KYTICE-1853

KAREL JAROMÍR ERBEN

______________________________________________________________________________
LITERÁRNÍ KONTEXT
AUTOR
Karel Jaromír Erben je básník, jazykovědec, sběratel lidové tvorby a zakladatel moderní české balady.
Studoval gymnázium v Hradci Králové a filozofii a práva v Praze, kde se seznámil s Františkem Palackým.

TVORBA AUTORA
Prostonárodní české písně a říkadla (folklorní sbírka)
Soubor českých pohádek (folklorní sbírka)

UMĚLECKÝ SMĚR a znaky v díle

Tvorbu Karla Jaromíre Erbena řadíme do romantismu. Romantičtí autoři se zajímají o člověka a jeho
vnitřní pocity, myšlenky a touhy. Autoři hledají inspiraci v nadpřirozenu a přírodních reáliích jako jsou
zříceniny a hrady. Autoři také často využívali témetu nešťastné a tragické lásky.

TÉMATIKA
druh: l-e poezie
Lyricko-epická poezie má oproti poezii potlačený, přesto většinou patrný děj.
útvar: baladické básně
Balada je lyricko-epická báseň obvykle pochmurného a temného ladění s rychlým spádem děje a tragickým
zakončením

HLAVNÍ MYŠLENKA:
Kytice se zabývá lidovými tradicemi a špatnými vlastnostmi lidí, kde po jejich prohřešku přichází
neúprosný trest a jedinou šancí k odčinění je modlení a pokání. Kytice dále uznává cenu společenského
postavení ženy, především pak matky. Kytice se také snaží posílit víru lidu v národ a jeho lepší
budoucnost.

CHARAKTERISTIKA POSTAV
Postavy nejsou romanticky rozpolcené vůči světu, společnosti ani životu. Smířlivě přijímají svůj osud ať
už je jakkoliv špatný, nebo dobrý. Postavy jsou za své prohřešky posuzování dle mravního kodexu a svůj
trest pokorně snášejí. Důležitou roli mají ženské hrdinky, které se objevují ve všech básní kromě
Záhořova lože. Autor se často zabývá velikostí a úskalím mateřeské lásky a vztahem muže a ženy.
DĚJ

SVATEBNÍ KOŠILE
Dívka čeká na návrat mrtvého milého – v modlitbách prosí aby se vrátil a vyhrožuje sebevraždou, čímž se
proviní. Milovaný v měsíční noci zaklepe na dvěře a unáší jí na hřbitov. Cestou jí vzal modlitební knížky,
růženec a křížek po matce. Dívka se ukryla v umrlčí komoře, kde vykoupila svůj řích modlidbami.

POLEDNICE
Rozhněvaná matka ztrácí trpělivost nad nezbedným děckem a vyhrožuje mu polednicí. V poledne
polednice opravdu přijde a matka o dítě dostává strach – vší silou ho drží, drží ho ovšem tak silně, že ho
matka udusí.

HOLOUBEK
Balada o ženě, která zabila svého muže a vzala si jiného. Když pak šel svatební průvod okolo hřbitova,
holoubek na hrobě jejího mrtvého manžela začal vrkat o její vině. Manželka páchá sebevraždu.

VODNÍK
O zlém vodníkovi, který se zmocní neposlušné dívky když prala prádlo. Dívka se musela za vodníka
provdat a brzy sním měla i dítě. Dívka si vyprosila návštěvu u své matky. Protože jí vodník nevěří, nechal
si u sebe zatím jejich dítě. Matka nechce dívku pustit zpět a tak se vodník pomstí – zabije jejich dítě.

DCEŘINA KLETBA
Rozmluva matky s dcerou, co zabila své dítě. Dívka se chce oběsit, proklíná svého svůdce i svou matku,
že jí nechala volnou ruku a rozmazlila jí.

