Martin Jiroušek

Cern bod
HoRoR v čnsxÝcn zBuícx

protimÍurl
r lllilr ilil illl ilt ilil iltil ilil1 ltilt l]il ilil ll] ill

1-310.784
A5 Skt 055.340
 7

Funkcionalistická vila a skutečn les, takové byly prvotní inspirace pfo tuto kni_
hu' Ale také betonove Ěžnívěža ěetná halda. A naď ní knihovna. Na haldě se
nacházely zkamenělé p esliěky a t pytilo se falešnékočičízlato' Av dnes už nee'
xistující knihovně šperky. Knihovna stejně jako okolní, ď íve prospetující, ětvtt
se ptopadla o t icet metr . Ktajina změni|a horizont' Podmaníl si ji horot.
Úzkost zaseknutá do hrudi, plápolající svíčky,hluboké pláně splynulé v čer-
nu a vlhku, bezlidné, mrtvé noci... čern1i bod se věnuje tematice hororu v české
kultu e neboli ěeskému hororu ahtÍtze v uměleckém ptovedení, ato pIevážně
v literatu e, odkud p esahuje i krr tvarnému umění a filmu' Kniha nenípouh,pí'
semny text, ale také objekt' Její neoddělitelnou součást tvoÍímate ál, zektetého
jevytobena.Pachpapítu,jeho dtšnost, vzdušnost, to vše hraje svou roli afotmuje
rr sledn zážitek. P ipojuje sevytvatny doprovod, ilustrace, typo{tafieapiede'
všímobálka nebo vazba. Toto jsou mnohdy utěujícípfvky, jež pomáhají dotváÍet
také átmosfétuhtttzy a nenapodobitelné kouzlo děsu. Je to něco jako P imě ené
okolí(The Suitable Surroundin$s,1889,1891)' pokudbychom chtě|ipataftázo'
vat klasickou povídkuAmbrose Bierce. Českyvyšlaužv toce 1909, v 60. letech ji
znovuobjevil ve!$ znalec an$losaského hororu Josef Škvoreclc . Sděluje zásadní
inÍotmaci: podmínkou pto htÍlzu znamená p istoupit na její ptavidla.
Řada ]iterárních děl použivá specífickévizuáIní metafory obmty, st iho_
vou skladbu' detail. P estože sledujeme litetátní ďíla od 19' století, kdy klasická
kinemato lfafie ještě neexistovala, ffáme i zde vyspělou kulturu obtazu. Neb t
literatury, neměl by film z ěeho ěetpat, to platí nejen pro obsah, ale také pro for_
mální stt6nku. Četná díla na statodávném papíÍeopefijí s jedinečnou vizuální
kulturou, napÍíkladpasážepopsané klasikem světového hororu Poem nebojeho
česk m altet esemJosefem Šimánkem evokují fťlm.Záležípochopitelně napied'
stavivosti ětenáÍe, ale filmové kvatity pt ry i básní se nezapÍou, horor stejně
jako v literatu e, tak i ve filmu buduje náladu pomocí popisu vizuálních kvalit
prost edí, v němž se odehrává. Bez schopnosti detailní drobnokresby by ht&za
ani horor nezískaly jedineěnytvat
,,Lucerna s[abě šatnu oza ola[a, ptápotav p[amen svíěky h ní po stěnách s ět'
té prouÍry atnezi nimi ptazi[y a s jeíy se ěemé stíny. S p[nou odvahoupodíva[ se náš
Dehbe[ i v nejtemnější kout! _ a tu se zarazi[. Híe _ tam [eže[a íebka, jedna z oněch
dvou, které dnesv pátémjednfuzívese[ hrobníkvykopaízpropadtiště'Tamvkoutě
[ežeta a híuboké,čeméjejí dutiny očníkněmu by[y natní eny.
(.) _ Vzchopi[ se, medt tebku a již braí za ktiku dye í, když se ho zmocni[ pocit,
jak p epadá č[ověka, když v noci nebo veěer z ma[é, bezpečnémístnosti vstupuje
do prostoru ve[ikého, ptného stínťl,kde y každémkoutě mťlžese někda skr vati, kde
číhánezntímé,nebtahé kouz[o."FaPresto fKarel Mašek]: Muž s lebkou (1903).
 8
Psát Čern bod znamenatro sumarizov at zatím neptobádanékončiny českého
hororu, rcspcktive hororu v česlc ch zemích,včetně vlivu cizojazyěnychkultur,
p cklad pataftází a citací, od preromantismu, romantismu pŤes
zejménaf'tan-
'
couzsk frcnctismus i jeho německo_rakouské enklávy až povln spisovatel rus-
k ch a pochopitelně an$losask ch.
Iv1nohé z česk ch horor , rcmán ,, povídek i básní jsou unjkátní i ve světo-
vém kontextu. Nabízejí osobité $roteskno, kteté nemádaleko k propojení tra$iky
s komičností, opetují s vědomou a zámětnou teattálností, satirou, šklebem, mra_
zlv m smích em, tedy sloučenímzdánlivě nespojitelného, smíchu i ptáče - tzkos-
tt. odtud není daleko k estetické kate$orii zPoeovy F'ilosofie básnické skladby
(fhe Philosophy of Compositíon , 7846) a p íslovečnéhospojení ,,krásy a htťt-
zy".Tento moment našel ideální žtvnoa p du v českémptost edí,včetněfaktu,
že v sobě ztcadlí německé podhoubí počítajev to i rakouské ,,Čechy,,, Kafku,
Meyrinka, Petatze, Spundu a jiné. obloukem se pak $roteskníěeskáhtizawa-
cí na scénu v novodobém pwáleěném prost edí díky Josefu Škvoreckému,Janu
Zábnnovi nebo Tomáši Korba ovi, ba dokonce Bohumilu Hrabalovi anebo Janu
Švankmajerovi. Neb t ovšem skutečnosti, že bude záhy udušena jinou, ptoti-
kladnou estetickou kate{otií kÍitického realismu a studenou váIkou. A]e aní to
se nevylučuje a sq m zprisobem jedinečnosti našíscény pr ospívá. Česk horor je
ve svém rrjrvoj i zásadnín zp sobem ovlivněn dějinnymiudálostmi, napŤíktad'vál-
kami t icetiletou a sedmiletou (Erbenova Svatební košile) nebo druhou světovou
(dílo filmového težisétalutajeHetze, tvorba malíÍeAloiseMikulky, jlusttátota
ptimátni antolo lie Rej upír )'
Horor bwáv českémprost edí vnímán často jako cizotody prvek. Ve svém
pťtvodním pojetí se zachovánÍm slovanského espritu (promíseného s tiznorcdy-
mi vlivy) vyniká naopak jako oti{inální $roteskní rítvar s nenapodobitelnou tra-
$ikomickou substancí a autentich m ptojevem děsu. Zámětné kontrasty směšné_;
ho ahttlzu nahánějícího ěiní z č,eskéhohororu suglestivní f'enomén. Mrižeme ho'
v dílčíÍotmě najít uÍady p eďválečnych autor stejně jako u Bohumila Htabala,
Arnošta Lusti$a nebo Evalda Schorma. Četn bod se ovšem vícevěnuje jeho ko-
en m v 19. století a následnému v voji vprvnípolovině století dvacátého.
Jako kniha mohl Čern bod vzniknout už dávno, kdyby se do jeho cesty ne_
postavilyrozmanité okolnosti, které nebylo lehké p ekonat. Vtomto směru děkuji
vydavateli JiÍímu Macháčkovi za dťwětu a poskytnutí pťostoíu pto jeho pubtri_
kování, Eli$ii Jirouškovéa Evě Jeništovéza všestrannou podporu. Prvotní im-
pulsy seznamování se' s tématem spadqí něk'dy do roku 1982. Docházelo k nim
p i návštěvách dnes už neexistujícíknihovny v orlové_Lazy, v tajemném světě
vysok ch, ke stropu čnícíchte$áIťt. Uprost ed nich, s publikacemi zabalen,mi
9
do nevzhledného pet{amenového papfuu barvyvoskové žluti, kralovala knihov-
nice paní Galiová s Tichou hr zou za zády. Zvědnrému ětenáÍi ochotně zpto'
st edkovala chybějící kusy meziknihovnívypijčníslužbou. Rozhodujícívlivměla
také tisícisvazková p edválečná knihovna dt'žená v soukrom ch rukou. Do toho
se p imísily první filmové zážitky, kter ch bylo v době šedivéhoa zámětně pŇt'
měrného socíalismu poskrovnu, o to více byly vzácnější a intenzivnější. Jako zje'
vení tak prisobity projekce Nočníhokina vysílané polskou teilevizí, napÍ. frlrrry
Marka Piestraka, dále pašovanéanabutze ptodávanévideokazety s horory Lucia
Fulciho, Joe DAmata,Lambet'taBavy, Jesse Fnnca.Po ady na polském rczhlase
moderované Tomaszem Beksirískim (synem slavného malíÍe) a twněž objev at-
mosférich ch elektronicko-rockoq ch kapel The Sisters of Mercy, Bauhaus nebo
Skinny Puppy.Většina těchto podnět už neexistuje, svědci zmize7iv nenáwat-
nu. D íve bohaté Lazy s vlastní cihelnou, lcinem, včetně iniciačníknihovny a ba-
žinatéhopfost edí padly, jsou vyhlazeny z povtchu zemského. Beksitíski spáchal
sebevraždu, jiní zem eli vlivem vysokého věku nebo jin ch nevyzpytatelnych
okolností.
Rozsah Černéhobodu dodan tiskáťně byl omezeny, avšak téma j e tozsáhlé,
pfoto se tato kniha soust eďuje p edevším nahtetátní část. Dalšíkapitoly o osob-
nostech českéhohororu věnované p edevším filmu čekajína uve ejnění. P esto
vě ím, že tozhodu1ící pasáže z fiadice českéhtťlzyz staly podchyceny a že jejich
stit|ma ttváaž do současnosti.
Vivencio, hrdina českéhop ekladu romantického hororu z toku 1833, sice
pÍeěká htizu Železné košile, ale ,,trud a zasmuši(nst ho upoutají navždy". Zlo'
věstn1 žaláÍ naÍídíodsttanit, aby j4 vymazal z pamětl ,,Zbo it a všecko to místo
vypínit zemí, pod nížh[uboko ukryt Tbífi syločíll." Podobně je na toÍn ostravslc již
neexistujícíDťtlZátubek(píšeo něm mimo jinélanBalabán, p ekladatel mistra
'
an$losaské scény H. P. Lovecrafta). Tato pÍopast z ěetné minulosti města byla
násilně zadušena, zasypána stovkami tattovek s pískem. Spiritisty z Radvanic,
naše slavné ducha e, malíŤe světového f.otmátu, klasiky ljtetátního i filmového
hororu, rczptášili komunisté. Navzdory okolnostem stále xistují slova postav,
jichž se dle Jakuba Atbese ,,zmoc uje podivn zkost" a získánrají ,sl raz bezměrné
beznadějnosti".Z dnešnípterspektivyp ipomínajímalou, ale nápadně p ihrbenou
postavu v tmavém plášti s ěepicí na hlavě. Česlc hotor ve své estetizacihtttzy
znamená jedineěn světov ptojev, arbesovské vyjevy pÍedjímajípoetiku osob-
ností typu Lovectafta, ale takéBet$mana, Bu uela nebo dalšímistfy. Jedině čes-
k autor m že napsat, že ,, zkost má. mění se v žas".\Fenomén,jakym je česlc ho-
ror, s oblibou ptacuje s metodou kontrastu-,Podáxánámtuce jemné,něžnéazase
dravě uchvacu1ící a zlé, ruce vznešené ptincezny a spáty Hatpye. Jako zěetnalé
pažemurfiie ctihodné Marie Elekty naHtadčanech, kolem nížptocházel Karásek
zeLvwic, Josef Šimánek nebo Emanuel zLešebtadu, zavzlyktt černémše deka_
dentních básník , pod škraloupem zčetnalékrve lidorr ch rcmánju a ďáblovych
knih, v šibeničnímstínu Pekla zplozenc , Jana Svatoše, Fausta či solema,v za-
ht adě mandt a{oty, p o d pláštěm ěet né a bílépaní, v nát učíČernohlávka, v pasti
šíIenstvíZlat'ého chrobáka' Snad se něco z jeho kvalit na našich cestách kČerné-
mu bodu poda ilo zaehytit... pod nánosem toztodivnlJch zvuktt, šum , šelest ...
v doupatech česk ch hrobníkri a moravsk1 chupít&, zaklapotuml nsk ch peffití
v nitru mužskéi ženskép edstavivosti, kdy neviditeln mechanismus Železné
košile či Železné panny ukta1u1e ffieft zaffiettem..'
Nejde o žádné neškodné ,,hortirky" a babičěino ]<ratochvilné čtení.Česká
scéna od 19' stoletíplodísxreténněpodanéhrzostrašné p íběhy'ďábelské kous-
ky pohybující se na hraně hoffmanovské tajuplnosti, Poeova kalkulu a osobité
české$rotesky.YytváŤí neopakovatelnou poetiku wtistajícíz jedineěného
$enia
lo ci a z otilinální ttanspoziee světové s cény. Stejně tak ji ob ohacuje.
Čern bod chce vyzdvihnout text ivizuální sttánku, obojí se směle vyrovná
i těm nejnapínavějším televizním seriá]rim nebo film m. Podobnost je někdy až
p íLišzatážejícía zkušenost z minulosti nás miuže osvobodit. Ve VeIké Btitánii
nebo v Německu koncem 20. století vypukla aféta o nevhodn ch hororech šíe_
nycbnavideokazetách. Něco navlas podobného se p itom odehtá|ove světě knih
arcmán tištěn ch na pokračovánív dtuhé polovině 19. věku uptost ed česk ch
,

zemí.Takéo tom si v Černémbodu m žete číst...

&
ff i(
 r3

Hluboká temnota a chaos obestírajípočátky českéhohororu. Mttví taneč,nici

(2o1o), Peklazplozenci(2OO2), Kostlivec pod podlahou (2ooa) - tituly nedáv-
no wtaženéna světlo _ mžoutajícísbírlcy povídek a tomán, jež obtysy hororu
objas ují nedostatečně. Rok co rok se na česk ch knihkupeclc ch stolech resusci-
tuje ,,znovuobjeveq " Poe, o němž dnes kolují le$endy, p iěemž dobov časopis
avádí pÍíčinuilmttí jednoznačně. Pomluvy ptodávají| Porevolučnísamet vystlal
cestu už druhé edici spisi za socialismu zakázaného H. P. Lovecraf'ta. Ptažany
vyštvan1 Meyrink p ed časem ,,zabydlel" na Štvanici cet drim pro divadelní
adaptaci klasického hororu Golem. Nedokončené spisy LadislavaKlímy, jednoho
z nejlepš ích s tyli st ht ťlzy, p itom stá|e tlej í v ná:tuěí ž eb t av ého s tra š idl a. St ole té
žalostnétotzo s nenávtatně zmizel,mi tukopisy...
Kontrast ikonické Bilé pani a Čemédámy nám nemá co Ííci,pokud struktura
zÍtstává zahalena a základy českéhohororu ltajeny. Minulost mlčí.
Kam se poděly pÍe rálečnémorové mše, $otické tituály zttacenych duší?
Celkově ffiimeěny dance macabre našívelkolepé scény se rozplynul v kalné vodě
nejasné p edstavy, co to vlastně česk hororje'

P esto p ed' pát lety v BÍatislavě vznikl semlnáÍ o strachu ahtŮ'ze a onehdy
do kin vstoupil, poptvé od ptemiéry Y Íoce 7927, sla:rn, česk] horor PÍíchozí
ztemnot. Ovšem le$endfuní autorslq ÍimhtttzyPražsk student (Der Student
von Pra$) z toku 7973 , uveden o sto let později s velkou slávou v luxusní restau-
rované formě v Berlíně, zttstává zádušním sál m česlc ch kin i nadále utajen.Yá-
chalriv Ktvav , rcmán (7924) už po ětvtté obsadíl vittíny knihkupectví, anižby
měl čtenáÍv bec ponětí, odkud st íká tak vzácná šťáva. Nemá totiž k dispozici
jedin , oti$inál - nefalšovan mnoha set stfánko\n kolpottážnítomán'
 r4
Emanuel z Lešehtadu, IiŤí Ka sek ze Lvovic, Gustav Meyrink, Hanns
Heinz Ewers a desítky dalších autorťt spjatych s v vojem českéliteratury nebo
filmu se ve své době cítili pŤitozenou součástíhororu světového. Dnes historii
ěeskéhtťlzy zahaluje neptoniknutelná clona.Y jejím st edu se ěetná neptostupná
hmota, naštěstí jí problikává svět lko. Patrně lebka anebo poskakujícíkramerio_
vská hlava. Nástiny temné p lnoci soupe í se zlatavym leskem _ ptvním bodem
na cestě do nitra našíscény.
Fantasma$ofiana - českérotačkytisknou světot4. horor
Abychom pochopili zakotvení hororu v dějinách českékultury, musíme se vrátit
do doby, ve které se tento fenomén zaěíná formovat v okolních zemíeh; nejlépe
do osudového mtazivého léta roku 1816 na zemí dnešního Švcarska. Tehdy si
pánové lord Geor$e Gordon Byron a Percy Bysshe Shelley se sq mi p ítelkyněmi
a doktorem Williamem Polidorim pÍedč,ítaliz Fantasmaloriany (1813), sbírky
sttašideln ch povídek p eloženych z něměirty, a sami se pokusili napsat podobné
p íběhy. Nebyli jediní.
Pokusme se nahlédnout do doby, kdy se v česk ch zemích objevují ptvní
p eklady z ďílny světoznám,ch klasikri, tehdy ovšem ,jenom" nadějnychtv rc
a nadpt&mětně talentovan1 ch současník: lord Byron, Washin$ton lwin{, Ed-
$arAllan Poe, Ernst TheodorAmadeus Hoffmann,Edva , Lytton Bulwer, pro-
sper Mérimée,Theophile Gautier, WiIIiam Beckforth, F'redetick Marryat, dvo-
jice Erckmann-Chatrian, Guy de Maupassant, Villiers de Llsle Adam, Arthur
Machen, Ambrose Bierce, Hanns Heinz Ewers, Kad Hans Strobl, Ftanz Spunda,
Rudolf Slawitschek, Leo Petutz, Bram Stoker a mnoho dalších.Pojdme načich-
nout okamžiky kdy vzhtttu stoupají první osobnosti českéhohororu: Josef Ji í
Kolár, Polykatp Staty, Karel Švanda ze Semčic, Ladislav K]íma, Josef Vách al,Ian
Wbíss, Jaroslav Havlíček,ptvní dámy českéhtrizy Anna Matia Tilschová nebo
Ji í Sumín, RťrženaJesenská, ale také exotici Jan Havlasa, Joe Hloucha, okultní
a mystičtíEmanuel zLešehtadu, Ji í Karásek zeLvwic, Felix Achil]es de la Cá_
mara, Luis K ikava, Ladislav Narcis Zvě ina a aďa jinych.
Pomocnou ruku českémuhororu dtouhodobě dop ávají světoznámé ikony.
Jejich p eklady motivují kv,znamné inspiraci ana domácí prldě se bny objevují
rané pokusy napojit se na aktuá]ní vlnu. Samotni pÍekladateléjsou jati touhou
vstoupit do stejné eky společně se sv m milovan m tvrircem. Neskr van obdiv
r5
je často p iměje k tomu, aby začali tvo it pod vlivem svych vzotit, zaktátko se
osamostatní, popÍípadě obě role zda ile ptopojí.
V díle tak vehementních osobností jako Emanuel z Lešehtada nebo Kare]
Weinfurter nelze oddělit složku autorskou od p ekladatelské anebo editorské.
Y pÍípadě tvrirčíěinnosti Yáclava Rodomila Krameria nebo Prokopa Šedivého
tyto profese natolik splyvají, že je až nemožné s jistotou íci, zda jde o pouh
p eklad, nebo o text autorsk1. Neníjednoduchétozhodnout, dojaké míryčeské
pÍost edí ovlivnilo německy píšící spisovatele, at jsou to eponymní Christian
Heinrich Spiess, GustavMeyrink, Karl Heinz Strobl, z olomouck chtežisétEd-
sat G. Ulmer nebo romanopisecFnnz Spunda, i množství dalšíchautoť , kte í
ié cilďsvetově proslavilí ve filmovém umění jako Geor$hWilhelm Pabst, Hanns
lanowitz nebo Karl Freund. Nakolik tito německy mluvící sousedé a souputníci
žijící,tvo ícía expandujícíz česk ch zemí zaptlsobi|i zpětně na své česky píšící
kole$y' kamatády akumpány? Co teprve $eniální česlc kameraman nejlepších
světov ch hororti otto Heller a jiní?
Tedy tan a zase zpátl<y.Inspirace a ptopojení fun$uje ve všech směrech, ne-
zb vánež se vydat napozotlhodnou a mnohdy, po tolika desetiletích či staletích,
objevitelskou pouť. Protože jsme v česk ch zemích, v nichž byla dlouhou dobu
(l edním jazykem němčina, nejde v támci domácího hororu zďaleka jen o p ekla-
dy nebo autoty píšícív češtině. Genius loci našízemě znamená identick prostor
pfo autoťy česko-německé, rakousko-české, česko-židovské,německo-židovské
nebo jen židovsko-české,všechny sjednocuje láska k básnění v htl 'ze. Spojité
nádoby dotváÍíjedinečná lokalita pospolné existence několika nátodností, jež
vytistila v jedinečnou tvtltčíetapu' Nekonečná odysea spolutvtirc světového ho-
totu z ěesl<ych zemívede z Německa p es Velkou Btitánii až po fimovou Mekku
Hollywood v Los Angeles.
Kromě nezbytnéinspirace z p ekladi.se horor v česk ch zemíchpromě uje
i vlivem tozvoje civilizace. Jeho rozkvět lze spatŤovat v momentě, kdy má ětenáÍ
dostatek volného času, kter se mu snažíz(ttočit tozmanitá,,ktatochvi1ná" peti'
odika; časopisy,ma$azíny,kalendáŤe, sborníky, sešity... Média,vn1chžm: .žebyt
publikován p íhod,n,ktátky tvag novela nebo povídka, éi rcmánnapoktaěování.
Česk horor není jen d sledek oddechové č,etby. Z levn ch periodik se stěhu-
je do oblasti v pnvn,ch knih nebo bibliofilií. Zaned|ouho se stává p edmětem
patodle, což svědčío jeho oblíbenosti a popularitě. P íkladyjdou nap íč,věkem
a někdy se dor kají citliv ch skutečností.Jednou z mnoha mŮ,že byt humorná
veršovánka na poměty v českélitetfuní komunitě - Novákova Balada o vazbé
z lidské k že patoduje spektakuláni dílo populárního Ewerse i zapškléhoŠal-
 I6
du, z jehož zadnice slavn knihvazač, Bndáě vyÍíznepodstatnou ěást mate álu
navazbu,kritik v duch se ale své k: ;že dožadu1e i po smrti. Stejně tak Češirychle
rca{ují na světovou kriminalitu a záhy, na konci 19. sto]etí, vzniká satiÍich se_
šit oJacku Rozparovači. Hororové p íběhy spadajícípod arabesky nebo vánoění
povídky zísltávají pevné místo v humoristich ch listech, patŤíktepefioátuHett'
mannova Švandydudáka, věnují se mu známí komici a kabatetiéIi (Josef Šváb
Malostrans\ Karel Hašler nebo Ferenc Futurista)'
'
1853
Vrlbec ptvní p eklad klasika literárního hororu par excellenee Ed{ata Allana
Poea vychází v češtiněv foce L853 v jednom z nejvíce tozšíÍenychdobov ch
časopisri. Pyšníse jím Lumfu usilujícío povznesení našíLitetatuty na světovou
tove . Ambice nemalá, p esto díky mistrovi nikoliv neuskutečnitelná.
Rok 1853 takzahajuje rczsáhlou a do dnešních dnrl nejbatvitější transkrípc1cizo'
jazyěného autora v česlcémprost edí. Umožiuje mimo jiné vidět proměny v voje
místníspolečnosti ve vztahu k hororu i jeho nadčasovost ve znamení nadhledu
a odstupu od popisované skutečnosti. Do té doby českélitetatuŤevévodícífan'
taskní p íspěvky zaljmou paralelní kolej.
P ekladatelská Úadice Edsata Allana Poea vede od budite]ského obrczení
p es symbolistně dekadentní,,l s", poetickou avant$atdu, socialistickou strohost
až k postmod etně. Litetátnívědec MarcelArbe itŤíká, že v Česku mákaždy ,,své'
ho Poea". Samotn Poe není vnímán jako zámo slcy cizinec, ale Evropan; ikona
f'tancouzského symbolismu. Ptávě s touto frankofonnní scénou česlc horor čile
obcuje, nejprve s frenetiky (n ap íklad Sabin v Hrobník _ 7837), pak s ftancouz'
sk mi kole$y, kte í Poea objevili. Navíc Poe ve své vrstevnatosti, stejně jako
Go$ol nebo Ewers, ěetpal z česko-rakouského prost e dí, a tak k nám jeho ,,kfák"
nemániktenk daleko.
Symbolické číslo1853 lemuje jinyvyznamn milníkna domácí scéně hororu.
Špičkovhercc, ua{éd, dtamatik, básník a p ekladatel Josef Ji í Kolát na tychž
stránkách Lumfua, vedle Poea, tiskne na pokračovánít den co tyden pozotuhod'
ně ztalé dílo, Pekla zplozenci, mistrovslq románoq horor s nenapodobitelnou
pÍíměsíďábelské |fotesky - českou specialitou. (Btama Stokera, autota slavného
Drakuly, inspiroval proslul herec Irvin$, p edstavitele moderního českéhoho_
Í7
roru Kolára políbila hetecká milza sama o sobě, Poe se musel spokojit ,,jenom"
s hereclq mi rodiči)
Hororov rok 1853, do t etice, zavtšuje ptvníknižnívydáníslavné Kytice
Karla Jaromíta Etbena, sbírky baladich ch básní s hr zostrašn mi pasážemi,
p edevšímse Svatební košilí- s {tandi zním hororem ze záhtobí.
Základy českého,ale i světového hororu už koncem 18. století položil Chris-
tian Heinrich Spiess, německypíšícíautota herec žijícívČechách. o něco později
p išli obrozencjYáclav Rodomil Kramerius, Jaroslav H bl, Jakub Budislav Mal
a p edevším tv rce moderní psycholo$ické poezie Karel Hynek Mácha. Jeho Pouť
krkonošská (1834) nebo deníkorr zápis Sen (1833) znamenají nápaditě podané
hororyv lzném stádiu (stejně tak Erbenovy záznamy Sny z roku 713!).Tajuplná
lokalíta podhtl í už tehďy pÍedutčajemísto spiritisticlc ch, ducha sh ch vjev .
l-Sen,
trvalé zÍídloěeského hororu, vyvrcholí v oneirickém Demlově Hradu smrti
(7972),Tanci smyti (1910 nebo ve Hledání sttašidla (cca 1920) Ladislava Klímy.
Kult kolem Máchy m:rže frt podobn v znama jeho amerického kole$y
z Baltjmote' Démonick b ásník, slézajícíve svém dtakulovském rouše (efektním
ptášti s červenou podšívkou)htadní zŤíceniny, aspituje ještě p ed Poem na typ
prokletého tvt}rce, neboť aní on nenašel zastání u sq ch vrstevník , ptotože i on
zahynulzanelrysvětliteln ch okolností auznání dosáhl ažunastupajících$ene-
ncí. Teptve ony našly pochopení pto temná zákoutí lidské duše - májovci lan
Netuda a Jakub Arbes nebo surrealisté optašujícíttadici ěettého tománu, jenž
má ko eny v pÍedmáchovské době. Mácha inspiruje jak otev enou pověrčivost
lidové vrstvy, tak uzav ené skupiny bibliofil .
Česlc hot'ot rcvná se ptovaz natažen mezi nízkou,lídovourovinou a inte-
lektuální vfstvou. Prolnutím vzniká nezaměnitelné specifické prost edí htttzy,
které prosakuje na povtch iv těžkych dobách. V časech, kdy se horor stal trnem
v oku nejenom nábožens! m fanatik m a zavilym klerikál m, ale kdy se stal
p ímo ideov m nepÍítelem státu. J^kbizatní, pÍeci již pro$resívní vyd avatel ěer
n1 ch románri Karel Trachta cílil na sociálně slabší vrstvu titulem šlechtic dělní-
kem (1873). Revoluce požításvé děti, neobměkčila by ji ani skutečnost, že ada
ěenych románli rítočilana postavení cídwe již v 19. století. Ale opět, i ve věku
petzekucí,p itáhl horor své obhájce avyznavaěe.zvl^ště za socialismu' kdybyl
na listině nežádoucíchjev . Pro$resivní intelektuálové,litetátilanZábnnaaJo-
sef Škvoreclc , pÍektadateléTomáš Korba , Jatoslav Ko án a František Jun$wirth,
jq ptopašovali i pod pokličku rnarxismu-leninismu, ačkoliv l jako čer-
nou skvrnu v ideolo$ické kleci' bajku pto malé děti.
 I8
Česlc hotot má mnoho tváŤí a prošel četn mi proměnami, Kafk v brouk
Řeho z Proměny (Die Verwandluns,1915, česky 7929) m: ;žeb t jenjednou
z mnoha.F{t:iuzav uměleckém podání si u nás až staletíudtžu1e pevné postavení.
Kde jinde než v česk ch zemích najdeme pozoruhodně tozvětvenou linii Poeo-
v ch následovníkttv pt6ze i poezii, v p ekladu a dokonce vevytvatnémumění?
Klasik českéhohororu Emanuel zLešehtada p evtělil svou íanou zkušenost
do povídkovéhotriptychu Sttážci majáku (1906) a v psycholosizqícím duchu
do kolosálních rczmětÍt tozváďí Poe v Pád do Maelstr mu (A Descent into The
Maelstriim, 1841). Ještě d íve knížetebásník p ipomenou teskné litanie Itmy
Geisslové, tvorba netvníhoYladimítaHoudka anebo p ecitlivělého Karla Hla-
váěka. Na Poea navazují Morčata (1970) LudvíkaYaculíka i film {avran n!3'
nelovém domě (1983). Duchové a jiné steteotypy se postupně wjevují v mnoha
podobacn, hÍeb zah ebem, jako když někdo bušízezdola do nespravedlivěuza'
v enéhovíkarakve...
Ed$ar Allan Poe se v našímalé kotlině pevněji usadil paradoxně tím, že
nikdy nepsal jenom horory nebo fantasy. Tento kmotr moderního českéhohoro-
tu ideálně spojuje ma$ickou trojici horor-fantaskno_detektivka, jejichžvzájemné
ptottlstání chanktetizge česképtost edí zejména od 2. poloviny 19. století. ob_
tížnostod sebe odlišit tyto kategofíe někdyvybízík souhtnnému univetzálnírml
oznaěení ,,dobtodtužnálitentuta". Cílma1í společn - odrea$ovat a uvolnit čte_
ná e, zktátitjeho dlouhou chvilku. Poe ale českébibliofily a ilustrátorskou špiěku
(Poe inspiruj e množstvívytvarníkrl- Jaroslava Panušku, Františka Tichého, ol_
d icha Kulhánka, Jind icha Pilečka, JosefaVáchala, A7éna Diviše a ady dalších)
uchvátil v okamžiku, kdy jeho p esnějšíchanktet místo k oddechuvybízínaopak
květšíbystrosti, ke t íbenísmysl . Jeho dílo stoupá od sentimentality až k alchy_
mi s t icky zašif.t oy anému tt aktáftu.
Teprve pozdější poválečny česk obraz mistm z Balt imotu získá ,,bezvychod'
ny" potttét moÍouse libujícíhosi v temn1 ch sttánkách. Socialismus mu vtiskne
tvá obětníhobetánka,jedno velké klišéautora-fantasty, podobně vezfnenami-
lost Raye Bradburyho. Roald Dahl bude cenzutována novodobé íkony světové_
ho hororu LoveetaÍta se komunismus štítíjakosatan svěcenévody podobně tak
Murnauova Upíra Nosferatu. Tisknout ani ptomítat horor se prakticky nesmí.
Bierce vychází náhodně a pÍedváleění klasici českéhrrizy Lešehrad, Karásek,
Váchal i Klíma násil ně mizí zveÍejn ch knihoven. o satanismu, baudelairovském
]ro ení společnosti, se zatytě mlěí.
Mrlže někdo z hototovych autor takovou mizétli a šatlatovy mot pÍežít?
ZaMaskouěetvené smrti v srdci domácích skaut a na poli dobtodtužnélkentuty
r9
to ml ;že b t jedině česlc Poe. Sv m v jimeěn m postavením v oblasti $rotesky
nemá daleko k českéhumoresce a fantaskní sati e, která u nás kvetlavhororovém
táji,v doběpÍedváleěné.Dílonáhody? Iediné spisy Ed$araAllana Poea publikova_
né v češtině vyšly laskavo u péč,íAnrry Beěkové v toce 7927 v malebném souboru.
odmaskovaná snícídívka vystupaje ze šapit , zezadu ji p itom objímá kost]ívec.
Yyjevzdobíkaždouzpětiobálek,ježjsou stovnatelné s exlibris opetní pěvkyně
EmyDestinové, zasvěcené kabalistlry LebkavypovídávPoerivprospěch dvojnásob.
Zlatohlávek zasahuje
Dat iniciaění rozmanitosti vložil do vínku českémumodernímu hototu Zlat
chrobák (The Gold-Bu$, 1843). Zlato obtozuje? Snad. Lumfu, kteť tiskl tohoto
v osudném roce 1853, uÍčitě.Rytí ské horory z doby pretomantismu
',BÍouka"
zachtasti|y v základech.
Mnohoznačn p íb ěh o hledání pitátova pokladu díky náhodně odhalené šif-
Íe na palimpsestu rezonuje v českémprost edí zejména jako ttiviální dobtodtuž'
ny pŤíběh s tajemstvím. Nepostrádá však skutečné záchvěvyht&zy a autentické
bizaní momenty htaničícíse sadistickou ričelností.
o pár desítek let pozdějividíme vstupovat tent ž titul již coby 7latého sca'
rubeanebotaké7latého brouka do esoterické, okultnílitetatuty'Yzácr skvost
zátove suverénně ptoniká do bibliofilií. Nabízíidetny moment pÍelarapení
i okamžitéabsutdity. Ptopojí zdánlivě nelo$ické souvislosti, kteÉaž posléze na'
jdou hlubšíopodstatnění. Silné vizuální kvality Zlatého chtobáka nep ináší ani
tak náhodně ožehnuty petgamen pln vystupujících šif'eg mnohem více spaluje
obtaz zlatě záÍícíhohmyzu - brouka pronikajícího okem p ibité lebky, vybělelé
nelítostq m sluncem' Mžitky šílenství.(Su$estivní obtazy hodné probíjeníse
víkem rakve s pomocí kturnpáěe, tak jak je nezapomenutelně zachytil Fulciho
snímek PátetThomas anebo tituální totem sestaveny z filmovych kamer a lid_
sk ch koster upfost ed zeleného pekla naAmazoncevDeodatov ch Kanibalech).
Smtt žádného z nás nemine, nikdo nevíme kdy...
Neohraban černoch s nepochopiteln m ridivem (nejprve klamně apakzcela
sptávně) propouštíscatabeahtttzosttašnym poz statkem bytí - strašidelně bí_
lou lebkou. Těžk brouk odlity ze zlata ptonlká otvotem, z něhož na svět hledělo
oko ztcadlícívš e v kol.
 Poe vstupuje na květnatou cestu českéhohororu právě včas. Groteskně sym- chází na rczhtaní mezi dobtodtužnoll, tyze oddechovou literaturou a esotetickou
bolickou Lebku na h bitově (1851) stačil uve ejnit básníkVáclavJaromír Picek, mystikou. Jako posvátn hmyz z doby e$yptského božstva vstoupí na stfánlry Ío_
jeho česk kole$a, pouhé dva roky p ed zlatonosnym opusem a stejny čas po mis- mánri dekade nt ního má{a Kat áska ze Lv ov ie, pt ov ází de |a Cámatu, v z v ajícího
trově smrti. Opět na stfánkách Lumfua: kněžku Isis, uhrane balzamovaěe nehybn ch nocí EmanuelazLešehtadu.
PÍ edestítané události z doby Poeovy povídky mohou mít nadčasové souvislos-
Na h bitově {ebka teží ti. Písčitězbatven Meyrinkriv Golem zjevgící se s cyklickou pravidelnostíkaž'
V trálě tamo na pokraji' dych33let? Jeho alter e$o z rudolfínskédoby, ukryté poblížšibenice natozhtaní
z dťttkťr dvou, kde oěi ptáty, meziživotemasmttí, sv ískajícíAlrrinouu nohou? Bytosti zale{otic$chobtazÍt
Dv ě pomněnky vy kv ét ají; královského malí e Arcimbolda? Krví mokvajícíztna v očíchHoffmannova Pís'
Ved[e nich se na fupínku ka e?Anebo dvojit bizatní tealismus iniciačního rcmánu Rudolfa Slawitschka
Litiov mot I houpá, Pnžsk dobtodruh - obě nohy místo čty u dvou těl' Ewersova ěarcdějnice rcz-
Kvítky [íbá, již se vznáší, kousnutá v podobě pavouka mezi' zuby oběšence, to vše nás zavádí na tozcestí
Iiž se y modru nebes koupl . Mezi skutečností a snem (jak by konstatoval Ladislav Klíma se stejnojmennou
Raduj se tJ, kbko bí[á, antolo$ií vydanou jen pro rízh okruh pÍátel). Časorr hotizont se nemění' P í_
Zas n'láš oči modrojasné, ztakz masa a kostí prchá ze šibenice v první kapitole ma$ického rcmánu Josefa!i-
Zase [ibě na syět híedíš, ího Ko]ára. Y témžeroce, kdy Poettv pitát Kid na stránkách Lumíru (nazvaného
Neže[ těta smrti ěasné; na počest postavyv nemén ě záhadnémKt'álovéhtaďeckém rukopísu) poprvé česky
onanení tak p ehronlá, šifruje svrlj tukopis a waždí.Těla zanechává pod tíhou písku, aby je ve vhodnou
chvíli, už coby vykopané kostry, označ,il ševědoucí" brouk, černochova m ra'
Iak bojácn duch to soudí,
'
onanoll život dává' Batevny sluha provléká kov okem lebky. Poeriv kolorovan efekt se do českého
Z prachu se zds a zas sí[aproudí. tisku vrací i po letech neomylně jako bumeran$. Extáze z7ata žije ktví.

