KONSTRUOVÁNÍ STROJŮ Strojní Součásti VUT Brno

Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně
Ústav konstruování
KONSTRUOVÁNÍ STROJŮ
strojní součásti
Přednáška 1
Obsah
Informace o kurzu
• Cíl, osnova a hodnocení kurzu. Učební texty.
Úvod do konstruování
• Strojní inženýrství a konstruování.
• Stroje a jejich částí.
• Postupy konstruování.
• Mezní stavy.
• Bezpečnost a návrhový součinitel.
Konstrukční materiály
• Výběr materiálu podle různých kritérií.
Poškozování při statickém zatěžování
• Koncentrace napětí. Součinitel tvaru.
• Mezní stav pružnosti. Koncepce dovolených napětí.
Informace
o kurzu
To the over 3500 of my students
who asked many good questions
of me, learned to ask them of
themselves, to answer them, and
then went on to make their Alma
Maters proud.
http://www.panoramtech.com/
CHARLES R. MISCHKE
Přednášející a cvičící
Přednášející – skupina A Přednášející – skupina B Přednášející – skupina C

Doc. Ing. Martin Hartl, Ph.D. Ing. Martin Vrbka, Ph.D. Ing. Michal Vaverka, Ph.D.
Ústav konstruování Ústav konstruování Ústav konstruování
A2-4.NP, kancelář 417 A2-4.NP, kancelář 407 A2-4.NP, kancelář 408
Tel.: 541 142 769 Tel.: 541 143 237 Tel.: 541 143 220
Email: hartl@fme.vutbr.cz Email: vrbka.m@fme.vutbr.cz Email: vaverka@fme.vutbr.cz
Konzultační hodiny: ÚT 14:00 - 15:00 Konzultační hodiny: PO 14:00 - 15:00 Konzultační hodiny: PO 14:00 - 15:00
Cvičící:
Ing. Michal Vaverka, Ph.D. skupiny: C27
Ing. Martin Vrbka, Ph.D. skupiny: B17
Ing. František Pražák, Ph.D. skupiny: A6, E95+E96, C22, C24, C26
Ing. Stanislav Jansa, CSc. skupiny: A1, A3, A5, A7, B11, B13, B15
Ing. Jan Medlík skupiny: A2, A4, A6, C21, C23, C25
Ing. Milan Klapka skupiny: C23, C25, E95+E96
Luboš Macek skupiny: B12, B14, B16
Michal Klimeš skupiny: B14, B16
Radek Pavlíček skupiny: A2, A4
Pavel Pazdera skupiny: C21, B12
Přednáška 1 - Informace o kurzu

Cíl kurzu
Cílem kurzu je seznámit studenty se základními strojními součástmi a metodikou
používanou při jejich návrhu. Jedná se především o analytické pevnostní výpočty
staticky a dynamicky namáhaných strojních součástí a spojů. Kurz integruje poznatky
získané v teoretických a technologických předmětech prvního stupně studia, zejména v
Základech konstruování, Nauce o materiálu, Statice a Pružnosti a pevnosti I.
Prerekvizity Korekvizity
Základy konstruování I (1zk) Konstruování strojů – převody (6kt)
Nauka o materiálu I (2ma) Konstruování strojů – mechanismy (6km)
Nauka o materiálu II (3ma)
Statika (3st)
Pružnost a pevnost I (4pp)
Týdenní rozsah kurzu a způsob jeho ukončení

3 h přednášek, 2 h cvičení, zápočet, zkouška (6 kreditů)

Učební text

Učební a referenční texty v českém jazyce
Učební texty
1. Boháček, F. a kol.: Části a mechanismy strojů I - Zásady konstruování, spoje. Brno,
VUT Brno 1997.
2. Boháček, F. a kol.: Části a mechanismy strojů II - Hřídele, tribologie, ložiska. Brno,
PC DIR 1996.
3. Dejl, Z.: Konstrukce strojů a zařízení I - Spojovací části strojů. Ostrava, Montanex
a.s. 2000.
Referenční texty
1. Leinveber, J., Vávra, P.: Strojnické tabulky. Úvaly, ALBRA 2003.
2. Kolář, D.: Části a mechanismy strojů: Konstrukční cvičení 1. Návody, podklady.
Brno, Zdeněk Novotný 2000.
Texty přednášek a cvičení (formát pdf) na Internetu

http://uk.fme.vutbr.cz/ nebo http://www.uk.fme.vutbr.cz/
jméno: student, heslo: vyuka0607

Webové stránky

Hodnocení kurzu
Podmínky udělení zápočtu
1. Aktivní účast na cvičeních. Tolerují se maximálně 2 omluvené absence bez náhrady.
2. Písemné vyřešení všech úloh zadaných během celého semestru, včetně příkladů
nedokončených na cvičení.
3. Absolvování dvou kontrolních testů, přičemž žádný z nich nesmí být hodnocen
klasifikačním stupněm F.
Podmínky pro získání zkoušky

1. Zkoušku tvoří test s úlohami s výběrem odpovědi sestavený z učiva probíraného na
přednáškách a cvičeních. Test probíhá u počítače prostřednictvím webového
rozhranní (zkouškový systém UK).
2. Výsledné hodnocení se skládá z hodnocení ze cvičení (20 %) a zkoušky (80 %).

Osnova kurzu
1. Úvod do konstruování
2. Poškozování při cyklickém zatěžování - mez únavy při nulovém středním napětí
3. Poškozování při cyklickém zatěžování - mez únavy při nenulovém středním napětí
4. Tření, mazání a opotřebení
5. Šrouby a šroubové spoje
6. Předepjaté šroubové spoje
7. Spoje svarové, lepené a nýtové
8. Valivá ložiska
9. Kluzná ložiska - základní pojmy a rovnice
10. Kluzná ložiska - výpočet
11. Mechanické pružiny
12. Spojky a brzdy
13. Setrvačníky

Mitsuoka Kit Car

Konstrukční inženýrství
CAD Nákup
Návrh Speciální
Design ANSYS materiálu
součástí materiály
RI Výpočtové a komponent Řízení a
nadstavby správa
Montážní
Analýzy
Virtuální projektové
instrukce
MKP
prototypy
Kinematika dokument.
Zadání a
Inženýrské
metody Prvotní
Předdipl. Diplomový
Finální Rapid Technická
prvotní Prototyp
konstruování návrh seminář
návrh
Prototyping diagnostika
koncepce seminář
sestavy sestavy
a projekt
Cenové Řízení a
analýzy 2D
správa
Standardní projektové
výkresy
a Výroba dokument.
katalogové Kusovníky
součásti
Údržba
Koncept Návrh Ověření Výroba Montáž
Provoz

Úvod do
konstruování
When I am working on a problem, I
never think about beauty. I think only
of how to solve the problem. But when
I have finished, if the solution is not
beautiful, I know it is wrong.
http://www.boeingphotostore.com/ RICHARD BUCKMINSTER FULLER
Strojní inženýrství a konstruování
Inženýrství (engineering) - využití vědeckých metod při přeměně přírodních zdrojů na
stavby, stroje, výrobky, systémy a procesy, které se uskutečňuje ve prospěch lidstva
(Encyclopaedia Britannica).
Inženýrské obory podle historického vývoje - stavební, strojní, elektrotechnické,
chemické, jaderné, enviromentální, …
Strojní inženýrství (mechanical engineering) - inženýrský obor zabývající se

návrhem, výrobou, instalací a provozem strojů (Encyclopaedia Britannica).
Konstruování (design) - proces transformace představ a myšlenek do podoby reálného

technického objektu (stroje).
Stroj (machine) - soustava tvořená mechanismy a dalšími součástkami, které

přeměňují, přenášejí nebo využívají energii, zatížení či pohyb ke stanoveným účelům.
Přednáška 1 - Úvod do konstruování

Stroje a jejich části
B2-Spirit, Boeing, rozpětí 51,6 m μ-stroj, Sandia National Laboratory, 50 μm
Stroj je synergistická soustava mnoha součástí.

Části strojů plní funkci:
● přenos normálové síly (valivá ložiska, hydrodynamická ložiska, ložiska s mezným
mazáním),
● přenos kroutícího momentu (převody ozubenými koly, řetězové a řemenové,
variátory),
● absorpce energie (pružiny, brzdy),
● těsnění.

Postupy konstruování Analýza trhu
Zadání
Koncept Over-the-wall Engineering (OTW)

● klasický konstrukční postup Specifikace
Koncepční návrh ● každý vykoná svoji činnost a poté pošle
Analýza produkt „over the wall“
● konstrukční proces je iterační a v Koncepční návrh
Modelování podstatě nekonečný
● jeho nedostatky se projevily v
Testování prototypu
osmdesátých letech minulého století
Vyhodnocení
Concurrent Engineering Detailní návrh
Úprava návrhu
● moderní konstrukční přístup
Konečné vyhodnocení ● návrh probíhá nikoliv sekvenčně, ale
simultánně Výroba
Výkresová dokumentace
● konstrukční proces je iterační, avšak
Příprava výroby počet iterací je menší než u OTW
Prodej
Výroba

Mezní stav
Pro funkci stroje, resp. strojní části je podstatné, aby deformace a porušování
nepřesáhly určitou hranici, po jejímž překročení nastává porucha (failure). Tato hranice
se často označuje jako mezní stav. Úlohou konstruktéra je předpovědět za jakých
okolností nastane mezní stav.
Běžný stav – stav, kdy na součást působí síly, součást se deformuje a možná i zjistitelně
porušuje, ale bez omezení funkce.
Mezní stav (MS) – stav, kdy deformace nebo porušení se mění z funkčně přípustných
na funkčně nepřípustné. Z Pružnosti a pevnosti známe tyto mezní stavy:
MS související s deformací těles: MS související s porušováním materiálu:
• MS deformace • tvárný lom
• MS pružnosti • křehký lom
• MS deformační stability • lom korozí pod napětím
• únavový lom
• creepový lom

Bezpečnost (součinitel bezpečnosti) a návrhový součinitel
Bezpečnost (factor of safety) k se vždy váže ke konkrétnímu meznímu stavu. Je vždy
bezrozměrná a v závislosti na mezním stavu je definována pomocí různých veličin.
Zpravidla je to napětí, síla nebo deformace.
Je-li k>1 pak konstrukce součásti je vyhovující
k<1 konstrukce součásti je nevyhovující a musí být změněna.
Čím je k vyšší, tím je konstrukce součásti bezpečnější.
k= mezní hodnota veličiny

maximální provozní hodnota veličiny
např. bezpečnost k MS pružnosti je definována: kk = Re
σ red
Návrhový součinitel (design factor) kn je deterministickým vyjádřením nepřesností a

nejistot vstupujících do výpočtu. Je bezrozměrný. Velikost návrhového součinitele
vychází ze zkušeností z technické praxe při návrhu součástí a sestav.
hodnota veličiny, při které dojde ke ztrátě funkce (MS)

kn =
dovolená hodnota veličiny

Stanovení návrhového součinitele
Pugsleyova metoda stanovení návrhového součinitele
(Pugsley, A. G.: The Safety of Structures. New York, Arnold 1966)
knsx návrhový součinitel zahrnující faktory A, B, C
knsy návrhový součinitel zahrnující faktory D, E
A kvalita materiálů, zpracování, údržby a kontroly
B kontrola nad zatížením a
Characteristic B=
C přesnost výpočtu a vstupních údajů vg g f p
⎧ 1.1 1.3 1.5 1.7
D stupeň nebezpečnosti vůči člověku A=vg
⎪vg
⎪g 1.2 1.45 1.7 1.95
C= ⎨
E ekonomický faktor ⎪f
⎪
⎩p
1.3
1.4
1.6
1.75
1.9
2.1
2.2
2.45
⎧ 1.3 1.55 1.8 2.05
⎪vg
A=g ⎪g
C= ⎨
1.45 1.75 2.05 2.35
kn = knsxknsy
⎪f 1.6 1.95 2.3 2.65
⎪
⎩p 1.75 2.15 2.55 2.95
⎧vg 1.5 1.8 2.1 2.4
⎪
A=f ⎪g
C= ⎨
1.7 2.05 2.4 2.75
⎪f 1.9 2.3 2.7 3.1
⎪
⎩p 2.1 2.55 3.0 3.45
⎧vg 1.7 2.15 2.4 2.75
Characteristica D= ⎪
ns s vs A=p ⎪g
C= ⎨
1.95 2.35 2.75 3.15
E=ns 1.0 1.2 1.4 ⎪f 2.2 2.65 3.1 3.55
⎪
E=s 1.0 1.3 1.5 ⎩p 2.45 2.95 3.45 3.95
a
E=vs 1.2 1.4 1.6 vg=very good, g=good, f=fair and p=poor
a A=quality of materials, workmanship, maintenance and inspection
vs=very serious, s=serious and ns=not serious B=control over load applied to part
D=danger to personnel C=accuracy of stress analysis, experimental data, or experience with
E=economic impact similar parts
Návrhový součinitel nosného lana výtahu
Ocelové lano je použito u výtahu dopravujícího osoby do 20. patra. Bezpečnostní spínač
povoluje přetížení výtahu o 50%. Jaký je návrhový součinitel lana?
A = vg ohrožení života
B = f - p možnost velkého přetížení
C = vg dáno řadou norem
D = vs může dojít k úmrtí osob a
Characteristic B=
E=s zákonné důsledky vg g f p
⎧ 1.1 1.3 1.5 1.7
⎪vg
A=vg 1.2 1.45 1.7 1.95
kn = knsx knsy = 1,6.1,5 = 2, 4
⎪g
C= ⎨
⎪f 1.3 1.6 1.9 2.2
⎪
⎩p 1.4 1.75 2.1 2.45
kn = 7,6 - 11,9 dle ANSI ⎧
⎪vg 1.3 1.55 1.8 2.05
A=g ⎪g
C= ⎨
1.45 1.75 2.05 2.35
⎪f 1.6 1.95 2.3 2.65
⎪
⎩p 1.75 2.15 2.55 2.95
⎧vg 1.5 1.8 2.1 2.4
⎪
A=f ⎪g
C= ⎨
1.7 2.05 2.4 2.75
⎪f 1.9 2.3 2.7 3.1
⎪
⎩p 2.1 2.55 3.0 3.45
⎧vg 1.7 2.15 2.4 2.75
Characteristica D= ⎪
ns s vs A=p ⎪g
C= ⎨
1.95 2.35 2.75 3.15
E=ns 1.0 1.2 1.4 ⎪f 2.2 2.65 3.1 3.55
⎪
E=s 1.0 1.3 1.5 ⎩p 2.45 2.95 3.45 3.95
a
E=vs 1.2 1.4 1.6 vg=very good, g=good, f=fair and p=poor
a A=quality of materials, workmanship, maintenance and inspection
vs=very serious, s=serious and ns=not serious B=control over load applied to part
D=danger to personnel C=accuracy of stress analysis, experimental data, or experience with
E=economic impact similar parts
Konstrukční
materiály
Železo z země vzato bývá, a kámen

rozpuštěný dává měď.
Cíl ukládá temnostem, a všelikou
dokonalost člověk vystihá, kámen
mrákoty a stínu smrti.
http://www.lostlabor.com/
BIBLE KRALICKÁ (JOB 28:2-3)
● kovy a jejich slitiny (oceli, litiny slitiny Al, Cu, Ti, Ni, Zn, Sn, W, Mg, Pb, Mo…)
● keramické materiály (Al2O3, SiC, ZrO2…) a skla
● polymery (termoplasty a termosety)
● elastomery (pryže)
● dřeva
● kompozitní materiály
Vlastnosti konstrukčních materiálů ovlivňují provozuschopnost a životnost strojních

částí. Zpravidla je nutné brát do úvahy více vlastností současně.
Důležité kombinace vlastností jsou např.:

● pevnost versus hustota
● tuhost versus pevnost
● pevnost versus cena
Další lze nalézt v knize:

Ashby, M. J.: Materials Selection in Mechanical Design. Oxford, Pergamon Press 1992
Přednáška 1 - Konstrukční materiály
Výběr materiálu - pevnost versus hustota
Optimalizace pevnosti součásti
Kovy, polymery – mez kluzu
Keramika – mez pevnosti v tlaku
Elastomery – pevnost v roztržení
Kompozity – mez pevnosti v tahu
Prut namáhaný na tah
σ/ρ = C
Hřídel, nosník
σ2/3/ρ = C
Deska
σ1/2/ρ = C

Výběr materiálu - tuhost versus pevnost
Optimalizace hmotnosti součástí
Těsnění
S/E = C
Pružné komponenty, membrány
S3/2/E = C
Akumulátory energie
S2/E = C

Výběr materiálu – modul pružnosti versus cena
Optimalizace ceny součástí
Prut namáhaný na tah
E/CRρ = C
Nosník
E1/2/CRρ = C
Deska
E1/3/CRρ = C

Poškozování
při statickém
zatěžování
The concept of failure is central to
the design process, and it is by
thinking in terms of obviating failure
that successful designs are achieved.
http://philadelphia.about.com/
HENRI PETROSKI
● Silové působení a deformace se vyšetřují jako posloupnosti staticky rovnovážných
stavů. V každém stavu jsou pro těleso splněny podmínky statické rovnováhy.
● Zatěžování tělesa je tak pomalé, že setrvačné síly jsou na dané rozlišovací úrovni
nepodstatné.
● Namáhání může být jednoduché (prostý tah, tlak, ohyb, krut, smyk – nenulová je pouze
jedna složka VVÚ) nebo kombinované (viz. Pružnost a pevnost I).
● Může dojít ke vzniku mezního stavu souvisejícího s deformací:
MS deformace,
MS pružnosti,
MS deformační stability.
● Nebo k meznímu stavu souvisejícímu s porušováním:
MS porušení,
MS trhliny,
MS stability trhliny,
MS lomu.
Přednáška 1 - Poškozování při statickém zatěžování

Koncentrace napětí
Náhlé změny tvaru (vruby) jako např. díry, drážky, zápichy způsobují místní změny
napjatosti které vedou ke koncentraci napětí.
Vruby vznikají buď záměrně nebo jako důsledek výroby a nelze se jim vyhnout. Ve
vrubu vzniká víceosá deformace a napjatost. V okolí vrubu dochází ke koncentraci
přetvoření a napětí.
Součinitel tvaru (koncentrace napětí)

maximální hodnota napětí ve vrubu
α= >1
nominální hodnota napětí
σ max τ max
ασ = ατ =
σ nom τ nom
Idea součinitele tvaru předpokládá, že napětí v místě vrubu se stanoví jako součin
nominálního napětí σnom nebo τnom a součinitele tvaru α. Součinitel tvaru je bezrozměrný
a stanoví se buď experimentálně (fotoelasticimetrie) nebo pomocí numerických metod
(metoda konečných prvků).
Koncentrace napětí
Součást namáhaná na tah – napětí ve směru namáhání – výpočet pomocí metody konečných prvků (MKP)
Součást namáhaná na ohyb – napětí zobrazeno experimentálně pomocí fotoelasticimetrie

Velikost součinitele tvaru (koncentrace napětí)
Velikost součinitele tvaru (koncentrace napětí )
.
nezávisí na závisí na
vlastnostech materiálu typu vrubu
geometrii vrubu
způsobu namáhání
Velikost součinitele tvaru (koncentrace napětí) se v inženýrské praxi stanoví pomocí

grafů, např. Peterson, R. E.: Stress Concentration Factors. New York, Wiley 1974
U tvárných materiálů jsou hodnoty součinitele tvaru uvedené v těchto grafech validní
pouze za předpokladu statického namáhání, při kterém nedojde k překročení meze kluzu.
Při překročení této meze dochází v okolí vrubu ke vzniku plastických deformací, které
snižují koncentraci napětí a zvyšují koncentraci přetvoření.
U křehkých materiálů je tímto limitem mez křehké pevnosti. Pokud napětí překročí tuto
mez vznikne v místě koncentrace napětí křehká trhlina, která zvyšuje koncentraci
napětí, protože má menší poloměr zaoblení než vrub.

Součinitel tvaru u osazeného hřídele
Namáhání tahem Namáhání ohybem
Collins J. A.: Failure of Materials in Mechanical Design. New York, Wiley 1981

Součinitel tvaru u osazeného hřídele
Namáhání ohybem Namáhání krutem
Collins J. A.: Failure of Materials in Mechanical Design. New York, Wiley 1981

Mezní stav pružnosti
Při překročení mezního stavu pružnosti (MSP) dochází k trvalé plastické deformaci.
Pro popis MSP je na základě materiálových zkoušek určena mez kluzu jako
materiálová charakteristika a jsou zformulovány podmínky pro vznik MSP – podmínky
plasticity (max τ, HMH) – viz. Pružnost a pevnost I.
Při kombinovaném namáhání vzniká víceosá napjatost a zavádí se redukované
napětí, které se určí z hlavních napětí.
Bezpečnost vzhledem k MSP při jednoduchém namáhání
Re Rse
Prostý tah, ohyb kk = Prostý krut, smyk kk =
σ τ
Bezpečnost vzhledem k MSP při kombinovaném namáhání
Re
kk =
σ red
Mezní stav pružnosti
Redukované napětí podle podmínky plasticity max τ
obecná napjatost prutová napjatost jednoosá napjatost
obecná napjatost σ red = σ 1 − σ 3

prutová napjatost σ red = σ 2 + 4τ 2
Redukované napětí podle podmínky plasticity HMH
1
obecná napjatost σ red = ⎡⎣(σ 1 − σ 2 ) 2 + (σ 2 − σ 3 ) 2 + (σ 1 − σ 3 ) 2 ⎤⎦
2
prutová napjatost σ red = σ 2 + 3τ 2
Koncepce dovolených napětí
napětí < pevnost
provozní napětí ≤ dovolené napětí
Dovolené napětí se stanoví pomocí návrhového součinitele z mezní hodnoty napětí.

