GEORGE ORWELL

Farma zvířat

GEORGE ORWELL – (25. 6. 1903 – 21. 1. 1950), vlastním jménem Eric Artur Blair, se
narodil v Indii (britská kolonie) v rodině britského úředníka. Později vystupoval pod
pseudonymem podle řeky v Indii. Studoval v Anglii na elitní škole v Etonu. Protože mu toto
prostředí nevyhovovalo, odešel do Barmy, kde v letech 1922-1927 pracoval u policie. Barmu
opustil znechucen rasovou a společenskou nenávistí a v letech 1928-1930 žil mezi
nejchudšími vrstvami v Anglii a Francii. V roce 1930 začal pracovat jako novinář. Aktivně se
účastnil španělské občanské války a byl v ní zraněn. Během 2. světové války působil jako
redaktor BBC. Od roku 1938 trpěl tuberkulózou, na kterou také roku 1950 v Londýně zemřel.
Jeho knihy se staly mementem(varováním před totalitní mocí).

Díla:
* román 1984,
* Farma zvířat

Orwellovo politické chápání světa

Ve své době bylo komunismem nadšeno mnoho známých osobností a Orwell byl kvůli Farmě
zvířat některými zatracován. Tito lidé bohužel ale nepochopilo, že Orwell ve svých knihách
nebojuje proti komunismu samému, ale proti jeho degeneraci, proti zničení pravých
komunistických myšlenek. Nelíbilo se mu, jak byl pojat v totalitních režimech, protože sám
byl velice levicově založen a byl přesvědčeným socialistou. Zároveň byl také demokratem,
který nesnášel propagandistické lži.
Výše zmíněné dokazuje jeho následující citát: „Každou řádku, kterou jsem od roku 1936
napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro
demokratický socialismus, jak jej chápu.“¨

Historické souvislosti
7. listopadu 1917 proběhla v Rusku Velká říjnová socialistická revoluce, která zásadně
změnila dějiny 20. stol. Říjnovou revolucí začala občanská válka, po které následoval přechod
komunismu k moci a jeho šíření do dalších částí světa.
Během druhé světové války bylo Rusko významným spojencem Anglie proti Německu. Kvůli
spojenectví se nikdo neodvažoval totalitu v Rusku kritizovat nahlas, a tak i sám Orwell musel
obejít dvacet nakladatelství, než mu byla Farma zvířat konečně vydána. On sám si jako
novinář byl krutostí v Rusku naprosto vědom. Zarážející na jeho díle je, jak jasnozřivý
dokázal být. Dokonce Ray Bradbury řekl, že Orwell popisuje budoucí svět chmurně nikoliv
proto, že si myslí, že takový skutečně bude, nýbrž proto, aby se takovým nestal. Z toho jasně
vyplývá, že jen málokdo tušil, co se bude v příštích letech v Sovětském svazu odehrávat.

