►Julius Zeyer (1841–1901)

Život

– ze zámožné pražské patricijské rodiny (otec přišlý během napoleon. válek

z Alsaska, matka z pražské německo-židovské rodiny), na jeho češství velký
vliv jeho chůva

– otec vlastníkem dřevařského závodu v Praze, proto chtěl, aby ho po něm jeho
syn převzal

– ten tedy podstoupil technicky zaměřená studia (neúspěšně)

– ve světě na zkušenou, ale chtěl se dále věnovat již jen literatuře, studiu
cizích kultur a jazyků a cestovat – to se mu splnilo

– několikrát v ruských šlechtických rodinách jako vychovatel a společník:

s nimi také cesty po světě

– dosti dlouho zajištěn dědictvím i honoráři, posléze také utajenou

podporou mecenáše Josefa Hlávky

– umělecké spory na konci století těžce nesl, vyhýbal se jim a od 70. let
většinu času trávil ve Vodňanech (tam napsal řadu svých děl)

– mezi ním a Vrchlickým roztržka (až do Zeyerovy smrti se neusmířili)

– ale přátelství s J. V. Sládkem, sochařem Františkem Bílkem a malířkou

Zdenkou Braunerovou

– životní láskou Marie Ann Stoneová, ta však zůstala nenaplněna (brzy se

vdala do ciziny, tam se se Z. setkala asi již jen dvakrát)

– v ovzduší na konci století i konce Zeyerova života u něj stupňování hledání

křesťanské víry: v ní nachází životní klid

Dílo

– Zeyer v české literatuře 2. pol. 19. stol. výjimečným zjevem: i když řazen
k lumírovcům, přesto originální mnohdy cizími látkami, velmi poetickým
jazykem, a to i v próze, i novoromantickým zabarvením děl

1
– jeho hrdinové se nespokojují s průměrnými city a životními postoji: chtějí
krajní, hluboce prožívanou lásku k ženě i vlasti – trápí je povrchnost, jsou
schopni za své city i postoje obětovat vlastní život

– těmito zvláštními díly a postoji byl novou generací mladých umělců 90. let
Z. ceněn (do té doby byla úspěšnost jeho děl nižší)

Drama

■ Radúz a Mahulena (1896)

– novoromantic. pohádková hra ze slovenského prostředí

– Radúz je princ z království Magura zabloudí do tatranského království,

znepřáteleného

– je přikován ke skále, ale osvobodí ho slovenská dívka Mahulena, která se do

něho zamiluje

– mladí zamilovaní musí překonat kletbu zlé královny, ale nakonec jejich
láska vše překoná a kletbu zlomí

– hra populární

– zfilmována

Veršovaná epika

■ Vyšehrad (1880)

– inspirováno RKZ

– soubor 5 výpravných epických básní z národních dějin

– postavy Libuše, Vlasty, Ctirada, věštce Lumíra a dalších

2
Z cizích předloh se inspiroval Z.:

■ Zpěv o pomstě za Igora (1882)

■ Karolínská epopeja (1896)

– inspirace starofrancouz. díly (z doby družiny Karla Velikého)

– Z. přínos je ve zpracování látky

– zdůrazňoval vlastnosti hrdinů, které postrádal u současníků: hrdinskost,

smysl pro čest, věrnost

■ Troje paměti Víta Choráze (1900)

– veršovaná autobiografická novela

Romány

■ Ondřej Černyšev (1876)

– z prostředí carského dvora za Kateřiny Veliké

– Z. záliba v dobrodružství a milostných intrikách

■ Román o věrném přátelství Amise a Amila (1877)

– inspirováno středověkými fr. romány

■ Dům U Tonoucí hvězdy (1894)

– román s autobiografickými rysy

■ Jan Maria Plojhar (1888)

– román s autobiografickými prvky

3
– hl. hrdina z bohaté pražské rodiny, hledá cestu životem, stane se důstojníkem
na lodi

– při svých cestách románek s krásnou, leč démonickou paní Dragopulos,

který ho téměř zničí

– návrat do Čech, tam v potyčce kvůli urážce vlasti zraněn němec.

důstojníkem

– zklamán poměry v Čechách i s úmyslem se doléčit odjezd do Itálie

– tam jeho nemoc postupuje, zažívá čistou a ideální lásku se stejně čistou
a ideální dívkou Caterinou, která se sním nechá oddat na smrtelném loži

– typický Zeyerův hrdina: zklamán Čechy, v cizině ale umírá steskem po vlasti;
lásku získá, ale hned ji ztrácí

Legendární látka

■ Tři legendy o krucifixu (1892)

– 3 příběhy: Inultus (legenda pražská), El Cristo de la Luz (legenda toledská),

Samko Pták (legenda slovenská)

