BERNHARD - Hry I - Minetti, Před Penzí, Zdání Klame, Divadelník, Náměstí Hrdinů

svazek 1
Tômas B e m h at(J
divade ní
ustav
ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNA
FILOZOFICKÁ FAKWLTY
MASARYKOVY UNIVfíRZITY
BRNO
©Suhrkamp Verlag Frankfurt am Main, 1977, 1979, 1983, 1984, 1988

Afterword © RowohLt Taschenbuch Verlag GmbH Reinbek, 1993
Translation © Josef Balvín, Pavel Stícha, Vladimír Tomeš, Tafjana Langášková 1998
© Divadelní ústav 1998
ISBN 80-7008-076-0
Práva k provozování těchto her zastupuje Suhrkamp Verlag Frankfurt am Main,
c/o Aura-Pont Praha.
Obsah
Minetti 5
Před penzí 51
Zdání klame 151
Divadelník 219
Náměstí Hrdinů 319
Hans Hotler: Tanec se smrtí,
s n ě ž e n í a kosmi cká bouře 415
Chronologický životopis
Thomase Bernharda 428
3
Přeložil Josef Balvřn
Tento Bernhardův text pociťuji jako text kvetoucí.

Tento text kvete. Nemám na mysli „kvésti" v eufemis-
tickém smyslu, kvete jako kvete krásná květina nebo
ošklivá květina, nebo jako kvete plevel. Pro mne je
tento text naprosto tělesný. A lze ho citovat - hodi
ny se lze v Bernhardových větách bavit. S těmi věta
mi lze žit
Herec Bernhard Minetti o hře Minetti

Osoby
MINETTI, herec
DÁMA
DÍVKA
DÍVČIN PŘÍTEL
HOTELOVÝ VRÁTNÝ
HOTELOVÝ SLUHA
STARÝ KULHAJÍCÍ MUŽ
DVOJICE STARÝCH MANŽELŮ
LILIPUTÁN
OPILEC
MRZÁK
ČÍ ŠNÍ K
LIDÉ V MASKÁCH
První, druhá a třetí scéna: starý hotel v Ostende

Dohra: Atlantické pobřeží u Ostende
6
PRVN Í SCÉNA
Hala
Vlevo starý anglický výtah
Lóže hotelového Vrátného, Vrátný listuje ve starých hotelových knihách
V pozadístará (v rudém oblečená) Dáma na staré pohovce, kouří viržinko a popíjí
Zleva vejde Sluha s obrovským starým kufrem, postaví ho před lóži Vrátného
VRÁTNÝ
vzhlédne
Co je to
SLUHA
tiše Vrátnému
Komický chlapík
Vrátný a Sluha se dívají směrem, odkud Sluha právě přinesl onen obrovský kufr
DÁMA
Vydržet
být sama
Nezapomeňte na moje šampaňské
V případě nutnosti dvě láhve
chci ho pít sama
sama
ostatně-fia toro-nezáleží
musím se bránit víte
důrazně
Bránit
Svět je opravdu
zalidněn blázny
neuvěřitelné
Zchátrálost je typická
obrácena k Vrátnému
Sněhová bouře
opravdu sněhová bouře
,
směrem kam se dívají ostatní
Pak si nasadím masku
Se Silvestrem se vyrovnám
mám svou metodu
Pije
do postele chodím se svou opičí maskou
a čekám
s maskou na obličeji na hlavě
celou láhev šampaňského najeden zátah
Je to už třetí rok
co trávím silvestra tímto způsobem
jako by pozorovala nějakého zvláštního člověka
když na to přijde
dvě láhve
je to finta
přirozeně
-koketerie se zadušením
Perverzita
Ztloustla jsem
už třikrát jsem tu opičí masku zalátala
Pije
zalátala
Se sepjatýma rukama pod opičí maskou
Ale ne doma . . . . . . . . . • •
v hotelu víte
tady v hotelu
ja ko by sama sobě poroučela
Vydržet až do jedenácté
a potom nahoru
na pokoj
a nasadit masku
a vypít šampaňské
a do postele
Maska na hlavě
a punčochy na nohách
zasměje se
A když to nefunguje
pakještéjednu láhev
pije a dívá se na kufr, pak zase opačným směrem
Nepochybně pán
který patří k tomuto kufru
MINETTI
,
vejde ve starém zimníku, který mu sahá až ke kotníkům v černých lakovkách a
kamaších, na hlavě klobouk se širokým okrajem, deštník zavěšený na levé paži,
rozvázaná tkanička od spodků mu ptandá na zem, kráčí pomalu, ohlížeje se na
všechny strany, až do středu haly a řekne Vrátnému
Minetti
z kapsy kabátu vytáhne peněženku a hledá přiměřenou minci, našelji, chcej i
dát Sluhovi, takže bleskurychle natáhne ruku s mincí směrem ke sluhovi, ale
Sluha se ani nehne
Tady
Sluha si vezme minci
zadívá se na strop a na všechny strany a do všech čtyř koutů haly

Jak se to mění
8
/
jak se to pomalu mění
Dámě
Před třiceti lety
před dvaatřiceti lety přesně
naposled
Vrátnému
pokoj číslo čtyřiasedmdesát
čtyřiasedmdesát
znovu se zadívá na strop
Úplně se tozměniLo
Změna postupuje
Všechno je jenom otázka času
Dáma pije
Otázka času
Výtah sjede shora dolů
představuje se Dámě
Minetti
který zavrhl
klasickou literaturu
zase se za dívá na strop
Pokrok nenávidět
pokrok nenávidět
Dámě
Nemyslíte
že pokrok musíme nenávidět
od určitého momentu
oběma rukama si oktepává kabát
Sněhová bouře v Ostende
to je nehoráznost
Dámě
Mám tady
schůzku
se šéfem činohry
z FLensburgu
Jsem herec
zadívá se na strop
Jak se to změnilo
Miluji Ostende
Tu šeď _
To pobřeží
Pobřeží Atlantiku
Přijede výtah s větší skupinou masek které se se smíchem a křikem vřítí do haly a
Minettiho málem porazí, ja k se kotem něho ňti ven
¡9
za nimi
Neslýchané
neslýchané
Dáma pije a objeví při tom Minettího tkaničku od spodků
-Vrátnému
Očekávám šéfa Činohry z Flensburgu
Při oslavách dvoustého výročí divadla ve Flensburgu
budu hrát Leara
Shakespeare
Nehráljsem už třicet let
třicet letjsem už nevystupoval
Dámě
Lear víte
King Lear
Nejvýznamnější dramatické dílo
celé světové literatury
cituje, ohhzeje se směrem, odkud přišel
Thou think'st 'tis much that this contentious storm
Invades us to the skin
so 'tis to thee
but where the greater malady is fix'd
the lesser is scarce felt
Tobě se zdá až až
že tahle hašteřivá bouře
nám zmáchákůži
to si Fikáš ty
ale kde řádí větší choroba
menší se nedbá
Lear
ukáže deštníkem do zadního pravého kouta
Tady v tomto koutě
jsem mluvil s Ensorem
s Ensorem osobně
ukáže na svůj kufr
V tomto kufru
je maska Leara
od Ensora osobně
Tato maska
maska Leara
je to nejcennější
co mám
Dámě
Ta maska je Lear
opět ukáže deštníkem do kouta
10
v tomto koutě
Filosofické zúčtování nepochybně
důrazněji
James Ensor
ChtěLjsem masku Leara
od Ensora
a Ensor
mi masku udělal
hlasitě
Nesmírná perverzita
celou světovou literaturu
nést na hlavě
a na tváři
ukáže opět do kouta
Najednou jsem myslel
zeje to Shakespeare
zatímco jsem samozřejmě mluvil s Ensorem
Divadlo je nesmírné umění
řekl jsem Ensorovi
udělejte mi masku
pro moje vystoupení v Learovi
řekl jsem
Jáma pije
ALe ten člověk

nemělo Shakespearovi ani ponětí
Leara chtěl
studovat
ale já mu řekl
Leara nestudujte
na veškerou klasickou literaturu zapomeňte
na veškerou rozumíte
Ten člověk neměl o Shakespearovi ani potuchy
a ani potuchy o Learovi
a ani potuchy o světové Literatuře
Ale Ensor udělal masku
pro mne
tu nejúžasnější masku
jakou kdy kdo udělal
V této masce budu hrát
při oslavách dvoustého výročí divadla ve Flensburgu
Šéf činohry má moje slovo
Takový umělec jako já
nemůže šéfa činohry
nechat na holičkách
vzhlédne ke stropu
Lear
V Ensořově masce
Dáma pije
Starý kulhající muž vejde zprava a vyzvedne si od Vrátného klíč od pokoje a od-
kulhá doleva
Vrátnému
Nezanechal tu šéf činohry
žádnou zprávu
Kolik je vlastně hodin
VRÁTNÝ
Půl desáté pane
M IN E T T I
se podívá na své kapesní hodinky
Půl desáté
Opozdil jsem se
v té sněhové bouři
je ště jednou oklepe svůj plášť, potom
Copak se opravdu vůbec nikdo
po mně neptal
VRÁTNÝ
Ne pane
Dáma pije
M IN E T T I
Ža'dný telefonát
VRÁTNÝ
Ne pane
Žádný telefonát pane
Ne pane
M IN E T T I
To se vysvětlí
vysvětlí
Dámě
vysvětlí
Vrátnému
Budu čekat
tady čekat
tady v hale budu čekat
Dámě
Třeba budete znát šéfa Činohry
z Flensburgu
12
každoročně přijíždí
v tuhle dobu
Telegraficky sjednaná schůzka
tady v hotelu
v devět
zadívá se na strop, potom
To je sebezapření
když budu hrát Leara
a vyvrcholení
Jen jednou jedinkrát milostivá
pak už nikdy
To jsem si přísahal
už nikdy
jen jednou jedinkrát
Třicet Let ani jednou na jevišti
třicet let nic
Klasickou literaturu jsem zavrhl
s výjimkou Leara
Teďještějednou Leara
v Ensorově masce
Tojsou nervy
to strašné klima víte
Dáma pije
zcela tiše Dámě

Ze Shakespeara
nepochopil vůbec nic
nic
jako by
o Shakespearovi
nikdy ani neslyšel
a pak
otočí se a deštníkem ukáže na kufr
tato maska
Tu masku
nosím neustále s sebou
vtomto kufru milostivá
nikdy necestuji bez tohoto kufru
a v kufru je Ensorova maska
Té zrady se nedopustím
ještě jednou Leara
'te to přání šéfa činohry
abych hrál Leara
k oslavě dvoustého výročí divadla ve FLensburgu
zadívá se do kouta a ukáže pak do kouta deštníkem
Ostýchavý člověk milostivá
zároveň strašný
Měl jsem strach
Umělci m ají všichni strach
Strach
Strach
Umem' a strach
Tito lidé určují chod dějin
Vzájemná zraňování víte
hlasitě deklamuje
Co je to
tak zvané Výtvarné umění
ptaljsem se Ensora
přímo do obličeje
Neodpověděl nic
Tak zvané herecké umění
zeptal se -
Nic
Někdo přivolá výtah ze shora
Náhoda
porada o pohostinském vystoupení
Nějaká dáma z Rotterdamu
s příšernou rýmou
s níž jsem projednával svoje vystoupení v Rotterdamu
vroliLeara
A tu jsem potkal Ensora
a smluvil jsem si s Ensorem
schůzku v tomto hotelu
kde mám teď
smluvenu schůzku
se šéfem činohry
A Ensor mi udělal masku
a já jsem v Ensorově masce h rál Leara
úplně tiše
Někdy máme
všechno
Stará manželská dvojice vejde do haly zprava, vyžádá si od Vrátného klíč od po
koje ajd e k výtahu, který - plně obsazen mladými smějícími se lidmi v maskách -
přijel dolů. Maskyjdou se sklenicemi a láhvemi smějíce se a křičíce halou ven,
dvojice starých manželů vstoupí do výtahu a je d e nahoru
když pozoro va l staré manžele

Lear
v Ensorově masce
vzhlédne ke stropu
Náhody
jsou děsivé
14
DÁMA
náhle .
Tkanička od spodku pane
tkanička od spodků se vám rozvázala
pVe
Minetti se sehne a vidí rozvázanou tkaničku a pokouší se j i zavázat, ale nedaří se
mu to
Nejdřív se rozváže tkanička od spodků

rozváže se nejdřív
napije se a směje se
nejdřív
tkanička od spodků
tkanička od spodků
MINETTI
Tkanička od spodků přirozené
přirozeně tkanička od spodků
vzdá se úsilí tkaničku zavázat
Stuha se pokusí tkaničku jeho spodků zavázat, což se mu nakonec podaří
Časy se mění
tahá za límec košile
Tkanička od spodků
Dáma pije
Sílící vyčerpanost
Vyčerpanost sílí
Sluha zpátky k lóži
Protožejsem
zavrhl
VRÁTNÝ
tázavě
Pokoj s koupelnou
pane Minetti
minetti
odmítavě
Žádný pokoj
Žádný pokoj
Budu Čekat tady
podívá se na hodinky
možná přenocuji
kdo ví
jsem hostem šéfa činohry
ukáže deštníkem na kufr
Jestli tu překáží
postavte ho jinam
Sluha vezme kufr a chce ho odnést
s deštníkem proti Sluhovi -

Nehýbat sn ím
tady nechat
nechattady-
Sluha kufr zase postaví, asi metr od místa, kde stát dosud
Tady
tady
Stuha zase zvedne kufr
deštníkem ukáže,
kdesi přeje , aby Stuha postavil kufr
Tady
tady
sem
Sluha postaví kufr na označené místo
Ensorova maska
Sluha zpátky k lóži
Beztřídní společnost
nic nechápe
nic nechápe
My neustále tvoříme
tragédii
nebo komedii
když tvoříme tragédii
v podstatě přece jen komedii
a naopak
prostředky početnosti
abyste věděla
Stále znovu jen herecké umění
)áma ptie
Existence
Herecké umění
abyste věděla
Konstrukce je dramatická teatrální
Prostředek stále znovu teatrální
Myšlenka
Herectví
Divadlo
Existence
tím že sloužíme hereckému umění
úžasná konstrukce
v níž jsme my vším
Můj bratr matematik
s nímž jsem před třiatřiceti lety
v tomto dom ě
mluvil o integrálu
kráčel jednou cestou
já druhou
on cestou vědy
já cestou umění
uměleckou cestou milostivá
Já jsem propadl šílené ideji
tím že jsem propadl herectví
beznadějně ztracen
v matérii herectví
chápete
dovedljsem sám existenci svého bratra
matematiku ad absurdum
Herecké umění jako smysl existence milostivá
taková nestvůrnost
Zatemnění
zatmění
mysli
Posměchu a výsměchu
jsem se nelekal
S lidmi skoncoval
se vším a se všemi skoncová l
Vrátnému
S hmotou skoncoval pane
kvůli hereckému umění
proti publiku
proti
proti
proti
stále znovu jenom proti
Můj bratr šel em
ukazuje deštníkem jedním směrem
Já sám jsem
ukazuje opačným směrem
šeLtam
Když chceme dosáhnout svého cíle
musíme vždycky opačným směrem
Dámě
Opačným směrem milostivá
Vrátnému
Stále vetší'samota
stále větší neporozuměni
stále větší nedorozumění
stále hlubší odmítání
Když jsme dosáhli svého dle
vykročili jsme
překročili jsme svou ideu
vystoupili jsme z celé lidské společnosti
vystoupili jsme z přírody
OpustiLi jsme hmotu
je to okamžik
krátký okamžik
nejkratší okamžik
a jsme mrtví
Zůstal pošklebek
jinak nic
Pohyb ruky
Vyděšená hlava
jinak nic
po celý život
předstíráme něco
co nikdo nechápe
Alejdeme touto cestou
žádnou jinou
touto jedinou cestou
dokud nezemřeme
a celý svůj život nevíme
je to matematika
je to herecké umění
Dámě
Oe to šílenství milostivá
domnívá se, že vchází šé f čin ohry, a chce muj í t vstříc
Ale není to šé f činohry, nýbrž lilipután v námořnickém obleku, kterýsi vezme u

lóže kbč od pokoje a jd e haiou k výtahu a výtahem je d e nahoru
o krok ustoupí, pak dámě

Mys Lei jsem
18
že j e to
Šéf činohry
Sluha chce vzít Minettiho kufr
vrfine se k němu a deštníkem klepne Sluhu přes prsty

Kufr zůstane tady
tady
tady
Stuha zpátky k lóži
Třeba
může se stát
že tu nezůstanu
Že pojedu dál
že pojedu dál
do Dinkelsbůhlu
po pauze
Vjednom strašlivém okamžiku
jsem si nasadil masku
pro celý život
společnost je vyděšená
Já sám jsem celý život vyděšený
bojíme se toho
co nevidíme
Dáma pije
Dámě, mává deštníkem

Herec
umělec
šílenec rozumíte
Ztroskotanec
jevištní sen si bil
násilník
umělecký na'silník
Dáma pije
Herec přistupuje k spisovateli

3 spisovatel herce ničí
stejně jako herec ničí spisovatele
vyhladí ho rozumíte
^stavit účet
vystavit účet
účtujeme
děláme účet bez spisovatele
spisovatel dělá účet bez herce
Ať tak či onak
propadáme šílenství
A když herec zúčtuje se spisovatelem
a když spisovatel zúčtuje s hercem
a příroda začne šílet
-- . pakje to umění milostivá
Svět umění
Ty stovky a tisíce a statisíce vzepétí
všechno to úsilí
obráceno vniveč
a my vystaveni všem jen myslitelným štva ni dm a zraněním
a ranám
ničení
ať děláme co chceme ":LJ
ukáže deštníkem do obecenstva
Tady
si musí ta kovy pomatenec jako šílenec říci
tady zdola
budeš zabit
Dámě
Chápete milostivá
svět je přeplněn ni či dmi uměleckými existencemi
jako pro sebe
Posměch
Výsměch
Zničení
Jaksi stále znova
troufá mluvit ten pomatenec
říkáte si
sehne se, aby vidět, je s tli tkanička od spodků se zase rozvázala nebo ne
Nerozvázala se
tkanička od spodků milostivá
už se znovu nerozvázala
Jaksi troufá pořád znovu mluvit
zatímco by měL mlčet
vždycky blízek tomu
smrtelně zranit milostivá
srazit do propasti milostivá
Li tipu tán přichází zleva halou a zase odchází
sleduje liliputána pohledem

Kde všichni mlčí
je on tím
kdo mluví
takje jeho celá existence vždycky
20
g f j i u existencí
jeho hlava jinou hlavou
čóž dokonce zamlčuje
něco jiného
on jedná jinak
ťukne se do hlavy
umírá jinak
Vrátnému, ťukaje si na hlavu
- V této hlavě pane
je všechno jinak
Všechno je jinak pane
četl jiné knihy
studoval jiné filosofy
celý život
. potkával
. úplně ji né lidi
naprostojiný
ale naprosto jiný přímo protikladný vztah k přírodě
zadívá se na svoje boty
a všechno není než omyl
Dámě, která pije
není-liž pravda milostivá
tím ničí i někdo takový jako já
něco jiného
než co mu okolí vyčítá
zatímco on vstupuje do katastrofy
Tento hotel
je plný nedorozumění
která člověka jako jsem já
musí dohnat k šílenství
stejně jako celý svět musí takového člověka dohnat k šílenství
\Dáma pije
Pak mi to připadá
jako by nešlo o nic jiného než o duchovní neřádstvo
jako pro sebe
Pocity
Zhouba
Duchovní neřa'dstvo
chce se posadit a usedne vyčerpán vedle démy na pohovku
A nic než účelovost milostivá
v níž my všichni hyneme
hyneme milostivá
Umělec ducha
který se jako umělec mozku smrtelně zranil
který vstoupí Id o katastrofy
21
I
D R U H Á S CÉ NA
Všechno jako předtím
minetti
zase s rozvázanou tkaničkou od spodků
Náhle pád
do pohodlnosti
strašné
nezodpovědné
Svět chce být baven
ale měl by být děšen
vyděšen děšen
kamkoli se jen podíváme
nic než mechanismus zábavy dneska
Všechno srazit
do umělecké katastrofy mitostivá
do nejneuvěřitelnější ze všech uměleckých katastrof
srazit slyšíte
srazit
po pauze
Mladý člověk
jímž jsem byl
jenž vstoupil do smrtícího hereckého umění
a smrtelně se zranil
Dnes není člověka
který se smrtelně zraní
žijeme v odpudivé společnosti
která se už nehodlá smrtelně zraňovat
zírá před sebe
Lear
pátrající
po uměleckém díle
neustále pátrající po duchovním předmětu
dobýval a doloval
tajemství uměleckého díla
Dáma pije
Střemhlav do uměleckého díla

milostivá
střemhlav
S duchovním objektem
proti duchovnímu neřádstvu
s uměleckým dílem
proti společnosti
proti otupělosti
náhíe začne švihat deštníkem do vzduchu
22
Wpfáskat
seskloněnou hlavou
Otupělost
nasadit kuklu ducha
hlasitě, pobouřeně
Kuklou ducha
otupělost zardousit
společnost
všechno zardousit pod kuklou ducha
podnítit drama
a otupělosti nasadit kuklu ducha
Slyšíte milostivá
Herec strhává
masku spisovateli
a nasazuje šiji sám
a vyhání publikum
tím že publiku nasazuje kuklu ducha
Nesmíme kapitulovat
ne kapituLovat
když povolíme
je konec se vším
Když povolíme jenom na okamžik
vykřikne
Ani na okamžik
tiše, klidně
Na □ hané
otupělosti
nasadit kuklu ducha
neustále znovu
každodenně
bezohledně
proti každému
proti všem
po celý život
po celý život rozumíte
Dáma pije
Vrátnému
nedat se pomýlit
pane
nedat se pomýlit
tise, deštníkem opisuje horizont
Pak náhle zavládne
ticho
pfed mluveným slovem
Velmi pomatu a tiše pro sebe
Slyšíte
Moře
Matematika
Útrapy
Zděšení
Ctižádost
Opuštěnost
Vítr
Pobřeží
To slovo pobřeží
náhle zpívá
Pobřeží
Pobřeží
a potom
Mlha
Vnímání
Žárlivost
náhle hlasitě křičí
Pomoc
úplně tiše
Vražda
přímo Dámě
Když nadto vládne užjen 0
nebo užjen U
nebol
jako by kokrhal
Kykyryký
Kykyryký
Kykyryký
po pauze
Rouhání
přímo Dámě
Úvahy
Pohnuti' milostivá
Přemýšlivost
Bezes Levnost
Bezhlesnost milostivá
Je to proces zesměšnění
proces pohanění
proces zesměšnění doživotně
zírá před sebe
Věda vycházející z hlavy
a z nohou
všimne si rozvázané tkaničky od spodků, pohybem přivolá Sluhu a deštníkem
ukáže na tkaničku
Tady
tady
Sluha se skloní a za váže tkaničku
24
x m P V ea sm ě je se
Vrátnému
Harmonie
Disharmonie
Umělá těla pane
Umělá těla
všechno umělá těla pane
Sluhovi, pomáhaje mu deštníkem
stačí
stačí
Uuha vyskočí a vrací se zpátky k lóži
Oko
Ucho
Šílenství
Ovládání těla
Ovládání ducha
Dámě
Magnetismus milostivá
Vjednom jediném okamžiku
ukázat celou klasickou literaturu
pojmout
a zničit
zničit
současně
vjednom jediném okamžiku
celé dějiny postavit na hlavu
nebo hlavu na celé dějiny milostivá
Ve Flensburgu milostivá
k oslavě dvoustého výročí
-seskloněnou hlavou
Neustále churavějíc
neustále nachlazení
jsou tihle lidé
ti nejodolnější
. jaké si umíme představit
přímo Dámě
Šéf činohry
je můj přítel z mládí
vadálený příbuzný
velmi vzdálený
ve Flensburgu
NePňpustit
vyčerpání
Potlačit
rozumem
Dáma piJe
Vrátnému
Jenom mladí lidé
mají k šílenství
vztah
přirozený vztah
jenom mladí lidé
mají rozum ový důvod
Výtah sjede dolů a vystoupí z něho větší skupina smějících se a hlučících mladých
lid í v maskách a prochází halou spěšně věn
Fanatismus
Inteligence
a fanatismus
Dámě
Silvestrovský fanatismus
Silvestr
Táž skupina vtrhne zase do haly a do výtahu aje d e nahoru
Silvestrovský fanatismus
Mládež se odvazuje
Divadelní ředitelé
jsou nespolehlivost sama
nedochvilnost
Herec nesmí nikdy
počítat s dochvilností divadelního ředitele
Dámě
V Lúbecku
v hanzovním městě Liíbecku
před čtyřiceti lety abyste věděla
kde jsem byl divadelním ředitelem
než jsem jednou provždy
kLasickou Literaturu zavrhl
Nenáviděljsem to
hrát neustále klasické hry
Nenávidím klasickou Literaturu
nenávidím klasické umění
všechno klasické
Svýjimkou Leara
Sesazen abyste věděla
vypuzen senátory
do Dinkelsbíihlu *
I
Dřív nebo později
všechny divadelní ředitele
z tohoto hrůzyplného města Lubecku vypudí
Všechna tato města ležícíu moře zapáchají
ale v Lubecku to páchne nejnelítosněji
Baltské moře nenávidím
Severní moře miluji
Ostende rozumíte
Důnkirchen
osudově
velmi osudově
náhle
Ale veškerá má láska platí Anglii
Anglii
ze všech zemí nejvíce miluji Anglii
Shakespeara a Scotland Yard
nebo obráceně
jako by deštníkem balancoval na špičce své pravé boty
Scotland Yard a Anglii
Ale kontinentální herec v Anglii
to je nemožné
Člověkjakojá
je odsouzen
absolutně
ke kontinentální existenci
doživotně milostivá
Předpokládám že tady v Ostende
se nadýchám anglického vzduchu
anglického vzduchu
Absolutní kontinentální existence milostivá
je neštěstí
pnmoDámě
Jednou mě
poblíž FoLkestonu
jeden hostinský
hodildo kanálu La Manche
na Silvestra
Přimknut k víkendovému vydání Timesů
nechal jsem se vytáhnout z vody
takže za svou další existenci
vděčím Timesům
Často jsem se ovšem ptal
milostivá
jestli by nebývalo bylo lepší
Timesy ignorovat
Byl bych si byl mnohé ušetřil
Vrátnému
Žádná zpráva
Schůzka smluvena na devět
a žádná zpráva
VRÁTNÝ
Žádná zpráva
pane Minetti
M IN E T T I
Dámě, deštníkem ukazuje do kouta
James Ensor a Shakespeare
Měla jste je vidět ty dva
Tady v koutě
podívá se na kufr
už třicet Let
nosím tento kufr s sebou
a v kufru je maska Leara
od Ensora
a spousta novinových výstřižků
o mně
Recenze
články om ne
Především všechny články
o mém procesu
o procesu
který vedlo proti mně město Lübeck
proto že jsem zavrhl klasickou literaturu
Ten proces
jsem samozřejmě
prohrál
Člověk jako já
prohraje
přirozeně
každý proces
úplatná společnost
každý proces vyhraje
Byl jsem v právu
ale proces vyhrálo město Lübeck
Já jsem proces prohrál
protože jsem zavrhl klasickou literaturu milostivá
Jednotlivec
může být sebevíc v právu
každý proces prohraje
Vejde opilecr vezme si od Vrátného klice od pokoje ajd e k výtahu aje d e nahoru
Ten proces
mě stál všechno
co jsem měl
' /
28
úplně tiše
Protože jsem zavrhl
Pakjsem se sám
odsoudil k třiceti Letům samovazby v Dinkelsbiihlu
Vím o čem mLuvím milostivá
Život je fraška
kterou inteligent nazývá existencí
Z Liibecku mě vyhnali
od té doby Lübeck nenávidím
Domovské město
Třicet let jsem odmítal
vystupovat v klasické hře
Leara bych byl hrál
Lear to je něco jiného
V důsledku toho jsem byl samozřejmě vyřízen
třicet let v Dinkelsbiihlu
samosoud milostivá
Nemám nic než tento kufr
Šéf činohry
Přítel z mládí
z Frízka
Fríz milostivá
Fríz
náhle pateticky
Celé Německo bylo proti mně
a zničilo mě
Běda odváží-li se někdo
prosadit proti společnosti
nebo proti veřejnému mínění
svou vlastní hlavu
Třicet Let DinkelsbiihL
Vším co jenom náznakem
připomíná klasiku
opovrhuji
prchám před vším klasickým milostivá
Významný umělec má povinnost prchat před klasikou
Třicet let bez zaměstnání v Německu
v Dinkelsbiihlu
protože jsem zavrhl klasiku
vyskočí protože se domnívá, že vešel šé f činohry
Ale vstoupil jen mrzák se p sí maskou na tváři a o berlích, vyžádá si kbc od svého
pokoje a jd e halou k výtahu ajede nahoru
hledí za mrzákem
Lear
a ti druzí
29
Kdo je důsledný
toho společnost zničí
opět se posadí
Dáma pije
Já měl všechny možnosti

ale žádnou z těchto možností
jsem nemohl využít
Fanatismus pravdy
Stihomam
Přecitlivělost milostivá
Dáma pije
Je to příslib
příslib je to
2 kapsy kabátu vytáhne fotografii a podáváji Dámě
Tady na tomto obrázku
jsem ja'
jako Lear
Moje představení na rozloučení v Liibecku
Dáma si prohlíží fotografii, srovnává fotografiis Minettim
Lear
v Ensorově masce
hledí přímo před sebe
Portrét umělce
jako mladého muže
Dáma fotografii vrací
Leara
jsem hrál po celém severním Německu
ale nikdo
Leara nechápal
Ani Shakespeara
ani Leara
nic
přímo Dámě
To je deprimující milostivá
fotografii zase schová
když sjezdíte s Learem celou zem
a jediný člověk Leara nepochopí
a jediný člověk nepochopí Shakespeara
a jediný člověk nepochopí herce
který hraje Leara
30
oběma rukama se chytí za hlavu
to je šílenství
po pauze
Pak jsem měl na krku ten proces
pak jsem byl sesazen
pakjsem odešel ke své sestře do Dinkelsbuhlu
do Dinkelsbuhlu
jestli víte
kde toje milostivá
a tam jsem se schoval
pěstoval zeleninu
zpracovával zeli' na zimu
pletl pletence z cibule
hlasitě , vzkypí
Lear se schoval
opřen o deštník hledí přímo před sebe
A teď budu hrát Leara
po třiceti letech
ve Flensburgu
vstane ajd e ke kufru a deštníkem ukazuje na kufr a řekne Dámě
Protože jsem byl důsledný
důsledný milostivá paní důsledný
Výtah se smějícími se a křičícími sjede dolů, všichni se vyřítí z výtahu

TŘETÍ S C É N A
V baru. Minettí a Dívka na pohovce

Kufr na zemi v popředí
Dívka s malým tranzistorovým rádiem vedle sebe,
z rádia tichá jazzová hudba
m in e t t í
Ty tomu nevěříš
Já jsem slavný
byljsem slavný
Minettí
ten co zavrhl klasickou literaturu
HráLjsem Leara v Lubecku
Shakespeara
Herecké umění
je úskočné umění mé dítě
ukáže na kufr
V tomto kufru
mám důkazy
Nejdřív jsem začal
s úplnějednoduchými triky
s nejjednoduššími triky
jak necháme zmizet člověka
například
Kouzelník
nic než kouzelník rozumíš
celým severním Německem
až dolů do Biarritzu podél celého pobřeží
se svým otcem
ale najednou v zápěstí
ukáže pravé zápěstí, potřásá jím
tady vidíš
zánět
s kariérou byl konec
Otec byl zoufalý
Celá rodina stála před zbídačením
Nechával jsem mizet lidi dítě
na jevišti
tři lidi najednou
nebo čtyři
nebo pět
z ničeho nic zánět kloubu
chápeš
potřásá zápěstím
Tak jsem si vzpomněl
na své původní nadání
a stal jsem se hercem
absolutním sluhou dramatické literatury
Nechaljsem kouzelnických triků
kvůli dramatickému umění mé dítě
kvůli dramatické literatuře
ShakespeareStrindberg rozumíš
náhle
Jak dlouho už čekáš
D ÍV K A
Ne dlouho
M IN E T T Í
My oba čekáme
Dívka zesílí hudbu
Ty čekáš na svého přítele

já čekám na šéfa činohry
Se šéfem činohry z Flensburgu
mám tady schůzku
pozval mě
abych hrál ve Flensburgu Leara
Ty netušíš co to znamená
Lear Shakespeare mé dítě
ohlédne se
Při této bouři
Ty jdeš pravděpodobně na ples
se svým přítelem
Jakou si vezmeš masku
Vezmeš si přece masku ne
Dívka kroutí zamítavě hlavou
Nevezmeš si masku
Nevezmeš si masku mé dítě
Třicet let
jsem už nehrál Leara
třicet let
jsem už nestál na jevišti
na opravdovém jevišti
Klasickou Literaturu jsem zavrhl
Ale stačí abych si nasadil masku
Tu masku vyrobil Ensor osobně
Viděljsem Ensora
společně se Shakespearem
Tady
ukáže do haly
Neuvěřitelné setkání
Počkej
z kapsy kabátu vytáhne fotografii a ukazuje j i Dívce
To jsem já
Lear
v masce od Ensora
ukazuje na obrázek
Jako úplně mladý muž
Dívka si bere fotografii
Senzace mé dítě
povstane a cituje
0 reason nottheneed
our basestbeggars arein the pooresťthing superfluous
allow not nátuře more than nátuře needs
manYs Life is cheap as beasťs
1 ten žebrák
má ve své bídě pořád něco navíc
Dej přírodě jen co má zapotřebí
a člověk zlevní na zvíře
náhle
N esmíme se dát pokořit
nedat se pokořit mé dítě
Ale na život recept neexistuje
Teď ti ukážu důkazy
otevře kufr a vyjme z něho různé staré noviny
Tady
z jedněch novin předčítá
Tento významný umělec
jemuž divadlo vděčí za tolik vrcholných okamžiků
i tento večer v roli Leara
a v Ensorově masce
všechno ostatní v dramatické literatuře
odsunul do stínu
odsunul do stínu
odsunul do stínu mé dítě
čte z jiných novin
Umění tohoto herce
je na vrcholu
Na vrcholu
na vrcholu tne dítě
čte z jiných novin
Jeden z našich největších herců
jenž si tento večer opět
zbudoval pomník
náhle
Dost
34
hnus hnus hnus
je to hnus mé dítě
vezme noviny a nacpe j e zpátky do kufru a vyndá jin ý baIfk novin
Krátce nato se mnou uspořádali proces
vyhnán z Lůbecku chápeš
já
vyhnán ze severního Německa
protožejsem zavrhl klasickou literaturu
Vyhnán jako ředitel
a jako herec
V Dinkelsbiihlu jsem zase procitl
v Dinkelsbiihlu
s balíkem novin k pohovce, klekne si před pohovkou a listuje v novinách
Všechno
co bylo o procesu napsáno
Pomluvy
Nepravdy a pomluvy
nic než zášť
Že jsem divadlo přivedl k zániku
Že jsem urážel lidi
žejsem
tím žejsem zavrhl klasickou literaturu
spáchat největší divadelní zločin
Žejsem divadlo zesměšnil
a nakonec zničil
podváděl publikum
obelhával a podváděl
vezme noviny a čte
Tady to stojí
Pan Minetti je ostudou pro město Liibeck
Čím byl tvůj otec
DÍVKA
Strojvůdce na železnici
MINETTI
Strojvůdce
Kde
DÍVKA
V Lutychu
MINETTI
V Lutychu
v tom šeredném městě Lutychu
chudinko
sedne si k Dívce na pohovku
a takjsi jednoho dne utekla
Dívka přikývne
Dobřes udělala
Ať Člověk pochází odkudkoli
musí co možná nejdřív odejít
protože jinak zahyne
vyhlíží z ha ty ven, je stli nejde šé f Činohry, pak se podívá na hodinky
Že jsem já sám neukázal
Liibecku záda v pravý čas
to se ini vymstilo
Kdo přijme funkci šéfa činohrv mé dítě
páchá sebevraždu
Kdybychom se ničemu nenaučili
a kdybychom neměli svoje umění
museli bychom si každý den zoufatstále beznadějněji
podívá se do haly, je s tli nejde šé f činohry, potom
Nejdřív jsou všichni dochvilní
ale potom
jsou nedochvilnost sama
Skoro si myslím
že už nepřijde
ale koneckonců něco chce on
nejájá ne
Je to nehoráznost
nechat člověka
s nímž máme schůzku
čekat
Minettiho nenecháváme čekat
Jenže šéfové činohry jsou posedlí velikášstvím
a to byla doba
kdy lidi říkali
že druhý takový neexistuje
Pak se mnou uspořádali proces
protože jsem zavrhl klasickou literaturu
Město Lübeck porušilo smlouvu
Město Lübeck mě má na svědomí
Domovské město má své syny na svědomí
Rodné město je vrahem člověka
náhle
Chceš ji vidět
Dívka neví, co má na mysli
Masku
Ensorovu masku
Masku Leara
kterou mi udělal Ensor
36
Ukážu ti tu masku
pokouší se otevřít kufr, ale nedaří se mu to a on to vzdá
Nemá se to stát
mé dítě
Později
snad
potom
definitivně
Ve Flensburgu si masku zase nasadím
a budu hrát Leara
kterého jsem nehrál
už třicet let
naposledy před senátory
jinak před nikým
tak zvané uzavřené představení
Žádný aplaus
nic
mé dítě
Fl robové ticho
když spadla opona
nic
nehnula se ani ruka
Nehoráznost
Pak se mnou uspořádali ten proces
Flerec
je oběť své fixní ideje
to na jedné straně
a na druhé straně naprostou oběť publika
přitahuje publikum
a zároveň je odpuzuje
pokud jde o mne
já jsem publikum
vždycky odpuzoval
čím větší herec
a čím větší hercovo umění
tím silněji publikum odpuzuje
Publikum proudí k velkému herci
a ve skutečností je jeho uměním odpuzováno
a čím neuvěřitelnější je jeho umění
tím silněji je publikum odpuzováno
Lidé aplaudují
alejsou odpuzováni
Nebojsou lidé odpuzováni takjako ti senátoři v Lübecku
které moje umění odpuzovalo tak
že nehnuli ani rukou
Lidé přicházejí do divadla
aby viděli velkého herce
a hned jsou odpuzováni jeho hrozivostí
Když herec působí hrozivě
a on tak působit musí
je publikum odpuzováno
Herec tak musí působit
svou hrozivostí jinak ničím
velmi zřetelně
ničím než hrozivostí
Publikum proudí ze všech stran
proudí proudí ze všech stran
aby vidělo herce
a herec necelí publiku ničím
než hrozivostí
Publikum je vystaveno zkoušce'
Publikum musí být hercem vyděšeno
Herec je musí nejdřív obelstít
a potom je m usí vyděsit
Velcí herci své publikum vždycky děsili
nejdřív je obelstili
a pak je děsili
vlákali je do pasti příběhu
do pasti ducha
do pasti citu
vlákali je do pasti
a vyděsili
Největším nepřítelem herce
jejeho publikum
Když to herec ví
mohutní ve svém umění
V každém okamžiku si musí herec říkat
že publikum se vřiť na jeviště
V takovém stavu musí hrát
proti publiku
proti lidským právům rozumíš
Po celý život
jsem hrál proti publiku
abych vydržel to vypěť
abych neochabnul
Můj otec kouzelník
byL mým učitelem
mým jediným učitelem rozumíš
tím nejbezohlednějším
Člověk zdravého rozumu
od něho jsem se učil
slyšet
a vidět
a chápat mé dítě
Lidé nemají uši
aby slyšeli
38
a nemají oči
aby viděli
nemají rozum
Žijeme v absolutně bezrozumné společnosti
kdo to nepochopí mé dítě
Jen jednou jedinkrát
k oslavě dvoustého výročí
úplně tiše
Jízdenka
z Dinkelsbiihlu do Ostende
mě stála všechny moje peníze
Jestli nepřijede
vstane a jd e až k hale,
zklamaně se vřaď
Dívce
Ty neznáš lidi
jsou tady jen od toho
aby se vzájemně podráželi
pro sebe
možná
je to celé
mystifikace
mystifikace
Říkám si
je to šéf činohry
ale vejde lilipután
nebo mrzák
Pokaždé když se otevřou dveře říkám si
je to šéf činohry
Dívce
Důkaz jsem ztratil
telegram
v němž mě šéf činohry vyzývá
abych přijeL do Ostende
posadí se k Dívce
Třicet let
jsem si každý den časně ráno
nasazoval masku Leara
před zrcadlem mé dítě
třicet let
dennodenně časně ráno na několik okamžiků Learem
v Dinkelsbuhlu
Hrál jsem v Berlíně
v Moskvě
v Minsku
v Cařihradu
Herecká hlava jako žádná jiná
pokrytectví
nic než pokrytectví
najednou v jednom jediném okamžiku
jsem zavrhl klasickou Literaturu
nenáviděl jsem klasiku
všechno klasické
vtom okamžiku jsem měl celý svět proti sobě
Umělci jsou celý svůj život
ať už si to uvědomují nebo ne
závislí na takzvaném Vzdělaném světě
a když nějaký herec zavrhne klasickou literaturu
takzvaný Vzdělaný svět ho nechá padnout
je to mrtvý muž mé dítě
Nejřívjsem si myslel
že se zklamán
přirozeně zklamán
uchýlím na velmi krátkou dobu do Dinkelsbiihlu
do toho malého ospalého hnízda
kde lišky dávají dobrou noc
ale zůstal jsem v Dinkelsbiihlu
celých třicet let
třicet let mé dítě
a těch třicet let
jsem prostudoval veškerou klasickou literaturu
abych nakonec zjistil
proč jsem ji zavrhl
Leara prosím ano
ale veškerou ostatní klasickou literaturu ne
V mansardě mé sestry v Dinkelsbiihlu
každého třináctého v měsíci
jsem hrál před zrcadlem Leara
pokaždé přesně v osm večer
v Ensorově masce mé dítě
abych nevyšel ze cviku
A každý běžný den
patřičná dávka deklamace mé dítě
Lea rovy věty
stále tytéž Lea rovy věty
a každého třináctého kompletního Leara
jednou anglicky
a jednou německy
v me'm vlastním překladu přirozeně
Umělec je teprve tehdy opravdovým umělcem
když je skrz naskrz šílený
když se propadl do šílenství
absolutně
Ze sebe si udělal metodu
Opravdový umělec mé dítě si z šílenství své ho umění
udělal metodu
aťsi svět myslí a píše co chce
Nesmí býtjenom bázlivec
Umělec nesmí být přirozeně bázlivec
Společnostmi vzala půdu pod nohama
když mi vzala jeviště
a senátoři se mnou uspořádali proces
a zničili mou existenci
ale umělec ve mně tou sprostotou
neutrpěl
naopak
Ale kolik úsilí mé dítě
vehementně
V Dinkelsbiihlu v podkrovní světničce mé sestry
být umělcem
Nikdy otázka
je-li něco přípustné nebo ne nikdy
Každý den nepřináší nic než důkazy
o ničemnosti a nestydatosti
a o nepříčetnosti lidí
kteří si říkají Lidská společnost mé dítě
Lidstvo prchá dennodenně
do klasické literatury
neboť v klasické Literatuře se necítí znepokojované
a do klasického malířství'
a do klasické hudby
zeje to k blití
V klasice není společnost sama se sebou
znepokojována
Ale umělec se musí procesu
této nestydatosti vzepřít
přímo Dívce
Ale co je tak krásnému dítěti jako jsi ty do toho
co si myslí takový blázen
náhle vzrušeně
Oá jsem rozhořčený umělec
na rozdíl od toho druhého
vyděšený
na rozdíl od toho druhého
přímo Dívce
Čekat mé dítě
Cím déle čekáš
tfm jsi krásnější
pro sebe
Je to pohádka
pohádka je to
vyhlíží z haly, pak Dívce
Šéf činohry
je můj starý přítel
chodí li jsme spolu
do školy
už dvacet let je
šéfem činohry ve Flensburgu
Fríz rozumíš .
Fríz
on je Fríz
Víš tyjak je DinkelsbuhL malý
Je vidětžejsem v Dinkelsbíihlu
žil třicet l-et
prohlédne se odshora dolů
Tak vypadá člověk
který žil třicet let v Dinkelsbíihlu
Tyhle staré kalhoty
tenhle starý kabát
tyhle staré střevíce
Dívce do obličeje
Nikdy nechodit do Dinkelsbíihlu
ne do Dinkelsbíihlu
tiše
Miluješ ho viď
kolik je mu
D ÍV K A
Sedmnáct
M IN E T T I
Sedmnáct
Když mně bylo sedmnáct
začaljsem se
zabývat Shakespearem
Nikoli Learem
Ale v osmnácti
jsem už Leara hrál
už v osmnácti
Když je mu sedmnáct tvému příteli
má před sebou dlouhou budoucnost
velmi dlouhou
Je z Ostende
Dívka přikývne
určitě
Neodcházejte z Ostende
veškeré svoje úspory
jsem obětoval na tuhle cestu
42
Zpáteční cestu
bych si už nemohl zaplatit
Skupina smějících se a hlučících prochází halou, kterou není vidět
Tímto dnem
se lidé zachraňují
tím že se opíjejí
Nasazují sí masky
Celý čas hledím
na dveře
ale on nepřichází
cituje íeara
Thou wert better in a grave
than to answer with thy uncover'd body
Lip bylo b y t iv hrobě
než nezahaleným tělem čelit
Dívce
Máš sourozence
DÍVKA
Ano
MINNETTI
Bratry
DÍVKA
Dva bratry
M IN E T T I
Kde žijí tvoji bratři
DÍVKA
VLutychu
MINETTI
V tom příšerném městě Lutychu
Mít sourozence
to je krásné
Já jsem měl bratra
je pohrben v Lilbecku
rok co rok
jsem chodil na hrob
na místo
kde je pohřben
Teď už třicet let nechodím
náhle vzrušeně
ČLubecku mě vyhnali
definitivně
navždycky
cituje Leara
Tou wert better in a grave
than to answer with thy uncover'd body
Dívka zesílí zvuk tranzistoru
Je to neštěstí
že jsem jel do Ostende
Aniž jsem cokoli řekl
zmizeljsem
Budou mě hledat
Jih Německa je příšerný
ale ještě příšernější
je sever
Říkaljsem ti že Ensor
mi slíbil masku
pro Prospera
Jestli budu Prospera hrát
řekl jsem mu
Měljsem hrát Prospera
Prospera
ukazuje ven z haly
Zvedá se bouře
Tam vtom koutě

mi slíbil Ensor masku pro Prospera
f4ám dost času
řekljsem
Za dvacet let snad
řekljsem
Leara teď
Prospera za dvacet let
Dvacet Let po Learovi Prospera
Ale Ensorje mrtev
Nikdyjsem Prospera nehrál
vždycky jsem otom je n om sn il
že si ho zahraju
V Dinkelsbtihlu jsem neustále snil o tom
že budu hrát Prospera
v Din kelsbuhlu
v podkrovní světničce
jsem snil
mé dítě
Třicet let
jsem ráno vstával
44
a přistupoval k zrcadlu
a hrálLeara
Lidi říkali
že jsem blázen
Dívka zeslabí zvuk tranzistoru
ale já si říkal
že blázni jsou ti Lidi
Neustále jen Lear Lear Lear
Zatímco mě dávno prohlásí Li za blázna
vstávaje lehaje
Leara
Bouře je prudší
Až dostanu nabídku
hrát Leara
na opravdovém divadle
až mě vyzvou
hrát Leara na divadle
Umění chřadne velmi snadno mé dítě
když uměLec ochabne
když se nechá pomýlit
když byť na jediný okamžik ochabne
prudce
Nepolevovat mé dítě
nepolevovat
Snášet výsměch
potupu
Třicet let mě tupili
a vysmívali se mi
v Dinkelsbuhlu
vstane a obrátí nejdřív pravou, pak levou kapsu kabátu
Ztratil jsem to
telegram
důkaz
K oslavám dvoustého výročí
hrát Leara
ve Flensburgu
dívá se na dveře
Náhle se nás zmocní
idea
a myjdeme za touto ideou
a nemůžeme už jinak
než jít za touto ideou
naslouchá
Slyšíš bouři
Celé pobřeží běsní
jak to pobřeží běsní
běsní to pobřeží
Ostende ve sněhové bouři me' dítě
Větší skupina smějících se a hlučících maskovaných lidí vchází do haly,

několik se jich zastaví před Minettim
PRVNÍ
ukáže na Minettiho lahví
Tento muž čeká
už dvě hodiny na Šéfa činohry
DRUHÝ
Říká to vrátný
TŘETÍ
A ta dáma v rudém to říká taky
PRVNÍ
Říká to
DRUHÝ
Říká to
TŘETÍ
Říká to
Všichni se hlasitě rozesmějí a odtáhnou
MINETTI
se třese zuřivostí, volá za nimi
Neslýchané
neslýchané
úplně tiše
Neslýchané
Dívka ztiší tranzistor
Nestydatost těch lidí

nezná hranic
Beztřídní společnost
se pomátla
vyčerpán se posadí na pohovku
Dívka zvuk tranzistorového rádia zase zesílí
46
Dívce
Neodcházet z Ostende
z Ostende ne
po pauze
Do Dinkelsblihlu
jsem neměl chodit
tise
Pak už jsem se neodhodlal odejít
Třicet let
jsem žil ve strachu
ustavičně ve strachu
že ztratím svůj text
Že už nebudu moci
hrát Leara
posadí se vedle Dívky a dívá se na kufr
Třicet Let
jsme zůstali pospolu
ten kufr a já
Spiknutí
vstane a jd e ke kufru a otevře ho a vyndá noviny a zase se posadí vedle Dívky
a předčítá Dívce z novin
Odvolaný šéf činohry Minetti
opustil dnes město Lůbeck
Občané si vydechli
složí noviny a vstane a vrátíje zpátky do kufru a kufr zavře, pomáhá si při tom
pravým kolenem, a znovu se posadí vedle Dívky a podívá se na hodinky
Přesně jedenáct
DÍVKA
zesílí tranzistor a zeptá se
Máš rád hudbu
Minetti natáhne nohy a po chvíli pňkývne
DÁMA
vyjde téměř pochodovým krokem, ale ne úplně opilšf z haly a s vysoko vztyče
nou hlavou kráčí kolem Minettiho a Dívky a přitom řekne
Dobrou noc pane
a spěte dobře
Číšníkj i následuje se dvěma lahvemi šampaňského na podnose
MINETTI
se dívá za oběma, pak naslouchá
Mám rád hudbu
velice rád
Dívčin přítel se objeví v baru a Dívka vyskoč' ajd e k němu, oba se líbají, Dívka si
47
uvědomí, že tranzistorové rádio nechala ležet na pohovce a chce s ije odnést, ale
jenom poněkud zesílíjeho zvuk a jd e zpátky ke svému příteli a je š tě jednou se
podívá na Minettiho. Dívka a je jí přítel pak odejdou
Minetti se široko roztaženýma nohama a se zavřenýma očima zamyšleně naslou

chá
48
Dohra
Atlantické pobřežíu Ostende
Minettina lavičce. Před ním jeho kufr
Stále prudší sněhová bouře
Mrzák ve p sí masce přichází zprava a stále rychleji kulhá kotem Mřnettího a zmizí
doleva
M IN E T T I
se dívá za mrzákem
pak po pauze pro sebe
Pryč
vstane a zjišťuje, je s t lije nepozorován, otevře kufr a vyndá masku Leara a kufr
zase zavře, musí si pň tom pomáhat pravým kolenem, znovu pátrá, je stli ho ni
kdo nepozoruje, a znovu se posadí na lavičku a masku Leara položí vedle sebe
na lavičku a z levé kapsy kabátu vyndá stříbrnou dózu a z dózy vyjme několik
tablet, které bleskurychle polkne. Pak si stejně rychle nasadíEnsorovu masku
Leara a vyhrne si límec kabátu a ruce stra 'do kapes kabátu, a tak - zíraje přímo
před sebe - setrvá d elší dobu nehnuté a pak řekne
Rychle pryč
Zleva se blíží skupina masek, které předtím táhly kolem něho v baru, jsou je ště o-
pilejší, hlasitě se sm ějí a křičí a m íjejí Minettiho
POSLEDNÍ Z MASKOVANÝCH
se na okamžik zastaví a pozná Minettiho a ukáže na něho ukazováčkem a volá
Umělec
Divadelní umělec
Herec
a odběhne
Minetti setrvá bez hnut', až ho úplně pokryje sníh
KONEC
Citáty ze Shakespearova Krále Leara v překladu Milana Lukeše.

P Ř-E- D
Přeložit Josef Balvín
Co je charakterjiného, než
,
determinace události děje?
Henry James
Os oby
RUDOLF HÖHER, soudní prezident
a bývalý důstojník SS
KLÁRA, jeho sestra
VĚRA, jeho sestra
Místo děje
V domě soudního prezidenta Höliera
PRVNÍ DĚJSTVÍ
Velký pokoj v prvním patře
V pozadí dvě vysoké okna, po stranách dvoje dveře
Různý sedací nábytek, komoda, skříň, u okna žeh lící prkno, prádelník, křídlo
Na zdi barometr, zrcadlo
Je pozdní odpoledne sedmého října - den Himmlerových narozenin
VĚRA
zavírá dveře vlevo
3e pryč
KLÁRA
v pojízdném křesle, zašívá punčochy svého bratra Rudolfa
Víš to jistě
VĚRA
Jede k babičce
a zůstane tam do zítřka
Chuděra
s tím svým věčným kašlem
Kdybychom ji dali do ústavu
zajde tam
tady je j í dobře
tady je o ni postaráno
pravým ukazováčkem přejede po okenním parapetu
všude samy prach
špína
podívá se na barometr
Klesá
podívá se oknem ven
Potřebovala by trošku slunce
ale když jede k babičce
vyjde to nastejno
ani pro mě to není maličkost
s analfabetkou
Je to skoro umění
jednat s hluchoněmou
v tomhle věku jsou navícještě vzpurné
a když jsou ještě ke všemu z venkova
když vůbec nic neumějí
zatáhne záclonu
má u nás naprosto všechno
veškerou péči
podívá se oknem ven
Tenhle den bývá vždycky strašně ponurý
Ale zase mu to dává jakýsi slavnostní ráz
Dala jsem už vychladit tři láhve sektu
53
Knížete Metternicha
Rudolf ho má nejraděj
začne žehlit Rudolfův soudcovský talár, který visel celou tu dobu na stěně
Dosáhl všeho
čeho může soudce dosáhnout
bojí se penze
I pro něho je dobře
že tu maňte Olgu
rád se na ni dívá
je na ni konec konců příjemné pohledět .
Kdybys věděla
z čehojsem j i vytáhla
nevěřila bys
že tak bídné a ubohé poměry
vůbec ještě existují
Lidi si za to ovšem mohou sami
za tu svou bídu
Chudoba ;e už zbytečná
Když je někdo chudý
zavinil si tó sám
nikdy nepomáhat chudákům
říkáválvždycky náš otec
Člověk je vytáhne z bahna
a není to nic platné
Nechala jsem j í vzít míru na dvoje hezké šatečky
přála si jedny světle modré
ale to jsem nemohla dovolit
jedny černé a jedny tmavohnědé
jsou moc hezké moc hezké
Spletla jsem j í copy přesně tak
jak jsem je nosila já
pamatuješ
jak nám matka splétala copy
nesmírně pomalu
a pokaždé se spoustou dobrých rad
Občas vidím sebe
když se dívám na to dítě
Když je sama a myslí že j i nikdo nevidí
sedí na podlaze a hraje si s rukama
střídavě s rukama a s copy
KLÁRA ^
Jenom ji využíváme
je to pro ni neštěstí
že je tady
jenom to dítě ničíme
Jednoho dne se zhroutí
Tys dobře věděla
54'
proč sis naŠla hLuchoněmou
přosve záměry
rÉRA , . .
Myslíš si o mně vždycky
jen to nej horší
je to už ¿rovna návyk
a tvá zbraň proti mně
podívá se ven
Nějaká co by slyšela a mluvila
by byla samozřejmě lepší
ale na druhé straně je dobře
že neslyší
a nemluví
ytoOÚšJtelUítiR
že neslyší
a nemluví
představ si jenom že by mluvila
a slyšela
KLÁRA
Pořád opakuješ
že to děláš ze soucitu
ale i to je zvrácenost
VĚRA
Možná
máš možná pravdu
Ten talár
nebudu žehlit už moc často
Pak odjedeme
k moři
všichni tři
KLÁRA
Všechny jsi využívala
dokud se nezhroutily
pak jsi je vyhodila
němá a hluchá
ideální nástroj
pro tvou necitelnost
VĚRA
Když se tak na tebe dívám
máš vlastně právo
se mnou takhle mluvit
celá léta to všechno snáším
všechno co mi říkáš
55
KLÁRA
Je tu především kvůLi tobě
zabíráš j i denně prosebe
a ona v í moc dobře
že bys j i v tu ránu zabila
kdyby najednou začala slyšet
a mluvit
VĚRA
Občas mívám chuť
zavést tě někam na skálu
nad strmou stěnu
a shodit tě dolů
do vody
s tím tvým věčným hořekováním
K LÁ R A
Myslíš na to skoro bez přestání
jenom se ovládáš
Ovládat se
to je pro tebe všechno
existuješ jen tím že se ovládáš
jako otec
ty vlastně vůbec nežiješ
jenom si to všechno nalháváš
V ĚR A
Když je u babičky
je o ni dobře postaráno
nebojím se o ni
vím
že když je u babičky
nic s e jí nemůže stát
KLÁRA
Nejraději bys j i nespustila z očí
abys viděla
zeje opravdu
u své babičky
VĚRA
Kam jinam by jela
chuděra
KLÁRA
Co kdyžjednou
nepojede k babičce
a začne najednou mluvit
56
VĚRA
Mas zlomyslnou fantazii
KLÁRA
Na děvčata
jsi měla vždycky štěstí
všechny byly z venkova
dítka z chudých rodin ja k se říká
V ĚR A
Co by sis bez ní počala
pokud já chci
a pokud ona může
bude na'm sloužit
což především znamená
že bude sloužit tobě
S je jí nemocí to není tak zlé
tu a tam záchvat
psychické důvody
uklidňuje se tu čím dál tím víc
když ji pořádně zaměstnáme
kdo pracuje neonemocní
hlavní věc je
aby měla neustále co na práci
aby byla pořádně zaměstnaná
pak bude zdravá
a nebude nemocná
KLÁRA
Je úplně vyplašená
VĚRA
se zasměje
Vyplašená
co neříkáš
než přišla sem
nebyl to vůbec člověk
prostě nic
hromádka nicoty
Tvůj soucit s ní
to je spíš zbraň proti mně
Solidarita se sloužícími
Už náš otec viděl náramně dobře
co je to ve skutečnosti
hanebnost
Chci pro tebe jen to nejlepší
Pokud je tu ona
domácnost funguje
všechno by se rozpadlo
a ty bys musela gkamjitě do ústavu
ta”diMTÍúzeTbýt jen proto
že máme ji
na to nezapomínej
a ona přímo rozkvetla
co je u nás
Tys měla vždycky blázn i vé n ápa dy
jako tvá matka
která se nakonec svými bláznivými nápady
zalkla
udusila se těmi svými komplexy
zvedne talár a drží ho proti světlu a opět ho p o lo ží na žehlfcí-prkno
Věčnějenom dumat
a rýt se sama v sobě
to člověka zničí
nakonec si sáhne na život
protože nevidí žádné východisko
Ty reješ neustále
v sobě
a v jiných
jednou se 2 toho úplně pomateš
protože se pořád jen zabýváš svým neštěstím
Široko daleko není nikoho
kdo by j i mohl nahradit
konec konců jsem j i už leccos naučila
Holka z venkova
vyrvala jsem j i z nejodpomějších poměrů
protože mám čich na lidi
které je potřeba vyrvat
Místo abys mi byla vděčná
týráš mě
KLÁRA
Tu svou hru
hraješ proti nám
i proti Rudolfovi
V ĚR A
Coby z toho dítěte bylo
kdyby nebyla u nás
vůbec by už nežila
kdybych nebyla taková dobrácká
Já jsem je jí učitelka
a ještě j í dobře platím
platím j i víc než zaslouží
ale o to nejde
Tady má všechno co potřebuje
58
Doma nemá nic
Na všech stranách ty socialistické žvásty
a v podstatě se nezměnilo vůbec nic
Primitivní ordinérm matka
chodí v cárech
a otec ochlasta
osm sourozenců kteří se dusí ve vlastní špíně
protože jsou moc lín í na to aby se umyli
Kde je tělo v takové špíně
duše se zalyká
říkával náš otec
Vytáhla jsem to dítě z bahna
a ono se vyvinulo ke svému prospěchu
narodilo se do proletářské špíny
a bylo by v té špíně zašlo
náramně brzo
to mi věř
.. kdybych se tam nebyla objevila já
Rodiče byli šťastní
že jsem ji odvedla
Když jsem odcházela
matka mě políbila na tváře
bylo to odporné
Dítě bylo šťastné
když přišlo sem
do tohoto domu
K LÁ R A
Do tohoto strašného domu
VĚRA
Pro ni není strašný
je vděčná
tam odkud pochází
je to nedůstojné člověka
Musíš se umět vcítit do takového prostého člověka
Tady je to pro takovéto stvoření učiněný ráj
K LÁ R A
V téhle příšerné atmosféře
V ĚR A
Tvá znalost lidí
není zrovna nejlepší
Všechno máš jen z knih
a z novin
tys vlastně vůbec nic neprožila
Ditě setu má dobře
59
a žeje nevyléčitelně hluchoněmá
to je výhoda
bude aspoň
a my s ní
mnohého ušetřena
Už se tu hodně naučila
KLÁRA
Hodně viděla chceš říct
VĚRA j
Nemáš smysl pro realitu
jsi rozkladný živel ' _ ... - j
a nevděčnice ;
Hluchoněmá. . j
takové štěstí
Co vidí i
to je mi lhostejné \
jen když ni c n evyžva ní i
a to nemůže \
Pořídila jsem j í dvoje šaty 1
z drahé látky samozřejmě
z drahé pevné látky ;
a sama pro sebe jsem si už osm let
nepořídila nové šaty
Sestra soudního prezidenta Hollera
chodí léta v jedněch a týchž šatech
vím co si lidi povídají
Jasně že mi závidí
Rudolfovi všechno závidí
Mně všechno závidí
a tobě přejí tvé neštěstí j
pokrytecky o tobě mluví
jako o nějaké světici
je to odporné
Dala jsem j í ostatně
pro babičku župan j
ten s rudým lemováním í
KLÁRA J
Má sestra dobrodějka
VĚRA
Mluv si co chceš !
můžeš si to dovolit
miluji tě a chráním tě i
a le je to těžké s člověkem
který tebou bezdůvodně pohrdá^
60
a kterýsi myslí
že ví všechno nejlíp
Náš osud není z nej horších
Co by bylo kdyby se byl Rudolf z války nevrátil
kdyby ho byli postavili před soud
kdyby ho byli
je to krásné' že všechno dopadlo tak dobře
Jsme přece vážení lidé
a vede se nám dobře
Když si něco přejeme
splní se nám to
a zatímco ve světe je tolik pohrom
my se máme dobře
nemusíme se bát
jejTom tyjsi nespokojená
a pořád sužovaná komplexy
Copak bych se mohla o tebe starat
třikrát denně tě oblékat a svlékat
ani nápad
Rudolf mluví často o tom
jestli by nebylo lepší
kdybys byla v sanatoriu
Žádné strachy
tosi nedovolíme
Jsme přece spiknutí
Tady je ti nejlíp
nic ti neschází
máš všechno co potřebuješ
krásné prostředí
lidi ochotné pomoci
kteří tě m ilují
projevíš přání
a už je splněno
tím jsme si všichni povinni
že si vzájemně splníme každé přání
Je to v podstatě ideální mechanismus
t y a já a Rudolf
Mohlo by to být mnohem horší
zvedne talár a drží ho proti světlu
Chováme ksobě navzájem velkou náklonnost
podívá se ven
Ani na penzi
se nám nepovede hůř
Když budeme konečně cestovat
Rudolf chce do Egypta
však najdeme nějaké řešení
abys mohla s námi
odjedeni všichni čtyři
otga je tu jen a jen pro tebe
Nikdo to nemá snadné
přímo Kláře
Ne ne o to dítě je tu dobře postaráno
jenom ji nesmíš zneklidňovat
t y ji přímo děsíš
neeh j i na pokoji
a buď šťastná že tuje
dělá svou práci
a tím to končí
DěLáš si hlavu vždycky kvůli hloupostem
Vůbec ses nezměnila
Sedmého října nepotřebujeme žádnou svědkyni
jako každý rok
vezme talár a pověsí ho na zeď a zkoumá je j
Řadu dní před sedmým
se vždycky změní
všechno se Rudolfovi soustřeďuje na sedmého
opět sundá talár ze zdi a položí ho na žeh lící prkno a dál ho ž e h lí
Mluvil s HimmLerem jen jednou jedinkrát
byl to muž který nestrpěl odpor
Rudolf-přfeahaile^pokud bude naživu
bude slavit Ilimp-lerovy narozeniny
S tím souvisí i to ’"
že zůstal sám
nikdo z nás nemůže uniknout
náhle přímo Kláře
Těsně před sedmým říjnem
máš taky ty své podivné sny
tázavě
Vždycky než tě zalehne
probudíš se
KLÁRA
Nejdřív jsem myslela
že je to zvíře
ale pak to byl přece jen muž
VÍRA
Uvědom si svou situaci dítě
KLÁRA
Velké zvíře chápeš
divoké
celé porostlé srstí
stále větší a stále drtivější
nemohu se bránit
má(n strach že mě zadusí
62
A v okmaižku kdy mě drtivě svírá
^ se probudím
VĚR A
pokaždé se ti zda
že tě svírá muž
to je tvá situace dítě
nejhoršíje to vždycky před sedmým říjnem
to je jasné že máš strach
že tě ten muž zalehne
KLÁRA -
Ztratím vědomí a pak se probudím
VĚRA
Zase ses ho nezeptala
jak se jmenuje
nej důležitější je
aby ses ho zeptala jak se jmenuje
KLÁRA
Ne
VĚRA
Musíš se ho zeptat
musíš se ho okamžitě zeptat
KLÁRA
Ano
VĚRA
Musíš se ho zeptat
musíš ho oslovit
toho svého netvora
dřív než tě zadusí
Jakmile se změní v muže
Musíš se h o zeptá t
ja k s e jmenuje
KLÁRA
Ano
VĚRA
Nejhoršíje
když se nezeptáš jak se jmenuje
Musíš vědět jak se jmenuje
Jsme prostě v takové situaci
A ty musíš hrát svou roli
v pojízdném křesle rozumíš
Před sedmým říjnem je to nejhorší
ale zároveň velmi krásné
nemyslíš
se smíchem
Přírodu neoklameš
Stále znovu děláme kardinální chyby
vymýšlímesi systém
a děláme pořád znovu stále stejné chyby
náhle
Mám tě vyvézt ven
než přijde Rudolf
Pak bude pozdě to víš
Sedmý říjen
to je vyvrcholení celého roku -
vyhlédne ven
Je mlhavo
nic není vidět
ani strom nevidím
pokud tu máme teplo
a co jís t
a Olgu
můžeme být spokojeny
Tak už je zase jeden rok za námi
osm let a ani jedny nové šaty
aspoň toho sedmého října
aby měl Rudolf radost
ale jsem na to příliš slabá
vyhlédne ven
Nebezpečné odpoledne
Člověk se musí mít na pozoru
říkával vždycky otec
a měl pravdu
byl by na Rudolfa pyšný
pověsí vyžehlený talár na zeď a spokojeně s i ho p ro h líží pak
A teď udělám pro nás dvě kávu
Dáš si se mnou přece šálek kávy
KLÁRA
Ano ovšem
VĚRA
na odchodu
Otec nás ušil nedůvěřovat^
ajaylo to moudré '
že jsme'ho poslechli
64
KLÁRA
prosebe
Nikdy nepotlačovat nedůvěru
řídit se nedůvěrou
přistupovat k lidem zásadně s nedůvěrou
učit se od přírody
VĚRA
zvenku
Měl absolutně pravdu
měli jsme ho poslouchat ve všem
třeba by dnes ještě žil
kolik by mu bylo dnes
KLÁRA
Co se stalo pak_
to bysi byl nikdy nepřál
VĚRA
v d á zvenku
Jak to myslíš
KLÁRA
Ty a Rudolf
VĚRA
Tomu nerozumíš
Prostě se to tak seběhlo
Mnoho věcí to zjednodušuje
Nemáš právo
to odsuzovat
to všechno je pro tvoje štěstí
kdyby to byLo jinak
kdyby se byl Rudolf oženil
takhle je u nás
všechno zůstane mezi námi
KLÁRA
Tebe si nemohl vynachválit
mě nenáviděl
Tebe miloval
mě nenáviděl
VĚRA
To je štěstí
že nemůžeš chodit
byla bys už dávno za mřížemi
stěmi svými bláznivými nápady
seděLa bys v nějakém vězeni'
Tahle pojízdná židle tě chrání
před vězením
Otecvždycky říkával
že jsi nebezpečná
že jsi vražedkyně, rodiny
něco na to j e
Naše sočialistka může mluvit o štěstí
že se nemůže hnout
jinak by tě už dávno zatkli
zavřeli a odsoudili
dávno bys tu už nebyla
KLÁRA
Jsem prý špatná
od přírody
říkával otec
Tebe vždycky miloval
VĚRA
Venku bys byla nebezpečná
já tě znám
vrhala bys už bomby
a zabíjela lidi
všechny které nenávidíš
a ty nenávidíš všechny
protože js i šílená
fanatická
přichází s kávou na podnose a posadí se vedle Kláry
Zachránilo tě tvoje neštěstí dítě
za všechno vděčíš tomu náletu
Rudolf to říká taky
že by z tebe byla teroristka
KLÁRA
Co vy o tom víte
VĚRA
Zjedněch rodičů
tak naprosto rozdílné děti
bud ráda že js i tady
v ochranné vazbě takříkajíc
u nás
je to velké štěstí
i když se v tobě všechno proti tomu neustále vzpírá
to patří k věci
takhle můžeš nanejvýš tu a tam
napsat jedovatý dopis do rubriky Čtenáři nám píší
66
Svět je ve skutečnosti úplně jin ý dítě
nalije Kláře a sobě kávu
Otec míval rád
když jsme v bílých šatičkách
chodívaly do parku
směly jsme si hrát
a on nás pozoroval
občas vykřikl Berušky moje
Matka chtěla pořád do Paříže
byla to je jí utkvělá myšlenka
a on tuhle je jí utkvělou myšlenku nenáviděl
stále znovu j í sliboval
že pojedou do Paříže
ale ani v nejmenším nezamýšlel do Paříže je t
Co myslíš miloval ji
Váš otec mě vždycky jen zneužíval říkala
Váš otec je netvor
je mi hanba za něj
podívá se na levé dveře
Ty dveře jsou ale špinavé
všude sama špína
Až se Olga zítra vrátí
musí ze všeho nejdřív umýt dveře
a okna
na parapetech leží spousta prachu
Ty to všechno nevidíš
ale mě to strašně rozčiluje
Ta kuchyň
prostě hrůza
a právě dnes
Vpodstatěi mně je tu všechno odporné
ale představa
že by se něco muselo změnit
že by se mělo vymalovat
rozhlédne se
vidíš ty trhliny ve stropějsou stále větší
je to starý dům
Záclony šedivé
všechno šedivé a špinavé
léta k nám nechodí žádné návštěvy
protože Rudolf si návštěvy nepřeje
Neškodilo by
kdyby tu a tam přišel někdo na návštěvu
ale na druhé straně
o koho bychom vlastně stálí
Rudolf se úplně a zcela uzavřel před světem
kvůli svému postavení
a protože v podstatě byl vždycky samotář
společnost nesnášel odjakživa
třebaže dokáže být ve společnosti velmi zábavný
lidi se nestačí divit
když vidí jak obrovskou společnost
která by se jinak zalknula nudou
baví velmi nenuceně a lehce úplně sám
to má po otci
ten byl doma
nemluva a diktátor
ale ve společnosti nesmírně zábavný
matka tím trpěla
Kromě náměstka předsedy vlády - -
nebo profesora Wackernagela. . ,
by stejně nikdo jin ý nepřišel
a o toho nudného patrona '
který se dokáže bavit nanejvýš o svých výzkumech
kterým stejně nikdo nerozumí a které jsou jistě pro kočku
vůbec nestojím
není nic nudnějšího než takoví vědci
a s doktorem Frommem se Rudolf pohádal
a to je škoda
doktor dokázal vždycky uvolnit náladu
Když přišel doktor
hned bylo v domě plno ruchu
ale jsou to už dva roky
co tu byl doktor naposled
koupil si krásný dům
Lékaři se toptv penězích.
protože oni první z větři li nebezpečí'
je d in í kdo dneska žijou v přepychu jsou lékaři
opravdoví' světa jak vždycky říkával náš otec
měla bych asi s Rudolfem promluvit
aby se s doktorem sm ířil
co říkáš není to škoda
že už k nám doktor nechodí
Rudolf žárlil to je pravda
ale teď už nemá žádný důvod žárlit
a tobě se taky
doktor náramně zamlouval
KLÁRA
Možná
VĚRA
Takoví lidé dokáží způsobit
že v domě je najednou docela snesitelně
že je snesitelný i svět
ve kterém žijeme
KLÁRA
Ale i tihle Lidé jdou svou cestou
normalizuji se a zevšední
VÉRA
Melas vidět doktora včera dopoledne
potkala jsem ho na náměstí
jak právě vycházel z klenotnictví
zdál se mi j eště elegantn ější n ež dřív
KLÁRA
Vím co se tí líbí
VĚRA
Všechno hned pošpiníš
KLÁRA
Jak si to zaslouží
VĚRA
Je mi tě líto dítě
Máš vždycky takové pomatené názory
kdybys aspoň jednou cítila normálně
Ten tvůj revolucionář tě úplně zničil
Někdy si myslím ja k je to dobře
že zmizel z tvého života
Nejdůležitější je vždycky to
na koho narazíme
Tys narazila na ďábla
někdy si myslím ja k je tc dobře
žeje mrtev
zničil tě tak je to
nejdřív tě rozvrátil a pak tě zničil
přecpal tě tou svou odpornou Literaturou
a zničil úplně zničil
navždycky
strašně si to usnadnil
kulka do hlavy
a na tebe ani nepomyslel
Ale představsj. že bys
KLÁRA
Nebyla ochrnutá chceš říci
VĚRA
Přirozeně
byla by to hrůza s tebou
Ale je to prostě tak jak to je
Taky js i 2a tu dobu zestárla
pořád Lepší když tě občas zavezu k jeho hrobu
než kdybys byla sama mrtvá
Suroví lidé strhují ostatní dolů k sobě
říkával otec
To je dobře že jsem všechno připravila
už včera
můžemestv klidu poklábosit
Soudní rada Rosch
letos nepřijde
je nachlazený
A je to taky lepší když Rudolf bude sám
já toho člověka nesnáším
Kolegové jsou vždycky nebezpeční
A třeba se je n vymlouvá
Před rokem ho cestou k nám oslovili
a potom napadli
představ si to
nějací mladíci ho poznali
a málem zavlekli do jakéhosi Lokálu
naštěstí se jim vytrhl
Kdybyjriju^byli strhli z těla_plásť
a on tam stál v uniformě SSL
Možná se mu to letos zdá moc nebezpečné
volal a říkal že je nachlazený
je mu prý prabídně a nemůže přijít
oslaví Himmlerovy narozeniny doma a sám se sebou
Je to v podstatě odporný chlap že ano
Ale věrný Rudolfův přítel
Spolehlivý chápeš
Vím že mě nenávidíš
když s tebou takhle mluvím
Ale jsem strašně rozčilená
když nadejde sedmý říjen
Je to u Rudolfa jakási posedlost
ze musí slavit tenhle den
Ale byl to konec konců vrcholjeho života
Přijde čas říká Rudolf
kdy už nebude nucen
slavit Himmlerovy narozeniny
zalezlý ve svém domě
nýbrž zcela veřejně zcela veřejně dítě veřejně
před celým světem
Je to samozřejmě bláznovství
takhle na tom lpět
ale proč mu kazit hru
Musíme stát při něm
kdoví co ještě přijde
70
Jsme spiknuti'
a pro něhoto znamená strašně moc
Budu ti do smrti vděčná
že nás necháváš na pokoji
vím co to pro tebe znamená
Ale na druhé straně
co ti zbývá
Zato ti zítra
dám na stůl všechny tvoje levicové knihy
a všechny noviny které si budeš přát
KLÁRA
Je mi z tebe nanic
ale poslouchám tě
slíbila jsem to
a máš pravdu
co mi zbývá
jsem vám vydána na milost a nemilost
A přirozeně
i v den Himmlerových narozenin
půjdete spolu do postele
po druhé láhvi sektu
Už se ani nestydím
Mé ubohé sestře nic jiného nezbývá
než se připojit k šílení soudního prezidenta
svého bratra
Ty js i ještě mnohem ubožejší než já
a vydržíš to jen proto
že js i tak prolhaná
že js i ještě zvrácenější než tvůj bratr
ještě ničemnější než on
ještě mnohem sprostší
Věra vstane a vyjde ven s kávovým servisem
Všechno co děláš
musí člověk obdivovat
Ano obdivuji tě
vždyckyjsem tě obdivovala
volá za n í
Moje velká sestra
kterou jsem vždycky obdivovala
pro sebe
Jsme odsouzeny k podlosti
vezme do ruky pár punčoch, zašívaje a volá
Nikdo z nás nezaslouží nicjiného
Ale tvá zvrácenostje mnohem větší
než Rudolfova
Věra vejde a otevřeskhň
Obdivuji tě
opravdu tě obdivuji
ale taky tebou pohrdám
VĚRA
Musí to tak být
Nezměnila ses
sundá ze skříňky zarámovanou Himmlerovv fotografii ajd e s n f k onu a leští j i
KLÁRA
Vina není na tobě
žádná vina neexistuje
VĚRA
Co to porad žvaníš
přestaň s tím konečně
však já vím co si myslíš
dýchne na fotografii
Lidé jsou takoví ja c í jsou
a musí spolu vycházet
To je přece i tvá zkušenost
vyhlédne ven
Všechno šedivé a Špinavé a stejné to bylo už tenkrát
když jsme byli dětmi
nic se nezměnilo
Otec nesnesl sebemenší změnu
Jsmetypičky právnická rodina
se vším co k tomu patří rozumíš
a to není jednoduché
Advokátské děti říkali lidé
kdyžjsm ešli městem sami
dýchne na obrázek
Tahle fotografie je z doby
kdy Himmler navštívil tábor
Rudolf s ním obědval
sám
den po svých devětatřicátých narozeninách
Neexistovalo nic těžšího
než být velitelem tábora
Komandant to bylo něco strašného
Rudolfovi velice imponovalo
co řekl Himmler
postavf obrázek na okenní parapet a dívá se na něj
fVšak to byl taky koneckonců Himmler ,
.kdo mu da [fa lesný pas
,s nímž se Rudolf potopil
Jemu vděčí Rudolf za to
Že ještě žije
A my vděčíme Rudolfovi za to
že ještě žijeme my samy
Kdyby ho byli dostali
bez zaváhání by ho od praví li
takhle se z toho dostal se zdravou kůží
A pak
po deseti letech
to už nikoho nezajímalo
Tak je to
vezme obrázek ajd e s ním ven a opět se vrací bez něho, jd e k taláru a prohlíží
si ho
Rudolf je slušný člověk
to víš
Kdyby nebyl
nežily bychom tak jak žijeme
Lidé mu tleskají
když mluví o lásce k vlasti
jako předevčírem v Klubu právníků
pokaždé když pronese slova láska k vlasti
ozve se potlesk
Nechtějí ho vůbec pustit
ale odchod do penze se nedá odkládat
rozhlédne se
Otec nesnášel sebemenší změny
matka se podřizovala
ženy se totiž podřizují
a to se nemění
nepřiznávají si to
ale podřizují se
a podřizují se rády
nejdřív se matka bránila to je pravda
pak to vzdala
najednou
vjediném okamžiku
vzdala se moc brzy nemyslíš
takže ve třiceti byla už stará a šedivá
a vpravdě ošklivá
pak to šlo velmi rychle
Paříž říkala pořád znovu a znovu
a pak to už přestala říkat
otec to nejdřív prostě neslyšel
a ona to pak už neříkala
zatáhne záclony M , l/
kdy|Jayla-mrtvámekL
měl jsem. s núpře ce je n je t d o P„arjže
co by se bylo změnilo
73
Pro mě je Paříž hnusná
Všichni chtějí do Paříže
pro mě byla Paříž vždycky nejšerednějším městem jaké znám
zaprášená pustina
všichni vidí Paříž
jaká vůbec neexistuje
raději zemřít než žít v Paříži
Domovje něco krásného
Ale všichni chtějí do Paříže
protožejeto už dvě stě let v módě
KLÁRA
Ošklivá nebyla
VĚRA
Matka
i I
KLÁRA
Ano
VĚRA
A jak
když slavila třicáté narozeniny
hrůza pohledět dítě
Tyjsi na tom dobře
protože si na to už nevzpomínáš
ošklivá a zatrpklá byla
stará a opuštěná
třebaže žila s námi
otec .s e k ni ch ovaLha nebně a- s prostě
stydim.se jo.něm tak_mluvit
ale je to pravda
zvedne talár do výše
Ještě půl roku
a už ten talár neoblékne
pan soudní prezident
bude to pro něj těžké
čím starší
tím jsou muži ješitnější
říká sice že se těší na ten okamžik
kd y ob lé kn e ta lár na pos Led
ale bude to pro něj těžké
Pan soudní prezident
těžko se dostával nahoru
Ten krásný pán od soudu
ja k se říká
jd e s talárem ven
74
KLÁRA
Vypracovaljsem se
říkával otec
a přitom jsem si
neušpinil ruce
na rozdíl od jiných
Když jsme byli na procházce
museli jsme kráčet před ním
měli jsme ztoho pokaždé strach
volá ven
To je dobře
že v tom matka nechtěla už pokračovat
Rudolf se styděl
když si matka vezme život

