KA PT TO LA 3

500-1 000 muŽů.Mezi tyto nepravidelnéjed.

notky byly tehdy zaÍazovány i polské pluky
(,,Polakenzu Fuss").
Nově naverbované vojsko procházelo dů.
kladným výcvikem. Cvičily se obrany jednotliv.
ce, celého šiku, změna fronty šiku otáčením
podle jednoho nebo druhéhokřídla' tak.jak to
vyŽadovala taktika boje.
Po zvládnutí pořadového výcviku přišlo na
řadu cvičení se zbraní. Zv|áště výcvik
v ovládání muškety byl velmi sloŽitý, a proto

Prachovnice p ota Že ná kaŽí

:i rnosáznýn pro1amovaným kováním.
Re líéi
p ře 11 stavuje je zdce V antické zb roji
bodaiícího je d noho ze dvou T urků ,
le Žících na ze mi
p od vzpina1ícím se kone m'
Při ústí násypné trub ice stojí
rytíř v p látovém odění.
Re liél je ob ohace n rytím.
Vojen.JÍuT-u.'"u*

M ušket ýr
r p Ív a í polort n y
l7' st oIet í.

vnitřní organizace pěšíchjednotek se od

l6. stoletív podstatě nezměnila'
Mimo jednotky řadové pěchoty, kterou
tvořily zhruba organizačněstejnéútvary,exis-
tovaly i nepravidelnépěchotníjednotky. Byly to
například pluky doplňované a vytvářené
v různých uherských národnostních oblastech.
Na evropských bojištíchse počátkem l7. století
nejčastějisetkáváme s pluky hajdukůa Chorva.
tů. Jejich početnístavy se pohybova|y kolem

-tA
 KA PIT O LA 3

Muške t;i
s couÍnákovým zámke m
Z p I vní poloviny l7' s1ole tí
- de rarl
V cje nské muZcuríl
v Praze .

zdlouhavý. V období třicetileté války se

iáze
v císařskéarmádě nabíjenímuškety a střelba "I ccrrotiivé
č innosti
z ní členilona 99 poloh se 163 povely. Koncem doutnákového zárnku
třicetiletéválky bylo poloh j1Ž jen 43.
Protože nabíjení muškety bylo zdlouhavé,
získával se časvýměnou předních řad bojových
sestav.První řada vypálila salvu z mušket,pak
se rozdělila do dvou částía kaŽdá z nich odešla
do jedné strany bojového sevřeného útvaru
Znovu nabíjet muškety. Pak tento manévr
uskutečnila druhá řada, po ní třetí' čtvrtá
a další. Tak byla zajištěna nepřetržitá palba
bojovésestavy.
Při útoku jezdectva nebo kdyŽ se přiblíŽila
nepřátelská bojová sestavana malou vzdálenost
ustoupili mušketýři za pikenýry, kteff byli
vyzbrojeni a vycvičeni pro boj zb|izka.
Tvar bojových sestav ve druhé polovině 16.
stoletía zvláště v první polovině l7. stoletíbyl
velmi rozliěný. Jednou z nich byla španělská
tercie, vytvořená ze dvou aŽ tří tisíc mušketýrů
a pikenýrů. Zák|adem této těŽké sestavy byl
čtverecsložený z pikenýrů, kolem něhoŽ byl
vytvořen z mušketýrůobvod o několika řadách.
Ke každémuz rohů tohoto mohutnéhočtverce
by|a připojena menšíčtvercovásestava muške-
týrů. Tyto tercie byly v bitvě Íazeny do
šachovnicovéhopostavení,přičemžse mezi ně
vkládaly pluky nebo korouhve. Před sestavy
bylo stavěno do palebnéhopostavenídělostře.

75
 KAP ITOLA 3.

lectvo. Tento způsob bojovésestavy byl použit dokonalejšíma lehčímmr

vojskem katolické Ligy v bitvě na Bíléhoře. třech řad mohly pálit všo
V souvislosti se zdokonalováním ručních současně.Mušketýři se r
palných zbraní, rozvojem jejich výroby a jejich třicetiletéválky rozhodui
stále větším využiti v boji začal od počátku Jezdectvo se počátkem
17. století v někteých evropských armádách na dva základní druhy
postupný přechod k lineárnímu ělenění bojo- výzbroji a výstrojí.
vých sestav vojska. Kyrysníci byli od hlar
Poprvé tento nový druh sestav začalo pou. plátovým oděním,měli p
Živat nizozemskévojsko v průběhunizozemské později palaš, kterým a
revoluce koncem 16. století. stejně jako ve i bodnout. Podle dalšíchi
většině evropských armád se i nizozemská skupiny. První z nich ni
bojová sestava ělenilá do tří ěástí: předvoje, těžké jezdecké kopí. N
hlavních sil a zadního voje. Tyto tři části války však jezdecké kop
napadaly nepřítele buď současně,nebo podle a setkáváme se s ním jeu
toho, jak se k němu přibliŽovaly. Na rozdíl od někteých nepravidelný.e
jiných sestav nizozemská bojová sestava se z pffslušníkůvýchodníd
skládala zetíi|inií. Šírkačelabyla tak mnohem skupina kyrysníků měla
většíneŽ hloubka. Tato bojová sestava umoŽ- pistole s kolečkov-r..
ňovala nizozemskéarmádě dokonaleji vyuŽívat v pouzdrech (holstrách)' r
palnézbraně, kteých měla víceneŽjiné armády obou stranách sedla.
té doby, lépe manévrovat v průběhu boje Dalšídruh jezdectva w
a poráŽet španělská vojska, která vedla boj ve tehdy takékarabiníci(net
velkých a málo pohyblivých španělských ter. reiter). Z ochranné zblr
ciích, v nichŽ nemohla být plně využita pa|ba přílbu a přední plát. Bý
z mušket. ručnicís kolečkovým ál
V průběhu třicetiletéválky došlo k dalšímu dvěma pistolemi. Po bo
rozvoji lineární bojové sestavy a lineární kyrysníci, poboční zbn
taktiky. Přišlo s ní na evropskébojištěšvédské ručnici měli zavěšenou;
vojsko, kterése zapojilo do bojů po roce 1630. bandalíru. V holstrách u
Bojová sestava každéhošvédského pluku se dvě pistole.
obvykle skládala ze dvou sledů.V prvním z nich Kyrysníci i arkebuzířiI
byljeden prapor' ve druhémsledu ve vzdálenos. bitvy zásadněna koních.
ti 150-200 metrů od prvního zbývající dva především střelných zb
prapory. V praporech nebyli mušketýři rozmís. karabin a pistolí.
těni kolem pikenýrů, ale na jejich křídlech. Jezdectvu podobný.m
obvykle tvořili tři řady. Jezdectvo bylo rozmís- dragouni. Jezdili takénl
těno v eskadronách na křídlech prvního přesunu na místo bojc
a druhého sledu pluků. Dělostřelectvo bývalo a bojovali jako pěcl
před prvním sledemav mezetách mezi prapory' k jezdectvuneřadili.
KdyŽ bylo nutno vytvořit souvislou linii muške. Zák|adni organizační
týrů, postoupila obě jejich křídla z praporů byl pluk. V období třica
prvního sledu kupředu a postavila se před l 000 jezdců. Pluk se člo
pikenýry. Mušketýři z praporů druhého sledu Každá z nich měIa sl-rij
rovněž postoupili kupředu a postavili se na kornet. Taktickou jedl
úroveňmušketýrůprvního sledu. eskadrona, vytvářená z
Při takové bojové sestavě bylo dosaŽeno Někdy byl pluk ěleněn
maximálního využití palných zbrani a lidí. které byly jak organir
Zár oveň se.snižovalyztr áty způsobenénepřá tel. jednotkou.
ským dělostřelectvem.Díky dobrému výcviku, Z nepravidelnéhojezdr
 KA PITOLA 3.

ti řadovémunaprosto odlišnou organizaci, bylo
v císařskéarmádě v průběhu třióetileté váiky
nerylce chorvatských jezdeckých jednotek.
Hlavní zbraní jezdectvav počáicíchtřicetileté
vá.lkv.;byly palné zbraně. Aby jich mohlo být
co nejúčinnějivyuŽito, býla nejobvyklej-
1boji
šímzpůsobembojejezdectva takzvaiá karako.
Ia. V průběhu bitvy na Bíléhoře použi| tento
způsob boje jízdy Kristián z Anhaltu ml. při
útoku proti nepřátelsképěchotě.
Karakoly bylo možno použítdvěma způso-
by. Buď vyrazi|a první řada jezdecké'"ótuuy,
která ve vzdálenosti 30-50 kroků od prvních
řad nepfftele vypálila ze svých zbianí na
nepřátelské vojáky, pak obrátila své koně do
strany a zaje|a v zástupu jako poslední řada své

Sou boj muške týra

s j ezdce m.
Sou boj piken ý,ra s je z<lce m

78
 KA PIT OLA 3.
sestavy. Tím uvolnila místo další řadě, která
stejně jako předcházejícívyjela proti nepříteli,
vypálila ze svých zbrani a zaíadi|a se na konec
.sestavy. Při tomto způsobu boje vždy první
řada útočila,zatímco ostatníjezdci nabíjelisvé
zbraně. V druhémpřípadě útočilijezdci jedno-
ho zástupu sestavy.Vyjeli proti nepffteli a kdyŽ
míjeli prpvým bokem jeho sestavu,vystřelili ze
iu iož rlé
j ezdecl- éi;o'i,il.i*
i7. st oicti.
79
svých zbraní a velkým obloukem se celý zástup
zase vrátil na svémísto v jednotce. Svézbraně
nabíjeli při cestě zpět. .
Po příchodu švédskýchvojsk na evropské
bojištěse začalprosazovat nový způsobjezdec.
kého boje. Hlavní zbraní švédskéjizdy by|
pádný palaš. Jezdci útočili v trysku proti
nepřátelské sestavě, přičemž drželi palaš
z1ů . ;, rb ;
v p rv lí p i. ll'r, i nš
 KAPIT OLA 3.
v napřažené ruce hrotem čepele kupředu.
Jezdectvu tak byla vrácena jeho hlavní ú|oha'
silný překvapivý útok. Pistole švédštíjezdci
pouŽívalijen při šarvátkách nebo v prvni fázi
útoku'
Jak již by|o připomenuto, zvláštnímdruhem
vojska, kteý stáI na rozhraní jezdectva
a pěchoty, by|i dragouni. Protože měli za úkol
bojovat jako řadová pěchota, jejich výcvik se
v podstatě od výcviku této pěchoty neliši|.
I organizacedragounských pluků byla podobná
organizaci pěchoty. Zbruba polovinu dragoun-
ských pluků tvořili počátkem l7. stoletímuške-
týři, vyzbrojení předevšímpěchotní mušketou
s doutnákovým zámkem a zhruba druhou
polovinu kopiníci s tehdy charakteristickým
pěchotnímkopím, upraveným k nošenína koni.
Protože se přesunovali z prostoru do prostoru
na koních, mohli dragouni udÍŽovat stejné
pochodovétempo s řadovým jezdectvem. Dra-
gounů býva|o vyuŽíváno v období třicetileté
války k provedení nenadálých útokůna menší
pevnosti, k vyhozeníbrány nepřátelsképevnosti
nebo k nenadálému,překvapivému přepadení
nepřátelskéholežení.
Většírozmach počtu dragounských pluků je
možno sledovat v závětu třicetileté vá|ky,
zv|áštěpo reformách švédského krále Gustava
Adolfa II., kteý vytvořil z dragounůvojsko, jež
se svým charakterem přiblíŽilo řadovémujéz-
dectvu. Po uplatnění těchto změn i v ostatních
evropských armádách nahradili dragouni po-
stupně jezdecké útvary arkebuzírů. A tak se
koncem třiceti|etéválky setkáváme s členěním
jezdectvajen na kyrysníky a dragouny.
Počátkem 17. století je možno pozorovat
i mírný vzestup významu dělostře|eciva. zkva-
litněníjeho vnitřní organizace a dě|ostře|eckého
materiálu.
I když dělostřelci nadále by|i považování
spíšeza vojenskéřemeslníkya specialistyneŽza
Žoldnéřea v tomto smyslu byl chápán i jejich
vztah k bojujícímarmádám, přece jen je moŽno
vidět postupný přechod dělostřeleótuá k trua|é
službě. Především proto, že dělostřelci všech
stupňůse stále více stávali placenými státními
zaměstnanci v královských zbrojnicích, kteří
byli časod časupovoláváni k vojsku do pole.
V průběhu třicetiletéválky se děla stále částěji
soustřed'ovala do dě|oŠtřeleckýchjednotek,
kteým po taktické i organizačnístránce velel
sttickmeister,po technickéstránce bÍichsenmei-
ster či později feuerwerker.
Postupně se také sniŽova|arozmanitost dě|
a sjednocovala struktura dělostře|eckéhomate.
riálu. Na počátku třicetiletéválky dopro váze|y
armády na jednotlivá bojištěděla rozčieněnána
kartouny, střílející80_l2 liberní ku|e. sch|an-
ge' stfflející 60_100 liberní ku|e, takzvaná
plukovní dě|a, stfflející 8-2 liberní kule,
hg:fTi":' střílející30.ó liberní ku|e a moždíře'
stfflejícíkule o váze 40_260 liber. Koncem
třicetiletévá|ky, kde se děIostřelectvojiž stávalo
nedílnou součástí organizace jednotiivých ar-
mád, se dě|ostřelecký materiál uprávil na
s.kupinu kanónů, střílejících4, 8, |i, t6 a 24
liberníkule a moždíře,střílející
ó,7,,8,9 a l0
liberníkule.
. K přepravě děl se pouŽíva|oněko|ika párů
koní. Počet spřeŽenízávisel na váze dě|a a na
charakteru terénua cest. Těžká děla se přepra-
vovala rcz|oŽená na několika speciálnich vo-
zech. Samostátně bylo vezeno sfře|ivo. střelnÝ
prach, dělostřelecké nářadí u po.r"uv. -pň
Přepravě dět přes ska|natý a těžkb průchodný
terýn se použiva|asoustava rumpálů a vratideí,
ste.;.nějako při vytahování d8lových hlavní
a lafet.na bašty a bastióny. Práce s rumpá|y
a vratid|y vyžadovalanaprostou souhru obslu-
hy.
Dě|a býva|a před bitvou.a při obléhání
pevností sestavována do baterií a umísťována
do
.zvlášť upravených dělostřeleckých pateb-
ných postavení.To bylo většinouzhbtovóno ze
zeminy získanépři výkopu pffkopů, z niŽ se
,oeta
budova|y náspy. Náspý cňraniý jak
vpŤedu,kde byly střílny, tak i po siranách.
V průběhu třicetiletévátky sě používaladěla
předevšímpři obléhánípevňosií.a opevněných
měst. Dosta|o.li dě|ostřelectvoza úkó| bořit zdi
a.věžepevnosti, byla palba zaměřena tak, že se
cíl octl v kříŽovépalbě dvou baterií a v čelné
palbě jedné baterie. Při dobývání ve|kých
pevností by|o dělostřelectvo sestavováno
do
gen^erálníchbaterií, sk|ádajících se převážně
z 8 kartounů, střílejících 42 liueňí kule,
z 6 půlkartounů,vystřelujících24 tiberní kule
a 4 čtvrtkartounů,vrhajicích 12 liberní kule.
Tato baterie stá|a asi 300 metrů ode zdi
pevnosti.
 KA P ITO LA 3

