MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií

Katedra sportovních her

Útočné herní systémy v basketbalu

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Vypracoval:

Mgr. Tomáš Pětivlas, Ph.D. Pavel Marek

Brno, 2010
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a
pramenů uvedených v seznamu použité literatury.

V Brně dne 3. prosince 2010 ……………………………….

Pavel Marek
Poděkování: Děkuji Mgr. Tomáši Pětivlasovi, Ph.D. za odborné vedení a konzultace
bakalářské práce.
Obsah
Obsah .......................................................................................................................................... 4

Úvod ........................................................................................................................................... 6

1 Stav dosavadních poznatků ..................................................................................................... 7

1.1 Přehled autorů zabývající se danou problematikou ...................................................................... 7

1.2 Charakteristika basketbalu ............................................................................................................ 8

1.3 Systematika basketbalu ................................................................................................................. 9

1.4 Herní systémy .............................................................................................................................. 11

1.4.1 Útočné herní systémy ........................................................................................................... 12

1.4.1.1 Systém rychlého protiútoku proti nezformované soupeřově obraně s neúplným

počtem hráčů ............................................................................................................................ 13

1.4.1.2 Systémy postupného útoku........................................................................................... 13

1.4.2 Obranné herní systémy ........................................................................................................ 14

2 Cíl a úkoly práce ................................................................................................................... 17

2.1 Cíl práce ....................................................................................................................................... 17

2.2 Úkoly práce .................................................................................................................................. 17

3 Metody práce ......................................................................................................................... 18

3.1 Charakteristika použitých programů ........................................................................................... 18

3.2 Tvorba prezentace ....................................................................................................................... 20

3.3 Střih videa .................................................................................................................................... 22

3.4 Výběr DVD publikací pro prezentaci............................................................................................ 25

4 Výsledky práce ...................................................................................................................... 27

4.1 Rychlý protiútok .......................................................................................................................... 27

4.2 Útočný systém proti zónové obraně ........................................................................................... 33

4.3 Útočný systém proti osobní obraně ............................................................................................ 57

4.4 Útočný systém proti osobním presinkovým systémům .............................................................. 63

5 Závěr...................................................................................................................................... 65

Seznam použité literatury ......................................................................................................... 66

Seznam příloh ........................................................................................................................... 68

Resumé ..................................................................................................................................... 69
Úvod

Basketbalu se věnuji od svých 10- ti let a s postupujícím věkem a

narůstajícími schopnostmi tuto hru hrát, si jako hráč uvědomuji, že být kvalitním
hráčem není jen o zdatnosti, výdrži a napětí, ale také o formování jedince po
stránce psychické odolnosti, kreativitě. Neopomenutelným faktorem je budování
společenských vztahů i mimo palubovku.
V této práci se snažím skloubit vše to, co mi dalo prostředí hry na hřišti
jako hráči, bývalému rozhodčímu i jako trenérovi. I časté bezprostřední sledování
mistrovských zápasů naší nejvyšší soutěže mně pozitivně obohatilo.
Tato prezentace by mohla být pomocníkem pro studium herních systémů a
jejich realizaci v týmech, pro rozhodování při hře nebo hlavně v přípravách na
zápasy jak ze strany trenérů a přeneseně samotných hráčů na tyto zápasy.
Představovaná řešení čí postupy nejsou dogmatická ani konečná v duchu
vývoje samotné hry, jejíž základy a podstatu známe přes 100 let, kdy se tato hra
vyvíjela.

6
1 Stav dosavadních poznatků
V kapitole stav dosavadních poznatků se zaměřujeme na rozbor publikací
zabývající se problematikou, charakteristikou basketbalu včetně její systematiky a
základním teoretickým rozdělením a popisem herních systémů v basketbale.

1.1 Přehled autorů zabývající se danou problematikou

V této části se uvádíme rozbor publikací a autorů, zabývající se danou

problematikou. Problematiku herních systému v basketbale se zabývají autoři
Dobrý, L., Velenský, E., v publikaci Košíková – Teorie a didaktika (1980). Autoři
se v publikaci zaměřili na vznik a vývoj basketbalu, na teorii a obecnou klasifikaci
herních útočných systémů a na grafické řešení konkrétních herních situací.
Další publikací, v které se autor zabýval problematikou herních systémů je kniha
od Reháka, M., Basketbal útok-obrana (1979). Autor v publikaci rozpracovává
systematiku herních kombinací a systémů. Kniha obsahuje i praktická cvičení.
V publikaci Pospíšil, J., Basketbalový útok proti osobní a presinkové
obraně (2001) se autor zaměřuje na grafické znázornění a popis útočných
kombinací proti osobní a presinkové obraně.
Dále uvádíme publikace zahraničních autorů působících v zámořských soutěží,
jako je NBA, NCCA a dalších univerzitních soutěží. Tyto publikace jsou ve formě
videí.
Kurt Kanaskie se v publikaci A complete system for zone offense (1997). V této
publikaci se autor zabývá kompletním útočným systémem hrající proti zónové
obraně.
V dvd kompilaci John Wooden´s UCLA Offense (2006) autor John Wooden
zobrazuje cvičení herních kombinaci v návaznosti na útočné systémy a samotné
herní systémy zaměřené proti osobní a presinkové obraně.
G. Poppovich – Fast break (2002) je publikace zaměřená na útočné systémy
rychlého protiútoku a navazující postupný útok.

7
Tom Izzo - Dominating Rebounding and man to man defensive drills (2004) v
publikaci autor rozpracovává obranné herní činnosti a zaměřuje na zásady
postupného útoku proti zónové obraně.
Internetová adresa (http://office.microsoft.com/cs-cz/powerpoint-help/napoveda-
a-postupy-k-aplikaci-powerpoint-FX010064895.aspx?CTT=97) obsahuje
kompletní návod jak pracovat s programem powerpoint, návod uvítají i pokročilí
uživatelé tohoto programu.

1.2 Charakteristika basketbalu

Basketbal je kolektivní míčová hra, která původně vznikla roku 1891, jako
doplňkový sport pro studenty střední sportovní školy ve městě Springfield (stát
Massachusetts) v USA. Kdy tamější učitel tělocviku Dr. James Naismith, chtěl
pro své studenty vymyslet hru do tělocvičny, kterou by hráli v zimních měsících,
jako kvalitní přípravu na fotbalovou sezónu. Kvůli omezenému prostoru
v tělocvičně musel upravit počet hráčů a to na devět v každém z družstev.
Vyloučil tělesný kontakt a pohyb s míčem omezil pouze na dribling, další pohyb
míče byl realizován přihrávkami mezi spoluhráči. Gólu, branky nebo bodů se
dosahovalo vstřelením míče do dvou dřevěných košíků na broskve, které byly
umístěny na dvou protilehlých stěnách tělocvičny ve výšce 10 stop (305cm) –
zachováno dodnes.
Nově vytvořená hra měla u studentů velký úspěch, a tak Naismith vytvořil
13 základních pravidel. Za necelé tři roky po vzniku basketbalu byl založen první
profesionální tým. Popularita hry neustále rostla, o čemž svědčí rychlé rozšíření
mimo kontinent Severní Ameriky, do Evropy a Jižní Ameriky. V roce 1932
vznikla mezinárodní basketbalová federace FIBA, kdy byl vznik vynucen na
základě odlišností ve vývoji pravidel po celém světě. Mezi další mezníky
v historii basketbalu stojí za zmínku první mistrovství Evropy v roce 1935 a
následné zařazení do programu olympijských her v Berlíně v roce 1936. První
mistrovství světa proběhlo v roce 1950 v Argentině (Dobrý, 1980).

8
 Basketbal se za ta léta poněkud velmi změnil, jak na projevu hry, kdy se
velmi zrychlil pohyb hráčů a řešení herních situací, tak na změně pravidel.
Současný basketbal hraje 5 hráčů z každého týmu, o maximálním počtu
12-ti hráčů, kteří mohou být neomezeně střídaní. Vstřelené koše se hodnotí dle
vzdálenosti nebo situaci na hřišti a to jedním, dvěma, nebo třemi body. Vyhrává
družstvo, které v řádné hrací době (4x10 min.) nastřílí více bodů, pokud je po
řádné hrací době výsledek nerozhodný, prodlužuje se utkání o 5 min. a to tolikrát,
dokud nedojde k výhře jednoho z družstev. Čas při přerušení hry stojí. Hřiště má
tvar obdélníku o rozměrech 28 x 15 metrů pro soutěže FIBA, pro ostatní soutěže
minimální rozměr 26 x 14 metrů. Nově od 1. 10. 2010 je pro všechny vrcholné
soutěže posunuta vzdálenost půlkruhu trojbodového území na 6,75 m od středu
obroučky koše. Obroučka je připevněna na desce ve výšce 305cm s vnitřním
průměrem obroučky 45cm.
Obvod míče je 74,9 až 78 centimetrů, hmotnost 567 až 650 gramů. Od
roku 2004 mají ženy míč menší s obvodem 72 až 74 centimetrů a hmotností 500
až 540 gramů (Táborský 2004).