Přineseš mi noviny
pro sebe
Dědíme nejistotu,
která protahuje náš život do délky
Otcem nenáviděná
protože nechtěná
a matkou taky
Věra přichází s uniformou SS a s novinami, které dává své sestře
VĚRA
Dennodenně strkáš hlavu
do téhle tištěné špíny
jd e s uniformou k žehlícímu prknu a začne žehlit kalhoty, sako zatím pověsila
na okno
My všichni isme_matku zabili
la k říkával otec
byla z křehkého materiálu
který se pro tento sprostý svět nehodí
stačilo málo
a rozpadla se
pnmo Kláře
Tebe nechtěl
a taky tě neměl rád
byl právník tělem a duší
a byl by hrdý kdyby teď mohlvidět Rudolfa
Kdyby věděl že jeho děti
zůstaly samy
potrpěl si na obřadnost
byl rád vojákem důstojníkem
Matka to všechno předvídala
75
proto se rozpadla
A za jakých okolností jsme zůstali sami
každý pro sebe
zůstali jsme sami
a zestárli jsme
i I my tři
není to náhoda
to je bez diskuse
Klára čte noviny
Jsi úplně posedlá

potěch hnusotách
jakm ile zaboříš hlavu do té novinové špíny
vždycky ožiješ
Jediná vášeň kterou máš
Žádnou jinou neznáš
Žiješ novinami
jinak ničím
myslíš novinami
z novin máš všechnu svou soudnost
Neexistuje nic odpornějšího říká Rudolf
než vydělávat na novinách
prodávat tyhle lidské fekálie lidem
kteří se po nich ještě hladově vrhají
n a p ín a v ě jš í noviny
vydá vajfZíd í"
5 á vím že to neslyšíš ráda
a le je to tak
Tvůj otec Židy nenávidět
jako osmadevadesát procent našeho národa
jenže málokdo to přizná
že je antisemita
v
Němčen enávidí 7 irjy
i ten krát když tvrdí pravý opak
taková,je německá nátura
nedá se změnit
a protože se charakter nedá změnit
budou v Německu i za tisíc let Židi nenáviděni
za milion let
jestli ještě budou Němci a Židi
to říká Rudolf
po pauze
Nejdřív je to vždycky zvíře
pak velký surový člověk
co tě svírá
máš přesně takové sny
jaké odpovídají tvé situaci
76
nemůžeš mít ji né
Má situace není lepší
vyhlédne ven
Dny se už strašně krátí
opět se otočí ke Kláře
Nebo si myslíš že má situace je Lepší
že mám nějaké pohádkové štěstí
dobře víš že je to omyl
Že spávám s Rudolfem
ale vždyť to je nej pohodlnější
připadá mi to naprosto přirozené
Jsme přece spiknutí
Když nadejde čas zatáhneme záclony
Nikdo neví co děláme
nikdo neví co si myslíme
nikdo neví co jsme
Nemáme před sebou tajemství' že ano
náhle silně
Zavezu tě ven jestli chceš
vyhlédne ven
Ale byLby to nesmysL
je chladno a už skoro tma
Tolik let hrajeme svou roli
nemůžeme už z toho ven
Rodiče jsou mrtví
nemůžeme je už volat k odpovědnosti
kdyby žili
snad bychom je zabili kdo ví
já jsem matku už často ve snu zabila
zardousila ubila ubodala
Ty schováváš svou hlavu do novin
ale já vím jak vypadáš
já znám tvou tvář
Žiješ jen ve světě svých novin
nenecháš se rušit
ani těmi největšími nehoráznostmi
ani tím když ti řeknu
že bych svou matku zabila
kdyby ještě žila
Tím mě trestáš
tak má každý z nás možnost
ty druhé trestat
Vždycky jsem z celé dušen oviny nenáviděla
Yvsechny ty spisy které jsem ti obstarávala
protože jsem viděla
jak tě to pomalu ničí
ta četba tě už úplně rozložila
Vidím jak pořád strkáš hlavu do té novinové špíny
Alejde o to
abychom roli kterou hrajeme
hráli stále dokonaleji
někdy to sami nechápeme
pak nám to připadá hrozivé
ale víme naprosto přesně co máme dělat
Ty na té své pojízdné židli
ty to máš nejméně tak hrozné jako já s Rudolfem
Nemůžeme jinak
obelháváme se
ale jak krásné je nakonec to
co děláme _ "
kdyžto hrajeme
a co hrajeme
když to děláme ....
Porušovat naše zákony
to už není možné
prudkým pohybem jj uhodí novinami do tváře
Másuz úplně znetvořený obličej
z těch novin
Jsi ještě daleko šerednější
než byla naše matka
Všechno je rozhodnuto mé dítě
Klára se pokouší noviny, které se oj e j í tvář zmačkaly, vyhladit a číst dále
Nenáviděného
ne usmrtit úplně
trýznit ho stále znovu
aleneusmrtit ho úplně
to je umění
ž e h lí kalhoty
Vůbec nevím
jak se mi to stalo
že jsem se takhle zapomněla
on se tomu vůbec nebránil
tvůj bratr
je to úplně přirozené dítě
Klára opět schová tvář za novinami
Tys přísahala
, žě už nikdy nevyslovíš
jména Rosa Luxemburgová a Clara Zetkinová
dodrželasto
Jsi užjedna z nás
aja k o z nás
vyhlédne ven
Své divadelní představení máme dobře nastudováno
už tři desítky let jsou role přiděleny
každý má svůj part
odporný a nebezpečný
každý má svůj kostým
běda když někdo vklouzne do kostýmu druhého
Kdy spadne opona
určíme my tři společně
Nikdo z nás nemá právo
spustit oponu kdy se mu to hodí
to je proti zákonu
Jsou chvíle
kdy se opravdu vidím na jevišti
a vůbec se před diváky nestydím
jako se stydíš ty
a já se vůbec nestydím
ty hanbou div nešálíš
Existujem jen tím
že si navzáje mházím e n arážky
' pořád d á l ............
ty a já a Rudolf
jak dlouho
uvidíme
Někdy je to strašně chtěné a chladné
celé dlouhé dny
ale pak se to zase uvolní
naslouchá
Už jsem myslela že jde Rudolf
Bude tu sedět a najednou zmlkne
a to znamená
že chce
abych mu přinesla album s fotografiemi
pak musím obracet listy
a prohlížet si fotografie s ním
obrázek za obrázkem
jako každoročně
všechno má velmi pečlivě uspořádáno
pořádný člověk
ke každému obrázku má nějakou historku
strašlivou
jako by se jeho vzpomínky
sklá daly jen z hromady mrtvých
Mám z toho alba strach
jinak z ničeho
Vloni chtěl
"abych ti ostříhala vlasy
a oblékla ti koncentr áM ckou halenu
Musíme dělat co žádá
musíme dělat všechno co žádá
I on je přirozeně nemocný člověk
Nebo tomu nevěříš
Schováváš hlavu do novin
protože nemůžeš utéct
Nechceš něco sníst
Raději počkáme
neměly bychom potom chuť na narozeninové jídlo
Vůbecjsem nevěděla
že Himmlerovi bylo teprve čtyřicet
mladý idol nemyslíš - .
Chtěla jsem jít na Hamleta_
Nechápujakse můžeš obejít bez Shakespeara
Hamlet
Náš bratr soudní prezident
nám koupil prostřední lóži
a ty s i řekneš ne
úplně nový Hamlet
slavný herec
hrál už Prince Homburského
určitě by se mi to líbilo
Ale co by řekli lidi
kdybych seděla v lóži sama
bez tebe
Kdepak jste nechala svou ubohou sestru
to by říkali
už jsem to jednou zažila
ubohé dítě
zasáhl ji stropní t rám
americká bomba
dolt-í končetiny ochrnuté s-.rašné
'L id é říkají stále totéž
Vím co kdo řekne
když jdu sama každý se mě ptá na tebe
Ubohá sestra kdepakji máte
nepohyblivá
nešťastnice
ubožátko malé
V podstatě jsem na tobě zcela závislá
Když nejdeš na Hamleta ty
nemohu jít ani já
když nejdeš na koncert
nem ohujíttaky
když fy nemáš zájem o umění
musím si taky nechat zajít chuť
a ty moc dobře víš
co pro mne umělecký zážitek znamená
80
Aspoň jednou za měsíc
když už ne každý týden
musím mít umělecký zážitek
Lásku k divadlu mám po otci
J i sjjuk hudbě po matce
.3 ty mi odpíráš divadlo i hudbu
Dřív jsem nevynechala jediný komorní koncert
samozřejmě kdyijsm e ještě hrály na cello
KLÁRA
se zasměje
Na cello
když jsme ještě hrály na cello
hrály jsme strašně falešně
diletantský příšerně
VĚRA
Myslíš
já si to nemyslím
drží kalhoty proti světlu
Bylo to krásné
když jsme se zabývaly hudbou
podívá se na kndlo
Už se to dá měřit snad na roky
co jsem nehrála na klavír
V tomto strašném domě
provozovat hudbu
chladné stěny naplnit hudbou
hudbou jim vdechnout život
KLÁRA
cynicky
Naplnit hudbou
tomu přece sama nevěříš
že se ti podařilo
oživit tenhle hrůzyplný dům
tuhle márnid
VĚRA
Já jsem to tak cítila
Když jsme ještě byli děti
a matka nám hrávala
ach to byly krásné dlouhé zimní večery
Škoda že Rudolf
přestal hrát na housle
velice mi to chybf
měl krásně měkký tón
Válka mu znechutila hru na housle
Bývalo to tu úplně jin é
když jsme všichni provozovali hudbu
jd e ke křídlu, otevře je a chce něco hrát
Ach ne
teď na to není' doba
věnovat se hudbě
otočí se ke Kláře
Umění je prostředek
ja k se zachránit
ale ty všechno krásné odmítáš
zaklapne křidlo a vstane a jd e opět k žehlíam u prknu
Každou možnost jak se zachránit odmítáš - •
Všechno co může přinésťpotěšení
Jsi strašně zasmušilá
KLÁRA
Jak ty lžeš
jak jenom můžeš tak lhát
všechno na tobě je lež a faleš
Bylo to vždycky příšerné
když ještě žili rodiče
a nejstrašnější bylo
když muzicírovali
a cojsou mrtví
nezměnilo se vůbec nic
jen vy jste ještě sprostší a podlejší
nemáte vůbec potuchy
co je to hudba
a co je umění
vám pod rukama
se hudba pokaždé změnila v cosi hrůzného
Když otec přednášel básně
bylo to to nejděsivější
co si člověk dokáže jenom představit
vy jste hudbu vždyckyjenom zneuctívali
zrovna tak literaturu a poezii
vždycky jste uměníjenom zneužívali
Pořád říkáš
dokud byli rodiče ještě naživu
jenomže vůbec nic se nezměnilo
lžeš
a lhala js i odjakživa
všechno sis vždyckyjenom nalhávala
sobě a Rudolfovi a všem ostatním
Cello to přece neznamenalo vůbec nic
pod vašima rukama to byla jen sprostota
a Rudolfovy housle
větší zvrácenost snad ani neexistuje
82
Byl to jen ztřeštěný nápad našeho otce
a bláznivý nápad naší nešťastné matky
chtěli abychom se věnovali hudbě
děti z jejich vrstev se přece vždycky věnovaly hudbě
četly básně přednášely poezii
Otec ve skutečnosti hudbu nenáviděl
a o literatuře nemělani ponětí
Poezií opovrhoval
Jednoho dne se utrhl
a koupil křídlo Bosendorfera
byl by udělal mnohem lip
kdyby mi byl včas koupil pistolí
abych ho zastřelila
abych vás všechny postřílela
Vě r a
Jsi šílená
jako tvůj otec
den ode dne js i mu podobnější
mrazí mě
když slyším
ja k js i mu strašně podobná
teď už tomu rozumím proč tě nenáviděl
a naopak
KLÁRA
Hudba do tohoto chladného domu
do těchto hrůzných zdí
VĚRA
Když nám předčítal
nesměli jsme se ani hnout
předčítal nám vždycky věci
líteré j smě nech Spali"
týral nás Schopenhauererp
KLÁRA
A Nietzschem
VĚRA
podrží kalhoty proti světlu a žeh lí dál
Ale až budou dávat Strindberga
půjdeš se podívat
KLÁRA
Mepůjdu
83
VĚRA
Kolik měsíců žádné divadlo
žádný koncert
připadám si jako ve vězeni
náhle pátravě
Zač mě trestáš
Co jsem udělala
Kdybychom šly aspoň zase jednou k soudu
povyrazit se
Samozřejmé ne když předsedá Rudolf
ale když zasedá po rotní soud
k Roschovi - - .
Rudolf myslím nebude namítat
když řeknu
že musíme ven “
js i strašně bledá dítě
vypadáš nemocně
Zabýváme se stále jen samy sebou
já tebou
ty mnou
a Rudolfem
Nesmíš mě nenávidět dítě
to jsem si nezasloužila
Teď budou zajímavé procesy
Dřív tě to vždycky bavilo
Nevynechá las jediný proces
když soudili vraha
Bylas po tom jako posedlá
Půjdeme co říkáš
když jin a k nechodíme nikam
nic nás to nestojí
a je to strašně vzrušuj íd zábava
nechali tam položit prkna
aby dovnitř mohli i ti kdo jsou upoutáni na kolečkovou židli
mohu tě teď zavézt až do porotní sřně
Půjdeme ano
Co je to divadlo
proti takovému porotnímu přelíčení
Jde k psacímu stolu a dívá se do kalendáře
Třináctého
přelíčení sAm oněm
dvaadvacátého s Harreiterem
Amon zavraždiltu vdovu po průmyslníkovi
pamatuješ ne
KLÁRA
Samozřejmě že pamatuju
VĚRA
Přelíčení s Harreiterem předsedá Rosch
a ne Rudolf
Půjdeme souhlasíš půjdeme
poobědváme s Rudolfem v soudní kantýně
jestli tam Rudolf bude
odloží kalendář a jd e zase k žehlícímu prknu a ž e h lí dál, přitom vyhlíží z okna
Dvakrát týdně do parku
co to je
Doktor Fiká denně
Musíš chtít dítě
Musíš se přinutit
to nestačí když tě postavím k otevřenému oknu
a ty dýcháš čerstvý vzduch
to naprosto nestačí
nejdůležitější je změna místa
Věř mi dítě
chci pro tebe to nej lepší
Venku zvo ní telefon.

Věra vyjde.
Klára j i sleduje pohledem,
Věra mluví, ate nerozumíme j í , pak se vracíš pruhovanou koncentráčnickou hale
nou
Rudolf
jestli je všechno v pořádku
je už na cestě
v souvislosti s koncentráčnickým oblekem
Třeba bude chtít
aby sis to oblékla
možná
zavěsí kalhoty od uniformy 5 5 na zeď a žeh lí vězeňskou halenu
Z ničeho nic dostane nápad
aby sis j i oblékla
a bude chtít abych ti ostříhala vlasy
Zkazíš si zrak dítě
jd e ke Kláře a r o z s v iť jí světlo
Dej mi ty noviny
Rudolf tu bude co nevidět
nemá to rád
když čteš noviny
vezme celý balík novin a vyjde s ním
Zítra ráno si můžeš zase číst
Klára s i prohlíží pár punčoch, který zašila

opět vejde
A pak
až nebude už u soudu
až bude celý den doma
A na procházky si nepotrpí to přece víš
Pak bude celý den vysedávat doma
a čekat
jd e k žehlícímu-prknu a podrží vězeňskou halenu proti světlu
Někdy si myslím
že je moc velký dobrák
že vynesl moc mírný rozsudek
že nevyužil celé ho rozpětí třes tu ■
kde se ho využít mělo "_
a pak je zase najednou tak tvrdý
že tomu nerozumím
vyjde ven s vězeňskou halenou
KLÁRA
za n í volá
Neobleču si to
třebaže si to přeje
dnes ne
VĚRA
vejde s Rudolfovými holinkami, posadí se a leští je
Uvidíš
jak se všechno vyvine
nesmíme ho dráždit
musíš se ovládat
Když si to bude přát
prostě si halenu oblečeš
nedá se nic dělat to přece víš
vstane, sejme ze zdi uniformu S S a vyjde s n í ven
KLÁRA
Dnes ne
nemohu
nechci
VĚRA
se vrací a dát leští Rudolfovi holinky
Vždyťjde jenom o dnešní večer dopřej mu tu radost
každý z nás
má své mouchy
Ale pro něho je to strašně důležité
absolutně důležité
vstane, posadí se před zrcadlo a češe se
Nejdřív jsem si sama myslela
86
že je to jenom vrtoch
ale pak jsem pochopila
ja k je t o pro něj důležité
tyhle narozeniny
Nikdy jsem se tomu nebránila
A ty taky nemáš jinou volbu
než se přizpůsobit
teď po třiceti letech
už nic nezměníme
Víš přece jaký Rudolf je
Jsem ráda
že soudní rada Rösch dnes nepřijde
že budeme sami
najedná straně
otočí se na Kláru
Ale pro tebe
by byla přítomnost soudního rady Rösche vítanou změnou
začne s i splétat cop
Já se umím docela dobře přenést do minulosti
zvedne hlavu a dívá se do zrcadla
Přirozeně nejsem už holčička s copánky
ale on si to přeje
Proč bych neměla udělat
co si přeje
Upřímně řečenojeto úžasné
že nekazíš hru
i když všechno co se tu děje nenávidíš
Obdivuji tě
KLÁRA
Teď vypadáš jako před čtyřiceti lety
ale ani před čtyřiceti Lety
jsem tě nemohla vystát
Vždyckys mě jenom týrala
nevynechá las jedinou příležitost týrat mě
jako bys bez přestání nemyslela na nicjiného
než jak mě mučit
Stále nové metody
stále nová pokoření
že můj otec
vůbec není můj otec
tos mi říkala velmi často
obelhávala js i mě
ponižovala jsi mě
kde js ije n mohla
Když-jsem v noci spala a ty ne
vyvleklas me zácopy z postele,.
Zavíralas mě ďo sklepa
tajnější mi roztrhala Šaty
začne se česat
Sama ses k Rudolfovi přitřela co
Využilas téhle situace
je to odporné
VĚRA
Ty si prostě nedokážeš představit
co se v lidech děje
nevíš ani co se děje v tobě
pořád jenom hloubáš
a všechno strháváš do špíny - ■
Co je mezi mnou a Rudolfem -
to je úplné čisté
bez poskvrny
Zasloužila bys aby tě člověk neustále fackoval
ale jsi má sestra
nemohu za to že chodím a ty ne
jsem trestána jiným způsobem
vyplázne před zrcadlem jazyk
Prostě se stalo
Ty vidíš ve všem je n komplot proti' sobě
není na tom nic nemorálního dítě
Můj bože
proč ty si pořád vymýšlíš
místo abys byla ráda
že tě nic nebolí
Co kdybys ke všemu ještě měla nepřetržitě bolesti
sedíš šitu a je t í dobře
děláme co ti na očích vidíme
Ale za to.že nemůžeš chodit a utéct odtud
za to nemůže nikdo
Ty vidíš viníky v nás
v Rudolfovi a ve mně ,
nemohu ti tohle šílenství' vytlouct z hlavy
Jak krásně by sis mohla žít
kdybys byla prostě spokojená
My s Rudolfem kvůli tobě trpíme víc než ty sama
to je svata pravda
je t o dobrák od kost ' '■ ' - v/;
cTěíá pro tebe první poslední
a já ti taky sloužím ve dne v noci
ale to ty nevidíš
nechceš to vidět
třebaže to víš moc dobře
Nejvíc nenávidíme ty kdo nám pomáhají
splétá si druhý cop
Pravda je
že jsme se kvůli tobě obětovali
Mohli jsme přece odejít
neodešli jsme
nechceme tě nechat samotnou
mohli jsme prodat dům
neudělali jsme to
kvůli tobě
Mohli bychom tě dát do ústavu
pak bychom byli sami
a bylo by to někdy krásné
strašně si často přeji
abys byla v ústavu
a nechala mě v klidu a na pokoji
Myslíš že Rudolf je šťastný
to není věru konstelace
která by muže vjeho věku a vjeho postavení
mohla učinit šťastným
Rudolf by si zasloužil
aby druhá polovina jeho života vypadala úplně jinak
obětovali jsme ji tobě
vyplázne ja zyk
a místo díků sklízíme tvou neutuchajíc nenávist
nenávidíš mě i Rudolfa
Jsi náš nepřítel
jako bys ani nebyla naše rodná sestra
Jak vždycky říkával náš otec
mrzáci trýzní ty kdo. o. ně pečují
ažje utrápí k^mytý
Ty js i vlastně z nás tří nejsilnější
Přežiješ nás všechny
Jsem si jistá
že přežiješ nás všechny
Rudolf s tím svým nemocným srdcem
jak dlouho může žít
Ty js i z nás nej zdravější
o to je to všechno ještě grotesknější
než jaké to už stejné je
J y ovládáš nás
ne my.tebe,
'myjsme ti kdo potřebují pomoc
ne ty
fyurčuješ co se má stát
jestli půjdu do divadla nebo ne
jestli půjdu na koncert nebo ne
Sedíš si na své kolečkové židli jako na trůně
a vydáváš příkazy
vždycky to tak bylo
Teroristický nálet tě postaví lna první místo
Tvoje ochrnutí ochromilo ve skutečnosti nás
Rudolfa a mě
Děsím se toho dne
kdy svlékne talár
aby ho už nikdy neoblékl
Penze
penze je to čeho se bojím
budeme tu pak dřepět všichni tři
v tomto pokoji
a čekat jen na smrt
Ale kdo v íja k dlouho bude ten proces umírání trvat
Pak nás budešsoudit
toho se bojím
Rudolf samozřejmě tuší co ho čeká
ale nemá sílu to vyslovit
ohlédne se
Jak já všechny tyhle předměty nenávidím
Mikdy nejsem sama
neustále mě sleduješ
Když někam jdu běžím jako štvaná
abych se dostala co nej rychleji domů
ke své ubohé sestře
Lidi nemohou vědět co to je
být neustále sledována
člověkem jako ty
být neustále souzena
Ne přiznáváš mi kouska citu
a sama js i chladná jako rampouch
vstane a jd e ke Kláře a češe j i
Jsme všichni plní rozporů
jak podlí dokážeme být
Když tě češu uklidním se
dá Kláře hřeben a jd e zpět ke stolku se zrcadlem a sedne s i
Tvé neštěstí není jen tvým neštěstím
je to i naše neštěstí
především naše neštěstí
Až Rudolf budevevýslužbě
mnohésez řejmě změní
Budemecestovat
Rudolf s tebou bude jezdit venuvidíš
každý den pojěděš.s Rudolfem_do,parku
do města
Bude mít dost času aby se s tebou zdržel v parku
uvazuje s i copy kolem hlavy
Je tpdobrá k<
Říkají to.všich ni
Kdo ho zná moc-dobře-ví žaje hodný
Tyhle nestydaté pověsti .
vykřikne
A i kdyby to byla pravda
to co se říká,
je to už tak.dávno-
já nevěřím
že Rudolf má na svědomí nějaký zločin
on ne
otočí se ke Kláře a ukazuje j í copy obtočené kotem hlavy
Takhle mě má nejraději
přesně takhle
Pamatuješ
takhle jsme chodily za mlada
za války
za nacistů
otočí se k zrcadlu, podívá se do něj a opět rozhází svůj účes, rozčesávási copy
Nejdřív pojede Rudolf do lázní
Co by bylo
kdyby se byl Rudolf už nevynořil
kdyby žil dál pod falešným jménem
Deset let v podzemí chudáček
Pak už se nikdo neptal co bylo dřív
aLe teď se už zase začínají hrabat ve špíně
usilují slušným a řádným lidem o život
Rudolf je strašně hodný člověk
Tyto můžeš dokázat
Co bylo předtím to nikoho nezajímá .
¡A kdo ví jak to bylo doopravdy
Teď už se zase šťourají v neřádstvu
To bys měla vidět
jak ho děti m ilují
On to s dětmi umí
všechny ho mají rády
Čiň čertu dobře peklem seti odmění
Nečiň nic dobrého a máš jistý klid
říkával otec
naslouchá
Neslyšíš něco
myslelajsem že je to Rudolf
Ten aby se s tím dokázal vyrovnat
Jen aby ho to neporazilo
Stát posílá své neschopnější lidi do penze
automaticky
ty nej lepší a předčasně
Ale státje stát
Jak rád by Rudolf dál byl soudcem
jenže pro úřady je rozhodující datum narození
a prostě ho pošlou domů
91
Nikdy neměli Lepšího soudce
Jen kdyby stát měl samé takové soudce
ja k strašně rychle to všechno uteklo
jako by to bylo včera
co se Rudolf stal předsedou senátu
Je to ten nejzodpovědnější úřad ve státě
říká Rudolf
nejzodpovědnější úřad ve státě je úřad soudcovský
Být soudcem znamená být absolutním vzorem
‘B yíz nás nejstonavější -
pamatuješ
co chvíli se nachladil
a když z rozvernosti vyskočil oknem do zahrady
šlápl na plechovku od konzervy
neustále kulhal
ležel v posteli
matka ho milovala
byl j í nejmi lejsí
brala ho před námi v ochranu
vstane, jd e k oknu 2 sundá z háku uniformu
On jediný
se o nás staral
bez Rudolfa bychom tu už vůbec nebyly
vezme kartáč na šaty a kartáčuje uniformu
Rudolf dokázal co v něm je
My známe svého bratra
a milujeme ho
Je stále ještě tím dítětem
jakým byl kdysi
dívá se z okna
bázlivé plaché dítě
Musíme stát za ním rozumíš
pevně stát za ním
kartáčuje uniformu
potřebuje nás
hledá něco v kapsách a konečně vytáhne železný khz druhé třídy
Náš hrdina
připne železný kříž na blůzu uniformy
Prosím tě
vzpamatuj se
musíš se ovládat
kvůli mně
kvůli nám
slib mi to
třeba je to naposled
Mám pokaždé strach z tohoto dne
Ale on musítenhle den slavit
po svém rozumíš
musíš se ovládat
podívá se oknem, náhle
Rudolf jde
Ještě že jsem všechno připravila
dokonce azalkyjsem dostala
Rudolfovy nej milejší květiny
s/yjde s uniformou ven
DRUHÉ DĚJSTVÍ
O deset minut později
Rudolf sed í na žid li - je značně vyčerpán

Klára spravuje Rudolfovy punčochy
Věra vstupuje s Rudolfovým zimníkem
R U D O LF
Tady je ten knoflík tady
hledá vsaku knoflík od kabátu a konečně ho vytáhne
Tady -
Zase do mně strkali
u školy
když jsem šel kolem s Roschem
VĚRA
Židáčci
RUDOLF
Musím si promluvit s jejich otcem
určitě to vychází od pana Schwarze
pokaždé na tomtéž místě
Kláře
Ti židovští smrká Či se teď prohánějí tam
kde tě postihlo to neštěstí
Kdybys tenkrát nebyla ve škole
bylo by všechno dopadlo jinak
Přímý zásah rovnou do školní budovy
Pouhé dva dny před koncem
VĚRA
Ten to má zapotřebí ten pan Schwarz
Co je to za lidi
že si tak dovolují
Rudolf dává Věře knoflík od kabátu a Věra ho přišívá
Budu šťastná až budeš v penzi Rudolfe

Pak bude všem těm dotěrnostem konec
Ale třeba si ti kluci při tom vůbec nic nemyslí
RUDOLF
Že právě dnes
Mezi dnešním dnem
a způsobem
jak mě ti kluci napadli
existuje určitě souvislost
VĚRA
Třeba si to jen namlouváš
Ke mně se pan Schwarz chová vždycky velmi přátelsky
Pokaždé mě obslouží přednostně
RUDOLF
Máš možná pravdu
třeba si všechno jenom namlouvám
jsem přece jenom trochu vyčerpán
Ale proč zrovna mě
Pana Rosche nechali na pokoji
Na tomtéž místě
kde mé napadli už před rokem
VĚRA
Jsou to děti Rudolfe
nevědí co dělají
Neukáznění nevychovanci jako dnes všechny děti
Všechno je dnes jin é
dnes si děti děLají co se jim zachce
A jak stárneme snášíme děti prostě čím dáLmíň
T ^ it U ie s n a š e l nikdy - f ,w
Když si to představím Ty a děti 'r ' ' ví ‘ ~
přišita knoflík a ukousla n iť •t-
Nás ještě vychovávali
dnes jsou všechny děti zvlčilé
Totální zvlčilost k nám přišla z Ameriky
Děti tou svou divokostí ovládají svět
Všude jen samy chaos
Rudolf vstane a vklouzne do pláště, Věra mu pomáhá
Kam to povede
když všechno půjde cestou chaosu
RUDOLF
s i zapíná kabát
Deset let nosím tenhle kabát
Měl bych si dát ušít nový
Ale než mě dají do penze už ne
Deset let v jednom jediném zimníku
Něco takového jsem neviděl ani u jediného ze svých kolegů
jd e k oknu a dívá se ven
Kde se vzali tu se vzali a začali do mě strkat
a rvali mě za kabát a knoflík uletěl
opět kabát svlékne
Nějaká souvislost vždycky existuje
Osi přetažený Rudolfe to je všechno
v poslední době sis toho naložil přespříliš
Myslíš jen na to jak splnit svoje povinnosti
A poděkuje ti za to někdo
Budu ráda až bude po všem
Jako soudní prezident dostaneš krásnou penzi
a pak se na všechno můžeme vykašlat
pak budeme konečně žít pro sebe
RUDOLF
dává plášť Věře a sedne sj
Nemůžeme si samozřejmě stěžovat
Všechno mohlo dopadnout úplně jinak
Všichni jsou poznamenáni svým neštěstím
Kláře
Naše oběť jak se j í vede
Máš bolesti
Jsou to muka celý den myslet na to
že sedíš doma a máš bolestí
Ale mysli nato že brzy odjedeme do Egypta
všichni tří
Věře
Sbalíme věd a odjedeme
Do Janova a odtud lodí do Alexandrie
Toužím po tom už kolik desítek let
Nemohu se toho dočkat
vstane a jd e ke Kláře
Chci abv ses měla pořád dobře d í|ě
Můžeme mluvit o štěstí
Jin í už dávno hnijí
jd e k oknu a divá se ven
Továrna se stavět nebude
Prosadil jsem to
Bylo by to taky nesnesitelné
dívat se tady odtud na tovární zeď
VĚRA
Vidíš jaký máš vliv
stačí abys něco chtěl
a dosáhneš toho ;
RUDOLF
Postaví j i na druhém konci města
Jam nám vadit nebude
Byl by to bezútěšný pohled
místo na stromy
koukat do zdi
za níž se vyrábějí jedy
Kláře
Kvůli tobě jsem se o to zasadil
aby tu továrnu nestavěli
Rozhodnutí padlo dnes vjedenáct
VĚRA
To taky musíme oslavit Rudolfe
RUDOLF
Spoustu lidí jsem si samozřejmě znepřátelil
VĚRA
Teď už ti nemohou škodit
Dosáhls všeho cos chtěl
RUDOLF
Ničit přírodu
mrzačit stromy
tyhle krásné staré stromy
kvůli chemické továrně
kde se bude vyrábět jed
Všem jde jen o obchod
Svět je dnes strašně brutální
obchod rozhoduje o všem
Kde ještě zůstal kousek krásné země
tam vtrhne průmysl
Ale tadyneřekljsem
tady ne
před mými okny ne
tady je příroda ještě nedotčená
Miluji tento výhled
KLÁRA
Nic přece nevidíš
RUDOLF
Teď ne
ale to nic nemění na tom že tenhle pohled
je můj neoblíbenější pohled
Když se mlha rozplyne
dokonce i v zimě
když jsou větve pokryty ledem
a všechno co vidíš je bílé jako ze skla
otočí se a jd e ke Kláře
Rosch se mě ptal
proč tě nedáme do ústavu
Ale já mu řekl
že jsme ani na okmažik neuvažovali o tom
abys šla do ústavu
My a to znamená Věra a já a ty
my zůstaneme spolu
nezáleží na tom jak dlouho
to jsem přísahal
Musíme to spolu vydržet dítě
Když teď budu doma bude všechno lepší
trochu Věře v práci ulehčím
denně můžeme do parku
a dvakrát týdně třeba do města
Tvůj bratr rád vidí když js i Šťastná
Až se zbavím úřadu
budu volný
a to znamená že budeme volní vších ni tři
jd e k Věře
Myslím teď velmi často na to
že je čas skončit
už je to všechno nad mé síly
ale když se zase podívám na Rosche
ženatý
sedne si
dvě děti
to čemu se říká rodina
není v takové kondici jako já
třebažeje podstatně mladší
Rodinný život člověka vyčerpává velmi rychle
my jsme si žili docela dobře
nemůžeme si stěžovat
Dobře že jsme dům opevnili
teď máme pokoj
Manželství je strašná záležitost
lidi se do něj vrhají poslepu
jsou celí diví po manželském neštěstí
nemohou se ho dočkat
sotva je jím sedmnáct nebo osmnáct
pořídí si dítě
a žení se
'Myjsme si to zařídili lip my tři
Vyšší životní styL
Věra s i sedne
Vyšší stupeň obtížnosti

nic se samozřejmě nezískává bez námahy
a bez zoufalství jak říkal otec
Okolnosti byly prostě takové'
Kláře, která odložila punčochy a čte knihu
Kdybys nebyla zmrzačená
promiň to tvrdé slovo
kdybys nebyla mrzák
byla by ses vdala
byla bys pryč
dávno pryč
kdo ví kde
rozhodné by ses byla vdala
osamostatnila se
ale nejspíš bys už dávno vůbec nežila
byla by ses zničila
to neštěstí tě zachránilo před zkázou
ta letecká bomba která spadla na školu
jen jako mrzák
jsi měla šanci přežít
obrácen k Věře
nemám pravdu
tak jsme se teprve stali tím čím jsme
spiknutí proti prázdnotě života
podívá se na Kláru
Ta raději čte
nějakou z těch prolhaných knih
a námi pohrdá
Věře
Každý z nás si zaslouží být tím čím je
Šest
Věra vstane a jd e ke křídlu
Výborný nápad
zahraj něco
už dlouho jsem tě neslyšel hrát
třeba to už vůbec nepůjde
je to už tak dávno
Dřív tu mívala hudba významné postavení
Věra začne hrát, improvizuje na Mozartovu Malou noční hudbu
Kláře
To jsem míval vždycky rád
když se posadila a hrála
něco ke stmívání
jako za starých časů
Kdyžjsem žil v podzemí
schován za ztaženými záclonami
ve své sklepní existenci
to jsem se večer kolem deváté odvážil nahoru
a poslouchaljak hraje
hrála pro mně
A tys sedávala přesně tam kde sedíš teď
a pozorovalas mě
Nenávidělas mě tenkrát stejně jako teď
Zvykljsem si na to
Jsem už stejně, tvrdý jako ty
Všichni jsme se naučili být tvrdí
Deset let jsem se musel schovávat
|oa£ n a sta L čas zase vyjít n a světlo
Kdobysi byl pomyslel
že skončím svou kariéru jako soudní prezident ’
a že půjdu do výslužby s obrovskou penzí
podívá se na Věru
Kdo by si to byl pomyslel Věro
Tak se časy mění
Nejdřív deset let ve sklepní díře
vyjste mě schovávaly
ty a
Klára
a pak najednou tenhle vzestup
Nem á m i patn ésyěd o mí
Občas se mi zdá vzduch příliš hustý ještě dnes
to je pravda
ale špatné svědomí nemám
to by museli mít špatné svědomí nejdřív všichni ostatní
Konaljsem jen svou povinnost
a nic jsem si neusnadňoval
Dělaljsem svou práci a dokázal jsem víc
než se ode mně mohlo požadovat
Nic jsem si neusnadňoval
nemám si co vyčítat
podívá se kolem sebe
Ani dnes kdyje zase čas účtovat
Přísahal jsem
že budu skládat účty svým vlastním způsobem
Kláře
Pro tebe je to vždycky strašně odporné
ale pro mne je to nezbytnost
i pro Věru je to nezbytnost
všaktyhLe narozeniny slavíme vždycky velmi prostě
jen sami mezi sebou a tiše
Kdyby nebylo HimmLera
stála by tady co stojí náš dům
továrna na jedovatý plyn
Není to úžasné Věro že jsem dnes
sám dokázal zabránit tomu
aby zde postavili továrnu na jedovatý plyn
tady před našimi okny
Před čtyřiceti lety to znemožnil Himmler
dnes jsem to zněm ožni lýá
náhody neexistují
Kdybych byl mohl říct před městskou radou
to co jsem si myslel
když městská rada zamítla ten projekt
Byl jsem samozřejmě odsouzen k mlčení
Použiljsem své moci
takje to
možná naposled
ale se vsí rozhodností
Pan soudní prezident Holler se prosadil
jeho slovo má va'hu
všichni se mi podrobili
všichni museli akceptovat mé argumenty
teď mám samozřejmě druhou Část města proti sobě
A co teprve až se začne stavět
Ale tato část města je krásnější cennější
a bude mi za to vděčná
Ještě za sto let
kdy už dávno nebudeme mezi živými
I pak se ještě bude mluvit o tomto zasedání městské rady
na němž soudní prezident Holler
svým rázným vystoupením zabránil tomu nej horšímu
co se téhle čtvrti mohlo přihodit
VĚRA
Máš z toho ten pravý požitek
Jsi ve svém živlu
Právě dnes
RUDOLF
Náhoda která neexistuje
rozhodla že se to zasedání konala právě dnes
a že dnes padlo taky rozhodnutí
Ti lidé přitom vůbec nevědí
jak mi musíbýtzavázáni
Pro celé generace jsem zachránil přírodu v téhle čtvrti
VĚRA
Jednou ti postaví pomník Rudolfe
opravdový pomník
RUDOLF
Víc jsem udělat nemohl
podívá se na Kláru
A přitom jsem celou tu dobu mysLel na nás
že nesmíme dopustit
aby nám zničili pohled z okna
Tahle barbarská průmyslová společnost
která už zničila devadesát procent zemského povrchu
Za války byli váleční zbohatlíci
v míru jsou tihle kšeftaři ještě mnohem horší
Ži di dra n cují a ni čí zem s ký p ovrc h
a jednoho dne se jim to podaří definitivně a totálně
Židi zašantročí ceLou přírodu
Demokracie je podvod
Ale běda tomu kdo se dnes ozve
a začne o takových pravdách
toho prostě existenčně znemožní
podiva se na Kláru
Výjimky samozřejmě
potvrzují pravidlo
já sám jsem potkal stovky a tisíce
slušných Židů
o těch nemluvím
mluvím o zločincích
mluvím o nestydatém Židovi
který pod rouškou demokracie
vykořisťuje přírodu a bez skrupulí ničí zemský povrch
l/ěra zaklapne kudlo
Žijeme ve strašlivé době

my Evropanijsme všechno zpackali
a když jsme si to uvědomili je pozdě
amen káni srn us nás otrávil
Ti kdo nadělají spoustu hluku s demokracií
jsou ve skutečnosti je jí vrahové
Jenže my žijeme v naprosto bezcharakterním světě
kde mají slovo jen pokrytci
jediné pravdivé slovo nepřejde přes rty jednotlivce
a tak jen pomáháme tomu strašlivému stavu
vstaneJde k onu a diva' se ven
Dnes vládne naprostá zpustlost
všude kam se člověk podívá
Často jsem si přál nebýt na světě
když je venku tak nevlídnoa chladno
a když se s nikým nedá mluvit jak by člověk chtěl
a když musí jed n ats ochromeným jazykem
říkat samé naprosto nestydaté lži
Kdybychom žili v úplně jiné době
byl by náš život taky jin ý
Všechno se zase změní
ale my to už nezažijeme
102
mládež povstane a to co se děje dnes
si jednoho dne nenechá líbit
VĚR A
jd e k Rudolfovi
Nač takhle hloubat
nemá to přece smysl
já vím tenhle den
tě přivádí na takové myšlenky
Vede se nám docela dobře
osobně jsme vyvázli bez úhony
p o líb í ho na čelo
Pomysli na to co jsi a kdo js i _
Všechna taJ.pjna tě nepoznamenala
R U D O LF
Jednou na to Němci přijdou
co s nimi Američani provedli
VĚRA
Udělámesipěknou oslavu
a nikdo nám vtom nemůže zabránit
nikdo
R U D O LF
taky obrácen ke Kláře
My zvítězíme
nepřátelé se zničí sami
Věra vezme Rudolfa za ruce a vede ho zpátky k žid li u okna. Oba s i sed ají
VĚRA
Jsem na tebe hrdá
že ses prosadil
soudní prezident HolLer dokázal
že před našimi okny nebude stát továrna na jedovatý plyn
R U D O LF
Věděl jsem samozřejmě
že rozhodující schůze je sedmého října
vsadiljsem všechno na jednu kartu
rozhodl jsem s e jít proti všemu a tu továrnu znemožnit
nejdřív jsem měl většinu hlasů proti sobě
ale pak jsem cítil
jak mé argumenty získávají na údernosti a přesvědčivosti
a za chvřlijsem měl většinu hlasů na své straně
dokonce i Rosch který byl zpočátku proti mně
hlasovaL nakonec proti tomu
aby se továrna stavěla na tomto místě
Podělíovaí jsem starostovi
ještě během schůze jsem prošel celým sálem
a poděkovaljsem mu
dokonce i sodalistyjsem přesvědčil
VĚRA
Jsi opět ten starýjju d o lf
kterého jsem vždyckyobdiyovala
a_kteréhomiluji
"Kláře, zatímco j i R udolfdrží za zápětí
Co říkáš
Rudolf je zase jako býval
rázný nepoddajný tvrdý
Cesta kterou jsme kráčeli
byla kamenitá
ale prosvětlila se
To co je v člověku dobré
se nakonec přecejen prosadí
A ty js i dobrý Rudolfe
s pohledem na Kláru
my to víme
Často to bylo opravdu velmi zlé
Jsi celý otec
kdyby tě mohl vidět
čehos dosáhl
Musel tak brzy zemřít
než mohl vůbec tušit
co z tebe bude
RUDOLF
Vám dvěma vděčím za mnohé
VĚRA
Své energii Rudolfe
Protožes nikdy nepovolil
a protože ses nestaral o mínění jiných
Běda kdybys byl na ně dal
zašel bys
rozdupali by tě
Dlouho to vypadalo šeredně
Rudolf natáhne nohy před sebe a Věra mu zouvá boty
Strašné pomyslet
že mohlo být po jejich
Skoro deset let
1041
sis netroufal na uLici
je t o hanba pro vlast
5 pohledem na je h o nohy
Máš oteklé nohy Rudolfe
Brzy bude tomu stání v chladné porotní síni konec
Všechnoje tam nelidské
Co se tam dnes délo
RUDOLF
jyleissnerův případ Vražda,
Člověk bez citu
Vš ech n obyto jasné od samého počátku
ale zákony vyžadují
aby se člověk takovými zvířaty
zabýval celého půlroku '
Co je platné doživotní vězení
když tihle lidé po patnácti letech
běhají už zase na svobodě
VĚRA
Člověk aby měl neustále strach
s pohledem na Kláru
Klára ti zašila punčochy
Za dnešek pět párů
je p i lna
S těmi punčochami to je takový můj malý trik
jak j i odvést od toho věčného čtení
Den co den desatery noviny
a knihy k tomu
Co to stojí peněz
Ale o to nejde
Má už úplně ale úplně
za nešvařenou hlavu
Co mi to dalo práce
abych ji dnes
v tento den odvrátila od novin
Sotva skon čí s látáním
už zase zaboří hlavu do nějaké knihy
RUDOLF
Kláře
A kterým novinám js i napsala dnes
Tvé dopisy vždycky přehánějí
nikdo je už nebere vážně
protože píšeš moc často
VĚRA
Zabředla do toho politického fanatismu až po uši
bezvýchodně
naše sestra je prostě ztracená
Představ si že bychom neměli svého nepřítele
stahuje Rudolfovi ponožky
To bude báječné
až přestaneš chodit do úřadu
ty můj pane soudní prezidente
RUDOLF
si svléká sako, Věra mu při tom pomáhá '
Je tu moc horko
VĚRA
mu obula trepky
Kvůli Kláře
celý den sedí v pojízdné židli
a nepohybuje se
RUDOLF
A leje to nezdravé
v takhle přetopené místnosti
Věra vstane a otevře okno
Budu hodně chodit do přírody

a budu se znovu věnovat hudbě
Můžeš dát do pořádku mé housle
oprášitje
Myslíš že to budu ještě umět
VĚRA
Tos přece nemohlzapomenout
Mistrjako ty
RUDOLF
Užto asi nepůjde
VĚRA
Nikdo nikdy nehrál tak výtečně na housle jako ty
js i opravdový virtuos
RUDOLF
Neznám už ani noty
VĚRA
I ve spánku je znáš
RUDOLF
Ve spánku
Co všechno dokážeme ve spánku
je t o knevíře
co všechno dokážeme ve spánku
Bez hudby je tu strašně pusto
nemyslíš
svlékne s i i vestu a sundá šle, s pohledem na Kléru
Nevidíme to rádi
když tu sedím takhle já vím
ale nemůžu to vydržet
Kde už jinde než doma
si má člověk udělat pohodlí
VĚRA
Celý den nejpřísnější disciplína
RUDOLF
S důstojnou maskou na tváři
pan soudní prezident
Nemáš tušení
jak jsou dnes Lidé nestydatí
jak mazaní
hluboce se nadechne
nebude to snadné
podívá se na strop
Pak dáme vymalovat
a přestavíme možná nábytek
komodu dáme třeba tam
a židle tam
Křídlo musí víc na světlo
a jin é záclony
tyhle jsou ještě po prarodičích
VĚRA
Ano byla to ještě poctivá práce
nic není zničeno
všechno co se vyrábí teď
než si člověk na to zvykne
je po tom
RUDOLF
Ano postavte si tu svou fabriku v téhle čtvrti
řekljsem
a řekljsem to pěkně nahlas a zřetelně
ale pak bude tvář tohoto města
je ž je naším rodným městem úplně zničená
107
navždycky
jen kvůli okamžitému obchodnímu efektu
Pak nastala pauza
A já jsem pak řekl
co tato čtvrť znamená pro město
Co odjakživa znamenala pro mně
člověk musí.býtosobní chce-li přesvědčit
vylíčiljsem několik zážitků z dětství
to a ono z našeho dětství
jak jsme si s rodiči hrávali v parku
takoví šťastní rodiče a takové šťastné děti
řekl jsem .
A to všechno zničíte
budete-li hlasovat pro továrnu
celé město přivedete vniveč
Uvědomte si co činíte
A oni pak hlasovali proti továrně
VĚRA
To je krásné Rudolfe
taková shoda
taková solidarita
vstane a p o líb í ho na četo
Oni dobře vědí co v tobě mají
jd e ven s botami
RUDOLF
Kláře
Myslící člověk má povinnost
zasáhnout tu a tam do běhu světa
i kdyby šlo jen o to
zabránit stavbě továrny na plyny tam
kde nemá co dělat
VĚRA
vejdeš fotografiíHimmiera
yidíš dala jsemiJšskémiiJvůdci SS.novú-rámeček
to jé můj dáreldujjisšoúnwlm
k Himmlerovým narozeninám
těžké stříbro
tady máš
Rudolf bere fotografii
Kdyby ten klenotník věděl

jaký obrázek přijde do toho rámečku
Líbí se ti
RUDOLF
Krásný překrásný
VĚRA
Dlouho jsem ho sháněla
tenhle rámeček
vezme obraz a jd e s ním zase ven
RUDOLF
Kláře
Jste velmi pozorné
S přibývajícími léty
roste i pozornost
Vejde Věra a posadí se
Ostatně potkal jsem doktora Fromma

Kláře
ptal se na tebe
Řekljsem mu že je ti dobře
ža'dné komplikace
ale on přesto doporučoval
abys šla do ústavu
ale já ho ujistit
žejsme pevně rozhodnuti
nedat tě do ústavu za žádných okolností
třebaže by to bylo pravděpodobně
tak jsem to řekL
pro tebe ze zdravotního hlediska výhodnější
my tu pro tebe v lékařském ohledu nemůžeme udělat vůbec nic
Tak řekljsem
protože dnes je sedmého října
ale o tom jsem se samozřejmě nezmínil
jenom v duchu jsem na to pomyslil
kdyby Američani nebyli bombardovali školu
Dva dny před koncem války
nevinní lidé
to ubohé bezmocné dítě řekljsem
použil jsem slova teroristický nálet
ale on na to nereagoval
dvaadevadesát mrtvých dětí řekljsem a on na to
Co dvaadevadesát
na to jsem úplně zapomněl
Ovšem řekljsem
na takové strašné číslo člověk snadno zapomene
Kdyby má sestra Klára
nejinteligentnější z nás řekljsem
kdyby j í byl nespadl stropní trám na záda
Ach ano ř e k t ^ t O L F romm stropní trám
Teroristický nálet dva dny před koncem války řekl jsem
A jestli nás nechce navštívit
nějako lékař řekljsem
jako lékař nemá v našem domě co na práci
prostě na kus řeči řekljsem
mé sestry Věra a. Klára by jistě měly radost .
muž s tak mimořádnými schopnostmi
znalostmi s takovým vzděláním
a s tak mimořádným šarmem řekl jsem
Ale on se rozloučil
zřejm é ho r d z iíliL o - ^
Lékaři jsou divná rasa

Nikdy jsem si s nimi nerozuměl
Když se jich člověk na něco zeptá
odpovídají vyhýbavě
nejen když se jich člověk ptá na něco z jejich oboru
přímo neodpovídají nikdy
na všechno mají vyhýbavou odpověď
neumějí se člověku podívat do očí
Lékaři mají špatné svědomí
už celá staletí říkal otec a měl pravdu
Věřit lékaři to je konec
říkal otec
začít si s Lékařem
to je totéž jako začít si se smrtí
Svěřit se Lékařům
to je totéž jako zasvětit se smrti
Když potkáme Lékaře
uděLáme nejlíp když se mu velkým obloukem vyhneme
ušetříme si tak strašné a zpravidla celoživotní utrpení
a většinou také ujdeme smrti
Lékaři jsou dodavatelé smrti říkával otec
Jo kdybychom je potřebovali jen na to
aby nám takříkajíc na nás příkaz
vyřízli slépé střevo nebo amputovali nohu
protože jinak bychom na každý pád zhebli
ale jinak
stýkat se s lékaři je krajně nebezpečné
to už je lepší
pozvat prvního houslistu z filharmonie říkal otec
to nemůže v žádném případě škodit
když ho pozveme je n jednou nebo dvakrát v roce
A víte co řekl doktor Fromm
než zmizel
když jsem se s ním celou tu dobu bavil naprosto slušným způsobem
Nebyj^vy jste zástupcem velitele tábora^
110
a 5[oVO zástupcem nenápadně zdůraznil
a nežjsem si uvědomil
CO to má všechno znamenat
byl pryč
jjf l cp už zase-zaopan
hrabaty minulosti
. cosi se dalo ďo poíiybu
a není těžké uhodnout kteří lidé se o to přičiňují
dobře že jsm e se všemi těmi Lidmi přerušili styky
nikoho taky nepotřebujeme
VĚRA
Tobě se nemůže nic stát Rudolfe
T ^ iE L e tvěsicTepě to už něco znamená
ve společnosti krgs
RUDOLF
5 pohledem na Kláru
Umím si představit co se děje v tvé sestře Kláře
ale nechrne toho
Skutečnost' zůstává že jsme vykonali pro vlast všechno
všechno co bylo v lidských silách
že jsme se celý život lopotili
pro lidi této země
Odměnou byl rozklad a zhouba
ale to se změní
vstane ajd e k oknu, Věra k němu
Lidi se houfují
podle našeho gusta
já se v lidech přece nemýlím
většinou jsou to dobří Němci
s tím co se děje teď
nechtějí mít nic společného
Dobrý Němec pohrdá tím co se děje v této zemi
zchátralost prolhanost všeobecné ohlupování
všude zapouštíkořeny židárna
je to už zase v každéškvíře,
VĚRA
Musíš se šetřit dávat na sebe pozor Rudolfe
RUDOLF
V každém z nás je zločinec
musíme hojen vyburcovat
vždycky tak bylo
vždycky tomu tak bude
z kapsy saka vytáhne kapesník a otírá si čelo, s kapesníkem v ruce ukazuje ven
Tady na tomto místě
obrovská zeď
a za ní vyrábějí jed
plyny na hubení hmyzu
VĚRA
Dnešek je tvůj velký den
dnes js i zabránUvelkému neštěstí
R U D O LF
To je nepředstavitelné
Přímo do téhle nádherné přírody
Průmysl rozhoduje o všem
Průmysla ne demokracie
Demokracie je ten největší nesmysl
jaký kdyexistoval
Demokracie je báječný obchod pro ty
kdo demokracii ovládají
Kláře
Věčně mlčenlivá
Věra se posadí
A nemilosrdná
Shlíží na nás ze své pozorovatelny a čeká
až jednoho dne udeří
zuřivě vyskoa
Kde se ve vás bere ta nenávist
Co vám dává právo
VĚRA
ho konejší
Posaď se Rudolfe posaď se
Rudolf se posadí
Vžd yťjetojen hra

nemyslíme to vážně
nemůže to být nic vážného
j g j ^ .opravdu jen omkorn edi e
někdy na to zapomínáme
a proč" bychom n e m ě li’
vlíráttuhle komedji právě dnes.
Já Kláru obdivuji
ona v n í hraje ten nej obtížnější part_
Myjenom házíme narážky
Jo ona udržuje komedii v chodu
H L o j C[ tím že mlčí
postaví se za Rudolfa a dotýká se jeh o šíje
112:
RUDOLF
Už mě ten úřad vyčerpává
příliš mě vyčerpává
Říkali jsme si že stárneme
a teď už staří jsm e
Věra ho začne masírovat na šiji a pak po celých zádech směrem dolů
Jednoje jisté
spolehnout se nemůžeme na nikoho
všichni jsou špióni
Podlehnout nedůvěře
říkával otec
každý sám pro sebe
K čemu to všechno
Někdy si říkám že by bylo Lepší
kdybych bylzařvaljako náš bratranec na Sibiři
a všechno to neprožil
je to všechno tak strašně namáhavé
a táhne se to celou věčnost
a my to musíme žít a přitom o to vůbec nestojíme
těch pár hodin které spočítáme na prstech jedné ruky
Kde jsme vzali tolik energie
Kdybych to byl zkusil raději s hudbou
nebo s matematikou
Ale to bych nesměl být synem z právnické rodiny
bolesti se schoulí do sebe
VĚRA
Tadyje to
RUDOLF
Ano tam
Od tří odpoLedne mě všechno bolí
ale tohle mi dělá dobře
Věra mu rozepne košili a masíruje ho dál
Kdyby ses byla vdala vzala si nějakého muže

nejspíš advokáta koho jiného
S majetkem
ze zazobané rodiny
nastěhovala by ses do moderního domu měla děti
A teď bys byla stejně sama
ve stáří jsou všichni sami
nejdřív si pořídí děti aby nebyli sami
a pakjsou stejně úplně sami
vidím jak kolem mě všichni stárnou a jsou sami
113
jediné co člověku zůstane je samota
a stáří
V ĚR A
Jšo M j^gn isi vlas tn ěm ěla vzít
Nenapadámě. ani jediný
Nanejvýš ty
R U D O LF
Kdybych já nebyl
kdyby okolností byly j i né
Muselas chodit za mnou do sklepa
a nosit mi jíd lo - _
A Klára k tomu
Jsi statečné děvče Věro
úplně jin á než tvá matka
všechnojsi zvládla
ona se vzdala
malá větrná smršť a byla pryč
Věra mu chce úplně svléd k o šili ale Rudolf si proto musf rozepnout kalhoty
Jsi nejstatečnější z nás všech

nejspolehlivější
Nejdřív mě chtěli postavit před soud
ale nenašli mě
protože tys mě ukryla
a pak se na všechno zapomněLo
deset let
a pak to šlo všechno už docela rychle
Věra mu zcela svleče košili a p o lo ží mu j i přes ramena
Úřad mě úplně pohLtiLjak se říká

člověk dostane vlastnosti svého úřadu
rozplyne se v něm
Nemělisem jinou volbu
co jsem_u dě[a l J< t omu jse m^by l don upe n
a n eu děla Ljsem nj c,
za co bych se musel stydět naopak
V ĚR A
Lámeš si hlavu úplně zbytečně
ti kdo se hrabou v minulosti
to jsou všechno úplně nekompetentní lidé
Kdo je d ná poctivě a s čistým svědomím
nakonec vždycky zvítězí řfkávaíotec
114
RUDOLF
já nemám špatné svědomí
VĚRA
Samozřejmě že nemáš
Jednoho dne budeš mluvit úplně veřejně o tom
o čem teď musíš mlčet
Bude to dřív než se naděješ
RUDOLF
Jestli to bude možné
pojedeme k moři
do Egypta samozřejmě
ano to jsem vždycky postrádal
takovou klasickou cestu za poznáním
k pyramidám do Persepole
všichni jsme oběťmi války
Život Věro
který se zcela rozplynul v trestním právu
MěLas vidět tu nestvůru.
při rekonstrukci,
se v něm nehnul jediný cit
cynický
ke své oběti zcela Lhostejný
za bít č lo v ě k a ] ^
to^naši^^časů-nehyl^
takové živly prostě neexistovaly
vůbec se nevyskytovaly
každé soudní jedná ní otevírá pohLed do lidské stoky
už je mi z toho nanic
V ĚR A
Už jenom pár měsíců
a máš to za sebou
RUDOLF
Mám z toho v podstatě radost
Když si představím že ještě patnáct let poté
co jsem odešel do výslužby
budou lidi sedět ve vězení
aby si od kroutili trest
k němuž jsem je odsoudil
ještě po patnáctí letech
toho se už vůbec nedočkám
Jak může být někdo soudcem
říkával otec
taky se ptávám sám sebe pročjsem soudcem
je to prokletý úřad
V ĚR A
Jsi unavený Rudolfe
Vykoupáš se
a všechno bude zase jin é
Máme dnesvýbornéjídlo
Sekt je vychlazený
Všechno jsem připravila tak
jak sis to vždycky přál
všechnoje hotovéjakjsi zvyklý
všechno vykartáčované a vyžehlené
holínky vyLeštěné
já je leštila
ne Olga
RUDOLF
Zástupcem velitele takto řekl
zástupcem velitele tábora
tak mladý muž a už soudcem
V zásadě jsem proti Židům nic neměl
vždycky jsme mívali židovské přátele
VĚRA
Až budeš v penzi
nechám potáhnout křesla
nezdá se ti že už jsou strašně odřená
Dala je potáhnout ještě naše matka
S ničím jsme tu ani nehnuli
Všechnoje tak jak jsme to převzali od rodičů
Z piety ř íkávals
nic nebudeme měnit
A nové záclony
Všechno bychom tu měli trochu změnit
až odejdeš od soudu
peníze nehrají roli
desítky let jsme si nic nedopřáli
pořád jsme jenom šetřili
Všechno jen pro Kláru
pro sebe nic
klekne s i před Rudolfa a začne mu masírovat nohy
Nikomu jinému bych to nedělala
žádnému jinému muži jen tobě
Většina stojí při nás to víš
Leupoldová říkala že je jí muž byl v jednotce SS
a pak tni ukázala jejich obývák
jenom pojďte dál říkala
vidíte tady můj muž vždycky ožije
116
to je jeho chrám
šatné upomínky na dobu kdy byl důstojníkem
Železné kříže rukopisy vysoce postavených osobností naší doby
Ty jsi můj hrdina chlapče
nemáš se Čeho obávat
pohled na Kláru
Kdyby mohla mluvit
kdyby mohla vyjít ven a mluvit
kdyby nebyla odkázaná na nás
zradila by nás
kdyby to neznamenalo je jí smrt
a tak každý platí svou cenu
aby rovnováha našeho spiknutí
nebyla porušena
^juještě-JiÉ □ UjyifUU&nlJêujD oId ové
otevřela několik zásuvek v prádelníku
'Tukázala mi různé věci svého muže^
Rady. a č ástí.obfeXů
a lperky po Židech
ví prý už dávno že smýšlíme stejně
a le n esmím to prý ni ko muJ ík a t
co jsem u ní viděla
musela svému muži přísahat
ale mně ukázala všechno
má dokonce dgpjs^ od Vůdce
ale ten je v pancéřové .skříňce
Je jí muž působil na Předním Východě
Obchody nešly špatně
Je jí neteř spadla z koně
a dvacet let je ochrnutá jako Klára
dali ji prý do ústavu ve Schwarzwaldu
je j í tam prý dobře
jsou tam nejlepší lékaři
Ve vedlejší místností zvoní telefon
R U D O LF
Kdo to může být
Sedmého října nechci žádné telefonické rozhovory
V ĚR A
Počkej
jd e ven
RUDOLF
Kláře
Kdo to může být
Slyšíme mluvit Věru, ale nerozumíme j í
Nejspíš to bude Rosch
KLÁRA
Ten hnusák
R U D O LF
Zachránil mi život
KLÁRA
Zachránil život .
Kdyby ti ho byl raděj nezachránil
kéž by ti ho byl nezachránil
Celé naše neštěstí spočívá v tom
že ti zachránil život
Jaký život
Kdyby tě byl nevytáhl z ohně
zašly bychom i my
Takhle ses vrátil
a všechny nás uvrhl do neštěstí
R U D O LF
Jak to se mnou mluvíš
Toje nestydatost
KLÁRA
Meltě nechat shořet
RUDOLF
To je dík za všechno
co jsem pro tebe udělal
KLÁRA
Udělal
Všechno by bylo takjednoduché
kdyby ses byl nevrátil
Zděsila jsem se
když ses vynořil
Cítila jsem že je to mé neštěstí
Mé neštěstí a neštěstí nás všech
Proto toho člověka nenávidím
toho tvého přítele který smýšlí stejně jako ty
Jste mi odporní
nenávidím vás
vždycky jsem vás nenáviděla
Tvou bezohlednost
tvé pokrytectví
118
I
tvou sprostotu
RUD O LF
To si musím dát líbit
od mrzáka
který tráví čas tím
ze si cpe do hlavy to svinstvo z knih
bláznivé ideje kteréjsou proti přírodě
zvrácenou literaturu
kterou opovrhuji
K LÁ R A
Já opovrhuji tebou
tebou a vším co děláš
vším co jsi
vším cos udělal
a opovrhuji Věrou
RUDOLF
Měli jsme tě nechat samotnou
už bys tu dávno nebyla
chcípla bys
KLÁ R A
Ano to je tvůj pravý jazyk
jazyk soudce
jazyk soudního prezidenta
RUDOLF
£at££&4e-
lakaváj&kaJty.
bychom za našich časů prostě poslali do plyn
KLÁRA
Ty jistě takoví jako ty jistě
a co jsi ty.
Vejde Věra. Klára se tvánjako by četla dál
VĚRA
Byl to Rosch
je mu líto že nemůže přijít
vyvěsila jsem sluchátko
Je nachlazený
Chtěl volat lékaře
ale paksi to rozmyslel
v duchu je s námi říkal
R U D O LF
Zachránil mi život
bylo by po všem
vytáhl mě z ohně
v posledním okamžiku
VĚRA
Co je s tebou
co :ě tak rozčílilo
stalo se něco
pohiecí na Kláru
Coje s vámi
R U D O LF
Stalo se z ní zvíře
v té je jí pojízdné židli
sprosté hanebné zvíře
VĚRA
Rudolfe
R U D O LF
Co říká nedá se brát vážně
je Šílená
je perverzní a šílená
to máme za to
že jsme ji zachránili
že jsme š iji nechali tady
Věra masíruje Rudolfovi šiji
Kdybych se byl nevrátil

možná byste to nepřežily
VĚRA
Co tě to napadlo
R U D O LF
Desítky let jsem pracovaljen pro ni
a pro tebe
den co den
nic jsem si neodpustil
Kdybych neměl tebe
křičí na Kláru
Taková nestydatost
nestydatost
120
Co je s vám i
R U D O LF
Sleduje nás
a čeká na příležitost
aby nás zničila
všechno v ní se upírá jen k tomuto cíli
Kláře
ale to se Li nepodaří
Lidi jako ty dřepí česítky let v pojízdné židli
a pak náhle padnou a je po nich
takoví se nedožívají vysokého věku
To jsme si nezasloužili
Sám s Věrou bych byl Šťasten
Šťasten šťasten šťasten
ukáže na Kláru
Tady číhá náš nepřítel
a čeká
vyskočí
Abys věděla Kláro
přejuTi abvsjsKcípla
a nechala nás na pokoji
mučíš nás dvacet let
je ítiJ iia ja á s jT iu č íš
ale teď je konec
konec
konecje teď
vyčerpaně si sedne na židli
VĚRA
Ach n ech j i být
je to pořád jedno a totéž
nezměníte se
políbí Rudolfa na čelo
Jsi úplně studený
pojď vstaň
lázeň je připravena
všechno je zařízeno
můj drahý Rudolfe
Rudolf opět vstane, obejme a políbí j i
pak Kláře žalobně

Patříme k sobě
RuďoTfa já
nedopustíme abys nás rozdělila
TŘETÍ DĚJSTVÍ
Vedle
O dvě hodiny později
Stůl s jídlem , židle, křesla, pohovka, skříň s puškami a prádelník
Rudolfj e už poněkud opilý, oblečen v kompletní uniformě vrchního velitele úder

ného praporu SS s pistolí a opaskem a v černých holínkách z ovčí kůže, sed í u j í
delního stolu
Věra proti němu s účesem zčopů a v dlouhých brokátových šatech
Klára v pojízdné žid lijako předtím, mezi nimi
Všichni třije d í a p ijí sekt
VĚRA
A pak půjdeš s námi'
na symfonický koncert Rudolfe
Kláru vezmeme samozřejmě taky
Prospěje j í to když se dostane jednou ven
všem třem nalévá
Kdybychom si čas od času nedopřáli takový umělecký zážitek
život bez hudby si nelze vůbec představit
Kdo žije kulturně říkával otec
Člověk který dloubou dobu postrádá umělecký zážitek pustne
Musím se ještě jednou podívat
je stli je všude pořádně zamčeno
vstane a zkouší všechna okna a dveře
Člověk nikdy neví
Z ničeho nic tu stojí neznámý člověk
Špion
Rudolfovi
Vypadáš báječně
když máš na sobě uniformu
škoda že musím pokaždé čekat celý rok
než š iji zase oblékneš
nic ti tak nesluší jako uniforma
Co říkáš Kláro
Klára m lčí
A ty nádherné řády na prsou

Ty js i vskutku pravý Němec Rudolfe
Ty js i vzor
Strašné
že š iji musíš oblékat tajně tu uniformu
že je musíš nosit tajně ty řády
opět se posadí
Kdybych si tak s tebou jak teď vypadáš
mohla vyjít z domu ven do města
122
do Opery do čestné lóže
Ach Rudolfe dočkáme se tohoještě
Nevěřím že tojnúže trvat ještě dlouho
než se b.uďememoci zase veřejně znát k tomu co vlastně jsme
než se právo zase vrátí.
na tento svět
Sam říkášže žijeme ve světě
který je plný bezpráví
Říkáš to ty soudce a soudní prezident
vezme mu čepici a p o lo ž íji na stůl
Je to hanba
ale dobro a právo se nakonec prosadí
v tomhle ohledu zcela důvěřuji otci
zvedne sklenici
Pojď RudoLfe připijeme si na tvou penzi
Kláře
Připij si taky na naši budoucnost
Rudolfovi
Už se těším na ten okamžik
kdy zůstaneš poprvé doma
Všichni zvedají sklenice a p ijí a Věra hned zase naleje
Dodržet přísahu
to zasluhuje obdiv
nenechat se vyvést z míry
nesmíme se poddat musíme být svobodní že
Máš můj slib Rudolfe
že budu vždycky stát při tobě
ať nastane cokoli
už jsem to dokázala jak víš
vtěžkých a temných dobách
nic jsem si neusnadňovala
nikdo z nás si nic neusnadňoval
Mít ideál a zůstat mu věrný
vždycky ho ctít a zachovávat
to je krásné
Kláře
Tyhle jemné telecí medailón ky jsem vybrala pro tebe
a ty se jich ani nedotkneš
Podá j í mísu, ale Klára si nevezme, Věra tedy postaví mísu zpět, Rudolfovi
Tragické je že lidstvo jak říkával náš otec
kráčí vždycky v rozporu se svým lepším přesvědčením nesprávnou cestou
Lidstvo je pacient
který polyká všechno
co se mu podává
i smrtelný jed říkal otec
Deset nebo dvanáct let máš stejnou figuru Rudolfe
uniforma ti padne jako když sis j i oblékl poprvé
jako ulitá
jsem na tebe hrdá
Pan soudní prezident
a pan poslanec
Škoda že jsem nemohla být při tom
když js i přednášel svou řeč
proti továrně
Jsi dobrý řečník Rudolfe
Dokážeš přesvědčit
mluvíš tak naléhavě tak jasně tak přesvědčivě
Můj pane poslance zemského sněmu
vstane a upra vuje mu Železný kříž
Připnula jsem ho moc vysoko'
tak teď je na správném místě
spokojeně prohlíží Železný křiž a zase se posadí
Nedovedu si představit že bychom odtud museli odejít
kvůli té továrně
Koncerny vždycky prosadí svou
Poprvé js i jim to ukázal
Ty jedinec proti obrovskému koncernu
Jen abysi z toho vzali poučení
Ale politikové a průmyslníci
táhnou zajeden provaz
a všechno pomalu zplundrují
otravují vzduch a všechno ničí
Za chvíli už ani v horách nebude místo
kde by se dal dýchat Čerstvý vzduch
Nanejvýš ještě v Grónsku
RUDOLF
Nanejvýš v Grónsku
to máš pravdu
PrůmysL vždycky všechno ovládal
Osobně proti průmyslu nic nemám
VĚRA
Samozřejmě Rudolfe
ale v tomto případě
Když si představím
že by tady postavili továrnu
a my se museli stěhovat
a všeho se vzdát
všeho co je nám drahé
Nenene
pokud žijeme
nehneme se odtud
Tady je náš život
tady žili naši rodiče
tady jsme byli dětmi
tadyjsm ese něčím stali
Tady zůstaneme
RUDOLF
A budeme čekat na konec
VĚRA
Ale Rudolfe
proč mluvíš vždycky tak pochmurně
Nemáš důvod nemáš proč
Měl bys být nejšťastnějším člověkem na světě
Počkej
vstane a ořinese z v r á d Ě b M ^ l k l M m U . posadí se s a lbem vedle Rudolfa o-
pět ke stolu, udělá místo pro album. Kláře
Nebude tě to rušit viď
když budeme Listovatv albu
A vzpomínat
jednou za rok
Vzpomínka je to nej cennější
Je to krásné album
Dárek od matky
K vánocům v devětatřicátém
Rudolfovi
Jak ses hlásil dobrovolně
To byla doba
listuje
Vánoce v devětatřicátém
Kláře
Tadys měla na sobě ty šaty ze Švýcarska Kláro
ohromně ti slušely
otec ti je přivezl ze své cesty do Curychu
Slíbil nám
že pojede do Švýcarska s námi
k Zužskémujezeru
Nikdy už k tomu nedošlo
obraci list
Seebruck vzpomínáš si Rudolfe
byli jsme tam na malinách
právě jsme se vrátili z lesa
Rudolfovi
Byl jsi vždycky strašně ctižádostivý
vždycky js i nasbíral dva krát tolik co já
A Klára vždycky všechno snědla
Tuhle fotografii dělal strýček Rudolf
Tady vidíš tu horskou stěnu
Otec ji slezl
125
Kdyby byl neměl ty své hory
Hory to bylo jeho
Matka milovala Jadran
Atak nikdy neměli společnou dovolenou
protože on chtěl vždycky do hor
a ona k moři
obřad list
Strýček Rudolf jak šel na frontu
do Polska
strašné
Kláře
Pa matuješ jak vystavili mrtvolu strýčka Rudolfa
strašně jsme se bály- . .. .
měly jsme strach
do té doby jsme nevid"ěly mrtvého člověka
Necelého půl roku potom co narukoval
Rudolfovi
Nápadně se podobáš strýčkovi Rudolfovi
Ústa nos
to máš po matce
Poláci byli bezohlední
ze zálohy
Tenkrát posílali mrtvé důstojníky ještě domů
Dva dny jsem proplakala
o břad list
Svatodušní svátky ve Vídni
Ach to byly krásné časy
jediná cesta kterou jsme podnikli s rodiči
jediná větší cesta
Kláře
Směli jsme jezdit na ruském kole
Ty ses bála
a pak jsme Šli s našimi do hotelu Sacher
a dali jsme si tam Sachrův dort
nechutnal ti
obřad list
Tady js i poprvé v uniformě
byli jsme na tebe hrdí
všude jsem vyprávěla že nosíš uniformu
Tys hned potom odjel do Ruska
na dva měsíce v tajném poslání na ruskou frontu
neměli jsme tenkrát tušení kde js i
dva měsíce jsme o tobě neměli žádné zprávy
A tys mezitím plnil úkol
obřad list
Tábor
ty stromy tam byly překrásné překrásné
A tam vzadu js i bydlel že ano
Rozkošná krajina
A tady jak plaveš ve Visle
Kláře
To Rudolf ještě neměl břicho
ani stopy po břiše
A tady jako námořník
to bylo v Sopotech
Tam js i byl na dovolené
a tam jsi potkal Himmlera
obrací list
A tohle je ten obrázek
na kterém tě Rosch vyfotografoval ^Hjmmlerem
Ach ano
nic ho nenutilo vzít si život
měl možnost uklidit se do bezpečí
Zkratové jednání
RUDOLF
Ano to byla ta jeho důslednost
byl to v podstatě jemnocitný člověk
Příroda si dělá prostě co chce
říkal otec
natáhne nohy pod stolem
Jeto krásné
trávit tento den s vámi
v naprostém tichu
když sem zvenku neproniká jediný zvuk
Být s vámi
v myšlenkách vzpomínat
Věra vstane a jd e k prádelníku, stiskne tlačítko rekordéru, který tam stoji.

