VILÉM A ALOIS MRŠTÍKOVI – MARYŠA

LITERÁRNÍ TEORIE
Literární druh a žánr:
Drama; žánr-tragédie(pochmurný děj se špatným koncem)
Literární směr:
Kritický realismus, snaží se nejvíce přiblížit život na vesnici, mezilidské vztahy, lidské hodnoty,
realistické drama, národní obrození
Slovní zásoba:
 Jihomoravské nářečí, užití dialektu, nespisovná čeština, hláskové změny ou se
mění v o (mo ženo, budo),prvky hanáckého a moravskoslovenského nářečí,
lidové nářečí: enem, povídajú, mlén
 nadávky: holota, trhan
 přímá řeč: „Jako tvá tetka možu ti přeci poradit?”

Tropy a figury:
Metafora- hromech líháme, na hromech vstáváme
Personifikace- co si tvý srdce jenom žádá
Vypravěč:
Vypravěč není, místo něj jsou tam scénické poznámky, vyprávěcí způsob je er-forma
Postavy:
Maryša- mladá dívka, citlivá, poslušná dcera, miluje Francka, rodiče ji provdají za Vávru, který
ji pak týrá a ona ho nakonec otráví
Lízal- Maryšin otec, činí celkový dojem zchytralého a lakomého sedláka, bezcitný a vychytralý
Lízalka- Lízalova žena, je krutá a velmi přísná především na Maryšu
Mlynář Vávra- vdovec, sebevědomý, zlý, krutý, agresivní, mlynář, stane se mužem Maryši
Rekrut Francek- vysloveně kladný typ pracujícího člověka, věrný, statečný, miluje ho Maryša
Rozára- služka, Horačka- matka Francka
Děj:
EXPOZICE- pohledná Maryša miluje Francka, Maryšiny rodiče se rozhodnou ji provdat za
jiného- ona odmítá
KOLIZE- Maryša se líbí Vávrovi, jenž má slíbené velké věno, stále se dohadují, ale Maryša má
nakonec smůlu
KRIZE- Francek se vrací z vojny, zjistí, že je Maryša vdaná a týraná Vávrou, Maryša stále miluje
Francka
PERIPETIE- Vávra udá otce Maryši, že mu slíbil věno, ale žádné nedostal, Maryšin otec chce
dceru zpět, ale už není úniku
KATASTROFA- Francek se nevzdává, Maršu navštěvuje, ale Vávra se ho pokusí zastřelit-netrefí
se, Maryša nakonec dá Vávrovi do kávy jed na krysy a otráví ho
Kompozice:
Divadelní hra, napsána ve formě scénáře
Chronologická
5 jednání se stavbou klasického dramatu
Čas a prostor:
Říjen 1886 (třetí jednání o 2 roky později); Moravská dědina (poblíž Brna)
Význam sdělení(hlavní myšlenka díla):
Maryša má být výzvou pro čtenáře, k zápasu proti světu, který nadřazuje peníze nad štěstí
člověka, vybídnutí žen, aby se bouřily proti různým omezením a předsudkům, a proti
každému, kdo by chtěl manipulovat s člověkem
LITERÁRNÍ HISTORIE – společensko-historické pozadí vzniku
Politická situace(mocenské konflikty):
1860- Říjnový diplom, následující únorová ústava= oslabení absolutismu, oživení veřejného a
politického života v 60. letech 19. století
Úspěch politického zápasu českého národa- centrálně zřízená habsburská monarchie byla
převedena na 2 dualistické Rakousko- politické a národní požadavky Čechů nebyly vyslyšeny-
nová germanizační vlna
70. léta ve znamení společenského rozčarování po rakouském vyrovnání
Roku 1868 byl položen základní kámen Národního divadla
Kontext literárního vývoje; literární směr/sloh
Konec 19. století – období realismu, dominovala historická próza (Jirásek, Witr), romány
z vesnického prostředí (V. Reis), dále G. Preissová, L. Stroupěžnická. Autoři volili jazyk civilní
s prvky nářečí
Realistické drama 19. století
Složitější vývoj, vzniká později než poezie a próza, na scénu proniká obtížněji, české drama
bylo hodně ovlivněno cizími autory (Ostrovskij, Gogol)
Nejvýznamnější scénou bylo Národní divadlo (Kvapil, Šubst), hry jsou většinou z venkovského
prostředí, muselo vytlačovat historická dramata a lehké veselohry, neboť se tato tématika
zdála málo vhodná pro ND, podíl na rozvoji realistického dramatu měli i vedoucí činitelé
Národního divadla, stále oblíbené lehčí hry a hry z historie, realistické hry se těžce prosazují,
zpočátku dokonalé prokreslení postav
Společnost:
České země byly průmyslově nejrozvinutější a hospodářsky nejvýkonnější část monarchie.