Zajímavé je, proč Orwell tuto bajku napsal. Proč kritiku totalismu v Rusku zaobalil do
podobenství zvířat na statku? V Anglii sice žádná cenzura neexistovala, byl tu však jiný
důvod. Ve druhé světové válce byl Sovětský svaz cenným spojencem Anglie a Spojených
států, protože zaměstnával Hitlera a válku nesl na svých bedrech převážně on. Proto by
nebylo dobré si SSSR popouzet. Druhý důvod napsání tohoto díla je důrazné varování. Orwell
varuje před diktaturou, zejména pak před komunismem, protože si uvědomuje zločiny tohoto
režimu a chce je sdělit i ostatním. Varování je důrazné proto, že za válečných let byla
všeobecně tendence sem tam něco Sovětskému svazu odpustit, když už je náš spojenec.
Dílo:
Orwell psal toto dílo během druhé světové války, v letech 1943-44. To, k jakým závěrům
dochází, je vskutku prorocké. Poprvé vyšlo v roce 1945 po značných peripetiích. Orwell
nemohl najít nakladatele – sovětské Rusko se lvím podílem zasloužilo o porážku Německa a
britští nakladatelé nepokládali za přijatelné vydat text, který byl tak ostrým útokem na
Stalinův režim. Realita tehdejšího Sovětského svazu byla představena způsobem vesměs
komickým a známým, takže banalita zla vyvstala v celé své hrozivosti.
Orwell měl potíže s vydáním díla, kritizoval režim - osvoboditele; u nás dílo vyšlo jen v
samizdatu a exilu; oficiálně mohla Farma vyjít až po r. 1989
Antiutopický román – je opak utopie, myšlenka fiktivní společnosti, která se vyvinula
špatným směrem, má zásadní nedostatky (totalitní forma vlády, omezování osobní svobody)
vzniklé přehnáním jednoho nebo více ideologických principů. Občané antiutopického světa
jsou obvykle neskrývaně utlačováni politickým systémem.
Jako antiutopii lze označit také literární žánr, který se zabývá fiktivní společností takovéhoto
druhu (obdoba v českém prostředí – Karel Čapek – Válka s mloky).

Obsah
Celý příběh se odehrává na malé Panské farmě v severní Anglii, kterou vlastní pan Jones. Na
farmě žili kočky, psi, koně, prasata, husy, kachny, holubi, ovce, krávy, kozy, osel a myši.
Jedné noci se všechna zvířata sešla ve stodole, aby jim starý kanec Major předal poselství o
revoluci, která má vytlačit člověka z Anglie a všechna zvířata si budou rovna a také jim předal
píseň Zvířata Anglie, kterou se ihned všechna zvířata naučila. Po několika dnech Major
zemřel a nastala revoluce. Jones byl vyhnán. Prasata jakož to nejchytřejší zvířata se uzmula
vedení a to především Kuliš. Přejmenovali Panskou farmu na Farmu zvířat a sepsali 7
přikázání - Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel, každý, kdo chodí po čtyřech nohách
je přítel, žádné zvíře nebude chodit oblečené, žádné zvíře nebude spát v posteli, žádné zvíře
nebude pít alkohol, žádné zvíře nezabije jiné zvíře a všechna zvířata jsou si rovna!! Ovce si je
nedokázala zapamatovat tak pro ně bylo vymyšleno jednodušší 4 nohy dobré, 2 nohy špatné a
to spustili vždy, když se začali zvířata hádat. Potom se zvířata pustila do prací na statku, ale
