Zkušební okruhy pro Státní závěrečnou zkoušku

TRESTNÍ PRÁVO HMOTNÉ A PROCESNÍ

1. Pojem trestního práva hmotného. Prameny trestního práva, výklad trestního zákona, trestněprávní vztah.
Zvláštní způsoby řízení (mimo řízení ve věcech mladistvých). ............................................................................... 2
2. Pojem a třídění základních zásad trestního práva hmotného. Řízení ve věcech mladistvých. ......................... 12
3. Pojem trestní odpovědnosti (dospělí, mladiství, právnické osoby). Mimořádné opravné prostředky................. 17
4. Trestný čin (pojem, struktura, pojetí, kategorizace trestného činu), čin jinak trestný a beztrestný, provinění.
Řádné opravné prostředky. ................................................................................................................................... 28
5. Trestné činy pokračující, trvající a hromadné. Souběh trestných činů z hlediska viny a trestu. Hlavní líčení – účel,
význam, charakteristické rysy, průběh hlavního líčení a rozhodnutí. .................................................................... 35
6. Recidiva z hlediska viny a trestu. Přípravné řízení trestní - účel, fáze, druhy, průběh a rozhodnutí.................. 43
7. Pojem a druhy skutkových podstat trestného činu. Rozhodnutí v trestním řízení - pojem, druhy, forma, obsah,
usnášení a oznamování rozhodnutí. Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí. ..................................................... 49
8. Objekt, objektivní stránka trestného činu (znaky obligatorní a fakultativní). Subjekty trestního řízení - orgány
činné v trestním řízení, příslušnost soudu. ............................................................................................................ 54
9. Subjekt trestného činu (znaky obligatorní a fakultativní). Subjekty trestního řízení - osoba, proti níž se řízení
vede, obhájce. ....................................................................................................................................................... 61
10. Subjektivní stránka trestného činu (znaky obligatorní a fakultativní). Vykonávací řízení (zásady). ................. 70
11. Pojem a druhy omylu pachatele v trestním právu, zásady jejich posuzování podle trestního zákoníku. Subjekty
trestního řízení - poškozený a oběť, zúčastněná osoba........................................................................................ 73
12. Vývojová stadia trestného činu. Dokazování - pojem, účel a význam, zásady dokazování, důkazní prostředek
a důkaz, zvláštní způsoby dokazování. ................................................................................................................. 79
13. Trestná součinnost. Procesní úkony, pojem, obsah, forma, místo a čas procesních úkonů. Lhůty a jejich právní
význam v trestním řízení. ...................................................................................................................................... 89
14. Okolnosti vylučující protiprávnost činu. Zánik trestní odpovědnosti účinnou lítostí a promlčením trestní
odpovědnosti podle trestního zákoníku. Pojem a prameny trestního práva procesního, výklad trestního řádu, užití
analogie v trestním právu procesním. ................................................................................................................... 99
15. Pojem a účel trestu, systém trestů. Nepodmíněné odnětí svobody, výjimečný trest, podmíněné propuštění.
Základní zásady trestního řízení v ČR. ............................................................................................................... 115
16. Trestněprávní alternativy (alternativní tresty, alternativy k potrestání) - pojem, druhy. Předmět trestního práva
procesního a předmět trestního řízení. Působnost trestního řádu. ..................................................................... 130
17. Ochranná opatření. Zajištění osob v trestním řízení. .................................................................................... 139
18. Sankcionování mladistvých. Zajištění věcí v trestním řízení. ........................................................................ 148
19. Sankcionování právnických osob. Předběžné projednání obžaloby - účel, průběh a rozhodnutí. ................. 168
20. Zánik trestu, zahlazení odsouzení. Opravné řízení - účel, principy, druhy opravných prostředků. ................ 173

1
1. Pojem trestního práva hmotného. Prameny trestního práva, výklad
trestního zákona, trestněprávní vztah. Zvláštní způsoby řízení (mimo řízení
ve věcech mladistvých).
Pojem trestního práva hmotného
- Trestní právo je odvětvím veřejného práva. Rozlišujeme TP hmotné (materiální), které stanoví, co je trestným
činem a jakou sankci za něj uložit, a TP procesní (formální), které upravuje trestní řízení (procedurální postup).
TPH se uplatňuje prostřednictvím TPP, které vlastně stanoví pravidla pro uplatnění TPH.

Trestní právo hmotné je odvětví práva, které chrání oprávněné zájmy FO a PO, zájmy společnosti a ústavní
zřízení ČR před trestnými činy taxativně vypočtenými v trestněprávních normách, určuje, za jakých podmínek určitý
způsob jednání představuje trestný čin a jaké sankce za něj mohou být uloženy. Ochraně před trestnými činy slouží
i stanovení podmínek ukládání tzv. ochranných opatření.

- Trestní právo hmotné, které je předmětem úpravy trestního zákoníku, se uplatňuje prostřednictvím trestního
práva procesního, jehož normy upravují postup orgánů činných v trestním řízení o konkrétních spáchaných
trestných činech tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.
V tomto smyslu tvoří trestní právo a trestní právo procesní jednotný celek, kde je však třeba vždy rozlišovat část
trestněprávní upravenou v trestním zákoníku a část trestněprocesní upravenou v trestním řádu.

TPH je systém právních norem regulujících vznik změnu a zánik ochranných trestněprávních vztahů.

- předmět úpravy - ochranné trestněprávní vztahy (odpovědnostní a mimoodpovědnostní)

- účel úpravy - ochrana zájmů společnosti, jejího ústavního zřízení, práv a oprávněných zájmů FO a PO, před
nejzávažnějšími útoky (TČ)

1) TP dospělých
-ochranné opatření (ochranné léčení, zabezpečovací detence)
2) TP mladistvých: (zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže) – vztah speciality vůči TZ
Trestní právo určuje, která z opatření (výchovných, ochranných nebo trestních) jim lze za spáchání TČ
uložit
-je ve vztahu speciality k TZ
3) TP PO (zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim)
Trestní odpovědnost právnických osob: Speciální k TZ a TŘ

Struktura – vnitřní uspořádání

Základním elementem struktury TPH je trestněprávní norma, z ní potom čerpáme informace o funkcích, zásadách
a jednotlivých institutech trestního práva. To potom představuje kostru TPH. Jsou různé typy struktury. Normy jsou
strukturovány podle toho, zda se týkají viny nebo trestu, ale strukturu tvoří i jiné normy, předpokládající vznik,
změnu a zánik ochranných TP vztahů, tzv. mimoodpovědnostních. Dalším rysem je uspořádání podle obecnosti a
zvláštnosti na část obecnou a zvláštní.

Struktura norem TPH

Hypotéze – dispozice – sankce
- zvláštností TP je splývání hypotézy a dispozice
- hypotéza - je vyjádřením předpokladů pro dispozici
- v TP stanoví znaky skutkové podstaty, které je třeba naplnit, aby došlo ke spáchání daného trestného činu
- dispozice - v návaznosti na hypotézu jde o konstatování, že byly naplněny dotyčné znaky trestného činu, došlo
tedy k zakázanému jednání (realizovalo se pravidlo) a bude následovat sankce

Př.: Ust. § 206 Tr. Zák. o trestném činu zpronevěry stanoví, že „kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou
hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán…“

Část věty „kdo si přisvojí….mu byla svěřena“ je hypotézou a za nevyjádřenou dispozici můžeme považovat
povinnost respektovat zákaz takového chování; slova „bude potrestán“ nutno považovat za sankci.

- dispozice nemusí být obsažena v jednom ustanovení → v obecné části TZ najdeme formulaci základních
podmínek trestní odpovědnosti (první část dispozice), v části zvláštní nacházíme druhou část dispozice, která již
popisuje konkrétní znaky skutkové podstaty trestného činu

1. dispozice popisné - popisují znaky trestného činu

2. dispozice odkazovací - odkazují na konkrétní normu
3. dispozice blanketní - odkazuje obecně na jednu nebo více norem (např. § 261 TZ)

2
Dle způsobu vyjádření dispozice
4. dispozice alternativní - vyžaduje splnění alespoň jedné z podmínek v ní uvedených (např. § 205 TZ)
5. dispozice jednoznačná - vyžaduje splnění všech vyjmenovaných podmínek

- dispozice lze dělit i na

6. taxativní – nelze je rozšířit výkladem, což plyne ze zásady nullum crimen sine lege)
7. demonstrativní – vyjadřuje znaky či podmínky příkladmo, výčtem určitých skutečností. Nejčastěji použité výrazy
„zejména“ či „například“

(Na machrování – Zvláštností je existence tzv. finální neboli teleologické normy v TZ. Je jí ustanovení § 8 odst. 2
TZ. Jednání pachatele je charakterizováno nikoli jeho vnějšími znaky, nýbrž i účelem, ke kterému směřovalo.
Problém u teleologických norem v trestním právu může spočívat v obtížném určení, jaký finální cíl pachatel
sledoval).

- sankce - označujeme tak tresty, ochranná opatření a jiná opatření ukládaná mladistvým
- sankce absolutně určité - obsahují druh trestu a jeho přesnou výměru (výjimečné – trest odnětí svobody na
doživotí, trest ztráty čestných titulů a vyznamenání).
- sankce relativně určité - určují druh trestu, kde se výměra pohybuje v určitém rozmezí (nejčastější)
- sankce absolutně neurčité - neurčitý druh i výměr trestu („bude potrestán přiměřeně“)

- Časté jsou případy, kdy v té části normy, která představuje sankci, nacházíme více druhů trestů, které mohou být
uloženy alternativně nebo kumulativně.

MÍSTO V SYSTÉMU PRÁVA - VZTAH K JINÝM ODVĚTVÍM PRÁVA

- S ohledem na ochrannou funkci trestního práva a na ni navazující zásadu ekonomie trestního práva představuje
trestní právo určitý spojovací, byť pouze subsidiární prvek mezi jednotlivými odvětvími. Dopadá na vybrané
společenské vztahy, jinak upravované normami mimotrestních právních odvětví, a to jen z hlediska jejich ochrany.
Jednotlivá odvětví upravují svůj předmět relativně úplně a primárně, trestní právo pouze pomocně a podpůrně.

- TP x ústavní právo - Ústava i LZPS obsahují mnoho ustanovení týkajících se TP (základní svobody občanů,
základní principy TP, atd. (čl. 39, 40/6, 7/2 LZPS a čl. 27, 57/3, 65, 86 Ústavy)
- TP x správní právo - SP postihuje společensky méně závažné delikty a je právem správních orgánů
- subjektem odpovědnosti ve SP může být i osoba právnická)
- TP x mezinárodní právo - ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z MP
- mezinárodní právo trestní - součástí mez. práva veřejného (válečné zločiny)
- trestní právo mezinárodní - součástí vnitrostátního práva, ustanovení TP pokud se objevuje mezinárodní prvek
- občanské právo x TP - OP reguluje vlastnictví, TP jej chrání před útoky
- rodinné právo x TP - TČ bigamie, opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy
- trestní právo procesní - uvádí v život TPH, samostatné právní odvětví

VZTAH K NEPRÁVNÍM DISCIPLÍNÁM

- kriminologie - má pro TP největší význam
- nauka o zločinnosti, o jejích pachatelích a obětech a kontrole (její součástí je i viktimologie - nauka o obětech
zločinu)
- může dát nauce i praxi poznatky o realitě → aby TP odpovídalo společenským potřebám
- penologie - nauka o trestech
- společný zájem o trestní sankce (tresty a ochranná opatření), z pohledu jejich výkonu i účinků
- kriminalistika - zkoumá zákonitosti vzniku, změny a zániku stop a jiných relevantních informací, jakožto i
zákonitost jejich zkoumání a zjišťování
- forenzní disciplíny - soudní lékařství, psychologie, psychiatrie, antropologie - znalecké posudky od kterých se
odvíjí i posouzení podmínek trestní odpovědnosti (viny) nebo předpoklady a ukládání trestů

Prameny trestního práva

Prameny TPH
- obecné dělení na formální (právní předpisy) a materiální (společenské okolnosti) prameny práva
- pramenem TPH jsou všechny právní předpisy, které obsahují normy trestního práva hmotného (společně
s normami TPP tvoří ucelené právní odvětví trestního práva)
- základní význam má čl. 39 LZPS: Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné
újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. (vyjádření zásady nullum crimen sine lege scripta) →
předpisy nižší právní síly nestačí, a to ani tehdy, jsou-li vydány k provedení a v mezích zákona!!

1. Ústava
- normativní právní akt nejvyšší právní síly
- čl. 27/1,2 - hmotněprávní exempce stíhání poslanců a senátorů
- čl.65 - vyloučení trestní odpovědnosti prezidenta (také hmotněprávní exempce)
2. LZPS

3
- součást ústavního pořádku obsahující četná ustanovení významná pro TP
- čl. 6/3, čl. 39, čl. 40/5, 6 , č. 7/2 → § 23/2 TZ
3. Vyhlášené a ratifikované mezinárodní smlouvy
- jsou aplikačně nadřazeny obyčejným zákonům
- každý soudce posuzuje rozpor zákona a mezinárodní smlouvy sám (čl.95/1 Ú)
- např.:
- Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (č.120/1976 Sb.)
- Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)
- Úmluva o právech dítěte (č.104/1991 Sb.)
- Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (č.9/1996 Sb.)
4. trestní zákoník ( z. č. 40/2009 Sb.)
- složen ze 3 částí:
1. část obecná - ustanovení společná zčásti nebo zcela všem trestným činům
- v úvodní hlavě je vymezena působnost zákona a v následujících základy trestní odpovědnosti, okolnosti vylučující
protiprávnost činu, zánik trestní odpovědnosti, trestní sankce, zahlazení odsouzení, zvláštní ustanovení o
některých pachatelích a Hlava VIII potom obsahuje výkladová ustanovení
2. zvláštní část TZ - ustanovení věnovaná jednotlivým trestným činům, jejich charakteristikám a trestům za ně
- podle druhového objektu je členěna do 13 hlav
3. část obsahující přechodná a závěrečná ustanovení

Trestní řád č. 141/1961 Sb.

- Skládá se z 5 částí:
1. Společná ustanovení – platná, pokud není dále stanoveno jinak pro všechna stadia trestního řízení,
vymezení účelu, základní zásady, poskytování informací, posuzování předběžných otázek, výklad pojmů
2. Přípravné řízení – postup před zahájením trestního stíhání, o zahájení trestního stíhání, …
3. Řízení před soudem – úprava řízení od podání obžaloby až po řízení o mimořádných opravných
prostředcích
4. Některé úkony související s trestním řízením – udílení milosti a použití amnestie, úprava styku s cizinou
5. Přechodná a závěrečná ustanovení

5. další zákony
- TPH v ČR je právem kodifikovaným a je tedy skoro celé koncentrováno do jednoho předpisu - > TZ
- kromě TZ platí však i jiné právní předpisy, které jsou nebo obsahují ustanovení hmotněprávní povahy
- mezi ně patří:
1. zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže
(ZOM)
- nahradil prakticky celou hlavu VII. obecné části TZ
- upravuje podmínky odpovědnosti za protiprávní činy uvedené v TZ, kterých se dopustili osoby mladší patnácti let
a mladiství, opatření jim za takové činy ukládaná, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeže
- v obecných ustanoveních zákon vymezuje pojmy, se kterými poté pracuje a základní zásady platné pro soudnictví
ve věcech mládeže
- následují ustanovení o trestní odpovědnosti mladistvých, zániku trestnosti a různých kategoriích opatření
ukládaných mladistvým
- obsahuje i procesní úpravu řízení s mladistvými
2. z.č. 165/1950 Sb., na ochranu míru
3. z.č. 184/1964 Sb., kterým se vylučuje promlčení stíhání nejzávažnějších trestných činů proti lidskosti
spáchaných ve prospěch nebo ve službách okupantů
4. z.č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci
5. § 5 z.č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu
6. z.č.169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a další.
7. zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

6. amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky

- vydávaná na základě a v souladu s čl. 63 / 1 písm. j), odst. 3 Ústavy
- jde o normativní akty sui generis
- vyžadují kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády a jsou publikována ve Sbírce zákonů
- z hmotněprávního hlediska mají retrospektivní působnost - vztahují se na činy spáchané před vyhlášením
amnestie
- nelze ji zaměňovat s milostí prezidenta udělovanou dle č. 62 písm. g) Ústavy

7. nálezy Ústavního soudu

- pramenem TP jsou jen nálezy pléna ÚS, které ruší zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení (negativní
zákonodárství)

8. právní předpisy související s TP

- zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích a jiné předpisy upravující jiná, méně závažná společenská jednání

4
- právní předpisy, kterých se TZ dovolává ve svých ustanoveních buďto výslovným odkazem, anebo zcela bez
odkazu
- právní předpisy obsahující normy trestního práva procesního a normy upravující organizaci soudnictví,
zastupitelství a jiných institucí (z.č. 141/1961 o trestním řízení soudním - trestní řád, z.č. 182/1993 o Ústavním
soudu, z.č. 6/2002 o soudech a soudcích, z.č. 283/1993 o Státním zastupitelství, a další)

Prameny evropského práva a prameny trestního práva hmotného

- vztahy evropského práva a vnitrostátního práva členských států ovládají určité principy → ty se nutně projeví
v interpretační a aplikační praxi národních orgánů, postupem doby i orgánů činných v trestním řízení
- do vstupu ČR byla pramenem tzv. Asociační dohoda (Evropská dohoda zakládající přidružení ČR k ES a jejich
členským státům) → přidružené země v ní byly zavazovány k postupnému sbližování svého vnitrostátního práva
s právními předpisy ES → v oblasti trestněprávní se jednalo zejména o problematiku praní peněz, jakož i o
problematiku narkotik
- rámcová rozhodnutí dle třetího mezivládního pilíře
- Lisabonská smlouva- zrušení třetího pilíře, tedy trestněprávní problematika stanovená v ní podléhá řádnému
legislativnímu procesu EU => směrnice, nařízení…

PRAMENY TPP
Prameny českého práva:
Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „TŘ“)
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“)
Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „ZSM“) – ve vztahu k TŘ jde o normu
speciální, použití TŘ je tedy omezeno na případy, kdy ZSM nestanoví jinak. Obsahuje hmotněprávní i
procesní ustanovení.
Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“) – ve
vztahu k TŘ jde o normu speciální.
Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů
Zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních
Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR
Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě
Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů
Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži ČR
Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii
Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody
Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby
Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících
Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením
Zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení
Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů
Ústava, Listina, amnestijní rozhodnutí prezidenta ČR, nálezy pléna ÚS, další zákony

Prameny mezinárodního práva (vyhlášené a ratifikované smlouvy)

Všeobecná deklarace lidských práv
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (1950 a 14 protokolů)
Evropská úmluva o vydávání (1957)
Evropská úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech (1959)
Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli (1964)
Evropská úmluva o mezinárodní závaznosti trestních rozsudků (1970)
Evropská úmluva o předávání trestního řízení (1972)
Evropská úmluva o potlačování terorismu (1977)
Úmluva o předávání odsouzených osob (1983)
Evropská úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (1988)
Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu (1990)
Trestněprávní úmluva o korupci (1999)
Úmluva Rady Evropy o trestných činech spáchaných prostřednictvím počítačů (2001)
Úmluva Rady Evropy o prevenci terorismu (2005)
Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (1988)
Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (2000)

Prameny evropského práva:

Úmluva o právní pomoci ve věcech trestních mezi členskými státy EU (2000)
Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 13. 6. 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání mezi
evropskými státy – tzv. evropský zatykač (mezi členskými státy nahrazuje Evropskou úmluvu o vydávání)
Schengenská prováděcí úmluva (1985)

5
Výklad trestního zákona
VÝKLAD TRESTNÍCH ZÁKONŮ A ANALOGIE
- pod pojmem interpretace právních norem se skrývá myšlenkový proces, jehož cílem je poznání obsahu a smyslu
právní normy; rovněž se zjišťuje místo právní normy v systému práva
- při tomto procesu se vychází z textu zkoumané právní normy
- právní věda používá určité vědecké metody interpretace práva, které můžeme rozdělit následujícím způsobem:
1) podle subjektu, který výklad podává, rozlišujeme:
a) autentický výklad - výklad podávaný subjektem, který právní normu vydal
- teoreticky by přicházela v úvahu legální definice - pak by byl výklad závazný
b) výklad Ústavního soudu - v rozsahu určeném Ústavou
- Ústavní soud nemá pravomoc podávat závazný výklad ústavních zákonů mimo případy, které řeší ve své
pravomoci
c) výklad vyšších soudů, pokud je určen ke sjednocování rozhodovací činnosti soudů
- tato úloha je v ČR svěřena Nejvyššímu soudu - tam, kde si to zájem na jednotném rozhodování soudů žádá,
vydává NS ke sjednocování judikatury tzv. stanoviska, zaujímá názor na řešení určité právní otázky; tento druh
výkladu není závazný, avšak nižší soudy jej vzhledem k jeho argumentační i funkční autoritě při řešení konkrétních
případů respektují
d) výklad orgánů rozhodujících v konkrétní věci - někdy nazývaný zjednodušeně výklad soudní - je v podstatě
výkladem orgánu aplikujícím právo - výklad je závazný pro konkrétní řešený případ, ale nikoliv pro případy jiné
e) vědecký (doktrinální) výklad - je podáván zejména právní vědou ve vědeckých publikacích, monografiích,
učebnicích apod.; není právně závazný, ale aplikační praxi ovlivňuje svou odbornou přesvědčivostí

2) podle různých metod a způsobů výkladu rozlišujeme:

a) jazykový výklad - vychází z pravidel gramatiky, morfologie a syntaxu
- pomocí fylologických pravidel zjišťuje smysl daného ustanovení
b) logický výklad - snaží se vyjádřit smysl ustanovení pomocí zásad právní logiky
c) systematický výklad - jeho podstata spočívá ve zjištění smyslu právní normy ve vztahu k širšímu celku, k celému
zákonu, eventuálně k celému právnímu řádu podle toho, jaké místo zkoumaná právní norma v systému ostatních
norem zaujímá
d) historický výklad - vysvětluje, za jakých společenských okolností a za jakým účelem zákonné ustanovení vzniklo
e) teleologický výklad
ad 3) podle poměru výkladu k doslovnému znění právní normy:
a) doslovný výklad
b) rozšiřující (extenzivní) výklad
c) zužující (restriktivní) výklad

ANALOGIE
- analogie se používá pro řešení případů právem výslovně neupravených
- jedná se o intelektuální proces, který slouží k vyplňování mezer v právu
- pod tímto pojmem rozumíme proces podřazení případu, který není právní normou vůbec upraven, pod zákonné
ustanovení, které upravuje jiný případ, subsumovanému případu podobný
- analogie legis je procesem, který znamená nalezení a užití analogické právní normy v rámci téhož právního
předpisu
- pokud taková norma neexistuje, je třeba zvolit postupu analogie iuris, který znamená aplikaci právní normy
obsažené v jiném zákoně, eventuálně v jiném právním odvětví či dokonce v právním řádu jako takovém
- v trestním právu hmotném je dovoleno použít analogii (analogii legis) pouze ve prospěch pachatele, použití
analogie v neprospěch pachatele je vyloučeno
- zákaz použití analogie k tíži pachatele je projevem zásady nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege, přesněji
řečeno jednoho z atributů této zásady - principu nullum crimen sine lege scripta
- analogie v trestním právu je zakázaná (čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 39 LZPS, § 1 TZ):
- pokud jde o rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti,
- pokud jde o druh, výši a podmínky ukládání trestů a ochranných opatření
- pokud by se měla analogie použít ve prospěch pachatele, např. ve smyslu zúžení podmínek trestní odpovědnosti
apod., je správné užití analogie přípustné
X od analogie je třeba odlišit ARGUMENTUM A SIMILI - zatímco analogie je pojem svázaný spíše s aplikací,
argumentum a simili je pojem spjatý s interpretací (zákon jej výslovně předpokládá – např. „podobně nebezpečné
jednání“)

- v trestním právu procesním, na rozdíl od trestního práva hmotného, je použití analogie obecně přípustné

Trestněprávní vztah

Trestněprávní i trestněprocesní vztahy jsou zpravidla vztahy ryze osobní, které končí smrtí oprávněného a
povinného subjektu – to platí bez výjimky, je-li pachatelem FO. Je-li pachatelem právnická osoba, přechází trestní

6
odpovědnost PO na všechny její právní nástupce (§10/1 ZTOPO) a trestněprávní vztah tak není vztahem ryze
osobním.

- jsou to vztahy mezi orgány činnými v trestním řízení na straně jedné (resp. státem, společností) a pachatelem
na straně druhé, jež jsou tak předmětem trestněprávní úpravy
- má hmotněprávní charakter a vzniká na základě protiprávního úkonu – spáchání TČ.
- dominujícím rysem trestněprávních vztahů je specifická právní ochrana, proto se nazývají ochrannými vztahy

 Vznik:
- tento vztah má hmotněprávní charakter a vzniká na základě protiprávního úkonu - spácháním
trestného činu (dále TČ)
 Dělení:
- podle toho, zda se jedná o vztah mezi pachatelem činu soudně trestného a státem nebo činu jinak
trestného a státem:
a) ochranné trestněprávní vztahy odpovědnostní - mezi pachatele TČ a státem (jejich
jádrem je trestní odpovědnost v podobě právního vztahu)
b) ochranné trestněprávní vztahy mimoodpovědnostní - mezi pachatelem činu jinak
trestného a státem. (trestní odpovědnost chybí, aniž by tyto vztahy ztrácely trestněprávní
charakter)
- specifickou pozici mají děti ve smyslu ZSM – stojí mimo trestní odpovědnost, v poměru k nim se ve
smyslu hlavy III. ZSM vytrácí jakýkoliv trestněprávní charakter vztahů mezi dítětem a státem.
 Prvky trestněprávních vztahů:
 Subjekt trestněprávního vztahu je jedině pachatel TČ (může jím být FO nebo PO). – TPH
upravuje např. otázky věku, příčetnosti, rozumové a mravní vyspělosti, přičitatelnosti trestného
činu právnické osobě..
(Subjektem trestněprocesního vztahu je nejen pachatel TČ, ale i ten, který TČ nespáchal, vede-li se proti
němu na základě podezření z TČ trestní řízení)
 Objekt – např. život, majetek
 Obsah – oprávnění a zpravidla i povinnost státu uložit pachateli trestní sankce (tresty a ochranná
opatření, u mladistvých uložit výchovná, ochranná nebo trestní opatření) a tyto sankce vykonat, a
povinnost řídit se při ukládání těchto trestů zákonem definovanými podmínkami (nullum crimen
sine lege, nulla poena sine lege). Na druhé straně také povinnost pachatele se tomuto trestu
podrobit, tyto sankce strpět. Na druhé straně zahrnuje oprávnění pachatele žádat, aby jeho čin i
jeho osoba byly posuzovány výlučně podle ustanovení trestního zákoníku (případně zákona o
soudnictví ve věcech mládeže nebo ZTOPO)
 Zánik:
- k zániku trestněprávního vztahu vedou důvody zániku trestní odpovědnosti (resp. trestnosti).
Důvody takového zániku jsou okolnosti, které nastaly po spáchání trestného činu, ale dříve, než o
něm bylo pravomocně rozhodnuto, a které způsobují jednou provždy zánik práva státu na potrestání
pachatele. Mají za následek, že není možné zahájit trestní stíhání pro daný trestný čin, a jestliže již
bylo trestní stíhání zahájeno, není možné v něm pokračovat.
- nutné odlišovat důvody zániku trestní odpovědnosti od okolností vylučujících protiprávnost (od
počátku o trestný čin nešlo) a také od důvodu zániku práva státu na výkon již vysloveného trestu
- důvody zániku trestní odpovědnosti jsou případy, kdy čin byl v době svého spáchání trestným činem,
odůvodňoval trestní odpovědnost pachatele, ale jeho trestnost dodatečně zanikla
- K důvodům zániku trestnosti se přihlíží z úřední povinnosti

 Obecné důvody zániku trestní odpovědnosti:

- účinná lítost (§33 TZ) a
- promlčení trestního stíhání (§ 34 TZ)
Oba důvody jsou obsaženy jak v TZ, tak v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže.

 Zvláštní případy zániku trestní odpovědnosti:

- smrt pachatele (tento důvod v zákoně výslovně uveden není, TŘ upravuje jen procesní
důsledky smrti obviněného)
- milost prezidenta (čl. 62 písm. g Ústavy)
- zánik trestnosti přípravy a pokusu TČ (§ 20 odst. 3, § 21 odst. 3)
- zánik trestnosti účastenství (§ 24 odst. 3)
- případy zániku trestní odpovědnosti uvedené ve zvláštní části TZ (§ 197, § 242, § 362)
Zvláštní případy zániku trestní odpovědnosti platí pro dospělé pachatele i pro mladistvé,
pokud ovšem z povahy věci přichází u mladistvých v úvahu.

Zánik
- zánik trestněprávního vztahu má i procesní důsledky, které plynou ze samotného zániku trestní odpovědnosti:
-trestní stíhání se buď nezahájí a věc se odloží (§ 159a odst. 2 TŘ)
- bylo-li stíhání zahájeno, zastaví se (§ 172 odst. 1 písm. d, f, § 188 odst. 1 písm. C, 223 odst. 1 a 257 písm. C TŘ)

7
-v případě zániku trestnosti účinnou lítostí, zániku přípravy, pokusu a účastenství dochází ke zproštění obžaloby.
(226 písm. e TŘ)

Vzájemný vztah
- trestněprávní vztahy se uplatňují v rámci trestněprocesních vztahů. Jinak než prostřednictvím trestněprocesních
právních vztahů nemůže stát svá práva a povinnosti vůči pachateli TČ realizovat.

Zvláštní způsoby řízení (mimo mladistvých)

- Odchylky od obecného způsobu úpravy trestního řízení – hlava XX.

- vyhýbání se spravedlnosti nesmí být překážkou, ovšem je třeba upravit odchylky
- Odklony v trestním řízení – v případě podmíněného zastavení trestního stíhání, narovnání, podmíněného
upuštění od podání návrhu na potrestání, odstoupení od trestního stíhání v řízení ve věcech mladistvých
o Alternativa standardnímu řízení – řízení nedospěje k obvyklému konci (vynesení rozsudku a uložení sankce),
ale vyřídí se jinak (nejčastěji se řízení zastaví)
- Jednodušší věci – zjednodušená úprava:
- Řízení před samosoudcem – zjednodušení procesního postupu v řízeních skutkově i právně jednodušších,
kratší, nižší náklady
- Zjednodušené řízení – samosoudce projedná věci, v nichž se konalo tzv. zkrácené přípravné řízení

A) řízení proti uprchlému (§ 302-306a TrŘ)

- obviněný se trestnímu stíhání vyhýbá pobytem v cizině nebo ukrýváním se po celou dobu trestního stíhání či
jen po část této doby
- konání hlavního líčení a veřejného zasedání v nepřítomnosti obžalovaného – případ nutné obhajoby
- výhradně proti obviněnému, proti kterému bylo řádně zahájeno trestní stíhání (doručeno jeho obhájci) –
zahájení doručením usnesení o zahájení tr. stíhání obhájci
- odchylky ve všech stádiích řízení, důvody mohou vzniknout i v průběhu řízení
- soud je povinen zkoumat, zda podmínky pro konání řízení proti uprchlému trvají
- uprchlý musí mít obhájce, který má stejná práva a doručují se mu písemnosti
- řízení se zahajuje doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného obhájci (§303)
- řízení je přípustné ze zákonných podmínek:
o je zde rozhodnutí soudu o konání řízení proti uprchlému
o na obviněného byla podána obžaloba
o pachatel nemůže být postaven, protože se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo se skrývá
- předvolání k hlavnímu líčení se uveřejní, HL se provede i v nepřítomnosti obviněného
- pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v řízení podle obecných ustanovení
- skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody pro které se
řízení vedlo, má uprchlý právo do 8 dnů požádat, aby bylo HL provedeno znovu, o tomto musí být poučen při
doručení rozsudku
- platí zásada reformace in peius

B) Řízení před samosoudcem (§ 314a a násl. TrŘ)

- O TČ, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož hranice nepřevyšuje 5 let
- Pokud by měl být uložen souhrnný nebo společný trest a dřívější byl uložen senátem, vede se dle obecných
předpisů
- Samosoudce má stejná práva jako senát a jeho předseda
- Předběžné projednání obžaloby se nekoná, ani neveřejné zasedání
- Samosoudce nařídí hlavní líčení, pokud shledá, že není příslušný, postoupí věc dle §222
- Zkrácené přípravné řízení – věci, ve kterých se konalo, samosoudce projedná ve zjednodušeném řízení
o Trestní řízení zahájeno doručením návrhu státního zástupce na potrestání podezřelého, pokud byl podezřelý
předán soudu, soudce jej do 24h vyslechne jako obviněného
o Soudce vydá rozhodnutí a rozhodne o vazbě, není-li podezřelý zadržen, posoudí se, zda je třeba ho předvolat
k výslechu nebo ihned nařídit hlavní líčení
o Při HL se nejprve vyslechne obviněný, popř. se přečte protokol o výslechu podezřelého, pak samosoudce
rozhodne o upuštění od dokazování skutečností, které procesní strany označily za nesporné
o Lze vydat zjednodušený písemný rozsudek bez odůvodnění

- Samosoudce mlže rozhodnout věc bez jejího projednání v HL vydáním trestního příkazu § 314e TrŘ
o I ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení
o Jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy
o Má povahu odsuzujícího rozsudku, nevyhlašuje se, jen vyhotovuje – účinky spojené s vyhlášením rozsudku
nastávají doručením Tr. příkazu obivněnému
o Nelze vydat
 V řízení ve věci mladistvého, proti osobě zbavené nebo omezené způsobilosti k právním úkonům, jestliže má
být rozhodováno o ochranném opatření, jestliže má být uložen souhrnný trest nebo společný trest a předchozí
trest byl uložen rozsudkem.

8
o Lze uložit trest
 Odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem výkonu
 Domácí vězení do 1 roku
 Obecně prospěšné práce
 Zákaz činnosti do 5 let
 Peněžitý trest
 Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
 Vyhoštění do 5 let
 Zákaz pobytu do 5 let
 Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do 5 let

- Proti tr. příkazu můžou podat ODPOR: obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání
a státní zástupce – do 8 dnů od jeho doručení u soudu, kt. trestní příkaz vydal
- Byl-li proti trestnímu příkazu podán odpor, ruší se trestní příkaz ze zákona a samosoudce nařídí hlavní líčení –
není vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu v tr. příkazu; jinak se tr. příkaz stane pravomocným
a vykonatelným
- Byl-li podán tr. příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu zpět až do doby, než je tr. příkaz doručen některé
z osob v odst. 1 – zpětvzetím se příkaz ruší a věc se vrací do přípr. Řízení

C) Řízení po zrušení rozhodnutí nálezem Ústavního soudu (§ 314h an. TrŘ)

- Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná v souladu s čl. 89/2 Ústavy pro všechny orgány
i osoby
- Pokračuje se v tom stádiu, které předcházelo vydání rozhodnutí
- Při pokračování v trestním řízení je orgán vázán právním názorem, který Ústavní soud vyslovil ve věci
- V případě, že bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno rozhodnutí dle ustanovení § 314i pouze ve prospěch
obviněného,
o se doba od právní moci původního rozhodnutí ve věci samé do doručení nálezu Ústavního soudu do promlčecí
doby nezapočítává
o nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Jde-li o jiné rozhodnutí, platí zde
ustanovení § 150 přiměřeně
o nepřekáží-li jeho smrt provedení dalšího řízení a trestní stíhání nelze zastavit proto, že obviněný zemřel.
-
D) Řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (§ 314l an. TrŘ)
- V § 314l TrŘ je stanoveno, že na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání
přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu; na návrh osoby uvedené
v § 88a odst. 2 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k zjištění údajů o
telekomunikačním provozu
- § 88 odst. 8 - po pravomocně skončené věci musí předseda senátu prvního stupně informovat o nařízeném
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odst. 2 § 88, pokud je známa. Uvedené
informace mají obsahovat označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu, délku trvání odposlechu a datum
jeho ukončení.
- Došlo-li k porušení, usnesením vysloví porušení zákona
- Nedošlo-li k porušení, usnesením vysloví neporušení zákona
- Nelze podat opravný prostředek

E) ŘÍZENÍ O SCHVÁLENÍ DOHODY O VINĚ A TRESTU (§ 314o an. TrŘ)

- Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně prokazují závěr, že se skutek stal, že tento skutek je trestným činem
a že jej spáchal obviněný, může státní zástupce zahájit jednání o dohodě o vině a trestu na návrh obviněného
nebo i bez takového návrhu
- Podmínkou sjednání dohody o vině a trestu je prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán,
pokud na základě dosud opatřených důkazů a dalších výsledků přípravného řízení nejsou pochybnosti o
pravdivosti jeho prohlášení. Dohodu o vině a trestu sjednává státní zástupce s obviněným za přítomnosti
obhájce.
- Státní zástupce při sjednávání dohody o vině a trestu dbá také na zájmy poškozeného.
- OBSAH DOHODY: označení st. zástupce, obviněného a poškozeného (byl-li přítomen sjednávání dohody a
souhlasí s rozsahem a způsobem náhrady škody, nemajetkové újmy nebo vydání bezdův. obohacení), datum
a místo sepsání, popis skutku, označení trestného činu, prohlášení obviněného (že spáchal skutek, pro který
je stíhán), v souladu s TrZ dohodnutý druh, výměru a způsob výkonu trestu, rozsah a způsob náhrady škody,
ochranné opatření (přichází-li v úvahu a bylo-li dohodnuto), podpisy
- Nelze sjednat v řízení o zvlášť závažném zločinu a v řízení proti uprchlému

- Řízení u soudu:
 Předběžné projednání dohody – příslušnost, postoupení, okolnosti způsobující zastavení TS, přerušení atd.
Koná se v neveřejném či veřejném zasedání

9
 O návrhu na schválení dohody o vině a trestu rozhoduje soud ve veřejném zasedání. Předseda senátu předvolá
k veřejnému zasedání obviněného; o době a místu řízení vyrozumí státního zástupce a obhájce obviněného,
jakož i poškozeného. Má-li poškozený zmocněnce, vyrozumí se o veř. zasedání jen jeho zmocněnec. Veřejné
zasedání se koná za stálé přítomnosti obviněného a státního zástupce.
 Dokazování soud neprovádí. Považuje-li to za potřebné, může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná
vysvětlení.
 Soud dohodu o vině a trestu neschválí, je-li nesprávná nebo nepřiměřená z hlediska souladu se zjištěným
skutkovým stavem nebo z hlediska druhu a výše navrženého trestu, případně ochranného opatření, nebo
nesprávná z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody nebo nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného
obohacení, anebo zjistí-li, že došlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o vině a
trestu. V takovém případě věc vrátí usnesením do přípravného řízení. Proti tomuto usnesení je přípustná
stížnost, která má odkladný účinek.
 Soud může namísto vrácení věci do přípravného řízení oznámit svoje výhrady státnímu zástupci a obviněnému,
kteří mohou navrhnout nové znění dohody o vině a trestu.
 Soud dohodu o vině a trestu schválí odsuzujícím rozsudkem, ve kterém uvede výrok o schválení dohody o vině
a trestu a výrok o vině a trestu, příp. ochranném opatření, v souladu s dohodou o vině a trestu.

F) Odklony
-odklony představují alternativu standardního TŘ
-TŘ zde nedospěje do svého obvyklého konce- nedojde k vyslovení viny, uložení klasické trestní sankce
a věc se vyřídí jinak- velmi často se stíhání zastaví
-o odklonech se rozhoduje předtím, než je obviněný pravomocným rozsudkem za svůj čin odsouzen, a proto je
s ohledem na princip presumpce neviny aplikace odklonu vždy podmíněna souhlasem obviněného
-díky nim je možno přiznat nárok na náhradu škody ještě předtím, než soud dospěje k vyhlášení rozsudku, resp.
trestního příkazu
-naprosto zásadní pro všechny odklony je stanovisko poškozeného k náhradě škody, nebo odčinění způsobené
újmy- tedy onen zmíněný souhlas
-jde o následující případy:
-podmíněné zastavení trestního stíhání
-narovnání
-podmíněné odložení podání návrhu na potrestání
-odstoupení od trestního stíhání (u mladistvých)

Podmíněné zastavení trestního stíhání

-jedná se o zvláštní formu mezitímního soudního rozhodnutí
-nemá nejprve ani charakter a účinky odsuzujícího rozsudku, ale ani účinky definitivního zastavení
stíhání
-smyslem je ulehčit práci OČT, pokud lze účelu TŘ dosáhnout jednodušším způsobem
-předpoklady pro podmíněné zastavení:
a) řízení o přečinu
b) obviněný s podmíněným zastavením souhlasí
-to souvisí s tím, že osoba nebyla odsouzena, ale přesto je svým způsobem trestána- např.
povinností nahradit škodu, mohou jí být uložena přiměřená omezení a povinnosti,…
c) obviněný se k činu doznal
d) obviněný (pokud zde vznikla) nahradil škodu, nemajetkovou újmu (…), nebo o tom uzavřel dohodu
s poškozeným
e) vzhledem k osobě obviněného, jeho dosavadnímu životu a okolnostem případu, lze takové rozhodnutí
považovat za dostačující
-zkušební doba
-6 měsíců – 2 roky
-mohou být v jejím rámci uložena přiměřená omezení a povinnosti, směřující k řádnému životu
-během zkušební doby se staví promlčecí lhůta daného TČ
-rozhoduje se usnesením
-je proti němu přípustná s stížnost s odkladným účinkem
-podat mohou obviněný, poškozený, příp. státní zástupce (pokud o podmíněném zastavení sám
nerozhodl)
-výsledek
-pokud se obviněný ve zkušební době osvědčil, pak je toto zastavení definitivní
-pokud se neosvědčil, pak se v trestním stíhání pokračuje
-proti těmto rozhodnutím je přípustná stížnost s odkladným účinkem
-pokud nebylo do jednoho roku od uplynutí lhůty rozhodnuto jinak, má se za to, že se obviněný
osvědčil

10
 Dohoda o Narovnání (§ 309-314 TŘ)
-má sloužit k rychlejšímu, méně formálnímu a přesto účinnějšímu postihu méně závažné kriminality, a to zejména
v případech, kdy je zde dotčen především zájem soukromý a zájem státu na potrestání není tak výrazný
-o schválení narovnání a následném zastavení TS může v přípravném řízení rozhodnout i sám státní zástupce
-dohoda mezi obviněným a poškozeným
-vyžaduje schválení-státní zástupce v přípravném řízení, jinak soud
-je proti němu přípustná stížnost s odkladným účinkem
-mohou ji podat obviněný, poškozený, a popř. státní zástupce pokud schválil narovnání soud
-následkem je zastavení trestního stíhání

-předpoklady pro schválení narovnání

a) řízení o přečinu
b) souhlas obviněného i poškozeného
c) obvinění se k činu dozná
-ale pokud by pak nebylo narovnání schváleno, nelze k tomu přihlížet jako k důkazu!!
d) musí dojít k náhradě škody, nemajetkové ..(…)
-tedy zde musí dojít skutečně k náhradě, nepostačuje nějaká dohoda o tom
e) obviněný složí soudu peněžní částku určenou k obecně prospěšným účelům
-komu konkrétně peníze připadnou se dohodne obviněný s poškozeným, popř. pokud se jedná
o vyšší částku, určí ji obviněný
-nejméně 50% z této částky jde pak na pomoc obětem TČ
f) před rozhodnutím byl obviněný i poškozený vyslechnut
g) vzhledem k osobě obviněného, jeho dosavadnímu životu a okolnostem případu, lze takové rozhodnutí
považovat za dostačující

PODMÍNĚNÉ ODLOŽENÍ PODÁNÍ NÁVRHU NA POTRESTÁNÍ (§ 179g TŘ)

- Může rozhodnout st. zást. v rámci zkrác. přípr. řízení namísto podání návrhu na potrestání
- podmínky:

- doznání podezřelého k činu, podezřelý nahradil škodu nebo uzavřel s poškozenými dohodu o jejím
nahrazení nebo učinil jiná opatření k její náhradě, vydal bezdůvodné obohacení činem získané nebo s poškozeným
uzavřel dohodu o jeho vydání nebo učinil jiná opatření k jeho vydání, lze takové rozhodnutí považovat za
dostačující, souhlas podezřelého
- dle odst. 2 lze s ohledem na povahu a závažnost TČ požadovat splnění další podmínek: závazek zdržení se určité
činnosti a složení peněžité částky na účet soudu/st. zastup. určené státu na pomoc obětem tr. činnosti – zde
zkušební doba až na 5 let
- stanoví se zkušební lhůta 6 měsíců-2 roky – počíná právní mocí rozhodnutí
- lze podat stížnost (má odkladný účinek)
- pokud podezřelý v průběhu zkušební doby vedl řádný život a vyhověl i dalším opatřením, rozhodne státní zástupce,
že se osvědčil (jestliže nerozhodne do 1 roku od uplynutí doby, má se za to, že se osvědčil), jinak rozhodne o tom,
že se neosvědčil a pokračuje klasicky v řízení – předložení státnímu zástupci…; výjimečně lze podmíněné odložení
ponechat v platnosti a prodloužit zk. dobu až o 1 rok (nesmí převyšovat 5 let)
- právní mocí rozhodnutí o tom, že se podezřelý osvědčil, nastávají účinky § 11a písm. b) TŘ– nelze zahájit tr. stíhání
proti téže osobě pro týž skutek

11
2. Pojem a třídění základních zásad trestního práva hmotného. Řízení ve
věcech mladistvých.
1.1 Pojem a třídění základních zásad trestního práva hmotného

Základní zásady trestního práva

- Jedná se o určité právní principy, právní ideje, na kterých je založena právní úprava podmínek trestní
odpovědnosti a následků za jejich porušení; vycházejí z účelu a funkcí TP a principu právního státu
- Předmětem zásad jsou základní práva, svobody a veřejná dobra; kolize se řeší dle principu proporcionality
- Tvoří základ, na němž je postavena koncepce trestní odpovědnosti a systém sankcí
- Trestní zákoník neobsahuje jejich výčet (zakotvuje pouze zákaz retroaktivity v §1 a zásadu zákonnosti a
subsidiarity trestní represe v §12) X v trestním řádu jsou zásady vyjmenovány v §2 a některé zásady jsou
obsaženy také v §3 zákona o soudnictví ve věcech mládeže
- zásady se dělí na obecné a zvláštní, příp. se objevuje i členění na zásady vztahující se k zavinění (trestní
odpovědnosti, odpovědnosti za zavinění) a na zásady vztahující se k ukládání trestů (účelnosti,
přiměřenosti, neslučitelnosti některých druhů trestů)
- význam základních zásad:
 poznávací - tvoří základ TPH a umožňují pochopení smyslu, podstaty, cílů, funkcí apod.
 interpretační - jsou vodítkem při výkladu zákona a jeho institutů, tento výklad by měl vždy směřovat
k účelu TZ
 aplikační – vodítko pro aplikaci trestněprávních norem
 pro tvorbu práva - obecným požadavkem je vždy založení TZ na určitých jednotných principech,
tedy zásadách, což se týká zejména přijímání nových ustanovení

- některé základní zásady představují ústavněprávní pravidla → nullum crimen sine lege, nulla poena sine
lege (čl. 39, 40/6 LZPS), zásada humanismu a zásada přiměřenosti (čl. 5 Ústavy a čl. 6/3, 7/2 LZPS) →
zdůraznění významu těchto zásad pro výkon spravedlnosti v právním státě

OBECNÉ ZÁSADY:
a) zásada humanismu a přiměřenosti
- projevuje se v povaze zájmů, které TP chrání = demokratické a humanitní hodnoty (život, zdraví,
důstojnost)
- přiznání ochrany a úcty každému lidskému životu  zákaz trestu smrti, mučení a nelidského zacházení
– s tím souvisí zásada přiměřenosti trestání
- projevuje se i v oblasti ukládání a výkonu trestů → trestní represe by měla být rozumná (především délka
trestu by měla být přiměřená, jinak ztrácí na významu), chování st. orgánů lidské a bez diskriminace
- zákaz mučení (čl. 7/2 LZPS), zákaz trestu smrti (čl. 6/3 LZPS), zákaz ponížení lidské důstojnosti výkonem
trestu a nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce (§37/2 TZ)
- TP usiluje sankcemi také o neintegraci pachatele do společnosti a satisfakci obětem trestného činu
b) zásada demokratismu - vyjádřena v Ústavě čl. 1  demokratismus jakožto vyjádření hodnot
moderního právního státu + použití veřejné moci na základě a v mezích zákona
c) nepřípustnost analogie – nelze rozšiřovat podmínky tr. odpovědnosti, tresty…
d) zásada vyrovnanosti zájmů individuálních a zájmů celku - preambule a čl. 1 Ústavy – ochrana
jak zájmů jednotlivce, tak i zájmů společnosti jako celku, zájmy jednotlivce tak nelze nadřazovat nad
zájmy celku  projevuje se v pojetí vin a trestu, kdy z hlediska viny jsou si všichni rovni, ale z hlediska
trestu se přihlíží ke všem okolnostem (př. Kradu poprvé z nouze X kradu opakovaně)
e) zásada zákonnosti = legality - §12/1 TZ, pouze zákon vymezí, co jsou TČ + pouze zákonem
stanovené tresty + tyto tresty ukládá soud (čl. 40 LZPS)
f) zákaz retroaktivity – čl. 40 odst. 6 Listiny (zákon účinný v době spáchání, ledaže by byl pro
pachatele příznivější)

ZÁSADY ZVLÁŠTNÍ A SPECIFICKÉ:

a) nullum crimen sine lege
- žádný trestný čin bez zákona = jedině zákon stanoví jaká činnost je trestná a jakým trestem se postihuje
- obsaženo v čl. 39 a 40/6 LZPS (retroaktivita)  TZ - §12/1 a §2/1
- o této zásadě hovoříme ve čtyřech rovinách, které ji konkretizují dle požadavků zákonodárce:
o nullum crimen sine lege scripta - zákonná formy pro trestněprávní předpisy
- prameny TP mohou být obsaženy pouze v zákonech nebo v mezinárodních smlouvách
- otázkou je porušování této zásady tzv. blanketními skutkovými podstatami, které odkazují na prameny
práva nižší právní síly (např. kdo neoprávněně vyrobí….)
o nullum crimen sine lege certa - požadavek určitosti trestněprávní normy
- zakázané jednání musí být vyjádřeno jasně, přesně, srozumitelně, dostatečně podrobně a určitě
- jednající nesmí mít pochyby o trestnosti svého jednání
- jednotlivé kategorie deliktů musí být přesně vymezeny a dostatečně odlišeny

12
 - v rozporu byla především úprava trestných činů proti republice před rokem 1989 - neurčitost zákonných
definic trestných činů → umožňovaly libovolný výklad
o nullum crimen sine lege stricta - zákaz analogie v neprospěch pachatele
- podmínky trestní odpovědnosti a ukládání sankcí nesmí být rozšiřovány cestou analogie
- analogií nelze tvořit nové skutkové podstaty a ukládat nové druhy trestů
- je dovoleno pouze použití analogie ve prospěch pachatele
- v TPP je analogie obecně připuštěna
o nullum crimen sine lege praevia - žádný trestný čin bez předchozího zákona
- je zakázáno zpětné působení zákona, jež zhoršuje postavení pachatele (použije se zákon účinný v době
spáchání trestného činu)
- nového zákona se použije, je-li pro pachatele příznivější, i když byl trestný čin spáchán za účinnosti
starého zákona
- čl. 40/6 LZPS
- tato zásada je důležitá pro právní jistotu = znak demokratického státu

b) nulla poena sine lege (žádný trest bez zákona)

- úzce souvisí s předchozí zásadou → požadavek zákonné formy, určitosti, zákazu analogie v neprospěch
a zákazu zpětné působnosti platí i pro ukládání trestů
- odlišnost v oblasti vymezení trestu předvídaného zákonem je v zásadě nulla poena sine lege certa →
nejde o stanovení absolutně konkrétních trestů, ale o vymezení hranic, v jejichž mezích bude soud
rozhodovat (jinak by byla omezena funkce soudce)
- stále existující absolutně určité tresty - ztráta čestných titulů, ztráta vojenské hodnosti apod.)
- porušením zásady nulla poena sine lege certa by bylo stanovování absolutně neurčitých trestů (např.
bude potrestán přiměřeně) - v našem TZ nejsou obsaženy

c) zásada subsidiarity trestní represe

- vyjádřena v §12 odst. 2 TZ a je novou základní zásadou trestního práva. „Trestní odpovědnost pachatele
a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých
nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.“
- Vyjadřuje myšlenku, že TP je nejpřísnějším požadavkem, který má stát k dispozici k ochraně vymezených
zájmů, doplňuje ochranu poskytovanou normami jiných právních odvětví
- Úzce souvisí se zásadami – nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege  čl. 39 LZPS („jen zákon
stanoví, které jednání je TČ a jaký trest lze za něj uložit“)
- Řadí se sem i princip ultima ratio, podle něhož je trest krajním prostředkem nápravy. Jde o zásadu trestní
politiky, která má ovládat především tvorbu trestního práva. Ale ovlivňuje i aplikaci TPH, zároveň se týká
i nepodmíněných trestů a vztahuje se na TP jako celek. Podle principu ultima ratio mohou být TČ pouze
závažnější případy protispolečenských jednání. Pokud ale postačí prostředky správního nebo civilního
práva, jsou trestněprávní prostředky nepřípustné.

d) zásada individuální odpovědnosti za spáchaný trestný čin

- netýká se pouze FO, ale i PO (od roku 2012)
- FO je odpovědná za své zaviněné jednání X u PO vycházíme z tzv. přičitatelnosti
- Zaviněným jednáním se rozumí naplnění všech znaků skutkové podstaty TČ
- základem trestní odpovědnosti je trestný čin (ne jen myšlenky na něj nebo neprojevené názory apod.)
- trestní odpovědnost je vždy spojena s jednáním FO, které ohrožuje nebo porušuje zákon
- české trestní právo je založeno na individuální trestní odpovědnosti, tedy odpovědnosti FO za její vlastní
jednání, nezná odpovědnost za cizí vinu ani odpovědnost PO nebo jiných subjektů

e) zásada odpovědnosti za zaviněné protiprávní jednání (z. odpovědnosti za vinu)

- patří mezi nejstarší zásady
- stanoví, že pachatelem je FO, příčetná, která je v době spáchání TČ starší 15 let
- jedná se o subjektivní odpovědnost, která je založena na existenci psychického vztahu ke skutečnostem,
které zakládají trestný čin  hovoříme o činu úmyslném či nedbalostním
- české TP je založeno na subjektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za zavinění (nezaviněné následky se
nepřičítají, s výjimkou trestného činu opilství)

f) Zásada materiálně – formálního pojetí trestu

- při výkladu a aplikaci TČ se jeho mater. stránka posuzuje z hlediska trestání i na základě okolností
stojících i mimo znaky skutk. podstaty (např. okolnosti přitěžující a polehčující) – nutné pro soudní
individualizaci trestů a formálně-materiálního pojetí viny- materiální stránka se posuzuje v rámci znaků
skutk. podstaty

g) Zásada zákazu dvojího přičítání (ne bis in idem)

- zabraňuje tomu, aby se jedna a tatáž okolnost ve stejné intenzitě přičítala pachateli dvakrát. Tedy poprvé
jako znak skutkové podstaty(vina) a podruhé jako okolnost polehčující či přitěžující (trest)

Zásady u PO:

13
 a) zásada zákonnosti (§ 1 odst. 1, § 7, § 8 TOPOZ),
- v oblasti viny se obě trestní práva (individuální a kolektivní) potkávají v zásadě zákonnosti
- podle § 7 se trestnými činy pro účely TOPOZ rozumí zločiny nebo přečiny uvedené v trestním zákoníku,
a to ... (podle taxativního výčtu) ... např. § 222, § 223 se neuvádí
- podle § 8 odst. 1 trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím
jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednala-li tak fyzická osoba uvedená v TOPOZ

b) zásada formálně-materiálního pojetí podmínek trestní odpovědnosti právnické osoby

(§ 8 odst. 1, 2 TOPOZ), kombinovaná odpovědnost
- v kolektivním trestním právu, pokud zcela nerezignuje na subjektivní koncept trestní odpovědnosti, se
konstruuje jako specifikum alespoň odpovědnost za jednání jménem, v zájmu právnické osoby nebo v
rámci její činnosti (formální podmínka), naplňuje-li znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu;
§ 7, § 8 odst. 1 TOPOZ, které lze právnické osobě přičítat (materiální podmínka); § 8 odst. 2 TOPOZ,
tzv. „kombinovaná (trestní) odpovědnost“
- z hlediska subjektivní stránky trestného činu důvodová zpráva k TOPOZ zdůrazňuje: „Takto
konstruovanou odpovědnost založenou na přičitatelnosti trestného činu právnické osobě je třeba
považovat za zvláštní odpovědnost za zavinění u právnické osoby odlišnou od pojmu viny (zavinění) u
fyzické osoby. Je však třeba odmítnout myšlenku, že by trestní odpovědnost právnických osob byla
odpovědností objektivní; v tomto případě jde ... o obdobnou odpovědnost jako při odpovědnosti za
kvazidelikt, která je konstruována v § 360 odst. 1 trestního zákoníku.“
c) zásada osamostatnění trestní odpovědnosti právnické osoby (§ 8 odst. 3 TOPOZ),
d) zásada kolektivní trestní odpovědnosti právnických osob (§ 9 odst. 1, 2, 3 věta druhá
TOPOZ),
e) zásada souběžné trestní odpovědnosti kolektivní a individuální (§ 9 odst. 3 věta první
TOPOZ),
f) zásada trestní odpovědnosti právního nástupce právnické osoby (přechodu TOPO na
její právní nástupce) (§ 10 TOPOZ).

Zásady trestních sankcí PO

- zásada zákonnosti trestů a ochranných opatření (§ 1 odst. 1, § 15 odst. 1, 2 TOPOZ),
- zásada přiměřenosti trestních sankcí (§ 14 odst. 1, 2 TOPOZ),
- zásada zohlednění právem chráněných zájmů osob poškozených trestným činem (§ 14 odst. 3
TOPOZ),
- zásada neslučitelnosti trestů a ochranných opatření (§ 15 odst. 3 TOPOZ).

1.2 Řízení ve věcech mladistvých

- Dle §291 TŘ se řízení ve věcech mladistvých realizuje podle ZSM a dalších zákonů (OZ, ZOSPOD…)
- Zvláštní účel ZSM – zájem n výchovném působení na mladistvého, aby se do budoucna zdržel páchání
protiprávních činů, úspěšně se začlenil do společnosti, našel si v ní uplatnění a přispěl k urovnání narušených
sociálních vztahů /především nahrazení újmy poškozenému)
- Mladistvý = ten, kdo v době spáchání PROVINĚNÍ dovršil 15 rok a nepřekročil 18 rok věku
- Zvláštní zásady dle ZSM (§3), podle TŘ jsou mírně modifikovány a přistupují další zásady typické pro řízení
s mladistvými:
 Specifický přístup k projednání trestních věcí – s přihlédnutím k věku, mentální vyspělosti,
zdravotnímu stavu, duševní vyspělosti. Má se postupovat tak, aby další vývoj byl co nejméně
ohrožen, působení má být represivní, ale ne stresové.
 Hlavní líčení a veřejné zasedání probíhá neveřejně - rozsudek – anonymizovaný, aby nebylo
zřejmé, o koho šlo (v případě jednorázových pachatelů – omezení negativních vlivů na budoucí
život).
 Zásada spolupráce s OSPOD a zájmovými sdruženími – když OČTŘ zjistí, že provinění byl
spáchán mladistvým, oznámí to OSPOD, případně probační a mediační službě, aby mohli začít
konat úkony v rámci rodinného práva, případně v rámci trestního práva (PMS). Výchovná opatření
– účast probačního programu, dohled… - tady vyniká zásada spolupráce, právě tyto orgány se
zapojují do trestního řízení při výkonu atd. Nahrazení vazby – obecně dohled probačního úředníka.
Při výkonu opatření se dá spolupracovat se školou, obcí, sdružením, který přijme záruku za
mladistvého…
 Zásada ochrany soukromí mladistvého (§ 52 an. ZSM) – mladistvý má být chráněn před
nežádoucími vlivy; vliv zejména u prvopachatelů – reakce soudu je mírnější než u recidivistů;
ochrana je zde proto, aby prvopachatelé nepocítili negativní důsledky pro další budoucí život.
 Možnost utajení informací o mladistvém – do spisu mohou nahlížet jen účastníci, údaje o
mladistvém jsou evidovány stranou. Tajit identitu mladistvého – informace, které by mohly vést
k určení osoby. Ochrana soukromí osoby mladistvého platí jen tam, kde převažuje veřejný zájem. X
Pokud ale byla spáchána vražda a hrozí výjimečný trest – předseda senátu může rozhodnout o
zveřejnění (platí ale jen u nejzávažnějších trestných činů).

14
  Zásada rychlosti řízení – od spáchání provinění má následovat co nejrychleji opatření. Mladistvý
má právo, aby byl případ projednán bez zbytečných průtahů – speciální lhůty pro mladistvé
 Vyšetření duševního stavu mladistvého – max. 1 měsíc (dospělý – max. 2 měsíce)
 Možnost SZ ukládat výchovná opatření již v průběhu řízení – vystihuje rychlost, již v přípravném
řízení lze uložit a reagovat na to, co spáchal.
 Vazba – musí trvat nezbytně nutnou dobu, limit – 2, resp. 6 měsíců (max. však 18)
 Zásada uspokojení zájmů poškozeného – SZ a soudce se snaží, aby se mladistvý, pokud možno
dohodl na nějaké formě plnění (mladistvý často nemá finanční prostředky; ne vždy je možné nahradit
škodu finančně). Mladistvý nějakým jiným způsobem nahradil škodu (odpracování škody na statku
poškozeného atd.), tento způsob musí být přiměřený tomu, jaká škoda vznikla.

Příslušnost soudu:

o Soud pro mládež – není zvláštní soudnictví pro mládež; jedná se o specializované senáty na OS,
KS, VS, které se zabývají trestní činností mladistvých!!! Osoby, které pracují s mladistvými, musí mít
zvláštní průpravu atd. – pravidelná školení
o Místní příslušnost – obrací se první a druhé kritérium: - 1. dle místa faktického bydliště
mladistvého, nebo kde se reálně zdržuje (výchovný ústav, u babičky…) či pracuje, 2. kde došlo ke
spáchání provinění, 3. pak dle místa, kde provinění vyšlo najevo
 Důvod: aby řízení neovlivňovalo např. přípravu na budoucí povolání (aby mohl mladistvý
chodit do školy).
 Pokud se změní bydliště – a je to účelné pro projednání věci – lze postoupit (§ 39) – neplatí
pro dospělé, tam zůstává kritérium stejné
o Věcná příslušnost – zvláštní senát nebo soudce X vychází se z obecné právní úpravy, co se týká
určení příslušnosti OS nebo KS (Podle stejných kritérií jako u dospělých pachatelů; primárně OS,
pokud je dolní hranice nad 5 let tak krajský soud (s výjimkou toho, že věci řeší speciální senáty)
Řízení

- Mladistvého v trestním řízení zastupuje jeho zákonný zástupce, který vystupuje jeho jménem, má právo
účastnit se všech úkonů, podávat návrhy, žádosti i opravné prostředky X nemá-li nebo nemůže-li zákonný
zástupce toto vykonávat, pak soud mladistvému určí opatrovníka + NUTNÁ OBHAJOBA!
- Na řízení o provinění se použije zvláštní úprava o řízení proti mladistvým X existují 2 výjimky:
 TŘ se použije, pokud bylo trestní stíhání zahájeno až po 19 roku života
 V případě společného řízení o provinění spáchaném před 18 rokem a o trestném činu spáchaném
po jeho dovršení, pokud na tento TČ zákon stanoví trest stejný nebo přísnější
 Nadále se ale aplikují zvláštní ustanovení týkající se odpovědnosti mladistvých a ukládaných
opatření
- Společné řízení – koná se o všech proviněních mladistvého nebo o všech mladistvých, jejichž provinění
spolu souvisí, je-li to vhodné z hlediska všestranného a objektivního objasnění věci, hospodárnosti a rychlosti
řízení, a nebude-li to na újmu mladistvého
- Pokračující / trvající / hromadný trestný čin – jedná se o jeden trestný čin
- Opravné prostředky:
 Dle §72/1 ZSM – mohou odvolání podat, a to i proti vůli mladistvého! – OSPOD (lhůta mu běží
samostatně)
 Není-li mladistvý plně svéprávný, pak odvolání a dovolání může podat také jeho zákonný
zástupce, opatrovník či obhájce
 Stížnost ve prospěch mladistvého pak mohou podat také příbuzní v pokolením přímém,
sourozenec, osvojitel, manžel (lhůta jim končí ve stejný den jako mladistvému)
 Návrh na povolení obnovy může v neprospěch obviněného podat pouze státní zástupce, a to ve
lhůtě 6 měsíců

Práva mladistvého

- Mladistvý má právo na zacházení přiměřené jeho věku, duševní vyspělosti a zdravotnímu stavu.
- Mladistvý musí mít obhájce již od prvopočátku úkonů, které se proti němu vedou, a to do dovršení 18 let
věku.
- Všechny orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny vždy mladistvého poučit o jeho právech a poskytnout
mu plnou možnost jejich uplatnění. Ve vhodných případech jej poučí i o podmínkách pro podmíněné zastavení
trestního stíhání, narovnání nebo odstoupení od trestního stíhání (tzn. odklony).
- Obhajoba mladistvého
 Obhájce – advokát
 Dříve – nutná obhajoba i po překročení 18. Věku. Nyní: nutná obhajoba – do 18. roku věku
(mladistvému už pak nemůže být nucen mít obhájce, OSPOD ale pořád spolupracovat musí), a to:
 od okamžiku, kdy jsou proti mladistvému použita opatření podle ZSM nebo provedeny úkony podle
TŘ, včetně úkonů neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a
vyrozumění obhájce o něm zajistit,

15
  pokud by šel na vysvětlení jako svědek – v okamžiku, kdy by se přišlo na to, že to spáchal tento
mladistvý, tak se musí výslech zastavit a musí se mu stanovit obhájce! (ledaže by to nešlo zajistit)
- Odchylky u dokazování
 Při výslechu se musí postupovat ohleduplně a šetřit osobnost mladistvého – osoby OČTŘ musí mít
speciální školení ohledně práce s mládeží
 Konfrontace – jen výjimečně, v řízení před soudem
 Pozorování duševního stavu – zkracuje se lhůta na 1 měsíc, lze výjimečně prodloužit o 1 měsíc
(např. zavření do psychiatrického ústavu)
 V přípravném řízení – posílena úloha státního zástupce – možnost uložit výchovná opatření se
souhlasem mladistvého + užít zvláštní způsoby řízení
 Zahájení TS je oznámeno zákonnému zástupci, OSPOD, PMS – podmínka; souvisí s tím, že tyto
osoby mohou začít působit preventivně na osobu mladistvého
- Vazba mladistvého
 Výjimečná aplikace tohoto institutu (i u dospělého je třeba uložit vazbu jen jako krajní prostředek);
podmínky pro uplatnění vazby jsou stejné jako u mladistvého (viz důvody)
 Odlišná délka trvání – max. délka 2 měsíce (u zvlášť závažného provinění pak max. 6 měsíců)
 Neřeší se 1/3, 2/3 jako u dospělého…  doba může být maximálně dvakrát prodloužena  6
měsíců, max. 18 měsíců
 Možnost nahradit vazbu i umístěním v péči důvěryhodné osoby
 Rozhodování o dalším trvání vazby – 15 dnů před skončením lhůty musí SZ podat návrh na
prodloužení vazby, může prodloužit jen jednou v PŘ a jednou v řízení před soudem – max. 6 měsíců
(18 měsíců)
- Další odchylky – zvláštní formy odklonu + co nelze
 Soud, státní zástupce, policejní orgán musí být specializovaní na práci s mládeží
 Možnost dalšího odklonu – odstoupení od trestního stíhání mladistvého
 Nelze zkrácené přípravné řízení, nelze vydat trestní příkaz, nelze využít dohodu o vině a trestu
 Promlčení – odlišné kratší doby
 Odstoupení od TS mladistvého
- Provinění, kde TZk stanoví TOS do 3 let důvodu chybějícího veřejného zájmu (mladistvý vykonal probační
program, nahradil škodu, omluvil se… - samotné projednání v přípravném řízení dostačující a může se
odstoupit od TS a tím definitivně ukončit trestní stíhání).
o V praxi: často, kdy SZ ukládá jako výchovnou povinnost odpracování společensky prospěšné činnosti (20
hodin) – pokud mladistvý tuto povinnost vykoná, tak většinou SZ přistupuje k odstoupení od trestního stíhání
- Kdy trestní stíhání není účelné a potrestání není nutné k odvrácení mladistvého od páchání dalších provinění.
- lze zejména v případě, jestliže mladistvý již úspěšně vykonal vhodný probační program, byla úplně nebo
alespoň částečně nahrazena škoda způsobená proviněním a poškozený s takovým odškodněním souhlasil,
anebo bylo mladistvému vysloveno napomenutí s výstrahou a takové řešení lze považovat z hlediska účelu
řízení za dostatečné

16
3. Pojem trestní odpovědnosti (dospělí, mladiství, právnické osoby).
Mimořádné opravné prostředky.
A. TRESTNÍ ODPOVĚDNOST

- trestní odpovědnost v českém trestním právu je odpovědností pachatele za spáchaný trestný čin
- pojem trestní odpovědnosti odkrývá a vyjadřuje určitým způsobem vnitřně strukturovanou podstatu tohoto typu
právní odpovědnosti - tuto podstatu lze spatřovat v následné sankční reakci státní moci na spáchaný trestný
čin, v reakci zaměřené na jeho pachatele, který je povinen se jí podrobit, a to i za použití donucení
- trestný čin (základ trestní odpovědnosti; vina) a sankce (právní následek tohoto základu; trest) jsou určujícími,
v tom smyslu specifickými, determinanty a zároveň i prvky podstaty trestní odpovědnosti
- vzhledem k její podstatě chápeme zde trestní odpovědnost výlučně v jejím sankčním, retrospektivním smyslu,
to v protikladu k pojetí pozitivnímu, perspektivnímu; zároveň se jedná o odpovědnost pouze subjektivní (tj.
odpovědnost za zavinění), jakož i čistě individuální
- vina a trest z pohledu trestního práva představují v prvé řadě kritéria, na jejichž základě jsou uspořádány
trestněprávní normy; naopak z pohledu struktury trestní odpovědnosti představují vina a trest jediné prvky,
které strukturu trestní odpovědnosti vytvářejí
- platí zásada zákonnosti a zásada subsidiarity trestní represe
- jen trestní zákon vymezuje trestné činy a trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit (12 odst. 1 TZ)
- trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech
společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (§ 12
odst. 2 TZ) – pojem „společenská škodlivost“ vyjadřuje tu míru závažnosti, která vzhledem ke všem
rozhodujícím okolnostem spáchaného činu opravňuje překonání zásady subsidiarity trestní represe a uplatnění
trestní odpovědnosti

Základní formy trestní odpovědnosti

1) odpovědnost trestněprávní institut

- Z hlediska své struktury je představována dvěma prvky - trestný čin a sankce - jejich spojením vzniká pojem
trestní odpovědnosti jako trestněprávního institutu, který se projevuje prostřednictvím druhé základní formy tr.
Odpovědnosti (jako tresně právního vztahu)

2) odpovědnost jako trestněprávní vztah

- ochranný odpovědnostní trestněprávní vztah, povinnost pachatele trestného činu, kterou má vůči státu, strpět
trestněprávní sankce na základě a v mezích norem trestního práva. Jinak řečeno, spácháním protiprávního
jednání, jež zákon označuje jako trestný čin, vzniká pachateli povinnost strpět sankce stanovené trestním
zákonem.

Odvozené formy trestní odpovědnosti:

- trestní odpovědnost dospělých pachatelů

- trestní odpovědnost mladistvých pachatelů
- trestní odpovědnost právnických osob
- trestní odpovědnost plná (vražda spáchaná plně příčetným pachatelem)
- trestní odpovědnost zúžená (quasivražda - pod vlivem návykové látky)
- trestní odpovědnost relativní x absolutní

Pojetí trestní odpovědnosti

 retributivní pojetí trestní odpovědnosti klade důraz na odčinění, náhradu újmy vyvolané trestným činem
- vnímá odpovědnost pachatele za jeho TČ mimo jiné jako jeho dluh vůči abstraktnímu státu.
 restorativní pojetí trestní odpovědnosti sleduje obnovu stavu narušeného spáchaným trestným činem;
odpovědnost v tomto chápání je mimo jiné dluhem pachatele vůči konkrétní oběti trestného činu

FUNKCE TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI

 represivní – potrestání pachatele, potírání již spáchané trestné činnosti

 preventivní – výchovné i odstrašující působení na pachatele i celou společnost s cílem předcházet
páchání trestné činnosti

17
  realizační - trestní odpovědnost svými funkcemi slouží k uskutečňování trestního práva hmotného jako
kterýkoli jiný institut
 satisfakční – přihlíží se k právem chráněným zájmům osob poškozených TČ

ZÁKLADNÍ ZÁSADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI

1) zásada individuální odpovědnosti fyzických osob za spáchaný čin

- základem trestní odpovědnosti podle platného trestního práva je spáchání trestného činu  nemohou být proto
základem trestní odpovědnosti navenek neprojevené myšlenky, názory, přání člověka apod.
- trestní odpovědnost je vždy spojena s jednáním fyzické osoby, které porušuje nebo ohrožuje právem chráněné
zájmy
- české trestní právo je založeno na individuální trestní odpovědnosti, tedy odpovědnosti fyzické osoby za její
vlastní jednání, nezná odpovědnost za cizí vinu
- nicméně od 1.1.2012 zná české právo trestní odpovědnost právnických osob, která prolamuje zásadu
individuální trestní odpovědnosti. Trestní odpovědnost právnických osob zavádí „kolektivní vinu“.
- spolupachatelství a účastenství fyzických osob v užším smyslu, uváděné v této souvislosti, v žádném případě
neznamenají ani náznak kolektivní odpovědnosti - i v rámci těchto „kriminálních společenství“ odpovídá každý
ze zúčastněných individuálně
- pachatel je odpovědný pouze za vlastní jednání
- vedle vlastního (vlastnoručního) jednání určitého pachatele (de facto i de iure) se za vlastní jednání pachatele,
avšak pouze de iure, považuje i faktické jednání jiné osoby, kterou pachatel trestného činu zneužívá jako
„živého nástroje“ ke spáchání své trestné činnosti

2) zásada odpovědnosti za zavinění

- atributem trestní odpovědnosti pachatele je jeho zavinění, a to úmyslné nebo nedbalostní

- trestní odpovědnost je odvislá od splnění řady podmínek, jednou z nejdůležitějších je existence určitého
psychického vztahu ke skutečnostem, které zakládají trestný čin - tento vztah určuje tzv. subjektivní stránku
trestného činu a v závislosti na obsahu tohoto vztahu hovoříme o činu úmyslném nebo nedbalostním
- české trestní právo je založeno na tzv. subjektivní odpovědnosti, tj. odpovědnosti za zavinění
- nezaviněné následky se tedy nepřičítají - výjimkou svého druhu je ustanovení o trestném činu opilství

Předpokladem vzniku trestní odpovědnosti je naplnění všech znaků skutkové podstaty: objekt, objektivní stránka,
subjekt, subjektivní stránka. Viz následující otázky. Specifické podmínky jsou dány pro vznik trestní odpovědnost
mladistvých (v subjektu) a právnických osob. Proto se tato otázka budu týkat pouze těch dvou kategorií. O trestní
odpovědnosti dospělých platí doposud napsané + následující otázky týkající se pojmu TČ, znaků skutkové podstaty
apod.

B. TRESTNÍ ODPOVĚDNOST MLADISTVÍCH

- Specifický přístup k mládeži vychází z ústavní zásady, podle níž je zvláštní ochrana dětí a mládeže zaručena.
Navíc je v tomto směru Česká republika vázána i Úmluvou o právech dítěte, z níž vyplývají významné závazky
týkající se ochrany mladistvých v souvislosti s jejich trestní odpovědností a s trestním řízením proti nim
vedeným. Z těchto norem vychází i poměrně nová úprava zákona č. 218/2003 ZSM
- základním smyslem této úpravy by mělo být, aby hmotněprávní i procesní úprava trestání mladistvých byla
komplexnější, účinnější a lépe vyjadřující všechny zvláštnosti této kategorie delikventů. Jde o zákon, který je
speciální vůči trestnímu zákonu i trestnímu řádu.
- zákon vychází z koncepce tzv. restorativní (obnovující) spravedlnosti, která klade důraz na nápravu všech
škodlivých následků způsobených trestným činem. Zvláštnosti trestního řízení proti mladistvým vycházejí ze
snahy zajistit, aby v řízení byly bezpečně zajištěny všechny okolnosti, které mají význam pro spravedlivé
rozhodnutí, zejména pro výběr nejvhodnějšího opatření pro mladistvého.
- soudnictví ve věcech mladistvých a ve věcech posuzování činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími
patnácti let vykonávají soudy pro mládež.

Zvláštní zásady trestního práva mladistvých (§ 3 ZSM)

18
  primární zaměření na resocializaci a obnovení narušených společenských vztahů
 subsidiarita uložení trestního opatření
 personalizace ukládaných opatření
 adaptace řízení osobním poměrům mladistvého
 spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí
 ochrana soukromí i osobnosti mladistvého
 urychlené vyřízení trestní věci mladistvého
 kompenzace a satisfakce poškozeného
 specializace orgánů činných v trestním řízení a úředníků Probační a mediační služby při řešení trestné
činnosti mladistvých

Provinění - je trestný čin spáchaný mladistvým (§ 6)

- pojmovými znaky provinění, stejně jako u TČ jsou protiprávnost, trestnost a znaky skutkové podstaty
(objekt, subjekt, objektivní stránka, subjektivní stránka)
- rozdíly provinění vs. trestný čin jsou jak v konstrukčních prvcích (jiné náležitosti subjektu), tak v určité
deklaraci spoluodpovědnosti celé společnosti za to, že dopustila spáchání provinění mladistvým, který dosud
není plně samostatný ve svých činech i rozhodování
- Trestní odpovědnost u mladistvých vychází opět z prvků, kterými jsou trestný čin označovaný jako provinění
a sankce označovaná jako opatření. (výchovná, ochranná, trestní)
- uplatňuje se zde výrazněji místo sankcí i specifické alternativy k potrestání mladistvých (upuštění od uložení
tres. opatření, odstoupení od trestního stíhání dle § 70 ZSM, které se u dospělých neuplatňuje)
- provinění je pojmem jednolitým, na rozdíl od trestného činu dospělých (přečin, zločin) se tak vnitřně nedělí
- konstrukce účinné lítosti je zde mnohem širší, stejně tak jsou kratší lhůty u promlčení
- výrazněji tak vystupuje do popředí preventivní funkce tr. odpovědnosti oproti represivní
- soud pro mládež může upustit od uložení trestního opatření mladistvému, který spáchal, jeho spáchání lituje
a projevuje účinnou snahu po nápravě a stalo-li se tak z omluvitelné neznalosti právních předpisů, umožňuje
zákon upustit od uložení trestního opatření.
- Proviněním se rozumí rovněž jeho příprava, pokus a účastenství.

Čin jinak trestný

Důležitou roli v ZSM hraje také čin jinak trestný, který je činem relativně beztrestným, byť by za jiných okolností
trestný byl. V ZSM zahrnuje protiprávní jednání dětí mladších 15 let a protiprávní činy mladistvých (trestně
neodpovědných např. z důvodu nepříčetnosti).

Subjekt provinění a jeho znaky

- to charakteristické, co charakterizuje TO mladistvých od TO dospělých je subjekt provinění – mladistvý.

a) Věk
- Mladistvým se rozumí ten, kdo v době spáchání provinění dovršil 15 a nepřekročil 18 rok věku. TO nastává den
po dni dovršení věku 15 let. Obdobně provinění spáchané v den 18. narozenin je provinění mladistvého, ne
TČ dospělého.
- Dřívější nabytí zletilosti dle ObčZ je z hlediska TP hmotného bezvýznamné, má význam pro TP procesní.
- Důležitým věkovým milníkem je věk 19 let. Zde zákon umožňuje prodloužit ochrannou výchovu do 19 let. Tento
věk je zároveň polehčující okolností neboť se jedná o věk blízký věku mladistvých
- Další věková hranice je dosažení 12 let a nepřekročení 15 let. To má vliv na trestněprávní následky, ne na
odpovědnost (lze uložit ochrannou výchovu dítěti, které spáchalo čin, za nějž trestní zákoník dovoluje uložení
výjimečného trestu, a které v době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok svého věku a bylo mladší patnácti let).
- TČ pokračující, hromadné a trvající - přičítá se pouze rozsah TČ, jenž byl spáchán po dovršení 15. roku.
- jako dospělý pachatel odpovídá za celou spáchanou pokračující trestnou činnost, kdo alespoň část svého TČ
spáchal po dovršení 18. roku věku.

b) Příčetnost
- Pachatel musí chápat význam svého jednání (schopnost rozpoznávací) a musí být schopen jej ovládnout
(schopnost ovládací) jako u dospělého.

c) rozumová a mravní vyspělost

- relativní trestní odpovědnost - mladistvý, který v době spáchání TČ nedosáhl takové rozumové a mravní
vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho škodlivost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento TČ
odpovědný.
- na rozdíl od absolutní trestní odpovědnosti, která je charakterizována pevnou spodní věkovou hranicí pro vznik
trestní odpovědnosti, je relativní trestní odpovědnost vázána na rozumovou a mentální vyspělost pachatele
- dosažený stupeň rozumové a mravní vyspělosti musí být posuzován v každém jednotlivém případě zvlášť

19
- případná nezralost mladistvého musí být podstatná a zásadní, tzn. mladistvý nedosahuje takového stupně
vývoje, jakého dosahují zpravidla jeho vrstevníci – pak se provinění mladistvého kvalifikuje jako čin jinak trestný
z důvodu absence rozumové a mravní vyspělosti
- rozumová vyspělost = stupeň vývoje myšlení jedince, schopnost podřazovat vjemy a podněty pod určité
pojmy a s těmito pojmy pracovat myšlenkovými operacemi
- mravní vyspělost = stupeň sociálního a hodnotového vývoje jednotlivce, jeho schopnost orientovat se ve
společenských normách
- v případě pochybností o roz. a mr. vyspělosti je nutno přibrat 2 soudní znalce: znalce z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalce z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky,
odvětví psychologie, se specializací na dětskou psychologii.

Okolnosti způsobující zánik trestní odpovědnosti mladistvého:

A. účinná lítost

- provinění, u nichž horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody nepřesahuje 5 let
- mladistvý po spáchání činu dobrovolně odstranil či napravil způsobený následek nebo se alespoň pokusil,
zejména nahradil způsobenou škodu, učinil opatření potřebná k její náhradě nebo se jinak pokusil odčinit
způsobené následky
- projevil svým chováním účinnou snahu po nápravě
- a čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného a společnost
- předpokladem lítosti je, že se přiznal k provinění

B. Promlčení

- oproti dospělým zhruba o polovinu kratší doby (3,5,10 let)

- k zániku trestnosti provinění může dojít nejdříve po spáchání provinění a nejpozději do okamžiku, než je o
spáchaném provinění příslušným orgánem činným podle ZSM pravomocně rozhodnuto.

Opatření

- účel opatření sleduje především jeho výchovu, nikoli potrestání (§ 9 ZSM) – účelem opatření (oproti trestu) je
především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni
rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož
pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění
- ZSM omezuje druhy opatření, jež lze mladistvému uložit (§ 10).
- pokud jde o trestání mladistvých, zákonodárce musí i zde pamatovat na jejich zvláštní postavení a přijmout
tomu odpovídající právní úpravu. Zvláštní ustanovení o trestání mladistvých jsou nutná, neboť trestání podle
obecných zásad bez přihlížení ke specifickým vlastnostem mladistvých pachatelů by v těchto případech
nemohlo splnit své výchovné poslání a naopak by mohlo vést či přispívat k dalšímu narušování mladistvých.
- u účelu opatření mladistvých vystupuje do popředí jeho výchovná funkce. Účelem tak je především vychovat
mladistvého v řádného občana, a to se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a
prostředí, z něhož pochází. Z účelu opatření a ze zvláštností mladistvých pachatelů plynou i omezení okruhu
opatření, které je možno u mladistvých použít.
- mladistvému může soud uložit pouze opatření:
o výchovná (dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná
omezení a napomenutí s výstrahou), zvláštností výchovných opatření je, že se souhlasem
mladistvého je lze uložit již v průběhu řízení (tj. ještě před rozhodnutím ve věci samé)
o ochranná (ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty
a ochranná výchova)
o trestní (obecně prospěšné práce, peněžité opatření, propadnutí věci, vyhoštění, zákaz činnosti,
domácí vězení, odnětí svobody,...)

