ČESKÁ LITERATURA NA PŘELOMU 19. A 20.

STOLETÍ

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ
 napjatá politická situace (česko-německé spory) → vznik
řady nových politických stran  zastupovaly zájmy
odlišných vrstev společnosti, ale společná snaha řešit
složité postavení českého národa v rámci Rakouska-
Uherska, úplné osamostatnění českých zemí však
požadoval málokdo, nadále převládal tradiční
austroslavismus
 světová válka (1914-1918)  dezerce českých vojáků 
vznik československých legií, boj proti rakouské a německé
armádě, zesílila protičeská perzekuce a zatýkání, úsilí
českých politiků v zahraničí (TOMÁŠ G. MASARYK, EDVARD
 BENEŠ, MILAN RASTISLAV ŠTEFÁNIK a další), 28. října 1918 -
prohlášení samostatnosti - základy k budování
demokratického Československa
 modernizace české společnosti, lepší životní podmínky,
úroveň vzdělání i zdravotní péče
 různorodá národnostní skladba společnosti - sílící
antisemitismus
 české země  ekonomicky nejvyspělejší část monarchie,
rozvíjí se např. textilní průmysl, strojírenství, těžba uhlí,
elektro-průmysl, různé české firmy, podnikatelé, rozvoj
české vědy (např. historie - JAROSLAV GOLL, sociologie -
TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK, vydání Ottova slovníku
naučného)
KULTURA A UMĚNÍ
 pokračovalo sbližování české a evropské kultury
 zpočátku secese, impresionismus, symbolismus,
dekadence, později se objevil civilismus, kubismus,
futurismus, expresionismus

LITERATURA
 rozvoj překladatelství  zejména z nejnovější evropské
literatury - velké množství různých literárních podnětů
 rozvíjí se starší směry:
 kritický realismus – končí tvorba představitelů
ruchovsko-lumírovské generace a některých představitelů
historické a venkovské realistické prózy, u dalších naopak
tvorba pokračuje až do 20.-30. let
  impresionismus a symbolismus – vrcholí tvorba
generace 90. let, převážně poezie, neobjevil se
výraznější prozaik
 novoklasicismus  důraz na formální vyváženost, řád a
dokonalost v uměleckém díle, např. FRANTIŠEK
LANGER, VIKTOR DYK, bratři ČAPKOVÉ)
přelom 19. a 20. století
 kolem roku 1900 = nová literární generace - generace
anarchistických buřičů (zastaralý termín), v současné
literární vědě – tzv. postsymbolismus
znaky
 jednotliví autoři netvořili jednotnou skupinu, byli silně
individuálně odlišeni
společné:
 prvotní okouzlení symbolismem a dekadencí, ale později
odklon (odmítání individualistické představy o výjimečnosti
umění)  požadavek, aby se literatura více věnovala
„obyčejnému“ životu
 pojetí básníka jako buřiče, který reaguje na společenské
dění
 velký vliv anarchismu (politická ideologie, absolutní
svoboda, odmítání institucí jako stát, armáda, církev,
policie, právní řád a soudnictví, v české literatuře např.
STANISLAV KOSTKA NEUMANN, FRANTIŠEK GELLNER)
 protispolečenský postoj, odmítání pokrytectví usedlé
měšťanské společnosti a společenské nespravedlnosti,
vyslovení zklamání a pohrdání, antimilitarismus, bohémství
a tuláctví (kvůli existenční a názorové nejistotě), někdy i
oslava protikřesťanského satanismu, častý námět  vztah
 muže a ženy (kritika „zotročující“ instituce manželství,
důraz na „volnou lásku“)
 forma: provokativní, ironická výpověď, poezie  odmítání
složité obraznosti, naopak prostota výrazu, hovorová až
vulgární slova, srozumitelné metafory, pravidelný písňový
rýmovaný verš (blízký lidové písni), próza  lyrizace,
subjektivní ich-forma, narušení logické posloupnosti děje,
užití polopřímé řeči
první dvě desetiletí 20. století
 odklon od anarchistických ideálů, kritické přehodnocení
postojů – konec pesimismu, nové životní a umělecké
podněty - hledání trvalejších kladných hodnot moderní
civilizace
 nové umělecké avantgardní směry, např. futurismus (před
1. světovou válkou, S. K. NEUMANN), civilismus (průkopník
 S. K. NEUMANN, jinak až po 1. světové válce – JOSEF HORA,
JINDŘICH HOŘEJŠÍ), naturismus  částečný protiklad
civilismu, návrat k přírodě a všednímu prostému životu, S.
K. NEUMANN), vitalismus (FRÁŇA ŠRÁMEK)
 výraz avantgardních snah: Almanach na rok 1914 -
sdružoval velmi různorodé autory (např. S. K. NEUMANN,
bratři ČAPKOVÉ, ARNE NOVÁK aj.), negace individualismu a
dekadence, naopak sblížení umění se životem, zejména s
projevy moderní civilizace (propagace civilismu)
 někteří z autorů se ale nepřiklonili k ani jednomu
z avantgardních směrů a tvořili originální díla (např. PETR
BEZRUČ, KAREL TOMAN)
jednotliví představitelé

STANISLAV KOSTKA NEUMANN (1875-1947)

 básník, prozaik, publicista, překladatel, literární i výtvarný
kritik, významná kulturně-politická osobnost
 v 90. letech 19. století zastánce symbolismu a dekadence,
na přelomu 19. a 20. století přední představitel anarchismu,
na začátku 20. století průkopník civilismu, naturismu,
vitalismu, kubismu, futurismu, v meziválečných letech
příslušník komunistického hnutí a tvůrce proletářské poezie
a socialistického realismu
ŽIVOT
 nedokončil středoškolská studia, stal novinářem a později
spisovatelem, aktivně se podílel na pokrokovém
studentském hnutí 90. let, v procesu s Omladinou
 odsouzen do vězení, po propuštění jako zastánce
symbolismu a dekadence spolupracoval s Moderní revuí,
na konci století se názorově přiklonil k anarchistickému
hnutí, založil vlastní časopis Nový kult (1897-1905), který
se stal nejvýznamnější teoretickou, politickou i kulturní
revuí českého anarchismu, soustředil kolem něho skupinu
mladých umělců, kteří byli také častými hosty v jeho
olšanské vile v Praze na Žižkově (např. FRÁŇA ŠRÁMEK,
KAREL TOMAN, FRANTIŠEK GELLNER, VIKTOR DYK, JIŘÍ
KARÁSEK ZE LVOVIC, KAREL HLAVÁČEK aj.)
 v roce 1905 se přestěhoval do Řečkovic u Brna a později
do Bílovic nad Svitavou, začíná tzv. moravské období 
spolupracoval s řadou časopisů, hlavně s Lidovými
novinami, kde od roku 1908 otiskoval většinu své básnické
i publicistické tvorby, nové impulsy - setkání s představiteli
 umělecké avantgardy, s nimiž společně vystoupil v
Almanachu na rok 1914, autor v této době vytvořil
nejvýznamnější díla předválečné avantgardy (pod vlivem
vitalismu, civilismu, futurismu), tento vývoj přerušila 1.
