Univerzita Palackého v Olomouci

Pedagogická fakulta

KSV

Osobnost M. Luthera Kinga

a černošské obyvatelstvo v USA po roce
1945

Vypracoval: Tomáš Jindřich

Ročník: 3.

Obor: AJ, SV

Předmět: KVS/BVOSQ Olomouc 2021

 1. Úvod

Hnutí za rovnoprávnost byla velkou součástí 20. století, mezi jedno z těchto hnutí
patří také hnutí za rovnoprávnost Afroameričanů ve Spojených státech Amerických vedena
například Dr. Martinem Lutherem Kingem Jr. nebo Malcolmem X a ústící opakovaným
vítězstvím Baracka Obamy v prezidentských volbách. Role těchto lidí v tomto hnutí budou
v této práci popsány.
 2. Osobnost Dr. Martina Luthera Kinga Jr.

2.1 Život Dr. Martina Luthera Kinga Jr.

Dr. Martin Luther King Jr., vlastním jménem Michael King Jr., se narodil 15. května
1929 v Atlantě ve státě Georga ve Spojených státech Amerických, do rodiny pastora
baptistické církve bojovníka za lidská práva Martina Luthera Kinga Sr. a Alberty King.
Ačkoli nepocházel z chudé rodiny, a jeho rodiče byli v místní komunitě velmi uznávanými,
nevyhnul se Dr. Martin Luther King Jr. ani v dětství rasistickým narážkám, diskriminaci a
segregaci. Některým jeho bělošským kamarádům bylo například zakázáno se s ním stýkat,
z důvodu segregační politiky amerického jihu. (Altman 1998)

Psychiku M. L. Kinga Jr. výrazné ovlivnila smrt jeho babičky z matčiny strany, o níž
se dozvěděl, když se bez svolení rodičů ve dvanácti letech účastnil průvodu, a následně
se pokusil o sebevraždu. Ve svých patnácti letech strávil M. L. King Jr. léto prací na tabákové
plantáži v Connecticutu daleko od segregací zužovaného jihu. Zde poprvé viděl obyvatele
všech ras pracovat na stejné půdě, nakupovat ve stejných obchodech a navštěvovat stejné
kostely. Tato zkušenost jen prohloubila jeho zášť vůči segregaci a rasové nenávisti. (Altman
1998)

Na univerzitu nastoupil M. L. King Jr. již v patnácti letech v rámci programu

doplňování talentovaných studentů do řad studentů univerzit, které přišly o studenty
naverbované do druhé světové války. Zde se chtěl Dr. Martin Luther King Jr. věnovat
právnickým a lékařským vědám, ale na žádost otce se nakonec zaměřil na studium víry
a šel v jeho stopách. Ovšem i zde se M. L. King dostal do styku s bojem proti rasové
segregaci, a to pod vedením svého mentora, Benjamina Mayse, jehož řečnické schopnosti
a progresivní myšlení zanechalo na M. L. Kingovi hluboký dojem, a inspirovalo ho v boji
proti rasovému bezpráví, segregaci, a za práva Afroameričanů v USA. (Holt 1990)

Svá následující léta potom M. L. King Jr. studoval na Crozer Theological Seminar
ve městě Chester ve státě Pensylvánie, odkud se po třech letech přesunul na Boston
University, kde studoval vztah člověka s Bohem, a kde také v roce 1955 získal doktorát. Zde
se také seznámil se svou ženou Corretou Scott, se kterou se následně odstěhoval do její rodné
Alabamy, kde spolu měli čtyři děti. (Lewis 1978)
 Trvalo necelý rok než se Dr. M. L. King Jr. se skupinkou odhodlaných zastánců
lidských práv pro Afroameričany rozhodl zakročit proti segregaci ve městě Montgomery,
což bylo podníceno protestem tamní Afroameričanky, Rosou Parks, která odmítla přenechat
své místo v autobuse bělošské spolucestující, načež byla za svůj projev nesouhlasu zatčena
pro porušování segregačního zákona. Dr. M. L. King Jr. stál, jakožto mladý reprezentativní
rétor, v čele tohoto nenásilného hnutí. Jeho politika byla jasná a jednoduchá, nenásilné
protesty a bojkot autobusové dopravy v Montgomery, dokud nebude segregaci v autobusech
konec. Ačkoli tato situace trvala více než rok, nakonec byla segregace v autobusech
v Montgomery zrušena, což dalo do pohybu další vlny nenásilných protestů. (Altman 1998)

