Molière 1622 –1673

vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin,

- francouzský herec, spisovatel a dramatik období klasicismu.
-umělecký směr, důraz na rozum a pravdu, jednoduchost, touha po dokonalosti,
svůj řád
Přesné rozdělení-žánry:- vysoké /tragedie, epos,óda, antika, vážnost, rýmovaný
verš /
- nízké /komedie, fraška, bajka, nerýmovaně/

Život
Syn měšťana, proti vůli rodiny se stal komediantem. Původně byl členem kočovné
společnosti, později si založil svoji vlastní kočovnou společnost. Brzy se
svými hrami proslavil, především mezi chudinou. Zabýval se tzv. nízkým
dramatem, především komedií a fraškou. Protože ve svých hrách kritizoval a
zesměšňoval společnost (předváděl mravy své doby), dostával se do častých sporů
s královským dvorem. Jeho hry se dodnes objevují na jevištích.

Molière patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového

klasicismu. Začínal jako herec v kočovné společnosti, později se stal ředitelem
vlastního kočovného souboru, se kterým cestoval po třináct let po francouzském
venkově. Poté, co se proslavil, účinkoval také na královském dvoře, kde často
spolupracoval s hudebním skladatelem Jeanem-Baptistem Lullym. Molière se
věnoval zejména tzv. nízkým literárním žánrům (satira, bajka, komedie, fraška).
Jeho díla byla v tehdejší době velmi odvážná zejména v kritice společenských
poměrů své doby. V satirických veselohrách zesměšňoval pokrytectví, šlechtu a
její snobskou morálku a v neposlední řadě v 18. století zatracovanou církev.
Tvořil v typově barvité škále veseloher, od lidové frašky po propracovanou
charakterovou zápletku. Problematika Molièrova díla je velmi rozsáhlá (lakota,
pokrytectví, zištnost, cynismus, postavení žen ve společnosti atd.).

Díla
Molierovo dílo tvoří převážně satirické komedie, veršované (Misantrop) i
prozaické (Lakomec), tematicky se zaměřující na nešvary francouzské vyšší
společnosti (lakota, naivita, pokrytectví, hypochondři a především snobství).
Zápletka komedií nebývá příliš důmyslná, většinou se točí kolem sbližování
milenců nebo nevěry. Používá ovšem velmi důmyslný jazyk a humor - zde vždy činí
rozdíl mezi cílovou skupinou, pro niž je ta která hra určena - a břitkou a
výstižnou satiru. Některé postavy a fráze z jeho her jsou natolik známé, že
přešly i do běžné řeči (např. slovo harpagon označuje lakomce).
Typ označení hry – commedia dell aute – jednoduchý typ komedie nižší vrstvy,
italská komedie, ustálené postavy-věděli téma a improvizovali (Lakomec)

Další díla
- Zdravý nemocný
- Don Juan
- Misantrop

Lakomec

-drama, komedie o 5 aktech, satirická hra, výsměch lokalitě, psána v róza, děj
se odehrává v Paříží 2.pol. 17.stol.
- zvolací věty, řečnické otázky – ptáme se sami sebe, nedopovídáme, druhy
otázek-doplňovací, zjišťovací

Hlavní postavy
Harpagon – Moliére na něm ukazuje obraz lichváře, který je pro své peníze
ochoten obětovat cokoliv. Citovými vztahy počínaje a vlastní rodinou konče.
Ztráta peněz pro něj znamená naprostou tragédii, nenávist ke všemu živému,
nechuť k životu a ztracený smysl života.
Čipera (Šindel) – Je zcela oddaný svému pánu Kleantovi. S myšlenkou, že svému
pánovi pomůže, ukradl Harpagonovi jeho skříňku s penězi.
Kleantes – Harpagonův syn. Zamiloval se do Mariany, i když byla velice chudá.
Šílená láska k penězům jeho otce se mu příčí. Je tedy jeho pravým opakem.
Mariana – Chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do
Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale proto, že je takový, jaký je.
Valér – sluha Harpagona; zamilovaný do jeho dcery Elišky.
Eliška – dcera Harpagona; zamilovaná do Valéra.
Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany
(jak se na konci hry ukáže).

