Nové umělecké směry konce 19. stol.

Strojní výroba změnila od základů strukturu společnosti, vývoj moderní civilizace zrychlil
životní tempo, prohloubil lidskou vnímavost a psychiku. Na konci století převládají temné
myšlenky a hluboký smutek. Pronikavě na myšlení své doby působí německý filozof
Friedrich Nietzsche – chtěl přehodnotit všechny hodnoty, útočí na náboženství a křesťanství,
vyzdvihuje instinkty, pudy a vůli k moci. Oslavuje nadčlověka, aristokrata, pohrdá davem.
Za přetrvávání naturalismu se objevují nové umělecké směry: symbolismus, impresionismus
a expresionismus.
Symbolismus – umělecký směr, který vzniká ve Francii. Symbol slouží jako hlavní
prostředek uměl. díla, symbol nahrazoval skutečnost, autoři se zaměřovali na oblast představ a
snů, toužili pohlédnout hlouběji do lidského nitra, rozvíjeli básnickou obraznost a důraz kladli
na hudebnost verše.
Své předchůdce a vzory měl symbolismus v americkém básníkovi a prozaikovi E. A. Poeovi a
Francouzi Ch. Baudelairovi. Edgar Allan Poe (1809-1849) – předchůdce detektivní a
hororové literatury (povídky Vrah jsi ty, Zlatý brouk, Jáma a kyvadlo). V nejznámější
baladické skladbě Havran je základní vlastností krásy smutek. Pro Poa je typické vyvolávat
pocity hrůzy a tajemnosti, probouzet fantastičnost.
Spolu se symbolismem se ve Francii konce 19. stol. hovoří o „prokletých básnících“. Tento
termín poprvé použil roku 1884 P. Verlaine , který pod tímto názvem vydal soubor
esejistických portrétů několika „prokletých básníků“. Kromě Verlaina sem patří J. A.
Rimbaud, T. Corbiér, S. Mallarmé a Ch. Baudelaire.
Charles Baudelaire (1821-1867) – žil bohémsky, okusil hašiš i opium, byl nepřítelem
romantické vášně a sentimentality, byl odpůrcem zjednodušeného realistického pohledu na
skutečnost, měšťáky pobuřoval vztahem k mulatce. Jeho sbírka Květy zla vznikala pozvolna a
vyvolala velké pohoršení, autor byl dokonce stíhán pro urážku mravnosti. Verše jsou
inspirovány ženami, které básník zbožňuje i proklíná, ženy jej přitahují i odpuzují, krásu
hledá v děsivých obrazech starců, žebráků, mrtvol (báseň Zdechlina). Jeho dílo působí
nejsilněji až po smrti.
Paul Verlaine (1844-1896) – přední představitel fr. symbolismu, smyslový, náladový a
bezprostřední, ve své tvorbě vyzdvihl improvizaci a hudebnost. Tyto vlastnosti zdůraznil ve
svém Básnickém umění – představu poezie definuje jako hudbu ve verších. Jeho tvorbu a
život ovlivnilo tragické přátelství s mladším Rimbaudem a jejich společné cesty po Evropě.
Život prožil mezi krčmou a nemocnicí, postřelil Rimbauda, byl odsouzen. Ve vězení píše
sbírku Moudrost, další díla: Saturnské básně, Galantní slavnosti.
Jean Artur Rimbaud (1854-1891) byl geniálním dítětem, celé básnické dílo vytvořil mezi 16
až 20 rokem života, pak vedl dobrodružný život jako koloniální voják a tulák, cestoval
s cirkusem po Evropě, byl i v Africe. Soubor jeho básní v próze i ve verších Iluminace vydal
po jeho smrti Verlaine.
Stéphane Mallarmé (1842-1898) zprvu úředník, pak učitel angličtiny, se domníval, že
„báseň je tajemství, k němuž má čtenář klíč ve své obraznosti…“, dílo: Faunovo odpoledne.
Představitelem belgického symbolismu je Maurice Maeterlinck (1862-1949), básník,
dramatik, píšící francouzsky, nositel Nobelovy ceny za literaturu. Své prožitky vložil do
prvotiny Skleníky. Podle autora „symbol je síla přírody a lidský duch nemůže jejím zákonům
vzdorovat“.
Impresionismus – umělecký směr vznikající ve Francii, základem je přesvědčení, že poznání
skutečnosti se odehrává a uskutečňuje v individuálním prožitku neopakovatelného okamžiku.
Název je z franc. impression = dojem, představuje obrat především v dějinách malířství;
významní malíři: Edouard Manet, Claude Monet, Auguste Renoir, Paul Gauguin, Paul
Cézanna; sochaři: Auguste Rodin; hudební skladatelé: Claudie Debussy, Richard Wagner;
básníci: hlavně Verlaine.
Dekadence – úpadek, pocity destrukce a rozkladu, stísněnosti, zoufalství, nudy, snaha o „čisté
umění“, odpor proti maloměšťácké společnosti. Představitelé: Verlaine, Mallarmé, v Anglii
O. Wilde.
Oscar Wilde (1854-1900), dramatik, básník, prozaik, život pojímal jako umělecký obraz,
stavěl se proti puritánské morálce ve viktoriánské společnosti. Popularitu získal svými hrami
Ideální manžel, Jak je důležité míti Filipa. Hlavní ideje anglické dekadence vyjadřuje jeho
jediný román Obraz Doriana Graye. Píše také křehké pohádky Šťastný princ a jiné pohádky
(Slavík a růže – pohádka se smutným koncem). Provokoval svým homosexuálním vztahem se
synem lorda a část života strávil ve vězení v Readingu, kde píše De profundis (Z hlubin) –
obraz hluboké lidské bolesti, pokorná umělcova zpověď.
Expresionismus – směr názorově velmi komplikovaný, umělec měl vyjadřovat pouze stav
svého nitra, které je jedinou realitou. Nejsilněji se projevil v Německu v lyrice a dramatu.
Představitelé: němec Richard Dehmel, německy píšící pražský rodák Rainer Maria Rilke
(1875-1926)- stranil se veřejného života, jeho poezie řeší základní problémy smyslu lidského
života, lásky, utrpení a smrti; dílo: Kniha hodin, Sonety Orfeovi.
Největším severoamerickým básníkem 19.stol., průkopníkem civilismu, byl Walt Whitman
(1819-1892). Je autorem jediné sbírky Stébla trávy, ve které oslavil americkou demokracii,
svůj lid a práci. Podle něj je básníkem ten, kdo „buduje a spravuje svět“.
Vrcholným představitelem ruského symbolismu je básník Alexandr Alexandrovič Blok
(1880-1921). Jeho prvotina Verše o krásné dámě opěvuje ženu a lásku k nadpozemské
bytosti. Napsal také první sovětskou revoluční poému Dvanáct – oslava Ruska po Říjnové
revoluci.
Melancholický smutek vane z povídek a divadelních her Antona Pavloviče Čechova (1860-
1904). Autor zobrazuje průměrné lidi, jejich všední denní konflikty, tragiku i komiku. Jeho
hry znamenají přechod k modernímu dramatu 20.stol.; hry: Racek, Strýček Váňa, Tři sestry,
Višňový sad.