Tato koncepce je považována za klasickou v oboru konstruování strojů.
σM
σD = ≥σ
kn
τM
τD = ≥τ
kn

Stanovení průřezu listové pružiny
Listové pružiny u zadních kol nákladního automobilu jsou namáhány ohybem. Zatížení
o velikosti 8 tun/nápravu je zachycováno dvěma pružinami, přičemž ohybový moment
působící na každou pružinu je 9800 Nm. Pružina je vyrobena z pružinové oceli mající
mez kluzu Re = 984 MPa
Re 984
kn = 5 σ Do = = = 196,8 MPa
kn 5
M bh 2
σ Do ≥ o Wo = b = 10 h
Wo 6
6Mo 6Mo 6 .9800

σ Do ≥ h =3 =3 = 31 mm
10 h 3 10 σ Do 10 .196 ,8
průřez pružiny je 31 mm × 310 mm
strojní součásti
Přednáška 2
Porušování
při cyklickém
zatěžování
All machine and structural designs are
problems in fatigue because the forces
of Nature are always at work and each
object must respond in some fashion.
CARL OSGOOD, FATIGUE DESIGN
Obsah
• Únava materiálu.
• Význam únavového poškozování.
• Cyklické namáhání a typy napěťových cyklů.
• Napětí versus únavový život.
• Stanovení meze únavy z meze pevnosti.
• Vysokocyklová a nízkocyklová únava.
• Vlivy ovlivňující mez únavy.
• Korigovaná mez únavy.
• Vliv povrchu, velikosti a zatížení.
• Vliv vrubu a vrubová citlivost.
• Způsoby prodloužení únavového života.
• Srovnání přístupů pří řešení problémů únavového poškozování.
Přednáška 2 - Porušování při cyklickém zatěžování

Únava materiálu
Většina strojních součástí je vystavena cyklickému zatěžování. To způsobuje cyklické
napětí, které může vést k mikroskopickému poškození materiálu. I když je napětí nižší
než mez kluzu, poškození se kumuluje, až dojde k rozvoji trhliny, jenž má za následek
lom součásti. Tento proces kumulace porušení při cyklickém zatěžování se nazývá únava
(fatigue).
De Havilland DH106 - Comet 1

8.4. 1954

Únava materiálu
Většina strojních součástí je vystavena cyklickému zatěžování. To způsobuje cyklické
napětí, které může vést k mikroskopickému poškození materiálu. I když je napětí nižší
než mez kluzu, poškození se kumuluje, až dojde k rozvoji trhliny, jenž má za následek
lom součásti. Tento proces kumulace porušení při cyklickém zatěžování se nazývá únava
(fatigue).
Boeing 737-200
28.4. 1988

Význam únavového poškozování
Únava materiálu je nejčastější příčinou poškození kovových strojních součástí.
Odhaduje se, že způsobuje 90% lomů. K únavovému lomu dochází náhle a má často
katastrofické důsledky.
Únavový lom šroubu způsobený Únavový lom hnacího hřídele z nikl chrom
jednosměrným ohybem molybdenové oceli
A - iniciace trhliny v kořeni závitu, B - iniciace trhliny v drážce,

B - dynamický lom (postupové čáry), C - nestabilní lom.
C - nestabilní lom. Přednáška 2 - Porušování při cyklickém zatěžování
Cyklické zatěžování - cyklické napětí
Cyklické napětí (cyclic stress) je periodickou funkcí času. Může být tahové, tlakové,
ohybové nebo krutové. U rotujících součástí je jeho průběh vyjádřen sinusoidální funkcí.
Nesinusoidální napětí Sinusoidální napětí
střední napětí amplituda napětí napěťový poměr amplitudový poměr
σ m a x + σ m in σ m a x − σ m in σ m in σa 1 − R
σm = σa = R= A= =
2 2 σ max σm 1 + R
Příklady cyklického namáhání
Náprava železničního vozu Vlajkový stožár
Přední náprava tahače Spalovací motor

Typy napěťových cyklů
Střídavý souměrný (completely reversed)

(σm = 0, R = -1, A = ∞)
Míjivý v tahu (repeated in tension)

(σmin = 0, R = 0, A = 1, σm = σmax/2 )
Pulzující v tahu (fluctuating in tension)

(0 < R < 1, 0 < A < 1 )

Únavová zkouška ohybem za rotace
Únavové zkoušky se provádějí na hladkých zkušebních tyčích s leštěným povrchem.
Nejčastěji používanou zkouškou je zkouška ohybem za rotace (rotating-beam fatigue
test) realizovaná na zkušebním zařízení navrženém R. R. Moorem. Vzorek je namáhán
čistým ohybem při nulovém středním napětí (střídavě souměrný cyklus). Obvykle se
provádí série testů, při které se zjišťuje závislost amplitudy napětí na počtu cyklů do
lomu.
zkušební vzorek
R ≥ 1,5 d pružná spojka
motor
d
počítadlo spínač
otáček
závaží
~ 220 V http://www.fdinc.com/

Únavová zkouška ohybem za rotace
Zkušební vzorky
bez vrubu

Napětí versus únavový život (S-N diagram)
Na základě experimentálně získaných údajů lze odvodit závislost amplitudy napětí σa
na počtu cyklů do porušení Nf. Tento diagram se nazývá Wöhlerova křivka nebo též
S-N diagram (S-N curve). Obvykle se stanovuje při σm = 0.
Tvářená ocel Plasty
Mez únavy (endurance limit) σc, resp. Se` je

amplituda napětí pod kterou nedochází k
únavovému porušení.
U materiálů, kde Wöhlerova křivka má asymptotický tvar (např. nízkouhlíkové oceli)
odpovídá σc hodnotě kolem 106 cyklů. U materiálů, kde tomu tak není (např. slitiny Al
nebo Cu), se σc stanovuje pro určitou smluvní dobu života, která je 107 nebo 108 cyklů.
Stanovení meze únavy z meze pevnosti
Experimentální stanovení meze únavy je časově velmi náročné a drahé. Protože existuje
vztah mezi statickou a únavovou pevností, lze použít meze pevnosti v tahu Rm jako
východiska při stanovení meze únavy σc.
Meze únavy ocelí

σco = 0,5Rm ohyb
σc = 0,45Rm tah
τc = 0,29Rm krut
Mez únavy titanu
0,45Rm < σc < 0,65Rm
Meze únavy hliníkových slitin
σc = 0,40Rm Rm < 338 MPa
σc = 131 MPa Rm ≥ 338 MPa

Oblasti únavového života
V závislosti na počtu cyklů do lomu lze na Wöhlerově křivce rozlišit dvě základní oblasti:
oblast nízkocyklové únavy (1 ≤ Nf ≤ 1000) a oblast vysokocyklové únavy (Nf > 103).
Dále se také rozlišuje oblast časované únavové pevnosti a oblast trvalé únavové
pevnosti. Rozhranní mezi oběma oblastmi leží u ocelí mezi 106 až 107 cyklů.
Vysokocyklová únava
V logaritmických souřadnicích lze
Wöhlerovu křivku aproximovat
rovnicí přímky
σ a = AN fB
log σ a = A + B log N f
⎡ (σ a )2 ⎤
log ⎢ 10 3 ⎥
⎢ σC ⎥
A = 10 ⎢⎣ ⎥⎦
= 2 b σ ′f
(σC)103 1 ⎡ (σ a )10 3 ⎤
B = b = - log ⎢ ⎥
3 ⎣ σ C ⎦
σC
σ a = σ ′f ( 2 N f )
b
σf’ součinitel únavové pevnosti

11 523.0 (konstrukční ocel k tváření)
σf’ = 1 132 MPa b = - 0,115

Nízkocyklová únava
Wöhlerova křivka není vhodnou materiálovou charakteristikou v oblasti nízkocyklové
únavy, protože při ní dochází k velkým plastickým deformacím (smluvní × skutečné
napětí) a křivka má v této oblasti malý sklon. V oblasti nízkocyklové únavy se proto
používá Manson-Coffinova křivka, která vyjadřuje závislost celkového poměrného
přetvoření na počtu cyklů do lomu.
ε `F , σ `F , c, a b jsou materiálové charakteristiky,

které se určí experimentálně.

Únavové zkoušky reálných strojů
Únavová zkouška bitevního letounu Hornet F/A-18C/D

Vlivy ovlivňující mez únavy
Mez únavy stanovená v laboratorních podmínkách není totožná s mezí únavy reálné
součásti.
Různé hodnoty obou mezí jsou způsobeny především vlivem:

● materiálu
- složení, velikost zrna, inkluze
● výrobního postupu
- metody obrábění, tepelné zpracování, koroze, úprava povrchu, koncentrace napětí
● prostředí ve kterém součást pracuje
- koroze, teplota, napjatost, relaxační doba
● konstrukce součásti
- velikost, tvar, život, napjatost, vruby, rychlost zatěžování

Korigovaná mez únavy
Korigovanou mez únavy součásti při střídavém souměrném cyklu σC' (σm = 0) lze stanovit
z meze únavy zjištěné při laboratorních testech σCo podle Marinovy rovnice (viz.
Marin, J.: Mechanical Behavior of Engineering Materials. Englewood Cliffs, Prentice-
Hall 1962).
σ C′ = k a k b k c k d k e k f σ Co
kde ka = součinitel povrchu

kb = součinitel velikosti
kc = součinitel zatížení
kd = součinitel teploty
ke = součinitel spolehlivosti
kf = součinitel dalších vlivů

Součinitel povrchu
Zkušební vzorek má hladký broušený povrch. Povrch strojních součástí obvykle
nedosahuje této kvality. Součinitel povrchu ka bere do úvahy kvalitu povrchu a mez
pevnosti v tahu materiálu.
ka = aRmb

Součinitel velikosti
Zkušební vzorky používané pro experimentální stanovení meze únavy jsou vyrobeny z
kulatiny o průměru 0,3 in, tj. přibližně 8,5 mm, získané protlačováním nebo tažením za
studena. Tyto materiály mají zrna orientovaná kolmo k růstu únavové trhliny a
pravděpodobnost, že obsahují vady je malá. U větších součástí je pravděpodobnost
výskytu vady větší nehledě ke způsobu jejich výroby. Tuto skutečnost vyjadřuje
součinitel velikosti kb, jehož hodnota závisí na velikosti součásti a způsobu namáhání.
Ohyb a krut
kb = 1,24d-0,107 2,79 mm ≤ d ≤ 51 mm
kb = 1,51d-0,157 51 mm < d ≤ 254 mm
Tah, tlak
kb = 1

Součinitel zatížení
Mez únavy vzorku se určuje nejčastěji při ohybu za rotace. Pokud počítáme mez únavy
reálné součásti, která je namáhaná jinak než ohybem, tak musíme mez únavy vzorku
vynásobit součinitelem zatížení kc.
kc = 1 ohyb
kc = 0,85 tah, tlak
kc = 0,59 krut
kc = 1 kombinace: krut + ohyb

Vliv vrubu na mez únavy
Místa koncentrace napětí (vruby) jsou také místy koncentrace přetvoření a tedy i místy,
kde se může iniciovat únavová trhlina. Součinitel tvaru (koncentrace napětí) α nemůže být
aplikován na únavovou pevnost, protože nukleační proces trhliny probíhá v plasticky
deformované oblasti vrubu. Proto se zavádí únavový součinitel koncentrace napětí
neboli součinitel vrubu β.
σ max = βσ σ nom τ max = βττ nom
mez únavy vzorku

β=
mez únavy vzorku s vrubem
Součinitel vrubu je funkcí nejen geometrie,

ale také materiálu a způsobu zatěžování.
Vliv materiálu je vyjádřen pomocí vrubové
citlivosti q (0 < q < 1).
β −1 Je-li q = 0 pak β = 1 a materiál není

q= β = 1 + q (α − 1 ) citlivý vůči vrubům. Je-li q = 1 pak β = α.
α −1

Vrubová citlivost
Střídavý ohyb Střídavý krut
+ střídavý tah-tlak
(oceli a slitiny Al)

Stanovení velikosti součinitele vrubu β
V technické praxi se často používá Heywoodem modifikovaný Neuberův vztah pro
výpočet součinitele vrubu β.
α
β=
2 (α − 1) a
1+
α r
α součinitel tvaru
r poloměr křivosti v kořeni vrubu
a Heywoodův parametr, což je materiálová charakteristika závisející na mezi
pevnosti materiálu pro daný typ vrubu

Způsoby prodloužení únavového života
1. Minimalizace výskytu defektů v materiálu, zejména pak těch vyskytujících se v
blízkosti povrchu součásti. Velká pozornost musí být věnována ochraně hladkých
povrchů získaných broušením nebo leštěním před jejich poškozením.
2. Maximalizace iniciační doby. Tlaková podpovrchová zbytková napětí mají z hlediska

únavové pevnosti příznivý vliv. Tato napětí je možné zvýšit užitím dokončovacích
operací jako je kuličkování nebo leštění.
3. Maximalizace doby šíření trhliny. Je nutné vzít do úvahy objemové vlastnosti

materiálu, zejména ty, které brzdí růst trhliny. Např. únavové trhliny se šíří rychleji po
hranicích zrn než napříč zrny. Proto volba materiálu jehož zrna nejsou orientována ve
směru růstu únavové trhliny může prodloužit únavový život (např. užití součástí
vyrobených válcováním za studena místo odlitků).
4. Maximalizace kritické délky trhliny, při jejímž překročení dochází k nestabilnímu

šíření trhliny. Klíčovou vlastností je lomová houževnatost.

Postup při řešení problémů únavy součástí (při σm = 0)
dle knihy Mechanical Engineering Design dle zvyklostí z PP II.
1. Určíme mez únavy vzorku σ Co 1. Určíme mez únavy vzorku σ Co
2. Určíme mez únavy reálné součásti σ `C a to tak, že 2. Určíme mez únavy reálné součásti σ `C _ vrub a to tak,
vynásobíme mez únavy vzorku příslušnými že vynásobíme mez únavy vzorku příslušnými
součiniteli, které vystihují proces výroby a provoz součiniteli, které vystihují proces výroby a provoz
součásti součásti a vydělíme součinitelem vrubu β
σ `C = ka ⋅ kb ⋅ kc ⋅ kd ⋅ ke ⋅ k f ⋅ σ Co ν ⋅η
σ `C _ vrub = σ Co ⋅
3. Určíme součinitel vrubu β a tímto součinitelem β
vynásobíme nominální napětí (amplitudu
3. Vypočteme nominální napětí (amplitudu
nominálního napětí v nebezpečném místě součásti)
nominálního napětí v nebezpečném místě součásti)
=> σ a
=> σ a _ nom
4. Vypočteme bezpečnost vzhledem k neomezené
4. Vypočteme bezpečnost vzhledem k neomezené
životnosti (pro σ m = 0 )
životnosti (pro σ m = 0 )
σ `C σ `C _ vrub
k= k=
σa σ a _ nom

strojní součásti
Přednáška 3
Poškozování
při cyklickém
zatěžování
Engineers need to be continually
reminded that nearly all engineering
iniciace trhliny
failures results from faulty judgments
rather than faulty calculations.
http://technology.open.ac.uk/
EUGENE S. FERGUSON
Obsah
Poškozování při cyklickém zatěžování
• Vliv nenulového středního napětí na mez únavy.
• Způsoby prezentace vlivu středního napětí.
• Závislost amplituda napětí versus střední napětí.
• Kritéria únavového poškození.
• Haighův diagram.
• Smithův diagram.
• Diagram konstantního únavového života.
• Zatěžování s proměnnou amplitudou.
• Kontaktní únava.
• Bodový kontakt.
• Liniový kontakt.
• Napjatost ve stýkajících se tělesech.
Přednáška 3 - Poškozování při cyklickém zatěžování

Napěťové cykly
Loď, přístavní molo (střídavý souměrný cyklus)
Dopravní letoun (pulzující cyklus)

Únavové zkoušky při nenulovém středním napětí
Zkouška v tahu Zkouška v ohybu
http://www.fdinc.com/
http://www.fdinc.com/

Vliv nenulového středního napětí
Mnoho strojních součástí je vystaveno cyklickému zatěžování s nenulovým středním
napětím (σm > 0). To má významný vliv na únavový život, protože pro danou amplitudu
napětí vyvolává tahové střední napětí zkrácení únavového života ve srovnání se
střídavým souměrným zátěžným cyklem.
S-N křivky pro různá σm Diagram σmax versus Nf
σmax maximání napětí, MPa

σa amplituda napětí, MPa
Nf, počet cyklů do porušení Nf, počet cyklů do porušení

Způsoby prezentace vlivu středního napětí
Pro běžné konstrukční materiály jsou k dispozici Wöhlerovy křivky stanovené pro různá
střední napětí. Existují tři základní způsoby jak z těchto křivek získat jediný diagram,
který umožňuje určit velikost mezní amplitudy napětí pro dané střední napětí.
Haighův diagram Smithův diagram Diagram konstantního

Diagram závislosti Modifikovaný únavového života
amplituda - střední napětí Goodmanův diagram

Haigův diagram
Závislost σa - σm - N
Rm
σa
Rm
Průmět σa - N
σm Průmět σa - σm
σa
N σa
Rm
Rm
σm +
N+
G
σC
σC
N řez G - G
G Goodmanova přímka Rm σm
Závislost normal. amplituda – normal. střední napětí
Napěťový cyklus Diagram shrnuje experimentálně zjištěné hodnoty
amplitudy napětí při různých středních napětích
pro případ trvalého únavového života. Na svislé
ose je poměr amplitudy napětí k mezi únavy σa/σc,
resp. Sa/Se, na vodorovné ose je poměr středního
napětí k mezi pevnosti σm/Rm, resp. Sm/Sut.
odpovídá bodu v diagramu σa - σm

Kritéria únavového poškození
V diagramu σa - σm (Haighově) existují čtyři základní kritéria únavového poškození:
Gerberovo, modifikované Goodmanovo, Soderbergovo a ASME-elliptic. Pouze
Soderbergovo kritérium zajišťuje, že nedojde ke vzniku plastických deformací.
Rm = Sut sa = provozní amplituda
Langer σA σM
Re = Syt sm = provozní střední napětí + =1
σ`c = Se σA = mezní amplituda (elastické deformace) R e R e
σc = S`e sM = mezní střední napětí
Soderberg σA σM
+ =1
(konzervativní odhad) σ C R e
Goodman σA σM
+ =1
(odhad minima) σ C Rm
2
Gerber σA ⎛σM ⎞
(nejlepší fit) σ + ⎜ R ⎟ = 1
C ⎝ m⎠
2 2
⎛σA ⎞ ⎛σM ⎞
ASME-elliptic ⎜ ⎟ +⎜ ⎟ =1
⎝ σC ⎠ ⎝ Re ⎠

Kritéria únavového poškození
V diagramu σa - σm (Haighově) existují čtyři základní kritéria únavového poškození:
Gerberovo, modifikované Goodmanovo, Soderbergovo a ASME-elliptic. Pouze
Soderbergovo kritérium zajišťuje, že nedojde ke vzniku plastických deformací.
Rm = Sut sa = provozní amplituda
Langer σa σm 1
Re = Syt sm = provozní střední napětí + =
σ`c = Se σA = mezní amplituda (elastické deformace) Re Re k
σc = S`e sM = mezní střední napětí
Soderberg σa σm 1
+ =
(konzervativní odhad) σC Re k
Goodman σa σm 1
+ =
(odhad minima) σ C Rm k
2
Gerber kσ a ⎛ kσ ⎞
(nejlepší fit) +⎜ m ⎟ =1
σC ⎝ Rm ⎠
2 2
⎛ kσ a ⎞ ⎛ kσ m ⎞
ASME-elliptic ⎜ ⎟ +⎜ ⎟ =1
⎝ σC ⎠ ⎝ Re ⎠

Haighův diagram
Tahová oblast diagramu OCDE je omezena Langerovou přímkou GE a Goodmanovou
přímkou CF. Langerova přímka ohraničuje oblast elastických deformací, zatímco
Goodmanova přímka představuje nejjednodušší aproximaci vlivu středního napětí na
mez únavy.
σa
Re
σA σM σA σM
− =1 + =1
R ec R ec Re Re
σC
σ A = σC
σA σM
+ =1
σ C Rm
Rec tlak tah Re Rm σm

Stanovení součinitele bezpečnosti
Rovnice zatěžovací přímky Rovnice Goodmanovy přímky Bezpečnost
⎛ σa ⎞ σA σM OR σ A σ M
σ A = rσ M = ⎜ ⎟σ M + =1 k= = =
σ
⎝ m⎠ σ C Rm OZ σ a σ m
⎛ σM ⎞ 1
σ A = ⎜1 − ⎟σ C k=
σa
⎝ Rm ⎠ σa σm
+
σ C Rm
σc Goo
dm ano
v a př
ím k
a
σA
σa
zatěžovací přímka
σm σM Re Rm σm

Smithův diagram
Na vodorovnou osu diagramu se vynáší střední napětí σm, na svislou osu pak napětí σmax,
σmin, σm a σa. Všechny body uvnitř Smithova diagramu ABCDEFG odpovídají napěťovým
cyklům, které by neměly způsobit únavové porušení ani plastické deformace.
přímka AB
⎛ σC ⎞
σ max = σ C + σ M ⎜1 − ⎟
⎝ Rm ⎠
přímka BC
σ max = R e
přímka CD
σ min = 2σ M − Re
Rm = Su přímka DE
Re = Sy
σc = Se ⎛ σC ⎞
σ m in = ⎜ 1 + ⎟σ M − σ C
⎝ Rm ⎠
Diagram konstantního únavového života
Diagram má dva systémy souřadných os, které svírají úhel 45º. Jakýkoliv napěťový cyklus
může být popsán buď pomocí minimálního σmin a maximálního σmax napětí nebo pomocí
středního napětí σm a amplitudy napětí σa. Ke vzniku únavového porušení nedojde, pokud
bod popisující napěťový cyklus leží pod křivkou konstantního únavového života.
σmin
R=
σmax
σa
A=
σm

Zatěžování s proměnnou amplitudou
Skutečné cyklické zatěžování může
obsahovat několik střídajících se amplitud.
Je-li součást postupně zatěžována střídavě
souměrnými zátěžnými cykly (σm = 0), pak
délku jejího únavového života lze stanovit na
základě Palmgrenova – Minerova pravidla.
N1 N2 N3 Nm m
N
+ + + ... + =∑ i =c
N f1 N f2 N f3 N fm i =1 N fi
Ni počet cyklů při zatěžování amplitudou σai

Nfi počet cyklů do porušení odpovídající
amplitudě σai
c experimentálně stanovená konstanta
mající hodnotu 0,7 až 2,2, zpravidla
však 1
Kontaktní únava
Opakující se místní zatížení, např. při valení těles, může vést ke kontaktní únavě
materiálu (surface fatigue). Ta se projevuje pittingem neboli vydrolováním materiálu z
povrchu při současném vzniku důlků s charakteristickým lasturovým lomem. Příčinnou
pittingu jsou mikroskopické trhliny vznikající v blízkosti povrchu těles v důsledku jejich
střídavé plastické deformace. Ta sice napřed vede ke zpevnění materiálu, ale posléze ke
ztrátě pružnosti a vzniku trhlin.

Únavové poškození boků zubů
Záběhový (počáteční) pitting vzniká na počátku provozu v
důsledku místního překročení mezního kontaktního tlaku. Po
vzniku malých jamek se zvětší styková plocha, další růst
jamek se zastaví a povrch boků zubů se uhladí. Předcházet
mu lze kontrolou boků zubů a zabráněním přetížení.
Progresivní (destruktivní) pitting nastává v případě vyšších

zatížení a pokračuje až do zničení celé plochy boků zubů. Je
charakterizován jamkami větších rozměrů nacházejícími se
obvykle v oblasti paty zubu. Zastavit ho lze snížením zatížení
pod hodnotu odpovídající meznímu kontaktnímu tlaku.
Spalling je typický pro ozubená kola s tvrzenou povrchovou

vrstvou (povrchově kalená, cementovaná, nitridovaná).
Projevuje se odlupováním větších plochých částí kovu,
přičemž hloubka vylomené části nemusí vždy odpovídat
hloubce tvrzené vrstvy.

Styk součástí
Ozubené převody Dopravní prostředky
Valivá ložiska

Typy kontaktů

Bodový kontakt
Při styku dvou elastických těles a a b majících tvar elipsoidů s poloměry křivosti rax, ray a
rbx, rby má kontaktní oblast tvar elipsy. Je-li rax = ray a rbx = rby jde o styk dvou koulí a
kontaktní oblast má tvar kružnice. Konvexní plochy (střed křivosti leží uvnitř tělesa) mají
kladný poloměr křivosti, konkávní (střed křivosti leží vně tělesa) pak záporný.
Obecný styk těles Styk dvou koulí

Kontaktní tlak v bodovém kontaktu
Roku 1881 odvodil H. Hertz teorii umožňující stanovit velikost kontaktního tlaku a
deformaci ve styku dvou elastických těles. Teorie vychází z následujících předpokladů:
1. Materiál těles je homogenní, izotropní a lineárně pružný.
2. Mezi tělesy nepůsobí tangenciální síly (neuvažujeme tření).
3. Rozměry kontaktní oblasti jsou malé ve srovnání s poloměry křivosti těles.
4. Tělesa jsou v klidu a v rovnovážném stavu a před zatížením se dotýkají v jediném bodě.
Rozložení tlaku v kontaktu
2 2 rozložení tlaku
⎛ 2x ⎞ ⎛ 2 y ⎞ odpovídá elipsoidu
p = pmax 1− ⎜ ⎟ − ⎜⎜ ⎟⎟
D
⎝ x⎠ ⎝ y⎠ D
Maximální tlak
6W
pmax =
πD x D y
Dx průměr kontaktní plochy ve směru osy x
Dy průměr kontaktní plochy ve směru osy y kontaktní plocha je eliptická
W normálové zatížení
Geometrie bodového kontaktu
Poměr poloměrů αr Parametr elipticity ke
Ry 1 1 1 1 1 1 Dy
αr = = + = + ke = = f (rax , rbx , ray , rby )
Rx R y ray rby R x rax rbx Dx
αr se u strojních součástí pohybuje mezi 0,03 Je-li αr ≥ 1, pak i ke ≥ 1.

až 100. Se vzrůstajícím zatížením se velikosti
αr = 1 kruhový kontakt obou poloos zvětšují, takže parametr
αr → ∞ liniový kontakt elipticity se nemění.
αr > 1 malá poloosa kontaktní elipsy leží
ve směru osy x (osa pohybu), velká
pak ve směru osy y (příčný směr)
např. valivá ložiska a ozubení
αr < 1 velká poloosa kontaktní elipsy leží
ve směru osy x (osa pohybu), velká
pak ve směru osy y (příčný směr)
např. Novikovovo soukolí, kontakt
kola lokomotivy s kolejnicí
Zjednodušené řešení bodového kontaktu
Stanovení Dx, Dy, resp. ke vyžaduje vyřešení transcedentální rovnice, které obvykle
zahrnuje použití numerické iterační metody. Hamrock, B. J. a Brewe, D. E. proto odvodili
zjednodušené řešení (Journal of Lubrication Technology, 105, 2, 1983, s. 171 - 177).
2π 13 13
⎛ 6 K 2WR ⎞ ⎛ 6 k e K 2WR ⎞
2
⎛R ⎞
ke = α r2 π =⎜ y ⎟ D x = 2 ⎜⎜ ⎟⎟ D y = 2⎜ ⎟
⎝ Rx ⎠ ⎝ π ke E ⎝ πE ⎠
' '
⎠
Maximální přiblížení těles
13
eliptický integrál K1
⎡ 9 ⎛ W ⎞ ⎤
2
eliptický integrál K2
K1, K2
δ max = K1 ⎢ ⎜⎜ ⎟
' ⎟ ⎥ parametr elipticity ke
2 K R
⎢⎣ 2 ⎝ e ⎠ πk E ⎥⎦
1 1 1 2
= + E' =
R Rx R y (1 - ν ) + (1 − ν )
2
a
2
b
Ea Eb
νa, νb Poissonův poměr tělesa a, resp. b
Ea, Eb modul pružnosti tělesa a, resp. b
K1, K2 eliptický integrál prvního, resp. druhého druhu
Napjatost při styku dvou koulí
z = 0,48a
p/pmax = 0,3

Liniový kontakt
U liniového kontaktu má kontaktní elipsa ve směru osy y nekonečnou délku (Dy → ∞).
Příkladem tohoto typu kontaktu je styk válce s deskou nebo styk dvou válců.
Maximální tlak
12
'⎛W ⎞
'
pmax =E⎜ ⎟
⎝ 2π ⎠
Malá poloosa kontaktní elipsy
12
⎛ 8W ⎞
'
b = Rx ⎜ ⎟
⎝ π ⎠
Maximální přiblížení těles
2W ' R x ⎡ ⎛ 2π ⎞ ⎤
δ max = ⎢⎣ln ⎜⎝ W ' ⎟⎠ − 1 ⎥⎦
π
w'
W = '
'
E Rx
W’ bezrozměrné zatížení, w’ měrné zatížení
Napjatost při styku dvou válců
z = 0,75b
p/pmax = 0,3

Napjatost ve stýkajících se tělesech
Analýza kontaktu mezi ocelovou kuličkou a deskou pomocí metody konečných prvků
σz σred

Napjatost ve stýkajících se tělesech
Analýza kontaktu pomocí fotoelasticimetrie

strojní součásti
Přednáška 4
Tření,
mazání,
opotřebení
… mezi všemi těmi, kteří se zabývali
problémem pohybujících se sil, není
nikdo, kdo věnoval dostatečnou
pozornost tření ve strojích …
A. Cameron - R. Gohar; Proc. Roy. Soc. 1966
GUILAUME AMONTONS
Obsah
Tření, mazání a opotřebení
• Tribologie.
• Povrchy strojních součástí.
• Teorie tření pro kovy.
• Základní druhy opotřebení.
• Maziva a mazání.
• Viskozita.
• Režimy mazání.
• Parametr mazání.
• Mezné mazání.
• Elastohydrodynamické mazání.
• Hydrodynamické mazání.
Přednáška 4 - Tření, mazání a opotřebení

Tribologie
Tribologie je věda a technologie zabývající se vzájemným působením povrchů při jejich
relativním pohybu a s tím spojená praxe. Vzájemná interakce povrchů je doprovázena
třením, jehož důsledkem je opotřebení. Tření a opotřebení je možné zmenšit mazáním,
jehož úlohou je prostřednictvím maziva zabránit bezprostřednímu styku povrchů.
Odhad ročních úspor v hospodářství Vývoj tloušťky mazacího filmu u

SRN v důsledku aplikace tribologie ložisek automobilových alternátorů
sektor úspory (v mld. DM)

energetika 0,239
průmysl 0,298
doprava (maz.) 2,395
doprava 3,466
celkem 6,398

Povrchy strojních součástí
Povrchy strojních součástí nejsou hladké, nýbrž vykazují nedokonalosti a strukturu
způsobenou opracováním. Působením mechanických vlivů podléhají elastickým a
plastickým deformacím. V důsledku fyzikálních a chemických vlivů na nich probíhá
adsorpce a chemické reakce.
Broušený povrch Průměrná aritmetická Frézovaný povrch
úchylka profilu (cla)
1 N
Ra = ∑ zi
N i=1
Průměrná kvadratická
úchylka profilu (rms)
12
⎛ 1 N 2⎞
Rq = ⎜ ∑ zi ⎟
⎝ N i=1 ⎠
Rq π
= = 1,1
Ra 2 2
Konformní a nekonformní povrchy
Konformní povrchy do sebe zapadají s Nekonformní povrchy se stýkají ve
velkou geometrickou přesností, takže velmi malé ploše, která je až o tři řády
jejich zatížení je přenášeno po relativně menší než v případě konformních
velké ploše. Zatížení bývají poměrně malá povrchů. Přenášená zatížení bývají
a nezpůsobují podstatné zvětšování relativně velká a se zvětšováním zatížení
kontaktní plochy. Typickým příkladem roste i kontaktní plocha. Příkladem jsou
jsou kluzná ložiska. valivá ložiska a ozubené převody.
valivé
vnější těleso
čep
kroužek
vnitřní
kroužek
pouzdro

Tření
Tření je pasivní odpor působící proti relativnímu pohybu těles nacházejících se ve
vzájemném kontaktu. Podle druhu relativního pohybu a tvaru třecích ploch se tření dělí na
tření smykové a valivé.
F
součinitel smykového tření μ=
W
F
součinitel valivého tření μr = r
W
Nízké tření Zákony suchého tření

ložiska, ozubené převody, 1. Třecí síla je přímo úměrná normálovému zatížení.
vačky 2. Třecí síla nezávisí na velikosti zdánlivé stykové
Vysoké tření plochy těles (tj. není závislá na tvaru a velikosti těles).
brzdy, řemenové převody, 3. Třecí síla nezávisí na kluzné rychlosti.
pohyb po cestách
Teorie smykového tření pro kovy
Reálná tělesa nejsou hladká a jejich vzájemný styk se děje po výčnělcích. V důsledku toho
je skutečná styková plocha velmi malá a lokální tlaky na vrcholcích povrchových
nerovností natolik velké, aby způsobily jejich elastické nebo plastické deformace.
Bowden - Taborova teorie smykového tření Deformační teorie smykového tření
Třecí síla je rovna síle nutné k porušení Třecí síla je rovna síle potřebné k
adhezních spojů (mikrosvarů) deformaci rytím tvrdého hrotu v
měkkém povrchu
F Aτ τ 0,5 Re 1
μ= = r = μ= = F A0 H 2
W Ar p p 3 Re 6 μ= = = tan Θ
W AH π
Ar skutečná styková plocha
τ smykové napětí v adhezních spojích A0 plocha kolmo ke směru pohybu
p průměrný stykový tlak A styková plocha
pro kovy platí: τ ≈ 0,5Re a p = H ≈ 3Re H vniková tvrdost
W
F

Součinitelé smykového tření pro vybrané materiály

Opotřebení
Opotřebení (wear) je degradační proces vedoucí k progresivnímu úbytku materiálu z
interagujících povrchů. Opotřebení je důsledkem zatížení a relativního pohybu povrchů.
Podle fyzikální podstaty se rozlišují tyto základní formy opotřebení: adhezní, abrazní,
erozní, únavové a korozní.
adhezní opotřebení abrazní opotřebení
erozní opotřebení únavové opotřebení

Adhezní opotřebení
K adheznímu opotřebení dochází při bezprostředním styku kovu s kovem. Jeho podstatou
je tvorba mikrosvarů mezi vrcholky nerovností obou povrchů a jejich následné
porušování, při kterém dochází k vytrhávání částic materiálu z povrchů. Adhezní
opotřebení je nejčastější formou opotřebení.
mikrosvar
přenesený materiál
nerovnost
Velikost objemového otěru V měkčího z obou
materiálů je přímo úměrná zatížení W a kluzné
dráze L a nepřímo úměrná vnikové tvrdosti
styk povrchů
materiálu H.
hodnoty součinitele opotřebení

WL
V = k1 Coefficient of Adhesive wear
3H Rubbing Materials
Gold on gold
friction, µ
2.5
constant, k 1
0.1-1
Cop per on cop per 1.2 0.01-0.1
M ild steel on mild steel 0.6 10-2
k1 je bezrozměrný součinitel Brass on hard steel 0.3 10-3
Lead on steel 0.2 2 x 10-5
opotřebení, který vyjadřuje Polytetrafluoroethy lene on steel 0.2 2 x 10-5
pravděpodobnost interakce mezi Stainless steel on hard steel
Tungsten carbide on tungsten carbide
0.5
0.35
2 x 10-5
10-6
povrchovými nerovnostmi Polyethylene on steel 0.3 10-8-10-7

Projevy adhezního opotřebení
Poškození způsobené adhezním opotřebením při kterém dochází k přenosu materiálu mezi
povrchy a které se projevuje jejich poškrábáním se nazývá rýhování (scoring). Zadírání
(scuffing) představuje střední stupeň adhezního opotřebení, zatímco při odírání (galling)
dochází k hrubému poškození povrchů. Je-li počet mikrosvarů natolik velký, že zabraňuje
vzájemnému pohybu povrchů nastává zadření (seizure).
Píst motoru poškozený zadíráním Poškození boku zubu zadíráním

Abrazní opotřebení
Při abrazním opotřebení dochází k oddělování částic materiálu z povrchu tělesa účinkem
tvrdšího povrchu jiného tělesa nebo účinkem abrazivních částic. K jeho tvorbě dochází
plastickou deformací nerovností měkčích povrchů způsobenou tlakem nerovností
tvrdších povrchů nebo tvrdých volných částic. Jedná se např. o opotřebení součástek při
těžbě zeminy nebo o vniknutí nečistot do pohyblivých uložení.
2k1 tan Θ k k WL 2 tan Θ

V≈ WL = 1 2 k2 =
π H H π
V objemový otěr Zákony opotřebení

k1 součinitel adhezního opotřebení
k2 součinitel abrazního opotřebení 1. Velikost opotřebení se zvyšuje s nárůstem
Θ vrcholový úhel nerovnosti kluzné dráhy.
H vniková tvrdost 2. Velikost opotřebení se zvyšuje se zatížením.
W normálové zatížení 3. Velikost opotřebení se snižuje se zvyšující se
L kluzná dráha tvrdostí povrchu těles.

Projevy abrazního opotřebení
Abrazní opotřebení způsobené ostrými výčnělky nerovností tvrdšího povrchu nebo
tvrdými částicemi se označuje jako rýhování (scoring). Rýhování je charakterizováno
krátkými ryskami nebo vtisky na kontaktních plochách orientovaných ve směru valení.
Mezi abrazní opotřebení patří také hlazení (polishing), ke kterému může docházet při
záběhu součástí.
Rýhování bronzového pouzdra ložiska Abrazní opotřebení boku zubu

Únavové opotřebení
Únavové opotřebení je převažující formou opotřebení u nekonformních povrchů.
Projevuje se pittingem neboli vydrolováním materiálu provázeném vznikem důlků s
charakteristickým lasturovým lomem. Únavové opotřebení je způsobeno šířením
podpovrchových trhlin, které vznikají v důsledku cyklického namáhání povrchu. Vzniklé
trhliny se větví, rozšiřují přednostně po hranicích zrn a tvoří dutiny, jejichž splývání vede
k trhlinám rovnoběžným s povrchem. Jakmile dojde k vytvoření rozvětvené sítě trhlin,
dochází k odlupování materiálu a k tvorbě důlků.

Maziva a mazání
Mazání je proces při kterém se prostřednictvím maziva významně snižuje tření
a opotřebení třecích povrchů nacházejících se v relativním pohybu. Jako maziva může být
užito libovolné látky v plynném, kapalném nebo pevném skupenství, jejíž primární úlohou
je separace a ochrana třecích povrchů. Mezi sekundární úlohy maziva pak může patřit
např. zajištění odvodu tepla, odstraňování částeček vznikajících opotřebením nebo
dosažení některých požadovaných vlastností (např. korozivzdornosti).
Kapalná maziva
● Ropné oleje jsou převážně uhlovodíkové. Získávají se z ropy destilací, rafinací nebo
odpařováním.
● Syntetické oleje se zpravidla používají v případech, kdy nevyhovují ropné oleje, např.
při nízkých nebo vysokých teplotách.
● Vodní roztoky a emulze se používají k mazání např. keramických povrchů.
Plastická maziva se skládají z kapalné fáze, kterou tvoří olej a z tuhých částic disperzní
látky (zpevňovadla). Mohou obsahovat také přídavné anorganické látky, např. MoS2.
Tuhá maziva jsou dvojího typu: maziva s nízkou smykovou pevností např. grafit nebo
MoS2 a vrstvy sulfidů či oxidů chemicky nebo elektrochemicky deponované na povrch
součástí.
Viskozita
Viskozita je jednou z nejdůležitějších vlastností tekutých maziv, která se projevuje
odporem při pohybu jejich částic. Podle Newtona platí pro pohyb tekutiny s laminárním
tokem, že smykové napětí τ v rovině rovnoběžné s laminárním tokem, je přímo úměrné
gradientu rychlosti du/dy neboli smykovému spádu D. Konstanta úměrnosti η se nazývá
absolutní (dynamická) viskozita. Často se používá také kinematická viskozita ηk
definovaná jako poměr absolutní viskozity a hustoty při dané teplotě.
du τ N.s
τ=η =ηD η= = 2 = Pa.s
dy du m
dy
η kg m 3 m 2
ηk = ηk = =
ρ m.s kg s
Jednotky absolutní viskozity To conv ert To

f ro m cP kgf-s/m2 N-s/m 2 lbf-s/in2
SI soustava N.s/m2 Multiply by
cP 1 1. 02 x 10-4 10-3 1.45 x 10 -7
CGS soustava centipoise (cP) kgf-s/m2 9.807 x 103 1 9. 807 1.422 x 10-3
N-s/m 2 103 1. 02 x 10-1 1 1.45 x 10 -4
Anglické reyn (lbf.s/in2) lbf-s/in2 6.9 x 106 7.03 x 102 6.9 x 103 1

Změna viskozity s teplotou a tlakem
Viskozita minerálních a syntetických olejů Viskozita kapalných a plastických maziv s
klesá se vzrůstající teplotou. Proto každá tlakem vzrůstá. Velikost změny závisí na
hodnota viskozity musí být doprovázena chemickém složení kapaliny. Závislost
teplotou, při které byla měřena. viskozity kapalin na tlaku se vyjadřuje
exponenciálním (Barusovým) vztahem.
η = η0 exp(αp),
kde α je viskozitně tlakový koeficient.
Jeho hodnota se většiny kapalných maziv
pohybuje mezi 5 až 35 GPa-1.
Fluid Temperature, t m , °C
38 99 149
Pressure-viscosity coef ficient,
ξ,
m2/N
Advanced ester 1.28 x 10- 8 0.98 x 10-8 0.851 x 10- 8
Formulated advanced ester 1.37 x 10- 8 1.00 x 10-8 0.874 x 10- 8
-8 -8 -8
Polyalkyl aromatic 1.58 x 10 1.25 x 10 1.01 x 10
Synthetic paraffinic oil (lot 3) 1.77 x 10- 8 1.51 x 10 -8
1.09 x 10-8
Synthetic paraffinic oil (lot 4) 1.99 x 10- 8 1.51 x 10 -8
1.29 x 10-8
Synthetic paraffinic oil (lot 2) plus 1.81 x 10- 8 1.37 x 10-8 1.13 x 10-8
antiwear additive
-8 -8 -8
Synthetic paraffinic oil (lot 4) plus 1.96 x 10 1.55 x 10 1.25 x 10
antiwear additive
C-ether 1.80 x 10- 8 0.980 x 10-8 0.795 x 10- 8
Superrefined naphthenic mineral oil 2.51 x 10- 8 1.54 x 10-8 1.27 x 10-8
-8 -8 -8
Synthetic hydrocarbon (traction fluid) 3.12 x 10 1.71 x 10 0.939 x 10
Fluorinated polyether 4.17 x 10- 8 3.24 x 10-8 3.02 x 10-8

Režimy mazání
Rozlišují se režimy mazání, při kterých dochází k oddělení třecích povrchů koherentním
mazacím filmem (mazání hydrostatické, hydrodynamické, elastohydrodynamické a
mazání vytlačovaným filmem) a režimy, při kterých dochází k bezprostřední interakci
mezi třecími povrchy (mazání mezné a mazání tuhými mazivy).
Stribeckova křivka Závislost objemového otěru na tlaku

Parametr mazání
Zkoušky valivých ložisek a ozubení prokázaly, že životnost třecích povrchů nezávisí na
samotné tloušťce mazacího filmu, ale na jejím poměru k redukované drsnosti třecích
povrchů. Tuto skutečnost vyjadřuje parametr mazání Λ.
hmin
Λ=
Rqa2 + Rqb2
hmin minimální tloušťka filmu

Rqa pr. kvadr. úchylka profilu tělesa a
Rqb pr. kvadr. úchylka profilu tělesa b
5 ≤ Λ < 100 hydrodynamické

3 ≤ Λ < 10 elastohydrodynamické
1≤Λ<5 smíšené
Λ<1 mezné

Mezné mazání
Mezné mazání je režim mazání, při kterém se povrchy nacházejí v bezprostřední blízkosti,
takže dochází k vzájemné interakci mezi jejich povrchovými nerovnostmi. Zatížení není
přenášeno hydrodynamickým působením mazacího filmu, ale prostřednictvím velmi
tenkého mezného filmu, jehož struktura a vlastnosti jsou odlišné od struktury a vlastností
maziva a povrchů. Tento film vzniká fyzikální adsorpcí, chemisorpcí nebo chemickými
reakcemi maziva s třecími povrchy.
Podstata mezného mazání spočívá ve vytváření

ochranného povrchového filmu sestávajícího
z dlouhých řetězců polárních molekul, které jsou
orientovány kolmo k povrchu a jsou k němu
připoutány svými polárními konci. Většina
rafinovaných ropných olejů jsou sice nepolární nebo
málo polární látky, avšak obsahují složky polárního
charakteru, které adsorbují na běžně užívaných
kovových třecích površích.