1.3 Systematika basketbalu

V této kapitole se věnujeme stručnému přehledu systematiky basketbalu,
vycházíme především z autorů Reháka a Velenského. Základem systematiky je
rozdělení do tři skupin: herní činnosti jednotlivce, herní kombinace a herní
systémy. Tyto skupiny na sebe úzce navazují a bez zvládnutí herních činností
jednotlivce a herních kombinací nemůžeme vytvářet herní systémy.

Herní činnosti jednotlivce

▪ Útočné činnosti jednotlivce
a) uvolňování bez míče
b) uvolňování s míčem na místě
c) uvolňování s míčem v pohybu
d) přihrávání
e) střelba
f) doskakování

9
 g) clonění
▪ Obranné činnosti jednotlivce
a) krytí útočníka bez míče
b) krytí útočníka s míčem
c) krytí útočníka po střelbě a obranné doskakování
d) krytí prostoru proti početní převaze útočníků
Herní kombinace
▪ Útočné kombinace
a) kombinace založené na „hoď a běž“
b) kombinace založené na clonění
c) kombinace založené početní převaze útočníků
d) kombinace založené na herních činnostech jednotlivce
▪ Obranné kombinace
a) kombinace založené na proklouzávání
b) kombinace založené na přebírání
c) kombinace při zesíleném krytí
d) kombinace proti početní převaze
Herní systémy
▪ Útočné systémy
a) systémy postupného útoku
- proti osobním obranným systémům
- proti zónovým obranným systémům
-proti kombinovaným obranným systémům
b) systémy rychlého protiútoku včetně druhotného rychlého
protiútoku
▪ Obranné systémy
a) osobní obranné systémy
b) zónové obranné systémy
c) kombinované obranné systémy

10
1.4 Herní systémy

Systém hry družstva se chápe jako organizace vztahů mezi hráči jednoho
družstva a organizace jejich činností při předpokládané opozici soupeře. Je
zaměřen na dosažení konečného cíle družstva v utkání nebo na splnění úkolu
útoku nebo obrany v úsecích utkání (Velenský, 1987).
Při tvorbě systému, což je dlouhodobá záležitost, musíme dokonale znát úroveň
herní způsobilosti všech hráčů družstva a umět využít jejich předností.
Systém hry je charakterizován základním rozestavěním hráčů, z něhož
vyplývají specializované funkce jednotlivců, určují se možnosti skupinových
činností a vyplývají požadavky na herní činnost jednotlivce. Konkrétně se snaží
umožňovat tvořivou individuální hru, vytvářet dobré střelecké pozice, jak z krátké
tak i střední vzdálenosti, zajišťuje doskakování a návrat do obrany. Klade důraz
na plánovité využití činností jednotlivce a skupiny. Musí být dostatečně flexibilní,
aby byl využitelný na jakéhokoliv soupeře, a pro každou důležitou situaci musí
podávat obecnější zásady, které vytyčují úlohy každého jednotlivce (Dobrý,
1972).
Můžeme je dělit podle plochy hřiště, na které se daný systém realizuje:
celé hřiště, tři čtvrtiny, dvě třetiny, polovina, jedna třetina a jedna čtvrtina
hřiště. Každý útočný systém může být organizovaný a kontrolovaný nebo u
vyspělejších mužstev může být útok založený na samostatné hře hráčů, někdy
se to označuje jako improvizace (Dobrý a Velenský, 1980).
Systém hry družstva musí být dostatečně flexibilní, aby bylo možné při
jeho realizaci v utkání brát v úvahu jak situaci soupeře, tak i vnější podmínky
utkání. Dále vyžaduje výčet nejdůležitějších a nejčastějších herních situací,
k nimž může v utkání dojít. Pro každou situaci musí systém obecně vytyčit
úlohy a postupy jednotlivců a skupin, zaměřené na usměrnění hry vlastního
družstva a na ovlivnění činnosti soupeře. Systémy hry družstva se dělí na
útočné a obranné (Rehák a kol., 1999).

11
1.4.1 Útočné herní systémy
Útočný systém je celkový způsob hry družstva v útoku (rychlém nebo
postupném), při dodržování určitého rozestavení hráčů podle jejich funkcí. Hráči
musí v daném systému vědět o svojí úloze, ale i o úlohách spoluhráčů. Při nácviku
klademe důraz na dokonalou znalost a přesnost uplatnění systému (Rehák, 1979).
V basketbalovém utkání rozeznáváme tři základní fáze: útok, přechodová
fáze, obrana. Útočná fáze začíná v okamžiku, kdy se družstvo zmocní míče a
končí jeho ztrátou nebo úspěšnou střelbou. Útok tedy zahrnuje velmi důležitý
úsek hry – boj o míč po neúspěšné střelbě a to až do okamžiku, kdy míč
definitivně získá soupeřovo družstvo.
Útočné systémy dělíme:
• systém rychlého protiútoku vedené proti nezorganizované obraně soupeře

• systém postupného útoku vedené proti zorganizovanému obrannému

systému soupeře

Základem pro každý útočný systém jsou herní kombinace. V herních

kombinacích dochází k vazbě individuálních herních činností různého počtu
zúčastněných hráčů. Vazba je buď současná, nebo následná a je třeba právě v ní
hledat kritická místa, na nichž závisí úspěšné provedení herních kombinací.
Při řešení situace je už nutná současná intelektuální činnost celé skupiny,
označována jako skupinové myšlení. Úkolem každého jednotlivce ve skupinovém
myšlení je orientovat se v daném prostoru a prozkoumat a zjistit charakter činností
spoluhráčů a soupeřů. V této orientačně pátrací činnosti se rovněž jedná o zjištění
shody mezi záměrem hráče a aktuálně probíhajícími činnostmi zúčastněných
hráčů. Měl by vzniknout skupinový model řešení, jehož základem jsou vzájemně
souhlasné individuální modely řešení konkrétní herní situace. Tato činnost také
velice záleží na vnímání prostoru a uspořádání prostorových vztahů mezi hráči,
což se vyvíjí zcela mimoděk. Následkem pak může být vznik nepozorovatelných
bariér, které brání ve spolupráci a po zafixování působí negativně na osvojování
kombinací (Wooden, 2006).

12
1.4.1.1 Systém rychlého protiútoku proti nezformované soupeřově obraně s
neúplným počtem hráčů
Tento systém je založen na předpokladu, že družstvo získá míč pod svou
kontrolu a soupeři se nepodaří ihned zorganizovat obranný systém. Tým tak
získává početní převahu o jednoho až tři hráče.
Je charakterizován následujícími prvky:
• fáze, za které protiútok nastal: obranným doskokem po neúspěšné střelbě
nebo po trestném hodu, po koši, po zisku míče, po vyhazování, po
rozskoku
• zahájení rychlého protiútoku: driblinkem, dlouhou nebo krátkou
přihrávkou
• prostory kudy je veden: po stranách nebo středem hřiště, určení první
přihrávky, určení prvního sledu hráčů, zapojení druhého sledu dobíhajících
hráčů (trajlerů), tzv. druhotný rychlý protiútok (secondary fast break)
• snahou o rychlé zakončení, určení způsobu a prostoru zakončení

1.4.1.2 Systémy postupného útoku

K základům postupného útoku patří systém založený na rozestavění
útočníků bez míče kolem útočníka s míčem. Tento princip je uznáván jako první
krok směrem k rozvíjení týmové spolupráce v útoku.
Funkce systému hry družstva je v postupném útoku podmíněna strukturou
družstva, tj. hráčským složením a počátečním rozestavěním hráčů. V družstvu
rozeznáváme několik hráčských typů, které musí splňovat konkrétní požadavky
fyzické, pohybové a herní (Velenský, Konopásek, 1985).
Jednotlivé typy jsou podle následující:
- rozehrávači: běžně nejmenší, velmi obratní hráči družstva. Jejich úkolem
je zahajovat útočné akce a popřípadě je i dále řídit a organizovat rychlý
protiútok. Protože často mění místo, musí mít i smysl pro využití slabin
obrany. Samozřejmostí je dobrá kontrola míče a střelba ze střední a
dlouhé vzdálenosti.

