DIVÁ BÁRA

AUTOR
- Božena Němcová

TÉMA
- život vesničanů a jejich charaktery
- nebojácná Bára a její přátelé
- zařazení Báry do společnosti (na vesnici ji nedokážou přijmout, protože je jiná)
- pravdivý obraz tehdejší společnosti
- zachycení života na venkově

MOTIVY
- postavení ženy v soudobé společnosti
- předsudky, pověrčivost, strach z odlišnosti
- venkov, město

ČASOPROSTOR
- vesnice Vestec (Ratibořice)
- ve dne i v noci
- Praha (vypráví o ní, odešla tam Elška)
- období Národního obrození, 19.století

1856
- v povídce nalezneme prvky romantismu i realismu
- ROMANTISMUS = výjimečný hrdina, hrdina stojí mimo společnost, hřbitov, příroda,
les, není tragický konec (všude dobré konce kvůli nešťastnému životu Němcové),
zájem o lidovou kulturu a zvyky
- REALISMUS = vztahy mezi vesničany, dohodnuté sňatky, popis lidových zvyků (házení
věnečků, hromniční svíce), charakteristiky a popisy

KOMPOZIČNÍ VÝSTAVBA
- chronologická
- 3 kapitoly
- autobiografické prvky = hlavně odlišnost (Bára i Němcová) – různé interpretace textu
(jak se žilo na vesnici 19.století / příběh odlišného člověka /příběh odlišné ženy / o
lásce a přátelství)
- charakteristiky a popisy

LITERÁRNÍ DRUH
- epika
LITERÁRNÍ ŽÁNR
- povídka (próza) -> kratší vyprávění s jednoduchou dějovou zápletkou, ve které
vystupuje několik postav, jejichž charakter se nevyvíjí
- je to nadčasová povídka, protože toto téma je aktuální i dnes

VYPRAVĚČ + VYPRÁVĚCÍ ZPŮSOBY

- er-forma

TYPY PROMLUV
- dialogy
- přímá řeč

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
- hovorový jazyk, spisovný jazyk, nářečí
- archaismy (chasa, kdes, všickni, neřku -li, bázeň, na záspí, klekání)
- historismy (hromničné svíce)
- vesnické výrazy (kravka, Kostelníkovic)
- dlouhé věty a souvětí, zastaralý slovosled
- zdrobněliny (tichounko)
- vykání (mezi Bárou a Elškou velice nepřirozené)
- minulý čas

TROPY A FIGURY
- inverze (on žádné moci k nim neměl, vztek svůj vylévala)
- přirovnání (červené jako krev, černých jako havran)
- přechodníky (třesoucí se)
- metonymie (když šla chasa do lesa)
- oxymóron (protimluv, na svých hrobech se veselili)
- personifikace (oči buličí)

POSTAVY
DIVÁ BÁRA
- Božena Němcová jí dala jméno po sobě (obě ale byly jiné)
- jiná než ostatní dívky (statná, svalnatá, veliké modrá oči, havraní vlasy), divoká,
nebojácná, statečná, nespoutaná, hodná, samostatná
- dítě Polednice, vztah k přírodě, věrným kamarádem je její pes Lišaj
JAKUB
- otec Báry, stará se o ní sám (matka zemřela po setkání s Polednicí už v šestinedělí)
- věřící, pověrčivý, stará se o Báru
- pastýř
ELŠKA
- nejlepší kamarádka Báry
- drobná, naivní
- zamiluje se v Praze (do lékaře tety) Hynka, proto si nechtěla vzít správce

JOZÍFEK
- kamarád Báry (ochraňovala ho), tajně Báru miloval
- syn Kostelníků (nedovolovali mu se s ní kamarádit, předsudky)
PANNA PEPINKA
- hospodyně
- neměla Báru ráda, ale kvůli Elšce ji ráda mít začala (pro dobrosrdečnost), pak jí začne
i věřit
MYSLIVEC
- zamilovaný do Báry, stydlivý, nebojácný, stane se jejím manželem (když ji najde
v márnici)