Elastohydrodynamické mazání
Elastohydrodynamické mazání (EHD, EHL) je režim kapalinového mazání, při kterém
elastické deformace povrchů jsou řádově stejně velké jako tloušťka hydrodynamického
mazacího filmu, jehož chování ovlivňují. K elastohydrodynamickému mazání obvykle
dochází mezi zatíženými, nekonformně zakřivenými povrchy nacházejícími se
v relativním pohybu.
Základní znaky EHD kontaktu

1. V centrální (Hertzově) oblasti kontaktu
je tenký, přibližně paralelní mazací film,
pro jehož tloušťku platí h ≈ u0,68.
2. Rozložení tlaku v mazacím filmu
odpovídá přibližně Hertzovu rozložení.
3. V oblasti náhlého snížení tloušťky
mazacího filmu se nachází lokální, druhé
tlakové maximum.

Hydrodynamické mazání
Hydrodynamické mazání (HD) je režim kapalinového mazání, při kterém se vytváří mezi
povrchy souvislá vrstva maziva, která zcela zabraňuje styku povrchových nerovností a
svým tlakem „ruší“ účinek kolmého zatížení na povrchy těles. K hydrodynamickému
mazání dochází mezi konformně zakřivenými povrchy nacházejícími se v relativním
pohybu.
Charakteristické znaky HD mazání

1. Tloušťka mazacího filmu je funkcí
normálového zatížení W, rychlosti u,
viskozity η a geometrie ložiska. Pro
minimální tloušťku platí hmin ≈ (u/W)0,5.
2. Povrchy nevykazují téměř žádné
opotřebení.
3. Velikost součinitele tření závisí
především na viskozitě maziva.

strojní součásti
Přednáška 5
Šrouby a
šroubové
spoje
For want of a nail the shoe is lost;
For want of a shoe the horse is lost;
And, for want of a horse the rider is lost.
GEORGE HERBERT
Obsah
Šrouby a šroubové spoje
• Rozdělení šroubů.
• Příklady užití šroubových spojů.
• Tvary závitů a jejich rozměry.
• Výroba závitů.
• Pohybové šrouby.
• Silové poměry na šroubu se čtvercovým závitem.
• Tření u pohybových šroubů.
• Účinnost pohybových šroubů.
• Pevnostní výpočet pohybových šroubů.
• Materiál a pevnost šroubů.
• Druhy šroubů.
• Matice.
Přednáška 5 - Šrouby a šroubové spoje

Šrouby
Šrouby se používají buď k rozebíratelnému spojení strojních součástí (šrouby spojovací
a upevňovací) nebo k přeměně otáčivého pohybu na posuvný (šrouby pohybové). Strojní
součásti je možné také spojit pomocí závitových spojů, kdy je závit vytvořen přímo na
spojovaných součástech.
Šrouby spojovací a upevňovací Šrouby pohybové

Příklady užití spojovacích a upevňovacích šroubů

Příklady užití pohybových šroubů

Tvary závitů a jejich rozměry
Funkční část šroubu tvoří závit, který vznikne pohybem tvořícího profilu daného tvaru
po šroubovici. Závit může být vnější (šroub) nebo vnitřní (matice). Podle počtu tvořících
profilů se rozlišují závity jednochodé a vícechodé.
Metrický závit M, MJ
Jedno-, dvou- a tříchodý závit Závity pohybových šroubů
čtvercový lichoběžníkový
Metrický závit

Lichoběžníkový rovnoramenný závit

Porovnání závitů metrického a unified
V USA a ve Velké Británii se používá závit unified (UN), který má obdobný profil jako
závit metrický. Jeho rozměry se však udávají v palcích. Podobně jako metrický závit,
který existuje ve dvou provedeních M a MJ, závit unified má také dva profily označované
jako UN a UNR. Profily MJ a UNR mají zaoblené dno závitu, což vede ke snížení
koncentrace napětí a prodloužení únavového života. Metrický závit může být buď s
hrubou nebo jemnou roztečí, závit unified s roztečí C (coarse-pitch), F (fine-pitch) a EF
(extra-fine pitch).
Označování závitů Lícování závitů
Metrický Bol ts
Inc h seri es
Nuts
Metric seri es
Bo lts Nuts
1A 1B 8g 7H
M12 × 1,75 2A
3A
2B
3B
6g
8h
6H
5H
rozteč v mm
velký průměr v mm Výběr z tabulky metrických závitů
Unified
5/8 in-18 UNRF
počet závitů na palec
velký průměr v palcích
Výroba závitů třískovým obráběním
Závity se vyrábějí buď řezáním nebo frézováním. Řezání závitů na soustruhu se používá
při výrobě přesných závitů. Pro řezání závitů malých průměrů se používají závitníky a
závitové čelisti. Závitové hlavy se používají u závitořezů. V sériové a hromadné výrobě
se závity zpravidla frézují. Dosahované stupně přesnosti se pohybují v rozmezí 6 ÷ 8,
drsnost Ra je 3,2. Velmi přesné závity (IT 4, 5; Ra 3,2) se dokončují broušením.
Frézování závitů Frézování závitů Sada závitníků a

hřebenovou frézou kotoučovou frézou závitových čelistí

Výroba závitů tvářením
Tváření závitů je nejproduktivnější výrobní technologie, která má oproti výrobě závitů
třískovým obráběním mnoho předností. Výrobní časy jsou podstatně kratší (rychlost
válcování je až 90 m/min zatímco rychlost řezání je 10 m/min), přičemž tvářený závit má
výhodnější průběh vláken, což vede ke zvýšení statické i únavové pevnosti závitu.
Tlakem při tváření se navíc zvyšuje odolnost závitu při otěru.
radiální válcování
závitu řezaný
závit
tvářený
závit

Pohybové šrouby
Pohybové šrouby slouží k přeměně otáčivého pohybu na posuvný a k přeměně kroutícího
momentu v osovou sílu. Tyto šrouby mají čtvercový nebo lichoběžníkový (rovnoramenný
či nerovnoramenný) závit a jsou zpravidla několikachodé.
Šroubový zvedák Lineární pohon
Úhel stoupání
p
tg λ =
πd m

Silové poměry na šroubu se čtvercovým závitem
Zvedání břemene Spouštění břemene
x
μN
y μN
∑ F = P − N sin λ − μN cos λ = 0
x R ∑ F = − P − N sin λ + μN cos λ = 0
x L
∑ F = F + μN sin λ − N cos λ = 0
y ∑ F = F − μN sin λ − N cos λ = 0
y
F (sin λ + μcos λ ) F (μcos λ − sin λ )

PR = PL =
cos λ − μsin λ cos λ + μsin λ
F (l + πμd m ) F (πμd m − l )
PR = PL =
πd m − μl πd m + μl
d m Fd m l + πμd m Fd m Fd m πμd m − l
T R = PR = TL = =
2 2 πd m − μl 2 2 πd m + μl

Tření u pohybových šroubů
Za určitých okolností, kdy úhel stoupání λ U lichoběžníkového závitu není síla F
je velký nebo součinitel tření μ je malý, kolmá k profilu závitu, nýbrž je skloněná
může se šroub působením síly F pod úhlem α. To vede ke zvýšení třecí
samovolně roztočit. V těchto případech je síly.
kroutící moment TL záporný nebo roven Fd m lcosα + πμd m
nule. Říkáme, že šroub není samosvorný. TR =
2 πd m cos α − μl
Podmínka samosvornosti
Fd m πμd m − l cos α
Fd m πμd m − l TL =
TL = >0 2 πd m cos α + μl
2 πd m + μl
πμd m > l μ > tg λ cosα
μ > tg λ
Třecí moment mezi
Experimentální práce ukázaly, že hodnota hlavicí a vřetenem
součinitele tření μ závisí zejména na FμC d C
použitém mazivu. Pro ocelový šroub a TC =
2
bronzovou matici je asi 0,1 až 0,15.
Účinnost pohybových šroubů
Účinnost η je definována jako poměr práce odevzdávané soustavou Wout k práci soustavě
přiváděné Win. Práce je rovna součinu kroutícího momentu a pootočení. Pro jednu otáčku
šroubu platí:
W out = Fl, Win = 2π T Účinnost šroubu s lichoběžníkovým závitem
Wout Fl
η= =
Win 2 πT
l πd m cos α − μl
ηR =
πd m lcosα + πμd m
cos α − μtg λ
ηR =
cosα + μcotg λ
Pro čtvercový závit, kdy α = 0 je
účinnost funkcí pouze geometrie
závitu a součinitele tření. Podstatného zvýšení
účinnosti lze dosáhnout
1 − μtg λ použitím kuličkového
ηR =
1 + μcotg λ šroubu.
Pevnostní výpočet pohybových šroubů
Napjatost v pohybových šroubech počítáme tak, že pohybový šroub modelujeme pomocí
prutu. Pohybový šroub je namáhán silou F na tah či tlak a momentem T na krut. Delší
šrouby mohou být namáhané také na vzpěr. Tlak v závitech mezi šroubem a maticí nesmí
překročit přípustnou hodnotu.
π ⎛ d + d2 ⎞
2
Průřez pro výpočet napětí (tensile-stress area) At = ⎜ 1 ⎟

4⎝ 2 ⎠
pro metrický závit d 1 = d − 1,226869 p
F d 2 = d − 0,649519 p
Normálové napětí v tahu či tlaku σ=
At Redukované napětí (podmínka max τ)
TR 16TR σ red = σ 2 + 4 τ 2k ≤ σ D
Smykové napětí v krutu τk = =
Wk π d33
Pro ocelový šroub a bronzovou
4F (ocelovou) matici se hodnota dovoleného
Tlak v závitech p= ≤ pD
π(d − D1 )i
2 2
tlaku pD pohybuje mezi 5 až 15 (4 až 12)
MPa v závislosti na rychlosti otáčení.
Šroubový zvedák

Lineární pohon

Materiál a pevnost šroubů
Normalizované šrouby a matice jsou vyráběny nejčastěji z konstrukčních, ušlechtilých a
nízkolegovaných ocelí. Rozhodujícím parametrem pro výběr šroubu je minimální mez
kluzu Rel (lower yield stress) nebo smluvní mez kluzu Rp0,2 (proof stress) definovaná
ISO, SAE nebo ASTM.
Mechanické vlastnosti šroubů dle ISO 898-1 (výběr) Značky pevnostních tříd
10.9
10×(Rel/Rm)
1/100 Rm v MPa (1000 MPa)
Označování šroubů dle ISO
Stanovení dovoleného napětí

R el nebo R p0,2
σD =
k

Druhy šroubů
Šroub se šestihrannou hlavou (ISO 4014) Závrtný šroub
1 2 3
Místa koncentrace napětí:
1 Přechod válcové části šroubu do hlavy
(četnost poruchy 15 %)
2 Výběh závitu (četnost poruchy 20 %)
3 Závit šroubu v místě prvního nosného Závrtný šroub prochází horní součástí s
závitu matice (četnost poruchy 65 %) vůlí, do spodní součásti je zašroubován.
2d + 6 L ≤ 125 d ≤ 48 Hloubka zavrtání šroubu do oceli je
Délka závitu 2d + 12 125 < L ≤ 200
v mm obvykle 1d.
2d + 25 L > 200
Matice
Zatížení není rovnoměrně rozloženo na všechny závity matice, nýbrž první závity
přenášejí přibližně třetinu osové síly. To vede k plastické deformaci, a proto matice nikdy
nesmí být po demontáži opětovně použita.
Šestihranné matice Doporučené kombinace materiálů
Materiál matic dle ISO 898-2

Materiál ocelových matic je podle
mechanických vlastností rozdělen do devíti
pevnostních tříd 04, 05, 4, 5, 6, 8, 9, 10, 12. Označování matic dle ISO
Číslo třídy odpovídá 1/100 smluvní meze kluzu
Rp0,2. Třídy 04 a 05 mají sníženou únosnost.

strojní součásti
Přednáška 6
Předepjaté
šroubové
spoje
The greater our knowledge increases, the
greater our ignorance unfolds.
JOHN F. KENNEDY
Obsah
Předepjaté šroubové spoje
• Princip předepjatého šroubového spoje.
• Tuhost.
• Tuhost šroubu.
• Tuhost spojovaných součástí.
• Silové poměry u šroubového spoje zatíženého tahovou silou.
• Staticky zatížený šroubový spoj
• Utahovací moment.
• Dynamicky zatížený šroubový spoj
• Bezpečnost dynamicky zatíženého spoje.

Předepjaté šroubové spoje
V naprosté většině případů se šroub při montáži utáhne tak, aby ještě před působením
provozní síly v něm vznikla osová síla předpětí. Ta způsobí prodloužení šroubu a stlačení
spojovaných součástí, takže mezi šroubem a maticí vzniká silový styk. Následně po
utažení je spoj zatížen stálou nebo proměnlivou provozní silou. Šrouby používané pro
předepjaté spoje bývají vysoce namáhány.
500 N 500 N 500 N 600 N
podložka
50 kg 40 kg 60 kg

Šroubový spoj zatížený tahovou silou
Protože deformace šroubu i spojovaných součástí při zatížení provozní silou je stejně
veliká, je možné šroubový spoj modelovat jako soustavu dvou paralelně řazených
pružin. Pružina o tuhosti km představuje předpětím stlačené příruby, zatímco pružina o
tuhosti kb reprezentuje předpětím prodloužený šroub.
Spoj maticovým šroubem Model šroubového spoje Spoj šroubem bez matice
kb
km

Tuhost
Materiál je lineárně pružný, je-li závislost mezi deformací a silou lineární a při zatěžování
nedojde k překročení meze kluzu. Konstanta úměrnosti k mezi deformací δ a silou P se
nazývá tuhost.
Závislost síla versus deformace síla P
σ= =
ploch a A
síla P
defor m a ce δ
ε= =
délka l
σ Pl
δ = εl = l=
E AE
P AE
deformace δ k= =
δ l
σ m2 N 1 N
Hookeův zákon σ = ε E, ε = k= =
E 1 m2 m m
Tuhost šroubu
Tuhost šroubu se stanoví jako celková tuhost soustavy sériově řazených pružin. Při
výpočtu tuhosti závitové části šroubu se vychází z malého průměru závitu šroubu d3,
zatímco pro výpočet tuhosti ostatních částí se používá velký průměr závitu šroubu d.
1 1 1 1
= + + + ...
k b k b1 k b 2 k b 3
d 1 1 1
= +
ls lse = ls + 0,4d k b k b1 k b 2
1 4 ⎛ lse lte ⎞
= ⎜ 2+ 2⎟
kb π E ⎝d d3 ⎠
lt d3 lte = lt + 0,4d3
π E d 32 d 2
kb =
4 ( lse d 32 + lte d 2 )

Tuhost spojovaných součástí
Rozložení napětí ve spojovaných součástech je komplikované. Experimenty
(fotoelasticimetrie, ultrazvuk) a numerické výpočty (metoda konečných prvků) prokázaly,
že napěťové pole má tvar připomínající dutý komolý soudek.
Šroub s maticí Závrtný šroub

d dw
dutý komolý
soudek
l
l
l
3dw

Tuhost spojovaných součástí se stanoví jako celková tuhost soustavy sériově řazených
pružin. Při jejím výpočtu se předpokládá, že vlivem předpětí šroubu se deformují pouze ty
části spojovaných součástí nacházející se v nejtěsnější blízkosti šroubu. Dutý komolý
soudek se nahrazuje dutým komolým dvojkuželem majícím vrcholový úhel 2α, přičemž
25° ≤ α ≤ 33°.
součást 2 1 1 1 1
= + + + ...
součást 1 dw km km 1 km 2 km 3
α P
t
dx
Pd x
d dδ =
AE
δ=
E ∫ A (x)
l 0
⎡⎛ dw ⎞ ⎛ d ⎞ ⎤
2 2
t
l/2 A ( x ) = π ⎢⎜ x tgα + ⎟ −⎜ ⎟ ⎥
⎢⎣⎝ 2 ⎠ ⎝ 2 ⎠ ⎥⎦
⎛ d + d ⎞⎛ dw − d ⎞
y A ( x ) = π ⎜ x tgα + w ⎟⎜ x tgα + ⎟
⎝ 2 ⎠⎝ 2 ⎠
x

P t
dx U šroubů se šestihrannou hlavou
δ=
πE ∫0 [x tg α + (d + d )/2 ][x tg α + (d − d )/2 ]
w w platí dw = 1,5d. Pro α = 30° je tuhost
P (2 t tg α + d w − d )(d w + d ) spojovaných součástí
δ= ln
πEd tg α (2 t tg α + d w + d )(d w − d ) 0,5774πEd
km =
⎛ 0 ,5774 l + 0 ,5 d ⎞
P πE i d tg α 2ln ⎜⎜ 5 ⎟
⎟
k mi = = ⎝ 0,5774 l + 2,5 d
δi ln (2 t i tg α + d w − d )(d w + d ) ⎠
(2 t i tg α + d w + d )(d w − d ) Na základě numerického řešení
(MKP) byl odvozen vztah
Pro ocel, litinu nebo hliník je α = 30°
Bd
0,5774πE i d k m = EdA exp( )
k mi = l
ln
(1,155 t i + d w − d )(d w + d )
(1,155 t i + d w + d )(d w − d ) A a B jsou konstanty, které mají
následující hodnoty:
V případě, že E = E1 = E2 = E3 = … A B
k πEd tg α ocel 0,78715 0,62873
km = =
2 2ln (l tg α + d w − d )(d w + d ) hliník 0,79670 0,63816
(l tg α + d w + d )(d w − d ) litina 0,77871 0,61616
Silové poměry u předepjatého šroubového spoje
Po utažení je šroub namáhán silou předpětí Fi, která je stejně velká jako síla, kterou jsou k
sobě přitlačovány spojované součásti. Současně dojde k prodloužení šroubu o hodnotu δb
a ke stlačení spojovaných součástí o hodnotu δm. Diagram předepjatého šroubového
spoje vznikne spojením diagramů síla-deformace šroubu a spojovaných součástí tak, aby
se body odpovídající síle předpětí v obou diagramech ztotožnily.
Samostatné diagramy Spojené diagramy
šroub spojované
součásti
síla
Fi
deformace δb deformace δm deformace δ

Silové poměry u předepjatého šroubového spoje
Po zatížení statickou provozní silou P dojde k dalšímu prodloužení šroubu o hodnotu δ a
uvolnění spojovaných součástí o stejnou hodnotu. Současně s tím vzroste síla ve šroubu z
Fi na Fb a síla ve spojovaných součástech klesne z Fi na Fm. Mají-li zůstat spojované
součásti za provozu přitlačeny např. z důvodu těsnosti, musí být Fm > 0.
Pb Pm km
δ= = Pm = Pb
kb km kb
kb P
Pb = P − Pm = = CP
kb + km
Pm = P − Pb = (1 − C )P
kb
C=
kb + km
Fb = Pb + Fi = CP + Fi
δ
Fm = Fi − Pm = Fi − (1 − C ) P
Staticky zatížený šroubový spoj
Limitujícím faktorem pro výpočet bezpečnosti šroubu k vůči vzniku plastických deformací
je minimální mez kluzu Rel nebo smluvní mez kluzu Rp0,2. Skutečnost, že spojované
součásti musí být za provozu na sebe přitlačeny je vyjádřena bezpečností k0. Kroutící
moment při utahování způsobuje smykové napětí, které zvyšuje namáhání šroubu.
Bezpečnost vůči zániku sevření Bezpečnost vůči vzniku Velikost předpětí

plastické deformace
P Fi Dočasné spoje
Fm = Fi − ( 1 − C ) P0 = 0 σb = C +
At At Fi = 0,75Fp
P0 CkP Fi Trvalé spoje
k0 = + = Re
P At At
Fi = 0,90Fp
Fi R e A t − Fi Zatížení na mezi kluzu
k0 = k=
P (1 − C ) CP
Fp = A t R e

Utahovací moment
Aby byla při montáži zaručeno dodržení stanoveného předpětí Fi, je nutno použít
momentového klíče nebo elektrického či pneumatického utahováku. Nejpřesnější
metodou stanovení předpětí je měření prodloužení šroubu např. pomocí mikrometru.
Fi d 2 lcosα + πμd 2 Fi μ C d C
T = T R + Tc = +
2 πd 2 cos α − μl 2 pneumatický
utahovák
Fi d 2 tg λ cosα + μ Fi μ C d C
T = +
2 cos α − μ tg λ 2
d w + d 1,5 d + d
dC = = = 1,25 d d2 = d
2 2
T ≅ KFi d
1 tg λ cos α + μ momentové
K = + 0,625 μ C
2 cos α − μ tg λ klíče
Velikost součinitele K závisí závisí zejména
na μ a μC. Pro μ = μC = 0,15 je K = 0,20 bez
ohledu na velikost šroubu a jeho stoupání.
Dynamicky zatížený šroubový spoj
Při změně zatížení z Pmax na Pmin = 0 (míjivý cyklus provozní síly) dochází k zmenšení
zatížení šroubu z Fb, max na Fi při současném nárůstu síly ve spojovaných součástech z
Fm, min na Fi. Poněvadž je tuhost spojovaných součástí km větší, než tuhost šroubu kb, je
kolísání síly ve šroubu menší, než kolísání síly ve spojovaných součástech.
F − Fi
Fba = b
2
(CP + Fi ) − Fi CP
síla
Fba = =
Fb 2 2
Fi Fi CP
σa = amplituda napětí
2 At
Fm
Fb + Fi
Fbm =
2
(CP + Fi ) + Fi CP
Fbm = = + Fi
2 2
deformace CP Fi
δ σm = + střední napětí
2 At At
Bezpečnost dynamicky zatíženého spoje
Bezpečnost vůči únavovému poškození šroubu se určí pomocí některého z kritérií
únavového poškození (Gerberova, modifikovaného Goodmanova, Soderbergova nebo
ASME).
σA σM
+ =1
σc Goodmanova přímka σ c Rm
amplituda napětí σa
zátěžná přímka σa = σm +σi σM = σ A +σi
σ c ( Rm − σ i )
σA =
Rm + σ c
σA
σA
k=
σa
σM Rm
2σ c ( Rm At − Fi )
σA k=
CP ( Rm + σ c )
střední napětí σm

