Karel Havlek Borovsk

KRL LVRA

KRAJSK NAKLADATELSTV Havlkv Brod

Bylt jednou jeden star dobr krl, ale je to dvno, taky od ech dl, troje moe, devatery hory dl ten kraj od esk komory, kde on panoval.

Byl krl irsk Lvra, povm zkrtka vm, a j o tom krli pknou pse znm: nalej, star, erstvho do e a vy, kluci, poslouchejte tie, j ji zazpvm. Posud krle Lvru chvl irsk lid, nebyl ani tyran, nebyl taky id, nenabjel cizm svoji kasu, rekrutrkou nesuoval chasu, nedal chud dt.

Jenom jednu slabost ten krl dobr ml, e jest na holie tuze zanevel, dal se holit jenom jednou v roce, dlouh vlasy po krku iroce nosil jak roj vel. Hor jet bylo: vdy na letnice, jak oistil holi krlovsk lce, ekala jej podivn odplata, nic na stbe, ale skrze kata, to ibenice!

Divili se lid, mrzela je dost na tom dobrm krli tahle ukrutnost; vak co krl chce, zdrvo pro poddan, tak po letech zvykli si Iran na tu podivnost. Jenom holiov zvyknout nemohli, na ibenici je patn pohodl, ne co dlat? Nic jim nezbvalo, leda trpt, neb jich bylo mlo na rebelii. Kad rok, kdy thlo ji na letnice, sebral se bradsk cech do radnice: tam chudci smutn los metali, komu padne holit bradu krli a - ibenice.

10

11

Padl los, ach, padl: letos Kukuln bude holit krle, star vdovy syn; jak to star vdova uslyela, omdlvala ustraen cel: "Ach, mj Kukuln!" Ji poslouil krli, ji ho vede kat, ukrutnou odmnu za tu slubu brt: tu se matka skrze zstup tla, spch, co j star sly sta, za orodovat.

12

"Krli, pane krli, syn mj jedinej, pro Boha t prosm, slitovn mj! Co si ponu, j uboh vdova, radj sama umt jsem hotova, jen mi syna dej!

13

Krli, milostpane, m to lidsk cit? Nevinnho hocha katem utratit? Mu mj padnul v slub tvho dvoru a ty chce mou jedinkou podporu hanebn mi vzt? Jestlie ty, krli, dobr srdce m, jist kadoron jednou blznv: pro nic za nic, pro krlovsk vousy kat lovka bez viny zardous, to jsi otec n?" Krl se na ty ei velmi zastydl, ale jet vce slitovn ml, nezlobil se, vzdychnul jen hluboko, dobr srdce tisklo slzu v oko, zastavit velel.

14

15

Vem se kzal vzdlit, jen sm Kukuln povoln ku krli, bled jako stn; krl tu sed, na kln korunu: "Pistup, synku, ble sem ke trnu i pod baldachn. Psahej e sml na vn asy, co jsi na m hlav vidl pod vlasy, pak se tob neubl v niem a ty bude mm dvornm holiem po vechny asy." Rd psahal mladk a byl proputn zvstovati matce jak jest poven; pak holval ob den krli lce a ji dn holi na letnice nebval ven. 16

Tili se lid, e ten dobr krl jedinkou svou chybu vymluvit si dal; vce vak ne cel nrod irsk poestn cech holisko - bradsk si to liboval.

17

Stoj mlad holi v dvorskm obroku, raduje se matka z toho pokroku, jasn hvzdy na fraku se tpyt, zlat porty, vyvan kvt, bitva po boku.

18

Ne co plat hvzdy, zlat tepen, kdy srdeko trp ostr hryzen: nevyjevit nic po vn asy, co vidv na krli pod vlasy vdy pi holen! Husy tbetaj, tich je labu; kdo chce tajnost smlet, holiem nebu: holiovi vdomosti kubou, ne je pov, penramn hubou: jazejek je rtu!

19

"Ach, mj mil synu, co t suuje? Ve dne nem stn, v noci pokoje: bvals vesel, te ti lko vadne, mlad tlo den ode dne chadne, povz, co ti je?"

20

"M mil matiko, ach, pomoc dn!" "Mj mil synku, moc zv, kdo se pt; v ernm lese bydl pousetvnek, ten m od vech lidskch srdc klek, on ti radu d."

21

Pravil star v lese: "Dobe znm tvj k, synku, ty jsi holi a tajemstv v. Ty je nesm povdt dnmu, neuleh ale srdci svmu, a to vyslov. Ble u Viklova na stoku dvou ek stoj dut vrba tet lidsk vk; veptej do n v tich non dob sv tajemstv, a ulev sob, jin nemm lk." 22

Hned tu noc se holi z domu vypravil zkusit, co mu starec v lese poradil, a naeptal do vrby hltav, co krl Lvra skrv na sv hlav, pak se uzdravil.

23

Po tom uzdraven proel krtk as, tu strojil krl Lvra hlun dvorn kvas, z cel zem paniky a pni sjeli jsou se k tomu hodovn na krlv rozkaz. A po hodovn veliknsk sl hladce voskovan ekal ji na bl; jet k tomu na tu dvorn vandu nejslavnj karlovarskou bandu objednal si krl. Po ech je doma vdycky mal sled, ale vude jinde napluj svt: muzikanty, jezdce, harfenice, ouednky, sirky ze Suice najde vude hned. 24

Thli hudci k blu, a pan ervek silnm kvapem ztratil z basy kolek, a kdy pili k viklovskmu brodu, zpozoroval tu svou velkou kodu na stoku dvou ek.

25

Tam u dut vrby s basou smutn stl: "Pjdu-li ho hledat, promekme bl!" Uz z vrby vtev na kolek, co zpsob, o tom pan ervek nic se nenadl.

