Májovci (2. polovina 19.

století)

Společensko-politická situace
▪ ministrem vnitra Alexandr Bach (Bachův absolutismus) => přísná cenzura, potlačena svoboda projevu

▪ germanizace společnosti

▪ 60. léta: uvolnění politické situace

▪ 1867: rakousko-uherské vyrovnání (dva rovnoprávné celky)

▪ vznik spolků: Hlahol, Sokol, Umělecká beseda, Svatobor

▪ noviny a časopisy: Národní listy, Čas, Lumír, Květy aj.

▪ vychází Ottův slovník naučný

▪ 1862: Prozatímní divadlo, stavba Národního divadla

Literatura
▪ starší generace spisovatelů národního obrození umírá (Fr. L. Čelakovský, J. Kollár, J. K. Tyl)

▪ revolucionáři byli ve vězení (K. Sabina, J. V. Frič)

▪ vycházejí jen dvě knihy vysoké umělecké hodnoty (Babička, Kytice)

▪ mladá generace si uvědomuje nepřijatelnost této situace

▪ rozmach žurnalistiky – požadavek rovnoprávnosti publicistiky a beletrie

▪ důraz na rozum a fakta, odmítání spekulací

májovci
= literární skupina českých básníků a prozaiků druhé poloviny 19. století
▪ navazovali na odkaz K. H. Máchy, K. H. Borovského a K. J. Erbena

▪ zaobírali se problematikou městského života a současných sociálních problémů

▪ 1858 byl vydán almanach Máj = spojující dílo skupiny => májovci

▪ snažili se ve své tvorbě zachytit skutečnost i s jejími negativními rysy (= realismus)

▪ neobraceli se jen do české historie, ale kladli důraz na současný okolní svět – častá publicistická tvorba

▪ povznesení kvality české literatury na evropskou úroveň

Almanach Máj (květen 1858)

▪ hlavními organizátory Vítězslav Hálek, Jan Neruda

▪ program:

❑ vytvořit novou literaturu (tíhli k realismu)

❑ tvořit literaturu na světové úrovni

❑ dát najevo nespokojenost s politickým a kulturním životem

❑ přihlásili se k odkazu K. H. Máchy

Jan Neruda (1834–1891)
▪ básník, prozaik, novinář, člen skupiny májovců

▪ žil na Malé Straně v Ostruhové (dnes Nerudově) ulici v domě U Dvou slunců (Nerudův otec tam měl trafiku)

▪ vystudoval gymnázium, studoval práva a filozofii, studia však nedokončil

▪ zpočátku svá díla podepisoval jménem Janko Hovora (opak Jana Nerudy)

▪ Neruda měl několik lásek, ale nakonec zůstal sám, nikdy se neoženil

▪ většinu života prožil v nouzi, na čemž měl velký podíl alkohol

▪ jako novinář byl zakladatelem fejetonu

▪ napsal přes 2000 fejetonů (Kam s ním – o slamníku, První máj 1890), podepisoval je ; uspořádány do 5 svazků

Fejeton nebo též poznámka pod čarou, v češtině také tzv. podčárník, je specifický publicistický žánr. Vtipně
zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně
subjektivní a vychází z vlastních zážitků.

Básnické sbírky
Hřbitovní kvítí: sbírka pesimistických veršů, hořkost, ironie, beznaděj – vláda A. Bacha, kritika společnosti,
morálky; smrt otce…
Knihy veršů: Neruda nachází smysl svého života v práci; láska k rodičům a všeobecně lidem, básně se sociální
tematikou, intimní lyrika, politická a vlastenecká poezie
Písně kosmické
- reakce na rozvoj vědy a techniky, oslava lidské touhy po poznání
- Neruda byl astronom-amatér, navštěvoval ondřejovskou observatoř v Praze
- z vědeckého hlediska se jedná o verše, které jsou víceméně v souladu s vědeckým poznáním (jak bylo známo
v Nerudově době; bezchybné jsou dodnes)
- stylově na první pohled vypadají básně naivně, ale objevuje se v nich mnoho vědeckých poznatků
- metafora k našemu národu – i malé hvězdy mohou být významné, naopak dokonce i významnější než ty velké
Balady a romance: Neruda zaměňuje balady s romancemi tak, že občas vyznívají opačně; náměty: bible, staré
legendy, vztah mezi matkou a synem aj.
Prosté motivy: intimní deník básníka, přírodní tematika; život člověka přirovnává ke koloběhu ročních období
Zpěvy páteční: vrchol jeho tvorby, vyšlo až po Nerudově smrti

Próza
Arabesky – povídky z pražského života koncem 50. a počátkem 60. let 19. století, přičemž většina postav jsou lidé
pohybující se na okraji společnosti
Trhani – román o dělnících na železnici (trhali skály kvůli stavbě)
Povídky malostranské – jeho vrcholné prozaické dílo; vytvořil zde obraz pražské Malé Strany v době před r. 1848
na základě svých vlastních vzpomínek; zobrazuje typické postavy českého měšťanstva;
s humorem líčí jejich vlastnosti, kritizuje místní život
Vítězslav Hálek (1835–1874)
▪ básník, prozaik, dramatik, publicista, fejetonista a literární kritik

básnické sbírky: Večerní písně, V přírodě

próza: Muzikantská Liduška

Karolína Světlá (1830–1899); vlastním jménem Johanna Rottová

▪ důraz na typ hlavního hrdiny – ztělesnění myšlenek autorky => idealizace postav, nevěrohodnost

prózy z městského prostředí: Černý Petříček

prózy z venkovského prostředí: Vesnický román, Kříž u potoka

Adolf Heyduk (1835–1923)

▪ lyrický básník; učitel kreslení a stavitelství

▪ napsal více než 60 básnických sbírek; tisíce veršů (často v písňové formě) uveřejňoval v dobovém tisku

básnické sbírky: Cimbál a husle, Lesní kvítí

Jakub Arbes (1840–1914)

▪ spisovatel a novinář, tvůrce žánru romaneto; řazen i mezi autory sci-fi (prvky fantastiky v díle)

▪ z politických důvodů vězněn

▪ rozluštil deník K. H. Máchy

Svatý Xaverius, Newtonův mozek, Ukřižovaná