Bílé historky

Strašidelné hádanky o nadpřirozených jevech. (výběr)

Pro odvážné lovce duchů od 8 let

Pro dva a více hráčů. Jeden je vždy vypravěčem a přečte ostatním nahlas první část příběhu.
Druhou část, psanou kurzívou si čte pouze pro sebe. Cílem hadačů je přijít na to, jak přesně se
hádanka stala. Kladou vypravěči otázky tak, aby přišli hádance na kloub. Musí být v takovém tvaru,
aby na ně bylo možno odpovědět buď „ano“, nebo „ne“. Podrobnější vysvětlení nemusí hadači
uhodnout (uvedeno za tečkami či šipkou), pomáhá spíše vypravěči při odpovídání na dotazy.

Noční bouřka
Kdykoli předpověď počasí oznámí noční bouřku v okolí zámku Bouřov, nechají obyvatelé zámku a
okolních vesnic všechno, jak stojí a leží, a dávají se na útěk. Kdo se nedostane včas pryč, shání si extra
silné špunty do uší. Jediný, kdo neprchá ani nepotřebuje špunty do uší, je Artur. Proč ani přesto
nenachází klid?
Noční rámus způsobuje zámecké strašidlo Artur: má hrozný strach z bouřek a pokaždé vydává
uši drásající sténání, vytí, chřestění řetězy. … jinak je Artur vysloveně příjemné, zdvořilé a zdrženlivé
zámecké strašidlo. Je mu velmi nepříjemné, že svými výbuchy paniky děsí lidi. Již proto s tím statečně
bojuje. Dokonce prodělal speciální protistrachovou léčbu a díky tomu se mu přece jen trochu ulevilo.
Jen škoda, že si nikdo Arturových pokroků nevšimne.

Vzlykot
Od té doby, co Herbert vydražil starý dobrá obraz a pověsil ho nad krb, byl s nočním klidem konec.
Každou noc se ozýval srdceryvný vzlykot. Nakonec byl Herbert s nervy v koncích a portrét ctihodného
rytíře spálil. S ulehčením si lehl do postele a okamžitě upadl do hlubokého spánku. Ovšem přesně o
půlnoci se děsivé vytí spustilo znovu, hlasitěji než kdy předtím. Odkud pochází toto vzlykání?
Co Herbert netušil: v jeho domě dlí již staletí duch mladé ženy, kterého při spatření rytíře
zachvátilo hoře lásky….. říká se, že čas léčí všechny rány, a posledních 400 let strašení skutečné mladé
ženě pomohlo přenést se přes hoře lásky, které ji za života tížilo. Sama sebe by označila za šťastného
ducha- dokud neuviděla rytíře na obraze. Byl jejímu milému natolik podobny, že celé její hoře začalo
nanovo. A když potom rytíř zmizel, byla ještě smutnější.

Malá noční hudba

Alžběta se dívala otevřeným oknem na úplněk, tiše si pro sebe šeptala „malá noční hudba“ a
vychutnávala si noční klid, když sebou náhle trhla: k jejím jemným uším pronikly strašlivé zvuky, a sice
krátce po půlnoci! Znělo to jako skřípající kotoučková pila, přerušovaná tupými údery kladiva. Nestalo
se to poprvé a Alžběta se rozhodla, že proti tomu něco podnikne. Co se tu dělo?
Zchátralý dům, v němž Alžběta jako strašidlo léta žila, začala nedávno používat rocková kapela jako
zkušebnu…. Alžběta v zásadě proti hudbě nic neměla, ale žila v době, kdy Mozart obšťastňoval svět
kouzelnými melodiemi. Byla dokonce při uvedení „Malé noční hudby“. Tento strašlivý rámus, který
rocková kapela nazývá hudbou, je urážkou pro její uši. Rozhodla se pustit na kapelu trochu hrůzy. To
se jí ale nepodaří, protože kapela miluje strašidelnou atmosféru starého domu. Proto koneckonců
zkouší v hodině duchů.