Na popud svých úspěchů v Montgomery založil Dr. M. L. King Jr. Southern

Christian Leadership Conference, což je organizace shlukující a koordinující jižanská hnutí
za rovnoprávnost, která mu dala základnu pro lepší organizování protestů a bojkotů, a
zároveň prostor promlouvat k lidu. Toho docílil cestováním po různých koutech země, kde
diskutoval s vůdčími osobnostmi hnutí za rovnoprávnost. Nechal se inspirovat také
v zahraničí, například návštěvou u Indického předsedy vlády, kýmž byl Jawaharlal Nehru,
promluvami s následovníky Mahátma Gándhího nenásilných formách protestů, a
v neposlední řadě Africkými hnutími za osvobození z koloniální nadvlády. (Hunter 1999)

V roce 1960 se Dr M.L. King Jr. přestěhoval s rodinou do svého rodného města,
Atlanty, kde se svým otcem vedl baptistický kostel. Nadále se však věnoval boji
za rovnoprávnost Afroameričanů, a přidal se tedy k protestům místních studentů, které
spočívaly v trvání na tom, aby byli obslouženi stejně jako ostatní občané, jinak se ze svého
místa nehnou. Při tomto druhu demonstrace byl Dr. M. L. King Jr. spolu s dalšími třiatřiceti
studenty zatčen. Celá záležitost byla důkladně sledována médii, a Dr. M. L. King Jr. byl
propuštěn až na popud tehdejšího kandidáta na prezidenta Spojených států
Johna F. Kennedyho, což mohlo dopomoct k jeho úspěchu u voleb, které se konaly jen o osm
dní později. (Lewis 1978)

Dr. M. L. King Jr. byl policií zadržen znovu na jaře roku 1963 v Birminghamu.
Vzhledem k tomu že byl zadržen i s několika dětmi, a zjistil že spousta bělošských kněží
urgovala své Afroamerické následovníky k tomu, aby nepodporovali rovnoprávnost, napsal
Dr. M. L. King Jr. z Birminghamského vězení dopis, ve kterém otevřeně popsal svou touhu
protestovat bez použití násilí ani jednou zúčastněnou stranou. Tam si také uvědomil, že je
třeba problém rasové nerovnoprávnosti řešit na celonárodní úrovni, a tak po svém propuštění
začal s ostatními vůdci těchto hnutí za rovnoprávnost Afroameričanů ve Spojených státech
plánovat takzvaný „Pochod na Washington“. Zde dne 28. srpna 1963 před více jak 200 000
posluchači přednesl svou nejslavnější řeč „I have a Dream“ ve které vykreslil svou touhu po
svobodě rovnoprávnosti a bratrství lidí všech ras, a svou víru v to, že jednou lidstvo jeho sen
splní. (Frazier 1988)

Neúnavná práce Dr. M. L. Kinga Jr. začala nést ovoce, a tak byl 2. července 1964
podepsán Civil Rights Act of 1964, který dovolil federální vládě prosazovat zrušení
segregace
ve veřejných i soukromých zařízeních, a ustanovil diskriminaci jako protizákonnou, a to jak
ve službách, tak v zaměstnání. Dr. M. L. King Jr. byl u podpisu přítomen a za svůj
celoživotní boj proti bezpráví, nerovnoprávnosti, a diskriminaci obdržel v prosinci stejného
roku v Oslu Nobelovu cenu za mír. Zde však snaha Dr. M. L. Kinga Jr. neskončila a nadále
bojoval proti diskriminaci, která nevymizela podepsáním Civil Rights Act. Spoustě
Afroameričanům bylo například stále znemožněno volit, a tak byl 6. srpna 1965 podepsán
také Voting Rights Act, cílený na odstranění bariér, které Afroameričanům ve volbách
bránily. Spoustě Afroameričanům ovšem začala docházet trpělivost, protože ačkoli byly
metody
Dr. M. L. Kinga Jr. účinné, trvalo dlouho, než se výsledky projevily, a tak se hodně mladých,
radikálně smýšlejících Afroameričanů otočilo proti Dr. M. L. Kingovi Jr. a začali podporovat
více rázná hnutí. (Lewis 1978)