světová válka – autor musel narukoval
 po návratu navázal zprvu na svou předválečnou činnost,
v meziválečném období byl poslancem za socialisty,
později vstoupil do KSČ a aktivně se účastnil její činnosti
jako redaktor a publicista (Rudé právo) - formulace
programu proletářské literatury, postupně vydával časopisy
Červen, Kmen a Proletkult, později byl po názorové
rozpory z KSČ na nějakou dobu vyloučen, žil
v Poděbradech, během 2. světové války v Železných
horách, poslední léta života trávil znovu v Praze (redaktor
Tvorby)
LITERÁRNÍ TVORBA
poezie
první období (do roku 1905)
 dekadentní a symbolistická poezie
Nemesis, bonorum custos (Spravedlnost, ochránkyně
dobrých) – prvotina, žánr: básnická sbírka vězeňské a
milostné lyriky
Jsem apoštol nového žití
Apostrofy hrdé a vášnivé
Satanova sláva mezi námi
společné znaky
žánr: básnické sbírky filozoficko-sociální poezie, znaky
symbolismu a dekadence (satanismu)
téma, námět: póza pyšného odbojného individualisty -
vyděděnce, který se bouří proti měšťáctví a lživé morálce,
před společenskými konvencemi dává přednost tvořivé síle a
vášnivé touze po životní harmonii (ztělesněná např.
postavou Satana – symbol touhy po svobodě, radosti
z pozemského života, popř. vzpoury utlačovaných)
Sen o zástupu zoufajících a jiné básně - žánr: básnická
sbírka sociální poezie, téma, námět: cesta od individualismu
k lidské společnosti, zájem o každodenní život a o obyčejné
lidské radosti a starosti, sociální revolta, jednotlivé básně:
Sen o zástupu zoufajících - rozsáhlá úvodní báseň,
ztotožnění básníka se zástupem lidí utiskovaných a
pronásledovaných společností, se kterými se básník vydává
na nebesa hledat Boha, ale marně, protože boží trůn je
prázdný, obrací se tedy nakonec k satanovi, který
symbolizuje sílu, vzpouru, ale i radost a život
druhé, tzv. moravské období (1905-1914)
Kniha lesů, vod a strání
žánr: sbírka přírodní a intimní lyriky
okolnosti vzniku, inspirace: příroda kolem Řečkovic a Bílovic
nad Svitavou, vliv impresionismu, civilismu (WALT WHITMAN)
a filosofického vitalismu (francouzský filozof HENRI BERGSON)
téma, námět:
vyjadřuje smyslové okouzlení proměnlivostí přírody 
chápána jako roditelka všeho živého, princip lidského
života, přirozeného a svobodného vývoje ke kráse a
harmonii, protipól k chaotickému životu ve městě, autor
vyslovuje radost z prosté existence, ideál spatřuje v umění
žít svobodně, naplno, a to v souladu s přírodou – v tom
hledá pocit životní pohody, cestu k smysluplnosti lidské
existence (autor = průkopník naturismu  směr, který
programově vyznával návrat k „nezkažené“ přírodě),
 postupná deziluze - závěrečné básně = plné splynutí s
přírodou není možné
protináboženské básně, několik autostylizací  milostný
vztah mladíka se smyslnou milenkou zemí
forma: smysl pro detail, přímé, neobrazné pojmenování,
barevnost, bohatá slovní zásoba včetně termínů
třetí období (1914-1922)
Nové zpěvy  žánr: básnická sbírka, vliv civilismu, kubismu
a futurismu, téma, námět: okouzlení moderní velkoměstskou
civilizací, oslava technických vymožeností (telegrafní a
elektrické dráty, kino), kterým autor přikládá až spasitelskou
roli, ale současně i vědomí negativních vlivů techniky, forma:
tendence „poetizovat věci nepoetické“ → rozvinuté metafory,
dynamičnost, termíny z techniky
čtvrté období (1923-1933)
Rudé zpěvy  žánr: agitační politická lyrika
Láska  žánr: třídílná básnická sbírka intimní, milostné,
erotické lyriky
poslední tvůrčí období (1935-1947)
Srdce a mračna - žánr: básnická sbírka přírodní, reflexívní,
ale i dobově aktuální politické lyriky, téma, námět: strach o
osud lidstva v době nástupu fašismu a nacismu
Sonáta horizontálního života - žánr: básnická sbírka
politické lyriky, součástí byl i básnický cyklus Staří dělníci –
téma, námět: polemika s básní Staré ženy FRANTIŠKA HALASE
(s motivy nicoty, zmaru, utrpení), oproti tomu autor - víra v
nezdolnost lidského života i celého lidského rodu
Bezedný rok
Zamořená léta
žánr: poslední dvě básnické sbírky, téma, námět: obavy z
budoucnosti (ohrožení nacismem, mnichovská dohoda –
ztráta samostatnosti, zkouška národního charakteru)  víra v
národní existenci
próza a publicistika
 velice bohatá, autobiograficky založená, ojedinělé povídky,
spíše převažují publicistické žánry (fejetony, vzpomínky),
nebo odborné práce (literární a výtvarná kritika, teoretické
a programové stati, úvahy a glosy)
S městem za zády – žánr: soubor fejetonů
VITALISMUS
 z lat. vita = život
 směr v české poezii a próze, který se úzce prolíná
především s impresionismem
 reakce na prožitou válku, na ztrátu velkých ideálů a krizi
všech hodnot, snaha o bezprostřední smyslové vnímání
života, vyjádření radosti z pouhé existence, smyslové
okouzlení z nejprostších maličkostí, odmítá formální
složitost, do popředí klade srozumitelnost, prosté a
jednoduché zobrazení krás života
 hlavní představitelé: FRÁŇA ŠRÁMEK, později např. KAREL
ČAPEK (drama Loupežník), ale ve své rané tvorbě např. také
JIŘÍ WOLKER, JOSEF HORA, JAROSLAV SEIFERT, VÍTĚZSLAV
NEZVAL, FRANTIŠEK HALAS
FRÁŇA ŠRÁMEK (1877-1952)
 básník, prozaik, dramatik a publicista, představitel
postsymbolismu, anarchismu, vitalismu a impresionismu
ŽIVOT
 narodil se v Sobotce, s rodiči se několikrát stěhoval, např.