VĚŠTKYNĚ
Závěrečná báseň, kde věštkyně Libuše odkrývá proroctví o Přemyslu oráčovi, Libuši a jiných historických
událostech českého národa. Jedná se o projev vlastenectví a víru v budoucnost.
LILIE- naposledy přidaná
Zemřelá dívka se převtělila do lilie co vyrostla na jejím hrobě. V noci se stala ženou jistého mládence, ten
ji utrhne a chová se k ní jako by byla živá. Chránil jí před sluncem zdí, musel však odjet a zeď se zbořila a
ženu zahubila.

VRBA
Duše ženy se převtělila do vrby. Když se to její muž dozvěděl, rozhodl se vrbu pokácet, čímž udělal
z jejich dítěte sirotka. Z vrbového dřeva pak udělal kolébku, která nahradila matčino náručí a z proutlů
udělal píšťalku, která nahradila matčin hlas. Tak byla matka i po své smrti dítěti nablízku.
ZÁHOŘOVO LOŽE
Mladý poutník je na cestě do pekla, aby tam upsal svou duši. Potkává vraha Záhoře co zabíjí pocestné.
Záhoř nechal poutníka jít pod podmínkou, že mu řekne jak peklo vypadá. Po návratu poutník Záhořovi
popsal, že už tam na něj čeká mučící lože. Záhoře to vyleká a začíná se modlit a činit pokání. Nakonec mu
byla udělena milost a dostal se do nebe.
ŠTĚDRÝ DEN
Dvě sestry chtějí znát svou budoucnost – prosekali o půlnoci led a nahlédly do budoucnosti. Hana viděla
svatbu, ale Marie smrt. Věštba se nakonec vyplnila.
ZLATÝ KOLOVRAT
Jednoho dne král zavítá k chaloupce kde žije matka se dvěma dcerami. Prosí o vodu a pak řekne jedné
z dívek – Doře, že si jí vezme za ženu. Dora je však nevlastní dcera a matka si přeje za krále provdat tu
vlastní a tak Doru se svou dcerou odvede do lesa, kde ji usekly nohy a vypíchly oči. Králi pak dala matka
za ženu svou vlastní dceru. Doru našel v lese stařík, ten poslal pachole ke králi, aby vyměnil zlatý kolovrat
a přeslici za oči a nohy. Když se král vrací z války, požádal svou ženu aby upředla zlatou nit. Kolovrátek
začal zpívat o tom, co udělaly Doře. Král se sebral, jel ke staříkovi a Doru vzkřísil živou vodou.
KYTICE
Zemřela matka a její děti na ni nikdy nezapomenou. Syrotci svou matku hledali až nalezly prostý kvítek,
který nazvaly mateřídouškou, protože vůně kvítku jim připomněla vůni dechu matičky. Ve druhé části
básně mateřídouška představuje symbol vlasti.

POKLAD
Matka se svým dítětem šla na Velký pátek do kostela. Cestou spatřila otevřenou skálu a uvnitř hromadu
zlata. Matka neodolala a brala kolik unesla – v omámení a touze po bohatství zapomněla na své dítě a to
ve skále zapomněla. Když si to matka uvědomila a vrátila se ke skále, skála ani dítě tam už nebyla. Matka
celý rok litovala a modlila se a když se skála opět objevila, na zlato už nepomyslela.

KOMPOZICE
MÍSTO: český venkov
ČAS: 19. století v malém časovém úseku
KOMPOZICE: chronologická
VYPRAVĚČ: er-forma, na konci básně Kytice ich-forma
ČLENĚNÍ: 13 baladických básní

Jazykové prostředky jsou spjaty s obsahem, takže Erben využívá básnické prostředky typické pro lidovou
poezii. Verš je střídavý, nebo sdružený. Pro rychlejší spád využívá autor neslovesné věty a postavy jsou
popisovány stručně a názorně
 oslovení („Mateřídouško vlasti naší milé, ...“ )
 zvukomalba („a na topole podlé skal, zelený mužík zatleskal“)