Modifikovaná mez únavy válcovaných závitů šroubů
strojní součásti
Přednáška 7
Svarové, lepené
a nýtové spoje
Entia non multiplicantor sunt prater

necessitatum.
GALILEO GALILEI
Obsah
Spoje svarové
• Způsoby svařování. Druhy tavných svarů.
• Stanovení napětí v tupém svaru.
• Stanovení napětí v čelním koutovém svaru.
• Výpočtový model koutového svaru.
• Výpočet svarů při základních druzích namáhání.
Spoje lepené
• Využití lepidel v jednotlivých průmyslových odvětvích.
• Druhy lepidel.
• Konstrukce lepených spojů.
• Pevnostní výpočet lepených spojů.
Spoje nýtové
• Nýtování a použití nýtových spojů
• Pevnostní výpočet konstrukčních nýtových spojů
Přednáška 7 – Svarové, lepené a nýtové spoje
Svařování
Svařováním vznikají nerozebíratelná spojení místním roztavením spojovaných částí
působením tepla (např. elektrickým obloukem, plamenem, elektronovým paprskem,
laserem, termitem, slévárenské), tlaku (např. ultrazvukem) nebo obou současně (např.
elektrickým odporem, třením, indukční), a to bez použití nebo s použitím přídavného
materiálu.
Spojování působením tepla Spojování působením tepla a tlaku

Svařování elektrickým obloukem
Jedná se o nejpoužívanější způsob tavného svařování. Zdrojem tepla je elektrický oblouk
o teplotě až 4 000 °C, který vznikne mezi elektrodou a svařovaným materiálem. Při
svařování se používá stejnosměrného nebo střídavého proudu o napětí 10 až 70 V a
proudu 30 až 500 A. Elektrody mohou být netavné či tavné (holé, obalené).
obal
kovové jádro svařovací agregát
(zdroj proudu)
plynová clona držák elektrody
elektroda
struska
el. oblouk
housenka základní
materiál
závar pracovní kabel
kabel elektrody

Svařování el. obloukem v ochranné atmosféře
Při tomto druhu svařování hoří elektrický oblouk v ochranné atmosféře uvnitř plynového
pláště. Jeli použito kovové tavné elektrody metoda se označuje jako GMAW (Gas Metal
Arc Welding) a podle použitého plynu se dále dělí na MAG (Metal Active Gas) v případě
oxidu uhličitého a MIG (Metal Inert Gas) v případě argonu. Jeli použito netavné
wolframové elektrody a argonu, metoda se označuje jako TIG (Tungsten Inert Gas).
Gas Metal Arc Welding Tungsten Inert Gas
drátová elektroda
kabel plyn
směr
svařování
přídavný kov
plyn
el. oblouk dýza dýza

svar kontakt wolframová
plyn tryska
plynová clona elektroda el. proud
plynová clona
závar

Svařování plazmou
Svařování plazmou PAW (Plasma Arc Welding) je metoda velmi podobná TIG. Vznikla
jejím vývojem a zaručuje vyšší produktivitu. Svařování plazmou využívá koncentrace
tepla a dynamického účinku plazmy, což je výsledkem zúžení elektrického oblouku, který
se tvoří mezi wolframovou elektrodou a svařencem. Plazmový plyn, který proudí okolo
elektrody, se vlivem tepla oblouku prudce roztahuje, mění se v plazmu a proudí otvorem
velmi vysokou rychlostí. Sekundární plyn se využívá k vlastní ochraně tavné lázně (Ar,
Ar+H2). Svařování plazmou se používá pro náročné spoje v leteckém, kosmickém,
obráběcím, chemickém a ropném průmyslu.

Svařování bodové (odporové)
Při bodovém svařování se součásti přeplátují a sevřou mezi dvě vodou chlazené elektrody,
kterými prochází elektrický proud. Roztavení a svaření nastává ve stykových plochách
obou součástí, v místě největšího přechodového odporu. Bodové svařování je rychlé a
přesné a lze jej snadno automatizovat.
pohyblivá elektroda
svařované
součásti
pevná elektroda

Svařování třením
Svařování třením FSW (Friction Stir Welding) lze použít při spojování plechů, v poslední
době hlavně hliníkových, aniž by se dosáhlo jejich bodu tavení. Při svařování třením se
nástroj s cylindrickým ramenem a profilovaným kolíkem otáčí a pomalu se ponořuje do
místa spoje mezi dva kusy plechu nebo do desky materiálu, které se k sobě svařují natupo.
Teplo vzniklé mezi svařovacím nástrojem odolným proti opotřebení a svařencem
způsobuje, že svařenec může změknout, aniž by dosáhl bodu tavení, a tak umožní, že
nástroj přechází podél linie svaru.

Druhy tavných svarů
Svary tupé Tvary průřezů svarů
svar základní materiál
I nepodložený V nepodložený
tepelně ovlivněná oblast
Svary koutové přeplátovaných součástí

základní materiál
svar
1/2 V nepodložený V dvojstranný
Svary koutové skloněných součástí U nepodložený U dvojstranný
základní materiál
svar
1/2 U nepodložený 1/2 U dvojstranný


Napětí v tupém svaru
Tupý svar namáhaný na tah Tupý svar namáhaný na smyk
svar svar
místo koncentrace
napětí
l l
F
F F F
h h
průměrné F průměrné F
σ= τ=
normálové napětí h⋅l smykové napětí h⋅l
Zásady pro výpočet svarů:

• Předpokládá se, že rozložení napětí ve svaru je stejné jako v základním materiálu.
• Výpočtový průřez svaru by měl respektovat jen tu jeho část, která má plnohodnotný
průřez - převýšení nebo podložení svaru se ve výpočtu neuvažují.
• Při kombinovaném namáhání svaru se pro jeho posuzování používá redukované napětí.
Napětí v čelním koutovém svaru
a x
θ 45º
h
F
h t
FS h
2F F
h
F 90 - θ
Fn
y
FS = F ⋅ sin θ Fn = F ⋅ cos θ
t h h 2 ⋅h h
= = = t=
sin 45D sin ( 90D + 45D − θ ) sin (135D − θ ) cos θ + sin θ cos θ + sin θ
FS F ⋅ sin θ ( cos θ + sin θ ) F

τ=
A
=
h⋅l
=
h⋅l
( sin θ ⋅ cos θ + sin 2 θ )
Fn F ⋅ cos θ ( cos θ + sin θ ) F

σ=
A
=
h⋅l
=
h⋅l
( cos2 θ + sin θ ⋅ cos θ )

Poloha maximálního smykového napětí
F d ( sin θ ⋅ cos θ + sin θ )

2
dτ F
= ⋅ = ⋅ ( cos2 θ − sin 2 θ + 2 ⋅ sin θ ⋅ cos θ ) = 0
dθ h ⋅ l dθ h⋅l
( cos 2θ + sin 2θ ) = 0 θ = 67,5D
Velikost maximálního smykového napětí

F F
τ max =
h⋅l
( sin θ ⋅ cos θ + sin 2
θ ) =
h⋅l
( sin 67,5D ⋅ cos 67,5D + sin 2 67,5D )
1,21 ⋅ F
τ max =
h⋅l
Velikost normálového napětí v místě θ = 67,5º
F F 0,5 ⋅ F
σ=
h⋅l
( cos 2
θ + sin θ ⋅ cos θ ) h⋅l (
= cos 2
67,5 + sin 67,5 ⋅ cos 67,5 ) h⋅l
=

Průběh napětí podél úseků AB a BC Průběh napětí podél úseku DB
C
D
A B
Norris CH, Welding J. 1945 Salakian AG, Claussen GE, Welding J. 1937
Výpočtový model čelního koutového svaru
V současné době není možné analyticky přesně spočítat rozložení napětí ve svarovém
spoji. Proto se při jeho výpočtu používá jednoduchý konzervativní model. Ten vychází z
předpokladu, že vnější zatížení je přenášeno pouze prostřednictvím smykových sil,
které působí na účinném průřezu svaru. Normálové napětí se zanedbává.
místo stanovení Účinný průřez svaru
účinného průřezu
a 1
45º a = h ⋅ cos 45D = h ⋅ ⋅ 2 0,707 ⋅ h
2
h 45º a je výška největšího rovnoramenného
trojúhelníku vepsaného do průřezu svaru bez
závaru.
Smykové napětí
F h l F 1,414 ⋅ F
τ= =
2F 0,707 ⋅ h ⋅ l h⋅l
F
τ 1,17 ⋅ τ max

Koutové svary – namáhané krutem
smykové napětí od posouvající síly:
smykové napětí od kroutícího momentu:

kroutící moment k těžišti
svarové skupiny
vzdálenost od těžiště svarové skupiny

k nejvzdálenějšímu místu na svaru
polární kvadratický moment průřezu
jednotkový polární kvadratický

moment průřezu, který nejdeme
v tab. 9-1 např.:

Koutové svary – namáhané ohybem
smykové napětí od posouvající síly:
smykové napětí od ohybového momentu:

ohybový moment
vzdálenost od těžiště svarové

skupiny k nejvzdálenějšímu místu
na svaru v rovině kolmé na rovinu,
kde leží vektor ohyb. momentu
kvadratický moment průřezu
jednotkový kvadratický moment

průřezu, který nejdeme v tab. 9-2
např. pro uvedený typ svaru:

Výpočet svarů při základních druzích namáhání



Označení a vlastnosti elektrod pro ruční svařování
Podle American Welding Sosiety (AWS) se elektrody označují písmenem E a čtyř- nebo
pěti-místným číslem (E6013). První dvě nebo tři číslice značí přibližnou mez pevnosti Rm.
Význam poslední číslice je závislý na svařovací technice, např. značí velikost svařovacího
proudu. Předposlední číslice označuje polohu při svařování, např. vodorovné, svislé
svařování nebo svařování nad hlavou.
Mechanické vlastnosti materiálu elektrod (přídavného materiálu)

Označení a vlastnosti elektrod pro ruční svařování

Dovolené napětí ve svaru
Podle American Institute of Steel Construction (AISC) pro konstrukce budov se dovolené
napětí vypočítá z meze kluzu Re. Při stejném typu namáhání svaru je dovolené napětí
stejné jak pro svarový tak i základní materiál. Platí, že Re = 0,5Rm. AISC stanovuje
dovolená napětí podle typu namáhání a typu svaru takto:

Lepení
Při lepení vznikají spojení pomocí tenké vrstvy (0,05 až 0,15 mm) přídavného materiálu
(lepidla), které při tuhnutí přilne adhezí ke spojovaným částem. Často se kombinuje
lepení s jiným typem spoje. Soudržnost lepeného spoje závisí na adhezi (přilnavosti
lepidla na povrch spojovaných součástí) a na kohezi (vlastní soudržnosti, pevnosti
lepidla).

Využití lepidel v jednotlivých odvětvích průmyslu

Lepené spoje v automobilovém průmyslu

Druhy lepidel

Konstrukce lepených spojů
Lepené spoje mají značnou únosnost při namáhání na smyk, špatně však přenášejí tah
případně tzv. loupání. Snahou je konstruovat spoj tak, aby byl zatížen jen smykem.
Součásti namáhané tahem se spojují jako přeplátované nebo se zkosením. Výhodné je také
spojovat tenké plechy lemováním a tlustší plechy pomocí spojovacích dílů s drážkami.

Experimenty a analytické výpočty ukázaly, že ohybové napětí na koncích spoje ve
slepovaných součástech může být několikrát vyšší než průměrné smykové napětí v těchto
součástech. To může způsobit tzv. loupání (peel).
Smykové napětí a
ohybové napětí

V případě loupání (peel) se volí takové konstrukční řešení aby vliv ohybového napětí na
koncích lepeného spoje byl minimální a plocha lepeného spoje byla dostatečná.

Pevnostní výpočet lepených spojů
Při návrhu a kontrole lepeného spoje vycházíme z toho, že lepený spoj by měl mít stejnou
únosnost jako lepený díl. Pak je možné vypočítat jeden z rozměrů spoje.
σDt je dovolené napětí v tahu dílce.
τD2 je pevnost lepidla ve střihu, σpl je pevnost lepidla v tahu.
F τ F σ pl
τ= ≤ τ D = D2 σ = ≤σD =
l.b nD l.b nD
s.b.σ Dt = l.b.τ D
σ Dt nD = 3 ÷ 4
⇒ l = s.
τD
Nýtové spoje
Nýtování probíhá nejčastěji tak, že po vložení nýtu do otvoru ve spojovaných součástech
se podepře přípěrná hlava nýtu a závěrná hlava nýtu se vytvoří roznýtováním
vyčnívajícího konce dříku za tepla nebo za studena pomocí hlavičkáře údery ručního nebo
pneumatického kladiva nebo pomocí strojního lisování. Nýtový spoj lze vytvořit i tak, že
roznýtujeme jednu součást v druhé.
Nýtování se uplatňuje v ocelových konstrukcích různých jeřábů, mostů, budov apod. Dále
se uplatňuje při výrobě kotlů, nádrží a potrubí s přetlakem, kde spoje musí kromě přenosu
zatížení splňovat i požadavek těsnosti. Často se nýtování používá při výrobě plášťů strojů.
Konstrukční a kotlové nýty mají různé tvary hlav. Pro připevnění kůže a plastů se požívají
rozvidlené nýty, tam kde je nýt přístupný jen z jedné strany se užívají nýty výbušné.

Pevnostní výpočet konstrukčního nýtového spoje
Je-li působící síla větší než síla třecí dojde k posunutí spojených součástí po sobě v
rozmezí vůle mezi dříkem a dírou. Tato vůle může vzniknout buď jako důsledek výrobní
chyby nebo v důsledku velkého tlaku a omačkání zejména díry v plechu. Dřík je pak
namáhán na střih, otlačení a na ohyb. Dřík průměru d by měl zcela vyplňovat nýtovou
díru, proto uvažujeme namáhání pouze na střih a na otlačení. Dovolené tlaky jsou u
dynamického namáhání o třetinu menší.
F
F τ= ≤ τ D = (60 ÷ 80) MPa
πd 2
.i.s
4
F
p= ≤ pD = (120 ÷ 150) MPa
t.d .i
s...počet střižných ploch (1 nebo 2)
i...počet nýtů
t...nejmenší tloušťka spojovaných součástí
F

strojní součásti
Přednáška 8
Valivá ložiska
Since there is no model in nature for

guiding wheels on axles or axle journals,
man faced a great task in designing
bearings - a task which has not lost its
importance and attraction to this day.
ROLLING BEARINGS AND THEIR
CONTRIBUTION TO THE PROGRESS
http://www.ntnamerica.com/
OF TECHNOLOGY (1986)
Obsah
Valivá ložiska
• Princip činnosti a základní názvosloví.
• Výhody a nevýhody.
• Typy radiálních a axiálních ložisek.
• Výběr ložiska.
• Rozměry a označování ložisek.
• Kontaktní únava a trvanlivost ložisek.
• Základní trvanlivost a její rovnice.
• Dynamická únosnost.
• Modifikovaná rovnice trvanlivosti.
• Ekvivalentní radiální zatížení.
• Kuželíková ložiska.
• Mazání ložisek.
Přednáška 8 - Valivá ložiska

Princip činnosti
Ložiska (bearings) slouží k otočnému nebo posuvnému uložení strojních součástí a k
přenosu působících sil do rámu stroje. Valivá ložiska (rolling bearings) přenášejí síly
prostřednictvím valivých těles, takže tření kluzné je nahrazeno podstatně menším třením
valivým. Podle směru dominantních přenášených sil se ložiska dělí na radiální a axiální.
Většina radiálních ložisek může zachycovat také axiální síly.
Radiální zatížení Axiální zatížení Kombinované zatížení

axiální
zatížení
motor
radiální ráfek
zatížení
náboj
kuželíková
ložiska
axiální
zatížení
ložisko
řemenice

Výhody a nevýhody
Výhody valivých ložisek
• Nízké ztráty třením za chodu i při rozběhu. Při rozběhu je tření přibližně dvojnásobné
oproti tření za chodu, přesto však podstatně nižší než u kluzných ložisek.
• Schopnost přenosu zatížení v libovolném směru.
• Možnost plného zatížení v klidu, za chodu, při rozběhu i doběhu.
• Menší osová délka než u kluzných ložisek.
• Nízká spotřeba maziva a jeho snadné doplňování.
• Snadná montáž a údržba v provozu.
Nevýhody valivých ložisek
• Větší vnější průměry a hmotnost oproti kluzným ložiskům.
• Neschopnost přenosu rázových zatížení a větších přetížení.
• Vyšší nároky na přesnost při výrobě.
• Vyšší cena.

Názvosloví
Kuličková ložiska Kuželíková ložiska

Typy radiálních ložisek
Kuličková Válečková
Soudečková Kuželíková Jehlová

Typy axiálních ložisek
Kuželíková Kuličková
Jehlová

Výběr ložiska

Rozměry a označování ložisek
průměrová řada
šířková řada
typ
šířková řada
průměrová řada
vnitřní průměr v mm dělený 5
doplňující informace

Kontaktní únava a trvanlivost ložisek
Při odvalování valivých těles v drážkách vnitřního a vnějšího kroužku ložiska může
opakující se místní zatížení vést ke kontaktní únavě materiálu, která se projevuje
odloupáváním částí kovu z jeho povrchu (pitting). Při ideálních provozních podmínkách je
únava materiálu jedinou příčinou omezené trvanlivosti ložisek.
Trvanlivost ložiska L je definovaná jako počet otáček nebo doba do vzniku prvních
známek kontaktní únavy materiálů kroužků nebo valivých těles.

Únavové opotřebení
Únavové opotřebení je převažující formou opotřebení u nekonformních povrchů.
Projevuje se pittingem neboli vydrolováním materiálu provázeném vznikem důlků
s charakteristickým lasturovým lomem. Únavové opotřebení je způsobeno šířením
podpovrchových trhlin, které vznikají v důsledku cyklického namáhání povrchu. Vzniklé
trhliny se větví, rozšiřují se přednostně po hranicích zrn a tvoří dutiny, jejichž splývání
vede k trhlinám rovnoběžným s povrchem. Jakmile dojde k vytvoření rozvětvené sítě
trhlin, dochází k odlupování materiálu a k tvorbě důlků.

Základní trvanlivost
Zkoušky ukazují, že trvanlivost stejných ložisek při stejných provozních podmínkách
kolísá v závislosti na vlastnostech materiálu, přičemž křivka rozptylu (hustota
pravděpodobnosti) má tvar odpovídající Weibullovu rozložení. Aby bylo možné použít
jednotný způsob výpočtu zavádí se základní trvanlivost ložiska L10, kterou dosáhne nebo
překročí 90 % ložisek z dané skupiny než dojde ke kontaktní únavě (pittingu). Střední
trvanlivost je přibližně 5 × větší než základní trvanlivost.
L10
četnost poruchy v %
střední trvanlivost
trvanlivost v násobcích L10

Rovnice základní trvanlivosti
Palmgren (1959) experimentálně stanovil, že trvanlivost valivého ložiska klesá nepřímo
úměrně s třetí mocninou jeho zatížení. Novější studie ukázaly, že tato hodnota exponentu
platí jen pro ložiska s bodovým stykem, zatímco pro ložiska s čárovým stykem je 10/3.
F ⋅ L1 a = kon st .
log zatížení
F1 ⋅ L11 a = F2 ⋅ L12 a
jestliže F1 = C10 a L1 = L10

jestliže F2 = F a L2 = L
C10 ⋅ L110a = F ⋅ L1 a
a a
⎛C ⎞ ⎛C ⎞
L = L10 ⋅ ⎜ 10 ⎟ = 10 6 ⋅ ⎜ 10 ⎟
⎝ F ⎠ ⎝ F ⎠
C10 je základní dynamická únosnost

log základní trvanlivost

Základní dynamická únosnost C10
Základní dynamická únosnost C10 je největší neproměnné radiální zatížení valivého
ložiska, při kterém nejméně 90 % ložisek ze skupiny obsahující větší počet stejných
ložisek dosáhne základní trvanlivosti L10 = 106 otáček (vnější kroužek stojí, vnitřní se
otáčí). Základní dynamická únosnost každého ložiska je uváděna v katalogu ložisek.

Základní dynamická únosnost C90 u ložisek TIMKEN
Základní dynamická únosnost C90 je největší neproměnné radiální zatížení valivého
ložiska, při kterém nejméně 90 % ložisek ze skupiny obsahující větší počet stejných
ložisek dosáhne základní trvanlivosti L10TIMK = 90⋅106 otáček. Základní dynamická
únosnost každého ložiska je uváděna v katalogu ložisek.

Modifikovaná rovnice trvanlivosti
Rovnice základní trvanlivosti zahrnuje ze všech provozních vlivů pouze zatížení. Ve
skutečnosti však trvanlivost závisí na celé řadě dalších faktorů, z nichž nejdůležitější jsou
tloušťka mazacího filmu, čistota uložení, přítomnost zušlechťujících přísad v mazivu a typ
ložiska. Z tohoto důvodu se zavádí modifikovaný vztah pro výpočet trvanlivosti.
ISO 281:1990/Amd 2:2000 Timken
L a = a1 ⋅ a2 ⋅ a3 ⋅ L10 L a = a1 ⋅ a2 ⋅ a3 d ⋅ a3 k ⋅ a3 l ⋅ a3 m ⋅ a3 p ⋅ a4 ⋅ L10
s. užitečné
s. provozních podmínek trvanlivosti
s. materiálu s. malého zatížení
s. pravděpodobnosti havárie s. nesouososti
s. mazání
SKF 1975
s. rozdělení sil
L a = a1 ⋅ a23 ⋅ L10 s. částic
s. materiálu
s. materiálu a provozních s. pravděpodobnosti havárie
podmínek
Součinitel pravděpodobnosti havárie a1
Havárie ložisek v důsledku únavy materiálu podléhají statistickým zákonitostem, a proto
je třeba při výpočtu trvanlivosti brát v úvahu pravděpodobnost havárie ložiska za provozu.
Za normálních podmínek se počítá s desetiprocentní pravděpodobností havárie.
Součinitel a1 umožňuje počítat s pravděpodobností havárie od 10 do 1 %.

