Výběr literárních směrů a hnutí (19. - 20.

století)

• MODERNA
- Literární moderna je období, kterým souhrnně označujeme umělecké
směry na přelomu 19. - 20. století. Zohledňují se zde zejména tyto
směry: IMPRESIONISMUS, SYMBOLISMUS a DEKADENCE.
- Společným rysem těchto směrů je především soustředění na vnitřní
život člověka, právo na osobité vidění světa, pravdivé a nezastřené
vyjádření osobních zkušeností, prožitků, nálad bez falešných ohledů,
zábran morálky. Odpor měšťanství, typickým znaky jsou individualismus
a subjektivita.
- Dosavadní optimistický pohled na skutečnost byl náhle přerušen
koncem 19. století, kdy rychlé životní tempo, konkurenční boje, chaos,
dezorientace a katastrofické představy spojené s velkými společenskými
změnami (průmyslová revoluce, stěhování obyvatel do velkých měst)
zapříčinily ve společnosti pocity beznaděje, zděšení, nespokojenosti,
zmatení; z čehož pramenily pochyby o budoucnosti. Lidé byli zklamaní z
ideálů a nechali se zcela pohltit strachem z nové doby, ve které netušili,
co je čeká. Tyto hromadné obavy se později začaly jednotně označovat
jako “konec století” (z fran. “fin de siécle”).

IMPRESIONISMUS (lat. Impressio = dojem)

- Nejprve se prosadil v malířství, za jeho zakladatele je považován Claude
Monet se svým obrazem “Imprese”
- Hl. Tématem impresionistických obrazů je krajina a příroda. Typické
obrazy se poznají podle toho, že jsou tvořeny krátkými tahy štětcem, s
nemíchanou barvou (zářivé a jasné barvy).
- Patrná snaha zachytit okamžik a jeho jedinečnost
- V básních je kladen důraz především na silnou procítěnost, lyričnost,
zdůraznění pocitů, dojmů a nálad (především přírodní lyrika)
- Známí autoři: malíři Claude Monet, Renoir, Edgar Degas
čeští malíři Antonín Slavíček, Antonín Hudeček
Světoví autoři: Paul Verlaine, A.P. Čechov
 Čeští autoři: Antonín Sova (poezie), Fráňa Šrámek, Vilém
Mrštík (próza)

SYMBOLISMUS
- Symbolisté nepopisovali skutečnost přímo, soustředili se především na
způsob, jak ji evokovat prostřednictvím symbolů a náznaků.
- Cílem symbolických textů bylo vyjádření dosud nepopsaných a
nevypověděných skutečností, zachycení pouze tušených vztahů a
významů.
- Důraz je zde kladen na práci s textem (slovy = užití metafor, symbolů
apod.), použití vhodné zvukomalby, patrná značná složitost a
intelektuální náročnost
- Symbolisté tvrdili, že báseň má být tajemstvím, k němuž čtenář sám musí
hledat klíč.
- Známí autoři: malíři Gustav Klimt, Fernand Khnopff
Čeští malíři jan Zrzavý, Max Švabinský
Světoví autoři: proklétí básníci (tj. Baudelaire, Rimbaud a
Verlaine)
Čeští autoři: Antonín Sova, Otokar Březina, Karel Hlaváček,
Viktor Dyk (poezie – Dykovy básně jsou značně ovlivněny symbolismem
a dekadencí, podobné prvky lze nalézt i v díle Krysař).
- Silná inspirace E.A. Poem (Havran)

DEKADENCE (z lat. de-candentia = úpadek)

- Pro dekadenci je typické opovrhování současné společnosti, jsou ní
znechucení (často i sami sebou), je zde patrná touha se něčím odlišit.
- V dekadentní literatuře jsou nejčastějšími motivy smrt, zánik, smutek,
deprese, melancholie, život velkoměsta
- Typické je zde vyhledávání morbidit, nespoutané erotiky, kultu smrti a
zla, krása v ošklivosti, drog apod.
- Zdůrazňováno je také vlastní nitro, únik do nereálných světů
 - Autoři: malíř Gustave Moreau
Čeští malíři Jaroslav Panuška, M. Pirner
Světoví autoři Ch. Baudelaire (nej. Zdechlina), Oscar Wilde
Čeští autoři Arnošt Procházka, Karel Hlaváček
- Čeští dekadentní autoři se seskupovali kolem časopisu Moderní revue,
který vycházel až do 1. poloviny 20.st.