do Písku, kde studoval gymnázium, k oběma městům se
později váže řada jeho prací, nastoupil vojenskou službu,
za odbojné antimilitaristické smýšlení byl potrestán
prodloužením služby o rok, který strávil v Rakousku, po
návratu pokračoval ve studiu práv, která však nedokončil
 rozhodl pro literární dráhu, od roku 1903 žil v Praze, stal se
členem literární družiny S. K. NEUMANNA a aktivně se zapojil
do anarchistického hnutí, sám redigoval časopis Práce
(1905-1906), byl dvakrát vězněn pro účast na studentských
demonstracích a pro antimilitaristické vystoupení v tisku
 (báseň Píšou mi psaní), pro anarchisty se autor stal
symbolem odporu proti Rakousku a armádě
 po vypuknutí první světové války byl povolán do armády,
téměř celou válku strávil na různých frontách, válka
významně poznamenala autorovu tvorbu
 ve 20. letech 20. století se sblížil s okruhem kolem KARLA
ČAPKA, v podstatě však zůstal už mimo literární skupiny a
nevyvíjel ani dřívější politickou aktivitu, žil v Praze, přičemž
pravidelně zajížděl do svého rodného kraje za svou
matkou, silně působil zejména na mladou generaci, za
německé okupace v letech 1939-1945 z protestu téměř
neopouštěl svůj pražský byt
LITERÁRNÍ TVORBA
 představitel impresionismu a anarchismu, odmítal hodnoty
soudobé měšťácké společnosti, vyjadřoval ideál svobodně
 a plně prožívaného života, zaměření na několik
tematických oblastí: sociální tematika + antimilitaristická (až
pacifistická) tematika (odpor k válce), přírodní a milostná
tematika (milostný vztah mladých lidí, neschopných se
podřídit konvencím)
 zachycení vnitřního citového a smyslového prožitku 
předznamenal poválečný vitalismus – prostá radost ze
života se všemi krásami, které přináší, v jeho další tvorbě
se však toto okouzlení poněkud problematizuje
forma:
 psal poezii, prózu i drama
 ústřední místo lyrická poezie - inspirace lidovou tvorbou 
lyrické postižení atmosféry a neopakovatelnosti okamžiku,
umění náznaku, silná emocionálnost a bohatá obraznost
 próza a drama - impresionisticky laděné, projevuje se
lyrismus - oslabení dějovosti, zaměření na vnitřní prožitky a
vzájemné vztahy hrdinů
poezie
1. období
Života bído, přec tě mám rád - žánr: básnická sbírka, téma,
námět: protiklad  radost ze života, touha po životě
nespoutaném konvencemi  životní skepse, nemožnost
uskutečnit životní ideály, hrdinové buď ztroskotávají, nebo se
přizpůsobují době a zrazují své ideály, milostná deziluze,
téma sociální bídy a sociálního protestu, odpor k militarismu,
forma: častá ironie, hovorová čeština, někdy i vulgarismy,
forma písně
Modrý a rudý - žánr: básnická sbírka, název: symbolizuje
dva opačné postoje - modrá - rakouská uniforma = vojenský
řád, rudá – anarchismus, téma, námět: antimilitaristický
postoj, humor, ironie, forma: podoba lidového popěvku nebo
písně, jednotlivé básně: Píšou mi psaní – nejznámější báseň,
rebelantská píseň s prvky humoru a ironie, zlidověla
2. období
 tvorba se proměňuje - konfrontace s válečnými zážitky =
vitalistická orientace - základní hodnota = radost ze života,
okouzlení nejprostšími jevy skutečnosti, plnost citového a
smyslového života, mládí, intenzivní milostný prožitek,
vztah k přírodě
Splav - žánr: básnická sbírka milostné a přírodní lyriky
3. období
Ještě zní – žánr: básnická sbírka, téma, námět: lyrické
vzpomínky stárnoucího básníka, motivy melancholického
loučení a hořké životní rezignace, patrný přetrvávající
antimilitaristický postoj
Rány, růže – žánr: poslední básnická sbírka, vlastenecká
lyrika, téma, námět: odpor k fašismu, reakce na druhou
světovou válku a na osvobození republiky, moudrá životní
vyrovnanost
próza
Stříbrný vítr
žánr: ústřední prozaické dílo, impresionistický lyrický román,
patří k nejvýraznějším projevům české impresionistické
prózy
téma, námět:
popisuje komplikované dospívání chlapce a jeho touhu po
naplněném životě, dále je vystižen konflikt mladé a starší
 generace, dílo vyznívá jako obhajoba mládí a jeho práva
na lásku a život nespoutaný konvencemi
příběh chlapce a později dospívajícího studenta Jana
Ratkina, objevujícího tajemství, krásu i bolest života,
vyrůstá v rodině, kde vládne přísný, tyranský otec (soudní
rada) a strádá věčně nemocná maminka, hrdina je
osamělý, ale mimořádně vnímavý a citlivý, jeho základní
životním principem je spravedlnost, ale střetává se pouze s
nepřátelským světem, s nepochopením, nedůvěrou,
podezíravostí, přetvářkou, prolhaností dospělých
při hledání vlastního charakteru je ponechán sám sobě,
hledání je mnohdy bolestné, provázené prudkými
proměnami nálad a zklamáním (např. i v milostném životě),
hrdina se chce vypořádat s životem svým způsobem, je
připraven s ním čestně zápasit a dokázat svůj přerod
 v muže, všechny konflikty (s otcem, učiteli), bolestné
zkušenosti i prohry překonává díky neustálému životnímu
optimismu = symbol „stříbrného větru“ – síla mládí, radost
ze života a víra v něj, volnost, odvaha, naděje, protiklad
pokrytectví a konvencí
na konci příběhu Jan skutečně dozrává v muže, zmoudří,
poznává smysl života a dívá se s nadějí do budoucnosti
forma: souvislá dějová linie nahrazena volným řazením
drobných epizod z hrdinova života a impresionisticky
náladovými pasážemi, autobiografické prvky, vnitřní monolog
= vnitřní citové prožitky, dojmy a představy hlavní postavy
Tělo – žánr: román, téma, námět: příběh tělesného
(erotického) a citového dozrávání dívky z pražského
předměstí, dílo vyznívá i jako obžaloba války - do hrdinčina
života brutálně zasahuje válka ve chvíli, kdy nalezla své
životní zakotvení a rovnováhu v milostném naplnění a
manželství  válka bere dívce manžela
drama
tzv. impresionistické drama - poznamenáno lyrizací
Léto - žánr: nejúspěšnější hra, téma, námět: lyrická oslava
mládí a lásky, mládí reprezentuje životní přirozenost, čistotu
a citovou vřelost, hlavní hrdinové se bouří proti konvencím,
výsek ze života ústřední postavy Jana Skalníka, typu
senzitivního dospívajícího chlapce, Jan tráví letní prázdniny
na vsi u starého hodného strýce, zamiluje se do mladé
vdané ženy, ale brzy poznává, že je to žena povrchní, bez
morálky a zábran, bere vztah s Janem jenom jako koketérii
z nudy, student nakonec zmoudří a později najde štěstí v
lásce vesnické dívky Stázy, která ho miluje už od dětství
Měsíc nad řekou
žánr: melancholicky laděná komedie
téma, námět:
příběh o generačním rozporu mezi rodiči a jejich dětmi, v
protikladu stojí deziluze a rezignace stárnoucí generace 
životní odvaha a naděje mladé generace, autor se ale dívá
na stáří smířlivěji (moudrost, vyrovnanost)
děj:
V malém městečku se chystá sjezd abiturientů místního gymnázia.
Paní Hlubinová se před svým manželem snaží tuto událost zatajit,
protože se obává, že setkání povede jejího manžela k neutěšené
konfrontaci s jeho kariérně úspěšnějšími někdejšími spolužáky, Jan
Hlubina byl totiž kdysi premiant třídy a měl velké plány, ale skončil jako
prodavač v papírnictví. Žena přikládá velký díl viny také sobě. Do plánu
paní Hlubinové je zasvěcena i dcera Slávka.
Jednoho dne, když je Slávka sama doma, přijde na návštěvu za
Hlubinou jeho bývalý spolužák a spolubydlící Josef Roškot se synem
Vilíkem. Slávka jim namluví, že otec je duševně chorý, a proto ať mu
raději nepřipomínají minulost. Nakonec se ukáže, že Hlubina o
připravovaném sjezdu abiturientů ví, a vypraví se na něj i s manželkou.
