19

Umělecké ztvárnění našeho kraje

Petr Bezruč - Slezské písně

- Ota Filip, J. Balabán, Karin Lednická, P. Hruška

Petr Bezruč
- vlastním jménem Vladimír Vašek, narozen v Opavě
- hluboké vlastenecké uvědomění díky otci Antonína Vaška (zrádce národa kvůli rukopisu)
• studie Café Lustig - pod pseudonymem Ratibor Suk
• Slezské písně - dopomohl zápal plic, vlastní tragický osud mu splíval s osudem lidu (báseň Kdo na moje
místo)
- V básních Slezských písní se propojuje autorovo vlastenectví i buřičství zároveň. Je pěvcem svého lidu,
mstitelem či zoufalým milencem, někdy ale autorské “já” ustupuje do pozadí, jak je tomu např. v baladě
Maryčka Magdónova. Rozsah jazykových prostředků je velmi široký, zahrnuje výrazy od lašského nářečí
až po výrazy zcela knižní. Stejně tak jsou Slezské písně pestré i po stylové stránce, někdy jsou dokumen-
tárně přesné, jindy mají blízko k lidové písni. Bezruč užívá metafor a sugestivní barevnosti, často se např.
opakuje obraz rudé barvy.

A. básně proti křivdám a útlaku

- nejvzrušenější, drsné, útočné - 70 000, Ostrava, Slezské lesy
B. realistické obrazy života ve Slezsku
- Maryčka Magdónova, Kantor Halfar
C. politické buřičství
- ironický pohled na české měšťáctvo - Praga Laput Regini, Den Palackého
D. lyrické zpovědi
- Hlučín, Papírový Mojšl, Motýl

- kladl důraz na společenskou motivaci, funkčnost díla

- osobu držel anonymní - “bard slezského lidu”, pak se přišlo, že to byl on, poštovní úředník
- spojoval tradice 19. století a českou modernou, kritický k vládě
- marná touha ukazuje na dekadenci, výzva k revoltě - anarchismus
- od profesionálů se liší tím, že když řekl to co musí, umlká (1930, Stužkonoska modrá)

Petr Bezruč (15.9.1867, Opava - 17.2.1958, Olomouc, 90 let) byl básník a prozaik. Využíval nejčastěji z ne-
júčinnějších básnických forem - baladu. Volba pseudonymu nebyla jen básníkovým rozmarem, ale byl
součástí jeho záměru upoutat pozornost k těšínskému lidu.

Petr se narodil v rodině spisovatele Antonína Vaška, slezského gymnazijního profesora, známého jako
stoupence politického realismu.

Po maturitě na brněnském gymnáziu odešel Petr Bezruč studovat klasickou filologii do Prahy, ale po třech
letech školu opustil. Po návratu do Brna pracoval jako úředník na poště. Dva roky byl poštovním úředníkem
v Místku, ale potom se vrátil co Brna.

Místecký pobyt měl pro Bezručův osobní i umělecký vývoj velký význam, ve Slezsku poznal sociální i
národnostní útlak a zažil tu i citové zklamání. Obojí poznamenalo jeho básnickou tvorbu.

1
Za 1. světové války byl Petr Bezruč zatčen pro domnělé autorství protirakouské básně. Po válce byl jmen-
ován přednostou nádražní pošty v Brně, ale již druhý den se vzdal funkce. V roce 1928 odešel do výslužby.
Žil samotářsky v Brně, pak v Kostelci na Hané a v Brance u Opavy.

V roce 1939 se Petr Bezruč usadil v Kostelci na Hané a tam již zůstal do konce života.
Dílo Petra Bezruče
Petr byl spisovatelem, který se ve své tvorbě soustřeďoval hlavně na národnost i sociální problematiku sev-
erního moravsko-polského pomezí. Sám se naprosto ztotožnil s utiskovaným, mluvil jejich jazykem. Ostrými
výpady stíhal nepřátelé tohoto lidu v oblasti sociální, národní a mravní.

Kritika Petra Bezruče je zaměřena i proti pseudovlastenecké měšťanské společnosti, zejména v Čechách.
Jeho básně vybízejí k odboji a vzpouře, dodávají víru ve vítězství.