GENERACE BUŘIČŮ (ANARCHIŠTÍ BUŘIČI)

= speciální označení pro skupinu českých spisovatelů, kteří se bouřili proti své
době; nesouhlasí s ní a protestují proti ní svou literární tvorbou.
- Vznikají na konci 19. století - počátkem 20. století a jedná se převážně o
mladé básníky, sdružovali se kolem časopisu Nový kult (zakladatel Kostka
Neumann)
- Odmítali stát, donucování, násilí, stavěli se proti válce a omezování
člověka
- Většina z nich vyjadřovala svůj odpor bohémským stylem života
(podobně jako ve Francii prokletí básníci)
- Autoři vycházeli z anarchismu (odtud převzatý název) = odmítání autority
státu, zdůrazňování absolutní svobody jedicne
- V jejich tvorbě jsou patrné jednoduché typy veršů, srozumitelnost,
nenáročnost, otázky vnějšího světa (politika, válka apod.), zajímají se o
dělnický život
- Autoři: S.K. Neumann (básnická sbírka Radosti života), František Gellner
(básnická sbírka Po nás ať přijde potopa), Viktor Dyk (Krysař, báseň Noc
chiméry, balada Milá sedmi loupežníků), Fráňa Šrámek (básnická sbírka
Splav), Petr Bezruč (Slezské písně), Karel Toman

− Nepříliš výrazné literární hnutí, autoři se později rozštěpují k jednotlivým

literárním směrům
 • AVANTGARDA (meziválečné období)
= umělecké hnutí 1. poloviny 20. století, které shrnuje všechny umělecké směry
tohoto období (tj. Tzv “avantgardní směry”).
- Předchůdcem avantgardního umění byla moderna, dá se tedy říct, že
Avantgarda je jakýsi “2. stupeň" moderny.
- Avantgarda doslova znamená, že v umění vzniká něco nového (literatura,
malířství, divadlo apod.). Snahou mladých autorů je přijít s něčím novým,
vzepřít se starým normám a něčím své dílo netradičně obohatit. Nejvýrazněji
se (stejně jako u moderny) projevuje v poezii.
- Patří sem tyto umělecké směry: FUTURISMUS, EXPRESIONISMUS,
VITALISMUS, DADAISMUS, KUBISMUS, SURREALISMUS, POETISMUS
- Řadí se sem také tzv. proletářská poezie

FUTURISMUS (futurus = budoucí)

- Jedná se o první avantgardní směr, vznikl roku 1909 v Itálii (manifest
italského básníka F.P. Marinettiho)
- Futurismus se bouřil proti tradici a tradičnímu umění, obrácení k
budoucnosti, obdiv moderní techniky, kladný vztah k městské civilizaci
- Krásu futuristé spatřovali v pohybu, rychlosti, síle (častá proměnlivost
básnického rytmu)
- Odstranění interpunkce, slovesa pouze v infinitivu (-t), nezávaznost
verše, žádný ohled na logickou stavbu věty
- Autoři: malíř Umberto Boccioni
čeští malíři Bohumil Kubišta, Růžena Zátková
světoví autoři Velemir Chlebnikov, Vladimir Majakovskij
český autor S.K. Neumann (fejetony)

EXPRESIONISMUS
 - Jeden z nejvýraznějších směrů avantgardy (Německo)
- 1. čtvrtina 20. století (1910 – 1925)
- Vzniká jako reakce na naturalismus a impresionismus
- Expresionismus se soustředil výhradně na citové prožitky, nejistotu,
která vyplývá z chaotického světa, v němž musí člověk žít
- Jedná se o tzv. “umění výrazu” ; známý obraz výkřik = typickými znaky
jsou zoufalství, strach, bolest
- Autoři: malíři Edward Much (Výkřik), Emil Nolde
Český malíř Jozef Čapek (asi)
Světoví autoři Georg Heym, Georg Trakl
Čeští autoři F. Gotz, Jaroslav Hašek, Jakub Geml

- Literární skupina = jednalo se o sdružení mladých moravských

spisovatelů 20. let 20. století, kteří se aktivně pod vedením F. Gotze
hlásili k českému expresionismu.