Aten mot aj to duše

t? Když italští filmoví tvtlrci natočili ve skutečném amazonském pralese dobro_
Stloji schr nku navštívi[a, fuužn,horor Kanibalové (Cannibal Holocaust , 7979), cel svět ptožil nebyvaly
Akdyž oěi žiyénaš[a, skandál. Stthgíeídtama neposttádá tomantismem vycizelovan tvaL stěžejníffi
Do nebe se navrátiía. dojmem prisobí nezapomeflutelná poeovská scéna, v nížse vedle vybělelé lebky
Nuže, smrti se nebojte, nachází scarabeus jako součást htťtzyplného totemu z lidsk ch koster, z fiLmo'
Th jen nollé kvítísází; q ch kamer a plechov ch krun ťr. Nalezen rukopis z Dem]ova, Váchalem ilu_
Aco andě[míroptodn strovaného, Hradu smrti (1912) získal moderní fotmu _ celuloidov pás vyloup_
Duši nad hvězdy provází. nut , z nitra opuštěq ch kamer. Součástíreklamy byla tehdy i věta: ,,I:Irdinolé
tohoto fi[mu byíi snědeni." RežisérRu$$ero Deodato stejně jako Arthur Breisk ,
Zlatohlávek není pomněnka, p esto smě uje k meritu věci. Jeho mnohoob- česk dekadent, tafinovaně uzavlel s herci smlouvu, takže ani po skončenínatá_
sažrrym pohledem ptožíváme nep ijatelnou skutečnost. Smrti nelze uniknout. ěení se nesměli ukazovat na ve ejnosti. Vše klaplo natolik p esvědčivě' až težiséta
Kovov lesk, oslnivá záÍeazlatalrá jisktasituaci mění.Umožuje jividětvjiném odsoudili, ptotože,,obětova] pto umění" lidské životy.
tihlu. Proniká nejen konkrétním dtilkem lebky p ibité na větvi, ale také sktze De quinceyovská idea Vtaždy jako krásného umění uptatiovaná od 70. let
ďlzné dtuhy, f'orrry a vÍstvy hororu. obsahuje konkrétní sdělení i část filmové adou italsh ch tv rc se nakonec ptoval1la. Smrt hercnebyla skutečná, p esto
iluze. Chrobák má svou hypnotickou p itažIivost. Vyšel nesčetněktát amládež jej si musel težisétsvrlj trest aspo částečněodsedět. Režim snímek u nás nepovo_
poznala i v českékomiksové vetzi' Jeho iniciaění text, symbol zasvěeení, se na- lil, stejně jako stovky dalšíchfilmri. Nebylo myslitelné, aby se dostal na jak ko-

liv ,,mírotvotny" mediální nosič. o to větší vznikl m1 tus. Yyptavu zttacenou
v Amazonii a snědené filmaÍe p edstavilo českémédium jako nezpochybněny
fakt v podobě aÍéryčtyÍkametamantt televizní společnosti NBC. Kdo jin by
měl z této fikce p erostlé v rcalitu většíradost? Proslul mystifikátor Poe anebo
snadAtthur Breish ? Navíc v Česku _v zemi, kde se dodnes vedou spofy o tom,
jak sptávně pÍeložit nejslavnější báse .
Nejen boj o p ežitímezi domněl mi kanibaly na Arnazonce vyptovokoval
divákovu p edstavivost. stejně rr mluvn ěin ptožili ětenáÍi Lumíru o století
a p l d íve. A v sledek? YyÍeěná mrtvola v básníkově dušičkovémp íspěvku
Pár slov s mumií do nitra česh ch domácností zavítalav térnžeročníkuběhem
listopadu 1853.
Poe u nás našel své obhá4ce jako jeden z ptvních proklet ch tv tctl, když
p edstavil autentické tozměty htÍlzy. Použil k nim mirno jiné i česko_německ
prvek. PÍIjetía rozšíení jeho odkazu sl vyžádalo verifikací největšími česk mi
básníky. A jedinečn démant noci po mnoha p ekladatelslc ch pokusech stále
vzdotge.
Podle Bradbutyho známého horotu Zástup (The Crowd, česky 7967) zTi'
chéhtťszyby klidně mohl stát nad Poeovou mrtvolou chlum česlc ch kibic ' aby
tozhodl, zda s jeho tělem h bat či ne, dokud nep ijede sanitka... Vposledních p e_
kladech slavného Hawana (The Raven, 7845) už po druhé hnízdína bělostném
poprsí sochy Krkavec... (fhe Raven, česky 1993 a 2008).
Nevermote - krystalická jednota ukrytá v temnotě s pevn1 mi základy - do'
dává existenci htŤtzy nezpoehyhnitelnou ener$ii. Pomocí kontrast , prolnutí
i zpětného oďtazu si m: ;žeme proklestit cestu až ke zdánlivě nesourodé Bílépaní
s Černou dámou. Symbot záÍivého brouka a svítícílebky poodhaluje roucho čes_
kého hororu až do současnosti.
Tydeník Lumír se stal tribunou prvních vlivn ch hororoq ch povídek. Své
stťánky plnil osobito u pŤíměsíhtttzy ve fotmě dobro dtužství, dekadence i $to_
teskní nadsázlcy. Moderní horor se u nás usadil a rczptostÍel exotické i folkl rní
aspekty. Získal na svou stfanu ptozaickou zkušenost neposfuádajicídŤet osobité
poezie. Od soukromého prožitku První noci u mrtvoly (1886) uvážlivého klasika
Jakuba Arbese až po salonní šatády exuavaganta de |a Cámaty' okultní más
Poeovu Lenotu vyměnil od dob Karáskorr ch seschl ch mumií za macke'up ho'
llywoodské hvězdy Pearl White. Cámata, obdivovatel Ca$liostta, ač sám těžce
nemocen' na sklonku svého záhadného života zasáhne do českéhozněníbizatní'
ho filmu U piják krve. Poe sice nikdy nic nenatočil, p esto jeho dílo pat í k těm
nejftlmovějším. P itom tajemná sfmt zpeéetila oba tozdílné životy.
23
Poe nebyl první zvěstovatel hororu v čes]<ém prost edí' Iiž d íve zaujal domácí
autory, Máchu nebo Kolára, démoniclc Byron. Mácha, to je stejná krevní slcupina
provokující společenskou smetánku jako baltimorslc Poe, žetoacíptažskéšosáky
p ed Meyrinkem, LeppineftI,Petutzefn, Ewersem nebo Stroblem'Ktouží Malou
Stranou v plášti s rudou podšívkou,ttasiclq pfototyp lokálního satanisty světo-
véhovyznamu.Yzdot uniformitě! Hledá symbi zu s vyhrocenou p írodou, očistu
vkládá do kobek z černéhorománu' Vetši evokuje rituální mši, nutí p ísahat u lialrc
ve. Česlc velekněz verše je ta už pÍed Poeoq m pwním p ekladem. Zlat chro'
bák symbolizuje dalšístádium Máchova kfitického ducha. PÍicházív okamžicích
tozhodujícího vjrvoje a směÍování horotu k jednoznaěnejší formě. Ptovází českou
scénu od fantaskní rovi ny až po zneklidÍtujícírcalitu a hlubokou mystiku zátovei.
Spiritista satanikVáchalpÍekládáPoea po svém. Klasik se mu stává zámin'
a
kou, jak upoutat oti{inální horotovou groteskou a opojit se vyššímzámfuem' Což
fleznamená, že nám u něj nemiže naskočit husí kťrže.Vhodně posazená liteta
tozleptá sliznici vnímavé duše Medardov mi lektvary z Hoff'mannova Ďáblova
elixíru (sic). Německy ptávníklevitu1ícínatozhtanípovinnostía nočních kouskti
popítá ,,btotlěí" lo$iku, má své zlato _ nočníknebo Ko enáě. Poeriv vellc konku'
rcnt a inspitátor promlouvá k podstatn m tys m českéhohororu' Proni]cl do ob-
nznosti našich tv rc natolik, až mu spolu s Ftancoazi p i kli myticlcou roli.
Hrdina s Hoffmannoq m jménem se jako pŤíztak line strašideln mi povídkami'
když vyktystalizoval u Karla Švandy ze Semčic. Poe získa] tuto ]r sadu tepťve
u mladší gener:rce dekadentri. Jeho postava se zhmotnila v díle R ženy Jesenské,
nápadité autoťky metaÍyzickéhtÍtzyz počátku století dvacátého.
Jenom Lumfu? Také Česká věelarKvéty nebo Rozmanitosti. Hororvstupuje
do českélitetailny s pomocí těchto ,,zábavníkťt" a,,kratochvilného čtení"'Kon_
cem 18. století bylo v rakouské monarchii zrušeno nevolnictví ahledá se nová
Íotma pto vyplnění volného času. Po adě vlastních pokus v H blov ch Rozma_
nitostechpublikujevroce1834 obtozenecl<yaktivistaJakubBudislavMalyptvní
česlc p eklad ktasika okultního hororu Edvarda Bulwera. Iniciační roli v tomto
pÍtpadě pÍevezme Štěpánkova Česká včela a Bulwer alias lord Lytton v Čechách
záLry zdomácní. Jeho č,as p ljde ve chvíli, kdy jej okultisté pasují na nevyěetpa'
telné zŤídlo okultního hororu, a vyvrcholí Weinfuteroq mi p eklady v mezivá'
lečnémobdobí. Romanopiscova ptemiéta si vlivem čtená ského tispěchu vyžádá
pokračování. U dalšího Bu]wera nechybí ani patÍiénévysvětlení v p edmluvě
_ jedné z ptvních na poli domácíeh antolo$ií. Rané časopisecké p íspělrky zákry
získajíknižníformu. Rok poté Mal publikuje ptvní díl z volné sétie nazyané
(pto zachování atmosf.éty ponecháváme u těchto pÍípadi dobov zprisob psaní)
 24 25

Bibliotheka zábawného čtenj. Pod titulem Drcbné powjdky z antljckeho pÍelo- )ámu a kyvadlo (The Pit and the Pendulum, 7842) Ed$ata Allana Poea' Železná
ženépŤinášídvě Bulwerovy povídky a také lrvin$ova Rip van Winkla. Díl dtuhy košile pat ila k těm drobn m spisk m, jež do ěeštiny p eložil a vydal Václav Ro_
z téhožroku obsahuj e jádto světového hotoru - Byronova (stc) vpta a lrvinglova domil Krametius (7792_7861). Dle doborr ch zvyklostí si nedělal starosti s in_
P íšernéhohosta, inspirovaného st edoevropsk m folkl rem. f.otmováním, zda píšedílo pr1vodní ěi jen p ekládá, ěili ,,yzdě[ává".
,,Minu[ého roku plokusi[ gsem se w ČeskéWěe[e o p e[oženj maté a[egorické
powjdky Bu[werowy, toho jsa aumys[u, pak[i by ěten rstwu našemu se zaííbi[a,
ěastěgi podáwati p ek[ady w teěn ch ptodť,t nowěgšich ang[ickych spisowte[ pro
zábawu," ptavíve zmtnéné p edmluvě Mal . Věc chatakte zuje jako ,,drobné ma-
[ičkosti" vedle velk ch děl, na které se ještě neodvažuje. Sloh wbítá takov , aby
byl srozumitelrrykaždé společenskét ídě' ovšem Bulwerovy povídky znamenají
v jimku. Yíce než u ostatních chtěl zachovat pt1vodní táz oti{inálu, ,,aby nečini[
násiíí na jazyce, do kterého p ek[ád.á". Zdá se, žehotot (ěi jeho iniciačníse$menty)
si v česh ch zemích žádá zvláštnípÍístupuž tehdy, když mu byla tiska ská če t
poptvé nakloněna.

Kra meriova kazaika pevnější Poea

Ko eny modetního hotoru jsou ve světorr ch dějinách dob e známy. Vylíhly se

v červnu 1816, zrodily se na poeticko-strašideln ch večírcíchlorda Byrona, Percy
Bysche Shelleyho' Maty Shelleyové aléka eWilliama Polidoriho ve vile Diodati
na b ehu Ženevského jezeta' Sedm let ve skutečnosti twal okamžik, než woce
htttzy uztá\o a našlo adekvátní distribuci, desetiletí, než zamí j|o do jin ch kraj .
K popularitě aktuhtttzy několika dn p ispěly ihtané frlrrry, a to freneticky
vybičovan expresivní horor Gothic (1986) Kena Russella s vyvoláváním satana,
s p ísahou na lebce v hlubinách nemyq ch sklepri, ale také impresionisticky mdl
snímek Ivana Passeta str"a"š"i{.eh9 lÍo (rn. Hauntin$ Summer, 19BB). Passer,
jméno dob e známé ze zlaté éry českékinemato$rafie 60. let, byl donucen ko-
munistic\ m težimem žítv cizině (ostatně jako jiní talentovaní tv rci našich
hororri). Ovšem Čech vyjad ujícíse ke klíčovékapitole moderního hororu ve svě-
tovém mě ítku? Náhoda?
sabat ve vile Diodati podnítilakniha zvaná Fantasma$oriana (1813). Našly
by se d kazy' že má mnolto společného s jist m Necronomiconem, ale prc za-
čátek staěí znát její německ privod. NadšeníAn$ličané tímto zač,ali opětovně
objevovat svět literární httlzy.
V němčině se již d íve ztodily rytíÍskéhorory Spiesse a vyšla v ní zŤejmě také
vene vyznamné povídky Železná košile (česky 7837), jež tak silně p(ipomíná
Poeova slavná novela u nás vyšla knižně až více jak o ptil sto]etí později
pod dnes již archal'clcy znějícím názvem Studně a kyvadlo (1894)' Někteté její
ěásti mají natolik nápadně identíckétysy, že bychom mohli s tíspěchem tvr_
dit, že Kramerius byl Poeoq m učitelem. Bizaní zjlštění m&že podpo it také
f'akt, že Kramerius napsal jednu z nejlepšíchhororoq ch sbírek Nástiny temné
p lnoci. Vydal ji ktátce p ed cestou do rakve, tedy v roce svého mrtí. Ani Že'
lezná košile nemá k hrobu daleko, svižrry popís de sadeovsk1 ch muk p ipomene
metafyzické muěfuny Ladislava Klímy i ocelorr stisk Trachtovy Železné panny
z Daliborky.
Podobnost čistě náhodná? Kdepak. Poe za velkou loužídob e tuší'kde ho-
rct ptamení. Ví, jak lákavy import pro Ameriku p edstavuje' Toužípo tom' aby
htiza nevycházela z německych strašidel, ale naopak z lidského nitra. Nakolik
 F
26
ffiŮžeme smělé myšlence vě it? Ani Železná košile neposttádá silné psycholo$ic_
ké momenty, natožabyvnívystupovali duchové. P sobírealisticky. Nadp ifoze-
né monstrum, démona požítajícíhooběti, v ní zastupuje záhadny mechanismus
zmenšujícíse cely. Pr kopníci hororu nebyli naivní, jakby se mohlo na ptvní
pohled jevit. Existoval bybez evropského odkazuPoe?Ačesk1 horor? Dtlmysln
zápas s ocelovou hmotouvěze ské konstrukce uvidíme poslézeve filmovém horo-
ru jednoho z nejinspfuativnějších rcžisétttposledních desetiletí, Jana Švankmaje_
ra. Do našeho p íběhuvracínejenPoea,a(etaképtovázanost českéscénys tradi_
cí f.tancouzského hororu.
)áma a kyvadlo, byť jde o dílo amerického autora, obsahuje ve skutečnosti více
českéhr zy, než bychom p ipustili. Kratochvilné ětení,jin rcptezentant našeho
hororu 79. stoletíz produkce KtametiaaLandf't'ase, otevfuápfostof ptobezb ehé,
neb .vale objemné, lidové, kolpottážní, krvavé anebo také ěetné rcmány.
česká a němenká strašidla urěuií chod světové hrťlry
Zák|adní patro českéhohororu se uzavítá do pomyslného kruhu. Díky publiková_
ní p ekladu světového klasika Ed$ara Allana Poea známe podobně jako v dějinách
světové litetatutyp esnou lokalizacijeho počátkti. Ztodil se 4. srpna 1853 otiště_
ním7laiého chrobáka na titulní stránce beletristického t deníku Lumír.
Nejedná se o první p eklad hororu v češtině,ale v postavě prokletého básníka
symbolizuje návtat do svého pÍitozeného pťost edí. Poe se inspiroval česko_ně_
meclc mi strašidly, podobně jako jeho kole$ové Geor$e Byron, Bulwer nebo Wa-
shi$tonlruin$. Strašideln román(detSchauetroman,aletakéderVolksromane),
jehož otcemje česko-německ Spiess, i jiná německá díla byla našim autor m
dob e známa. o popularitě této scény svědčípovídka pŤipomínajícívytvotz Po'
eova peta. Mohla by b t konkrétním mistťo\r m dítem, pandoxně jej p edstihla
o celé desetiletí.
Českézemě jsou ovlivněny německou scénou, inspirace ovšem fun$uje
i opaěn m směrem. Spiess zakotvil v Klatovech u Bezděkova, kde dlouhálétažil
a tvo il. Dodnes tam vystavují knoflíky z jeho pláště (na tozdíl oď neznámého
osudu toho Máchova). Pozdějšínovoromantická a tealistická $enerace spisova_
tel z německého prost edí je zÍetelně inspírována prcst edím česlc m. Zdaleka
ne jen Prahou jako v p ípadě Gustava Meyrinka nebo Hannse Heinze Ewerse,
Hanse lanowitze, Henrika Galeena, Rudo]fa Slawitschka. U
ujícíje i jihlavská
27
a brněnská etapaKarla Hanse Strobla, ŠumavatozepsalaAlfreda Kubina, o1o-
rnouc vytvo ilamalic|<y a nekromanticl<y rcmánFtanze Spundy'
Soustavn1 d1alo! mezi světem a domácím prost edíry se ptomítá do díla té'
mě všech klíčovch tv rc českéhohotoru. Stačíjmenovat oti$Lnální symbi zu
německého a ěeského černéhotománu, kdy mnohdy ani neznáme jméno autota
oti$inálu,anebo t eba $enetacikolem Mode tnírcvue,ktetánejenžezaložilasvou
činnost nazákladě p ekladatelstvív konftontaci s privodní tvorbou, ale někte í
auto i českéhohororu se v rámci dobové m dy vydávali za zahtaniéní.To je pÍí'
pad mistra mystifikace Artura Breiského, jehož dvěvynikající hororové povídky
vyšly anonymně jako součást Bteiského p ekladu Stevensonova Klubu sebevrah
(fhe Suicide Club, 1878, česky 1909). Dobová kritika skočila na lep stejně jako
pisatel aféty č,tyÍkameraman z filmu Cannibal Holocaust a Breíského falzifrká-
typrohlásila zato nejlepší,co klasik světového hororu napsal.
Poe, Ktamerius, Kolár, Erben - básník, edítor, dramatík, follclotista, česká
scéna nemohla mít lepšíkmotry! Reptezentují horot, nikolivjen obměnu p íběhti
o strašidlech , nelpí na tťi\Íiálních,,pŤíbězích s tajemstvím", oblíbenésocialistické
fu ázi pap ouškované dodnes.
Horor u náskrystatizuje od počátku 19. století formou povídky básně nebo
románu o nevysvětliteln ch, mtazivě temn ch záhadách a obzvláště ktut ch
skutcích' Vlivem německého preromantismu nebo an$lického $otického romá_
nu existoval o století d íve. ozvěny světové scényv ěesk ch katakombách jsou
nep ehlédnutelné. Mystifikátor Poe se ztcadlí v díle proklet ch básník a deka_
dent stejně spolehlivě jako v Nezvalově Valerii a t; dnu div . Dospívqícídívka
luštítajné písmo obratněji, než to svedl William Lettand've 7lalém chrobáku.
Jedině Šleihar dokážezakalitbroukavčernohlávka. Postavy zKlištálovéhopo'
háru Josefa Šimánka pronikají do poeovského podzemí, tam kde naslouchá Hlasu
hlubiny Karel Hloucha a kam se p'topadá Lešehtadriv Démon. PÍed námi se ote_
vítá tozlehlá temná komora. Uvnit světélkujínepodivuhodnější a nejtozmani'
tější odstíny tiché htítzy, pulsuje v ní ěen bod, jádto českéhohororu. Je libo si
na to obléct Železnou, anebo tovnou Svatební košili?Y jedné ze síni číháSabi_
nrlv Hrobník (časopísecky 7837). Spolehlivě nástoztaněív d eveném rubášijako
za starych časti ještě p ed pťtlnocí!
 3r