Chce jí veřejně poděkovat za život, který mu zařídila.
Zatímco starší generace odchází na večírek, zůstávají jejich děti –
Slávka Hlubinová a Villy Roškot – spolu doma. Slávka je o sedm let
starší, ale věkový rozdíl jim nevadí. Celý večer sedí v pokoji, kde před
lety bydleli jejich otcové, poslouchají hučící řeku, dívají se na měsíc,
vedou rozhovor na různá témata a čtou si z knihy Měsíc nad řekou,
kterou napsal Slávčin otec. Zatímco se jejich rodiče na sjezdu smějí
svým mladickým snům, vzniká mezi nimi cit, nakonec mu však
nepodlehnou, Slávka na první pohled sebevědomého Vilíka udržuje
v odstupu, aby se do ní nezamiloval. V noci se rodiče vracejí domů a
najdou Slávku a Vilíka, kteří je ponechávají schválně v mylných
představách. Hlubina a Roškot se pohádají, ale jejich děti jim brzy
všechno vysvětlí. Zatímco si jdou rodiče připít, rozloučí se Slávka
s Vilíkem a ten odejde. Slávka chápe, že už ztratila své mládí, smiřuje
se s osudem staré panny, ale není zatrpklá.
forma: děj není moc bohatý, podstatnější je psychologie
postav a zachycení atmosféry
PETR BEZRUČ (vlastním jménem VLADIMÍR VAŠEK, 1867,
Opava-1958, Olomouc)
 básník, prozaik, představitelem postsymbolismu, ale jeho
dílo je syntézou všech proudů poezie přelomu století –
realismu, symbolismu, impresionismu i sociální poezie
ŽIVOT
 narodil se v Opavě jako syn středoškolského profesora
ANTONÍNA VAŠKA, filologa a národního buditele ve Slezsku,
který jako jeden z prvních odmítl uznat pravost Rukopisů
královédvorského a zelenohorského, na základě
filologického rozboru dokázal, že autorem jejich textu je
VÁCLAV HANKA a obvinil ho z jejich padělání, roku 1873 se
rodina jako trest za vlastenecké aktivity otce přestěhovala
 do Brna, studoval gymnázium, zemřel mu otec zhoršení


finanční situace rodiny, poté studoval klasickou filologii

v Praze, studia nakonec nedokončil, sblížil se s přispěvateli
časopisu Čas, zejména s JANEM HERBENEM
 autor se vrátil se do Brna, díky přímluvám matky získal
místo písaře zemského výboru, rodině však ani tak nijak
nepomáhal, žil v jakési apatii, začal psát, od roku 1889 se
stává poštovním úředníkem v Brně a později v (Frýdku)-
Místku – zde působil v letech 1891-1893, svůj rodný kraj
(Slezsko - Těšínsko, Ostravsko, Beskydsko) důkladně
poznal především tím, že podnikal dlouhé pěší cesty,
sledoval tamější tvrdý život, bídu, sociální a národnostní
problémy, pobyt ve Slezsku byl stěžejní pro vznik jeho
jediné sbírky - Slezských písní, začátkem roku 1892 se
autor seznámil s učitelem, divadelníkem a vlastencem
 ONDŘEJEM BOLESLAVEM PETREM  osudové přátelství,
společné túry po kraji (+ teorie o možném (spolu)autorství
Slezských písní), zamiloval se do DODY BEZRUČOVÉ, PETR
a BEZRUČOVÁ = odkazuje autorův pozdější pseudonym, v
roce 1893 spáchal O. B. PETR sebevraždu a autor si podal
žádost o přeložení do Brna, ta byla kladně vyřízena, v Brně
žil staromládeneckým životem
 v letech 1898-1900 vážně onemocněl (tuberkulóza),
myslel, že brzy zemře, tato nemoc byla pravděpodobně
bezprostředním podnětem k psaní a uveřejňování básní,
které byly později zařazeny do básnické sbírky Slezské
písně - od ledna 1899 je posílal pod pseudonymem PETR
BEZRUČ JANU HERBENOVI, ten ihned poznal kvalitu básní a
začal je vydávat v beletristické příloze Času, okamžitě
vyvolaly ohlas a také značnou zvědavost, kdo je vlastně
 napsal, usilovné pátrání po básníkově totožnosti, do roku
1904 poslal autor 74 básní, ale znechucen prozrazením
pseudonymu, oslaben chorobou a v obavách před úředními
represáliemi záhy po tvůrčím rozmachu z přelomu století
omezuje básnickou práci
 za první světové války (1915-1916) byl autor zatčen a půl
roku vězněn ve Vídni pro klamné podezření z velezrady (v
pařížském odbojovém časopisu českých emigrantů L
´Indépendance Tchéque vyšly dvě protirakouské básně
podepsané iniciálami P. B.), ale nakonec byl zproštěn viny
 za první republiky se stal známým, „národním“ básníkem,
ale před veřejností se stahoval do soukromí, důsledně se
vyhýbal veřejným vystoupením a publicitě (dokonce ani
neposkytoval rozhovory), podobně to bylo v občanském
 životě, např. roku 1917 odmítl podepsat Manifest českých
spisovatelů žádající sebeurčení českého národa
 roku 1928 odešel do výslužby, žil pak na různých místech
na Moravě (např. v Brně nebo v Kostelci na Hané)
 nesmírně plachý, podivínský, přecitlivělý člověk, současně
ale vystupoval jako hrdý a záhadný bard a mstitel
ponižovaného „slezského národa“, ale anonymně, velmi
úzkostlivě dbal na to, aby nebyl prozrazen jeho
pseudonym, především kvůli strachu ze ztráty zaměstnání
na brněnské poště, jeho pravou identitu nakonec prozradil
v roce 1910 NORBERT MRŠTÍK, bratr spisovatelů ALOISE a
VILÉMA
LITERÁRNÍ TVORBA
  řazen do generace tzv. anarchistických buřičů, ale je to
sporné, autorova básnická tvorba je v kontextu české
literatury naprosto ojedinělá
 inspirovala se ale symbolismem České moderny,
realismem J. S. MACHARA i lidovou poezií, k některým
básním našel autor podnět v antice, k dalším (zvláště
intimním) v dobové subjektivní lyrice
 autor nechápal svou tvorbu jako životní poslání - jeho
básně vznikly náhle, živelně, během krátkého časového
období

Slezské písně (1909)

žánr: básnická sbírka, společenská, přírodní, intimní lyrika,
epika – balady, autorovo jediná, životní sbírka
okolnosti vzniku a vydání
většinu básní poslal autor v průběhu let 1899 a 1900 JANU
HERBENOVI, ten je uveřejnil v časopisu Čas, v roce 1903
vyšla první verze sbírky v časopisu Besedy Času jako
zvláštní číslo s názvem Slezské číslo, poté vyšla knižně roku
1909 pod názvem Slezské písně, autor podobu sbírky měnil
úpravou původních básní a přidáváním nových, některé
zásahy byly umělecky sporné až negativní, za základní se
proto považuje verze z roku 1928
inspirace
krize autorova zdravotního stavu (obava, že po jeho smrti
nikdo neupozorní na zoufalou situaci ve Slezsku) + prožitek
nešťastné nenaplněné lásky + reakce na krutou sociální a
národnostní realitu slezského kraje, pocit povinnosti vyjádřit
protest proti útlaku
sbírka je ovlivněna různými směry i autory (např. K. J.