Beethovenova Pátá symfonie
zavíraje oči
Ne tak hlasitě tišeji dítě
Věra ztlumí hudbu
Nikdo nemůže určovat běh svého života

Člověk přijde na svět a zemře
coje mezitím
to nemůže ovlivnit
Věra jd e zpátky ke stolu a posadí se, všem nalévá
Na sebevraždu nemá nikdo právo

sebevražda je zločin
Kdo hledá řešení v sebevraždě
dopouští se nutně zločinu
Věra p oloží Kláře na talíř telecí medailon
ênjČLově_kje schopen spáchat sebevraždu

zvíře sebevraždu nezná
Na”druhé straně
není přece nej menší důvod brati sí život
Milý Hbllere řekl
slyším o vás jen to nej lepší
děláte svou práci k naprosté spokojenosti
Pak jsme spolu poobědvali
Můžete si svůj rodinný dům ponechat řekl
továrna na jedovaté plyny se nebude stavět tam kde je plánovaná
vydaljsem příkaz
aby j i postavili
stoosmdesát kilometrů od vašeho rodičovského domu
Pak najednou prudce vstal
a rozloučil se
Než jsem si stačil uvědomit co se stalo
byl říšský vedoucí SS pryč
Přešla mě chuť
a už jsem si ani nesedl ke stolu
Nic mě nedeprimujetak
jako když sedím sám u stolu prostřeného pro dva
Šeljsem ven a prošel se táborem
Ten večer byl nápadně čisty vzduch
žádné zvuky nic
Jako by mé plíce už celé měsíce nedýchaly Čistý vzduch
Prošel jsem táborem a pak jsem celý tábor obešel
a přemýšleljsem o svém životě
Dospětjsem k meznímu bodu k meznímu bodu
A přitom se ten mezní bod ani neohlásil
dveře se náhle rozletěly
a v nich stál on samozřejmě s doprovodem
a řekl že chce se mnou poobědvat
říšský vedoucí SS
Jel právě z Vůdcova hlavního stanu
Rosch tam nebyl
byl jsem službu konající velitel chápeš Věro
a on vyhledalvtáboře jenom mě
Zanechalo to dojem to mi věř
obrovský dojem
Věra vstane, jd e k prádelníku a je ště víc zeslabí hudbu

U nás vládla fantastická kázeň
byli jsme vzorný podnik
byli jsme neustále připraveni na inspekci
Věra úplně stáhne hudbu, vezme z prádelníku dvě láhve a opět se posadí
Plnili jsme úkol

pro blaho německého národa
plníte úkol
pro blaho německého národa řekl
přitom ze mně nespustilzrak
Nebylo možné mu uniknout
neměl jsem jinou volbu
Věra otevře láhev a nalévá
Dějiny nelze falšovat

je možné je na dlouhou dobu pošpinit
leccos lze potlačit zkreslit
ale jednoho dne se vyjasni
a dějiny stojí před námi takové jaké jsou
až tu už ti špinitelé a zastírací a falšovatelé
nebudou
Trvá to vždycky celá desítiletí
napřímí se a drží sklenici
Věra mu nalévá
Ďábel se musí vymýtat zase jenom ďáblem

vypije sklenici a opět j i napřáhne k Věře, která mu nalije
Stydět se kdo nikdy nepocítil stud
náhle vstane a zvedne sklenici
Věra vstane rovněž
s pohledem na obraz Himmlera na komodě

Zvedám svou číši
na počest tohoto muže
na počest této ideje
Kláře
A ty
Ty samozřejmě nemůžeš vstát
taky by to tento okamžik jenom znesvětilo
Příroda dobře věděla
koho má nechatsedět
keře
Pojď Věro připijeme na myšlenku
na počest myšlenky
na po čest této jedí né ideje
vypije sklenici
Věra pije
se zvednutou sklenicí
Neznám pocit studu
ani v nejmenším
opět si sedne
Má milá Věro
Věra si sedne
Má milá dobrá Věro

má jedině milovaná sestro
musíme držet pospolu
musíme být svorní svorní
Zahřej něco
co tu sedíš
Hřej něco
nějakou hezkou hudbu
Věra vstane a vyjde ven
Kdybych neměl Věru

Kláře
Chápeš to ne
ty chápeš všechno
nejsi tak špatná jak se tváříš
nejsi tak špatná abys neviděla
jak dohraje má sestra Věra
2 vedlejší místnosti slyšíme, ja k Věra hraje fantazii na Beethovena
Má drahá sestra Věra

vždycky všechno chápala
ona je znáš nejlepší
jen je jí zásluhou žijeme
bez ní bychom tu my dva už nebyli
byli bychom fuč fuč
Všechno je řízení osudu
A ty taky nejsi nejhoršf
z a w ůi osud můžeš-děkovat Američanům
js i prostě naše oběť letecké bomby
Tčtérá nám neustále připomíná
co nám udělali Američani
Miliony mrtvých Němců miliony
Mnichov Drážďany Kolín nad Rýnem
všechno popela prach
Za to všechno můžeš děkovat Američanům
podívá se do vedlejší místností
Američani zničili naši kulturu
nezničili jen naše města
zničili celou naši kulturu
ale tomu ty nerozumíš
tvá hlava to prostě nepochopí
do tvé Levičácké tvrdé palice to prostě nepronikne
ALe ty máš sa mozřejmě svobodu bláznu
jínak bychom tě byli už dá,vno zlikvidovali
Svoboda bláznu ^
pořád znovu se vyskytují lidé
kteří mají svobodu jež je privilegiem bláznů
mohou dělat co se jim zachce
nikdo je nikdy nebere vážně
kdybychom je brali vážně
museli bychom je pobít
Ale mytě nezabijeme
js i prostě jednou tady
a koneckonců naše sestra
rodná a pokrevní sestra
z téhož otce a z téže matky jako já a jako Věra
To hodné dítě
Můžeš děkovat bohu za to že je tady
Až tu jednou nebude
ale ona je z nás nejsilnější
ta která se nikdy nevzdá
jak často bych se já byl už vzdal
Věra tomu zabránila má drahá Věra má nejm ilejší Věra
My dva bychom to nikdy nedokázali
máme hodnou sestru
ve zlých dobách při nás vždycky stála naše hodná sestra
na to bys neměla nikdy zapomínat
nato bys měla myslet vstávajíc lehajíc
pravou rukou ukazuje do vedlejší místnosti
že za všechno vděčíme j í
za to že vůbec ještě žijeme
Věra přestala hrát a vejde
Krásnější hrála
hned je všechno úplně jin é
s hudbou je hned všechno snesitelnější
Když s e jí sami věnujeme
Kulturní národ si může dělat hudbu sám
pojď sem Věro posaď se
otevře láhev a nalévá Věře
ŘffcaLjsem Kláře
žes nás zachránila
tys nás zachránila
tvá statečnost
to že ses vždycky osvědčila
i ve zlých dobách
když jsem ještě bydlel ve sklepě
má statečná holčičko Věro
PÚ's
Na to nesmíme zapomenout
vstane ajd e ke skříňce s puškami a otevře j i a otočí se k setrám
Věra která nám umožnila že jsme
vyjme karabinu -
Vždycky jsem byt voják
vojákem vždycky zůstanu _
v zájmu naší věci
ať se děje co se děje
za min karabinu na stropní lustr
Mohl bych jej sestřelit
mohl bych jej odprásknout rozstřílet
mám ho sestřelit
řekni Věro mám ho sundat
VĚRA
Ale Rudolfe
R UD O L F
Samozřejmě že ne
bylo by to šílenství'
sestřelit lustr
zase mfřf na stropní lustr
Ale střílet ještě umím
nezapomněljsem to
když vystřelím spadne
rovnou na stůl
rovnou na stůl
stačí stisknout kohoutek
VĚRA
Nezapomnělsto
RUDOLF
Voják nikdy nezapomene střílet
střílet nikdy
střílet nezapomínáme
nechá karabinu klesnout
Stačí vzít j i pořádně do ruky
a hned jsem zase voják
132
VĚRA
Ano jsi voják
R UD O L F
Voják ve vojákovi nikdy neumře
jd e ke skříni s puškami a postaví tam karabinu
Tys j i pro mne schovávala
zachrání tas ji
Za to vděčím tobě Věro
Všichni svě zbraně odevzdali zahodili
Tys mi mou karabinu zachránila
Měl bych chuť vystřelit oknem
otoa se po sestrách
ale nesmím
je ště ne
ještě ne dítě
jd e zpá tky ke stolu a posadí se
Věděl bych o několika takových
které bych s gustem odpráskl
VĚRA
mu p oloží na talíř telecí medailon
Musíš něco sníst
jenom piješ a nejíš
strašně moc piješ a nic nejíš
RUDOLF
Odvykl jsem
už nejsem zvyklý pít
Když piju jenom jednou v roce
pokaždéjen sedmého října
v den HimmLerových narozenin
není divu že se pak opiju
ale taky je to jedno úplně jedno úplně jedno
Kláře
No Kláro co ty na to
co říkáš svému bratrovi
ještě pořád jsem co jsem býval
všeho schopný
pořád ještějsem ten starý Rudolf
vezme sklenici a pije
Metternich že ano Věro Metternich
toho jsme pili v lágru
na to jsem vždycky kladl důraz
aby bylo pořád dost Metternicha
jinak bychom to byli nevydrželi
můj milý Hollere řekl
na vás se mohu spolehnout
na vás a na Rosche
a to na ras zdůraznil
a ne to na Rosche
zbabělec
Rosch byl ve skutečnosti zbabělec
já jsem nikdy nebyl zbabělec já ne
VĚRA
Ty ne Rudolfe
R UD O L F
Měl moc fantazie
Lásku k pořádku po otci -
nedostatek citu po matce
VĚRA
Ale tys zdědil své citové založení
po matce Rudolfe
RUDOLF
Rosche jsem prokoukl
najednou si sem už netroufá
telefonuje volá že onemocněl
krk dám na to že není nemocný
Rosch lhal celý život
a to mu nakonectaky zlomilo vaz
nikdy jsem Roschovi nedůvěřoval
nevěřiLjsem mu ani jediný okamžik
Ale 2 radit nás nemůže
sám by se tím zničil
Nejspíš sedí doma
a nahřívá si kolena u kamen
Měkkota Rosch
Ale když přijde na věc jsou právě takoví nejbezohlednější
ani to s mm rtehnulo,
že poslat tisíce a statisíce do plynu
ani to s ním nehnulo
/ íjs e m se musel přemáhat
Věrojná drahá
přece jen se té penze tro chu bojím
přece jen se malinko bojím
bojím se že začnu moc přemýšlet
Soud mi to nedovoloval
celá ta léta mi soud nedovoloval přemýšlet
a najednou nic žádné rozptýlení
VĚRA
Penze ti prospěje
134
budeš chodit na procházky
a budeš dělat to co tě bude těšit
od toho tu penze přece je
pro tebe to nebude žádná nečinnost
tys byt vždycky činorodý člověk
ty se nudit nebudeš
Budeme se opět věnovat hudbě
ty budeš hrát na housle já na klavír
Beethovena Mozarta Chopina
A budeme chodit do Opery
konečně budeš mít na to čas
život bude krásnější než kdykoli předtím
RUDOLF
Ale co když právě proto nebudu mít klid
VĚRA
Všechno upadne v zapomenutí Rudolfe
vždycky se na všechno zapomnělo
popleskává ho po ruce
Musíme se jen umět těšit ze stáří
RUDOLF
Snad
VĚRA
si sedne tak, aby mohla dobře listovat v albu a obrací listy
Vidíš šťastný Rudolf
je na sebe hrdý
Rudolf jako vzor
Kdepak tohle bylo
RUDOLF
V Krakově
před Sukiennicemi před tržnicí
VĚRA
Tam vzadu to jsou Poláci
R UD OL F
Ano Poláci
očumovali a smáli se
smáli se když jsme fotografovali
byl to moc krásný den
VĚRA
obrací
Tohle vypadá jako po flámu
R UD O L F
Oslavovali jsme pád Paříže
VĚRA
.F ta mvž dyckycbtěL vzít matku
Byls vůbec někdy v Paříži
R UD O L F
Neměl jsem to štěstí
VĚRA
Nevím vlastně
co lidi na té Paříži mají -
o b řad
RUDOLF
Tady jsem si dal ušít novou uniformu
u krejčího v Litzmannstadtu v Lodži
VĚRA
Velitel úderného oddílu Hdller
R UD O L F
Krátce potom
jsem byl už vrchm velitel úderného praporu
VĚRA
A v Lodži
to užte udělali soudcem
RUDOLF
Ano přirozené
byl jsem tam ve funkci soudce
Spousta práce
Byl jsem nejmladší soudce na celé východní frontě
VĚRA
obřad
^Strašné,
tyhle tváře
úplně zpustošené
RUDOLF
Je to momentka Židů
dodali nám je z Maďarska
VĚRA
A ty pak poslali do pracovních táboru
RUDOLF
Zčásti zčásti
samozřejmě jenom ty kdo byli schopni pracovat
ostatní ne
Se Židy z Maďarska byly patálie
nemohli jsme je prostě potřebovat
VĚRA
obrací
Bruggy že ano
RUDOLF
To jsme si udělali výlet do Arden
a podívali jsme se do Brugg
a do Bruselu
vidíš tady jsme bydleli
tady co je ta šipka
To byl panečku hotel
paráda
uvolnili pro nás celé první patro
ve dne v noci teklo šampaňské
pravé šampaňské
Belgičani byli náramně slušní lidé
VĚRA
To bylo tenkrát když jsi byl v kurzu pro soudce
RUDOLF
Ano
VĚRA
obrací
A tady jsem já
celá v bílém
to muselo býtv neděli
v neděli jsme chodily celé v bílém
Kdepak byla Klára
Kláře
Už vím by las v internátě
naše vzdělaná holčička
melas tenkrát nádherné vlasy
tadyjsem se učila anglicky
měli jsme domácího učitele z Holandska
milý člověk
Jakpak asi skončil
R UD O L F
obřad
Tady to jsou sami Ukrajinci
s těma jsme udělali krátký proces
samizrádci nic než zrádci
VĚRA
Však taky nahánějí zrovna hrůzu
RUDOLF
ukazuje
Tohleje poprava
Tady těch pár jsem zastřelil vlastnoručně
Protože tam nikdo jin ý nebyl
bylo to poprvé
že jsem vlastní rukou zastřelil člověka
obřad
Tohle jsme byli vjedné staré vile
na předměstí' Leningradu
podnikli jsme tam exkurzi ve dva a čtyřicátém
Sám jsem to fotografoval
bylo vidět až do středu města
VĚRA
Kdo je ta u okna
RUDOLF
Průvodkyně
ze Štýrska - z Hradce
pak jí zastřelili
nadržovala Židům
VĚRA
o b řad
Tadyje nějaká veselá parta
RUDOLF
Byli jsme lyžovat v Zakopaném
celý týden
jed li jsme ruský kaviár
ale tady jsem byl nachlazený
Věra obřad
Vůdce
sám jsem ho fotografoval
jak projížděl kolem
bleskem
proto je to tak rozmazané
jediná fotografie Vůdce kterou jsem sám udělal
Byl na inspekci v Katovicích
ten vedle něj je Himmler
je k nepoznání ale je to on
Hornoslezané byli potměšilí
nespolehliví zákeřní
Věra obraci
Tady to už byla nebezpečná atmosféra

nikomu se nedalo důvěřovat
ani vlastním lidem
VĚRA
obrací
Berlín Kurfúrstendamm
RUDOLF
Ano s Roschem
krátce předtím než byl raněn
Kdyby tenkrát nebylo mne
byl by to nepřežil
byl by vykrvácel
VĚRA
A on zachránit život tobě
R UD OL F
ByLi jsme báječně sehraní
vypije sklenici
Věra mu naléva'
Ale ani Roschovi se nedaLo věřit
Věra obraci
To byly bunkry
Ukrajinci je postavili před Radomí
Věra obrací
Holandský cirkus
navštívili jsme hov Lutychu
pěkný obrázek co
VĚRA
vstane a jd e s otevřeným a lbem ke Kláře a ukazuje j í fotografii
Vidíš
ty sedíš tady vzadu
vedle Rudolfa jak se směje
K LÁRA
Ano
VĚRA
jd e zpátky a opět s i sedne a obrací list
Kolik ti to vlastně bylo
vypadáš tu hrozne špatně
R UD O L F
To bylo vŽitomiru
měl jsem katar průdušek
VĚRA
5e P °d ívá Rudolfovi do tváře a pak zase do alba
Tady máš úplně jin ý výraz
jako bys to nebyl vůbec ty
jako by to byl někdo úplně jin ý
R UD O L F
Nevzpomínám si
kdo to vlastně fotografoval
možná Rosch
ale ten ten krát vůbec nebyl vŽitomiru
v té době b ylv Gdaňsku
Kdo to jenom fotil
možná Dejaco
VĚRA
Ten co otrávil svých sedm dětí
i
RUDOLF
Se všemi se odebral na onen svět
(
(
VĚRA t
obrací
Jediný obrázek otce v uniformě
Fotografoval se strašně nerad
A matka
v dirndlu tenkrát v Ty rolích
Měla na otce vztek
\
140
1
R U D OL F
Někdy si říkám
jestli si nevzala život
v ten nejvhodnější okamžik
nemusela zažít všechno to
co jsme pak museli zažít my
pije
Klára úplně nahá
náš naháček Klára u potoka
VĚRA
Otec v pozadí vidíš
chytal ryby jak se je n jmenovaly
R UD OL F
Vranky
jako kluci jsme je chytali rukama
VĚRA
Jak je to dítě stydlivé
Kláře
Nechceš se na tu fotku podívat
Jsi tu opravdový naháček
tak přirozená js i už potom nikdy nebyla
obrací
Na statku hraběte Uiberackera
bylí jsm e tam jako děti
Otec si tam odpočinuLjako nikde jinde
Ubohá hraběnka
zastřelila se
když přišli Američani
pamatuješ
jak tě obvinila
žes jejíh o synovce shodil do rybníka
Ty Rudolfe panebože
Ty a shodit do rybníka hraběnčina synovce
R UD O L F
Skočil tam sám
a pak řekl
že jsem ho tam strčil
V ĚR A
Pak jsme už na statek nesměli
a tu šlechtu jsme už nikdy neviděli
RUDOLF
On ten hrabě
141
i
/
strašně nenáviděl nacisty
a ona udala svého bratra
že poslouchá cizí rozhlas
ale nic se mu nestalo
pár měsíců v Mauthausenu jinak nic
VĚRA -
obřad
Kdopak je tohle
R UD O L F
Tohle je elitní jádro naší jednotky
nikdo z nich už nežije
pije
je li lesem poblíž Lodže
a najeli na minu
kterou tam položili Poláci
VĚRA
Tak krásní lidé
chápeš to Rudolfe
že někdo může tak krásné lidi zabít
ubozí rodiče
RUDOLF
Ve válce není místa pro city
ve válce city neexistují
VĚRA
obřad
To je náš spolkový prezident
vidíš
rozkošný mladík
v uniformě Hitlerovy mládeže
a ten za ním
R UD O L F
Nevím
divá se pozorněji
Opravdu nevím
VĚRA
No vidíš
kam to takoví rozkošní malí chlapci dotáhnou
když jsou řádní a pracovití
obraci
RUDOLF
To je Rösch
VĚRA
S Polkou
RUDOLF
Ano samozřejmě
jin é ženy tam nebyly
VĚRA
Má krásné černé vlasy
RUDOLF
Ja h le je z Varšavy,
hned potom šla do plynu
Věra obrací
To je Osvětim
Navštívili jsme tam Hosse
Meltám být i Himmler
ale pak nepřijel
Tam vzadu^byla.rampa
ânTvjíždělyvlaky
í t am tudy je hnali
VĚRA
Strašné
RUDOLF
Ve válce „musíš každý cit potlačit
a taky už žádný cit nemáš
VĚRA
Štěstí žes nebyl v Osvětimi
RUDOLF
Bylo to tak předurčeno
ukazuje na fotografii
Tam je nahnali
a tad yje zplynovali
nej dřív jen několik tisíc
VĚRA
K o h k jl^
RUDOLF
^DvaapùUjaitieRU^
to řekl Eichmann
VĚRA
Dvaapůl milionu
RUDOLF
Eichmann to říkalGÍucksovi
VĚRA
obrací
Jsem ráda žes nebyl v Osvětimi
nevím proč ale jsem ráda '
lam kde jste byli vy
to bylo přece jen něco docela jiného
Ale tohle je přece Ludvík strýček Ludvík
jak udělal tovaryšskou zkoušku
Ten si na tobě strašně zakládal
a ty v uniformě vedle něho
škoda ho
vždycky nám dával tak krásné maso
a ten báječný kmínový vuřt
ob ra ď
To je akademický koncert
a ty v první řadě
RUDOLF
A ty vedle mě
VĚ RA
■ -j^ .c u u s ia n lístky uu iv ^ o .e ze ano
Protože jeho sestra udělala zkoušku na akad
Beethoven W ía pamatuješ
a tady sedí Elli Neyová
obran
To jsou ale hezké snímky
nemyslíš
když ši j e člověk prohlíží jednou za rok
a nenechávaje ležet na světle
Schwarzbacb
Reichenhall
Pi ding
To jsme byli moc šťastní viď Rudolfe
ach pojď ke mně musím ti dát pusu
přitáhne s i Rudolfa a políbí ho na čelo
Vzpomínku nám nikdo nemůže vzít
jediné co člověk prostě nemůže ztratit
144,
to je vzpomínka
obrací
Otec to taky vždycky říkal
Rosental
Už nikdy jsem se tam potom nedostala
Mariánský sál kostel
tady stojíš ty s květinami
natrhals je pro mně
obrací
Ó tadyjsi byl raněn
ale já jsem byla na tebe hrdá
všichni mě obdivovali
protožes utrpěl zranění
chodila jsem městem s hrdě vztyčenou hlavou
a cítila jsem jak mě všichni obdivují
protožes byl raněn
naštěstí to nebylo nic tak hrozného
obřad
Berlín po prvním teroristickém náletu
Rudolfovi
Tos fotografoval ty
je tohle tady mrtvola
RUDOLF
Ano a za ní další vidíš
V ĚR A
Strašné
obrací
Tady vyzvedli rodiče Kláru z internátu
a poslali ji do Tyrol
Kláře
K faráři Langthalerovi
Proč pořád mlčíš jako zařezaná
místo toho aby ses radovala z fotografií
jenom když nám můžeš zkazit večer
obrací
Krkonoše
Tadyjsi napsal pod fotografii VAlsasku
Měl js i moc krásné písmo
i dnes máš ještě krásný rukopis
obrací
Verdun
Škoda že si to všechno můžeme prohlížet jen takhle v skrytu

a potají
to je přece hrůza Rudolfe
A přitom většina smýšlí stejně jako my
a většina lid í se schovává to je na tom to nejstrašnější
vždyťje to absurdní
většina smýšlí stejně jako my a musí to tajit
E když tvrdí opak
stejně jsou všichni nacionální socialisté
to přece vidíš kam se podíváš
ale nepřiznávají to
neznám nikohO“kdo by nesmýšlel stejně jako my
Kromě doktora a několika dalších
ale ti nic neznamenají
Nestraš něj ší j e Ru doLfe
že nesmíme světu ukázat kdo jsme
nesmíme se projevit
a měli bychom se projevit naprosto veřejně veřejně
R U D O LF
Jen počkej
však přijde čas kdy se budeme smět projevit
Všechno nasvědčuje tomu že se budeme smět projevit
a nejen to
V ĚR A
A přitom máme dnes spolkového prezidenta
který byl rtacionálním soda Lištou
R UD O L F
No vidíš
to je důkaz jak daleko jsme dnes už zase pokročili
žádné strachy
žádné strachy Věro
všechno se vyvíjí podle našich představ
a není to otázka zvlášť dlouhé doby
a máme konec konců spoustu jiných
vedoucích politiků
kteří byli nadonálními sodalisty
V ĚR A
zaklapne album
To je pravda
Kláře
Brzo budeme zase u mod
Pak takovým jako ty nedáme žádnou šanci
Všichni tihle pomatena se spikli jako ty
spikli se proti národu prohřešili se na něm
Opravdu mám na tebe vztek
sedíš tu a za celý večer nepromluvíš
ale to se ti nepodaří zkazit nám večer
Přitom se Rudolf tak ovládal
146:
Minulý rok tě donutil
aby sis oblékla koncentráčnický mundura dnes ne
A vloni jsem ti musela ostříhat vlasy
celou tu dobu s tebou ied n aXiakaskoncentrá čni cí
a letos
Kazíš nám zábavu
opět rozevře album a listu je
Freiburg
byli jsme tam ještě než město rozbombardovali
obrací
Wiirzburg
Všechna tahle krásná města nám rozbořili Američani
zavře album
Bože můj jak krásné bylo kdysi Německo
R udolf se d e lší dobu sn a žil vytáhnout z pouzdra p isto lí, teď se mu to konečně po
dařilo a máváj í Kláře před obličejem
zděšeně
Ale Rudolfe
RUDOLF
Mohl bych vás skolit kdybych chtěl
všechny bych mohl odprásknout
Pravda vyšel jsem ze cviku
ale mohl bych vás odprásknout všechny ja k jste tady
vstane
VĚRA
Prosím Rudolfe
Pil jsi vfc než sneseš
RUDOLF
Když budu mít chuť
všechny vás postřílím na jednu hromadu
Věra vyskočí
Sedět
poroučím ti sedět
V ěrasi opět sedne
Pamatujte si
kdybych chtěl všechny vás postřílím
V ĚR A
Zašel jsi příliš daleko Rudolfe
147
R UD OL F
O tom rozhoduju já
ja k daleko zajdeme
VĚRA
Co když tě někdo uslyší
podívá se k oknu
R UD O L F
Nikdo mě neuslyší
nikdo
a když se mi bude chtít
jd e ke Kláře a n asad íj í p isto li na š íji, po pauze
Ale nechce se mi
a pistole stejně není nabitá
dokazuje to m anipulací
v pistoli nejsou náboje
V ĚRA
Ubližuješ nám Rudolfe
prosím
RUDOLF
Vždycky záleží na tom
jestli něco uděláme nebo neuděláme
nemá to nic společného s charakterem
posadí se a p o lo ží p isto li na stůl
VĚRA
Jsi opilý Rudolfe
oběma s výčitkou
Protože jste nejedli mé dobroty
vůbec nic jste nejedli
Kláře
Tys nejedla
Rudolfovi
a ty taky ne
Rudolfovi o Ktáře
Jak nás nenávidí
vidíš jak nás nenávidí
R udolf vezme sk len ici a vypije j i
Prosím tě Rudolfe
RUDOLF
Nemáš mi co zakazovat
ani ty
143
l a n i nikdo jin ý
vezme p isto li a divoce j í mává
Dám vám ještě šanci
ještě vám dám šanci
šanci
sáhnes i na prsa a padne hlavou na desku stolu
VĚR A
vyskočila a volá pateticky
•?' '' Můj bože
■ vrhne se k němu a zko uší mu puls
Í-Má záchvat Kláro má záchvat
Srdce Kláro srdce
vstane a jd e k oknům a dvetím a opět nasadí Beethovenovu Pátou - tam, kde j i
předtím přerušila, a opět se vrátí
Co dělat
co mám dělat
stáhne Rudolfa ze žid le na podlahu a pokouší se ho odtud vytáhnout na po
hovku, podaří se j í to
Zdá se, že Rudolf nabyl vědomí, ale nemůže se vyjádřit, pouze sténá
« 1-
klekne s i k němu
Rudolfe
slyšíš mě Rudolfe
drahý Rudolfe
Můj nejdražší dobrý Rudolfe
začne mu svlékat uniform u 55
Strašné je to strašné
Kláře
Co tu sedíš a civíš na mě
to je strašné
svlékne mu blůzu
Proč to muselo dojít tak daleko
Tak krásný den
zuje mu holínky a p okusí se mu svléknout kalhoty
Klára j i pozoruje
Je to neštěstí
neštěstí
vezme součástí uniform y a utíká s nim i ven a hned se zase vrátí, aby odstranila
i Himmterův obraz. Když je na odchodu, všim ne si pistole, která le ž í na stole,
jd e ke stolu, vezme p isto li a vyjde, aby se okam žitě zase vrátila. Pokouší se ob
lé ci bratrovi c iv iln í sako. S k lo n í se nad Rudolfa a p o líb í ho, Kláře
TojeJaavina
t y ja j© můžeš
s tírnsvýjíímlčemm
149
s tím svým věčným mlčením
jd e k telefonu a volá lékaře
Setm í se
do za v íra jící se opony

Pana doktora Fromma prosím
Překlad Jaroslava Bílého
dokonal Josef Balvín
My js m e s i svou pen zi za slou žili
my js m e pracovali p octivě
naprosto p erfektn ě
KAREL, starý artista
ROBERT, jeho bratr, starý herec
Místo děje
Velkoměsto, konec roku
PRVNÍ DĚJSTVÍ
Úterý
U Karla
První scéna
Starý nepohodlný nábytek

skříně, jedna s dámskými, druhá s pánskými šaty, pod skříněmi a před nimi
asi tucet párů pánských bot
Mycí stůl, vedle něho pozlacená klec s kanárkem
Velký stůl
Na malém stolku hromada dámských šatů
Obrázky upomfnajíďna dobu, kdy byt Karet artistou
Fotografiejeh o zesnuté životní družky
Staré rádio, starý gramofon
El
je na šňůrce kotem krku, v zimním spodním prádle teze po zemi a hledá
ěštičkyna nehty
dat se odrovnat
ávě teď ne
|h le hnusné době
pauze
'ba vůbec není tak hnusná
eží na virtuozitě
charakteru
' i se necháme vodit za nos
e ztraceni
kjá nenávidím tyhle úterky
tě víc nenávidím čtvrtky
'né není jedno a totéž
ústa los tní řízení
j e že jsme nestudovali na univerzitě
|ře že jsme zůstali v Evropě
i omyly nás nezabily
o kanárkovi Maggimu
rdo života nás nikdy neopustila
Jeď ne
,yž jsme byli nešťastní celý ten čas
je orgány jsou opotřebované
fcylda nás opustila
chuť do života mám ještě pořád
‘á kleštičky pod skřínís dámskými šaty
třednosti nedělala to ne
neustále se všeho lekala
153
tak je to
Náladovost
nepatřičná
po pauze
Domek na venkově
odkázala Robertovi
ne mně
herec si ho tedy zasloužil
artista ne
hochštapler
životní druh ne
Ta spousta špinavého prádla
děravé ponožky
Ženusi bereme napořád
zavážeme s e jí navždycky -
a ona nás opustí v nejvnevh odnejsi chvíli
hledá kleštičky pod skřínís pánskými šaty
Takt jsem udávaljá
ona tancovala
přímo Maggimu
Kapelníci
to nikdy neměli snadné
ti mimořádní
ti vynikající
strčí hlavu pod pánskou skříň, poté
Špatné znamení
Jak by ne
prázdné místo po rtí zbylo
s pohledem na haldu dámských šatů
Ty šaty se nedají do bazaru
ty šaty zůstanou tady
hledá kleštičky pod myďm stolem
Tyhle odporné oblé kácí procedury
Teď potřebuju brejle na čtení
i když si stříhám nehty na nohou
namáhavě vstává
Stejnými brejle mi kterými čtu Voltaira
se kouká m na své nehty u nohou
Neměli bychom žít tak dlouho
abychom potřebovali brejle
když si stříháme nehty na nohou
to deprimuje
Poněvadž jsme se naopak nestali chytřejšími
jenom nedůtklivějšími
dívá se pod dámskou skříň
A v ten nejméně vhodný okamžik
ztratíme navíc nejbtižšího člověka
přímo Maggimu
Koření života _
koření mého života
já bych ti byl prostě říkal Hansi nebo Karle
Ženy hledají vždycky
něco neobvyklého
mimořádného
hledá pod regálem s knihami
Katastrofa nastane ve chvíli
kdy zrak začíná slábnout
kdy se bezděky
pomočíme
neslyšíme už
když někdo zvoní
Jak těžko
se mi včera šlo do schodů
a to jsem mělvsíťovce
jenom salám a láhev mléka
přímo Maggimu
Jenom salám a Láhev mléka
rozhlíží se po podlaze
Ze začátku jsme si myslel
že budu chodit na hřbitov denně
a od minulého patku
jsem na hřbitov nezašel
Přísaha to nebyla
jenom předsevzetí
Doktorům nesmíme naletět
vyděsí nás
a zničí nás
proklepou nás
a objeví smrtelnou chorobu
hledá kleštičky pod mycím stolem
Nechutenství
je jenom důsledek
zármutku
Ne nedají se do bazaru
je jí šaty do bazaru nepůjdou
Řeknu Robertovi
že je jí šaty do bazaru nepůjdou
nic nepůjde do bazaru
vstane a zvedne jed n y dámské šaty a čichá k nim
V ten nejméně vhodný okamžik
položí šaty zpátky na hromadu
Maggimu
Ona tě koupila
já ne
hledá pod my dm stolem
Jak já tyhle úterky nenávidím
155
ale čtvrtky ještě vfc j
i
Pohodlnější je
[ když Robert přijde ke mně
Čtvrtky jsou úmorné kuzoufání
Nemá tam výtah ]
ten nemožný nábytek j
ty nevkusné tapety i
a v celé ulici odporně páchnou záchodky i
Typický starý mládenec i
Vystupoval před anglickou královnou - j
k smíchu
I
Oženit se
na to v životě nepomyslel
z lakoty ^
z pohodlnosti - ...... J
Vždycky byl líný '
Maminčin mazánek
CeLý život si šlapal na jazyk
Hrát krále Leara
k smíchu
Ale jeho Tassa jsem miloval
miloval
jako Tasso byl vynikající
Na palach mám prodřené ponožky
u dvou párů a zrovna těch anglických
hledá kleštičky pod postelí
Kdo mi je teď zalátá
Těch věn se nevzdám
ale byl to můj nápad
ne Robertův
Všechno se odveze do zastavárnyjsem řekl
řekl jsem v první chvíli
hned na začátku
Teprve postupně začalo býtjasné
že je pryč navždycky
Všechno bolí
více nebo méně
Ale na klavír hrála prachmizerně
Mozarta
Mozarta prznila
Co si to usmyslela
že bude klavíristka
vzala si do hlavy
že bude hrát klasiku
školometsky
Někdy jsem si myslelAno
pak zase Ne
a potom zase Ano
156
ale neoženit jsem se s n í
Hrála diletantský
Křídlo se neprodá
zvedne se vyčerpané ze zeme a sedne si ke stolu
0 nedělích vždycky sonáta od Mozarta
to nám teď schází
V tom jsem j í nebránil
S nějakou tou hrůzou musíme počítat
když máme partnera
Bála se bouřky
bylo to zkrátka směšné
tvář strachy celou znetvořenou
tady v koutě
ukazuje do kouta
Tady
to jsem nesnášeL
rozhlíží se
Nikdo nevařil tak dobrou bramboračku
vařila dobře
šila mizerně
V těch svých šedivých šatech
vypadala docela pěkně
na smrtelné posteli
Splnit poslední přání
Ty šedivé sonátové šaty jsem j í opravdu oblékl
přemohljsem se
dokázaljsem to
Ten smaragd jsem j í do rakve nedal
Lidi
vykládají báchorky
pitomosti
Pohřby
nepřijdou tak draho
objeví kleštičky na nehty pod mycím stolem, vytáhne je , zvedne je do vzduchu,
jako by ho udivovaly, a posadí se na židli, zatím co si stříhá nehty na nohou
Hudbu jsem si zakázal
po pauze
Stránka z Voltaira
nebo stránka z Pascala
to je naše spása
drží kleštičky ve vzduchu
Ať už jsme kdo jsme
to že si člověk neprodře ponožky
je důležitější než cokoli jiného
stříhá dál
Jsme trosky
a namlouváme si
že jsme duchovní velikáni
157
vstane a přejde k mycímu stolu, kde si dát stříhá nehty
Na druhé straně je důležité
abychom styky
nepřerušovali
Tyhle úterkyjsou důležité
zrovna jako čtvrtky
Někdy říkám nevlastní bratr
to ho bolí
Tak se vídáme pravidelně
i když nás to otravuje
Nevzdávat to
rozhlíží se kotem
Nevzdávat Maggi
Všichni umírají
Myslel jsem že první budu já
ale nebyl jsem
Řady řídnou
to není žádná výhoda
dívá se z okna
Teďje ta nejhorší doba
Ale až se dny začnou zase prodlužovat
Žili jsme docela spořádaně
přiměřeně
žádná rozmařilost
žádná nevázanost
ale taky žádné škudlení
Neměli bychom žít tak dlouho
až najednou udržujeme styky
už jenom s hřbitovem
Když máme být upřímní
ať už příbuzní nebo cizí
pořádně jsme se s nimi nestýkali
s nikým
Splněná
nesplněná přání
Teprve když zemřou
pocítíme
že tu vůbec byli
protahuje
Ma-tyl-da
ofoukává kleštičky
Lidé
ale žádní
co nám něco dali
Nikdy jsme si taky nic
nenamlouvali
zamyšleně
Nehty prý rostou
stejně jak ° vâs^
nějakou dobu
ještě i v hrobě
přímo Maggitriu
Steh ovát se nebudem
nemusíš mít strach
pitomý nápad
stěhovat se
Tady toho se nevzdáme
ani nápad
to by byla naše smrt
Doušek studeného mléka
to osvěží
rozhlíží se kolem
Vzdát se všeho
na co jsme byli zvyklí
Ideální vyhlídka
Výtah
kdepak
dívá se z okna
Starý dům
má své přednosti
Člověk už ani nevnímá
jak chátrá
přímo Maggimu
Nikdy jsme nebyli nepoctiví
nemám pravdu
Malé podvůdky prosím
ale žádné nepoctivosti
Přežít
Co to znamená
dívá se na své boty, vidí, že nejsou vyrovnané, vstane a vyrovná je , pozoruje
boty
Pedant
zase se posadí a dál si piluje nehty na nohou
Nesnášel jsem přirozeně
žádné odmlouvání
to by situaci jenom zostřovalo
Chřest
jejízamilovanéjíd lo
Lóže v opeře
Pro operu jsem nikdy nehoroval
činohra prosím
opera ne
Malicherné pomLuvy
za mými zády
Když byla sama
mlsala
nebo psala své sestře do Oberolingenu
Ne
nemusíme se bratříčkovat s kdekým
přímo Maggimu
Dovedeš si představit
že jsem kdysi hrával na trumpetu
bylo mi asi tak dvacet
jd e k Maggimu, klepe na klec
Můj tajný pozorovateli
Druhá scéna
0 deset minut později
KAREL
věsTdámské šaty do skříně
Nic nepřijde do bazaru
a taky nic na dobročinné účely
Pa mateční kusy
nej osobnější
Byl to úplně pitomý nápad
Když šla na úřad
byla tak rozčilená
že se nedokázala ani podepsat
zapomněla datum svého narození
Knížky neměla v lásce
zrovna tak šachy
filozofii vůbec
Jako dítě neměla čemu se zasmát
okousané nehty
nešťastné dítě
co vždycky u stolu všechno převrhne
vždycky se pobryndá
Hlas nehezký
Půl Šesté
dá j í vštípil smysl pro krásu pro styl
postupně jsem ji vytáhl
z maloměšťáctví
Když ke mně přišla
řekl jsem
od čeho máš ty jizvy na zadku
čichá k šatům
Každý den výprask od otce
160
matka mlčela
Jd n é výlety žádné zabavy
Obchodník potravinami
Co to bylo za lidi
Ate dopřál j í hodiny na klavír

u šarlatána jak jinak
jedinou větu nezabrala bez chyby_
. . .,,„^ni/npnměla ani w slovi
zasměje se
Klavíristka
jista' podobnost
s naší sestrou
určitě
ritlivka
podívá se na postel
Byla překvapená
jak je to příjemné v tak velké posteli
na pěkné široké matraci
Musel jsem ji všechno naučit
Přišla k nám úplně nedotčená
Ale zrovna v pravou chvíli
Slíbil jsem j í cestu do Toskánska
a pak jsme cestovali
Neustále měla strach
že by ji otec mohl se mnou přistihnout
Předčítal jsem j í Voltai ra
když jsem s e jí ptal
jestli tomu rozuměla
řekla že ne
opravdu ne
to mě odzbrojilo
leštísi boty, obléká si punčochy a ponožky
Koneckonců jsem to byl já
kdo ji naučil mluvit spisovně
a trošku francouzský
chovat se ve společnosti
jsem ji naučil teprve já
vodil jsem ji do divadla
Vysloviljsem před ní Lessing
ona to jméno v životě neslyšela
V podstatě to všechno bylo k ničemu
přímo Maggimu
To ona tě chtěla
dnně by to vůbec nenapadlo
Vždycky jsem j í znovu připomínal
že si musí vlasy kartáčovat denně
Obchodníci potravinami jsou introverti
otec hnusný požitkář
Ate to neznamená
že myse teď musíme vzdát
domku na venkově
ale nejde ni do hlavy
že ho odkázala Robertovi
Já si tam odpočinu jako nikde
regenérujuse
jako nikde jinde
Chtěla bydlet v přízemí
chápeš to
dcera hokynáře
proto tak lpěla na přízemí
ale to by bylo naprosto nevhodné
Když máme výtah -
Na řeči' v podstatě antitalent
Nechápavost tam
kde byla zapotřebí chápavost
Ve snu bych si nepomyslel
že napsala posLední vůli
vždyť nic nemá
mysleljsem si
a zapomněljsem na ten domek
Ne mně
ale Robertovi
Když jsem se zabýval duševní prací
vadí lo ji to
nedávala to na sobě znát
ale já to viděl
nedovedla to skrýt
vstane a pověsí zbytek dámských šatů do skříně
Herec
upozorňoval na sebe
víc svými nemocemi
než svým uměním
Hodiny vydržím poslouchat Schonberga
on se při něm k smrti nudí
ve skutečnosti je to antikumštýř
jako herd vůbec
Jednadvacet talířů najednou
před vyprodaným olympijským stadionem
to byla síla
žádný trik
každý se mohl přesvědčit
Ale já se nikdy nedral do popředí
To není můj styl
prosazovat se
Ale na druhé straně
jeho Tassa jsem miloval
svým způsobem
tu jeho bezradnost
najednou mu docházel dech
jd e k oknu, dívá se ven
Hrál jsem na trumpetu
a ne špatně
vždycky jsem měl zálibu v dechových nástrojích
Hudba byla vždycky moje záchrana
To já byl muzikální
ne Matylda
přímo Maggimu
Vyplýtvala své síly
v kuchyni
Slovo obecné blaho
říkala příliš často
Když zapomněla na krmení pro tebe
hnal jsem j i zpátky do města
Za trest
říkal jsem
Musela být zpátky za dvacet minut
Bez pardonu
Nic jsme jí nepromíjeli
zapne rádio
HLAS Z RÁDIA
Neváhejte
už jen dojednatřicátého
třicetiprocentní sleva
Přijďte včas Už jen do jednatřicátého
třicetiprocentní sleva
KAREL
vypne rádio, posadí se na židli a natáhne nohy co nejdál před sebe
Na Nový rok si směla vzít ten smaragd
co jsem j í ho koupil v Grenoblů
devatenáctsetpadesátosm
mé vystoupení na rozloučenou
Hory Sníh
Hrůza
vstane a kartáčem na šaty smetá z podlahy ostříhané nehty
VTuileriích
jsem dostal poprvé žaludeční křeče
vyhodí smetené nehty do koše na papír
V mládí jsem vlastně hodně cestoval
po celém světě
kde všude já vystupoval
na Lidu
po celém světě
cirkus Renz
Baden-Baden
Londýn
vyčerpaný se posadí na židli
Manchester
Napoleon odešel
Bourboni se vrátili
Evropa se rozbila
ne dnou Napoleona nýbrž o Napoleona
Svého génia vypověděla Evropa na Elbu
a tím se odrovnala
podívá se na hodinky -
Cestovat už mě nebaví'
sedne si k mycímu stolku a na myd líš i obličej
Dělat dějiny
tázavě
Dělaljsem
dějiny já
vyplázne jazyk, potom
Všichni dělají dějiny
Umřela v úterý
to jsem si ještě neuvědomil
Rendezvous
takhle směšně to říkala
Když jsem řekl něco latinsky
zlobila se
Je jí obdiv k aristokracii
byívjistém smyslu odporný
vypláznejazyk
Instinktjsem měl vždycky
jemnější než Robert
Jednadvacet talířů najednou
To nedokázal nikdo mimo mě
Víc než patnácttisíckrátjsem předváděl svoje umění
Byl jsem jedinečný
sírcYhlavu těsně k zrcadlu, křičí
Artista ekvilibrista
směje se, hluboce zaklání hlavu
žonglér s talíři
přímo Maggimu
Nikomu jsem nemusel sloužit
jenom sám sobě
ovládaljsem své umění
V Lyonujsem selhal
skvělé publikum
opa koval jsem číslo
místojednadvaceti
jsem měl ve vzduchu třiadvacet talířů
Můj největší triumf
můj největší aplaus
Nejhorší nezdar
jsem v mžiku obrátil v největší triumf
během tří minut
Potom Grenoble
a konec
na vrcholu
Nečekaljsem jako Robert
na krční zánět etcetera
abych skončil svou kariéru
bolí se
Artista dobyvatel světa
Nikdyjsem se na nikoho nevytahoval
předváděl jsem na co jsem měl
to bylo všechno
Nikdo po mně to nedokázal
obešeljsem se bez klasiků
procestoval jsem s tím celou Evropu
V den svých padesátin v Grenoblů
jsem si dopřál tenhle luxus
prostě jsem skončil
zajistil jsem se to se ví
nebyljsem na nikoho odkázán
Ataky jsem toho nikdy nelitoval
později
nikdyjsem se už nepokusil
a taky jsem o tom už vůbec nemluvil
Matylda si se slovem žonglér
nikdy nevěděla rady
Po Grenoblů přišlo takříkajíc něžné pohlaví
Matylda
Na sňatek jsem samozřejmě nepomýšlel
v životě jsem o tom neuvažoval
stačí žít s nějakou na hromádce
život ve dvou
sdílet společný osud
Ujaljsem se neúspěšné pianistky
oblékljsem ji
naučilji spisovně mLuvit
zasvětil ji do kuchařského umění
nic jsem j í nepředstíral
Vneděli jsem j í dopřál
aby si zahrála tu sonátu od Mozarta
a tak jsme žili příjemně
celá léta
Nešťastné dětství takříkajíc
rodinný dům zhouba pro charakter
primitivní otec
rachitická matka
z toho jsem ji vytáhl
opláchne si obličej, svlaží drahou vodou po holení
Nic nepřehánět
říkávaljsem.
nic neuspěchat
po pleská zá si tváře, vyplázne jazyk
Časyjsou stále špatné
musíme vytrvat
koneckonců máme .
útulné nenápadné hnízdečko.
říkávaljsem
oázu " ......
duchovní oázu
přímo Maggimu
viď Maggi
jd e k oknu a posadí se
Listopadové dny
i když se tak strašně vlečou
myse nenudíme
protože máme své duchovní velikány
dojde si do regálu pro knihu, podívá se na hodinky a znovu se posadík oknu
Mistr samomluvy
listuje v knize
Že přišel čas na něžné pohlaví
to bylo to největší překvapení
v podstatě příliš pozdě
na sňatek jsem samozřejmě nepomýšlel
žít jen pohromadě
vzájemný ohled
Znaljsem od dětství
tu hokynářskou mentalitu
podívá se na hodinky, odloží knihu, vstane, jd e ke skříni s pánskými šaty, vy
táhne kalhoty, vklouzne do nich, zvolá
Instinkt
divné slovo
chuť do života
síla charakteru
oblékne si košili a navleče šle
Dostat se zdola nahoru
to je vždycky nejobtížnější
podívá se na své boty
Tu a tam nějakou lahůdku
leští si boty a přitom říká
Bohatá vynalézavost
vtom co jsem míval rád
^ sto jí v pozoru, dívá se z okna
í Vyvozujeme důsledky
-Na tomto světě jenom přenocujeme
takříkajíc
. pnmo Maggimu
V tuhle dobu sedala ke klavíru
hrála sonátu od Mozarta
Ačkoliv všechno hrála falešně
Diletant przní to nejvznešenější
nej posvátnější
Připálená kotleta
pamatuješ
Nakonec všechno
upadá do směšnosti
otevře zásuvku stolu, vysype několik tablet ze skleničky, polkne je a zásuvku
zase zavře
Ten testament j í neodpustím
Maggimu
Až do zániku hřbitova
ta slova mě vždycky fascinovala
Žádný zpěv
žádná hudba
žádný proslov
Za dvanáct minut bylo po všem
vezme do ruky Matyldinu fotografii a chvíli j i pozoruje
Vyzvednuta
vytažena
z bahna
na mou úroveň povýšena
postaví fotografii zpátky na stůl
Srovnávací mánie
podívá se na hodinky, oblékne si sako, zapne si košili a zadívá se na boty pod
skříní s pánským šatstvem
Fetišista posedlý botami
Chorobně
dívá se na hodinky
Nepřesnost se nikdy netrpěla
nepři pouštěli jsme ji
nemůžeme ji připustit
sedne si k oknu
Každé úterý stejná nehoráznost
herec který se nedostaví
Jak já tyhle úterky nenávidím
Tenhle antiherec
de facto si odjakživa šlapal na jazyk
Oportunismus
dívá se do ulice
Infanti li srnu s
167
Velikášství
obhlíží pokoj
Zřetelně vyslovit U
nikdy nedokázal
to otevřené 0
jak říká umírá
Fráze
Ty velké role
co hrál
Odpornéje
že jenom ztrácíme čas
I když čekáme
Protože při tom nemůžeme dělat nic rozumného
pokračovat v četbě Voltaira
Rabelaise
i Sotva otevřu knihu
přijde on
nevlastní bratr
je to nesporně urážlivé
Vystupoval v Burgtheatru
to je toho
V mizerných překladech
drmolit Shakespeara
Štve mě
r že ten domek na venkově odkázala jemu
F
Na konci života
ještě jeden malér
ne-Li sprosťárna
Kvůli vysokému umění
Kvůli němu zbožňovanému
životni druh měl vyjit na prázdno
ostře
Já jsem ten kdo potřebuje pomoc
Jájsem byl vždycky ten ohrožený
P
nikdy jsem nebyl přecitlivělý
možná příliš ponořený do sebe
dívá sena Maggiho
Ženy sepisují katastrofální poslední vůle
nestydatě
vstane a postaví na stůl dvě sklenice
poťouchle
nespravedlivě
Ta jejich náhlá vzplanutí
mě na nich vždycky odpuzovala
vyrovná sklenice do zákrytu
Herce obdivují
artisty ani v nejmenším
168
i
posadí se ke stolu, natáhne nohy
Mohl jsem ji odstranit
tu poslední vůli
0 někoho pečujem a hyckame ho
a on odkáže domek
někomu jinému
Licoměrnost nám byla vždycky odporná
V€Zme knihu a listuje v n í
Nevěru
jsme nenáviděli
Vychytralost
Podrazy
odloží knihu a vstane a jd e k oknu
Nevzpamatujeme se tak rychle
ne tak rychle ja k jsme mysleli
posadí se a dívá se do ulice
Třetí scéna
0 patnáct minut později
K A R EL
šedina posteli a uvazuje si kravatu
Elektřina
plyn
všechno zaplaceno
rozhlíží se
Malovat se nebude
Jestli si dáme nově potáhnout nábytek
musí to být mistr čalouník umělec
prvotřídní
I to hle řemeslo upadlo
Příznak naší doby
Nemusí být všechno nové
Ale taky bychom se nemuseli propadnout
když si sednem do křesla
houpá se na posteli
Čtyřicet let staré pérování
ruční práce samozřejmě
Čisto musí být
ale ne přehnaně čisto
Člověk brzy zpustne
když na sebe přestane dbát
Nepřestat na sebe dbát
FiLozof to byl kdysi cíL
Spisovatel
extravagantní publicista
Psát knihy
ale žádné romány
filozofii
žádné popisy
jen co bylo zjištěno mozkem
pohupuje se na posteli
Všechno ortodoxní
zásadní
neúplatné
vstane a jd e k oknu, dívá se ven
Vysoký duchovní
ne mnich
ale učenec
duchovní veličina
S příbuzenstvem
žádné styky
Duchovní spřízněnost ano
synovce a neteře
si držet od těLa
Z téhle penze se dvě osoby uživí
n kávaljsem jí
0 svém majetku jsem mlčel
absolutně
Přitom jsem si umiňoval
že zůstanu sám
Ty vadné sykavky jsou zděděné
po matce
takříkajíc manýrismus
vyhnaný do extrému
V jistém smyslu jsou herci hlupáci
1ti největší
i ti nejslavnější
prchají před svou průměrností
ale průměrnost je dohoní
všechny bez výjimky
Moc si to ulehčují
Brilan tni říkají lidé brilantní
Aleje to přece jenom diletantství
Zblízka je to všechno ubohé
Předstírané
Povrchní
I to nej vznešenější začne páchnout
Na druhé straněje to obdivuhodné
naučit se nazpaměť ty sáhodlouhé věty
které v podstatě nikdy nepochopil
170
Zeptaljsemseho nečekaně
co to znamená
to CO právě odříkával
odříkával
nedokázal odpovědět
Nevědí co říkají
ani co říkají
ani co hrají
Jsem nepříjemný toť se vi
Extrémní důslednost.
Ta stotřicátá věta u Goetha
co znamená ve vztahu k předešlé šestačtyřicáté
To ho přivedlo do úzkých
vykroutilse z toho
to je to pravé slovo
vylhal
Já jsem měl ve vzduchu třiadvacet talířů najednou
každý to mohl vidět na vlastní oči
to bylo přece něco úplně jiného
mám-li být upřímný
lyonský rekord
Žádný maminčin
ani tatínkův mazánek
dívá se na hodinky, sedne si
Mohl bych být v posledním tažení
a on by nepřišel
Přinejmenším je to
bezohlednost
Já o svých chorobách
nemluvil nikdy
Své umění jsem rozvíjel v ústraní
neokázale
nedělaljsem z každé rýmy tragédii
Nikdy jsem nebyl ten privilegovaný
skloní se, podívá se na své boty, vstane, přinese hadr a leští je
Myjsme si svou penzi zasloužili
myjsme pracovali poctivě
naprosto perfektně
jd e š hadrem ke stolku, od ložíje j
Když přijde
nikdy si nesedne na židli
kterou mu nabídnu
vezme si jinou
pošoupneji
Když nemáme smysl pro geometrii
nemůžeme pochopit svět
podle mého soudu
zmatený vkus
Když nám matka předčítala
on pokaždé usnul
Byla zamilovaná
do nezvedeného dítěte
ne do poslušného
Já jsem se všeho
zmocňoval dychtivě
už od-nejranějšího dětství
literatura poezie aforismy
On se opožďoval
Já byl vždycky ra nní ptáče
on v půl desáté ještě v posteli
to nevede nikarrr
Matylda byla do něj celá pryč
Herci nemají žádnou fantazii
slabý čich
všechno jím člověk musí vtloukat
herecké palice
odporně duté
Na druhé straně jsem měl vždycky Roberta rád
co chvíli mě dojal k slzám
celý život jsem se mu snažil přiblížit
marně
a ta marnost mě skoro až dusila
podívá se na hodinky, jd e k oknu, sedne si
Egoista
dívá se dolů do ulice
Egocentrism us
Nepřesnost
Lenosti jsem se nepoddával nikdy
přímo Maggimu
Potřebujem lidi Maggi
hyneme když jsme dlouho sami
namlouváme si že umíme být sami
Omyl
ztroskotáme
rozepne sisako, vstane, znovu se posadí
Nedochvilnost] e nepřípustná
vyhlédne na ulici
V Metách
ta mjsem měl velký den
Vypište
řekljsem tam tomu řediteli
šek na dvaadvacet tisíc
a nevyptávejte se
nevzrušujte se
On ho vypsal
Odvaha
a pak trpělivost
^ d á z kapsy saka notýsek, otevře ho
Matyldin kožich
naší neteři
Ne
zastrčí notýsek zase do kapsy
V sedmnácti četl Baudelaira
v devatenácti Racina
Já ne on ^
aby bylo jasno
Uviděl jsem dívku poblíž Východního nádraží
pres ramena jsem j í přehodil norkový kožich
Nakonec nepotřebujem už skoro vůbec nic
Dvě saka
dvoje kalhoty
dva páry bot
už ani kartáček na zuby
rozhlédne se po pokoji
Uvažujeme
jestli má smyslještě si něco pořizovat
Nejradši bychom až ani nevstávali
takováje pravda
dívá se na zem
ale na život si nesáhnem
zvláštní
vstane, přinese si knihu ze stolu, znovu se posadí k oknu, vtom zazní zvonek,
vyskočí
Čtvrtá scéna
0 deset minut později
Karel a Robert u velkého stolu
Robert v tlustém zimníku
KAREL
Ona tu schází
Třicet let je třicet let
všechno s ní sdílel
Kardiomyopathie
divný název
Náhlá srdeční mrtvice
Myslel jsem že ty schody nevyjdu
se salámem a láhví mléka
O mě ani tak nejde
jako o Maggiho
Extemporovat
přímo Robertovi
Nechceš si aspoň sundat ten zimník
jde mi to na nervy
pomáhá Robertovi z kabátu
Krásny kus po dědečkovi
Šaty mají
! svou historii
pověsí kabát na dveře, vrátí se, posadí se '
Skotská vina
z Hebrid
Nedokážeme se s nimi rozloučit
dokud se na nás nerozpadnou
zamyšteně
Zajímala mě geometrie
odjakživa
matematika vůbec
odtud můj zájem
o hudbu
Ten krejčí prý zešílel
co šil našemu dědečkovi
tenhle zimník
j náhle
Při nes Is mi Timesy
Robert vytáhne z kapsy saka Timesy, Karel je vezme a rozloží
Ani den
bez Timesů
Já už š ije léta
nepředplácím
protože je předplácíš ty
po pauze
Už nestoupá
ROBERT
Cena zlata
KAREL
Ano cena zlata
listuje
Nechceš se aspoň
napít čaje
nebo minerálky
kvůli ledvinám
po/ožíTimesy na stůt
174
■i
Co říká doktor
gyls u něho
ROBERT
Nic alarmujícího
KAREL
Co játra
ROBERT
játra mám v pořádku
KAREL
Ty se přece jen ovládáš
pokud jde o alkohol etcetera
ROBERT
Co je Matylda mrtvá
ani kapku
necítím potřebu
sedím celý den tady
a čumím do země
tady
ukáže kde
bolí to
KAREL
Nejspíš žlučník
stará záležitost
vstane, pňnese láhev minerálky a dvě skleničky, nalije
ROBERT
¿novu jsem to zkusil
s Lea rem
ale zapomínám text
Nic užsi nepamatuju
Slova mi zkrátka
vypadávají z hlavy
■' Chodiljsem po parku sem a tam
bez cíle
Byl jsem na Matyldině hrobě
všechno zvadlé
jiný zahradník
by byl patrně lepší
aleje těžké
vtéhle době
sehnat něco
co kvete
Beze slova sí koupilty svoje tablety
domů si donesl to nejnutnější
s nikým neztratil ani slovo
Poštu z Ameriky
roztrhal a zahodil
lidi píšou
z dlouhé chvíle
pro nicjiného
Doktor myslí
že by mi prospěla Arosa
ale já do Švýcar nepojedu
doporučuje výšku dva tisíce metrů
Plíce
ledviny
slezina
teďještě i žlučník _
napije se
Poslouchal Brahmse
vleže na posteli
oblečený
přemýšlel
se zavřenýma očima
Karet se napije, vezme Timesy, listuje
\t padesáti skonat
Ale kdepak
jsem nedůsledný
padesátka překročena
šedesátka překročena
sedmdesátka překročena
všechno špatně
KAREL
Lidstvo se nemění
tobě rajtování
neříkalo nikdy nic
myslím koňské dostihy
To bych byl dělal rád
Víš co je to Oxer
irští ofia'ři
ti jsou nej lepší
Jezdci musí mít dobrou postavu
často si lámou vaz
listuje
hlavně bohatí lidé
elegantní
vybrané publikum
¿zdri nemusí být bezpodmínečně inteligentní
.„oně jsou hloupí
-Neiinteligentnejsi jsou prasata
proto je tak těžké drezírovat prasata
'Vbtympijskávítězkavdrezúře
no j °
kolosáLní číslo s prasaty
to mohlo být něco
jenže se to nikdy nepodařilo
Prase na laně
vysoko nahoře
a dělá stojku na hlavě
listuje v novinách
ROBERT
Matylda měla pravdu
jenom jednoho doktora
nevíc
jednoho co člověka oddělá
nevíc
Rajská poLévka mi dělá dobře
hlávkový salát
sekaná
jemná sekaná
KAREL
Móda mě vždycky zajímala
Pánská móda
určitě jsem byl vždycky rád
dobře oblečený
často mi vyčítali
žejsem si zakládal na eleganci
drahé obleky
ale já se nikdy nestaral o to
co si lidé myslí
obrátí list
Mexiko
Snad je to nechuť pLavit se přes Atlantik
panický strach z oceánu
možnost vyjít jenom na palubu a ne na pevnou zem
když se mi zlíbí
obrátí list
ROBERT
Tvrdila
že Maggi je najedno oko slepý
úplně vážně
prý to zjistila
i '! K AR E L
Tříleté dítě z Modeny
spořádalo tolik pomerančové marmelády
že z toho mělo smrt
od/ozřTimesy
Slepý
najedno oko
Maggi -
Bláznovství
V ji stém ohledu
byla bláznivá
celý život
Maty Id a mé dobré dítě
Maggi na jedno oko slepý
ROBERT
Na levé
měla důkaz
Udělala pokus
KAREL
Pokus
ROBERT
Říkala
že udělala pokus
ROBERT
Ale jaký
ROBERT
Něco vykoumala
KAREL
Vykoumala
bláznovství
pokus
vezme Tím esy, listuje v nich
Býčí zápasy
odjakživa je nenáviděl
Španělsko miloval
Katolická církev
odjakživa pokrytecká
Já vystoupil už ve čtyřiačtyřicátém
ty ne
já měl odvahu
ne kvůli dani
peníze v tom nehrály
178
Žádnou roli
Měl jsem názor na svět
Prokoukl jsem svět
Odporná figura ten papež
přímo Robertovi
Upsal jsi tu novou státní půjčku
, ROBERT
Ne
KAREL
Taky před akciemi těvaruju
listuje
Vzpomínáš si ještě
jakjsme na Atterském jezeře
zachránili jeptišku
nerekla ani zaplať pánbůh
ROBERT
Pojedu možná
do Zermattu
Nemáš chuť je t se mnou
KAREL
Ani ne
ROBERT
Ubytování v prvotřídním hotelu
v nej Lepším pokoji toho hotelu
vyni kající jídlo
extra tříd a
Procházky
Neláká tě to
KAREL
Ne
Ani ne
ROBERT
Nebo do Bcdenmaisu
kde jsme byli s Matyldou
KAREL
Však víš
Bavorský les nemůžu vystát
kozy tam dávají dobrou noc
odloží noviny, rozhlíží se po pokoji
Chybí tu
proutěné křeslo
Lehké
pohodlné
pletené chápeš
jako za starých časů
košatina
ve které se sedí pohodlně
mně se nezdá že by se na těchhle židlích
sedělo pohodlně
tobě ano -
mně se to nezdá
Ale kde seženu
takové proutěné křeslo
možná by se sem hodila dvě
abychom seděli pohodlně oba
Černý les nebo Bavorský les
pro kočku
i Švýcarsko je pro kočku
Nemůžu říct
že by se mi na těch židlích
sedělo nějak zvlášť pohodlně
Naše babička šije přinesla do manželství'
prohlíží židli
slovenská ruční práce
takzvané ohýbané dřevo
úžasná novinka tenkrát
znovu listuje v lim es ech
ROBERT
V pondělí rentgen
A znovu Laboratoř
Napsaljsem dopis do Kodaně
píšu dopisy
čas od času
ze zvyku
žádná samozřejmost
Aby se večery tak strašně nevlekly
Jestlipak Edita pustila ten obchod
to by mě zajímalo
třeba už vůbec není v Kodani
Malmo
to je taky pro kočku
Dva dny před Matyldinou smrtí
jsem s ní byl v čínské restauraci
zkazil si žaludek
čínská jídla nesnáším
zapatlám si vždycky střeva
Ona měla cínu ráda
Věděl jsi
Že měla v Kanadě
bratra
nemanželského
poblíž Ottawy
KAREL
Věděl
ROBERT
Nikdy
otom nemluvila
se mnou ne
jinakjsem věděl všechno
. skoro všechno
Spáchal sebevraždu
skočil z mrakodrapu
ve ČtyřiaŠedesáti
vystěhoval se v sedmatřicátém
obchodoval s dřívím
ženatý dvě děti
nešťastně ženatý přirozeně
usrkne minerálky
Zúčastnil se expedice na Aljašku
občas si psali
Věděls o tom
KAREL
Ano
ROBERT
Nikdy ses nezmínil
KAREL
Ne
ROBERT
Bála se koček
domácích
strach z koček
zvláštní
V Římě mi řekla
že tě milovala odjakživa
na Španělských schodech
tenkrát
jak jsme bydleli v Hotel de la Ville
vedle tvého milovaného Hasslera
Audience u papeže
po která toužila
celý život zůstala katoličkou
i přes tvůj vliv
K Maggimu měla
zvláštní vztah
a k ruským novelám
Všechno podstatné
js i ji naučit
Byla učenlivá
ale ty jsi z ní chtěl udělat ještě něco víc
to jsi celý ty
každého nutit pořád výš a výš . .
ať to stojí co to stojí
Násilím k dokonalosti
ve všech sférách -
Nelidskost možná
KAREL
rozložíTmesy
Čistokrevné psy nemůžu vystát
Člověk ztratí partnera
a pořídí si psa
Náhražku za milovanou bytost
Pes pak určuje režim dne
řídí se pak ve všem podle psa
Chtějí na Riviéru
ale pes řekne ne
chtějí do Indie
ale pes řekne ne
chtějí do Londýna
ale pes řekne ne
chtějí si zajít do páry
pes to zakáže
Psovi vyvařujítak
ja k sami sobě nikdy nevařili
Jeden profesor z Oxfordu
se prý ptal svého psa před každou přednáškou
jestLi má před nášet nebo ne
a když pes souhlasil
přednáška byla
a když pes odmítl
přednáška nebyla
Znaljsem jednoho chovatele
který svou fenu
dopravil ke krytí do severního Irska
před pětačtyřiceti lety
kdy to byLo ještě velmi komplikované
182
Možná že jsem mel
hrát Leara
ul před deseti nebo patnácti lety
nebo ještě dřív
a dneska kdy bych ho mohl hrát
UŽ by to nešlo
protože mi už všichni
se kterými jsem se znal
a kdo měli opravdový vliv
vymřeli
všichni ředitelé divadel
umřeli
Aspoň že jsem hrálTassa
toho jsi měl přece rád
KAREL
Ano moc
ROBERT
Nakonec se
básník sám
zavřel do klece
to se mi líbilo
Tassajsme hráli
víc než stokrát
před vyprodaným domem
dokud jsem si nezlomil nohu
KAREL
obrátí list
Sociální pokrytectví
Žvásty o míru
náhle
Podívej racek
ukazuje RobertoviTimesy
Let racka
vezme si Timesy zase k sobě
Let racka jsem vždycky miloval
moře vůbec
dálky
Typicky anglická fotografie
jenže takový racek
obrátí stránku
Ro b e r t
Ten domek
si ještě vylepšíme
vysadíme pár stromů
ostatní prořežeme
všude kolem trávníky
Aby se tam dalo žít možná i v zimě
KAREL
Možná
Možná
R O B ER T
Možná vykopat studnu
KAREL
Možná
R O B ER T
Dovedu si představit
že se tam bndem cítit dobře
oba
když bude možné domek vytápět
KAREL
Ano
Pokud možno
odložílm esy na stůl
Oba usrknou minerálky
Matka nám neměla umřít