"t

P a l e b n é p o S t a v e n l.
Bezprostředně v boji se děla. používala d ělostře le cké bate rte

oornl]nc
.uiwn- zřídka, většinou v období zah'ájeni v b itvě na Bílé hoře
p.oti přibliŽujícímu se nepříteli. dle soud obé rytiny.
Prahy
města
í p..iuÉnusamotnéhoboje pak děla silnou
Archív lrlavního
- g raiická sb írka'
ka,iáčouou palbou brzdila postup nepřátel.
iednotek. Byla však poměrně neťřinná
'tv"t' neŽ
oiáti iá'a""tvu, jeřroŽ pohyb byl rychlejší tantskéhokostela v Hrobu a uzavřením
protes-
.tr"tuá z dě| ajejich nabíjení.
tantského kostela v Broumově Rudolfem II.
poa"p'uný Majestát. Zástupci šlechtypřijeli na
iento .1"'á ozbiojeni, doprovázeni svými ozbro.
cEsK É sTAvovsKÉ
ienÝmí houfy. Dne 22. května se na schůZce,
Pov sT ÁN Í '[onunc u páta"i Smiřických na Malé. Straně,
A ČEsKÁ vÁLKA šlech-
pr"áa"i'ud^ikálníhokřídla odbojnéčeské
iy dohodli o potrestání místodržících Slavaty
Dne 21. května 1618 se v praŽskémKarolínu
a Martinice smrtí za porušení Majestátu.
sešelcísařem zakázaný sjezd odbojných českých
projednal společný postup prott Druhéhodne na to, při audienci u místodrŽících
stavů, aby-',špaňelské..dvorské straně, která na Pražskémhradě, byl nad Vilémem Slavatou
latoticte po
a Jaroslavem Bořitou Martinicem vynesen
porušila svým postupem, pobořením protes.
 KAPIT OLA 3
krátkem soudu rozsudek a oba, spo|u s písařem
Filipem Fabriciem, byli vyhozeni z oken do
hradníhopříkopu.
Defenestrací zača|ičeštístavové ozbrojený
odboj proti císaři Matyášovi. Zvo|1|i si vládu
třiceti direktorů a připravovali se na obranu.
Vedoucími představiteli odbojných českých
stavů se stali předseda zvoleného direktoria
Václava Vilém z Roupova, zástupce měst
Žatecký měšťan Maxmilián Hošťálek, novo-
městský měšťanValentin Kochan z Prachové
a sekretář direktoria Benjamin Fruvejn. Dire-
ktorium pověřilo vojenskými úkoly Jindřicha
Matyáše z Thurnu a Jiffho Fridricha, dále
Linharta Kolona z Felsu, Jana ml. z Bubna
a Pavla VosterskéhoKaplíře ze Sulevic. Stavům
se podařilo získat pro odboj celéČechy kromě
Plzně' Českých Budějovic a ČeskéhoKrumlo-
va.
Zpoéátku české stavy neměly zájem na
otevřenéozbrojenéroztrŽces císařem.Dokonce
se staraly o to, aby alespoň v počátcích
stavovského odboje dostáva| král pravide|né
příjmy z Čech. Také Matyáš a jeho poradce
kardinál Khlesl z obavy, aby se nezačaly po
českémvzoru bouřit ostatní stavy středoevrop-
skémnohonárodnostníhabsburskémonarchie,
byli ochotni s českýmistavy vyjednávat. Avšak
španělskopapeŽská strana u dvora v čele
s českýmkrálem Ferdinandem Štýrskýmprosa.
dila svénesmiřitelnéstanovisko vůčivzbouřen.
cům. obě strany se začalypřipravovat k boji.
Češtístavovépočítalis podporou protestant-
ské Unie v německéříši a s podporou Anglie
a Nizozemí. Nalezli ji však jen u savojského
vévody Karla Emanuela a falckého kurfrrřta
Fridricha, později i v Nizozemí a u sedmihrad-
ského kníŽeteGábora Bethlena.
Císař od samého počátku měl oporu jak
finanční tak i vojenskou od Španělskaa ze
španělské Belgie. Nemalou podporu nalezl
i u představitele katolické Ligy, Maxmiliána
Bavorského.
V červenci1618 došlo ve Vídni k převratu.
Kardinál Kh|esl, který radil císaři k opatrnému
postupu vůči odbojným českým stavům, byl
přičiněním Ferdinanda Štýrskéhoz císařova
okolí odstraněn a španělskopapeŽskástrana
ovládla ve Vídni situaci.
Z benátskéhopohraniěí byl povolán se svým
vojskem valonský velitel Dampierre a ze
španělskéBelgie se vydal na pochod k českým
hranicím v ěe|esvéhovojska Buquoy. Jeho síly
byly odhadovány na 8 000 pěších a 6 0o0
jezdců.
Vojsko zača|yv té době verbovat i stavové.
Na svémjednání28. května se direktoři usnesli
nařídit vyhlášeníhotovosti a vyzvat všechny
obyvatele českých zemí k řádnému odvádění
berní. Pro hotovost se vycházelo z odhadu
majetku v roce l596, přičemŽměl být dvakrát
většípočetjezdců neŽ tehdy.
Stavovskévedenísi nedělalo iluze o hodnotě
hotovosti, a proto rozhod|o pro začáteknaver-
bovat dva pěšía dva jezdecképluky. Stavové
však nezůstali jen u náboru muŽstva, ale
věnovali se také zabezpečenísvého vojska
potřebnou vý zbr ojí,výstrojí,střelným p rachem
a municí. Pozornost zaměřili především do
Norimberka, který byl centrem protestantského
' tábora. Prostřednictvím faktora saského kur-
firřta Jana Geringera, kníŽete Kristiána
z Anhaltu a Leonarda Multze se rozhodli
nakoupit dostatečné mnoŽstvístřelnéhoprachu
a olova, dále pak výzbroje a výstrojepro lehkou
jízdu.
Zárovei čeští odbojní stayovépodnikli kroky
k zajištěnípomoci z dalšíchzemí českékoruny.
Morava Se pod vlivem Karla staršího ze
Zerotína k povstání zatím odmít|a připojit.
Slezštístavovése rozhodli připojit k povstání
a naverbovat 6 000 muŽů, kteří by ale zůstali
prozatím ve Slezsku.
V červnu již mělo direktorium k dispozici
částvojska, a tak bylo moŽno zahájit vojenské
akce. Prvním cílem bylo zajištěníjiŽních Čech.
Vojenskou akci vedl Jindřich Matyáš Thurn
s 5 000 muži.Vyhnal císařskévojsko z Krumlo-
va a spokojil se s pozorován"ímBudějovic, které
stály proti odbojným českýmstavům.Tím celá
akce skonči|a.
12. srpna překročil českéhranice se svým
vojskem Dampierre. Po neúspěšném obléhání
Jindřichova Hradce se stáhl zpět k Německému
Brodu, kde se 9' záÍíspojil s Buquoyem. Stavy
mezitím najaly do svých sluŽeb zkušeného
válečníkaMansfelda a pokračovaly ve verbo-
vání dalšíchŽoldnéřskýchjednotek. Postupně
se začala scházet i zemská hotovost. Početně
silnější stavovské vojsko zastavilo pochod
 KA PIT O LA 3.
Buquoye na Prahu u Tupadel nedaleko Čáslavi.
PrvníÍázebojůskončilačástečným úspěchem
českýchodbojných stavů.Podařilo se zastavit
postup císařských vojsk na Prahu, vytvořit si
početnípřevahu a tím i podmínky pro úspěšné
pokračováníozbrojenéhostřetnutís císařským
vojskem. Situace se ještě více zlepšila přícho.
dem Mansfeldova vojska do Čech.Slezskézemě
poslaly do Čech slíbených 3 000 muŽů. Do
sluŽeb českých stavů vstoupil zkušený voják
Gottfried Fridrich hrabě Hohenlohe.
Stavovskému vojsku se podařilo donutit
Buquoye k dalšímuústupua 9. listopadu mezi
Veselím a Lomnicí ho porazit. V následujících
vojenských akcích utrpěl nepřítel citelné ztráty
a byl zatlačendo,defenzívy.Úspěchy stavovské-
ho vojska koncÉmroku 1618dovršil Mansfeld,
kteý donutil,22. listopadu kapitulovat katolic-
kou Plzeň.,,,
SituacEčeskéhovojska se natolik zlepšila,že
se Thuťn rozhodl demonstrovat vojenskou sílu
českýchstavůzahájenímtaženík Vídni. Původ-
ní zámér však byl, vzhledem k nejasnému
postoji Moravy' nahrazen jen vpádem menšího
stavovskéhovojska, vedenéhoJindřichem Šli.
kem, do Rakouska.
Avšak přes sympatie části moravských
a rakouských stavů se představitelům českého
povstání nepodařilo získat tyto země na svou
stranu. ProtoŽe zima oslabila nejen císařské,ale
i stavovskévojsko, uvítali čeští
direktoÍi zaháje.
ní mírovéhojednání v Chebu 20. ledna 1619.
Válka však pokračovala drobnými akcemi
dále. obě strany vyuŽily re|ativního klidu
k posílení vojsk. Na českéstraně se přitom
objevily narůstajícífinančníobtiže.Daně povo-
lené sněmem v březnu l6l9 byly placeny
neochotně a s velkým zpoŽděním. Ve snaze
udržet si početní převahu vojsk, povolali
direktoři opět zemskou hotovost, která se
koncem roku 1618 rozešla domů. V kaŽdém
kraji mělo být postaveno nejméně 500 pěších
a l00 jízdníchbojovníků.
2o. bÍezna 1619 zemřel císař Matyáš a tím
padla i naděje na smírnévyřešenísporu mezi
českýmistavy a českýmkrálem na straně druhé'
protože jeho nástupce, Ferdinand II., byl ve
vztahu k českémuodboji představitelemnesmi-
řitelného katolického křídla. Protože se oče.
kávalo, že vá|ka bude pokračovat nyní zvýše-
84
nou intenzitou, rozhodli se češtídirektoři zesí
politický tlak na ostatnízemě Českéhokrálor
ství. Slezsko a LuŽici měli na svéstraně. Bý
proto nutno získat na stranu povstál
i Moravu, jejíŽ oficiální postoj byl dosu
určován Karlem staršímze Žerctina a katolir
kou částímoravského sněmu. Bylo zřejmé,ž
účinnou oporou evangelíků,kteff by moh
změnit stanovisko moravského zemskéb
sněmu, můžebýt jen vojenská pomoc. Vojsk
českýchstavů pronikla na Moravu a obsadil
Jihlavu a Znojmo, které sympatizovď
s povstáním. Ve Znojmě byl pod ochrano
Thurnova vojska svolán sjezd evangelickýd
pánů a rytířů,kteff se prohlásili za moravst
sněm. Dne 2. května odjeli pod ochrano
Thurnova vojska do Brna. Moravský sněn
kteý se sešel 8. května, sesadil moravsl
královské úředníky,zvolil podle ěeskéhovzon
24 direktorů, uzavřel dohodu s Čechy a. ob
moravské pluky, pěšípod ve|ením Ladislav
Velena ze Zerotina a jezdecký pod velenír
Fridricha Tiefenbacha se spojily s hlavnín
Thurnovými silami, |ežícimiu Znojma, ktcr
tím dosáhly početníhostavu asi 12 000 muŽli
Iniciativa vojenských akcí byla v tédobě pln
v rukou českých stavů. Na stranu české
povstání se přiklonily i rakouské stavy. Y
snaze podepfft tyto akce evangelické čás
rakouských stavů bylo rozhodnuto přesunol
vojenskéakce na územiRakouska.
Proto počátkemkvětna 1619 vtrhl Thurn a
s 15 000 muži do Rakous a 6. červnastanu
vojska českýcha moravských stavůpřed Vídn
Pokus dolnorakouských stavů o převrat b5
zmařen příjezdem čtyř jezdeckých korouhr
Dampierrova kyrysnického pluku na nádv<
Vídeňskéhohradu.
Po selhání naděje na politický zvÍ
v Rakousku ve prospěch protihabsburskéstn
ny a po rrtarnémobléhání Vídně byl Thur
povolán se svým vojskem zpět do Čech.
V tédobě se totižpodstatně zhoršila finan&
situace odbojných českýchstavů, kteým dc
cháze|y prostředky na financování najatéb
Žoldnéřskéhovojska. V létě1619stoupla částt
nezaplacenéhožoldu stavovskýmjednotkám n
l 800000 tolarů.
o něco lépe na tom byl v té době Ferd
nand II., kteý sice postrádal peníze z výtéž
 KAPIT OLA 3
berní,ale měl k dispozici vojsko, kterépro něho
dal ve Flandrech naverbovat španělský král
Filip. Kromě toho poskytl penize na naverbo-
vání |7 000 mužův Itálii a okolo 3 000 mužů
vyslal ve zbrani. A tak mohl Ferdinand II. již
v květnu 1619 shromáždit u ěeských hranic
poměrně silnou armádu.
Nečinní nezůstaliani češtídirektoři. Přes
obtíŽnoufinančnísituaci nechali najmout další
jednotky, a tak koncem května l6l9 stavovské
vojsko dosáhlo počtu 14 000 pěších a 5 000
jízdních.
Mezitím Buquoy spojením svých sil s Dam.
pierrovými vytvořil vojsko o 20 000 mužích.Ve
snaze zabránit postupu Buquoyova vojska do
nitra Čech dali direktoři Mánsfeldovi db Plzně
pÍikaz poslat část svých vojsk jako posilu
Hohenlohemu do jiŽníchČech.Během přesunu
byl však Mansfeld l0. března u Záb|ati
nedaleko Vodňan napaden Buquoyem a jeho
vojsko rozprášeno.
Bitva u Záb|atí byla jen sráŽkou malých sil,
ale její nás|edky byly dalekosáhlé. Buquoy
a Dampierre ovládli jižníČechy.Honenlohe byl
dortucen ustoupit k Soběslavi, kde se spojil
s Thurnovým vojskem a Frenckovým plukem,
poslaným na pomoc do Čech protestantskou
Unií. Mansfeld sám mezitím naverbováním
nových 4 praporců nahradil své ztráty
u Záb|ati.
Přestože početnístav stavovskéhovojska se
zvýšil na 25 000 mužů, zůstala iniciativa
v rukou císařských vojsk. Část stavovského
vojska tvořila totiŽ nezkušenázemská hotovost
 KAP ITO LA.].

J indřich
Matyáš
T hurn
- ve lite i
stavovských
v o j s k.
Archív
hlavního
města Prahy
- grafická
sbírka'

a u žoldnéřskýchvojsk, kterým byl nepravidel. Avšak jeho tažení,zvláŠtěpo neúspěchu ve

