u o tom. Te je vechno mezi nmi v podku, e ano, mm z toho
radost, ale nco m pece jenom znepokojuje."

"Co, madam?"

"e jste stejn zadobe s Choiseuly."

"Pan de Choiseul je ministerskm pedsedou, madam, dv rozkazy, j je musm provdt."

"Kdy vm tedy pan de Choiseul rozke, aby m pronsledovali, trali tak, e z toho
zrmutkem zemu, pak vy dovolte, aby m pronsledovali, trali, zabili? Dkuji, nechci."

"Uvaujme vcn; jen si vzpomete, co jsem pro vs udlal ped temi dny, to jste u
zapomnla?" ekl pan de Sartines a dovolil si usednout. Favoritka se nezlobila, nebo pan de
Sartines platil za nejlpe informovanho mue v cel Francii.

"Upozornil jste m, e z Chanteloup odjel posel ke korunn princezn, aby co nejvc urychlila
svj pjezd."

"Jsem tedy v neptel?"

"Ale ze slavnostnho pijet u krle, z prezentace se stala u cel afra, a vy vte, jak
neobyejn na prezentaci lpm - a co jste pro mne udlal?"

"Vechno, co bylo v mch silch."

"Pane de Sartines, nejste zvl upmn."

"Ach, madam, to m kivdte! Kdo vm nael v krme, a to dv ne za dv hodiny, vikomta

Jana, kterho jste potebovala poslat nevm kam, anebo vlastn vm kam?"

"Dobr! Byl byste udlal lp, kdybyste nechal zmizet mho vagra, kter je spojencem
francouzsk krlovsk rodiny," zasmla se pan Dubarry.
"Ale to vechno jsou sluby, madam."

"Ano, za cel ti dny. To bylo pedevrem, ale vera, udlal jste pro mne nco vera?"

"Vera, madam?"

"Ach, to byste se moc nahledal. Vera jste byl slun k jinm."

"Vbec vm nerozumm, madam."

"Ale j vm, co km. Jen s tm hezky ven, pane, co jste dlal vera?"

"Rno nebo veer?"

"Nejprve rno."

"Rno jsem, madam, pracoval jako obvykle."

"Do kolika hodin jste pracoval?"

"A do desti."

"A pak? ... "

"Pak jsem poslal pozvn na obd jednomu mmu lyonskmu pteli, kter tvrdil, e pijede
do Pae, ani se j o tom dovm; mj lokaj na nho ekal u mstsk brny."

"A po obd?"

"Poslal jsem nelnkovi policie jejho Velienstva, csaovny rakousk adresu slavnho
zlodje, kterho nemohl nalzt."

"A kter byl?"

"Ve Vdni."

"A tak se starte nejen o paskou policii, ale i o policii cizch dvor?"

"Ve svch volnch chvlch ano, madam."

"Dobe, beru to na vdom. A co jste dlal, kdy jste odeslal kurra?"

"el jsem do Opery."

"Podvat se na Guimardku? Uboh Soubise!"

"Ne, dt zatknout slavnho kapse, kter odezval mce. Nechval jsem ho na pokoji,
dokud se vnoval statkm a pachtm, ale byl u tak drze odvn, e okradl dva nebo t
velk pny."
"Myslm, e jste chtl spe ci neikovn, pane policejn nelnku. A po opee?"

"Po opee?"

"Ano. Je to velmi indiskrtn, kdy se na to ptm, e ano?"

"Ne. Po opee ... Pokejte, hned si vzpomenu."

"Ach, tak se mi zd, e tady vm pam vypovd."

"Vbec ne. Po opee ... Aha, u to mm."

"Vborn."

"Sestoupil jsem, i pesnji eeno vstoupil k jist dm, u kter se hraje, a sm jsem ji
dopravil do Fort l'-Evque."

"Ve svm voze?"

"Ne, ve fiakru."

"A pak?"

"Jak to: A pak? To je vechno."

"Ne, to nen vechno."

"Nasedl jsem do svho fiakru."

"A koho jste nael ve svm fiakru?"

Pan de Sartines zrudl.

"Ach, to je krsn, dostalo se mi t cti, e nelnk policie se pede mnou erven jako
panenka."

"Madam ... " vykoktal pan de Sartines.

"Tak j vm to tedy povm sama, kdo byl ve fiakru: vvodkyn de Grammont."

"Vvodkyn de Grammont!" vykikl policejn nelnk.

"Ano, vvodkyn de Grammont, kter vs pila poprosit, abyste ji uvedl do krlova

pbytku."

"Na mou dui, madam, slom svj ad do vaich rukou, vy jste ministr policie a ne j," vrtl
sebou na idli pan de Sartines.
"Samozejm, pane de Sartines, mm svou policii stejn jako vy: dejte si tedy pozor! ... Ano,
ano! Vvodkyn de Grammont o plnoci ve fiakru s policejnm nelnkem - a fiakr jede
krokem! Vte, co jsem hned udlala?"

"Ne, ale mm z toho hrozn strach. Jet tst, e bylo hodn pozd."

"To vbec nevad - noc je dobou pomsty."

"Tak se pochlubte, co jste udlala?"

"Stejn jako tajnou policii mm i pislky, jsou to stran roci, pinav jako onuce a hladov
jako lasiky."

"To je tak patn ivte?"

"Vbec je neivm. Kdyby ztloustli, zhloupli by jako pan de Soubise; sdlo pohlcuje lu, to
je znm vc."

"Pokraujte, nahnte mi hrzu, cel se tesu."

"Uvaovala jsem o vech hanebnostech, kter nechvte Choiseuly pchat proti mn. To m
popudilo, a proto jsem svm Apolnm dala tento program. Za prv: pan de Sartines
pevleen za prokurtora navtvuje v rue de l'-Arbre-Sec ve tvrtm pate mladou nevinnou
dvku a nestyd se j vyplcet mizernch ti sta livr kadho tetho v msci."

"Madame, to je bohulib innost, za to mne nemete ostouzet."

"Nejde jen o to. Za druh: pan de Sartines pevleen za ctihodnho otce misione se
nechv uvdt do kltera karmelitek v Rue Saint-Antoine."

"Madam, nosil jsem tm dobrm sestrm zprvy z Orientu."

"Z malho nebo velkho?" Za tet: pan de Sartines pevleen za policejnho nelnka jezd
o plnoci ve fiakru a dvrn rozprv s vvodkyn de Grammont."

"Ach, madam, natolik byste chtla znevaovat mj ad?" otzal se pan de Sartines vyden.

"Vy tak velice znevaujete mj ad," zasmla se hrabnka. "Ale pokejte."

"ekm."

"Moji roci se pustili hned do prce a sloili verovan pbh, hezky ho rozvedli a dnes
rno jsem od nich dostala epigram, psniku a vaudeville - je to pro n stejn snadn jako pst
koln kompozici."

"Ach Boe!"

"Stran jsou vechny ti. Rno jimi pohostm krle a pedlom mu tak Oten, kter jste
dal kolovat proti mn, vte?
Ote n, jen si ve Versailles, budi jmno tv

pohnno,

jak si zaslou; krlovstv tv se vikl, vle tv se

nepln

na zemi ani na nebi; vra nm chlb n

vezdej,

kter tv favoritky nm uzmuly; odpus svm

soudm,

podporuj tvoje zjmy, jako i my odpoutme

svm ministrm,

kte je prodali. Nepodlhej pokuenm

Dubarryov,

ale zbav ns svho bla kancle.

Amen!"

"Kde jste jet tohle objevila?" zeptal se pan de Sartines a s povzdechem sprskl ruce.

"Ach, tohle nepotebuju objevovat, lidi jsou tak galantn, e mi kad den poslaj vecko, kde
co takovho vyjde. Prokazuji vm tu est, e si dokonce myslm, e vm vdm za tuto
pozornost."

"Ach, madam ... "

"A na opltku ode mne ztra dostanete epigram, psniku i vaudeville."

"Pro ne hned?"

"Protoe potebuju as, aby se rozily. A tak je obvykl, e policie se dovd posledn o
tom, co se dje, e ano? A moc se jimi pobavte. J jsem se dnes rno smla ti tvrt hodiny.
Krl smchem a onemocnl. Proto tu jet nen."

"Jsem ztracen!" zvolal pan de Sartines a obma rukama se chytil za paruku.

"Ale kdepak, ztracen nejste, jen se o vs zpv, nic vc. Jsem j ztracena kvli Krsn
Bourbonce? Nejsem. Mm vztek, to je vechno. A proto jsem se piinila, aby se vztekali tak
jin. Ach, jak rozkon vere! Byla jsem s nimi tak spokojena, e jsem poruila, aby mm
literrnm korpinm dali vno. A ti jsou te u jist namol opil."

"Ach, komteso, komteso!"

"Nejdv vm petu epigram."

"Dky!"

"Jak to osud Francie,

samic bt ovldna!"

"Ach ne, to je chyba, pustil jste jich do obhu tolik proti mn, e si je pletu. Pokejte,
pokejte, tady je:

Ptel, znte ten komick vvsn tt,

Co pro voavke v Saint-Luc byl zhotoven?

Je na nm flaknek, jen dv jmnm prtit:

Boynes, Maupeou, Terray; nejvce z nho ven

vytk Sartines; n mal rozhod vydtt

svou zlobu npisem: Vichni p od hoven'!"

"Vy jste ale ukrutn, stane se ze mne krvezniv tygr."

"A te jet psniku. Mluv pan de Grammont:

Pane od policie,

e jsem jak ta lilie!

Jste-li mrav znal,

sdlte to krli..."

"Madam! Madam!" zvolal pan de Sartines zuiv.

"Ach, jen se uklidnte, je vytitno teprve deset tisc exempl. Ale vaudeville muste
slyet."

"Vy tedy mte tiskask lis?"

"To je otzka! A pan de Choiseul ho nem?"

"A si v tiska d pozor!"

"Ach ano, jen to zkuste. Oprvnn zn na m jmno."

"To je nemil! A krl se vem tm hanebnostem smje?"

"A jak! Dokonce vyml rmy, kdy moji pavouci nic neupedou."

"Vy se mnou takhle zachzte za to, e vm sloum?"

"J vm, e m zrazujete. Vvodkyn je Choiseulov, ona m chce zniit."

"Madam, pekvapila m znenadn, to mohu odpshnout."

"Doznvte se tedy ?"

"Co mi zbv."

"Pro jste m neupozornil?"

"Prv kvli tomu jsem piel."

"Tak dost! Nevm ani slovu!"

"estn slovo!"

"Nevm vm, ani kdy se modlte."

"dm milost, hlete," padl policejn nelnk na kolena.

"Dobe inte."

"Mr, pro smilovn bo, hrabnko."

"Coe, vm nahn hrzu pr mizernch ver, to jste mu, a k tomu jet ministr?"

"Kdybych se nemusel bt nieho jinho ... "

"A to neuvte, jak krun chvle mi pin takov psnika? Vdy jsem jen slab ena!"

"Vy jste krlovna."

"Ano, ale krlovna, kterou nikdo nepijal, kter nemla jet ani svou prezentaci."

"Psahm vm, madam, e jsem vm nikdy neublil."

"To ne, ale dovolil jste, aby mi ubliovali jin."

"Co nejm."
"Dobr, chci tomu vit."

"Vte mi."

"O to te nejde. Jde o to, abyste mi prospval."

"Pomozte mi - a urit to doku."

"Jdete se mnou, anebo proti mn?"

"S vmi."

"Sah vae oddanost tak daleko, e jste ochoten podporovat mou prezentaci?"

"M oddanosti mete jenom vy sama klst meze."

"Pamatujte na to, e moje tiskrna je pipravena; pracuje ve dne v noci a moji roci budou
mt za tyiadvacet hodin hlad; a kdy jsou hladov, kouou."

"Budu rozumn. Co si pejete?"

"Jenom to, abyste mi nepekel, a nco podniknu."

"K tomu se zavazuji, pokud jde o mne!"

"To je patn," dupla hrabnka zlostn, "to je eck nebo kartaginsk lest, to je punsk
vrnost."

"Hrabnko! ... "

"Tohle nepijmm, to jsou vytky. Vy nebudete nic podnikat, ale pan de Choiseul bude
jednat. Tohle nechci, rozumte? Vechno nebo nic. Vydejte mi Choiseuly v poutech,
bezmocn, zruinovan, anebo znim, spoutm a pln zruinuju vs. A dejte si pozor, psnika
nebude jedinou mou zbran, na to vs upozoruji pedem."

"Nevyhroujte, madam, nebo pi prezentaci se vyskytly pote, s nimi jste nemohla potat,"
odpovdl pan de Sartines zasnn.

"Vyskytly se, to nic nek, byly zmrn postaveny do cesty."

"Bohuel!"

"Mete je odstranit?"

"Nejsem sm, potebujeme sto lid."

"Budete je mt."

"Milin ... "

"To je Terrayova vc."

"Souhlas krle."

"Dostanu ho."

"Krl ho ned."

"Vezmu ho."

"A to vechno budete mt, budete k tomu potebovat jet kmotru."

"Ta se u hled."

"To je zbyten nmaha - spikli se proti vm."

"Ve Versailles?"

"Ano, vechny dmy odmtly, aby se zalbily panu de Choiseul, pan de Grammont a korunn
princezn, zkrtka cel t prudrn stran."

"Za prv prudrn strana si bude muset zmnit sv jmno, kdy v n je pan de Grammont, a to
u je nespch."

"Zbyten to prosazujete, vte mi."

"Doshnu svho."

"Tak proto jste vyslala svou sestru do Verdunu?"

"Prv proto. Ach, vy to vte?" zvolala hrabnka nespokojen.

"Aby ne! Mm tak svou policii," zasml se pan de Sartines.

"A sv sldily."

"Mm sv sldily."

"U mne?"

"U vs."

"Ve stjch nebo v kuchynch?"

"Ve vaich pedpokojch, v salnu, v budoru, v lonici, pod vaim poltem."

"Tak dobe! Jako prvn zruku spojenectv mi eknte jmna tch sldil."

"To nemohu, nechci, abyste si rozhnvala svoje ptele, hrabnko."

"Pak tedy boj!"

"Boj! Jak to vyslovujete?"

"km to tak, jak to myslm. Jdte pry, nechci vs u ani vidt."

"Tentokrt vs musm vzt za svdka. Copak mohu prozrazovat ... Sttn tajemstv?"

"Tajemstv alkovny?"

"Prv to jsem chtl ci, stt je dnes tam."

"Chci svho sldila."

"Co mu udlte?"

"Vyenu ho."

"Pak vm v dom nikdo nezstane."

"Vte, e je to stran, co mi tu kte?"

"Ale pedevm je to pravda. Boe, vdy sama dobe vte, e bez toho se vldnout ned,
vdy sama jste vynikajc politik."

Madame Dubarry se opela loktem o lakovan stl. "Mte pravdu, nechme toho. Podmnky
smlouvy?"

"Ty urete sama, vy jste vtz."

"Jsem velkomysln jako Semiramis. Co chcete?"

"Nikdy nebudete mluvit s krlem o stnostech na nedostatek mouky, o stnostech, kter jste
slbila podporovat, vy zrdkyn."

"Plat. Odneste si dosti, kter se toho tkaj, jsou tamhle v krabici."

"Pijmte za to elabort pair krlovstv o prezentaci a taburetu."27

"Vy jste byl poven, abyste spis odevzdal Jeho Velienstvu ... "

"Oveme."

"A udlal byste to?"

"Ano."

"Ale co jim te eknete?"

"eknu, e jsem ho odevzdal. Tm se zsk as. A vy jste pli obratn taktik, abyste ho
nevyuila."

V tom okamiku se rozletla ob kdla dve a ceremoni ohlsil:

"Krl!"

Oba spojenci rychle schovali zruky svho spojenectv a obrtili se, aby pozdravili Jeho
Velienstvo krle Ludvka, toho jmna patnctho.

1. Krl Ludvk XV.

Ludvk XV. vstoupil neohbaje kolena; hlavu ml hrd vztyenou, vesel oko a smv na
rtech.

Obma dokon otevenmi kdly dve bylo vidt dvojit iv plot sklonnch hlav
dvoan, kte touili vce ne kdy jindy, aby byli vputni dovnit, kdy vidli, e po
pchodu krle by se mohli souasn poklonit obma mocnostem.

Dvee se zavely. Krl nikomu nepokynul, aby vstoupil do hrabnina pokoje, v nm byl pan
de Sartines, dvrnou komornou a ernouka nepotaje, nebo ti nebyli uznvni za lidi.

"Dobr jitro, hrabnko," lbal krl ruku pan Dubarry. "Dnes rno jsme bohudky sv!

Dobr jitro, Sartinesi. Pracujete tady? Boe, to je ale papr! Hned je schovejte! Ach, to je
krsn fontna, hrabnko!"

Krlovy tkav a unaven oi se zvdav upely na obrovsk nsk vodotrysk, kter od vera
zdobil kout hrabniny lonice.

"Sire, jak Vae Velienstvo me vidt, je to nsk fontna. Voda vytkajc z kohoutku,
kter je skryt vzadu, rozezpv porcelnov ptky a sklenn rybky v n zanou plavat; pak
se oteve brna pagody a defiluje prvod mandarn."

"To je krsn, hrabnko."

"V tom okamiku se vedle krle objevil fantasticky odn ernouek; patilo toti k
rozmarm tehdej doby, aby se tak Orosmanov a Othellov oblkali. Na hlav ml turban,
ozdoben kolem u dlouhmi rovnmi pry; broktov, zlatem krumplovan kabtek
nepikrval ebenov ern pae; iroknsk nabran kalhoty z blho, zlatem vyvanho
atlasu sahaly jen ke kolenm, irok ps ivch barev je spojoval s vyvanou vestou; za
pasem se pohupovala dka s jilcem zdobenm zivmi drahokamy.

"Hrome! Ten Zamore je dnes ale vypardn!" zvolal krl. Poten Zamore se zlibn
podval do zrcadla.

"Sire, dostalo se mu t pzn, e sm o nco podat Vae Velienstvo."

"Madam, zd se mi, e Zamore je velmi ctidostiv," usml se krl co nejpvabnji.

"Propak, Sire?"

"Protoe jste mu prokzala nejvt milost, jakou si vbec me pt."

"Jakou milost?"

"Stejnou jako mn."

"Tomu nerozumm, Sire."

"Uinila jste ho svm otrokem."

Pan de Sartines se s smvem uklonil a stiskl rty.

"Ach, vy jste roztomil, Sire!" zvolala hrabnka a naklonila se ke krlovu uchu:

"Francie, zbouji t," zaeptala tichounce. Ludvk XV. se polichocen usml a zeptal se:

"Nue! Copak si pejete pro Zamora?"

"Odmnu za jeho dlouh a etn sluby."

"Je mu teprve dvanct let."

"Za dlouh a etn budouc sluby."

"Haha!"

"Na mou vru, Sire, myslm, ze se u dost dlouho odmuj prokzan sluby, a e by te
bylo naase zat odmovat i budouc sluby; tak by se nemohlo nikomu odplatit
nevdkem."

"No ne! To je vten npad. Co o nm soudte, pane de Sartines?"

"e by se tak dostalo odmny kad oddanosti; proto nvrh podporuji, Sire."

"A co vlastn dte, hrabnko, pro Zamora?"

"Sire, znte mj zmek v Luciennes?"

"Slyel jsem o nm pouze vyprvt."

"To je vae chyba; nejmn stokrt jsem vs zvala na nvtvu."

"Znte pece etiketu, mil hrabnko. Pokud nen na cestch, krl sm spt pouze v
krlovskch zmcch."

"Prv o tuhle milost jsem vs podala. Povme Luciennes na krlovsk zmek a Zamora
jmenujeme jeho guvernrem."
"To bude parodie, hrabnko."

"Vte, e j je zbouji, Sire."

"Ostatn guverni budou kiet."

"A ki!"

"Ale tentokrt prvem."

"Tm lp - tolikrt kieli bez dvodu! Zamore, na kolena a podkujte Jeho Velienstvu!"

"Za?" zeptal se Ludvk XV. ernoch mu padl k nohm.

"Jako odmnu za to, ze nosil mou vleku a vztekal tm star dvorn praktikusy a dvorn
upejpalky."

"Na mou vru, ten je ale ohyzdn," ekl krl a rozesml se.

"Vstate, Zamore, jste jmenovn," poruila hrabnka.

"Ale madam, opravdu ... "

"Sama se postarm, aby dostal dopisy, dekrety a sluebn poitky. A va starost je, Sire,
abyste se objevil v Luciennes, kdy te u nemuste obchzet pedpisy. Ode dneka, mil
pane krli, mte o jeden krlovsk zmek vc."

"Znte njak prostedek, jak j nco odept, Sartinesi?"

"Snad existuje, ale nikdo ho dosud nenael."

"A jestli ho nkdo najde, Sire, pak to bude jedin pan de Sartines."

"Co to kte, madam?" zachvl se policejn ministr.

"Pedstavte si, e u ti msce od pana de Sartines dm jednu vc a e ji dosud dm

marn, Sire."

"A co to je?" zeptal se krl.

"Ach, to on v moc dobe."

"J, madam? Psahm vm ... "

"A je to v jeho pravomoci?"

"Ano, anebo v pravomoci jeho nstupce."

"Madam, opravdu m to znepokojuje," zvolal pan de Sartines.

"Co od nho chcete?"

"Aby mi nael jednoho arodjnka."

Pan de Sartines si s ulehenm oddechl.

"A dte ho uplit? Te to nedlejte, je horko, pokejte s tm na zimu."

"Ne, Sire, chci mu dt prut zlata."

"Ten arodj vm pedpovdal netst, kter vs vbec nepotkalo, hrabnko?"

"Naopak, Sire, pedpovdl mi tst, kter se splnilo."

"Do psmene?"

"Skoro."

"Povzte mi o tom, hrabnko," ekl Ludvk XV. a posadil se pohodln do kesla; tvil se jako
lovk, kter nev, zda se bude bavit nebo nudit, ale pesto je ochoten poslouchat.

"Rda, Sire, ale dte mu alespo polovinu odmny."

"Teba celou, kdy to mus bt."

"Tohle je opravdu krlovsk slovo."

"Naslouchm!"

"Tak byla jednou jedna ... "

"To zan jako pohdka o vlch."

"A tak to je, Sire."

"Tm lp, pmo zbouji kouzelnky."

"Tak tedy byla jednou jedna chud dvenka, kter v t dob nemla dn pata, ani kor,
dnho ernocha, dnou papouici ani opici."

"Ani krle," poznamenal Ludvk XV.

"Ach, Sire."

"A co ta dvenka dlala?"

"Bhala po ulicch."

"Coe, bhala po ulicch?"

"Ano, Sire, bhala po paskch ulicch jako kad jin smrtelnice. Ale bhala rychleji,
protoe ji kvali, e je rozkon a hezk, a protoe se bla, aby kvli tomu nedola hony."

"Ta dvenka tedy byla pln Lukrcie?"

"Vae Velienstvo dobe v, e od roku ... nevm kterho roku byl zaloen m, ale e od toho
roku u dn Lukrcie nejsou."

"Ach Boe, hrabnko, nestv se z vs nhodou uenec?"

"Ne, kdybych byla uenec, ekla bych njak datum, i kdyby nebylo sprvn."

"To jist, pokraujte."

"A tak tedy bhala a bhala a bhala. Jednou bela pes Tuilerie a nhle zpozorovala, e ji
nkdo sleduje."

"Hrome! A zastavila se?"

"Ach Boe, vy ale mte patn mnn o ench! Je vidt, e znte jen sam markzy,
vvodkyn a ... "

"Princezny, e ano?"

"Jsem pli zdvoil, abych Vaemu Velienstvu odporovala. Ale pedevm ji dsilo, e
najednou padla mlha a kadm okamikem houstla a houstla."

"Sartinesi, vte, co dl mlha?" policejn ministr se zachvl, kdy ho krl tak znenadn
oslovil.

"To opravdu nevm, Sire."

"J tak ne. Pokraujte, mil hrabnko."

"Vzala tedy nohy na ramena, probhla movou branou, dostala se na nmst, ktermu se
dostalo cti nst jmno Vaeho Velienstva, kdy se nhle ped n objevil neznm. Vbec se
ho nezbavila, jak se domnvala. Poden vykikla."

"Byl tedy tak okliv?"

"Naopak, Sire, byl to krsn mlad mu, mohlo mu bt tak estadvacet a osmadvacet let, byl
snd, ml velik oi a zvun hlas."

"A vae hrdinka dostala strach, hrabnko? Hrome, ta se musela vylekat!"

"Kdy ho uvidla, trochu se pestala bt, Sire. Pesto vak nebyla v zvidnhodn situaci.
Kdyby neznm ml njak patn mysly, nemohla doufat, e se j dostane pomoci, proto
sepjala ruce: ,Ach pane, snan vs prosm, abyste mi neublioval,' ekla dvenka. Neznm
zavrtl hlavou a rozkon se usml: ,Bh je mj svdek, e to vbec nemm v myslu.'
,Co tedy chcete?'

,Abyste mi dala slib.'

,Co bych vm mohla slbit?'

,e mi splnte prvn prosbu, kterou vyslovm, a ... '

,A?' opakovala dvenka zvdav.

,A se stanete krlovnou'."

"A co ta dvenka uinila?"

"Sire, myslela, e ji to k niemu nezavazuje. Slbila."

"A arodj?"

"Zmizel."

"A pan de Sartines odmt vyhledat arodje? To nedl dobe."

"Sire, neodmtm, prost nemohu."

"Ach, pane nelnku, tohle slovo by se nemlo vyskytovat v slovnku policie," ekla
hrabnka.

"Madam, jsme mu u na stop."

"Ach ano, to je takov vae zaklnadlo."

"Nikoli, je to pravda. Ale chpete, zajist, e v popis je velmi neurit."

"Coe! Mlad, krsn, snd, ern vlasy, ndhern oi, zvun hlas!"

"Hrome! Takhle o nm nemluvte, hrabnko! Sartinesi, zakazuji vm, abyste toho chlapka
nael."

"Mlte se, Sire, protoe j se ho chci zeptat jenom na njakou malikost."

"Tk se vs?"

"Oveme."

"Co byste se ho jet chtla ptt? Jeho pedpov se vyplnila."

"Myslte?"

"Oveme. Jste krlovnou."

"Skoro."

"Tak co by vm jet mohl povdt?"

"Jedin to, kdy tato krlovna bude veejn pedstavena, kdy se j dostane prezentace. Kralovat
jenom v noci j nesta, Sire ... mus se tak vldnout trochu i ve dne."

"To se netk arodje," ekl krl a napulil rty, jako by rozhovor sklouzl ne nevhodn pole.

"A na kom to tedy zvis?"