C. TRESTNÍ ODPOVĚDNOST PRÁVNICKÝCH OSOB

1. Obecně
- až do roku 2011 byla v českém právním řádu dána pouze trestní odpovědnost FO
- takový stav byl předmětem kritiky, neboť nereagoval na změněnou ekonomickou situaci, kdy se trestání
PO jeví jako vhodné (zejména z toho důvodu, že zejména ekonomická kriminalita může být ve větším
měřítku páchána zejména PO)
- k zavedení deliktní odpovědnosti PO nás tlačily mezinárodní smlouvy už od konce 70. let – byli jsme v

20
 podstatě posledním státem v EU, který neměl zavedenou TO PO a který tedy stále uznával zásadu
societas delinquere non potest („společnost (ve smyslu korporace) nemůže jednat protiprávně“)
o žádná z těch MS, ani předpis EU neobsahoval žádný kategorický požadavek, aby byla zavedena
trestně-právní odpovědnost, ale pouze tam byla taková obecná formulace, že PO musí být za
vymezené jednání odpovědné a musí jim být ukládány odpovídající sankce
o to vedlo k zavedení buď pravé nebo nepravé TO PO + vedle nich eventuálně správní
odpovědnosti
- nejčastější výhrada k postihu právnických osob patrně spočívala v tom, že je při něm velké riziko, že
budou postiženy i nevinné osoby, které se na trestné činnosti nijak nepodílely

Nepravá TO
- PO jsou ukládány kvazitrestní sankce
- PO nejsou sensu stricto trestně odpovědné (formálně právní řád jejich trestní odpovědnost nezná), ale je
jim možno ukládat sankce, které fakticky plní funkce trestu, byť je alespoň v rovině terminologické právní
řád od trestů odlišuje;
- PO nejsou přímo ukládány trestní sankce jako FO, ale jistý postih je možný (zrušení, pozastavení činnosti,
zákaz činnosti,..)
Pravá TO
- trestní řízení se vede přímo s PO a sankce jsou ukládány přímo PO; bez ohledu na to, jestli bude vinna i
nějaká FO nebo nikoliv

2. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

- subsidiárně se použije trestní zákoník i trestní řád, tento zákon je tak ve vztahu k nim lex specialis (§ 1
odst. 2), jedná se tedy o tzv. vedlejší trestní zákon, jenž obsahuje hmotněprávní i procesněprávní úpravu
- v českém trestním právu je díky této právní úpravě tedy uplatňována i zásada individuální trestní
odpovědnosti PO (tedy pravá TO)
- i v případě právnických osob jde o subjektivní odpovědnost (tedy odpovědnost za zavinění ve formě
úmyslu či nedbalosti)
- zavinění právnické osoby se odvozuje od zavinění fyzické osoby, pokud jsou splněny podmínky pro
přičítání jednání fyzické osoby právnické osobě obsažené v ustanovení § 8; PO tedy může jednat
protiprávně, avšak pouze za splnění těchto podmínek
- TO PO se uplatňuje kumulativně s TO FO
- PO však může být trestněprávně odpovědná pouze za trestné činy taxativně uvedené v § 7

3. Subjekt
- trestní odpovědnost PO nenesou ČR – stát a jeho organizační složky (nikdy) a územně samosprávné
celky při výkonu veřejné moci (jinak ano)
- trestní odpovědnost nemají jen obchodní korporace, ale i např. spolky či ústavy
- za pachatele se považuje také Po, která k provedení činu užila jiné PO nebo FO
- pokud byl TČ spáchaný společným jednáním více osob, z nichž alespoň jedna byla PO, odpovídá každá
z nich, jako by TČ spáchala sama;
- souběh trestní odpovědnosti FO a PO tedy není vyloučen (§ 9 odst. 3), přičemž jejich trestní
odpovědnosti nejsou vzájemně podmíněné (FO v konkrétním případě trestně odpovědná být nemusí
např. kvůli nepříčetnosti, zatímco PO ano, a naopak)

a) Spáchání trestného činu právnickou osobou

- ke spáchání trestné činnosti se PO neobejde bez konkrétních vykonavatelů její vůle, jimiž jsou vždy
v konečném důsledku fyzické osoby (jednatelé, zaměstnanci atd.)
- zákon proto mluví o „přičitatelnosti“ trestného činu právnické osobě, která zde však vystupuje jako
trestně odpovědný subjekt
- PO je za trestný čin odpovědná, pokud jej fyzické osoby, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti,
spáchá (§ 8 odst. 1):
a) osoba oprávněná jednat jménem nebo za PO (zejména statutární orgán, jeho člen atd.)
b) osoba vykonávající řídící nebo kontrolní činnost v PO
c) osoba, jež má rozhodující vliv na řízení PO
d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů
- pouze jednání těchto osob mohou být PO přičítána, a to tehdy (odst. 2):
 pokud tak jednali orgány právnické osoby nebo osoby v bodech a) až c)
 u zaměstnance či osoby obdobné, jestliže toto její jednání bylo učiněno
o na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynů orgánů PO či osob v bodech a) až c)
o případně i z důvodu, že tyto osoby neprovedly náležitá opatření, která jim ukládá právní
předpis nebo po nich mohou být spravedlivě požadovány, např. povinnou nebo
potřebnou kontrolu nad činností podřízených osob; PO by však nebyla odpovědná za
exces z příkazu či jednání zaměstnance, kterému nemohla zabránit ani při zachování
potřebných opatření

21
 - trestní odpovědnosti PO nebrání ani to, že se nepodařilo zjistit, která konkrétní FO jednala shora
popsaným způsobem
- trestní odpovědnost přechází také na všechny její právní nástupce (§ 10)

4. Zánik trestní odpovědnosti právnické osoby

- Zákon také upravuje za jakých okolností může zaniknout trestní odpovědnost právnické osoby
- Jedná se o důvody, které nastaly až po spáchání trestného činu , ale dříve než o něm bylo pravomocně
rozhodnuto.
- Zákon rozeznává 2 důvody: účinná lítost (§ 11) a promlčení (§ 12)

a) Účinná lítost
Trestní odpovědnost právnické osoby zaniká, jestliže dobrovolně upustila od dalšího protiprávního
jednání a
a) odstranila nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, anebo škodlivému
následku zamezila nebo škodlivý následek napravila, nebo
b) učinila státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu o trestném činu oznámení v době, kdy
nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, mohlo být ještě odstraněno nebo
škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno.

o Tímto způsobem zaniká trestní odpovědnost za všechny TČ, kromě taxativně vymezených v §
11 odst. 2

b) Promlčení
Na promlčení trestní odpovědnosti právnických osob platí obdobně § 34 trestního zákoníku. V § 13
jsou pak uvedeny trestné činy u nichž k promlčení nedochází.

Trestné činy právnických osob

- TOPO vyjmenovává trestné činy, kterých se právnická osoba nemůže dopustit (např. dvojí manželství,
nebezpečné pronásledování, rvačka, vzpoura vězňů). Zpravidla se jedná o trestné činy, kterých se
právnická osoba nemůže dopustit již z logiky věci. Za trestné činy, které nejsou vyjmenované v §
7 TOPO, mohou být právnické osoby trestně odpovědné
- trestní odpovědnost PO obdobně jako FO lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve
kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti dle jiného právního předpisu

D. Mimořádné opravné prostředky.

směřují proti rozhodnutí, která jsou v době jejich podání již pravomocná, a to bez ohledu na skutečnost, zda
už byla vykonána či nikoli.
cílem je náprava závažných vad, ohrožujících správné a spravedlivé rozhodování
zasahovat do pravomocných jen tam, kde to je nezbytně nutné → omezené důvody, personální či časová
omezení
Druhy:
dovolání (§ 265a a násl.) – k nápravě právních vad
stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl.) – k nápravě právních vad a skutk. vad patrných už v době rozh.
obnova řízení (§ 277 a násl.) – náprava nedostatku ve skutk. zjištěních z důvodu chybějících skutečností a
důkazů, které vyšly najevo až po PM rozhodnutí

1. DOVOLÁNÍ (§ 265a - § 265s)

lze podat pouze proti určitým pravomocným rozhodnutím soudů a jen z taxativně stanovených důvodů.
určeno k nápravě výlučně nejzávažnějších právních vad napadeného rozhodnutí nebo řízení mu
předcházejícího, a to procesních i hmotně právních, nikoli vad skutkových.
Uplatňuje se kasační princip s prvky apelace
Předmět a důvody dovolání
předmětem dovolání mohou být jen rozhodnutí uvedená v § 265a odst. 1, 2. Obecně lze dovolání podat proti
rozhodnutí, které splňuje současně tyto podmínky:

22
 jde o rozhodnutí soudu
bylo učiněno ve věci samé
rozhodnutí je již pravomocné
soud ve věci rozhodl v druhém stupni
zákon proti rozhodnutí dovolání připouští
Rozhodnutí soudu ve věci samé
rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popř. ochranné opatření nebo bylo upuštěno
od potrestání
rozsudek, jímž byl obviněný (obžalovaný) zproštěn obžaloby
usnesení o zastavení tr. stíhání
usnesení o postoupení věci jinému orgánu
usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření
usnesení o podmíněném zastavení tr. stíhání
usnesení o schválení narovnání
rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek
Lze napadnout pouze výrok, příp. že výrok chybí; nelze napadnout pouze odůvodnění.
Důvody podání dovolání (§ 265b)
ve věci rozhodl nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce
rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně,
ve věci rozhodl vyloučený orgán (pokud nebylo možné to namítnout již dříve),
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání,
proti obviněnému bylo vedeno tr. stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,
bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení tr. stíhání, o podmíněném zastavení tr.
stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí vymezené v příslušných
ustanoveních TŘ,
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení,
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo
tr. sazbu stanovenou v tr. zákoně na tr. čin, jímž byl uznán vinným,
bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny
podmínky stanovené zákonem pro takový postup,
bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho
uložení,
v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní
podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý shora
uvedený důvod dovolání
byl-li uložen trest odnětí svobody na doživotí
Podání dovolání a jeho účinky
zásadně u soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni
ve lhůtě do 2 měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, tj. od doručení rozhodnutí soudu
druhého stupně (§ 265e/1)
nelze se vzdát dovolání
obsahové náležitosti dovolání (§ 265f): obecné náležitosti podání (§ 59 odst. 3); proti kterému rozhodnutí
směřuje; který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně
konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu

23
 dovolání lze měnit jen ve lhůtě pro podání
dovolání lze vzít zpět, dokud se NS neodebere k závěrečné poradě

centrální devolutivní účinek (vždy rozhoduje Nejvyšší soud jako dovolací soud)
nemá suspenzivní účinek (ale NS může rozhodnout o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí)
Oprávněné osoby (§ 265d):
nejvyšší státní zástupce (v prospěch i neprospěch)
obviněný prostřednictvím obhájce (jinak nejde o dovolání)

Řízení u soudů prvního stupně (§ 265h)

Soud prvního stupně v řízení o dovolání:
činí opatření k odstranění nedostatků v náležitostech obsahu dovolání
doručuje stejnopis dovolání a jeho odůvodnění podaného jednou oprávněnou osobou druhé oprávněné osobě
může navrhnout odložení nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí
předkládá spisy dovolacímu soudu
Řízení u dovolacího soudu (§ 265o-265r):
dovolací soud – Nejvyšší soud (§265c)
typy jednání dovolacího soudu:
veřejné – účast stát. zástupce povinná
neveřejné – fakultativně v případech uvedených v § 265r
provádění důkazů jen výjimečně (§ 265o/2)
Rozhodnutí dovolacího soudu (§ 265i-265n):
rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu:
princip vázanosti × výjimky (§ 265i: vliv na napadený výrok; vina a trest; neoddělitelné výroky)
dovolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost zpravidla jen těch výroků napadeného rozhodnutí, proti
nimž bylo podáno dovolání, a správnost postupu řízení, jež jim předcházelo,

zákaz refor. in peius (§265p), platí benef. cohaesionis (§265k odst. 2 věta 3)
tuto přezkumnou činnost provádí zpravidla jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání,
nepřezkoumává tu část napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení, která se týkají osoby, ohledně
níž dovolání podáno nebylo, jestliže týmž rozhodnutím bylo rozhodnuto o více osobách

usnesení:
odmítnutí dovolání učiněné bez meritorního přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu
předcházelo (§ 265i) – opožděné, neopr. osobou, nepřípustné, jiný než povolený důvod…
zamítnutí dovolání, pokud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení mu předcházejícího zjistí, že
dovolání není důvodné (§ 265j)
zrušení napadeného rozhodnutí nebo jeho části (§ 265k)
zrušení napadeného rozhodnutí nebo jeho části a vrácení soudu k novému projednání (vázanost nižšího
soudu názorem NS)
přikázání soudu, aby rozhodl o chybějícím výroku nebo doplnil neúplný výrok (§ 265l)
rozsudek:
sám rozhodne o chybějícím výroku nebo o doplnění neúplného výroku ex nunc (§ 265m)
proti rozh. o dovolání je přípustná pouze obnova řízení (§ 265n)

24
2. STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA (§ 266 - § 276)

jen proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce (pouze výrok), nelze ji uplatnit proti
rozhodnutí NS (§ 265n).
účelem je náprava právních vad pravomocných rozhodnutí nebo náprava vadného postupu řízení, které
pravomocnému rozhodnutí předcházelo.
může podat pouze ministr spravedlnosti.
podává se k Nejvyššímu soudu.
pro podání není stanovena žádná lhůta

obsahové náležitosti SPZ: § 267/1,2

ministr je povinen ve stížnosti uvést, zda ji podává ve prospěch či neprospěch obv. a odůvodnit ji.
Pokud ne – 14 dnů na odůvodnění. Ale nijak nesankcionováno, když nesplní – není důvodem zamítnutí
podanou stížnost již nelze měnit, ale lze ji vzít zpět
centrální devolutivní účinek (rozhoduje o něm vždy Nejvyšší soud)
nemá suspenzivní účinek, ale ministr může navrhnout odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí (§ 266/7)
důvody SPZ (§ 266/1):
napadeným rozhodnutím byl porušen zákon
rozhodnutí bylo učiněno na podkladě vadného postupu v řízení
Řízení u Nejvyššího soudu:
jednání: veřejné, pouze pokud NS stížnost zamítne, může rozhodnutí učinit neveřejně (§ 274).
rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (§ 267/3):
přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti zpravidla jen těch oddělitelných výroků napadeného
rozhodnutí, proti nimž byla podána SPZ, a správnost postupu řízení, které jim předcházelo
přezkumnou činnost provádí zpravidla jen v rozsahu a z důvodů uvedených ve SPZ
nepřezkoumává tu část napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení, která se týká osoby,
ohledně níž SPZ podána nebyla, jestliže týmž rozhodnutím bylo rozhodnuto o více osobách.
je-li to nutné, je předseda senátu oprávněn provést potřebné šetření (§ 276)
Rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 268, 269):
Usnesením zamítne stížnost pro porušení zákona (nepřípustná nebo nedůvodná)
nezamítne-li Nejvyšší soud SPZ a shledá-li, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že napadeným
rozhodnutím, popř. jeho částí, nebo v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon. Tento
výrok nemá sám o sobě vliv na právní moc napadeného rozhodnutí. Byl-li však porušen zákon v neprospěch
obviněného, zruší NS zároveň s rozsudkem o porušení zákona napadené rozhodnutí nebo jeho část, popř.
též vadné řízení mu předcházející a může přikázat nové projednání věci či sám rozhodnout (§ 271).
po zrušení rozh. ex nunc
platí benef. cohaesionis (§269 i.f.) i zákaz reformatio in peius [§ 271 odst. 1 písm. a)]

3. OBNOVA ŘÍZENÍ (§ 277 - § 289)

směřuje proti taxativně stanoveným pravomocným rozhodnutím soudu nebo st. zástupce (§ 277):
rozsudek
tr. příkaz
usnesení o zastavení tr. stíhání
usnesení o podmíněném zastavení tr. stíhání
usnesení o schválení narovnání
usnesení o postoupení věci jinému orgánu.

25
 nemá suspenzivní účinek (možnost odložení nebo přerušení výkonu trestu pravomocně uloženého
v původním řízení)
nemá devolutivní účinek
účelem je odstranění nedostatků především ve skutkovém zjištění, na němž určité rozhodnutí spočívá.
rozhoduje se jen o otázce, zda nové skutečnosti či důkazy, které byly dříve neznámé orgánů činným v tr.
řízení, jež ve věci rozhodovaly, mohou odůvodnit jiné rozhodnutí, než jaké bylo v původním řízení učiněno.
Důvody pro obnovu řízení (§ 278):
vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy orgánu činného v tr. řízení, o jehož rozhodnutí jde, dříve
neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy již známými odůvodnit
jiné rozhodnutí, než jaké bylo učiněno v rozhodnutí, jehož se návrh týká

některý z OČTŘ v původním řízení porušil své povinnosti jednáním zakládajícím tr. čin a tato skutečnost byla
kvalifikovaně zjištěna pravomocným rozsudkem.

na základě právního předpisu, který zcela nebo v části Ústavní soud nálezem zrušil, byl vydán soudem v tr.
řízení rozsudek, jenž nabyl právní moci, ale nebyl dosud zcela vykonán.

Podání návrhu na obnovu řízení:

návrh může být podán ve prospěch i v neprospěch obviněného (odsouzeného)
obsah návrhu
o povolení obnovy řízení se rozhoduje vždy jen na návrh oprávněné osoby
oprávněné osoby (§ 280):
st. zástupce
obviněný
osoby, které by mohly podat ve prospěch obviněné odvolání, tj. příbuzní obviněného v pokolení přímém,
jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh
obhájce obviněného v řízení proti uprchlému
oprávněnou osobou nejsou poškozený ani zúčastněná osoba
dozví-li se soud o skutečn. odůvodňující podat návrh, vyrozumí o tom SZ (§ 280/5)
návrh lze vzít zpět
podání návrhu není časově omezeno (výjimka u mladistvých – v neprospěch subjektivní lhůta 6 měsíců)
Řízení o návrhu na povolení obnovy a rozhodnutí o něm
řízení obnovovací
soud usnesením obnovu buď povolí nebo zamítne
je-li obnova povolena, je zároveň zrušeno napadené rozhodnutí
rozhodnutí soudu o návrhu na povolení obnovy řízení – soud návrh zamítne za podmínek v § 283
(neoprávněná osoba, nepřípustnost obnovy, nedůvodnost)
obnova v neprospěch obviněného vyloučena z důvodů v § 279 (trestnost činu zanikla, uplynula lhůta v délce
½ promlčecí doby, obv. zemřel…)
příslušnost soudu (§ 281): skončilo-li původní řízení usnesením SZ, rozhoduje soud, který by rozhodoval o
obžalobě; v ostatních případech ten soud, který rozhodl v původním řízení v 1. st.
Rozhoduje se zásadně ve veřejném zasedání (§ 286) a proti rozhodnutí je možné podat stížnost, která má
odkladný účinek
Řízení po povolení obnovy
po pravomocném povolení obnovy se v obnoveném řízení věc znovu projedná a rozhodne, a to buď v celém
rozsahu, nebo v části, v které byla obnova povolena a původní rozhodnutí zrušeno.
Řízení pokračuje ve fázi, ve které skončilo

26
řízení veřejné, pouze o zamítnutí může soud rozhodnout i v neveřejném zasedání (§ 286).
Zákaz reformace in peius v případě obnovy ve prospěch platí jen pro uložený trest

27
 4. Trestný čin (pojem, struktura, pojetí, kategorizace trestného činu), čin
jinak trestný a beztrestný, provinění. Řádné opravné prostředky.
- Legální vymezení trestného činu, jakožto základního pojmu trestního práva (§ 13 TZ): „Trestným činem je
protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.“
 Trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění (§6 zákona o odpovědnosti mládeže…)
 Náležitosti TČ – musí být naplněny obě současně, aby se jednalo o trestný čin:
 Protiprávnost (rozpor činu s objektivním právem)
 Naplnění znaků uvedených v zákoně (skutkové podstaty) – nemusí však naplňovat všechny
znaky (viz pokus) - §111 TZ: „TČ se rozumí jen čin soudně trestný, a pokud z jednotlivého
ustanovení TZ nevyplývá něco jiného, též příprava k TČ, pokus TČ, organizátorství, návod a
pomoc.“
 Dělení TČ (§14)
 Přečiny – všechny nedbalostní TČ a ty úmyslné TČ na něž TZ stanoví trest odnětí svobody
s horní hranicí trestní sazby do 5 let
 Zločiny – všechny trestné činy, které nejsou podle TZ přečiny
 Zvlášť závažné zločiny (zvláštní druh zločinů, nikoli samostatná kategorie) – úmyslné
TČ, na něž TZ stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 10
let
 2 odlišná pojetí trestného činu:
A) Materiální stránka TČ: Skutková podstata má svůj materiální znak, jehož prostřednictvím je
vyjádřena materiální stránka TČ. Tímto materiálním znakem je společenská škodlivost. Jsou-li dány
naplněny formální znaky skutkové podstaty, je zásadně dána i konkrétní společenská škodlivost,
čímž je naplněn materiální znak. při posuzování viny pachatele se OČTŘ při aplikaci konkrétního
zákonného ustanovení opírá o konkrétní míru materiální stránky při řešení trestnosti určitého činu
bez ohledu na formální stránku.
B) Formální stránka TČ – TČ činem je jednání, naplňující znaky uvedené v zákoně: zákonodárce
musí stanovit znaky TČ tak přesně, aby případy, kdy TČ má všechny tyto formální znaky a není pro
společnost větší mírou nebezpečný, byly minimální. Výhodou formálního pojetí je tedy vyšší legalita
podmínek trestní odpovědnosti, avšak s rizikem přílišné tvrdosti zákona
(Materiálně-formální pojetí v širším smyslu – materiální stránka spáchaného činu se
hodnotí vedle skutkové podstaty na základě všech okolností případu, tedy i těch, které pod
znaky skutk. podstaty subsumovat nelze. Materiálně formální pojetí v užším smyslu (de
facto form. mater. pojetí TČ dle Kratochvíla v Beckovi) – OČTŘ posuzuje mat. stránku
z hlediska viny výlučně v hranicích skutk. podstaty. Konkrétní skutkové okolnosti zvyšující či
snižující mat. stránku, které nelze subsumovat pod odpovídající znaky skutk. podst.,
z pohledu viny význam ztrácejí. Mohou však ovlivnit jako okolnosti obecně polehčující či
přitěžující, které s vinou nesouvisí, úvahy o ukládaném trestu)
 Touto definicí se opouští formálně-materiální pojetí TČ podle předcházející právní úpravy, současné
pojetí má být formální a případnou tvrdost zákona má korigovat zásada subsidiarity trestní represe
(materiální korektiv). Materiální korektiv tak brání, aby jako trestné činy byly posuzovány bagatelní
případy, jakož i taková jednání, která nejsou pro společnost škodlivá (§ 12/2 TZK). Škodlivost jednání
pachatele není podmínkou trestnosti činu, je však důležitým hlediskem zejména při ukládání trestů
(trestní stíhání pachatele méně škodlivého trestného činu se tedy zpravidla zahájí; nebude-li však
jednání pachatele orgány činnými v trestním řízení shledáno společensky škodlivým, bude trestní
stíhání zastaveno.) V důsledku zavedení formálního pojetí trestného činu dochází k přesnějšímu
vymezení skutkových podstat jednotlivých trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního
zákona, a tedy k omezení prostoru orgánů činných v trestním řízení při posuzování jednání pachatele

28
 Formální stránka TČ (tzv. formální znaky skutkové podstaty TČ)
a) Fakultativní – zákon předepisuje jen pro některé skutkové podstaty
b) Obligatorní – musí být přítomny u každé skutkové podstaty všech TČ:
1. Subjekt (trestně odpovědný pachatel)
 Může být FO i PO
 Zahrnuje nejen pachatele samotného, ale i účastníka (pomocníka, organizátora či návodce),
spolupachatele, nepřímého pachatele a toho, kdo se dopustí pokusu či přípravy TČ
 Obligatorní znaky:
A. Věk – TO vzniká až po dovršení 15. roku věku (§ 25 TZ, ZSM), tzv. plná trestní
odpovědnost začíná až dovršením 18 let u mladistvých pachatelů je třeba rozumová a
mravní vyspělost (§ 5/1 ZSM) - jde o další podmínku trestní odpovědnosti u mladistvých
B. Příčetnost (§ 26, duševní porucha v § 123 TZ) – určuje, zda lze pachateli přičítat či vytýkat
v morální rovině jednání, jehož se dopustil (posuzuje se zpětně, v době spáchání). Skládá
se ze dvou částí, přičemž vyloučení, byť jedné z nich vede k vyloučení příčetnosti:
I. Schopnost rozpoznávací (tzv. rozumová složka) – zda pachatel byl schopen
rozpoznat následky svého jednání
II. Schopnost ovládací (tzv. volní složka) – zda byl pachatel schopen své jednání ovládat
 tzv. zmenšená příčetnost (§ 27) – nemá vliv pro otázku viny, v případě nezavinění tohoto
stavu se však jedná o polehčující okolnost. Podobnou polehčující okolností je též
způsobení TČ v silném rozrušení, ze soucitu či z nedostatku životních zkušeností (§ 41
písm. b)
Nastávají i situace, kdy se pachatel vlastním přičiněním dostane do stavu nepříčetnosti:
i. Actio libera on causa dolosa (úmyslné jednání svobodné ve své příčině) – kdy se
pachatel úmyslně uvede do stavu nepříčetnosti (tzv. „pití na kuráž“)
ii. Actio libera in causa culposa (nedbalostní jednání svobodné ve své příčině) –
pachatel si je vědom možnosti spáchání TČ, ale nedbá toho
iii. Rauschdelikt (§ 360 TZ) – zavinění pokrývá pouze přivedení se do stavu
opilosti, nikoli možnost spáchání TČ
 Fakultativní znaky:
A. Subjekt obecný
B. Subjekt speciální – vymezen určitou obecnou vlastností (např. občan ČR)
C. Subjekt konkrétní – vymezen konkrétní vlastností či vztahem (matka novorozeněte)
2. Subjektivní stránka (tj. zavinění neboli vnitřní vztah pachatele ke svému jednání)
 Vyjadřuje morální rozměr viny
 Jediný obligatorní znak: zavinění
 Představuje vnitřní psychický vztah pachatele k následku TČ nebo jeho předmětu
útoku
 Tvoří jej 2 složky:
i. Intelektuální (vědění) – představuje pachatelovu vědomost a představy o vnější
realitě
ii. Volní (chtění) – vyjadřuje pachatelův postoj (co chtěl, nebo s čím byl alespoň
srozuměn)
 Zavinění existuje ve 2 formách:
I. Úmysl (pachatel věděl, že může jednáním, uvedeným v TZ, způsobit následek
dle TZ)
I.I úmysl přímý (§ 15 odst. 1 písm. a) – a způsobit následek přímo chtěl

29
 I.II úmysl nepřímý (§ 15 odst. 1 písm. b) – přímo jej způsobit nechtěl, ale pro
případ, že jej způsobí, s ním byl srozuměn, tedy jej přece chtěl, byť nepřímo
II. Nedbalost
II.I Nedbalost vědomá – pachatel věděl, že může jednáním dle TZ způsobit
následek dle TZ, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že takový následek
nezpůsobí
II.II Nedbalost nevědomá – pachatel nevěděl, že může jednáním dle TZ způsobit
takový následek, ač o tom vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům
vědět měl a mohl
 hrubá nedbalost (§ 16 odst. 2, § 249 odst. 1, § 221 odst. 1) – nejedná se o
zvláštní odvozenou formu nedbalosti, ale o její určitou kvalitu. Může být vědomá
i nevědomá.
 Fakultativní znaky:
A. Motiv – vnitřní podnět, který pachatele vedl k rozhodnutí spáchat TČ
B. Záměr – finální výsledek, který si pachatel od své trestné činnosti slibuje
C. Cíl - co chtěl pachatel svým trestným jednáním způsobit
3. Objekt (tj. hodnota, která byla TČ porušena, nebo ohrožena – např. zdraví, život, majetek)
 Vztah, nebo zájem, jejž právní řád normami trestního práva chrání (abstraktní hodnota – např.
lidský život).
 Nutno odlišit od předmětu: výseč reality, na kterou pachatel při útoku působí (např. tělo oběti,
peněženka, …)
 Třídění objektů:
I. Obecný – souhrn všech zájmů, vztahů a hodnot, které TP chrání
II. Rodový - souhrn všech zájmů, vztahů a hodnot na dosti vysoké úrovni abstrakce
(poskytování ochrany oprávněným zájmům celku a jednotlivce)
III. Druhový – konkretizuje objekt rodový, ale zobecňuje ten individuální či skupinový (např.
svoboda)
IV. Skupinový – průsečík různých individuálních objektů (např. lidské zdraví)
V. Individuální – odpovídá konkrétnímu TČ
VI. Konkrétní – představuje abstraktní rovinu zájmu, zasaženého konkrétním TČ, konkrétním
pachatelem
4. Objektivní stránka (tj. jednání pachatele, trestněprávní relevantní následek a příčinná souvislost
mezi nimi)
 Představuje způsob, jakým byl TČ spáchán
 Fakultativní znaky: čas (určité zvláštní období – válečný stav, živelná pohroma), místo
(přístupné dětem, na bojišti), způsob (zvlášť surový, trýznivý) či účinek TČ
 Obligatorní:
I. Jednání – vůlí řízené chování člověka (volní charakter!)
A. Konání (komisivní jednání) – spočívá v aktivní vůli
B. Opomenutí (omisivní jednání) – spočívá ve vůlí řízeném zdržení se jednání
Podle formy jednání je možné dělit TČ:
i. Pravé omisivní delikty – mohou být spáchány výhradně opomenutím
ii. Nepravé omisivní delikty – mohou být spáchány omisivním i komisivním
jednáním
iii. Komisivní delikty – mohou být spáchány pouze konáním pachatele
II. Následek – prvek, který propojuje jednání a objekt, důležitý zejména pro určení
vývojového stadia TČ. Má 2 podoby:
A. Porucha – bezprostřední zasažení objektu
B. Ohrožení – riziko, že k poruše dojde
III. Příčinný vztah (kauzální nexus) – spojuje jednání a následek
Je úlohou orgánů činných v trestním řízení prokázat, že všechny znaky skutkové podstaty byly naplněny. Jeden
TČ může obsahovat více skutkových podstat. Skutkové podstaty lze třídit podle následujících kritérií:
 Charakter a typová míra společenské škodlivosti:
 Základní – obsahující všechny 4 formální znaky, vyjadřující základní typovou míru společenské
škodlivosti (zpravidla uvedena v 1. odstavci – např. § 145 odst. 1)
 Kvalifikovaná – přidávají se další znaky vyjadřující vyšší typovou společenskou škodlivost,
proto je přísněji trestaná (§ 140 odst. 3)
 Privilegovaná skutková podstata – přidávají se další znaky vyjadřující však nižší typovou
společenskou škodlivost (§ 142)
 Struktura jednotlivých prvků znaků skutkové podstaty
 Jednoduchá – každý znak SP jednolitý (jeden prvek subjektu, jeden subjektivní stránky, jeden
objektu a jeden objektivní stránky - § 145 odst. 1)
 Složená skutková podstata – skládá se ze znaků různých jednoduchých SP (§ 173 odst. 1)
 Povaha hypotetické dispozice trestněprávní normy
 Přikazující a zakazující – ukládají svým adresátům ne/jednat určitým způsobem (§ 367 odst.
1)

30
  Blanketní (odkazují na jiný právní předpis - § 293 odst. 1)), popisné (obsahující legální definice
pojmů, s nimiž operují - § 247 odst. 1)), odkazovací (odkazují na konkrétní právní předpis - §
226 odst. 1)
 Obecné (§ 209 odst. 1) a kasuistické (§ 211 odst. 1)
 Okruh subjektů, na něž skutková podstata dopadá
 SP s obecným pachatelem – kdokoliv
 SP se speciálním subjektem – např. voják u vojenských TČ
 SP s konkrétním subjektem – osoba s konkrétním vztahem k poškozenému (matka
k novorozenci)
 Funkce TČ:
 TČ plní funkci jediného základu trestní odpovědnosti - tento základ představuje konkrétním jednáním
naplněnou určitou skutkovou podstatu TČ, tedy TČ jakožto jednotu skutkového a právního.
 TČ plní dále funkci jednoho z kritérií soudní individualizace trestů, vedle např. poměrů pachatele
existujících a hodnocených v době ukládání trestu
 samotný TČ, jako jedno z kritérií zmíněné individualizace trestu, je posuzován při úvaze o
trestu podle toho, s jakou intenzitou byly konkrétně naplněny jeho znaky, jakož i podle toho,
které další skutečnosti, které netvoří znaky skutkové podstaty, ovlivňují materiální stránku
tohoto činu
 materiální korektiv společenské škodlivosti bude třeba zohledňovat v rámci ukládání trestů
 kritéria povahy a závažnosti činu se uplatní jako základní kritéria pro stanovení druhu trestu
a jeho výměry (společenská škodlivost je určována povahou a závažností TČ).
 v rovině trestání hodnotíme uvedenou povahu a závažnost TČ na základě, resp.
s přihlédnutím i k vyšší intenzitě, než kterou vyžaduje samotné naplnění skutkové podstaty,
tj. jejich znaků nebo též s přihlédnutím k dalším skutečnostem, které znaky skutkové podstaty
vůbec nejsou, nicméně konkrétní stupeň materiální stránky ovlivňují, tj. snižují nebo zvyšují
 lze ještě hovořit o trestněpolitické funkci trestného činu - ta spočívá v tom, že zákonodárce vymezením
tohoto pojmu, obecně i ve zvláštní části, jakož i stanovením typických trestních sankcí za jednotlivé typy
trestných činů, vymezuje rozsah trestního bezpráví a tím zároveň i sféru např. trestně správního bezpráví.
Jinými slovy řečeno, pomocí právního pojmu trestný čin je de lege ferenda, ale i de lege lata určováno,
co má být, resp. co je předmětem trestního postihu ze strany soudu

- Čin jinak trestný: relativně beztrestný (beztrestný v poměru ke konkrétním okolnostem případu – tj. za jiných
okolností by byl trestný). Tato relativní beztrestnost může být vyvolána:
a) Nedostatkem některého znaku skutkové podstaty TČ (krádež dítětem do 15 let, pachatelova nevědomost o
páchání TČ, bodnutí řidiče vosou a následné způsobení autonehody, ….)
b) Čin sice naplňuje skutkovou podstatu TČ, ale v konkrétním případě je vyloučena protiprávnost (usmrcení
policistou ve výkonu)

Čin jinak trestný nevyvolává trestní odpovědnost sám o sobě. Vyvolává však trestněprávní reakci v podobě
uložení ochranného opatření.

- Čin beztrestný: beztrestnost je dána vždy, nezávisí tedy na konkrétních okolnostech případu
a) Čin dovolený – není protiprávní, ani společensky škodlivý (vlastník zničí svoji věc)
b) Čin nedovolený – protiprávní i společensky škodlivý, na základě zásady trestní represe postačí reakce jiného
systému právní odpovědnosti (přestupek, soukromoprávní delikt)
c) Čin společensky škodlivý, avšak nikoli protiprávní (sebevražda)

ŘÁDNÉ OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

- Řádné opravné prostředky: proti rozhodnutí, které dosud nenabylo právní moci a do rozhodnutí o
opravném prostředku právní moci nabýt nemůže. Slouží k nápravě následujících vad rozhodnutí:
 Skutkovým v případě, kdy rozhodnutí vychází z nesprávného skutkového stavu (nebyly správně
provedeny či vyhodnoceny všechny důkazy)
 Právním, kdy OČTŘ v rozhodnutí nesprávně aplikoval hmotněprávní normu
 Procesním, kdy vadnému rozhodnutí předcházela vada v průběhu trestního řízení
- Účelem ŘOP je zajištění práva na spravedlivý proces, naplnění materiální pravdy a zákonnosti trestního
řízení  zajištění jednotnosti rozhodovací praxe
- V případě, kdy ještě nebylo vydáno rozhodnutí, lze:
 požádat o přezkum postupu policejního orgánu či státního zástupce (§ 157a TŘ) – proti průtahům
či jiným vadám v postupu
 podat stížnost (§ 164 zákona o soudech a soudcích) - proti průtahům či jiným vadám v postupu
 podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu (§ 174a ZSS) – jen ptori průtahům
- Platí obecné zásady platné v trestním řízení (některé modifikované)
 Zásada oficiality: opravná řízení nejsou zahajována ex officio, nejprve nutné podání oprávněnou
osobou
 Zásada presumpce neviny (u mimořádných opravných prostředku již odsouzený vykonává trest),
zásada veřejnosti, ústnosti a bezprostřednosti

31
- Principy ovládající systém opravných prostředků:
 Týkající se přezkoumání opravného prostředku:
 princip revizní – nevázanost orgánu rozsahem ani důvody napadení rozhodnutí (přezkum
celého rozhodnutí)
 princip vázaného přezkumu – opak, přezkum jen v rozsahu uvedeném v OP
 beneficium cohaesionis (dobrodiní souvislosti) – průnik předchozích (změna rozhodnutí i
vůči osobě, která OP neuplatnila)
 Týkající se možnosti vyřízení OP:
 princip apelační – odvolací orgán může sám rozhodnout (vady právní, skutkové, i
procesní – typický pro odvolání)
 kasační – odvolací orgán může rozhodnutí pouze zrušit, vrátit původnímu orgánu a
zavázat jej svým právním názorem (jen vady právní – typický pro mimořádné opravné
prostředky)
 zákaz reformationis in peius (zákaz změny k horšímu)
 Týkající se účinků rozhodnutí:
 účinek suspensivní (odkladný) – po dobu trvání opravného řízení napadené rozhodnutí
nevyvolává žádné účinky
 účinek devolutivní – o opravném prostředku rozhoduje jiný orgán, než který vydal
napadené rozhodnutí (centralizovaný/ decentralizovaný)
- Formální náležitosti opravných prostředků:
 Obecné (§ 59 odst. 4 TŘ)
 Identifikace osoby, která jej činí
 Identifikace věci, ve které jej činí
 Identifikace účelu podání
 Identifikace OČTŘ, jemuž je určeno
 Datace a podpis
 Druhové:
 Označení rozhodnutí, proti kterému brojí
 Rozsah, v jakém je rozhodnutí napadáno
 Důvod, pro nějž je OP podáván
 další (označení, zda je odvolání státního zástupce podáno ve prospěch či neprospěch
obviněného, apod.)
- Vlastnosti opravných prostředků:
 Přípustnost – způsobilost být předmětem opravného řízení ( dodržení lhůty, oprávněnost osoby
vymezení důvodu)
 Důvodnost – věcná opodstatněnost opravného prostředku
- Dělení opravných prostředků:
A. Řádné – podávají se proti dosud nepravomocným rozhodnutím
B. Mimořádné (viz. otázka č. 5)
 podobné instituty (slouží k nápravě vad procesního postupu): námitky proti přibrání znalce a
zadání znaleckého posudku, námitky do protokolace, námitky proti způsobu průběhu úkonu,
námitky proti kvalitě obrazového či zvukového záznamu, námitky oběti proti zaměření otázky,
řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazu
k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, zrušení odsuzujícího rozsudku proti uprchlému a
opakování hlavního líčení, přezkumu postupu policejního orgánu či státního zástupce
v přípravném řízení, návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, stížnost dle § 164 ZSS
- Druhy řádných opravných prostředků:
1. Stížnost
 Slouží k nápravě vad skutkových, právních i procesních v usneseních OČTŘ
 Přípustnost:
 Proti všem usnesením policejního orgánu/ těm usnesením soudu či státního zástupce, u
nichž to zákon výslovně stanoví/ usnesením Nejvyššího státního zástupce, kde je
k rozhodování o stížnosti příslušný soud
 Do 3 dnů od oznámení usnesení
 Adresuje se orgánu, který napadené usnesení vydal
 Smí ji podat osoba, které se napadené usnesení přímo dotýká nebo která dala podnět
svým oprávněným návrhem/ ve prospěch obviněného v případě vazby, ochranného
léčení či zabezpečovací detenci i osoby, které mohou ve prospěch obviněného podat
odvolání (§ 247 odst. 2) / státní zástupce/ OSPOD u mladistvého
 Nároky na uvedení důvodů nejsou žádné
 Splňuje-li stížnost formální požadavky, přezkoumá ji nejprve orgán, který napadené usnesení vydal
(TŘ zde připouští autoremeduru, orgán tím však nesmí dotknout práv jiné strany v řízení - proti
usnesení o autoremeduře je taktéž přípustná stížnost). Po uplynutí lhůty všech k podání stížnosti,
postoupí stížnost svému nadřízenému orgánu. Nadřízený orgán:
a) Stížnost zamítne pro nepřípustnost, nesplnění ostatních formálních podmínek či pro
nedůvodnost (§ 148 odst. 1 TŘ)

32
 b) Sám rozhodne ve věci (§ 149 odst. 1 písm. a)
c) Napadené usnesení zruší a věc vrátí k dalšímu řízení původnímu orgánu, přičemž jej váže
svým právním názorem (§ 149 odst. 1 písm. b)
d) Doplní usnesení o chybějící část, aniž by jej zrušil (§ 149 odst. 4)
 Stanovená 5-denní pořádková lhůta pro stížnosti proti usnesením st. Zástupce či policejního
orgánu, při nichž dochází k citelným zásahům do ZPaS (vazba, zajištění nemovitosti, …)
 Osoba, která stížnost podala, má právo ji vzít zpět (§ 144 odst. 2) a každá oprávněná osoba se
může práva podat stížnost vzdát (§ 144 odst. 1) – poté se vylučuje z okruhu oprávněných osob
 V případném řízení se zpravidla projednává stížnost bez účasti obviněného, před soudem
v neveřejném zasedání
 Omezený revizní princip, možnost uplatnění beneficium cohaesionis (§ 150 odst. 2), kombinace
apelačního a kasačního principu, zákaz reformationis in peius, vždy devolutivní účinek (kromě
autoremedury), ve vyjmenovaných případech i suspenzivní
 Řízení o stížnosti není koncentrované, lze uvádět nové důkazy i skutečnosti (§ 145 odst. 2)

2. Odvolání (§ 245–265 TŘ)

 přípustné proti všem rozsudkům soudu 1. stupně, pokud nenabyly PM (proti jinému, než
prvostupňovému rozsudku nepřichází v úvahu), nelze ani proti trestnímu příkazu
 musí směřovat proti výroku rozsudku, nikoli jen proti jeho důvodům
 nejsou předepsány konkrétní formalizované důvody: vychází se z obsahu (neucedení důvodů
může vést až k zamítnutí)
 široký okruh oprávněných osob:
 obžalovaný - pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká
 státní zástupce - pro nesprávnost jakéhokoli výroku, ve prospěch/neprospěch obviněného
 zúčastněná osoba (její zákonný zástupce nebo zmocněnec) – pro nesprávnost výroku o
zabrání věci
 poškozený – pro nesprávnost výroku o zabrání věci
 osoby se samostatným odvolacím právem (příbuzní v pokolení přímém, sourozenci, osvojenci,
osvojitelé, manželé, partneři a druzi) – jen ve prospěch obviněného a nikoli proti jeho vůli,
ačkoliv vlastním jménem
 obhájce či zákonný zástupce (opatrovník) – i proti vůli obviněného
 OSPOD – ve prospěch mladistvého, i proti jeho vůli
 podává se do 8 dnů od doručení opisu rozsudku (je možné podat přímo v hlavním líčení)
 adresuje se soudu, který napadené rozhodnutí vydal
 Řízení o odvolání:
1) soud 1. stupně odstraní nedostatky náležitostí odvolání a poskytne stranám možnost vyjádřit
se ve lhůtě 5 dnů k podanému odvolání a k nápravám (§ 251/1), u obžalovaného, který nemá
obhájce, je to 8 dnů (§ 251 odst. 2)
2) Pokud nejsou vady odstraněny, soud odvolání odmítne (o čemž strany dopředu poučí - § 253
odst. 3)
3) Po uplynutí lhůt všech oprávněných osob k podání odvolání, postoupí odvolacímu soudu
(autoremedura není možná)
4) Odvolací soud:
a) Odvolání zamítne, pokud není splněna některá formální podmínka
b) Odvolání odmítne, pokud nesplňuje formální podmínku odůvodnění
c) Odvolání zamítne, není-li důvodné
d) Odvolání vyhoví a
i. Napadený rozsudek zruší a sám učiní rozhodnutí, které měl učinit soud 1. stupně
(např. postoupí věc přestupkové komisi, …)
ii. Napadený rozsudek zruší a a rozhodne ve věci meritorně sám
iii. Napadený rozsudek zruší, vrátí jej soudu 1. stupně a zaváže jej svým právním
názorem
iv. Napadený rozsudek zruší a vrátí věc státnímu zástupci k došetření v přípravném
řízení
 Soud o odvolání rozhoduje ve veřejném zasedání, jehož se povinně účastní státní zástupce a
obviněný: může probíhat dokazování (není koncentrováno)
 Zákaz reformationis in peius, apelační princip, princip vázaného přezkumu, beneficium
cohaesionis, vždy účinek devolutivní i suspenzivní
 Široce uplatnitelný opravný prostředek (čl. 7 odst. 1 Protokolu č. 7 k ÚLPZS), omezeno jen ve 2
případech:
I. Byla-li uzavřena dohoda o vině a trestu (pouze odchyluje-li se rozsudek od dohody)
II. Trestní příkaz s účinky odsuzujícího rozsudku – možnost podat pouze odpor

3. Odpor
 OP, kterým lze napadnout pouze trestní příkaz vydaný samosoudcem: vede vždy ke zrušení
trestního příkazu bez dalšího a nařízení hlavního líčení ve věci (nenaplňuje veškeré účely OP, ale

33
 slouží k zachování práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu obviněného) – dále se
postupuje, jako kdyby TP nebyl vydán
 Podává se do 8 dnů od doručení trestního příkazu a adresuje se soudu, který příkaz vydal
 Oprávněné osoby: obviněný, osoby oprávněné podat ve prospěch obviněného odvolání, státní
zástupce
 Není možné vydat trestní příkaz proti mladistvému, proto nemůže být oprávněným k podání odporu
OSPOD
 Nemusí být uveden důvod odporu, ani rozsah napadaného příkazu
 Neplatí zákaz reformationis in peius: v hlavním líčení není soud nijak vázán obsahem zrušeného
trestního příkazu, může tedy uložit i přísnější trest (odchýlení však musí být zdůvodněno)
 Možnost vzdát se práva podat odpor (§ 314g odst. 1), podaný odpor však již není možno vzít zpět
 Neuplatní se princip apelační, ani kasační
 Odpor nemá devolutivní, ani suspenzivní účinky
 Není výslovně stanoveno, ale zřejmě se neuplatní ani beneficium cohaesionis

34
5. Trestné činy pokračující, trvající a hromadné. Souběh trestných činů z
hlediska viny a trestu. Hlavní líčení – účel, význam, charakteristické rysy,
průběh hlavního líčení a rozhodnutí.

5. 1. TČ pokračující, trvající a hromadné

- trestný čin může být spáchán v různě dlouhém časovém období
- doba spáchání trestného činu = časové období, ve kterém byl TČ spáchán
- doba spáchání trestného činu je důležitá především z hlediska věku pachatele, časové působnosti zákona a
promlčení
- zvláštním případem trestných činů trvajících delší dobu je: pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné,
trvající

1) POKRAČOVÁNÍ V TRESTNÉM ČINU

- legální definice v § 116 TZ
- jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu
stejného TČ, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a
v předmětu útoku

Definiční znaky (musí být splněny současně):

a) stejná skutková podstata
 každý dílčí útok musí splňovat všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, o jehož pokračování jde
 může jít o trestný čin dílem dokonaný (4 krádeže), dílem nedokonaný (při páté chycen - pokus o krádež)
 škody způsobené pokračováním v trestném činu se sčítají
 je vyloučeno, jestliže některé dílčí útoky jsou spáchány ve formě (spolu) pachatelství a jiné ve formě
účastenství - jiná skutková podstata
b) stejný nebo obdobný způsob provedení
c) objektivní souvislost
 (časová, případně místní souvislost a souvislost v předmětu útoku)
 rozhodující je časová souvislost (nijak neohraničená, závisí na druhu konkrétní trestné činnosti, ale
časové rozpětí musí být takové, aby šlo ještě o jednání na základě společného záměru)
 z hlediska místní souvislosti může jít i o dílčí akty v různých státech (judikatura)
d) subjektivní souvislost (společný záměr pachatele)
 postupné uskutečňování stejného záměru, který může vyplývat ze stejnorodého způsobu jednání
(pachatel odcizuje předměty určitého druhu) nebo z jiných objektivních skutečností (doba, způsob a místo
spáchání jednotlivých dílčích útoků)
 ke splnění stačí, pokud pachatel již od počátku alespoň zhruba zamýšlí pokračovat v trestné činnosti
- znaky pokračování v trestném činu je třeba vykládat ve vzájemné spojitosti
- pokračování v trestném činu se někdy objevuje i jako znak skutkové podstaty (§ 201/3b, § 202/2c)
- pokračování v trestném činu po delší dobu je obecně přitěžující okolností
- promlčení běží od dokončení trestné činnosti
- právní význam z hlediska viny - je uznáván u majetkových trestných činů - sčítání škod
- právní význam z hlediska trestu - přitěžující okolnost

Opakování trestného činu

- pachatel také znovu naplňuje skutkovou podstatu téhož trestného činu, ale chybí zde stejný záměr nebo jiné
podmínky pro pokračování - jde tedy o dva či více trestných činů a dva či více skutků, kdežto při pokračování jde
o jediný trestný čin a jediný skutek
- zakládá tak buď vícečinný souběh trestných činů, nebo recidivu

35
2) TRESTNÉ ČINY HROMADNÉ
- u těchto trestných činů je podmínkou trestnosti více útoků, které teprve v souhrnu zakládají odpovědnost za
trestný čin - např. jeden případ vyrobení zbraně nestačí k naplnění skutkové podstaty nedovoleného ozbrojování
- i zde musí být společný záměr a mnohost útoků, jako u pokračování, ale zde je mnohost útoků dána přímo ve
skutkové podstatě trestného činu
- považují se za spáchané za účinnosti pozdějšího zákona, pokud alespoň část těchto jednání proběhla po nabytí
účinnosti tohoto zákona - nevadí větší přísnost pozdějšího zákona
- promlčecí doba - od dokončení trestného činnosti

3) TRESTNÉ ČINY TRVAJÍCÍ

- takový čin, kterým pachatel vyvolal protiprávní stav a pak jej udržuje (zbavení, omezování osobní svobody) anebo
udržuje protiprávní stav, aniž zákon vyžaduje, aby jej také vyvolal
- nezaměňovat s trestnými činy, k jejichž zákonným znakům náleží jen způsobení, nikoli však udržování
protiprávního stavu (dvojí manželství apod.)
- trvání má význam jako znak skutkové podstaty, povahu přitěžující okolnosti má, pokud to trvalo déle, než
vyžaduje skutková podstata trestného činu
- promlčecí doba běží od zániku protiprávního stavu

Společné pro trestné činy hromadné, trvající a pokračování v trestném činu

- § 12/11 TŘ - pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání
od tohoto úkonu jako nový skutek.
- mezníkem oddělujícím jeden pokračující trestný čin od druhého je sdělení obvinění, přesněji však zahájení
trestního stíhání (§ 160/1 TŘ)
- pachatel je plně trestně odpovědný, pokud alespoň část jednání spáchal po dosažení 18. roku
- výše zmíněné trestné činy posuzujeme podle nového zákona, jestliže se alespoň část jednání pachatele odehrála
za účinnosti tohoto zákona, pokud jednání bylo trestným činem i podle dřívějšího zákona

TRESTÁNÍ POKRAČUJÍCÍCH, TRVAJÍCÍCH A HROMADNÝCH TČ

- pro pokračování v TČ, trestné činy hromadné a trvající trestné činy společně platí, že tyto činy se z hlediska
hmotného práva posuzují jako jeden skutek a jeden trestný čin. Podle § 12 odst. 11 TŘ pokračuje-li obviněný
v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
- pokračování v TČ, trestné činy hromadné a trestné činy trvajících se do novely z roku 2001 považovaly za jeden
skutek a jeden trestný čin z hlediska hmotného i procesního práva. Od roku 2002 je však v § 12 odst. 12 v TŘ
stanoveno, že skutkem se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestné činu. Pokud se některý důvod
nepřípustnosti trestního stíhání týká jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestné činu, nebrání to, aby
ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání.
(Příklad: Obviněný se během tří měsíců obdobným způsobem vloupal do deseti hostinců, vináren, bufetů a
způsobil desíti útoky celkovou škodu ve výši 275 tisíc korun. Podle právního stavu před novelou by byl pachatel
odsouzen za jediný skutek a jediný trestný čin krádeže ve formě pokračování v trestném činu a celková škoda
způsobený celkem deseti útoky by se sečetla a tvořila by škodu způsobenou tímto trestný činem. Pokud by snad
vyšlo najevo poté, co byl pachatel pravomocně odsouzen, že se dopustil ještě jednoho dalšího útoku, který by jinak
byl dílčím útokem pokračujícího trestného činu, nemohl by být pachatel pro tento nově najevo vyšlý jedenáctý dílčí
útok odsouzen, ledaže by bylo předchozí pravomocné odsouzení zrušeno. Pokud by snad nebyl jeden z dílčích
útoků pokračujícího trestného činu před soudem prokázán, jednoduše se z obžaloby vypustil. Podle současné
právní úpravy je možné ohledně nově se objevivšího útoku vést dodatečné trestní stíhání, i když o zbývající
části skutku již bylo pravomocně rozhodnuto. Je možné, aby si orgán činný v trestním řízení vybral jen několik
z několika dílčích útoků a jen tyto útoky stíhal, a o zbylých útocích rozhodl dodatečně. Každý z těchto dílčích
útoků je samostatným skutkem podle trestního práva procesního. Pokud by nebyl jeden z dílčích útoků
prokázán, soud musí obžalovaného pro tento dílčí útok zprostit. Pokračování v trestném činu zůstává
posuzováno jako jeden skutek z hlediska hmotného práva. Musí být zkoumáno, zda onen jedenáctý útok bude
tvořit jednotu s předchozími deseti. Z hlediska procesního práva je ovšem každý dílčí útok posuzován jako jeden
skutek.)

36
- je tedy nutné rozlišovat mezi pojmem skutek v hmotněprávním a procesněprávním smyslu!!!

- některé skutkové podstaty TČ obsahují pokračování, trvání či hromadnost jako svůj znak (§ 198 odst. 2
písm. d) nového trestního zákoníku - pokračování, § 274 - trvání, § 279 - hromadnost).
- tyto skutečnosti jsou významné při ukládání trestů za takovéto TČ z hlediska zásady zákazu dvojího hodnocení
téhož ve smyslu § 39 odst. 4.
- pokračování, trvání či hromadnost, pokud jsou konkrétně dány v intenzitě nezbytné pro naplnění znaku příslušné
skutkové podstaty, nelze pachateli přičítat ještě jedenkrát jako okolnost přitěžující podle § 42 písm. m).
- tuto přitěžující okolnost lze přičítat jen tehdy, jestliže doba páchání trvajícího deliktu (či doba, po kterou bylo v TČ
pokračováno, resp. po kterou byl páchán čin hromadný) byla podstatně delší, než stačí k naplnění skutkové
podstaty TČ. (Příklad: V § 198 odst. 1, 2 písm. d) se objevuje coby znak kvalifikované skutkové podstaty páchání
takového činu po delší dobu. Pokud pachatel pokračuje v týrání svěřené osoby po dobu, kterou lze kvalifikovat
jako delší, lze mu tuto okolnost přičíst pouze z hlediska viny, čímž se zcela vyčerpá její intenzita potřebná již
k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty a není možno ji vzít znovu v téže intenzitě v potaz při ukládání
jako okolnost přitěžující.)
- pokud například pokračování není znakem skutkové podstaty daného trestného činu, ale bude pokračování
trestného činu zjištěno a prokázáno a bude mít pokračování charakter předpokládaný v § 42 písm. m), zhodnotí
se toto při úvaze o druhu a výměře trestu.

INSTITUT SPOLEČNÉHO TRESTU ZA POKRAČOVÁNÍ V TRESTNÉM ČINU (§ 45)

- pro případ, že se o všech dílčích útocích pokračujícího trestného činu z jakýchkoli důvodů nekonalo společné
řízení (některý z dílčích útoků vyšel najevo teprve poté, co již bylo o jiném dílčím útoku téhož pokračujícího
trestného činu pravomocně rozhodnuto), lze přistoupit k ukládání společného trestu. Ukládání společného trestu
je opodstatněno důvody procesní povahy, stejně jak je tomu v případě trestu souhrnného.
- společný trest soud ukládá tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za jeden nebo za více dílčích útoků pokračujícího
trestného činu v době, kdy za jiný dílčí útok tohoto činu již nabyl právní moci odsuzující rozsudek (trestní příkaz).
- soud zruší v dřívějším odsuzujícím pravomocném rozsudku nejen celý výrok o trestu, ale též výrok o vině
(tímto se odlišuje společný trest od trestu souhrnného, neboť při ukládání souhrnného trestu se zrušuje jen výrok
o trestu)
- soud přitom znovu rozhodne, a to při vázanosti skutkovými zjištěním zrušeného rozsudku stran dříve
odsouzených dílčích útoků, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, a o společném
trestu za pokračující trestný čin.
- obdobně jak je tomu u souhrnného trestu platí, že společný trest nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším
rozsudkem.
- ustanovení o společném trestu za pokračování v trestném činu se užije i tehdy, je-li dřívější odsouzení takové
povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§ 45 odst. 3).
- ukládání společného trestu nepřichází v případě hromadného či trvajícího trestného činu v úvahu.
Z hlediska hmotněprávního i procesněprávního jde totiž o jeden skutek.

5. 2. SOUBĚH TRESTNÝCH ČINŮ

MNOHOST TRESTNÝCH ČINŮ – případ, kdy jeden pachatel spáchá jedním nebo více skutky dva nebo více
trestných činů

Rozlišujeme 2 základní formy mnohosti trestné činnosti:

A) souběh TČ (konkurence)
B) recidiva (zpětnost)

A) SOUBĚH
- souběh trestných činů je kvalifikovaná forma trestné činnosti, při které se jeden pachatel dopouští dvou
nebo více trestných činů dříve, než mu byl poprvé za některý z nich vyhlášen soudem I. stupně odsuzující

37
rozsudek nebo doručen trestní příkaz – byť oba nepravomocné (nemá vliv pozdější řádné či mimořádné opravné
řízení, v důsledku nichž došlo ke zrušení původního rozsudku, pokud opět skončí odsuzujícím rozsudkem)
- požadavek nabytí právní moci je zcela zásadní z hlediska ukládání souhrnného trestu: vstoupilo-li
vyhlášené/doručené rozhodnutí posléze v právní moc a jako odsuzující platilo
- tedy u rozsudku zprošťujícího, u rozsudku, jimž bylo upuštěno od potrestání nemůže být vyznačena hranice pro
účely jeho trestání X podmíněné upuštění od potrestání s dohledem (považuje se za odsuzující)
- skutečný souběh je možný pouze mezi TČ
- jestliže by pozdější zákon kriminalizoval druhý ze sbíhajících činů nikoliv nově, ale původní jeho trestnost by
naopak zmírnil, platil by zde příkaz retroaktivity ve prospěch pachatele
- odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu souhrnný trest podle toho ustanovení, které
se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný
- jde-li o vícečinný souběh, zvyšuje se horní hranice trestní sazby odnětí svobody u takového trestného činu o
jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a
při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let.

Souběh dělíme:
 podle počtů skutků de iure na jednočinný a vícečinný
 podle povahy právní kvalifikace na stejnorodý a nestejnorodý:

1) jednočinný - jedním skutkem bylo spácháno více TČ

- stejnorodý - pachatel jedním skutkem vícekrát naplní stejnou skutkovou podstatu TČ (vícenásobná teroristická
vražda)
- nestejnorodý - pachatel jedním skutkem spáchá více TČ různých skutkových podstat (např. znásilní otec svou
19 letou dceru)

2) vícečinný - více skutky spáchanými samostatně bylo spácháno více TČ

- stejnorodý - pachatel více skutky spáchá TČ stejné skutkové podstaty (např. v pondělí spáchá jednu loupež, ve
středu druhou, v pátek třetí,…).
- stejnorodý vícečinný souběh je třeba odlišovat od pokračování v trestném činu - není zde úmysl pokračovat v
útocích.
- nestejnorodý - pachatel více skutky spáchá TČ různých skutkových podstat (např. pachatel vykrade obchod a
při odvážení věcí zraní chodce) X hromadný TČ, kde je jednotný záměr pachatele

Jednota skutku:
- vícečinný souběh předpokládá více skutků (samostatných útoků) a každý se posuzuje jako samostatný TČ X
jednočinný souběh - jde o skutek jediný
- pojem skutek není právně definován, nelze zaměňovat s pojmem TČ - každý TČ musí být vždy i skutkem X
skutek není vždy TČ
- nutno odlišovat pojmy: jednota a totožnost skutku: jednota skutku je pojem hmotněprávní (má význam pro
určení, zda jde o souběh jednočinný nebo vícečinný X totožnost skutku je institut procesní
- aby se jednalo o jeden skutek, je třeba, aby akt jednání byl příčinou následku, který je znakem skutkové podstaty
některého TČ a v době jednání pachatel jednal zaviněně
- při posuzování souběhu je třeba rozhodnout, zda se jedná o jediný skutek nebo více skutků a podle kterých
zákonných ustanovení je třeba jednotlivý skutek posuzovat
- základním smyslem institutu jednočinného souběhu je vystihnout plně povahu a stupeň škodlivosti pro
společnost
- ze zákona není nikdy vyloučen souběh vícečinný X lze vyloučit souběh jednočinný.

Účinky souběhu:
TPH:

38
  TZ obsahuje nejednu skutkovou podstatu, jejímž znakem je souběh TČ
 př.: opětovně spáchá = v takových případech je souběh podmínkou trestní odpovědnosti
 v tomto případě nepřipadá v úvahu ani trest souhrnný, ani úhrnný, protože v těchto případech se ukládá
samostatný trest v sazbě spojené s kvalifikovanou skutkovou podstatou
 v případech, kdy není znakem skutkovou podstaty, se bere jako obecná přitěžující okolnost záležející
v tom, že pachatel „spáchal více TČ“ (§ 42 písm. n) TZ)
 při souběhu se ukládá tzv. úhrnný nebo souhrnný trest podle zásady absorpční
TPP:
 o sbíhajících TČ má být konáno jedno společné řízení
 při vícečinném souběhu lze některý TČ, resp. skutek vyloučit ze společného řízení

zásada = každý skutek má být zásadně posouzen podle všech zákonných ustanovení, které na něj dopadají, aby
byla vyjádřena společenská nebezpečnosti činu - výjimkou je zdánlivý souběh

Zdánlivý souběh (je jen singulární trestnou činností) = důvody vylučující souběh skutečný:
 jednočinný
o obecné důvody: všude tam, kde se jedná o pokračující, hromadný či trvající TČ či TČ opilství –
jedná se o jeden skutek de iure, který tvoří jeden a týž TČ.
o speciální důvody: vyloučen v důsledku povahy konkurujících si skutkových podstat, kdy:
o jednočinný souběh je vyloučen z následujících důvodů:
 poměr speciality = k ochraně týchž zájmů, má-li být speciálním ustanovením postihnut
záměr jinak (př.: je tu nějaký majetek a v zákoně je krádež, ale i loupež – tak ta loupež
je v poměru speciality ve vztahu ke krádeži; další poměr speciality – loupež / vydírání
– obecnější je vydírání, loupež bude speciální); ustanovení speciální vylučuje použití
ustanovení obecného
- v poměru speciality jsou i skutkové podstaty obecné v poměru s kvalifikovanými /
privilegovanými; dále pak složené skutkové podstaty

 poměr subsidiarity = k ochraně týchž zájmů, subsidiární ustanovení doplňuje ochranu

zájmů – zpravidla jsou to případy, kdy obecné znaky jsou doplněny o znaky další –
subsidiární (př.: TČ obecného ohrožení / TČ ohrožení pod vlivem návykové látky)

 faktická konzumpce = neporovnávají se skutkové podstaty, ale faktický skutkový děj,

jeden TČ je jen málo významným prostředkem k tomu hlavnímu trestnému činu, nebo
je jeho málo významným trestným produktem
(př.: při vraždě jsou probodány šaty oběti – vražda / poškození cizí věci – posuzovalo
by se, kolik stojí ty šaty – to je to, jestli je to ten málo významný prostředek, málo
významný výsledek v porovnání s tím hlavním)

 konzumpce předpokládaná zákonem – vztah mezi dvěma ustanoveními zákoníku

(úmyslné ublížení na zdraví / první pomoc – když chci někomu ublížit, tak se
nepředpokládá, že mu pak budu chtít pomoct...) – v praxi se toto neřeší, spíše jen
učebnicové

 pokračování v trestném činu / trvající / hromadný  hodnotí se až ten výsledek

 vícečinný
o obecné důvody: všude tam, kde se jedná o pokračující, hromadný či trvající TČ či TČ opilství –
jedná se o jeden skutek de iure, který tvoří jeden a týž TČ.
o speciální důvody: faktická konzumpce typicky mezi vývojovými stádii TČ i mezi obecnými
formami trestné součinnosti, kdy forma závažnější konzumuje formu méně závažnou

Trestání souběhu TČ
- souběh trestných činů je kvalifikovanou formou trestné činnosti pluralitní.
- označuje v trestním právu případ, kdy stejný pachatel spáchal dva nebo více trestných činů dříve, než byl za
některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek nebo obviněnému doručen trestní příkaz.
- z definice souběhu vyplývá, že hranicí, oddělující sbíhající se trestné činy je okamžik vyhlášení odsuzujícího
rozsudku, který musí v nějakém okamžiku nabýt právní moci.

39
V různých právních řádech se při souběhu trestných činů vyskytují různé způsoby ukládání trestu:
- zásada kumulace (sčítací) - kolik trestných činů, tolik trestů - vede k příliš tvrdým, neúměrně vysokým trestům
- zásada absorpce - trest přísnější pohlcuje mírnější (3 formy: absorpce deliktů, absorpce trestních sazeb,
absorpce trestů - do problematiky souběhu spadá jen absorpce trestních sazeb a trestů)
- zásada asperace (zostření) - trest se vyměří v rámci trestní sazby stanovené na čin nejpřísněji trestaný, lze ho
však nejrůznějším způsobem zostřit (např. zvýšení horní hranice této trestní sazby)

- podle našeho trestního zákona je základem trestání souběhu absorpce trestních sazeb mírnějších trestní sazbou
nejpřísnější. Obsažen je však i prvek kumulační (soud může vedle trestu přípustného uložit i jiný druh trestu,
pokud je uložení odůvodněno některým z ostatních souzených TČ) a prvek asperační (souběh je obecnou
přitěžující okolností §42 písm. n. Při vícečinném souběhu většího počtu TČ může soud rovněž fakultativně zvýšit
horní hranici sazby o 1/3, ale současně nelze aplikovat přitěžující okolnost dle §42/n – zásada zákazu dvojího
přičítání)

Pravidla pro ukládání trestu při souběhu jsou upravena v § 43 TZ

- při trestání souběhu se uplatňují 2 formy trestu:

Trest úhrnný (§ 43/1 TZ)

- o všech sbíhajících TČ se koná společné řízení, které se končí společným rozsudkem či trestním příkazem
- odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které
se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný;
- jde-li o vícečinný souběh většího počtu trestných činů, může soud pachateli uložit trest odnětí svobody v horní
polovině trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody
však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad
dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let.
- vedle trestu přípustného podle takového ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže
jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb
odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Stanoví-li trestní zákon za některý z takových
trestných činů pouze trest odnětí svobody, může být úhrnným trestem jen trest odnětí svobody jako trest
samostatný.

Trest souhrnný (§ 43/2 TZ)

- připadá v úvahu pouze u vícečinného souběhu
- soud uloží souhrnný trest, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního
stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin.
- spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto
zrušením, pozbyla podkladu.
- nezbytnou podmínkou tohoto zrušení je právní moc dřívějšího odsuzujícího rozsudku
- souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud
vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo
trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Odsuzujícím rozsudkem se rozumí také rozsudek, kterým bylo upuštěno od potrestání s dohledem podle § 48/1.
- soud společně s uložením souhrnného trestu zruší výrok o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem a
také další rozhodnutí, které na tento výrok obsahově navazují, pokud na základě změny, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
- výše uvedené ustanovení o souhrnném trestu se neužije v případě, došlo-li k dřívějšímu odsouzení takové
povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.

40
Soud může také upustit od uložení souhrnného trestu a to v případě, že má za to, že trest uložený dřívějším
rozsudkem je dostatečný.

B) RECIDIVA
- souběh se odlišuje od recidivy (zpětnosti), kdy pachatel, již dříve pravomocně odsouzený, spáchá nový trestný
čin.
- TZ umožňuje výrazně přísněji postihnout recidivu, a to zejména u zvlášť závažných zločinů prostřednictvím
mimořádného zvýšení horní hranice trestu odnětí svobody (§ 59), kdy soud může uložit trest v horní polovině trestní
sazby zvýšené o jednu třetinu, přičemž tato může překročit hranici 20 let. Při ukládání výjimečného trestu nad 20-
30 let ale nesmí 30 let překročit.
- pachatel recidivista opakuje TČ byl pravomocně varován a upozorněn na nebezpečnost svého počínání a přesto
v trestné činnosti neustal

Souběh trestních činů

Trestný čin A Trestný čin B Vyhlášení odsuzujícího

rozsudku za trestné činy A
iB

Recidiva

Trestný čin A Právní moc odsuzujícího Trestný čin B

rozsudku za trestný čin A

- byl-li však druhý TČ spáchán v době po vyhlášení odsuzujícího rozsudku za předchozí TČ do nabytí právní moci
rozsudku, nejsou tyto 2 TČ v poměru souběhu, avšak nejde ani o recidivu.
- takový případ se někdy označuje za nepravou recidivu. Přiměřeně se užijí pravidla trestání recidivy. Při úvaze
o trestu je možno na ní nahlížet jako na přitěžující okolnost v zákoně neuvedenou.

Trestný čin A Vyhlášení odsuzujícího Trestný čin B

Právní moc
rozsudku za trestný čin A
odsuzujícího
rozsudku za trestný

5.3. HLAVNÍ LÍČENÍ

obligatorní a nejdůležitější stádium
je jádrem trestního řízení, protože tady se rozhoduje o vině a trestu
uplatňují se v nejširší míře zásady
jeho průběh je v zásadě určen obžalovací zásadou = obžaloba, obhajoba a rozhodování věci jsou rozděleny
mezi samostatné proc. subj., jejichž proc. funkce jsou předem dány
má charakter sporu mezi žbcem a žným
soud přezkoumává obvinění obsažená v obžalobě a provádí o nich důkazy za aktivní účasti stran

41
 cílem přípravy hl. líčení je dosáhnout projednání obžaloby a rozhodnout o ní uceleně v jediném hl. líčení bez
odročení
Doručení obžaloby
předvolání k hl. líč. a vyrozumění o něm
nařízení k hl. líčení do 3 týdnů od podání obž., resp. 3 měsíců u kraj.s.
musí být zachována lhůta 5 dnů k přípravě na obhajobu u obžalovaného, obh. a SZ, ostatní 3
Výjimky
pokud lhůta není zachována = není možné jej provést
zajistí účast soudních osob, aby měl po ruce věcní a listinné důkazy, opatření k přípravě posudku znalce,
zajištění nutné obhajoby ad.

Průběh hl. líčení:

počátek hl. líčení – sdělení věci, která bude projednána, zjistí se přítomnost osob předv. či vyroz., jejich
totožnost a zda zachována lhůta k přípravě na obhajobu. Následně přednes obžaloby SZ a zjištění, zda
poškozený uplatňuje NŠ
dokazování – předs.s. zpravidla bezprostředně provádí všechny důkazy. Začíná výslechem obžalovaného,
další důkazy dle úvahy soudu. Ústní zásada – soudce osoby sám vyslýchá. Součinnost stran. Z.
bezprostřednosti = soud se osobně seznámí se všemi důkazy, které jsou potřebné pro rozh., dále
nezměnitelnost složení soudu. Po provedení všech důkazů zjistí předs.s., zda strany nečiní návrhy na doplnění
dokazování, když ne – dokazovaní skončené a přistupuje se
závěr hl. líčení – závěrečná řeč – SZ, poškozený, zúčastn. os., obhájce, popř. obžalovaný (u mlad. jako
poslední org. soc.ochr. dětí) a poslední slovo obžalovaného
rozhodnutí – soud může rozhodnout jen o skutku (= všechny projevy vůle pachatele, které jsou příčinou
následku významného pro tr. právo, pokud jsou zahrnuty zaviněním) uvedeném v žalobním návrhu obžaloby
podané proti určité osobě. Pro totožnost skutku je zapotřebí, aby byla zachována alespoň v jednání nebo
alespoň v následku. U pokračování v TČ – soud nemůže v hl. líčení pojmout do skutku ty dílčí útoky, které
nebyly uvedeny v obžalobě, i když z hlediska hmotného práva by se jednalo o jeden skutek = musí být ohledně
něj zahájeno nové tr.stíh. × hromadné a trvají TČ – na totožnosti se nic nemění, pokud některé útoky odpadnou
či přibudou
Způsoby rozh.: meritorní = odsouzení, zproštění, usn. o zast.tr.st., o schl. narovnání, o postoupení věci
k mimosou.org., odstoupení od tr.st. u mlad. Rozhodnutí zatímní povahy: usn. o přerušení tr.st., o post.
věci k jinému org. o roz. o přísl., usn. o vrácení věci SZ k došetření. Podmíněné zastavení tr.stíh. =
mezitímní rozh., které se po uplynutí zk. doby stává meritorním
Odchylky od ob. průběhu: zjedn. říz. před samosoudcem, zvl. způsoby řízení

42
6. Recidiva z hlediska viny a trestu. Přípravné řízení trestní - účel, fáze,
druhy, průběh a rozhodnutí.

A) Recidiva z hlediska viny a trestu

1. Pojem a dělení

- Recidiva (zpětnost trestných činů) = situace, kdy pachatel spáchá nový trestný čin po tom, co již byl
pravomocně odsouzen za jiný trestný čin (nejde tedy o souběh)
- Recidivu lze považovat za závažnější případ mnohosti TČ než souběh – pachatel byl na rozdíl od souběhu
mezi jednotlivými TČ pravomocně odsouzen, přičemž toto odsouzení nesplnilo svůj účel → vysoká
společenská škodlivost
- Rozlišujeme recidivu pravou a nepravou
o Pravá: TČ A → pravomocný rozsudek za TČ A → TČ B
o Nepravá: TČ A → vyhlášení odsuzujícího rozsudku za TČ A → TČ B → právní moc rozsudku
TČ A
 Nepravá recidiva není považována za recidivu v pravém slova smyslu, a je brána do
úvahy především jako přitěžující okolnost v zákoně výslovně neuvedená
- Recidivu dále dělíme podle povahy TČ na stejnorodou a nestejnorodou, či podle časového hlediska na
omezeno na neomezenou
o Stejnorodá: jednotlivé TČ vykazují podobnost
 Druhová – pachatel páchá TČ různých skutkových podstat s různými individuálními
objekty, ale se stejným druhovým objektem (TČ A omezování osobní svobody, TČ B
porušování domovní svobody)
 Skupinová – pachatel páchá TČ různých skutkových podstat, ale se stejným
individuálním objektem (TČ A ublížení na zdraví, TČ B těžké ublížení na zdraví
z nedbalosti)
 Speciální – pachatel opakovaně páchá tytéž TČ se stejnou skutkovou podstatou (př.
drogový dealer)
o Nestejnorodá: pachatel páchá různé TČ (př. TČ A znásilnění, TČ B krádež)
o Omezená: vyjádřeno přímo ve skutkové podstatě TČ formulací „ačkoliv byl za takový trestný čin
v posledních X letech odsouzen“ (např. § 205 odst. 2)
o Neomezená: není vyjádřen časový úsek (např. jako přitěžující okolnost)

2. Trestání recidivy

2.1. Recidiva jako znak skutkové podstaty

- Jde o případ posuzování recidivy z hlediska viny

- Vyskytuje se především u kvalifikovaných skutkových podstat s vyšší trestní sazbou (př. § 302 odst. 2
písm. a)
- Sporným ustanovením je TČ krádeže podle § 205 odst. 2 – není jasné, zda jde o kvalifikovanou nebo
základní skutkovou podstatu. Aby byl pachatel souzen podle § 205 odst. 2, nemusí naplnit znaky v odst.
1, tudíž by se mělo jednat o dvě samostatné skutkové podstaty. K tomuto názoru se kloní i NS (př.
Tdo 1035/2011), ale Kratochvíl v učebnici uvádí krádež podle odst. 2 jako příklad kvalifikované skutkové
podstaty.
- Je-li recidiva znakem skutkové podstaty, nesmí jíž být pachateli přičítána jako přitěžující okolnost. Jednalo
by se o porušení zásady zákazu dvojího přičítání.

2.2. Recidiva jako přitěžující okolnost

- Jedná se o posuzování recidivy z hlediska trestu

- Recidiva je součástí demonstrativního výčtu přitěžujících okolností (§ 42 písm. p)
- Aplikace je fakultativní – „soud je oprávněn podle povahy předchozího odsouzení nepokládat tuto okolnost
za přitěžující“
- Přitěžující okolnost podle písm. p) nelze přičítat pachateli, na kterého se ze zákona hledí, jako by
odsouzen nebyl (např. pokud řádně vykonal trest OPP), avšak podle Jelínka lze takovému pachateli
přičítat recidivu jakožto okolnost v zákoně neuvedenou
- POZOR! Pokud je recidiva znakem skutkové podstaty, nelze již přičítat jako přitěžující okolnost!
- Recidiva nepravá může být přičítána pouze jako přitěžující okolnost v zákoně neuvedená

2.3. Recidiva jako důvod pro zařazení do určitého typu věznice

43
- Jedná se (jednalo se) o posuzování recidivy z hlediska trestu
- Do 1. 10. 2017 znal český právní řád 4 typy věznic, přičemž recidiva byla jedním za zákonných důvodů
pro zařazení do přísnějšího typu
- Po novele již existují pouze dva typy věznic – s ostrahou a se zvýšenou ostrahou
- Recidiva již tedy není relevantním důvodem pro zařazení do konkrétního typu věznice, resp. není
důvodem zákonným. Soudu byla však nadále ponechána možnost uvážit povahu a míru narušení
pachatele, a tedy i recidivu

2.4. Recidiva jako důvod pro mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody

- Jedná se o posuzování recidivy z hlediska trestu

- Tento institut je zakotven v ust. § 59 trestního zákoníku a aplikuje se na případy, kdy pachatel opakovaně
spáchá zvlášť závažný zločin (i ve stádiu přípravy či pokusu), tedy úmyslný trestný čin, za který zákon
stanoví minimálně desetiletou horní hranici trestní sazby
- V takovém případě má soud možnost uložit pachateli trest odnětí svobody v horní polovině trestní sazby
stanovené zákonem, jejíž horní hranice se zvýší o jednu třetinu
- Podle § 59 odst. 2 smí horní hranice zvýšené trestní sazby přesáhnout i 20 let
- Aplikace je fakultativní
- Podmínkou pro aplikaci je, aby pachatel vykonal alespoň část trestu, který mu byl uložen za první zvlášť
závažný zločin, neboť zákon říká výslovně „…ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin
potrestán“. Za potrestání přitom nelze považovat výkon vazby.

B) Přípravné řízení – účel, fáze, druhy, průběh, rozhodnutí

1. Pojem, účel

- § 157 – 179h TŘ
- Jde o předsoudní stádium trestního řízení (POZOR! neplést pojmy stádium a fáze – Fryšták na to
upozorňoval v hodinách )
- Legální definice § 12 odst. 10 TŘ: „úsek tr. ř. od sepsání úředního záznamu o zahájení úkonů tr. ř. nebo
provedení bezodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li
tyto úkoly provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o
vině a trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhán.…“
- Má několik funkcí:
o Funkce rozhodovací – opatřování podkladů, na základě kterých bude rozhodnuto, zda bude
podána obžaloba nebo bude od dalšího stíhání upuštěno
o Funkce zajišťovací – zajišťování důkazů, případně osoby obviněného
o Funkce vyhledávací – vyhledávání informací o spáchaných TČ
o Funkce odklonná – přípravné řízení může vyústit v odklon
- Existují dva typy přípravného řízení, tzv. silný a slabý typ (u nás slabý)
o Silný – široké dokazování a objasnění celé věci, výsledkem jsou podklady pro samotné
rozhodnutí
o Slabý – rozsah dokazování omezen, pouze zjišťování okolností rozhodných pro podání
obžaloby, těžiště dokazování leží až na hlavním líčení
- Přípravné řízení je neveřejné, ale existují výjimky:
o Procesní nárok obhájce být přítomen při vybraných vyšetřovacích úkonech (u těch, jejichž
výsledek lze použít jako důkaz v hlavním líčení)
o Procesní nárok osoby podávající vysvětlení na právní pomoc advokáta
o Procesní nárok zmocněnce poškozeného a zúčastněné osoby být přítomen při vyšetřovacích
úkonech, jimiž se mají objasnit skutečnosti důležité pto uplatnění práv zastoupených osob
o Právo oběti, aby ji k úkonům doprovázel důvěrník
- Uplatňuje se zásada oficiality (výjimka – dohoda o vině a trestu)
- Strany nejsou v kontradiktorním postavení, neuplatňuje se zásada obžalovací (nejde o spor dvou stran,
který rozhoduje třetí nezávislý subjekt)
- Cíl: okolnosti, které umožňují stanovit, zda podezření z TČ proti určité osobě je natolik odůvodněno, aby
byla podána obžaloba a věcí se zabýval soud
- Výsledek: podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, trvalé či dočasné upuštění od
dalšího tr. stíhání
- Výsledkem definuje obsah a rozsahu řízení před soudem – soud může rozhodovat pouze o skutku
popsaném v žalobním návrhu

2. Fáze přípravného řízení (netýká se zkráceného přípravného řízení)

44
 2.1. Postup před zahájením trestního stíhání (prověřování)
- Zahrnuje objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán TČ
- TŘ stanovuje pro prověřování lhůty - § 159 (2 měsíce samosoudce, 3 senátní věc okres, 6 měsíců kraj)
- Postup:
1. Podnět = pramen, ze kterého se SZ nebo policejní orgán dovídá o podezření z trestné činnosti -
přijímá TO, podněty jiných osob či orgánů, nebo sám získává poznatky o podezření ze spáchání TČ
– je povinen se zabývat z úřední povinnosti. U některých TČ je dána povinnost spáchání TČ oznámit
(pod hrozbou trestní sankce). TO lze učinit písemně, ústně do protokolu, elektronicky, telefonem +
oznamovatel musí být poučen o odpovědnosti za uvedení nepravdivých údajů.
2. Neodkladné a neopakovatelné úkony – lze provést před sepsáním úředního záznamu o zahájení
úkonů tr. ř., o provedení se sepisuje protokol. Pokud bude úkon proveden, aniž by naplnil zákonné
podmínky, bude se jednat o vadu řízení a takto získaný důkaz nebude možné použít.
- Neodkladný úkon = hrozí-li zničení, zmaření nebo ztráta důkazu (výslech umírajícího svědka,
pitva mrtvoly, ohledání místa činu, domovní prohlídka, odposlech…)
- Neopakovatelný úkon = úkon, které nebude možné provést v hlavním líčení (rekognice)
3. Úřední záznam o zahájení úkonů trestního řízení – sepíše policejní orgán, uvede skutkové
okolnosti, a jak se o nich dozvěděl. Opis záznamu pošle do 48 hodin státnímu zástupci. Od sepsání
začíná přípravné řízení.
4. Úkony – policejní orgán provádí tyto úkony ke zjištění a prověření skutečností nasvědčujících tomu,
zda byl spáchán TČ:
- Vyžaduje vysvětlení od FO, PO či státních orgánů (každý má při podání vysvětlení právo na
pomoc advokáta), o vysvětlení se sepíše úřední záznam – POZOR – záznam nelze v hlavním
líčení použít jako důkaz!!!
- Vyžaduje odborné vyjádření od příslušných orgánů, příp. znalecké posudky
- Obstarává spisy a písemné materiály
- Provádí ohledání věci a místa činu
- Prování zkoušku krve či jiného biolog. materiálu
- Pořizuje zvukové a obrazové záznamy osob, snímá daktyloskopické otisky, provádí prohlídku
těla…
- Může zadržet podezřelou osobu (§ 76)
- Používá operativně pátrací prostředky (předstíraný převod – povoluje SZ, sledování osob a
věcí – povoluje SZ, použití agenta – povoluje vrchní soud na návrh vrchního SZ) – záznamy lze
použít jako důkaz.
5. Jestliže prověřování ukáže, že nejsou dány předpoklady pro zahájení tr. stíhání, tr. stíhání se
nezahájí a věc se buďto odevzdá jinému orgánu (typicky jde-li o přestupek), nebo se usnesením
odloží (§ 159a)
6. Dočasné odložení trestního stíhání – slouží k oddálení zahájení trestního stíhání, je-li nutné
k objasnění určité sktečnosti nebo zajištění pachatelů, v případě výsad a imunit atp.
7. Zahájení trestního stíhání
- Zahajuje se usnesením, jestliže prověřováním zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl
spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba +
nedostatek okolností vylučujících zahájení.
- Nelze zahájit z důvodů stanovených § 159a odst. 2 a 3, § 159b odst. 1 a 3 nebo §159c - např.
z rozhodnutí prezidenta republiky, je-li promlčeno, nebyl-li dán souhlas poškozeného (v zákonem
stanovených případech), nebo je-li neúčelné.
- Trestní stíhání zahajuje policejní orgán (výjimečně SZ)
- Proti usnesení je přípustná stížnost
- Účinky nastávají sdělením osobě, proti níž se řízení vede – zpravidla ručení opisu usnesení do
vlastních rukou
- Určuje okruh osob, proti nimž se řízení vede a vymezuje skutek, o kterém se bude jednat, výrok
tedy musí obsahovat konkrétní popis skutku
- Usnesení se doručuje do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci
- Změní-li se v průběhu vyšetřování okolnosti popsané v usnesení, není třeba znova zahajovat
nové trestní stíhání, nicméně je třeba vyrozumět obviněného a skutečnosti zaznamenat do
protokolu. Nové usnesení je však třeba vydat, vyplyne-li během vyšetřování najevo, že obviněný
spáchal více skutků, na které se původní obvinění nevztahovalo.

2.2. Vyšetřování
- Zahrnuje úsek od zahájení trestního stíhání po podání obžaloby (příp. sjednání dohody o vině a trestu
atd.)
- Pro vyšetřování jsou též stanoveny zákonné lhůty - § 167 (2 měsíce, 3 měsíce)
- V průběhu vyšetřování policejní orgány shromažďují důkazy o skutečnostech důležitých pro posouzení
případu, o osobě pachatele a následcích činu
- Úkony provedené před zahájením trestního stíhání není nutné opakovat
- Výslech svědků – má probíhat především před soudem, ale existují výjimky, kdy je nutné výslech provést
již v průběhu přípravného řízení:

45
 o Neodkladný či neopakovatelný úkon (umírající svědek)
o Výslech osoby mladší 15 let
o Výslech osoby, jejíž psychický stav budí pochybnosti o schopnosti správně a úplně vnímat,
pamatovati si a reprodukovat skutečnosti
o Je-li dáno podezření, že na svědky bude činěn nátlak
o Předpokládá-li se dlouhé vyšetřování – ztráta důkazní hodnoty výpovědi
- V průběhu vyšetřování policejní orgán vyhledává důkazy, které svědčí jak ve prospěch, tak v neprospěch
obviněného
- Policejní orgán musí umožnit obviněnému a poškozenému plné uplatnění jejich práv, obhájce pak může
být přítomen u všech vyšetřovacích úkonů, jejichž výsledky budou moci být použity jako důkaz (může
klást otázky svědkům a obviněnému, může vznášet námitky proti způsobu provádění úkonu…)
- Skončení vyšetřování:
o Jakmile policejní orgán považuje výsledky vyšetřování za dostačující, musí umožnit obhájci,
obviněnému a poškozenému, který podal návrh na náhradu škody, v přiměřené době
prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování

3. Formy přípravného řízení

a) Standardní

b) Rozšířené
- Bude použito v případě TČ, o nichž koná řízení v 1. stupni KS

c) Zkrácené
- Bude použito v případech nejméně závažných TČ
- Smyslem má být vyhledat důkazy tak, aby mohl být podezřelý (nepoužívá se formulace „obviněný“)
postaven před soud v co nejkratší době
- Podmínky:
o Jde o TČ v 1. stupni okresní soud + horní hranice trestní sazby je max. 5 let (splněna musí být
vždy)
o Podezřelý byl přistižen při činu nebo bezprostředně poté, nebo (alternativně)
o V průběhu prověřování byly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení tr. stíhání tak, že lze
očekávat, že podezřelého bude možné postavit před soud do 2 týdnů
- Nelze: jsou-li dány vazební důvody, jsou-li dány podmínky pro společné řízení o dvou a více činech,
z toho alespoň jeden vyžaduje vyšetřování
- Zahájení: Záznam o zahájení úkonů tr.ř., příp. neopakovatelné a neodkladné úkony (usnesení o zahájení
trestního stíhání se nevydává)
- Osoba, proti níž se řízení vede = podezřelý, je mu sděleno podezření, které má formu opatření (nejde o
rozhodnutí, tudíž stížnost není přípustná, ale lze jej na žádost podezřelého přezkoumat státním
zástupcem). Do 48 hodin musí být též doručeno SZ.
- Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný ve standardním řízení
- Skončení zkráceného př. ř. – policejní orgán předává zprávu o výsledku státnímu zástupci, ten musí
do 2 týdnů podat návrh na potrestání (lhůta může být prodloužena o 10 dní). Seznámení podezřelého a
obhájce se spisem není nutné, avšak mohou nahlédnout. Trestní stíhání je potom zahájeno okamžikem
doručení návrhu na potrestání soudu (což nemusí odpovídat okamžiku doručení podezřelému –
problematické).
o Zkrácené přípravné řízení může též skončit podmíněným odložením podání návrhu na
potrestání, odložením, odevzdáním věci jinému orgánu, vrácením policejnímu orgánu
k doplnění, vrácení policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání (nazná-li SZ, že zkrácené
řízení nelze konat).
- Návrh na potrestání se potom projedná před soudem ve zkráceném řízení.