Zelené světlo
Bill se pohodlně opřel do svého křesla a četl si napínavou knihu o mimozemšťanech. V komíně
zapraskalo. Není nad osamělou prázdninovou chatu na dalekém severu, myslel si Bill. Podzimní vítr se
s pískotem proháněl kolem domu. Bil vrhl zběžný pohled z okna a vyskočil z křesla. Venku to zeleně a
červeně svítilo! Sáhl po svém mobilu, ale neměl žádný signál. Co Bill uviděl?
Bill uviděl polární záři….. V první chvíli si Bill pomyslel, že před jeho oknem stojí mimozemská
bytost. Potom poznal, že se jedná o nebeský úkaz a byl přesvědčen o tom, že uviděl UFO. Sáhl po
telefonu, aby pozorování ohlásil. Naštěstí neměl v této pustině vysoko na severu žádný signál, jinak by
se docela dost ztrapnil. Polární záře je barevné světlo na obloze, které vzniká, když sluneční větry
pronikají zemskou atmosférou. Elektricky nabité částečky Slunce narazí na magnetické pole Země a
způsobí, že atomy kyslíku a dusíku začnou svítit. Protože na pólech je zemské magnetické pole
v nejmenší vzdálenosti od povrchu, je tato záře vidět nejčastěji.

Jarní úklid
Začal duben a Tereza se pouští do jarního úklidu. Všude se nahromadil prach. Opatrně zametá kolem
pavoučích sítí a čistí nábytek. Potom najde vedle postele svého syna obzvlášť velkou hromadu
prachu. Tereza je bez sebe vztekem a přísahá pomstu. Komu se chce Tereza pomstít a za co?
Svému synovi, malému upírovi. Dopřál si aprílový žert a vedle své rakve umístil hromadu
popela, aby si Tereza myslela, že ho zasáhly sluneční paprsky a on se rozpadl v prach….. Tereza mu ale
na lep nesedla. Tenhle vtip už zná léta. Ale stejně si každé ráno dělá starosti, aby se syn vrátil včas.
Tentokrát se mu chce pomstít a také jemu nahnat pořádný strach.

Jasné světlo
Paní Horká si promnula oči. Venku už je tma jako v pytli a ona je unavena dlouhou jízdou. Proto jí
nějakou dobu trvalo, než si všimla, že se jasné světlo pohybuje přímo k ní. Jako bez života do něj zírá,
potom otočí volantem a sjede ze silnice. Když je strašidlo pryč, sáhne s chvěním po mobilu. Komu
volá a proč?
Paní Horká volá policii, aby oznámila řidiče jedoucího po dálnici v protisměru. …. Cestuje již
několik hodin po dálnici a už není tolik soustředěná. Proto jí trvalo o něco déle, než si všimla, že
protijedoucí auto se nenachází v protilehlé jízdní dráze, ale na její straně dálnice. Policie bude muset
rychle zasáhnout, než dojde k nehodám.

Popové hvězdy
Filip je rozrušený, neboť zakrátko uvidí světově proslulé hvězdy popu v životní velikosti. Bohužel není
sám a v tlačenici může spočinout na Beatles pouze letmým pohledem. Chvilku poté stane tváří v tvář
Britney Spearsové. Právě v ten moment zhasne světlo. V davu se začne šířit panika. Za chvíli si všichni
ulehčeně vydechnou, jenom Filip je strnulý hrůzou. Proč?
Filip si je jistý že se figurína Britney během výpadku světla pohnula. … Zatímco stál jako solný
sloup, ještě na něj mrkla. Poté se zvedla a byla přivítána bouřlivým potleskem na pódiu. Byl to trik
nově otevřeného muzea, kam skutečná Britney přijela zahrát si svou figurínu a vystoupit. Filip by se
hanbou propadla do země, protože skutečně uvěřil tomu, že vosková figurína ožila.
Světélkující mlha
Poslední žijící příslušnice hrabské rodiny z Bílé skály se rozhodla, že hrad svých předků promění
v zážitkový hotel. Otevírací slavnost představuje dokonalý úspěch, obzvláště technické speciální
efekty vypadají velmi dobře. „znamenitě jsem se bál“, rozplývá se jeden z hostů. „ten světélkující
mlhavý zjev na nádvoří mi opravdu nahnal husí kůži!“ Hraběnka z Bílé skály obratem zavolala svého
právníka. Proč?
Chce sepsat svou závěť….. Pochmurný zjev na nádvoří nebyl plánován a hraběnka uvěřila, že se jedná
o skutečného ducha, jež zvěstuje smrt. Bílá paní se na hradě zjevuje po staletí a rodinná legenda tvrdí,
že se jedná o ženu, kterou v 16. Století zavraždil manžel. Ukazuje se velmi zřídka, když se ale objeví,
někdo z rodiny zemře. Protože je hraběnka poslední ze svého rodu, byla si jistá, že dostala oznámení o
své vlastní smrti.

