VIKTOR DYK (1877- 193)

 básník, prozaik, dramatik, publicista, překladatel, kritik

a ironik, právník, nacionalistický politik
 představitel mladší vlny symbolistně dekadentní školy
90. let, později představitel anarchistických buřičů,
nakonec nacionalisticky orientovaný autor
ŽIVOT
 studoval práva, od studentských let byl autor literárně i
politicky činný, po skončení studií se plně se věnoval
literární a novinářské dráze
 spolupracoval zejména s časopisem Lumír, navázal
dlouhodobou spolupráci s Vinohradským divadlem,
v politické oblasti patřil k radikálům požadujícím
samostatnost českých zemí
 od počátku 1. světové války byl zapojen do domácího
odboje proti rakousko-uherské monarchii, pro
vykonstruované obvinění z vlastizrady půl roku vězněn
(1916-1917)
 v meziválečném období byl spojen s nacionalistickou
pravicí, byl poslancem a senátorem, patřil také mezi
nejvýraznější odpůrce tzv. hradní politiky T. G.
MASARYKA a EDVARDA BENEŠE, zemřel na selhání
srdce při koupání v Jaderském moři
názory a postoje
 smysl života a absolutní hodnotu viděl v národu a boji
za jeho samostatnost, proto se přiklonil k radikálnímu
českému nacionalismu, v němž viděl nesobecké
podřízení se člověka vyššímu národnímu společenství,
 propagoval národní hrdost a vlastenectví, byl
zastáncem obnovy samostatného českého státu
LITERÁRNÍ TVORBA
 v počátcích tvorby byl pod vlivem symbolismu a
dekadence, patrné jsou i prvky novoromantismu a
novoklasicismu, později se přiklonil k tzv. generaci
buřičů/postsymbolistů
 psal všechny literární formy i druhy (poezie – lyrika i
epika, próza, drama, publicistika), hlavním tématem je
rozpor mezi snem (ideálem) a realitou (skutečností), a
to jak v rovině osobní (např. vědomí existence smrti),
tak v rovině společenské (vnímání národnostního
útlaku a společenské pasivity), prvky
 protispolečenské vzpoury, deziluze a skepse, ironický
a satirický pohled na skutečnost
forma: strohá symbolická zkratka, aforistická úsečnost,
jasná pointa, satira, paradoxy
poezie
verš – úsečný, nemelodický, bez metafor, pravidelný,
rytmický verš s vynalézavými rýmy
lyrika
A porta inferi (Od brány pekelné, název podle
latinského žalmu zpívaného při pohřbu)
Síla života
Marnosti
žánr: první básnické sbírky subjektivní lyriky, pod
vlivem symbolismu a dekadence
téma, námět: romantický dualismus snu a skutečnosti,
vyjádření únavy, zklamání, deziluze, zoufalství z
nemožnosti uskutečnění romantických představ a
ideálů, neschopnost k činu  negace dobové sociální
reality, útočnost, ironie a sebeironie  motiv národní
hrdosti a odpovědnosti
Satiry a sarkasmy (1905)
Pohádky z naší vesnice (1910)
žánr: básnické sbírky politické satirické lyriky
téma, námět: ironická kritika českých poměrů -
národního politického a společenského života, autor
ostře komentuje jednotlivé politické události, kritizuje
pasivitu, poddajnost, prodejnost politiků, odhaluje také
některé negativní vlastnosti českého národa
(prostřednost, opatrnictví, strach se vzepřít)
Válečná tetralogie: Lehké a těžké kroky, Anebo,
Okno, Poslední rok
žánr: básnické sbírky politické lyriky, tvoří tetralogii
téma, námět: vrcholný projev autorova nacionalismu,
absolutní hodnotou se pro básníka stává národ a vztah
k vlasti, pojetí národa = soubor historických tradic i
mravně závazných hodnot, vyjadřuje obavy o osud
národa, zdůrazňuje smysl boje za národní osvobození,
vystupuje jako mluvčí národa, který pateticky burcuje
proti národní pasivitě a vyzývá k odhodlání, odvaze a
činu
nejznámější báseň: Země mluví (sbírka Okno) - zobrazen
těžký osud lidí a utrpení národa, odsouzení lhostejnosti
a nečinnosti, výzva k obraně vlasti (autor personifikoval
vlast jako matku, která vyzývá své syny, aby ji
neopouštěli a bránili ji, známá je citace: „Opustíš-li mne,
nezahynu. / Opustíš-li mne, zahyneš!“) a k boji za
svobodu, povinnost občana bránit zemi, jeho
zodpovědnost i za příští generace, nutnost oběti – zrada
je zkázou národa
Devátá vlna – žánr: poslední básnická sbírka intimní,
elegické a meditativní poezie, téma, námět: překonání
deziluze a skepse, vnitřní vyrovnanost, vědomí
blížícího se konce života, příklon k náboženství,
pomyslný dialog s některými literárními autory minulosti
(např. BOŽENOU NĚMCOVOU, JANEM NERUDOU, ALOISEM
JIRÁSKEM, JAROSLAVEM VRCHLICKÝM a OTOKAREM
