Fyzika – 

vzorce
Kinematika
d s⃗
– rychlost v⃗= [m ⋅ s −1]

dt

– velikost rychlosti v = vx2 + vy2 + vz2

d v⃗ d 2s ⃗
– zrychlení a ⃗= = 2 [m ⋅ s −2]

dt dt

∫
– rovnoměrný přímočarý s = vx dt = vx t + s0 ; ax = 0 ; vx = v0 = k on st .

1
∫
– rovnoměrný zrychlený s = vx dt = ax t 2 + v0t + s0 ; ax = k on st .

∫
vx = ax dt = ax t + v0

d v⃗
– obecný kruhový pohyb a ⃗= = a t ⃗ + a n ⃗

dt
v2
– normálové / dostředivé zrychlení an ⃗ =

r
Kmitání je pohyb, při kterém těleso po vychýlení vícekrát prochází rovnovážnou polohou. V této
poloze má kmitající těleso nejmenší potenciální energii.

dφ
– úhlová rychlost ω⃗ = [ra d ⋅ s −1, s −1]

dt
d ω ⃗ d 2φ
– úhlové zrychlení ε ⃗= = 2 [ra d ⋅ s −2, s −2]

dt dt

– velikost zrychlení a ⃗ = at ⃗ + a n ⃗ ; a = at2 + an2

– úhlová frekvence / rychlost ω = 2π f [s −1]

dω ω −2
– úhlové zrychlení ε= = [s ]

dt t
1
– frekvence f = [Hz = s −1] ; T ……. perioda

T
– odvozené vztahy v = A ⋅ ω ; v = ω ⋅ r ; a = ε ⋅ r

1 2
– potenciální energie pružiny Ep = ky

2
1
 1 1
– celková energie pružiny E = Ek + Ep = mv 2 + k y 2

2 2
k
– tuhost pružiny ω= => k = ω 2 m

– okamžitá výchylka y = A ⋅ sin(ωt + φ0)

– celková fáze φ = φ0 + ωt

l
– matematické kyvadlo (perioda) T0 = 2π

m
– pružinové kyvadlo (perioda) T0 = 2π

– útlum λ = e −bt

y1
– logaritmický dekrement útlumu ϑ = ln = ln λ;

y2

– konstanta útlumu b [s −1]

Dynamika translačního pohybu

– síla F = m ⋅ a

– nakloněná rovina

Fn = FG ⋅ cos α

Fp = FG ⋅ sin α

Pokud bude těleso v rovnováze za pomoci vnější síly,

nikoliv síly třecí, tak F = FG ⋅ sin α

pro třecí sílu platí: F = FG ⋅ t ⋅ cos α, t je součinitel tření

2
Fv = Fp − F = FG ⋅ (sin α − t ⋅ cos α)

∫0
– práce A = F ⋅ s; A = = F ⋅ dr

Soustava hmotných bodů

1
n ∑
– střed hmotné soustavy rs = ⋅ mi xi

∑i mi xi
xs =

∑i m i
Fx
– zrychlení těžiště soustavy as2 = asx
2 2
+ asy ; asx =

∑ mi

– Zákon zachování hybnosti m1v1 + m 2 v2 = m1v′1 + m 2 v′2 ; L 0 ⃗ = L ⃗

1
– kinetická energie Ek = mv 2

– tíhová potenciální energie Ep = mgh

Wp = − F ⃗ ⋅ d r
⃗
∫
– potenciální energie

– ZZME Ek + Ep = k on st .

∫
– změna potenciální energie ΔEp = − W = − F ⋅ dr

Dynamika tuhého tělesa

1 Ux ∫S ∫ ydS
m ∫
– těžiště y = ⋅ y d m; y = =

A ∫M ∫ 1dS

3


 ∫V ρ rdV
⃗
rt ⃗ =

∫V ρdV

∫m ∫V
– hmotnost m= dm = ρdV

∫(M )
– moment setrvačnosti I=J= r 2 d m

m
– hustota ρ=

A d(Wk = E )
– výkon P= =

t dt

M ⃗ = r ⃗ × F ⃗ = r ⋅ F ⋅ sin α M =
dL
– moment síly [N ⋅ m] = J⋅ϵ

dt

– moment hybnosti [kg ⋅ m 2 ⋅ s −1] L = M ⋅ t; L = J ⋅ ω; L = p ⋅ r = m ⋅ v ⋅ r

– Zákon zachování momentu hybnosti

Celkový moment hybnosti izolované soustavy těles či hmotných bodů při mechanickém ději
zůstává konstantní, tj. je-li výsledný moment vnějších sil, které na danou soustavu působí, nulový,
změna celkového momentu hybnosti je také nulová.