13
 - křídelní útočníci: pohybliví, zpravidla vyšší hráči družstva. Měli by být
schopni střílet ze středních vzdáleností, umět vniknout s míčem do obrany,
využívat a podílet se na kombinacích založených na clonění, ale také
aktivně doskakovat a zajišťovat návrat do obrany v případě, že by
rozehrávač pronikl pod koš.
- střední útočníci: obvykle nejvyšší hráči družstva. Zaujímají postavení
vedle území trestného hodu pod košem. Jsou to klíčoví hráči systémů, měli
by být fyzicky silní, umět střílet z krátkých vzdáleností a být schopni
uvolnit se s / bez míče na malém prostoru za velkého tlaku soupeře.
K jejich dalším úkolům patří agresivní doskok, boj o místo pod košem a
spolupráce s rozehrávačem či křídlem v herních kombinacích. Mohou
zastávat roli pivotmana nebo posta (Rehák a kol., 1999).

Všechny tyto funkce jsou hráčům přiděleny a upřesněny v jednotlivých

útočných systémech. Čím je však družstvo na vyšší úrovni, tím více si jednotliví
hráči mohou funkce během postupných útoků měnit. Základní rozestavení hráčů
se označují podle počtu hráčů v jednotlivých řadách (bráno od středové čáry
směrem ke koši). Druhy počátečního rozestavění jsou následující: 1-2-2, 2-1-2,
2-3, 1-3-1, 1-4. Dále můžeme systémy postupného útoku charakterizovat podle
soupeřova obranného systému, proti kterému se používá a to na herní systémy
proti zónovým, kombinovaným nebo presinkovým obranným systémům
(Velenský, Konopásek, 1985).

1.4.2 Obranné herní systémy

Obranný systém je vysoce organizovaná hra družstva v úseku utkání, kdy
družstvo nemá míč pod svou kontrolou (Dobrý, Semiginovský, 1988).
Hlavním cílem je soupeři zamezit dosáhnutí koše a zmocnit se míče. Ze
skloubení individuálních obranných činností i obranných kombinací pak
vyplývá dlouhodobější funkce hráčů pro celé utkání nebo jeho fáze i jejich
krátkodobější úkoly pro jednotlivé úseky nebo situace (Velenský, 1987).
V obranných systémech se používají v přesně určených situacích všechny
obranné činnosti jednotlivce i kombinace, které jsme uvedli. Jejich provedení

14
je však přizpůsobeno celkové koncepci hry družstva v obraně, tj. nejen
systémům, ale i strategii vedení hry v určitých utkáních nebo určitých
soutěžích. Obranných systémů je veliké množství. S vývojem hry se stále
obohacují o systémy nové nebo o jejich nové varianty. Jejich klasifikace podle
původních charakteristických znaků je proto obtížná (Dobrý a Velenský,
1980).

Základní rozbor obranných herních systémů:

. osobní obranný systém- společným cílem všech obránců je ubránit určeného
soupeře (Dobrý, Velenský, 1980). Rozlišujeme dva základní typy osobní obrany,
těsnou a odstupovanou.
Dále můžeme charakterizovat osobní obranu dle:
směru tlaku obrany:
- s tlakem hráčů ke středu hřiště
- s tlakem hráčů ke stranám hřiště
začátku intenzity:
- od půlící čáry
- od čáry trojbodového hodu
2. zónový obranný systém- obránce v tomto systému nezodpovídá za předem
určeného hráče, ale za každého, který se vyskytuje v jeho prostoru (zóně). Jeho
hlavní problém je v nutnosti vyvíjet neustálé kolektivní úsilí, při němž se hráči
doplňují a v nutnosti řešit některé obtížné situace hlavně při přečíslení
v jednotlivých obranných zónách. Zónový systém je dobrým základem pro rychlé
protiútoky, nejčastější důvod pro jeho použití je ale disponibilita vhodnými hráči
v družstvu. Základní typy dle rozestavění hráčů jsou 3-2, 2-3, -3-, match-up.
3. kombinovaný obranný systém- je takový obranný systém, ve kterém část
obránců brání dle zásad osobní obrany a část obránců brání dle zásad zónové
obrany. Nejčastěji používaný systém je kdy 4 hráči brání v zónovém rozestavení
podoby čtverce, kosočtverce nebo T (2-1-1) a jeden hráč brání osobně nejlepšího
hráče soupeřova družstva (Dobrý, Velenský, 1980).

15
4. presinkové obranné systémy- základním cílem tohoto obranného systému je
vytváření tlaku těsnou a agresivní obranou na útočící družstvo a donutit jej
k nepřesnostem v rozehrání útoku a v přechodu do útočné poloviny (Pospíšil,
2001).
Presinkové systémy můžeme dále charakterizovat dle následujících
kriterií.
Formy obrany:
- osobní
- zónové
Plochy tlaku obrany
- celoplošné
- v určitém území

16
2 Cíl a úkoly práce
V této části práce uvádíme cíl a úkoly bakalářské práce.

2.1 Cíl práce

Hlavní cílem naší práce je vytvoření metodického materiálu pro trenéry
basketbalu ve formě prezentace. Dílčí cíle jsou komplexní rozbor herních systémů
v basketbalu, zásady systémů a metodická videa nácviku útočných herních
systémů.

2.2 Úkoly práce

1. Studium literatury zabývající se herními systémy.
2. Vytvoření PowerPointové prezentace.
3. Výběr a střih videí z DVD publikací a následné vložení do samotné
prezentace.

17
3 Metody práce

Hlavním záměrem práce je vytvoření metodického materiálu ve

sportovním odvětví. Jelikož se jedná o prezentaci, pracovali jsme v programu
PowerPoint.
Součástí kompilace jsou videa, které jsme zpracovávali do potřebné podoby
v softwaru Corel VideoStudio. V této kapitole práce se zabýváme charakteristikou
programů, tvorba prezentace, střih videí a výběr DVD publikací.
Kompletní metodický materiál na DVD nosiči je součástí přílohy bakalářské
práce.

3.1 Charakteristika použitých programů

Microsoft PowerPoint
PowerPoint je jedním z několika programů tzv. kancelářského balíčku
(Office) firmy Microsoft. Slouží k tvorbě multimediálních prezentací různých
témat a jejich následné prezentaci pomocí počítače, projektoru, internetu či
průhledných fólií.

Pracovní prostředí
Pracovní prostředí je přehledné, obdobné jako u ostatních programů
balíčku Microsoft Office. Skládá se z několika hlavních nabídek pro snadnou
tvorbu prezentací (obr. 1):

1. Snímku – přímá tvorba prezentace.

2. Seznamu snímků a osnovy.
3. Vlastních animací – slouží pro nastavení jednotlivých kroků prezentace a
přidání efektů.

18
 Obr. 1: Pracovní prostředí programu Microsoft PowerPoint
Corel VideoStudio
VideoStudio, jehož původním autorem byla firma Ulead, je nástroj určený
pro střih a následnou editaci videí. V tomto programu je možné vytvářet a editovat
videa v klasické i HD kvalitě, slideshow či video DVD. Rovněž umožňuje
zachytávání videí z různých zdrojů, jako jsou kamery, televize, fotoaparáty,
přidání popisů, titulků, grafických efektů a následného vyexportování výsledného
videa do širokého spektra formátů.

Grafické rozhraní
Grafické rozhraní je oproti předchozím verzím přehlednější, a je možné si
jej přizpůsobit podle svých představ z několika přednastavených možností.
Pracovní prostředí se skládá ze tří hlavních segmentů, které jsou pro práci
s videem nejdůležitější (obr. 2), a to:

1. Obrazovky,
2. Seznamu naimportovaných videí k jejich zpracování,
3. Časové osy – obsahuje stopy pro práci s videi, titulky a zvuky.