Součinitel materiálu a provozních podmínek a23
Součinitel a23 je zvláštním případem obecnějšího
součinitele aSKF, který vyjadřuje vliv materiálu,
typu ložiska, zatížení, mazání a čistoty.
Součinitel a23 se stanovuje z grafu a je závislý
pouze na viskozitním poměru κ.

Viskozitní poměr κ
Viskozitní poměr κ vyjadřující efektivitu mazacího filmu je definován jako poměr
provozní ν a vztažné ν1 viskozity maziva. Vztažná viskozita vyjadřuje minimální viskozitu
maziva ν1 při dané provozní teplotě nutnou pro vytvoření adekvátního mazacího filmu.
Diagram pro provozní viskozitu ν Diagram pro vztažnou viskozitu ν1

Ekvivalentní radiální zatížení kuličkových ložisek
Kuličkové ložisko může přenášet jak radiální tak
axiální zatížení. Kromě toho mohou působit
společně. Vezměme v úvahu jednotlivá zatížení,
a to axiální Fa a radiální Fr, potom Fe je
ekvivalentní radiální zatížení, které má stejný
vliv na vznik poruchy jako současně působící
zatížení axiální a radiální.
Když se data Fe/VFr a Fa/VFr vynesou do grafu,
představují křivku, která se dá dobře aproximovat
dvěma přímkami. Souřadnice e je dána
průsečíkem obou přímek. Ekvivalentní radiální
zatížení Fe je vyjádřeno rovnicí:
Fe = X iVFr + Yi Fa

Ekvivalentní radiální zatížení – součinitelé X a Y
Fe = X iVFr + Yi Fa

Ekvivalentní radiální zatížení – iterační výpočet
1. Předpokládáme, že poměr Fa/VFr > e (parametr e zatím neznáme),

2. Vybereme startovní hodnoty X2 a Y2 (např. hodnoty v prostředním řádku)
a vypočteme ekvivalentní dynamické zatížení,
3. Vypočteme základní dynamickou únosnost C10,
4. Vybereme ložisko a poznamenáme si jeho základní statickou únosnost C0,
5. Podle poměru Fa/C0 určíme novou hodnotu X a Y k výpočtu ekvivalentního
dynamického zatížení,
6. Vypočteme základní dynamickou únosnost C10,
7. Vybereme ložisko – pokud jsme vybrali stejné ložisko jako v bodě 4, výpočet
končí,
8. Jestliže bylo nutné vybrat jiné ložisko, poznamenáme si jeho základní
statickou únosnost C0 a vracíme se zpět na bod 5.

Součinitel zatížení af
Součinitel zatížení af má funkci návrhového faktoru, který slouží k navýšení
ekvivalentního radiálního zatížení Fe před výběrem ložiska při proměnném zatížení.
Velikost součinitele zatížení af je pro různé aplikace ve strojírenství uvedena v následující
tabulce:

Kuželíková ložiska
Kuželíková ložiska je možné montovat dvěma způsoby. Při montáži nepřímé (do „O“)
jsou ložiska blíže u sebe ve srovnání s montáží přímou (do „X“), přitom rozměr ae je
stejný pro oba případy. Takže tyto dva způsoby uspořádání zabírají jiný montážní prostor
při odlišné kompaktnosti, ale při stejné poloze nositelek radiálních sil (reakcí).
nepřímá montáž – montáž do O
ložisko A ložisko B
střed zatížení
(poloha
nositelek
radiálních sil)
přímá montáž – montáž do X

Kuželíková ložiska
Timken uvádí ve svých katalozích součinitel K, který je definován jako poměr základní
radiální dynamické únosnosti C90 k základní axiální dynamické únosnosti Ca90. Součinitel
K tedy závisí na sklonu kuželíků v ložisku.

Ekvivalentní radiální zatížení kuželíkových ložisek

Elastohydrodynamické mazání
Elastohydrodynamické mazání (EHD, EHL) je režim kapalinového mazání, při kterém
elastické deformace povrchů jsou řádově stejně velké jako tloušťka hydrodynamického
mazacího filmu, jehož chování ovlivňují. K elastohydrodynamickému mazání obvykle
dochází mezi zatíženými, nekonformně zakřivenými povrchy nacházejícími se
v relativním pohybu.
Základní znaky EHD kontaktu

1. V centrální (Hertzově) oblasti kontaktu
je tenký, přibližně paralelní mazací film,
pro jehož tloušťku platí h ≈ u0,68.
2. Rozložení tlaku v mazacím filmu
odpovídá přibližně Hertzovu rozložení.
3. V oblasti náhlého snížení tloušťky
mazacího filmu se nachází lokální, druhé
tlakové maximum.

Mazání plastickými mazivy
Plastická maziva jsou konzistentní nebo polotekuté produkty disperze zahušťovadla
v kapalném mazivu, popř. s dalšími přísadami. Kapalnou složkou jsou převážně minerální
oleje, zahušťovadlem zpravidla kovová mýdla mastných kyselin.
Mazání plastickými mazivy je výhodné z hlediska utěsnění ložisek proti nečistotě
a vlhkosti a pro snadnou obsluhu. V provozu nevyžadují plastická maziva žádnou zvláštní
kontrolu, a proto se jich běžně užívá při normálních provozních podmínkách. Při první
montáži se ložisko naplní plastickým mazivem. Velké množství maziva způsobuje
zvýšení tření a teploty, a tím i jeho předčasné znehodnocení.
Z hlediska základních funkčních vlastností rozlišujeme tyto hlavní typy mazacích tuků:
• Tuky vápenaté – mají poměrně nízký bod skápnutí 75 až 95 °C a při jeho překročení se
rozloží. Použitelnost je omezena nejvýše do 70 °C. Jsou velmi odolné proti vodě a
mechanickému hnětení. Nejsou příliš stálé, a proto nejsou vhodné pro dlouhodobé použití.
• Tuky sodné – mají bod skápnutí v oblasti 140 až 200 °C. Při překročení bodu skápnutí
se roztaví a po zchladnutí opět ztuhnou na původní konzistenci. Jsou značně chemicky
stálé, a proto vhodné pro dlouhodobé použití.
• Tuky litné – mají bod skápnutí kolem 170 °C. Vynikají malou změnou konzistence
s teplotou a jsou značně chemicky stálé. Jsou odolné vůči vodě.
Mazání plastickými mazivy

Mazání kapalnými mazivy
Mazání kapalným mazivem (olejem) použijeme:
• Jsou-li otáčky tak velké, že se domazávací lhůty pro mazání tukem příliš zkracují.
• Je-li provozní teplota ložiska tak vysoká, že nepřipouští mazání tukem.
• Je-li třeba odvádět z ložiska teplo způsobené třením nebo vnějšími zdroji.
• Jsou-li sousední součásti již mazány olejem (např. ozubená kola).
Způsoby mazání olejem:

• Mazání olejovou lázní se používá pouze při nižších rychlostech ložisek u vodorovných
i svislých hřídelů. Hladina olejové lázně se má udržovat ve výši středu spodního valivého
tělesa. Ložiskové těleso (skříň převodovky) má mít spolehlivý olejoznak.
• Mazání oběhem oleje je nutné při vysokých otáčkách nebo u svislých hřídelů. Při
mazání oběhem oleje uvnitř ložiskového tělesa se olej, rozstříknutý rotujícím kotoučem,
shromažďuje a přivádí zpět do ložiska. K mazání valivých ložisek lze též použít oleje
rozstříknutého ozubenými koly.
• Mazání vstřikováním oleje do ložisek zabezpečuje dostatečné množství mazacího oleje
v ložisku, a odvod tepla vzniklého třením. Olej se vstřikuje velkou rychlostí do ložisek
jednou nebo více tryskami a odpadovými kanály¨se odvádí zpět.
• Mazání olejovou mlhou spočívá v tom, že se k valivým ložiskům přivádí stlačeným
vzduchem velmi jemně rozprášený olej.
Mazání kapalnými mazivy

strojní součásti
Přednáška 9
Kluzná ložiska
… The novelty of his method (Reynolds) of

approach made his papers very hard reading –
in fact I think it is probable that some of them
have never been read through by anyone.
SIR J. J. THOMSON (1936)
Obsah
Kluzná ložiska
• Petrovova rovnice.
• Hranice mezi stabilním a nestabilním mazáním.
• Hydrodynamické radiální ložisko.
• Teorie hydrodynamického mazání.
• Reynoldsova rovnice.
• Sommerfeldovo a Ockvirkovo řešení Reynoldsovy rovnice.
Přednáška 10 - Kluzná ložiska

Viskozita
Viskozita je jednou z nejdůležitějších vlastností tekutých maziv, která se projevuje
odporem při pohybu jejich částic. Podle Newtona platí pro pohyb tekutiny s laminárním
tokem, že smykové napětí τ v rovině rovnoběžné s laminárním tokem, je přímo úměrné
gradientu rychlosti du/dy neboli smykovému spádu D. Konstanta úměrnosti η se nazývá
absolutní (dynamická) viskozita. Často se používá také kinematická viskozita ηk
definovaná jako poměr absolutní viskozity a hustoty při dané teplotě.
du τ N.s
τ=η =ηD η= = = Pa.s
dy du m2
dy
η kg m3 m2
ηk = ηk = =
ρ m.s kg s
Jednotky absolutní viskozity To conv ert To

f ro m cP kgf-s/m2 N-s/m 2 lbf-s/in2
SI soustava N.s/m2 Multiply by
cP 1 1. 02 x 10-4 10-3 1.45 x 10 -7
CGS soustava centipoise (cP) kgf-s/m2 9.807 x 103 1 9. 807 1.422 x 10-3
N-s/m 2 103 1. 02 x 10-1 1 1.45 x 10 -4
Anglické reyn (lbf.s/in2) lbf-s/in2 6.9 x 106 7.03 x 102 6.9 x 103 1
Přednáška 9 – Kluzná ložiska

Petrovova rovnice
Velikost tření u kluzného ložiska pracujícího v podmínkách kapalinového mazání byla
poprvé stanovena Petrovem roku 1883. Petrovova rovnice nejenže dává dobrý odhad
součinitele tření, ale také definuje základní bezrozměrné parametry používané při výpočtu
kluzných ložisek.
u 2π r η N
τ=η =
c c
⎛ 2π r η N ⎞
T = (τ A)(r ) = ⎜ ⎟(2π rl )(r )
⎝ c ⎠
4π 2 r 3 l η N
T=
c
T = μW r = ( μ )(2 rl p )(r ) = 2r 2 μl p
ηN r Petrovova
μ = 2π 2
p c rovnice
τ smykové napětí, η absolutní viskozita maziva,
u obvodová rychlost, c radiální vůle, r poloměr čepu, 2
⎛ r ⎞ ηN Sommerfeldovo
N otáčky čepu, T kroutící moment, l délka ložiska, S =⎜ ⎟
⎝c⎠ p číslo
A plocha, μ součinitel tření, W zatížení, p tlak
Hranice mezi stabilním a nestabilním mazáním
Hranici mezi kapalinovým a mezným mazáním je možné stanovit na základě Stribeckovy
křivky. Provedené experimenty ukazují, že při dosažení určité hodnoty μN/p nastává
hydrodynamické neboli stabilní mazání.
ηN
≥ 1,7 . 10 −6
p
součinitel tření μ
tenký film tlustý film Zvýšení teploty maziva vede

mezné hydrodynamické mazání ke snížení jeho viskozity a
mazání stabilní
nestabilní
tedy také k menší hodnotě
ηN/p. Součinitel tření μ se
sníží, takže množství tepla
vznikající v důsledku tření
mezi jednotlivými vrstvami
maziva se zmenší. To vede k
ηN/p poklesu teploty maziva.

Hydrodynamické radiální ložisko
Při otáčení čepu vzniká v kluzném ložisku klínová vrstva maziva. Čep působí jako
„čerpadlo“ a v důsledku přilnavosti maziva strhává mazivo s sebou a tlačí jej pod sebe. Ve
vrstvě maziva tak vzniká tlakové pole, jehož výslednice je v rovnováze se zatížením W.
Minimální tloušťka mazacího filmu h0 leží na spojnici středů čepu O a pánve O’.
Základní terminologie radiálních ložisek

radiální ložisková vůle c = R − r
excentricita ložiska e = OO’
excentrický poměr ε = e/c
β = 2π úplné ložisko
β < 2π parciální ložisko
pánev
bez maziva s mazivem

Geometrie radiálních ložisek

Teorie hydrodynamického mazání
Současná teorie hydrodynamického mazání má svůj původ v experimentech s parciálním
radiálním ložiskem popsaných roku 1883 Beauchampem Towerem. Towerovy výsledky
vedly o tři roky později Osborna Reynoldse k odvození diferenciální rovnice
(Reynoldsova rovnice) popisující průběh tlaku v klínové mezeře.
Towerův experiment Předpoklady při odvození Reynoldsovy rovnice

1. Newtonské mazivo.
2. Setrvačné síly jsou zanedbatelné.
3. Mazivo je považováno za nestlačitelné.
4. Viskozita maziva je konstantní.
5. Tlak se nemění v axiálním směru.
6. Čep a pánev jsou nekonečně dlouhé, takže
mazivo proudí pouze ve směru rychlosti u.
7. Tlak podél tloušťky mazacího filmu je
konstantní.
8. Rychlost jakékoliv částice maziva závisí pouze
na souřadnicích x a y.
Reynoldsova rovnice
Na elementární objem
maziva o rozměrech
dx, dy, dz působí
tlakové a třecí síly.
Jejich rovnováha je
určena rovnicí ∑Fx = 0.
⎛ dp ⎞ ⎛ ∂τ ⎞ dp ∂τ
∑ Fx = p dy dz − ⎜ p + dx dx ⎟ dy dz − τ dx dz + ⎜ τ + ∂y dy ⎟dx dz = 0 =
dx ∂y
⎝ ⎠ ⎝ ⎠
dosazením Newtonova vztahu ∂u dp ∂ 2u

τ=η =η 2
pro smykové napětí ∂y dx ∂y
dvojnásobnou integrací se určí ∂u 1 dp 1 dp 2

= y + C1 u= y + C1 y + C2
průběh rychlosti v klínové mezeře ∂y η dx 2η dx

Reynoldsova rovnice – rychlost proudění
Okrajové podmínky se vyjádří pro obě plochy, které tvoří klínovou mezeru. Předpokládá
se, že pánev stojí, zatímco povrch čepu se pohybuje rychlostí u. Pak pro y = 0, u = 0 a pro
y = h, u = U.
U h dp
Integrační konstanty jsou určeny vztahy C1 = − C2 = 0
h 2η dx
1 dp 2
Rychlost proudění maziva v libovolném místě klínové mezery u = ( y − hy ) + U y
2 η dx h
Průběh rychlosti proudění maziva v

klínové mezeře závisí na souřadnici
y a na tlakovém gradientu dp/dx.
Průběh rychlosti je dán součtem
lineární a parabolické funkce. V
místě maximálního tlaku, kdy
dp/dx = 0 je rychlost u =(U/h)y.

Reynoldsova rovnice – objemový průtok
h
Objemový průtok maziva klínovou mezerou o jednotkové šířce Q = ∫ u dy

0
Dosazením vztahu pro rychlost proudění Q = ⎡ 1 dp ( y 2 − hy ) + U ⎤ Uh h 3 dp

h
maziva a následnou integrací ∫0 ⎢ 2η dx h

y ⎥dy =
2
−
12η dx
⎣ ⎦
Protože mazivo je považováno za nestlačitelné musí být objemový průtok maziva stejný
v jakémkoliv místě klínové mezery
dQ U dh d ⎛ h 3 dp ⎞
= − ⎜ ⎟=0
dx 2 dx dx ⎝ 12η dx ⎠
d ⎛ h 3 dp ⎞ dh
Jednorozměrná Reynoldsova rovnice zanedbávající boční výtok ⎜ ⎟ = 6U
dx ⎝ η dx ⎠ dx
∂ ⎛ h 3 ∂p ⎞ ∂ ⎛ h 3 ∂p ⎞ ∂h
Reynoldsova rovnice beroucí do úvahy boční výtok ⎜ ⎟+ ⎜ ⎟ = 6U
∂x ⎝ η ∂x ⎠ ∂z ⎝ η ∂z ⎠ ∂x

Sommerfeldovo řešení
Arnold Sommerfeld odvodil roku 1904 řešení Reynoldsovy rovnice pro případ nekonečně
dlouhého (tj. bez bočního výtoku) radiálního kluzného ložiska. Průběh tlaku p v mazacím
filmu je funkcí úhlu θ, průměru čepu r, radiální vůle c, excentrického poměru ε, povrchové
rychlosti U a viskozity maziva η.
ηUr ⎡ 6 ε sinθ (2 + ε cosθ ) ⎤

p= + p0
c 2 ⎢⎣ (2 + ε 2 )(1 + ε cosθ ) ⎥⎦
2 W
Sommerfeldova rovnice se řeší v intervalu

0 ≤ θ ≤ π. Mimo tento interval je tlak v
mazacím filmu roven tlaku p0 pod kterým
je dodáváno mazivo.
Ul ⎛ r ⎞ (2 + ε 2 )(1 + ε 2 )
2 1/2
S =η ⎜ ⎟ =
W ⎝c⎠ 12πε
Sommerfeldovo číslo S lze vyjádřit jako
funkci excentrického poměru ε.

Ocvirkovo řešení
Dlouhá radiální kluzná ložiska se v moderních strojích vyskytují výjimečně. Obvykle
používaná ložiska mají poměr l/d v rozmezí od 1/4 do 2. V těchto případech hraje boční
výtok maziva z ložiska podstatnou úlohu a Sommerfeldovo řešení, které jej zanedbává,
nemůže být použito. Ocvirk a Dubois publikovali roku 1955 řešení Reynoldsovy rovnice,
které bere do úvahy boční výtok. Přitom zanedbali první člen rovnice, který je malý v
porovnání s tokem v axiálním směru.
∂ ⎛ h 3 ∂p ⎞ ∂ ⎛ h 3 ∂p ⎞ ∂h
⎜ ⎟+ ⎜ ⎟ = 6U
∂x ⎝ η ∂x ⎠ ∂z ⎝ η ∂z ⎠ ∂x
ηU ⎛ l 2 ⎞ 3 ε sinθ
p = 2 ⎜ − z2 ⎟
⎠ (1 + ε cosθ )
3
rc ⎝ 4
⎛ 1 − 1 + 24 ε 2 ⎞
θ max = arccos ⎜⎜ ⎟⎟
⎝ 4ε ⎠

Porovnání řešení pro nekonečné a krátké ložisko
Užití Sommerfeldova řešení pro ložiska s poměrem l/d < 1 vede k značné chybě v odhadu
průběhu tlaku. V případě, kdy l/d = 1, dává Sommerfeldovo řešení přibližně stejnou
hodnotu tlaku jako řešení Ocvirkovo. Provedené experimenty ukázaly, že Ocvirkovo
řešení může být použito v intervalu 1/4 ≤ l/d ≤ 2. Sommerfeldovo řešení dává přesný
odhad tlaku pro l/d > 4.

strojní součásti
Přednáška 10
Kluzná ložiska
A cup of tea, standing in a dry saucer, is

apt to slip about in an awkward manner,
for which a remedy is found in
introduction of a few drops of water, or
tea, wetting the parts in contact.
http://www.kingsbury.com/ LORD RAYLEIGH (1918)
Obsah
Kluzná ložiska
• Rozdělení ložisek podle zatížení.
• Základní kritéria používaná při návrhu.
• Doporučená zatížení.
• Teplotní limit pro minerální oleje.
• Ložiskové materiály.
• Veličiny vstupující do výpočtu a jejich vzájemné vztahy.
• Výpočet podle Raimondiho a Boyda.
• Konstrukce radiálních kluzných ložisek.
• Kluzná ložiska s mezným mazáním.
• Materiály samomazných a málomazných kluzných ložisek.
• Návrh a kontrola kluzných ložisek s mezným mazáním.

Rozdělení ložisek podle zatížení
Radiální Axiální

Základní kritéria používaná při návrhu
Paul Robert Trumpler v knize Design of Film Bearings (Macmillan, New York 1966)
uvádí následující kritéria pro návrh kluzných ložisek:
• Aby kluzným ložiskem mohly procházet částice vzniklé opotřebením, měla by
hodnota minimální tloušťky mazacího filmu být nejméně 5 µm. Obvyklá hodnota
minimální tloušťky se pohybuje kolem 12 µm.
• Vliv velikosti ložiska na minimální tloušťku mazacího filmu vystihuje rovnice:
h 0 = 0, 00508 + 0, 00004 ⋅ d h0 i d je v milimetrech
• Pro ložiska jejichž pánev je vyrobená z cínové nebo olověné kompozice (babbitt) a
jsou mazána minerálními oleji je maximální přípustná teplota stanovena na 130°C.
• Průměrný statický tlak v ložisku by neměl překročit hodnotu:
W
≤ 2,1 MP a
l⋅d
• Maximální tlak v mazacím filmu je 2,5 až 3× vyšší než průměrný tlak, jehož velikost
obvykle nepřevyšuje hodnotu 2 MPa.

Doporučená zatížení

Teplotní limit pro minerální oleje

Ložiskové materiály

Veličiny vstupující do výpočtu
Chování hydrodynamicky mazaných ložisek závisí na řadě veličin, které mohou být
rozděleny na veličiny nezávislé a závislé. Nezávislé veličiny jsou buď dány nebo jsou
voleny konstruktérem. Závislé veličiny může konstruktér ovlivnit pouze nepřímo, a to
volbou veličin nezávislých. Velikost závislých veličin je limitována vlastnostmi
ložiskového materiálu a maziva.
Nezávislé veličiny Závislé veličiny

- absolutní viskozita maziva η - součinitel tření µ
- zatěžující síla W - nárůst teploty maziva ∆t
- otáčky čepu N - objemový průtok maziva Q
- poloměr čepu r - minimální tloušťka mazacího filmu h0
- radiální vůle c
- úhel pánve β
- délka ložiska l

Vztah mezi nezávislými a závislými veličinami
Albert A. Raimondi a John Boyd z Westinghouse Research Laboratories použili v
padesátých letech minulého století numerickou iterační metodu pro řešení Reynoldsovy
rovnice. Získané údaje shrnuli do třídílného článku, který obsahuje 45 podrobných grafů a
6 tabulek popisujících vztahy mezi nezávislými a závislými veličinami pro ložiska
s poměrem l/d = 0,25, 0,5 a 1 a úhlem β v rozmezí od 60 do 360°.
Raimondi, A. A. - Boyd, J.: A Solution for the Finite Journal Bearing and Its Application
to Analysis and Design, Parts I, II and III. Transactions of American Society of
Lubrication Engineers, 1, 1, 1958, s. 159 – 209.

