6) Divá Bára a jiné povídky – Božena Němcová / 19.

století /
Romantismus/Realismus
1) Charakteristika
Literární druh: epika
Literární žánr: povídka

Téma a motiv: Vesnický život, pověrčivost, postavení muže a ženy ve společnosti, mravní vlastnosti
českého venkovského člověka
Časoprostor: 19. století, Česko - jich Čech
(Pan učitel - vesnice Chvalín - vymyšlené jméno podle Chvalkovic, kde byla Božena vychovávána)
(Karla - okolí Domažlic)
Kompozice: chronologická
Vypravěč: Er-forma, popisný, vypravovací, úvahový

Charakteristika literárního kontextu

Český realismus v 1. polovině 19. století
- prosazuje se v 19. a 20. století, objektivní vidění, obraz skutečnosti, zobrazuje reálná život bez
přikrášlování, neklade důraz na cit, ale na rozum, zaměřen na nižší vrstvy, obliba prózy s popisem
postav a prostředí a dramatu, autor stojí mimo děj
- jazyk je realistický, konkrétní a popisný

Romantismus
- počátek 19. století, důraz je kladen na cit, snaha ukázat svět takový, jaký bychom ho chtěli mít,
reaguje na společenské změny - rozvíjí se kapitalismus, lidé opouštějí venkov a stěhují se do měst
- hlavní hrdina se bouří proti společnosti, chce ji změnit, ale jeho boj je marný, hrdina proto utíká do
přírody a hledá kld, společnost ho necháúe - cítí se utlačován

Božena Němcová (1816 - 1862) - Česko

- rozená Barbora Novotná, později Panklová - jméno po nevlastním otci, matšin přítel
- narodila se ve Vídni, později se přestěhovala do Ratibořic, její Babička Magdaléna Novotná ji velmi
ovlivnila - v dospělosti si ji idealizovala
- česká spisovatelka, sběratelka pohádek a pověstí, v 17 se provdala za Josefa Němce - 4 děti,
nešťastné manželství - byl o dost starší, výbušný, drsný nechápal svou ženu, často se stěhovali, měla
milence Nebeského - přivedl ji ke psaní
- řadí se částečně k romantikům, protože ve svých dílech vytváří typ dobrého člověka, inspirácí
mnoha českých autorů - Seifert, Halas, Baar
- při psaní Babičky onemocněla - z finanční nouze a zdravotního stavu se vrátila k Josefovi a začali žít v
Praze - umírá na tuberkulózu v domě U Tří lip - pohřbena na Vyšehradě
- Díla: Pohádky o Honzovi, Chytrá horákyně, Národní báchorky a pověsti, Babička,

Autoři stejné doby

K. H. Borovský (Česko) - Král Lávra L. N. Tolstoj (Rusko) - Anna Kareninová
Charles Dickens (Anglie) - Oliver Twist N. V. Gogol (Rusko) - Revizor
Honoré de Balzac (Francie) - Otec Goriot
2) Postavy
Pan učitel
- Pan učitel - starý a milý pan učitel ve vesnické malotřídce, okolím je obdivován, dětmi milován;
dívka, která prožívá vysněné dětství Boženy Němcové
- Dívka - školou povinná dívka, za kterou se Božena Němcová vydává a představuje si své ideální
dětství

Karla
Karla/Karel - syn vojáka, který zemřel na vojně a jeho ženy Markyty, ona ho vydává za dívku, aby ho
vyhnula vojně, to se však prozradí, když se zamiluje do Hany
Hana - dcera rychtáře, krásné děvče, do které se Karla/Karel zamiluje,
Petr - syn rychtáře, má zájem o Karla, myslí si, že se jedná o dívku
Rychtář - bohatý muž
Markyta - matka Karly, po smrti manžela vydávala svého syna za dívku, aby ho ochránila před vojnou