VITALISMUS
- Vitalisté kladou důraz na srozumitelnost, prosté zobrazení krás života,
odmítají složitosti
- Reakce na první světovou válku, ztráta ideálů, zdrojem radostných
zážitků mají být ty nejjednodušší věci v životě
- Autoři: Fráňa Šrámek, později i Karel Čapek

DADAISMUS (dada = hračka)

- Vznik během první světové války (1916, Curych)
- Dadaisté kladou doslova důraz na nesmysl, nelogičnost, nechávají zcela
volný průběh své fantazii, popírají jakýkoliv řád, logiku či pravidla; svým
dílem si vymýšlejí vlastní
- Dle dadaistů je nesmysl jediným smyslem umění (nalézají smysl v
nesmyslu), vše ostatní vede jen k válce a utrpení
 - Dadaistická poezie postrádá logickou návaznost; dadaisté často používají
metodu tzv. “stříhání původního textu”, kdy nastříhané kousky například
novin náhodně vytahují a skládají z nich nový text.
- V české literatuře se příliš neprosadil
- Autoři: malíři Max Ernst, Salvador Dalí
- Čeští autoři Lev Blatný, Walter Serner (píše německy)
- Dadaismus zpočátku ovlivňuje i ranou tvorbu Voskovce s Werichem

KUBISMUS
- Projevuje se především ve výtvarném umění
- Zakladatel tohoto uměleckého směru je P. Picasso
- Literární kubismus se snaží pracovat s konceptem rozkládání reality na
jednotlivé části (u výtvarného kubismu patrné hned na první pohled), je
zde tedy důležité grafické rozložení textu; vidíme u Apollinaireho básně
“Pásmo” - viz. obrázek níže
- Čeští malíři Jozef Čapek, Emil Filla, Antonín Procházka
Světoví malíři Robert Delaunay, Juan Gris

SURREALISMUS
- Vznik ve dvacátých letech 20. st (
- Kolébkou surrealismu je Francie (vychází z myšlenek S. Freuda)
- Surrealisté se soustředí na podvědomí; typické pro ně je navodit si
hypnotické stavy, osvobození mysli od vnějšího světa (důraz na ten
vnitřní), představy, sny, přeludy...
- Česky řečeno “nadrealismus”
- Typická metoda surrealistů je “automatické psaní”, zde vychází do velké
míry z dadaismu (popírá logiku apod.)
- Ideje surrealismu sepsal v r. 1924 André Breton (surrealistický manifest)
- Surrealismus se dále může dělit na PSYCHICKÝ AUTOMATISMUS a
MAGICKÝ REALISMUS
- Autoři: světoví malíři Joan Miró, Salvador Dalí
čeští malíři Toyen (Marie Čermíková), Jindřich Štyrský
další představitelé českého surrealismu: teoretik Karel Teige,
Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl

▪ DEVĚTSIL (česká meziválečná avantgarda)

- Jedná se o nejvýznamnější českou literární skupinu mladých autorů,
období meziválečné (tj. Mezi dvěma světovými válkami)
- Devětsil byl založen roku 1920, jeho iniciátorem a předním tvůrcem
jejich programu byl významný teoretik Karel Teige (dalšími členy byli
Neumann, Seifert, Nezval, Biebl, Wolker, apod.)
- Jedná se sdružení nejen spisovatelů, ale také umělců, sochařů... (Toyen –
viz. Český surrealismus)
- Devětsil si prošel dvěmi fázemi vývoje: 1. proletářská poezie
2. POETISMUS
- Inspirace Čapkovými překlady (především Guillaume Apollinaire, který je
důležitý pro vývoj české avantgardy - proletářská poezie tohoto autora
odmítala)