Objev

Profesor Medvěděv klade opatrně jednu nohu přes druhou. Horská túra v Himalájích je náročnější,
než si myslel. Nachází se již ve výšce 5 000 metrů, když tu objeví otisky nohou. Jsou skoro dvakrát
větší než jeho vlastní! Vzrušeně stopy sleduje. Náhle se mu nedostává dechu. Co profesor objevil a
proč lapá po dechu?
Profesor Medvědov objevil stopy pověstného yettiho. Ve vzrušení přecenil své síly a začalo se mu
nedostávat dechu, protože vzduch ve výši 5 000 metrů je řídký! …. Nebyl žádným horolezcem a není
zvyklý na tělesnou námahu a nebezpečí vysokých Himalájí.

Bouřlivý duch
Radka si nasadila zuby a vstoupila do potemnělého prostoru. Kapela kostlivců se starala o dobrou
náladu. Dvě čarodějky k tomu tančily. Radka si našla volné křeslo a pustila se do dýňové polévky.
Bohužel jí ve výhledu na taneční plochu bránil závěs. Náhle se z ničeho nic objevil duch a s tichým
brumláním se vznášel přímo k ní. Krátce nato zmizel a Radka uslyšela hlasité lomození a nadávky. Co
se stalo?
Projektor, který promítal obraz ducha na závěs, spadl……Honza, hostitel halloweenské párty, dostal
obzvláště zajímavý nápad: do jednoho rohu pokoje pověsil světlý závěs a za něj umístil projektor a
ventilátor. Když se Radka usadila do křesla, vplížil se za závěs a oba přístroje zapnul. Díky ventilátoru
se závěs divoce třepotal a Radka měl dojem, že se duch vznáší přímo k ní. Honza bohužel
nedopatřením narazil do projektoru, který s hlasitým lomozem spadl na zem, a s duchem byl konec.

Strašidlo na statku
Marie navštívila svou tetu. Ta bydlí na starém statku, v němž to v noci nepříjemně bouchá a vrže.
Teta to považuje za zcela normální, ale Marie leží každou noc ve své posteli zcela bdělá. Jedné noci
cosi rámusí na půdě. Potom zavržou staré schody. Marie ztuhlá hrůzou pozoruje, jak se dveře jejího
pokoje otevírají a ze štěrbiny na ni strašidelně zírají zeleně planoucí oči! Co stojí u dveří?
Domácí kočka je na lovu a v noci se potuluje po domě.

Starý dům
Lea se se svou rodinou přestěhovala do starého domu. Byl dlouho prázdný a neuvěřitelně levný.
Bohužel obyvatelé vesnice jsou poněkud zvláštní: jakmile uvidí někoho z její rodiny, odvrátí se a
začnou si něco šuškat. Jedné noci probudí Leu chladný proud vzduchu. Má pocit, že není sama.
Následující den rodina vyklidí sklep a učiní objev. Jakého druhu?
Při vyklízení sklepa naleznou tajný zazděný prostor, v němž leží kostra. .. šlo o ducha ženy, která zde
před dlouhým časem nevysvětlitelným způsobem zemřela. Její manžel, jenž v tom má možná prsty-
což se už ale nedá prokázat- skryl její mrtvolu ve sklepě. Nikdy nebyla odhalena. Mnozí lidé se odsud
kvapem stěhovali, protože strašidlo nedokázali snést. Ubohý duch však na sebe chtěl pouze upozornit,
aby mohla být mrtvola řádně pohřbena.