BŘEZINOU), motivy vzpomínek na mrtvé, loučení, smrti
epika
 rozsáhlé epické a lyrickoepické skladby (veršované
povídky), prostoupeny lyrickými prvky, baladické
ladění, konflikt snu a skutečnosti, rozpor: mravní vůle,
aktivita, čin, zápas a vzpoura  skepse a slabost,
dočasnost lidské existence, nemožnost
uskutečnitelnosti ideálů
Buřiči – téma, námět: odbojný protispolečenský přístup
zosobňují tři „společenští vyvrženci“, které pocit
společenské křivdy dohnal až k zločinům
Milá sedmi loupežníků – žánr: lyricko-epická
poema/balada, vliv romantismu a anarchismu, téma,
námět: baladický příběh s motivem lásky, žárlivosti,
zrady, vzpoury a pomsty, obměňující máchovský námět,
úsilí zbavit se pout a konvencí, ale odmítání vypjatého
individualismu a nespoutaných vášní, hrdinkou básně je
dívka, jež odešla do lesů, kde se přidala k tlupě
loupežníkům a stala se jejich milenkou, když pak
členové bandy ze žárlivosti zabijí toho, kterého měla
nejraději, zrazuje je a loupežníci končí na popravišti
Giuseppe Moro – žánr: rozsáhlá básnická skladba,
téma, námět: věrnost, zrada, zodpovědnost, životní
„usmíření“, hlavním hrdinou je odvážný janovský
mořeplavec se pod tlakem svědomí obtíženého vraždou
zavázal doručit poselství o cizí zemi, vědomí povinnosti
se mu stává jediným smyslem života, poselství je ale
jeho současníky nepochopeno a zůstane odkazem pro
budoucí pokolení
próza
 rozsáhlá, převažují romány, ale psal i krátké povídky a
novely
 pokusy o románové kroniky: chtěl vytvořit celý cyklus,
ale napsal jen dvě částí:
Konec Hackenschmidův
Prosinec
žánr: romány
téma, námět: zachycují atmosféru studentského hnutí a
politických bojů z konce 19. století, životní postoj mladé
generace, radikální inteligence, zasažené vlivy
dekadence, sdružené ve spolku Čertovo kopytu a
prudce odmítající MASARYKŮV realismus
Krysař
žánr: krátká novela, vrcholné dílo českého
novoklasicismu, prvky novoromantismu, dekadence a
postsymbolismu, silně se vymyká ostatní autorově
tvorbě
inspirace:
 vychází ze staroněmecké středověké lidové pověsti ze
13. století, podle níž krysař ze msty za to, že mu
konšelé německého města Hammeln odmítli vyplatit
sjednanou odměnu za odvedenou práci (vyhnání krys),
odvedl za zvuků své píšťaly všechny tamější děti
 v autorově pojetí má pověst hlubší a obecnější
symbolickou platnost a je obohacena o romantické
téma opětované, ale tragické lásky a milostné
deziluze, zásadní odlišnost: odvedení celého města,
důvodem není jen nezaplacený dluh, ale spíše
zklamání ze světa a nenaplněné lásky
doba a místo děje: neurčitá minulost, malé německé
hanzovní město Hammeln a jeho okolí
téma, námět:
 podobenství s aktuálním dobovým významem +
konfrontace dobra a zla, odpor proti maloměšťácké
malosti a pokrytectví, zneužívání veřejných funkcí,
lhostejnosti k neštěstí druhých, vzpoura a pomsta,
marná touha po kráse a velikosti, hledání vlastní
 identity a smyslu své existence, tragická osudová
láska
 celkový dojem je ponurý, ale optimistický konec (dva
lidé přežívají - naděje na znovuzrození lidského světa,
obrat v myšlení a hodnotách)
četné symboly:
Krysař - symbol volnosti, věčný tulák, symbol umělce v
měšťácké společnosti
Kristián – symbol zisku
Jörgen a nemluvně - symboly svobody a oslavy
„nerozumu“ (dítě rozum ještě nemá a blázen ho ztratil,
to je činí svobodnými a nezávislými)
ďábel a jeho vyslanec Faust - symboly zla
krysařova flétna - symbol moci
děj:
Do německého města Hammeln na požádání konšelů přichází krysař,
aby zbavil město od přemnožených krys a ulevil tak věčnému trápení
obyvatelstva. Usedlí měšťané mají z krysaře strach, protože se bojí
všeho neznámého a tajemného. Fascinuje je ale jeho moc nad krysami.
Ty, jakmile jen slabounce zapíská na svou zázračnou píšťalku, za ním
jdou kamkoliv. Radní za vyhnání všech krys Krysaři nabídnou velkou
odměnu (100 rýnských), ale nepodepíší s ním písemnou smlouvu,
pouze se s ním ústně dohodnou. Krysař v tu chvíli na peníze příliš
nemyslí.
Ve městě žije jeden člověk, který mezi početné měšťany úplně
nezapadá. Je to rybář Sepp Jörgen. Žije v malém domku u řeky a vede
velmi obyčejný a chudý život. Všichni lidé z Hammeln se mu posmívají,
protože mu všechno dochází až mnohem později. Například když se
mu posmívaly krásné dívky z vesnice, uvědomil si to až druhého dne.
