Záznam o knize

(próza, drama, básnická skladba)

Název knihy: Povídky malostranské

Autor: Jan Neruda (9.6.1834–22.8.1891)

- realistický básník, prozaik, dramatik – největší literární osobnost 2. pol. 19. stol.
- člen májovců, redaktor (Národní listy)

- zakladatel fejetonu (podčárník), napsal jich asi 2000, a arabesky (dokonalá

charakteristika osob) - dětství a mládí strávil na Malé Straně – toto prostředí se
objevuje i v jeho díle
- studoval práva, potom filozofii – žil u své matky, nikdy se neoženil, po smrti
matky žil stranou, trápily ho různé nemoci jeho lásky: Anna Holinová, dcera
vlastence; Karolina Světlá, Terezka Macháčková zemřela mladá, Anička Tichá byla
o mnoho mladší
- cestovatel – Francie, Balkán, Turecko, Egypt
Další díla: Knihy veršů, Zpěvy páteční, Arabesky

Literární druh: epika

Literární žánr: soubor 13 povídek
Literární kontext: májovci, český realismus

Bibliografické údaje: nakladatelství XYZ, s.r.o. Praha, rok 2008, ISBN: 978-80-7388-105-4, stran 291
Časoprostor: 2. polovina 19. století ve staré Praze na Malé Straně

Stručný obsah:
Týden v tichém domě
Pan Ryšánek a pan Schlegl

Přivedla žebráka na mizinu: Povídka vypráví o žebráku panu Vojtíškovi. Byl to milý a příjemný pán, kterého
měl každý rád a všude mu dali nějakou almužnu (milodar), či něco k snědku. Jednoho dne za ním ke kašně přišla
„baba miliónová“ a chtěla si ho vzít. Pan Vojtíšek ji odmítl a beze slova odešel po ulici. Po Malé Straně se
najednou začali šířit pomluvy od baby miliónové. Rozneslo se, že je bohatý, má dva domy, a ještě dvě velké
dcery. Lidé ho přestávali mít rádi, nedávali mu peníze ani jídlo. Dokonce i pan Herzl si od něj chtěl půjčit velkou
částku peněz na koupi domu. Pan Vojtíšek odešel do Starého Města, kde ho po čase našli zmrzlého.

O měkkém srdci paní Rusky

Večerní šplechty

Doktor Kazisvět: Povídka vypráví o doktoru panu Heribertovi. On měl pacientů a přátel dost, ale raději se
s nikým nebavil. Jelikož odmítal léčit veškeré pacienty, začali mu po celé Malé Straně říkat „doktor Kazisvět“.
Jednoho dne měl pan Schepeler pohřeb, ale při nakládání rakve na kočár z ní vypadla jeho ruka. V tu chvíli šel
okolo pan Heribert („doktor Kazisvět“) a vzal ruku do svých a prohlásil, že pan Schepeler ještě žije. Nejprve
měli pana Heriberta za blázna, ale když pana Schepelera po několika hodinách oživil, všichni ho obdivovali. I
přes možnost nového začátku se pan Heribert vrátil do starých kolejí. Od té doby ho už nikdo neviděl.

Hastrman: Povídka vypráví o starém muži (Hastrmanovi), který věří, že má ve své sbírce kamenů samé
hodnotné kousky. Jeho okolí tomu věří, jen jeho nejbližší příbuzní, s nimiž žije vědí, že kameny nemají žádnou
cenu. Jednoho dne se pan Rybář vypraví za profesorem gymnázia a zjistí, že jeho drahokamy nemají žádnou
cenu a jeho pravým bohatstvím je láska a upřímnost příbuzných.

Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku

U tří lilií
Svatováclavská mše
Jak to přišlo, že dne 20. srpna 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno
Psáno o letošních Dušičkách
Figurky – idylický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta
Téma, motivy: zobrazení života na Malé Straně, důraz na obyčejné lidské vlastnosti

Hlavní postava:
Přivedla žebráka na mizinu:
Pan Vojtíšek – velmi hodný, milý, zdvořilý, skromný, na žebráka vypadal docela čistě, od rána až do poledne
žebral, poté chodil ke kostelu svatého Mikuláše na mši
Baba Miliónová – vlezlá, závistivá, podlá, zamilovaná do pana Vojtíška, později odmítnutá, roznesla pomluvu,
že pan Vojtíšek je milionář, každému děkovala milionkrát

Doktor Kazisvět:
Doktor Heribert mladší– malý, hubený, lékař, samotář, syn uznávaného doktora Heriberta, neléčil nikoho
(nechtěl), říkali mu „doktor Kazisvět“, zachránil pana Schepelera
Pan Schepeler – rada zemské (stavovské) účtárny, měl pohřeb, oživil ho doktor Kazisvět

Hastrman:
Pan Rybář – hubený, malý, usměvavý, oblíbený, říkali mu Hastrman, byl úředník (justiciár) ve výslužbě, říkalo
se, že je pan Rybář bohatý díky drahokamům, které sbíral

Vedlejší postavy – charakteristika:

Přivedla žebráka na mizinu:
Pan Kedlický – zamračený, ale dobrosrdečný strážník z Vyšehradu
Pan Šimr – německý, tlustý strážník ze Šluknova, neumí mluvit česky
Pan Novák – malý strážník pořádku ze Slabec, nejraději postával před kupeckými krámy kvůli slivovici
Pan Weisse – velký strážník z Rožmitálu, měl neobyčejně zažloutlé a dlouhé zuby, zemřel následkem požáru
v Renthauzu, na pohřeb šla celá ulice
Paní oficiálka Hermannová – dávala almužnu (milodar) jen babě miliónové díky tomu, že děkovala milionkrát
Pan Herzl – vysoký, lakomý, panu Vojtíškovi vždycky v sobotu místo peněz nasypal trochu tabáku

Doktor Kazisvět:
Doktor Herbert starší – oblíbený lékař Malé Strany,
Paní hokynářka – obsluhovala pana doktora, bydlela
Jozífek – syn hokynářky, později arcibiskup, velice pyšný
Pan Kejřík – nejlepší a nejdůvěryhodnější přítel pana Schepelera
Pan Kdojek, Mužík, Homann – radové zemské účtárny (nižší než pan Schepeler)
Paní Marie Schepelerová – manželka pana Schepelera,
Praktikanti zemských úřadů – nesli pana radu (Schepelera) na márách (pohřební nosítka)

Hastrman:
Pan Herzl – šenkýř U dvou slunců
Pan Vitouš – kupec na rohu
Profesor pan Mühlwenzel – profesor na gymnáziu, matematik a přírodovědec
Pan Šajvl – zeť pana Rybáře

Kompozice: chronologická, text členěn do 13 povídek, psáno lidových, prostým, nespisovným jazykem a er-
formou (vypráví to sám Neruda)

Jazykové prostředky, figury:

přímá řeč – „Doskoč mně pro dva žejdlíky mlíka“
personifikace – kus svíčky svítil tiše, zelený fráček se zlatavými knoflíky se pyšnil,
přirovnání – u jednoho okna stál pan Rybář strnulý jako socha
archaizmus – ouředně, umrlčí komora, žejdlík, ani košile neměl
metafora – smetanová paráda

Poznámka: