Božena Němcová - Divá Bára

Životopis:
- Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820[1] Vídeň
– 21. ledna 1862, Praha), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé
české prózy.
Zakladatelka novodobé české prózy. Ve 40. letech 19. století ve Vlastenecké společnosti v
Praze zformovala své představy o národní literatuře a vlastním společenském uplatnění
(básně Slavné ráno, Ženám českým).
B.Němcová se narodila r. 1820 ve Vídni jako dcera panského kočího Jana Pankla a české
služky Terezie Novotné.
- datum jejího úmrtí a narození je velice nepřesné

- Dětství a mládí prožila malá Barunka v Ratibořicích u České Skalice. V Ratibořickém zámku byl otec
štolbou u vévodkyně Záhaňské. Ze všech dětských dojmů nejhlouběji zapůsobila na Barunku její
babička Magdaléna Novotná.
- Již v 17 letech se Barbora Panklová provdala za úředníka Josefa Němce. Do české literatury vstoupila
N.v polovině 40.let milostnými a vlasteneckými básněmi a pohádkami. Nejlepší pohádky zobrazují
české venkovské prostředí. V povídkách se zaměřuje N. na kritiku společenských nedostatků:
Pohorská vesnice, V zámku a v podzámčí,Chudí lidé, Dobrý člověk, Pan učitel Chýše pod horami.
Hrdinou povídek B. Němcové je dobrý člověk. Vyvrcholením literární tvorby B. Němcové je román
Babička. Němcová napsala babičku ve svých 34 letech. Zemřela v roce 1862.

- I v její tvorbě se mísí prvky romantické s realistickými, přičemž realistické prvky převládají (hodně se
věnuje národopisům, obrazům ze života společnosti…)
- S romantickou literaturou se seznámila při svém pobytu v Chvalkovicích, kam byla poslána na
vychování.
- Sbírala lidové pohádky - opět byla fascinována lid. tvorbou.

Díla:
Babička – spadá do tvorby autorčiných prvních povídek, které se dějově soustředí na hlavní postavu
v podobě dobrého člověka

Karla – (1855) - poprvé vyšla v almanachu Perly české, odehrává se v chodské vesnici Stráž

Národní báchorky a pověsti – zpracování českých pohádek, 7 sešitů

Dívá Bára
Charakteristika:

Povídka Boženy Němcové, Divá Bára, zpracovává dodnes aktuální tematiku života „odlišného“
člověka ve společnosti. Bára je milá a veselá dívka, která však nesplňuje typické představy o dívce své
doby. Její nebojácnost, samostatnost a nezvyklý zjev, ji činí odlišnou, a proto není vesničany přijata. I
zde se ale našli lidé, kteří dokázali mít Báru rádi takovou, jaká je.
Její nejmilejší kamarádkou byla Elška. Elška neměla rodiče a vychovával ji strýc farář, se svou sestrou,

Zařazení:

Její tvorba spadá do 40 a 50 léta 19.století. Z latinského slova realis = věcný, skutečný. Realismus je
směr, který se začíná uplatňovat v literatuře již v 18. století, ale k jeho rozvoji dochází až v 19.století.
Je založen na snaze zobrazovat okolní svět ve skutečné podobě tak, aby byly dodrženy všechny
místní, časové i společenské souvislosti. Rozvíjí se spolu s romantismem ovšem na rozdíl od citovosti
v romantismu, zdůrazňuje racionální, rozumovou stránku.

Žánr: próza

Forma: povídka - psala povídkové obrazy venkovského a maloměstského života

Námět díla ( základní myšlenka ): Myslím si, že tato povídka měla ukázat na postavení ženy ve
společnosti. Že i ženy mohou vykonávat práci jako muži, že i ženy mohou být vzdělané. Asi mělo být
vidět, že ženy dokážou být silnější než muži (momenty, kdy Bára bránila Jozífka před chlapci z
vesnice). Realistický popis společnosti rozdělené podle majetku. . V knize je patrné úsilí o zlepšení
postavení ženy ve společnosti. Zároveň zde autorka promítá obraz vlastní povahy.

Vypravěč: autorská vyprávěcí situace

Kompozice: chronologická

Jazyková stránka:

V díle převažuje spisovná čeština a typické vesnické výrazy (kravka, Kostelníkovic). Věty jsou dlouhé a
mají archaický (ne vždy) slovosled. V textu se vyskytují také zastaralá slova, nebo historismy.

Film: Divá Bára – československý romantický film režiséra Vladimíra Čecha z roku 1949. V hlavní roli
Vlasta Fialová

Obsah:

Děj se odehrává v 19. stol., prostředí vesnice, volná příroda na Nymbursku.