To ale nijak nemírní bolest, kterou z posměchu cítí. Jediný, kdo ho má
rád a kdo mu nikdy neublíží, je jeho společník drozd. Dokáže Seppa
vždy potěšit a rozveselit.
Ihned po příchodu se Krysař zamiluje do krásné dívky Agnes. Dokonce
natolik, že se s ní schází, i když mu řekla, že má ještě jednoho milence,
pohledného Kristiána. Z Kristiána by mohl být ideální manžel, pochází z
uznávané rodiny a má jistou práci u svého strýce Ondřeje. Agnes má
opravdu rád i ona jeho, jenže se čím dál tím víc zamilovává do Krysaře.
I Krysařova láska k Agnes den ode dne roste. Sám tím je překvapen,
protože si myslel, že už tohoto citu ani není schopen. Ženy ho obletují v
každém městě, protože je pohledný a tajemný, ale teprve s Agnes
pochopil, co je pravá láska. Zůstává ve městě hlavně kvůli ní, ačkoliv v
Hammeln už žádné krysy nejsou. Dokonce dívce vysvětlí, jak zbavuje
domy a města přemnožených krys. Hraje tlumeně na píšťalu, píská a
píská, až vyvede všechny krysy z jejích skrýší, které za ním jdou jako
omámené. Zavede je do řeky a dům je zbaven krys.
Krysař vyvede podle smlouvy krysy z města. Po splnění úkolu
připomene v hostinci U Žíznivého člověka radním - truhláři Froschovi a
krejčímu Strummovi, že mu město dosud nevyplatilo odměnu. Vše se
zkomplikuje tím, že městští radní nechtějí vyplatit krysaři za jeho práci,
protože smlouva je prý neplatná. Vymlouvají se například na to, že si
nejsou jisti, zda je to právě krysař, s kým dohodli smlouvu, nebo také na
to, že není tak těžké pískat na píšťalku a vyhánět krysy, je daleko
složitější a úslužnější vyrobit postel či ušít oblek, smlouva prý navíc
nebyla ukončena obvyklou zbožnou formulí.
Krysaře to samozřejmě rozzlobí, ale i když konšelům pohrozí, oni se
mu jen vysmějí. Na tuto hádku musí myslet i večer, když už byl s
Agnes. Tu noc mají oba radní strašné sny, krejčímu se zdá, že ušil
1000 obleků, které se pod Krysařovým zrakem změnily v 1000 rubášů.
Truhlář má sen, že vyrobil 1000 postelí, a že se objevil Krysař a postele
se změnily v rakve. Chce se pomstít. Krysař chce nejdřív ze vzteku celé
město zničit, ale kvůli Agnes si to rozmyslí a městu odpouští.
Ráno od Agnes odchází, jde na horu Koppel, která je nad městem a
končí propastí, láska ho ale táhne zpět, zcela ho ovládne, cítí, že už
není schopen putovat od města k městu jako ostatním odcizený a jimi
odvržený jedinec. Jde do hostince Žíznivému člověku, kde je jediný
host – magistr Faustus z Wittenberga, vyslanec ďábla. Faust Krysaři
prozradí, že ďáblu prodal srdce a ne duši, potom chce Krysaře
přesvědčit různými kousky (např: mění kocoura v tygra, špinavou
prostitutku v trojskou Helenu), aby se taky zaslíbil ďáblu, neboť je
předurčen k velkým činům, nabízí mu věčný život a vládu nad životem a
smrtí, když bude se svojí píšťalou škodit lidem. Krysař sám ale nevidí
ani jedno z předváděných kouzel a Fausta odmítá. Když Faust
nepochodí, zmizí. Je to jakýsi krysařův dvojník představující temnou
stránku jeho bytosti, který se v Hammeln objevil, aby krysaře přivedl na
„správnou“ cestu (chce koupit krysařovo srdce).
Krysař se vrací k Agnes, ale neustále musí myslet na to, jak zde potká
ráno při odchodu potká Kristiána, který šel za Agnes ihned poté, co
Krysař odešel. Jakmile ji ale nyní uvidí, všechny tyto myšlenky se
rozplynou. Nevítá ho totiž ta rozesmátá, krásná dívka, ale jen jakýsi
stín. Až za dlouhou chvíli se mu svěří, že Kristiána nemá ráda, ale čeká
s ním dítě, které nechtěla. Žádá Krysaře, aby ji zabil, ale nakonec ho
nutí, ať na ni zapomene a odejde. Krysař ji poslechne, ale slíbí, že se
vrátí.
Agnes v hrozném zármutku začne vzpomínat na pohádku, kterou jí v
dětství vyprávěla matka a kterou znali v Hammeln všichni. Nechá si ji
od matky znovu převyprávět. Vrch Koppel, který se tyčí nad městem
Hammeln, je pýchou všech obyvatel, kteří sem chodí každou neděli a
kochají se pohledem na celý kraj. Na samotném vrcholu je obrovská
propast, která je podle pověsti cestou do země sedmihradské -
zaslíbené země, symbolického lepšího světa, kde neexistuje strach,
smutek, bolest ani hřích. Bývá však bohužel také nejčastějším cílem
sebevrahů. Nešťastná Agnes se vydá se svým ještě nenarozeným
dítětem hledat zemi sedmihradskou. Později ji hledali Kristián i Krysař.