– různé postavy se odlišnými cestami dostanou k víře v Ježíše Krista

♣ Inultus
– Nepomstěný
– hl. téma: obraz umělce, který mučí svou oběť, aby mohl zachytit její
bolestný výraz
– v době pobělohorských Čech (asi 17. stol.)
– hl. postava záměrně nemá jméno: krásný mladík, který se trápí útiskem
Prahy
i celé země po bělohorské porážce
– na Karlově mostě setkání s Flavií, italskou dívkou, přišla se svou rodinou
mezi pozvanými cizinci z katolic. zemí do Čech v té době
– Flavie sochařka, touží po mistrovském díle
– don Baltazar, v jehož doprovodu přišel do Čech Flaviin otec, má kacířský
národ přivést k pokoře, velmi bohatý
– don Baltazar požádá Flavii, aby pro prázdný oltář v jeho paláci vytvořila
sochu Krista na kříži: pak ji zahrne zlatem

4
– pro Flavii je to výzva, ale protože sama v Krista nevěří, hledá ten správný
model
– když potká Inulta, domnívá se, že on tomu vyhovuje: on na to přistoupí
– pro dokonalý výraz Flavie Inulta mučí a nakonec ho probodne
– mrtvolu nechá hodit do sklepa, na slavnostním odhalení v paláci dostane zlatý
věnec, který ale hodí za Inultem do sklepa
– v noci se stane zázrak: Kristus na kříži z paláce Dona Baltazara s temnou
duší zmizí a objeví se v kostele, kam chodí především pražská chudina:
všichni se tomu podivují i tomu, že Flavie spáchala sebevraždu
– objasnění služebnou: ze sklepa vytažena mrtvola i věnec
– pak prostý pohřeb Inulta, před průvodem padají na kolena chudí, v průvodu
chudý kněz: kolemjedoucí bohatý kardinál se ho táže, co se tam děje – on ne,
ale chudý kněz vidí v průvodu za rakví jít samotného Krista

►Jakub Arbes (1840–1914)

– svým přátelstvím s J. Nerudou byl v kontaktu s májovci, ale svými

moderními názory byl bližší lumírovcům i pozdější mladé modernistické
generaci

Život

– nar. v rodině ševce ze Smíchova

– svědkem přerodu vesnice Smíchova v průmyslové předměstí a pražskou

periferii: vliv na jeho sociální smýšlení, jeho politické postoje i literární
orientaci

– studium na reálce (přátelství s J. Zeyerem, zde krátce také jeho učitelem

J. Neruda)

– studium na technice, to však nedokončil

– práce žurnalisty, zejm. v Národních listech

– odtud ale po 10 letech na Štědrý den propuštěn: zklamání z Julia Grégra

i finanční rodinné problémy

– živil se literární činností i literaturou faktu (medailony slavných umělců)

– přestože si vedl o svých příjmech i výdajích přesné účetnictví, často ve vězení

pro dlužníky
5
– postupující ztráta zraku na konci života mu znemožňovala číst a psát

– i pro další generace mravní autoritou: ještě jako redaktor neohrožený

obhájce národních zájmů (také pro to vězněn)

Dílo

Novinář
– odpovědný redaktor Národních listů
– několikrát se pokusil o vlastní časopis, nejúspěšnější po 2 roky vycházející
satirický časopis Šotek

Spisovatel
– jeho tvorbu ovlivnil jednak jeho původ z dělnické periferie Smíchova, jednak
povídky J. Nerudy a E. A. Poea

– hl. literární přínos J. Arbesa je v tvorbě nového žánru: romaneta

● romaneto („malý román“) – název údajně vymyslel J. Neruda;

napínavé vypravování středního rozsahu (cca 100 str.); záhada, která je
nám představena, je obestřena tajemstvím, ale i snahou ji odhalit –
v závěru dochází k racionálnímu vysvětlení (navzdory pověrám či
jakýmkoli nadpřirozeným představám)

– v romanetu napětí posiluje i „dvojí“ vypravěč:

1) klasický vypravěč s rysy autora – v ich-formě vypravuje příběh, je to

Pražan a novinář, člověk s rozhledem po technických novinkách, filozofii
i sociálních teoriích; nejprve zvědavý na cizí zkušenost, postupně vtažen
do ní

2) v romanetu našemu vypravěči vypráví i hl. postava, svěřuje se svou

zkušeností, a to po částech a mnohdy ne chronologicky ani přímou
logickou linií

6
Některá romaneta:
■ Ďábel na skřipci (1866) – první romaneto

■ Svatý Xaverius – tento Arbesův text jako první pojmenoval romanetem

J. Neruda, patrně nejznámější romaneto

■ Newtonův mozek

■ Sivooký démon

■ Ukřižovaná

■ Svatý Xaverius (1873)

