MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií

Katedra kineziologie

Metody a formy tréninku reakční rychlosti v boxu

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Tomáš Vespalec, Ph.D.

Vypracoval: Michal Jordán

Obor Speciální edukace bezpečnostních složek

Brno 2020
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr.
Tomáše Vespalce, Ph.D., uvedl jsem všechny použité literární a odborné zdroje a
dodržoval zásady vědecké etiky.

V Brně dne 14. května 2020 podpis

Poděkování

Na tomto místě bych chtěl poděkovat Mgr. Tomáši Vespalcovi, Ph.D. za odbornou
pomoc, kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěl
poděkovat firmě PMP FOTOVIDEO za pomoc při vytvoření a vyhodnocení záznamu.
Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Michal Jordán

Název bakalářské práce: Metody a formy tréninku reakční rychlosti v boxu

Pracoviště: katedra kineziologie

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Tomáš Vespalec, Ph.D.

Rok odevzdání závěrečné práce: 2020

Anotace:

Bakalářská práce se zabývá charakterizováním boxu, jeho historií a popisem

jednotlivých částí sportovního výkonu. Dále rozebírá jednotlivé druhy rychlostních
schopností a metody jejich tréninku. Zvláštní pozornost je věnována reakční rychlosti v
boxu a způsobům jejího rozvoje. Výsledkem je vypracovaný soubor cvičení, využitelný
pro trénink reakční rychlosti v boxu. Výzkumná část se zabývá aplikováním
navržených cvičení v tréninku a následným ověřením jejich funkčnosti měřením.

Klíčová slova: Box, rychlostní schopnosti, reakční rychlost, trénink

Bibliographical identification

Autor`s first name and surname: Michal Jordán

Title of the master thesis: Methods and forms of reaction rate training in boxing

Department: Department of Kinesiology

Supervisor: Mgr. Tomáš Vespalec, Ph.D.

The year of submission of the final thesis: 2020

Annotation:

The bachelor thesis deals with the characterization of boxing, its history and description
of individual parts of sport performance. It also analyzes individual types of speed
abilities and methods of their training. Special attention is paid to the reaction rate in
the box and ways of its development. The result is a developed set of exercises, usable
for training the reaction speed in the box. The research part deals with the application
of proposed exercises in training and subsequent verification of their functionality by
measuring.

Key words: Boxing, speed skills, reaction speed, training

OBSAH

1 ÚVOD..........................................................................................................8

2 SYNTÉZA POZNATKŮ...........................................................................9

2.1 Box.....................................................................................................................9
2.1.1 Historie................................................................................................................10
2.1.2 Pohybový projev.................................................................................................14
2.1.3 Technické prostředky..........................................................................................14
2.1.4 Taktika................................................................................................................16
2.1.5 Psychika..............................................................................................................18
2.1.6 Fyziologické vlastnosti boxera...........................................................................19
2.2 Motorické schopnosti.....................................................................................20
2.2.1 Rychlostní schopnosti.........................................................................................23
2.2.2 Akční rychlostní schopnost.................................................................................24
2.2.3 Biologické předpoklady rychlostních schopností...............................................25
2.2.4 Reakční rychlostní schopnost.............................................................................29
2.2.5 Percepce..............................................................................................................29
2.2.6 Poznatky..............................................................................................................30
2.2.7 Projevy rychlosti v boxu.....................................................................................31
2.3 Sportovní trénink...........................................................................................33
2.3.1 Formy řízení tréninku.........................................................................................34
2.3.2 Metody tréninku rychlostních schopností...........................................................36
2.3.3 Trénink reakční rychlosti v boxu........................................................................39
2.3.4 Soubor cvičení....................................................................................................40
3 CÍLE, ÚKOLY, HYPOTÉZY.................................................................46

3.1 Cíle práce........................................................................................................46

3.2 Úkoly práce.....................................................................................................46
3.3 Hypotézy.........................................................................................................46
4 METODIKA.............................................................................................47

4.1 Testovaný subjekt..........................................................................................47

4.2 Metoda měření...............................................................................................47

6
4.3 Průběh Měření...............................................................................................48
4.4 Vyhodnocení měření......................................................................................48
4.5 Naměřená data...............................................................................................52
5 VÝSLEDKY.............................................................................................53

5.1 Srovnání vstupního a výstupního měření....................................................53

5.2 Srovnání levé a pravé ruky...........................................................................54
5.3 Srovnání dle druhu úderu.............................................................................55
5.4 Testování hypotéz..........................................................................................57
6 DISKUZE..................................................................................................59

7 ZÁVĚR......................................................................................................61

REFERENČNÍ SEZNAM............................................................................63

PŘÍLOHY......................................................................................................69

7
1 ÚVOD
Box je již od dávných dob součástí lidské kultury, vždyť ruka sevřená v pěst je
nejzákladnější zbraní, kterou lze využít v boji o přežití. Postupem času s rozvojem lidské
kultury se mění i podoba boxu. Od brutálních zápasů, které mnohdy končily smrtí
zápasníka až po dnešní pravidly kultivovaný moderní sport. Pro boxera jakožto zápasníka,
který se snaží svými schopnostmi a dovednostmi překonat soupeře pomocí úderů pěstí, je
nanejvýš důležité být dobře připravený ve všech aspektech sportovního výkonu. Jednotlivé
složky sportovního výkonu musejí do sebe dobře zapadat a respektovat individuální pojetí
boje. Schopnost rychle a účelně reagovat na stále se měnící situace v ringu rozhodující
mírou přispívá k vítězství v zápase. Tato práce se zabývá právě rychlostí reakce a
možnostmi jejího ovlivňování. Teoretická část práce je zaměřená na stručný popis boxu a
jeho jednotlivých složek ovlivňujících výkon. Dále se zaobírá rychlostí jakožto
motorickou schopností a následně jednotlivými metodami a formami sportovního tréninku,
které mají za cíl organizaci a realizaci potřebných podnětů k rozvoji rychlosti reakce
v boxu. Výstupem tohoto shromáždění poznatků je pak soubor cvičení, který lze využít
v tréninku pro zlepšení rychlosti reakce. Výzkumná část si klade za cíl aplikovat navržený
soubor cvičení v tréninku, a následným testováním s využitím přenosového zařízení
porovnat tyto výsledky s výsledky naměřenými před aplikací tohoto souboru cvičení, a tím
ověřit jeho funkčnost.

8
2 SYNTÉZA POZNATKŮ
2.1 Box
Box je plno-kontaktní individuální úpolový bojový sport. Zápasy se uskutečňují ve
vymezeném čtvercovém prostoru ohraničeném provazy (ringu). Box je rozdělen na
amatérský a profesionální. Amatérský a profesionální box se řídí pravidly, které vytváří
celosvětové boxerské organizace. U amatérů je to AIBA, u profesionálů pak WBO, WBC,
WBA, IBF, EBU atd. Těmito pravidly se pak řídí národní federace, boxerské kluby a jejich
členové. Při zápase je garantem dodržování pravidel ringový rozhodčí. Body za čisté
údery, dobře provedenou obranu nebo aktivitu v zápase, udělují bodoví rozhodčí, kteří sedí
po stranách ringu. (Malý, Vít, 2013) Mezi amatérskými a profesionálními pravidly existuje
mnoho rozdílů, z nichž některé nejvýraznější rozdíly uvádím níže. Srovnání je dle pravidel
AIBA pro amatérský box a pravidel České unie boxerů profesionálů pro box profesionální:

Rozdíly mezi amatérským a profesionálním boxem:

Amatéři Profesionálové
Zápasníci Muži, ženy, junioři, kadeti, Muži, ženy
přípravka
Ring Čtvercová plocha mezi Čtvercová plocha mezi
provazy 6,1 metru provazy 5,5 – 7,3 metru
Rukavice 10 oz od váhy lehká muší 8 oz od váhy muší do 50,802
46 - 49 kg až po váhu kg až po váhu lehkou střední
lehkou welterovou 60 – 64 69,853 kg.
kg. 10 oz pro všechny ostatní
12 oz od váhy welterové váhové kategorie. Na zadní
64 - 69 kg až po straně zápěstí jsou připevněny
supertěžkou nad 91 kg šňůrkami.
Ústroj Trenýrky a nátělník Pouze trenýrky bez dresu
Sekundanti Maximálně tři sekundanti Maximálně čtyři sekundanti
Amatéři Profesionálové
Váhové kategorie muži Lehká muší 46–49 kg Muší 50,802 kg

9
 Muší 49–52 kg
Bantamová 52–56 kg
Lehká 56–60 kg
Lehká welterová 60–64 kg
Welterová 64–69 kg
Střední 69–75 kg
Polotěžká 75–81 kg
Těžká 81–91 kg
Super těžká nad 91 kg
Délka zápasu 3 x 3 minuty s minutovou
přestávkou mezi koly
Bantamová do 53,425 kg
Super Bantamová do 55,338
Pérová do 57,172 kg
Super Pérová do 58,967 kg
Lehká do 61,237 kg
Super lehká 63,503 kg
Welterová do 66,678 kg
Lehká střední do 69,853 kg
Střední do 72,574 kg
Super střední do 76,205 kg
Polotěžká do 79,378 kg
Křížová do 90,719 kg
Těžká nad 90,719 kg
Titulové zápasy o Mistra ČR
a Mezinárodního mistra ČR
jsou na 10 x 3 minuty
s minutovou přestávkou mezi
koly. U netitulových zápasů
počet kol stanoví pořadatel
zápasu, nebo dohodou
promotérů.

Cílem zápasu v boxu je zasáhnout soupeře pěstí do přední poloviny těla, a to od pasu
směrem nahoru. Údery pod pás jsou zakázané. Pěsti boxerů jsou chráněny boxerskými
rukavicemi. Dalšími ochrannými pomůckami jsou: bandáže na ruce, chrániče zubů a
chránič genitálií (suspenzor). Pro mladší věkové kategorie helma a pro ženy chránič prsou.
Boxer může vyhrát zápas několika způsoby: na základě celkového skóre od bodových
rozhodčích bude vyhlášen vítězem na body, technickým knockoutem (soupeř se vzdá),
technickým knockoutem – I (soupeř se zraní), diskvalifikací (soupeř fauluje: např. úder
hlavou, pod pás, otevřenou rukavicí, podrážení, kopnutí atd.), nenastoupením soupeře,
knockoutem (soupeř sražen úderem k zemi, nedokáže do 10 odpočítaných sekund začít
znovu boxovat). (Kusior, 2013)

10
2.1.1 Historie
Původ boxu můžeme sledovat až k nejstarším starověkým civilizacím Blízkého východu a
Středozemního moře. Terakotové reliéfy ze staré Mezopotámie, dnešní Irák, které
vyobrazují neozbrojené bojovníky používající pěsti, lze datovat do období 2400-2000 let
př. n. l. Egyptský reliéf z hrobky od Théb, který je datován do období 1350 př. n. l.
představuje boxery bojující před diváky a možná, že i před samotným faraonem.
Hieroglyfy na reliéfu přeložené jako „zásah“ a „nemáte soupeře“ naznačují existenci
pravidel. Nález „Vázy boxerů“ z Hagia Triada na Krétě datovaný 1600-1500 let př. n. l.
ukazuje boxery chránící si ruku pomocí jakéhosi materiálu, upevněného k zápěstí pomocí
řemínků. Z doby bronzové pochází také freska „Boxující chlapci“ ze svatyně na ostrově
Thera (Santorini) v Akrotiri. Freska znázorňuje boxující mládence, kteří mají na pravé
ruce měkkou rukavici nebo potah. Starověký řecký box pygmé (pxy) se objevuje ve
čtyřech posvátných panhellenských hrách (Olympijské, Delfské, Nemejské, Pýtijské). Do
nejznámějších Olympijských her byl box zařazen v roce 688 př. n. l. a vítězem se stal
Onomastos ze Smyrny. (Nakamura, 2019)
Boxerský zápas byl tvrdým, vyčerpávajícím a nebezpečným soubojem, kde boxeři
riskovali své zdraví mnohdy i své životy. Boxeři měli omotané ruce koženými řemínky
tzv. hymantes, jinak zápasili nazí. Zápas trval neomezeně dlouho až do chvíle, kdy jeden
z boxerů nemohl dál pokračovat v boji nebo se vzdal. Neexistovaly váhové kategorie,
soupeři se vybírali náhodně. Byl povolen jakýkoli druh úderu rukou, kopy a chytání
soupeře bylo zakázáno. Nebyl žádný ohraničený prostor v podobě ringu a bojovalo se na
jemném písku (skama), to nahrávalo spíše vyčkávací taktice. (Reguli, 2014) Pokud však
zápas trval příliš dlouho, dohodli se obě strany, že budou bojovat způsobem zvaným
klímax, tj. přijímat rány soupeře bez použití jakéhokoli prostředku obrany, s vyjímkou
určité polohy rukou. (Schmitz) Římský box (pugilatio) byl praktikován již v civilizaci
Etrusků jako součást oslav pořádaných na počest bohů a uctění významných mrtvých.
Z těchto náboženských oslav vznikly postupem času římské ludi (hry) financované státem
pro pobavení svých občanů. Box byl také součástí výcviku armády. Pravidelná cvičení se
odehrávala na Martově poli. (Kössl, Štumbauer, Waic, 2018) V Římě byli velmi oblíbené
hry v cirku a gladiátorské zápasy v amfiteátrech, kde vystupovali profesionální sportovci.
Někteří gladiátoři byli vyzbrojeni tzv. caestus boxerskými rukavicemi s půlválcovou
bronzovou výztuží, způsobující ošklivé rány. Římští občané nevystupovali v arénách, ale
užívaly si cvičení boxu v palaestrách budovaných v komplexech lázní. Například císař

11
Marcus Aurelius byl pravidelným návštěvníkem palaestry, kde se věnoval boxu, běhu a
zápasu. (Donald, 1985)
Box zmizel společně s ludí Římanů a řeckými hrami během 5. stol. n. l., příčinou byl nový
křesťanský étos společně s ekonomickým úpadkem Říma.
Box je znovu vzkříšen až v Anglii začátkem 18. století, první zmínky se však objevují již
v roce 1680, kde noviny The Protestant Mercury píší o pugilistických zápasech tzv. bojích
o ceny. První známý šampion byl James Figg. James Figg byl nejen úspěšný boxer,
inovativní trenér, ale také skvělý bojovník s tyčí a šermíř, který vydělával na své
popularitě. V roce 1719 si otevřel školu, kde učil sebeobranu městské gentlemany. Tito
bohatí pánové, kteří nacházeli zalíbení v rekreačním boxu se pak stávali podporovateli,
patrony a sponzory bojů o ceny. Dalším šampionem, který výrazně ovlivnil vznikající box
byl Jack Broughton. Broughton byl bývalý Figgův žák, který se stal šampionem v roce
1738. Využil svého postavení k propagaci pugilismu a vytvoření prvních pravidel. Před
Broughtonovými pravidly byla boxerská utkání uspořádána do jisté míry improvizovaným
způsobem. Broughtonova pravidla z roku 1743 obsahovala čtyři hlavní inovace. Zaprvé
uprostřed ringu byl 91 centimetrový čtverec. Zadruhé po sražení bojovníka k zemi měli
jeho sekundanti 30 sec. na to, aby dostali svého svěřence na místo „škrábnutí“ značky v
ringu čelem k soupeři. Každý knockdown tedy znamenal konec kola a tím byl zápas
rozdělen do jednotlivých kol. Třetí inovací bylo zavedení nezávislých rozhodčí. Začtvrté, i
když bylo povoleno zápasnické držení, boxer neměl dovoleno chytit svého soupeře pod
pasem. Pravidla, která vymyslel Broughton se používala v celé Británii až do roku 1838,
kdy je nahradila London Prize Ring Rules. Broghtonova pravidla však neznamenala konec
brutality v anglickém pugilismu. Zápas, ačkoliv byl rozdělen do kol, mohl trvat
neomezeně dlouho. Neexistovaly hmotnostní kategorie, bylo dovoleno zápasení, škrábání,
kousání, kopání, píchání do očí apod. Zlatý věk anglického pugilismu byl mezi lety 1795–
1837. Dalším posunem směrem k bezpečnějšímu boxu bylo zavedení devětadvaceti
pravidel London Prize Ring, které publikovala v roce 1838 British Pugilists Protective
Association a revidovaných v letech 1853 a 1866. Tato pravidla vyžadovala 7,30 metrů
velký ring obklopený provazy. Byl podrobněji specifikován rozsah faulů. Boxer po
knockdownu měl třiceti sekundovou přestávku, která zároveň znamenala konec kola. Poté
měl dalších 8 sekund na to, aby se sám bez pomoci sekundantů dostal do určeného
prostoru v ringu. Dopad pravidel byl však omezený a box ve své dosavadní formě, jak
ukázal rozsudek anglického korunního soudního dvora 1882, již nebyl akceptován. Britská
viktoriánská společnost vyžadovala zásadní reformu bojů o ceny tak, aby sport

12
charakterizovaný holými pěstmi, boji na odlehlých místech a protiprávností dostal
kultivovanou podobu boje v rukavicích, s regulovanými prostory a policejním dohledem.
(Green, 2001) V této souvislosti byl vydán v roce 1865 nový soubor pravidel, který napsal
John Graham Chambers a své jméno jim propůjčil markýz z Queensberry (John Sholto
Douglas). Těchto dvanáct pravidel mělo zásadní význam pro rozvoj moderního boxu.
Mimo jiné úplně zakazovaly zápas, nařizovaly tříminutová kola s minutovou přestávkou
po každém kole a použití rukavic. Následné revize omezily počet kol na dvacet, stanovily
minimální hmotnost rukavice na šest uncí a zavedly bodovací systém. Příchod
Queensberryho pravidel znamenal velikou oporu i pro amatérský box, protože umožnil
bezpečnější boj, který se mohl vyučovat na školách, univerzitách a v ozbrojených silách.
V roce 1880 vznikl v Británii první řídící orgán amatérského boxu Amateur Boxing
Association (ABA), v následujícím roce ABA uspořádala své první oficiální amatérské
mistroství. Ve Spojených státech amatérský box zastřešovala od roku 1888 Amatheur
Athletic Union, až do roku 1978. V tomto roce začala amatérský box spravovat The United
States of America Amateur Boxing Federation nyní USA Boxing. Od roku 1904 je box
součástí programu letních olympijských her a v roce 1974 se konalo první mistroství světa.
Nyní všechny mezinárodní zápasy a významné turnaje jsou kontrolovány Association
Internationale de Boxe Amateur (AIBA), která vznikla v roce 1946. (Hauser et. al., 2020)
V profesionálním boxu vznikla první organizace dohlížející na regulérnost a čestnost v
bojích o ceny již v roce 1814. Byl to Pugilistic Club založený bývalým šampionem
„gentlemanem“ Johnem Jacksonem. Další organizací, která působila jako řídící orgán,
propagující a připravující místa konání zápasů byla National Sporting Club, založená
v roce 1891. Vznikla z trosek bývalého Pelican Clubu založeného v roce 1887. National
Sporting Club plně nahradila v roce 1929 společnost British Boxing Board of Control,
která byla založená v roce 1918. Je to samostatný soukromý subjekt a je řídícím orgánem
profesionálního boxu ve Velké Británii dodnes. Není však jedinou organizací řídící
profesionální box ve světě. Dalšími jsou například Evropská boxerská unie (EBU), která
řídí evropská mistrovství od roku 1946. Světová boxerská asociace (WBA) vznikla v roce
1962 změněním názvu z původní Národní boxerské asociace založené v lednu 1921.
Světová boxerská rada (WBC) byla organizace původně zavedena jedenácti zeměmi:
Spojenými Státy, Argentinou, Spojenými Královstvími, Francií, Mexikem, Filipínami,
Panamou, Chile, Peru, Venezuelou, Brazílií a Puerto Ricem. Zástupci všech zemí se 14.
února 1963 sešli a vytvořili mezinárodní boxerskou organizaci. Mezinárodní boxerská
federace IBF vznikla v roce 1984, když Robert W. Lee v roce 1982 neuspěl jako kandidát