1. Proletářská poezie
- Tento sociální směr vzniká jako reakce na sociální problémy ve
společnosti v souvislosti s 1. světovou válkou
- Avantgardní mladí umělci vidí válku jako vyvrcholení krize kapitalismu,
žádají razantní změnu. Jejich cílem je kompletně zavrhnout starý svět a
začít budovat novou a spravedlivější společnost, ve které si budou
 všichni rovni (u nás v politice KSČ - vznik 1921, v literatuře mladí umělci
narození v (+-) roce 1900)
- Odmítání i dalších avantgardních směrů
- Vrcholné období proletářská poezie zažívá převážně v letech 1920-1923
- V podstatě se jedná o “prodlouženou ruku” nové komunistické ideologie
v ČSR; psali jednoduché básničky o dělnickém životě, jejich utrpení a
utrpení obyčejných lidí; má být určena dělníkům a nevzdělaným lidem
(tzv. kolektivní literatura), občas se také říká “dělníci pro dělníky”
- Jejich cílem byla sociální spravedlnost, marxismus (vycházeli z marxismu)
- Autoři: S.K. Neumann, WOLKER (Těžká hodina, stať Proletářské umění),
Seifert (Město v Slzách), Hora, Biebl

2. POETISMUS
- Jedná se o ryze český umělecký směr, vzniká jako reakce na proletářskou
poezii
- Za zakladatele jsou považováni Karel Teige, Vítězslav Nezval a Jaroslav
Seifert (1923)
- Inspirace především v lidové zábavě (cirkus, sport, hudba, braková
literatura)
- Zatímco proletářská poezie se zaměřovala na utrpení dělnické třídy,
poetismus se zaměřuje především na zábavu (odmítá pesimismus
proletářů a snaží se naopak být pozitivní, veselý, optimistický)
- Použití básnických metafor a “hravosti”
- Opět patrná snaha o splynutí života a umění (což z principu není možné)
- Intermedialita = umění by se nemělo označovat jenom na základě svého
druhu (malířství, poezie) - dle Teigeho by se mělo umění kombinovat
(patrné například u Seifrtovy básně Počítadlo, viz. obrázek níže)
- Další autoři: Halas, Závada, první sbírky Jana Zahradníčka
Demokratický proud v české literatuře
- Období po 1. světové válce
- Spojení hned několika autorů; převážně ti, kteří přispívali do Lidových
novin
- Jsou si vědomi názorových rozdílů, kladou důraz na možnost domluvy
- Využívali okrajové žánry, především milostné a dobrodružné romány,
utopie, odmítali fašismus
- Pragmatisus = absolutní pravda neexistuje; pravdivé je to, co je
prospěšné
- Stavěli se proti všemu, co ohrožovalo demokracii
- Vzniká Československo (1918), prezident TGM; velké sympatie; věřili, že
vznikem nového státu se vyřeší všechny problémy
- Autoři: Karel Čapek (R.U.R., Bílá nemoc), Karel Poláček (Bylo nás pět), E.
Bass (Klapzubova jedenáctka), Josef Čapek

Skupina 42
= české umělecké sdružení vzniklé v roce 1942 (odtud také název).
- Básníci se ve svých básních zaměřují na město a měšťanský každodenní
život (práce v továrnách apod.), využití existencionalismu, ovlivnění
civilismem (zobrazení technologií ve všedním životě)
 - Velké ovlivnění také 2. světovou válkou
- Členové Skupiny 42 přijala velkoměsto jako dějiště jejich životního
dramatu, které musí přijmout a vybudovat si k němu vztah
- Autoři: Josef Krainar, Jiří Kolář, Ivan Blatný

ZTRACENÁ GENERACE (Lost Generation)