Oběť rodiny
typická
obětovaná
rodinný marast
natáhne nohy před sebe
Říká ti něco
slovo galanterní zboží
Mělo by ti něco říkat
vstane, přistoupí k oknur vyhlíží ven
Co já u tebe
vždycky nesnášel
pokud vůbec něco
tak tvou nedochvilnost
Nic ti nevyčítám
nic ve zlém
ale je to zajímavé pozorovat
Slovo disciplína
to bylo zamilované slovo našeho dědečka
z matčiny strany
jde ke skříni s dámským šatstvem, vyndá kožich, přehodísi ho přes ramena,
postaví se do pózy
V Benátkách
hned za rohem u Gritti
jsem j í koupil tenhle kožich
měla ho na sobě jen dvakrát
jd e k oknu a zase zpět, spíš se nese nežjd e, obrátí se k Robertovi
Touhu po přepychu
tu jsem měl v sobě já
ne ona
ona byla
úplně jednoduchá
Pátá scéna
0 čtvrt hodiny později
Karelu stolu
Robert hraje vedle v hudebním pokoji Mozartovu sonátu, kterou vždycky hrávala
Matylda
KA R EL
sed ís nataženýma nohama, pro sebe
Mě vždycky zajímaly dějiny
Napoleonská doba
devatenácté století rozhodně víc
než dvacáté
takříkajíc inteligentní století
proti brutálnímu
Celosvětové zotročení
politicky všechno scestné
nepochybně
Světinteligence Svět ďábla
jako by se teprve teď zaposlouchal do Robertovy hry
SLabé pedály
příliš otrocké
na druhé straně bez temperamentu
muzikální slaboduchost
Pokus
volá do vedlejšího pokoje
Dost
už toho nech
já už tuhle hudbu nemůžu poslouchat
poslouchal jsem j i třicet Let
už dost
185
zvrhlost
Robert přestane hrát
Když máme
tak velkolepé interprety
Spousty desek
s ohromnými inteprety
MěLjsem si třicet let
zacpávat uši
ale já jsem š ije nezacpával
z ohledu k Matyldě
z ohleduplnosti vůbec
možná z dobroty
možná i ze soucitu
Třicet Let jsem potlačoval
co jsem mělvyslovit naplno
Robert slyšitelně zaklapne desku klavíru a vejde do pokoje
Trochu ohledu na moje uši

na mou citlivost
Pořád ještě mám smutek
Robert si sedne ke stolu
Jedna Lekce kompozice

a nic víc
konekonců hudbě trochu rozumím
i když nejsem výkonný umělec
ale hudbě rozumím víc
než většina výkonných umělců
Vím co poslouchám
Co tyhle uši musely za třicet let vyslechnout
Teďje s tím konec
Rekapitulovat
je skličující
co jsme v životě museli vytrpět
ROBERT
Byl to jen pokus
malá vzpomínka
já to přece neumím
umím to ještě míň než Maty Ida
KAREL
Naopak
hraješ to mnohem lip
186
to je právě to
■c0 mě tolik štve
třicet Let posLouchat to diletantství
třicet Let stále stejné chyby
ROBERT
Klavír vyžaduje cvičit každodenně
já nehráLuž léta
KA R EL -
Taky to nemas zapotřebí
zní to hrozně
je to demoralizující
Životní družku jsem snášel
MatyIdu ano
ale ty hrát nemusíš
aspoň ne tuhle Mozartovu sonátu
prosím tě
ROBERT
Ten klavír je dost rozladěný
KAREL
Toještě scházelo
po pauze
Přesto všechno
ho do bazaru nedám
do bazaru nedám nic
všechno zůstanejak toje
jak to stojí a leží
za použité věci taky moc nedostaneš
Kdepak
všechno zůstane jak to stojí a Leží
honit se za penězi
to už máme dávno za sebou
ROBERT
Bylo by tu najednou strašně prázdno
KAREL
Prázdno prázdno
Takhle to aspoň připomíná Matyldu
je jí bytost
ROBERT
Brahmse taky milovala
187
KAREL
Jistě
No právě
ROBERT
Vysloveně klasicko-romantické založeni
KAREL
No
a tak nemuzikální
Neměla sluch
zatřmco já mám přece absolutní - -
ROBERT
Kromě toho máš hudební vzdělám'
tak říkajíc hudební filozof
KAREL
No
když to říkáš ty
Hudba byla pro mě vždycky to nejvyšší
Artistou jsem se možná stal
dokonce jenom z rozpaků
možná
Jako hudebník bych to byl rozhodné
dotáhl na docela slušnou úroveň
Jenomže jsem se rozhodl pro artistiku
Já jsem artista
Zatímco ty máš múzické založení
Herectví je múzické umění
artisti kaje něco jiného
Nedávno jsem četljeden článek
0 nezbytném citovém chladu u herců
velice zajímavý
tyhle souvislosti by se měly víc promýšlet
mě herci
vždycky zajímali
ti významní
Jenom pojmem opona
by se filozofové mohli zabývat celý život
vykřikne
Sžíravý
teď mám to slovo
které jsem hledal celou tu dobu
vyskočí ajd e k oknu, otočí se a od okna se dívá do pokoje
Možná bych byl mohl existovat
1 bez artištiky
jako umělec svého druhu
takříkajíc amuzický umělec
Každopádně bych byl něčeho dosáhl
stal bych se slavným
A co mě fascinovalo především
být slavný
budit rozruch
být jedinečný
jde k posteli a posadí se na ni
pen nápad jsem dostal
na odrazovém můstku
nebylo mi ještě třináct
žonglér s talíři
pnmo Robertovi
V tobě byl herec
odjakživa
ROBERT
Úplně jasnou představu jsem nemel
spíš potřebu něco interpretovat
KAREL
Jeviště
předvádět se
vyjádřit sám sebe
určený k právnictví
zrozený k herectví
V lázních Cannstattujsi hrál v jednadvacet
osmdesátníka
RO BERT
V komedii
K A R EL
Správně
R O BERT
Jakéhosi anglického dramatika
z devatenáctého století
KAREL
Viktoriánský verš
v katastrofálním překladu
R O BER T
Ten nešťastník se vrhl
do Temže
protože ho jeho družka podváděla
Když jsem zestárl
starce už jsem tak dobré nehrál
Až do pětatřiceti
se mi všichni ti staříci dařili
pakjsem léta hráljenomsynovce
zamyšleně
Vášeň to nebyla nikdy
ROBERT
V Curychu Fausta
KAREL
S debilním Mefistem po boku
Hrůza
R O B ER T
Osm měsíců práce
a totální průšvih
Vášeň to nebyla nikdy
KAREL
U mne ano
vždycky
to musím přiznat
Bylo to pořád jedno a totéž
a ni kdy stejné
pokaždé úplně jiné
nikdyjsem neusiloval býtabsolutně dokonalý
dokonalý to ano
ale ne absolutně dokonalý
Ohlas ano
ale vždycky to ve mně budilo nedůvěru
Aréna neníjeviště
varieté není Burgtheater
ROBERT
Mně nikdy nespadlo nic do klína
KAREL
Nikomu z nás
R O B ER T
Divadlo bylo jediná možnost
jinou jsem neměl
KAREL
Více nebo méně
věříme
190
Když vidíme jenom jednu cestu
jeto vždycky jen slepá ulička
r OBERT
Vlastně ani ne tak umění
spíš možnost
být pravidelně mezi lidmi
Ze strachu
že sám to člověk vzdá
a zchátrá
KAREL
Naprosto amúzická rodina
Vzdělaná
ale amúzická
skrznaskrz nekumštýřská
ROBERT
Umění
nutkavá představa
Řekl mi
nejdřív vystuduješ práva
potom divadlo
ale já jsem si tu okliku ušetřil
s otcem jsem se rozešel
na celý život
Svým způsobem i s matkou
ale ta ve mě věřila
KAREL
Kdyby to byla pravda
byla by to krása
Rodiče nás chtěli k sobě připoutat
a zadusit
ROBERT
Byl bych se zabil
Teď se to říká strašně snadno
ale já byl každý den rozhodnut
vzít si život
Snažiljsem se četbou přijít na jiné myšlenky
románový brak
Byl jsem moc zbabělý
KAREL
Slabý přecitlivělý
Ovšem
Soukromé hodiny
co to je
z domova ani groš
žádná podpora
KAREL
serozhhzf
Zima tu vlastně není
a presto mrznu
Dvě velká proutěná křesla
možná i nový stůl
ale na druhé straně
nechtěl bych nic měnit
tady ne -
Šestá scéna
0 čtvrt hodiny později
Robert u stolu, čte jakousi knihu
KAREL
u klece, civí na Maggiho, náhle zvolá
Teplo hnízdečka
jsem nikdy nepoznal
Robertovi
Tebe možná vyhnali
ta k to bylo
vystrčili z hnízda
ale já se bránil
proti zmrzačení
proti skomírání
vždyckyjsem se bránil
byl pořád ve střehu
takto bylo
to mi dalo sílu
Samostatnost
ROBERT
Mě milovali jenom
pro mou neduživost
KAREL
kna
Neduživost
Tvůj výmysl
192
H yp o ch o n d rie
r O BERT
Vždycky jsme k sobě měli
rozporuplný vztah
bratrský
ale plný rozporů
já se radši hrbil
dvacet Let
třicet let
jsem se hrbil
jen pomalu jsem se naprimoval
Později mě to vytrestalo
My oba
jsme nepoznali teplo hnízdečka
KAREL
Průměrná rodina
s naprosto katastrofálním vlivem
na zplozené potomstvo
skloní se, vyrovná boty na podlaze
V ji stém smyslu
si každý zasloužil
co ho potkalo
Vychovatelé nás trestuhodně
nechávali bez povšimnutí
Vyrobili z nás hračky
A ne lidi
Naše sestřička
v pravou chvíli
práskla do bot
Ale přece jen to bylo něžné pohlaví
co mě z toho dostalo
z něho jsem čerpal sílu
dodávalo mi sebevědomí
přímo Robertovi
Tys měl z ženských vždycky strach
po pauze
máš dodnes
RO BERT
Nemoci
Ka r e l
Věčné nevolnosti
NamlouvaLsis je
ROBERT
V mládí plíce
potom ledviny
KAREL
No jo ledviny
předtím plíce
potom ledviny
vstane s párem bot v ruce
Tyhle jsem koupil v Lázních Homburgu
ruční práce
pětatřicet let staré
a jako nové -
Robert se divá na střevíce
Ach jo
to byly ještě časy
postaví boty zpátky na zem
Když si pomyslím
z čeho jsme vzešli
ty měšťácké začátky
měli jsme to těžké
rodiče nás nechápali
usmysleli si z nás udělat
své skutečné pokračovatele
sedne si vyčerpán ke stolu
Co se mě týče
bylo to svým způsobem
taky umění
něco výsostné uměleckého
co mě zachránilo
Artisti ka
se dá dokonce
považovat za něco vyššího
než herectví
tak jsem to vždycky chápal já
Všichni po mně chtěli
abych to dělal tak
jak se to dělalo vždycky
ale já jsem to dělal tak
jak jsem chtělýa
Jak jsem to já považoval za správné
v tom spočíval nepochybně můj úspěch
tenhle vrcholný úspěch nepochybně
vstane a přinese fotografii, na které je při svém čísle s talín v Paříži, prohlíží si
ji
Paříž
194
to byl neobvyklý
jedinečný terén
Všechny jsem strčil do kapsy
nakonec
ROBERT
se dívá na fotografu
V Lidu
KAREL-
Ano v Lidu
ROBERT
Teprve to tě proslavilo
ROBERT
proslavilo v Paříži
nepochybně
v Lidu
položí fotografii na stůl
Rodiče si zděšením rvali vlasy
nade mnou stejně
jako nad tebou
Nad tebou ještě víc
jejich miláček
kterého určili pro úřednickou dráhu
vyvolený následník
Dopadlo tojinak
VTuileriích
jsem si s tím lámal hlavu
tenkrát
v době po válce
posedlé žízní po životě
RO BERT
aniž vzhlédne od své knihy
Hráljsem Tassa
bez zábran
to mi přineslo úspěch
dalo mi to křídla
KAREL
Všichni byli vyhladovělí
po umění
po kultuře
včetně artistiky etcetera
ROBERT
Válka možná znamenala
záchranu
KAREL
Dost možná
ROBERT
Obrovské nadšení
Krilika pěla chvalozpěvy
KAREL
po pauze
Matylda velice schází
Dojemné stvoření -
svým způsobem
Večery trávím tady
sedím
a myslím na ni
úplně bez hnutí
Pak jdu kolem jedné do postele
a nemůžu usnout
Myslím pořádjenom na Matyldu
To jsem nečekal
náhle Robertovi
To bytí prospělo
denně pěšky do zoologické zahrady
a zase zpátky
anebo ke katedrále
a zase zpátky
každou sebemenší nevolnost
považuješ hned za smrtelnou nemoc
přímo jemu
Potřebuješ zhubnout
chodit
méně jís t
nějakou dobu
ROBERT
Já nejím skoro nic
co Matylda umřela
KAREL
Ty mě přežiješ
Vidím tě
jak mi stojíš nad hrobem
opravdový pozůstalý
bezmocný
196
opuštěný
po pauze
Nechuť dělat cokoliv
to je to _ _
p e k Maggimu, uprene se na nej divá
Slepý říkáš
najedno oko slepý
ROBERT
sklapne knihu
Ano
najedno oko
KAREL
Jak se to projevuje
ROBERT
Ona měla důkaz
KAREL
Měla důkaz
Jaký důkaz
ROBERT
Na Levé oko
KAREL
strčíhhvu až ke kleci
na levé oko
na levé oko slepý
Nic nevidím,
zaklepe na klec, jd e s n í ke stolu, postavíj i na stůl, sedne si
Vyplašil se
přirozeně
Na levé oko slepý
ofoa se k Robertovi, podívá se k oknu, vstane, jd e s klecí zpátky k mycímu sto-
tu a klec přikryje
Kolikje hodin
ROBERT
vezme Timesy, jako by to četl z nich
Půl osmé
KAREL
V tuhle dobu nám
vždycky
udělala toho báječného kapra na petrželi
197
DRUHÉ DĚJSTVÍ
Čtvrtek
U Roberta
První scéna
Poh-odlný nábytek
Na zdi fotografíe Roberta v roli Tassa
Gramofon
ROBERT
sedí v le nosce v1teplém županu, dívá se do je d noho bodu na zemi
Hrál
až do vysokého věku
Mic nevynechal
Nenapravitelný
fanatik krásy
Na náměstí svátého Marka
se špičkou levé boty
dotkl mrtvého holuba
Přirozeně jsou výjimky
V pětašedesáti
na vrcholu
Pozůstalostní řízení
Padlo slovo velikášský
bezprostředně potom
Lidé se rychle rozešli
domů
Nespokojen sám se sebou
Osamělý exces
MysleLjsem
že budu hrát Leara
že se proslavím
Nejdřív plíce
potom ledviny
žvásty doktorské tlachy
Moment odrazu
Jak já tyhle čtvrtky nenávidím
Dokonce ani v parku
ani chvíli bez bolesti
Chichestra převezli
ten mořeplavec
to jediné ho zajímalo
Domek na venkově
Hudební fanatik
198
My moc obviňujeme
především sami sebe
sebeobviňovatelé
vstane, vezme z komody tablety, spolkne je , vyhlédne z okna
Specializovaná klinika v Bazileji
osmnáctého Listopadu
nato
nezapomenout
balíček anglických punčoch
přeje šije
sedne si zase do lenošky
fímesy ne předplácí
špatné světlo
lakota
Osudný vztah
k otci
k matce se choval často neurvale
proradná sourozenecká láska
Jako děcko zhasínal světlo
a potají si dumlal palec
Nedokázal jí prozradit
jaký má majetek
Šel tak daleko
že j í předpisoval
jak se má oblékat
Osm tisíc usmlouval
na tom kožichu
Matylda mě varovala
před Bazileji
Herci jsou ubrečení potrhlí
divadlo stoka sprostoty
Nezasloužil si
abych mu nesl kabát
tenkrát na nádraží
Záchvat slabosti
smál se
Udělám tři kroky
a lapám po dechu
já
prý hypochondr
on
milovník nemoc
Platonický říkal
Většinou nepřítomný
ne duchem nepřítomný
nepřítomný
což je daleko horší
Nezájem
pokud jde o mne
Ve vlaku
vejde první do kupé
a hned si sedne
nezeptá se
kde bych chtěl sedět já
protahuje slova
Život ho omrzel
možná
Filozofie v malých dávkách
Extravagance ducha
První polovina života melodramatická
on
druhá
zmatek - ■
fetišista zbožňující hotely
zbožňující střevíce
zbožňující hlavy
Nesouměřitelné
jeho zamilované slovo
Nemusí to být zrovna divadelní umění
když máme stovky vynikajících románů
on
které můžeme číst
aniž bychom se museli stydět
Kupodivu nenávidí tanec
všechno přežije
Ty ses zbláznil do Leara
a tím jsi přivolal na sebe neštěstí
na sebe i na své okolí
z tebe vyzařuje ta Learovská deprese
Na pohřbu nepronesl jediné slovo
jméno Maty Ida
nevysloví! ani jedinkrát
Při styku s tebou
padá na člověka smutek
ty jsi to vzdal
stmívá se
Minulost
nakonec
neznamená nic
Mezi tebou a mnou
je železná opona
Vešel rychle do restaurace
hned u hřbitovní zdi
přemáhal apetýt
Mluvil o Šaljapinovi
Ve městě
najednou poznamenal
Matylda mi dávala
studené obklady
nemůžu si dávat sám
ty studené zábaly
Bezmocný Robert je bezmocný
£e[ rovnou domů
Nenávidí lidi
kteří potřebují hůl
mrzáky vůbec
mluví v jednom kuse
najednou přestane
Má sto chutí
ješté vystupovat
on
Jak lajdácký se dnes
hraje divadlo
on
Nestydatosti na jevišti
divadelní analfabetismus
V parku najednou
prý se taky mohlo stát
že bychom přišli na mizinu
vstane, rozsvítí a zase se posadí
Útěk do náboženství
je prý opovrženíhodný
Matyldě vždycky říkal
že nic nemá
že nic nemáme
musela šetřit
nic si nemůžem dovolit
říkal
žádný majetek
nesplacené dluhy
V tom přesvědčení zemřela
Choreo grafovát existenci
jeho výmysl
Zazní zvonek, Robertjd e otevnt

Karel vejde, Robert mu ihned pomáhá z kabátu
Dělal jsem si starosti

o tebe
KAREL
Je tam mokro
a zima
Vždycky když jdu ktobě
je zima a mokro
Hned si sednu
posadí se
R O B ER T
pověsí Karlův kabát na dveře., ptá se
Čaj
KAREL
Neděkuju
Tuilerievíš
to byl obrovský zážitek . .
Metternich je nedoceněný
absolutně nedoceněný
natáhne nohy před sebe .
Tak jsem cestou přemýšlel
tohengrín
co takhle Lohengrín
pakjsem si řekl
to přece není nic pro nás
možná by nás to přivedlo na jiné myšlenky
Přemíra smutku vede k neštěstí
když trvá dlouho deprimuje
Pakjsem si to rozmyslel
opera by to být nemusela
ne opera ne
Wagner vůbec ne
Wagner ne
rozhlíží se
Útulnější
nežjsem čekal
přinejmenším žádná bezduchá atmosféra tady
z toho jsem měl trochu strach
trošičku
Nejsem si jisty
jestli je to správné
každý čtvrtek a každé úterý
snad raději pátek a pondělí
nebo neděle a středa
ne ne
nechrne to tak
zvyk má něco do sebe
Metternicha jsem začal chápat
postupně
je nedoceněný
strašně ho osočovali
proč vlastně
ptaljsem se sám sebe
jsem už na stopě
brzo to přestane být tajemstvím
Robert se posadí
1y strašné tváře
na cestě sem
jedna jako druhá
v každé
bezduchost
bezmocnost
nulová znalost života
My nejspíš klademe
moc vysoké nároky
nám seto nezamlouvá
odpuzuje nás to
dívá se na svůj oblek
Tenhle oblek jsem si dal ušít
ještě když stonaLa
černý přirozeně
smuteční
když už se dalo
víceméně očekávat
že zemře
Cítil jsem potřebu jít na pohřeb
v novém černém obleku
bez ohledu na to co bude stát
vstane, předvádí se
Jenže ten oblek byl hotový
teprve týden po Matyldině pohřbu
Chtěljsem aby mi seděl volně
víceméně pro každou příležitost
Myslíš že v tom obleku vypadám dobře
Prvotřídně vypracovaný
nehodí se jenom pro smuteční účely
ale pro slavnostní příležitosti vůbec
říkaljsem si
možná přímo pro gala příležitosti
nezdá se ti
že je vhodný pro gala příležitosti
například na zahájení sezóny v Opeře
na zahájení sezóny v Opeře
samozřejmě nechodím
nebo na silvestrovský ples
na silvestrovský ples
samozřejmě nechodím
ale něco mimořádného se vyskytne
nějaká vysloveně gala příležitost
O b h líží o b le k z e v š e c h stra n
Robert vstane a také obhlížíjeho oblek
Ríkaljsem výslovně
že to musí být oblek
pro různé příležitosti
smutečnvpřirozeně
ale také pro různé slavnostní příležitosti
ROBERT
Matyldě by se líbil
KAREL
Myslíš
R OB E R T
Ano myslím
myslím
že by z něho měla radost
KAREL
Přirozeně
Vždyckyjsem se bránil
dátsi ušít nový kabát
odmítaljsem to
Přestože to Matylda neustaTe vyžadovala
a teď mám takový sváteční oblek
předvádí se
deště nikdyjsem neměl
tak elegantní oblek
excelentní
viď
R OB E R T
Excelentní
opravdu excelentní
KAREL
No ovšem
předkloní se
Nejsou moc dlouhé
myslím kalhoty
na můj vkus jsou moc dlouhé
nechatje zkrátit
nechat je zkrátit
204
pOB ERT
Ty kalhoty nejsou moc dlouhé
KAREL
Nejsou moc dlouhé
Jsou dlouhé
moc dlouhé
ROBERT
nejsou dlouhé
K AR EL
Nejsou dlouhé
Ty kalhoty jsou moc dlouhé
jsou to moc dlouhé kalhoty
ROBERT
KAREL
Dám š ije zkrátit
ríkaljsem si
ROBERT
Ne
ty kalhoty nejsou moc dlouhé
Karel se zase narovná, vypne se
KAREL
Nejsou dlouhé
ROBERT
Rozhodně
ty kalhoty dlouhé nejsou
Karel se zase narovná a napřímí
KAREL
Mysleljsem
že šije dám zkrátit
zkrátit
zabrat
znovu se předkloní
0 kousíček
ROBE RT
KAREL
se vypne
Nejsou moc dlouhé
říkáš ze nejsou moc dlouhé
klesne vyčerpán do lenošky
Robert se posadí
Ženit se
v takovém obleku '
na to jsem nepomyslel
nikdy
natáhne nohy před sebe, zavře oči
nikdy
po pauze
Velice útulné velice útulné
U mě to není tak útulné
po pauze
Nejmíň třicet let
společného života s Matyldou
Tys nikdy nemyslel na ženění
ani jedinkrát
vázat se
anijedinkrát
vázat se
po pauze
Možná by sis byl ušetřil
všechny ty nemoci
kdyby ses byl oženil
Bratra máme přirozeně rádi
přirozeně
Když řeknu nevlastního bratra
urazíš se
Nejdražší látka z dovozu
materiállehounkýjako pápeří
ROBE RT
ohmatává látku obleku
Kdysi jsem měl bundu
právě z takového materiálu
anglického
K AR E L
V takovém obleku
je člověk elegantní automaticky
2061
ROBERT
SpoLečenský oblek
jaký jsi nikdy nesnášel
K AREL
se zavřenýma oáma
Já že jsem
ROBERT
Ano
Vždyckyjsi nenáviděl
takovéhle obleky
KAREL
Takovéhle obleky
ROBERT
Vždycky ses bránil
vzít na sebe takový oblek
K AREL
Já že se bránil
R OB E R T
Ano bránil
KAREL
Možná že jsem se bránil
Nenáviděl nenáviděl jsem je
kvůli Matyldě
ne kvůli lidem
jedině kvůli Matyldě
náhle vzhlédne
Hrozně rád bych si teď
poslechl nějakou hudbu
Už se mi nechce mluvit
o ničem
vstane, jd e ke gramofonu, pustí začátek Mojžíše a Árona od Schonberga a zase
sisedne
dá vím
ty miluješ nade všechno Brahmse
zavře oči a natáhne nohy
20 7
Druhá scéna
O hodinu později
Oba p ijí minerálku
ROB E R T
hádá
Dostojevskij
K AR E L
Ne
R OB E R T
Turgeněv
KAREL
Ne
ROBERT
po pauze
Tolstoj
KAREL
vítězoslavně
Ne
ROBERT
Lermontov
KAREL
Ale vůbec ně
vykřikuje
Lermontov
takový nesmysL
R OB E R T
Stendhal
KAREL
Nene
ROBERT
Flaubert
KAREL
Co tě nemá
208
R OB E R T
Voltaire
KAREL
Samozřejmě Voltaire
Jak vůbec muže někoho napadnout
že tu větu napsal
ruský spisovatel
to je vyloučené
to ti přece musel říct cit
samozřejmě
nic ruského
nic z románu samozřejmě
R OB E R T
Byl jsem naprosto přesvědčený
žejde o ruského spisovatele
KAREL
O francouzského samozřejmě
O Voltaira samozřejmě
natáhne nohy daleko před sebe,
zamyšleně
Dříve jsme zkoušeli
hrát mlýn a dámu
Je to filozofie
nic z románu
Strach z žen
zase mi napadá to slovo
ten pojem
tys tím trpěl odjakživa
nic sis nezačínal
pořád jsi jen doufal a čekal
jenže ideál nepřichází
neexistuje
Potom je najednou pozdě
Máme příliš vysoké nároky
zatímco bychom se měli spokojit
s něčím docela obyčejným
Mít brzy děti
hodně dětí
a nepřemýšlet
to je ono
Ale štěstí to taky není
Utíkat se do velikášství
to způsobilo tohle katastrofální zpoždění
Člověk který se dlouho rozhoduje
ztroskotá
ten kdo příliš přemýšlí
hloubavec
přesedne do jin é lenošky
R OB E R T
Ostatně úmrtní oznámení
jsem za platil já
KAREL
To je pravda
R OB E R T
Bez řečí
jsem tam dal vysázet ty tři řádky
nevím
jestli sis toho všiml
to strašlivé příbuzenstvo
Zazlívali nám
že jsme se ihned rozloučili
Matylda by si to přála
řekljsemjim
Oni šli k Modré huse
KAREL
Vtom chladném deštivém počasí
jsem si mohl vzít plášť
přes ten svůj starý oblek
to bylo mé štěstí
ROBERT
Přestěhuj use
nkaljsem si
ne
byl by to nesmysl
pustit ten hle příjemný byt
kde mám pár kroků
do parku
k zelináři
k mlékařce
to je důležité
když je člověk mladý
podceňuje to
Nemoc člověka naučí
Po ránu párstránekz Leara
přecházet u okna
sem a tam
při chůzi si to člověk
lip pamatuje
Anglická konverzace s trafikantem
mi dělá dobře
je slepý na obě oči
to zbystřuje smysly
vstane a přinese ze stolu fotografii,
ukazuje j i Karlovi
5 Minettim
to je pan herec
KAREL
Minetti
to tedyje
ROBERT
V Berlíně
v dvaasedmdesátém
penzión Čičikov
vzpomínáš
na Kurfiirstendammu
Ráno se probudím
v mém pokoji
stojí kolem Lidé
a skupují celé zařízení
tři marky povídá majitelka
a ukáže na žid Li
osmnáct marek
ukáže na mou postel
když si to všechno zapsali
zase zmizeli
mysleljsem že se mi to zdá
nezdálo se mi to
Tehdy jsem hrál cyklistického závodníka
K AR E L
Kuriózní
R OB E R T
To už jsem měl bolesti
v nohou
první příznaky
KAREL
první příznaky čeho
R OB E R T
Té záležitosti s Ledvinami
K AR E L
Aha
ROBERT
si vezme fotografii
Najednou mě napadlo
dát výpověď
vran se s fotografií ke komodě
Latinská Amerika
to bylo heslo
položí fotografii na komodu
Ale ty vojenské režimy tam
mě odradily
vrátí se a znovu si sedne
K AR E L
Jezdit do cizích zemí
do jiných světadílů
člověka jenom zeslabuje
ničí
Vis že jsem
jednou měl nápad
koupit si malý ostrůvek
žít tam jako Robinson
nepodlehnout
takříkajícrobinsonáda
číst
pár set kroků tam
a zase zpátky
jíst spát
dokola sama mořská voda
Bláznivý nápad samosebou
přišel jsem na něj vtom krajním vypět'
když jsem byl v Římě
kdybych se byl odloučil od Matyldy
ale to jsem nechtěl
to už tenkrát nebylo možné
to dítě na mě bylo tak vázané
silný cit
se pět' duší
bez jakékoli vypočítá vos ti myslím
Nejdřív artistika
potom filozofie
to vede
to vede takříkajíc
k filozofovi
k člověku filozofujícímu
k filozofovi ne
212
i
k filozofujícímu
žiješ v quasi filozofických cvičeních
ROBERT
Cvičeních
K AR E L
Končíme do jisté míry filozoficky
ROBERT
Taky chorobný proces
KAREL
Samozřejmě chorobný proces
náhle
Velké pokoje
takže bych mohl dlouho jít
nejdřív jedním a pak druhým směrem
pořád pod střechou
a naprosto kultivovaně
rozumíš
sjedinou myšlenkou
tuto myšlenku do sebe vstřebat
a podržet ji v sobě a zpracovávat
až by z ní nezbylo nic
atak nakládat se všemi myšlenkami
tak nakládat se vším
rozumíš
Robert nalije minerálku
Postupovat takticky
bez zábran co se týče hlavy
ale taky všeho jiného vnějšího
o zbytek světa se vůbec nestarat
vesmír tak říkajíc
sám nést na hlavě a rozbít ho
rozdrtit na prach
napije se
To je ovšem
jen myšlenka
a jako všechny ostatní prchavá
po pauze
Uspořádaljsem Matyldiny dopisy
všechno líčit na růžovo
to jsem nenáviděl odjakživa
proti vlastnímu přesvědčení projevovat
pokrytectví slovem i písmem
R OB E R T
Takže z věcí po Matyldě
se do bazaru nedá nic
KAREL
Ne
teď ne
pravděpodobně vůbec ne
koneckonců nejsou to je r je jí
ale i moje věci
já jsem to všechno koupil
pořídil
Klavír jsem dal naladit ' _
sotva před půl rokem
Tahle vlhkost vzduchu
mu škodí
klavír je choulostivý
jako Lidský organismus
Robert se rozkašle
Ta velká vlhost vzduchu

mu škodí
Když všechno rozprodám
bude v bytě pusto
takhle tu cítím ještě aspoň vůni
těch šťastných časů
ještě stále
po pauze
Zpopelnit
to nechtěla
Robert kašle
Finančně jsme zajištěni

ale musíš mě poslouchat
nepodnikat nic
o čem bych nevěděl
obhlíží pokoj
Když to tak zestárlo
a objevily se tyhle trhliny
líbí se mi to
Neustále přemýšlíme o obnově
a přestojí nepřipouštíme
náš estetický cit ji zakazuje
Ja k je to tady útulné
mnohem útulnější než u mě
ale já jsem to vždycky chtěl
mít přesně takové
více či méně nepohodlné
zvláštní založení
souvisí s tím
to zvláštní založení
že jsem se víceméně zbláznil
do velkých duchů
víceméně zbláznil
naprosto nesmyslné
Tu italskou cestu
kterou jsem nepodnikl s Maty Idou
bych přece mohl podniknout 5 tebou
takříkajíc smuteční cestu
na je jí památku
Florencie Pisa
třeba i Řím
Španělské schody
pak se ale rozhodně ubytovat u Hasslera
Jestli najdeme nějaké vhodné umístění
pro Maggiho
aléto bude těžké
ROBERT
Všechny fotografie uspořádal
kolegové
Dva dny nevytáhl paty z domu
Myslel na naši sestru
která musela zemřít
tak mladá
hromadění knih
bez potřeby je číst
po pauze
Co pak
na druhé straně
Uvažoval jsem
že si přece jen vyjedu do Švýcar
Maty Ida mě varovala
Žádná pošta
Úplně se odnaučíme
psát dopisy
Jen co zas budou delší dny
Nepřetržité bolesti v zádech
Nesrovnatelně dlouhýsen
kráčím po městě úplně zdravý
žádné potíže
potkávám spoustu známých z dřívějška
které jsem už léta neviděl
po pauze
Obdivoval jsem tvůj způsob života
neustále se stýkat s lidmi
Být nemocnýjsi vždycky odmítal
žádná důvěra k doktorům
žádná sebedůvěra
vstane, jd e ke komodě, vezme tablety, vrátí se
Dobrovolné sebeomezování
Do dneška nebýt padlý na hlavu
KAREL
Nebo na Riviéru
Robert si znovu sedne
Žádná odolnost
Všechno příliš hlučné
R O B E RT
Vždycky jsem na tebe myslel
důvěřoval ti
napodoboval jsem té
KAREL
Maty Ida
ano
teď chybí
Že ten domek
odkázala tobě
to mi nejde na rozum
ROBE RT
Mně
KAREL
protáhle
Matylda tobě
ROBERT
Mně
KAREL
Od Maty Idy
tobě
ROBERT
To mi nejde na rozum
K AR E L
Ano
to mi nejde na rozum
R OB E R T
To ti nejde na rozum
K AR E L
Nejde mi to na rozum
po pauza
nejde
KONEC
Přeložil Vladimír Tomeš
Užjako dítě
5 nesporným talentem pro divadlo
rozený divadelník víte

co klade pasti od raného mládí
BRUSCON
PANÍ BRUSCONOVÁ
FERRUCCIO, je jic h syn
SÁRA, je jic h dcera
HOSTINSKÝ
HOSTINSKÁ
ERNA, je jic h dcera
Místo děje
Taneční sál hostince „U černého jelena" v Utzbachu.

PRVNÍ SCÉNA
Tři hodiny odpoledne
Vstupuje divadelník Bruscon s Hostinským
BRUSCON
v klobouku se širokým okrajem na hlavě, v plášti, sahajícím po kotníky, s holi
v ruce
Co tady
v tomhle zatuchlém ovzduší
jako bych to byl tušil
volá
Herec státní scény
Panebože
ani abych si ulevil
jsem dotakových hospod jakživ nevkročil
A tady mám hrát
své Kolo dějin
poodejde několik kroků doprava
U černého jelena
nu ovšem
jako by se tu zastavil čas
přejde několik kroků doleva, pak Hostinskému
Jako byste nevěděl
že dneska přijedeme
rozhlíží se kolem sebe
Neutěšené
rozhlížíse
Absolutní nekulturnost
neutěšené
chtěl by si sednout, ale na je v išti není židle
Hostinskému
Utzbach
Utzbachjako Butzbach
Herec státní scény Bruscon
v Uztbachu
Moje komedie v tomhle Utzbachu
rozhlíží se kotem sebe
U černého jelena
no dobrá
Tohle dusno
dusno před bouřkou
Tak choulostivý duch
v tak chouLostivém těle
náhle vybuchne
Copak tu nikde nemáte židli
Hostinský přinese žid li
221
Bruscon si sedne
HOSTINSKÝ
Řekl jste polévku s omeletovými nudlemi
BRUSCON
Samozřejmě
Jediné
co se tady dá jís t
je polévka s omeletovými nudlemi
Ale ať není moc mastná
pokaždé tahle mastná oka v polévce
i takovou polévkou s omeletovými nudlemi
slaví provincie své triumfy
roztáhne nohy
V Gaspoltshofenu
jsme sklidili obrovský úspěch
něco grandiózního
ideální podmínky
rozhlíží se
Řekla vám má dcera Sára
že musím mít
ještě jeden polštář pod hlavu
A to nacpaný žíněmi
To vám přece nebude činit potíže
sehnat takový žíněný polštář
HOSTINSKÝ
Už je ustláno
i s žíněným polštářem
BRUSCON
Už je ustláno
Říkáte
že už je ustláno
Teorie se nekryjí
pokaždé s praxí
Kolik že jste říkal obyvatel
HOSTINSKÝ
Dvě stě osmdesát
BRUSCON
Dvě stě osmdesát
Pidiobec
V Gaspoltshofenu
jsme měli osm set třicet diváků
platících
přímo nadšeně aplaudujících
Kdybych to byl věděl
že tenhle
HOSTINSKÝ
Utzbach
bruscon
ze tenhle Uztbach
má jen dvě stě osmdesát obyvatel
Staré lidí
kteří ani neslyší
ani nevidí
Hostinskému
Kolo dějin je
hra o lidstvu jako takovém
rozpřáhne co možná nejvíc obě paže
Objeví' se v ní Caesa r
Napoleon Churchill
ale to neznamená
že ženské pohlaví
vyjde naprázdno
V podstatě nežiji
na celém tomhle turné už
z ničeho jiného než z polévky s omeletovými nudlemi
V Gaspoltshofenu
chutnala naveskrz znamenitě
Žádná mastná oka
rozhlíží se kotem
A samozřejmě Metternich
ten hraje rozhodující roli
v mé komedii
která je po pravdě
tragédií
jak sám poznáte
Hostinský začně odsunovat stoly ke stěnám
Přirozenost věn
se vždycky zvrátí v opak pane
Vyjedeme na turné
a přitom je to past kam dojedem
Tak říkajíc divadelní past
náhle příkře Hostinskému
Byljste už
u velitele hasičů
ohledně nouzových světel
Jak jsem rek
musí být při mé komedii
na konci
naprostá tma
i nouzová světla musí zhasnout
naprostá tma
absolutní tma
nebude-Li na konci mé komedie
absolutní tma
je po mém Kole dějin veta
Nezhasnou-li nouzová světla
zvrať se moje komedie
v svůj pravý opak
V Gaspoltshofenu
nouzovky vypnuli
i ve Frankenmarktu
dokonce v Riedu na Innu
který přece p lať zajedno z nej pitomějších m íst
Řekněte tomu veliteli hasičů
že jsem Bruscon
herec státní scény Bruscon
který hrál v Berlíně Fa ústa
avCurychu Mefista
Hasiči jsou umínění lidé
statistíka dokazuje
že způsobí ročně víc pohrom
než všichni ostatní
Sotva nějaká budova jen ohoří
zničí j i hasiči do základů
Tohle dusno
rozepne si do poloviny plášť
Kdybych si kabát svlékl
hned se zas nachladím
Trýzněn každou chvilku kašlem
trápen bolením v krku
po uši v potu
Hostinský chce otevřít okno

Bruscon ho zastaví vysoko zdviženou holí
Opovažte se
sic na mě potáhne
choulí se do sebe
Tenhle odporný zápach
Vyplať se vůbec ještě chovat vepře
Hostinský zas okno zavře
224
ffebo je tojen zvrácenost hostinských
I , l - 'i
Všude tenhle prasečí smrad
Od jednoho prasečince k druhému
V podstatě tu člověk nenarazí na nic
než na prasečince
a kostely
sténá
a na nacisty
zvrátí se dozadu a zavře oči
Když nám nepovolí
vypnout nouzovky
nebudem hrát
vztyčí se vysoko do výše
Tahle díra je trest boží
Pro tohle jsem studoval akademii
a byl vyznamenán
křížem se zlatou stužkou
chytne se za hlavu
Agáta mě varovala
vstane, rozhlíží se kotem
Jednou muselo dojít ke katastrofě
V jasné chvilce nezbývá
než se sprovodit ze světa
postaví se doprostředjeviště a zdvihne hůl co možná nejvýš a zírá do stropu
sálu
Utzbach
nechá ruku klesnout a popojde pět kroků doprava a pak deset kroků doleva,
aby proměníjeviště, než zůstane stát
Větší jeviště
vGaspoltshofenutaky nebylo
V Riedu na Innu
bylo o dva metry širší
ale to bylo je n na škodu
Hostinskému
Katastrofou se to nedá nazvat
ani tak pro mne
jako pro mou ženu
na zápach z vepřínů je alergická
protože je nemocná na plíce
má i v nej čistším vzduchu
potíže
Koneckonců musí vést
půlhodinovou řeč
k římskému lidu
a při ní j í nikdo nic nedaruje
kašle
Po každém slově se tu zvedne oblak prachu
3 ten zapeklitý text mé komedie
225
volá do sálu
Excelence je mi Líto
Hostinskému
Tak či onak je to
tvůrčí počin
nechceme-li rovnou říct
dílo století
volá do sálu
Kalábrie
nenechte se vysmát
Hostinskému
Bezesporu dílo stáří .
Četljsteoněm
Samé nesmysly
jako všude v novinách
Nepovolaní š kra báči
sklání se k zemi a pravou rukou zkoumá podlahu jeviště
Ale nikde to neztrhali
ničemu nerozumějí
ale nikde to neztrhali
opět se narovná
Moje žena
trpí ustavičně bolestmi hlavy
mne zlobí ledviny
opět se sehne a zkoumáještě jednou podlahu
Jen abychom se neprobořili
V Gaspoltshofenu měli
podlahu zbrusu novou
tady je všechno zpuchřelé a shnilé
Copak se tu už netančí
namáhavě se narovná
Copak se tady na pódiu už netančí
Nevypadá to
že by se bylo na tomhle pódiu
poslední dobou tančilo
Všakjsou tu užjen staří Lidé
ti netančí
divadlo se tu taky nehrálo
už léta
Hostinskému
Tak přineste přece jeden ten stůl sem nahoru
na pódium
Uaše dekorace
veškeré žádné
jednoduchost sama
Tři paravány
to je všechno
a ještě portál
Hostinský vynáší stůl na pódium
Jak jste si všiml

cestujeme jen sjednou bednou
ajedním prádelním kosem
to je všechno
Sem
Postavte stůl sem
Rozhodující
je nasvícenf
Hostinský staví stůl vedle Bruscona

Bruscon mu dává pokyn holí, aby stůl postavil před něho. Hostinský tak učiní
Naše fantazie ba přímo náš duch

musí být neustáLe v pozoru
nakonec nesouhlasí nic
Postavte ten stůl tam
ukazuje, kam má být stůl postaven
Hostinský ho tam staví
Ano
tady je na správném místě
aspoň pro tuto chvíli
pro tuto chvíli
zakloní se dozadu
Fantazie
Magie
znovu se narovná
Hostinský už zase odsunuje stoly v sále ke stěnám
Hostinskému
Znáte Svatý Radegund
Kde to je
h o s t in s k ý
Deset kilometrů odtud
BRUSCON
Deset kilometrů
podívejme
to jsem si myslel
Říkáte deset kilometrů
h o s t in s k ý
Deset kilometrů
bruscon
Tam jsem byl ve čtyřiačtyřicátém
zákeřně přepaden
nějakým řeznickým tovaryšem
který si mě spletl s nějakým voskařem
který pocházel údajně z Mattighofenu
Od toho mám ještě dnes
tyhle bolesti v ramenou
které mi ztrpčují existenci
už tak dost těžkou i bez této příhody
Už čtyřicet let uběhlo od toho zločinu
Byljsem tenkrátještě student
stu doval jsem dějiny divadla
ne jaksi myslíte
na univerzitě
všechno jsem studovaljako samouk
Ocitl jsem se nevím jak
v téhle krajině
a ve Svatém Radegundu mě přepadli
taky to mohl být můj konec
divá se na podlahu
Tenkrátjsem nosil
extra dlouhé kalhoty
a na hlavě plátěnou čepičku
říkal jsem jí moje výhodička
protože jsem brzy přišel na to
že přemýšletpod touhle čepici
je výhodné
Když jsem chtěl mít jasnou hlavu
nasadil jsem si tu čepičku
plátěnou čepičku
kterou jsem zdědil po dědečkovi
z matčiny strany
A teď si představte
že ani ve městě jsem nebyl schopen přemýšlet
bez téhle plátěné Čepičky po dědečkovi
alespoň ne náležitě bystře
jak jsem si předsevzal
jakonecjsem meltu čepici na hlavě
po celou dobu práce na své komedii
Říkaljsem si
když si ji sundám
je srnou komedií amen
a tak jsem ji celých devět let
co jsem svou komedii psal
totiž naše Kolo dějin
měl na hlavě
Říkám vám
228
když nezhasnou nouzkovky
nehrajeme
Co je to za lidi
tihle velitelé hasičů
lo je ks míchu
ze i zde v
v
v
hostinský
v Utzbachu
bruscon
V Utzbachu
je vůbec nějaký velitel hasičů
a zrovna v tomhle hnízdě
odpustíte mi
když vaši vámi jistě vysoce ceněnou obec
nazývám hnízdem
se vyskytne velitel hasičů
který nedovolí
aby se na pět minut
zhaslo nouzové osvětlení
Opravdu
jen pět minut bez nouzovek
na konci mé komedie
0 tom ani v Riedu na Innu
nikdo nedebatoval
Světlo se stahuje
nakonec svítí jen nepatrně
nakonec úplně zhasne
přirozeně včetně nouzovek
Naprostá tma
je vyvrcholením mé komedie
to je předpoklad
pokud se nemá zvrtnout v pravý opak
posune se s židlf těsně ke stolu
Churchill se probudí v noci
před svou smrtí
a opakuje už jen jediné slovo Elba
nato se úplně setmí
Ostatně můj syn Ferruccio
je fenomenální Churchill
Ferruccio víte
jsem totiž ctitelem Busoniho
vstane a dupne do podlahy
Ve scéně se Stalinem
si Churchill dupne
bylo by trapné
kdyby to podlaha nevydržela
Chtě nechtě by diváci
vypukli v smích
ale to by byl konec s mou komedií
dupne ještě jednou do podlahy
V Gaspoltšhofenu dupl můj syn
tak zuřivě do podlahy
že si poranil nohu
až nahoru ke koleni
ale představení se proto nepřerušilo
Nastala malá pauza -
já jako Stalin
jsem odříkal jednoduše text
který jsme původně škrtli
pak jsem zdvihl svého syna
tedy zdvihl jsem Churchilla
a vynášel ho ven
spíš jsem ho táhl než nesl
to vyvolalo obrovský aplaus
jde k levé stěně 3 otočí se
Shakespeare
Voltaire
ajá
udělá tň kroky ke středu jeviště a dívá se do sálu
Chystám se
svou komedii
přeložit do italštiny
nic lehkého milý pane
Pokud možno pak hned také
do francouzštiny
kterou ostatně zbožňuji
Kolo dějin je vhodné
jak pro Itálii tak pro Francii
především je psáno pro Francouze
Tady si to jen tak zkoušíme
pracujeme na tom
zdokonalujem se
Bojím se že mé Kolo dějin
uspěje spíše v Itálii
než ve Francii
jde k pravé stěně a položí na n i obě ruce
Ideu své hry
jsem pojal už v Le Havru
kde jsem se seznámil se svou ženou
Plážová známost takříkajíc
známost od Atlantiku
zahrozí do výše h o lí a volá do sálu
230
Bertrande
vy se prohřešujete
nechá hůl klesnout
Vlhkost
tu všechno pohlcuje
Všechno se tu příčí
nástroji
jakým je lidský hlas
jd e kjednomu z oken a utírá rukávem prach z parapetu
Ostatně už když mi bylo čtrnáct
jsem načrtl tuhle komedii
Látka pronásledující mě takříkajíc celý život
znovu utírá parapet
svého druhu Divadlo světa
na zisk jsem nemyslel rozumějte
vystoupí na pódium a postaví se doprostředka, s pohledem do sálu
Už jako dítě
s nesporným talentem pro divadlo
rozený divadelník víte
co klade pasti od raného mládí
sehne se a zkoušípodlahu jeviště, znovu se narovná
Vyhazov z domu
facky a rány
pohlavky od otce
totální vzájemné pohrdání
znovu se sehne a zkouší podlahu
Svým způsobem hanebnost
vnitřní špatnost
vyvřelá až odněkud zespodu
znovu se napřímí a volá do sálu
V Ldrrachu je jed
V Ldrrachu sklad ují jed
který vyhubí lidstvo
Hostinskému
To je lorrašský efekt
v mém Kole dějin milý pane
sedne si na židli
Takzvaní moci páni
tihle velitelé hasičů
V Gaspoltshofenu jsem neměl
oejmenší těžkosti
Hostinskému
Řekněte veliteli hasičů
2e se jedná jen o pět minut
ovšem o rozhodujících pět minut
Když na konci mé divadelní hry
to mu řekněte
oebude pět minut absolutní tma
je po mém kuse veta
to by byla vskutku zde
jediná výjimka
utírá si kapesníkem pot z čela
Nemám nejmenší chuť
pouštět se do debaty
s velitelem hasičů
jde jen o souhlas
pět minut absolutní tma
pět minut bez nouzovek
prkotina
zvrátí se v židli
Celý svět až po nejzazsí kout
je zamořen absurdními zákony
Tohle je odporné hnízdo
tady přece nebude hořet
tady ještě nikdy nehořelo jak sám říkáte
to je přece směšné
neobejít se na pět minut bez nouzovek
V téhle vlhkosti
a kde navíc je všechno shnilé
ani nemůže nic chytit
řekněte to tomu veliteli hasičů
Jak se ten člověkjmenuje
HOSTINSKÝ
Attwenger
BRUSCON
Attwenger
Pan hasič Attwenger
Pan velitel hasičů Attwenger
Čím je
tenhle velitel hasičů Attwenger
HOSTINSKÝ
Bednářem
BRUSCON
Bednářem Bednářem
Co dělá Snad chůdy
HOSTINSKÝ
Sudy
BRUSCON
Sudy
Že to ještě existuje
232
Bednář
Bednář a velitel hasičů
jděte za ním
a řekněte mu kdo jsem
a řekněte mu
že jeho rodina má
samozřejmě vstup zdarma
hostinský
Bednář už nemá rodinu
BRUSCON
Nemá rodinu
Tak mu řekněte
ze dostane jeden výtisk mé hry
s mým podpisem
s podpisem samotného Bruscona
který se jen tak hned nepodepisuje
který se takovým podpisům
vždycky brání
koneckonců jeden takový můj podpis
bude mítjednou cenu zlata
až nejen jako herec
ale i jako dramatik budu platit za velkého Bruscona
a řekněte mu
že s námi smí povečeřet
s námi u našeho stolu
vyřiďte mu to
Na copak mu umřela
ta jeho rodina
HOSTINSKÝ
Zasáh je blesk pane
Udělali si výlet do Haagu
a schovali se pod bukem
všechny je to zabilo
až na bednáře
BRUSCON
A to se pořád říká
drž se pěkně za bukem
zvrátí se v židli, zavře oči
Poslyšte pane hostinský
než půjdete k veliteli hasičů
objednejte nám v kuchyni
polévku s omeletovými nudlemi
čtyřikrát
Pokud je to možné
v tuhle dobu
ale vaše žena je přece v kuchyni
jakjsem viděl
je samozřejmě neobvyklé
objednávat v půl čtvrté odpoledne
Sníme s iiu polévku
zde na jevišti
na tomhle stole
můj syn moje dcera ajá
mé paní doneste polévku
na pokoj
je chudák pořád ještev šoku .
Utzbach
to bude určitě rozkošné hnízdečko
tvrdila cestou sem
a když pak Utzbach uviděla
padla do mdlob
Komediantka samozřejmě
Na druhé straně je dobře
že se před představením drží stranou
jinak zapomene text
každou chvilku j í text výpad ne
hrajeme léta jedno atotéž
a ona pořád ještě zapomíná text
a vždycky na nejdůležitějších místech
je to k zbláznění milý pane
Nedovedete si představit
jakje těžké
zapamatovat si text takového kusu
a ještě z něj potom udělat
umělecké dílo
jímž tento text bezesporu je
S ženami jsou na divadle
největší těžkosti
nikdy nic nepochopí
Nepůjdou nikdy do krajnosti
nevstoupí do pekla Do pekla jakým je divadlo
samá polovičatost co dělají
polovičatost rozumíte
ale tahle polovičatost
je pro divadlo hrob
Ale co by byla taková komedie jako ta moje
bez ženských představitelek
potřebujeme je
Má-li naše komedie rozkvést
potřebujeme v ní mít ženy
je to zkrátka jednou pravda
234
i když sebetrpčf
Kdybyste věděl co mě stálo
vtlouct do mé ženy nej primitivnější základy herectví'
každá samozřejmost byla utrpením na léta
najedná straně ženské představitelky potřebujem
na druhé straně jsou pro divadlo hrob
Co se týče žen
nesmíme to se svým šarmem přehánět
aby naše prolhanost
nevyšla tak docela najevo
Samotné slovo Odense
musela vyslovit osmtisíckrát
než jsem je mohL akceptovat
vyslovuje zcela tiše
Odense
je přece úplně jednoduché
vyslovit tichounce slovo Odense
moje žena potřebovala léta
než to k něčemu vypadalo
Na druhé straně nesmíme ženské představitelky
citýrovat až do kraj nosti
jinak nám vpadnou do zad
leccos si nechají líbit
ale přece ne všechno milý pane
Vyslovíme-li slovo moře
musíme přece vědět
co takové moře je
to je samozřejmost
nebo takový je d na krysy
co je tím míněno
je samozřejmost
ne však v případě žen
Léta musejí být cvičeny v tom
aby pochopily to nejjednodušší
A jak jeto těžké
když se jedná o vlastní ženu
kterou jsme si vzali koneckonců takříkajíc nadosmrti
Dělat divadlo s ženami
je katastrofa
Zaměstnáme-li ženskou představitelku
zaměstnáváme takříkajíc divadelní brzdu
ajsou to vždycky ženské představitelky
¡dere přivedou divadlo do hrobu
1kdyžto nikdy naplno nevyslovíme
protože jsme na to příliš galantní
taková tragédka
Je už sama o sobě vždycky absurditou
uvědomíme-li si že tragédie jako taková
je tak jako tak pošetilost
Máme-li být upřímní
je divadlo už samo o sobě absurdní
ale kdybychom byli upřímní
nemohli bychom divadlo vůbec dělat
ani bychom nemohli kdybychom byli upřímní
psátdivadelníhru
ani ji hrát na divadle
kdybychom byli upřímní
nemohli bychom dělat vůbec nic
než se oddělat
jenomže protože se neodděláme
protože se oddělat nechceme
přinejmenším do dneška a do teďka
protože jsme se tedy až dodneška a doteďka neoddělali
zkoušíme to pořád znovu s divadlem
píšeme pro divadlo
a hrajeme divadlo
aťsi j e všechno sebeabsurdnější
a sebeprolhanější
Jak může herec
představovat krále
když nemá ponětí co takový král je
jak může herečka
představovat děvečku od krav
když o nějaké děvečce nemá ponětí
když herec státní scény představuje krále
je to jen pitomost
když herečka státní scény
představuje děvečku
je to ještě pitomější
ale všichni herd pořád představují něco
čím nemohou být
a co je jen pitomost
takže všechno na divadleje pitomost pane
Protože herci jsou ti nejhloupějšílidé
je přece dokonalá pitomost
když představují například Schopenhauera nebo Kanta
nebo když herec státní scény hraje Bedřicha Velikého
nebo když je dokonce Voltaire hrán nějakým hercem
to všechnoje pitomost
samozřejmě jsem si téhle skutečnosti
byl vždycky vědom
Co předvádějí herci
je vždycky předváděno špatně
přímo lživě milý pane
a právě proto je to divadlo
Co se předvádí je vylhané
236
a předváděnou lež milujeme
Tak jsem psal svou komedii
jako lež
tak ji předvádíme
jako lež
tak ji lidi berou
jako Lež
Pisatel je prolhaný
představitelé lžou
a diváci si taky lžou do kapsy
a všechno dohromady je jedna jediná absurdita
už vůbec nemluvě o tom
že se jedná o perverzitu
starou tisíce let
divadLo je tisíce let stará perverzita
do níž je lidstvo celé pryč
a proto tak skrznaskrz celé pryč
protože je celé pryč do své vlastní prolhanosti
a nikde jinde v celém tomhle lidstvu
není prolhanost větší a ohromující víc
než na divadle
nasliní si levý ukazováček a drží ho vztyčený
.po delší chvilce
V tomhle sále prst neuschne
taková vlhkost
je pro divadlo jed
V GaspoLtshofenu měla moje slova váhu
tady se všechno rozpadá
scvrkává
nevšední hodnoty
tu splasknou vdiletantismus
Rakousko
¿chátra Lost
je to pravé slovo
¿pustLost
je ten pravý výraz
Hostinskému
Má prababička totiž
byla Rakušanka
prababička Irrsieglerová
aby bylo jasné
Ale to vám nic neříká
namyšleně, jako by něco maloval na podlahu
Cosi tyrolského
^ mé bytosti
taky kus perverzity
Rakousko
něco groteskního
duchovní úhor
to je to pravé slovo
cvokařina
je ten pravý výraz
Mozart Schubert
odporná vypínavost
Věřte m j.
na tomhle národě není už ani za nehet toho
co by za něco stálo
Kamkoliv přijdem
závist
podlost v m yšlení.
nepřátelství k cizincům
nenávist k umění
Nikdejinde nemají k umění
tak stupidní vztah
volá do sálu
Umění umění umění
tady nevědí ani zbla
co to vůbec je
Skutečného umělce
vláčejí blátem
prolhanému nýmandovi
všichni nadbíhají
poklon kují
před šarlatánstvím
Hostinskému
HostinskývUtzbachu
co je to za existenci
Vyrostl jste tu
nebojste se
do tohohle Utzbachu přiženil
HOSTINSKÝ
Přiženil pane Bruscone
BRUSCON
Přiženil
přiženil odkud
HOSTINSKÝ
ZGaspoltshofenu
BRUSCON
Z Gaspoltshofenu
Upřímně řečeno
Gaspoltshofen mi učaroval
úplně jin í lidé
238
úplně jiné poměry
než tady vUtzbachu
¿ádnýsmrad od vepřů
silo tam ne hyzdí okolí
pročpak jste nezůstal
v Gaspoltshofenu
yy nešťastníce
po pauze
.Kvůli jedné ženské
do tohohle Utzbachu
po pauze
Třeba by to bylo s vámi
dopadlo v Gaspoltshofenu lip
Kdoví
třeba jste neméljinou volbu
Žena vábí muže
z nejkrásnějšího kraje
do nej hnusnější díry
Všechno je tu zdraví škodlivé
všechno nevábné
všechno znetvořené
Děti tu mají zakrnělé hlasy
Člověk tu ztrácí odvahu
oslabuje ho to tu
skličuje
Odkdypakjste tady
HOSTINSKÝ
Od šestačtyřicátého
BRUSCON
Od šestačtyřicátého
to je osudové
osudové
hostinský
V Gaspoltshofenu jsem neměl
po smrti svého otce
žádné existenční možnosti
BRUSCON
Žádné existenční možnosti
Raná ztráta otce
P t í se
^ matka žije
H°stinský vrď hlavou

Na co zemřela
HOSTINSKÝ
Na ustavičné ochutnávání
BRUSCON
Na ochutnávání
HOSTINSKÝ
Úplně nevinně
Mělijsme v pachtu
malé pohostinství'
BRUSCON
vykřikuje
Osud pachtýřů
Není nic tragičtějšího
než osud pachtýřů
zejména v pohostinství
Propachtovat si pohostinství
je na každý pád
neštěstí
HOSTINSKÝ
Bylo nás osm bratrů
a tři sestry
ve třech postelích
ve vlhkém a studeném sklepním bytě
BRUSCON
Takže vám nezbylo než se přiženit
do pohostinství
vstane a popojde pár kroků k Hostinskému, dotýká se ho h o lí
Možná byl tedy Utzbach
pro vás záchranou
HOSTINSKÝ
Taktak
BRUSCON
Tenhle úděsný Utzbach
kde bych určitě hned druhý den
z totální deprese vypustil duši
byl vaší záchranou
rozhhzřse
Tahle stavitelská nemohoucnost
tyhle hnusné stěny
ten strašlivý strop
240
tahle odporná okna a dveře
tenhle absolutní nevkus
to vše vám umožnilo další existenci
opět si sedne
často se sami sebe ptáme
blázníme my
nebo se zbláznil svět
zamyšleně
hostinský v Utzbachu
jestlipak to není bláznovství
totální bláznovství
volá do sálu
Mejtotálnějsí bláznovství
všech dob
Kdo existuje
ten se se svou existencí vyrovnal
kdo žije
ten se vyrovnal se svým životem
tak směšná nemůže být role
kterou hrajeme
abychom ji odmítli hrát
divá se na okna
Vozíme s sebou závěsy
které absolutně zatemní okna
speciální závěsy
kteréjsme si dali vyrobit
vtovárně v Rosenheimu
Přišly přesně na osmdesát tisíc
ale bez těchto speciálních závěsů
by se naše komedie neobešla
V naší výbavě máme taky speciální háky
tyto speciální háky
můžeme zatlouci do jakékoliv stěny
Lhostejno o jakou stěnu se jedná
mužem do ní ty háky zatlouct
Náš světelný park pochází z jedné speciální továrny
v Recklinghausenu
Naší předností je
ze cestujeme s jedním jediným vozem
litery není právě nej nepohodlnější
dívá se do země
Původně jsem chtěl jít s Agátou
svojí ženou Agátou
na procházku
na hodinku dvě si takříkajíc rozhýbat údy
ale tady se vůbec nedá nikam jít
všude to jde do kopce
a kam se Člověk koukne sama ošklivost
Tak jsme si řekli
objednáme si jednoduše polévku s omeletovými nudlemi
a posedíme v hostinci
Ale vaše jídelna byla zavřená
a v zahradě se pro puch z vepřína nedalo vydržet
Jako byste nebyli věděli
že dneska přijedem
jenže to jste věděli moc dobře
Že na'm bylo otevřeno
teprve po vytrvalém bušení na dveře
s tím se člověk h ned tak nesetká'
A že je tak d u sn o
páchne to tu navíc i po porážce
Na druhé straněje výhodné
ubytovat se v hostina
kde je zároveň i výsek masa
Hostinskému
Nemyslím
že za těchto okolností
by se tu dalo větrat
Když se otevřou okna
jsme ztraceni
Kdypak tu krmíte prasata
HOSTINSKÝ
V půl šesté
BRUSCON
Jako všude v půl šesté
To je bez problému
V Mattighořenu byla prasata
kvůli nějakému úmrtí jak nám bylo řečeno
krmena v půL deváté
a všechno prochrochtala
prasečí chrochtání zničilo celé představení
Chtěli jsm e je nejdřív přerušit
ale pak jsme se rozhodli
hrát dáL
Ve vrcholném místě nám je prasečí chrochtání
dočista zabilo
Upřímně řečeno mi to bylo jedno
v Mattighofenu mě nehnalo za každou cenu mé poslání
Myslím že tam Šli lidi na naše divadlo
aby se ochladili
protože bylo tak dusno jako dnes tady
Pro Mattighofen zkrácené znění
Škrtnuta scéna s Einsteinem .
všechno co se říká v mém kuse
0 atomové bombě
1 když je to klíčová scéna
v Mattghofenu to šlo i bez ní
ostatně jsem tam vynechal
í scénu v níž si Napoleon utahuje
ze saského krále
což mé ženě ovšem způsobilo velké potíže
Ženy nejsou tak pohotové jako my
je v nich kus těžkopádnosti
Samozřejmě vznikl v mém dramatu velký skok
ale nakonec byl obrovský aplaus
nádavkem jsme dostali v Mattighofenu
bochník sýra
ale moje žena sýr nejí
já sám taky nemám sýry rád
a moje děti jsou už vůbec proti sýru
Tak vlečeme ten obří bochník sýra s sebou
třeba na něj najdem zájemce
Třiačtyřicet kilogram ů váží ten bochník
Silně nám zatěžuje zadní osu
Ostatně řídí Sára
protože Ferruccio má zlomenou ruku
v Zwicklettu
se můj syn když chtěl jít na toaletu
zřítil z prvního poschodí dolů
osudově chybný krok
moh se docela dobře zabít
ale mé děti jsou velmi obratné
Tadyje záchod taky
mimo dům
Nemohu vyžadovat od své ženy
aby chodila na záchod ven
Prosím vás
dejte nám do pokoje dva nočníky
Polévka s játrovými knedlíčky
nebos omeletovými nudlemi
to byla vždycky otázka
až jsem se s konečnou platnost'
rozhodl pro polévku s omeletovými nudlemi
Když sníme odpoledne polévku s játrovými knedlíčky
nemůžem večer hrát divadlo
břicho soustřeďuje všechnu energii na sebe
a vyprazdňuje hlavu
Vaše žena byla tak podivně mlčenlivá
když nám otevírala
Sotva pozdravila
já vím tad yje nejnepřívětivější kraj
ale jednoduchý přátelský pozdrav
udělá příchozímu vždycky dohře
Čím dále přicházíme dolů po Dunaji
tím je kraj nepřívětivější
neřkuli přímo nenávistný
V Gallspachu jsme chtěli
nalákáni malou fontánkou
ve stinné zahradní restauraci
pojíst abych tak řekl utopence
Ale číšnice
když přišla k našemu stolu
stříhala si
zatímco s námi mluvila
nehty
A když mé ženě jeden takový nehet
vlétl do obličeje
opustili jsme kvapem podnik
Když tu člověk jezd í z místa na místo
zažije si tu své milý pane
a v podstatě přitom všechny ohavnosti
rakouského pohostinství
Co mě na Gaspoltshofenu tak fascinovalo
nebylo upřímně řečeno
obecenstvo
ani to že jsme tam tak veskrze velkolepě hráli
ale jedí ně a jen skutečnost
že nám tam prostřeli bílý ubrus
zatímco jinde jsou to jen špinavé lepkavé plastikové cáry
na nichž se servíruje jíd lo
Cestování touhle krajinou vzbuzuje všechno jiné
než chuť k jídlu
Většinou jim i polévku s ome letovými nudlemi
se zavřenýma očima
a skutečně téměř vždycky se mi to vyplácí
Ale nenapínejte mě přece na skřipec
a optejte se
zda by bylo možné
naservírovat nám teď a tady polévku s omeletovými nudlemi
od níž závisí takříkajíc naše existence
Hostinský odchází
Bednář a velitel hasičů