Odmalička byla Bára jiná než ostatní děvčata. Nebála se bouřky, uměla plavat a měla obrovskou sílu,
byla opálená od sluníčka i ošlehaná od větru, ráda chodila bosa. Lidé si o ní začali povídat, že ji
podstrčila do kolébky divá žena, začali se jí vyhýbat. Jedinými přáteli Báry byli Elška z fary
( nejdůvěrnější kamarádka. Jejich přátelství vydrželo až do dospělosti, přestože Elška byla tři roky v
Praze), kostelníkův Josífek (kterého bránila před silnějšími kluky) a pes Lišaj.Když se Elška vrátila z
Prahy, svěřila se Báře, že se v Praze zamilovala do mladého lékaře. Elščina teta, panna Pepinka , našla
ale Elšce jiného ženicha – správce sousedního panství. Bára se rozhodla, že Elšce pomůže.Bára
věděla, že se správce v noci bojí a tak se převlékla za strašidlo a u hřbitova jej vyděsila. Její přestrojení
však bylo odhaleno a Báře byl uložen krutý trest – musela přespat na hřbitově v márnici. Ráno ke
hřbitovu přišel myslivec a dozvěděl se, co se Báře stalo. Myslivec se Báře přiznal, že ji miluje, a
požádal ji o ruku. Bára se tak ze hřbitova vrátila šťastná, se svým budoucím mužem. Potrestaná, jak si
lidé přáli, rozhodně nebyla.

Příběh venkovské dívky, které její okolí přezdívalo „Divá Bára“. Němcová v ní ukazuje, že dobrota
srdce a ryzí povaha člověka nesouvisí ani s jeho vzhledem, ani se společenským postavením.

Bára žila se svým otce, který byl obecním pastýřem. Žili na kraji vesnice Vestec bez maminky. Když
byla Bára ještě maličká ( v kolébce), maminka se něčeho velmi polekala a zůstala v mdlobách ležet na
zemi. Pověrčiví sousedé prohlásili, že dům navštívila polednice. Od té doby maminka byla nemocná a
po několika letech zemřela. Pastýř Báru vychovával sám.

Hlavní postavy:

Bářina matka - Bára, osamělá žena, která si za muže vzala pastýře Jakuba a spolu měli dcerku Báru,
po 2 letech zemřela na trápení.
Pastýř Jakub - Bářin milovaný otec, silný muž, ne moc hezký, často býval zamračený, ale měl velmi
dobré srdce, miloval Báru a nedal na ní dopustit.
Bára - statná dívka, dcera Jakubova a jeho ženy Báry, nehezká, ale hodná, milá, poctivá, pro druhé by
se rozkrájela, měla husté havraní vlasy, orlí nos, nehezkou postavu, veliké modré oči, svalnaté tělo,
nepodobala se vůbec dívkám svého věku, byla velmi samostatná, Bára miluje přírodu a vše živé,
nebojácná.
Elška - drobná dívka s plavými vlasy do pasu, milující přírodu, z části naivní, vnímavá, měla moc ráda
Báru takovou, jaká doopravdy byla, bylo jí jedno, co si o tom ostatní myslí, byla její nejlepší
kamarádkou.
Panna Pepinka - sestra pana faráře, teta Elšky, malá, starší, baculatá hospodyňka, neměla moc ráda
Báru, ale protože ji měla ráda Elška, tak jí měla ráda i ona - později si Báru oblíbila pro její
dobrosrdečnost.
Pan farář - starý pán, moudrý, zkušený ve všech směrech, většinou býval dost tichý, bratr panny
Pepinky.
Pes Lišaj - věrný pes, Bářin nejlepší kamarád a společník v krutých chvílích, nikdy se k ní neotočil zády,
oddaný přítel člověka.
Jozífek - rusovlasý, malý chlapec, Bára byla jeho "statnou" oporou, měl ji rád proto, že byla silná a
dokázala ho ubránit před škodolibými chlapci z vesnice, byl dobrosrdečný, kamarádský, syn
Kostelníkovic (ti mu nedovolovali se stýkat s Bárou, protože je prý podle nich ošklivá a hloupá, byli
plni předsudků), Jozífek byl úplně odlišný než oni.

. Vedlejší postavy:
Elška – nejlepší kamarádka Báry, všichni si jí váží, jemná, bojácná, věrná, čestná, nepovyšuje se
Pepinka – sestra faráře, vychovatelka Elšky, hodná, milá, opatrná, svéhlavá
Farář – vychovával Elšku, hodný, chytrý
Kostelník, kostelníková – zlí, protivní, povýšení, rodiče Jozífka
Jozífek – syn kostelníka a kostelníkové, bojácný, neuměl se bránit
Správce – bohatý, úlisný, hrubý, pokrytecký, zbabělý
Jakub – pastýř, otec Báry, málomluvný, hrdý, chudý
Myslivec – statečný

Vlastní názor: Knížka mě moc nezaujala, ale povídka Karla byla zajímavější.