Maryša

Autoři: Alois Mrštík, Vilém Mrštík

Alois Mrštík
 Byl to prozaik a dramatik. Narodil se 14.10 1861 v Jimramově a zemřel 24.2.1925 v Brně.
Vystudoval učitelsky ústav v Brně a pak postupně učil v několika jihomoravských obcích.
 Roku 1889 byl jmenován správcem Školy v Divákách u Hustopečí, kde žil až do své smrti.
 Přispíval do Moravské orlice, Zlaté Prahy, Lumíru, Světozoru, Národních listů, Máje aj.
 Další jeho díla byla: Horem Váhom, Nit stříbrná, Dobré duše, Rok na vsi, což je Moravská
románová kronika.
Vilém Mrštík
 Prozaik, dramatik a překladatel. Narodil se 14.5.1863 v Jimramově a zemřel 2.3.1912 ve
vesnici Diváky u Hustopečí.
 Po nedokončeném studiu práv se plně věnoval literární a publicistické dráze.
 Přispíval do časopisů Rozhledy, Světozor, Lumír, Ruch, česká Thálie, Literární listy, Národní
listy, Česká revue, Moravskoslezská revue aj.
 Probojovával umění bezohledně pravdivé, usilující o nápravu světa. Vyzdvihuje mravní
hodnotu lidí, tvrdě odsuzuje bezohlednost a honbu za majetkem.
 Další jeho díla: Stíny, Babeta, Verunka, Santa Lucia, Pohádka maje, Zumři, Paní Urbanová,
Anežka.
 Dále přeložil z ruštiny Dostojevského, L. N. Tolstého, Puškina, Gončarova.

Spolecensko-historicképozadí:
Politická situace
 R. 1860 - Říjnový diplom (vydaný Františkem Josefem I.), následující únorová ústava =
oslabení absolutismu, oživení veřejného a politického života v 60. letech 19.stoleti
 Úspěch politického zápasu českého národa - centrálně zřízená habsburská monarchie byla
převedena na 2 dualistické Rakousko-Uhersko. Předlitavsko (země rakouské a české),
Zalitavsko (Uhry) = politické a národní požadavky Čechů nebyly vyslyšeny - nová
germanizační vlna
 70. Léta ve znamení společenského rozčarovaní po rakouském vyrovnání
 R. 1868- byl položen základní kámen Národního divadla

Kontext literárního vývoje

Konec 19. Stol. – období realismu, dominovala historická próza (Jirásek, Witr), romány z vesnického
prostředí (př. V. Reis), dále G. Preissová, Stroupežnický. Autoři volili jazyk civilní s prvky nářečí

Realistické drama 19. Století

 Složitější vývoj vzniká později než poezie a próza, na scénu proniká obtížněji (v dřívější době
se objevovali jen ojedinělé pokusy o drama) české drama bylo hodně ovlivněno cizími autory
(Ostrovskij, Gogol, Ibsen)
 Nejvýznamnější scénou bylo Národní divadlo
 Hry jsou většinou z venkovského prostředí
  muselo vytlačovat historická dramata a lehké veselohry, neboť se tato tématika zdála málo
vhodná pro ND
 podíl na rozvoji realistického dramatu měli i vedoucí činitelé ND ( Adolf Šubrt- ředitel,
Ladislav Stroupežinský- dramaturg)
 centrum kulturního života ND, působila v něm generace Prozatimního divadla (Seifrt,
Šamberk, Sklenářová, Šimanovský) vedle nich vyrostli další ( Kvapilová, Hyberová)
 stále oblíbené lehčí hry z historie, realistické hry se těžce prosazují, zpočátku dokonalé
prokreslení postav

rozbor díla
literární druh: drama
žárn: tragédie
směr: Kritický realismus
rok vydaní: 1894

hlavní myšlenka

Vynucena pokora a poslušnost i ztráta možnosti svobodně nakládat se svým životem přináší jen
neštěstí. Vůle člověka by měla být respektována. Maryša má být výzvou k čtenáři, k zápasu proti
světu, který nadřazuje peníze nad lásku. Vybídnutí žen, aby se bouřily proti různým omezením a
předsudkům, a proti každému, kdo by chtěl manipulovat s člověkem.

tematická výstavba

čas: 1886 říjen

prostor: Moravská dědina (poblíž Brna)
charakteristika autorova stylu: realisticky zobrazeno prostředí moravské dědiny- vinné sklepy, kroje,
popis loučení s rektury

Děj

Na moravské vesnici žije mladá dívka Maryša, kterou její otec lízal, chce provdat, za bohatého vdovce
a mlynáře Vávru. Maryška je však zamilovaná do mladého Francka, který musí na vojnu na tři roky.
Otec nakonec Maryšu provdá za mlynáře, který mu slibuje že se o ní bude dobře starat. Ten však chce
jenom nevěstine bohaté věno. Maryška je v manželství nešťastná, a Vávra začíná pít a nestará se o
rodinu a soudí se s lízalem o věno nevěsty. Ten zjistí že provdat svoji dceru za Vávru byla chyba.
Francek se vrací po dvou letech z vojny a prosí maryšku ať se s ním přestěhuje do Brna, Maryška však
odmítá. Poté co se žarlivý Vávra pokusí zabít Francka, zoufalá Maryša nemilovaného muže otráví a
zděšená vlastím činem se přiznává.

5 jednaní- typické principy klasického dramatu:

1. jednaní- expozice(seznámení s postavami s dějem)

2. jednaní- kolize (Maryša svoluje k sňatku)
3. jednaní- kolize (Francek se vrací) a vrcholí krizí
4. jednaní- pokus zabít Francka, peripetie
 5. jednaní- katastrofa (otrávení Vávry)

jsou napsány i jiné verze v jedné končí Maryša sebevraždou, v druhé je Vávra zastřelen omylem

Postavy

 Maryša- dcera od lízala, milá, trpí pro svou lásku, Vávrova žena
 Lízal- sedlák, viděl dřív peníze a potom štěstí svého dítěte
 Žena Lízalka- matka, žena s kamenou tvaří , nezná lítost a pochopení dcery
 Vávra- Otec tří dětí, nehledí na štěstí své ženy ale na její věno
 Francek- muž kterého maryša miluje a který říká jen to co si myslí
 Ostatní postavy- babička, stařena, hospodský, Franckova matka Horačka, Hrdlička, rekruti,
muzikanti
Jazykový plán

 Autoři používali nářečí z Jížní Moravy ( ou-o, šť- šč) = slovácké nářečí z okolí Slovenských
hranic.
 Požívají stylizované moravské nářečí, jazyk s prvky hanáckého a moravsko-slovanského
nářečí- nářečí Brněnska (včil,šak), konkrétně nářečí slovácké ( važno,vodó, pustijó)

Inspirace daným literárním dílem

 Hra byla uvedena na scéně ND- přijata nejednoznačně

 Na její liberto byla E.F. Burianem složena opera
 V období realismu vystřídali v dramatické tvorbe nové směry, tato hra neměla na další vývoj
českého dramatu nejaký významný vliv, ale přesto se stala i v současnosti trvalou součastí
repertoáru českých divadel