Temnáminulost českéhohororu? HtizyplnáQ Snad... Zaěněme hrobníkem' Jed-

ná se o dostatečně děsivou postavu? Nejde spíše o dělníka hororové scény než
o opravdovou p íšeru?Svou roli pomocníka si musel tvrdě odpracovát ve stí-
nu slavn ch monsteÍ Drakuly nebo Frankensteinovy pÍíšety.Než si obhájilvy'
znamnějšípozici, uplynula dlouhá doba.Bez pot ebného šlechtického rodokme-
nu zoafale živoŤí_ bezvyznamny podržtaška skrčen v koutku za zády sluhtt
I$ora či Kukola, znám,ch' poskok upíra a šílenéhovědce, o jejichž postavení
mohl sotva snít.
Hrobník, leč i kat nebo čarodějnice tvo ili v minulostí pouhou kulisu. Plno-
lcrevné postavy z těchto ptoletáÍÍt htťlzy udělalo tepÍve pozďní 19. století, kdy
se horot vlivem společensképroměny tef'otmoval. Romanticlq ideá] stvo i] kata
jako antihrdinu doby a stejně tak se do sed]a českéhohororu vyšvihl hrobník. Už
to není pouh pomahač, nybtžhybatel děje' kter určuje vjrvoj celého pŤíběhu.
Žádny hrob nenecháležet ladem. S nenucenou samoz ejmostí, patÍiěně temně
a ponuÍe vstupuje do černéhobodu našeho hororu. Arbes v htobník, zmíněny
v tivodní citaci, sice opět jenom dŤe, alev každémlomozujeho lopaty tušíme
htŤlzyplnoa minulost...
Děsivé v jevy, bezhlavá těla, záhadné lebky' prokleté mok ady rybníka, bah-
no vcucáva1ící oběti... P ímo ďábelskou rílohu htobníkovi svě il Máchtiv kole$a
ze studií Karel Sabina (29. prosince 1813 - 9. listopadu 7877). Král všech čes-
( ch hrobník , podepsán ještě jménem Karel Sabinsk , vstupuje na scénu v roce
1837 prost ednictvím časopisu Květy. ovlivněn zÍejmě více ftaneouzskou než
německou scénou vykvetl pod vlivem fuenetické školy' jež ve své době svthla za'
staralou větev an$lického $otického tomán:u.Y ,,nátodnímzábavníku", jak Květy
sluly, sice Hrobníkovu starobylost (neprávem) dokládá dnes již h e čiteln tisk
švabachem, zatímco nové možnosti otevítá pwníknlžnívydáníz toku 7844 sá-
zené svěží latinkou.
Morbidní pÍ íběh společenskéhovyděděnce H robníka nezná slitwání. Čte-
náÍe pÍiškttípod krkem avláčíjej prcpastnyffi teténem hlava nehlava. Pohtává
si s celou škálou emocí až po spektakulátní ktvavé divadlo htŤlzy d la $tand
$ui$nol. P itom p ekvapivě už tehdy spl uje požadavky na enetsické moder-
ní umění, když ve své stručnosti citlivě rca$uje na požadxrky doby. Dot ká se
rovně vzdělanosti, vysmívá se p ettvávající povětčivosti na českémvenkově
a poukazuje navhv médií,zejména novin. V sev ené ploše zárovet nešetÍíbizat'
ně ht znyml, až lovectattovsk mi detaily a vyznaěuje se patadoxně realisticky
vypjatym stylem. PŤedjímá tak renesanci hororoq ch tománÍl a povídek počátku
2o. století, t eba Hanns eHeinze Ewerse nebo Karla Heinze Strobla (kiehož prr
buzn m pat il jihlavsk kat), kte í se inspirovali symbolismem nebo frenetiky.
 32
Moderní klasici evropského hororu stejně jako Sabina navazují na fuancouzské
ko eny, byt o pát desítek let později'
Sabinriv Hrobník se pozvedl nad ktamáÍskou rove lidové tvorby' Nepo_
sttádáÍadu pasáží, jež zaajmou i dnes, ve 21. století, syrovou btutalitou, citem
pto navození atmosférické ht&zy a naturalistick m detai]em. Pobaví také jedi-
nečn m smyslem pto konfrontaci mezi civilizací a pÍežívající pověrou v duchu
MériméovaLokise. Zátovel tady někde by mohlo s českou poetikou sousedit t e_
ba mystické místo Dunwich z Fulciho italského filmového krváku Páter Thomas.
,,Zda[i nepoznaváte z t denních novin, jak ljsok stwe vzdě[anosti již jiní
národové dosáhti, jak si[ně veškeré p efuížkya obtížnostip emáhají; u nás pak [id,
nov ch vynáíez si méně všímaje, k osvícení a os[avení yíasti nemnoho p ispívá! Co
však oněch nepatrn ch pověr vesních se tjká, ty nás u vzděían ch íidív posměch
uvádějí a byto by p ti, aby se co nejd ílle z ko ene vyvrátiíy," komentuje učitel
v Hrobníkovi stále ještě p ežívající pověry. V místníobci jim vě í ještě na poěát'
ku století devatenáctého. Souboj víty a ncionálního osvícenství p inášíponor
do nitra děsu, kteq se m že vyrovnat pÍíběh&m ze současnosti. Ovšem na tozdíl
od ospalé díry (Sleepy Hollow, 1999) Tima Buftona nep sobí Sabin v nervák
jako naivní pohádka'
Amorfníhrrlza,tozp7izláhniloba ainvazivní sliz, dnes tolik oblíbenákatego'
e zp oputadzw aná vliv em H' P. Lovec r af ta, s e v č e ském ho ror u zásluhoa S abiny
objevuje daleko dÍíve.Iniciač,níprvek českéhoděsu vyvěrá zejména z ponutého
okolí hnilobného rybníka, z jeho nadměrné bahnivosti uprost ed patného léta.
Kdoví co ukrrvá?Vněm se ryby nerodí a pravidelně se tam někdo utopí, šeptají si
místní'Ani zdejši konšel si s podivn m ilkazem neví ndy, a ptoto jen konstatuje
neodvratnou htttzu, známoupo celé $enence čtená m an$loamerické scény: ,,...
každoročně z něho mrtvo[a rytáhnouti se musí, jako by obec naše kktbou zayáaína
by[a žravému bahnu oběť tu podálati."
V rybníce se utopil mlyná v pacholík. Nedaleko b ehu byla nalezenabez'
hlavá mrtvola hraběte Věnceslava. Rybník muselbyt ohtazen osvíceníčastnící
diskuse sttaní náhodě, ponocn naopak proklatosti místa. Ponur' v,znam si na'
šel obětního kozla, jedině on ttvá na skutečnosti, že ,,pověsti o záveském rybníku
nejsou pověramL(.) Iiž po něko[ik nocí vycházívám na h jovou ptá , odkud mi
ce[ou krajinu, m[dště za pt ku měsíce, snadno p eh[ídnouti [ze; tu vždycky, pr vě
o p ínoci, vidíyám postdyu, od h bitova k rybníku kráěející, kdež se mezi chrastín
zraku mému ztrácí."
olej do ohniska místníp edstavivosti p lle'vá titulní hroba . Jeho minulost
neznáme, o tovícevevypjat chscénech děsí svou dceru Kláru tEuplnou kostrou.
Nabádá ji k tozumu, zejména pokud by chtěla milovat mladého hraběte Vilíma.
33
l(rev tuhne, když na okenním parapetu _ ouzkém prlc nku - vedle sebe ležídvě
lcbky. Hrobník jednu uchopí a obtací se ke Klá e: ,,H[eď," prali[ k ní, ,,tato ho[á
tcbka h ua[a krásnou h[avou. V těchto prázdn ch děrách t pytfuaty se dvě oěi co
jasné hllězdy, a kteréhoko[iy srdce kdy dosáhty, rani[y je pokaždé b[eskem sv m' Tbnto
neouh[edn otvor ffia[ někdy tistama, v jejichžto po[íbeníi mně bíaho nebes i země
sp[ lato. V této [ebce oh lla[a duše, čist jako myštmka boží,a m[uva její dojata ka'
ždéhokouze[nou mocí, kdoko[iv holorujejího ěasten byt. Ejh[e _ ěarokrásná híava
ona w hnusnou proměni[a se [eb(<u, an zatím tě[o nadzemské krásy y hrobě uhni[o.
Kam se podě[a spanihst, kde jest p[amen oka jejího? Zhynu[a smys[ná krása a v ho[é
kost e nikdo ji nepozn více. Jen vzpomenutí nezajde a ctnost, jakož i vina nezem e!
_ H[e, toto jest [ebka zem e[é mdtk! tvé!"
Klára musí na dochované totzo matky p ísahat. S Vilímem se nesmí scházet,
twá na svém hrobník' Sabina popisuje psycholo$ii situace s mučiv mi detai|y:
,,Ch[adn byta tebka a ruka díyěina se chvě[a, an se jí dntknu[a. Kost[ivé čeíozdlito
se na ni mračiti a hnusná brada zdá[a se oušk[ebně pohybovati. Boj srdce ďÍvčina
hrozit ji zniěiti;
zde k[etba otcoya, tam ztráta nenahradite[ná _ zavržení nejstadší
myšténky bdění i snění jejího. otec jí lšak nedop [ času k rozmejš[ení. ,P ísahej!' zu'
ivě no[a[ a ,pŤísahám!' zašepta[a Khíra, citem p ekonána kksnouc a s[zami ch{adíc
bo[est svou."
Nejdramatičtějšíscény Hrobníka se odehrávají v noci. Klá in oblíbenec,
šlechtic Vilím,vychází z hrobníkova h bitovního domku. Krátce p ed tím ujistil
Klátu, že ji zaopatÍía dohlédne na to, aby vstoupila do kláštera. P ]chází temná
a htozná doba. Ponocn1 ve vsi jedenáetktát zattotlbí. Strhne se ukrutn1 orkán.
Lámevětve, ažhlasitě ptaskají. Prohání se krajinou tak divoce, že se i zvěÍ ukt nrá
v chrastí a roklích. Žalujícívtány povět ím uletují.Vilímse na h bitově opozdí,
zafuže| jej okolní terén. Chce vykročit dom , jenže to nejde. AtmosÍéta sttachu
pozvolna naďtstá a mění se na ukázkov horor. Sabina jej hněte slovo za s]ovem.
Yyznamné zvuky ohlašujípťtlnoc, na vesnici usedá dvanáct smutn ch t n
z tohu ponocného. T?oubením se chvěje temná ktajina. Teskné kvílenídoléhá
k jezetu i pahork m, míÍíza há4 a za obzoL až se v nedohledné dálce rczplyne.
Hrabě nevidí na krok a h bitov jej záhadně uvězní.
,,Vi[ím ch[adnou tmavou nocí b[oudě pra|ou cestu najíti nemoh[. obešet h bitoy
a opět se nacháze[ na tom samém místě, z kterého by[ vyšet' Zima jíwl t ásta. Chtad'
ná hastá mtha jej obk[Íči[a,takže na krok p ed sebe nevidě[' B!ítě tdk zmaten, že
se zÍ,amato dti nemoh[, a h[aya se mu zdáía tak těžkou, že by p i každémkroku
v ch[adnou mokrou trávu by[ sk[esnut. Žádná hllězda nad ním nesyíti[a' Cetá obtoha
by[a ěernou chmurou potažena a k[enu[a se nad zemí co temrt p íkrov nad mrtyohu
v rakvi."
 34
Atmosféra strachu $taduje, věta za větou je děsivější, jak krnitání waž-
dícíhonáskoje v Poeově lámé a kyvadlu. Tlak nezadtžitelně stoupá. Vilím se
rczhodne vejít opět do h bitovního domku. Hrobník se již ptobudil. Ptisobí
děsivě a zouÍale, vlasy mu vstávajíhtttzou, žílyna čele má naběhnuté jako v nej-
větším vzteku. ,,Vi[ím se t po ce[ém tě[e, srdce mu poěato si[něji t[ouci a kažď
st
oud naby[ obzv[dštního života a strachu. V tom okamženíbyt tak hr zou pojat, že
nebyt s to ani jedné jasné myš[énky se zmocniti; jako om men stoje h[edě(, co se
d [e poděje."
Anižby Sabina nechal čtenáÍevydechnout, dále stup uje mimo ádnou si-
tuaci. Tajuplná pŤedehta s pŤítodními(tkazy teptve nyní p er stá v neodvtat-
nouhtťtzu, děsivějšínežkte koliv jiná návštěva h bitova v ametickém hororu:
,,Ilrobník se zatím vzchopiv do jedné ruky wa[ [ampiěku, do druhé motyku y koutě
stojící a ubíra[ se ven z komnat!. Ledya vyše[ z ch še, [ampička mu zhas[a. Vi[ím
ustoupli[ stranou. Nicméně hrobník p ece mezi hrobami kráče[, a kde Atžběta od-
počíva[a,kopati poěat. odbita první hodina s pťl[nocí _ hrobník ještě kopa[. Tfu se
h bitovem míha[a md[á zá e z okna chrámu kkÍšterního,an jeptišky k h e se scfui-
ze[y, a h[asy pějících i mod[ících se za laíy krajem jako šepot duchťl nočních. Vi[ím
neviděn více a více hrobníkovi se btížiyptozorova[, pokud zá í rozeznati [ze by[o, co
se děje. Htuboko by| již hrob vlkopán; motyka se dot ka[a rakve, kterážto po každé
ráně dutě zazně[a, až prkna praskati počaíy.Vitím zoěit hrobníka, jak v jámu sko-
ěiv v[astníma rukama víko ra{cve od[amova[ a dostihnw mrtvo[u A[žbětinu ža[oŠtiv
ptáč tlésti poča[. Po chví[i se utišiv sám s sebou m[uyi[; pak jí od at prsteny i z[at
etěz z krku' Uhodita druhá - opět h[asité hrobníkoyo tkání se mísi[o y žatujícíuíní
větr p [nočních,až p ekonan hrobník u mrfio[y sk[esnu[."
ČtenáÍovaf'antazie horečnatě ptacuje, hrobník šíí epidemii strachu - nepo-
pitatelnouhtttzu.Za jeho nepochopiteln mi činysep esto skrrváhlubšímotiva-
cevybízejíeík odhalení. Ienže Sabina p iptavil dalšínečekan zvtat (typicky jev
pro pozdější čenércmárry) - domněle mrtvého, kter sice vše vnímá,leč, nem&že
zasáhnout. Vilím upadne do zvláštního stavu kataleptické strnulosti. Všichni jej
pwažují za mttvého, a ptoto je zažjva poh ben na dně rcdinné hrobky' P estože
se nem že pohnout, vše kolem sebe slyšíjasně jako živá mttvola, jako oběť zá-
ke ného kouzla voodoo. Africká ma$ie však p ijde do m dy až o století později.
Sabin v htdjna se ocitá v $toteskní ht zostrašné situaci pÍipomnqícímodetní
existenciální horory od Kafky, Meyrinka nebo JanaWeisse. Postava sí je dob e
vědoma své situace, nemiže hnout ani pfstem, anižby něco změnila. Archaicky
p edjímá nezixislé horory od Geor$e A. Romera, kde se to jen hemžínemttvymi
a poslední pÍeživší se nedobrovolně ocitqív jedné obrovské hrobce, také jakoby
zaživa poh bení. Tehdy dochází k finálnímu odhalení:
35
,
i[ím pozitsta[ samoten ve hrťlzné spo[ečnosti dálno zpr chnivět ch praotcť'l
on jedin žill mezi totikery newrrtv mi!Tito již d vno byti zesnuÍi; dlfuno by[o
zničeno vědomí jejich, aniž cítiti více touhu qto životě. Iinak bytoVi[ímoyi' on, l jehož
ži[ách mtadisty krev se ještě probíraía, jehožto duch teprv dobu procitnutí svého
k činu oěef va[: on muse[ zaživa mezi mril mi obcovati a nejukrutnější zahynutí
očekáyati. P
tte si v duchu, kdyby nějaká mi[ostilsá ruka až y h[ubokost srdce jeho
d ku vrazi[a a jedním okamžením tráÍ,ení jeho konec učini[a. V rakvi ubedněny, všech
smys[ zbaven jinoch cíti[ se tak stísněna tížíjha neznámého, že mu smrt jedin m
p áním by[a, anť vědě[, že ž dného procitnutí oěekávati ne[ze."
Extatické vystiženíhtÍlzy v Sabinově Hrobníkovi p edznamenává dekadent'
ní ízkosti autor Moderní revue. Klasik se j1žv roce 1837 dokáže pono it do bo_
le stn ch stav postav Ed$ara Allana Poea. Básník htizy ale své nejlepší horory
tepťve napíše. Společně s povídkami o p edčasn ch poh bech nebo o mučivém
drásání lidského nitrav nezafužitelnych mechanismech pomsty se Hrobník stává
unikátní studií děsu' Prisobivé f,nále nadcházív okamžjku bdělého snění, někde
mezi neutěitouhtanicí života a smtti:-
,,D[ouho tak sní[y ukrutném bdění, žiy Amrte , dyěma syětťlmndkžeje' Hodiny
ucháze[y a každ se mu zdá[a y sobě chnati yěěnost' - Iiž snad se by[a nad zemí ti-
chá noc roz[oži[a; již snad i ten nejsprostější z poddan ch jeho odpočfuat po vykonané
práci aneb se kocha[ ve s[astech pod[é mi[ollané choti; již snad i zíosyn spa[ a vzbou'
ené svědomí jeho na chlli[ku se uytokoji[o, vězet o svobodě sni[ a cekí země l z lloji
noci lsětrem se nes[a v pohíedu st íbrn ch hyězd a btedé tuny: jen Vi[ímovi ne[ze by[o
spáti ani bdíti, ani pouze sníti! Pustá temnost, ten ná věěnost straš[ivou mu hrozi[a
jistotou a nekynu[a naděje procitnutí nového. - Dut m zvukem zazně[a p [noc že z
ktášterní. Vichr skuče[ chodbami a šumot a rachot nad hrobkou v kostek znamena[
p icházející do h rl jeptišky. Zllufq wrhan roz[éha[y se pěn[fuě k[enutím, prováze'
né stab m jednozvučnlm 4tělem eho[ních panen. Až do hrobky a tam až do hfubiny
srdce l rabi ukrytého draty se t ny, ozvěnou doznívajíce'By[ to hrobní nápětl Viftno'
t. (.. ) nrte nikdy nepťlsobit1 podobné muky tak mocně naVitíma jako nyní. Bytoť
mu, jako by w znění yarhan a zytětlťl n božn ch panen nou , duši jeho dosaváde
nezn m citťl svět se byt objevit. Co dítě pohnut byt by se h[asitě mod[i[, kdyby tista se
bytypohnouti daty; byt by ptaÍcat, kdyby vyscht neby[ pramen stz jeho. (.) Thk upty'
nu[a noc a den, a opět noc opanova[a kraj, již druhá, kteroužtoVi[ím y rakvi travi['"
Ht ttzy č et noě et ny ch no cí tt iw eny ch v os amělé t akv i z daleka nekonč í. K Vi l í
mově mrtvole p ichází htobník! Ustrašená Klára se ukryje za starcdávné rakve.
Vet elec násjlím toztazí víko Vilímova nedobrovolného p íbytku, až se praskot
prken všude ozyvá. Nevíme, kdo je vyděš en víee, zda obět, násilník, nebo snad
čtenáÍ?
 36
,,Strašíiv byí poh[ed chodce nočního'Mdtá zá e tampiěky stabé svět[o pohan-
la[a na b[edé, v boíestném usmíyání stahujícíse fiá e. Zoěill Vi[íma v tak ouzkém
bytu u[oženého, poča[ se t ásti a co b[edlí socha s jisk ícímase očima pozorova[ ze-
snu[ého rn[adíka, až pak ruku na srdce sllé yto[oži[, jako by vnit ní boj utišiti chtět,
a nufa[ rdz ob[ičeje v titostn se proměni[."
Šílenhrobník se ovládne a promluví v domnění, že jej nikdo neslyší. odhalí
svou ďábelskou mysl: ,,Pevně spíša čně, čně tak budeš sp ti! _ B|aze tobě, b[aze
o[cu tvému, že nevidí, co tobě pŤin ším;neb kdybys žitl byt avidě[, styd[a by krev fiá
a srdce by p estato t[ouci, neboť - hrťlzn jesti dar m j!" Yytáhne z ader lebku
člověčí!Kláta pozná, že je to ta z ouzkého prkénka, hned ved]e hlavy matčiny
uložená. Ta, o kteté nevěděla, komu náleží'Hrobník se strašlivě šklebí,když ji
vzh 'tuvyzdvihge. V divokém pohledu ave ckwějícím se těle procitáběs. ,,Nuže,
nyní jsme všickni vespo[ek smí eni. Sem ná[eží ta h[ava, jež mi poyrženímub[ižola[a,
a já waždau pomstěn vám ji navracuji, stěny truch[itlé! Synu, chollej otce svého!"
po|ožíYilímovilebku do rukou.
Hrobník, sám oběť nep edvídanych okolností, p edstavuje esenci ne$ativ-
ních vlastností. Kromě toho, že tytá dcetu, oktádá v jejím jménu i mrtvé. Nad
ralrví mumlávyznání z pozice vykradače hrobti: ,,Beze z[ata jsi se vy nu[ z pra-
chu, beze z[ata se opět kněmuvraťlV hrobě nep[atí marnost: k[enoty n [ežejí žfu m."
Sejme Vilímovi prsteny až na jeden. Dtžíjako p irostl' pomiže si tedy nožem.
'
Když ost í do Vilímova ptstu zajede, vyk ikne zankvemiuktytáK|áta: ,,U[eknu-
t hrobník obrátiy se mí i[ nožem k té straně, odkud zas[ech[ zvo[ ní, až se mu ostŤí
nad h[ayou zab[esk[o. Tfu však p elrhnutá tampička spad[a a hrťlzná tma nasta[a.
U dve í hrobky se ozva[y h[asy ponocného a jin ch soused ; rakev poča[a htučně
praskati a íznutímprocit{ Viíímz ní povstála[."
Dojemn m zptisobem odhaluje Sabina v šílenépostavě hrobníka skrytou pod-
statuhtÍtzy.Zackrycuje duševníproměnumužezvanéboSmutn , kterého okolnos-
ti romantické eskapády pŤivedly až k šílenství.Četny tomán má na ěem stavět,
právě díky Sabinovi se celá dalšípolovina 19. století bude v českémhototuvyžívat
ve zběsile sebezpytnych ponurostech. V díle su$estivního meÍnenta moti' nahta-
nici barokního dance macabrc í pod vlivem $otické askeze sebepoznáni.Yyznam-
n m faktem opět z stane skutečnost, že tyto p íbčhy,jakkoliv p íšernéa vrcholně
poetické, neposuádají inspíraci v prozajcké skutečnosti, t eba ve velikém ho i:
,,Straš[iv byt poh[ed na hrobníka' Uprost ed světnice na ukrutny kyj podep en,
diyoce flko[
sebe pohtížet. V obtičeji ší[encevšak se je
[a bo[est, jakáž se neskrjlá
v ža[osti obyčejné jaká se jevívá jen u ve[ikém ho i vznešen ch duchť,t, an ší[enost
_ rrli|thcná, objevuje se rovněž v rorT4msarásek a StÍilpner, v němž se později
s ye[ikostí y některém oh[edu sobě ptodobny jsou, p estupujícítotiž meze všedního živo'
td. I ší[enostid ímápoezie, a[e hrťlznáulyjewní svém. Kde p[anoucí, umírajícíoko
37
co md[á, ate podpatující jiskra od
stínu k stínu ptob[uzuje, kde rystoupivšíduch oprav'
divosti žádnéob[ohy nena[ézá, by horoucí žet ní né ve chíadn ch ob[acích zmírni[,
žádttého nebe, ve kterém by zapomně[ na zem, kteréžtoby muwátiío. Co mu od a[a
zcm: tu omd[etá toužícía b[oudící duše zpět se utíká v h[ubokost srdce, ukrjvajíc se
tam světu neš[echetnému. Ach, kdož podobn stav bez botesti pocítit? Ay bo[esti té
až k ší[enosti pov šenéd ímá h[ubok , truch[ivá poezie!"
Nepochybujeme, že v Květech roku 1837 vyrašil jeden ze zatím nepÍekona'
n;17ch českéhohororu. Sabinriv Hrobník sice nezískal takov ohlas jako
vrchol
spÍízněrlyMái(1B36) nebo Svatební košile (1B4s časopisecky, 1853 knižně), p es-
to si podobnou popularitu zaslouží. Zvláště v dnešnídobě, kdy ažvíme,jakv,'
Znamnou roli tento služebník smrti ve světovém hororu zastává.
Není tiniku, všechny nás zastele. Česlc hrobník pÍedbíhá dobu. V další$e'
ncraci, až frlmové, si s ním nezadálesendfuní Zé Caixáo z Btazílie. Muž z masa
oltafre hladu terc zuje ubohé, nevědomé vesničany s $us_
lt ltostí v době kinemat
(cm dekadentního ptocházkovsko-nietzscheovského nadčlověka ve stylu Moder_
ní revue. Se sq m upí ím pláštěm a e|e$antním cylindrem, freneticky se smějící
7(, alias Joe Coffin (nahar Honza), p ichází na svět ve stejném desetiletí jako
iin:t7 mistr všech hrobník , decentně usměvaq, uhlazeny pan Kopfrkin$l s želez'
nou tyčíza zády.
Fam zní statt samozvartym hroba m, vrah m a sadist m umožnil čeny to'
mán' T eba na Šumavě jej ovládli záke níbalzamovači mrtvol. Po druhé světové
vllcc zttácí poh ební témav Československu dech. ZHetzova majstrštyku měli
pltradoxně největší httlzuv očíchItalové,jimž ttadicekázala poh bívat do země.
(']ástečně díky společnosti p átel žehu, dílem rozšíÍenítitulu revue Hrobník má
4ožděníse h bitovní zÍízenecdostává na vedlejší kolej. Ani později není si-
lttitcc pÍíznivější.Pouze nesměl hrobník ožíváv českéfantasy. V porevolučních
rlrrrrnících P lnoění stiny, kopítujícíchan$(oameticky styl, se editor ke čtenáŤi
llsli jako vládce hrobníkova sklípku. Z antihercického poh ebáka 79. století se
rtlt s l<lonku tisíciletítodí inÚovettní vtipálek.
Nesrovnatelně jistější postavení získal hrobník - chatismaticlcy zachtán'
cc v tisícistránkov ch ktvácích _ kup . ten z kolportážní sá{y Nevinná k smr'
tl odsouzená od Viktora Strahla. Na mnoha stech stranách jej vychrlili brat i
llttllinsteinové ve Vídni. Také tady se hrdinka v nesnázích permanentně potyká
', tnoŽností poh bení zažsra. Falešná smÍt a hrozba zadušením v rakvi je velmi
tlr_chctn1 lapka Karásek p edstavff neifu\e iako ttuhláÍ,ktety máza kolvyto'
lll( ral<cv pro domněle mťtvou. l:n,B h'obník\íbeznéčesképoezie Jan Ne_
{\.;;ď
 38
Íuda debutujícísbírkou H bitovní kvítí(1857) a makabricky tozvíjejícíSabin v
odkaz v pato]ogickém hororu U tIí lilii (1876)? Autor a dívka, jížptávě um ela
matka, se za zu ícíbou ky společně vyttácejí z taneéní zábavy. Tělesné sblížení
nastane v noci uprost ed ostatk ztušeného h bitova. Apak ty stovky ffiftv ch
vstávajícíchzhtobÍtvZániku městeěka olšiny 0943, psáno nap elomu 20. a3O.
let) od Jaroslava Havlíčka. Hroba má své dvojence, p edstavivost hrdiny ožwuje
v
sp vce h bitova vodní kapitole Hruškova rcmánu Pohled na odchodu (1938,
knižně 7947). Nejde však pouze o beletrii. Němeclq under$roundov filmaÍ lot$
ButtgeÍeit natočísvé konttovetzní filmy Nekromantik (1987 a 7992) nebo Der To_
deskin$ (1989) s podobnou dávkou nerudovské husí k že a Sabinova frenetismu.
Zvizuá|ního inf.etna českéhohororu pÍicházejí Lupiči mrtvol (1970), antolo_
$ie povídek se surtealistickou h bitovní obálkou rczestlan ch nkví. Ze zpŤehá-
zerrychvíkse derou azpoděetn,chprkenvystupujívoskově bledé ruce. Spalovač
mrtvol (1968) stojí na opaěném p6lu, p edznamenany antagloniclc m hrobníkem
Havrankem z poeticko_dadaistického hororu Panna zázraěnica (1966). Sabinriv
Hrobník ve své tra$ičnosti a lidskosti sice nemá chladnokrevn1 cynismus kole$y
zBierceho drastické povídkyJednéletni noci (one Summer Night, 1893, česky
7967),blížíse ale odkazutlejícíchh bitovli htozícíchpoh bením zaživav mazla-
vě krvav ch italsk ch filmechAntropopha$us (1980) aPátetTomas (Paura nella
citta dei mortiviventi, 1980). Sabina dodal českémuhororu netušenou světovost.
Dokonce Émile Zola napsal po letech pŤíbuznou povídku o kataleptickém stavu
mrtvého, kter dopodrobnavnímá své okolí. V krvarr ch rcmánech z česko-ně-
meckého pÍost edí byl tento vševědoucí stav samoz ejmostí. I klasik se na něm
poučil' náhlé obžtvnutí jízlivě tozvíjí lan Neruda v p íběhu Doktor Kazisvět (in
Malostranské povídky, 1877). Zttstává svtij, moderně sarkasticlc , ptotoželékaÍ
Heribeft ,,nebožtíka" k nelibosti dědicťr vzk ísí.
Sabin v Hrobník, neptávem E)ozapofnenut klenot českéhohororu, se vyfov-
ná nejlepším p íběh m svého druhu. Má nadčasovy potenciál. PŤedchází svym
vznikem klíčovrok 1853, blížísesuverenitě Peklazplozenc , dokáže zastínit
Mái a ptovětlat svatební košili. Temná minulost českéscény získápá ptávě díky
Hrobníkoviještě hutnější konzistenci, než bychom naptvnípohled soudili. Je živ
a mttev, dvěma svět m náležeje.
Pekla zplozenci - česká ma n d raEo Í a, kvét na d Ia n ích cizi ncii
,,Jaké obraz! hrťlznéa pifiorné! Na nynějšímVáctayskéwt náměstí, kde dnes projíž'
dějí tramwaye a automobiíy, h[edí oběšenec, k žitlotu probuzen , vymknouti se z t[aku
oprátky za b[eskťl a hromť,l noění bou e. Na témžemístě dohuá pak tajemn daktor
Scota za asistence samotného císa e ze země zázračn ko en mandragory _ scéna, jíž
ani nejkritičtějšíčtená neup e suggestivnost tl podání magické ruíkdy. C.)
osamět orchideje bizamích ilar a p íšem ch barev."
J. F. Krejčík novému vydání Pekla zplozenctt' 7906
"Der orchideengarten - Zahrada orchidejí - se sujm pěkn m, nap [ hr m m,
btázniv n a hned zase satirick m ětením, nabízízá,bavné lyšperkované čtení.S pto-
mrkávajícím okem z každémé proměn[iyé s[ožky, bd.revné a zce[n unikátní, je zce[a
ffiimeěn [ist pl futaven p inést dokona[ požitek."
Reklama na nejstatší časopis zamě efiÝ na f^ntaskfií hotor Der Orchideefigaften
z toku 1919 publikovan čes( mi Rakušany
Inspirace zahtanilč,ní kulturou, osobitě podarry oti$inál a posléze znovu implan'
tovan1 na světovou scénu. Takov je osud klasické horotové literatury vzniklé
na našem (lzemí. PÍipominá exotickou fostlinu vyÍ stající na domácím pa eništi,
plnou dynamického r stu a nespoutané enet$ie'
Bizaně $roteskní pitueta, pÍíšetnásetpentina, již vykoná padajícítělo mrt-
vo$ za strašlivénočníbou e pod nápotem bleskri ve staré Ptaze. SkÍípot a jis_
k ení, strašid elná scéna za plitku s mÍtvolou, jež se sama odvazge ze šibenice
na Václavském náměstí, aby ptchla do neznámych dve í, tak začínánejčastějí
vydálvany česlq horor _ tomág Pekla zplozenci' Rudolf II. se v něm poptvé, celé
století p ed svou filmovou karikaturou,vydává na lov ma$ické byliny' wtost(é ze
semene oběšence, které vyronil nebožtíkv poslední k eči. Nenapsalo jej žádné
porevolučnízáztaěné dítě, ale uznávany novoromantik z poloviny 19. století. Jo-
sef Ji íKolár (9. rínota 7872 _ 31. ledna 1896), vyznamnyhercc, divadelnírcži'
sér, dramatik, p ekladatel a básník, jej poptvé uve ejnil v roce 1853 na pokračo_
vánívčasopiseLumír, dva rokyp ed sv m prvním p ekladem Goetheova F'austa.
Symbolické setkání Kolfua a Poea na sttánkách stejného ročníkučasopisu
vyznívá témě jako duel principi - senzaění htÍtzy a mtazivě chladné lo$ické
vahy. Proti sobě stojí spektakalátníhetec,zcestovaly spisovatel libující siv $ro-
 40
teskním hororu se smyslem pro barokně hr zostrašnou atmosféru a stŤízliv,rca-
lista Poe zakládající si na nečekanépointě a sev eném pťostofu několikastránko_
vé novely. Rovněž Kolát psal novely, ježvydalve sbírkách Světem blud (1889)
čiV staté Praze (1888); stejně jako v rcmánu Pekla zplozenci i tady najdeme
vtiv v Čechách tolík milovaného fantasty Ernsta Theodora Amadea Hoffman_
na. Kolát, ovlivněn německ m fantastich m hotorem, využívá$enius loci Čech
a k Američanově upjaté Íotmě vytváí protiklad. ovšem ani Poe, klasik $otic_
kého hororu nahlížejícído lidské psycholo$ie, neníjednostnnny av části svého
díIa se německé fantasma$orické $rotesky také nez ekl. Anděl pitvornosti, Ďábel
ve zvonici, Nikdy se s dáblem nesázej o hlavu a p edevším satira Na slovíčko
s mumií, popltvé v češtiněpublikovaná v foce 7853, ptan, ují vědecké m resy
a servilnost doby. Podobně jízlivě bude o p l století později ptany ovat zafipkly
Meyrink plnžské šosáky. Ač byli jiné národnosti, mají tito auto i společnéosudy
a stejny motiv, jak se s pomocí uměníbtánit absurditě doby.
Možná ptávě pto tuto svou hoffmannovskou stránku věci se stane Poe od své
ptemiéty v Česku bezkonkutenčně nejčastějivydávanym autorcm hororu. Ko_
lár v podstatě také, anižby si to někte í autorovi pŤíznivci zcela uvědomovali.
Za jeho života vyjdou Pekla zplozenci knižně ještě t ikrát a do dnešních dnri na-
počteme šest vydání. (Celkem ve tÍináctivadantách a ďtznych ptavách) Za na-
cistické okupace je pakv ťoce 1940 vytištěna ještě jazyková korekce Zplozenci
pekla z pera Kolárovažáka, novoromantika Ji ího Karáska zeLvovic.
Pekla zplozenci jsou sv m dějem, na tozdíl od absttaktního Poea, konkrét-
ně ukotveni v historii, naríc uzavítaJí etapu pozdního romantismu, ale zátovei
p ed1ímajínovoromantickou a dekadentní tematiku. Satanismus, alchymie, Ru-
dolf II.' Faust, mandtagota, umělé bytosti, $olemové, ožívající mrtvoly pŤi mě-
síčku,to vše se stane p ínosem, jedinečnou esencí českéfantaskní htizy abude
v tozmanit ch derivátech nesčetněkrát ožívatna stránkách domácích autor ,
nap . v detailech měsíčnípoezie Emanuela z Lešehtadu, ve veršíchi rcmánech
krále českédekadence Ji ího Karáska ze Lvovic, dobrodruha delaCámaty ade-
sítky dalších . Zevšeho nejd íve však v čern; ch tománech, které v sešite ch zaplaví
chudé domáenosti českéholidu jen o deset let později od pekelné ptemiéryv Lu-
míru (1853). Rovněž Thálie, jež v p ípadu Kolárově btaje vyznamnou roli, na_
leznev hororu uplatnění.Divadelní editel Karel Švandaze Semčic vydá nikoliv
jednu knihu, ale hned strašideln duet F'antastick ch (1892) aBizawnich povídek
(1897) s Hoffmannem na českép dě v hlavní roli. Švanda proslul téžjako p ekla-
datel slavné Hoffmannovy fantaskní novely Zlat htnec (oer Goldene Topf' 18 1 3
(sic), česlq 1907). Pouhé dva roky po svém mistrovském tománu pŤetožilKolát
do češtinyjakoprvní Goethova F'austa (Der Faust, 1808, česky 1863 - první díl).
4r
Prahu si ne|ze p v jehož
ed"stavit bez Fausta , ani bez šílenéhocísa e Rudolfa IL,
knihovně se naeházely dva nejzáhadnější rukopisy - Codex Gi$as a takzvarryVoy
niě v rukopis. Kromě nich Kolár ve svém hotorovém rcmánu cituje i dalšíalchy_
mistické knihy, takže by se od něj mohl učit i samotn Lovecnf't nebo novodobí
záhadolo$ové. Kolárriv smysl pro bizatnost nemáv takovém rczsahu v českékul_
tu e obdoby a v poválečné tvorbě nenašel adeklrátní pokračovatele. Ve své době
p itom pÍedjímácelosvětov vjrvoj'hoforu, ktet už tehdybyl silně spjat s petio_
dilcy vycházejícímj na poktač'wání.Nejen k est Pekla zplozencfi, ale také česh
objev Poea, byť se jedná o krátké povídky Zlat chrobák a Na slovíčkos mumií
(publikována na Halloween, tedy v p edvečer svátku Všech svat1 ch roku 1853),
se odbyl v časopisech, ěímŽ byla mimo jiné zajištěna jejich publicita. Ani jedna
povídka (natož rcmán) nebude po vzotu francouzského rcmánu'f.ejetonu, jenž
ovlivnil podobu českéhotománuko|pottážního' v samostatném čís]eukončena.
S časopiseclc m fenoménem zistárrápo Kolárově smfti spjat také dalšíosud
Peklazplozenc t.Vroce 1905 a 1906 tvo íbezplatnou p ílohuv ptavného foto_
$rafického t deníku česk1i svět, ktety je na tozdíl odvizuá|ně hubeného a ilus_
1r5ice posttádajícího Lumfua tentokráte wzdoben osl ujícíplqádou hrrizostraš_
n ch kreseb od p edních dobov ch ilusttátor , malí Ťt Karla Nejedlého a Karla
Stroffa. S takv ptavnymvydáním se v dějinách českého hororu už nesetkáme.
Česk: svět si u kritika Františka Yáclava Krejčíhoobjednal toyněž tecenzi,
aby obhájil Ko]árovo dílo a pov šil je mez|vyznamnější počiny českélitetatury
19. století. Kolát, jenž měl ke konci svého žwota potížes česk mi maloměšťáky'
by musel žasnout, jak se na stfánkách jeho tománu wjímajíěetnobílékresby
pruhrl lebek, lidslc ch i zvíŤecích,alchymistova dílna, na šibenici se tÍepotá oží'
vajícívlasaty oběšenec p ipomínajícínovodobého metalistu, démoniclc incubus
soupe í s chlípnou succubou' na židli fuŤmíptsatá mandta$ota a odehtávají se
další,,špektákly" a kejkle. Všude pobíháa skotačínepÍebená $alerka pitvorn ch
pekelník , strašidel i lidsk ch zákeŤníkŤt.
V protikladu ke sv m starším kole$ m, H bloví, Máchovi nebo Sabinovi,
Kolár p enáší dějiště zvesnice do města. otevfuá českémuhororu nátuč v podobě
pÍíztaěnéPtahy,jež od tohoto okamžiku neopustí místníspisovatele.TéměÍ kaž-
d,z desíteklitetáttt,kteÍízatoužípsát o nevšedníhtÍtze,se nějalc m zprlsobem
namoěí do její pŤíztačnémlhy a zbloudív uličkách nad Vltavou.
D íve, jakÍíkáKtejěí,byla jen ,,krásnou vidinou, symbo[em národních osudťl,
zjevením minu[osti." Ahned dodárrá, že odKoláta: ,,Iest dllojí Praha. ]edna skuteč'
ná, massa domť,t a živ ch íidí,ptná každodenníhoh[uku cl shonu, druh bajn hir
'
torická, rornantická a fantastic{uí, viděná oěima obramosti. A[e i tato Praha snť.n
 42
není pouhou b[edou mátohou; jest viděna a cítěna ve[mi urěitě, neboť stá[e ještě trvají
hmotné skuteěnosti, o něž se opírá; profit l:Iraděan, nesčetnéhroty věží,k ivotaké
t zké u[ice, l nichž za večera b[oudí duch zaš[ ch sta[etí, staré dotny s památn mi ští-
ty, t zk mi schodišti a nízk mi k[enbami, kde za každ m rohem [ze čekat, že obje se
postay! ze star ch historick ch ron n ."Y toce , kdy o tomto Krejčípíše, vzkvétá
Kolár v odkaz jakv malostranském pa eništi.Yznikají klíčovéptažskéhororové
rcmány Karáskovy, Lešehradovy a dalšíčekajíza dve mi, včetně neodbytného
Golema, jehož pŤedlohu si Meyrink ještě v roce 1904 mohl prohlédnout na p dě
židovslcé synagog)t kde byl vystaven pto ,otěchu oka ko[emjdoucích". Zu ivy rc-
'
pottét Kisch ovšem o dvě desítky let tvrdí opak.
,psamě[ orchideje bizamích tvar a p íšernch bnre.v," ptaví o Kolárově ve-
ledíle Krejčí,zatímco Meyrink tozhazuje své orchideje vzkvétajícíz Kolátova
díla po tisících. Srovnání s exotickou květinou nenínáhodné. Svět p íšeravšech
mysliteln1 ch i nep edstaviteln ch htttz p imělk díIu Kolára stejně jako Mey_
rinka. Gustav Meyer, tak znělo jeho občanskéjméno, veleben klasik světové
htttzy, pob rval na Malé Straně ve stejn ch místech jako dábelští intrikáni Ko_
látovy temné suity z doby Rudolfovy. Rafinovan; má$ sklidil plody své Íantazie
a děsivé pŤíbětty ze stejn,ch míst jako Ko]ár. V roce 1905 vydal sbírku povídek
orchideen u Alberta Lantena v Mnichově. Slavn1 Prcpatát, G. M., opál, to
jsou Meyrinkovy nejlepší ptažskéhorory (vedle Rostlin dr. Cinderelly), které tato
nná publikace skr vá. K jejímu ríspěchu p ispěl stejn genius toci jako v pÍípadě
Pekla zplozenc . navtacínejlepšíf6tmuwácením jazykazKolátovy poslední ruky. Ale nepodlehl
Stovnání romantikti hrizy s exoticlq mi květy orchidejí pÍed1ímá dalšípod_
l]te tní fantastiky azejménahororu. Časopis .*
statnou kapitolu ve vjrvoji světové
Der orchide en$att en Qahtada orchidejí), pr kopnich měsíčníkvycházející
mezi léty 7979 až 7927, v německém Mnichově vydávají dvě osobnosti svázané
velmi (tzce s česk m ptostŤedím, a to váleč,ny dopisovatel a jihlavsk rodák Katl
Hanns Strobl a česko-rakousky malíÍa spisovatel z Ratbo e u Kolína Alfons von
Cibulka. oba se adí k německy psané f'antastice, ale...! Co by byli tito mist i
htÍtzy bez st edoevropského prost edí malé českékotliny?! Kolárriv Rudolf II.
netahal z pod šibenice jen osamělou mandtasotu, ale zfuodky č,eskéhtŮ,zyzasil
do mysli dalších.
Der orchideensafien (1919)' pwní specializovarty časopis o nadpÍitozeném
hororu a Íantastice, p edstavuje v 51 sešitech mlmoŤádny zdtoj a sumatizaciveš-
keré tehdejší dostupné htttzy v litetatuÍe' Co nacházíme tozeseto ve dvou sta_
letích, nabidl během krátké doby na jednom místě ve stejně hutné formě jako
Ko]árovi P ekla zplozenci.
43
Často ptotež ovany ame ch časopis Weird Tales Q923) zftácí dí|cy Det ot'
chideenlatten q sostné postavení. NejstaÍšísnaha publikovat tematich časopis
nebo povídkovou antolo$ii zaměIenou na oblast hororu pochází z Evropy, Ně_
mecka a v podstatě i z Čech, kde má hotor své ko eny také. stÍobl s Cibulkou
vydávali dnes už osvědčené klasiky, nanichž stavěl Koláť a jemublízcí.Yycházel
tady Dickens, Pušlcin, Nodier, Maupassant, Poe, Gautier, Iwin$, Hawthorne,
Wells, Hu$o . Z novodobych autor své místo v orchidejích našli dokonce brat i
Čapkové. Kromě zavedené litefatuťy se časopis mohl pochlubit charakteristic-
k1 mi ilustracemi Gustava Doré, Tony Johannota, Rolfa von Hoerschelmanna'
Otto Linneko$ela, Kada Rittera, Heinricha Kleye aAlfreda Kubina. Zobtazility
nejbizatnější a nejděsivější entity z lidské mysli, ať užbyli ze sebelrzdálenějšího
vesmíru, anebo zblízkého okolí. Na p et es se dostala i stále aktuální elektrifika_
ce Německa s povídkou Die Elektrische demon (Elektrick démon). Po stránce
obsahové i ÍotmáLní nenaj de Der orchide entatten ve svém formátu konkurenci.
Kolika možnostmi obda ilo česk horor 19. a pak 20. století? Díky konti-
nuitě mezi psanym a ilustrovan1 m textem, ve vyšperkovanévetzi Pekla zplo'
zenc z časopisu Česk svět, se tento zběsil tsunami českéhrrizy stal témě
kultovní záleŽitostí. Neminuli ji a Koláta pro sebe objevili, ctili a znovu vydali
klasici jako Karásek ze Lvovic anebo porevolučníJarcmít F. Typlt. Dekadent
na sklonku svého života Kolárovi p i kl modernějšíLitetátní formu, když jeho
pÍebujely jazyk puristicky učesal a proměnil jednoduch m trikem na $tamatic'
ky korektní 7plozence pekla. Typlt naopak p istoupil k dílu v domnění, že mu
kouzlu chtěného?
Je-li ěeská romantická htiza stěžejní avyjimeěná, nám v současnosti nikdo
neptoztadí. Poprvé se o tom dozvěděl|ptávěčtenáÍi Českéhosvěta.Vroce 1906
jich bylo tictyhodn ch osm tisíc. ,... a[e dozajista že v ž drté h[ayě, která kdy se za'
duma[a nad panoratnatem v[tawkjlm a vyllo[a[a si k životu p ízraky minut ch věkť,t,
nenaby[ obraz staré PraÍry tak smě[e fantastického, tak divoce romantického, ba dž
ytifiorného rázu jako l h[allě, y nížzrodi[i se ,Pek[a zyt(ozenci'," ubezpeěaje je líty
kritik Ktejčí.P itom vyčítáčeskélite tní obci nedostatek reflexe. ,,Zapomenutá
kniha! Máto čtená a má[o známá, neuyáděná ani [itenírnímihistoriky v adě těch
knih, které znamena[y pro ěeskou pr su nové t ny anebo daíšíetarry w ojoyé, aděná
spíšejen do kategorie [iter rních kuriosit a bujn ch v st etk . Zapomenutá kniha!
Ap ec l
nejednom oh[edu zajímavá." Rozhodně nezapomeflutelná pto Kolárovy
spÍízněnce na tozl(ěnych jazykov ch f.tontách. Zah|azená a i$notovaná do dneš-
ních čas jirtymi uměleck mi akty, takto pÍebqelá a unikátní fantasma$otie
nenašla adekvátní potenci v českémfilmu, divadle, malbě. Bylo nezbytné, aby
 44 45

