Karel Poláček - Bylo nás pět

I. Část
Literární druh a žánr
• Literární druh: epická próza
• Literární žánr: humoristický, dětský, společenský, dobrodružný román

Téma a název
• Název díla: Bylo nás pět
- Obsahová stránka: tematický, sentenciální
- Formální stránka: věta
• Motivy: malinová limonáda, slon Jumbo, cirkus, spála, Indie
• Celkové téma:
- dobrodružství party kluků, klukoviny
- dětská fantazie, sny
- popis života v maloměstě
- popis života dospělých pohledem dětí
• Hlavní téma: příběhy 5 kluků a jejich dobrodružství, viz děj

Časoprostor
• Čas: určený, autorova současnost - období první republiky, 20. léta 20. století, od jara až do zimy
• Prostředí: Rychnov nad Kněžnou (autorovo rodiště)
- prostředí migrační, reálné

Kompoziční výstavba
• Vnitřní:
- chronologický děj, ale návaznost je volná
- epizodní kompozice
- retrospektivní vložka - vzpomínky na dětství
- in medias res
- děj není ucelený - soubor jednotlivých příhod
- 2 části - reálná a ve snu (není ale v knize zmíněno, čtenář si domyslí)
• Vnější: několik částí (cca po 5-7 stranách), jsou od sebe oddělené hvězdičkami uprostřed stránky, na konci
dovětek - napsal jeho kamarád
II. Část
Postavy
• Petr Bajza
- vypravěč, hlavní hrdina, kladná postava, nevyvíjí se
- syn malého obchodníka, má malou sestru a staršího bratra
- veselý rošťák, inteligentní, má velikou představivost, upřímný, snaživý
- hraje na housle – nepříliš dobře
• Antonín Bejval
- vedlejší postava, kladná
- Petrův spolužák, jeho nejlepší kamarád, přezdívá se mu vynálezce – má různé bláznivé nápady
- má vysoké ego, je lakomý, namyšlený
• Čeněk Jirsák
- vedlejší postava, kladná
 - kamarád Petra, syn krejčího, je pobožný
- má přezdívku Krakonoš
- ze začátku za klukama dolejzá
• Eduard Kemlink
- vedlejší postava, kladná
- kamarád, celkem nevýrazný, syn pracovníka daňového úřadu
• Pepa Zilvar
- vedlejší postava, kladná
- syn válečného veterána, jeho tatínek je žebrák
- z chudobince, kouří, snaží se chovat dospěle, statečný
• Láďa Bajza - bratr Petra
• tatínek Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, laskavý, opatrný na peníze
• maminka Bajzová – Petrova maminka, hodná, starostlivá, rozumná
• Kristýna – Petr jí přezdívá Rampepurda, služka, bláznivá holka, všemu se směje, dělají s Petrem naschvály
• Eva Svobodová – dcera cukráře, Petrova dětská láska
• Alfons Kasalický – artista z cirkusu, ve škole není moc dobrý, ve sportu ale ano
• Pan Fajst – místní občan, řídí se mravy, často si chodí stěžovat na Petra, nemá rád, když ho děti nepozdraví
• Otakárek – klučina z bohaté rodiny, poslušný, s klukama se naučí lumpárnám, má zálibu v knížkách (ver-
neovky)

Vypravěč, vyprávěcí postup

• personální (v podstatě splývá s hlavní postavou)
• Vyprávěcí forma: ich-forma (vypráví Petr)
• Typy promluv
- pásmo vypravěče: nepřímá řeč
- pásmo postav: přímá řeč, dialogy, monology
• Slohový postup: vyprávěcí
• Přístup autora:

III. Část
Jazyk
• humorný prvek: Petr se snaží mluvit dospěle, ale pořád to zní dětsky
• spisovný, hovorový jazyk, ale i obecná čeština
• archaismy a knižní výrazy
• germanismy, nářečí (prauda, kořauka)
• spisovná slova (pročež, načež, jest)
• slang chlapců, expresivní výrazy
• nadsázky, parodie, personifikace
• kontrasty
• tykání
• nadměrné užití spojek (přičemž, jelikož)
• expresiva, rozkazovací věty