"Na vs."

"Na mn?"

"Ano, oveme. Najdte si kmotru."

"Mezi tmi upejpalkami na krlovskm dvoe? Vae Velienstvo dobe v, e to nen mon,
vechny se zaprodaly Choiseulm a Praslinm."

"Domnval jsem se, e plat nae dohoda nemluvit o jednch ani a druhch."

"J jsem nic neslbila, Sire."

"Tak vs o nco podm."

"O co?"

"Abyste je nechala, kde jsou, a sama zstala, kde jste. Vte mi, e mte nejlep msto."

"Uboh zahranin vci! Uboh nmonictvo!"

"Probh, hrabnko, pece nebudeme spolu dlat politiku!"

"Budi, ale nemete mi zabrnit, abych ji nedlala aspo sama."

"Tak tohle tedy chcete?"

Hrabnka Dubarry vzala z plnho koku ovoce dva pomerane a pehazovala si je z ruky do
ruky.

"Le, Prasline! Le, Choiseule! Le, Prasline! Le, Choiseule!"

"Copak to dlte?" zeptal se krl.

"Vyuvm dovolen, kter mi Vae Velienstvo dalo, a vyhazuji ministry." Prv v t chvli
Dore poeptala nco sv velitelce do ucha a ta zvolala:

"Ale samozejm!"
"Co se dje?" zeptal se krl.

"Chon pijela z cesty, Sire, a d o dovolen, aby smla sloit poklonu Vaemu Velienstvu."

"Jen a pijde, a pijde! tyi nebo pt dn jsem ctil, e mi nco schz, ale nevdl jsem
co."

"Dkuji, Sire," ekla Chon, kter prv vstoupila do pokoje. Pak se naklonila k hrabninu
uchu a zaeptala:

"Je to hotov vc." Hrabnka nemohla zadret ran vkik.

"Co se dje?" zeptal se Ludvk XV.

"Nic, Sire, jsem rda, e ji zas vidm, to je vechno."

"J tak. Dobr jitro, mil Chon, dobr jitro."

"Vae Velienstvo dovol, abych ekla seste nkolik slov?" zeptala se Chon.

"Jen ekni, ekni, mil dt. Zatm se zeptm Sartinese, odkud pijd."

"Sire, popeje mi Vae Velienstvo pr okamik?" zeptal se Sartines, aby nemusel

odpovdt na krlovu otzku.

"Pro?"

"Rd bych promluvil o poslednch dleitch udlostech, Sire."

"Ach, mm tak mlo asu, pane de Sartines," ekl krl a zazval.

"Sire, jenom nkolik slov ... "

"O em?"

"O jasnovidcch, ilumintech, osvcench a nejrznjch divotvorcch."

"Ach, to jsou sam drynci. Dejte jim povolen, a dlaj kejkle. Tm od nich budete mt
pokoj a nemuste se nieho obvat."

"Sire, dovolm si nalhav upozornit Vae Velienstvo, e situace je vnj, ne si Vae

Velienstvo mysl. Kadou chvli se otvr njak nov zednsk loe. A to u nen, Sire,
spolenost, to je sekta, sekta, ke kter se pipojuj vichni neptel monarchie: ideologov,
encyklopedist, filosofov. Te budou pijmat s velkou slvou i pana de Voltaire."

"Ten pece umr."

"Ten? Vbec ne, Sire - ten nen tak poetil."

"U se vyzpovdal."
"To je takov jeho lest."

"V kapucnskm hbitu."

"To je od nho bezbonost, Sire! Vichni se ile hbaj, p, mluv, spoluj se, koresponduj,
intrikuj, vyhrouj. Z nkolika slov, je unikla indiskrtnm bratm, dokonce vme, e
oekvaj svho vdce."

"Tak dobe! Sartinesi, a ten vdce pijde, tak ho seberete a strte do Bastily a tm vechno
skon."

"Sire, ti lid maj velk prostedky."

"A vy, pane, jako policejn ministr celho krlovstv, jich mte mn?"

"Sire, na Vaem Velienstvu se doshlo, e byli vyhnni jezuit, mlo se sp dat o

vypuzen tch filosof."

"Ach, jdte mi k pku s tmi perozky."

"Sire, pera oezvan Damiensovm28 noem jsou nebezpen."

Ludvk XV. zbledl.

"Filosofov, kter podceujete ... " pokraoval pan de Sartines.

"Nue?"

"Nue! km vm, e zahub monarchii."

"Jak dlouho jim to bude trvat, pane?"

Ministr policie pohldl udiven na Ludvka XV.

"Co to mohu vdt!! Patnct let, dvacet, mon i ticet."

"Mil pteli, za patnct let tady u nebudu, promluvte si o tom s mm nslednkem," obrtil
se krl k pan Dubarry, kter na to zejm ekala.

"Ach. mj Boe, co mi to povd, Chon?" povzdechla si zhluboka.

"Ano, co k? Pro se ob tvte tak pohebn?" zeptal se krl.

"Ach, Sire, mme pro to vn dvod."

"Tak povzte, co se stalo?"

"Uboh bratr!"

"Uboh Jean!"
"Snad mu ji nebudou muset uznout?"

"Doufm, e ne."

"Co mu maj uznout?" zeptal se krl.

"Ruku, Sire."

"Uznout vikomtovi ruku! A propak?"

"Protoe je vn rann."

"Vn rann na ruce?"

"Ach Boe, ano, Sire."

"Pi njak arvtce u lazebnka nebo v njak krm!"

"Ne, sire, na hlavn silnici."

"A jak se to stalo?"

"Stalo se to, kdy ho chtli zavradit, to je vechno."

"Uboh vikomt!" zvolal Ludvk XV., kter neml s lidmi nikdy dn soucit, ale snail se
dvat najevo, e lituje. "Zavradit! Ale to je vn, eknte sm, Sartinesi."

Pan de Sartines, navenek mnohem mn znepokojen ne krl, byl vak ve skutenosti

udlost vc vzruen ne on; pistoupil k sestrm.

"Je to vbec mon, e se nco takovho stalo, dmy?" zeptal se zkostliv.

"Bohuel ano, pane, je to mon," odpovdla Chon, cel uslzen.

"Zavradit! A jak?"

"hali na nho ze zlohy."

"Ze zlohy! Zd se mi, Sartinesi, e tohle spad do va pravomoci."

"Jen nm to pkn povzte, madam," ekl pan de Sartines. "Ale snan vs prosm, abyste ve
spravedlivm rozhoen nepehnla. Budeme-li spravedliv, budeme tm psnj.
Podvme-li se na vc zblzka a chladn, asto ztrat svou vnost."

"Ach, nikdo mi to nevykldal! Vidla jsem to na vlastn oi," zvolala Chon.

"A copak jsi vidla, velik Chon?" zeptal se krl.

"Vidla jsem, jak njak mu pinutil mho bratra tasit kord a vn ho poranil."
"Ten mu byl sm?" zeptal se pan de Sartines.

"Vbec ne, bylo jich s nm jet est."

"Uboh vikomt!" ekl krl a stle sledoval, jak je hrabnka zarmoucena, aby podle toho mohl
projevovat svj zrmutek. "Uboh vikomt! Musel se bt!"

Krl vidl, e hrabnka vbec neertuje, a proto dodal soucitn:

"A je rann!"

"Ale jak dolo k t rvace?" snail se doptrat pravdy ministr.

"Z naprosto malichernho dvodu, pane. Hdali se s vikomtem a odprali mu dt potovn

kon, vikomt pospchal, abych se dostala k seste rno, jak jsem to slbila."

"Ale tohle vol o pomstu, e ano, Sartinesi?" ekl krl.

"Myslm, e ano, Sire, budu se o tom informovat. A jak se, prosm, jmenuje tonk, madam?
Je to lechtic? Jak je jeho stav?"

"Stav? Je to vojk, dstojnk. Z princova pluku, myslm. A jmno, pokejte . . . jmenuje se

njak jako Baverney, Faverney, Taverney; ano, je to Taverney."

"Madam, ztra bude spt v Bastile," prohlsil pan de Sartines.

"Ach, to ne! To urit nebude!" ekla hrabnka, kter dosud zachovvala velice diplomatick
mlen.

"Jak to? Pro by takovho darebu nezaveli? Vte dobe, e vojky nesnm," ekl krl.

"A j, Sire, vm mohu odpshnout, e se vbec nic nestane lovku, kter zavradil pana
Dubarry," opakovala hrabnka pesvdiv.

"Ach, hrabnko, to je divn, jak jste na to pila? Vysvtlete mi to, prosm vs," namtl
Ludvk XV.

"To je snadn. Nkdo ho bude brnit."

"Kdo?"

"Ten, na jeho popud to uinil."

"Ten nkdo ho bude brnit proti nm? Ach, ach, tohle je pli siln tvrzen, hrabnko."

"Madam ... " koktal pan de Sartines, kter vidl, e rna smuje na nj, a snail se j vyhnout
obratnm hybem.

"Proti vm, ano, proti vm, tady nepome dn ach, ach! Copak vy jste tady pnem?"
Krl vyctil rnu, kterou pan de Sartines vidl pichzet, a obrnil se. ekl:

"Ach, dobe, ekaj ns sttn zleitosti a pro njak uboh souboj hledme dvody z onoho
svta."

"Ach, tak sm vidte, e m u opoutte a z vrady je hned mizern souboj, kdy jen u
tute, odkud pichz," ekla hrabnka.

"Dobr! Tak jsme zase tam, kde jsme byli," ekl Ludvk XV., otoil kohoutkem fontny a
ptci se hned rozezpvali, rybky zaaly plavat a mandarni vychzet.

"Vy tedy nevte, odkud rna pila?" zeptala se hrabnka a tahala za ui Zamora, lecho u
jejch nohou.

"Ne, na mou vru, nevm," ekl Ludvk XV.

"A ani netute?"

"To vm mohu odpshnout. A vy, hrabnko?"

"No dobr, j to vm a taky vm to eknu, ale nedovte se vbec nic novho, tm jsem si
naprosto jista."

"Hrabnko, hrabnko, jestlipak vte, e dementujete krle?" pokouel se Ludvk XV. zachovat
dstojnost.

"Sire, uznvm, e jsem trochu vc iv, to je pravda, ale myslte, e mohu klidn nechat pana
de Choiseul, aby zabil mho bratra ... "

"No dobr! Tak je to tedy pan de Choiseul!" vybuchl krl, jako kdyby u deset minut neekal,
a padne jeho jmno a neobval se toho.

"Ach, jestlie tak tvrdojn nechcete vdt, e je mm nejzavilejm neptelem, pak j vm

velmi dobe, e se ani v nejmenm nesna skrt svou nenvist ke mn."

"Ale od nenvisti k vrad je daleko, mil hrabnko."

"U Choiseul vechno souvis se vm."

"Ach, mil ptelkyn, tak jsme opt u sttnch zleitost."

"Probh! Jen se podvejte, e to je ale zatracen vc, pane de Sartines ... "

"Ale kde, nebo to, co vy myslte ... "

"Myslm, e mne nehjte, to je vechno a pjdu jet dl a eknu, e m opoutte!" vykikla

hrabnka divoce.

"Ach, nezlobte se, hrabnko! Nejene vs nikdo neopout, ale jet vs bude brnit, a to tak
dobe ... "
"Tak dobe?"

"Tak dobe, e tonku pijde ten uboh Jan moc draho."

"Ano, rozbije se nstroj, ale ptelsky stiskne ruka, kter ho ovld."

"Nen spravedliv stisknout toho? Kdo dal rnu, toho pana de Taverney?"

"Oveme, je to spravedliv, ale nic vc. Co dlte pro mne, to byste udlal pro kadho
krame z ulice Saint-Honor, kterho by vojk napadl v divadle. Upozoruji vs, e nechci,
aby se se mnou zachzelo jako s kadm druhm. Neuinte-li nic vc pro toho, koho
milujete, ne pro kadho druhho, pak radji chci t v osamocenosti a oputnosti jako ten
posledn chudk. Ten alespo nem neptele, kte ho vrad."

"Ach, hrabnko, hrabnko, j jsem dnes nhodou vstval tak vesel, tak astn a spokojen,
a vy mi kazte tak rozkon rno!" ekl Ludvk XV. smutn.

"Ach, to je roztomil! J mm taky moc hezk rno - masakruj mi v nm rodinu!"

Pes vnitn strach z hrozc boue, kter se kolem nho zanala rozpoutvat, krl se nemohl
udret, aby se neusml pi slov masakruj.

Hrabnka zuiv vstala a ekla:

"Tak vy m takhle litujete?"

"Ale, ale, nezlobte se."

"Ale j se chci zlobit."

"To nedlte dobe, jste okouzlujc, kdy se usmvte, ale hnv vs hyzd."

"Co z toho mm? Potebuji bt hezk, kdy moje krsa nezabrn, abych se nestala obt
intrik?"

"To se podvejme, hrabnko."

"Ne, vyberte si, bu j nebo ten v Choiseul."

"Mil krsko, to je tk vybrn: oba vs nutn potebuji."

"Pak ustoupm j a odejdu do stran."

"Vy?"

"Ano, vyklidm pole svm neptelm. Ach, j z toho umu alem, ale pan de Choiseul bude
spokojen a to vs ut."

"Ale hrabnko! Psahm vm, e se na vs ani troku nehnv. a e vs nos ve svm srdci.
Vdy je to galantn mu," zdraznil krl posledn slova, aby ho slyel pan de Sartines.
"Ten - a galantn! Jsem z vs zoufal, Sire. Galantn mu nedv vradit lidi!"

"Ach, to jet nevme," ekl krl.

"A pak, spor mezi mui, kte nos kord, je pece docela pirozen!" pokouel se zashnout do
hdky ministr.

"Ach, ach! Tak vy tak, pane de Sartines!" zvolala hrabnka a ministr pochopil, co znamen.
Jej i ty, a ustoupil ped jejm hnvem. Rozhostilo se tiv ticho pln vhruek. Veobecn
strnut poruil krl:

"Tak vidte, za tohle vechno mete vy, Chon."

Chon sklopila pokrytecky oi, zatvila se smutn a ekla:

"Krl promine, e sestersk bolest pemh oddanost poddan."

"To je hezk!" mumlal krl. "Tak u se nezlobte, hrabnko."

"Ach ne, Sire, nezlobm se ... Jenom odjdm do Luciennes a z Luciennes odjedu do
Boulogne."

"Boulogne-sur-mer?"

"Ano, Sire, odjedu ze zem, kde ministr nahn strach krli."

"Madam!" pronesl Ludvk XV. uraen.

"No dobe, Sire, dovolte mi odejt, abych se neproheovala proti povinn ct k Vaemu
Velienstvu, ekla hrabnka a koutkem oka pozorovala, jak jej slova zapsobila.

Ludvk XV. si unaven povzdechl a jeho povzdech znamenal:

"J se tady hrozn nudm." Chon vytuila smysl povzdechnut a pochopila, e by pro sestru
bylo nebezpen pokraovat ve sporu. Zatahala ji za sukni a pistoupila ke krli:

"Lska, kterou chov k ubohmu vikomtovi, zavedla sestru pli daleko ... J jsem se
dopustila chyby a j ji tak musm napravit ... Jsem tou nejpokornj poddanou Vaeho
Velienstva a jako takov dm spravedlnost pro svho bratra. Nikoho neobviuji: krlova
moudrost dovede spravedliv rozhodnout."

"Ach Boe, vdy j tak nic jinho nechci ne spravedlnost, ale a je ta spravedlnost
spravedliv. Kdy lovk zloin nespchal, a ho nikdo z nho neobviuje, a kdy ho spchal,
a je za nj potrestn."

Ludvk XV. se pi tchto slovech podval pekvapen na hrabnku a pomyslil si, e snad jet
zachyt posledn chvilky veselho jitra, kter tak slibn zaalo a tak pohebn kon. Hrabnka
byla tak hodn, e se slitovala nad krlovou nemohoucnost, kter se projevovala vude,
jenom ne u n.
Obrtila se, protoe la u ke dvem: "Copak j dm o nco jinho?" otzala se se
zboovnhodnou rezignac. "Ale a nikdo neodmt moje podezen, kdy je vznesu."

"Vae podezen je pro mne posvtn, hrabnko, a a se troiku zmn v jistotu, pak uvidte.
Ale k tomu mme docela jednoduch prostedek!" zvolal krl.

"Jak, Sire?"

"Zavolat sem pana de Choiseul!"

"Ach, Vae Velienstvo dobe v, e sem nikdy nepijde. Pohrdav odmt vstoupit do obydl
krlovy ptelkyn. Ale jeho sestra, pan de Grammont, je jin, ta si nic jinho nepeje."

Krl se rozesml.

"Pan de Choiseul se opi po panu princi. Nechce se kompromitovat," pokraovala hrabnka

kurnji.

"Pan princ je nbon, hrabnko."

"A pan de Choiseul je pokrytec, Sire."

"km vm, drah ptelkyn, e budete mt poten uvidt ho zde. Dam ho zavolat. Je to ve
sttnm zjmu a bude proto muset pijt a vechno nm vysvtlit v ptomnosti Chon, kter
vechno vidla. Zkonfrontujeme je, jak se k v palci, e ano, Sartinesi? A dojdou pro pana
de Choiseul."

"A mn a donesou opici, Dore. Opici! Opici!" kiela hrabnka na komornou, kter uklzela
v atn. Bylo to slyet a do pedsn. Prv kdy se otevely dvee ped lokajem poslanm k
panu de Choiseul, objevil se v nich mal pendhern odn hrbek, kter rkoval
chraplavm hlasem:

"Opice pan hrabnky, to urit musm bt j, proto jsem pibhl a jsem zde!"

"Vvoda de Tresmes! Ale vs jsem nedala zavolat, vvodo."

"dala jste svou opici, madam, a protoe jsem mezi vemi dvoany nevidl dnou
oklivj, ne jsem j, tak jsem pibhl," ekl vvoda a zdravil krle, hrabnku i Sartinese.
Cenil dlouh zuby tak neodolateln, e se vichni tak rozesmli.

"Smm zstat?" zeptal se vvoda takovm zpsobem, jako by cel ivot neusiloval o nic
jinho ne o tuto milost.

"Zeptejte se krle, ten je zde pnem, vvodo."

Vvoda se prosebn zadval na krle.

"Jen zstate, jen zstate," pisvdil krl mile, nebo byl rd, e se objevil zbavnj
chlapk.
Prv v tom okamiku lokaj otevel dvee. "Pan de Choiseul je u zde?" zeptal se krl a na
ele se mu objevil lehk mrek.

"Ne, Sire, ale pan korunn princ by chtl promluvit s Vam Velienstvem," odpovdl
dvenk.

Hrabnka radostn poskoila, domnvala se toti, e se princ s n sbliuje, ale Chon, kter na
vecko myslela, se zachmuila.

"Nue, kdepak je pan princ?" zeptal se netrpliv krl.

"U sv Vsosti, pan princ oekv, e Vae Velienstvo k nmu zajde."

"Je psno ve hvzdch, e nikdy nebudu mt ani chvilku klidu," bruel krl. Pak nhle
pochopil, e pro audienci, kterou poaduje princ, bude aspo na njakou chvli ueten
vstupu s panem de Choiseulem, a rozmyslel se proto jinak.

"Hned k nmu jdu. Sbohem, hrabnko. Podvejte se, jak jsem neastn, jak m vichni
sou."

"Vae Velienstvo odchz prv te, kdy m pijt pan de Choiseul?" zvolala hrabnka.

"Co chcete! Krl je prvnm otrokem v krlovstv. Ach, ti pni filosofov houby vd, co to je
bt krlem - a pedevm krlem ve Francii!"

"Zstate tedy, Sire."

"Ach, nemohu nechat ekat prince! Stejn se u k, ze nemiluji svoje dcery."

"Ale co jen tomu ekne pan de Choiseul?"

"Co by kal, polete ho, aby piel za mnou, hrabnko."

Aby se zbavil dalch poznmek, krl polbil ruku hrabnce, kter se tsla vzteky, a odbhl
jako vdycky, kdy se bl, e by mohl bt pipraven o plody vtzstv, zskan odklady a
mckou zchytralost.

"Ach, zase nm unikne!" sprskla hrabnka zlostn ruce. Krl to vak u neslyel. Dvee se za
nm u zavely. V pedpokoji prv kal:

"Jen rate dle, pnov, rate dl. Ale hrabnka je velmi smutn nad tm, co se pihodilo tomu
ubohmu Jeanovi."

Dvoan se na sebe udiven podvali. Nevdli, co se mohlo vikomtovi stt. Mnoz doufali, e
je mrtv. Pizpsobili se proto okolnostem. Ti nejveselej naladili nejsmutnj tv.

1. Hodinov sl
V prostornm sle Versailleskho palce, ktermu se k Hodinov sl, se prochzel rolc
mlad mu s mrnma oima; hlavu ml naklonnou na stranu, pi chzi, kter nevynikala
dnou eleganc, kltil rukama. Vypadal na estnct nebo sedmnct let.

Na prsou mu zila hvzda s diamanty, jej lesk zvyoval jet sametov at. Na boky mu
spadala modr stuha, kem peloen pes bl atlasov, stbrem vyvan kabtec.

Podle profilu, zrove psnho i dobrckho, majesttnho i smvnho, kad poznal, e

mlad mu pochz z hlavn bourbonsk vtve, e je pmo ztlesnnm znakem tohoto rodu.
Uvme-li vak, e od dob Ludvka XIV. a Anny Rakousk mon dochz k jist degeneraci
ulechtilch tv, meme se domnvat, e potomci tohoto mladka u nebudou tak krsn,
jako pvodn Bourbonov a on sm; nezmn se vak natolik, aby se stali karikaturou
Bourbon.

Ludvk August, vvoda z Berry, nslednk francouzskho trnu, kter pozdji nastoupil jako
Ludvk XVI., ml bourbonsk nos del a zahnutj ne ostatn lenov rodu; elo ml o
poznn sraenj ne Ludvk XV. a dvojit brada, i kdy v t dob byl jet huben,
zaujmala tm tetinu oblieje.

Jeho chze byla pomal a nemotorn; akoli byl pkn rostl, zdlo se, e nco omezuje
pohyby jeho rukou a nohou. Pouze pedlokt a pedevm prsty byly ohebn, prun a siln:
projevovala se v nich fyziognomie, jako se u ostatnch lid projevuje na ele, stech a v och.

Princ zasnn chodil dlouhmi kroky slem, v nm Ludvk XV. ped osmi roky odevzdal
pan de Pompadour parlamentn vnos, kterm byli jezuit vypuzeni z Francie.

Nakonec ho vak unavilo ekat anebo spe snt o tom, m se zabval; zastavil se a mlky
pozoroval jednotliv hodiny, jimi sl byl vyzdoben, bavil se jako Karel V. sledovnm
nepatrnch rozdl na stojacch hodinch; ani ty nejpesnj hodiny se toti nedaj nadit tak,
aby ly vechny naprosto stejn, jsou pece vtvorem lidskch rukou.

Brzo se zastavil u velkch bicch hodin, kter v sle dodnes stoj na stejnm mst u zdi jako
tehdy a jet dnes ukazuj dny, msce, roky, msn tvrti, obh planet; pozorn sledoval
celou soustavu dmyslnch mechanism, kterou uvedl do chodu nejpekvapivj stroj, kter
se nazv lovk, aby oznaovala jeho cestu od narozen k smrti.

Princ pozoroval zlibn hodiny, kter vdycky vzbuzovaly jeho hlubok obdiv, naklnl se
napravo i nalevo, prohlel jednotliv koleka, jejich zoubky ostr jako jemn jehly otely
jet jemnjmi zoubky a pery. Pak se postavil ped hodiny a sledoval pozorn, jak postupuje
rychl vteinov ruika, podobn vkm vznejcm se tsn nad rybnkem a nad potoky,
ani se vak dlouhma nohama dotknou kilov hladiny, nad kterou prudce ltaj.

Od takovho rozjmn nen daleko k vahm o uplynulm ase. Princ si uvdomil, e u ek

dost dlouho. Nechal u uplynout dost vtein, ne se odvil vzkzat krli, e na nj ek.

Ruika, kterou princ upen sledoval, se nhle zastavila. V tm okamiku jako lehnutm
kouzelnho proutku se pestala otet peliv vyven mdn koleka a zstaly stt ocelov
osiky v rubnovch loiskch; v stroji plnm umu a mravenho hemen se nhle rozhostilo
ticho. Kyvadlo se pestalo kvat, umlkl tikot a zvonn zvonk, zastavily se ruiky i koleka.
Stroj stl, kyvadlo bylo mrtv.
Vniklo do zoubk njakho koleka zrnko psku malik jako atom, anebo se prost duch
tohoto obdivuhodnho stroje unavil vnm pohybem a nyn odpoval?

Kdy vidl, jak stroj nhle zemel zasaen mrtvinou ranou, punc zapomnl, pro sem vlastn
piel a jak dlouho tu ek; zapomnl pedevm, e as nevtk do vnosti pohybem
zvunho kyvadla, e ho nelze zpomalit pechodnm zdrenm pohybujcho se kovu, e as
odpotv vn orloj, kter byl dve, ne vznikly svty, a kter je peije; as, ten vn a
nemnn prst Vemohoucho.

Princ proto zaal otvrat kilov dvka pagody, v n dmal duch hodin, a stril hlavu
dovnit, aby se na stroj podval zblzka. Vadilo mu v tom vak velk kyvadlo.

Prostril proto obratn prsty mdnm otvorem a oddlal kyvadlo. To vak nestailo; i kdy
prohlel mechanismus ze vech stran, nevyzkoumal, pro se hodiny zastavily.

Prince napadlo, zda nezstaly stt prost proto, e je zmeck hodin zapomnl nathnout.
Vzal proto klek poven na jejich podstavci a odborn je natahoval. Po tech otkch vak
musel pestat, co dokazovalo, e pina vz nkde jinde; pero bylo nataeno, ale stroj neel.

Princ vyndal z kapsy jemn ocelov pilnek zasazen v dradlu ze elvoviny a postril s nm
njak koleko. Soukol zaskpalo a po pl vtein se zastavilo.

Porucha byla tedy vn.

Ludvk pikou pilnku rozrouboval nkolik roubku a pozorn je poloil na konzolu.

Prce ho zaujala a s chut se pustil do rozdlvn sloitho stroje a pronikl a do jeho

nejskrytjch taj.

Najednou radostn vykikl, objevil, e se uvolnil roubek a tm povolilo pero pohnjc

hlavn koleko.

Princ zaal roubek utahovat levou rukou, v prav drel pilnek a hlavu stril do hodin.

Byl prv zabrn v pln prci, kdy se otevely dvee a dvenk zvolal: "Krl!"