19
 Obr. 2: Pracovní prostředí programu Corel VideoStudio

3.2 Tvorba prezentace

Prezentaci lze vytvořit z předpřipravených šablon, z prázdné prezentace
dle představ uživatele nebo je možné využít průvodce pro tvorbu prezentací.
Nejdříve je zapotřebí zvolit rozvržení snímků podle potřeb a zvolení vhodné
barvy či motivu pozadí prezentace. Poté je možné začít s vlastním vkládáním
textu, jeho formátováním a přizpůsobením našim potřebám – výběr typu písma,
jeho velikosti či zarovnání (obr. 3).
Do prezentace je také možné vkládat různé objekty. Nejběžnějšími jsou
obrázky, tabulky, grafy, videoklipy nebo také zvuky (obr. 4).
Po základním návrhu prezentace je zapotřebí jednotlivé snímky správně
načasovat, aby prezentace odpovídala našim představám a potřebám. Objekty se
časují v takovém pořadí, v jakém je chceme animovat.

20
Obr. 3: Ukázka tvorby prezentace v programu Microsoft PowerPoint

Obr. 4: Ukázka vložení videoklipu

21
 Hotovou prezentaci je zapotřebí uložit, aby nedošlo ke ztrátě dat.
Prezentaci je možné uložit více způsoby. Nejběžnějším způsobem je uložení
prezentace ve formátu „ppt“, kdy se výsledný soubor prezentace otevře
v programu Microsoft PowerPoint. Druhým způsobem je formát „pps“, díky
němuž ihned spustí hotová multimediální prezentace na celou obrazovku počítače.
Zaleží jen na uživateli, kterou možnost si zvolí. Prezentaci je možné kdykoliv
znovu otevřít v programu PowerPoint a jakkoli je upravit.

3.3 Střih videa

Abychom mohli začít s editací videa, je potřeba nějakým způsobem video
do programu vložit. K tomuto se využívá funkce „Capture“, kdy si vybereme,
z jakého externího zdroje video importujeme. V našem případě se jedná o import
z digitálního média – Video DVD (obr. 5).

Obr. 5: Importování videí z DVD média

22
 Po načtení celého DVD média je možné započít samotný střih videa.
V programu se přepneme na záložku číslo 2 – Edit. Klipy ze seznamu videí
přetahujeme na časovou osu. Posunem kurzoru po časové ose vybíráme úseky,
které chceme do konečného videa použít. Nechtěné části odstřihneme a
odstraníme. Lze využít i funkce tzv. Multi-oříznutí, kdy jsou v novém okně
jednotlivé části klipu, přičemž můžeme nastavit jednotlivé ořezové značky. Po
potvrzení tlačítkem OK bude v projektu původní klip nahrazen ořezanou podobou
(obr. 6 a 7).

Obr. 6: Posun kurzoru po časové ose

23
 Obr. 7: Střih a odstranění nepotřebné části videa

Export hotového videa

Po dokončení projektu se přepneme na záložku 3 – Share. Zde nám
VideoStudio nabízí několik variant - výsledné uložení videosouboru do různých
formátů (AVI, MPG, FLV a jiné), vypálení disků (DVD, Blu-ray a další), export
do mobilních zařízení nebo nahrání videa do kamery. V našem případě se jednalo
jen o prosté vytvoření videosouboru se stejnými parametry, jako bylo nastavení
projektu. Neměníme tedy žádné atributy videa a rovnou jej ukládáme do
výsledného formátu (obr. 8).

24
 Obr. 8: Uložení hotového videa

3.4 Výběr DVD publikací pro prezentaci

Z důvodu nedostatku kvalitního audiovizuálního materiálu použitelného
pro naši práci z české publikační činnosti, jsme použili publikace amerických
autorů. Na rozdíl od českých, převážně tištěných publikací jsou v zámoří častější a
populárnější publikace ve formách DVD či VHS.
Základním audiovizuální materiál jsme vybrali publikaci od jednoho
z nejúspěšnějších amerických trenérů Johna Woodena: John Wooden´s UCLA
Offense, (2006). Jako přednosti této kompilace shledáváme v kvalitních
demonstrátorech, grafických animací cvičení a systémů, zařazení grafického
značení přímo do videoukázek a zpomalení videí (použití tzv. slow motion). DVD
obsahuje nácvik a ukázky útočných systémů.
Publikaci Kanaskie, K., A complete system for zone offense (1997) jsme
vybrali právě díky zaměření na celý útočný systém proti zónové obraně. Autor
vhodně zařazuje nácvik činností jednotlivce, které jsou zásadou pro zónovou
obranu. Nicméně kvalita nahrávky je poněkud horší, protože se jedná o starší
publikaci.

25
 Výběr publikace od úspěšného trenéra zámořské basketbalové ligy NBA
G. Poppoviche, Fast break, (2002), jsme využili do metodického materiálu, díky
svému úzkému zaměření na rychlý protiútok. Video publikace toho zaměření jsou
ojedinělé.
Jako poslední DVD publikaci jsme vybrali Tom Izzo, Dominating
Rebounding and man to man defensive drills, (2004). Jedná se o kvalitní
metodickou kompilaci zabývající se herními činnostmi v systému osobní obrany.
Okrajově se zde zabývá zásadami proti zónové obraně, které ovlivnili náš výběr a
použití nahrávek z této publikace.

26
4 Výsledky práce

V této části práce uvádíme zásady, metodiku nácviku a ukázky cvičení

jednotlivých herních systémů s odkazy na videa obsažené v metodickém materiálu
na DVD nosiči. Kompletní metodický materiál je přílohou bakalářské práce

4.1 Rychlý protiútok

Jako základní metodiku nácviku rychlého protiútoku uvádíme publikaci G.
Poppovich – Fast break, (2002)
Metodika nácviku:
- průpravná cvičení na přihrávky
- pohyb hráčů v systému v menším počtu (ve třech, ve čtyřech) průpravné
cvičení
- pohyb hráčů v pěticích – průpravné cvičení
- pohyb v systému secondary fast break dle postavení míče v pěticích bez
obrany
- věnování detailům stavění clon a následného uvolnění jednotlivých hráčů
- nácvik s obranou s důrazem na útočné doskakování
- nácvik zahájení rychlého protiútoku

Cvičení na nácvik rychlého protiútoku

Nejprve provádíme průpravná cvičení ve trojicích, čtveřicích, pěticích.
Zde grafický znázorníme a popíšeme průpravné cvičení ve čtveřicích, v příloze 01
– Poppovich 1 pak uvádíme všechny varianty cvičení.

Hráč 4 přihrává hráči 1 nabíhajícího na střed hřiště obranné poloviny. Hráč

3 nabíhá k polovině hřiště, dostává přihrávku od hráče 1. Hráč 2 nabíhá ke koši na
útočné polovině hřiště. Jsou dvě možnosti zakončení hráčem 3 nebo hráčem 2
(obr. 9).

27
 4 3
2

Obr. 9: Rychlý protiútok ve 4

Po základních průpravných cvičeních následuje nácvik druhé fáze

rychlého protiútoku (secondary fast break) – jednotlivé varianty se odvíjí od
situace, kdo a v jakém prostoru má míč.
Varianta 1: Míč je přihrán hráčem 1 hráči 2 do křídelního prostoru na
prodlouženou čáru trestného hodu. Hráč 5 si vytváří pozici v dolním postavení
(low post) silné strany, hráč 1 probíhá na slabou stranu (obr. 10).

2
3
5

Obr. 10: Míč na hráče 2

Hráč 2 přihrávkou posouvá míč na hráče 4, hráč 3 staví spodní clonu
(down screen) na hráče 1, hráč 1 dostává míč na perimetru. Hráč 3 cloní hráče 5,
který zaujímá dolní postavení (obr. 11).

28
 1 5

3 2

Obr. 11: Přenos míče a clony bez míče

Hráč 4 z horního postavení uvolňuje spodní clonou (down screen) ve
vymezeném území hráče 3, hráč 2 se posouvá do rohu hřiště (obr. 12).

5 3

2
1

Obr. 12: Uvolnění střelce 3 pro zakončení

Ukázky varianty 1 uvádíme v příloze 02 - Poppovich 2 a 05 - Poppovich 5,
která obsahuje ukázku stejné herní situace s obranou a důrazem na útočné
doskakování.
Varianta 2: Začíná ze stejného výchozího postavení jako varianta 1. Hráč 1
posunuje svým pohybem hráče 2 do rohu, hráč 5 zaujímá horní postavení (high
post), hráč 4 v dolním postavení (low post), oba hráči zaujímají dané postavení na
silné straně (obr. 13).