Tajemný hrad
Denis je na prohlídce středověkého hradu. Je natolik fascinován rytířskými výzbrojemi a obrazy, že se
brzy oddělil od své skupiny. Sám samotinký se řítí hradem, který se mu již nezdá dobrodružný a
lákavý, ale velmi nepříjemný. Ačkoli je sám, cítí se být pozorován. Má pocit, jako by byl někdo za ním.
Když se otočí, vyrazí ze sebe výkřik a prchá tak rychle, jak jen dokáže. Proč?
Z jednoho portrétu rytíře na něho zíraly opravdové oči! Denis jasně viděl, že se hýbaly! Zatímco Denis
zůstal v rytířském sále, jeho skupina se dostala do pracovny někdejšího hradního pána, která se
nacházela za stěnou s portrétem. Všichni napjatě naslouchali průvodci a přitom se dozvěděli poutavé
věci o rafinovaných tricích hradního pána. Ve své pracovně nechal vyvrtat do zdi díry, aby mohl tajně
pozorovat své hosty v rytířském sále- očima rytíře na obraze, který byl rovněž provrtán a zavěšen tak,
aby na sebe díry přesně pasovaly. Návštěvníci tento trik zkoušeli a pozorovali Denise.

Stopy
Budík zazvonil a Karel se s námahou vypotácel z postele. Necítil se zrovna nějak zvlášť odpočatě, a
přitom šel jako obvykle spát velmi brzy. Když se došoural do koupelny, objevil na svém pyžamu
červenou skvrnu. Spěchal do kuchyně, aby úlek zahnal čajem, zůstal však stát jako solný sloup: zde již
zcela jistě někdo posnídal. Karel přitom žije sám! Co se stalo?
Karel je náměsíčný. Stává se mu, že jde v noci ve spánku jíst, aniž by si na to ráno dokázal
vzpomenout--- dal si chleba s marmeládou.

Mrazivý dech
Marta strachy zadržela dech. Cítila na zátylku ledově chladný dech a někdo – nebo lépe něco- se
dotklo její hlavy. Cítila to zcela jasně. Slyšela hlasy- nejprve zcela potichu, přímo u ucha- ovšem
potom se stávaly stále hlasitějšími a zdálo se, že přicházejí odevšad. Marta vyrazila bleskovou
rychlostí směrem k východu. Co se Martě stalo?
Marta jela po strašidelné dráze.

Navršené rakve
Pavel následoval vesele si pískající Lucii dlouhou temnou chodbou. Všude kolem se vršily rakve a
Pavel se necítil zrovna bezpečně. J-J-Jsou tady mrtvoly?“ zakoktal. „jasně“ zašeptala Lucie s děsivě
změněným hlasem, „spousta“. Pak se ještě víc zahihňala. Pavel se sám sebe ptal, zda je s Lucií vše
v pořádku. Kdo je Lucie?
Lucie je dcerou majitele pohřebního ústavu. →je na rakve zvyklá a ráda si z toho dělá legraci. Ráda si
mezi nimi hraje na hon na upíry. Samozřejmě si hraje jen ve skladu rakví, kde žádní zemřelí nejsou.

Bolest v krku
Kateřina se neklidně převalovala v posteli sem a tam. Měla strašlivý sen. S námahou se posadila- a
zděsila se: obličej jí ovíval chladný proud vzduchu. Kromě toho ji bolel krk. Nakonec vstala, došourala
se do koupelny, aby se napila vody. Otočila kohoutkem a zděsila se při pohledu do zrcadla. Co
Kateřina viděla?
Když se Kateřina podívala do zrcadla, nespatřila v něm svůj odraz. Přes noc se stala upírem. →Ten ji
kousl do krku, což vysvětluje její bolest krku. Jak je známo, upíři se v zrcadle neodrážejí.