Krysař najde jen Agnesinu matku, která se zblázní z dceřiny smrti a
utopí se v řece. Před smrtí Krysařovi tiše zpívá píseň o zemi
sedmihradské a on vše pochopí. Mísí se v něm pocit smutku s pocitem
obrovského vzteku. Rozhodne se učinit to, co po něm chtěla Agnes
hned první večer, a to ne pro peníze, které mu měly být vyplaceny, ale
ze zármutku ze zklamané lásky. Krysař začne pískat na píšťalu, ne
jemně jako na krysy, ale naplno. Všichni lidé jdou za zvukem té píšťalky
jako omámení. Ve všech se probouzí dávno zapomenuté touhy,
nedokončují věty, nedokončují svoji práci, jdou jen za zvukem píšťaly.
Podlehnou iluzi o zemi sedmihradské, kde budou moci jinak žít, lépe,
krásněji. Následují Krysaře až k propasti na Koppelu. Krysař doufá, že
se opět setká se svou láskou Agnes, jež byla jediná, která v něm
během jeho životního putováním probudila city. Před propastí se nikdo
z nich nezastaví a všichni včetně Krysaře zmizí v propasti.
Celý tento průvod sleduje Sepp Jörgen a jako obvykle nic nechápe.
Píšťala k němu nemluví, protože ji nechápe. Vše si začne uvědomovat
až druhý den, teprve teď uslyší zvuk píšťaly, už je ale příliš pozdě na to,
aby se za ním vydal. Přesto se chystá za ostatními k propasti, když
vtom uslyší v opuštěné chalupě ještě nějaký jiný zvuk. Je to křik malého
nemluvněte, které opustila matka a které mělo hlad. Svým křikem
přehlušilo zvuk píšťaly. Ačkoliv se Sepp nesmírně touží vydat za
ostatními do země sedmihradské, překoná svou touhu, vezme dítě a
odejde hledat ženu, která by dala dítěti napít.
Je to jediný okamžik v jeho životě, kdy Sepp reaguje na podněty
přicházející v tento okamžik a ne až o den později.
postavy
osudově jednoznačně formované, ale strohé
vykreslení jejich psychologické motivace jednání
KRYSAŘ
typ romantického hrdiny, neznámá totožnost
(Nejmenuji se, jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem
krysař.“) - nikde není ani naznačeno, odkud přišel a
kým původně, nikde nezakotví, protože stále hledá
svůj ideál, z krysařova zevnějšku je uvedeno jen
několik detailů: vysoký, štíhlý muž s píšťalou, smířený
se svým osudem věčného cizince, putuje bez cíle po
městech a svojí píšťalou, která umí omámit vše živé,
hubí krysy, o síle své píšťaly ví, ovšem nechce ji
zneužít, později systém náznaků - člověk tajemný,
samotářský, pesimistický, skeptický, vzbuzující v
lidech strach, ale je rozumný, spravedlivý, čestný, je to
individualista, jeho osamělost spočívá v tom, že nikdy
necítil žádný cit, ovšem to změní seznámení s Agnes,
po příchodu do Hammeln je konfrontován se všedností
a stereotypním způsobem života spořádaných občanů
hanzovního města, v jeho nitru se odehrává svár mezi
touhou zůstat ve městě, usadit se a vyšším posláním,
manipuluje s lidmi, zasahuje do jejich osudů, po smrti
Agnes ztrácí jeho život smysl, převládne v něm zloba i
zoufalství, mstí se za novou deziluzi a celé město
 strhuje do záhuby, na otázku, zda je krysař postavou
kladnou, či zápornou, lze jen obtížně zodpovědět
AGNES – mladá, krásná dívka, zasnoubená z rozumu s
Kristiánem, ubytuje u sebe Krysaře a opětuje jeho lásku,
nemá dost sil na to, aby bojovala s osudem, volí smrt
utonutím
KRISTIÁN – milenec Agnes, pracuje u svého strýce,
možná bude dědit, žene se pouze za svým cílem, bez
ohledu na to, zdali někomu ublíží, vůči krysaři je skoro
agresivní
SEPP JÖRGEN – chudý, prostý, ale spravedlivý rybář,
který sídlí mimo město, nikdy nikomu neubližuje, ani
když ostatní ubližují jemu, všemi vysmívaný a
opovrhovaný, lidé mu dělají naschvály, protože je
duševně postižený, jeho údělem je příliš pomalé
přemýšlení, to co se kolem něho děje, nebo co mu je
řečeno, si uvědomí až druhý den, jako jediný z města
odolá kouzlu krysařovy píšťaly
FAUST - vyslanec ďábla, Krysařův dvojník představující
temnou stránku jeho osobnosti, který se objevuje
v Hameln, aby Krysaře přivedl na „správnou“ cestu
konšelé FROSCH a STRUMM - měšťany uznávaní
radní, kteří nechtějí Krysařovi vyplatit slíbenou částku za
vyhnání krys
lidé z Hammeln - nejsou ničím zvláštní, mají rádi svoje
zvyky, nepříliš nadšeně vidí cizince, ale když je
potřebují, nestydí se jich využívat, dovedou být i krutí,
jsou praktičtí a mají rádi peníze
dítě - symbolizuje naději a záchranu, kterou si zaslouží,
protože v životě ještě nikomu neublížilo
