Petr a Lucie

Romain Rolland
Filip Šíša (spol. Valentýna Divišová)
Rok 1. vydání: 1920
Literární druh: epika
Literární žánr: milostná povídka/novela
Literární forma: próza
Časoprostor: od 30. ledna do 29. března roku 1918 v Paříži během 1. světové války
Vypravěč: er-forma
Kompozice díla: chronologická
Hlavní téma díla: láska dvou mladých lidí, odpor k válce
Hlavní postavy:
Petr
Petr je mladý pařížský 18tiletý student pocházející ze zajištěné rodiny, opovrhuje
válkou a svět si idealizuje. Je bláznivě zamilovaný do Lucie, se kterou se seznámil v
metru, je k ní velmi něžný a citlivý.
Lucie
Lucie je krásná mladá slečna z Paříže, která na rozdíl od Petra pochází z chudé rodiny
a školu nedostudovala. Věnuje se malířství, ale její díla se ji nelíbí. Žije s matkou, která
pracuje v továrně na zbraně. Svět si neidealizuje, je spíše realistka. 
Vedlejší postavy:
Filip
Petrův starší bratr, sebestředný a hrdý, z toho důvodu se přihlašuje do války
dobrovolně s vidinou, že díky němu válka skončí.
Údaje o autorovi:
Romain Rolland
Autor díla Petr a Lucie Romain Rolland byl francouzský prozaik, dramatik, literární
kritik a nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1915. Vystudoval historii a učil ji na
jedné z nejslavnějších francouzských vysokých škol École normale supérieure, později
se věnuje jen literatuře. Byl levicově zaměřený, do vývoje Sovětského svazu vkládal
velké naděje, velmi si ho idealizoval, naopak nechoval sympatie k fašismu a
nacionalismu. 1. Světovou válku odsuzoval a považoval ji za nesmyslnou, což bylo
považováno za národní zradu. Ve svých dílech promítá své zážitky a pomoci nich se
snaží poukázat na strach, utrpení a veliké ztráty způsobené válkou. Mezi jeho další
díla patří román Colas Breugnon, který je u nás díky překladu Joraslava Zaorálka znán
jako Dobrý člověk ještě žije, dalším jeho dílem je román Clerambault.
 Literárně-historický kontext:
Dílo Petr a Lucie vzniklo po 1. světové válce, kdy se ve světě psala především
protiválečná literatura jako reakce na hrůzy války. Do tohoto období spadá ztracená
generace, což jsou autoři, kteří psali o prožitcích z 1. světové války, základním
tématem jsou jejich vlastní pocity a zkušenosti. Do ztracené generace patří Ernest
Hemingway a jeho dílo Sbohem armádo, F. S. Fitzgerald a jeho dílo Krásní a prokletí a
William Faulkner s dílem Hluk a vřava. V oblasti umění se nacházíme v období
avantgardních uměleckých směrů, moderny a secese, což byl poslední jednotný
umělecký směr v Evropě. Dopad 1. světové války byl obrovský a zapříčinil změny v
oblasti politiky, hospodářství, módy, umění, myšlení lidí a mnoho dalších aspektů
života.

Rozbor díla:
1 Vyberte si min. 5 zásadních aspektů díla
Autor se ve svém díle snaží především poukázat na nesmyslnost války, snaží se v něm
zachytit její hrůzy a ztráty. Dílo se řadí do francouzské protiválečné prózy, Romain
Rolland je představitelem humanistického realismu, kterým je ovlivněno i dílo Petr a
Lucie. Do svého díla dal kus sebe, jelikož sám bombardování v Paříži zažil a přišel o
několik přátel, tudíž čerpá ze svých vlastních zážitků a zkušeností. Příběh je bohatý, co
se týče pocitů postav, které zde pestře popisuje. Dále zde zachycuje rozdílnost
společenských vrstev a její problematiku. Nachází se zde znaky moderní literatury, což
je například konfrontace vnitřního světa autora s okolím. Základním poselstvím je
upozornit další generace na nelidskost a zrůdnost války.