Jací komičtí lidé
mají v rukou páky moci
ten nejsměšnější dokáže
zabít nejskvěLejší věc
Odporné
244
fa to uvidí Agáta
Jen špína a smrad
prohlíží si stěny
a tyhle hnusné reprodukce
ty musí všechny pryč
pod takovými reprodukcemi nehrajeme
Dokonalý vrah ducha je tento sál
Nájemné
K smíchu
8RUSCON přece nebude platit nájemné
za tenhle chlív
otočí se, dívá se dozadu
Caesar může vystoupittamhle zezadu
ale Napoleon vpředu zleva ne
to tady nejde
Ale scénu Caesara s Napoleonem
nemohu škrtnout
Možná by to šlo
bez Hitlera
Ne
tady ne
bez Hitlera to tady nejde
podívá se doprava
Potom vyjde Sára
a řekne Ludvíku jak ktomu přijdeš
na to Ferruccio Nelituj mě
já na něho nevystřelím
To bychom mohli vynechat
vůbec všechno
co se týká lásky
Lásku vynechat
Ale taky ne docela
V podstatě je všechno stejně důležité
V mém Kole dějin je všechno stejně důležité
V Gaspoltshofenu se nenamáhali
protože jsem řekl
Gaspoltshofen ja c í hlupáci
Zblbnutí lidského rodu
to jsem nemel říkat
na to hráli hned tak špatně
tak špatně jako ještě nikdy
V Utzbachu budou hrát ještě hůře
řeknu-li
co si o Utzbachu myslím
Ale oni přece vidí
co je Utzbach zač
chudáka Agátu
na druhéstraně nelituji
Ženy dělajídivadlo
Muži jso u divadlem
Ženy dělají divadlo
to je ta potíž
V podstatě netalentované děti
to je to
nic se nepřijalo
všechno se řeklo
nic se neslyšelo
všechno se ukázalo
nic se nevidělo
Otec může říkat co chce
všechno nadarmo
Matka zkazí všech no
co dal otec pracně dohromady
dívá se na podlahu jeviště
Debilnísyn
více či méně
hloupá dcera
pohlédne k oknu
žena s věčnými mi ndraky
hrajíď si na bláznivou
Výpěstek proletariátu
jeho produkt
Já jsem tohle turné
přec podnikat nechtěl
Já byl vždycky proti tomuhle turné
ale protože mě soustavně trápila
se svým zdravým venkovským vzduchem
vyhověljsem j í
S nemocnými na plíce je potíž
těžko ses nimi vyjde
dá se říct že vládnou světu
fanatici podlosti
Pořád horovala
pro zdravý venkovský vzduch
který budeme na turné dýchat
a přitom to není nic než smrad
a je jí zdravotní stav
nebyl nikdy tak špatný jako teď
I doktor radil
jeďte se svou paní na turné
Léícaří jsou všichni idioti
ovládáme se jen
když jsme jim vydáni napospas
ale všichni jsou idioti
Ustoupil jsem a je l na turné
odporná slabost charakteru z mé strany
246
KoLo dějin
jako bych více či méně
házel perly sviním
Kdybych je byl uvedl v Kolíně
nebo pro mne za mne v Bochumu
na Rýně nebo v Porúří
všechno by bylo lepší
Takhle jsem ji přived do hrobu
Všechno si pořád jen namlouváme
Utzbach jako Butzbach
Poloshnilé ložní prádlo
roztrhané plastikové záclony
Pohled na vepřín
Kdybych je byl neviděl
ty tisíce krvavých fleků na stěnách
od zamáčknutých komárů
Chytla ji hotová třa savka
Agáto říkám j í
jenom se nesložit
tady
v tomhle
vtom hle Utzbachu
Polibek na čeLo
Se vším se vyrovnat povídám
Bruscon se napřimuje, zatímco opět vstupuje Hostinský
Připadá v úvahu
polévka s omeletovými nudlemi
HOSTINSKÝ
Moje žena už na to šla
I když je j í třeba u plnění střev
BRUSCON
U plnění střev
HOSTINSKÝ
Dnes je jelitový den
bruscon
Jelitový den
Jelitový den
Má to něco znamenat
h o s t in s k ý
V ten den se dělají jelita
BRUSCON
Jelitový den
Zrovna dneska tu musí být
jelitový den
HOSTINSKÝ
Uvařit polévku s omeletovými nudlemi
takdlouho netrvá
BRUSCON
Tak
HOSTINSKÝ
Pak prjde Erna
a všechno tu zamete
BRUSCON
Přijde Erna
Ema
kdoje Erna
HOSTINSKÝ
Moje dcera
BRUSCON
Aha
HOSTINSKÝ
který přinesl pár židlí a rozestavit je na konci sálu
Když je jelitový den
musíme všichni zabrat
BRUSCON
Ano
takže pro nás
nevýhodný den
HOSTINSKÝ
Pro všechny
Jindy v tomhle dni
■ se ani neutrhnem
BRUSCON
Jindy
se ani neutrhnete
když je jelitový den
248
hostinský
Ale to nic To nevadí
BRUSCON
To nic
To nevadí
Je tenhle jelitový den
každý týden
HOSTINSKÝ
Každé úterý
zatáhne zajed n u ze záclon a strhne j i rovnou dolů a hodí na zem
BRUSCON
Ty záclony jsou všechny nadranc
dívá se na strop
Na stropě samé trhliny
hostinský
Přes čtyřicet let
se tu nemalovalo
BRUSCON
Tak
rozhlíží se po reprodukcích
a tyhle obrazy tyhle krajinky
z těch už zbývají jen hnusné skrvny
za sklem
Ty obrazy musí dolů
pod takovými ohavnými obrazy nebudu hrát
dívá se na jednu z reprodukcí
Není támhleto portrét Hitlera
HOSTINSKÝ
Pravdaže
BRUSCON
tázavě
A to tu pořád ještě visí
HOSTINSKÝ
Pravdaže
BRUSCON
tázavě
Takových let
hostinskV
Pravdaže
BRUSCON
Člověk se musí pořádně zahledět
aby poznal zeje to Hitler
tak je ušpiněný
hostinskV
Nad tfm se až dosud
nikdo nepohoršil
BRUSCON
Nikdo nepohoršil
Když mluvíte s lidmi z města
mluvíte více či méně spisovně
V každém případě se o to snažíte
cožje na jedné straně chvályhodné
na druhé straně
I v mém kuse vystupuje Hitler
setká se s Napoleonem
a popijí s Rooseveltem na Obersalzbergu
Jestliže tu scénu dnes večer neškrtnu
může i Hitlerův portrét zůstat viset na zdi
to nebude špatné
Goethe dostane záchvat kašle
a Kierkegaard ho vynese ze salónu
Kierkegaard
veliký Dán
co napsal Buď-Anebo
což vám samozřejmě nic neříká
vyčerpán sí sedne
Když přijdem do nějaké obce
čpí z ní zabednénost
když se setkáme s nějakým člověkem
je to zabedněnec
Hostinskému šeptem
Skrznaskrz zabedněný stát
zalidněný
skrznaskrz zabedněnými lidmi
Ja k s někým promluvíme
ukáže se
že je to hlupák
komukoliv nasloucháme
ukáže se
že je to analfabet
prý jsou socialisti
říkají
250
a přitom jsoujen nacionálsocialisti
prý jsou katolíci
a přitom jsou jen nacionálsocialisti
že prý jsou lidé říkají
a jsou jen idioti
Rakousko
Austrie
L'Autriche
připadá mi
že hostujeme
v nějaké žumpě
v nádoru Evropy
kývne na Hostinského, šeptá mu do ucha
Všechno tu zapáchá
Strašlivé shledání
milý pane
opět hlasitě
Na každém rohu
se člověku zvedá žaludek
Kde býval Les
tam kopou štěrk
kde bývaLa louka
je cementárna
kde býval člověk
číhá nacista
a k tomu ještě taky pořád
tahle elektrizující atmosféra v předhůří Alp
při níž se musí citlivý člověk
ještě navíc ustavičně bát
kdy ho klepne pepka
Tohle turné je důkazem
Tahle zem
nestojí ani za papír
na kterém tu tisknou prospekty
vyčerpaně
Utzbach
Spiknutí
proti mně
proti všemu
« má nějakou cenu
volá
Past na umění milý pane
past na umění
Hostinskému
Řekněte
je každý týden jelitový den
251
hostinský
Každé úte ryje jelitový den
BRUSCON
Každé úterý
HOSTINSKÝ
který vylezl na okno, aby z něho sundal velkou pavučinu
Každé úterý
BRUSCON
Uzeniny děláte každý den
HOSTINSKÝ
Každý druhý den
BRUSCON
Ale v úterý
vždyckyjelita
HOSTINSKÝ
Ano
seskoď z okna a sklepe pavučinu na podlahu
BRUSCON
Každé úterý jeli tový den
to jsem měl vědět
Jako by se mí všechny tyhle výrobky
nehnusily
kromě utopenců
chce vstát, ale hned s i zase sedne
Zničehonic mi údy
vypovědí službu
Ten proklatý Zwicklett
Můj syn si tam mohl
při pádu zlámat vaz
Pravá ruka v sádře
nejdřív jsem si myslel
že je to rána osudu
ale pakjsem si uvědomiL
že ti které můj syn představuje
měli právě tak zmrzačenou pravou ruku
Hitler měl zmrzačenou pravou ruku
Nero
jak víte
Ca esa r
i Churchill mělzmrzačenou pravou ruku
ti takzvaní moci páni
252
měli všichni zmrzačenou pravou ruku
Naopak hraje s tou sádrovou rukou
ty takřečené moci pány
ještě znamenitěji
než je hrál dosud
Tyhle role jsem psal
svému synovi na tělo
tomu antitalentovi
stejně jako role pro mou dceru
už ani nemluvě o rolích
které hraje má žena
gigantický antitalent pane
Když píšeme komedii
a třeba to bylo takřečené Divadlo světa
musíme se smířit s tím
zeji budou hrát diletanti
herd bez talentu
to je náš osud
Dramatik dělá dobře
bude-li si vědom skutečnosti
že jeho komedií uvedou na jevišti
jen herci bez talentu
i když jsou to bůhvíjak velcí a slavní herd
jsou to antitalenti
všichni kteří vystupují na jevišti
jsou antitalenti
a čím velkolepější se zdají
a čím jsou slavnější
tím odpornější je jejich netalentovanost
Talentovaný herec ■ j
jetak vzácnýjak v obličeji řiť ...
K tomuhle poznatku došel Pirandello
ale snad jsem k němu došeljásám
Pirandello došel k ta kovým poznatkům
ale já sám k nim docházím nepřetržitě
nakonec už nevím
došeljsem k tomu poznatku já
nebo k němu došel Pirandello
jednoduše to nevím
Musím si pokládat za zvláštní čest
zejste si pro mne našel čas
zrovna když máte jelitový den
kdy vás musejí v řeznictví postrádat
Při plnění je lit předpokládám
^tupujíSára a Ferruccio s pravou rukou v sádře, pňnasejí velkou bednu s maska

mi
253
Sem přijde bedna s maskami
sem
Nesou bednu tam, kdej i chce mft Bruscon složenu
Tamhle jsem řekl

ukazuje h o lí
Tam
Přece ne semhle
Zdvihnou bednu a za se ji postaví
Tamhle .
Tam hlestoubednou
masky přijdou tamhle
tam
tam kam jsem řek
Hostinský vystoupí na jeviště a pomáhá s bednou
Řekl jsem přece

semhle
Staví bednu na zem
ohmatává bednu s maskami

Bedna je úplně mokrá
To škodí maskám
tohle dusné
vlhké počasí
samozřejmě maskám škodí
Ferruccio chce otevřít víko bedny, ales rukou v sádře se mu to nepodaří
Ach pane hostinský

otevřete tu bednu vy
můj syn je mrzák
není schopný otevřít bednu
Teďjeten hlupák
ještě mrzákem
Hostinský otevírá bednu
Sáře
Copak nevidíš
že se koupu v potu
copak to nevidíš dítě
5ár<3 utírá otci velkým šátkem pot z čela Hostinský rozevřel naplno bednu s mas-
kalni
Proč jste mě tu tak dlouho

nechali sedět
Sedět samotného
v tomhle úděsném sále
kde chytnu nějakou smrtelnou nemoc
opuštěný všemi
tu sedím
na téhle tvrdé židli
jen ve společnosti hostinského
Hostinskému
Vidíte
tohohle se dočkáte od dětí
které jste zplodil
a bůhvíjak dlouho vypiplávat
že vás nechají samotného
Ferrucciovi
Tahle směšná zlomenina
není žádným důvodem
k totální neschopnosti
Hostinskému
Ve mně samotném
je aspoň ještě italská krev
Vášeň pro umění
dívá se do otevřené bedny s maskami
kus geniality milý pane
ale v těchhle dětech
už není po Itálii ani stopy
Mého dědečka z matčiny strany
abyste rozuměl
stihl údělvystěhovalce
zBergama přes Alpy
do Kielu na Baltu
bylo mu údělem tahat pražce
na trati Hamburk-Kodaň milý pane
Veliký Bruscon
nikdy nezapřel svůj původ
Sáře
Zuj mi je
roztáhne nohy
Máš mi zout boty
Všechno mě bolí
všechno
jsem skrznaskrz lazar
Sara mu zuje boty, Bruscon roztáhne nohy co možná nejvíc, pohybuje prsty
255
Detej to jako v Gaspoltshofenu
nahlíží do bedny s maskami
Jako v Gaspoltshofenu mé dítě
odshora dolů
íV ! odzdola nahoru
jako v Gaspoltshofenu mé dítě
Sára masíruje otci chodidla
Tak je to dobře
Ferruccio vyjme chvatně z bedny masku Caesara a drží j i Hostinskému před obli
čejem ~ . . _
popuzeně
Co to děláš
Ať už je maska zpátky v bedně
okamžitě do bedny s ní
kope Sáru do obličeje
Okamžitě a ťje maska zpátky v bedně
Co tě to napadlo
to je nehorázné
takovým lidem předvádět masku Caesara
nějakému ničemovi
nějakému hostinskému
co má umění v žaludku
co nenávidí divadlo
taková nestydatost
taková nehoráznost
Ferruccio ukládá masku zpátky do bedny
Zavři tu bednu
zavři ji
ať už je zavřená
Ferruccio p řiklopí víko bedny
Hostinskému
Co tu okouníte
co na mě civíte
kdo si myslíte
že jste
Ach
roztáhne nohy
Hostinský chce odejít
256
Ne ne
ien zůstaňte
jde mí tu všechno na nervy
to je to
v tomhle
v tomhle
Sara mu opět masíruje chodidla
v tomhle
HOSTINSKÝ
Utzbachu
bruscon
vtomhle Utzbachu
nebo Butzbachu
Hostinskému
Promiňte mi
to není můj způsob
to nikdy není můj způsob
jenomže tohle vedro
Sáře
Kdybys mi aspoň už konečně svlékla plášť
zdvihne se ze židle
Sára mu pomáhá z pláště
Jsme obětí své vášně

jeden každý
lhostejno co děláme
jsme obětí své vášně
Sára vezme kabát a dá je j Ferrucciovi, který předá kabát Hostinskému, a ten je j

podrží
Máme smrt na jazyku

a děláme
jako bychom měli žít věčně
jsme tiž na konci
a tváříme se
jako že všechno půjde dál
svalí se na židli
Sáro dítě moje
ûsíš stát při mně
tím spíš
bude-li to peklo
P°jďsem
tisknej i k sobě, libá j i na čelo
Zůstala jsi hloupá
ale já tě mám rád
jako nikoho druhého
náhle zvědavě
A matka
učila se své pasáže
Sára přikývne
Tvoje matka
nemá ani špetku talentu
ale právě proto
jsem š iji vzal
a ty víš kde
SÁRA
Na pobřeží Atlantiku
BRUSCON
Správně
na pobřeží Atlantiku
bylo to v Le Havru
Že všechna tahle místa na pobřeží
byla pro mne vždycky
tak významná
Le Havre Ostende
Kiel mé dítě
ale i Palermo
Ferrucciovi
Dnes budeš hrát Caesara
trochu přitlumeněji rozumíš
trochu přitlumeněji
Hitlera trochu živěji než jin dy
ne tak melancholicky jako vGaspoltshofenu
Hitler nebyl nikdy melancholický
můj Churchill by měl být trochu temperamentnější
rozumíš
trochu temperamentnější
Sáře
Že se učila říkáš
že si matka opakovala své pasáže
a ty jsi ji slyšela
Sára přikývne
Pravděpodobně
to zas nebylo ono
258
Nikdy to není ono
nikdy nic nepochopila
cojsem se toho do ní namluvil
nikdy nic nepochopila
Ale přivedla na svět krásné dítě
tebe
přitáhne Sáru k sobě a znovu j i líbá na čelo, Ferrucdovi
Náš měšťáček
V podstatě se vůbec nehodíš pro divadlo
Svět je pro mě hádankou
říkám si často
tohle je náš syn
který nechápe poetično
který nemá tušení
co je fantazie
ani potuchy o duchovnu
ani potuchy o tvorbě
kývne na něho
Pojď sem
já to tak nemyslím
Ferruccio přistoupí k otci
Ty jsi mým největším zklamáním

ty to víš
ale ni kdy jsi mě nezklamal
Tyjsi má pravá ruka
Hostinský odchází
volá za ním
Už můžete servírovat
mohu-li prosit aťje horká
většinou ji dostáném nastůlvlažnou
rozhlíží se
To je ten výsledek
to máme z toho
Nejsme dali na vaši matku
a vydali sena turné
kvůli jejímu plicnímu hrotu
Něco strašného není-liž pravda
Utzbach se to tu jmenuje
tiskne dceru k sobě
^ ě t je hrozný mé dítě
^neušetří nikoho
řádného z lidí
nic
všemu chystá zánik
Kdo věří
n že mu uteče
toho vzápětí dostihne
jeden každýjde
za_ neštěstím
a vlastním koncem
Rozhlédněte se po tomhle úděsném sále
toho jsem měl zapotřebí
A tenhle špinavý hostinský
kterému je cítit tak odporněz úst
chce na mně ještě za sál nájemné
A velitel hasičů
nedovolí
aby se zhasly nouzovky
ale já nebudu hrát
řekl jsem
když nouzové světlo nezhasne
absolutní tma rekljsem
Nenechám si přece v tomhle hrozném Utzbachu
zničit svou komedii
Tihle lidési nezaslouží
aby člověk o jejich obec vůbec zavadil
nemluvě o tom
aby tu vystupoval divadelní soubor
a dokonce sám velký Bruscon
Sáře
Dala sis do pořádku paruku
SÁRA
Ano
BRUSCON
Ferrucdovi
A ty
pospraviljsi boty
FERRUCCIO
Ano
BRUSCON
Nesmíme si ve své intenzitě
mám na mysli zájezdovou intenzitu
nic odpustit
samozřejmě budem dnes hrát
celou komedii
neškrtnu pro dnešek nic
260
právě tady ne
Sáře
Má ještě matka kašel
Ještě pokašlává
pokašlávala i při svém textu
BRUSCON
To jsem si myslel
ze prokašle celý text
copak si nevzala tabletky proti kašli
SÁRA
Vzala
BRUSCON
Pročpak tedy musí kašlat
Takový krásný text
taková nádherná pasáž
a ona všechno prokašle
Ale nesmíme vycházet vstříc
nízkosti
To je rysem proletářství
že všechno velkolepé zničí
a třeba jenom kašlem
Vaše matka je proleta'řka
Ale já ji mám rád
to je svata pravda
ustavičně se na ni pro něco zlobím
ale mám ji rád
Nasadila tu pasáž jak jsem to vyžadoval
tlumeně
Sára přikývne
Co to znamená
že matka snad
že ji nenasadila tlumeně
jak jsem ustanovil
Aby mi neříká la tu pasáž
jako v Gaspoltshofenu
lam by byl jeden vyletěl z kůže
Já vím
vy dvě jste se spikly
ty držíš se mnou
aLe nad matčinými uměleckými prohřešky
^mhouříš oko
261
nad je jí uměleckou neschopností
Z každé věty kterou vysloví
Čouhá
že je jí otec byl po Lír
Být po Lírem není žádná ostuda
aLe že ještě dneska čouhá z každé věty
polír
kterým byL je jí otec
je hanebnost
A leje je dn oujisté
že u všech herců
jedněch jako druhých
vždycky poznáme
kdo byli jejich otcové
to je to co deprimuje dítě
BohužeL není na vás obou vidět
že máte za otce Bruscona
velkého herce státních scén
největšího ze všech herců
kteří kdy na státních scénách hráli
roztáhne doširoka nohy
Sára mu masíruje chodidla

Ferruccio se postaví za otce a masíruje mu ramena
Vy oba
jste rození umělci v masírování
měli jste být maséry
mohli jste to dotáhnout daleko
roztáhne ještě víc nohy
Masírovat ano
hrát divadlo ne
Lidstvo neví ani zbla
co znamená
taková vynikající masáž
Samozřejmě jsem vás naučil masírovat já
vaše matka byla i na to neschopná
Pomalu a velice jemně
zavře oči
Nic není před výstupem důležitější
než taková dobrá masáž
vzněcuje fantazii
probouzí všechny dobré duchy
uvolňuje cestu umění
nejvyššímu umění
Vstupují Hostinský a Hostinská a pňnášejípolévku

jaká vůně
Sáře . _
pomoz rm vstat
cira mu pomáhá vstát

hostinský a Hostinská staví na stůl talíře a nalévají polévku s omeleto vými nudle
mi
jestlipak je opravdu horká
h o stin sk ý
polévka je vařící
bruscon
Polévka s omeletovými nudlemi děti
Teď pomozte svému vetchému otci
ke stolu
Ferruccio a Sára vezmou otce mezi sebe a vedou ho ke stolu. Vstupuje Erna s rý
žovým koštětem
Nikdo už dneska neřekne

odkud se tahle polévka vzala
Pravděpodobně z Čech
Sára přisunuje Brusconovi židli
sedá si
Všakje takyjedno
odkud se vzala
tahle polévka s omeletovými nudlemi
Vstupuje paní Brusconová v ttustém županu
SÁRA
otci
Matka přišla
bruscon
Co říkáš
SÁRA
Matka přišla
Je tu matka
b Ru s c o n
Kde j e
SÁRA
Tady
BRUSCON
íH Tady tady
i ' !t
nabírá lžící polévku
já j i nevidím
SÁRA
Tadyje matka
tady
BRUSCON
vzhlédne
Ach ano ty -
Vynikající polévka
naprosto vynikající polévka s omeletovými nudlemi
Tak si přece sedněte
sedněte si přec
Všichni si sednou až na matku
matce zvýšeným hlasem

Taksi přece sedni
co tu stojíš
na copak čekáš
Paní Brusconová si sedne proti Brusconovi
po chvíli
Prý jsi tu pasáž prokašlala
je to pravda
to přece nemůžeš myslet vážné
prokašlat pasáž
jak mi Sára vylíčila
to dnes večer pěkně dopadne
zrovna dnes večer
kdy mám v úmyslu
předvést více či méně galapředstavení
více či méně
slyšela jsi správně
galapředstavení
Hostinský a Hostinská' odejdou
v tomto rozkošném hnízdě
264
’ Déti chtěly j í t k rybníku
řídily se ukazatelem
, nápisem K rybníku
a ocitly se u obecní skládky
po chvílí
jtzbach
paní Brusconové velitebky
Tak přece jez
tak dobrou polévku s omeletovými nudlemi
jsme už dlouho nejedli
tak dobrou polévku
prna se dá se zápalem do zametání a zvíří závěje prachu

Všichni se rozkašlou
DRUHÁ SCÉNA
O půl hodiny později
Zatímco Ferruccio na žebříku montuje oponu -
BRUSCON
sedí pa židli
Sáře, která před ním klečí
Tiše mé dítě
ty víš
že nemám rád
když tenhle text říkáš moc hlasitě
Dnes je zvykem v komediích ječet
Kamkoliv přijdem
všude slyšíme jen ječení
A nejen na oblasti
i v kamenných di vad Lech se jenom ječí
Velmi tiše tuhle pasáž slyšíš
budeš mít pocit
zetě lidi neslyší
ale musí tě být slyšet
mluvíš tak tiše že si myslíš
že tě Lidi neuslyší
a mluvíš zcela zřetelně
předvádí
Když nejsme schopni pojmout krásu
a duch skrznaskrz churaví
a duše nemá co by mohla dát
ill i Všimni si
mluvíš tak tiše že si myslíš
že lidi neslyší a ni slovo
ale t oj e omyl
Kdo mluví perfektně ten je taky slyšet
i když mluví tak tiše
že sám si myslí že ho nikdo neslyší
SÁRA
a duch skrznaskrz churaví
a duše
BRUSCON
Necelé
ještě jednou
žádný ostych najedná
hluboký umělecký cit na druhé straně
ty víš
co je tím míněno
266
S ^l(dyž nejsme schopni
BRUSCON
Ach ne
copak nechápeš
Žádný ostych najedná

hluboký umělecký cit na druhé straně
S^Když nejsme schopni pojmout krásu

a duch skrznaskrz
BRUSCON
j j přeruší gestem
Co tady chybí
je zbožnost
sniž to musíš říkat
chybí ti zbožnost
s posvátným pocitem to musíš říkat
Tak
a duch skrznaskrz
lehce tiše lehce
zbožně mé dítě
No tak
SÁRA
BRUSCON
j i přeruší
To je přece nemožné
jako by ses nikdy ničemu neučila
to se pak ani za mák nevymykáš
diletantskému přístupu
který dnes všude vládne
Lidi už neumějí vůbec mluvit
Ani na našich státních scénách
neumí nikdo z herců mluvit
Na nej proslulejších německých divadlech
dnes mluví
jako když chrochtá svině
Možná jsem tě taky přecenil
kolikrát si myslím
Že jsi celá matka
Sára i/stane
Po představení přijdeš ke mně

a to místo si zkusíme
i kdy by byty dvě ho diny rán o
Nic nes leví m
Vždycky jsem si myslel
že jsem vynikající učitel
ale to byla scestná myšlenka
od Ferruccia neočekávám žádné rozlety
ale od tebe ano mé dítě
Pojď sem
podej mi ruku
Sára mu podá ruku
i■ Co je tvůj otec
co je tvůj otec
SÁRA
;j : !! Pan Bruscon
■!:li B RU S C O N
j i odstra
Nestydo jedna
cosi to dovoluješ
Na tyhle drzostí
jednou draze doplatíš
Pojď sem
řekljsem ke mně
Sára jd e k němu
Nestrpím žádné odmlouvání

a žádná odpírání poslušnosti
vezme j i za ruku a tiskne j i tak silně, že j i to působí bolest
No tak
coje tvůj otec
řekni už co tvůj otec je
FERRUCCIO
který celou scénu pozoruje
Tak už mu řekni coje
BRUSCON
Ferrucciovi
Ty raději mlč
268
ludížkničemu
ijtalente
^"S&rruccio
' Irotožejsem ctitel Busomho
¡le ty geniálnímu Busonimu
¿est neděláš
tiskne Sářinu rukujeste pevneji
coje tvůj otec
proti své vůli

Hejvětší herec
všech dob
s;
_JSC0N
■j - j i odstrčí, až Sára zavrávorá
Konečně
to jsem chtěl slyšet
Koneckonců mi to dneska
ještě nikdo neřekl
Ztratit se když na to přijde
to umíte všichni
Pojď sem
Máš sem jít
Otec ti poroučí
abys sem šla
Sárajde k němu
bere j i za ruku
Protože vy sami
na to nepřijdete
abyste mi řekli
kdo jsem
musím si to vynutit
Nemám jinou volbu mé dítě
Vedeme zoufalý život
e!dstenri plnou hrůz
Ktomu máme takyještě
•^mocnou hloupou matku
Jterá hledá únik v hypochondrii
tará proka šle svůj text
katastrofa
Jestli velitel hasičů
^ d e trvat na předpisech
anePřipustí
absoLutnítnnu při mé komedii
269
Všude to šlojako po másle
tady všechno drhne
3a ko bychom tady v Utzbachu
spadli do nějaké pasti
Ferrucáovi
Zašiljsi tu díru
FERRUCCIO
Ano
BRUSCON
Musel to být samet
tím trpíme všichni doteďka
Kde by bylo stačilo plátno
Plátno by bylo dokonce lepší
lépe se rozevírá
a lépe zavírá
Ne To musel být samet
To je to prolétářské velikášství'
vaší matky
Trpí odjakživa
marnotratností
Kdyby bylo bývalo po mém
stály by kostýmy třetinu
ne ona chtěla všechno z hedvábí
Z umělého řekl jsem
z hedvábí ona na to
plátno řekljsem
ona že samet
Proletáři požadují luxus
to je to
to je to
co nás přivádí málem ke krachu
Když se proletáři rozšoupnou
tak se rozšoupnou jaksepatří
Našinec se spokojí sjednoduchým obědem
u nich musí být hned kolik chodů
myši objednáme obyčejné kuře
oni ho musejí mít „á la Pompadour"
my cestujeme druhou třídou
oni musí je t první
my jedem
když už vůbec někam jedem
nanejvýš do Merana nebo někam do hor
oni si cestují na Seychely
Ale samozřejměji držím zkrátka
vaše matka
by vás byla strkala od dětství
270
¿sametu a hedvábí
S i n a j e stejně dobrá
^ ž e t e mi být vděčni
"ejste vyrostli v bavlně
kdyby bylo podle vaší matky
podle po Iro vy dcery
byla by vás už v nej ranějším dětství'
„hýčkala ksmrti
Co proletáři ovládají svět
. jde to se světem z kopce
slibovali nám vzestup
, ye skutečnosti to jde z kopce
vjjtomu nejsou třeba žádné důkazy
posta a tu selský rozum
takříkajíc otevřené od
Jíeďnám skládá účty
’"takzvaný sodalismus
■"pokladnyjsou prázdné
Evropa je na hromadě
Stovky let bude trvat
než to co se znid lo
se zas postaví na nohy
co mě bolí ze všeho nejvíc
je skutečnost
že proletáři
zniali i divadlo
to je nabíledni
Ale co se bavím s vámi
kteříjste nikdy nepochopili
co říkám
Ferrucdovi
V šest hodin uděláme osvětlovačku
Zelené světlo seshora
pomalu na Churchillův obličej
nějako v Gaspoltshořenu
kde Chruchi Llův obličej
nechytlo ani trochu světla
-Sáře
^ ty si jako Lady Churchillová
dblečeš červené střevíce
Myslíš si že to nevidím
* Gaspolts hofe nu jsi měla na nohou černé
J-ady Churchillová v mé komedii
■ °sí červené střevíce a žádné černé
0rT3á hluboký význam
2e nia' červené
êrné střevíce na nohou
Cemnosti trpět nebudu
Lady Churchillová nosí červené střevíce
Metternichova milenka černé
I když ti neníjasné proč
vím to já
to stačí
Co by se sta lo kdybys mi
přinesla něco !< pití
leknu tu žízní
I i zatímco vaše matka
vzhlédne ke stropu
se uvelebí nábore
a předstírá nachlazení . .
já tady Leknu žízní
Snad se tu dostane Římský pramen
podívá se znovu vzhůru ke stropu
Jaká ničemnost
takhle si věčně hrát na nemocnou
když vůbec nemocná není
k tomu nepotřebuji lékaře
abych zjistil
že je naveskrz zdravá
Hysterie je to
předstírat kašel
hrátastmatičku
vaše matka je nevyčerpatelný rezervoár
všech možných nemocí
náhle Sáře
Co tu pořád ještě stojíš
řekl jsem Římský pramen
nebo Apollinaris
ale ten se určitě nedostane
tady
v Utzbachu
Sára odejde
ferrucríovi
Svůj veškerý talent
spotřebuje vaše matka na to
abysi hrála na nemocnou
místo aby hrála na divadle
Že nenávidí mou komedii
to vím
všechno na mně nenávidí
všechno duchovní především
Buďte rádi že máte mne
a neskomíráte v nějakém manželství
Že jste umělci
272
ěbo aspoň jako takoví'
-enek vystupujete
gv
SbiTiéici , „ , .
co to znamená tuši precjen nemnozí
-jevištní tvůrci
kdyby nebyl tenhle výraz tak odpuzující
používal bych jej častěji
. jenomže se mi příčí
ferrucdoje hotov s montáží opony a seskočí ze žebříku
Obratnost
tu js i měl vždycky
-sám nevím po kom
-Tvoje matka je nemehlo
¡¡yá jse m těžkopádný
tyjsi byL vždycky pružný
..'nicméně
já si ještě nikdy
nic nepolámal
Tvoje matka ovšem
tasi hned něco zlomí
Hostinský a Hostinská přinášejí prádelní koš a postaví ho na zem
Prosím vás
postavte ten koš tamhle
ukáže holí
Hostinský a Hostinská dělají, co Bruscon přikazuje
Tam
ano tam
ne tam
tam
tak správně
tamhle
tam
Hostinský a Hostinská postaví koš
Tohle dusno
Tohle dusno najedná straně
* ten pocit
ze tu člověk zmrzne
ra druhé straně
Hostinskému
^ jste byl u velitele hasičů
h o s t in s k ý
Ne ještě ne
BRUSCON
Proč ještě ne
Když vám říkám
nejdůležitější je nouzové světlo
moje komedie nesnese nouzové světlo
' rozumíte
absolutní tma milý pane
řekněte to veliteli hasičů
tomu vašemu bednáři
a ne že bych chtěl hrozit
aLe nebudem hrát
pokud nouzové světlo nezhasne
volá
To je opravdu směšné
trvat na nouzovém osvětlení
směšnost nejvyššího řádu
No tak přecejděte
a řekněte mu že vás posílám
a že ta věc je
ze všeho nejdůležitějšf
Sá\řer která přichází se sklen icí vody
že Sáro
Ferrucdovi
Není-liž pravda synu
Hostinskému
Nebudem hrát
dokud nouzovky nebudou zhasnuté
A teď už jděte
ztrácíme příliš mnoho času
Hostinské
Jak to vypadá s jídlem po představení
Samozřejmě aby bylo teplé
Bohatá herecká večeře
Co velkolepého nám doporučujete
HOSTINSKÁ
Hovězí sjablečeným křenem
Karbanátky s vlašským salátem
BRUSCON
Karbanátky s vlašským salátem
Hovězí s jablečným křenem
Křen
říkáte jabLečný křen
Je ale taky možné
274
teď ještě nerozhodnu
se
pravda
fže V3ŠedCeraJeS aba ^ 00
„ „ s t in s k A
H Mí zelení zaka'
BRZete^zál<alm áto ilítě

' ¡o ji budete muset nechat operovat
H O STIN SK Á
Doktor říká
že musí na operaci
bÍ u s c o n
telený zákal se musí operovat
:Ále přesto vám v kuchyni
zdatně pomáhá vaše dcera že
h o stin sk á
To ano
BRUSCON
Hezké dítě
- škoda že má zelený zákal
Fenucdovi
Zatáhni oponu
Hostinský a Hostinská odejdou. Ferruccio zatahuje oponu
Roztáhni oponu
Ferruccio roztahuje oponu
Sáře
Postav se za oponu
,; l chci vidět jak to bude působit
Tídyž budeš stát za oponou
á ta se rozevře
^ Gaspoltshofenu jsme oponu
vůbec nevyzkoušeli
Sára se postaví se sklenicí vody za oponu, Ferruccio j i rozevře
Ano
tak to má jít
ne s tím škubat jako v Mattighofenu
pomalu
ale ne příliš pomalu
Ferrucciovi
Zatáhni ji
a zase rozevři
Ferruccio zatahuje oponu a za se ji roztáhne, zatímco Sára sto jí na místě a dloube

se v nose
Dobře tak
Zatáhniji i
Ferruccio j i zatáhne
Roztah ni
i :
zamyšleně
Jak by to působilo
kdyby se Lady Churchillová dloubala v nose i
když se opona rozevírá
Ne
bez legrace i
Že jsi se dloubala v nose dítě
dostaljsem takový nápad
směšný nápad ovšem
ovšem opravdu směšný nápad
v hlavě se nám rodí všelijaké nápady !
ale povětšině jsou směšné
Ferrucciovi
Zatáhni zase oponu
Ferruccio zatahuje oponu \
Roztáhni j i zase
trochu rychleji než předtím
ale ne p říliš rychle

Sára vyplazuje na Bruscona jazyk
Sáře
Ty myslíš
že nevidím
že na mě vyplazuješ jazyk
Ladný prostředek
jak rozzlobit otce
276
; t0 ti neskočím
errucciovi
Tnodobú
S ^ t á h n í zas oponu
' aťSerie,T1usim ÍOukat

pato ohavné dítě
jdesne vyčerpán na židli
perruccio zatahuje oponu
po chvíli zlostně
. Římský pramen
0 ^ přistupuje k Brusconovi se sklenicí vody
polkne doušek, pozná, že je to obyčejná voda, co mu Sára přinesla, a vyplivne
fp b y č e jn á voda
;.;-Voda z vodovodu
V tadyvUtzbachu
■ ^ l e j e všechno sama nákaza
všechno jed na žumpa
, odstra Sáru s vodou, sklenice spadne na zem
« íjtekLjsem Římský pramen
Minerální vodu
Minerálku pod uzávěrem
A ty si dovoluješ
svému otci přinést
docela obyčejnou utzbašskouvodu
' aještě ktomu vlažnou
Nestydatost
Sára sbírá střepy
To už raději pivo
: Ale ne
dnm bych svou komedii zabil
sta čí loknout si piva
^nejsem schopen říct jedinou větu
řsrrucciovi
Ferruccio
ôbře mě poslouchej
^jdeš do vsi
a přineseš mi tři nebo čtyři láhve minera'lky
v obchodě se smíšeným zbožím
myslím si
^do u mít minerálku na skladě
když ne
pojedeš do Gaspoltshofenu
a přivezeš mi pár lahví Římského pramene
V Gaspo Its hořenu Římský pramen měli
A teď už jd i
Myši zatím zopakujeme se Sárou
setkání Metternicha s Napoleonem
na Zanzíbaru
velitelsky Ferrucdovi
Jdi už
Ferruccio odchází
přivine Sáru k sobě

Ja k je to hezké mé dítě
být s tebou sám
když tihle strašní lidé
jsou všichni pryč
vytáhne z kapsy kabátu šátek
Sára mujím otírá čelo
Mám starost o své srdce

mé dítě
mám starost už hezky dlouho
Tvoje matka tvrdí
že ji zlobí srdce
ale mne zlobí doopravdy
hladí Sáhnu ruku
Až konečně přijedem do Roue nu
dostaneš ty plesové šaty
které si tak přeješ
Rouen
meta všech met
Jen tak mezi námi
jsem jedním z klasiků
brzy se to
co až dosud bylo jen naším tajemstvím
rozkřikne po světě
Můj bože
co je Goethe mé dítě
Víšlipak
že jsem jen na samotné Metterni chove scéně
pracoval osm měsíců
Agáta nikdy nepochopila
pročjsem se více či méně
osm měsíců zavíral ve svém pokoji
celý ten čas s e jí odříkal mé dítě
Osm měsíců je n pro tu scénu s Metternichem
278
Mostné umění
Jstraštívý proces mé dítě
Ferruccio s dvěma lahvemi Římského pramene

% ch é zi
odstrčí Sáru
Co je
ferruccio otevře jednu z lahvi' a nalévá do sklenice
Odkudpak
máš ty Láhve
PIRRUCCIO
' jd hostinské
llJSCON
Od hostinské
; ftfNesmysl
fe§ffRRUCCIO
•.v. Od hostinské
BRUSCON
' se rozkřikne na Sáru
' Jaká nestydatost
přinést mi obyčejnou vodu
když tu mají dokonce Římský pramen
řM;; vezme s i od Ferruccia plnou sklenid a vyp íjejí
i,/ ;-;; lo je dobrodiní
::!§f%í/ásj od Ferruccia naplnit druhou sklenid
Myslím
ve vzduchu bouřka
¡^Římský pramen
Ijfra v d a je
•;-|e nenávidím minerálky
to skvostná věc
iâlejá minerálky nenávidím
"iSvou vášeň ka.koholu
^sem obětoval na oltář umění
^ 1^0 je pravda
ani doušek vína
,'iiř ar)r sklenici piva
$V. ztřeštěnost
* }■*.-. rovnou šílenství
■^rznaskrz nesmyslné odříkání
=™ Sostr|é umění
ne*3° a^ 0holismus
279
Já se rozhodl pro to první
Sáře
To sí odpykáš mé dítě
přinést mi
vlažnou utzbašskoij vodu ze žumpy
když je tu k dostání Římský pramen
dávási od Ferruccia naplnit trefí sklenici
Dalo by se říct -
zeje to šampaňské
Sáře
patříš s matkou
do jednoho pytle
Na žerty .
které za jistých okolností mohou být smrtelné
nejsem zvědavý
jd i a už se svůj monolog
Jsi největší slabinou
mé komedie
A teď zmiz
vyh á níji holí
Ferrucdovi
Jak je to hezké
být jednou s tebou sám
když všichni z nichž jsme zoufalí
div vzteky nepuknem
šli k čertu
Moje dcera
je čím dál víc
ja k o je jí matka
vidím to ja k na dlani
jak s e jí víc a víc podobá
Toho jsem se vždycky bál
že bude taková ja k o je jí rodička
Buď ja k buď Ferruccio
nemáme čemu se smát
postav se tam
ukáže hoh, kam se má Ferruccio postavit
Ferruccio se tam postaví
Ano tam
Pokaždé mi vadí
ja k se tak hluboce ukloníš
když vstoupí Napoleon
koneckonců js i saským králem
to nezapomeň
Tak prosím tu úklonu
280]
V židli daleko dopředu, aby mohl Ferrucáa lépe pozorovat
h; ferruccio se ukloní
!: velmi dobře
l ' přímo znamenité
! 0 přestávkách
budem dnes hrát Verdiho
Mozarta
^ R íM o z a r t a ne
^ « .v y z k o u š e ljs i aparaturu
B È È r /v c d o přinese magnetofon a postaví ho na stůl
ne Mozarta
íf c Mozart tady v Utzbachu
\ ,’ ť by byla pitomost
íi ^ ferrucdo spustí magnetofon
f. r pozorně naslouchá
f í; v Dost
I fcferrucrio zastaví pásek

m -
i Nenávidím tuhle hudbu
| vůbec nenávidím hudbu
na divadle
* ..když nejde o operu
• êrrucc/o spustí magnetofon
P Mizerná hudba
• Ve*"dijak by ne
Už nesnáším ani Mozarta
Zastav to
281
Ferruccio hudbu zastaví
Lidi stejně vůbec nevědí

co poslouchají
jen když se něco hraje
je jím jedno co
otupělost lidí
pokročila už tak daleko
že nemohou být ani minutu
bez hudby
Dříve mě hudba zajímala
dnes už ne
Zajímá mě víc
mlčení
a samozřejmě umění slova
slovo
a mlčení me2i tím
to je ono
namáhavě vstane a nechá se Ferrucdem odvést na rampu
ukazuje h o ií
Tyhle parohy
tyhle obrazy
všechno přijde pryč
Stěny musí být holé
stěny musí být holé
vždycky jsem hrál jen v holých stěnách
Tenhle venkovský nevkus
nema' obdoby
V Gaspoltshofenu jsem nájemné ze sálu neplatil
Tady abych je platil
tenhle odporný hostinský
tahle odporná hostinská
Hostinskému
páchne ohavně z úst
popojde několik kroků vpravo
Zlý sen
postoupí kupředu a m luví do sálu
Lorrach padne
popojde několik kroků doleva a mluví do sálu
A vy mluvíte o uhlí v Poručí
pane prezidente
jd e opět do středujeviště
Pro svině
na venkově
je každý duchovní produkt
házení perel sviním
Ani pod drnem
bych nechtěl skončit na venkově
282
A nfece to sem lidi táhne
■ uihle prolhanou společnost
' % jn e s i opětná židb'
UŽ jako dítě
nesPorr,ý divadelní talent
f rriicdo začne snímat ze stěn parohy, s nimi vždy sundá po jednom
Konkrétně v sedmnácti letech jsem se započal

zabývat klasickou lieraturou
■ dychtivý ducha
žádostivý tvořit . .. ...
zdvihne sklenku s vodou, kterou mu Ferruccio nalil, vypíjejí
■ všechny parohy dolů
l i všechny tyhle nevkusné krajinky a
J : portréty
až na ten poslední tamhle
vidíš
: tamten
FERRUCCIO
Ten nechat
BRUSCON
Ten nechat
:: Představuje Hitlera
copak nevidíš že je to
Hitler
FERRUCCIO
Ty myslíš
le představuje Hitlera
“ BRUSCON
Tobě se nezdá
FERRUCCIO
Nevím
BRUSCON
Představuje Hitlera
Tady všechny mužské portéry
představují Hitlera
tady je každý chlap Hitlerem
Mám dojem
že jsme měli nechat obrazy na stěně
takříkajíc jako názorný příklad
rozumíš mi
jeto tu samy Hitler
Ferrucdo kroutí hlavou
Takříkajíc už tenkrát ony první kroky

do světa ducha
v sedmnácti letech
a ještě dřív
do duchovního světa dramatu
Člověk nesmí být strašpytel
žádný strašpytel
dívá se do sátu a volá
Pomsta vám kníže
prosebe
Je to špatné
Šmíra
šmíra *
tak špatné
až to deprimuje
volá
Katastrofální vztah
mezi vámi a domem Rohanů
pro sebe,jako by se styděl před Ferrucdem
To jsem neměl předvádět
Odhaliljsem své
neuvěřitelné slabiny
Zničehonic upadáme
v pozdním věku
zpátky do diletantismu
mluví do sálu
Výsosti
jaká hrůza
ale lid je od přírody
vždycky tupé stádo
pro sebe
Žádná síla v tom není
V Gaspoltshofenu se mi všechno
tak lehce říkalo
tady mám pocit tíhy
co slovo to balvan
všechno tak při zemi
myšlenky váznou
náhle Ferrucdovi
Opravdu js i zabalil
mou plátěnou čepičku
já j i nenašel
FERRUCCIO
který opět vystoupil na žebřík, aby vypjal oponu
284
Máš ji v kapse u kabátu
‘ " “kapse” kabátu

sáhne do kapsy
ll^ a d ís i plátěnou čepičku, Ferrucdovi

Pokud jde o umění
nikdy jsme nepotřebovali
Ženské pohlaví
naopak
vždycky nás brzdilo
v rozletu
kde bychom dnes byli
bez nebo . .
Celou dobu jsem se jen balamutiL
takové turné to bude něco
zatím člověka jen deprimuje
pro sebe
sráží našince
ferrucdovi
Ženy nemají o umění ponětí
ženám naprosto chybí
sklon k filozofování
vtom to je
chybí jim filozofický mozek
Snaží se vtom směru to ano
ale marně
nedá se to brát vážně
Tvrdí se o ženách
že dres vedou svět
ano do katastrofy
Brzy ženy vyhlásí svůj program
podle mne
je svět ritů
taky jenom lež
náhle
Dovedeš si představit
že bychom s tvou matkou
mluvili o Schopenhauerovi
-K tomu nikdy nedošlo
Hlavy bez špetky ducha
nebo o Montaignovi
Testě se tomu vysmívají
když ničemu nerozumějí
Ta čepice mi sedí na hlavě
jako přilepená
nepomáhá
je k ničemu
naprosto k ničemu
Kdyby to bylo takjednoduché
Trucuje
Pije Čaj z máty peprné
a nohysi nechá mazat heřma'nkem
Troufá si mi
odporovat co se týče Metternicha -
V Gáspoltshofenu se mi zdráhala
vyčistit boty
voleí Ferruccia
pojď sem
Ferrucdo seskočí ze žebříku a postaví se před Bruscona
Teprve vzdělaný Člověk

je člověkem
v mém pojetí samozřejmě
ne jak je to obecně míněno
proč nečteš
co ti ke Čtení předkládám
proč nepřemýšlíš o tom
co se k přemýšlení nabízí
Přísahej mi
že ode dneška budeš číst
co ti vyberu
že budeš přemýšlet o tom
co já ti řeknu
přísahej
Myslím to s tebou vážně
vážně a dobře
Toto úděsné místo
je místem posvátným
Odpřisáhneš to
Přísahej
Schopenhauer
Spinoza
náhle zlostně
Ach jd i pryč
všechno je nadarmo
V Osnabriicku jsem tě už taky přiměl k přísaze
a nebylo to k ničemu
Ferrucdo chce zase vylézt na žebřík
rozkřikne se za ním
Na žebřík to ano
na okna to ano
286
sednout si za volant
volá za ním
Ty fachidiote
Ddi už
pokračuj
fenu c d o ^ á na žebřík
pro sebe
ChtěLjsem génia
a mám dobráka _ .....
Nic není nebezpecnejsi
než takoví dobráci
ferrucdo tahá oponu
pro sebe
Oponář co vodí
ra drátkách blbost
ic seskočí ze žebříku a pokračuje ve snímání parohů a obrazů ze stěn

Ferrucoo
pro sebe
Skoro nic není
ze mne
v tomhle tvorovi
zadívá se na podlahu
Platit nájemné ze sálu
nejsem přece blázen
Dvě stě třicet obyvateL
to ani samotné výlohy
nepokryje
Ale už bylo hůř
V Meranu nepřišli
ani tři lidi
jen jeden mrzák
který se nechal od šatnářky
dovést do první řady
Bylo to jedinkrát
kdy jsme šnajdrovali
Nájemné
V Gáspoltshofenu jsme mohli hrát
ještě jedno představení
Vázat se na Utzbach
ta pitomost
Co kdybych osobně
voía' na Ferrucda
Co bys řek tomu
kdybych takříkajíc vahou své osobnosti
zapůsobit na velitele hasičů
ohledně nouzového osvětlení
S úřady nejsou žerty
taková směšná prkotina
se může ztvrtnout
v státní aféru
Na to jsem už starý
a nemám dost sil
dostat se do křížku se státem
Takový velitel hasičů
je schopen mě zničit
Tyhle kreatury mají veškerou moc
Co říkáš
mám tam jít
Ferruccio pokra rameny
Od státu radši dál

říkával tvůj dědeček
Hostinský se objeví ve dveřích
prosebe
Ten odporný chlap
Hostinskému
Tak co je
co je s nouzovým osvětlením
co říkal velitel hasičů
Hostinský vystoupí na jeviště
Co vám řek
ten velitel hasičů
HOSTINSKÝ
Není doma
B R U SCO N
Hlouposti
nechal se zapřít
Pravděpodobně táhnete
s velitelem hasičů
zajeden provaz
Není doma
kam byse poděl
tady
kam by moh odtud
288]
prosím vás jit
HOSTINSKÝ
jeL někam do GaUspachu
BRUSCON
proč to neřeknete
rovnou
Proč rovnou neřeknete
že jeld o GaUspachu
a v kolik se vrátí
h o s t in s k ý
V šest
BRUSCON
Má-li se vrátit v šest
jděte v šest za ním
' a řekněte mu
že trvám na tom
aby se při poslední scéně
vypnulo nouzové osvětlení
volá do sá h
Tady ji máte tu zkázu lidstva
Hostinskému
Klíčová věta
než se úplně setmí
Lady Church lilová opouští svého chotě Win sto na
a Stalin bere svůj podpis zpět
pak má nastat úplná tma
rozumíte
A ještě něco
vaše dcera prach jen zvířila
ale neutřela
na okenních rámech
leží stoletý prach
Když nám donesete kbelík horké vody
uklidíme všechno sami
nejsme cimrflich
ale kde je prach
tam se nedá mluvit
pokyne mu holí, aby šel
Takjdete
máme tu dramaturgickou poradu
Ferrucciovi
Podceňujeme hloupost
těchto lidí
myslíme si že chápou
protože chápeme my
Omyt
nechápou vůbec nic
V Utzbachusi nevyděláme
ani na večeři
Tam kde máme největší potíže
utržíme nejméně
Kde vsechnojde jako po másle
mámě pokladnu plnou
je to pořád stejné
Koneckonců hrajeme
prosebe
abychom se zdokonalili
ne pro tyhle bulíky
pro sebe zamyšleně
V Gaspoltshofenu
žádné nájemné
v Gallspachu
žádné nájemné
v Riedu na Tnnu
žádné nájemné
jen tady v tomhle
v tomhle Utzbachu
Ferrucdo sňal ze stěn všechny obrazy a parohy a postává nad hromadou
Ven
s tím svinstvem
ven s ním
Ferrucdo s i nabere co unese a odcházíš tím ven
Jezdit po štacích s houslemi

by bylo lepší
malé housle
pěkně pod paží
jinak nic
hudebníci si vytáhli
šťastný los
Herectví je nepohodlné
co s ním souvisí
sama potíž
jen malé housle
jinak nic
dokonce ani ženu
k tomu nepotřebujem
jen dobrý sluch
a trochu té hbitosti v prstech
290
tcdose vracípro další nálož obrazů a parohů a vynášíji ven
brosebe
Kle co je jednoduché
p;mě nikdy nelákalo
¡f Žít z ustavičného přemáhání překážek
napínat pero našeho ú silí
$pohledem na podlahu
Jen malé housle
|Ferrucdose vracís kbelíkem horké vodya hadrem a utírájedno po druhém oken-

fpíparapety
To by měla být
ženská práce
absolutně ženská práce
ale od toho dávají ruce pryč
dívá se ke stropu
Ležet v posteli
libovat si v nicnedělání
přemýšlet o nesmyslech
koupat si nohy v heřmánku
civět z okna
Fenucdovi
Dnes má tvoje matka kašel
zítra j i bude bolet v krku
pozítří zase kašel etcetera
hledě do země
Z nemocí má fetiš
Ferrucdovi rozkazovačným tónem
Tady tady
Ferrucdojde okamžitě s kbelíkem a hadrem k Brusconovi
zdvihá nohy
Tady musí být čisto
tadytady tady
Ferrucdo vytírá podlahu pod Brusconovýma nohama
291
TŘETÍ SCÉNA
O půl hodiny později
Na stojanech jso u rozvěšeny kostýmy Nera, Caesara, Churchilia, Hitlera a madam
de Stael
Bruscon se d í na židli vzadu v sále
- . Ferruccio umisťuje na pódium barokníparaván
BRUSCON
Jde o to
lidi prorokovat
nejsme tu od toho .
abychom jim prokazovali -
nějakou laskavost
Divadlo není ústav
kde se prokazují laskavosti
ukazuje h o lí na paraván
Když Metternich vstoupí
může mít lady Churchillová klobouk
klidně ještě na hlavě
spadne j í teprve
ažsi sedne
Sára už to dělala docela dobře
Hned si ho ale zase nasadí
Metternich je v rozpacích
protože myslí samozřejmě na cara Nikolaje
Metternich j í při tom pomáhá
Ty jsi vždycky trochu pomalý
na jedné straně pomalý
na druhé trochu moc zbrklý
když myslí na cara Nikolaje
a současně chce lady Cburchillové
která ho zas tak moc nezajímá
prokázat úsluhu
nesmí se honem honem shýbat rozumíš
pořád je přece jen kníže Metternich
cosi z jeho koblencských předkuje přirozeně ještě v něm
KLobouková jehla leží před paravánem
asi tam
ukazuje holí
FERRUCCIO
posunuje paraván, tázavě
Tady
BRUSCON
Asi tam
šermuje holí
292
tam . . .
Nesmíme se samozřejmé
spoléhat na pocity
Nad vším jsme mudrovali
ajsme přesto vždycky na začátku
tam
ferruccio
tázavě
Tady
bruscon
Ano tam
Ferruccio postavípara ván na místo
Dělá
jako by nevěděl
kde jehla leží
celý svět vidí
kde jehla leží
ale on ji nevidí
předstírá' před lady Churchilovou
že j i nevidí
samozřejmě už myslí
na výstup s Einsteinem
Já vím
tím bych mohl taky komedii pohřbít
nechat zrovna v tomhle okamžiku
vstoupit Einsteina
VGaspoltshofenujsem úmyslně
Einsteina vypustil
zatímco jsem všechno vsadil na madam Curie
m íří najedno místo na jevišti
Kde jehla leží
Metternich neví
bojí se tak trochu Einsteina
Car ho informoval o tom škváru
jistého Dordijajeva
ale on to šikovně přejde
V okamžiku
kdy se lady Chuchillová sehne
uhnu trochu se světlem
Želené světlo na Metternicha
zatímco už budu připravený
vystoupitjako Napoleon
Tamhle
m : FERRUCCIO
tázavě
Kam
BRUSCON
Tarn
ten paraván tamhLe
Ferrucdo přesune paraván tam, kde bo chce Bruscon mít
Měli jsme si to přece jen

označovat křídou
Jenže už žádnou nemáme
v těchhle hnízdech se nedostane
ani křída
Takže až budete oba na zemi
já se světlem couvnu
Ferrucdo přesune paraván doprava
To je moc daleko
Tím nezískáme nic
to bude lady Churchillová
v obličeji moc bledá
ukazuje hoď
Paraván musí zase zpátky
Ferrucdo plni Brusconův rozkaz
Stop stop stop
Ferrucdo přinese kladivo a hřebíky a přibije paraván pevně kzem i
Tak je to správné
Metternich má teď větší prostor
Náhle vzrůstající chrochtání z okolních vepřínů
přidržuje s i k nosu kapesník a současně se pokouší zacpat uši

po chvíli
Metternichova mluva
není vůbec uspěchaná
je spíše klidná
a samozřejmě vědomá si skutečnosti
že lady Churchillová v í
že car odeslal tu depeši Napoleonovi
11 v přímo ideálním duševním rozpoložení
po chvíli
294
I původně jsem zamýšlel
m dát padaní Curie hrát tvé matce
aletonešLo
Sára taky není ideální obsazeni
srfífí způsobem je všechno kompromis
i když máme před očima
nejvyšší dokonalost
je všechno kompromis
pletichy abys věděl
samé pletichy
do pasti řítící se lidstvo
Mohl bys mi udělat tu laskavost
a přednést
tu větu
která nejlépe ukazuje
Napoleonův charakter
Myslím že je to absoLutně nutné Ferruccio
Ferruccio postoupí na rampu
Pro tebe je to maličkost

a mně se uleví
když tu větu uslyším
Prasečí chrochtání
Tak tedy
Koneckonců je všechno kompromis
FE R R U C C IO
tázavě
Vestoje
B RU SCO N
Ne vsedě
vsedě samozřejmě
Ferruccio si přinese žid li a sedne si
Minulost je to
Minulost která trvá
odtud
tak prosím
FERRUCCIO
Nejednali jsme přece
bez těchto dokumentů
295
B R U SC O N
se oboří na Ferruccia
Ale ne
řekl jsem přece od Minulosti
F E R R U C C IO
Která trvá Minulost
B R U SC O N
Obráceně Ferruccio obráceně
Prasečí chrochtání
F E R R U C C IO
Minulost která trvá Minulost
B R U SCO N
Idiote
Řekl jsem přece odtud
F E R R U C C IO
Odtud
B R U SCO N
Odtud
F E R R U C C IO
Tak tedy odtud
B R U SCO N
Přirozeně se vztyčenou hlavou
F E R R U C C IO
Přirozeně se vztyčenou hlavou
B R U SC O N
Můj ty bože to přece není v mé komedii
to jsem přec řekl teď
tobě
3e podzim Ferruccio
nezapomeň na to
doba žní
Prasečí chrochtání ustane
naproti tomu to nikdo nesmí postřehnout

V žádném případě v Madridě
296
L e se scéna odehrává_
S d í l n é straně o tom musíš vědět

„a druhé to zcela pustit 2 hlavy
.'!V
rozumíš
co mám na mysli
V Anglii ještě o katastrofě
ani potuchy
ale v tom to je
¿ah'-- Ty máš svou zkušenost takříkajíc
z Německa
opit vytáhne z kapsy kapesník
jen mysli na Schopenhauerova Paregra
Nietzscheovsky efekt
vysmrká se
to jsem chtěl dodlit
tím když lady Churchillové
přesně ve chvíli kdy vchází Metternich
spadne klobouk
opět schová kapesník do kapsy
Všechno jejasn é
Tak tedy
FERRUCCIO
Minulost je to
BRUSCON
Musíš to řícts mnohem hlubším významem
jako kdybys říkal
papež přijde ve čtyři hodiny na čaj
rozumíš
tak jako by se papež na poslední chvíli
ohlásil
takže
FERRUCCIO
Minulost je to
BRUSCQN
předvádí
Minulost je to
FERRUCCIO
Minulost je to
297
BRUSCON
Ne ne
Jehla už spadla
když to říkáš
chci říct ne jehla
klobouk. .
klobouk už spadl
Metternich se už posadil
Metternich už si sedl
když říkáš
Minulost je to
FERRUCCIO
Minulost je to
BRUSCON
Právě pro tohle js i měl číst Spinozu
ta četba ti absolutně chybí
je to pro mne pokaždé trapné
když to musím říkat
Byl bys sobě i mně
ušetřil mnoho mrzutosti
kdybys byl četl Spinozu
pak bych se s tebou nemusel
takhle břídilsky dohadovat
Tak tedy Minulost
FERRUCCIO
Minulost je to
BRUSCON
Ne ne
nechrne toho
Je to na nic
spíš se všechno jen zhorší
možná je všechno už přezkoušené
na druhé straně nesmíme připustit
žádnou nedbalost
V noci jsem s tvou matkou
prošelještějednou
scénu zdravice
taky bez výsledku
tohle dusné počasí
není nic pro divadlo
fnl v dálce tiše zahřm í
ym
Bouřka přinese aspoň
0Ctilazem „ .
v5tane a jd e kFerrucaov,
Scéna zdra^ce se vaze
naSpinozovu myšlenku
■ to taková schopenhauerovska finta
moh bych taky říct Brusconova finta
Kolikrát si myslím
že jsem Schopenhauer
BrusconjeSchopenhauer
Schopenhauer je Bruscon
iako by šlo o znovuzrození
o jakousi duchovní homosexualitu myslím si
Stojí na jevišti
Samozřejmě se nejdřív uvolni jehla
potom spadne klobouk
nejdřív uvolněníjehly samozřejmě
pakteprv pád klobouku
Tak prosím
ríilfSipštěiednou
FERRUCCIO
vstane a zase s i sedne
Minulost je to
minulost která trvá
BRUSCON
odmítavě
Celé se mi to nelíbí
Co se stane
když ty dvě věty prostě vynecháme
Pak řekneš docela jednoduše
Dejte na Metternicha
nebezpečí je zažehnáno
To je Lepší
podstatně lepší Ferruccio
Tak tedy
FERRUCCIO
Minulost
BRUSCON
bije holí do vzduchu
Propánaboha
vynechat řekl jsem
299
FERRUCCIO
Vynechat
BRUSCON
Minulost vynechat
FERRUCCIO
nebezpea je zažehnáno
BRUSCON
ulehčené
Výborně
Škrtnem Minulost etcetera
a řekneš rovnou Dejte na
Tak ještě jednou -
FERRUCCIO
BRUSCON
máme rukou
Tak je to dobře
naznačí Ferrucdovi, aby mu uvolnil místo a sedne si na židli
Základní'myšlenkou bylo
napsat komedii
která by obsáhla všechny komedie
které kdy byly napsány
absurdní myšlenka bezesporu
Pro Bruscona nicméně uskutečnitelná
mluví před sebe
znatelně nejhorší akustika
Tady zabíjím
záměrně
co jsem sám napsal
ale moje komedie unese
i nej nepříznivější podmínky
Ferrucdovi
Slyšet musí lidé
co je říkáno
ale ne příliš slyšet
vidět musí lidé
co se jim ukazuje
ale ne příliš vidět
jako všechna velká dramatická literatura
žije moje komedie
ze slova
3001
K th ytn e se Z3 zada
» k to m h L e večeru
R u ž neudělám ani krok
I f jako že jsem zdravý vyšel z Gaspoltshofenu
P t á k tenhle Utzbach bude má smrt
p Utzbachjako Butzbach
§ ; jstne-li špatnými žáky
Í budeme dobrými mistry
Í ;. ^ a l tvůj dědeček můj otec
| : z mátaný strany samozřejmě
| siove záleží v mém Kole dějin
i K m Kritici jsou zaměřeni

M l na tupé zírání
ti už nic neslyší
|W íFerruccio přináší empirový para ván a upevňuje ho
{■ •.: Vydává me se až do kraj n ostí

■' . ale není nám rozuměno
čím víc se rozdáváme
tím větší naše vnitřní vypětí
tím méně na's kritika chápe
celý život jsme na jevišti
a živá duše nám neporozumí
Fřichází paní Brusconová jako madam Cune a Sára jako lady Churchillová a used
nou na židle, které si přinesly
■" Ferruccio si přisedne k nim
nepostřehl je
Doživotní divadelní žalář
omilostnění nepřipadá v úvahu
A přece žádná dezerce
Káznice v podobě divadla
Desetitisíce chovanců
bez nejmenší naděje
na milost
Jen trest smrti mají všichni jistý
náhle všem pohlédne do tváře

Mysleljsem si
1301
kdybych tak jen moh Čepovat pivo
bílé vyhrnuté rukávy
a čepovat pivo
být šťasten
Doopravdy jsem kdysi chtěl být hostinským
shýbne se a zkoumá podlahu jeviště
Ale staljsem se hercem
dobrovolně vlezl za mříže
na doživotí
Hřmí
s bolestí se opět narovná

Herec státní scény
Zájezdovka
můj bože
rozhlíží se po sále
Svým způsobem
jsem vždycky nenáviděl
divadlo kde byly lóže
a publikum v nich
otočí se ke svým lidem
Co vy tu sedíte
já vás nepotřebuji
teď ne
chci být sám
tak zmizte
všichni vstanou a odcházejí
Plemeno bez špetky talentu
Hřmí
zamyšleně s pohledem upřeným do země

Nájemné nepřichází v úvahu
Sto devětaosmdesát šilinků
za večeři v Riedu nad Innem
sehnutý zkouší rukama podlahu jeviště
Hřmí
Všechno zpuchřeLé a shnilé

Jen abychom se tu rreprobořili
Vlastně bych měl
požadovat bolestné
za to že tu vystupuji
opět se narovná
P 11'
Kdyžjsme se pouštěli na turné

„ysleljsemsi
žeto bude pro divadlo
cosi jako
proces obnovy
shýbá se a odfukuje prach z podlahy a znovu se narovná
pořád jen úsilí
o veskrze nekonvenční divadlo
dívá se skrze židli do sálu
Ve skutečnosti jsme doživotní otroci
nesmyslu
svého zrození
Fatální konstrukce světa
f Hřmí
Omylná existence
rozhlíží se
kakofónická
idiotská
sedne si na židli a rozhlíží se
Možná ani není ta k dobrá
ta moje komedie
Pochybnosti na všech stranách
Vpozadí se objeví Hostinský; aniž by ho Bruscon zpozorovat
Možná promarněná desetiletí

Porucha sluchu mysleljsem si dnes ráno
po kortizonu
Uprostřed komedie
mi selhal sluch
ale opona dolů nešla
Hostinský se pomalu blíží k Brusconovi
Nic se ze sáLu platit nebude

v Gaspoltshofenu byla štace zadarmo
doktor mi krom toho ošetřoval ucho
čínskými kapkami
vyhlíží zpod empírového paravánu
I hluchý jak poleno
bych svoji komedii
dohrál do konce
Hřmí
Oslepnout
by bylo horší
Hluchota je jen poloviční zlo
Čínské kapky do ucha
Hostinský se postavík oknu
přemýšlivě
Nero Metternich Hitler
Dějinná konstelace . .
Spojovací článek Churchilt
Podomácku upletené punčochy od hostinské
v Gaspoltshofenu _
přátelští
velmi přátelští lidé
Šťastná náhoda
Hostinský pokašlává
jako by se probudil, narovná se, Hostinskému

To jste vy
Plížívý hostinský abych tak řek
Hostinský pokročí pár kroků k Brusconovi
Lehký záchvat slabosti

bezpochyby
nic mimořádného
v mém věku
malé opakování textu etcetera
Nu
HOSTINSKÝ
Velitel hasičů dává vzkazovat
že nouzové světlo může být vypnuto
BRUSCON
Může být vypnuto
Nu ovšem
Taky by bylo směšné
Kdybyste tady v Utzbachu
trvali na předpisu
na kterém ještě nikde netrvali
na jednom z nejsměšnějších předpisů vůbec
¿ arnozřejniéjsem předpokládal
- nouzové světlo zhasne
'^(tstínský sbírá ze stolu prázdné láhve od minerálky
piji jen minerálku

.duchovní člověk
nemůže jinak
ostinskýchce odejít
juscon ho zadrží
Na každém místě si zjišťuji

| zda je hřbitov vlhký
l jezdejšíhřbitovsuchý
HOSTINSKÝ
Hřbitovje skrznaskrz podmáčený
BRUSCON
Proč vlastně
na suchém hřbitově
.&3í
podmáčenýje přecevíceméně
ideální
Hostinský kroutí hlavou a odchází
Laskavostí se nepotrhá
rozhlíží se
Nebyl to můj nápad
jítsem do toho Utzbachu
Pod čtyři sta obyvatel ne
Hřmí
řekljsem
Agátina chamtivost
Já jsem to tušil
PaníBrusconová, Sára a Ferruccio -jako Metternich - přicházejí v kostýmech, ale

nenalfčení, a opět si sednou na židle
Bruscon, kterýsi jic h nevšimne, hledí do země
Hřmí
Možná že škrtnu
třetí jednání
scénu s Churchillem
sedmnáctou scénu
devatenáctnou scénu
V Utzbachu se nemusí hrát
celá hra
Pro ty svině
ALejde o pud sebezáchovy
Čínskékapky do ucha
a nechtěl přijmout honorář
Hřmí
Podepsaný exemplář
mé komedie
Jsou ještě slušní lidé na venkově
Gaspoltshofen znamenal absolutní úspěch
Hřmí
V předhůří Alp má lidskost ještě svůj domov

v Alpách jsou všichni zkažení zpustlí
zničil je rizi necky ruch
Sedm hodin
Koneckonců je po napětí
Zákaz nouzovek veškery žádný
otočí se a prohlíží si své lidi
Účinkující
Hlavní představitelé
vstane a jd e doprostřed jeviště
Lámal si nad vámi hlavu
k ničemu nedospěl
Cit pro umění nulový
Moje vina
Moje velikášství
Můj zločin
kyne Ferrucciovi, aby k němu přišel
Ferruccio přistupuje k otci
Jako vGaspoltshofenu
devatenáctá scéna se škrtá
sedmnáctá scéna
scéna s Churchillem
celý třetí akt
Je čas
abys upevnil závěsy
■
Ferruccio jd e a upevňuje speciální závěsy na okna
Bruscon paní Brusconové, která celý čas kašlala
Jediná dráždivost kterou ještě máš

je dráždivost ke kašli
Hřmi a počíná pršet
ČTVRTÁ SCÉNA
Večer
Za oponou
Pani Brusconovájako madam Curie, Sára jako tady Churchillová, Ferruccio jako
Metternich v kostýmech a maska ch se d í na židlich
BRUSCON
jako Napoleon u opony nahlíží skulinou do hlediště, velmi tiše
Sál se plní
Hřměni a otřesy vzrůstají
Podivuhodně malí lidé

podivuhodně malí
a tlustí
podívá se po svých účinkujících
V jistém smyslu
nemám nic
proti těmhle hnízdům
Kde je vůle
najde se i cesta
podívá se na své boty a pokyne Sáře
Pojď pojď
Sára pňstupuje k Brusconovi
Nevyčisti las mi boty

vylešti je
rychle
Hřmí
Zatímco mu Sára leští boty, Bruscon se dívá skulinou v oponě Paní Brusconová
vstane, vypne paže co možná nejvýš vzhůru a pak se skloní co možná nejhlouběji,
tak, až se dotkne země, několikrát zakašle a zasesi sedne
Ferruccio kroutí hlavou
pro sebe
Jen nebýt strašpytel
jen ne strašpytel
dívá se do stropu
Hřmí
odtáhne pravou nohu, Sáře

To bolí
máš leštit
ne mě zmrzačit
pro sebe
Neutěšenost -
Hřmí
Já sám se těmhle neutěšeným místům

nevyhýbám
dokonce si často říkám
podívá se po svých hercích
čím neutěšenější
tím milejší
Koukni se kam chceš
nic neuvidíš
Sára přestala leštit Brusconovy boty a sedne si zpátky na židli
když se podíval skulinou v oponě

Jen že si sami věříme
vydržíme to
překonáme vše
Hřmí
na čem nemůžeme nic změnit

protože věříme ve své umění
předstoupí před své herce
Kdybychom neměli tuhle víru
a byť by šlo jen o herectví
byli bychom už dávno pod drnem
Hřmí
Nezajímá nás nic

než naše umění
nicjiného
jd e k oponěr podívá se skulinou, podívá se m své herce
Posedlí bláznovstvím
v určitém smyslu beze studu
Cesta přes mrtvoly je samozřejmostí
Hřmi
Darmošlapové v jistém smyslu

nepoučitelní
dívá se oponou a pak opět na své herce
Tak unikáme
zchátralosti
státních scén
pro sebe
V životě už nezavadit o státní scénu
Tak si hnusím slovo Lóže
Hřmí
dívá se skrze oponu

Na dvě stovky jich může stát
jen vzadu v sále
Osm set třicet diváků
vGaspoltshofenu
Tenže Utzbach má jen
něco přes dvě stě obyvatel
Moje komedie je taková
že i ten poslední docela vzadu
všemu rozumí
moje komedie je vysoké umění
já nekramařím s tajemném
vjistém smyslujsem přece
fanatik pravdy
přistoupí k účinkujícím
postaví se před paní Brusconovou, která celou dobu kašlala
Madam Curie
byla Polka
nezapomeň na to
Nemám rád polský národ
Hřmí
aniž bych za každou cenu

chtěl působit rozruch
Katolická bigotnost
nechutná
ale madam Curie
jsem měl vždycky rád
ty ji nehraješ tak
abych ji mohl mít rád
309
ale já si madam Curie
kvůli tobě nezošklivím
Dějinná osobnost
navěskrz velkolepá dějinná osobnost
Paní Brusconové
Nedbalé líčení
Právě madam Curie
snese hodně černě kolem očí.
pokyne Sáře, aby mu přinesla skříňku s líčidly
Tak přinesla mi už
tušminkastli
Hřmí.
Sára přináší skříňku s líčidly a Bruscon roztírá po obličeji paní Brusconové čerň
Víc černě kolem očí .....-

já vím tobě se černá hnusí
Je to odporné
pokaždé znovu ti do obličeje
nanášet černou barvu
Paní Brusconové kašle
Kašel
vynucený
předstíraný
líč íje jí obličej tak dlouho, ažje skoro celý černý
Hřmí
Atomový věk moje milá

celý atomový věk
se musř odrážet v tomhle obličeji
Strašlivě zahřmí
Více či méně
konec světa
v tvém obličeji
nalíčíj í obličej nakonec celý černě
Madam Curie
musí mít celý obličej černý
to jsem říkal pokaždé
Já nechápu
proč neplníš mé příkazy
Paní Brusconové kašle
Válíš se příliš v posteli

a někam přijdi™
.¿ e z e í do poste e
íatírnco na mne lezi
’ veškerá pra“
; MešťasWá povaha
■Manželka
. Máš vLasy ,
m0c uvolněně
% s i podat od Sáry hřeben
Hladce učesané
isem ti vždycky říkal
tyje necháš rozcuchané
pečlivě učesané
na polský způsob
Polky nosí hladce scesane vlasy
všechny Polky hLadce sčesané ^
češe ji , až má vlasy hladce sčesane
madam Curie byla ošklivá
Hřmi
Já vím
ty bys chtěla být hezká
na divadle
pak bys ale nesměla hrát
madam Curie
Nějakou Pompadourku
ve svém kuse nemám
Žádá kurtizána v něm nevystupuje
Můj kus ostatně není o kurvách
je to klasika odstoupí krok zpátky
upravuje jřkostým , popotahuje rukávy,
Kdybych jen do tebe mohl
vdechnout život
bohužel js i stejně prkenná
jako když jsem tě poznal
Hřmi
Však už tě probudím
myslel jsem si
vdechnu do tebe život
Jak jsem se mýlil
ustoupíještě o krok zpátky
Ale madam Curie
byla taky škrobená
extravagantní Polka
od hlavy k patě škrobená
zrovna tak málo zajímavá jako ty
to je pravda
vrcholně nudná
ja k je doloženo
v jistém smyslu bez půvabu
a každým coulem Polka
Jenomže rozštěpila atom
a ty nás obtěžuješ
jen svým kašlem
jd e k oponě a divá se do hlediště
Hřmi
Pan starosta už je tu
Kupodivu školní mládež
obrati se na své herce
Školní mládež
divá se oponou
Poloviční vstupné
ale aspoň je tu zájem
zájem buďjak buď
V Gaspoltshofenu dali vytisknout
sto plakátů
Tady jich není ani třicet ručně psaných
neohrabané písmo
textjedna hrůza
svým hercům
Jmenuji se Bruscon
řekljsem hostinskému
ne Buscorr
jak stojí na plakátech
a Kolo dějin
se píše s malým D
ne s velkým
divá se skrze oponu
Ale lhal bych si do kapsy
Hřmi
kdybych tvrdil
že v Gaspoltshofenu
mou komedii pochopili
na potlesk tam lidi
skoupí nebyli
Ještě pořád ten pronikavý
zápach z vepřína
Podivuhodně znetvoření Lidé
nanejvýš zajímavá zmrzačení
svým hercům
jeden mrzák
na vozíčku
pozoruhodné
dfvá se skrze oponu
Hřmf
Nemůžem kolo dějin

otočit zpátky
řekljsem starostovi
Můj kus je varovným signálem dějin
řekljsem starostovi
Hřmf
Revoluční
vjistém smyslu
Umělec slova
který neopovrhuje ani
ladným vtipem
svým hercům
Sál se plní
Pravděpodobně diváci
až z dalekého okolí
je to na nich vidět
Hlad po vzdělání
Lid dychtící po kultuře
jd e ke svým hercům, zastaví se u Ferruccia
Spíše karikatura
Metternicha
mizerné nalíčený
mimořádně špatné držení těla
vypadá jako Metternich
mohl bych říci
je tu vskutku
podobností Metternichem
pokyne Sáře, aby mu přinesla skřínku s bodly
Sára k němu přistupuje