rcžisétMafiin Frič tolik pI tvat enet$ií na kratochvilnou a jeho nostalgick povzdech. Česk tomán, to už není jenboj za vlast a zavítu,
socialisticky ohnutou
komedii Císa v pekaÍ a peka v císa (1955)? Daleko více
byvynikl s mimo ád_ ale rejdiště Satana. ,xšecko jiné zmize[o, staré domy a u[ice pražské s[oužíjen
n 'm p íběhem Pekla zplozenc Golem, Meytinkriv nemene stoužícíěarodějové prowzoya[i l nich svou pt í'
jin
.
sujestivni leč vedle k tomu, aby peketné m.ocnosti a
Kolára krotk tomán, získa|v rcce 2073 cel dívadeln i
ffin díuyp edstavením šernou titurgii a svá z[očinná mámení." P itom stač,íjedna jediná jiskta, spŤažení
na Štvanici. Démoničtější Kotát zÍtstávápro ve ejnost ptozatím jenom
,,rnalym,, německé a česképoetiky a na světě butácí jedineěn oh ostroj, $ejzír hororové
nepoddajt,m Čechem.
f.antazie.
Cizotodé dáblovo sémě? Kdepak. Kolátova dábelská jízda p Jak spolu souvisí rudolfínská doba a nejmodernější technolo$ie? Podle Krej-
itom není pto
česlq horor ničímneznám m' Podle Krejčíhomá sice exk\uzivÁí
chataktet, ale ěího obtížně. Kolárťrv sp ízněnec Meyrink si však kupuje jako jeden z ptvních
jejívznik podmi uje česká tradice.
,,Na|azuje na českéhoducha, vyk[íěi[aťz téže Ptažani automobil. P esto se klasick česlq román-horor s nadčasovou formou
pť,tdy, na nížp ed tím vyrost[y
1tokusy Máchovy, Jana Hvězdy a Tytoiy o ěesk histo- zdáaž dlouho p ed ptvní světovou vá]kou jako něco nutně anachronického. ,,Jaké
rick román, jakož i historické hry Klicperovy.,,
obrazy hr zné a pitvorné!" láte í Ktejěí' A pokračuj e: ,,N4 nynějšímVícíavském
Sétje knižníehvydání dokazuje, že na rczdíl od zmíněnych
historíck ch po- náměstí, kde dnes projíždějítramwaye a automobi[y, h[edí oběšenec, k životu probu'
kusrl má Kolárriv styl p eci jen něco navíc' Považovan
většin ou za odvozenlr zen , lymknouti se z t[aku oprátky za b[eskťl a hrom noění bou e. Na témžemístě
od Hoffmanna má pto dnešního ětenáŤe ttvatejšíptlvab,
ktet , jen tak nezapad- dob llá pak tajemn doktor Scota za asistence sanotného císa e ze země zázraěn
ne. Už Krejčípochopil, že jej podmínila
,,sp[eť vzrušujících udlí[ostí,podfun ch ko en mandragory _ scéna, jížani nejkritiětější ětená neup e suggestilnost v pto'
náhoď a ma[ebn ch v jev , jejichž herci jsou
?lanovníci a jejich dvo ané, neohrožení dání magické n tady. V památném Faustoyě domě na dnešnímKar[ově náměstí
rekoyé, dobrodružní mi[enci, neznámí zakuk[enci,
ztoěinní zrádcové a pathetičtíwe- dějí se už dokonce věci, jejichž p esvěděilé tlypsání p esaholla[o sí[y Ko[árova péra
[ancho[ikoyé a kde zaptetené situace ešeny jsou krvav
mi bitvami, noiními p epady, a které v dnešním čtend i z sta
arciť dojem zmatenosti a rŮ,zn ch rozpor . Naho e
ěepety kord a meěem katov m". IdeáIní fr$uty kwavého nebo
černéhorcmánu. na Hradčanech hrabe se zatím z[očinn komomík císa íw lachym Lang v u[oupeném
Právě do této ob]asti se duch Peklazplozenc teinkarnoval
avyrašiljakojedineč_ pok[adě rodu Kurcínola a císa navštěyuje v le[eníw p íkopě slté {vy, do jejichž ttamy
ná tvorbajiného nenáviděného k]asika českéhohororu
Kar]a Tlachiy. Na rozdíl mtad dívka strk syou s(ičnou h[ayu. Aza nocí prohánějí se pražsk mi u[icemi gro-
od Kolároq ch p edchridcti Spiesse, německého
,,volksroman e,,, ptávěon nejvíce teskní postary nav ch fedrfechtí ť.ty (p ipomínajícíchponěkud bratrstlo Mravencťt
wací do hry českéteálie, p íběhvyšlechtěn n a domácí pťtdě. ze stejnojmenné Ko[árolyvese[ohry), s podiln mi cinjazyěn mi jmény afysiognomi'
Zajímavé je, že Ktejěí odmítá rudolfínskou dobu, jako kdyby emi, dá,vajícfuni uhodnouti, že jsou určeni pro ruku katoyu."
tímto nep ímo
zattatil podstatnou částKoláta, jenž naopaknadčasově pocIropit
Rudolfovu bu_ Krejěí neupítáKolárovi mimo ádny styl i schopnost jedinečného vykreslení
doucí pŤitažlivost, t eba ve ,,stěhovaq ch" kabinetech surrealismu.
Krejčícha_ situace. Stovnávájej s mistry, v malí ství s Calottem, Goyou, v Litetatu e, jak
takte zuje Habsburkovo vladaŤení p ímo děsivě, jako jinak, s Hoffmannem. Vedle nich se ale ocitá,,zadina divokého romantismu, jakou
,,podivná téta soutruAktl,,.
Mecenáš amění Rudolf je pto něj ,,podivínsk di[ettant tajn
ch věd,,. Z aktuálního jsou na p . romány Spiesso'lly a Anny Radc[ffillé". Zapomněl, že Wávě Spiesstiv
pohledu je pak obdivuh odná rudolfínská Ptaha
místem, kde rípadek a hniloba vy- hereclc talent vyniklv Ptaze ještě p ed Kolárem. Daleko dÍívezaěal psán pto
tváŤejí dusné a teplé pa eniště, kam stékajívšeckynečistéprouay
tehdejšíevÍop_ ptažskéněmecké divadlo a posléze si vyp jčil stejně jako Kolár prvky z němec'
ské kultury. ,,v toÍnty katném šeru yidíme míhati se postavy
?lodivne nagť.t a kejktí t, ké ptenmantiky, tehdy zejména od Schillera. Ktitizuje Kolárovu neučesanost
achymistťl a hvězdá ťl, kosmopotitick ch šejdíťl a šar[atán
vědy. Jsoi to netov i, a rczklíženost s konstatováním, že je p evyšu1elátka samotná a troufalost, s ja_
ohtašujícíČechám nastávající noc.,,
kou se jí autor chopil' V hodou podle KrejčíhozÍtstává Kolár laik, nikolív my-
Semena mystiky, jež p ivát do Čech Habsburk, tozehtálana stik' Jen si pohtává, a pťoto balancuje od hr zostrašnéhoke směšnému. ono
strunách ro-
mantismu divoh satansk tanec. Krejč í Ťíká p ímo
,,satanického romantismu,. směšnép itom není konečnou v slednicí. Naopak, pÍihtáváht&ze a zajištuje,
Má na mysli vliv dekadentního Charlese Baudelaita, stejně tak jak si už Krejčívšiml, jedineěny efekt, a totiž, že se nad celym tim směšně pi_
velk] vzor Ko-
látťlv - lotda Bytona. Ye vzducItu vísíst et zájm ,. Krejčí
by| konzetvativnější toreskním p íběhem ,,roz[ije ná[ada děsu a hr zy". Kolár v jedinečny rukopis
než jeho kole$ové ze satanského pa eniště Modetní Íevle
a ětenáIitak neujde neposttádá tizkost, dtáždízvědavostí a nevylrybá se petvetzím. Autor sám se
 46
47

vznáší nad' cel rm tífi jnf'effiálním mumtajem a vede česlq horor

neomylně straně Šumavy) M žeme v ní vidět i pověstné rybí oko, defotmující skutečnost
,,k íšinoci, z[a, pek[a a &íb[a". Ikdyž Ktejěínesouhlasi Kolát ovládámystickou tak, aby se ještě lépe podaÍilo nahlédnout do hluboh ch zákoutí lidského nitra,
htťtzuv Čechách.
až na dno šílenstvía uvě itelnosti nep edstavitelného. Něco velmi podobného
Pro slova obdivu sahá v p ípadě Pekla zplozenc i Jatomít F. Typlt, kritik pomocí zběsilé kamery zda ile evokovali Kolárovi b|ízcímist i expresivně dy-
novodob: , kter sotvakdy mohl vidět ,,tramwaje,, jezdíeínaYáclaváku.Pozasta-
namické formy v evropském filmu _ Anfuzej Žulawski, Dario Ar$ento, Mario
vuje se nap íklad u fotmálního ešení jedn é z kapitot:
,,A tak Sempitena pat
k tomu v bec nejpodivnějšímu, co by[o y devatenáctém stoíetí
í Bava, Lucio Fulci - novodobé orchideje rudolfínskémakabt zy, jež nezná hta-
česky napsáno. Ie to nic. Inspirace nemá daleko k malé českékotlině naplněné mezinátodním kvasem,
uhrančiu , tajuptn skvost, kter ne[ze čístbez tÍžasu, a to
nejen kv [i rozběsněné kon$enialita časoprostotu sevzájemně tozlévá do nitta dnešních duší.
obrazotvomosti, jež wh do děje ,,pÍechvaty" světe[, v ní
a zvukťl, ?tomě uje věci {|,Ssinat sírn kobrtt divoké romantiky" putuje v česh ch zemích od Kolára
pl ed očima a v ukrutné me[e nechtívtÍ vše
ví it, v ít a tiděsně v ískat. Naprosto p es Meyrinka, Ewerse, Šimánka, Strobla, Cámatu, Rekto íka, Karáska, Leše_
jedineěn je totiž jazyk, kter m je to ceté podáno.
P ehnan , zpotvo en vrzau , htada, Klímu... Petutze, Tilschovou, Sumína, fitma e Bartu, Brdečku, Ulmera,
ptn kuri zních obrat a síoženin,samá k eč, _ zároye a[e uchvacující ,
sev en m Loma, Salmonovou ažt ebapoZotu Ul]u Keslerovou, královnu italslc ch horor
rytmeÍn' za íka'v m opakov ním urěit ch odstavc avět, pevn mvedením p ekotné- z ČechlTo není jenom jedinec, jenž by mohl ,,b t yěru mdn z?t[ozencem pekeíné
ho děje." Kolár v polovině 19. století vytváIí ze svého
díla dílq zvláštnímustylu fantasie", jak jej vnímá Krejčí,ale iniciátot jedné velké vlny v českémprost edí
postmodefnější kus, než je samotná postmode *,a.
Nabízínejen jist ,ptivab, ale až do současnosti.Y rtazné stopy po jeho satansh ch rcjích mižeme najít tÍeba
minimáIně dvojsmyslnost, ptotože pod názvem kapitoly Sempitema
(od slova v animovaq ch hororech Jana Švankma1en,YáelatraMer$la, bratrri Quayoq ch,
Sempiternus) se m: ;že záIudně skrrvat věčnost, anebo také jen
žensképozadí. v tan'ch $roteskách a celovečerníchfilmech NovozélandhnaPeten Jacksona
Dvojakost stthujícísvou protikladností uhtane téfněŤteauáIním
ešením.Však anebo Japonce Takashi Miikeho.
jí také žehná nejv,znamnější tta$éd českéhodivad]a 19.
stoleti současníkMá- Už tehdy, na začátku století, Kolár podle Krejčíhop edstavuje spolehli_
ch \r Sabin v, p ekladatel Macbetha nebo F'austa, mistr kovan
na německé vou jistotou, jež nap ahuje ruku p es starodávnou clonu času a poÍád ptosví-
i českéscéně.
tá ve svém jisk ivém celku. ,,Pan Kot r byí na ěeském jevišti pruním Korio[anem,
Jednoznaěné p ijetí skvostu v oblasti hororu není samozejmostí.
IJž v rcce prvním Learem, SÍryíockem,Faístafen atd., atd., on sátn zn zomi[ vetiké postary
1906, v památném okamžiku v,ptavného zbožštění,
ěi zpekelncní Kolátov,ch Shakespearovy, podržíme ho y mi[é památce po tu dobu, až se k nám zase vr tí,"
Zplozenc , klade si Krejěí otázku, nakolik m že čtená tomuto
vice jak p l stole_ dodává kritik bysttého oka Neruda.
tí staÉmu díla potozumět. PŤemítá o obraznosti p edkri, o tom' co
d íve děsilo. An$Iich $oticlc tomán má svťrj vrchol v Lewisově Mnichu (The Monk,
Společně s ním m žeme dodat, že to by\y bludy a pověry.
o této funkčnípova_ 1796, česky 7970), odkojeném německou preromantikou. Dle dobové kritiky byl
ze svědčínámi zmíněnáH,blova Strašidla, památnáantolo$ie
věnovaná babič- trestuhodně obscénní,dokonce jinak démonick Byron o něm nep ílišvst ícně
kám. Nechybí ani odvěká touha po poznání, dokonce větší
než ,,mod,etní mozek prohlásil, že Lewis ptoměnil an$lické básnictví ve h bitov. Ft'ancouzi vatovali
snese". Vše má sv j společn psycholo$iclc ko en, a tak
se tomán, jenž má své své č,tená e pŤedhtttzami Spiessova Das Petermánnchen, Geister$eschichte aus
p edchridce ve ftenetice, preromantismu i realismu, najednou
ocitá jakop edvoj dem 13 Jahrhundert (Četn Pet íček,Pnha 7792), pŤíběhu z Čech. Němeclc
dekadence, modetního ftancoazského satanismu Huysmanse, Baudelaita jejich
a schauerroman otev el své nejlepší kobkyv Hoffmannoq ch Ďablov ch elixítech
malí sh ch kole$ri Féliciena Ropse a Aubreya Beardsleyho. Nemusíme
utíkat (Die Elixiere des Teufels, 1814, česky 1907, 7g3o,7977,2oo7), umrlčípatos
do ciziny, ptotože už v době Kolárovy smrti klíčí poblíždějiště Pekla zplozenctl zktášlil fuancouzsky frenetismus v Janinově U áne moft et la Íemme luillotinée,
nej š ťavnatějš í mandt aloty mo d erní d ekaden
c e. (Mrtv osel a $ilotinovan á žena, 7827). Českémuromantickému hororu ktalují
Kolárova {tandi zní eskamotáž p ipomíná kritikovi vyduté ztcadlo.
Yítězí Sabintiv Hrobník a Kolárovi Pekla zplozenci. Najdeme v nich vše, co dodnes
nad efektností krvákri, nad ktet ,mi podle Krejčíhozískává pat
ičny nadh]ed. nacházíuplatněnínaaktuální světové scéně. Rudolfinská doba, b!áznivy císa ,
(Na druhou stÍanu ptávě pozdějšíkrvavé
rcmány neposttádajíkolárovskou pi_ mazaní alchymisté, záhaďní mystici, prokleté rukopisy, ďábelské šifry botanic-
toresknost, nap . StÍelec kouzelník od Sijndermanna odehtávající
se naněmecké ké zlo, satanská mše, vyvolávání démon&, záhadná zmttvychvstání, sadistieká
 48

muka... tento nevysychající zdtoj htttzy a temnoty p ekvapí svou nadčasovostí,

postmoderní strukturou mísícívysoké s nízk m, ušlechtilés ďábels\ m. Dva
skvosty, omamrry pach květ ht'izy na nejlepšíp dě českéscény. P i hledání
černéhobodu českého hororu nejde zdaleka o jedirry mistrovsk p íklad, šumivě
fi,pav,lomoz...
 5r

Hrobově bledé dívky, upíIíěatodějnice... DospívajícíYaletie utíká mezi 6'dky.

Nedohledná pťopast litetfuního Maelstrtimu ji stahuje stejně závtatně jako horor
v tisícistránkovém mo i sešitovych rcmánÍl, ježvycházejí na pokračovánív dru'
hé polovině 19. století. Za pfu krejcatti.
Ptávě tady, v idylické době Rakouslto_Uherska, vyplave na povrch nejeďen
krvavy klenot. Šestákovép íběhy, tozlévajícíse jako filmové seriálové sásy, ata'
kovaly dělnické rodiny ,,hr ;zaffii" ze světa inttik, vysoké politiky, z dějinEtan'
couzské revoluce, kdy padaly hlavy jako švestky, z otientálního anebo jinak exo_
tického p,tostíedí.odtud vede pÍímá cestake králi brakového h če Katlu Mayovi.
Díky své pÍtvabnéobskutnosti zaujaly svétázné umělce pÍotich dného založení,
miloval je Josef Váchal, klaněl se jim Vítězslav Nezval, osl ovaly Ladislava Klí-
Ínu' vzpofníná na ně Paul Leppin. Parodovali je Jaqoslav Hašek i l$nát Hert'
fnafl:n'. (Dnes o nich nap íkladbásní král českéholidového frlmuZďeněkTroška,
ktety zbožiuje tituly jako Erika lesní princezna nebo Anninka zTátavy a sní,
že by někdy mohl i takto filmovat. Spisovatel Ivo Fencl podle některych názvÍt
krvákri pojmenoval kapitoly ve své fantasy Gotická kobka aneb TÍináct milion
zp sob jak zernÍ1t(2013). Krvák žqe,ikdyžtrochujinak,nežby sizasloužil.

Hvozdy věčně stárnoucích mladík shromažďují z nostalsie sešitovéko-

miksy, obálky Zde ,ka Butiana, rodokapsy, cliftonky, Čtyrtrstky, Rychlé šípy
Saudka, ohníčkynebo Sedmičky pion r . Daleko p ed nimi, za císaÍese něco
podobného dělo i s těmito ko|pottážnimi ,,skvosty". Stávaly se osobním bohat-
stvím, pro jiné ďáblovym zbožím.Bylo za ně t eba nastavit krk, protože ostÍíži
ztaklitetátní in}cvizice č'íhalopodáL Ďabet by-rá nejlepší společník' Ptimětrry
krvák čítalkolem dvou tisíc stran (najdou se i objemnější). Pto dnešníhočtenáŤe
těžce sttavitelné sousto, než aby p i jeho hltání slastně zažívalty nejnep edsta_
vitelnější htttzy. P esto byl d íve opak pravdou a nejeden pamětník se chvěl tou-
hou a strachem zátoveÍl, když sledoval osudy tománovych htdinri kolpottážního
čtíva.Nemohl se dočkat, až koncem následujícího tydne zaklepe na jeho dve e
spasitel s vytoužen m poktaěováním.
Htťtzyplnémomenty, bizatní scény a sadistické v,jew z oceánufantazje au-
tor krvákri p ímo prosakovaly. Podle oponenti z jejich stránek dokonce krev
tryskala jak ptamenitávoda. Krvavé zbožítozlévajícíse na pultech otÍl ch knih-
kupcri ovšem nevydtželo donekonečna. Řada tomán 'z^stalala,vybledla, p išla
o sv j privab vlivem dtavější společensképroměny a změny poptanky' ovšem mi_
moŤádné thtuly, jež popítají zaběhnutá klišéa wacejí hororu vitální sílu, dravou
epiku i suElestivní psycholo$ické pasáže plné ,,nep edstavitelné htÍtzy", najdeme
i mezivyčpělou záplavou braku. Řada z nich se p itom nemusela zachovat; špať
 52 53

n tisk, jezuité, hlodavci, mykolo$ické htfrlzy učinily své' Sporadicky jen vel_
v p edmluvě ke svému poetickému hororu Valefie at den div (1945' 7970, ďá|e
mi vzácně, čas od času, se v některém antikvatiátuvyno jako
í zjevení a po víee jen Valetie). Jedním dechem dodává: ,,Zd se mi, že básnické umění není ničím
jak 150 letechvyptávějí o jedineěné epoše
víc a ničímméně než sp[ácenírn star ch dtuhť.l životu a jeho tajemsfiím. Aniž bych
sešitové hrrizy s nespoutanou fantazií
a dábelsky nfnovanoujiskrou. Ty nejlepší uhranou
a uchvátí idnes, často více chtět sv m ,Čern m románem' kohoko[iy sváděti s cestj (nejméně ty, kdož se bojí
po'
než jejich současnípohrobci. Stephen Kin$ ěi jinívynalézaví jako jii
obchodníci s rcmá- htedět p es hranice ,dneška'), obracím se k tětn, kdož se oběas rádi zastavují
novou hrťtzou mohou mlčky závidět.
nad mysteriem určiťch dyor , skte?tení, [etohrádk a smyěek mys[i koíem tajemné'
ho. Podám i jim touto svou knihou evokaci jist ch vacn ch a ídk ch pocitťl, které
Kolpottážní toffián, tid,ově zvarty krvaqÍ anebo četny, p
edstavuje Íenomén mne p iměty k napstíníp íběhu, kterj k[epe na okraj směšného a bezcenného, budu
2. poloviny 19. století. ovšem podle tohoto pojmenwáníbychom
jejtehdy sotva spokojen."
poznali. P ijal mimikry honosnějších děl, vyktaěuje si s podtituly
,,tristoricky
tomán" anebo ,,tomán sociáLní", ale také t eba
,,tománčasoq ,,. P icházív obd,obí Směšné abezcenné? Jen zdánl1vě. Zmíněná ukázkavyšla k prvnímu vydání
obecné popularity čtiva tištěného na pokračování (v
novinách, avšak zejména bezprost edně po 2. světové vá!ce. Zdobí je ,,podivné", atypické ilusttace Ka_
samostatně), kdyještě kratší novela nebudila takovou pozoťnost
století p íštího.Naváza! na ttadici kratochvilného
jako začátkem mila Lhotáka (nap íklaďkoláž Dílo upíra). Malí stejně jako Nezval nalrázal
čtenía zábainíchčasopisfi. na stylistickou pravu klasického kolpottážního románu, v němŽ se podobn
Jeho rozkvět trva] témě p l stotetí. Na českémtrhu
se vněm st etáva]o několik
typ ilustrací objevoval běžně i s nezbytn m popiskem p o d zackry cenym qj evem
vliv , francouzs!fi rus\fi ale zejménaněmeck či rakousk . IiŤíBotn,Theodor
(v dtuhém vydání, v socialistické reedici Valerie, užbyly odstraněny). Škoda,že
Scheibe, Alexander Stetnber$, Luisa Mtihlb achová,A.
Sondermann jsou dnes neďofužel q tvarnou stylizaci maximálně možnym zp sobem a neoživil ptac'
zapomenuti, p esto ve své době patrilik nejvyhledávanějším
tv rc m bestseller nou techniku ruěníchlito{tafrí. Právě ony jsouŤaděnnych krvákti zá íč'etve'
tohoto druhu. JejichvzdáIen m kmotrem byl autor
rytí sh ch ahtttzosttašn ch n ch luceren naěetné cestě popsan1 mi stfánkami.
románti, sídlícív Bezděkově u Klatov, Christian Heinrich
Spiess. Psa] sice také Valerie, nema1ící daleko k čistokrevné temnotě, byla psána v létě toku 1935.
německy, ale t eba ve svém slavném díle Hans Heilin$,
viettet undletztetRegent Vpozotuhodném období, kdyNezval tvo il podvlivem pestrého surrealisrnu, kdy
det Etd', Luft_, und Wasser$eisteÍ (1798) zaznamena|pověst
knížetiduch , jenž sídlil v desátém století poblížLokte. Další
o Janu Svatošovi, byl uhranut šerosvitern, jaW wdávájedině Upír Nosferatu. Nezapomenuteln
zptacoval v mystickém Kamenném svatebním l žku (česky
českou pověst exptesionisticlc snímek se totiž natáč,el mimo jiné navyznamné ěást1českoslo_
7867 a 7947), jehož venského zemí. Ďabetsta kombinace si tak snad sama ekla o doplnění dalšími
první českévydání bylo vytištěno ve Stroblově Jihlavě.
specifiky českéhohorotu z 19. století.
Teprve po utěité době se z ptototypu Spiessov ch
rcmántta cyklic( ch no_
vel stal nekončícísešitoq seriáI. Rozmanitou tematiku
ěeryalz t&zn,ch zd'tojtt, Tajné dvorky, sklepení, letohrádky, to není jenom pÍfuozerry živel ěetného
z histo e, tomancí, dobtodtužn ,ch eskapád, napodobenin
Dumase, Sue, z ně- tománu, rtybtž jeho pokračovatel ' Nezval, známy ptažsky chodec, nemohl mi-
meckého vo]ksromane, francouzského romane noit,
z $otického tománu, ftene- nout v lohu s jin m tafrnovanym dědicem černéhotománu - sérii s brutálním
tické povídky. Pro svou nespoutanou divokost vždy
natáželna odp rce, kte í se zločincem F'antomasem nastavovanou po jednotliv ch dílech stejně pfohnaně
horlivě statali, aby vymizel V současnost i je tato rcmánovávatianta
zapoftlenu- jako ktasictc 'krvák. V češtiněvyšla v deseti dílech, otilinál má svazkri dvaatŤi'
ta, p itom ve svém rozkvětu v druhé polovině 19.
století dosahovala obdivuhodné cet. Na první pohled zaajme mysteti zními obálkami - ko|ážemiJind icha Štyr-
šíe, formy i obsahu. okoaztení pamětnícina něj pěIi dy s nefalšovanou
nostal- ského. Klade vedle sebe uťatékončet Lny, hadí jazylcy, zlověstná zákoutí, upírské
$ií ještě dánno poté, kdy sorta kolportér vyšla z m dy.
femme fatale, ošlehanétváÍezloduch. Filmová dynamikavizuální sránlqbtoži
s nepolapiteln1 m zlosyne m napovídá, žektvxty rcmán nezahynul v rukou
palič
'
,,Napsaí jsem tuto knihu z Íásky k tajemství star ch vypravov nek, po.tlěr p česk mi
a ro- ale pÍinejbližšípŤíležitosti
osedlal ptojekční kabiny. Vroce 1914 se ed
mantick ch knih, psan ch švabachem, jež se kdysi mih[y p
ed m ma oěima a jež
nedop á[y svě it
mi biopitafy na F'antomase, stejně jako ve Francii, stály fronty. Kombinace suverénní
svťtj obsah," píšebásník surrealista Vítězslav Nezval (19oo _
1958) težieLuise Feuilladea a sexuálně vyzyvavé hrdinky Musidory (vamp v černém
 54 55

trikotu) se podobně jako ptavidelné dávky sešit

staly kinemato$rafickou dro_ od Hynka, natož fnifliatury1 chabé t ísky jako Valefie nebo Krvav rcmán. Valerie
{ou' lákqící na exotické opojení neznám. m dobrodruistv im príito
z|očinu, jehož nitky tahata a soukala neproniknut
d.o ch tánu p itahujeupíry svou nevinností, ale díky nínad nimi ivítězí.Klímova Bohorodička
etná otgaiizace Upír (Les pÍezdívanáBílásvině naopak dtžínad démony ochrannou ruku a nelráhá smilnit.
vampires, 1915). Jako hejno kobylek se p ed 1' světovou
vat-Icou vytojilytyto se- Nedbaje postupr1 Nezvala aYáchala píšeKlíma v lučně pro vlastní pot ebu,
tiáIy'kteté k dokonalosti dovedli mist i Feuillade
nebo FtitzLan$v sétiíchludex bez nutnosti publikovat. Velkyi román, koketující na samém zaěátku s mayov-
(1916), Tih Minh (1918) nebo Dokror Mabuse
(1922). kami' se záhy ptomění v suverénníhororovou sá$u jak ze Spiessorr ch ěesk ch
skal nyní nazvanychHrob a Rakev. K poetice ěerného rcmánu se Klíma ze všech
Letohrádek zmíně, Nezvalem by mohl klidně b. t oním historick. m Bel- í
epi$onslc ch děl dostává nejblíže.Nešet í su$estivními pasážemi, nekrofilii st
vedeťem, kde se Ewers v Pražsk student ocjtá tvá ívtvá dábe]skému dvojen_ dá s frtozoftí,bizatní e|fotesku muje de sadeovsk1 m běsněním; pokud autoÍova
ci, ptotože nahlédt do propasti tidského bytí a ted,
se za ním její jícen uzavfuá. Íantazie stačí,vše je dovoleno.
Avantsa ní prominent, básník Nezval, není daleko oa pr^rav,
iaížfilm spojuje B!áznivy fotmát s vnit ní lo$ikou neměl dalelco k nejlepším autor m česk ch
se zŤídlem své inspirace s ,,čern m tománem",
tedy ničímji"v^ čern ch tománťl, které mnohdy neznáme jménem, ptotože nepovažovali za ne'
kolpoftážnílitentuty. ""zfenoménem
zbytné se ke svému dílu hlásit. Tiskli anonymně a nebyli svázáni ani císa skou
D evorytec, satanista a mystik JosefVáchal (1884-1969) mu p ed pouh m cenzutou. o drivod víc, ptoě se stát církvi, ptonásledující krváky jako zběsily
desetiletím, než surrealis ta ztod,ilValefii,ne ekl jinak
n et t<tvavi, imán alías kr-
detatizátot, nejen ttnem, ale ce$m lesem v oku. A inkvizice si v niěem nezadala
vas, popÍípadě něžně krváček. Do patetické nostal$ie
zabŤedá,íayz, tocc 1924 v bezohledné m plenění ce! ch těchto evropslq ch prales smilstva a zlo čjnu.
vydá svou studii Krvav román. Aspo v miniatu tní
,,Dějištěm románu jsou híubokéíesy zvané Hrob, uprost ed nichž mezi p íkrjmi
f'otmě se snažíoživrt zašlého
ducha na zanedbatelnlrch 300 stránk áeh. Jakkomické...
ska[anli se rozelíra[a nedohtedná propast Rakev," poznamenává edjtot Josef Zumt
V jeho podání vznikla kostrbatá parcdie, vyceděná
skrze šltvírky vlastních ktakzvanému Velkému románu psanému v letech 1906 - 1909 ve v boru Vte iny
d evoryt .Autenticitadobové tvotbyzrukoukolportér
se změnilavartiliciclní věčnosti (1967). ,,Iedin mi obyvate[i této nehostinné koněiny byta ttupa stateěn ch
$rotesku bez živočišnosti,takže zYáchaladnes máme kuriozitu.
Stčžímohl p i banditť,l Kost[ivc , kte í zde moh[i žítbez ujtny jen proto, že je chráni[a Bohorodička,
svém bibliofilském založeníkdy knihu vyd,al t1eba jen
v sedmi kusech, konkuro- jejížobraz s lěčnym slět[em se['v jedné ze ska[ních děr-"
vat tisícistfánkoq m špalk m z tiskáten ze Smíchovanebo
Karlína, lttcré jcštč
nedávno vydávalAlois Hynek, podobně jako vetneovky
nebo mayovk y. Kc zv,- xxIII. kapitotu nazvanou editorem ptovizotně PÍíšemkonec F'abi v uvádí
t

šenísazečského tempa mu nepomohlo ani zakoupení

ětekttich ch vy czávátck. Klíma p esně v duchu černéhorcmánu takto; ,,Propast Fdbio|ou sestrou se stdne,
P esto jeho dílo dnes patad,oxněvidíme častěji než ptávěkolpoitennršpnlky
čcs_ poh ební pochod již měsíc p ed jeho smrtí rachotit zaěne. Zvědětl od dvojence svého,
kého hororu, jednoho z nejvzácnějšího zbožísoučasnosti.
že y orku profesorem fi[osofie se stane, hrťlzou otndtí. P íšernásmrte[ná k eč Fabio-
!d." o čty tisícistránkovém v té době ještě nedokončenémdíle hovo í ve smyslu
Nezval (na rczdíl odYáchala s motofovou pilkou místo
ta) v sentime ntalitě po zaniklém světě zatoaži] do
d evorytcckého dlá- ,.'. 7pfltl pouhém napínavém, kna m románu, kter a[e ylomo[na transmutova[
černéhokolportérstvt vst()upit v něco líc a více spiritue[ního, non p[us u[tra kuriosního". Excentťickémuftlozofovi
ještě více. VoIá po básních, vypravovánkách,
po vlajícímoparu tajemstvt... Ani se da[í zachytit podstatu českéhohororu s veškerou jeho nevyzpytatelností a ne-
jedno p itom v pravém krváku nenajdeme.
Surrealistu šálíztak,básnivost clo_ vyčerpatelností. Absorbuj e základy kolpottážního tisku, stejně tak náhle a neěe'
kazuje snění a p ináší ituzi zbožnéhop ání.
Kam až zbloudj?amysl ori{lrrnlnich kaně utve svrlj běs z etězu a zpÍetthávešketá platná ptavidla.
osobností ovládaná ještě silnějšímiupíty cizímysli,
než jsou oni saml? Nezval postupuje opattně, p esto není až tak bezpohlavní jako vršovick
Anejen jejich. LadislavKlímaQ878_792s), aemonictcyexpresionistIl
ttl vtile o desetiletí d íve, nepochybně pod
z vlast_ Yáclla Nechá Valerii skoro potajmu, jen v náznaku nabílych listech hototové
vlivem četnych románii, plŠcsvti.i historie menstfuovat. Neušet í ji krvesmilstva a typiclc ch spletit ch rodinn1 ch
tttrtnstr'elabo t zvan,ptovizotněVelk román (cca
1909). Koncept krvnku p* vztahi.Vévodí jím upír Konstábl alias Tcho , ínspirovan jak jinak než slavnym
t'xrcl|cnce, rczlévajícíse nap íě čty mi
tisíci stran, by trumfl ťy ncJvČtlr klady Mutnauovym hercem Maxem Schreckem z htŤtzyplného opusu Upír Nosfera_
 56
tu. Klasiclc filmoq horor plny podptaboq ch sexuálních odkazri Nezval wáděl
v roce 1933.
Cestujícího Huttera hrabě orlok a jeho dvojenec kočíuzav ou do neprodyš_
ného kočáru, jiné časovédimenze; Nezval jako mávnutím jezdeckého proutku
vysíláYaletií do světa zhmotněl ch pŤíztak ". Hutter a Va]etie učiníjedin krok
atázem sevše kolem nichmění, p ejdou sv j osobnímost. Jen uhlazeny suÍťea_
lista neptisobí na plvní pohled tak p íšernějako jeho expresionisticky štětinat
protějšek. oproti Íeznickému masakru, zalykání se záhtobním ptachem, Nezval
v českémpoetickém hororu tozvíjíp edevším neatuchající něhu' UzavÍenymi
pÍostoÍyu něj prosvítá a poletuje jemná láska a fetišistickénadšení. Domnělé
mrtvoly se ukládají do zpueh elych nkví, aby se pod závoji pavuěin záhy probu_
dily a toužily po ještě většírozkoši, tak jak to z plrrych plic vyk ičínahé upítky
konce 60. let z film: Jeana Rollina a Jesse Ftanca'Tady už splyvá hororová fanta_
.
zie s kinemato{tafrí pro dospělé, s katep|oríí mládeži nep ístupné.
AIe co je to ěetny tomán? Uheln kámen podzemních slují lidské f'antazje?
Kdo z nás ho vlastně kdy viděl? Nakolik je Nezval posledním jeho dědicem, když
si na své tušenépÍedlcy vzpomíná jen matně? Kdysi se mu mihl pŤed očima a ne-
dop ál mu svě it svá tajemství.
stejně tak se ptažsky rakoush Paul Leppin zachvívá slastí p i vzpomínce
na neznámou knihu, ,,která se mu nikdy p[ně nevytrati[a z paměti". Druh svazek
chyběl (ypické konstatování skutečnosti, nebtánícív četbě), ale i tak si titulní
hrdina Severinovy cesty do temnot (Severins tan$indie Finsternis, 1914, česky
1989 a 1992) vybavqe: , knize vystuptova[i cikáni, kte í objvati své toupežnické
hnízdo l prťln ch Čertovy stěny u VyššíhoBrodu; divocí vtí[ečníci'kte í po hostin-
l kostk ch; noci, během nichž se v [ese za měsíění-
cích ryhr la[i a ytrohráva[i děllčata
ho svitu h[eda[ ko en mandragory. A byta tam také kouze[ná zahrada, kde se hrbatí
sk eti lysmívati zbtoudi[ému, otevíra[y se zázračné jeskyně a že[ezní[vi se s rachotetn
propada[i do h[ubin' jakmi[e se někdn ocitt l jejich b[ízkosti'"
Nezvalovi í Leppinovi by Váchal mohl b t fudym duelantem. Na rozdíl
od zjemnělého surrealísty a pÍecitlivělého novoromantika měl tento zemity ex-
presionista stohyktváktivosobním dtžení.Dokonce zaněbylochoten ,,ktvácet",
kdyžvypisoval tučnou odměnu komukoliu kdo byjeho sluj obohatilo poh ešova_
né a v roce 7924 už nedostupné dvoutisícistránkové ,,bichle".
Četn tomán nebyl žádná lehká váha v obrazném ani v doslovném podá-
nr. ŠtrrrtaValefie, dietní Krvav , rcmán, porevolučně vykleštěn Lips Tulian?
Kdepak.
Knihy dáblovy ancb V spfuech knižníinkvizice
Četny rcmán znamenal společenské nebezpečí' Atmádní šik lít ch hubitel
podpo il exemplátní koniášovsk tisk Knihy dáblovy. Po krvavé Ťeživolal a ji
sepsal učitel YácWr Špačelc.Ja]<o d kaz totální zhouby skrze špatnou četbu uvá-
děl mravolič ny p íběh o tom, kterak konzumace krvák zce|a rczvtátí todinny
blahobyt. \ryšel v Urbánkově knihovně pto lid kolem roku 1882. Jeho nakladatel
František A. Urbánelc pťrsobil zátove jako knihkupec prc litetatutu peda$o_
$ickou a pomricky učebné.Součástí novodobého Kladiva na ěarodějnice je také
ideálnípÍítučkaaneb ,,Seznam knih dáblov ch a prost edk proti nim" s více jak
osmi desítkami titul .
Ironií osudu yvá, že i takováto snaha mluže b t konttaproduktivní (podobně
b
tomu bylo s H blov mi Strašidly z toku7120,kte matně nabádala k likvidaci
nesmrtelné pověrčivosti)' Na jednu stfanu ,;tzdělfuá" afanaticky ptopatuje zni'
ěení p edmětu našeho zájmu, na straně druhé však proti své v li fun$uje jako
studnice cennych jnfotmací. Z dnešního pohledu jsou Knihy dáblovy nedoce_
nitelny inf'otmaění zdroj. Kolpottážní rcmány pak nabízípozotuhodné srovná_
ní s dnešnímipostmoderními postupy používanymiv mediálním světě. Fun$ují
jako seriál na poltračování.(Diky krvák m by divák nemusel ttávit éas ani p ed
televizní obrazovkou nebo zfuat do propasti disitálního monitoru) Jsou natolik
neodolatelné , až se od, nich nelze odtrhnout.
P íběhy Skalního ducha nebo Strašidla v zámku Sokolné zaujmou p edevším
spletitostí a tonrláěností natahovaného děje. Každá novákapitolaTtachtova ěer
ného rcmánu šokuje filmorr m st ihem a její otev eny konec vybízídychtivého
konzumenta k dalšímua dalšímu pokračování,ďáblovo čtivo opravdu pohltí.
Bezprost ednívlw čenéhorománu m: :žeme vystopovat u jednotlivcti i lite_
tátních směr ' Díky Charlesi Brockdenu Brownovi a Ambrosi Biercemu se jeho
německé ko eny dostaly do Spojen ch státÍt už v 19. sto]etí. \r'e Velké Btitánil
pronikl do detektivek Ed$ara Wbllaceho. Zpětně se pak na p elomu 50. a 60. let
vtací do evtopské kinemato$rafle, když Němci natáč,ejísérii filmti podle Walla-
ceov ch p edloh. VItálii jej oživískupina filma ri kolem kameramanaatežiséta
Mario Bavy. Riccardo Freda, Antonio Mar$hetitti, Pupi Avati, Lucio Fulci, Joe
D'Amato, Lamberto Bava, Lui$i Cozzi a mnoho dalšíchjsou do dnešníchdnri
nezapomenuteln mi pojmy. oti$inální politicky ale$otick p íspěvek do složité'
mnohovrstevnaté oblasti krváku vnesl polsk režisétAndtzejŽulawski,když na'
točil ještě za komunismu dvě desítky let zakázaného pochmurnétro Ďabta (Diabel,
 58
59