Ludvk vak pouze slyel, e hodiny melodicky tikaj, jako kdy obratn lka vrt srdci
ivot.

Krl se chvilku rozhlel, ne uvidl princovy rozkroen nohy, ohnut zda a hlavu
ponoenou v hodinch. Pistoupil k nim a s smvem poklepal synovi na rameno.

"U hroma, co tu dl?" zeptal se.

Ludvk spn, ale opatrn vylezl z hodin, aby v nich nic nepokazil.

"Vdy Vae Velienstvo vid, e jsem se bavil, ne pijdete, Sire," omlouval se mlad mu a
siln se pitom zaervenal, nebo se stydl, e byl pistien pi takov prci.

"Ano, nite moje hodiny. To je pkn zbava!"

"Naopak, Sire, opravil jsem je. Hlavn koleko se netoilo, vadil mu tenhle roubek. Uthl
jsem ho a Vae Velienstvo vid, e te u jdou."

"Ale ty oslepne, kdy bude tak do toho koukat. J bych se do takovho vosho hnzda
nedval ani za vechno zlato na svt."

"Ale kde, Sire. J se v tom vyznm: rozdlvm, sestavuji a istm pravideln ty bjen
hodiny, kter mi Vae Velienstvo vnovalo k trnctm narozeninm."

"Budi, ale te nech na pokoji celou tu mechaniku. Chce se mnou mluvit?"

"J, Sire?" zardl se mladk.

"Oveme, kali mi, e tu na mne ek."

"To je pravda, Sire," sklopil princ oi.

"Nue! Co mi chce? Odpovz. Jestli nem nic dleitho, pojedu do Marly," ekl krl a jako
obvykle hledl hned zmizet.

Princ odloil pilnek a koleko na keslo, co naznaovalo, e chce ci krli nco opravdu
dleitho, kdy peruuje tak zajmavou prci.

"Potebuje penze? Hned ti je dm poslat," zeptal se iv krl a zamil ke dvem.

"Ne, Sire, mm jet tisc dukt ze sv msn apane."

"Ty jsi mi njak hospod! Pan de Lavauguyon mi t dobe vychoval! Myslm, e ti vtpil
vechny ctnosti, kter j nemm."

Mladk musel sebrat vechny sly, aby se zmohl na otzku:

"Sire, je pan princezna jet hodn daleko?"

"Co ty to nev stejn dobe jako j?"

"J?" opil princ rozpait.

"A kdo jin! Vera nm pece etli bulletin o jej cest; minul pondl mla projet Nancy;
te me bt sotva tyicet a ptatyicet mil od Pae."

"Nezd se Vaemu Velienstvu, e pan princezna jede velice pomalu?"

"Vbec ne, vbec ne, zd se mi, e jede na enu velmi rychle, a kdy uvme, e ji vude
slavnostn vtaj a podaj recepce, ujede nejmn deset mil ve dvou dnech, den co den."

"Sire, to je velmi mlo," namtl bzliv princ.

Krl nevychzel z divu, kdy vidl princovu netrplivost, kter se vbec nenadl.
"Ach tak, ty m velice naspch, e ano," zeptal se potmile a princ se zardl jet vce ne
poprv a zakoktal:

"Ujiuji vs, e vbec ne z toho dvodu, jak si Vae Velienstvo mysl."

"Na tom nesejde. Byl bych rd, kdyby to byl ten dvod. U hroma! Je ti estnct let a k se,
e princezna je hezk, kad ti rd promine, e jsi netrpliv. Jen se hezky uklidni, tv
princezna pijede."

"Sire, nemohly by se zkrtit trochu ty ceremonie po cest?"

"To nen mon. Projela u bez zastvky dv nebo ti msta, kde se mla chvli zdret."

"Tak to pak bude cel vnost. A pak si jet myslm, e ... " pokraoval princ ostchav.

"Co si mysl? Tak ven s tm, mluv!"

"Myslm, e se slubou to nen v podku, Sire."

"S jakou slubou?"

"Se slubou po cest."

"Ale jdi! Poslal jsem ticet tisc kon na silnici, ticet kor, edest nkladnch voz a nevm
ani kolik lehkch kork. Kdyby se to vechno postavilo za sebou, pak by vechny ty
kory, vozy a kon zaplnili silnici z Pae a do trasburku. Jak t jen mohlo napadnout, e
to nen se slubou v podku?"

"Pes vechnu dobrotu Vaeho Velienstva jsem si tm jist tm, co km, Sire, jen jsem se
snad nevhodn vyjdil. Msto toho, e sluba nen v podku, jsem ml snad ci, e je patn
organizovan."

Krl zvedl hlavu a upen se zadval princi do o. Zanal chpat, e se skrv mnoho vc v
mlo slovech, kter prv vyslechl od jeho krlovsk Vsosti.

"Ticet tisc kon, ticet kor, edest nkladnch voz, dva pluky uren k jej slub ...
Ptm se t, pane vdtore, zda jsi nkdy vidl pijdt do Francie korunn princeznu s
takovm doprovodem?"

"Piznvm, Sire, e vci jsou zazeny krlovsky, jak to dovede zadit pouze Vae
Velienstvo, ale neporuilo Vae Velienstvo, aby ti kon, kory a zkrtka vechen materil
se pouval vhradn pro slubu pan princezny a jejho doprovodu?"

Krl se zadval na Ludvka potet; u srdce ho zaalo hlodat neurit podezen a v mysli se
mu poala vybavovat st zachytiteln vzpomnka; zrove ho napadlo, e s tm, co k
princ, bude asi souviset nco nepjemnho.

"To je otzka! Urit to je vechno pro slubu pan princezn, a proto ti km, e urit brzo
dojede. Ale pro se tak na mne dv? Nebav se nhodou tm, e pozoruje vraz v m tvi
jako njak pero ve svch mechanismech?" zeptal se krl oste, jako by chtl nahnat princi
strach.

Princ u otvral sta, ale dv ne mohl nco ci, krl iv pokraoval:

"Nue! Zd se mi, e u mi nem co ci, e ano? Jsi spokojen, pravda? Tv princezna

pijd, sluba se u n kon bjen, ty jsi bohat jako Krsus. Vechno je tedy v nejlepm
podku. A kdy t te nic neznepokojuje, dopej mi to poten a zase hezky slo moje
kyvadlov hodiny."

Korunn princ se vak ani nehnul.

"V, e mm chu jmenovat t vrchnm zmeckm hodinem, samozejm placenm," sml

se Ludvk XV.

Princ sklopil hlavu a zastraen krlovm pohledem vzal z kesla pilnek a koleko. Krl
zatm potichu doel ke dvem. Co tm, u hroma, myslel, kdy kal, e sluba nen v podku,
kal si v duchu krl. Ale zas jsem unikl jednomu vstupu, ten chlapec nen spokojen.

Obvykle velice mrn princ si tentokrt dupl.

"Njak se to kaz. Urit mm nejvy as utci," mumlal s smvem Ludvk XV. Ale kdy
prudce otevel dvee, uvidl na prahu hluboce sklonnho pana de Choiseul.

1. Dvr krle Bzdinky

Ludvk XV. o krok ustoupil, kdy spatil dalho herce, kter se objevil na scn, aby mu
zabrnil v odchodu.

"Ach, to je vborn, e je tady! pln jsem na nj zapomnl. Dostane to te i za ostatn,

pomyslil si krl a zvolal:

"Tak jste tady! Poslal jsem pro vs, vte o tom?"

"Ano, Sire, pospchal jsem za Vam Velienstvem, jakmile ke mn rozkaz doel," odpovdl
chladn ministr.

"Dobe; musm s vmi projednat vn vci," zaal Ludvk XV. a zachmuil elo, aby
zastrail svho ministra, kdyby to snad bylo mon. Ale krl ml tu smlu, e pan de Choiseul
byl jednm z nejmn bojcnch lid v krlovstv.

"J tak mm velmi vn vci k projednn, jestli Vae Velienstvo dovol," uklonil se
ministr a zrove si vymnil pohled s princem, zpola skrytm za hodinami.

Krl se zarazil a pomyslil si: Te jsem se dostal do pknho trojhelnku, z nho se hned tak
nedostanu. Aby zashl protivnka prvn, honem ekl:

"Ml byste vdt, e uboh vikomt Jan byl mlem zavradn."

"To znamen, e byl bodnut kordem do pedlokt. Prv o tom jsem piel podat zprvu
Vaemu Velienstvu."

"Ano, chpu, chtl jste mne zpravit, ne se to rozkikne."

"Ne se to roznese velijak zkreslen, Sire."

"Vy tedy znte tu afru, pane?" zeptal se krl vznamn.

"Vborn."

"Ach, znm ji z opravdu dobrho pramene."

Pan de Choiseul zstal k poznmce neciteln. Princ si dl prohlel mdnou matici, ale
pozorn pitom naslouchal, aby mu ani slovo neuniklo.

"J vm te povm, jak k tomu dolo," ekl krl.

"Vae Velienstvo se domnv, e m pesnou zprvu?"

"Ach, pokud jde o to ... "

"Poslouchme, Sire."

"Poslouchme?" opil krl.

"Oveme, pan korunn princ a j."

"Pan korunn princ?" opakoval krl a jeho pohled pebhl z uctiv sklonnho Choiseula na
pozorn naslouchajcho Ludvka Augusta. "A co pan korunn princ m spolenho s tou
arvtkou?"

"Tk se jeho krlovsk Vsosti, protoe jde o pan princeznu," uklonil se ministr smrem k
princi.

"O pan princeznu?" zachvl se krl.

"Zajist, vy jste to nevdl, Sire? V tom ppad je Vae Velienstvo patn zpraveno."

"Pan princezna a Jean Dubarry - to vypad velmi podivn. To mi muste pkn vysvtlit,
pane de Choiseul. A pedevm nic neskrvejte, kdyby Dubarryho bodla teba sama Marie
Antoinetta."

"Nikoli, Sire, pani princezna ho nebodla, nbr jeden dstojnk z jejho doprovodu,"
odpovdal stle klidn ministr.

"Ach, tak to je vn, a vy toho dstojnka znte, pane de Choiseul?"

"Nikoli, Sire, ale bude ho znt Vae Velienstvo, pokud si Vae Velienstvo vzpomn na
vechny dobr sluebnky. Jmno toho dstojnka bylo slyet u Philipssburgu, Fontenoy i u
Mahonu - tam se bil jeho otec Taverney erven dm."

Princ to jmno pmo hltal, aby si je lpe uchoval v pamti.

"erven dm? Toho samozejm znm. A pro bojoval proti Janovi, kterho mm rd?
Protoe ho mm rd, snad ... njak hloup rlivost, ponajc nespokojenost, sten
vzbouen!"

"Sire, r mi Vae Velienstvo popt sluchu?" zeptal se pan Choiseul. Krl pochopil, e se z
afry nedostane, kdy se alespo,naoko nerozil.

"km vm, pane, e v tom vidm zrodek spiknut proti mmu klidu, organizovan
pronsledovn m rodiny."

"Sire, zaslou si staten mlad mu takov vitky za to, e hjil pan princeznu, snachu
Vaeho Velienstva?"

Princ se narovnal, zkil ruce a ekl:

"Musm piznat, e jsem tomu mladmu mui vdn za to, e nevhal nasadit ivot za
princeznu, kter bude za trnct dn mou chot."

"Nasadil ivot, nasadil ivot! Ale kvli emu, to potebujeme vdt," bruel krl.

"Kvli tomu, e pan vikomt Jean Dubarry, kter cestoval velmi rychle, si usmyslel vzt na
pot kon, uren pro pan princeznu, pravdpodobn proto, aby mohl cestovat jet
rychleji," namtl pan de Choiseul. Krl se kousl do rt a zbledl. Zahldl jako pzrak obdobu
toho, co jej kdysi zneklidnilo.

"To nen mon. J tu afru znm, mte patn zprvy, vvodo," mumlal krl, aby zskal as.

"Nikoli, sire, nejsem patn zpraven a mm est kat Vaemu Velienstvu istou pravdu.
Ano, pan vikomt Jan Dubarry se dopustil t urky vi pan princezn, e vzal kon uren k
jej slub a u je nsilm odvdl, kdy pedtm ztral potmistra. Prv v t chvli dorazil
pan Filip de Taverney, vyslan jej krlovskou Vsost, a po nkolikerm napomenut v klidu
a po dobrm ... "

"Ach, ach!" vzdychal krl.

"A opakuji, po nkolikerm napomenut v klidu a po dobrm, Sire ... "

"Ano, za to j rum," prohlsil princ.

"Vy o tom tak vte?" velmi se podivil krl.

"Naprosto pesn, Sire."

Rozzen pan de Choiseul se uklonil a ekl: "Jeho Vsost chce pokraovat? Jeho Velienstvo
snad bude mt vt dvru v slovo svho vzneenho syna ne v moje."

"Ano, Sire, vdl jsem to a piel jsem, abych povdl Vaemu Velienstvu, e pan Dubarry
urazil pan princeznu nejen tm, e pekel ve vkonu sluby pro ni, ale i tm, e se prudce
postavil na odpor dstojnkovi mho pluku, kter konal svou povinnost, kdy mu vytkl
nepatin jednn," pokraoval princ. Panu de Choiseul se zdlo, e princ pi vel obhajob
sv snoubenky neprojevil dostaten vdnost, kterou ministr m prvo od nho oekvat.

"O tom je teba se pesvdit," zavrtl krl hlavou.

"J jsem o tom pesvden, Sire, a ani v nejmenm nepochybuji, e pan Dubarry vzal kord do
ruky," dodal tie princ.

"Prvn?" zeptal se Ludvk XV., asten, e takto me vyklouznout z boje. Princ zrudl a pan
de Choiseul mu pispchal na pomoc, kdy vidl, e je v tsni.

"Kordy ovem zkili dva mui, jeden urel a druh brnil pan princeznu.

"Ano, ale kdo zatoil? J znm Jana, je mrn jako bernek."

"tonk je ten, jak j tomu alespo rozumm, kdo nen v prvu," ekl princ se svou obvyklou
umrnnost.

"To je deliktn zleitost. tonk je ten, kdo nebyl v prvu ... ten, kdo nebyl v prvu ... A co
kdy ten dstojnk byl drz?" otzal se krl.

"Drz! Drz k lovku, kter nsilm chtl odvst kon uren pro pan princeznu! Copak to
je mon, Sire?" zvolal pan de Choiseul.

Nslednk trnu neekl nic, ale zbledl. Krl vidl, jak jsou vi nmu oba neptelt, a proto
dodal:

"Chtl jsem ci prudk." Pan de Choiseul vyuil kroku zpt, aby sm postoupil:

"Vae Velienstvo ostatn samo v, e horliv sluebnk nikdy neme bt v neprvu."

"Ach tak! Ale jak jste se o tom vy dovdl, pane?" zeptal se krl prince, nespoutje oi z
pana de Choiseul, a uvedl ho do prudkch rozpak, kter se mu pes vechno sil nepodailo
skrt.

"Z dopisu, Sire," odpovdl princ.

"Od koho byl ten dopis?"

"Od nkoho, kdo se zajm o pan princeznu a komu se pravdpodobn zd dost podivn, e ji
nkdo sm uret."

"Tak ke vemu jet tajn korespondence a komploty. Zan se to zas rozmhat, abych byl
trn jako v dob pan de Pompadour," zvolal krl.
"Nikoli, Sire, vc je velmi prost. Dolo k urce osoby, kter stoj hned za Vam
Velienstvem. A se vink potrest a tm bude vechno v podku."

Kdy padlo slovo o potrestn, krl si v duchu pedstavil, jak hrabnka bude zuit a jak se
Chon bude epit, zkrtka e bude mt po domcm klidu, kter cel ivot hled, ale nikdy
nenalezl; vidl ped sebou domc vojnu, v n jsou zbran dlouh prsty, zaervenal a
opuchl oi.

"Potrestat! A bez vslechu obou stran, abych mohl zjistit, na stran je prvo! Sttn pevrat,
zatyka! To mi dvte krsn nvrh, pane vvodo, to m tahte do pkn vci!"

"Ale kdo bude projevovat ctu pan princezn, Sire, kdy nebude pkladn potrestna prvn
osoba, kter ji urazila?"

"Oveme, to by byl skandl, Sire," pipojil se princ.

"Pkladn! Skandl! U hroma, potrestejte pkladn kad skandl, kter se kolem ns

zbhne, a nebudu cel ivot dlat nic jinho ne podepisovat zatykae. Stejn jich u tak dost
podpisuji!"

"Je to nutn, Sire," nalhal pan de Choiseul.

"Sire, snan prosm Vae Velienstvo ... "

"Coe! Vm se tedy nezd, e je dost potrestn u tm, e byl bodnut?"

"Nikoli, Sire, protoe stejn dobe on mohl zranit pana de Taverney."

"A co byste dal v takovm ppad, pane?"

"Podal bych vs o jeho hlavu."

"Ale nic horho nepotkalo ani pana de Montgomeryho, kter zabil krle Jindicha II.," namtl
krl.

"Krle zabil nhodou, Sire, a pan Dubarry urazil princeznu s myslem j urazit."

"A vy, pane, dte tak Jeanovu hlavu?" obrtil se krl na prince.

"Ne, Sire, j ze zsady nejsem pro trest smrti, Vae Velienstvo to v. Proto se omezm na to,
e podm, aby byl posln do vyhnanstv," odpovdl princ klidn.

Krl se zachvl.

"Vyhnanstv za hospodskou rvaku! Ludvku, vy jste ale psn, pestoe mte filantropick
ideje. Pravda, ne jste se stal filantropem, byl jste matematikem a takov matematik ... "

"Rilo by Vae Velienstvo dokonit vtu?"

"A takov matematik by obtoval svm cifrm cel svt."

"Sire, nehnvm se na pana Dubarry osobn," namtl princ.

"A na koho se tedy hnvte?"

"Na tonka proti pan princezn."

"To je ale vzorn manlek," zvolal ironicky krl.

"Bohudky nenechm si tak snadno nco napovdat. Vidm, kdo zde to, a pedevm vidm,
kdo m chce pimt k takovmu pehnn."

"Sire, nevte, e nkdo pehn, veejnost je opravdu rozhoena takovou drzost,"

upozoroval pan de Choiseul.

"Veejnost! Dal straidlo, kter jste si vyrobili, anebo vlastn vyrobili pro m. Veejnost je
to, co slym z st tisc pislk a pamflet, psnik, spiklenc a kladnk - veejnost mi
tedy k, e m kad okrd, podvd a zrazuje? Ach, ne! Nechm ji mluvit a smji se.
Dlejte to jako j, u hroma, a a se vyki a unav, pak ta cel vae veejnost zmlkne.

Tak jste mi tu hezky vysvtlili, jak jste se mnou nespokojeni. A tuhle Ludvk se na mne durd
a mra. To je opravdu podivn, e pro mne se neme udlat, co kad udl i pro
poslednho soukromnka: e m nikdo nenech t podle m chuti, ze se neustle nenvid, co
mm rd, a e kad m rd to, co j nenvidm! Jsem moudr, anebo jsem blzen? Jsem
pnem, anebo nejsem?"

Princ si vzal pilnek a vrtil se k hodinm. Pan de Choiseul se uklonil stejn, jako kdy
piel.

"Tak dobr! Nikdo mi neodpovd. Ale tak k ertu nco odpovzte! Anebo chcete, abych
zemel zrmutkem nad vaimi slovy a nad vam mlenm? V obojm je stejn plno
malichern nenvisti a uboh obavy."

"J pana Dubarry nechovm v nenvisti, Sire," odpovdl princ s smvem.

"A j se ho nebojm, Sire," ekl pan de Choiseul hrd.

"Tak vidte, oba jste hloup a zl!" kiel krl hnviv, akoli se vlastn nezlobil. "Vy chcete,
aby se o mn vykldaly bajky po cel Evrop,aby se mi vysmval mj bratranec krl prusk,
e na svm dvoe mm podek jako krl Bzdinka29 v bsnice toho roka Voltaira. Nue,
tak to ne, tohle neudlm! Tuhle radost vm neudlm, ne, tuhle radost vm neudlm. Chpu
est po svm a po svm ji tak budu hjit."

"Sire, dm uctiv Vae Velienstvo o prominut, nejde vbec o est Vaeho Velienstva, ale
o dstojnost pan princezny, kter byla uraena," ekl princ naprosto mrn, ale s nalhavou
nestupnost.

"Princ m pravdu, Sire, sta jedin slovo z st Vaeho Velienstva a nikdo si vckrt nic
nezane."

"A kdo by zanal? Nikdo vbec nezaal; Jan je hlupk, ale nen zl."
"Budi, sveme to na jeho hlupstv, Sire, a se tedy omluv panu de Taverney, e to udlal z
hlouposti," ekl pan de Choiseul.

"U jsem vm jednou ekl," zvolal krl, "e to vechno se mne netk. Kdy se Jean omluv,
je to jeho vc, a kdy se neomluv, je to taky jeho vc."

"Mm est upozornit Vae Velienstvo, e kdy se nech vc bt, zpsob rozruch."

"Co na tom! A si dl, co chce, j budu dlat, e to neslym, protoe u nechci poslouchat ty
vae pitomosti," kiel krl.

"Vae Velienstvo m tedy zmocuje, abych rozhlsil, e pan Dubarry je v prvu?" zeptal se
pan de Choiseul s obvyklou chladnokrevnost.

"J, e dvm nkomu za pravdu v thle zleitosti pinav jako inkoust! K tomu m chcete
dohnat! Ach, dejte si pozor, vvodo ... A vy, Ludvku, m trochu ette, jestli m nechcete
pivst do hrobu. Pemlejte o tom, co jsem vm ekl, mte na to dost asu, protoe j jsem
unaven, skonil jsem, nechci s tm u nic mt. Sbohem, pnov, jdu za dcerami a zachrnm se
do Marly, kde snad budu mt trochu klidu, pokud tam za mnou nepijedete."

V okamiku, kdy krl namil ke dvem, dvee se otevely a na prahu se objevil dvenk a
hlsil:

"Sire, Jej krlovsk Vsost princezna Louise oekv v galrii, aby se smla rozlouit s
krlem."

"Rozlouit! Kampak odchz?" vylekal se Ludvk XV.

"Jej Vsost k, e m od Vaeho Velienstva dovolen opustit zmek."

"Tak to je dal udlost! Tak u je vyrb i moje pobonstkka. J jsem opravdu ten
nejneastnj tvor pod sluncem!" a odbhl.

"Jeho Velienstvo nm nedalo odpov," ekl vvoda princi. "Jak rozhodne Vae krlovsk
Vsost?"

"U zvon!" zvolal princ a naslouchal pozorn bit hodin, a u se skutenm nebo
pedstranm zjmem.

Ministr svratil obo a vyel pozptku z Hodinovho slu. Princ osaml.

1. Francouzsk korunn princezna Louise

Nejstar krlova dcera oekvala otce ve velk Lebrunov galrii, v n Ludvk XIV. pijal v
roce 1683 janovskho dete a tyi sentory, kte pili prosit za odputn jmnem
republiky.

Na opanm konci galrie, proti dvem, jimi ml krl vstoupit, stly dv nebo ti dvorn
dmy a vypadaly zdrcen.
Ludvk XV. piel ve chvli, kdy se zanaly tvoit skupinky ve vestibulu; rozhodnut, je
princezna rno uinila, se zejm ji rozilo po palci.

Louise Francouzsk, majesttn a krlovsky krsn princezna, na jejm istm ele se obas
objevila vrska neznmho smutku, imponovala celmu dvoru psnmi ctnostmi; tila se
ct, jak se v poslednch padesti letech projevovala francouzskm mocnm jenom ze
zitnch dvod nebo z bzn.

V dob, kdy cel nrod zanevel na sv pny -tehdy se jet hlasit nemluvilo o tyranech -
nrod svou princeznu miloval. Jej ctnost nebyla stroh ani okzal. Akoli se a tom nahlas
nemluvilo, kad vdl, e princezna m dobr srdce. Dokazovala to kadodenn dobrmi
skutky, zatmco ostatn se projevovali pouze skandly.

Ludvk XV. se bl sv dcery z toho prostho dvodu, e si j vil. Obas na ni byl dokonce i
pyn; z dt jedin ona nebyla terem jeho tiplavch jzlivost a trivilnch dvrnost.
Ostatnm tem dcerm - Adelaid, Victoire a Sophii - kval Lokna, Potvora a Krkora, ale
Louise Francouzsk byla u nho vdycky madam.

Od t doby, co sassk marl30 vzal s sebou do hrobu vojckho ducha Turenn a Cond a
Marie Leszczysk chovn krlovny Marie Terezie, vechno zakrnlo kolem upadlho trnu;
madam Louise, vynikajc dstojnm krlovskm chovnm, pmo heroickm, srovnvme-li
je s chovnm ostatnch, byla jedinou vzcnou perlou ve francouzsk korun mezi cetkami a
falenmi drahokamy.

Nelze tvrdit, e Ludvk XV. ji ml rd pro tyto vlastnosti. Je dobe znmo, e miloval jenom
sm sebe. Prost na ni drel vc ne na ostatn dcery.

Princeznu nasel uprosted galrie; sedla u stolu intarzovanho krvav rudm jaspisem a
lazuritem. Krsn nenapudrovan vlasy skrvala pod epekem s dvma adami krajek. Jej
tv mn psn ne obvykle byla snad jet smutnj. Princezna Louise se nerozhlela
kolem sebe; jej oi melancholicky bloudily po portrtech krl z cel Evropy, v jejich ele
zili pedkov krl francouzskch.

Princezny obvykle nosvaly ern aty; v t dob na nich mly jet adu hlubokch kapes,
jako kdy krlovny jet bvaly hospodynmi; madam Louise podle jejich pkladu nosila na
pase zlat krouek se spoustou kl od schrnek a skn.

Krl se hluboce zamyslel, kdy zpozoroval, jak vichni mlky a soustedn sleduj, co se
bude dt.

Ale galrie je tak dlouh, e divci stojc na jejich koncch nemohli indiskrtn naslouchat.
Vidli, to bylo jejich prvo; neslyeli, to byla jejich povinnost.

Princezna vyla krli nkolik krok naproti, uchopila ho za ruku a uctiv ji polbila.

"kali mi, ze odjdte, madam? Jedete do Picardie?"

"Ne, Sire," odpovdla princezna.

"Pak tum, e odchzte na pou do Noirmoutiers."

"Ne, Sire, uchlm se do kltera karmelitek v Saint-Denis, kde mohu bt abaty, jak vte."

Krl se zachvl, ale zachoval klidnou tv, i kdy v srdci byl opravdu pobouen.

"Ach ne, ne, dcero, vy m nikdy neopustte, e ano? To nen mon, abyste m opustila."