3) Děj
Pan učitel
Bětušku poslali rodiče do Chvalína do učení. Bydlela tam u své kmotry a prvního rána šla s tetou
Anežkou. Vůbec se jí do školy nechtělo. Celou noc i cestu tam proplakala. Představovala si totiž to
nejhorší - jako například přísného pana učitele, který je bije nebo "oslovskou lavici". To vše slyšela
totiž od jiných dětí či i doma slýchala, že učení je mučení.
Když však uviděla staršího vlídného pana učitele, přestala se všeho bát. Při první hodině poznala, že
nic takového, co jí říkali, není, ba naopak se začala do školy těšit. Pan učitel byl laskavý, trpělivý a
dával všem chuť do učení. Dokázal se do nich vcítit a místo trestu používal raději odměny. Pěkně jim
také o všem povídal, například o přírodě či vlasti, a přitom je poučoval. Kromě čtení, psaní a počítání
je pak učil i náboženství a zpěv.
Stejně taková, jaký byl pan učitel, byla i paní učitelová. Oba se zajímali o zdraví dětí i rodičů, a když se
dověděli, že je někdo nemocen, hned se za ním starostlivě vypravili. Mnohým byli nápomocni svými
radami.
Bětuška se tam učila šest let a naučila se vše potřebné pro život včetně práce. Když se za panem
učitelem vydala o několik let později, zjistila, že je již mrtev. Hřbitov byl v den pohřbu plný lidí a plný
pláče jako nikdy. Chvalořeč farářovu si pan učitel jistě za své skutky a za svou povahu zasloužil. Vždyť
to byl on, který by se pro ostatní rozdal a který přispěl nejen k rozvoji vesnice a jejích obyvatel.

Karla
Domů se vrací skupina vojáků, někteří i po čtrnáctileté službě. Po čtyřech letech v Němcích se do
vesničky Stráže pod Čerchovem vrací i vdova Markyta s malou Karlou. Muž jí na vojně chřadl "domácí
nemocí", až zemřel. Pohřbila i své první dítě, o to víc přilnula ke druhému, které jí zbylo.
Markyta se obrátí s prosbou o pomoc na rychtáře Milotu, u kterého dříve pracovala. Milotova rodina
se jí starostlivě ujme, dá jí domov i práci.
Domů se s vojíny vrátil i vysloužilec Bárta. Markytu by si rád vzal, ale ona v dobrém odmítá. Malá
Karla je v Bártově světničce jako doma. Je výtečný řezbář - a časem lituje, že Karla není hoch, když je
tak šikovná jako chlapec. Víc a víc si s Karlou rozumějí i rychtářovy děti, Hana a Petr. A jak děti rostou,
začíná se kolem Karly otáčet Milotův Petr. Matka o tom ale nechce ani slyšet. Navíc Karla o hochy
nestojí; lne spíš k Haně.
O přástkách dostane Hana řezanou přeslici od Karly místo od mládence, a když jdou vsí o masopustě
maškary, líbí se Karla v Bártově vojenském mundúru mladým kolem tak, že jí ze špásu začnou říkat
Karel. A Hana na něm může oči nechat.
Už se to nedalo tajit dál. Karla - vlastně Karel - je ve skutečnosti chlapec, kterého chce matka uchránit
před vojnou.
Pro Karla, zamilovaného tajně do Hany, se život stává nesnesitelným, a tak se dobrovolně přihlásí na
vojnu. Není to snadné, i když ji právě zkrátili ze čtrnácti let na osm, ale čtvrtým rokem zasáhne
Haniččin otec a mladí se mohou vzít a začít hospodařit na rychtě.

4) Jazyk díla
- Jazykové prostředky: psáno česky, spisovný jazyk, zastaralý slovosled, vesnické výrazy
- Tropy, figury: přirovnání, metonymie, oxymoron, personifikace, kontrast, archaismy, zdrobněliny
- Typy promluv: přímá řeč, monology