4. Orgány v přípravném řízení

4.1. Postavení SZ

- Činný v TŘ ve veřejném zájmu, zastupuje veřejný zájem (orgán veřejné žaloby)

- Dominantní postavení – nese odpovědnost za trestní stíhání osob; působí na přípravné řízení a
odstraňuje zjištěné nedostatky
- SZ je povinen stíhat všechny TČ, o nichž se dozví (zásada legality)
- Jednak v PŘ vykonává SZ dozor, sám se účastní přípravného řízení vlastními úkony (vydávání vlastních
procesních rozhodnutí, ústní pokyny, písemné pokyny, účast SZ při vyšetřovacích úkonech, provádění
jednotlivých úkonů nebo celého vyšetřování)
o SZ vyšetřuje TČ podle § 161/4 (TČ spáchané příslušníky GIBS…)

46
 o Rozhoduje o použití některých operativně pátracích prostředků (předstíraný převod, pořizování
zvukových / obrazových záznamů, předkládá návrh na použití agenta), nařizuje sledování a
zadržení zásilky atd.
o Souhlas SZ je třeba k zadržení podezřelého, k odnětí věci, k dočasnému odložení trestního
stíhání.
o Činí i meritorní rozhodnutí v PŘ – o všech způsobech skončení přípravného řízení, postoupení
věci, zastavení tr. stíhání, přerušení stíhání, podmíněném zastavení, o schválení narovnání,…
o Sjednává v přípravném řízení dohodu o vině a trestu (175a)
o Řízení o zločinu – označuje obviněného za spolupracujícího obviněného (178a)
o Podává návrh na vydání ochranného opatření (178/1,2)
- Nejvyšší SZ: právo do tří měsíců od PM zrušit PM rozhodnutí o zastavení trestního stíhání a o postoupení
věci jinému orgánu učiněná v přípravném řízení nižšími státními zástupci
- Dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení
- Výčet oprávnění SZ je v § 157/2, 174 a 175

4.2. Rozhodování soudu v přípravném řízení

- Jen v případech výslovně stanovených TŘ (nejzávažnější zásahy), př. rozhodnutí o vazbě, příkaz
k zatčení, zákaz vycestování do zahraničí, příkaz k domovní prohlídce, příkaz k prohlídce jiných prostor
nebo pozemku, příkaz k odposlechu, příkaz ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu,
nařizuje zkoumání duševního stavu obviněného, …
- Souhlasu soudce je třeba k otevření zásilky, k záměně zásilky
- Předchozího povolení soudce je třeba ke sledování osob/věcí, zásahu do listovního tajemství, obydlí…
k použití agenta
- Účast soudce při provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu (výslech svědka, rekognice)
- Rozhoduje o nároku na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu

5. Rozhodnutí o věci v PŘ

a) obžaloba
b) návrh na ochranné opatření (§ 178)
c) podmíněné zastavení trestního stíhání, schválení narovnání, odstoupení od trestního stíhání (§ 307,
§ 308, § 314)
d) zastavení trestního stíhání – meritorní vyřízení věci; § 172/1 (obligatorní a fakultativní důvody, „musí“
a „může“)
e) přerušení trestního stíhání (§ 173/1)
f) postoupení věci (§ 171)
g) vrácení věci k doplnění (§ 174/2 písm. d)
h) sjednání dohody o vině a trestu - § 175a; nelze v řízení ve věci mladistvého, který nedovršil 18 let (§
63 ZSVM)

Může být u podání vysvětlení podezřelého přítomen i jeho obhájce?

- Vysvětlení může být požadováno jako po FO a PO, tak po podezřelém. V této chvíli ještě nejde o úkon
v trestním řízení (osoba je podezřelá).
- Při podání vysvětlení má každý nárok na právní pomoc advokáta. Trvá-li osoba na přítomnosti advokáta,
nelze úkon provést, ani kdyby byl neodkladný nebo kdyby nebylo možné přítomnost advokáta bez
prodlení zajistit.
- Osoba podávající vysvětlení je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet (s výjimkou podezřelého),
vysvětlení lze odepřít (např. pokud by tím osoba způsobila trestní stíhání sobě nebo osobám podle §
100/2)
-
Co je smyslem institutu souhlasu poškozeného s trestním stíháním? § 163, 163a

- § 163 – Trestní stíhání se souhlasem poškozeného

• Poškozeným je rodinný příslušník pachatele (osoba blízká – druh, přítel, osoby v pokolení
přímém atd.)
• Je povinnost vyžádat si souhlas poškozeného.
• Souhlas s trestním stíháním lze vzít zpět.

47
 • Přílišný formalismus – poškozený dá trestní oznámení a ještě musí dát souhlas, jinak ho nelze
vést.
- Pojem oběti širší postavení než poškozený.
• Posiluje se postavení oběti a poškozeného.
- Zajištění majetku obviněného až do pravděpodobné výše náhrady škody (pokud něco má) – dnes lze
vyhledat příjmy, zda rodina nemá peníze, které obviněný získal trestnou činností

Kdy je státní zástupce oprávněn ZASTAVIT trestní stíhání?

§ 172/1, 2

Obligatorní zastavení trestního stíhání podle odst. 1

a) je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede,

b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci,
c) není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný,
d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11),
e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo
f) zanikla-li trestnost činu.

Fakultativní zastavení podle odst. 2

a) je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl
obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne,
b) bylo-li o skutku obviněného již rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky, kárně anebo cizozemským soudem
nebo úřadem anebo mezinárodním trestním soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě
obdobným mezinárodním soudním orgánem s působností v trestních věcech, i když nesplňují některou z
podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. a) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a
toto rozhodnutí lze považovat za postačující, nebo
c) jestliže vzhledem k významu a míře porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, který byl dotčen, způsobu
provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného
po spáchání činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, je zřejmé,
že účelu trestního řízení bylo dosaženo.

Kdy musí dojít k přerušení trestního stíhání?

§ 173/1 Státní zástupce přeruší trestní stíhání,

a) nelze-li pro nepřítomnost obviněného věc náležitě objasnit,

b) nelze-li obviněného pro těžkou chorobu postavit před soud,
c) není-li obviněný pro duševní chorobu, která nastala až po spáchání činu, schopen chápat smysl trestního
stíhání,
d) byl-li obviněný vydán do ciziny nebo vyhoštěn.

48
7. Pojem a druhy skutkových podstat trestného činu. Rozhodnutí v trestním
řízení - pojem, druhy, forma, obsah, usnášení a oznamování rozhodnutí.
Právní moc a vykonatelnost rozhodnutí.
Pojem a druhy skutkových podstat

1. Pojem skutkové podstaty

- skutková podstata TČ je jedním z formálních znaků TČ (pojem skutkové podstaty byl vytvořen naukou,
nejde o znak, který by byl TZ definován)
- právní forma, vyjadřující typové znaky TČ uvedené v TZ (skutková podstat je souhrnem objektivních a
subjektivních znaků, které určují jednotlivé druhy TČ a odlišují je navzájem

- výběr znaků SP provádí zákonodárce na základě poznání, že se ve společnosti vyskytují jednání, pro
společnost zvlášť nebezpečná
- při výběru určitého jednání, které má být označeno za trestné, se uplatňují jednak obecné normotvorné
požadavky (přesnost, jasnost, výstižnost, jednoznačnost použitých termínů), ani ne přílišná kazuistika,
ani ne přílišná obecnost, dále i specifické kritéria pro tvorbu trestněprávních norem (zásada subsidiarity
trestní represe, efektivnost, možnost odhalit taková jednání a dokázat je v TŘ – takové určení znaků TČ,
že je možné je dokázat)

- znaky SP jsou uvedeny jak ve zvláštní části konkrétního ustanovení, tak i v obecné části (ustanovení
týkající se zavinění)
- některá jednání mají znaky TČ jen zdánlivě (nutná obrana, krajní nouze), dále například nutno pamatovat
na jednání dovolená či přikázaná, která také splňují znaky některé SP (uvalení vazby dle TŘ)

- od SP nutno odlišovat skutek - SP je odrazem skutku, abstrakcí a generalizací jednotlivých skutků vznikla
SP, skutky mají různorodé specifické okolnosti, vyjadřující různou společenskou závažnost
- dále nutné od SP odlišovat dispozici – souhrn všech podmínek trestní odpovědnosti, tedy i ty, které
nejsou znaky SP (věk, příčetnost, rozumová a mravní vyspělost)

- význam skutkové podstaty záleží v přesném vymezení podmínek trestní odpovědnosti, které se děje
výčtem znaků TČ
- dalším významem zákonné definice TČ je stanovení limitů při omezování práv a svobod občanů; jasné
skutkové podstaty předcházejí libovůli při rozhodování o tom, jaké jednání je TČ) – jedna ze záruk
zákonnosti trestněprávního postihu, ovlivnění kvality práce orgánů činných v TŘ; formulace SP
uskutečňuje ústavní zásadu nullum crimen sine lege

2. Znaky skutkové podstaty

- obligatorní znaky – objekt, objektivní stránka, pachatel (subjekt), subjektivní stránka
- tyto existují u každé SP, i když nemusí být vždy výslovně vyjádřeny
- nemá-li TČ všechny tyto znaky, SP není naplněna (tedy neexistuje)
- objekt – společenské hodnoty, proti kterým směřuje trestný čin, který má znaky skutkové podstaty;
charakterizují skutkovou podstatu
- objektivní stránka – jednání, následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem, což jsou
obligatorní znaky objektivní stránky, fakultativními znaky je pak místo, čas, hmotný předmět útoku či
účinek
- pachatel (subjekt) – kde zákon neuvádí specifické znaky ( TČ úředních osob), může být jím kdokoli,
kdo je trestně odpovědný; zvláštnosti pachatele pak například v případě právnických osob
- subjektivní stránka – vnitřní, psychický vztah pachatele k protiprávnímu jednání; obligatorním znakem
je zavinění, výjimečně je znakem SS SP pohnutka jednání ( například TČ ublížení na zdraví z důvodu
příslušnosti k etnické skupině)

- fakultativní znaky – určité místo, čas, prostředek spáchání TČ, pohnutka, motiv..
- nemusí být u všech SP, pokud jsou však ve SP uvedeny, je nutné, aby byly splněny

49
 3. Třídění skutkových podstat
- třídění možné podle různých hledisek :
podle vyjádření v zákoně – popisné, odkazovací, blanketní
podle závažnosti – základní, kvalifikované, privilegované
podle struktury – jednoduché, složité
- druhů třídění je více než je výše uvedeno (může se dělit dle objektu, účinku, subjektu atd.)

Podle závažnosti
- základní – uvádějí znaky běžného typu daného trestného činu a bývají uvedeny zpravidla v prvých
odstavcích příslušného ustanovení
- kvalifikované – základní skutková podstata + další znaky, které typizují vyšší stupeň závažnosti pro
společnosti ( způsobení větší škody, způsob provedení, ..); základní skutková podstata je VŽDY součástí
kvalifikované skutkové podstaty, kvalifikovaná SP jen modifikuje základní SP, ale nikoli v podstatných
znacích – pokud se mění podstatné znaky základní SP = vytvoření nové základní SP ( srov. § 331 odst.
1 a odst. 2 – dvě základní skutkové podstaty, až následující odstavce ustanovení jsou kvalifikované SP)
- privilegované – charakterizují TČ menší závažnosti než SP základní ( jsou zde okolnosti, z nichž patrno
menší škodlivosti pro společnost); v TZ jsou ojediněle oproti SP kvalifikovaným; i zde by mělo platit
pravidlo, že se skládá ze základní SP a nějakého modifikujícího znaku
* kvalifikovaní SP a privilegované SP jsou v poměru speciality k SP základní

Podle struktury
- jednoduché – neobsahují více znaků jednoho druhu ( např. § 140 vražda)
- složité – charakteristické pluralitou znaků
vznikají spojením znaků dvou jiných SP jednoduchých – tzv. složená skutková podstata; např. §
146 odst. 2 písm e) = § 146/1 + §352/2; jsou v poměru speciálním k SP, z nichž jsou složeny
mnohost znaků se může projevovat také tím, že je vyžadováno, aby byly splněny všechny
zároveň – tzv. komulativní skutková podstata; např. u § 173 loupež jsou dva objekty ( svoboda a
majetek), u § 185 odst. 2 jsou dvě jednání ( násilné jednání a soulož)
k naplnění SP postačí splnění jednoho z mnoha znaků SP – tzv. alternativní skutková podstata;
např. může se projevovat ve formě zavinění (nedbalost x úmysl)

Rozhodnutí v trestním řízení - pojem, druhy, forma, obsah, usnášení a oznamování rozhodnutí. Právní moc
a vykonatelnost rozhodnutí.

Pojem, druhy, forma, obsah

- procesní úkony, které vycházejí od orgánů činných v trestním řízení

50
- mezi ostatními procesními úkony zaujímají nejdůležitější místo
- pro rozhodnutí jsu mnohdy zákonem stanoveny přesná kritéria týkající se formy i obsahu (naproti tomu podání
občanů jsou vždy posuzována podle obsahu a nikoli podle formy či nadpisu - § 59 odst. 1)
- rozhodnutí meritorní – nejvýznamnější, stanovena přesná forma i obsah, rozhoduje se ve věci samé; ostatní
rozhodnutí připravují rozhodnutí ve věci samé, ale nelze jim odpírat na důležitosti (záleží na nich, zda k rozhodnutí
meritornímu vůbec dojde a zda toto bude správné a správně vykonáno)
- způsob rozhodování upraven trestním řádem v ustanovení § 119 – kde zákon výslovně stanoví, rozhoduje soud
rozsudkem, v ostatních případech rozhoduje usnesením; SZ a policejní orgán pokud zákon nestanoví jinak
rozhodují usnesením; samosoudce může za určitých podmínek vydat trestní příkaz

4 základní způsoby rozhodnutí:

 rozsudek
– formou rozsudku rozhoduje soud zpravidla ve věci samé (výjimka například rozhodnutí rozsudkem v řízení o
stížnosti pro porušení zákona - § 268 odst.2)
- rozsudek ve věci samo zaujímá mezi ostatními rozhodnutími mimořádné místo (jen soud rozsudkem může uznat,
že obviněný spáchal TČ a uložit mu trest; je to rozsudek, jímž soud vyjadřuje své stanovisko ke spáchanému TČ
a pachateli)
- hlavní význam – touto formou zajišťuje stát ochranu zájmů chráněných státem
- obsah:
úvodní část – úvodní slova „jménem republiky“, označení soudu, soudců, dne a místa vyhlášení a
označení obžalovaného
výroková část (enunciát) – vlastní rozhodnutí; je jádrem rozsudku, stručná a jasná forma, podává odpovědi
na otázky, které jsou předmětem řízení
odůvodnění
poučení o odvolání

* podrobné náležitosti rozsudku jsou upraveny ustanoveními § 120 až § 125; zevrubně upraveno označení
obžalovaného, trestný čin, jehož se týká výrok o vině a obsah odůvodnění

*označení obžalovaného – důležité pro určení dosahu PM (ne bis in idem)

*označení TČ – vymezení skutku, totožného se skutkem uvedeným v žalobním návrhu (totožnost skutku,
právní kvalifikace); zachování zásady obžalovací ( § 220 odst. 1); popis skutku nemůže být libovolný, musí
obsahovat významné skutečnosti pro právní posouzení; ve výroku je důležité označit zda jde o přečin
nebo zločin ( či TČ mladistvého)
*odůvodnění – nezbytný předpoklad pro přesvědčivost, výchovný účinek; dokázání správnosti výroku
soudu, které učinil; mimořádný význam pro přezkum; správné odůvodnění vychází z práva obviněného
na spravedlivé projednání věci a dále také z veřejného zájmu jako záruka výkonu spravedlnosti ( kontrola
veřejností); ustanovení § 129 – prolomení zásady vymezených v ustanovení § 120 o odůvodnění
rozsudku (zjednodušený písemný rozsudek)
*poučení o odvolání – uvedena lhůta k podání; soud, u kterého musí být podáno; označení soudu, který
bude o podání rozhodovat; rozsah, ve kterém lze rozsudek napadnou a nutný obsah odvolání x poučení
o dovolání – navíc ještě poznámka o nutnosti obhájce a další náležitosti (proti kterému rozhodnutí
směřuje, jaký výrok napadá, v jakém rozsahu, z jakého důvodu .. )

 trestní příkaz
- v řízení před samosoudcem, bez projednání věci v HL
- povaha odsuzujícího rozsudku
- možnost rozhodnout ve věci za splnění podmínek stanovených ustanovením § 314e
- skutkový stav musí být spolehlivě prokázán opatřenými důkazy
- lze i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení
- nelze vydat ve věcech mladistvých, ale lze proti PO
- obsah:
úvodní část – označení soudu, den a místo vydání a označení obviněného

51
 výroková část – výrok o vině a uloženém trestu, výrok o náhradě škody či nemajetkové újmy (pokud byl
uplatněn nárok)
poučení – o právu podat odpor, upozornění na případné vzdání se práva na konání jednání v HL

 usnesení
- mnohem různorodější než rozsudek
- usnesením může rozhodnout kterýkoli orgán činný v trestním řízení
- lze jimi rozhodovat i o vině (zastavení TS), ale nelze jimi obviněného uznat vinným; lze jimi rušit rozhodnutí ve
věci samé (v rámci OŘ)
- mnohotvárnost usnesení způsobuje fakt, kdy obsah určen tak podrobně

 rozhodnutí svého druhu

- např. obžaloba, příkaz k zatčení, příkaz k odnětí věci důležité pro TŘ, příkaz k domovní prohlídce, ..
- rozhodnutí, které mají zvláštní formu odlišnou od rozsudku, usnesení a trestního příkazu
- rozhodují se jimi věci, pro které z určitého důvodu nevyhovuje forma usnesení (specifický obsah, způsob
doručení, ..)
* dohoda o vině a trestu
* opatření (procesní úkon, blížící se obsahem rozhodnutí)
* rozhodnutí jiných orgánů – MS, NSZ

Usnášení, vyhlašování, vyhotovování a oznamovaní rozhodnutí

- rozsudek i usnesení třeba usnést, vyhlásit (rozsudek vždy, usnesení zpravidla), vyhotovit písemně (rozsudek
vždy, usnesení s výjimkami v § 136), oznámit (vyhlášením, případně doručením - § 130, § 137)
- trestní příkaz třeba vyhotovit písemně a oznámit (doručením)

- pokud soud rozhoduje v senátu, je třeba, aby zákon přesně upravoval postup jakým je takové usnášení třeba
vykonat (nerušeno vnějšími vlivy – tajné porady; neovlivňování)
- obsah rozhodnutí senátu se rozhoduje hlasováním, hlasování předchází porada ( porada a hlasování jsou tajné
– soudce, přísedící a zapisovatel)
- zákonem není podrobněji upraven postup porady a hlasování (pro předcházení ovlivňování hlasují nejdříve
přísedící, až poté soudce)
- o hlasování se píše zvláštní protokol (§ 58)

- rozsudek se vyhlašuje vždy, usnesení za podmínek § 135

- vyhlášením se rozumí jeho oznámení či sdělení ústní formou
- vyhlášení má proběhnou hned po jednání případně v době co nejkratší po něm ( do 3 dnů)
- rozsudek je třeba vždy vyhlásit veřejně (a to i v případě vyloučení veřejnosti z jednání)

- rozsudek i trestní příkaz je nutné vždy vyhotovit písemně, usnesení se vyhotovuje v případech, kdy nejde o
taková usnesení, jimiž se pouze upravuje průběh řízení nebo způsob provedení důkazů atd.

- od doručení se počítá lhůta k podání odvolání nebo dovolání (nezáleží, zda byla strana přítomna vyhlášení nebo
ne, či zda žádala o doručení) – podpořena důležitost písemného vyhotovení
- usnesení se oznamuje buď vyhlášením v přítomnosti toho, komu má být oznámeno nebo doručením; lhůta běží
od oznámení

Právní moc rozhodnutí

52
- pravomocné je takové rozhodnutí, které nelze zvrátit žádným řádným opravným prostředkem; stabilita rozhodnutí,
stabilita společenských vztahů; zajištění právní jistoty; zvýšení autority OČTŘ; předpoklad výchovného účinku;
záruka občanských práv a svobod
- v PM vstupuje jak rozsudek, tak trestní příkaz i usnesení
- PM nabývá výrok, nikoli odůvodnění
- částečná PM x úplná PM (rozhodnutí již není možno napadnout v žádné jeho části)
- absolutní PM (výrok pravomocný vůči všem osobám, které jsou oprávněný podat OP) x relativní PM
- k PM jsou OČTŘ povinné přihlížet ex offo (věc odloží x věc zastaví)
- charakteristickými rysy PM je nezměnitelnost a závaznost
nezměnitelnost – v rámci procesu, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno, nelze o věci, která byla předmětem,
již dále jednat; je výrazem definitivního skončení konkrétního procesu; formální PM; dle našeho trestního
řádu však relativní nezměnitelnost (existence mimořádných OP, dále pak například ukládání souhrnného
trestu nebo vydání nálezu US o ústavní stížnosti); rozhodnutí procesní povahy nejsou pak zpravidla
nezměnitelná

závaznost – věc, která je předmětem procesu, je rozřešena konečně a závazně a nemůže být tedy opět
předmětem nového jiného procesu (ne bis in idem); materiální PM; nabytím PM vzniká překážka věci
rozhodnuté (exceptio rei iudicatae); účinky vylučující nové trestní stíhání platí nejen pro rozhodnutí
tuzemských soudů, ale také pro rozhodnutí soudů a jiných justičních orgánů členských států EU

* vyloučení nového stíhání – totožnost osoby, totožnost skutku, pravomocný rozsudek nebo pravomocné
usnesení nebo pravomocné rozhodnutí jiného orgánu oprávněného ke stíhání TČ
* ne bis in idem se vztahuje také na správní řízení – pokud bylo o tomtéž skutku a osobě rozhodnuto ve
SŘ (přestupek, blokové řízení)

Vykonatelnost rozhodnutí
- vykonatelnost rozhodnutí úzce souvisí s PM
- vykonatelnost určuje podmínky,které je nutné splnit, aby bylo možné přistoupit k výkonu rozhodnutí
- vykonatelnost = obsah rozhodnutí může být vynucen vůči tomu, komu ukládá nějaké povinnosti
- nutné odlišovat od samotného výkonu rozhodnutí
- rozsudek – PM a vykonatelnost časově splývá, rozsudek je vykonatelný jakmile nabyl PM, zákon z tohoto nezná
výjimku
- usnesení je vykonatelné, když nenabylo PM ( PM je předpokladem vykonatelnost jen tam, kde zákon přiznává
odkladný účinek)
- trestní příkaz je vykonatelný ve stejném okamžiku, kdy nabyl PM

53
8. Objekt, objektivní stránka trestného činu (znaky obligatorní a
fakultativní). Subjekty trestního řízení - orgány činné v trestním řízení,
příslušnost soudu.
1.1.1 OBJEKT TRESTNÉHO ČINU
Neboli slovy zákona: zákonem chráněný zájem (§3 odst.4 TZ) jsou společenské vztahy, vlastnické vztahy,
zájmy a hodnoty (život, zdraví) chráněné trestním zákonem. Je obligatorním znakem trestného činu. Společnost
má takový zájem chránit dané hodnoty až do té míry (míra společenské škodlivosti protiprávního jednání má zcela
zásadní vliv), že pokládá za důležité jej chránit trestním právem a při jejich porušení resp. po neoprávněném
zásahu do těchto zájmů či při pouhém jejich ohrožení postihuje takové zásahy trestní sankcí, tedy nejostřejším a
nejzazším prostředkem státního donucení (ultima ratio). Tzn., že ne každý zásah do obecného objektu resp. zájmu
společnosti je automaticky chráněn trestním právem, neboť a minus ad maior pouze proti zásahu takové
závažnosti, který nelze napravit jiným než trestním právem (např. náhrada škody v občanském právu, přestupek
ve správním právu) lze za dodržení obecné zásady nullum crimen sine lege (§12 odst.1 zásada zákonnosti) chránit
trestním právem (§12 odst.2 TZ zásada subsidiarity trestní represe). Objekt trestného činu podmiňuje ochrannou
funkci trestního práva a chrání zájmy a hodnoty společnosti stanovené zpravidla jinými právními odvětvími.

1.1.2 TŘÍDĚNÍ
I. Třídění objektu trestného činu podle stupně obecnosti se opírá o následující hlediska: Stupeň
abstrakce objektu a jeho postavní ve skutkové podstatě z pohledu poskytované ochrany. Rozlišujeme:
a) obecný objekt – Je vztah či zájem na určitých hodnotách, při čemž jeho porušení či ohrožení je třeba v míře
předpokládané zákonem v zájmu individua či celé společnosti stíhat trestními sankcemi opět předpokládané
zákonem a tím jej účinně chránit ex post, ale i působit ex ante preventivně-výchovně na potenciální pachatele, aby
zákonem chráněný zájem neporušovali či neohrožovali.
b) rodový objekt – Bývá vymezen v účelu trestního zákona - nový trestní zákoník (40/2009) nemá takto účel
vymezen. Stará právní úprava (140/1961) - účel definován v § 1 TZ (zájmy společnosti, ústavní zřízení, práva a
oprávněné zájmy FO a PO). Často dáváno chybně na roveň obecnému objektu.
b) druhový objekt
- Konkretizace rodového objektu. Definovat je lze jako množinu objektů vyskytujících se pod rámcem jednotlivých
Hlav ve zvláštní části TZ.
c) skupinový objekt – je vlastní skupině skutkových podstat vyskytujících se v jednotlivých Dílech Hlav ve zvláštní
části TZ (např. v Hlavě I. Díl. I. Lidský život, v Hlavě I. Díl. II. Lidské zdraví atd.)
d) individuální objekt – trestného činu představuje určitou výseč vztahů, zájmů či hodnot. Konkrétné ho obsahuje
příslušná skutková podstata (např. právo myslivosti, které je v případě pytláctví porušováno neoprávněným lovem).
e) konkrétní objekt – je ztělesněn jednotlivým vztahem, zájmem či hodnotou, které byly zasaženy konkrétní
trestnou činností jednotlivého pachatele v tom konkrétním jednotlivém případě (nejnižší stupeň abstrakce)

II. Třídění podle postavení objektu z hlediska poskytované právní ochrany:

a) primární (hlavní) objekt – vztahy, zájmy či hodnoty, které zákon chrání na prvém místě (např. loupež - primární
je ochrana svobody, teprve sekundárně je chráněn majetek)
b) sekundární (vedlejší) objekt – ostatní objekty chráněné vedle objektu primárního, případně jeho
prostřednictvím až v dalším pořadí (např. loupež - je chráněn majetek)

1.1.3 FUNKCE Z HLEDISKA VINY A TRESTU

a) obecný a rodový objekt – pro zkoumání sociálně politické podstaty trestného činu, tedy jeho škodlivosti pro
společnost.
b) druhový a skupinový objekt - kritéria systematiky zvl. části TZ, pořadí podle významnosti chráněných zájmů
Jednotlivé skutkové podstaty se podle nich řadí hierarchicky to hlav dílů podle charakterů a stupně materialní
stránky typů jednání definovaných v jednotlivých skutkových podstatách.
c) individuální objekt – má přispět k naplnění ochranné funkce trestního práva tím že co nejstručněji a zároveň,
co nejpřesněji popisuje chráněný zájem, který je stejně tak, co nejpřesněji popsaným jednáním ve skutkové
podstatě porušován. Tzn., že určení individuálního objektu je podmínkou ke správné kvalifikaci trestného činu a
také zda jde o jednočinný souběh nebo nikoliv.
d) konkrétní objekt – kritérium ustalování konkrétního stupně škodlivosti trestného činu pro společnost. Tzn., že
tento objekt určuje onu materiální stránku trestného činu (§39 odst. 2 TZ). Někdy způsobený následek zvyšuje
škodlivost činu a je spojen s vyšší trestní sazbou. Umožňuje rozlišovat přípravu od pokusu, spolupachatelství a
účastenství z pohledu pachatelova směřování vůči konkrétnímu objektu Z hlediska viny a trestní sankce se uplatní
(§39 odst. 2 TZ) z hlediska trestání se uplatni (§39 odst.6 TZ)

1.1.4 PŘEDMĚT ÚTOKU

Některé trestné činy mají ve skutkové podstatě vyjádřen krom objektu i hmotný předmět útoku = určitý
hmotný substrát, který je fakultativním znakem skutkové podstaty a na který pachatel svým jednáním
bezprostředně útočí. Z předmětu jednoho trestného činu se posléze může stát prostředek spáchání trestného činu
jiného (nejdříve odcizím zbraň a pak s ní někoho zastřelím). Změna objektu dokonáním trestného činu (ve formě
poruchy či ohrožení) je následkem takového protiprávního jednání. Změna předmětu útoku dokonáním trestného

54
činu je účinkem, ovšem ten nemusí vždy nastat. Tam, kde je předmět útoku ve skutkové podstatě uveden, musí
být naplněn.
Trestný čin bez předmětu útoku – např. §184 TZ Pomluva. Trestný čin s předmětem útoku – např. § 234 TZ
Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku.
Druhy předmětu útoku:
1) člověk - (součásti lidského těla § 165 TZ)
2) věc - (věci movité (veřejné listiny, cenné papíry), ovladatelná přírodní síla, živé zvíře)
Funkce – rozhodující pro právní kvalifikaci činu je objekt, předmět jen podpůrně. Z hlediska trestání umožňuje
předmět útoku přesnější individualizaci trestu, než samotný objekt.

1.1.5 OBJEKTIVNÍ STRÁNKA

Charakterizuje způsob spáchání trestného činu a jejími obligatorními znaky charakterizujícími objektivní
stránku trestného činu jsou:

a) jednání
b) následek trestného činu
c) příčinný vztah mezi jednáním a následkem (nexus causalis)

Chybí-li některý obligatorní znak není naplněna objektivní stránka trestného činu a v důsledku toho ani
skutková podstata trestného činu. Tudíž pak nenastává trestní odpovědnost pachatele a ten je tak zcela
beztrestný.Obligatorní znaky musí být naplněny právně relevantní kvalitou (tj. např. že škoda musí být vyšší než
nepatrná, jinak nejde o trestný čin).

fakultativními znaky jsou:

a) místo spáchání
b) čas jednání
c) způsob spáchání, prostředek použitý ke spáchání trestného činu a jiné znaky
d) účinek jednání potažmo hmotný předmět útoku

Ad a) JEDNÁNÍ
Jde o projev vůle ve vnějším světě v podobě konání (komisivní) nebo opomenutí (omisivní). Jde o spojení
vnitřní složky (vůle) a vnější (projev vůle). Chybí-li některá ze složek (vis absoluta vylučuje vůli, pouhé myšlenky či
přání, hypnóza, nejsou projevem) nejde o jednání de iure.
- jednat může i osoba nepříčetná, dítě, i osoba v krajní nouzi.

a) omisivní trestné činy pravé - které je možné spáchat pouze opomenutím přikázané činnosti (např. § 150 TZ -
neposkytnutí pomoci, § 151 - neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku), (Dělit lze dále na obecné §150
odst. 1 a speciální § 150 odst. 2)
b) omisivní trestné činy nepravé - které je možné spáchat konáním i opomenutím (např. vražda - je možné
zavraždit člověka konáním např. uškrcením, ale i nekonáním, opomenutím např. neposkytnutím jídla dítěti;
pachatel neplní speciální a jemu adresovanou právní povinnost konat).

Je třeba rozlišovat speciální povinnost konat (napr. § 151) a obecnou povinnost konat (napr. § 150) V
§112 je uvedené: „Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel povinen podle jiného
právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo
vyplývala-li taková jeho zvláštní povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání anebo k němuž byl z jiného
důvodu podle okolností a svých poměrů povinen.“

speciální povinnost konat může vzniknout:

a) ze zákona (povinnost rodičů pečovat o dítě, povinnost policisty provést služební zákrok apod.)
b) z úředního rozhodnutí
c) ze smlouvy
d) z předchozího ohrožujícího jednání (tzv. případy ingerence) - povinnost odvrátit nebezpečí, které jsem svým
jednáním vyvolal
e) z jiného důvodu

Ad b) NÁSLEDEK
Je spojen s působením jednání pachatele jenž vede ke změně objektu potažmo předmětu ať už je
jednáním porušení (ublížení na zdraví) nebo pouhé ohrožení (obecné ohrožení) hodnot, které jsou objektem
trestného činu.
TZ rozlišuje:
1. následek - porucha nebo ohrožení jako znak základní skutkové podstaty (§146 odst.1 TZ)
2. těžší následek - závažnější porucha nebo ohrožení je znakem kvalifikované skutkové podstaty Jedná se o
závažnější poruchu či ohrožení primárního objektu nebo porucha či ohrožení sekundárního objektu za
předpokladu, že v tom zákon shledává přitěžující okolnost.
– (§39 a § 17: „K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne,

55
a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i
zde zavinění úmyslné, nebo
b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním
poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl.“)
3. jiný zvlášť závažný následek - další (kvalifikovaný) případ těžšího následku - § 390/2 (okolnost podmiňující
použití vyšší trestní sazby)
4. škodlivý následek - porucha nebo ohrožení objektu trestného činu projevující se často i na hmotném předmětu
(např. § 389 odst.2 písm.c) - způsobení jiného většího škodlivého následku je přitěžující okolností (§ 42 písm. k),
jiného menšího škodlivého následku polehčující (§ 41 písm. i)
- jeho zamezení nebo napravení je jednou z podmínek beztrestnosti z důvodu projevené lítosti (§33)
5. zvlášť těžký a těžko napravitelný následek - je jednou z podmínek uložení výjimečného trestu (§54 odst. 3
písm. a) Doživotí)

Zcela zvláštní význam má následek u majetkových deliktů - rozsah následku (škody), jako znaku skutkové
podstaty. Ten je zde stanoven pevnými peněžitými částkami (§138/1 TZ: „Škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda
dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč,
větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující
částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000
Kč.“)

Ad c) PŘÍČINNÝ VZTAH
Pachatel může být odpovědný, jen pokud protiprávním jednáním následek způsobil. Teorie podmínky - jednání je
příčinou následku, pokud:
a) následek by bez něho nenastal vůbec
b) anebo by bez něho nenastal takovým způsobem, jakým konkrétně nastal, anebo by nastal, ale podstatně jinak
než nastal konkrétně
+ korektiv umělé izolace jevů - příčin a následků může být mnoho, proto se redukují zjištěné příčiny a následky
na trestněprávně relevantní příčiny (tj. jednání popsané ve skutkových podstatách) a následky - (např. obecné
ohrožení vyvolané požárem od odlétnuvší jiskry - technická příčina, při svařování porušující předpisy - právně
relevantní příčina)
+ korektiv gradace příčinné souvislosti – je potřeba zhodnotit, co všechno ještě vedle jednání pachatele
přispělo právně významně ke vzniku následku (poškozený v dopravní nehodě nepil) Toto jsou objektivní korektivy
kauzality, je však nutné, aby objektivní příčinný vztah mezi jednáním a následkem byl zahrnut i subjektivním
korektivem tj. pachatelovým zaviněním (viz subjektivní stránka trestného činu).

FAKULTATVNÍ ZNAKY
Ad a) místo spáchání – Místo trestného činu - na území republiky (§ 337/1b)), na palubě (§ 290) apod.
Ad b) čas jednání – doba spáchání trestného činu - za války (§ 411), při porodu (§ 142), za stavu ohrožení (§ 319)
apod.
Ad c) způsob spáchání, prostředek použitý ke spáchání trestného činu a jiné znaky – zvláštní způsob
spáchání - týrání „zvlášť surovým způsobem“ (§ 198/2a)), porušení péče „závažným“ způsobem (§ 201/1d)),
podání alkoholu „opakovaně“ (204) apod. Prostředek trestného činu - vydírání „se zbraní“ (§ 175/2c)) apod.
Ad d) účinek jednání potažmo hmotný předmět útoku – Porušení či ohrožení předmětu útoku. Hmotný předmět
útoku je kupříkladu dítě nebo svěřené osoba (§ 195), cizí věc (§ 205), zvíře (302) apod.

VÝZNAM Z HLEDISKA VINY A TRESTU

Vnější charakteristika trestného činu daná znaky objektivní stránky je rozhodující pro závěr o naplnění či
nenaplnění skutkové podstaty - tj. o vině či nevině. Naplnění znaků objektivní stránky je nutné nejen z hlediska
kvantity (všechny obligatorní a fakultativní znaky), ale i kvality - §145 TZ - újma musí být těžká. Při soudní
individualizaci trestu se hodnotí intenzita, s jakou byly znaky naplněny. Jako okolnosti přitěžující, lze přičíst jen
intenzitu přesahující určité minimum nutné pro naplnění objektivní stránky. Jde o zásadu zákazu dvojího přičítání
téhož podle § 39 odst.4 TZ. Jiné skutečnosti neuvedené ve skutkové podstatě, ale charakterizující objektivní
stránku, jsou použitelné pouze při rozhodování o trestu nikoli pro rozhodování o vině. Typicky jde o způsob
spáchání jako přitěžující okolnost (§ 42 písm. c) TZ).

1.2 Subjekty trestního řízení:

Subjekt trestního řízení je nositel procesních práv a procesních povinností, které mu přiznává trestní řád
v rámci trestního řízení. Subjekt vystupuje v rámci řízení vlastním jménem, má vliv na průběh trestního řízení.

Orgány činné v trestním řízení (OČTŘ):

a) Soud – (na Slovensku není OČTŘ, je nečinným orgánem) je nezávislým orgánem mající za úkol vykonávat
soudnictví v ČR. V trestně-právních věcech v ČR vykonávají soudní pravomoc soudy ve čtyřstupňovém systému.
1. okresní soudy – (v Praze soudy obvodní, v Brně Městský soud)
2. krajské soudy – (v Praze Městský soud v Praze)
3. vrchní soudy – (Praha a Olomouc

56
4. Nejvyšší soud ČR – (Brno)
b) Státní zastupitelství – zastupuje a společnost stát v trestním řízení jako veřejná žaloba (vykonává i další úkoly
zákonem jí svěřené) Postavení a působnost upravuje zákon o státním zastupitelství (283/1993).
c) Policejní orgán – nejde jen o PČR (§ 12 odst.2 TŘ výčet) – celní orgány, vězeňská služba…
d) Pomocné orgány orgánů činných v trestním řízení – (Zapisovatel, protokolující úředník, probační úředník,
asistent soudce nejvyššího soudu, tlumočník)
e) Osoba, proti níž se řízení vede – (podezřelý, obviněný, obžalovaný, odsouzený, spolupracující obviněný)
Obhajoba materiální- právo této osoby uvádět skutečnosti na svou obhajobu// obhajoba formální- právo zvolit si
obhájce, v průběhu výslechu se však nesmí s obhájcem radit o tom jak odpovědět.
f) Obhájce obviněného – nevystupuje vlastním jménem. Má práva a povinnosti, proto je zařazen mezi subjekty.
Úkony činí jménem klienta. Společný obhájce – společný více obviněným, jejichž zájmy v řízení si neodporují.
Zvolený obhájce vs. Ustanovený obhájce.
g) Poškozený – je jím osoba již bylo trestným činem ublíženo na zdravý, způsobena majetková škoda, morální
nebo jiná škoda. Není jím osoba jež se sice cítí poškozena avšak tato vzniklá újma nevznikla zaviněním pachatele
či není v příčinné souvistosti s pachatelovým protiprávním jednáním. Poškozeným též není osoba na níž přešel
pouze nárok na náhradu škody způsobené trestnou činností pachatele. Je třeba odlišovat od oběti trestného činu
– obětí je ve vztahu k zákonu č. 207/1997 fyzická osoba, které byla způsobena újma na zdraví či osoba pozůstalá
po oběti (vyživovací povinnost k dítěti)
h) Zúčastněná osoba – osoba jíž má být či byla zabrána její věc nebo jiná majetková hodnota. Může se účastnit
hlavního líčení, nahlížet do spisu, má právo se k věci vyjádřit… atd.
i) Osoby s tzv. samostatnými obhajovacími právy – mohou samostatně podávat opravné prostředky ve
prospěch obviněného. Příbuzní obviněného, osoby blízké – činí podání vlastním jménem (např. Manželka může
podat odvolání proti rozsudku, pokud ale obžalovaný nesouhlasil tak nemůže tj. obžalovaný se může vzdát práva
na odvolání za sebe i za osoby blízké. Pokud by si ponechal lhůtu, kterou nevyužil, a manželka podala odvolání,
tak se bude ještě zjišťovat, jestli s tím souhlasí.)

Řízení ve věcech mladistvých – zákonný zástupce mladistvého, opatrovník osoby s omezenou ZPÚ;
nejednají vlastním jménem, ale jménem obviněného. Nemusí být souhlas mladistvého / omezeného na ZPÚ.
Orgány pověřený péčí o mládež v řízení proti mladistvým (OSPOD) Nejde o příbuzného ani osobu blízkou, jedná
se o státní organizaci, která hájí zájmy mladistvého. Může podat odvolání i proti vůli mladistvého. Vlastním jménem,
podat odvolání jedině ve prospěch obviněného.

Další osoby jako např. svědek, znalec, tlumočník, pokud uplatňují návrhy na svědečné, znalečné nebo tlumočné
– pokud neuplatní, tak nejsou subjektem!

Strany trestního řízení – strany před soudem

a) Strany vystupující ve prospěch obžaloby – státní zástupce, poškozený (Tyto subjekty mohou podat odvolání v
neprospěch obviněného: Státní zástupce (musí uvést, jestli ve prospěch nebo v neprospěch) – zásada zákazu
reformace in peius (pokud podá ve prospěch, nemůže dopadnout hůř); pokud podá v neprospěch, je možná i
reformace in peius. Poškozený v rámci nároku o náhradu škody – může být v neprospěch obviněného z hlediska
náhrady škody (ne trestu a viny!)
b) Proti obžalobě se brání strana obhajoby – obviněný, obhájce, zúčastněná osoba

Definice strany podle § 12/6 – jiné pojetí!!

Stranou se rozumí ten, proti němuž se vede trestní řízení, zúčastněná osoba a poškozený a v řízení před
soudem též státní zástupce a společenský zástupce.

– Státní zástupce do podání obžaloby pouze dozorčí orgán

– Společenský zástupce – orgán, který bude ve prospěch obviněného

Trestní řád vymezuje pojem strany poněkud odlišně než nauka trestního práva, zákonné vymezení je
nedostatečné a nepřesné. Strany – nejdůležitější subjekty TŘ, mají zvláštní procesní práva (vystupovat vlastním
jménem v řízení před soudem, aktivně se účastnit řízení, podávat návrhy, provádět důkazy) – tato práva uplatňují
v řízení před SOUDEM. Hlavními stranami je Státní zástupce a obžalovaný – střet jejich zájmů je podstatou
trestního řízení.

– Poškozený je samostatnou stranou – jeho postavení není závislé na postavení SZ, i když jejich zájmy jsou do
jisté míry totožné, v konkrétním případě se mohou i lišit.

Vyloučení osob z vykonávání úkonů trestního řízení

Vyloučeny jsou osoby OČTŘ, u nichž lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti (§30) – zajištění nezávislosti
a nestrannosti; pochybnost o nepodjatosti ve vztahu kvěci, jinému OČTŘ v daném trestním řízení, k některé osobě,
jíž se úkon trestního řízení přímo dotýká (Soudce/přísedící je vyloučen vzhledem k funkci, kterou měl v dané věci
v předchozích stadiích řízení). Státní zástupce je vyloučen z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu, pokud
jde o rozhodnutí, které sám vydal. O vyloučení rozhoduje orgán, kterého se důvody týkají, a to i bez návrhu.
Tlumočník a znalec je vyloučen, lze-li pochybovat o jeho nepředpojatosti pro jeho poměr k věci, OČTŘ, účastníkům
a jejich zástupcům. Úkony učiněné vyloučenými osobami nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

57
Pokud ale rozhodl orgán vyloučený, je to důvodem pro dovolání.

SOUDY = OČTŘ
Kdo je oprávněn rozhodovat o vině a trestu a podle jakého předpisu?
§ 13 Trestního řádu - Výkon trestního soudnictví vykonávají okresní, krajské, vrchní soudy a nejvyšší
soud. Úkol trestního soudnictví: rozhodnout o vině a případném trestu. Zásada: nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci, důležitý prvek právní jistoty.

-PRAVOMOC = souhrn oprávnění, která zákon přiznává soudům jako státním orgánům v trestním řízení
-PŘÍSLUŠNOST = vymezení okruhu působnosti mezi soudy různých stupňů a mezi jednotlivými soudy téhož
stupně

Jak dělíme příslušnost soudů?

a) Věcná (§ 16, 17 TŘ)

Neboli příslušnost druhová, předmětová; řeší otázku, který soud – kterého druhu a stupně
(krajský/okresní) je příslušný vyřizovat trestní věci určitého druhu. Řízení v prvním stupni provádí okresní soud,
pokud trestní řád nestanoví něco jiného. Krajský soud provádí řízení v prvním stupni podle § 17 o trestných činech,
pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, nebo pokud za ně lze
uložit výjimečný trest.

O trestných činech: Zabití, vraždy novorozeného dítěte matkou, neoprávněného odebrání tkání a
orgánů …, Spáchaných prostřednictvím investičních nástrojů; Porušení předpisů o pravidlech HS, manipulace s
kurzem investičních nástrojů; Sabotáže, zneužití zastupování státu a MO, vyzvědačství, ohrožení utajovaného
informace, spolupráce s nepřítelem, styků ohrožujících mír, … i tehdy, je-li dolní hranice trestu odnětí svobody nižší

Funkční = pouze druhem věcné příslušnosti, který soud (kterého stupně) je příslušný pro určité procesní
stadium v řízení pro trestní věc určitého druhu.

b) Místní (§ 18 TŘ)
Místní příslušnost řeší otázku, který ze soudů určitého druhu a stupně, určených pravidly o věcné, resp.
funkční příslušnosti, je příslušný pro určitou věc. Řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Nelze-
li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo
se zdržuje; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou mimo území ČR, koná řízení soud, v jehož obvodu čin
vyšel najevo.

Podání obžaloby soudu nepříslušnému – spory o příslušnost:

Předběžné projednání obžaloby – soud rozhodne o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu,
který je nejblíže společně nadřízen jemu a soudu, jenž je podle něj příslušný; takto soud postupuje i v hlavním
líčení. Místní nepříslušnost – předloží jen tehdy, pokud to obžalovaný namítl. Postoupit věc nelze, byla-li soudu již
věc postoupena nadřízeným soudem, ledaže by se skutkový podklad pro posouzení příslušnosti podstatně změnil.

Spory o příslušnost: negativní a pozitivní kompetenční konflikty:

– Negativní – řeší soud, který je těmto soudům nejblíže společně nadřízení (§ 24), rozhodnutí sporu v neveřejném
zasedání, není přípustná stížnost;
– Pozitivní konflikty se nevyskytují.

a) Místní příslušnost soudů pro mladistvé:

§ 2 odst. 2 písm. d) ZSVM: soudem pro mládež zvláštní senát anebo v zákonem stanovených případech
předseda takového senátu nebo samosoudce příslušného okresního, krajského, vrchního a Nejvyššího soudu,
Věcná příslušnost se určuje stejně jako u trestných činů projednávaných u dospělých (§16, 17 TŘ) Odchylky jsou
stanoveny v místní příslušnosti (srov. §18 TŘ) – soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, nebo kde se
zdržuje či pracuje. Nelze-li zjistit, tak tam, kde bylo provinění spácháno. Poslední kritérium: kde vyšlo provinění
najevo.Vyžaduje-li to prospěch mladistvého, může soud postoupit věc jinému místně příslušnému soudu pro
mládež (např. kde se mladistvý připravuje na budoucí povolání, kde se dlouhodobě léčí, kde vykonává ústavní,
ochrannou výchovu….)

b) Místní příslušnost v řízení ve věcech právnických osob:

§29 ZTOPO – tři hlediska pro určení místní příslušnosti: 1. Místo spáchání TČ, 2. TČ spáchán v cizině
nebo nelze zjistit místo spáchání, tak soud, v jehož obvodu má obviněná PO podnik / organizační složku / sídlo, 3.
Kde vyšel TČ najevo.

c) Příslušnost pro společné řízení (forum conexitatis)

Řízení, která spolu nějak souvisejí:
a) Subjektivní souvislost – v osobě (vícečinný souběh TČ)
b) Objektivní souvislost – ve věci (spolupachatelství, účastenství, trestná součinnost i v nejširším slova smyslu)
– společné řízení se koná proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí Zásady určování příslušnosti

58
jen ohledně té věci, která je z hlediska společného řízení nejzávažnější, ohledně ostatních věcí jsou tyto zásady
prolomeny.

1. Věcná příslušnost – krajský soud, je-li věcně příslušný alespoň pro jeden z TČ, zbytek okresní (§ 21)
2. Místní příslušnost – pokud je více, je příslušný ten, u něhož podal SZ obžalobu / návrh na potrestání / návrh
na schválení dohody o vině a trestu.

Pokud bylo podáno více obžalob – lze věci spojit. Společné řízení dětí mladších 15 let a mladistvých je
vyloučeno (jedná se o dva různé typy řízení)! Společné trestní řízení proti mladistvým a dospělým je možné pouze
výjimečně. Pak koná soud pro mládež. Jinak se řízení ve věci mladistvého vyloučí pro samostatné řízení. Společné
řízení PO a FO (§ 31 ZTOPO) – podmínkou je objektivní souvislost činů. Společné řízení koná KS, pokud je
příslušný k alespoň jednomu TČ. Společné řízení koná soud, který je místně příslušný konat řízení proti FO.

Odnětí a přikázání věci (delegace §25 TŘ)

K provedení řízení by byl vhodnější jiný soud než ten, který přichází v úvahu podle zásad o příslušnosti.
Toto opatření provádí soud vyššího stupně (společně nadřízený). Důležitý důvod: bude podstatně lépe
zabezpečeno dosažení účelu TŘ v konkrétní věci, hospodárnost řízení (většina svědků v jiném obvodu), všichni
soudci v obvodu jsou vyloučeni z rozhodování. Nesmí být prostředkem k porušení zásady, že obviněný nesmí být
odňat svému zákonnému soudci. Odnětím a přikázáním se mění pouze MÍSTNÍ PŘÍSLUŠNOST.

Kdo může být soudcem?

Dle § 60 zákona o soudech a soudcích:
(1) Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven státní občan ČR, který je plně svéprávný a bezúhonný, jestliže
jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl
věku nejméně 30 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu.
(2) Podmínku bezúhonnosti podle odstavce 1 nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliže
se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky nehledí, jako by nebyl
odsouzen.
(3) Předpokladem pro ustanovení soudcem je též vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia v
magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v ČR a složení odborné justiční zkoušky.
(4) Další předpoklady pro ustanovení soudcem nebo přísedícím stanoví zvláštní právní předpis.
(5) Za odbornou justiční zkoušku se považuje též advokátní zkouška, závěrečná zkouška právního čekatele,
notářská zkouška a odborná exekutorská zkouška. Stejné účinky má výkon funkce soudce Ústavního soudu
alespoň po dobu 2 let.

Jak je to se soudy z hlediska jejich věcné a funkční příslušnosti?

1. Okresní soudy
Jsou příslušné konat trestní řízení v I. stupni, pokud TŘ nestanoví něco jinak. V přípravném řízení –
soudce rozhoduje o návrzích SZ (sledování BÚ, udělení souhlasu s vyžádáním info utajovaných, o vyloučení
advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování…) Stanovuje a zrušuje ustanovení obhájce v případech nutné
obhajoby (§ 39) Uděluje povolení ke sledování osob a věcí. V řízení o opravných prostředcích: rozhoduje o stížnosti
proti vlastním rozhodnutím v případech tzv. Autoremedury (§146/1), dále pak o stížnosti proti rozhodnutí SZ o
zajištění osob a majetku obviněného… a dalších rozhodnutí SZ.
Rozhoduje o návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo PM rozhodnutím SZ, jestliže by byl
příslušný konat řízení o obžalobě, a ve věcech., kde rozhodoval okresní soud v I. stupni v původním řízení (srov.
§281)
Ve vykonávacím řízení je příslušný ve věcech, kde působil sám v I. stupni, ale i v dalších věcech, kde v
prvním stupni rozhodoval vyšší soud (např. rozhoduje o změně způsobu výkonu trestu odnětí svobody § 324, o
podmíněném propuštění podle §333, o změně ochranného léčení §351a, o propuštění z výkonu ochranného léčení
§353; §355, §357, §364, §84 ZSVM, §85 ZSVM, §86 ZSVM…)

2. Krajské soudy
Jsou příslušné konat řízení v I. stupni u typově závažnějších trestných činů (vyjádřené trestní sazbou,
dolní hranice min. 5 let) + taxativně vyjmenované podle §17 odst.1 TŘ (i když je dolní hranice méně než 5 let) V
prvním stupni také TČ opilství, pokud čin jinak trestný způsobený v rámci TČ opilství obsahuje § 17 odst.1 Dále
koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, jestliže postupem podle §45 trestního
zákoníku přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některého z trestných činů uvedených v §17 odst.1
nebo 2.
- Dále koná koná řízení o řádných opravných prostředcích (§252), také možnost autoremedury jako u
okresního soudu, stížnosti proti usnesením krajského SZ (o zajištění osob, uložení pořádkové pokuty…) Řízení o
obnově řízení, jež by náležely do jeho věcné příslušnosti podle §17.
- Ve vykonávacím řízení – tam, kde zákon stanoví příslušnost pro soud, který rozhodoval v I. stupni s
výjimkou několika případů, kdy vykonávací řízení vede okresní soud (např. § 324, 333, 351a, 353, 355…)
- Rozhoduje ve sporech o místní příslušnost mezi okresními soudy (§ 24) a o odnětí a přikázání věci (§ 25).
Zvláštní věcná příslušnost v právním styku s cizinou (např. vydání do ciziny, předávání osob mezi ČS EU na
základě evropského zatýkacího rozkazu, uznání cizozemského rozhodnutí.

59
 -
3. Vrchní soudy
Rozhodují o řádných opravných prostředcích – odvolání a stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu
učiněného v I. stupni; v prvním stupni NEROZHODUJE. Rozhoduje v přípravné řízení – na návrh vrchního SZ o
použití operativního prostředku agenta. Rozhodování v rámci autoremedury (§ 146/1), o stížnostech proti
rozhodnutí, kterým VSZ rozhodl o zajištění osob a majetku nebo o uložení pořádkové pokuty. Rozhodují ve sporech
o příslušnost a o odnětí a přikázání věcí mezi všemi okresními a krajskými soudy ve svém obvodu (§ 24, 25).

4. Nejvyšší soud ČR
Rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutí soudů ve druhém stupni (§ 265a, 265c) a o stížnostech pro
porušení zákona bez ohledu na to, který OČTŘ napadené rozhodnutí vydal (§ 266) → zajišťuje zákonnost
rozhodování soudů nižších stupňů, zaujímá stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů, pokud otázka
vyžaduje sjednocení výkladu. Nerozhoduje o uznání rozhodnutí cizozemských soudů (novela č. 539/2004!) → KS.
V právním styku s cizinou přezkoumává rozhodnutí KS o přípustnosti vydání do ciziny. Jako soud druhého stupně
rozhoduje o stížnosti proti usnesení VS, dále v rámci autoremedury (§ 146/1) a o stížnosti proti usnesení, kterým
NSZ zajistil osobu a majetek obviněného či uložil pořádkovou pokutu. Rozhoduje často ve sporech o příslušnost
mezi VS, VS pak jako nejblíže společně nadřízen soudům nižších stupňů z obvodů různých vrchních soudů (§ 24)
a o odnětí a přikázání věci (§ 25). Rozhoduje o tom, zda nebo do jaké míry je osoba vyňata z pravomoci OČTŘ (§
10/2).

Jak to je s obsazením soudů?

Rozhodovat může:
a) Senát – není-li stanoveno, jak soud rozhoduje, rozhoduje v zásadě v senátě. Senát je složený z předsedy a
dvou přísedících (laiků) – první stupeň u OS a KS; v ostatních případech rozhoduje senát složený ze soudců z
povolání. Vrchní a Nejvyšší soud rozhodují v senátech (tříčlenné). NS velký senát (9členný, jestliže senát NS
dospěl k právnímu názoru, který je odlišný od již jiného vysloveného)
b) Samosoudce – zejména na okresních soudech u TČ s horní hranicí nepřevyšující 5 let, k mimořádnému
zvýšení/snížení trestní sazby se nepřihlíží; jedná se o zvláštní způsob řízení před soudem. Podle Jelínka krajský
soud samosoudcem nerozhoduje, avšak pokud jde o trestný čin s horní hranicí nepřevyšující 5 let a jde-li o
rozhodování v prvním stupni, tak samosoudce rozhodovat může i u KS.(+ podílejí se justiční čekatel, soudní
tajemník, vyšší soudní úředník a asistent soudce, může se účastnit přísedící)

Jak se můžete stát přísedícím u soudu?

Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven státní občan ČR (dále jen "občan"), který je plně
svéprávný a bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně
zastávat, v den ustanovení dosáhl věku nejméně 30 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo
přísedícího a s přidělením k určitému soudu. Právní úprava postavení přísedících, obdobně jako soudců, je
obsažena především v § 60 až 101 zákona o soudech a soudcích. Přísedící je volen do funkce na dobu 4 let. (+
podmínky podle zvláštního zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon
některých funkcí ve stát. orgánech a organizacích ČSFR, ČR a SR: (Nebyl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti
jako rezident, agent…; nebyl tajemníkem orgánu KSČ, nebyl

60
9. Subjekt trestného činu (znaky obligatorní a fakultativní). Subjekty
trestního řízení - osoba, proti níž se řízení vede, obhájce.
Subjekt trestného činu
Kdo může být objektivním pachatelem trestného činu? Prakticky všechny osoby vyjma států, organizačních složek,
státních orgánů a mezinárodních organizací. Individuální odpovědnost.
Pachatel – §22, 3 znaky: věk, příčetnost, rozumová a mravní vyspělost
Nepřímý pachatel → ke spáchání TČ užil jiné osoby, která byla v době spáchání v rukou pachatele „živým
nástrojem“.

Trestní odpovědnost PO se uplatňuje kumulativně s trestní odpovědností FO.

Věk – dosažení ve věku 15 let. Počítá se od půlnoci následujícího dne. Do půlnoci čin jinak trestný, po půlnoci
trestný čin. Mezi 15 až 18 rokem jsem mladistvým pachatelem. Zacházení s mladistvým – zákon o soudnictví ve
věcech mládeže. Plná trestní odpovědnost – dosažení 18 let věku – je vyloučeno získání zletilosti svatbou – z
hlediska trestního práva stále mladiství. Další důležitá hranice – 19 let věku – polehčující okolnost pro nízký věk
pachatele = věk blízký věku mladistvého. Trestní odpovědnost zaniká smrtí nebo prohlášením za mrtvého. Otázka
věku má význam z hlediska rozhodování o trestu – staří a nemocní nemusí okamžitě nastoupit do výkonu trestu.
15 let má dvojí význam – je brána i jako hranice ochrany – sexuální trestný čin. Stupeň vyspělosti se bude zkoumat,
pokud na první pohled o tom budou pochybnosti, takže se může stát, že i osoba nad 15 nebude odpovědná.
Význam zletilosti, nezletilosti, způsobilosti k PÚ – nemá to v TP žádného významu.

Příčetnost - § 26 – negativní vymezení – definujeme nepříčetnost (stav, ve kterém někdo pro duševní poruchu,
jež je zde v době spáchání činu, nemůže buď rozpoznat, že jeho jednání je protiprávní, nebo nemůže své jednání
ovládat; postačí, že chybí jedna z těchto schopností). Příčetnost – rozpoznat a ovládnout své jednání – rozum a
vůle. Nádoby rozumu a vůle, z kolika procent musí být naplněny, aby byl pachatel příčetný – obě 100%. Aby byl
nepříčetní, stačí 0% rozumu nebo 0% vůle, stačí, když chybí jedna část. Jakákoliv procenta znamenají sníženou
příčetnost.
Zmenšená příčetnost umožňuje uložit pachateli ochranné opatření – léčbu.
Parciální příčetnost – jedná se o to, že je příčetný k úzké skupině trestných činů – jednoduchých – čórku v šalině
zvládne kdokoli, praní špinavých peněz už ne.

Zaviněná x nezaviněná příčetnost

Nezaviněná Příčetnosti
Patologická nebo patická opilost – zbavuje trestní odpovědnosti – osoba je úplně mimo sebe, přičemž osoba neví,
jak to na ní zapůsobí – pokud nikdy v životě nepila alkohol, tak si pak dá dvě deci vína a je mimo. Nepříčetný není
trestně odpovědný. Zaviněná nepříčetnost – nedbalostně nebo úmyslně se do toho stavu přivede. Pití na kuráž –
zcela příčetně se opije, aby někoho zastřelil. Někdo je nepříčetný – musím mu dokázat, že se záměrně znepříčetnil
– problém dokazování.

Duševní porucha – stav organizmu, obvykle pod poruchy se zahrnují nemoci (schizofrenie, senilní demence – má
počátek, průběh, završení, konec) a chorobné duševní stavy (obvykle vrozený, je to stav a nedá se s tím nic dělat
– mentální retardace, ty nejtěžší mají význam pro nepříčetnost). Musí to být v době spáchání TČ- musí se
promítnou do spáchání TČ ta duševní porucha. Když někdo onemocní duševní poruchou po spáchání TČ, tak se
řízení přeruší a čeká se na jeho vyléčení, jinak by trest neměl smysl.
Musí být splněny všechny znaky nepříčetnosti – dopad to má takový, že tam není trestní odpovědnost a není
možné ukládat tresty, pouze v zájmu společnosti lze ukládat ochranná opatření.
Rozumová a mravní vyspělost – došlo k trestnému činu těsně po dosažení 15 let – je příčetný, ale nemusí být
rozumově a mravně vyspělí – hlavním faktorem je výchova! Rozdíl např. Mezi dítětem z města a ze samoty u lesa,
kde je odříznuto od světa. Znalec musí určit, že nejsem dostatečně rozumově a mravně vyspělý. Trestní zákoník
obecně používá pro pachatele označení KDO – kdo spáchá to a to. V některých situacích je však subjekt zúžen,
není obecný. Obecným pachatelem je kdokoli, speciálním pachatelem skupina, viz vojáci níže, privilegovaná osoba
– vražda dítěte matkou – matka, opilství – opilec!

61
Rozdíl mezi subjektem TČ a pachatelem– subjekt TČ, na rozdíl od pachatele, je obligatorním znakem SPTČ
(Gřivna × jiní – např. Jelínek/Vanduchová vnímají pachatele jako obligatorní znak, subjekt pak za znak fakultativní).
Pachatel nám na rozdíl od subjektu neodlišuje jednotlivé trestné činy od sebe navzájem. A zatímco u pachatele
nás zajímá věk, příčetnost a rozumová mravní vyspělost, u subjektu nás navíc zajímá, zda jde o subjekt obecný,
speciální či konkrétní (viz níže).
Obligatorní znak subjektu TČ – věk, příčetnost, rozumová a mravní vyspělost
Fakultativní znak subjektu TČ – speciální či konkrétní subjekt
Konkrétní subjekt – matka dítěte jako pachatelka vraždy novorozeného dítěte matkou (§142) nebo dlužník jako
pachatel poškozený věřitelem (§222) nebo dlužník, který není schopný plnit své platné závazky (§226)
Speciální subjekt - vojenské trestné činy, trestné činy úředních osob, trestný čin přijetí úplatku podle §331 odst.
1
Zvláštní trestné činy – pachatelem pouze osoba se zvláštní způsobilostí, postavením,
- Pravý zvláštní delikt: požadují vlastnost, způsobilost, či postavení již pro naplnění základní skutkové
podstaty (trestné činy úředních osob)
- Nepravý zvláštní delikt: zvláštní postavení, vlastnost či postavení je znakem kvalifikované skutkové
podstaty.
Omezení z důvodů konkrétního nebo speciálního subjektu platí jen pro pachatelství a spolupachatelství § 22 a §
23.

Pachatel:
- v obecném slova smyslu je pachatelem TČ osoba (FO, PO) která spáchala trestný čin.
- ve speciálním, užším slova smyslu je pachatelem TČ trestně odpovědná osoba.
TOPO 418/2011 Sb.,: má vlastní def. pachatele tr. Činu: Pachatel, spolupachatel a účastník §9 odst. (1):
Pachatelem trestného činu je právnická osoba, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného
trestním zákonem způsobem uvedeným v tomto zákoně.
TrZ: def. pachatele § 22 odst. 1: kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty TČ nebo jeho pokusu či
přípravy, je-li trestná.

- Pachatel je ten kdo naplnil znaky skutkové podstaty TČ a rovněž naplňuje obecné znaky TČ (věk,
příčetnost/ u mladistvého rozumová a mravní vyspělost)
- Spáchaný čin musí být protiprávní

Xx přímým/samostatným pachatelem je osoba která naplnila všechny znaky TČ (ne jen znaky skutkové podstaty
TČ) a čin spáchala zcela sama či za přispění jiných osob, které nebyly spolupachateli, ale jenom účastníky v užším
smyslu. Xx

Pachatelem je:

a) FO, která je v době činu

o Pachatelem TČ FO – BEZPROSTŘEDNĚ SPÁCHALA TČ
 BEZPROSTŘEDNĚ: pachatelem je i osoba, která na spáchání činu měla účastníka v
užším slova smyslu, např. pomocníka
o Zásada individuální odpovědnosti FO za spáchaný čin v souvislosti se zásadou odpovědnosti za
zavinění.
b) Příčetná
c) Dovršila 15. rok věku
o věk a příčetnost (znak char. Pachatele, znak TČ ale ne znak skutkové podstaty TČ)
(ten, kdo v době spáchání trestného činu nedovršil patnáctý rok svého věku není trestně
odpovědný, dále ten kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho
nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný),
případně jde o jinou způsobilost nebo postavení pachatele trestného činu.
d) Je rozumově a mravně vyspělá, jde-li o mladistvého pachatele provinění ( samostatný obligatorní znak
subjektu, provinění stojí vedle jako další obecný znak TČ mladistvého):
o Z. o soudnictví ve věcech mládeže: věk, příčetnost a provinění: Mladistvý, který v době spáchání
činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo
ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný
e) Podle okolností jde o osobu charakterizovanou zvláštními znaky (tzv. konkrétní subjekt, tzv. speciální
subjekt) – omezený okruh pachatelů

Podmínky a) – c) musí být splněny současně, zbylé dvě dle okolností případu.

62
----:

Přímý pachatel: jedná sám ve smyslu „vlastnoruční“ vražda provedená uškrcením oběti, a to i za pomoci nástroje
(vražda ubodáním poškozeného nožem) trestní zákoník považuje za pachatele (FO,PO).

Nepřímý pachatel: ke spáchání trestného činu užije jiné osoby (člověka), která je v rukou pachatele (FO,PO)
živým nástrojem. Taková osoba sama v trestněprávním smyslu nejedná nebo jedná za některé z okolností
vylučujících protiprávnost anebo nejedná zaviněně, popř. jedná kulpózně nebo nikoli ve specifickém úmyslu, a
proto není odpovědná bud vůbec (př. Pro nedostatek věku, příčetnosti, skutkový omyl, jednání v krajní nouzi), nebo
je odpovědná jen omezeně (např. za kulpozní tč nebo sice za úmyslný tč, ale jiný a méně závažný než ten, který
vyžaduje specifický úmysl, cíl nebo pohnutku)

Znaky TČ charakterizují subjekt TČ z hlediska trestní odpovědnosti, je třeba odlišovat od vlastností pachatele,
osobnost pachatele pro účely trestání. Znaky char. subjekt TČ: FO, PŘÍČENOST, VĚK, VYSPĚLOST, SPECIÁLNÍ
NEBO KONKRÉTNÍ SUBJEKT, JSOU DŮLEŽITÉ PRO POSOUZENÍ TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI.

Vlastnosti char. Pachatele jsou důležité pro správnou aplikaci a určení druhu a výměry trestu, zařazení
obžalovaného pro výkon trestu odnětí svobody do příslušného typu věznice, upuštění od potrestání atd.

Xx V lednu 2017 byl přijat zákon č. 58/2017 Sb., kterým dochází s účinností od 1. října 2017 ke změně trestního
zákoníku a zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody- věznice diferencované pouze do dvou typů –
věznice s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Rozdělení do typu věznice je opět upraveno v § 56 odst. 2 TZ, kdy
pravidla pro zařazení jsou stanoveny pouze u věznice se zvýšenou ostrahou. Pachatel bude zpravidla do tohoto
typu věznice zařazen, pokud mu byl uložen trest odnětí svobody za trestný čin spáchaný ve prospěch organizované
zločinecké skupiny, kterému byl za zvlášť závažný zločin uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osm let,
nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl nebo se pokusil uprchnout z
vazby, z výkonu trestu nebo z výkonu zabezpečovací detence, nebo byl-li mu uložen trest odnětí svobody na
doživotí. Stále platí, že v případě doživotního trestu odnětí svobody se pachatel vždy zařadí do věznice se
zvýšenou ostrahou, u ostatních případů platí možnost uvážení soudu. Do „mírnějšího“ typu věznice, čili do věznice
s ostrahou, se zařadí pachatel v případě, že nesplní podmínky pro zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou.xx

příčetnost – způsobilost být pachatelem TČ, pokud závisí na duševních schopnostech pachatele
- Pachatel chápe význam svého činu pro společnost a ovládá své jednání. TrZ nedefinuje pojem příčetnosti,
ale uvádí důvody, které příčetnost vylučují dle § 26, není pro nepříčetnost trestně odpovědný, kdo pro
duševní poruchu nemohl v době činu rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání.
o Pachatel jednal v nepříčenosti jestliže:
 Trpí duševní poruchou
 Je zbaven schopnosti rozpoznat protiprávnost činu nebo ovládnout své jednání
 Ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti je důsledkem duševní poruchy
 Duševní porucha a ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti u postižené osoby
jsou dány v době činu

Podmínky nepříčetnosti:
Ad 1 Pro důvody vyloučené příčetnosti se v naší nauce tradičně využívá termín „kritéria příčetnosti“: biologická
(duševní porucha, tzv biologické kritérium nepříčetnosti) a psychologická (zřetelná odchylka od normy)
Trestní právo nezkoumá duševní poruchu samu osobě, ale zajímá se o její vliv na spáchání TČ. Tedy na schopnost
rozpoznat protiprávnost činu a ovládnout jednání, tedy zjednodušeně řečeno na schopnost svobodně jednat.
Ad 2 nedostatek schopnosti rozumové (tzv. schopnost rozpoznávací) nebo schopnost ovládat(tzv. schopnost
určovací) své jednání. Hovoří se tak o psychologickém (juristickém) kritériu nepříčetnosti - k naplnění pojmu
nepříčetnosti postačí nedostatek jedné z těchto schopností a bu bud schopnosti rozpoznávací, nebo schopnosti
určovací
- Nedostatek schopnosti rozpoznávací – pachatel nerozpozná, že jeho chování je protiprávní
- Nedostatek ovládací schopnosti – absence schopnosti ovládnout své vlastní jednání, to konkrétní jednání,
které posuzujeme
- Ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti musí být důsledkem duševní poruchy. Mezi duševní
poruchou a ztrátou alespoň jedné z obou schopností musí být příčinná souvislost. Samotná existence
dušev. Poruchu tedy nezbavuje trestní odpovědnosti.
- Trestní odpovědnost- je významné zda nedostatek rozpoznávací nebo ovládací vyvolaný duševní
poruchou byl u postižené osoby v době spáchání činu. TrZ stanoví § 26, že duševní porucha vyvolaná
ztrátou rozpoznávací nebo ovládací schopnosti před činem je nerozhodná. – je li pro duševní poruchu,
která nastala až po spáchání TČ schopen chápat smysl trestního stíhán – je to důvod pro přerušení
trestního stíhání §173,188,224,255,257 tr.řád)

63
Parciální nepříčetnost – nedostatek rozpoznávací a určovací je třeba dále posuzovat se zřetelem k povaze
trestného činu pochopit pro jeho jednoduchost př. Krádež. Nedovede víc pochopit dosah činu složitějšího

Zmenšená příčetnost §27 TrZ: je stav, v kterém byla v důsledku duševní poruchy výrazněji zeslabena schopnost
pachatele rozpoznat, že spáchaný čin je protiprávní, nebo schopnost ovládat své jednání.

- Oproti nepříčetnosti (kde je alespoň jedna z obou schopností rozpoznávací a ovládací vyloučena) je u
zmenšené příčetnosti - obě schopnosti pouze výrazně, podstatně, zásadně oslabeny.
- Není polehčující okolností
- Byl-li spáchaný TČ ve stavu zmenšené příčetnosti, pachatel je trestně odpovědný, zmenšená příčetnost
nevylučuje trestní odpovědnost, avšak odůvodňuje zvláštní postup vůči pachateli.

Subjekty trestního řízení - osoba, proti níž se řízení vede, obhájce.

Jedná se o činitele (státní orgány, fyzické osoby, právnické osoby), kteří mají a vykonávají vliv na průběh řízení a
kterým zákon dává k uskutečnění tohoto vlivu určitá procesní práva nebo ukládá určité povinnosti.

Orgány činné v trestním řízení – soud, státní zástupce a policejní orgán.

Obviněný – osoba, proti níž se trestní řízení vede.
Obhájce – obhájcem v trestním řízení může být jen advokát. Je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní
pomoc.
Poškozený – ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda.
Poškozený má nárok proti obviněnému na náhradu škody, která mu byla trestným činem způsobena.
Zúčastněná osoba – osoba, které byla věc zabrána nebo podle návrhu má být zabrána. Zúčastněná osoba má
právo činit návrhy a podávat opravné prostředky.
Další osoby – jde o osoby s tzv. samostatnými obhajovacími právy
- některé osoby obviněnému blízké – příbuzní obviněného v pokolení přímém, sourozenec, osvojitel, osvojenec,
manžel, partner a druh
- probační úředník
- orgán sociálně-právní ochrany dětí v řízení proti mladistvému
Tyto osoby vykonávají obhajovací práva ve prospěch obviněného vlastním jménem, mají tzv. samostatné
obhajovací právo. Mohou např. ve prospěch obžalovaného podat odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Svědci, znalci, tlumočníci
Zvláštní postavení mezi subjekty mají strany v trestním řízení, což jsou subjekty, které jsou podle zákona
oprávněny:
- před soudem uplatňovat nebo podporovat obžalobu (státní zástupce, poškozený, zúčastněná osoba)
- proti obžalobě sebe nebo jiného obhajovat (obviněný).
Stejné postavení jako strana má i jiná osoba, na jejíž návrh nebo žádost se řízení vede nebo která podala opravný
prostředek (např. osoba se samostatnými obhajovacími právy - manžel obviněné - pokud podal odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně).

OBVINĚNÝ = OSOBA, PROTI NÍŽ SE VEDE TRESTNÍ ŘÍZENÍ

Podezřelý podle TŘ pouze ve dvou případech (terminologie)
- Zkrácené přípravné řízení – méně závažný trestný čin, chycen při činu PČR; podezřelým je osoba od
okamžiku zahájení jejího výslechu podle § 179b/3 TŘ, při kterém jí musí být SDĚLENO, z čeho je
podezřelá, do okamžiku, kdy SZ podá návrh na potrestání u soudu podle § 314b TŘ
- Osoba, která byla zadržena a dosud proti ní nebylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 TŘ (usnesení o
zahájení trestního stíhání)
Obviněný
- Od začátku trestního stíhání (doručením usnesení o zahájení trestního stíhání) – v užším smyslu
- TŘ používá „obviněný“ i v širším slova smyslu, jako o obžalovaném, odsouzeném (§ 12/7)

64
Obžalovaný
- Nařízením hlavního líčení (NE PODÁNÍM OBŽALOBY, viz § 12/8) – okamžikem, kdy obviněnému bude
doručeno nařízení hlavního líčení
- Předběžné projednání obžaloby – fakultativní – v tomto stádiu jde stále o obviněného
Odsouzený
- Právní mocí odsuzujícího rozsudku (§ 12/9TŘ) nebo právní mocí trestního příkazu.
Postavení obviněného je složité, neboť je:
a) Procesní stranou,
b) Důkazním prostředkem,
c) Předmětem výkonu rozhodnutí.
Způsobilost být subjektem TŘ není trestním řádem nijak omezena, stejně jako procesní způsobilost – obviněna
může být osoba nepříčetná a úkony v trestním řízení může činit i osoba zbavená ZPÚ.
Právo na obhajobu
- Institut navrácení lhůty (§ 61TŘ)
- Pořadí závěrečných řečí + poslední slova obžalovaného
- Zásada zákazu reformace in peius (odvolání – nemůže dopadnout hůře)
- Obhajovací práva třetích osob ve prospěch obviněného
- Viz také základní zásada „právo na obhajobu“ (materiální, formální obhajoba, postup OČTŘ tak, aby byly
objasněny okolnosti stejně pečlivě jak svědčící ve prospěch, tak neprospěch obviněného), smysl: ochrana
zájmů obviněného v celém trestním řízení.
Jaká práva a povinnosti má obviněný? (oprávnění favor defensionis podle § 33TŘ)
- Právo účastnit se osobně projednávání věci před soudem, aby měl možnost osobně vyvrátit důkazy
obžaloby a předložit soudu svou verzi skutku. Výjimkou z práva osobní účasti je řízení proti uprchlému (§ 302
a násl.)
o Byl-li obžalovaný vykázán ze soudní síně – musí mu být po jeho návratu sdělen podstatný obsah
jednání konaného v jeho nepřítomnosti.
- Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich,
není však povinen vypovídat (nesmí být k výpovědi nucen jakýmkoli způsobem).
o Není povinen vypovídat pravdu, právo nevypovídat je oprávněn využít v kterékoli fázi TŘ.
Obviněný musí nejprve vědět, co je mu kladeno za vinu (skutek vymezen v usnesení, obžalobě).
Má možnost prostudovat spis po skončení vyšetřování – může činit návrhy na doplnění
dokazování. Uvádět vlastní důkazy – právo, ne povinnost.
o Zákaz ukládat otázky kapciózní a sugestivní – záleží na úvaze obviněného, zda odpoví.
Porušením práva by bylo položení otázky poté, co odmítl vypovídat. Obviněný může nahlížet do
svých poznámek, které však na požádání musí předložit k nahlédnutí. I když nechce vypovídat,
nezbavuje se povinnosti dostavit se na předvolání.
 Kapciózní jsou otázky předstírající nepravdivou, klamavou skutečnost, nebo
předpokládající skutečnost obviněným dosud nepotvrzenou, přičemž obviněného
svádějí, aniž by to pozoroval, k odpovědi, kterou si přeje vyslýchající. V sugestivních
otázkách se vyslýchanému předkládají okolnosti, které se mají zjistit teprve z jeho
výpovědi, a tím se mu naznačuje, jak má odpovědět (§ 92/3TŘ, § 101/3TŘ).
o Právo nahlížet do spisu, činit si výpisky, pořizovat si na své náklady kopie.
o Právo provést závěrečnou řeč a právo posledního slova.
o Vyjadřovat – v mateřském jazyce, v jazyce, který ovládá (znaková řeč).
- Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné
prostředky.
o OČTŘ nemusí vědět o všech důkazech, obžalovaný má možnost předložit kdykoli nový.
o Návrhy: na způsob rozhodnutí, žádosti týkající se postupu řízení (žádost o propuštění z vazby,
žádost o navrácení lhůty).
o Obviněný může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Za podmínek § 215
může obviněný (obhájce) důkaz provést (výslech svědka, znalce) – předseda senátu vyhoví
především tehdy, jde-li o důkaz prováděný z jejich návrhu.
o Opravné prostředky proti rozhodnutí policejního orgánu, SZ i soudu. Každé rozhodnutí musí
obsahovat poučení o opravném prostředku. OP: řádné (odvolání, stížnost, odpor), mimořádné
(dovolání, návrh na obnovu řízení). Stížnost pro porušení zákona jako MOP podává pouze
ministr spravedlnosti.
OBHÁJCE:

- Je stranou trestního řízení

o Vystupuje ve prospěch obžaloby – státní zástupce, poškozený
o Proti obžalobě se brání strana obhajoby – obviněný, obhájce, zúčastněná osoba

Obviněný: Má právo zvolit si obhájce a s ním se radit i během úkonů prováděných OČTŘ. S obhájcem se však v
průběhu svého výslechu nemůže radit o tom, jak odpovědět na již položenou otázku. Odposlech a záznam

65
telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustný. Pokud byl obhájce ustanoven, může si
zvolit nového. Obviněný si může zvolit i více obhájců, ale musí určit jednoho, kterého zmocnil k přijímání písemností
a k vyrozumívání o úkonech.

Právo na obhajobu: může zvolit obhájce - Smysl: zaručit ochranu zákonným právům osoby, proti níž se vede
řízení tak, aby byly náležitě a včas objasněny skutečnosti, které tuto osobu viny zbavují nebo alespoň zmírňují.
Součástí práva na spravedlivý proces.

Subjektem práva na obhajobu: ten, proti němuž se vede trestní řízení – tzn. obviněný, obžalovaný, odsouzený,
osoba podezřelá ze spáchání TČ (podezřelá ve zkráceném přípravném řízení, osoba podezřelá ze spáchání TČ
bezprostředně poté zadržena).

- Materiální obhajoba = právo hájit se sám, kdy obviněný může navrhovat důkazy na svou nevinu, nemá
povinnost prokazovat svou nevinu; právo obviněného účastnit se osobně projednání věci před soudem;
právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, právo uvádět okolnosti a důkazy sloužící k obhajobě, právo činit
návrhy a podávat žádosti, právo vyhledat důkaz, předložit jej, navrhnout provedení důkazu, případně sám
důkazy provádět; právo podávat opravné prostředky.
- Formální obhajoba = právo být zastoupen obhájcem a radit se s ním o způsobu obhajoby; obhájcem
může být pouze advokát (nikdo jiný!), který se může v některých věcech zastoupit jiným advokátem nebo
koncipientem. Nutná obhajoba (§ 36, 36a).
o Ustanovený obhájce – opatřením soudu; případ, kdy dotyčný si žádného obhájce nezvolí, ač by
ho měl mít
o Zvolený obhájce – zvolený obviněným, s tím, že může mít zvoleného advokáta vždy; zvolený
obhájce musí vůči OČTŘ přijmout zmocnění, musí plnou moc předložit OČTŘ
o Nutná obhajoba – když je horní hranice vyšší než 5 let (zločin, ZZZ), u mladistvých, ve vazbě,
ve výkonu trestu… (všude, kde jsou omezeni na svobodě pohybu)… § 36 an.TŘ

Poučení o právo na obhajobu musí učinit každý OČTŘ v každém stadiu řízení + musí mu umožnit uplatnění jeho
práva. Obviněný nemůže být nucen k výpovědi a doznání, pak i záměrné nepoučení obviněného o jeho právu
nevypovídat – bylo by případem nezákonného donucování.

Obhájce obviněného:

- nevystupuje vlastním jménem

- Zákaz odposlechu mezi obhájcem a obviněným.
- Má práva a povinnosti, proto je zařazen mezi subjekty.
- Úkony činí jménem klienta
- v rámci tématu subjekty trestního řízení; každý obviněný musí být poučen

Obhájce – je právní zástupce osoby, proti které se trestní řízení vede, a jeho úkolem je poskytnout obviněnému
všestrannou právní pomoc.

OBHÁJCE
Důležitou součástí práva na obhajobu: právo mít obhájce a radit se s ním o způsobu obhajoby (tzv. formální
obhajoba). Úkol obhájce: poskytnout všestrannou právní pomoc. Obhájce je samostatným subjektem, vystupuje
jménem obviněného a jedná s jeho souhlasem. Obhájce nevystupuje vlastním jménem (ani v řízení proti
uprchlému). Vlastním jménem vystupuje, pokud uplatňuje nárok na náhradu nákladů.

Kdo může být obhájcem v trestním řízení?

- Pouze advokát (§ 35TŘ), zásadně se může nechat zastoupit jiným advokátem (substituce) nebo
koncipientem (s výjimkou řízení před KS jako soudem I. stupně, před vrchním soudem, NS). Obhájcem
nemůže být advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní stíhání a v daném řízení má postavení
obviněného, svědka anebo zúčastněné osoby. Obhájcem nemůže být advokát, který má ve věci vypovídat
jako svědek, podává znalecký posudek nebo je tlumočník.
Jaká má obhájce práva? § 41TŘ
(1) Obhájce je povinen poskytovat obviněnému potřebnou právní pomoc, účelně využívat k hájení jeho zájmů
prostředků a způsobů obhajoby uvedených v zákoně, zejména pečovat o to, aby byly v řízení náležitě a včas
objasněny skutečnosti, které obviněného zbavují viny nebo jeho vinu zmírňují, a tím přispívat ke správnému
objasnění a rozhodnutí věci.
- → obhájce je povinen vykonávat svou činnost, kterou zároveň přispívá k objasnění skutkových okolností
a správnému rozhodnutí ve věci, jen ve prospěch obviněného.
(2) Obhájce je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti, opravné
prostředky, nahlížet do spisů (§ 65TŘ) a zúčastnit se podle ustanovení tohoto zákona vyšetřovacích úkonů
(přípravné řízení). S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1.TŘ
- Omezeno na procesně důležité úkony, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem
(výslech obviněného, svědků, znalců, provedení konfrontace, rekognice…). O úkonech podle § 165/2
musí být obhájce včas vyrozuměn policejním orgánem.

66
(3) Obhájce je v řízení před soudem oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.
- Obhájce je vyrozumíván o konání HL, VZ – může nahlížet do spisu, jsou mu doručovány písemnosti
(4) Je-li obviněný zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
může obhájce oprávnění uvedená v odst. 2 a 3 vykonávat též proti vůli obviněného.
(5) Nebylo-li zmocnění obhájce při jeho zvolení nebo ustanovení vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního
stíhání. I když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se
řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu.
- Zmocnění může být omezeno jen na určitý úsek řízení (pouze k HL, soudu II. stupně…)
(6) Obhájce má právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si předem kopii nebo průpis protokolu (§ 55TŘ)
o každém úkonu trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení (§ 12 odst. 1) jsou povinny mu vyhovět; odmítnout
mohou jen tehdy, když to není z technických důvodů možné. Náklady s tím spojené je povinen vůči státu uhradit.
- Včetně těch úkonů, u kterých nebyl přítomen.
Rozsah oprávnění není identický s rozsahem oprávnění obviněného (účast na vyšetřování má vyšší obhájce – jde
o jeho nárok, obviněný má pouze možnost být účasten na úkonech; některá oprávnění má jen obviněný – právo
posledního slova).
Povinnosti obhájce:
- V případě nutné obhajoby povinnost převzít obhajobu (ledaže by zde byly okolnosti vylučující pov.).
o kdy již poskytl právní pomoc osobě, jejíž zájmy jsou v kolizi s obviněným,
o dále v případě, kdy by byla narušena důvěra mezi obviněným a obhájcem,
o má vztah k věci, osobám atd.
- Vést obhajobu ve prospěch obviněného, musí chránit jeho oprávněné zájmy, nikoliv jakékoli jeho zájmy
(např. obvinění jiné osoby na základě důkazů, o kterých obhájce ví, že byly zfalšovány).
- Zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu obhajoby, této povinnosti
jej může zprostit jen klient. Porušení = kárné provinění. Zachování mlčenlivosti nezbavuje povinnost
advokáta překazit spáchání TČ; nelze jej ale stíhat za neoznámení trestného činu (§ 368 TrZ).
- Povinen dostavit se na základě řádného předvolání před jakýkoli OČTŘ; může být i donucen.
Příklad: Na advokáta se obrátí kamarád, že chce zastupovat. Pak advokát zjistí, že obviněný má plnou moc i u
jiného advokáta (pluralita obhájců se samostatnými obhajovacími právy a povinnostmi).
- Obviněný může mít více advokátů. Musí ale určit osobu, které bude doručováno (§ 37/3).
- Výhody: specializace obhájců, kolektivní posuzování otázek.
- Nejde o substituci (zastoupení koncipientem).