⃗
ext.
⃗
d p celk.
– 1. věta impulsová (translační pohyb) F =

dt
První věta impulsová říká, že časová změna hybnosti celkové hybnosti soustavy hmotných bodů
se rovná výslednici externích sil, které působí na soustavu hmotných bodů.

⃗
– 2. věta impulsová (rotační pohyb) ⃗ =
M ext.
d L celk.

dt
Druhá věta impulsová  říká, že časová změna momentu hybnosti celkové hybnosti soustavy
hmotných bodů se rovná celkovému momentu externích sil, které působí na soustavu hmotných
bodů vzhledem ke stejnému bodu. 

1 2
– kinetická energie rotačního pohybu Ek = Jω

4
 1 1
– kinetická energie valícího se tělesa Ek = mv 2 + Jω 2

2 2

Gravitační pole
Mz
– gravitační potenciál U =−κ ; κ = 6,67 ⋅ 10−11 je gravitační konstanta

K ⃗ = − gra d U = −
dU
– intenzita gravitačního pole

d r⃗
Mz ⋅ m
Fg κ Mz
r2
K= = =κ ; r je h nad povrchem Země

m m r2

Mz m
– gravitační sila Fg = κ

(Rz + h)2

Mz ⋅ m
– gravitační potenciální energie Ep = − κ

Elastické vlastnosti kontinua

Δl
– relativní prodloužení ε=

l0

F dF
– tlak p= = [Pa = N ⋅ m −2]

S dS

F
– napětí σ =

F dF
– povrchové napětí σ = = [N ⋅ m −1]

l dl

– Hookův zákon σ = E ⋅ ε

σ
– YMP v tahu E= [Pa]

5
 εx εy
– Poissonova konstanta γ =− =−

εz εz

Vlnění
vf
– vlnová délka λ = vt ⋅ T = [m]

– rovnice postupného vlnění y = A ⋅ sin (ωt − k x)

[ ( T λ )]
t x
y = A ⋅ sin (2π) −

[ ( c )]
x
y = A ⋅ sin ω ⋅ t −

λ ω
– fázová rychlost vf (c) = = [m ⋅ s −1]

T k

2π ω
– vlnové číslo / vlnočet k= =

λ vf

dω
– grupová rychlost vg =

dk

E
– rychlost šíření podélné vlny c=

G
– rychlost šíření příčné vlny c=

6
Akustika
– Dopplerův jev
Zdroj v pohybu, pozorovatel v klidu 

ZDROJ SE VZDALUJE ZDROJ SE PŘIBLIŽUJE

c+v
c−v

λ1 = ; f1 < f
λ2 = ; f2 > f

f f
v c v c
f1 = =f

f2 = =f 

λ1 c+v λ2 c−v

Zdroj v klidu, pozorovatel v pohybu


POZOROVATEL SE VZDALUJE
POZOROVATEL SE PŘIBLIŽUJE

f1 < f
f2 > f

c−w c−w c+w c+w

f1 = =f
f2 = =f 

λ1 c λ2 c

– celkový počet kmitů n = f1 ⋅ t1 = f2 ⋅ t2 = f ⋅ t = k on st .

∫(S) ∫
– akustický výkon P= dS = I ⋅ S

– amplituda tlaku p0 [Pa]

1 p02 1
– intenzita vlnění I= ⋅ = ρv02 v [W ⋅ m −2]

2 ρv 2

I
– hladina intenzity LI = 10log ; I0 = 10−12 W ⋅ m −2 (práh slyšitelnosti)

I0

Hydromechanika
– hydrostatický tlak ph = hρg

– vztlaková síla Fvz = V ⋅ ρ ⋅ g = S ⋅ h ⋅ ρ ⋅ g

V
– objemový průtok Qv = = Sv [m 3 ⋅ s −1]

