Literatura

pro 2. ročník
ROMANTISMUS
(1. polovina 19. století)

Romantismus je umělecký proud (z franc. romantique = jako v románě, také tajemný,

fantastický)

Dobové vlivy:
Nastolení a upevňování kapitalismu
1798 – 1799 - doba Velké francouzské revoluce
1795 – 1815 - napoleonské války
1825 – vzpoura děkabristů v Rusku
1830 – únorová revoluce ve Francii

Hlavní znaky:

Romantismus v hudbě:
Německo – C. M. von Weber, F. Schubert, R. Schumann
Itálie – G. Rossini
Polsko – F. Chopin

Romantismus v malířství:
E. Delacroix (Francie)

Romantismus v literatuře:
Žánry: poezie - veršovaná povídka či epos
-1-
 - dramatické básně
próza - historická povídka a román
sbíraná lidová poezie

-2-
NĚMECKO

Novalis (1772 – 1801)

(vlastním jménem Friedrich von Hardenberg [frýdrich fon])

kniha básní Hymny noci (1800)

nedokončený román Heinrich von Ofterdingen [hajnrich fon] (1802)

Jakob (1785 – 1863) a Wilhelm (1786 – 1859) Grimmové

- zabývali se německou lidovou slovesností a germánskou mytologií

Soubor německých lidových pohádek

Heinrich Heine (1797 – 1856)

- největší německý lyrik po Goethovi

básnické sbírky:
Kniha písní (1827)
Nové básně (1844)
Romancero (1851)

ANGLIE

George Gordon Byron [džorž górdn bajrn] (1788 – 1824)

- příslušník staré aristokratické rodiny

- rozešel se se svým prostředím i se ženou a většinu času strávil v cizině, zejména v
Itálii
- zemřel na morovou nákazu, když pomáhal řeckým bojovníkům za svobodu proti
Turkům
-3-
Tvorba:
- představitel tzv. revolučního romantismu (byronismus)

-4-
autobiografický moderní epos Childe Haroldova pouť [čajld] (1812)

Percy Bysshe Shelley [persi biš šeli] (1792 – 1822)

- Byronův přítel
- v mládí vyloučen z oxfordské univerzity pro ateismus
- pro spory s vládnoucí společností musel opustit vlast
- zahynul při mořské bouři v Itálii

Tvorba:
- představitel tzv. titanismu

lyrické a filozofické drama Odpoutaný Prométheus (1820)

Mary Shelleyová (1797 – 1851)

román Frankenstein (1818)

Walter Scott [voltr skot] (1771 – 1832)

- potomek starého šlechtického rodu

- sběratel skotských lidových balad
- zakladatel historické povídky a historického románu

Tvorba:
román Ivanhoe [ajvenhou] (1820)

-5-
Jane Austenová (1775 – 1817)

román Pýcha a předsudek (1813)

Charlotte Brontëová (1816 – 1855)

román Jana Eyrová (1847)

Emily Brontëová (1818 – 1848)

román Na Větrné hůrce (1847)

Anne Brontëová (1820 – 1849)

román Dvojí život Heleny Grahamové (1848)

Lewis Carroll (1832 – 1898)

Alenka v říši divů (1865)

FRANCIE

Francois – René de Chateubriand [fransua rené de šatóbrijan] (1768 – 1848)

- dílo se vyznačuje návratem ke křesťanství a jeho mystice

povídka Atala (1801)

Viktor Hugo [Viktor ygo] (1802 – 1885)

- světově nejproslulejší francouzský romantik

- básník, prozaik, dramatik
- téměř 20 let prožil ve vyhnanství (zapřísáhlý odpůrce Ludvíka Bonaparta-
-Napoleona III.)
- po pádu Napoleona III. se vrací do Francie
- po krvavém potlačení Pařížské komuny se ujímá obětí teroru
-6-
Tvorba:
třídílný cyklus Legenda věků (1859, 1877, 1883)

romány:
Chrám Matky boží v Paříži (1831)

-7-
Ubožáci (Bídníci, 1862)

Dělníci moře (1866)

Devadesát tři (1874)

Alexandre Dumas starší [alexandr dyma] (1802 – 1870)

romány:
Tři mušketýři (1844)

Hrabě Monte Christo (1844 - 1845)

Stendhal [stendal] (1783 – 1842)

(vlastním jménem Henri Beyle [anri bel])

- důstojník napoleonské armády (zúčastnil se Napoleonova tažení do Ruska)

- v r. 1814 odchází do Itálie; pro styk s revolucionáři vypovězen
- sklonek života prožil jako francouzský konzul v papežském státě

romány:
Červený a černý (1830)

Kartouza parmská (1839)

-8-
-9-
USA

Nathaniel Hawthorne [netejniel hótórn] (1804 – 1864)

román Šarlatové písmeno (1850)