29
 2

Obr. 13: Posun hráčů a míče

Hráč 5 se posouvá do dolního postavení na slabé straně a vytváří clonu.
Hráč 2 přihrává hráči 4 v dolním postavení a následně probíhá vymezeným
územím, využívá clonu hráče 5 a vybíhá na perimetr slabé strany. Hráč 3 zaujímá
postavení na perimetru ve středu hřiště a dostává přihrávkou míč od hráče 1 (obr.
14). Herní situace končí přihrávkou na hráče 2, který následně dohrává akci,
kombinací pick and roll s hráčem 5 (příloha 03 - Poppovich 3).

2
4

3
5
1

Obr. 14: Vytvoření situace pro přihrávku na hráče 2 a následný pick and roll mezi
hráči 2 a 5
V příloze 03 - Poppovich 3 uvádíme střídání obou variant v nácviku bez obrany.

30
Varianta 3: Při stejném výchozím postavení a posunu hráče 2 do rohu hřiště
nenásleduje přihrávka, ale hráč 1 si nechává míč v křídelním prostoru na
prodloužené čáře trestného hodu. Hráč 2 využívá clonu hráče 4 v dolním
postavení (low post) na silné straně a vybíhá na střed hřiště v trojbodovém území.
Hráč 1 přihrává hráči 2, hráč 5 z horního postavení cloní hráče 3 v křídelním
prostoru slabé strany (obr. 15).

2
4

3 1
5

Obr. 15: Clony bez míče

Hráč 3 probíhá kolem hráče 5 a probíhá vymezeným územím a pokračuje pohyb
do rohu pravé části hřiště. Hráč 5 vytváří clonu hráči 2, oba hráči dohrávají akci
kombinací pick and roll (obr. 16). Celou variantu uvádíme v příloze 04 -
Poppovich 4.

3 5

Obr. 16: Clona s míčem

31
Po nácviku systémů druhotného rychlého protiútoku (secondary fast break)
uvádíme nácvik zahájení rychlého protiútoku po obdržení koše v obraně.
Hráč 3 vyhazuje po obdrženém koši, hráči 1 a 2 se uvolňují pro míč.
Hráč 4 odbíhá na útočnou polovinu soupeře. Hráč 3 přihrává hráči 1 (obr. 17).

Obr. 17: První fáze zahájení protiútoku

Hráč 3 obíhá hráče 2, dostává přihrávku do 1/3 hřiště od hráče 1, hráč 2 zahajuje
diagonální pohyb na útočnou polovinu. Hráč 3 pohybem s míčem přečísluje
soupeře (obr. 18). Ukázku uvádíme v příloze 06 - Poppovich 6

32
Obr. 18: Druhá fáze zahájení protiútoku

4.2 Útočný systém proti zónové obraně

Jako základní metodiku nácviku uvádíme publikaci Kurta Kanaskie – A
complete system for zone offense (1997).
Základní principy pro hráče hrající proti zónové obraně jsou stanoveny ve dvou
hlavních rovinách.
A. Pro hráče hrající mimo vymezené území:
- naznačení střely (shot fake)
- naznačení přihrávky (pass fake)
- vnik driblinkem do zóny (dribble penetration)
- přenesení míče ze silné na slabou stranu (skip pass)
- rozmístění hráčů v prostoru (spacing)
- střelba po jednoúderovém driblinku (one dribble and jump shot)
- útočné doskakování
- zajištění obrany proti rychlému protiútoku soupeře

33
 B. Pro hráče hrající ve vymezeném území:
- nabíhání do volných prostorů (cut to high post)
- naznačení střely (shot fake)
- naznačení přihrávky (pass fake)
- vyběhnutí proti míči
- vyběhnutí na perimetr
- chycení míče
- vnik s míčem do volného prostoru zóny (square - up)
- vyhození míče z vniřního prostoru (kick out)
- střelba (jump shot)
- útočné doskakování

Další zásady proti zónové obraně jsme vybrali z publikace Tom Izzo -
Dominating Rebounding and man to man defensive drills, 2004.

Zásada 1: Vždy nutno přečíslit počet útočníků nad obránci v určitém prostoru.

Ukázka 1: Hráč 1 přihrává míč hráči 2 v křídelním prostoru, hráč 5 se posouvá

z horního postavení (high post) do postavení dolního (low post), hráč 4 nabíhá
z horního postavení slabé strany do horního postavení strany slabé, tím dochází
k přečíslení zónové obrany v pravé části útočné poloviny (obr. 19).

Obr. 19: Přečíslení soupeře v části hřiště

34
Hráč 4 z horního postavení vybíhá na perimetr, dostává míč od hráče 2, přihrává
hráči 1 a následně přebíhá do dolního postavení (low post) slabé strany, hráč 5
nabíhá z dolního postavení silné strany do horního postavení slabé strany, hráč 1
přihrává míč hráči 3 a nastává k přečíslení zónové obrany (obr. 20).

Obr. 20: Přenesení míče a přečíslení zónové obrany v levé části hřiště
Video ukázku uvádíme v příloze 07-Izzo 1.

Ukázka 2: Hráč 5 vybíhá do horního postavení (hig post), zároveň hráč 3 probíhá
vymezeným územím a nabíhá do křídelního prostoru, hráč 1 přihrává hráči 3,
dochází k přečíslení soupeřovy obrany (obr. 21).

Obr. 21: Přečíslení obrany

35
Hráč 3 přihrává hráči 1 a přebíhá do vymezeného území, hráč jedna přihrává hráči
2, který se posouvá z křídelního prostoru. Hráč 4 sbíhá z perimetru do horního
postavení, kde staví clonu. Opět dochází k přečíslení soupeřovy obrany (obr. 22).

Obr. 22: Přečíslení obrany přenesením míče

Hráč 2 pohybem s míčem využívá postavení hráče 4, vniká do vymezeného

území, po navázání obránce nahrává hráči 3, který zakončuje (obr. 23).

Obr. 23: Zakončení situace

Video ukázku uvádíme v příloze 08-Izzo 2.

36
Zásada 2: Útočné systémy proti zónovým obranným systémům (3-2, 1-3-1).
Hlavní rozdíl od osobních obranných systémů spočívá v tom, že obránci se
primárně orientují na míč, sekundárně na hráče, takže je výhodné použití clon
k uvolnění střelce.

Ukázka 1: Hráč 1 přihrává hráči 2, hráč 4 sbíhá do dolního postavení a společně

s hráčem 5 staví dvojitou clonu (double screen). Hráč 3 probíhá vymezeným
územím s využitím dvojité clony a vybíhá na perimetr slabé strany (obr. 24).

Obr. 24: Dvojitá clona

Hráč 2 přihrává hráči 1, hráč 4 přebíhá na silnou stranu a uvolňuje hráče 5, který
dostává příhru od hráče 1 a zakončuje střelbou z vymezeného území (obr. 25).

Obr. 25: Uvolnění hráče ve vymezeném území

37
Video ukázku uvádíme v příloze 09-Izzo 3.
Ukázka 2: Hráč 1 přihrává hráči 4 v horním postavení a odbíhá do křídelního
prostoru silné strany. Hráč 3 sbíhá do spodního postavení a s hráčem 5 tvoří
dvojitou clonu (double screen). Hráč 2 využívá clonu, dostává přihrávku hráče 4,
zakončuje střelbou (obr. 26)

Obr. 26: Uvolnění střelce dvojitou clonou

Video ukázku uvádíme v příloze 10-Izzo 4.

V další části uvádíme cvičení na nácvik útoku proti zónové obraně, které
jsme převzali z publikace Kurt Kanaskie - A complete system for zone offense
(1997). Cvičení jsou rozděleny dle charakteru do skupin: A. Cvičení pro hráče
hrající na perimetru, B. Cvičení pro hráče hrající ve vymezeném území, C. Nácvik
spolupráce hráčů ve vymezeném území, D. Nácvik spolupráce hráčů hrající na
perimetru s hráči hrající ve vymezeném území, E Útočný systém proti zónové
obraně.
A. Cvičení pro hráče hrající na perimetru: Pro hráče je vytvořen sled cvičení dle
výše zmíněných zásad, tzv. Rovers drills.

Cvičení 1: Hráči 1 a 3 provádí naznačení přihrávky (pass fake) a střelbu po

jednoúderovém driblinku (one dibble and jump shot) (obr. 27). Video ukázku
uvádíme v příloze 11-Kurt Kanaskie 1.

38
 Obr. 27: Cvičení 1 Rovers drills

Cvičení 2: Hráči 1 a 3 naznačuji přihrávku (pass fake), následuje vnik driblinkem

(dribble penetration), naznačení střely (shot fake), přihrávka na hráče 5 resp. 6,
pohyb zpět na perimetr, střelba z výskoku (jump shot) (obr. 28). Video ukázku
uvádíme v příloze 12-Kurt Kanaskie 2.