Rozlišuje se obhajoba na základě plné moci (tzv. zvolený obhájce) a obhajoba ustanovená soudem (nutná
obhajoba), případně obhajoba určena Advokátní komorou. Obhájce ex offo ustanovuje předseda senátu (pravidla
pro ustanovování obhájců § 39). U obou typů obhajoby je obviněný povinen nést náklady na obhajobu.

Nutná obhajoba:
§ 36a: (1) Ve vykonávacím řízení, v němž soud
§ 36: (1) Obviněný musí mít obhájce už v přípravném
rozhoduje ve veřejném zasedání, musí mít odsouzený
řízení:
obhájce:
a) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům
a) je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody,
nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům
ve výkonu ochranného opatření spojeného se
omezena,
zbavením osobní svobody nebo na pozorování
v zdravotním ústavu (§ 116 odst. 2), b) je-li ve vazbě, nebo
b) je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo c) jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě
je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, se hájit.
c) jde-li o řízení proti uprchlému (pro účel trestního (2) v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o
řízení je třeba jej odsoudit, svědci mohou
dovolání a v řízení o návrhu na povolení obnovy:
zapomenout, než přijede zpět do ČR), nebo
- jde-li o případy uvedené v § 36/1 písm. a), b),
d) při sjednávání dohody o vině a trestu. - jde-li o TČ, na který zákon stanoví trest odnětí
svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let
(2) je-li to nutné (záleží na posouzení soudem).
(obviněný se může obhájce vzdát, nejde-li o TČ,
za který lze uložit výjimečný trest):
(3) u TČ, jehož horní hranice převyšuje 5 let (obviněný
- jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se
se může obhájce vzdát, nejde-li o TČ, za který lze
hájit,
uložit výjimečný trest)
- jde-li o řízení proti odsouzenému, který zemřel.
(4) ve zjednodušeném řízení proti zadrženému
(obviněný se může nutné obhajoby vzdát bez ohledu

67
 na trest) nebo rozhoduje-li se o uložení nebo změně
zabezpečovací detence.

§ 36b: Je-li dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 3 nebo § 36a odst. 2 písm. b), může se obviněný obhájce
vzdát, nejde-li o trestný čin, za který lze uložit výjimečný trest. Obviněný se může obhájce vzdát i v případě nutné
obhajoby podle § 36 odst. 4 písm. a). Možnost vzdát se obhajoby zavedla novela v r. 2012 – záměrem byla zjevná
snaha šetřit veřejné prostředky, v podstatě jde ovšem o nežádoucí omezení práva obviněného na obhajobu.
Vzdání se obhájce může učinit pouze výslovným písemným prohlášením nebo ústně do protokolu. Prohlášení musí
být učiněno za přítomnosti obhájce a po předchozí poradě s ním. Prohlášení o vzdání se obhájce může vzít
obviněný kdykoli zpět – pak už se nemůže obhájce znovu vzdát. Nutná obhajoba trvá, dokud trvá její důvod (! – př.
vazba).
I ustanovený může být zproštěn povinnosti obhajování (§ 40a).
Řízení ve věci mladistvého – musí mít obhájce od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle
ZSVM/TŘ. i zde by měl soud přihlížet při ustanovení advokáta k tomu, aby měl obhájce dostatek životních
zkušeností a praxi při poskytování služeb ve věcech mládeže.
Řízení proti právnické osobě – ZTOPO vylučuje použití ustanovení TŘ o nutné obhajobě (§ 35/2). Všechna
ostatní ustanovení však platí i přesto (vč. práva na bezplatnou/sníženou odměnu při nemajetnosti).
Zvolený obhájce:
I když se jedná o případy nutné obhajoby, může si obviněný obhájce zvolit (na svou odpovědnost), zvolit jej může
i zákonný zástupce, sourozenec či jiná osoba blízká. V případě mladistvého může zákonný zástupce zvolit obhájce
i proti jeho vůli. Vždy má přednost ten obhájce, který byl zvolen, před ustanoveným.
Časté změny obhájce – ochrana: změna obhájce není důvodem pro odvolání již nařízených úkonů. Dříve zvolený
obhájce musí provádět úkony obhajoby do té doby, než nově zvolený obhájce začne obhajobu osobně vykonávat.
Soudce má navíc možnost vyloučit zvoleného obhájce (§ 37a):
a) v případě, kdy advokát nemůže být obhájcem nebo
b) pokud se opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení nebo
c) v případě, kdy obhájce zastupuje více obviněných, jejichž zájmy si začnou odporovat, nemůže vykonávat
obhajobu žádného z obviněných.
Proti rozhodnutí je přípustná stížnost s odkladným účinkem.

Obhajoba určená Advokátní komorou: (§ 18 zákona o advokacii)

- nemůže-li se někdo poskytnutí právních služeb podle zákona o advokacii domoci, je oprávněn požádat
Komoru, aby mu advokáta určila (nejsou-li dány důvody pro odmítnutí podle § 19 je advokát povinen
právní služby poskytnout).
- Komoře je svěřena určitá veřejnoprávní pravomoc, kterou je advokát povinen respektovat. Advokát je
povinen uzavřít s klientem příkazní smlouvu, na jejímž základě bude udělena plná moc. Opatření Komory
není samo o sobě právní skutečností – nenahrazuje udělení plné moci klientem! Právní skutečností
legitimující obhájce k obhajobě je smlouva uzavřena s obviněným na základě určení Komorou (×
ustanovený obhájce – legitimován již rozhodnutím soudu).

Jiné osoby s obhajovacími právy

a) OPATROVNÍK obviněného, KTERÝ JE OMEZEN VE SVÉPRÁVNOSTI, JE OPRÁVNĚN OBVINĚNÉHO
ZASTUPOVAT. § 34/1 TŘ - vykonává ve prospěch obviněného, a to i proti jeho vůli. 34/1 TŘ Pokud
opatrovník nemůže vykonávat svá práva uvedená v odst. 1 nebo nebyl li obviněnému ustanoven, ačkoli
jsou dány důvody pro jeho ustanovení, předseda senátu a v přípravném řízené státní zástupce ustanoví
obviněnému k výkonu těchto práv opatrovníka. Jinou osobu než advokáta lze ustanovit opatrovníkem jen
s jejím souhlasem. Nelze jím ustanovit osobu, u níž lze mít důvodnou obavu, že pro svůj zájem na
výsledku řízení nebude řádně hájit zájmy obviněného. Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje
tomu, kdo je jím ustanovován, a nevylučuje-li to povaha věci, též obviněnému. Proti usnesení o
ustanovení opatrovníka je přípustná stížnost.
b) Osoby se samostatnými obhajovacími právy – některé osoby obviněnému blízké + OSPOD.
a. Tyto osoby vykonávají obhajobu ve prospěch obviněného, ale vlastním jménem.
b. Příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner,
druh mohou podávat ve prospěch obžalovaného odvolání, stížnost proti usnesení o vazbě a
ochranném léčení a o zabezpečovací detenci ve prospěch obviněného, mohou podávat návrh
na zahlazení odsouzení, mohou obviněnému zvolit obhájce.
c. Jde-li o mladistvého – mají tyto osoby právo podávat v jeho prospěch stížnost vždy.
d. OSPOD – právo činit při jednání návrhy, klást vyslýchaným otázky, pronést závěrečnou řeč po
závěrečné řeči mladistvého, podávat opravné prostředky ve prospěch mladistvého a to i proti
jeho vůli.

68
Obhájce:

-Je samostatným subjektem TŘíz., vystupuje jménem obviněného a jedná s jeho souhlasem, vystupuje ve jménu
obviněného a v jeho prospěch

-Nemůže vystupovat vlastním jménem

-Výlučně advokát v rámci substituce se může nechat zastoupit jiným advokátem, při jednotlivých úkonech se muže
nechat zastoupit koncipientem a to s výjimkou dle § 35 odst. 1 věta druhá. Koncipient nemůže zastoupit advokáta
v řízení před krajským soudem jednajícím jako soud prvého stupně ve kterém může při jednotlivých úkonech
advokáta zastoupit koncipientem, např. při výslechu obviněného v příprav. Řízení. Advokát nesmí být obhájcem
obviněného §35 odst 2 a 3 je to ten advokát, proti kterému bylo nebo je vedeno trestní stíhání a v důsledku toho
v řízení, ve kterému by měl vykonávat obhajobu, má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby.
-Obhájcem obviněného v celém trestním řízení nesmí být ani advokát, který má v řízení vypovídat jako svědek,
podává znalecký posudek nebo je činný jako tlumočník.

-U mladistvého- obhájcem nesmí být ten kdo současně zastupuje osobu, jejíž zájmy si odporují se zájmy
mladistvého, a ten, kdo byl mladistvému jako obhájce takovou osobou zvolen § 44 odst. 1

-Pluralita obhájců: kdy obviněný v jednom proti němu vedeném trestním řízení udělil dvěma a více obhájcům
plnou moc, a kdy každý z nich disponuje samostatnými obhajovacími právy a povinnostmi, od postavení druhého
obhájce neodvozenými.

-Substituční zastoupení: v téže věci působí více obhájců avšak obviněný má stále jen jednoho přímého obhájce
(zvoleného nebo ustanoveného) a substitut je účinný pouze na žádost přímého obhájce, na místo něho a v mezích
jim uděleného pověření.

69
10. Subjektivní stránka trestného činu (znaky obligatorní a fakultativní).
Vykonávací řízení (zásady).
A) Subjektivní stránka TČ = obligatorní znak skutkové podstaty TČ, vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k jím
páchanému TČ; morální rozměr viny.

Obligatorní znaky - jediný – zavinění = vnitřní psych. vztah pachatele k následku TČ nebo předmětu útoku, jakož
i k jeho jednání uvedeném v TZ. Užší pojem než subjektivní str. TČ; zásada odpovědnosti za zavinění - je to
nezbytný prvek pro naplnění jakékoliv skutkové podstaty TČ FO - není TČ bez zavinění

Fakultativní znaky

- pohnutka (motiv) – vnitřní podnět, kt. vedl pachatele ke spáchání TČmůže být jak přitěžující, tak
polehčující okolnost, např. rasová nesnášenlivost

- cíl – účel, co pachatel sleduje a o co usiluje, např. vyzvědačství – „s cílem vyzradit cizí moci“ - záměr –
u pokračujících TČ jednotící záměr, podobný cíli

Zavinění = vztah mezi vůlí osoby a vznikem protiprávního stavu, přičemž o zavinění jde tehdy, jestliže vůle osoby
vznik tohoto stavu způsobila nebo mu relevantním způsobem napomohla (rozdíl od viny – nastává při naplnění
celého souhrnu podmínek trest. odpovědnosti, zavinění je jen jedna z podmínek); § 15 a 16 TZ

- vnitřní složky zavinění:

-složka intelektuální (vědění) – pachatelovo vnímání objektivního stavu věcí; stupně tohoto
vědění:

Apodický soud – praktická jistota – FO umře, když jí uřežu hlavu motorovou pilou

Asertorický soud – s následkem pracuji jako s nepravděpodobnější variantou, i když to není

100% - vybuchne auto s řidičem - nevím, jestli umřel, ale je to vysoce pravděpodobné

Problematický soud – varianta, že škodlivý následek nastoupí je stejná, jako že nenastoupí, nebo
ještě nižší

-složka volní (chtění) – zaměřenost pachatele na trestněprávně relevantní skutečnosti opřená

o jeho vůli

Kladná: 1) chtění, 2) smíření/srozumění (beru to jako možný vedlejší následek)

Záporná: 1) nechtění, 2) nesmíření/nesrozumění

Ze složek dovozujeme formy zavinění

a) úmysl (dolus) – odvozené formy zavinění:

1. úmysl přímý

-věděl a chtěl, lze apodický, asertorický i problematický soud + chtění

2. úmysl nepřímý (eventuální)

-asertorický nebo problematický soud + smíření, srozumění (nelze apodický – když je 100% jistota,
nemůžu to nechtít)

-věděl, že škodlivý následek může nastat, ale bylo mu to jedno (dám bombu pod auto s úmyslem usmrtit
šéfa, ale vím, že s ním někdy jezdí i jeho děti – ty děti zabít nechcu, ale jsem srozuměna s tím, že mohou umřít)

-kvalifikované formy úmyslu

Rozmysl = promyslím to chvíli před činem (vidím nevěru, jdu se do kuchyně uklidnit, tam vidím
nůž, vrátím se do ložnice a nevěrníky ubodám)

Předchozí uvážení = plánuju to dopředu a detailně – obstarám si zbraň, sleduju, kdy chodí do
práce, zjistím, jak se zbavit mrtvoly,…

b) nedbalost (culpa)

1. nedbalost vědomá – nechtění + asertorický nebo problematický soud; vím, že můžu ohrozit chráněný
zájem, ale nepřiměřeně spoléhám na to, že se tak nestane

70
 2. nedbalost nevědomá – nevěděl že může způsobit následek, ale vzhledem k okolnostem vědět měl a
mohl (objektivní možnost + subjektivní povinnost) , 0% vědění a 0% chtění (nelze říct nechtění, protože nemůžu
něco nechtít, když ani nevím, že se to může stát!), např. poprvé si vezmu drogy a nevím, co to se mnou udělá

-aby se jednalo skutečně o nedbalost, je třeba, aby současně došlo k:

a) nedodržení míry opatrnosti, ke které je daná osoba povinna s ohledem na okolnosti, objektivní
hledisko, (je proměnlivá- zvýšena opatrnost u lékařů, řidičů, techniků apod.)

b) schopnost dotyčného tuto míru opatrnosti dodržovat -subjektivní hledisko- zda jedinec vůbec mohl
dodržet tuto míru opatrnosti, roli hrají psychické i fyzické okolnosti, intelekt pachatele i okolnosti činu

hrubá nedbalost - není to 3. forma nedbalosti, ale forma kvalifikovaná – vyjadřuje určitou kvalitu, přístup
pachatele svědčí o zřejmé bezohlednosti k zájmům a hodnotám chráněným TZ, může se projevit jak u vědomé,
tak nevědomé nedbalosti

Složité rozlišit nepřímý úmysl (předjíždím v zatáčce a nevím, jestli v protisměru pojede auto nebo ne, ale je mi to
jedno, prostě chcu předjet) x vědomá nedbalost (předjíždím v zatáčce, vidím protijedoucí auto, ale doufám, že mi
uhne)

Problematické dokazování zavinění - zavinění je vnitřní psychický stav pachatele, usuzujeme ho z vnějších
projevů; jediným přímým důkazem je doznání obviněného

- k trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li TZ výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti (§ 13
odst. 2 TZ)

- zavinění se musí vztahovat na všechny znaky uvedené ve SP (stačí laické vědomí o nich), výjimka opilství –
zavinění stačí pouze ve vztahu uvedení se do stavu opilosti, nikoli na jednání uskutečněná v tom stavu

Subjektivní stránka TČ u PO: PO je fikce – nemá vlastní vědomostní ani volní složku zavinění – když je nemá,
nemůže podle nich jednat a projevovat se navenek – jednání PO proto představují navenek projevené volní a
vědomostní akty, kt. jsou spáchány jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její činnost osobami uvedenými v §
8 ZOTOPO. Takové jednání je PO přičitatelné = institut propojující uměle vytvořený subjekt, který není schopen
mít vlastní vůli, s osobou nadanou vlastní vůli jednat a vyvolávat tímto svým chování i následky. NENÍ to objektivní
odpovědnost, ale zvláštní případ subjektivní odp. založená na přičitatelnosti. Zavinění PO je odvozováno od
jednání FO, TO PO ale nevylučuje, pokud FO sama za TČ odpovědná není – nepříčetnost, promlčení, věk,…(ale
ne je-li důvodem okolnost vylučující protiprávnost – pak nebude odpovědná ani PO)

B) Vykonávací řízení

- po vydání rozhodnutí následuje zpravidla výkon tohoto rozhodnutí- jen tak je možno dosáhnout účinné ochrany
společenských vztahů (některé rozhodnutí výkon nepotřebují – např. zastavení TS)
-účelem je uskutečnit obsah rozhodnutí vydaného OČTŘ, obecně to není samostatné procesní stadium - pouze
pokud jde o výkon odsuzujícího rozsudku
-úprava výkonu rozhodnutí je obsažena rámcově v TŘ, ZSVM, ZTPO, podrobně pak podle jednotlivých typů trestů:
Zákon o výkonu TOS, Zákon o výkonu vazby, atd. + předpisy upravující chod institucí- Zákon o vězeňské službě
a justiční stráži, Zákon o probační a mediační službě + jednací řády soudů (rozvádí povinnost soudů, je to směrnice
MS) a daňový řád (vymáhání pokud, nákladů řízení,…)
- Penologie = věda zabývající se výkonem trestu a účinností trestů

Pro příslušnost k výkonu rozhodnutí platí:

1. Rozhodnutí vykonává, popř. jeho výkon zařizuje ten orgán, který rozhodnutí učinil
2. Rozhodnutí související s výkonem trestu a ochranných opatření činí soud, který ve věci rozhodl v prvním
stupni, a to bez návrhu.
3. Opatření nutná k výkonu trestů a ochranných opatření a k vymáhání nákladů TŘ, zejm. vyrozumívání
jiných orgánů a osob, jímž přísluší spolupůsobení při výkonu uvedených rozhodnutí, činí předseda senátu
soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
Zásady pro výkon trestů a ochranných opatření

1. Předpoklad: rozhodnutí soudu (rozsudek, usnesení)

2. Rozhodnutí musí být vykonatelné (obecný předpokladem vykonatelnosti je PM. Vykonatelnost je
spojovacím článkem mezi rozhodnutím a výkonem trestu / ochranného opatření.
3. Rozhodnutí má být vykonáno ihned. Výjimky:
a. Podán MOP (přiznání odkladného účinku), řízení o žádosti o milost, řízení po zrušení rozhodnutí
nálezem ÚS. + zvláštní důvody (těhotenství odsouzené, špatný zdravotní stav; obstarání si věcí

71
 a uspořádání rodinných poměrů u TOS).
b. Trest vyhoštění – žádost o udělení mezinárodní ochrany.
c. Trestní opatření mladistvého – lze odložit, než dokončí školu (max. 2 roky).
4. Jakmile bylo s výkonem započato, má být proveden bez přerušení. Výjimky
a. Obecné důvody pro přerušení výkonu (MOP…)
b. Zvláštní důvody – přerušení výkonu trestu jako odměna v případě úspěšného plnění programu
zacházení a dosahování účelu výkonu trestu
c. Upuštění od výkonu zbytku trestu
5. Výkon trestu musí odpovídat jak co do druhu, způsobu, tak i co do výměry přesně rozhodnutí.
Výjimky:
a. Podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu TOS,
Podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, pobytu, vstupu na kulturní akce,
b. Upuštění od výkonu trestu ještě před započetím výkonu,
c. Změna druhu trestu (přeměny)
6. Výkon trestů a ochranných opatření se provádí stejně jako celé TŘ z moci úřední.
7. Výkon trestů a OP svěřuje TŘ soudu. K nařízení je příslušný soud I. stupně
a. Některá rozhodnutí jsou přenechána např. řediteli věznice (propuštění na pár dní z rodinných
důvodů)
b. Závažná rozhodnutí činí soud – osvědčení se, přerušení TOS, podmíněné propuštění, o
zahlazení odsouzení…
c. Senátu se vyhrazují jen rozhodnutí nejzávažnější – o upuštění od výkonu trestu, podmíněném
propuštění, …
d. Předseda senátu může u méně závažných úkonů pověřit justičního čekatele, soudního
tajemníka, vyššího soudního úředníka
8. OČTŘ spolupracují se zájmovými sdružením občanů a využívají jejich výchovného působení
9. Zákonná úprava výkonu trestů je zaměřena tak, aby umožnila pokud možno v nejširší míře jejich
výchovný účinek – trest má být uskutečněn ihned, rozhodování o podmíněném propuštění (za „dobré
chování“)
10. Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu odnětí svobody provádí pověřený státní
zástupce krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu se trest vykonává.
11. Co nejširší zapojení probačních úředníků do úkonů vykonávacího řízení.

Výkon jednotlivých trestů – viz § 320 a násl. TŘ, ochranných opatření – viz § 351 a násl. TŘ, některých
jiných rozhodnutí – viz § 359 a násl. TŘ

Zahlazení odsouzení (§ 363) - umožňuje odstranit nepříznivé důsledky odsouzení (rejstřík trestů), hledí se na
trestance jako by nebyl odsouzen.

1) Milostí prezidenta republiky (3 formy prezidentské milosti: abolice- TS nemůže být buď ani zahájeno,
nebo dokončeno; agraciace- zmírnění, nebo úplné prominutí uloženého trestu; rehabilitace-
zahlazení odsouzení)
2) Výrokem soudu podle § 105 TZ
3) Vykonáním některých trestů (OPP, peněžitý trest)
4) Vyslovením, že se odsouzený osvědčil (§ 83), vznikem fikce, že se osvědčil (uplynutím 1 roku od
konce zkušební doby)
O zahlazení odsouzení rozhoduje soud zpravidla na podkladě žádosti odsouzeného (případně os. kt. za něj může
podat odvolání, u mladistvých i bez návrhu)

Příslušnost – předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu má obžalovaný bydliště, rozhoduje v neveřejném
zasedání usnesením, proti němuž je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.

Právnické osoby - § 27 ZTOPO – zákon pro všechny druhy trestů ukládaných PO upravuje fikci neodsouzení,
kterou spojuje s uplynutím od PM doby jinak určené pro promlčení výkonu trestu.

72
11. Pojem a druhy omylu pachatele v trestním právu, zásady jejich
posuzování podle trestního zákoníku. Subjekty trestního řízení - poškozený
a oběť, zúčastněná osoba.
a) Pojem a druhy omylu pachatele v trestním právu, zásady jejich posuzování podle trestního zákoníku
 omyl a subjektivní stránka
- omyl = rozpor, neshoda vědění příčetného a rozumově a mravně vyspělého pachatele se skutečností
trestněprávně významnou
- neshoda může být kvalitativní (pachatel má určitou představu, ale chybnou), nebo kvantitativní (nedostatečná či
nulová představa pachatele)
- rozpor se může týkat okolností skutkových či okolností právních - dle povahy skutečností rozlišujeme:
- omyl skutkový
- omyl právní
- dle charakteru neshody rozlišujeme:
- omyl negativní - člověk nezná okolnost podmiňující trestní odpovědnost
- omyl pozitivní - někdo se mylně domnívá, že existuje nějaká okolnost
- zvláštní případy skutkového omylu:
- omyl v předmětu útoku (ve věci, v osobě)
- omyl v příčinné souvislosti (aberace - „odchýlení rány“)
- dolus generalis (všeobecný úmysl)
- omyl úzce souvisí se zaviněním
- TrZ upravuje některé (ne všechny!) typy skutkového a právního omylu v § 17 až § 19 TrZ + zvláštní ustanovení
o negativním právním omylu v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže:
- § 11 ZSM - právní omyl negativní omluvitelný věkem, rozumovou vyspělostí nebo prostředím, ve
kterém mladistvý žil -> význam pro upuštění od uložení trestního opatření

1. skutkový omyl
a) omyl skutkový o podmínkách trestní odpovědnosti negativní
- pachatel neví o skutkové okolnosti podmiňující trestnost jeho činu - vyloučen úmysl, není dotčena nedbalost (§
18 odst. 1 TrZ), nedbalost však může být pouze nevědomá
- zásada ignorantia facti non nocet (= neznalost skutkových okolností neškodí)
- př. pachatel omylem odnese koženou bundu, kterou si splete se svou, tj. neví, že se jedná o cizí věc (§ 205 TrZ);
pachatel vykoná soulož s dívkou, o níž neví, že jí ještě nebylo 15 let (§ 187 TrZ)
- platí i pro omyl o přitěžujících okolnostech (vazba na § 39 odst. 5 TrZ)

b) omyl skutkový o podmínkách trestní odpovědnosti pozitivní

- pachatel mylně předpokládá existenci skutkové okolnosti, která podmiňuje trestnost jeho činu, tj. jedná v úmyslu
TČ spáchat, tato okolnost ale není dána, proto ho nemůže dokonat -> odpovědnost za pokus podle § 21 TrZ,
případně je takové jednání trestné jako příprava podle § 20 TrZ, je-li příprava trestná
- př. pachatel se mylně domnívá, že trpí pohlavní nemocí, a úmyslně praktikuje nechráněné pohlavní styky (§ 155
TrZ); pachatel vykonává pohlavní styk s dívkou v domnění, že je jí méně než 15 let (§ 187 TrZ)

- § 18 odst. 2 TrZ - pachatel mylně předpokládá existenci skutkových okolností naplňujících znaky mírnějšího
úmyslného TČ (znaky privilegované skutkové podstaty) - odpovědnost za tento mírnější čin, pokud nejde současně
i o čin spáchaný z nedbalosti
- př. mylné předpokládání předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného a jeho úmyslné
usmrcení (§ 141 TrZ) nebo pachatel ukradne šperk za milion v domnění, že jeho hodnota je jen 6.000,- Kč
(potrestán bude za mírnější TČ - krádež věci v hodnotě 6.000,- Kč)

73
- § 18 odst. 3 TrZ - pachatel mylně předpokládá existenci skutkových okolností naplňujících znaky přísnějšího
úmyslného TČ (znaky kvalifikované skutkové podstaty) - odpovědnost za pokus přísnějšího TČ
- př. pachatel se domnívá, že usmrcuje těhotnou milenku, které se chce zbavit, ta však ve skutečnosti
těhotná není (pokus o vraždu dle § 140 odst. 1 (příp. 2) a 3 písm. b) TrZ) nebo pachatel zaútočí na osobu
v domnění, že se jedná o policistu, ale ono se ukáže, že to byl jen kostým

2. zvláštní případy skutkového omylu

- nejsou upraveny v TrZ

a) omyl v předmětu útoku

- ve věci - error in objecto
- v osobě - error in persona
- pachatel zamění osobu A za osobu B, poškodí věc C místo věci D atd. (následek nastal na objektu, který si
pachatel představoval, mýlil se ale v jeho identitě)
-> omyl nemá právní význam, pokud jde o dva rovnocenné objekty (např. zájem na ochraně majetku, života atd.)

b) omyl v příčinné souvislosti

- aberace, „odchýlení rány“, aberatio ictus, omyl v průběhu příčinné souvislosti
- pachatelova představa o průběhu příčinné souvislosti se tu nekryje ani v základních rysech s realitou
- př. pachatel zaútočí s vražedným úmyslem se zbraní na osobu A, omylem zasáhne a usmrtí osobu B -> pokus
vraždy k A + usmrcení z nedbalosti k B (nedbalost musí být nevědomá)

c) dolus generalis (všeobecný úmysl)

- omyl v průběhu příčinné souvislosti, pokud jde o způsob vyvolání následku
- pachatelova představa o budoucím průběhu příčinné souvislosti se neshoduje podstatným způsobem se
skutečností co do způsobu vyvolání následku, jejž pachatel primárně sledoval
- útok míří proti A, postihne A, ale podstatně jiným způsobem, než si pachatel představoval
- 2 formy:
- pachatel hodí A do vody, aby zahladil stopy předešlého TČ (chtěl A zabít úderem do hlavy, osoba
A byla ale jenom v bezvědomí), A teprve ve vodě utone = 2 dílčí útoky zakládající jeden skutek (zde je dolus
generalis bezvýznamný, neboť pachatel bez ohledu na svůj omyl bude odpovídat za dokonanou vraždu)
- pachatel nejdříve zavraždí A a teprve dodatečně se rozhodl tento skutek zahladit skutkem
následujícím = 2 skutky – pokus o vraždu a dokonané nedbalostní usmrcení = vícečinný souběh obou TČ
spáchaný na tomtéž předmětu útoku
- nedbalost nevědomá

3. omyl o podmínkách vylučujících protiprávnost

a) omyl skutkový pozitivní
- § 18 odst. 4 TrZ - putativní nutná obrana
- kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkovou okolnost, která vylučuje jeho protiprávnost ...
- vyloučeno úmyslné zavinění, není dotčena nevědomá nedbalost
- př. pachatel má mylně za to, že je ohrožen, brání se, „útočník“ ale jen žertoval

b) omyl skutkový negativní

- v TrZ neupraveno

74
- pachatel neví, že existuje skutková okolnost vylučující protiprávnost
- stejný význam jako skutkový omyl pozitivní -> odpovědnost za pokus (bylo by třeba zvážit společenskou
škodlivost ve smyslu § 12 odst. 2 TrZ)
- př. pachatel se domnívá, že neoprávněně podniká dle § 251 TrZ, mezitím už mu byl vystaven živnostenský list

4. omyl právní
- omyl o trestnosti činu - tj. o normách trestních, o obsahu norem obsažených v TrZ
- omyl o protiprávnosti činu - tj. o protiprávnosti pramenící z mimotrestních předpisů, jichž se TrZ dovolává
(blanketní nebo odkazovací skutkové podstaty) nebo se jich nedovolává, ale jde o normativní znak skutkové
podstaty (např. vyživovací povinnost, cizí věc atd.)

a) omyl o trestnosti činu negativní

- pachatel neví, že jeho jednání je podle práva trestné - neznalost zákona neomlouvá

b) omyl o trestnosti činu pozitivní

- pachatel se mylně domnívá, že jeho jednání je trestní - tzv. putativní delikt (jde o delikt zdánlivý, který objektivně
de iure neexistuje, není naplněna skutková podstata TČ)
- zásada nullum crimen sine lege = beztrestnost

- normy mimotrestní, jichž se TrZ dovolává:

c) omyl o protiprávnosti činu negativní
- § 19 odst. 1 TrZ - tzv. omluvitelný omyl - kdo při spáchání činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně,
nemohl-li se omylu vyvarovat
- § 19 odst. 2 TrZ - kdy se bylo možno omylu vyvarovat - povinnost seznámit se s právní úpravou vyplývala pro
pachatele ze zákona nebo z jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání,
postavení nebo funkce či protiprávnost mohl bez zřejmých obtíží rozpoznat

- rozlišujeme tedy:
- právní omyl omluvitelný = omyl, jehož se pachatel nemohl vyvarovat -> trestní odpovědnost
vylučuje
- právní omyl neomluvitelný = omyl, jehož se pachatel mohl vyvarovat -> trestní odpovědnost +
možnost zmírnění trestu (přiznáním obecné polehčující okolnosti dle § 41 písm. h) TrZ), případně mimořádné
snížení TOS pod dolní hranici trestní sazby dle § 58 odst. 6 TrZ

d) omyl o protiprávnosti činu pozitivní

- beztrestnost

- normy mimotrestní, jichž se TrZ nedovolává:

e) omyl o protiprávnosti činu negativní
- posuzuje se podle zásad o skutkovém omylu - § 18 odst. 1 TrZ

f) omyl o protiprávnosti činu pozitivní

- lze uvažovat o nezpůsobilém pokusu

 omyl a objektivní stránka

= znak objektivní stránky
- § 120 TrZ - definice uvedení jiného v omyl a využití něčího omylu prostřednictvím technického zařízení (zásah
do počítačových informací nebo dat, PC programů, ...)

75
= jednání, jejichž podstatou je uvedení někoho v omyl či využití něčího omylu (např. podvod dle § 209 TrZ,
poškození cizích práv dle § 181 TrZ atd.)

b) Subjekty trestního řízení - poškozený a oběť, zúčastněná osoba

Poškozený
- definice v § 43 odst. 1 TŘ - ten, komu bylo TČ ublíženo na zdraví, způsobena majetková škoda nebo nemajetková
újma, nebo ten, na jehož úkor se pachatel TČ obohatil
- § 2 odst. 15 TŘ, § 3 odst. 7 ZSM - zásada zvláštního, šetrného přístupu k poškozenému
- užší pojem než oběť
- poškozeným není: ten, kdo se sice cítí být TČ morálně či jinak poškozen, ale vzniklá újma není způsobena
zaviněním pachatele nebo její vznik není v příčinné souvislosti s TČ (§ 43 odst. 2 TŘ) + spoluobviněný (§ 44 odst.
1 TŘ)
- pojem čistě procesní, který v trestním právu používá trestní řád pro označení jednoho ze subjektů trestního řízení,
který je zároveň stranou trestního řízení (§ 12 odst. 6 TŘ)
- fyzická i právnická osoba
- může jím být i právní nástupce původně poškozené osoby (náhrada škody + vydání bezdůvodného obohacení)
- může se nechat zastoupit zmocněncem, pokud je poškozených hodně, zvolí si společného zmocněnce
- doručování: zmocněnci, poškozenému pouze v případě, že má něco osobně vykonat
- poškozený má nárok na náhradu nákladů vzniklých přibráním zmocněnce (§ 154 TŘ)
- majetková práva: uplatnit nárok na náhradu škody, nemajetkové újmy, vydání bezdůvodného obohacení přímo
v trestním řízení - v tzv. adhezní řízení (nepřizná-li soud, nebo přizná-li částečně, odkáže do řízení ve věcech
občanskoprávních - není zde překážka rei iudicatae); nárok třeba uplatnit nejpozději u hlavního líčení před
zahájením dokazování; možnost odvolání do výroku o takto uplatněném nároku, nemožnost dovolání
- nemajetková práva dle TŘ: být přítomen projednávání věci, nahlížet do spisů a činit si opisy a výpisy, být přítomen
sjednávání dohody o vině a trestu, nechat se zastoupit zmocněncem (§ 50 TŘ), žádost o bezplatné zastupování
(§ 51a TŘ), vyjádřit se k věci před skončením, udělit souhlas k dohodě o narovnání (§ 309 TŘ), vzdát se svých
práv (§ 43 odst. 5 TŘ)
- informace o nebezpečném obviněném a odsouzeném (§ 103a TŘ) - ohrožený poškozený je v trestním řízení
svědkem
- trestní stíhání se souhlasem poškozeného (§ 163 TŘ, tj. výjimka ze zásady oficiality) - taxativní výčet TČ, u
kterých lze trestní stíhání zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného
(např. ublížení na zdraví, sexuální nátlak, porušování domovní svobody atd.) - pokud je poškozených jedním
skutkem více, stačí souhlas jednoho
- souhlas lze vzít kdykoliv zpět (do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě),
výslovně odepřený souhlas nelze znovu udělit
- souhlas poškozený udělí ihned, podle povahy věci poskytne OČTŘ k vyjádření přiměřenou lhůtu
(nejvýše 30 dnů); po marném uplynutí již souhlas nelze dát, o tom je třeba poškozeného písemně poučit
- souhlasu dle § 163 TŘ není třeba, pokud byla takovým činem způsobena smrt, poškozený
není schopen dát souhlas (duševní choroba, porucha, pro kterou byla omezena jeho způsobilost k právním
úkonům), poškozený je osobou mladší 15 let, z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat
zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností
- zajištění nároku poškozeného (§ 47 TŘ):
- byl-li uplatněn nárok v adhezním řízení
- až do pravděpodobné výše škody nebo nemajetkové újmy nebo až do pravděpodobného
rozsahu bezdůvodného obohacení
- zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit; k zajištění nelze užít majetek, který
je podle zvláštního právního předpisu vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění
- v přípravném řízení rozhoduje státní zástupce na návrh poškozeného, jinak soud na návrh státního
zástupce či poškozeného
- soud a v přípravném řízení státní zástupce upustí od zajištění nebo ho zruší, pokud obviněný nebo
s jeho souhlasem jiná osoba složí na účet soudu peněžitou jistotu
- peněžitá jistota trvá do právní moci odsuzujícího rozsudku, nerozhodne-li soud jinak

76
 - obviněný má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění, při zamítnutí může opakovat
až po uplynutí 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí

Oběť
- definice v zákoně č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů
= subjekt zvláštní péče ze strany státu
= fyzická osoba, které bylo nebo mělo být TČ ublíženo na zdraví, způsobena majetková nebo nemajetková újma
nebo na jejíž úkor se pachatel TČ obohatil (tzv. oběť přímá)
- širší pojem než poškozený - obětí mohou být i osoby pozůstalé po osobě, která zemřela v důsledku spáchaného
TČ (příbuzní v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner nebo druh,
je-li osobou blízkou); je-li jich více, považuje se za oběť každá z těchto osob - tzv. oběť nepřímá
- pouze fyzická osoba
- svá práva nemůže přenášet na jinou osobu
- práva oběti dle zákona o obětech TČ: odborná pomoc (psychologická, sociální, právní), informace o probíhajícím
řízení, učinit prohlášení o dopadech TČ, ochrana soukromí, ochrana před sekundární viktimizací (druhotnou
újmou), právo na peněžitou pomoc (od státu), ochrana před hrozícím nebezpečím

Zvlášť zranitelná oběť

- patří sem:
- dítě
- osoba, která je postižena fyzickým, mentálním nebo psychickým hendikepem nebo smyslovým
poškozením
- oběť TČ obchodování s lidmi nebo TČ teroristického útoku (nově!)
- oběť TČ proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo TČ, který zahrnoval násilí či pohrůžku
násilím, TČ spáchaného pro příslušnost k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo
jiné skupině osob nebo oběť TČ spáchaného ve prospěch OZS, jestliže je v konkrétním případě zvýšené
nebezpečí způsobení druhotné újmy
- osoba vysokého věku - nově!
+ musí splňovat podmínky pro oběť (viz výše)

Zúčastněná osoba
- § 42 TŘ a § 73 TrZ
- ta osoba, jejíž věc byla zabrána nebo podle návrhu zabrána být má
- např. vlastník zbraně, kterou byl spáchán TČ; manželka obviněného, jejíž náhrdelník manžel koupil z výnosů
z trestné činnosti atd.
- fyzická i právnická osoba
- jde o osobu odlišnou od obviněného
- právo být poučen, právo vyjádřit se k věci, uplatnit opravné prostředky, být přítomen při hlavním líčení či veřejném
zasedání, nahlížet do spisu a činit si z něj opisy a výpisy, právo zvolit si zmocněnce (§ 50 TŘ)
- nemá nárok na náhradu nákladů
- je stranou v trestním řízení (§ 12 odst. 6 TŘ)

Zmocněnec poškozeného a zúčastněné osoby (§ 50 a násl. TŘ)

- fyzická osoba (s plnou svéprávností) i právnická osoba
- zmocněnec poškozeného může být současně důvěrníkem podle zákona o obětech trestných činů
- při hlavním líčení a veřejném zasedání nemůže být zmocněncem svědek, znalec a tlumočník

77
- oprávnění za zúčastněnou osobu nebo za poškozeného činit návrhy, podávat žádosti a opravné prostředky,
účastnit se všech úkonů, kterých se může účastnit zúčastněná osoba či poškozený, zmocněnec má oprávnění být
přítomen při vyšetřovacích úkonech již od zahájení trestního stíhání
- při splnění určitých podmínek má poškozený nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem - advokátem
bezplatně nebo za sníženou odměnu (poškozený je zvlášť zranitelnou obětí, poškozenému byla způsobena
úmyslným TČ těžká újma na zdraví, poškozený je pozůstalým po oběti, které byla TČ způsobena smrt) + musí
osvědčit, že nemá dostatek prostředků + musí to navrhnout
- poškozený mladší 18 let má nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně i bez
splnění podmínek (nejde-li o TČ zanedbání povinné výživy)

Zákonný zástupce poškozeného a zúčastněné osoby (§ 42 odst. 3, § 45 odst. 1 TŘ)

- nejsou-li poškozený nebo zúčastněná osoba plně svéprávní, vykonává jejich práva v trestním řízení jejich
zákonný zástupce
- v případě, že zákonný zástupce poškozeného nemůže vykonávat svá práva a je nebezpečí z prodlení, předseda
senátu a v přípravném řízení státní zástupce může k výkonu těchto práv poškozeného ustanovit opatrovníka (§
45 odst. 2 TŘ)

78
12. Vývojová stadia trestného činu. Dokazování - pojem, účel a význam,
zásady dokazování, důkazní prostředek a důkaz, zvláštní způsoby
dokazování.
KONCEPCE TRESTNOSTI VÝVOJOVÝCH STÁDIÍ TRESTNÉHO ČINU

- ochrana společnosti před pácháním trestných činů vyžaduje, aby trestem byl postižen nejen ten, kdo již dokoná
trestný čin, který si předsevzal, ale v určitých nebezpečnějších případech i ten, kdo podnikne jednání, které
zatím jen směřuje, byť i vzdáleně, k spáchání trestného činu (příprava trestného činu podle § 20), anebo kdo
již bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu, a tedy se pokusí spáchat trestný čin, který si předsevzal
(§ 21) = rozšiřuje dosah skutkové podstaty dokonaného TČ
- dosavadní úprava přípravy i pokusu trestného činu se v zásadě osvědčila, neboť umožňuje přesně rozlišovat
přípravu k trestnému činu od jeho pokusu, kdy za pokus je v praxi považováno jen takové jednání, které již na
rozdíl od přípravy bezprostředně směřuje k jeho dokonání
- vývojovými stadii TČ rozumíme stupně TČ a jejich časové rozložení
- trestná činnost nutně neprochází všemi stadii
- uskutečnění pachatelova úmyslu spáchat TČ prochází jednotlivými stupni
- rozlišujeme: příprava, pokus, dokonaný čin (obecné formy trestné činnosti- § 111)
- jednání následující po dokonání TČ (př. maření stop) jsou pro pachatele zpravidla beztrestná, jsou však trestná,
pokud jimi pachatel naplní skutkovou podstatu jiného TČ
- závažnost vývojových stadií je různá - nejzávažnější je dokonaný TČ, tj. jednání, které naplňuje všechny
zákonné znaky TČ
- dokončení = realizace pachatelovy představy o cíli trestného činu

- jsou tři základní fáze:

pojetí myšlenky spáchat TČ -není nikdy trestná

projev myšlenky spáchat TČ -trestné jen v §353- aby výhružky vzbudily důvodnou obavu

----------------------------------------------------------------------------------

příprava k trestnému činu -trestná pokud výslovně stanoveno u ZZZ

pokus trestného činu -trestný

dokonaný trestný čin (naplnění věc znaků skutkové podstaty TČ) -trestný

------------------------------------------------------------------------------------

dokončení:

kořistění -není trestné

zametání stop -trestné jen, pokud to naplňuje nějakou skutkovou podstatu-

např.

křivé obvinění jiného (§345), založení požáru k likvidaci stop

(§272)

- platí že TČ nemusí předcházet všechny fáze: může to být tak rychlý sled, že je ani nelze rozlišit- vrah vystřelí
na poškozeného s cílem jej usmrtit, a to ve chvíli kdy se poškozený neočekávaně objevil ve dveřích
- pachateli se přičítá pouze nejzávažnější forma trestné činnosti - pokud je ve stádiu pokusu, již není trestný za
přípravu, pokud již dokonal, není trestný za přípravu ani pokus (míra rozvinutosti TČ je přímo úměrná míře
společenské škodlivosti a platí, že čím závažnější TČ, tím ranější stádium je trestáno)
- od dokonání TČ je nutno odlišovat ukončení trestné činnosti - např. při pokračování v krádeži je TČ dokonán
naplněním všech znaků dané skutkové podstaty, minimálně při druhém útoku, avšak trestná činnost tu
pokračuje dále a je ukončena až posledním útokem, který tvoří součást pokračování; podobně je tomu u TČ
hromadných; při trestném činu trvajícím je TČ ukončen až odstraněním protiprávního stavu
- dokončit TČ nelze, aniž by nebyl předtím dokonán
- všechna stádia předcházející dokonání přicházejí v úvahu jedině v úmyslné formě a u úmyslných TČ - u
přípravy je tento okruh zúžený jen na zvlášť závažné zločiny (ne přečiny)

PŘÍPRAVA k trestnému činu

- první trestněprávně relevantní stadium na cestě od pojetí úmyslu spáchat TČ ke spáchání TČ

79
- má relativně nejnižší společenskou škodlivost
- definice § 20: Jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného
zločinu, zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho
spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to
TZ u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani k dokonání zvlášť závažného
zločinu.
o musí to být tedy úmyslné jednání
o musí být mířeno na individuální TČ - návodce musí vyvolat rozhodnutí zabít toho a toho člověka
o pokud mu bude říkat ,,jen“ -,,někoho zabij“, tak to není individuálně určité
- trestnost tohoto stadia trestné činnosti pouze v případech uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku nebo
v jiných zákonech vymezujících trestné činy, přičemž příprava je trestná, jen pokud jde o zvlášť závažný
zločin (§ 14 odst. 3) - ZZZ jsou úmyslné trestné činy, na které zákon stanoví trest odnětí svobody s horní
hranicí trestní sazby nejméně deset let (např. 140 odst. 4)
- „Dvoustupňová“ trestnost přípravy:
první stupeň – vymezení trestnosti pro zvlášť závažné zločiny v obecné části TrZ
druhý stupeň – ve zvláštní části TrZ výslovným ustanovením „příprava je trestná“.

- příprava je trestná podle trestní sazby stanovené na trestný čin, ke kterému směřovala, jestliže není dáno v TZ
jinak
o co do trestní sazby, v jejímž rámci se může soud pohybovat, je tedy jedno, jestli je to příprava,
nebo už dokonaný skutek - ale možnost individualizace s ohledem na okolnosti, proč nedošlo
k dokonání apod. - je možno snížit pod dolní hranici trestní sazby odnětí svobody

Nejtypičtější způsoby/formy přípravy – demonstrativní výčet

 organizování TČ
 opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání
 spolčení, srocení
o spolčení
- dohoda dvou nebo více osob (výslovně nebo mlčky učiněná) o budoucím zvlášť závažném
úmyslném TČ - směřuje k individuálně určitému TČ, trestný čin nemusí být určen do všech
podrobností, stačí dohoda o hrubých rysech

- zvláštní případ je účast na organizované zločinecké skupině, která má povahu samostatného

TČ a zahrnuje v sobě e spolčení k TČ individuálně určitým i neurčitým

- zvláštní formou spolčení je organizovaná skupina

o srocení – faktické shluknutí alespoň 3 osob, ke kterému došlo i bez předchozí výslovné dohody,
k aktuálnímu, okamžitému spáchání individuálně určitého zvláště závažného násilného TČ.
 návod
 pomoc
 další způsoby: prohlížím si místo činu, opatřuju si plánek budovy kam se chci vloupat, schovám se na
místě činu abych mohl později zaútočit,..

- pokud je příprava trestná, pak je to u trestného činu uvedeno

- přípravné jednání směřuje k objektu trestného činu nepřímo, tzn., že jde o jednání, které ještě bezprostředně
nesměřuje k dokonání. Pachatel přípravy sleduje přímo pouze vytvoření podmínek pro následné spáchání
trestného činu, samotný objekt však jeho jednáním ještě bezprostředně ohrožen není. Příprava tedy pouze
vytváří úmyslně podmínky pro spáchání trestného činu, a vyvolává tedy jen vzdálené nebezpečí, že
nastane následek.

Přípravu lze charakterizovat jako jednání

 vytvářející podmínky pro spáchání zvlášť závažného zločinu

 úmyslné
 směřující nepřímo k objektu -individuálně určitého zvlášť závažného zločinu
 vyznačující se nedostatkem následku.

- i když je nyní příprava omezena jen na zvlášť závažné trestné činy, je třeba i nadále zkoumat míru společenské

80
 škodlivosti v konkrétním případě (§ 12/2). Škodlivost jednání pachatele není podmínkou trestnosti činu, je však
důležitým hlediskem zejména při ukládání trestů.
- přípravou může být jen jednání úmyslné, směřující k dokonání úmyslného trestného činu - úmysl musí
zahrnovat nejen všechny skutečnosti, které tvoří znaky konkrétního způsobu přípravy, ale i zaměření přípravy
ke spáchání individuálně určitého trestného činu.
- příprava má v poměru k dalším rozvinutějším stadiím trestného činu i k účastenství podpůrnou povahu. Jakmile
tedy příprava přeroste např. již do stadia pokusu, bude pachatel postižen pouze za pokus a příprava se mu již
znovu k tíži nepřičte.
- trestnost přípravy zaniká dobrovolným upuštěním od dalšího jednání směřujícího ke spáchání zvlášť
závažného trestného zločinu § 20/3 TZ, odstraněním nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému TZ nebo
učiněním oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému TZ mohlo být ještě odstraněno
(oznámit SZ, policejnímu orgánu, voják nadřízenému). Dobrovolnost upuštění je dána tehdy, jestliže pachatel
ví, že mu nic nebrání v dokončení trestné činnosti ani mu nehrozí žádné nebezpečí, tedy předpokládá, třeba i
mylně, že jeho trestná činnost je uskutečnitelná, a přesto se rozhodne od dokonání upustit a odstranit
nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, nebo dobrovolně upustit od přípravy a učinit o
přípravě oznámení v době, kdy vzniklé nebezpečí mohlo být ještě odstraněno.
- dobrovolnost není např. dána, jestliže pachatel byl při přípravném jednání přistižen a od dalšího jednání upustil
proto, že se bál odhalení, jestliže pachatel upustil od dalšího jednání pod vlivem překážky, o které se domníval,
že ji nemůže překonat, jestliže uskutečnění svého záměru toliko odložil na pozdější dobu. To však nevylučuje
odpovědnost za ta jednání, kterými pachatel již naplnil skutkovou podstatu některého dokonaného trestného
činu (tzv. kvalifikovaná příprava). Pachatel je pak odpovědný za dokonaný trestný čin, který spáchal § 20/5
TZ.

POKUS trestného činu

- co se týká společenské nebezpečnosti, stojí někde uprostřed
- trestný podle trestní sazby stanovené na trestný čin, ke kterému směřoval - ale možnost individualizace
s ohledem na okolnosti, proč nedošlo k dokonání apod. - je možno snížit pod dolní hranici trestní sazby odnětí
svobody
- základním pojmovým znakem pokusu, jímž se současně odlišuje od přípravy, je
o jednání bezprostředně směřující k dokonání TČ
o úmysl spáchat TČ
o nedostatek dokonání, účinku, následku

1) jednání bezprostředně směřující k dokonání trestného činu

- takové jednání zahrnuje následující případy:

a) případ, kdy pachatel započal s jednáním popsaným ve skutkové podstatě trestného činu, o jehož
dokonání jde, kdy tedy začal naplňovat objektivní stránku trestného činu. Svým jednáním tak již
bezprostředně ohrožuje předmět a tím i objekt útoku (např. vrah začal škrtit oběť, tedy začal úmyslně
usmrcovat jiného).

b) odstraňování poslední rozhodné překážky bránící dokonání (vylomení zámku u dveří bytu při krádeži
vloupáním).

c) jednání za situace, kdy mezi objektem a následkem trestného činu rozhodná překážka není. Sem patří
případ, kdy pachatel začal naplňovat jednání, které ještě není popsáno ve skutkové podstatě, ale které
má přímý význam pro dokonání trestného činu a uskutečňuje se v bezprostřední časové souvislosti s
následkem, a na místě, kde má dojít k následku. Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem je již tak
rozvinuta, že lze očekávat v nejbližší době dokonání trestného činu, neboť pachatel již přímo směřuje k
jednání popsanému ve skutkové podstatě (vrah z úkrytu již míří na svou oběť).

d) použití prostředků k uskutečnění zločinného záměru (pachatel již užije zbraň, užije paklíče ke vloupání
do bytu). Pouhé opatření takového prostředku je však zatím ještě přípravou.

e) působení na hmotný předmět útoku (pachatel již začal odšroubovávat kradenou věc).

- k posouzení jednání jako bezprostředně směřujícího k dokonání postačí, je-li splněno alespoň jedno z
předcházejících kritérií.

81
2) Úmysl spáchat TČ

- postačí i úmysl eventuální

- pokus je trestný jen u TČ úmyslných, nelze proto, aby byl trestný pokus u nedbalostního TČ
- úmysl musí zahrnovat pachatelovu vůli TČ dokonat - orientace úmyslu jen na pokus a nikoli na dokonání nestačí
k trestnosti pokusu - př. sáhnutí do kapsy jiného a vytažení jeho peněženky s cílem majitele vystrašit; vystřelím
úmyslně mimo, nemůže to být TČ pokusu vraždy

3) Nedostatek účinku/následku/dokonání

- pokus vyvolává jen nebezpečí způsobení tohoto následku, ale následek, který je znakem skutkové podstaty
TČ, se neobjeví - př. pokus vraždy není spojen s usmrcením oběti, ale jen s nebezpečím jejího usmrcení; chybí
tedy následek, který předpokládá daná skutková podstata

Pokus je jednáním úmyslným

- úmysl přitom musí zahrnovat pachatelovu představu a vůli trestný čin dokonat, tedy musí být prokázán úmysl
pachatele spáchat ten TČ, k němuž pokus směřoval, přičemž postačí i úmysl nepřímý. Pokus tedy není možný
u nedbalostních trestných činů. Pokus je charakterizován též nedostatkem následku, který je znakem
skutkové podstaty trestného činu. Vyvolává jen nebezpečí směřující k nastoupení tohoto následku.

Formy pokusu:

pokus ukončený a neukončený

- v případě ukončeného pokusu pachatel ze své strany učinil vše, co je podle jeho představy nutné k dokonání
trestného činu (umístění výbušniny, nařízení hodinového stroje), a následek dále nastane na základě působení
přírodních sil.
- v ostatních případech jde o pokus neukončený (podání první dávky jedu)
- rozlišování těchto dvou forem pokusu má význam pro posuzování, zda byly splněny podmínky eventuálního
zániku trestnosti pokusu podle § 21/3 TZ

pokus způsobilý a nezpůsobilý

- rozlišujeme zde pokus na nezpůsobilém předmětu útoku (pokus vraždy na mrtvole) a pokus nezpůsobilými
prostředky (pokus vraždy slepými náboji)
- základem nezpůsobilého pokusu je pozitivní skutkový omyl pachatele, jenž mylně předpokládá způsobilost
prostředků či předmětu útoku
- absolutní nezpůsobilost pokusu znamená, že delikt nelze dokonat za žádných okolností (pokus vraždy na
mrtvole, pokus vraždy zaříkáváním)
- u relativně nezpůsobilého pokusu nelze delikt dokonat pouze v tom konkrétním případě, za jiných okolností
by však být dokonán mohl (pokus krádeže z prázdné kapsy, pokus vraždy střelnou zbraní na vzdálenost větší
než je nosnost zbraně).

pokus kvalifikovaný a nekvalifikovaný

- kvalifikovaný pokus vedle pokusu kvalifikovaného trestného činu současně zcela naplňuje skutkovou podstatu
jiného méně závažného trestného činu.
o např. pachatel se pokusí o vraždu a způsobí dokonanou těžkou újmu na zdraví, v takovém
případě bude trestný pro pokus vraždy, který je závažnější a těžkou újmu na zdraví v sobě
konzumuje. V případě zániku trestnosti pokusu však trestnost dokonaného méně závažného
deliktu není dotčena.
- pokus, který nezakládá jiný dokonaný trestný čin, je pokusem nekvalifikovaným či prostým

SPOLEČNÉ ZÁSADY PRO PŘÍPRAVU A POKUS

- úmyslná forma, logicky u úmyslných TČ komisivních a nepravých omisivních deliktech

- vina se posuzuje podle § 20/1 a § 21/1 ve spojení s ustanovením zvláštní části – tedy podle sazby trestného
činu, k kterému směřovala příprava nebo podle sazby dokonaného TČ u pokusu
- trestné jsou tedy podle sazby stanovené ve zvl. části, pokud zákon nestanoví něco jiného
- jsou ve vzájemném poměru konzumpce - pachateli se přičítá jen nejzávažnější forma tedy forma nejbližší
dokonání (konzumpce pokusu dokonanou vraždou) a subsidiarity - stadium dokonání vzdálenější je podpůrné
vůči stadiu dokonání bližšímu (pokus vůči snaze vraždu dokonat)

82
ZÁNIK TRESTNOSTI PŘÍPRAVY A POKUSU (§ 20/3, § 21/3 TZ)

- trestnost přípravy a pokusu zaniká:

o pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání a
o pachatel nebezpečí odstraní, nebo jej oznámí v době, kdy ještě může být odstraněno

a) pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání

- v případě přípravy od pokusu

- v případě pokusu od dokonání
- upuštění od dalšího jednání ale neznamená, že zde zaniká již trestnost toho, co bylo dokonáno - např. jsem
upustil od vraždy, ale mezitím jsem již způsobil těžké ublížení na zdraví
- musí zde být dobrovolnost, jinak to není důvodem pro zánik trestnosti - s ohledem na to se rozlišuje pokus
ukončený a neukončený
 pokus neukončený - mířím na jiného zbraní, chci ho usmrtit, ale nakonec si to rozmyslím a zbraň zahodím
- je to dobrovolnost
 pokus ukončený - mířím na jiného zbraní, vystřelím, ale nezasáhnu - sice jsem také nespáchal vraždu,
ale to jen díky nezdaru, ne že bych dobrovolně upustil
- pokud upustím po tomto prvním pokusu (byť mám náboje a mohl bych dále útočit), již nemůže zaniknout
trestnost, neboť jsem již pokus zcela dokonal a naplnil jeho atributy.
- ale i u pokusu ukončeného může být splněna podmínka dobrovolnosti - otrávím poškozeného - je to
dokončený pokus - ale ještě před tím než zemře mu podám protijed
- dobrovolnost pak dále znamená, že pachatel upustil od jednání s vědomím, že jej mohl přitom dokončit (tedy
osobu zabít, věc ukrást apod.). proto nepůjde o dobrovolnost pokud:
o byl přistižen a obával se odhalení
o byla zde objektivní překážka - neměl nářadí vhodné pro otevření sejfu, nemohl vykonat soulož,
protože se nevzrušil, nezastřelil osobu protože mu došly náboje,…
o pachatel se udá na policii proto, že se obává odhalení, protože již sebrali jeho společníka,..
- nevadí ale, pokud se pro upuštění pachatel rozhodne jen pod vlivem strachu z trestu
- pokud to není konkrétně podloženo nějakou indicií, že mu jsou na stopě

b) pachatel nebezpečí odstraní, nebo jej oznámí v době, kdy ještě může být odstraněno

- oznámení se děje státnímu zástupci nebo policii

- pokud je na přípravě nebo pokusu zainteresováno více osob, posuzuje se zánik trestnosti vždy individuálně u
každé osoby
- zániku trestnosti nebrání, pokud je čin dokonán ostatními, ale já učiním včasné oznámení - můžu být beztrestný

Nezpůsobilá příprava a nezpůsobilý pokus

- Případy, u nichž nezpůsobilost přípravy nebo pokusu sám pachatel nerozpozná by měly být potrestány výrazně
mírněji podle § 58 odst. 5 o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. Tím je u nezpůsobilé přípravy uplatněn
stejný způsob řešení jako u nezpůsobilého pokusu.
- ve takových případech není vyloučena beztrestnost, ačkoliv TČ způsoben být objektivně nemohl - vždy se to
posuzuje s ohledem na společenskou nebezpečnost a okolnosti daného činu
 pokus na nezpůsobilém předmětu útoku
- předmět útoku, na který se útočí, v době útoku buď již zcela neexistuje, nebo je jiný, než si pachatel
představoval - např. pokus usmrcení lidského plodu na ženě, která není těhotná
 pokus nezpůsobilými prostředky
- pokud vraždy zaříkáváním, pokus vraždy atrapou v domnění, že se jedná o skutečnou zbraň
 pokus nezpůsobilým předmětem
- např. se osoba domnívá, že má AIDS a přesto provozuje nechráněný pohlavní styk (pokus o ohrožení
pohlavní nemocí), ale ve skutečnosti tuto nemoc nemá
- A si najme B za 100 Kč, aby tento zavraždil osobu C. B si vzal ale peníze a utekl - nikdy neměl v úmyslu
zavraždit C

DOKONANÝ TRESTNÝ ČIN

- jedná se o nejzávažnější fázi

83
- dokonání je naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu.
- Můžeme se setkat ještě s pojmem dokončení trestného činu - není to stejné jako dokonání, protože dokonání
se vztahuje k formální stránce (naplnění skutkové podstaty TČ), přičemž dokončení je spojeno s představou
pachatele o trestném činu tak, jak měl v plánu, jak chtěl dokonat, dokončit svůj čin. Někdy okamžik dokonání
splývá s okamžikem dokončení, ale nemusí to tak být.
o např. Borec chce někoho zabít, vystřelí a zabije ho, tak dokonání i dokončení je ve stejný
okamžik.
o Ale když chce někoho zabít a ukrýt ve sklepě, přičemž ho jenom zabije a už nestihne schovat,
tak z pohledu práva již dokonal trestný čin vraždy, ale z pohledu pachatele nedokončil svou
plánovanou trestnou činnost.

Dokonání trestného činu vs. ukončení trestné činnosti

- dokonání nastává naplněním všech znaků skutkové podstaty TČ- tedy již při prvním útoku
- ukončení trestné činnosti, ale nastává až v okamžiku posledního útoku, který tvoří součást pokračování
- u trvajícího trestného činu je pak TČ ukončen až odstraněním protiprávního stavu

Předčasně dokonané trestné činy

- jedná se o právní fikci, která spočívá v tom, že čin, který je materiálně (fakticky) přípravou, nebo pokusem,
zákon kriminalizuje jako čin dokonaný
- mají speciální povahu vůči obecným ustanovením o přípravě a pokusu - pokud se jedná o předčasně dokonaný
TČ, není možná příprava ani pokus
- např. §331- ,,kdo v souvislosti s obstaráváním věcí veřejného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme, nebo si
dá slíbit úplatek,…“- k předání ani nemusí dojít, stačí jen slib
- např. §356- ,,kdo se spolčí nebo srotí ke spáchání takového trestného činu (podle odst.1)…
- např. §348 - pachatel si opatří padělanou veřejnou listinu, aby ji užil jako pravou
- § 352/3 – pouhé spolčení či srocení ke spáchání násilí proti skupině obyvatel je považováno za dokonaný TČ

Dokazování

Pojem
- z nejobecnějšího hlediska lze charakterizovat jako zákonem upravený postup orgánů činných v trestním řízení
(OČTŘ), jehož podstatou je poznat skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé, okolnosti důležité pro uplatnění
nároků případného poškozeného a v neposlední řadě okolnosti, které vedly k samotné trestné činnosti (též
další skutečnosti nezbytné k vedení trestního řízení). Jde tedy o vyhledávání důkazů, jejich provedení a
procesní zajištění a zhodnocení.

Další pojmy nezbytně spojené s dokazováním

- předmět důkazu – jde o skutečnost, která má být v konečném důsledku provedením důkazu zjištěna (např.
zdali byla spáchána vražda). Zpravidla jde o okolnost podstatnou pro rozhodnutí ve věci samé.
- důkazní prostředek – jde o procesní činnost OČTŘ, skrze kterou je poznáván předmět důkazu. Jde např. o
ohledání těla osoby, výslech osoby, seznamování se s obsahem zpráv na různých nosičích (písemně,
obrazově atd.) =) dále viz popis jednotlivých důkazních prostředků (jejichž výčet je v TŘ pouze demonstrativní).
Jinými slovy jde o činnost, kterou se OČTŘ snaží dosáhnout přímého vjemu podstatných skutečností.
- důkaz – jde o přímý poznatek/vjem, který byl získán důkazním prostředkem; jde o výsledné informace získané
provedením konkrétního důkazního prostředku
- nositel důkazu – každý důkaz je svou podstatou spojen s nějakým substrátem, ať už personálním (osobou)
nebo věcným (listina). Někdy je též označováno jako pramen důkazu.
- důkazní právo – souhrn norem trestního práva procesního, které upravují dokazování

Základní zásady dokazování v trestním řízení

- i když se v mnoha ohledech překrývají, je třeba dělat rozdíl mezi zásadami pro dokazování v trestním řízení a
zásadami pro celé trestní řízení
- Zásada presumpce neviny - §2/2 TŘ = dokud není pravomocným odsuzujícím rozsudkem vyslovena vina, nelze
na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen.
- Zásada vyhledávací - § 2/3 TŘ = povinnost OČTŘ z vlastní iniciativy vyhledávat a provádět důkazy; státní
zástupce je povinen stíhat všechny TČ, o kterých se dozví
- Zásada oficiality - § 2/4 TŘ = jednám z úřední povinnosti a nečekám na žádný vnější impulz
- Zásada materiální pravdy - § 2/5 TŘ = Pravdivé zjištění všech skutečností důležitých pro rozhodnutí o předmětu

84
 řízení. Proces má dle možnosti směřovat k pravdivému poznání, které je základem rozhodnutí. S tím je spojena
objektivita dokazování – vyhledávají se důkazy svědčící ve prospěch i neprospěch. Doznání obviněného
nezbavuje OČTŘ této povinnosti.
o „qui tacet (ubi loqui potuit et debuit) consentire videtur“ [„kdo mlčí (když mluvit mohl a měl),
zřejmě souhlasí“] – v trestním řízení ale mlčení neznamená souhlas, mlčení znamená pouze
využití práva nevypovídat.
o Se zásadou materiální pravdy velice úzce souvisí zásada zjištění skutkového stavu bez
důvodných pochybností (§ 2 ods. 5 TŘ)
(Dříve tzv. zásada objektivní pravdy; OČTŘ jsou povinny postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový
stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu nevyhnutném pro jejich rozhodnutí; skutkový
stav = něco, co se nejblíže přibližuje realitě na základě provedených důkazů; OČTŘ nezjišťují
objektivní pravdu, ale skutkový stav bez důvodných pochybností = nemusí jít tedy nutně o totéž,
i když jeto primární snahou) = tyto zásady možná představují jedno a totéž

- Zásada volného hodnocení důkazů - § 2/6 TŘ = OČTŘ hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení po
pečlivém zvážení všech okolností a to nejprve jednotlivě a potom v celkovém souhrnu; je třeba posoudit jejich
věrohodnost a pravdivost
§ 125 TrŘ - soud v odůvodnění rozsudku uvede, které skutečnosti vzal za prokázané a o která
skutková zjištění opřel své úvahy

- Zásada přiměřenosti a zdrženlivosti - § 2/4 TŘ = OČTŘ musí postupovat tak, aby šetřily občanská práva
zaručená Listinou a mezinárodními smlouvami, mají co nejméně zasahovat do základných práv a svobod
občanů – výraz humánnosti TŘ. Tato zásada se projevuje nejvíc u institutů zajištění osob a věcí důležitých pro
TŘ.

- Zásada ústnosti - § 2/11 TŘ = jednání před soudy je ústní, osoby se vyslýchají, soud rozhoduje na základě
ústně provedených důkazů a ústních přednesů stran právo osoby, proti které se vede trestní řízení být slyšen
a vyjádřit se ke všem skutečnostem
o „quod non est in foro, non est in mundo“ - „co není před soudem, není ve světě“
§ 314c TŘ – samosoudce může rozhodnout bez projednávání - „slyšení“ věci – trestní příkaz. Jde o
výjimku ze zásady ústnosti. – quod non est in actis, non est in mundo – co není ve spisech, není ve
světě
Další výjimky ze zásady ústnosti: přečtení protokolů o dřívější výpovědi obžalovaného - § 207/2 TŘ + §
202/5 TŘ + § 33/1 TŘ + podstatné rozpory, přečtení protokolů o předchozím výslechu svědka - §
211 TŘ, se souhlasem státního zástupce a obžalovaného lze číst v hl. l. úřední záznamy o podání
vysvětlení a o provedení dalších úkonů v přípravném řízení - §211/6 TŘ

- Zásada bezprostřednosti - § 2/12 TŘ = quod non est in foro, non est in mundo“ - „co není před soudem, není
ve světě“ - soud smí přihlížet jen k těm důkazům, které byly přímo před ním provedeny; bezprostřednost souvisí
s posouzením věrohodnosti důkazu; výjimkou ze zásady bezprostřednosti je vydání trestního příkazu

Teorie důkazů je součástí nauky TPP, zkoumá platné důkazní právo a na podkladě zkoumání činí návrhy na
zdokonalení zákonné úpravy a na aplikaci v praxi.

Dělení důkazů:

- podle vztahu k předmětu obvinění na důkazy

o usvědčující a ospravedlňující
(vychází mj. ze zásady, že úlohou OČTŘ je objasňovat, a to i bez návrhu stran, stejně pečlivě důkazy
svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného) =) usvědčující jsou tedy neprospěch obviněného X
ospravedlňující jsou ve prospěch obviněného

 některý důkaz může mít za určitých okolností povahu důkazu usvědčujícího a za jiných
ospravedlňujícího
 důkaz předložený za účelem usvědčení obviněného se může během procesu
dokazování změnit v důkaz ospravedlňující nebo naopak, konečnou klasifikaci lze

85
 provést až po závěrečném hodnocení všech důkazů
 obviněný nesmí být jakkoliv donucován, aby aktivně poskytl OČTŘ důkaz/důkazní
prostředek, který ho usvědčuje („nemo tenetur se ipsum accusare; privilege against
self-incrimination“ = nikdo není povinen sám sebe obviňovat) - každý má právo odepřít
výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě

- podle vztahu pramene zpráv k dokazované skutečnosti na důkazy původní (bezprostřední) a odvozené
(zprostředkované)
o původní důkaz - vychází z bezprostředního pramene
(např. výpověď svědka o skutečnostech, které osobně viděl, nebo originál listiny)

o odvozený důkaz – vychází z pramene prostředečního (zprostředkovaného)

(např. výpověď svědka o skutečnostech, které sám nevnímal a reprodukuje jen to, co slyšel,
nebo kopie listiny)

 mohou vést sice k určité míře zkreslenosti, nerozhodně je nelze a priori považovat za
méněcennější
 na druhou stranu na jejich základě lze zjistit důkazy původní; např. vyslýchaný svědek
uvede, že informace má od osoby, která byla očitým svědkem určité události

- podle vztahu důkazu k dokazované skutečnosti na důkazy přímé (prosté) a nepřímé (složené)
o přímý důkaz - přímo potvrzuje nebo vyvrací skutečnost, která je předmětem dokazování
(např. výpověď svědka, který uvádí, že viděl obviněného, jak vystřelil na poškozeného)

o nepřímý důkaz - dokazuje sice skutečnost jinou, ale přesto takovou, ze které je možno usuzovat,
zda se skutečnost, která je předmětem dokazování, stala, či nestala
 nepřímý důkaz tedy objasňuje dokazovanou skutečnost pomocí jiné skutečnosti, která
k ní má jen nepřímý vztah
(např. výpověď, kdy svědek pouze uvádí, že tuto osobu viděl na místě, kde byl poškozený
zastřelen, ale neviděl ji střílet)

 nepřímé důkazy musí tvořit soustavu, tj. řetězec složený ze vzájemně souvisejících
článků, které jsou v souladu jak mezi sebou, tak i s dokazovanou skutečností
(nepřímým důkazem je dále např. pachová stopa, daktyloskopická stopa, někdo mě viděl na
místě činu apod.)

 pouze jeden nepřímý důkaz nestačí k důkazu hlavní skutečnosti – buď ve spojení
s přímým důkazem, nebo takový uzavřený řetěz nepřímých důkazů, který nevyžaduje
přímý důkaz

Zákonnost důkazu

- ve všech fázích dokazování (vyhledávání, zajištění, provádění a hodnocení důkazů, resp. důkazních
prostředků) jde v podstatě o střet veřejného zájmu na objasnění trestného činu s právy obviněného a dalších
osob ohledně jejich osobní integrity – proto byl zákonem vyvinut postup, aby byl tento střet co nejvyváženější
o zda byl důkaz opatřen z pramene, který stanoví, popřípadě alespoň připouští zákon (i když zákon
vytyčuje pouze demonstrativně zvláštní prostředky dokazování – primárně ale platí obecná
klauzule, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci)
o zda byl důkaz opatřen a proveden procesním subjektem k tomu zákonem oprávněným
o zda byl důkaz opatřen a proveden v tom procesním stadiu, v němž je příslušný procesní subjekt
podle zákona oprávněn opatřovat a provádět důkazy v procesním smyslu, tj. takové důkazy,
které mohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním stíhání, zejména pro rozhodnutí soudu,
o zda byl důkaz opatřen a proveden způsobem, který stanoví, popřípadě připouští zákon
o zda opatřený a provedený důkaz se týká předmětu dokazování v daném procesu, tj. zda se týká
skutku, o němž se řízení vede, popřípadě otázek, o nichž lze a je třeba dle zákona v souvislosti
s tímto skutkem v řízení rozhodnout

Následky nezákonného postupu při dokazování

86
- z hlediska stupně nezákonnosti (resp. podle zhojitelnosti) lze podle teorie i praxe rozlišovat:
o absolutní neúčinnost důkazu, která je důsledkem existence podstatné (závažné) vady, která je
neodstranitelná = např. zmlátím obviněného, aby se mi přiznal a on se přizná, nebo odposlech
telefonu bez příslušného povolení soudu
o relativní neúčinnost důkazu, která je důsledkem existence podstatné (závažné) procesní vady,
která je odstranitelná = např. to, že mě měl zprostit před výslechem povinnosti mlčenlivosti, ale
neučinil tak = nezákonný důkaz, ale následně mě může subjekt k tomu oprávněný mlčenlivosti
zbavit
 státní zástupce dodatečně udělí policejnímu orgánu souhlas s provedením osobní
prohlídky
 svědek vyslechnutý i přes zákaz výslechu bude dodatečně povinnosti mlčenlivosti
zproštěn a výslovně prohlásí, že i za těchto okolností na své původní výpovědi trvá -
pokud se takto nevyjádří, bude třeba jeho výslech provést znovu
 odstranitelné jsou i formální vady, jako např. nepodepsání každé stránky protokolu
obviněným nebo svědkem dle § 56 odst. 1 TrŘ

Teorie plodů otráveného stromu - fruit of the poisonous tree doctrine

- Co autor, to názor, ani judikatura není absolutně jasná a konstantní; hledání odpovědi na otázku, zda plody
z otráveného stromu jsou vždy otrávené nebo zda otrávený strom může rodit plody zdravé
- jestliže byl obviněný násilím donucen k výpovědi a na základě jeho údajů byly nalezeny nebo opatřeny věcné
či jiné důkazy, výpověď je sice neúčinná, ale tyto další důkazy, pokud byly jinak opatřeny a provedeny
zákonným způsobem, účinné jsou
- nezákonnost prvních usnesení se z povahy věci přenáší i na usnesení druhá stejně, jako se jed z otráveného
stromu přenáší na jeho plody
- nález ÚS ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 757/2000, publikovaný ve Sbírce nálezů a rozhodnutí N 43/29
SbNU 401 – ústavní soud jednoznačně řekl, že nelze takové důkazy použít

Příklady nepřípustných důkazů:

- vyšetření na detektoru lži (R 8/1993) – jsou pochybnosti, zda lze nebo nelze výsledek ovlivnit. Jde o nepřípustný
důkaz a soud jej jako nepřípustný odmítne.
- oznámení o trestném činu učiněné dle § 158/1 TŘ (R 46/1993)
- úřední záznam orgánu činného v trestním řízení o skutečnostech zjištěných z evidence osob (R 52/1994)
- vyjádření obviněného před znalci, kteří vyšetřovali jeho duševní stav (R 49/1968-I) nebo před policejním
orgánem při prostudování vyšetřovacího spisu před skončením vyšetřování (R 25/1988-II)
- poznatky opatřené použitím podpůrných operativně pátracích prostředků upravených v § 72 a násl. ZoP

- důkazy nepřípustné nejsou nezákonné!! - např. použití podpůrných operativně pátracích prostředků je dle § 72
a násl. ZoP dovoleno a oznámení o trestném činu je v § 158/1 TŘ výslovně zmíněno.

Zvláštní způsoby dokazování

- § 89 a násl. TŘ
- Jak bylo naznačeno již výše, jde pouze o demonstrativní výčet
o Výpověď obviněného
 Nejprve zjištění totožnosti a dalších detailů o poměrech obviněného
 Musí mít možnost vyjádřit se k obvinění
 O výpovědi je sepsán protokol (pokud možno doslovný)
o Výpověď svědka
 Povinnost svědčit pod hrozbou předvedení a pořádkové pokuty
 Nejdříve zjišťována totožnost svědka a jeho poměru k věci, poučení o právech
 Samotný výslech – část monologická a dialogická
 Právo odepřít výpověď viz § 100 TŘ
 Právo na právní pomoc
 Práva ohroženého svědka na poskytnutí ochrany a informace podle § 103a TŘ
 Právo na svědečné
o Konfrontace, rekognice, vyšetřovací pokus, rekonstrukce, prověrka na místě
 Jedná se už o zvláštní způsoby dokazování
 Konfrontace = dříve vypovídající osoby jsou postaveny „tváří v tvář“ – za účelem
odstranění rozporů ve výpovědích
 Rekognice = opětovné poznávání osob nebo věcí, za účelem určení jejich totožnosti
 Vyšetřovací pokus = pozorování za uměle vytvořených nebo obměňovaných podmínek

87
 – zpravidla k ověření, zda určitá skutečnost stala nebo vůbec mohla stát
 Rekonstrukce = obnovení situace a všech relevantních skutečností a okolností, za
kterých byl TČ spáchán
 Prověrka na místě – upřesnění okolností za nutné přítomnosti určité osoby na určitém
místě
o Odborné vyjádření a znalecký posudek
 vyjádření má slabší hodnotu, ale dělá se jako první…až potom se kdyžtak dělá
posudek
 znalec je zapsán v seznamu znalců, má trestněprávní odpovědnost za křivý znalecký
posudek
 odborné vyjádření může podat kdokoli, kdo má odborné vzdělání (zpravidla praxi)
 posudek má přímo stanovené náležitosti (mj. na konci znalecká doložka)
 pokud jsou vzájemně rozporné posudky, nechá se udělat revizní posudek (znalecký
ústav) – měl by se vyjádřit jak k věci, tak proč jsou předchozí posudky v rozporu
(znalec v oboru psychiatrie – nejdříve se vyjadřuje, zda měl obviněný duševní poruchu
a až potom, zda v době trestného činu vymizela nebo se podstatně snížila rozpoznávací
složka)
 znalec dělá skutkové závěry – o ne/příčetnosti si učiní závěr soud
o Ohledání osoby a věci
 Pozor na důstojnost
 Prohlídka jak osoby živé, tak zemřelého
 Ohledání osoby (zjištění fyzického a duševního stavu osoby) X osobní prohlídka
(zjištění, zda osoba u sebe neukrývá třeba zbraň z důvodu zajištění bezpečnosti)
 Ohledání věci – zvláštní postavení má především ohledání místa činu
 patří sem i ohledání listiny – není ale zkoumán její obsah, nýbrž forma, materiál, rukopis
apod.
 věcné důkazy viz § 112/1 TŘ
o Důkaz listinný
 Listiny již svým obsahem prokazující určité skutečnosti vztahující se k věci
 Povinnost toho, kdo má listinu u sebe, aby ji vydal
o Operativně pátrací prostředky
 V rámci možností dokazovaní takové ultima ratio
 Předstíraný podvod
 Sledování osob a věcí
 Použití agenta

88
13. Trestná součinnost. Procesní úkony, pojem, obsah, forma, místo a čas
procesních úkonů. Lhůty a jejich právní význam v trestním řízení.

Trestná součinnost
POJEM A FORMY TRESTNÉ SOUČINNOSTI
„trestná součinnost“, jako kvalifikovaná forma trestné činnosti, je charakterizována 2 či více subjekty trestné
činnosti, 1 společným nebo hlavním TČ a s ním souvisejícím vedlejším činem, vzájemnou nebo alespoň
jednostrannou propojeností subjektivních a objektivních stránek jednání zúčastněných subjektů - znaky musejí být
dány kumulativně

OBECNÉ A ZVLÁŠTNÍ FORMY TRESTNÉ SOUČINNOSTI SKUTEČNÉ

- formy obecné:
- účastenství
- spolupachatelství (§ 23)
- organizátorství, návod, pomoc (§ 24/1)
- některé formy přípravy = spolčení, srocení
- formy zvláštní:
- organizovaná zločinecká skupina a některé formy trestné součinnosti (hl. X, odd. 7., 8. zvláštní části)
- další skutkové podstaty samostatných TČ, uvedené ve zvláštní části TZ, mající trestně součinnou povahu
- např. § 175/1,2b) - speciální případ spolupachatelství; § 339/1,2a) - speciální případ organizátorství; § 283/1 - za
určitých okolností speciální případ návodu k trestnému činu podle § 284/1; § 171/2 - speciální případ pomoci; §
352/3 - speciální případ spolčení, srocení; …
- zvláštní formy trestné součinnosti mají zásadně přednost před formami obecnými

ÚČASTENSTVÍ

- účastenství je takovou úmyslnou formou účasti na trestném činu, která je namířena proti témuž
konkrétnímu zájmu chráněnému trestním zákonem
- jde o trestnou součinnost dvou a více osob
- patří sem: spolupachatelství, organizátorství, návod, pomoc
- účastníkem přitom nebude nikdy ten, na jehož ochranu je dané ustanovení určeno - dítě nebude účastníkem
při podání alkoholu dětem, matka není účastníkem na přerušení těhotenství nedovoleným způsobem…
- jejich jednání směřuje proti stejnému konkrétnímu chráněnému zájmu a sleduje se jím stejný následek
- jednotlivé případy účastenství jsou obecnou formou trestného činu a trestají se stejně jako pachatelství
- tedy není rozdíl mezi organizátorstvím, návodem a pomocí, jen s malou výjimkou, že u pomocníka lze
mimořádně snížit trest + s tím, že u účastenství má soud přihlédnout k významu a povaze jejich účasti na
spáchání daného TČ
- účastník může být nakonec potrestán méně i více než pachatel
o méně: pomoc byla takřka bezvýznamná,…
o více: u pomocníka se jedná o recidivu…

Akcesorita účastenství

- vyjma spolupachatelství účastník nepáchá vlastní TČ, ale nese odpovědnost za účast na TČ spáchaném
hlavním pachatelem
- jejich odpovědnost je tak odvislá od spáchání činu hlavního pachatele - není účastníka bez pachatele
- pravidla pro případy, kdy se liší představy účastníka a reálný stav
a) na straně pachatele dojde k excesu - pachatel učiní závažnější TČ, než jak bylo sjednáno
- účastník odpovídá jen za ten mírnější, pokud je tento čin v tom závažnějším obsažen
o např. dohodli se, že půjde o ublížení na zdraví, ale zvrhlo se to ve vraždu - účastník odpovídá za to
ublížení na zdraví, ne už za vraždu
o pokud je spáchán TČ naprosto jiný, odpovídá účastník jen za přípravu toho, na kterém se chtěl
účastnit
o dohodli se že půjde o krádež, ale hlavní pachatel ublížil na zdraví - účastník odpovídá jen za krádež
b) pachatel spáchá méně závažný TČ než na jakém se dohodli
- účastník bude potrestán za přípravu k tomu co chtěl - tedy k tomu závažnějšímu, a pokud u něj příprava
trestná není, pak bude potrestán za dokonaný méně závažný TČ (pokud jsou si oba činy povahou
podobné - krádež, loupež)

89
Trestnost účastenství

- TČ ke které účastenství směřovalo, musí dospět alespoň do stadia pokusu, nebo dokonaného TČ
- pokud by se ten, vůči němuž organizátorství směřovalo, navedený nebo ten, komu bylo pomáháno, o trestný
čin ani nepokusil (např. by se na něj pouze připravoval a pak byl odhalen nebo by vše odmítl), mohlo by se
jednat o formu přípravy k trestnému činu (pokud je trestná)

schéma:

příprava pokus dokonaný TČ

hlavní pachatel X X

-návod, pomoc,.. -pokud hlavní pachatel skončí u přípravy,

tak se jedná o pokus návodu či pomoci a
tento
účastník (organizátor, pomocník, návodce) pokus bude trestným, jen
pokud je trestná příprava
toho TČ, který měl být spáchán
-pokud hlavní pachatel dospěje do stádia pokusu,
nebo čin dokoná, pak je účastník plně odpovědný
za svůj návod, či pomoc

Zánik trestnosti účastenství

- v podstatě se kryje se zánikem trestnosti přípravy a pokusu: dobrovolně upustí a buď odstraní nebezpečí,
nebo učiní oznámení

Jednotlivé druhy účastenství:

OBECNÉ FORMY
A) SPOLUPACHATELSTVÍ
= společné úmyslné jednání 2 či více osob, přímo zaměřené proti individuálnímu objektu téhož TČ
- spolupachatelství, organizátorství, návod a pomoc (§ 23, § 24/1) se označují jako účastenství v širším smyslu
- pojmové znaky spolupachatelství: společné jednání (znak objektivní stránky) a společný úmysl (znak
subjektivní stránky) - spolupachatelství je vyloučeno u TČ nedbalostních
Společný úmysl =
 skutku tedy musí předcházet dohoda - ať již výslovná, nebo konkludentní
 minimálně je třeba aby byly alespoň srozuměni s tím, že jejich jednání může ve spojitosti s ostatními
směřovat ke spáchání TČ
 musí zde být dán společný záměr, společná pohnutka (pokud jsou obsaženy ve skutkové podstatě)
a to u všech spolupachatelů
 nebude tak spolupachatelstvím, pokud sice několik osob svým jednáním naplní jednu skutkovou
podstatu, ale jejich cíle a důvody budou naprosto odlišné

Společné jednání =
-> má tři alternativní formy:
1) každý ze spolupachatelů naplní svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty TČ, o jehož
spolupachatelství jde
- např. všichni zloději se zmocňují cizích věcí (§ 205)

90
 2) každý ze spolupachatelů svým jednáním naplní jen některý z dílčích znaků objektivní stránky; to je možné
pouze u TČ s tzv. dvojím a vícerým jednáním - jejich souhrn je naplněním celé skutkové podstaty
- např. jeden ze zúčastněných se dopustí násilí na jiném, druhý pak na této osobě vykoná soulož
3) jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, nenaplňuje tedy ani dílčí znak skutkové
podstaty, přičemž tyto články směřují k přímému spáchání určitého TČ a jen ve svém celku znamenají naplnění
jeho skutkové podstaty; musí působit současně
- např. A vytipuje byt k vloupání, odveze ostatní autem, otevře dveře bytu, odveze ostatní s odcizenými věcmi, B
v bytě ukazuje, které cenné věci se mají odnést, C odnáší věci do auta - vyžaduje se pouze jedno jednání -
spolupachatelé si však rozdělí toto jednání tak, že teprve spojením s jednáním ostatních může dojít ke spáchání
TČ
- formy společného jednání lze uskutečnit jednáním paralelním nebo postupným
- z hlediska vývojových stádií přichází spolupachatelství v úvahu ve stadiu pokusu a dokonání, kdy
spolupachatelé naplňují skutkovou podstatu určitého deliktu bezprostředně; vzhledem k nepřímé povaze přípravy
je v tomto stadiu proto spolupachatelství vyloučeno (X může mu ve stadiu přípravy předcházet spolčení a
srocení)
- právně kvalifikačně, tzn. z hlediska viny, se jednání každého ze spolupachatelů posuzuje tak, jako by celý TČ
spáchal sám - to je významné zejména u majetkových TČ, u nichž se v případě spolupachatelství uplatňuje
sčítací zásada
- z hlediska viny každého spolupachatele není významné, kolik si přisvojil, je to však významné z hlediska soudní
individualizace trestu

Kdy se nejedná o spolupachatelství

a) souběžné pachatelství
- u vlastnoručních deliktů - tam se nemůže jednat o spolupachatelství
- např. trestný čin dvojího manželství, křivá výpověď dvou svědků,..
při povodních na sobě dvě nezávislé osoby rabují stejný dům - viz dále
b) pravé zvláštní TČ
- je zde vyžadován nějaký konkrétní, nebo speciální subjekt pro naplnění skutkové podstaty
- spolupachatelem může být jen ten, kdo může být pachatelem
- pachatelem může být např. pouze voják - nevoják nikdy nemůže být spolupachatelem daného TČ, za splnění
podmínek ale může být účastníkem
c) nepravé zvláštní delikty
- zde je konkrétní nebo speciální subjekt jen okolností podmiňující vyšší trestní sazbu
- zde spolupachatelem může být i jiná osoba, ale neplatí pro ni možná vyšší sazba
d) TČ spáchané společně s nezpůsobilou osobou
- pokud vyloupím banku s nepříčetnou osobou, nejde o spolupachatelství ale spáchání TČ jedinou osobou
e) pokud pachatel využije stavu, který bez dorozumění s ním vyvolala osoba jiná
- pachatel znásilní již spoutanou ženu
f) všechny nedbalostní trestné činy
- u nedbalostních trestných činů je spolupachatelství vždy vyloučeno
- mohou se vyskytnout jen případy podobné spolupachatelství: např. dvě osoby nezávisle a bez shody mezi
sebou porušují pravidla bezpečnosti práce a následkem toho dojde k něčí smrti - posuzují se samostatně na
základě jednání, které spáchal každý z nich sám
g) exces
- to je případ, kdy některý ze spolupachatelů vybočí z rámce společné dohody
- v takovém případě bude dotyčný sám odpovědný za to, co způsobil
- A a B se dohodnou, že zmlátí C. B ale najednou vytáhne pistoli a C zastřelí. A bude odpovídat jen za případné
ublížení na zdraví pokud by mu jej způsobili mlácením, ale za vraždu už odpovídá jen B.