7972). Lite tní rcnesanci zažÍváktvav, tománv

Československu v mezjváleě-
ném období díky skvělému, spletitému gotickému hororu
Viktora Boěka?áhada
vyhasl1 ch oě1Q932). Navazuje na něj SlávaYáclav s*::ll&
lelínek. Poz statky černého
tománu najdeme u bri]antního psycholo$a larcslava
Havlíčka,jehož tvorba se
blížían$Lickému psycholo$ickému hororu Hu$ha Walpotea.
Poetika krváku je nesmrtelná, p ežila i světovou
váIku, zejména v osobité,
fiImové mutaci. Složit d,ěj nikdy nekončícíchkolport
ážních ro^ánťrprímo ovliv-
,

uje svět parcdií, Ftancie má svého Muže z Acaputca (Le

ma$nifique, 7973),
ŠvédovéEvil Eda (Evil Ed, 1995), u nás zasemálokdo
zapoÍnenena stmšide]nou
zŤíceninuvTajemstvi hradu v Katpatech(1g81) nebo
na ukolébavku zbotanic-
kého masožravéhohituAdéla ještěneveěelelaQ977).Ano,
ďÁbelsk,zahtadníku,
í rostlinn aspektv záplavě nesmysln ch detektivek
]ze v hororu nipaditěvyužít|
Potoky krve v ale$orickém podání nabízí jeden z nejzběsilejších
vypravěčsk ch
{ejzíri českéhororové scény, komiksová patoďie naktváky vseho druhu Čiyri
vraždy stačí,drahoušku (1970) o]d icha Lipského
s nezbytnymr ilustracemi Káji
Saudka, ktetyužmě|zaseboujínépatodiena krváky,
t eba Pepíka Hipíka a ob-
chodníky s bíl m masem (1969).
$ršel ve Čtenípod lavicí, stejně tak ve Čtyrech
waždách se objevuje motiv ze školníchškamen, kdyvíce
než Shakespe ate upoutá
ktvavá skvrna na rukou lady Macbeth. Mezi ádky
vycítímenostatgii po šus-
tícíchsešitech z 79. století, stejně tak v propa$ačním
se áIu na dobté mtaw
mládeže Rychlé šípy,kde se krváky ins pitoval jinakvzotnlr
skautJaroslav Fo$Iar.
Anižby to soudtuzi rádi slyšeli, formě pokleslého druhu
kolpottážníhorománu
dostál i nezptofanovanější setiálsocialistické étyTÍicetp
ípad majoraZemana
nebo t eba Chalupá i či Žena za pultem a da!ší.
Podle Zde ka T?ošky krváky matetiálu, ažk otázce p vodu někter: ch tisk& nacházejících se ptivodně na našem
ptokazatelně musel čístnestoÍ televizního seriálu
Jaroslav Dietl. zemí. Kde jinde mají k sobě dábel a biblio frt ptávě tak blízko jako v Čecháclf TÍe-
Le$endátní parcdií na krváky se sta]a svého času
ríspěšná filmová zábava bavPodlažicích,odkud pocházíCodex Gi$as, lidově podle pověsti zvanyĎáblova
F'antom Morrisvillu (1966), kde se po vzoru
$oticlq ch hotor odehtává děj p e- bible (doba vzniku hovo í o počátku 13. století), tento fakt platí ďvojnásob. Atam,
vážněv ponue odlehl ch sídlech, uprost ed nekončící
spl eti podzemníl,ro labyrin- kde existuje dábel, musíme chtě nechtě p ijmout i jeho vymítače.Knižnípo$rom
tuatajemnych chodeb. Mo_tivpekeln] ch knih se tematicky
vyjímáveŠkvoreckého sivyžádalkoncem 19. století hotov masa]cr. Do ruda zbatvenouvodu na církevní
nápadité horotové parcdiiŠest čern1ch dívek
aneb Proč Zajíc Q969), v níž ml n dodaly nejen desítky krvaq ch rcmán , leč p edevšímjejich lovci.
sc tvťtrci odvolávají na fenomén pekeln ch 'mizel
mocností pohybujících
t,thl,d'irch knih. Všechny tyto p íspěvky pocházejí
se v b]ízkosti Drjvod je jednoduch - pomluva. Vysvětluje ji mtavoličná poviďka Knihy
z obd'obí, kdy na kolpottáž- dáblovy, ktetá má za ikol odtadit obyčejn lid od četby ktvákti. Tyto knihy jsou
l t,: h románech ležel
stín hlubokéh o zap omnění;p esto se našli jedin
ci, kte í j ejich
r

totjž mimoŤádně škodlivé. Člověka niěí, naleptávají jeho morálku, rozši ují skvr_
'rlr;tlitivní odkaz dokázali optášit a oživili jej rispěšně alespo na st íbtném
plát- ny na duši, vhánějí jej do sebezničujícíItopekelného plamene. Naivní vlastenec
l|'1 l'()rcvolu'níadaptaceKrvavého románuodJi
íhoBrabce bylaužjenpovinná krejčíkZámota po jejich č,etbě neudtží v ruce jehlu, ba co víc, nedokáže se z jejich
r'' l'' li l tt í tttitba (bez hlubšího pochopení
téffiatu) nečekanésvobodě.
t lt'sliyhororaz:rláštěčetrtyrománvespojenísďáblemzískávajíjedinečn vlivu vymanit.
t ll' rr,r|rrltlclbiteln:f esprit. Temnota
pťrvab KZámotov m do zapadlé obce Pozďákov zarítá kolportér a nabídne naivní'
neohtožuje jenom Valerii, pronikádo podstaty muvlastenci lákavěvyh|ížejícísešitkytak ečen ch,,krvavych tománÍť'. Ktejčík
 T
6o 6r

objedná několik sešitkri a zkáze už nic nestojí v cestě. Pozvolna, ne prosně na- Ktvavá svatba aneb Mo sk; loupežník benátsk
byvá na síle jako morová tána nebo toxikomanie . Zámota čte jako dt:ry, strhující LichváIova rodina čili Tajnosti hraběcího domu
Navíc zhollbné sešity začal
děj jej odvádí od povinno stí a začne zanedbávat práci. Mrtvá ruka
hltat i syn Jeník, kteq v nich napl uje své pubertální srry' Zoufalá Zámotová Nevěsta pekla
ptosif'atáÍe, aby s tím něco udělal. Vliv špatnéčetby se záhy ptojeví na Jeníkově Papež a jeptiška
vysvědčení.Prchliv mladík dokonce vztáhne ruku na otce a odmítá se vyučit Papež v sy n a ktásná židovka
emeslu. Krade otci peníze a kupuje si zakázané sešity v městské trafice. Doma Prst zločince
paknepozotovánzakopává krvákyv koutě za domem jako nedozítn1 poklad. Sot_ Pytláci
va Jeník dovrší18 let, padne mu do oka vnadná dcerka nejbohatšího sedláka Skalní duch
Nedočkala. S utkvělou myšlenkou v zatemněném mozku se vypraví na námluvy. S atek s mrtvolou aneb Šibal nad šibala
Nedočkal žene pochybné individuum s karabáčem v Íuce. Mstiv Jeník, bohatě Šedd m
zásoben invencí z podvtatného čtiva, nezahálí, získá zbtal a p i nejbližšíp íleži' Tajemstv í hr abat Rabenek v
tosti st elí na starého Nedočkala se slovy: ,,Tbď mi neujdeš!" ZuÍivě k ičía po vzo' Tajnosti klášter ní hrobky
ru sq ch postav volá: ,,Da[ jsem mu, už se yá[í v kt'vi, ten bídník!" Umrlčíruka
PÍi pÍevozu doblázince,kam má byt Jeník umístěn, se cesty božíproz etel- Věze v Andělském htadě atd.
nosti uzav ou' Posádka povoz1J p iberc naskočivšíhovandtáka. Jeník poznáná
kolpottéra, ktety mezitím p išel na mizinu. Ač spoután, uvolní se z ptwaz a se. Velké knižníautodaf.é p ipomene st edověké Kladivo na čarodějnice (Malle-
slovy ,,Zhy yrahu mé spokojenosti!" bodne chudákovi n: .ž do prsou. Strhne se us Maleficarum). Nekompromisní vyzva, pÍímozouÍalá ptosba, niěení uvede-
rvačka, zápasníci spadnou z jeďoucího yoz1J a běsnícímuJeníkovi projde obruč n ch děI se zIejmě neminula činkem, jelikož některé tituly nejsou k dohledání
kola hlavou tak nešťastně, že je na místě mÍtev. Četba kolportážních rcmántt ani v Národní knihovně' Autoritu sezna{nlt povyšuje dovětek, že je nutno také
dokáže rczvrátit veškeré motá|ní hodnoty i todinné štěstí. Pouhé tištěnéslovo, spálit díla od Zoly nebo Bocaccia. ,,Zv[áště obsahu optz[ého jsou Nana a Deka_
a jakou m že mít nedozítnou moc! Je t eba neprcdleně konat. Základy cenzuty meÍon." Nechybí ani to nejd ležitější,jménaprivodc , mtavní zkázy, vydtlatelé
hororu jsou položeny a v ničem si nezadají t eba s pozdějšími hysteťiemi ko_ Schalek, Katafrat,Ttachta, Wei] atd. Hotová saletka, které by se za]ekl i Babin_
lemtakzvanychvideo nasties (težimemofr'ciálnězakázanévideokazety s horory) sky' natož anonymní čten፠odněkud ze zapad\é Lhoty.
z Yelké Btitánie nebo Německa v polovině let osmdesát ch století ďvacátého.
Historie se až podivuhodně opakuje. Rozsudek smrti Knih dáblov1ich padámimo
jiné na tyto obŽalované:
Adriena, milenka královského syna
Bilá pani a poslední rytiÍ z Hohensteinu
Cikánská ptincezka a W atÍíz pekla
Čern lvan aneb Pomsta zrazeného milence
Čern1i Beneš aneb Brafiovtah a paliě
Červen Beneda
Ďáblovažena
Hrabě d'Amoral
Katova dcera aneb Pr oklatá věž a její htŮtzy
Král loupežník v Rinaldo Rinaldini
Ktál moÍe a spanilá Senta
 6z
63

Čemá hvězda kwav ého ft achty

Hístorik Aleš Zach vystihuje Trachtovo zamě ení: ,,soust edění na [idovou
ěetbu, p edevším obs h[é románové cykty se sp[etit m dobrodružn m dějem v roman-