13
na presidenta WBA, a tak selhal poslední vážný pokus přivést kontrolu nad WBA zpět do
USA. Světová boxerská organizace (WBO) vznikla v roce 1988 odtržením Puerto Rikánců
od WBA. V současné době je jednou z nejuznávanějších boxerských organizací, soupeřící
s třemi hlavními světovými organizacemi (WBA, WBC, IBF). (Goldman, 1998)

2.1.2 Pohybový projev

Podíváme-li se na box z hlediska pohybového projevu, můžeme pohyby boxera rozdělit na
techniku útoku, obrany a protiakcí. Tyto pohyby mají své vlastní prostorové, časové,
rychlostní a dynamické projevy. (Zvonař, Duvač, 2011) Variabilita těchto pohybů nemá
žádné hranice, závisí na morfologických, fyziologických a psychologických vlastnostech
boxera. Biomechanicky jsou to pohyby translační, rotační a komplexní. Někdy mohou být
pohyby vedené i ve vertikálním směru, kdy vodící síla je směrem nahoru. Jde o acyklické
pohyby horních i dolních končetin, vyžadující jejich správnou koordinaci. Pohyby horních
končetin vyžadují také vysokou přesnost a dobré načasování. Pohyby jsou vykonávané ve
vysoké až maximální intenzitě a rychlosti. V útoku jde o moment překvapení soupeře, tak
aby soupeř nestihl adekvátně zareagovat. Údery jsou vedeny maximální rychlostí a silou
v plném kontaktu se soupeřem. Obranné i útočné akce závisí především na schopnosti
rychlé reakce boxera na soupeřův pohyb. Přípravné akce mohou být vedeny v nižší
intenzitě, ale s ohledem na stále měnící se bojové situace v ringu. Boxer musí udržovat
stálou pozornost na vysoké úrovni. (Seliger, 1980) Do techniky úderů je zapojeno doslova
celé tělo, energie vyprodukovaná jednou částí těla se řetězově přenáší dále na části, které
generují další energii. Konečná síla a rychlost úderu je výsledkem souhry jednotlivých
svalových skupin. Energie úderu se začíná generovat ve spodní části těla. Tří kloubový
kinematický řetězec noha, holeň, stehno, urychluje rotaci pánve. Přes pánev se dále síla
přenáší na trup, který rotuje a vede energii dále na rameno, předloktí a ruku, kde
nárazovou části ruky dochází ke kontaktu a generovaná energie podpořená jednotlivými
částmi těla přechází do soupeře. (Arus, 2012)

2.1.3 Technické prostředky

Technickými prostředky v boxu jsou jednotlivé dokonale koordinované způsoby útoku,
obrany a pohybu v ringu. Neustále se měnící situace v ringu vyžaduje od boxera cílené
pohyby, které vedou k nalezení výhodných výchozích postavení pro útok i obranu. Čím
vyšší je technická úroveň boxera, tím rozmanitější může být jeho taktické uvažování.
Základním technickým prvkem v boxu je bojový postoj. Je to boxerovo univerzální

14
výchozí postavení, které mu umožňuje provádět účelně obranné i útočné akce. Bojové
postoje se mohou lišit v závislosti na způsobu boxerova boje, na vzdálenosti od soupeře,
na jeho taktických plánech a na pozici v ringu (ve středu, u provazů, v rohu). (Gradopolov,
1954) Základní výchozí postoj je určen lateralitou boxera. Praváci stojí se svou pravou
rukou a pravou nohou vzadu, leváci stojí obráceně. To je výhodné pro využití
dominantnější ruky k silnějším úderům. Šířka a délka postoje musí zajišťovat boxerovi
dobrou stabilitu, zároveň však musí zachovat boxerovi schopnost rychlého pohybu všemi
směry. Nohy jsou na šíři ramen mírně pokrčené v kolenou, váha je rozložena na obě nohy
rovnoměrně. Délka postoje je na šíři ramen a půl. Pozice těla je mírně pootočena, rameno
přední ruky je vytočené dopředu a brada je přitažena do krční jamky. Ruka, která je vzadu,
se tiskne k lícní kosti a její loket kryje žebra. Levá ruka je před tělem pokrčená v
devadesáti stupňovém úhlu ve výšce očí. (Miňovský, 2006) Dalšími technickými
prostředky jsou údery a obrana. V boxu rozlišujeme celkem 12 druhů úderů: 1) přímý úder
levou rukou na hlavu; 2) přímý úder pravou rukou na hlavu; 3) přímý úder levou rukou na
tělo; 4) přímý úder pravou rukou na tělo; 5) obloukový úder ze strany (hák) levou na
hlavu; 6) obloukový úder ze strany (hák) pravou na hlavu; 7) obloukový úder ze strany
(hák) levou na tělo; 8) obloukový úder ze strany (hák) pravou na tělo; 9) obloukový úder
zespod (zvedák) levou rukou na hlavu; 10) obloukový úder zespod (zvedák) pravou rukou
na hlavu; 11) obloukový úder zespod (zvedák) levou na tělo; 12) obloukový úder zespod
(zvedák) pravou na tělo. Každý z těchto úderů může být během zápasu mírně upraven
v závislosti na vzdálenosti, postavení soupeřovi obrany, výchozí poloze apod. Takové
změny v technice provádění úderů přichází se zkušenostmi. Pro každý z výše zmíněných
úderů na hlavu nebo na tělo soupeře, existuje několik způsobů obran. Tyto obrany lze
klasifikovat na: 1) obranu pohybem na nohou (kroky dopředu, dozadu, do strany, po
kruhu; 2) obranu pohybem těla (úhyby, ponory); 3) obranu s využitím rukou (srážení,
blokování); 4) kombinované obrany (např. krok vzad s blokováním). Při volbě obrany
záleží na druhu, umístnění úderu a taktických záměrech boxera pro provedení odvetných
akcí. (Gradopolov, 1954) Pohybem po ringu se rozumí přemisťování boxera za účelem
nalezení výhodných pozic pro útok, nebo rozvázání vzdálenosti po vlastním útoku. Nebo
úniku z dosahu soupeřových úderů v obraně. Boxer se pohybuje po ringu boxerskou chůzí,
suny, lehkými poskoky (pérováním). 1) Boxerská chůze: boxer stojí v postoji, vykročí
zadní nohou a přesune jí o celou délku postoje před přední nohu. Je tedy v obráceném
postoji se zadní nohou ve předu. Následuje další krok, nohy se opět míjí, tím se boxer
vrací do svého výchozího postoje. Tímto způsobem může postupovat vpřed i vzad. 2)

15
Suny: při pohybu vpřed boxer ze svého bojového postoje posune svou přední nohu o 5-10
cm dopředu a zadní noha se přisune o stejnou vzdálenost. Při pohybu vzad začíná zadní
noha a přední se přisune. Při pohybu do stran začíná noha, která je blíže směru pohybu.
Tímto způsobem se boxer úsporně pohybuje všemi směry bez změny střehu. 3) lehké
poskoky: princip je stejný, jako u sunů, ale s tím rozdílem, že lehké poskoky jsou
prováděny v rychlejším tempu a obě nohy se odlepí od země současně. (Malý, Vít, 2013)

2.1.4 Taktika
Taktika v boxu je umění použít hospodárně technické prostředky vzhledem k boxerovým
schopnostem s cílem zvítězit. Organizace boje musí probíhat také s ohledem na
protivníkovi zvláštnosti. (Gradopolov, 1954) Taktiku je tedy nutné přizpůsobovat
technickým a kondičním schopnostem boxera. Soutěže na všech výkonnostních úrovních
charakterizuje proměnlivost boje. Z toho plyne nutnost sledovat situaci a její změny, a
rychle vybírat optimální řešení a realizovat ho. (Kusior, 2011) Taktika v boxu patří
k jednomu z limitujících faktorů sportovního výkonu, proto se s taktickými prostředky
boxeři musí předem seznamovat a cvičit je v tréninku. Taktická příprava tak umožní
osvojit a zdokonalit dovednosti a postupy potřebné k výběru a realizaci optimálního řešení
v každé situaci, která může v ringu nastat. Taktika boxera závisí na mnoha faktorech, ke
kterým bezesporu patří: technická vyspělost, fyzická připravenost, morálně volní
vlastnosti, tělesná konstituce, silné a slabé stránky boxera, psychická připravenost, druh
soutěže, vnější podmínky utkání a také soupeř a jeho silné a slabé stránky. (Malý, Vít,
2013)
Boxer může získat rozhodující výhodu při správně zvolené taktice, protože dobře zvolená
taktika mu umožní účelné využití technických prostředků a předejde zbytečnému plýtvání
silami. Boxer tak zůstává v dobré fyzické a psychické kondici pro další zápasy. To platí
zejména v turnajích, kde ušetřené síly mohou rozhodnout příští zápas. Začínajícím
boxerům taktiku boje určí trenér na základě výše zmíněných faktorů. Zkušenější boxeři se
podílí na tvorbě své taktiky s trenérem. Na základě znalostí a zkušeností vytváří
individuální taktiku. Taktické činnosti se musí zdokonalovat a rozvíjet v tréninku tak, aby
byly použitelné v zápase. Nejlepší formou zvládnutí taktiky a jejího zdokonalování je
provádění podmíněného boje, kdy trenér nutí svěřence k plnění taktických úkolů a boxer
hledá nejideálnější řešení, které se pod dohledem trenéra snaží plnit. Obecně známá
taktická pravidla: Zůstat uvolněný, ne napjatý. Nikdy nepodceňovat soupeře, nebo jím být
příliš zaujatý. V ringu působit sebejistě, nedat znát únavu nebo potíže. Ruce držet stále

16
nahoře, adekvátně situaci v ringu. Držet bradu dole a sledovat soupeře skrze obočí. Objevit
soupeřovi chyby nebo slabiny tak rychle, jak je to jen možné. Nepoužívat zbytečné
pohyby, které vysilují. Za každé okolnosti držet rovnováhu, udeřit jen při vhodné
příležitosti a když je soupeř v dosahu. Začínat a končit kombinace přední rukou. Dávat
silné údery z různých pohybů a směrů. Všechny údery mohou být provedeny jako kontra
úder z obrany. Pohybovat se kolem soupeře, zejména, když soupeř dává zadní úder.
Soupeř je taky unavený. Nevzdávat se – jediný úder může rozhodnout zápas. V boxu se
setkáváme s různými typy boxerů podle jejich způsobu a pojetí boje. Trenéři a boxeři před
zápasem získávají informace o soupeři. Snaží se upravit svou taktiku proti soupeři tak, aby
zvýšili svojí šanci vyhrát zápas. Taktika boje s rozdílnými soupeři dle AIBA Coach
Manual (Kusior, 2011):
Proti vysokému soupeři:
- Hýbat se do stran.
- Převzít iniciativu a jít na krátkou vzdálenost.
- Po zkrácení vzdálenosti používat háky a zvedáky.
Proti soupeři, který dává stále rovné údery z přední ruky:
- Snížit se.
- Jít pod rukou soupeře.
- Houpat se ze strany na stranu.
- Používat různé údery na tělo.
Proti malému soupeři:
- Neustupovat přímo dozadu, ale používat úkroky do stran.
- Používat přímé údery a zvedáky.
- Rychle se pohybovat na nohou.
- Když soupeř dá zadní úder, povolit s krokem dozadu a dát kontr.
- Udržovat dlouhou vzdálenost.
- Neustále zastavovat soupeře údery.
- Když úder zasáhne, tak hned přidat další, když mine, tak klinčovat.
Proti boxerovi, který dává silné údery:
- Udržovat pohyb.
- Dávat kombinace úderů.
- Založit překvapující útok.
- Nechodit do výměn úderů, chodit hned od soupeře.
- Pohybovat se po ringu všemi směry.
- Vždy vycházet ze zajištěné obrany.
Proti kontrujícímu soupeři:

17
 - Donutit ho začít, pak zakontrovat.
- Když dává kontra úder, zkusit dát re-kontr.
- Vnutit mu ofenzivní styl, neustálým napadáním mu nedovolit kontrovat.
Proti obrácenému střehu:
- Kroužit od soupeřovi zadní ruky.
- Zakračovat jeho přední nohu z venku.
- Používat zadní ruku k ochraně hlavy a trupu.
- Útočit ze zadní ruky.
Proti technickému boxerovi:
- Boxovat ve vysokém tempu všechny kola.
- Neustále začínat, vzít si iniciativu v zápase.
- Zatlačit soupeře do rohu nebo do provazů a tam ho zamknout.
- Zkusit si připravit rozhodující úder.
- Najít vzdálenost, která soupeři nesedí a tam boxovat.
- Hned po začátku zápasu jít po soupeři a zkusit ho psychicky rozhodit.

2.1.5 Psychika
Psychologická příprava obecně ve sportu směřuje k získávání psychické odolnosti vůči
negativním pocitům plynoucích ze sportovní činnosti provozované v soutěžním prostředí.
Posilování důvěry ve vlastní schopnosti, zdravé sebevědomí a touha k porovnávání
výkonu v soutěžích, patří k hlavním cílům psychologické přípravy. Dalším úkolem
psychologické přípravy je motivace svěřence k neustálému zlepšování a rozvíjení své
výkonnosti. Podstatou psychologické přípravy je nasměrovat vědomí a jednání sportovce
k řešení tréninkových a soutěžních problémů a optimalizovat duševní stabilitu sportovce
ve stresových situacích. (Slepička, Hošek, Hátlová, 2009) Sport, jakým je box, klade
velmi vysoké nároky na psychiku sportovce. Ne každý boxer je „bojovník“, i když je
skvěle připravený technicky, takticky a má výbornou kondici. Boxer, který vstupuje do
ringu, se musí vyrovnat s vědomím, že bude inkasovat údery od soupeře. Tyto údery nejen
že způsobují bolest, ale také mohou vést ke zraněním. Toto vědomí je velkým stresovým
faktorem, který se přidává k dalším subjektivně vnímaným pocitům obav a napětí. Těmito
pocity jsou např: obavy o podání optimálního výkonu, strach ze selhání, obavy o
nenaplnění stanoveného cíle, pochybnosti o vlastní zdatnosti apod. Schopnost snášet tyto
pocity je u každého boxera jedinečná a řídí se mentálními procesy (vnímání, představivost,
myšlení, paměť, pozornost, emoce) a osobnostními rysy (temperament, charakter, zájmy,
schopnosti). (Miňovský, 2006) Dobře psychologicky připravený boxer bude vyrovnaný,

18
sebevědomý, bude dobře ovládat svou náladu. V zápase bude uvolněný, soustředěný,
schopný se rychle a správně rozhodovat, a to i v těžkých situacích např. při inkasování
těžkého úderu nebo při nezdařených útocích. Psychologická příprava se z hlediska času
rozděluje na dlouhodobou a krátkodobou. Dlouhodobá psychologická příprava je součástí
celého tréninkového procesu od začátku kariéry boxera. Je to působení na celkový rozvoj
osobnosti a na jeho morálně-volní vlastnosti. Úkoly dlouhodobé přípravy jsou např.:
vytvořit vazbu a přátelskou atmosféru postavenou na důvěře, vést boxera k sebedůvěře a
ke zlepšování jeho rozhodovacích schopností, rozvíjet sebedůvěru skrze malé úspěchy,
rozvíjet odvahu, stanovit dosažitelné cíle, poukázat na jeho silné stránky, konstruktivně
kritizovat špatné jednání (bezdůvodné vynechání tréninku, snahu vzdávat to předem).
Krátkodobá psychologická příprava je vymezená plánem vrcholných soutěží. Dělí se na
speciální předsoutěžní přípravu 7 - 30 dní před soutěží, kde se využívá modelování
specifických soutěžních zátěží v tréninku. A na bezprostřední psychologickou přípravu,
která spadá do období několika dní před konáním soutěže. Řeší předsoutěžní, soutěžní a
posoutěžní stavy. (Kubánek, Savov, Vít, 2013)

2.1.6 Fyziologické vlastnosti boxera

Pro úspěch v zápase boxer potřebuje výbušnost a sílu do úderů, rychle a hbitě se
přemisťovat v ringu, včasnou a přesnou reakci v útoku i obraně, a toto vše musí dělat
úsporně a vytrvale. Zátěž v boxu je intermitentní povahy trvá 3 x 3 minuty s minutovou
přestávkou mezi koly. Jednotlivá kola zahrnují opakované akce vysoké intenzity, které se
střídají s krátkými obdobími mezi-akcí v nižší intenzitě. Zápas může být přerušován
přestávkami způsobenými klinči, nebo z různých důvodů zápas může přerušit rozhodčí.
Intenzita boje je dána taktikou a strategií boxerů a jejich kondiční připraveností.
V minutové přestávce mezi koly dochází k eliminaci kyslíkového dluhu a částečnému
rozkladu produktů vznikajících z anaerobního hrazení energie. Dochází tedy k neúplnému
zotavení a obnově energetických zásob. Box má proměnlivé energetické nároky.
Explozivní charakter svalové práce vede k výraznému zapojení anaerobního systému, ale
pro udržení vysoké intenzity se současnou nižší úrovní kyslíkového dluhu je důležitá
úroveň aerobní zdatnosti. To znamená, že čím vyšší je úroveň kardiovaskulárních a
respiračních funkcí, tím nižší je úroveň kyslíkového dluhu. Boxer může udržovat vysokou
intenzitu boje a zároveň dochází k rychlejšímu zotavení mezi koly, a proto boxer začne
další kolo s velkým potenciálem. O intenzitě amatérského boxu vypovídá studie pořízená
z videozáznamů mužských zápasů z olympijských her. Ukazuje, že frekvence aktivity
v zápase na této úrovni je 1,4 akce/s. Elitní amatérští boxeři v průměru dají za 60 s 20
19
úderů, udělají 2,5 obran a 47 vertikálních pohybů kyčle, to vše ve třech po sobě jdoucích
kolech, kdy jedno kolo v průměru trvá 200 s. (Davis et. al., 2015) Aby bylo možné splnit
odpovídajícím způsobem energetické požadavky pro takovou činnost, musí boxer
disponovat dobře rozvinutou anaerobní vytrvalostí. Z naměřených hodnot krevní a
laktátové rovnováhy světových amatérských boxerů po třech 3 min. kolech v mezinárodní
soutěži vyplývá, že boxeři světové úrovně musí být schopni tolerovat podstatnou úroveň
acidózy, aby mohli udržet vysokou úroveň aktivity až do třetího kola. Boxeři vykazující
nejvyšší hodnoty laktátu v krvi 19 mmol a acidózu větší než 7,20 byli zároveň nejlepší
světoví boxeři a již získali světový titul. Nicméně se ukázalo, že neexistoval žádný přímý
vztah mezi úrovní laktátu a pH krve, což naznačuje, že větší vyrovnávací kapacita zlepšuje
vysokou intenzitu výkonu. Umožní tak pokračovat v získávání energie anaerobní
glykolýzou během maximální zátěže, to vede k větší produkci laktátu bez současné
akumulace vodíkových iontů. (Hanon, Savarino, Thomas, 2015) Na submaximální až
maximální úroveň tělesné zátěže ukazuje také srdeční frekvence, která měřená v průběhu
zápasu dosahuje maximálních hodnot. Mění se s přibývajícím počtem kol směrem nahoru.
Seliger udává hodnoty srdeční frekvence po jednotlivých kolech při boxerském utkání. Po
1. kole 168 tepů/min, po 2. kole 180 tepů/min, po 3. kole 204 tepů/min. Dobře rozvinutá
aerobní kondice pomáhá boxerům udržovat vysoké tempo boje a urychluje proces
zotavení. Box klade vysoké požadavky na kardiovaskulární a respirační funkce. Zvýšení
úrovně kardiorespirační zdatnosti je prvotní měřítko v tréninkovém režimu boxerů.
Naměřené průměrné hodnoty maximální spotřeby kyslíku (VO2max) u boxerů, se ve
vědecké literatuře pohybují v rozmezí mezi 49 a 65 ml/kg/min. Velké rozpětí hodnot je
z důvodu měření různých výkonnostních úrovní boxerů, různých hmotnostních kategorií a
v různých fází tréninku. (Chaabène, Tabben, Mkaouer, 2015)

