Edgar Allan Poe – Jáma a kyvadlo

a jiné povídky
I. část
• literární druh: epika
• literární žánr: hororové, temné a detektivní povídky; autorem označovány jako arabesky1,
zlatý brouk je žánrově romaneto
• téma: většina povídek má společné nějaké zlo, které bylo spácháno či je v díle přítomné;
strach, tajemno
• kompoziční výstavba: povídky na sebe nenavazují; téměř každá povídka je vyprávěna
chronologicky , někdy i retrospektivně (Černý kocour); většinou se jedná vyprávění či
vzpomínání člověka, který onu situaci prožil a nyní ji sděluje čtenáři

II. část

Jáma a kyvadlo
- utrpení člověka, který se dostal do spárů inkvizice
- odsoudí jej, upadne do bezvědomí a je přemístěn do kobky, kde je úplná tma
- snaží se prozkoumat prostor, zakopne o šaty a spadne na okraj hluboké jámy
- poté uznovu usne, probudí se přivázán k lavici
- nad ním se začne pohybovat kyvadlo s připevněným ostří, které velmi pomalu klesá dolů a má mu
protnout hruď
- vězeň prožívá hrozná několikadení psychická muka, na poslední chvíli jej napdne pomazat
popruhy jídlem a krysy je překousají
- poté se začnou železné stěny kobky žhavit a namalované obrazy démonů, kostlivců a ďáblů se
začnou rozjasňovat
- stěny se k sobě blíží a mají nakonec oběť donutit skočit do strašlivé jámy
- naposlední chvíli je vezeň zachráněn, někdo mu podá ruku a vytáhne jej ven. Inkvizice padla do
rukou nepřátel (francouských vojsk generála Lasalla)

• téma: lidské utrpení, vnitřní myšlenky jedince očekávající dlouhou smrt

• motivy: jáma, kyvadlo a ostří, inkvizice, tma, krysy, myšlenky, zoufalství
• časoprostor: vězňova cela ve městě Toledo ve Španělsku, nemá moc dobrý pojem o čase,
neví jak dlouho je vězněn
• kompoziční výstavba: dílo je vyprávěno chronologicky, ale již na začátku víme, že autor
přežil
• vypravěč: autor
• vyprávěcí způsoby: ich forma
• typy promluv: monolog (většinou jen popis svých myšlenek)
• postavy: vězeň (autor), generál Lassal

Černý kocour
- vězeň odsouzený za vraždu manželky vypráví před smrtí v cele vůj příběh
- býval velmi hodný a měl rád zvířata

1 Literární prozaický žánr, úzce související s povídkou. Jednoduchá stavba i děj, výrazná pointa, charakterizace
postav nepřímo
- ožení se, se ženou se starají o spoustu zvířat a mají kocoura Pluta
- postupně propadá alkoholu → jeho povaha se mění, stává se zlým člověkem
- ubližuje své ženě i zvířatům
- kocourovi vyřízne oko a pak jej oběsí
- pořídí si nového, ten jej ale časem začne děsit (je podobný Plutovi, jen má bílou lysinku
neurčitého tvaru, ta později změní tvar na šibenici)
- ve sklepě mu kocour podrazí nohy, muž jej chce sekerou zabít
- žena mu v tom zabraní, muž ji ve vzteku zabije, mrtvolu zazdí ve sklepě, ale nedopatřením i s
kocourem
- při policejní prohlídce se po zaklepání na zeď ozve kočičí nářek - skrýš je odhalena a muž
odsouzen k smrti

• téma: proměna člověka propadajícího alkoholu a zlo jím páchané

• motivy: šibenice, sekera, kocour, sklep, vražda, požár
• časoprostor: autorův dům a jeho okolí, sklep, hospoda kam chodí pít
• kompoziční výstavba: retrospektivní (odsouzenec vypráví svůj příběh, jak zabil manželku)
• vypravěč: autor, hlavní postava příběhu
• vyprávěcí způsoby: ich-forma, monolog (popis vlastních myšlenek)
• typy promluv: nepřímá řeč, v závěru i přímá
• postavy: muž (autor), jeho manželka, kocour Pluto, policejní vyšetřovatelé, hostinský