Jako odpověď na kritiku svých odpůrců se Dr. M. L. King Jr. snažil rozšířit svou
působnost. Už nešlo jen o boj proti diskriminaci a segregaci, ale o boj proti systému, který
utlačuje chudé a znevýhodněné, a nedává jim šanci se odrazit ode dna. Nikdy ovšem
nepřestal prosazovat svou politiku nenásilného systematického odboje. V roce 1968 začal
Dr. M. L. King Jr. plánovat další pochod na Washington, tentokrát v rámci boje proti
chudobě, ovšem tohoto pochodu už se nedočkal. V dubnu roku 1968 jel Dr. M. L. King Jr. do
Memphisu ve státě Tennessee podpořit stávku místních pracovníků hygieny a městských
služeb. Dne
4. dubna 1968 krátce po šesté hodině večer byl Dr. M. L. King Jr. zastřelen na balkoně svého
pokoje v Motelu Lorraine, kde přebýval. (Holt 1990)

2.2 Dílo a odkaz Dr. Martina Luthera Kinga Jr.

 Po Dr. M. L. Kingovi JR. zůstalo lidstvu mnoho myšlenek a jiných odkazů, po
kterých se ohlíží nejen Afroameričané, ale také spousta současných myslitelů všech
národností. Myšlenky lze čerpat z jeho nesčetných projevů.

Mezi jeho nejznámější projevy můžeme zařadit například „The other America“,
ve které vyjádřil odpor vůči velkým rozdílům mezi bohatou a chudou vrstvou Američanů,
který se neustále zvyšoval. Dále například „Beyond Vietnam: Time to break the silence“,
kde odsoudil účast Spojených států na válce ve Vietnamu. Tento projev patří také mezi jeho
nejkontroverznější, protože ho pronesl v době, kdy značná část Američanů válku stále
podporovala. Za zmínku stojí také projev „Our God is marching on“, který přednesl
po pochodu ze Selmy do Montgomery. Historiky je považován za konec první fáze boje
za rovnoprávnost, kdy se bojovalo za pravomoci menšin, kdežto posléze už se zaměřili spíše
na ekonomickou rovnoprávnost. Nelze opomenout ani jeho zdaleka nejslavnější projev
po pochodu na Washington, a tím byl projev „I have a dream“, ve kterém vyjádřil své
upřímné přání po tom, aby spolu jednou všichni lidé žili bok po boku v míru jako bratři. Jako
poslední stojí za zmínku jeho poslední projev „I´ve been to the mountaintop“, který pronesl
den před jeho vraždou. Zdůrazňuje zde důležitost pospolitosti a nenásilnosti při místní stávce.
(Hunter 1999)

Ovšem jako největší odkaz Dr. M. L. Kinga Jr. můžeme považovat jeho důraz
na řešení problémů debatou a protesty nenásilím a nepokoji.
 3. Afroamerické obyvatelstvo po roce 1945

3.1 Malcolm X a Nation of Islam

Ne každý se k problémům Afroameričanů ve spojených státech stavěl tak nenásilně

jako Dr. M. L. King Jr. a jeho stoupenci. Existovala zde i jiná, extremistická hnutí jako
je například Nation of Islam. Toto náboženské hnutí prosazovalo myšlenku, že bílá rasa byla
stvořena k tomu, aby byla zlá, podlá a intrikánská, a tedy jen s pomocí lsti se povedlo bílé
rase zotročit tu černou, která je podle Nation of Islam ta nadřazená rasa. Tato náboženská
skupina, založena v roce 1930 v Detroitu Wallacem D. Fardem, tedy kombinovala myšlenky
Islámu s černošským nacionalismem. Do popředí se Nation of Islam dostalo především
s příchodem Malcolma Little, známého více pod pseudonymem Malcolm X. X v tomto
případě znamenalo vyškrtnutí příjmení které, měli Afroameričané podle příjmení člověka,
který držel v otroctví jejich předky. (Holt 1990)