ERBEN, JAN NERUDA, J. S. MACHAR, symbolismus a
dekadence, postsymbolisté /buřiči/)
téma, námět
2 tematické oblasti
intimní lyrika – autobiografické zpodobnění vlastního
osudu, vědomí životní osamělosti a milostné rezignace,
např. úvodní báseň Červený květ (kaktus v noci rozkvetl
rudým květem, vykvete pouze jednou = symbol autorova
vlastního osamělého nitra bez lásky, jediná osamocená
básnická promluva, symbol vzpoury nebo obraz jediné
sbírky), dále básně Jen jedenkrát, Kdo na moje místo,
Labutinka
sociální a národní téma - jádro sbírky, obraz bídy rodného
slezského kraje (beskydských horalů, ostravských havířů,
 ovdovělých žen a sirotků), sociálního a národnostního
útisku ze strany německé vrchnosti a protest proti němu,
prostí obyvatelé si uvědomují svou tíživou situaci, někteří
svůj vlastní rod - zpravidla ze zištných důvodů - zapírají
(tzv. odrodilci, např. báseň Bernard Žár), jiní vzdorují
(zpravidla osamoceně, jednorázově a tragicky neúspěšně),
autor kritizuje pražskou vlasteneckou společnost a politiku,
která je lhostejná k bídě a utrpení slezského lidu (např.
básně Den Palackého, Praga caput regni)
básnická autostylizace
nejvíce postava lidového pěvce a věštce = tzv. bard -
mluvčí a mstitel slezského lidu (báseň Já), další podoby -
např. poutník („toulavý šumař“, svědek, prochází krajem,
sleduje osudy vesnic a města, setkává se s místními
obyvateli) pamfletista (obrací se proti konkrétním osobám,
 např. báseň Markýz Gero), kovkop (hornický proletář -
výsměšná ironie, výraz zloby, vzteku, vzdoru a nenávisti,
výzva ke vzpouře a odplatě, např. básně Kovkop, Ty a já,
Ostrava, Horník, Oni a my), fantastický zjev, přelud z lidové
tradice („škaredý věštec“, „šílený rebel a napilý zpěvák“,
např. báseň Škaredý zjev), postava lidového mýtu = zbojník
(např. báseň Ondráš), osobnost z historie (např. báseň
Leonidas)
děje, místopis, postavy
skutečné děje i události, konkrétní místní určení (viz i
nadpisy některých básní např. Ostrava, Kyjov)
postavy - objektivně zobrazeny, mají konkrétní reálné
předobrazy, ale jsou zobecněny, častým typem postav jsou
utlačovatelé a vykořisťovatelé (např. habsburský
arcivévoda Bedřich – např. báseň Markýz Géro),
 poněmčení měšťáci (např. báseň Bernard Žár), jedinci
dohnaní k sebevraždě (básně Kantor Halfar, Maryčka
Magdónova), fiktivní postavy lidové slovesnosti (např.
zbojník Ondráš)
žánry
častá je stylizace básní do podoby lidových mýtů, pověstí a
písní
působivé jsou baladické skladby = sociální balady =
tragické vyústění vyplývá ze sociálních poměrů, popř.
národnostních problémů, např.
Maryčka Magdonova – krutý osud osiřelé dívky, která se po
tragické smrti rodičů snaží postarat o sourozence, když je
odváděna strážníkem za krádež (sbírala totiž v panském
lese a udal ji jeden žid), neunese hanbu a spáchá
sebevraždu, formální znaky: dialogická forma  řečnické
otázky v refrénu, apostrofy
Kantor Halfar – tragický příběh venkovského učitele, který
vzdoroval tlaku odnárodňování tím, že učil česky, pro tuto
věrnost českému jazyku nikdy nedostal stálé místo ve škole,
žil v trvalé existenční nejistotě, což ho dovede k sebevraždě
(ironie - konečně dostal místo za hřbitovní zdí)
Bernard Žár – hrdina se stydí za rodnou řeč, zavrhne kvůli
tomu i vlastní matku
Markýz Gero - útok proti bezcitným utiskovatelům
forma a jazyk
prolíná se lyričnost, epičnost i dramatičnost, satirický
výsměch, ironie až sarkasmus, útočnost i melancholie,
subjektivní (intimní)  objektivní (společenské) vyjádření
obsahová hutnost – krátké, úsečné verše, věcné sdělování
faktů, důraz na detail  patetický styl, vypjaté situace,
prudká gesta, obraznost (expresivní metafory, hyberboly,
kontrasty, symboly, zvukomalba, apostrofy, řečnické
otázky, zvolací věty, výhrůžky) = působivost a naléhavost
výpovědi
přímá řeč, dramatičnost dialogů, hovorový jazyk a dialekt
rytmický verš, převaha daktylského rytmu, ale odchylky od
rytmické pravidelnosti, pravidelný rým (zvl. střídavý)
tyto vzájemně si vzdálené prvky - slučovány v originální,
celistvou strukturu

další básnická tvorba

Stužkonoska modrá – žánr: samostatná rozsáhlejší báseň,
téma, námět: elegie stáří, básníkův život symbolizuje nález
vzácné můry, po které celý život toužil a kterou našel až v
pozdním stáří, symbolicky vyjadřuje smutek a zahořklost v
osobní i společenské rovině - zklamání z veřejných poměrů v
osvobozeném státě, vzpomínky na své mládí
Labutinka - posmrtně vydaná básnická sbírka intimní a
milostné lyriky
VIKTOR DYK (1877- 193)
básník, prozaik, dramatik, publicista, překladatel, kritik a
ironik, právník, nacionalistický politik, představitel mladší vlny
symbolistně dekadentní školy 90. let, později představitel
anarchistických buřičů, nakonec nacionalisticky orientovaný
autor
ŽIVOT
studoval práva, od studentských let byl autor literárně i
politicky činný, po skončení studií se plně se věnoval literární
a novinářské dráze
spolupracoval zejména s časopisem Lumír, navázal
dlouhodobou spolupráci s Vinohradským divadlem,
v politické oblasti patřil k radikálům požadujícím
samostatnost českých zemí, od počátku 1. světové války byl
zapojen do domácího odboje proti rakousko-uherské
monarchii, pro vykonstruované obvinění z vlastizrady půl
roku vězněn (1916-1917), v meziválečném období byl spojen
s nacionalistickou pravicí, byl poslancem a senátorem, patřil
také mezi nejvýraznější odpůrce tzv. hradní politiky T. G.