OBSAH
Povídka vypráví o chudém pastýři Jakubovi, který zůstal na výchovu své dcery Báry sám,
protože matka zemřela po setkání s polednicí již v šestinedělí. Lidé si mysleli, že polednice
vyměnila Báru za jiné dítě, a tak jí začali říkat „divá Bára.“ Ničeho se nebála, nebyla
pověrčivá, nevěřila na strašidla a jako jediná z dívek uměla plavat. Byla velmi silná a mrštná.
Mnozí lidé ji neměli rádi a považovali ji za čarodějnici. Jedinými Bářinými přáteli byl Jozífek a
Elška, která byla její nejlepší přítelkyní odmalička. Když děti vyrostli, odešel Jozífek studovat
do města a paní Pepinka poslala Elšku na tři roky k její bohaté tetičce do Prahy. Bára zůstala
sama doma s tatínkem a nadále mu pomáhala pást dobytek. Za tři roky se Elška vrátila domů.
Elška se Báře svěřila, že se v Praze zamilovala do doktora Hynka, kterého si chce vzít. To však
netušila, že jí Pepinka už ženicha vybrala. Měl to být bohatý vesnický správce. Elška byla
nešťastná. Bára jí chtěla pomoci, a tak jednou, když odcházel správce z návštěvy z fary,
přestrojila se Bára za strašidlo. Už jistou dobu se ve vsi vykládalo, že v tamějším lese prý
chodí bílá smrtka a straší tam a pan správce měl namířeno právě přes ten les. Když procházel
lesem, zjevila se Bára před ním a vyhrožovala správci smrtí, jestliže nepřestane chodit na faru
za Elškou. Celá vesnice běžela strašidlo pronásledovat, ale ztratilo se jim. Našli jen bílou
plachtu a sukni, která patřila Báře. Uspořádali shromáždění, aby vymysleli pro Báru trest.
Nakonec rozhodli, že bude muset Bára strávit noc v kostnici na hřbitově. Lidé Báru litovali.
Ona však byla stále beze strachu. V noci za ní přiběhl její otec i s jejím psem Lišajem
rozhodnut, že tu s Bárou zůstane do rána. Ráno šel kolem hřbitova myslivec, do kterého byla
Bára tajně zamilovaná a on do ní také. Jakub mu všechno vysvětlil a myslivec neváhal a
vyrazil dveře do kostnice. Když Bára spatřila myslivce i on se ji svěřil se svojí láskou k ní a
požádal ji o ruku. Jakub jim na místě dal své požehnání. Pan správce se již na faře víckrát
neukázal, a když se pak paní Pepinka dozvěděla, že bohatá tetička z Prahy dává veškeré své
jmění Elšce pod podmínkou, že si vezme Hynka, svolila ke sňatku. Bára se i se svým otcem
odstěhovala do myslivny nad vesnicí, kde všichni společně spokojeně žili.
BOŽENA NĚMCOVÁ
- narodila se ve Vídni
- Praha, Ratibořice, Litomyšl, Slovensko, Domažlice, Uhry, Josefov, Červený Kostelec
- nejasný původ
- jmenovala se Barbora Panklová (chtěla české jméno, proto se přejmenovala)
- dětství a mládí prožila v Ratibořicích (Staré Bělidlo) – vliv babičky (4 roky s ní)
- v 17-ti letech se provdala za Josefa Němce (nešťastní, časté stěhování)
- 4 děti – když zemřel jejich nejstarší syn (14 let), napsala Babičku
- povídky vždy dobře končí
- zakladatelka venkovské prózy, sbírala lidovou slovesnost
- patřila mezi májovce
- Jaroslav Seifert se nechal Němcovou inspirovat
HRDINOVÉ
- postava dobrého člověka

DÍLA
- pohádky, povídky, pověsti, legendy
- POVÍDKY – Babička, V zámku a v podzámčí, Karla, Baruška, Dobrý člověk, Pan učitel
- PUBLICISTICKÁ ČINNOST – Obrazy z okolí domažlického

AUTOŘI STEJNÉHO SMĚRU – MÁJOVCI

- KAROLÍNA SVĚTLÁ (zakladatelka vesnického románu, ještědské romány = Kříž u
potoka, Vesnický román)
- VÍTĚZSLAV HÁLEK (optimistická a pohodová tvorba, Večerní písně)
- JAKUB ARBES (redaktor Národních listů, literární kritik, nový žánr romaneto = text
menšího rozsahu s napínavým dějem, kde se řeší tajemná záhada, Newtonův mozek,
Svatý Xaverius)
AUTOŘI STEJNÉHO SMĚRU – REALISTÉ
- K. H. BOROVSKÝ (Tyrolské elegie, Král Lávra)
- J. NERUDA (Povídky malostranské)
- G. DE MAUPASSANT (Francouz, Kulička, povídky)
- E. ZOLA (Francouz, Zabiják)
- G. FLAUBERT (Francouz, Paní Bovaryová)
- CH. DICKENS (Angličan, Oliver Twist)
- F. M. DOSTOJEVSKIJ (Rus, Zločin a trest)
- N. V. GOGOL (Rus, Revizor)
 - A. P. ČECHOV (Rus, Tři sestry, povídky)
VRSTEVNÍCI NĚMCOVÉ
- K. J. ERBEN (také sběratel lidové slovesnosti – bratři Grimmové, Kytice)
- K. H. MÁCHA (Máj)
- J. K. TYL (Strakonický dudák)
DALŠÍ SPISOVATELKY 19.STOLETÍ
- KAROLÍNA SVĚTLÁ
- TEREZA NOVÁKOVÁ
- ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ

MÁJOVCI
- 50.léta = absolutistická vláda Františka Josefa 1., „časy zaživa pohřbené“
- Bachovský absolutismus – cenzura, omezení vydávání (A. Bach)
- 60.léta = uvolnění
- vychází jen Kytice, Babička, jediný časopis Lumír
- Almanach Máj = sbírka povídek a básní (1858)
- obdiv k Máji, realismus, nechtějí absolutismus
- Erben, Němcová, Sabina, Světlá, Hálek, Neruda

REALISMUS
- 2.polovina 19.století
- HRDINA – obyčejný, typický pro svou sociální vrstvu, velmi často od dětství po
dospělost hrdiny, ovlivněn prostředím a geny
- TÉMATA – soudobá společnost (negativní jevy)
- KRITIKA – honba za majetkem, nucené sňatky, postavení ženy, vztahy mezi rodiči a
dětmi
- PROSTŘEDÍ – západní Evropa = velkoměsta (Paříž, Londýn), východní Evropa = venkov
- ŽÁNRY – romány, povídky, novely
- podrobné popisy a charakteristiky
- pravdivost, věrnost, skutečnost (děj i postavy co nejpravděpodobnější)
- komplexnost, objektivita
- er-forma