Herman Melville (1819 – 1891)

román Bílá velryba (1851)

Edgar Allan Poe [edgar elen pou] (1809 – 1849)

- básník a prozaik
- označován jako mistr hrůzy

Tvorba:
báseň Havran (1842)

próza:
- zakladatel americké novely, detektivky a hororu
- prózy mají fantastický a často hrůzostrašný děj
Maska Červené smrti (1842)

Jáma a kyvadlo (1845)

RUSKO

Alexandr Sergejevic Puškin (1799 – 1837)

- jeden z nejvýznamnějších ruských spisovatelů

- pocházel ze staré šlechtické rodiny
- byl v úzkých vztazích s účastníky první šlechtické proticarské vzpoury - děkabristy
- pro své svobodné verše musel v r. 1820 odejít do vyhnanství na jih Ruska
- 10 -
- později vypovězen na své venkovské sídlo v Michajlovském
- v r. 1827 mu car dovolil návrat do Petrohradu, zůstal až do své smrti pod policejním
dozorem
- dvorské intriky ho vehnaly do souboje, v němž byl zabit

- 11 -
Tvorba:
- psal básně, prózu, dramata
- v mládí ovlivněn Byronem

romantické lyricko-epické skladby:

Kavkazský zajatec (1821)

Cikáni (1823)

veršovaný román Evžen Oněgin (1833)

povídky:
Piková dáma (1833)

Kapitánská dcerka (1836)

drama Boris Godunov (1825)

Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841)

- mladší Puškinův současník

- pro útočnou báseň (Smrt básníka, 1837), jíž napadl Puškinovy nepřátele a vrahy,
byl poprvé poslán do vyhnanství
- zahynul v souboji na Kavkaze, kde byl ve svém druhém vyhnanství

Tvorba:
- psal básně, prózu, dramata

poema Démon (1841)

veršované filosofické drama Maškaráda (1835)

- 12 -
román Hrdina naší doby (1840)

- 13 -
POLSKO

Adam Mickiewicz [mickievič] (1798 – 1855)

- nejvýraznější z polských romantiků

- pocházel ze zchudlé zemanské rodiny sídlící na Litvě
- jako student se účastnil pokrokového hnutí mládeže, za trest poslán do Ruska (zde
se seznámil s Puškinem a děkabristy)
- 1829 mohl odjet do západní Evropy (žil v Paříži)
- v době krymské války odešel do Turecka organizovat polské legie, v Cařihradě
zemřel (podlehl choleře)

Tvorba:
volně komponovaná skladba Dziady [džady] (1832)

básnická povídka Konrad Wallenrod (1828)

epos Pan Tadeáš (1834)

SLOVENSKO

- do 40. let 19. stol. nebyla slovenská literatura psaná jedním jazykem – užívala se
bibličtina (spisovná čeština, psali jí např. Šafařík a Kollár) a bernoláčtina (vytvořil ji
Anton Bernolák ze západoslovenského dialektu; nedosáhla obecného uplatnění)
- 30. léta 19. stol – upevňování slovenské národní společnosti
- 40. léta 19. stol – vytvoření spisovné slovenštiny – štúrovštiny (vychází ze
středoslovenského nářečí, u zrodu stojí Ĺudovít Štúr)

Ĺudovít Štúr (1815 – 1856)

- vůdce mladé generace (štúrovci)

- sestavil gramatiku nového spis. jazyka Nauka reči slovenskej (1846)
- od r. 1845 vydával Slovenskie národnie noviny

- 14 -
Romantická literatura na Slovensku vychází z lidové slovesnosti, ovlivněna je i
slovanskými romantickými autory ( A. Mickiewicz, A. S. Puškin, K. H. Mácha)

- 15 -
POEZIE:

Janko Kráĺ (1822 – 1876)

balada Zakliata panna vo Váhu a divný Janko

Andrej Sládkovič (1820 – 1872)

(vlastním jménem Braxatoris)

lyrickoepická skladba Detvan (1847)

Ján Botto (1829 – 1881)

básnická povídka Smrť Jánošíkova (1862)

PRÓZA:

Ján Kalinčiak (1822 – 1871)

román Reštavrácia

- 16 -
 Česká literatura 30. – 50. let 19. století
(období romantismu, počátky realismu)

Dobové vlivy:
- sílí odpor proti absolutismu ve světě i u nás (revoluce v letech 1830)
- v Rakousku udržoval absolutismus kancléř Metternich
- 1848 – vyvrcholení národního obrození (revoluční hnutí namířené proti
absolutismu)
- v červnu se v Praze sešel Slovanský sjezd (krvavě rozehnán vojskem)
- vznikly dvě politické strany:
a) radikální – dosažení svobody s použitím revolučních prostředků (Sabina, Frič)
b) liberální – prosazovali dohodu s vládnoucími Habsburky (Palacký, Havlíček)
- 50. léta – zavedení bachovského absolutismu (literatura pod cenzurním tlakem)

Literatura tohoto období:

- mizí učenecký ráz, do popředí se dostává literatura krásná (objevuje se požadavek
upevňování a výchovy národního kolektivu)
- doléhá k nám vliv romantismu
- nastává rozkvět novinářství a časopisectví (rozkvět žurnalistiky spadá do let
1846 – 1850)
- 50. léta – počátky realismu v naší literatuře

Hlavní představitelé literatury tohoto období: J. K. Tyl

K. H. Mácha
K. Sabina
J. V. Frič
K. J. Erben
K. Havlíček Borovský
B. Němcová

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)

- narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka a později krejčovského

mistra
- studoval na gymnáziu v HK, žák Klicpery; láska k divadlu
- nedokončil studia filozofie, odešel s kočovnou divadelní společností
- po dvou letech se zklamán vrátil, vstoupil do služeb vojenské správy
- věnoval se hlavně divadlu a spisovatelské činnosti
- na vedlejší scéně Stavovského divadla řídil česká představení
- působil jako novinář, zejm. v letech 1848 - 1849
- 17 -
- po porážce revoluce vypovězen z Prahy, vrátil se ke kočovné herecké společnosti
- v hmotné bídě a s podlomeným zdravím zemřel v Plzni

- 18 -
Tvorba:
- úsilí o výchovu národní společnosti

DRAMA
a) ze současnosti:
Fidlovačka (1834)

Paličova dcera (1846)

b) historické hry:
Jan Hus (1848)

Kutnohorští havíři (1848)

c) dramatické báchorky:

Strakonický dudák (1847)

POVÍDKY
a) historické:
Rozina Ruthardová (1839)

Dekret kutnohorský (1841)

b) společenské se současnou problematikou:

Rozervanec (1840)

Poslední Čech (1844)

NOVINÁŘSKÁ ČINNOST
Květy (literární orgán své doby)
Vlastimil (populárně naučný)
Pražský posel (politicko-společenská výchova lidu)
Sedlské noviny (vycházely jen několik měsíců v r. 1849)
- 19 -
- 20 -
Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)

- narodil se v Praze v rodině mlynářského dělníka

- vystudoval práva
- během studií psal básně, hrál divadlo, rád cestoval (byl pěšky až v Itálii), po
romantickém vzoru navštěvoval staré zříceniny, které často i kreslil
- po studiích nastoupil v Litoměřicích jako advokátní praktikant (musel zabezpečit
svou budoucí ženu a dítě)
- zemřel na infekci; byl pohřben v Litoměřicích právě v den, kdy měl mít v Praze
svatbu
- v r. 1939 byly jeho ostatky převezeny a slavnostně uloženy na Vyšehradě

Tvorba:
- typický je subjektivní romantismus

POEZIE
- zprvu píše německy
- přechází k poezii české

- vrcholné dílo: lyricko-epická báseň Máj (1836)

- 21 -
PRÓZA:
- má mnoho lyrických a dramatických prvků, příznačná je i silná hudebnost

soubor povídek Obrazy ze života mého (dokončeny pouze dvě):

Večer na Bezdězu (1834)

Marinka (1834)

román Cikáni (1835)

románová skladba Kat

- měla mít čtyři díly: Křivoklad, Valdek, Vyšehrad, Karlštejn
- napsal pouze první část – povídku Křivoklad (1834)

Karel Sabina (1813 – 1877)

- narodil se v Praze
- přítel Máchův
- v revoluci 1848 stál na stanovisku krajní levice
- pro účast na spiknutí byl odsouzen k trestu smrti, později byl omilostněn a osm let
vězněn v pevnosti v Olomouci
- po návratu z vězení (dohnán bídou) vstoupil do služeb tajné policie, byl však
odhalen a usvědčen jako zrádce národa
- všemi opuštěn zemřel v bídě

Tvorba:

libreta:
Prodaná nevěsta (1863)
Braniboři v Čechách (1862)
V studni (1867) (Vilém Blodek)
- 22 -
povídka Oživené hroby (1870)

kritická studie Úvod povahopisný (1845)

- 23 -
Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

- narodil se v Miletíně v severovýchod. Čechách v chudé řemeslnické a písmácké

rodině
- vystudoval práva, v době studií se seznámil s Palackým, s nímž po celý život
spolupracoval
- po venkovských archívech sbíral látku k historii českých rodů, lidové písně a
pohádky
- pobýval i v Kostelci n. Orlicí
- nakonec se stal archivářem města Prahy

Tvorba:

a) vědecká činnost:
- zabýval se hlavně literárními a polit. dějinami a národopisem; vydal řadu památek
staršího českého písemnictví (čes. spisy mistra Jana Husa)

b) sběratelská činnost:
- navázal na tradici Čelakovského

Prostonárodní české písně a říkadla (1864)

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských (1869)

nedokončený soubor českých pohádek

c) původní tvorba:
Kytice (Kytice pověstí národních, 1853)

- 24 -
- 25 -
Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)

- narodil se v Borové u Přibyslavi v rodině zámožného kupce

- studoval gymnázium v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, filozofii v Praze, kde
také vstoupil do kněžského semináře (v kněžském povolání viděl možnost, jak
výchovně působit na lid), ale rozčarován odešel
- v roce 1843 odchází na Šafaříkovo doporučení jako vychovatel do Ruska (poznal
carský absolutismus, pochopil, že je stejným nepřítelem národů jako absolutismus
rakouský)
- v r. 1844 se vrací domů
- stal se redaktorem
- byl zvolen do říšského sněmu
- za ostrou kritiku rak. vlády byl v letech 1851 – 55 vypovězen do Tyrolska (městečko
Brixen)
- r. 1855 se vrací do Čech (kde mu mezitím zemřela žena)
- r. 1856 umírá na tuberkulózu

Tvorba:

a) činnost žurnalistická:
1846 – redaktor Pražských novin a přílohy Česká včela
1848 – 1850 vydává vlastní Národní noviny, satirická příloha Šotek
(v lednu 1850 noviny zakázány)
1850 v Kutné Hoře vydává politický týdeník Slovan

b) politická satira:
epigramy

Tyrolské elegie (1852)

Král Lávra (1854)

Křest svatého Vladimíra (nedokončeno) (1854)

- 26 -
- 27 -
c) další tvorba:
kritika Tylovy povídky Poslední Čech (1845)

cestopisné črty Obrazy z Rus (časopisecky 1843 – 1846)

kritická stať Kapitola o kritice (1846)

Božena Němcová (1820 – 1862)

- narodila se ve Vídni jako dcera panského kočího, Němce Jana Pankla a české
služky Terezie Novotné – dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice, kde byli její
rodiče zaměstnaní jako služebníci u vévodkyně Zaháňské – v dětství na ni
zapůsobila výchova babičky Magdalény Novotné (pocházela z Křovic u Dobrušky)
- do školy chodila v České Skalici, později ji rodiče dali na vychování k zámeckému
správci v Chvalkovicích
- v r. 1837 se provdala za Josefa Němce (úředník finanční stráže)
- měli čtyři děti (Hynka, Karla, Theodoru a Jaroslava)
- Němec byl často služebně překládán, rodina se neustále stěhovala
- významný pro ni byl pobyt na Chodsku a na Slovensku, kde poznávala lid, jeho
pohádky a báchorky
- předčasně zemřela vyčerpána bídou a strádáním

Tvorba:

a) sběratelská
Národní báchorky a pověsti (1845 – 1846)

Slovenské pohádky a pověsti (1857 – 1858)

b) národopisné studie
Obrazy z okolí domažlického (1845)

c) povídky:
Babička (1855)

- 28 -
- 29 -
Karla (1855)

Divá Bára (1856)

Dobrý člověk (1858)

Pan učitel (1860)

Pohorská vesnice (1856)

V zámku a v podzámčí (1856)

- 30 -
Chyže pod horami (1858)

- 31 -
 REALISMUS
(2. polovina 19. století)

- umělecký proud ( z lat. realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost)

Dobové vlivy:
- vzestup průmyslu
- rozmach přírod. a technických věd (Darwinova evoluční teorie, Pasteurovy lékařské
objevy)

Hlavní znaky:

Naturalismus

Realismus ve výtvarném umění:

Francie: Gustave Courbet, Honoré Daumier, Jean-Francoise Millet
Rusko: Ilja Repin
Čechy: Karel Purkyně
Soběslav Pinkas
Antonín Chittussi

Realismus v hudbě:
Itálie: Giacomo Puccini
Guiseppe Verdi

Realismus v literatuře:
- 32 -
Žánry: próza (zejména román)
drama

- 33 -
FRANCIE

Honoré de Balzac [onoré de balzak] (1799 – 1750)

cyklus Lidská komedie (obsahuje 97 románů a povídek)

romány:
Otec Goriot [gorio] (1835)

Ztracené iluze (1837 – 1843)

Lesk a bída kurtizán (1838 – 1847)

Evženie Grandetová (1834)

Gustave Flaubert [flobér] (1821 – 1880)

- 34 -
romány:
Paní Bovaryová (1857)

Citová výchova (1869)

Émile Zola (1840 – 1920)

cyklus románů Rougon – Macquartové [rugon – makárové] (1871 – 1893)

Germinal [žerminal] (1855)

Zabiják (1877)

Nana (1880)

- 35 -
Lidská bestie (1890)

- 36 -
Guy de Maupassant [gi d mopasan] (1850 – 1893)

povídka Kulička (1880)

román Miláček (1885)

Edmond Rostand (1868 – 1918)

Cyrano z Bergeracu (1897)

Jules Verne (1828 – 1905)

Cesta kolem světa za osmdesát dní (1869)

Dvacet tisíc mil pod mořem (1870)

ANGLIE

Znaky realismu se objevují už v literatuře 18. stol. (Defoe, Swift)

Charles Dickens [čárls dykynz] (1812 – 1870)

- 37 -
- 38 -
romány:
Kronika Pickwickova klubu [pikvikova] (1837)

Oliver Twist (1837 – 1838)

David Copperfield [koprfild] (1849 – 1850)

Malá Dorritka (1855 – 1857)

Nadějné vyhlídky (1860 – 1861)

William Makepeace Thackeray [viljem mejkpís tekeri] (1811 – 1863)

eseje Kniha o snobech (1848)

román Jarmark marnosti (1848)

Thomas Hardy (1840 – 1929)

romány:
Tess z d´ Urbervillů (1891)

Neblahý Juda (1895)

- 39 -
Starosta casterbridgeský (1886)

- 40 -
Robert Louis Stevenson [robert lui stývnsn] (1850 – 1894)

román Poklad na ostrově (1881)

novela Podivuhodný příběh Dr. Jekylla a pana Hyda (1886)

Herbert George Wells (1866 – 1946)

- byl zakladatelem žánru moderní science-fiction

Stroj času (1895)

Ostrov doktora Moreaua (1896)

Válka světů (1898)

RUSKO

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 – 1852)

romantická povídka Taras Bulba (1835)

drama Revizor (1836)

román Mrtvé duše (1842)

- 41 -
- 42 -
Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883)

soubor povídek Lovcovy zápisky (1852)

román Otcové a děti (1862)

Ivan Alexandrovič Gončarov (1812 – 1891)

román Oblomov (1859)

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910)

autobiografická trilogie:
Dětství – Chlapectví – Jinošství (1852 – 1857)

romány:
Vojna a mír (1865 – 1869)

Anna Kareninová (1873 – 1877)

- 43 -
Vzkříšení (1899)

povídka Kreutzerova sonáta (1891)

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 – 1881)

Zápisky z mrtvého domu (1861)

romány:
Zločin a trest (1866)

Idiot (1868)

Bratři Karamazovi (1879 – 80)

Anton Pavlovič Čechov (1860 – 1904)

povídky:
Úředníkova smrt (1883)

dramata:
- 44 -
Racek (1896)
Strýček Váňa (1897)
Tři sestry (1901)
Višňový sad (1904)

- 45 -
POLSKO

Henryk Sienkiewicz [šenkěvič] (1846 –1916)

romány:
Křižáci (1897 – 1900)

Quo vadis [kvo vadys] (1896)

Boleslav Prus (1847 – 1912)

(vlastním jménem Alexandr Glowacki)

Farao (1897)

Severské země

NORSKO

Henrik Ibsen (1828 – 1906)

dramatická báseň Peer Gynt (1876)

dramata:
Nora (1879)

- 46 -
Divoká kachna (1884)

- 47 -
ŠVÉDSKO

August Strindberg (1849 – 1912)

romány:
Červený pokoj (1879)

Syn služky (1886 – 1909)

DÁNSKO

Hans Christian Andersen (1805 – 1875)

Pohádka mého života (1855)

USA

Mark Twain (1825 – 1910)

(vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens)

romány:
Dobrodružství Toma Sawyera (1876)

Dobrodružství Huckleberryho Finna (1884)

Princ a chuďas (1882)

O´Henry [ou – henry] (1862 – 1910)

(vlastním jménem William Sydney Porter)

- 48 -
Stephen Crane [stývn krejn] (1871 – 1900)

Rudý odznak odvahy (1895)

- 49 -
Jack London [džek landn] (1876 – 1916)
(vlastním jménem John Griffith London)

novely:
Volání divočiny (1903)

Bílý tesák (1906)

román Martin Eden [ídn] (1909)

SLOVENSKO

Pavol Országh Hviezdoslav (1849 – 1921)

epika:
Hájnikova žena (1883 – 1886)

Martin Kukučín (1860 – 1928)

(vlastním jménem Matej Bencúr)

povídky:
Rysavá jalovica (1885)

Neprebudený (1893)
- 50 -
- 51 -
 Česká literatura 60. – 70. let 19. století
Dobové vlivy:
- 1860 - vydává císař František Josef I. tzv. Říjnový diplom

- 1863 - rozštěpení národní strany na křídlo staročeské a mladočeské

- 1867 - rakousko-uherské vyrovnání

- 60. léta – kulturní rozkvět – založen Sokol, Hlahol, Umělecká beseda

- 1862 - otevřeno Prozatímní divadlo
- 1868 - položen základní kámen Národního divadla