Poezie:
• Slezské číslo - 1903, jednotlivé básně se začaly objevovat nejprve od roku 1899 v Herbenových Besedách
Času. Sbírka obsahuje 31 básní, především balad s intimní lyrikou, s krajinským pozadím opavského a
těšínského Slezska, např.
• Maryčka Magdónova
• Bernard Žár
• Kantor Halfar
• Ondráš
• Žermanice
• 70000
• Ostrava
• Škaredý fantóm
• Leonidas
• Smrt Casanova
• Hrabyň
• Hlučín
• Jen jedenkrát
• Kdo na moje místo

• Slezské písně - 1909, sbírka obsahovala již 45 básní a v každém dalším vydání jejich počet rostl. Dnešní
podoby nabyla sbírka v roce 1928.
• Stužkonoska modrá - 1930, samostatná báseň symbolizující básníkův smutný osud a zklamání z poměrů v
novém státě

Po vydání slezských písní přestal autor umělecky tvořit a verše, které napsal, posílal jen přátelům a známým

Prózu otiskoval Petr Bezruč jen vyjímečně.

• Stude z Café Lustig
• Lolo a druhové
• Mláďátko
• Je nás šest
• Povídky ze života

Slezské písně
- hlavní myšlenka: Bezruč se snaží ukázat obraz národního národního a sociálního útisku a slezského lidu,
vyzívá ke vzpouře a doufá v naději. Dále se snaží poukázat na situaci, kdy nás utlačovali Němci a Poláci,
na dobu poněmčování českých škol a dobu, kdy němčina hrála v okolí Slezska hlavní roli. Autor se po-
važuje za mluvčího slezského národa a říká si “bard”.
- charakteristika postav: Nelze přesně určit, protože zde vystupuje nesčetně moc osob. Všechny vystupující
postavy jsou naprosto umělecký přetvořeny, aby se jejich úloha co nejvíce zvýraznila a na problémy
ukázala co nejostřeji. Nejvíce se zde objevují postavy vykořisťovatelů (uhlobaroni, lichváři, krčmáři,
německé školy) a v kontrastu stojí oběti v podobě prostého lidu (havíři, horalé, ovdovělé ženy, sirotci).
- kompozice díla: sbírka obsahuje 81 básní, můžeme je rozdělit do tří tematických celků:
2
B. intimní básně (intimní lyrika) - Červený květ, Jen jedenkrát, Labutinka
C. sociální básně - (těžký život, epika, sociální balady) - Maryčka Magdónova, Ostrava
D. národnostní básně - (jazykový útisk) - Kantor Halfar, Bernard Žár
Nachází se zde také básně, které naprosto vybočují z ústředního tématu a zpracovávají téma antiky (např.
Leonidas, Caesarova smrt)
- stručný obsah: Sbírka epických a lyrických básní. Básně vykreslují útlak Slezského lidu. Poukazují na
bídu chudých, špatné zacházení, útisk Polskou vrchností v čele s markýzem Gerem. Upozorňují na úpadek
češtiny (odebrané školy, vyučování cizím jazykem, kázání v kostele cizím jazykem). Velmi smutně nal-
aděné, patrné stesk a touha autora po svobodě. Velmi silná vyplývající kritika s prvky ironie a pohrdání
vrchností. Vyzdvihování vlastenectví, ale vykreslení špatných konců buřičů, většinou sebevražda. Ob-
sahují také kritiku Slezanů, kteří se bojí postavit útlaku, nebo kteří se plně vzdávají naděje a zatahují svůj
původ, zatracují rodiče. V některých básních jsou patrné i motivy lásky a marného boje proti přesile. Pa-
trná silná vůle autora po vzpouře, nabádání Slezanů, vyhrožování utiskovatelům. Velká naděje na úspěch.