Experiment
V laboratoři doktora Malíka panuje čilý ruch. Syčí to a vře, podlaha je pokryta zmačkanými papíry a
všude blikají a pípají technické přístroje. Laboratoř je přísně tajná. Jediný, kdo do ní má přístup, je
Malíkův asistent, poněkud zvláštní, ale velice inteligentní mladý muž. Právě pracuje na jednom
experimentu, když tu se profesor náhle před jeho očima rozplyne ve vzduchu. Co se stalo?
Profesor Malík právě vynalezl první skutečně fungující plášť neviditelnosti- zcela bez použití magie!→
vědci před nedávnem skutečně vyvinuli umělý materiál, který okolo sebe odkáže ohýbat paprsky
světla. Člověk pak vypadá jako neviditelný. Aby to však pochopil, musí být fyzikální génius.

Prohlídka zámku
„Vypadáš jako bys uviděla strašidlo“, usmívá se Teodor. Sofie se na něj dívá jako bez ducha bez ducha
a horečnatě jej ujišťuje: „Ach ne, všechno je v pořádku. Pojď, ukaž mi zámeckou kuchyni.“ „ale rád“,
souhlasí Teodor a zmizí za dveřmi. Za chvilku je zase u ní. „ach omlouvám se, bylo to ode mě velmi
nezdvořilé. Prosím, až po tobě.“ Galantně se ukloní a ukáže na dveře. Sofie zasténá. Proč?
Dveře jsou zazděné. Pro Teodora to nepředstavuje překážku, protože je strašidlo- jenom o tom neví.

Sbírka hodinek
„ to tě nechali všichni dobří duchové na holičkách?“ Řve Stela na svého syna. Jako na potvoru odhalila
Hektorovu sbírku hodinek. Hektor dřepí v koutě a dělá se neviditelným. I přes nepříznivou situaci
nedokáže potlačit zachichotání, což Stelu, rozzuří ještě víc. Samozřejmě se domnívá, že se jí její syn
ještě navíc vysmívá. Ovšem ten si není žádné viny vědom. Co je s Hektorem?
Hektor, který není Steliným synem, je obzvlášť podlé strašidlo. Krade hodinky a má radost, když může
ostatní dostat do maléru. Stelin syn se jmenuje Pavel a nemá s tím nic společného.

Sněhová bouře
Vilda je na své výpravě překvapen sněhovou bouří a hledá skrýš. Vytáhne mapu a kompas, ale ručička
kompasu se točí jako pominutá! Naštěstí potká jiného poutníka, který říká, že je na cestě k jisté
zřícenině. Vilda se diví, protože na jeho mapě není nic takového zaneseno. Společně se prodírají
sněhem. Vilda se ohlédne a naskočí mu husí kůže! Proč?
Cizí poutník nezanechává žádné stopy. (strach dodá Vildovi netušené síly: běží tak dlouho hustým
sněhem, dokud si není jist, že se dostal na správnou cestu. Obloha se v mžiku vyjasnila a strach je
pryč)

Duch staré vdovy

Tom s nadšením zkoumá opuštěný dům, v němž se má potulovat duch staré vdovy. Lída čeká raději u
vchodu. Má strach ze všeho, co leze a létá, a což teprve z duchů! Tom právě prohledává bednu
podobnou rakvi, když zaslechne Lídu ječet. Okamžitě k ní běží. Lída ukazuje s Chvěním na dveře. „Ta-
tam!“ koktá. „Č-černá vdova! Před chvílí tam ještě byla! Teď je pryč!“ Co Lída uviděla?
Černá vdova, kterou Lily viděla, je prudce jedovatý druh pavouka.

Tajuplný sklep
Tom navštívil svého dědu v Saúdské Arábii. Každou noc, když dědeček Alí myslel, že Tom spí, vytratil
se do tajuplné sklepní místnosti, která byla přes den zamčená. Jedné noci se Tom vyplížil za ním:
v temné místnosti plápolaly svíce, divně to tu vonělo a dědeček Alí si cosi pro sebe mumlal. Tom
v rozrušení vrazil do jednoho regálu. Jedna láhev spadla a rozbila se. Tomův dědeček byl velmi
rozzloben. Proč?
V láhvi byl polapen zlý duch, džin. Tomův dědeček, vyvolávač duchů, ho tam za použití složitých triků
s námahou uvěznil. →Jediná dobrá zpráva je, že džin považuje Toma za svého osvoboditele a musí mu
splnit tři přání. Tak to vyžaduje zákon džinů.