Komedie. Děj hry se odehrává v Paříži roku 1670. Hlavní postavou je

lakomec Harpagon, jež omezuje své děti a intrikuje s jejich životy, a je tak
lakomý, že jeho syn Kleantes si musí peníze půjčovat. Kleantes se zamiloval do
chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec ho překvapí
tím, že prohlásí, že si Marianu vezme sám. Svého syna chce oženit za bohatou
vdovu a dceru Elišku provdat za stárnoucího boháče Anselma, který se ukáže být
Valérovým a Marianiným otcem. Harpagonova dcera Eliška má ale ráda správce
Valéra, jenž je ve skutečnosti potomkem hraběte Tomáše d´Alburciho z Neapole,
který ztroskotal na moři se svou rodinou. Odpoledne najde Kleantův sluha Čipera
poklad, jejž zakopal Harpagon na zahradě a uzme ho aby tak pomohl Kleantovi,
což způsobí Harpagonovo šílenství, zběsile pátrá a podezřívá každého ve svém
okolí. Po odhalení lsti se výměnou za peníze vzdává Mariany. Přitom se také
dozví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou a chce ho oběsit.
Ten však prozradí svůj původ a Mariana zjistí, že je jeho sestra.
Kleantes navrhne, že vrátí peníze pod podmínkou, že dostane nazpět Marianu.
Harpagon obětuje vše, jen aby získal zpět své peníze, protože jejich ztráta pro
něj znamená konec života a poté co pozná původ Mariany a Valéra nenamítá nic
proti svatbám svých dětí, ale až poté co se dozvídá o jejich majetném rodinném
zázemí a zvlášťě ho přesvědčí fakt, že ho vdavky nebudou stát jedinou minci a
nemusí své dceři dávat žádné věno - Valér se tedy žení s Eliškou a Kleantes s
Marianou.

Pojmy
Klasicismus
-2. polovina 17. století, 18. století
-vznik ve Francii
-první fáze klasicismu ⇒ barokní klasicismus (prvky baroka i klasicismu)
-z latinského classicus = vynikající, vzorný, nejpřednější
-Znaky
-jednotné principy a pevný řád
-rozumová kázeň (cit podřízen povinnosti a rozumu X baroko)
-krása je v pravdě a v obrazu přírody
- vzor – antické umění
-Literární žánry
-vysoké (óda, epos, tragédie) – o životě
-vysokých vrstev, např. vladařů, vojevůdců; rýmovaný verš
-nízké (komedie, fraška, bajka, satira) – postavy
-neurozené, náměty ze současnosti; verš i próza
-klasicistické drama dodržuje 3 jednoty: místa, času a děje (Aristotelés)

Drama
patří spolu s lyrikou a epikou mezi základní literární druhy a žánry. Drama se
tvoří tak, že se příběh vypráví pomocí dialogů a monologů. V minulosti bylo
obvyklé především divadelní scénické provedení, v současnosti se objevuje i v
hraném filmu, v rozhlase a televizi a v dalších formách audiovizuálních děl.
Fraška je žánrový typ komedie, která pracuje především s nadsázkou. V polském
kontextu označuje krátký veršovaný útvar satirického zaměření podobný například
epigramu.

Satirická hra
- označení pro umělecký, zejména literární žánr, využívající komičnosti,
výsměchu, karikatury a ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů. Využívá
se zejména v aforismech, epigramech, parodiích, pamfletech, komediích a
fraškách

Apostrofa
-oslovení neživé věci, nepřítomné osoby

Jazykové prostředky

Sarkasmus: To vy děláte tyhle čisté obchody?

Metafora: Jdi mi z očí.
Hovorové výrazy: Musím se mrknout na své penízky.
Metonymie: Dostat se pod kůži.
Hovorové výrazy: Takový kus křováka křováckého. Nevyzvonils mu to ty?
Rčení: To jí trefíte do noty.
Metonymie: Ruka v rukávě.
Hyperbola Pár kroků.
Apostrofa: Můj ty božínku!
Zdrobněliny: Blonďáčkové, naše krasavička
Metonymie: A vy nám nepůjdete na ruku?
Personifikace: Láska nezná bratra.
Rčení: Musím nalít čistého vína
Metonymie: Srdce mám tuze měkké.
Nespisovná řeč, rčení: On sám vám dal kvindle.
Oslovení: Ty potvoro s potvorou!