– vypravěč provází svého přítele, který po letech přijel do Prahy z Vídně: je to

umělec, takže se zajímá o umělecké památky
– při procházkách při návštěvě chrámu sv. Mikuláše na malé Straně objeví
obraz umírajícího sv. Xaveria
– po určité době se tam náš vypravěč znovu vypraví a před obrazem zastihne
mladíka velmi podobného tváři z obrazu: nejdříve má z vypravěče strach, pak
se s ním spřátelí
– vypráví mu, že jeho babička sloužila u malíře obrazu (František Xaverius
Balko) a ten jí před smrtí řekl, že pokud bude dostatečně dlouho dlít před tímto
obrazem, najde cestu k pokladu
– před obrazem tedy spoustu času stráví nejprve babička, pak i matka onoho
mladíka: když se narodil on, samozřejmě byl pojmenován Xaverius
– vyvrcholení zápletky: mladík Xaverius jednou v noci přiběhne za vypravěčem
a donutí ho, aby s ním šel pro poklad – dlouho pomocí pravítka a kružítka
zkoumal obraz a porovnával jeho části s mapou Prahy, nyní už ví, kde poklad
určitě je
– jedou na místo, tam kopou a nakonec najdou truhlici s pouhými
polodrahokamy
– pak se delší dobu nevidí, náš vypravěč, když se ocitne ve vězení pro dlužníky,
setká se tam s oním Xaveriem, který ale umírá na choleru

7
■ Newtonův mozek (1873)

– toto romaneto použitím různých technických vynálezů z budoucnosti

i konkrétními vědeckými termíny řadí A. k průkopníkům naší sci-fi
– někdy text považován za 1. českou sci-fi

– náš vypravěč líčí svého přítele ze školy, který se ale od dětství zajímá
o eskamotérské kousky a pilně se v nich cvičí i studuje o nich literaturu
– také shromažďuje různé pomůcky, přístroje, také sám vynalézá
– protože málo studuje ve škole, otec mu postupně hrozí jiným zaměstnáním
a nakonec ho doporučí k vojsku jako důstojníka
– přátelé si pak jen píšou a posléze přijde zpráva, že se přítel chystá do boje
u Hradce Králové (r. 1966)
– po bitvě dostane vypravěč zprávu, že u nějakého těžce raněného vojáka našli
dopis s jeho jménem, tak aby přijel
– nalezne svého přítele s rozťatou lebkou, v agónii: brzy poté zemře a je
pohřben s ostatními padlými na místě
– zaživa řekl příteli, že kdyby padl, ať sezve jeho přátele a připijí si na něho
– také mu slíbil, že ho po smrti alespoň 1x navštíví
– to se také splní, najednou se v noci objeví u něho ve dveřích a vybídne ho, aby
okamžitě jel do paláce Kinských, u nichž jeho otec pracoval, že se tam koná
oslava jeho návratu z boje (prý ten mrtvý mu byl jen podobný)
– vypravěč tam tedy jde, nějakou dobu v paláci bloudí, i když ho od dětství zná,
pak se najednou ocitne v hl. sále, kde je oslava
– zde některé sociální momenty: např. hosté musí sedět podle stavů (zvlášť
šlechta, zvlášť vysocí duchovní, jinde umělci, literáti, právníci…)
– vypravěči je také určeno místo: nejprve jako začátek představení na
vyvýšeném místě kovová rakev, z ní pak víko ve vzduchu, v rakvi mrtvý
přítel
– mrtvola je nejprve lékařem označena opravdu za mrtvého, pak ale obživne
a vstane
– za chvíli se objeví ale přítel v jiném světle: živý a v salónním obleku
a připraven k vystoupení
– má delší proslov (přítomní občas nesouhlasně namítají své připomínky) –
o tom, že ačkoliv se lidé domnívají, že vše mají v rukou a že jsou pány všeho, že
pokrok spěje k lepším zítřkům, že ve skutečnosti jsou celé lidské dějiny jen
dějinami bojů, zabíjení agresivity
– řekne, že sestrojil speciální přístroj (kombinace trianglu a speciálních brýlí),
na který zve někoho z přítomných na výlet historií, aby pak dosvědčil, jak
znovu viděl některé dějinné události (přítomní na papíry píšou, co se má
„zkontrolovat“)
– náš vypravěč při neochotě ostatních nabídne svou účast a pak nám líčí, co za
bitvy a umírající ve všech možných střetech viděl

8
– v závěru dojde k tomu, že se oba s neovladatelným přístrojem řítí dolů:
vypravěč se probudí v posteli, jeho matka mu řekne, že byl nalezen bez sebe
a že už 3 dny leží: lékař řekl, že tento stav (který mu přinesl snové představy)
vznikl z přepracování studiem a že potřebuje odpočinek

– v textu uvedeny různé technické údaje, vědecké vynálezy skutečné

i smyšlené, i mnoho historických reálií