"Ote, u dvno jsem se rozhodla k odchodu, jak Vae Velienstvo rilo schvlit. Nebrate
mi tedy, ote, snan vs prosm."

"Ano, zajist, dal jsem svolen, ale a po dlouhm boji, vak vte. Dal jsem je, nebo jsem
stle doufal, e nebudete mt dost odvahy, a nastane okamik rozlouen. Vy se pece
nemete zahrabat v kltee. Tyhle mravy zapadly u dvno v zapomnn, do kltera se
vstupuje ze alu nebo z nedostatku jmn. Dcera francouzskho krle vbec nen chudobn,
pokud j vm, a je-li neastn, nikdo o tom nesm vdt."

Krlova slova i mylen byly stle vzruenj. Vval se do role krle a otce, kterou nikdo
nehraje patn, kdy jednu ponouk pcha a druhou vede zrmutek.

"Sire, oslabujete mou dui, kdy mi projevujete takovou nhu," odpovdla Louise, na kterou
dojet sobeckho Ludvka XV. zapsobilo hloubji, ne dala na sob znt. "Mj smutek nen
obyejn smutek; proto moje rozhodnut odpovd zvykm naeho vku."

"Vy tedy mte al?" zvolal krl soucitn. "Co mi to nek, uboh dt!"

"Krut, nezmrn al, Sire!" odpovdla princezna.

"Ach dcero, pro jste mi o nm neekla?"

"Protoe moje smutky neme vylit dn lidsk ruka."

"Ani ruka krle?"

"Ani krlova ruka."

"A otcova tak ne?"

"Tak ne, Sire, ani otcova."

"Vy jste pece nbon, Louiso, a erpte slu z nboenstv ... "

"Jet ne dost, sire. A uchyluji se do kltera, abych ji tam nalezla vc. V tichu Bh mluv k
srdci lovka a v samot lovk hovo s Bom srdcem."

"Ale tm pinte Pnu tak velikou ob, e ji nic nevyv. Francouzsk trn vrh vzneen
stn na dtky, kter byly kolem nho vychovny, tento stn vm nesta?"

"Stn cely je jet hlub, ote; osvuje srdce, je sladk silnm i slabm, pokornm i pynm,
velkm i malm."
"Domnvte se, e vm hroz njak nebezpe? V tom ppad tu je krl, Louiso, aby vs
ochrnil."

"Sire, k Bh ochrn pedevm krle!"

"Opakuji vm, Louiso, e vs zavd patn pochopen horlivost. Modlit se je krsn, ale
lovk se neme modlit pod. Pro se vy, tak dobr a tak zbon, potebujete tolik modlit?"

"Nikdy se nebudu dost modlit, ote! Nikdy se nebudu dost modlit, krli, abych odvrtila
vechno netst, je se na ns t. Dobrota, kterou mi Bh dal, istota, kterou se celch
dvacet let snam rozmnoovat, nejsou jet dostatenou smrnou obt, jak se obvm. Bylo
by zapoteb jet vt istoty a nevinnosti."

Krl ustoupil o krok a udiven se zadval na madam Louisu.

"Takhle jste se mnou nikdy nemluvila. Bloudte, drah dt, askeze vs zahub."

"Sire, nenazvejte tmto mondnnm slovem tu nejpravj a nejpotebnj oddanost, jakou

me projevit poddan vi svmu krli a dcera otci v nejnalhavj nouzi. Sire, v trn,
jeho ochranitelsk stn jste mi tak hrd nabdl, se kymc pod dery, kter dosud nectte, ale
kter j u dobe tum. Nco se nm pod nm hloub jako propast, kter nhle me pohltit
monarchii. ekl vm nkdo nkdy pravdu, Sire?"

Madam Louise se rozhldla, aby se ujistila, zda je nkdo neme slyet, a pak pokraovala:

"Ale j to vm, j znm temn uliky, hladov podkrovn byty, kiovatky pln nk, kter
jsem navtvila alespo dvacetkrt v hbitu milosrdn sestry. V tchto ulikch, na
kiovatkch, v podkrov lid umraj hladem a chladem v zim, zn a vedrem v lt.
Venkov, kter vy nevidte, Sire, protoe jezdte v koe z Versailles do Marly a z Marly do
Versailles, venkov nem dn obil, venkovan nemaj co jst, ale ani co st. Pole jsou
prokleta njakou neptelskou moc, pohlt zrn, ale nevydaj dnou rodu. Vichni maj
nedostatek chleba, potichu nadvaj, nebo k nim pichzej neurit a neznm povsti, kter
se eptaj za soumraku a po veerech. Lid si vykldaj o elezech, o kovech, o tyranii. Tato
slova je probouzej, pestvaj si nakat a zanaj reptat.

Krlovsk soudy se domhaj prva, aby vm smly ci nahlas, co si dosud eptaj potichu:
,Krli, zahub ns! Zachra ns, anebo se zachrnme sami ... '

Vlenci ryj svm neuitenm meem zemi, v n kl svoboda, rozsvan plnma rukama
od encyklopedist. Co zlho inme? Jak dochz k tomu, e lid zanaj vidt, co pedtm
nevidli? Spisovatel vd, co inme, a kaj o tom nrodu, kter se pak tv stle sveepji,
kdykoli zahldne sv pny. Vae Velienstvo en syna! Kdy krlovna Anna Rakousk
enila syna, Pa zahrnula princeznu Marii Terezii dary. Dnes msto nejene nic nedarovalo,
ale Vae Velienstvo jet muselo pedepsat nov dan, aby se mohly zaplatit kory, kter
dovezou csaovu dceru k synovi svatho Ludvka. Knstvo si u dvno odvyklo se modlit,
ale ct, e pozemky jsou rozdny, privilegia vyerpna a pokladnice przdn. Zan se tedy
k Bohu modlit o to, emu k tst nroda!

Je teba vm, Sire, kat, co sm tak dobe znte, co jste sm vidl s takovou hokost, e jste o
tom s nikm nemluvil? Nai brati krlov, kte na ns kdysi rlili, nai brati krlov se
zanaj od ns odtahovat. Vae tyi dcery, Sire, dcery francouzskho krle, vae tyi dcery
se neprovdaly! A v Nmecku ije dvacet princ, v Anglii ti, v severskch sttech estnct a
to jet nepotme nae pbuzn, Bourbony ve panlsku a v Neapoli, kte na ns
zapomnaj, anebo se od ns odvracej stejn jako ostatn. Snad by si ns jet byl ochoten vzt
Turek, kdybychom nebyly dcerami nejkesantjho krle! Ach, nemluvm o sob, ote,
sebe vbec nelituji, jsem astna ve svobodnm stavu, e m nikdo z rodiny nezbytn
nepotebuje, e se mohu uchlit do stran, v chudob a rozjmn prosit Boha, aby od va
hlavy a hlavy mho synovce odvrtil tu stralivou boui, kterou vidm zvedat se na vzdlenm
obzoru budoucnosti."

"Dceruko, m dt, tvoje obavy ti kresl budoucnost hor ne je!"

"Sire, Sire, vzpomete si na antickou princeznu Kasandru, na krlovskou prorokyni.

Pedpovdala jako j svmu otci a bratm vlku, znien, por, a otec i brat se smli jejm
pedpovdm a povaovali je za blzniv. Nejednejte se mnou jako oni s n. Dejte si pozor,
ote! Uvaujte o tom, krli!"

Ludvk XV. zkil pae a svsil hlavu na prsa.

"Dcero, mluvte ke mn psn; netst, je mi vytte, jsou tedy mm dlem?"

"Bh m chra, abych si nco takovho myslela! Ale jsou plodem doby, v n ijeme. Jste j
vleen jako my vichni. Jen si poslechnte, Sire, jak se tlesk v divadle pi nejmen narce
na krlovstv. Podvejte se veer, jak vesel skupiny s velikm hlukem vchzej vedlejmi
vchody do mezipatra, kdy velik mramorov schodit je temn a przdn. Sire, nrod a
kurtizny podaj zbavy samy pro sebe, bav se bez ns. Kdy se objevme pi jejich
zbavch, zkazme jim je a zarmoutme je. Krsn mlad lid! Uboh rozkon eny, milujte!
Zpvejte! Bute astni! Zapomete!" pokraovala princezna se vzneenou melancholi.
"Tady bych vm pekela, ale tam vm budu slouit. Tady tlumte svj vesel smch z
obavy, e se mi znelbte; tam, tam budu za vs prosit, ach, budu za vs prosit s celm rem
svho srdce, budu prosit za krle, za svoje sestry, za synovce, za francouzsk nrod, za vs
vechny. Vechny vs miluji celm rem srdce, je neunavila dn ve."

"Dcero, snan vs prosm, neopoutjte m, alespo ne v tuto chvli; pukne mi nad tm

srdce," ekl krl po chvilce chmurnho mlen.

Louise Francouzsk uchopila otcovu ruku a lskypln se zadvala na ulechtilou tv Ludvka

XV.

"Ne, ote; ani hodinu u nezstanu v palci. Ne, je as, abych se la modlit. Ctm v sob slu,
e svmi slzami vykoupm vechny rozkoe, po nich vy, vdy jste jet mlad, bate. Jste
tak dobr otec a jist mi dovedete odpustit."

"Zsta s nmi, Louise, zsta s nmi," ekl krl a sevel dceru pevn do nrue.

Princezna zavrtla hlavou.

"Moje krlovstv nen z tohoto svta," odpovdla smutn a vyvinula se z krlova objet.
"Sbohem, ote. ekla jsem dnes to, co mi tce leelo na srdci u deset let. Toto bemeno m
dusilo. Sbohem! Jsem spokojena. Vidte, e se usmvm, e jsem dnes astn. Nieho
nelituji."

"Ani mne, dcero?"

"Litovala bych vs, kdybych vs nemla u vckrt spatit, ale vdy vy nkdy zajedete do
Saint-Denis, pln na mne pece nezapomenete."

"Ach, nikdy, nikdy!"

"Nebute smutn, Sire. Nae rozlouen pece nen navdycky. Moje sestry doposud nic
nevd, alespo si to myslm. Svila jsem se pouze svm enm. Tden se u pipravuji a
vroucn si peji, aby hluk s mm odjezdem nastal teprve tehdy, a se za mnou zavou tk
vrata brny v Saint-Denis. Ten posledn hluk mi zabrn, abych slyela jin."

Krl etl z dceinch o, e jej rozhodnut je neodvolateln. Byl rd, e odchz bez hluku.
Jestlie se princezna Louise obvala, e slzy by mohly zvrtit jej rozhodnut, krl se spe
obval o svoje nervy.

Chtl odjet do Marly a plin bolest ve Versailles by jeho odjezd oddlila.

Napadlo ho tak, e nebude u potkvat po orgich nedstojnch krle i otce vnou a

smutnou tv, kter mu pipadala jako ztlesnn vitka jeho zahlivho ivota.

"Budi tedy po tvm, dt. Pijmi vak poehnn od otce, kterho jsi vdycky inila dokonale
astnm."

"Podejte mi jenom ruku, Sire, polbm vm ji a podm vs, abyste mi poehnn udlil
pouze v duchu."

Pro ty, kdo vdli o jejm rozhodnut, to byla vzneen a slavnostn podvan; ulechtil
krlovsk princezna se kadm krokem pibliovala k pedkm, kte z pozlacench rm
jako by j dkovali, e u zaiva se odhodlala vstoupit do jejich hrobek.

U dve krl pozdravil dceru a beze slova odeel.

Dvoan ho nsledovali, jak jim to etiketa pedpisovala.

1. Hadra, Potvora a Krkora

Krl se odebral do loveckho salonu, kde se obvykle na chvli zdrel, aby udlil rozkazy pro
zbytek dne, ne odjede na lov nebo na prochzku.

Na kraji galrie pozdravil dvoany a pokynul jim, e chce zstat sm.

Kdy Ludvk XV. osaml, el chodbou vedouc k obydl svch dcer. Ped vchodem,
uzavenm tapisri, se na okamik zastavil a zavrtl hlavou.

"Jenom jedna byla hodn, a ta odela," zabruel.

Na tuto nepli zdvoilou poznmku pro ty, co zstaly, odpovdl kik. Tapisrie se rozhrnula
a zuiv trio pozdravilo krle:

"Dkuji, ote!" Krl byl u svch dcer.

"Ach, to jsi ty, Hadro," obrtil se na nejstar Adelaidu. "To nevad, zlob se nebo nezlob, ekl
jsem pravdu."

"Ach, nenauil jste se nic novho, Sire, a my dobe vme, e jste vdycky nadroval Louise,"
ekla Victoire.

"To jsi ekla velkou pravdu, Potvoro, na mou vru, velkou pravdu."

"A pro nedvte pednost nm ped Louisou?" zeptala se kysele Sophie.

"Protoe Louise m netrp," odpovdl Ludvk XV. neobyejn dobrcky, jak to nkdy
dlvaj dokonal sobci.

"Ach, ta vs jet potrp, bute klidn, ote!" ekla Sophie tak zatrpkle, a to upoutalo
krlovu pozornost.

"Co ty o tom v, Krkoro? Louise se ti pi odchodu svila, zrovna tob? To bych se divil,
tebe vbec nem rda."

"Ach, na mou vru! Vak j j to pkn vrtm," odpovdla princezna Sophie.

"Vborn! Jen se hezky nenvite, pohrdejte sebou, rvte se, to je vae vc. Mn to je jedno,
pokud ovem nebudete chtt, abych ve vaem amazonskm krlovstv udlal podek. Ale rd
bych vdl, m by m uboh Louise mohla trpit?"

"Uboh Louise!" zvolaly souasn Victoire a Adelaide a kad jinak napulila rty.

"m by vs mla trpit? Tak j vm to hned povm, ote."

Krl se pohodln usadil do irokho kesla u vchodu, aby mohl snadno utci.

"Protoe madam Louisu trochu trp zl duch, kterm byla posedl abatye z Chelles, odchz
do kltera, aby mohla provdt njak experimenty," odpovdla Sophie.

"Ale jdte, jen dn dvojsmysly o ctnosti va sestry, prosm vs. Nikdo o n nikdy patn
nemluvil a co toho lidi napovdaj. Nezanejte s tm proto vy."

"Ach, j nemluvm o jej ctnosti," odpovdla Sophie, kterou velice ranilo, e krl zdraznil
slvko vy a e se vrazn opakoval. "ekla jsem jenom, e bude dlat njak experimenty, a
to je vechno."

"A kdyby se zabvala chemi, cviila se ve zbrani anebo vyrbla koleka ke keslm, pskala
na fltnu, tloukla do bubnu nebo tskala do klavesnu anebo teba vrzala na housle, co by na
tom bylo zlho?"
"ekla jsem, e bude dlat politiku."

Ludvk XV. se zachvl.

"Studovat filosofii, teologii a pokraovat v komentch k bule Unigenitus31 tak, a bychom

uvzli v teorich o vldnut, metafyzickch systmech a v jej teologii, to se nm zd
neuiten pro nai rodinu, my ... "

"Kdy to vai sestru pivede do rje, co na tom vidte zlho?" zeptal se Ludvk XV., dost
zaraen vztahem, kter objevil mezi obvinnm Krkory a politickou e madam Louisy,
kterou mu zatopila ped odchodem do kltera. "Zvidte j jej blaenost? To jste ale velmi
patn kesanky."

"Ach, to ne, na mou vru, to ne. A si jde, kam chce, ale j za n nepjdu," ekla Victoire.

"A j tak ne," pidala se Adelaide.

"J taky ne," ekla Sophie.

"Vdy ona nmi pohrdala," prohlsila Victoire.

"Vmi?" otzal se krl.

"Ano, ano, pohrdala nmi," odpovdly dal dv.

"Uvidte, e ta uboh Louise si ani nevybere rj, aby se tam nemusela setkat se svou rodinou."

Sestry reagovaly na krlovu utpanou poznmku sladkokyselm smvem. Adelaide

sebrala vechnu logiku, kter byla schopna, aby otci zasadila prud rnu ne ty, co dosud po
nm sklouzvaly.

"Dmy," pravila piat Hadra, jak vdycky mluvvala, kdy se probrala z netenosti, pro
kterou si vyslouila od otce svou pezdvku, "dmy, nenaly jste anebo jste se neodvily ci
krli skuten dvod, pro madam Louise odela."

"Ale, ale, zase njak oerovn," ekl krl. "Jen pokraujte, Hadro, pokraujte!"

"Ach, Sire, j dobe vm, e vs mon trochu zarmoutm."

"Radji eknte, e v to doufte, to bude sprvnj."

Princezna Adelaide se hryzla do rt.

"Ale eknu pravdu," dodala.

"Vborn! To vypad slibn. Pravdu! Odvyknte si takhle mluvit. Copak j nkdy mluvm
pravdu? A vidte, jak mi to chvlabohu svd!" pokril Ludvk XV, rameny.

"Tak mluvte, sestro, mluvte," pobzely ji ob princezny nedokav, aby u slyely dvody,
kter krle ran.
"To se podvejme, srdka, jak miluj svho otce!" bruel krl. Ale hned se uklidnil, kdy ho
napadlo, e jim to hezky vrt.

"Nae sestika Louise se ze veho nejvc bla, e ... tolik dbala na etiketu ... " pokraovala
Adelaide.

"eho se bla? ... Tak alespo dokonete, co jste nakousla."

"Tak tedy, Sire, obvala se, e se sem vetou nov tve."

"kala jste vetou?" zeptal se krl nespokojen, protoe od samho zatku vdl, kam tm
dcery smuj. "Vetou? Copak u mne jsou njac vetelci? Copak m nkdo nut, abych
pijmal, koho nechci?"

Krl obratn dal rozhovoru naprosto jin smr. Ale princezna Adelaide byla pli velk oha,
aby se nechala obelstt a svst ze stopy, kdy vyenichala njakou pknou zlomyslnost.

"patn jsem se vyjdila, to nen to prav slovo. Msto vetou jsem mla ct: budou
uvedeni."

"Ach, ach, to u zn lpe. Jin slovo a u mi to nevad, mm radji, kdy se mluv o uveden."

"A pesto si myslm, e to jet nen to prav slovo," pokraovala Victoire.

"A kter je tedy to prav?"

"Pedstaveni, pi prezentaci."

"Ach ano, myslm, e tentokrt nala to prav," pidaly se ob sestry jednohlasn.

"Myslte?" kousl se krl do rtu.

"Ano, ekla jsem, e sestra se obvala novch prezentac," pokraovala Adelaide.

"Nu, a co dl?" ekl krl a touil co nejdve rozhovor ukonit.

"Obvala se, ote, e uvid, jak ke dvoru pichz pan hrabnka Dubarry."

"Tak je to tedy!" zvolal krl s neodolatelnm rozhoenm, "tak je to tedy! Jen s tm ven a
nechote pod okolo, u sta hrom! Jak ns zdrujete, pan Pravdo!"

"Sire, tolik jsem otlela a teprve te jsem to ekla Vaemu Velienstvu. Zdrovala m cta a
jedin vslovn rozkaz Vaeho Velienstva mn vbec mohl otevt sta, abych o nem
takovm promluvila."

"Ach ano, jinak je mte pod zaven, pokud ovem nezvte, nemluvte anebo nekouete! ...
"

"Ale pesto si myslm, e jsem nalezla prav dvod a e je to tenhle!" pokraovala Adelaide.
"Pak se ovem mlte!"

"Och, Sire, och, Sire," repetily spolen a pikyvovaly Victoire i Sophie, "och, Sire, jsme si
tm naprosto jisty."

"No ovem!" peruil je Ludvk XV. "O nic vc a nic mn ne otec u Molira. A tak se mi
zd, e lid se tomuto nzoru vysmvaj. Myslm, e v m rodin dolo k spiknut. Proto se
tedy nemohla konat prezentace; proto dmy nejsou doma, kdy k nim chce pijt nvtva;
neodpovdaj na stn ani psemn dosti o audienci."

"Na jak dosti o audienci?" otzala se Adelaide.

"Vak vy dobe vte, na psemn dosti sleny Jeanne Vaubernierov," ekla Sophie.

"Nikoliv, na dosti, kter o audienci podala slena Langeov," pidala se Victoire.

Krl zuiv vyskoil; zablesklo se mu v och, kter obvykle bvaly velmi mrn, co sestrm
nevstilo nic dobrho. Protoe vak v krlovskm triu nebyla dn heroina schopn unst
otcovsk hnv, vechny sklopily hlavu.

"Tady je dal dkaz, e jsem ml pravdu, kdy jsem prohlsil, e ta nejhodnj ze vech ty
odela."

"Sire, Vae Velienstvo s nmi zachz patn, jedn s nmi h ne se psy," ekla Adelaide.

"Myslm, e to je sprvn; moji psi, kdy za nimi zajdu, se ke mn tul, moji psi, to jsou
opravdov ptel! Tak sbohem, dmy! Jdu se podvat na Charlottu, Snaku a Darebu. Uboh
zvata! Ano, mm je rd, mm je rd pedevm proto, e netkaj pravdu!"

Rozzloben krl neuel jet ani tyi kroky a slyel, jak jeho ti dcery sborov zpvaj:

"Kdy nad Pai na

se veern tma sn,

vem se tam srdce spla.

Vzdychaj potaj: Ach! Ach! Ach! Ach!

Milenka Blaeje

na tom prachmizern je,

je,

je,

je u na mrch: Ach! Ach! Ach!"

Byla to prvn strofa z vaudevillu proti madam Dubarry, kter kad znal pod nzvem Krsn
Bourbonka a kter se vude po ulicch zpval.

Krl se chtl uu vrtit a princezny by to bvaly okliv odnesly, ovldl se vak a zakiel,
aby nebylo slyet jejich zpv:

"Pane chrt kapitne, hola, pane chrt kapitne!"

Dstojnk s touto zvltn hodnost hned pibhl.

"A otevou psinec," poruil krl.

"Ach, Sire, a Vae Velienstvo nechod ani o krok dl!" vrhl se dstojnk krli k nohm.

"Nu, co se dje? Ven s tm!" zastavil se krl na prahu psince, odkud bylo slyet kuen ps,
kte zvtili svho pna.

"Sire, promite m horlivosti, ale nemohu dovolit, aby krl k psm vstoupil," ekl dstojnk.

"Ach ano, chpu, v psinci nen uklizeno ... Tak mi pivete Darebu."

"Sire, Dareba u dva dny nepil ani nejedl, obvme se, e se vztekl," mumlal vyden
dstojnk.

"Ach, nikdo na svt nen neastnj ne j! Dareba se vztekl! Tm se moje trpen

dovrilo!" zvolal Ludvk XV. Chrt dstojnk povaoval za svou povinnost uronit slzu.

Krl se otoil na podpatku a krel do sv pracovny, kde na nho ekal komornk. Kdy vidl
krlovu vzruenou tv, skryl se do vklenku u okna.

"Ach, j do toho dobe vidm, j do toho dobe vidm," eptal krl a nevnoval vrnmu
sluebnkovi ani pohled, "pan de Choiseul se mi vysmv, korunn princ se dv, jako kdyby
tu byl napl pnem, a mysl si, e jm bude pln, a posad tu svou Rakuanku na trn.
Louise m m rda, ale velmi tvrd, Dl mi kzn a odchz. Dal ti dcery o mn zpvaj
psniky, v kterch se o mn posmn mluv jako o Blaejovi. Pan hrab z Provence
pekld Lukrecia. Pan hrab d'Artois bh za holkama do uliek neesti. Moji psi se mi
vzteknou a chtj m pokousat. Vdy m vlastn miluje jenom ta uboh hrabnka. A thnou
k ertu vichni, kdo se j chtj znelbit!"

Potom krl usedl ke stolu, na nm Ludvk XIV. podpisoval svoje posledn smlouvy a
ndhern dopisy.

"Te u chpu, pro kdekdo z mho okol hled uspit pjezd korunn princezny. Vichni
v, e sta, aby se tady ukzala - a j se stanu jejm otrokem anebo e m ovldne jej
rodina. Na mou vru, mm dost a dost asu setkat se se svou drahou nevstinkou, zvlt kdy
jej pjezd mi zpsob nov nesnze. ijme tedy klidn, ijme klidn, jak nejdle to pjde. A
aby to lo, zadrme ji na cest. Reme a Noyon m projet bez zastvky a jet pmo do
Compigne, pidrme se proto pvodnho ceremonilu. Tdenn uvtn v Remei a ... jeden
den, ale co, dva ... a co! Ti dny slavnost v Noyonu, a tm zskme est krsnch dn."
Krl uchopil pero a vlastnorun napsal panu de Stainville rozkaz, aby se zdrel ti dny v
Remei a ti dny v Noyonu. Potom dal zavolat kurra:

"Kdybyste ml lzt po tyech, odevzdejte tento dopis hned jeho adrestovi." Potom tm
perem napsal:

"Drah hrabnko, dnes uvedeme Zamora do jeho guvernrstv. Odjdm do Marly. Dnes
veer vm pijedu povdt do Luciennes vechno, co si v tto chvli myslm.

Francie"

"Tady mte, Lebele, dopis, kter zanesete hrabnce. A chovejte se k n pkn - to je rada."

Komornk se uklonil a odeel.

1. Pan de Barn

Prvn pina vech tch zlost, zkladn kmen skandl, a u lid u dvora po nich touili
anebo se jich obvali, byla hrabnka de Barn, kter te rychle cestovala do Pae, jak ekla
Chon bratrovi.

Jej cesta byla vsledkem bjench npad, kter pichzvaly vikomtu Janovi, kdy se
dostal do nesnz.

Kdy pan Dubarry nemohla nalzt mezi dmami u dvora tolik douc a naprosto nezbytnou
kmotru, bez n nemohlo dojt k prezentaci, obrtil zrak na venkov, probral jednotliv msta,
a na bezch Mensy nalezl gotick, ale dobe udrovan dm.

Objevil starou sudiku a star proces.

Tou sudikou byla hrabnka de Barn.

Na starm procesu zviselo vechno jej jmn. Pan de Maupeou, kter se nedvno pipojil k
hrabnce Dubarry, objevil, e jsou spolu njak spznni, a dokonce prohlaoval, e hrabnka
je jeho nete. Pan de Maupeou doufal, e se stane kanclem: vera zaal projevovat krlov
favoritce vel ptelstv, kter dnes u pineslo plody - krl ho jmenoval mstokanclem,
vichni mu vak kali Neest.32

Pan de Barn opravdu byla star sudika a velmi se podobala typickm pedstavitelkm sv
doby, jakmi byly pan d'Escarbagnas anebo pan de Pimbche, a navc byla nositelkou
znamenitho jmna. Pan de Barn byla mrtn, huben, kostnat, stle ve stehu; oima
neklidn jezdila z pedmtu na pedmt jako vylekan koka; oblkala se jako ped ticeti lety
za svho mld; rozmarn mda nkdy pipout, e staena v roce 1770 me nosit aty, kter
nosila jako mlad dve v roce 1740.
Kdy se Chon, milovan sestra a vrn dvrnice pan Dubarry, objevila jako slena
Flageotov u pan de Barn, mla staena na sob aty s bohatmi krajkami, s velikmi
kapsami, nabran pltk a ohromn nkrnk z kvtovanho hedvb.

