26.

Naše poezie od druhé světové války až do současnosti

Indoevropské jazyky, jejich rozdělení, další jazykové skupiny (1/5)

Charakter doby:
Poezie oslovuje všechny generace, „měřicí přístroj společnost“ = velmi rychle a bouřlivě reaguje na společenské dění
1. období 1945 - 1948
Po osvobození publikují básníci, co psali do šuplíku, po válce poezie velmi žádaná, byl to prostředek, jak se vyrovnat
se vzpomínkami: V. Nezval – Historický obraz, J. Čapek – Básně z koncentračního tábora, F. Hrubín – Jobova
noc, J. Seifert – Přilba hlíny
tvoří noví autoři
Skupina 42: uskupení, mladí básníci, letopočet 1942, tíživá realita, odkazují se k Ortenovi; Ivan Diviš, Jiří Šotola,
Kamil Bednář, Ivan Blatný, Josef Kainar, Jiří Kolář; po válce oživili tvorbu např.: V. Holan – Rudoarmějci
vzniká skupina meditativní nebo spirituální poezie – Jan Zahradníček, Bohuslav Rejnek, (někdy i F. Halas)
významní básníci se seskupují kolem novin a časopisů (redaktoři + básnící)
Rudé právo – levicoví, socialistický realismus, Ivan Skála
Mladá fronta – otevření, humanisticky a demokraticky zaměřeni, František Listopad, Eduard Petiška
Ohnice – název podle sbírky J. Ortena, snaha připomenout Ortena, hlásí se k jeho odkazu, Ivan Diviš, Václav Černý,
Kamil Bednář
Obnovení činnosti Surrealistické skupiny – V. Nezval
Skupina Ra – mladí surrealisté, odmítají Nezvalův surrealismus => snaha posunout surrealismus k modernímu
umění; široký umělecký záměr => výtvarné umění, fotografie; Pavel Kohout, Ludvík Kundera
Tyto skupiny tvoří nadále i ve všech následujících obdobích
2. období 1948 - 1956
Vznikají tlaky na básníky
a) prokomunistická tvorba
služby básníků komunistické straně, publikují do Rudého Práva – velké možnosti k psaní => komunisti se snažili, aby
byla ideologie umělecky zaštítěna, sbírky umělců kritikou přijaty – Ladislav Štola (literární kritik)
politická lyrika – oslava vítězného proletariátu, oslavy vůdců (Stalin)
snaha vychovat společnost v tomto směru => nové učebnice,
V. Nezval – Stalin - oslavné poema, Pavel Kohout – Verše a písně – sbírka
b) intimní poezie
psána do šuplíku => tento typ nemohl vycházet; sbírky vycházely až kolem roku 68, láska, vztah, partnerství, motiv
domova vlasti, rodina, velké slavné osobnosti z českých dějin
J. Seifert – sbírky – Maminka, Píseň o Viktorce; uvědomil si, že chybí jednoduchá poezie, přístupná a srozumitelná
Vilém Závada – sbírka Polní kvítí; Josef Kainar – Český sen – kompromis, motivy komunistické, ale podstata
intimity; Milan Kundera – Člověk zahrada širá
3. období 1956 - 1969
Uvolnění cenzury, požadavků, nároků, žádána je meditativní a spirituální poezie, vychází další vydání Bible, vznikají
písňové texty pro amatérská divadla
poezie všedního dne – sdružuje básníky kolem časopisu Květen – myšlenkově navazuje na poezii J. Wolkera, zájem
o všednost a každodennost (společnost je unavená, chce vnímat něco, co je jim blízké => jednoduchost a
srozumitelnost) =>motiv rodiny a dítěte
Miroslav Holub, Jiří Štola
4. období 1970 - 1989
Oficiální tvorba – dovolená poezie, dovolená cenzurou
Samizdatová tvorba, ineditní – samizdat = sám vydat, ineditní = byla na indexu, zakázána
vydáváno v zakázaných nakladatelstvích, autoři, kteří nemohli tvořit
Tvorba v emigraci (exilová tvorba) – buď ti, co emigrovali, nebo ti, co tady nemohli tvořit; pašovali sem knížky, posílali
díla do zahraničí, v zahraničí nakladatelství manželé Škvorečtí, vydávali díla v zahraničí,
nemohli tvořit – J. Seifert, J. Skácel, M. Holub, J. Kainar,
Někteří, co nemohli v 70.letech tvořit v 80. už povoleni
Oficiální tvorba rozdělena na Floriánsko-Skálovskou generaci – Ivan Skála, Miroslav Florian
Sýsovsko-Žáčkovská generace – Karel Sýs, Jiří Žáček => odlehčená, humor, erotika
Koncem 80.let se objevuje skupina autorů vyšlých z vysokých škol =>stávají se hlavní částí v 90.letech –
Michal Aibaz, Tereza Počková, Jaromír Typlt
5. období 1990 - současnost
Mnohoznačnost, není vyhraněný styl, vyjde vše, umělecky zdařilejší literatura × braková; ovlivněno finanční stránkou