2.2 Motorické schopnosti

Motorické schopnosti jsou vnitřní pohybové vlastnosti člověka, které umožňují splnění
pohybového úkolu. (Čelikovský, 1990) Jsou to vrozené předpoklady pro pohybové
činnosti. Pohybové schopnosti je možné zdokonalit do určité úrovně. Tato úroveň
stanovuje limit ve výkonových možnostech jedince. Je to individuální „hranice“, kterou
nelze překonat. Motorické schopnosti společně se specifickými dovednostmi představují
základ sportovního výkonu. (Měkota, Novosad, 2005) Změna úrovně pohybových

20
schopností vyžaduje dlouhodobé, cílené působení tréninkové zátěže v kondiční přípravě.
(Dovalil, 2008)

Podle Měkoty a Novosada (2005) se motorické schopnosti dělí na:

- Kondiční, souvisejí převážně se získáváním a využíváním energie pro pohyb.
- Koordinační, ovlivňovány procesy řízení.
- Hybridní, jsou kombinací kondičních a koordinačních schopností.

Hierarchické uspořádání motorických schopností dle Měkoty 2005

Koordinační schopnosti
Koordinace je podmíněná činností CNS, která řídí a reguluje řadu oblastí podstatných pro
konkrétní pohyb. Základem je nervosvalová koordinace. (Zvonař, Duvač, 2011)
Koordinace znamená spojování dílčích pohybů do harmonických celků, udržovat a
obnovovat rovnováhu, přesně a rychle reagovat, přizpůsobovat činnost měnícím se
podmínkám a udržovat činnost v náležitém rytmu. Koordinační schopnosti je možné
rozdělit na sedm dílčích základních schopností. Těmito schopnostmi jsou: diferenciační,
orientační, reakční, rytmická, rovnováhová, sdružování a přestavby. (Měkota, Novosad,
2005)

21
Kondiční schopnosti
Jednotlivé kondiční schopnosti jsou charakteristické svým fyzikálním projevem. Jedná se
o sílu svalové kontrakce při překonávání odporu, rychlost pohybu při řešení pohybového
úkolu a délku trvání pohybu. Z tohoto hlediska se rozlišují kondiční pohybové schopnosti
na silové, rychlostní a vytrvalostní. (Dovalil, 2005) Jednotlivé kondiční schopnosti jsou
převážně ovlivňovány procesy získávání a využívání energie. Jejich úroveň je výsledkem
procesu morfologicko-funkční adaptace. (Měkota, Novosad, 2005)

Silové schopnosti
Silová schopnost je předpokladem k překonávání vnějšího odporu pomocí svalového úsilí.
(Měkota, Novosad, 2005) Silové schopnosti jsou základem pro všechny ostatní pohybové
schopnosti. (Zvonař, Duvač, 2011) Jsou hlavním faktorem sportovních výkonů, kde
dochází k překonávání velkého odporu náčiní, odporu vlastního těla, odporu prostředí,
nebo aktivního odporu soupeře v úpolových sportech. Ve sportovních odvětvích, které
nejsou založené na silových projevech hrají podpůrnou úlohu v přiměřeném silovém
základu. (Dovalil, 2005)

Dělení silových schopností

Projevem svalové činnosti je kontrakce, která vytváří svalovou sílu. Kontrakce může být:
izometrická, kdy se zvyšuje napětí ve svalu, ale nemění se jeho délka. Koncentrická napětí
ve svalu se mění, sval se zkracuje. Excentrická probíhá souhlasně se směrem pohybu
zátěže, sval se natahuje. Podle druhu svalové kontrakce se síla rozděluje na statickou a
dynamickou. Statická síla je schopnost udržet tělo nebo břemeno ve statických polohách.
Dynamická síla je vždy větší než překonávaný odpor a projevuje se pohybem. (Měkota,
Novosad, 2005)
Podle vnějších projevů, jako je velikost odporu, rychlost svalového stahu, trvání pohybu,
počet opakování a způsobu uvolňování energie se rozlišují tyto druhy síly: maximální síla,
rychlá síla, výbušná síla, reaktivní síla a vytrvalostní síla.
- Maximální síla je největší možná síla, vyvinutá s největším možným odporem při
svalové činnosti dynamické (koncentrické, excentrické) nebo statické.
- Rychlá síla je schopnost překonat nemaximální odpor v co nejkratším čase.
Výbušná síla je schopnost dosáhnout maximálního zrychlení v co nejkratším čase.

22
 - Reaktivní síla je schopnost vytvořit co největší impuls v procesu protažení a
následném zkrácení svalu.
- Vytrvalostní síla je schopnost po delší dobu opakovaně překonávat nebo udržovat
nemaximální odpor. (Lehnert, 2010)

Vytrvalostní schopnosti
Vytrvalostní schopnosti jsou předpoklady provádět činnosti v požadované intenzitě
v delším časovém úseku. Je to schopnost odolávat únavě a rozhodující význam zde mají
anaerobní a aerobní procesy energetického zabezpečení. (Dovalil, 2005) Vytrvalostní
schopnosti ve sportovních výkonech ovlivňují tempo, stabilitu techniky, umožňují zvýšení
zátěže, jejich vyšší úroveň urychluje zotavení a obnovu energetických zdrojů. (Měkota,
Novosad, 2005)
Dělení vytrvalostních schopností
Podle Lehnerta (2014) lze vytrvalostní schopnosti rozdělit podle těchto hledisek:
- Podle cíle rozvoje vytrvalosti na základní a speciální vytrvalost.
- Podle způsobu energetického krytí na aerobní a anaerobní vytrvalost.
- Podle doby trvání pohybové činnosti na rychlostní, krátkodobou, střednědobou,
dlouhodobou vytrvalost.
- Podle zapojení svalstva na celkovou a lokální.
- Podle druhu svalové činnosti na dynamickou a statickou.

2.2.1 Rychlostní schopnosti

Rychlostní schopnosti jsou podle výše uvedené taxonomie schopnostmi hybridními. To
znamená, že jsou z části ovlivňovány metabolickými procesy a částečně činnostmi řízení a
regulace pohybu.
Rychlostní schopnosti jsou předpoklady k zahájení a realizaci pohybu v co nejkratším
čase. Pohyb je prováděn s maximálním úsilím a intenzitou při překonávání žádného nebo
jen malého odporu. (Měkota, Novosad 2005)
„Rychlostní schopností rozumíme schopnost provést motorickou činnost nebo realizovat
určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku“ (Čelikovský, 1990, str. 97)
„Vlastní pohybová činnost je prováděna s maximálním úsilím po dobu do 15 s, bez
překonávání odporu, resp. s odporem do 20 % maxima (při větším odporu se stává
dominantní rychlá síla)“. (Lehnert, 2010, str. 51)
23
Rychlostní schopnosti se využívají v celé řadě sportovních činností. Například
v atletických disciplínách, jakými jsou běhy na krátké tratě, ve sportovních hrách,
v úpolových sportech apod. Rychlost, jako dispozice člověka, se uplatňuje v základních
pohybech, jakými jsou švihy, hmity, úhyby apod., ve složitých činnostech, jako je jízda na
kole anebo v kombinaci těchto pohybů a to převážně ve sportovních hrách. Dalším
případem, kde rychlost nachází své uplatnění, je při rychlosti reakce. Převážně ve
sportovních hrách a úpolových sportech jako je box, šerm, karate, zápas apod.
(Čelikovský, 1990)

Dělení rychlostních schopností

Existence mnoha činností s rychlostním zaměřením vylučuje jednu univerzální rychlostní
schopnost. Různé typy rychlostních schopností jsou na sobě jen málo závislé a odpovídají
činnostem a podmínkám, ve kterých se realizují. Základní rozdělení je na akční a reakční
rychlostní schopnost. (Čelikovský, 1990)

Podle Měkoty a Novosada (2005) vypadá člení rychlostních schopností takto:

Dovalil (2002) používá pro praktické využití rozdělení rychlostních schopností ve sportu:
- Rychlost reakční jako schopnost rychle a účelně jednat na podněty.
- Rychlost acyklickou jako jednorázový pohyb provedený co největší rychlostí.
- Rychlost cyklickou danou vysokou frekvencí opakujících se pohybů.
- Rychlost komplexní je kombinace cyklických a acyklických pohybů v max. rychlosti.

2.2.2 Akční rychlostní schopnost

Je schopnost uskutečnit pohybovou činnost v nejkratším možném čase od začátku pohybu
do jeho ukončení nebo provést daný pohybový úkol s maximální frekvencí. Akční
rychlostní schopnost se dále rozděluje podle jejího průběhu na cyklickou acyklickou a
komplexní. (Havel, Hnízdil, 2010)
Acyklická rychlostní schopnost se vztahuje k jednorázovým pohybům provedeným
maximální rychlostí pod 200 ms proti malému odporu. Jsou to pohyby s otevřenou

24
časovou smyčkou, kdy úprava pohybu vzhledem ke krátké délce jeho trvání, již není
možná. Například úder, kop, vrh, výskok, otočení apod. (Hohmann, Lames, Letzelter,
2010)
Cyklická rychlostní schopnost umožňuje provádět opakování sledu stejných pohybů
maximálně rychle nebo s maximální frekvencí. Bývá spojena se snahou o co nejrychlejší
překonání vzdálenosti nebo přemístění v prostoru. Cyklická rychlostní schopnost se může
dále projevit ve formě akcelerace, tedy maximálního zrychlení pohybu. Nebo ve formě
maximální frekvence pohybů. (Havel, Hnízdil, 2010)
Komplexní rychlostní schopnost vzniká kombinací acyklických a cyklických pohybů při
maximální rychlosti např. skok daleký, hod oštěpem, běh přes překážky apod. Tyto
kombinace jsou ovlivňovány typem a délkou trvání činnosti. Jsou pak komplexní neboli
smíšené povahy. Prodlouží-li se např. délka trvání pohybu lze hovořit o rychlostní
vytrvalosti. Zvýší-li se překonávaný odpor, jedná se o silově rychlostní schopnost.
(Čelikovský, 1990)

2.2.3 Biologické předpoklady rychlostních schopností

Havel a Hnízdil (2010) uvádí nejdůležitější biologické předpoklady, které rozhodující
mírou ovlivňují projevy rychlostních schopností:
- Morfologické.
- Metabolické.
- Funkční.
- Psychické.

Morfologické předpoklady
Z morfologických předpokladů je to složení a struktura svalu a délka svalových vláken.
Příčně pruhovaný sval se skládá ze svalových vláken. Svalové vlákno, tvoří povrchová
blanka sarkolema uvnitř je tekutá sarkoplasma a v ní jsou podélně uložená tenounká
vlákna-myofibrily. Myofibrily jsou složené z řetězců kontraktilních proteinů aktinu a
myozinu, které se mohou oproti sobě posunovat a tím umožňují stahování svalu.
Z funkčního pohledu na strukturu svalových vláken můžeme odlišit tři základní typy
svalových vláken. (Grasgruber, Cacek, 2008) Typ I (Slow-Oxidative, SO) nebo též
červená pomalá svalová vlákna, jsou přizpůsobena vytrvalostnímu zatížení. Jsou méně
unavitelná. Jsou tenká, mají nízkou dráždivost, menší rychlost kontrakce, větší dobu
latence, méně makroergických fosfátů, větší oxidativní kapacitu, více mitochondrií, méně

25
glykogenu, více tuku a tvoří se v nich méně laktátu. Typ II (fast-twitch, FT) nebo též
rychlá bílá svalová vlákna jsou tlustší, mají velkou rychlost kontrakce a relaxace, kratší
dobu latence, nižší oxidativní kapacitu, více makroergických fosfátů, méně mitochondrií,
více glykogenu, méně tuku, jsou schopna vytvořit mnoho laktátu, mají vysokou únavnost a
jsou přizpůsobena rychlostním kontrakcím. (Seliger, 1980) Vlákna typu II se rozlišují na
typ IIa (Fast Oxidative Glycolitic, FOG) a typ IIb (Fast Glycolitic, FG). Typ IIa světle
červená svalová vlákna jsou přechodem mezi vlákny I a IIb. Rychlost smrštění mají (50-
100 ms). (Grasgruber, Cacek, 2008) Mají střední odolnost proti únavě. Zapojují se
především při činnostech prováděných submaximální intenzitou v délce 30 s - 3 min, nebo
při opakovaných rychlých činnostech vyžadujících zapojení síly. (Malý, 2016) Typ IIb
mají rychlost smrštění (20-50 ms). (Grasgruber, Cacek, 2008) Zajišťují rychlou a silnou
kontrakci, ale rychle se unaví. Uplatňují se při cvičeních maximální intenzity a doby trvání
maximálně do 20 s. (Malý, Dovalil, 2016)
Z výše uvedeného vyplývá, že pro schopnost rychlého řešení pohybových úkolů je nutné
disponovat převahou rychlých svalových vláken ve svalech.
Dále rychlostní výkon ovlivňuje hypertrofie rychlých vláken. Větší průřez svalu zajišťuje
větší produkci síly. To nachází uplatnění převážně tam, kde je potřeba rychle překonávat
větší odpor. (Dovalil, 2005)
Delší svalová vlákna jsou pro rychlost pohybu výhodnější z důvodů vyššího počtu za
sebou seřazených sarkomer a tím pádem prodloužení délky stahu a zrychlení pohybu.
(Grasgruber, Cacek, 2008)

Metabolické předpoklady
Z metabolických předpokladů pro maximální rychlost pohybu prováděného maximálním
volním úsilím a intenzitou jsou důležité vysoké zásoby adenosintrifosfátu (ATP) a
kreatinfosfátu (CP) pro okamžitou resyntézu ATP. (Malý, Dovalil, 2016) Energie pro
maximální úsilí získávaná anaerobním ATP-CP systémem vrcholí po 6 sec svalové práce,
poté přebírá většinový podíl na energetickém krytí LA-systém při anaerobním rozkladu
glukózy. To však vede k zakyselení, které brání svalovým kontrakcím a zpomaluje tvorbu
energie. Rychlost zakyselení závisí na pufrovací kapacitě krve a svalů, tj. schopnost
vypořádat se s vodíkovými ionty způsobujícími pokles pH. Po 30 sec intenzivní činnosti
jsou zásoby kreatinfosfátu skoro vyčerpané. (Grasgruber, Cacek, 2008) Rychlostní
vytrvalost, jako schopnost udržet nejvyšší možnou intenzitu co možná nejdéle až 30 sec, je
podmíněna ATP-CP a LA systémem.

26
Malý a Dovalil (2016) shrnuli metabolické činitele, které svým zvýšením ovlivní kladným
způsobem rychlostní schopnost takto:
- Vysoká zásoba makroergních substrátů ve svalu (ATP, CP).
- Zvýšená anaerobní alaktátová i laktátová kapacita.
- Zvýšená kapacita fosforylačních a glykolytických enzymů.
- Zvýšená možnost anaerobní resyntézy ATP.

Funkční předpoklady
Z funkčních předpokladů jsou rychlostní schopnosti ovlivněny kvalitou nervosvalového
systému lidského organismu. Malý a Dovalil (2016) uvádí tyto hlavní činitele:
1. vysoká labilita excitace (podráždění) a útlumu (inhibice) v centrální nervové
soustavě
2. vysoká frekvence a rychlost vedení nervových vzruchů motoneurony
3. vysoká úroveň koordinace antagonistických svalových skupin
4. rychlá časová a prostorová sumace motorických jednotek
5. rychlé střídání kontrakce a relaxace svalů
6. elasticita neboli svalová pružnost

Ad 1. Vysokou kolísavost (labilitu) dějů nervových procesů podráždění a útlumu

vysvětluje práce ruského fyziologa Ivana Petroviče Pavlova, který na základě
experimentálního zkoumání sestavil typologii osobnosti. Jeho typologie vychází z
vlastností nervových procesů podráždění a útlumu. Rozlišuje jejich sílu, vyrovnanost a
pohyblivost. Síla (slabost) je schopnost korových buněk reagovat správně na silné
podněty. Vyrovnanost je vzájemný poměr vzruchu a útlumu, nebo převaha jednoho z nich.
Pohyblivost znamená rychlost střídání budivých a tlumivých procesů. (Pelcerová, 2016) Z
toho vyplývá, že z hlediska lability jsou pro rychlost pohybu nejvýhodnější nervové dráhy
sangvinika.

Vlastnosti nervové soustavy

Vlastnosti
Temperament prožívání
Útlu
Vzruch Rovnováha Pohyblivost a chování
m

27
 Živost,
Sangvinik silný silný vyrovnaný pohyblivý
pohyblivost

Pomalost,
mírnost, malá
Flegmatik slabý silný vyrovnaný nepohyblivý
přizpůsobivost
změnám

Ukvapenost,
Cholerik silný slabý nevyrovnaný pohyblivý výbušnost,
neovládání se

Pomalost,
Melancholik slabý slabý nevyrovnaný nepohyblivý útlum,
přetváření citů.