Bruscon líci Ferruccia
Ne tak ochablý v obličeji

protiřečí to Metternichovu duchu
Metternich je velikán
jako málokdo podceňovaný
Hřmí
a tolik osočovaný
Elegantní držení těla
Elegance není duchu
na škodu
to by bylo absurdní
Elegance naopak ducha
pozdvihuje
pozdvihuje ho
Duch je vlastně
elegance sama
upravuje Ferrucciovi kostým
Postačí lehká večeře
malé sousto
při tomhle dusném počasí
Hřmí
Byl by hotový nesmysl tady v v v
FERRUCCIO
vUtzbachu
BRUSCON
tady vUtzbachu
hrát o přestávkách
Mozarta
Verdi to spraví taky
i Verdi to spraví
Italianitá
Italiamta
utahuje Ferrucciovi tkaničky u bota opět se napřímí
Jako by tu měla nastat má poslední hodinka
jd e k oponě a dívá se skrze ni
Hřmí
Řezníci mají k dramatickému umění

zvlášť vřelý vztah
otočí se na své herce
Protože jsem v Gaspoltshofenu
jedl kachnu
mám dnes chuť
na dobrou svíčkovou
Nej lepší herd
musíjíst denně maso
Vegetariánství
314]
se $ herectvím
nesnáší
paní Brusconove
jen ty si myslíš
že lze vydržet
celý život
se zeleninou
5 těmi odpornými saláty
jak pak vypadáš
Ostuda pro divadlo
ostuda pro celé ženské pohlaví
panfBrusconová mu rukou mlčky oponuje
polírova dcera
Moje prolétá řka
moje milovaná proletářka
Paní Brusconová se náhle hlasitě rozesměje
rozhorleněsi na ni vyjede
Co si to dovoluješ
Sáře
Sáro dítě moje
naše matka se zbláznila
Hřmí velmi silně

Sál se plní
Za deset minut půl osmé
Zhruba stovka Lidí
Já ale taky těžce trpím
celý život tím
že musím hrát divadlo
Kdybychom si vzájemně nevycházeli vstříc
nedokázali bychom nic
pravděpodobně
Hřmí
jsem velikášský
otoa se ke svým hercům
jako můj kus
nebo přece ne
Ale když lidé
mé komedii rozumějí'
přestávám mít chuť
hrát ji
Hřmí
Naše přednost je
že nikoho neviníme
jen sami sebe
Celoživotní potřeba sebeobviňování
otočí se na své herce
Shakespeare
Goethe
Bruscon
v tom je pravda
jako kdyby ho mrazilo
Strach z umrznutí
dívá se oponou
Vždycky jsme nenáviděli pohodlnost
Hromobití
Kážeme
a oni nechápou
volá k sobě gestem Sáru
Sára jd e k Brus conoví, oba se dívají skulinou v oponě
Brát to veskrze
filozoficky mé dítě
Strašlivé hromobití, které neustává

Bruscon a Sára se podívají po pani Brusconové a Ferructíovi, kteří vyděšeně vy
skočili
Bruscon civí do stropu sálu, skrze nějž už začíná pršet, zatímco se ze sálu ozývají
hlasy
HLASY
Fara hoří
Fara hoří
hoří
na faře hoří
Všichni diváci utíkají pryč

Bruscon a Sára se dívají skrze oponu, ažje sál úplně prázdný
UHUSCON
po chvíli
SáLje prázdný
prázdný je sál
úplné prázdný
/V3 všechny seshora prší
S-ARA „, , , .
objímajíc otce, líbá ho na celo, velmi nežne
Drahý tatínku
přináší mu židli, na kterou se Bruscon zhroutí
BRUSCON ...............
po chvíli, během mž hromobití a déšť zesílily na nejvyssi míru
Jako bych to byl tušil
KONEC
HRDINŮ
Přeložila Taťjana Langášková
J e d o ce la dobře m o ž n é že s e n ě k o lik rá t za rok
v tom to m ěstě cítíte dobře
k d y ž k ráčíte p o ulicích Kohtm arkt
n e b o Graben
n e b o do lů po S in g e rstra íše v ja rn ím vzd u ch u
Březen 1988, Vídeň

Osoby
ROBERT SCHUSTER, profesor,
bratr zemřelého profesora Josefa Schustera

ANNA, OLGA, dcery
LUKÁŠ, syn
HEDVIKA, zvaná paní profesorová,
žena zemřelého
PROFESOR LIEBIG, kolega
PANÍ LIEBIGOVÁ
PAN LANDAUER, ctitel
PANÍ ZITTELOVÁ, hospodyně zemřelého
HERTA, jeho služebná
1. a 3. dějství: byt profesora Schustera,

nedaleko náměstí Hrdinů, 3. poschodí
2. dějství: park Volksgarten
Po pohřbu
PRVNÍ DĚJSTVÍ
Velký pokoj se šatnou
Vysoké okno s dřevěnými žaluziemi
Dvoje vysoké dveře nalevo
Jedny vysoké dveře napravo
Několik zavřených či otevřených skříní na šaty až ke stropu na všech stěnách
Několik zavřených beden a kufrů, adresovaných do Oxfordu
Brzy dopoledne
Herta s prachovkou stojíu okna a dívá se dolů na ulití
PANÍ ZITTELOVÁ
přichází5 pánským oblekem na ramínku, pověsí ho a prohlíží
Ten oblek není ani trochu roztrhaný
Dírka na vestě
Můj univerzitní oblek říkával profesor
čichá k obleku, zvedá ho do výšky a proti světlu a znovu ho pověsí
Teďje všechno ještě horší
než před padesáti Lety říkal
Vlastně jsem měla jít za matkou
Z domova důchodců se mi dělá nanic
Herta začíná čistit boty povalující se po zemi
Buď jí stříhám nehty
nebojí předčítám Tolstého
Jen protože profesor před patnácti Lety řekl
předčítejte přece matce Tolstého
velmi dobrá terapeutická metoda
předčítám jí už patnáct Let Tolstého
kartáčuje oblek
Když jí chci nasadit umělý chrup
odstrč mě
Orně se nikdy nestarala
Chci jí nasadit umělý chrup
a ona mě udeří do tváře
staří lidé jsou vzdorovití
Čichá k obleku
Vždyťjsem to vydržel dvacet let
říkal
Kdoví jestli by se profesor v Anglii
zase uchytil
Paní profesorová Vídeň vždycky nenáviděla
milovala jen divadlo
Vídeň nenáviděla
Když se teď stěhuje do Neuhausu
je to určitě jen nakrátko
Paní profesorová je městský člověk
Byt se prodal
ukvapeně se prodal
321
nejpozději do devatenáctého
to je přece pozítří'
se musí vyklidit
Herta čistí u okna boty a dívá se dolů na ulici
Profesor je mrtvý
ať civíš dolů jak chceš dlouho
živý už nebude
Sebevražda je vždycky zkratové jednání
Košile se roztrhla, oblekne
A zrovna tys ho viděla
když skočil dolů j
Já už jsem v životě viděla tolik mrtvých
ještě z toho tvého civění dolů onemocním
Paní profesorová už zase slyší ten křik
V poledne u večeře ne
Sotva sní pár lžic polévky
zbledne v obličeji a úplně ztuhne
léčení ve Steinhofu
taky vůbec k ničemu nebylo
V Neuhausu se už teď taky nezotaví
Uvidítě paní Zittelová v Oxfordu
už žádné záchvaty mít nebude
říkal profesor
v Oxfordu není žádné náměstí Hrdinů
v Oxfordu nikdy Hitler nebyl
v Oxfordu nejsou žádní Vídeňáci
v Oxfordu nekřičí davy
HERTA
Paní profesorová mě vezme do Neuhausu s sebou
PANÍ ZITTELOVÁ
Vždyť tě potřebuje
namluvila jsem jí 2e tě potřebuje
o vánocích zůstala celou dobu
ležet v posteli
přes Nový rok taky
V Neuhausu taky leží celý den v posteli
nebo na terase nečinně
taky pořád čte to samé
HERTA
Chtěla jsem ji přece ve Steinhofu navštívit
PANÍ ZITTELOVÁ
Mě taky nepustila dovnitř
322
a to jsem jí koupila tak dobré zákusky
paní profesorová si nepřeje žádné návštěvy
říkali
zase měla ten krásný pokoj s balkonem
Pavilon Friedrich je pro depresivní nóbl lidi
ti vlastně nejsou nemocní a přece
kdykoli byla veSteinhofu
nachladila se
Profesor Schober primářje příbuzný
profesora Kuddlicha
se kterým se profesor Schuster seznámil v Anglii
přes profesora Wasserbauera
strýc profesora Wasserbauera
obstaral profesorovi Schoberovi místo primáře ve Steinhofu
HERTA
Paní profesorová něco proti mně má
PANÍ ZITTELOVÁ
Sotva sní pár lite polévky
zbledne v obličeji a ztuhne
Paní profesorová je osamělý člověk
Profesor s ní nikdy nezacházel dobře
To ti nikdy neodpustím
že tvoje matka byla herečka
říkal často profesor
i kd>iza to nemůžeš
V Neuhausu často celé týdny nevychází z domu
Neustále ji oslovovaL exaltovaná osobo
Narodit se v Linci je samo osobě hrozná představa
říkal
HERTA
Paní profesorová mě nemá ráda
PANÍ ZITTELOVÁ
Má tě právě tak málo ráda jako mě
Nemá ráda ani sebe
Moje žena je ztracená bytost
k smrti nešťastná
nikdy se neměla narodit
je jich tolik co se nikdy neměli narodit
S těmito lidmi se musí
zacházetjako v bavlnce
ale oni tě vůbec nenechají
říkával profesor
tihle lidé vždy všechny a všechno zničí
Čichá k obíeku
,323
Každý rok jel do Anglie
a koupil si oblek
anglické obleky
jsou přece nejlepší
HERTA
Pan profesor má dvacet dva obleků
PANÍ ZITTELOVÁ
A přece nosil vždycky ten sa mý
ten by byl mohl ještě léta oblékat
Celý život si profesor
čistil sám boty
boty mu nikdo čistit nesměl
Udělala jsem jíškovou polévku
svíčkovou od Zieglera
to bude určitě v pořa'dku
Místo do Oxfordu
se teď všechno stěhuje do Neuhausu
"To bylo ukvapené
ze profesor prodal byt
Kuchyň už je taky vyklizená
rozhlédne se
letos se přece mělo všechno vymalovat
Perský obchodník s koberci
Ten chce všechno jinak
příští týden chce začřts přestavbou
vyndá z jedné skříně boty a hodí je Hertě k nohám
Boty si vezme pan Lukáš
pan Lukáš má stejnou velikost bot
slušný člověk má velikost čtyřicet pět
říkávat profesor
Když byl profesor v Turíně
koupil si boty
ale nosiljen anglické
Herta čistí boty, kteréjí hodila paní Zittelová
S profesorem umřeli Oxford

postupně otevírá všechny skříně
Boty přijdou do černého plátěného pytle
hází špinavé prádlo na hromadu
Špinavé prádlo přijde dD prádelny
Nevím jestli si špinavé prádlo paní profesorová
vezme do Neuhausu
V Neuhausu je v březnu ještě taková zima
v zimě jsme také v Neuhausu nikdy nebyli
nezbývá nám ale už nicjiného
než se nastěhovat do Neuhausu
Ještě jim nebylo ani pět
když se v Neuhausu seznámili
když se ti co se seznámili už jako děti
později vezmou skoná to vždy špatně
z Badenu jim šofér vždycky
vozí l medové bonbóny
přímo Hertě
Přece nemůžeš celé dopoledne
civět dolů na ulici
to přece nic nezmění
vezme Hertě botu z ruky
Takhle se přece boty nečistí
ukazuje Hertě, jak má botu astit
Takhle takhle
vrací Hertě botu
Ve Štýrském Hradci bys za ním přece jenom nosila
jeho zimník ty hloupá huso
Když jsem sním byla ve Štýrském Hradci, jen jsem za ním nosila jeho zimník
profesor Štýrský Hradec nenáviděl
HERTA
Pan profesor mi slíbil
že mě do Štýrského Hradce vezme s sebou
PANÍ ZITTELOVÁ
Tam bys za ním jenom nosila
jeho zimník
a v hotelu Arcivévoda Johann
bys musela spát v tmavé díře
s oknem do kuchyňského větráku
v tom byl bezohledný
tam by ses byla skoro udusila
on sám měl nejlepší pokoj v celém domě
profesor byl přece sobec
skrznaskrz
HERTA
Hlavu měl
PANÍ ZITTELOVÁ
To jsi už přece říkala stokrát
že měl hlavu úplně rozmačkanou
sebere hromadu špinavého prádla a hodíji do jiného kouta
Profesor přece nebyl nemocný
profesor Robert je nemocný on nemocný nebyl
profesor Robertje nemocný od dětství
profesor Robert má vážně nemocné srdce
325
nikdy nemůže popadnout dech
když jde nahoru do bytu
nejméně patnáctkrát se zastaví
profesor Robert přece není v Neuhausu pro nic za nic
protože mu schody dělají takové potíže
chodí sem taky jen zřídka
Třicet let už mají stavět výtah
stejně nejspíš nikdy žádný nepostaví
Profesor Robert přece nemůže popadnout dech
ani vestoje
ale někdy nemá vůbec žádné potíže
to je prý všechno taky psychické
HERTA
V Neuhausu je tolik slunečnic
PANÍ ZITTELOVÁ
vezme žehlící prkno, rozloží ho a začne žehlit košile
Profesor Robert
má přece slabé srdce
poslední stadium
teď se už zase blíží doba
co je pro něj nejhorší
jaro je vždycky zlé
den když zvládnu duben paníZittelová
mám vybráno
pak už to celý rok zase jde říká
čtejiennodenně Die Neue ZúrcherZeitung
ve Štýrském Hradci žijí pouze starci a hlupáci
říkal profesor
ve Štýrském Hradci sídlí pouze tupost
nechápu
že existují lidé
kteří jsou Štýrským Hradcem nadšeni
Kam bych měl ve Štýrském Hradci chodit
já jsem se ve Štýrském Hradci vždy nudil
HERTA
PANÍ ZITTELOVÁ
Kdo nebyL ve Štýrském Hradci o nic nepřišel i
HERTA
Sebevrazi nesmějí mít církevní pohřeb
326
PANÍ ZITTELOVÁ
Profesor nebyl přece katolík
Tohle je oblek pana profesora
řekla jsem v dštíme
profesor včera v noci umřel
neřekla jsem že skočil z okna
Ten kdo přinese do čistírny krvavý oblek
musř přece podat vysvětlení
určitě si mysleli
že ho přejelo auto
vytáhne z kapsy hřeben, postaví se za Hertu a začne ji česat
Látala sis v jídelně punčochy
kdyby to byl profesor viděl
kdyby byl profesor věděl
jaká jsi opravdu
já jsem se pořád za tebe brala
Židi se nechávají
pohřbít
v prosté neo hoblované rakvi z měkkého dřeva
rozhlíží se
Profesor nepořa'dek nesnášel
profesorovi Robertovi bylo vždycky všech no jedno
profesorovi ne
všechno muselo být vždycky na svém místě
profesor byl nesmírně disciplinovaný člověk
běda když kliky u okna nebyly rovně
Paní profesorová to věru Lehké neměla
ve třiadvaceti byl mistrem Evropy ve skocích z věže
profesor měl dobrou postavu
vypasované košile nesnášel
v Anglii mi budou vaše krémeše chybět
řekl cukráři Handlosovi
víte pane Handlosi já jsem totiž Žid
kvůli své ženě musím zpátky do Oxfordu
Vaše krémeše mi budou chybět pane Handlosi
V Oxfordu Handlosovy krémeše nevedou
HERTA
Lidi řeknou že se 2abijou
Lidi řeknou že se zabijou
a zabijou se
PANÍ ZITTELOVÁ
objeví, že Herta má rozepnuté knoflíčky u krku a zapínaje
Už tu stojíš celý týden
a civíš dolů na ulici
Měla bys chodit jenom v černém
Černá ti nejlíp sluší
všichni nosí pořád tak bláznivé barvy
profesorovi se nezamlouvalo
když jsem měla na sobě něco barevného
profesor mě chtěl vidět jenom v černém
většině lidí černá nejvíc sluší
Měla by sis svoje barevné věci
nechat obarvit na černo
mně se taky nejlíp líbíš v černém
Obě se dívají dolů na ulici
HERTA
Profesor Robe rt teď už
taky nebude dlouho žít
PANÍ ZITTELOVÁ
Profesor Robert je umělec života
umělec existence jak říkával profesor
Obě přistoupíještě blíž k oknu a dívají se přímo dolů na ulici
Na to bych byla příliš zbabělá

Nejspíš i na tebe
v závěti myslel
pročesává Hertě vlasy
Nejsem dobrý člověk
říkával
Čína jednoho dne ovládne svět paní Zittelová
počátek asijského věku už nastal
V Oxfordu budete mít nejhezčí pokoj
v podkroví
tam budete mít krásný výhled na krajinu
Ty vůbec nevíš jak je Anglie krásna'
upravuje j í vlasy
Pro duchovního člověka je pobytv Anglii rozhodující
říkal profesor
lidé kteří nikdy nebyli v Anglii
nejsou nic říkával profesor
Tobě by to taky udělalo dobře
jde k žehlícímu prknu a pokračuje v žehlení
Domek v Schalchhamu odkážu vám paní Zittelová
tam se budete moci uchýlit
kdyby se se mnou n ěco stalo
HERTA
Paní profesorová v Neuhausu nezůstane
jeto městský člověk
328'
p a n í zittelová
Teď si představuje
že v Neuhausu zůstane
že v Neuhausu stráví konec života
ta se hned vrátí do Vídně uvidíš
ta není na venkovský život zvyklá
lidé si na venkově ubíjejí mysl i ducha
říkával profesor
městský člověk nemá na venkově co dělat
městští lidé se přestěhují na venkov
a ve velmi krátké dobějesnim i konec
na venkově je všechno proti městskému člověku
městský člověk na venkově upadá schází
a ve velmi krátké době je s ním konec
HERTA
Paní profesorová přece dva krát týdně
chodila do divadla v Josefstadtu
PANÍ ZITTELOVÁ
Do Burgtheatru nejde nikdy
do divadla v Josefstadtu chodí
jsem přece rozená návštěvnice Josefstadtu
říkávala
Z Neuhausu je to příliš obtížné
Kromě kostela není na venkově přece žádné divadlo
říkával profesor
a ten kdo jednou divadlu propadl
už bez divadla nemůže existovat
Když šel profesor na koncert do Musikvereinu
šla ona do Josefstadtu
Vlastně miloval jenom bratra
profesor
skládá košili
Nesnášel všechny kromě bratra Roberta
Francouzem bych byl rád
říkal
ani Angličanem ani Rusem
Francouzem
to že jsem Rakušanem
je mé největší neštěstí
žehlí košili až je dokonale hladká
V2tekalse
jak byly košile složené
vysvětlil mi
jak se mají skládat košile
ukázal mi jak se má při skládám košil
postupovat
předvádí to Hertě, která s e k n i otočila
Takhle vidíš takhle
složil košili
pak ji roztřepal
a znovu ji složil
a roztřepalji
a zaseji složil
dívá se na hodinky -
sedmkrát nebo osmkrát košili roztřepal
a znovu ji složil
a potom řekl teď ji složte vy paní Zittelová
složte ji přesně tak
jak jsem ji právě složiljá
to jsem nedokázala
ruce se mi třásly
že jsem nedokázala tu košili složit
Takhle řekl profesor takhle
a složil rukávy
takhle paní Zittelová takhle takhle takhle
hodil mi tu košili do obličeje
a já jsem měla tu košili složit
nemilosrdně
Lidská hloupost je přece hezmezná
Nene paní Zittelová přece nejsem blázen
jsem přece pouze důkladný paní Zittelová ale žádný blázen
jsem přece pouze důkladný pa ní Zittelová ale žádný blázen
fanaticky důkladný jsem paní Zittelová
nejsem nemocný nejsem nemocný vykřikoval
jsem pouze fanaticky důkladný
jsem proslulý svou fanatickou důkladností
Pane profesore Schustere neumím to neumím to řekla jsem
Nesnesitelná osobo křičel nesnesitelná osobo
takhle složte tu košilí takhle řekl
to jsem nedokázala
nemohla jsem tu košili už ani vidět
Herta čistí kartáčem botu
Paní Zittelová paní Zittelová křičel a běžel k oknu

Vidíte náměstí' Hrdinů vidíte náměstí Hrdinů
celý den slyší ten křik z náměstí Hrdinů
celý den bez přestání
bez přestáni bez přestání paní Zittelová
to je k zbláznění k zbláznění je to pa ní Zittelová
ještě se z toho zblázním zblázním se z toho
Herta přešla k oknu a dívá se dolů na ulici
330
Už deset nebo jedenáct let ^ _ MU
slyší paní profesorová ten křik z names
nikdo ho neslyší ona ho slyší _ .
Zblázním s z toho paní Zittelová zblázním se z toho
Samozřejmě vidím náměstí Hrdinu řekla jsem
Tam kde teď stojíš
tam k oknu běžel a křičel ,
Paní Zittelová paní Zittelová paní Zittelová
opřený o okno úplně vyčerpaný řekl , r .. . á
Když neumíte ani složit vyžehlenou kosih pani Zittelová
pak se sem vůbec nehodíte
profesor byl úplně bledý
odešel od okna
Teď složte tu košili paní Zittelová řekl
úplně klidně to řekl
úplně klidně jsem tu košili složila
no tak vidíte paní Zittelová
no tak se přece uklidněte paní Zittelová řekl
prohlédl si složenou košili a řekl ^
No tak uklidněte se paní Zittelová
a potom řekl . . „
pojďte půjdeme pojďte se mnou do kuchyně
a udělejte nám šálek čaje , „ ..
vypijte se mnou šálek čaje paní Zittelová řekl
odloží košili a žehlí další
HERTA
V Steinhofu dali paní profesorové
přece zase v lednu
v pavilonu Friedrich elektrický šok
PANÍ ZITTELOVÁ
Ale bylo to k ničemu
sotva je v jídelně
slyší křik z náměstí Hrdinů
Pořád ho úpěnlivě prosila
aby se odsud vystěhoval
ale to on neudělal
Přece se odsud nemohu vystěhovatjen proto
že ty slyšíš křik z náměstí Hrdinů
říkal stále . , .,
to by znamenalo že mě tenhle Hitler podruhé
vyštvalzmého bytu
myslel si že pomůže
když si zacpe uši
ale to samozřejmě vůbec nepomohlo
i v noci slyší křik z náměstí Hrdinů
drží si uši
a pak musí' odejít z jídelny
už je to deset nebo jedenáct let
mohli přece jídelnu
přesunout do ložnice
ale to profesor neudělal
na zkoušku říkala ona
to on odmítal
pak bys už vůbec nespala říkat
nejdřív si mysleli že postačí
kdyžsi zacpe uši
ale samozřejmě to nestačilo
existujejediná možnost
že se odsud vystěhujete
řekl jim profesor Schober
dokud se nevystěhujete z toho bytu
vyléčeni nepřichází v úvahu
když se vystěhujete
nemoc ustoupí
řekl profesor Schober
Uvidíš až budeme v Oxfordu
už ten křik neuslyšíš
deset let nic neslyšela
tedrslyší ten křik už přes deset let
Sluch to nepoškodí
řekl profesor Schober
aleje dobře možné
že jednoho dne vaše žena
ztratí zdravy rozum
řekl profesor
HERTA
VNeuhausu nic neslyší
PANÍ ZITTELOVÁ
Sotva je ve Vídni sLyšíten křik
ale kvůli tomu se přece nemohu vystěhovat
říkal profesor
to nemohu
odloží košili a žehlí další
Herta čistí botu
Nemohl vůbec pít

máte ráda Sarasateho zeptal se
ano ovšemže mám ráda Sarasateho řekla jsem
to je dobře že máte ráda Sarasateho řekl
Prosím napříště skládejte mé košile tak
jak jsem vám to právě předvedl paní Zittelová
3 32,
Ani nevíte jak je pro mě důležité
abyste skládala mé košile jak si to přeji
to bylo vždycky hrozné
když mě překvapil při žehlení košil
pak se odehrálo vždy totéž
Pokud máte ráda Sarasateho
už to samo o sobě vzbuzuje důvěru
říkal
Lidem kteří nemají rádi Sarasateho
nedůvěřuji
to jsou vždy odporní lidé
A jak je to s Glennem Gouldem
máte ráda Glenna Goulda
Ptal se na to ustavičně
vždycky jsem věděla že musím říct že mám ráda Glenna Goulda
posloucháte ráda Glenna Goulda paní Zittelová
máte ráda Sarasateho máte ráda Glenna Goulda
Ano říkala jsem na to vždycky mám ráda Glenna Goulda
poslouchám ráda Sarasateho a mám ráda Glenna Goulda
To jsou strašní lidé víte paní Zittelová
co nemají rádi Glenna Goulda
a co neradi poslouchají Sarasateho
s takovými lidmi nechci mít nic společného
to jsou nebezpeční lidé co nemají rádi Sarasateho
a co neradi poslouchají GLenna Goulda
to vyžaduji také od své ženy
aby měla ráda Sarasateho
a ráda poslouchala Glenna Goulda
v tomhle jsem úplně posedlý
Také bych si dovedla představit něco lepšího
než v sobotu poslouchat Sarasateho
nebo Glenna Goulda
klavír nemám vůbec ráda
HERTA
V Neuhausu se paní profesorová db' omoč lip
PANÍ ZITTELOVÁ
jde k hromadě špinavého prádla, popadne ji a hodíji do jiného kouta
Do Paříže chtěla jet
on to ale nedovolil
s profesorem Widrichem do Paříže
a co bys ještě ráda
pak s ní tři dny slovo nepromluvil
žehlí dál
Kvůli tobě jsem přijal tu profesuru
jen kvůLi tobě říkal jí
myslíš si že bych se jinak vracel do Oxfordu
Vždyť Anglii nenávidím
a speciálně Oxford
ale prostě už nevydržím
že máš pořád ty záchvaty
profesor Scho ber je také pro Oxford říkal
anglická atmosféra ti udělá dobře
nemyslel jsem si že Vídeň může pro tebe
býttakzhoubná
HERTA
Profesor přece znova do Anglie vůbec nechtěl
PANÍ ZITTELOVÁ
Neměl už na vybranou
přímo Hertě
Nejdřív dělal domovník že ho nevidí
Herta přikyvuje
Ve Vídni jsou už jen jugoslávští domovníci

Když matce řeknu že jsem vyčerpá ná
vůbec neposlouchá
dnes nemůžu předčítat říkám
jejítojedno
nutí mě abych jí četla stejnou kapitolu dvakrát
Uvidíte Tolstým ji uklidníte
říká Lprofesor
Ty vlastně ani nevis kdo to je Tolstoj
Rodiče se o tebe nestarali nikdy
ani matka ani otec
kdyby nebylo mě
to já jsem tě dohodila profesorovi
udělala jsem to ale jenom z vděčnosti
k tvým prarodičům
hornorakouské děvče z Hausrucku říkáte
řekl profesor
z rolnické rodiny
ano řekla jsem
z rolnické rodiny
HERTA
To přece vůbec není pravda
PANÍ ZITTELOVÁ
Jak častojsem kvůli tobě lhata
pořád jsem kvůli tobě profesora obelhávala
neustále
jinak bytě byl už dávno vyhodil
HERTA
To není pravda
PANÍ ZITTELOVÁ
A to bych řekla, že je to pravda
Nekrade přece
ptal se profesor
řekLajsem ne
pomáhá vám přece paní Zittelová ve všem
ano řekla jsem samé lži
kradeš a taky mi ve všem nepomáháš
jsi přece Líná
jako tvoje matka
ke všemu tě člověk musí dostrkat
už jsi tu čtyři roky
a nicses nenaučila
já už jsem to ale vzdala
nemá to smysl
HERTA
Pan profesor mě pozval do Štýrského Hradce
PANÍ ZITTELOVÁ
Pozvaltě do Štýrského Hradce do toho nacistického hnízda
do absolutního antiměsta
jak říkával
abys mu nosila kabát
profesor všechny jen zneužíval
mě zneužíval
paní profesorovou zneužíval
své dcery stále zneužíval
mě tebe všechny
jsem největší egoista říkával sám o sobě
Ta profesura v Oxfordu je m oje záchrana
říkal
pro mou ženu to možná znamená zkázu
zničení
to nemohu změnit
V Oxfordu se hned uzdravíš
říkal paní profesorové
přímo Hertě, státe vzrušeněji
vlastní dcery už jen nenáviděl
profesorka Anna která k němu za dva roky
ani jednou nepřišla
se přece nemusela nechat rozvést
ta svého muže z manželství vyštvala
teď jsou obě samy
mé dvě hrůzné studované dcery
jak jim profesor říká
mé dcery mě přivedou do hrobu říkal
nechaly ho na holičkách
ale on se o ně taky nestaral
využívaly ho až nad únosnou míru
nic nedeprimuje člověka víc než dcery bez vLastní rodiny
paníZittelová
které se zabývají takzvanou duchovní činností
moje dcery jsou mými hrobníky
a můj syn Lukáš je nula
když musíme po desetiletí sledovat
jak se z bezmocného dítěte
stává odporná stvůra-
Přejeme si vždy jiné děti
než ty co nakonec musíme vzít na vědomí
tolik let se znají, hrají si spolu
studují spoLu dorůstají spolu
ve čtyřiceti se najednou s pompou vdají
a hned nato se nechají rozvést
a zatěžují otce
Paní profesorka Anna se o svého muže nikdy nestarala
paní profesorka Olga taky na
pro paní profesorku Annu existovala pouze Národní knihovna
ta pro ni byla vždy důležitější
Když jednoho dne zjistíte že vaše vlastní děti
jsou netvoři říkal
myslíme si že plodíme lidi
a jsou z nich pak jen masožraví hlupáci
exaltovaní megalomanští chaotičtí
HERTA
VNeuhausu není ani pračka
PANÍ ZITTELOVÁ
Bohatí si propachtovali nešvár
a žení se pouze s nešvarem
všichni hledají nějaké východisko
ale žádné nenalézají
jen ale žádný soucit s těmito lidmi
říkal profesor
soucit si nezaslouží
Ale ty z toho přece nic nechápeš
do tebe by člověk mohl mluvitjak dlouho chce
a nic bys nepochopila
HERTA
V Lisabonu si vždycky kupoval košile
336
PANÍ ZITTELOVÁ
Ale rukávy měly vždycky moc krátké
na svoji výšku měl moc dlouhé ruce
Můj otec měl také moc dlouhé ruce paníZittelová říkal
jeto pozoruhodné ale nesnesu hedvábí paní Zittelová
hedvábí ne bavlnu ano
Hedvábí na kůži je odporné paníZittelová
pro lidstvo je hedvábí to nejlepší
mě hedvábí odpuzuje paníZittelová
co má rádo lidstvo
to mě přece všechno odpuzuje
složí vyžehlenou košili a dívá se na hodinky
Všichni bohatí Lidéjsou pohřbeni
na Doblinském hřbitově
Schusterovi mají předplacený hrob na dobu neomezenou
Takhle chtěl profesor
abych mu skládala košile
roztřepe složenou košili a znovu j i skládá, přičemž mluví
nikdo mu neuměl košile správně složit
ani po dvaceti Letech jsem to neuměla
znovu roztřepe košili a zasměje se
vidíš takhle
pečlivě košili skládá
Profesor byl pedant
velmi klidně, zatímco pokládá složenou košili k ostatním
přece nebudeš každý den
cojsme ještě v tomhle bytě
stát tady u okna
a civět dolů na ulici
Profesor to už má za sebou
prostě už nechtěl zpátky do Oxfordu
ve Vídni už to nevydržet
ale do Oxfordu se už vrátit nechtěl
Tragédie to přece není pro něho
ten už je přece mrtvý
tragédie je to pro paní profesorovou
a pro pana profesora Roberta
a pro tebe
HERTA
utírá prach z okna
PANÍZITTELOVÁ
Do Štýrského Hradce do Štýrského Hradce
Profesor byl na místě mrtvý
Do pohřbu to ve Vídni trvá
Často čtrnáct dni
Mrtví Leží ve Vídni často několik týdnů
v městských mrazících boxech
HERTA
To bylo dobře že tu paní profesorová nebyla
když profesor skočí.L dolů z okna
PANÍ ZITTELOVÁ
Naneštěstí jsi viděla mrtvého profesora jako první
kravatya zimníky on nesnášel
jsem rozený nepřítel kabátů říkal
v nejtužší zimě si bez kabátu
už v půl osmé chodil pro anglické noviny
ty jsem mu kupovat nesměla
to jediné čeho se lidstvo opravdu bojí
je lidský duch říkal profesor
profesor nebyl oblíbený člověk
V úterý bude matce dvaadevadesát
Pro mě byl profesor dokonce krásný člověk
Jsem ráda, že užjsme prostřely
vždyť se tu bude večeřet už jen dvakrát
vždyť už je všechno zapakované
divé se na kufry
Všude je napsáno Oxford
a všechno přijde do Neuhausu
skloní se kjednomu velkému kufru
Oxford Oxford
a přitom všechno přijde do Neuhausu
Kdyby se neprodal byt
ale profesor měl přece s prodejem bytu
hrozně naspěch
pan profesor Lukáš a paní profesorka Anna
jedou do Oxfordu sami
Z Oxfordu měl nějaký profesor
přijet na pohřeb
vykřikne
V nejužším rodinném kruhu
to taky není ono
již klidně
Lžíce už byly zapakované
postaví se a žehli košili
Košile se musí přece vyžehlit
i když je profesor mrtvý
ty všechny dostane profesor Lukáš
tomu padnou
338
HERTA
Boty mu taky padnou
PANÍ ZITTELOVÁ
Když už člověk nemá žádné východisko
musí se zabít říkal profesor
přímo Hertě
Otevři okna a žaluzie v jídelně
teď je dobrý vzduch
Herta vyjde
volá do jídelny
Nejmladší profesorův bratr
v Neuhausu skočil z okna
v osmatncátém
a byl hned mrtvý
v devatenácti
ještě jako student
z toho se profesor Léta
nemohlvzpamatovat
Sebevraždu máme v rodině
U bohatých Lidíje víc sebevražd než u chudých
Musíme mít před ostatními náskok
říkal profesor
Musíš ty žaluzie pořádně otevřít
aby mohl dovnitř čerstvý vzduch
Je slyšet otevírám oken a žaluzií
Kdyby to bylo na paní profesorové

už bys tu dávno nebyla
zato vděčíš pouze mně
že tu ještě jsi
Nemá ráda čerstvý vzduch
Dvakrátjsem profesora ve Štýrském Hradci
musela ošetřovat
v hotelu Arcivévoda Johann
s chřipkou
tosi neumíš představit
jak se mnou zacházel
ale byla jsem na něm zcela závislá
vždycky na něm byli všichni zcela závislí
Profesor Lukáš je přece taky jeho obětí
a dcery vždycky tyranizoval
paní profesorku Olgu víc než paní profesorku Annu
ale žádná to nikdy neměla lehké
jako děti nesměly přece ani sáňkovat
to nedovolit
vůbec nicjim nedovolil
měl pořád strach
že by se mohly zranit
Herta otevírá žaluzie vjídelně tak hlasitě, že je to v šatně zřetelně slyšet
Šlo jen oto

jestli to ony vydrží
člověk pro profesora nikdy nic neznamenal
profesor všecky jen trápil
Jediná co za něco stojí jste vy paní Zittelova'
řekl jednou
něco takového si člověk zapamatuje
volá do jídelny
Osm příborů Merto
osm jich musí být je jich osm
Liebigová profesor Liebig Landauer
HERTA
Osm je to osm příborů paní Zittelova
PANÍ ZITTELOVA
Teprve až budu v Oxfordu
budu moct svobodně dýchat říkal profesor
teď je to ve Vídni přece horší
než před padesáti lety paní Zittelova
Na mou dceru plivali paní Zittelova
Mít každý den strach paní Zittelova
to už nevydržím
na Rakousko jsem moc starý a moc slabý
Existovat ve Vídni je nelidské
Už kvůli duševní chorobě mé ženy
musím pryč z Vídně
sLyší teď přece už i v noci
křik z náměstí Hrdinů
Neměl jsem vracet anglické občanství
to byla chyba
Herta se vrací, čistí dál boty
Když vyjdeme z domu

přestaneme slyšet a vidět
Cesta na univerzitu paní Zittelova to je přímo
běh uličkou nenávisti
když si na rohu kupujete housku
hrbíte se říkal profesor
Bedny ve sklepě přijdou všechny do Neuhausu
340
Pošta už si to všechna přece mohla vyzvednout
Profesor Lukáš jistě dostane lvi podíl
Paní profesorka Anna si vzala dovolenou
Paní profesorka Olga má Čtyři týdny dovolené
Paní profesorová říkála že navštíví matku
ale to už říkala tak často
Na Doblinský hřbitov musí být člověk teple oblečený
skládá košili
Žehlení je umění
říkal profesor
žehlení se vždy podceňuje
umění žehlit je jedním z nejvyšších umem
Jde k oknu a divá se s Hertou dolů na ulici
Profesor Robert
to v Neuhausu dlouho nevydrží
s paní profesorovou
svou švagrovou přece nemá rád
s paní profesorovou pod jednou střechou
to nevydrží nikdo
v Neuhausu sedí jen v křesle a čte
dvakrát týdně se nechá zavézt do města
do Josefstadtu
a přitom to ona mě přijala
ne on
on mě vůbec nechtěl
zaměstnal mě proti své vůli
vyndá ze sknně několik holí
Já jsem ale taky nechtěla
to matka chtěla abych přijala místo
u slavného profesora
něco takového se naskytne jen jednou říkala
jde s holemi k oknu a divá se dolů
matka taky nestrpěla žádný odpor
dnes je to jiné
dnes si každá dělá co chce
tehdy to bylo úplně ji né
existovaly pouze rozkazy
a všechny rozkazy se plnily
Víte snad takéjak se přijímají hosté
zeptal se mě profesor
jde s holemi ke stolu
nic jsem mu na to neodpověděla
Přirozeně že to nevíte
víte snaa jak se s hosty rozloučit
Nevíte to přirozené
U mě se všechno naučíte moje milá
řekl profesor
moje žena si vzala do hlavy
že vás musím přijmout
myslím že se sem vůbec nehodíte
položí profesorovy hole na stůl a utíraje prachovkou
Celá rodina
prošla Steinhofem
každý z nás byl někdy ve Steinhofu
ti takzvaní lepší Vídeňané
byli všichni přinejmenším jednou ve Steinhofu
i kdyby jen ambulantně
říkal profesor velmi často
M uži měli ke Stei n hofu vždy
mnohem hlubší vztah než ženy
a velká část nás přece také-
ve Steinhofu zemřela
Steinhof mohu říci říkal profesor
je pro většinu z nás konečná stanice
Vyšší a nej vyšší posvěcení získali našinci
pouze ve Steinhofu
svazuje hole šňůrou
Profesor sám byl přece třikrát ve Steinhofu
před válkou
rodina Schusterova odjela přece do Londýna
ze Steinhofu
ve Steinhofu se navzájem našli
a odjeli přes noc do Anglie
Profesor Strotzka
který byl u nás v prosi nci
zařídil profesorovi tu profesuru v Oxfordu
postaví hole do kouta, jde k oknu a dívá se dolů na ulici, Hertě
Byli bytě do Anglie vzali ssebou
kdyby ses naučila anglicky
ty ses ale vůbec nenamáhala
za čtyři roky ses mohla naučit perfektně anglicky
ale to už je teď přece jedno
Kdyby byl profesor věděl
že ani anglicky neumíš
nebyl by tě vůbec přijal
myslel si že je to samozřejmé
Když jsou stromy holé je vidět dokonce lidi
kteří sedí za okny Hofburgu
V téhle roční době pořád ještě dopoledne
svítili
V sobotu snídával profesor nejradši
v zahradní kavárně ve Volksgarten
jednou se mu tam při snídani vrabec
který měl nejspíš průjem
342
vydělal na rameno
otočí se
Paní profesorová vaří k smrti nerada
teďvlastně můžeme dát do polívky kmín
když je profesor mrtvý
Matka chtěla za každou cenu
do katolického domova důchodců v Kritzendorfu
Já jsem říkala do městského
ona chtěla pouze do katolického
sebere se a dívá se do všech skříni
přeje si nový župan
Profesor mi na něj chtěl dát pemze
Ve Štýrském Hradci jsem vždycky popadala dech
nej horší vzduch je ve Štýrském Hradci
Lidi pořád tvrdí že v Linci ^
ale nejhoršívzduchjeve Štýrském Hradci
dívá se pod stůl
V Oxfordu se chtěli zařídit anglickým nábytkem
V Anglii by ses byla cítila dobře
ale oni by tě vlastně nevzali s sebou
vyjde pravými dveřmi
Herta se za ní dívá. Paní Zittelová se opět vrátí a zastaví se s velkou vázou kosat
ců ustolu
Teď když je profesor mrtvy napadlo mě

že sem můžu dát taky květiny
postaví vázu na stůl a poodstoupí aby ji lépe viděla
Profesor květiny přece nesnášel
nikdy jsem nesměla dát někam květiny
Takové krásné kosatce
urovnává kosatce ve váze a opět poodstoupí
Kosatce mají mrtvolný pach
říkal
urovnává kosatce
Do jídelny se taky nehodí
jde s vázou do jídelny a volá
Ne do jídelny se taky nehodí
Herta jde ke dveřím do jídelny a nahlíží dovnitř
Zítra jejednoduše odnesu

na hřbitov
vrátí se do šatny
Na pohřbu si přece taky
květiny zakázal
na pohřbu nechci mít žádné květiny
343
říkal profesor
žádné květiny a žádné lidi
bratr mu musel slíbit
že mu na pohřeb půjde jen on sám
ani moje žena mi nesmí jít na pohřeb
řekl jednou
to by pro mě byla nesnesitelná představa
že mi tihle všichni podlidé stojí u hrobu
prohlíží kusy špinavého prádla ležící na hromadě v koutě
HERTA
Teďje na řadě profesor Robert .
PANÍ ZITTELOVÁ
Db blanský hřbitov je můj neoblíbenější hřbitov
leží tam sami slavní lidé
Když zestárneš umíš se se smrtí vyrovnat
Župan koupím matce
na Wáhringerstraíše
Za patnáct let ani jednou nepoděkovala
když dočtu Tolstého vyžaduje
abych začala znovu od začátku
nic ji něho nechce
Nej horší je slepota mé dítě
Staří lidé jsou neoblomní
Gogola řekla jsem
protože profesor říkal
že bych to měla jednou zkusit s Gogolem
ten vaši matku rozveselí paníZittelová
to mi nedovolila
Tolstého pouze Tolstého
Minulý týden chtěl vědět
kdy jsem přišla o panenství
Vždyť se celá červenáte paníZittelová řekl
to bylo naposledy kdy se nahlas zasmál
Pan Lukáš nezaveze domů sestry
ale Niederreiterovou
nejdřív Niederreiterovou
a teprve pak matku
Bože můj vždyť ty nemáš o ničem ponětí
Niederreiterová už byla dvakrát vdaná
nejdřív za jednoho Turka
a potom za majitele továrny na minerálky
po tom všechno zdědila
nejspíš pojede s panem Lukášem do Oxfordu
Herta spí zdravým spánkem hlupáků
říkával profesor
.TA ,
, není pravda
PANÍ ZITTELOVÁ
A to bych řekla žeje to pravda
vfte-U o nějakém devceti
které by mohlo převzít tu odpornou prán
říkal
Myslela jsem na tebe
pokud bysto o příbuznou ^
-řekla jsem že jsme příbuzné
žehlí košili
Zvnějšku dovnitř
se musí košile žehlit
-pak nemůže být límec ani trochu pomačkaný
í profesor dokonce jednou pomýšlel na to
-poslattě do ošetřovatelské školy
. do Glanzingu
Tojsem mu alevymluvila
to není nic proHertu řekla jsem
stojí to jen peníze a je to pro kočku
Ve Štýrském Hradci bys za ním jenom nosila
jeho zimník
Buď jí stříhám nehty
nebojí předčítám Tolstého
HERTA
Pan Lukáš nebude k večeři doma
PANÍ ZITTELOVÁ
Připadám sí jako v muzeu
říkával profesor
Profesor byl citlivý člověk
Profesor Robert pořád ještě píše básně
0 nedělích v zimě
je vždy předčítal
Teprve až uplyne duben
jsme zachráněni říkal profesor Robert
V Neuhausujsem vždycky ve dne v noci
jenom drhla podlahu
teď už to dělat nebudu
paní profesorová mě může prosit třeba stokrát
pro profesora jsem udělala všechno
ale pro ni ne
vždyť ta jenom komanduje
HERTA
On taky jenom komandoval
PANÍ ZITTELOVA
To ale bylo něco jiného
HERTA
Jak to
PANÍ ZITTELOVÁ
Tomu ty nerozumíš
Profesor byl fajnový člověk . .
nejfaj nověj ší j a kéh o jsem kdy poz nala
v Neuhausu bych mohla bez přestání jenom
nosit skládací židle ven na terasu
a zase zpátky dovnitř
jednou chce sedět venku
a jednou zase vevnitř
V Neuhausuje to s paní profesorovou k nevydržení
ve Vídni se vždycky sebere
tady si nemůže dělat co chce
Na univerzitu nikdy nesměla
to jí profesor za kázal
bere hladce vyžehlené košile z kufru a počítaje
Celý život jsem pořád
žil v muzeu říkal profesor
Prostě se už do Rakouska
neměl vracet
v Oxfordu měli krásný život
to si vůbec neumíš představit
vždyť profesor byl slavný i v Oxfordu
Profesor Robert mě pozvaldo Satmansdorfu
bratrje mrtev řekl
nyní můžete v létě
přijet ke mně do Salmansdorfu
to já ale nechci
pokládá odpočítané košile zpátky do kufru
Profesor Robert chtěl pořád
abych šla k němu do Salmansdorfu
to bych musela být blázen
profesor Robert je přece pacient vyžadující stálou péči
Tak starý muž v tak velkém domě
Profesor říkával
že jeho bratr Robert umře první
profesor Robert byl pořád nemocný
profesor byl pořád zdravý
můj bratr Josef se dožije velmi vysokého věku
říkával profesor Robert
346
a o stul
poslali napřed
„ro jili vždy bylo nejdůležitější

0t»y byly vpořádku ponožky
^ t e Merty
Sotva se objevím u její postele
ýyžaduje
abych jí predatala
otočí se 3 divá se do šatny
před mrzáky se musíte mít na požeru paní Zittelová
říkal
pfedevším před sLepcí
Profesor se vyznal v lidech
Objeví na stole prach, vezme prachovku a utírá ho, přičemž prohlíží desku sto-
,
Paní profesorova zpozoruje prach
hned jak vstoupí do místnosti
Bohatí Vídeňáci jsou všichni pohřbeni na Doblinském hřbitově
myslím že mattesburská továrna na ocet
jí ještě patří
Profesor se o peníze nikdy nestaral
prohlíží desku stolu, na rovna se
Profesor prodal byt jen proto
že ho pořád úpěnlivě prosila
aby byt neprodával
tak dlouho ho úpěnlivě prosila
až byt prodal
jednomu Peršanovi
přímo Hertě
Nejspíš je to pro tebe štěstí
že už nemáš rodiče
skloní se a oprašuje nohy od stolu
Lidé vždy Litují ty co nemají rodiče
říkal profesor
a ti jsou přitom doživotně ve výhodě
vstane a osloví přímo Hertu
Jsem ti odporná, zeje to tak
vím co si myslíš
šedesátiletá dcera
která se nechá tyranizovat
od své dvaa devadesáti letě matky
divá se na hodinky, pak ke dveřím
Když tu zůstane na noc profesor Robert
nemůžu celou noc spát
bez přestání něco chce
Hnedjakvejde
347
vezmi od něj klobouk
Že Vídeň je moje smrt
to jsem vždy věděl říkal profesor
V Oxfordu jsem doma stejně málo
jakové Vídni
vezme oblek a zvedne ho do výšky
Profesor určitě věděl
co dělá
profesor přece nebyl žádný blázen
profesorovi to přece dubře myslelo
život ho neomrzel
Rodina mu nikdy nerozuměla
syn mu nerozumí
dcery mu nerozumějí
Duchovní člověk nebude nikdy pochopen
říkal profesor
duchovní člověk je vždy nepochopen
zcela sám kráčí duchovní Člověk
životem
i když všichni po jeho boku zmrznou
říkal profesor
čichá k obleku
NeměLa jsem ten oblek dávat do čistírny
jetom ojevina
poprosím pana profesora Lukáše
aby mi tenhle oblek věnoval
zvedne oblek do výšky
Třicet let nosil profesor
tenhle oblek
připravuje sijehlu a nit aby spravila díru na vestě
Když už se s milovanými lidmi musíme rozloučit
položí vestu m stůl
aspoň nám po nich zůstane jejich oblíbené oblečení
Vždyť profesor neměl na vybranou
nejspíš za to mohlo taky počasí
řekl ještě že pro paní profesorovou
zajde ke kadeřníku Mohrovi
ona vždycky chodila pouze ke kadeřníku Mohrovi
každý čtvrtek před Josefstadtem
pověsí znovu oblek bez vesty a zapíná sako, zatímco říká
Syn mu dělal mnohem víc problémů
než dcery
ty už přiměl k poslušnosti
profesor Lukáš život svého otce zničil
Ve Vídni mu už dlouho bylo všechno protivné
do města jetu už pouze s nechuť říkal
přímo Hertě
Pro tebe by v Oxfordu nemělžádné uplatnění
348
^T eď užjsiW tak dlouho
anořád ještě ničemu nerozumíš
připravuje vestu k látání dívá se na kufr
nakonec stejně všechno
zůstane na mně
nikdo kromě mé
v téhle domácnosti nikdy nicnedělal
deset dvanáct třináct kufrů
a tašky
dobře že tu je ještě pár stolů a židlí
a postele
Profesor Robert u nás dnes pravděpodobně přenocuje
Matka nikdy nepochopila když jsem jí říkala
že jsem přepracovaná
rozhhzřse po šatně
Čtyřicet let a jen zřídka dobré slovo
Nikdy jsem ale neměla sílu
odejít
profesora bych taky nikdy neopustila
pořád mě potřeboval
přímo Hertě
Kdo jednou přišel do velkoměsta
už nemůže zpátky na vesnici
V úterý jdu za matkou
Profesor domovy důchodců vždycky nesnášel
nesnesu pach domova důchodců
říkával
Dbejte o to paníZittelová
abyste neonem očněla
Nemůžete si dovolit být nemocná
HERTA
s prachovkou v ruce se dívá dolů na ulici
Pan profesor mi chtěl ve Štýrském Hradci koupit boty
PANÍ ZITTELOVÁ
Mně taky pořád sliboval boty
kdyžjsmejeli do Štýrského Hradce
ale nikdy mi ve Štýrském Hradci boty nekoupil
tak často jsem s ním byla ve Štýrském Hradci
ale nikdy mi ve Štýrském Hradci boty nekoupil
zavře kufr, pak se podívá na Mertu
Abych matce předčítala Tolstého
mi namluvil
Když se opozdím
niatka mi vyhrožuje
a nadává mi
Jjfe k Hertě a načechráj í vlasy, obě se dívají z okna
Panstvo tu bude co nevidět
DRUHÉ DĚJSTVÍ
V parku Voiksgarten
Vpotedne
Pošmourné počasí
Anna a Olga se vracejí z otcova pohřbu domů; profesor Robert Schuster, jejich
strýc, zůstává v pozadí, není ho ještě vidět, vidíme však v mlže Burgtheater
ANNA
se zastaví'několik kroků od lavičky
To byt nej kratší pohřeb
jakýjsem kdy zažila.
A nejstrašnější '
OLGA
se také zastavila
Bude těžké
prodat ten dům v Oxfordu
Půl roku jsme ho hledali
a nakonec na poslední chvíli našli
a teď se zase musí prodat
ANNA
se ohlíží
Otec měl přece z Oxfordu hrůzu
všichni které znal
mezitím umřeli
vždyť už by vůbec nikoho v Oxfordu neměl
Vídeň nenáviděl
ale v Oxfordu by z toho co důvěrně znal
už nic nenašel
také v Oxfordu se všechno změnilo
OLGA
Bylo na něm vidět jak je zatrpklý
užto nemohlvydržet
ale nebylo by mu pomohlo
ani kdyby se do Oxfordu vrátil
už před několika lety
ANNA
Tady by přece profesuru
stěží dostal
Profesor Strotzka se za něj zasadil
OLGA
Ten nápad dostala přece matka
350
Matka už nikdy do Oxfordu nechtěla
ale smířila ses tím
Matka se chtěla přestěhovat v<- Vídni
ne do Oxfordu
ale vždyťje to jedno co chtěla
otec se podle ní nikdy neřídil
bylo mu vždy lhostejné co si ona myslí
onaSe přece nikdy neprosadila
Oxford je pro mě noční můra
ale Vídeň se pro mě každým dnem stává
ještě mnohem horší noční můrou
už tu nemohu existovat
vzbudím se a jsem konfrontován se strachem
poměry jsou dnes opravdu takové
jako byly v osmatřicátém
ve Vídni je ted víc nacistů
než v osmatřicatero
uvidíš
všechno špatně skončí
na to nemusí být
člověk zrovna génius
teď už zase vylézají
ze všech děr
které byly přes čtyřicet let ucpané
stačí jen když se dáš s někým do řeči
za chvíli se ukáže
zeje to nacista
je jedno jestli jdeš k pekaři
nebo do čistírny do lékárny
nebo na trh
"v Národní knihovně mám pocit
že jsem mezi samými nacisty
čekajíjen na signál
aby proti nám mohli zasáhnout zcela otevřeně
volá
Nemusíš spěchat strýčku Roberte
Čekáme tady
Olze
V Rakousku musíš být buď katolíkem
nebo nacionálním socialistou
nicjinéhosetu netrpí
vše jiné se Likviduje
' a t° stoprocentním katolíkem
a stoprocentním nacionálním soda Lištou
OLGA
Matka to v Neuhausu dlouho nevydrží
ANNA
V sobotu hrají přece v Oosefstadtu Minu z Barnbelmu
na to určitě půjde
v Neuhausu může komandovat ZitteLovou
OLGA
A Hertu
bere ji ta-ké s sebou
ANNA
Na Hertě už nesejde
tu si klidně může nechat
Zittelová přece už nemůže vykonávat
hrubé práce
Zittelová je přece už teď paní domu
a teprve potom hospodyní
Vždyť otec se v posledních letech
víc bavils ZitteLovou
nežli s matkou
bez Zittelové by to bylo vůbec nešlo
OLGA
Žije ještě její matka
ANNA
Té je dvaadevadesát
v domově důchodců v Kritzendorfu
otec to platil
to už teď nepůjde
OLGA
Matka přece nemá jen penzi
ANNA
Má ještě pořád tu svou
továrnu na ocet
a továrnu na fezy
i když se už o ně nestará
strašně moc na nich vydělá
dokonce ani otec ty továrny
nedokázal zruinovat
volá na strýce
Čekáme tady strýčku Roberte
máme dost času
Zittelová uvařila
Olze
V Oxfordu chtěl dopsat svou knihu
nejspíš je teď po všem
352
poslat napřed klavír
!tokud mohu^pracovat v Národní knihovně

ie „řece všechno v pořádku
lasto je to pro mě k nesneseni
vůbec si neumíš představit
jak blbí lidi tam jsou
Reditelje nesnesitelný člověk
přesně v poledne se posadí ke stolu
proti mně
Salcburcan nebo Ty rolák ^
pokaždé míjen když se objeví zkazí
chuť k jídlu
aleťakûnáste místa obsazují pouze podle stranické příslušnosti

Nikdo nemůže být dost omezený
na to aby se nedostal k nejvyšší funkci
všude sedí tihle idioti
tohle taky otce
přivádělo k šílenství
univerzita je taky plná idiotů
tím trpěl celých dvacet let
Štýrští kreténi salcburští idioti
coby kolegové
duchovní život v tomto městě
byl přece již téměř zad ušeň podlostí
a tupostí místních čachrářů s funkcemi
Vždyť moji kolegové jsou z devadesáti procent nacisté
říkal otec
zastupují buď katolickou
nebo racionálně socialistickou tupost
všichni jsou sprostí a podlí
město Vídeň je samo ztělesněním tupé podlosti
Vždyť už si přece neměL vůbec s kým promluvit
nakonec měl už pouze strýčka Roberta
OLGA
Nemuselas přece
do Národní knihovny nastoupit
ANNA
Co bych si jinak počala
bez Národní knihovny bych to
už vůbec nevydržela
nevěděla jsem si se svým životem rady
přece si nemyslíš
že bych mohla nečinně sedět doma
to jsem nikdy nedokázala
Čekat na to co odpadne z továren jako matka
z toho se mi vždycky zvedal žaludek
Matka se taky měla duševně zaměstnávat
pak by to s ní nedošlo tak daleko
To její chozeni do divadla v Josefstadtu je přece jenom vrtoch
útěk do nemoci
Jdu na Minu z Barnhelmu
to přece není žádná duševní aktivita
těmhle lidem divadlo Leda reguluje zažívání
OLGA
Kdyby neměla divadlo
neměla by už vůbec nic
ANNA
To je na tom to nejsmutnější
otec v podstatě matku zničil
OLGA
A ona otce
ANNA
Lidé se vždy vzájemně zabíjejí
Manželé se vždycky zabíjejí
jde jen o to kdo bude zlikvidován jako první
kdo se první nechá zničit
a zahubit
na tom je manželství založeno
tam si všichni mohou vést svou
Ty její záchvaty jsou přece prostředkem její moci
jimi držela otce dvacet let v hrsti
ze začátku to nejspíš nebylo žádné divadlo
nejspíš to není divadlo ani teď
a je to divadlo
nemoci tohoto druhu
jsou skutečně nemocemi a přece je to divadlo
volá na strýce
Nemusíme spěchat strýčku Roberte
Olze
To je taky konec strýce Roberta
strýc Robert jen není sebevražedný typ
Lidé jako strýc Robert
neskáčou z okna
také je nepronásledují nacisti
vesměs ignorují co se kolem nich děje
zlé je to pouze pro lidi jako byl otec
kteří ustavičně všechno vidí a všechno slyší
a proto mají pořád strach
354
Ale strýc Robert nemá pořád strach
strýc Robert přece užívá života i teď
otec nikdy života neužíval
strýc Robert je rozený požitkář
strýc Robert taky nevěří že ve Vídni
jsou V zásadě jenom nacisti
vyslechne to ale nevěří tomu
vůbec se ho to nedotkne
proto to také v Neuhausu může vydržet
otec to vNeuhausu nikdy nevydržel
V Musikvereinu mu také nevadí
že na koncertech sedí sami nacisti
strýc Robert doka'že poslouchat Beethovena
aniž by musel mysLet na říšský sjezd v Norimberku
to právě otec neuměl
Se strýcem Robertem jsme také byli vždy raději
nežli s otcem
již v dětství jsme běželi jak jen to šlo
ke strýci Robertovi
protože otec byl pro nás příliš nebezpečný
Myslící lidé byli vždycky nebezpeční
Bezelstní lidé co dokáží nerušeně poslouchat Beethovena
" jsou oblíbenější
Zásluhou strýce Roberta
jsme měli krásné dětství
OLGA
Ale otec přece taky pravidelně
chodil do Musikvereinu
ANNA
Ano ale bylo to pro něj vždy strašné
protože se musel dvojnásob namáhat
hudbu totiž mohl poslouchat pouze tehdy
dokázal-li přeslechnout nacionálsocialistické smýšlení
publika Musikvereinu
musel takříkajíc pořádně zavřít obě od i uši
aby mohl poslouchat hudbu
Otec byl pro tenhle život příliš komplikovaný
Domníval se že v Oxfordu bude mod
ještě jednou znovu začít
vtom se mýlil
to přece nejde vydržet dvacet let ve Vídni
sám proti všem
a pak se prostě vrátit do Oxfo rdu
OLGA
pozoruje strýce Roberta
Strýc Robert otci
nikdy nerozuměl
ANNA
Ti dva se milovali
milovali jeden druhého víc než cokoli jiného
ale nikdy si nerozuměli
OLGA
Strýčku Roberte řekla jsem -
vtom studeném hnusném počasí
na pohřeb přece nemusíš jít
ANNA
To je přece samozřejmé že bratr
jde bratrovi na pohřeb
OLGA
Nemyslela jsem si
že se to odbude tak rychle
ANNA
Když není žádná pohřební řeč
a když je tak Špatné počasí
a když přijde tak málo lidí
jde to rychle
Na Doblinském hřbitově se cítím
jako doma
ve Vídni ne
ale na Doblinském hřbitově se vždy cítím
jako doma
to bude tím že jsme s rodiči tak často
chodili na Doblinský hřbitov
OLGA
o strýci Robertovi
Strýc Robert zestárl
stále se zastavuje a pozoruje vrány
ANNA
To dělají všichni co popadají dech
to se pak vždycky
zaměňuje za lásku ke zvířatům
Strýc Robert byl vždy
profesorem filozofie
ale otec byl vždy větším filozofem
356
Odjisté dobýváš strýc Robert ustrnul
fikal otec . _
nejdřív se oba vyvíjeli stejne
ale od jisté doby strýc Robert ustrnut
ale strýc Robert byl vždy
dobrosrdečný člověk to otec nebyl
otec byl vždy nevypočitatelný
Otec byl vlastně celou tu dobu
Ženatý s Zíttelovou
matka už mu šla jenom na nervy
s matkou už neměl nic společného
zatímco se Zittelová postupně
stávala jeho skutečnou partnerkou ^
matka pro něj byla čím dál zbytečnější
vlastně jenom na obtiž
neměla pro něj význam
už se přestala snažit
vaše matka nemá v hlavě nic
říkával otec celou dobu
Zato Zittelová s ním nakonec
mluvila pouze anglicky
a filozofickou debatu mohlvést
" taky už jen s paní Zíttelovou
Matka měla v hlavě už jen
továrny na ocet a na fezy
Zittelová četla Descarta a Spinozu
Zittelová byla jeho výtvorem
matka jím být nemohla
ani jím být nechtěla
matka ovládala pouze společenské chování
to ale otce nezajímalo
otec společnost a společenské události nenáviděl
sám o sobě přece mluviLjako o zavilém nepříteli společnosti
a společenských událostí
Strýc Robert se vždy docela rád účastnil
společenských událost'
dokonce i těch nejprotvnějších
Olga jde ke strýci Robertovi, opírajícímu se o dvě hole a vede ho k lavičce, zatím-
co Anna hledí opačným směrem
OLGA
Zittelová ještě jednou uvaří
Zítra je poslední snídaně
v tomhle bytě
Přece dnes nepojedeš zpátky do Neuhausu
357
PROFESOR ROBERT
Ne ne ruské vrány ještě neodletěly
OLGA
Zíttelová s tebou na každý pád pojede
do Neuhausu
PROFESOR ROBERT
Anně, která se k němu otočila
Kdy vlastně jedete do Oxfordu
ANNA
Pozítří strýčku Roberte
podle plánu
PROFESOR ROBERT
Nebude to jednoduché
prodat ten dům
stálo tě tolik námahy ho najít
ANNA
V Anglii se takový dům
těžko prodává
nejdřív ho člověk nemůže najít
a pak ho nemůže prodat
PROFESOR ROBERT
Myslím že takový dům
se dá prodatjen se ztrátou
ANNA
Možná zůstanu s Lukášem nějakou dobu
v Oxfordu
dům přece není zařízený
PROFESOR ROBERT
Za ty peníze jste u Neuhausu mohli koupit
krásnou velkou usedlost
ANNA
Otec přece chtěl zpátky do Oxfordu
ne do Neuhausu
PROFESOR ROBERT
V tom byla takéjehc chyba že si myslel
že se beze všeho může vrátit do Oxfordu
nakonec zjistil
že to nejde
jájsensivNeuhausutakzvykl
_ .
do začátku června to tu pramenem
NVNeuhaU5U ti přece nic neschází

matka je ráda ie tě v Neuhausu ma
bez tebe by v Neuhausu úplné sesla
PROFESOR ROBERT
V Neuhausu jsou pouze stan lide
■ pro které je Vídeň už k nezvládnutí
Staří a nemocní a mrzáci
ale já jsem Neuhaus od dětství miloval
tvoje matka to tam už má těžší
ta Neuhaus vždycky nenáviděla
nic tolik nenenáviděla jako Neuhaus
otec ji do Neuhausu vyhnal
teď už si tam zvykla
"Ale sedí jen celý den v křesle
buď na terase nebo v jídelně
na téhle ženě také lpí nějaká kletba
Kdyby to byla nějaká Literární postava
ale ona je přece skutečná
říkávaljsem vašemu otci
to je to neštěstí
OLGA
Nechceš se posadit
PROFESOR ROBERT
se posadís pomocísvých neteři na lavičku
Ve Vídni je v březnu ještě hluboká zima
Koncem ledna říkají Videňáci že už je jaro
ale ještě na konci března je tu hluboká zima
Během mých univerzitních studii
jsem chodil v poledne vždy do Volksgarten
váš otec ne
ten šel vždy přímo do Herrengasse
nevzpomínám si
že by byl šel jednou do Volksgarten
kromě na snídani
Často tam snídával v zahradní kavárně
ANNA
V Neuhausu budou přece stavět tu silnící
přes naši zahradu
už jsi proti tomu něco podnikl
PROFESOR ROBERT
To bude trvat ještě léta
toho už se přece nedožiji
do pěti nebo šesti letse silnice stavět nebude
toho se už nedožiji
ANNA
Ale tím se přece znehodnotí pozemek
PROFESOR ROBERT
To je dost dobře možné
ANNA
Matka napsala starostovi
protestní dopis
PROFESOR ROBERT
To vím
já neprotestuji
neprotestují proti ničemu
již proti ničemu neprotestuji
na sklonku života se zapovídají všechny protesty
ANNA
Ty bys měl taky napsatstarostovi
protestní dopis
a na ministerstvo
když to uděláš ty má to váhu
má to větší váhu než cokoli jiného
PROFESOR ROBERT
Žádný protestní dopis psát nebudu
je mi úplně jedno
jestli se silnice bude stavět přes zahradu nebo ne
ANNA
Ale vždyťje to nesmysl
už kvůli nám ten protestní dopis musíš napsat
PROFESOR ROBERT
2a svůj život jsem se tolik naprotestoval
a k ničemu to nevedlo
Stačí kdyžto podepiseš
rny ten protest dáme dohromady
a tysi to celé přečteš
a my to přepisem e načisto
a ty to jen podepíšeš
PROFESOR ROBERT
Mně je úplně jedno jestli se ta silnice bude stavět
nebo ne
pro mé to už nemá žádný vyznám
Otec by proti tomu něco podnikl

ta krásná jabloňová zahrada
PROFESOR ROBERT
Váš otec mě taky nedonutil
abych napsal takový protest
ano kdyby mi měli převálcovat dům pak ano
ale takhle
ty jabloně jsou přece staré
ty zajdou nejpozději společně se mnou
V Neuhausu nemohu potřebovat zlou krev
Co dělá vaše matka do toho mi nic není
to je její věc
ale mě musíte s takovými lapáliemi nechat na pokoji
chytí'Annu za ruku
Ty jsi pořád stejná
bojovná odvážná a bojovná
V Neuhausu chci mít klid
nemohu být se starostou na válečné noze
Vždyť už jsem na konci svého života
a ten už brzy skončí
ANNA
Není ti na lavičce zima
PROFESOR ROBERT
Mně zima není
Váš otec sázel vždy všechno na jednu kartu
mě jeho sebevražda nepřekvapila
prostě to příliš dlouho trvalo
do Oxfordu by byl musel odejít před půl rokem
teď už pro něj bylo příliš pozdě
vždyť pořád říkal
z Vídně člověk může pouze zase co nej rychleji zmizet
nebo se sám zabít
Když mám být upřímný
na sebevraždu jsem nikdy nepomyslel
váš otec si s tou představou hrál už jako dítě
tehdy jsem ještě vůbec nechápal co to je sebevražda
on už o tom přemýšlel
Rozhodující roli hrálo přece to
že ho vídeňský starosta osobně
vyzval k návratu do Vídně
nalákal ho přece na tu profesuru
Ale chybou bylo už
koupit byt
přímo proti náměstí Hrdinů
když měl přece možnost koupit byt
také v Grinzingu a Sieveringu '
Vždyťjsem mu centrum města od začátku vymlouval
ale nedal si říci
vaše matka byla první obětí
tohoto neblahého rozhodnutí
Nejlépe jsme si rozuměli
když byl váš otec v Oxfordu
ajábylvCambridži
skutečně vželý vztah mohu říci
já jsem měl pro návrat do Vídně
přepoklady
váš otec ne
vždyť já jsem ještě pořád měl v záloze
svůj milovaný Neuhaus
váš otec ne
já jsem se na venkově dtil vždy dobře
váš otec venkov nenáviděl
nic tolik nenenáviděl jako život na venkově
Vaši matku která venkovský život také nenáviděla
vyhnal do Neuhausu
a sebe ve Vídni zruinoval
každý rok ve Vídni byl pro něj jen dalším vykročením
směrem k vlastnímu nešťastnému konci to je celá pravda
vašemu otci to lépe myslelo
a měl citlivější povahu
Neuhaus vykřikoval stále
tam to vydržím jen pár hodin
to je přece pro duchovního člověka rozsudek smrti
měl pravdu
Olga se posadí na lavičku
3istým způsobem
trpěl stejně jako vaše matka
stihomamem
NN a
prudce
VÍŠ Píece sál11