- začala vycházet velká encyklopedie – Riegrův slovník naučný

- 1858 - vystupuje mladá literární generace sdružená společnými uměleckými

zásadami – májovci

Hlavní představitelé literatury 60. – 70. let

Poezie: Jan Neruda (1834 – 1891)

Vítězslav Hálek (1835 – 1874)
Adolf Heyduk (1835 – 1923)
Václav Šolc (1838 – 1871)
Rudolf Mayer (1837 – 1865)
- 52 -
Próza: Karolina Světlá (1830 – 1899)
Gustav Pfleger-Moravský (1833 – 1875)
Jakub Arbes (1840 – 1914)

- 53 -
Jan Neruda (1834 – 1891)

- narodil se v Praze v rodině vojenského vysloužilce, který dostal později kantýnu a

trafiku
- matka posluhovala u francouzského vědce Jáchyma Berranda
- studoval na akademickém gymnáziu (seznámení s Hálkem)
- studia práv a filozofie nedokončil
- r. 1859 se stal novinářem, od r. 1865 redaktor Národních listů

Tvorba:

a) POEZIE
Hřbitovní kvítí (1858)

Knihy veršů (1868)

Písně kosmické (1878)

Balady a romance (1883)

Prosté motivy (1883)

Zpěvy páteční (1896)

b) PRÓZA
Arabesky (1864)

- 54 -
Povídky malostranské (1878)

- 55 -
c) NOVINÁŘSTVÍ
fejetony

Vítězslav Hálek (1835 – 1874)

- narodil se v Dolínku na Mělnicku

- vystudoval akademické gymnázium v Praze
- studia na filozofické fakultě nedokončil
- věnoval se žurnalistice a literatuře
- redaktor Národních listů
- působil jako organizátor veřejného života

Tvorba:

a) POEZIE
Večerní písně (1859)

V přírodě (1874)
- 56 -
Pohádky z naší vesnice (1874)

- 57 -
b) PRÓZA
Muzikantská Liduška (1861)

Na statku a v chaloupce (1871)

Na vejminku (1873)

Poldík rumař (1873)

c) DALŠÍ TVORBA
divadelní kritiky

dramata

Adolf Heyduk (1835 – 1923)

- rodák z východních Čech (pocházel z Rychmburku – Podhradí - u Skutče na

Chrudimsku)
- působil na gymnáziu v Písku jako profesor kreslení
- blízký přítel Nerudův
- pootavský slavík

Tvorba:
- autor více než šedesáti básnických sbírek

Hořec a srdečník (1884)

Zaváté listy (1886)
Cimbál a husle (1876)

Karolina Světlá (1830 – 1899)

- pocházela ze zámožné poloněmecké rodiny Rottových (dívčí jméno Johanna

Rottová)
- národní uvědomění v ní probudil její domácí učitel Petr Mužák (v r. 1852 se za něho
provdala)
- 58 -
- vliv na ni měla i Božena Němcová
- po smrti jediné dcery pobývala často ve Světlé po Ještědem (rodiště jejího
manžela)
- její osobní život ovlivnil i krátký, ale hluboký citový vztah k Janu Nerudovi

- 59 -
Tvorba:

a) pražské prózy:
Černý Petříček (1871)

b) ještědské prózy:
Vesnický román (1867)

Kříž u potoka (1868)

Kantůrčice (1869)
Frantina (1870)
Nemodlenec (1873)
Kresby z Ještědí (1880)

Gustav Pfleger-Moravský (1833 – 1875)

- narodil se v početné venkovské rodině na Moravě

- přestěhovali se do Prahy, tam vystudoval gymnázium a potom pracoval jako
úředník v České spořitelně
- zemřel na tuberkulózu

román Z malého světa (1864)

Jakub Arbes (1840 – 1914)

- narodil se na Smíchově
- vystudoval reálku, dal se zapsat na techniku, nedokončil ji
- věnoval se literatuře a žurnalistice

- 60 -
Tvorba:
romaneto

- 61 -
Ďábel na skřipci (1866)

Sivooký démon (1873)

Svatý Xaverius (1873)

Newtonův mozek (1877)

sociální romány:
Kandidáti existence (1878)

Štrajchpudlíci (1883)

- 62 -
 Česká literatura 70. – 80. let 19. století

Dobové vlivy:
- další růst hospodářské moci českého měšťanstva
- 1874 - ustavení stran staročeské a mladočeské
- 1878 - založení sociální demokracie
- rozmach národního hnutí
- další rozvoj kulturních organizací (nakladatelství J. Otta, F. Šimáčka, J. R. Vilímka,
F. Topiče)

V literárním životě se hlásí o slovo mladá generace: ruchovsko – lumírovská.

