Rozbor Božena Němcová: Divá Bára

Výňatek:

Bára dosáhla patnácte let a žádné děvče v celé dědině nemohlo se jí rovnat v síle a velikosti. Tělo
její bylo hrubých kostí, silných svalů, přitom ale pravidelných forem. Mrštná byla jak pstruh. Pleti byla
tmavohnědé, dílem od přirozenosti, dílem od slunce a větru, neboť si nikdy, ani v parném letu,
nezastřela tvář, jako to vesnická děvčata dělávaly. Hlava zdála se veliká, ale to dělalo množství vlasů,
černých jak havran, dlouhých, ale hrubých jako žíně. Čelo měla nízké, krátký tupý nos, ústa trochu
velká a vyšpulené pysky, ale zdravé, červené jako krev. Zuby široké, silné, ale čisté. Nejpěknější bylo u
ní oko, a právě proto musela od lidí posměch snášet. Spílali jí, že má „oči buličí“. Veliké měla oko,
neobyčejně veliké a modré jako chrpa, obrostlé dlouhou černou řasou. Nad okem klenulo se husté
černé obočí. Když se Bára škaredila, podobala se její tvář obloze černými mraky zatažené, z nichž se
jen kousek oblohy modralo. Ona se ale málokdy škaredila, leda když jí chasa nadávala, že má buličí
oči, to jí oči hněvem sršely, mnohdy až se do pláče pustila.

Bára měla vůbec do sebe tolik neobyčejných vlastností, že se nebylo čemu divit, když si sousedé o
ní povídali, nemohouce si takovou povahu nijak vyložit, začaly ženy opět tvrdit, že to přece jen nějaké
„divé dítě“, a ne-li to, tedy že ji zajisté polednice vzala pod svoji moc.(…) Kdo ji chtěl hodně pozlobit,
řekl jí „divá Báro!“- ale byl každý na omylu, kdo mněl, že ta přezdívka ji víc než každá jiná mrzí, tím jí
právě neublížili, každá jiná přezdívka více ji zabolela než ta.

 zasazení výňatku do kontextu díla:

začátek knihy
 téma:
obraz života lidí na vesnici, různé lidské charaktery, příběh dívky, která překonává strach a
pověry, aby pomohla přítelkyni od nemilého nápadníka, autorka vyjadřuje zájem o postavení
ženy ve společnosti (autorka jak by zobrazila vlastní povahu, emancipaci, samostatné
uvažování), realistický popis společnosti rozdělené podle majetku, kritika pověr a předsudků
lidí, kteří jimi ostatním mohou i ublížit, každý člověk, ať je , jaký je, může být milován
 téma ukázky:
popis a charakteristika hl. postavy Báry, její vzhled, povaha, vlastnosti…
 motivy díla:
venkovský život, lidové tradice, charaktery lidí různých společenských vrstev, život Báry a
jejích přátel, nenávist vesničanů vůči Báře, vztah Báry a Jakuba k přírodě, zvířatům
 motivy výňatku
hl. hrdinka Bára a její vnitřní a vnější charakteristika
 časoprostor:
1. pol. 19. století ve vesnici Vestec na Nymbursku, prostředí Bářina a Jakubova domu, fary

 kompoziční výstavba:
chronologická kompozice, kniha rozdělena do 3 kapitol a ty do odstavců
 literární druh:
epika
 žánr:
povídka na přelomu romantismu a realismu
 charakterizovat hlavní postavy:
Bára – silná, odvážná, nebojácná, temperamentní, nezávislá, samostatná, fyzicky silná,
hodná, citlivá, vysmívá se pověrám, riskuje, že si znepřátelí všechny ve vesnici jen proto, aby
pomohla kamarádsky Elšsce od nenáviděného nápadníka (správce Kiliána Slámy), ostatní se
na ni dívají skrz prsty, statné postavy, černovlasá, modrooká,
Elška – jemná, něžná dívka, pravý opak Báry, přátelí se s Bárou i přesto, že je chudší než ona
Jozífek – slabý, neduživý syn kostelníka, je poslán na kněžská studia, tajně Báru miluje
Jakub – pastýř, milující otec Báry, pracovitý, nemluvný, často zamračený, ale dobrák, Báru
vychoval spíše jako syna
Panna Pepinka – teta Elišky, sestra pana faráře, Báru neměla až tak moc v oblibě, ale když ji
měla ráda Elška, tak ji měla ráda i ona
Pan farář – starý, moudrý, strýc Elšky

 vyprávěcí způsoby:
příběh vyprávěn v er-formě, vyskytuje se zde mnoho přímé řeči v dialozích postav,
časté charakteristiky postav přímé i nepřímé, vnitřní (jaké má vlastnosti, jak se chová v určité
situaci) i vnější (popis, jak postava vypadá)