IV. Část
Zařazení do literárního/obecně kulturního kontextu
Literatura 1. poloviny 20. století
• literatura velmi mnohotvárná, překvapivá
• zjištění, že racionální přístup ke světu nestačí k jeho pochopení
• mizí hranice mezi uměním vysokým a nízkým
• převážně próza (romány..)
• literatura ukazuje hrůzy války, postižení evropských národů válkou
• převážná většina děl vzniká po válce ve dvacátých letech
• znaky:
- sociální tematika - politická situace, meziválečná literatura
- reakce na válku, krize mezilidských vztahů, ztráta schopnosti mezi sebou navzájem komunikovat (poc-
ity ohrožení, úzkosti, odcizení)
- návrat do minulosti k starým legendám a mýtům
- katastrofické vize totalitního světa nebo budoucnosti lidstva
- formální experimenty (např. próza “proudu vědomí” - vnitřní monolog, co probíhá v mysli)
- subjektivnější literatura - autenticita textu
- proměny vnímání času - pohyby z přítomnosti do minulosti i budoucnosti
- využití podtextu - mnohé nevyřčeno, zamlčeno (čtenář nucen domýšlet, hodnotit)
- pokračuje detabuizace (brutality, erotiky)
- nesouhlas a nedůvěra společnosti
• realismus, legionářská literatura, expresionismus, imaginativní próza, katolická literatura, ruralismus, pro-
letářská kultura, socialistický realismus, psychologická próza, demokratický proud, historická a bi-
ografická próza, drama
• Demokratický proud
- zaměření na zahraniční politiku a kulturu
- demokraticky orientovaní spisovatelé (novináři, pokrokově smýšlející)
- Lidové noviny (jednu dobu tam pracoval také Jirotka, lze jej zařadit i sem), pečovali o jazykovou kul-
turu, humanisté
- Pátečníci - scházeli se u Čapka (i Masaryk)
- KAREL ČAPEK - Věc Makropulos, Válka s mloky, Bílá nemoc, R.U.R.
- JOSEF ČAPEK - Povídání o pejskovi a kočičce
- KAREL POLÁČEK - Bylo nás pět, Hlavní přelíčení, Okresní město (zemřel v Osvětimi)
- EDUARD BASS - Cirkus Humberto
• Humoristická literatura
- dá se považovat i za humanistickou literaturu
- snaží se odvést pozornost lidí od těžké životní situace
- důraz kladen na zesměšnění, kritiku, na záporné lidské vlastnosti
- zesměšnění módních literárních forem, obrat k tradičním formám
- většinou romány
- inspirace anglickým humorem
- cíl - zapomenout na problémy doby v období okupace (zábavná a společenská funkce)
- ZDENĚK JIROTKA - Saturnin
•

Autor
KAREL POLÁČEK
• (1892–1945) * Rychnov nad Kněžnou
• český spisovatel, novinář, scénárista
• roku 1995 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka II. Třídy
• patřil k nejvýznamnějším humoristům v ČSR
• jeho otec byl židovský obchodník s koloniálním zbožím
• studoval vyšší gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, odkud ho za špatné známky a chování vyhodili
• nakonec 1912 udělal maturitu a šel studovat na Karlovu univerzitu
• jeho první povídka Kolotoč byla napsaná po tom, co zužitkoval praxi jako úředník ve vývozní a dovozní
komisi
• před první světovou válkou narukoval a studoval vojenskou školu, ovšem dál než na četaře se nedostal, byl
poslán do Ruska, kde rakouská armáda utrpěla porážku a on padl do zajetí, ze kterého ho pustili po válce
• v roce 1920 začal psát do humoristických časopisů Štika venkova a Nebojsa, v nich se seznámil s bratry
Čapkovými
• soudničkách a fejetonista v Lidových novinách
• během okupace publikoval pod jménem Vlastimila Rady (malíře)
• 5. 6. 1943 byl deportován do terezínského ghetta, přihlásil se dobrovolně kvůli své družce
• 1944 byl poslán deportem do Osvětimi, kde ovšem přežil (což se zjistilo až v 90. letech)
• z Osvětimi se dostal pochodem smrti do tábora Hindenburg, kde napsal poslední divadelní hru, a následně
do tábora Gleiwitz, kde neprošel selekcí a byl popraven