Maska červené smrti

- ve světě řádí morová nákaza
- červená smrt = nemocní při nákaze trpí velkými bolestmi a z pórů jim teče krev
- princ Prospero se spolu s 1000 šlechtici ukryje ve svém sídle a chce tak oklamat samotnou smrt
- pořádají ples, kde má každý účastník nějakou bizarní masku
- 7 pokojů: modrý: východní, modrá okna; purporový, zelený, oranžová, bílá, fialová; sedmý byl
černý: černé koberce, okenní tabulky šarlatové (barvy krve)
- u západní stěny velké ebenové hodiny; vždy když odbíjeli, hudba přestala hrát a lidé tančit. Pak se
zase vše vracelo do normálu.
- v průběhu oslav, když odbila 12 hodina, přišel do pokojů neznámý host
- byl vychrtlý, vysoký, měl na sobě pohřební rubáš a na obličeji masku červené smrti
- prošel všemi pokoji klidným a rozvážným krokem, každý z něj měl strach
- princ se proti němu rozběhl s dýkou, ale host se v poslední chvíli otočil a princ padl okamžitě
mrtev na zem
- všem bylo jasné, že přišla červená smrt
- postupně začali všichni umírat, nepřežil nikdo

• téma: marná snaha uniknout smrti

• motivy: barvy, ples, hodiny, mor, nezvaný host, zámek
• časoprostor: děj se odehrává během morové epidemie na zámku prince Prospera
• kompoziční výstavba: chronologická
• vypravěč: autor
• vyprávěcí způsoby: er – forma, monology, dialogy
• typy promluv:
• postavy: princ Prospero, dvořané, Červená smrt

Zlatý chrobák

- děj se odehrává na Sullivanově ostrově v Jižní Karolíně

- Vypravěč (autor) vypravuje o svém příteli Williamu Legrandovi, který sem utekl před finančním
krachem z New Orleans
- Legrand je považován za podívína, na ostrově má svého sluho, černocha Jupitera
- jednou ho Legrand pozve k sobě do chíše, zde mu oznámí, že na pobřeží našel zlatého skarabea.
- Legrand se začne chovat velmi podivně, Jupiter o něj má strach; myslí si, že ho pokousal ten zlatý
brouk
- o měsíc později přijde k vypravěči Lengradův černý sluha Jupiter a žádá ho o pomoc – jeho pán
(snad vinou brouka) zešílel.
- když vypravěč dorazí do jeho srubu, Legrand ho požádá, aby s ním šli na výpravu.
- vypravěč váhá, ale nakonec ho Legrand přemluví. Po dlouhém putování kajinou je Legrand
zavede k starému vysokému stromu (tulipníku)
- poručí sluhovi Jupiterovi, aby vzal skarabea (přivázaného na provázku) a vylezl na něj
- když Jupiter vylezl na vrchol spatřil lidskou lebku.
- podle Legradových pokynů měl brouka prohodit levým okem – sluha se však spletl a prohodil
brouka pravým okem lebky.
- Legrand spojí strom a dopadnutého skarabea v jednu přímku, odpočítá padesát stop.
- poprosí své přátele, aby začali kopat – nic nenajdou.
- Legrand poručí sluhovi, aby prohodil skarabea druhým okem a poté opakuje stejný způsob měření
- znovu kopou, narazí na lidské kosti a poté na velkou truhlici
– najdou poklad kapitána Kidda, sestávající z obrovského množství zlata, stříbra, šperků a
drahokamů
- Na konci povídky Legrand vysvětluje příteli, jak našel spolu se skarabeem zašifrovanou mapu
pokladu, kterou rozluštil substituční metodou.

• téma: objev ztraceného pokladu kapitána Kidda

• motivy: zlatý brouk, pergamen, lebka, poklad, šifra, strom
• časoprostor: Sullivanův ostrov v Jižní Karolíně, USA;
• kompoziční výstavba:
• vypravěč: autor, přítel profesora Legranda
• vyprávěcí způsoby: er – forma, v menší míře i ich – forma; dialogy, monology
• typy promluv: nepřímá řeč, přímá řeč
• postavy: Williamu Legrand, černošský otrok Jupiter, poručík

Vraždy v ulici Morgue

- v úvodu vypravěč popisuje hru Whist a rozpráví a lidské schopnosti něco analyzovat
- V Paříži se seznámil s C. August Dupinem
- pocházel ze vznešené rodiny, ale řada událostí jej uvrhla do bídy
- ten má vynikající analytické schopnosti a je velmi inteligentní asečtělý
- vypravěč se s ním sblíží v knihovně a poté si spolu pronajmou dům
- na jedné z jejich nočních vycházek po Paříži Dupin brilatně zanalyzuje vypravěčovy myšlenky
(jako by mu je četl)
- poté je v časopise Gazette des Tribunaux upoutá článek o vraždě
- v ulici Morgue byli v jednom domě zabity dvě ženy - matka a dcera
- paní L´Espanayová a její dcera Kamila
- starší žena měla proříznuté hrdlo a mladší byla uškrcena a její tělo zaraženo do komína
- v novinách poté vychází další zprávy s výpovědmi svědků, ale na nic podstatného se nepřišlo
- policii se nedaří nikoho odhalit, a tak pod tlakem obviní Dupinova přítele z vraždy
- ten použije své analytické myšlení k tomu, aby jméno svého přítele očistil
- zjistí, že policie přehlédla spoustu stop. Nakonec přijde na to, že vrahem byl orangutan
- napíše článek do novin o nálezu orangutana, aby se jeho majitel ozval
- námořník, kterému patří, je nevinný
- orangutan mu utekl, ony ženy vyděsil a začaly na něj křičet
- to jej rozzuřilo, zabil obě ženy a utekl oknem
- po objasnění vraždy je orangutan předán do ZOO a Dupin předá policii poznámky o průběhu
vraždy