Obr. 28: Cvičení 2 Rovers drills

Cvičení 3: Stejné provedení jako u předchozího cvičení, pouze změna přihrávky,

hráč 1 (3) nahrává hráči 6 (5) (obr. 29). Video ukázku prezentujeme v příloze 13-
Kurt Kanaskie 3.

39
 Obr. 29: Cvičení 3 Rovers drills

Cvičení 4: Hráč 1 naznačí přihrávku, vniká driblinkem do dvojbodového území,

po zastavení naznačí střelbu a přihrává hráči 3, hráč 3 značí střelbu, vniká
driblinkem, značí přihrávku na slabou stranu a přihrává hráči 1 (obr. 30). Hráč 1
vniká driblinkem, naznačuje střelbu a přihrává hráči 2. Hráč 2 vniká driblinkem,
značí střelbu a nahrává zpět hráči 1 (obr. 31), cvičení pokračuje dále od začátku.
Video ukázku prezentujeme v příloze 14-Kurt Kanaskie 4.

Obr. 30: Cvičení 4a Rovers drills

40
 Obr. 31: Cvičení 4b Rovers drills

B. Cvičení pro hráče hrající ve vymezeném území:

Pro hráče je vytvořen sled cvičení dle výše zmíněných zásad.

Cvičení 1: Hráči 4 a 5 postupně vybíhají do dolního postavení, dostávají

přihrávku od hráče 1, vytáčí se ke koši a střílí (obr. 32). Video ukázku
prezentujeme v příloze 15-Kurt Kanaskie 5.

Obr. 32: Cvičení 1 Post

41
Cvičení 2: Pohyb hráčů 4 a 5 je stejný jako v předchozím cvičení, po obdržení
míče od hráče 1, značí hráči 4 a 5 střelbu, vnikají driblinkem do vymezeného
území a zakončuji (obr. 33). Video ukázku uvádíme v příloze 16-Kurt Kanaskie 6.

Obr. 33: Cvičení 2 Post

Cvičení 3: Hráč 4 nabíhá do horního postavení, dostává přihrávku od hráče 1,

zakončuje střelbou (obr. 34). Druha varianta cvičení je obdobná, hráč 4 po
obdržení míče v horním postavení, naznačí střelbu, vniká driblinkem do
vymezeného území a zakončuje střelbou (obr. 35). Obě varianty cvičení
prezentujeme v příloze 17-Kurt Kanaskie 7

42
 Obr. 34: Cvičení 3a Post

Obr. 35: Cvičení 3b Post

C. Nácvik spolupráce hráčů ve vymezeném území: načasování sběhu a přihrávky

(clock spot), přihrávka o zem na sbíhajícího hráče (bounce pass to cutter), hit the
high post.

Cvičení 1: Hráč 5 nabíhá do dolního postavení na silné straně, hráč 1 přihrává míč
hráči 5, hráč 4 vbíhá z horního postavení do vymezeného území, hráč 5 přihrává
hráči 4 přihrávkou o zem, hráč 4 zakončuje střelbou do koše (obr. 36). Video
ukázku uvádíme v příloze 18-Kurt Kanaskie 8.

Obr. 36: Přihrávka z dolního postavení

43
Cvičení 2: Hráč 5 zaujímá horní postavení, hráč 1 přihrává hráči 5, hráč 4 nabíhá
do vymezeného území, dostává přihrávku od hráče 5 a zakončuje střelbou (obr.
37). Video ukázku uvádíme v příloze 19-Kurt Kanaskie 9.

Obr. 37: Přihrávka z horního postavení

D. Po nácviku cvičení pro hráče hrající na perimetru a hráče hrající ve

vymezeném území uvádíme nácvik spolupráce těchto hráčů. Následné ukázky
nácviku, jsou pro lepší přehlednost rozděleny do více grafických schémat.

Nácvik 1: Hráč 1 přihrává hráči 3, hráč 5 zaujímá horní postavení na silné straně,
dostává přihrávku, hráč 4 se uvolňuje a probíhá vymezeným územím (obr. 38).
Druhou variantu pohybu míče uvádíme ze stejného rozestavení hráčů. Hráč 1
přihrává hráči 3, hráč 5 zaujímá horní postavení, hráč 4 se uvolňuje do rohu silné
strany, hráč 3 přihrává hráči 4, hráč 5 probíhá vymezeným územím na slabou
stranu (obr. 39). Ukázku uvádíme v příloze 20-Kurt Kanaskie 10.

44
 Obr. 38: Míč do horního postavení

Obr. 39: Míč do dolního postavení

Nácvik 2: Nácvik popisujeme v šesti navazujících fázích.

Hráč 1 přihrává do křídelního prostoru hráči 3, hráč 5 nabíhá do horního postavení
silné strany, hráč 4 se uvolňuje z dolního postavení do rohu hřiště (obr. 40).

45
 Obr. 40: Míč do rohu
Hráč 5 přebíhá do dolního postavení, hráč 4 přenáší míč přihrávkou na hráče 2,
hráč 2 přihrává hráči 5 (obr. 41).

Obr. 41: Přenesení míče

46
Hráč 4 sbíhá do dolního postavení slabé strany, hráč 5 přihrává hráči 3 a nabíhá
do horního postavení (obr. 42).

Obr. 42: Křížení vysokých hráčů

Hráč 3 přihrává hráči 5 do horního postavení, hráč 4 přebíhá do dolního postavení

na slabé straně, hráč 5 přihrává hráči 2 a zaujímá pozici v horním postavení již
silné strany, hráč 2 přihrává hráči 1 (obr. 43).

Obr. 43: Přenesení míče přes hráče 5

47
Přenos míče přes hráče 2 na hráče 4, proběh hráče 5 přes vymezené území do
dolního postavení slabé strany. Hráč 4 přihrává míč hráči 3 (obr. 44).

Obr. 44: Přenesení hry na slabou stranu

Hráč 5 dostává míč od hráče 3, hráč 4 probíhá přes vymezené území na slabou
stranu a zaujímá dolní postavení. Hráč 5 přihrává hráči 2, ten vniká driblinkem do
dvojbodového území a střílí (obr. 45).

Obr. 45: Konec situace

Video ukázku uvádíme v příloze 21-Kurt Kanaskie 11.

48
Nácvik 3: Hráč 1 přihrává hráč 2, hráč 4 nabíhá do rohu hřiště na silné, hráč 5
zaujímá horní postavení silné strany, straně (obr. 46).

Obr. 46: Míč v horním postavení

Hráč 4 přebíhá z rohu hřiště a zaujímá dolní postavení. Hráč 5 přihrává hráči 3 a
následně přebíhá do horního postavení, hráč 1 se uvolňuje na střed hřiště a
dostává míč (obr. 47).

Obr. 47: Změna postavení vysokých hráčů

49
Hráč 2 v křídelním prostoru se uvolňuje pro míč, hráč 1 přihrává hráči 2. Hráč 5
zaujímá horní postavení na silné straně, hráč 4 přebíhá do dolního postavení silné
strany a dostává přihrávku od hráče 2 (obr. 49).

Obr. 49: Míč do dolního postavení

Hráč 5 probíhá vymezeným územím na slabou stranu, kde zaujímá dolní

postavení. Hráč 4 v dolním postavení přihrává hráči 2 a posouvá se do horního
postavení na slabé straně. Míč je přenesen přes hráče 1 na hráče 3 (obr. 50).

Obr. 50: Přenesení míče na perimetru

50
Hráč 3 přihrává míč hráči 5 v rohu hřiště, hráč 4 přebíhá vymezeným územím na
slabou stranu do dolního postavení. Hráč 5 přenáší přihrávkou míč na hráče 2
(obr. 51).

Obr. 51: Přenesení míče na slabou stranu

Hráč 2 přihrává hráči 4 v rohu hřiště, hráč 5 probíhá vymezeným územím, dostává
míč a zakončuje (obr. 52).

Obr. 52: Zakončení nácviku

Ukázku uvádíme v příloze 22-Kurt Kanaskie 12.

51
E. Útočný systém proti zónové obraně, který využívá postavení dvou
rozehrávačů, využívá principy Rovers drills, pokračuje cloněním a zabíháním
obou křídelních hráčů.