Jan Zahradníček (1905 - 1960)

novinář, překladatel, publicista, básník (i katolický), věřící, po únoru 48 byla tato literatura zakázána, nebyl ale kněz
(normální člověk, zamiloval se,...), narozen v Mastníku u Třebíče, gymnázium v Třebíči, vysokou na Pražské
univerzitě nedokončil, oženil se, dovolil si napsat Znamení moci – sbírka, co kritizovala komunismus => odsouzen na
13 let, proti jeho zatčení se stavěli (třeba J. Seifert), jeho dcery se otrávily houbami => dostalo se to k němu do vězení
=> byl na dně, propuštěn v amnestii (ale rychle zemřel), zažil 2 války, krizi, komunismus; měl rád přírodu, ženy, krásu
26. Naše poezie od druhé světové války až do současnosti
Indoevropské jazyky, jejich rozdělení, další jazykové skupiny (2/5)

Korouhve - = kohout na střeše, v obecném smysle nějaká vlajka, symbol; při pouti třeba nesou korouhve se
svatými; on své korouhve věnuje slavným důležitým patronům => symbol naděje do budoucna, text vyšel,
cenzura nic nenašla (češi v tom ale našli ten vzdor => že bude zase dobře)
Stará země –
• Žalm z roku dva a čtyřicátého – báseň, německá cenzura nepovolila, vydáno až 46
Svatý Václav – podobný jako Korouhve
Pod bičem milostným – milostná poezie, intimní, vztah k ženě se prolíná s událostmi války, inspirace starou
literaturou
• Přestupní rok – bezcestí cest (slavné jako výrok Skácela, ale on to přebral), motiv jara, obnovující se
příroda
La saletta – motiv zjevení panny Marie, vysvětlil filozofický, duchovní záměr
Znamení moci – (1950-51), bezprostředně po vítězném únoru, uvědomil si, že je po demokracii; jedná se o
panství Nikoho (jméno postavy), panství udělalo z lidí otroky, co se bojí, ale že víra stojí i nad tímto
panstvím (i když pan Nikdo řádil)
Dům strach - texty z věznice, přinesl si je domů, vydáno po jeho smrti
Rouška Veroničina – (Veronika utřela tvář Ježíšovi na křížové cestě)

Josef Kainar (1917 - 1971)