Star hrabnka se takhle oblkala ze etrnosti, ale i proto, e ji to tilo. Nebyla z tch, kdo se
rd za svou chudobu, protoe si ji vbec nezavinila. Litovala toho, e nen bohat, jedin
proto, ze nemohla zanechat synovi jmn dstojn jmna Barn; jej syn byl prav
venkovsk chasnk, stydlav jako dve, kterho zajmaly vc pjemnosti materilnho ivota
ne vsady slavnho jmna.

Cel hrabnino jmn tvoilo to, emu hrd kala moje statky; a prv o n se jej advokt
soudil se Salucesy. Ale protoe hrabnka byla velmi rozumn, vdla, e ani jedin lichv - a
bylo jich v t dob ve Francii poehnan - by j na n nic nepjil a pro dnho prvnho
zstupce by nebyly dostatenou zrukou, aby se pro n pustil bez zlohy do sporu.

Odkzna na pjem pozemk, o n se nesoudila, hrabnka de Barn mla ron dchod

necelch tisc zlak. Proto se vyhbala soudnmu dvoru, kde lovk denn rozhz dvanct
livr jen za kor, kterm jezd k pnm soudcm a k pnm advoktm.

Soudu se vyhbala pedevm proto, e nedoufala, e v nejblich tyech nebo pti letech
nkdo vythne jej spisy ze zsuvky. Dnes jsou procesy dlouh, ale lovk me doufat, e
skon dv, ne se doije patriarchlnho vku; dve se proces thl dv nebo ti generace a
byl jako pohdkov rostliny z Tisce a jedn noci, kter kvetou jednou za dv st nebo ti sta
let. Hrabnka de Barn nechtla rozhzet zbytek rodinnho ddictv, aby zskala zpt jeho
deset dvanctin; byla to opravdu starosvtsk ena: rozumn, opatrn, siln a hamin.

Jist by dovedla svou zleitost dit sama, chodit k soudu, obhajovat ji lp ne njak advokt
psedc anebo vykonavatel, ale byla z rodu Barn a jeho jmno j v mnohm brnilo.
Srala se ltost a zkost jako bosk Achilles, kter ve svm stanu umral tiscerou smrt,
kdy slyel troubit k toku a musel pedstrat, e je hluch. Pan de Barn cel dny lutila
star pergameny s brlemi na nose a cel noci s rozputnmi edmi vlasy obhajovala,
zahalena do perskho upanu, ped svm poltem pi o ddictv, na n si inili nrok
Salucesov; hjila ji tak vmluvn, e by si stejnou vmluvnost pla i pro svho advokta.

Dovedeme pochopit, s jakm pjemnm rozechvnm pijala Chon, kter se ji ohlsila jako
slena Flageotov, dcera jejho advokta.

Rdi vme tomu, co si pejeme. Pan de Barn se tedy zcela pochopiteln nechala pesvdit
vyprvnm mlad eny.

Ale stn podezen star lechtina pece jen nezapudila. Znala toti mistra Flageota dobrch
dvacet let a navtvila ho v ulici Petit-Lion-Saint-Sauveur nejmn dvstkrt, ale nikdy
nezpozorovala na koberci, kter se j zdl pli mal pro tak velkou pracovnu, dn dcko,
kter by loudilo cukrtka v krabikch jeho klient a klientek.

Ale pro by te mla myslet na advoktv koberec, pro by se mla snait vystopovat dcko,
kter si na nm hrlo? Slena Flageotov je prost tady a je to slena Flageotov, tak co?

A navc je provdan; tm pad posledn hradba kadho podezen, nebo advoktova dcera za
n nejede schvln do Verdunu, ale za manelem do trasburku.
Pan de Barn by snad mla na slen Flageotov dat povovac listinu, ale copak otec
neme povit vlastn dceru, aby bez zvltnho dopisu vydila dvrn vzkaz? A pro
vlastn si m pipoutt podobn obavy? Pro vlastn by ji mla podezrat? Pece ta sleinka
nejela edest mil, aby hrabnce vyprvla njak pohdky!

Kdyby hrabnka byla bohat jako ena njakho banke, generlnho pachte nebo
njakho mocnho mue a musela s sebou vozit drah nin, ndob a diamanty, pak by si
snad mohla myslet, e to je lka nastrojen zlodji. Pan de Barn se sama musela srden
zasmt, kdy si pomyslela, jak asi by se zlodji tvili, a by objevili svj omyl.

Jakmile Chon, obleen v manskch atech, odjela se patnou brykou taenou jednm
konm, kterou na pedposledn stanici vymnila za svj kor, pan de Barn nasedla hned do
starho koru, protoe byla pevn pesvdena, e nastala chvle jej obti; popohnla
postiliny tak vydatn, e do La Chausse dorazila hodinu ped korunn princeznou a k brn
Saint-Denis sotva pt nebo est hodin po slen Dubarry.

Protoe hrabnka mla mlo zavazadel a velmi pospchala, aby se dozvdla nov zprvy,
nechala se zavzt do ulice Petit-Lion ped dm advokta Flageota.

Samozejm e se sbhlo plno zvdavc - vichni Paan jsou toti zvdav - k

ctyhodnmu koru, kter dkladnost i monumentln stavbou pipomnal dobu Jindicha
IV., stejn jako koenmi svratlmi zclonami, kter pern skpaly, kdy se jimi
pohybovalo na tyi pokryt zelenou mdnkou.

Ulice Petit-Lion nen irok. Pan de Barn ji tm ucpala; zaplatila postilinm a poruila
jim, aby i s korem zajeli do hostince U kokrhajcho kohouta v ulici Saint-Germain-des-
Prs, kde obvykle nocovala.

Kdy la po tmavm schoditi, pidrovala se umatnho provazu, kter tam byl msto
zbradl; v dom panoval chldek, kter potil unavenou staenu po dlouh cest.

Kdy sluebn Markta ohlsila pan hrabnku de Barn, advokt Flageot si rychle nathl
kalhoty, kter si sundal, protoe mu bylo vedro, nasadil si paruku, kterou ml vdycky na
dosah ruky, a rychle si oblkl upan.

Takto vypardn el s smvem ke dvem. Ale v jeho smvu bylo tak jasn vidt div, e
hrabnka povaovala za nutn ohlsit:

"Tak jsem tady. To jsem j!"

"A-ano, to vidm, pan hrabnko."

Pak se advokt zahalil cudn do upanu a vedl hrabnku ke koenmu keslu v nejsvtlejm
kout pracovny; opatrn odstril papry na stole, protoe vdl, e je zvdav.

"Smm se zeptat, pan hrabnko, emu vdm za vai nvtvu, kter m tak pjemn
pekvapila?"

Pan de Barn, zaboen do hlubokho kesla, prv zvedala nohy, aby j Markta mohla pod
satnov stevky podsunout koen polt.
"Coe? Pekvapila?" vyskoila hrabnka a nasadil si na nos brle, aby se mohla lpe podvat
na pana Flageota.

"Oveme, domnval jsem se, e jste na svch statcch, pan hrabnko," odpovdl advokt,
kter tak lichotiv oznail jako "statky" ti jitra zelinsk zahrady pan de Barn.

"Jak vidte, jsem tady. Odela jsem z nich na v prvn pokyn."

"Na mj prvn pokyn?" podivil se advokt.

"Na vae prvn slovo, na prvn upozornn, nebo na prvn vai radu, jestli se vm to vc lb."

Pan Flageot rozevel oi dokon, e byly najednou velik jako hrabniny brle.

"Doufm, e jsem si pospila a e mete bt se mnou spokojen."

"Opravdu rd vs vidm, pan hrabnko, jako vdycky, ale dovolte mi, abych vm ekl, co s
tm vlastn j mm co spolenho?"

"Coe! Co s tm mte co spolenho? ... Vechno. Vdy jste to vechno zadil."

"J?"

"Oveme, vy ... Co je tedy novho?"

"Vykld se, pan hrabnko, ze krl uvauje o njakm zsahu proti soudm. Co bych vm
mohl nabdnout?"

"To je zcela jeho vc, jen a zashne!"

"A o vm tedy jde, pan hrabnko?"

"O mj proces. Ptala jsem se vs, co je v mm procesu novho."

"Ach tak!" zavrtl smutn hlavou advokt. "Nic, absolutn nic, pan hrabnko."

"Jak to ... nic?"

"Ne, nic."

"Nic ad t doby, co vae slena dcera se mnou mluvila. Mluvila se mnou pedevrem, chpu,
e od t doby nemohlo se nic velkho stt."

"Moje dcera, pan hrabnko?"

"Ano."

"kala jste moje dcera?"

"No ovem, vae dcera, ta, co jste ji ke mn poslal."

"Promite, pan hrabnko, ale to nen mon, dnou dceru jsem k vm neposlal."

"Neposlal!"

"Ne, pan hrabnko. Z toho prostho dvodu, e dnou dceru nemm."

"Jste si tm jist?" zeptala se hrabnka.

"Mm est bt star mldenec, pan hrabnko."

"No ne!"

Advokt zneklidnl; zavolal Marktu, aby donesla hrabnce oberstven a pedevm aby na
ni dohldla. Chudinka uboh, pomyslel si, v hlav j to peskoilo.

"Coe! Vy nemte dnou dceru? Dceru provdanou ve trasburku?"

"Ne, pan hrabnko, ne, tisckrt ne."

"A nepovil jste tuto dceru, aby mi vydila pi cest, e se v mm procesu pokrauje?"
sledovala hrabnka dle svou mylenku.

"Ne."

Hrabnka nadskoila v kesle a plcla se rukama do kolen.

"Napijte se, prosm, to vm udl dobe, pan hrabnko," pobzel pan Flageot. Zrove mrkl
na Marktu, kter pinela dv sklenice na podnosu; staenu vak u pela ze; odstrila
podnos a sklenice tak prudce, e slena Markta, kter mla v domcnosti zejm njak
vsady, tm byla dotena.

"Tohle bychom si mli trochu bl objasnit, prosm," ekla hrabnka a podvala se na pana
Flageota oste zpod brl.

"Velmi rd. Jen zstate, Markto, pan hrabnka se snad za chvilku napije. Hned si to
objasnme."

"To prv chci, je mi naprosto nepochopiteln, co kte, pane Flageote. Mlem to vypad,
jako byste se z horka pominul."

"Nezlobte se, pan hrabnko, nezlobte se, vdy si o tom meme klidn pohovoit," ekl
advokt a odstrkoval nohama keslo dl od hrabnky.

"Tak mluvte. Vy kte, e nemte dnou dceru, pane Flageote?"

"Ne, pan hrabnko, a je mi to upmn lto, protoe vm by to zejm bylo pjemn, i kdy ...
"

"I kdy?" opakovala hrabnka.

"I kdy, pokud jde o mne, radji bych ml kluka. Chlapci se sp protluou a v dnen dob se
tak snadno nezkaz."

Hluboce zneklidnn pan de Barn sepjala ruce.

"Tak vy jste nevzkzal po dn sv seste, netei anebo njak sestence, e mm pijet do

Pae?"

"To m ani ve snu nenapadlo, pan hrabnko, dobe vm, jak je v Pai draho."

"A co moje zleitost?"

"Neopomenu vs ihned zpravit, a se bude projednvat, pan hrabnko."

"A se bude projednvat?"

"Ano."

"Tedy se neprojednv?"

"Pokud vm, tak ne, pan hrabnko."

"Mj proces se nedostal na poad jednn?"

"Ne."

"A na pt tak ne?"

"Ne, pan hrabnko! Na mou dui!"

"Tak to m podvedli, ztropili si ze mne hanebn posmch,L zvedala se star dma.

Advokt si posunul paruku a zabruel:

"Obvm se, e je tomu tak, pan hrabnko."

"Miste Flageote! ... " zvolala hrabnka. Advokt nadskoil na idli a pokynul Markt, kter
ukala po pokoji, aby mohla v ppad poteby pomoci svmu pnovi.

"Miste Flageote, tohle pokoen nesnesu! Obrtm se na pana policejnho ministra, a najde
tu podvodnici, kter se vi mn dopustila takov urky."

"Pha! To je velmi pochybn."

"A a ji najde, budu ji alovat," pokraovala rozezlen hrabnka.

"Dal proces!" poznamenal truchliv advokt. To starou sudiku zchladilo.

"A j jsem byla tak astn, kdy jsem za vmi jela! Bohuel!"
"A co vm vlastn ta ena ekla, pan hrabnko?"

"Pedevm, e ji poslte vy."

"To jsou stran pletichy!"

"A vy e mi vzkazujete, e mj spor se bude znovu projednvat a e to bude velmi brzo. Mla
jsem velkou starost, e pijedu pozd."

"Bohuel," povzdechl si tentokrt zas pan Flageot, "kdov kdy k tomu dojde, pan hrabnko."

"Zapomnli tedy na ns, e ano?"

"Zapomnli, pohbili ns, zahrabali, pan hrabnko, to by byl zzrak, a zzraky, jak vte, se
dj jen jednou ... "

"Ano!" povzdechla si. hrabnka.

Pan Flageot se pizpsobil hrabnce a tak si povzdechl.

"Pane Flageote, nco vm povm, chcete?"

"Jen povzte, pan hrabnko."

"J se toho nedoiju."

"Ach, v tomto ppad nemte pravdu."

"Boe, Boe," nakala hrabnka, "jsem se svmi silami u konce."

"Odvahu, pan hrabnko, odvahu!"

"Jinou radu mi nemete dt?"

"Ale mohu. Radm vm, abyste se vrtila na sv statky a nevila nikomu, a pijde se
vzkazem ode mne a nepinese ho psemn."

"Nic jinho mi nezbv, musm se vrtit na sv statky!"

"To bude rozumn."

"Ale vte mi, pane Flageote, e my dva se u vckrt neuvidme, leda na onom svt," stnala
hrabnka.

"Takov rouhn!"

"Mm opravdu tak krut neptele?"

"To je prce Saluces, to bych mohl odpshnout."

"V kadm ppad to je stran pitom."

"Ano, je to slabomysln," pitakal pan Flageot.

"Ach, spravedlnost, spravedlnost! Mil pane Flageote, to je Kakova jeskyn!"33

"Pro?"

"Protoe spravedlnost ji nen spravedlnost, protoe soudy jsou zpracovvny, protoe pan
de Maupeou se chtl stt kanclem, msto aby zstal presidentem soudu."

"Pane Flageote, te bych se u napila."

"Markto!" volal advokt sluebnou, kter odela, kdy vidla, e hovor se dostv do
normlnch kolej. Nyn pinesla odnesen sklenice piva. Pan de Barn poctila advokta
piuknutm, pomalu se napila, pak se smutn uklonila a jet smutnji rozlouila. Pan
Flageot ji doprovodil do pedsn s parukou v ruce.

Pan de Barn stla u schod a rukou hledala provaz nataen nad nimi msto zbradl, kdy
se najednou na jej ruku poloila ciz ruka a n hlava j narazila do prsou. Strm schody bral
po tyech njak psa.

Star hrabnka si jet upravovala sukni a hlasit hubovala, kdy psa u otevel dvee a
zahalasil, jak to psai ve vech dobch dlvaj:

"Tak je to tady, miste Flageote. Tady je ta vc Barn!" a podval mu njak papr.

Hrabnka pi tch slovech okamit vyskoila a vyrvala advoktovi papr dve, ne Markta
dala psai pr pohlavk, i alespo pedstrala, e ho bije za to, e ji dvakrt polbil.

"Nu, co v tom je, miste Flageote?"

"Na mou dui, to sm jet nevm, pan hrabnko; ale kdybyste mi laskav dala ten papr,
hned bych vm to povdl."

"To je pravda, mil pane Flageote. tte, honem tte."

Advokt se podval na podpis a ekl:

"Je to od naeho prokurtora, pe nm mistr Guildou."

"Ach Boe!"

"Oznamuje mi, abych si pipravil obhajobu na ter, protoe nae vc se bude znovu
projednvat," pokraoval pan Flageot se vzrstajcm pekvapenm.

"Projednvat! Projednvat! Ale dejte si pozor, pane Flageote! Neertujte se mnou, tentokrt
u bych se z toho nesebrala."
"Jestli zde nkdo ertuje, pan hrabnko, pak to me bt jenom pan Guildou, a to by bylo
poprv v jeho ivot," ekl advokt a nemohl se stle jet vzpamatovat.

"Je ten dopis opravdu od nho?"

"Je na nm podepsan Guildou, jen se podvejte."

"To je pravda! Dnes rno se pe obnovuje, hjit se m v ter. Ta dma, miste Flageote, co
m navtvila, tedy nebyla dn intriknka?"

"Zd se, e ne."

"Ale kdy jste ji ke mn neposlal vy ... Jste si opravdu jist, e jste ji ke mn neposlal?"

"U sta hrom! Vm to naprosto jist."

"A kdo ji tedy ke mn poslal?"

"Ano, kdo?"

"Pece ji nkdo musel poslat."

"J se v tom u nevyznm."

"A j se v tom topm."

"Dovolte, prosm, mil pane Flageote, j si to jet jednou petu. Bude se projednvat
obhajoba, to je tady ern na blm; obhajob bude ptomen pan president Maupeou."

"U hroma! To e tam stoj?"

"Ale ovem."

"To je mrzut!"

"Propak?"

"Protoe pan president Maupeou je velkm ptelem Saluces."

"Jak to vte?"

"Je u nich peen vaen."

"Tak to jsme na tom h ne kdykoliv pedtm. Mm j to ale netst."

"To nesmte kat, radji za nm zajdte."

"Ale on m eredn uvt."

"To lze pedpokldat."

"Ach, co mi nekte, miste Flageote!"

"Pravdu, pan hrabnko."

"Coe! Nejene sm ztrcte odvahu, ale pipravujete oni i m."

"Od pana de Maupeou nemete ekat nic dobrho."

"Takovou slabost projevuje mj Cicero?"

"Cicero34 by prohrl Ligariovu pi, kdyby ho hjil ped Verrem msto ped Caesarem," odmtl
skromn mistr Flageot velikou poklonu sv klientky.

"Vy mi tedy radte, abych za nm nechodila?"

"Bh uchovej, pan hrabnko, abych vm nco takovho radil, jenom vs lituji, e to muste
podniknout."

"Vy se mnou mluvte, pane Flageote, jako vojk, kter chce dezertovat ze svho msta.
lovk by mlem ekl, e se bojte mou pi hjit."

"Pan hrabnko, prohrl jsem spory, kter mly vce nadje na spch ne v."

Hrabnka si povzdechla, ale vzchopila se a pronesla dstojn, co podivn kontrastovalo s

komickm prbhem celho rozhovoru:

"Pjdu a do konce, nikdo nebude smt kat, e jsem ustoupila ped pirty, kdy jsem byla v
prvu. Prohraju svj proces, ale uku vem tm poruovatelm zkona hrd elo urozen
lechtiny, jakch dnes u dvora nen u mnoho. Nabdnete mi rm, pane Flageote, a
doprovodte m k vaemu mstokancli?"

"Pan hrabnko," pipomnl si pan Flageot nhle vechnu svou dstojnost, "pan hrabnko,
my odprci paskho soudnho dvora se nestkme mimo soudn len s tmi, kdo opustili
soudy v zleitosti pana d'Aiguillon. V jednot je sla. A protoe pan de Maupeou v tto
zleitost lavroval, jak si na nho prvem stujeme, zstaneme ve svm tboe, dokud
neuke barvu."

"S mm procesem to vypad patn, jak vidm," povzdechla si hrabnka, "advokti se korp
se svmi soudci, soudci jsou v rozepi se svmi klienty ... Ale to je jedno, j trvm na svm."

"Bh vm pomhej, pan hrabnko," ekl advokt a pehodil si upan pes lev rameno jako
msk sentor tgu.

"To je mi ale advokt," mumlala pan de Barn sama pro sebe. "Obvm se, e jeho e u
soudu bude stejn platn, jako kdy j doma mluvm do polte." Pak se hezky usmla, aby
zakryla svj neklid.

"Sbohem, miste Flageote. Prostudujte podn mou pi, prosm vs, lovk nikdy nev, co se
me stt."
"Pan hrabnko, obhajoba mi nedl vbec dn starosti. Bude krsn, vte mi, tm sp, e
do n vpletu straliv narky."

"Na copak, pane, na co?"

"Na zkaenost Jeruzalma, pan hrabnko, kter pirovnm k prokletm mstm, a budu na
nj svolvat z nebe ohe a sru. Chpete, pan hrabnko, nikdo nebude na pochybch, e
Jeruzalm jsou Versailles."

"Miste Flageote, nekompromitujte se anebo vlastn nekompromitujte mj spor!" volala star

dma vylekan.

"Ach, pan hrabnko, u pana de Maupeou je vae pe tak jako tak prohran, ped svmi
souasnky ji nememe vyhrt; a protoe se nm nedostv spravedlnosti, udlejme alespo
skandl!"

"Pane Flageote ... "

"Pan hrabnko, bume filosofy ... zahmejme hromovm ... "

"Tebe a ert bac hromem, ty melhubo advoktsk, bruela hrabnka, "ty ve vem vid jen
pleitost, jak se zahalit do svch filosofickch cr. Pojme tedy za panem de Maupeou, ten
alespo nen filosofem, a snad u nho pochodm lp ne u tebe!"

S tmi slovy hrabnka odela od mistra Flageota z uliky Petit-Lion-Saint-Sauveur; v

poslednch dvou dnech prola vemi stupni nadje i beznadjnho zklamn.

1. Pan Neest

Hrabnka se cel tsla, kdy se ubrala k panu de Maupeou. Po cest ji vak nco napadlo a
uklidnila se. Je dost pozdn hodina a pan de Maupeou jist u nebude pijmat nvtvy;
hrabnka pravdpodobn jenom ohls vrtnmu, e s nm chce mluvit.

Opravdu u mohlo bt kolem sedm veer. Mezi lechtou byl tehdy rozen zvyk, e se
obdvalo kolem tvrt hodiny a pak se u nepracovalo. I kdy si pan de Barn touebn pla
setkat se s mstokanclem, nicmn se utovala pomylenm, e ho u nezastihne.
Takovmto astm rozporm v lidsk mysli dobe rozumme, tebae je nikdy nedovedeme
vysvtlit.

Hrabnka se tedy pedstavila vrtnmu v nadji, e ji odbude. Pipravila si tlivrov zlak,

aby se zl Kerberos obmkil a zapsal ji do seznamu adatel o audienci.

Kdy pijela k palci, uvidla, e vrtn mluv s lokajem, kter mu zejm dv njak
rozkaz. Diskrtn pokala z obavy, e by je mohla vyruit, ale kdy ji lokaj uvidl v
njemnm koe, kousek poodeel. Vrtn pak pistoupil ke koru a zeptal se, jak se pan
jmenuje.

"Ach, j vm, e pravdpodobn nebudu mt est navtvit jeho Excelenci."

"To nevad, pan, prokate mi tu est a eknte, jak je vae jmno," odpovdl vrtn.
"Hrabnka de Barn."

"Pn je v palci."

"Jak prosm?" zeptala se udiven hrabnka.

"km, e pn je v palci," opakoval vrtn.

"Ale pn u asi nepijm?"

"Pan hrabnku pijme."

Pan de Barn vystoupila z vozu jak v Jikov vidn, nevdla, zda sp i bd. Vrtn zatahal
za ru a zvonek dvakrt zaklinkal. Na schoditi se objevil lokaj a vrtn mu pokynul, e
hrabnka me jt dl.

"Chcete mluvit s pnem, pan?" zeptal se lokaj.

"Toti, pane, pla bych si, kdybych se mohla odvaovat, e se mi dostane t laskavosti."

"Rate jt za mnou, pan hrabnko."

Tak o tomhle ednku se vykld tolik patnho, pomyslila si hrabnka. A pece m jednu
vzcnou vlastnost - e se k nmu me pijt kdykoliv. Kancl ... to je opravdu podivn.

Pak j napadlo, e pan de Maupeou bude tm drsnj a nepjemnj, kdy ho takto pozd
vyru z jeho povinnost. Cel se pi tom pomylen zachvla, ale hned u dve se rychle
rozhldla a s pekvapenm zjistila, e v kanclov pracovn je sama a v zrcadle se krom n
odr jen huben, lut a zaneprzdnn pan de Maupeou, kter se tm utp v ohromn
paruce.

Lokaj ohlsil hrabnku de Barn. Pan de Maupeou, obleen v ernch sametovch atech, se
zvedl z kesla a opel se loktem o krb.

Pan de Barn se tikrt velmi obadn uklonila.

Mal klona, kter nsledovala po obadnm klann, byla ponkud rozpait. Hrabnka
neekala tuto poctu ... nevila, e tak zaneprzdnn ministr se kvli n vyru ze svho
odpoinku ...

Pan de Maupeou odpovdl, e as poddanch Jeho Velienstva je stejn vzcn jako as

jeho ministr; a navc e je teba jet rozliovat, co pospch; a on tud vdycky dv zbytek
svho asu tm, kdo si takovch ohled zaslou.

Nov poklony pan de Barn; pak se rozhostilo trapn mlen, nebo po nich musela ven se
skutenm dvodem sv nvtvy.

Pan de Maupeou ekal a hladil si bradu.

"Pane, chtla jsem mluvit s Va Excelenc," zaala sudika, "abych j velmi pokorn vyloila
vnou zleitost, na n zvis cel moje jmn."

Pan de Maupeou lehounce pikvl, jako by chtl ci: Mluvte.

"Jist budete vdt, e cel moje jmn, i vlastn jmn mho syna, je pedmtem sporu,
kter nyn vedu s rodinou Saluces."

Mstokancl si dl hladil bradu.

"Ale vae spravedlivost je tak dobe znm, pane, e se odvauji podat Vai Excelenci, aby
m vyslechla, i kdy vm, jakm zjmem, ba ptelstvm, je vzna ke stran protivn. Vm,
e jsem nepila prosit nadarmo."

Pan de Maupeou se musel usmt, kdy slyel takovou chvlu na svou spravedlivost: to se
pli podobalo chvlm, jak Dubois ped padesti roky slchal na svou poestnost a
poctivost.