prasata toho moc nedělala. Zvířatům to mnohem lépe než dříve. Podařilo se jim také odrazit
lidi v Bitvě u kravína. Za čas se narodila štěňata, ale hned po odkojení si je vzal Napoleon na
výchovu. Po čase Kuliš navrhl postavit větrný mlýn, který by všem usnadnil práci. Napoleon
byl už od začátku proti, ale Kuliš nakonec zvítězil . Když měl nákres hotový, na pravidelné
nedělní schůzi mělo dojít k hlasování o stavbě mlýna. Avšak před zahájením hlasování
Napoleon náhle přivolal devět psů a vyhnal Kuliše z farmy. Zvířatům se to nelíbilo, ale bála
se psů, a tak nic neříkala. Poté Napoleon rozhodl, že se mlýn začne stavět. Stavba byla
obtížná, ale zvířata dělala, co mohla. Téměř dokončený mlýn shodila vichřice. Napoleon však
prohlásil, že viníkem je Kuliš, který se uchýlil na sousední farmu a organizuje sabotáže.
Následně byly veškeré neúspěchy přičítány Kulišovi. Řada zvířat byla obviněna ze spolupráce
s ním a odsouzena k smrti. Napoleonův pomocník Pištík měnil postupně přikázání. Zvířatům
to připadalo divné, ale Pištík jim říkal, že se pletou, že mají špatnou paměť. Nakonec zvířata
uznala, že má pravdu. Mezitím došlo k dalšímu útoku lidí, při němž byl opět zničen téměř
hotový mlýn.Prasata postupně měla větší a větší moc, až nakonec vládla v čele s diktátorem
Napoleonem ještě přísněji než lidé. Přeučila ovce jejich přikázání na - 4 nohy dobré, 2 lepší a
začala chodit po dvou. Sedm přikázání nakonec změnila v jedno - Všechna zvířata jsou si
rovna, ale některá jsou si rovnější. Příběh vrcholí hostinou, na které jsou společně prasata a
lidé ze sousedních farem. Zvířata hostinu pozorují oknem. Lidé obdivují přísný režim, jaký
prasata ostatním zvířatům nastolila, a Napoleon slavnostně oznamuje přejmenování Farmy
zvířat zpět na Panskou farmu. Zvířata tedy zjišťují, že již nelze odlišit prasata od lidí. Ozvalo
se stejné srdeční volání jako předtím, a sklenice byly vyprázdněny do dna. Ale zvířata, která
celou scénu pozorovala zvenčí, měla najednou pocit, že se děje něco podivného. Co se to
měnilo v tvářích prasat? Staré a zakalené oči Lupiny přebíhaly z jedné tváře na druhou.
Některé obličeje měly pět brad, některé čtyři, jiné tři. Co se to ale na nich změnilo a
rozplývalo? Potlesk se pomalu uklidnil, společnost pokrčovala v přerušené hře a zvířata se
potichu plížila pryč. Ale nevzdálila se ani dvacet metrů, když se zarazila. Z domu se ozývala
změť hlučných hlasů. Vrátila se zpět a opět nahlédla oknem. Ano, probíhala tam zuřivá
hádka. Ozývaly se výkřiky, mlátilo se pěstmi do stolu, vrhaly se zuřivé pohledy a pronášela
vášnivá obvinění. Zdá se, že příčinou hádky byla skutečnost, že Napoleon i pan Pilkington
zahráli najednou károvým esem. Dvanáct rozčilených hlasů na sebe křičelo, a všechny si byly
podobné. Teď už nebylo pochyb o tom, že s tvářemi prasat se něco stalo. Zvenčí pohlížela
zvířata z prasete na člověka a z člověka na prase, a opět z prasat na člověka. A nebylo už
možné rozlišit, která tvář patří člověku a která praseti.

