Lakomec

I. Světová a česká literatura do konce 18. století

Autor: Molière (Jean-Baptiste Poquelin)

Literární druh a žánr: epické drama v próze; satirická komedie, charakterní a situační komedie,
tragikomedie

Název
 Tematika:
o Protagonistický, označení hlavní postavy Harpagona její zápornou vlastností
 Formální stránka:
o Spisovný jazyk, neutrální (lexikum); podstatné jméno (morfologie); jedno slovo, větný
ekvivalent (syntax)

Téma
 Námět:
o Plautova Komedie o hrnci (antické dílo – pro klasicismus typická inspirace antikou) –
protagonista vyhodí z domu člověka, protože si myslí, že mu krade peníze; otec nechce dát
dceři věno
 Celkové téma:
o Všeobecná kritika společnosti a zkaženosti světa, kritika lakoty, vliv peněz na změnu
charakteru, láska s překážkami (věčné téma), zesměšňování maloměšťáctví, domluvené sňatky
 Pojetí díla:
o Komika – satira (používání sarkasmu a ironie, autor v  díle kritizuje lakotu), tragikomika,
charakterní (snaha o vytvoření ustálených lidských typů [lakomý Harpagon]) a situační
komedie (např. když si Kleant půjčil od svého otce [Harpagona] peníze)

Časoprostor
 Doba děje:
o 1670 v Paříži, Francie
o Doba je autorovu současností kvůli účinku na diváky
o Délka děje: 24–48 hodin
 Prostředí:
o Harpagonův dům (interiér), reálné prostředí

Charakteristika postav
 Harpagon
o Protagonista, typizace
o Literární typ Harpagon
o Nepřímo charakterizován
o Černobílá postava; pouze záporné vlastnosti; hyperbolizované vlastnosti
o Otec Kleanta a Elisy, zamilovaný do Mariany
o 60letý vdovec, lakomec a lichvář
 o Chorobně šetřivý, paranoidní
o Schopen pro své peníze schopen obětovat cokoliv – rodinu, děti, lásku
o Ztráta peněz pro něj znamená absolutní tragédii, nenávist ke všemu živému, nechuť k životu
a ztrátu jeho smyslu

 Kleant
o Harpagonův syn, milenec Mariany
o Zamiloval se do Mariany i když byla velice chudá
o Příčí se mu otcova šílená láska k penězům, je jeho pravý opak
o Chytrý a podnikavý; nechce se za žádnou cenu Mariany vzdát
o Utrácí peníze za svůj vzhled

 Elisa
o Harpagonova dcera, Valerova milenka
o Opak jejího otce, touží po lásce
o Upřímná, spravedlivá

 Valer
o Anselmův syn a milenec Elisy
o Ztracený bratr Mariany
o Harpagonův správce, který podlézá Harpagonovi, aby se mohl oženit s Eliškou.

 Mariana
o Kleantova milenka
o Milována Harpagonem
o Chudá dívka

 Anselm
o Otec Mariany a Valera (vyjde najevo až na konci)
o Šlechtic, dobrosrdečný
o Má si vzít Elišku proti její vůli
o Deus ex machina

 La Flèche
o Kleantův sluha
o Je zcela oddaný svému pánovi
o Chce mu pomoci, a proto ukradne Harpagonovi truhlu s penězi

 Frosina
o všetečná rádkyně, která svou mazaností pomohla nejdříve Harpagonovi k Marianě a poté
i Kleantovi

 Jakub
o Kuchař a Harpagonův kočí
o Udá Valera za krádež Harpagonové truhlice, za rány od Valera

Hlavní téma (děj)

 5 dějství:
 1. Elisa a Kleant se bojí říct otci, že mají partnery. Harpagon však Kleantovi řekne, že si chce sám
vzít za ženu jeho vysněnou lásku Marianu, a jeho chce oženit s bohatou vdovou.
2. Kleant si chce půjčit peníze od lichváře. Ukáže se ale, že lichvářem je jeho otec Harpagon.
3. Do Harpagonova domu přichází Mariana na námluvy. Když zjistí, že její milý Kleant je syn od
Harpagona, má z toho velkou radost.
4. Páry se spolu domlouvají, jak zkazit Harpagonovu svatbu. A tak La Flèche schoval pokladnici
svého pána, a tím obrátil Harpagonovu pozornost na peníze.
5. Harpagon si zavolá Komisaře, který pak všechny v domě vyslýchá. Nakonec vyjde najevo, že
Anselm je otcem Valera a Mariany. Když slíbí, že uhradí náklady za obě svatby, Harpagonovi již
nic nebrání v tom, aby jim svatbu povolil, protože touha po penězích je veliká, a navíc nebude
muset na svatby vydat ani korunu.