forma
umělecká propracovanost
lyrická próza
kompozice
18 kratších kapitol, děj postupuje chronologicky,
objevuje se i retrospektiva (myšlenky a vzpomínky
Krysaře na Agnes), děj je v náznacích, vyprávěcí styl,
ale časté využití dialogů, stručné popisy prostředí jsou
spojeny s pocity postav
větná stavba
krátké jednoduché věty jen s podmětem a přísudkem,
substantiva bez epitet, někdy přeházený slovosled -
jsou řazeny v rychlém sledu za sebou, což vytváří
rytmus a umožňuje napětí, opakování vět a slov ve
vypjatých dějových momentech (navozuje dojem
zaklínání), poměrně krátké odstavce, využita i poezie
(báseň - pohádka o sedmihradské zemi)
jazyk
 spisovný, archaický jazyk, přechodníky a koncovka
infinitivu -ti, řečnické otázky a oslovení
ohlas a vliv:
animovaný/loutkový film (1985) – režie JIŘÍ BÁRTA
muzikál (1996, divadlo Ta Fantastika) – autor: DANIEL
LANDA, režie MIRJAM MÜLLER LANDA
film (2003) - režie F. A. BRABEC, v hlavních rolích PETR
JÁKL, ESTER GEISLEROVÁ, RICHARD KRAJČO
drama
 romantické prvky - konflikt snu a skutečnosti, aktuální,
především morální problémy českého národa
Posel - žánr: historické drama z pobělohorské doby,
téma, námět: polemika s českobratrskou pasivní
humanitou, kterou autor označil jako vlastního viníka
národní tragédie, obhajoba radikální politické akce
Zmoudření dona Quijota - žánr: symbolistické drama,
inspirace: obměňuje známou literární předlohu
tragikomického rytíře dona Quijota MIGUELA DE
CERVANTESE, téma, námět: svár mezi ideálem a
skutečností, tragická deziluze, postava dona Quijota je
v autorově pojetí povýšena na osudově tragickou bytost,
lékárník a farář se marně pokoušejí vyléčit dona Quijota
z jeho pošetilostí (putuje za přeludem krásné ženy a
touží vykonat velké činy), nakonec je donucen zanechat
svých ztřeštěných kousků, v závěru hry, když se setká
se skutečnou Dulcineou – nevzhlednou a primitivní,
pozná svůj klam, je vyléčen z iluzí, nemůže bez nich žít
, protože ztrácí i základní smysl života, umírá =
„zmoudření“ = smrt
Ondřej a drak (1919, premiéra 1920) – žánr:
pohádková veselohra s jemným satirickým vyzněním
KAREL TOMAN (vlastním jménem ANTONÍN BERNÁŠEK,
(1877-1946)
 lyrický básník, překladatel, kritik a publicista,
představitel anarchismu a postsymbolismu
ŽIVOT
 nedokončil práva v Praze, vedl bohémský život a
střídal zaměstnání, sblížil se s anarchistickým kruhem
literátů kolem NEUMANNOVA Nového kultu
 s minimálními finančními prostředky rád cestoval do
zahraničí (Rakousko, Německo, Holandsko, Anglie,
Francie, Balkán, Dalmácie), často i pěšky, o svých
zkušenostech z cest psal reportáže a fejetony
 v roce 1911 přijal místo v Zemském archivu, v roce
1917 vstoupil do redakce Národních listů 
 uveřejňoval především překlady, recenze a fejetony,
po skončení války odešel z redakce, několik let
pracoval v knihovně Národního shromáždění, stýkal se
s básníky nejmladší generace, spolupracoval s
Lidovými novinami
 ve 30. letech vystupoval proti fašismu, nacismu a
válce, zemřel těsně po skončení 2. sv. války v Praze
LITERÁRNÍ TVORBA
 do literatury vstoupil na konci 90. let 19. století, sblížil
se s pražskou uměleckou bohémou, hlásící se k
ideálům anarchismu, jako básník si ale našel svůj
vlastní a osobitý projev - navazoval na lidovou tvorbu i
klasickou českou poezii (zejména na JANA NERUDU a
JOSEFA VÁCLAVA SLÁDKA)
 nepříliš rozsáhlé, ale velmi kvalitní dílo (7 kratších
básnických sbírek) přísná autokritika, tvůrčí kázeň,


prostota, pravdivost, vyjadřuje hluboký osobní prožitek,

vývoj od bohémství, tuláctví a neklidu k harmonii a
přilnutí k hodnotám rodné země, domova, práce a
lásky
 po stránce tematické převládají běžné tradiční náměty
lyrické poezie:
 milostná poezie (zpočátku téma nespoutané vášně,
zrady a nové naděje, později je láska chápána jako
osudově a mravně závazný prožitek)
 intimní poezie (poznání místa nebo lidského typu,
snaha o pochopení duchu místa a základní hnací sily
lidského osudu, podoba stručných a přesných portrétů,
 konkrétní prožitky /např. návštěva hrobu rodičů/
získávají symbolický význam)
 společenská lyrika (zkušenosti z tehdejšího
společenského dění a ze soudobých převratných
společenských procesů, zachycuje společenské
konflikty člověka na začátku století)
 poezie z cest
 filosofická poezie – mytické a symbolické obrazy,