MASARYKA a EDVARDA BENEŠE, zemřel na selhání srdce
při koupání v Jaderském moři
názory a postoje
smysl života a absolutní hodnotu viděl v národu a boji za
jeho samostatnost, proto se přiklonil k radikálnímu českému
nacionalismu, v němž viděl nesobecké podřízení se člověka
vyššímu národnímu společenství, propagoval národní hrdost
a vlastenectví, byl zastáncem obnovy samostatného
českého státu
LITERÁRNÍ TVORBA
v počátcích tvorby byl pod vlivem symbolismu a dekadence,
patrné jsou i prvky novoromantismu a novoklasicismu,
později se přiklonil k tzv. generaci buřičů/postsymbolistů
psal všechny literární formy i druhy (poezie – lyrika i epika,
próza, drama, publicistika), hlavním tématem je rozpor mezi
snem (ideálem) a realitou (skutečností), a to jak v rovině
osobní (např. vědomí existence smrti), tak v rovině
společenské (vnímání národnostního útlaku a společenské
pasivity), prvky protispolečenské vzpoury, deziluze a
skepse, ironický a satirický pohled na skutečnost
forma: strohá symbolická zkratka, aforistická úsečnost, jasná
pointa, satira, paradoxy,
poezie
verš – úsečný, nemelodický, bez metafor, pravidelný,
rytmický verš s vynalézavými rýmy
lyrika
A porta inferi (Od brány pekelné, název podle latinského
žalmu zpívaného při pohřbu)
Síla života
Marnosti
žánr: první básnické sbírky subjektivní lyriky, pod vlivem
symbolismu a dekadence
téma, námět
romantický dualismus snu a skutečnosti, vyjadřují únavu,
zklamání, deziluzi, zoufalství z nemožnosti uskutečnění
romantických představ a snů, neschopnost k činu  negace
dobové sociální reality, útočnost, ironie a sebeironie  motiv
národní cti a odpovědnosti
Satiry a sarkasmy (1905)
Pohádky z naší vesnice (1910)
žánr: básnické sbírky politické satirické lyriky
téma, námět: ironická kritika českých poměrů - národního
politického a společenského života, autor ostře komentuje
jednotlivé politické události, pasivitu, poddajnost, prodejnost
politiků, odhaluje také některé negativní vlastnosti českého
národa (prostřednost, opatrnictví, strach se vzepřít)
Válečná tetralogie: Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno,
Poslední rok
žánr: básnické sbírky politické lyriky, tvoří tetralogii
téma, námět: vrcholný projev autorova nacionalismu,
absolutní hodnotou se pro básníka stává národ a vztah k
vlasti, pojetí národa jako souboru historických tradic i mravně
závazných hodnot, vyjadřuje obavy o osud národa,
zdůrazňuje smysl boje za národní osvobození, vystupuje
jako mluvčí národa, který pateticky burcuje proti národní
pasivitě a vyzývá k odhodlání, odvaze a činu
jednotlivé básně: Země mluví (sbírka Okno) - zobrazen
těžký osud lidí a utrpení národa, odsouzení lhostejnosti a
nečinnosti, výzva k obraně vlasti (autor personifikoval vlast
jako matku, která vyzývá své syny, aby ji neopouštěli a
bránili ji, známá je citace: „Opustíš-li mne, nezahynu. /
Opustíš-li mne, zahyneš!“) k boji za svobodu, povinnost
občana bránit zemi, jeho zodpovědnost i za příští generace,
nutnost oběti – zrada je zkázou národa
Devátá vlna – žánr: poslední básnická sbírka intimní,
elegické a meditativní poezie, téma, námět: překonání
deziluze a skepse, vnitřní vyrovnanost, vědomí blížícího se
konce života, příklon k náboženství, pomyslný dialog
s některými literárními autory minulosti (např.
BOŽENOU NĚMCOVOU, JANEM NERUDOU, ALOISEM
JIRÁSKEM, JAROSLAVEM VRCHLICKÝM a OTOKAREM
BŘEZINOU), motivy, vzpomínek na mrtvé, loučení, smrti
epika
rozsáhlé epické a lyrickoepické skladby (veršované povídky),
prostoupeny lyrickými prvky, baladické ladění, konflikt snu a
skutečnosti, rozpor: mravní vůle, aktivita, čin, zápas a
vzpoura  skepse a slabost, dočasnost lidské existence,
nemožnost neuskutečnitelnosti ideálů
Buřiči – téma, námět: odbojný protispolečenský přístup
zosobňují tři „společenští vyvrženci“, které pocit společenské
křivdy dohnal až k zločinům
Milá sedmi loupežníků – žánr: lyricko-epická
poema/balada, vliv romantismu a anarchismu, téma, námět:
baladický příběh s motivem lásky, žárlivosti, zrady, vzpoury a
pomsty, obměňující máchovský námět, úsilí zbavit se pout a
konvencí, ale odmítání vypjatého individualismu a
nespoutaných vášní, hrdinkou básně je dívka, jež odešla do
lesů, kde se přidala k tlupě loupežníkům a stala se jejich
milenkou, když pak členové bandy ze žárlivosti zabijí toho,
kterého měla nejraději, zrazuje je a loupežníci končí na
popravišti
Giuseppe Moro – žánr: rozsáhlá epická básnická skladba,
téma, námět: věrnost, zrada, zodpovědnost, životní
„usmíření“, hlavním hrdinou je odvážný janovský mořeplavec
se pod tlakem svědomí obtíženého vraždou zavázal doručit
poselství o cizí zemi, vědomí povinnosti se mu stává jediným
smyslem života, poselství je ale jeho současníky
nepochopeno a zůstane odkazem pro budoucí pokolení
próza
rozsáhlá, převažují romány, ale psal i krátké povídky a
novely
pokusy o románové kroniky: chtěl vytvořit celý cyklus, ale
napsal jen dvě částí:
Konec Hackenschmidův
Prosinec
žánr: romány
téma, námět: zachycují atmosféru studentského hnutí a
politických bojů z konce 19. století, životní postoj mladé
generace, radikální inteligence, zasažené vlivy dekadence,
sdružené ve spolku Čertovo kopytu a prudce odmítající
MASARYKŮV realismus
Krysař
žánr: krátká novela, vrcholné dílo českého novoklasicismu,
prvky novoromantismu, dekadence a postsymbolismu, silně
se vymyká ostatní autorově tvorbě
inspirace: vychází ze staroněmecké středověké lidové
pověsti ze 13. století, podle níž krysař ze msty za to, že mu
konšelé německého města Hammeln odmítli vyplatit
sjednanou odměnu za odvedenou práci (vyhnání krys),
odvedl za zvuků své píšťaly sto třicet dětí, v autorově pojetí
má pověst hlubší a obecnější symbolickou platnost a je
obohacena o romantické téma opětované, ale tragické lásky
a milostné deziluze, zásadní odlišnost: odvedení celého
města, důvodem není jen nezaplacený dluh, ale spíše
zklamání ze světa a nenaplněné lásky
doba a místo děje: neurčitá minulost, malé německé
hanzovní město Hammeln a jeho okolí
téma, námět:
podobenství s aktuálním dobovým významem + konfrontace
dobra a zla, odpor proti maloměšťácké malosti a pokrytectví,
zneužívání veřejných funkcí, lhostejnosti k neštěstí druhých,
vzpoura a pomsta, marná touha po kráse a velikosti, hledání
vlastní identity a smyslu své existence, tragická osudová
láska, celkový dojem je ponurý, ale optimistický konec (dva
lidé přežívají - naděje na znovuzrození lidského světa, obrat
v myšlení a hodnotách)
četné symboly:
Krysař - symbol volnosti, věčný tulák, symbol umělce v
měšťácké společnosti
Kristián – symbol zisku
Jörgen a nemluvně - symboly oslavy všeho, co popírá rozum
(dítě ho ještě nemá a blázen ho už ztratil, to je činí
svobodnými a nezávislými)
ďábel a jeho vyslanec Faust, - symboly zla
krysařova flétna - symbol moci
děj:
Do německého města Hammeln na požádání konšelů přichází krysař, aby
zbavil město od přemnožených krys a ulevil tak věčnému trápení
obyvatelstva. Usedlí měšťané mají z krysaře strach, protože se bojí všeho
neznámého a tajemného. Fascinuje je ale jeho moc nad krysami. Ty, jakmile
jen slabounce zapíská na svou zázračnou píšťalku, za ním jdou kamkoliv.