Kompozice
 Vnější Kompozice:
o Komedie o 5 dějství (klasické dělení), další dělení na jednotlivé výstupy
o Scénické poznámky, repliky postav
 Expozice: Harpagonův majetek
 Kolize: Láska Harpagonova syna Kleanta
 Krize: Harpagonovo zamítnutí svatby Marie a Kleanta
 Peripetie: Ztráta peněz
 Katastrofa (závěr): Navrácení peněz, svatba Marie a Kleanta, Elišky a Valéra
 Vnitřní kompozice:
o Chronologická kompozice, in medias res, ke konci retrospektivní (když Anselm vypráví)
 Šťastný konec pro všechny
 Psáno jako próza (jelikož se jedná o nízkou literaturu)
 Dodržování jednoty místa, času a děje (typický znak klasicismu)

Vyprávěcí postup / pásmo vypravěče

 Vypravěč není, jelikož se jedná o drama
 Řeči postav:
o Dialogy a monology postav, repliky
 Typy promluv:
o Postavy spolu hovoří přímou řečí; použita ich a du-forma

Jazyk
 Převažuje jazyk nespisovný
 Spisovný je v menší míře (např. u Anselma – šlechtic)
 Expresiva (citově zabarvená slova)
 Opakování slov
 Časté věty holé, exklamace, zjišťovací otázky (odpovídáme na ně ano/ne)

Zařazení do kontextu doby

 Klasicismus
o 17. a 18. století, napodobuje formy antického umění
o Vznikl jako reakce na vášnivé baroko
 o Důraz na racionalitu, důležitá pravidla, přesný řád, srozumitelnost
o Náboženství ustupuje do pozadí
o Podřízení jedince společnosti
o O pozornost se dělí s osvícenstvím a preromantismem
o Dramata musí dodržovat trojjednotu – jednotu času, děje a místa
o Dělení literatury na dva proudy: vysokou (eposy, ódy, hymny, tragédie; zpracovávala
vznešená témata, líčily urozené hrdiny, náměty většinou z antiky) a nízkou (komedie, bajka,
satira; zobrazovaly život měšťanstva i venkovanů, často pojaty komicky)
o Vysoká literatura je určena vyšší společnosti, psána ve verších, použitý jazyk je spisovný
a vznešený
o Nízká literatura je určena nižší společnosti, psána jako próza, užívá „nižší“ jazyk (nespisovné
výrazy apod.)
o Literární salony: debaty o umění, rozebírala se různá díla, salony určovaly vkus a utvářely
veřejné mínění
 Další autoři:
o Pierre Corneille
 Autor tzv. hrdinských tragédií, celkem 22 her inspirovaných antikou
 Vytvořil pravidla tragédie
 tragédie Cid: Don Rodrigo miluje Ximénu, chystá se svatba – následuje boj o čest
 Horatius, Polyeuktes, Cinna, Lhář
o Jean de La Fontaine
 Básník, prozaik, dramatik, člen Francouzské akademie
 Drama: Eunuch
 Škádlivé povídky, básně Adónis
 Bajky: celkem 12 knih
o Carlo Goldoni
 Autor mnoha desítek komedií
 Inspirace komedií dell‘arte
 Sluha dvou pánů, Poprask na laguně, Světák Jeroným

Autor
 Vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin, pseudonym používal proto, aby nekompromitoval rodinu
 Francouzský dramatik, spisovatel, herec (proti vůli rodiny se stal komediantem)
 Brzy se svými hrami proslavil, zejména mezi chudinou
 Spoluzaložil divadelní soubor Skvělé divadlo, nedařilo se, skončil ve vězení pro dlužníky, později
kočoval
 Později si získal náklonost Ludvíka XIV. a stal se organizátorem královských akcí (kvůli tomuto mohl
kritizovat společnost)
 Musel bojovat proti intrikám a osočování z řady odpůrců
 Inspirován fraškou, komedií dell'arte, antickými náměty
 Kritizoval všechny společenské vrstvy
 Výběr 1 povahové vlastnosti; autor nemoralizuje, jen představuje
 Komedie dell’arte:
o Druh improvizovaného divadla v renesanční Itálii
o Založena na pevných, ustálených charakterech postav a improvizaci (nutnost velmi dobrých
herců; často hráli celý život jednu postavu)
 o Před vystoupením se dohodla pouze jakási osnova děje (zápletka a konec)
o Všechny postavy měly masku, takže je obecenstvo hned poznalo
 Srovnání:
o Molière – Tartuffe: Úlisný a pokrytecký Tartuffe si získal důvěru měšťana Orgona – ovládá
ho a získává jeho majetek a manipuluje i s Orgonovou rodinou. Usiluje o jeho ženu, má si vzít
dceru. Celá rodina se snaží Orgona varovat. Orgon odhalí Tartuffovu povahu, až když tajně
vyslechne milostné návrhy jeho ženě. Orgona zachrání až král, který vrací Orgonovi majetek i
čest.
o Carlo Goldoni – Sluha dvou pánů: Charakterní a situační komedie; díky lásce má člověk
schopnost dokázat velké věci; „problematika“ uzavírání sňatků; šťastný konec pro všechny
o Plautus – Komedie o hrnci: Protagonista vyhodí z domu člověka, protože si myslí, že mu
krade peníze; otec nechce dát dceři věno