Rozbor
Kniha čítá 109 stran a celý děj je rozdělen do 10 kapitol, které na sebe navazují.
Farma zvířat je alegorický satirizující román ukazující formou bajky politické vztahy a děje
mezi lidmi. Autor se snažil ukázat na nepříliš známe skutečnosti o Sovětském režimu a to
šíření leninské ideologie (vystavená lebka Majora „prasečího Lenina“ jako parodie mauzolea),
přes říjnovou revoluci až po střet Stalina s Trockým (Kulišem) a následné vyštvání Trockého.
V podobě stachanovce Boxera je zde zachyceno i pracovní nadšení, ve stále menších
přídělech žrádla, přičemž celá kniha končí satirou paktu o neútočení . Autor používá spisovný
jazyk. Kompozice je zde chronologická a autor zvolil jednoduchý styl vyprávění a je mu
vcelku snadné porozumět bez větších obtíží. Přímá řeč je v díle požívána často, př. při
schůzích či dialozích mezi jednotlivými zvířaty „Zpomal, soudruhu!" a „Hot, čehý,
soudruhu!" Autor požívá hlavně popisný a vyprávěcí postup.

Hlavní postavy
pan Jones - majitel Panské farmy; z pohledu zvířat zlý pán; alkoholik; vyhnán z farmy
Major – starý moudrý kanec (Lenin), jako první přišel s myšlenkou revoluce.
Kuliš – prase, které chtělo vyhnat veškeré lidi z Anglie. Byl hodný a vstřícný, zakládal pro
různá zvířata spolky př. pro slepice - Rady pro výrobu vajec, pro ovce -
Hnutí za bělejší vlnu. Také se snažil naučit zvířata číst, psát a učil je Animalismu. Nakonec
byl vyhnán z farmy Napoleonem a byl považován za vyvrhele a zrádce.
Napoleon – prase, které si vydobývalo poslušnost silou. Byl velmi krutý, nechal popravit
mnoho zvířat. Vychoval si 9 psů, kteří ho neustále chránili. Také začal obchodovat z lidmi
(Stalin).
Pištík – prase, první muž Napoleona, který neustále uklidňoval, že Napoleon má ve všem
pravdu.
Boxer – Silný hřebec velmi pracovitý jeho hesla byla „Soudruh Napoleon má vždycky
pravdu" a „Budu pracovat lépe a radostněji" u Napoleona byl tak velmi oblíbení. Nikdy
neodmlouval a vždy poctivě pracoval a na to doplatil jednou když táhl kameny na dokončení
mlýna vůz se však převrhl. Prasata slíbila, že ho pošlou do nemocnice a však poslali ho
rovnou k řezníkovi.
Benjamin – nejstarší a nejmrzutější zvíře na statku. Velmi ho zasáhla smrt jeho přítele
Boxera. Nikdy nebyl pro ani proti revoluci

Kompozice a jazyk díla

- příběh se odehrává na blíže neurčeném místě kdesi v Anglii, na fiktivním místě a ve fiktivní
době.
- er - forma - nepůsobí, že vyjadřuje svůj názor, nechává si odstup, nepřipojuje žádný další
komentář
- jednoduché věty - obyčejný člověk nemá čas na plamenné vyjadřování - jen poslouchá a
pracuje
- výjimkou jsou rétorické projevy některých zvířat - hesla, písně, přímé řeči, propaganda
režimu
- spisovný jazyk
- hojné metafory: psi jako tajní agenti (věrní, poslušní), kůň jako dříč, ovce jako
nepřemýšlející masa, prasata překvapují (v pohádkách se jedná o hloupá zvířata); narážka na
stavbu větrného mlýna = elektrifikaci Ruska
- používá velká písmena u hybatelů dějinami - Člověk, Revoluce
- chronologická kompozice
- alegorie, rysy bajky a pohádky

Motivy
hlavní motiv = degenerace humanismu, násilné nastolení vlády
Totalismus - obrazově ukázán na zvířatech, něco jako bajka
Píseň Zvířata Anglie - něco jako teď je hymna
Sedm přikázání - zákony...
Farma zvířat - nový název Panské farmy po vyhnání majitele pana Jonese

Myšlenka díla
Na začátku může být sice dobrá myšlenka, ale když se někteří dostanou k moci, ztrácí
všechny zásady a snaží se hrát pouze ve svůj prospěch. Jde jim o moc a o majetek, a toho
všeho se snaží dosáhnout i "přes mrtvoly". Tím pádem si mění pravidla podle svého. Kritika
komunismu a Sovětského svazu, zvláště lidí, kteří jsou u moci a zabíjejí, zneužívají a
obelhávají ostatní. Autor předpověděl spoustu událostí v Sovětském svazu a ve východním
bloku Evropy.