Radní za vyhnání všech krys Krysaři nabídnou velkou odměnu (100
rýnských), ale nepodepíší s ním písemnou smlouvu, pouze se s ním ústně
dohodnou. Krysař v tu chvíli na peníze příliš nemyslí.
Ve městě žije jeden člověk, který mezi početné měšťany úplně nezapadá. Je
to rybář Sepp Jörgen. Žije v malém domku u řeky a vede velmi obyčejný a
chudý život. Všichni lidé z Hammeln se mu posmívají, protože mu všechno
dochází až mnohem později. Například když se mu posmívali krásné dívky z
vesnice, uvědomil si to až druhého dne. To ale nijak nemírní bolest, kterou z
posměchu cítí. Jediný, kdo ho má rád a kdo mu nikdy neublíží, je jeho
společník drozd. Dokáže Seppa vždy potěšit a rozveselit.
Ihned po příchodu se Krysař zamiluje do krásné dívky Agnes. Dokonce
natolik, že se s ní schází, i když mu řekla, že má ještě jednoho milence,
pohledného Kristiána. Z Kristiána by mohl být ideální manžel, pochází z
uznávané rodiny a má jistou práci u svého strýce Ondřeje. Agnes má
opravdu rád i ona jeho, jenže se čím dál tím víc zamilovává do Krysaře. I
Krysařova láska k Agnes den ode dne roste. Sám tím je překvapen, protože
si myslel, že už tohoto citu ani není schopen. Ženy ho obletují v každém
městě, protože je pohledný a tajemný, ale teprve s Agnes pochopil, co je
pravá láska. Zůstává ve městě hlavně kvůli ní, ačkoliv v Hammeln už žádné
krysy nejsou. Dokonce dívce vysvětlí, jak zbavuje domy a města
přemnožených krys. Hraje tlumeně na píšťalu, píská a píská, až vyvede
všechny krysy z jejích skrýší, které za ním jdou jako omámené. Zavede je do
řeky a dům je zbaven krys.
Krysař vyvede podle smlouvy krysy z města. Po splnění úkolu připomene v
hostinci U Žíznivého člověka radním - truhláři Froschovi a krejčímu
Strummovi, že mu město dosud nevyplatilo odměnu. Vše se zkomplikuje tím,
že městští radní nechtějí vyplatit krysaři za jeho práci, protože smlouva je prý
neplatná. Vymlouvají se například na to, že si nejsou jisti, zda je to právě
krysař, s kým dohodli smlouvu, nebo také na to, že není tak těžké pískat na
píšťalku a vyhánět krysy, je daleko složitější a úslužnější vyrobit postel či ušít
oblek, smlouva prý navíc nebyla ukončena obvyklou zbožnou formulí.
Krysaře to samozřejmě rozzlobí, ale i když konšelům pohrozí, oni se mu jen
vysmějí. Na tuto hádku musí myslet i večer, když už byl s Agnes. Tu noc mají
oba radní strašné sny, krejčímu se zdá, že ušil 1000 obleků, které se pod
Krysařovým zrakem změnily v 1000 rubášů. Truhlář má sen, že vyrobil 1000
postelí, a že se objevil Krysař a postele se změnily v rakve. Chce se pomstít.
Krysař chce nejdřív ze vzteku celé město zničit, ale kvůli Agnes si to rozmyslí
a městu odpouští.
Ráno od Agnes odchází, jde na horu Koppel, která je nad městem a končí
propastí, láska ho ale táhne zpět, láska k Agnes ho zcela ovládne, cítí, že už
není schopen putovat od města k městu jako ostatním odcizený a jimi
odvržený jedinec. Jde k Žíznivému člověku, kde je jediný host – magistr
Faustus z Wittenberga, vyslanec ďábla. Faust Krysaři prozradí, že ďáblu
prodal srdce a ne duši, potom chce Krysaře přesvědčit různými kousky (např:
mění kocoura v tygra, špinavou prostitutku v trojskou Helenu), aby se taky
zaslíbil ďáblu, neboť je předurčen k velkým činům, nabízí mu věčný život a
vládu nad životem a smrtí, když bude se svojí píšťalou škodit lidem. Krysař
sám ale nevidí ani jedno z předváděných kouzel a Fausta odmítá. Když Faust
nepochodí, zmizí. Je to jakýsi krysařův dvojník představující temnou stránku
jeho bytosti, který se v Hammeln objevil, aby krysaře přivedl na „správnou“
cestu (chce koupit krysařovo srdce).
Krysař se vrací k Agnes, ale neustále musí myslet na to, jak zde potká ráno
při odchodu potká Kristiána, který šel za Agnes ihned poté, co Krysař odešel.
Jakmile ji ale nyní uvidí, všechny tyto myšlenky se rozplynou. Nevítá ho totiž
ta rozesmátá, krásná dívka, ale jen jakýsi stín. Až za dlouhou chvíli se mu
svěří, že Kristiána nemá ráda, ale čeká s ním dítě, které nechtěla. Žádá
Krysaře, aby ji zabil, ale nakonec ho nutí, ať na ni zapomene a odejde. Krysař
ji poslechne, ale slíbí, že se vrátí.
Agnes v hrozném zármutku začne vzpomínat na pohádku, kterou jí v dětství
vyprávěla matka a kterou znali v Hammeln všichni. Nechá si ji od matky
znovu převyprávět. Vrch Koppel, který se tyčí nad městem Hammeln, je
pýchou všech obyvatel, kteří sem chodí každou neděli a kochají se pohledem
na celý kraj. Na samotném vrcholu je obrovská propast, která je podle pověsti
cestou do země sedmihradské - zaslíbené země, symbolického lepšího
světa, kde neexistuje strach, smutek, bolest ani hřích. Bývá však bohužel
také nejčastějším cílem sebevrahů. Nešťastná Agnes se vydá se svým ještě
nenarozeným dítětem hledat zemi sedmihradskou. Později ji hledali Kristián i
Krysař.
Krysař najde jen Agnesinu matku, která se zblázní z dceřiny smrti a utopí se
v řece. Před smrtí Krysařovi tiše zpívá píseň o zemi sedmihradské a on vše
pochopí. Mísí se v něm pocit smutku s pocitem obrovského vzteku.
Rozhodne se učinit to, co po něm chtěla Agnes hned první večer, a to ne pro
peníze, které mu měly být vyplaceny, ale ze zármutku ze zklamané lásky.