v Přerově, studoval v Praze (češtinu, francouzštinu), naznal, že nepotřebuje diplom => nedokončil, vášnivý rybář,
snažil se tvořit legraci, písničkář, kytarista, konferenciér (začínal kolem Ostravy), dokázal odhadnout publikum, kvalitní
tvorba, rád bavil lidi, při tom klidný člověk, odpůrce patetických veršů 19.st., poezie by měla promlouvat k mladým,
odpoetizování poezie => měla by ke čtenáři promluvit normálním hovorovým jazykem, proč spisovně nebo
slavnostně?, to překáží, v Brně jako redaktor Rovnosti, skromný na hmotné věci, začal psát v době okupace
Příběhy a menší básně – příběh si musí domyslet čtenář, dosní, nepodceňovat čtenáře
• Ryby – naznačení života pod hladinou, z pohledu našeho i ryb, i když je chycena, bere svou smrt čestně
Nové mýty –
• Stříhali dohola malého chlapečka – kultovní text, pocity obyčejného chlapce za války, jako malý
chlapec, s kterým je manipulováno, přivlečen násilím; zvuk masa, co spadne na zem (kdysi to byl živý
tvor, teď jen materiál), díval se na sebe do zrcadla, jak ho stříhají, nesměl se pohnout
Tvorba po roce 1945
Český sen – sbírka, malému chlapečkovi se zdají sny – náměty básní, vrací se k válce, etapy z českých dějin,
historický námět (např.: husitsvtí)
Lazar a píseň – sbírka
• Svatba – báseň, vnímání železničářské svatby, poezie všedního dne, alkohol, odpoetizovaná báseň
• Jaký to s ním bylo – báseň, umělecký životopis (ve zkratce) průměrného člověka, od toho, co začal
vnímat, až do smrti, odpoetizované, různé typy pádů = různé zkoušky, životní zklamání
Člověka hořce mám rád – sbírka
• Živí a mrtví – já nikdy nejsem sám, pozitivní obrazy
Rozhlásky – jeho specialita, veršované fejetony, vypadají primitivně, forma jednoduchá. Myšlenka hlubší, nemají
názvy, většinou očíslované
• 13 – stavěli zedníci lešení, kritika, že za celý den vlastně nic neudělali
Říkadla – dětské texty
• Ryby
• Tele
• Labutě – jistě je to studí na vodě, ale za to spíte na svobodě
Vybrané básně vydány jako výbory – Bláznův kabát, Nikdy nejsem sám

Miroslav Holub
spojil dva smysly – povolání (medicína, imunologie) + básníčky (poezie všedního dne); snažil se o srozumitelnost,
texty spíše krátké a úsporné
Denní služba
• V mikroskopu – vidí buňky, i tady v tom světě jsou hřbitovy, sláva,... buňka = základní kámen živého
• Patologie – místo, kde je absolutní rovnost; z jejich životů se poučit (nitky zmoudření)
Achyles a želva – odvážil se lehce kritizovat politický systém
• Kaprál, který probodl Archiméda – záležitosti všeobecně platné (matematické), které platí vždy; Kaprál,
který si myslel, že mohl měnit všechno => zakázal čísla vyšší než 3; filozofové pak seděli na halapartně
(motiv vojenského útlaku) a psali 1,2,1,2,1,2,...
Slabikář –
26. Naše poezie od druhé světové války až do současnosti
Indoevropské jazyky, jejich rozdělení, další jazykové skupiny (3/5)

• Óda na radost – definovat všechny sféra lidského života – láska, věda, znovu (tajemství života); nad
všedním životem je slovo znovu a miluji tě; každý z nás je Karyatida (antická socha ženy, jak podpírá
nějakou část budovy), poražení vždy vítězí
Jdi a otevři dveře –
• Pes v lomu – inspirativní, téma všedního dne, pes spadl do lomu, lidi akorát nadávali, ať nekňučí, malí
kluci ho šli zachránit, stavěli vor, přidal se k nim kolemjdoucí muž, bez něj by to asi nezvládli, on se chtěl
oprostit od všednosti, pak ke psovi natáhl ruku (mnohosmyslnost – pomocná ruka); oprostil se od
automatizace, nechoval se jako stroj, ale jako člověk, byl zase na chvíli dítě
Próza publicistická
Žít v New Yorku – sbírka textů, potřeby k životu v USA
K principu rolničky – sbírka textů, estetika, poezie, eseje, umění, krásno