Malcolm X, vlastním jménem Malcolm Little, se narodil 19. května v Omaze ve

státě Nebraska. Jeho otec byl zabit, když bylo Malcolmovi 6 let, a jeho matka byla v roce
1939 poslána do psychiatrické léčebny. Malcolm a jeho sourozenci tedy vyrůstali
v pěstounských rodinách nebo s jinými příbuznými. Ačkoli Malcolm ve škole vynikal, svého
snu stát
se právníkem se vzdal po výměně názorů se svým vyučujícím v osmé třídě, ten tvrdil že
mladý Afroameričan jako Malcolm nemá šanci a měl by se raději stát truhlářem. To bylo
pro Malcolma demotivující, o studia se přestal zajímat, a začal se věnovat nekalým aktivitám
v podobě podvodů, krádeží a prodávání drog. Byl ovšem zatčen a ve vězení strávil 6 let.
(Altman 1998)

Zde se po nátlaku ze strany svých sourozenců přidal k Nation of Islam, začal

studovat ve vězeňské knihovně a ve vězeňských debatních třídách začal pracovat na svém
řečnickém umění. Po propuštění z vězení se v Chicagu setkal s vůdcem Nation of Islam
Elijahem Muhhamed, posléze začal pro Nation of Islam zakládat chrámy. Touto svou prací se
v Nation of Islam rychle vyšplhal téměř na vrchol, a jakožto charismatický řečník, začal brzy
promlouvat k masám, zvláště ve věci diskriminace Afroameričanů. Zakládal si na svém
radikálním postoji a odporu vůči bělochům, a zviditelnil se také kritikou Dr. M. L. Kinga Jr. a
dalších mainstreamových vůdčích osobností v boji za rovnoprávnost Afroameričanů.
Zasloužil se také například o změnu v označování z „negrů“ a „barevných“ na „černochy“
nebo „Afroameričany“. Po neshodách s vůdcem Nation of Islam se od této organizace
Malcolm odloučil a snažil se najít cestu v ortodoxnější verzi Islámské víry, ovšem krátce na
to byl zabit právě členy organizace Nation of Islam. (Holt 1990)

3.2 Barrack Obama

Pozice prezidenta Spojených států Amerických je širokou veřejností považována

za jednu z nejmocnějších pozic, které může člověk dosáhnout. Lze tady za velký úspěch
Afroamerické menšiny a boje za rovnoprávnost Afroameričanů považovat zvolení
Afroamerického občana Baracka Obamy v roce 2008 do pozice 44. prezidenta Spojených
států, nehledě na jeho znovuzvolení do funkce o 4 roky později. Mezi jeho největší úspěchy
patří bezpochyby obdržení Nobelovy ceny za mír v roce 2009, snížení nezaměstnanosti
v USA, podpora sňatků homosexuálů, a zmenšení nákladů na léčbu a pojištění ve Spojených
státech. (Fiřtová et al. 2017)
 4.Závěr

Toto byly příběhy o bojích za rovnoprávnost Afroameričanů ve Spojených státech

Amerických. Byly zde zvýrazněny nejvlivnější a nejznámější osobnosti, které tato hnutí
vedla, a pomohla tak ke zrovnoprávnění Afroameričanů ve Spojených státech Amerických.
 5. Literatura

ALTMAN, Susan. The Encyclopedia of African American Heritage. New York:

Checkmark Books, 1998. ISBN 0816038244.

FIŘTOVÁ, Magdalena, Jan HORNÁT a Jana SEHNÁLKOVÁ. Prezidenství

Baracka Obamy: naplněné vize?. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017.
ISBN 978-80-246-3557-6.

FRAZIER, Thomas R. Afro-American history: primary sources. Chicago, Ill.:

Dorsey Press, 1988. ISBN 0-256-06306-0.

HUTNER, Gordon, American literature, American culture. New York: Oxford

University Press. ISBN 0195085213.

HOLT, Thomas C. African-American history. Washington: American Historical

Association, 1990. ISBN 0872290603.

LEWIS, David L. King: a biography. Urbana: University of Illinois Press, 1978.

ISBN 0252006801.