ně vyplácen žold, klesala bojová morálka. střetnutí s moravskou zemskou hotovostí
Buquoy ve snaze odpoutat Moravu od Čech a plukem Tiefenbacha nedaleko Dolních Věsto-
poslal proti moravským stavům Dampierra. nic 5. srpna, plánovanéhocíle nedosáhlo.
 KAPI TOLA 3
Zatímco válka v létě lól9 probíhala jen ve
formě malých šarvátek mezi stavovským
a Buquovým vojskem, došlo k důležitým
politickým událostem, které výrazně ovlivnily
dalšívývoj situace.
Dne 19.srpna zbavil českýsněm Ferdinanda
I[. trůnua zvo|il za českéhokrále dne 26. srpna
hlavu protestantskéUnie Fridricha Falckého.
Českéstavy doufaly, Že touto volbou si zajistí
pro odboj jak Unii, tak i Fridrichova tchána,
anglickéhokrále.
Krátce na to by| ve Frankfurtu n. Mohanem
zvolen Ferdinand II. přičiněním protestant-
ských kurÍiřtů i zástupce Fridricha Falckého
císařem. Tím by|y zmařeny naděje českých
stavůzískatna svou stranu dalšíspojence.
Tíživou situaci Čech, kterým docházely pe-
nízena výplatu žoldu, trochu napravila půjčka
200 000 z|atých od Norimberka. J1Žse zdá|o. Že
se situacepro odbojnéčeské stavy zlepší,zv|áště
když se na českou stranu postavil Gabriel
Bethlen, který se svým vojskem vpadl ze
Sedmihradska do Uher a obsadil Bratislavu.
Protože byla tímto vpádem bezprostředně
ohrožena Vídeň, rozhodl se Buquoy vyklidit
Čechy a stáhnout se k Vídni. K Vídni také
postupova| Thurn, kteý se 23. ffjna spojil
s Jiřím Fridrichem Hohen|ohem.23. listopadu
překročil Thurn u Bratislavy Dunaj a spojil se
s Bethlenem, aby s vojskem o počtu 40 o00
muŽů zahájil postup na Vídeň, kterou pak
oblehli.
Pro Ferdinanda II. to snad byl nejt쎚í
okamžik celéčeskévá|ky. Z tíživésituace mu
však pomohla skutečnost,Že obléhajícínemě|i
s sebou žádná děla, kteými by mohli Vídeň
účinně ohrozit. Svou roli sehrálo i špatné
listopadovépočasí,kterépodstatně zdecimova-
lo vojsko obléhatelů.Za několik dní mělv české
pluky dohromady jen 5000 pěšíchi zooo
jízdnÍch.Ferdinandovi se podařilo získat pod-
poru polského krále. osobní nepfftel Bethlena,
uherský magnát Homonay, naverboval se sou.
hlasem Polska na l l 000 kozáků. s nimiž 2l.
listopadu překročil uherské hranice a porazi|
proti němu vys|anévojpko, vedenéZikmundem
Rákócim. Nový postoj Polska přiměl slezské
stavy odvolat k ochraně svých zemí vojsko
z Thurnovy armády' Domů povolali svévojsko
i Moravané.
87
Když Bethlen viděl, Že českéstavy pro tíŽivou
finančnísituaci podle ujednanédohody nemo-
hou platit jím naverbovanévojsko, uzavřel
s císařempffměří.od českýchstavůse po volbě
Fridricha Falckého odvrátil i vévodaSavojský.
Přesta| vyplácet finančnípodporu a umožni|
španělskýmvojskům táhnoucím císaři na po-
moc průchodSavojskem.
Koncem roku 1619se španě|skýkrá| Filip II.
zaváza|,že kromě Íinanční pomoci bude platit
Žold pro 12000 pěších,4000 jezdců a 3000
kozáků a vlastníarmádou o síle 12 000 muŽů
napadne Fridrichovu Falc. Maximilián Bavor-
ský, kterémuFerdinand II. s|íbi|po Fridrichovi
Fa|ckérnukurfiřtskou hodnost, se za to uvolil
vypravit do pole 2l 000 pěšícha 4 ooO jezdct za
předpokladu, že členůmLigy budou škody
a vydání hrazeny.I v tomto případě pomoh|o
císaři Španělsko,které bylo ochotno Lize na
vojsko hradit měsíčně24 ow to|arů. Ferdi-
nand II. na|ez|pomoc i u Polska a papeže.
Češtístavové a jejich přívrženci si byli
vědomi zesílení vojenské moci císařských
a snaŽi|i se odpovědět dalším verbováním
jednotek pro posílenívojska leŽícíhona Dunaji.
Počátkem roku l620 zaháji|acísařská vojska
vojenskéakce proti českýmstavům.
Dampierre pronikl k Mikulovu, který 6.
února kapituloval. Dne 7 ' února Buquoy
pronikl přes Dunaj a napadl českévojsko
v zimním |ežení.Další postup Buquoye by|
zastaven armádou českých stavů, posílenou
Kristiánem z Anhaltu a zemskou hotovostí.
V té době pronikly do Čech první posily
císařských,vyslanéze Španělska,aby protáhly
jiŽnímiČechami a spojily se s hlavními silami
císařských, |ežicimi na moravsko-rakouském
pomezí. Zatímco císařštísoustřeďovali svésí|v
k dalšímuúderu,ve vojsku českýchstavůzačalý
propukat nepokoje a bouře, zapříčiněnéšpat-
ným placením Žoldu. Češtídirektoři zabávo.
váním pozůstalostí,konfiskováním statků ne.
přátel povstání a zvláštními dávkami dali
dohromady větší částku peněz, kterou bylo
moŽno v květnu |620 zap|atit část dtužného
Žoldu a morálku vojska znovu upevnit.
Rádění vlastních i nepřáte|ských Žoldnéřů
v českýchzemíchzapříčinilovypuknutí velkých
selských povstání, která postupně přerostla
rámec Živelnéhoodporu a měla ráz or[anizova-
P,*,bká litro*
I$TJTF 3
 KA PIT OLA 3.
ných akcí. I když selská povstání situaci
českých stavů podstatně zhoršila, nenabyla
takového tázu, aby ovlivnila další průběh
války.
Daleko vážnějšímnebezpečímbyly narůsta-
jícívzpoury Žoldnéřskýchpluků, kteým nebyl
itále plně vyrovnán nevyplacený žold. Bouřily
se pluky moravských stavů,pěšípluky Hohen.
|oha, Žerotína a Thurna staršího.Ale i tyto
bouře byly dodávkou peněz na časzastaveny.
Koncem červencese mezi Řeznem a Pasovem
soustředila ohromná císařská armáda o počtu
přibližně ó5 0o0 muŽůa zaháji|a,jak se později
ukázalo' závěrečnou operaci katolické Ligy
a císařeproti odbojným ěeským stavům,jejichŽ
situaci mezitímo něco zlepšilaÍinanční podpo.
ra z Nizozemí a obnovené spojenectví
s Bethlenem.
Vojenské akce tohoto závěrečnéhoobdobí
řídila na obou stranách válečnárada. Válečnou
radu českých stavů a jejich spojenců tvořili
Hohenlohe, Kaplíř ze Sulevic a Tschernembl.
Císařskou dvorní radu Dampierre, Collalto,
Althan a Stadion.
Dne 24. července1620 překročily hlavní síly
Ligy rakouské hranice a podřídily si rakouské
stavy. 26. srpna namířil hlavní velitel ligy
Maimilián Bávorský se svým vojskem do Čech
ke Kaplicím. Poté se jeho vojsko stočilo na
východ, aby se nedaleko Světlé(Zsvett|.1spojilo
se silami císařských pod velením Buquoye. 22.
záÍi |620 se spojené vojsko císařských
a katolickéLigy objevilo před ČeskýmiBudějo-
vicemi.
Anhalt, který se dozvěděl o přesunutí těžiště
války do Čech, zrušil své leženív Rakousku
a spojil se s Thurnovým vojskem u Jindřichova
Hradce, odkud později odešli k Táboru.
Koncem záÍí se spojeným vojskům císař-
ských a Ligy podařilo obsadit Prachatice,
Vodňany a Písek. Anhalt nepodnikl nic, aby
. tomu zabránil.
Válka vstupovala do závěrečnéfáze. Buquoy
a Maxmilián se nepokoušelio přímou cestu na
Prahu, protoŽe by pak měli v zádech silný
Mansfeldův sbor. Dne 1l. října se objevili jižně
od Plzně s cílem vyjednat s Mansfeldem
příměff.
Císařskéa ligistickévojsko se u Plzně spojilo
s dalšími silami a zahájilo taŽeni na Prahu.
Anhalt se rozhodl k přesunu do okolí Rakov-
níka, kde chtěl císařským aLize zastoupit cestu.
Tam takédošlo mezi oběma stranami ve dnech
30. října aŽ 4. listopadu k řadě srážek, které
nerozhodly situaci ani projednu ani pro druhou
stranu.
Císařštía Liga se rozhodli obejít Ze severu
vojsko českýchstavů a pokračovat.v cestě na
Práhu. Anhalt, kteý se dozvěděl o tomto
Maxmiliánově a Buquoyově manévru,se roz.
hodl rovněŽ k odchodu ku Praze. Podařilo se
mu nepřátelskou armádu předejíta v noci ze 7.
na 8. 1istopadu dosáhnout Bílé hory s cílem
zabránit nepříteli v jeho taŽenína město.
Po vzájemném ohledání nepřátelských sil
stanula obě vojska proti sobě v bitevních
sestavách. Vojsko českých stavů a Fridricha
Falckého bylo rozčleněno podle nizozemské
taktiky do dvou sledů, opírajícíchse pravým
křídlem o oboru Hvězda a levým křídlem
o svahy proti Řepům. V prvním sledu stálo pět
polopluků pěchoty a šestjezdeckých útvarů.Ve
áruh-ém sledu stálo rovněŽ pět polopluků
pěchoty a šest jezdeckých jednotek.. oboru
i{vězda obsadil pěšípluk Anhalta mladšího'
600jezdců pluku vévodyVýmarského a korou-
-královšké
hev tělesné sfieŽe. Za oběma sledy
st.álo jako zá|oha asi 4 70o uherských jezdců.
Před pravým křídlem byly baterie tří děl,
baterie dvou děl byla umístěnapřed levékřídlo
proti Řepům. Pět dalšíchděl umístil Anhalt na
iůzná mista před první linii. Celkem lze sílu
českéarmády odhadnout na necelých 20000
mužůa l0 děl.
Ligisté zauja|i svépostavení mezi Litovickým
potoi"* a silnicí' císařští vlevo od Řep.
Éěchota obou vojsk stála v silných pěších
čtverhranechšpanělskétaktickésoustavy,větši-
nou dva pluky v jednom čtverci.Početnístav
císařských je odhadován na 12 000 mužů,
ligistů na 13 000 aŽ t5 00o muŽů.
Zatéto situacese Maxmilián a Tilly proti vůli
Buquoye rozhodli zahájit bitvu.
První úder provedl císařský první šik. Sou-
časnězahájilo útoki levékřídlo císařskýchproti
středu českéhovojska.
Demoralizované vojsko českýchstavů, kte-
rémunebyl po měsícevyplácen Žold, se dalo na
ústup, kteý se u někteých jednotek změni|
v útěk. První se dali na ústupjezdci Bubnova
 KA PIT O LA 3

a. Solmsova pluku, kdyŽ byl jejich protiútok

a Thurna mladšího odráže|yútoky nepřátel-
císa'řskými.kyrysníky odražěn.- Jejich. p ffklad
ů ských jezdců.
ná.s]edovalipěšáciThurnova pluků. Následoval
V této kritické situaci udeří| na nepfftele se
útěk i v|astníhoAnha|tova jizdeckého plukÍr,
svýmjezdeckým plukem arkebuzírůsyn vrchní-
jehoŽ vojáci jen vystřelili áo boku
cíiařské ho.velite|eprinc Airhalt.'Rozbilútoťkyrysnic-
sestavy.Po útěkuprvního šiku levéhokffdla se
kéhop|uku Marradase, donutil k útěku
bez boje rozutíka| i druhý šik, který předtím itut.y
p|ukovníka Lebla a Lacroixe a pěší ,é,tuuy
nap.adli nepřátelští jezdci. A tak pbu)e část
vytvořené z pluků Breunera a Ťiefenbacha.
pěchoty levého kffdla, části pluÉů
Kaplíře Neustálými údery zdecimovaný pluk prince

Zá věrečn á fáze
Č eské války.

r\ Lipá
--\-o //_-'*
n.L. \J
^

+\ l(02li O

(u|ná
o
H llora

0 |on ou c{ i l r i n i cc6 . Xď ..

.- z l ňa. l. "..,!*,*o,.,.
o \,Ň
o (*o* J]..''

W*
Ň" )['5n., ů '\ \sutov
\M \o a w--f -\ A o v i zo v l č í/
\. ' '\n1 J.
ot{ám.šť xr0m.ři'
\ :.
1 \l'r -n,'.meziiiči/vrain
t^ "{, '!
Ň^" /!
\ \"2.-

.\.š
HB
,I Y
Írnrva
* t iltrso
I I
\$tle

i-\_-l í
o

\(
\
r--{>
-
ooerace císařskúch
a | igis t ic k ý c h v o js k
českých
stavů Srážky a bitvy
-*l\T"j:?;! X v p rúb ěhuč e skévá|ky

3í]
 KAPIT OLA 3

Bitva na l]ílé hoře

Anhalta však nevydrŽelútok plukovníkaKrat- u Prahy B. listopadu 1ó20 p odle ryi;r'. .
ze ze Schargensteinu. . í. S acle ie ra.
V dalšífázi boje poslal Tilly proti nastupu- Archír, hiavní|io města Prah'r
jícím 4000 uherským jezdcům polské jezdce. - g řa|ická sbírki'i.

Jakmile však polští kozáci zaútočili,dali se

uherští jezdci na bezhlavý útěk přes Motol Pcorava
k Vltavě, kde se mnozíz nich utopili. 2i p Íe dáků protihabsburského odt;Úli
Na bojiŠtizůstalojen necelých 3 000 pěšáků na S taroměstském náměstí v Praze

a nejvýšel 800jezdcůpravéhokffdla. Po útěku <lne 21' č e rvnll l621.

částijezdcůtohoto zbytku se stavělna odporjiž
jen zbytek pěchoty pravéhokřídla a dělostřelec.
tvo tétočástibojovésestavy.Avšak nový útok
zabna| i tyto zbytky Kaplířova a Thurnova
pluku. Poslední bojujícíjednotkou byl pluk
moravských stavů, který pod velením hraběte
Šlika svedl u zdi obory Hvězda svůj poslední
boj, jenžvšak na výsledkubitvy nemohl jiŽ nic
změnit.
Ještě před závěrem bitvy opustil bojiště
Anhalt, který doufal, Že před Prahou najde
nějakévojenskéjednotky, se kterými by mohl
krýt ústup.Zádné všakjiŽ nenašel.
Bitva na Bílé hoře skončila krátce po 14.
hodině. Netrvala ani dvě hodiny. Ztráty na
českéstraně je možno odhadnout na 2 000
rrllr oro'/J ce l'i:
vojsk
Pod ochranou
Á lbre chta z V aldšte ina.
muŽů' na straně nepřítele příbližně na 500
mužů.
Bitva na Bílé hoře však nemusela být
rozhodujícímokamŽikem pro celévedeníválky.
Branná moc odbojných českýchstavů nebyla
zničena.Praha mohla být bráněna vojskem,
které tam po bitvě na Bílé hoře uteklo.
V Čechách byla v moci královských ještě řada

