KAREL HYNEK MÁCHA

MÁJ

ANALÝZA TEXTU

- Téma - vina a smrt, láska, Země, čas, nešťastný životní osud Viléma a Jarmily a
zobrazení májové přírody, oslava jarní přírody

- Motivy - tragická nenaplněná láska, jarní příroda, smrt, sebelítost

- Časoprostor - česká krajina v máji, okolí Doks - Bezděz, Máchovo jezero v noci a ráno
před Vilémovou popravou, konec se odehrává o sedm let později

- Kompoziční výstavba - 4 zpěvy a 2 intermezza (předchází věnování), psáno

chronologicky, ve zpěvech retrospektivně

- Lit. forma - poezie

- Lit. druh - lyricko-epické

- Lit. žánr - báseň

- Lyrický subjekt - er-forma, v závěru ich-forma, lyrickým subjektem sám autor

- Vyprávěcí způsob - slohový postup vyprávěcí, popisný

- Typy promluv - přímá řeč, monolog, dialog, zvukomalba

- Veršová výstavba - jambický verš, rým sdružený, střídavý, obkročný

Postavy
- Vilém - loupežník, vyhnán z domu svým otcem, typický romantický hrdina, rozervaný,
cítí se nevinný, lituje se

- Jarmila - mladá dívka, miluje Viléma, nešťastná :(

- Hynek - autor, symbol poutníka, vrací se k místu popravy, otřesen Vilémovým životem,
zamyšlený

- Vilémův otec - svůdce Jarmily, krutý (v příběhu nevystupuje přímo)

Výňatek
- Psáno spisovným až knižním jazykem

- Používá pomlčky (ke zvýraznění nebo gradaci)

- Archaismy, protiklady, kontrasty, oxymorón, řečnické otázky, věty zvolací

- Tropy - metafora, oxymorón, přirovnání

- Figury - zvukomalba, personifikace, apostrofa (oslovení - Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!)

AUTOR
- 16. 11. 1810 - 6. 11. 1836

- Český básník a prozaik, nejvýznamnější představitel českého romantismu, zakladatel

moderní české poezie, ovlivnil celou generaci Májovců
- Pokřtěn jako Karel Ignác, jméno si počeštil na Hynka
- Hrál ochotnicky v Kajetánském divadle - stýkal se s J. K. Tylem
- První básně v němčině, brzy přešel na češtinu (výhradně)
- Cestovatel, chodil většinou pěšky, psal a maloval si seznam „hradů spatřených”

- Svatý Ivan – první báseň psaná česky

- Kat – zamýšlený čtyřdílný román (části Vyšehrad, Valdek, Karlův tejn – nedokončeno),
dokončena je pouze část Křivoklad

Obrazy ze života mého – obsahuje texty Večer na Bezdězu a Marinka
- Cikáni – nejrozsáhlejší text, román
- Pouť krkonošská, Návrat, Klášter sázavský, Valdice, Sen
- vedl si šifrované deníky (rozluštil Jakub Arbes)

LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT

Společensko-historické pozadí
- Vrcholné dílo českého literárního romantismu (napsáno na přelomu roku 1835-36),
obsahuje prvky realismu. Mácha zcela vybočil z obrozeneckého programu.
- Zprvu nebylo veřejností přijato (nepřišlo jim dostatečně vlastenecké, hlavní hrdina je
nevhodný - loupežník, otcovrah). Přijato je až ve 2. polovině 19. století
generací Májovců.

- V 2. polovině 18. a v 19. stol. změny ve společnosti - reformy Marie Terezie,

náboženská svoboda, zrušení nevolnictví

- Součástí proměn bylo národní obrození - proces utváření novodobého národa a

národního sebevědomí

- Položeny základy novodobé národní kultury, ideologie podpořena osvícenstvím, stavěla

na myšlenkách demokracie a slovanské vzájemnosti (důraz ale na český jazyk a
historii).

- Rozvíjí se vědecká činnost (Královská česká společnost nauk), České národní muzeum,
založena Matice česká (podpora rozvoje českého písemnictví). Rozšiřuje se
vydavatelská činnost (Česká expedice - Václav Matěj Kramerius) a sběratelská
(inspirace ústní lidovou slovesností). Důležité je i divadlo.

- Čtyři etapy - 1. etapa (70. léta 18. st. - počátek 19. st.); 2. etapa (počátek 19. st. - 20.
léta 19. st.); 3. etapa (20. léta - konec 40. let 19. st.); 4. etapa (50. léta 19. st.).

- První etapa - obranná fáze, snaží se obnovit češtinu a dát jí pravidla, klasicismus

- Druhá etapa - ofenzivní fáze, cílem rozvíjet básnický i odborný jazyk, rozšířit slovní
zásobu, podporovat vlastenectví. Česky psána i vědecká literatura. Preromantismus

- Třetí etapa - vyvrcholení procesu národního obrození, probíhaly revoluce po celé

Evropě (1848). Postupně převládá romantismus, rozkvět poezie, venkovské prózy,
satiry, publicistiky a divadla.

- Čtvrtá etapa - literatura se orientuje demokraticky, pomalý přechod k realismu.

Literatura se snaží vidět a zobrazovat svět reálně, vyjadřovat se kriticky k nedostatkům
společnosti a zároveň podat nový obraz národního života.

 DALŠÍ AUTOŘI

- První fáze - Josef Dobrovský (Německo-český slovník), Václav Thám (hry Břetislav a
Jitka, Vlasta a Šárka).

- Druhá fáze - Josef Jungmann (Slovník česko-německý, Historie literatury české),

František Palacký (Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě), Jan Kollár (Slávy
dcera), František Ladislav Čelakovský (Ohlas písní ruských).

- Vznikají Rukopis zelenohorský a královédvorský - měly poskytnout důkazy o

starobylosti české kultury a posílit tak národní sebevědomí.

- Třetí etapa - Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka, Strakonický dudák), Karel Sabina (Braniboři
v Čechách, Prodaná nevěsta), Josef Václav Frič (Paměti).

- Čtvrtá etapa - Karel Havlíček Borovský (Epigramy, Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra,
Král Lávra), Božena Němcová (V zámku a podzámčí, Divá Bára, Babička), Karel Jaromír
Erben (Kytice, České pohádky)

- Světový romantismus - Percy Bysshe Shelley (Odpoutaný Prométheus) Mary Shelley

(Frankenstein), Emily, Charlotte, Anne Brontë, Goethe, Schiller, Victor Hugo

DĚJ

- Vůdce loupežníků Vilém zabil svého soupeře v lásce ale nevěděl, že je to jeho otec -
zatčen za otcovraždu, popraven
- Zpěv 1 - Líčení májové krajiny, Vilémova milenka Jarmila sedí na břehu jezera, přijde za
ní posel a říká jí, že Vilém bude popraven. Jarmila je zprávou zdrcená, skáče do vody a
utopí se
- Zpěv 2 - Vilém ve vězení, přemýšlí o svém životě
- Intermezzo 1 - sbor duchů se chystá mezi sebe přijmout Viléma, různé neživé věci a
zvířata mu připravují pohřeb
- Zpěv 3 - celé město se sešlo na Vilémovu popravu (vpleten do kola). Vilém se před
smrtí rozhlíží po krajině a lituje, že musí zemřít.
- Intermezzo 2 - loupežníci oplakávají Viléma
- Zpěv 4 - o 7 let později v zimě - psáno ich-formou, sám autor narazí na Vilémovu kostru,
na jaře se vrátí a sedí u Vilémovy kostry, zdá se mu, že pláče. Mácha opět rozjímá o
životě, objevuje se pasáž s oxymórony.