,:::?'::1yT:.rr'!1:*!: považola[ za cikány, pak ate se mi z&Í[o, jako je tick ch kutisách, dobově mané knayé romány. (.) Profit produkce za adi[ T?achtu
by by[o mezi nak[adate[e, proti nimž'vedíyosvětové a pedagogické sbory intenziyní kampa
i:2!Y j::::'::!'y:ute,'no:pnp17a[t*íi,r,,pii,;;;;;,.;";;^"i;:;:;; spoukazem na zhoubn v[iv knal ch román na morá[ku tidov ch vrstey zejména
jichž se ruka číověěídotknouti nesmí. (.)
m[ deže".
,Nejspíš si yidět Černou Hvězdu,, motatAguado.
stejně jako jiní mistÍi hrtizostrašn1 ch histotií amírajícístrašlivou smrtí
,Čemou Hvězdu?' o7takollati Fitipo o *rrr$r.
(Spiess, Hoffmann, Poe, Maupassant, Nerval) naplnil také Karel Ttachta své
,Co pak je to zaě _ proě se tak jmenuje?,
životníposlániajeho ěetnáhvězda pohasla v zá iktvavych kapitol. Podle dobo'
,Tb se dovíte na cestě, až nyní ?lojedeme do Aranjuezu,,
odvětil o[ympio...,, vého tisku si našel milenku,kte jejvyhnala z domu a pakzešílela.Ttachta pto-
padl alkoholu a skončil vevězení pto dlužníky.Zďá se, želacjná krev na pultech
Eugenia čili Tajnosti Tuilerií, 1871
knihkupectví se ne vždy vyplatila.
Tracht v odkaz však patÍíknejvětším fenoméntim českého hororu 19. sto-
Karel Trachta, jedna z
nejpozoruhodnějších postav v historii
se narodil kolem roku 1846 v Kosově
černéhorcmánu, letí. Se sv m tv fčímt mem blíženezjlštěn ch p ekladatelri a ilustrátor vydal
Ho e u Sed]čan a um elpět let pŤed zaěát-
kem nového sto]etí v chudobinci v Ptaze. na t i desítky publikací. 'I\loIí je rcmány zasazené do atraktivní historie, p e-
Jednu dobu ,.n,o ,*htr'1, nakladatel
avydavatelkolpottážních rcmán&sídlil klady komerčně spěšn ch současník, jako byli Alexandre Dumas, Jean Du-
na téžeatici jako pozd'ějirejak.e
ní revue. S mladší$enetací proklet1 ch Moder_ boys, Eu$čne Sue, Pierre Alexis de Ponson duTettail, autor detektivek Émile
básník jej spojujep edstavivos t a čeffiá Gaboriau a jiní. Zajímavějšípunc ďáblova spáru ovšem nesly svétázné otitinální
voda titetátních krajností.
od počátku vydavatelské činnosti bylTtachta pronásledován iptavy bez bližšíchdajti. Nej spěšnějšímtitultim Trachtova podniku uďávala
ván. Ú dainá katikatuta na sttánkáchnovinového
a zesměš o- směr Umrlčíruka aneb Nov Monte Christo (1871)' a to hned ve dvou vydáních.
Palečka jej zachytilana vrcholu Na oficiální p eklad klasika si čtená musel počkat' vyšel až poválce. Trachtova
slávyv roce 1881. Vypase n,štětináčs
batokní sád elnatou fr"surou, opŤen .okniž-
ní pult, zatputile htedí na pŤíchozí'obklopují jej obtatná ,,adaptace" Dumasova rcmánu (ttoěí na divákovy smysly efektnímjbar
letáky s názvy Hr zy jeskyně, votisky, zatímco u Františka Jirouška, v p ekladu osvědčenéhooku]tisty Kaťla
Ptovaz oběšenc v, Zjevení u krvavého
PalíčNárodn ího divadla, Zhej- Weinfurtera, ji pod názvem Mrtvá ruka Q924) doptovází jen strohé černobí-
ralec čilíOběť nevinnosti, Tajnost i 'ortu,
četvenéhodomu aneb Pružská ěatodějnice,
Morana, Čern1i Beneš, Nové tajnosti pa lé ilustrace. (K Jirouškově cti budiž skutečnost, že aspot obá]ku zdobí barcvná
ížskéa mnoho jitt ch.Nčkteréz nich
jsou dokonce opat eny nezbytn malbaKatla Šimrinka, nenasytn: nazelenal pa átv nadživotnívelikosti na ní
mikwav,miilustracemi slaboduchych vrjevi,
smrtka osed]ala prase, zlosyni máchajícínad svítánejen nahou ženu, a|e hned celou zeměkouli)
neboh; mi ;ili
kem' jako u pozdějšíhoYáchala. Pod ilustrací
a sekáč- Trachttiv upravovatel zttstává sice anonymní, nicméně č,tenáÍ m že docenit
čteme sdělení hošíka'"ď.m
kter ,na tadu
matky p išel do knihkupe ctví pto levnou jeho mistrovství. Tam, kde Dumas nudí fádností a vlekl mi dialo$y' klasik čes-
krev a v nap aženérucestrká ke zlému
knihkupci pt ázdn, htnec. kého černéhorcmánu popisuje jednuvypjatou akci za dtultou. Nešet í dusn mi
Trachta se dal do služeb mistrrj černého emocemi a naplno si užívá f'ascinaci exotick m prost edím. Některé kapitoly
románového emcsla už v m!ádí. na rozdíl od Dumasovy p edlohy jsou pÍidárry, jiné pozměněny, tozší eny anebo
Vyučil se u kole$y wdavatele Zikmunda Bensin$era,
p evza.orl nčj charakte_ zcelavynechány. Česká vetze díky Íantazii domácích tvrirc nabobtnala oproti
ristick] styl barvotiskorr ch ilustrací a na zkušenépobyl
u Hynka' Místo srr ch oti$inálujednou tolik. Hrdinové jsou sice stejn1ich jmen, nicméně jejichkonání
klektick] ch kole$ťr, orientovan ch na širokou
paletupublikací včctnčhistoric-
k ,ch,loupežnick ch nebo lidoq chtomán&, Ttachtarczved|natolik, žezdílavznikánov pttvodnítvat Umrlčíruka ptoniká
se dokázalspecializovat; bčhem jed- '
noho desetiletí kolem sebe srotil sehraq ke čtenáÍi snáze, je svěžejšínež Dumasova kratšíp edloha'
tym autotťs,,p ekladatelti a ilustrátor
a pwní ukázkové četnétományvytiskl Česk anonym dovedně líěíunikátní lokality a bohatě vykresluje zápotné
roku 1871'
postavy. ČtenáÍ se s nimi mťužedle pot eby ztotožnit, proniknout tak|épe ďo je-
 64
jich zvtácené mysli. Hned vvodní kapitole (u Dumase zcela cltybí), pojmenova-
né 7jeveni v žaláÍi{alefijních trestník , nešet í Trachta expresivním dějem. Se
smyslem pro hr zostrašnou a myste ízníatmosféru buduje scénu, v nížptohna-
n lump avězet Benedetto zosnuje svtij batbarsk zloěin.
Samotn Gustav Meyrink, zběhly v dramatickém líěenítozpadajících se
budov ptažskéholhetta, by mohl poblednout závistí' jak věrohodně Ttacht v
rcmán evokuje pocit tizkosti z nehostinné budovy vězení. D evorytec Váchal se,
nav zdoty vy ji me č no st i, n ajednou stáv á f áďním e pi $onem :
Ie noc; měsíc ozá uje n m st íbrn n, ilět[em temné budavy gatejních žatá ťl
v starém p ístavnímměstě Brestu. Co škarede p íšeryvypínají se mohutné zdi v noč-
ním temnu a za nimi se ukr á bída a zhčin. Surové prok[ínání' dábekk smích a zou-
faté sténáníoz ll se zde často místo yeěerní mod[itby, neboť jest zde zav en vyvrhel
spo[ečenstva, aby n mi ztočiny pokoj a bezpeěnost oběanťl dék neruši[ aneohrožoya[.
Úzk m, zam íženm oknem osatnotnětého žatá e pada[o dovnit ptné světto mě-
síce, ozá ttjíc s[abě tuto obmezenou a puchem nap[něnou prostoru, v nížbyto viděti
dva muže, kte ížna hot ch prknech |eže|i a z nichž jeden spa[.
Najednou vyskoči[ tento jako v1děšen a zíra[ oko[o sebe, p i čemžruís[edkem
prudkého se pohnutí těžk etěz, kter ž mět na noze' a na němž by[a že[ezná kou[e
p idě[an , si[ně zarachotil. (.)
,,Tamh[e l totn koutě _ td I,ostal,d -" m[uvi[ druh věze , jwénem Benedetto,
dá[e a ukazova[ na zed, na niž právě stlět[o měsíce pada[o.
Petr se obr ti[ ll tu strdnu a m[če[.
,,Což nevidíštu plostalu, jež tam stojí?" táza[ se Benedetto.
,,Já neyidím nic."
,,Promni si p ece oči a podÍvej se taw, dob e. _ Vidíšto nyní?"
,,A[e b[ázne, _ to je měsíc, kter jest tak [askav, že nám zde také jednou místo
[ampy sttítí'"
,,Ne, to je č[otlěčíqtostava. Iátlidím její bteďj obtičej avyjevené oči."
,,Ty jsi sám vyjeven , že dob e neyidíš."
,,Ne, jávidím dob e."
,,Iá a[e'vidfun, že tam není doce[a nic, než pouh aÍ e měsíce na té p[esnivé zdi.
Snad to yidíšve snách."
Umr]číruka aneb Nov'hrabě Monte Chfisto' 1871
Zloduch Benedetto uÍízneruku mrtvole svého otce. Získá tak talisman, se
kter m vytazí na nic netušícíhoMonte Chtista, aby se pomstil za zniěené osudy
sv ch p átel. Ptotože Benedetto nemá pot ebné postavení, jež by mu zajistilo
65
volnost' musí se vypfacovat pomocí lží,loupeží, vydfuání a nakonec i vtaždy své
lakotné matky' která p íslušíke dvoru.
P íběh se stále více soust edí na Benedettovo ohrožování Monte Christa,
jemuž se zločinec zjevuje z nepochopite|n,ch d vodti jako nepolapitelny p í-
zrak. Během benátského karnevalu (jako u Schillera) skvěle využívá momenty
pŤekvapení avlivem obtatně napsaného textu se postupně stávánadpŤitozenou
bytostí. Karta osudu se obtátí až dlouho poté, co pod jeho hbitou d kou padne
mnoho obětí.
Atraktivní' dob e tozvtžen obsah zdaÍIle dopl ují barvotiskové obtázky za-
cktycující někteté z dtamatick ch vjev . V dolní části stránky jsouvždy názotně
popsány: Yt ažda, Ruka umrlce, o dbytí, P epadení, Zatknutí, Masopust.
V prvním díle Benedetto unese Monte Christovo dítě, jež je posléze zast e-
leno p i obléhání loupežníkova sídla v hotách. Díl druh se odehrává nejptve
v Americe, a pak se vtací do ltálie' Ukáže se, že loupežník Fano dítě zachtáni7
a ž e bylo p evychováno p o zb ojn ick u na zákeÍ níka.
Nejdtamatičtějšípasáže popisují na desítkách stran osud domněle zast ele-
ného a upáleného htdloÍeza skrrvajícího se v sutinách své chaty. An i ěetníci neu-
spěli. Musel se schovat do tmavého sklepení, v němž se ztaněnym dítětem živo í
a pomalu umítají,dokud je neobjeví dalšíkumpán. Pomohou mu k tomu náhodně
zaslechnuté hlasy pronikajíeí spálenou a vypleněnou prldou.
A$onie smrti post eleného f'anatika nahání husí ktiži. Skonává osamocen
a nechce sevzdát post eleného ďítěte, ve kterém tušíYidinu pohádkového zisku'
Žízní,ale je tak sláb, že nemiže dojít ani k nedalekému potoku' P es horečku od-
mítá tukojmívydat' Blouzní a nikomu nevě í. V deliriu tento žíznící tozpolcen'
vrah strašíkumpána Matese a vyhtožaje mt]', že když nepohl ídá dítě, stihne jej
zlovolná kletba: ,,... ffi j duch tě bude pronás[edowt a bude ti jako upír krev ze ži[
ssáti. -Achvodu,tlodu, - běž!"
Podobně jako v nastavovan ch p íbězíehfilmov ch se álÍt se i vTrachtoq ch
ěetnychtománech končilo na několikrát a mnohdy s nejčernějšímhumotem. Be-
nedetto sice p ijde o hlavu pod ftancouzskou guilotinou, Monte Christo zdteeny
smrtí svého jediného syna zakládá novou identitu a odjíždíhledat nov život
do Ameriky' ale největší pozotnost závěteěné sttany poslední kapitoly prvního
dílu zabfuá seschl paŤát. Y posledním odstavci čteme: ,,Také umr[číruka doš[a
odpoěinutí, byvši po p ání avf.líiVa[entiny doprawna da Pa ížea tam zdse do rakve
Viilefortotly u[ožena. _ Iejí pos[ání by[o dokonáno. (Konec dí[u prvního)."
ČtenáÍ,kter pochopitelně nemohl vědět, jaké majívydavatelérimysly a ko-
lik ještě krejcarov ch sešitti vytisknou' se ocitl na holičkách. Hlavní postavy
mÍtvy nebo jinak odstraněny. Kudy dál? HitchcockurTrachto, pomoz. P ichází
l
 66
Norr svět a IndiánL Zdánlivě mttvy obživne a Monte Christo opět získá chut
existovat. Yyptavwáníje sice mnohdy krkolomn é, ale s nefalšovanymi místy na_
pětí, tajemství a hororu. A titu]ní ruka? Asi nadobro uschla, v poktačování o ní
nepadne jed1né slovo.
Pozoruhodnější než volné adaptace klasiky jsou T?achtovy p vodní české
ěetnétomány.Bezwredení autot také jejichtotožnost nenítozluštěna a dodnes
z 'stává hádankou i pto litetátní vědce. Ke všemu se těchto kolpottážních sešitri
dochovalo mizivé množství, pattně za to nemohou ani tak církvípomazanílovci
knih jako spíšek ehk , nez ídkatéměci$atetw,papít. K dnešnímučtená i se
dostanou, pokud v bec, zptaviďla v na sebe nenavazujících f'tasmentech' Svá_
zané podle toho, jak se tozt epené sešity ztovÍIaktety z majiteli rozhodlnechat
spojit do celku a eo z této vazby po více jak století a dvou světorr ch válkách
vtlbec zbylo.
K nejv ,znamnějšíTtachtov,m počin&m pat í:
Pražská čatodějnice aneb Mftvá nevěsta abtatÍi nepÍátelští
Četn Beneš aneb Btattovtah apaliě
Bílá pani a poslední tytíÍz Hohenšteinu aneb Qikánčino proroctví
Znamenan Vaněk aneb Pomsta milenky
Železná panna
' Eu$enia čili Tajnosti Tuilerií
Pytláci aneb Tajnosti starého hradu
Tajemn šlechtic anebLoupežníci v česk ch lesích
Hrabě E$mont a spanilá Kláfua aneb Hr zy inkvizice
Synové hraběte aneb Šlechtic dělníkem
Porovnáním několika ryvkri zvzácně dochovaq ch fta{ment& těchto čef-
n'chrcmán jezŤejmé, že někteté jsou dílem jednéatéžeosoby,vládnoucídoko'
,
nal m smyslem pfo budování napětí, což nebylo pto č,etnércmány ztovna typic-
ké, ptotože na jejich šíŤičítající
i několik tisíc sttan se nutně podítelavata. Ho_
totovépasáže, dtamatická a krvavá místa byla od sebe náležitěnaÍeďěnavydatně
sentime nt áln ími v ztahy.
Trachttiv spisovatel s tímto také zápasil, ale v nejlepších dílech dokázal
udtžet vysoce postavenou laťku nezvykle dlouho. Nepoštrádal schopnost su-
veÉnně kombinovat i nejsložitějšízápletku tak, aby se po celou dobuvydávání
jednotliv ch cca 32stránkorr ch sešit zachova| kompaktní celek. Na více jak
patnácti set stránl<ov ploše psané zŤejmě na pokračování to není ztovna jed'
noduch tíkol.
67
Prost ednictvím rcmánťl, Čern Beneš nebo Pražská čatodějnice se nám v dě-
jinách českéhohororu p edstavuje vynikající,leě neznámy mistt. ZÍlstává skryt
a vlivem nep ízniv ch okolností, zejménahtozby cennrty, uniká ve ejnosti mezi
ptsty už více jak století jedna z nejzajímavějších tv tčíchosobností. Na jméno
mu patadoxně nemohou pŤijít ani zwilíktitici lidového rcmánu. Nepodepsal se.
Badatel Aleš Zach sice uvádí, že by se mohlo jednat o Pavla J. Šulce,používa_
jícíhopseudonym J. T-y a snad i I .Tich, a Jos.T-y, což miže, ale také nemusí b t
pturda, věrohodné d&kazy neexistují. Na Trachtov ch titulních listech u jinych
děl Íttutujítovněž nezjlštění J. H... a Ladis]av M. Nabízí se ovšem také autot-
ství dosud ne zcela odhalené šedéeminence četnych rcmáni, a to p ekladatele
YáclavaF'. Bambase. Podle nekriticlc ch obdivovateliYácha|a, Karáska zeLvovic
anebo Jakuba Arbese mohl b t mistrem $eniálních zápletek ptávě on, privodem
venkovslq učitel.
Záhadny J. T- se podílel na adě p íběhri, které nepost dají neobyč,ejně
silny vizaální vk]ad. Ztcadlil se nejen v samotném napínavémději, ale p ímo
v jejich barcvném doptovodu. Většinu Trachtov ch rcmánÍt totiž ilustrova$ a děj
náležitě zpodob ovalybarclrné litografie' Tištěné nap ílohách z hrubšíhomate-
tiálu p ekonávaly nez ídka trvanlivost okolního papítu byly efektně vyveďené,
zejména červenou, modrou a zelenou barvou s p ekryt mi oktaji. Tímto svádí
k ptostorovému 3D efektu. (Paradoxně ptávě dílq poutavému vzhtedu se ilu_
sttací zachovalo ještě méně než krvákri, ptotože je mq1telé od textu oddělovali
anechávali si je zatámovat) T nované obálky sešitrljak z němych filmri zdobily
ilustračnídŤevotyty nebo takzvané pérovky. Zv tvatného hlediska zaehycova-
ly často naivní postoje hlavních hrdin . Zobtazené v,jevy se na nich st ídaly
od běžného setkáváni se na ulici nebo v místnostech až po dtastieké okamžiky.
PÍi neopattném zavlhnutí papfuu zvláště ěetvená barva hojně pouštěla. TV rci
těchto rozkošně bizaních a kvalitativně rczkolísanych ilustrací p edčícíchsebe_
lepšínovodobé fantasma$o tie zistávají neznámí'
Kromě k iklav ch litostafií uváděI čtenáŤe do centra děje ěetného rcmána
zvl:áštní zptisob hypnotického vypravování. Veden za tuku vševědoucím wpft-
věčem ptožívákonzument intenzivní vjem manipulaee na zp sob spiritistícké
seance (mist i oku]tně laděnych horor z let meziválečn ch se měli kde inspi_
rovat). Autor neváhá užítnavádějící slova: ,,Ie rozb esk _ aspo v tom bytu, kter
l
nayštíyíme.l btížímese takovému bytu. Byt ten [eží ho ejšímdí[e noyého tněsta.
I] koste[a *epAns@ho zahneme se y [elo, projdeme část jeěné u[ice, načežvstoupíme
do utičky, kterouž pojmenowti čiti pok títi ještě nikomu z hodllo se neyidě[o. Thto
bezejmenná u[ice jest t i st eyíce široka' její dtažbu tvo í yěěné btáto aneb tépe čn
 68
temno-ze[en močáí'kter ž vzduch mefitick mi ! pdry sv mi otravuje'.' (.) Lze
by[o,mysííte, ... Dťlm, doněhožvstupujeme.'." Citovanyfntment p itom nepochází
od Trachty ale od jeho p edch dce Hu$a Silbera. Vydal jej o deset let d íve, než
v bec na knihkupecké pulty sáhla Umrlčíruka, jako součást anonymních Tajností
ptažsk ch (1861).
Jejich skutečr autot, obtozenec lanEtazim Sojka, ovlivněn francouzsk1 m
Eu$enem Sue, na rczdíl odTtachtova umítněnějšího,ale pÍece velmi su$estiv-
ního slohu hypnoticlc m stylem nešet í. Ttachta samozÍejmě návdavkem sq m
p íznwcim podsouvá vyptavné, ručně vybarvovanélito$tafre, Silber pouze ne-
uttální černobílérytinky polovičníhof'otmátu. Rovněž napínavépasáže Tajnos_
tí ptažsk ch srr m zp sobem zaqatého líěenípÍipomínajímodetní počítačovou
hru s 3D efekty, neb t toho, ževzniklyv době ko slc ch povoz&. Nicméně ptincip
zťtstává zacbwán. Snahou je pÍedevšímvtáhnout ětenáŤe do děje, ba p ímo jej
chytit za krk a namočit mu nos v krvavé louži: ,,Když se dé[e pooh[edrleš, ptozoruješ
vpo[ošeru schody d evěné... Když se konečně nahoruvyšineš, aniž bys by[vaz z[áma[,
postojíšp ed ze[en mi dveŤmi' Máš nyní na v íi buď do dye í yrazit aneb do nezná-
mého temného koutu ěiti áké chodby d [e kráěet. Ty se rozhodtzeš, a chopíšza k[iku'
Avšak ihned upustíšod dta pá[í jako bys se byt íz-
t1,éh0 počínání,neboť cítíš,že tě
nu[ tou k[ikou že[eznou, ostrou a rezoyatou. T1 obtlážeš šátkem hebké ruce tvé, neboť
rukavičky by ti marně dnes síouži[y..."
Jinde se vševědoucí vypravěč obtací na ětená ovu p edstavivost adresně:
,,Znáte ty zakrně[é postdw s tyáŤí opuch[ou, s tím ylpou[en m okem po[ošítet m,
kteréžsvědčío bídnémminutém jich žilotě, kteréžsvědčío tom, že do drles neustá-
[e trv p átektví se sk[enkou pá[enky, znáte tlto stín m se podobající bytosti, jak
(.) Mezi nohama pod
v koutku kterém na u[icích od božíhorána až do noci se tete[í...
kíínemviděti uhe[ník, jejž ruka p emrz[ rozdě[ává, aby se oh á[a; ruka na k(mě spo-
ukrfiá se pod šátkem aneb pod zástěrou a wškerá postalla se chvěje na těk."
čívající
Ttachta na rczdíl od Silbera, více jak deset let poté, oslabí ktimjnální táz
černéhotománu a zasazuje jej do támce hr zostrašného. Každá postaYa nejenže
sktyvá tajemství a jejívzhled je zvláštní, ale i veškerá lokalizace navozuje zdání
p íšernosti.Mraky jsou šlejharovsky ěetné, neustále prší,a pokud ne, taktíživé
nebe v Bílépaní sněžína Silvestra tak,,..jakoby rok star , než[i se roz[oučí,chtě[
rychr[iti na zemi a její obyvate[e veškerou z[obu svou..." .
Nesmírně batvité podání takov chto dtamat nenechává ětenáIe spoěinout.
Iedním z nejlepších p íklad vypravěčsk ch schopností m&žebyt Tracht v pri_
v o dní rc mán-horor P tažská ča ro d ějn ice aneb Mr tv á n evěsta a bt at i nepÍát elští
QB74). spletit p íběh,tozvinut' natéffiěÍ dvoutisícíchstranách, násseznamuje
s hlavními postavami hned vvodních odstavcích. P esto čten፠zdaleka netuší,
69
by lc m všímp esně jsou, a tak jen pozvolna odhaluje jejich minulost. Dějové sou_
víslosti skládátepme postupně do mozaiky. Nicméně na jevišti se objevují od za'
ěátku, téměÍjako v detektivce A$athy Christie. Teptve časem se dovídáme, jak
silné trumfy mají v rukou a kolik identit vlastně skrrvají. Dokonce i ty nejmenší
detaily htajív tozsáhlémp íběhu d myslnou roli. T eba je nzdánltlěnenápadr
cinkot mincí zmíněrt na zaěátku osudově vyzní až za dlouho v celé šíi dyna'
micky tostoucího vyptávění. Úst ední postava - titulní ěarcdějnice, zvaná ne
bez p íčinytaké upít _ zasfitpuje zvláštní zkaženou bytost z {nasa a kostí, která
dokážewládatnejen svrij vzhled. Postupem času se stane jak ttiumfujícímmon'
strem, tak obětí ještě většího zlosyna. Tady už nejsme v nějakém sentimentálně
natahovaném dojáku typu Nevinná, k smrti odsouzená, ale uprost ed Laby ntu,
kde se na každémkroku skrrváještě většípÍíšetase záluskem natu pÍedchozí.
Děj se p evážně odehtánávPtaze, zejména na Malé Straně, av jejím okolí, poz-
ději (od stfany 919) po vzotu indiánské eskapády z Umilčítukymí í postavy až
na exotickou Kubu.
V vodním enfiée Ptažská ěarcdějniceprlsobí suverénně jako kostymní dtama
z viktoriánské dobyJack Rozparovač anebo F'antom ope4 ale odehtává se o století
d íve. P íběh zač,ínáběhemnehostinné masopustní noci. Vládne nečas, na kolem_
jdoucí se valí ,,zufrcí s[ota".Yyptwěč se témě okamžitě soust edí na postranní,
temné ulice, na neznámy drim a žlab, v němž ctčídešťová voda. P edstavuje se
nám dvojice muž 'na koních, sluha oslavan a maskovan šlechtic. Jakmile šlech_
tic vhodí do tajemné skr1 še, jež se otevŤe díky mechanismu ve žlabu, neznámy
pŤedmět, zaěnoujej sledovat potulní cikánští hudebníci, oškliv Nedan aktásná
Bělka. Thké oslavan, jehožpánpropustil, ještěnenízehry'Záhadny šlechtic mí í
k domu čarodějnice, jenž je jednopattovy, cel ze d eva a hlírry, ,,nat en barvou
jako krel ěervenou".
P estože nevejde stejn m vchodem, ocitne se záhy v tenatech doupět e i ztád'
n Oslavan. Kromě dve í se do obydlí vch ází pomocí tajného žeb íku u zdj domu.
1iroÍíjej zvláštní mechanismus, jenž se uvede do pohybu podupáním nohy, poté
ze zdivyskočíkovové p íčkyam ížvokně se rczestoupí.
\r'nit kem červenéhodomu se táhne ďlouhátmavá chodba a slyšet je ,,hrozné
skuhr níjakés",pocházejícísnad od samotného dábla. Sabina, neboť tak se čaro_
dějnice jmenuje, p edstavuje základní hotoroq motiv protikladného a zdánhvě
nespojitelného. Její obličej je sta eckí kdežto tělo svěžíabujné.Zejménavizuál'
ní tovinaČarodějnice se směle vyrovná nejlepšímmisttovsk m p|átnim nebo fil_
moq m freskám' Disponuje velk mi kontrasty s použitímpověstného ciaroscura.
V červenémdomě s tmavou chodbou sloužíčernoch v červenémšatu. Hoto\r
btatt JupitetazPoeovaZlatého chrobáka. Ve chvíli, kdyvstupuje, Sabina svou
 7o
scénu končí,uzavítá se kapitola a... , tom okamžiku shas[a sviti[nu a v jizbě byta
p[n tma"' Stejn motiv v jiném rczsahu a silnější{tadaci obsahuje kapitola
nás(edujíeí' Akce se odehtáná kolem roku 77??. Anonymnívyptavěě ubezpeěqe
čtená e, at se pÍiptaví na dobu, kdy není nouze o rczliěná pÍepadení,kdy násilné
skutky zlodějŤt aloupežníkÍljsouna denním poÍádku. Qdá se, že áděnílapktl
zKolátovychPekla zplozenc odehrávající se v 16. století, kde na každémrchu
musela stát šibenice, nijak nepolevilo)
Y nebezpeěné krčmě U Zlaté podkovy je zawažděn lump s hlavou pŤipomí-
najícívlkodava. Rázem zhasnou všechna světla. P ičinil se o to Smrt. Neznám1fl
kter o sobě tvrdí, ženeníšlechtic,ačkolivho Nedanovi pÍipomíná. Nedan s Běl_
kou v masopustních maskách sem zavítali, aby hospodské vetbeži zataněili' Smtt
pÍichází s Jind ichem, jenžwažďívejménu otsanizaee Lvové noční.Hospodsk
Benda si odseděl deset let v žaláÍi a na krčmu se mu složilo celé podsvětí. Ani
policie nemá moc nad tímto pelechem zločinc , jakákoliv mrtvola t^dy zmizí
spolehlivě abeze stop.
Čarodějnice Sabina vítá své hosty v tmavém pokoji oblože ném zčetna\ym du-
bov m d evem. Celou jednu stěnuzaujímá sk í nap|něná knihami rczliěnéve-
likosti a po jejích stranách stojí dvě kostry' Bí|é, jako by byly ze slonoviny, záIí
na podstavcích z ebenového d eva. Dalšístěny lemují zbytl<y lebek obrovsh ch
p edpotopníchzvíŤat.St l z červenéhod eva pokťyvá látka s obtazcizvláštních,
tozliěně ta1emrrych fi$ur' Stojí na něm lampa se ztcadtem odtážejícímsvětlo, ale
takékatty a ,,m[áštní p edmět, jejž později vy[íěíme"' Pokoj je p epažen skleněnou
p íčkou,za nížje laborato včetně skleněné škrabošky. Nechybí zde tajné dveÍe
,,ukryté zce[a pod ča[ouny". Ze sttopa visí modtá koule a na komíně se nalézqíko-
vové hodiny, kteté bqí tak zvuěně, že jsou slyšet po celém domě. Americk autor
horor Ftancis Marion Cravrrford o pár desítek (et pozdějlnapsal vlastní Pražskou
čarodějku (The Witch of Pra$ue, 1891, česky 7972 a 7930), v nížzobtazuje podob -
ně efektní leě už ne tolik démonické ptost edí na Starém Městě pražském.
Ttachta, mistr kontrast a rafinovaného děsu, neváháprisobivě líěithtťtzo-
strašnost p vabu a jedovatou krásu titulní postavy: ,,Tento krásn obÍičej,y němž
i p ísn soudce nebyt by na[ez[ lady, tlzbudi[ na první poh[ed nadšení,na drub pak
hr zu. V oěích zraěiía se [est, tik[ad a fa[eš, nozdry nad majícíse, p ipomína[y t[a-
Tnu tlgra, oko[o rtť.l pohr va[ tah nkíštní,prozrazujícítli[nost a ukrutnost." Sabina
neposttádá kultivovanost, pÍestožezlovna listuje v knize plné kompromitujících
(ldaj naklíenty.
Panteon htttzy ěetného krváku nemá konce, a to sotva zapoěal. Na stole
se nachází jak si podivn p edmět: ,,obtiěej Íidsk , ěi v[astně h[ava, a sice híava
prastaré ženy s otev en mi sty' pnizdn ma oěima a d[ouh m, šediv m asetn, jenž
7r
sp[eten v tenké vrkoče za obrubu s[oužit obtiěeji bany pope[avé. ... Byto možno p ísa'
hati, že h[ava ta pnívě by[a u íznuta, ba že je snad posud živa. oboěí byto pohybti-
é, tak i rty, ba cetá dotejšíčelis'." Vosková škraboška, za nížse Sabina schovává
a mate své zákazníky. Nadejde ovšem také čas, kdy masku nebude pot ebovat,
nep átelé jítotižznetvo í obličej knepoznání.
V jimečného klienta ěatodějnice p edstavuje Lutoslav, baronValonsk . Svě_
í Sabině svrlj ďábelsky plán, získat st j co strij knížecídceru JohannaZalužan-
skou za ženu a s ní miliony tolarti, aby si mohl na Malé Straně koupit palác
Kubinsh o němž se vypravuje, že tam straší.Sabina dob e ví, jaky jeYalonsk
'
ptohnany padouch a že mu nelzevě it. Nechává jej sledovat sluhou oslavanem,
kterého podplatila aonzanípÍicházído červenéhodomu.
Zv\áštní postavení v našem p íběhu zau1ímá V kapitola nazvaná skromně,
ale všeobsažně Upít. Uprost ed barevně znamenaného labyríntu sídlíchladno-
ktevná šelma s lidskou tvá í. dť,m mět mnohé tajnosti, mezi něž s[ušíse
',Čerlen
ěítati tyto tajné a temné pokoje. C) Lidé s hr zou jen m[uvi[i o tomto domě a byti
k tomu opr vněni. Sabina, která objevi[a se íidem, jižto se ji tázaíi o radu, pouze
y škrabošce a zaha[enay ast odělt,vťlbec nazuaná jest upírem. Nikdo p íěinutoho
názyu neyěděí anemoh[ udati, _ avšak p ece ji tak každ naz ,vaí."
Pokoj podobající se neptodyšné rakvi potáhnul aatot tffiavozelen mi čalouny.
Slabé světlo svítilny dává tušjt, že se naloži nachází nějaká postava. Zdá se mít
hluboké očníd lky' oko]o modté kruful, špičatnos a zlatou kštici. Bledou ženu
s obličejem podobn m karatskému mÍamofu Sabina v této neprodyšně uzavÍe-
né místnosti vězní a udtžuje pod sedativy v letar$ickém stavu' Vysává z ní ktev'
SoFra ža\á nice oběť opustí, pÍepadne ji na dlouhé tmavé chodbě zjevenívydáva-
jícísttašny smích, blížícíse pekelnému chechtotu. Zttstává otázkou, kdo vlastně
z těchto podivn1 ch p íšetznamená většízlo. Všichni se p edstihují v ukrutnos_
tech, a pokud se jim to ztovfla hodí, konají i dobré skutky. Démonická inttjka
v pŤtpadě nosu Johanny Zalužanskémá ko enyv událostech p ed dvaceti lety.
Děj však záhy poktaěuje v p ítomnosti.
Stozuměná Bělka, nápadně podobná Zalužanské, má nastoupit na její místo,
zatímco kněžna bude zákeÍně odstraněna pomocí Sabinina jedu, schopn m uvést
tělo do zdánli.věmttlré strnulosti. Vše se da í neb t toho, že poValonském jde Smrt,
veskutečnostijehobtatt,kteréhoLutoslavzákeÍnězawaždil,jakseaspo domnívá.
Valonslc , ktet umívytábět falešné zlato, za získanépeníze s atkem s Běl_
kou (falešnouJohannou) zakoupí strašideln palácaptoměníjejvpenězokazec-
kou dílnu. Jako Fantomasťtv stín postupně ovláďne celé ptažsképodsvětí. V ces-
tě mu stojí jedině Jind ich, jenž byl odstraněn (probodnut v nerovném duelu
na dně Jeleního p íkopu), alejeho tělo zmizelo (ujali se jej dva polepšenízloději
 72
a wahové). Komplikace pŤinášíi Sabina, ptotože p ekvapivě pfavou Johannu
nezavtaždjla, jak sí to Valonslc pÍál, a chce jivyužít k baronovuvydítání. Nemá
však štěstí, ptotože Valonsk ještě d íve vyhodí do povět í Červen drim. Sabi-
na pÍežijea z 'stane k nepoznání znetvo ena, Iohanna zešílía zttatí se v ptaž-
sh ch uličkách. Dvojice zloduch - slabomysln obr Goliáš a bystť: skťček orlík
- sympaťákti, kteÍíse napravili a pomábají Smrtovi, bídně zahyne v podzemí
ďábelského paláce. leště než oba zem ou, ěten፠v této httlzné noění mti e jen
tržkovitě zví, že: ,,Gokáš pak živi[ se ěásti mrtvo[y or[íkovy."
Dalšíp sobivé okamžiky htizy a hypnotického napětí (vedle strašidelnych
scén v podzemí poblížleleního p íkopu) zackrycu1íbláznivou dívku na b ehu w-
tavy, kam dojde po mnohahodinovém tápání ulicemi. ,,By[a již na konci města
a pusti[a se nyní oko[o hradeb k yodě, kdežto naíéza[o se množstyí d ívísem p ipta-
veného. Byty tu mnohé vory na vodě, ktlídy pak na b eh lytažené, některé na po[o již
otesané; na jednu takovou posadi[a se, po[ožíc Íuce na koíena syá i pohtížeta up eně
na yodu šumícípod nohama jejíma a odda[a se onornu dumání, které jest jaksi st e-
dem nezi spaním a bděnfun." Po několikastránkovém riseku bloudění,líěenémstŤí-
davěve spánku i bdění, hrobově bledádívka,p itahwánahladinou ekg se málem
stane ko istí místníchbandit . Yyptavěě je naz ,vá ,,rota noěních ptákť,l". Slétli se
pod mostem, olt íva1íse u ohně ava í jídlo. Nerušeně semezj sebouvadí, zvláště
St íbr ák s Darmožroutem, ale také Beznoska s Mlsákem, nad všemi vládne husí
k žinahánějícíHrot.Vokolíneníslyšetnic jiného než hukotvln a ml nsh ch kol.
Kdyžbanda zahlédne pÍicházet ženu, myslí si, že se jedná o lehkou holku. Nejprve
se ovšem po áďněvyděsí ,,p ízraku" p icházejícího ve tmě po schodech:
,, ,Iest to ěíověk, ěí stín,' šepta[ st íbr ák'
,Ťíká se, že mrtyí chodí za nocí, kde
svítíměsícť(.)Banditťlmcvakaíy zuby strachem, oni siceneyě ifiv boha, nšak b [i
se náramně čerta. Zatím osoba p iptíži[ase, že ji svět[o oza oya[o'"
Šílenálohanka se t ese zimou a máhlad, nevnímábandity ani jejich p íšetné
pohle dy. Po epické scéně plné rczttžek a zjištění, že je pomatená, ujímá se jíDar
mochleb. Ona však utíká po htázik ml nskému náhonu hluboko po toku eky.
,,Něko[ik sekund š[a po jednom trfunu Ílzkém a v[hkém; pod ní hučety v[ny' jakož
i ko[a a pěna i kapky ma[é wdy st íkaty až na ni, se všech stran obk[oylova[a ji smrt."
Dtamazdaleka nekončí,plynule p ejde ke kapitole P ed koly ml nsk mi. Jo-
hanka se vznášíjako náměsíěná,ktáčejíc uprost ed vody, dokud neutone.Zvtat
p ináší až kapitola další,v nížna vodě pytlačíotec Hašek, lump, ale ne vrah.
Jako hostinsk si p ivydělává na černo lovem ryb. Uprost ed eky vyhazge sítě
za světla pochodně a pozoruje, jak na hladině kolem něj plujíbezduchátěla. ,, ,Sa-
fraporte,' no[a[ Hašek s udiyením ve[ik m, ,toť jsem očaroy n dnes nebo se hemží
Vítaya dnes mrtvo[ami? odkud ti tidé jen p ichází?' (.) tat se [odku svou ku b ehu
73
hnáti a by[ by m tem omd[e[, když v tom uz e[ t etí opět mrtvo[u, kterou moh[ ruf<ou
dosáhnouti. Sv[eěena a nah , s ob[ičejem nev[ídn m, což ukazoyaío poněkud na smrt
n si[nou, [ežícna z dech, ylíu[a kotem, nd prsou tliděti byto nínu, jež a[e neknáce'
[a více. Byt to StŤíbr ák, jehož nrtvo[a nás[edova[a onu jeho waha' až do širokého
a da[ekého ffio e'"
Sv m dramatick m slohem a poutav rm vyptavěčstvímm: .že byt Pnžská
čarodějnice nadčasor1 m, energiickym dílem, jež anl' po více jak staletí nezttácí
na p sobivosti. Naopak na jindy rcnrláěném těle lidového ktváku ukazuje eÍekr
tivní využitíhororovych, tajemnych i vrcholně strašideln ch a napínavych po'
stupri. SouhlasÍme-Lise skutečností,žefrlmovy horor 60' a70.let minulého sto-
letí dosáhl jedinečnéhouměleckého vyjádÍení, mohli bychomtotéžkonstatovat
o čern ch románech Karla Trachty napsanych o století d íve.Takéve své době
nemají konkutenci, s p ehledem zastíníp eklady tozvláěrrych dě] od Scheibeho'
Mtihlbachové nebo Borna.
Neméně pouta\r m zistává i do dnešních časri jiny Ttachtťtv česlc čern
rcmán - $otick horor s dobtodtužnymi prvky Čern; Beneš aneb Btattowah
a palič. Román s vyobtazenimi (1875). Místem děje není Ptaha, ale hrad v zápa'
dočeskémpÍíhtaniěísblízkymokolím a p ilehl mi vesnicemi. Anonymní pisatel
tozdáklíěovékatty v tivodní kapitole Dílo nenávisti a lakotnosti. P estože více
jak polovinu prvního dílu tají, kdo je vlastně oním Čenym Benešem, nenechává
ětenáÍe na pochybách, že vstoupil do teritoria $otického tománu. okamžitě na'
sazuj e hypnotické tempo a sebevědom m líěením p ozvolna, s napf ostou jistotou
vtahuje ětenáŤe do st edu děje.
,,Iasná noc osyět[en zá í měsíce, vznáše[a se nad zemí; [uhy i [esy ploh ízeny
blty v ptn pokíid, ani větérek nehnuí rysok mi a temn mi stromy smrkn mi, ježto
y zá i ěarokr sné podobaty se pi[í ťlm chrámu, skrze jehož yzdušnou k[enbu paprsky
měsíce stabě jenom byty s to pronikati.C.)
Krajina, do které uvádíme čtená e, jest porost[á hust m [esem, pusté, ma[é wsni'
ce, jakož i osamě[é dllorce, [ežída[eko od sebe a rozs hté p[áně' porost[é v esem táhnou
se od jihu k sewru.
Stedujme temnou stezku [esní a p ijdeme k mírnému záíivu' - P ed sebou máme
kamenn most, yedoucí p es htubok ?totok [esní, a když jej p ejdeme, uzŤíme p ed
sebou v mírnézí i svět[a měsíce hradby a budolly starého zímku, jenž nazván jest
,Čertťl.tlhrádek'; v ěe[e na[ézá se yěž ku[atá, jejížtemné obrysy odraží se o
jasn obzor.
I zde panuje poktid niěím nerušen . P íšerně
_ pad svět[o měsíce na cimbu'
vysofuÍ, avšak nízká okna; jako ty ptížíse skrze ofiory ve st eše
í, odrážejícse o
a ve yěži, kteráž vzdoruje všem bouťnn a v[itlu plovět í ode dávn ch ěas ."
 74
,,P íšemánoěníidy[a" netrvá d]ouho. Ozve se rána, nešťastníkvykikne, kri
divoce pádí' Úkladny wah také zmizí v lese. Knižnísáze vévod,ínejzákeÍnější
padouch hrabě Klimeš, osnovatel btafuovtaždy, kter se ale postupem ěasu zaěí-
nábát sám sebe i sv ch kumpánri. Titulní Beneš, nelítostn1 pytlák, p ichází až
po desítkách kapitol. Také on se stará o dítě, které měIo zmizet z povtchu zem-
ského. ovládáktutésouboje mezilesníl<yapyttál<1r,anižbychomzapomínali,že
hrad skt:ivá ve sq ch ilttobách strašlivétajemství unesené manželky zavtaždě-
néhobntta'
Každou kapitolou se situace vyvlJí jin,m směrem. PÍicházejícía mizícíosoby
míchajíosudem hlavních postav. Není jasné, kdo je strašidlem a kdo jen zdán-
livym pÍetudem, zlosynové jsou znenadání zatěeni a uvězněni, kladné postavy
matně utíkají, i když se dokážou dovedně skr vat. Anonym nfr,novaně buduje
vnit ní monolo$y a postavy tak obda uje plastickou psycholo$ií. Ještě více pod_
něcuje ptobuzenou zvědavost, jak,m směrem se už tak spletit děj bude vyvíjet.
Jisté je jediné, nikdo nem ,ževěŤit nikomu a nakaždésttánce mjuže č,íhatnep ed-
pokládany zwat'
Pytláci zastÍelímyslivce, myslivci post elí pytlálcy, htadní strašídlo se po_
hybuje neslyšně v okolí u lomu někdo někoho pravděpodobně zaživa zasypal,
Klimeš něco skr vá ve sklepě, jeho milenka jej pod,ezírá, zatímco jeho ptavá man-
ž elka, notně škarcdá, má by t ott áv ena. Klime š, znamenity hef ec s e tv
፠í zam]lo -
vaně, jedno jestli do manželky nebo skr;ivané milenky. Postupem času tato hra
zŤejmě pÍestává b t hrou. Hrabě čeká se svou neduživou a nedosl chavou paní
dítě, což se nelíbívyděračiKohoutovi, natož milence, se kterou už jedno dítě má.
Správce Velek, zodpovědny za nosy avtaždy, se ustfne nad, jinym nemluvnětem
jen ptoto, že mu m&že p inést zisk. Když v sebeobraně zastÍelí na htadě
toupež-
níka, z&stane nakonec on sám zatčen a uvězněn.V Klimeši hlodá stín poďezÍení,
co kdyby zadtženyYelek ztadjl? StáIe více se tak uzurítá do sebe a zač,ínásoucítit
s nemocnou ženo!, p esto si vyjede do města sjednat podívné obchody a seznámí
se s mužem podezŤelym z ofiávení manželky. Všichni obyvatelé htadu, sptávce,
m$ná , cihlá jsou nějak,mzp sobem postiženi, zkotumpováni. Jedinou v,jim-
ku p edstavuje lesníkova todina, samotny hajny se ovšem nechá ve své naivitě
snadno opít a zmanipulovat. Ve vedlejší ve snicivtaždí hospodsk bohaté pocest_
né. Uptchly Beneš, uvažujícío z eknutí se pytláckého emesla, upadne do spár
ještě zlotÍ ilejších loupežníkri a vrah .
StyI vyprávění p ipomíná autory současnépostmoderny. Neméně spletité,
záludné a do krajnostívyhtocenévztahy najdeme nap íklad'v Lynchově se álu
Městečko Twin Peaks (Twin Peaks, 1990) nebo ve filmu Modr samet (The Blue
Velvet, 1986). Atmosféra a zlovolné ríklady v černémBeneši pÍipomínqíwchol-
75
né hororové tomány Sheridana Le Fanu Str c Silas (Uncle Silas, 1864, česky
1974) nebo D m u h bitova (fhe House by the Churchyard, 1862, česky 7972),
jež však tehdy nebyly do češtiny pÍeloženy.ZvláštníztlstávávnitÍní teflexe po'
stav. I bandita frlozoÍtckého obhájce ěeného tománu Ladislava Klímy Fabio
má
v povaze něco z Klimeše.
,,Nečinnost byta pro usmrcující,hr zné sny ví i[y tnu h[avou
av ušíchzně[ mu
p íšernjrachot a i ěernou postalu dě[ často stát za sebou'
Jednoho dne, waceje se do syé skr še, zas[ech[ z vnit ku p íšerně ostré, iněiyé
stlištění, jako když šav[e se brousí... Vy at revofuer a stanu[ nerozhodně-'. Sku[inou
htedě[o žtutésvětto.'. Sehnut se k ní... Zawávora[... Spat it totiž p ímo
proti sobě
u sto[u sedícího,šav[i brousícího scllna sebe op et se o ská[u... Tu zazněí z nitra
_ -
p íšernh[as, h[as y[astní..'"
Ladislav Klíma: P íšetná smtt Fabiova in Vte inyvěčnosti' Praha 1967
Fabia děsí p edstava, že byl podveden' Myslí si, že se za děsiv pÍízrak někdo
jen vydává, p esně jako u Ttachty, ale jakmile se p esvědčí, že jde o skutečnou
pÍíšeru,uspokojíse a uklidní. Dokonce jej pŤepadne zvědavost. Ttachtavytahuje
většítrumf. Klimeš naopak tuší,že zavšemi strašidly se skrrvá skutečn nep ítel
z rflasaa kostí, ptopadáz toho drlvodu ěím dálvětší nejistotě hrantěícís neklidem
a zbtk$m jednáním. le jen otázkou času, kdy udělá zásaďní chybu, ovšem jak
krvák s oblibou ukazu1e, cesty osudu mohou byt nevyzpytatelné'
jež
Loupežníci,vrahové a jiní zlosyni nebyli u Ttachty ptvoplánové postalty'
jen dovedně skryly ptázdné místo, naopakv aktuálním ,,postmodetflírfl" duchu
pÍicházelry do fáze,kdy už anivtah si nemlu'že b t ve svém hlubokém p esvědčení
ničímjist. Postupné ptopadání stihomamu, bloudění mezi temnymi zdmi izolo'
vaného sídla, ukrrvajícího sttašlivé skutky, pÍedjímá Klímovo Ufipeníknížete
šternenhocha (1928)' Tady hlavní postava de$enerovaného šlechtice podstupuje
tenpii,která se až pÍílišpodezÍele podobá léčbě,jížbyl na vlastn íkÍlžipoďtoben
okultista Gustav Meyrink během svého pražskéhopobytu. Existují tak nejen
spojité nádoby mezi ěetnym tománem a Moderní rcvue, ale také mezi okultní
hororovou scénou a expresionistich m slohem'
 76
Dobrodružství Babinského
Silné znaky pŤíbuznosti s jazykem anonymního autota Ka a Ttachty vykazuje
jjsty I'Tvtdy Qeby náhoďná podobnost s šiftou J.T- ?), autot pozdního
kolpor-
tážního rcmánu Dobrodružství Babinskéh o z t oku 1 9 0 0. Vydal jej Alois Hynek,
kter se jinak utápělvbezbŤehych sladácích o padl ch dívkách a dobtoďtužnych
sétiích podle Karla Maye a v ďlznych dalšíchhistoricko_dobtodtužn,ch sá{ách
odehtávajících se po celém světě. Babinsk tvoÍízvláštnív jimku, nemáhlavní-
ho hrdinu a jeho děj je postmoderním zp sobem tozptylendo několika vedlejších
větví. Babinsk; se identicky jako Beneš nebo Čarodějnice či Bílá paní dtžídoma,
v Čechách. Jen v typické m závětu se ocitáme vAmeríce.
Kym mižebyt J.Tvtd,? Existuje dohad, žeby se snad" i zaním moh] skr vat
záhadnyYáclav Bambas, kter1 se s Trachtou znal již od spolupráce u Bensin$era.
Zdá se, že šifua J .:ly není, jak udává Zach, zktatkou J. Tichého , ale zcelaprostě
Josefa TVrdého, anebo se jedná o tutéžosobu? Ve rr stavbě děje opět natazíme
na povědomé zcizujícíefekty. P edmětem tomána je sice Babinskéhobanda,více
než ěiny náěelníkavšak sledujeme osudy jeho kumpán kte í se st etávají s my-
'
slivci stejně a$resivně jako pytláciv Benešovi.
Pokud už nastane pŤíznivá situace ana scéně skutečně vystoupí le$endátní
Babinslc , ne vždy to musí znamenat jeho vítězství. Y jedné pasáži si dokonce
vykoleduje v prask od okradeného sedláka, když mu tento zpětně sebere koně.
Groteskní nádech ned,otozumění doda1í ěetníci, již sedláka zatknou, ptotože se
domnívají, že Babinského okradl on.
Su$estivní jsou zejména popisy nočníchv,ptav pašeták a pytláktt jménem
Hašek, Malec, Slavík. Y tozsáhle koncipovaném ději, jenž nedosahuje dvojná-
sobku tlust1 ch špalkri běžně ptodukovan ch Hynkem nebo víde s]<] m Daberko-
wem, nechybí ani typiětí trachtovští duchové. Sktyvají se v padělatelské dí]ně,
kde snad p eci jen straší. Anebo ne? P estože se jedná o ,,d'obtodtužny totnán,,
vystupuje v něm exemplátní pŤípad čarodějnice, jejíž
{enetick , základ, smě uje
kPražskéčarodějnici a pověstnému Červenému domu.
Jedna z kapitol navíc skt nrá nefalšovan temny hotot z hlubin nepronik-
nutelného pta|esa' Bizatní nočnípouť lovc pytlák v něm vrcholí p íztaěnou
scénou, v nížna skalách o p lnoci z niěeho nic hopkají světélkujícítebky. Bez ja-
kéhokolivvysvětlení. Podobn nervák,kněmuž se schyluje pozvolnaod podivné-
ho (lkazu -
světéIkujícíhomechu, by tádi napsali mist i svého oboru Hoffmann,
Poe, Ewers nebo Strobl.
77
Jakkotiv se autof Babinského snažíveškeÉsituacevysvětlovat a nadp fuoze'
né íkazy odhaluje jako drimyslné pasti zákeÍníkŤt nebo pytlákri (tleba v prípadě
zámeclcychsttašidel, efektně ktyjícíchpenězokazeckou dílnu), poskakujícílebky
nechátak. opustí étená e azcela osamoceného, ho ponechá napospas nepocho_
pitelné hrrize v hlubokém lese. Strhující, f'uti zní {tadace zachycení lesní samoty
se světélkujícímipaÍezy patÍímezi nejlepšíokamžilcy čenéhorcmána a vlastně
ce]ého českéhohororu. Konkurovat mohou snadjen někteté detfuantní stavyp i
p eváženímrtvol u Ji ího Sumína, nebo marné ptonásledování Čemédámy.
Neméně nápadity horor a politicky motivované dtama zátoveh p edstavuje
tÍídílnyanonymně vydan Ztádce národa. Vyšel v toce 7872, v období největšího
rozkvětu kolpottážního čtiva, tentokráte pto změnu u Aloise Hynka' Suverénní
makabrická fo tma z něj činíperlu černéhorcmánu. Na jeho sttanách se to jenhemží
na žkami na kolaborantaKada Sabinu, jenž zde vystupuje pod ptťfulednym jmé-
nemLaplina. Děj se soust edí nabizatní vjevy kolem historicky doložen ch osob-
ností, Ťada z nich je karikována' Vrcholem jsou pak šílené,htizostrašněp sobící
scéry, kdy j ed na z hlavních postav p o no c ích plave v místnímrybníku mezi (ekníny
avydává se zahasttmana. Za avtota7tádce nátodabylposléze oznaěen Eduard
Rtiffer (1835-1878), ptažsky rakous( noviná , p edchrldce jinych tefotmátotťl
hororu ovlivněn ch česh m pfost edím píšícíchněmecky. Ran Meyrink, brněns\
a jihlavslc Strobl, natuÍalistich Ewets, romanticko-epich Slawitschek, expresio_
nisticlc Leppin, $roteskně absurdní Petutz, fuamaticky lanowitz (spoluscénárista
Kabinetu doktora Cali$ariho) či okultní Franz Spunda, olomouc( autor p elomo_
vého ma$ického a nekromantského tománuE$yptská kniha mrtv ch (Das á$yptis_
cheTotenbuch. Ein nekromantischer Roman, 1924, česky 7926) a dokonce i sám
FranzKafkase svou $toteskně hr zyplnou absurdní Proměnou (Die\r'erwandlun$,
1915, česky 7929).Zvláštníje i osud samotného Riiffera, česffivlastenec se narodil
v německé rodině a od roku 1870 svá díla publikovalvyfuadně česky, kromě Ztádce
národa vydal také dodnes ceněné odborné ptáce na téma vojenství.
Nastupujícíéenetace byla poetikou černéhorcmánu uhtanuta jinak než
pozdějiYáchal nebo Nezval. Její p edstavitelé nehledali snivé obraty, nekati'
kovali, naopak se nechali unášet proudem p íšerného.Po nocích se vydávali
na místa dějem sice statodávn1 ch, ale jinaknadčasov ch horor . Na některé ta_
kové okamžiky se uchovala cennávzpomínka v paměti Ji ího Karáska ze Lvovic.
Popisuje sítuaci v době, v nížumítá ožebtaěen a z^pomenut Karel Ttachta.
Básníkjednoho pozdníhovečetaopouštíredakci ěerstvě po založení Moderní
revue (1894). Bloudí nočními u]icemi společně se staršímkole$ou Jakubem Ar-
besem (1840-1914), kterého obdivuje a jehož romanet Etiopská lilie, Newton v
 78

ínozek a Svat Xaverius si cení (mímochodem se odehtáva1ív tajupln

ch částech Pod závojem Bílépaní - poselkyně smrti
Prahy, v okolí Malé Strany av pÍilehléLJmttěí uličce).
le už po p
lnoci a cesta se protahuje. oba několikr áte p ejdouŘetězoq most,
záměrně tam a zpátl<y, ptotože po p lnoci není t eba ptatit mytné.Arbes je
v ná_ ,,Tento pt[od knavé Musy nemá ceny [iterární; nátežívšak četbě íidoyéa [íbíse. Pi
ladě' p sobí věčně mladě a je znám, i v pokročilém věku, jako věčn
bohém. P es určování místníchtradic o bí[épaní nutno i k tomuto románu brati z ete[."
skvělou atmosÍétuav'botnépotozuměnínemohou se oba fantastové nikde
usadit.
Lokály p ipadajícív rivahu jsou jižtmavéastrašidla, ktetáby jezad,tžela,nejsou FrankWollman: Pověst o bílépanívlitetatuŤe avttadicích českéholidu, 1912
nikde nevidět. Pfoto se Karásek tozltodne Atbese pozvatk sobě domri .
,,Najednou
usta[ Arbes y hoyoru a nas[oucha[. Za stěnou pokoje, w wdtejším bytě, poča[
hovo iti Hororově mystické pasáže Klímova rom ánukÍísíkživotuBohorodičku, jež v pek-
kazateískjm t nem a patosem hrub , st te víc a yíce zesiíovan h[as. Zně[ p íšerně le p ijala jménoBílá svíně. Nejen batvakttže jí pÍisuzqe podobnost k ikonickému
y nočnímtichu a ylťt'sobi[ h[ayně nouzáha lostí' Arbes namne t pohíedět. za strašidlu česk1ch zemí,kbílépaní. Ne k ledajaké bílépaní, která byv ukolébané
Vysvěttit jsem tnu, že soused, star penzionovan profesor, je stižen nábožen-
obraznosti dnešního ětenáÍe jen tak nečinně bloumala během zámeckych nocí.
sk m ší[enstvímal p edstavě kněze neb tnisiontÍ e se snaží ivésti zbtoudi[é íidstyo P edstavuje spolehlivou emblematickou entitu jako upít nebo oživly umrlec. Se-
?l
na íepší,morá[nější cesty. Arbes podotkt, že by moh[ z této noění epizod1 doceta pěk-
tkáváme se s níve st edověku, novověku iv nedávné současnosti.
n poěátek romaneta. ,Musií bych ovšem nap ed stanoviti konec p íběhu' Počínárn M&žeme ji vidět jako tra$ikomickou hrdinku ve stejnojmenném satirickém
totiž každéromaneto od konce, mátn roz[uštění a híedtímpak k p íběhu premiry _
frlmu z 60. let a tovněž v jeho knižnísocialismem íznutép edloze. Tady se stra-
a když je najdu, píšinep etržitě a bez obav, že se mi konceqrce zhatí..',
šidlo ujímá nevděčnérole, kdy musí ukázat na absutdní mechanismus komunis-
P ipomně[ jsem teorii Poeoyu _ a Arbes potlrdit, že jest jejím stoupencem. tické moci. My se naopak od satiry pono íme k temnějšímu jáďtubílé paní, tak
A ježto projeli[ Arbes zájem o jedtloho souseda, podotkt jsem, že i druh m j jak jej dokládáttadice ěeného rcmánu.
soused by jej noht zajímati. ,Je to snad nejčtenějšíčesk spiso.vate[, jeho
romány
pronikají i do nejzapad[ejšíchvesnic, kde jest ce[oroční ěetboujen Pečírk
tl katendá , Zámeckému nebo hradnímu strašidlu bílépaní, českému fenoménu, věnoval
a p ece je stižen tento sptisovate[ náro zí k[etbou, jeho jméno se nevys[ovuje,
nikdo tym Kada Trachty dvoudílnou sá$u o více jak patnácti stech stranách. Jmenuje
s ním nem[uyí, je ve všeobecném opovržení'..,
se Bílá paní a.poslední rylíÍz Hohenšteinu aneb Cikánčino proroctví, s inf.otma-
Arbes se zahíeděína mne p[n zvědavosti. ,o kom to m[uvíte, tivním podtitulem Zaiímav historick román svyobtazeními z dob rcÍotmace.
?lŤíteti?,
,Neznáte, Mist e, jméno:Vtícs[ay Bambas?,
to Znalec folkl ru FtankWbllman, ne(lnavny badatel na poli vampyrismu, ale také
,Ten zde bydtí?Tb jest opravdu zajíma ., autor studie o Bilé paní v rcee 7972 u této sá$yTtachtu ani žádného jiného spo-
,Star , Íictjhodttr, bětov[as p n jde tiše po schodech a mizí ve svém bytě, kde luautota, natož vydavatele, neuvádí; Konstatuje, že tománvydan, bez datace
bydíís dcerou. Spisovate[ knav ch senzačních román , které píšepro a anonymně seÍadído sedmdesát ch let.
firmu Bensin-
ger -T?achta...'
,,Bí[ou paní míníse v L dí[u litka, dcera purkrabí Hohenšteina, která, jsouc nu-
-'. ,Povím vám ještě, že ty krváky i[ustrovaíi z bídy Antonín Gareis
a dokonce také cena ke s atku s nemiíovan m zh ra[cem, požiíajedu a jako mrtvá u[ožena v hrobce.
Ti,tíka, autor [unet v Národním diyadte ... A národu to nevadi[o, že jí zachráni[ ,kazijedem', avšak zmocni[ se jí Bruno, ffia[ zbrojnoš Ho-
dva jejich vyni- Věrn stuha
kajícímaííi mají bídu a že jeden z nich tajemně pak zmize[ beze sto?ly bťlhllíícam.,,, henštein v, kter Hohenšteinovi pro zpttsobená p íko í p ísahaípomstu. Prová"dění
této pomsty jest osou děje s množstvím hr zostrašw ch episod. litku Bruno magicky
li íKatásekzeLvovic, Epilo$ k návštěvě J. Atbesa, 1944 ovt dá a užívájí ku pomstě. ona ukazuje se na rozffianit ch místech a ode yšech
jsouc pokt d na za ducha, budí hrťlzu. Do litky zami[uje se ,zrzal HonzA', syn
Tajemství Tulkova zmizení postéze rozluštil okultista Karel Weinfu tet,
když Hohenšteintw, kterého Bruno ukrad[ a vychova[ ve tdce [oupežník . Návodem Bru-
jej našel za htanicemi v jednom mníšskémÍádu, ale i tak atmosfé posvátné n nn m zneuži[ Honza litky, zradou jeho byí zajat. P ed smrtí dovídlíse, kdo jest..."
htťtzy v okruhu tvrirc kotpottážníchrománti díky Karáskov i zŮ'stalauchována.
 Bo 8r