Tab. 1 Typologie dle I. P. Pavlova

Ad 2. Vysoká labilita souvisí s frekvencí podráždění a následným vrácením do klidového
stavu. Frekvence je dána maximálním rytmem vzruchů za sebou. Vzruchy se šíří
nervovými vlákny v podobě akčních potenciálů. Po přenosu vzruchu potřebuje nerv určitý
čas na obnovu podmínek dráždivosti. Je to doba, po kterou je nerv nedráždivý a nazývá se
refrakterní fáze. Má dvě polohy, absolutní a relativní. Absolutní je čas, kdy nervová buňka
nereaguje na žádný podnět a trvá několik milisekund. Při relativní reaguje, ale jen při
výrazně vyšších podnětech. Maximální frekvence akčních potenciálů může teoreticky
dosahovat až 1000 impulsů/s. (Škvařil, 1968) Vysoká rychlost vedení nervového vzruchu
závisí na síle nervových vláken a nervových obalech. Čím větší průměr nervových vláken,
tím vyšší rychlost přenosu. Vlivem podráždění receptoru vzniká vzruch. Vzruchy se
přenáší od receptoru nervovou cestou do centra a z centra k výkonným orgánům.
Nejrychleji vedou vzruchy vlákna pro hluboké čití a motoriku Aα 70-120 m/s. (Orel,
Facová, 2009)
Ad. 3. Koordinace vzájemných vztahů agonistů a antagonistů je založená na propriocepci.
Propriocepce (cítění vlastního těla) je schopnost nervového systému vnímat změny polohy
těla vznikající pohybem. Zprostředkovávají jí mechanoreceptory Golgiho šlachová tělíska,

28
která regulují svalové napětí (inhibují agonisty a facilitují antagonisty) a svalová vřeténka,
která se aktivují při protažení svalu. Svalová vřeténka slouží k regulaci délky svalu
(facilitace agonisty a inhibice antagonisty). (Dylevský, 2019)
Ad 4. Rychlá časoprostorová sumace motorických jednotek souvisí s obměňováním
vyvíjené svalové síly. Zvýšení svalové síly lze dosáhnout vyšší frekvencí nervových
vzruchů (časová sumace) nebo zapojením většího počtu motorických jednotek (prostorová
sumace). (Seliger, 1980)
Ad 5. Rychlé střídání kontrakce a relaxace svalů závisí na rychlosti svalové kontrakce,
která se pohybuje v rozmezí 20-100 milisekund podle typu svalového vlákna. (Grasgruber,
Cacek, 2008)
Ad 6. Svalová elasticita je schopnost svalových vláken vrátit se po protažení na svojí
původní délku. Má význam pro přenos mechanické energie a chrání sval před přetržením
při náhlém protažení. (Seliger, 1980)

Psychické předpoklady

Psychický stav pro provádění rychlostních činností znamená: optimální naladění, vysokou
emoční stabilitu, vysokou koncentraci a vůli vyvíjet maximální intenzitu. (Havel, Hnízdil,
2010)

2.2.4 Reakční rychlostní schopnost

Je psychofyzická schopnost odpovědi na vnější podnět v co nejkratším čase. (Měkota,
Novosad, 2005) Mírou reakční rychlosti je čas, který uplyne od percepce podnětu
k zahájení reakce. Celková doba reakce je složena z času reakce (čas percepce podnětu a
čas na rozhodování) a doby, po kterou je vykonávána motorická odpověď, která závisí
především na rychlosti kontrakce zapojených svalů.
Druhy podnětů jsou podle zapojení smyslových analyzátorů taktilní (dotykové), akustické
(sluchové) a optické (zrakové). (Lehnert, 2010) Motorická odpověď může být provedena
buď jednoduchým pohybem (zmáčknutím tlačítka) nebo komplexní, do které jsou
zapojeny velké svalové skupiny (přísun a úder).
Reakční časy se dle Donderse (1969) klasifikují na jednoduchý, rozpoznávací a výběrový.
Jednoduchá reakce je složená z předem známého podnětu, který se objevuje náhodně. A z
co možná nejrychlejší neměnící se odpovědí na tento podnět.

29
Rozpoznávací reakce je složená ze dvou a více podnětů, přičemž odpověď je stanovená
pouze pro jeden určitý podnět. Ostatní podněty jsou pouze rozptylovací.
Výběrová reakce je tvořena výběrem nejvhodnější odpovědi na různé očekávané nebo
neočekávané stimuly. Zahrnuje tedy rozhodovací proces pro výběr vhodné odpovědi.
(Straus, Danko, 2009)

2.2.5 Percepce
Vnímání neboli percepce jsou informace z vnějšího nebo vnitřního prostředí zachycené
smyslovými analyzátory. Je to obraz okolní skutečnosti, na který je možné nějakým
způsobem reagovat. Proces vnímání má stádium senzorické a syntetické. Senzorické
stádium vnímání se nazývá čití a jeho výsledkem jsou počitky. Počitek je obraz jednoho
znaku vnímaného předmětu např. barva. V syntetickém stádiu je větší množství počitků
zpracováno do vjemu tak, že vnímáme předměty a jejich pohyby, jejich změny a vzájemné
vztahy. (Smutná, 2011)
Nejdůležitějším analyzátorem pro člověka je zrak. Většinu (80 %) informací z okolního
světa vnímáme zrakem. Podněty zpracované optickým systémem oka zasahují sítnici, kde
se transformují na nervové vzruchy. Nervové vzruchy jsou vedeny optickým nervem
k mozkovým centrům vidění. V centrech vzniká počitek a jejich syntézou vjem. Na
základě vjemu rozhoduje organizmus o odpovědi v podobě nervového vzruchu, který se
šíří pohybovými nervy k nervosvalovým ploténkám, kde je transformován ve svalový stah.
Samotný reakční čas, tedy čas od registrace podnětu po začátek motorické odpovědi, je
složen z několika částí. První částí je čas, který potřebují smyslové orgány k detekci
stimulu a jeho syntéze ve vjem. Druhou částí je rozpoznání podstaty vjemu. Je to
individuální posouzení vzruchu přicházejícího ze smyslového senzoru. To se děje za
přispění informací a zkušeností z paměti osoby. Zde již může docházet k automatické
odpovědi v podobě reflexu, nebo k jednoduché reakci. Nové neznámé stimuly zpomalují
reakční čas. Třetí částí je čas k uvědomění a interpretaci okolních dějů v porovnání
s vlastním stavem a na tomto základě se dá předpokládat možný vývoj. Neznámé prostředí
a děje opět zpomalují reakční čas. Čtvrtou částí je čas k výběru reakce. Rozhodnutí o tom,
jaká bude odezva. Větší množství možných odpovědí zpomaluje reakční čas. (Straus,
Danko, 2009)

30
2.2.6 Poznatky
Robert J. Kosinsky z Clensomské University zpracoval ucelený přehled literatury o
reakčních časech. Tvoří jí poznatky od poloviny devatenáctého století především
experimentálních psychologů. Některé z těchto poznatků jsou uvedeny níže.
Donders (1868) rozlišil tři základní druhy reakce. Jednoduchou, rozpoznávací a
výběrovou. Zároveň dokázal, že jednoduchý reakční čas je kratší než rozpoznávací, a že
výběrová reakce je nejdelší. Miller a Low (2001) zjistili, že rozdíly v reakčních časech
jsou způsobeny časem zpracování, protože časy motorických odpovědí byli ve všech
typech reakce stejné. Hick (2018) zjistil, že reakční čas stoupá s počtem různých podnětů,
ale jakmile počet podnětů dosáhne určitého množství, reakční čas se již nezvýší. Tento
vztah je nazývaný „Hickův zákon“. Výzkum Galtona (1890) potvrdil, že reakční čas na
akustické signály 0,14-0,16 s jsou rychlejší než vizuální 0,18-0,2 s. Robinson (1934)
zjistil, že reakční časy na taktilní signály jsou střední 0,155 s. Froeberg (1907) zjistil, že
delší vizuální podněty zkracují reakční čas. Wells (1913) dosáhl stejného výsledku pro
akustické reakce. Dalším faktorem ovlivňujícím reakční čas je stav vzrušení. Nejrychlejší
reakční časy jsou ve střední úrovni vzrušení a zhoršuje se při přílišném uvolnění nebo
napětí. Doba reakce se zkracuje od dětství do 20 let, pak se pomalu prodlužuje až do 50-60
let. Poté se prodlužuje rychleji. Muži mají kratší reakční časy než ženy. (Welford, 1980)
Díky tomu, že levá hemisféra mozku, která je zodpovědná za řešení slovních a logických
úkolů, ovládá pravou ruku a pravá hemisféra mozku, která je zodpovědná za kreativitu a
prostorové vztahy, ovládá levou ruku, je levá ruka rychlejší v reakčních časech zahrnující
prostorové vztahy (např. úder na cíl). (Bolinquez, Bartélémy, Debu, 2000) Oko má oblasti
s různou rozlišovací schopností. Centrální vidění má rozsah několika stupňů při nejvyšší
ostrosti. Periferní vidění zachycuje celkovou plochu mimo kuželovitého centrálního
vidění. Reakční časy jsou při centrálním přímém vidění rychlejší než při periferním.
(Welford, 1980) Neznámé stimuly zpomalují reakční čas. Sanders (1998) říká, že když
jsou stimuly pro reakci nové, jsou reakce méně konzistentní, než když jsou známé. Ando,
Kida a Oda (2016) zjistili, že tří týdenním tréninkem se reakční čas na vizuální stimuly
zkrátí. Účinky této praxe trvají nejméně tři týdny. Welford (1980) zjistil, že když je
testovaný subjekt unavený, prodlužuje se reakční čas. Duševní únava, zvláště spánková
deprivace, má největší negativní vliv na reakční čas. Kroll (1973) nenalezl žádný vliv čisté
svalové únavy na reakční čas. Nesoustředěnost a rozptýlení zvyšuje reakční čas.
Extrovertní typy osobností mají rychlejší reakční časy. Cvičení ovlivňuje dobu reakce,

31
fyzicky trénované subjekty mají rychlejší reakční časy. (Welford, 1980) Levit a Gutin
(2013) ukázali, že subjekty měli rychlejší reakční časy, když byli dostatečně rozcvičení.

2.2.7 Projevy rychlosti v boxu

Rychlost úderu běžného člověka je 3,5 - 4,5 km/h. Borovian (2009) naměřil rychlost
úderu u svých respondentů 3,136 km/h (0,81 m/s). Oproti boxerům jsou běžní lidé velmi
pomalí. Kanál National Geographic měřil rychlost úderu boxera Chada Dawsona. Dawson
je bývalým profesionálním mistrem světa v polotěžké váze do 79,378 kg. Jeho rychlost
úderu byla změřena na 9,3 m/s, což odpovídá rychlosti 33,48 km/h. Rickymu Hattonovi
šampiónovi v super lehké váze do 63,503 kg naměřili průměrnou rychlost úderu 11,1 m/s
(40 km/h). Jeho nejrychlejší úder však byl 14 m/s (51 km/h). (Qingming, 2007) Ve studii
zabývající se biomechanikou hlavy olympijských boxerů po úderech do hlavy, měřili
rychlost přímých úderů sedmi olympijským boxerům z pěti váhových kategorií. Jejich
průměrná rychlost úderu byla 9,14 m/s (32,904 km/h) (Walilko, Viano, Bir, 2005).
Guinnessův světový rekord však drží americký amatérský boxer Keith Lidell, jehož
rychlost úderu byla změřena s výsledkem 20,11 m/s (72,4 km/h). (Janela, 2013)
Gradopolov (1954) píše, že průměrná rychlost přímého úderu ze zadní ruky s krokem
vpřed je 0,5 s. Rozdílné výsledky vypovídají o různých metodách měření rychlosti. Měření
akcelerometrem měří nejvyšší možnou dosaženou rychlost. Avšak nezohledňuje celkovou
dobu trvání úderu. V celkové době jsou zahrnuty různé fáze úderu. To znamená, že úder
v počáteční fázi nedosahuje špičkové rychlosti. Té dosáhne až po určité době. Dosažená
rychlost je pak udržována až do kontaktu se soupeřem, potom prudce klesá a dochází
k přenosu energie. Celková doba trvání úderu je tedy delší než jeho špičková rychlost.
Další věcí, kterou zohledňuje celková doba trvání úderu, je překonávaná vzdálenost. Ta,
vzhledem k povaze boxu, je dost proměnlivá, záleží na pojetí boje boxera, resp. na jeho
vzdálenosti od soupeře. (Soules)
Průměrná rychlost úderu u olympijského boxera je 9,14 m/s a průměrná délka paže od
stěny k úchopu v předpažení, z výsledků antropometrického výzkumu prováděného na
Ústavu nábytku designu a bydlení MENDELU Brno (2010-2012), je 73,3 cm. Z toho
vyplývá, že čas, který má boxer na to, aby účelně reagoval v obraně, když je ve
vzdálenosti na kontakt, je 0,08 s. To je však v ideálních podmínkách. Ve skutečnosti se
útočící boxer musí vypořádat s řadou překážek jako je například únava, poloha těla, ale
také neustále se pohybující a kontrující soupeř. Tyto skutečnosti pak snižují celkovou
rychlost úderu. Je jasné, že i tak ze vzdálenosti na kontakt, boxer nemůže stihnout

32
reagovat, když průměrná reakční doba na vizuální podněty je 0,19 - 0,21 s. (Čelikovský,
1990) I s nadprůměrně rychlou reakcí na vizuální podněty, která může být někde kolem
0,14 s, to boxer nestihne. (Morris, Hamilton, 1986) Boxeři jsou však schopni účelně
reagovat. Odpověď je ve vzdálenosti a v anticipaci. Vzdálenost, kterou boxer musí
překonat směrem k soupeři, aby se dostal z bezpečné dlouhé vzdálenosti (na distanc) do
kontaktní vzdálenosti, dává obránci potřebný čas. Další schopností, která je ve hře je
anticipace. „Anticipace je psychický proces, pomocí kterého je odhadován další průběh a
konečný výsledek pohybu podle jeho zahájení a náznaků určité situace“. (Měkota,
Novosad, 2005, str.134) Tuto schopnost můžeme nazvat bojovými reflexi. Je to něco, co
boxer získává tréninkem a zkušenostmi, kde z přípravných signálů vysílaných soupeřem
předvídá budoucí vývoj jeho aktivity (tzv. čtení soupeře). Předvídat pravděpodobné
jednání soupeře, dává boxerovi prostor na provedení účelných kontra opatření. A to i za
cenu možného omylu. To dokládají výsledky měření Nováka, Skoupého a Špičky (1991),
kde reakční doba po expozici nestandartního signálu před prováděným útokem byla
například při výpadu vpřed a obloukovém kopu do výšky pasu 0,048 s, nebo při kopu
bližší nohou na holeň 0,093 s. Z výše uvedeného je možno vyčíst, že pro výkon v boxu je
jedním ne však jediným z určujících faktorů to, jak rychle boxer dokáže vést své útočné
akce, jak dokáže číst soupeře a účelně reagovat na jeho útoky.
Rychlost boxera určuje nejen samotná rychlost jeho bojových akcí (rychlost úderu a
pohybu v ringu), ale i schopnost účinně provádět jednoduchou a komplexní reakci na
vizuální podněty. Jednoduchá reakce je jedna odpověď na jeden předem známý signál.
Tento druh reakce se v boxu téměř nevyskytuje, vyjma předem domluvených akcí
v nácviku. Komplexní reakci tvoří dva a více stimulů, na které boxer odpovídá některou z
předem osvojených pohybových akcí. (Měkota, Novosad, 2005) V boji můžeme sledovat
komplexní reakci, která zahrnuje odpovědí na tyto podněty: soupeřův pohyb trupu a hlavy
(dopředu, dozadu, do stran, dolů apod.), soupeřovi údery (12 druhů úderů), soupeřova
odkrytá místa (na hlavě, na trupu), vzdálenost od soupeře-pohyb nohou a polohu v ringu.
V zápase probíhají bojové akce velice rychle, a proto požadavky na rychlost reakce jsou
také vysoké. Vliv reakční rychlosti na výkon v boxu dokládá studie: Predikce výhry
amatérských boxerů s užitím reakčních časů před turnajem. Tato studie zkoumá souvislost
mezi reakčním časem boxerů před soutěží a pozdějším úspěchem či neúspěchem v turnaji.
Ukázala se souvislost mezi rychlostí reakce a pozdějším úspěchem. Výsledkem bylo
zjištění, že boxeři s kratšími reakčními časy před turnajem, byli v turnaji úspěšnější.
(Darby et. al., 2014)

33
2.3 Sportovní trénink
Sportovní trénink lze definovat jako: „plánovitou a systematickou realizaci opatření
vedoucích k trvalému dosažení cílů ve sportu a prostřednictvím sportu“ (Hohmann,
Lames, Letzelter, str. 16) Z pohledu změn v organizmu, ke kterým dochází při působení
tréninkových podnětů, můžeme sportovní trénink chápat jako proces, zaměřený na
vytvoření specifických adaptací vyvolaných opakováním těchto podnětů v podmínkách
tréninku a soutěží. (Lehnert 2014) Sportovní trénink je komplexní proces biologicko-
sociální adaptace, který zahrnuje procesy morfologicko-funkční adaptace, motorického
učení a psychosociální interakce. Tyto procesy tvoří ve sportovním tréninku jeden celek a
navzájem se prolínají, doplňují a podmiňují. Procesem morfologicko-funkční adaptace
chápeme dosažení fyziologických a funkčních změn na buněčné i systémové úrovni.
Například zvětšení srdečního svalu, snížení klidové TF i TF při zátěži, zvýšení síly a
výkonu dýchacích svalů, zvýšení vitální kapacity plic, zpevnění kostí, zvýšení pevnosti
vazů a šlach, hypertrofie svalových vláken a rychlejší regenerace. Tyto změny jsou
výsledkem snahy organizmu udržovat stálé vnitřní prostředí (homeostázu) v reakci na
podněty (stresory). Výsledkem úspěšného zvládnutí stresových situací je přizpůsobení
(adaptace). Tréninkové zatížení je voleno tak, aby zajistilo potřebnou adaptaci a tím
dosažení kvalitnějšího výkonu. (Dovalil, 2005) Proces motorického učení je získávání a
zdokonalování pohybových dovedností, tj. předpokladů správně, rychle, a úsporně řešit
určitý pohybový úkol. Získané pohybové dovednosti se vyznačují stálostí, účelovostí,
rychlostí provedení a ekonomičností. (Zvonař, Duvač, 2011) Psychické a sociálně
psychologické faktory (motivace, potřeby, hodnoty, osobnost, emoce, vnímání, chápání,
myšlení) a vztahy mezi lidmi (respekt, spolupráce, konkurence) se odráží ve schopnosti
podat optimální výkon. Psychosociální interakce mají jak individuální, tak společenský
charakter. Vyplývají ze vztahů mezi sportovcem a okolním prostředím (trenér, spoluhráči,
soupeři, diváci). Při psychosociální interakci dochází ke vzájemnému ovlivňování
účastníků prostřednictvím výměny názorů, myšlenek, citů a informací. Tyto skutečnosti
nemohou zůstat bez povšimnutí trenéra a musí se objevit ve vysvětlování a koncepci
tréninku. (Dovalil, 2005) Chceme-li dosáhnout účelné adaptace organizmu v dané
sportovní specializaci, musíme zatěžovat organizmus plánovitě, systematicky a cíleně.
K tomu nám slouží obsah tréninku, tréninkové metody a tréninkové prostředky. Proto
stimulujeme pohybové schopnosti pro kondiční základ sportovního výkonu (kondiční
příprava), a učíme se sportovní dovednosti současně s vhodným a tvořivým řešením úkolů
v podmínkách tréninku a soutěží (technická a taktická příprava). Výsledkem adaptace v

34
daném sportu je výkonnost jakožto míra připravenosti podávat optimální výkony po delší
čas. (Dovalil, 2008)

2.3.1 Formy řízení tréninku

Efektivní řízení tréninkového procesu, které vede k dosažení stanovených cílů, vyžaduje
uspořádání vnějších podmínek tréninku do jednotlivých forem. Tyto formy jsou rozděleny
do tří skupin vzhledem k jejich funkcím a možnostem. Jsou to formy metodicko-
organizační, sociálně interakční a organizační. (Dobrý, Semiginovský, 1988)

Metodicko-organizační formy:
Metodicko-organizační formy jsou tvořeny vnějšími situačními podmínkami (bez soupeře,
se soupeřem, v předem vymezených podmínkách, v náhodných limitovaných podmínkách,
v celistvých náhodně proměnlivých podmínkách) a obsahem tvořeným různými činnostmi.
(Dobrý, Semiginovský, 1988) V boxu je můžeme rozdělit na:
- Průpravná cvičení
- Nácviky
- Řízený boj
- Volný boj

Průpravná cvičení se uskutečňují bez kontaktu se soupeřem. Umožňují individuální

zaměření pro zdokonalování určitých prvků výkonu. Např. stínový box, boxovací pytle
apod.
Nácviky jsou cvičení v kontaktu se soupeřem. Jedná se o řízenou přesně stanovenou formu
útoku, obrany a protiakcí. Např. jeden z dvojice útočí dvěma přímými údery, druhý se
brání srážením.
Řízený boj je cvičení v kontaktu se soupeřem, kde jsou předem nastavená určitá pravidla
pro vedení boje. Např. používání pouze předního přímého úderu.
Volný boj představuje cvičení, které se svým charakterem nejvíce blíží sportovnímu
střetnutí. Boxer uplatňuje veškeré naučené technické a taktické prostředky vedení boje.