"Pan hrabnka sprvn k, e jsem ptelem Saluces, ale prvem vte, pan hrabnko, e
pi vykonvn svho adu vechno ptelstv jde stranou. Odpovm vm tedy, jak se slu na
nejvyho vykonavatele spravedlnosti, bez jakchkoliv osobnch zjm."

"Ach, pane, a vm nebe ehn!"

"Prozkoumm vai zleitost jako prost prvnk," pokraoval kancl.

"Dkuji Va Excelenci, nikdo se v tch vcech lp nevyzn."

"Vae zleitost se bude u brzy projednvat, myslm?"

"Len bylo ureno na pt tden, pane."

"Co si tedy pejete?"

"A se Vae Excelence seznm se spisy."

"To se u stalo."

"Nue, co si o tom myslte, pane?" zeptala se rozechvle hrabnka.

"O va vci?"

"Ano."

"e je naprosto nesporn."

"Coe? Vyhran?"

"Nikoliv, prohran."
"Vae Excelence k, e svou pi prohraju?"

"Nepochybn. Dm vm jet dobrou radu."

"Jakou?" zeptala se hrabnka s posledn nadj.

"Mte-li nco platit, a bude po procesu a rozsudek bude vynesen ... "

"Co vlastn?"

"Co vlastn! Chci ci, abyste si pipravila penze."

"Ale pane, my jsme pln na mizin!"

"U hroma, uvate, pan hrabnko, e na takovhle okolnosti se spravedlnost neme ohlet."

"Avak vedle spravedlnosti existuje tak slitovn, pane."

"Prv proto je spravedlnost slep, pan hrabnko."

"Ale Vae Excelence mi pesto snad neodmtne radu."

"U hroma, tak se ptejte! eho se m tkat?"

"Nebylo by mono dosci u soudu mrnjho rozsudku?"

"Vy neznte dnho z naich soudc?"

"dnho, pane kancli."

"To je mrzut! Pni Salucesov jsou ve spojen se temi tvrtinami soudu!"

Hrabnka se zachvla, ale mstokancl pokraoval:

"Pochopte laskav, e tato okolnost na vci nic nemn, protoe soudce se ned ovlivnit
soukrommi zjmy."

Toto kanclovo tvrzen bylo stejn pravdiv jako jeho spravedlivost a proslul Duboisovy
apotolsk ctnosti. Na hrabnku z toho ly mdloby, ale pan de Maupeou pokraoval:

"Ale pes vechnu nestrannost soudce pece jen mysl sp na ptele ne na neznmho
lovka. Ale vae vc je pli jasn, vy svj spor prohrt muste, pan hrabnko."

"Ale to je stran, co prv Vae Excelence mla est mi sdlit."

"Pokud jde o mne, sprvn si mete myslet, e se do vci nebudu mchat. Nemm prvo
dvat soudcm dn doporuen, ale protoe sm nesoudm, mohu tedy o sporu alespo
mluvit."

"Nco takovho jsem bohuel tuila, pane!"

Vicekancl upel na hrabnku tzav mal ed oka.

"Pni Salucesov bydl v Pai a jsou ve spojen se vemi mmi soudci, pni Salucesov tedy
budou vemocn."

"Pedevm proto, e prvo je na jejich stran."

"Je krut slyet takov vci z st tak bezhonnho mue, jako je Vae Excelence."

"I kdy vm tohle vechno km, pece jenom bych vm rd njak prospl, estn slovo,"
ekl pan de Maupeou s pedstranou dobrotou.

Hrabnka se zachvla; zdlo se j, e zahldla nco temnho, kdy ne ve slovech, tedy alespo
v kanclovch mylenkch; a kdyby se tato temn zhada rozplynula, snad by pece jen v ni
objevila pro sebe nco pznivho.

"Ostatn jmno Barn, kter noste, je jednm z nejlepch ve Francii a u m je velmi

innm doporuenm."

"Ale nezabrn, abych neprohrla svj spor, pane."

"U hroma! S tm nemohu ani j nic dlat."

"Ach, pane, tak to u dnes chod!" pokyvovala hrabnka smutn hlavou.

"Chcete tm zejm naznait, pan hrabnko, e za naich starch as to bvalo lep," ekl
pan de Maupeou s smvem.

"Bohuel ano, pane, alespo se mi to zd; s potenm si vzpomnm na doby, kdy jste jako
prost krlv advokt pronel u soudu krsn ton ei; tehdy jsem byla mlad a chodila
jsem vm s nadenm tleskat. Ten ohe! Ta vmluvnost! Ta sla! Ach, pane kancli, v t
dob nebyly pletichy ani protekce, v t dob bych bvala svj proces vyhrla."

"V t dob jsme mli pan de Phalaris, kter se pokouela vldnout, kdy regent zavel oi, a
Sourisovou, kter vude enichala, kde by mohla nco sehnat na zub."

"Ach, pane, pan de Phalaris byla opravdu velk dma a ta Sourisov byla takov hodn
holina!"

"e j nikdo nemohl nic odept."

"e nedovedly nic odept."

"Ach, pan hrabnko, nenute m, abych z lsky ke svmu mld mluvil patn o sv sprv,"
usml se kancl a jeho smv udivil starou sudiku, nebo byl velmi upmn a pirozen.

"Ale Vae Excelence mi pece jenom neme zabrnit, abych neoplakvala ztracen jmn a
svj navdycky znien dm."
"Pak nezbv ne pizpsobit se naim asm, hrabnko. Obtujte bkm, kte jsou dnes
uctvn."

"Dnen bkov bohuel nechtj, pane, aby se k nim pichzelo s przdnma rukama."

"Co o tom vte?"

"J?"

"Ano. Myslm, e sama jste se o to ani nepokusila?"

"Ach, pane, vy jste tak hodn a mluvte se mnou jako ptel."

"Vak jsme stejn sta, hrabnko."

"koda. e u mi nen dvacet a vy u nejste prostm advoktem! Hjil byste mne a

Salucesov by si proti vm nic netroufli."

"Bohuel nm u nen dvacet, pan hrabnko," odpovdl mstokancl s galantnm

povzdechem.

"Musme tedy prosit ty, kterm je dvacet, vdy sama kte, e v tom vku m lovk vliv ...
Coe! Vy u dvora nikoho neznte?"

"Sam star pny, kte se stran bval ptelkyn ... Protoe zchudla. Hlete, mm voln
pstup do Versailles a mohla bych tam jt, kdybych chtla, ale pro bych to dlala? Ach,
kdybych tak zas mla svch dv st tisc livr, pak by m opt vyhledvali. Uite ten zzrak,
pane."

Kancl se tvil, e posledn vtu peslechl, a pokraoval:

"Na vaem mst bych na star zapomnl, jako oni zapomnli na vs, a obrtil bych se na
mlad, kte se sna zskat pvrence. Znte se trochu s princeznami?"

"Zapomnly na mne."

"A krom toho nic nezmohou. Znte korunnho prince?"

"Neznm."

"A krom toho je pli zamstnn svou arciknnou a nem na nic ani pomylen, co je ona
na cest. Ale rozhldnme se mezi oblbenci."

"Ani nevm, jak se jmenuj."

"Pan d'Aiguillon."

"Vtroplach a kaj se o nm okliv vci; schoval se do mlna, kdy se ostatn bili ... Fi
donc!"
"Hm! asto nen pravda ani polovika z toho, co se vykld. Hledejme dle."

"Hledejte, pane, hledejte."

"Propak? Ano ... Ne ... Pece jen ... "

"Ven s tm, jen to povzte, pane."

"Pro se neobrtit pmo na hrabnku?"

"Na pan Dubarry?" rozevela star sudika vj.

"Ano, v podstat je to hodn pan."

"Opravdu!"

"A pedevm inliv."

"Pochzm z pli starho rodu, abych se j mohla lbit, pane."

"Naopak, myslm, e se mlte, hrabnko, sna se navazovat styky s dobrmi rodinami."

"Myslte?" byla hrabnka zsti zviklna ve svm odporu.

"Znte ji?"

"Jak bych ji mohla znt?"

"To je koda. Myslm, e m velk vliv."

"Ano, jist m velk vliv; ale j jsem ji nikdy nevidla."

"A jej sestru Chon?"

"Tak ne."

"Ani jej sestru Bischi?"

"Ne."

"A jejho bratra Jeana?"

"Ani ernocha Zamora?"

"Coe, jejho ernocha?"

"Ano, jej ernoch je mocnost."

"Ta mal ern obluda, co vypad jako obleen mopslk a jej portrty prodvaj na Pont-
Neuf?"
"Prv ten."

"Jak j bych mohla znt toho kence, pane! Jak chcete, abych j ho znala?" zvolala hrabnka
tce uraena ve sv dstojnosti.

"Jak vidm, vy si vbec nechcete uchovat svoje statky, hrabnko."

"Jak to?"

"Protoe pohrdte Zamorem."

"A co s tm m Zamore spolenho?"

"Me vm vyhrt v proces, tohle s tm m spolenho."

"Ten negr z Mosambiku? Ten e by mi mohl vyhrt mj proces? A neekl byste mi jak,
prosm vs?"

"Sta, kdy ekne sv velitelce, e ho pot, kdy vyhrajete. M vliv, vte ... Na sv velitelce
doshne veho a jeho velitelka zas doshne veho na krli."

"Tak tedy Francii vldne Zamore?"

"Hm! Zamore je velmi vlivn a j bych si to radji rozhzel teba ... s korunn princeznou ne
s nm," pokyvoval pan de Maupeou hlavou.

"Jei! Kdyby mi to nekala tak dvryhodn osoba jako Vae Excelence!" zvolala zden
pan de Barn.

"To vm neeknu jenom j, na mou dui, to vm ekne kad. Zeptejte se vvod a pair, zda
nkdy zapomenou pi nvtv v Marly nebo v Luciennes donst Zamorovi cukrtka nebo
perly do u. Tohle vm km, j, kancl Francie anebo skoro kancl, a co myslte, e jsem
zrovna dlal, kdy jste pila? Pipravoval jsem Zamorovi guvernrsk dekret?"

"Guvernrsk dekret?"

"Ano,, pan de Zamore byl jmenovn guvernrem v Luciennes."

"Pan hrab de Barn dostal tedy stejn titul za dvacetilet vrn sluby?"

"Ano, kdy byl jmenovn guvernrem zmku Blois."

"Takov padek, Boe mj! To je pak monarchie ztracena?" Zvolala hrabnka vyden.

"Je alespo velmi nemocn, hrabnko, a na nemocnm, kter je na umen, se kad sna
urvat, co me."

"Oveme, oveme, ale mus se k nemocnmu dostat."

"Vte, co potebujete, aby vs pan Dubarry dobe pijala?"

"Co?"

"Potebujete ji donst ... tenhle dekret pro jejho negra ... to je opravdu ndhern vstup!"

"Myslte, pane?" zeptala se hrabnka konsternovan.

"Jsem si tm jist, ale ... "

"Ale? ... " opakovala pan de Barn.

"Ale vy nikoho neznte z jejho okol?"

"A co vy, pane?"

"J ... j ... "

"Ano."

"J, to by mohlo vadit."

"Tak tedy tstna se ke mn opravdu obrtila zdy," ekla star sudika, zkruen tolika
nhlmi zmnami. "Vae Excelence m pijme, kdy jsem ani nedoufala, e budu mt est ji
navtvit. A te mi zas nco chyb. Nejene jsem ochotna poklonit se pan Dubarry - j, z
rodu Barn! - ale abych se k n dostala, jsem ochotna pijmout zprostedkovn od toho
erednho ernoue, kterho bych se neobtovala ani kopnout do zadku, kdybych ho potkala
na ulici ... a te se nemohu dostat ani k t ern pee ... "

Pan de Maupeou si zaal opt mnout bradu, jako by pemlel; prv v tom okamiku se
objevil lokaj a ohlsil:

"Pan vikomt Jean Dubarry!"

Kancl pi jeho slovech sprskl pekvapen ruce a hrabnka bezvldn klesla do lenoky.

"A to kte, e vs tst opustilo, pan hrabnko! Ach, hrabnko, hrabnko, naopak, nebesa
bojuj s vmi!" ekl mstokancl. Pak se obrtil k lokajovi, aby umonil uboh staen probrat
se z pekvapen:

"A vstoup."

Lokaj odeel a za okamik nato vstoupil pardnm krokem Jean Dubarry, ruku zavenou na
psce. Pozdravil se s hrabnkou, kter pln rozpak a nerozhodnosti se pokouela vstt, kdy
j kancl lehkm klonem hlavy naznail, e audience je skonen.

"Promite, pane, promite, pan, e vs rum, promite mi," omlouval se vikomt, "jen
zstate, pan, prosm vs ... Jeho Excelence jist laskav dovol, chtl bych mu ci jenom pr
slov."

Hrabnka se nedala dvakrt prosit a posadila se srdce j builo radost.

"Nebudu vm snad peket?" zakoktala.

"Ach, Boe, ne. Chci ct Jeho Excelenci pouze pr slov, musm ho vytrhnout z prce a
pipravit o deset minut jeho drahocennho asu; musm toti podat stnost."

"Stnost, kte?" zeptal se kancl pana Dubarry.

"Byl jsem zavradn, pane, ano, zavradn! Uznte sm, e nco takovho nemohu jen tak
pejt. A ns hanob, a o ns zpvaj, a ns oeruj, to vechno se d,pet, ale a ns
nemorduj, mordyj, na to se umr."

"Vysvtlete mi to, pane," pobzel kancl s pedstranm dsem.

"Hned, hned. Ale perum tm audienci pan ... "

"Pan hrabnky de Barn," pedstavoval kancl starou dmu vikomtovi Jeanu Dubarry. Ten
pvabn o krok ucouvl, aby mohl sloit poklonu, hrabnka se tak hluboce uklonila a oba se
zdravili tak obadn, jako by byli u dvora.

"A po vs, pane vikomte," ekla.

"Pan hrabnko, neodvauji se spchat zloin urky galantnosti."

"Mte pednost, pane, mn jde jenom o penze, ale vm o est, vae vc je samozejm
nalhavj."

"Vyuiji va laskavosti, pan hrabnko," ekl vikomt a vyprvl vn kancli, co se mu

pihodilo.

Pan de Maupeou pozorn naslouchal a po chvilce mlen ekl:

"K tomu potebujete svdky."

"Ano, to j vm, e neplatn soudce se nech ovlivnit pouze nevyvratitelnou pravdou. Tak
dobr, najdeme svdky ... "

"Pane, jednoho jste ji nalezl," ekla hrabnka.

"Kdo to je?" zeptali se souasn vikomt i kancl.

"J," odpovdla hrabnka.

"Vy, pan?" otzal se kancl.

"Poslyte, pane, copak se to nestalo ve vesnici La Chausse?"

"Ano, pan hrabnko."

"Na potovn stanici?"

"Ano."

"Jsem tedy vam svdkem! Jela jsem tudy sotva dv hodiny pot, co dolo na vs k toku."

"Opravdu, pan hrabnko?" zeptal se kancl.

"Ach, zahrnujete m samou laskavost," ekl vikomt.

"Vyprvlo si o tom cel msteko," pokraovala hrabnka.

"Dejte si pozor, dejte si pozor! Jste-li ochotna mi poslouit v tto zleitosti, Choiseulov
najdou pravdpodobn prostedek, abyste toho litovala," varoval vikomt.

"Ach ano, to bude tm snadnj, e pan hrabnka v tto chvli vede proces, jeho vsledek je
velmi nejist," poznamenal kancl.

"Ach, pane, pane, padm z propasti do propasti," chytila se za hlavu staena.

"Spolehnte se trochu na tohoto pna, nabdne vm silnou pai," upozornil kancl polohlasn
hrabnku.

"Ale jenom jednu," upejpal se Dubarry, "ale vm o nkom, kdo m dv a dobr a hodn
dlouh."

"Ach, pane vikomte, nabzte mi to vn?"

"U sta hrom! Slubu za slubu, pan hrabnko. Pijmm vae sluby, pijmte vy moje,
plat?"

"Jestli je pijmm, pane! To je pli mnoho tst najednou!"

"Tak to te zajdu hned k seste. Rate nasednout do mho koru ... "

"Jen tak bez dvodu a bez ppravy? Ach, pane, to bych si nikdy netroufla ... "

"Mte dvod, pan hrabnko," ekl kancl a podal j dekret pro Zamora.

"Pane kancli, vy jste moje ochrann bostvo. Pane vikomte, vy jste vkvt francouzsk
lechty!"

"K vaim slubm," opakoval vikomt a ukazoval cestu hrabnce, kter poskakovala jako
ptek.

"Dkuji za svou sestru, dkuji, bratrane," ekl potichouku Jean Dubarry panu de Maupeou.
"Ale e jsem to krsn sehrl, co?"

"Vten. Ale zmite se tak, e i j jsem to sehrl vborn. Ale dejte si pozor, star je chytr
a protel."
V tom okamiku se hrabnka obrtila. Oba mui se obadn zdravili hlubokou klonou. U
schodit ekal ndhern kor s krlovskm erbem. Hrabnka do nho pyn nastoupila. Jan
pokynul a ko se rozjel.

Kdy krl odeel od pan Dubarry, hrabnka po krtk a nepjemn audienci, tak to krl
pedem oznmil dvoanm, konen osamla s Chon a bratrem, kter se zatm neukazoval,
aby se nemohlo zjistit, e jeho zrann je vlastn dost lehk.

Vsledkem rodinn porady bylo, e hrabnka neodjela do Luciennes, jak hodlala a jak to u
oznmila krli, nbr do Pae, kde v ulici Valois mla mal palc, jen slouil doasnmu
pobytu cel rodin, kter stle bhala po horch po dolch, jak to vyadovaly jej zjmy;
anebo se v nm zdrovala, kdy se j prv zlbilo.

Hrabnka se posadila ve svm pokoji a s knihou v ruce ekala. Vikomt zatm zahjil tok.

Krlova milostnice nedovedla jet Pa a obas nevyhldnout z oknka koru. Krsn eny
se rdy ukazuj, protoe ct, e se lid na n rdi dvaj. Hrabnka se proto ukazovala a to
mlo za nsledek, e zprva o jejm pjezdu se rychle rozila; od dvou do esti hodin pijala
asi dvacet nvtv. To byl pro ubohou hrabnku pmo dar nebes, protoe by se k smrti nudila,
kdyby zstala sama; takhle j mile ubhl as v pomlouvn, plnovn a koketovn.

Na vnch hodinch kostela svatho Eustacha bylo prv pl osm, kdy kolem jel vikomt s
hrabnkou de Barn k seste.

Rozhovor v koe vyjadoval vechno hrabnino vhn, zda a jak m vyut nenadlho
tst.

Vikomt se tvil dstojn jako protektor, zdrazoval astnou nhodu, kter umon pan
Dubarry, aby poznala obdivuhodnou pan de Barn.

Hrabnka si zas nemohla vynachvlit kanclovu zdvoilost a inlivost. I kdy oba lhali,
kon proto neklusali mn rychle, a tak pijeli k pan Dubarry za deset minut osm.

"Dovolte mi, pan hrabnko, abych upozornil pan Dubarry na est, kter ji ek," opustil
vikomt starou dmu v pedpokoji.

"Ach, pane, nedovolm, abyste ji kvli mn vyruoval."

Jan pistoupil k Zamorovi, kter vyhlel u okna ve vestibulu, zda vikomt u pijd, a tie
mu nco rozkzal.

"Ach, takov rozkon ernouek! Pat va pan seste?"

"Ano, pan, je to jeden z jejch oblbenc."

"Mohu j k nmu jen gratulovat," zvolala hrabnka.

V tm okamiku se otevela ob kdla dve a lokaj uvedl hrabnku de Barn z pedpokoje

do velkho salnu, kde pan Dubarry dvala audience.
Star sudika si prohlela s povzdechem pepychov zazen tulek krlovy milostnice,
kdy Jean Dubarry odeel vyhledat sestru.

"To je ona?" zeptala se hrabnka Dubarry.

"Ve sv vlastn osob."

"Netu nic?"

"Vbec nic."

"A Neest? ... "

"Byl vborn. Vechno se spiklo pro ns, drah ptelkyn."

"Nesmme zstat dlouho spolu, aby si star nco nedomyslela."

"Mte pravdu, ta m ich jako oha. Kde je Chon?"

"Vdy sm vte, ve Versailles."

"A se tady vbec neukazuje."

"Kladla jsem j to velice na srdce."

"Pak tedy rate vstoupit, princezno."

Pan Dubarry otevela dvee svho budoru a vela do salnu.

Dv vynikajc hereky, kter se chtly vzjemn jedna druh zalbit, se zdravily s nejvy
obadnost, pedepsanou etiketou t doby.

Prvn promluvila pan Dubarry.

"Podkovala jsem u svmu bratrovi, pan, e mi dopl est va nvtvy, a vm dkuji, e

jste laskav pomyslela na nvtvu mne."

"A j, pan, opravdu nevm, jakmi slovy bych mla vyjdit dk a vechnu svou vdnost za
laskav pijet, jeho se mi od vs dostv," odpovdla okouzlen sudika.

"Pan hrabnko. Je mou povinnost dt se k slubm tak urozen dm jako vy, mohu-li j v
nem prospt," uklonila se uctiv krlova favoritka.

Po trojnsobnch vzjemnch poklonch hrabnka Dubarry ukzala hrabnce de Barn na

keslo a ob se posadily.

1. Dekret pro Zamora

"Pan, mluvte, poslouchm vs," vybdla hrabnka nvtvnici.

"Dovolte, sestro, rd bych zabrnil, aby pan hrabnka nemla dojem, e vs pila o nco
prosit. Pan hrabnku vbec ani nenapadlo, aby na nco takovho pomyslela, pan kancl ji
povil uritm poslnm, to je vechno," ekl Jean, kter se neposadil.

Pan de Barn na nho velmi vdn pohldla a podala brabence dekret podepsan
mstokanclem; zmek v Luciennes se v nm prohlaoval za krlovsk zmek a guvernrstv
zmku se svovalo Zamorovi.

"Pak jsem zavzna j vm, pan hrabnko," ekla pan Dubarry, kdy letmo nahldla do
dekretu. "Byla bych nesmrn astn, kdyby se mi naskytla pleitost uinit pro vs nco
pjemnho ... "

"Ach, to je velmi snadn, pan!" zvolala star sudika tak iv, e to oba spolenky pmo
okouzlilo.

"Copak mte na srdci, pan hrabnko? Jen to povzte, prosm vs."

"Protoe rte kat, e moje jmno vm nen zcela neznmo ... "

"Kdo by neznal Barny!"

"Snad jste i slyela o tom sporu, kter ohrouje statky mho domu."

"Soud se o n pni Salucesov, tum?"

"Bohuel, oni, pan."

"Ano, ano, znm tu zleitost. Jeho Velienstvo o n u mne onehdy veer mluvilo s mm
bratrancem, panem de Maupeou."

"Jeho Velienstvo! Jeho Velienstvo mluvilo o mm procesu?" zvolala sudika.

"Ano, pan hrabnko."

"Jakmi slovy?"

"Bohuel! Uboh hrabnko!" zvolala pan Dubarry a pokvala hlavou.

"Spor je ztracen, e ano?"

"Mm-li ci pravdu, velmi se obvm, e ano, pan hrabnko."

"Jeho Velienstvo to eklo?"

"Jeho Velienstvo se o tom nevyslovilo, protoe je opatrn a ulechtil, ale Jeho Velienstvo
se na ty statky dv, jako by u patily Salucesm."

"Ach Boe, Boe, kdyby Jeho Velienstvo bylo dn zpraveno o m zleitosti, kdyby
vdlo, e k postoupen dolo na zklad zaplacenho dlunho pisu! ... Ano, pan,
zaplacenho! Bylo zaplaceno dv st tisc livr. Nemm na n samozejm potvrzen, ale
mm morln dkazy, a kdybych se mohla ped soudem sama hjit, prokzala bych dedukc ...
"

"Dedukc?" peruila staenu pan Dubarry, kter zhola nic nechpala z toho, co j povd, ale
nicmn se tvila, e velmi vn naslouch jej obhajob.

"Ano, pan, dedukc."

"Dkaz dedukc je ppustn," vmsil se do ei Jan.

"Ach, myslte, pane vikomte?" zvolala staena.

"Myslm," odpovdl vikomt neobyejn vn.

"Nue, dedukc bych dokzala, e dlun pis na dv st tisc livr, kter s roky dnes tvo
kapitl pes milin livr, e ten dlun pis z roku 1400 u urit zaplatil Guy Gaston IV.,
hrab de Barn, kter v roce 1417 napsal na smrtelnm loi vlastn rukou v zvti: ,Na svm
smrtelnm loi, nejsa nikomu nic dluen a pipraven objevit se ped Bohem ... "

"Tak?"

"Tak tedy chpete, e kdy nebyl nikomu nic dluen, e pohledvku Salucesm zaplatil. Jinak
by bval do zvti napsal: Dlum dv st tisc livr, msto: Nic nedlum."

"To je nepopirateln, to by urit napsal," vmsil se Jan.

"Ale nemte njak dal dkaz?"

"Nikoli, pan, pouze slovo Gastona IV. a tomu se kalo Bezhonn."

"Ale vai odprci maj dlun pis."

"Ano, to dobe vm, a prv tohle cel proces zaplt," ekla pan de Barn. Jist by bylo
vhodnj ci vyjasuje, ale star sudika vidla vci pouze ze svho stanoviska.

"A tak jste, pan hrabnko, pesvdena, e Salucesm byl dluh zaplacen?" zeptal se Jean.

"Ano, pane vikomte, jsem o tom hluboce pesvdena."

"Ale vte, Jene, e dedukce, jak ji pan de Barn uvedla, stran mn stav cel zleitosti?"

"Stran mn, ano," pitakal Jean.

"Stran pro m odprce," pokraovala hrabnka, formulace testamentu Gastona IV. je

pozitivn: Nejsa nikomu nic dluen."

"Nejene to je jasn, ale je to i logick. Nikomu nic nedlu, protoe zaplatil, co byl dluen,"
ekl Jean. .

"Protoe zaplatil, co byl dluen," opakovala pan Dubarry.

"Ach, pan hrabnko, koda e nejste mm soudcem!"

"Dve by se s podobnm ppadem nelo k soudm a zleitost by rozhodl bo soud," ekl

vikomt. "J jsem tak pevn pesvden o spravedlnosti sporu, psahm, e bych se pan
hrabnce v jej pi nabdl a zastupoval bych ji na bom soud, kdyby se jet dnes njak
konaly."

"Ach, pane!"