Krysař začne pískat na píšťalu, ne jemně jako na krysy, ale naplno. Všichni
lidé jdou za zvukem té píšťalky jako omámení. Ve všech se probouzí dávno
zapomenuté touhy, nedokončují věty, nedokončují svoji práci, jdou jen za
zvukem píšťaly. Podlehnou iluzi o zemi sedmihradské, kde budou moci jinak
žít, lépe, krásněji. Následují Krysaře až k propasti na Koppelu. Krysař doufá,
že se opět setká se svou láskou Agnes, jež byla jediná, která v něm během
jeho životního putováním probudila city. Před propastí se nikdo z nich
nezastaví a všichni včetně Krysaře zmizí v propasti.
Celý tento průvod sleduje Sepp Jörgen a jako obvykle nic nechápe. Píšťala k
němu nemluví, protože ji nechápe. Vše si začne uvědomovat až druhý den,
teprve teď uslyší zvuk píšťaly, už je ale příliš pozdě na to, aby se za ním
vydal. Přesto se chystá za ostatními k propasti, když vtom uslyší v opuštěné
chalupě ještě nějaký jiný zvuk. Je to křik malého nemluvněte, které opustila
matka a které mělo hlad. Svým křikem přehlušilo zvuk píšťaly. Ačkoliv se
Sepp nesmírně touží vydat za ostatními do země sedmihradské, překoná
svou touhu, vezme dítě a odejde hledat ženu, která by dala dítěti napít.
Je to jediný okamžik v jeho životě, kdy Sepp reaguje na podněty přicházející
v tento okamžik a ne až o den později.
postavy
osudově jednoznačně formované, ale strohé vykreslení jejich
psychologické motivace jednání
KRYSAŘ
typ romantického hrdiny, neznámá totožnost (Nejmenuji se,
jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.“) - nikde není
ani naznačeno, odkud přišel a kým původně, nikde
nezakotví, protože stále hledá svůj ideál, z krysařova
zevnějšku je uvedeno jen několik detailů: vysoký, štíhlý muž
s píšťalou, smířený se svým osudem věčného cizince, putuje
bez cíle po městech a svojí píšťalou, která umí omámit vše
živé, hubí krysy, o síle své píšťaly ví, ovšem nechce ji
zneužít, později systém náznaků - člověk tajemný,
samotářský, pesimistický, skeptický, vzbuzující v lidech
strach, ale je rozumný, spravedlivý, čestný, je to
individualista, jeho osamělost spočívá v tom, že nikdy necítil
žádný cit, ovšem to změní seznámení s Agnes, po příchodu
do Hammeln je konfrontován se všedností a stereotypním
způsobem života spořádaných občanů hanzovního města,
v jeho nitru se odehrává svár mezi touhou zůstat ve městě,
usadit se, a vyšším posláním, manipuluje s lidmi, zasahuje
do jejich osudů, po smrti Agnes ztrácí jeho život smysl,
převládne v něm zloba i zoufalství, mstí se za novou deziluzi
a celé město strhuje do záhuby, na otázku, zda je krysař
postavou kladnou, či zápornou, lze jen obtížně zodpovědět
AGNES – mladá, krásná dívka, zasnoubená z rozumu s
Kristiánem, ubytuje u sebe Krysaře a opětuje jeho lásku,
nemá dost sil na to, aby bojovala s osudem, volí smrt
utonutím
KRISTIÁN – milenec Agnes, pracuje u svého strýce, možná
bude dědit, žene se pouze za svým cílem, bez ohledu na to,
zdali někomu ublíží, vůči krysaři je skoro agresivní
SEPP JÖRGEN – chudý, prostý, ale spravedlivý rybář, který
sídlí mimo město, nikdy nikomu neubližuje, ani když ostatní
ubližují jemu, všemi vysmívaný a opovrhovaný, lidé mu dělají
naschvály, protože je duševně postižený, jeho údělem je
příliš pomalé přemýšlení, to co se kolem něho děje, nebo co
mu je řečeno, si uvědomí až druhý den, jako jediný z města
odolá kouzlu krysařovy píšťaly
FAUST - vyslancem ďábla, Krysařův dvojník představující
temnou stránku jeho bytosti, který se objevuje v Hameln, aby
Krysaře přivedl na „správnou“ cestu
konšelé FROSCH a STRUMM - měšťany uznávaní radní,
kteří nechtějí Krysařovi vyplatit slíbenou částku za vyhnání
krys
lidé z Hammeln - nejsou ničím zvláštní, mají rádi svoje
zvyky, nepříliš nadšeně vidí cizince, ale když je potřebují,
nestydí se jich využívat, dovedou být i krutí, jsou praktičtí a
mají rádi peníze
dítě - symbolizuje naději a záchranu, kterou si zaslouží,
protože v životě ještě nikomu neublížilo
forma
umělecká propracovanost
lyrická próza
kompozice
18 kratších kapitol, děj postupuje chronologicky, objevuje se
i retrospektiva (myšlenky a vzpomínky Krysaře na Agnes),
děj je v náznacích, vyprávěcí styl, ale časté využití dialogů,
popisy prostředí jsou stručné a jsou spojeny s pocity postav
větná stavba
krátké jednoduché věty jen s podmětem a přísudkem,
substantiva bez epitet, někdy přeházený slovosled - jsou
řazeny v rychlém sledu za sebou, což vytváří rytmus a
umožňuje napětí, opakování vět a slov ve vypjatých
dějových momentech (navozuje dojem zaklínání), poměrně
krátké odstavce, využita i poezie (báseň - pohádka o
sedmihradské zemi)
jazyk
spisovný, archaický jazyk, přechodníky a koncovka infinitivu
-ti, řečnické otázky a oslovení
ohlas a vliv:
animovaný/loutkový film (1985) – režie JIŘÍ BÁRTA
muzikál (1996, divadlo Ta Fantastika) – autor: DANIEL
LANDA, režie MIRJAM MÜLLER LANDA
film (2003) - režie F. A. BRABEC, v hlavních rolích PETR
JÁKL, ESTER GEISLEROVÁ, RICHARD KRAJČO
drama
romantické prvky - konflikt snu a skutečnosti, aktuální,
především morální problémy českého národa
Posel - žánr: historické drama z pobělohorské doby,
polemika s českobratrskou pasivní humanitou, kterou autor
označil jako vlastního viníka národní tragédie, obhajoba
radikální politické akce
Zmoudření dona Quijota - žánr: symbolistické drama,
inspirace: obměňuje známou literární předlohu
tragikomického rytíře dona Quijota MIGUELA DE
CERVANTESE, téma, námět: svár mezi ideálem a
skutečností, tragická deziluze, postava dona Quijota je
v autorově pojetí povýšena na osudově tragickou bytost,
lékárník Ca farář se marně pokoušejí vyléčit dona Quijota
z jeho pošetilostí (putuje za přeludem krásné ženy a touží
vykonat velké činy), nakonec je donucen zanechat svých
ztřeštěných kousků, v závěru hry, když se setká se
skutečnou Dulcineou – nevzhlednou a primitivní, pozná svůj
klam, je vyléčen z iluzí, nemůže bez nich žít , protože ztrácí i
základní smysl života, umírá = „zmoudření“ = smrt
Ondřej a drak (1919, premiéra 1920) – žánr: pohádková
veselohra s jemným satirickým vyzněním