MILAN UHDE: BALADA PRO BANDITU

literární druh: drama (adaptace Olbrachtova románu: Nikola Šuhaj Loupežník = Milan Uhde sepsal podle
románu scénář k divadelní hře)
literární žánr: divadelní hra (sociální tragédie) s prvky muzikálu (písně navozují atmosféru, děj hry posouvají
a zároveň jej i dotváří. Texty písní vznikly překladem, úpravou a parafrází moravské, slovenské
a ukrajinské zbojnické lidové poezie, hudbu složil Miloš Štědroň)
téma: síla (moc) peněz (Šuhaje prodají, někteří jsou s ním jen z vypočítavosti), mezilidské vztahy (láska,
přátelství, přetvářka), princip fungování moci, touha po sociální spravedlnosti
motivy: chudoba, příroda – lesy, smrt, láska, věrnost x zrada, zištnost, nenávist, pohádkové motivy
(čarodějnice, Šuhajova nedotknutelnost…),
časoprostor: Koločava (Zakarpatská Rus), konec 1. světové války
kompozice: hra o 30 obrazech (výstupech), začíná i končí stejnou (průvodní) písní: Zabili, zabili (opakují se i
další písně, většinou zrcadlí/ symbolizují nějakou situaci – svádění ženy, smrt, vzpomínku na ženu…)

postavy:
 Nikola Šuhaj

 Eržika

 Derbak + Oreb Danko

Mageri

 Jura Šuhaj

typy promluv: dialogy a monology, písně, scénické poznámky

jazykové prostředky: nespisovná čeština, archaismy, nářeční slova, místy i expresivní výrazy a vulgarismy, vše
proloženo písněmi, jejichž texty byly buď zcela přejaté z lidové poezie (= nářečí), nebo
upravené Milanem Uhdem (ale duch lidovosti byl zachován, jen text upravil, aby se
k ději více hodil) = už Olbrachtův text vychází z pověsti o podkarpatském zbojníkovi,
Uhde začleněním lidových prvků tento fakt v textu ještě podpořil, zdůraznil
Děj:

Literárně-historický kontext: DRAMA 2. POLOVINY 20. STOLETÍ (autor současný)

 období totalitního komunistického režimu (1948 – 1989) – omezení základních lidských práv a
 svobod, pronásledování, zatýkání, věznění, vykonstruované procesy, popravy...
 TOTO DÍLO vzniklo v sedmdesátých letech = v době normalizace = návrat k „normálu“ = poměrům z
50. let:
o zastaveno veškeré uvolňování a svoboda tvorby1
o opět zpřísněná cenzura (z knihoven vyřazeny knihy zakázaných autorů, nastolena tvrdá
pravidla, o čem se smí psát a zda smí psát), mnoho autorů volilo ,,úniková" témata jako
příroda, rodinné problémy, erotika.
o pronásledování → Ludvík Vaculík a Václav Havel jsou trestně stíháni
o projevy odporu proti okupaci byly tvrdě potlačeny
o ve společnosti se šířily pocity zklamání a rezignace vedoucí k nové vlně emigrace
(Škvorecký, Lustig, Kohout, Kundera)
o Nespokojenost s komunistickým režimem vyjádřila občanská iniciativa Charta 77 → reakcí
byla anticharta (lživá propaganda, k podpisu přinuceno mnoho umělců)
o Média útočila a pomlouvala jednotlivé osobnosti z řad spisovatelů, kteří nesouhlasili s
režimem
 kvůli přísné cenzuře a krutým postihům literatura rozdělena na 3 proudy (ESO):
Exilová (= autoři, kteří odešli do exilu a tam vydávali svá díla): Josef Škvorecký (Tankový prapor, Zbabělci), Karel Kryl
(autor písní - protestsongy i milostná poezie), Milan Kundera (Žert, Nesmrtelnost) a vznikala exilová nakladatelství,
která vydávala texty autorů, jež byli u nás zakázaní: Index (v Kolíně nad Rýnem), 68´Publishes(Toronto, manželé
Škvorecký a Salivarová),

Samizdatová ( =texty rozšiřované v neoficiálním oběhu a v omezeném počtu exemplářů = psané doma na stroji přes
kopírák - protože nemohly být vydávány legálně.) Edice Půlnoc: underground, Petlice – založil Vaculík, Česká expedice-
za ní zodpovídá Havel, Popelnice, Pražská imaginace)

Oficiální (=autoři, kteří přijali zásady socialistického režimu a podporovali ho, nebo psali tak, aby se vyhnuli cenzuře =
úniková témata): Marie Majerová (Siréna), Marie Pujmanová( Předtucha), úniková témata: Ladislav Fuks (židovská a
válečná tematika, detektivky), Bohumil Hrabal (Postřižiny).