projev nadosobních principů spjatých se samou
podstatou bytí
forma
 záměrné spojování postupů tradiční a moderní poetiky
= mimořádná působivost
 strohý, střídmý, zhuštěný, zkratkovitý výraz
 pevná, přehledná kompozice básní, rytmicky
pravidelný melodický verš bez zbytečných ozdob,
písňový ráz a zpěvná forma, tato harmonie je však
záměrně narušována zevnitř (tzv. disonance -
neobvyklá krátká spojení a významové zvraty, které
obraz skutečností naplňují neklidem), symboly, užití
jambického verše
Pohádky krve  prvotina
žánr: básnická sbírka subjektivní lyriky
inspirace: sice psána v duchu symbolismu a dekadence,
ale polemizuje s nimi
téma, námět: vypjatý individualismus, motivy životní
deziluze, osobní zážitek zklamané lásky  láska k životu,
nespoutaný smyslový život, erotické motivy = vyúsťuje
v protispolečenské gesto, boj proti konvencím, zejména
ve vztazích mezi muži a ženami, kritika měšťáctví a
revolta proti němu
Torzo života
žánr: básnická sbírka
téma, námět:
  současně
témata:
vyjádření bolesti a krize člověka, sen o svobodném
životě, rozladění z nemožnosti naplnit život, nenávist a
vzdor proti společnosti
 protiklad:
příklon k řádu a tradičním hodnotám - obrazy přírody,
krajiny a domova, elegické vzpomínky na rodný kraj,
stesk po pevném poutu rodinných svazků
milostné a erotické prvky – tragicky laděné, láska
přináší bolest, zklamání a zradu, skutečná láska
vyžaduje od člověka, aby se jí oddal úplně a beze
zbytku – toho jsou prý schopny spíše ženy, proto také
na lásku nejvíc doplácejí, jejich připravenost investovat
do milostného vztahu vše naráží na společenské
konvence a neschopnost partnera obětovat se lásce
stejnou měrou, rozčarování z lásky vyvolává
představu, že ze života zbývá jenom torzo, ale podle
 básníka tyto malé tragédie směřují ke katarzi –
očištění
Melancholická pouť
žánr: básnická sbírka, jakýsi lyrický cestovatelský deník
inspirace: básníkovy prožitky a zkušenosti z cest do
západoevropských metropolí
téma, námět
intimní zpověď společenského vyděděnce - autor
bilancuje, hodnotí svět a prohlubuje pohled do
vlastního nitra, pocit nezakotvenosti, osamělosti,
bezmocnosti se stupňuje až k asketické negaci
jakýchkoli lidských vztahů, hořké vědomí, že
 deformovaným lidským osudům nemůže pomoci ani
vzpoura 
snivé obrazy rodné země, touha po domově a pevném
zakotvení, to jsou jistoty, na něž se lze spolehnout,
neboť tam má člověk přátele a bližní, kteří jsou mu
ochotni pomoci, objevuje se i téma lásky
Sluneční hodiny
žánr: básnická sbírka
téma, námět:
postupný obrat v autorově poezii, vývoj od
individualismu k objektivnímu a optimističtějšímu
postoji vůči životu a světu
vyrovnání se s životními rozpory, vyjádření potřeby
harmonie a řádu, obdiv ke kráse života, představa
domova se prolíná s obrazem země, krajiny, přírody a
koloběhu ročních dob, země je sice místem tragických
lidských osudů a zdrojem utrpení, ale i obnovované
víry a naděje, místo „smíření v smrti“, v nejhlubší
významové vrstvě země vystupuje jako zdroj
elementárních sil, jež pronikají lidské osudy i lidské
dějiny
znovu i základní konflikt autorova díla – smutek,
odevzdanost  touha po volnosti a spravedlivějším
světě, vzpoura, víra v budoucnost
Měsíce (1918)
žánr: básnická sbírka dvanácti básní (= cyklus roku)
téma, námět
na pozadí cyklu ročních dob básník zobrazuje děje
související s přírodou (proměny přírodního dění) i s
životem národa
oslava domova, společenství lidí, lidské práce, tradic,
ukázány i změny ve společnosti a prožívání národního
ohrožení za 1. světové války
filozofický (reflexivní) charakter - dvojí významová
rovina básní – syntéza reálného a symbolického
obrazu skutečnosti
velký význam hraje tématika času – především mytický
čas (překračuje meze jednotlivé lidské existence),
plynutí času vpojuje člověka do nepřerušené řady
tradice a do společenství lidí stejného osudu, protiklad
mezi tradicí a budoucností, mezi stálým rytmem
přírodního cyklického času a lineárností času lidské
existence, mezi odvěkým řádem přírody a pomíjivými
malichernostmi hmotného světa
symbol odvěkých, trvalých hodnot = země, národ a
domov, za ně člověk nese zodpovědnost, význam a
platnost životních hodnot si člověk uvědomí zejména
tehdy, je-li vystaven hrozbě zániku, zároveň však
 proměny a vzrůst nových sociálních forem připravují