9ri
 KAPIT OL.\ 1
opevněných míst. Byl tu i silný Mansfeldův
sbor.
o dalšímodporu všakv Čecháchiiž neuvažo-
val ani Fridrich Falcký, který 9. |istópaduutekl
do Slezska, ani většina stavů, kteff nyní
pomýšleli jen na získánícísařskémilosti. Na
Stranu císařských se vyh|ášenímneutrality
prakticky postavila v dalšíchdnech i Morava.
Svůj odk|on od poražených českých stavů
potvrdila pak svým poselstvím k císaři do
Vídně.
Další boj proti předchozímg ujednání
s císařem se pokouše|organizovat Mansfeld,
který kromě Plzně drŽel i řadu pevných míst
v jiŽních Čechách. V |ednu 1621 se zmocnil
i-několika opevněnýchmíst v severozápadních
Čechách.Když však odjel do Fa|ce,aby získal
další podporu pro svůj boj, jeho důstojníci
vyda|i za l40 000 z|atých opevněnou Plzeň
císařským.
Do 2|. |istopadu |62| hájili nizozemští
žoldnéřia krajská hotovost město Tábor. do 2.
března |622háj1|skotský Setonůvpluk Třeboň
r;
!ii,
,it,
;|
.rj
a na Zvíkově se drŽe|aMansfeldovaposádka až
do |istopadu |622. Přesto je moŽňo iíci, Že
stavovskýodboj se v zimě |620/|62t dokonale
zhroutil.
Ferdinand II. se rozhod| krutým způsobem
potrestat inspirátory odboje a tím odstranit
nebezpečí novéhopokusu o povstání.Prvním
aktem tohoto teroru bylo odsouzenía poprava
27 představite|ů stavovskéhopovstání,vykona-
ná na praŽskémStaroměstském náměstíáne 2l.
červnal62l. Druhým aktem byly konfiskace
majetku odbojných stavů, které připravily
českouš]echtuo majetek asi osmi milió;ů kop
grošůmíšeňských. V Čecháchby|o zabavenona
49l panství,což čini|ozhruba 3/4 veškerého
království,na Moravě l35 statkůzapsaných
v zemských deskách a řada drobných statků.
Třetím aktem, ke kterému si Feidinand II.
uvolnil ruce počátkemroku 1622,po skončení
bojů s Janem Jiřím Krnovským a Gabrielem
Bethlenem, by|o zahájení silné rekato\izace,jíŽ
byli pověřenijezuitév čeles nunciem Caraffou.
NeménězávaŽnýmdůs|edkemporáŽky na Bílé
ffi
16 ttr
*r'É'w:
:t*';n l
 KA PIT OLA 3.
hoře byla řada dalšíchopatření hospodářského
rázu, jejichŽ prostřednictvím si Habsburkové
vyrovnávali svézad|užení,do něhoŽ se dostali
před povstánímčeskýchstavůa v průběhujeho
potlačování.
Řádění žoldnéřských jednotek, které po
potlačenípovstání zap|avi|y Čechy a Moravu'
vyvolalo celou řadu selských povstání. Nej-
závažnějšímiz nich byla povstání Valachů,
obyvatelůhornatévýchodní Moravy, podporo-
vaná častovojskem Gabriela Bethlena.
Nejen na Moravě, ale ani ve Slezsku nebyla
situace pro císaře Fe rdinanda II. pÍiznivá.
Markrabě Jan Jiří Krnovský měl v té době
v moci jiŽnitnemí Slezska. Na jaře 162|,kdyŽ
najal dostatečnémnoŽství vojska především
z Íad Žo|dnéřůmoravských zemských stavů,
vytáhl na jaře roku 162l ze Žitavy, vyhnul se
Svídnici a v polovině toho roku se jeho vojska
objevila v okolí Nisy. Postupně se zmocnil
mimo Nisy Kladska, Opavy a Hradce n.
Moravicí. V Raduni, která se dostala do jeho
rukou, zpustošil hrad pánů Tvorkovských
z Kravai. Do jeho služeb vstoupila celá řada
slezských a moravských šlechticů,mezi nimiž
převládal názoÍ,Že vítězstvíFerdinanda II. nad
odbojnými stavy ještě nemusí být definitivní.
Přestože bylo proti Janu Jiřímu Krnovskému
postaveno vojsko o síle asi 5 000 muŽů pod
velením Karla Haniba|a z Donína a císařské
vojsko vedenéSpinelim, ovládl Jan Jiří Krnov-
ský se svými 50 kompaniemi všechnadůležitá
místa od Bruntálu aŽ hluboko na Moravu. Po
vítězstvínad císařským vojskem nedaleko No-
vého Jičína28. července|62l se přesunul do
Uher, kde v leŽení u Nitry očekával vojsko
Gabriela Bethlena. Pak se dal zpět na pochod
do Slezska. Bethlenovo vojsko se objevilo
nedaleko Bratislavy ažv době, kdy Krnovského
kompanie táhly krajem povstalých Valachů.
Koncem roku 162l Bethlen konečně pronikl
nedaleko Skalice na územíMoravy. Krátce na
to však zaháji| jednání s Vídní, s níž uzavřel
počátkem roku l622 příměff.
Jan Jiff Krnovský se držel se zbytky svého
vojska v části severníMoravy a ovládal i část
Slezska. Jeho posádky drŽely aŽ do jara |622
Bruntál, Bílovec, Dvorce a odru, kdy zmořeny
hladem a zimou většinou jedna po druhé
kapitulovaly. Část z nich se, pod vedením
Františka Bernarda z Thurnu' syna Jindřicha
Matyášez Thurnu, probila severníMoravou do
Kladska. druhá část se dostala do Uher
a zbytek se rozutekl. Jan Jiří Krnovský odešel
do Uher, kde24. dubna |624v Košicíchzemřel.
vÁLKA FALcKÁ
V mezinárodním měfftku bylo potlačeníčeské-
ho stavovského povstání počátkem dalšího
období tehdy probíhajícího celoevropského
vojenského konfliktu, kteréje moŽno označit
jako druhou fázi nizozemskéhokonfliktu nebo
z vojenskéhohlediska takéjako válku falckou,
probíhajícív letech 162l_1624.
Do porýnské Dolní Falce počátkem roku
1622 přesídlil po krátkém pobytu v Haagu
českýkrál'Fridrich Falcký, tam se také stáhla
vojska Mánsfe|dova, markraběte Jiřího Fridri-
cha z Baden Durlachu, a Kristiána Halberstadt-
ského, najatá za penize nizozemských stavů.
Avšak i tam se situace Fridricha Falckého'
zvláště po porážce protestantských vojsk
u Wimpfenu 8. června 1622 a u Hóchstu 20.
června|622 a zejménapak po dobytí hlavního
města poýnské Dolní Falce, Heidelberku,
podstatnězhoršila.Naděje znovu svitla, když se
u nizozemských generálníchstavůobjevil posel
Gabriela Bethlena s nabídkou společnéhotaže-
ní proti Vídni. Za penize nizozemských stavůse
zača|onajímat vojsko. Najímání postupovalo
pomalu, Kristián Halberstadtský, kteď měl
ce|éakci velet, byl mezitím Tillym zahnán do
severníhoNěmecka a 6. srpna 1623 u stadtloh-
nu poraŽen.
Počátkem roku |623 na základě dohody
s nizozemskými generálními stavy vytrhl ze
svéhopanstvív Sedmihradsku Gabriel Bethlen.
Dobyl několik hornouherských měst a přiblíŽil
se k moravským, hranicím. Jindřich Matyáš
z Thurnu a Jan Jiří Krnovský, kteří táhli s ním,
ho vybízeli k taženíná Moravu. Císařský velitel
Caraffa ve snaze zastavit další Bethlenův
postup na západ zaujal pevné postavení na
pravémbřehu řeky Moravy u Hodonína, odkud
poŽádal císařeo rychlou vojenskou pomoc. Ta
však nepřicbáze|a a vojsko Caraffy se dostalo
do obklíčení. Bethlenovu vojsku se tím otevřela
cesta k loupeŽným výpadůmhluboko na územi
 KA PITOLA ]

Moravy. Turci, Tataři a Uhři podnikali výpady

ský vys|áním do Čech obratně
do okolí Brna, Znojma, Olomouce a H.ááiste, ' zbavil.
V Čechách leŽících vojsk ,y"a,iíi jezuité,
menšíměsta a vesnice vypálili a tisícelidí vzali
provádějícív těchto letech násí|nou
s sebou do zajetÍ. rekatoliza-
ci, k překonávání odporu prisrusni[r:.
ProtoŽe Bethlen nedostal od nizozemských šlechty,
stavů obyvatel měst a venkova. i'oti zolánéřům
.ani vojenskou ani finanční pomoc' se
v roce |624brán||i sedláci na Chrudimsku
rozhod| se taŽeníukončit. Dne 8. května a na
|624 panství Pav|a Michny z Yacínova.
uzavřel ve Vídni s císařemmír, který v podstatě od roku
ló25 pak zača|téměÍnepřetrŽitý reiezleonotti-
obnovil podmínky předtím u'uurácnt
miku. vých vzpour, které." póduři|o-zlikvidávat jen
tovskéhorníru.Jindfich Matyáš z Thurnu pak
odešelspolu se skupinou českýcha moravských za pomorcivojenských oddílůa někde i dětostře-
IecIv€ . ^ t ak napffklad listopadovévzbouření
emigrantůdo Nizozemi.
seo|a|(ú u Jab|onnéhov Podještědí se podařilo
Mansfeld, bojujícív roce |623 ve sluŽbách
. potlačit útokem
nzozemských stavů v severním Německu, prur.u.Huerty
u' -jezdeckéh-o
kompanií pěchoty
ukonči|vojenskéakce pod dojmem nepříznivě 1 Breunerova pěšíhó
pluku.
se vyvíjejícísituace. Rozpusiil svou
armádu
a vstoupil do sluŽeb Benátek, kterétehdy spolu
se Savojskem bojovaly proti španě|ské nadvládě
v severní ltá|ii. Na jaře roku tó23 VÁLKA DÁNsKÁ
ho do
benátských služebnás|édovali Jindřich Matyáš
Počátkem roku l625 vstoupila třicetiletá
z Thurnu. vá|ka
do svéhoda|šíhovývojovéňoouaoui,-uy-","-
Říšský sněm zbavi| dne 23. února 1623
_ ného lety |625 až to30 a nazvanéhl
Fridricha Fa|ckéhokurfiřtskéhodnosti a prene. válkou
dánskou.
sl ji i s územím Horní a Dolní Falce
na
Maxmiliána Bavorského.V podstatěto zname. ..D9 !e|a vojenskýchakcí byl koa|icípostaven
nalo odstraněníFridricha r.alckoho z politické oanský kráI Kristián IV., do jehož
s|užeb
vstoupil v únoru |625 býva|ý plu"kovník
scény. vojsk
Poté nastalo období relativního k|idu, kte. leských stavů,Jan Arnoši sastó-vymu'.ty. Nu
jaíe téltožroku postavil poměrně
uo;.r.o,
1é!oobě nepřáte|ská uskupenív Evropě vyuŽI|a s nímžsg vypravil proti ármádě Ti|l'h;.
'iinJ
k horlivé diplomatické čínnostia k. zavedení
pořádku do zásobovánívojsk a dojejich Pro středoevropskouhabsburskoďmonarchii
vnitřní se tím vytvořila velmi obtíŽná situace.
organizace. Císaři
jiného nežpřijmout již třeti nabídku
..Rok l624 byl na mezinárodnímpoli obdobím 1:1by|9 nic
pi|néhodip|omatickéhojednání,áo něňoŽ 1.|b..*lo.: Valdštejná,
Žedo cisarstyctr
sluzeu
byl postaví velkou armádu.
velmi aktivně zapojen i Ladii|av Velen
ze Dne 7. dubna ló25 byl Vatdštejnustanoven
zerotina. Konečně se podaři|o vytvořit
spoje- císařským dekretem ,do hodností
Ang|ií a Francií. -ro slozityctr vším lidem v ffši a v Nizozemí... ý
,,""po naa
11".:í .\",i.
;e9náních nizozemských stavů se Sedmihrad. nil.olit.u
skem a Benátkami, severnía západníEvropou týdnech soustředil v okolí Chebu armaou
v počtu kolem 24OC0 muŽů,
byla' 19. prosince |624 podepšánau Haagu sloŽenou z 2l
jezdeckých ptuků a ó6 praporcn
koalice sdružujícíNizozómí, Ang|ii, Dánsko pe"ňow. s ni
pak počátkemdruhépoioviny roku
a dolnosaská knížata.Tento blok ňyl podporo- tozj,ooeset
ván Francií, Sedmihradskem a Tu."cke-. proudy do prostoru severovýchodně
9YěT"
Llps.|(a,pravým křídlem se dotýkaje
Děsavy na
., I'.oT.9 roce, stejnějako v letech předcháze- Labi.. Tento prostor se nacházei
Jlclcn' byly země české koruny vyčerpány na spojnici
vydržováním ce|é řady vojenskýóh jednotet, m.zi Nizozemím, Dánskem a zeměmi
Člstého
království. Ov|ádnutím tohoto p,o.iáň-mot,t,
b']'.poslány do-vyhiazený"t í"i"ni po jak
\1:.: ukáza|o, n";"n prJ'ájit."",,u
59n!9ni bojů s Beth|enem a Fridrichem -se .později
nepffteli směrem na Vídeň a Prahu, ale
Falckým. Zv|áště velké problémy písouirv
bavorskéoddíly, kteých só uaxmiíiaá go.,o.- 1 si--nástupiště
pro utu.tni-op!.u."
v 11tvo!t
severním Německu. K žádnévětší
aici ve
 KAPIT OLA 3