Ruchovci (škola národní)

Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská

Lumírovci (škola kosmopolitní)

Josef Václav Sládek, Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický

Svatopluk Čech (1846 – 1908)

- narodil se v Ostředku u Benešova v rodině hospodář. správce na místním statku

- studoval práva; po nedlouhé advokátní praxi zakotvil jako redaktor v časopise Květy
a věnoval se výhradně literatuře

Tvorba:

POEZIE
a) lyrika
- 63 -
Písně otroka (1895)

- 64 -
b) epika
Husita na Baltu (1868)

Evropa (1878)

Slavie (1882)

Ve stínu lípy (1884)

Lešetínský kovář (1883)

Hanuman (1884)

PRÓZA:
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888)

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV.století (1889)

Eliška Krásnohorská (1847 – 1926)

(vlastním jménem Alžběta Pechová)

- přítelkyně K. Světlé
- redigovala časopis Ženské listy
- zasloužila se o otevření gymnázia Minerva v Praze (1890) - první střední školy pro
dívky v Rakousku-Uhersku

Tvorba:
autorka zdařilých libret k operám
- 65 -
Hubička (1876)
Tajemství (1879)
Čertova stěna (1883)

- 66 -
Josef Václav Sládek (1845 – 1912)

- narodil se ve Zbiroze (Berounsko) v rodině zednického mistra

- studoval přírodní vědy
- v letech 1868 -1870 pobýval v Americe
- po návratu do Čech se stal redaktorem (20 let redigoval Lumír)
- později profesor angličtiny na obchodní akademii

Tvorba:

a) básnické sbírky
Jiskry na moři (1880)

Selské písně a České znělky (1890)

b) poezie pro děti

Zlatý máj (1887)
Skřivánčí písně (1888)
Zvony a zvonky (1894)

c) překladatelská činnost

Julius Zeyer (1841 – 1901)

- narodil se v bohaté pražské rodině s tradicí německo-francouzskou

- měl převzít rodinný dřevařský závod, ale studoval raději jazyky a literatury, filozofii a
dějiny umění
- byl vychovatelem v Rusku
- mnoho cestoval (Německo, Švédsko, Itálie, Řecko, Turecko, Španělsko)
- ke konci života žil v ústraní ve Vodňanech

Tvorba:

POEZIE
Vyšehrad (1880)

Karolinská epopeja (1886)

PRÓZA
- 67 -
Jan Maria Plojhar (1891)

Tři legendy o krucifixu (1895)

- 68 -
DRAMA
Radúz a Mahulena (1898)

Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)

(vlastním jménem Emil Frída)

- narodil se v Lounech
- dětská léta prožil v Ovčárech u Kolína u strýce faráře
- vstoupil do kněžského semináře, ale brzy přešel na filozofii
- strávil rok v Itálii jako vychovatel
- potom působil jako učitel, tajemník České akademie věd a umění, profesor
srovnávacích literatur na pražské univerzitě

Tvorba:

POEZIE
a) lyrika
Poutí k Eldorádu (1882)

Okna v bouři (1894)

b) epika
Zlomky epopeje (1878 – 1906)

Selské balady (1885)

DRAMA
Hippodamie (1889 –1891)

Noc na Karlštejně (1884)

- 69 -
PŘEKLADY

- 70 -
 Česká literatura 80. – 90. let 19. století
(realismus v české próze)

Dobové vlivy:
- osamostatnění pražské univerzity (1882)
- boj o pravost rukopisů (RKZ)
- požadavek vyslovení pravdy o životě
- projevily se snahy encyklopedické (vydání Ottova slovníku naučného, do roku
1888)

Rozdělení literatury:

1. vědecký realismus
2. realismus v historické próze
3. realismus ve venkovské próze
4. realismus v dramatu
5. naturalismus

1. Vědecký realismus

- zaměřil se na nové zkoumání národních ideálů a na sociální kritiku

Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937)

- profesor filozofie
- za 1. světové války vůdce našeho zahraničního odboje
- 28. října 1918 zvolen prvním prezidentem Československé republiky

- založil kritickou revui Athenaeum (1884 – 1893)

Tvorba:

Česká otázka (1895)

Jan Hus (1896)
Karel Havlíček (1896)
Rusko a Evropa (německy 1913, česky 1919 – 1920)

Otakar Hostinský (1847 – 1910)

- estetik
studie O realismu uměleckém (1890)

- 71 -
Jan Gebauer (1838 - 1907)
- jazykovědec
Historická mluvnice
Staroslověnský slovník

- 72 -
Josef Zubatý (1855 – 1931)
- profesor srovnávací jazykovědy

Jaroslav Vlček (1860 – 1930)

- zakladatel literární historie
Dějiny české literatury
Dejiny literatúry slovenskej

2. Realismus v historické próze

Josef Svátek (1835 – 1897)

Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze (1886 – 1889)