Hrozivé světélkování
Paní Bílá bydlí sama ve zchátralé horské boudě. Strašně se bojí tmy a nechává proto stále svítit
lampu. Jedné noci ji probudí hlasitý rachot. Pokojem protahuje studený proud vzduchu a u okna stojí
světélkující nejasná postava! Poté světélkování zmizí, ale postava je stále na svém místě. Paní Bíla
hledá v panice své brýle. Co uvidí?
Uvidí hromadu sněhu: lavina protrhla zchátralou střechu a sníh propadl dírou ve stropě přímo na
lampu.

Punč z krvavých pomerančů

Sebastián dlouze zazíval a protáhl se. Skvěle se vyspal a má báječnou náladu, protože má dnes
narozeniny a těší se na oslavu. Bude se podávat punč z krvavých pomerančů a konat kečupová bitva.
Ovšem když chtěl Sebastián vyskočit z postele, udeřil ho náhle do nosu odporný zápach. Naštvaně
klesl zpět na polštář. Co se najednou se Sebastiánem stalo?
Silný zápach česneku v Sebastiánově hrobce sebral mladému upírovi všechnu sílu- téměř nedokázal
opustit svou rakev. Jelikož se v posledních dnech po hřbitově potulují nějací lidé, provádí hlídač
hřbitova, který má zálibu v silných česnekových jídlech, noční kontrolní ochůzky. Při obchůzce pro
jistotu nakouknul také do hrobky, kde žije Sebastián- a sice právě v moment, kdy se chtěl vyhoupnout
z rakve. Naštěstí vycházel z hlídače silný česnekový odér, jinak by upíra odhalil.

Řinčení
Normálně Marie snídá v pátek vždy se svou babičkou Matildou, která v tuto dobu již dávno sedí u
stolu, popíjí čaj a čeká na Marii- ale dnes je kuchyně chladná a prázdná. Zatímco se Marie ještě diví,
zazní z Matyldina pokoje hlasité řinčení! Marie nakoukne do pokoje klíčovou dírkou a ještě uvidí, jaks
e babička, bledá jako křída, snaží zavrtat do polštáře a přetahuje si deku přes hlavu. Proč Matylda
nevstává?
Dnes je pátek třináctého a Mariina babička je extrémně pověrčivá. Když se Matylda probudila a
pohlédla na kalendář, hned jí bylo jasné, že tento den jí nemůže přinést nic dobrého. V žádném
případě by neudělala ani krok z domu, dokud by pevně stál. Potom si vzpomněla na řadu nehod, které
se mohou stát i uvnitř domu, a rozhodla se, že pro jistotu zůstane v posteli. Když si vzpomněla na
společnou snídani s Marií, odstrčila se vzdechnutím deku stranou aby jí podala alespoň krátké
vysvětlení. Přitom spadlo zrcadlo z nočního stolku a rozbilo se: sedm let smůly! Dnes by ji už znovu
z postele nikdo nedostal ani párem volů.
Noční poplach
Uprostřed noci vzbudil Tomáše ostrý výkřik. Vyskočil z postele a běžel k rodičům. „zapomeň,“ zívl
Tomášův otec. „Dneska nevstávám. Spím“ a jednoduše se obrátil. „Ty ses snad zbláznil!“ zvolala
Tomášova matka rozzlobeně. „Víš dobře, že mám stejný strach!“ Zazněl další výkřik. „Dobře, už jdu,
mě ty potvory nevadí“ vzdychl Tomáš. Co se v jejich domě děje?
Strašidlo, které žije na půdě, se šíleně štítí pavouků a začne pokaždé ječet, když nějakého uvidí.→
někdo musí jít vyjít nahoru pavouky pochytat, jinak by se již tuto noc nevyspali a museli by celý den
snášet Agnesinu špatnou náladu.