TABULKA PRO URČENÍ NEPŘÍMÉHO PACHATELSTVÍ, SPOLUPACHATELSTVÍ A ÚČASTENSTVÍ

Znaky Příklad Důsledek v účasti více osob

Obecné delikty vražda nepřímo ANO, spolup. ANO, úč. ANO

pachatel-kdokoliv
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zvláštní delikty pravé

91
pachatel jen osoba -zakládají trestní odpověd. -zneužití pravom. úř. osb. nepřímo ANO, spolup ANO, úč.
ANO
se zvláštní způsob. -nástroj nemusí mít tuto kvalitu
sebo postavením -u spolup. musí být všichni těmito subj.

nepravé
-podmiňuje užití vyšší, nebo -mučení s úřední osobou nepřímo ANO, spolup. ANO, úč.
ANO
nižší sazby -nástroj nemusí mít tuto kvalitu
-u spolup. ale vyšší sazba jen pro toho kdo
je
zvl. subjektem
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vlastnoruč. del. -je třeba jednání vlastním -křivá výpověď, soulož mezi nepřímo NE, spolup. NE (možno
jen souběžné
tělem, osobně, provedení příbuznými, opilství,… pachatelství), úč. ANO (ne u opilství)
třetím nestačí

B) ORGANIZÁTORSTVÍ, NÁVOD, POMOC

- účastenství v užším smyslu ( § 24/1a), b), c) TZ) - figurují též jako trestně součinné formy přípravy ve smyslu §
20/1 TZ
- účastenství v užším smyslu je trestně součinné, úmyslné jednání, nepřímo zaměřené vůči individuálnímu
objektu určitého TČ hlavního, pokud došlo alespoň k pokusu o hlavní TČ
Organizátorství ( § 24/1a) TZ)
- znakem objektivní stránky organizátorství je zosnování, tj. iniciace, plánování trestné činnosti hlavní anebo
řízení, tj. usměrňování páchání individuálně určeného hlavního TČ, za předpokladu, že jeho pachatel či
pachatelé hlavní TČ dokonali, nebo se alespoň o něj pokusili
- zosnováním rozumíme iniciování dohody o spáchání TČ, vytvoření plánu, vyhledání osob, rozdělení úkolů,…
- řízením rozumíme vydávání konkrétních příkazů, pokynů, úkolů, kontrola těchto osob, usměrňování jejich
činnosti
- organizátorství musí směřovat k individuálně určenému TČ, který musí být určen alespoň v hlavních rysech
- organizátorství je možné před nebo při páchání hlavního TČ, a to až do jeho dokonání, nebo až do okamžiku jeho
skutečného dokončení, přičemž minimální podmínkou trestnosti organizátora jakožto účastníka je alespoň pokus
o hlavní TČ
- hlavní delikt představuje následek, jehož příčinou musí být jednání organizátora
- organizátorství může být znakem určité skutkové podstaty (§ 339/1,2a) TZ)
- je obecnou přitěžující okolností ve smyslu § 42 písm.o)
Návod ( § 24/1b) TZ)
- po objektivní stránce spočívá jednání návodce v úmyslném vzbuzení rozhodnutí v jiném spáchat hlavní TČ,
došlo-li alespoň k pokusu o něj
- navádět lze nejrůznějšími způsoby: naléháním, tipem na TČ, „najmutím“ jiného ke spáchání hlavního TČ
- návod musí být adresován individuálně určitému hlavnímu pachateli individuálně určeného hlavního TČ
- k objektivní stránce patří též příčinný vztah mezi jednáním návodce a hlavního pachatele
- návod, jako svůj následek vyvolává rozhodnutí jiného spáchat TČ, který byl realizován minimálně ve stadiu jeho
pokusu
- návod přichází v úvahu před spácháním TČ

92
- tam, kde návod plní úlohu jedné z podmínek trestní odpovědnosti za TČ, např. v § 283/1 („nabízí“), není možné
jej ještě jedenkrát přičítat jako okolnost přitěžující
- návodce odpovídá za to, k čemu jeho návod směřoval
- bezvýsledný návod
o návod byl materiálně ok, ale pachatel se o něj z různých důvodů ani nepokusil - byl zadržen při
přípravě, ustoupil od přípravy apod.
- nezdařený návod
o případ, kdy se návod nezdařil, protože se nepodařilo přesvědčit dotyčnou osobu ke spáchání TČ -
jiná osoba odolala návodu
- v obou případech se bude jednat o trestnost v rámci přípravy (protože k pokusu ani nedošlo), což znamená,
že trestnost bude jen u zvláště závažných TČ
- návod vs. nepřímé pachatelství
o pokud nastane situace, kdy jedná ,,naváděná“ osoba např. v krajní nouzi, nebo v nutné obraně,
zkrátka v situacích, kdy jedná zcela nesvobodně, přestává se jednat o návod, ale ta osoba se mění
v podstatě v živý nástroj, což vede k tomu, že se taková situace považuje ze nepřímé pachatelství

Pomoc ( § 24/1c) TZ)

- objektivní stránka spočívá v takovém vytváření podmínek hlavní trestné činnosti, které činí její spáchání
snadnějším, než kdyby takovéto pomoci nebylo; hlavní trestný čin, takto páchaný, se musí dostat minimálně do
stadia pokusu
- pomoc fyzická (opatření prostředků, odstranění překážek), pomoc psychická (rada, jak spáchat TČ, utvrzování
v předsevzetí spáchat TČ, slib přispět po spáchání TČ)
- pomoc komisivní a omisivní - pomoc omisivní musí odpovídat požadavkům kladeným na trestnost omisivních
deliktů nepravých - vzhledem k § 112 TZ musí být takovýto pomocník vázán speciální adresnou povinností, jejímž
nesplněním poskytne pachateli hlavního TČ příslušnou pomoc - např. k ostraze objektu banky smluvně zavázaný
příslušník soukromé bezpečnostní služby nezakročí proti pachateli krádeže vloupáním, v úmyslu tento delikt mu
usnadnit
- podpůrné jednání pomocníka přichází v úvahu před nebo při páchání hlavního TČ
- pomoc poskytnutá po spáchání hlavního deliktu může být formou účastenství v užším smyslu jen za té podmínky,
že byla poskytnuta po dokonání, ale ještě před dokončením předmětného TČ
- po dokonání, resp. tam, kde přichází v úvahu, i po dokončení hlavního TČ jsou myslitelné některé zvláštní formy
trestné součinnosti podle § 366 a § 368 TZ, tzn. nadržování nebo neoznámení (pravý omisivní) TČ
- ze zvláštních forem trestné součinnosti je velice blízké pomoci též nepřekážení (pravý omisivní) TČ (§ 367),
neboť je možné až do okamžiku dokonání či dokončení hlavního deliktu - liší se od pomoci v tom, že pachatel
nepřekažení TČ má úmysl pouze nepřekazit trestný čin jiného, přičemž jeho povinnost překazit některý
z vyjmenovaných TČ plyne pro něj pouze z § 367
- zásada akcesority účastenství v užším smyslu –spočívá v tom, že TZ podmiňuje trestnost organizátorství,
návodu a pomoci alespoň pokusem o hlavní TČ
- mezi jednáním účastníka a hlavním TČ se vyžaduje příčinný vztah
- na účastníky se nevztahují podmínky o speciálním a konkrétním pachateli

pomoc vs. spolupachatelství

- spolupachatelem je ten, kdo se bezprostředně a přímo podílí na jednání popsaném ve skutkové podstatě
- pomocníkem je ten, jehož jednání není součástí útoku bezprostředně směřujícího ke spáchání TČ, jeho
jednání je jen jedna z podmínek, které spáchání TČ umožňují, nebo usnadňují

C) SPOLČENÍ, SROCENÍ
- jedná se o formy trestně součinné přípravy, nemají nic společného s účastenstvím v užším smyslu

FUNKCE TRESTNÉ SOUČINNOSTI Z HLEDISKA VINY A TRESTU

- z hlediska viny je právně významná forma trestné součinnosti, kterou zákonodárce uvedl jako znak skutkové
podstaty TČ obsažené ve zvláštní části TZ - je podmínkou naplnění příslušné skutkové podstaty a tedy i trestní
odpovědnosti pachatele
- významná je i v případě, že ji zákon neuvádí. V takových případech se kvalifikuje za použití obecného ust. vždy
ve spojení s konkrétním ust. zvláštní části TZ

93
- z pohledu trestání je zapotřebí přihlížet k jednotlivým formám trestné součinnosti pouze v intencích § 39/6 TZ
- myšleno je tu trestání např. spolupachatelů (písm. a), u nichž soud hodnotí konkrétní intenzitu účasti jednoho
každého spolupachatele na spáchaném TČ; z hlediska viny nehraje roli, jakou konkrétní škodu společně
spáchanou krádeží jednotliví spolupachatelé způsobili, platí tu totiž zásada sčítací, z pohledu soudní
individualizace trestů, ukládaných těmto spolupachatelům, jejich konkrétní podíly význam mají
- je-li forma trestné součinnosti znakem skutkové podstaty, platí zákaz dvojího přičítání (§ 42 písm.o) TZ - přitěžující
okolnost)

TRESTNÁ SOUČINNOST ZDÁNLIVÁ

- v případě, že chybí některý z pojmových znaků skutečné trestné součinnosti = trestná součinnost zdánlivá, tzn.
existující pouze de facto, nikoliv de iure
- obecné i zvláštní formy trestné součinnosti zdánlivé jsou ve svém důsledku trestnou činností jediného
pachatele.
- formy obecné:
a) Quasispolupachatelství sui genesis - TČ spáchá pachatel společně s osobou pro nedostatek věku trestně
neodpovědnou - jde o spáchání TČ jediným pachatelem ve smyslu § 22 TZ - např. dospělá, trestně odpovědná a
třináctiletá osoba společným jednáním naplní znaky skutkové podstaty TČ znásilnění tak, že z hlediska věku
neodpovědné „dítě“ poškozenou násilím drží a dospělý na ní vykoná soulož - trestně odpovědný může zůstat
pouze onen dospělý. Nebo usmrcení novorozeněte společným jednáním matky a jejího druha – oba odpovědni
podle jiných ust. TZ.
b) Souběžné (paralelní) pachatelství - všichni zúčastnění, naplňující všechny znaky určitého TČ, jednají, aniž o
sobě vědí, anebo sice o sobě vědí, ale každý ze subjektů páchá příslušný TČ subjektivně jen podle svého úmyslu
- např. více subjektů krade v tomtéž objektu, aniž o sobě vědí (každý je odpovědný pouze za to, co spáchal sám)
c) Postupné pachatelství - každý svým jednáním naplní některý ze znaků skutkové podstaty TČ, aniž o sobě vědí
anebo sice o sobě vědí, ovšem každý ze subjektů páchá svůj TČ jen podle svého úmyslu - např. A spoutá ženu
v úmyslu omezit její svobodu a zanechá ji na opuštěném místě, B, následně využívaje zcela náhodně této situace,
vykoná na poškozené soulož (každý z postupných pachatelů odpovídá jen za svůj TČ)
d) Nepřímé pachatelství spočívající typicky v návodu ze strany trestně odpovědného osoby trestně neodpovědné
k hlavnímu činu jinak trestnému, „stojí“ a „padá“ s principem akcesority účastenství v užším smyslu
e) Quasiúčastenství sui generis je cosi jako nepřímé pachatelství „naruby“
- osoba trestně neodpovědná navádí k TČ jiného, trestně odpovědného - např. třináctiletý navádí šestnáctiletého
ke krádeži - odpovědný je jako mladistvý pouze „navedený“, a to jako samostatný pachatel
- formy zvláštní:
- samostatné skutkové podstaty některých TČ konstruované za účelem postihu zdánlivé trestné součinnosti, kterou
nelze takto právně kvalifikovat podle obecných ustanovení o formách skutečné trestné součinnosti, neboť hl. TČ
chybí
- např. svádění jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu, svádění dítěte k pohl. styku, svádění jiného
k provozování prostitutce (sama prostituce trestná není)
- zvláštní formy trestné součinnosti zdánlivé mají výlučné postavení před formami obecnými, a to za každých
okolností

ORGANIZOVANÁ TRESTNÁ ČINNOST:

Organizovaná zločinecká skupina – společenství více osob, vnitřní organizační struktura, rozdělení funkcí, dělba
činností a zaměřenost na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti
Organizovaná skupina – sdružení více osob, dělba úkolů, plánovitost a koordinovanost trestné činnosti (subsidiární
ve vztahu ke zloč. sku.). Není zpravidla trvalejší záležitostí

Její formy:
Pachatelství trestného činu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny
znaky:
- úmyslný trestný čin spáchaný:
- členem organizované zločinecké skupiny (1. forma) nebo

94
- někým vědomě se členem organizované zločinecké skupiny (2. forma) nebo
- někým v úmyslu organizované zločinecké skupině napomáhat (3. forma),
- členem organizované zločinecké skupiny je každý, kdo fakticky působí v rámci její organizační struktury
v době páchání úmyslného TČ realizačního
Účast na organizované zločinecké skupině
- nezbytnost důsledného odlišování pachatelství TČ spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny
od samostatného TČ „Účast na organizované zločinecké skupině“ podle § 361/1 TZ
- na rozdíl od jednání ve smyslu § 107 TZ, které je tzv. realizační či podpůrnou činností, představuje delikt podle §
361/1 TZ trestnou činnost ve své podstatě „přípravnou“ – založení, prostá účast na její činnosti, podpora
- základní rozdíl mezi účastí na organizované zločinecké skupině podle § 361/1 TZ a pachatelstvím TČ spáchaného
ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 TZ - zatímco v prvém případě jde o samostatný TČ,
který nelze zároveň chápat jako delikt ve smyslu § 107 TZ, v případě pachatelství TČ spáchaného ve prospěch
organizované zločinecké skupiny musí jít nejprve o úmyslný TČ, který je navíc páchán ve prospěch
organizované zločinecké skupiny
- pachatel může být potrestán jako člen organizované skupiny nebo ve spojení s organizovanou skupinou a
zároveň jako pachatel TČ spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 107/2 TZ)

PRÁVNICKÉ OSOBY
§ 9 TOPO
Pachatel, spolupachatel a účastník
(1) Pachatelem trestného činu je právnická osoba, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného
trestním zákonem způsobem uvedeným v tomto zákoně.
(2) Pachatelem je i právnická osoba, která k provedení činu užila jiné právnické nebo fyzické osoby.
(3) Trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob uvedených v § 8
odst. 1 a trestní odpovědností těchto fyzických osob není dotčena trestní odpovědnost právnické osoby. Byl-li
trestný čin spáchán společným jednáním více osob, z nichž alespoň jedna je osoba právnická, odpovídá každá
z nich, jako by trestný čin spáchala sama.

 v případě, že bude vyvozena trestní odpovědnost PO, zásadně tím není dotčena trestní odpovědnost
fyzických pachatelů uvedených v § 8 odst. 1 ZTOPO, kterou je třeba považovat stále za základní a primární,
neboť z ní TPH vychází a na ní je v zásadě založeno – stejně tak není trestní odpovědností těchto fyzických
osob dotčena trestní odpovědnost právnické osoby

Spolupachatelství
 § 9/3 z. o tr. odp. PO
 protiprávní čin, který je za podmínek § 8/1,2 přičítán právnické osobě a jenž byl současně spáchán jejím
společným jednáním s jinou FO nebo jinou PO
 společný úmysl – PO se přičítá úmysl, který měla osoba jednající za PO
Účastenství
 § 24 trestního zákoníku se užije obdobně (vzhledem k § 9/3 zákona o tr. odp. PO)
 trestní odpovědnost PO se uplatňuje kumulativně k trestní odpovědnosti FO (uplatňuje se zvlášť i trestní
odpovědnost FO, které jednaly za PO)

Procesní úkony a lhůty

Pojem (§ 52 a násl. TŘ)
Procesní úkony (dále i „úkony“) = úkony subjektů TŘ, se kterými trestní řád spojuje vznik, změnu nebo zánik
trestně procesních vztahů. Včetně úkonů před zahájením trestního stíhání (neodkladné a neopakovatelné úkony
§ 158-159b), v (zkráceném) přípravném řízení, vykonávacím řízení, při zahlazování odsouzení, amnestie (§366-
370)…

- V průběhu řízení dochází i k celé řade jiných úkonů – organizační, evidenční atd. -> tyto nemají
procesněprávní důsledky
- ROZLIŠOVAT lze procesní úkony podle obsahu (rozhodnutí, návrhy, žádosti) a od koho vycházejí (soud,
procesní strany)
- Nejčastější procesní úkony jsou návrhy (př. na provedení důkazu), žádosti (př. o propuštění z vazby), opravné
prostředky (př. odvolání)
- Některé mohou být provedeny pouze osobně (př. výslovný souhlas obviněného se zpětvzetím odvolání), jiné
prostřednictvím zástupců (př. obhájce). V případě omezení svéprávnosti může obhájce vykonávat svá

95
 oprávnění i proti vůli obviněného (§41 odst. 4)
Pro orgány činné v trestním řízení platí zásada v § 52 Při provádění procesních úkonů – jednat tak, jak to
vyžaduje význam, účel a výchovný účel trestního řízení + šetřit osobnost a ústavou zaručená práva osob. ->
Zásada přiměřenosti (zdrženlivosti) – vztahuje se na všechny OČTŘ. Čím je procesní úkon důležitější, tím
striktněji TŘ předepisuje jeho obsahové a formální náležitosti.
- § 52a lze využvat i videokonferenční zařízení

Obsah
- Určen konkrétní povahou úkonu a konkrétní povahou trestního řízení, ale rovněž může vyplývat z aplikace
ustanovení TŘ (rozhodnutí o vzetí do vazby musí mimo jiné obsahovat odůvodnění skutkovými okolnostmi
§ 68/1) a TZ (např. výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat i označení trestného činu a
důvody, pro něž je stíhán (§ 160 odst. 1).

Forma
- stanovena trestním řádem tak, aby byl splněn účel konkrétního úkonu.
- Zachování procesních norem předepsaných pro úkon zabezpečuje dodržování zásady stíhání jen ze
zákonných důvodů a způsobem stanoveným zákonem (§ 2/1).
- Porušení – může mít za následek zrušení rozhodnutí v opravném řízení nebo výsledek vadného úkonu nelze
použít (např. výpověď svědka) apod.
- Důležité procesní úkony -> stanovena striktní forma -> prospívá dodržování zákonnosti
- K zachycení průběhu úkonu lze použít i těsnopisného zápisu a obrazového nebo zvukového záznamu
- Některých méně závažných úkonech se nesepisuje protokol, ale záznam, popř. úřední záznam (např. o
obsahu vysvětlení sepisuje policie úřední záznam) -> jako důkaz za podmínek § 211 odst.

Místo a čas procesních úkonů

– je na OČTŘ, který ale musí mít na zřeteli účel TŘ, dbát na důstojnost a rovněž zachovávat ústavou zaručená
občanská práva.
- Většinou v úřední místnosti orgánu, který úkon vykonává a v pracovní době tohoto orgánu.
- Povaha úkonu nebo jiný důležitý zájem – lze provést i mimo úřední místnost a v kteroukoli noční či denní
dobu. V protokolu o provedení úkonu musí být uvedeno místo a čas konání úkonu.
- Úkony se provádí podle procesního předpisu účinného v době, kdy se koná. Zákonnost je také nutno
posuzovat podle těchto předpisů.
- Hlavní líčení se ve vhodných případech provádí přímo v místě spáchání TČ nebo jinde (tzv. výjezdní
zasedání) – ojediněle

Jednotlivé úkony:
Dožádání (§ 53) – OČTŘ zpravidla vykonávají sami; mimo svůj obvod vykonávají jednotlivé úkony dožádáním.
Pokud ale věc nesnese odkladu, mohou OČTŘ vykonat úkon i mimo svůj obvod sami. Dožádaný úkon má stejné
procesní účinky.

Protokolování
- většina úkonů se provádí ústně, proto je nutné jeho průběh protokolovat (podstatnou náležitostí většiny
procesních úkonů).
- Zásada: sepisovat protokol o každém úkonu, pokud zákon nestanoví jinak (sepisuje se např. záznam, úřední
záznam).
- Sepsání v českém jazyce, i když osoba vypovídá v cizím jazyce (někdy se uvádí i doslovné znění – pokud
je potřeba) § 55 (4).
- Utajený svědek (§ 55/2) – OČTŘ učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka, jeho údaje se vedou
odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen OČTŘ.
- Konfrontace – zapisují se doslovné znění otázek a odpovědí.
- Hlavní líčení – nerozhodne-li předseda senátu jinak, pořizuje se zvukový záznam.
- Protokol o hlasování – zalepí se a připojí se k protokolu o jednání. Otevřít smí jen předseda senátu u
nadřízeného soudu…

Podání (§ 59)
- = podnět k úkonu trestního řízení, popř. určité sdělení která má pro průběh TŘ význam
- Význam formy procesních úkonů a jejich vztah k obsahu pro trestní řízení –
- úkon se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označen § 59 (1)
- Písemně / ústně do protokolu / v elektronické podobě podepsané zaručeným podpisem / telegraficky /
telefaxem / dálnopisem. (§59); NELZE telefonicky
- Podání učiněno elektronick nebo faxem, může přijít i po pracovní době a je dodržena lhůta

96
- Obecné náležitosti § 59/4: kterému OČTŘ je určeno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být
podepsáno a datováno. Zvláštní náležitosti u jednotlivých podání (odvolání, dovolání). Náležitosti ústně
podaného trestního oznámení v odst. 5.
- Při nedodržení náležitostí stanovena lhůta k opravě
- Ústně do protokolu – sepisuje v přípravném řízení policie, před soudem okresní soud, může sepsat i státní
zastupitel; ústně nelze podat dovolání

LHŮTY
- Lhůta = určení času, během kterého může být procesní úkon proveden.
- Termín (nebo tzv. „rok“) = přesné označení času, kdy se má určitý úkon začít provádět.
- I jiná časová určení kromě lhůt a termínů – např. „bez zbytečného odkladu“
- Dělení lhůt: zákonné (stanoví zákon), soudcovské (určena soudem podle povahy případu).
- Délka – různá -> nejkratší 24 hod (rozhodnutí o vzetí do vazby)
- Prodloužení/zkrácení lhůt -> lhůta určená OČTŘ může tento orgán prodloužit X zákonnou lhůtu lze
prodloužit jenom pokud to tak stanoví zákon. Jestliže to zákon připouští lze výjimečně zákonnou lhůtu i zkrátit
(např. § 198 odst. 1)
- Počítání lhůt (§ 60)
- Nedodržení některých lhůt má procesní důsledky (zamítnutí), jiné lhůty mohou mít jen pořádkový charakter
(lhůta pro doručení usnesení o zastavení TS Nejvyššímu SZ).
o Nedodržení lhůty TŘ zmírňuje řešením otázky, jaké úkony stačí k zachování lhůty (§ 60 odst. 4)
a institutem navrácení lhůty (§ 61)
- Zachování lhůty upravuje § 60/4 – lhůta je zachována, pokud bylo podání ve lhůtě dáno na poštu a
adresováno soudu, atd.
- § 61 – možnost navrácení lhůty k podání opravného prostředku (institut in favorem defensionis, tj.
prostředek svědčící pouze obviněnému, nikoliv žalobci); právo požadovat o navrácení lhůty má obviněný
nebo obhájce, a to do tří dnů od pominutí důležité překážky spolu s opravným prostředkem; důvodem je také
špatné poučení nebo absence poučení

Doručování
- TŘ upravuje doručování orgány ČTŘ. Účinky doručení mohou nastat až tehdy, pokud byla písemnost
doručena způsobem přikázaným nebo předvídaným zákonem (tj. řádně).
- Pořadí způsobů doručení (§ 62 odst. 1): 1. doručení při úkonu trestního řízení, 2. do datové schránky, 3. sám
OČTŘ (prostřednictvím justiční stráže, policejním orgánem) nebo poštou, 4. prostřednictvím orgánu obce 5.
nelze li předešlými kroky doručit, doručí policejní orgán.
- Zástupce / zmocněnec – má-li jej obviněný, doručuje se jen jemu, pokud zákon nestanoví jinak. Pokud má
daná osoba něco osobně vykonat, musí se doručit i jemu (§ 62 odst. 2).
o Pokud má více obhájců a nevyrozumí o tom, komu doručovat -> určí předseda senátu a
v přípravném řízen státní zástupce (§ 37 odst. 3)
- Pro doručování platí subsidiárně a přiměřeně předpisy platné pro doručování v OSŘ. (§63odst. 1)
- Doručuje se primárně na adresu, která byla uvedena - § 63 odst. 2
- Do vlastních rukou (§ 64) – obviněnému obžalobu, návrh na schválení dohody o vině a trestu, návrh na
potrestání a předvolání, osobám oprávněným podat opravný prostředek opis tohoto rozhodnutí. Pokud nelze
doručit -> FIKCE DORUČENÍ – písemnost se uloží (u OS, SZ, obce…). Desátým dnem se považuje za
doručené, tzv. náhradní doručení (S VÝJIMKOU podle § 64 odst. 5 – náhradní doručení se nepoužije u
usnesení o zahájení TS, obžaloby, rozsudku, trestního příkazu a předvolání…).
- Odepření přijetí – musí být na doručence zapsáno datum a důvod -> bezdůvodným odepřením přijetím se
písemnost považuje za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno. Na tento následek musí být adresát
upozorněn, jinak se musí doručení opakovat.
- ! Dostala-li se zásilka do rukou jiným způsobem, než předvídá zákon -> neplatné doručení -> bez procesních
účinků

Nahlížení do spisu
- k včasnému a náležitému učinění potřebných návrhů, vyjádření, žádostí, opravných prostředků,..
- Oprávněné osoby: obviněný, poškozený, zúčastněné osoby, jejich obhájci a zmocněnci, dále zákonný
zástupce nebo opatrovník. Také jiné osoby se souhlasem předsedy senátu / státního zástupce, pokud je toho
třeba k uplatnění jejich práv.
- Mohou činit výpisy, opisy, kopie
- Obsah nahlížení – s výjimkou protokolu o hlasování + osobních údajů svědka podle § 55/2 (utajený) + chránit
tajnost informací dle zvláštního zákona
- Policejní orgán může nahlédnutí odepřít ze závažných důvodů (§ 65 odst. 2) – např. zmaření výsledků
přípravného řízení ovlivnění výpovědi svědka -> na žádost státní zástupce urychleně přezkoumá
- Odepřít nelze obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy a při sjednávání
dohody o vině a trestu.
o musí jim být obecně umožněno alespoň takové nahlédnutí, které jim umožní se účinně bránit
- z nahlédnut vyloučeny osobní údaje svědka

97
Pořádková pokuta (§ 66) až 50 000 Kč (FO), až 500 000 Kč (PO)
- tomu, kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení,
- tomu, kdo se k soudu / SZ / policejnímu orgánu chová urážlivě,
- tomu, kdo bez dostatečné omluvě neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle
TŘ.
- osoba ve vazbě – může rozhodnout ředitel věznice o uložení pořádkového, kázeňského opatření
- obhájce / SZ – možnost kárného postihu
- pokutu lze uložit do jednoho roku od daného jednání
- lze i opakovaně uložit pokutu (neplatí pro odmítnutí odběru krve – tady lez uložit jen jednou)
- opravný prostředek: stížnost s odkladným účinkem
- dle Ústavního soudu jde zpravidla o „trestní obvinění“ -> proto jsou nutné i procesní záruky -> nezávislý a
nestranný je pouze soud -> proto o stížnosti rozhoduje soud
- složitější je to u pokut uloženým osobám, proti kterým se vede řízení -> nelze uložit, když odmítá vydat věc
(např. účetní dokumenty), ale lze pokud třeba odmítá odběr pachové stopy (rozdíl je, že se nejedná o
požadavek na aktivní jednání)
- vymáhání pokuty v § 361

98
14. Okolnosti vylučující protiprávnost činu. Zánik trestní odpovědnosti
účinnou lítostí a promlčením trestní odpovědnosti podle trestního zákoníku.
Pojem a prameny trestního práva procesního, výklad trestního řádu, užití
analogie v trestním právu procesním.

14.1 Okolnosti vylučující protiprávnost činu

I. Obecně
 Nedostatek trestnosti činu, TrOdp
- TrOdp může být pouze ten, kdo naplní znaky trestného činu (TČ) a jeho jednání je protiprávní - § 13 odst.
1 TrZ = protiprávnost = rozpor s právní normou v rámci právního řádu, materiálně jde o sociální
škodlivost
- TČ = protiprávní čin, který TrZ označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně,
společensky škodlivé jednání - existují případy, kdy jednání naplňuje znaky skutkové podstaty, schází mu
však stupeň společenské škodlivosti - taková jednání nebudou trestná = okolnosti vylučující
protiprávnost činu (společenská škodlivost vyloučena od samého počátku) a okolnosti způsobující
zánik trestní odpovědnosti (po vykonání jednání, společenská škodlivost slábne nebo mizí).

 Okolnosti vylučující protiprávnost činu

- jedná se o takové okolnosti, které pachatele činu jinak trestného zbavují TrOdp
- jednání za okolností vylučujících protiprávnost od počátku není trestné, od počátku nejde o TČ, schází
protiprávnost, schází jim společenská škodlivost (např. odvrácení hrozícího požáru nemovitosti jednáním
v krajní nouzi)
- protiprávnost je vyloučena, a tak nemůže být naplněna ani skutková podstata TČ, neboť protiprávnost je
jejím znakem
- přichází v úvahu u kteréhokoliv TČ
- neexistuje taxativní výčet okolností vylučujících protiprávnost
- TrZ uvádí 5 typů okolností vylučujících protiprávnost
 Krajní nouze - § 28, Nutná obrana - § 29, Svolení poškozeného - § 30, Přípustné riziko - §
31, Oprávněné použití zbraně - § 32
- Vedle okolností uvedených v TrZ zná teorie i praxe několik dalších důvodů souhrnně charakterizovaných
jako výkon dovolené či dokonce přikázané činnosti
- Použití těchto jiných v TrZ neuvedených okolností vylučujících protiprávnost je přípustné, neboť analogie
ve prospěch pachatele je v trestním právu hmotném dovolena
 např. beztrestnost policejního agenta = specifická okolnost vylučující protiprávnost ve zvláštní
části TrZ – policejní agent je beztrestný pro TČ účasti na organizované zločinecké skupině
taxativně uvedené TČ v § 363 TrZ, jsou-li splněny dané podmínky
- Okolnosti vylučující protiprávnost je nutné odlišovat od důvodů zániku trestnosti i od důvodů zániku
trestu
 Čin spáchaný za nějaké z okolností vylučujících protiprávnost, od počátku TČ není X zániku
trestnosti jde o případy, kdy čin byl v době jeho spáchání TČ a odůvodňoval tehdy TrOdp
pachatele, trestnost dodatečně zanikla, např. promlčením trestního stíhání nebo účinnou lítostí
 Důvody zániku trestnosti předpokládají, že existuje pravomocný rozsudek, který uložil
trest pachateli TČ, ale poté že nastaly určité okolnosti (např. promlčení výkonu trestu),
které brání výkonu uloženého trestu nebo způsobují zánik negativních následků
odsouzení

II. Krajní nouze

- „Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem,
není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit
jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil,
anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.”
- Stav, kdy je možno chránit ohrožený zájem jen tím, že se obětuje jiný chráněný zájem
- Pro posouzení jednání jako krajní nouze musí být splněny následující objektivní podmínky:
a. odvracení nebezpečí, které hrozí zájmu chráněnému TrZ;
 zájmy společnosti nebo jednotlivce, ohrožení života, zdraví, svobody, majetku, důstojnosti nebo
cti, zájmy vlastní i cizí
 Nebezpečí hrozí bezprostředně, aktuálně, tedy nepominulo a nepřijde teprve v budoucnu
 Nebezpečí = stav hrozící poruchou, zdroje nebezpečí jsou různorodé – přírodní síly, útoky zvířat,
působení strojů a mechanismů člověkem nevyvolaných, fyziologické procesy v lidském těle,

99
 jednání člověka, je-li původcem nebezpečí člověk, může to být i ten, kdo nebezpečí vyvolal
(dráždil zvíře, které na něj útočí), ale odvracení útoku zvířete je poté jednáním v krajní nouzi
 Nebezpečí nemusí být skutečné – může jít o nebezpečí domnělé, v představě pachatele = jedná
se o skutkový omyl
 Splnění podmínek krajní nouze v představě pachatele, nejsou překročeny meze
putativní krajní nouze = nemůže být naplněna skutková podstata úmyslného TČ, ale
může jít o TČ kulpózní
b. nebezpečí hrozí bezprostředně;
 Přímo hrozící nebezpečí – vývoj událostí spěje rychle k poruše nebo sice nepokračuje, ale jsou
splněny téměř všechny podmínky potřebné k tomu, aby porucha nastala, uskutečnění
zbývajících podmínek je věcí náhody, jež se může kdykoli a s velkou pravděpodobností stát
 reálnost nebezpečí X putativní krajní nouze
c. nebezpečí nebylo možno za daných okolností odvrátit jinak (požadavek subsidiarity);
 čin vykonaný v nouzi se často dotýká i zájmu osob, které na vzniku nebezpečí nemají vinu –
nebezpečí nemá být na třetí osoby přesunováno
 ohrožený musí využít možnosti vyhnout se nebezpečí (např. útěkem), nebezpečí musí být
možno odvrátit včas
d. způsobený následek nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil
(požadavek proporcionality);
 úměrnost následků
e. ten, komu nebezpečí hrozilo, neměl povinnost je snášet.
 např. lékař, zdravotnický personál v nemocnici, hasič při zachránných pracích při požáru nebo
při povodni, policista při výkonu služby
 povinnost snášet nebezpečí ukládají určitým osobám zvl. pr. předpisy
 tyto osoby se jí nemohou vyhnout poukazem na vlastní ohrožení
 povinnost není absolutní – po lékaři nelze vyžadovat, aby se vystavil nebezpečí nákazy
smrtelnou nakažlivou chorobou, nemá-li pomůcky
 není rozhodující, zda je povinen nebezpečí snášet ten, kdo je odvrací, nýbrž zda je povinen toto
nebezpečí snášet ten, komu hrozí – má-li ohrožený povinnost nebezpečí snášet, není přípustná
ani pomoc v nouzi
 přísná podmínka, v konkrétních případech nepřiměřená

 Pachatel při krajní nouzi si je vědom existence objektivních podmínek a má vůli za jejich
existence jednat
 Při krajní nouzi dochází ke střetu dvou zájmů chráněných trestním právem
 Jednomu ze zájmů hrozí porucha, která může být odvrácena pouze poruchou druhého
zájmu – zásahy do sféry třetích, nezúčastněných osob jsou přípustné
 Příklad: na osobu A v parku nečekaně zaútočí zatoulený pes, A ve snaze se bránit použije
k obraně kolo osoby B, odežene psa, ale kolo zničí – A byl ohrožen na zdraví, možná i na životě,
úmyslné zmocnění cizího kola a jeho zničení by v jiném případě bylo TČ poškození cizí věci (§
228), přičemž v tomto jde o čin oprávněný, který není TČ, neboť A jednal ve stavu krajní nouze
 K činu v krajní nouzi je oprávněn zásadně každý – bez ohledu na to, zda jsou zájmy osoby
ohroženy nebo ne (tzv. pomoc v nouzi)
 Oprávněným činem může být způsobeno nebezpečí, které lze odvrátit podle
§ 28

- Exces = vybočení z mezí krajní nouze = nejsou-li splněny všechny podmínky krajní nouze
 Způsobený následek byl zřejmě stejně závažný nebo závažnější než ten, který hrozil =
intenzivní exces
 Jednání nebylo provedeno v době, kdy nebezpečí bezprostředně hrozilo, tj. stalo se
předtím nebo potom = extenzivní exces
 Nebezpečí bylo možno odvrátit jinak, tj. s méně závažnými následky
 Byla tu povinnost nebezpečí snášet.
 Spáchání TČ při odvracení útoku nebo jiného nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky
krajní nouze může být polehčující okolností (§ 41 písm. g)
 Zohlednění při určení druhu trestu a jeho výměry
 Soud může snížit TOS pod dolní hranici trestní sazby (§ 58 odst. 6)

- Krajní nouze vylučuje protiprávnost, tzn. že takové jednání není možné posoudit ani jako přestupek
s odůvodněním, že krajní nouzí byla snížena nebezpečnost činu pro společnost

100
III. Nutná obrana
- „Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním
zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu
útoku.“
- svépomocná obrana občanů, která plní funkci státu, neboť stát zde nedokáže efektivně zasáhnout,
zasáhnout může kdokoli – je to jeho právo, nikoli povinnost
- Musí být splněny následující objektivní podmínky – pachatel si jich je vědom a má vůli za jejich existence
jednat
 Přímo hrozící nebo trvající útok
 Útok = úmyslné protiprávní jednání člověka, jež je nebezpečné pro společnost, nemusí
být TČ, útočník nemusí být TrOdp (dítě, nepříčetná osoba, osoba jednající ve
skutkovém omylu)
 útoky, které nejsou TČ - přestupky - přestupkový zákon § 2 podmínky nutné
obrany u přestupků
 Útokem není nebezpečné chování zvířete, ledaže by zvíře poštval člověk – potom by
bylo nutné chování posuzovat jako útok člověka a zvíře bychom považovali za živý
nástroj
 zvířata: napadení psem - pes je věc v právním smyslu, musíme to tedy
vykládat šířeji, pokud osoba - majitel psa, na nás psa pošle a my jej zabijeme
= nutná obrana, pokud pes nemá majitele = krajní nouze.
 Útok má většinou formu konání, může jít však i o formu opomenutí (např. neopuštění
cizího bytu, útok pak trvá do té doby, než je útočník z bytu vyhnán)
 hrozí přímo, pokud k porušení má dojít v úzké, časové a zpravidla místní souvislosti,
není nutné čekat, až útok začne, tj. až třeba dostanu první ránu, může jít např. i o
výhrůžku osoby známé svou násilností, nemůžu však zakročit proti připravovanému
útoku, který nehrozí bezprostředně
 počátek nutné obrany spadá v jedno s okamžikem, kdy útok přejde do stadia pokusu
(§ 21 TrZ)
 není přípustná proti definitivně ukončenému útoku (napadený poběží za útočníkem po
tom, co mu už nandal
 jednání veřejných činitelů (úředních osob) - není možné se bránit proti zásahu
takovýchto činitelů – judikatura
a) pokud jedná tak, k čemu není oprávněn
b) jednání splňuje prvky skutkové podstaty TČ
 Útok směřuje proti zájmu chráněnému TrZ
 Hodnoty, proti kterým musí směřovat útok a k jejichž ochraně je obrana přípustná, TrZ
nevymezuje
 Nutné obrany lze užít proti útoku na život, zdraví, svobodu, majetek, důstojnost i čest,
chráněn je jednotlivec, skupina i celospolečenský zájem, tj. např. utajovaná informace
chráněná zvl. zákonem
 vyprovokovaný útok – také ohrožuje chráněné zájmy, o nutnou obranu nepůjde, pokud
obránce v úmyslu vyprovokovat útok, spáchá TČ – provokace útoku je prostředkem
spáchání TČ
 čin dovolený nebo přímo nařízený nemůže ohrožovat chráněné zájmy – nutná obrana
proti němu není přípustná
 svépomoc podle ObčZ, zákrok veřejného činitele podle zákona
 čin v nutné obraně = čin dovolený – proto proti němu není přípustná obrana – lupič,
který zranil bránícího se, nemůže namítat, že jednal v nutné obraně
 Obrana nesmí být zjevně nepřiměřená způsobu útoku
 pokud bránící jednal v afektu, vzteku, není vyloučeno splnění podmínek nutné obrany
 Jednání v nutné obraně není nebezpečné pro společnost, není protiprávní, není TČ, naopak je
žádoucí – nahrazuje zásah veřejné moci = je zde zájem na okamžité reakci veřejnosti proti útoku,
ale také zájem na tom, aby nedocházelo k nenahraditelným újmám na životě, zdraví, majetku

- překročení nutné obrany= exces intenzivní (co do míry obranného zákroku) a extenzivní (co do doby
zákroku)
- 3 typy privileg. jednání obránce při excesu- 1)vyloučení odpovědnosti vůbec, 2)zvláštní privil. sk. podst.,
3)snížení obecné tr. sazby uplatněním obecně polehčujících okolností, upuštění od potrestání, mimoř.
snížení trestu


- Vztah nutné obrany a krajní nouze – zvláštní, speciální, privilegovaný případ

 Namísto jakéhokoli nebezpečí hrozí útok, neboli úmyslné protiprávní jednání člověka, resp.
kvalifikované nebezpečí
 Škoda nevzniká komukoli, nýbrž útočníkovi

101
  Útočníkovi je dovoleno způsobit i větší škodu, než hrozila (nesmí být v hrubém
nepoměru ke škodě hrozící z útoku – vůči útořníkovi je totiž spravedlivé, aby se podílel
na škodě, která vznikla z jeho poměrů
 Není zde požadavek subsidiarity jako u krajní nouze
 Společné mají to, že okruh ohrožených zájmů je totožný, nebezpečí i útok hrozí bezprostředně
a trvají, oprávněn jednat v nutné obraně i v krajní nouzi je každý
 I když útok nesměřuje proti němu samému, i když není útokem dotčen

Krajní nouze Nutná obrana

Proti čemu jednání směřuje Jakékoliv nebezpečí Útok = úmyslné protiprávní jednání
člověka, resp. kvalifikované
nebezpečí
Aktuálnost závadného jednání Hrozí bezprostředně nebo trvá Hrozí bezprostředně nebo trvá
Co je ohroženo Zájem chráněný TrZ Zájem chráněný TrZ
Kdo/co je původcem jednání Cokoli – přírodní síla, zvíře, člověk Člověk
Kdo může jednat Kdokoliv Kdokoliv
Čí právní statek může být Kohokoliv Útočníka
jednání zasažen?
Škoda způsobená jednáním Zřejmě stejně nebo méně závažná I větší, závažnější (nesmí jít o
než ta, která hrozila extrémní nepoměr škod)
(proporcionalita)
Další podmínky Subsidiarita – nebezpečí nebylo Jednání nesmí být zcela zjevně
možno za daných okolností odvrátit nepřiměřené útoku
jinak
Vědomost bránící ho se o Ano Ano
objektivních podmínkách

IV. Svolení poškozeného

- z některých skutkových podstat výslovně plyne, že předpokládají nesouhlas poškozeného slovní spojení
– např. „donutí“, povaha činu – např. omezování osobní svobody
- podmínky podle § 30 TrZ
 zájmy jednotlivce, o nichž on sám rozhoduje a jejichž porušení se nedotýká zájmů společnosti
 poškozený je oprávněn vzdát se určitého konkrétního zájmu – význam např. u TČ
majetkových
 souhlas se musí vztahovat k zájmům, kterými jednotlivec může volně disponovat
v rozsahu stanoveným zákonem (např. není možné disponovat souhlasem k založení
požáru a zničení majetku, a tím vylákání pojistného plnění)
 skupinové zájmy nemůže nahradit souhlas osoby, které byla svěřena ochrana zájmů
(tj. souhlas prodavačky s krádeží) – naopak může být dána TrOdp osoby udělující
souhlas
 vyloučeno u TČ proti ŽP, proti pořádku ve věcech veřejných
 nelze udělit souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení s výjimkou případů svolení k lékařským
zákrokům, které jsou v době činu v souladu s pr. řádem a poznatky lékařské vědy
 je dáno zásadně před činem nebo současně s ním, dodatečný souhlas možný jen výjimečně, a
to pokud jednající předpokládá, že by nepřítomná osoba souhlas udělila vzhledem ke svým
poměrům a okolnostem případu
 svolení lze odvolat, nejpozději však v průběhu jednání, k němuž bylo dáno
 svolení je vážné, dobrovolné, určité, srozumitelné
 je dáno osobou, která je schopna učinit závazný projev v tomto směru
 oprávněná osoba, individuální schopnosti učinit souhlas, není občanskoprávní
odpovědnost k právním jednáním

V. Přípustné riziko
- různé obory lidské činnosti, kde je riziko a kde je nutné činit důležitá rozhodnutí, tj. riziko ve výrobě,
výzkumu, lékařství, hospodářství

102
 - je sledován společensky prospěšný cíl, jehož nelze dosáhnout jinak. Musí se jednat o činnost, jež ohrozí
nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, je vykonávána v rámci povolání, zaměstnání či určité
funkce. Musí být důkladně uvážena situace, v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi
dostupnými v době rozhodování o dalším postupu. Nesmí v důsledku takové činnosti dojít k ohrožení
života nebo zdraví člověka. Výsledek, k němuž takové rozhodnutí směřuje, nesmí být ve zcela zjevném
nepoměru k míře rizika a provádění nesmí odporovat právnímu řádu, nesmí být v rozporu s veřejným
zájmem se zásadami lidskosti ani se příčit dobrým mravům.
- bez nebezpečí není možné žádný vědecko technický pokrok – zavádění nové techniky, nových výrobků,
odvracení nebezpečí
- např. lékařské experimenty, resp. každý léčebný postup, který je nutné aplikovat na lidech
- podmínky podle § 31 TrZ
 výkon společensky prospěšné činnosti v rámci povolání, funkce …
 jednání je v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl jednající v době
svého rozhodování o dalším postupu
 nesmí dojít k ohrožení života nebo zdraví člověka, aniž by byl dán dotčenou osobou souhlas
v souladu s jiným pr. předpisem
 výsledku nelze dosáhnout jinak (subsidiarita rizika) a společensky prospěšný výsledek musí
odpovídat míře rizika
 společensky prospěšný, žádoucí cíl – nestačí prospěch jednotlivce(ů), tj. rozdíl oproti
krajní nouzi (jakékoli zájmy + nemusí hrozit bezprostředně)
 nové hodnoty, zkvalitnění současných hodnot, jejich rozmnožení, záchrana, očekávané
výhoda nesmí být neoprávněná
 nutno posoudit, 1) co je ohroženo, 2) rozsah poruchy (nesmí být zvlášť velká, tj.
ohrožení životů, zdraví), 3) pravděpodobnost poruchy
 činnost nesmí zřejmě odporovat požadavkům jiného pr. před., veř. zájmu, zásadám lidskosti,
dobrým mravům

VI. Oprávněné použití zbraně (§ 32 TrZ)

- TČ nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem = dovolené užití
zbraně, jež je specifikováno příslušnými zákonnými předpisy
 např. zákon o ozbrojených silách ČR, zákon o Policii ČR, zákon o Vězeňské službě a justiční
stráži ČR atd.
- Oprávnění použít zbraně je v těchto předpisech vázáno na konkrétní a přesné podmínky. Z těchto
podmínek je následně dovozován samotný zákonem dovolený způsob užití zbraně.
- některé předpisy dovolují použití zbraně v nutné obraně nebo v krajní nouzi bez dalších podmínek,
v dalších je nutné splnit i jiné podmínky – osoby patřící k ozbrojeným sborům jsou oprávněny jednat
v nutné obraně a krajní nouzi podle obecných zásad § 28 a § 29 TrZ
- zbraň = zbraň v technickém smyslu, nutno však posuzovat podle definice právního předpisu opravňujícího
k jejímu použití (např. zákon o PČR = zbraň střelná, bodná, sečná, speciální výbušný předmět, atd.)
 odstupňovaný způsob použití u střelné zbraně – varování – výstřel do vzduchu, prostřelení
pneumatiky, zásah do nohy)
 není ust., které by privilegovaně postihovalo osoby, které překročily podmínky pro použití zbraně
-

VII. Další okolnosti vylučující protiprávnost

- Okolnosti v zákoně neuvedené – okolnosti vytvořené teorií a praxí, opírají se zpravidla o mimotrestní
zákony, které určité jednání dovolují či dokonce přikazují - analogické použití okolností vylučujících
protiprávnost je přípustné (omezování podmínek trestnosti) = analogie ve prospěch pachatele
 Plnění povinností
 povinnosti vyplývající ze zákona, z rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu,
plnění pracovních povinností = jejich plnění nemůže být TČ, i když má zdánlivě znaky
skutkové podstaty TČ (např. omezování osobní svobody pachatele TČ podle TrŘ –
vazba)
 ani plnění závazného rozkazu není TČ (rozkaz jako konkretizace zákonné povinnosti)
 rozkaz daný vojákovi jeho nadřízeným X výjimky ze závaznosti rozkazu =
možnost odepřít splnění, pokud by splnění vedlo ke spáchání TČ (§ 46 odst.
3 zákona č. 361/2003 Sb. nebo § 24 odst. 3 zákona č. 220/1999 Sb.)
 pokud by došlo k porušení jiného pr. před. = povinnost upozornit nadřízeného
– pak za spáchání TČ podřízený neodpovídá
 Výkon práv – např. rodičovských práv podle § 855d a násl. OZ, právo omezit osobní svobodu
osoby přistižené při spáchání TČ nebo bezprostředně poté podle § 76 odst. 2 TrŘ
 Výkon povolání – uznána společenská užitečnost určitých povolání, pokud se
vykonávají řádně – např. soudní exekutor se nedopouští TČ krádeže, porušování
domovní svobody v případě exekuce vykonávané v mezích zákona
 Lékařský zákrok - lékař není TrOdp za řádně provedené lékařské úkony, tj.
v souladu s postupem lege artis = postupy odpovídající zásadám lékařské

103
 péče na dosaženém nejvyšším stupni vědeckého poznání, soulad se
současným stavem vědy
 např. amputace končetiny provedená lékařem v souladu s poznatky lékařské
vědy není těžkým ublížením na zdraví, (třebaže je způsobeno trvalé
zmrzačení), nutný souhlas pacienta, soulad s léčebným záměrem

14.2 Zánik trestní odpovědnosti účinnou lítostí a promlčením trestní odpovědnosti podle trestního
zákoníku (TrZ).

o Důvody zániku TrOdp (= zániku trestnosti) = negativní podmínky trestnosti – okolnosti, které nastaly
po spáchání TČ, ale dříve, než je o něm pravomocně rozhodnuto, a které způsobují jednou provždy
zánik práva státu na potrestání pachatele, trestnost činu dodatečně zanikla
o Pro daný TČ mají za následek, že trestní stíhání není možné zahájit nebo v něm není možné
pokračovat
o K důvodům zániku trestnosti se přihlíží z úřední povinnosti, i na důvody trestnosti se vztahuje zásada,
že trestní zákony nepůsobí nazpět
o Vedou k zániku tzv. trestněprávního vztahu
o Nutno odlišovat od okolností vylučujících protiprávnost a také od důvodů zániku práva státu na výkon
již vysloveného trestu
Důvody zániku TrOdp můžeme rozlišovat:

a. Obecné důvody zániku TrOdp podle TrZ (stejně podle TOPOZ a zákona o soudnictví ve věcech
mládeže)
 účinná lítost
 promlčení trestního stíhání
b. Zvláštní případy zániku TrOdp – připadají v úvahu i pro mladistvé nebo pro PO, pokud ovšem
z povahy věci přichází v úvahu
 zánik trestnosti přípravy a pokusu TČ (§ 20 odst. 3, § 21 odst. 3 TrZ)
 zánik trestnosti účastenství (§ 24 odst. 3 TrZ)
 smrt pachatele – tento důvod v zákoně výslovně uveden není, TrŘ upravuje jen procesní důsledky
smrti obviněného – např. § 11 odst. 1 písm. e), § 172 odst. 1 písm. d), f), § 188 odst. 1 písm. c)
o pouze FO, u PO z povahy věci neuplatnitelné
o TrOdp nepřechází na právního nástupce, nedědí se – u pachatelů PO – TOPOZ v ust. § 10
odst. 1 určuje, že TrOdp PO přechází na všechny její právní nástupce
 Nezávislost TrOdp PO a TrOdp FO (§ 9 odst. 3 TOPOZ) – jednotlivé důvody zániku
TrOdp PO se uplatňují nezávisle na případné TrOdp a jejím zániku FO = účinná
lítost a promlčení trestního stíhání FO automaticky neznamená zánik TrOdp PO a
naopak
 milost prezidenta republiky
o podle čl. 62 písm. g) Ústavy prezident má právo odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudy
a zahlazovat odsouzení – neomezené oprávnění prezidenta
o podle čl. 63 odst. 1 písm. j) Ústavy prezident nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo,
případně aby se v něm nepokračovalo
o podle čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy má prezident právo udělovat amnestii
 ústavní právo prezidenta spočívá v možnosti udělit milost v individuálním případě,
jednak v udělení milosti hromadné (amnestie)
 k rozhodnutí prezidenta o abolici a o amnestii se vyžaduje spolupodpis předsedy
vlády nebo jím pověřeného člena vlády, za toto rozhodnutí odpovídá vláda
 důvody zániku práva na výkon trestu = agraciace – udělení milosti prominutím
nebo zmírněním uloženého trestu, a rehabilitace – prominutí nebo zmírnění
následků odsouzení
 problematické zařazení – abolice – zastavení nebo nezahájení trestního stíhání,
v někt. pramenech pokládána za trestněprocesní institut, v jiných trestněprávní,
zaniká trestnost činu se všemi důsledky, procesní překážka stíhatelnosti na
hmotněprávním základě
 případy zániku TrOdp uvedené ve zvl. části TrZ - § 197, 242, 248a, 362, ve kterých jsou stanoveny
zvl. podmínky pro zánik TrOdp v tom kterém případě

- pachatele činu, jehož trestnost zanikla, nelze posuzovat jako recidivistu (chybí formální podmínka
recidivy)
- k činu lze však přihlížet při hodnocení osobnosti pachatele
- zánik trestnosti má i procesní důsledky – vyplývají ze zániku samotné TrOdp
 trestní stíhání se nezahájí, věc se odloží - § 159a odst. 2 TrŘ

104
  trestní stíhání se zastaví, bylo-li zahájeno, jakmile vyjde důvod zániku trestnosti najevo, a to
v přípravném řízení i v řízení před soudem - § 172 odst. 1 písm. d), f), § 188 odst. 1 písm. c), §
223 odst. 1, § 257 písm. c) TrŘ
 ke zproštění obžaloby dochází v hlavním líčení a v odvolacím řízení, a to v případě účinné lítosti,
zániku trestnosti přípravy a pokusu, zániku trestnosti účastenství, případy účinné lítosti uvedené
ve zvl. části TrZ - § 226 písm. e) TrŘ
 ostatní důvody zániku trestnosti vedou k zastavení trestního stíhání
 právo trvat na projednání věci v případě abolice a promlčení trestního stíhání - § 11 odst. 3 TrŘ

Účinná lítost

- jeden z obecných důvodů zániku TrOdp pachatele, a to jak u dospělých pachatelů (§ 33 TrZ), tak u
mladistvých (§ 7 zák. mládež), i PO (§ 11 TOPOZ)
- zaručuje beztrestnost, současně ochraňuje zájmy chráněné TrZ před závažnými škodlivými následky
některých TČ, ochraně zájmů je dána přednost před zájmem na potrestání pachatele
- při účasti více osob se podmínky pro aplikaci poszují u každé z osob samostatně
- podmínky pro aplikaci u dospělých:
1. možná jen u taxativně vyjmenovaných TČ
 v § 33 TrZ nebo
 ve zvl. případech účinné lítosti vázané na splnění zvl. podmínek ve zvl. části
TrZ v ust. § 197, § 242, § 248a, § 362 TrZ
2. TČ byl dokonán
 trestnost přípravy, resp. pokusu zaniká podle § 7 odst. 3, § 8 odst. 3 TrZ,
trestnost účastenství zaniká podle § 24 odst. 3
 tyto případy jsou speciální ve vztahu k účinné lítosti
3. Pachatel dobrovolně, tj. z vlastní vůle, s vědomím možnosti TČ uskutečnit, nezáleží
na pohnutce
 škodlivý následek TČ napravil nebo zábranil jeho vzniku, nebo
 učinil o TČ oznámení v době, kdy škodlivému následku TČ mohlo být ještě
zabráněno
 oznámení je nutno učinit policejnímu orgánu nebo stát. zást., voják
nadřízenému
 jestliže se pachatel i mylně domnívá, že TČ byl odhalen nebo jestli jedná pod
vlivem zahájení trestního stíhání, nelze jeho jednání označit za dobrovolné
 napravení škodlivého následku vyžaduje aktivní činnost pachatele a musí být
úplné
 podmínky pro aplikaci u mladistvých
1. možná u provinění, na které TrZ stanoví TOS s horní hranicí nepřevyšující 5 let
 rozhodující hranice v TrZ, nesnížená podle § 31 odst. 1 zák. mládeže – chybí
tedy taxativní výčet TČ
2. provinění bylo dokonáno
3. pachatel dobrovolně způsobený následek odstranil nebo se o to pokusil, zejména
nahradil způsobenou škodu, učinil opatření potřebná k její náhradě nebo se jinak
pokusil odčinit způsobené následky
 postačí pokus o dobrovolnou nápravu za splnění ostatních podmínek
4. pachatel svým chováním projevil účinnou snahu po nápravě
5. čin neměl trvale nepřiznivých následků pro poškozeného nebo pro společnost
 k zániku trestnosti dojde, i když pachatel splní všechny podmínky až po dovršení 18,
z hlediska spáchaného činu je považován za mladistvého
 podmínky pro aplikaci u PO
1. možná u všech TČ, na které se vztahuje věcná působnost TOPOZ, s výjimkou 3
korupčních TČ – přijetí úplatku (§ 331 TrZ), podplacení (§ 332 TrZ), nepřímé
úplatkářství (§ 333 TrZ)
2. pachatel dobrovolně upustil od dalšího protiprávního jednání a
a. odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému TrZ, nebo
b. škodlivému následku TČ zamezil nebo jej napravil, nebo
c. učinil o TČ oznámení v době, kdy škodlivému následku TČ mohlo být ještě
zabráněno

Promlčení TrOdp

- zaniká trestnost činu uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem

- vztahuje se na všechny TČ s výjimkou těch uvedených v § 35 TrZ
- promlčení se uplatní u dosp. (§ 34, 35 TrZ), mlad. (§ 12 zák. mládeže), i PO (§ 12, 13 TOPOZ)

105
- výjimky promlčení obsahuje § 35 TrZ a zákon č. 184/1964 Sb.
Důvody promlčení

A. hmotněprávní – uplynutím času slábne a zaniká potřeba trestněprávní rce na TČ z hlediska individuální i
generální prevence, opožděné potrestání pachatele již neplní svůj účel
B. procesněprávní – podpůrně, obtíže spojené s dokazováním (např. svědci zapomínají), pozbývají
spolehlivosti, nelze je opatřit
- promlčení je považováno za institut hmotněprávní – promlčením zaniká trestnost, nikoli jen stíhatelnost =
jedná se o procesní překážku na hmotněprávním základě
- promlčecí doba je odstupňována dle závažnosti TČ - § 34 TrZ
 20 let – výjimečný trest, vypracování nebo schválení privatizačního projektu
 15 let – horní hranice TOS nejméně 10 let
 10 let – horní hranice TOS nejméně 5 let
 5 let – horní hranice TOS nejméně 3 léta
 3 léta – u ostatních TČ
- § 12 TOPOZ – obdobně na promlčení TrOdp PO
- § 31 odst. 1 zák. mládeže – přibližně jedna polovina promlčecích dob dospělých – 3, 5 a 10 let, rozhodná
je základní trestní sazba uvedená ve zvl. části TrZ

Počátek promlčecí doby - § 34 odst. 2 TrZ

- zásadně doba ukončení jednání – dokonání TČ, resp. ukončení trestné činnosti
- je-li znakem skutkové podstaty účinek, pak promlčecí doba začne plynout až od účinku (např. vražda –
smrt člověka)
- od doby nastoupení následku, je-li možné přesně určit dobu nastoupení následku (vyzvědačství formou
vyzrazení utajované informace až okamžikem vyzrazení)
- v případě účastenství od ukončení jednání hlavního pachatele (od této doby se teprve jedná o
účastenství)
- u pokusu a u přípravy od okamžiku ukončení jednání
- při pokračování od ukončení trestné činnosti, tj. od posledního dílčího útoku, u hromadného TČ od
posledního útoku, při trvajícím TČ od odstranění protiprávního stavu (brát zřetel na § 12 odst. 11 TrŘ
– pokračuje-li obv. v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od
tohoto úkonu jako nový skutek)

Stavení promlčení

 je tu překážka, pro kterou promlčení neběží, a doba, která plyne při stavení promlčení, se do
promlčecí doby nezapočítává
 po odpadnutí překážky promlčecí doba pokračuje
 promlčecí doba před stavením se do promlčecí doby počítá na rozdíl od přerušení promlčení
podle § 34 odst. 5 TrZ
 do promlčecí doby se nezapočítává
 doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku
 např. diplomatická imunita, pravomocné rozhodnutí ve věci, prohlášení
pachatele za mrtvého
 doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno
 od rozhodnutí státního zástupce nebo soudu
 doba, po kterou oběť TČ obchodování s lidmi (§ 168) nebo některého TČ uvedeného
v hlavě III. o TČ proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti byla mladší 18 let
 promlčecí doba začne fakticky běžet až od okamžiku nabytí zletilosti oběti
 reakce na Úmluvu Rady Evropy o ochraně dětí před sexuálním
vykořisťováním a sexuálním zneužíváním – čl. 33 požaduje efektivní stíhání
pachatele i po dosažení zletilosti oběti
 zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení
podání návrhu na potrestání
 pouze mezitímní rozhodnutí, promlčecí doba neběží od právní moci usnesení
o podmíněném zastavení trestního stíhání
 doba, po kterou nebylo možné pachatele v ČR trestně stíhat, jde-li o čin, jehož trestnost
se posuzuje podle zákona ČR na základě § 8 odst. 1 TrZ; doba od vydání příkazu
k zadržené do jeho odvolání nebo do pozbytí jeho platnosti z jiného důvodu; doba, po
kterou bylo dočasně upuštěno od některých úkonů trestního řízení podle zákona o
mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních

106
  doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů
neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo
k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby

Přerušení promlčení
 doba, která již uplynula, ztrácí z hlediska promlčení význam, začne běžet nová promlčecí doba
 promlčecí doba se přerušuje
 zahájením trestního stíhání pro TČ, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby,
vydáním příkazu k zatčení, zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu,
podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání,
vyhlášením odsuzujícího rozsudku nebo doručením trestního příkazu pro takový TČ
obviněnému, nebo
 spáchal-li pachatel v promlčecí době TČ nový, na který zákon stanoví trest stejný nebo
přísnější
 přerušení nenastává u ostatních účastníků TČ

Pojem a prameny trestního práva procesního, výklad trestního řádu, užití analogie v trestním
právu procesním.

TPP jako odvětví práva

Trestní právo hmotné (TPH) upravuje, co je trestným činem a jakou sankci za něj lze uložit. Trestní
právo procesní (TPP) upravuje trestní řízení, tj. procedurální postup trestních orgánu v trestních
věcech. Obě odvětví existují v závislosti na tom druhém - vymáhání práva záleží na hmotném obsahu,
zatímco hmotný obsah by bylo neúčinný bez možnosti OČTŘ aplikovat. Obě odvětví mají ale stejný cíl
a vychází ze stejných ústavních principů. Z hlediska teoretického lze odvětví zkoumat zvlášť, z hlediska
aplikace je to však vyloučeno. Zájem společnosti na dodržování hmotněprávních trestních norem je
mimořádně silný - chrání se jimi zvlášť významné kolektivní a individuální hodnoty - lidský život, zdraví,
důstojnost a čest, zdravý vývoj dítěte, majetková práva, státní zřízení atd. Důstojným „protivníkem“
pachatele mohou být pouze odborně zdatné a dobře vybavené specializované státní orgány, především
policejní a justiční. Ty mají zákonem stanovenou povinnost pachatele zjistit, usvědčit a pohnat k trestní
odpovědnosti.

Obecným předpisem: trestní řád, speciální předpisy ZSVM, ZTOPO.

TPP = odvětví práva, které chrání zájmy společnosti a ústavní zřízení ČR, práva a zájmy FO a PO před
TČ tím, že upravuje postup OČTŘ a dalších osob zúčastněných na ŤR, při zjišťování TČ, při
rozhodování o nich a při výkonu rozhodnutí a při předcházení a zamezování trestné činnosti.
→ úprava trestně-procesních vztahů
 je to právem upravený vztah mezi subjekty podílejícími se na stíhání trestných
činů nebo dotčenými tímto stíháním
 obsah = práva a povinnosti (PaP), jichž jsou tyto subjekty nositely
 předpokladem pro vznik T-P vztahu je určitá zákonem definovaná právní
skutečnost
 základní vztah: OČTŘ a obviněný
o zakládající právní skutečnost: zahájení trestního stíhání (§ 160/1) - tedy
určitý procesní úkon
o od tohoto okamžiku vzniká řada PaP

Tento vztah je třeba odlišovat od trestněprávního (hmotného) vztahu. Vzniká spácháním TČ mezi
pachatelem a státem. Jeho obsahem na straně státu je právo uložit pachateli trest / ochranné opatření
a povinnost řídit se při ukládání trestu zákonem definovanými podmínkami (např. nullum crimen, nulla
poena sine lege). Pachatel má povinnost podrobit se trestu / ochrannému opatření, má však právo na
to, aby stát dodržoval všechny zákonem stanovené podmínky.

Trestněprávní vztah (hmotný) Trestněprocesní vztah (realizace práva hmotného)

Účastníci: pachatel a stát Účastník 1:
Osoba, proti níž se vede trestní řízení – nejširší pojem, který zahrnuje
- Pojem pachatel jak obviněného, obžalovaného i odsouzeného.
hmotněprávní

107
 - Pachatel nemusí být
osobou, proti níž se vede
trestního řízení (justiční
omyl)
- Obviněný - od zahájení trestního stíhání do okamžiku nařízení
hlavního líčení; širší pojem (zákon umožňuje používání
„obviněný“ i jako „obžalovaný“ a „odsouzený“)
- Obžalovaný - od okamžiku nařízení hlavního líčení
- Odsouzený - od právní moci rozsudku o vině

Účastník 2:
Stát (orgány činné v trestním řízení (OČTŘ))
- Přípravné řízení: Policie ČR, veřejná žaloba: státní zástupce
- Konečné rozhodnutí: soud

Vztah TPP k TPH

Obě odvětví jsou nerozlučně spjata. Právo hmotné by nemohlo být bez p. procesního vůbec
realizováno, p. procesní by bez práva hmotného ztratilo svůj smysl. TPH upravuje podmínky, za nichž
vzniká nárok státu na potrestání pachatele, oproti tomu TPP upravuje postup, jímž se má zajistit, zda
tento nárok skutečně existuje a postup, jak tento nárok prosadit.

Vztah TPP k jiným odvětvím práva:

1) Ústavní právo
a. Ústava: nezávislost soudní moci, nestrannost soudců, vázanost soudců zákonem a
MS, organizace soudů, procesní exempce, rovnost účastníků řízení, ústnost a
veřejnost řízení
b. LZPS: zadržení osoby, listovní tajemství, odepření svědecké výpovědi, rovnost
účastníků, veřejnost řízení, presumpce neviny, právo na obhajobu.
2) Mezinárodní právo
a. souvislost je těsná v otázkách právního styku s cizinou
b. MS s trestněprávním významem
i. týkající se např. vydávání a vyžadování pachatelů, předávání, převzetí a
odevzdání trestního stíhání, předávání odsouzených osob
3) Občanské právo procesní
a. některé společné některé zásady, např. nezávislost a nestrannost soudů, vázanost
soudu jen zákonem, účast laického živlu na výkonu soudnictví, veřejnost a ústnost
jednání
b. jsou zde však také odlišnosti; silný veřejný zájem na prosazení norem TP vede
k tomu, že OČTŘ je procesními předpisy ukládána celá řada intervenčních
povinností, kterými musejí z vlastní iniciativy zajistit zahájení tr. stíhání, náležité
zjištění skutkových okolností, vynesení meritorního rozhodnutí a jeho výkon, a to
zpravidla i v případě, že by jiné procesní subjekty (např. poškozený) zůstaly pasivní
nebo si dokonce ani nepřály vést tr. řízení
c. v OSŘ se zpravidla zahajuje na návrh účastníků X v TŘ musí policejní orgán zahájit
tr. stíhání a státní zástupce musí, jsou-li pro to dostatečné důvody, podat obžalobu
d. pro OSŘ charakteristické zásady dispoziční a projednací X pro TŘ zásada oficiality a
zásada vyhledávací

TPP a související obory

a) Kriminalistika
a. zkoumá zákonitosti vzniku, trvání a zániku stop a jiných relevantních informací o
spáchaných TČ.
b. Vyhledávání, zkoumání, zjišťování stop; např. § 90-104 (o výslechu obviněného a
svědka) doplňuje kriminalistika obsáhlými doporučeními o tom, jak správně klást
otázky, odhalit lživá a mylná tvrzení, jak napomoci vyslýchanému při rozpomínání
atd.
c. Metody a prostředky úspěšného odhalování a vyšetřování TČ.
d. Některá kriminalistická opatření převzata i do TŘ (zvláštní důkazní prostředky –
konfrontace, rekognice, vyšetřovací pokus, rekonstrukce, prověrka na místě).
b) Forenzní disciplíny
a. soudní lékařství, s. psychologie, psychiatrie, s. sexuologie, s. inženýrství atd.
c) Kriminologie

108
 a. nauka o zločinnosti, o jejích pachatelích, jejích obětích a o její prevenci má sice
význam především pro hmotné, avšak některé její poznatky přebírá též
trestněprocesní věda a zákonodárství
b. součást: viktimologie - zabývá se obětmi TČ
d) Penologie
a. věda o trestech, jejich výkonu a jejich účincích
i. přispívá k nalezení vhodných sankčních prostředků a k vypracování
optimálního režimu výkonu trestů

Co je účelem trestního řízení (TŘ) a trestního práva procesního (TPP)?

- Rozdíl je v tom, že účelu TPP je dosahováno normativními prostředky - regulativním
působením samotné právní normy, vytvářející abstraktní rámec tr. řízení X Trestní řízení
svého účelu dosahuje realizací - konkrétním prosazením trestněprocesních norem
- Stručně lze účel TPP spatřovat v nalezení takových právních pravidel, která by zajišťovala
náležité zjištění TČ a jejich spravedlivé potrestání jejich pachatelů a aby přitom nedocházelo
k bezdůvodnému a nepřiměřenému zásahu do lidských práv
- Hlavní účel TPP a TŘ je v zajištění realizace trestního práva hmotného
o TPP a TŘ sledují stejný cíl - chránit zájmy společnosti, ústavní zřízení ČR, práva a
oprávněné zájmy FO a PO
- Dle § 1/1 trestního řádu má trestní řízení náležitě zjistit TČ a spravedlivě potrestat jejich
pachatele; není to však jeho jediný úkol
o je třeba mít na paměti, že existuje presumpce neviny a i obviněný může být nevinný
o z toho vyplývá požadavek na „šetrnost“ trestního řízení, aby nezpůsobilo bezdůvodně
podezíraným osobám neodčinitelné křivdy
- Trestní řízení má dále zaručovat důvěru občanů v řádné fungování OČTŘ - tedy až v řádné
fungování státu ve smyslu, že nikdo nebude stíhán jinak než zákonem stanoveným
způsobem (zásada řádného zákonného procesu - fair trial)
o ta zavazuje jak zákonodárce, tak OČTŘ k neustálému porovnání různých
společenských hodnot a k nalézání vhodných kompromisů
- Trestní řízení má působit k výchově občanů v duchu důsledného zachování zákonů a pravidel
občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti a zároveň působit
k předcházení a zamezování trestné činnosti

(předchozí vypracované otázky)

- Ochrana veřejného zájmu na spravedlivém potrestání pachatele ústavně souladným
postupem a tím zabezpečení principu panství práva → odhalit pachatele skutku, který
naplňuje znaky TČ podle TPH, vyšetřit tento skutek a postavit pachatele před soud, který
shledá vinu nebo nevinu obžalovaného, a to prostřednictvím trestního řízení, v rámci něhož
se provádí dokazování, a uloží mu spravedlivý trest. Účelem TPP je zajistit realizaci TPH.
- Účelem není jen hledat pachatele, účelem je také vést spravedlivý proces v širokém slova
smyslu.
- Působit k upevňování zákonnosti – významně dochází k zásahu do základních lidských práv
a svobod. Tyto zásahy (postupy) OČTŘ musí být upraveny velmi precizně právem.
- Trestní řízení působí k předcházení a zamezování trestné činnosti – omezit příčiny a
podmínky, které vedou k trestné činnosti.
- Zvláštnosti pro TŘ proti mladistvému – účelem je obnova narušených sociálních vztahů,
integrace mladistvého do širšího sociální prostředí a prevence zločinnosti (§ 3).
- Účelem naopak primárně není satisfakce oběti.

Předmět trestního práva procesního a trestního řízení

Předmět TPP
 = úprava právních vztahů vznikajících mezi OČTŘ navzájem
 = úprava právních vztahů vznikajících mezi OČTŘ a jinými subjekty zúčastněnými na trestním
řízení nebo jím dotčenými při zjišťování trestných činů. při rozhodování o nich a při výkonu
rozhodnutí v trestních věcech.

Předmět trestního řízení

 = ty skutečnosti, kterými se musí OČTŘ zabývat při vyřizování jednotlivých trestních věcí,
jsou jimi zjištění určitého skutku a rozhodnutí o něm i výkon tohoto rozhodnutí.
 jednoduše: předmětem TŘ je SKUTEK (§ 220/1 – pojem skutku a totožnosti skutku)

109
Pojem: trestní řízení
- § 12/10 TŘ definice: řízení podle TŘ a zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních
- Jedná se tedy o zákonem upravený postup OČTŘ upravený v trestním řádu (zákon o trestním
řízení soudním), jehož úkolem je náležitě zjistit, zda byl spáchán trestný čin, zjistit pachatele
tohoto činu a uložit mu podle zákona trest nebo ochranné opatření, pravomocné rozhodnutí
vykonat či jeho výkon zařídit.
- Trestní stíhání: od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku (případně jiného
rozhodnutí)
Účelem TŘ:
1. Zjistit skutek,
2. Zjistit jeho pachatele,
3. Správně skutek posoudit podle TPH,
4. Uložit trest nebo ochranné opatření a vykonat jej,
5. Rozhodnout o podmíněném odložení návrhu na potrestání, podmíněném zastavení trestního
stíhání, narovnání, dohodě o vině a trestu, odstoupení od trestního stíhání (mladiství)
v širším smyslu také:
6. Rozhodnout o nároku poškozeného na NŠ
7. Objasnit okolnosti, které vedly k TČ

Průběh trestního řízení

FÁZE PROVĚŘOVÁNÍ (do vydání usnesení o zahájení TS) § 158 TŘ an.
1. Zahájení trestního řízení
a. Podání trestního oznámení – buďto na Policii ČR, nebo na státní
zastupitelství
i. Forma: písemně, ústně do úředního záznamu na příslušném
oddělení Policie
b. Zahájení prvních úkonů v trestním řízení – např. prověření, jaká je
totožnost osoby, zajištění osoby po spáchání TČ…
2. Pokud je podáno trestní oznámení – další postup:
a. Sepsání úředního záznamu podatele (např. otec neplní vyživovací
povinnost)
PŘÍPRAVNÉ
b. Předvolání k podání vysvětlení policií, o čemž se sepisuje úřední
ŘÍZENÍ
záznam
c. Př. požádat matku, aby ukázala rodný list – zjistí se totožnost otce –
§ 157 a násl.
podle zákona o rodině má vyživovací povinnost
Provádí:
FÁZE VYŠETŘOVÁNÍ § 160 (usnesení) + 161 an. TŘ
policejní
3. Zahájení trestního stíhání – OBVINĚNÍ (forma: usnesení o zahájení trestního
orgány, SZ
Dozor: SZ stíhání dané osoby); proběhne vyšetřování:
a. Odtud začíná trestní stíhání (vyšetřování), některé úkony z 1 a 2 nejsou
procesně použitelné, → v trestním stíhání se zopakují, → znovu si např.
vyslechnou otce (výslech), tentokrát jej vyslechnou do protokolu
b. Vyšetřování končí seznámením se spisem – otec je předvolán k tomu,
aby se seznámil s výsledky vyšetřování, může navrhnout další věci, ale ty
se už málokdy provádí
c. Spis se uzavře a předá se na státní zastupitelství (které do tohoto
okamžiku pouze dozoruje)
d. Trestní stíhání končí pravomocným rozhodnutím (presumpce neviny)
4. Státní zástupce si projede spis, pokud shledá vše v pořádku (nelze odklon,
postoupit jako přestupek atd.) → státní zástupce podá obžalobu

110
 5. Řízení před soudem
a. Fakultativní fáze – předběžné projednání obžaloby (§ 185); tato fáze být
může, ale nemusí. Většinou bývá tehdy, pokud má soud pocit, že
v předchozím řízení je nějaká vada, nebo k věci není příslušný apod.
Např. soud má pocit, že obviněný je mentálně postižený, kdy je nutná
obhajoba, přičemž v rámci vyšetřování advokáta neměl.
b. Obligatorní fáze: nařízení hlavního líčení (§ 196; HL 1, HL 2…)
c. Veřejné zasedání (§ 232), neveřejné zasedání (§ 240)
d. Vydání rozsudku (nejčastěji), případně může být odklon…
e. Proti každému rozsudku je možnost podat odvolání (§ 245) – běží lhůta
FÁZE ŘÍZENÍ pro odvolání (8 dní od doručení rozsudku), marným uplynutím nastane
PŘED právní moc rozhodnutí (např. TOS)
SOUDEM f. Dovolání (§ 265a) – pouze v případech, kdy tak zákon připouští (proti PM
§ 180 a násl. rozsudku), dovolací důvody jsou v § 265b; o dovolání rozhoduje Nejvyšší
Provádí: soud. NS dovolání může zamítnout, zrušit napadené rozhodnutí, při
soudce, senát zrušení může i sám rozhodnout rozsudkem (nesmí však uznat
obviněného vinným, pokud byl obžaloby zproštěn…)
g. Stížnost pro porušení zákona (§ 266) – provádí Nejvyšší soud, proti PM
rozhodnutí soudu nebo SZ, aktivní legitimace: ministr spravedlnosti
h. Obnova řízení (§ 277) – pouze u PM rozhodnutí, dvě fáze (řízení
o povolení obnovy, obnovené řízení)
i. Zvláštní způsoby řízení před soudem: ve věcech mladistvých, proti
uprchlému, podmíněné zastavení trestního stíhání (rozhoduje soud nebo
i SZ), narovnání (může soud nebo i SZ), řízení před samosoudcem,
řízení po zrušení rozhodnutí NÁLEZEM ÚS, řízení o přezkumu příkazu
k odposlechu a záznamu…, řízení o schválení dohody o vině a trestu
FÁZE 6. Výzva k nástupu trestu
VYKONÁVACÍ 7. Státní donucení
ŘÍZENÍ 8. Výkon trestu
§ 315 a násl. 9. Řízení o zahlazení odsouzení (§ 363)

111
112
Výklad trestního řádu
 Z pohledu subjektu interpretace jde především o výklad autentický
o přísluší tomu, kdo trestněprocesní právní normu vydal. Jestliže je podán přímo v trestním
řádu - ve formě legální definice (normy definice), bylo by jej možné z hlediska právní teorie
považovat za právně závazný (dle učebnice však autentický výklad není interpretací, ale
činností legislativní).
 Legální
o jinak obecně závazný, k němuž je právní normou výslovně zmocněn subjekt, který není
jejím autorem, se v TPP neuplatní - neexistuje totiž de lege lata žádné takové zmocnění
 Oficiální výklad
o nepřichází v trestním procesu v zásadě v úvahu - zejména neplatí pro soustavu obecných
soudů
 Ministerstvo spravedlnosti může tímto způsobem zavazovat nanejvýše
předsedy soudů či jejich místopředsedy, a to v otázkách správy soudů či
vyřizování stížností na postup soudů
o v rozhodovací činnosti soudních funkcionářů výše uvedené neplatí vzhledem k jejich
nezávislosti
 Výklad OČTŘ v trestním řízení aplikujícího právo nebo Ústavního soudu aplikujícího ústavní
právo, je právně závazný jako součást jimi vydaného individuálního aktu aplikace práva
 Doktriální / vědecký
o je obecně právně nezávazný
o jeho faktická váha je podmíněna prestiží tresněprocesní teorie v očích trestní praxe
o samotná tato prestiž musí mít však vysoce odborný, věcný základ
 Jazykový výklad
o vychází ze základních pravidel gramatiky, morfologie a syntaxe, jakož i sémantiky
 Logický výklad
o uplatní se např. v podobě argumentu a contrario, kterým např. zdůvodníme, že z jiných, než
taxativně vypočtených důvodů uvedených v § 67/písm. a),b),c) nelze obviněného vzít do
vazby nebo vypuštěním a odpovídajícím přesunem záporů v § 11/1/c snadno zjistíme
požadovanou procesní podmínku
o dále např. argument a minore ad maius; a maiore ad minus
 Systematický výklad
 Historický výklad
o obsah trestněprocesní právní normy je zjišťován za použití takových pramenů, jakými jsou
důvodové zprávy k návrhu zákona, parlamentní tisky apod.
 Teleologický výklad
o jde o výklad účelový, ratio legis je zde chápáno volněji než u výkladu historického
o zjišťuje se nejen účel právní úpravy ve vztahu k původnímu úmyslu zákonodárce, ale i to,
k čemu právní úprava slouží v současných podmínkách
o je použitelný jen tam, kde existuje značný prostor pro uvážení umožněný právním textem -
neurčitými pojmy
 Ze srovnání doslovného znění trestněprocesní právní normy a rozsahu jejího významu plynou
následující druhy výkladu
o doslovný (adekvátní)
 význam normy se kryje s jejím slovním vyjádřením
o zužující (restriktivní)
o rozšiřující (extenzivní)
 formou extenzivního výkladu je i tzv. argumentum a simile (výklad podle
podobnosti)
 např. poměr obdobný poměru rodinnému, který opravňuje svědka odepřít
výpověď podle §100/2 se pokládá také za poměr mezi osobami
zešvagřenými (§ 125 TZ)
 z judikatury ÚS lze pro OČTŘ dovodit povinnost respektovat ústavně konformní výklad
o pokud zákon umožňuje více výkladů, je třeba dát přednost takovému, který nejlépe
odpovídá Ústavě
 Eurokonformní výklad

Aplikace norem TPP (trestního řádu) je buď přímá, nebo ANALOGICKÁ.

113
 o v TPH je užití analogie ovládáno jednoznačnou zásadou zákazu analogie in malam partem
(k tíži pachatele)
o v TPP je analogie zpravidla přípustná
o analogii je nutno odlišovat od jinak přípustného extenzivního výkladu ve formě argumentu a
simili!

Z pravidelné přípustnosti analogie trestního řádu, jíž se tento právní předpis na některých místech sám
dovolává (§ 138, 206/3,4; 235/2; 238; 269/2; 271/2; 273 atd.) existují výjimky všude tam, kde z povahy
konkrétního ust. vyplývá její nepřípustnost (zákaz).
To platí pro všechna ustanovení, která umožňují zásah do ústavně zaručených základních práv a
svobod. S tímto odůvodněním nelze cestou analogie rozšiřovat např. škálu vazebních důvodů,
podmínky domovní a osobní prohlídky, odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu atd.
Dále bude analogie nepřípustná všude tam, kde TŘ obsahuje taxativní podmínky (případy) použití
svých ust.; např. způsoby rozhodnutí v opravném řízení (§ 148 a násl., 253 a násl. atd.)

114
15. Pojem a účel trestu, systém trestů. Nepodmíněné odnětí svobody,
výjimečný trest, podmíněné propuštění. Základní zásady trestního řízení v
ČR.
POJEM A ÚČEL TRESTU

- trest = hmotněprávní následek za spáchání TČ (vedle 2. možnosti, kterou jsou ochranná opatření)

- lze ukládat samostatně i vedle ochranných opatření

- trest může být uložen pouze za TČ, na základě zákona a soudem

- zahrnuje v sobě újmu pro pachatele, přičemž jeho výkon je vynutitelný státní mocí

- účelem trestu je chránit společnost před pachateli TČ, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti
a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.

- zabránění v páchání trestné činnosti představuje represivní složku funkce trestu, zatímco výchova pachatele k
řádnému životu je individuální prevencí a výchovné působení trestu na ostatní členy společnosti představuje
generální prevenci.

DRUHY A SYSTÉM TRESTŮ

- jednotlivé druhy trestů vytvářejí systém trestů, jimž se rozumí vedle výčtu druhů trestů rovněž vztahy mezi nimi
a jejich určitá hierarchie

- uspořádány jsou v TZ dle chráněného zájmu (od jednotlivce ke státu) a jejich závažnosti

- systém trestů se skládá ze dvou subsystémů: trestů pravidelných a výjimečných, reagujících na TČ vymykající
se z rámce obvyklé kriminality

- podle toho, zda je možné tresty ukládat samostatně nebo jen ve spojení s jinými tresty rozlišujeme tresty hlavní
a tresty vedlejší (ztráta čestných titulů)

- trest s náhradou – náhrada má podobu trestu odnětí svobody u peněžitého trestu a u domácího vězení a trest
bez náhrady, který funkci pojistky výkonu prvního trestu nepotřebuje

- tresty výchovné (podmíněné odsouzení k TOS) a represivní (TOS)

- tresty spojené s odnětím svobody a tresty alternativní (tedy nespojené s nepodmíněným TOS)

- podle určitosti trestní sankce - tresty absolutně určité (na doživotí) a tresty relativně určité - zákonem pouze
stanovena trestní výměra

- lze dále dělit:

1) dle zájmů odsouzeného, které tresty postihují - svobody x majetkové x na cti

2) zda lze trest uložit samostatně x pouze vedle jiného - samostatné x vedlejší
3) podle určitosti trestní sankce - absolutně určité x relativně určité x absolutně neurčité
4) zda je možné tresty uložit kterémukoliv pachateli TČ, anebo jen zúženému okruhu pachatelů - kterémukoliv x
jen zúženému
5) dle věku pachatele - dospělému x mladistvému

- do systému trestů se promítají dvě základní zásady trestního práva hmotného, a to:

- zásada nullum crimen sine lege

- výčet trestů, které lze uložit za spáchaný TČ je v § 52 TZ = pravidelné tresty

- na rámec lze uložit ještě výjimečný trest = TOS nad dvacet až do třiceti let a TOS na doživotí

- zásada humanismu – požadavek na ukládání a výkon trestů

- trestní represe by měla být rozumná, OČTŘ by se měli chovat lidsky, nediskriminovat

115
 - např. novela TZ v roce 1990, která zrušila trest smrti a nahradila jej trestem odnětí svobody na
doživotí s možností PODM propuštění, jež by mělo zamezit negativním důsledkům doživotního
trestu

- posilování alternativních trestů

Nepodmíněné odnětí svobody

TREST ODNĚTÍ SVOBODY:

- plní speciálně preventivní účel - chrání společnost po dobu výkonu, omezuje možnost odsouzeného páchat další
trestnou činnost

- lze ho uložit za každý TČ uvedený ve zvláštní části TZ -> univerzální

- ustanovení § 55 odst. 3 trestního zákoníku uvádí, že nepodmíněný trest odnětí svobody se vykonává podle jiného
právního předpisu ve věznicích, tím je z. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody.