Jan Skácel (1922 - 1989)

po válce jedna z nejvýznamnějších osobností, spjatý s městem Brnem (Kotlářská), narodil se v Knorovech u Strážnice
(Slovácko), z učitelské rodiny, otec chtěl, aby studoval, fakulta v Brně, nedokončil, talentem přesahoval, živil se vším
možným, nakonec i jako redaktor (Rovnost, Host do domu,...), vydobyl si, aby mohl být spisovatelem z povolání,
v Besedním domě bylo nakladatelství těch novin, chodili společně s Mikuláškem do práce, nenápadní ošuntělí dědci,
ale velcí intelektuálové, jeho poezie intimní, lyrická, pochopil, že je třeba psát krátké básně (lidi nemají čas), chtěl
přitáhnout co nejvíc lidí a to se mu i dařilo; psal o krásách a utrpení světa, tichu, lidské intimitě, dětství, dospělosti,
lásce, domově, strachu, tmě a smrti; vymýšlel nové poetizmy, dbal, aby neprozradil význam, musel si ho sám čtenář
domyslet; zdatně se bránil vstupu do strany (občas měl zákaz), nechtěl se zaprodat, napsal i pár sbírek dětských,
psal malé fejetony – Malá recenze na ...; nikdy ze sebe nedělal machra, jsem člověk jako vy, jen věci dovedu lépe
pojmenovat; škoda, že se nedožil sametové revoluce
a) poezie
Kolik příležitostí má růže – sbírka, i rozsáhlejší texty, pod vlivem rodiště (venkova)
• Vesnická pieta – pieta = Marie s mrtvým Ježíšem, venkovská náves se sochou piety, nikdo si jí dávno
nevšímal, proč by teda nemohla odejít, Ježíše tam na klíně už držela dlouho přeci, nechat ho tam ležet,
odešla (vápencový rouch za ní vál); lidé se vraceli a našli mrtvého muže v kopřivách ležet
• Kde mám doma sůl – sůl = chuť, šmrnc; asi se vrátil domů po delší době, hned ve dveřích výčitka od otce,
posadili ho, nalili mu, začal si uvědomovat, že tady se má, že je jeden z mnoha (nevýznamný)
Co zbylo z anděla – sbírka, kratší texty
• Chci to slyšet – na dně každé sklenky (písničky) něco cinká, city, situace, abychom si vážili okamžiků
• Krásné bolesti – ne všechna bolest je negativní, jako malý si ukopl palec a skákal po jedné noze domů,
ale bylo mu dobře (byl ještě dítě), vztahy jsou to nejdůležitějsí
Hodina mezi psem a vlkem – sbírka
• Malá nádraží – venkov, kde děti ještě mávají vlakům, na malých nádražích, kde nikdo nečeká (bezová
duše = takový polystyren ve stonku větve bezu), najednou máme bílou duši z bezu, najednou je v nás příliš
z člověka (nemáme si před kým na co hrát), objevuje se to čisté z člověka, okolí z nás dělá špatné
Smuténka – sbírka
• Přísloví – tak dlouho jsem se trápil, až jsem začal vymýšlet přísloví, každý má svoji pravdu, dlouhé pravdy
a pravdy krátké, nepřijde-li trest, musíš si vinu odčinit životem (výčitky, svědomí, odžít životem), nikdo
neodčiní čin (co se stalo, nedá se odestát), a nikdo nedokáže složit písničku pro slepou holčičku a ptáčka
bez křídel (nemohou být jinými utěšeny, nikdo nezná jejich utrpení)
• Smuténka – smuténka = vysvětluje ve dvou básních, abstraktní slovo, náš vnitřní smutek (dlouhodobý)
• Jiná smuténka – stále přítomná, může kdykoliv přijít, smutná za nás, lidské svědomí se probírá v klidových
období (tma, usínáme,...)
• Přípitek – myšlenkově navazuje na smuténka, citát, co nám Tráva namluvil na stužkovák, „nikomu
nepovíme, co víno o nás zná, padá hvězda, tenká jako plíšek“ (méně cenný plíšek) = tajné přání, když padá
hvězda, naděje, z toho se skládá náš svět => tužby
Metličky
• Modlitba – k nějakému vyššímu principu, nemusí to být bůh, budu pečovat o věci a lidi kolem sebe
Dávné proso
• Ukolébavka – ta konečná ukolébavka, lásky začínají a končí (bohužel), konkrétní láska skončila =>
abstraktní, každý v sobě kousek smrtikvásek, a svět půjde dál, trochu se bojí – zůstaň pane, začíná se
stmívat
Naděje s bukovými křídly – texty nemají názvy, první text o naději – ne minulost, ale budoucnost je důležitá;
novému ránu rožneme svíci; vize a touhy – nekonečné, anděla máme každý svého, naděje má tvrdá
křídla – vše překoná, ale srdce z lípy (měkké tvárné dřevo)
26. Naše poezie od druhé světové války až do současnosti
Indoevropské jazyky, jejich rozdělení, další jazykové skupiny (4/5)