• Labutinka
- Bezruč opět vypráví o své nešťastné lásce, o svém milostném zklamání. Labutinka je krásná dívka do
které se zamiluje, žádá rodiče, aby mu ji dali za ženu, ti souhlasí, ale prosí, jestli by ještě pár let nepočkal.
Když se ale za dva roky vrátí do města, zjistí, že z Labutinky se stala prostitutka. Nacházíme analogii k
Bibli - příběh o Jákobovi (Budu čekat jako Jákob na svou ženu sedm roků!) i o Máři Magdaléně (básník
nás vyzývá, abychom nesoudili ženy, že nemohou za svou společenskou situaci)

• Jen jedenkrát
- Báseň má dvě části. V první, odehrávající se v krajině, někde na severu, žijí lidé v zármutku. Když ale
vysvitne slunce, leknou se ho a zavolají zpátky démona temnoty, v momentě, kdy se vrátí zpět do každo-
denní rutiny, je jejich život ještě pochmurnější než dřív, protože si svědomí, jak krásné slunce bylo a že si
ho zaplašili. V druhé části popisuje básník dívku, která ho milovala, ale o ni ji zapudil, nejspíš ze strachu z
neznáma, n první pohled je tak vidět analogie se severními lidmi.

• Ostrava
- Asi nejznámější z Bezručových básní. Nejostřeji v ní vyznívá obžaloba utiskovatelů. Je psána z pohledu
chudého řádového dělníka, vypráví o své těžké práci, o těžkých podmínkách celých generací. Poukazuje
na obrovské sociální rozdíly mezi horníky a šlechtou, která jim vládne. Mluví o svých pokusech něco
změnit, vždy se mu ale vysmáli, když byla vzpoura silnější, vyslali proti nim paní z Vídně armádu a
jakýkoliv odpor potlačili. V závěru vyjadřuje naději, že se jednou vše zlepší. Vyzývá k revoluci, ke
vzpouře. Doufá ve spravedlnost a odplatu.

• Kantor Halfar
- Kantor Halfar chce učit česky, proto má stále problémy, i v pokročilém věku je stále preceptorem, nemá
stálé místo, tudíž se nemůže ani oženit, založit rodinu. I dívka, kterou měl rád, na něj nepočkala a vdala
se. Nakonec je zoufalý. oběsí se, báseň končí ironicky, kantor Halfar přece na hřbitově konečně dostal své
trvalé místo.

• Maryčka Magdónova
- Je vyprávěn příběh rodiny Magdonovy. Otec zahynul v hospodské rvačce a matku zabil převržený vozík s
uhlím. Doma zůstalo pět dětí, které velice strádaly. Neměli co jíst, doma jim byla zima. A tak se jednoho
dne vydala nejstarší dcera Magdonovic co lesa na chrastí. Potkal jí hajný a poslal ji s četníkem na stanici a
jmenoval ji zlodějkou. Dívka neunesla pocit hanby a raději spáchala sebevraždu, skočila do řeky. Jako se-
bevrah neměl místo na hřbitově.

• Bernard Žár
- Bernard Žár je zpanštělý měšťan, zbohatlík, který se snaží zapomenout na své chudé, česky mluvící
předky, dokonce se stydí za svou matku a změní si jméno na Bernard Hor, aby ho k ní nepočítali. Jednou
onemocní a zemře, jeho panští “přátelé” ho opustili, u jeho hrobu se modlí jím opovržená matka a modlí
se česky.

- jazyková forma:
3
- ich-forma
- v hojném množství nacházíme dialektismus, hlavně slezský (např. roba=žena, baba=žena, zkuň=odkud,
večerek=netopýr)
- nářečí se prolíná místy i s polštinou a lašskými výrazy (kapalina, robit)
- převažuje verš rytmický (daktyl) a rým pravidelný (většinou střídavý a b a b)
- je zde bohatá slovní zásoba a hovorové výrazy
- používá symboly (motýl=láska, červený květ=revoluce)
- anafory = opakování slova na začátků veršů (sto tisíc nás poněmčili, sto tisíc nás popolštili nebo sto roků v
šachtě jsem žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí)
- epitetony = básnické přívlastky
- makaronismus = úmyslné smíšení svou. a více jazyků (Do bota svientego, začal jsem klít)
- epizeuxis = opakování slov za sebou (Labutinko, Labutinko černobrvá)
- apanostrofa = oslovení nepřítomné osoby (Markýzi Géro)
- hyperbola = nadsázka (sto roků v šachtě jsem žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí)