Systém 1: Hráč 1 přihrává hráči 3 v rohu hřiště silné strany. Ze slabé strany
dolního postavení nabíhá hráč 4 a zaujímá horní postavení na silné stráně. Hráč 5
přebíhá do dolního postavení na slabé straně, hráč 4 sbíhá z horního postavení do
dolního postavení na silné straně (obr. 53).

Obr 53: Změna postavení vysokých hráčů

Hráč 3 přihrává míč hráči 1, hráč 5 provádí pohyb do vymezeného území a zpět.
Přenesení míče na hráče 2, mezitím hráč 3 probíhá podél koncové čáry a vybíhá
na perimetr v křídelním prostoru, kde dostává přihrávku. Hráč 4 zaujímá horní
postavení na již silné straně (obr. 54).

52
 Obr. 54: Proběh hráče po koncové čáře

Hráč 5 se hlásí o přihrávku, nedostává ji a přebíhá na slabou stranu do dolního

postavení. Následně hráč 4 sbíhá do dolního postavení na silné straně, říká si o
míč, nedostává míč a odbíhá do horního postavení na slabé straně. Hráč 3 přihrává
hráči 2, hráč 2 přihrává hráči 1 (obr. 55).

Obr. 55: Proběh hráče 3 po koncové čáře

53
Hráč 1 přihrává hráči 3, hráč 5 odbíhá do dolního postavení na slabé straně, hráč 4
zaujímá dolní postavení na silné straně (obr. 56).

Obr. 56: Výměna hráčů v dolním postavení silné strany

Hráč 3 přihrává hráči 1, hráč 5 se uvolňuje ve vymezeném území, dostává míč a

zakončuje střelbou (obr. 57).

Obr. 57: Zakončení z vymezeného území

Během celého systému je několik možností přihrávek a zakončení, které uvádíme

v příloze 23-Kurt Kanaskie 13.

54
Systém 2: Hráč 3 obdrží míč od hráče 1, hráč 5 zaujímá horní postavení na silné
straně. Hráč 4 přebíhá na slabou stranu a zaujímá dolní postavení (obr. 58).

Obr. 58: Pohyb hráčů ve vymezeném území

Míč je přenesen přes hráče 1 na hráče 2. Hráč 4 provádí uvolnění do vymezeného

území a zpět. Hráč 5 nabíhá do horního postavení. Hráč 3 probíhá zadní částí
hřiště, dostává příhru od hráče 2 a zakončuje střelbou (obr. 59).

Obr. 59: Zakončení hráčem 3

Video ukázku prezentujeme v příloze 24-Kurt Kanaskie 14.

55
Systém 3: Hráč 3 přihrává hráči 1, následně probíhá vymezeným územím do rohu
hřiště. Hráč 5 nabíhá do horního postavení, hráč 4 do dolního postaveni. Hráč 1
přihrává hráči 2, hráč 2 přihrává hráči 3 do rohu hřiště (obr. 60).

Obr. 60: Křížení hráčů ve vymezeném území

Hráč 2 přebíhá do křídelního prostoru na slabé straně, hráč 1 se posouvá do

křídelního prostoru místo hráče 2. Hráč 3 přenáší míč na hráče 2 (obr. 61).

Obr. 61: Přenesení míče na hráče 2

56
Hráč 3 probíhá zadní častí hřiště do rohu silné strany. Hráč 5 zaujímá dolní
postavení na silné straně a dostává míč. Hráč 4 nabíhá do horního postavení a
následně sbíhá ke koši, obdrží míč a zakončuje (obr. 62).

Obr. 62: Spolupráce hráčů 4 a 5

Ukázku, kdy během celého pohybu jsou další možnosti zakončení, uvádíme
v příloze 25-Kurt Kanaskie 15.

4.3 Útočný systém proti osobní obraně

Dělí se podle následujících kritérií:
- dle základního postavení hráčů vzhledem ke koši (5-0, 4-, 3-2 atd.)
- systém založený na samostatné hře (improvizaci) hráčů
- moution offens (systém založený na neustálém pohybu a clonění všech
hráčů)

A. Jako příklad nácviku útočného herního systému proti osobní obraně jsme
vybrali útočný systém 2-1-2 z publikace John Wooden´s UCLA Offense, (2006).
Hráči se seznamují s jednotlivými možnostmi přihrávek, pohybu v systému a
variantami zakončení dle dále uvedených bodů:
- grafické znázornění a základní pohybu hráčů v systému, ze kterého
vychází všechny níže uvedené varianty, uvádíme v příloze 26-
Wooden 01

57
 - využití situace, kdy obránci zdvojují po přihrávce do vymezeného
území pivotmana, příloha 27- Wooden 02
- využití clony od postmana, příloha 28-Wooden 03
- křížení hráčů na perimetru s využitím předchozích bodů nácviku,
příloha 29-Wooden 04
- oba křižující hráči perimetru cloní hráče ve vymezeném území,
příloha 30-Wooden 05
- oba křižující hráči perimetru využívají clon od hráčů ve
vymezeném území, příloha 31-Wooden 06
- situace, kdy nelze přihrát na postmana a hráči provádí clony bez
míče, příloha 32-Wooden 07
- situace, kdy přihrávka na postmana je provedena z křídelního
prostoru – je řešena ve dvou variantách:
1. příloha 33-Wooden 08
2. příloha 34-Wooden 09
- postman se přesunuje do dolního postavení a zde dochází ke
křížení křídelních útočníků, příloha 35-Wooden 10
- hráči provádí dvojclonu na střelce, příloha 36- Wooden 11
- k dvojcloně bez míče je přiřazena clona na hráče s míčem (pick
and roll), příloha 37-Wooden 12
- dvojclona na nabíhajícího postmana, příloha 38-Wooden 13
- situace, kdy se využívá clona postmana na probíhajícího hráče – je
řešena ve dvou variantách:
1. přihrávkou na podkošového hráče, příloha 39-Wooden 14
2. přihrávkou do střelecké pozice, příloha 40-Wooden 15

B. Po seznámení se systémem 2 – 1 - 2 a jeho variantami dochází k samotnému

nácviku. V jednotlivých cvičeních dochází k postupnému propojování útočných
variant dle reakce obrany, dle první přihrávky a dle pohybu hráčů na perimetru,
tak jak uvádíme v následujících bodech.

58
Cvičení 1: základní pohyb hráčů v systému - uvolnění bez míče (back-door),
příloha 41-Wooden 16
Hráč 1 (5) provádí driblink k perimetru, hráč 3 (7) se uvolňují zadními vrátky
(back-door) ke koši, dostávají příhru od hráče 1 (5) (obr. 63).

Obr. 63: Back-door

Cvičení 2: křížení hráčů na perimetru a náběh postmana, příloha 42-Wooden 17

Hráč 1 (3) přihrává nabíhajícímu hráči 6 (8) do horního postavení, hráč 1 (3)
nabíhá kolem postmana (hráč 6 resp. 8) do křídelního prostoru, kde cloní
nabíhajícího hráče 5 (7). Hráč 5 (7) využívá clonu a nabíhá pro míč k postmanovi,
hráč 1 (3) sbíhá po cloně ke koši. Na pravé straně hřiště dostává míč clonící hráč
1, na levé nabíhající hráč 7 na perimetr (obr. 64).

59
 Obr. 64: Křížení hráčů na perimetru

Cvičení 3: kombinace dvou předchozích cvičení s grafickým znázorněním, příloha

43-Wooden 18

Cvičení 4: kombinace přihrávek s grafickým znázorněním, příloha 44-Wooden 19

Cvičení 5: kombinace uvolnění bez míče a přihrávek, příloha 45-Wooden 20

Hráč 1 přihrává hráči 2, hráč 5 se uvolňuje do horního postavení a staví clonu
(UCLA cut). Hráč 4 z dolního postavení vybíhá na perimetr v křídelním prostoru,
hráč 2 přihrává hráči 4, následně využívá clonu hráče 5 a nabíhá do podkošového
prostoru (obr. 65).

60
 Obr. 65: Kombinace uvolnění bez míče 1

Hráč 1 provádí uvolnění pro míč, hráč 4 přihrává hráči 1. Hráči 4 a 5 nabíhají ze
svých postavení do dolního postavení, kde staví dvojclonu pro hráče 2. Hráč 2
využívá clonu hráčů 4 a 5, dostává přihrávku a střílí (obr. 66).