- podstatou výkonu trestu odnětí svobody je dočasné omezení svobody volného pohybu a pobytu
pachatele nuceným pobytem ve věznici, s tím související omezení dalších jeho práv a zvýšená míra
povinností pachatele

- zejména povinnost dodržovat stanovený režim a pořádek, zachovat kázeň, plnit pracovní povinnosti, pokyny
příslušníků vězeňské služby a zúčastnit se resocializačních programů dle § 28 an z. č. 169/1999 Sb., o výkonu
trestu odnětí svobody

- trest odnětí svobody je nejpřísnější a má univerzální povahu (leč subsidiární)

- je obsažen v každé sankci u každé skutk. podstaty

- v rámci zásady ekonomie trestního práva má být ukládán pouze v případech, že mírnějšími druhy trestu
nespojenými s odnětím svobody nelze dosáhnout účelu trestu, nebo v případech, kdy jde o nejzávažnější trestné
činy a trest odnětí svobody je na ně jedinou sankcí

- za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět roky, lze uložit
nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně
nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život

- nepodmíněný trest odnětí svobody má subsidiární povahu - přichází v úvahu tehdy, nelze-li ke splnění účelu
trestu uložit některý z alternativních trestů pro daný TČ = ultima ratio

- zákonná trestní sazba je konkretizována v sankci každé skutk. podstaty ve zvl. části TZ buď stanovením horní
hranice, nebo dolní i horní hranice

- trvání nepodmíněného trestu OS: maximální délka 20 let

- překročení maximální hranice je možné pouze výjimečně v případě tzv. mimořádného zvýšení, ukládání TOS
pachateli TČ spáchaného ve prospěch org. zločinecké skupiny nebo výjimečného trestu

Mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (moderační povinnost soudu)

Pachateli, který znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin potrestán,
může soud uložit trest v horní polovině trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně, jejíž horní
hranice se zvyšuje o jednu třetinu, jestliže závažnost zvlášť závažného zločinu je vzhledem k takové recidivě a
ostatním okolnostem případu vysoká nebo možnost nápravy pachatele je ztížena.

Horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody může po zvýšení převyšovat dvacet let.

Mimořádné snížení trestu odnětí svobody (moderační právo soudu)

- je mimořádným prostředkem soudní individualizace a je jedním z projevů zásady ekonomie trestní represe.

- Má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby
odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy
pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit TOS pod dolní hranici trestní sazby stanovené TZ

116
- též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele, který napomohl zabránit trestnému činu, jenž jiný připravoval nebo
se o něj pokusil

- také pachateli označenému jako spolupracující obviněný (Zde není vázán omezeními při snížení)

- též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za
pomoc k trestnému činu (zde není vázán omezeními při snížení)

- soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby také tehdy, jestliže pachatel jednal v právním
omylu, ale mohl se tohoto omylu vyvarovat (§ 19 odst. 2), spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí,
aniž byly zcela splněny podmínky krajní nouze (§ 28) nebo nutné obrany (§ 29), anebo překročil meze přípustného
rizika (§ 31) nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost. Zde není vázán omezeními při snížení

Výjimečný trest
- TZ označuje za výjimečný trest odnětí svobody na doživotí a trest odnětí svobody v délce trvání nad 20
do 30 let

- výjimečnost těchto trestů nespočívá v jejich druhu, ale v tom, že:

- doba trvání je delší, než je obecně nejvyšší přípustná horní hranice trestu odnětí svobody

- lze uložit jen za splnění přesně vymezených podmínek, které jsou taxativně stanoveny a musí být splněny
kumulativně

Trest odnětí svobody na doživotí je nejpřísnějším druhem trestu, jaký TZ zná

- je určen k postihu pachatelů zvlášť závažných zločinů, přičemž je zúžen na tax. výčet 11 deliktů, jejichž skutk.
podstaty představují kvalifikované případy úmyslného usmrcení. Současně musí být splněny následující
předpoklady:

- závažnost takového zvlášť závažného zločinu je mimořádná vzhledem k

- zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo zvlášť
těžkému a těžko napravitelnému následku

- uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti

- není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad 20 do 30 let

Trest odnětí svobody nad 20 do 30 let

- obecným předpokladem jeho uložení je požadavek, aby jej TZ ve zvláštní části jeho uložení výslovně dovoloval,
a dále musí být splněn jeden z těchto předpokladů:

- velmi vysoká závažnost zvlášť závažného zločinu nebo možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena

Podmíněné propuštění
- podmíněné propuštění z výkonu TOS je významným motivačním faktorem pro chování odsouzeného, a to jak
ve výkonu trestu, tak i poté, co byl podmíněně propuštěn na svobodu

- projev zásady účelnosti trestu a zásady ekonomie trestní represe, motivační faktor

- soud může odsouzeného podmíněně propustit po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta
republiky zmírněného trestu OS, jestliže se dá očekávat, že povede řádný život, a soud přijme záruku

- mírnější podmínka - i před uplynutím ½ za vzorné chování v případě odsouzeného za přečin

- přísnější podmínka, pokud jde o délku vykonaného trestu, je stanovena v § 88/4 - platí pro pachatele TČ tam
taxativně vymezených (vražda, mučení, znásilnění, vyzvědačství, terorismus, genocida) a u výjimečného trestu
OS nad 20-30 let - podmíněné propuštění možné až po výkonu 2/3 uloženého trestu

- v případě uložené trestu OS na doživotí, TZ umožňuje podmíněné propuštění takto odsouzené osoby po nejméně
20 letech výkonu tohoto trestu

- k tomu, aby pachatel byl podmíněně propuštěn, je třeba, aby se ve výkonu trestu dobře choval, plnil všechny
povinnosti, ale také, aby se polepšil

117
- při podmíněném propuštění soud stanoví zkušební dobu na 1-7 let, může přitom současně podmíněně
propuštěnému stanovit přiměřená omezení a povinnosti (§26/4 TZ)

- soud může zároveň při stanovení zkušební doby vyslovit nad pachatelem dohled – probační úředník, probační
plán dohledu

- jestliže podmíněně propuštěný povede ve zkušební době řádný život a vyhoví uloženým podmínkám, soud
vysloví, že se osvědčil (tj. hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen) X v opačném případě, a to třeba již
v průběhu zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná

- osvědčení vyslovené soudem má za následek, že se trest OS považuje za vykonaný dnem, kdy došlo
k podmíněnému propuštění odsouzeného

- samostatnou problematiku představuje výkon trestu odnětí svobody. Ten se vykonává podle zvláštního zákona
ve věznicích § 55 odst. 3, § 56 TZ a § 320/1 TŘ- z. č. 169/1999 Sb.

- prováděcím předpisem k uvedenému zákonu je vyhláška MS ČR č. 345/1999 Sb. kterou se vydává řád výkonu
trestu odnětí svobody. Dále se výkonu dotýká i zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži.

- dále jednací řády soudů (vyhláška Ministerstva spravedlnosti) a vnitřní řády věznic (nemají povahu právního
předpisu)

Účelem trestu odnětí svobody není pouze zabránění pachateli v páchání další trestné činnosti (individuální
represe) a jeho výchova k řádnému životu (individuální prevence), ale postihuje i prevenci generální.

Hlavní zásady výkonu trestu

(1) způsobem, který respektuje důstojnost odsouzeného a omezuje škodlivé účinky zbavení svobody, nesmí být
ohrožena potřeba ochrany společnosti.

(2) způsobem, aby bylo zachováno jejich zdraví, a pokud to doba výkonu trestu umožní, podporovaly se takové
postoje a dovednosti, které odsouzeným pomohou k návratu do společnosti a umožní vést po propuštění
soběstačný život v souladu se zákonem.

Základní zásady trestního řízení v ČR.

- právní principy, vůdčí právní ideje, jimiž je ovládáno TŘ a na nichž stojí organizace TŘ a úprava činností OČTŘ;
projev právně-politického a právně-filozofického přístupu k TŘ

- u mladistvých modifikováno v ZSVM – specifický přístup k projednávání, spolupráce s OSPOD, ochrana soukromí
a osobnosti ML, z. rychlosti řízení, z. uspokojení zájmů poškozeného

- TOPO se zásadami nezabývá (subsidiárně se tedy použije TŘ - §1/2)

- omezení, když ZTOPO výslovně vyloučí (§ 35/2) x užití modifikováno povahou PO (§ 1/2 TŘ)

Funkce:

interpretační – prostřednictvím základních zásad tr. řízení provádí OČTŘ interpretaci příslušného ustanovení
TŘ a tím je zajištěn předpoklad pro jednotnou interpretaci;

aplikační – funguje obdobně jako interpretační, přičemž se projevuje v rozhodovacím procesu OČTŘ;

zákonodárná – zákonodárce při tvorbě práva musí důsledně vycházet ze zákl. zásad, na nichž je příslušná
norma vybudována; novela nesmí odporovat zásadám (což dohoda o prohlášení viny a přijetí trestu
nerespektuje a představuje tak výjimku)

poznávací – z charakteru zákl. zásad a jejich uplatnění v tr. procesu lze usuzovat na charakter tr. procesu
(inkviziční, adversární, smíšený systém);

kontrolní – zaměřena na dodržování zákonnosti.

- Nemusí se uplatnit v celém TŘ, nebo ve stejné intenzitě (v přípravném řízení těžko bude z. obžaloby)…
nejvíce jsou v hlavním líčení a veřejném zasedání soudu (jsou četné výjimky)

118
- některé jako pravidla ústavněprávní úrovně (v Ú a LZPS) – právo na obhajobu, presumpce neviny, veřejnost,
ústnost, stíhání jen ze Z důvodů, rozhodování o vině a trestu nezávislým soudem -> zdůrazněn tak jejich zvl.
význam pro výkon spravedlnosti v právním státě

- právo na spravedlivý proces pak zakotveno i v MPoOPP (presumpce, veřejnost, ústnost…)

- rovnost účastníků (čl. 96/2 Ú, 37/3 L), ne bis in idem (čl. 40/5 L), zákaz RETR (čl. 40/6 L)

- organizace soudnictví a mateřský jazyk/jazyk, který ovládá (§ 2/14)

- dělení - dle převažujícího obsahu – obecné (stíhání jen ze Z důvodů, zajištění práva na obhajobu) x zahájení
řízení (oficiality, legality, obžalovací) x veřejnosti x dokazování (vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti,
presumpce neviny, volného hodnocení důkazů) x MAT pravdy (náležité zjištění skutkového stavu)

- dále - dopadající na celý systém práva, vč. TPP (přiměřenost, rychlost, ZÁK) x meziodvětvové (právo na
obhajobu) x specifické/odvětvové (jen u TPP – legalita, obžalovací…)

- dle umístění v PP – v TŘ x v ZSVM x v ZTOPO

Základní zásady TŘ

zásada nepřípustnosti zásahu petic do činnosti orgánů trestního řízení

§ 2 odst. 4 in fine: „K obsahu petic zasahujících do plnění povinností OČTŘ nepřihlížejí.“

zásada rychlosti a šetření občanských práv zaručených ústavou, přiměřenosti a zdrženlivosti

(§ 2/4) – bez zbytečných průtahů (čl. 38/2L, § 5/2 zákona o soudech a soudcích, § 3/6 ZSVM), základní Z TŘ,
všeobecný charakter (zavazuje všechny OČTŘ, uplatňuje se všech stádiích TŘ), podmínka spravedlivého procesu
(čl. 6 EÚLP)
- zdlouhavostí TŘ se snižuje jeho účinnost, výchovné i preventivní působení, autorita PŘ i orgánů, brání
dokazování, snižování vypovídající hodnoty důkazů, vliv na psychiku

- přiměřené lhůty (vždy ad hoc dle případu) - § 164/2, § 157/1, § 179a/1b a navíc § 41/1

- možnost žádat odstranění průtahů a závad v postupu policejních orgánů u SZ podle § 157a ->
neprodleně vyřídit

- v zájmu rychlosti stanoveny nejrůznější lhůty (pro nařízení HL (okres – 3 týdny, kraj v 1S – 3m), veřejné zasedání),
jinak prodloužení lhůty soudem podle § 181/3 -> pořádkové lhůty, ale s možným kárným postihem soudce
- nezdržovat výklady; zaměřit se na vedení sporu k objasnění věci (§ 203/2)

- odročení HL na neurčito jen ve výj. případech (až překážka odpadne, bez zbytečného odkladu
(§ 181/3) nařídit HL…)

- lze stížnost na průtahy v řízení (navazuje na návrh na určení lhůty k proved. proc. úkonu)

- rychlost se projevuje zejména ve vazebním řízení (§ 71/1 + § 47 ZSVM) -> max. délka vazby

- lhůty i při podávání ŘOP a provádění procesních úkonů (§ 174a 6/2002)

- zákon ale nezná trest pro toho, kdo přiměřené lhůty při projednávání přešvihne (těžko kvůli subjektům a
subjektivnímu vnímání termínu) -> dopad na § 125/1 (povinnost odůvodnit v odůvodnění rozhodnutí také
délku řízení)

- nezakládá nárok na zastavení TS, ale je to porušení práva na účinné prostředky ochrany
nápravy podle čl. 13 EÚ práva na SP podle čl. 6/1 EÚ

zásada zajištění práv poškozeného

všechny OČTŘ v každém stádiu

umožňují poškozenému uplatnit jeho práva

vhodně a srozumitelně ho poučí

postupují vůči němu ohleduplně při šetření jeho osobnosti

119
 § 2 odst. 15 TŘ → od r. 2013 v návaznosti na § 3/2 zákon o obětech TČ -> ochrana oběti před
prohlubováním újmy a opakovanou viktimizací (primární VIKT = újma způsobena pachatelem, související
s TČ x sekundární VIKT = nastupuje až po ukončení TČ; je častá)

- oběť má v řízení postavení poškozeného (§ 43/1)

Zásada zákonnosti
§ 2/1 TŘ: „Nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví
zákon.“

Tato zásada je zárukou, že občané nebudou bezdůvodně trestně stíháni. TŘ obsahuje celou řadu záruk, jejichž
prostřednictvím se zajišťuje dodržování této zásady. Např. systém opravných prostředků je zárukou toho, že dojde
k nápravě případných pochybení OČTŘ.

je vyjádřením principu zdrženlivosti (§ 2/4), který spočívá v takovém postupu OČTŘ, který co nejméně
zasahuje do zákl. práv a svobod občanů

zásada všeobecného charakteru = subjektem je každá FO i PO

ustanovení § 2/1 navazuje na čl. 8/2 LZPS a vyjadřuje zásadu řádného zákonného procesu

je nejdůležitější zásadou tr. Řízení

procesní vyjádření zásady nullum crimen sine lege (čl. 39 Listiny)

pokud jde o vztah této zásady k zásadě či přesněji k jednomu z cílů tr. procesu, kterým je pravdivé zjištění
skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2/5), je třeba zdůraznit, že toto skutkové zjištění
nesmí být nikdy nadřazeno zásadě řádného zákonného procesu, neboť to vede ke snaze docílit zjištění
„pravdy“ za každou cenu, tedy i za cenu porušení zákona

tr. stíhání je však možno vést pouze v souladu se zákonem, a proto i postup příslušných orgánů musí být vždy
v souladu se zákonem

tento vztah uvedených zásad je vyjádřen i v jednotlivých ustanoveních TŘ, např. v § 89/3: „Důkaz získaný
nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být použit v řízení s výjimkou případu, kdy
se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila“ (absolutní
neúčinnost takto získaných důkazních prostředků)

př. vynucené doznání – i za situace, že by toto vynucené doznání bylo pravdivé, nebylo by možno takové
doznání použít, a pokud by neexistovaly ve věci jiné přesvědčivé důkazy o vině obžalovaného, bylo by nutné
ho zprostit obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, popř. že nebylo
prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný

další příklady podstatných vad dokazování – získání výpovědi obviněného předstíráním klamavých a
nepravdivých okolností (§ 92/3), provedení domovní prohlídky bez příkazu předsedy senátu nebo soudce
(§ 83), provedení jiných úkonů po vstupu do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek ve smyslu § 83c/1,2, než
těch, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby (§ 83c/3)

tato zásada vylučuje bezdůvodné stíhání občanů a zaručuje, že do práv osob, které jsou jinak důvodně
stíhány, nebude zasahováno více, než je nezbytně nutné – jde tedy vlastně i o vyjádření tzv. zásady
přiměřenosti (zdrženlivosti) ve vztahu k obviněnému

Zásada zajištění práva obviněného na obhajobu

* problém v řízení proti FO a PO, kde po výslechu osob při řízení PO pak dané osoby již mají informace, ale stejně
ještě musí vyslýchat ve stejné otázce i v řízení s FO -> problém s tím, co vím, ale on neřekne x co řekne navíc
apod.

váže všechny OČTŘ, ve všech stádiích

- smyslem záruka ZÁK zájmů a P osoby, proti které se TŘ vede -> náležité a včasné objasnění
skutečností, které zmírňují či ruší vinu

- ÚP úroveň (čl. 40/3 + 40/4L), MN povaha (čl. 14/3 MNPP + čl. 6/3 EÚ) -> dílčí část práva na spravedlivý
proces

- poskytnout čas a příležitost k obhajobě (sám x s obhájcem), popř. mu stanovit obhájce

120
 - kdykoli může OBV odepřít výpověď

- subjektem ten, proti komu se vede TŘ (obviněný (§ 32, 160), obžalovaný (§ 12/8), odsouzený (§ 12/9),
podezřelý (§ 76/1, 179b, 314b)

- obsah (tři pilíře – koexistence -> zabezpečuje zákonnost a spravedlivost rozhodnutí)

- právo hájit se sám a prostředky dle vlastního ROZH (OBH MAT) – účastnit se PROJ věci před
soudem (podmínka KONTR procesu, MN povaha + čl. 36/1, 38/2L)

- právo vyjádřit se ke všem SKUT, které se mu kladou za vinu a k důkazům (není však
povinen vypovídat)

- právo uvádět okolnosti a důkazy k OBH (v kterémkoli stádiu řízení)

- právo činit návrhy a podávat žádosti -> návrhy na provedení DŮK x OP

- právo vyhledat, předložit, navrhnout provádění a event. i provést důkaz (§ 215/2)

- právo podávat opravné prostředky

- právo mít OBH a radit se s ním (OBH FORM) – právo na jeho ustanovení (u nutné obhajoby, i
když si to třeba nepřeje - § 36 a 36a, 33n., 35 TOPO)

- právo žádat od OČTŘ postup, aby byl zjištěn SS v souladu s materiální pravdu-> se stejnou
pečlivostí všechny skutečnosti ve prospěch i v neprospěch -> OČTŘ povinen (§ 164/3)

- pečlivý přezkum OBH a jimi navržených důkazů

- nutnost poučit toho, proti komu se TŘ vede, v každém období TŘ (§ 2/13, § 33/4) -> nestanoví se ale
důsledky chybného/nedostatečného poučení -> § 89/3 -> ABS neúčinnost a nepoužitelnost

- podstatná vada řízení – může vést ke zrušení ROZS (§ 258/1a); zpravidla důvod pro vrácení
SZ k došetření v předběžném projednání OBŽ a pro MŘOP (stížnost pro porušení zákona a
dovolání)

- právo používat mateřštiny, resp. jazyka, který ovládá (§ 12/4, provádění čl. 37/4L) + § 28 o tlumočníkovi
a procesních úkonech, kde je ho nezbytně potřeba (pořízení překladu a jeho doručení zařizuje orgán, o
jehož ROZ se jedná)

- zásada organizace soudnictví x nikoli základní zásada TPP

- opět MN povaha (MPoOPP, EÚLP) -> má zabránit DISKR, procesní záruka rovnosti (právo na
bezplatnou pomoc tlumočníka, když nerozumí jazyku, ve kterém se vede TŘ)

- nepřibrání tlumočníka porušením P na OBH, a to i tehdy rozumí-li předseda senátu jazyku (§

258/1a), to samé u hluchoněmých a jinak limitovaných, tlumočník navíc nemůže být později jako
OČTŘ, dále TČ křivé výpovědi (§ 347 TZ)

- toto právo svědčí nejen OBV, ale i POŠ, ZÚČ osobě, svědkovi…

Zásada oficiality
je projevem monopolu státu na tr. stíhání, který vyloučil svépomoc a soukromou žalobu;

znamená, že OČTŘ jsou povinny postupovat z úř. povinnosti (ex officio);

smyslem je, aby tyto orgány postupovaly v závislosti na dané etapě tr. řízení, aniž by vyčkávaly podnětů či
návrhu stran, a přitom dodržovaly jednotná zákonem předepsaná pravidla pro stíhání TČ, aby tyto nezůstaly
nepotrestány;

povinnost OČTŘ postupovat z úřední povinnosti (ex officio) je obecně zakotvena v § 2 odst. 4 TŘ, na
dalších místech TŘ je pak rozvedena do konkrétních povinností jednotlivých OČTŘ v závislosti na dané etapě
tr. řízení – př. § 157/1, § 158/1, § 164/1, § 180/2, § 181/2;

OČTŘ musí z vlastní iniciativy učinit vše pro naplnění účelu tr. řízení v každé projednávané tr. věci. Jakmile
jsou dány zák. podmínky pro provedení určitého procesního úkonu, je příslušný orgán zásadně povinen takový
úkon provést a nemůže od něho upustit např. pro jeho neúčelnost nebo proto, že si jeho provedení účastníci
procesu nepřejí;

121
 § 157: St. zástupce a polic. orgán jsou povinni organizovat svou činnost tak, aby účinně přispívali
k včasnosti a důvodnosti tr. stíhání;

§ 158/1: Polic. orgán je povinen na zákl. vlastních poznatků, tr. oznámení i podnětů jiných osob a orgánů,
na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání TČ, učinit všechna potřebná šetření a
opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán TČ, a směřující ke zjištění jeho
pachatele;

§ 164/1: Povinnost polic. orgánu postupovat i při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji
v potřebném rozsahu vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro
posouzení případu, vč. osoby pachatele a následku TČ (§ 89/1);

§ 181/2: Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak, aby řízení bez průtahů
směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu rozhodnutí;

od zásady oficiality jsou odvozeny též zásada legality a zásada vyhledávací;

je vítáno, jestliže občané nebo instituce vyvíjejí činnost souladnou se zájmy státu (např. podávají tr. oznámení,
předkládají důkazní návrhy,…) – jestliže však tato vnější iniciativa chybí, nesmí to vést k pasivitě příslušných
státních orgánů; úkon tr. řízení musí být zásadně proveden i tehdy, jestliže si to soukromé subjekty nepřejí;

veřejný zájem na trestním postihu je obecně nadřazen soukromým zájmům jednotlivců;

se zásadou není v rozporu to, že některé úkony může některý OČTŘ provést pouze na návrh nebo podnět
jiného státního orgánu → vztah k zás. obžalovací (§ 2 odst. 8): Soud se může začít zabývat tr. věcí pouze
poté, co st. zástupce podá obžalobu nebo návrh na potrestání nebo poté, co st. zástupce podá návrh na
schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu.

Výjimky ze zásady oficiality:

opravné řízení se zahajuje pouze podáním opravného prostředku;

o nároku na náhradu škody, nemajetkové újmy nebo na vydání bezdův. obohacení a o zajištění nároku
poškozeného rozhodne soud jen tehdy, podá-li poškozený návrh;

o svědečném, znalečném, o odměně obhájce a o náhradě hotových výdajů obhájce nebo zmocněnce
poškozeného se rozhoduje jen na návrh, resp. po vyúčtování oprávněné osoby;

o tom, že stát ponese náklady na znalecký posudek, se rozhoduje pouze na žádost obviněného nebo
poškozeného, kteří znalecký posudek vyžádali;

o odkladu výkonu peněžitého trestu nebo o jeho splátkách rozhodne soud jen na žádost odsouzeného;

k rozhodování, zda se na určité prostředky nebo věci vztahuje propadnutí majetku, je třeba návrhu nebo
žádosti příslušné organizační složky státu nebo osoby uvedené v § 346/1;

o zahlazení odsouzení rozhoduje soud jen na žádost oprávněných osob × avšak o zahlazení odsouzení
mladistvého rozhodne soud i bez návrhu;

v některých případech stanoví TŘ, že řízení o určité věci se koná buď na návrh oprávněné osoby, nebo i bez
takového návrhu – např. řízení o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody,… → postup ex officio je
zde oslaben, v praxi se zpravidla rozhoduje jen na návrh nebo žádost.

Zásada legality
Je projevem oficiality; uplatňuje se jen do zahájení trestního stíhání.

je vyjádřena v § 2/3, v němž se státnímu zástupci ukládá povinnost stíhat všechny TČ, o nichž se dozví,
pokud zákon nebo vyhlášená mezinár. smlouva, kterou je ČR vázána, nestanoví jinak; stejnou povinnost stíhat
má také polic. orgán – zásada legality je konkretizací zásady oficiality pro etapu zahájení řízení;

smyslem zásady je prosadit, aby byly stíhány všechny zjištěné TČ, jsou-li pro to splněny zákonné předpoklady,
a to bez ohledu na subjektivní přání OČTŘ nebo jiných subjektů, na osobu pachatele nebo jiné okolnosti;

OČTŘ nesmějí provádět žádnou selekci podle jakéhokoli kritéria, ve všech případech musí postupovat stejně;

povinnost stíhat je realizována řadou dílčích kroků orgánů přípravného řízení, tj. st. zástupce a polic. orgánu
– zahrnuje povinnost činit opatření k odhalení TČ a ke zjištění jejich pachatelů (§ 158/1), přijímat oznámení o
TČ (§ 158/2), objasňovat a prověřovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán TČ (§ 158/3) a povinnost

122
 zahájit tr. stíhání (§ 160/1) → završením je povinnost zástupce podat obžalobu na obviněného u soudu (§ 176/,
resp. podat soudu návrh na potrestání (§ 179c/2a).

Výjimky ze zásady legality:

1) případy, kdy trestné činy nesmí být stíhány:

poškozený neudělí souhlas ke stíhání za podmínek uvedených v § 163, 163a pro TČ uvedené v § 163;

jde-li o osoby vyňaté z pravomoci OČTŘ proto, že požívají výsady a imunity podle zákona nebo mezinárodního
práva (§ 10);

je-li jurisdikce státu zúžena mezinárodními smlouvami (§ 20a/2 TZ);

je-li z dalších důvodů tr. stíhání nepřípustné (§ 11)

2) případy, kdy trestné činy mohou, ale nemusí být stíhány:

je-li trestní stíhání neúčelné z důvodů uvedených v § 172/2 a kdy lze proto věc odložit před zahájením tr.
stíhání (§ 159a/3) nebo tr. stíhání zastavit (§ 172/2)

jsou-li splněny podmínky pro podmíněné zastavení tr. stíhání (§ 307)

jsou-li splněny podmínky pro narovnání (§ 309)

3) samostatným případem je dočasné odložení trestního stíhání (§ 159b)

opakem zásady legality je zásada oportunity – umožňuje státnímu zástupci v konkrétním případě z důvodů
neúčelnosti nebo z jiných důvodů nestíhat pachatele, ačkoliv obecné podmínky pro stíhání jsou splněny

v českém tr. řízení tato zásada oportunity obecně neplatí, nicméně její prvky lze spatřovat v případech
zmíněných výše pod bodem 2

v posledních letech těchto prvků oportunity přibývá nejen u nás, ale i v jiných zemích evropského kontinentu,
kde se uplatňují různé formy tzv. odklonů – sleduje se tím snaha jednak urychlit a zjednodušit tr. řízení, jednak
zvýhodnit pozici oběti a výchovně působit na obviněného

v oblasti anglosaského tr. řízení naproti tomu platí v plném rozsahu princip oportunity, který otevírá široké
možnosti pro mimosoudní vyřizování tr. věcí, uzavírání dohod mezi prokurátorem a obžalovaným apod.

Zásada obžalovací
§ 2 odst. 8 TŘ

soudní jednání má povahu sporu mezi žalobcem a obžalovaným, kteří mají rovnoprávné postavení proc. stran
v právech, nikoliv v povinnostech (st. zást. je povinen prokazovat vinu). Soud se neomezuje jen na řízení a
rozhodnutí sporu, ale jednání aktivně vede, může doplnit dokazování → kontradikt. princip doplněn z. vyhl. a
oficiality.

Projevy:

tr. stíhání jen na zákl.

obžaloby

návrhu na potrestání

či návrhu na schválení dohody o vině a trestu

soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (nemo judex sine actore – není soudce
bez žalobce). Právním posouzením skutku v obžalobě nebo v návrhu na potrestání však není soud vázán. Při
rozhodování o návrhu na schválení dohody o vině a trestu může soud rozhodovat pouze v rozsahu uvedeném
v dohodě. Neschválí-li ji, soud věc vrátí do přípravného řízení.

st. zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě,
po zahájení tr. líčení však tak může učinit jen se souhlasem obviněného. Zpětvzetím žaloby se věc vrací do
příprav. řízení.

123
 st. zástupce nemůže rozšířit obžalobu o nový skutek

účast st. zástupce na hl. líčení, veřejném zasedání u odvolání, v řízení proti mladistvému, u stížnosti pro
porušení zákona a u dovolání je povinná (není povinná u veřejného zasedání)

neuplatňuje se v přípravném řízení (to není kontradiktorní) – jen před soudem

st. zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného; ale má jednat objektivně – navrhovat důkazy ve
prospěch i neprospěch obžalovaného

Zásada vyhledávací
konkretizuje zásadu oficiality pro důkazní řízení. OČTŘ jsou povinny v tr. řízení z vlastní iniciativy vyhledávat a
provádět důkazy tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který
je nezbytný pro jejich rozhodnut. Ani doznání obviněného je nezbavuje povinnosti přezkoumat všechny okolnosti
případu. V řízení před soudem nese procesní odpovědnost za zjištění sk. stavu soud.
OČTŘ jsou povinny postupovat při zjišťování závažných skutečností rozhodných pro skutkový stav věci z úřední
povinnosti, ať už takové skutečnosti svědčí ve prospěch či v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. Rozlišuje
se však jejich činnost v přípravném řízení, kde je plně zachována zásada vyhledávací spočívající v povinnosti
zjišťovat rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede, zatímco v řízení
před soudem, kde je zvýrazněna role stran obžaloby a obhajoby, se v souladu s převažující zásadou obžalovací
(§ 2/8) ukládá st. zástupci povinnost dokazovat vinu obžalovaného. Zároveň však zůstává zachována jeho
povinnost navrhnout důkazy, které odůvodňují podání obžaloby či návrhu na potrestání, včetně důkazů svědčících
ve prospěch obžalovaného, neboť st. zástupce jako představitel státu musí být nestranný a nezaujatý a mít zájem
na spravedlivém posouzení projednávané věci. To vyplývá z § 177 písm. d) a z § 180 odst. 2, 3, kde je výslovně
zdůrazněno, že při podávání a zastupování obžaloby se st. zástupce řídí zákonem a vnitřním přesvědčením
založeným na uvážení všech okolností případu, tedy samozřejmě nejen okolností svědčících v neprospěch
obviněného, ale i okolností svědčících v jeho prospěch. V řízení před soudem pak st.z. vystupuje tak, aby byly
objasněny všechny podstatné skutečnosti rozhodné z hlediska podané obžaloby. Za tím účelem opatřuje z vlastní
iniciativy nebo na žádost předsedy senátu i další důkazy, které nebyly dosud opatřeny či provedeny. Při dokazování
v hlavním líčení a ve veřejném zasedání navrhuje provedení důkazů, které nebyly navrženy již v obžalobě (v
návrhu na potrestání), a potřeba je provést vznikla v průběhu řízení před soudem, a to opět ať už svědčí
v neprospěch, nebo naopak ve prospěch obžalovaného.
Naproti tomu, pokud však jde o vlastní provádění dokazování v řízení před soudem, st. zástupce v hlavním líčení
a ve veřejném zasedání provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu jen důkazy, které podporují žalobu,
což je logické z hlediska kontradiktorní povahy řízení před soudem. § 2 odst. 5 posl. věta → soud je povinen
v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí dokazování doplnit, pokud strany neprovedou úplné dokazování, aby
řízení vedlo ke správnému a spravedlivému rozhodnutí.
Zákon vyhledávací zásadu zdůrazňuje zejm. pro policejní orgán (§ 164/1). St. zástupce realizuje zásadu
vyhledávací zejm. svým oprávněním vykonávat dozor nad přípravným řízením (§ 157/2 a § 174). Sám provádí
vyšetřování o TČ spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, BIS, Úřadu pro zahr. styky a
informace, Voj. zpravodajství, Voj. policie. Může i v ostatních věcech provést celé vyšetřování nebo jednotlivý
vyšetřovací úkon, v praxi však nejčastěji postupuje tak, že uplatní své oprávnění dávat závazné pokyny
vyšetřovateli nebo mu vracet věc k doplnění.

- dohoda o vině a trestu (§ 175a, § 314o) – výjimka z této zásady, prohlášení obviněného

- nesporné skutečnosti v TŘ – není sporu, nemusí být předmětem dokazování, od r. 2001, dříve jen ex
offo vyhledávání důkazů, podle § 314b/2 a § 314d/2 tam, kde bylo zkrácené PŘ -> uplatnění v omezeném
rozsahu -> samosoudce se může spokojit s tím, co strany označí za nesporné

- plně uplatněna v přípravném řízení (např. § 164/1) -> v předběžném projednání OBŽ v omezeném
rozsahu (např. § 185/2) -> v řízení před soudem opět plně, resp. plně na jedn. stranách (§ 180/2) -> v ODV
řízení jen v rozsahu, v jakém je zde prováděno dokazování (§ 263/6) -> u MŘOP jen výjimečně
(nedokazuje se vůbec, nebo jen v omezeném rozsahu, KAS princip s omezenými APEL prvky; plně (opět)
až v obnoveném řízení)

Zásada ústnosti
§ 2/11, čl. 96 odst. 2 Ústavy
Zásada se projevuje především v hlavním líčení a veřejném zasedání. Zásada nebrání využití písemnosti v řízení
či písemnému styku mezi soudem a stranami.
Rozhodováno na základě ústního přednesu stran a ústně provedených důkazů (+ čl. 96/2Ú a čl. 6/3d EÚLP) +
rozhodování jen na základě důkazů, které tam byly provedeny.Omezeně se uplatňuje v přípravném řízení; užije
se hlavně před soudem („co není před soudem, není na světě“)

124
Zásada představuje předpoklady pro náležité zjištění skutkového stavu, naplnění zásady bezprostřednosti a
možnost pro uplatnění práv stran. Neodporuje ji protokolace.
V přezkumném řízení se zpravidla zásada ústnosti uplatňuje jen ve veřejném zasedání při přednesu opravného
prostředku, dále při vyjádřeních a konečných návrzích stran (§ 235), neboť dokazování se zde provádí buď jen
v omezeném rozsahu (odvolací řízení), anebo jen zcela výjimečně (ostatní opravné prostředky).
Omezení zásady ústnosti:

výslech obviněného a dalších osob je možno provádět i prostřednictvím videokonferenčních zařízení (§ 111a);

v hlavním líčení lze za podmínek v § 211 v hlavním líčení místo výslechu svědka číst protokol o jeho výpovědi
a o výslechu znalce protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek;

místo výpovědi svědka mladšího než 15 let je možno přečíst protokol o jeho dřívější výpovědi nebo přehrát
obrazový a zvukový záznam pořízený o výslechu prostřednictvím videokonferenčního zařízení (§ 102/2);

za podmínek dle § 207/2 lze přečíst i protokol o dřívější výpovědi obžalovaného;

ve zjednodušeném řízení před samosoudcem lze přečíst i protokol o výslechu podezřelého (§ 314d/2). V tomto
řízení může samosoudce rozhodnout o upuštění od dokazování těch skutečností, které st. zástupce a
obviněný označili za nesporné, a s ohledem na ostatní zjištěné skutečnosti není důvodu o nich pochybovat;

trestní příkaz (§ 314e a násl.).

Zásada bezprostřednosti
(§ 2 odst. 11)
Jejím obsahem jsou dva zákl. požadavky:

a) Soud má rozhodovat na základě důkazů před ním provedených, tedy na základě svého bezprostředního
dojmu z provedeného řízení. K tomu se uplatní také pravidlo „nezměnitelnost složení soudu“ (+ náhradní
soudce dle § 197, § 219/3 od r. 2002) a nepřerušitelnosti soudního jednání (výjimkou: odročení coby procesní
úkon, kterým je na dočasnou dobu přerušen průběh projednávání v hlavní líčení -> meritorní rozhodnutí o
obžalobě odsunuto na později, výjimečné opatření, nevyhnutelné důvody podle § 219/1, stanoví den nebo na
neurčito - pomine, stanoví den, při znovushledání se přečte podstatný obsah dosavadního jednání, po delší
době provádění znovu -> nutný je bezprostřední vjem v hlavě soudce)

b) Soud má čerpat důkazy z pramene pokud možno co nejbližšího zjišťované skutečnosti (když má možnost
očitého svědka, nesmí se spokojit s doslechem, nicméně odvozené důkazy nepodceňovat (hrají prim k
nalezení původního důkazu)

AD a) – důkazy prováděné bezprostředně před soudem: Bezprostřední dojem z provedeného řízení umožňuje,
aby si každý soudce (přísedící) mohl utvořit bezprostřední a správný názor na každou významnou skutečnost
v projednávání věci a tím i celkový bezprostřední obraz o celém projednávaném případu. Proto § 220 odst. 2
stanoví, že při svém rozhodnutí smí soud přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hl. líčení, a opírat se
o důkazy, jež strany předložily a provedly, případně které sám doplnil. Obdobně je to stanoveno pro veřejné
zasedání v § 237. Soud proto nemůže přihlížet např. k výslechu či vysvětlení svědka provedenému v přípravném
řízení, pokud tento svědek nebyl osobně před ním vyslechnut či nebyl tento důkaz před ním proveden jiným
zákonným způsobem v hl. líčení nebo ve veřejném zasedání.
Z uvedeného vyplývají dvě procesní pravidla:

Pravidlo nezměnitelnosti složení soudu, podle kterého se na rozhodování může podílet jen ten soudce,
který se jednání účastnil od začátku do konce. Dodržení tohoto pravidla slouží institut náhradního soudce,
který je přítomen po celou dobu konání hl. líčení pro případ, že v jeho průběhu nastane okolnost, která soudci
nebo přísedícímu zabrání v účasti na další fázi hl. líčení, např. onemocnění (§ 197). Výjimečně je možné
jednat i ve změněném složení senátu po odročení hl. líčení. Předseda senátu v takovém případě přečte se
souhlasem st. zástupce a obviněného podstatný obsah protokolu o předchozím hl. líčení, včetně v něm
provedených důkazů. Pokud tyto osoby souhlas nedají, musí být hl. líčení provedeno znovu (§ 219/3);

Pravidlo nepřerušitelnosti soudního jednání, podle něhož má soud rozhodnout na základě bezprostředního
dojmu, zejména z důkazů provedených před ním. Výjimku z uvedeného pravidla představuje institut odročení.
Odročení hl. líčení je procesní úkon, kterým je na dočasnou dobu přerušen průběh projednávání v hl. líčení.
Odročení hl. líčení je považováno za výjimečné opatření, ke kterému je možné přistoupit jen z nevyhnutelných
důvodů (§ 219/1). Soud odročí hl. líčení, objeví-li se překážka, pro kterou nelze hl. líčení provést nebo v něm
pokračovat. Při pokračování v odročeném jednání předseda senátu sdělí podstatný obsah dosavadního
jednání. Jestliže však od předchozího jednání uplynula delší doba a došlo tak k setření bezprostředního dojmu
z předchozího jednání v důsledku časového odstupu, musí být hl. líčení provedeno znovu.

125
AD b) – zjišťování skutečností z nejbližšího pramene: Soud musí zjišťovat rozhodné skutečnosti z pramene
nejbližšího těmto skutečnostem proto, že čím je pramen vzdálenější od zjišťované skutečnosti, tím vzrůstá
nebezpečí nepřesnosti a zkomolení. Z toho důvodu se soud nesmí spokojit např. s tzv. svědectvím z druhé ruky,
když je možno vyslechnout svědka původního, který dokazovanou událost bezprostředně sledoval.

Výjimky ze zás. bezprostřednosti:

všechny případy, kdy se místo výslechu urč. osoby před soudem čte protokol o jejím výslechu nebo jiný listinný
důkaz (např. § 183a/1,3 – možnost provést důkaz mimo hl. líčení a poté číst protokol o tomto procesním
úkonu);

trestní příkaz – ten vydává soud bez projednání věci a na základě důkazů obsažených ve spise;

pokud ve zjednodušeném řízení soud upustí od dokazovaná skutečností označených stranami za nesporné
(§ 314d/2);

možnost provést důkazy dožádáním jiného orgánu (§ 53 a § 54);

řízení o schválení dohody o vině a trestu – soud ve veř. zasedání rozhoduje na zákl. dohody o vině a trestu
sjednané po prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, dále vyjádření obviněného podle
§ 314q/3 a obsahu spisu, přičemž dokazování zásadně neprování; může jen vyslechnout obviněného a opatřit
potřebná vysvětlení.

Presumpce neviny
§ 2 odst. 2 TŘ, čl. 40 odst. 2 LZPS

není-li vina plně prokázána, musí být obžalovaný zproštěn obžaloby [§ 226 písm. a)];

nedokázaná vina = dokázaná nevina; za mezník zániku presumpce neviny se považuje pravomocný odsuzující
rozsudek

ten, kdo byl zproštěn obžaloby pro nedostatek důkazů, nebo proti němuž bylo tr. stíhání z téhož důvodu
zastaveno, má nárok na odškodnění podle zákona č. 82/1990 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při
výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem;

podle judikatury ESLP „zákonným zjištěním viny“ (čl. 6/2 EÚLP) nemusí být jen odsuzující rozsudek soudu,
ale také uznání viny → přípustnost prohlášení obviněného, že spáchal skutek, pro který je stíhán, v institutu
dohody o vině a trestu;

požadavek na OČTŘ, aby bez ohledu na své subjektivní přesvědčení o vině obviněného nebo obžalovaného
vystupovaly vůči němu nestranně a nezaujatě. Proto mají povinnost poučit obviněného v každém období řízení
o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich uplatnění (§ 33/3), povinnost objasňovat se stejnou
pečlivostí okolnosti svědčící proti obviněnému i okolnosti svědčící v jeho prospěch (§ 2/5), přezkoumávat
pečlivě obhajobu obviněného a jím navrhované důkazy (§ 164/3, § 125), obviněný nesmí být žádným
způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání a při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost (§ 92/1) atd.;

důkazní břemeno leží na obžalobě a důvodná pochybnost prospívá obviněnému.

- jeden z prvků práva na spravedlivý proces - jednání jako s každým jiným, bez předsudků viny, shazování,
snižování, ochrana cti a dobré pověsti

- nesmí se v přípravném řízení zveřejňovat informace o totožnosti osoby (výj. § 8d/1)

- střet s čl. 17/1 a 3L (právo na informace a svobodu projevu) - § 8a/1

- u mladistvých rozšířená ochrana soukromí ML (§ 52), možno tajit identitu dle § 53, 54 (i po TŘ), omezení
zveřejnění ROZS, lze vyloučit veřejnou při HL líčení

- oblast dokazování (OBV není povinen dokazovat svou nevinu; nesmí být nucen k doznání viny;
na vinu nelze usuzovat pro nedostatečnou obhajobu; pasivita OBV při vyšetřování mu nemůže
být přičítána k tíži; právo nevypovídat -> vinu je nutno dokázat bezpečně, nepochybně),

- rozhodování OČTŘ (pokud pochybnost o vině přetrvává i po provedení a zhodnocení všech

dostupných důkazů -> zprošťující ROZS (in dubio pro reo) -> rei iudicatae; pochybnost musí být
v otázkách skutkových a nikoli právních (u PR iura novit curia) -> nedokázaná vina = dokázaná
nevina)

- zacházení s OBV - vůči OBV postupovat nestranně a nezaujatě ze strany OČTŘ (nutno nevinu
presumovat) -> objasňovat okolnosti v jeho prospěch i neprospěch, i přes doznání je třeba

126
 prozkoumat okolnosti případu (§ 2/5), poučit ho, zdržet se projevů přesvědčení o jeho vině,
ukládat jen ta omezení, která jsou nezbytná k ÚSP provedení TŘ a nejméně zatěžující OBV –
zejména u ZAJIŠ úkonů (u ML § 46/1 a § 48)

- výjimkou ze Z presumpce neviny je dohoda o vině a trestu (§ 175a, § 314o) – nepožaduje přiznání viny,
ale pouze prohlášení, že OBV spáchal to, pro co je stíhán a co je předmětem dohody -> soud pak
rozhodne ODS ROZS

- vyslovení viny ≠ prohlášení o spáchání skutku

Zásada volného hodnocení důkazů

§ 2 odst. 6 TŘ

Není zakotveno na ústavněprávní rovině.

žádný druh důkazu není upřednostňován;

zásada nutí OČTŘ přihlédnout k okolnostem konkrétního případu, k jeho zvláštnostem a charakteristickým
rysům, čímž brání mechanickému postupu při hodnocení důkazů. Zákon nepřikládá a priori žádnému důkazu
zvláštní význam, a to ani doznání obviněného.

OČTŘ však nesmí brát v úvahu důkaz získaný nezákonným způsobem.

důkaz, který byl opatřen nebo proveden v rozporu s procesními předpisy, se pokládá za neplatný, pokud
porušení procesního předpisu mělo povahu podstatné vady řízení (např. svědek nebyl poučen o právu odepřít
výpověď, a proto vypovídal, při výslechu bylo použito fyzického násilí nebo hrozby donucení apod.). Některé
procesní vady, mající za následek pouze relativní neplatnost důkazu (např. nepodepsaná jedna strana
protokolu o výslechu), je možné v dalším řízení ještě napravit.

OČTŘ musí ve svém rozhodnutí své vnitřní přesvědčení řádně odůvodnit. Proto soud musí v odůvodnění
rozsudku (OČTŘ v odůvodnění usnesení) vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá
skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si
vzájemně odporují, jak se vypořádal s obhajobou a proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů
(§ 125/1, § 134/2).

- hodnocení -> (dokazování) přisouzení získanému důkazu určitou hodnotu závažnosti, pravdivosti,
zákonnosti; neznamená libovůli či výběr, co soud použije a co ne -> hodnotit všechny dohromady i
samostatně; a přezkoumatelně odůvodnit vztah mezi skutkovým zjištěním a úvahami, ne jen opsat spis,
ale dát návod a popis svého myšlení (§ 125, 134/2)

- hodnocení jedním OČTŘ není závazné pro další OČTŘ -> ODV orgán nemůže vrátit a dát
návod či příkaz, jak hodnotit důkazy, může však vytknout chyby při hodnocení (nelogičnost,
opomenutí) -> pokyny k opakování důkazů, není možné zrušit na základě jiného vlastního
vnitřního přesvědčení (§ 258/1 písm. b) -> nejde mu totiž vytknout žádnou vadu

- platí ve všech stádiích TŘ a pro všechny orgány (nejvíce v HL), v řízení o ŘOP a MŘOP omezeně, u
stížnosti nové důkazy jen výjimečně (§ 265o pro ODV řízení)

- u obnovy řízení zkoumá 1) zda jsou důvody pro obnovu řízení (iudicium rescidends), až ve 2) provádí
dokazování (iudicium rescissorium)

- výjimkou ze zásady je dohoda o vině a trestu

Existují výjimky, kdy odůvodnění být nemusí (§ 129/2, §/136/3, trestní příkaz – § 314f/1).

Zásada veřejnosti
krom přímých účastníků trestního řízení jsou oprávněni být přítomni i jiní posluchači (hlavního líčení, veřejného
zasedání) -> lze vyloučit jen v případech stanovených zákonem

- při neveřejnosti neplatí na osoby přímo zúčastněné na trestním řízení

- atribut spravedlivého procesu dle čl. 6/1 EÚLP, prostředkem kontroly společnosti nad výkonem
soudnictví (VEŘ zájem), záruka OBŽ před svévolí, plní výchovnou a preventivní fci

- ústavněprávní rámec (čl. 96/2Ú + čl. 38/2L), čl. 41/1 MNPOPP, čl. 6/1 EÚLP + § 6 zákona o soudech a
soudcích

127
 - právo na přítomnost být u soudu při projednání a veřejné vyhlášení rozsudku

- souvisí s právem být přítomen při jednání S a osobně a ústně obhajovat svou věc před soudem

- z povahy věci jen řízení před soudem, ne přípravné řízení (zásada neveřejnosti/tajnosti) s urč. výjimkami
(§ 165), omezeno ve věcech mladistvých

- vyloučení veřejnosti – ohroženy utajované informace, narušen průběh jednání či bezprostřední a důležité
zájmy svědka -> možnost i jiných přim. opatření, dále možno vyloučit ve prospěch mladistvých

- přes vyloučení mohou být na žádost obžalovaného přítomni 2 důvěrníci; výjimka též § 201

- obecně platí i ve vztahu ke sdělovacím prostředkům

≠ se odepření přístupu k hlavnímu líčení nezletilým apod. (§ 201/1)

- i tak vždy vyhlásit rozsudek veřejně (§ 200/2 + čl. 38/2L, čl. 17/4L, čl. 96/2Ú a § 6/2 ZSS)

- porušení zásady veřejnosti důvodem pro zrušení rozsudku v opravném řízení (§ 258/1a)

- zveřejňování údajů v médiích extra + pořizování záznamu dle § 6/3 ZSS

- OČTŘ mohou odepřít poskytnutí informace sděl. prost. (§ 8a-8d) + pro ochranu soukromí poškozeného
(§ 8b)

výjimka: trestní příkaz a dohoda o vině a trestu

- u mladistvých - modifikováno zásadou ochrany soukromí mladistvých -> rozšířeny výjimky ze zásady
veřejnosti

- hlavní líčení a veřejné zasedání jsou neveřejná s výjimkou podle § 54/1, na návrh mladistvého
lze konat veřejně

- veřejnost kdykoliv vyloučena v zájmu a ve prospěch mladistvého; lze vykázat mladistvého pro
možný nepříznivý vliv na jeho budoucí vývoj (§ 64/3)

- nelze vydat trestní příkaz (je výjimkou ze zásady veřejnosti)

- omezena veřejná publicita údajů o mladistvém obviněném a projednávané kauze (§ 52-54)

Zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností.

= zásada materiální pravdy

- § 2 odst. 5 TŘ

- zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností

– spíše instrukce než zásada, opakem formální pravda, kde se přidávala důkazům různá váha, a kralovalo doznání
-> ideologizace a inkvizice, tortura

- nutno zjistit skutečný děj, vycházet z OBS správných faktů, v rozsahu vědeckého stavu poznání (v 90.
letech např. DNA)

- výjimkou § 314b/2 (zjednodušené řízení a výslech) a dohoda podle § 175a a § 314o (stojí totiž na
prohlášení, ne na skutečném stavu věci; SZ s tím musí souhlasit)

≠ poznatelnost a absolutní pravda, ale zjišťování „pravdivých“ skutečností s cílem poznání

- způsoby zjišťování podkladů pro ROZ

- 3 požadavky na zjišťování skutkového stavu - kvalita skutkových zjištění (jen nepochybně pravdivě
zjištěné skutečnosti, ne jen to, co je pravděpodobné) x předmět dokazování x rozsah dokazování (jen
skutečnosti důležité pro TŘ)

- ruku v ruce se Z vyhledávací (§ 180 a § 215), presumpce neviny, zajištění práva na obhajobu

- není nadřazeno Z řádného zákonného procesu, TS lze jen způsobem, který zákon stanoví

128
Zásada spolupráce se zájmovými sdruženími občanů
(§ 2/7 TŘ) – navazuje § 3/1 TŘ -> zájmové sdružení (dnes spolek) působí při zamezování a předcházení TČ ->
není ústavněprávní zásada -> posílení výchov. působení TŘ, předcházení a zamezování TČ

- odborové org., org. zamtelů, a další zájmová sdružení – krom: pol. stran, církví, náb. spol., charitativních
PO

- formy spolupráce – při výběru věcí vhodných pro projednání před širší veřejnosti (§ 199/2)

- při rozhodování o nejvhodnějším opatření vůči obviněnému nebo převýchově obviněného… (§

6) – účinky má nabídka až přijetím soudem (zkoumá předpoklady zájmového sdružení pro
převýchovu z hlediska cílů)

- převzetí záruky za dovršení nápravy pro urč. tresty (§ 6/1 písm. c)

- nahrazení vazby (§ 6/2, 73) a podmíněné propuštění (§ 331/2)

- povinnost působit na obviněného nebo odsouzeného, aby žil řádným životem a k tomu přijmout opatření,
dbát, aby nahradil škodu či vydal bezdůvodné obohacení

- význam tam, kde zájmové sdružení dobře zná obviněný a on je (člen, spolupráce…) – v praxi ale stejně
jen MIN

129
16. Trestněprávní alternativy (alternativní tresty, alternativy k potrestání) -
pojem, druhy. Předmět trestního práva procesního a předmět trestního
řízení. Působnost trestního řádu.

Trestněprávní alternativy (alternativní tresty, alternativy k potrestání) - pojem, druhy.

- proč alternativy? Řešení nárůstu a změny charakteru kriminality, neúčinnost nepodmíněného trestu odnětí
svobody, krize vězeňského systému – snaha nalézt řešení (v první fázi dochází k reformě vězeňství, ve druhé fází
potom k alternativnímu řešení trestních věcí)

- V rámci systému trestního práva rozeznáváme:

1. Hmotněprávní alternativy – alternativy k potrestání a alternativní tresty

2. Procesní alternativy – odklony
- alternativou k systému trestního práva hmotného i procesního je pak mediace (tj. stojí vně)

- alternativní tresty = alternativy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody:

1. Obecně prospěšné práce

2. Domácí vězení
3. Majetkové tresty
- peněžitý trest
- propadnutí věci
- propadnutí náhradní hodnoty
- propadnutí majetku
4. Trest zákazu činnosti
5. Zákaz pobytu
6. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné akce
7. Vyhoštění
8. Podmíněné odsouzení

Podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, ať již s dohledem či bez dohledu, není v
českém tr. právu zpravidla chápáno jako alternativa trestu, neboť se jedná o pouhé zmírnění uloženého a zčásti
již vykonaného trestu odnětí svobody.

1. Trest obecně prospěšných prací.

- významná alternativa zejména k nepodmíněnému trestu odnětí svobody

-univerzální trest = lze jej uložit za všechny přečiny buď samostatně, nebo vedle jiného trestu, jestliže vzhledem
k povaze spáchaného TČ a možnosti nápravy pachatele lze mít důvodně za to, že výkonem tohoto trestu bude
dosaženo účelu trestu

- zpravidla se neuloží, pokud byl v předchozích 3 letech přeměněn v trest odnětí svobody

- vylučuje se kumulace s trestem odnětí svobody

- spočívá v povinnosti odsouzeného provést osobně a bezplatně ve svém volném čase ve stanoveném rozsahu
práce k obecně prospěšným účelům ve prospěch obce, státních nebo jiných obecně prospěšných institucí (úklid,
údržba veřejných budov, prostranství a jiné činnosti), a to do jednoho roku od nařízení výkonu trestu (viz novela
150/2016 Sb.)

- OPP může soud uložit od 50 do 300 hodin, soud může také na dobu trestu uložit i přiměřená omezení a
povinnosti

- OPP soud neuloží, jestli je pachatel zdravotně nezpůsobilý k výkonu práce. Soud také přihlédne k jeho stanovisku
– není tím ale jeho uložení podmíněno

- soud také může uložit i přiměřená omezení a povinnosti, zejména, aby podle svých sil uhradil škodu, kterou
způsobil

- odsouzený je povinen vykonat práce nejpozději do jednoho roku - nezapočítává se doba, kdy pachatel nemohl
práce vykonat pro zdravotní nebo jiné zákonné překážky, dobu strávenou ve výkonu trestu (vazbě)

130
- pokud pachatel nevedl po dobu výkonu trestu řádný život nebo jej zaviněně nevykonal, přemění soud OPP nebo
jeho zbytek na TOS / 1 hodina = jeden den odnětí svobody, v domácí vězení 1hodina = 1 den a možnost
také přeměnit v peněžitý trest + zároveň se stanoví náhradní trest odnětí svobody

- podle § 65 odst. 3 tr. zákona je možné výjmečně ponechat trest v platnosti a zpřísnit

Výjimečně může soud ponechat trest obecně prospěšných prací v platnosti nebo prodloužit dobu výkonu tohoto
trestu až o šest měsíců, i když odsouzený zavdal příčinu k přeměně trestu a stanovit nad odsouzeným na dobu
výkonu trestu nebo jeho zbytku dohled nebo uložit dosud neuložená přiměřená omezení nebo přiměřené
povinnosti, nebo

je-li ve věku blízkém věku mladistvých některé z výchovných opatření

- jakmile pachatel trest vykoná (resp. bylo upuštěno od jeho výkonu/či zbytku trestu) hledí se na něj jako by nebyl
odsouzen – zahlazení ex lege

- ZSM dovoluje uložení takového trestu i mladistvému s přihlédnutím k jeho stanovisku, které je soud povinen zjistit.
Mladistvému lze dále uložit výchovné opatření s probačním programem zahrnujícím obecně prospěšnou činnost.
Trest, resp. opatření mu lze uložit jen tak, aby nenarušil přípravu na jeho budoucí povolání, jeho morální vývoj,
zdraví apod. (celková hranice trestu nesmí přesáhnout polovinu horní hranice stanovené v TZ)

2. Trest domácího vězení.

- alternativa především nepodmíněnému trestu odnětí svobody

Soud může uložit trest domácího vězení až na dvě léta, odsuzuje-li pachatele přečinu, jestliže

a) vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to,
že postačí uložení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu, a

b) pachatel dá písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese

- jako samostatný trest může být trest domácího vězení uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti
spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.

- nestanoví-li soud v rozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v
určeném obydlí, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí
zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění; zdravotnické zařízení je povinno na
vyžádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit. Soud může odsouzenému povolit
navštěvování pravidelných bohoslužeb nebo náboženských shromáždění i ve dnech pracovního klidu a pracovního
volna.

- soud může uložit pachateli na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti
směřující k tomu, aby vedl řádný život, zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným
činem způsobil.

- přeměna v NEPO trest 1 den domácího vězení = 1 den odnětí svobody ( § 61 tr. zákoníku)

- u pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud samostatně nebo vedle přiměřených omezení a
přiměřených povinností uložit též některá z výchovných opatření uvedených v ZSM

- 2 způsoby kontroly: buď namátková kontrola probačního úředníka nebo elektronický kontrolní systém umožňující
detekci pohybu

3. Majetkové tresty.
a) PENĚŽITÝ TREST
- významná alternativa krátkodobých trestů odnětí svobody

Tři základní možnosti jeho uložení:

1) za úmyslný TČ spáchaný ze zištné pohnutky, jestliže pachatel získal nebo se snažil získat pro sebe či jiného
majetkový prospěch

2) za jakýkoliv TČ, jehož sankce uložení peněžitého trestu výslovně obsahuje

3) za přečin, u něhož se vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného TČ a osobním poměrům pachatele se TOS
neukládá

131
- lze jej uložit buď samostatně (jestliže vzhledem k povaze TČ a možnosti nápravy pachatele, uložení jiného trestu
již není třeba §53/3) nebo vedle jiného trestu (§ 53/1 nelze vedle trestu propadnutí majetku)

- výtěžek trestu je příjmem státu.

- peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb.

- denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč

- počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Výši jedné
denní sazby peněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele.
Přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den (nelze-li
zjistit, může soud stanovit i odhadem)

- soud v rozhodnutí uvede počet a výši denních sazeb. Nelze-li od pachatele podle jeho osobních a majetkových
poměrů očekávat, že peněžitý trest ihned zaplatí, může stanovit, že peněžitý trest bude zaplacen v přiměřených
měsíčních splátkách; přitom může určit, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže pachatel nezaplatí
dílčí splátku včas.

- peněžitý trest soud neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný

- možnost přeměny peněžitého trestu v trest domácího vězení nebo obecně prospěšné práce podle § 69 odst. 3
tr. zákona

Náhradní trest odnětí svobody

Ukládá-li soud peněžitý trest, stanoví pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest
odnětí svobody až na čtyři léta. Náhradní trest nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody
přesahovat horní hranici trestní sazby.

Na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za přečin spáchaný z nedbalosti, se hledí, jako by nebyl
odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno

Peněžité opatření, peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu u mladistvých, je-li mladistvý
výdělečně činný nebo jeho majetkové poměry uložení takového trestního opatření umožňují § 27,28 ZoSVM

b) PROPADNUTÍ VĚCI NEBO JINÉ MAJETKOVÉ HODNOTY

- podstatou tohoto TČ je zneškodnit věc či jinou majetkovou hodnotu(obchodní podíl, pohledávka), která by mohla
sloužit k dalšímu páchání trestné činnosti, ztížit pachateli podmínky k páchání tr. činnosti a odejmout mu prospěch
získaný TČ

Soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

a) které bylo užito k spáchání trestného činu (videokamera k točení dětského porna),

b) která byla k spáchání trestného činu určena,

c) kterou pachatel byl jen z části nabyl za věc uvedenou v odstavci 1 § 70, pokud hodnota věci dle daného
ustanovení není ve vtahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná.

- soud jej může uložit, jen jde-li o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli

- před právní mocí rozhodnutí platí zákaz zcizení propadlé věci nebo jiné majetkové hodnoty, který zahrnuje i
zákaz jiných dispozic směřujících ke zmaření trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

- propadlá věc nebo jiná majetková hodnota připadá státu.

c) PROPADNUTÍ NÁHRADNÍ HODNOTY

Jestliže pachatel věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou soud mohl prohlásit za propadlou před uložením
trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní

132
neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její propadnutí zmaří, může mu soud
uložit propadnutí náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci nebo jiné majetkové hodnoty.

- je-li věc nebo jiná majetková hodnota, byť i jen zčásti, znehodnocena, učiněna neupotřebitelnou nebo odstraněna,
může soud uložit propadnutí náhradní hodnoty vedle propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 70 odst.
1.

- propadlá náhradní hodnota připadá státu.

d) PROPADNUTÍ MAJETKU

- soud může vzhledem k okolnostem spáchaného TČ a poměrům pachatele uložit trest propadnutí majetku,vedle
výjimečného trestu anebo odsuzuje-li pachatele za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro
jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch nebo bez ohledu na výše uvedené v případě, že trestní
zákon uložení tohoto trestu za spáchaný zločin dovoluje(buď vedle jiného či samostatně, jestliže vzhledem k
povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a k osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba).

- propadnutí majetku postihuje celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí

- propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních
potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.

- výrokem o propadnutí majetku zaniká společné jmění manželů.

- propadlý majetek připadá státu.

4. Trest zákazu činnosti

- podstatou trestu je, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje výkon určité činnosti, jako je
povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný
právní předpis (např. živn. zákon)

- Předpokladem je, že pachatel se dopustil trestného činu v souvislosti s touto činností

- soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let,

- lze jej uložit jako trest samostatný v případě, že TZ uložení tohoto trestu za spáchaný TČ dovoluje a jestliže
vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného TČ a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.

- lze jej uložit i pachateli, který spáchal TČ v souvislosti s činností, jejíž výkon vyžaduje zvláštní povolení, ale
pachatel není jeho držitelem – znemožní se pachateli takové povolení získat

Výkon trestu zákazu činnosti

- do doby výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody; započítává se však
doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v
souvislosti s trestným činem odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci
nesměl již tuto činnost vykonávat.

- byl-li trest zákazu činnosti vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen

Podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu

– po výkonu poloviny trestu zákazu činnosti, současně soud stanoví zkušební dobu až na 5 let, nikoliv ale kratší,
než je zbytek trestu.

- buď se osvědčí, anebo zbytek trestu vykoná

5. Zákazu pobytu
- trest zákazu pobytu spočívá v tom, že se odsouzený nesmí po dobu výkonu tohoto trestu zdržovat na
určitém místě nebo v určitém obvodu, s nímž jeho trestná činnost souvisí a které by i v budoucnu mohlo ovlivnit
a usnadnit páchání trestné činnosti. K přechodnému pobytu na takovém místě nebo v takovém obvodu v nutné
osobní záležitosti je třeba povolení.

Pro jeho uložení musí být kumulativně splněny 3 podmínky:

133
  ukládán za úmyslný trestný čin
 vyžaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu ochrana
veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku
 nesmí se vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt.
- soud může uložit trest zákazu pobytu na jeden rok až deset let

- může být uložen jako samostatný trest za trestný čin, na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož
horní hranice trestní sazby nepřevyšuje tři léta, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného
činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.

- soud může uložit pachateli na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující
k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem
způsobil

- jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud samostatně nebo vedle přiměřených omezení a
přiměřených povinností uložit výchovná opatření uvedená v ZSM

- do doby výkonu trestu zákazu pobytu se doba výkonu trestu odnětí svobody nezapočítává

Podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu – viz zákaz činnosti

6. Zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce

- soud může uložit tento trest až na deset let, dopustil-li se pachatel úmyslného trestného činu v souvislosti s
návštěvou takové akce

- jako samostatný trest může být trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce uložen, jestliže
vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není
třeba.

Výkon trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce

Odsouzený je při výkonu trestu povinen spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu stanoví,
dostavovat se podle jeho pokynů v období bezprostředně souvisejícím s konáním zakázané akce k určenému
útvaru Policie České republiky.

Je možné nařídit, aby se dostavil na policejní služebnu v době konání akce.

Do doby výkonu se doba výkonu trestu odnětí svobody nezapočítává.

Podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu – viz zákaz činnosti

7. Trest vyhoštění.
- pouze pachateli, který není občanem České republiky, neboť spočívá v odnětí práva cizince k dalšímu pobytu
na území ČR, pokud takové právo měl, jakož i ve znemožnění opětovného legálního vstupu na území ČR, neboť
to vyžaduje bezpečnost lidí či majetku či jiný obecný zájem

- jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného
trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.

- s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a
ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve
výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.

Soud trest vyhoštění neuloží, jestliže

a) se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele,

b) pachateli byl udělen azyl nebo doplňková ochrana podle jiného právního předpisu,

c) pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu
vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin,

d) hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu,
příslušnost k etnické skupině, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení,

134
nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či jinému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení anebo
trestu,

e) pachatel je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu na státní příslušnost a má na
území České republiky povolen trvalý pobyt anebo je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě
pobývajícího rezidenta na území České republiky podle jiného právního předpisu, neshledá-li vážné důvody
ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku,

f) pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území České republiky,
neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu, nebo

g) pachatelem je dítě, které je občanem Evropské unie, ledaže by vyhoštění bylo v jeho nejlepším zájmu.

8. Podmíněné odsouzení
- podmíněný odklad výkonu trestu bez dohledu a s dohledem (ten se ukládá v případě, že je potřeba zvýšeně
sledovat a kontrolovat chování pachatele a poskytnout mu potřebnou péči a pomoc ve zkušební době)

- jen za trestný čin, u něhož trest odnětí svobody nepřevyšuje 3 léta vzhledem k osobě a poměrům pachatele
není třeba výkonu trestu

- zkušební doba na 1-5 let

- možnost stanovení přiměřených omezení a přiměřených povinností + také náhrady škody či vydání
bezdůvodného obohacení

- buď se rozhodne o osvědčení se, nebo se nařídí výkon trestu

- možnost ponechat výjimečně podmíněné odsouzení v platnosti, popř. je možné jej zpřísnit ( § 83 odst. 1 tr.
zákoníku)

Př edmět trestního práva procesního a př edmět trestního řízení. Působnost trestního ř ádu.

Předmět trestního práva procesního

= úprava postupů OČTŘ

Předmět trestního řízení

= jsou ty skutečnosti, kterými se musí OČTŘ zabývat při vyřizování jednotlivých trestních věcí, jsou jimi zjištění
určitého skutku a rozhodnutí o něm, včetně výkonu tohoto rozhodnutí

- předmětem je tedy skutek

Působnost trestního řádu

= okruh společenských vztahů, na které se tento řád vztahuje a za jakých podmínek se v nich uplatní 
časová, místní, osobní, věcná.

1. Působnost věcná – okruh věcí, na které se TŘ vztahuje (§ 1/1 – náležité zjištění TČ a potrestání jejich
pachatelů). TŘ se vztahuje na řízení o všech TČ před OČTŘ. Subsidiární použití pro řízení o proviněních
mladistvých a činech jinak trestných, v řízení proti PO.
2. Působnost časová – platnost normy (kdy se norma stává součástí právní řádu), účinnost normy (PN
je závazná, vyvolává zamýšlené účinky). TrZ – trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době,
kdy byl TČ spáchán (nullumcrimen sine lege); TŘ – každý procesní úkon se provádí podle zákona
účinného v době, kdy je úkon prováděn, a podle doby, kdy byl úkon prováděn, se také posuzuje jeho
zákonnost. Výjimka: pokud je použití jiného znění ve prospěch obviněného, kdy je nezbytné zohlednit
změny v organizaci soudnictví…
3. Působnost místní (trestní řád je lex fori) – TŘ se řídí všechny OČTŘ v řízení v ČR bez ohledu na osobu
obviněného / poškozeného. Právní úpravu styku s cizinou obsahuje zvláštní zákon (hlava XXV. TŘ
zrušena).
4. Působnost osobní – vymezení okruhu subjektů, vůči kterým se ŤR uplatní (pozitivní vymezení),
vymezení osob, vůči kterým je použití vyloučeno (negativní vymezení).
a. Pozitivní: všechny osoby nacházející se na území ČR, případně i mimo (uprchlý)
b. Negativní: § 11 stanovuje okruh osob, vůči kterým je TS nepřípustné (exempce). Exempce
hmotněprávní (úplná či částečná beztrestnost – čin není vůbec trestným činem ani později,

135
 pokud důvod exempce odpadl), procesní exempce (nestíhatelnost – dočasná povaha po dobu,
kdy trvá důvod, který ji založil).

Procesní exempce

Jak dělíme skupiny osob, u nichž může být trestní stíhání vyloučeno?

A) Osoby požívající diplomatických výsad a imunit podle mezinárodního práva

Vyplývá z práva obyčejového a z práva mezinárodních smluv, jejichž signatářem je ČR.

- Členové stálých diplomatických misí, zejména diplomatický zástupce (Šéf mise nebo člen diplomatického
personálu mise) podle čl. 31 Vídeňské úmluva o diplomatických stycích
o Diplomatický zástupce je vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího státu. Je rovněž vyňat z jeho
jurisdikce civilní a správní, s výjimkou případů, že jde.
o a) o žalobu věcnou týkající se soukromé nemovitosti na území přijímajícího státu, ledaže ji vlastní
v zastoupení vysílajícího státu pro účely mise;
o b) o žalobu týkající se dědictví, v němž je diplomatický zástupce vykonavatelem poslední vůle,
správcem dědictví, dědicem nebo odkazovníkem jako soukromá osoba a nikoliv jako zmocněnec
vysílajícího státu;
o c) o žalobu týkající se jakéhokoliv svobodného povolání nebo obchodní činnosti, jež diplomatický
zástupce vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.
- Dále: členové zvláštních misí, zástupce OSN, soudce MSD, konzulární zástupce cizích států, kteří
požívají imunity na základě reciprocity (MS).
-  tyto osoby nelze po dobu trvání jejich výsad trestně stíhat. Pokud jde o TČ v souvislosti s výkonem
funkce, je trestní stíhání vyloučeno i po skončení funkce (trvalá exempce procesní).
Další osoby požívající imunity podle mezinárodního práva (http://www.trestni-rizeni.com/dokumenty/imunita-nejen-
poslanecka):

- hlavy cizích států, předsedové cizích vlád, členové armádních sborů cizích států, pokud jsou na našem
území se souhlasem naší vlády, diplomatičtí hodnostáři (velvyslanci, vyslanci tajemníci, atašé atd.),
soudci mezinárodního soudního dvora, členové některých orgánů Evropské Unie a další.

B) Osoby požívající výsad a imunit podle vnitrostátního práva

§ 11/1 TŘ: trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno:

i. nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii,
ii. je-li trestní stíhání promlčeno,
iii. jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení (§ 10), nebo
o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl
oprávněným orgánem dán,
iv. jde-li o osobu, která pro nedostatek věku není trestně odpovědná,
v. proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého,
vi. proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným
rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu
pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno,
vii. proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným
rozhodnutím o schválení narovnání, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení
zrušeno,
viii. proti tomu, proti němuž dřívější stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným
rozhodnutím o postoupení věci s podezřením, že skutek je přestupkem, jiným správním
deliktem nebo kárným proviněním, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení
zrušeno,
ix. je-li trestní stíhání podmíněno souhlasem poškozeného a souhlas nebyl dán nebo byl
vzat zpět,
x. stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo
xi. proti tomu, ohledně něhož bylo trestní řízení pro týž skutek předáno do cizího státu,
pokud mu byl pro tento skutek cizozemským soudem pravomocně uložen trest nebo
ochranné opatření, které vykonává nebo již vykonal, nebo je nelze podle práva tohoto
státu vykonat, nebo bylo cizozemským soudem pravomocně upuštěno od uložení
trestu, anebo pravomocně rozhodnuto o zproštění obžaloby.
- § 11/2 Trestní stíhání nelze zahájit a, bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno
také, bylo-li soudem nebo jiným justičním orgánem členského státu Evropské unie nebo státu

136
 přidruženého mezinárodní smlouvou k provádění schengenských předpisů pro týž skutek vydáno
rozhodnutí.

Podle ? článku ? dokumentu se řídí možnost trestního stíhání prezidenta republiky?

- Podle čl. 65 Ústavy: prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani
stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat
ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení
Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.

Je možné poslance a senátory vůbec trestně nestíhat? Pokud ano, v jakém případě?

- Čl. 27 Ústavy
- (1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo
jejich orgánech.
- (2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo
senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je
členem.
- (3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem,
pokud zákon nestanoví jinak.
- (4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora
souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.
- (5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo
bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je
zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého
soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o
přípustnosti stíhání s konečnou platností.
Poslanci Evropského parlamentu

- Protokol o výsadách a imunitách ES. Zákaz podrobovat členy EP jakékoliv formě vyšetřování, zadržení
či stíhání pro názory či hlasování učiněné během funkce. Imunitu nelze namítat, pokud je člen EP přistižen
při páchání TČ (EP pak oprávněn svého člena imunity zbavit).

Jak to je se Soudci Ústavního soudu? Liší se jejich postavení od „normálních“ soudců?

Imunita obecných soudců:

- § 76 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích: pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v
souvislosti s výkonem této funkce lze soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem
prezidenta republiky.  částečná procesní exempce.
o Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci, o tom vyrozumí ministerstvo a předsedu
příslušného soudu.
o PŘESTUPKY?  není vyloučeno
Postavení ústavního soudce:

- § 4 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: soudce nelze stíhat pro přestupek
- Čl. 86 Ústavy ČR:
- (1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li Senát souhlas, je trestní
stíhání po dobu trvání funkce soudce Ústavního soudu vyloučeno.
- (2) Soudce Ústavního soudu lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání trestného činu, anebo
bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li
předseda Senátu do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán
povinen ho propustit. Na své první následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s
konečnou platností.
- (3) Soudce Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti
s výkonem své funkce, a to i poté, kdy přestal být soudcem Ústavního soudu.

Jaké ještě znáte osoby, jež požívají imunity?

- Prezident republiky podle čl. 65 Ústavy ČR

- Poslanci a senátoři podle čl. 27 Ústavy ČR
- Soudci Ústavního soudu podle čl. 87 Ústavy ČR

137
- Soudci podle § 76 zákona o soudech a soudcích – lze projednat přestupky
- Ombudsman práv § 7 zákona o veřejném ochránci práv: „Ochránce nelze trestně stíhat bez souhlasu
Poslanecké sněmovny. Odepře-li Poslanecká sněmovna souhlas, je trestní stíhání ochránce vyloučeno
po dobu výkonu působnosti ochránce.“

138
17. Ochranná opatření. Zajištění osob v trestním řízení.

Ochranná opatření
- samostatná kategorie trestněprávních sankcí ryze preventivní povahy
- jedná se o právní následek TČ či činu jinak trestného
- možno uložit nejen trestně odpovědným osobám, ale i těm, kteří nejsou trestně odpovědní(věk, nepříčetnost)
-mohou být ukládány samostatně, vedle trestu, nebo mohou trest nahrazovat.
- zpravidla je ukládá soud v trestním řízení, ale lze v případě ukládání ochranné výchovy osobám mladším 15-i let
v civilním.
Hlavním účelem OO bude ochrana společnosti před nebezpečnými osobami, které představují riziko nejen pro své
okolí, ale mnohdy ohrožují i sami sebe.

SPOLEČNÉ ZNAKY OO S TRESTY

- jsou následkem TČ
- jsou opatřeními státního donucení, které mohou vyslovit pouze soudy na základě zákona
- platí pro ně zásada nullum crimen, nulla poena sine lege
-pro ukládání se uplatní zásady humánnosti sankcionování a zásada subsidiarity trestní represe
- osobě, které bylo ochranné opatření uloženo, vzniká určitá újma – omezení občanských práv a svobod
- konečný účel je u OO a u trestů shodný – ochrana společnosti

ROZDÍLNÉ ZNAKY

- OO lze ukládat i za čin jinak trestný

- nově stanovuje trestní zákoník modifikovanou zásadu přiměřenosti pro OO tak, že ochranné opatření nelze uložit,
není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu
hrozí pro zájmy chráněné trestním zákoníkem, jakož i osobě pachatele a jeho poměrům - § 96 TZ
- uložení OO nevyjadřuje negativní hodnocení osoby pachatele
- újma způsobená OO je pouze jeho průvodním jevem, nikoli však jeho hlavním účinkem a podstatným znakem
- OO jsou zásadně prostředky speciální prevence, výjimečně působí ve směru generální prevence (např. některé
případy zabrání věci).
- do popředí vystupuje terapeutická, výchovná a zabezpečovací úloha OO
- díky neurčitosti svého trvání (u zabezpečovací detence) může být újma způsobená OO závažnější než u
některých trestů odnětí svobody.
- výkon ochranných opatření se nepromlčuje, nemohou být zahlazena ani prominuta amnestií, či milostí
- o ochranném opatření se rozhoduje vždy podle zákona účinného v době rozhodování soudu

Ochranná Opatření mohou být uložena - § 97 TZ

- za splnění zk. podmínek lze OO ukládat samostatně (jediný možný prostředek, místo trestu – mladistvému či za
současného upuštění od potrestání) i vedle trestu
-vedle trestu obdobné povahy bude ukládáno, jestliže samostatně nedostatečně působí na pachatele a nechrání
společnost (např. TOS a ochranné léčení, výjimečně i TOS a zabezpečovací detence) primárně se však
upřednostňuje upuštění od potrestáni s uložením OO
-Současně může být uloženo více OO, nelze je však kumulovat lze-li sp. prev. účinku a ochr. spol. dosáhnout jen
jedním z nich

Ochrannými opatřeními podle § 98 jsou: ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci, zabrání části
majetku a ochranná výchova.
Ukládání ochranné výchovy upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže (ZSM).
Ochranné léčení nelze uložit vedle zabezpečovací detence. Zabrání části majetku nelze uložit vedle propadnutí
téže části majetku.
Právnické osobě lze uložit pouze zabrání věci a zabrání části majetku. (TOPO § 26)
Dospělí
Ochranná opatření proti osobě
A) OCHRANNÉ LÉČENÍ - § 99 TZ
je určeno 4 kategoriím osob, jde o
- osoby nepříčetné, které spáchaly čin jinak trestný
- osoby zmenšeně příčetné, které spáchaly trestný čin
- osoby, které spáchaly trestný čin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, který ale nemusí vést ke zmenšené
příčetnosti
- osoby, které se oddávají zneužívání návykových látek a spáchaly trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti
s jejím zneužíváním.
- chrání společnost před nebezpečnými pachateli, zároveň také působí ve prospěch těchto pachatelů, neboť jim
poskytuje odbornou lékařskou péči.

- trestní zákoník rozlišuje obligatorní a fakultativní ukládání OL

139
Obligatorně

a, podle § 47 při upuštění od potrestání u pachatele, který spáchal TČ ve stavu nezaviněné zmenšené příčetnosti
nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou a soud má za to, že ochranné léčení zajistí nápravu pachatele
a ochranu společnosti lépe než trest
b, podle § 40 odst. 2 v případě snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, tedy pachateli, který
spáchal TČ ve stavu nezaviněné zmenšené příčetnosti a soud má za to, že by vzhledem k jeho zdravotnímu
stavu bylo možno dosáhnout jeho nápravy i trestem kratšího trvání za současného uložení ochranného léčení
c, pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný

Fakultativně

1, pachateli TČ, která spáchal tento čin ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je
nebezpečný(kumulace trestu a OO - soud v tomto případě uloží trest v rámci zákonné sazby)
2, pachateli, který se oddává zneužívání návykové látky a spáchal TČ pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím
zneužíváním (zneužívání návykové látky musí být trvalého rázu, musí mít povahu chorobného návyku) - pokud
není vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout – toto zjištění může být učiněno i
v průběhu OL a následně může soud rozhodnuto o propuštění z OL a, při podezření, že pachatel spáchá další TČ,
nařídit dohled nad jeho chováním, a to až na dobu 5 let

- OL se vykonává buď ústavně (zpravidla psychiatrická léčebna) nebo ambulantně (pachatel je na svobodě, avšak
je povinen podrobit se léčebnému režimu podle pokynů pracovníků ve zdravotnických zařízeních).
- druhy OL: protialkoholní, protitoxikomanické, psychiatrické, sexuologické
-Ochranné léčení trvá tak dlouho, dokud to vyžaduje jeho účel
- Ústavní OL trvá nejdéle dvě léta. Soud však může rozhodnout o prodloužení této lhůty, a to i opakovaně, vždy
však nejdéle o další dvě léta. O propuštění z OL rozhodne soud na základě lékařské zprávy.
- ústavní léčení může soud dodatečně změnit na ambulantní a naopak. Ústavní OL může být také změněno na
zabezpečovací detenci.
- v případě uložení ochranného léčení vedle TOS, je preferován jeho souběžný výkon ve věznici v rámci výkonu
TOS. Jestliže ochranné léčení nelze vykonat po nástupu výkonu trestu ve věznici, vykoná se ústavní ochranné
léčení ve zdravotnickém zařízení před nástupem výkonu trestu odnětí svobody, pokud se tím lépe zajistí splnění
účelu léčení, jinak se vykoná ve zdravotnickém zařízení po výkonu nebo jiném ukončení trestu odnětí svobody.

- Pominou-li před započetím OL okolnosti, pro něž bylo uloženo, upustí soud od jeho výkonu
- Výkon OL je upraven v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách

B) ZABEZPEČOVACÍ DETENCE - § 100 TZ

- opatření subsidiární k OL, lze je uložit osobám, které se dopustily zločinu a vzhledem k jejich stavu nelze
očekávat, že by uložením OL bylo dosaženo dostatečné ochrany společnosti.
- Představuje krajní opatření, jehož důsledkem může být doživotní izolace osoby v ústavu
- hlavním úkolem zabezpečovací detence je ochrana společnosti před pachateli závažných trestných činů, nebo
činů jinak trestných, jejichž společenská škodlivost je vysoká a jejich duševní stav trvale či dočasně způsobil nebo
způsobuje, že se takové závažné trestné činnosti dopouštějí.

- základní podmínkou pro uložení zabezpečovací detence je ve všech případech její subsidiarita k ochrannému
léčení. Detenci lze uložit jen tehdy, nelze-li očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k relevantním
okolnostem plnilo svůj účel, kterým je dostatečná ochrana společnosti. Podmínkou však není předchozí uložení
nebo selhání ochranného léčení.

- druhou podmínkou je určitá zákonem stanovená „míra“ nebezpečnosti pachatele pro společnost, která je
dána zejména závažností a nebezpečností protiprávního jednání, kterého se pachatel dopustil. Detence přichází
v úvahu pouze tehdy, dopustí-li se pachatel zločinu nebo dokonce zvlášť závažného zločinu.

- další podmínkou je nebezpečnost pobytu pachatele na svobodě. Musí být vysoce pravděpodobné, že
pachatel spáchá znovu obdobně závažný útok na zájmy chráněné trestním zákonem, a to pod vlivem duševní
poruchy, nebo zneužívání návykových látek (§ 100 odst. 2 TZ). Nebezpečnost pobytu pachatele na svobodě je
dána pravděpodobností recidivy.

Obligatorně se ZD ukládá podle § 100 odst. 1

a) pachatel jinak trestného činu, který naplňuje znaky zločinu, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho
pobyt na svobodě, nebo v ochranném léčení by nebyl dostatečně bezpečný pro společnost
b) pachatel, který spáchal TČ ve stavu zmenšené příčetnosti, nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, a to
pokud soud dospěje k závěru, že lze upustit od potrestání, neboť zabezpečovací detence bude prospěšnější než
trest (subsidiárně, pokud OL nezabezpečí dostatečnou ochranu společnosti)

140
Fakultativně
a) pachateli, který spáchal zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný
a nelze-li očekávat, že by ochranné léčení splnilo svůj účel.
b) pachateli, který spáchal znovu zločin pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, ač
byl již za takový zločin odsouzen nepodmíněně nejméně na 2 léta. A zároveň nelze očekávat, že by bylo možné
dosáhnout ochrany společnosti uložením OL, a to i s přihlédnutím k již projevenému postoji pachatele k OL.
(Toto ustanovení dopadá zejména na alkoholiky a toxikomany, kterým tak bude zabezpečovací detence uložena
vedle trestu.)
- Zvláštní podmínkou, kterou stanovuje trestní zákoník pro uložení zabezpečovací detence této skupině pachatelů,
je předchozí trestná činnost pachatele.
- možnost dodatečné změny ZD na ústavní ochranné léčení, pominou-li důvody, pro něž byla uložena, a jsou
současně splněny podmínky pro ústavní ochranné léčení
- upuštění od výkonu ZD, pominou-li před započetím detence okolnosti, pro které byla uložena

Výkon
- způsob výkonu detence upravuje zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a o změněně
některých souvisejících zákonů. Tento zákon upravuje práva a povinnosti osob umístěných nedobrovolně
v zařízení pro výkon tohoto ochranného opatření a také práva a povinnosti pracovníků takového zařízení.
- zabezpečovací detence je vykonávána v ústavech pro výkon zabezpečovací detence s léčebnými,
psychologickými, vzdělávacími, pedagogickými, rehabilitačními a činnostními programy. Vnějším zabezpečením
a ostrahou se ústav přibližují vězeňskému zařízení. První ústav tohoto typu vznikl v objektu Vazební věznice Brno
rekonstrukcí rehabilitačního pavilonu vězeňské nemocnice.
- dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu ZD provádí Krajské statní zastupitelství, v jehož obvodu se
ZD koná

Délka
- zabezpečovací detence potrvá, dokud to bude vyžadovat ochrana společnosti Na rozdíl od ochranného léčení,
není trvání tohoto ochranného opatření omezeno, což je dáno hlavně nebezpečností osob, které budou do
detenčního ústavu umísťovány. Nejméně jednou za 12 měsíců musí přezkoumat, zda důvody pro další
pokračování detence trvají.
- Změna ZD na ochranné léčení, či propuštění chovance ze ZD se koná na základě vypracované komplexní zprávy
odborné komise ústavu, která je předána řediteli ústavu. Ředitel následně podává návrh okresnímu soudu, v jehož
obvodu se ZD vykonává, a to v případě, že se se závěry komise ztotožní. Pokud má odlišný názor zašle zprávu
komise i se svým stanoviskem na okresní soud.

