Viktor Dyk

(*31.12.1877 – †14.5.1931)
- český básník, prozaik, dramatik, publicista (Národní listy, časopis Vlajka) a
nacionalistický politik
- představitel generace anarchistických buřičů (počátek 20. století, „básnící života
a vzdoru“, patří sem např. Fráňa Šrámek, Petr Bezruč, František Gellner, S. K.
Neumann, …) – spojoval je časopis Nový kult, literatura bez iluzí, sociální
otázky, sociální otázky, osobní prožitek,..
- literárně historický kontext: realismus s prvky romantismu, symbolismu a
dekadence, prvky neoromantismu
- za 1. světové války byl členem domácího odboje a signatářem Manifestu českých
spisovatelů
- narodil se v Pšovce u Mělníka
- byl druhorozeným synem Václava a Hedviky Dykových, jeho otec byl centrálním
ředitelem panství knížete Jiřího z Lobkowicz
- s literaturou byl v kontaktu odmala díky knihovně jeho otce
- zajímal se o českou historii, to ho utvrzovalo v nacionálním smýšlení
- v dětství údajně sepsal pár her pro loutkové divadlo, které hrál staršímu bratru
Ludvíkovi, v 10 letech složil svou první báseň
- v roce 1888 začal navštěvovat gymnázium v Žitné ulici, kde ho učil Alois
Jirásek, stali se přáteli
- pod pseudonymem R. Vilde napsal jednoaktovku Pomsta, Viktor Souček byl také
jeho pseudonym – pod ním u vyšly 3 básně: Moderní věřící, Není to nic!, Otázky
- po maturitě začal psát pod svým vlastním jménem, dal si přihlášku na
právnickou fakultu UK v Praze, kde ho učil Masaryk
- vstoupil do Literárního a řečnického spolku Slavia, kde později byl
místopředsedou
- právničině se nevěnoval, celý život působil jako spisovatel a novinář
- v jeho dílech často ideál národa, symbolismus, novoromantismus – hrdina
výjimečný individualista, rozpor snu a skutečnosti, satira, rytmický verš,
paradoxy, jasná pointa
- jeho díla recenzovala jeho babička Marie Patrovská
- od roku 1907 se spolu s Jaroslavem Vlčkem podílel na redigování časopisu
Lumír
- v roce 1911 se stal členem Státoprávně pokrokové strany, neúspěšně za ně
kandidoval do Říšské rady
- roku 1918 se podílel na vzniku Československé národní demokracie
- v roce 1920 získal křeslo v Národním shromáždění, mandát obhájil i v roce
1929
- ve senátu zůstal až do své smrti roku 1931
- byl pravicově a nacionalisticky orientovaný
- 13. 5. 1931 se ubytoval na ostrůvku Lopud v blízkosti Dubrovníka, následující
den byl raněn mrtvicí při koupání v Jaderském moři
DÍLA:
POEZIE

• Od brány pekelné (1897, raná subjektivní lyrika, název podle latinského

žalmu zpívaného při pohřbu)
• Síla života (1898)
• Marnosti (1900)
• Satiry a sarkasmy (1905, politická satirická poezie) – v prvním díle epitafy
• Milá sedmi loupežníků (1906, lyrickoepická poema (balada), formou dialogu,
kult síly a vášně, vliv romantismu a anarchismu)
• Pohádky z naší vesnice (1910, politická satirická lyrika)
• Giuseppe Moro (1911)
• Zápas Jiřího Macků (1916)
• Noci chiméry (1917, subjektivní lyrika)
• Buřiči a smíření (1918, obsahuje oddíly Buřiči, Milá sedmi loupežníků,
Giuseppe Moro)
• Devátá vlna (1930, melancholie)
následující 4 sbírky patří do tzv. válečné tetralogie, hlavní myšlenkou je národní
samostatnost, Dyk se nechal inspirovat 1. sv. válkou, vyzývá k odvaze, vyjadřuje obavy o
osud národa a varuje před zradou