Mezi nejvíce prosperující odvětví patřily: cukrovary, pivovary a strojírny. Toto období bylo
poznamenáno dvěma společenskými skandály: zpochybnění pravosti Rukopisů
královédvorského a zelenohorského v časopise Athenaeum. Druhým bylo vystoupení 1899 T.
G. Masaryka proti antisemitismu v tzv. hilsneriádě. V obou případech podstata sporu v tom,
zda stavět národní identitu na nepravdě, mýtu a pověře nebo na kritickém vyrovnání se
s nimi.
Umění:
Architektura- investice do řad národních kulturních staveb(poslední třetina 19. století) –
národní domy, galerie, sokolovny. Upřednostňován monumentální novorenesanční styl, byl
kladen důraz na stylovou jednotu s výtvarným uměním(Národní divadlo – Josef Zítek, Josef
Schulz- Národní muzeum, dostavba Rudolfína a Národního divadla)
Malířství- realistický proud zastupoval Karel Turkyně. Prosazoval realistické ztvárňování
přírody i osob. Dalšími malíři této doby byli Viktor Barvitius a Soběslav Pinkas (karikaturista)
Sochařství- realističtí sochaře: Josef Václav Myslbek spojil prvky antiky, renesance, klasicismu,
novorenesance a dospěl až k impresionismus. Mezi jeho témata patřila témata českých dějin
(Přemysl a Libuše, Šárka). Podílel se na výzdobě Národního divadla (busta Bedřicha Smetany).
Dále je autorem soch sv. Václava a Karla Hynka Máchy.
Hudba- Antonín Dvořák pracoval s lidovými motivy (Slovanské tance), pocity z pobytu v USA
ztvárnil v díle Novosvětská symfonie. Autorem realistických oper byl Leoš Janáček (Její
pastorkyna)
Současníci:
Josef Karel Šlejhar – Kuře melancholik
Émile Zola- Zabiják
Guy de Maupassant- Kulička
Karel Václav Rais – Zapadlí vlastenci
Charles Dickens- Oliver Twist
Lev Nikolajevič Tolstoj- Anna Karenina
AUTOR – život autorů:
bratři Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912) Mrštíkové, narozeni v Jimramově – byli čeští
spisovatelé, kteří některá svá díla, zaměřená především na realistický, až naturalistický popis
života na moravském venkově, napsali společně. Jejich nejvýznamnějším společným dílem je
divadelní hra Maryša, vrcholné dílo českého realistického dramatu, k dalším patří povídková
sbírka Bavlnkova žena a částečně i rozsáhlý román Rok na vsi.O jejich životě a díle
pojednávají samostatné stránky Alois Mrštík a Vilém Mrštík.
Vilém Mrštík patřil mezi horlivé propagátory a překladatele ruského realismu.
Alois Mrštík Alois v Brně dokončil gymnázium a učitelský ústav.
Vilém kvůli zhoršující se depresi a melancholickým stavům v roce 1912 spáchal sebevraždu.
Charakteristika tvorby Aloise a Viléma Mrštíkových:
Český realismus: bratři se ve svých dílech snažili co nejvěrněji zobrazit dobovou realitu a
životy lidí na přelomu 19. a 20. století.
Lidové prvky: Alois a Vilém dbali na používání lidových dialektů, aby umocnili atmosféru
moravského venkova.
Kritika poměrů: oba se v knihách často věnovali kritice konvencí a společenských poměrů,
jako byly například nucené sňatky nebo obecně vztahy mužů a žen v jejich době.
Další autorova tvorba:
Bavlnkova žena
Rok na vsi
Zumři (Vilém Mrštík)
Zlatá nit (Vilém Mrštík)
Anežka (Vilém Mrštík)
Cesta do Ruska (Vilém Mrštík)
Dobré duše (Alois Mrštík)
Hore Váhom (Alois Mrštík)
Moravské obrázky (Alois Mrštík)
Inspirace daným dílem:
Hra byla uvedena na scéně Národního divadla – přijata nejednoznačně
Na její libreto byla E. F. Burianem složena opera
V období realismu vystřídali v dramatické tvorbě nové směry, tato hra neměla na další vývoj
českého dramatu výrazný vliv, ale přesto se stala i v současnosti trvalou součástí repertoáru
českých divadel, překládána do cizích jazyků
LITERÁRNÍ KRITIKA:
Pro svůj nelichotivý pohled na českou vesnici bylo přijetí hry kritikou sporné. Nadčasová
platnost. Kritikové neměli námitky proti ústřední postavě, její motivaci a také způsobu, jakým
se hra dívá na život na vesnici. Od její premiéry uplynulo mnoho času a rolích hlavních postav
se vystřídala celá řada amatérských i profesionálních herců. Za tuto dobu se zařadila ke
klasickým dílům a na českých jevištích se objevuje pravidelně. Drama velmi dobře ocenil
kritik F. X. Šalda.