 typy promluv:
autorská řeč vypravěče, přímé řeči postav,
 jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku:
převažuje spisovný jazyk, spíš hovorový než knižní
archaické vyjadřování: patnácte let, dílem-dílem, vyšpulené pysky, mněl (mínil), nejpěknější
u ní bylo oko, vyšpulené pysky
nářeční - dědina , chasa (mládež)
lidové označení pro vypoulené oči - buličí oči ,
věty dlouhé s inverzí slovosledu-byl každý na omylu, pleti byla tmavohnědé, …
přirovnání – mrštná jako pstruh, jako havran, jako žíně , podobala se její tvář obloze černými
mraky zatažené, z nichž se jen kousek oblohy modralo
synekdocha - Nejpěknější bylo u ní oko,… Veliké měla oko, neobyčejně veliké a modré jako
chrpa, obrostlé dlouhou černou řasou
nespisovné zakončení v příčestí – vesnická děvčata dělávaly
přechodníky - nemohouce si (vyložit)
v knize i historismy (koleska, loktuše, husopas- už zaniklé skutečnosti)

 zařadit dílo Divá Bára do kontextu autorovy tvorby :

knihu napsala rok po vydání Babičky
 patří k povídkám, kde se děj točí kolem 1 hl. postavy (hl. ženské), další takové povídky jsou
např. Baruška, Pan učitel, Karla (matka vydává syna za dívku, aby nemusel na vojnu), Dobrý
člověk
 kromě 1. skupiny povídek psala i povídky o složitých mezilids. vztazích, o sociálních rozdílech
problémy vidí kriticky, ale řešení rozporů na konci knih je idealistické (romantické), např. V
zámku a v podzámčí, Chudí lidé, Pohorská vesnice.
Napsala cestopisné črty: Obrazy z okolí domažlického
Film Divá Bára byl natočen roku 1949 Vladimírem Čechem. Hlavní roli hraje Vlasta Fialová.
Film neodpovídá úplně předloze.
  zařadit tvorbu Němcové do kontextu české literatury:
Němcová (vl. jménem Barbora Panklová) je česká spisovatelka a sběratelka lidové
slovesnosti, např. pohádek, báchorek, říkadel, pověstí, ale šlo jí o vlastní převyprávění lidové
látky
zakladatelka novodobé české prózy
spolu s K. H. Borovským patří k období počátků českého realismu (v popisu prostředí,
oblečení, zvyků, tradic…), ale v jejím díle doznívá ještě i romantismus (v chování postav a
v řešení konfliktů, konec happy endem – vesničané ji nakonec přijali mezi sebe, začali ji mít
rádi), tímto příkladem chtěla vychovávat ostatní lidi, vytvořila nadčasový ideál dobrého
člověka
autorka patří k venkovské próze 1. pol. 19. stol.,
další její díla: Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti, Babička…
nešťastný osobní život s mužem, s nímž si nerozuměla, smrt syna Hynka, život v chudobě,
vlastenka

 děj:

Příběh dcery obecního pastýře Jakuba. Matka jí brzy umřela, a tak ji pastýř Jakub vychovával sám.
Bára se lišilaod ostatních. Nevěřila na pověry, byla silná, nebojácná, fyzicky zdatná, mrštná, tmavé
opálené pleti, dlouhých černých vlasů havraní barvy. Uměla plavat i pod vodou, nebála se ani večer,
nebála se hřbitova ani bouřky. Urážky od okolí řešila tak, že se dokázala prát i se silnými chlapci a
vítězila nad nimi. Její jinakost vesničané přičítali tomu, že matce dítě určitě podstrčila polednice.
Proto se jí vesničané štítili, báli, říkali jí „divá Bára“. Kromě otce ji měla ráda její jediná a nejlepší
přítelkyně Elška. Ještě se kamarádila s Jozífkem, který šel na kněžská studia do města.

Elška odjela do Prahy k bezdětné tetě, která byla nemocná a měla ji naučit dobrým způsobům a
časem finančně zabezpečit. Bára zůstala s tatínkem a psem Lišajem sama. Za tři roky se Elška vrací
zpět. Stala se z ní dáma. Báře se svěřuje, že se zamilovala do lékaře Hynka, který léčil její tetu.

Chce siho vzít za muže, ale panna Pepinka jí vybrala jiného ženicha – bohatý, nehezký a zbabělý
správce Kilián Sláma. Bára se naopak svěřila Elšce, že se zamilovala do myslivce, ale myslí si, že on se
do ní nikdy zamilovat nemůže. Bára pomohla Elšce zbavit se jejího nechtěného nápadníka –
přestrojila se a vystrašila správce: jestli přijde na faru opět jako ženich, bude po něm veta. Lidé podle
pohozeného oblečení odhalili, že to byla Bára a odsoudili ji za trest k tomu, aby strávila noc v márnici
na hřbitově a tak poznala, co je to strach. Bára se vůbec nebála, odmítla odejít, bez strachu usnula,
srdce jí zamilovaností tlouklo víc než strachem. Přesto přišel otec i pes Lišaj, aby tam nebyla sama.
Později se k nim přidal i myslivec, kterému se líbila a požádal ji o ruku. I Elščin problém se vyřešil -
bohatá teta jí odkáže veškerý majetek pod podmínkou, že se vdá za muže, kterého miluje. Elšce přišel
dopis z Prahy, že Hynek na ni nezapomněl. Před svatbou se lidé s Bárou usmířili, popřáli jí hodně
štěstí a po svatbě odešli novomanželé i s otcem Jakubem žít do myslivny v lese.