26

Zpsobil tam s basou krli istou vc, jak na ble pustil po strunch smyec, tu ve basa, a vechno pehlu: "Krl Lvra m dlouh osl ui, krl je uatec!"

27

Krl dal hned ervka s basou vyhodit, bylo vak ji pozd basu obsit, a taejmstv, pro n lazebnci umrali jsou na ibenici, rozelo se v lid.

28

Co nyn cel svt vdl od basy, nebylo nic platno skrvat pod vlasy, tak krl Lvra nosil po tom blu svoje dlouh ui bez futrlu po vechny asy. 29

A po krtk dob, kdy utich povyk, lbil se pec lidu dobr panovnk, zdlo se jim, e ty dlouh ui prv dobe ku korun slu, vechno me zvyk! To je konec psn: zdrv bu Lvra krl! Kukuln ho vdycky holil a sthal, neb to nikdy najevo nevylo, jak tajemstv a do basy pilo a z basy na bl.

30

Nen kad vrba jako viklovsk, ani kad basa jak ervkovsk: a kdy t co na jazyku svrb, naeptej to jen do star vrby, dceruko drah!

31

Thema k tto dobromysln satirick, optimistick bsni o lidskch slabostech dala Karlu Havlkovi v Brixenu irsk povdka, vydan roku 1851 Moritzem Hartmannem v jeho Irskch listech (Briefe aus Irland), otiskovanch v Deutsches Museum. Havlek si povdku peetl a ihned si ji (11. nora 1852) peloil, aby ji mohl jednou ut bsnicky, aby na ni nezapomnl. Tento peklad, nazvan Pohdka o krli Lvrovi, se nm dochoval v pozstalosti Havlkov (Literrn archiv Knihovny Nrodnho musea), take meme podle nho pesn sledovat, jak se bsnk drel sv pedlohy a jak tm nic podstatnho nevymlel a nepetvooval. Z 12. ervence 1854 je u prvn dochovan nrtek bsnick, skrovn a jet neuml, nevytben, na jednom a tm listu (opt v Literrnm archivu) nejdve koncept prvn, poten strofy a pak (na rubu) varianta tto sloky spolu se slokou druhou, ob u vylepen, svinj. A konen je opt na tomto listu napsn prozaick, heslov rozvrh ptaticeti strof cel bsn. Definitivn rukopis bsn byl podle vlastn Havlkovsk poznmky ukonen 5. z 1854 v Brixenu (musejn rukopis, kvartov dvojlist). Rozhodn pro nae vydn je pak Havlkv vlastnorun istopis, uloen rovn v Literrnm archivu a chybn datovan ciz rukou: Brixen 12.7.-23.8. 1854. Vechno tu nachzme, co je v pvodn irsk nebo Irsko-nmeck pedloze: dobrho krle, jeho oslovsk ui, jeho dlouh, kryc vlasy, holie, je krl dobrotiv dval stt, jak ho oholili. Ale jednou se krl smiluje nad holiem - synem svho zachrnce, byv uproen jeho matkou. astn ubok mus ovem slbit, e neprozrad, co vidl, a za to se stane doivotnm holiem krlovskm. A historie se rozvj dle, dk lidsk povdavosti a sdlnosti. Vrba v hrabstv Wicklovskm, tajemstv do n eptan, muzikant krlovsk si jejm devem vysprav svou pochroumanou harfu a harfa hraje holiovo tajemstv. Krl poml na vyvradn vech 50.000 host, co to slyeli, ale srdce mu pece nedalo, dobrmu irskmu krli, 50.000 nevinnch lid dt odpravit, a kdy tedy tajemstv bylo vyzrazeno, podrobil se tomu, nechal si vlasy zas sthat a nosil ped svtem sv oslovsk ui. dn si z toho nic nedlal, nebo dobr irsk srdce stoj pece za nco, teba vedle oslovskch u.

33

Karel Havlek zmnil jen starobylou harfu irskch bard v novomdn basu a kmnek vrbov v kolek vyroben z vrbovho deva, a vechno ostatn ponechal. I ten Wicklov (Viklov), jen si vypekuloval velijak ryz havlkovsk podrobnosti, jak ho jist houfn napadali, kdy zpracovval pbh tak naivn rozkon, kde se dobrota krlovsk v pravm slova smyslu sytila krv holiskou, odpoutjc nelogicky trest smrti padesti tiscm ptch kalumnitor, pbh, jeho pointa hlsala nevvratnou pravdu, e si lovk zvykne i na nejvt oslovsk ui, kdy je majitel jejich nos pokorn, jako bo navtven, jako samozejmost. Co je ostatn na tom, e m pan krl osl ui ? Protoe je nemaj obyejn smrtelnci, je tm u eeno, e jsou lidsk nicotn ui lep a dokonalej ne podn slechy boho hovdka? I bohemikln (Po ech je doma vdycky mal sled) naladil Karel Havlek sv varyto baboboun, a ji lo o toho panaervka anebo o nejednu domc a domckou nai moudrost: o ty husy, co tbetaj, o skvostn, monarchick zvr tet strofy od konce: zdlo se jim, e ty dlouh ui prv dobe ke korun slu MILOSLAV NOVOTN

Karel Havlek Borovsk

KRL LVRA

Text redigoval a doslov napsal Miloslav Novotn

Ilustroval Josef Lada

Typograficky upravili Frantiek Maek a Dundiel

V nkladu 3.300 vtisk vydalo roku 1949 krajsk komunln nakladatelstv v Jihlav, zvod Havlkv Brod Vytiskla knihtiskrna Fr. Riedl, n. p. v Havlkov Brod.

Bro. 36 Ks.