Odlévání do ztraceného vosku

• Balada o Ječmínkovi – vychází z moravské legendy, splynutí člověka s přírodou, ale kam se Ječmínek
(který už musí být pěkně starý) schová v zimě, ale jsem tak strašně sami, někdy bolest nejde sdílet
Kdo pije potmě víno
A znovu láska – evokuje baziliku na Mendlově náměstí
• Malá recenze na královnu – Eliška Rejčka, nezamlčuje ani ty špatné věci – minulost, aféry
b) tvorba pro děti – někdy tu moudrost v nich dokáží vnímat jen dosplělí
Kam odešli laně
Proč ten ptáček z větve nespadne
c) próza
fejetonového typu – označoval jako recenze (publicistický styl), byl aktuální, pak tyto texty upravil a vydal jako
Jedenáctý bílý kůň
Třináctý černý kůň – základní myšlenkový nápad načrtl, pak ale zemřel, dokončili editor a jeho manželka
• Malá recenze na čárku – „zákaz párkování“, naštvalo ho, proč se tam nesmí jíst párky a párovat se tam
milenci,...
• Malá recenze na strach – z historických knížek čerpá odpočinek, z novin poučení => cenzura, jak je země
nesvobodná
• Malá recenze na modrý pupek – o lidech z Čech se říkalo, že mají modrý pupek, dětsky naivní; pa kse ale
ukáže, že to není pravda => že už jim na nic nenaletí => jsme jeden národ
• Malá recenze na bederní kalhoty – nekoupil si je pro módu, ale aby přišel na to, proč se říká na bedrech a
kde že vlastně to bedro je
• Malá recenze na úd – u krejčího, na které straně ho nosí
• Veliká zahrada pro malého slona – malého bílého slona pásl na hrobě strejdy Josefa (nejmladší syn
babičky), padl v 19 letech v Haliči

Oldřich Mikulášek (1910 - 1985)

pracoval ve stejných nakladatelství, umělecky se ovlivňovali se Skácelem, psal texty odlišné – delší, vypadají složitě,
ale jsou příjemné a přínosné, narodil se v Přerově, ale celý dospělý život a tvorbu v Brně, redaktor v Rovnosti,
Literární noviny, Host do domu; poezie má připomínat drama (hru), symboly, motivy – protiklad života a smrti, život
samotný – nevěří v osud, aktivně prožívat život, svět není předem daný, sami si ho přetváříme, motiv životadárné
tekutiny = krev – povyšuje ji na nejdůležitější faktor života, pulzování, oběh, tepny, krvácení
a) 40.léta
Křídla
Tráva se raduje
Podle plotu
Pulsy – po válce, krev
b) 50.léta
Horoucí zpěvy
Divoké kačeny
Ortely a milosti
• Vyvolavač – smrt vyvolává lidi, aby umřeli, udává výhody, život ve srovnání se smrtí je nic, váš život je nic
k vesmíru, smrt je vše, je krásná; pak jim začne nadávat; pak někdo z davu začne mluvit – nedejme si
šlapat poštěstí, máme jen to, člověk z davu mluvil nešťastně; jíst, pí a spát – to jsou naše dějiny (vratný
pohyb útrob našeho těla)... vyvolavač odešel
c) 60.léta
Svlékání hadů
• Cosi je ve vzduchu – politický, společenský, kolem roku 60, všichni se mají skvěle (vše je nějak až příliš
v pořádku); každý si svou hlavu na podnose nese => pokoření
To královské
• Malé klenotnictví – rosou křtí (žehná) její tvář, vlasy, hrdlo (výkrop důležitý při narození, při pohřbu),
náboženství zaměnil za erotiku, rosa na kůži jako drahokamy,
Šokovaná růže
• Peklíčka – sled básní ve sbírce
o Peklíčko třetí – zase milostný, erotický, motto krásných dlouhých vlasů, kdyby jen jeden vlas se
kolem mého hrdla stočil; dlouhé vlasy = motiv dívčí erotičnosti, krásy,... i když spí, její vlasy jsou
v pohybu, žijí; nakonec její ňadro prosvítá mezi jeho prsty; na konci 60.let mu to vyšlo – přišlo menší
uvolnění cenzury
26. Naše poezie od druhé světové války až do současnosti
Indoevropské jazyky, jejich rozdělení, další jazykové skupiny (5/5)