"Vlastn bych neuinil nic jinho ne mj pedek Dubarry-Moore, kter ml tu est, e byl
spznn s krlovskm rodem Stuart, a kter se bil na turnaji za krsnou Edith ze
Scarborough a donutil odprce, aby piznal, e v hrdlo lhal. Ale bohuel u neijeme v
takovch slavnch dobch," povzdechl si vikomt pohrdav, "a kdy se dnes lechtici
domhaj svho prva, mus svou pi pedloit kup prvnickch nedouk, kte nejsou
schopni pochopit ani tak prostou vtu: Nejsa nikomu nic dluen."

"Poslyte, drah brate, tahle vta byla napsna u ped temi stoletmi, myslm, e se na ni
vztahuje to, emu se v krlovskm palci k promlen," prohodila nazdabh hrabnka.

"Na tom nesejde, jsem pesvden, e kdyby Jeho Velienstvo slyelo pan hrabnku vykldat
svj spor tak, jak ho prv vyloila ped nmi ... "

"Ach, pesvdila bych Jeho Velienstvo, e ano, pane? Jsem si tm jista."

"A j tak."

"Ano, ale jak doshnout, aby m Jeho Velienstvo vyslechlo?"

"Budete m muset prokzat tu est a navtvit m nkdy v Luciennes. A protoe Jeho

Velienstvo mi prokazuje milost a dosti asto mne navtvuje ... "

"Ano, oveme, m drah, ale to vechno zvis na nhod."

"Vikomte, vy pece vte, e j dost na nhodu spolhm. Nemohu si na ni vbec stovat,"

usmla se hrabnka rozkon.

"A nhodou se pan hrabnka s Jeho Velienstvem nesetk teba tden, trnct dn nebo i ti
tdny."

"To je pravda."

"Ale spor pan de Barn se projednv v pondl nebo v ter."

"V ter, pane."

"A te je ptek veer."

"Ach, s tm tedy nelze potat," ekla pan Dubarry, zoufale.

"A co budeme dlat? U sta hrom!" zamyslel se hluboce vikomt.

"Audienci ve Versailles?" otzala se bzliv pan de Barn.

"Ach, tu nedostanete."

"Ani s va protekc, pan hrabnko?"

"Ach, m protekce v tom nepome. Jeho Velienstvo m hrzu z oficilnch zleitost a v

thle chvli se zajm pouze o jedinou vc."

"O soudy?" zeptala se pan de Barn.

"Nikoli, o mou prezentaci."

"Ach!" uklouzlo bezdn star sudice.

"Pes opozici pana de Choiseul, pes intriky pana de Praslin a pes nadbhn pan de
Grammont krl rozhodl, abych byla prezentovna, pan hrabnko, vte?"

"Ne, ne, to jsem nevdla, pan hrabnko."

"Ano, rozhodl, u sta hrom," ekl Jan.

"A kdy se bude ta prezentace konat, pan hrabnko?"

"Velmi brzy."

"Tak ... Krl chce, aby k n dolo jet dve, ne pijede pan korunn princezna, abych mohla
vzt sestru s sebou na slavnosti do Compigne."

"Ach, rozumm: Pan hrabnka u prezentaci zahjila?" zeptala se bzliv pan de Barn.

"Ano, u sta hrom. Pan baronka d'Alogny ... Znte pan baronku d'Alogny?"

"Ne, pane. Bohuel! Te u neznm na krlovskm dvoe nikoho ... Odela jsem z nho ped
dvaceti roky."

"Pan baronka d'Alogny tedy bude jej kmotrou. Krl tu milou baronku zahrnuje laskavost.
Jej manel se stane komom, jej syn vstupuje do krlovy gardy a postoup hned, jakmile se
uvoln njak velitelsk msto, baronstv bude poveno na hrabstv, poukzky na krlovskou
pokladnu se vymn za akcie msta Pae a veer pi prezentaci dostane dvacet tisc zlak
na hotovosti. Proto baronka tak pospch!"

"To chpu," usmla se pvabn pan de Barn.

"Ach, ale te m napadlo! ... " zvolal Jan.

"Copak?" zeptala se pan Dubarry.

"To je ale smla! To je smla, e jsem ped tdnem nepotkal pan hrabnku u naeho
bratrance mstokancle," vyskoil vikomt z kesla.
"Jak to?"

"Takto! V t dob jsme nemli s baronkou d'Alogny jet nic ujednno."

"Vy mluvte jako sfinga, mj mil, vbec vm nerozumm," ekla pan Dubarry.

"Vy mi nerozumte."

"Ne."

"Vsadil bych se, e pan hrabnka mi rozum."

"Promite, pane, ale marn se snam ... "

"Ped tdnem jste tedy nemla kmotru?"

"Oveme, nemla."

"Nezachzm snad, pan hrabnko ... pli daleko?"

"Ne, pane, jen mluvte."

"Pan hrabnka by byla peastn, kdybyste byla jej kmotrou, a to, co krl uinil pro pan
d'Alogny, by jist uinil i pro vs."

Star sudika divem otevela oi dokon a ekla:

"Bohuel!"

"Ach, kdybyste jen vdla, s jakm pvabem krl prokzal vechny svoje milosti. Nebylo
teba o nic ho dat, vechno uinil sm pedem. Kdy mu ekli, e baronka d'Alogny bude
kmotrou Jeanny, krl prohlsil: ,Bravo, u m unavuj vechny ty pobhlice, kter jsou hrdj
ne j, jak to vypad ... Hrabnko, pedstavte mi tu enu, e ano? M njak podn spor,
dluhy, je na mizin'?"

Hrabnce de Barn pi tch slovech oi pmo lezly z dlk.

"Jen jedna. vc m pi tom mrz, dodal krl."

"Ach, copak mrzelo jeho Velienstvo?"

"Ano. ,Jedna vc m mrz, a to, e pi prezentaci pan Dubarry bych radji vidl njak
historick jmno,' eklo Jeho Velienstvo a pohldlo pi tch slovech na portrt Karla I."

"Ano, to chpu," pitakala star sudika, "Jeho Velienstvo to eklo kvli spznn rodu
Dubarry-Moore se Stuarty, o nm jste ped chvl mluvil."

"Urit."
"O baronech d'Alogny jsem opravdu nikdy neslyela mluvit," pronesla pan de Barn
s nepopsatelnm tnem.

"Pesto vak je to dobr rodina, svj pvod prokzala nebo tm prokzala," poznamenala
hrabnka.

"U sta hrom!" zvolal nhle Jean a vstval z kesla opraje se zpstm o opradlo.

"Tak co mte?" zeptala se pan Dubarry a musela se ze vech sil dret, aby se nerozesmla,
kdy vidla, jak se vagr kleb.

"Pn se snad pchl?" zeptala se star sudika astn.

"Ne, to ne, jenom m nco napadlo," odpovdl Jan a znovu si opatrn sedal.

"A mlem vs to porazilo, to mus bt vborn npad!" zasmla se hrabnka.

"To mus bt vborn npad!" opakovala pan de Barn.

"Vten!"

"Tak se s nm konen pochlubte."

"Ale m jednu chybu."

"Jakou?"

"Je neprovediteln."

"Ale pesto ho snad mete vyjevit."

"Vlastn se bojm, abych nkomu nezpsobil zrmutek."

"To nevad, ven s nm, vikomte."

"Napadlo m, e kdybyste baronce, d'Alogny povdla, co krl poznamenal, kdy se dval na

portrt Karla I. ... "

"Ach, to by bylo pramlo zdvoil, vikomte!"

"To je pravda."

"Tak u na to nemysleme."

Star sudika si zhluboka povzdechla a vikomt pokraoval, jako by mluvil sm k sob:

"To je mrzut, vechno by tak hezky lo. Pan hrabnka, kter se honos tak slavnm jmnem
a vynik duchem, by se nabdla msto baronky d'Alogny. Vyhrla by svj proces, mlad pan
hrab de Barn by ml velitelstv jist, a protoe pan hrabnka pi rznch cestch do Pae
mla znan vydn se svm sporem, dostala by odkodnn. Ach, takov astna pleitost
se dvakrt v ivot nenaskytne!"

"Bohuel ne, to nenaskytne!" ekla bezdn pan de Barn, ommena tak neekanm
tokem, e zstala zdrcen sedt v kesle. Takov zprva by porazila kadho, nejen starou
chudou sudiku.

"Nu vidte, brate, jak hluboce jste zarmoutil pan hrabnku. Nebylo dost na tom, kdy se
dozvdla, e pro ni nemohu u krle ped svou prezentac nic uinit?" ekla pan Dubarry
astn.

"Ach, kdyby se mi tak podailo oddlit mj proces!"

"Jenom teba o tden," ekl Dubarry.

"Ano, o tden; za tden u bude mt pan hrabnka po prezentaci," ekla pan de Barn.

"Ano, ale za tden, a pijede princezna, bude krl u v Compigne ve vru radovnek."

"To je pravda, to je pravda, ale ... " ekl Jean.

"Co?"

"Pokejte, mm jet jin npad."

"Jak, pane, jak?" zeptala se sudika.

"Zd se mi ... ano ... ne ... ano, ano, ano!"

Pan de Barn opakovala zkostliv po Jeanovi jednotliv slabiky a nakonec se zeptala:

"kal jste ano, pane vikomte?"

"Myslm, e jsem na nco piel."

"Tak to povzte."

"Poslyte."

"Poslouchme."

"Vae prezentace je dosud tajemstvm, e ano?"

"Oveme. Jedin pan hrabnka ... "

"Ach, bute klidn!" zvolala sudika.

"Vae prezentace je tedy jet tajemstvm. Nikdo jet nev, e jste si nala kmotru."

"Oveme. Krl chce, aby novinka vybuchla jako grant."

"Te jsem na to. Kpl."

"Opravdu, pane vikomte?" zeptala se pan de Barn.

"Ano, kpl!" opakoval Jan. Dmy mly oi na opkch a ui nastraen. Jean pisunul svoje
keslo k jejich, aby lpe slyely.

"Pan hrabnka - jako vichni ostatn - tedy tak nev, e jste si nalezla kmotru."

"Oveme. Nevdla by to, kdybyste mi to neekli."

"Nikdo nev, e jste se s nmi setkala; a vy tud vbec nic nevte. Vydte si u krle
audienci."

"Ale pan hrabnka pedpokld, e m krl odmtne."

"Vydte si u krle audienci a nabdnete mu, e budete pan hrabnce kmotrou. Vy pece
nevte, e njakou u m, e ano. Podte krle o audienci a nabdnete mu, e budete
kmotrou m sestry. Nabdka od eny vaeho postaven na Jeho Velienstvo zapsob. Jeho
Velienstvo vs pijme, podkuje vm, zept se vs, co pjemnho me pro vs uinit.
Zmnte se o svm procesu, upozornte na svoje dedukce. Jeho Velienstvo pochop, doporu
vai zleitost a vy svj proces, kter povaujete u za ztracen, vyhrajete."

Pan Dubarry upela na hrabnku hav pohled. Ta pravdpodobn ctila v nabdce njakou
lku a iv zvolala:

"Ach, j, takov uboh stvoen, jak chcete, aby jeho Velienstvo ... ?"

"Myslm, e za tchto okolnost sta, e jste ukzala dobrou vli," ekl Jean.

"Jde-li jen o dobrou vli ... " odpovdla hrabnka vhav.

"To nen patn npad," ekla pan Dubarry s smvem. "Ale aby zskala svj proces, pan
hrabnka pravdpodobn odmtne podobn alby?"

"Podobn alby?" opakoval Jean. "Ale kdo napklad, prosm vs, bude o tch albch vdt?"

"Pan hrabnka m pravdu, ale j bych j radji prokzala skutenou slubu, abych si zskala
jej ptelstv," ekla pan de Barn v nadji, e se njak vyto.

"To je opravdu pepvabn," ekla pan Dubarry s lehkm ndechem ironie, kter vak pan
de Barn neunikl.

"Nue, j mm jet jeden prostedek," navrhl Jean.

"Prostedek?"

"Ano."

"Prokzat skutenou slubu?"

"Ale, ale, vikomte, stv se z vs bsnk, dejte si pozor!" zahrozila pan Dubarry. "Pan de
Beaumarchais nem vt fantazii ne vy."

Star hrabnka oekvala zkostliv, co to je za prostedek.

erty stranou. Vdy vy jste pece s baronkou d'Alogny dvrn ptelkyn, e ano?" ekl
Jean.

"Jestli jsem jej ptelkyn! Vdy to sm dobe vte!"

"Zlobila by se, kdyby vs nemohla prezentovat?"

"To je docela dobe mon ... "

"Samozejm, e ji zistajasna nepjdete vykldat, co krl ekl, e vlastn nen dost urozen
pro podobn posln. Vy jste duchapln zena, povte j to jinak."

"A co?" zeptala se pan Dubarry.

"A co! Mohla by ustoupit a ponechat pan hrabnce pleitost prokzat vm slubu a udlat
tst."

Staena se zachvla. Tentokrt byl tok pm a vyluoval vyhbavou odpov, ale pesto ji
nala.

"Nerada bych tu dmu urazila, urozen lid mus brt na sebe ohled."

Hrabnka Dubarry projevila pohybem nevoli, ale bratr ji posunkem uklidnil.

"Uvdomte si laskav, pan hrabnko, e vm nic nenabzm. Vy vedete spor - to se me stt

kadmu - toute ho vyhrt, to je pirozen. Zd se, e je prohran, vy jste z toho zoufal. J
se k tomu nhodou dostanu a uvidm vae zoufalstv, jsem tm dojat a projevm vm sympatie,
zanu se o vc zajmat, akoliv se m vbec netk; hledm prostedek, aby vechno dobe
dopadlo, i kdy spor je u nejmn na ti tvrtiny prohran, ale to jsem neml dlat.
Nemluvme u o tom," ekl Jean a zvedl se.

"Ach, pane, naopak; uznvm to, obdivuji se va velik laskavosti!" zvolala staena, kterou
bodlo u srdce, e dosud lhostejn Dubarryov by se mohli proti n postavit.

"Chpete, e na tom pramlo zle, bude-li m seste pi prezentaci kmotrou pan baronka
d'Alogny, pan de Polastron nebo pan de Barn," pokraoval Jean s dokonale hranou
lhostejnost.

"Ale oveme, pane."

"Pece jen vak musm doznat, e m velmi zlob, kdy krl m svm dobrodinm obdarovat
njakho nelechetnka, kter by nejradji kapituloval ped na moc, a by pochopil, e j
neme otst."

"Ach, a k tomu pravdpodobn dojde," ekla pan Dubarry.

"Zatmco pan hrabnku jsme neprosili a tm se s n neznte, ona sama se laskav nabdne.
Myslm, e si po vech strnkch zaslou, aby mla ze svho postoje prospch."

Sudika snad chtla protestovat proti t dobr vli, kterou ji vikomt poctil, ale madame
Dubarry j k tomu nepopla as.

"Takov postup by krle opravdu potil, to je jist, a krl by nic neodepel tomu, kdo by tak
jednal."

"Coe! Krl by nic neodepel, kte?"

"To je jist. Naopak, uinil by pro takovho lovka jet vc, ne by si on sm pl. Sama na
vlastn ui byste uslyela, jak k mstokancli: ,Chci, abyste k pan de Barn byli pjemn,
slyte, pane de Maupeou?' Ale vidm, e pan hrabnce se tohle zd obtn. Tak dobe.
Doufm vak, e pan hrabnka alespo ocen mou dobrou vli," dodal vikomt a uklonil se.

"Jsem vm nesmrn vdn, pane!" zvolala staena.

"Nemte za," odpovdl galantn vikomt.

"Ale ... "

"Prosm, pan hrabnko?"

"Ale pan d'Alogny neustoup ze svho prva," ekla sudika.

"Vrame se tedy k tomu, co jsme ekli u na zatku. Sta, kdy se pan hrabnka nabdne,
Jeho Velienstvo j za to nebude mn vdno."

"Pipusme, e pan d'Alogny by to teba pijala ... ale ani v tom ppad ji nememe
pipravit o jej vhody," ekla staena, aby pronikla do vci hloubji.

"Krlova dobrota ke mn je nevyerpateln, pan hrabnko," ekla favoritka.

"Ach, ale te dopadne na hlavu Saluces, kter nemohu ani vystt!"

"Kdybych nabdla svoje sluby pan hrabnce," ekla star sudika, kterou vedl vlastn zjem,
ale mn pitahovala komedie, jakou tu s n hrli Dubarryov, "pece jen si nemyslm, e bych
ztra mohla vyhrt spor, kter vichni dnes povauj za ztracen."

"Ach ano, kdyby krl chtl, pak ano!" odpovdl vikomt, aby hned potlail staenino
zavhn.

"Ale pan hrabnka m pravdu, vikomte, naprosto sdlm jej nzor."

"Mysl?" otevel vikomt oi dokon.

"km, e by bylo ct pro tak urozenou dmu, jako je pan hrabnka de Barn, kdyby proces
probhal pesn tak, jak m. Ale nikdo se nesm postavit do cesty krlov vli ani omezovat
jeho tdrost. A kdyby krl nechtl pedevm kvli situaci, v jak je te k soudm, kdyby
krl nechtl zmnit cestu spravedlnosti a nabdl pan hrabnce odkodn?"

"estn, mm na to stejn nzor jako vy, sestiko!"

"Ach Boe! Jak odkodnit prohran spor, kter obn dv st tisc livr?" povzdechla si
smutn staena.

"Co teba krlovskm darem ve vi dv st tisc livr?" ekla pan Dubarry.

Spojenci se dychtiv zadvali na svou ob, kter ekla:

"Mm syna."

"Tm lp! To je dal sluebnk sttu, z vdnosti bude oddan krli."

"Myslte, e by bylo mono nco udlat pro mho syna?"

"Za to odpovdm j. Aspo njak velitelsk msto, to je malikost," ekl Jean.

"Mte jet njak pbuzn?" zeptala se favoritka.

"Synovce."

"Tak dobr! Najdeme tedy nco i pro synovce."

"A povme tm vs, vikomte, abyste dokzal, e mte plno dobrch npad," usmla se
krlova milostnice.

"Podvejte, kdyby Jeho Velienstvo pro vs tohle vechno vykonalo, pan hrabnko,
povaovala byste to od krle za rozumn?" ekl Jean, kter se dil Horcovou radou, e vci
se maj dovst ke zdrnmu konci.

"Nejen to, musela bych ct, e je nad pomylen lechetn a tdr, a pan hrabnce bych rda
nabdla vechny sv sluby, nebo jsem hluboce pesvdena, e jenom j vdm za takovou
tdrost."

"Berete tedy cel n rozhovor vn?" zeptala se favoritka.

"Ano, pan hrabnko, naprosto vn," odpovdla staena a cel zesinala z rozilen nad tm
rozhodnutm.

"A dovolte, abych promluvila s Jeho Velienstvem?"

"Prokate mi tu est," povzdechla sudika.

"Pan hrabnko, tohle uinm nejpozdji dnes veer. Te jsem zskala, jak doufm, vae
ptelstv," ekla favoritka a povstala.
"Vae ptelstv je tak vzcn! Stle si jet myslm, e se mi to vechno jenom zd,"
odpovdla staena a zaala se obadn uklnt.

"Tak si to zopakujme," navrhl Jan, kter chtl, aby si hrabnka uvdomila, e mus pevn
setrvat ve svm rozhodnut, m-li dospt ke zdrnmu vsledku, pokud jde o hmotnou strnku
vci. "Tak to mme pedevm odkodn sto tisc livr za hotov vlohy s procesem, cesty,
honore advoktm a tak dle a tak dle."

"Ano, pane."

"Velitelsk msto pro mladho hrabte."

"Ach, tm se mu oteve skvl karira!"

"A nco pro synovce, e ano?"

"Ano."

"Nco se urite najde, jak jsem u kal; to je m vc."

"A kdy budu mt est vs opt navtvit, pan hrabnko?" zeptala se star sudika.

"Ztra rno bude stt u vaich vrat mj kor, pan hrabnko, a zaveze vs do Luciennes, kde
bude krl. Ztra v deset hodin splnm svj slib. Jeho Velienstvo bude upozornno pedem,
take nebudete muset ekat."

"Doprovodm vs, dovolte," nabzel Jean hrabnce rm.

"To nemohu pipustit, pane, jen zstate zde, prosm vs," odmtala staena.

"Alespo tedy na schodit," nalhal Jean.

"Kdy nedte jinak a trvte na tom ... " zavsila se do vikomta.

"Zamore!" zvolala favoritka, a kdy pibhl, poruila:

"A pan hrabnce posvt a ped dm a a pedjede kor mho bratra."

Zamore zmizel jako stela.

"Opravdu m zahrnujete nesmrnou laskavost," ekla hrabnka de Barn a ob eny se

naposled obadn pozdravily.

Kdy doli ke schodm, vikomt pustil pai pan de Barn, kter pak sama majesttn
sestupovala po velkm schoditi, zatmco on se vracel k seste.

Zamore el prvn, za nm dva lokajov s pochodnmi v ruce a tet nesl dosti krtkou vleku
pan de Barn.
Bratr a sestra se dvali z okna, dokud vzcn kmotra nenasedne do koru. Dalo jim pece
tolik prce, ne ji nali a pekonali nejrznj pote.

Prv kdy pan de Barn sestupovala z poslednho schodu, vjel do dvora kor a vzpt z
nho vyskoila mlad ena.

"Ach, velitelka Chon!" zvolal Zamore a rozevel zeiroka tlust rty.

Hrabnce de Barn uvzla noha ve vzduchu; v nov nvtvnici poznala nepravou dceru
advokta Flageota.

Jean rychle otevel okno a dval seste vrazn znamen, ta je vak nevidla.

"Je tady ten pitomeek Gilbert?" zeptala se Chon lokaj.

"Ne, pan, nikdo ho tady nevidl."

Chon zvedla oi a uvidla, e Jean na ni kv. Oima sledovala jeho ruku a konen spatila
pan de Barn. Hned ji poznala, vykikla, sthla si epec na oi a pospchala do vestibulu.

Staena se tvila, e nic nevid, nastoupila do koru a poruila komu, kam ji m zavzt.

1. Krl se nud

Krl, kter odjel do Marly, jak oznmil, dal kolem tet hodiny rozkaz, aby ho zavezli do
Luciennes. Pedpokldal, e pan Dubarry dostala jeho lstek a bude tedy pospchat do svho
rozkonho obydl, kter si nedvno dala postavit; krl u dvakrt nebo tikrt v Luciennes
byl, nikdy tam vak nepenocoval pod zminkou, e to nen krlovsk zmek.

Krle velmi pekvapilo, kdy v Luciennes nael jenom Zamora, kter se mlo panovnicky
bavil tm, e papouici trhal pera z ocasu a ta se ho snaila klovnout.

Oba hrabnini oblbenci se mli rdi jako pan de Choiseul a pan Dubarry.

Krl se odebral do salnku a poslal svj doprovod pry.

Nikdy se nevyptval lid ani sloucch, akoliv byl nejzvdavjm lechticem ve svm
krlovstv; ale Zamore byl pro nho mn ne sluha, nco mezi opic a papouic, a proto se
ho zeptal:

"Pan hrabnka je v zahrad?"

"Ne, miste," odpovdl Zamore. Toto podivn osloven nahrazovalo titul Vae Velienstvo, o
n hrabnka z rozmaru krle v Luciennes jednou pipravila.

"Je tedy u kapr?" vzpomnl si krl na jezrko, kter bylo s velikm nkladem vyhloubeno ve
svahu hory; voda se do nho pivdla akvaduktem; byli do nho nasazeni nejkrsnj kapi z
Versailles.

"Ne, miste," odpovdl opt Zamore.

"Kde tedy je?"

"V Pai, miste."

"Coe, v Pai! ... Hrabnka do Luciennes nepijela?"

"Ne, miste, ale poslala tam Zamora."

"A pro? Co tu m dlat?"

"Pokat na krle."

"Ach, ach, povila t tedy p o krle? M m zde pijmout? Zamorova spolenost je

rozkon! Dkuji, hrabnko, dkuji," ekl krl a doplen se zvedl.

"Ach ne, krl nebude mt spolenost Zamora," ekl ernouek.

"Pro?"

"Protoe Zamore odchz."

"A kam jde?"

"Do Pae."

"Zstanu tedy sm. m dl tm lp. Ale co bude dlat v Pai?"

"J jet za velitelkou Barry a povdt j, e krl je v Luciennes."

"Ach, ach! Hrabnka t povila, abys mi tohle vydil?"

"Ano, miste."

"A neekla, co budu dlat, ne se vrt?"

"ekla, e bude spt."

Tak to asi brzo pijede a chce m nm pekvapit, pomyslel si krl a pak nahlas ekl:

"Tak rychle je a pive hrabnku ... a jak vlastn pojede?"

"Na velkm bloui s ervenou abrakou."

"A jak dlouho bude velk Brna potebovat na cestu do Pae?"'

"To nevm, ale b rychle, rychle, rychle. Zamore rd bhat rychle," odpovdl vesele
ernouek.

"Jet tst, e Zamore m rd rychlou jzdu."

Krl se dval z okna, jak vysok podkon vysadil chlapce na kon. ernouek pobdl bloue
do klusu, pitiskl se k nmu a v astn dtsk nevdomosti ani netuil, jak nebezpe by mu
mohlo hrozit.

Kdy krl osaml, , zeptal se komornka, zda lze v Luciennes uvidt nco novho.

"Je tu Pan Boucher, maluje velk kabinet pan hrabnky."

"Ach, Boucher. Uboh Boucher je zde," ekl krl s uspokojenm. "A kde je, kte?"

"V pavilnu, v kabinet. Peje si jeho Velienstvo, abych ho zavedl k panu Boucherovi?"

"Ne, mnohem radji se pjdu podvat na kapry. Dej mi n."

"N, Sire?"

"Ano, a podn kus chleba."

Lokaj odbhl a pinesl na mse z japonskho porcelnu bochnk chleba a v nm zapchnut

dlouh n. Krl pokynul, aby el za nm k rybnku.

Patilo k rodinn tradici, e krlov krmvali kapry. Velik krl tuto povinnost nevynechal ani
den. Ludvk XV. si tedy sedl na lavici z mechu, odkud ml ndhern rozhled do krajiny.

V poped bylo jezrko s travnatmi behy; za nm se rozkldala vesnice mezi dvma pahorky,
z nich jeden se ty jako mechem zarostl Vergiliova skla, take chaloupky s dokovmi
stechami vypadaly jako dtsk hraky naskldan do krabiky s kapradm.

Kousek dl bylo vidt tty v Saint-Germain, obrovsk schodit a nekonen terasy; jet
dle se thla modr bo Sannois a Cormeilles a celek uzavralo edorov nebe jako
ndhern mdn kopule.

Bylo ped boukou, list se odrelo ern od nn zelen luk; voda byla nehybn, jako by na
n byla rozlita siln vrstva oleje; jej modrav hlubiny obas zvila jenom njak ryba, kter
se vymrtila jako stbrn p a lapla po komrech, dotkajcch se dlouhma nohama vodn
hladiny. Vzpt se po n rozbhly chvjiv kruhy.