Příklad výpočtu hydrodynamického radiálního ložiska
Hydrodynamický výpočet staticky zatíženého radiálního úplného ložiska pomocí
diagramů sestavených Raimondim a Boydem.
Zadané hodnoty
mazivo – syntetický motorový olej SAE 30
vstupní teplota maziva tin = 65°C
otáčky čepu N = 30 s-1
zatěžující síla W = 2220 N
poloměr čepu r = 19 mm
radiální vůle c = 0,038 mm
délka ložiska l = 38 mm

Krok 1 – Odhad průměrné teploty maziva
Při průchodu maziva ložiskem dochází
k jeho zahřívání, v jehož důsledku
nastává pokles viskozity. Výpočet
kluzného ložiska proto vychází z
průměrné teploty maziva tav.
∆t
tav = tin +
2
předpokládáme nárůst teploty ∆t = 20°C
20°C
tav = 65°C + = 75°C
2

Krok 2 – Odhad průměrné viskozity maziva
η = 0,015 Pa.s

Krok 3 – Stanovení Sommerfeldova čísla
W
Průměrný tlak p=
2rl
2220 N
p= = 1 537 396 Pa = 1,5 MPa
2.0,019 m.0,038 m
l 0,038 m
Poměr l/d = = 1,0
d 2.0,019 m
2
⎛ r ⎞ ηN
Sommerfeldovo číslo S =⎜ ⎟
⎝c⎠ p
2
⎛ 0,019 m ⎞ 0,015 Pa.s.30 s −1
S = ⎜⎜ ⎟⎟ = 0,0732
⎝ 0,000038 m ⎠ 1537 396 Pa

Krok 4 – Stanovení min. tloušťky filmu a excentricity
h0 /c = 0,28 ε = 0,72

Krok 4 – Stanovení min. tloušťky filmu a excentricity
Minimální tloušťka mazacího filmu
h0
= 0,28
c
h0 = 0,28 c = 0,28.0,038 mm = 0,0106 mm
Excentricita ložiska
e
ε= = 0,72
c
e = 0,72 c = 0,72.0,038 mm = 0,0274 mm

Krok 5 – Stanovení polohy minimální tloušťky filmu
Φ = 43°

Krok 6 – Stanovení maximálního tlaku
pp/p
max ==
max 1,50,36
MPa/0,36 = 4,2 MPa

Krok 7 – Stanovení polohy maximálního tlaku
θpmax = 18°
θp0 = 62°

Krok 8 – Stanovení součinitele tření
µ(rµ)/c
= 2,2.(c/r)
= 2,2 = 2,2.(0,038 mm/19 mm) = 0,004

Krok 9 – Stanovení třecího momentu a výkonu
r
Bezrozměrný parametr (z grafu) µ = 2,2
c
⎛c⎞ ⎛ 0,000038 m ⎞
Součinitel tření µ = 2,2 ⎜ ⎟ = 2,2 ⎜⎜ ⎟⎟ = 0,004
⎝ ⎠
r ⎝ 0,019 m ⎠
Třecí moment T = µWr
T = 0,004.2 200 N.0,019 m = 0 ,167 N.m
Třecí výkon P = ωT = 2πNT
P(W ) = 2 π 30s -1 0,167 N.m = 31,5 W
P(hp ) = 0,00136.31,5 W = 0 ,042 hp

Krok 10 – Stanovení průtoku maziva ložiskem
Q
Q/(rcNl)
= 4,4rcNl
= 4,4
= 4,4.0,019 m.0,000038 m.30 s-1.0,038 m = 3,62.10-6 m3.s-1

Krok 11 – Stanovení bočního výtoku
Qs/Q
= 0,77Q
= 0,77= 0,77. 3,62.10-6 m3.s-1 = 2,79.10-6 m3.s-1

Krok 12 – Stanovení nárůstu teploty maziva
Mazací soustava dodává do ložiska mazivo o teplotě tin. Část maziva projde jednou dokola
pánví ložiska, přičemž se jeho teplota zvýší na tin + ∆t. Část maziva vytéká bokem ložiska
majíce teplotu tin + ∆t/2.
Množství tepla odvedené mazivem
q = c m ∆t
. . . ∆t
q = q s + qb = ρ c Qs + ρ c (Q − Q s ) ∆t
2
. ⎛ 1 Qs ⎞
q = ρ c Q ∆t ⎜1 − ⎟
⎝ 2Q⎠
.
q = P = 2 π N µW r
P 2 π N µW r
∆t = =
⎛ 1 Qs ⎞ ⎛ 1 Qs ⎞
ρ c Q ⎜1 − ⎟ ρ c Q ⎜1 − ⎟
⎝ 2 Q ⎠ ⎝ 2 Q ⎠
c měrná tepelná kapacita maziva
ρ hustota maziva
Krok 12 – Stanovení nárůstu teploty maziva
Běžné ropné oleje mají měrnou tepelnou kapacitu c = 2050 J.kg-1.K-1 a hustotu
ρ = 850 kg.m-3.
N µW r 30 s -1.0,004.2200 N.0,019 m
∆t = 3,6.10 −6
= 3,6 .10 −6
= 8,1 o C
⎛ 1 Qs ⎞ ⎛ 1 2,79.10 m .s ⎞
-6 3 −1
Q ⎜1 − ⎟ 3,62.10-6 m 3 .s −1 ⎜⎜1 − 3 −1 ⎟
⎟
⎝ 2 Q ⎠ ⎝ 2 3,62.10 m s ⎠
-6
Vypočtená hodnota nárůstu teploty maziva se porovná s původním odhadem

učiněným v kroku 1. Pokud jsou obě hodnoty blízké, je výpočet ukončen. V opačném
případě se výpočet opakuje pro zpřesněný odhad teploty.
∆t = 8,1° C ≠ 20° C výpočet musí být opakován s odhadem ∆t = 14°C
Kritériem správné funkce ložiska je maximální přípustná teplota, který by při mazání
minerálními oleji neměla být vyšší jako 130°C.

Konstrukce radiálních kluzných ložisek

Kluzná ložiska s mezným mazáním
V případech, kdy není možné v ložisku vytvořit dostatečně tlustý hydrodynamický
mazací film, při požadavku na bezúdržbový provoz ložiska se často používají tzv.
ložiska bezmazná nebo málomazná. Materiálem ložisek jsou často kompozity, plasty
(nylon, teflon) či slinuté porézní materiály, které mohou mít vlastní náplň maziva od
výrobce, kdy póry umožňují cirkulaci oleje a působí jako zásobníky maziva.
www.skf.com
Materiály samomazných a málomazných kluzných ložisek
kov-polymer, samomazný kov-polymer, mazaný, nízkoúdržbový
http://www.ggbearings.com/ Přednáška 10 - Kluzná ložiska

Materiály samomazných a nemazaných kluzných ložisek
polymer, vysoká teplotní odolnost kompozit s vinutými vlákny, samomazný

Materiály samomazných a nemazaných kluzných ložisek
slinutý bronz, samomazný bronz, mazaný plastickým mazivem

Provozní limity kluzných ložisek
U materiálů kluzných ložisek s mezným mazáním se uvádějí provozní limity
vyjadřující míru zatížení, opotřebení a oteplení.
Materiál ložiska Maximální Maximalní Maximální Maximální hodnota

měrné zatížení teplota obvodová pm⋅v
(MPa) (°C) rychlost čepu (MPa⋅m⋅s-1)
(m⋅s-1)
Litý bronz 30 160 8 1,75
Pórovitý bronz 30 65 8 1,75
Pórovité železo 55 65 4 1,75
Fenoloplast 40 95 13 0,50
Nylon 7 95 5 0,10
Teflon 3 260 0,5 0,04
Zpevněný Teflon 17 260 5 0,40
Teflonová tkanina 420 260 0,3 0,90
Delrin 7 80 5 0,10
Grafit 4 400 13 0,50
Pryž 0,4 65 20
Dřevo 14 65 10 0,50

Opotřebení
Síla působící na podstavu pohybujícího se hranolu je určena stykovou plochou S a
kontaktním tlakem p. Je-li součinitel smykového tření µ, pak práce vykonaná silou µpS
na kluzné dráze s je sµpS, resp. µpSvt, kde v je kluzná rychlost a t čas.
Objemové opotřebení je wS je úměrné vykonané práci: wS = kpSvt

Lineární opotřebení: w = kpvt

Opotřebení kluzných ložisek s mezným mazáním
Materiál ložiska Součinitel opotřebení Maximální hodnota pmv
(10-4⋅mm3⋅s⋅N-1⋅m-1⋅h-1) (MPa⋅m⋅s-1)
Oiles 500[1] 0,42 1,64
Kopolymer acetal (POM) 35,4 0,17
Homopolymer acetal (POMH) 42,6 0,10
Nylon (PA66) 142 0,07
Nylon (PA66) + 15% PTFE 9,6 0,24
Nylon (PA66) + 15% PTFE + 11,4 0,35
30% skleněných vláken
Nylon (PA66) + 2,5% MoS2 142 0,07
Nylon (PA6) 142 0,07
Polykarbonát (PC) + 15% PTFE 52,8 0,24
Spékaný bronz 71,4 0,30
Fenol + 25% skleněných vláken 5,7 0,40
[1] Vysokopevná mosaz plněná pevným mazivem.
Součinitel opotřebení k se stanoví na základě laboratorních měření. Provozní podmínky se

liší od laboratorních, proto se zavádí korekční součinitel f1 zohledňující druh pohybu,
zatížení a rychlost a součinitel f2 vyjadřující vliv provozní teploty a čistoty uložení.
w = f1 f 2 kpvt
Opotřebení pouzdra
Pro součin měrného zatížení ložiska obvodové rychlosti čepu:
F FN
pm v = π dN = π
dl l
Rozložení kontaktního tlaku v ložisku s mezným mazáním je popsáno rovnicí:
π π
p′ = pmax
′ cos θ pro − ≤θ ≤
2 2

Opotřebení pouzdra
Složka p'dS ve vertikálním směru je rovna
p'dScosθ = [p'l(d/2)dθ]cosθ = p'max(dl/2)cos2θdθ
Z rovnice rovnováhy určíme maximální kontaktní tlak :
π
′ ⎛⎜ ⎞⎟ cos 2 θ dθ = pmax
π 2 dl
F =∫ pmax ′ dl
−π 2
⎝2⎠ 4
4 F
′ =
pmax
π dl
Lineární opotřebení pouzdra:
4 F 4 f f kFNt
w = f1 f 2 k π dNt = 1 2
π ld l

Nárůst teploty maziva
V ustáleném stavu je teplo vyvinuté třením v kluzném ložisku rovno teplu přenesenému
z ložiskového tělesa do okolí:
⎛ d⎞
Třecí výkon Pt = ⎜ µ F ⎟ ( 2π N ) = µ Fd π N
⎝ 2⎠
Výkon přenesený povrchem ložiskového tělesa do okolí:
αS
Pz = α S ∆t = α S ( tb − to ) = ( tav − to )
2
Za teplotu na povrchu ložiskového tělesa tb můžeme dosadit průměrnou teplotu stanovenou
z teplot mazacího filmu tav a přímého okolí ložiskového tělesa to.
α (W·m-2·K-1) je součinitel přestupu tepla

S (mm2) plocha vnějšího povrchu ložiskového tělesa
tb (°C) teplota na povrchu ložiskového tělesa
to (°C) teplota přímého okolí ložiskového tělesa
tav (°C) průměrná teplota mazacího filmu

Nárůst teploty maziva
2πµ FdN
Pt = Pz tav = to +
αS
Z dovoleného lineárního opotřebení a dalších provozních parametrů (nárůst teploty maziva)
lze navrhnout délku pouzdra. Plochu S je nutno odhadnout a posléze během výpočtu
upřesnit. Plocha vnějšího povrchu ložiskového tělesa může být odhadnuta ze vztahu:
S = 2π dl
2πµ FdN µ FN
tav = to + = to +
α 2π dl αl
Při návrhu kluzného ložiska s mezným mazáním se doporučuje volit hodnoty poměru l/d
v rozmezí:
0,5 ≤ l d ≤ 2

Kluzná ložiska jako umělé náhrady lidských kloubů
kov-kov kov-UHMWPE keramika-keramika

strojní součásti
Přednáška 11
Mechanické
pružiny
I am never content until I have
constructed a mechanical model of the
subject I am studying. If I succeed in
making one, I understand;
otherwise I do not.
http://www.victorpest.com/
WILLIAM THOMSON (LORD KELVIN)
Obsah
Mechanické pružiny
• Princip činnosti.
• Rozdělení pružin podle konstrukce.
• Materiál pružin.
• Výroba, zkoušení a aplikace pružin.
• Staticky namáhaná šroubovitá válcová tlačná pružina.
• Stanovení napětí v průřezu pružiny.
• Vliv zakřivení drátu.
• Deformace a tuhost pružiny.
• Ukončení závěrných závitů.
• Změna délky pružiny se zatížením.
• Vzpěrná stabilita.
• Cyklické namáhání.
• Namáhání šroubovité válcové tažné pružiny.
• Kritická frekvence pružiny.
Přednáška 11 - Mechanické pružiny
Princip činnosti
Pružiny (spring) jsou pružné strojní součásti, které slouží k vyvození síly nebo momentu
a k akumulaci mechanické energie. Charakteristickou vlastností pružin je značná
schopnost elastické deformace, která je dána použitím materiálu o vysoké poddajnosti
nebo vhodným tvarem pružiny. Pružiny zpravidla pracují při proměnlivém zatížení a
značných napětích.

Rozdělení pružin podle konstrukce
Šroubovité pružiny tlačné
válcová válcová s proměnným konvexní konkávní kuželová

stoupáním
Šroubovité pružina tažná Pružina tažného háku Šroubovitá pružina zkrutná

Rozdělení pružin podle konstrukce
Pružné podložky
talířová „wave“ ozubená pojistná vydutá
Nárazníková pružina Listová pružina Spirálová pružina Svitková pružina

Materiál pružin
Ideální materiál pro výrobu pružin by měl mít vysokou mez pevnosti v tahu Rm, vysokou
mez kluzu Re a nízký modul pružnosti E. U dynamicky zatížených pružin hraje
významnou roli také únavová pevnost materiálu. Nejčastěji používaným materiálem jsou
uhlíkové a legované oceli. Méně častěji se pružiny vyrábějí z fosforového nebo
beryliového bronzu. Materiál pružin se obvykle zpevňuje válcováním za studena (malé
průřezy) nebo se tepelně zpracovává kalením a popuštěním.
Mez pevnosti pružinového drátu
v tahu Rm = Sut = Ad b v krutu Rsm = Sus = 0,67 Rm

Závislost pevnosti drátu na jeho průměru
průměr drátu (in)
mez pevnosti v tahu (kpsi)

mez pevnosti v tahu (MPa)
průměr drátu (mm)

Závislost pevnosti drátu na jeho průměru
průměr drátu (mm)
mez pevnosti v tahu (kpsi)
mez pevnosti v tahu (MPa)

průměr drátu (in)

Výroba pružin
Příprava drátu Svinování drátu Broušení závěrných závitů
Kalibrování Povrchová úprava Zkoušení
http://www.turnermotorsport.com/

Zkoušení pružin
http://www.wagnerspringtest.com/ http://www.instron.com/

Aplikace pružin

Namáhání šroubovité válcové tlačné pružiny
Závity šroubových pružin jsou obecně namáhány složeným namáháním, které je
kombinací tlaku (tahu), ohybu, krutu a smyku. Pokud má pružina malý úhel stoupání a
malý poměr D/d, pak je výsledné napětí dáno superpozicí smykových napětí od
kroutícího momentu T a od síly P.
Drát před svinutím do pružiny Zatížená pružina Síly v průřezu pružiny

Stanovení napětí v průřezu pružiny
Smykové napětí od kroutícího momentu Smykové napětí od posouvající síly
T r 32Td 8 PD P 4P
τ t,max = = = τ d,max = =
J 2π d 4
πd 3 A πd 2
Výsledné smykové napětí
8 PD 4 P 8 PD ⎛ d ⎞ 8 PD ⎛ 0,5 ⎞
τ max = τ t,max + τ d,max = + = ⎜ 1 + ⎟ = ⎜ 1 + ⎟
πd 3 πd 2 πd 3 ⎝ 2 D ⎠ πd 3 ⎝ C ⎠
8 PD ⎛ 0,5 ⎞
τ max = K S K S = ⎜1 + ⎟
πd 3 ⎝ C ⎠
C = D/d, obvykle 3 – 12
KS smykový korekční faktor, obvykle 1,04 – 1,17

Vliv zakřivení drátu
Rovnice pro maximální smykové napětí v průřezu pružiny τmax je odvozená pro
předpoklad přímého prutu. Zakřivení drátu pružiny vede ke zvýšení napětí na vnitřní
straně vinutí a k jeho poklesu na vnější straně. Vliv zakřivení drátu společně s vlivem
posouvající síly je vyjádřen Wahlovým nebo Bergsträsserovým faktorem. Protože
hodnota obou faktorů se liší o méně než 1%, užití Bergsträsserova faktoru je preferováno.
Wahlův faktor Bergsträsserův faktor Korekční faktor zakřivení
4C − 1 0,615 4C + 2 KB 2C (4C + 2 )
Kw = + KB = KC = =
4C − 4 C 4C − 3 K S (4C − 3)(2C + 1)
Maximální smykové napětí v průřezu pružiny
8 PD 8 PD
τ max = K B = K C
K S
πd 3 πd 3

Dovolené napětí a bezpečnost vůči MSP
Maximální smykové napětí v průřezu pružiny Bezpečnost vůči MSP
8 PD 8 PD τ allow
τ max = K B nebo τ max = KW n=
πd3 πd3 τ max
Dovolené napětí v krutu pro šroubovité tlačné pružiny

Deformace a tuhost pružiny
Závislost mezi stlačením pružiny a zátěžnou silou lze získat užitím Castiglianovy věty.
Podle této věty je posuv působiště osamělé síly roven derivaci deformační energie podle
této síly.
Deformační energie pružiny Tuhost pružiny
T 2l P 2l
U = Ut + Ud = + P d 4G
2GJ 2 AG k= =
y 8 D3 N
D πd 4 πd 2
T = P , ll==ππDN
d N,, J = , A=
2 32 4
Závislost síla vs. stlačení pružiny
P 22 D 3 N 2 P 2 DN
4F
U= +
d 4G d 2G
síla P
Stlačení pružiny
∂U 8 PD 3 N 4 PDN D
y= = + 2 , C=
∂P d 4G dG d
8 PD 3 N ⎛ 1 ⎞ 8 PD 3 N
y= ⎜1 + 2 ⎟
=
d G ⎝ 2C ⎠
4
d 4G stlačení pružiny y
Ukončení závěrných závitů
Závity šroubovité tlačné pružiny se dělí na činné a závěrné. Závity činné mají rozteč p
stanovenou pro požadované stlačení. Provedení závěrných závitů ovlivňuje přenos síly do
pružiny a délku pružiny.
Celkový počet závitů
Nt = Na + Ne
Na počet činných závitů

Ne počet závěrných závitů
Type of spring end

Term Plainkonec
otevřený Plain and
otevřený konec Squared
uzavřený or
konec Squared and
uzavřený konec
neobrobený ground
obrobený closed
neobrobený ground
obrobený
Number of end coils, Ne 0 1 2 2
Total number of coils, Nt Na Na+1 Na+2 Na+2
Free length, lf pNa+d p(Na+1) pNa+3d pNa+2d
Solid length, ls d(Nt+1) dNt d(Nt+1) dNt
pitch, p (lf-d)/Na lf/(Na+1) (lf-3d)/Na (lf-2d)/Na

Změna délky pružiny se zatížením
V závislosti na zatížení se rozlišují čtyři základní stavy pružiny: volný (bez zatížení),
předpružený (nejmenší pracovní zatížení), plně zatížený (největší pracovní zatížení)
a mezní (pružina je stlačena na dosed závitů).
plně zatížený
předpružený
mezní (solid)
(operating)
volný (free)
(initial)
délka
síla
stlačení pružiny

Vzpěrná stabilita v závislosti na vazbách konců pružin

Cyklické namáhání
Pružiny jsou téměř vždy vystaveny cyklickému namáhání, které může vést k únavovému
poškození. Únavová pevnost pružinového drátu se zvyšuje kuličkováním (velikost
kuliček kolem 0,4 mm). Zimmerli zjistil, že velikost, chemické složení materiálu a mez
pevnosti v tahu nemají žádný vliv na mez únavy v krutu, pokud má pružinový drát průměr
menší jak 10 mm.
Mez únavy v krutu pro pulzující cyklus a neomezenou životnost podle Zimmerliho
pro nekuličkovaný drát τA = 241 MPa τM = 379 MPa
pro kuličkovaný drát τA = 398 MPa τM = 534 MPa
Podle Gerberova kritéria je mez únavy v krutu:
2
τA ⎛ τM ⎞ τA Mez pevnosti v krutu Rsm
+⎜ ⎟ =1 τC = 2
τ C ⎝ Rsm ⎠ ⎛τ ⎞ Rsm = 0,67 Rm
1− ⎜ M ⎟
⎝ Rsm ⎠

Cyklické namáhání
Šroubovité pružiny jsou namáhány buďto tlakovou silou (tlačné pružiny) nebo tahovou
silou (tažné pružiny). Navíc jsou pružiny montovány s předpětím, které odpovídá
minimálnímu zatížení. V pružině tedy vzniká pulzující zátěžný cyklus v tlaku nebo tahu.
Pmax − Pmin
Amplituda síly Pa =
2
τ Pmax + Pmin
τ Střední síla Pm =
2
τ
τ
8 Pa D
τ Amplituda napětí τ a = KB
πd3
τ
8 Pm D
Střední napětí τ m = KB
πd3

Cyklické namáhání - Haighův diagram
Pro míjivý cyklus R = τmin/τmax = 0
τC
τA
τM Rsm