KARIN LEDNICKÁ
- 5.2.1969, česká nakladatelka, překladatelka, spisovatelka
- Karviná, teď žije v Ostrava - věnuje se historii tohoto regionu
- po maturitě celou škálu profesí - v Benzině, Tesla Havířov, Moravských chemických závodech Ostrava
- chtěla studovat knihovnictví a žurnalistiku ale nevyšlo ji to
- 90. let začala psát pro regionální periodika, dělala zprávičku v jednom z prvních soukromých rádií a věno-
vala se kulturní publicistice
- v Londýně (1993-94) studovala angličtinu a anglickou historii
- po návratu překládala beletrii, 20 roků vydávala knihy, teď sama píše
- aktuálně pracuje na třetím díle šikmého kostela
• Životice (2022) - literární dokudrama, obraz (po)zapomenuté tragédie
• Šikmý kostel - první díl zamýšlené trilogie, stala se absolutním vítězem ankety Kniha roku a získal celou
řadu dalších ocenění
- za druhý díl dostala mimořádný přínos k reflexi novodobých dějin Cenu za svobodu, demokracii a lidská
práva, kterou každoročně uděluje ÚSTR
- Románová kronika ztraceného města, léta 1894-1921
- Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na
těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě - také kvůli těžbě uhlí.
- Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, které strmě a varovně ční
do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života oby-
vatel celého kraje. Patři mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrt-
století sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se
však na mnoha místech proplétávají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnosti je
pro dnešní čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná.
- Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém, někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance,
které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které
úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných
událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románové tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dra-
matickém tempu a natolik autenticky, že děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i
to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.

JAN BALABÁN
- 1961-2010
- česká prozaik, publicista a překladatel
- žil v Ostravě, vystudoval obor čeština - angličtina na FF UPOL
- po studiu jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, později jako překladatel na volné noze
- do češtiny tituly H. P. Lovecrafta a T. Eageltona
4
- dvakrát ženatý a dvě děti
- jeho nejčastějším žánrem je existenciální povídka zachycující její hrdiny v životní krizi
• Zeptej se táty - Ústřední události románu je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem ve své
hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu naleznout. Všichni jsme v jistém smyslu podobni postavám
z tohoto podivuhodného, přelévavého příběhu, plného rozhovorů a samomluv i tich. Příběhu, ve kterém se
hledá pravda a nachází opravdovost.

OTA FILIP
- 1930-2018
- narodil se ve Slezské Ostravě, po maturitě na gymnázium v Praze
- vystřídal mnoha zaměstnání - administrativa, sportovní rubrika Mladá fronta, okresní a závodní noviny,
několik let jako horník, potom redaktorem nakladatelství Profil v Ostravě
- v roce 1970 byl odsouzen na 18 měsíců za odvrácení republiky, nuceně se vystěhoval do Německa
- v Mnichově významným autorem německém i evropským, ceny a vyznamenání, publicista a komentátor,
lektor v nakladatelství S. Fisher Verlag, člen Bavorské akademie věd a umění
- jeho knihy vycházejí v Německu, Francii, Itálii a dále
• Cesta ke hřbitovu
• Blázen ve městě
• Poskvrněné početí
• Nanebevstoupení Lojza Lapáčka ze Slezské Ostravy - Idylické vyprávění o životě ve Slezsku a zejména v
Ostravě od 30. let do roku 1968 je svázáno s postavou typického “malého” člověka

PETR HRUŠKA
- 1964
- česká básník, scénárista, literární historik a vědec
- vystudoval VŠB v Ostravě (obor nerostné suroviny, specializace Úprava vod), FF OU v Ostravě (česká
literatura a literární věda) a FF MU
- pracuje v ústavu pro českou literaturu, jeho badatelskou oblastí je česká poezie po roce 1945
- podílel se na zpracování čtyřsvazkových Dějin české literatury, druhého slovníku českých spisovatelů a
Slovníku literárních spisovatelů
- učí českou literaturu na MUNI a OSU
- člen časopisu Host a redaktorem časopisu Landek
- spoluorganizuje literární pořady a festivaly a výstavy v Ostravě
• Darmata