Ochranná opatření proti majetku

- Mohou směřovat proti komukoliv, komu náleží majetek, kterého se ochranné opatření týká.
- Jejich účelem je ochrana společnosti před věcmi, které byly užity nebo jsou určeny k páchání trestné činnosti
nebo jako odčerpání majetkového prospěchu z trestné činnosti
- Lze je uložit mladistvým i právnickým osobám.

C) ZABRÁNÍ VĚCI - § 101 TZ

- podstatou tohoto opatření je že vlastnictví věci přechází na stát
- toto OO se ukládá v případě, že není možné uložit trest propadnutí věci dle § 70 Tz
- Soud může o zabrání věci rozhodnout, jestliže byla ke spáchání trestného činu užita nebo určena a zároveň:
a) náleží pachateli, u nějž bylo upuštěno od potrestání, nebo
b) náleží pachateli kterého nelze stíhat nebo odsoudit (např. promlčení, účinná lístost, amnestie atd.
c) ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude
sloužit ke spáchání zločinu. – V tomto případě je možné zabrat i věc, která nenáleží pachateli. Vědomí
osoby, jež má věc v držení, o její povaze není rozhodující.
- Soud dále může zabrat věc, kterou lze obecně považovat za výnos z trestné činnosti pokud:
a) náleží pachateli, který byl odsouzen za trestný čin, ze kterého věc pochází,
b) náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit,
c) náleží pachateli, od jehož potrestání soud upustil,
d) náleží nepříčetné osobě, která spáchala čin jinak trestný,
e) náleží jiné osobě, na kterou pachatel takovou věc převedl nebo která ji jinak nabyla, nebo
f) je součástí majetku ve svěřenském fondu nebo obdobném zařízení (dále jen "svěřenský fond") anebo
v podílovém fondu.

Zabrání věci je v zásadě fakultativní, obligatorním je pouze dle § 101 odst. 4 – např. nelegální zbraně, držení
zvláště chráněného druhu živočicha.

Soud může místo zabrání věci uložit povinnost dle § 101 odst. 5, pokud tato povinnost nebude splněna ve
stanovené lhůtě, soud rozhodne o zabrání věci. (§101 odst. 6)
a) pozměnit věc tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu,
b) odstranit určité zařízení,

141
 c) odstranit její označení nebo provést její změnu, nebo
d) omezit dispozice s věcí,
a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu.

Zabrání věci zahrnuje i plody a užitky věci, které náležejí osobě, jejíž věc se zabírá.

Zvláštní podkategorií zabrání věci je zabrání náhradní hodnoty a dále zabrání spisů a zařízení.
D) ZABRÁNÍ NÁHRADNÍ HODNOTY - § 102
- ukládá se zejména v případě, že osoba, jíž by věc mohla být zabrána, zmaří zabrání tím, že věc před rozhodnutí
o jejím zabrání zničí, poškodí, znehodnotí atd.
- ukládá se také při zmaření výkonu trestu propadnutí věci, avšak pouze před nabytím právní moci rozsudku
- náhradní hodnota je vyjádřena peněžitou částkou a zabírá se do výše rovné hodnotě věci dle OO ZV či TPV
- v případě maření trestu či OO po nabytí právní moci, by se pravděpodobně postupovalo dle § 337 – maření
výkonu úředního rozhodnutí

E) ZABRÁNÍ SPISŮ A ZAŘÍZENÍ.

- spisy, jejichž úmyslné rozšiřování při znalosti jejich obsahu by naplňovalo znaky některého TČ, se zaberou,
jestliže nejméně jeden kus spisu již byl šířen, k šíření určen nebo připravován. Současně se zabere i zařízení
použité nebo určené k zhotovení těchto spisů. (v praxi pornografické nahrávky, tiskoviny obsahující rasisticky
zaměřené texty..). Zabrání se vztahuje jen na kusy spisů, které jsou v držení osob spolupůsobících při jejich
rozšiřování nebo při přípravě rozš., nebo byly zveřejněny vystavením, plakátováním…

F) ZABRÁNÍ ČÁSTI MAJETKU - § 102a

Zabrán může být nejen prospěch získaný konkrétním zjištěním trestným činem, ale i další majetek, který(jen)
pravděpodobně pochází z trestné činnosti.
Opět je koncipováno jako fakultativní. Uplatňují se zde zásady pro ukládání trestů a OO. Nevztahuje se na majetek,
které osoba nezbytně potřebuje k uspokojení životních potřeb osoby(§ 102a odst. 5).
Postihuje i plody a užitky.
Přistoupit k tomuto OO lze za kumulativního splnění těchto podmínek:
a) pachateli, který byl uznán vinným úmyslným trestným činem, na který trestní zákon stanoví trest
odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři léta, či dle TČ v taxativním výčtu § 102a
odst. 1 i v případě nižší trestní sazby
b) Pachatel tímto TČ získal nebo se snažil získat pro sebe nebo jiného majetkový prospěch
c) Soud má za to, že určitá část majetku je výnosem trestné činnosti vzhledem k tomu, že hodnota
majetku, který pachatel nabyl nebo převedl na jinou osobu nebo do majetku ve svěřenském fondu v
době nejdéle 5 let před spácháním takového trestného činu, v době jeho páchání nebo po jeho
spáchání, je v hrubém nepoměru k příjmům pachatele nabytým v souladu se zákonem nebo byly
zjištěny jiné skutečnosti odůvodňující takový závěr.
Zabrání takové části majetku pak může být uloženo:
a) Pachateli
b) Komukoliv, na koho pachatel takovou věc převedl bezplatně, nebo za nápadně výhodných podmínek
a tato osoba věděla nebo mohla a měla vědět, že na ni takovou věc převedl z toho důvodu, aby se
vyhnul jejímu zabrání, nebo že taková věc byla získána v rozporu se zákonem
c) Osobě pachateli blízké, pokud na ní pachatel takovou věc převedl
d) Právnické osobě, ve které má sám nebo ve spojení s osobami blízkými většinovou majetkovou účast,
většinový podíl na hlasovacích právech nebo rozhodující vliv na řízení, a takovou věc pachatel
bezplatně nebo za nápadně výhodných podmínek užívá
e) Svěřeneckému fondu, pokud do jeho majetku pachatel takovou věc převedl
f) Zabrání majetku ze společného jmění manželů
Soud při určení části majetku, jejíž zabrání ukládá, stanoví konkrétní věci podléhající zabrání. Pokud byl zjištěn
hrubý nepoměr mezi hodnotou majetku a příjmy pachatele nabytými v souladu se zákonem ve sledovaném období,
může takto určit jakékoli věci pachatele v hodnotě až do výše zjištěného hrubého nepoměru.

Je možné uplatnit ochranné opatření ZABRÁNÍ NÁHRADNÍ HODNOTY z důvodů v něm vymezených.

Mladiství
Ochranná opatření
- ZSM rozlišuje čtyři druhy ochranných opatření, a to ochranné léčení, zabezpečovací detenci, zabrání věci,
zabrání části majetku a ochrannou výchovu.
- v ZSM je upraveno pouze ukládání ochranné výchovy a zbylé tři opatření se ukládají podle trestního zákona. I při
použití příslušných ustanovení trestního zákona je při ukládání ochranného léčení, zabezpečovací detence a
zabrání věcí mladistvému nutno přihlížet k obecnému účelu opatření u mladistvých, dále také ke zvláštnímu účel
ochranných opatření podle § 21 odst. 1 ZoSM.
- ukládají se pouze v řízení před soudem při rozhodování ve věci samé
- lze uložit pouze takové ochranné opatření, které dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o provinění rozhoduje

142
Ochranná výchova
- podmínky:
a, pokud o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní
rodině nebo v rodině, v níž žije
b, pokud dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo
c, prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité výchovy
- dále musí být splněn předpoklad, že nepostačuje uložení výchovných opatření.
- ochranná výchova je tedy subsidiární ve vztahu k výchovným opatřením.
- společnou podmínkou pro uložení ochranné výchovy ve všech případech je, že k dosažení účelu ochranné
výchovy nepostačuje uložení ústavní výchovy podle zákona o rodině. Pokud soud pro mládež zjistí, že jsou
důvody pro nařízení ústavní výchovy podle zákona o rodině, dá obecnému soudu podnět k zahájení řízení.
- další podmínkou uložení ochranné výchovy je, že mladistvý je uznán vinným proviněním, neboť ochranná
výchova se ukládá buď místo trestního opatření, anebo vedle trestního opatření, což vždy předpokládá vyslovení
viny.
- výkon OV je upraven zákonem o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a
preventivně výchovné péči ve školských zařízeních.
- OV se vykonává v diagnostických ústavech, dětských domovech, dětských domovech se školou a ve výchovných
ústavech.
- ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení osmnáctého roku věku
mladistvého.
- vyžaduje-li to zájem mladistvého, může ji soud prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku.

Právnické osoby
Dle § 26 TOPO může soud uložit právnické osobě OO Zabrání věci za podmínek vymezených v § 101 TZ
Dle § 26a TOPO může soud uložit právnické osobě OO Zabrání části majetku za podmínek vymezených v § 102a
TZ

Zajištění osob v trestním řízení

Osobní přítomnost obviněného, jak u vyšetřovacích úkonů, tak u hlavního líčení, je stěžejní pro dosažení účelu
tr. řízení
TŘ upravuje procesní úkony (prostředky), jimiž se osoba zajišťuje
osobu obviněného lze zajistit předvoláním, předvedením, pořádkovou pokutou, zadržením, příkazem
k zatčení a vazbou
TŘ umožňuje zajištění přítomnosti osoby podezřelé ze spáchání TČ jejím zadržením

A) PŘEDVOLÁNÍ (§ 90 TŘ)
nejběžnější způsob zajištění účasti obviněného na procesních úkonech
pořádková pokuta (do 50 000 Kč)
podstatou předvolání je výzva příslušného orgánu, aby se obviněný v určitý den a hodinu dostavil zpravidla
k tomuto orgánu, a to z důvodu uvedeného v předvolání
zpravidla písemná forma (může být i ústní – osobní nebo telefonické)
písemné předvolání se doručí obviněnému do vlastních rukou [§ 64/1 písm. a) TŘ] s upozorněním, že bude
předveden, nedostaví-li se bez dostatečné omluvy (§ 90/1 TŘ) a že mu může být uložena pořádková pokuta
(§ 66/1 TŘ)
formou předvolání lze zajisti přítomnost i dalších osob na úkonech tr. řízení (svědka, znalce, tlumočníka)
od předvolání obviněného je třeba odlišit jeho vyrozumění o úkonech tr. řízení (jestliže bude obviněný o
provádění určitého úkonu pouze vyrozuměn, nelze nijak vynucovat jeho přítomnost na takovém úkonu (§ 166/1
TŘ)

B) PŘEDVEDENÍ (§ 90 TŘ)
předvedení obviněného představuje důraznější způsob zajištění přítomnosti obviněného na proces.
úkonech
jedná se o určitý bezprostřední zásah do jeho osobní svobody – lze k tomu přistoupit poté, co jsou splněny
zákonné podmínky
zpravidla po předchozím předvolání, upozornění
nedostavení se bez dostatečné omluvy
má formu opatření
nelze předvést znalce a tlumočníka
odlišné od předvedení ke zjištění totožnosti podle § 63 odst. 3, 4, § 64 odst. 1, 2 zákona č. 273/2008 Sb., o
Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (max. 24 hodin!)
formou předvedení lze zajistit též přítomnost svědka (§ 98 TŘ), nikoliv znalce nebo tlumočníka
policejní orgán před zahájením tr. stíhání (§ 158) může též předvést osobu, která nevyhověla výzvě, by se
dostavila k podání vysvětlení [§ 158/3 písm. a), § 158/6]
zvláštní ustanovení platí o předvedení příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě
(§ 90/3), jinak předvedení obecně provádí policejní orgán

143
 C) POŘÁDKOVÁ POKUTA (§ 66 odst. 2,3 TŘ)
-charakter zde není donucovací jako u jiných opatření, ale čistě sankční
-lze uložit, pokud byl dotyčný řádně předvolán, ale bez omluvy se nedostavil a byl na možnost udělení pokuty
upozorněn
-má formu usnesení, proti němuž je možná stížnost s odkladným účinkem
-maximální výše 50 000 Kč, možno uložit i opětovně
-lze ji uložit i svědkovi, znalci, či tlumočníkovi

D) ZÁKAZ VYCESTOVÁNÍ DO ZAHRANIČÍ (77a TŘ)

-zákaz vycestovat do zahraničí není podmíněn existencí některého vazebního důvodům, a to na rozdíl od
zákazu vycestovat do zahraničí ukládaného současně při nahrazení vazby zárukou, písemným slibem,
dohledem či kaucí
-má formu usnesení, proti němuž je možné podat stížnost
- jakmile rozhodnutí nabyde právní moci je obviněný nebo osoba jež jej má u sebe, povinna vydat cestovní
doklad obviněného, jinak bude doklad odejmut dle postupu upraveného v § 79
-je to na jen nezbytnou dobu, při pominutí důvodů pak třeba nezbytně zrušit, i bez návrhu obviněného +
obviněný má právo kdykoliv žádat zrušení
-podmínky:
-musí již být zahájeno trestní stíhání (tedy pouze vůči obviněnému)
-u daného TČ musí být horní hranice alespoň 2 roky (úmyslný), 3 roky (nedbalostní)
-je to nezbytné pro dosažení účelu trestního stíhání

C) ZADRŽENÍ PODEZŘELÉHO / OBVINĚNÉHO (§ 75-77 TŘ)

-jedná se o krátkodobé omezení osobní svobody- max. 48 hodin
-jsou zde 3 možnosti zadržení:
a) zadržení obviněného policejním orgánem
-zadržení zde provede policejní orgán, který musí ihned informovat státního zástupce a spolu s tím mu
předat protokol o zadržení a všechny další potřebné materiály tak, aby mohl státní zástupce podat návrh
na vzetí do vazby, a to do 48 hodin od zadržení
-podmínky:
-jedná se obviněného
-existuje zde některý z důvodů vazby
-pro neodkladnost nelze rozhodnutí o vazbě opatřit předem

b) zadržení podezřelého policejním orgánem

-zadržení provede policejní orgán a vždy je třeba souhlasu státního zástupce
-bez tohoto souhlasu pouze pokud věc nesnese odkladu a souhlasu nelze předem dosáhnout, zejména pokud
byla osoba přistižena při páchání, nebo na útěku od TČ
-po zadržení musí být proveden výslech, sepsán protokol – způsob a důvody zadržení
-podezřelý musí být upozorněn na svá práva a musí mu být umožněna- např. obhájce
-podezřelý musí být následně:
-propuštěn na svobodu
-nebo proti němu musí být usnesením zahájeno trestní stíhání a zadržený je i s důkazním materiálem předán
st. zástupci – ten má 48 hodin na to aby předal žádost o uvalení vazby soudu
-soud následně musí do 24 hodin od doručení návrhu rozhodnout o vazbě, nebo o propuštění
-proti rozhodnutí o vzetí do vazby je přípustná stížnost
-podmínky:
-osoba podezřelá – nebylo tedy zahájeno trestní stíhání
-existuje zde některý z důvodů vazby
-jde o naléhavý případ (hrozí zde jinak zmaření účelu trestního stíhání)

c) zadržení osoby, která byla přistižena při páchání TČ, nebo bezprostředně při něm
-zde může zadržet osobu kdokoliv, ale je ihned povinen předat ji policejnímu orgánu
-zde neplatí, že to musí být jen z vazebních důvodů – zde postačuje, pokud má jít o zjištění totožnosti osoby,
o zajištění důkazů i zamezení prostému útěku
-oficiální zajištění ale provede opět až policejní orgán, což má také za následek, že 48 hodin se počítá až od
jeho předání právě policejnímu orgánu
-postup policejního orgánu je zde pak stejný jako u b)

PŘÍKAZ K ZADRŽENÍ (§ 76a TŘ)

Lze zajistit osobu podezřelou ze spáchání trestného činu vydáním soudního příkazu k jejímu zadržení.
Podmínky pro vydání:
- je-li dán některý z důvodů vazby
- podezřelému nelze doručit opis usnesení o zahájení tr. stíhání

144
 - tuto osobu nelze předvolat, předvést nebo bez odkladu zadržet podle § 76 odst. 1
Vydává soudce na odůvodněný návrh st. zástupce
Policejní orgán, který na základě tohoto příkazu provede zadržení podezřelé osoby, je povinen ji neprodleně doručit
opis usnesení o zahájení trestního stíhání, vyslechnout ji a s protokolem o jejím výslechu a dalším důkazním
materiálem předat st. zástupci tak, aby st. Zástupce mhl případně podat soudci návrh na její vzetí do vazby do 48
hodin od zadržení. V opačném případě musí být zadržený propuštěn na svobodu.

D) PŘÍKAZ K ZATČENÍ (§ 69 TŘ)

zatčením se rozumí zjištění pobytu, zadržení a krátkodobé omezení osobní svobody obviněného za
účelem jeho dodání orgánu, který příkaz k zatčení vydal
zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu
soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od zatčení vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na
svobodu
příkaz k zatčení má formu tzv. rozhodnutí svého druhu, nejde o usnesení a není proti němu přípustná
stížnost
pokud se obviněný zdržuje v cizině, je třeba vydat zatýkací rozkaz (§ 384)
mezinárodní zatykač, evropský zatýkací rozkaz – viz zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci
ve věcech trestních

E) VAZBA (§ 67-74a)
institut tr. řízení, kterým je obviněný na základě rozhodnutí soudu dočasně zbaven osobní svobody, aby mu
bylo zejména zabráněno vyhýbat se tr. stíhání nebo trestu, mařit objasňování skutečností závažných pro tr.
stíhání nebo pokračovat v tr. činnosti.
nejzávažnější trestně procesní zajišťovací opatření, má vždy jen zajišťovací funkci
čl. 8 odst. 5 LZPS: „Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě
rozhodnutí soudu.“
vzít do vazby lze toliko osobu, proti níž bylo zahájeno tr. stíhání, jen z důvodů a na dobu stanovenou zákonem
(§ 67 a 72a) a na základě rozhodnutí soudu
vazba je opatřením fakultativním a subsidiárním
fakultativní zajišťovací opatření – obviněný nemusí být vzat do vazby, i když jsou splněny všechny
zákonné podmínky
subsidiární použití vazby: musí být zjištěno, že v době rozhodování o vzetí do vazby nelze dosáhnout
jejího účelu méně závažným zajišťovacím prostředkem
o vzetí do vazby vždy rozhoduje soud (v přípravném řízení tak soudce činí jen na návrh státního zástupce –
§ 73b/1)
výkon vazby zajišťuje Vězeňská služba ve vazební věznici
§ 71: OČTŘ jsou povinny průběžně zkoumat, zda důvody vazby u obviněného ještě trvají nebo se nezměnily
a zda nelze vazbu nahradit některým z opatření uvedených v § 73 a 73a (nahrazení vazby zárukou, dohledem,
předběžným opatřením nebo slibem; peněžitá záruka).
zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních: vydávací vazba (§ 101),
předávací vazba (§ 206)

Důvody vazby
Obecné (důvodná obava):
vazba útěková – § 67 písm. a)
vazba koluzní – § 67 písm. b)
vazba předstižná – § 67 písm. c)
Zvláštní (§ 68/1, 2):
úmyslný tr. čin, se sazbou nad 2 roky TOS
nedbalostní tr. čin, se sazbou nad 3 roky TOS
Výjimka (naplnění důvodné obavy) (§ 68/3):
obviněný uprchl nebo se skrýval, nedostavuje se na předvolání, neznámá totožnost, působil na svědky, atd.
nebo opakoval tr. činnost, pro niž je stíhán, nebo v ní pokračoval nebo za ní byl v posledních 3 letech odsouzen
nebo potrestán.
Ochrana poškozeného (§ 68/4):
omezení § 68 odst. 2 se neužijí pro úmyslný tr. čin, jestliže je dán důvod vazby podle § 67 písm. c) – předstižná
vazba – a s přihlédnutím k povaze tr. činu vyžaduje vzetí do vazby účinná ochrana poškozeného (zejm. jeho
života, zdraví nebo jiného obdobného zájmu).
Rozhodnutí o vazbě (§ 73b)
o vzetí do vazby pouze soud, v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce;
pokud je obviněný zatčen podle § 69 – rozhoduje o vazbě v řízení před soudem soudce;
o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby soud a v přípravném řízení na návrh státní zástupce
soudce;
o propuštění z vazby v přípravném řízení státní zástupce;
forma rozhodnutí je usnesení.

145
Délka trvání vazby (§ 72a)
lhůta se počítá ode dne, kdy došlo k omezení osobní svobody obviněného
vazební věci jsou vyřizovány přednostně
vazba může trvat pouze nezbytně nutnou dobu
koluzní vazba max. do 3 měsíců
celková doba vazby nesmí přesáhnout:
1 rok (tr. stíhání pro přečin)
2 roky (tr. stíhání pro zločin)
3 roky (tr. stíhání pro zvlášť závažný zločin)
4 roky (tr. stíhání pro zvlášť závažný zločin, za který lze uložit výjimečný trest)
rozvržení vazby mezi přípravné řízení a hlavní líčení (⅓ přípravné řízení, ⅔ řízení před soudem)

Povinnost prověřovat trvání vazby:

všechny OČTŘ průběžně (každé 3 měsíce povinnost kontrolovat trvání vazby a rozhodnout)
pomine-li důvod vazby, musí být obviněný ihned propuštěn
nepovede-li tr. stíhání k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, musí být obviněný ihned propuštěn
obviněný má právo kdykoli žádat o propuštění

Vazební zasedání (§ 73d-73g)

institut reagující na právo obviněného na slyšení v případě rozhodnutí o vazbě (judikatura ÚS a ESLP);
smyslem tohoto institutu je umožnit obviněnému v kontradiktorním řízení uvést důležité okolnosti svědčící pro
jeho ponechání na svobodě, příp. propuštění na svobodu a vyjádřit se k existenci konkrétních skutečností,
z nichž se dovozuje naplnění důvodů vazby (§ 67), jakož i důvodů podle § 68 odst. 3, 4, pro které se nepoužije
omezení pro vzetí do vazby (nebo ponechání v ní) obviněného stíhaného pro méně závažný TČ, stejně jako
omezení, jež se váže výlučně na koluzní důvod vazby – § 67 písm. b). Účelem vazebního zasedání je umožnit
obviněnému vyjádřit se i k dalším otázkám, jež jsou pro rozhodnutí o vazbě významné. Především jde o
odůvodněnost podezření ze spáchání TČ, pro který je obviněný stíhán. Dále se může vyjadřovat i
k okolnostem, jež by případně dovolily nahradit vazbu některým opatřením uvedeným v § 73, 73a.

Nahrazení vazby
záruka, slib nebo dohled
peněžitá záruka

Rozhodnutí o vazbě:
§ 74/1 – taxativní výčet rozhodnutí
má formu usnesení, proti němuž je přípustná stížnost
doba strávená ve vazbě se započítává do uloženého trestu (§ 98/1 TZ), není-li to možné, tak se k tomu při
stanovení druhu a výměry trestu přihlédne
zákon upravuje prostředky, kterými lze i při zjištěné nebo trvající existenci důvodu vazby ji nahradit a
obviněného ponechat na svobodě (nebo jej na svobodu propustit)
jde o nahrazení vazby mírnějším procesním opatřením, kterým je: záruka za další chování obviněného
zájmovým sdružením občanů nebo důvěryhodnou osobou, písemný slib obviněného, dohled probačního
úředníka a peněžitá záruka (kauce), (§ 73, § 73a)
základní podmínkou uplatnění těchto prostředků je existence okolností odůvodňujících vzetí obviněného do
vazby
takto nahrazena může být vazba útěková a předstižná, náhrada za koluzní vazbu není možná

OPATŘENÍ JINÝCH OSOB

jde především o osoby, které mohou poskytnout poznatky o skutečnostech důležitých pro tr. řízení (svědci,
znalci), též osoby, bez jejichž přítomnosti nelze tr. řízení konat (tlumočník, v případě nutné obhajoby též
obhájce)
A) Svědek
přítomnost svědka se zajišťuje předvoláním – dle § 97 je povinnost svědčit (vyňaty jsou pouze osoby požívající
výsad a imunit podle mezinárodního práva – § 10/1)
Svědka je třeba na důsledky nedostavení se po Předvolání upozornit, zvláště na to že může být Předveden.
§ 98 – svědek může být předveden, pokud byl řádně předvolán a bez dostatečné omluvy se nedostavil.
Předvedení analogicky k § 90 odst. 3 bude realizovat Policejní orgán.

Předvolání má zpravidla písemnou formu (může být i ústní – osobní nebo telefonické).
Písemné předvolání se svědkovi nedoručuje do vlastních rukou.
B) Znalec
účast se zajišťuje předvoláním
znalce lze postihnout v případě, že se nedostaví bez dostatečné omluvy, pokutou až do výše 50 000 Kč, na
tuto možnost musí být v Předvolání upozorněn

146
 obdobný postup se použije i v případě tlumočníka
C) Obhájce
vyrozumíván o úkonech tr. řízení
v případě nutné obhajoby (§ 36, § 36a) zákon stanoví povinnost obhájce účastnit se některých úkonů.
V hlavním líčení je povinnost obhájce se dostavit, jinak není možné líčení konat (§ 202 odst. 4 TŘ)
obhájci nelze uložit pořádkovou pokutu ani jej předvést (§ 66/3 – kárný postih)
stejně se v řízení před soudem postupuje ohledně státního zástupce

147
18. Sankcionování mladistvých. Zajištění věcí v trestním řízení.
Mladiství

- jedná se o osoby, které již dovršily 15 let věku, ale nikoliv 18 let
- vedle příčetnosti se u nich vyžaduje ještě rozumová a mravní vyspělost, aby mohli rozpoznat protiprávnost
svého činu a ovládat své jednání
- jedná se zde o tzv. relativní trestní odpovědnost (zatímco stanovení jasné hranice 18 let je absolutní trestní
odpovědností)
- tato vyspělost resp. nevyspělost musí být podstatná a zpravidla se posoudí ve vztahu k vrstevníkům
- pokud zde bude tato nevyspělost dána, bude s ním postupováno jako s dětmi mladšími 15-ti let
- zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (ZOM)
- - nahradil prakticky celou hlavu VII. obecné části TZ
- - upravuje podmínky odpovědnosti za protiprávní činy uvedené v TZ, kterých se dopustili osoby mladší patnácti
let a mladiství, opatření jim za takové činy ukládaná, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech
mládeže
- - v obecných ustanoveních zákon vymezuje pojmy, se kterými poté pracuje a základní zásady platné pro
soudnictví ve věcech mládeže
- - následují ustanovení o trestní odpovědnosti mladistvých, zániku trestnosti a různých kategoriích opatření
ukládaných mladistvým
- - obsahuje i procesní úpravu řízení s mladistvými
- 2. z.č. 165/1950 Sb., na ochranu míru
- 3. z.č. 184/1964 Sb., kterým se vylučuje promlčení stíhání nejzávažnějších trestných činů proti lidskosti
spáchaných ve prospěch nebo ve službách okupantů
- 4. z.č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci
- 5. § 5 z.č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu
- 6. z.č.169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a další.
Základy trestní odpovědnosti mladistvého
§ 109 TrZ => postupuje se podle TrZ, pokud ZSM nestanoví jinak.
Provinění (základ trestní odpovědnosti) a opatření (právní následek provinění – sankce).

Provinění:
- Provinění je i příprava provinění (§ 20 TrZ), pokus provinění (§ 21 TrZ) a účastenství na provinění ve
formě organizátorství, návodu a pomoci (§ 24 TrZ).
- Společenská škodlivost = materiální stránka provinění (v případech trestněprávně postižitelných provinění
by mělo jít o činy obecně škodlivější, než jsou ty, za které je možně trestně stíhat dospělé)
- Skutková podstata = formální stránka provinění
- Subjekt provinění - Subjekt je to specifické, co charakterizuje trestní odpovědnost mladistvých. Musí být
fyzickou, trestně odpovědnou osobou, která svým jednáním naplnila všechny znaky provinění v trestním
zákoníku. Obecné obligatorní formální znaky:
o Věk – dovršení 15. a nepřekročení 18. roku věku (§ 25 TrZ a § 2 odst. písm. c) ZSM),
o Příčetnost – stejně jako u dospělých, ale jen za předpokladu, že důvodem případné
nezpůsobilosti byla duševní porucha
o Rozumová a mravní vyspělost – nutnost schopnosti rozpoznání protiprávnosti spáchaného činu
a schopnosti ovládnutí svého jednání (§ 5 odst. 1 ZSM) = relativní trestní odpovědnost
mladistvých

Osobnost pachatele provinění: možnost diferenciace při posuzování základů trestní odpovědnosti, ale i možnost
individualizace při vyvozování trestněprávních důsledků! (§ 3 odst. 3 ZSM)

Právní omyl mladistvého z hlediska viny a sankcí: Stejně jako u dospělých zásadně platí, že neznalost právních
přepisů je nečiní trestně neodpovědnými. K neznalosti právních předpisů je však třeba přihlédnout jak z hlediska
viny, tak i při úvaze o sankci. Častěji než u dospělých nezaviněné jednání podle § 19 ods. 1 TrZ – nebudou si
vědomi protiprávnosti svých činů (u omluvitelného omylu, kdy se omylu vyhnout nemohli). U neomluvitelného omylu
(kterého se mohli vyvarovat) jednají zaviněně. Takový omyl jen polehčující okolnost podle § 41 písm. h) TrZ. Nebo
možnost snížení výměry ukládaného trestního opatření podle § 32 ZSM. Jednání v omylu nelze spojovat
s nedostatečnou mravní a rozumovou vyspělostí či příčetností mladistvého!

Nedostatek protiprávnosti a trestnosti provinění: Zánik trestnosti (stejně jako u dospělých) nejdříve po spáchání
činu a nejpozději před pravomocným rozhodnutím. Zánikem trestnosti provinění zaniká trestní odpovědnost
mladistvého Okolnosti způsobující zánik protiprávnosti a trestnosti (resp. trestní odpovědnosti) provinění kromě
obecných důvodů vedoucích k zániku trestnosti
- Účinná lítost (§ 7 ZSM) – i v případech, kdy podmínky účinné lítosti splněny až po dovršení 18. roku, 4
podmínky (splnit kumulativně):
o Provinění s horní hranici trestu odnětí svobody max. 5 let
o Dobrovolně odstranil/napravil způsobený následek, anebo se o to pokusil (musí udělat vše, co
mu jeho síly a možnosti dovolují)

148
 o Svým chováním projevil účinnou snahu po nápravě (projeví se při odstraňování následků
o Čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného/společnost (tj. i nehmotná újma)

Podmínky jsou výhodnější, než podmínky u účinné lítosti podle § 33 TrZ. Důsledky účinné lítosti: § 172 odst. 1
písm. f), § 188 odst. 1 písm. c) a § 226 písm. e) TŘ. (zastavení trestního řízení/zproštění obžaloby)
- Promlčení (§ 8 ZSM) – oproti dospělým speciální kratší doba, 10/5/3 roky podle závažnosti spáchaných
provinění, rozhodující pro určení délky jsou nesnížené trestní sazby uvedené v TrZ., Ostatní (počátek,
stavění, přerušení běhu promlčecí doby, vyloučení promlčení) podle obecné úpravy v § 34 odst. 2,3,4 a
v § 35 TrZ

Právní následky provinění a činu jinak trestného jako provinění mladistvého, trestněprávní alternativy
Kromě sankcí se u mladistvých uplatňují i specifické alternativy k potrestání (upuštění od uložení trestního opatření
podle § 11 a § 14 ZSM, odstoupení od trestního stíhání podle § 70 a násl. ZSM).

Opatření = základní trestně právní následky provinění, jejich sankční prvky nejsou dominantní charakteristikou:
Dělení (§ 10 ZSM) na výchovná opatření (VO), ochranná opatření (OO) a trestní opatření (TO)
- Výchovná (§ 15 odst. 2 ZSM): Dohled probačního úředníka (§ 16), Probační program (§ 17), Výchovné
povinnosti (§ 18), Výchovná omezení (§ 19), Napomenutí s výstrahou (§ 20)
- Ochranná (§ 21 odst. 1 ZSM): Ochranné léčení (§ 21 ZSM ve spojení s § 99 TrZ), Zabezpečovací detence
(§ 21 ZSM ve spojení s § 100 TrZ), Zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 21 ZSM ve spojení s §
101 – 104 TrZ), Ochranná výchova (§ 22 ZSM)
- Trestní (§24 odst. 1 ZSM): Obecně prospěšné práce (§ 26 ZSM, § 62 -65 TrZ), Peněžité opatření (§ 27
ZSM, § 67 – 69 TrZ), Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu (§ 28 ZSM, § 67 – 69 TrZ),
Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 70 – 72 TrZ), Zákaz činnosti (§ 26 ZSM, § 73 – 74 TrZ),
Vyhoštění (26 ZSM, § 80 TrZ), Domácí vězení (§ 60, 61 TrZ), Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné
společenské akce (26 ZSM, § 76 TrZ), Odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu
(podmíněné odsouzení), (§ 33 ZSM, § 84 a násl. TrZ), Odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební
dobu s dohledem (§ 33 ZSM), Odnětí svobody nepodmíněné (§ 31 ZSM, § 55 a násl. TrZ)

Výčet je taxativní. Monismus právních sankcí (na rozdíl od dualismu u dospělých) Další možné reakce na provinění:
opatření v rámci alternativních procesních způsobů řešení trestních věcí (odklony, upuštění od potrestání), dále
např. občanskoprávní povinnost k náhradě škody

Hierarchie sankcí (opatření a forem řešení trestné činnosti): 1) Odklon od trestního stíhání; 2) Výchovná a ochranná
opatření; 3) Trestní opatření nespojená s bezprostředním odnětím svobody; 4) Trestní opatření nepodmíněného
odnětí svobody

Výchovná opatření: Klíčový význam, jejich prostřednictvím lze nejúčinněji reagovat na aktuální životní poměry
mladistvého. Veliká variabilita umožňující přistupovat ke každému mladistvému individuálně. Uplatnění těchto
opatření => podmínky pro naplnění zásady ekonomie trestního práva (subsidiarity trestní represe). Účel: vytvoření
podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého, jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu
páchání provinění (srov. § 9 odst. 1 ZSM) Nutná kvalifikovaná spolupráce s úředníkem Probační a mediační služby
nebo příslušným OSPODem. Ukládání: V zásadě ve všech trestních věcech, ve kterých je namístě určitým
způsobem cíleně působit na mladistvého, v přípravném řízení ukládá státní zástupce, jinak soud pro mládež (§ 15
odst. 1, 3 ZSM), neplatí zákaz reformationis in peius (odvolací soud může uložit VO, které soud prvního soudu
neuložil) O uložení se rozhoduje usnesením (případně rozsudek, pokud je ukládáno v meritorním rozhodnutí)
Možno uložit jedno nebo i více vedle sebe.
- V průběhu trestního řízení: (§ 15 odst. 3 ZSM ve spojení s § 10 odst. 2 ZSM) Jen se souhlasem
mladistvého a souhlas může být kdykoliv odvolán (důsledek presumpce neviny), uložením nekončí trestní
řízení, může trvat jen do pravomocného skončení trestního stíhání (§ 15 odst. 3 ZSM), nejdéle však po
dobu tří let (§ 15 odst. 1)
- V meritorním rozhodnutí: (§ 15 odst. 1) Zásadně bez souhlasu (výjimka: probační program). V rozsudcích,
jimiž byl uznán vinným, a buď mu bylo uloženo trestní opatření, příp. i ochranné, nebo bylo od toho
upuštěno; pokud se nesplní jednorázovým úkonem, stanovit dobu trvání.
- V rámci odklonů mohou být VO uložena při (Předpoklady zásadně stejné jako u ukládání v meritorních
rozhodnutích):
o Při podmíněním zastavení trestního stíhání (§ 307 odst. 1 TrŘ a § 69 písm. a) ZSM)
o Při schválení narovnání (§ 309 TrŘ a § 69 písm. b) ZSM)
o Při odstoupení od trestního stíhání (§ 69 písm. c) a § 70 odst. 1 ZSM)

Změna nebo zrušení před i v průběhu výkonu (nikoli po), předpoklady (§ 15 odst. 5 ZSM): Plnění výchovného
opatření pro mladistvého nemožné (např. kvůli zdravotnímu stavu, problémům na straně realizátora programu)
nebo plnění nelze spravedlivě požadovat (např. zhoršení rodinných poměrů)

Výkon v přípravném řízení zajišťuje SZ (může předat PMS), ve stadiu řízení před soudem zajišťuje soud (může
předat PMS). Samotný dohled vykonává probační úředník.

149
Zánik: 1) Uplynutím doby, 2) Zrušením, 3) Splněním, provedením (jednorázová plnění)
Úprava VO je komplexní, nepoužije se TrZ (výjimka u pachatelů blízkých věku mladistvých).

Ochranná opatření: Účel: kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit společnost před
pácháním provinění mladistvými (§ 21 odst. 1 ZSM). Potřeba uložení a jejich intenzita není zásadně dána
společenskou škodlivostí spáchaného činu, ale zejména potřebou léčení, výchovy a izolace (tj. ochrany
společnosti) Nemohou být prominuta formou milosti, výkon se nepromlčuje a nezahlazují se. Ukládání jen soudem
pro mládež a při rozhodování o věci samé, odvolací soud není omezen zákazem reformationis in peius. Doba
trvání se nestanovuje předem. Mohou být uložena buď samostatně (např. při upuštění od potrestání) nebo i vedle
výchovného nebo trestního opatření (např. ochranné léčení vedle trestního opatření odnětí svobody) Lze uložit i
více ochranných opatření vedle sebe, pokud to je opodstatněné. V průběhu výkonu lze měnit na jinou formu téhož
druhu (ústavní x ambulantní forma) nebo na jiný druh ochranného opatření.

Zánik: 1) Rozhodnutím soudu poté, co splnilo svůj účel, 2) Uplynutím stanovené doby zákonem (dovršení 18. roku
u ochranné výchovy /soud může ještě o rok prodloužit/, po dvou letech u ochranného léčení), 3) Realizací (u
opatření realizujících se jednorázovým úkonem)
ZSM upravuje pouze ochrannou výchovu, ostatní podle TrZ!

Trestní opatření V tomto systému je důraz kladen především na výchovná a ochranná opatření, zaměřená do
budoucna. Ale i trestní napomáhají vytváření vhodných podmínek pro další rozvoj mladistvých (§ 3 odst. 1 a § 24
odst. 2 ZSM) a omezují negativní vlivy vnějšího prostředí (§ 9 odst. 1 ZSM). Toto je zásadní rozdíl oproti trestům
ukládaných dospělých. Ale ochrana společnosti před trestnou činností taky hraje roli. Obsahují negativní hodnocení
spáchaného činu a jeho pachatele a působí mu újmu. Nenastupují po každém provinění, někdy místo nich
výchovné nebo ochranné opatření. Tato opatření bývají ukládána i vedle trestních. (projev subsidiarity trestní
represe)

Ukládání: Jen soudy pro mládež. S modifikacemi se uplatňují základní zásady (předpoklady) pro stanovení druhu
a výměru trestního opatření vymezené v § 37 - § 45 TrZ:
- Účel trestního opatření (§9 odst. 1, § 24 odst. 2 ZSM)
- Povaha a závažnost provinění (§ 39 odst. 1, 2 TrZ)
- Možnost nápravy a poměry mladistvého (§ 39 odst. 1 TrZ)
- Okolnosti polehčující a přitěžující (§ 41, 42 TrZ, § 25 odst.1 ZSM) – polehčující okolnosti v ZSM rozšířeny
o:
o Úspěšné vykonání probačního programu
o Poskytnutí zadostiučinění poškozenému
o Chování, že lze předpokládat, že se již trestné činnosti nedopustí
o Spáchání provinění ve stavu zmenšené příčetnosti, který si přivodil vlivem návykové látky (§ 25
ods. 2 ZSM): na rozdíl od dospělých k tomu soud přihlíží. Není to jednoznačně přitěžující, ani
polehčující okolnost, soud jen musí přihlédnout.
- Zvláštní předpoklady pro ukládání jednotlivých druhů trestních opatření (obecná část TrZ)

Lze uložit i více druhů trestních opatření vedle sebe. S modifikacemi se uplatní obecná úprava ukládání
souhrnného, úhrnného a společného trestního opatření. Po zvýšení nesmí horní hranice převýšit 5 let (10 u
výjimečného). Pokud spáchal provinění a po dovršení 18. roku trestný čin, tak se při úhrnných a souhrnných
trestních opatření (trestu) hranice trestních sazeb u provinění posuzují podle ZSM. To neplatí u pokračujících,
hromadného a trvajících trestného činu (protože to je jen skutek a jeden trestný čin)

Zánik: 1) Po pravomocném uložení do jejich výkonu - Zánik práva státu na výkon trestních opatření důsledku
promlčení jejich výkonu (§ 34 ZSM), promlčecí doba 5/10 let, 2) Po jejich výkonu- Zánik negativních účinků
odsouzení pro pachatele – ex lege zahlazují po vykonání, nepodmíněného odnětí svobody na rok a výš (to po
výkonu rozhodnutím soud i bez návrhu).

Jednotlivá trestní opatření – větší část upravena v TrZ.

Nepodmíněné odnětí svobody: (§ 31 ZSM, § 55 a násl. TrZ) - Ultima ratio. Trestní sazby stanovené v TrZ se snižují
na polovinu, dolní hranice 1 rok, horní 5. Může být prodlouženo na 10. Dolní lze snížit podle§ 32 ZSM, 40 odst. 2
TrZ, § 58 odst. 2, 4, 5, 6 TrZ. Výkon upravuje § 60 a násl. z. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a §
82 a násl. vyhlášky MS č. 345/1999 Sb. Výkon věznicích pro mladistvé nebo ve zvláštních odděleních pro mladistvé
nespecializovaných věznic. Mladiství rozděleni do skupin A, B, C, D podle osobnosti mladistvého a spáchaného
provinění. Po dovršení 19. roku může soud pro mládež přeřadit do věznice pro ostatní odsouzené (§ 79 ZSM).
Považuje se za přeřazení do věznice s přísnějším režimem.

Alternativy k potrestání mladistvého: Je nezbytné dát mladistvým, kteří se dopustili provinění, najevo, že se
dopustili něčeho zavrženíhodného. K tomu za určitých okolností postačují namísto trestních opatření alternativy
k potrestání. Jedná se o hmotněprávní alternativy (X odklony – procesněprávní alternativy). Lze jen ve standardním
trestním řízení a jen, pokud je uznána vina. Není na ně právní nárok. :
- Obecné (definitivní) upuštění od uložení trestního opatření (§ 11 ZSM, neuplatní se úprava v TrZ), u
provinění, trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, mladiství spáchání lituje a

150
 projevuje účinnou snahu po nápravě a: 1) postačí projednání, 2) omluvitelná neznalost pr. předpisů nebo
3) záruka za mladistvého
- Zvláštní upuštění od uložení trestního opatření z důvodu duševní poruchy nebo uložení jiného opatření
(§ 12 ZSM, neuplatní se úprava v TrZ)
- Podmíněné upuštění od uložení trestního opatření (§ 14 ZSM, neuplatní se úprava v TrZ), podmínky
stejné jako u obecného upuštění, nad rámec: potřeba sledování chování mladistvého

Možnosti reakce na činy jinak trestné spáchané trestně neodpovědnými mladistvými: § 5 odst. 1 ZSM, § 26 TrZ:
Trestní odpovědnost mladistvého vylučují (ve spojení s absencí rozpoznávacích nebo ovládacích schopností ve
vztahu k činu): Nepříčetnost a Nedostatečná rozumová nebo mravní vyspělost (oboje v době spáchaní činu).
Uplatní se vůči nim (§ 5 odst. 2 ZSM): Ochranná opatření dle hlavy II a opatření dle hlavy III.

Specifika přístupu k pachatelům ve věku blízkém věku mladistvých Trestní předpisy nevymezují, aplikační praxe:
do 21 let, obecná polehčující okolnost (§ 41 písm. f) TrZ) Projednávají obecné soudy, stejné postupy a principy
jako vůči dospělým. Jen určitá modifikace v oblasti trestání: Při podmíněném upuštění od potrestání možnost
uložení výchovných opatření podle ZSM (§ 48 odst. 5 TrZ).

18.2 Děti v trestním právu hmotném

ZSM vytyčuje prostor pro adekvátní reakci na všechny protiprávní činy mládeže, tj. i dětí do 15 let (§ 2 odst. 1 písm.
a), odst. 2 písm. a) ZSM). ČJT je beztrestný vzhledem ke konkrétním okolnostem charakterizujícím osobu
pachatele (dítě do 15 nebo mladistvý bez dostatečné rozumové a mravní vyspělosti), reakci na něj upravuje hlava
III ZSM. Reakce na jiné protiprávní činy než ČJT upravena v občanském právu hmotném a procesním (§ 89 odst.
3 ZSM). ČJT projednávány podle OSŘ a ZZŘS (§§451-491 – péče soudu o nezletilé) s modifikacemi dle ZSM (lex
specialis) před soudy pro mládež.

Cíl = ochrana dětí před kriminální kariérou; předcházení kriminalitě, příp. přijímání opatření snižujících
pravděpodobnost recidivy.

Základy trestní „odpovědnosti“ trestně neodpovědných dětí za činy jinak trestné

Jedná se o specifickou občanskoprávní (tj. mimotrestní) quasiodpovědnost. V principu vychází s obdobných zásad
jako odpovědnost trestní. Dítě nenese automaticky odpovědnost za jakýkoliv čin srovnatelný svou společenskou
škodlivostí s trestným činem (proviněním). Zásadní nejsou jen objektivní okolnosti, ale i subjektivní vztah dítěte,
které se ho dopustilo (zda bylo schopno pochopit jeho podstatu a domyslet jeho důsledky) => reakce není založena
na objektivní odpovědnosti, nutné je zavinění.

Čin jinak trestný: Jsou naplněny všechny znaky objektivní a subjektivní stránky trestného činu, ale nejedná se o
trestný čin kvůli chybějícím znakům subjektu. Nutno posuzovat míru společenské škodlivosti činu, pro zjištění, zda
se bude postupovat podle ZSM. Mělo by jít o činy škodlivější, než u odpovědných mladistvých. Zkoumat pohnutky,
schopnost posoudit nesprávnost a zavrženíhodnost jednání, způsob provedení činu, okolnosti, za kterých k němu
došlo, vztah k poškozenému apod. Subjekt ČJT: Neodpovědnost založena na věku (do 15 let), u mladistvého na
roz. a mrav. vysp./nepříčetnosti. Dolní hranice, od které je možné ZSM použít, stanovena není. Základní
předpoklady pro užití ZSM je „zaviněné“ jednání, tj.: 1) Spáchání činu jinak trestného, 2) Schopnost uvědomovat
si všechny skutečnosti relevantní pro hodnocení daného činu coby jinak trestného, 3)Chápat smysl a účel přijatých
opatření

Přibližně se dá dolní hranice stanovit na začátek školní docházky. U jiných protiprávných činů (§§ 2920 - 2921
NOZ) deliktní způsobilost dle NOZ. Deliktní způsobilost = schopnost ovládnout své jednání a posoudit jeho
důsledky (intelektuální stránka) a schopnost vůle (ne)rozhodnout se pro určité jednání (volní stránka).

Právní následky činu jinak trestného

Opatření (x opatření podle zákona o rodině, která ukládají obecné soudy, příp. OSPODy a reagují na narušení
rodinných vztahů). Základní právní následek, primární reakce, sankční prvky nejsou dominantní složkou. Důraz na
motivační působení. Účel (§ 1 odst. 2 , § 3 odst. 1 , § 93 odst. 8 ZSM): 1) Zdržení se páchání protiprávních činů,
nalezení společenského uplatnění, přispění k odčinění újmy, 2) Obnovení narušených sociálních vztahů, začlenění
dětí do rodinného asociálního prostředí, předcházení protiprávním činům, 3)Výchovné působení.
V některých případech lze dosáhnout účelu již pouhým projednáním přes soudem/SZ podle § 93 odst. 10 ZSM.
Odklony možné nejsou (osř odklony nezná), je tedy nutné řízení před soudem ikdyž účelu bylo dosaženo
projednáním před SZ.

Druhy opatření (§ 93 odst. 1): Výchovná povinnost (§ 93 odst. 1 písm a), § 18 ZSM), Výchovné omezení (§ 93
odst. 1 písm b), § 19 ZSM), Napomenutí s výstrahou (§ 93 odst. 1 písm c), § 20 ZSM), Zařazení do terapeutického,
psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče (§ 93 odst. 1 písm d)
ZSM), Dohled probačního úředníka (§ 93 odst. 1 písm e), § 16 § 80 ZSM), Ochranná výchova (§ 93 odst. 1 písm
f) odst. 2,3, ZSM), Ochranné léčení (§ 93 odst. 1 písm g) odst. 4,5 ZSM)

Výčet je taxativní. Výčet představuje i hierarchii opatření. Za určitých okolností možná i předběžná opatření (§12 a
§452 ZZŘS, subsidiárně 76, § 102 OSŘ) formou usnesení. Ukládání: Lze uložit pouze ta opatření, která jsou možná

151
podle zákona účinného v době uložení. Jen soudem pro mládež v meritorním rozsudku. Je možné uložit více
opatření současně. Odvolací soud není vázán zákazem reformationis in peius Předpoklady uložení: 1) prokázáni,
že se dítě dopustilo činu jinak trestného a 2) k dosažení účelu nepostačí projednání činu. Opatření podle § 93 ZSM
je možné uložit a vykonat pouze do dovršení 18. roku, výjimečně lze prosloužit do 19. roku ochrannou výchovu.
Opatření se ukládají za každý čin jednotlivě, nelze tedy užít analogii s úhrnným a souhrnným trestem. Ve výrocích
rozhodnutí není určena doba trvání opatření. Zánik: 1) Splnění u jednorázových povinností, 2)Splnění účelu –
rozhodnutí o zrušení, 3)Zrušení

Změna opatření možná při změně poměrů podle§ 163 odst. 2 OSŘ. Zásadně není možné měnit jeden druh opatření
na jiný (výjimka ochranná výchova na ústavní a obráceně). Mění se rozsudkem. Upuštění od uložení opatření (§
93 odst. 10 ZSM) – 2 předpoklady: 1) Dítě spáchalo čin jinak trestný (§ 2 odst. 2 písm a), § 89 odst. 2 ZSM) a 2)
Účelu zákona dosaženou již pouhým projednáním soudem nebo SZ (§ 1 odst. 2, § 93 odst. 10 ZSM). Jedná se o
meritorní rozhodnutí.

18.3. Mladiství v trestním právu procesním

Smysl, účel a zásady speciální úpravy viz výše. K procesním zásadám připadá ještě zásada posílení postavení
poškozeného a jeho zájmu.

Zvláštní způsob trestního řízení (§ 291 TrŘ), ZSM je lex specialis.

Odchylky trestního řízení ve věcech mladistvých: Neužije se jich: 1)U provinění, která byla spáchána jak před
dovršením 18. věku, tak po dovršení 18, pokud TrZ na čin spáchaný po dovršení 18. věku stanoví trest stejný nebo
přísnější (§73 odst. 1), 2) Bylo-li trestní stíhání zahájeno po dovršení 19. roku (§73 odst. 2). Cílem odchylek je
působit výchovně již v průběhu řízení a zamezit dalšímu ohrožení vývoje mladistvého. Proto je nutné také zajistit
specializované orgány a obligatorní obhajobu.
- Odchylky související se specializací a příslušnosti orgánů činných podle ZSM: vykonávají soudy pro
mládež (§ 4 ZSM), tj. u okresních, krajských, vrchních soudů zvláštní senát mládeže; zvláštní průprava
pro zacházení s mládeží soudců pro mládež, státních zástupců, policejní orgány, úředníci Probační a
mediační služby (§ 3 odst. 8 ZSM) zvláštní místní příslušnost podle bydliště mladistvého (§ 37 odst. 1
ZSM)
- Související se způsobem provádění úkonu řízení ve věcech mladistvých (§41 ZSM): povinnost
spolupracovat s OSPODem; výslech ohleduplný a šetřící osobnost mladistvého (§ 57 ZSM); vyšetření
duševního stavu mladistvého dvěma znalci (§ 58 odst. 1 ZSM)
- Odklony a Odstoupení od trestního stíhání mladistvého: odklony dle TrŘ (podmíněné zastavení TS § 307
a § 308 TrŘ, narovnání §§ 309 – 314 TrŘ), v ZSM rozšířeno o odstoupení od trestního stíhání (SZ nebo
soud; podmínky: trest odnětí svobody do tří let, neúčelnost trestního stíhání a potrestání není nutné k
odvrácení páchání dalších provinění, § 70 ZSM). U všech odklonů splnit podmínky v § 68 (podezření ze
spáchání provinění důvodné a mladistvý projevil připravenost nést odpovědnost)
- Týkající se práv mladistvého obviněného a jeho zákonného zástupce: právo na nutnou obhajobu (§ 42
odst. 2, 3, 4, § 44 ZSM); ochrana osobnosti a soukromí (§§ 52-54 ZSM); průběžné poučení (§ 42 odst. 3
ZSM); právo na zastoupení svým ZZ (§ 43 odst. 1)
- Účast veřejnosti na řízení v trestních věcech mladistvých: výrazně omezena, souvisí s ochranou
soukromí, § 54 odst. 1 stanoví, kdo může; mladistvý může zažádat o veřejné projednání
- Specifika vazby a zadržení mladistvého: § 46 - 51 ZSM Vazba krajní prostředek, Pokud zadržen, tak
odděleně od dospělých, doba zadržení stejná jako u dospělých, Alternativy: krom obecných i umístění v
péči důvěryhodné osoby (§ 50 ZSM), v praxi doporučována včasná pomoc probačního úředníka (§ 4 odst.
1 zákona o PMS). O vzetí do vazby se informuje zákonný zástupce, zaměstnavatel, PMS, OSPOD.
Vazební lhůty kratší: 2/6 měsíců (§ 47 ZSM). O prodloužení nerozhoduje státní zástupce, ale soud.
- Zájmy a práva poškozeného: (§ 45 ZSM) poučovací povinnost a poskytovat podporu při praktickém
uplatňování. Poškozený má vliv na průběh řízení – např. odstoupení od tr. stíhání (ne/souhlas
poškozeného s rozsahem a způsobem náhrady škody)

Vykonávací řízení a jeho specifika ve věcech mladistvých: Příslušnost podle § 315 TrŘ – ten, kdo jej učinil (státní
zástupce v přípravném řízení a soud pro mládež po podání obžaloby). V ZSM zvláštní úprava: Ochranné výchovy
(§ 82 – 87); Dohledu probačního úředníka (§ 80); Probačního programu (§ 17 odst. 4, 5); Odnětí svobody (§ 76 –
79).

Jinak obecná úprava v TrŘ a souvisejících nebo prováděcích předpisech. Kde úprava chybí, výkon se přizpůsobuje
povaze opatření. Specifika výkonu trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody: rizika vedlejších
negativních důsledků omezena na minimum.

- Odklad výkonu již uloženého trestního opatření nepřevyšující jeden rok, z důvodu dokončení vzdělání
nebo jiné přípravy na povolání, soud pak může upustit od výkonu Vlastní výkon upravuje z. č. 169/1999
Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (§ 60 – 65)
- Podmíněné propuštění po splnění zákonných podmínek (§ 88, 89, 91 TrZ) i dříve než vykoná polovinu
trestního opatření. (§ 78 ZSM)

152
Zahlazení odsouzení § 88 ZSM. U trestního opatření odnětí svobody převyšující jeden rok (u kratších fikce
neodsouzení) Rozhoduje soud pro mládež, který rozhodoval v prvním stupni, i bez návrhu.
Role probačního úředníka a Probační a mediační služby klíčová, působnost v § 75 ZSM. Řízení o činu jinak
trestném spáchaném neodpovědným mladistvým se vede stejné řízení jako u dětí (viz níže).

18.4 Děti v trestním právu procesním

Dle § 159a odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm d) TrŘ státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením
trestního stíhání odloží věc pro nepřípustnost z důvodu, že jde o osobu, která pro nedostatek věku není trestně
odpovědná. Projednáváno ve svébytném občanském řízení před soudy pro mládež. Jedná se o nespor vycházející
z právní úpravy řízení ve věcech péče o nezletilé v ZZŘS (§§451-491), podpůrně OSŘ (ne TrŘ!!!) s modifikacemi
podle ZSM (§ 89 - 96). Na rozdíl od trestního řízení jiné principy, jiný předmět a průběh jednání, způsob dokazování,
jiné lhůty, jiné odvolací řízení. Platí zde základní procesní zásady pro řízení ve věcech mládeže (viz začátek otázky)
a vedle toho zásady pro nesporná řízení: oficialita, jednotnost řízení a vyhledávací zásada. Projednávají se činy
jinak trestné spáchané nejpozději v den 15. narozenin. Projednání tímto způsobem možné nejpozději do dovršení
18 let. Dvě fáze řízení před soudem: 1) Zda dítě spáchalo ČJT (je „vinno“?), 2) soud rozhoduje o vhodné reakci na
ČJT - uložení opatření/upuštění od uložení opatření (§ 93 odst. 10 ZSM). 2. fáze nastupuje, jen pokud je zjištěno,
že se dítě dopustilo ČJT. Účel: výchovné působení a ochrana před škodlivými vlivy (§ 93 odst. 8 ZSM)

Podmínky řízení:

- Návrh na zahájení (79 OSŘ, § 4 ZSM) oprávněno pouze státní zastupitelství podle § 90 odst. 1 ZSM;
případně rozhodnutí soudu (usnesení) o zahájení řízení na základě vlastních poznatků, nebo z podnětu
jiných orgánů/osob (§81 odst. 2 OSŘ, § 90 odst. 2 ZSM)
- Podmínky týkající se soudu, tj. pravomoc (§ 7 OSŘ, § 4 ZSM), příslušnost věcná, místní a funkční (§ 9,
§84 – 89, § 10, 10a OSŘ, §§3-4 ZZŘS). Věcná příslušnost: okresní soudy (§3/1 ZZŘS; samosoudci § 36a
odst. 2 OSŘ) Místní příslušnost (§ 4/2 ZZŘS) podle bydliště nezletilého
- Podmínky na straně účastníků, tj. způsobilost být účastníkem (§19 OSŘ). Procesní způsobilost (§ 20
OSŘ), způsobilost být zástupcem a oprávnění k zastupování (§ 22 – 29 OSŘ, § 91 ZSM)
- Negativní procesní podmínky, tj. překážka litispendence (§ 83/1 OSŘ), překážka rei iudicate (§ 159a/4
OSŘ)

Účastníci řízení: 1) Dítě – musí být zastoupeno opatrovníkem, kterým je pouze advokát (§ 91 odst. 2 ZSM); 2)
OSPOD, 3) Zákonní zástupci, osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy nebo jiné obdobné péče, 4) Další osoby,
o jejichž právech a povinnostech má být jednáno, 5) Stání zastupitelství (pokud podalo návrh na zahájení řízení)
Účastníkem není poškozený! Úkony soudu a účastníku před zahájením řízení: Předběžné opatření (§ 76 OSŘ, §
452 ZZŘS), Zajištění důkazů (§ 78 OSŘ)

Průběh řízení před soudem prvního stupně: Zahájení na návrh SZ nebo ex offo. Pokud zahajuje soud, státní
zastupitelství není účastníkem a nemůže do něj ani vstoupit! Jednání ústní, předvolání účastníci, jejich zástupci a
všechny, jejichž přítomnost je třeba (§ 115 odst. 1 OSŘ) Mělo by být co nejdříve (lhůta pro nařízení jednání není)
Veřejnost vyloučena (§ 92 odst. 2, 3 ZSM) Ochrana informací o věci, o nezletilém (§ 94 odst. 1, 2 ZSM) Dítě nemusí
být vyslechnuto, pokud se dá jeho čin prokázat jiným způsobem, jeho vyjádření k věci vždy zjistit (§ 92 odst. 1
ZSM) Vždy nutné meritorní rozhodnutí (nepřichází v úvahu žádná forma odstoupení od projednání věci, podmíněné
zastavení projednávání, schvální smíru, ani narovnání.) Možné pouze zpětvzetí podaného návrhu na zahájení
řízení a následné zastavení řízení (§ 96 OSŘ) Možné 4 meritorní rozhodnutí: 1) Uložení opatření podle § 93 odst.
1 ZSM – dítě se dopustilo ČJT a k účelu ZSM nepostačí projednání ani přijetí jiných opatření (rodinné právo), 2)
Upuštění od uložení opatření podle § 93 odst. 10 ZSM, 3) Zamítnutí návrhu státního zastupitelství podle § 89 odst.
2 a § 93 odst. 1 ZSM a contrario, 4) Zastavení řízení podle § 89 odst. 2 a § 93 odst. 1 ZSM a contrario
Rozhoduje se i o nákladech řízení (§ 151 odst. 1 OSŘ, §23 ZZŘS, § 95 ZSM)

Opravná řízení mohou iniciovat pouze účastnící řízení a v zásadě jen ti, pro které je rozhodnutí nepříznivé. Uplatnit
se mohou všechny typy opravných řízení v civilních věcech: 1) Odvolací řízení (§ 201 a násl. OSŘ, § 28 ZZŘS),
2) Dovolací řízení (§ 236 a násl. OSŘ, §30 ZZŘS), 3) Obnova řízení (§ 228 a násl. OSŘ, § 29 ZZŘS), 4) Řízení o
žalobě pro zmatečnost (§ 229 a násl. OSŘ, § 29 ZZŘS)

Vykonávací řízení: Zajišťuje soud pro mládež, ZSM upravuje jen rámcově výkon dohledu probačního úředníka (§
93 odst. 6) a výkon ochranného léčení (§ 95a). U ostatních analogicky aplikovat ustanovení o případech nejbližších.

153
To je výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí. Zahajuje se na návrh nebo usnesením soudu o zahájení z úřední
povinnosti. Dítěti se znovu ustanovuje opatrovník.

Sankcionování mladistvých
 Opatření= právní následky 1) provinění mladistvého a 2) činu jinak trestného dítěte mladšího 15 let (to není
trestně odpovědné); k účelu opatření viz minulá otázka * U mladistvého lze ukládat opatření trojího
druhu(výchovná, ochranná, trestní opatření)
 Dětem mladším 15 let pouze opatření uvedena v § 93(1) ZSVM(výchovná povinnost, výchovné omezení,
napomenutí s výstrahou, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného
výchovného programu ve středisku výchovné péče, dohled probačního úředníka, ochranná výchova)
 ⇒ Monismus trestněprávních sankcí– na rozdíl od sankcionování dospělých (dualismus) ZSVM vytváří
ucelený systém hmotněprávní reakce na protiprávní čin mladistvých a dětí mladších 15 let. Opatření jsou
hierarchizovány, kdy přednostně by měly být ukládána výchovná opatření a trestní opatření naopak pouze
jako prostředek ultima ratio (viz § 3(2) ZSVM)
 Základní vodítko pro používání jednotlivých složek jednotného systému opatření(§ 3(3) věta
první) – patření uložené podle tohoto zákona musí přihlížet k osobnosti toho, komu je ukládáno, včetně jeho
věku a rozumové a mravní vyspělosti, zdravotnímu stavu, jakož i jeho osobním, rodinným a sociálním
poměrům, a musí být přiměřené povaze a závažnosti spáchaného činu ⇒ primární tedy jsou osobní
poměrymladistvého/dítěte mladšího 15 let; základním kritériem pro ukládání příslušného opatření jsou
výchovné možnosti, možnosti nápravy osoby, její poměry a teprve poté se bere v potaz závažnost činu
 Obecný účel zákona, včetně účelu ukládaných sankcí(§ 1(2)) – projednáváním protiprávních činů, kterých
se dopustili děti mladší patnácti let a mladiství, se sleduje, aby se na toho, kdo se takového činu dopustil, užilo
opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se nadále páchání protiprávního činu zdržel a našel si společenské
uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k
odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem; řízení musí být vedeno tak, aby přispívalo k předcházení a
zamezování páchání protiprávních činů ⇒ Opět zdůrazněn individuálně preventivní účel opatření
Výchovná opatření (§ 15-20 ZSVM)

 V zásadě nejmírnější druh opatření ukládaných mladistvým

 Jejich smysl není represivní, ale usměrnění života mladistvého vhodným způsobem a tím podporovat a
zajišťovat jeho výchovu
 Při výkonu je velmi důležitá součinnost orgánů činných v trestním řízení a Probační a mediační služby
 Výchovnými opatřeními jsou - § 16 dohled probačního úředníka, § 17 probační program, § 18 výchovné
povinnosti, § 19 výchovná omezení, § 20 napomenutí s výstrahou
 Lze je ukládat samostatně či vedle současně ukládaného jiného opatření
 Jsou-li ukládána samostatně nebo vedle jiného ochranného nebo trestního opatření, lze je uložit nejdéle na
dobu tří let, výjimka: výchovná opatření lze ale uložit nejdéle na dobu současně stanovené zkušební doby u
podmíněného odsouzení nebo podmíněného odložení peněžitého opatření
 Výchovná opatření je možné mladistvému, proti němuž se řízení vede, uložit s jeho souhlasem již v průběhu
tohoto řízení před rozhodnutím soudu pro mládež o vině mladistvého (§ 10(2)), výchovná opatření může soud
pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce ukládat se souhlasem osoby, proti níž se řízení vede, již v
průběhu trestního řízení, a to nejdéle do jeho pravomocného skončení. Mladistvý může kdykoli v průběhu
řízení až do jeho pravomocného skončení svůj souhlas odvolat prohlášením adresovaným soudu pro mládež
a v přípravném řízení státnímu zástupci, který vede řízení. Výkon výchovného opatření tím končí (§ 15(3)).
 Uložené výchovné opatření je možné změnit či zrušit: Jestliže se ukáže, že úplné nebo včasné plnění
výchovného opatření je pro mladistvého nemožné nebo je nelze na něm spravedlivě požadovat, soud pro
mládež a v přípravném řízení státní zástupce nařízené výchovné opatření zruší nebo změní (§ 15(5))
 Výchovná opatření podle ZSVM lze uložit i pachateli ve věku blízkém mladistvým, a to v souvislosti s
rozhodnutím o:
 Podmíněném opuštění od potrestání s dohledem (§ 48(5) TZ)
 Uložení trestu domácího vězení (§ 60(5))
 Uložení trestu obecně prospěšných prací (§ 63(3))
 Uložení trestu zákazu pobytu (§ 75(4))
 Podmíněném odsouzení k trestu odnětí svobody (s dohledem) (§ 82(3) / § 85(3))
 1) Dohled probačního úředníka (§ 16)
 Na rozdíl od dohledu podle TZ není spojen s trestním opatřením⇒ je možné uložit (se souhlasem) již
během řízení, popř. dohledem zostřit jakoukoli sankci, pokud to dovoluje její povaha (§ 15(1) věta
druhá), dohled z logiky věci nebude možný při uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, vyhoštění,
zabezpečovací detence, ústavního ochranného léčení a ochranné výchovy (s výjimkou případu podle §
22(3), kdy není-li možné ochrannou výchovu ihned vykonat, nařídí soud pro mládež do doby jejího
zahájení dohled probačního úředníka)

154
  ZSVM nespecifikuje postih za porušení povinnosti v souvislosti s dohledem, proto je toto výchovné
opatření smysluplné pouze ve vztahu k 1) obecně prospěšným pracím, 2) peněžitého opatření s
podmíněným odkladem výkonu a 3) podmíněného odsouzení, jelikož v těchto případech se porušení
podmínek dohledu může odrazit v nařízení výkonu trestního opatření/přeměně obecně prospěšných prací
na odnětí svobody
 Specifikem dohledu je sledování nejen chování mladistvého, ale též způsobu výchovného působení
rodičů na něj
 2) Probační program (§ 17)
 Jde zejména o program sociálního výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program
zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program
k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, a to s různým režimem omezení v běžném
způsobu života, který směřuje k tomu, aby se mladistvý vyhnul chování, které by bylo v rozporu se
zákonem, a k podpoře jeho vhodného sociálního zázemí a k urovnání vztahů mezi ním a poškozeným
 Probační program schvaluje ministr spravedlnosti a zapisuje se do seznamu probačních programů
vedeného Ministerstvem spravedlnosti
 Dohledem nad výkonem probačního programu je pověřen probační úředník
 Podmínky uložení probačního programu, které je třeba splnit kumulativně:
 Je vhodný vzhledem k potřebám mladistvého a zájmům společnosti
 Je mu poskytnuta dostatečná možnost seznámit se s obsahem probačního programu
 Mladistvý souhlasí se svou účastí na něm – souhlas mladistvého je nutný vždy, tedy i v případě, že
není ukládán v průběhu řízení
 Úspěšné vykonání probačního programu, byl-li uložen v průběhu řízení⇒ je možné odstoupit od trestního
stíhání mladistvého (§ 70(3)) a jde o polehčující okolnost (§ 25(1)a)
 3) Výchovné povinnosti (§ 18)
 Soud pro mládež a v přípravném řízení st. zástupce může mladistvému uložit výchovnou povinnost, kterou
stanoví, aby zejména (demonstrativní výčet):
 a) bydlel s rodičem nebo jiným dospělým, který je odpovědný za jeho výchovu,
 b) jednorázově nebo ve splátkách zaplatil přiměřenou peněžitou částku, kterou zároveň určí, na
peněžitou pomoc obětem trestné činnosti poskytovanou podle zvláštního zákona, a to jen, jestliže lze
předpokládat, že peněžitá částka bude zaplacena z peněžitých prostředků, s nimiž smí mladistvý
samostatně nakládat,
 c) vykonal bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost určitého druhu, a to jen
tak, aby nenarušilo jeho přípravu na budoucí povolání, především plnění povinností souvisejících se
vzdělávacím programem školy, nebo výkon povolání či zaměstnání, a na dobu nejvýše čtyř hodin
denně, osmnácti hodin týdně a šedesáti hodin celkem.
 d) usiloval o vyrovnání s poškozeným,
 e) nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním anebo jinak přispěl k odstranění následku
provinění,
 f) podrobil se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením nebo
zabezpečovací detencí podle trestního zákoníku,
 g) podrobil se ve svém volném čase vhodnému programu sociálního výcviku, psychologickému
poradenství, terapeutickému programu, vzdělávacímu, doškolovacímu, rekvalifikačnímu nebo jinému
vhodnému programu k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého, který není
probačním programem
 Výchovnými povinnostmi nelze nahradit trestní opatření
 Jsou vhodné zejména jako doplňující sankce k trestním opatřením spojeným se zkušební dobou
 Úspěšné vykonání výchovné povinnosti uvedené pod písmenem g je polehčující okolností (§ 25(1)a)
 U písmena c a g přihlédne soud/st. zástupce ke zdravotní způsobilosti mladistvého
 4) Výchovná omezení (§ 19)
 Soud pro mládež a v přípravném řízení st. zástupce může mladistvému uložit výchovné omezení, kterým
stanoví, aby zejména (demonstrativní výčet):
 a) nenavštěvoval určité akce, zařízení nebo jiné pro mladistvého nevhodné prostředí,
 b) nestýkal se s určitými osobami,
 c) nezdržoval se na určitém místě – problémové, koresponduje s trestem zákazu pobytu, jenž nelze
mladistvému uložit (a contrario k § 24(1))
 d) nepřechovával předměty, které by mohly sloužit k páchání dalších provinění,
 e) neužíval návykové látky – spíše v případech, kdy je mladistvý občasným konzumentem, jinak by
měla být uložena výchovná povinnost spočívající v podrobení se léčení závislosti
 f) neúčastnil se hazardních her, sázek a hraní na výherních hracích přístrojích,
 g) neměnil bez předchozího ohlášení probačnímu úředníkovi místo svého pobytu,
 h) neměnil bez předchozího oznámení probačnímu úředníkovi bezdůvodně svoje zaměstnání

155
  Stejně jako výchovné povinnosti, i omezení jsou vhodná zejména jako doplňující sankce k trestním
opatřením spojeným se zkušební dobou
 Omezení a) až d) a g) smí být mladistvému uloženo jen tak, aby nenarušilo jeho přípravu na budoucí
povolání, především plnění povinností souvisejících se vzdělávacím programem školy, nebo výkon
povolání či zaměstnání
 5) Napomenutí s výstrahou (§ 20)
 Nejmírnější druh výchovných opatření
 Napomenutím s výstrahou soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce mladistvému v
přítomnosti jeho zákonného zástupce důrazně vytkne protiprávnost jeho činu a upozorní ho na konkrétní
důsledky, jež mu hrozí podle tohoto zákona v případě, že by v budoucnu páchal další trestnou činnost
 Je-li to účelné a vhodné, může soud pro mládež a v přípravném řízení st. zástupce při vyslovení
napomenutí s výstrahou současně přenechat postižení mladistvého jeho zákonnému zástupci, škole, jíž
je mladistvý žákem, nebo výchovnému zařízení, v němž žije; v takovém případě si soud pro mládež
předem vyžádá stanovisko školy nebo výchovného zařízení. Zákonný zástupce, škola nebo výchovné
zařízení jsou povinni o výsledku vyrozumět soud pro mládež nebo státního zástupce
 Rozhodnutí o napomenutí s výstrahou, popř. přenechání postižení mladistvého škole apod., má za
následek, že se na mladistvého hledí, jako by nebyl odsouzen
 Taktéž napomenutí s výstrahou lze uložit se souhlasem v průběhu řízení a je jednou z možností, kdy
zejména je možné odstoupit od trestního stíhání mladistvého (§ 70(3)) ⇒ problematická smysluplnost:
 Mladistvý dává souhlas se svým napomenutím – není to hloupost?
 Napomenutí obsahuje konstatování, že se mladistvý dopustil protiprávního činu, ačkoli stanovení viny
by mělo být až v rozsudku ⇒ predikuje se podoba následného rozsudku
 Nevhodné kombinovat s trestním opatřením– představuje důraznější výstrahou
Upravit

Ochranná opatření (§ 21-23 ZSVM plus příslušné pasáže TZ)

 Ochrannými opatřeními jsou:

 Ochranné léčení
 Zabezpečovací detence
 Zabrání věci
 Ochranná výchova
 V ZSVM upraveno pouze ukládání ochranné výchovy
 U zbytku se uplatní úprava v TZ (§ 98-104, viz ochranná opatření v rámci sankcionování dospělých), při jejich
ukládání mladistvým je však třeba přihlížet k:
 Obecnému účelu opatření u mladistvých podle § 9 ZSVM
 Zvláštnímu účelu ochranných opatření – jejich účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj
mladistvého a chránit společnost před pácháním provinění mladistvými (§ 21(1))
 Předpoklady uložení ochranné výchovy mladistvému(§ 22):
 o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní
rodině nebo v rodině, v níž žije,
 dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo
 prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité výchovy,
 nepostačuje uložení výchovných opatření – subsidiarita ochranné výchovy k výchovnému opatření
 Lze uložit i dítěti mladšímu 15 let, pokud spáchalo čin jinak trestný
 Soud pro mládež obligatorně ochrannou výchovu uloží dítěti, které spáchalo čin, za nějž trestní zákoník
dovoluje uložení výjimečného trestu, a které v době spáchání činu dovršilo 12 let svého věku a bylo mladší 15
let (§ 93(2))
 Dopustí-li se mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl
rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání a není tedy za tento čin trestně odpovědný, činu jinak
trestného nebo není-li z jiných zákonných důvodů trestně odpovědný, lze vůči němu použít vedle ochranných
opatření (tedy i ochranné výchovy) obdobně postupů a opatření uplatňovaných podle tohoto zákona u dětí
mladších patnácti let (§ 5)
 Ochrannou výchovu lze uložit:
 Samostatně při upuštění od uložení trestního opatření
 Vedle trestního opatření
 ⇒ v obou případech bude nutné, aby byl mladistvý uznán vinným proviněním
 Ochranná výchova by neměla být ukládána vedle trestních opatření domácího vězení a vyhoštění
 Výkon upravenzákonem 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy či ochranné výchovy ve školských
zařízeních a preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ochranná výchova probíhá ve speciálních
zařízeních zřízených Ministerstvem školství

156
 Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení 18. roku věku mladistvého;
vyžaduje-li to zájem mladistvého, může soud pro mládež ochrannou výchovu prodloužit do dovršení jeho 19.
roku – prodloužit do 19 let však je možné pouze před dovršením 18 let, po dovršení 18 let také není možné
započít s jejím výkonem
 Není-li možné ochrannou výchovu ihned vykonat (např. nedostatečná kapacita v příslušném školním zařízení),
nařídí soud pro mládež do doby jejího zahájení dohled probačního úředníka
 Od výkonu ochranné výchovy soud pro mládež upustí, pominou-li před jejím započetím důvody, pro něž byla
uložena (např. rodiče se vrátí z ciziny)
 Jestliže převýchova mladistvého pokročila do té míry, že lze očekávat, že i bez omezení, kterým je podroben
během výkonu ochranné výchovy, se bude řádně chovat a pracovat, avšak dosud nepominuly všechny
okolnosti, pro něž byla ochranná výchova uložena, může soud ochrannou výchovu přeměnit v ústavní
výchovu, nebo může rozhodnout o podmíněném umístění mladistvého mimo takové výchovné zařízení. Přitom
může mladistvému uložit dohled probačního úředníka nebo jiné výchovné opatření (§ 23)
 Nesplní-li mladistvý očekávání, že bez omezení, jimž byl podroben ve výchovném zařízení, kde vykonával
ochrannou výchovu, se bude řádně chovat, soud pro mládež podmíněné umístění mimo výchovné zařízení
zruší a rozhodne, že se ve výkonu ochranné výchovy pokračuje. Obdobně postupuje soud pro mládež při
přeměně ústavní výchovy na ochrannou výchovu.
 Ochranná výchova nastupuje teprve poté, pokud by ústavní výchova občanského zákoníku nestačila
Trestní opatření (§ 24-35)

 Nejpřísnější druh trestněprávních následků provinění, analogie k trestům u dospělých

 Na rozdíl od zbylých opatření, trestní opatření zahrnuje negativní hodnocení spáchaného provinění a osoby
mladistvého
 Vyjádření trestních opatření jako krajního prostředku:
 Trestní opatření lze použít pouze tehdy, jestliže zvláštní způsoby řízení a opatření, zejména obnovující
narušené sociální vztahy a přispívající k předcházení protiprávním činům, by zřejmě nevedly k dosažení
účelu tohoto zákona (§ 3(2))
 Existencí institutů upuštění od uložení trestního opatření a podmíněného upuštění od uložení trestního
opatření
 Trestní opatření uložené podle tohoto zákona v návaznosti na trestní zákoník musí vzhledem k okolnostem
případu a osobě i poměrům mladistvého napomáhat k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj
mladistvého; výkonem trestního opatření nesmí být ponížena lidská důstojnost (§ 24(2))
 Upuštění od uložení trestního opatření (§ 11, 12) * Podle § 11: Základní předpoklad: spáchání provinění, na
které trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 5 let, jeho spáchání lituje
a projevuje účinnou snahu po nápravě
 ⇒ Je-li splněno, může soud upustit ve třech alternativních případech:
 jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu mladistvého lze důvodně
očekávat, že již projednání věci před soudem pro mládež postačí k jeho nápravě,
 dopustil-li se činu z neznalosti právních předpisů, která je zejména vzhledem k jeho věku, rozumové
vyspělosti a prostředí, ve kterém žil, omluvitelná, nebo
 jestliže soud pro mládež přijme záruku za nápravu mladistvého a má za to, že vzhledem k
výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, povaze spáchaného činu a osobě mladistvého se uložení
trestního opatření nejeví nutným
 Při upuštění od uložení trestního opatření může soud pro mládež věc vyřídit tím, že mladistvého
napomene, anebo může přenechat postižení mladistvého zákonnému zástupci, škole, jíž je mladistvý
žákem, nebo školskému zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy (výchovné zařízení), v němž
žije; v takovém případě si soud pro mládež předem vyžádá stanovisko školy nebo výchovného zařízení.
Zákonný zástupce, škola nebo výchovné zařízení jsou povinni o výsledku vyrozumět soud pro mládež.
 Podle §12: Soud může upustit od uložení trestního opatření i tehdy (není zapotřebí splnění základního
kritéria podle § 11), kdy:
 mladistvý spáchal provinění ve stavu vyvolaném duševní poruchou (na rozdíl od dospělých i v
případech, kdy se mladistvý do tohoto stavu přivedl sám zaviněně pod vlivem návykových látek!!) a
soud pro mládež má za to, že zabezpečovací detence nebo ochranné léčení, které zároveň ukládá,
zajistí nápravu mladistvého lépe než trestní opatření, nebo
 je vůči němu užito ochranné nebo výchovné opatření a k dosažení účelu tohoto zákona není třeba
uložit trestní opatření.
 Podmíněnéupuštění od uložení trestního opatření (§ 14)
 Za podmínek uvedených v § 11 (1)(už ne § 12!!) může soud pro mládež podmíněně upustit od uložení
trestního opatření, považuje-li za potřebné po stanovenou dobu (max. 1 rok) sledovat chování
mladistvého
 Na rozdíl od podmíněného upuštění od potrestání podle TZ není spojeno automaticky s dohledem
probačního úředníka; mladistvému však může být uloženo výchovné opatření (tedy právě i dohled) či
ochranné opatření

157
 Taxativní výčet trestních opatření(§ 24(1)): a) obecně prospěšné práce, b) peněžité opatření, c) peněžité
opatření s podmíněným odkladem výkonu, d) propadnutí věci, e) zákaz činnosti, f) vyhoštění, g) domácí
vězení, h) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, i) odnětí svobody podmíněně odložené
na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), j) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s
dohledem, k) odnětí svobody nepodmíněné
 Na rozdíl od TZ chybí zákaz pobytu, ztráta čestných titulů a vojenských vyznamenání, naopak přibývá peněžité
opatření s podmíněným odkladem výkonu
 Při výměře trestního opatření se jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že mladistvý:
 úspěšně vykonal probační program nebo jiný vhodný programsociálního výcviku, psychologického
poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací,
doškolovací, rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti
mladistvého,
 poskytl zadostiučinění poškozenému, nahradil úplně nebo alespoň částečně způsobenou škodu, odčinil
nebo alespoň zmírnil újmu, kterou mu způsobil, a přičinil se o obnovení právních a společenských vztahů,
které narušil svým chováním, nebo
 po spáchání provinění se choval tak, že lze důvodně předpokládat, že se v budoucnu již trestné činnosti
nedopustí.
 Při stanovení druhu trestního opatření a jeho výměry soud pro mládež přihlédne také k tomu, že mladistvý
spáchal provinění ve stavu zmenšené příčetnosti, který si přivodil vlivem návykové látky (tedy i zaviněně).
 Ukládá-li soud pro mládež úhrnné nebo souhrnné trestní opatřenímladistvému, který spáchal provinění jednak
před tím, než překročil osmnáctý rok svého věku, jednak po tom, co tento věk dovršil, postupuje podle
ustanovení o úhrnném nebo souhrnném trestu, popřípadě o upuštění od uložení souhrnného nebo dalšího
trestu, přičemž se hranice trestních sazeb u provinění spáchaných před tím, než mladistvý překročil osmnáctý
rok, posuzují podle tohoto zákona
 Při pokračování v TČ, kdy některé dílčí útoky byly pachatelem spáchány před dovršením 18 let a některé po
dovršení, je celé pokračování v TČ považováno za spáchané dospělým pachatelem (jde z hmotněprávního
pohledu o jeden TČ, jehož dokonání je spojeno s posledním dílčím útokem – důležité je, jak byl pachatel starý
při ukončení trestné činnosti).
 1) Obecně prospěšné práce(§ 26) – za stejných podmínek jako u dospělých (přečin atd.), základní rozdíl je
v tom, že se ukládá v rozmezí 50-150 hodin (poloviční sazba oproti dospělým), navíc nesmí ohrožovat zdraví
a mravní vývoj ⇒ seznam činností by tedy měl být užší než u dospělých
 2) Peněžité opatření(§ 27) * Na rozdíl od peněžitého trestu u dospělých se toto opatření ukládá pouze
mladistvému, který je výdělečně činný nebo to musí umožňovat jeho majetkové poměry (např. zdědil velký
majetek).
 10-365 denních sazeb (opět polovina oproti dospělým), denní sazba min. 100 Kč, max. 5000 Kč. Nejmenší
možná výměra je 1000 Kč, max. 1 825 000 Kč.
 Soud stejně jako u dospělých ukládá i náhradní trestní opatření nepodmíněného odnětí svobody, pokud
se peněžité opatření nevykoná. Náhradní trestní opatření stanoví soud pro mládež až na 1 rok. Náhradní
trestní opatření nesmí však ani spolu s uloženým odnětím svobody přesahovat horní hranici trestní sazby
snížené podle § 31 (1) (trestní sazby odnětí svobody stanovené v TZ se u mladistvých snižují na polovinu,
přičemž však horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat 5 let a dolní hranice 1 rok).
 I pro mladistvé platí podle § 344(3) TŘ, že odsouzený může kdykoliv (tedy i po začátku výkonu náhradního
trestu) odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho poměrné části tím, že trest peněžitý nebo jeho
poměrnou část zaplatí. O tom, jakou část náhradního trestu je třeba vykonat, rozhodne předseda senátu.
 Soud pro mládež může po právní moci rozhodnutí o uložení peněžitého opatření rozhodnout po vyjádření
mladistvého, že jeho zaplacení nebo nevykonaný zbytek bude nahrazen alternativně tím, že: * mladistvý
vykoná obecně prospěšnou činnost v rámci probačního programu podle § 17 (1),(2) pro tento účel
zřízeného, nebo
 společensky prospěšnou činnost v rámci výchovné povinnosti
 3) Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu(§ 28) * Uložení vyžaduje splnění jedné ze dvou
alternativních podmínek:
 soud přijme záruku za nápravu mladistvého – pokud je během zkušební doby záruka odvolána,
přezkoumá soud pro mládež chování mladistvého během zkušební doby, a shledá-li, že podmíněné
odložení výkonu peněžitého opatření neplní své poslání, rozhodne, že se peněžité opatření vykoná; jinak
podmíněné odložení výkonu peněžitého opatření ponechá v platnosti
 jestliže vzhledem k osobě mladistvého, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí,
ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že účelu trestního opatření bude
dosaženo i bez jeho výkonu,
 Odložení až na 3 roky od právní moci rozsudku (pod 1 rok výjimečně, ačkoli dolní hranice není zákonem
upravena, za méně než 1 rok je totiž obtížné učinit si objektivní závěr o tom, že se pachatel osvědčil)
 Pokud ve zkušební době bude žít mladistvý řádný život a splní uložené podmínky, soud vysloví, že se
osvědčil, v opačném případě soud rozhodne (třeba i během zkušební doby), že se trestní opatření vykoná

158
  Neučiní-li soud pro mládež do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí o osvědčení, aniž na tom měl
vinu mladistvý, kterému byl podmíněně odložen výkon peněžitého opatření, má se za to, že se mladistvý
osvědčil
 Pokud by bylo mladistvému uloženo nové peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu pro týž
skutek, nebo v rámci uložení úhrnného/souhrnného trestního opatření, započítá se do této zkušební doby
i čas, po který v původně stanovené zkušební době vedl řádný život a vyhověl uloženým podmínkám
 Rozhodnutí o osvědčení – na mladistvého se hledí, jako by nebyl odsouzen
 Rozhodne-li soud pro mládež, že se trestní opatření vykoná, rozhodne zároveň o náhradním trestním
opatření odnětí svobody
 U 1) propadnutí věci, 2) zákazu činnosti, 3) vyhoštění, 4) domácího vězení a 5) zákazu vstupu na sportovní,
kulturní a jiné společenské akce se užije úprava v TZ, a to buď zcela, nebo s určitými odchylkami
 4) Zákaz činnosti(§ 26(2)) – možné uložit, není-li to na překážku přípravě na povolání mladistvého, přičemž
horní hranice sazby nesmí převyšovat 5 let (polovina oproti trestu zákazu činnosti podle TZ)
 5) Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce– max. na 5 let (opět polovina oproti
dospělým)
 6) Vyhoštění– výměra: od 1 do 5 let (u dospělých až na 10 let, až na neurčito). Při ukládání vyhoštění přihlédne
soud pro mládež též k nejlepšímu zájmu mladistvého, zejména k rodinným a osobním poměrům mladistvého
a dbá toho, aby tímto trestním opatřením nebyl vydán nebezpečí zpustnutí. U mladistvého, který je občanem
EU, musí být navíc splněna podmínka, že neuložením tohoto druhu trestního opatření:
 by došlo k vážnému ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, nebo
 že vyhoštění je v nejlepším zájmu takového mladistvého.
 7)Propadnutí věci – zcela podle úpravy v TZ
 8) Domácí vězení– zcela podle úpravy v TZ
 9) Podmíněné odsouzení a 10) podmíněné odsouzení s dohledem
 Za stejných podmínek jako v TZ, zkušební doba však činí max. 3 roky
 Soud pro mládež může vzhledem k okolnostem případu a osobě mladistvého ponechat podmíněné
odsouzení v platnosti i přesto, že mladistvý odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestního opatření
odnětí svobody, zároveň však musí:
 stanovit nad mladistvým odsouzeným dohled, pokud nebyl již uložen,
 přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než 2 léta, přičemž nesmí překročit horní hranici
zkušební doby v trvání 5 let, nebo
 uložit další výchovné opatření uvedené v § 15-20 směřující k tomu, aby vedl řádný život.
 11) Odnětí svobody
 Trestní sazby odnětí svobody stanovené v TZ se u mladistvých snižují na polovinu, přičemž však horní
hranice trestní sazby nesmí převyšovat 5 let a dolní hranice 1 rok.
 Výjimka,kdy soud může uložit trestní opatření odnětí svobody na 5-10 let za splnění tří kumulativních
podmínek:
 mladistvý spáchal provinění, za které TZ dovoluje uložení výjimečného trestu, a
 povaha a závažnost provinění je vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo
k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku
mimořádně vysoká,
 odnětí svobody v rozmezí uvedeném v § 31(1) by k dosažení účelu trestního opatření nepostačovalo
 Nepodmíněné odnětí svobody je jednoznačně subsidiární sankcí (viz § 31(2))
 Nepodmíněné odnětí svobody se u mladistvých, kteří nepřekročili 19. rok věku, vykonává odděleně od
ostatních odsouzených ve věznicích nebo ve zvláštních odděleních pro mladistvé. Ukládá-li soud pro
mládež nepodmíněné odnětí svobody mladistvému, který již dovršil devatenáctý rok věku, může s
přihlédnutím zejména k délce ukládaného odnětí svobody a ke stupni a povaze narušení mladistvého
rozhodnout, že mladistvý toto trestní opatření vykoná ve věznici pro ostatní odsouzené; učiní-li takové
rozhodnutí, musí zároveň rozhodnout, do kterého typu věznice bude odsouzený pro další výkon
nepodmíněného odnětí svobody zařazen.
 Podmíněné propuštění – na návrh st. zástupce či ředitele věznice, na rozdíl od dospělých lze i před
vykonáním poloviny, resp. dvou třetin trestního opatření. Součástí rozhodnutí je i stanovení zkušební doby
v rozmezí 1 až 5 let (§ 78)
Upravit
Opatření ukládaná dětem mladším 15 let

 Hlava III. ZSVM (§ 89 an.), Nestanoví-li tento ZSVM jinak, postupuje soud pro mládež v řízení podle této
hlavy podle předpisů upravujících občanské soudní řízení
 Ukládání opatření podle této hlavy je podmíněno zejména tím, že osoba mladší 15 let se dopustí činu jinak
trestného
 Postup se použije i vůči mladistvému, který pro nedostatek rozumové a mravní vyspělosti není pro svůj čin
trestně odpovědný (§ 5(2))

159
 Taxativní výčet opatření, které je možné uložit(§ 93):
 výchovná povinnost,
 výchovné omezení,
 napomenutí s výstrahou,
 zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku
výchovné péče
 dohled probačního úředníka,
 ochranná výchova
 ochranné léčení
 Soud k těmto opatřením přistupuje zpravidla na základě výsledků předchozího pedagogicko-psychologického
vyšetření
 Uložení ochranné výchovy:
 Obligatorně– dítěti, které spáchalo čin, za nějž TZ dovoluje uložení výjimečného trestu, a které v době
spáchání činu dovršilo 12. rok svého věku a bylo mladší 15 let
 Fakultativně– dítěti, které v době spáchání činu bylo mladší 15 let, odůvodňuje-li to povaha spáchaného
činu jinak trestného a je-li to nezbytně nutné k zajištění jeho řádné výchovy (lze i dítěti mladšímu 12 let)
Upravit
Zánik trestněprávních sankcí a zánik jejich právních následků

 Zánik trestněprávních sankcí– ZSVM (stejně jako u dospělých TZ) výslovně upravuje pouze zánik z důvodu
promlčení výkonu trestního opatření (§ 34)
 Neupraven ani zánik ochranných a výchovných opatření
 Kratší promlčecí lhůty – odnětí svobody nad 5 let do 10 let ⇒ promlčecí doba 10 let; zbylá trestní opatření ⇒
promlčecí doba 5 let
 Ohledně počátku, stavení a přerušení promlčecí doby platí ustanovení TZ
 Zánik právních následků(§ 35(1), (2)):
 Ex lege– zejména fikce neodsouzení (vykonáním tr. opatření odnětí svobody na méně než 1 rok,
peněžitého opatření, domácího vězení, zákazu vstupu na sportovní, kulturní či jiné spol. akci, po uplynutí
lhůty vyhoštění, při upuštění od potrestání, právní mocí rozhodnutí o osvědčení při podmíněném
propuštění z výkonu tr. opatření odnětí svobody)
 Rozhodnutím soudu– případy mimo § 34(1), soud rozhodne ex offo po propuštění, přihlížeje k chování ve
výkonu odnětí svobody a po něm

- opatření představují základní trestněprávní následky provinění mladistvých

- k dosažení účelu ZSM lze někdy dojde i bez jejich uložení- upuštění od uložení trestního opatření, odklony ve
formě odstoupení od trestního stíhání či schválení narovnání mezi mladistvým a poškozeným
- opatření dělíme:
a) výchovná opatření
b) ochranná opatření
c) trestní opatření
- tato opatření představují ucelený systém založený na monismu trestněprávních sankcí X dualismus trestů a
ochranných opatření u dospělých delikventů
- na místě je zde více vést, chránit a pomáhat než trestat
- posloupnost zákonem upravených opatření a forem řešení trestné činnosti mladistvých lze rámcově shrnout
takto:
a) řešení trestní věci odklonem od trestního stíhání – směřuje především k urovnání TČ narušených právních a
společenských vztahů, přičemž konečné rozhodnutí ve věci by v sobě mělo zahrnovat vedle sankčního prvku i
řešení životní situace mladistvého
b) výchovná a ochranná opatření – při ukládání těchto méně intenzivních sankcí je třeba respektovat zásadu
proporcionality ve vztahu k závažnosti spáchaného činu a osobě pachatele a sledovat především jeho prospěch
z hlediska dalšího rozvoje jeho osobnosti
c) ukládání trestních opatření nespojených s bezprostředním odnětím svobody s probačními prvky i bez nich
d) trestní opatření nepodmíněného odnětí svobody ukládané podle závažnosti činu jako ultima ratio
trestněprávního postihu

160
„Staré vypracování“
- sankce a jejich ukládání zde směřují především k obnovení narušených sociálních vztahů, k začlenění
mladistvého do rodinného a sociálního prostředí a k předcházení protiprávním činům
- specifickým účelem ochranných opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a
duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním
vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a
předcházení dalšímu páchání provinění.
- uložením samotného výchovného opatření nemůže skončit trestní řízení

Výchovná opatření
- jejich předností je velká variabilita umožňující přistupovat ke každému mladistvému maximálně individuálně
- lze je ukládat jak v přípravném řízení (státní zástupce), tak i v řízení před soudem usnesením (před rozhodnutím
ve věci se vyžaduje souhlas mladistvého), je-li ukládáno při rozhodnutí ve věci samé, je součástí rozhodnutí
- výchovná opatření uložená v průběhu řízení před merit. rozh. končí právní mocí rozh. či odvoláním souhlasu
mladistvého s nimi
Výchovnými opatřeními jsou:
a) dohled probačního úředníka,
b) probační program,
c) výchovné povinnosti,
d) výchovná omezení,
e) napomenutí s výstrahou.