Namáhání šroubovité válcové tažné pružiny
Bezpečnost vzhledem k MSP – koncové oko – místo A:
⎡ 16 D 4 ⎤
σ A = P ⎢( K ) A +
⎣ π d 3 π d 2 ⎥⎦
σ allowA
σ allowA = 0,75Rm nA =
σA

Namáhání šroubovité válcové tažné pružiny
Bezpečnost vzhledem k MSP – koncové oko – místo B:
8PD
τ B = ( K )B
πd3
τ allowB
τ allowB = 0, 4 Rm nB =
τB

Kritická frekvence pružiny
Hmotnost aktivní části pružiny:
πd2
m = SL ρ = .π DN a .ρ
4
Kritická úhlová rychlost:
k
ω = nπ , n = 1, 2,3... ω = 2π f
m
Kritická (vlastní) frekvence např. pro n = 1:
Oboustranně uložená pružina

1 k nebo na jednom konci
f = uložená a na druhém konci
2 m harmonicky buzená
Porušení pružiny při rezonanci

Jednostranně uložená pružina
1 k (v kontaktu s rovinnou
f = plochou), na druhém konci
4 m volná

strojní součásti
Přednáška 12
Spojky
a brzdy
Tim was so learned that he could name a

horse in nine languages; so ignorant that
he bought a cow to ride on.
BENJAMIN FRANKLIN
Obsah
Spojky a brzdy
• Princip činnosti.
• Rozdělení spojek a brzd.
• Zubové spojky.
• Třecí spojky (brzdy).
• Volnoběžné spojky.
• Magnetické spojky (brzdy).
• Kapalinové spojky.
• Výpočet axiální (kotoučové) třecí spojky.
• Výpočet radiální (čelisťové) brzdy.
Přednáška 12 - Spojky a brzdy

Princip činnosti
Spojky a brzdy jsou zařízení, která třením, hydraulicky, magneticky nebo mechanicky
spojují dvě různé součásti v jeden celek. V případě spojek (clutches) obě spojené součásti
rotují, zatímco u brzd (brakes) jedna součást stojí a druhá rotuje. Spojky umožňují
přerušovaný přenos pohybu a kroutícího momentu z jednoho hřídele na druhý. Brzdy
zpomalují nebo úplně zastavují rotační pohyb hřídele. Jedno a téže zařízení může být užito
buď spojka nebo jako brzda. Při návrhu spojky nebo brzdy zajímá konstruktéra především
velikost ovládací síly, přenášeného kroutícího momentu, energetických ztrát
a teplotního nárůstu.
spojka nebo brzda

Rozdělení spojek a brzd
čelní zubové (přímé)
zubové čelní zubové (vějířovité)
zubové válcové
axiální
třecí radiální
mechanické
kuželové
pneumatické kuličkové
hydraulické
způsob ovládání volnoběžné se svěrnými tělísky
elektrické pružinové
práškové
automatické
magnetické hysterezní
s vířivými proudy
suché kapaliny
kapalinové
hydraulické

Zubové spojky
Přenos energie je u těchto spojek realizován tvarovým stykem dvou součástí (zubů), který
je zpravidla bezskluzový. Podle tvaru a umístění zubů se zubové spojky dělí na čelní
zubové a válcové. Obě spojky se používají pro relativně malé frekvence otáčení (max.
60 min-1 u čelních a 300 min-1 u válcových) a velké kroutící momenty. Jejich využití jako
brzd není možné, protože nejsou schopny dissipovat velké množství energie.
Čelní zubové spojky Zubová válcová spojka
http://www.ktr.com/

Třecí spojky (brzdy)
Třecí spojky patří mezi nejpoužívanější druhy spojek. Princip jejich činnosti spočívá ve
vyvození třecího momentu vzájemným přitlačováním jedné nebo více ploch působením
normálové síly. Působí-li normálová síla v axiálním směru, užívají se rovinné (kotoučová
nebo lamelová spojka) nebo kuželové (kuželová spojka) stykové plochy. Působí-li
normálová síla v radiálním směru, mají stykové plochy tvar válce (bubnová spojka).
Bubnová spojka Kuželová spojka Lamelová spojka

Volnoběžné spojky
Volnoběžné spojky umožňují spojení hnací a hnané části spojky pouze při otáčení v
jednom smyslu. Předběhne-li hnaná část spojky hnací část, automaticky se přeruší jejich
spojení. Volnoběžná spojka působí ve smyslu otáčení jako závora, proti smyslu otáčení
jako volnoběh. Podle konstrukce se volnoběžné spojky mohou dělit na kuličkové,
válečkové, se svěrnými tělísky a pružinové.
Kuličková spojka Spojka se svěrnými tělísky
http://www.warnernet.com/ http://www.renoldusa.com/
Magnetické spojky (brzdy)
U magnetických spojek a brzd nedochází k mechanickému styku částí spojky, takže
nenastává jejich opotřebení. Práškové spojky mají mezeru mezi hnací a hnanou částí
vyplněnou jemným kovovým práškem, který se působením magnetického pole
zmagnetuje. Hysterezní spojky a spojky s vířivými proudy přenáší kroutící moment
vzájemným působením magnetických polí hnací a hnané části spojky.
Prášková spojka Hysterezní spojka
http://www.placidindustries.com/ http://www.techna.biz/
Kapalinové spojky
Kapalinové spojky využívají pro přenos kroutícího momentu hydrodynamický účinek
kapaliny, kterou bývá obvykle olej. Spojka sestává ze dvou lopatkových kol –
čerpadlového poháněného hnacím strojem a turbínového spojeného s hnaným strojem.
Kapalinové spojky umožňují plynulý rozběh hnacího stroje a absorbují rázy. Mají skluz,
který se využívá k jejich regulaci.
http://www.howstuffworks.com/
Axiální (kotoučové) třecí spojky
S hnacím hřídelem je pevně spojen setrvačník A na který je pomocí přítlačné desky B
přitlačován kotouč C pevně spojen s objímkou D. Objímka D je nasazena na drážkovém
hnaném hřídeli E. Trvale zapnutá spojka se uvolňuje ovládacím kroužkem F.
C
D

Výpočet na rovnoměrný tlak
Normálová (přítlačná) síla
dF = p dS = p(2π rdr )
πp 2
(D − d 2 )
D2
F = ∫d 2 2 π pr dr =
4
Stykový tlak
4F
p=
π (D 2 − d 2 )
D vnější průměr disku Třecí moment

d vnitřní průměr disku
r poloměr třecí plochy dT = fr dF = pfr (2π rdr )
N počet třecích ploch πfp 3
(D − d 3 )
D2
f součinitel tření T = ∫d 2 2πpfr 2 dr =

12
F normálová síla
p stykový tlak NFf D 3 − d 3
T=
T třecí moment 3 D2 − d 2
Výpočet na rovnoměrné opotřebení
Objemový otěr Rovnoměrný tlak vs. opotřebení
V = pv = konst ., v = rω , pr = pmax ri = K
Normálová (přítlačná) síla
dF = p dS = p(2π rdr )
⎛ r⎞ πp d
F = ∫d 2 2 π⎜ pmax i ⎟r dr = max ( D − d )
D2
⎝ r⎠ 2
Maximální stykový tlak
2F
pmax =
πd ( D − d )
Třecí moment
dT = fr dF = pfr (2π rdr ) Výpočet na rovnoměrné opotřebení
⎛ ri ⎞
2
πfp d dává větší stykovou plochu než
T = ∫d 2 2πpf ⎜ pmax ⎟ dr = max (D 2 − d 2 )
D2
⎝ r⎠ 8 výpočet na rovnoměrný tlak. Tento

NfF přístup je proto možno pokládat
T= (D + d ) za bezpečnější.
4
Třecí materiály pro spojky a brzdy

Kotoučové brzdy
V podstatě není žádný zásadní rozdíl mezi kotoučovou spojkou a brzdou. U kotoučové
brzdy se obvykle čelisti hydraulicky přitlačují k čelním plochám brzdného kotouče, který
svírají z obou stran.
http://www.avidbike.com/
Radiální (čelisťové) brzdy
Čelisťové brzdy se vyrábí téměř vždy dvoučelisťové. Rozlišují se dvoučelisťové brzdy
vnější a vnitřní. Vnitřní se používají u vozidel, kdy čelisti jsou uvnitř bubnu a na jejich
plochách je nalepeno brzdové obložení.
válec
část nápravy
pružiny
brzdové obložení
ovládací kabel klíč k rozvírání čelistí

Výpočet vnitřní čelisťové brzdy

h = 2 ⋅ r ⋅ sin (θ 2 )
h ⋅ Δφ = 2 ⋅ r ⋅ Δφ ⋅ sin (θ 2 )
h ⋅ Δφ ⋅ cos(θ 2) = 2 ⋅ r ⋅ Δφ ⋅ sin (θ 2 ) ⋅ cos(θ 2)
h ⋅ Δφ ⋅ cos(θ 2) = r ⋅ Δφ ⋅ sin θ
p pa pa
= p= ⋅ sin θ
sin θ sin θa sin θa
θ1 ≤ θ2 ≤ π 2
θ1 ≤ π 2 ≤ θ2

dN = p ⋅ b ⋅ r ⋅ dθ
pa ⋅ b ⋅ r ⋅ sinθ ⋅ dθ
dN =
sinθa
Moment od tečných sil
M t = ∫ f ⋅ dN ⋅ (r − a ⋅ cosθ )
f ⋅ pa ⋅ b ⋅ r θ 2
sinθ ⋅ (r − a ⋅ cosθ ) ⋅ dθ
sin θa θ∫
Mt =
1
Moment od normálových sil
M n = ∫ dN ⋅ (a ⋅ sin θ )
pa ⋅ b ⋅ r ⋅ a θ 2
Mn =
sin θa θ ∫ sin 2θ ⋅ dθ
1
Brzdná síla
Mn − Mt
F=
c
Kroutící moment
f ⋅ pa ⋅ b ⋅ r 2 θ2 f ⋅ pa ⋅ b ⋅ r 2 ⋅ (cosθ1 − cosθ2 )
T = ∫ f ⋅ r ⋅ dN = T=
sin θa ∫
θ
sinθ ⋅ dθ
sinθa
1
Reakční síly v čepu
pa ⋅ b ⋅ r ⎛ θ
2 θ 2
⎞
Rx = ∫ dN ⋅ cosθ − ∫ f ⋅ dN ⋅ sinθ − Fx Rx = ⎜ ∫ sinθ ⋅ cosθ ⋅ dθ − f ⋅ ∫ sin 2θ ⋅ dθ ⎟ − Fx
sinθa ⎝ θ 1 θ 1 ⎠
pa ⋅ b ⋅ r ⎛ θ
2 θ 2
⎞
Ry = ∫ dN ⋅ sinθ − ∫ f ⋅ dN ⋅ cosθ − Fy Ry = ⎜ ∫ sin θ ⋅ dθ + f ⋅ ∫ sinθ ⋅ cosθ ⋅ dθ ⎟ − Fy
2
sinθa ⎝ θ 1 θ 1 ⎠
pa ⋅ b ⋅ r pa ⋅ b ⋅ r
Rx = ( A ∓ f ⋅ B) − Fx Ry = ( B ± f ⋅ A ) − Fy
sinθa sinθa
⎛θ 1
θ2 θ2
⎛1 ⎞ ⎞
θ2 θ2
A = ∫ sinθ ⋅ cosθ ⋅ dθ = ⎜ sin 2θ ⎟ B = ∫ sin θ ⋅ dθ = ⎜ − sin2θ ⎟

2
θ 1 ⎝2 ⎠θ 1
θ 1 ⎝2 4 ⎠θ 1

Vlastnosti brzdového obložení

strojní součásti
Přednáška 13
Setrvačníky
Science is a first-rate piece of

furniture for a man’s upper
chamber, if he has common sense on
the ground floor.
http://www.algor.com/
OLIVER WENDELL HOLMES
Obsah
Setrvačníky
• Princip funkce.
• Změna kinetické energie.
• Typy setrvačníků.
• Upevnění setrvačníků na hřídeli.
• Kinetická energie setrvačníku.
• Stupeň nerovnoměrnosti chodu.
• Materiály setrvačníků.
• Stanovení momentu setrvačnosti setrvačníku lisu.
• Setrvačník u automobilového spalovacího motoru.
• Setrvačník jako zdroj elektrické energie.
Přednáška 13 - Setrvačníky
Princip funkce
Setrvačník je rotující kotouč s velkou hmotností, který akumuluje pohybovou energii
v době přebytku hnací síly a v době přebytků ostatních sil ji opět vydává. Tím udržuje
pravidelný a rovnoměrný chod stroje.
setrvačník
hnací stroj pracovní stroj
hřídel hřídel
TM TS
φ φ
Změna kinetické energie
Je-li kroutící moment hnacího stroje TM větší než moment odebíraný pracovním strojem
TS, setrvačník akumuluje nadbytek pohybové energie, čímž se zrychluje. Je-li tomu
naopak, setrvačník akumulovanou energii vydává a zpomaluje se.
kroutící moment hnacího stroje je větší

než moment odebíraný pracovním strojem
kroutící moment T
TM
TS
kroutící moment hnacího stroje je menší

než moment odebíraný pracovním strojem
perioda
dφ1 dφ2
úhlová dráha φ
Typy setrvačníků
Loukoťový s věncem Konstantní tloušťky
Konstantního napětí Konstantního napětí s věncem
Upevnění setrvačníků na hřídeli
Nalisováním Nalisováním Svěrným spojem
kritické místo rádius
kužel
osazení
Svěrným spojem s Pomocí příložek Nalisováním se

kuželovým pouzdrem zesíleným nábojem
vnější kuželový
kroužek zesílený náboj
šrouby
příložka vnitřní kuželový

(osazení) kroužek
Kinetická energie setrvačníku
Pohybová rovnice setrvačníku
dω
T = I ⋅α = I ⋅
dt
⎛ dϕ ⎞ ⎛ dϕ ⎞ d 2ϕ
TS, φS ∑ T = TM ⎜ ϕM , dt ⎟ − TS ⎜ ϕS , dt ⎟ − I ⋅ dt 2 = 0
TM, φM ⎝ ⎠ ⎝ ⎠
je − li ϕ M = ϕ = ϕS a ωM = ω = ωS
I, φ
I ⋅ α = TM (ϕ , ω) − TS (ϕ , ω)
Práce dodávaná setrvačníku
T, ω WM = TM (ϕ 2 − ϕ1 )
TM ω2 ω3
Práce odebíraná ze setrvačníku
ω4
ω1 W
M ω WS = TS (ϕ 4 − ϕ3 )
φ3 φ4
φ
φ1 φ2 Změna kinetické energie
WS 1 1
TS E1 = I ⋅ ω12 ; E2 = I ⋅ ω22
2 2
perioda
1
E2 − E1 = I ⋅ (ω22 − ω12 )
2
Stupeň nerovnoměrnosti chodu
Stupeň nerovnoměrnosti chodu Moment setrvačnosti setrvačníku
ω2 − ω1 I
C= E2 − E1 = (ω2 − ω1 ) ⋅ (ω2 + ω1 )
ωstř 2
ωstř = (ω2 + ω1 ) 2 E2 − E1 = C ⋅ I ⋅ ωstř2
Hodnoty součinitele nerovnoměrnosti Závislost kroutícího momentu na úhlu

chodu pro různé stroje pro jednoválcový čtyřdobý motor
rypadla, míchačky 0,050 ÷ 0,200
kroutící moment T
čerpadla a dmýchadla 0,030 ÷ 0,050
kompresory 0,020 ÷ 0,030
dynama 0,007 ÷ 0,013
generátory 0,003 ÷ 0,013
vozidlové motory 0,003 ÷ 0,007
pevné disky, gyroskopy až 0,003
letecké motory až 0,001 úhel natočení kliky φ
Materiály setrvačníků
Stanovení momentu setrvačnosti setrvačníku lisu
Prostřihovací lis Závislost kroutícího momentu na čase
pro beran lisu
motor
T
setrvačník
brzda
spojka
0 t1 t2 t
beran dálkové ovládání
základová
lisovací nástroje pro indukční motor
deska
TM
mechanický pedál
Tr
obouruční ovládání pedál
0 ωr ωs
Stanovení momentu setrvačnosti setrvačníku lisu
Kinetická energie a práce Změna momentu v intervalu (t1, t2)
1 dω
I (ω12 − ω22 ) = E2 − E1 I⋅ = TM
2 dt
I ⋅ dω I a ⋅ ω2 + b
ϕ2
1 t ω ω
dω
W = ∫ [T (ϕ ) − T ]dϕ = I (ωmax )
2 2 2
2
− ωmin
2
∫t dt = ∫ω T = I ∫ω a ⋅ ω + b a ln a ⋅ ω + b
=
ϕ1
2 1 r M r r
I 1 T2
W = (ωmax − ωmin ) ⋅ (ωmax + ωmin ) = I ⋅ C ⋅ ωstř2 t2 − t1 = ln
2 a Tr
Moment setrvačnosti Změna momentu v intervalu (0, t1)
je-li fluktuace rychlosti malá, pak
t1 ωr
dω ω
dω r
∫0 d t = I ∫
ω TM − TS
= I ∫
ω a ⋅ ω + b − TS
2 2
W
I= I Tr − TS
C ⋅ ωstř2 t1 = ln
a T2 − TS
Charakteristika indukčního motoru Moment setrvačnosti
T = a⋅ω + b a ⋅ (t2 − t1 )
( t 2 −t1 ) t1
T2 ⎛ TS − Tr ⎞ I=
= ⎜⎜ ⎟⎟
a, b jsou konstanty Tr ⎝ TS − T2 ⎠ ln (T2 Tr )
Setrvačník u automobilového spalovacího motoru
setrvačník
kryt, kotouč,
Setrvačník vyrovnává nerovnoměr-
ozubený věnec mem. pružina nost otáčivého pohybu klikového
pro startér
hřídele během jednoho pracovního
vysouvací objímka cyklu. Jeho čelní plocha tvoří
disk spojky
vidlice
přítlačný kotouč spojky, na jeho
vodící ložisko
klikový hřídel vodící
obvodě je ozubený věnec pro
trubka spouštění motoru.
válec
vstupní hřídel
převodovky
skříň převodovky
kulový čep
Setrvačník jako zdroj elektrické energie
Setrvačník může být použit k uchování mechanické energie, která je v případě potřeby
přeměněna v energii elektrickou. Na tomto principu pracuje např. elektrocentála BHE-6
(Beacon Power) ve které setrvačník o hmotnosti 1360 kg rotuje rychlostí 10 000 min-1.
motor/generátor
monitorování
parametrů
plášť v reálném čase
evakuovaný
plášť kontejner
kompozitový
setrvačník
magnetické
ložisko

KONSTRUOVÁNÍ STROJŮ Strojní Součásti VUT Brno

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

KONSTRUOVÁNÍ STROJŮ Strojní Součásti VUT Brno

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Fakulta strojního inženýrství VUT v Brně

Přednášející – skupina A Přednášející – skupina B Přednášející – skupina C

Přednáška 1 - Informace o kurzu

Týdenní rozsah kurzu a způsob jeho ukončení

Přednáška 1 - Informace o kurzu

Přednáška 1 - Informace o kurzu

Texty přednášek a cvičení (formát pdf) na Internetu

Přednáška 1 - Informace o kurzu

Přednáška 1 - Informace o kurzu

Podmínky pro získání zkoušky

Přednáška 1 - Informace o kurzu

Přednáška 1 - Informace o kurzu

Přednáška 1 - Informace o kurzu

Přednáška 1 - Informace o kurzu

Strojní inženýrství (mechanical engineering) - inženýrský obor zabývající se

Konstruování (design) - proces transformace představ a myšlenek do podoby reálného

Stroj (machine) - soustava tvořená mechanismy a dalšími součástkami, které

Přednáška 1 - Úvod do konstruování

B2-Spirit, Boeing, rozpětí 51,6 m μ-stroj, Sandia National Laboratory, 50 μm

Stroj je synergistická soustava mnoha součástí.

Přednáška 1 - Úvod do konstruování

Koncept Over-the-wall Engineering (OTW)

Přednáška 1 - Úvod do konstruování

Přednáška 1 - Úvod do konstruování

k= mezní hodnota veličiny

Návrhový součinitel (design factor) kn je deterministickým vyjádřením nepřesností a

hodnota veličiny, při které dojde ke ztrátě funkce (MS)

Přednáška 1 - Úvod do konstruování

Železo z země vzato bývá, a kámen

Vlastnosti konstrukčních materiálů ovlivňují provozuschopnost a životnost strojních

Důležité kombinace vlastností jsou např.:

Další lze nalézt v knize:

Přednáška 1 - Konstrukční materiály

Přednáška 1 - Konstrukční materiály

Přednáška 1 - Konstrukční materiály

Přednáška 1 - Poškozování při statickém zatěžování

Součinitel tvaru (koncentrace napětí)

Součást namáhaná na ohyb – napětí zobrazeno experimentálně pomocí fotoelasticimetrie

Velikost součinitele tvaru (koncentrace napětí) se v inženýrské praxi stanoví pomocí

Přednáška 1 - Poškozování při statickém zatěžování

Namáhání tahem Namáhání ohybem

Přednáška 1 - Poškozování při statickém zatěžování

Namáhání ohybem Namáhání krutem

Přednáška 1 - Poškozování při statickém zatěžování

Bezpečnost vzhledem k MSP při jednoduchém namáhání

obecná napjatost prutová napjatost jednoosá napjatost

obecná napjatost σ red = σ 1 − σ 3

napětí < pevnost

provozní napětí ≤ dovolené napětí

Dovolené napětí se stanoví pomocí návrhového součinitele z mezní hodnoty napětí.

Přednáška 1 - Poškozování při statickém zatěžování

6Mo 6Mo 6 .9800

Přednáška 2 - Porušování při cyklickém zatěžování

De Havilland DH106 - Comet 1

Přednáška 2 - Porušování při cyklickém zatěžování

Přednáška 2 - Porušování při cyklickém zatěžování

A - iniciace trhliny v kořeni závitu, B - iniciace trhliny v drážce,

Nesinusoidální napětí Sinusoidální napětí

střední napětí amplituda napětí napěťový poměr amplitudový poměr

Přední náprava tahače Spalovací motor

Přednáška 2 - Porušování při cyklickém zatěžování

Střídavý souměrný (completely reversed)

Míjivý v tahu (repeated in tension)