a jednotlivým
Připravovala vedený Jáchymem Mitzlaffem,
zbývajicičástitoho roku nedošlo. eá.t"- zelenéhopluku dal.
za úkol zajišťovat
koalice na
se však Ze strany protihabsburské opavské okolí.
rok následující.
."k;;li"" pŤipravo-
"';;;.;;; B._3o. srpna se. obě koaliění
rózhodla, ževojenskéakce r-ipníků spojila'.a společně
koordinován.v. Do
rcze,, budol přes KroměříŽ, Hulín k Uher.
""l.ř""""áur"r.o
;,.ň";;il
"";;;;;;u velení koaličníarmády byl pak k Trenčínu..odtud
eJia- il";;éňo :ř#.ffiilu.u aat"
noansfeld. Jemu byly podřízeny ii;;;;Íbn pochodovál se svým vojskem
jednotky generála Fuchse a-vojsko ^k.H;;il" povodím
'"""ua...
i Ja"'r.e Koaliční tpru. lan Arnošt severněji
iň.-Á.'i.s." Sasřo-Výmarského. Hronu. Bethlen stál v tédobě
se samostatnou Ňj;;;j;ího oddíly
á..ao" Áela spolupracovat pomocné
KdyŽ u Fiťakova a turecké obou
;;;á;" Kristůna Halberstadtského. ValdŠtejn,. který. postup
Desavy 25. dubna 1626 ; Ň;;.h;"Ju.
i'i" ř"ar.. armáda u vybudóval své leŽení u Nitry
směremna ;"iř'.ň;val,
í,"risi"i."' poraŽenaa jejíp.o-st1n zemřel ;";ii";-;uuánít
jejich moŽnému-spojení
n.uiii zs. čérvna na
V;ň;;;;uén a taýz
, g";hi"n"'. a moznosíi obrátit se do.Čecha
se, ževojenské
K.iliňH"lberstadíský, zdá|o byl ř;';;j ejrve 29. října se ned{ek.o'
Tekova
r.""ri"e budou žmaieny.M.ansfeld il;iň usťutečnit spojenívojs\ P.":|]:".'ý"n
"r""'. se svou armádou ustoupit. na sever Jana.Arnošt,a Sasko.
nucen I"ů"".i"iaových . uói.ly
a provéstjejídoplnění a reorganrzact. v te oo-ucjiz bylo protihabsbur-
strartupo- vň;Ěhá.
Situacese pro protihabsburskou dánské vojsko I
skÝm velitelům známo, Že
netuJ ,r"psila pó vypuknutí rozsáhlého
;Ěil í"".'la"i v Rďtousich, které vedeného
sel-
od května ;T&1;{l-l**ů*.'3lJ'
u LutteruPorazeno
:Hi''.1'. i
|627 váza|očástcísařského vojska, základenočekávat
využít této ;."i; ie svýchseverních
Ve snaze Mansfeld odmítl Bethlenův
;;;;Jb,".řappentreimem. rozhodla soustředit ffiil-p"-oó.
koalice vrátila do
změněné situace
Petra Arnošta ;il' u6y ." obě koaličnívojska
v Braniborsku pod velením bodů ve. S malým
Arnošta Sasko-Výmarského ;;;il'Jpj'ny"t' !':':!:. ló2ó
a Jana ll. listopadu
," r'ru-n,r"ráu
vpadnout do Slezska a spojitse i"Jj""r.y.* oádíl". opustil a jel poŽádat
;iiň armádu, {;?;;řt.; u Ho,ni"i.' Uhrách
který se
;;l]ň. ; vojskem Gabriela Bethlena, zaútočit o".á" a" Benátek.Na tétocestě.však v noci
příměří s Vídní a
chystalznovuporušit ";;ó'.;;ió. n.topuav|626nedalekoSarajeva
proti císaři.
V ooloviněČervna se vojsko koalice.dalo na .-v"i".i
zemřel.
nad koaličním vojskem.
pŤevzal Jan
hranic postu. Zřídil svézímní
p""n!Já podélslezsko-polských- a l0. n,nosl Sasko.Výmarský, kt;rý
povalo rychte na jih. óu"sto Vratislav zuyt"t Mansfeldových vojsk
v Bohumín.ě. V jeho i;;;;i;-M"'.inj.
šó"""riáá byl Mansfeld se mezitím, kryt
stejně jako nyní iž.u""r tus opoaar. Bethlen
;ó;ř". i_t"nřot'ái sloužilo, odáíty, dal na pochod. zpét
a znovu
Sasko.Výmarského' ;;";kdi
i í armádě Jana Arnošta
.nJo českýcha moravskýchemigrantů.
Dne )"f:'ryv;"df:::i.!Íffl;.:':iffi
Dne 14.Proslnce I
il";eorazil k Bohumínu
. .vut.ast"jn,
il. i Jan Arnošt.
Jaí Á;;"šiSasko.Výmarský
'eneráv Martin-ě zemřel.
který se vydal Mansfelda a Jana í"i"- '":.k po něÁ převzal
pronásledovat'vy- -Ten !.,.'."i l.":|1:
Rrnáštašasko.Výmarského pod Mitzlaff. se rozhodl odvést nemoceml
ěást vojska
slal ze své trtaJni armády. s úkolem ;;;;;." armádu do opavy' kde díky
em.i-
g"nerálaGabriela.Pechmana nrunt,ia Janu z Bubna' Janu, Adamovt
'Já"ni- se přiblíŽit.kpostupujícím koa- a dalším byly
, se mezitím ;'ffi[;;"' va.ruu" Bítovskému
"á-'"l.y"-r'reji
iň"í"i u,-áaarn. Na Moiavě zásoby potravln a vo3en-
svola. uvtuořenydostatečné
."r'á'"r" velmi lilnavě zemskáhotovost, 162ó ;ili';;;*iátu.
poncuadŽvěděl,ženemádost
srpna
ná Karlem trr. z Ďonina. Dne ll. která se ;iň;""t. ." vutos."inovi na od.por,
posílil
Jan Arnošt bez boje d9 op1vy, zlepšil,opevnění
',toupir opěrným o.áĚii_p"sádku v opavě, opavském
p;ř;I;i; ; dlouhou dobu hlavním ".ěď.".zajistil posád.kyv okolí.
vojsk ve Slezsku. V opavě pozice od Těšína aŽ
bodem dánských pluk r;il;"'.eíi t.ndy p"uné
svého uoj,ku, takzvaný modý
nechalčást
 KAPIT OLA ]
po H|ubčicev horách severníMoravy. opírali
se o Šternberk,Uničov, Odry, Fulnek a Nový
Jičín.
Valdštejnovise mezitím podařilo blokovat
jejich dalšíústupovoucestupodpl řeky odry na
sever. V červnuzaútočilacísařská vojska na
jednotlivá postaveníDánů a kdyŽjim překazila
jejich pokus proniknout do Uher, donutila
dánskou armádu obrátit svůjpochod na sever.
Císařský generál Marradas vyčistil severní
Moravu. V druhé polovině července byla
dánská posádka v opavě obklíčenaa po 14 dní
obléhána. Po svolení k čestnémuodchodu
opustili Dánové v čele s velitelem opavy
plukovníkem Ranzauem 29. července |627
město. S nimi odešloi mnoho těch, kteří Věřili,
Že se za pomoci koaličnícharmád podaří vrátit
situaci v zemi před rok ló20.
Císařskévojsko pod velenímgenerálaMarra-
dase mezitímdobylo celou řadu měst, obsaze-
ných dffve dánskými posádkami. Marradas
potrestal obyvatele míst, která v průběhu
válečných akcí sympatizova|a s Mansfeldem
a Dány. Zv|ášťtěžcebylo potrestáno městečko
Hranice. Stejnýosud postihl v tédobě i odbojné
Valachy. A tak na podzim roku 1627 byli
Marradasovi Španělépány na Moravě a ve
Slezsku.
Valdštejnmezitímpronásledovalvojsko ko-
misaře Jáchyma Mitzlaffa a přiblížil Se
k dánským državámv Holštýnsku a Šlesvicku.
Jindřich Matyáš z Thurnu, který byl narychlo
povolán z Benátek do funkce generálapolního
maršá|avojsk protihabsburskékoalice, se po-
kusil o zreorganizování otřesených dánských
vojsk. Nic však jiŽ v tédobě nemohlo zastavit
vítězněpostupujícíValdštejnovyjednotky, kte-
ré postupně ovládly Německo od Poýní po
Braniborsko.
A tak rok |627 neníjen obdobím tvrdého
prosazování obnoveného zÍízenízemského,
vyhlášeného pro Čechy l0. května 1627 a pro
Moravu o rok později, ale i obdobím velkého
vzestupu jednoho z ,vojenských podnikatelů
první poloviny třiceti|etéválky, Vác|ava Euse-
bia Albrechta z Valdštejna. Tento dobrodruh
z období počátkůstavovskéhopovstání,bývalý
velitel pluku moravských stavů, byl v době
bitvy na Bílé hoře jiŽ na straně císařských,
i když se bitvy osobně nezúčastnil.Jako velitel
Prahy dohlíže|se svým vojskem na pořádek ve
městě při popravě 27 čelních představitelů
stavovskéhoodboje' By| generalissimemvoj-
ska, kteréna svénáklady postavi|a vydržoval.
ZaÍímcodosud bylo žoldnéřské vojsko jednotli-
vých velitelů a majitelůjednotek ohraničeno
počtem l 000 až 2 000 mužů, v některých
případech aŽ 20000 vojáků, Valdštejn sám
postavil a zaopatřova| ze svých prostředků,
získaných kontribucemi, dávkami od státu
a finanční pomocí Jana de Witte, téměř
stotisícovou armádu. To jiŽ byla ozbrojená
moc, jíŽ se v té době nemoh| ch|ubit žádný
evropský panovník.
Tuto armádu by|o zapotřebínejen Živit, ale
i dobře vyzbrojit. Těmto poŽadavkům
Va|dštejn jako dobrý organizátor podřídil
i hospodářství svých konfiskacemi získaných
panství. Jedním z jeho prvních kroků bylo
obnovenízbrojnívýroby ve vrchlabskýchham-
rech a zvýšenívýroby bývalých Radernových
hamrů v Raspenavě. V těchto výrobních
střediscíchměl být vyráběn válečný materiál
pro jeho armádu' a to muškety,děla, dě|ostře-
|ecké střelivo, tuplháky, čepele,zbroj, atd.
První Valdštejnův zásah v Raspenavě byl
učiněn v roce |626, kdy bylo zapotřebí
k pronásledováníMansfelda velkéhomnožství
dělostřeleckého materiálu a střeliva. Zenijni
nářadí a tisícedělových kulí byly z Raspenavy
odesílány k Valdštejnovu vojsku, leŽícímu
v letech 1627aŽ |629 v Meklenbursku, Holštýn-
sku a Slesvicku.Střelný prach pro Valdštejnovu
armádu dodávaly mimo zahraničníchvýrob-
ních středisek i sanytrovny a dílny na výrobu
puškového prachu v Novém BydŽově,Chlumci,
ve Z|atých Horách ve Slezsku i jinde. ProtoŽe
výroba zbraní a střeliva na jeho panstvích
nemohla samozřejmě stačit spotřebě jeho
ohromnéarmády, nakupoval za vlastníÍinanční
prostředky tisícové ko|ekce pistolí, zbroje,
karabin, mušket,bandalírů,halaparten' parti-
zán a pik v tehdejšíchvýrobníchcentrech,jako
byl Norimberk, Kolín n. Rýnem, Suhl,
Augšpurk' Cáchy, Florencie a Lutych.
Dělostřeleckéstřelivo dováŽelz Ulmu. dělostře.
lecký materiál z Heidelberku, Magdeburku
a z Vídně.
Okupace severníchzemí Německa Va|dštej-
novým vojskem způsobovala hrozné útrapy
 KAPITO LA 3
místnímuobyvatelstvu,zvláštědíky Valdštejno.
vým nekompromisním metodám vydírání
a vymáhání kontribucí. Ovládnutí severního
Německa Valdštejnemumožnilo císaři vydat
Restitučnípatent ze dne 6. bÍezna |629, který
byl výrazem přesvědčení, že Valdštejnovo
vítězstvíumoŽní ovládnutí celého Německa.
Zásada Restitučníhopatentu, který nařizoval,
Že všechny statky sebrané církvi od roku
l552_1555 budou církvi vráceny, postavila
proti Valdštejnovi nejen kontribucemi suŽova-
ný lid, ale i mnoho protestantských i katolic.
kých kníŽat, kteří církevní majetek po roce
l555 získali do svých rukou. Nakonec si
Valdštejn svou neúprosnoupolitikou, hájící
předevšímjeho zájmy před zájmy císaře, vy-
tvořil řadu nepřátel i u císařova dvora. Na
nátlak říšských stavů na řezenském sněmu
roku l630 Ferdinand II. zbavil Valdštejnavele-
ní a jeho armádu rozpustil.
vÁLKA ŠvÉDsKÁ
Rozklad habsburských vojenských sil se dosta.
vil právě v době, kdy se na pomořanském
pobřeŽíobjevil nový nebezpečnýnepřítelHabs-
burků, švédskýkrál Gustav Adolf. Vyloděním
jeho vojska ve Stralsundu ó. července 1630
a Volhošti (Wohlgast) začiná další kapitola
třicetiletéválky, označovanájako válka švéd-
ská, trvajícído roku ló35.
Hlavní silou v pozadí celoevropskéhostřet.
nutí,která organizovala protivníky španělských
a rakouských Habsburků, se postupně stávala
Francie. Zprostředkovala ukončenídlouhotrva-
jících válek mezi Svédskem a Polskem
a prostřednictvímMoskevské Rusi zajistila' aby
zájem Polska byl obrácen na jihovýchodní
hranice. Tím uvolnila Svédsko pro vojenské
akce v Německu.
Vstup Švédskado třicetileté války uvítali
předevšímčeštíemigranti, kteří věřili, že se
Švédové obrátí proti Vídni, a Že se budou moci
vrátit domů a znovu rozdmýchat odpor proti
Habsburkům. To byl důvod, proč se ve
švédskémvojsku objevila celá řada českých
emigrantův čeles Janem z Bubna a Jindřichem
Matyášemz Thurnu.
Gustav Adolf se však zaměřil na ovládnutí
západního Německa a po bitvě u Breitenfeldu
|7. záíi ló3l, v niŽ porazi| císařskévojsko,
přenechal iniciativu ve středním Německu
a v Čechách saskémukurfiřtovi Janu Jiřímu.
Ten se však také neodhodlal exponovat pro
odbojnéčeskéstavy, a dokonce zakáza| verbo.
vat vojáky do českýchemigrantských oddílů.
A tak ÍaŽenido Čech, podniknuté v listopadu
roku 163l, bylo výlučněv rukou Sasů,jejichž
velitelem byl bývalý Valdštejnůvzástupce,polní
maršál Jan Jiří z Arnheimu (Arnim).
Úvahy o možnémnebezpečívpádu saských
vojsk do zemíčeskékoruny se začalyobjevovat
již od téžképoráŽky ligistické armády Tillyho
u Breitenfeldu. Byl u1ychleně zesilován sbor
polního maršála Rudolfa Tiefenbacha, na-
éházejíci se ve Slezsku. Z Lipska se do
Zateckéhoa Litoměřického kraje stáhl plukov.
ník Jan Wangler s 2 500 muŽi. Přes tato
opatření se v severníchoblastech Čech objevo-
vali exulanti v rolích verbířů pro švédskou
armádu.
Arnimova armáda vpadla do země jednak
přes Českou Lípu a Litoměřice, kudy vpocho.
dovalo na 8 000 muŽů,jednak přes Děčín,kudy
se ubíral se 13 000 muŽi s těžkým dělostřelec.
tvem Jindřich Matyáš z Thurnu. Po obsazení
Litoměřic a Roudnice se postup saskéhovojska
na časzastavil. Jiří Matyáš z Těchenic, sloužící
v saskémvojsku, obsadil Mělník. Marradas,
který měl na starosti obranu Čech,se z |a. na
ll. listopad stáhl se svým vojskem z Prahy do
Tábora.
Zprávy o blížícímse proticísařskémvojsku
a o odchodu Marradasových jednotek od Prahy
byly signálem k řadě selských povstání
v praŽskémokolí. V krátké přestávce, v jejímž
průběhuse saskévojsko věnovalo sváŽeníobilí
a vína ze severníchČech do Míšněa emigranti
se ujímali svých bývalých statků, se Praha
zača|apřipravovat k obraně. l4. listopadu l63l
se Pražanéobrátili na Marradase se Žádostí
o vojenskou pomoi' Nežli však přišIa, byla
Praha ve večerních hodinách l5. listopadu l63l
saským vojskem polního maršálaArnima obsa-
zena. Část vojska pod velením Wolfa Jindřicha
Baudissina a Pavla Kaplíře byla poslána na
severozápad od Brandýsa n. Labem, aby kryla
hlavní saskou armádu proti možnémuútoku
Tiefenbachovýchjednotek ze Slezska a Marra.
 KA PITO LA 3
dasových vojsk z jihu. Spolu se Sasy přišlo do
Prahy i něko|ik exulantů, mezi nimi i Jan
Theodor Sixt z Ottersdorfu. Zatimco Marradas
neustá|e sliboval plzeňským měšťanůmvojen.
skou pomo9 přea očekávaným vpádem do
západních Čech, zůstával se svým vojskem
nečinněležetv jižních Čechách. V té době se
Tiefenbach přesunul se svou armádou ze
Slezska do Čecha roz|oži|se mezi Nymburkem
a Brandýsem. Z Horní Falce pospíchalik Plzni
se svými silnými odíly Co|loredo a Ga|las.
Polní maršál Tiefenbach by| saským vojskem
u. Nymburka poražena donucen ustoupit do
S|ezska, Arnim poté obsadi| Hradec Králové.
Na druhé straně se však Gallasovi podařilo
vypudit Sasy z Rakovníka.
Za této situace' kdy Sasové drželi v moci
Prahu, severní a severovýchodní Čechy, se
obrátil císař na A|brechta z Valdšteina se
žádostío znovupřevzetívrchního velení nad
císařskouarmádou. Valdštejntuto nabídkudne
15. prosince 163l přijal, a|e s podmínkou,že
císař přistoupí na jeho rozsáh|é poŽadavky,
které znamenaly téměř neomezenou vatostei-
novu moc nad vojskem. V průběhu něko|ika
měsícůvybudoval Albrecht z Valdštejnasilnou
armádu; s níŽ zača|postupně vytlačovat Sasy
z Čech.
V tomto období se Čechy proměnily v jeden
vojenský tábor. V zemi tehdy |eželoňa 20 000
vojákůa do konce března jich mělo přitáhnout
dalších 30 000. Obyvatelstvu Čech vznik|y
vydržovánímtohoto ohromnéhovojska nesmír-
népotíŽe.
Počátkemdubna |632by|y konečnězahájeny
vojenskéoperace' v jejichž průběhu byla saská
armáda postupně z Čech vytlačena. Ještě
v průběhu těchto akcí, jejichŽ dokončením
Valdštejnpověřil generála Matyáše Gal|ase, se
vrchní velitel obrátil se svými h|avnímisilami
do Bavor proti vojsku Gustava Adolfa. Dne 16.
listopadu l632 doš|o nedaleko Li.itzenu mezi
Svédy a císařskými k bitvě' v níŽ švédskÝkrál
padl. To uspíšilorozhodnutísaskéhokůrťrřta,
navázat kontakty s císařskou vládou. Jednání
bylo uzavřeno v dubnu ló33 vzájemnou doho.
dou o spo|ečnémboji proti protestantskému
táboru. Tím by|y skončenyvojenskéakce mezi
císařským vojskem, bojujícím pod velením
císařskéhogenerála - polního maršálaTiefen.
97
bacha a saskou Arnimovou armádou. kterése
podařilo za pomoci dánských jednotek korun-
ního prince a Jáchyma Duwaliha obsadit jižní
územíSlezska.
Navázáním spojeníse saským kurfiřtem bvl
pověřen vídeňskoucísařskou vládou A|brecňt
z Valdštejna,který si, jak se zdá, začalbudovat
postavení nezávis|éna císařskéi na švédsko-
francouzské straně. Prostřednictvím tajných
jednání,v nichŽ hráli nejednu úlohu prostřed-
níka předáci českéemigrace, zača| iavazovat
spojeníse Sasy, Švédya Francouzi, aniŽ by při
tom porušil svéspojenís Vídní. Tajnájednání
byla takédůvodemjeho liknavosti v próvádění
vojenskýchoperací.Proti Va|dštejnoui," zača|a
u císařskéhodvora vytvářet opozice, v jejimŽ
če|estál býva|ý ve|ite| hrdinňě se -bránícího
pluku Moravanů na Bíléhoře, generál SIik'
Va|dštejnse proto rozhodl likvidovat po.
'
chybnosti císařského dvora úderem na nic
netušící tajné spojence, emigranty, stojící
s vojskem Švédů nedaleko stín;vy. Ce|ý měsíc
tam v leŽenímezi Kladskem a Svídnicíoóekáva.
li předáci českéemigrace na konečnéVa|dštej-