2 Napište shrnutí děje 

Příběh začíná v Paříži 30. ledna během 1. světovou války. Mladý 18tiletý Petr jednoho
dne potká v metru krásnou dívku Lucii, přičemž se ze strachu ze střelby několik metrů
nad jejich hlavami chytí za ruce a Petr se do ní okamžitě zamiluje. Bohužel ale bez
jakéhokoliv slůvka dívka vystoupí a Petr jede dál, ztrhán nejistotou, jestli dívku z
metra ještě někdy uvidí. Štěstí se ale na Petra obrátilo a dívku viděl u stánku s
knihami, bohužel ale neměl kuráž natolik aby ji oslovil. Dívka mu nejspíš byla osudná,
jelikož měl štěstí ji opět potkat a tentokrát v zahradě, oslovil ji a domluvil si s ní
schůzku. Schůzka střídala schůzku a Lucie s Petrem zjistili, že si opravdu rozumí a je
jim spolu dobře, až to vyústilo ve vztah, o kterém se dozvídá i Petrův starší bratr Filip.
Uvědomí si, že už nikdy nechtějí být s někým jiným a svojí lásku chtějí zpečetit v
kostele. Na Velký pátek 29. března se setkávají v chrámu, kde jsou připraveni odříkat
si své sliby. Paříž začne být bombardována a nemine to ani chrám, sutiny z něj se svalí
na mladá těla Petra a Lucie. Příběh končí tragickou smrtí dvou zamilovaných lidí, kteří
měli celý život před sebou.

3 Ukázka 1
Měl každé její tajemství příliš v úctě, aby naléhal. Ale Lucie po chvíli promluvila
sama:
 „Ach, bývají v životě chvíle… Člověk se stydí, že je člověkem…“
 Petr se zachvěl a přisvědčil:
 „Ano.“
 A po chvíli se k ní sklonil a docela tiše řekl: 
„Odpusť!“ 
Lucie se bouřlivě zdvihla a padla Petrovi kolem krku:
 „Ty odpusť! Ty!“ 
A jejich ústa splynula. Oba potřebovali utěšovat jeden druhého. Třebaže si to neřekli
nahlas, myslili si: Ještě štěstí, že zanedlouho umřeme! Nejohavnější by bylo stát se
takovými jako ti lidé, kteří jsou tak pyšní, že jsou lidmi, že mohou ničit a páchat
hanebnosti… 
Dotýkajíce se rty rtů a hladíce řasy řasami, hroužili svůj pohled jeden do druhého,
usměvavě a s něžným soucitem. A nemohli se nasytit toho božského pocitu, nejčistší
formy lásky. Konečně se vytrhli ze zaníceného pohlížení do sebe. A Lucie, s očima již
zase rozjasněnýma, znovu uviděla lahodu nebes, rašících stromů a vonných květů. 
„Jak je to krásné!“ řekla.
 A myslila si: Proč jsou věci tak krásné? A my tak ubozí, tak nezajímaví, tak oškliví?
(Vyjma tebe ovšem, lásko má, vyjma tebe…!) Znovu pohlédla na Petra:
 „Ach, co je mi do ostatních lidí?“ 
A s onou skvělou nelogičností lásky se vesele zasmála, skokem byla na nohou,
rozběhla se do lesa a zvolala: 
„Chyť si mě!“ 
Hráli si pak až do večera jako děti. A když se důkladně unavili, pomalu se vraceli k
údolí, plnému zapadajícího slunce jako koš klasů. V tom, co slastně pociťovali se
srdcem jedním místo dvou a s těly dvěma místo jednoho, zdálo se jim všechno nové.
Ukázka 2
Teď, když miluji, neznám již žádné proč! Již žádné kde, neboť, nebo, jak! Má láska
prostě je, opravdu je. Na ostatním mi nezáleží. Jejich tváře se políbily. Déšť toho
využil, vklouzl pod nemotorný deštník a poškádlil je svými prsty po vlasech a po
lících; jejich semknuté rty vsály studenou kapičku.
Text je psán spisovným jazykem v částech vypravěče, ale i v dialozích hlavních postav
Lucie a Petra. Střídají se zde pasáže vypravěče, který je psán v er-formě, přímá řeč ve
formě dialogu,, odpusť” a polopřímá řeč,,A myslila si: Proč jsou věci tak krásné? A my
tak ubozí, tak nezajímaví, tak oškliví?”. Text je také velmi emotivní např.,,lahoda
nebes”. Nespisovnost a nářečí se v celé knize neobjevuje.
Archaismus-hroužili
Personifikace-tváře se políbily
Metafora-ústa splynula
Přirovnání-údolí plné zapadajícího slunce jako koš klasů

4 Napište vlastní názor

Tato kniha je plná otázek k zamyšlení ať už psychologického rázu či filosofického, řeší
se tam především smysl války nebo problematika rozdílnosti společenských vrstev.
Dílo má celkově smutnou atmosféru, ale to nic nemění na tom, že se jedná o
vynikající milostnou povídku s válečným kontextem a určitě bych knihu všem
doporučil.