slibnou, ale nejistou budoucnost
forma
12 krátkých básní, pojmenovaných podle jednotlivých
měsíců (Leden  Prosinec), mezi básněmi jsou
myšlenkové i formální spoje = kompoziční
promyšlenost celku  princip protikladnosti = zdroj
významového napětí
kompoziční jednota, ustálená forma - třináct veršů,
jambický rytmus, strofické členění, zřídka se
vyskytující rýmy, metaforičnost, inspirace lidovou
slovesnosti, pořekadly, písněmi či modlitbami, objevují
se i citace a parafráze jiných textů
meziválečná tvorba
 změna tematiky tvorby
Hlas ticha
inspirace: reakce na válku a na domácí společenské
rozpory v prvních letech republiky
téma, námět: vliv společenských převratů na osudy
obyčejných lidí, autor hodnotí i svou vlastní minulost,
kritizuje svou dřívější revoltu, do popředí se dostávají
nadosobní hodnoty - rodná země, domov, rodina, ale
zájem i o věci veřejné (kvůli očekávání společenských
proměn)
Stoletý kalendář
žánr: poslední básnická sbírka
téma, námět: básníkovo životní bilancování, napětí
domova a tuláctví, představa věčného životního
koloběhu (cyklické pojetí času)
FRANTIŠEK GELLNER (1881-1914)
 básník, prozaik, dramatik a výtvarník (kreslíř, ilustrátor
a karikaturista), ovlivněn anarchistickou revoltou,
představitel postsymbolismu
ŽIVOT
 studoval technickou fakultu do Vídně, odkud po dvou
letech přešel na báňskou akademii v Příbrami, ani
jednu školu však nedokončil
 vedl bohémský, svobodomyslný život chudého
studenta, už ve Vídni se účastnil anarchistických
schůzí a přispíval i do časopisu Nový kult S. K.
NEUMANNA, stal se příslušníkem kruhu anarchistických
literátů a dojížděl na schůzky do NEUMANNOVY
 olšanské vily, anarchistické hnutí však autor posuzoval
střízlivě a se vzrůstající skepsí
 roku 1905 odjel autor do Mnichova studovat malířství,
avšak už téhož roku se přemístil do Paříže, živil se
jako ilustrátor, existenčně však strádal, v Paříži byl až
do roku 1911
 po definitivním návratu domů získal (zásluhou S. K.
NEUMANNA) možnost externě pracovat pro brněnskou
redakci Lidových novin, brzy se stal stálým a velmi
platným členem redakce, zanechal nadobro
bohémského života a všechny síly soustředil
k výtvarné a literární tvorbě, v novinách tiskl veršované
satiry, fejetony, povídky, román na pokračování a
lyriku, ale také populární kresby na aktuální, politická
 témata, aktivně se také zapojil do veřejného života
(nikoli už jako anarchista)
 toho plodné období přerušila 1. světová válka, roku
1914 narukoval a po konfliktu s důstojníkem byl
v srpnu 1914 vyslán do Haliče na ruskou frontu,
přestože byl nemocný, v září 1914 při ústupu haličské
fronty před ruským dělostřelectvem k smrti vyčerpaný
dlouhým pochodem odmítl pokračovat se svou
jednotkou, lehl si u silnice, zabalil se do pláště a
očekával odevzdaně svůj osud, zde se stopa jeho
života ztrácí a byl prohlášen za nezvěstného, okolnosti
jeho zmizení dodnes zůstaly neobjasněny, jeho smrt
nebyla nikdy potvrzena, přesné datum a místo jeho
 úmrtí není známo, autorovi přátelé tak ještě několik let
marně doufali, že žije v ruském zajetí
LITERÁRNÍ TVORBA
 dílo bylo výrazně ovlivněno anarchismem - usiloval o
sblížení poezie s každodenním životem
 osobní lyrická poezie (v podobě vyznání) i politická
satira (tu silně ovlivnila básníkova spolupráce
s novinami)
 vyjádřil dobovou deziluzi z konce století - rozčarování
ze světa, ze života i z lásky mezi mužem a ženou
 bohémský postoj a básnická spontánnost, silná
otevřenost sdělení, snaha o vědomé šokování
poklidného měšťanstva, autor sám sebe zdánlivě
snižuje, píše o sobě kriticky a s cynismem, pokouší
 sám sebe moralizovat, zastírá přitom svou bolest a
zklamání a touhu po skutečném citu
 jednoduché, prosté básně, forma popěvku nebo písně,
krátké verše, většinou i krátké strofy, některá strofa se
i opakuje jako refrén, pravidelný verš i rým, přímá
poezie s minimem složitých obrazných pojmenování,
blíží se tak prozaickému sdělení, oproštěním od
„veškerých zbytečných poetismů“ by se tento styl dal
nazvat „expresionismem v poesii“ – důležité je vyjádřit
myšlenku, přesně a nezkresleně, opisy jsou zbytečné
 prozaizace básnického jazyka  užívání hovorových
prostředků, vulgarismů, dobových forem pouliční
lidové a kabaretní zábavy (kuplety, šansony, popěvky)