Íždyťje'teď přece všechno mnohem horší
nežv osmatřicátém ,
ne„ knn hude ieště mnohem strasnejsi
3 ^raživostse už přece projevuje zcela nezakryté
" S s t v ů č i Židům se teď už přece projevuje zcela nezakryté
Říkáš že nic neslyšíš a nevidíš
protože nic slyšet ani vidět nechceš
protože ve stáří ti zeslabí
sluch i zrak
v tom je ten rozdíl
otcovi za čtyřicet let ve Vídni
sluch ani zraknezeslábl
a matce také ne ^
přece vážně nevěříš
že předstírá své záchvaty
tomu přece určitě nevěříš
to by bylo nefér
promiň promiň strýčku Roberte
aLe tys vždy špatně slyšel
a nikdy nic neviděl _ __
zatímco rodiče všechno viděli a slysetí
Schováváš se za své stáří
zapomínáš že otec je o dva roky starší
než ty
A přesto by ještě jednou odešel do Oxfordu
víš ty co to znamená
že by se ještě jednou vrátiL do Oxfordu
protože vídeňskou atmosféru už nemohL vydržet
zatímco ty ses na stáří
uchýlil do Neuhausu
V Neuhausu nic nevidíš a nic neslyšíš
ve Vídni ale vidíš a slyšíš všechno
a to každý den stále zřetelněji
Židé ve Vídni mají strach
vždy ho měli
a taky ho vždy budou mít
nikdo nemůže Židy zbavitstrachu
nikdo je ho nezbaví
V Neuhausu se nemáš čeho bát
prozatím
na venkově přece vůbec nevědí
co to je Žid
363
OLGA
Snad bychom už měli jít
ANNA
Olze
Ty uvažuješ jako strýc Robert
myslíš si že to všechno není tak hrozné
a přitom je to úplně nejhorší
celou dobu si taky namLouváš že není pravda nic
co by pravda být nemělo
před pravdou ses vždy
sta'hla do sebe
jako strýc Robert do Neuhausu
oba nic nevidíte
oba nic neslyšíte
PROFESOR ROBERT
Já ti přece rozumím
ale neměla by ses rozčilovat kvůli něčemu
co se nedá změnit
Vídeňané nenávidí Židy
a vždy budou Židy nenávidět
na věky vekův
to vím také
ale přece nevěříš
že si kvůli tomu zošklivfm život
to ode mne nemůžeš chtít
žiji v Neuhausu a jednou týdně jedu do města na koncert do Musikvereinu
chci mít klid
mládež si vždy se vším moc lámala hlavu
ANNA
Otec spáchal sebevraždu
a vy se tím vůbec nevzrušujete
PROFESOR ROBERT
ji ukazuje , a b y s i k nim přisedla na lavičku
Tyhle debaty k ničemu nevedou
celý život jsme vedli tyhle debaty
už nejsem prostě ochoten
tyto debaty vést
ANNA
se posadí
To je na tom právě to hrozné
To je na tom právě to strašné
364
PROFESOR RO BERT
Dokonale vím co se deje
ale už se tím nezabývám
uz se tím nehodlám zabývat
to ode mne už nikdo nemůže chtít
jsem stařec to není omluva
ale mohu snad očekávat pochopení nebo ne
ANNA
Celý Neuhaus se přece zrna
když přes zahradu povede silnice
to přece znamená konec Neuhausu
PROFESOR ROBERT
To by člověk musel ustavičně
ve dne v noci protestovat
protože všude se všechno ničí
všude se ničí příroda
příroda a architektura všechno
Zanedlouho se zničí všechno
celý svět nebude zanedlouho k poznání
ANNA
Postačí přece když k tomu protestnímu dopisu
pouze připojíš svůj podpis
pouze své jméno
PROFESOR ROBERT
Už tolik letnic nepodpisuji
spoustu let už proti ničemu neprotestuji
ANNA
To je na tom právě to strašné
žese všichni ustavičně rozčilují
ale neprotestují
všichni se kvůli všemu neustále rozčilují
ale nikdo proti tomu nic nedělá
PROFESOR ROBERT
Úplně nesmyslná silnice
to vím
Totální zohavení Neuhausu
ale žádný protest nepodepíši
Celý život je pouhým protestem
a je to k ničemu
všichni co protestují jsou pouze únavní
vždyt dnes se protestuje proti všemu
a vůbec k ničemu to není
ANNA
Vždyť máš přece s ministerstvy
nej lepší styky
znáš ještě tolik vlivných lidí
a z velké části jsi s nimi všemi spřátelen
PROFESOR ROBERT
Už se do ničeho nepletu
můj život je přece víceméně uzavřen
je mi úplně jedno co se stane s Neubausem
jakoje mi také jedno co se stane s ostatními místy
ať si všichni dělají co chtějí
již proti ničemu neprotestuji
to ale neznamená že nejsem'proti tomu
já jsem přece téměř proti všemu .
ale protestovat jak si to ty představuješ to ne
Svůj podpis již nedám k dispozici
alespoň v Neuhausu chci mít pokoj a klid
OLGA
Nebudou přece stavět silnici jen přes jabloňovou zahradu
stavějí také silnici přes les
v květnu bude polovina lesa pokácena
PROFESOR ROBERT
To vím
to mi neuniklo
že se všechno zničí
děláte jako bych o tom nic nevěděl
vím také že zboří starou školu
ale již neprotestuji
k tomu jste tu vy
další generace
svět je přece dnes již zcela zničený
skrz naskrz nesnesitelně ohavný
ať člověk jde kam chce
svět je dnes již jenom ohavný
a skrz naskrz tupý
kam se člověk podívá vseje zchátralé
kam se člověk podívá vseje zpustlé
nejradši by se člověk už vůbec neprobudil
za posledních padesát let vládnoucí kruhy
zničily všechno
a už se to nedá napravit
architekti vše zničili
svou tupostí
intelektuálové vše zničili
svou tupostí
Hárod vše zničil
svou tupostí
partaje a církev
vše zničily svou tupostí
která byla vždy podlou tupostí
a rakouská tupost je skrznaskrz odporná
Průmysl a mrkev
nesou vinu na rakouském nestesti
Církev a průmysl přece vždy nesly vinu na rakouském nestes
vlády jsou již přece zcela závislé
na průmyslu a církvi
vždy tomu tak bylo _
a v Rakousku bylo vidy vše úplné nejhorsi
všichni si vždy hleděli tuposti
po duchu vždy šlapali
Průmysl a klérus jsou strůjci
rakouského zlořádu
V podstatě vašeho otce velmi dobře chápu
pouze mě překvapuje že celý rakouský národ
iiž dávno nespáchaL sebevraždu
aLe Rakušané všichni dohromady jako masa
jsou dnes pouze brutálním a hloupým národem
V tomto městě by přece každého kdo vidi
musel každodenně v každém okamžiku stihnout amok
dívá se směrem k Burgthea teru
Tomuto ubohému nezletilému národu zůstalo již
pouze divadlo
Rakousko samotné je pouze jeviště
na kterém vše zpustlo zpuchřelo a zchátralo
komparsem nenávidějicim sama sebe
šesti a půl milionů opuštěných
šesti a půlm iliónů debilních a smyslů zbavených
kteří bez ustání z plného hrdla vyžadují režiséra
režisér přijde
a svrhne je s konečnou platností do propasti
Šest a půl milionů statistů
které několik zloanných protagonistů
kteří sedí v Hofburgu a na Ballhausplatzu
každý den ochromuje
a nakonec přece jen opět svrhne do propasti
Rakušané jsou posedlí neštěstím
Rakušan je nešťastný od přírody
ř a je-li někdy šťastný stydí se za to
a skrývá své štěstí za zoufalství
ANNA
Otec přece jen viděl vše správně
otec byl vždy důsledný
PROFESOR ROBERT
Skočit z okna
také není žádné řešení
i když v případě vašeho otce
to důslednost byla
Váš otec nikdy neviděl východisko
Já už prostě mezi lidi nechodím
nechodím už mezi lidi
atak neslyším co říkají
a nevidím jejich ksichty
váš otec to ale bez lidí nevydržel
já jsem měl dost síly abych odešel do Neuhausu
váš otec toho nebyl schopen
Pravděpodobně by v Oxfordu naprosto neuspěl
Oxford v roce devatenáctset osmdesátosm
není už přece Oxfordem roku devatenáctset padesát sedm
Angličané mají také skryté fašistické sklony
na to se vždy zapomíná
také Angličané mají svůj fašismus
v Oxfordu existovala a ještě existuje
nenávist vůči Židům
v Evropě nezáleží na tom kam Žid jde
všude ho budou stejně nenávidět
ANNA
Neměl by ses tolik vysilovat strýčku Roberte
PROFESOR ROBERT
Já se nevysiLuji
ale občas si přece jen dopřeji trochu rozčilení
abyste si nemyslely
že už jsem mrtvý to nejsem naopak
tělo už nefunguje ale hlava se každý den
znovu narodí
to je odporný stav
ráno si nedokážu představit
že bych se opět mohl postavit na nohy
ale nevzdávám se
neustupuji a nevzdávám se
přirozeně bych již nemohl žít ve městě
kdo by si byl pomyslel že se ještě jednou
přestěhujeme do Neuhausu
a ještě z toho budeme mít radost
Letní byt z dětství'
coby útočiště ve stáří
Velmi často jsem přemýšlelo tom jestli váš otec
není blázen šílenec nebo blázen
ale vždy dokázal precizně přednášet
368
váš otec měl přece schopnost matematického myšlení
matematického filozofického myšlení.
což je typická specialita rakouského ducha
Rivalita mezi námi
nikdy nebyla
Obdiv také ne
Vzájemný respekt jsme vždy cítili to bylo vše
vedle sourozenecké lásky
Oba jsme se velmi rychle
osamostatnili od rodičů
já přes filozofii Josef přes matematiku
přitom měl váš otec lepší filozofické myšlení
já jsem byl vždy profesorem on filozofem
Velkoburžoazní dědictví
nás celý život zatěžovalo
naše názory se vždy silně rozcházely
vždy byly protichůdné
narodit se ve Vídni to odjakživa dodávalo sílu
A tolik nechápavosti kolem
to mohl být život vždy pouze fatální
takzvaná fatální existence a nic jiného
Anglie nám udělala dobře
lidem dělá cizina vždy dobře
ten kdo jde do ciziny v každém případě hodně získá
Ale kdo byl tak dlouho v cizině jako my
a k tomu ještě v Anglii
ten už se nesmí vrátit
a už vůbec ne do Vídně
ve Vídni ho budou mlátit přes hlavu tak dlouho
dokud ho nezničí
Říkal jsem mu ať už se do Oxfordu nevrátí
nedalo se mu to vymluvit
vaše matka byla proti tomu
nedal na ni
Ale my všichni přirozeně skončíme politováníhodně
chce vstát, ale nedán se mu to
vždyť máme dost času
ve vyklizeném bytě
už to také není útulné
lepší by bylo jít do Ambassadoru nebo do Sacheru
ANNA
Zittelová si nenechá La vymluvit
že uvaří svíčkovou
přitom už bylo nádobí zabalené
PROFESOR ROBERT
Zittelová je v podstatě ústřední postavou
369
Lukáš veze domů nejdřív Niederreiterovou
zajede si přes Hůtteldorf
PROFESOR ROBERT
To je ta herečka není-liž pravda
ANNA
Ta už hodně dlouho nehraje
PROFESOR ROBERT
Jak dlouho jí už zná
ANNA
Dva tři roky
PROFESOR ROBERT
Je dobrá myslím na jevišti
ANNA
Nikdy jsem ji neviděla
prý hrála v Burgtheateru
PROFESOR ROBERT
Hrála v Burgtheateru
hlavní roli
ANNA
Prý ano
PROFESOR ROBERT
Pak nemůže být tak špatná
ANNA
Teď se i v Burgtheateru hraje velmi špatně
PROFESOR ROBERT
To je smutné
že dotace i v Burgtheateru se už hraje pouze špatné divadle
ja uz léta do divadla nechodím
na koncerty to ano do Musikvereinu to ano
slyším přece ještě docela slušně
ANNA
Hry za nic nestojí
a herci taky 2a nic nestojí
PROFESOR ROBERT
Nebyla ta Niederreiterová
už dvakrát vdaná
ANNA
Ano
OLGA
Za .jednoho Turka
a za majitele továrny na minerálky
PROFESOR ROBERT
Proč se Lukáš pořád zahazuje
s takovými lidmi
Herečky tanečnice ty přece za nic nestojí
Vaše matka byla přece také herečkou
na to jsem úplně zapomněl
a ta v Burgtheateru přirozeně nikdy nehrála
pouze ve Štýrském Hradci pokud si vzpomínám
ANNA
Viděls ji někdy hrát v divadle
PROFESOR ROBERT
V úplně malé roli
už ani nevím v jaké hře
to už je přece tak dávno
Jako děti jsme přece všichni hráli divadlo skutečné divadlo
buď na půdě
nebo v altánku v Neuhausu
Koncem srpna
to jsme konečně uměli text
jedinečné představení vysoce soukromého rázu
pouze před vybraným publikem
to je přece nemožné že veze Niederreiterovou
společně s matkou v autě domů
ANNA
Nevkusné
ale takový byl náš bratr vždy
V den otcova pohřbu Niederreiterovou k matce do auta
to může také napadnout jenom Lukáše
vůbec nepomyslel na to zavést domů nás své sestry
a tebe mohl taky zavést domů
PROFESOR ROBERT
Vždy jsem jezdil raději taxíkem
a nikdy až před dům
vidy jsem se nechalvysadit před Burgtheaterem
abych mohl jft pěšky přes park
tak už to dělám spoustu let
dívá se na Parlament
Úpadek teď dosáhl vrcholu
nejen v politice ve všem
lidé kultura všechno
během několika desetiletí padlo vše za oběť hazardu
to se za celá století nedá napravit
když si člověk pomyslí čím toto Rakousko
kdysi bylo
na to ale nesmí ani pomyslet
to by přece vedlo přímo k sebevraždě
Nebyl jsem nikdy přívržencem monarchie
tojejasné
to nebyl nikdo 2 nás
ale co tihle lidé udělali z Rakouska
se ani nedá popsat
duchaprázdnou a nekulturní kloaku
která v celé Evropě Šíří svůj pronikavý zápach
a nejen v Evropě
tenhle megalomanský republikanismus
a tenhle megalomanský socialismus
který se socialismem již půlstoletí
nemá nicspolečného
to co soda listě tady v Rakousku předvádějí
je přece úplný zločin
ale ti socialisté už přece žádnými sodalisty nejsou
dnešní socialisté nejsou v zásadě ničím jiným
než katolickými nacionálními sodalisty
socialismus zabili rakouští socialisté
již na počátku padesátých let
od té dohy v Rakousku žádný sodalismus neexistuje
pouze ten odpudivý pseudosocialísmus
z kterého se Člověku každý den hned zrána dělá špatně
tito takzvaní sodatisté přece dnešní nacionální sodalismus
v Rakousku zapříčinili
tito takzvaní socialisté přece tento nový nacionální socialismus
umožnili
oni ho nejen znovu umožnili
oni ho zapříčinili
ti takzvaní soda listé kteří již půlstoletí
žádnými sodalisty nejsou
to jsou hrobaři tohoto Rakouska
to je na tom to děsivé a dennodenně hnusné
Sodalisté jsou dnes vykořisťovateli
soda listé mají Rakousko na svědomí
socialisté jsou hrobaři tohoto státu
372
socialisté jsou dnes kapitalisty
socialisté kteří žádnými soda listy nejsou
to jsou zločinci kteří se provinili na tomto státu
proti tomu je ta katolická sebranka přímo zanedbatelná
Jestliže jsou dnes opětv Rakousku málem jen nacionálím sorialisté
pak na tom nesou vinu pouze socialisté
Je-li dnes Rakousko tak pokleslým národem
a tak málo váženou a skrznaskrz zkaženou zemí
vděčíme za to těmto otylým a tlustým pseudosorialistům
pseudosociatistická proradnost coby demokracie tak je to
Slovo socialismus mi již velmi dlouho zní
jako odporná nadávka
které se právě tak bojím jako slova nacionální socialismus
všechny tyto partaje
ale v zásadě všichni Rakušané vespolek
jsou dnes hrobaři své země
vše tuje dnes vydáno napospas podlosti
a dusí se každý den sprostotou a pokrytectvím
Ale já jsem starý a už nemám vůbec chuť
se do něčeho plést
také by to nemělo smysl
teď když vše páchne rozkladem
a když vše volá po destrukci
nemá hlas jednotlivce žádný smysl
není tomu přece tak že by se proti těmto neblahým praktikám
nic nenamítalo a nic nepsalo
každý den se proti tomu něco namítá
a něco píše
ale to co se proti tomu namítá a co se proti tomu píše
nikdo neposlouchá a nikdo nečte
Rakušané již nic neposlouchají a nic nečtou
to znamená že sice něco o katastrofálních poměrech slyší ale nic proti tomu nedělají
a že sice také o katastrofálních poměrech čtou ale nic proti tomu nedělají
Rakušané se stali národem naprosto lhostejným
vůči svým katastrofálním poměrům
to je jejich neštěstí to je jejich katastrofa
chce vstát ale nepodaří se mu to
OLGA
Můžeme klidněještě zůstat sedět
není to už přece daleko
Anna má za to že možná v Oxfordu
zůstane déle
může si přece v Národní knihovně vzít neplacené volno
to není špatný nápad myslím
PROFESOR ROBERT
Rakušané jsou již dávno odsouzeni k smrti
373
oni to pouze ještě nevědí
ještě to nevzali na vědomí
rozsudek byl již dávno vynesen
poprava je již jen otázkou času
podle mého názoru bude vykonána každou chvíli
ANNA
Matka pojede ještě dnes do Neuhausu
Lukáš ji tam zaveze
Zittelová přijede v sobotu
Zatápí ti paní Kronbergerová
také v pracovně
PROFESOR ROBERT
Přirozeně
kdybych neměl Kronbergerovou
nemohl bych přece v Neuhausu vůbec žít
ve Vídni bych již nemohl existovat
Dům bez výtahu
to pro mě již vůbec nepřicházív úvahu
důvodem proč vás tak zřídka navštěvuji
je právě to že v domě není výtah
do třetího patra
to je pro mě katastrofa
Lékař mi výslovně zakázal
chodit nahoru po schodech
jakoukoli námahu
ANNA
Doufám že ten pohřeb pro tebe
nebyl příliš vyčerpávající
PROFESOR ROBERT
Vždyť byl krátký
a já jsem teple oblečen
toto je ještě pořád zimník
po vašem dědečkovi
ten už váš dědeček nosil v Rusku
v roce devatenáct set dvaadvacet jen si pomyslete
dívá se na Burgthea ter v pozadí
Každá epocha je odporná
říkával váš dědeček
ale to si člověk uvědomí až když je starý
Jak se mi tu vše hnusí
já o tom přece nemluvím
ale celou dobu přemýšlím o tom
jak se mi vše hnusí
stát smrdutá a smrtelná kloaka
374
církev celosvětová podlost
lidé kolem dokola
propastně ohavní a tupí
spolkový prezident vychytralý prolhaný sosák
a úhrnem deprimující postava
kancléř mazaný státní čachrář
papež podává ve svých komnatách
takzvaný teplý oběd pro bezdomovce
a nechá tuto skutečnost rozhlásit po celém světě
cynický svět
ceLý svět je jeden jediný cynismus
megalomanští herd
zneužívají hladové Etiopie
perverzní ředitelé charitativních spolků
cestují letadlem první třídou do Eritrey
a nechávají se s vyhladovělými lidmi
fotografovat pro světový tisk
spolkový kancléř vystupuje v jemně proužkovaném obleku na pódium
a žvaní o soudruzích
představitelé odborů žonglují
ve svých vilách v Solné Komoře s miliardami
a své poslání vidí v bezohledném bankovním podnikání
vyžraní spisovatelé
chodí do vězení
a předčítají vězňům
své prolhané škváryjako umělecká díla
cynický svět
svět v úpadku skrznaskrz
s nímž už nechci mít nic společného
Z nás dvou byl vlastně slabší váš otec
tomuto tlaku už nedokázal odolávat
jednoduše to už pro něj bylo neúnosné
filozofické kličky mu byly k ničemu
když se luk příliš napíná
může za jistých okolností dojít ke katastrofě
Váš otec v Neuhausu nepředstavitelné
v Neuhausu by nedokázal dopsat
ani svou knihu
klid mu přece vždy vadil
hluk mu nikdy nevadil pouze klid
a v Neuhausu je většinou téměř dokonalý klid
váš otec ale nebyl
člověkem který potřebuje klid
který může pracovat pouze v klidu
naopak čím větší byl chaos kolem něho
tím snadněji nacházel inspiraci
tuto schopnost ostatně sdílí se všemi těmi ruskými spisovateli
které celý život tak vroucně uctíval
Tolstoj Dostojevskij Gogol Turgeněv
to byljeho svět
kupodivu ani filozofie
ale ruštf básníci to byli
ani francouzští ani angličtí
ruští
a hudba
ale v poslední.době mu nestadti
ani ruští básníci
ani klasičtí skladatelé
to všechno už za nic nestojí řekl mi
vůbec to ještě není tak dávno řekl
dnes mě nezajímá ani literatura ani hudba
není to všechno nic jiného než vyhlášení obrovského bankrotů
nakonec jsem se přepočítal
pravděpodobně jsem se přepočítal ve svém vlastním velikášství řekl
už nerozumím znamením doby
znamením doby nerozumí nikdo
Jeho největším životním zklamáním
by byl Oxford
toho byl ušetřen
taková smrt je také velkým ulehčením
věřte mi
na takové smrti není
vůbec nic hrozného
zcela naopak
ztratil jsem svého bratra přece pouze znamená
že vím zeje mu teď dobře
cílem je přestat existovat
vždyť by to bylo strašné
ještě jednou přijítna svět vše ještě jednou
to je přece úplně nejstrašnější představa
alem je uniknout navždy
jedině tato představa skýtá útěchu
chce vstát, nejdřív se mu to nepodán, pak ale za pomoci svých neteří přecejen
vstane
To byla přece celý život moje největší výhoda
že jsem nikdy nevěřil v Boha
a že jsem vždy věděl
že alem je uniknout navždy
můžete být klidné
váš otec smýšlel stejně
Celý život přece není ničím jiným
než trvalým stavem bolesti
pouze bolestí je celý život
všichni se neustále po celý život obelhávají
Církev lidem nahrazuje mozek
každému dává' svého vlastního Boha k dispozid
376
svého milého Boha takříkajíc propachtuje
dokonce nejen na devadesát devět let
ale každému jednotlivci na dožití
se zárukou
nemyslím pouze katolickou
všechna náboženství každému svého milého Boha propachtovávají
víra není nic jiného než nájemnický vztah
Miliardy nájemníků odvádějí své církvi ročně
vysokou daň z nájmu
a vykrvácejí z toho
ANNA
Otec si nepřál
aby se tisklo parte
PROFESOR ROBERT
Nejvíc mě překvapilo
že člověk jako váš otec
udělal poslední vůli
a navíc precizně formuloval co si přeje
to je pro mne v podstatě zcela nepochopitelné
všechno u něj vždy mluviLo proti tomu
Můj bratr poslední vůli
to jsem nepokládal za možné
ANNA
Dům v Schalchhamu
odkázal Zittelová
PROFESOR ROBERT
To jsem věděl
že Schalchham dostane Zittelová
to je také v pořádku
to si vysloužila
Koneckonců byla Zittelová nejdůležitějším člověkem
kterého měl
Moje švagrová vaše matka
byla vlastně na druhém místě
ale to není žádným tajemstvím
manželky v rodině Schusterů
nebyLy nikdy na prvním místě
ANNA
Večer zajde Zittelová ke Slukovi
PROFESOR ROBERT
Doufám že mi přinese můj košíček se srnčí paštikou
ANNA
Přirozeně strýčku Roberte
Zůstaneš přece na noc ve Vídní
PROFESOR ROBERT
Budete s tím mít určitě práci
ale dnes už do Neuhausu jet nemohu
to by pro mě bylo příliš
vždyť já se spokojím se vším
jen když budu mít pokoj sám pro sebe
Je vlastně v bytě ještě vůbec nábytek
ANNA
Přirozeně strýčku Roberte
PROFESOR ROBERT
Otze
Ty jsi byla už jako dítě mlčenlivá'
Mlčet nem žádné neštěstí mé dítě
Nikdy jsem si nemyslel že Josef
zemře přede mnou nikdy
ANNA
Doufám že to všechno pro tebe nebylo
príhš vyčerpávající strýčku Roberte
PROFESOR ROBERT
Úzkoprsost a sprostota Rakušanů
vašeho otce vždy rozčilovaly
Snad se měl do Oxfordu vrátit
hned v šedesátých letech
Vždy se domníval
že 2emřu dříve než on
já jsem měl vždy nemocné srdce
on byl vždy zdráv
OLGA
Anně
Můžeš mi půjčit svou šálu
ANNA
bere šálu a podávají Otze
Ubohá zmrzlá sestro
PROFESOR ROBERT
Musíte studovat stáří
pro mladé lidi na to není nikdy
dost brzy
staré Lidí musíte studovat říkám vždy
ty co odumírají
OLGA
Myslíš že by otec v Oxfordu
byl znovu šťastný
balí si obě ruce do šály
PROFESOR ROBERT
To si nemyslím
otec byl již spoustu let
nešťastný člověk
tím by zůstali v Anglii
V pětapadesátém se nedal odradit
od nápadu znovu se vrátit do Vídně
byl tím úplné posedlý
O L GA
Matka byla přece proti tomu
PROFESOR ROBERT
Vaše matka byla vždy proti tomu
vaše matka v Anglii Vídeň nenáviděla
nenechala na Vídni
a na Rakousku nic dobrého
Vůbec se nehodla'm
vracet do Vídně
Vídeňané tě přece podle vyhodili
vzpomeň si jen na kolegy na univerzitě
říkala stále
všichni štvali proti Židům
Nedal na ní
ještě v den jejich odjezdu
mi řekla
ve Vídní nás očekávají jen strašné věci
uvidíš Roberte to bude náš konec
vaše matka vše předpověděla
vždyť váš otec přece nezakotvil už ani ve Vídni
noví vídeňští kolegové ho odpočátku nenáviděli
pokud se s ním kdy setkali tak leda se stupidním odporem
OLGA
Tolik toho nechápu
taky to vůbec pochopit nechci
PROFESOR ROBERT
Oxford byl pro něj také příliš malý příliš omezený
atmosféru v Oxfordu sám vždy
popisovaljako maloměstsky šosáckou
člověk jako on se musel i v Oxfordu
cítit velmi stísněně ajako ve vězení
vím přece jak to vypadalo v Cambridži
tato anglická studentská města jsou v zásadě děsná
zrovna tak jako jde všechno anglické člověku brzy na nervy
Chápal jsem že chce zpátky do Vídně
ale bylo.možn.o předvídat
že mu to nevyjde
Na jedné straně ho Vídeň lákala zpět
a na d ruhé straně ho zas znovu zradila
Nikdo ho nepodpořil
všichni byli proti němu samozřejmě
protože byl přece chytřejší než oni všichni dohromady
to nemohli snést
že jim byl všem víceméně nadřazen
Kdybych tak mohl žít v Londýně
říkával
Oxford přece není Londýn
Ale z čeho bych v Londýně žil
přece ne z továrny na ocet mé ženy
upřímně řečeno vrátiljsem se do Vídně
kvůli hudbě
pravděpodobně jen kvůli hudbě
ale když mám být upřímný
co jsem se vrátil už se mi žádný koncert nelíbil
Walter Klemperer Kleiber Barbirolli můj Bože
ti jsou všichni přece mrtví
Vždy jsem se domů vrátil zklamán
ale přesto stále chodím do Musikvereinu
dokud sejakžtakž mohu hýbat
Vzpomínám si ještě jak váš otecjednou řekl
Jdu na Mariahilferstraíše
a hledám Mariahilferstraíše
a jsem na Mariahilferstralše
a nenacházím ji
Nešťastný člověk se nedal studovat
na nikom jiném lépe než na vašem otci
dívá se směrem k Parlamentu
Celé to neštěstí vlastně vůbec nepřekvapuje
Chtěl se znovu
navrátit k hudbě
navrátit k dětství
Ale Vídeňané už nebyli takoví
jak šije pamatoval
Rakušané už takoví nebyli
nic už takové nebylo
vzpomínka j e vždy zrádná
380
vzpomínka je vždy zcela falešným obrazem
Vykašlat se na profesuru ve Vídni
to nemohu říkal
nepočítal s tím
že Rakušané po válce
byli nevraživější a ještě mnohem nepřátelštější" vůči Židům
než před válkou
stím nikdo nepočítal
Šet jak sám tak často říkal
do vídeňské pasti
už nevěděl
že ve Vídni a v celém Rakousku
se usadila prolhanost
OLGA
Strýčku Roberte to přeháníš
PROFESOR ROBERT
To říkáš ty která každodenně zažíváš
jadVídeňané opravdu jsou
to říkáš ty na kterou ani ne před čtrnácti dny plivli
protože jsi Židovka
ANNA
To bylo určitě nedopatřením
PROFESOR ROBERT
Nedopatřením nedopatřením myslíte
to nebylo žádným nedopatřením
přirozeně když to člověk nezažil
aLe když to člověk sám skutečné zažil
O L GA
Ne zrovna plivli
PROFESOR ROBERT
Ale tys mi přece sama vyprávěla
že na tebe vSchottengasse plivli
nyní říkáš že nedopatřením
jaké nedopatření by to mělo vlastně být
někdo plivne na ulici na člověka
kterého vůbec nezná
jen proto že vidí že je Žid
, ANNA
Půl druhé
381
PROFESOR ROBERT
Vfdeňané a Rakušané
jsou přece ještě mnohem horší
než si to váš otec uměl představit
poslechněte si přece o čem lidé mluví
prohlédněte šije
Chovají se přece k člověku pouze
nenávistně a pohrdavě
ať už na ulici nebo v hospodě
právě Žid nemůže pořád sedět doma
mezi svými čtyřmi stěnami
take' Žid musí ven na ulici
a bude-lí jako Žid odhalen
je potrestán nenávist' a pohrdáním
v Rakousku být Židem znamená vždy
být odsouzen k smrti
ať se píše a mluví co chce
nenávist k Židům je čistou absolutně nefalšovanou přirozenost'
každého Rakušana
Před osmatřicátým byli Vfdeňané
na Židy zvyklí
ale teď po válce si už na Židy nezvykli
nikdy si už na Židy nezvyknou
Já sám jsem přece také věděl
že tím že jsem se vrátil do Vídně jsem se vrátil do pekla
Kdybych měl alespoň sílu
o poměrech které dnes vládnou v tomto městě
napsat knihu
ale na to už sílu nemám
Hlava by to bez problému zvládla
ale tělo ne
tělo mě nechává na holičkách to přece vidíte
ANNA
Zittelová nám určitě uvařila
horkou polévku
PR OF ES OR ROBERT
To co píší spisovatelé
není přece nic ve srovna'ni s realitou
anoano píší sice že vše je strašlivé
zeje vše zkažené a upadlé
že je vše katastrofální
a že je vše bezvýchodné
ale vše to co píší
není nic ve srovnání s realitou
realita je tak strašná
že se ani nedá popsat
382
žádný spisovatel ještě nepopsal realitu tak
jaká opravdu je
to je to hrozné .
popojdou pár kroků a znovu se zastaví
Nej raději by
kdyby byli upřímní
nás dnes stejně jako před padesáti lety
poslali do plynu
to v těch lidech je
nemýlím se
kdyby mohli
bez okolků by nás dnes
také zabili
Můj bratr se přece před těmito hroznými lidmi
utíkal ke Kleistovi Goethovi Kafkovi
ale člověk se nemůže celý život
utíkat k poezii a hudbě
v určitém bodě to již nejde
pak člověku za jistých okolností zbude už jen sebevražda
Patrně je to pouze otázka
vhodného okamžiku
jeto otázka vhodného okamžiku
přímo Olze
Tys neměla k hudbě nikdy vztah
toje velmi pozoruhodné
Anna ano ty ne
tvůj otec to nemohl pochopit
možná to bylo tím
že ses narodila ve Švýcarsku
dívá se směrem k Burgtheateru
Když někdo hraje v Burgtheateru
namlouvá si
žeje někdo
Niederreiterová teď přece k obědu
nepřijde
Herci a herečky u stolu
to není nic pro mě
Moje sekretářka se přece také chtěla stát herečkou
nic z toho nebylo
dobrá písařka potřebuje také talent
Ještě stále jsou Rakušané muzikálním národem
alejednoho dne
už ani muzikálním národem nebudou
Jdou dál
TŘETÍ DĚJSTVÍ
Vyklizenájídelna
Pouze dlouhý stul a sedm různých židli
Stůlje spoře prostřen
Vlevo vysoké dveře, vpravo vysoké dveře
Tři velká vysoká okna s výhledem na náměstí Hrdinů
Žaluziejsou zcela vytaženy
Bedny a kufry s nápisem Oxford
Profesor Robert, profesor íiebig a jeho žena
Pan LandaueraAnna se opírají o zeď, Olga šedina bedně, čekají na paní profeso
rovou Schusterčvou a Lukáše
PRO FESOR ROBERT

Dát impulsy k přemýšlení
o nic víc nešlo
Posluchači jsou vždy hluší
mluví se ale nikdo nic necha'pe
Neschopni sebezapření
ve všech těch tvářích je přece pouze domýšlivost
jinak nic
Všechny vědní obory zostuzeny
celá kultura zničena
duch vyhnán
Dřív to bývalo potěšení
vyjít na ulici
přirozeně také vše omyl
všechno omyl přirozeně
dívá se na ulici
Když se s někým dáte do řeči
ukáže se zeje to idiot
v každém Vídeňanovi vězí masový vrah
ale člověk si nesmí nechat zkazit náladu
Je to přece logické že v osudovém společenství
se člověk prostě musí zadusit
Vídeň je studené šedé město provinční
všechno to americké je na ní odporné
Amerikanismus tu vše zničil
Já jsem si nikdy náladu zkazit nenechal
To typicky rakouské kladu si stále otázku
co to je
absurdita na druhou
přitahuje nás i nás odpuzuje
totálně zhůvěřilý socialismus
totálně zhúvěřilé křesťanství
Nakonec jsme tím všichni pouze zhnuseni
toje to deprimující
384
Na každý pád ten dopis starostovi sepíšu
přece ho nemusíš hned podepsat strýčku Roberte
Vždyť ta silnice pozemek úplně roztrhne
Vždyť matka je bezmocná
matka nemůže nic dělat
vždyť s matkou si obec dělá co chce
prý se má zbourat i kostel
OLGA
Vždyť Neuhaus už je zničený
P R O F E S OR L I E B I G
Na Neuhaus se velmi dobře pamatuji
každé léto jsme v Neuhausu strávili dva týdny
P R O F E S O R R O BE R T
Pro nás to byl take' vždy pouze letní byt
Během té doby co jsme byli v Anglii víceméně zchátral, ten dům
ANNA
Strýc Robert si ho tak krásně opravil
Založilvelkou zahradu
A teď to vše zničí nová silnice
PANÍ L I E B IG O V Á
Stát si teď s člověkem dělá co chce
PROFESOR L I E B IG
Tak tomu bylo vždy
PROFESOR ROBERT
Stát se na člověka vždy vykašlal
PROFESOR L IEB IG
Nepříznivá doba
PROFESOR ROBERG
Tomu kdo myslí se ráno může udělat Leda nevolno
PROFESOR L I E B I G
Všude vládne chaos
Všechno ovLádá lež
a neschopnost
PAN landauer
Ve vládě dojde nejspíš na podzim ke změnám
i ■ ljvi\
O to přece nejde
je přece úplně lhostejné jaká je vláda
vždyřje jedna jako druha'
vždyť jsou to stále titíž lidé
vždyť jsou to státe tytéž kšefty
které ti lidé provozují
vždyťjsou to tytéž zájmy
vždyťjsou to státe tito úplně zpustlí lidé
kteří každým dnem tento stát ruinují ještě více
PR OFESOR ROBERT
Už jazyk těchto lidí
je tak protivný
jen si poslechněte spolkového kancléře
ten přece nedokáže dokonat ani jednu větu
a ti ostatní také ne
všichni tito lidé produkují pouze svinstvo
cosi myslí je svinstvo
a jak to vyslovují je také svinstvo
PROFESOR LIEBIG
A noviny píší svinstvo
v novinách se také píše jazykem
z něhož se člověku zvedá žaludek
na každé novinové straně vám zaručuji
odhlédneme-li od lži jež jsou na ní otištěny
sto chyb
Redakce novin v Rakousku
jsou přece pouze partajní prasecí chlívky bez skrupulí
PROFESOR ROBERT
Samí nekvalifikovaní lidé
kteří nemyslí a proto neumějí psát
PROFESOR LIEBIG
U tak zabedněné čtenářské obce
s nejmenšími nároky v celé Evropě to není žádný div
PR OFESOR ROBERT
Ale tenhle skva'r přece dennodenně
čteme a absorbujeme
protože nás zajímá
a protože nás fascinuje
Musíte přece připustit pane kolego
že vás v zásadě tyto idiotské plátky
s jejich přímo infernální tupostí
zajímají více nežli například Neue Zürcher Zeitung
386
Takzvaná vysoká úroveň byla vždy nudná
To co v novinách hledáme
je přece Špína
pro každodenní myšlenkovou potřebu nemusím mít noviny
absolutní primitivnost těchto rakouských zhovadilých plátků to je to
co každé ráno musím mít
přiznávám že se raději ponořím do tohoto škváru
než do nevkusného fejetonu Frankfurter Allgemeine Zeitung
To dám radši hned po snídani přednost Descartovi
místo Frankfurter Allgemeine
několika starým knihám
na něž se vše scvrklo
Ne těchto zhovadilých plátků
se vzdat nemohu
špína má senzační příchuť
a tato sprostá senzační příchuťje životně nutná
právě ve stáří
PROFESOR L I E B IG
Chybí zde novinářská kultura
PROFESOR ROBERT
Nebuďte směšný
Co je to novinářská kultura
novinářská kultura novinářská kultura
to je přece to odporné
ale připouštím že zde v Rakousku
chybí list jako Neue Zürcher Zeitung
to připouštím
i když se při čtení Neue Zürcher Zeitung
vždy nudím
Mám-li být upřímný dávám přednost škváru
Představte si Neuhaus
a k tomu Neue Zürcher Zeitung
na něž mám ze zvyku předplatné
neboť se celá desetiletí domnívám
že bez Neue Zürcher Zeitung nemohu existovat
vtom je moje tupost
nene udusil bych se
bez rakouských zhovadilých plátků
Ušetříte si spoustu peněz za prášky
když se hned po ránu
ponoříte do totá lni tuposti Kronen Zeitung a Kariéru
tím se vám hned po ránu podstatně zrychlí krevní oběh
0 Presse nemluvě
tento pokleslý plátek je za deset šilinků
1 jako uspávači prostředek příliš drahý
dívá se na náměstí Hrdinů
Ta Niederreiterová
proletářského původu
stane se herečkou a potom zludračí
můj synovec Lukáš se zahazoval vždy jen s takovými podezřelými existencemi
synové takříkajíc z dobrého domu
se vždy více či méně stávali oběťmi
herectví
nechávali se svést jevištními umělkyněmi -
Z jeviště i z jeviště Burgtheateru
se náhle vyšvihnout
mezi vysokou šlechtu
to nebylo nic vzácného
PROFESOR L I E B IG
Neměl jste také někdy chuť
vrátit se do Cambridge
PROFESOR ROBERT
Ne já ne
já jsem v Anglii nikdy šťastný nebyl
Anglie pro mě byla vždy jen nouzovým řešením
nikdy jsem nebyljako můj bratr
do Anglie blázen
byla doba kdy byl můj bratr do Anglie blázen
Anglie mě zachránila stejně jako jeho
ale já bych byl v Anglii nikdy nezůstal
a také jsem se tam nevrátil
to by mne bylo nikdy nenapadlo
Také mi tu nikdy nepřipadalo všechno tak ubíjející
jako mému bratru Josefovi
Ale dokážu velmi dobře pochopit že se vším skoncoval
Já už přece léta
aťjsem kdekoli žiji v Neuhausu
dalo by se říci že už jsem léta mrtev
můj bratr spáchal sebevraždu
já jsem odešel do Neuhausu
asi v tom není žádný rozdíl pravděpodobně
Už velmi dlouho vlastně vůbec neexistuji
a pozoruji vše
jako kdybych už byl po smrti chápete
PAN L A N D A U E R
Ale do Musíkvereinu ještě pořád chodíte
PROFE SOR ROBERT

Čistě ze zvyku
nic jiného mě už nenapadá
Čtu a v Neuhausu udělám pa'r kroků
388'
nejsem přece milovníkem přírody přírodu přece nenávidím
takje to
mně příroda nic nedává
ajednou či dvakrát týdně si zajedu do města
ajdu do Musikvereinu
mé hudební nároky ale už nejsou tak vysoké
už čekám jen na to až budu úplně a s konečnou platnost' mrtev
nemám sebevražedné sklony
ANNA
profesorovi Robertovi
Matka chce s tebou mluvit o Zittelové
0 Zittelové
0 čem o Zittelové chce se mnou mluvit
ANNA
Poplatky za domov důchodců pro matku Zittelové
platil otec
PROFESOR ROBERT
Ano a co má být
ANNA
Jestli je teď převezmeš ty to chce vědět
PRO FESOR ROBERT

Paní Zittelová přece není moje hospodyně
ani mi nevede dům ani nic jiného
půjde s vaší matkou do Neuhausu tam zůstane pravděpodobně
to není moje záležitost
já mám přece Kronbergerovou
Kronbergerova' a já
jsme spolu v Neuhausu
už desítky let sehraní
Tvá matka se doslova topí v penězích
to by měla platit ona
všem
Moje švagrová byla koneckonců vždy kapitalistkou rodiny
A kromě toho co je to za téma
Pane Landauere co říkáte vyhrají socialisté příští volby
vždyťjsou přece bezcharakterní
a lidovci jsou sami hlupáci
a čuňárny jsou hnací silou všech partají
Když dnes v Rakousku volíte nějakého politika
volíte přece jen zkorumpované prase
tak je to přece
389
Paní Zittelová vejde skupou talířů a klade je na stůl
Moje švagrová by tu už přece měla dávno být

přece ještě než jsem nastoupil do taxíku
odjela s Lukášem autem
Ta Niederreiterová vše jen komplikuje
Co je to vlastně za osobu paní Zittelová
ANNA
To bylo přece vrcholně nevkusné
Že se objevila na pohřbu
P R O F E S O R RO BE RT
Vlastně dobře vypadající osoba
Anně
znal ji Josef
ANNA
Dvakrát ji přivedl
otec moc nadšen nebyl
P R O F E S O R R O B E RT
Lukáš se vždy specializoval na herečky
ANNA
Na ty druhořadé a ještě horší
To je úplně nemožné
nejdřív zavést domů tuto osobu
a teprve pak matku
ANNA
To je nestydatost
Ale samozřejmě počkáme paní Zittelová
VstoupíHerta a zůstane stát ve dveřích
Dva roky pak mu začne jít na nervy

vždy je to totéž
Co začne jako velká láska
je již o několik týdnů později na obtíž
vlastně je to zcela normální
Někdy si myslím že Lukáš nikdy žádnou ženu nenajde
V jeho věku se to už vůbec nemůže podařit
to už je člověk ve všech ohledech příliš vybíravý
jeden pohled odhalí vše
zbude jen nuda a znechucení
PANÍ Z I T T E L O V Á
Pan profesor si ještě minulý týden
den před tím neštěstím
nechal u Scheera vzít míru na boty
to jsem chtěla ještě říct
prostírá ubrousky
ANNA
Lukáš má přece stejnou velikost bot
PROFESOR ROBERT
Josef byl co do bot klasickým fetišistou
já jsem za dvacet let obnosiltroje
on měl bot přes sto párů
jen ve Vídni tak šedesát
v Neuhausu stojí všude jeho boty
v Salmansdorfu také
p a n í zittelo vá
poštu jsem dala do toho malého bílého pytlíku
ANNA
Nenapsala jsem vůbec nikomu
zeje otec mrtvý
všichni si myslí že je už v Oxfordu
Paní Zittelová zašeptá Hertě něco do ucha, obě vyjdou.
PROFESOR LIEBIG
Na mě působí hřbitovy vždycky depresivně
Moje žena na hřbitově přímo ožívá
PANÍ LIEBIGOVÁ
Vždy jsem chodila na hřbitovy
už se svou babickou
PROFESOR LIEBIG
Na hřbitovech se dají nejlépe studovat
nejrůznější rodinné příběhy
jistých rodin
PROFESOR ROBERT
Chození na hřbitov je nesmírně užitecne
víc než co jiného poskytuje poučení
a uklidnění
nikde jinde se přece dnes stále vyrušovaný mozek
nemůže koncentrovat
U své švagrové jsem přece na nedochvilnost zvyklý
můj bratr z toho byl vždy celý zoufalý
že je taknetfochvilná
já jsem se bál každého setkání s ní
Ta Niederreiterová a vaše matka v jednom autě
to je přece nepředstavitelné
Vstoupí Herta s košíčkem na chléb a postaví ho na stůl
Jít do Sacheru
by přece jen bývalo nejlepšť
nebo prostě na něco malého ke Stukovi
za těchto okolností dělat oběd
to může napadnout také jen paní Zittelovou
Hertě
Víte že mám ve Wolfseggu synovce
toje přece hned za Ottnangem
Hausruckje pěkný kraj
hornický kraj
tam jsou přece jak si vzpomínám
jen nesmírně přátelští' a dobří lidé
Jste přece z toho kraje
HERTA
Ano pane profesore
PROF ESOR ROBERT

Nebyl váš dědeček ten horník
kterého nacisti poslali
do koncentráku
protože poslouchal švýcarské' rádio
HERTA
Ano pane profesore
PROFESOR ROBERT
Soused udal vašeho dědečka
a toho poslali do koncentračního tábora
v Holandsku nenf-liž pravda
bratr mi o tom vyprávěl
Prarodiče byli ještě odvážní lidé
Herta vyjde
ANNA
Její otec byl alkoholik
392,
a matka si za opakovaný případ krádeže
odseděla rok vězení
PROFESOR ROBERT
A žijí ještě její rodiče
ANNA
Nikdo neví kde jsou
mrtví nejsou to je jisté
ale nikdo neví kde jsou
profesor liebig
Zeje z Horních Rakous je okamžitě poznat
PROF ESOR ROBERT

se dívá z okna
Vše v rozkladu
Olze
Tys byla již jako docela malé dítě pořád zmrzlá
. proto tě všichni zahrnovali láskou
dívá se z okna
Lidé prostě nechápou
že nastane katastrofa
vše má od této katastrofy jen odvést pozornost
vše jen odvádí pozornost od této katastrofy
Slečna Níederreiterová
se vdá za vašeho bratra
a tím definitivně znící Schusterovu rodinu
může se také stát
že slečna Niederreiterová
všechno zabije
uvidíte
Svět ve kterém se už jen civí
který se odnaučil myslet
proces všeobecného hloupnutí se již nedá zastavit
Jedná se o Shakespeara říkaL
to je mi jedno ona na to
jedná se o Kleista
to jí bylo všechno jedno
ANNA
Myslela jsem velký věnec z narcisů
ale mýlila jsem se
PROFESOR LIEBIG
Každý mrtvý po sobě zanechává jen špatné svědomí
PAN L A N D A U E R
Pohřeb se přece zdařil
Všechny pohřbyjsou nepodařené
jsou-li pompézní
jsou nechutné
jsou4i zcela prosté
jsou nechutné
to divadlo se smrtí se nikdy nepovede
Slečna Niederreíterová
Lukáše zničí
zničí ho to
Herečky vždycky zruinovaly
každou rodinu
Občas mě napadlo
zajetsi do Cambridge
ale teďjiž ne
anglické období bylo nej krásnější
dětství a anglické období
Anně
Tys byla vždy otužilá
Olze
A ty choulostivá
zhýčkaná
Pořád je ti zima
Máš ještě ten rukávník
OLGA
Matčin rukávník
PROFESOR ROBERT
Ano rukávník lve matky
O LGA
Ne nevím kam ten rukávník přišel
PROFE SOR ROBERT

V zimě dámy nikdy
bez rukávníku nevycházely na ulici
rukávník úplně vyšel z módy
po válce jsem rukávníky už vůbec neviděl
V Rotenturmstrafše jsem viděl
Josefa naposledy v Lugecku
chtěl jsem s ním zajít na kávu
on ale odmítl
bratr nemocný na srdce ho přežil
naprosto spoléháme na to
394
že zemřeme dřív a najednou zůstaneme sami
V šedesátých Letech by se byl musel do Anglie vrátit
a ne v roce devatenáct set osmdesát osm
Vůbec jsme se neměli do Rakouska vracet
Mně bylo přece již v Anglii jasné
že Rakousko již není možné
Vlezli jsme do pasti tak je to
jediná vaše matka byla důsledná
ale na vaši matku nikdo nedal
Ve Vídni nechci být ani pohřbená
říkala vždy
nic jí to nepomohlo
Josef se prosadil
Vše vídeňské je destruktivní rozkladné
říkala vždy
Politikové tuto zemi vyždímali
zcela zničili zohavili zlikvidovali
jaký je váš názor
PAN L A N D A U E R
Rakušané nemají na vybranou
ať už zvolí Rakušan co chce
je to podlé
profesor liebig
Je to pouze otázka času
kdy se dostanou nacisté zase k moci
všechno tomu nasvědčuje
socialisté a Lidovci nacistům ve všem nahrávají
PROFESOR ROBERT
Vždyť se tak děje pouze to
co chce většina Rakušanů
aby vládl nacionální socialismus
pod povrchem je přece nacionální socialismus
už dávno opět u moci
PAN L A N D A U E R
Strašidlo se náhle objeví v podobě silného muže
přes noc
se divá na náměstí Hrdinů
Budoucnostjiž blízká budoucnost pane Landauere
vám dá za pravdu
Pro mě osobně to vše není žádný problém
na Dbblinském hřbitově už ne
můj bratr Josef může mluvit o štěstí
že se mu podaní, tak spontánní odchod
Sebevrahy jsem vidy obdivoval
nikdy jsem si nemyslel že by můj bratr byl něčeho takového schopen
Ach víte život je skutečně komedie
ukazuje na krabice a kufry kolem
na všech těchto bednách a kufrech stojí Oxford
a vše přijde do Neuhausu
můj bratr byt přece již prodal
perskému obchodníku
který žije v Istanbulu
neznám tu sumu
je mi také lhostejné kolik ten Peršan zaplatil
Bosendorfer poslali už do Oxfordu napřed
křídlo šlo lodí jako za starých časů
Anně
Teď budeš moci sledovat jak se Bosendorfer
zase vrátí do Vídně
Tvá matka nikdy nehrála dobře
diletantské brnkání
Árie Aničky z Čarostřelce
na víc to nestačilo
a nezapomínejme na to co po celý život
pro nás dělala
Profesoru Uebigovia panu Landauerovi
Nejd řív j s me s e vši cbni do mniva li
že je to ojedinělý případ
nakonec se z toho vyvinula chronická nemoc
předkloní se
Měsíce už zase slyší až z toho jde strach
křičet davy na náměstí Hrdinů
Vždyť víte patnáctého března
Hitler vjíždí na náměstí Hrdinů
ANNA
V Neuhausu záchvaty nemá
PROFESOR ROBERT
Z lékařského hlediska snadno vysvětlitelné
ale neléčitelné
ANNA
Jsem ráda že se byt prodal
Ten byt nám žádné štěstí nepřinesl
PROFESOR ROBERT
Vždy jsem přece říkal
nebydlet ve středu města
okna na náměstí Hrdinů
396
to je přece šílenství
OLGA
Matka přece do tohohle bytu nechtěla
Takříkajíc nikdy nepřekonaný šok
rukama nohama
se bránila proti tomuto bytu
ale Josef jím byl jako posedlý
Odtud nemám daleko na unvierzitu
Sotva se nastěhovali
hned prvního dne již měla první záchvat
Rozmar mysleli si všichni
protože vaše matka měla vždy teatrální sklony
ale měla to přece jen hluboko v sobě
žádné divadlo to nebylo
právě ona která vždy hrála divadlo
Nakonec chronická nemoc
OLGA
Tři hodiny
Vejde paní Zittelová, postaví na stůl skleněný džbán s vodou a opět vyjde
PROFESOR ROBERT
Paní profesorová Liebigová
Vy přece velmi dobře znáte Karlovy Vary
Jaký máte názorná léčbu v Karlových Varech
PANÍ LIEBIGOVÁ
V Karlových Varech jsem nebyla již padesát let
PROFESOR ROBERT
Ale víte přece jak to tam vypadá
PANÍ LIEBIG OVÁ

Vím jak to v Karlových Varech vypadalo před padesáti lety
Před padesáti lety přirozeně
pravděpodobně to teď v Karlových Varech vypadá
úplně jinak
nikdy jsem už v Čechách nebyl
V Karlových Varech jsou prý velmi krásné hotely
PROFESOR LIEBIG
Do Karlových Varů se jezdit nedá
Možná že hotely jsou stejné
že mají stejné zdi
ale atmosféra je dnes nesnesitelná
všude kde vládne komunismus
PROFE SOR ROBERT

Pravděpodobně by to byl také nesmysl
v mém věku jet do Karlových Varů
za celkových dnešních okolností
moji rodiče ještě jezdili z Vídně do Karlových Varů
expresem za pět hodin .
spacím vozem první třídy
PROFESOR LIEBIG
Po šedesátce jet do lázní
když člověk nikdy v lázních nebyl
je zcela nesmyslné
Monarchie přece také nebyla ideální
Věříte tomu že ještě někdy bude existovat
něco jako rakouská monarchie
PROFE SOR ROBERT

Ne nikdy
Nic už nebude existovat nic
PROFESOR L IEB IG
Nic
PROFE SOR ROBERT

Nic
PROFESOR LIEBIG
Jak jste tehdy získal tu profesuru v Ca mbridži
PROF ES OR ROBERT
Přes profesora Strotzku
toho jsem znal z Vídně
ten do Anglie odjel už ve Čtyřiatřicátém
velkolepý člověk
po válce obstaral mně i mému bratrovi
zase profesuru ve Vídni
profesor Strotzka nám přece zachránil život
už je také pohřben na Doblinském hřbitově
vších ni tito velkolepí lidé leží na Doblinském hřbitově
na Doblinském hřbitově a na Grinzinském hřbitově
leží pohřbeni rakouští duchové
zvolá
Strotzka
Přijel nám naproti do Doveru
a odvezl nás do svého domu u Readingu malé vilky
vždy žil skromně ale na úrovni
tehdejší anglické poměry nebyly právě nejlepší
anglické vlády byly slabomyslné
Prchli jsme do Steinhofu kStrotzkovu bratru
byl ve Steinhofu primářem
dvanáct dní jsme se ve Steinhofu třásli hrůzou
a potom do Švýcarska
vženevějsme bydleli ve sklepní díře
na Švýcary nevzpomínám moc rád
Švýcaři jsou bezcharakterní národ všichni dohromady
Ale víte přece výjimka potvrzuje pravidlo
v ženevské sklepní díře jsme četli Goethova Tassa
a tD vše s Annou a Olgou
Josef šel do Oxfordu já do Cambridge
ale trvalo to dva roky
než jsme směli začít přednášet
a za tu dobu jsme také vůbec nic nevydělávali
PROFESOR LIEBIG
Moje žena ajá
jsme se schovávali osm let v Caltanisettě jak víte
Strotzka nás zachránilo tom memůže být pochyb
mimochodem vynikající vědec
Paní Zittelová vejde s druhým skleněným džbánem plným vody, postaví ho na stůl
a znovu vyjde
ANNA
strýci
Kdybys jednou starostu pozval na večeři
bylo by už vyhráno
Ty umíš s těmihle lidmi tak dobře jednat
PROFESOR ROBERT
profesoru Liebigovi
Odjet do Anglie to bylo přece velké štěstí
profesora Strotzku jsem ještě několikrát
viděl v prosinci v Papagenovi v té zakouřené hospodě
tam chodil vždy se svou ženou jíst
teď je již také mrtev
Vždyť na Doblinském hřbitově chodím
pokaždé kolem jeho hrobu
399
Polovina Schusterových leží na Grinzinském hřbitově
druhá polovina na Doblinském hřbitově
moje žena nikdy nechodila do parku
pouze na hřbitovy
vždyť také nikde není tak pěkně jako na hřbitově
rozhlíží se
Pohled na zavazadla
byl pro mě vždy. hrozný
ZnamenaLo to vždy jen cestu do neštěstí
Paní Zittetová vejde s vázou plnou kosatců, postavíji na stůl a zase vyjde
Květiny nesnášel -
Květiny a kočky
To je poprvé co paní Zittetová
dala na stůl květiny
to bysi byla dokud iil můj bratr
nikdy nedovolila
Poprvé a naposledy
Ve volné přírodě to ano
říkával
v domě ne
PAN L A N D A U E R
Byl jsem na každé přednášce profesora Schustera
PRO F E SO R ROBERT
Byl vždy dochvilný
a odvedl exaktní práci
to byla samozřejmost
Měl také nejvíce posLuchačů
Přirozeně byl nedůvěřivý
nedůvěřoval svým posluchačům
Když ho oslovili v souvislostí s jeho knihami
zle pochodili
to nestrpěl
o svých knihách mluvit nechtěl
vůbec toho moc nenamluvil
debaty nenáviděl
nic tolik nenenáviděljako debaty
debaty k ničemu nevedou
celý svět debatuje a vyjde z toho jen nesmysl
říkával
Ani se mnou přece o své práci nemluvil
a v podstatě ho nezajímalo
co dělám a nikdy se na to neptal
S tebou je přece vše v pořádku říkával
to bylo vše
Skutečný rozhovor jsme spolu
za celý život nevedli
byl to nepřístupný člověk jak se říká
Každé dokonce i největší úsilí k ničemu nevede
říkával
vše co se dělá je nesmysl
protože se to koneckonců dělá bez mozku
byl příliš komplikovaný než aby mohl tento svět vystát
PAN L A N D A U E R
Jednou jsem ho potkal v botanické zahradě
a on litoval
že nežil před sto lety
Žijeme vždy v nesprávné době říkal
Všichni chceme žít pouze v minulosti
tak pěkně už jsme šiji zrychtovali k vlastnímu obrazu
tu minulost
žádný člověk nechce budoucnost
aLe všichni musí do budoucnosti vejít
tam kde je pouze chladno a bezútěšně
Vždy jsem profesora velmi ctil
PROFESOR ROBERT
Přitom mu bylo uctívá ní vlastní o soby tak proti mysli
nic nenenáviděl víc než když ho lidé uctívali
to nesnášel
ctitele nenáviděljako mor
přímo panu Landauerovi
ALe vím určitě že k vám
měl vynikající vztah
tento vynikající vztah
se zakládal na vzájemném porozumění
Dokonce ani náklonnost mu nebyla po chutí
v tom všem okamžitě cítil majetnický pud
cena za uctívání jeho osoby mu byla příliš vysoká
tu nebyl ochoten platit
To co publikoval mělo zásadní význam nepochybně
ale nepřál si aby ho za to lidé uctívali
Když ho všichni nechali na pokojí to pro něj bylo největší štěstí
pokud se v jeho případě vůbec dá o štěstí mluvit
PAN LANDAUER
Někdy kolem sebe vidím pouze šťastné lidi
to je pravda Landauere řekl mi
všichni jsou šťastni vypadají všichni šťastné
a já se nemýlím
všichni dokonce i ti nejchudší a nejubožejší
jsou plni štěstí Landauere
a pak přece jen zase vidím
že všichni dohromady jsou k smrti nešťastní
PROFESOR L IE B IG
Žil přece velmi uzavřeně
obrácen do sebe jak říkal
PAN LANDÁUER
Někteří jeho posluchači měli v úmyslu
jít s ním do Oxfordu
to jistě vůbec nevíte
PROFESOR ROBERT
Měl naprosto spolehlivé žáky
on sám si toho vědom nebyl
PAN LANDAUER
Pan profesor Schuster měl na ně obrovskývliv
PROFESOR ROBERT
To nutně nepřispívalo kjeho oblíbenosti
univerzitní kolegové ho přece neakceptovali
nemám-Li říci že ho nenáviděli
Univerzitní pedagogové v Rakousku jsou přece dnes
téměř bez výjimky provinční zjevy
to co nazývají myšlením s myšlením nemá nic společného
chybí jim ktomu nejzákladnější předpoklady
myšlení na našich vysokých školách nefunguje
už přece celá desetiletí
a k tomu přistupuje ještě absolutní nadonálně sodalistické
a absolutní katolické smýšlení jež tu všude vládne
Dnešní univerzitní pedagogové
se vyznačují neuvěřitelnou primitivností
jejich neznalostje přímo katastrofální
Když si uvědomíte že na těch nejdůležitějších postech
na našich univerzitách sedí tyrolští a salcburští nadsté
tak to přece může být pouze katastrofální
Dnes se káže vysokohorská tupost
tak tomu je kýč změny
nesnesitelní šosáci vyučují
již jen alpskou slabomyslnost jinak nic
dříve pocházeli univerzitní pedagogové z velkoburžoazie
z židovské velkoburžoazie
dnes pocházejí ze zhýčkaného maloměšťáckého proletariátu
a debilního rolnictva
tato situace je ostudná
dnes přece již i malý otylý pisálek úvodníků v K u rie m i považován
za duchovní veličinu
a šašek z periférie který stále ještě zápasí s analfabetismem
ta karikatura socialisty coby spolkový kancléř
je považován za státníka
to jsou fakta
v tomto malém státě je vše slabomyslné
a duchovní potřeby jsou sešroubovány na minimum
Je docela dobře možné že se několikrát za rok
v tomto městě cítíte dobře
Když kráčíte po ulicích Kohlmarkt
nebo Graben
nebo dolů po Singerstrafše v jarním vzduchu
když jste si s největším sebezapřením zakázali
myslet na absolutní směšnost tohoto státu
a na jeho nepříčetnost
Přece se znovu a znovu necháváte Rakouskem ošálit
ale jen protože jste se jednou v hospodě dobře najedli
nebo v kavárně vypili dobrou kávu
nesmíte přece zapomínat
že se nacházíte ve všeobecně nejnebezpečnějším evropském státě
kde svinstvo je nejvyšším přikázáním
a kde se šlape po lidských právech
Jak záviděníhodným člověkem je ten
který měl sílu
se z tohoto antistátu zachránit
do absolutního konce a zcela jednoduše na Doblinský hřbitov
Pro našince byl přece hřbitov vždy jediným východiskem
pane kolego Liebigu
PA NÍ ZITTELOVÁ
vejde, zůstane stát ve dveřích a zašeptá
Přišla paní profesorová
zase vyjde
PROFESOR ROBERT
No konečně
Profesor Robert chce vstát, nepodán se mu to, Anna mu pomáhá. Všichni vstanou
Už přichází švagrová
Pani profesorovou Schusterovou doprovázejípaníZitteíová a syn Lukáš

Profesor Robert k n í popojde a políbíjí ruku, paní Zittelová opět vyjde a vrací se s
mísou polévky, zůstane s n í stát u dveří
LUKÁŠ
Trochu jsme si zajeli
dovezli jsme domů
slečnu Niederreiterovou
403
PR OFESOR ROBERT
V mém věku se čekání
stalo již zvykem
PANÍ PROFESOROVÁ SCHUSTEROVÁ

Koneckonců je dnes výjimečný den
Profesor Liebig, paní Liebigová a pan Landauer se zdraví s paní profesorovou

Scbusterovou
PROFESOR ROBERT
Člověk se musí umět přizpůsobit všemu
to jsme se už mezitím naučili
chce se posadit ke stolu
Anna a Olga přistavujížidle ke stolu, takéjednu bednu, protože jedna židle chy
bí. Lukáš vede paní profesorovou Scbusterovou ke stolu, ta si sedá. Profesor
Robert se posadí naproti. Profesor Liebig a paní Liebigová se posadí, také Anna a
pan Landauer; Olga se posadí na bednu
PaníZittelová nalévá polévku
To je pravděpodobně naposledy
co tu jíme
if
( ANNA
... i Ještě se tu bude večeřet
H|I
yíH:
NebyLo by lépe
jít do restaurace
do nějaké hospody
rozhlíží se
ANNA
Paní Zittelová již vše připravila
přinesla košíčky se srnčí paštikou od Sluky
Od Sluky
to bylo již v dětství mé oblíbené jídlo
paní profesorové Schusterové
Byl bych tě rád svezl taxíkem
nechtěl jsem se setkat
s tou Niederreiterovou

S Lukášem bylo domluveno
že mě zaveze domů
404
Tebe a tu Niederreiterovou
Jestli proti tomu nic nemáš
zůstanu na noc u vás
dnes už do Neuhausu nemohu

To je přece samozřejmé
P A N Í ZITTELOVÁ
Postel pro pana profesora je už povlečená
Herta vejde, vezme skleněné džbány a zase

s nimi vyjde
LUKÁŠ
zvolá
Mfna z Barnhelmu
to je nevkusné divadlo
jako divadlo k rozptýlení by se ovšem
nemělo podceňovat
matce
Na Moudrého Nathana
na tu prolhanou patetiku
bych s tebou šel
ale na Minu z Barnhelmu
to je příliš směšné
všem
Vážně to stojí za úvahu
jestli je vkusné
takříkajíc ve smutku
jít na tu zavile komickou Minu
Na Requiem do Muskvereinu
to by se určitě setkalo se všeobecným souhlasem
není-liž pravda strýčku Roberte
na druhé straně je Mina z Barnhelmu přece opereta
Truchlícímu pozůstalému by měla být Mfna z Barnhelmu
tato německá národní operetka
dopřána
Právě truchlící pozůstalý
nesmí být náročný
Ostatně v Josefstadtu
se hrají dokonce i nejvážnější tragédie
jako operety
to je pro Josefstadt charakteristické
že se tam ze všeho dělá opereta
z Fausta Slečny Julie Dantonovy smrti
bez rozdílu
v Josefstadtu se po dvě stě Let hraje
pouze opereta
PROFESOR ROBERT
Burgtheater trpí tím
že si takříkajíc propachtoval vážnost
vždy na devadesát devět let
smích který d n í lidi v Josefstadtu tak sprostými -
z meh v Burgtheateru
co možná nejbrutálnějším způsobem zase vyženou
Divadelní situace ve Vídni byla vždy fatální'
naprosto nenapravitelná
LUKÁŠ
To je typicky vídeňské
že dopoledne jdeme na pohřeb otce a bratra
a večer na Minu z Bamhetmu
PROFESOR ROBERT
To by přece byl vrcholný nevkus
LUKÁŠ
Absolutní nevkus
je přece typicky vídeňský strýčku Roberte
Mimochodem slečna Niederreiterová vyslovuje rodině
upřímnou soustrast

jípolévku
Umím si představit
že bych nějakou dobu mohla žít
v Oxfordu sama
Všichnijedí polévku
Možná je to ale nesmysl

jet do Oxfordu sama
nej lepší je když tam pojede Anna s Lukášem
a dům se co nej rychleji prodá
Anně
Přišel už ti ten dopis
ANNA
Od zprostředkovací kancela'ře

Ano
ANNA
Ne

Nebude lehké
ten dům prodat
Ani jsem ho neviděla
ANNA
Možná zůstanu v Oxfordu delší dobu
mohu si v Národní knihovně přece
vzít neplacené volno
Olga může také přijet
PRO FE SOR ROBERT

To je dobrý nápad
ANNA
Bude to trvat měsíce
než se nám podaří dům prodat

Měli jsme se okamžitě
sotva jsme přijeli do Vídně hned zase otočit
a vrátit se do Oxfordu
Já bych se byla vrátila okamžitě
ANNA
Je to moc krásný dům _ , ,
pro profesora filozofie skoro až moc krásny

Josef si to nenechal vymluvit
já už jsem přece nechtěla
vzal si to do hlavy
nejdřív nechtěl on a chtělajsem já
a pak jsem nechtěla já
a chtěl on
To on chtěl zpátky do Vídně
ne já
Měli jsme zůstat v Oxfordu
PR OFESOR ROBERT
Za duchovní Zapadákov
označoval Oxford
Vlastně mi vždy Cambridge záviděl
Kolega Liebig myslí
že byste si možná měli ten dům ponechat
a pronajímat ho
takříkajícjako váš anglický a¿yl
pro jistotu
ANNA
Teď kdyžje otec mrtvý
to všechno přece už nemá žádný smysl

Dům se prodá
jistě ne komukoli přirozeně
A já ho taky vůbec nechci'/i dět
teď už ne
PROFESOR ROBERT
V N euhaususi odpočineš
Olga s tebou přece nějakou dobu může vNeuhausu pobýt
není-tiž pravda Olgo
OGLA
Když si to matka bude přát

Já přece v Neuhausu nezůstanu
Já přece Neuhaus nesnesu
Co bych v Neuhausu dělala
V Neuhausu jsem se vždycky nudila
Já jsem taky neprožila v Neuhausu dětství
jako Josef
v Neuhausu jsem nikdy nemohla volné vydechnout
v podstatě přece ani Josef nebyl v Neuhausu rád
to si jen vždycky namlouval
protože mu to namluvil Robert
ne Neuhaus nepadá v úvahu
Koupím si byt v prvním okrese
pokud možno mezi Kohlmarktem a Graben
takový půdní byt co se teď všude staví
položený co nejblíže centru
vše musí být co možná nejblíž centru
Továrna na ocet se prodá
pnmo profesoru Robertovi
Nikdy jsem nechápala jak to v Neuhausu
můžeš vydržet
PROFESOR ROBERT
Pan Landauerse postará o prodej domu
v Oxfordu
jede tam společně s Annou a Lukášem
4081
Herta vejde se džbány naplněnými čerstvou
vodou a postav je na stůl
Žádné parte se tedy tisknout nebude
paní profesorová schusterová

Nebude
ANNA
Otec žádné parte nechtěl
nic tak nenenáviděl
jako parte
OLGA
Vše přesně stanovil
ANNA
Do nejmenšího detailu
PROFESOR ROBERT
To na něj vůbec nevypadá
nesmírně mě překvapuje že Josef
vůbec udělal závěť
to mě přece jen velice překvapuje
Liebigovým a panu Landauerovi
Vás to jistě také překvapilo
LUKÁŠ
Mě to vůbec nepřekvapuje
Otec byl přece přímo fanaticky precizní
Rozhodoval o všem
pojem náhody u něj neexistoval
Mimochodem hry jako Mina z Barnhetmu nenáviděl
Lessing jako básník je typický německý moralista
patetický sentimentální bez humoru říkal
Lessinga se drží Němci
kteří mají dost Goetheho
jako záchranné kotvy pro svou prolhanost
PROFESOR ROBERT
Divadlo bylo přece vždy jen odporné naparování
přirozeně však stále přispívá
ke vzrušujícím rodinným spojením
Pa n í P R O F E S O R O V Á s c h u s t e r o v á
Liebigovým a panu Landauerovi
Vše je už přece zabaleno
nábytek je už v Anglii
jídelní stůl jsme chtěli nechat ve Vídni
příbory už byly zabalené
PROFESOR ROBERT
Ještě že jste zavazadla
do Anglie ještě neposlali
To by byla přece perfektní komedie
Všichni vzhlédnou
Profesor Liebig zítra ráno

vyrozumí profesorský sbor
o sebevraždě mluvit nebude
v tomto věku je přece náhlá smrt
zcela přirozená ....
dennodenně umírají v tomto městě tisíce lidí přirozenou smrtí
To si mnozí oddechnou
ai uslyší že profesor Schuster je mrtev

Můj muž stanovil
že se jeho smrt oznámí
teprve týden po jeho smrti
PR OFESOR ROBERT
Klidně se to může oznámit již zítra
teď už to nikomu neuškodí
koneckonců teď už je skutečně po všem
Herta, která dosud stála za profesorem Robertem, odejde

Pozvolna se stupňující ikřik davu při Hitlerově příjezdu na vídeňské náměstí Hrdi
nů v roce 1938, který slyší pouze paní profesorová Schusterová
Smrt je to nej přirozenější

na světe
není-liž pravda kolego Liebigu
paní profesorové Schusterová, která mezitím strnule sedí na židli a přestala
jíst polévku
V Neuhausu ti paní ZitteLová
bude dělat své pověstné studené obklady
Neuhaus ti určitě udělá dobře Hedviko
Než si najdeš byt
můžeš přece zatím všechno nechat v Neuhausu
tam je místa dost
Kronbergerovási přečeš paníZittelovou
dobře rozumí
A možná že i ty zůstaneš v Neuhausu
delší dobu
410
teprve až budeš v Neuhausu
se vše ukáže
Všichni až na paní profesorovou Schusterovou pojídají dále klidně polévku
Pohřby jsou vždy

něco strašného
Jen ať se nekonají na Ústředním hřbitově
mysleljsem si vždy
být pohřben na Ústředním hřbitově
to by byla i pro mě odporná představa
ale na Doblinském hřbitově
OLGA
Ten pohřeb byl přece úplně akorát

V Neuhausu jsem byla vždycky nervózní
z Neuhausu jsem měla vždycky strach
klid mě vždycky znervózňoval
to Josef nikdy nemohl pochopit
z klidu v Neuhausu jsem vždy onemocněla
Na tebe vždy mělo vše
úplněji ný účinek
vždy zcela opačný
OLGA
Já jsem v Neuhausu byla vždycky ráda
LUKÁŠ
Já bych byl Neuhaus už dávno prodal
být zalezlý v těchhle stupidních venkovských dírách
to přece není nic jiného
než se vším skoncovat
Neuhaus jsem vždycky nenáviděl
takév Badenujsem nikdy nebyl rád
všem
Můj bratr Josef nenáviděl všechny lázně
LUKÁŠ
Na venkově lidé stárnou
dvakrát rychleji nezve městě
ANNA
Ideální'je změna
jednou v Neuhausu
a potom zase ve Vídni
a zasev Neuhausu
profesoru Liebigovi
Také byste jednou měli
do Neuhausu přijet
dvacet let už slibujete
ze přijedete do Neuhausu
a dodnes jste v Neuhausu nebyli . - -
Neuhaus je ještě mnohem krásnější než Baden
Náš otec koupil ten dům vNeuhausu
v roce devatenáct set sedmnáct
tehdy k němu patřilo ještě šestnáct hektarů Luk
I/stoupípanfZittelová, zůstane ale stát ve dveřích

Křik davu z náměstí Hrdinů se stále stupňuje
V Oxfordu vládla přece zcela jiná atmosféra

nežli v Cambridži
v Oxfordu byla velmi nepříznivá
PaníZittelová jde k oknu a stahuje