Nový byt
Od té doby, co se Rozálie přestěhovala, se jí dějí zvláštní věci. Zděšeně pozoruje, jak se obraz na stěně
začíná lehce chvět a nakonec padá na zem. Žaluzie na oknech tiše klapou. Dveře se hlasitě
zabouchnou. Hluboce roztřesená Rozálie zadržuje dech. Krátce na to je vše pryč. Ještě stále se
chvějící zapne rádio, aby se uklidnila. Poté s ulehčením vydechne. Co se stalo?
Zprávy v rádiu informují o lehkém zemětřesení.→ Dříve znala zemětřesení jen ze zpráv, byla si jistá, že
se to děje jen na vzdálených částech země. Od doby co se přestěhovala jinam, se se zemětřesením
setkávala. Poprvé si myslela, že straší, pak se dozvěděla ze zpráv, že to bylo zemětřesení a proto pro
jistotu vždy zapíná rádio, aby byla informována.

Dovolená s babičkou
Karel je na dovolené se svou babičkou v Transylvánii. Cestuje s ní opravdu rád, ale babička má
bohužel trapný zvyk hrát si se svými zuby a přitom vydávat strašné zvuky. Jendou ráno u snídaně je to
ještě horší než jindy a když se na ni Karel pozorněji podívá, zjistí, že má navíc ostré špičáky.
Babička si spletla svou zubní protézu se zuby hraběte Drákuly. (Hrabě Drákula již ostatně není
nejmladší a už nějakou tu dobu nosí zubní náhradu. Každé ráno, když se vrátí ze svého nočního lovu,
aby se ve sklepě svého zámku uložil k odpočinku, pokládá svou protézu do sklenice s vodou. Toto ráno
byl trochu zmaten, protože celou noc musel setřásat lovce upírů. Nakrátko zapomněl, že se v jeho
zámku nyní nachází hotel, a šel přímo do své někdejší oblíbené koupelny. Zde si hodil svou protézu do
sklenice, kde už plavala ta babiččina, takže po ní následujícího rána sáhla)

Velký sten
„Buuuuu!“ zavzlykala Teodora poněkud žalostně. Klotylda stáhla poněkud obličej, zhluboka zadržela
dech – a dostala záchvat kašle. Třetí osoba v místnosti otočila oči vzhůru a vyrazila ze sebe tak
hluboký sten, že Teodora a Klotylda zbledly závistí. Obě začaly okamžitě a současně sténat a
námahou téměř ztratily barvu v obličeji. Co se zde dělo?
Teodora a Klotylda se účastnily konkurzu na roli strašidla. ( ač jsou strašidla, samou nervozitou ze
sebe nedokáží dostat strašidelný sten a jsou natolik málo přesvědčivé, že expert v porotě sténal
nudou).

Loď duchů
Ostrovní reportér už měl plné zuby toho, že psal neustále o lodních neštěstích a nevysvětlitelných
vloupáních. Při pátrání po sólokaprovi naslouchal obyvatelům ostrova a dozvěděl se, že prý ve starém
přístavu straší. Mnoho lidí tvrdilo, že prý v noci viděli loď duchů. Robert se vypravil na číhanou a
skutečně: přesně o půlnoci vyklouzla z trhající se mlhy tajuplná loď. Co se v přístavu dělo?
Touto lodí dopravovali lupiči svou kořist na pevninu. (právě tu z reportáží. Lupiči vykrádali pouze
opuštěná sezónní obydlí, pro jistotu aby nebyli pronásledováni, měnili svou motorovou loď pomocí
efektů na loď duchů.)

Sklep hrůzy
Laura opatrně tápe po temných schodech dolů do sklepa. Když vstoupí do místnosti, málem upadne
na odporně vypadajícím marastu. Rozsvítí, rozhlédne se kolem a vyrazí ostrý výkřik. Všude je
nastříkaná červená tekutina a uprostřed toho dřepí bledolící bytost se špičatými zuby, rudě
lemovanýma očima a v černém plášti. Co dělá tento tvor v Lauřině slepě?
Lauřin syn slavil ve sklepě halloween. Bohužel se mu právě rozbila láhev s kečupem.