Sociálně interakční formy:

Vymezují vzájemné vztahy mezi trenérem a sportovci. Rozlišují se na:
- hromadnou formu
- skupinovou formu

35
 - individuální formu
Hromadná forma je charakterizovaná tím, že všichni cvičící dělají stejnou činnost.
Výhodou této formy je jednoduchá organizace.
Skupinová forma využívá rozdělení cvičících do menších skupin. Skupiny plní buď stejný
úkol nebo má každá skupina svůj vlastní. Může se jednat např. o rozdělení začátečníci-
pokročilí nebo podle hmotnostních kategorií apod. Tato forma je náročnější na řízení a
organizaci.
Individuální forma je založená na individuálním přístupu trenéra ke sportovci. Při této
formě může trenér cíleně zaměřit trénink podle individuálních zvláštností boxera.

Organizační formy:
Základní organizační formou ve sportovním tréninku je tréninková jednotka. Uspořádání
tréninkových jednotek do cyklů tvoří celý tréninkový proces. Každá tréninková jednotka
má svůj cíl. Cílem může být obecná technická příprava, taktická příprava, kondiční
příprava apod. Tréninková jednotka se dělí do třech částí:
- Úvodní část
- Hlavní část
- Závěrečná část
Úvodní část má za cíl připravit sportovce na nadcházející zatížení po stránce funkční i
psychické. Obsahuje nástup, prezenci, seznámení s úkoly a rozcvičení.
Hlavní část se soustředí na plnění tréninkových úkolů v rámci optimalizace sportovního
výkonu. Úkol může být buď jeden dominantní, nebo může být úkolů více. Pokud je do
tréninkové jednotky zařazeno více úkolů, doporučuje se respektovat psychickou a funkční
náročnost cvičení a aktuální stav únavy.
Závěrečná část by měla vést k postupnému zklidnění, uvolnění svalů a nervového napětí.
To se uskutečňuje prostřednictvím cvičení nízké intenzity s pozvolným přechodem do
protahovacích cvičení. Při vyšším stupni zakyselení může pohybová činnost mírné až
střední intenzity urychlit obnovení vnitřní rovnováhy organizmu. (Dovalil, 2005)

2.3.2 Metody tréninku rychlostních schopností

Není pochyb o tom, že rychlostní schopnosti patří v mnoha sportech k důležitým faktorům
ovlivňujících výkon a jsou vysoce geneticky podmíněné. Primárně rychlostní schopnosti
podmiňuje rychlost svalové kontrakce, která závisí na podílu zastoupení rychlých
svalových vláken ve svalech. Tato vlastnost je vrozená a tréninkem se nemění. (Malý,

36
Dovalil, 2016) Proto trénink rychlostních schopností patří k obtížnějším tréninkovým
úkolům a jde o dlouhodobý proces. Zlepšit rychlostní výkon lze maximálně o 15-20 %
výchozích hodnot a vyvolat ho může pouze systematicky aplikované cílené rychlostní
zatížení. (Lehnert, 2010) Obecné parametry při tréninku rychlostních schopností jsou:
- Intenzita zatížení: maximální
- Interval zatížení: 10-15 s
- Interval odpočinku: 2-5 min
- Počet opakování: 10-15
- Způsob odpočinku aktivní
Intenzita cvičení musí být maximální nebo submaximální, přitom příslušný pohyb musí
být prováděn s maximálním soustředěním (kontrolovaně). Dobu trvání cvičení určuje
pokles intenzity cvičení. Jedná se o časový interval do 10-15 s. Delší cvičení nerespektuje
funkční parametry pro pohyby vykonávané maximální intenzitou. Interval odpočinku musí
zabezpečit potřebnou obnovu energetických zdrojů, odstranění kyslíkového dluhu,
zotavení centrálního nervového systému a zároveň ponechat dostatečnou úroveň aktivace
tak, aby se mohlo pokračovat opět v maximální intenzitě. Optimální intervaly odpočinku
pro rychlostní zatížení jsou 2-5 min. Počet opakování závisí na udržení požadované
intenzity. Ovlivňuje ho řada faktorů např. trénovanost nebo aktuální stav. Doporučeno je
10-15 opakování ve třech sériích po 4-5 cvičeních. Způsob odpočinku by měl být aktivní,
vyplněný nenáročným pohybem např. chůzí, vyklusáváním apod. Tímto způsobem lze
příznivě ovlivňovat zotavné procesy a udržovat přiměřenou aktivaci nervosvalového
systému. (Dovalil, 2005)
Lehnert (2014) uvádí nejdůležitější metodické zásady při tréninku rychlostních schopností:
- Sportovec musí být odpočatý, svalstvo dostatečně protaženo a uvolněno.
- Používaná cvičení musí být dokonale zvládnuta a jejich správná technika plně
stabilizována.
- Rychlostní trénink by měl být přednostně zařazován na začátek tréninkové jednotky a
musí mu předcházet důkladné rozcvičení.
- Doba trvání jednotlivých cvičení je ovlivněna udržením maximální rychlosti – trénink
by měl skončit při prvních signálech únavy.
- K udržení motivace sportovce je vhodné využívat okamžité zpětné vazby.
- Trénink musí být dostatečně variabilní, aby nedošlo ke vzniku rychlostní bariéry.

37
 - U vyspělých sportovců musí dominovat specifický rychlostní trénink (pohyby, ve
kterých se má dosáhnout maximální rychlosti).
- Silový trénink musí být realizován tak, aby mohla být síla využita při rychlostních
projevech, tj. musí být specifický a převážně zaměřen na trénink rychlé a výbušné síly.
- S rostoucí koordinační náročností rychlostního výkonu v daném sportu se zvyšuje
význam tréninku koordinačních schopností, resp. Agility.

Metody tréninku cyklické rychlostní schopnosti

Trénink cyklické rychlosti je snaha o rozvoj schopnosti zrychlení, frekvence a rychlé
změny pohybu. Základní metodou, ze které vychází další metody pro trénink rychlosti je
metoda opakování.

Metoda opakování je založená na opakování úseků nebo intervalů cvičení v maximální

intenzitě tak, aby rychlost postupem času neklesala. Interval odpočinku umožňuje relativně
úplné zotavení, tak aby při dalším opakování rychlost neklesala. (Lehnert, 2010)
Metoda rezistenční využívá silové podněty v podmínkách rychlostního zatížení.
Maximálně 15–20 % tělesné hmotnosti. (Lehnert, 2010) Jedná se o využívání doplňkových
odporů během pohybů specifických pro konkrétní sport. Např. hmotnostní pásy,
segmentové odpory, tažení břemene, běh do svahu nebo v písku, elastické popruhy, těžší
sportovní náčiní apod. Nutností je dokonalé zvládnutí techniky pohybu a správná volba
odporu tak, aby nedošlo k narušení struktury pohybu. (Malý, Dovalil, 2016)
Asistenční metoda tato metoda využívá podmínek nebo sil ulehčujících pohyb. Umožňuje
dosažení vyšší rychlosti, než je maximální rychlost v přirozených podmínkách. Např. běh
po nakloněné dráze nebo z kopce, tažná zařízení, snížení odporu větru apod. (Malý,
Dovalil, 2016)
Kontrastní metoda využívá kontrastu mezi pohybem s vyšším odporem a následným
pohybem s odlehčením, obě v maximálně možném rychlém provedení. V rámci tréninku
se střídají různé odpory a tím se dosahuje různé rychlosti pohybu s bezprostředními pocity
kontrastu „těžko-lehko“, „rychle-pomalu“. (Havel, Hnízdil, 2010)
Metoda analytická je založená na rozdělení pohybu na samostatné části, které se trénují
odděleně. Např. úskok do strany s následným úderem. Trénujeme zvlášť úskok a zvlášť
úder. (Lehnert, 2010)

Metody tréninku acyklické rychlostní schopnosti

38
Acyklická rychlost je ovlivněná maximálním zrychlením v čase. Metody jejího rozvoje
korespondují s cvičeními rychlostně silového typu za dodržení maximální rychlosti
pohybu s příslušným odporem. Vhodné jsou proto metody pro rozvoj rychlé a explozivní
síly. (Havel, Hnízdil, 2010)
Metoda rychlostně silová spočívá v překonávání odporu 30-60 % maxima vysokou až
maximální rychlostí. Doba cvičení je 2-15 s nebo odpovídající počet opakování, který
nepřesáhne tuto dobu. Rychlost provedení by neměla klesnout pod 50 % rychlosti téhož
pohybu bez odporu. Interval odpočinku by měl zabezpečit obnovu energetických rezerv, a
zachování nervosvalové vzrušivosti (2-5 min). Pokles rychlosti pohybu je signálem
k ukončení.
Metoda kontrastní při této metodě se v průběhu cvičení mění odpor cvičení v rozmezí 30-
70 % maxima v maximálně rychlém provedení. Velikost odporu má být měněna v co
nejkratším čase, to zvyšuje bezprostřední pocity kontrastu „těžko-lehko“, „rychle-
pomalu“.
Metoda plyometrická u této metody se využívá excentrické protažení svalu před jeho
následnou koncentrickou činností. Kumulací svalového napětí se současným zapojením
napínacího reflexu před následným pohybem vyvolá rychlou a mohutnou svalovou
kontrakci. Velikost odporu určuje hmotnost břemene nebo výška pádu s maximálně
rychlým přechodem do aktivního pohybu. Doba cvičení je daná udržením maximální
rychlosti pohybu do několika sekund (5-10 opakování). (Dovalil, 2005)

Metody tréninku reakční rychlostní schopnosti

Pro rozvoj reakční rychlosti se využívá metoda opakování, analytická a senzorická. Tyto
metody se využívají v činnostech specifických pro konkrétní sportovní činnosti.
Metoda opakování tato metoda je založená na opakování určitého cvičení v maximálně
rychlém provedení na specifický podnět. Podnět může být předem domluvený, nebo může
být libovolně volený trenérem nebo spolucvičencem. Stejně tak reakce na podnět může být
předem definovaná nebo libovolná.
Metoda analytická tato metoda předpokládá rozdělení komplexního pohybu na jednotlivé
části. Pohybová odpověď na přicházející stimuly je pak pouze předem určenou částí.
Metoda senzorická spočívá ve vědomém rozlišování časových mikro-intervalů. Nejprve
trenér změří čas reakce cvičence při provádění určitého úkolu. Následně se dotazuje
cvičence na hodnotu dosaženého času a porovnává ho s časem skutečným. Poté se předem
určí čas, který se má dosáhnout při každém dalším pokusu. Toto vědomé rozlišování

39
časových intervalů může přinést pozitivní účinek při tréninku reakční rychlosti. (Dovalil,
2005)

2.3.3 Trénink reakční rychlosti v boxu

Celkový čas komplexní reakce tvoří několik složek. Je to zraková percepce a přenos
vzruchů ze zrakového receptoru do mozku, syntéza vjemu a rozhodnutí o transformaci na
vzruch, přenos vzruchu k nervosvalovým ploténkám a následná motorická odpověď v
podobě svalového stahu. Z těchto složek vyplývají možnosti tréninku reakční rychlosti.
Jelikož rychlost zrakové percepce a rychlost šíření nervového vzruchu jsou geneticky
určené a nemůžeme je tréninkem ovlivnit, zbývají tyto složky: rychlost syntézy vjemu,
rychlost rozhodování a rychlost pohybu. Rychlost syntézy vjemu a rychlost rozhodování
lze zlepšit tréninkem kognitivních funkcí v oblasti psychologické přípravy. Je ovšem nutné
najít konkrétní mozkové funkce zapojené v daném sportu, a ty se pak snažit trénovat.
Zrychlení pohybu docílíme tréninkem techniky, rychlosti, síly, koordinace a flexibility.
Dalším způsobem, jak zlepšovat všechny složky boxerovi reakce, je vytvoření
podmíněných odpovědí na určité druhy signálů ze strany soupeře (podmíněné reflexy).
K tomu se využívají převážně cvičení s partnerem. Jako doplněk lze využít cvičení
s různými pomůckami jako např. cvičné úderové terče, reakční míč s dvojitým koncem,
pěnové válce nebo míček na gumičce. Důležitou roli ve zkrácení doby reakce v boxu hrají
také zkušenosti a taktické činnosti. Vyšší úroveň zkušeností umožňuje předvídat budoucí
vývoj situace a reagovat tak s předstihem tzv. anticipace. Anticipaci je možné zlepšit
pouze při tréninku s partnerem v nácvikách a cvičných bojích.

Metody tréninku reakční rychlosti v boxu

Metoda opakování: Příkladem může být cvičení s trenérem na speciálních úderových
terčích. Trenér nastavuje terče boxerovi a vytváří tak příležitosti pro údery. Při jednoduché
reakci jsou údery předem domluvené. Jak trenér zvedne úderový terč, boxer musí co
nejrychleji udeřit. Při komplexní reakci trenér libovolně nastavuje úderové terče a vytváří
tak příležitosti pro různé druhy úderů. Boxer musí maximálně rychle reagovat správným
úderem. Cvičení s úderovými terči, které se však nejvíce podobá skutečnému boji v ringu,
je takové, že trenér libovolně vytváří boxerovi příležitosti k úderu a současně simulovaně
vede sám údery na hlavu a tělo boxera. Boxer musí reagovat útokem, obranou a po obraně
odpovědět dalším útokem.

40
 Metoda analytická: Příkladem může být např. ponoření s krokem vpřed a levým
obloukovým úderem. Cvičení se rozloží na dílčí části, které se trénují odděleně. Nejdříve
trénujeme na signál reakci levého háku, pak samostatně ponoření s krokem, a nakonec vše
dohromady.
Metoda senzorická: Například boxer dostává zadání maximálně rychle udeřit do pytle na
určitý podnět. Trenér změří čas reakce a oznámí ho boxerovi. Poté dostává boxer zadání
reagovat v určeném čase. Domluvený čas se porovná s výsledným časem naměřeným
trenérem. Následně se pro každý další pokus předem stanoví čas, jak rychle provést úder
od smluveného signálu.

2.3.4 Soubor cvičení

Soubor cvičení pro rozvoj reakce je rozdělen podle metodicko-organizačních forem do
několika menších podskupin. První skupinu tvoří obecná cvičení, druhou obecná úpolová
cvičení. Tyto cvičení se využívají v úvodní části tréninkové jednotky k zahřátí a prokrvení
organizmu. Třetí skupinou jsou speciální průpravná cvičení bez kontaktu s partnerem,
která jsou určená pro „zapracování“ přípravu na nadcházející cvičení. Pro hlavní část
tréninkové jednotky je určená čtvrtá skupina speciálních cvičení pro rozvoj reakce s
kontaktem se soupeřem. Zahrnuje nácviky, řízený boj a volný boj. Poslední skupinu tvoří
speciální cvičení s pomůckami.

Obecná cvičení pro rozvoj reakce:

1. Změna polohy

Cvičenci jsou na místě, trenér hlásí polohu a cvičenci musí co nejrychleji zaujmout danou
pozici, např. leh na zádech, sed, stoj, leh na břiše, klik, dřep apod. (Perič, 2012)

2. Změna za pohybu

Cvičenci jsou v pohybu, trenér dává domluvené signály např. mávnutí, tlesknutí, písknutí
apod. Cvičenci reagují co nejrychleji např. změnou směru, nebo obratem o 360°,
výskokem, zastavením na místě apod.

3. Start spojený s výběrovou reakcí a dodatečnými informacemi

Cvičenci stojí v řadě za sebou, před nimi jsou rozestavěny kužely různých barev nebo s
čísly ve vzdálenosti 10 m. První se postaví do výchozího postavení. Na smluvený signál

41
 vyběhne maximální rychlostí směrem ke kuželům, trenér dodatečně hlásí barvu nebo číslo
a cvičenec vyběhne ke zvolenému kuželu. (Perič, 2012)

4. Chyť tenisák

Dva cvičenci stojí proti sobě ve vzdálenosti na upažení, jeden drží v ruce tenisák zhruba na
úrovni pasu. Druhý má ruku ve stejné úrovni. První pouští tenisák na zem, druhý se jej
snaží chytit, než dopadne na zem.