• Lehké a těžké kroky (1915) Dostupné online

• Anebo (1917)
• Okno (1921)
• Poslední rok (1922)

PRÓZA

• Stud (1900, povídka)

• Hučí jez a jiné prózy (1903)
• Konec Hackenschmidův (1904, román z cyklu "Akta působnosti Čertova
kopyta")
• Prosinec (1906, román z cyklu "Akta působnosti Čertova kopyta")
• Prsty Habakukovy (1906, román)
• Píseň o vrbě (1908, sbírka povídek)
• Příhody (1911, sbírka povídek)
• Krysař (1915, novela, čerpá ze staroněmecké pověsti, ve shodě s
romantismem ji Dyk obměňuje motivem milostné deziluze)
• Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova (1923, povídka, posmrtně
1931–32)
• Tichý dům (1921, povídka)
• Zlý vítr (1922, sbírka povídek, psáno 1905)
• Prsty Habakukovy (1925, román)
• Můj přítel Čehona (1925, povídka)
• Dědivadelní hra (1927, povídka pro ml.)
• Holoubek Kuzma (1928, povídka)
 • Soykovy děti (1929, román)

POLITICKÁ LITERATURA

• Ad usum pana presidenta republiky (1929 – kritika Beneše, Masaryka)

• O národní stát (posmrtně v letech 1932–1938, 7 svazků, soubor Dykovy
politické publicistiky z let 1917–1931)

DRAMA

• Epizoda (1906)
• Tragikomedie (1906, čtyři krátké divadelní hry)
• Posel (1907)
• Zmoudření Dona Quijota (1913, výrazný vliv symbolismu, zmoudření = ztráta
iluzí, smrt)
• Veliký mág (1914)
• Zvěrstva (1919)
• Ondřej a drak (1919)
• Revoluční trilogie (1921)
• Napravený plukovník Švec (1929, zastává se Rudolfa Medka)

PAMĚTI

• Vzpomínky a komentáře (1927)

LIBRETA

• Libreto k opeře Výlety pana Broučka od L. Janáčka (podle S. Čecha)

KRYSAŘ (1915)

- literární druh: epika

- literární žánr: novela
- místo a doba děje: doba není blíže určena, německé město Hammeln
- téma: pomsta, láska, nedůvěra
- inspirováno středověkou saskou pověstí o krysaři z města Hammeln, která je
Dykem obohacena o milostný motiv
- jazyk: er-forma, spisovná čeština, německá jména, úsečnost, opakování vět,
personifikace, archaismy, přechodníky, řečnické otázky, symboly (dítě=nový lepší
život, Sedmihradsko=ráj)
- děj: chronologický, členěný do kapitol, občas retrospektiva (vzpomínání krysaře
na čas s Ágnes), gradace ke konci
 POSTAVY