novo rozhodnutí, a nebrali proto váŽně jehb
taŽeni od Hradce Králové k Minstrberku ve
Slezsku. Nikdy totiž nebyla tak vhodná doba
k uskutečnění plánůprotestantské proticísařské
opoz.ic9.Valdštejnovo vojsko byló po Til|yho
smrti jediným silným ce|kem na stianě cíiař-
ského dvora. Valdštejn však využil situace
vznikléodchodem Arnimovy u'mády a Thurna
u- Stínavy dne l0. ffjna 1633 porazi| a zaja|.
však vzápěti zajatésvcaité důstojní-ky,
tdvz-
včetněJindřicha Matyáše z Thurnu propustíl,
zača|a se na císařském dvoře znovu ózývat
protivaldštejnská opozice, která posíli|a
své
postavenípoté,co Va|dštejnpřerušil tažení
své
armády na pomoc Maxmiliánu Bavorskému,
ohrožovanémutehdy Švédy.
Vrátil se do Plzně,
kd.. zastihla zpráva o císařových patentech,
!9
v nichž byt Albrecht z valdštejná p.óhláš"n ,u
zrádce' Po získánís|ibu věrnosti pieváŽnéčásti
svých důstojníků se Va|dštejn odebra| se
zbytkem svých věrných do Chěbu, kde byl na
pÍikaz císaře dne 25. února |634 zavražděn
a s ním i hrstka jeho stoupencůz řad české
šlechty. Valdštejnova smrt znamenala konec
nadějípro českouemigraci.
Na bojištise v tédobě vytvářela ve|mi složitá
 KA PIT OLA 3
situace. Bitvou u Lehnice l3. května |634
ztratili Habsburkové Slezsko. Bitvou u Nór-
dlingen ve dnech 5. a 6' záÍi |634, v níŽcísařské
vojsko pod vedením Gallase porazilo hlavní
švédskouarmádu, se zhroutil dosavadní švéd-
ský tábor v Německu. Saský kurfiřt zrušil
spojenecký svazek se Švédya 30. května 1635
uzavřel v Praze s císařem mírovou smlouvu.
Získa| tím do trvalého vlastnictví obě LuŽice.
které tím definitivně odpadly od zemí koruny
české.Císař si tím uvolnil ruce k utužení
nadvlády ve Slezsku. OdloŽením Restitučního
ediktu o 40 let uklidnil protestantská kniŽata.
Postavení Habsburků se těmito politickými
akcemi upevnilo.
vÁLKA ŠvÉDsKÁ
A FRANcoUzsKÁ
Protestantský spolek mohla za této situace
zachránit jen pomoc Francie. Základnou proti-
habsburského tábora se stalo v té době
francouzsko.švédské spojenectví,uzavřené 28.
dubna l635. Francie pak l9. května l635
vyhlásila válku Španě|skua v létě uzavřela
dohodu s Mantovou, Parmou a Savojskem,
které vojenskými akcemi donutily císaře
a Španěly přesunout část svého vojska ze
středoevropského bojiště do severní Itálie.
Prodloužením švédsko-polské spojenecké
smlouvy byly švédské síly uvolněny i na další
léta pro vojenské akce v Německu. Hlavní
pozornost Francie byla soustředěna proti Špa.
nělsku, zatímcoiniciativu v Německu přenecha-
la Francie Švédskua jeho protihabsburským
spojencům. Tím byla zahájena poslední etapa
třicetiletéválky, ohraničenélety 1635 aŽ |648,
která je ve světových i vojenských dějinách
označovánajako válka švédsko-francouzská.
l6. října l636 porazila švédská vojska,
vedená generálem Johannem Banérem,sasko-
císařskou armádu u Wittstocku. Švédové tímto
vítězstvímopanovali severníNěmecko. otevře-
la se jim tím i cesta do Čech. Švédskýgenerál
Banértoho však plně nevyužil,pronikl se svými
jednotkami jen do okrajových ěeských oblastí,
odkud byl saským a císařským Hatzfeldovým
vojskem vypuzen. Obyvatelstvu Čech připadl
tehdy nelehký úkol zásobovat císařskévojsko
|ežící v Sasku. V Litoměřicích. v Ústí n. Labem
a v Děčíně byla tehdy s velkými obtížemi
ziizena proviantní skladiště,do nichžse ze zemí
koruny české sváželoobilí a z Uher byl odváděn
dobytek.
Následující léta byla charakteristická drob-
nými šarvátkami menšíchjednotek všechboju.
jících stran, řáděním soldatesky v zemích,
v nichŽ se nacházela, vydíránímobyvatel Čech,
Moravy a jiných zemí střední Evropy tuhými
kontribucemi pro vyŽivováni vojsk. Menší
vzrušenívzbudila v roce |637 zpráva, žeBanér,
který ležel se svým vojskem mezi Výmarem
a Saalfeldem, prošel Saskem' dobyl Torgavu,
oblehl Lipsko a vyslal svéjednotky do okolí
Saské Kamenice vymáhat kontribuce. Švédské
oddíly se tehdy objevily i v těsné blízkosti
českýchhranic. Banérse však v Sasku dlouho
neudrŽel. Byl zatlačen spojenými vojsky sas-
kého kurfiřta a kurflrřta braniborského do
Pomořan.
K význačnější bojovéakci, která zasáhla naše
země, došlo teprve v roce ló39, kdy se Banér
vypravil ze svých zimních |eženímezi Magde-
burkem a Halberstadtem, vpadl do Saska
a oblehl Cvikov (Zwickau). Císař vyslal proti
Banérovi, jehož jednotky vyjíždělyrekvírovat
potraviny i do severníchČech, sbor generála
Jana Kryštofa Puchheima, který se spolu se
saským vojskem marně pokoušel Banéra od
českých hranic vytlačit. Tyto akce nebyly
úspěšné, a tak jim nezbylo nic jiného, než se
s troskami svých vojsk vrátitzpět do Čech,kam
se zakrátko za nimi vydal i generál Banér.Jeho
předvoji se podařilo 27. dubna 1639 obsadit
děčínský zámek a den nato Ústí n. Labem
a Litoměřice. Cestu do vnitrozemí Čech měl
tímto Banér otevřenou.
V Čechách se v té době připravovali na
obranu, kterou řídil sám předseda dvorské
válečnérady Jindřich hr. Šlik. Matyáš Gallas
vybudoval pevný vojenský tábor na Bíléhoře.
Do Čechbyl povolán s vojskem o 5 000 mužích
generál Hatzfeld a s 6 500 muži generál Ottavio
Piccolomini. K Brandýsu n. Labem byl vyslán
Vavřinec Hofkirch a hr. Raimund Monte.
cuccoli.
Banérpostupoval pomalu podélLabe, zatim-
co jeho jednotky vyráŽe|yza kontribuci až na
Mostecko a Chomutovsko. Dne 2'|. května
 KAPIT OLA 3
Zavraž d ě n í
A lbre cbta z Va I d š te j n a v Chebu
25. úno ra l 634.
Merianova ryti n a v T h e atru m
Europ ae u m.
1636 se Banér přesunul od Litoměřic k Měl-
níku, vynutil si přechod přes Labe a objevil se
před Prahou, kterou dal okamžitě z východní
strany ostřelovat z děl. Dne 2. červnaod Prahy
odtáhl do Brandýsa n. I abem, který se spolu
s Mělníkem a Litoměřicemi proměnil ve švéd-
ský vojenský tábor. Zajistil si tím labskou
přísunovou a ústupovoucestu.
Po tomto ústupu Švédů od Prahy zaěa|a ve
východních Čechách loupeživá válka, snad
největšíza ce\éobdobí třicetiletéválky. Jednot.
livé skupiny švédského vojska se vydaly několi-
ka směry, pÍeváŽnéna severovýchod Čech.
V průběhu června a čeryencezajiŽdé|iŠvédové
aŽ k Vysokému Mýtu, Turnovu, Novému
Bydžovu, Jiěínu, Hradci Králové, Novému
Městu n. Metují, Trutnovu, Žac|éÍl,Opočnu
a dalším městům. Za nimi se rozjíŽděli po
východníchČecháchi exulanti a zmocňovali se
svého bývalého majetku. Na fýdlantské pan.
ství a do Liberce pronikly v té době švédské
jednotky generála Torstensona' operujícího
v Lužici a ve Slezsku. V krátkém období
švédskéokupace roku |639 bylo zničeno
a vypáleno 6 000 vesnic a měst.
Císařská armáda, jíŽ ve|e| generál Matyáš
Gallas, stála nečinněv západníchČechách,kde
si její oddíly počínalyv podstatě stejně jako
Švédové na severovýchodě Čech. Svédskýpo-
kus o vpád do této oblasti byl císařskými
u Rakovníka odraŽen.
Zatímco Švédové nerušeněloupili v Čechách,
saský kurÍiřt postupně dobýval jedno jimi
obsazenémísto v Sasku za druhým. Císař ve
snaze podpořit tuto bojor'ou aktivitu svého
spojence v Sasku, se rozhodl poslat mu na
pomoc Hatzfelda. Ten však byl Banérem
zastaven a naopak to byli Švédové, kteří do
Saska poslali část svých jednotek. Tím citelně
oslabili svévojsko v Čechách.
 KAPIT OLA 3.
Dne 15. záÍi |639 pievza| velení nad císař-
ským vojskem v Čecháchcísařůvbratr Leopold
Viiém, jemuŽ byl urychleně poslán na pomoc
Piccolomini.
Koncem íjna ló39 se Banér znovu pokusil
dobýt Prahu. Donutil císařskévojsko opustit
p"unc leŽenína Bítéhoře. Protože neměl dost
uby svůjzáměr uskutečnil,dal se na pochod
iil,.puňi
a po jejím krátkém obléháníse vrátil
t
zpět do BrándýJa n. Labem. Situacejeho vojska
si stávala stáie svízelnější. Vojáci nedostávali
žold a Žili jen z výpalného a kontribucí,
loupežení a kořistění. Prameny, z nichž bylo
získávat dalšípenízea potraviny, v$ak
-oino
pomalu vysYchalY.
. a výpalnépo celémSlezsku a některéjejíoddí|y
Počátkem roku 1640 piecháze|a postupně
iniciativa na stranu císařskéhovojska, kterése
od Tábora přesunulo na bojovou linii Kutná
Hora' Kolín, Poděbrady. Banér, jenŽv tédobě
byl v Zateckém kraji, se pod d-ojqem těchto
zpráv rozhodl povolat k sobě Kónigsmarcka.
Sám se dal rychlým pochodem k Brandýsu
s cílem hájit pevnou linii Litoměřice, Mělník
a Brandýs n. Labem. Císařskévojsko postupo-
valo dále na sever k Hradci Králové ve snaze
oddělit Banéraod Torstensona a zaútočitna něj
z východu. Banér,jehož vojsko bylo v tédobě
poč"tněslabší,ustupoval od ČeskéLípy k Labi,
Lteré l0. března 1640 nedaleko Litoměřic
překročil, a dále pak do Ž.ag9te!l kraje.
kon."- března se již hlavní část Banérova
vojska nacháze|ana územíSaska. V Čechách
zůitaly švédsképosádky v Housce, Děčíně
a Tepiicích. V druhé polovině května 1640 se
postupně vzda|y císařským oddílům.
obvvatelstvo Čechdoufalo, žesi po odchodu
Švédů oddychne. Netušilo však, Že se Leopold
Vilém rozÍrodl rozmístit po celých Čechách
císařskévojsko, kterése v loupežení,kořistění
a vymáhání kontribucí nelišilo od Svédů.
K rózmístěnícísařských pluků v jednotlivých
krajích však pro rozmach válečných akcí
v Sasku sešlo. Hlavní síly císařských ze zemé
odtáhly a v zemi zůstalojen několik pluků,
které se v průběhu roku ló40 přesunuly
z jednoho kraje do druhého.Na kratšíčas se
pát vetsi válečnéudálosti Čechám vyhnuly.
Vojenské akce, které v našich zemích v letech
to+l _ 1642 probíhaly, měly z celkového
hlediska třicetiletéválky podružný charakter.
VáŽnějšínebezpečíobnovení válečnýchakcí
v zemích koruny ěeskése objevilo aŽ počátkem
následujícího roku |642, kdy se vyskytly
zprávy, Že se generál Torstenson, který převzal
uit"ni po zemřelém Banérovi, chystá Znovu
vpadnout do Čech. Ten se skutečněvydal ze
.uého hluuního leŽenív Oldenburku přes řeku
Veseru do Braniborska, kam proti němu
vytáhlo vojsko maršála Piccolominiho a Leo-
pbtou vite'na. To se pak stáhlo .zpět na jih,
čehoŽTorstenson vyuŽil, a se svým vojskem'
o síleasi 18 000 mužů,postupoval přes Dolní
LuŽici k hranici Slezska. l. května oblehl
Hlohov, který se po čtyřdennímobléhánívzdal.
Švédskájízda se rozje|a vymáhat kontňbuci
se bb3evitýu českýchhranic. Dne 3l. května
po.u'il Tórstenson císařskou armádu u Svídni-
Le. Zatimco zbytek císařskéhovojska se stáhl
do Vratislavi a zčásti na Moravu, švédský
hlavní voj postupoval přes Břeh, opolí a Nisu
jiŽ
na Morávu. létro předvoj v té .době
drancoval na Těšínskua Opavsku. Cást švéd-
skéhovojska vtrhla i do Čechna Broumovsko,
Trutnousko, k Hradci Králové, na Jičínsko
a Boleslavsko. Jeden oddíl švédskéhovojska
vyplenil dokonce i několik vesnic v okolí
pboeurad. Švédské vojsko bylo krátce nato
chorvatskou jízdou a Piccolominiho pěchotou
z Čechvyhnáno.
Torstenson mezitím táhl na Moravu
a císařské vojsko před ním ustupovalo
k Uherskému Hradišti. Dne 9. června bylo
u Holešova švédskýmijednotkami zachyceno
a po menšísráŽce donuceno k dalšímuústupu
k Brnu. KdyŽ se Torstenson na postupu
dověděl, že posádka v Olomouci je poměrně
slabá, protáňl rychle Opavou' a město olo.
mouc. kt"'é ." teprve po příchodu Svédůdo
nejbliŽŠího okolí připravilo k obraně hradeb'
objehl. Po 4 dnech obléhání se velitel města
Miniati, když mu byl slíben volný odchod
posádky, švédskémuvojsku vzdal. Dobytím
blo*oů"" získali ŠvédovéznačnémnoŽství
vojenského materiálu, uniforem a potravin.
Miniati byl později, 24. ěervence 1644, za
odevzdání Olomouce nepffteli popraven. Dne
14. června 1642 Švédovéobsadili Prostějov
a krátce nato i Litovel, Uničov, Opavu a další
místa.
 KAPT T OLA 3
Úspěchy Švédů přiměly císaře ke jmenování
polního maršá|aOttavia Piccotomiňiho vrch.
ním velitelem císařského vojska na Moravě
a v Čechách. Ten vyda| ókamžitě rozkaz
k soustředěnícísařskéhovojska v okolí Znojma
a Vídně. S touto armádou, která měla 28 000
muŽů,pak odešelLeopold Vi|ém k Olomouci
a odtud přes Opavu proti Torstensonovi, který
po dobytí Olomouce odešel"sčástísvéhovojská
do Slezska obtéhat Břeh. Jakmile se však
dozvěděl, že proti němu táhne silné císařské
vojsko, obleženízrušil,astáhl se do Branibor-
ska. odtud se Torstenson znovu vráti| na
jih, aby pomohl vysvobodit v Hlohově
ob|eže.
ného generála Wrangela. odtud, sledován
císařskými,vpad|do Lužicea obrátiise směrem
k Lipsku, kde se spojil s vojskem generála
Kónigsmarcka. obě spojená svéosra ňjska se
pustila do ob|éháníLipska. Jakmi|ese všákoba
velitelé dozvidě|i, Že k Lipsku táhne císařské
vojsko Leopo|da Vi|éma, zanechali obléhání
a přesunuli se k Breitenfeldu, kde byla 2. |is-
topadu l642 svedena bitva, v níž císařské
vojsko utrpělo těžkou porážku.
Zbytek císařskéhovojska se stáhl zpět do
-
Č:"!,
k9" Leopold úte'n krutě pitrestal
všechny,kteří předčasněz bojiště utekli. Tak
napffklad v Rokycanech nechal oběsit kaŽdého
a9's{tc!o
1ojáka pluku Madlow včetnědůstoj.
níků. Majitele pluku i s jeho ve|itelem dal
l0. června 1643 na praŽskémSbroměstském
náměstípopravit.
Protože v druhé polovině prosince |643
pronikly ze Saska zprávy o Torstensonově
chystaném vpádu do Čech, by|o z Moravy
povoláno pomocnévojsko a Praha se připravi|a
na obranu. Vrchním velitelem vojsk byl jrn"no.
ván Matyáš Gallas a Piccolomini, kieiý pod
ním odmítl sloužit, odešel do španěiských
služeb. Gallas nechal rozmístit pósádky od
Boleslaviažk Brandýsun. Labem,čótné císařské
posádky střežily prostor na sever od této
obranné|inie až k Broumovu.
Torstenson, který původně postupoval
směrem na LuŽici, se náhle obrátil iměrem na
jeho hlavní vojsko postupovalo od
4h a
Frýdlantu k Trutnovu a Liberci' karn dorazilo
24. dubna l643. Dalšípro.ud švédskýchvojsk
postupoval 27. dubna od Žitavy do Litoměřic
a třetí se prodral od Saské Kamenice na
Zatecko, Torstenson sám postupova| k Měl.
níku a po krátkémodpočinkupřx ČeskýBrod,
Kutnou Horu, Chrudim a Litomyš|nu úo,uuu.
To--konečněvyburcovalo Ga||ašez nečinnosti
u Hradce Králové a k pochodu za Torstenso-
nem směrem k Brnu. Dne 26. červnaTorsten-
son dobyl Kroměříž.Ga||as se od Brna vypravil
směrem na sever proti Torstensonovi a
zastavil
se-u Kojetína, kde zůstalnečinně|eŽetaŽ do
záÍí,
|643. To umožni|o Torstensonovi dobývat
nerušeně na severní Moravě jedno místó
za
druhým. Dne 2. záíí |643 cňtěl Torstenson
vyprovokovat Gal|ase k bitvě, což se
mu
nepodařilo. Postoupi| tedy k Brnu, které
zača|
obléhat.
Po celou dobu svéhomoravskéhotaŽení
se
Torstenson snažil spojit se sedmihraostym
knížetemJiřím Rákótzim, ktery však měl od
tureckéPorty zakázáno jakkoliv proti
Habs-
burkůmvojensky vystoupit.
]\,Íezitímproti ŠvédsŘuna popud Po|ska
zaháji|o válku Dánsko. Svédskávlá'da povo|ala
rychle Torstensonado Holštýnska.Tén proto
zrušilobléháníBrna a odtáht k olomouci, je.jiz
posádku posíli|a zásobil. Pak odeše|
na sever'
ku..
.." za nímvypravil i Gallas' jehožakce však
nebyla úspěšná.
Po švédském odchodu z lvÍoravyse vypravil
plukovník Puchheim proti povsialým
Vala-
chům, kteff dffve zvláště při dobýváňí Kromě-
ííže byli silnou oporou svédského vojska.
Porazi| jejich oddíl o počtu ko|em 7 000 muŽů.
V.B-rně..pakbyly nad vedoucími představite|i
valašskéhoodboje vyneseny tvrdéiozsudky.
roku |644 šespoji| Rákóczi se
^ |a.nočátku
sveclskem a Francií proti císaři. Ten však v té
době již měl volné ruce' a mohl proto proti
němu pos|atvojsko plukovníka Góize
a Puch-
helma, kteff ho zatlačili až k Tise. Zbytek
císařského vojska byl roz|ožen na Moravě
a spolu se zemskou hotovostí,vedenouLadisla-
,,,ry., Valdštejna,obléhal od červnado
října
ló44 švédskouposádku v Olomouci.
Torstenson přenechal vedení války proti
^
Dánům svým podffzeným velitelůmá v Iétě
roku l 644 se dal na pochod do Saska.
ProtoŽe
tim hrozilo nové nebezpečívpádu švédských
vojsk do Čech a na Gailasovó vojsko
nluvro
moŽno se spo|ehnout, povolal óísař Ferdi.
nand III. z Uher plukovníkaGótze a poslal pro
 KAPIT OLA 3.