Jiří Kolář
básník, výtvarník, vyučený truhlář, mnoho povolání, volný čas dával umění, 1980 emigroval do Francie, po únoru 48
nesouhlasil s komunisty a netajil se tím => vždy měl problémy s publikací
zvláštní výtvarník, snažil se objevovat nové metody (stejné fotografie, rozstříhal na proužky, stejné pásky pak vedle
sebe => rozšířil to), světově uznaný novátor v umění
Křestní list – sbírka
Prométheova játra – cyklus 3 samostatných sbírek (konec 40.let a začátek 50.let), podařilo se mu je vydat,
název je symbolický => uvězněn, cenzura to prvně neodhalila (blbečci komunistický ;) – speciální
komentář pro tebe MíšoShaaa a Hegišku :-D )
• Skutečná událost – sbírka
• Jásající hřbitov – sbírka, básnický deník
• Každodenní komedie – kritizoval Stalinismus, komunismus; nevyhýbá se volnému verši; kritizuje i ty, co se
zaprodali; do opozice stavěl věci nadčasové a lásku
Vršovický Ezop – sbírka
• Poslední dnové – živé svědectví z vyhlazení Lidic, muži zastřeleni, ženy do koncentráku, děti na
převýchovu; on tam přijel kopat díru na ty mrtvé jako Terezínský vězeň, text básnický, do díry je ukládali na
levý bok (vlezlo se jich tam tak víc)
• Vršovický epiktet – soubor rad, co doporučuje svým čtenářům do života, nespisovný jazyk, jak se mají
chovat v totalitní společnosti, kdo vedle vás stojí, kdo vás kdy udá

26.b INDOEVROPSKÉ JAZYKY, JEJICH ROZDĚLENÍ, DALŠÍ JAZYKOVÉ SKUPINY

Indoevropská jazyková rodina – od Indie po Evropu => indoevropština (nedochovala se)
a) indické – sanskrt, urdština, hindština, cikánština, bengálština
b) iránské – perština, tádžičtina, afghánština
c) řečtina
d) románské (italické) – vznikly z latiny
francouzština, italština, španělština, portugalština, brazilština, katalánština, provensálština, rétorománština,
rumunština, moldavština
e) germánské – angličtina, němčina, holandština, vlámština, islandština, dánština, norština, švédština
f) keltské – irština, bretonština
g) slovanské – východoslovanské – ruština, ukrajinština, běloruština
- západoslovanské – čeština, slovenčina, polština, horní a dolní lužičtina, srbština, pomořanština
- jihoslovanské – chorvatština, makedonština, slovinština, bulharština, srbština
h) baltské – litevština, lotyština
i) vyhynulé – tocharština, chetitština (klínové písmo – rozluštil profesor KU Bedřich Hrozný)
Vědět, že jsou ještě nějaký další a Kaplan se rád ptá na to, kam patří rumunština a maďarština...
Ugrofinská jazyková rodina – maďarština, finština, laponština, estonština