Wbllman pÍipomínámožn' zdtoj inspfuaee z němčiny. Podle

něj ktvav, a ne- finovanější htťtzyv modetní Íotmě,Trachta v tomto piípadě p sobí jako pr kop_
chutn p íběhukazuje někter mi sv mi detaily (nap íktad'syn hraběte
ukraden ník estetiky, jakou posléze zaěne vyžadovat Emmerich Alois Htuška ve sv ch
vychován naloupežníka z pomsty) nab\ízkou souvislost s povídkou
a
,,Die Bur$_ postulátech k Básník m htťlzy z roku 1923.
kapelle von Borotín" z toktJ 7853. ,,Zde ak zjevuje se
skuiečně bítá paní, duch Rovněž bílá paní jako čast motiv histoťiclc ch p íběht1 doznala vytazrrych
matky hraběte-[oryležníka a jeho sestry, jím mitované; oznamuje jím
pokrelní svazek změn. Ve Wollmanově studií Pověst obílépanív literutuÍe av tradicích českého
a vyv dí je z kap[e, jež se za nimi sesuje. (.) V českémrozv[dčnérn
vypravotl,íní není lidu nechybí zachycení této proměny, podobně jako došlo ke shrnutí upírsk ch
tohoto motitlu, a nechutné udá[osti provedeny jsou s obzv[áštní
z [ibou až k nejzaz- motivtlslovanského folkl ru o deset letpozději. Kromě znám ch klišése auto_
šímhranícím;sensaění pověsti užito naznaěen m již zpť.lsobem.,,
rovi poda ilo doložit méně známé aspekty pověstí, jež p eďmětu českéhohororu
Děj II. dílu pod'obá se velmi ději dílu prvního. I tu jest niěemn ,
oběti, krvesmiln' pom&, vzájemné vtažďění, tajemn, poustevník,
tytíÍ,
jeho - bí|épaní _ pÍisuzují mnohem zajímavějšítoli než f.ádní povědomí, že ,,bí[
tajn spolek paní jest vysoká, b[ed.á, v d[ouhém bítémoděyu s krajkov m [funcem a ěepicí star ch
(,,btat í smrti") atd. St edem děje jehrad Wildšteín,kde
chod,íbílápaní. ,,T?est rytí sk ch paní, v ruce ruá syazek ktíěťl".
padouchy a ochra uje stabé' Dokáže zpťlsobit, že její
nama[ovan obraz v hodovní Na svitu českéhočernéhorománu a stejně tak u pověstí o bílépaní stojí
síni zmizí- Budí tak dojem, že tlystupuje z jeho rtÍmu, což se
děje vždy, kdyko[iv se němeclc autor pob vajícív Čechách, Christian Heinrich Spiess (1755-1799).
má stát něco v znamného." Tímto su$estivním vizuálním
motivem se T?achtova Yáchalem nikdy nepoznan idol a nepochybně praotec snah ,,travičskéhovkusu"
česká Bílá paní pŤibližuje an$loametické větvi
$otického tománu a obtíbenému otisinálního Karla Trachty, kter pro německy mluvícíč,tenáŤe vystupoval jako
hororovému motivu oživléhoobnzu.
Karl. Spiessovaktátkátytí ská povídka Krásná Olivie aneb: Strašidlo trbílévéže.
Wollman p istupuje k románu obez etně jako badatel, ktety jej
sice ptimátně Pravdivá historie ztÍináctého století, Na česko vyložená od Prokopa šedivého
neuznává cobyvhodnou látku ke svému tématu' njcméněse
s ním p esto smi uje. vyšla poprvé v Pnze 1798. Mťržeme v ní nalézt dalšítypickou proměnu hororu
Podobn: konflikt mezihistotickou látkou a frkcí najdeme
také u upíttt, kde by_ v českémpťost edí. otitiná|ní pedlohu uptavovatel p evedl od naivisticky ladě_
chom stěžínašli, zejména u současq ch tománi., ale t ebai
Stokera, věrohodně né lidové pověsti k trachtovsky moderní a nadčasovéstylizaci. Činorod1i slavista
zachovanou pŤevzatou !átku' obou dítech jest sice dosti hojně použito pověsti
',V a ělet Ptažskéholin$vistického ktoužku Frank Wollman nmíc vypáttal, že se
o bítéptaní na hradě, aíe ?l ece potlěst nem v románě
takového nlísia, jaké se čeká jedná o kapitolu z jiného tozsáh!ého Spiessova díla. o svém zdtoji Prokop Šedi_
pod[e bombastického titu[u. Tbnto p[od krva
Musy nemá ceny titenírni; ná[ežívšak
četbě tidové a tíbíse. (..) P i určov ní místních tradic
v taktně mlčí,podobně jako Kramerius nepovažuje za nutné p iznat oti{inál
o bí[épaní nutno i k tomuto v p ípaděŽeleznékošile. Koneckonc sám Wollman v odborné studii neuvádí ani
románu bníti z ete[. ostatně nescházejí tu ani
rys! uš[echti[ejší,na p . záytat pro vydavate(e Ttachtu u Bilé paní'
svobodu [idu, zá[ibav reformaci atd.,,
otiliná| olivie pochází ze Spiessov ch Bio$raphien der Selbstm rder (Ži'
Ie z ejmé, že anortymní T?acht v zaměstnanec využíváv p
ípadě Bílépaní votopisy sebevrah , 1785). Děj vyptáví o tom, jak chud rytí Wilibald osvobodí
podobné postupy jako v Pražské čatodějnici, Černém
senešovi i lJmtlčítuce. z rukou Mohamedáni nakŤížovémtaženíktásnou Vlašku olívii' pojme ji za man'
Jednoduchou kulisu strašidelného nebo rytí sk ého rcmánu p
ewací na kompli_ želku a odveze ji do své vlasti k ece R nu. Následuje časoprostorová odbočka,
kovan obtaz ht zy, v němž hrdinku podobně jako u matkyze de Sade
stíhá ne- a tak se mezitím ětenáÍ ocitá ,,y německé íšiu jistého města" a ďovídá se, že u staté
štěstíza neštěstím. Pozotuhod"néje ,,odstrašid e\nění,, tématu
v duchu H btorr ch věže stmšilo. o p lnoci sl chali sttážnívojáci ,,truch[ivou a pronikavou muziku"
obtozeneekych Strašidel. V podstatě se ale jedná o prost
edek, jakhtťtzu ještě a pak se ukázova|aženavbí|émrouše. Jednou stál na sttáži mlady nováěek, uzÍel
zvyšit, stup ovat a wátit ji zpět z nadpozemské íšeduch
do denního žjvota. krásnou panívbílémroušes černou obrubou a s rozpuštěn mi vlasy' dtžícívpta'
Jakvíme, ani Neruda již v 50. letech 19. století neuznával funkěníroli
rytí sh ch vé ruce ktví zbatveny šátek a v levé d ku. \roják si dodal odvahy a vzdychajícízjev
strašidel. Realismu se ve spojení s v4učn,m pÍost edím htadu
ajeho okolím oslovil. Dověděl se, že bude vysvobozena, bude-li mít i kr pěje jeho krve. Voják
dostává věrohodn ch a zátovel exotic\ ch tvaďt. Ttachtťrv
t m neupítá ětenáŤi jí je nabíd|, akdyž s|íbj|, že p i ttojím bodnutí d kou ani nehlesne, dala mubílá

'%ď
největšímožnémnožství adtenalinu.V 70. letech 19. století
už anii Ptaze není paní jednu tánu za svého prvního 7_6@frqgnou za muže druhého, tietí za sebe
možnévě it na duchy. Vrvoj českéhohororu si žádá změny
asoust eďuje se na ta- samu. P i tÍetírnbodnutívoják vz{ťkl: ,,I&W, Maria!"Tímvysvobození zmaŤil.
 8z
8s

Zbyt'ekpověsti je ttiviá]'ní,bílápaníukazujevojákovi t i švestkové sttomlq,,jež vpověsti zBydžovska.Yycházíze studny, t lktát ji obejde azasev nímizí.Každ,
coprst tencí jsou, ty musejí tak d[ouho r sti, až wrostou ! stroÍn)' aby z nich prken
rok se utopí v studni děvče, jež bílá paní k sobě požádá. Matka, jejíždee i bílá
na ezati mohíi"' Z těch prken se musí zhotovit kolébka, pachole, které v ní vyros-
paní oznámila, že musí v studni um ít, zahtadjla studnu prkny. P esto našla
te, mttže ji- bíIou paní - vysvobodit ve svém dospěIém věku. d'cetu táno u studny mrtvou. Zdá se, že zvláště Sabinriv Hrobnik zmíněnouvetzi
Po této vsuvce se pokračuje v p íběhu ktásné olivie . Sousední tytíÍ}daffieft
dob e nastudoval.
se do ní zamilwal.I(v Ii ní dal zabít jejího manžela a sám zavtaždil opata, jenž
Bílá paní z této pověsti, známájako lidem škodícízjev, má již poněkud jin,
muzakazoval s atek s ní. Byla naněhovznesena k]atba. olivie ho na ritěku lstivě
charakter a podle Wolmana stojí na p echodu k jiné skupině postav lidového po_
opustila a vévodovi, ktet'r ptováděl íšskotte7' ptoztadila jeho ttktyt.IJmfuající
dání: div,chžen,lesníchžínek,H(tkalek, Slíbek a podobně' Zvou se obyčejně jen
Mamert jí zlo ečía posílá Olivii svou ktví zktopeny šátek. Když se vévoda pro-
,,bíléženské,ženy, rcby" . V němčině ji m íkají,,sali$eFťauen", vysoké světlé po_
ndné ženy nabažil, dal ji zalrÍítdo bílévěže a tam se O\wie ,,na sl ch krásn ch
stavy alpslš ch zemí jsouv mnohém podobny bíl m paním. Svět německ é a české
d[ouÍt c h y h" oběsila.
[as ec
obraznosti se námvnich opět ptopojuje.
,,Thto Ílystorye," pozflamenává autot, ,,by[a sepsána k ll" straze z[ m a ne r-
n m ženám, kytobožnémurozjímdní,av mnoh ch knihárn chnavěčnoupamátku ji
Bílá paní oznamuje neblahou událost. Tou byvá většinou mttí, bílá paní
chova[i. Po mnoh ch [etech sptet[i [idé tepne tu ptovídačku,která s poěátku o vojáku
je začasto poselkyní smrti. Ideální motiv pro česk1 horot, kter pandoxně za-
a bítémstrašid[e stojí'.."
tím zužitkoval pouze opovrhovan Ttachta, a to dokonce v tafinované, tak ka
Jak Wbllman dodává, otisinál se lišíod ěeskévetze. Prokop Šedivdo krvavé
postmoderní formě, anižby potušil zákonitosti $otíckého hororu. Pověsti nabízí
historie SpiessovyvložiI jinou strašídelnou pověst. Čes\ horor, ačkoliv na jednu
neméně batvity zdtoj sttašidelné inspirace. Neb; t'Wolmana, tak se možná už
sttanu kopíroval zahtanič,nívzoty, neváhal je anl ve své nné fázi obohatit oti{i-
ani nedovíme tyto zásadní souvis]osti. Jak nám lin$vista pÍipomtná, tak tŤeba
náLním pohledem.
povídka ,,Bílá a čená Paní neb žena" u Krolmuse vyptavuje, jak umfuající uka-
zovali ,,bí[ou ženskou, u kamen stojícía píaěící"nebo ,,ze dve í jdoucí bí[ou paní",
BíIá paní nejenže ovládalačeské hrady a zámky, alevzala ztečídivadlo,liteta-
která p išla oznámit smťt. Podle záznamu Kro]musova oznamuje smrt v okolí
turu i film. Od 1. prosínce 1844 byla ve Stavovském divad]e ptovozovánačinohra
žateckéměetná paní, v oko]í rakovnickém paníbílá. ,,V Luštěnicích znají pollěst,
Bílá pani z Jind ichova Hradce aneb Bloudící ochtánkyně po smÍti. Do češtiny
že ženě, jejížmuž má um ít, zjelí se bítá paní. P ijde komínem a pť.tsobí někdy h mot
němeclc otisinál pÍeložiltázovityhercc a Máchriv kole$a spisovatel Jan Kaška. jako arch papíru; je4i s[yšet tento šumot' nesmí se již ženaydáti' Téžmuž m, jichž
P eklad se podle Wbllmana uskutečnil jen rukopisnou formou, ta se však ztta-
ženy umrou, se zjevuje." Podle jiné pověsti, tamtéžuved'ené, oznamuje bílá paní
tila. o tok později htadní strašidlo snad poptvé vtipkuje, když v Pnze vychází
mrtí v klášte e jeptišek v Kutné HoŤe, zpívajíco dvanácté hodině v noci svaté
Lykiškova Bílápaníaneb Sladká kaše,nátodnípttvodnífraškavjednom dějství.
písně. I na Ho icku je podobnávíra. Komusi se zdálo, ževiděl yečír,co tatí-
Bílá paní zďaleka nepatŤí jen do hradního nebo zámeckého irwentá e, natož ',ten
nek um e[, venku takoyou bí[ou ženskou. Vonayám rost[a, rost[a, až se na záhrobe
abybyla pouhou pasivní ukazatelkou něčeho neobvyklého . Její ptttsvitrty,p itom
neyeš[a a najednou by[a ta tam."
ve své podstatě neproniknutelny závoj m: skr vat Krásnou i p íšeru,takzněly
'že Podobnou poselkyni smfti ffiají i LužičtíSrbové , na jejichž "zemí se odehtává
první českénázvy oblíbenépohádky natémaKrásky azvíÍete.FrankWollman
děj Preusslerova Čarodějova učně (Krabat, 1969), v,znamného díla pro české
ďokazuje, hned v několika kapitolách, že aktivitabíIé paníje obdivuhodná, stejně
země. (Není náhodou' že jej napsal autot pocházející zPodktkonoší, kde se p ed
jako bohatost lidské f.antazie.
vá]lcou tozvinulÍenomenální(tkazvpodobě hnutí spiritismu) 7-vou ji',steté" neb
B rvá spat ovánavevolné pŤítodě. ,,Vyno í se náhte antíh[e se opět ztrácí, kráčí
,,smeťtnica" ap edstavujísi ji jakovždybílezahalenouženu,jako urostlou bledou
spěšně ko[ pto[ekaného poutníka neb ho prollází kus cesty v nějaké vzdátenosti. Místa,
paní,ktetá se ukáže v domě,v němžve t ech dnech má někdo um ít (nebo na sebe
kde se ukazuje, jsou rozmanitá: mosty, k íže,pŤíkopy, kapte. Četnépověsti ttypravují upozotiuje bušením).
o zjevení bí[épaní u studánek; bí[á paní ze studánek y)stwuje, mizí y nich.,.
Jako zI , démon, ktet žádá oběti, jeví se podle V/ol manabíIá paní naplíklad
 84
85

Wolman,,stf aší"dál a jeho zdtoje jsou nevyčeryatelné. Podobně i,,boža

losé, ]<dečetnékouty, v klenky, záhyby staveni schodiště se sq mi tajemn,mi stírry
$losc" zjevge se jako malé dítě aneb jako bílá žena a věstí svym pláěem blízké za soumraku a v noci podpotují obruzotvotnost obyvatel .
neštěstí. I v Tyrolích znali ,iťodes$espenst", strašidlo btzy malé, ,,Bí[á paní na hradech
brzy velké jako a zámcích tlyskytuje se tak často v pověsti, že stává se témě typem. Každ skoro
dim; z toho domu, jehož oknem se dívá, někdo um e. Bílá paní,duch
nice, oznamuje smtt Íatá Ítm.I jiné neštěstívěst íbílápaní. Má-li p
sebevražed- hrad y Čechách m svou bítou paní. ]iž Batbin jmenuje kromě bítépaní Vítkovc
ijítna vesnici (hradecké, te[ěské, krum[ovské, t ebo ské), kot které se utvo it ce[ kruh ylověstí
Tuchotaz na Českobrodsku nějaké neštěstí, vyjdou ze sklepavěže ptilnoci a da[
o mezi jí určitějšír z, někoÍik jin ch hrad , kde se bítá ptaní zjevuje: H[ubokou, Bechyní,
Zelen'm čtvttkem aVelk m pátkemdvě bílépanía jdouzvolnavesnic í,zpívajíce
svaté písně. Podle dalšípověsti objevují se dvě bítépaní pŤi požátukostela;
Krase[oy neb Švamberk, Novj z mek, TbÍenštein,kromě toho i pannu pernšťlnskol.L,,,
po- dodáváWollman.
dobná jest i saská pověst, kde bíLá panna zvěstuj e neštěstí poc
estnym. Pověst o bílépaní na htadech má často ptost táz. obvyk\e se k ní váže
V krajině karlštejnské objevuje se o p lnoci p ed domem kďe težínemocny,
, pouze jeden motiv zjevení, ztakovy post eh bílébofantomu. Nep ehl édnuteln,
bílá paní a ptá se,jsou-li všichni doma. Je-li to potv."eno, ekne, umŤe-Iinemoc_
opticlq formát nás dodnes miuženaplÍtovatsvou variabilní schopnosti nejmoder_
n' , č,i ne' Nejsou-Ii všecky osoby doma, Ťekne, že nemiže
déle čekat a nemocn, nější technolo$ie blednou závistí, českémustrašidlu se stěžívyťovnají.Existuje
zem e.'W'o]lman k proměnlivosti strašidla uvád'í, že entita má
v tomto směru záznam p ově s t i o b ílép aní na Zámeěku v Z áb ěhlic ích, kte r á ukázala s e v okne ch
již jinychataktet. Jde o bíIou paní htadu Karlštejn; oznamovala smtt htad"ních
kaple. Pes jen k učel, povstal h mot, jako by spadl pytel se sk]em. Jínísvědci
a pak viděl ji lid také v podhtadí. oznamwání mttí
a dtiežit,ch udáIostí náleží viděIi, jak tam bílá postava ěetla z bibte za světla voskovice. Často zaklepala
k rys m četn: ch pověstí skupiny další. Nechybí ani Wbl]ma nova
d&ležjtá p ipo- na okno. Najdou se ale také barvitějšílíčeníjakot ebabítá paníbezhlavy strašící
mínka, že něktetá svědectví mohou mít rysy halu cinací nemocnlrch.
nazámku KuÍtvících.
Hororoq po tenciál č esk ch pověstí je nevyčeryateln . Anonymní spisovatel
Bílych paní, jakvidno, možno vidlemi p ehazovat, však také Wollman končí
KadaTtachty měI možnost čerpat z nep ebetného množství motivti, jež za
sta- optimisticky a dodává čtená i oddechovlr zánět' Bítá paníYítkovctttotiž nevěsti-
tetínast ádalasamotnáhistorie. Pokud se rozhodl pncovatstejně jakov Ptažské
la jenom smÍt a neštěstí, nrbtž ukazovala se i pÍed, ndostn,mi událostmi. Pak si
čarodějnici nebo ČernémBeneši, musel mít na mysli nejen venkovní p
sobení ale čtenáŤi vyber, budeš svědkem ptávě té, č,i oné chvíle? Stačí,když se podíváš
bíIépaní v ]esích a oko]ích hrad , byť se do její tole d,ostává bytost
majícítělo stejně jako u italské filmové obdoby černéhorcmánu
z masa a kosti ale také tozmanjtost lidsk1 ch obydlí k tomuto vybízející. siatla na tuce plicházející
postavy. Podle Balbína oznamwalabílá paní neštěstí jen tehdy, když měla
opět námv orientaci pomiže'W'olman. Jižv něktet ch pověstech pÍed'chá- ěer
né rukavice (podobně jako ve filmech težisétaDatia At$enta). Vítkovská pověst
zejícíchvyptavuje se o zjeveníbí\épaní na místech obydlen ch nebo
blízko nich.
P íčinouzjevování toho je zakletí, neklid bloudícíduše, oznámení smrtí. Ale
z 'stala živá dlouháléta.Y atchivu se ,dajně zachova\y také záznarny o tom, jak
j bez zvláštní p íěiny zjevqe se po bitvě u Prahy 7757 viděl opatrovník nemocn ch ve vochlárně v koutku
stát
bítá paní v pÍíbytcíchživych a straší je. Podte
bílou paní, osm dní poté porodíIa hraběnka syna.
vypturování jedné sta enky se jí zjevila na Čejčibílá paní, která v kom
rce pro liná dáma českéhohororu shlje Železná panna' cedí krev na základě historie
služky strašívala' Bílápaní sttašítéžnaYyšehtadě a dajně pat íke zjevttm snad i m rtu a ptacuje s ikonick] m p edmětem st edověkého mučednictví . Tento ná-
každéhodomku v Pod skalí. Zdá se, žeKatelTtachta měl v jejím motivu
šťastnou stroj dajně vIastnila i nechvalně prosluláAlžběta Báthoryová, dokud se záhadně
ruku a dovedl tománovym zp sobem zužitkovat snad nejpopulátnější
nadpÍito- nezfuatil (odkazuje na něj dokonce celovečern í animovany snímek Viktora Kuba_
zeny zjev ěesh ch domácností.
la Ktvavá paní, 1980). Ta ptažská, vydanáTtachtou v roce 7885, tozevírá čelisti
tak, že oživge postavu le$endfuního dělníka htizy,kataMydláe. odehrává se
Trachtovy dábtovy knihy ptonásledovali lítíklerikát ové, ale ani svěd,ci zjeve- v ptisobivé lokalitě Htadčan aMalé Strany po osudné bitvě na BíIého e. Doba
níbílépaní to neměIi snadné. ,,Ti, kte í yidí bííouptaní, nesnlějí m[uviti, jinak
zmi- je nejistá, všude se to hemžíktádežemiavtaždy jsoa opět na d,enním po
zí, atd.," dodává s trochou ironie Wo]]manova studie. Někter ádku.
typ staveb k sobě Děj jako stvo en1 pro krvák, jenž se díky autorovivystupujícímu pod šifrou L.
l.jevení bílépaní p ímo váže, jako by byla jeho pÍfuozenou
součástí sktyvající M. vyh bá tozbÍedlym odbočkám z konkurenčních dílen ,,$taÍoman&,, I(vidona
sc někde v jeho utitě. Tak vzniká pověst o bíIépaní tozsáhtejších
v obydlích, z Fe]sri (Quido von Fels alias Walter Paul) nebo Alberta Ptažáka' Bratrstvo msti_
 86 87

telti koná stejně nemílosrdně, jak zvláštně a opět filmově se stŤetáYají jednotlivé Zažloutly papít k ehkého formátu vyptáví o jasn ch nocích a pošmurn1 ch
linie tománu. oběti padají do htŤlzně ktásné poeovské pÍopasti. Na jejím dně dnech. Ze zákoutí se line zatuchl, hrobov puch. Zpoza p etočenéholistu kráčí
hnijí ostatky mnoha mrtvol, mezi hnáty a kusy lidského masa něco stpá a cht- Zebot, jeden zbtatŤí smrti, společnost mu nedělá níkdo menšínež ze zalomeného
ěí. Ye věž| Daliborka, známém vězení, vítá hÍíšníky obávarry muěicí nástroj - odstavce vystupujícítytíSmrt. o p lnoci se na smrte]némloživztyěuje nemoc-
železná panna.Y podzemí, splétajícímtajné chodby' akt ,vají monsttum hodné ná s nadpÍitozenym ]eskem v očích'Pochodně osvětlují p íšernou Íadu nlc'rí.
nejslavnějších filmov ch htťlz. Hoví si v spleti klaustrofobich ch katakomb jako Postavy majíhtdla stísněná a jejich mysl pronikají p edtuchy smtti,bojující ne'
notoÍicky známy atmosférick italsk krvák Antropopha$us (1980). Záhadná jsou sto Íozeznat pÍíteleod nep ítelé.Bytostně tyzí odkaz českéhohororu v lesk-
postava _ zIejmě duch - se živítak, ževysává krev z čerstvě poptavenych těl, nej- lychbatvách ěetné a čewenéstále ěekáv hlubinách temnoty a kolem něj panu1e
Iépe němeclc ch šlechtic ' Těžko íci' kdo umfuá s větším $ustem, zda tj nahoÍe p íslovečnpoklid na neptobádané lesní stezce. odtud mtiže kdykoliv vyst elit
v náruěí chladné panny, anebo ti dole v pohlcujícítmě' Jen jedno ztlstává zcela neznámápažeauchvátitzbloudilého chodce:YítězslavaNezvala,Josef'aYácha|a,
jasné: nikdo tadynep ežt1e,happy end se nekoná. Ladislava Klímu, Iutaje Hetze, Iarcmila Jireše, Josefa Vyleťa7a...Yaletie chvátá,
u ícená zvedá nokry v ttní, seě jí síly stačí...
,,Co chceš, dítě, s tírn hrncem?" píšese v trachtovské karíkatu e.
Hošík: ,,Maminka s[yše[a, že tu mdjí [acinou krev, tak prosí, aby jí hrníčekté
krve proda[i." Ale čeká matně, neboť jídto zde nabízenéšustí papítem.
Rázem se ocitáme v době největšíhotaženípťoti tištěné ht ,zev česlc ch ze-
mích. Síla zobtazovaného, byť jen v levn1 ch sešitech z laciného papítu, měla
vážnénásledky. Horor na tom zŤejmě nebyl nikdy tak špatně jako právě kolem
roku 1881, kter: p inesl nenávistn' pamflet Knihy dáb|ovy.Ttachtaměl naštěstí
už své nejlepšíčetnétomány za sebou a dnes se musíme spokojit s tím málem,
co uni]<lo ze spáttt posvěcen ch zabijákŤt ,,Ba$ické krásy". Jestližev dějináchan-
$losaské litetatuty učinil klíčovobrat hr zosÚašné tematice autor $otického
rcmánu lord HoraceWalpole srn m jedin m otrantsk mzámkem (The Castle
of otranto, 1764, česky 1970), jeho českou kapitolu nepochybně naplnil osobit
Karel Trachta.

Četny tomán by mohl, a]e nemusí končit optimisticky. Kolem plqí mtt-
voly v měsíčnímsvitu, lesknou se mezi lekníny a někde v dálce vlaje bíIy závoj
za zvukÍt hymnické písně, viz scéna poh bu v Epsteinově pouti s rakví na ost-
rovní h bitovv adaptaci Poeova Zániku domu Usher (La chute de la maison
Usher,7928).
V našem p ípadě stojí horor pevně na česképridě a njc nebtání tomu, aby se
jeho oti{inální styl ve f'otmě četnéhotománu neza adil mezi neÍalšovanédomácí
klenoty. Goliáš chroupe kosti svého slabšího dtuha a les je pro pytláky i jejich
pronásledovatele čímdál těsnější, nikoliv jak stvo en:fi ale stá]e méně ptostupn
a zlověstnější, což je v hororu srr m zprisobem vyhoda, ptotože na pasece ud,eŤí
stejně ťychle strašidla jako záke ní pytláci.Ttachta neochvějně dávkuje nikoliv
ttiviální, ale autenticky prisobící a realisticky věrohodnou, pŤiznanouhtttzu.
 9r

Nad zdí českéhoven]<ovského h bitova vyrristá upít, jenžje podoben apokalyp_

tickému mraku. D evorytec Leo Btož mu na obálce a frontispisu Matouškovy
$nostické knihy Upí i, čili mrtví ssajíeíktev zeživ ,ch(7927) proprijčil vlastnosti
]cosmaté šelmy sostr mi zuby ašpičatymaušima. Bestie ádně fuápatá a ofuněná
s mimikry nacucaného otráveného balonu vznášíse nad místnímircvy a na zdejší
ktajinu vthá zhoubny stín. S krví naběht ma a podlit: ma oěima a tozevŤenou
tlamou vět í ko ist.
Btož, autot milující toztodivná strašidla a pÍíšety,kteÉ d,okázal zachytit
v o $inálních ručně kolorovaq ch ktesbách, z upítavytvoil typiclcy českou, ht _
zostrašnou azátoveIl $roteskní postavu. PŤipomíná trnit kaktus, dojehož ostn
vtělil metaforu ve$etativního zla' @živl1i sukulent v podobě vesmírného monstÍa
za(ttočína diváky desítky let pozdějive filmu Monsttumz salaxie Arkana z toka
1981 a chdí ze sebe nazelenalou, rostlinnou krev z dí|ny lana Švankmajera) Vy_
r stá jako tudy atomovy h ib nad krchovem z Etbenova folkl ru. Z jeho netopy-
íeh ušía velk ch, planoucích bulev číší něco ze slavné balady Svatební košile.
obsah citwané histoÍicko-teoretické studie nep ipouštíve své věcnosti pochyb,
shrnuje dostupná, dodnes neměnná fakta o vampyrismu pojednává o z!u, jehož
'
v tečn m p edstavitelem mižebyt ptáNě takov upír. (Něco jako manuál k Mur-
nauoYu snímku Upír Nosferatu, kter se nazačátku20.letnatáč'el na Slovensku)
,,Upír! _ Iiž pouhé toto jméno nahání strachu a 4 sobuje u báztill ch zděšení.
Cítíjiž' jak se jich dot taí [edov , b[ed.á ruka p íšernéhohosta a pociťujína svém hr-
dte již vtištěnézuby ukrutník'a," soudí Matoušek. Uhtančivost vyzaÍuje z upíta už
p i pouhém vyslovení jména. Nemusí ani exístovat, vnímatelova Íantazje učiní
své. Hrdina Romerova filmu Martin (1977) není upít, p esto se tak ehová, zabíjí,
aby mohl pít ktev' Yampyta - mytickou bytost z něj udělají jiní. Ima$inace pied-
bíhá skutečnost. Thké zas|epenyYladimít z KÍištálovéhopoháru Josefa Šimánka
uvě í v ne$at1vní iluzi č,etnéhomá!a.
Už jen pouhá p edstava studené svraštěIé končetiny vy-rolává ltrizu v ano-
nymním Ttachtově tomána Umrlcova ruka. P estože v něm newstupují nad-
pÍitozené bytosti, metaf'ota z něěeho nečistéhospolehlivě ričinkuje. Také název
,,pÍíšetnyhost", identick s klasickou povídkou Hoffmanna veVteÍinách hrťszy,
fun$uje neomylně. Stačívhodnéslovní spojeníaíčineknasebe nedá d]ouho če-
kat. Abrakadabra!
Jakkoliv mriže b t moravsky upít sebelepší fikcí, jeho existenci dokládají his_
torické plafneny. Není to žádná frlmová zdechlina soukající se o p lnoci z takve,
ctihodn m oběan m z okolí O]omoucka se zjevuje i ve dne a Íádíjak morové
komando. Povolali ptávníkavon Schertze, oslovili papeže,vznikla kniha, vyšlo
odborné pojednání. V sledek? UpíÍižijídál.
 92
93