Obecná úpolová cvičení pro rozvoj reakce:

5. Špičkový tanec

Dva soupeři stojí čelem k sobě, drží se za obě ruce „za háčky“. Podstatou cvičení je jeden
druhému šlápnout lehce na špičku nohy. Oba se snaží úhybnými manévry o vyhnutí se
soupeřovu šlápnutí. Vyhrává ten, kterému se podaří vícekrát šlápnout na špičku soupeři ve
zvoleném časovém intervalu. (Roubíček, 1980)

6. Poraz druhého do sedu

Dva soupeři se pohybují poskoky ve dřepu proti sobě, ve vzdálenosti na předpažení. Paže
mají pokrčené v loktech a dlaně otočené směrem k soupeři. Snaží se úderem dlaní o dlaně
porazit druhého do sedu. (Roubíček, 1980)

7. Zrcadlo

Dva cvičenci stojí proti sobě v bojovém postoji ve vzdálenosti na distanc. Jeden ze
cvičenců provádí pohyby na nohou dopředu, dozadu, do stran, druhý se ho snaží kopírovat.
Po uplynutí časového limitu se role otáčí. (Perič, 2012)

8. Šlápni druhému na špičku

Dva cvičenci stojí proti sobě v bojovém postoji ve vzdálenosti na distanc. Jeden z cvičenců
útočí a snaží se zkrátit vzdálenost a šlápnout druhému na špičku. Úkolem druhého je držet
vzdálenost a nenechat se šlápnout od soupeře. Po vypršení časového limitu se role otáčí.
Vyhrává ten, kdo vícekrát šlápne na špičku soupeře v časovém limitu.

9. Dotkni se soupeře (sparing s dotykem)

Dva cvičenci stojí proti sobě v bojovém postoji, pohybují se kolem sebe a snaží se o lehké
zasažení soupeře dotykem podle zvolené oblasti čelo, hrudník, boky, kolena. Oba útočí i se

42
 brání současně. Obměnou tohoto cvičení může být, že pouze jeden útočí a druhý se pouze
brání. Vyhrává ten, kdo se vícekrát dotkne soupeře v časovém limitu. (Roubíček, 1980)

10. Nedívej se na mě

Dva cvičenci stojí za sebou v bojovém postoji a metrové vzdálenosti od sebe. Úkolem
prvního je co nejrychleji se otočit. Druhý ihned reaguje na pohyb a otáčí se taky, a to tak,
aby první neviděl jeho obličej. Jakmile pohyb dokončí, role se otáčí.

11. Šerm s pěnovými válci

Dva cvičenci provádí šerm s pěnovými válci. Snaží se o zasáhnutí odkrytých míst soupeře
a sám nebýt zasažen.

12. Zasáhni ruku soupeře

Dva cvičenci stojí proti sobě, ruce mají pokrčené před tělem, dlaně přitisknuté k sobě,
konce prostředníčků se vzájemně dotýkají. Po domluvě jeden z dvojce začíná úderem levé
nebo pravé ruky do levého nebo pravého hřbetu ruky soupeře. Druhý z dvojce se snaží
uhnout rukama nahoru nebo dolů, dokud se mu nepodaří úspěšně se vyhnout ruce prvního.
Pokud se úspěšně vyhne, začíná dávat údery druhý.

13. Zasáhni ruku soupeře ve vzporu

Dva cvičenci jsou proti sobě ve vzporu ležmo, cílem je dotknout se hřbetu ruky soupeře a
sám se nenechat zasáhnout. Vyhrává ten, kterému se podaří vícekrát zasáhnout ruku
soupeře v časovém limitu.

14. Trakaře

Cvičí dvojce proti sobě. Jeden z dvojice je ve vzporu ležmo, druhý ho uchopí za kolena.
Hrají všichni proti všem. Cílem hry je donutit ostatní trakaře k dotyku země hrudníkem
nebo břichem. Povoleno je tlačení nebo tahání. Údery jsou zakázány. Dvojce, která
zůstane poslední v trakaři, vyhrává.

15. Bába prdelačka

43
 Hrají všichni proti všem. Jeden cvičenec má babu a snaží se ji předat dalším cvičencům
hýžděmi do oblasti boků. Hraje se ve vymezeném prostoru např. v ringu. Cvičenci se
vyhýbají pomocí manévrů do stran a dozadu. Nesmí se bránit pomocí rukou.

Speciální průpravná cvičení pro rozvoj reakce v boxu bez kontaktu s partnerem:

16. Toto cvičení slouží k rozvoji obranné reakce. Cvičenci stojí v řadě v dlouhé vzdálenosti
před trenérem bez rukavic. Trenér útočí různými druhy úderů do vzduchu. Cvičenci
provádí obranu. Například: a) trenér útočí levým přímým úderem na hlavu, cvičenci
provádí obranu blokováním pravou dlaní se sunem vzad; b) trenér útočí levým a pravým
obloukovým úderem, cvičenci provádí obranu blokováním pravou a levou rukou opřenou
o hlavu.

17. Toto cvičení slouží k rozvoji obranné reakce a schopnosti rychle přejít do protiútoku.
Cvičenci stojí v řadě v dlouhé vzdálenosti před trenérem bez rukavic. Trenér útočí různými
údery do vzduchu, cvičenci provádí obranu a protiútok do vzduchu. Například: a) trenér
útočí levým přímým úderem na hlavu, cvičenci provádí obranu blokováním pravou dlaní
se sunem vzad, na to navazují hned útokem levým přímým úderem na hlavu se sunem
vpřed; b) trenér útočí dvěma údery levým přímým na hlavu a pravým přímým na trup,
cvičenci se brání blokováním pravou dlaní a blokováním ohnutou levou rukou opřenou o
tělo, na to navazují útokem přímým zadním úderem na hlavu.

18. Toto cvičení slouží k rozvoji reakce po objevení náhlé příležitosti pro útok na odkrytá
místa soupeře. Trenér stojí před skupinou cvičenců v dlouhé vzdálenosti a simuluje
otevřenou dlaní odkrytá místa soupeře v různých polohách, cvičenci okamžitě reagují
odpovídajícím druhem úderu. Například: a) trenér zvedne levou ruku do úrovně hlavy a
otočí jí směrem k cvičencům, cvičenci ihned reagují levým přímým úderem; b) trenér
zvedne levou ruku do úrovně hlavy a otočí dlaň vpravo, cvičenci ihned reagují levým
obloukovým úderem.

19. Toto cvičení slouží k rozvoji reakce na odvetné útoky soupeře. Trenér stojí před skupinou
cvičenců v dlouhé vzdálenosti a simuluje odkrytá místa soupeře. Po provedení útoku ze
strany cvičenců, ihned trenér provádí odvetný libovolný protiútok. Cvičenci se brání.

44
 Například: trenér dává pravou ruku do úrovně hlavy a otáčí dlaň směrem ke cvičencům.
Cvičenci útočí pravým přímým úderem, na to trenér útočí levým obloukovým úderem,
cvičenci se brání duckingem.

20. Stínový boj (sparing) ve dvojicích. Při tomto cvičení jsou boxeři v dostatečně dlouhé
vzdálenosti tak, aby se nezasáhli. Boxeři útočí libovolně ve všech směrech využívající
všech technických prostředků. Zároveň reagují libovolnou obranou na soupeřovi útoky.
Výhodou tohoto cvičení oproti klasickému stínovému boji je, že zaměstnává oči díváním
se na skutečného soupeře, jak se pohybuje a dává údery. A nutí boxera na tyto podněty
reagovat.

Speciální cvičení pro rozvoj reakce v boxu při kontaktu s partnerem

21. Cvičení pro rozvoj rychlé a přesné reakce na náhlé objevení odkrytého místa soupeře.
Dvojce boxerů stojí proti sobě v dlouhé vzdálenosti a manévrují v postoji. První z dvojice
náhle nastaví rukavici dlaní proti směru následného útoku druhého. Tzn. směrem dopředu
pro rovné údery, vodorovně pro zvedáky, do strany pro háky. Druhý se snaží maximálně
rychle zasáhnout.

22. V tomto cvičení první z dvojce nastaví rukavici nebo boxerskou lapu a umožní dát
druhému úder. Jakmile druhý dává úder, první se snaží uhnout rukavicí nebo lapou do
stran, nahoru nebo dolů. Druhý se snaží manévrováním a naznačováním zasáhnout cíl.

23. Nácviky. Nácviky jsou předem domluvená cvičení ve dvojicích, ve kterých první útočí
domluveným útokem a druhý reaguje obranou nebo obranou a následným protiútokem.
Tyto cvičení umožňují předem nacvičit a urychlit tak možné reakce na útok ze strany
soupeře.

24. Podmíněný boj. Jde o cvičení ve dvojicích, kdy jeden nebo oba boxeři plní různé úkoly.
Např. jeden z dvojice pouze útočí, druhý se pouze brání. Oba náhodně bojují, ale pouze
s omezenou technikou. Oba náhodně bojují, ale pouze jednou rukou. Boj na dlouhou
vzdálenost, na krátko, s kontra údery.

25. Volný boj. Při tomto cvičení boxeři aplikují samostatně dříve naučené techniky
v podmínkách blízkých zápasovému tempu. V tréninku by měl volný boj probíhat bez

45
 zbytečných silných úderů a nadměrného vzrušení, tak aby boxeři neztráceli kontrolu nad
svým jednáním.

Speciální cvičení pro rozvoj reakce v boxu s pomůckami

26. Cvičení s cvičnými terči. Trenér dává boxerovi různé příležitosti k úderům a při tom na
boxera útočí. Boxer se tak učí reagovat v útoku a zároveň zůstávat pozorný v obraně.

27. Cvičení s pěnovými válci je obdobné jako s cvičnými terči, ale s tím rozdílem, že pěnové
válce jsou užší a je složitější je zasáhnout.

28. Cvičení na reakčním boxovacím míči s dvojitým koncem rozvíjí kromě schopnosti rychle
reagovat také správné načasování a přesnost úderů, rytmus a rychlost.

29. Cvičení s reakčním míčkem na gumičce. Díky této pomůcce lze trénovat oční analyzátory,
koncentraci, rychlost reakce, koordinaci a přesnost.

46
3 CÍLE, ÚKOLY, HYPOTÉZY
3.1 Cíle práce
Cílem práce bylo na základě teoretických poznatků navrhnout soubor cvičení pro rozvoj
reakční rychlosti v boxu. Tato cvičení následně zařadit do tréninku a aplikovat je v
průběhu dvou měsíců. Pomocí měření vyhodnotit, zda cvičení byla nebo nebyla přínosná
pro rozvoj reakční schopnosti v boxu. Cílem je prokázat, že vlivem tréninku došlo
k významnému zlepšení těchto časů.

3.2 Úkoly práce

- Zpracování poznatků
- Vytvoření souboru cvičení
- Výběr testovaného subjektu
- Provedení vstupního měření
- Aplikace vytvořeného souboru cvičení do tréninku
- Provedení výstupního měření
- Vyhodnocení výsledů

3.3 Hypotézy
První hypotéza vychází z úsudku, že vlivem tréninku se reakční rychlost boxera zkrátí. A
rozdíl mezi hodnotami před tréninkem a po tréninku bude statisticky významný mezi
vstupním a výstupním měřením.

Druhá hypotéza je zaměřená na lateralitu. Vychází z předpokladu, který byl popsán v

teoretické části. Levá ruka je ovládána pravou hemisférou mozku, která je zodpovědná za
kreativitu a prostorové vztahy. Tím je levá ruka rychlejší v reakčních časech zahrnující
prostorové vztahy (např. úder na cíl).

Třetí, čtvrtá a pátá hypotéza řeší tréninkový efekt pro direkt, hák a zvedák odděleně.
Zkoumá, jestli jsou výrazné rozdíly mezi vstupním a výstupním reakčním časem u
jednotlivých druhů úderů.

H01 Vlivem specifického tréninku se reakční čas boxera nezmění.

H1 Vlivem specifického tréninku se reakční čas boxera zkrátí.

H02 Nebude významný rozdíl mezi reakčními časy levé a pravé ruky.

47
H2 Reakční časy u levé ruky budou kratší než u pravé.

H03 U direktu se reakční čas po tréninku nebude signifikantně lišit.

H3 U direktu se signifikantně reakční čas po tréninkovém období zkrátí.

H04 U háku se reakční čas po tréninku nebude signifikantně lišit.

H4 U háku se signifikantně reakční čas po tréninkovém období zkrátí.

H05 U zvedáku se reakční čas po tréninku nebude signifikantně lišit.

H5 U zvedáku se signifikantně reakční čas po tréninkovém období zkrátí.

4 METODIKA
Výzkum probíhal od 2. 10. 2019 do 9. 12. 2019 v oddíle boxu, který je součástí armádního
sportovního klubu ve Staré Boleslavi. Frekvence tréninkových jednotek se zaměřením na
reakční rychlost byla dvakrát v týdnu. Měření reakční rychlosti proběhlo na začátku a na
konci dvouměsíčního tréninkového období.

4.1 Testovaný subjekt

Pro účely tohoto výzkumu byl vybrán muž ve věku 28 let, pravák, který se boxu věnuje 4
roky a odboxoval již několik zápasů.

4.2 Metoda měření

Pro účely této práce byla navržena specifická metoda měření. Tato metoda se skládala ze
záznamového zařízení, umělého osvětlení, zařízení pro vizuální signalizaci a softwaru pro
vyhodnocení záznamu. Záznam byl pořízen na kameru tovární značky „Black Magic
Pocket Cinema Camera 4k“ v 50 snímcích za vteřinu. Závěrka kamery byla nastavena na
360°. Doba osvitu 1/50 s tak, aby snímek reprezentoval skutečný čas 0,02 s. Rozlišení
záznamu – 1920x1080, 50 fps, v kodeku Apple Prores 422 HQ. Při záznamu bylo použito
umělé COB LED osvětlení z důvodu zamezení problikávání způsobené 50 Hz elektrickou
soustavou v ČR. Pro vyhodnocování záznamu byl použit software Davinci Resolve 16 s
vygenerovaným time codem, kde jeden snímek po přepočítání na čas odpovídal 0,02 s.
Jako signalizace byl použit LED diodový samolepící pásek 150 cm dlouhý se 45 diodami a
dálkovým ovladačem. Barva pro signalizaci byla zvolena modrá. Signalizace byla
připevněna na boxovací pytel do úrovně hlavy.

48
49
4.3 Průběh Měření
Testovaný boxer se postavil do své optimální vzdálenosti tak, aby při úderu šel zároveň
s krokem vpřed. Po rozsvícení signálního světla testovaný boxer udeřil předem
domluveným úderem do boxovacího pytle. Testovány byli 3 základní druhy úderů, pro
každou ruku zvlášť. Celkový průběh úderu byl zaznamenán na kameru, který se později
vyhodnotil. Počet pokusů pro každou ruku a druh úderu byl stanoven na 10.

4.4 Vyhodnocení měření

Na snímcích zachycených kamerou byla vidět prvotní tenze na začátku pohybu. Tento
signál byl vyhodnocen jako začátek pohybu, a tedy čas reakce. Dráha ruky od počátku
reakce po kontakt s cílem stanovila rychlost úderu. Celkový čas úderu je dán časem reakce
a rychlostí úderu.

50
Výchozí stav: měření levého direktu

Rozsvícení světla

Reakce

Dokončení úderu

51
Výchozí stav: měření pravého háku

Rozsvícení světla

Reakce

Dokončení úderu

52
Výchozí stav: měření pravého zvedáku

Rozsvícení světla

Reakce

Dokončení úderu

53
4.5 Naměřená data
Rychlost Rychlost Celkový
Čas reakce Čas reakce Celkový
úderu úderu čas
Ruka Úder vstupní výstupní čas vstupní
vstupní výstupní výstupní
měření (s) měření (s) měření (s)
měření (s) měření (s) měření (s)
Levá Direkt 0.22 0.16 0.4 0.3 0.66 0.46
Levá Direkt 0.16 0.16 0.42 0.32 0.58 0.48
Levá Direkt 0.16 0.16 0.44 0.32 0.6 0.48
Levá Direkt 0.18 0.14 0.42 0.3 0.6 0.44
Levá Direkt 0.14 0.14 0.42 0.38 0.56 0.52
Levá Direkt 0.14 0.14 0.52 0.32 0.66 0.46
Levá Direkt 0.2 0.16 0.38 0.28 0.58 0.44
Levá Direkt 0.26 0.18 0.4 0.3 0.66 0.48
Levá Direkt 0.22 0.14 0.4 0.26 0.62 0.4
Levá Direkt 0.22 0.14 0.44 0.34 0.66 0.48
Pravá Direkt 0.2 0.2 0.52 0.4 0.72 0.6
Pravá Direkt 0.42 0.14 0.4 0.46 0.82 0.6
Pravá Direkt 0.14 0.14 0.5 0.52 0.64 0.66
Pravá Direkt 0.18 0.2 0.46 0.32 0.64 0.52
Pravá Direkt 0.2 0.14 0.42 0.36 0.62 0.5
Pravá Direkt 0.16 0.16 0.48 0.44 0.64 0.6
Pravá Direkt 0.2 0.14 0.48 0.38 0.68 0.52
Pravá Direkt 0.2 0.16 0.5 0.48 0.7 0.64
Pravá Direkt 0.16 0.14 0.54 0.44 0.7 0.58
Pravá Direkt 0.16 0.14 0.54 0.44 0.7 0.58
Levá Hák 0.18 0.14 0.46 0.36 0.64 0.5
Levá Hák 0.16 0.16 0.44 0.42 0.6 0.58
Levá Hák 0.16 0.18 0.52 0.34 0.68 0.52
Levá Hák 0.14 0.16 0.64 0.44 0.78 0.6
Levá Hák 0.16 0.1 0.44 0.56 0.6 0.66
Levá Hák 0.14 0.16 0.5 0.42 0.64 0.58
Levá Hák 0.12 0.12 0.54 0.6 0.66 0.72
Levá Hák 0.16 0.16 0.44 0.44 0.6 0.6
Levá Hák 0.14 0.14 0.46 0.4 0.6 0.54
Levá Hák 0.18 0.14 0.42 0.5 0.6 0.64
Pravá Hák 0.18 0.12 0.38 0.5 0.56 0.62
Pravá Hák 0.16 0.16 0.52 0.44 0.68 0.6
Pravá Hák 0.14 0.12 0.56 0.44 0.7 0.56
Pravá Hák 0.14 0.18 0.48 0.44 0.62 0.62
Pravá Hák 0.16 0.2 0.54 0.58 0.7 0.78
Pravá Hák 0.14 0.2 0.5 0.44 0.64 0.64
Pravá Hák 0.12 0.18 0.56 0.6 0.68 0.78
Pravá Hák 0.16 0.14 0.56 0.52 0.72 0.66
Pravá Hák 0.18 0.14 0.5 0.54 0.68 0.68
Pravá Hák 0.12 0.16 0.52 0.52 0.64 0.68
Levá Zvedák 0.12 0.16 0.62 0.52 0.74 0.68
Levá Zvedák 0.12 0.14 0.72 0.54 0.84 0.68
Levá Zvedák 0.16 0.18 0.52 0.6 0.68 0.78
Levá Zvedák 0.14 0.14 0.48 0.54 0.62 0.68
Levá Zvedák 0.14 0.14 0.82 0.52 0.96 0.66
Levá Zvedák 0.12 0.12 0.74 0.5 0.86 0.62
Levá Zvedák 0.16 0.12 0.58 0.54 0.74 0.66
Levá Zvedák 0.16 0.1 0.54 0.6 0.7 0.7
Levá Zvedák 0.14 0.14 0.64 0.54 0.78 0.68
Levá Zvedák 0.1 0.12 0.7 0.52 0.8 0.64
Pravá Zvedák 0.18 0.16 0.34 0.56 0.52 0.72
Pravá Zvedák 0.1 0.12 0.66 0.56 0.76 0.68
Pravá Zvedák 0.16 0.14 0.46 0.5 0.62 0.64
Pravá Zvedák 0.22 0.14 0.58 0.46 0.8 0.6
Pravá Zvedák 0.12 0.1 0.54 0.52 0.66 0.62
Pravá Zvedák 0.16 0.12 0.56 0.52 0.72 0.64
Pravá Zvedák 0.18 0.14 0.52 0.56 0.72 0.7
Pravá Zvedák 0.22 0.2 0.5 0.44 0.72 0.66
Pravá Zvedák 0.16 0.14 0.52 0.46 0.68 0.6
Pravá Zvedák 0.16 0.18 0.56 0.52 0.72 0.7

54
5 VÝSLEDKY
5.1 Srovnání vstupního a výstupního měření
Ke zpracování výsledků byl použit program Microsoft Excel a program MatLab. Základní
srovnání mezi hodnotami před a po tréninku bude provedeno podle průměrů těchto hodnot:

Průměry hodnot Direkt Hák Zvedák Všechny Levá Pravá

Průměr z času reakce
vstup 0,196 0,152 0,151 0,166 0,16 0,172
Průměr z času reakce
výstup 0,154 0,153 0,14 0,149 0,144 0,153
Průměr z rychlosti úderu
vstup 0,454 0,499 0,58 0,511 0,515 0,506
Průměr z rychlosti úderu
výstup 0,368 0,475 0,526 0,456 0,434 0,478
Průměr z celkového času
vstup 0,652 0,651 0,732 0,678 0,676 0,68
Průměr z celkového času
výstup 0,522 0,628 0,667 0,605 0,578 0,63

Pokud zprůměrujeme všechny časy a budeme brát v úvahu celkový tréninkový efekt je
jasně vidět kladný dopad tréninku. Všechny časy jsou v celkovém průměru po absolvování
dvouměsíčního tréninku nižší než před tréninkem. Zejména se zlepšila rychlost reakce, což
vede i ke zlepšení celkového času.