- Tvoří ji spisovatelé narození kolem 1900, kteří psali o prožitcích
inspirovaných 1. světovou válkou
- Termín vznikl v Americe a zpopularizoval ho E. Hemingway
- Tématy v jejich dílech jsou jejich vlastní pocity a zkušenosti; válka
zanechala na každém obrovský šrám, zničila psychiku mnoha lidí, vojáci
se z války vraceli zdrcení a psychicky narušení, autoři dávají najevo
nesouhlas a nedůvěru ke společnosti
- Svět je pro ně již neznámé místo, válka jej zdeformovala
- Hrdinové próz těchto spisovatelů bývají často vystaveni nebezpečným
situacím, ve kterých musí prokázat svou mravnost a charakter. Nakonec
však upadají do depresí a svou situací se nesrovnají
- Autoři: Ernest Hemingway (Stařec a moře), William Faulkner, John
Steinback, Thomas Stearns Eliot
- Bývá sem řazen také Erich Maria Remarque, u kterého je však příslušnost
ke Ztracené generaci sporná
- Lze zmínit i Antoineho de Saitn Exupéryho a George Orwella

LITERATURA 2. POLOVINY 20. STOLETÍ

o Co ovlivnilo literaturu tohoto období?

→ 2. světová válka a její následky. Technologický pokrok spojený s válkou;

atomové bomby, začátek studené války, jaderná technologie, dobývání
vesmíru
→ Globalizace, rasové problémy, feminismus, homosexualita, globální
problémy
 → Většina děl vychází až po roce 1945

- Západní a východní literatura nahlížela na válku dvěma odlišnými

způsoby: západní podporovala individualismus spolu s ironií a
nadhledem, východní zdůrazňovala ideologii a citové vypjetí
- Autoři reagují na válku, odmítají realistický pohled na svět, tvorba se blíží
k literatuře faktu
- V Československu nástup totalitního režimu...
- EXISTENCIONALISMUS, ROZHNĚVANÍ MLADÍ MUŽI, BEAT GENERATION
(BEATNÍCI), NEOREALISMUS, NOVÝ ROMÁN, MAGICKÝ REALISMUS,
ABSURDNÍ DRAMA, POSTMODERNISMUS

EXISTENCIONALISMUS
= filozofický směr, který vzniká po první světové válce v Německu, nejvíce se
však projevil ve Francii, a to zejména v 50. a 60. Letech 20. století. Je spojen s
filozofickým konceptem bytí (jsoucna) a vychází z myšlenek předních
německých filozofů (př. Husserl). Zabývá se tedy především samotnou existencí
člověka v současném světě, s čímž se pojí nejistota a strach. Člověk se cítí být
sám, absolutně opuštěný. Autoři řeší význam svobody.
- V literatuře se rozvíjí především próza; filozofický román nebo povídka.
- Literární dílo je chápáno spíše jako osobní výpověď autora, vyjádření
jeho filozofických tezí a postojů
- Nejznámější a nejvýznamnější autoři: Jean-Paul Sartre (Zeď), Albert
Camus (Cizinec), můžeme sem zařadit i Antoineho de Saint Exupéryho
(Malý princ), Franz Kafka (Proměna)

2. ETAPA VÁLEČNÉ PRÓZY V ČESKÉ LITERATUŘE

= vzniká v 50. - 60. letech 20. Století
- Zdůrazňuje větší míru psychologické analýzy; člověk ve vztahu ke
konkrétní době, v níž žije
 - Témata hrůzy 2. světové války, holocaust (Lustig)
- Autoři: Ladislav Fuks (Spalovač mrtvol), Arnošt Lustig
- Fuksovo dílo představuje souboj člověka s dějinami a okolním světem;
jeho hrdinové jsou “nehrdinští” - většinou jsou to malí slabí lidé s velkým
množstvím charakterových vad, jejichž boj s elitářstvím je předem
odsouzený k neúspěchu. Jeho hrdinové umírají “tragickými náhodami”.