Ochranná opatření
- ZSM rozlišuje čtyři druhy ochranných opatření, a to ochranné léčení, zabezpečovací detenci, zabrání věci nebo
jiné majetkové hodnoty a ochrannou výchovu.
- v ZSM je upraveno pouze ukládání ochranné výchovy a zbylé tři opatření se ukládají podle trestního zákona. I při
použití příslušných ustanovení trestního zákona je při ukládání ochranného léčení, zabezpečovací detence a
zabrání věcí mladistvému nutno přihlížet k obecnému účelu opatření u mladistvých, dále také ke zvláštnímu účel
ochranných opatření podle § 21 odst. 1 ZoSM.
- ukládají se pouze v řízení před soudem při rozhodování ve věci samé
- lze uložit pouze takové ochranné opatření, které dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o provinění rozhoduje

Ochranná výchova
- podmínky:
a, pokud o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné výchovy nelze odstranit v jeho vlastní
rodině nebo v rodině, v níž žije
b, pokud dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo
c, prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité výchovy
- dále musí být splněn předpoklad, že nepostačuje uložení výchovných opatření.
- ochranná výchova je tedy subsidiární ve vztahu k výchovným opatřením.
- společnou podmínkou pro uložení ochranné výchovy ve všech případech je, že k dosažení účelu ochranné
výchovy nepostačuje uložení ústavní výchovy podle zákona o rodině. Pokud soud pro mládež zjistí, že jsou
důvody pro nařízení ústavní výchovy podle zákona o rodině, dá obecnému soudu podnět k zahájení řízení.
- další podmínkou uložení ochranné výchovy je, že mladistvý je uznán vinným proviněním, neboť ochranná
výchova se ukládá buď místo trestního opatření, anebo vedle trestního opatření, což vždy předpokládá vyslovení
viny.
- výkon OV je upraven zákonem o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a
preventivně výchovné péči ve školských zařízeních.

161
- OV se vykonává v diagnostických ústavech, dětských domovech, dětských domovech se školou a ve výchovných
ústavech.
- ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení osmnáctého roku věku
mladistvého.
- vyžaduje-li to zájem mladistvého, může ji soud prodloužit do dovršení jeho devatenáctého roku.

Trestní opatření

- musí vzhledem k okolnostem případu a osobě i poměrům mladistvého napomáhat k vytváření vhodných
podmínek pro další vývoj mladistvého a rovněž omezovat negativní vlivy vnějšího prostředí na mladistvé X tresty
- obsahují na rozdíl od výchovných a ochranných opatření negativní hodnocení spáchaného činu a jeho
pachatele a působí mu újmu
- je zde rozšířen výčet polehčujících okolností
Při výměře trestního opatření se jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel
a) úspěšně vykonal probační program nebo jiný vhodný program sociálního výcviku, psychologického
poradenství, terapeutický program, program zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací,
rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého,
b) poskytl zadostiučinění poškozenému, nahradil úplně nebo alespoň částečně způsobenou škodu, odčinil nebo
alespoň zmírnil újmu, kterou mu způsobil, a přičinil se o obnovení právních a společenských vztahů, které narušil
svým chováním, nebo
c) po spáchání provinění se choval tak, že lze důvodně předpokládat, že se v budoucnu již trestné činnosti
nedopustí.
- je proto velmi důležité umožnit jim využít služeb probačních úředníků a pracovníků orgánů sociálně-právní
ochrany dětí, aby jim pomohli tito v těchto krocích
- při stanovení druhu trestního opatření a jeho výměry soud přihlédne také k tomu, že mladistvý spáchal
provinění ve stavu zmenšené příčetnosti, který si přivodil vlivem návykové látky.
- ukládá-li soud úhrnné nebo souhrnné trestní opatření mladistvému, který spáchal provinění jednak před tím,
než překročil osmnáctý rok svého věku, jednak po tom, co tento věk dovršil, postupuje podle ustanovení o úhrnném
nebo souhrnném trestu, přičemž se hranice trestních sazeb u provinění spáchaných před tím, než mladistvý
překročil osmnáctý rok, posuzují podle ZSM X dílčí útoky u pokračujících a hromadných TČ, kdy některé
spáchal před 18. rokem, některé po – v takovém případě se totiž posuzují jako jeden TČ. Stejně tak je tomu i u
trvajících, jestliže mladistvý udržoval protiprávní stav i po 18. roku života – posoudí se jen podle TZ
- při ukládání souhrnných trestních opatření není na místě současně se zrušením předchozího opatření zrušit
výchovné či ochranné opatření uložené vedle něj
- souhrnné tr. opatření se neužije, jestliže se na mladistvého hledí jako by nebyl odsouzen, což u mladistvých
vždy ex lege, kromě odnětí svobody nad 1 rok, kdy je toto nutno jako předběžnou otázku vyřešit
- ustanovení TZ o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody v případě recidivy zvlášť závažných zločinů se u
mladistvých neužije
- mimořádné snížení trestu lze u mladistvých bez omezení uvedeného v trestním zákoně
- Trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně se u mladistvých snižují na polovinu, přičemž
však horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok.
- Nepodmíněné odnětí svobody může soud pro mládež mladistvému uložit jen tehdy, jestliže by s ohledem na
okolnosti případu, osobu mladistvého nebo předchozí použitá opatření uložení jiného trestního opatření zjevně
nepostačovalo k dosažení účelu tohoto zákona.
- V případě, že mladistvý spáchal provinění, za které trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného
trestu, a že povaha a závažnost provinění je vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k
zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku mimořádně vysoký, může
soud pro mládež uložit mladistvému odnětí svobody na pět až deset let, má-li za to, že by odnětí svobody v
rozmezí uvedeném výše k dosažení účelu trestního opatření nepostačovalo.

Druhy:
a) obecně prospěšné práce,

162
b) peněžité opatření,
c) peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu,
d) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,
e) zákaz činnosti,
f) vyhoštění,
g) domácí vězení
h) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce
i) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení),
j) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem,
k) odnětí svobody nepodmíněné.

Zajištění věcí v trestním řízení

Procesní úkony k zajištění věcí

Aby bylo dosaženo účelu trestního řízení, je potřeba opatřit věci, které jsou důležité pro trestní řízení, a to zejména,
aby byly použity jako důkazní prostředky nebo pro výkon některých rozhodnutí. Ve většině případech jsou věci
zabrány nebo dojde k jejich propadnutí.

Vydání, odnětí, vrácení věci

Věcmi důležitými pro trestní řízení (také bývají nazývány „věci doličné“) jsou : listiny, které mohou být listinnými
důkazy, předměty, které mohou být věcnými důkazy, věci, ohledně nichž by mohl být uložen trest propadnutí
věci59 nebo ochranné opatření zabrání věci60 . Vydání věci – trestní řád upravuje tzv. ediční povinnost, nebo
povinnost vydat věc, která se vztahuje na jakoukoli věc důležitou pro trestní řízení. Ten, který má u sebe věc
důležitou pro trestní řízení je povinen ji na vyzvání předložit orgánu činnému v trestním řízení. Je-li nutno věc
zajistit, je osoba povinna věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Vyzvat k vydání věci je oprávněn předseda senátu,
v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Výzva má formu opatření. Je potřeba osobu upozornit,
že nevyhoví-li výzvě, může jí být věc odňata. Protokol o vydání věci musí obsahovat přesný popis věci.

Odnětí věci – nevydá-li osoba věc důležitou pro trestní řízení, může jí být odňata. Příkaz k odnětí věci vydává
předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Co se týká policejního orgánu,
potřebuje k vydání příkazu předchozí souhlas státního zástupce. Bez předchozího souhlasu může policejní orgán
příkaz vydat pouze v případech nesnese-li věc odkladu a nelze-li souhlasu dosáhnout. Pokud příkaz nevykoná
sám orgán, který příkaz vydal, provede odnětí věci na podkladě příkazu policejní orgán. K odnětí věci se přibírá
osoba, která není na věci zúčastněna. Příkaz k odnětí věci musí obsahovat přesný popis věci k určení její totožnosti
– např. barva, typ, výrobní značka, výrobní číslo, velikost a jiné markanty zaručující, že se jedná o věc důležitou
pro trestní řízení.

Vrácení věci – pokud již není potřeba vydané nebo odňaté věci pro účely trestního řízení, vrátí se tomu, kdo ji
vydal nebo komu byla odňata, pokud nepřichází v úvahu zabrání nebo propadnutí věci. Pokud uplatňuje nárok na
vrácení věci jiná osoba, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb – jinak se uloží do úschovy a o majiteli
rozhodne občansko-právní soud. V případě, kdy osoba i přes opakovanou výzvu věc nepřevezme, bude věc
prodána a částka za ni utržená bude uložena do úschovy soudu. Pokud obviněný vydal nebo mu byla odňata věc,
kterou získal trestným činem nebo není znám poškozený nebo není znám jeho pobyt, vyhlásí se veřejně popis věci
s vyzváním, aby se majitel do šesti měsíců od vyzvání přihlásil. Jedná-li se o věc získanou trestným činem nebo
nepožádal-li obviněný o vrácení věci a právo na věc neuplatnil ani nikdo jiný ve výše uvedené lhůtě, připadá věc
do vlastnictví státu. Jde-li o věc bezcennou , lze ji zničit i bez předchozího vyhlášení popisu. Rozhodnutí činí
předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Proti rozhodnutí je přípustná stížnost
s odkladným účinkem.

Osobní prohlídka

Nedotknutelnost osoby je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. Nařídit osobní
prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem policejní
orgán. Bez příkazu nebo souhlasu může prohlídku vykonat policejní orgán pouze v případě, jestliže příkazu nebo
souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu, anebo jde-li o osobu přistiženou při činu nebo o osobu,
na kterou byl vydán příkaz k zatčení. Bez příkazu nebo souhlasu lze vykonat osobní prohlídku v případě, že je
důvodné podezření, že někdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení. Osobní prohlídku vykonává orgán, který
ji nařídil, nebo policejní orgán. Osobní prohlídku vykonává vždy osoba stejného pohlaví.

Zajištění peněžitých prostředků na účtu banky

163
Jedná se o peněžité prostředky na účtu banky, které jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo byly k jeho
spáchání užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Není zde podmínka, aby se jednalo o peněžité prostředky
jen na účtu obviněného. O zajištění rozhoduje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní
orgán. U rozhodnutí policejního orgánu je potřeba předchozího souhlasu státního zástupce s výjimkou
neodkladnosti, kdy musí do 48 hodin předložit své rozhodnutí státnímu zástupci. Rozhodnutí má formu usnesení,
proti kterému je přípustná stížnost.

Zajištění zaknihovaných cenných papírů

Cenné papíry jsou listiny, v nichž je vtěleno určité právo s listinou spojené tak úzce a neoddělitelně, že bez ní
nemůže být zásadně uplatněno ani převedeno a se zánikem listiny rovněž zaniká. Cenné papíry zaknihované jsou
takové, které nemají, na rozdíl od listinných cenných papírů, materiální podobu a vyskytují se pouze v elektronické
podobě, a to jako záznam na nosiči informací v evidencích, které vede na účtech Středisko cenných papírů, Česká
národní banka, popřípadě jiná právnická osoba. Tyto evidence jsou zákonem stanovené. Zaknihovanými cennými
papíry mohou být : akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupony, opční listy.

Zadržení, otevření, záměna, sledování zásilky Zásilkou rozumíme předmět dopravovaný jakýmkoliv způsobem, ať
již s využitím pošty (Česká pošta) nebo jiné osoby (PPL = Professional Parcel Logistic, DPD), včetně dopravy
skrytým způsobem. Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již
uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které
stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným
zařízením.

Zadržení zásilky – pokud v konkrétní věci je nutno zjistit obsah nedoručených zásilek nařídí předseda senátu a v
přípravném řízení státní zástupce poště nebo podniku zabezpečujícímu jejich dopravu, aby zásilku vydal jemu
nebo v přípravném řízení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu. Bez příkazu může být zásilka pozdržena,
pokud věc nesnese odkladu a nařízení nelze předem dosáhnout na příkaz policejního orgánu. Policejní orgán má
povinnosti do 24 hodin informovat státního zástupce. Pokud nařízení neobdrží pošta do tří dnů, zásilku nesmí déle
zdržovat.

Otevření zásilky – smí předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce a policejní
orgán. Po splnění účelu se otevřená zásilka předá adresátovi, rodinnému příslušníkovi nebo odesílateli. Pokud má
její obsah škodlivý vliv na trestní stíhání, připojí se zásilka ke spisu. Je-li to vhodné, obsah zásilky se sdělí
adresátovi nebo rodinnému příslušníku. Zásilku, která nebyla otevřena, předá adresátovi nebo podniku, který ji
vydal.

Záměna zásilky – procesní úkon, který slouží k zjištění osob, které se zásilkou nakládají. Provádí se, pokud
existuje důvodné podezření, že zásilka obsahuje :

omamné a psychotropní látky, jedy a prekursory,

radioaktivní materiál,

padělané peníze a cenné papíry,

střelné a hromadně účinné zbraně, střelivo a výbušniny,

věci určené ke spáchání trestného činu,

věci pocházející z trestné činnosti.

Záměnu nařídí předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce a upravenou zásilku
předá k dopravě. Záměnu provede policejní orgán, sepíše o tom záznam a provede úschovu zaměněných věcí.
Nakládá s nimi jako s odňatými věcmi.

Sledování zásilky – může nařídit v přípravném řízení státní zástupce k :

objasnění trestného činu,

zjištění všech pachatelů (pokud jiný způsob není možný nebo vhodný).

Sledování provádí policejní orgán. Vůči osobám nakládajícím se zásilkou neprovádí žádné úkony (vydání, odnětí
věci). Sepisuje protokol, dle potřeby pořizuje obrazový či jiný záznam.

Odposlech a záznam telekomunikačního provozu

Telekomunikačním provozem rozumíme:

mobilní telefon,

telefon,

164
 telefax,

vysílačky,

jiná telekomunikační zařízení – elektronická pošta (e-mail).

Příkaz vydává předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Tento příkaz musí být
vydán písemně a musí být odůvodněn. Opis příkazu soudce bez odkladu vždy zašle státnímu zástupci. Musí zde
být stanovena doba, po kterou lze odposlech a záznam provádět. Tato doba nesmí být delší než šest měsíců. Je
zde možnost prodloužení lhůty, a to na dobu dalších šesti měsíců. Prodloužení doby schvaluje soudce. Bez příkazu
může orgán činný v trestním řízení nařídit odposlech i záznam, nebo jej provést i sám, v případě, je-li vedeno
trestní řízení pro trestný čin, pokud s tím účastník odposlouchávané stanice souhlasí. Odposlech a záznam provádí
pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky.

„Staré“ vypracování
Jak lze zajistit věci pro účely trestního řízení
Výzva k vydání věci pro účely trestního řízení (78)
Odnětí věci (79) – nedobrovolné odnětí věci na základě příkazu
Pokud osoba tvrdí, že věc nemá, ztratil… → domovní / osobní prohlídka podle toho, kde by věc mohla být
Domovní prohlídka × prohlídka jiných prostor – musí se vyhodnotit, zda jde o obydlí (domovní); pokud
není obydlí (jiné prostory)
Př. garáž – když je součást domu, tak jde o obydlí (§ 83); pokud bude osamocená garáž, tak jde o
jiné prostory (§ 83a)
Vstup policejních orgánů do obydlí, jiných prostor a na pozemek bez příkazu
Pokud je to nezbytné pro ochranu života, zdraví, bezpečnosti a majetku
Nebo pro případy zadržení, zatčení
Pokud v bytě najdou kromě osoby i další důkazy – nesmí být provedeny žádné jiné úkony než takové,
které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí vůči zdraví a životu… nebo k předvedení osoby →
pro odkladné úkony si musí zajistit domovní prohlídku

Pro potřeby trestního řízení mohou být zajištěny a opatřeny věci a jiné majetkové hodnoty, a to zejména s ohledem
na objasnění skutkového stavu věci (§ 78-88a):
vydání a odnětí věci (§ 78)
povinnost k vydání věci (ediční povinnost): kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení (věc doličnou), je
povinen ji na vyzvání předložit soudu, SZ nebo policejnímu orgánu
pokud je třeba věc zajistit, je povinen nejen předložit, ale i vydat
pokud nevyhoví výzvě, může mu být věc odňata (§ 79), + pořádková pokuta
výzvu k předložení vydává OČTŘ; k provedení odnětí věci se přibere nezávislá osoba
o vydání a odnětí věci se pořizuje protokol
proti příkazu k odnětí věci není přípustný opravný prostředek (jde o rozhodnutí sui generis § 119/1) – je
přípustná žádost o přezkoumání postupu pol. orgánu a SZ podle § 157a TŘ
v rámci příkazu k domovní prohlídce lze odejmout i věci bez dalšího zmocnění
zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (§ 79a)
zákaz jakékoli dispozice s penězi na bankovním účtu – omezení dispozičního práva majitele účtu
tehdy, pokud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peníze jsou určeny ke spáchání TČ, nebo k jeho
spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti
rozhodnutí = usnesení, doručené bance; majitelem účtu nemusí být nutně obviněný (pokud budou splněny
podmínky)
proti usnesení je přípustná stížnost, nemá odkladný účinek
zajištění zaknihovaných cenných papírů
forma: usnesení; předseda senátu nebo státní zástupce v přípravném řízení (v naléhavých situacích i policejní
orgán)

165
 adresováno orgánu, který vede zaknihované CP (SCP)
neznamená, že nelze vykonávat všechna práva k cenným papírům (např. hlasovat)
zajištění nemovitosti / jiné majetkové hodnoty
zjištěné informace nasvědčují tomu, že NV / jiná majetková hodnota je určena ke spáchání TČ nebo byla
k jeho spáchání užita, nebo je výnosem z trestné činnosti
usnesení – možné podat stížnost
vlastník nesmí nakládat (převést, jinak zatížit)
zajištění náhradní hodnoty – jestliže nelze dosáhnout vydání nebo odnětí věci, nemovité věci, CP,… může být
místo nich zajištěna náhradní hodnota (§ 79f)
domovní a osobní prohlídka (popř. prohlídka jiných prostor)
nedotknutelnost obydlí, listovního tajemství (čl. 12, 13 LZPS) → připouští zásah jen v míře nejnutnější a za
přesně stanovených podmínek
Jaké jsou podmínky pro vykonání domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor?
důvodné podezření, že v bytě je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, nebo že u prohlížené
osoby se nachází věc důležitá pro trestní řízení
příkaz k domovní / osobní prohlídce vydává předseda senátu, v přípravném řízení na návrh SZ;
písemně a musí být doručen; proti sui generis není možný opravný prostředek (kromě žádosti podle
§ 157a TŘ)
vstup do obydlí bez příkazu – policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen
tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro
ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
Při domovní prohlídce může být přítomna osoba, která je povinna umožnit prohlídku. Při domovní a osobní
prohlídce musí být přítomná nezávislá osoba.
§ 84: Před domovní / osobní prohlídkou je nutné osobu vyslechnout, prohlídku je pak možné provést jen tehdy,
pokud se výslechem nedosáhlo dobrovolného vydání věci.
Předchozího výslechu není třeba, pokud věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.
prostory nesloužící k bydlení a pozemky: stejné důvody
Co se rozumí obydlím?
…
zadržení a otevření zásilek, jejich záměna a sledování
Jaké jsou možnosti OČTŘ?
Zásilka = předmět dopravovaný jakýmkoli způsobem, ať již s využitím pošty nebo jiné osoby, vč. dopravy
skrytým způsobem
Zadržení zásilky (§ 86) – je nutné zjistit obsah nedoručených telegramů, dopisů nebo jiných zásilek – nařídí
se poště, aby zásilku vydala; netýká se jen předmětů určených obviněnému či od něj pocházejících, pokud
daná zásilka směřuje k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení; sui generis
Záměna zásilky (§ 87a) – pouze zásilky obsahující omamné látky, psychotropní látky, prekursory, jedy,
radioaktivní materiál, padělané peníze, střelné zbraně atd. – k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení –
taková zásilka se může na základě rozhodnutí soudce zaměnit za jinou s jiným obsahem a předat k další
přepravě; účelem záměny zásilky je jednak zabránit tomu, aby zejména věci, které už svou povahou
představují určité nebezpečí, zůstaly v nekontrolovatelném oběhu; sui generis
Spolu s otevřením zásilky podle § 87 se jedná o zásah do listovního tajemství podle LZPS → je třeba
k takovém zásahu souhlasu soudce.
Sledovaná zásilka (§ 87b) – pouze v přípravném řízení, na základě nařízení státního zástupce. Po dobu, co
je zásilka sledována, se vůči osobám, které s ní nakládají, neprovádí žádné úkony směřující k jejímu vydání
či odnětí (78, 79). Pouze v případě důvodného podezření obsahu zásilky + možnost objasnit trestný čin není
jiná. Počítá se i s tím, že může opustit území ČR. K ukončení sledování je třeba příkazu státního zástupce.
odposlech a záznam telekomunikačního provozu (§ 88, 88a)
Jak je to s možností odposlechu v trestním řízení?
Přípustný zásah do tajemství zpráv podávaných telefonem (čl. 13 LZPS)

166
 Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby
nejméně osm let + pro taxativně vypočtené trestné činy bez ohledu na sazbu + pro jiný úmyslný TČ, k jehož
stíhání zavazuje vyhlášená MS.
Předseda senátu nebo soudce na návrh SZ v přípravném řízení pak nařídí odposlech, pokud lze důvodně
předpokládat, že jím budou zjištěny významné skutečnosti pro trestní řízení.
Zákaz odposlechu mezi obhájcem a obviněným.
Příkaz: písemný, odůvodněný, stanovený rozsah (doba, nesmí být delší než 4 měsíce)
Může být použito jako důkaz (je třeba přiložit protokol, kdo pořídil)
Sui generis – není možný opravný prostředek; lze podat žádost podle § 157a
Na základě příkazu je povinen držitel telekomunikační licence vydat údaje o uskutečněném tel. provozu
příkaz k zjištění údajů o telekom. provozu (§ 88a)

167
19. Sankcionování právnických osob. Předběžné projednání obžaloby - účel,
průběh a rozhodnutí.
19.Sankcionování právnických osob. Př edběžné projednání obžaloby - účel, průběh a rozhodnutí.

Trestní odpovědnost právnických osob

Obecně
- až do roku 2011 byla v českém právním řádu dána pouze trestní odpovědnost FO
- takový stav byl předmětem kritiky, neboť nereagoval na změněnou ekonomickou situaci, kdy se trestání
PO jeví jako vhodné (zejména z toho důvodu, že zejména ekonomická kriminalita může být ve větším
měřítku páchána zejména PO)
- k zavedení deliktní odpovědnosti PO nás tlačily mezinárodní smlouvy už od konce 70. let – byli jsme v
podstatě posledním státem v EU, který neměl zavedenou TO PO a který tedy stále uznával zásadu
societas delinquere non potest („společnost (ve smyslu korporace) nemůže jednat protiprávně“)
o žádná z těch MS, ani předpis EU neobsahoval žádný kategorický požadavek, aby byla zavedena
trestně-právní odpovědnost, ale pouze tam byla taková obecná formulace, že PO musí být za
vymezené jednání odpovědné a musí jim být ukládány odpovídající sankce
o to vedlo k zavedení buď pravé nebo nepravé TO PO + vedle nich eventuálně správní
odpovědnosti
- nejčastější výhrada k postihu právnických osob patrně spočívala v tom, že je při něm velké riziko, že
budou postiženy i nevinné osoby, které se na trestné činnosti nijak nepodílely

Nepravá TO
- PO jsou ukládány kvazitrestní sankce
- PO nejsou přímo ukládány trestní sankce jako FO, ale jistý postih je možný (zrušení, pozastavení činnosti,
zákaz činnosti,..)
Pravá TO
- trestní řízení se vede přímo s PO a sankce jsou ukládány přímo PO; bez ohledu na to, jestli bude vinna i
nějaká FO nebo nikoliv

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

- subsidiárně se použije trestní zákoník i trestní řád, tento zákon je tak ve vztahu k nim lex specialis (§ 1
odst. 2), jedná se tedy o tzv. vedlejší trestní zákon, jenž obsahuje hmotněprávní i procesněprávní úpravu
- v českém trestním právu je díky této právní úpravě tedy uplatňována i zásada individuální trestní
odpovědnosti PO (tedy pravá TO)
- i v případě právnických osob jde o subjektivní odpovědnost (tedy odpovědnost za zavinění ve formě
úmyslu či nedbalosti)
- zavinění právnické osoby se odvozuje od zavinění fyzické osoby, pokud jsou splněny podmínky pro
přičítání jednání fyzické osoby právnické osobě obsažené v ustanovení § 8; PO tedy může jednat
protiprávně, avšak pouze za splnění těchto podmínek
- TO PO se uplatňuje kumulativně s TO FO
- PO však může být trestněprávně odpovědná pouze za trestné činy taxativně uvedené v § 7

Sankcionování právnických osob

Principy trestání PO
Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k povaze a závažnosti trestného činu, k poměrům
právnické osoby
- včetně její dosavadní činnosti a jejích majetkových poměrů
- přitom přihlédne též k tomu, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, která má
strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství, obranu nebo bezpečnost
- soud přihlédne k působení právnické osoby po činu, zejména k její případné účinné snaze nahradit škodu
nebo odstranit jiné škodlivé následky činu
- přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí činnost právnické osoby
Při ukládání trestních sankcí soud přihlédne i k důsledkům, které může mít jejich uložení na třetí osoby
- Zejména přihlédne k právem chráněným zájmům osob poškozených trestným činem a věřitelů právnické
osoby, jejichž pohledávky vůči trestně odpovědné právnické osobě vznikly v dobré víře a nemají původ
nebo nesouvisí s trestným činem právnické osoby
- K zájmům věřitelů přihlíží z toho důvodu, že pokud danou PO namístě soud zruší, naděje na jejich
uspokojení podstatně klesne
Subsidiárně lze použít i okolnosti povahy a závažnosti trestného činu stanovené v § 39 odst. 2 TZ

Tresty a ochranná opatření

- platí stejně jako o FO zásada dualismu trestních sankcí
- tresty i ochranné opatření je možno ukládat vedle sebe, pokud to nevylučuje povaha věci (je vyloučeno
OO zabrání části majetku nebo propadnutí majetku vedle peněžitého trestu, či OO zabrání věci vedle

168
 jejího propadnutí)
- namísto trestů lze, stejně jako u FO, použít restorativních opatření dle TŘ (podmíněné odložení návrhu
na potrestání dle § 179g-h TŘ; podmíněné zastavení trestního stíhání dle § 307-308 TŘ a narovnání (§
309-314 TŘ)
- ochranná opatření jsou samostatnou kategorií sankcí preventivní povahy, neobsahují morálně-politický
odsudek pachatele a jsou zpravidla nezávislá na míře pachatelovy viny
- tresty a ochranná opatření jsou taxativně vymezeny v § 15 (neznamená to však, že nelze subsidiárně
použít vhodná ustanovení TZ nebo TŘ)
- zákon o TO PO obsahuje i zcela zvláštní sankce neobsažené v TZ (zrušení PO, zákaz plnění veřejných
zakázek, účasti na koncesním řízení nebo veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací nebo subvencí,
uveřejnění rozsudku)

Za trestné činy lze PO uložit tyto tresty:

a) zrušení právnické osoby
- nepřísnější trest, který lze PO uložit jen tehdy, jestliže její činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání
TČ (pokud byla přímo za tím účelem založena, zejména tehdy, kdy se PO svou podstatou začlenila např.
do organizovaného zločinu)
- 3 kumulativní podmínky: sídlo PO v ČR, činnost spočívala zcela nebo převážně v páchání TČ + negativní
podmínka, že uložení trestu nesmí vylučovat povaha PO
- tento trest tak nelze uložit zahraniční PO (ani když tu má svůj podnikat, organizační složku, majetek či
zde vykonává svou činnost)
- zákon užívá v případě druhé podmínky kritéria, že činnost spočívala „zcela nebo převážně“ v „páchání“
(nikoli „spáchání“) TČ – musí se tedy zpravidla jednat o soustavnost trestnou činnost
- povaha vylučuje u osob zřízených zákonem, ÚSC…
- u banky je třeba vyjádření ČNB, u komoditní burzy je vyjádření příslušného státního orgánu
- právní mocí rozhodnutí vstupuje společnost do likvidace
- majetek, jenž po ní zůstane, může být určen na uspokojení věřitelů, pokud nebyl získán trestným činem
nebo jako odměnu za něj nebo který ke spáchání trestného činu užil (srov. § 70/1 TZ)

b) propadnutí majetku
- odsouzení za zvlášť závažný zločin, kterým získala PO pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch
- jinak to lze uložit, jen pokud to TZ za daný TČ výslovně dovoluje
- u banky opět souhlas ČNB
- je třeba subsidiárně použít § 66 odst. 5 TZ (propadlý majetek připadá státu)
- ukládání tohoto trestu by nemělo být naužíváno (zásah do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek,
které je přiznáváno i PO)

peněžitý trest
- jeho uložení nesmí být na újmu práv poškozeného
- nejnižší denní sazba je 1000 Kč, nejvyšší 2 miliony Kč
- u banky opět souhlas ČNB
- mělo by se jednat o nejčastěji ukládaný trest
- lze ho uložit za úmyslný i nedbalostní TČ
- úprava velmi strohá; je třeba použít subsidiárně § 68 TZ (zejména, že soud trest neuloží, pokud je zřejmé,
že by byl nedobytný a že částky připadají státu; 20-730 denních sazeb)
d) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
- trest, který slouží k odčerpání nástrojů a výnosů z trestné činnosti
- v případě, kdy je podle TZ obligatorní uložení takového trestu (§ 70/3 TZ), musí být uložen i PO
e) zákaz činnosti
- jeden rok až dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s činností PO (souvislost musí být přímá,
bezprostřední)
- účelem je zabránit PO v dalším páchání TČ
- subsidiární ve vztahu k trestu zákazu plnění VZ, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži
- může spočívat pouze v tom, že PO nebude moci vykonávat živnost, ke které je třeba zvláštního povolení
- musí být konkrétně specifikováno jaké činnosti (nelze uložit „zákaz podnikání“)
- pravděpodobně nemůže být uložen politické straně (v rozporu s právem zakládat politické strany a
sdružovat se v nich)

f) zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži
- jeden rok až dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s uzavíráním smluv z veřejných zakázek
nebo s jejich plněním, či s účastí v těchto řízeních
- samostatně bude udělen, pokud soud uzná, že jiné potrestání není třeba
- nejčastěji ukládán v případech § 256 TZ (sjednání výhody při plnění VZ), případně § 257 (pletichy při
zadání VZ), ale i podvod, podplácení…
- je třeba znovu konkretizovat v rozsudku (nikoli pouze „zákaz plnění VZ“, ale je třeba určit např. typem
řízení nebo výší VZ, např. jen pro nadlimitní zakázky)
g) zákaz přijímání dotací nebo subvencí

169
 - obdobně jeden rok až dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s přijímáním dotací, nebo subvencí
z veřejných zdrojů
- samostatně bude udělen, pokud soud uzná, že jiné potrestání není třeba

h) uveřejnění rozsudku
- účelem je poskytnout veřejnosti informace o tom, že se PO dopustila TČ v oblasti, která se veřejnosti
dotýká, např. pokud činnost PO, která byla postižena v trestním řízení, byla nebezpečná z hlediska
společenského (např. ohrožovala život, zdraví nebo majetek lidí)
- soud musí určit v jakém druhu sdělovacího prostředku, případně ve více, má být rozsudke uveřejněn,
rozsah jeho uveřejnění
- vhodnost: např. TČ týkající se ŽP (§ 239, 298)
Ochranná opatření
- jako ochranné opatření lze uložit zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty
- Ochranná opatření obecně: spadají pod sankce v širším smyslu, účelem je ochrana společnosti a
individuální prevence, nikoli represe; neobsahují morální odsudek; výkon se nepromlčuje, nepodléhají
milosti a amnestii
- Je třeba subsidárně užít § 101-104 TZ
a) Zabrání věci (§ 101 TZ): lze uložit pachateli, kterého nelze stíhat ani odsoudit, případně tomu, od jehož
potrestání soud upustil nebo pokud věc ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti,
anebo hrozí, že bude užita ke spáchání TČ
o Soud může uložit i pozměnění věci, odstranění určitého zařízení, omezení dispozice s věcí (§
101 odst. 5)
b) Zabrání části majetku (§ 102a)
- Lze uložit v případě úmyslného TČ, na který se stanoví odnětí svobody aspoň 4 roky (u PO tedy nelze
použít v tomto případě)
- Další možnost: taxativně vymezené TČ (zejména týkající se dětské pornografie, počítačů, drog)
Zánik výkonu trestu
promlčení výkonu trestu - § 24 TO PO
- týká se VÝKONU trestu (po uplynutí tedy nelze vykonat PRAVOMOCNĚ uložený trest), požadavek, aby
na pachatele bylo působeno včasným výkonem uloženého trestu
- je nutné subsidiárně použít § 94 TZ
- u FO vázán především na délku trestu odnětí svobody X u PO je třeba využít jiná kritéria, v závislosti na
typu uloženého trestu (peněžitý trest – v závislosti na počtu denních sazeb; u dalších trestů závisí na
délce trestu – zákaz činnosti, plnění VZ)

- Další způsoby zániku výkonu trestu: amnestie a milost prezidenta (§ 366-370 TŘ); avšak nikoli zrušení či
zánik PO (u FO = zánik výkonu z důvodu smrti)
- 5-30 let, viz § 24 zákona TO PO
- nepromlčuje se teroristický útok, který naplňuje znaky válečného zločinu (§ 25)
- po uplynutí této doby se na PO hledí, jakoby nebyla odsouzena

PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ OBŽALOBY

Pojem a význam předběžného projednání obžaloby Otázka č. 27
- Samostatné, fakultativní stádium TŘ před soudem – přezkum výsledků přípravného řízení, zda bylo
konáno v souladu se zákonem atd. (koná se tedy fakultativně mezi přípravným řízením a hlavním líčením)
- Následuje po přípravném řízení po podání obžaloby, a to pouze v případě, kdy to předseda senátu nařídí.
- Předseda senátu by měl tedy jakoukoli obžalobu u soudu podanou přezkoumat a podle jejího obsahu a
obsahu spisu posoudit, zda je nutné ji předběžně projednat v zasedání senátu anebo zda o ni může
nařídit hlavní líčení
- Samosoudce: před ním se nekoná – avšak zkoumá obžalobu ze stejných hledisek. (samosoudce – TČ
s horní sazbou do 5 let)
- Co ze projednat v PPO: obžalobu, návrh na potrestání, návrh dohody o vině a trestu (§ 314o odst. 1 písm.
c))
- Řízení před soudem – těžiště řízení, nemá být pouhou prověrkou dosavadního PŘ
- Cíl: prověřit, zda je dána věcná a místní příslušnost soudu (16-22); zda nedošlo k závažným
procesním vadám, které nelze napravit v řízení před soudem, a zda byly v přípravném řízení
objasněny základní skutečnosti (181/1)
- OBECNĚ TEDY: zajistit, aby se soud v hlavním líčení zabýval obžalobou, která je dostatečně
odůvodněna a tak chránil obviněného před nedůvodným projednáním věci ve veřejném hlavním líčení;
resp. posoudit, zda přípravné řízení bylo provedeno podle zákona
- Funkce:
o verifikační (viz výše u Cíl)
o odklonná: v PPO je možné trestní stíhání podmíněně zastavit (§ 307), schválit narovnání (§ 309),
odstoupit od trestního stíhání mladistvého (§ 70 ZSM), v případě, kdy soud považuje za vhodné
sjednat dohodu o vině a trestu (§ 186 písm. g))
- Účelem není řešít vinu či nevinu obžalovaného

170
 - Mladiství – další podmínky pro PPO a rozhodnutí v něm (§ 61, 62 ZSVM)
Rozsah předběžného projednání obžaloby
- přezkoumává se v celém rozsahu a ze všech hledisek, pro které je nutné nařídit PPO (viz Důvody)
- jestliže se po přezkoumá má za to, že je některý z důvodů pro PPO splněn  obligatorní nařízení PPO
- Samotný rozsah = vždy CELÁ obžaloba (§ 187/2 TŘ) – jedině tak lze naplnit zásadu hospodárnosti řízení,
s VÝJIMKOU kdy soud podle svého názoru není příslušný (to rozhodně o předložení věci k rozhodnutí o
příslušnosti)
Důvody předběžného projednání obžaloby
- Předseda senátu z obsahu spisu zjišťuje, zda je nutné PPO nebo může nařídit HL (185/1).
- K usnadnění rozhodnutí může vyslechnout obviněného a opatřit potřebná vysvětlení (obžalovaného).
- Nelze zde provádět důkazy vztahující se k otázce viny – nevyplňují se zde mezery z PŘ, ani se zde
neodstraňují chyby a nedostatky! Nelze zde vyslýchat svědky nebo znalce.
- Mladiství – např. objasnit poměry mladistvého, zda jsou zde okolnosti pro odstoupení od trestního stíhání
podle § 70/1
- Po přezkoumání obžaloby předseda senátu ve lhůtách podle § 181/3
o Nařídí HL – obžaloba netrpí vadami…
o Učiní jiný úkon směřující k rozhodnutí věci (schválení narovnání…)
o Nařídí PPO – obžaloba není náležitým podkladem pro HL, trpí nedostatky a z některých důvodů
podle § 186 přichází jiné rozhodnutí, než nařízení HL
- Důvody pro PPO podle § 186
o Věc patří do příslušnosti jiného soudu
o Věc musí být postoupena podle 171/1
o Okolnosti odůvodňující zastavení nebo přerušení TŘ (§ 172, 173) nebo podmíněné zastavení (§
307)
o Skutek je třeba posoudit podle jiného §§ v TrZ
o PŘ nebylo provedeno podle zákona (závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména
ustanovení zajišťující právo obhajoby)
o Nejsou objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné rozhodnout ve věci samé
o Bylo by vhodné sjednat dohodu o vině a trestu, zejména navrhl-li takový postup SZ nebo
obviněný
Důvod pro PPO podle § 70/1 ZSM: jsou tu okolnosti odůvodňující odstoupení od trestního stíhání podle
tohoto ustanovení
- Předseda senátu postupuje ex offo, musí přezkoumat obžalobu ze všech hledisek, jakmile nastane
některý důvod, nařídí PPO.
Způsob předběžného projednání obžaloby
- V zásadě neveřejné zasedání, pokud je to potřebné – nařídí veřejné zasedání (187/1).
- Zkoumá se celá obžaloba na základě obsahu spisu – pak předseda senátu vydá zprávu  soud projedná
obžalobu na základě zprávy
- Rozhodnutí se vyhlašuje vždy veřejně.
- 186 písm. g) – je vhodné sjednat dohodu o vině a trestu – zjistí stanovisko obviněného a SZ
Rozhodnutí v předběžném projednání obžaloby
Způsoby rozhodnutí (soud není vázán právním posouzením skutku v obžalobě)
1. Předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti (188/1 písm. a)) soudu, který je nejblíže společně nadřízený
jemu a soudu, který je podle něj příslušný
2. Postoupení věci (188/1 písm. b)) – jsou-li tu okolnosti dle § 171 odst. 1 TŘ (pokud se nade vší pochybnost
vůbec nejedná o TČ)
3. Zastavení trestního stíhání (písm. c)), odst. 2)
a. Obligatorní zastavení podle § 172/1, fakultativně podle odst. 2
b. Dokazování by mělo být již úplné a mezi důkazy by neměl být rozpor
c. Musí zkoumat, zda nejde případně o přestupek a zda by neměl postoupit
4. Přerušení trestního stíhání (písm. d)) – podle § 173/1 písm. a) až d)
5. Vrácení věci SZ k došetření (písm. e)), je-li to třeba
a. K odstranění závažných procesních vad PŘ, které nelze napravit před soudem (př. absolutně
neúčinné důkazy)
i. Obžaloba sice podána, ale nebylo zahájeno trestní stíhání
ii. Důkazy získány nezákonným donucením / hrozbou
iii. Obviněný neměl obhájce v případě nutné obhajoby
iv. Obviněný nemohl prostudovat spis na konci PŘ ve smyslu § 166 TŘ
b. K objasnění základních skutkových okolností (prokázány skutečnosti, které naplňují znaky TČ,
zjištěn stupeň nebezpečnosti činu, poměry obviněného, …) – vrátit, pokud například nebyla
objasněna příčetnost obviněného jako základní podmínka jeho trestní odpovědnosti, nebo jeho
totožnost
i. Jádro řízení je až před soudem – v přípravném řízení se důkazy pouze vyhledávají,
označují, opatřují v dostatečné formě a v nezbytném rozsahu – až před soudem by
měly být všechny důkazy procesně provedeny
ii. V řízení před soudem by došetření těchto skutečností bylo spojeno s výraznými
obtížemi či by bylo na újmu rychlosti řízení

171
 c. Pokud došlo k odchylnému právnímu posouzení a věc je třeba blíže objasnit – pokud není třeba
objasnit, akorát se upozorní na možnost odchylného právního posouzení skutku osoby, kterým
doručuje obžalobu (mírněji, závažněji…)
i. Potřeba bližšího objasnění – například pokud by místo „běžné“ krádeže v § 205 odst. 1
písm. a) došlo k posouzení, že jde o krádež podle § 205 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm.
c) tr.z. (bližší objednání je třeba pokud neměl obžalovaný obhájce; v prvním případě
není nutná obhajoba, ve druhém ano  pokud by soud věc nevrátil a nebyl by jmenován
(nutný) obhájce, došlo by k porušení práva na obhajobu)
6. Podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání (písm. f)) – podle § 307, 309 (zvláštní
způsoby řízení)
7. Odstoupení od trestního stíhání (§ 62/2, 71/1) – typické pouze pro řízení ve věcech mladistvých
Pokud připadá v úvahu více způsobů – předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti má přednost před ostatními,
konečné rozhodnutí ve věci před vrácením věci SZ k došetření!!!
8. Rozhodnutí o vazbě (192) – je-li obviněný ve vazbě, rozhodne také o dalším trvání vazby
9. Nařízení hlavního líčení (nelze-li rozhodnout žádným z předchozích způsobů, po nařízení nelze HL již
odvolat a znovu nařídit PPO!
Forma a obsah rozhodnutí
- Usnesení + o obsahu platí obecná ustanovení (§ 134)
- Výrok o vazbě lze pojmout do téhož usnesení, jímž se rozhoduje podle § 188
- V případě vrácení státnímu zástupci k došetření – je třeba uvést jakým způsobem přípravné řízení doplnit,
případně jaké úkony je třeba provést
Opravné prostředky
- Proti usnesení podle § 188 je přípustná stížnost. Má odkladný účinek (kromě rozhodnutí o přerušení
trestního stíhání).
- Stížnost není přípustná proti usnesení k určení příslušnosti a proti usnesení o nařízení hlavního líčení
- Oprávnění k podání = státní zástupce a obviněný; v případě, kdy jde o rozhodnutí o podmíněném
zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání či o odstoupení od trestního stíhání  stížnost může
podat i poškozený
Účinky pravomocného rozhodnutí
- PM a je vykonatelné podle obecných ustanovení
Nové PPO
- Usnesení o vrácení k došetření = věc se právní mocí vrací do přípravného řízení.
- SZ je rozhodnutím, že se věc vrací k došetření, vázán a musí provést. Novou obžalobu podávat nemusí
(pokud se ukáže, že skutek není TČ). Pokud podá po došetření znovu obžalobu, je opět přípustné PPO.
Případ, kdy PPO bylo nařízeno vzhledem k vhodnosti sjednání dohody o vině a trestu
- § 186 písm. g) TŘ
- Soud zjistí stanovisko obviněného a státního zástupce  pokud mají zájem, soud SZ stanoví přiměřenou
lhůtu ke sjednání
- Podá-li SZ v této lhůtě návrh na schválení dohody  § 341o-314s X jinak nařídí hlavní líčení anebo
rozhodne jinými způsoby viz výše

172
20. Zánik trestu, zahlazení odsouzení. Opravné řízení - účel, principy, druhy
opravných prostředků.
zánik výkonu trestu

-patří sem pouze případy, kdy trestnost zanikne díky okolnostem, které vyvstanou až po právní moci rozsudku
-následkem těchto okolností je, že již uloženou trestněprávní sankci nelze vykonat- zaniká právo státu na výkon
uložených trestněprávních sankcí, přestože byly rozhodnutím soudu pravomocně uloženy a dosud
nevykonány
-důvody podobné jako u promlčení trestního stíhán í- jen včasné potrestání pachatele může mít preventivní účinky
+ pokud se dlouhou dobu osvědčil, zřejmě došlo k jeho nápravě a dále jej trestat nemá smysl

Případy zániku výkonu trestu

a) promlčení výkonu trestu
-po uplynutí zákonem stanovené doby již trest nelze vykonat
-promlčecí lhůty jsou delší než u promlčení trestního stíhání- od 5-ti let, do 30-ti let
-promlčecí doba počíná běžet dnem právní moci rozsudku
1. stavení promlčení
-dobakterou se odsouzený zdržoval v cizině, vykonával ochranné léčení nebo zabezpečovací
detenci, pokud z těchto důvodů nebylo možno trest vykonat
-rovněž pro trest odnětí svobody, peněžitý trest, zákaz činnosti atd. se nezapočítává doba, po
kterou dotyčný byl v jiném výkonu trestu odnětí svobody
2. přerušení promlčení
-pokud soud učiní opatření směřující k výkonu trestu
-například předseda senátu vydá příkaz k dodání odsouzeného k výkonu trestu
-pokud odsouzený v promlčecí době spáchá stejně, nebo ještě více závažný TČ, než ten, jehož
výkonu se promlčuje
- promlčení výkonu trestu je vyloučeno u těch trestných činů, u kterých je vyloučeno promlčení
trestního stíhání - trestných činů proti míru, válečných trestných činů, trestných činů proti lidskosti a dalších
trestných činů spáchaných od 21. května 1938 do 29. prosince 1989 dle ustanovení trestního zákona. Fakticky
rovněž u těch trestů, jejichž výkon nastává právní mocí – ztráta čestných titulů, propadnutí majetku, zákaz
činnosti….
- nepromlčují se ani ochranná opatření

-promlčení výkonu trestu vs. promlčení trestního stíhání

-promlčení TS způsobuje zánik trestnosti činu a uplatní se před vynesením pravomocného rozsudku,
soud je zde řízení nucen zastavit
-pokud by k němu ale soudy chybně nepřihlédly a takový rozsudek zůstal v právní moci, pak má
odsouzený smůlu a trest platí

b) smrt odsouzeného
- zaniká právo státu na výkon trestu nemajetkové povahy. Propadlé věci nebo jiné majetkové hodnoty či
majetek přecházejí do vlastnictví státu již právní mocí rozsudku, proto smrt není z hlediska právních
následků právně významná

c) udělení milosti- agraciace

-prezident svým rozhodnutím promine (zmírní) dosud nevykonaný trest uložený pravomocným rozhodnutím soudu
-na rozdíl od abolice (zastavení trestního stíhání) zde nemůže odsouzený prohlásit že trvá na výkonu trestu a
nemůže ani odmítnout rehabilitující účinky milosti
-může jak prominout celý trest, tak jeho část a stejně tak může prominout jen některé tresty + může změnit trest
přísnější na mírnější (například nepodmíněné odsouzení změnit na podmíněné)

173
-své rozhodnutí o prominutí či zmírnění může také vázat na určité podmínky
-účinky agraciace jsou platné i ve chvíli, kdy je na základě mimořádných opravných prostředků vydán nový
odsuzující rozsudek- po jeho právní moci se opět bude aplikovat již jednou učiněné
agraciační rozhodnutí prezidenta republiky
-zde je to omezeno jen na tresty, ochranná opatření takto zaniknout nemohou
d) rozhodnutí o upuštění od jejich výkonu

Zahlazení odsouzení

-smyslem jsem odstranění nepříznivých právních důsledků odsouzení- na pachatele se hledí, jakoby nebyl
odsouzen (právní fikce)
-ačkoliv trest zaniká pokud je řádně vykonán, nemusí tím okamžikem ještě zanikat všechny nepříznivé důsledky,
které jsou s daným odsouzením spojené
-jedná se především o zápis v evidencích, jako je např. Rejstřík trestů
-na základě této fikce se ale neruší odsuzující rozsudek- lze jej tak například napadnou mimořádnými opravnými
prostředky apod. ale například na takového pachatele již nebude příště pohlíženo jako na recidivistu
-nelze jej použít u ochranných opatření
-děje se tak buď:
a) na základě zákona
-s výkonem některých trestů zákon automaticky spojuje stav, kdy se na pachatele hledí, jakoby
nebyl odsouzen
- u TČ obecně prospěšných prací, zákaz činnosti, peněžitého trestu ze přečin z nedbalosti a v případě
osvědčení se u podmíněného odsouzení k TOS

b) rozhodnutím soudu
-předpoklady pro takové rozhodnutí o zahlazení:
-uložený trest byl vykonán zcela, nebo byl jeho výkon prominut, či promlčen
-odsouzený poté vedle řádný život po dobu danou zákonem (může být 1 rok – 15 let)
-lhůta začíná běžet okamžikem vykonání, prominutí, či promlčení
-pokud odsouzený během této lhůty podmínky porušil, počíná běžet lhůta znovu
-pokud ale odsouzený prokáže svým chováním, že se napravil, může požádat i o dřívější rozhodnutí o
zahlazení trestu
-odsouzení se zahlazuje jako celek- tedy ke všem uloženým trestům
-pokud bylo uloženo více trestů vedle sebe, nelze odsouzení zahladit do té doby, dokud neuplyne nejdelší
ze lhůt, které zákon stanoví pro jednotlivé uložené tresty

c) rozhodnutím prezidenta republiky

-a to v rámci individuální, či hromadné milosti
-kromě toho má prezident speciálně i právo zahlazovat odsouzení

Zánik a zahlazení u mladistvých

Výchovná opatření

174
 – déletrvající končí v zásadě uplynutím doby, na kterou byla rozhodnutím uložena nebo jejich zrušením (probační
dohled, program). Ta, jež jsou realizována jednorázovými úkony končí splněním nebo provedením (vykonáním
společensky prospěné činnosti, vyrovnáním s poškozeným..). Důsledkem je povinnost skončit s jejich výkonem

Ochranná opatření
– končí rozhodnutím soudu pro mládež poté, co splnila svůj účel nebo uplynutím doby stanovené zákonem (u
ochranné výchovy dovršením 18. roku života, pokud soud neprodlouží v zájmu mladistvého až Do 19.roku, u
ochranného léčení 2 roky, pokud soud neprodlouží), výjimečně také jejich realizací (zabrání věci či jiné majetkové
hodnoty)

Trestní opatření důsledky

1)zánik práva státu na výkon pravomocně uloženého tr. opatření a současně zánik povinnosti pachatele
uložené tr. opatření vykonat –promlčením jeho výkonu
- nelze uložené trestní opatření vykonat po uplynutí promlčecí doby, jež činí pět let, a bylo-li uloženo výjimečné
trestní opatření odnětí svobody nad pět let až do deseti let, činí promlčecí doba deset let. Jsou tedy kratší než u
dospělých. Promlčení výkonu trestního opatření není u někt. tr. opatření možný – vzhledem k povaze provinění,
za něž bylo tr. opatření uloženo a vzhledem povaze a druhu tr. opatření(zákaz činnosti, propadnutí věci)
2) zánik negativních důsledků odsouzení pro pachatele - zahlazením odsouzení
-s výjimkou nepodmíněného odnětí svobody delšího jeden rok se veškerá odsouzení mladistvého poté, co je
vykonal (resp. bylo od nich upuštěno, resp. osvědčil se), zahlazují ex lege
- v případě odnětí svobody nad 1 rok rozhodne soud pro mládež(který rozhodoval o věci v 1. stupni) o tom, zda se
odsouzení mladistvého zahlazuje, ihned po výkonu tr. opatření a to i bez návrhu či žádosti

Opravné řízení

Opravné řízení je budováno na obecných zásadách trestního řízení + účel zvýšit záruky zákonného rozhodování.
Vždy se mohou vyskytnout chyby a nedostatky – nepříznivý vliv na rozhodnutí.

Všeobecný účel = účel trestního řízení.

Bezprostřední účel = náprava konkrétního nesprávného rozhodnutí v zájmu účastníků trestního řízení. Je zde
nárok obžalovaného na přezkoumání odsuzujícího rozsudku (čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě).

Širší účel = zajišťování správného a jednotného výkladu zákona (potvrzení, zrušení nebo sám
rozhodne). Poukázáním na nedostatky vytýká chyby v aplikaci, nesprávného výkladu a dává jim „směrnice“, jak
svou práci zlepšit. Př. Nejvyšší soud (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek).
Opravný prostředek – opravné řízení se zahajuje procesním úkonem, z důvodů uvedených v zákoně.
Řádné opravné prostředky Mimořádné opravné prostředky
Směřují proti nepravomocným Směřují proti pravomocným rozhodnutím.
rozhodnutím.
Stížnost (proti usnesení) § 141 Dovolání (náprava právních vad)
Odvolání (proti rozsudku) Stížnost pro porušení zákona (náprava vad právních i
Odpor (proti trestnímu příkazu) skutkových, které byly patrné již v době rozhodnutí)
Obnova řízení (náprava skutkových vad, které však vyšly
najevo až po PM rozhodnutí)
Všechny MOP proti usnesení i proti rozsudku.
b) + c) – zcela výjimečné prostředky (změna nezměnitelného
rozhodnutí – musí zde být důležitý zájem, aby nedošlo k ohrožení
správného a spravedlivého rozhodování)
a) – prostor k nápravě je širší

175
 Přezkum revizní
Přezkum rozhodnutí ve všech jeho směrech a v celém
jeho rozsahu (tzn. právní, skutkové i procesní vady),
bez ohledu na to, jestli oprávněná osoba všechny tyto
výroky napadla a na chyby upozornila. K reviznímu
přezkumu stačí jen podat opravný prostředek (i bez
odůvodnění). Uplatňuje se u stížnosti.
Úplný rozsah – vztahuje se na celé rozhodnutí (výroky
týkající se všech dotčených osob).
Omezený rozsah – vztahuje se na všechny výroky
týkající se osoby, která podala opravný prostředek.
Pouze u stížnosti proti usnesení (stížnost může být
blanketní, bez odůvodnění s tím, že se řeknu, že ji do
15 dní doplním – policejní orgán většinou vezme,
protože prostudovat 500 stránkový spis prostě trvá).
OP na kasačním (zrušovacím) principu
Zjištění nesprávnosti → zruší a odkáže věc k novému
projednání a rozhodnutí orgánu, který původně ve věci
rozhodl.
Dovolání + stížnost pro porušení zákona – NS
zpravidla vrátí věc k novému projednání. Doplněn ve
velmi malém rozsahu i apelačním principem (změna
skutkového stavu nepřichází v úvahu).
Těžiště rozhodování v TŘ spočívá v řízení před
orgány I. stupně – kasační princip u MOP!
Devolutivní účinek OP
Přináší větší záruky objektivity a kvality přezkumu.
Odvolání, stížnost.
Devolutivní účinek centralizovaný má dovolání a
stížnost pro porušení zákona (rozhoduje NS – zajištěn
jednotný výklad zákona).
Odkladný (suspenzivní) účinek OP
= odklad výkonu rozhodnutí až do doby, než se o OP
rozhodne.
Odvolání (s výjimkou podle § 139/2 – relativní PM)
Stížnost pouze tam, kde to zákon stanoví (141/4)
Odpor
MOP – soud může rozhodnout o odkladném účinku.
Stížnost pro porušení zákona – ministr může
rozhodnout o odkladném účinku.
Vázanost opravným prostředkem
Přezkum je omezen v některém směru a rozsahu
(např. jen část rozhodnutí, důvody uvedené
v opravném prostředku / zákoně).
Odvolání + dovolání + stížnost pro porušení zákona +
obnova – princip vázanosti orgánu rozhodujícího o
opravném prostředku podaným prostředkem, resp.
vytýkanými vadami(důvody uvedené v OP).
Beneficia cohaesionis (dobrodiní záležející
v souvislosti) – prospívá-li důvod i ve prospěch osoby,
která OP nepodala, změní se napadené rozhodnutí i
v její prospěch.
OP na apelačním (reformativním) principu
Zjištění nesprávnosti → sám jeho vady napraví tak, že
vynese nové rozhodnutí bez vad. Jde o určující
princip.
Odvolání (ŘOP) – výrazně posíleny apelační prvky
(2001) – odvolací soud se může i v podstatné míry
odchýlit od skutkového stavu zjištěného soudem I.
stupně.
OP bez devolutivního účinku
Odpor – trestní příkaz se ruší a po něm následuje
běžné projednání věci soudem prvního stupně.
Návrh na obnovu řízení – převážně otázky skutkové,
k jejich přezkoumání je způsobilejší soud I. stupně.
OP bez odkladného účinku

Řádné opravné prostředky

Směřují proti rozhodnutí, které dosud nenabylo právní moci a do rozhodnutí o opravném prostředku právní moci
nabýt nemůže.
Druhy řádných opravných prostředků:

odvolání
stížnost
odpor proti tr. příkazu

176
ODVOLÁNÍ (§ 245 - § 265)
přípustné proti všem rozsudkům soudu 1. stupně, pokud nenabyly pr. moci;
široký okruh oprávněných osob:
obžalovaný
státní zástupce
obhájce
zákonný zástupce (opatrovník)
osoby se samostatným odvolacím právem
poškozený
zúčastněná osoba (její zákonný zástupce nebo zmocněnec)
posuzuje se podle obsahu.
zvláštnosti odvolání proti rozsudku o schválení dohody o vině a trestu (jen do výroku, který neodpovídá návrhu,
nebo do výroku o náhradě škody).
musí být odůvodněno:
nesprávnost výroků rozsudku – vady skutkové (nesprávné, neúplné nejasné skutk. zjištění), hmotněprávní
(nesprávné použití TZ) či procesněprávní (nesroz. výrok rozs.)
výrok nebyl učiněn
porušení ust. o řízení mu předcházejícímu
podání odvolání a jeho účinky:
u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje, ve lhůtě 8 dnů od doručení
forma podání a obsah: Zbaveno formalizmů = stačí, že opr. osoba jej podala včas, projevila vůli odvolat
se, přičemž je patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké jsou mu vytýkány vady;
devolutivní účinek
suspenzivní účinek
vzdání se a zpětvzetí odvolání (§ 250):
odvolání se lze vzdát a vzít jej zpět – obojí jsou neodvolatelné
mohou učinit všechny osoby oprávněné podat odvolání
výslovné prohlášení
omezení zpětvzetí na okamžik než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě
rozhodnutí soudu (vzetí na vědomí)
lhůta k podání odvolání je 8 dní od doručení opisu rozh. (§ 248/1)
podává se u soudu, proti jehož roz. směřuje
rozsah přezkumu určuje navrhovatel
odvolateli, který nemá obhájce, je poskytnuto náležité poučení
platí u něj zásada zákazu reformationis in peius, je-li podáno ve prosp. obžal. × odvolání podané SZ
v neprospěch či podané poškozeným ohledně výroku o NŠ nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání
bezdůvodného obohacení (§ 247/1)
beneficium cohaesionis = rozh. ve prospěch jiných osob bude učiněno i tehdy, když tyto osoby samy odv.
nepodaly (§ 150 odst. 2 u stížnosti, § 261 u odvolání, § 285 u obnovy řízení)

Řízení u soudu po podání odvolání

Řízení u soudu prvního stupně:
soud 1. stupně odstraní nedostatky náležitostí odvolání a poskytne stranám možnost vyjádřit se ve lhůtě 5 dnů
k podanému odvolání (§ 251/1), u obžalovaného, který nemá obhájce, je to 8 dnů a nevedlo-li k nápravě, může
mu ustanovit za účelem odůvodnění odvolání i obhajování př. sen. obhájce sám. Přiměřeně se toto použije i
u poškozeného a zúč. osoby.

177
 poté doručí stejnopis odvolání stranám
předloží spisy odvolacímu soudu
není přípustná autoremedura
Řízení u odvolacího soudu:
příslušnost odvolacího soudu (§ 252): okr. soud → nadřízený kraj. soud, kraj. soud → vrchní soud
typy jednání (§ 263)
obecně veřejné zasedání
neveřejné zasedání je možné, pokud odvolací soud odvolání zamítne, pokud přeruší tr. stíhání, napadený
rozsudek zruší podle § 257
přítomnost osob (§ 263/2,3,4)
účast SZ povinná, obžalovaného zásadně žádoucí.
přednesení odvolání (§ 263/5)
provádění důkazů – odvolací soud má možnost provádět důkazy, nejde-li o rozsáhlé a obtížně proveditelné
doplnění dokazování (§ 263/6). Z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění je odvolací soud vázán
hodnocením důkazů provedeným soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám
ve veřejném zasedání znovu provedl – zásada, že nejlepší podmínky pro hodnocení má ten, kdo sám provede
důkazy.
princip vázanosti vytýkanými nedostatky (§ 254)
odv. soud přezkoumá jen ty oddělitelné výroky, proti kterým podal odvolatel odvolání
dvě výjimky
pokud v odvolání vytýkaný nedostatek má původ v jiném výroku, než je vytýkán, přezkoumá i jej
odvolání podané proti výroku o vině – soud přezkoumá i výrok o trestu, jakož i další výroky, které
mají původ v tomto výroku
rozhodnutí
odmítnutí
§ 253/3 – odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání
zamítnutí
§ 253/1 – odvolání podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání
výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět
§ 256 – shledá-li soud, že odvolání není důvodné
přerušení tr. stíhání (§ 255)
zrušení rozsudku (§ 257 - § 262)
soud rozsudek z důvodu v § 258
buď jen zruší
nebo vrátí věc soudu 1. st. (výjimečné), zejm. jsou-li skutková zjištění tak nedostatečná,
že je nutno hl. líčení opakovat nebo provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění
dokazování.
princip výrazně apelační s prvky kasace: Odvolací soud zásadně doplní řízení provedením
důkazů potřebných k tomu, aby mohl rozhodnout o odvolání, a to jen s výjimkou, pokud by šlo o
rozsáhlé a obtížně proveditelné dokazování, které by znamenalo nahrazování činnosti soudu
prvního stupně. V takovém případě výjimečně vrátí věc soudu prvního stupně, aby v potřebném
rozsahu doplnil dokazování. Kasace spojená s vrácením věci soudu prvního stupně by tedy po
provedení důkazů nutných k věcně správnému rozhodnutí o odvolání měla přicházet v úvahu jen
tehdy, jestliže důkazy provedené před soudem prvního stupně nebudou vůbec dávat dostatečný
obraz o skutkovém stavu případu nebo nové důkazy navrhované stranami by mohly zcela změnit
zjištěný skutkový stav věci (R 2/2003).
záleží-li vada jen v tom, že v napadeném rozsudku některý výrok chybí nebo je neúplný, může
odv. soud, aniž rozsudek zruší, věc soudu prvního stupně vrátit s příkazem, aby o chybějícím
výroku rozhodl nebo neúplný výrok doplnil (§ 259/2)

178
 případy, v nichž může odvolací soud vrátit věc soudu prvního stupně k novému projednání a
rozhodnutí podle § 259 odst. 1, doplňuje § 259 odst. 5, které stanoví překážky, za nichž nemůže
odvolací soud sám ve věci rozhodnout, i když jsou splněny podmínky pro takové rozhodnutí
podle § 259 odst. 3 a 4 a není třeba opakovat hlavní líčení pro nedostatečná skutková zjištění
ani provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné dokazování. V uvedených případech tedy musí
odvolací soud po zrušení napadeného rozsudku rovněž věc vrátit soudu prvního stupně.
rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu:
vázanost odvolacího soudu odvoláním a vytýkanými vadami (§ 254/1)
přezkum pouze oddělitelných výroků a jen z hlediska vytýkaných vad (§ 254/1)
zásada beneficium cohaesionis (§ 261) – změna rozsudku i ve prospěch té osoby, která nepodala
odvolání, jestliže jí prospívá důvod, pro nějž byl změněn rozsudek ve prospěch osoby, která podala
odvolání. Předpokladem tohoto postupu je, že o všech osobách bylo rozhodnuto v témže řízení a týmž
rozsudkem.
zásada zákazu reformationis in peius (§ 259/4)
řízení u soudu prvního stupně po vrácení věci:
odvolací soud může nařídit, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu (§ 262)
povinnost provést všechny úkony a doplnění nařízené odvolacím soudem (§ 264/1)
vázanost právním názorem odvolacího soudu (§ 264/1)
zákaz reformationis in peius (§ 264/2)

STÍŽNOST (§ 141-150 TŘ)

stížnost je jediný řádný opravných prostředek, jímž lze napadnout usnesení v tr. řízení.
např. usnesení o zastavení tr. stíhání, o povolení obnovy, o osvědčení při podm. odsouzení, o započítání
vazby, o zahlazení odsouzení, o vazbě, o pořádkové pokutě…
lze ji podat proti usnesení kteréhokoli OČTŘ:
u polic. orgánu proti každému usnesení
u st. zástupce a soudu, kde to zákon výslovně připouští a kde rozhodovali v prvním stupni
forma stížnosti je zjednodušená oproti odvolání.
suspenzivní (odkladný) účinek tam, kde to zákon výslovně stanoví (§ 141/4) → obecně předběžná
vykonatelnost usnesení.
devolutivní účinek (§ 146/2) × autoremedura (§ 146/1)
polic. orgán → st. zástupce
st. zástupce → nadřízený st. zástupce
předseda senátu → nadřízený soud
oprávněné osoby (§ 142 TŘ, § 72/2 ZSM):
osoba, které se usnesení přímo dotýká
osoba, která dala podnět k usnesení (ne každá)
státní zástupce
osoby, které mohou podat ve prospěch obviněného odvolání (usnesení o vazbě a o ochranném léčení)
orgán sociálně právní ochrany dětí (mladiství)
příbuzní mladistvého
vzdání se a zpětvzetí stížnosti (§ 144)
Řízení o stížnosti:
podání u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, do 3 dnů od oznámení (§ 143)
lze jí napadnout (§ 145):
nesprávnost některého výroku

179
 porušení ustanovení o řízení, které usnesení předcházelo
stížnost nemusí být odůvodněna – není nutno výslovně uvést, proti kterému výroku usnesení se brojí ani
v čem záleží procesní pochybení, případně zda a jak mohlo mít vliv na nesprávnost některého z výroků
autoremedura (§ 146/1):
stížnost je přípustná
byla podána oprávněnou osobou
byla podána v zákonné lhůtě
stížnosti lze vyhovět v plném rozsahu
autoremedurou nedojde k dotčení práv jiné strany tr. řízení
rozhoduje-li o stížnosti jako nadřízený orgán soud, činí tak vždy v senátu (§ 2/9) v neveřejném zasedání
(§ 240).
Rozhodnutí o stížnosti:
revizní princip
nadřízený orgán rozhodne tak, že:
stížnost zamítne – formální či věcné důvody (§ 148)
doplní napadené usnesení (§ 149 odst. 4)
zruší napadené usnesení bez dalšího (§ 149 odst. 1)
zruší napadené usnesení a sám rozhodne [§ 149 odst. 1 písm. a)]
zruší napadené usnesení a uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby znovu jednal a
rozhodl [§ 149 odst. 1 písm. a)]
orgán, jemuž je věc vrácena, je vázán právním názorem stížnostního orgánu a musí provést všechny nařízené
úkony (§ 149 odst. 6)
zákaz reformationis in peius (§ 150 odst.1).
zás. beneficiem cohaesionis – avšak jen u spoluobviněného (§ 150 odst. 2)

Odpor proti trestnímu příkazu (§ 314g)

řádný opr. prostředek proti tr. příkazu vydanému soudem ve smyslu § 314e.
podmínky vydání tr. příkazu (§ 314e/1):
skutkový stav je spolehlivě prokázán, a to i ve zjednodušeném řízení, konaném po zkráceném přípravném
řízení
lze uložit (§ 314e odst. 2):
trest odnětí svobody do 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu
trest domácího vězení do 1 roku
trest obecně prospěšných prací (zpráva probačního úředníka)
trest zákazu činnosti do 5 let
peněžitý trest
trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
vyhoštění do 5 let
zákaz pobytu do 5 let
trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce do 5 let
oprávněné osoby (§ 314g/1):
ty, které jsou oprávněny podat odvolání ve prospěch obviněného
státní zástupce
odpor se podává u soudu, který tr. příkaz vydal, ve lhůtě do 8 dnů od jeho doručení.

180
 důsledky podání odporu (§ 314g/3):
tr. příkaz se ruší ze zákona
samosoudce nařídí hlavní líčení
neplatí zákaz reformationis in peius

Mimořádné opravné prostředky

směřují proti rozhodnutí, která jsou v době jejich podání již pravomocná, a to bez ohledu na skutečnost, zda
už byla vykonána či nikoli.
zasahovat do pravomocných jen tam, kde to je nezbytně nutné → omezené důvody dovolání + může jej podat
jen obž. a NSzástupce, u stížnosti pro PZ jen ministr spravedlnosti, u návrhu na obnovu řízení omezena na
tax. stanovené důvody a proti někt. rozh. není přípustná.
Druhy:
dovolání (§ 265a a násl.) – k nápravě právních vad
stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl.) – k nápravě právních vad a skutk. vad patrných už v době rozh.
obnova řízení (§ 277 a násl.) – náprava nedostatku ve skutk. zjištěních z důvodu chybějících skutečností a
důkazů, které vyšly najevo až po PM rozhodnutí

1. DOVOLÁNÍ (§ 265a - § 265s)

lze podat pouze proti určitým pravomocným rozhodnutím soudů a jen z taxativně stanovených důvodů.
určeno k nápravě výlučně nejzávažnějších právních vad napadeného rozhodnutí nebo řízení mu
předcházejícího, a to procesních i hmotně právních, nikoli vad skutkových.
Předmět a důvody dovolání
předmětem dovolání mohou být jen rozhodnutí uvedená v § 265a odst. 1, 2. Obecně lze dovolání podat proti
rozhodnutí, které splňuje současně tyto podmínky:
jde o rozhodnutí soudu
bylo učiněno ve věci samé
rozhodnutí je již pravomocné
soud ve věci rozhodl v druhém stupni
zákon proti rozhodnutí dovolání připouští
Rozhodnutí soudu ve věci samé
rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popř. ochranné opatření nebo bylo upuštěno
od potrestání
rozsudek, jímž byl obviněný (obžalovaný) zproštěn obžaloby
usnesení o zastavení tr. stíhání
usnesení o postoupení věci jinému orgánu
usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření
usnesení o podmíněném zastavení tr. stíhání
usnesení o schválení narovnání
rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek
Důvody podání dovolání (§ 265b)
ve věci rozhodl nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce
rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně,
ve věci rozhodl vyloučený orgán,
obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání,

181
 proti obviněnému bylo vedeno tr. stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné,
bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení tr. stíhání, o podmíněném zastavení tr.
stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí vymezené v příslušných
ustanoveních TŘ,
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení,
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo
tr. sazbu stanovenou v tr. zákoně na tr. čin, jímž byl uznán vinným,
bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny
podmínky stanovené zákonem pro takový postup,
bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho
uložení,
v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní
podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý shora
uvedený důvod dovolání.
Podání dovolání a jeho účinky
zásadně u soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni
ve lhůtě do 2 měsíců od doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, tj. od doručení rozhodnutí soudu
druhého stupně (§ 265e/1)
nelze se vzdát dovolání
obsahové náležitosti dovolání (§ 265f)
centrální devolutivní účinek (vždy rozhoduje Nejvyšší soud jako dovolací soud)
nemá suspenzivní účinek
Oprávněné osoby (§ 265d):
nejvyšší státní zástupce
obviněný prostřednictvím obhájce

Řízení u soudů prvního stupně (§ 265h)

Soud prvního stupně v řízení o dovolání:
činí opatření k odstranění nedostatků v náležitostech obsahu dovolání
doručuje stejnopis dovolání a jeho odůvodnění podaného jednou oprávněnou osobou druhé oprávněné osobě
může navrhnout odložení nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí
předkládá spisy dovolacímu soudu
Řízení u dovolacího soudu (§ 265o-265r):
dovolací soud – Nejvyšší soud (§265c)
typy jednání dovolacího soudu:
veřejné – účast stát. zástupce povinná.
neveřejné – fakultativně v případech uvedených v § 265r
provádění důkazů jen výjimečně (§ 265o/2)
Rozhodnutí dovolacího soudu (§ 265i-265n):
rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu:
princip vázanosti × výjimky (§ 265i)
dovolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost zpravidla jen těch výroků napadeného rozhodnutí, proti
nimž bylo podáno dovolání, a správnost postupu řízení, jež jim předcházelo,
zákaz refor. in peius (§265p), platí benef. cohaesionis (§265k odst. 2 věta 3)

182
 tuto přezkumnou činnost provádí zpravidla jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání,
nepřezkoumává tu část napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení, která se týkají osoby, ohledně
níž dovolání podáno nebylo, jestliže týmž rozhodnutím bylo rozhodnuto o více osobách
usnesení:
usnesení o odmítnutí dovolání učiněné bez meritorního přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení,
jež mu předcházelo (§ 265i) – opožděné, neopr. osobou…
usnesení – přikázání soudu, aby rozhodl o chybějícím výroku nebo doplnil neúplný výrok (§ 265l)
sám rozhodne o chybějícím výroku nebo o doplnění neúplného výroku ex nunc (§ 265m)
kasační rozhodnutí – zrušení napadeného rozhodnutí nebo jeho části (§ 265k)
usnesení o zamítnutí dovolání, pokud po přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení mu
předcházejícího zjistí, že dovolání není důvodné (§ 265j) – není důvodné
proti rozh. o dovolání je teor. přípustná obnova řízení (§ 265n)

2. STÍŽNOST PRO PORUŠENÍ ZÁKONA (§ 266 - § 276)

jen proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce (pouze výrok), nelze ji uplatnit proti
rozhodnutí NS (§ 265n).
účelem je náprava právních vad pravomocných rozhodnutí nebo náprava vadného postupu řízení, které
pravomocnému rozhodnutí předcházelo.
může podat pouze ministr spravedlnosti.
podává se k Nejvyššímu soudu.
obsahové náležitosti SPZ: § 267/1,2
ministr je povinen ve stížnosti uvést, zda ji podává ve prospěch či neprospěch obv. a odůvodnit ji.
Pokud ne – 14 dnů na odůvodnění. Ale nijak nesankcionováno, když nesplní – není důvodem zamítnutí
centrální devolutivní účinek (rozhoduje o něm vždy Nejvyšší soud)
nemá suspenzivní účinek, ale ministr může navrhnout odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí (§ 266/7)
důvody SPZ (§ 266/1):
napadeným rozhodnutím byl porušen zákon
rozhodnutí bylo učiněno na podkladě vadného postupu v řízení
Řízení u Nejvyššího soudu:
jednání: veřejné, pouze pokud NS stížnost zamítne, může rozhodnutí učinit neveřejně (§ 274).
rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (§ 267/3):
přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti zpravidla jen těch oddělitelných výroků napadeného
rozhodnutí, proti nimž byla podána SPZ, a správnost postupu řízení, které jim předcházelo
přezkumnou činnost provádí zpravidla jen v rozsahu a z důvodů uvedených ve SPZ
nepřezkoumává tu část napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení, která se týká osoby,
ohledně níž SPZ podána nebyla, jestliže týmž rozhodnutím bylo rozhodnuto o více osobách.
je-li to nutné, je př. sen. oprávněn provést potřebné šetření (§ 276)
Rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 268, 269):
zamítnutí stížnosti pro porušení zákona
nezamítne-li Nejvyšší soud SPZ a shledá-li, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že napadeným
rozhodnutím, popř. jeho částí, nebo v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon. Tento
výrok nemá sám o sobě vliv na právní moc napadeného rozhodnutí. Byl-li však porušen zákon v neprospěch
obviněného, zruší NS zároveň s rozsudkem o porušení zákona napadené rozhodnutí nebo jeho část, popř.
též vadné řízení mu předcházející.
po zrušení rozh. ex nunc
platí benef. cohaesionis (§269 i.f.) i zákaz reformatio in peius [§ 271 odst. 1 písm. a)]

183
3. OBNOVA ŘÍZENÍ (§ 277 - § 289)
směřuje proti taxativně stanoveným pravomocným rozhodnutím soudu nebo st. zástupce (§ 277):
rozsudek
tr. příkaz
usnesení o zastavení tr. stíhání
usnesení o podmíněném zastavení tr. stíhání
usnesení o schválení narovnání
usnesení o postoupení věci jinému orgánu.
nemá suspenzivní účinek (možnost odložení nebo přerušení výkonu trestu pravomocně uloženého
v původním řízení)
nemá devolutivní účinek
účelem je odstranění nedostatků především ve skutkovém zjištění, na němž určité rozhodnutí spočívá.
rozhoduje se jen o otázce, zda nové skutečnosti či důkazy, které byly dříve neznámé orgánů činným v tr.
řízení, jež ve věci rozhodovaly, mohou odůvodnit jiné rozhodnutí, než jaké bylo v původním řízení učiněno.
Důvody pro obnovu řízení (§ 278):
vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy orgánu činného v tr. řízení, o jehož rozhodnutí jde, dříve
neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy již známými odůvodnit
jiné rozhodnutí, než jaké bylo učiněno v rozhodnutí, jehož se návrh týká
některý z OČTŘ v původním řízení porušil své povinnosti jednáním zakládajícím tr. čin a tato skutečnost byla
kvalifikovaně zjištěna pravomocným rozsudkem.
na základě právního předpisu, který zcela nebo v části Ústavní soud nálezem zrušil, byl vydán soudem v tr.
řízení rozsudek, jenž nabyl právní moci, ale nebyl dosud zcela vykonán.
Podání návrhu na obnovu řízení:
návrh může být podán ve prospěch i v neprospěch obviněného (odsouzeného)
obsah návrhu
o povolení obnovy řízení se rozhoduje vždy jen na návrh oprávněné osoby
oprávněné osoby (§ 280):
st. zástupce
obviněný
osoby, které by mohly podat ve prospěch obviněné odvolání, tj. příbuzní obviněného v pokolení přímém,
jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel a druh
obhájce obviněného v řízení proti uprchlému
oprávněnou osobou nejsou poškozený ani zúčastněná osoba
dozví-li se soud o skutečn. odůvodňující podat návrh, vyrozumí o tom SZ (§ 280/5)
Řízení o návrhu na povolení obnovy a rozhodnutí o něm
řízení obnovovací
rozhodnutí soudu o návrhu na povolení obnovy řízení – soud návrh zamítne za podmínek v § 283
obnova v neprospěch obviněného vyloučena z důvodů v § 279 (trestnost činu zanikla, uplynula lhůta v délce
½ promlčecí doby, obv. zemřel…)
příslušnost soudu (§ 281): skončilo-li původní řízení usnesením SZ, rozhoduje soud, který by rozhodoval o
obžalobě
v ostatních případech ten soud, který rozhodl v původním řízení v 1. st.
Řízení po povolení obnovy
po pravomocném povolení obnovy se v obnoveném řízení věc znovu projedná a rozhodne, a to buď v celém
rozsahu, nebo v části, v které byla obnova povolena a původní rozhodnutí zrušeno.
řízení veřejné, pouze o zamítnutí může soud rozhodnout i v neveřejném zasedání (§ 286).

184
185