55
 Podrobný přehled
Průměr z Čas reakce (vstupní
měření)
Pravá
Zvedák

Průměr z Čas reakce (výstupní

měření)
Levá
Průměr z Rychlost úderu (vstupní
Pravá měření)
Hák

Průměr z Rychlost úderu (výstupní

Levá měření)

Pravá Průměr z Celkový čas (vstupní

měření)
Direkt

Levá Průměr z Celkový čas (výstupní

měření)
0 0.1 0.2 0.3 0.4 0.5 0.6 0.7 0.8 0.9

Na první pohled je vidět, že průměry časů naměřených po dvouměsíčním tréninkovém

období jsou znatelně nižší téměř ve všech případech.

5.2 Srovnání levé a pravé ruky

Mohou však nastat rozdíly v efektivitě tréninku v závislosti na ruce a typu úderu. Proto se
budeme jednotlivými skupinami dat zabývat v dalším zkoumání odděleně. Přitom
výsledky naměřené u úderů levé ruky se liší od výsledků naměřených na pravé ruce, jak je
vidět v následujících grafech. Bude tedy vhodné porovnat vliv tréninku na každou ruku
zvlášť.

56
5.3 Srovnání dle druhu úderu
Rozdílný vliv tréninku je také patrný u různých typů úderů. Ve všech případech je však
patrný pokles časů měřených po absolvování dvouměsíčního tréninku oproti časům
naměřených před tímto obdobím.

V případě direktu je vidět jasný pokles jak reakční doby, tak rychlosti úderu a trénink se
zdá být velmi úspěšný.

V případě háku nejsou výsledky zdaleka tak přesvědčivé, časy klesly málo a reakce se zdá
být dokonce pomalejší.

57
Zvedák podobně jako direkt vykazuje dobré výsledky tréninku, zvyšuje se rychlost úderu,
což vede ke zkrácení celkové doby úderu.

58
5.4 Testování hypotéz
Reakce Reakce Rychlost Rychlost Celkem Celkem
vstup výstup vstup výstup vstup výstup
p hodnota 0.0000015 0.061% 0.40% 1.17% 1.13% 9.53%
%
Normální NE NE NE NE NE ANO
rozdělení
Pro volbu statistické metody k ověření hypotéz je nutné nejdříve provézt ověření normality
vstupních dat. Pro ověření normality je využito Shapiro-Wilk testu. Hladina statistické
významnosti je zvolena 5 %.

Podle provedeného testu rozdělení vstupních dat neodpovídá ve všech případech

normálnímu rozdělení, protože hodnota p je ve většině případů menší než 5 %. Proto je
třeba použít pro následné testování hypotéz Mann-Whitney U-test. Hladina statistické
významnosti byla pro testy zvolena 5 %. Provedením Mann-Whitney U-testu mezi
hodnotami naměřenými před dvouměsíčním tréninkem a po něm byly získány p hodnoty,
které porovnáním se zvolenou hladinou rozhodnou o významnosti rozdílu dosaženého
tréninkem. U testů, kde vyšla hodnota p nižší než stanovená mez 5 % jsou rozdíly mezi
vstupním a výstupním měřením statisticky významné. U hodnot p vyšších než 5 % se
statistická významnost nepotvrdila.

Hypotéza H1. Test rozdílu času reakce mezi vstupním a výstupním měřením.

Čas reakce Rychlost úderu Celkový čas

p hodnota 1,55 % 1,71 % 0,006 %
(U=2249,5; Z=2,42) (U=2253,0; Z=2,38) (U=2562,5; Z=4,01)

Hypotéza H01 se zamítá, protože p = 1,55 % <5 %. Lze se přiklonit k hypotéze H 1. Vlivem
specifického tréninku se reakční čas boxera zkrátí.

Hypotéza H2. Test rozdílu času reakce mezi levou a pravou rukou.

Levá, pravá vstupní Levá, pravá výstupní

p hodnota 25,98 % 36,71%

(U=375; Z=-1,13) (U=509,0; Z=0,90)

59
Hypotézu H02 nelze zamítnout, protože hodnoty p = 25,98 a 36,71 %> než stanovená mez
5 %. Proto platí hypotéza H02. Není významný rozdíl mezi reakčními časy levé a pravé
ruky.

Hypotézy H3, H4, H5. Test srovnání tréninkového efektu na reakční čas u jednotlivých druhů
úderů.

Čas reakce Rychlost úderu Celkový čas

Direkt 0,11% 0,076% 0,001%
(U=316,5; Z=3,25) (U=324,5; Z=3,37) (U=363,5; Z=4,23)
Hák 93,32% 26,33% 20,0%
(U=196,5; Z=0,63) (U=241,5; Z=0,26) (U=247,5; Z=1,28)
Zvedák 93,73 % (U=51,5; 6,55 % (U=268,0; 0,39 % (U=365,5;
Z=0,08) Z=1,84) Z=2,88)

U testů, kde vyšla p hodnota nižší než stanovená mez 5 % jsou rozdíly mezi vstupními a
výstupními časy reakce, rychlosti úderu a celkového času pro dané typy úderů statisticky
významné (zelená čísla). Tréninkový efekt byl statisticky významný u direktu ve všech
časech. Proto se H03 zamítá a platí alternativní H3. U direktu je signifikantní rozdíl mezi
reakčním časem před a po tréninku. V případě háku se tréninkový efekt statisticky
neprokázal. Proto platí H04. Reakční čas se po tréninku signifikantně neliší. U zvedáku se
výrazné zlepšení v čase reakce a rychlosti úderu statisticky neprokázalo, ale v celkovém
součtu časů prokazatelný efekt byl. Nicméně pro srovnání reakčních časů před a po
tréninku platí H05. Reakční čas se po tréninku signifikantně neliší.

60
6 DISKUZE
Při hledání vhodného způsobu testování reakční rychlosti pro účely této práce, bylo nutné
vypořádat se s několika požadavky. Jednak s tím, aby test odpovídal potřebám boxu tzn.
byl schopný měřit reakční rychlost při specifických pohybech typických pro tento sport a
také s tím, aby byl dostupný mimo prostory fakulty. Měření reakční rychlosti probíhalo v
prostředí, které je boxerovi vlastní a v pohybech, které pravidelně provádí v tréninku.
Většina studií zabývající se reakční rychlostí boxerů toto nezohledňuje. Například Bianco
et al. (2008), (2011), použil k testování rozdílů v reakčních časech mezi amatérskými a
profesionálními boxery, nebo mezi boxery a boxerkami, neuropsychologický software
CogSport. Ten se s úspěchem využívá ve sportovní medicíně ke sledování stavu
kognitivních funkcí po otřesech mozku. Měří se motorické funkce, reakční doba,
pozornost a paměť. Stejně tak jej použil ve své studii Darby et al. (2014) k předpovědi
výsledků amatérské soutěže boxu na základě reakčních časů zjištěných před turnajem.
Tento druh testování je založený na měření základních kognitivních předpokladů, ale
nezohledňuje roky strávené při tréninku specifických dovedností. Je jasné, že když se proti
sobě postaví dva netrénovaní boxeři, vyhraje ten s rychlejší reakcí. Ale postaví-li se proti
sobě dva trénovaní borci, vyhraje ten lépe připravený. To je dáno tím, že boxeři musí
reagovat nejen rychle, ale také účelně. Tato práce je zaměřená na ověření tréninku ve
specifické oblasti. Proto i způsob měření se jí snaží co nejvíce přiblížit. Dalším
požadavkem byla dostupnost testu při tréninkové skupině ve Staré Boleslavi.
Nejschůdnější cestou proto bylo, pro zhodnocení reakčních časů vlivem tréninku u boxerů,
navrhnout specifický test s pomocí přenosového zařízení. Tento způsob testování
zachycuje tři komponenty reakční doby. Těmito komponentami jsou reakční čas, tj. doba,
která uplyne od vzniku podnětu do začátku motorické odpovědi, rychlost samotné
motorické odpovědi a celkovou dobu reakce složenou z předešlých dvou komponent. Toho
lze dobře využít pro testování v boxu, protože to umožňuje měřit a porovnávat jednotlivé
druhy úderů specifické pro tento sport, nehledě na jejich technickou složitost provedení.
Jinak řečeno, dovoluje porovnávat pouze reakční časy bez započítání doby trvání úderu.
To je určující pro zhodnocení efektu tréninku na reakční rychlost. Dále lze zjistit, jaký
druh úderu je z hlediska rychlosti reakce a akční rychlosti pro boxera nejoptimálnější. A
podle toho uzpůsobit trénink a taktiku. Zároveň tento druh testování je dostatečný pro
zhodnocení vlivu tréninku před a po určitém časovém období. Je faktem, že nepatří mezi
standardizované testy reakční rychlosti, ale v tomto případě to nehraje významnou roli,

61
protože výsledky slouží k ověření funkčnosti konkrétního souboru cvičení pro konkrétního
boxera. Nebudou tedy porovnávány s jinými výsledky testování rychlosti reakce, ani z
těchto výsledků nebudou vytvářeny teorie. Nevýhodou tohoto způsobu testování je jeho
náročnost na technické vybavení a způsob vyčtení dat, který nevylučuje chybu. Při
celkovém zhodnocení úspěšnosti a porovnáním průměrných hodnot lze říci, že vlivem
dvouměsíčního tréninku se rychlost reakce boxera zlepšila. To, že trénink byl úspěšný, je
dobře vidět i z grafu celkového srovnání. Rozdíly mezi reakčními časy u levé a pravé ruky
zde jsou. Při celkovém srovnání vstupních a výstupních hodnot je levá ruka rychlejší ve
všech typech úderu. Výsledky však nedosáhly statistické významnosti. K podobným
výsledkům došel i Loturco et al. (2015) při testování rozdílu reakčních časů na vizuální
podnět brazilských boxerů mezi levým a pravým direktem. Brazilští boxeři měly
statisticky významně kratší reakční časy při úderu levým direktem. Po zhodnocení rozdílů
v reakcích mezi jednotlivými údery je jasné, že v případě direktu můžeme hovořit o
pozitivním přínosu tréninkových metod. Statisticky se podařilo prokázat významné
zlepšení, jak v času reakce, tak v rychlosti provedení úderu. To samozřejmě vede ke
zlepšení celkové doby reakce. Tyto výsledky můžou být dány tím, že direkty jsou v boxu
nejčastěji používané údery a v tréninku je jim věnována největší pozornost. V případě
háku tréninkový efekt nebyl zdaleka tak úspěšný. Účinek tréninku se nepodařilo statisticky
prokázat. Rozdíly nejsou markantní ani z naměřených hodnot. Drobné zlepšení je pouze
v případě levého háku. U pravého háku je průměr výstupních hodnot stejný. V případě
zvedáku je situace složitější. Z průměrů naměřených hodnot u levého zvedáku nedošlo ke
snížení času reakce, ale došlo zde vlivem zlepšení techniky ke zvýšení rychlosti úderu. U
pravého zvedáku došlo k drobnému zlepšení jak času reakce, tak rychlosti úderu. To
v celkovém součtu výsledků a porovnání vstupních a výstupních měření vedlo k statisticky
významnému zlepšení celkové doby úderu. Pro interpretování výsledků je důležité vzít
také v úvahu sílu úderu, protože snížením času pro kumulaci energie do úderu zkrátím
dobu trvání úderu. Tato komponenta byla ponechána čistě na boxerovi, protože úderový cíl
neobsahoval zařízení pro měření síly úderu. Stejně tak vzdálenost byla ponechána čistě na
boxerovi, zaujímal tak pro něj optimální vzdálenost. Tato skutečnost by hrála roli
v případě porovnávání celkové doby reakce mezi více boxery, kdy vzdálenost od cíle by
musela být stále stejná. Další věcí je fakt, že byla provedena pouze dvě měření. Jedno na
začátku a druhé na konci. To jistým způsobem zvýhodňuje druhé měření, byť bylo
provedeno s dvouměsíčním odstupem, ale boxer už věděl, co očekávat. Z toho vyplývají
doporučení pro příští testování. Instalovat do úderového cíle zařízení pro měření síly úderu

62
a stanovit hodnotu minimální síly úderu. Provést více měření na začátku a na konci
tréninkového období.

63
7 ZÁVĚR
Cílem mé bakalářské práce bylo shrnout teoretické poznatky o reakční rychlosti a
vypracovat soubor cvičení, který bude stimulovat reakční rychlost v prostředí specifickém
pro box. Navržená cvičení následně aplikovat po dobu dvou měsíců v tréninku a měřením
ověřit, zda tyto cvičení měla vliv na zkrácení reakční doby. Teoretickou část jsem rozdělil
do několika částí. V první části jsem se snažil zachytit podstatu sportu jakým je box. Jeho
historii, charakteristiku, pravidla a jednotlivé faktory ovlivňující výkon. Druhá část se
zabývá motorickými schopnostmi, kde je hlavní pozornost věnována akční a reakční
rychlostní schopnosti. Závěrem této části je shrnutí poznatků o reakční rychlosti a popis,
kde a jakým způsobem se rychlostní schopnosti projevují v boxu. Třetí část popisuje
organizaci sportovního tréninku a jednotlivé metody řešící trénink rychlostních schopností.
Na konci části je uveden soubor cvičení pro trénink reakční rychlosti v boxu. Výzkumná
část se věnuje samotnému testování reakční rychlosti a interpretaci výsledků.
Z teoretických poznatků je jasné, že rychlost reakce je klíčovou schopností ovlivňujících
výkon v boxu. Proto není pochyb o důležitosti zařazení cvičení na rozvoj reakce do
přípravy boxera. Složitost tréninku reakční rychlosti spočívá v tom, že celkovou dobu
reakce ovlivňuje mnoho komponent. Percepce, transformace na vjem, doba rozhodování,
motorická odezva a rychlost přenosu signálu nervovými vlákny. Všechny tyto komponenty
přispívají svým časem do celkové doby reakce. Proto se jako ideální jeví cvičení, která
svým charakterem, dobou trvání a vnějšími podmínkami nejvíce blíží zápasovým situacím.
Nejlepší pro box jsou cvičení s partnerem, která v sobě zahrnují specifické stimuly a
specifické pohybové odpovědi. Je sice hezké pro zpestření cvičit chytání reakčního míčku,
nebo rychle reagovat zmáčknutím tlačítka při hraní videoher, ale pro box jsou tyto
dovednosti vedlejší. Jestliže má boxer nejen rychle, ale také účelně reagovat, musí rozvíjet
své reakce na specifické stimuly. Z tohoto důvodu jsou cvičení s partnerem nenahraditelná.
Z výsledků výzkumné části je patrné, že při aplikování těchto cvičení po dobu dvou
měsíců došlo k celkovému zlepšení reakční rychlosti boxera. Průměrné časy jak reakce,
tak rychlosti úderu se zlepšily, tím pádem se zlepšil i celkový čas. Tyto rozdíly mezi
vstupním a výstupním měřením se ukázaly jako statisticky významné. U srovnání mezi
levou a pravou rukou je patrné, že levá ruka je rychlejší v reakčních časech jak při
vstupním, tak i výstupním měření. Avšak tyto rozdíly nebyly statisticky prokázány. Byly
zpozorovány také dílčí rozdíly v reakčních časech pro jednotlivé údery. Výrazné zlepšení
nastalo v reakčních časech při provádění přímých úderů, kde se také zlepšili všechny

64
měřené časy. Průměrný čas reakce se zlepšil z 0,196 na 0,154 s, průměrná rychlost úderu
se zlepšila z 0,511 na 0,456 s a průměrný celkový čas z 0,678 na 0,605 s. Toto zlepšení se
také ukázalo jako statisticky významné. U ostatních druhů úderů k určitému zlepšení sice
došlo, ale nebylo tak výrazné. Zde se podařilo statisticky významný rozdíl prokázat pouze
u zvedáku, a to z důvodu zlepšení techniky, která svým dílem pozitivně ovlivnila celkový
čas. Z toho vyplývá, že reakční časy se mohou lišit v závislosti na druhu zvolené techniky.
Tato zjištění mohou v praxi napovědět, kam směřovat vedení tréninku, který druh úderu
z hlediska reakce boxerovi sedne, a který je naopak slabší. Toho lze využít při budování
taktiky a celkové strategie boxera. Celkově mohu říci, že zpracovaný soubor cvičení
aplikovaný v tréninku byl úspěšný a lze jej použít pro trénink reakční rychlosti v boxu.
Tato práce může poskytnout určitou inspiraci a doporučení trenérům boxu při tvorbě
tréninkových programů.

65
REFERENČNÍ SEZNAM:

ANDO, Soichi, Noriyuki KIDA a Shingo ODA. Practice Effects on Reaction Time for
Peripheral and Central Visual Fields. Perceptual and Motor Skills. 2016, 95(3), 747-751.
DOI: 10.2466/pms.2002.95.3.747. ISSN 0031-5125. Dostupné také z:
http://journals.sagepub.com/doi/10.2466/pms.2002.95.3.747

ARUS, Emeric a Lester INGBER. Biomechanics of Human Motion: Applications in the

Martial Arts. Abingdon U.K.: CRC Press, 2012. ISBN 1466563230.