NEOREALISMUS
= umělecký směr, který vznikl v Itálii ve 40. - 50. Letech. Projevil se především i
v literatuře
- Neorealismus znamená návrat k realismu. Autoři zde pravdivě líčí hrůzy
války, každodenní život obyčejných lidí, ostře zobrazuje poválečné dění v
Itálii
- Důraz je kladen na hodnověrnost (dokumentární prvky), hlavní hrdinové
jsou většinou psychicky narušení lidé, vydědění společností, bojují o své
přežití, typickým je lidový jazyk ulice (prostředí děje jsou často opuštěné
zašlé čtvrtě apod.)
- Neorealistická díla se ve své době setkala s označením “morálně a
vlastenecky nevhodná”, protože zobrazovala každodenní surovou realitu
všedních dní, nic nevynechávala.
- Autoři: Alberto Moravia (Horalka), Umberto Eco, Roberto Rossellini

ROZHNĚVANÍ MLADÍ MUŽI

= literární skupina anglické literatury, která vznikla v 50. letech 20. století
- Nelíbila se jim současná společnost (odtud název “rozhněvaní”), kritika
společnosti, vznik univerzitního románu (určen pro intelektuály); odpor
proti konvencím, snobismu, měšťanství a pokrytectví
- Autoři: John Osborne, John Braine, John Wain

BEAT GENERATION (BEATNÍCI)

= hnutí amerických básníků a spisovatelů 50. - 60. let 20. století, kteří byli
“zbytí” životem, odmítali (stejně jako Rozhněvaní mladí muži) současnou
konzumní společnost
- Typické je pro ně bouření se proti obvyklému stylu života, opovrhování
americkým způsobem žití, snažili se zkoušet jiné a nové věci, chtěli využít
života naplno, drogy, alkohol, nezávazné sexuální hrátky, tuláctví
- Beatníci se často živili dělnickými profesemi
- Psali spontánně, využívali obecný jazyk, vulgarismy, slang, v poezii
absolutně volný verš
- Vznik tzv. “hippies”, jazzová hudba
- Do literatury vnesli nový pohled na způsoby vypravování
- Autoři: Charles Bukowski, Ken Kesey, Jack Kerouac

ABSURDNÍ DRAMA
= zobrazení skutečnosti jako nesmyslné, absurdita je podle autorů aktuálním
pocitem současného člověka. Jeho život postrádá smysl, ztracení schopnosti
komunikace
- Vznik v 50. letech
- Absurdní drama popírá původní funkci klasického dramatu, které staví
na dialogem. Absurdní drama se naproti tomu vyznačuje tzv.
“antidialogem”, kdy se postavy navzájem neposlouchají, z čehož vznikají
rozhovory o ničem. Mluví jen proto, aby se mluvilo, jejich cílem není si
nic předat. Absurdita se také vyjadřuje opakováním se frází, situací a
dialogů postav. Souvislý děj neexistuje.
- Patrná snaha těmito rysy naznačit “nefunkčnost dnešního světa”.
- Autoři: Samuel Beckett (tvůrce absurdního dramatu), Václav Havel

- POSTMODERNISMUS
= evropský literární směr konce 20. století
- Vzniká jako reakce na modernismus
- Projevuje negativní postoj k avantgardě
- Dílo můžeme patrně rozdělit do dvou směru: (intelektuální čtenáři a
povrchní čtenáři)
- Dochází ke spojení vícero žánrů (fantasy, sci-fi, detektivní romány,
povídky...)
- Opouštění tradičních postupů vyprávění, experimentování s jazykem
- Snaha o pochopení chaotického světa
- Typický je špionážní román; časté odkazování na jiná literární díla,
narážky na problémy současnosti. Každý si dílo vyloží jinak
- Spisovatelé: Umberto Eco, Ladislav Muška, V.V. Nabokov, Milan
Kundera, Jiří Kratochvíl, Michal Ajvaz
- Radek John

o Vědecko-fantastická a fantasy literatura:

➢ Ray Bradbury (451 stupňů Fahrenheita)

➢ George Orwell (1984, Farma zvířat)
➢ J. R. R. Tolkien (Hobit)
➢ Artur C. Clark (Vesmírná odysea)