generála Hatzfelda, operujícíhotehdy v Bavor- pochod z Lipska do Čech.Jako předvoj poslal

šku. Gullu., který o vánocích ustupoval od
Magdeburku do Čech, byl u Wittenberka
Kóňigsmarckem poraŽen. V čele zuboženého
vojská pak dorazil do Čecha sloŽil funkci. Jeho
nástupóem byl jmenován polní maršálMelchior
Hatzfeld' který se ihned pustil do reorganizace
císařskéhovojska určenéhok obraně země.
Dne 26. ledna 1645 se vydal Torstenson na
áo severníhopohraničíČechgenerála Wrange-
la, jehož vojsko obsadilo postupně Ch.omutov,
Zaíec,Mosi a Slaný. Torstenson mezitímpřešel
hranice a 8. února 1645 dorazil do Kadaně
a odtud se přesunul přes Žlutice ke Klatovům.
Hatzfeld, který sledoval postup Švédůze
svého leŽenína Plzeňsku, se před příchodem
Švédůstáhl k Ze|ené Hoře, kde se spojil

P osledn í fáze t ř ic etile té války

v Č ec h ách.

!
í^ ib
'to
*ťl-
t
\ P6ru 'tr{'Fy

s $

O Kamsnics opori Q
"i
T
Í
I rr,L!;-. o\
\. \
PBIHA
.)
t
)c Y
Kolin " Chrudim ,
t:*,v
"lcs.s.
tolr
23.2.1645 (