BIANCO, M, M FERRI, C FABIANO, et al. Baseline simple and complex reaction times
in female compared to male boxers. The Journal of Sports Medicine and Physical Fitness.
2011, 51(2), 292-8.

BIANCO, Massimiliano, Matteo FERRI, Carmela FABIANO, et al. Comparison of

Baseline Neuropsychological Testing in Amateur Versus Professional Boxers. The
Physician and Sportsmedicine. 2015, 36(1), 95-102. DOI: 10.3810/psm.2008.12.17. ISSN
0091-3847. Dostupné také z:
http://www.tandfonline.com/doi/full/10.3810/psm.2008.12.17

BOROVIAN, Michal. Intenzita obrany z hlediska fyzikálního účinku techniky. Zlín, 2009.
Diplomová práce. UTB ve Zlíně, Fakulta aplikované informatiky, 2009. Vedoucí práce
Zdeněk Maláník.

BOULINGUEZ, Philippe, Sébastien BARTHÉLÉMY a Bettina DEBU. Influence of the

Movement Parameter to Be Controlled on Manual RT Asymmetries in Right-Handers.
Brain and Cognition. 2000, 44(3), 653-661. DOI: 10.1006/brcg.2000.1234. ISSN
02782626. Dostupné také z:
https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S027826260091234X

ČELIKOVSKÝ, Stanislav. Antropomotorika pro studující tělesnou výchovu: celostátní

vysokoškolská učebnice pro posluchaqče fakult tělesné výchovy a sportu ... 3., přeprac.
vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. Učebnice pro vysoké školy (Státní
pedagogické nakladatelství). ISBN 80-042-3248-5.

CHAABÈNE, Helmi, Montassar TABBEN, Bessem MKAOUER, et al. Amateur Boxing:

Physical and Physiological Attributes. Sports Medicine. 2015, 45(3), 337-352. DOI:
10.1007/s40279-014-0274-7. ISSN 0112-1642. Dostupné také z:
http://link.springer.com/10.1007/s40279-014-0274-7

DARBY, D., J . MORIARITY, R . PIETRZAK a J . KUTCHER. Prediction of winning

amateur boxers using pretournament reaction times. THE JOURNAL OF SPORTS
MEDICINE AND PHYSICAL FITNESS [online]. 2014, 1. 6. 2014, (54), 340-346 [cit.
2019-11-03]. Dostupné z:
https://www.researchgate.net/publication/261748170_Prediction_of_winning_amateur_bo
xers_using_pretournament_reaction_times

66
DAVIS, Philip, Peter R. BENSON, James D. PITTY, Andrew J. CONNORTON a Robert
WALDOCK. The Activity Profile of Elite Male Amateur Boxing. International Journal
of Sports Physiology and Performance. 2015, 10(1), 53-57. DOI: 10.1123/ijspp.2013-
0474. ISSN 1555-0265. Dostupné také z:
https://journals.humankinetics.com/view/journals/ijspp/10/1/article-p53.xml

DOBRÝ, Lubomír a Bohdan SEMIGINOVSKÝ. Sportovní hry: Výkon a trénink. Praha:

Olympia, 1988. ISBN (brož.).

DONALD, White. Roman Athletics. Expedition Magazine. 2. 1985(27). Dostupné také z:

https://www.penn.museum/sites/expedition/roman-athletics/

DONDERS, F.C. On the speed of mental processes. Acta Psychologica. 1969, 30, 412-
431. DOI: 10.1016/0001-6918(69)90065-1. ISSN 00016918. Dostupné také z:
https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/0001691869900651

DOVALIL, Josef. Lexikon sportovního tréninku. 2., upr. vyd. Praha: Karolinum, 2008.
ISBN 978-80-246-1404-5.

DOVALIL, Josef. Výkon a trénink ve sportu. 2. vyd. Praha: Olympia, 2005. ISBN 80-703-
3928-4.

DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie: pro předmět Základy anatomie a fyziologie člověka. 3.

přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada Publishing, 2019. ISBN 978-80-271-2111-
3.

FROEBERG, Seven. The relation between the magnitude of stimulus and the time of
reaction. 1907, , 1-38. Dostupné také z: https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?
id=mdp.39015082031165&view=1up&seq=7

GALTON, Francis. 'Exhibition of instruments (1) for testing the perception of differences
of tint, and (2) for determining reaction-time.'. Journal of the Anthropological Institute.
1890, 1890(19), 27-9. Dostupné také z: http://galton.org/essays/1890-1899/galton-1890-
tint.pdf

GOLDMAN, Herb. Boxing Sanctioning Bodies: A Brief Chronology and Rundown

[online]. 1998 [cit. 2020-04-10]. Dostupné z: http://www.ibroresearch.com/boxing-
sanctioning-bodies-a-brief-chronology-and-rundown/

GRADOPOLOV, K. V. Rohování. Praha: Pražské tiskárny, 1954.

301114-36192/2/52/III/2-13.

GRASGRUBER, Pavel a Jan CACEK. Sportovní geny. Brno: Computer Press, 2008.
ISBN 978-80-251-1873-3.

GREEN, Thomas A. Martial arts of the world: an encyclopedia Volume One: A–Q. Santa
Barbara, California: ABC-CLIO, 2001. ISBN ISBN 1-57607-150-2.

67
HANON, Christine, Jean SAVARINO a Claire THOMAS. Blood Lactate and Acid-Base
Balance of World-Class Amateur Boxers After Three 3-Minute Rounds in International
Competition. Journal of Strength and Conditioning Research. 2015, 29(4), 942-946. DOI:
10.1519/JSC.0000000000000736. ISSN 1064-8011. Dostupné také z:
http://journals.lww.com/00124278-201504000-00012

HAUSER, Thomas, Nigel COLLINS, Arthur KRYSTAL, Ron OLVER, Jeffrey T.

SAMMONS a E. C. WALLENFELD. Boxing: History. Encyclopædia Britannica [online].
19.3.2020 [cit. 2020-04-10]. Dostupné z: https://www.britannica.com/sports/boxing

HAVEL, Zdeněk a Jan HNÍZDIL. Rozvoj a diagnostika rychlostních schopností. Ústí nad
Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2010. ISBN 978-80-7414-323-6.

HICK, W. E. On the Rate of Gain of Information. Quarterly Journal of Experimental

Psychology. 2018, 4(1), 11-26. DOI: 10.1080/17470215208416600. ISSN 0033-555X.
Dostupné také z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1080/17470215208416600

HOHMANN, Andreas, Martin LAMES a Manfred LETZELTER. Úvod do sportovního

tréninku. Prostějov: Sport a věda, 2010. ISBN 978-80-254-9254-3.

JANELA, Mike. Fan Choice Record: Fastest martial arts punch. Guinness World Records
[online]. 2013 [cit. 2019-11-03]. Dostupné z:
https://www.guinnessworldrecords.com/news/2013/8/fan-choice-record-august-9-50361

KOSINSKI, Robert J. A Literature Review on Reaction Time: Kinds of Reaction Time

Experiments [online]. 2012 [cit. 2020-04-13]. Dostupné z:
https://pdfs.semanticscholar.org/2cc7/2c884223f51be27e0e536d1fb19c1779f513.pdf?
_ga=2.33429374.177445831.1586774937-527244739.1569758012

KÖSSL, Jiří, Jan ŠTUMBAUER a Marek WAIC. Kapitoly z dějin tělesné kultury. Praha:
Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2018. ISBN 978-80-246-3420-3.

KROLL, Walter. Effects of Local Muscular Fatigue Due to Isotonic and Isometric
Exercise Upon Fractionated Reaction Time Components. Journal of Motor Behavior.
1973, 5(2), 81-93. DOI: 10.1080/00222895.1973.10734953. ISSN 0022-2895. Dostupné
také z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/00222895.1973.10734953

KUBÁNEK, Miroslav, Elenko SAVOV a Michal VÍT. Inovace SEBS a ASEBS: Teorie a
didaktika úpolových sportů - box [online]. 2013 [cit. 2020-04-11]. Dostupné z:
https://www.fsps.muni.cz/inovace-SEBS-ASEBS/elearning/didaktika-box/sportovni-
trenink/psychologicka

KUSIOR, Adam a Philip JUN. AIBA COACH MANUAL. AIBA – International Boxing
Association, 2011. Dostupné také z:
https://d21c25674tgiqk.cloudfront.net/2019/01/AIBA-Coach-Regulations-
Manual_WEB_2019_01-1.pdf

68
LEHNERT, Michal, Martin KUDLÁČEK, Pavel HÁP, et al. Sportovní trénink I [online].
Univerzita Palackého v Olomouci, 2014 [cit. 2019-11-03]. ISBN ISBN 978-80-244-4330-
0 (e-kniha). Dostupné z: https://publi.cz/books/148/Cover.html

LEHNERT, Michal. Trénink kondice ve sportu. Olomouc: Univerzita Palackého v

Olomouci, 2010. ISBN 978-80-244-2614-3.

LEVITT, Stuart a Bernard GUTIN. Multiple Choice Reaction Time and Movement Time
during Physical Exertion. Research Quarterly. American Association for Health, Physical
Education and Recreation. 2013, 42(4), 405-410. DOI:
10.1080/10671188.1971.10615088. ISSN 1067-1188. Dostupné také z:
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/10671188.1971.10615088

LOTURCO, Irineu, Emerson FRANCHINI a Cesar Cavinato CAL ABAD. A

Comparative Study of Specific Reaction Time in Elite Boxers: Differences between Jabs
and Crosses. Journal of Athletic Enhancement. 2015, 04(03). DOI: 10.4172/2324-
9080.1000199. ISSN 23249080. Dostupné také z: http://scitechnol.com/a-comparative-
study-of-specific-reaction-time-in-elite-boxers-differences-between-jabs-and-crosses-
2k9w.php?article_id=3713

MALÝ, Karel a Michal VÍT. Inovace SEBS a ASEBS: Box [online]. 2013 [cit. 2020-04-
10]. Dostupné z: https://www.fsps.muni.cz/inovace-SEBS-ASEBS/elearning/box

MALÝ, Tomáš a Josef DOVALIL. Doplňkový odpor v tréninku rychlostních schopností.

Praha: Mladá fronta, 2016. Edice Českého olympijského výboru. ISBN 978-80-204-4274-
1.

MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita

Palackého, 2005. ISBN 80-244-0981-X.

MILLER, Jeff O. a Kathy LOW. Motor processes in simple, go/no-go, and choice reaction
time tasks: A psychophysiological analysis. Journal of Experimental Psychology: Human
Perception and Performance. 2001, 27(2), 266-289. DOI: 10.1037/0096-1523.27.2.266.
ISSN 1939-1277. Dostupné také z: http://doi.apa.org/getdoi.cfm?doi=10.1037/0096-
1523.27.2.266

MIŇOVSKÝ, Filip. Box: vybavení, technika úderů, trénink, psychologická příprava.

Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-0803-5.

MORRIS, A. a P. V. HAMILTON. Visual Acuity and Reaction Time in Navy Fighter

Pilots [online]. In: . 1986 [cit. 2019-11-03]. Dostupné z:
https://apps.dtic.mil/dtic/tr/fulltext/u2/a178485.pdf

Nábytkářský informační systém: Antropometrické body měřené v rámci výzkumu na

Ústavu nábytku designu a bydlení MENDELU Brno (2010 -2012). NIS-Nábytkářský
informační systém [online]. Brno: Ústavu nábytku, designu a bydlení MENDELU BRNO,

69
2013, 2010-2012 [cit. 2019-11-03]. Dostupné z:
http://www.n-i-s.cz/cz/antropometrie/page/34/

NAKAMURA, Byron J. Boxing in the Ancient World. The Cambridge Companion to

Boxing. Cambridge University Press, 2019, 2019-1-31, , 22-33. DOI:
10.1017/9781107415355.003. ISBN 9781107415355. Dostupné také z:
https://www.cambridge.org/core/product/identifier/9781107415355#CN-bp-1/type/
book_part

NOVÁK, Jindřich, Otakar SKOUPÝ a Ivan ŠPIČKA. Sebeobrana a zákon. Praha: Klavis,
1991. Brána. ISBN 80-900-3380-6.

OREL, Miroslav a Věra FACOVÁ. Člověk, jeho mozek a svět. Praha: Grada, 2009. Psyché
(Grada). ISBN 978-80-247-2617-5.

PERIČ, Tomáš. Sportovní příprava dětí. Nové, aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2012. Děti a
sport. ISBN 978-80-247-4218-2.

PERIČ, Tomáš. Sportovní příprava dětí. Nové, aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2012. Děti a
sport. ISBN 978-80-247-4219-9.

PLECEROVÁ, Veronika a Yvetta PUŽEJOVÁ. Psychologie osobnosti [online]. Střední

zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická České Budějovice, 2016 [cit.
2020-04-12]. ISBN 978-80-88058-82-3. Dostupné z:
https://publi.cz/books/369/Cover.html

PRAVIDLA BOXU ČESKÉ UNIE BOXERŮ PROFESIONÁLŮ [online]. 2013 [cit. 2020-
04-14]. Dostupné z: https://www.cubp.eu/pravidla

QINGMING, Li. Engineers prove that ' Hitman' Hatton packs a mighty punch [online].
2007 [cit. 2020-04-13]. Dostupné z:
https://www.manchester.ac.uk/discover/news/engineers-prove-that--hitman--hatton-packs-
a-mighty-punch/

REGULI, Zdenko a Michal VÍT. Dějiny úpolových sportů [online]. Brno: Fakulta
sportovních studií Masarykovy univerzity, 2014 [cit. 2020-04-10]. ISBN 978-80-210-
7360-9. Dostupné z: http://www.fsps.muni.cz/impact/dejiny-upolovych-sportu/uvod/

ROUBÍČEK, Vladimír. Základní (průpravné) úpoly. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství, 1980.

SANDERS, A. F. Elements of human performance: reaction processes and attention in

human skill. Mahwah, N.J.: Lawrence Erlbaum Associates, 1998. ISBN 08-058-2052-3.

SCHMITZ, Leonhard. PUGILATUS [online]. [cit. 2020-04-10]. Dostupné z:

http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/secondary/SMIGRA*/Pugilatus.html

70
SELIGER, Václav, Richard VINAŘICKÝ a Zdeněk TREFNÝ. Fysiologie tělesných
cvičení: Učebnice pro fakulty tělesné výchovy a sportu. Praha: Avicenum, zdravotnické
nakladatelství, n. p., 1980. ISBN 08-029-80.

ŠKVAŘIL, Jan. Pravděpodobnostní model spontánní vzruchové aktivity neuronu.

Kybernetika. 1968, 4(2), 169-182. Dostupné také z:
https://dml.cz/bitstream/handle/10338.dmlcz/124925/Kybernetika_04-1968-2_10.pdf

SLEPIČKA, Pavel, Václav HOŠEK a Běla HÁTLOVÁ. Psychologie sportu. Vyd. 2.

Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1602-5.

SMUTNÁ, Markéta. Rozvoj zrakové a sluchové percepce u dětí předškolního věku.

Olomouc, 2011. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická
fakulta. Vedoucí práce Mgr. Jana Bartoňová.

SOULES, Sean. Biomechanics of Boxing [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné z:

https://biomechanicsofboxing.weebly.com/

SOUTĚŽNÍ PRAVIDLA AOB: AIBA OPEN BOXING COMPETITION RULES [online].

2017 [cit. 2020-04-14]. Dostupné z:
http://www.czechboxing.cz/data/document/file/soutezni-pravidla-aob-26.04.2017-
schvalena-7.9.2017.pdf

STRAUS, J. a F. DANKO. Reakční čas na náhodný podnět vyžadující komplexní

motorickou odezvu – pilotní studie. Pohybové ústrojí: Pokroky ve výzkumu, diagnostice a
terapii. Praha: PeMa, 2009, 16(1+2), 52-63. ISSN 1212-4575. Dostupné také z:
http://www.pojivo.cz/pu/PU_12_2009.pdf

WALILKO, T J, D C VIANO a C A BIR. Biomechanics of the head for Olympic boxer

punches to the face. British Journal of Sports Medicine [online]. 2005, 23. 9. 2005, 39,
710-719 [cit. 2019-11-03]. DOI: 10.1136/bjsm.2004.014126. Dostupné z:
https://bjsm.bmj.com/content/39/10/710#

WELFORD, Alan Traviss. Reaction times. New York: Academic Press, 1980, 418 s.
ISBN 9780127428802.

WELLS, George R. The influence of stimulus duration on reaction time. The

Psychological Monographs. 1913, 15(5), i-69. DOI: 10.1037/h0093070. ISSN 0096-9753.
Dostupné také z: http://doi.apa.org/getdoi.cfm?doi=10.1037/h0093070

ZVONAŘ, Martin a Igor DUVAČ. Antropomotorika pro magisterský program tělesná

výchova a sport. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5380-9.

71
PŘÍLOHY

Příloha 1

Informace účastníkům o výzkumu

Název školního výzkumu: Metody a formy tréninku reakční rychlosti v boxu

Název a adresa fakulty: Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity, Kamenice 5,

62500 Brno

Řešitel práce: Michal Jordán, učo. 469580, m.jor@seznam.cz, telefon 737460829

Obor: Speciální edukace bezpečnostních složek

Odborný garant: Mgr. Tomáš Vespalec, Ph.D., katedra kineziologie, vespa@mail.muni.cz,

telefon 549 49 6670

Cíl výzkumu: Měřením ověřit funkčnost aplikovaného souboru cvičení na reakční rychlost
v boxu.

Průběh výzkumu: Výzkum bude probíhat ve sportovní hale. Testovaná osoba se postaví
před boxovací pytel a po určené signalizaci udeří do pytle předem domluveným
způsobem. Testovat se budou tři druhy úderů, každou rukou zvlášť. Na každý úder bude
10 pokusů. Celý průběh testování bude nahráván na kameru. Tyto záznamy budou sloužit
k vyhodnocování výsledků.

Ochrana osobních údajů: Videozáznamy budou použity jen pro účely této práce a nebudou
nikde jinde zveřejňovány. Přístup k nim bude mít pouze řešitel práce, který je povinen
zachovávat důvěrnost těchto údajů. Pro ilustraci měření budou použity jen ty fotografie, ze
kterých nebude možná identifikace testované osoby. Testované osoby mají právo se
seznamovat s údaji pořízenými z videozáznamů.

Dobrovolnost: Zapojení testované osoby do výzkumu je založeno na dobrovolnosti a

možnosti kdykoliv bez udání důvodu výzkum opustit.

72
Příloha 2

Prohlášení a souhlas účastníků s jejich účastí v tomto výzkumu

„Prohlašuji, že jsem byl informován a pochopil jsem smysl, a způsob svého zapojení do
tohoto výzkumu. Souhlasím se zapojením do tohoto výzkumu, zapojuji se dobrovolně a bez
nátlaku. Souhlasím s publikací výsledků výzkumu, které neumožní identifikaci mé osoby.
Svůj souhlas se zapojením do výzkumu potvrzuji svým podpisem.“

Jméno a příjmení:

Místo:

Datum:

Podpis:

Informace o výzkumu a odpovědi na dotazy poskytl

Jméno a příjmení:

Místo:

Datum:

Podpis:

73