KLASICISMUS, OSVÍCENSTVÍ A PREROMANTISMUS V 

EVROPĚ
- koncem 17. a v 18. století  formování nové společnosti v Evropě – heslo „volnost, rovnost, bratrství“
Pád Bastily (1789) – pád starých pořádků a počátek převratných změn  dovršeny červencovou revolucí (1830)
= vydání nové ústavy (dodržování občanských práv a svobody podnikání)

Klasicismus
= umělecký sloh, vznikl ve Francii v 17. století
- přednost se dává jednoduššímu a přehlednějšímu vyjádření, vzory v antice (zámek ve Versailles)
- cílem bylo vytvořit nadčasovou krásu (námětem byli vzory antiky, klasické proporce a dokonalá krása
antických památek)
- portréty slavných osobností byly stylizovány do idealizovaných podob
- oblíbené byly mramorové busty
- za vlády Ludvíka XIII. a Ludvíka XIV. (výrok „Stát jsem já“) vznikly instituce podporující vědu a umění  byla
založena Francouzská akademie, přestavěn Louvre a pařížská Sorbonna
- typickými stavbami jsou Braniborská brána v Berlíně nebo Vítězný oblouk v Paříži

Osvícenství
= ideové hnutí v 18. století
- vycházelo z odkazu velkých filozofů 17. století (René Descartes – „Myslím, tedy jsem“, Baruch Spinoza, John
Locke)
- nejznámějším se stal Voltaire (obdivovatel vědce Issaca Newtona)
- proti fanatické zbožnosti stavěl lidský rozum (doufal že „zvítězí světlo nad tmou v lidských hlavách a srdcích“)
Jean-Jacques Rousseau – cestou k nápravě lidského dobra je návrat k přírodě
- napsal pedagogický román Emil aneb O výchově, několik dílů Encyklopedie aneb Racionální slovník věd,
umění a řemesel
Denis Diderot – satirický román Jakub fatalista, sentimentální román Jeptiška (oblíbená četba dívek a žen)
- významní dramatici této doby – Pierre Corneille, Jean Racine, Moliere
Významní skladatelé – Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig van Beethoven
- pravidla klasicistického pojetí stanovilo veršované dílo Básnické umění

Znaky klasicismu v literatuře

 vzor – antika
 jednotné principy, řád, logika
 drama dodržuje jednotu místa, času a děje
 důraz na rozumovou kázeň – cit podřízený povinnosti
 rozdělení na vysoké a nízké žánry
- osvícenství se dále formovalo na tzv. preromantismus (víra v původní čistotu přírody, člověka a národa)
Bajky – Jean de La Fontaine, I. A. Krylov
Voltaire – filozofický román Candide
Henry Fielding – román o nalezenci Tom Jones
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
Jonathan Swift – Gulliverovy cesty
- oblíbené byli milostné romány o nešťastných láskách a také tzv. gotické romány s hrůzostrašnými, často
hřbitovními příběhy

Pierre Corneille (Francie)

- psal oslavné básně pro krále Ludvíka XIII. a kardinála Richelieua
- inspiroval se antikou (jeho postavy se ale řídí vlastním názorem, ne vášněmi nebo zlým osudem)
- postavy vyobrazoval podle ideálu klasicismu
- jeho postavy jsou schopny ovládnout své pocity a obětovat se pro vyšší cíle, pro povinnost a čest jsou
schopno obětovat i svou lásku
- autor tragikomedie Cid (vychází v něm ze španělského eposu Píseň o Cidovi)
- po jeho uvedení vypukl spor o Cida  proti Corneillovi se postavili zastánci klasicismu
- Corneille ustoupil od komična a zvýraznil tragickou stránku své hry

Jean Racine (Francie)

- básník, dramatik a průkopník psychologické tragédie
- náměty svých tragédií čerpal hlavně z antiky
- nejvýznamnějším dílem je tragédie Faidra – typické klasicistní drama (děj zasazen do antického Řecka)
- v tragédii upozadil mýtus a zaměřil se na psychologii hlavní postavy
- vykresluje vnitřní rozpoložení postav, pocity i erotičnost

Moliere (Jean Baptiste Poquelin) (Francie)