--\
\BT,o
l6qr
ďň
\
\{,-" r"ž.-...
Skalica
Kromnlcr
o
c.
.n./t
Ú

Í lDEÍ
U

Švédskévojsko Císařskévojsko
'-+
->
 KA PIT OLA 3

,...{
e;,

Bi tv a u Jan kova
císařským-vojskem,které bylo ve
6. březrra l6'{.5- Strakonicích
Mc r i .r n!vJ r\!ina v Th et t ru n ) dříveneŽTorstenson.Tomu nezbyro
ni";incr,o,
E u r c p a e u m. ."' p.|i:it přejít otavu u Písku.
:'":, r'ayz ,"
vsaK dozvědě|,Že i v Písku je
silná po,ádku,
obrátil se na sever a severněod orlíku
s Gótzem, jenŽ přitáhl od Příbramí.Ve snaze Se mu
zabránit Švédůmv přesunu do Rakous, l645podařilopřejítpo r"al druhý
kde i;^o'.=l.l
oren Vltavy, odkud pokračovaldále na ""výchoá
Torstenson chtěl pravděpodobněnavázat kon-
k Sedlčanům.Císařšií,sledujícíji'";
t1kty tamějšímivzbouřénýmisedláky,se Jd postu-
I dalo jejich přesun východním
císařské vojsko na pochod k HoraŽd'ovicim.oo |: !:j.dů směrám, se
oDratl|Iprudce na sever a přes Tábor
stavu pohotovosti dorazili
.byly povolány posádky
v Budějovicícha v Táboře.
k J.ankovu,vedenisnahou prerrraoii
Jueá'te,nu
K Haízfeidovi se vojsku, kterév tu dobu došlodo
i posádky z východníchČech.KdyŽ ýo.i", nu
l1hgvaly Moravu. "",.u
I orstenson dorazil k HoraŽd'ovicím,
našel Švédům, kteff nechtěliupustit od zamýšlené-
p'ravý břeh otavy bráněný Hatzfeldovým .
voj- ho taŽenína Moravu, nezbýva|o ji-n.éío,
skem. Pokračoval tedy áále u po"hááu nic nez
nu p ro razit postavenícísařskěho vojska.
Strakonice, sledován na jižním Éř"hu x:^"} ",:i.
otuuy IJne b. bÍezna1645došlou Jankova
kbitvé.za
 KA PIT OLA 3.
svítánístály proti sobě obě armády rozvinuté
v bojových sestavách,pokud to vůbeckopcovi-
tý zalesněný terén dovolova|. Boj zahájil na
levémkřídle maršál Gótz, který chtěl zabránit
Švédůmv postupu na vlčkovickou výšinu.
Neproved| si však předem důkladný průzkum
terénua zaved| svou jízdu do úzkéhoprostoru
ohraničenéholesem a rybníkem, kudy mohla
projít v sestavějen jedna kompanie. Tam byl
zaskočensilnou palbou ze švédskýchděl. Aby
zabráni| rostoucímu zmatku v íadách svýcň
jednotek, postoupil do dalšíhostísněnéhopro.
storu zakončenéhovýšinou. Tam byt Gótz
znovu zaskočena při prvním protiútoku Švédů
zabit. Pravé křídlo císařských, které tvořily
převáŽně bavorské pluky Jana de Wertha,
postupovalo také úzkou dolinou mezi vrchy
Lipovkou a Hůrkou, kde se dostalo do prudké
pa|by Wittenbergova kffdla švédskéarmády.
KdyŽHatzfeld viděl porážku obou svých kffdel,
da| rozkaz soustředit všechnovojsko na výšinu
Habarty, odkud byl všakšvédskoudě|ostře|bou
z okolních vrchů sehnán. Švédové po tomto
svémprvním vítězstvívytvořili nový bitevníšik
a palbou zdě|zat|ačilicísařskévojsko k severu.
Tím povaŽovali bitvu za skončenou.Mezitím se
zbytek císařskéhovojska znovu sešikoval na
Chlumcích, kde odrazi| protiútok švédské
pěchoty a ukořistil l0 děl. Jejich dalšíútokvšak
byl levým švédskýmkffdlem zastaven. Zatímco
se zuřivě bojovalo, objelo císařskéjezdectvo
švédsképozice, přepadlo jejich trén a zača|o
drancovat. Torstenson rychle sešikoval své
vojsko, odrazil další útok císařskÝch a o 4.
hodině odpolední zahnal všudecísařskévojsko
na útěk. Ziska| tak jedno ze svých největších
vítězstvía císařské vojsko utrpělo další po.
ráŽku. Ztrati|o kolem 7 000 muŽů. V bitvě
padlo mimo Gótze mnoho dalšíchdůstojníků.
Do švédskéhozajetí se dostal, spolu se 4 000
vojákůa řadougenerálů,imaršálHatzfeld.
Jan de Werth se zbytky bavorských vojsk
utíka|přes Tábor k hranicím Bavorska, zbytek
císařskýchvojsk pak do Prahy. Ferdinand tII.,
který byl v tédobě v Praze' se dal na útěkpřes
Plzeň, Řezno a Pasov do Rakous.
Torstenson postupoval po bitvě u Jankova na
Jihlavu, kterou ll. března l645 obsadil. Donu-
til tím Ladislava Buriana z Valdštejna zrušit
obléháníolomouce a stáhnout se k Brnu. Po
opanování Jihlavy pokračoval v pochodu ke
Znojmu a odtud ke Kremži, kde se pokoušel
přejít Dunaj.
Císař při svémrychlémodjezdu z Prahy ještě
stačilvydat pÍikaz ke svolání zemskéhotovosti.
V Čecháchměl Gallas za úkol sebrat dohroma.
dy zbytky císařskýchvojsk a odtáhnout s tímto
vojskem do Lince. K Dunaji a Bratislavě byly
rychle staŽeny posádky z Uher, Slezska
a Lužice. Za zástavu knížectvíopolského
a Ratiboře získal císař peněžní půjčku od
polského krále. Vrchním velitelem byl znovu
jmenován Leopold Vilém.
V době, kdy se Torsťenšonrozhodl zaútočit
na Vídeň, jiŽ by|a vytvořena dostatečněsilná
vojenská moc schopná Torstensonovi čelit.
Tomu se přechod přes Dunaj znovu nezdaři|.
obrátil se tedy ke Korneuburku, jenž |eži
severně od Vídně, a zde roz|oŽi| své vojsko'
Současněposlal Jiřímu Rákóczimu, který v té
době byl spojencem Francie proti císaři,žádost
o pomoc. Ta však nepřicházela a Torstenson
sám neměl dost si| Vídeň obléhat, natož
dobývat. Nechal tedy před Vídní část svých
jednotek a přesunul se s hlavní armádou
k Brnu, které ve dnech 4. a 5. května 1645
obklíčil.
Ve|itelem Brna byl tehdy plukovník Raduit
de Souches, který dříve sloužil ve švédském
vojsku. Na jeho pffkaz by|o předměstí Brna
spáleno, hradby zpevněny a posádka (ozbrojení
měšťanéa studenti) pfipravena na hradbách
k obraně.
Dne 5. května podnikli Švédové první útok,
který obránci s velkou námahou odrazili' od
toho dne podnikali Švédové na město menší
útoky a ostřelovali je ze svých děl. Dne
l3. května |645 pÍe|ožilTorstenson svůj tábor
na jih od Brna, k Modřicím, aby byl blížeke
svémuvojsku u Vídně a k pffpadnépomoci od
Rákócziho. PoŽáda| o pomoc generála Kónigs.
marcka, kteý se nacháze| ve Slezsku. Jeho
dopis byl ale císařskými zachycen. Torstenson
zača| trpět nedostatkem střeliva, prachu
a potravin. obléhání pokračova|oproto jen
občasnou dělostřelbou a kopáním přibližova-
cich zákopů. Jiří Rákóczi se hnul se svým
vojskem od Košic teprve l7. června.MěI strach
před císařským vojskem maršá|a Puchheima,
a tak postupoval velmi opatrně a pomalu. Ze
 KA PIT OLA 3.
své armády vyčlenil rychlé uskupení v čelese
svým synem Sigmundem Rákóczim a poslal ho
kupředu. Ten počátkem července dorazil
k Lednici. Krátce nato přišel se svým vojskem
i Jiří Rákóczi a roz|oŽil se mezi Hodonínem
a Břeclaví.
V tétoobtiŽnésituaci se císařiZnovu podařilo
přimět tureckou Portu, aby dala Rákóczimu
pffkaz k zastavenívojenských akcí. Podařilo se
mu také sebrat vojsko z Čech a spolu s ním
poslat císařským posádkám kolem Vídně i do
Brna střelivo a potraviny.
Torstensonova situace se neustále zhoršova.
la, zvláštěpoté,co Rákóczi, aniŽby se význam-
něji zapojil do obléháníBrna, začalvyjednávat
s císařem. Pokusil se proto 15. srpna |645
o poslední zouÍa|ý generální útok na Brno,
který byl znovu odraŽen. Dne 23. srpna 1645
odtáhl Torstenson se svou dost zuboženou
armádou směrem na jih do Mistelbachu
v Rakousích, kam dorazil 28. záÍi. Poté se
věnoval důkladnému opevňování KremŽe
a Korneuburku. Císařská armáda, která pozna-
|a, Že ji ze strany Torstensona jIŽ nehrozí
vážnějšínebezpečí,odtáhla do Bavor, aby se
tam zúčastnilabojů proti francouzskémuvoj-
sku vedenémumaršálemTurennem.
Když Torstenson viděl nesmyslnostobléhání
Vídně, poslal sbor o 12 000 muŽích směrem
k Jindřichovu Hradci a sám se da| na pochod
přes Třebíč, Pardubice, Hradec Králové
a Trutnov do Slezska, kde se spojil s vojskem
generála Kónigsmarcka. Potéodešeldo Lipska,
kde se na válečnéporadě vzdal pro zdravotní
potiŽe velenínad švédskýmvojskem. Za svého
nástupce ustanovil polního zbrojmistra Wran.
gela.
Čechy a Morava se staly sídlem posádek
císařskéhovojska, jehož velení mělo přejít na
Švédypropuštěnéhomaršála Hatzfelda.
Počátkem roku |646 vytáhl nový velitel
švédských vojsk Wrangel ze Saska s cílemspojit
se u Dunaje s francouzskou armádou. Jeho
postup přes Čechy byl ale u Kadaně zastaven
císařskýmvojskem,jemuŽ přišelna pomoc Jan
de Werth. Wrangel se pak musel vrátit průsmy-
kem u Příseěnice v Krušných horách zpět do
Míšně.V severníchČecháchse objevil znovu na
samémpočátkunásledujícíhoroku, kdy se chtěl
spojit s francouzskou armádou. Došel aŽ
k Chebu, odkud byl císařskýmvojskem, posíle.
ným bavorskými oddíly přivedenými l4. |edna
ló46 Janem de Werthem, vytlačenpřísečnickým
průsmykemzpět do Saska.Císařskévojsko pak
postupně dobylo několik míst hájených švéd-
skými posádkami. Po velkém boji byla |4.
červnal646 dobyta i Lipnice. Švédové se přesto
drŽeli v té době ještěv Jihlavě, Olomouci, na
hradě v Mostě, v Mělníce, Frýdlantě a Litomě-
řicích.
Válečnéakce se pak přenesly do říše.Jen
koncem záÍi a v průběhu října prošlo švédské
vojsko podélseverníchčeskýchhranic a severní
Moravou do Slezska.Ve Slezskupak docházelo
po celou následujícízimu k menšímbojovým
akcím.
Dne 25. dubna |647 zemíelgenerálleutnant
Matyáš hr. Gallas a novým nejvyšším velitelem
se stal polní maršál Me|ander z Holzapflu,
kteý pokračova| v reorganizaci císařského
vojska, zahájenépočátkem toho roku. Navrhl
a postupně zdokonaloval finančnía materiální
zabezpečení vojska. Jeho přičiněním byla
v krátké době k dispozici pro přípravované
vojenskéakce bojeschopná a dostatečněpohyb.
livá armáda o síle 36 jízdníchpluků, 4 pluků
dragounůa 17 pluků pěchoty.
V polovině února |647 se prodralo několik
set švédskýchjezdců do severovýchodníchČech
a krátce nato vtrhl pffsečnickým průsmykem
Švédský generálmajorAxe| Lilien, jehožjednot.
ky se dostávaly rychlými nájezdy aŽ na jih od
Plzně. Na Moravu zajíŽdě| zase ze Slezska
zásobovat olomouckou posádku švédskýgene.
rál Arvid Wittenberg.Navíc se 19.června|647
objevil v Chebu generál Wrangel a 24. čewna
začal město obléhat. Jeho oddíly se mezitím
rozje|y rekvírovat po celémkraji.
Císařská armáda, do jejíchŽslužebvstoupili
generálovéJan de Werth a hr. Špork, kdyŽ se
Bavorsko přiklonilo na proticísařskoustranu,
se vydala na pochod k Chebu. Ten se mezitím
l7. červenceWrangelovi vzda|.Dobytím tohoto
strategicky významného střediska získali
Švédovébohaté zásoby potravin a zbraní.
Nedaleko Chebu došlo k menší sráŽce mezi
císařskými a Wrangelovým vojskem. ProtoŽe
nebyla naděje na znovudobytíChebu, dala se
císařskáarmáda na ústupke Stříbru.Wrangel
je následoval a v průběhu tohoto postupu
 KA PIT OLA 3.
obsadil Planou a nedaleký zámek Třebel, kde se
zastavil. Císařskévojsko se mezitím u Stříbra
znovu zformovalo a zaútočilo na švédskou
posádku v Třebeli, vypudilo ji a zámek
obsadilo. Švédové teď stáli u Plané a císařští
u Třebele. Denně docházelo k menšímsrážkám,
při nichŽ se Wrangel vyhýbal většímuboji a jen
neustále zdokonaloval opevnění svého vojen.
ského |eŽeni. Jan de Werth a Melander
z Ho|zapÍ|u se snaži|i přinutit Švédyk rozhod.
nějšíbitvě. K té nakonec u Třebele 2l. srpna
1647 skutečně došlo a Švédovév ní byli
poraŽeni. Zahynu| v ní i mladý Helm Wrangel.
Aby znemožnil Švédům zásobovat se
z Chebu. dal Melander obsadit okolní místa
a zámky a donutil Wrangela k pochodu směrem
na Tachov a sám se dal na postup k Chebu.
Wrangel, ve snaze neztratit zásobovací spojení
s Chebem, dal se na pochod k Teplé,kde se obě
vojska na dostřel děl znovu sešla.K Melandero.
vi mezitím došla zpráva o posilách, kteréjsou
na pochodu k Wrangelovi, a proto se raději
stáhl zpět k Třebeli. Wrangel se poté přesunul
do žateckéhokraje, aby byl blížeKónigsmarc-
kovi. Tam ho následovalo i císařskévojsko.
Mezitím se Bavoři znovu odklonili od Švédů
a postavili se na stranu císařských.To ovlivnilo
odchod Wrangela z Čech. V Chebu přitom
nechal svou posádku. Císařštíposlali ěást svého
vojska pod velenímMontecuccoliho, aby sledo-
valo a pronásledovalo ustupujícíŠvédy. Melan-
der se s další částícísařské armády dal na
pochod.do Saska a zbývajíci část císařských
zůstalave slánskéma žateckémkraji připravena
zasáhnout v Sasku, Slezsku a zvláštěBavorsku.
Situace švédskýchposádek na Moravě se tím
ještě zhoršila. 7. února 1647 zaéa|de Souches
obléhatJihlavu. 30. května ji pak po příchodu
posil obklíčil úplně. Jeho snaha však vyšla
naprázdno. Teprve po poráŽce švédskýchvojsk
u Třebele a jejich nuceném odchodu z Čech,
kdy užbylojasné,žeŠvédům v Jihlavě nikdo na
pomoc nepřijde, obnovil obléhání tentokrát
generál Puchheim. Po tuhémboji, v němžpadl
i velitel obleŽenéposádky Samuel osterling, se
7. prosince 1647 švédskévojsko pod slibem
svobodnéhoodchodu vzdalo. Zbytek roku byl
poznamenán drobnými boji ve Slezsku, kam se
vrátil generál Wittenberg, proti němuŽ byl
vyslán se svým vojskem Jan Kryštof Puchheim.
Roku 1648 vytlačili Švédové a Francouzi
císařsko-bavorskévojsko z Hesenska do Podu.
nají a 17' května 1648 ho u Zusmansdorfu
porazili. Při přesunu švédsko.francouzského
vojska do Bavor se od něho oddělil se svou.
2 500 mužů silnou armádou generál Jan
Kryštof Kónigsmarck a vpadl do Horní Falce,
kde v květnu a červnu roku 1648 obsadil
několik významnýchmíst.To byl počátekvelké
akce, jejímŽ cílem bylo obsadit Prahu
a případným získáním Tábora a Budějovic si
umožnit vymáhání kontribucí v Čechách
a uvolnit si cestu do Rakous. Akce se mělo
zúčastniti švédské vojsko operujícív té době
pod velením polního zbrojmistra Arvida Wit-
tenbergave Slezsku a nakonec i mladý švédský
generalissimus,zweibriickenský falckrabí Karel
Gustav.
' Dne 5. června l648 vtrhl Kónigsmarck
s armádou do Čech. kde se nedaleko Horšov-
skéhoTýna oba její pochodovéproudy spojily
a přes Stříbro, Falknov a Cheb prošly do
Weidenu. 15. července1648 byl Kónigsmarck
znovu v Chebu, odkud nastoupil po dosta-
tečnémzásobenívojsk cestu na Prahu. Pocho.
doval přes Plzeň, kde si počkal na pěchotu,
a pokračoval směrem k Rakovníku, který
24. č,ervenceobsadil. Ihned odtud vyslal ku
Praze rychlou přepadovou skupinu o 300
muŽích,vedených bývalým císařským důstojní-
kem Ottovalským. Této skupině, využívající
Ottovalského znalosti Prahy a předevšímsy.
stémujejího opevnění,se podařilo v noci ze 24.
na 25. července1648 náhlým přepadem slabě
chráněného místa nedaleko Strahovské brány
zmocnit se Hradčan a Malé Strany. Sem pak
dorazil se svým hlavnímvojskem Kónigsmarck.
obsazením Hradčan a Malé Strany padl do
švédskýchrukou velký lup, mnoho zajaíctt
z íad šlechtických rodin a velké zásoby
zbrojního materiálu, uchovávaného v praŽské
zbrojnici.
Posádka. mešťanéa studenti ze Starého
a Nového Města praŽského, vzbuzeni noční
střelbou z protějšíhobřehu Vltavy, stačilivčas
pod dohledem Colloreda a Puchheima za-
ujmout a připravit obranu zbývajícíchdvou
praŽských měst. 27. červencedal Kónigsmarck
ostřelovat obě pražská města na protilehlé
straněřeky ajehojízda se bez úspěchupokusila
 KA PIT OLA 3
No v éh o
obléhání
M ě s ta p r a ž skéh o
v roce
l64g
dle kresby K. Škrét y.
L i to g r a f i e C. St eyn .iu .
Archív h | . m ě st a
P ra h y -
graťická sbírka .
přejít nedaleko Vyšehradu na druhý břeh
Vltavy. Dne 30. červencese na východni straně
Prahy objevil v čelesvéhovojska o síleasi 4 00o
mužůpolní zbrojmistr Wittenberg, který tím
ukončil svůj přesun ze Slezska přes Náchod'
Hradec Králové a Chlumec n. Cidlinou. Ten
ihned po příchodu k Praze dal z děl ostřelovat
městskéhradby od Horské brány až po bránu
Koňskou. Dne 4. srpna ló48 Wittenberg odeše|
od Prahy k Táboru, který 23. srpna dobyl.
S bohatou kořistí se vrátil zpět a pokračoval
v obléhání praŽských hradeb. Kónigsmarck
zase vyslal částsvéhovojska s úko|emobsadit
Děčín,což se mu l6. záÍí t648 podařilo. To již
zase Wittenbergznovu odešelse svým voiskem
na jih, tentokráte k Českým Budějóvicím
a k ČeskémuKrumlovu, kteiy 2|. zái dobyl.
23. záÍi pak svůjpochod ukončil u RoŽmberka.
Švédové tím dosta|i pod svou kontrolu nejen
labskou cestu na sever,ale i vltavskou na jit.
Při svémnávratu ku Praze se Wittenberg střetl
Švédy
nedaleko Hluboké s Puchheimovým voJskem,
kterého při jeho postupu na jih pionáslédova.
|o. 24. záff došlo t vctsi s,áž"".,při níž bylo
císařské
1ojsko poraženoa Puchheim zajat.30.
záÍí se. Wittenberg Znovu objevil u Prahy
a zauja| svépůvodnípozice.
V té době již postupoval Německem
k českým hranicím falckrábí Karel Gustav.
Jeho vojsko mě|o 8 000jezdcůa pěšáků.4. Íijna
se.i on konečněobjevi| před praŽskými hradba.
mi. Tím by|y sílyŠvédů již dostateeňeveliképro
zahájení vážnějších akcí proti ob|eženému
městu. Ve dnech ||. až 13. ffjna byly silnou
dělostřeleckou pa|bou prostříleny piůiomy již
na něko|ikamístechpraŽskýchhradéb.Pa|ba-se
zv|áštěsoustředi|ana bastion u Horské brány.
].vrdý boje p-okračova|yi 22. a 23' říjná.
25. října se Švédůmpodařilo vniknout na
jednom místě do Prahy, ale jejich dalšípostup
praŽštíobránci zastavili. 24' íijna tola, fay uýt
mezi oběma hlavními koalicemi třicetiletéválkv
uzavřen vestfálský mír, se před Prahou stále
bojovalo. Den po podepsáni míru se Švédům
podařilo proniknout vystřílenýmiprůlomy do
nejbliŽšíhovnitřního okolí hrádeb. a 26. Ííjna
obsadi|i dffve studenty tvrdě hájenou sýp-ku.
Z děl pak zača|ipálit na opevněná místaúvnitř
 KAPIT OLA 3
Prahy. Tuhé boje byly sváděny i na Karlově
mostě, hájeném především studenty. Ostré
srážkyprobíhalyi 30. a 31. října'l648. Teprve
počátkem listopadu začali Svédovésvá vojska
od Prahy stahovat.3. listopadu odešlaWitten-
bergova armáda směrem k Brandýsu. 29.
listopadu l648 bylo s konečnou platností
uzavřeno mezi Svédya obránci Prahy příměří.
Definitivně však švédská vojska opustila
Hradčany a Malou Stranu aŽ 30. záíi 1649.
Moravu Švédové opustili koncem roku l649 po
podepsání dohod, uzavřených mezi oběma
stranami. Některé švédské jednotky všakzůsta.
ly v zemi aŽ do roku 1650.
Třicetiletá válka byla prvním celoevropským
konfliktem. Nevyřešilavšakhlubokémocenské
rozpory' zahájené nizozemskou revolucí. Po
jejím skončeníse jen změnily poměry politic.
kých sil v Evropě' Spanělsko ztratilo svépřední
velmocenské postavení ve prospěch Švédska
a předevšímFrancie. StředoevropštíHabsbur-
kové ztratili své výjimečnépostaveníve Svaté
říši římské. Upevnili si však své rozhodující
postaveníuvnitř svéstředoevropskémonarchie,
která se zač,a|a postupně měnit ze stavovského
státu v absolutistickou feudální monarchii
s centralizovanou státní správou i v zá|eŽitos-
tech vojenských.
Vojenská technika se v průběhu třicetileté
války v podstatě nezměnila. Vývoj je moŽno
sledovatjen u bojových sestav.Jejich hloubka
se vlivem rozmachu ručních palných zbrani
zmenšila a šířka roztáh|a. V závěru třicetileté
války se zvýšenímpočtujezdeckýchjednotek na
úkor jednotek pěšíchzvýšila u někteých států
i pohyblivost a manévrovostjejich armád. Péče
o zásobovánía ťrnancování armád přecházela
postupně z rukou vojenských žoldnéřských
podnikatelů do rukou státem jmenovaných
orgánů. Stát, zvláště v závéruválky, jmenoval
i velite|e vojenských jednotek včetněvrchních
velitelů, podřízených bezvýhradně panovníko.
vi.
Tak se v průběhu třicetileté váLky zača|a
uskutečňovatpostupně přeměna žoldnéřského
vojska, vedenéhovojenskými podnikateli, ve
stálou armádu centralizovanéabsolutistické
monarchie, jejíŽ výstavba byla uskutečňována
v následujícímvývojovémobdobí.
Třicetiletá válka tvrdě zasáh|azemě Českého
království. Zmenšil se rozsah českéhostátu
o Horní a Dolní Lužici, které roku 1635
připadly Sasku. Obnoveným ziizenim zemským
zaóa|o postupnéoklešťovánísuverenity České.
ho království. Královské úřady preferovaly
němčinu. coŽ znamenalo zatlačováníčeského
jazyka do pozadí.
Průběh třicetiletéválky, v nížse českézemě
staly často bojištěm a rozsáhlé oblasti našich
zemí byly pustošeny vojskem obou válčících
táborů, způsobil obyvatelstvu měst a venkova
ohromné škody. Zv|ášté tiŽivým břemenem
byly válečnédaně. Narušily se obchodní svazky
českýchzemí s okolními státy. Byl ochromen
i vnitřní trh. Válkou utrpěl zvláštězemědělský
venkov, který nesl na svých bedrech tíŽivé
břemeno kontribucí a nákladů na ubytování
vojsk. Mnoho nechráněnýchobcí bylo vojáky
vydrancováno a vypáleno, dobytek pobit nebo
odveden, úroda často poničena. Docházelo
k da|šímusoustřed'ovánípozemkovéhobohat-
ství v rukou nepočetné vrstvy velkostatkářů,
pocházejícíchkoncem vá|ky z velkéčástiz řad
cizí šlechty. Obnoveným zÍizenim zemským
bylo upevněno nevolnictví ve formě robotně
nevolnickésoustavy.
Početobyvatel se rozsáhlou emigrační vlnou
protestantů a následkemválečnýchakcízmenšil
zhruba o jednu čtvrtinu. Bělohorská poráŽka
a násilná rekatolizace přerušily rozmach české
kultury, vyrůstajícív předcházejícím období
z kořenůevropskéhohumanismu a renesance.
Trvalo celá desetileti, neŽ byly ekonomické,
demografické a kulturní škody, způsobené
českým zemím v průběhu třicetileté války,
alespoňzčástinapraveny.
 nezávislým na vojsku katolické Ligy a nabídl
mu, Že na svénáklady postavívelkéŽo|dnéřské
vojsko, které bude hájit a prosazovat jen jeho
cíle.od císařevyŽadoval jen verbovacípatenty
a právo jmenovat velitele jednotlivých pluků.
Nejvyššímísta v jeho armádě nebyla obsazo-
vána jen šlechtici, ale zkušenými vojáky, což
zvyšovalo kvalitu jeho vojska. Valdštejnpodří.
dil hospodářství na svých panstvích potřebám
vojska a z ve|kéčásti se stal nezávis|ým na
dodávkách pro armádu. Finančníprostředky
získával také důkladně zorganizovaným sy-
stémem vynucovaných poplatků, takzvaných
kontribucí.
Výraznou změnou v brannémsystémuhabs-
burské monarchie, který se dotýkal i našich
zemi, byl proces postupného přeměňování
žoldnéřskýchpluků v armádu ffzenou státem.
Dokládá to napffklad skutečnost,že v pffpadě
úmrtí velitele pluk nebyl rozpuštěn, ale byl
císařemjmenován dalšíplukovník, kteý pluk
převzal se všemi právy a povinnostmi. ,
Počátkem |7. století došlo ke změnám
i u jednotlivých druhů vojsk.
Pěchota se podle svévýzbroje a způsobuboje
členilana dva druhy vojáků: mušketýrya pi.
kenýry.
Mušketýři byli vyzbrojeni ručnicí s dout-
nákovým zámkem o váze 4-7 kg, ráŽe
10_20 mm. Dostřel muškety byl 200-300
metrů. Hrubozrný střelný prach, pouŽivaný
jako hlavňový prach, i jemnozrný, nosili střelci
v prachovnicích.Na přelomu |6, a |7. století
bylo zvykem nosit dávky hlavňového prachu
v malých dřevěných pouzdrech, zavěšenýchna
koŽenémpásu, takzvanémbandalíru. Doutnák
nosili mušketýři ovinutý kolem ramene nebo
krku. Bývali vyzbrojeni ještě kordem, časteji
i dýkou.
Pikenýři byli vyzbrojeni asi 6 metrůdlouhým
kopím, opatřeným na opaěnémkonci bodcem,
kteý umožňova|zarazit kopí do země. Stejně
jako mušketýři byli i kopiníci vyzbrojeni
kordem. Oproti mušketýrům kopiníci nosili
navícčástečnou plátovou půlzbroj, skládajícíse
z předního a zadního plechu, přilby a někdy
i dvou plechových šosů,chránícíchstehna.
Piken ýr
Z p rvní p o l o v i n y Počátkem 17. století byl poměr pikenýrů
l7. st o l e tí a mušketýrů l20 ku 160 v jednom pěším
praporci.