7
– rovnice kontinuity S1 ⋅ v1 = S2 ⋅ v2

S1 ⋅ v1 ⋅ ρ1 = S2 ⋅ v2 ⋅ ρ2

1 2
– Bernoulliho rovnice ρv + hρg + p = k on st .

m
– hmotnostní výtokové množství Q=

– Toricelliho vzorec (pro vodu vytékající z nádoby) v= 2gh

dA
– povrchové napětí σ =

dS

– objem V = S ⋅ s = S ⋅ v ⋅ t

1 2
– hustota energie ω= ρv

p1V1 pV
– stavová rovnice plynu = 2 2

T1 T2

V
– molární objem Vm = [m 3 ⋅ m ol −1]

ma
– relativní atomová hmotnost Ar = ; mu = 1,6606 ⋅ 10−27 kg

mu
mu … atomová hmotnostní konstanta; ma … hmotnost jednoho atomu

Mm
– relativní molekulová hmotnost Mr =
mu
MM … molární hmotnost, platí:  Mm = Ar ⋅ 10−3 kg ⋅ m ol −1

m m
– počet molekul N= =

ma AR ⋅ mu

8

N p ⋅ V ⋅ NA
p ⋅ V = n ⋅ Rm ⋅ T = ⋅ Rm ⋅ T => N =

NA Rm ⋅ T
Rm … molární plynová konstanta; NA … Avogadrova konstanta

2RmT
– nejpravděpodobnější rychlost vp =

Mm

3RmT
– střední kvadratická rychlost v2 =

Mm

v2
– četnost srážek molekuly x=

λ
v 2 … střední kvadratická rychlost

Vm
– střední volná dráha λ=

2πd 2 N

– Mayerova rovnice Cmp = Cmv + Rm ; c … molární tepelná kapacita

cmp cmV
– molární tepelné kapacity cp = ; cv =

Mm Mm

cp cmp
– Poissonova konstanta Kv = =

cv cmv

c
– molární tepelná kapacita cm = [J ⋅ m ol −1 ⋅ K −1]

3 5
– jednoatomové molekuly cmv = Rm ; cmp = Rm

2 2

9
 5 7
– dvouatomové molekuly cmv = Rm ; cmp = Rm

2 2

– práce uzavřeného cyklu A = Q1 − Q2

Q1 − Q2 Q T
– účinnost η= = 1 − 2 = 1 − 2

Q1 Q1 T1

dQ
– entropie dS = [J ⋅ K −1]

T2 Q
= 2

T1 Q1

10
Poznámky
• Při neurčité integraci vzniká po získání primitivní funkce za výrazem konstanta. Tu nelze
zanedbat a je potřeba ji dopočítat z počátečních (okrajových) podmínek.

Příklad:

2.19 Na těleso o hmotnosti 10 kg působí síla, jejíž velikost závisí na čase podle
vztahu F = k(q − t), kde k = 9,81 N ⋅ s −1, q = 1 s. Za jak dlouho se těleso
zastaví, jestliže v čase t = 0 se pohybuje rychlostí v = 200 mm ⋅ s −1 a síla má
stejný směr jako rychlost? (Jakou dráhu urazí těleso, než se zastaví?)

m = 10 kg

F = k(q − t), k = 9,81 N ⋅ s −1

pro t = 0 : v0 = 200 mm ⋅ s −1 = 0,2 m ⋅ s −1

a) t = ? s

(b) s = ? m)

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

F k(q − t)
F = m ⋅ a => a = =

m m
Potřebuji získat rychlost ze zrychlení, musím integrovat.

m ( 2 )
k(q − t) k k 1
∫ m∫
v= dt = (q − t)dt = ⋅ qt − t 2 + c

m
Konstantu c musím dopočítat z počátečních (okrajových) podmínek.

k
v čase t = 0 s : 0,2 = (0 − 0) + c => c = 0,2 = v0

m
V se tedy rovná:

m ( 2 )
k 1
v= ⋅ qt − t 2 + v0

Pro vypočtení t:

m 1
(v − v0) = qt − t 2

k 2
Upravím do tvaru kvadratické rovnice a vypočítám kořeny.