Ukázka
"Soudruzi, jistě jste již slyšeli, jaký jsem měl včera podivný sen. Ale nejprve musím říci něco
jiného. Již s vámi, soudruzi, dlouho nepobudu. Než však zemřu, musím vám předat, co jsem
poznal. Mám za sebou dlouhý život, a když jsem lehával o samotě v chlévě, zbývalo mi hodně
času k přemýšlení. Myslím, že mohu klidně prohlásit, že rozumím podstatě života na této zemi
stejně dobře jako kterékoliv jiné zvíře. A o tom chci mluvit.
V čem je, soudruzi, podstata života? Jen se podívejte. Naše životy jsou bídné, upracované,
krátké. Narodíme se, dostaneme nažrat jen tolik, abychom nechcípli, ti, kteří mohou, musí
pracovat až do vyčerpání, a jakmile nám dojdou síly a už nejsme užiteční, je náš život krutě
ukončen. Žádné zvíře v Anglii nezná štěstí a odpočinek. Žádné zvíře v Anglii není svobodné.
Zvířecí život je bída a otroctví. Taková je pravda, soudruzi.
Ale je takový řád přírody? Je snad anglická půda tak chudá, že nezaručí slušný život těm, kdo
ji obývají? Ne, soudruzi, tisíckrát ne! Půda Anglie je úrodná, podnebí je dobré, tady by našlo
dost potravy mnohem víc zvířat, než tu žije dnes. Jenom naše farma by uživila tucet koní,
dvacet krav, stovky ovcí! A všichni by mohli žít pohodlně a důstojně, jak se nám ani nezdá.
Proč tedy žijeme v tak bídných podmínkách? Protože skoro všechen výtěžek naší práce nám
kradou lidé! A tady, soudruzi, je odpověď na všechny naše problémy. Ta odpověď spočívá v
jediném slovu - Člověk. Člověk je náš jediný opravdový nepřítel. Odstraňme Člověka a hlavní
příčina hladu a přepracování zmizí!
Člověk je jediný tvor, který konzumuje, aniž by produkoval. Nedává mléko, nesnáší vejce,
neutáhne pluh a neumí utíkat tak rychle, aby chytil zajíce! Přesto je pánem všech zvířat, nutí
je pracovat a vrací jim jen tolik, aby je udržel při životě, a zbytek si nechává. Naše práce
obdělává půdu, náš trus ji hnojí, přesto nikdo z nás nemá víc než svoji kůži. Vy krávy, které
sedíte přede mnou, kolik tisíc litrů mléka jste daly za minulý rok. A co se s tím mlékem, kterým
jste měly vykrmit svá pěkná telata, co se s ním stalo? Do poslední kapky steklo do hrdla
nepřátel! A vy slepice, kolik vajec jste loni snesly a z kolika se mohla vylíhnou kuřátka?
Většinu jich odnesli na trh, aby si Jones a jeho lidi vydělali. A ty, Lupino, kde máš ta čtyři
hříbátka, co se ti narodila? Byla oporou a potěšením tvého stáří? Kdepak! Jakmile jim byl
rok, všechna prodali a už je neuvidíš! Čtyřikrát jsi porodila, dřeš se na polích, ale dali ti za to
někdy něco víc než trochu jídla a stáj?
Ale ani tyto ubohé životy nám nejsou souzeny prožít až do konce. Já osobně si nestěžuju,
protože patřím k tem šťastnějším. Je mi dvanáct let a mám přes čtyři sta dětí. To je normální
život vepře. Ale žádné zvíře nakonec neunikne krutému noži. Selátka, co tu sedíte přede mnou,
vás vykrmují na maso a do roka budete všechna kvičet na řeznickém špalku. Tahle hrůza čeká
na každého - na krávy, prasata, slepice, ovce, na všechny. Boxere, ve chvíli, kdy ti ochabnou
svaly, zavolá Jones rasa, který ti podřízne krk a tvým masem nakrmí lovecké psy. A když
zestárnou psi a ztratí zuby, Jones jim uváže kolem krku cihlu a utopí je v nejbližším rybníku.
Copak není úplně jasné, soudruzi, že toto zlo našeho života pochází z tyranie lidských bytostí?
Produkty naší práce nám budou patřit pouze tehdy, zbavíme-li se Člověka! Mohli bychom
získat svobodu a bohatství téměř ze dne na den! Co tedy musíme udělat? Ve dne v noci, tělem
i duší pracovat na svržení lidské rasy. A to je moje poselství, soudruzi: REVOLUCE!