• téma: obhajoba nevinny po křivém obvinění

• motivy: omezená policie, amatérský, ale samostatný a chytrý detektiv, vražda, obvinění
• časoprostor: Paříž, dům zavražděných dam v ulici Morgue;
• kompoziční výstavba: chronologická (vyprávění příběhu), retrospektivní (řešení vraždy)
• vypravěč: autor (přítel Dupina)
• vyprávěcí způsoby: er- forma, ich forma, dialogy, monology
• typy promluv:
• postavy: autor (vypravěč), August Dupin - , paní L´Espanayová a její dcera Kamila, doktor
Dumas

III. Část
• jazykové prostředky a jejich fce ve výňatku:
- psáno prózou (spisovná čeština), jednoduchý jazyk
- detailní popis autorových myšlenek a pocitů
- časté vsuvky a vložené věty
- cizí slova (agonie, chimérický – mámivý, nereálný)
- zvolací věty s vykřičníky (Ó jaká hanba!; Ó, již nikdy jsem neměl poznat dobrodiní
odpočinku!)
- zvýraznění velkými písmeny (dostalo podobu ohyzdné věci – ŠIBENICE!)

• tropy a figury ve výňatku:

FIGURY:

TROPY:
- metafora (chodil mi v patách)
- kontrast (odporně se lísal)
- personifikace (rozum se vzpíral)
- metonymie (němá tvář)
- hyperbola (nejubožejší troska lidství)
-epizeuxis (mně,mně)

• zasení výňatku do kontextu díla:

- úryvek je z Černého kocoura, tak z poloviny povídky, muž si domů přinesl nového kocoura,
jako náhradu za Pluta. Kocour se mu ale čím dál tím více protiví, děsí jej, přivádí k šílenství
a co víc – skvrna pod jeho bradou začíná mít jasnou podobu šibenice...

IV. část
• kontext autorovy tvorby:
Edgar Allan Poe (1809–1849) - Američan; básník, prozaik, literární teoretik a esejista
- první polovina 19. století
- matka Elizabeth byla herečka, zemřela dva roky po narození Edgara
- otec David byl alkoholik a rodinu opustil krátce po Edgarově narození
- ujali se ho manželé Allanovi, překřtili ho na Edgara Allana
- 5 let žili v Anglii, zde chodil na základní školu
 - dobrý student, výborný znalec literatury a historie
- studoval University of Virginia, mnoho času trávil na večírcích
- poté odchází do Bostonu, kde začíná publikovat
- měl rád dobrodružství, nic ho nebavilo dlouho
- armádu opustil, aby se mohl věnovat literatuře - vymyslel si neexistující Folio Club
- založeno na ironii, zesměšňoval literární nepřátele
- stále oblíbenější autor, ale fyzicky je na tom čím dál hůř
- oženil se se svojí sestřenicí, čtrnáctiletou Virginií – žili spolu 11 let, zemřela na
tuberkulózu
- v závěru života žil v bídě, chodil v roztrhaných šatech - zemřel po čtyřdenním
alkoholovém deliriu

• literární/obecně kulturní kontext: autor období romantismu.

- umělecký směr, který se odráží v uměleckých odvětvích, ale také životní pocit
- vznik v Anglii na počátku 19. století, odtud do celé Evropy
- znaky romantismu: důraz na city, zájem o historii, únik z reality, autor se ztotožňuje s
hrdinou, tragické konce hrdinů, zájem o přírodu, hrdina zobrazován v krajních situacích,
inspirace ústní lidovou slovesností, svoboda umělecké tvorby, jazyk citově zabarvený
- hojné použití básnických jazykových prostředků
- typický romantický hrdina: většinou myšlenkově totožný s autorem = má autobiografické
rysy,
- většinou výjimečná osobnost, nikdo mu nerozumí, je osamělý; touží po lásce, ale často
miluje nešťastně, jeho život končí tragicky, jeho původ je nejasný
- typické romantické prostředí: výjimečné – hrad, samota, hřbitov, katedrála, sklepení, temné
jezero, hluboký les
- hlavní žánry: román, povídka, balada
-soudobí autoři: George Gordon Byron, Percy Bysshe Shelley, Victor Hugo, Stendhal,
Alexandr Sergejevič Puškin