Kapi obas vystrili z rybnka irok huby, kter nikdy nepoznaly hek s udic; kulatma
oima zejm ani nevidli, jak v trv poskakuj by a prohnj se jetrky.

Kapi uslyeli zakrojen noe do krky, pipluli hned ke behu, aby dostali obd a ukzali se
zblzka Jeho Velienstvu. Krl samozejm byl pesvden, e se obtuj kvli nmu. Hzel
do rybnka kousky chleba, kter se ve vod rozpoutly a po chvilce nhle mizely.

Byla to dost zvltn a zbavn podvan, jak je neviditeln huby lapaly, tahaly po hladin a
pak nhle pozely.

Po plhodince Jeho Velienstvo mohlo s uspokojenm zjistit, e na hladin neplave ani

kousek chleba. Krlova trplivost vak u byla u konce a zaal se nudit. Vzpomnl si, e by se
mohl rozptlit teba u pana Bouchera; jeho spolenost byla urit mn zbavn ne
spolenost kapr, ale na venkov si lovk nesm vybrat.

Ludvk XV. tedy zamil k pavilnu. Boucher byl u upozornn. Maloval anebo sp malovn
pedstral a sledoval krle pohledem; kdy vidl, e je u tm u pavilnu, upravil si radostn
kabtec, narovnal krajkov manety a vylezl na ebk, protoe mu lokajov doporuili, aby
se tvil, e o krlov ptomnosti v Luciennes nem ani potuchy. Kdy uslyel, ze podlaha
vre pod krlovma nohama, zaal jezdit ttcem z jezevch chlup po baculatm amorkovi,
kradoucm ri mlad pastce v modrm aksamitovm ivtku a se slamkem na hlav.
Ruka se mu pitom chvla a srdce vzruen builo.

Ludvk XV. se zastavil na prahu.

"Ach, pane Bouchere, jak pchnete terpentnem!" ekl a el pry.

I kdy krl pranic nerozuml umn, Boucher pece jen oekval jinou poklonu; dojalo ho to
tak, e div nespadl ze ebku.

Do o se mu vhrnuly slzy; odeel od svho dla a neokrbal ani paletu a neumyl ttce, jak
to vdycky dlval.

Jeho Velienstvo vythlo z kapsy hodinky. Bylo sedm.

Krl se vrtil do zmku, kdlil opici, ponoukal papouici, aby promluvila, a pak zaal
vytahovat ze zsuvek rzn nsk bibeloty.

Nastval veer.

Krl neml rd setml pbytky a dal proto rozsvtit.

Neml vak rd ani samotu, a proto poruil:

"Pipravte mi do tvrt hodiny kon." Dm j jet tvrt hodiny, ale ani o minutu vc, pomyslel
si a lehl si na pohovku; tv se obrtil ke krbu, aby mohl pozorovat, a uplyne tch devt set
vtein.

Kdy kyvadlov hodiny - byl to modr slon, na nm jela rov tureck sultnka -
odtikvaly tystou vteinu, Jeho Velienstvo usnulo.

Lokaj, kter piel prv oznmit, e vz je pipraven, se pochopiteln neodvil ho vzbudit.

Vsledkem ohledu k vzneenmu spnku bylo, e kdy se krl sm probudil, uvidl ped
sebou pan Dubarry, kter vbec nespala, ale pozorovala ho velkma oima. Zamore ekal v
koutu u dve na prvn rozkaz.

"Ach, to jste vy, hrabnko," ekl krl a zstal sedt, akoliv se pokouel vstt.

"Ovem, Sire, to jsem j a jsem tu u hezky dlouho."

"Ach, u hezky dlouho ... "

"U alespo hodinu, na mou dui. Ach, Vaemu Velienstvu se tu krsn sp!"

"Na mou vru, poslyte, hrabnko, vy jste tady vbec nebyla a j jsem se straliv nudil. A
pak - v noci jsem patn spal. Vte, e hned odjdm?"

"Ano, vidla jsem, e kon Vaeho Velienstva jsou zapaen."

Krl se podval na hodiny.

"Ach, u je pl jedenct! To jsem spal skoro ti hodiny."

"Asi tolik, Sire. eknte sm, e se v Luciennes vborn sp?"

"Na mou vru, ano! Ale co to vidm za opirnu," zvolal, kdy spatil Zamora.

"Vidte guvernra zmku Luciennes, Sire."

"Dosud ne, dosud ne," sml se krl. "Coe! Ten dareba nos uniformu dv, ne byl jmenovn?
To spolh hodn na moje slovo!"

"Sire, vae slovo je svat a my plnm prvem na n spolhme. Ale Zamore m vc ne vae
slovo anebo mn ne vae slovo, Sire, m u dekret."

"Jake?"

"Mstokancl mi ho poslal - tady je. Te u chyb jen pouh formalita, psaha, aby mohl bt
uveden do svho adu. A honem psah, e ns bude chrnit."

"Pistupte bl, pane guvernre," poruil krl.

Zamore krel ke krli pardnm odmenm krokem. Na sob ml uniformu s vyvanm

lmcem, kapitnsk nramenky, krtk kalhoty, hedvbn punochy a me po boku. Pod pa
nesl veliknsk troh klobouk.

"Dovede psahat?" zeptal se krl.

"Ale ano, jen to zkuste, Sire."

"Pistupte k obadu," poruil krl a zvdav si prohlel ernou loutku.

"Pokleknte," rozkzala hrabnka.

"Slote psahu,"dodal krl."

Chlapec si poloil ruku na srdce a druhou vloil do krlovy dlan a odkval:

"Psahm vru a est svmu mistrovi a sv velitelce, e budu a do smrti hjit zmek, jeho
ochrana se mi svuje, a dokud nesnm posledn hrnek zavaeniny, ne se vzdm, kdyby na
m nkdo zatoil."
Krl se rozesml nad formulac psahy i tomu, jak vn Zamore psahal.

"Za tuto psahu vm dvm svrchovanou pravomoc, pane guvernre, prvo vykonvat
spravedlnost v malch i velkch vcech nad vemi, kdo obvaj vzduch, zemi, ohe a vodu
tohoto palce," odpovdl krl s patinou vnost.

"Dkuji, miste," zvedal se Zamore ze zem.

"A te si b provtrat svj pkn bor do kuchyn a nech ns v klidu. B!" ekl krl.

Kdy Zamore odchzel jednmi dvemi, druhmi vstupovala Chon.

"Tady je nae mal Chon. Dobr veer, Chon!"

Krl si pithl Chon na kolena a objal ji.

"Myslm, e alespo ty, moje mal Chon, mi ekne pravdu."

"Ach, dejte si pozor, Sire, dopadnete patn. Pravdu! Zd se mi, e bych mluvila pravdu
poprv ve svm ivot. Chcete-li znt pravdu, obrate se na Jeanu, ta neum ani trochu lht,"
odpovdla Chon.

"Je to pravda, hrabnko?"

"Sire, Chon m o mn pespli dobr mnn. Pklady m zkazily a pedevm od dnenho

veera jsem odhodlna lht jako prav hrabnka, kdy nen dobr mluvit pravdu."

"Ach, tak se mi zd, e Chon chce pede mnou nco zatajit?"

"Na mou dui, nechci."

"Nvtvu njakho roztomilho vvody, markze, vikomta?"

"Nemyslm," odpovdla hrabnka.

"Co nm o tom pov Chon?"

"Nevme tomu, Sire."

"Budu muset podat o raport policii."

"Policii pana de Sartines anebo mou?"

"Pana de Sartines."

"Kolik mu za to zaplatte?"

"Kdy mi pov nco zajmavho, nebudu smlouvat."

"Dejte radji pednost m policii a pijmte mj raport. Posloum vm ... krlovsky."

"Vy sama sebe prodte?"

"Pro ne, kdy bude tajemstv dn zaplaceno?"

"Tak budi! Sem s raportem. Ale pedevm dn li."

"Pane Francie, urte m."

"Chci tm ci: dn vytky."

"Tak dobr! Sire, pipravte si fondy, tady je raport."

"Mm je pipraven," zacinkal krl zlaky v kapse.

"Pedevm hrabnka pan Dubarry byla kolem druh hodiny odpoledne vidna v Pai."

"Dl, co bylo dl, tohle vm."

"V ulici Valois."

"Nekm, e ne."

"Kolem est hodiny za n pijel Zamore."

"To je tak mon. Ale pro jela pan Dubarry do ulice Valois?"

"Jela dom."

"To chpu, ale pro jela dom?"

"Aby tam ekala na kmotru."

"Na kmotru! Chce se tedy dt poktt?" zaklebil se krl, nebo se mu nepodailo grimasu
zcela potlait.

"Ano, Sire, ve velk ktitelnici ve Versailles."

"To nedl dobe, na mou dui, pohanstv j tolik sluelo!"

"Co chcete, Sire! Znte pece pslov: Kad hled to, co nem."

"Take my chceme najt kmotru?"

"A nali jsme ji, Sire."

Krl se zachvl a pokril rameny.

"Mm velmi rda tenhle pohyb, Sire. Dokazuje mi, e Vae Velienstvo je zoufal, kdy vid,
e vechny ty Grammontky a Gumne a ostatn pobonstkky to u dvora prohrly."
"Prosm?"

"Samozejm vy se spolujete se vemi tmihle lidmi!"

"J e se spoluji? ... Hrabnko, zapamatujte si jednu vc, e krl se spoluje pouze s krli."

"To je pravda, ale vichni vai krlov se ptel s panem de Choiseul."

"Vrame se k va kmote, hrabnko."

"Hrozn rda, Sire."

"Vm se tedy u podailo njakou vyrobit?"

"Nala jsem ji u zcela hotovou a vborn udlanou, jistou hrabnku de Barn, kter pochz
z panovnick knec rodiny, nic vc. Doufm, e nezneuct pbuznou pbuznch Stuart."

"Hrabnku de Barn? Znm jenom jednu, kter bydl nkde u Verdunu," odpovdl
pekvapen krl.

"To je ona. Schvln kvli tomu sem pijela."

"A ona vm pod ruku?"

"Ob dv!"

"A kdy?"

"Ztra, v jedenct hodin dopoledne se j dostane cti, e ji pijmu v tajn audienci, a ve stejn
dob, nen-li otzka pli indiskrtn, pod krle, aby stanovil den, kdy se bude konat
prezentace, a vy j, Pane Francie, stanovte co nejbli, e ano?"

Krl se rozesml, ale do smchu mu nebylo.

"Oveme, oveme," polbil hrabnce ruku, ale nhle zvolal:

"Ztra v jedenct hodin?"

"Oveme, pi sndani."

"To nen mon, mil ptelkyn."

"Jake! To nen mon?"

"Nebudu sndat tady, vracm se jet te veer."

"Co to zas je?" zeptala se pan Dubarry, kter zatrnulo u srdce. "Vy odjdte, Sire?"

"Je to nalhav, drah hrabnko, uril jsem Sartinesovi schzku, mme velmi nutnou prci."
"Jak si pejete, Sire, ale doufm, e tu alespo poveete."

"Ale ano, poveeet bych mohl ... ano, mm dost velk hlad, poveem."

"Dej prostt, Chon," poruila hrabnka a dvala seste zvltn znamen, kter asi mlo
pedem dohodnut smysl ...

Chon odela.

Krl vidl znamen v zrcadle, a i kdy jeho smyslu nerozuml, vytuil njakou lku a ekl:

"Bohuel ne, ne, nemohu se zdret ani na veei ... Musm hned odjet. Dnes je sobota, a to m
ekaj jet podpisy."

"Co se d dlat, budi tedy. Nadm, aby hned pipravili kon."

"Ano, mil krasavice."

"Chon!"

Chon se opt objevila.

"Kon pro krle!" zvolala hrabnka.

"Dobr," odpovdla Chon s smvem a zas odela.

Za okamik ji bylo slyet, jak v pedpokoji ki:

"Kon pro krle!"

1. Krl se bav

Krl krel ke dvem salonu rozradostnn, nebo se mu podailo zashnout svou autoritou a
potrestat hrabnku za ekn; nebylo tak k zahozen, e se zbav pot s prezentac.

Chon se vrtila.

"Kdepak je moje sluba? Nala jste ji?"

"Ne, Sire, nikdo ze sloucch Vaeho Velienstva v pedpokojch nen."

Krl el ke dvem a zavolal: "Sluba!"

Nikdo neodpovdl, zmek byl jako nm, neozvala se ani dn ozvna.

"K ertu, kdo uv, e jsem vnukem toho, kter ekl: Mlem jsem musel ekat!" Potom
pistoupil k oknu a otevel je.

Ale ndvo bylo stejn przdn jako pedpokoje: nikde dn k, dn jzdn myslivec ani
gardista. Vechno zahalila tich, velebn noc, pln ndhernho msnho svitu, kter vlval
do due klid a jako rozeen vlny zaplavoval vrcholky strom v lesch u Chatou a odrel se
miliny svtelnch pablesk v Sein, kterou mohl zrak sledovat jako obrovskho lnho hada
v jejch zkrutech dobr tyi a pt mil od Boudivalu a k Maisons.

Potom znenadn zaal tlouci slavk a zpval tak bjen, jak zpv jen v msci mji; vesel
tny jeho zpvu mohou nalzt dstojn prosted jenom v prvnch jarnch dnech, kter miz,
sotvae pily.

Cel harmonie prody vak pro Ludvka XV. nemla dnou cenu, nebyl toti dn snivec,
bsnk ani umlec, ale velk materialista.

"Tak jim porute, hrabnko, snan vs prosm. U bla, u je naase, aby cel ta komedie
skonila," ekl zlostn.

"Sire, to nemohu, tady j neporoum," durdila se hrabnka rozkon, co tm vdycky

mlo spch.

"A j urit tak ne, sama vidte, jak m tady poslouchaj."

"Ne, tady neporoute vy ani j, Sire."

"A kdo tedy? Snad vy, Chon?"

"J? Dost pot mi dl poslouchat, pro bych si mla dal nesnze pidlvat porouenm?"
zeptala se mlad ena a dl se houpala v kesle.

"Kdo je tady vlastn pnem?"

"To je mi otzka, Sire, pece pan guvernr!"

"Pan Zamore?"

"Ano."

"A tedy na nj nkdo zazvon."

Hrabnka se zboovnhodnou nonalanc nathla ruku po hedvbn e se stapcem

poszenm perlami.

Objevil se komornk; pravdpodobn byl u pedem pouen a ekal na zazvonn v

pedpokoji.

"Guvernr?" zeptal se krl.

"Guvernr ste pevzcn dny Vaeho Velienstva," odpovdl lokaj uctiv.

"Kde je?"

"Na obchzce."
"Na obchzce?" opakoval krl.

"Se tymi dstojnky," potvrdil komornk.

"Jako pan de Marlborough," zvolala hrabnka.

Krl nemohl potlait smv a ekl:

"Ano, to je vesel, ale to neme zabrnit, aby se nezapahalo."

"Sire, pan guvernr dal zamknout stje z obavy, aby v nich nenael toit njak zloinec."

"A kde jsou m jzdn myslivci?"

"V pomocnch budovch, Sire."

"Co tam dlaj?"

"Sp."

"Coe! Oni sp?"

"Dostali k tomu rozkaz."

"Kdo jim ho dal?"

"Pan guvernr."

"A co brny?"

"Kter brny?"

"Brny zmku."

"Ty jsou zamen."

"Vborn. Ale meme si opatit kle."

"Sire, kle si zavsil na opasek pan guvernr."

"Zmek je tedy v dobrch rukou. U sta hrom, to je ale podek!" zvolal krl. Kdy u neml
dal otzky, komornk odeel.

V kesle pohodln rozloen hrabnka kousala stonek krsn re, jej rty byly korlov.

"Sire, vele souctm s Vam Velienstvem, nabdnte mi pai a pojme hledat. Chon, bude
nm svtit na cestu," navrhla pan Dubarry s unylm, sob vlastnm smvem.

Chon krela ped nimi jako pedzvdn hldka, aby hlsila nebezpe, kdyby se njak
vyskytlo.
Na rohu prvn chodby zaimrala krlovo chp lbezn vn, kter by vzbudila chu i u toho
nejvtho labunka.

"Ach, ach! Co to tady tak von, hrabnko?" zastavil se krl.

"Sire, to je veee. Domnvala jsem se, e krl mi proke est a povee v Luciennes, proto
jsem ji dala pipravit."

Ludvk XV. jet dvakrt nebo tikrt nasl vni a uvdomil si pitom, e jeho aludek u
del dobu upozoruje na svou existenci a e mu v nm bude podn kruet, ne se dostane
do Marly: nejmn pl hodiny potrv, ne vzbud myslivce, ti budou dobe tvrt hodiny
zapahat a cesta do Marly trv dalch deset minut; a v Marly ho ek jenom studen veee;
krl opt nasl svdnickou vni, uchopil hrabnku pod pa a zavedl ji ke dvem jdelny.

Na skvle osvtlenm a bohat prostenm stole leely dva pbory.

"U sta hrom, vy muste mt dobrho kuchae, hrabnko."

"Sire, dl dnes pijmac zkouku a sna se, ubok, ze vech sil, aby zskal pochvalu
Vaeho Velienstva. Je schopen si proznout hrdlo jako uboh Vatel."

"To myslte doopravdy?" zeptal se Ludvk XV.

"Pedevm vsadil, Sire, na omeletu z baantch vajek ... "

"Omeletu z baantch vajek? J pmo zbouji omeletu z baantch vajek!"

"To je ale smla!"

"Tak to nesmme, hrabnko, zarmoutit vaeho kuchae," usml se krl, "ne se naveeme,
Zamore se teba vrt ze sv obchzky."

"Ach, Sire, to je bjen npad!" nemohla skrt hrabnka uspokojen nad tm, e vyhrla
prvn kolo. "Pojte, Sire, jen pojte."

"Kdo ns bude obsluhovat?" ptal se krl, kdy nevidl nikde dnho lokaje.

"Kva, Sire, vm nebude chutnat, kdy vm ji podm j?"

"Ale ano, hrabnko, zvl kdy ji sama uvate."

"Tak tedy u pojte, Sire."

"Jenom dva pbory? Chon u veeela?" zeptal se krl.

"Sire, neodvily jsme se bez vslovnho rozkazu Vaeho Velienstva ... "

"Jen poj, moje mal Chon, posa se proti nm," ekl krl a sm pinel tal a pbor.

"Ach, Sire ... " upejpala se Chon.

"Ach! Ano, jen si hraj na pepokornou a peposlunou poddanou, ty licomrnice! Posate se,
hrabnko, tuhle vedle m. Mte perozkon profil!"

"To jste zpozoroval teprve dnes, Pane Francie?"

"Co chcete! Obvykle se na vs dvm z en face, hrabnko. V kucha je opravdu ohromn

chlapk. Ta ra polvka je znamenit!"

"Udlala jsem dobe, e jsem starho propustila?"

"Vborn."

"Udlejte to jako j, uvidte, e na tom tak zskte."

"Nerozumm vm."

"Propustila jsem svho Choiseula, propuste ho tak."

"Jen dnou politiku, hrabnko. Nalejte mi madeirsk," podval j krl sklnku; hrabnka
uchopila karafu s dlouhm hrdlem a nalila mu.

Bl prsty pvabn nice se krsn odrely od ervenho vna a hrabniny nehty tm

zrovly.

"Nalvejte pomalu a klidn, hrabnko," ekl krl.

"Abych nerozlila, Sire?"

"Nikoli, abych ml as pozorovat vai ruku."

"Ach, Sire! Vae Velienstvo m dnes objevitelsk den," smla se hrabnka.

"Ano, ano, to mm. Myslm, e brzo objevm ... " odpovdl krl, kter se u dostval do
dobr nlady.

"Svt?" zeptala se hrabnka.

"Ne, to ne, tolik ctidosti nemm, abych objevoval cel svt, mm dost u jednoho
krlovstv. Ale ostrov, mal koutek zem, kouzeln vrch, palc, v nm jedna dma z mch
ptelky bude Armidou, palc, do nho vstup budou chrnit vemon obludy, kdy bych
chtl zapomenout ... "

"Sire, tady je voda nabran pmo z eky Lth,35 podvala pan Dubarry krli karafu
chlazenho ampaskho, kter v t dob bylo velkou novinkou.

"Voda z eky Lth, hrabnko! Jste si tm jista?"

"Ano, Sire. Uboh Jean ji pinesl z podsvt, do nho u ze t tvrtin vstoupil."

"Na jeho astn vzken, hrabnko! Ale dnou politiku, prosm vs," pozvedl krl i.
"Pak u nevm, o em mm mluvit, Sire. Kdyby tak Vae Velienstvo chtlo nco vyprvt,
vyprv tak bjen ... "

"Ne, ale zarecituji vm vere."

"Vere!" zvolala pan Dubarry.

"Ano, vere ... Co je na tom divnho?"

"Vae Velienstvo si vere okliv!"

"A prvem! U sta hrom, ze sto tisc ver, kter se napou, je jich devadest tisc proti
mn."

"A ty, co mi bude Vae Velienstvo st, jsou z tch deseti tisc, kdy tch devadest tisc
ostatnch nenalo milost v och vaeho velienstva?"

"Nikoli, hrabnko, jsou vnovny pmo vm."

"Mn?"

"Vm."

"A kdo mi je vnoval?"

"Pan de Voltaire."

"A povil Vae Velienstvo ... "

"Vbec ne, adresoval je pmo Va Vsosti."

"Jak to? ... Bez prvodnho dopisu?"

"Naopak, v docela rozkonm dopisu."

"Ach tak, u rozumm; Vae Velienstvo dnes dopoledne pracovalo se svm editelem pot."

"Ovem."

"tte u, Sire, tte vere pana Voltaira."

Ludvk XV. rozloil paprek a etl:

"Bohyn slasti, ty, je matkou Grci jsi,

pro do paphoskch her tv sta krvav

hanebn nepvab s tmou podezen ms?

Pro ztrta hrdiny ti spti nedv?

Oddysseus je ve vlasti ctn vce

ne Agamemnn, jen je bez nj nic.

Dk jeho gniu a tvr politice

Ilin, sjednocen, jde slv vstc.

Podma si bohy, Venue m;

vem srdc z krsy sv dej aspo po troe;

a trhej mezi stony dvma

rozvit re rozkoe.

Nebu vak vce k naim om nm,

a Neptunovi vra klid zbrojnoe.

Ped Oddysseem Trja na pozoru m se,

za co ho sth msta krvav.

Je-li vak nkdy nebezpen krse,

pak leda, kdy j lsku vyznv."

"Pan de Voltaire se urit chce s vmi usmit," ekla hrabnka, podrdn z poetick
zsilky.

"Ach, to se zbyten namh. Je to svrlivec a v Pai by vechno rozhzel, kdyby se tam

vrtil. pln nm sta, kdy v n mme Rousseaua. A si Voltaire jde ke svmu pteli,
mmu bratranci Bedichu II. Tak si ty vere pece vezmte, hrabnko, a pemlejte o nich."

Pan Dubarry vzala papr, stoila ho do ruliky a poloila vedle tale.

"Sire, troku tokajskho?" zeptala se Chon.

"Pochz ze sklepa Jeho Velienstva csae rakouskho. Mete se ho napt s dvrou,"

poznamenala hrabnka.

"Ach, z csaskch sklep! Ale tokajsk mm jenom j."

"Vak mi je tak dodal v sklepnk, Sire."

"Coe! Vy jste ho svedla? ... "

"Nikoli, poruila jsem mu."

"To je dobr odpov, hrabnko. Krl je pitomec."

"Ach ano, ale Pane Francie ... "

"Pn Francie m alespo jednu dobrou vlastnost, e vs miluje z celho srdce."

"Ach, Sire, pro nejste opravdovm pnem Francie?"

"Hrabnko, dnou politiku."

"Krl si vezme kvu?" zeptala se Chon.

"Oveme."

"A Jeho Velienstvo ji bude plit jako obvykle?" zeptala se hrabnka.

"Nebude-li kastelnka proti tomu nic namtat ... "

Hrabnka vstala.

"Co to dlte?"

"Obsloum vs, pane."

"Vidm, e udlm nejlp, kdy vs ji nechm udlat," rozvalil se krl blahobytn v kesle.

Hrabnka postavila na stbrn vai kvovou konviku s vacm moka; pak postavila ped
krle talek se stbrnm pozlacenm hrnkem a malou karafku z eskho kilu a vedle
talku poloila malou ruliku papru na zaplen.

Krl se soustednou pozornost, kterou vdycky vnoval tomuto obadu, peliv odmil
cukr a kvu, opatrn na n nalil plenku a zaplil ji od svky stoenm paprkem. Paprek
hodil do vaie, kde dohoel.

Za pt minut u vychutnval kvu s rozko pravho labunka.

Hrabnka ho nechala v klidu, ale pi posledn kapce si u neodpustila a zvolala:

"Ach, Sire, vdy jste zaplil kvu veri pana de Voltaire, to pinese netst Choiseulm."

"Zmlil jsem se, vy nejste vla, vy jste dmon," sml se krl.

Hrabnka se zvedla a ekla:

"Sire, nechce se Vae Velienstvo podvat, zda se guvernr u vrtil?"

"Ach, Zamore? Pro bych to dlal?"

"Abyste se mohl vrtit do Marly, Sire."

"To je pravda. Pojme se tedy po nm podvat, hrabnko," pokouel se krl vytrhnout se ze
sv pohody.

Hrabnka pokynula Chon a ta zmizela.

Krl zaal znovu ptrat, ale v docela jin nlad ne ped vee. Filosofov tvrd, e lovk
vid vci ern nebo rov podle toho, v jakm stavu je jeho aludek. A protoe krlov maj
stejn aludek jako jejich poddan - ale obvykle v mn dobrm stavu - krl ml tak vtenou
nladu, jak jen krl me mt.

Po deseti krocch v chodb zavanula ke krli nov vn. Ped krlem se prv otevely dvee
vedouc do rozkon komnaty s modrm atlasem a ivmi kvtinami; alkovna, k n
arodjka zamila, byla u dv hodiny osvtlena tajemnm svtlem.

"Tak se mi zd, Sire, e Zamore se vbec neukzal a e tu jsme navdycky zaveni, pokud se
ovem ze zmku nezachrnme okny ... "

"Na prostradlech?" zeptal se krl.

"Sire, uvejme, ale nezneuvejme prostradel," odpovdla hrabnka s obdivuhodnm

smvem.

Krl s smvem rozevel nru a pan Dubarry upustila krsnou ri, z n zaaly na koberci
opadvat lstky, kdy dopadla na koberec.