Obr. 66: Kombinace uvolnění bez míče 2

Cvičení 6: náběh kolem postmana (hand off) stejný pohyb jako v případě cvičení
2, příloha 46-Wooden 21

61
Cvičení 7: využití clony a hand off, příloha 47- Wooden 22
Hráč 1 přihrává nabíhajícímu hráči 4 do horního postavení, obíhá kolem hráče 4,
staví clonu v horním postavení slabé strany. Hráč 3 využívá clonu hráče 1, nabíhá
k hráči 4. Hráč 4 přihrává hráči 3 (obr. 67).

Obr. 67: využití clony a hand off

Cvičení 8: využití dvojclony a pohybu hráčů (spodní hráč provádí popaut

s vytvořením situace high-low ), příloha 48- Wooden 23

Jako další příklad nácviku útočného herního systému proti osobní obraně jsme
vybrali útočný systém 2-3 ze stejné publikace. Nácvik je nejprve graficky
vysvětlen a dochází zde k postupnému propojování jednotlivých variant
kombinace mezi pivotmanem v dolním postavení a postmanem v horním
postavení vymezeného území (high – low), tak jak uvádíme dále v jednotlivých
bodech.
- využití pohybu hráčů v grafickém znázornění, příloha 49-Wooden
24
- nácvik v systému, příloha 50-Wooden 25
- nácvik situace, kdy nelze přihrát do vymezeného území - využití
clony na míč od postmana, příloha 51-Wooden 26

62
Do systému proti osobní obraně zařazujeme i vyhazování ze zámezí. Uvádíme
některé varianty. Vyhazování je nejprve graficky vysvětleno, probíhá bez
přítomnosti obrany a následně je procvičováno v herní situaci.
A. vyhazování ze zámezí za koncovou čarou
1. horizontální postavení hráčů:
- grafické znázornění akce, příloha 52-Wooden
27
- bez přítomnosti obrany, příloha 53-Wooden 28
- v herní situaci, příloha 54-Wooden 29

2. vertikální postavení hráčů:

- grafické znázornění akce, příloha 55 – Wooden
30
- bez přítomnosti obrany, příloha 56 – Wooden 31
- v herní situaci, příloha 57 – Wooden 32
B. vyhazování ze zámezí za postranní čarou
1. tandemové postavení hráčů
- grafické znázornění akce, příloha 58 – Wooden
33
- bez přítomnosti obrany 59- Wooden 34
- v herní situaci, příloha 60- Wooden 35

4.4 Útočný systém proti osobním presinkovým systémům

Jako příklad útočného herního systému proti presinkové osobní obraně
jsme vybrali útočný systém z publikace John Wooden´s UCLA Offense (2006).
Systém je nejprve graficky vysvětlen a dochází v něm ke změnám ve způsobu
provedení dle nabíhajícího hráče pro přihrávku. Presinková obrana je dělena na
presinkovou obranu na polovině nebo na třech čtvrtinách hřiště a presinkovou
obranu po celé ploše hřiště.

63
A. Na polovině nebo třech čtvrtinách hřiště
- grafické znázornění akce, příloha 61-Wooden 36
- varianta 1 - hráč 3 do pozice posta, příloha 62- Wooden 37
- varianta 2 - hráč 4 do pozice posta, příloha 63- Wooden 38
- varianta 3 - hráč 5 do pozice posta, příloha 64- Wooden 39
B. Proti celoplošnému presinku
- grafické znázornění akce, příloha 65-Wooden 40
- varianta 1 - přihrávka na nabíhajícího křídelního útočníka, příloha
66-Wooden 41
- varianta 2 - přihrávka na nabíhajícího pivotmana, příloha 67-
Wooden 42

64
5 Závěr

V bakalářské prácí se zabýváme útočnými systémy, které jsou pro dnešní

moderní pojetí hry nepostradatelné a měly by být nedílnou součástí každého
basketbalového družstva. Hlavním cílem práce bylo vytvoření metodického
materiálu, který doporučujeme trenérům, při vytváření útočných systémů
v seniorských i mládežnických družstvech. Tvorba systému je dlouhodobá
záležitost, kdy by měl trenér znát herní způsobilosti všech hráčů družstva a
zároveň hráči musí mít zvládnuté herní činnosti a kombinace.
Formou metodické prezentace jsme sledovali tu výhodu, kterou může
v současností technika pro výuku nabídnout a tou je rychlost, efektivita a
názornost v co nejkratším čase. Názornost jednotlivých cvičení či systémů je
daleko přehlednější na monitoru popřípadě projektoru, než klasická tištěná
literatura.
V metodickém materiálu se zaměřujeme na základní popis a rozdělení
herních systémů. Především nácvik jednotlivých útočných systémů, kdy uvádíme
cvičení a nácvik na rychlý protiútok, útok proti zónové obraně, útok proti osobní
obraně (rozestavení 2-1-2, 2-3) a útok proti presinkovým obranným systémům.
Výsledková část práce obsahuje grafické schémata cvičení a ukázek, které
doplňují vytvořený metodický materiál.
Doufáme, že tento materiál dobře poslouží nejen trenérům, ale ocení jej i
hráči a to na různých výkonnostních úrovních.

65
Seznam použité literatury

DOBRÝ, L., Košíková pro trenéry II. třídy. Olympia: Praha, 1972. 225 s., ISBN
27-105-72

DOBRÝ, L., VELENSKÝ, E., Košíková: teorie a didaktika. Státní pedagogické

nakladatelství Praha, 1980. 303 s., ISBN 14-425-80

DOBRÝ, L., SEMIGINOVSKÝ, B. Sportovní hry (výkon a trénink), Praha:

Olympia, 1988.

POSPÍŠIL, J.,Basketbalový útok proti osobní a presingové obraně. 2001. 193 s.

REHÁK, M. a kol. Teorie a didaktika basketbalu. První vydání. Bratislava:

Občanské sdružení Sportovní hry, 1999. 168 stran. ISBN 80-88901-30-8

REHÁK, M., Basketbal: útok – obrana. 1. vyd., Bratislava: Šport, 1979. 224 s.,
ISBN 77-042-79-11-4

TÁBORSKÝ, F., Sportovní hry. Grada Publishing, a.s, 2004. Praha, 164 s.

VELENSKÝ,E. a kol. Basketbal – Nové poznatky a zkušenosti z trenérské

praxe s družstvy všech výkonnostních úrovní. 1. vyd. Praha: Olympia, 1987.

VELENSKÝ, E.,KONOPÁSEK, J., Program zájmového útvaru košíkové pro

žáky středních škol. Státní pedagogické nakladatelství: Praha, 1985. 48 s., ISBN
14-264-85

WOODEN, J.,NATER, S., John Wooden´s UCLA Offense. Human kinetics, 2006.
215s., ISBN 0-7360-6180-0

66
Video publikace:

IZZO, T.,Dominating Rebounding and man to man defensive drills.

Championship productions, 2004.

POPPOVICH, G., Fast break, 2002.

KANASKIE, K., A complete system for zone offense. Championship productions,

1997.

WOODEN , J., John Wooden´s UCLA Offense. Human kinetics, 2006.

Internetové zdroje:

Česká basketbalová federace [online]. 2010 [cit. 2010-10-05]. Dostupné z WWW:

<http://www.cbf.cz/ftp/data/dokumenty-novinky/nova_pravidla-
usneseni_vyboru_dle_tk-uprava_a_priloha_hriste_2010.pdf>

Extra Windows.cz [online]. 2008 [cit. 2010-10-15] Dostupné z WWW:

<http://extrawindows.cnews.cz/corel-videostudio-pro-x2-nejenom-strih-videa>

Office microsoft.com [online]. 2010 [cit. 2010-10-22] Dostupné z WWW:

<http://office.microsoft.com/cs-cz/powerpoint-help/napoveda-a-postupy-k-
aplikaci-powerpoint-FX010064895.aspx?CTT=97>

67
Seznam příloh

Příloha 1: Metodická prezentace a videa na DVD nosiči

Příloha 2: Grafické znázornění

68
Resumé
Bakalářská práce je zaměřena na vytvoření metodického materiálu
přehledně zobrazujícího základní rozbor herních systémů a především nácvik,
zásady a provedení útočných herních systémů.
Tento materiál můžeme doporučit basketbalovým trenérům pro tvorbu
a nácvik útočných herních systémů.

Summary

The thesis concentres on a development of a methodical summary that

clearly visualizes a basic analyses of basketball plays especially the training
principles and the execution of offensive plays.
This summary could be recommanded to the basketball coaches who are in
the process of creating and training an offensive basketball plays.

69