 = záměrně se dostal na pomezí vysoké a nízké
literatury
 byl velmi talentovaným výtvarníkem a sám si
navrhoval obálky svých knih
poezie
anarchistické období (do roku 1910)
Po nás ať přijde potopa
Radosti života
žánr: první lyrické sbírky subjektivní lyriky
téma, námět:
volné lyrické deníky, forma cynické osobní zpovědi,
pesimisticko-výsměšný tón
vychází z bezprostředních osobních zážitků = dojem,
že se jedná o autentický záznam konkrétní životní
zkušenosti, kterou pokládá za závažnější a
hodnotnější než jakýkoli umělý literární tvar, jemuž by
ji musel přizpůsobit a v němž by ztratila svou
bezprostřednost
protest proti soudobé symbolistické a dekadentní
poezii
skeptický postoj ke společnosti, nenávistné
zesměšňování maloměšťácké životní průměrnosti a
spořádanosti a s jejími ideály vlastenectví, rodiny a
úspěšné kariéry, znechucení z maloměšťácké falešné
morálky, pokryteckých ideálů  vědomá provokace
kritika bohémství a anarchismu, bilance vlastního
života a vzpomínky na mládí (bezvýhradná upřímnost),
vidí bezvýchodnost vlastního osudu, vnitřní rozpory
talentované osobnosti (odmítnutí životních konvencí,
záměrně nezodpovědný život  ztráta možnosti
pozitivně uplatnit své schopnosti, nejistota a
nezakotvenost) = pocity absurdity, honba za
pochybnými „radostmi života“ = alkohol a holky -
ironický název - v díle převažují pesimistická témata
(např. neštěstí, smutek, beznaděj, smrt)
různé podoby autorovy autostylizace (exhibicionista,
který se chlubí světáctvím a erotickými zkušenostmi,
opilec, blázen  střízlivá rozumnost), protikladný vztah
 k životu - život se žije právě teď a právě tady, není
třeba dbát svazujících pravidel a zvyklostí, je nutné se
od nich naopak oprostit a užívat dne
s krutou otevřeností jsou vylíčeny výlučně sexuální
vztahy s ženami, často prodejnými (někdy také se
svou trapnou dohrou na klinice pohlavních chorob) –
cynická póza smíření se s vlastním osudem, jako
východisko z nouze, které ale přináší jen chvilkové
uspokojení, zastírány bolest, smutek, pesimismus,
hořkost, zklamání, deziluze, marnost, bezvýchodnost,
bezradnost, tyto pocity se prohlubují zvláště ve druhé
sbírce, ale zároveň je však v ní zřetelný větší odstup a
nadhled, snaha o větší objektivnost, ale současně i
rezignace
forma
jednotlivé básně se liší jak tématy, tak formou
střídmý způsob vyjadřování, bezprostřední mluvený
projev, často stylizovaný jako vyprávění (jednoduchý
příběh), prostý jazyk, běžné hovorové obraty z oblasti
všedního života (nohy, pot, pivo, stolek, holka atd.),
dialektismy, výrazy z obecné češtiny (jinakej, zejtra
apod.), vulgarismy, krátké jednoduché věty, přímá
pojmenování, pouliční písničky, střet protikladných
stylových rovin (básnické výrazy ironizovány
hovorovými výrazy až vulgarismy)
tzv. „brněnské období“ (od roku 1911)
Don Juan
žánr: nejrozsáhlejší veršovaná skladba = veršovaný
román/román ve verších
okolnosti vydání: vycházel na pokračování v novinách
téma, námět: ironická parafráze příběhu o životě
proslulého svůdníka
Nové verše
žánr: básnická sbírka
téma, námět
pokračuje ladění předchozích sbírek, ale je patrné
autorovo zklidnění, dozrávání, zmoudření, představuje
autora jako rezignovaného nezaujatého pozorovatele
 života, ironika a satirika, provokace jsou nahrazeny
klidnějším skepticismem
motivy z autorových zahraničních pobytů, vzpomínky z
dětství a témata z básníkova staromládeneckého
života v Brně, okamžiky relativní pohody jsou však
představeny jako pouhé odbočky v osamělém,
tragickém, záhadném, tísnivém a bezohledném chodu
žití člověka, trvale se střetajícího s vědomím
iracionálnosti, nevypočítatelnosti a absurdity života
forma: sílí epické zaměření – balady, satirická
veršovaná povídka
próza a drama
 povídky ze studentského a uměleckého života, psal i
divadelní hry
Cesta do hor a jiné povídky – žánr: sbírka satirických
povídek, téma, námět: příběhy maloměstských rodin a
jejich vdavekchtivých dcer a bohémských synů, obrazy
studentské bídy, manželských nevěr a neúspěšného
podnikání
novinářská činnost
 vynikl jako fejetonista a satirik - politické satiry ve
večerníku Lidových novin ilustroval skvělými
satirickými kresbami, útočí proti vídeňské vládě,
zejména proti její zahraniční politice a militarismu,
obhajuje české národní požadavky a napadá
ústupnost naši politické reprezentace