žaluzie
, Tragické přece není to

že je můj bratr mrtev
ale že my jsme tu zůstali to je to strašné
Herta jde také k oknu a zůstane stát vedle paníZittelové
CeLoživotní úsilí
a stále na nejvyšší obrátky
a na konci totální nesmyslnost
Tři svazky plánoval
Vždyť víte Znamení doby
teď z toho všeho zůstaly jen zlomky
kupa popsaného papíru nic víc
Křik z náměstí Hrdinu se stále stupňuje navzdory staženým žaluziím a vůbec neu
stává
3á sám mám-li být upřímný

jsem se vrátil do Rakouska pouze z lásky k hudbě
univerzita to nebyla
412
nebylo to nic kromě hudby
Vídeň již přece není duchovní město
před válkou ano
ale po válce už ne
teď už je všechno jen uměle nafouknuté a ordinérm
není-liž pravda profesore Liebigu
PROFESOR LIEBIG
Zcela jistě pane kolego
LUKÁŠ
Pro mě
je Vídeň přesevše velice zábavná
zábavná zajímavá zábavná
Měli jsme se už po příjezdu na Westbahnhof
otočit
Vlezli jsme do vídeňské pasti
vlezli jsme do rakouské pasti
Všichni jsme se domnívali že máme vlast
ale žádnou nemáme
LUKÁŠ
Možná že s matkou na Minu
půjdu
tak blbá hra
učinila často hotové zázraky
Josef byl oklamán
všichni jsme byli oklamáni
Oxford by ale nebyl vůbec žádným řešením
problém byl přece v tom že pro mého bratra
vůbec žádné řešení neexistovalo
Paní profesorové Schusterová se ještě

více narovná a zůstane tak strnule sedět
V tomto úplně nej strašnějším státě

máte přece pouze možnost volby
mezi prasaty z řad lidovců a socialistů
nesnesitelný zápach se šíří
z Hofburgu a z Ballhausplatzu
a z Parlamentu
po této zcela zludračené a zpustlé zemi
zvolá
Tento malý stát je velká kupa hnoje
PROFESOR LIEBIG
Každý kdo má vize
potřebuje lékaře
řekl spolkový kancle'ř
Ano nehoráznost
jako hloupost
To již nesnesl
na's nešťastný bratr
Protože jsou ale všichni
Rakušané nešťastni
nedá se říci
- profesoru
Zatímco křik davu z M m ě.K h a • ? ° leVku
Robert hlasitě říká F stoupá až na hranicisnesitetnos profesor
, dusuranr nápad
vrátit se do Vídně
Ještě hlasitěji
Ale svět přece sestává pouze z absurdních nápadů
P
^ h T z ^ % Z ^ u j , - er°VéP3d' ' e °blÍČejem m s W
konec
414|
HANS HÖLLER
TANEC SE SMRTÍ, SNÍŽENÍ A KOSMICKÁ BOUŘE
Když v druhé polovině šedesátých let Thomas Bernhard pracoval na své první
celovečerní hře Síavnostpro Borise (Ein Fest fůr Boris), nepohyboval se po literár
ní půdě, která by byla pro něho úplně nová. Deset let předtím studoval na.salc-
burském Mo2arteu herectví a režii, a brzy poté, v kruhu kolem hudebního sklada-
p e rš ^ ^ l radu krátkých dramat, z nichž některá byla i uvedena.
Jedna z těchto her, Vybájená (Die Erfundene), se stala východiskem pro Slavnost
pro Borise.1' Toto první větší dramatické dílo, podle Bernhardových údajů napsané
v roce 1967, se mělo původně jmenovat Svačina (Die Jause) - ale to by nikdo ne-
pochopíl.J) To, že si autor, vědomý si svého rakouského idiomu, nechal vymluvit
tento originální rakouský výraz - Jause, bylo zcela výjimečné, neboť rakouská
němčina se svou charakteristickou melodií, se svými lexikálními zvláštnostmi a bo
hatými stylovými nuancemi, patřila pro něho k estetickým zvláštnostem jeho díla.
Ať tedy Slavnost nebo Svačina, mezi těmito slovy se v Bernhardově tvorbě pro
divadlo rozprostírá velká říše jedení a pití. Ta pak - od prosté svačiny po karneva
lové slavnosti - hraje v Bernhardově divadelní tvorbě, která zahrnuje osmnáct vět
ších děl a stejný počet dramolet, významnou roli jako prostředek strukturace a ja
ko tématické centrum,3) Společné stolování, oslavy narozenin, večeře, slavnost
tvoří často závěr jeho her. Ale nikdy z toho netryská opravdová radost, protože ve
h řeje vždycky i smrt; bída vlastní existence a falešný svět nejsou překonány ani
v bakchickém opojení. Čas nezůstává stát, a smrt není nikde přemožena, bezpráví
a každodenní zrada pokračují, trojí zakokrhání kohouta - v závěrečném aktu
Velikánů (Die Berühmten) - se vrývá do silných zvířecích hlasů dam a pánů, které
jejich služky a sluhové obsluhují i nadále, až konečně jeden z těchto
„Jedermannů" padne mrtev.
Uprostřed dlouhý stůl, u něhož sedí Dobrá, Johana, teď rovněž beznohá, a tři
náct beznohých mrzáků v kolečkových křeslech, uvádí režijní poznámka třetí a po
slední část Slavností pro Borise, která je nadepsána titulem Slavnost: (...) když se
rozevře opona, oslavuji se Borisovy narozeniny jídlem , pitím, kouřením, smíchem.
Jeden tlustý a jeden hubený stuha obsluhují a mlčí, jeden tlustý a jeden hubený
pečovatel dohlížejí a mlčí. Boris, který stále frenetičtěji buší do svého bubnu,
upadne nakonec na narozeninový stůl mrtvý.
Před penzí. Komedie o německé duši (Vor dem Ruhestand. Eine Komödie von
deutscher Seele, 1979) končí ve třetím dějství malou rodinnou slavností, která se
tu každoročně pořádá v den Himmlerových narozenin. U slavnostního stolu sedí
obě sestry a jejich bratr Rudolf Holler, soudní prezident ve Spolkové republice:
Rudolf už poněkud opilý, v kompletní uniformě SS-Obersturmbannführera s čap
kou, pistolí na opasku a v černých holínkách z ovčí kůže u jídelního stolu. (...)
Všichni řrije d í a p ijí sekt. Orgiastický návrat zcela nedávné minulosti v přítomnos
ti této slavnosti - všechno se v yvíjí podle našich představ/a není to otázka zvlášť
dlouhé doby/ a máme konec konců spoustu jiných/ vedoucích politiků/ kteří bytí
nacionálními socialisty-a uprostřed této slavnosti se opilý soudní prezident v uni
formě SS zhroutí', sáhne si na prsa a padne hlavou na desku stolu. Jdra se vztahuj^ ^
k nucené „penzi" bádensko-wiirtternberského ministerského předsedy Karla
Filbingera, jehož činnost ve funkci soudce u námořnictva byla odhalena, což při
vodilo konecjeho politické kariéry. Ministerský předseda, který prosazoval odchod
šéfa činohry Clause Peymanna ze.Stuttgartu - označil Peymanna za „sympatizanta ^
terorismu" - byl usvědčen jako spolupachatel nacionálně socialistických zločinů
a musel se poroučet dřív, než odešel Peymann.*’
Náměstí Hrdinů (Heldenplatz, 1988), abychom uvedli další příklad pro tento zá
kladní dramatický model, se odehrává ve zcela odlišném kulturním, prostředí, v ro
dině vídeňského židovského.profesora, a končí improvizovanou večeří ve vystěho
vanéjídelně. Podobně jako v e Slavnosti pro Borise jedna i ústředních postáv spo
lečnosti shromážděné kolem stolu umírá.
„Měšťanský tanec se smrtí" nazval Claus Peymann Bernhardovy společenské sa
tiry a zdůraznil tak jejich význam: jako „velké tance se s m rť na vrcholu nebo na
konci jedné epochy otevírají" hluboký vhled do stavu člověka v této době, to jest
do stavu a mnohotvárnosti této zanikající epochy".51Maskování, převleky, opilec
ké žvanění či ztráta sebekontroly pozbyly v těchto groteskních hrách o konci jaký
koli utopický aspekt. Když při jíd le a pití víno rozváže jazyk, dostane se ke slovu
minulost, státe trvající minulost, která znetvořuje budoucnost, vynoří se v průbě
hu slavností jako vytěsněná a vleče za sebou katastrofální konec. Divoké bubno
vání na konci Slavnosti pro Borise nebo fanatický řev, který v Náměstí Hrdinů pře
hluší poslední večeři ve vyklizeném bytě, mají s bakchanální nespoutaností spo
lečného tak máLo, jako Bernhardovy obrazy divadla světa se spasením v barokním
„theatrum mundi".
Bernhardův velký divadelní debut začal Peymannovou inscenací Slavnosti pro
Borise v hamburském divadle Deutsches Schauspielhaus. Hra ležela v divadle už
dlouho, až s e jí režisér, angažovaný tehdy v Hamburku, na podzim roku 1969 ujal
a v červnu 1970 uvedl v premiéře. 0 rok později následovala v rámci „Štýrského
podzimu 1971" rakouská premiéra v režii Axela Cortheho, a rovněž v roce 1971 švý
carská v curyšské Činohře v režii Karla Fruchtmanna. Bernhardova první divadelní
hra se dostala, když byla konečně objevena, rovrtou na nejlepší divadelní adresy,
a v osobě Clause Peymanna do rukou režiséra, jenž pak režíroval většinu premiér
dalších Bernhardových dramat.
Už při Peymannově prvníinscenaci Bernharda někdo poznamenal, že režisérské
umění kompenzuje chybějící dramatičnost. Peter Riihmkorf napsal v roce 1971 ve
svém příspěvku do diskuse v časopise „konkret", že Slavnost pro Borise je jen skvě
lá nová verze Beckettova Konce hry, jíž ovšem chybí jedno: „dramatická kvalita".
„Ve srovnání s beckettovskou scénou" a „symbolem zmrzačeného lidství vůbec" je
„nové" nanejvýš inflační používání pojízdných vozíčků - „čtrnáct vozíčkářů, čtyři
chodící". „Nová je naleštěná politura, která stále víc mění hru v blýskavou pastvu
pro oči."6'
A přesto, navzdory čtrnácti vozíčkům a často se vyskytujícímu základnímu mo
delu čekání na někoho, nemůžeme hledat původ Bernhardova dramatického umě
ní jednoduše v Beckettově díle - i když vliv absurdního a surrealistického divadla
padesátých let není patrný jen na pojízdných křeslech. U Bernharda patří však vo-
zícky k literárnímu inventáři jeho opěrných konstrukcí a existenčních mechanis
mů, které osvětlují „vytěsňovanou mechaničnost života".’’ A jazyk jeho dramat ne-
vytváříjen obrazy, on sám je dramatickým obrazem mechaniky života. Ukazuje, co
jednotlivé Já drží v nejhlubším nitru pohromadě a z jiných dělá přívěsky vlastního
sebevlastnění: moc, která spočívá na vlastnictví. Hugo von Hofmannsthal ve své
hře o umírání bohatého muže „Jedermann" si zvolil alegorické zobrazení pro „zá-
kladnívztah života" - „vztah člověka k vlastnictví" - vztah, který „prosazuje všech
ny ostatní vztahy" - a ,je úděsné, v jak velké míře určuje všechny ostatní".8) 0 pa
desát let později ovládá moderní Bernhardovo drama gramaticky strukturální sa
tira. Jazyk dramatu předvádí, ja k vztah Dobré k Borisovi, jejímu muži, ústí v kupo
vání zboží: zašlijsme do azylu a vyhledalijsmesi ho/a j á jsem si ho vzala. Své služ
ce Johaně říká: Vynesli mi ho z azylu/nesli ho dolů/parkem do vozu. A naléhavě:
Patři jenom mně/ 8orís patří jenom mně. Jen němé projevy náklonnosti mezi
Borisem a Johanou a výkřik týraného tvora tvoří ve hře protiklad k univerzálnímu
jazyku majetnictví a moci peněz. Na výkřik Johanina zděšení při Borisově smrti od
povídá Dobrá jen strašlivým smíchem.
Bernhardova tematizace vlastnických vztahů spojuje reálnou životní zkušenost
s poznáním obecné struktury moci založené na vlastnictví nad sebou samým a nad
jinými. Nemajetnému mladému spisovateli, kterého dlouhá léta vydržovali majet
ní lidé, bylo zřejmě dost často předhazováno to, co se prodírá v raném, autobio
graficky zbarveném prozaickém textu Ve výšinách (In der Höhe) v quasi naříkavém
tónu zpěvačky, ale při bližším pohledu se je ví zároveň jako filozofické sebeutvrzo-
vání v majetku: k d ojste? o d k u djste? c ojste?, já vás vytáhla ze špíny, mohu vás
tedy zase do Špíny uvrhnout: vaše kalhoty, vaše sukně, vaše punčochy patří mně,
všechno na vás patři mně, když budu chtít, všechno mohu od vás žádat zpátky, vy
nemáte vůbec nic. Ještě ranějšímu textu Pasák vepřů (Oer Schweinehuter, 1956)
předsadil Bernhard motto, které dává na srozuměnou, jak se ti nejchudší nechá
vají ve svém jazyce obalamutit falešným pořádkem, který prostupuje vše ostatní:
„Tento pes patři mně, říkaly ty ubohé děti, on je mé místo na stund... "Citát si vy
půjčil autor z Pascalových Pensées, kde ho lze najít pod titulem „Mé, tvé,,.
Závěrečná věta tam zní: „V tom máte začátek a pravzor protiprávního uchopení
moci nad celou zemí". Vztah jednotlivce k jeho majetku, vyslovený v mottu nepří
mo, rozvíjí pak povídka vnitřním monologem pasáka vepřů v celé jeho destruktivi-
tě: „Mám moc zabít své prase." -„ J e to m ů j majetek", říká Kom, „mohu si s ním
dělat, co chci. Je to moje prase, já si je koupil, já jsem je vykrmil, miluji je , nená
vidím j e a prodám je . Jenom jásám . Ano, jenom já sám". Podobně jako v Pasákovi
vepřů je i v próze Ve výšinách jediným majetkem vypravěče zvíře, pes, od jehož sku
tečné existence se ostře odráží řád vlastnění, „archetyp ovládnutí celé země".
Slavnost pro Borise satiricky zdůrazňuje moc Dobré spočívající na vlastnění.
Hru pak lze chápat jako parabolu o zdánlivě velké svobodě konzumní společnosti
řízené majetkem a mocí peněz. Podobenství pak kulminuje v závěrečné Slavností,
kde pozvaní mrzáci z azylu dostávají v pokojích Dobré kus z velkého koláče a za
notují děkovnou píseň pro Dobrou. V Bernhardově obecné kritice, kterou lze číst
jako kritiku represivní tolerance a infantilní konzumní společnosti v situaci kolem
roku 1968, je však zjevně přítomná ještě biografická komponenta: jeho osobní zú
čtování s „těmi dobrými", kteří se ujímají nemajetných vyvrženců, aby s nimi hrá
li svou frivolní mocenskou hru. V tomto satirickém zpracování vlastního životního
příběhu hrál nesporně roli vzor Jeana Geneta, pro Slavnost pro Borise především
417
Genetovo drama Služky- „Les Bonnes", což je ve francouzštině plurál od „la bon-
ne", v doslovném překladu „dobrá" - a tak se jm enuje ústřední postava
v Bernhardově Slavností pro Borise.**
K Genetovi, „komediantovi a mučedníkovi", jak ho nazval Sartre, Bernhard pa
trně cítil zvláštní biografickou spřízněnost. Sám byl závislý na dobrotě svých příz
nivců, a tak mu Genetova nenávist vůči velkorysosti, která je udílena shora, jistě
nebyla cizí. V cynickém výroku Dobrá j e dobrá/ Dobrá je dáma zní doslovně ono
„Madame est bon ne" z Genetových Les Bonnes. V téhle rovině vykonat Bernhard
v Káceni dřeva (Holzfällen) privátní pomstu na svých někdejších dobrodincích, za
tímco v Náměstí Hrdinů (Heldenplatz) si důvtipně posvítil na roli těch „dobrých"
v rozličných veřejných rolích, například papeže, který ve svých komnatách rozdá
vá tak zvané teplé jíd lo pro bezdomovce a nechá tuto skutečnost vysílat do celého
světa. Satirická kritika prostředky gramatiky se koncem šedesátých let setkala
s formalistickou kritikou jazyka v současné rakouské literatuře. Kaspar Petera
Handkeho, který právě zjazykových struktur udělal hlavní událost jeviště, b ylte n -
krát (1968) obrovskou divadelní senzací. Pro Bernharda nezůstal umělecky for
mální aspekt jeho dramatického jazyka nějakým epizodním jevem. Do svého jazy
ka, připomínajícího hudební kompoziční postupy, uložil lásku k hudbě, hluboce
zakotvenou v jeho životě, aniž touto „poetikou prozaické hudby"10*vytěsňovat bí
du mluvení, které - nespoutané už realitou světa - kroužíš am o v sobě, nepočítá už
s dialogem a m íří do prázdna. Tuto bolestnou, expresívní základní vrstvu monolo
gů z nouze nelze v Bernhardově díle přeslechnout, aťje jejich hudební komponen
ta jakkoli nepominutelná.11*
Právem se poukazovalo na to, že Bernhardovy hry připomínají operní libereta,
že Bernhard rád používal hudebně teoretického pojmosloví, když mluvil o svých
dramatech, že v mottech svých her poukazoval často na hudbu, že ve svých dra
matech předepisoval, které hudební skladby mají zaznít, pokud se v nich vůbec ne
konají hudební zkoušky, nebo pokud mluvené zkoušky nemají charakter zkoušek
hudebních, že jeho hry se nevyznačují nějakými velkými ději a světodějnými téma
ty, zato vsak ž ijí z nezaměnitelné instrumentace dramatického jazyka, a stále se
vracejících jazykových formulí, nebo v nich mimoverbální znaky vytvářejí zdůraz
něně rytmizované frázování.'2*Takovými mimojazykovými akustickými nebo ges-
tickými frézovacími znaky jsou například údery bubnů, stále znovu zdůrazňovaný
zvuk violoncella, nezvládnutelný kašel, který přerývá slabiky věty, nebo řada ryt
micky akcentovaných monotónních pohybů, balení a rozbalování kufrů, plnění
a vyprazdňování skříní, oblékání a svlékání šatů, zkoušení klobouků, žehlení atd.
- a nesmíme zapomenout na zakomponované okamžiky pomatu nebo náhle vpada-
jícího ticha.
Ve hrách Thomase Bernharda lze rozpoznat, aniž bychom ztráceli ze zřetele je
jich formální mnohotvárnost, především dvě hlavní jazykově dramatické tenden
ce: tendenci k satiře ve hrách, v nichž jsou do světla jeviště vystaveni reprezen
tanti společenských, ekonomických a kulturních elit, a tendencí ke komice ve
hrách se společensky okrajovými, většinou ztroskotavšími umělci, vytlačenými mi
mo hru. Cirkusový ředitel Caribaldi v Síle zvyku (Die Macht der Gewohnheit, 1974)
zahajuje řadu těchto burleskních nebo elegických dramat o umělcích, mezi něž je
třeba zahrnout i Divadelníka (Der Theatermacher, 1984), hru Minetti - Portrét
umělce jako starého muže (Porträt des Künstlers als alter Mann, 1976), Zdání kla
me (Der Schein trügt, 1983) a Jednoduše komplikovaně (Einfach kompliziert,
418
1986) . Zejména v těchto dramatech vystupuje do popředí jejich zvláštní blízkost
Bernhardovým autobiografickým popisům jeho vlastního umělecky založeného
dědečka. Všechny tyto postavy se propadly do strašlivé pomaten ostíJs o u to ztra
cení osaměla, které to muselo dchtíáťdo~ lidské a umělecké slepé uličky.
Personál společenských satir zahrnuje naproti tomu spektrum společenských
elit, které se mohly znovu rychle etablovat po roce 1945, po zhroucení nacionál-
ního socialismu. Makabrálnř ples restaurovaných starých sil zahajuje Dobrá
v Slavností pro Borise jako reprezentantka peněžní moci a dobrého zdání. Hry
Prezident (Der Präsident, 1975) a Před p e n zí(Vor dem Ruhestand, 1976) bychom
mohli označit za ideální typy těchto satirických dramat, k nimž můžeme přiřadit
i Loveckou společnost (Die Jagdgesellschaft, 1974), Velikány (Die Berühmten,
1976), U a le (Am Ziel, 1981), Nad vrcholky všemi je klid (Über allen Gipfeln ist
Ruh, 1981), Světanápravce (Der Weltverbesserer, 1979) a AlžbětuII. (Elisabeth II.,
1987) . Dokonce i Nám ěstř Hrdinů ( Helden platz, 1988) významně souvisí se satiric
kými řečovými maskami průmyslníků, vysoké aristokracie, politických špiček, ge-
nerality a někdejších nacionálně socialistických veličin, úspěšných vědců a slav
ných umělců. V mnoha z těchto her jde o restauraci ohroženého řádu a proklamo
vání údajného výjimečného stavu, jenž ospravedlňuje všechny prostředky. Žijeme
v době/ v níž se naplňují/ požadavky prostého člověka/ to nikdy předtím neexi
stovalo, říká Generálka v Lovecké společnosti. Komplikace musí b ýt odstraněny
pánové, pronáší Generál k ministrům: Nadešel čas/ kdy všechno musí být zostře
no/ zostřeny musí b ýt tresty/ je to ja k vidíme/ naprosto zchátralá společnost.
Generálova slepota, les, napadený škůdci, který za svítání začínají kácet dřevo
rubci, to jsou poetické znaky odumřelého starého pořádku, kam neproniká žádný
paprsek naděje a který se může udržet jen vojenskou mocí. Smrtelný charakter
„restaurace řádu ve výjimečném stavu"13'j e ještě silnější ve hře Prezident: krátký
proces se má udělat 5 netvory/ kteří n ičí tuto krásnou zem, ještě mnozí budou od
straněni všechno doslova křičí/ po takovém muži/ který udělá pořádek, (...) nic
než pořádek. Zničit a zakroot/ likvidovat.
Z této destruktivní řeči může Prezident okamžitě přejít do skoro kontemplativ-
ní úvahy o kráse - Básnictví mé dítě/ básnictví/ a hudba. Vražedný fanatik pořád
ku oslavuje najednou názor autora, že život má uratě/něco společného s velkou
operou, naříká nad lidským/ mezilidským chladem, prokoukne krutý zákon umění,
podle něhož talent m usí v zájmu umění/kráčet přes mrtvoly, a ví, že cesta k nej-
vyššímu cíli/ vede vždycky jin ým směrem/ vždycky opačným směrem, jak říká
Minetti ve stejnojmenné hře, to jsou v díle Thomase Bernharda Často opakované
věty, které by mohl pronášet zrovna tak autor, jako jeho uctívaný dědeček. Jako by
byl autorem Thomasem Bernhardem, oslovuje Prezident život, na němž přece
všechno závisí. Advokát zničení lidstva mluví o Lékařích a duchovních jako velkých
rušitelích života, a jednomu z nich, kaplanovi, inspirátorovi ještě vražednějších
politických metod, podsunuje dokonce biografii autora dramatu - 1/Rotterdamu
na rybářské bárce/ ležel ve visuté houpací síti/ u pěstounů.
Nej hrůznější postavy sdílejí s autorem jeho životní příběh, jeho čtenářské záli
by - Pascal říká/ že stačí být říká Prezidentka - a jin é malé nevraživosti a vášně -
nejelegantnější střevíce/ dostanete v Madridu/ a v Lisabonu. Něco znepokojující
ho tkví nejen v povrchním příbuzenství figur mocných s bezmocnými bláznovský
mi postavami umělců, a těchto všech zase s autorem. Jako by Bernhard ve světě
svých dramat otevřel průhled do rozporuplných stránek svého Já a nepokoušel se
tímto způsobem přesunout hrozivost a destruktivnost jednoduše na „jiné"M>.
Vjednotlivém zatvrzujícím se Já, je ž se kázní a sebeovládáním prosazuje proti ten
denci k smrti a bezohledně postupuje proti každému ohrožení, se - jako v Bratru
Hitlerovi Thomase Manna - zkoumá spřízněnost umělců a velkých myslitelů s re
prezentanty politické moci. Ať se tyto spřízněnosti je ví sebeprovokativněji, realis
mus zbavený ilu zí nemůžeme těmto figurám, složeným z rozporů, na jevišti upřít.
Bernhardova dramata vystačí s malým personálem a s nemnoha dramatickými
konstelacemi. Nápadná opakování ve struktuře a jazyku her jsou nepřehlédnutel
ná, některé pasáže působí jako hotové montážní díly zabudované do různých her.
Kritické divadelní recenze často registrovaly-„fixně naplánované standardní vyba
vení stále stejné Bernhardovy hry" a ode hry ke hře se stupňující monotonii.151
Při bližším pohledu jsme však neobyčejnou mnohotvárností forem a výrazovým
bohatstvím Bernhardova dramatického jazyka překvapeni. Ten je-na jedné straně
schopen mim eticky postihnout zvláštní atmosféru sociálních a kulturních prosto
rů a zvláštní výra z sociálních typů a individuálních charakterů, na druhé straně-se
může stát rezonančním prostorem velmi vzdálených dramatických stylů a drama
tických jazyků evropských divadelních dějin, ať už jde o barokní, operně vznosné
tragédie, jako v závěru Prezidenta, nebo o plebejskou komedii dell'arte, jako v Sítě
zvyku.
Hry, které vznikly v rozmezí několika málo léta na nichž Bern hard pracoval při
bližně v téže době, vykazují největší rozpětí dramatických stylů a divadelní řečí
znaků a forem. V roce 1974 byly například poprvé uvedeny hry Lovecká společnost
a Síla zvyku, tedy dramata vysloveně odlišných dramatických stylů. Lovecká spo
lečnost se odehrává v jevištním interiéru lovecké chaty: prostor obklopený příro
dou, za oknem les, jehož stromy by Bernhard nejraději postavíL dovnitř místnos-
tilf) - venku neustávající sněžení. Několika málo slovy a znaky se zahustí atmosfé
ra, v níž - stejně jako v ja z y k u -je jako vzdálená ozvěna přítomna Bernhardem oce
ňovaná ruská literatura 19. století.171 Rozhovory se stále znovu vracejí ke sněžení
za okny. Mrazivý zim ní den a večerní stmívání, vpadající sem z blízkého lesa, vy
tvářejí stále se stupňující, málem mystickou intenzitu. Kdyžje slyšet užjen kroky/
ale nic není vidět/jen slyšet/ nic vidět (Asamer chce rozsvítit.) GENERÁLKA Ne/
žádné světlo/ Asamere. Vkrádají se asociace klidu a smrti, Leitmotivicky naznače-
névpřerušeném aforismu Spisovatele, Klid to zase napraví, a rozvíjené v rozhovo
rech o smrtelné nemoci Generálově - Utajování smrtelné nemoci/je nestvůrnost -
a poeticky zhuštěné v ústředním verbálním obraze nemocného starého lesa. Je ne
dostižné, jak Bernhard tematizuje zkušenost přírody a estetické vnímání v diva
delně jazykových znacích, když Princezna vyřkne své jediné slovo Krásné:
GENERÁLKA (hledí z okna) Jasno/ Chladno a jasno SPISOVATEL Je jasná noc
(Všichni hledí ven, jen Generál beze změny.) PRINCEZNA (po pauze a pomaleji než
ostatní se dívá z okna) Krásné. Skoro v každé hře se vyskytují taková místa, kde se
estetická zkušenost stává předmětem dramatického zobrazení, a objevuje se na
divadelním jevišti jako něco jinak ztraceného.
Na náčrtech Karla Hennetmaira můžeme sledovat jednu fázi procesu, v němž
vznikala Lovecká společnost; ta historie může být příznačná pro Bernhardovy pra
covní postupy ve sféře dramatu vůbec. Na začátku jsou nápady, které se vynořují
z každodenního života a jsou zaznamenáványjako scénické elementy pro hru. V li
stopadu 1972 získal Bernhard odlehlý dům na kraji lesa poblíž obce Wolfseggu
a upravil si ho k bydlení. Hra ho napadla, když spolu s Hennetmairem „zavěsili na
zeď jelen í paroží". Les sahající až k domu je v Lovecké společn ostí básnicky pový
šen na mnohoznačný základní motiv, a banální praktický problém vytápění domu,
obývaného jen občas, přenášíautor na figuru podomka Asamera, kterýve hře obs
luhuje kamna lovecké chaty. Formální, rytmický členící prvek vstupuje do hry za
tápěním a nezbytným pravidelným přikládáním, a vede autora - motiv Kafkova to
piče - k významové politické asociaci, podomek neustále přichází přikládat neboť
lid vždycky zatápí zatímco u stolu mocných se přijím ají povrchně a mimochodem
politická rozhodnutí. V polovině prosince 1972 se stále ještě na domě pracuje,
a v hlavě autora se rodí dramatický koncept loveckého domu; nakladateli
Siegfriedovi Unseldovi Bernhard ohlašuje hru Lovecká společnost, s Burgtheatrem
zahajuje jednání o premiéře, takže je tu dodatečný tlak na rychlé dokončení hry,
ajakmile je dům na konci roku obyvatelný, je k dispozici už taky pracovní prostor,
v němž vzniká scénická stavba loveckého domu pro Loveckou společnost. „Snad mi
Brandmairová zatopí, zítra, abych v úterý měl v domě už něco teplého", cituje
Hennetmair autora ve svých deníkových zápiscích z 31. prosince 1978,!8)
Síla zvyku (Macht der Gewohnheit, 1972), poprvé uvedená v roce 1974 jen ně
kolik měsíců po Lovecké společnosti, je zakotvena v docela jin é divadelní tradici,
v lidové divadelní komice komedie delTarte, do níž jsou ovšem vetkány, v monolo-
gických úvahách cirkusového ředitele Caribaldiho, jemné teoretické reflexe z díla
Novalisova. Hra byla poprvé uvedena s Bernhardem Minettim v hlavní roli v rámci
festivalu Salzburger Festspiele v létě 1974. Oěj se odehrává vCaribaldiho cirkuso
vé maringotce. Ředitel cirkusu nutí členy svého ansámblu zkoušet smyčcový kvin
tet. Zkouška Schubertova Pstruha, která nikdy nepokročí za první tón, se mění
v klaunskou rvačku, v níž se vzájemně setkávají moderní surrealistické divadlo
a stará komedie delťarte: Žonglér ke krotiteli, kterého popadne za vlasy; otočí se
po šaškovi; šašek upustí čapku a hned š i ji zase nasadí vyskočí a ř ítí se ke krotite
li. Žongléra šašek zvedají za nohy krotitele, který je úplně opilý. Pak se členové
souboru řítí všichni ven, na jevišti zůstane jen starý cirkusový ředitel, s námahou
a pomalu obnovuje pořádek ve změti převržených stojanů na noty, nástrojů a žid
lí, nakonec klesne do křesla a ještě jednou pronese své často opakované Zítra
Augšpurk. Zapne rádio vedle sebe, a do ticha po zmatku nevydařené zkoušky zazní
- z rádia kvintet Pstruh. Pět taktů. Konec.
V rozhovoru z konce sedmdesátých let mluvil Bernhard o své neznalosti novější
dramatické Literatury, a co se lýce cizího vlivu na vlastní dílo, přiznal je j jen
Nestroyovi a Raimundovi.” 11 když by se s tím dalo snadno diskutovat, přece jen je
to zajímavá konstelace. Bernhard je v n í poměřován oběma rakouskými dramatiky
19. století: Johann Nestroy by mohl reprezentovat jazykově parodistickou, kritic
ky satirickou divadelní tradici, k níž patří Karl Kraus, Odon von Horváth a Elias
Canetti, zatímco Ferdinand Raimund zastupuje tragicky komické divadlo kouzel,
romantickou pohádku v tradici lidového divadla, které zahrnuje i temné, destruk
tivní, smrti zasvěcené stránky Já,'mizantropii a melancholii. V moderním evrop
ském divadle by se tato konstelace dala přenést na Bertolta Brechta a Antonina
Artauda, na divadlo kontrolovaného jazykového zcizování a na divadlo rozpouta
né surrealistické fantazie, nemoci a šílenství, tedy ona konstelace, kterou
Bernhard mohl mít na mysli ve své závěrečné srovnávací práci na Mozarteu.
Cesta opačným směrem, kterou nastupují Bernhardovi osamělí umělci, sleduje
bludnou cestu raitnundovského mizantropa a cestu ještě vzdálenějších mizantro-
pických bláznů Moliěrových nebo Shakespearových. S velkým půvabem a v jediné
větě napsala jedna BerLíňanka v diváckém vzkazu po představení Světanápravce:
„Milý Thomasi Bernharde! (...) Jste jistě zkušený člověk, Mcliěre a Schopenhauer
v jedné osobě, a pak ještě i Rakušan." Navíc ještě i Shakespeare, dalo by se dopl
nit, neboť „Král Lear" vstupuje už velmi záhy do Bernhardova díLa jako vzor diva
delního umění. Toto dílo poznal Bernhard v dědečkově knihovně a pravděpodobně
si dědečka samotného představoval v postavě krále oloupeného o královskou ko
runu, krále „proti němuž se spikly nebesa a země, příroda a lidstvo".íOÍ K tomuto
dílu se BernharďvraceL stále znovu a znovu, od prvního románu Mráz až po dra
matický Portrét umělce jako starého muže, jak zní podtitul jeho hry Minetti, vy
půjčený od Joyce; titulní postava, herec Minetti, umírá zde - s Ensorovou maskou
na tváři - zapadán sněhem.
Minettímu předcházeli v Červnu 1976 l/e/í/ríflr(Die.Beruhmten), karnevalový ta
nec masek, v němž se narcistní a destruktivní poten.riál.uměleckéduše kácet velké
vzory a Já~ideál stává hmatatelnou jevištní realitou. Ředitelství šaleburského fes
tivalu nechtělo v Bernhardově zobrazení poznat v Salcburku angažované velikány
a odmítlo hru v rámci festivalového léta 1975 uvést. Hru pak v následujícím roce
uvedL Burgtheater v rámci festivalu Wiener Festwochen v Divadle na Vide řiče.
Minetti, uvedený jen několik měsíců po Velikánech v režii Clause Peymanna ve
Stuttgartu, je romantická pohádka vyvrženého umělce, jehož zimní cesta na at
lantické pobřeží končí smrtí. Minetti je přirozeně i poctou herd Bernhardu
Minettimu, kterého Bernhard, podobně jako Bruno Ganze nebo lise Ritterovou,
Kirsten Deneovou a Gerta Vosse zvěčni I v nepomíjivém médiu svého literárního dí
la.
Komický muž vchází o silvestrovském večeru ve starém zimníku po kotníky,
v černých iakovkách a kamaších, na hlavě klobouk se širokým okrajem, deštník za
věšený na levé paži, rozvázaná tkanička od spodků mu plandá po zemi, do hotelo
vé haly v Ostende. 3e to herec Minetti; má tu, a sděluje to nejednou, schůzku s di
vadelním ředitelem, který mu dává naději na roli krále Leara. Hotelovou halou pro
cházejí skupiny masek, téma masky se dostává do popředí, rafinovaně se spojuje
s belgickým malířem Jamesem Ensorem (1880-1949), který ž il v Ostende, tedy
s velkým malířem maškarád, jehož satirické zobrazení demas kovalo měšťanstvo je
ho doby prostřednictvím obrazu masky. Minetti se s Ensorem setkal, jak prozrazu
je , právě v tomto hotelu. V jeho velkém starém kufru, který po celou hru nespou
ští z očí, je Ensorova maska pro Krále Leara. Pohyb po jevišti, způsob rytmického
frázování scén, určují skupiny masek, které stále znovu procházejí hotelovou ha
lou. V samomluvách, do nichž Minetti vtahuje každého, kdo se octne v jeho blíz
kosti, se pomalu objasňuje jeho prehistorie, je ho čekání na divadelního ředitele se
stává dramatickou přítomností poslední, zoufalé šance. Dívka s kufříkovým rádi
em rovněž na někoho čeká, na svého přítele. Máš rád hudbu, ptá se dívka starého
opuštěného muže, hudbu v rádiu pro něho zesílí, a kd yžji konečně přítel odvede,
rádio nechá u něho.
Jeden kritik označil tyto tiché okamžiky, lehounce se dotýkající štěstí a před
cházející Min ettiho smrt, za nej krásnější milostnou scénu.“ 1Za svou intenzitu vdě
čí tyto okamžiky štěstí velkému Min ettiho neštěstí, které se ve hře artikuluje řečí,
v monolozích, v nichž se stává jazykem bída starého muže, chudoba a strašlivá
osamělost skutečná hrůza na hranici šílenství, do jehož výrazu nechává Bernhard
prosvítat drama Krále Leara. V téměř každé Bernhardově hře jsou takové monolo
gy na pokraji oněmění, dekompozicejazyka, rozpadu Já, úžasné Lyrické partie, kde
tříštící se jazyk přechází ve znaky zoufalství, v přírodní zvuk: M1NETTI (velmi tiše
a pro sebe) Slyšíte/Moře/Útrapy/Zděšení/Ctižádost/Opuštěnost/ Vítr/Pobřeží/
To slovo pobřeží (skoro zpívá) Pobřeží/ a potom/ mlha/ Vnímám'/Žárlivost (náhle
hlasitě křičí) Pomoc (úplně tiše) Vražda (přímo dámě) Když nadto vládne užje n 0 /
nebo už jen U/ nebo I (jako by kokrhal) Kykyryký/ Kykyryký/Kykyryký.
Text leitmotivicky prostup ují, jako v Bernhardových dramatech často, literární
citáty. V Minettim jsou to partie ze Shakespearova „Krále Leara". „Lip bylo by ti
v hrobě/ než nezahaleným tělem čelit", citováno nejdřív v anglickém originále.
„Thou wert betterin a grave/ " atd., což právě na tomto místě, na mořském břehu
protilehlém Anglii, dostává v polyfonní kompozici dramatu, v níž společně působí
všechny instrumenty, všechny svrchní hlasy, všechny spodní hlasy, další rozměr.
Dohra zastihuje Minettiho na atlantickém pobřežíu Ostende:
MINETTI (na lavičce. Před ním jeho kufr. Stále prudší sněhová bouře. Mrzák ve
psí masce přichází zprava a stále rychleji kulhá kolem Minettiho a zmizí doleva;
MINETTI (se dívá za mrzákem, pak po pauze pro sebe) Pryč (Vstane a zjišťuje, jest
li je nepozorován, otevře kufr a vyndá masku Leara a kufr zase zavře, musí si při
tom pomáhat pravým kolenem, znovu pátrá, jestli ho nikdo nepozoruje, a znovu se
posadí na lavičku a z levé kapsy kabátu vyndá stříbrnou dózu a z dózy vyjme něko
lik tablet, které bleskurychle spolkne. Pak si stejně rychle nasadí Ensorovu masku
Leara a vyhrne si límec kabátu a ruce strčí do kapes, a tak - zíraje přímo před sebe
- setrvá delší dobu nehnuté a pak řekne) Rychle pryč( Zleva se blíží skupina masek,
které předtím táhly kolem něho v baru, jsou ještě opilejší, hlasitě se smějí a křičí
a míjejí Minettiho) POSLEDNÍ Z MASKOVANÝCH (se na okamžik zastaví a pozná
Minettiho a ukáže na něho ukazováčkem a volá) Umělec/divadelní umělec/Herec
(a odběhne. Minetti setrvá bez hnutí až ho úplně pokryje sníh. Konec).
Jistě, scéna s mnoha „rekvizitami" z jiných Bernhardových dramata románů,
konec, který připomíná smrt malíře Straucha z Mrazu a řadu jiných podob smrti ve
sněhu - a přece scéna, v níž „stále stejná Bern hardova hra" má svou nepřekona-
telnost a jedinečnost.
Gerda Maleta dosvědčuje, že Thomas Bernhard, když spolu s ní navštívil ve
Stuttgartu v září 1976 premiéru Minettiho, odcházel z divadla s uslzenýma oči
m a . A skutečně, i v Bernhardových hrách se projevuje, skrytě sice a zdrženlivě,
náchylnost k velkým citům, k patosu a lyrismu, jež autor uměl nalomit prostředky
komiky. V posledním desítiletí svého života rád viděl sám sebe v podobě starého
blázna: Ptali se mě, ja k vidím sám sebe. Na to mohu říctjenom toto: jako blázna.
Pak to jde. Jen když sám sebe vidím jako blázna, jako starého blázna
Svůj f i l o z o f i c kýsm íchovýprogram zahájil Bernhard nepochybně už dříve,
i když - jak jednou tvrdil - materiál ksmíchu neposkytoval odjakživa. Mladistvý vy
pravěč v Mrazu neměl ještě pochopení pro komiku malíře Straucha, jenž se rovněž
f označuje za největšího blázna a, jak Bernhard sám říkal, vlastně je neustále ochot-
b ně naladěn ksmíchu.U) V každém případě nemizela už komičnost z žádného z ná-
|. sledujících románů, včetně Zahlazení (Auslóschung, 1986), jím ž se Bernhard
í-. s tímto žánrem rozloučil. Bernhard ova dramata dávala však od samého počátku
tí; znovu ožít onomu komediantskému živlu, který měšťanské osvícenští chtělo z dra-
matu vypudit; Bernhard se k rakouské tradici lidového divadla vrací oklikou přes
^cizinu, intenzívní recepcí Becketta, lonesca, Geneta a Artauda v padesátých le-
p j a y tech. Bernhard tehdy chtěl - čteme v jednom rozhovoru - zažít ve vídeňských u li-
setkánís Jeanem Genetem, s oním „SaintGenetem, komediantem a mučední-
1423
kem",jak ho tenkrát viděl Sartre, ajak bychom my dnes mohli vidět Bernharda. 25)
r ' Divadelník (Der Theatermacher, 1984) vychází z divadelního skandálu kolem
nouzového osvětlení v salcburskénri festivalovém provedení hry Ignorant a šílenec
(Der Ignorant und der Wahnsinnige, 1972). Bernhard tenkrát trval na absolutní
teně, což mu hasičský dozor nepovolil. Společnost, která nesnese dvě minuty tmy,
se bez mé hry obejde.1® 0 dobrých deset let později se autor v Divadelníkovi vrátil
k této .hasičské šikaně:; v tomto případě se vzepře bláznovský komediant Bruscon,
diletant a rodinný tyran, a tvrdošíjně trvá na svém požadavku, což poetiku temno
ty, je ž byla kdysi Bernhardovi vlastní, vydává zesměšnění. Musíme sipředstavit, že
jsm e v d i v a d l e , s první stránkou rozhrnujeme oponu, objeví se titul, totální tma,
přikazoval autor v mono logické vážnosti samomluvy nazvané .Tři dny.
V Divadelníkovi hraje ředitel divadelní společnosti, a divadelní'autor Bruscon
v hostinci „U černého jelena"svou světodějnou komedii, jejímž vrcholem a před
pokladem má být absolutní tina. V jeho komedii musí být/ na konci/ absolutní
tma/ i nouzové světlo/ m usí býtvypnuto/ absolutní tma/ absolutní tma.
i Divadelnňrje vtipnou autoparodií Bernhardova uměleckého programu, a záro-
s veň je to nesmírně obsažné komické podobenství o umění ve světě umění nepřá-
I telském. Obtížná příprava sálu v utzbašské vesnické hospodě, kde má být
Brusconova hra sehrána, se stává zjevnou a názornou Lekcí Bern hard ovy estetiky
dramatu a základů estetického světa iluzí vůbec. Jak Bruscon svými kroky vyměřu
je jeviště, jak se shýbá, aby vyzkoušel, jestli jevištní prkna něco unesou, protože
výšku pádu pozná l v doslovném významu, jak slova svého dramatu vrhá do prosto
ru, aby si ověřil jejich rezonanci, jak se v druhé scéně hry obřadně montuje opo
na, která se pak na zkoušce otevírá a zavírá pomaleji nebo rychleji, to je velice
vtipná prezentace základů divadelních kouzel. „Umělecké dílo má stále ještě něco
společného s kouzly, umí si vytvářet svůj vlastní do sebe uzavřený svět, jenž je vy-“*
tržen ze souvislosti profánního bytí. (...) Stejně jako kouzelník nejdříve ze všeho
vymezil svým obřadem vůči okolnímu světu místo, na němž mají působit posvátné
síly, tak se s každým novým uměleckým dílem energicky vymezuje jeho svět vůči
s k u te č n o s ti.K a ž d ý , kdo někdy v dětství sledoval, jak se staví cirkusový stan, zná
základní prvky onoho kouzla, s nímž se v Bernhardově díle můžeme setkat na mno
ha místech.
Divadelník bude neustále narážet na stav světa, v němž čas pohádek je navždy
ten tam.*® V chladném, umění nepřátelském světě lze dělat umění jen s největší
bezohledností vůči sobě samému a vůči jin ým . Umění umění umění, volá Bruscon,
vždyť vy vůbec nevíte/ co to je / neboť kam pohlédneme/ sama ošklivost Spousta
paroží a nesnesitelných obrazů, mezi nimi obrázek Hitlera, který desítky Let visí
v sále „U černého jelena", se musí vyklidit, okna utěsnit vůči chrochtá n í vepřů a zá
pachu krmení pro prasata. Bruscon by musel být Héra klem, aby odstranil oškli
vost, která se stala stavem světa. Všechno je znetvořeno duchem obchodu a po
znamenáno nepřekonanou minulostí. Tak vleče Bruscon, poznamenán chorobou
a vyčerpáním, své napadené tělo a své vysoké mínění o umění bouřkovým dusnem
Předalpí. Zchátralý dědic romantické poetiky, který vysoko třímá pojmy jako ima
ginace, fantazie, duch, poetičnost, génius, tvůrčí síla, krása, pojmy, u nichž by
chom se chtěli hřát, co svět byl zbaven kouzel a s jasností začalsílit c h la d .P o jm y,
z nichž si nemoderní dědeček Thomase Bernharda vytvořil své umělecké nábožen
ství a základní zásady pro svého vnuka.
Tak v Brusconovi a v jeho rodinné společnosti poznáváme zase hru
o Bernhardově rodině s dědečkem, posedlým uměním, jemuž se ostatní je jí členo
vé, Bernhardova matka, strýc a babička bezpodmínečně podřizovali, v jejím stře
du. Stejně jako Brusconova čtyřčlenná společnosti oni táhli půlkou Evropy, léta
hledajíce uznání a umělecký úspěch. A podobně jako Bruscon vystupovali dědeček
jako velikán s nejvyššími uměleckými ambicemi, za nimiž stálo bázlivě skrývané
poznání, že se svými představami ztroskotal. Všechno, co měli, nebylo - jako
v Divadelníkovi - o mnoho víc, než co se vešlo do prádelního koše a bedny. Obrovité
romány Johannese Freumbichlera se vracejí v Brusconově obrovitém dramatu, dě
tí Faraíd a Herta ve Ferruciovi a Sarah, a na ledvinovou chorobu, jíž trpí Bruscon,
Freunibichler v únoru 1949 zemřeL, Stejně jako Bruscon by byl m ohli neúspěšný
zchudlý spisovatel 3o han n es Freumbichler velikost a bídu svého života vyjádřit vě
tou, kterou divadelníkova dcera musí opakovat znovu a znovu, protože pro umě
leckého tyrana nemůže být nikdy vyslovena dost nábožně: Když nevlastníme krá
su/a jsme skrz naskrz nemocný duch/a nemajetní až do té duše.
Přeložil Josef Balvín

POZNÁM KY
11Srv. Herbert Gamper; Thomas Bernhard. Mnichov 1977, str.83.

2) Tamtéž.
3Í Srv. Jean-Marie Winkler: L'attent et la fête. Recherches sur le théâtre de Thomas
Bernhard. Bern, Frankfurt n.M., New York, Paříž, 1989, str.26nn.
Srv. Dittmar, Werkgeschichte, 2, vydání, Frankfurt am Main 1990, str.2Q9nn.
s> Claus Peymann: Thomas Bernhard auf der Bühne. In: Literarisches Kolloquium,
L’nz 1984.
Peter Riihmkorf: Die Rolle des Rollstuhls in der zeitgenössischen Dramatik. In:
konkret 25.2.1972, citováno podle Dittmar, Werkgeschichte, 2.vydání,
Frankfurt am Main, 1990, str.119,
7) Chnstian Klug, Thomas Bernhards Theaterstücke. Stuttgart 1991, str.99. Srv. in: -
Matthias Part, Krüppelfiguren in der Gegenwartsliteratur - Ein Symbol für un
sere verkrüppelte Welt? Dargestellt besonders anhand von Werken Thomas
Bernhards und Franz Xaver Kroetz'. Strojopis, Salcburk 1988.
6) Hugo von Hofmannsthal: Das alte Spiel vom Jedermann. Ausgewählte Werke,
sv.II, str,352,
„Nikdo nikdy nepředpokládal Genetův vliv na mé dílo, ale Les Bonnes, tento pře
krásný text, mě přímo podnítil k první verzi mé první divadelní hry Slavnost
pro Borise, která ve své první verzi měla titu l Vybájená vládkyně (Die erfunde
ne Herrin) „a vyprávěla o sluhovi, který si představuje chování své paní". In:
Dreissinger, 13 Gespräche mit Thomas Bernhard, Weitra 1992, str.102.
10) Srv. Andreas Herzog: Zu Thomas Bernhards Poetik der prosaischen Musik. In:
Zeitschrift für Germanistik, 1994, c .l,
u) Hilarion Petzold ve své práci o „terapii starých lidí, nemocných a umírajících -
prostřednictvím poezie a knih" mluví o „monologu z nouze". „Perseverace"
(setrvání, pozn. prekl.) se stává spojovacím článkem řeči, která „se drží v so
bě a není už udržována okolím, dialog je rozrušen, řeč ovládají idiosynkrasie".
In: H.Petzold, Ilse Orth (vyd.): Poesie und Therapie. Über die Heilkraft der
Sprache. Paderborn 1985, str.248.
121Různé aspekty hudby u Bernharda, životopisné, obsahově tématické, umělecko-
filozofické, historické a stylisticky formální způsoby nazírání diferencovaně
a obsáhle zpracovává A .Herzog: Zu Thomas Bernhards Poetik der prosaischen
Musik, In: Von Frost (1963) zu Auslöschung (1986) - Grundzüge des literari
schen Schaffens Thomas Bernhards, Lipsko 1989.
171 Walter Benjamin, Ursprung des deutschen Trauerspiels. Frankfurt n.M. 1963.
str.66.
,4>„...že já a všichni ostatní jsme příbuzní se všemi. Že ve m n ějei takový Filbinger,
stejně jako ve všech ostatních. Že i ten milý Pánbůh (...) zahrnuje v sobě tyh
le milióny nebo miliardy lidských možnost'." In .: Dreissinger, 13 Gespräche,
Weitra 1992, str. 77.
15)5rv. Sigrid Löffler, in: profil č.42 ,17. října 1988.
“ 'Srv. Theater heute 4/1989, str.17.
17) „Jsou to prostě věty, krajina, která povstává z několika slov (...) skica
Lermontova, přirozeně Dostojevského, Turgeněva, v podstatě všech Rusů."
Thomas Bernhard, Drei Tage, in: Der Italiener, Salcburk 1971.
’*>Hennetmair, Aus dem versiegelten Tagebuch, Weitra 1992, str.148.
426
19)Die Feuer und die Wasserprobe (Zkouška ohněm a zkouška vodou). Gespräche
mit Thomas Bernhard. Film Norberta Beilharze (1978).
ÍO)Jan Kott, König Lear oder das Endspiel, in: J.Kott, Shakespeare heute, Mnichov
!
1980, str.133.
Rolf Michaelis, Kunstkrüppel vom Übertreibungskünstler. Zu Bernhards
Theaterstücken 1974-82. In: Text und Kritik, 43/1982, str.41.
a>Gerda Maleta, Seteais. Tage mit Thomas Bernhard. Weitra 1992, str.32nn.
\
231Dreissinger, 13 Gespräche, str.145.
M)Thomas Bernhard - Eine Erinnerung, str.43.
2S) Dreissinger, 13 Gespräche, str.102; Jean Paul Sartre: Saint Geriet, comédien et
\ martyr. Paříž 1952.
25>Josef Kaut, Das schwarze Scherzo Thomas Bernhards. In : Dreissinger, Portraits,
Weitra 1991, str.241.
” >Max Horkheimer, Theodor W.Adorno: Dialektik der Aufkärung. Frankfurt n.M.
1969, str.25.
2S3Sjasností přibývá chladu. In: Jahresring 65/661965, str.243.
293„Pohádky jsou ty tam, pohádky o městech a o státech a všechny ty vědecké po
hádky (...) S jasností přibývá chladu. Tato jasnost a tento chlad budou od ny
nějška vládnout."In : Jahresring 65/66, str.343nn.
CHRONOLO GIC KY ŽIVOTOPIS
1931 Nicolaas Thomas Bernhard se narodil 9.. února v HeerLenu v Holandsku.

Svobodná matka Herta Bernhard ová, dcera Anny Bernhardové a vlastene-’
ckého spisovatele Johannese Freu mbich lera,_odj_ela y létě 1930 z_Rakouska,
aby v Nizozemsku pracovala jako služebná,„Otec nemanželského dítěte Alois
Zuckerstatter, truhlář ze salcburského Henndorfu, zmizel po jeho narození
v Německu. Na podzim 1931 přivezla Herta Berrihardová dítě ke svým r o d í-"
čům do Vídně, sama pracuje dál v Nizozemsku, Dítě zůstalo u prarodičů ve
Vídni, Wernhardstrasse 5.
1935 Prarodiče se se svým vnukem stěhují do Seekirchenu y zemi Solnohrady. Dny

prožité v Seekirchenu jsou pro dítě jeho nejšťastnější dobou, rájem.
1937 Na zlomu let 1937/38 odváží matka, nyní provdaná Fabjanová, dítě ks obě do
Traunsteínu v Německu, kde je jí muž, holič Emil Fabjan, našel zaměstnání.
Dítě má ve škole potíže. V té mže roce se prarodiče stěhují do nedalekého
Ettendorfu.
1940 sebevražda vlastního otce Thomase Bern hard a v Berlíně
1942 Thomas, s nímž si matka neví rady, je pravděpodobně v roce 1942,,deporto

ván" do nacionálněsocialistického výchovného ústavu v duryňském
Saalfeldu na vychování.
1943 Od podzimu pokračuje ve školní docházce v Salcburku, Bydlí v nacioňálněso-

cialistickém žákovském internátu.
1944 Po nesmírně těžkém leteckém útoku na město Salcburk se koncem roku vra
cí Thomas Bernhard doTraunsteinu. I v nejtěžších dobách trvá dědeček na
umělecké výchově svého vnuka, umožňuje mu studium hry na housle, kresle
ní a malířství, přestože se rodině nedostává ani toho rej nutnějšího. Často
zmiňovaná práce jako zahradnického pomocníka je fikce.
1945 Návrat do Salcburku.v září, nyní do katolického internátu Johanneum.

Studium Humanistického gymnázia.
1946 Nejbližší příbuzní, matka a nevlastní otec se svými dvěma dětmi Peterem
a Susannou, strýc Farald Pichler, jakož i prarodiče z matčiny strany se stěhu
j í do dvoupokojového bytu v Salcburku, Radetzkystrasse 10.
1947 Thomas Berjihard odchází v dubnu jako šestnáctiletý z gymnázia a nastupu

je jako učeň v obchodě s potravinami, ve „sklepě" v Scherzhauserfeldu, jed
né z nejchudších čtvrtí ve městě. Zároveň studuje soukromě hudbu a zpěv.
1949 V důsledku nevylepeného nachlazeni' a celkového strádáni za války i po válce
onemocněl v lednu těžkým zápalem poh rud nice, z něhož se vyvinula plicní
tutarkulóza. Těsně předtím byl jeho dědeček, spisovatel Johannes
Freumbichler, převezen do nemocnice, kam ho následuje nyní i vnuk.
Dědeček umírá 11. února 1949 na onemocnění ledvin. V době následujících
pobytů v sanatoriích a plicních ozdravovnách, které se táhnou až do ledna
1951, začíná Thomas Bernhard intenzívně číst a psát; jeho hudební vzdělá
vá ní podporuje konta kt se spolu pacientem, kapelníkem Rudolfem Brándlem.
1951 V létě vycházejí pod pseudonymem první krátké povídky Thomase Bernharda
v jedněch salcburských novinách. Smrt matky. Za pobytu v plicní léčebně
Grafenhofu St.Veit poznává Thomas Bernhard Hedwigu Staví ani cekoypu, že
nu starší o 35 let. Až do své smrti v roce 1984 provází tato žena Thomase
Bernharda na jeho cestě životem. Prostřednictvím životní družky, usedlé ve
Vídni, získává začínající spisovatel přístup na kulturní scénu v rakouském
hlavním městě. I první cesty podniká společně s ní (Benátky, 1952;
Jugoslávie, 1953; Sicílie, 1956).
1952 Díky zprostředkování Carla Zuckmayera se stává Thomas Bernhard redakto

rem salcburského li sto.,, Demo kratis ches Volksblatt", na starosti má přede
vším regionální kulturní zpravodajství a zprávy ze soudní síně. Pokračování
literární práce a studia zpěvu.
1955 Bernhard je ve spojitosti s článkem o salcburském Zemském divadle obžalo

ván pro urážku na cti. Věnuje se převážně žurnalistice, ale vedle toho nav
štěvuje až do léta 1957 herecký a režisérský seminář v salcburském
M.gzarte.Li,Shodou okolností bydlí Bernhard v tomto obďobív ulici Johannes-
Freumbichler-Weg.
1956 Ve vídeňském literárním Časopise „Stimmen der Gegenwart" vychází Pasák

vepřů, povídka, jíž Bernhard už navždycky opustil své idylizující literární za
čátky. Teď už má pomocnou síť literárních kontaktů, především ve Vídni. Kje
ho příznivcům patří Wieland Schmied, Gerhard Fritsch a Jeannie Ebnerová.
1957 První Lyrická sbírka Thomase Bernharda AufderErde und in der Holte (Na ze
mi a v pekle) vychází v salcburském nakladatelství Otto Múllera. 1958 násle
duje In hora mortis. V témže roce ještě Unter den Eisen des Mondes Gedichte
■ . (Pod okovy měsíce Básně) v nakladatelství Kiepenheuer und Witsch.
V létě se Bernhard seznamuje s hudebním skladatelem Gerhardem
Lampersbergem a jehou ženou Májou. Tento vztah, definující se jako přátel-
í>! ’ ství, mecenášství a zdroj inspirace, podněcuje Bernharda k používání avant-
-{& m ‘ gardistických literárních technik, cfie rosen der einode, funfsátze fiirbattet,
! stimmen und orchester (růže pustiny, pět vět pro balet, hlasy a orchestr,
-1959) vznikly z příslušenství k Lampersbergovu. kruhu. Rovněž krátká próza,
otištěná v roce 1959 v časopise „Wort in der Zeit" pod titulem Ereignisse
(Události) se vyznačuje stylistickou úsporností.
Rozchod s Lampersbergovými. V červenci je ještě v Mariánském sále uvedeno

Bernhardovo operní libreto Köpfe (Hlavy) a surrealistická krátká dramata
Die Erfundene (Vybájená), Rosa (Róza) a. Frühling(3_c.ro). Často uváděný po
byt v Anglii - knihovníkem v Londýně! - trval ve skutečnosti jenom několik
dní. Bernhard se po zastávce v Paříži vrátil zpátky do Vídně.
1961 Sbírka Lyriky s titulem Frost (Mráz), kterou Bernhard nabídl nakladatelství
Otto Müller Verlag, je odmítnuta. Většina z těchto asi 140 básní zůstala ne
zveřejněna.
1962 Titul Frost použil Bernhard pro román, který dokoncilv létě. Básnická sbírka^
Die Irren. Die Häftlinge (Blázni. Vědci) vychází jako soukromý tisk v Ce Lovci ‘
(Klagenfurt).
1963 Na pozvání Annemarie Sillerové cesta do Polska. Román Frostvychází na ja

ře 1963 v Insel Verlag a v Časopiseckých recenzích je označen za významnou
literární událost.
1964 vychází A/nrasJoiiha, které si Bernhard cenil nejvíc ze všech svých knih.
1965 Na začátku roku získává spisovatel starý selský statek v Ohlsdorfu, v Horních
Rakousech. Přestavbou a záchrannými pracemi se spisovatel zabývá skoro
deset let. Literární úspěchy umožňuji další nákupy domů. V románech a po-
< mi tematickými komplexy. Za
1967.Druhý román Verstorung (Porucha). V létě se musí Bernhard podrobit těžké

operaci v pulmologické klinice na Baumgartnerhóhe ve Vídni. V témže roce
vychází svazek povídek nazvaný Prosa (Próza).
1968 Bernhardovi je udělena takzvan auská c dě

kovný projev se stává jedním z mnoha skandálů, jaké jeho dílo a jeho veřej-
né vystupování provázejí až do posledních cKvit. Téměř každoročně přichá
zejí nyní na trh jeho knihy. Vychází Ungenach. Amras uvádí Zemské divadlo
v Lind jako balet.
1969 Za jediný rok vycházejí hned tři prozaické svazky:. Watten (Ferbl, Suhrkamp
Verlag), Ereignisse (Události, Literarisches Colloquium Berlín) a An der
Baumgrenze (Na hranici stromů, Residenz Verlag).
1970 Das Ka/êj^Váp fin kaý^-E em lB rdův třetí román. Spisovateli je udělena
prestižrr^Cena Georga Buchnerajy hamburském Schauspielhausu je v režii
CLause Peymanna uvedenáTteřnhardova první celovečerní hra Ein Fest fur
Boris. Hru zařazují do repertoáru významná divadla německého jazykového
prostoru. Vzniká důležitý poetologický text Drei Tage (Tři dny) jako samo
mluva před běžící filmovou kamerou.
1971 Bernhard absolvuje Literární cestu po Jugoslávii, zemi, do níž se od raných
430
padesátých let opakovaně vra cí.k Léčebným pobytům. Gehen (Chůze)
a M idlandinStitfs(Midland ve Stilfsu). Filmová povídka D erltaliener(Ita l) -
režie Ferry Radax-vychází v salcburském Residenz Verlag, jemuž Bernhard -
vedle svého hlavního nakladatelství Suhrkamp ve Frankfurtu n.M. - svěřuje
významné části svého díla, mj. autobiografické prózy a svou poslední knižní
publikaci In derHóhe (Ve výšinách).
1972 Premiéra hry ner Ignorant und der Wahasinnige {Ignorant a šúenec) v rám
ci Salzburg er Festspiele v režií Clause Pevmanna. iemuž Bern hard svěří ijp^
premiéry t éměř všech svých lie icKvůli sporu p vypnutí nouzového osvětlení
j e hra vyřazena z repertoáru festTvatp. Kromě^daIHčlí“ čéň~ď osH va
které si velmi váží. Honorářovými požadavky za své hry
Bernhard dokazuje, že šije vědom ceny svých dramata že - na rozdíl od ne
úspěšného dědečka - se umí postarat o tržní zhodnocení svého díla.
1973 DerKulturerer(Kulturář) zfilmován ve věznici Garsten (režie Vojtěch Jasný).
1974 Vídeňský Burgtheater uvádí Bernhardovu novou hru Die Jagdgesellschaft.

(Lovecká společnost), v Salcburku má v ráma festivalu premiéru Die Macbt
.der Gewohnhcit (Síla zvyku).
1975 Premiéra h r y jíe r Präsident rovněž v Burgtheatru. V jediném roce vycházejí

opět tři díla: divadelní hra Der Präsident, ¡Korrektur, jeden z nejvýznamněj-
_sich Bernhardovych románů, a Die Ursache (Příčina), první z řady autobio
grafických próz, jež jsou v roce 1982 ukončeny vyprávěním Das Kind (Dítě).
1976 Die Berühmten (Slavní, v české premiéře uvedeno pod titulem/VelikániV, kte
ré vedení salcburského festivalu odmítlo, mají premiéru v Divadle na
Vídeňce. Salcburskýjad podává žalobu pro urážku na cti
v souvislosti se svým vyobrazením v postavě Strýčka Franze v románu Die
Ursache. Peymann inscenuje ve Stuttgartu Bernhardův dramatický Porträt
des Künstlers als alter Mann (Portrét umělce jako starého muže) - hru
Minetti, s Bernhardem Minettim v titulní roli.
1978 Publikována hned čtyři nová díla: Immanuel Kant, Der Atem (Dech), Der
■ S tí mm enimita tor (Im itátor hlasů) a Ja (Ano). V dopise se Bernhard vyrovná
vá s poznáním, že v důsledku svého nevyléčitelného srdečního a plicního
onemocnění má k dispozici už je n velmi málo.času. Píše především za svých
četných zim nich pobytů na Jihu; v hotelích u moře v Jugoslávii, na Mallorce,
_ve Španělsku a v Portugalsku nachází každoročně ideální pracovní klima.
1979 HrouJ/or dem Ruhestand (Před penzí) se Bernhard satiricky vměšuje do dis
kuse o bádensko-wíirttemberském ministerském předsedovi Karlu
Filbingerovi, který jako soudce v námořnictvu ještě po kapitulaci nacistické-
. ho Německa vynesl rozsudek smrti. Ve Stuttgartu má v roce 1980 premiéru
Der Weltverbesser (Světanápravce). Obě hry režíroval Claus Peymann.
Vystupuje z Německé akademie jazyka a Literatury.
.íVv
431
1980 Die Biiligesser (Konzumenti levných jídel).
1981 Die Kälte (Chlad), Über allen Gipfeln ist Ruh (Nad vrcholky všemi je klid), Am
Ziel (U d ie ), Ave Vergil.
1982 Ein Kind (Dítě), Beton, Wittgensteins Neffe (WittgensteinCiv synovec).

Premio Prato za l/erstörung (Porucha).
1983 Der Schein trügt (Zdání klame), Der Untergeher (Ztroskotanec). Premio
Mondello.
1984 Kdyby Bernhard sám.stále znovu nevytvářel svými knihami ¿.skandální umě
lecká díla", plynul by jeho život v poklidném rytmu pravidelného vydávání
knih, kratších pracovních období a delších fází zotavování. Pečuje o něho
kruh ochotných společnic, nevlastní bratr Dr. Peter Fabjan je k dispozici jako
osobní lékař, vedle jehož ordinace internisty má Bernhard v Gmundenu byt.
Holzfällen. Eine Erregung (Kácení dřeva. Pozdvižení) dělá ve všech ohledech
čest svému titulu. „Klíčový román" je najednou policejné zabaven, následuje
Lampersbergova žaloba pro nactiutrhání. Bernhard vyhlašuje zákaz šíření
svých knih v Rakousku. Na podzim se Bernhard uchyluje z rozčileného
Rakouska na delší dobu do Madridu.
1985 Lampersberg se distancuje od své žaloby. Premiéra hry Der Theatermacher

(Divadelník) v rámci Salzburger Festspiele. Vychází dílo Alte Meister ( Staří
mistři).
1986 Premiéra hry Einfach kompliziert (Jednoduše komplikovaně) v Schiller-

Theater v Berlíně; Ritter, Dene, 1/oss na Salzburger Festspiele. Vychází
Auslöschung (Zahlazení), velký román dokončený z převážné části už na za
čátku osmdesátých let, comédie humaine rakouské společnosti. Zámek
Wolfsegg, scenerie, která Bernharda zaměstnává už dlouho, se stává mode
lem Rakouska.
1987 Elisabeth I I. (Alžběta II.) vychází v knižní podobě.
1988 Pod titulem Der deutsche Mittagstisch (Německá tabule o polednách) vychá
zejí Bernhardovy dramolety. Heldenplatz (Náměstí Hrdinů), Bernhardův
příspěvek k tak zvanému Pamětnímu roku v Rakousku, roznítil politickou
a mediální kampaň, v Druhé republice unikátní. Po těžkém srdečním záchva
tu z listopadu Bernhard pobývá znovu u moře ve Španělsku, je převezen do
Rakouska a žije ve svém gmundenském bytě.
1989 Jeho poslední publikovaný projev je čtenářský dopis hájící v jedněch lokál
ních novinách Solné Komory zachování gmundenské tramvaje. Umírá ráno
12. února. Jeho poslední večer připadl na úm rtní den jeho dědečka
Johannese Freumbichlera. Bernhardova smrt je oznámena teprve po po
hřbu.
EDIČNÍ POZNÁMKA
Prvním svazkem her Thomase Bernharda zahajuje Divadelní ústav novou ediční řa
du Divadelní hry, j í ž hodlá mj. navázat na volnou řadu nakladatelství SNKLU -
Odeon, která pod titulem 5 her v 60. letech zpřístupňovala českým čtenářům a di
vadelníkům díla klasiků moderní světové dramatické tvorby.
Po tomto svazku, v němž dosud nezveřejněné překlady Bernhardových ňerMinetti

a Zdání klame doplňují nově zredigované texty pracovních překladů, rozmnože
ných agenturou DILSA v 80. letech, bude následovat výbor z dalších dosud nevy
daných her tohoto významného středoevropského dramatika a prozaika v nových
překladech.
Na tradici komentujíďch předmluv„odeonské" řady navazujeme zařazením esejů

předních současných kritiků a teoretiků, je ž tiskneme namísto doslovu.
J.S.
Thomas Bernhard
HR YI
Edice Divadelní hry.
Z německých originálů Minetti, Vor dem Ruhestand, Der Schein trügt. Der Theatermacher
a Heldenplatz, vydaných nakladatelstvím Suhrkamp Verlag Frankfurt am Main 1979- 1988,
přeložili Josef Balvin (M inetti, Před penzí a Zdání klame - s Jaroslavem Bílým), Jaroslav Bílý
(Zdání klame - s Josefem Balvínem), Vladimír Tomeš (Divadelník) a Taťjana Langášková
(Nám ěstíHrdinů).
Studie Hanse Höllera Tanec se smrtí, sněžení a kosmická bouře přetištěna z publikace
Thomas 8ernhard („rowohlts monographien", © 1993 by Rowohlt Taschenbuch Verlag
GmbH). Z německého originálu Totentanz, Schneefall und Weltengewitter přeložil Josef
Balvin.
Obálku s použitím fotografie Kurta Molzera/Contrast navrhl a graficky upravil Egon Tobiáš.
Vydal Divadelní ústav v Praze, Celetná 17, jako svou 436. publikaci. Odpovědná redaktorka
Jitka Sloupová.
1. vydání. Doporučená cena Kč 170.
Sazba Studio Hamlet, Divadelní ústav.
Tisk tiskárna TOBOLA, Jinonická 329, Praha 5.
Vydáno za podpory KulturKontakt Austria.

BERNHARD - Hry I - Minetti, Před Penzí, Zdání Klame, Divadelník, Náměstí Hrdinů

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

BERNHARD - Hry I - Minetti, Před Penzí, Zdání Klame, Divadelník, Náměstí Hrdinů

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

svazek 1

©Suhrkamp Verlag Frankfurt am Main, 1977, 1979, 1983, 1984, 1988

Zdání klame 151

Náměstí Hrdinů 319

Hans Hotler: Tanec se smrtí,

s n ě ž e n í a kosmi cká bouře 415

Thomase Bernharda 428

Tento Bernhardův text pociťuji jako text kvetoucí.

Herec Bernhard Minetti o hře Minetti

STARÝ KULHAJÍCÍ MUŽ

DVOJICE STARÝCH MANŽELŮ

První, druhá a třetí scéna: starý hotel v Ostende

Sluha si vezme minci

zadívá se na strop a na všechny strany a do všech čtyř koutů haly

Výtah sjede shora dolů

Dáma pije a objeví při tom Minettího tkaničku od spodků

ALe ten člověk

zcela tiše Dámě

Někdo přivolá výtah ze shora

když pozoro va l staré manžele

Nejdřív se rozváže tkanička od spodků

Stuha se pokusí tkaničku jeho spodků zavázat, což se mu nakonec podaří

Sluha zpátky k lóži

Sluha vezme kufr a chce ho odnést

s deštníkem proti Sluhovi -

Stuha zase zvedne kufr

Sluha postaví kufr na označené místo

Sluha zpátky k lóži

Ale není to šé f činohry, nýbrž lilipután v námořnickém obleku, kterýsi vezme u

o krok ustoupí, pak dámě

Sluha chce vzít Minettiho kufr

vrfine se k němu a deštníkem klepne Sluhu přes prsty

Stuha zpátky k lóži

Dámě, mává deštníkem

Herec přistupuje k spisovateli

Li tipu tán přichází zleva halou a zase odchází

sleduje liliputána pohledem

Střemhlav do uměleckého díla

Sluha se skloní a za váže tkaničku

Uuha vyskočí a vrací se zpátky k lóži

Táž skupina vtrhne zase do haly a do výtahu aje d e nahoru

Já měl všechny možnosti

Dáma si prohlíží fotografii, srovnává fotografiis Minettim

Dáma fotografii vrací

Výtah se smějícími se a křičícími sjede dolů, všichni se vyřítí z výtahu

V baru. Minettí a Dívka na pohovce

Dívka zesílí hudbu

Ty čekáš na svého přítele

Dívka kroutí zamítavě hlavou

Dívka si bere fotografii

Dívka neví, co má na mysli

Skupina smějících se a hlučících prochází halou, kterou není vidět

Dívka zesílí zvuk tranzistoru

Tam vtom koutě

Dívka zeslabí zvuk tranzistoru

Větší skupina smějících se a hlučících maskovaných lidí vchází do haly,

Všichni se hlasitě rozesmějí a odtáhnou

Dívka ztiší tranzistor

Nestydatost těch lidí

Dívka zvuk tranzistorového rádia zase zesílí

Minetti natáhne nohy a po chvíli pňkývne

Číšníkj i následuje se dvěma lahvemi šampaňského na podnose

Minetti se široko roztaženýma nohama a se zavřenýma očima zamyšleně naslou­

Minetti setrvá bez hnut', až ho úplně pokryje sníh

Minetti se široko roztaženýma nohama a se zavřenýma očima zamyšleně naslou

Rudolfj e už poněkud opilý, oblečen v kompletní uniformě vrchního velitele úder