- po nezdařilém pokusu o založení divadla se zadlužil a skončil ve vězení
- po propuštění kočoval s potulnou hereckou společností po celé Francii
- hráli hry zavedených autorů, které Moliere doplňoval svými jednoaktovými fraškami, které měly velký úspěch
- v Paříži pak prorazil, jeho divadelní spolek byl nazván Královskou divadelní společností
- zemřel na následky tuberkulózy při repríze své nové hry Zdravý nemocný, ve které hrál hlavní roli
Díla
- na rozdíl od jeho kolegů dramatiků tohoto období (Jean Racine, Pierre Corneille) byl představitelem nízkého
stylu
- pro francouzskou komedii byl Moliere důležitý podobně jako Shakespeare pro anglickou tragédii
- oblíbenými žánry byla satira, komedie a fraška
- inspirace italskou lidovou komedií nebo antickým dramatem
- požívá princip tzv. deus ex machina – hra dospěje do zdánlivě neřešitelné krize, kterou vyřeší jen člověk tak
mocný, že dokáže uvést situaci do původního stavu, potrestat viníky a odpustit obětem (bůh nebo král, viz
Anselm v  Lakomci)
- ve svých hrách kritizoval lakotu, pokrytce, snoby, cyniky, hypochondry nebo se zabýval např. postavením
žen v tehdejší společnosti
- svá díla psal jak v próze, tak ve verších
- vyčítá se mu nepropracovanost postav a jednoduché zápletky (často jsou to milenecké vztahy a problémy)
- přínosem je jazyk jeho her, který je sdělný a lidový (přesně zaměřený na cílovou skupinu diváků komedií)
- dále je to břitký humor a dokonale satiricky vykreslené postavy (např. Harpagon v Lakomci)
- veršované drama Tartuffe – popisuje podvodníka a manipulátora Tartuffe, situaci vyřeší až král (deus ex
machina)
- tato hra se označuje za Molierovo nejodvážnější dílo (poštval proti sobě církev, nakonec musel hru 3 roky
upravovat, než ji mohl znovu uvést v divadle)
Don Juan aneb Kamenný most – popisuje příběh šlechtice, který je morálně zkažený svůdce a podvodník, ale
vše maskuje zbožností
- hra byla opět skandalizována církví kvůli jejímu protináboženskému vyznění (upravená verze se hrála až po 18
letech)
Misantrop – autobiografické veršované dílo, ve kterém Moliere ztvárnil svůj životní osud  boj s tuberkulózou,
nešťastné manželství, deprese
- vyjádřil zde cynické pohrdání tehdejší šlechtickou společností
Jean de La Fontaine (Francie)
- první dílo - Povídky – vyšly celkem tři svazky, psány byly na přání významných dam tehdejší společnosti
- byly velmi nemravné
- v jeho tvorbě nejvíce vyniká dvanáct knih Bajek – krátké alegorické příběhy, které jsou psány volným veršem –
v příbězích zvířat skvěle vykreslil tehdejší společnost
- zaměřuje se hlavně na nešvary a neduhy dvora a upozorňuje na problémy společnosti
- často se v jeho dílech vyskytují metafory, množství dialogů, objevuje se vtip a ostrost autorova jazyka
- na konci příběhu přichází poučení, ale není úplně stěžejní
- klade důraz na samotný příběh, na jeho děj a podání
- hojně využívá satiru

Charles Louis Montesquieu (Francie)

- kritizoval francouzský absolutismus a tehdejší společnost
- nejznámější dílo – Perské listy – zde ostře kritizuje soudobou společnost, je psána formou dopisů Perských
cestovatelů po Evropě, popisují v nich zkorumpovanost francouzské šlechty a negativní vlastnosti Francouzů
- nejvíce se proslavil dílem O duchu zákonů – traktát, v němž se zabývá politickou teorií a dělbou moci ve státě
- obě díla skončila na indexu zakázaných knih

Carlo Goldoni (Itálie)