2m
t 2 − 2qt + (v − v0) = 0

11
 m
2q − 2 q − 2 k (v − v0)
t2 = < 0 tato rovnice není řešením

2
2q + 2 q − 2 mk (v − v0)
t1 = tato rovnice je řešením

2
Po úpravě:

2q + 2 q − 2 mk (v − v0)
m
t= =q+ q−2 (v − v0)

2 k
Číselně:

10
t =1+ 1−2 (0 − 0,2) ≐ 2,2 s

9,81

• Rezonance = snaha systému kmitat na vyšší amplitudě. Rezonance nastává, pokud je

systém schopen uchovávat a jednoduše převádět energii mezi dvěma nebo více jejími
podobami (například přeměnu  potenciální energie  na  kinetickou  a zpět v případě
kyvadla). Jsou zde však ztráty mezi jednotlivými cykly, tzv. útlum. Pokud je tlumení (a
tedy ztráty) malé, rezonanční frekvence je přibližně rovna vlastní frekvenci systému, což
je frekvence volných kmitů. Některé systémy mají více rezonančních frekvencí a jsou
zřetelnější.

• Energie valícího tělesa se skládá z kinetické energie transakčního a rotačního pohybu.

Příklad:

2.45 Homogenní válec o hmotnosti m a poloměru r se valí po vodorovné rovině

(rychlost těžiště má velikost v) a najíždí na nakloněnou rovinu. Určete, do jaké
výšky h válec vyjede (ztráty energie způsobené třením a odpory zanedbejte).

m, r, h=?

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Platí zákon zachování mechanické energie (ZZME):

Ek + Ep = konst .

1 1
( mv 2 + Jω 2) + 0 = 0 + mgh

2 2
Pro homogenní válec platí:

1 2
J= mr

2
12
 Pro vztah úhlové a obvodové rychlosti platí:

v
ω=

r
Dohromady:

2 (2 ) r2
1 2 1 1 2 v2
mv + mr = mgh

2 (2 ) r2
1 2 1 1 2 v2
mv + mr = 2mgh

2
3 2
v = 2gh

2
3 v2
h= ⋅
4 g

• Rychlost potřebná k odpoutání tělesa z gravitačního pole země se nazývá 2. kosmická

rychlost. Její hodnotu lze jednoduše spočítat.

Příklad:

2.69 Těleso bylo vrženo z povrchu Země svisle vzhůru. Jak velká by musela být
jeho minimální počáteční rychlost v0, aby nespadlo zpět na Zemi? Uvažujte pouze
gravitační působení s velikostí gravitačního zrychlení, na povrchu Země
−2
g0 = 9,81 m ⋅ s . Poloměr Země je Rz = 6348 k m. Odpor neuvažujte.

g0, Rz, v0 = ? m ⋅ s −1

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––

Aby se už nevrátilo znamená, že h se musí blížit k nekonečnu. Nejdřív si musím

vyjádřit rovnici pro h.

Vycházím ze ZZME:

Ep1 + Ek = Ep2

Mz ⋅ m 1 2 Mz ⋅ m
−κ + mv = − κ

Rz 2 Rz + h
Mz ⋅ m 1 2 Mz ⋅ m
−κ + mv = − κ

Rz 2 Rz + h
−2κ Mz + v02 ⋅ Rz Mz
=κ

2Rz Rz + h
⋯

13
 Rz2 vO2 Rz vO2
h= =

2κ Mz − Rz v02 2g0 Rz − v02

Aby h bylo nekonečno, jmenovatel se musí blížit nule.

2g0 Rz − v02 = 0 => v0 = 2g0 Rz ≐ 11,2 k m ⋅ s −1

Tato rychlost odpovídá druhé kosmické rychlosti.

• U vlnění do rovnic pro výpočet rychlosti dosazuji v podélném směru E (YMP v tahu), v příčném
G (YMP ve smyku). E je vždy větší než G, takže z toho plyne, že podélné vlny se šíří rychleji.
Zároveň G je nenulové pouze u pevných látek, v kapalině nebo plynu se rovná nule a nedochází
tak k šíření příčné vlny.

• rovnice postupného vlnění ui(x1, t) = u0 ⋅ sin (ωt − ki xi )

( T λi )
t x
ui(x1, t) = u0 ⋅ sin 2π − 1

( ci )
x
ui(x1, t) = u0 ⋅ sin ω⋅ t− 1

14