Zařazení do kontextu autorovy tvorby a jeho znaky

• autor vzpomíná na své dětství na maloměstě, příběh napsal těsně před odvedením do Terezína, poprvé
vyšlo až po smrti autora (rok po druhé sv. válce – 1946)

Další autorova díla

• Muži v offsidu
• Hlavní přelíčení - román
• Okresní město - cyklus
• Dům na předměstí

Srovnání s jinými díly

Děj
Příběh o mladém chlapci Petru Bajzovi, který žije se svoji rodinou, malou sestrou Mančinkou a starším již už
odstěhovaným bratrem. Rodina vlastní místní obchod. V domě s nimi bydlí také jejich služebná Kristýna
("Rampepurda"), se kterou si provádí různé naschvály a navzájem se pošťuchují. Petr popisuje své všední
dny, jak chodí do školy a tráví čas se svými kamarády s Antonínem Bejvalem, Zilvarem s chudobince, Édou
Kemlinkem a Čeňkem Jirsákem. Jeho láskou je Eva Svobodová, která je dcerou místního cukráře. Vypráví o
tom jak se chodí chlapci dívat zadarmo do biografu tajně oknem. O tom jak se chodí koupat do rybníka, kde
jednou Zilvar zachrání topícího se malého Vénu. Čtou si dobrodružné knížky a vymýšlí různé klukoviny.
Během celého příběhu se i pohádají a nějakou dobu se spolu nebaví. Petr chodí v t dobu k Otakárkovi, který
je z bohaté rodiny, ale nemá kamarády. Hoši se perou s nepřátelskými Dražáky, Ješiňáky a Habrováky. Za
rodinou Bajzů chodí na návštěvu příbuzní Vařekovi, kteří kritizují zbytečné utrácení peněz, jako třeba za
husu k obědu, takže Bajzovi ji před nimi schovají. Jednou z nejdelších kapitol je kapitola o příjezdu cirkusu
do města. Petr si hrozně moc přeje tam jít a vidět všechna zvířata a všechny zajímavosti, proto se začne cho-
vat velmi slušně a začne být hodný, učí se, hraje na housle, nechodí ven s ostatními chlapci, hlídá Mančinku
a nepere se s Rampepurdou, proto si jeho rodiče myslí, že onemocněl. Co cirkus přijel, přišel taky do školy a
přímo do Petrovy třídy nový žák jménem Alfons Kasalický ze zdejšího cirkusu. Kluci jsou hrdí na to, že
chodí zrovna s nimi do třídy. . Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby ho vzali do cirkusu. S pomocí kamaráda
Zilvara z chudobince kluci mohou jít do cirkusu zadarmo, za to, že budou zvířatům nosit vodu. Připlete se
k nim Otakárek, který je z městské honorace a vše pokazí, protože tam přijde jeho vychovatelka.

Petr onemocní spálou a má dobrodružné sny. Zdá se mu, že mu tatínek koupil slona Jumba z cirkusu, Petr
mu nechá ušít čepičku a pak společně s chlapci a s Evou vyrazí do Indie. Navštíví tam krejčího, který
pochází z Čech a ten je vezme do paláce mahárádži. Společně s mahárádžou jdou na lov tygrů. Zilvar z chu-
dobince se zamiluje do princezny, a když mahárádžu požádá o její ruku, je zavřen do vězení. Princezna
smutní a mahárádža si nechá Zilvara zavolat. Mahárádža dá Zilvarovi tři hádanky, a pokud je uhodne,
princeznu si bude moct vzít. Zilvar hádanky uhodne a chystá se veselka, Zilvar začne být povýšený nad ka-
marády. Tonda Bejval se rozhodne Zilvarovi pomstít za jeho chování, při obřadu mu hodí zkažené vajíčko na
hlavu. Na svatbě se strhne obrovská pranice, všichni si myslí, že za to může Petr. Petr utíká před všemi pří-
tomnými na svatbě. Pak se Petr probere a zvolna mu dochází, že se mu to všechno zdálo. Nemůže uvěřit
tomu že to byl pouhý sen a ne skutečnost.