- zakladatel italské národní veselohry
- zrušil masky a typizované kostýmy
- herci měly místo improvizace napsané všechny repliky
- hrdinové jeho her už nejsou stylizované postavy, ale skuteční lidé
- jeho nejznámější komedie = Sluha dvou pánů
Mirandolina – komedie zasazená do prostředí Benátek  vypráví o krasné mazané hostinské
- proti hlouposti, lehkomyslnosti a nemravnosti staví autor vtip, přirozenou inteligenci a zdravý životní názor
Mirandoliny
Poprask na laguně – ukázka světa manželek rybářů čekajících na jejich manžely
- vše je zachyceno s groteskní nadsázkou

Voltaire (Francie)
- hlavní představitel francouzského osvícenství
- nejznámějšími díly jsou eseje Filosofický slovník a Filosofické listy
- drama Mohamed – kritizuje zde náboženský fanatismus a manipulaci
- satirická báseň Panna – hlavní postavou je Johanka z Arku, která se vysmívá legendě o její neposkvrněné
čistotě
- novela Candide
- Voltairovi myšlenky byly na jeho dobu odvážné a provokativní  byl vězněn v Bastile (upálen nebyl jen kvůli
jeho popularitě, bohatství a známostmi mezi vlivnými lidmi)
- některá díla vydával anonymně, některá byla veřejně spálena

Denis Diderot (Francie)

- nejmladší ze slavných francouzských osvícenců
- vůdčí osobností tzv. encyklopedistů – dílo Encyklopedie (shrnutí veškerého tehdejšího poznání, 28 svazků)
- ostře kritizoval náboženství a církve (v jednom z děl dokonce úplně popřel boží existenci)
- román Jeptiška – psaný formou pamětí a dopisů  kritizuje poměry v klášterech a zachycuje život střední
měšťanské třídy
- popisuje zde sadistické zacházení, zvrácené chování jeptišek s nemožnost prosadit svoji vůli
Rameauův synovec – zde se autor pokouší formulovat své filozofické názory na život a společnost

Jean-Jacques Rousseau (Francie)

- pedagogický román Emil čili o výchově (zabývá se výchovou dítěte, která má podle něj vycházet z přirozených
potřeb dítěte  jediný způsob, jak toho docílit, je návrat k přírodě)
- v díle vyjádřil své neotřelé názory – v Ženevě bylo zakázáno, bylo odsouzeno francouzským parlamentem
- jeho knihy byly veřejně páleny a nesměly být vydávány
- filozofické spisy Rozprava o původu a základech nerovnosti a O společenské smlouvě
- Nová Heloisa – román v dopisech (vrcholné dílo preromantismu)
- dává přednost citům před rozumem

Daniel Defoe (Anglie)

- anglický představitel osvícenství
- jeho umělecké spisy nesou rysy realismu – vystihl v nich myšlení člověka nastávajícího kapitalismu
- jeho postavy mají být vzorem správného chování – Robinson Crusoe, Dobrodružný život kapitána Singletona
- někdy naopak ukazuje, jak se na člověku touha po úspěchu a majetku dokáže negativně odrazit (Moll
Flandersová, Roxana)
- nejslavnější dílo = Robinson Crusoe – dobrodružný román o muži, jež po ztroskotání lodi skončí na 28 let na
pustém ostrově a přežije jen díky zdravému rozumu, vytrvalosti a víře v Boha

Jonathan Swift (Anglie)

- anglický satirik a básník
- autorem velmi útočných spisů (tzv. pamfletů)
- nejznámější dílo – Gulliverovy cesty – fantastický cestopis, parodie na tehdy velmi oblíbený žánr
- ačkoli některé scény působily komicky, neslouží k pobavení  jde o ostrou satiru a kritiku lidských vlastností
(dobyvačnost, pýcha, touha po moci, marnivost)

Ivan Andrejevič Krylov (Rusko)

- autor cca dvou set bajek + několika komických oper
- v bajkách odsuzuje špatné lidské vlastnosti, mají ale také sociální podtext (kritizuje v nich tehdejší ruskou
společnost, dokonce i cara)
- v bajkách se inspiroval lidovými pořekadly a příslovími
- verše jsou psány jambem o různých stopách
- jeho bajky lze rozdělit podle námětu na sociální (Vlk a beránek), politické (Vlk v  psinci, Výchova lva),
filozofické (Zahradník a filozof) a mravoučné (Svině pod dubem, Osel a slavík)