krysař – cizinec, samotář, který přichází do Hammeln za účelem vyhubit krysy

pomocí své píšťaly, tvrdí, že jeho jméno je nikdo, ve všech vzbuzuje strach
– až na Ágnes, je vysoký, hubený, má kabát sametové barvy
Agnes – mladá, krásná obyvatelka Hammeln, milenka Krysaře a zároveň Kristiána,
avšak si uvědomí, že miluje Krysaře, skočí do propasti z hory Koppel
dlouhý Kristián – mladý muž, měl plavé vlasy a modré oči, miloval Agnes, jeho
rodiče byli počestní, touží po spokojeném životě, je zaměstnán
v obchodě u svého strýce, myslel si, že obchod zdědí, protože
jeho strýc neměl děti
Sepp Jörgen – chudý rybář, měl kučeravé vlasy, byl silný, statný trpělivý, měl dobré
srdce, žije ve své chatě na břehu Vesery, ale většinu času tráví v
loďce, jediný jeho majetek je drozd v kleci, od života nic nečeká,
všemu rozumí až po čase, je pomalejší, zachrání to ale jeho život a
život kojence
strýc Ondřej – bezdětný, starší, ale i tak stále pokračoval v záletech, Kristián mu
dohodil pannu Gertrudu, stala se jeho hospodyní
Lora – dcera řezbáře Wolframa, mladá, měla plavý vlas a zvědavé oči
Kätchen – dcera pekaře Grilla, mladá, měla plavý vlas a zvědavé oči
Konrád Röger – krčmář, má svou hospodu, lidé k němu chodili se spory a odcházeli
bez nich
Gottlieb Frosch – konšel, truhlář znamenité pověsti, byl silný a velký byl schopen
vyhovět komukoliv, měl v dílně 6 dělníků, přední z nich byl
Wolfgang
Bonifác Strumm – konšel, menší a útlejší, Froschův soused, byl krejčí, údajně
k němu jezdili bohatí lidé až z Hannoveru, v jeho dílně prý
pracovali tovaryši, kteří přepluli moře a viděli Rýn a Dunaj
Černá Líza – kuchařka hospody U žíznivého člověka, magister z ní udělal Helenu
purkmistr Dörrick – hlava obce,
matka Agnes – je už stará, po smrti Agnes se zblázní
Uršula – vdova po pláteníku Lampovi
magister Faustus z Wittenberga – cizinec, má na krku řetěz, tvrdí, že je krysařův
bratr, slouží „Jemu“
Susa Tölschová – sirotek složící u radního Lamberta
Elsbeth – květinářka
ponocný, řezbář Wollfram, pekař Grill, žebrák, kojenec, radní Lambert, pradleny,
truhláři, dělníci, frejířka Dora, kněz, kostelník, ministranti, kajícníci, svatebčané, opilí
lancknechti

hora Koppel, Sedmihradská země, chrám svaté Trojice, hospoda U žíznivého

člověka, kašna s Neptunem a tritony

DĚJ

Kniha začíná příchodem krysaře do Hammeln. Hned v úvodu se setkává s Agnes,

která mu položí otázku na jeho jméno. Krysař odvětí, že se jmenuje nikdo – nemá tedy
jméno, a že přichází za účelem vyhubit krysy. Agnes dá hned najevo, že v ní nevzbuzuje
žádný strach. Proběhne mezi nimi rozhovor o tom, kde se berou krysy a kde všude jsou,
jaké jsou a jaké má krysař plány po vyhubení Hammeln. Agnes mu oznámila, že má
milence Kristiána., i přes to se do ní zamiloval. Agnes zpočátku neví, jestli se jí líbí víc
krysař nebo Kristián, po čase se ale rozhodne pro krysaře. Krysař tedy v městečku
vyháněl krysy, avšak jeho hlavnímu důvodem pobytu byla Agnes.

V následující kapitole (3.) jsme seznámeni s rybářem Seppem Jörgenem. Bydlí na

břehu řeky Vesery ve své chatě. Uměl skvělě čekat na ryby, byl ohromně trpělivý, avšak
ženu stále neměl. Lidé se mu posmívali, ale on stále neztrácel naději.

Další kapitola popisuje dlouhého Kristiána. Pracoval u strýce Ondřeje v obchodě,

který chtěl zdědit.

Pátá kapitola je věnována hoře Koppel. Občané městečka Hammeln na ni chodí

každou neděli. Cesta vede přes temný sosnový lesík. Když se občané dostanou na vrch
Koppel, mají možnost nahlédnou do hluboké chladné propasti. Propast prý je cestou do
Sedmihradska. Nikdo neví, kdo tuto teorii začal šířit, dokonce ani neznají nikoho,kdo by
se do Sedmihradska podíval.

Kapitoly 6 a7 se věnují Loře, Kätchen a Seppovi. Ten ležel na louce blízko svého
domu, pozorovaly ho právě tyto dvě mladé ženy. Bavily se o tom, že by muž stál za
pokušení, pokud by to zrovna nebyl Sepp, vysmívaly se mu. Seppa však neprobudily řeči
ani dotyky, procitnul až když se Lora začala smát. Všiml si jich až byly dívky na
odchodu. V noci se vydá k domu Kätchen a Lory (jsou seusedky). Krčí se u jejich domu,
pokládá si otázky – Proč ženy přišly? Proč se mu smály? Proč ho budily? V tom ho tam
zahlédne krysař, který ho odvede k domku Agnes, kde zaklepe na okno.