Václav Beneš Třebízský (1849 – 1889)

Bludné duše (1882)

Alois Jirásek (1851 – 1930)

- narodil se v Hronově v nezámožné rodině

- studia na gymnáziu v Hradci Králové a Broumově, filozofická fakulta v Praze
- působil jako středoškolský profesor v Litomyšli, později v Praze

Tvorba:

PRÓZA
a) nejstarší období dějin
Staré pověsti české (1894)

b) období husitské
Mezi proudy (Dvojí dvůr – 1887, Syn ohnivcův – 1888, Do tří hlasů – 1890)

Proti všem (1893)

Bratrstvo (Bitva u Lučence – 1899, Mária – 1904, Žebráci – 1908)

- 73 -
Husitský král (1. díl – 1920, 2. díl – 1930)

- 74 -
c) doba protireformační (pobělohorská, období baroka)
Skaláci (1875)

Psohlavci (1884)

Temno (1913)

d) období osvícenství
Na dvoře vévodském (1877)

Poklad (1881)

e) období národního obrození:

pětidílný román F. L. Věk (1888 – 1906)

čtyřdílná kronika U nás (1896 - 1903)

f) revoluční rok 1848

Filosofská historie (1878)

DRAMA:
a) historické
Jan Hus (1911)
Jan Žižka (1903)
Jan Roháč (1914)

b) ze současnosti
Vojnarka (1890)
Otec (1894)

c) pohádkové
- 75 -
Lucerna (1905)

- 76 -
Zikmund Winter (1846 – 1912)

- narodil se v Praze
- vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu v Praze
- působil jako profesor dějepisu v Rakovníku a v Praze

Tvorba:

a) vědecká
Kulturní obraz českých měst

b) umělecká činnost
povídky:
Nezbedný bakalář (1883)

Rozina sebranec (1903)

román Mistr Kampanus (1909)

3. Realismus ve venkovské próze

Karel Václav Rais (1859 – 1926)

- narodil se v Lázních Bělohradě v chudé rodině drobného rolníka a tkalce

- vystudoval učitelský ústav v Jičíně
- působil jako učitel v Trhové Kamenici v Železných horách; později v Hlinsku
- od r. 1887 ředitel měšťanské školy na Vinohradech

Tvorba:

povídky:
Výminkáři (1891)

Potměchuť (1892)

Rodiče a děti (1893)

- 77 -
romány:
Kalibův zločin (1892)

- 78 -
Zapadlí vlastenci (1893)

Pantáta Bezoušek (1894)

Západ (1898)

Teréza Nováková (1853 – 1912)

- narodila se v Praze ve vážené poloněmecké rodině (matka Němka, otec Čech)

- 19 let žila se svým manželem v Litomyšli (národopisná studia)
- po návratu do Prahy pracuje v ženském hnutí, rediguje časopis Ženský svět

Tvorba:

romány:
Maloměstský román (1890)

Jan Jílek (1904)

Jiří Šmatlán (1906)

Na Librově gruntě (1907)

Děti čistého živého (1909)

Drašar (1914)

- 79 -
povídky:
Úlomky žuly (1902)

- 80 -
Antal Stašek (1843 – 1931)
(vlastním jménem Antonín Zeman, otec Ivana Olbrachta)

- narodil se v Podkrkonoší
- působil jako advokát v Semilech (35 let)
- zbytek života prožil se svým synem v Praze

cyklus povídek Blouznivci našich hor (1895)

Josef Holeček (1853 – 1929)

epopej Naši (1898 – 1930)

Jindřich Šimon Baar (1869 – 1925)

román Jan Cimbura (1908)

historická trilogie:
Paní komisarka (1924)

Osmačtyřicátníci (1924)

Lúsy (1925)

Jan Herben (1857 – 1936)

románová kronika Do třetího a čtvrtého pokolení (1889 – 1892)

Karel Klostermann (1848 – 1927)

- 81 -
román Ze světa lesních samot (1892)

- 82 -
 4. Realismus v dramatu

Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892)

komedie Naši furianti (1887)

Gabriela Preissová (1862 – 1946)

tragédie:
Gazdina roba (1890)

Její pastorkyňa (1891)

Alois (1861 – 1925) a Vilém (1863 – 1912) Mrštíkovi

drama Maryša (1894)

5. Naturalismus

Josef Karel Šlejhar (1864 – 1914)

román Kuře melancholik (1889)

Karel Matěj Čapek-Chod (1860 – 1927)

romány:
Kašpar Lén mstitel (1908)
- 83 -
Turbína (1916)

- 84 -
Použitá literatura:

Balajka, B. a kol.: Přehledné dějiny literatury I. SPN Praha 1970

Černíková, J.: Literatura 2 Trizonia Praha 1991

Vodička, F.: Svět literatury I. SPN Praha 1992

- 85 -