Preromantismus
Laurence Sterne (Anglie)
- nejznámějším dílem je devítisvazkový humoristický román Život a názory blahorodého Tristrama Shandyho
(skrze něj vznesl do tohoto žánru nejrůznější novátorské postupy  vtipné odbočky a kritické postřehy tehdejší
společnosti, chaos ve vyprávění hlavního hrdiny, častá nedorozumění působí absurdně, humorně, až
tragikomicky)
- intelektuální cestopis Sentimentální cesta po Francii a Itálii – v něm líčí humorné příhody z jeho cest

Johann Gottfried Herder (Německo)

- O povaze a původu lidské řeči – zkoumala vznik lidského jazyka
- Hlasy národů v  jejich písních – lidová poezie, kterou jako první sbíral a vydal
- Myšlenky k  filozofii dějin lidstva – zde popisuje Slovany jako mírumilovné, krotké a zemědělsky zaměřené
venkovany, kteří jsou mravní a pohostinní
- věřil, že Slovany čeká svobodná budoucnost, v níž si budou vládnout sami

Friedrich Schiller (Německo)

- narodil se za vlády tyranského vévody Karla Eugena  kvůli jeho nátlaku musel otec Friedricha dát na
vojenskou školu
- zde nachází útěchu v umění (čte díla básníků z hnutí Sturm und Drang – Homéra a Shakespeara)
- toužil po svobodě  to odrazil v jeho prvním díle Loupežníci, které je založeno na revoltě proti společnosti
Díla – dramata Fiasco, Úklady a láska a Don Carlos
- napsal Dějiny třicetileté války
- poté onemocněl tuberkulźou, postupně se zblížil s Goethem  spolu vydávají časopis Hóry a dvouveršové
epigramy Xénie namířené proti současné literatuře
- estetická studie O naivním a sentimentálním básnictví
- posledním dílem je drama ze švýcarských dějin Vilém Tell

Johann Wolfgang Goethe (Německo)

- osvícenství a klasicismus se promítli v jeho vzdělání, víře v lidský rozum a v obdivu antického Řecka
- preromantismus a romantismus v důrazu na individualitu, vůli a cit
- spolupracoval s Friedrichem Schillerem
- hodně cestoval – nejvíce ho zaujala Itálie
- psal díla lyrická, epická i dramatická, využíval prózu a poezii
- je autorem prozaického díla Utrpení mladého Werthera – v této postavě se mu podařilo zachytit pocit tehdejší
mladé generace, která se ve snaze dosáhnout svobody setkává s překážkami v podobě společenských konvencí
- řada obdivovatelů Goetha se začala oblékat jako on
- po vzoru hlavní postavy také došlo i k řadě sebevražd
- po těchto incidentech napsal Goethe „opravu“  dvoudílný román Viléma Meistera léta učednická a Viléma
Meistera léta tovaryšská – hlavní postava je mladý muž, který všechny překážky snadno překoná a podaří se
mu najít místo ve společnosti a smysl života
- další díla – Dílo básnické – lyrické skladby a balady (Král duchů, Čarodějův učeň)
- skladba Prometheus – o mytické postavě, která se vzbouří proti bohům a ukradne pro lidi oheň
- drama Ifigenie na Tauridě – několikrát přepisoval  přepracování původní antické Euripidovy tragédie, řeší se
otázka viny a trestu
- Torquato Tasso – tragédie o italském básníkovi  autor popsal jeho život plný zvratů jako boj umělce se
svědomím i společností o právo na svobodnou tvorbu
- nejvýznamnějším dílem je drama Faust = složitá dvoudílná tragédie psaná ve verších
- Goethe v ní poukazuje na hledání skutečného smyslu života, hodnotu lidského bytí a touhu lidí po zkušenosti
- Mefistofeles (ďábel) uzavírá s Faustem, který touží po poznání, dohodu o jeho duši, že pokud nebude jeho
touha po poznání naplněna, bude mu muset sloužit
- jeho duše poté nepropadá peklu, jelikož závěr života již podruhé zasvětil práci