Příběh dalších kapitol se věnuje popisu hospody U žíznivého člověka, krčmáři

Konrádu Rögerovi, ale také je zmíněna Černá Líza – kuchařka. Je popisováno, jak
v hospodě v neděli sedí u stolu konšelé Gottlieb a Bonifác. U druhého stolu seděl
krysař, byl sám. Občané Hammelnu nevěděli, jak ke krysaři přistupovat, jelikož o něm
měli spoustu pochybností. Krysař onoho dne byl v hospodě, aby konšelům připomenul,
že mu mají za práci zaplatit – ti to však odmítli. Vymlouvali se, že jejich smlouva není
uzavřena a že kdyby krysař prokázal svou totožnost, dostal by mzdu. Poté krysař
hospodu opustil a odešel k Agnes. Byl neklidý, Hammeln ušetří jen kvůli Agnes. Tu noc
nemohl ani krysař ani Gottlieb ani Bonifác pořádně spát, naopak Agnes usnula tvrdě.
Gottlieba přepadaly divné sny, Bonifác a krysař neusnuli vůbec. Krysař dalšího rána vyšel
na zahradu, kde se potkal s Kristiánem. Kristián vešel k Agnes do domu, krysař kamsi
odešel.

Ve 13. kapitole je psáno o této jeho cestě. Potká po cestě žebráka, také prochází
lesem – hájemstvím Panny Marie, kde je její obraz. Nechala ho tam umístit vdova, jejího
muže – kupce, zde totiž zabili. Krysař měl pocit, že rozumí všemu neživému. Na cestě
potká také Seppa spícího v loďce. Chýlilo se k večeru, krysař se tedy rozhodl vrátit. Měl
pocit, že najednou nerozumí ničemu, něco ho ale hnalo do hospody. V hospodě se
objevil cizinec, nějaký magisetr Faustus z Wittenberga. Tvrdil, že je krysařův bratr, krysař
to ale odmítá. Cizinec chce krysaři dokázat, že by mohl dělat mnohem víc, než jen topit
krysy a milovat ženu. Krysař to stále odmítá, cizinec tedy opustí hospodu a Krysař se
vrátí k Agnes. Ta už na něj čeká mezi dveřmi, bledá, s vytřeštěnýma očima. Krysař se
hned začal ptát, co se stalo. Zašli do domu a ona mu řekla, že čeká Kristiánovo dítě, že
jej nechce a raději ji má krysař zabít. Poté usnula vyčerpáním. Druhého dne matka mluví
s Agnes, poznala, že se něco děje. Agnes po matce chce, aby jí řekla pohádku o
Sedmihradské zemi, poté řekne matce, že jde k hoře Koppel, ale že se vrátí. Matka ji
varuje, aby byla opatrná.(19K) Celý den matka Agnes hledala, ptala se všech, zda ji
někdo neviděl. Poté jí došlo, že se Agnes zabila, skočila totiž do propasti. Matka z toho
zešílela. Krysař ji našel při vyšívání, ona mu oznámila, co se stalo. Smála se tomu,
žvatlala, mluvila s Agnes, která již nežila. Krysař se rozhodl pomstít se. Agnes odešla a
on již neměl důvod Hammeln bránit. Začal pískat na píšťalu, lákal k sobě všechny
občany. Dovedl je až na Koppel, všichni skočili do propasti, včetně krysaře. Jediný, kdo
zůstal naživu, byl Sepp Jörgen. Ten se díky svému pomalejšímu myšlení vydal na Koppel
až později. Po cestě zaslechl pláč nemluvněte, o které se neměl kdo postarat, a tak se
rozhodl mu najít matku. Na horu Koppel ani nedošel.