Tvorba Milana Uhdeho v této době přešla z oficiálního do samizdatového proudu = v 70. letech mu bylo
zakázáno oficiálně publikovat, jeho hry se po celou dobu normalizace nesměly uvádět, což za pomoci
odvážných přátel obešel: jeho hry uvádělo Divadlo na provázku pod jmény jiných autorů (např. Režiséra
Zdeňka Pospíšila, Evy Samkové, Pavla Vašíčka a dalších). Oficiálně byly pod jeho jménem vydány až po
Sametové revoluci (po listopadu 1989)

DALŠÍ DRAMATICI:
Václav Havel (absurdní drama, samizdat) - Audience, Zahradní slavnost, Pokoušení, Largo desolato,
Asonance, Odcházení …..
Pavel Kohout (velký vývoj: od oficiálního prokomunistického autora po chartistu ->zakázaného: exil,
samizdat: August, August, August!, Konec velkých prázdnin (tel. seriál o emigraci)
Josef Topol: (Divadlo za branou, nejlepší hry v 60. letech, během normalizace zakázaný): Kočka na kolejích,
Hodina lásky, Konec masopustu

Světoví dramatici:
 absudrní drama: Beckett: Čekání na Godota, Eugene Ionesco. Plešatá zpěvačka
 v Americe (psychologické drama): Tennessee Williams: Skleněný zvěřinec, Tramvaj do stanice
Touha, Kočka na rozpálené plechové střeše, společensko kritické drama: Dürrenmatt (Fyzikové,
Návštěva staré dámy)

MILAN UHDE: (* 28. 7. 1936)

 brněnský dramatik, autor písňových textů, prozaik, básník a politik (bývalý ministr kultury)

1uvolněná 60, léta, jež se snažila o „polidštění“ socialismu, o reformu – větší svobodu tvorby→ tyto snahy vyvrcholily
„pražským jarem (1968)“, po něm přišla okupace v srpnu 1968
 častým tématem jeho her jsou principy fungování moci a chování lidí ve střetu s ní
 narodil se do právnické rodiny → vystudoval ČJ a ruštinu na filosofické fakultě → redaktorem
literárního časopisu Host do domu a pedagogem na JAMU (divadelní škola v Brně) → během
normalizace spisovatelem na volné noze, ale nesmí publikovat, ani jeho hry se nesmí uvádět →
proto je publikuje pod jmény svých přátel, či v samizdatu a zahraničí (propašované texty vydávala
exilová nakladatelství, či uváděla zahraniční divadla). Podepsal Chartu 77, podílel se na Sametové
revoluci, po roce 1989 zastával významné politické funkce (1. polistopadový ministr kultury,
předseda Poslanecké sněmovny). Po odchodu z vrcholné politiky přednášel na Literární akademii v
Praze, dodnes tvoří.
 Začínal jako básník, ale prosadil se jako dramatik → jeho jméno spojeno především s brněnským
Divadlem na provázku (uvádělo jeho hry i v době zákazu, pod jménem režiséra Pospíšila)
 častá spolupráce se skladatelem Milošem Štědroněm

 DALŠÍ DÍLA: Král – Vávra (kombinace kabaretu a absurdního dramatu), Velice tiché Ave
(autobiografická rozhlasová hra), Profesionální žena (adaptace Páralova románu)

 BALADA - nejznámější autorovo dílo, vyšla roku 1975, napsána byla pro divadlo Husa na provázku
(tehdy Divadlo na provázku). Uhde ji tehdy nemohl publikovat pod svým jménem, tak ji svým
jménem „přikryl“ režisér divadla Zdeněk Pospíšil. Autor se z preventivních důvodů nedostavil ani na
premiéru (aby neohrozil další uvedení této hry). Představení se brzy stalo divadelním hitem,
v sedmdesátých letech symbolem svobody a nezkrotnosti (konspirace proti režimu – vytvořeno na
zapřenou, touha po svobodě). Dílo bylo převedeno i do podoby rozhlasové hry a popularitu mu
získala především filmová adaptace (v provedení Husy na provázku, s Miroslavem Donutilem a Ivou
Bittovou v hlavních rolích) z roku 1978.