,,Umr[ec, muěen nenasytnou žádostivostíživota, nena[ézáv hrobě pokoje, o?louš- kankán, pronikl t eba do ]ídového slepičího kurníku avzápětí obcovalv uzav ené
tí v noci sv j temn , podzemní p íbytek a p epadáváve sptinku íidi, aby jim ssá[
krey komunitě s černou maglií. Podroben tlaku d evoryteckého dláta, suverénní malbě
a takto opat o'vaí potrayu svétnu tě[u, které netuhne, j4k0 jiné mrtvo[y, n
brž z stává štětcem nebo osvěžen hudebním trylkem povznáší se nad &iviálním plesem fil_
stá[e áčn m a živému tětu podobn m, jest nap[něno stá[e čerstvou krví a ani po mě-
mov ch pŤíztaki a odo!ává i socialistické rcptesi nebo rafinované cenzuŤe.I)pít
sících,ba ktech, nepod[éhá hnitobě, " zasvěceně sděluje Matoušek. |Jpfua dle je mistr společens\ ch proměn, není mu zatěžko b t krvelačnou bestií stejně
něj
ovtádá touha po hmotném životě. Pnebítá Gcirresovu teo ivitální síty a jako zakukle n,m pasty em. Když pluje nocí, stává se nepolapiteln m p íztakem,
doktádá
existenci krvesaje s pomocí ve$etabilního a zooÍytního principu.
tíž]vou m rou zhoteč,nat' ch sn , uhrančiq m démonem stejně často jako čIově_
Nákaza se šíí lavinoq m efektem. Záznarrly ze st edověk ch kronik, básně,
kem z masa a kostí v pravé poledne. M: klidně biomechanic\ m monstrem
povídky, tomaneta, tomány, obtazy, kresby, d evoryty,knižnívazby, 'žebyt
obálky, ale blízkébudoucnosti a stejně suveténně se proměnív neškodnou d evěnou loutku.
také filmy (htané i animované, televizní a pohádkové), dokonce odborné stu_
Hotor, a zejména ten česk , ovládá zemí plné pandoxÍt. Z pohledu konzu_
die a uěená pojednání, také písně, všude tam na1deme v dějinách českékultury meflta, ktet , apfua považuje za vítany zdtoj oddechové zábavy, má tento tvor své
a amění snahu po zobtazení nadp itozené bytosti upíra. AčkolívFrantišek La_
zázemí pŤekvapivě i v odbon' chktuzích' Všechny indicie vedou jedním smětem:
dislav Čelakovsk] v Mudrosloví národa slovanského (1852) popítá, že by pojem
česk upír vlastní nato]ik štavnat,,bohaty ahouževnaty todokmen, že i samotr
upír byl Slovan m známz d ívějšíchdob, četnějšízd,tojehovoí o opaku.
hrabě Drakula pÍed ním m: ;že zblednout jako chudokrevny anemik'
P ítomnost upíra v českéÍn prcstŤedí z dnešního pohledu popisuje st edověká
Neplachova kronika, ale také básně němec\ ch romantik Asi nejznámější to-
'
mán o upítech - Drakula (Dracula, 1897, česky 1919) Brama Stokera _ pÍichází
na česlc tthv okamžiku, kdy tento tvof v česk ch zemích p eci již dávno pŤed
Va m pyr od kojen1Í H bitovn ím kvítíms paÍ átem Lu nodhse
ním zd'omácněl. Potvtzuje to dokonce ottova encyklopedie. Česb upír nepot
e-
buje angllickou fikci ptacujícínep esně s historiclq mi fakty. Suverénně se u nás
ptomenáduje v souvislosti s antikou, folklorem anebo t eba židovskou
otázkou. Existuje p íhodnějšílokalita pto ztod nečist ch sil než h bitov? Uprost ed krás_
Českéhoupíta, zv!áště moravského a slezského, zkoumalislovutní znal ci, ptávní-
ného rumiště si upír hoví tak ka jako doma. Také otec českéhoVampyra (1871)
ci, učeníteolo$ové. Dom Calmet, von Schertz nebo léka Ma eTerczje Gerhardt
si na krchově ustlal. Jan Neruda, tv rce asi nejdostupnějšího staÍšíhočeského
van Swieten píšísvá pojednánív 18. století, aby pakvampít směle vkročil do svě_ p íspěvku z oblastiupíÍíbelettie,debutoval sbírkou básní H bitovní kvítí(1857).
twé litetatuty; česk fenomén si podmanil intelektuáIní svět' Ironizuj ícípohted"
Vampyr, fuobná povídka, spíšecestopi sná ětta, popisuje, jak poučen poutník
na tuto Íakto$tafii p edstavuje nap íklad d evorytec JosefVáchal ve stthujícím
odhalíupítanacestáehpo ostrově Ptinkipo. Žebytentomájovecpohrdl moŽností
,,antinosf'etatovském" deníku Cesta Slovenskem s A. Calmetem ord. S. B. aneb navštívit Moravu nebo Slezsko, kde se to upíryv 77. a78. století p ímo hemžilo?
Theorie wampyrismu (1930, nově 2072).
H bitovní básník Neruda, detektor českéspolečnosti, odhaluj e upí í panzi-
tystejně nekompromisně jako poslézelrma Geisslová, jináikonamodetnípoezie.
Nejen Váchal, ale také kroniká Neplach, okultista Matoušek, spisovatelé
Upít zptvu ohlasu česh ch knih nijak neprospívá. Poletujícíkwesajové, vywáni
abásníci Johann Wblf$an$ Goethe, Jan Neruda, Katel Jarcmfu Erben, Jakub Ar_
z uhnilych talsrí a zapáchqících vak , vetkáni do p ediva bětostn ch stránek,
bes, Karel Hlaváček, Vladimfu Houdek, Josef Šimánek, de Ia Cámata,
Quido Ma- p edstavují pro lidového konzumentajinak šťavnatch historek těžce sfuavitelné
ria Vyskočil, vytvatník a mystífikátor Josef Váchal, ma!íÍiJaroslav Panuška,
Vác_ sousto. Neb t na sklonku swin$ujících 60. Iet minulého století renesanční vlny
lav Čutta, fiImoví a televizní tvÍtrci Anna Prccházková, lutaj Herz,Jaromil
Jireš, lite tního hororu (uprost ed socialístické cenzuty v Československu), proletí
JiÍíBattaajiníse zasloužili o adtženítétottadicespecifické podoby našeho upíra.
Nerudťtv Vampyr našíhistotiíjen jako nenápadn, p íztak.
očima dnešníhoracionalisty se to zďá neuvě itelné , ale v minulosti čes\ Tehdy Nerudovu črtu o démonickém eckém malíÍiznovuobjevíl editor Reje
upfu nezná hranic. BéIe na sebe rczmanitou kulturně_společenskou a metaforic_
upír (1970), p ekladatelTomáš Korba . Svě i|jív,znamnémísto-rivodníkapito-
kou podobu. občas se chová velmi šovinisticky' aby vzápětí zatančil
$roteskní Iu. Nerudavtéto p vabné upíŤíbibliplnépodivuhodn ch ilustracíbrněnskéhoma-
 94
lí eAloise Mikulkyusedátémě jakowánakwáněmezivrrbtanou společnost.
tomni jsou Alexej Konstantin Tolstoj, Ernst Theodor Amadeus Hoffmann, Theofi
Gautier, Francis Marion Crawford, Tur$eněg Sheridan Le Fanu a dokonce sám
Bram Stoker. Neuvě itelné! Našinec, malostransky ironik, v jednom doupěti mezi
šlechtici tématu. Vampyr si sice udržuje od klasikri horor decentní odstup, ale to
neznamená, žev jeho větách nezazní všechno frenetické sršenímáchovské školy.
Čímvšímzběsil m, teattáLním, bestiálním si už do té doby upír v česlc chluzích
ahájích prošel? Byl čtvrcen, chrlil krev, rípěl jako zvíŤe'.' Ten Nerud q vyrostl
v odlehlém rohu zaho klého h bitova lidského nitta, uhtanul, anlžby musel pood_
halit jediny špičák.Maluje a tlroÍí'Ctí emeslo, nikoliv p zu filmového maniaka.
,,Prosím !ás, pnne," táže se mtad Poták p istupujícího hostinského, ,,kdo je
pán' jak se jmenuje?"
,,Eh kda ví, jak se ten ch[ap jmenuje," bručeíhostinsk a dívat se jedovatě do[tt,
,'ml) mu íkámeVampyr."
,,MA[í ?"
,,Čistéemesío! Matuje jen mrtvoty! Iak někdo l Ca ihradě
nebo zde po okoíí
um e, už m tent ž den obraz mrfio[y hotov. Ten ch[ap už na[uje nap ed a nikdy se
nem [í, jako sup!"
Jan Netuda, 1871
Nelze mu upÍítjisty privab, stejně tak apí í _ uhtaněivé oči, jednu z hlut-
ních poetic! ch vlastností českéhohororu. Díky Nerudovi získal upítv,znamné
potvtzení o ma$ii up eného pohledu. Neruda oživil kontext stejnojmenné novely
fuancouzského klasika horotové scény Theofrla Gautieta lJhtaněivé oči (česky
1887). o povaze zlého pohledu v lidov ch ttaďicích víme své. ,,Jedni se uhran-
čitlosti plosmívají co sprosté pollě e, jiní se jí zast vají opímjíce se h[avně o zkuše-
nost a uv dějí četnéanaíogie na dok[ad svého hlrzení," zmiÍtujev českép edmluvě
ke Gautierovi tajemny R., patrně redaktor a p ekladatel Bed ich Ftida, btatt Ia-
roslava\r'rchlického. Geniální Vampyr, pokud chtěl, nahlédl spolehlivě do nitta
oběti' následu1e jedovaté oči lichvá e z Go$olova prokletého potttétu. Ttadice
nerudovského hororu ptoniká i do českéhofilmu, když Y Íoce 1947 natočil syn
s]avného malíŤe SlavíčkaJi í mistrovskou Podobiznu. Malí a upít, dva citlivé
detektory proměny českéhohorotu jsou v našem prost edí stejně aktuální.
Upír chytne a nepustí, krutě mučísvou oběť. Nenechme se ale m lit Neru_
dov m pesimismem, zdánlivy mtzout dovedl pÍgmout toli zábavného satirika.
Dtuhá polovina 19. století už podle něj nebyla nejlepšípridou pto ,,zrezavě[ou
95
P í_ k[assicitu a červivouromantiku"'Ve své vlastnítepottážiazátovetbizatníparcdii
I Cesta do měsíce, inspirován Poeovou mystifikací Bezplíkladnédobrodružství
Hanse Pfalla (The Unpatalleled Adventure of One Hans Pfall, 1835), posílá
opovážtivého vypravěče za sttyeem Lunodbsem do upírny v Prašnébtáně. Ušat
upír sedí v duchu Kolárovy nebo Hoffmannovy tlÍotesky u stolu, sp[eten
'jenž
byt n sam ch netoy rťl". V hororovém dance macabre jisk í ,,žhau ma zndkomA",
cvaká ,,zubami dlnu ad mi" a podává smttelníkovi ok ídlen pazoul Ve sboro-
vém zpěvu p íšerpak tento rczvetrty slovansf, dbs mlaská své: ,,Cicicicicicici, /
kousek jedu na [žíci!"
Češisi p ed dvěma sty lety stejně jako jiní vzdělaní Evtopané nespojovali
upíta s romantick mi vyjevy halucinaěních večírkrllorda Byrona, ani s k ehkou
ten q tvarnou metaf'orou. Témě o dvacet let d íve p ed Nerudou p etiskl novináÍ
a pr kopník českéhohororu Václav Rodomil Kramerius šokujícívyprávěníVam-
p t nebo 7ohavitel mttv ch těl (1852). Namísto ele{antního filmového upíra
ádí tento šílenec jako nepÍíěetná šelma. Nekrofilně si libuje v lidslc ch mrši-
nách, někteté det^Ily Krameriem uveÍejněné jsou i na dnešnípoměty nechutně
podrobné. Dopaďeny desátník Befitand' zodpovědny zabestiální ěiny, oďpovídá
na dotaz, zda některého umrlce rczsápal i vlastními čelistmi: ,,Niko[i; to jsem
nikdy neučini[. Snad se to syědek z té pfrčiny domnílá, ponhadž jsem mrfio[y někdy
tup m nožem po eza[ a popícha[; a takové r ny nohou snad vypadat, jako by pokou-
sané byty zubamt."
Francouzsky nekrofil p edbíhá lacka Rozpatovaěe, když vstupuje obětem
hluboko do b icha, aby jim vybral vnit nosti ,,a mnohdy sáh[ jsern až k prsoum,
abych srdce i j tra vytrhnouti mohť'. Vypravěč pŤíběhu neopomene suše pozna-
menat, že ,,pos[uchaěi jeví vetiké nšktiyení". Ktamerius šokuje nebrvalou odpudi-
vostí, silou tealismu. Drsně, bezohledně' nekompromisně a moderně. Patolo$ické
detailykolem áděníupítazm^saakostísivniěemnezadajístěminejděsivějšími
modetními horory z 27. století,ktetévznlkqí v Japonsku, Itálii nebo Německu.
Opusy nezáxislé kinemato$rafie Texasky7 masakt motorovou pilou nebo Nekro-
mantik mohou mít v Krame ovi znamenitého p edchÍtdce. Betttand si směle
mťtže podat ruku s Edem Geinem. Nechybí ani zdtcující der spravedlnosti' Do-
padeny psychopat si odsedí pouh tok za hanobení hrob , ptotože věc ptovádí
z nevysvětlitelného vnit ního pazení.
Kramerius klasické upíIině neÍandil, jeho jméno se v této souvislosti obje-
vuje až po smÍti. Krameriova knihovna, vydávaná mladoboleslavsk m Josefem
Švíkalem,nabídne v Íoce 7974 ětenáIťlm poutaq okultní horor Upír (\ámpir,
1911) polského nositele Nobelovy ceny Wadyslawa St. Reymonta. Kramerius
tak aspo nep ímo zaštítífenomén dekadentního Polska, kde se upíIi zjevují
 96
i na spiritistich ch seancích. A ptotože ducha ská komuníta v česlc ch zemích
za ptvní republiky ádně zhoustne, nahtadí Nerudovo lunoďasné pošklebování
tím,žeReymontrivUpír s spěchemobletízdejšínakladatelstvíještěvroce1928.
Neklidní nemrtví opata Neplacha
Chodící,waždícía mluvícímrtvoly nacu canéktví,bezktevníŽidé,šelest zběsile
semnožicích kobyleka umrláženataněícínadoběťmi ěipojídajícívlastnízávoj...
Děsupln1 mi detaily nešetÍísvé ětenáÍe benediktinsky opat JanNeplach (23. ilno-
ru7322 až 76. zá í 1371). Duchovní zkláštera v opatovíc ích nad Labem se takto
su$estivně tozepsalve své stručnékronice z poloviny 74. století' V mnoha detai
lech si jeho popisy nezadají s nejlepšími scénami v novodob ch hororech. Slav-
nyYymítaé dábla (The Exorcist, 1973) nešet í podobn mi v,jevy. NesmÍte]n:
klasik naturalistické celuloidové htttzy Lucio Fulci by mohl Neplachovy popisy
znetvoÍeníožívajícíchmrtvol spolehlivě vložit do některého ze svych děsiv ch
opus o htttzáchzáhtobí' Litrykrve, hemžícíseč,etvi,pachtlejícího|istí,bizatní
šelest, nechyb í ani zvláštní smysl pro giroteskno probublávaj ícínad faktoltafrcky
rámec události. 'Iyto spojité nádoby iadí jinak ne p ílišspolehlivého kroniká e
mezi runé beletristy, upozottujícína nejistá zákoutí českéhovenkova.
Neplach své jediné dílo, Stručn1 spisek kroniky ímskéi české(Summula chto-
nicae tam Romanae quam Bohemicae, cca 1360), napsal jako laik a v p edmluvě
v slovně upozotituje na skutečnos t, že mísíhistorii a pověsti. Václav Hájek z Li-
bočan' opativ známější kole$a, mnichovy po znatlcy tád pÍevzal a zanesl do širšího
povědomí. Historikové považují Neplacha zaktoniká e nespolehlivého. Vě it be-
nediktinovi' nebo nevě it? Proslavila jej pasáž pŤipsána k roku 1336, ke které (více
než k historickému Íakta) mižeme p istupovat jako ke stÍhujícíbeletfii:
,,V Čech ch sotya mí[i od Kadaně, ve ysi ečenéB[ov, zem e[ jakjsi pasfi jmé-
nem Mys[ata. Tbn každou noc vstáva[, obcháze[ všechny wsnice'v okoíí, strašit tidi,
yraždi[ a mtwi[. A když ho probod[i k'[em, ekt: etice jste mi uškodi{i, neboť mi dati
hťlt' abych se bníni[ pl ed ?g1u', d když ho vykopáva[i, protože muset b t spá[en, na-
dmu[ se jako h k a hrozně hat. A když ho pokt da[i na ohe , kdasi popadt h t, bodt
do něho a hned se ly inu[a krel jako z hrnce. Nadto když už byt vykopán a po[ožen
na |ť.tz, spojit nohy k sobě, jako bl byt živ . Když byt spákn, ,šechno zto se ukíidni[o.
Kohokotivšakvo[a[v noci p edtím, než by[ spláten, jménem, ten do osmi dn zem e[."
citováno dle novo dobého wdání z toku 1987
97
Musela to b t věru odvaha i od samotn ch katri nebo hrobníki, když mtt'
volu po vykopání slyšeli mluvit. o pouh odstavec dále zaznamenává Neplach
podivn pÍípado vrytažděnížid]idjl(tef] m netekla ktev. Za několik století se
bude nabízet srovnání této pasáže s antisemitsh m rcmánem P emožen upit
(1943). opat v démon promlouvá i pomocí hmyzu- Popisuje jiny mimoŤádny
q jev s houfy kobylek. ,,Léta[y na k ídíechpo zpť.tsobu pttík , nejen po Čechách
a Moravě, ate také po Rakousku, Bawrsku a Francii, měni[y místa a - což je nejpo'
dillnější - p ib vaty každodenně p irozen m rozmnožováním. Karn used[y, všechno
sežra[y'" P esně jako v moderních filmech. Finální st et na sebe nenechá dlouho
čekat. Upír opět zvedáhnáty av odstavci zléta.Páně 7344 čteme: ,,Jakási žena
y Levíně zem e[a a byta ploh bena- Po poh bu lšak vsta[a, zardousi[a mnoho [idí
a nad každym z nich tanči[a. A když byta probodnuta, vytéka[a z ní krev jako z ži'
llého tvora. Také poz eta více než potolinu y[astního závoje, a když jí byt vytržen, byl
cet zkna t . Když měta b t spá[ena, nemoh[o se d ew jinak rozho et, než od tašek
ystá1)d'
z koste[a, pod[e pouěení nějak ch sta en. Ačkoti by[a probodnuta, sták ještě
[a, a[e jakmi[e by[a spá.kna, tulšechno tnípení usta[o."
Na jin ch místech kroniky se zvedá neobyčejn vítt, pÍicházíkrupobitía bou_
Ťe, amfuají desetitisíce lidí v celé Evropě' v bec kdy lepšíokolnosti
Našli bychom
pto zrozeníčeskéhoupíta než u katolického mnich Podobné dtamatieké efekty
nevymizí z umění ani ve století devatenáctém, natož v současnosti'
llpit záÍícíp ropastm i věk ja ko m oravsls Íu bín
odptadávna, zejména na Moravě, nacházejí archeolo$ové hroby s ostatky nep i-
rczeně poh ben ch - s Mají utaté hlaly, svázané ruce, probodnuté
'yampyry".
trupy. Více o nich nevíme. Na začátku 18. století byla situace neméně děsivá.
Francouzs{ benediktinslc mnich Dom Calmet i tajny tada, ptávník a šlechtic
Kar] Ferdinadvon SchertzpopisujípŤípaďy mttvychvstávajícíchz htobrj na Olo-
moucku a severní Moravě. V jejich stopách ktáěejí nadčasové fr|my Wažsk
student nebo Upír Nosferatu (Nosferatu, eine symphonie des Grauens, 7922),
vycházející ptávě z českéhopÍost edí. obě oblasti, litetátní i filmová, v těchto
pIípadech pojednávají s napťostou vážnostío ne$ativních elementech v lidském
nitru i v hlubinách p ítoďy.
Díky zna\cŤlm moravštínemrtví pronikli až do světové literatury. Vedle
Goetha inspirovali Biir$era knapsáníslavné balady Lenora (Lenore, 7774).Yta-
 9B
99

cejícíse hrdina Bi'ir$erovy balady ViIém p ijde ke svému neštěstí ptávě

nedale- pnotnéhollyznamu a sptynu[i s morous! a upíry..."Toto píševesvém V; kladu K.J.
ko Prahy. P edstavivos ti idajně napomohla č eskokrumlo v ská kněžna Eleonora
Erbenovy ballady Svatební košile (1877) Theodor Ardelt, profesor z Císa ského
Amálie von Schwarzenbet{. Za upítkuji prohlásil posmrtně rcku
1747téka a královského $ymnázia v Písku.
císa e Karla VI.
Po vzoru libe lních p edstav o upírovi netrváAtdeltnapožadavku pití krve.
Bezptecedentnězaněj oznaěímrtvéhovracejícíhose na sv j hrad - h bitov.Vde-
tai|ní analyzejednotliv ch sloknabízíprofesor zasvěcetryvyklad nadčasové struk-
turyErbenova hororu. Z ďějinvystupují i souvislosti m]adší,napÍíkladse světovym
od mrtvéh o ženicha k uptrí na stě hororem. ZErbenovypoznámlcy ovaÍícíselidské hlavě, ježvydávábublavézvulcy
pÍipomínajícíslova ,,pojď, pojd, ?tojd, pojď, pojd!" m&žeme zaslechnout p eďzvěst,
synchronnívolání\esníchdémonri zfr7mu Evil Dead (1982) ,pŤidej se knám..."
,,Víra ! strašid[a jest historické fdktum v znamu jak n boženského a mravného v bec Nadčasoq Etben oživuje univenální motiv mrtvého vojáka navtacejícího
tak psycho[ogického a básnického zy[ šť.,,
se z fuonty. Na vlas podobn pwek využívá americko-španělsk film Ti dtuzí
(Los Otros, 2oo1). Pracuje s ním klasická povídka opiěí tlapka (Monkeys paw
Theodot Ardelt, 1977
L901, česky 7923). Šílenstvíválky plodí htttzuy každémvěku. Vzk ísilo mrtvé
v myšlenkách ptuského ptávníkaHoffmanna, stejně jako proslavilo novodobého
Chvatně putujícíumrlec v duchu Stokerem pozdějipublikovaného
hesla Die To- klasika ametické nezávislé kinemato$rafie Geor$e A. Rometa, zejménavrcholn1
ten Reiten Schnell (tvtrtvr cestují rychle) ze slavného DÍakuly
vstupuje na českou díl jeho trilo$ie o nemrtqch _ Den mttv ch (Day of the Dead, 1985). Poetiku
pŤtdu už p ed rokem 1853 v Erbenově Svatební
košili. Právník, historik, sběratel děsu definovatyválečnédojmyAlexandra Dumase či Victora Hu$a, polského fil_
folkloru a romantic( básník KatelJarcmír Erben (7. listopadu 1811
Miletín - mového rcžisétaMarka Piestraka díky fenomenálníVlěici (Wilczyca, 1983) či
21. listopadu 7870 Ptaha) jí učinil součástí baladické Kytice
z pověstí nfuodních nedávny česko-finsk1 snímek Sauna (2008) o vojácích utíkajícíchp ed zjevením
(1853) a pod symbolick m číslem3 jepovažovánazajednuznejstarších.
První v toce 1595. Ani ost í $ilotiny si neodpočine, dokud F'rancouzská revoluce flezto'
vetze vyšla v foce 1843. ovlivněna folklorem i Biir$erem zaznamenává
ěasty dí jedny z nejvyznamnějších horor všech dob.
motiv českéstní slovesnosti - revenanta s upíÍímirysy. T i filmové
ad,aptace YampyÍíko eny Erbenovy Svatební košile p sobí nedohledně. Sám autor,
a bezpočet vydání s prisobiv mi ilustracemi vznášejícíhose nemrtvého
dodá_ dob e si vědom nebezpečízjednodušování něktetych motivti, z konečnévetze
vajíbaladě pevné místo v povědomí Čechri. Málokdo jí však dnes p isoudí pakt
básně odstranil verše směÍujícík upíIímukontextu. Y oti$inále z roku 7843,
s vamp; ry. Erben p itom sám v dos]ovu ironicky doporučuje
čtená ip esvědčit v místech, kdyvychází slunce a nakaždé mohyle ležíitttžek jedné košile' čteme:
se o tom' kolik takoq ch pověstí a povět o
,,upí ích a upí icech,, existuje.
Hlavní postava Svatební košile, dívka rouhající se Panně Ma i, če]íhned
,,Ko us ky se bra[i, spáti ti.
dvěma typrim nemrtq ch. Zmíněnému záhtobnímu cestovateli (vojákovi)
a pak ÍIrob duť sosnou probi[i."
blíženespecifikovanému umrlci tlejícímuv mátnici. Znalci zabyvqícísenemft-
vrmi a démonologiíuž v 79. století nepochybovali o jednoznačněm vampytis-
ZÍejměv bec první vyznamné setkání českéhočtenáÍe s novodob m litetát'
tickém chataktetu místrovské básně: ,,(I?tír, vamy r je íšeranoční.
?l Která v roz- nímupítemmižemedatovat do roku 1835, kdy do našich luh a hájti p iletěl čis_
tičn ch podobách z hrobu vycházejíc a do p íbytkť,tvnikajíc, z [idí spících
tlyssává tokrevn an$liclc Upjr (psáno tehdejším pravopisem, TheVampyre' 1819) fovnou
krev a tíwt je zabíjí;d[e víry jedněch jsou to umr[ci, kte í pro
čarodějsttlíneb jiná z arcibiskupské knížecírotačlcy v p ekladu vlastence Jakuba B. Malého. Společ_
protlinění k[etbou církeynízem eíi a nespnÍchnilěti; dte po
ry jin ch jsou to umr[ci, níkem této povídky p ipsané Byronovi a poslézeWilliamu Polidorimu se stal Ir_
kte í za živobytí svého byti vtkodtaky a y bec tidmi ztočinn mi a
círivízavržen mi vin$ v neméně slavn PÍ!šelnženich (The Spectre Bride$room, 7879), č,eryajíci
i vy?lravuje se o nich, že se dob vají do dom a ssají ze spících [<retl a nasyti.vše
se hrrizostrašn motiv z německého folkloru. ZdaPolidoti p i sv ch cestách navštívil
do hrobu se vracejí. (.) o vIkodkcích zde zmi ujeme proto, že ?lozbyti z
se ?touze hy Prahu, známo není, zatoWashin$ton ltvin$ v ní pobírval vlétě toku 7822'
 Po sérii vztušujícíchopouštění poh ebišťse upírrim zalíbl\o v česk: ch ze-
mích také na stránkách slavn] ch klasikri. Upravili si je po svém. Chladnokrevn1
lo$ik českéhohororu Jakub Arbes vysílá krvesaje ve formě společenskémetaf'oty
do města v rcmánu Moderní upí i (1879) a pos!éze napíše své aleg|orick é
,,upí í,,
Íomaneto omlazujíci krev (1884). Jiné pŤíklady nabízíTtachtovy nebo Hynkovy
kolpottážní,četnéa ktvavé, tomány, zejména mistrovská PruŽská čatodějnice
z t oku 7B7 3 . P o zadu nezistáv á ani dtuh, díl sá{y |J mil čítu k a n eb o B ornriv S k a _
l Znaveny jeho ob[ičej, s[ičn a bted ,
ní duch p eloženy z němč,iny nebo naopak v němčině publikovan ptvní rcmán
o madbrské ,,upí ici" věŤícína omlazující moc krve AIžbětě Báthoryové. Klíčo_
vá nevěsta zla byla u čtená tt ríspěšná ještě d íve, než její skutky zptof'anova7
Iožo Nižnánsl<y. Zlo ttansmutuje, Trachtova Lenotka, nevěsta umrlcova aneb
P lnočníjízdaduch z toku 7885 nabízíděsivější patafrázi Erbenovy Svatební
košile, čímžčeskéhoromantika vtací do kolébky německého zdtoje.Velké lásce
btání t ídnírczdíly, mttvy ženich pádí se svou nevěstou k poslednímu odpočinu_
tí. Je nejvyššíčas sundat zrezivělé romantické btnění a vrhnout se k nové naději,
upíŤímusvitu z petamladé generuce.
Moderní u píY na vlnách dekadentn í revue
,,Nevím to - doucího žtvoěicha, jenž nemá da]eko k člověku. P ipomíná erotomanské upíry
a[e zdlÍ se mi za nocí tesk[iv ch, plodiln ch,
že duše má děft se od tě[a,
a najednou dast vá u2lí í peruti"
Karel Hlaváček, 1895
U star ch páni, jak klasiky oslovovali dekadenti, upít sttaší zejména o p lnoci.
Druh dech popadne ažve clwíh p íchodu mladé senetace,kdy získá sil až dobtz-
l<ychtanních hodin. Pozdě k ránu (1896), prvotina p edčasně zesnulého básníka
a v,tv amíka Karla Hlaváčka (29. stpna 787 4 až 75 . četvna 18 9 8), hodnocená jeho
kole$ou Ji ím Karáskem ze Lvovic jako ,,náměsíčnía hypnotická", obsahuje pro-
rockou báse Upír. Tentyž kusještě d íve dolétl na stťánky
leneraěního časopisu
Moderní tevue, aby v ní pobyl ve společnosti démonťr, pŤíztaki a padlych andělťr.
Hlaváček pťo tento bezmála kultovní tisk vytvo il obálku s vamp.lrŤí ženou
a někteÉjeho stránky doplnil motivem koncoq ch znaěekve tvaÍu netop: ra. Sa_
tanslq upít vládne jeboverš m avznáší se s baudelairovs! m šelestem. Vyb:lzíkÍí'
dlem k tanci a umožiuje identifikovat se s p íbuznou pokrevní entitou. Získává au'
torriv obdiv a společně ptcba1í do osvobozujících hlubin noci p ed ,,otraln m dnen ":
,,Mih[ se nízko a tiše nade mnou,
v bteď ch banách jemné a staré [itografie.
na ěe[e se syíti[nou očíze[en ch pod srost[ym oboěím
bázkvé černéoči mé provždy atropinova[.'.
Nes[ se tiše v pdru sv ch upí ích k íde[,
kollově čern ch d sametnÍ)ch, napnutychy obrollském rámu,
stíni[y ce[ou ob[ohu."
Karel Hlaváček' 1894
Erben v nebo Nerud v upír se v Hlaváčkově invenci tozvinul do neutajitelné
roviny sexuálního ptedátota. Panna až se nezavítá do umt(číkomory, neděsí se
jej, ale naopak pochtívá, požaduje.Yampyt tovná se Don Juan spasitel, po němž
toaží,,panenské šťátly". Dekadenti objevili novy rczmět čítankovéklasiky ještě
p ed surrealisty, kte í později zaěnou opěvovat Máchriv pověstn šifrovan]' se-
xuálně zaměÍeny deník. Starší pán Arbes se jej ještě ulekl. Najednou však česk
upír nevystupuje v kost mu suchopátného kostlivce, naopak se promění v žá-
zhototi filmoq ch dekadentri Jeana Rollina anebo Jesse Franca.
,,Tbužity po jeho náyštěyě za tichych nocí měsíčnch,
kdy čeka[y, až zakryjí jeho peruti horkájich [ože,
až jejich bí[ m masem proběhne jeho p ítomnost
a až jeho [epkavj, drsn jazyk v bo[estném pocitu na tadrech
jim zatrhá stadce chorjmi ěky očízanícen ch."
Katel HIaváček' 1894
Jin1 mistrovs( poeta, básníkVladimír Houdek Q7. íjna 1869 _ 28. stpna
19oB), veršuje sžfuavě a fantasma$oriclcy pod stigmatem apí ívztekliry. Šest let
strávil v tistavu pro chotomyslné, p edtímvšak stihl vydat dvě mimoÍádné sbírky'
narkotické Vykvetly blíny (1899) a rczechvěléV pavučinách nerv (1901). Houd-
kovyverše bouIípÍívalyktve,popŤípadě znichvzlínající,syčícíktarjentak kou í...
 ro3

,,Až k závrati opojn směv ten

a zoubkť,t ad sněžně bít ..' Horla, ještě než se stala česh m |Jpírem, p imkla
rista k h]ubin ám podvědo'
- Ty zoubky se komus do ramen mí dekadentního veršotepce Karla E$ora alias
Karla Rožka (1876-1913). Ve sbír-
zahryz[y v němé chvíti! - ce temn ch' ponurych slok Pomsta neznámé viny (1B98j
tento st edoškolslc
učitel, mimo jiné editot Nerudov ch spisti, bravurně
vystíhl hororovou patanoiu
Na památku tásky ptamenné p ed neviditeln' m upítem, ktet, nás m&že p epadnout
za nejméněočekávan ch
jen jina v rámě se vry[a. okolnosti t eba pod rouchem nočníhospánku:
- Th krev, jež tryskta z rAmene'
jak tenkrát stadká as byta! ,,S[epá noc. _ Myštenky, síty a touhy neví kam [etí ...
... Ticho zdyihto mou [ebku
Jeť proto tak stadk směv tv j, a že[ezem žhav m rozdírá krvav mozek.
žei rudé ty kr pěje piía.'. oh! ]ak to syčí,syčí!
_ Ta sta už vědí, jak chutná krey ... všechny yěci ko[ strnuty v hr ze a postouchají
sykot'
a [yí v nich ukryta sí[a! _,, I stěny! I stěny jež wykty dállno p ec tichu,
i zdusen m ná kťlm trpícího!
Vladimír Houdek: Píse , 1899
Někdo zaťukat zteh nka v okno ...
S neb1ivalou intenzitou, akorát Iak jsem rád! _ (Hatucinace ticha, jsouc vyp[ašena
p íztal<y Jatos]av Panuška. odněkud
v í
malí ské Íotmě,vytvo upíry jako amébni
utétIa z duše)
ťuk ním,
mimo prosto t, z hlubin samozvanéinvence,
p ihopká do vamp ích ad všeumct Poh[ednu y oÍ<no. obrovsk , čern bod noci
' losef Ýach al. Chopíse d]áta a p itesá
teskního upíra s myšíma ušima na {to- vyva[uje na mne slé pnizdné oěi.
obálku stejnojmenné le{endátníknihy
(Ynupl, 1841, česky 1920) od Alexeje Upír Zaťuka[ zase. - Kdo!? _ odpovědv tichu zťtsta[a
Konstantina Tolstého. otisináI spadá viset.
do období romantismu stejně jako
Váchalem opětovně vyp nvenáTolstého
lačírodina (Ceurx rypganaxa, 1839, publikováno Vlkod_
jednávajícíoptoti názvu striktně jen
por,nrinc ras+, eest<y 7920) po- Že[ezo ryčív mém mozku.
-
Syčí'syčí!
o upírech. obě Tolstého novely inspirovaly - Schou[ím se pod okno a budu čekat.,,
$eniálního italského rcžiséta a kametamana Mat iaBavu
k fi lmoq m adaptacím
a ukazuje se, že ptávě itals\ hotot
máve své $rotesknosti ke slovanské' Karel RoŽek, 1898
tive česképovaze ht zy hodně blízko.Vlkodlak respek_
a upít jednojsou, tak praví slo-
vanská historie. S jídlem roste chuť,
a tak se Váchrl , upiry pori
rrr'p,o,tuai osobně
na sq ch Cestách Slovenskem (1930,
2oo2)'v grotest<ni ra itazii prisoudí roli
mravnostní p olicje ze záhtobí. Kruh
se uzavírá a pitorcskníYácnalova 'in obnznost Up Í, vykrys ta|lizov an z krue m i tenc
i česképojetíhototu souzní s rea]itou.
Asi nejslavnější Maupassantova hororová povídka
Horla (Le Horla, 1887)
byla v kolib ím českémvyd'ání p eložena Setkání se sexuáIní podstatou upíta nemá daleko
k okultní zkušeností.Novela
pod' názvem Upir
vznášejícíse ok ídlen tvoť-netvoť Q927). Podivn Upír od Josefa Šimánka, otištěná v povídkovém
Qako z plakátu vlrtvaníka loseia Vyleťala)' souboru oživlémtamoÍy(1916,
zdobí její obátku. Horla. v Maup"rr"nto'oě 1922), je prostá. Iejího htdinu ovtádá jistá
poieti nema k upí íbytosti daleko, je ludita Lambertonov á z batokních
sice nevidite.ná,leč stejnč zhoub na.
xnoin?Panuškovi upí i sprrisvitn m Htadčan, zhytalá femme fatal\e a Cassanova v sukních.
tě_
Žena, ktetá se ,,andě[-
lem a nep kozeně nataženrmt končetinam skou krásou dot kata nebes a vetikostí duše sestupovaÍa
i jivycházejív ristrety. do peke[,,. Zem ela d1íve,
než dosáhla věku 30 \et. Pruha jíbyla zaslíbená,
není totjž nad'lepší h bitov.
 r04
,,Život zhuštěn a bujně tryskajícími[uje místa, jež pŤipomínají smrt a hrob'
Amorbidní krása Prahy, nejhtubší a nejintensivnější, (.) opojita jejího ho ícíhodu-
cha tak, že rost[a s Prahou..' Mi[oynice kontrastť,t, radova[a se ye stínu smrti nejvíce
ze ného m[ dí, ze svého života a ze sv chtl šní." fiosef' Šimánek,7976/
Démon Judita už zaživota mění své milence ve zlosyny nebo sebevtahy. Ko_
lují o tom pověsti. Mimo jiné i ta, že její náhtdelník je s]ožen ze tÍinácti $tanátit
vykrystalizovanych z kwe zawažděn ch milenc . Malí umítá matnou touhou
po kráse svého díla _ Juditina potttétu. Nakonec Juditu poh bí na pověstném
Karáskově h bitově v Košíích.
Šimánek k ísípodzim, ve]ebí osaměIé ulice ivyzváněníklekání, znějícíjako
hlasy minulého století. Zima, to je ,,těžk [ednov veěer" zahusté mlhy. Hradčany
zejí pod neproniknuteln,m závojem, když IiÍíGotál, maž páttající po Juditině
posmrtné pověsti, procitne ze svého nekrofi]ského opojení a spat í novou ženu
z ÍÍrasaa krve. Kolem p lnoci k němu p icházívize ma$ické succuby: ,,Ien její oěi'
ze[enayé a op jející,ptápotaty stá[e intensivněji její ruipadně rudé rty, podobající se
květu r že, skropen nu horkou krví. Rudé jako šťáya burgundské révy v k išťátoyétn
poháru, a pa[ěivé, jako p[aneny granátťl na bítéšíji."Upír pohotově nabídne tudy
plamen rt a dlouh polibek p ipo mínajíeíuštknutí. Z etelné zaklepání na dveŤe
se ukáže klamem, Gorál matně svítído všech koutri p edsíně a chodby. Pohlcují
jej tud,é kruhy jako kola na vodě, itžíse, smršťujíjako plamenné stuhy kolem těla'
upadá do horkého objetí.
op lnoci vtazí Ji ímu tajemná žena stanátovou jehlici do srdce a pije jeho
tryskqícíkrev. oběť zaplavuje nepoznaná rozkoš, život vlarajícíse do kalichu
květu vytostlého na pláních infetna. Neznámá má šatlato,ly plášť p ipom ínající
blány k ídel upíra. Rudé hroty ader, ktvavé tty a temně svítícísmara$dové oěi
se pozvolna tozplyvajív mlhu.'.
VAhmétinu rubínu nás Šimánek, milenec tta{ické krásy, p enese na ostfov
omyvany ptoudem černého Nilu' Během západu se o hladinu eky dělíbarvatudá
a ěetná, ve větvích palem se válí fosforesková mlha měsíčníhosvětla. Na b ehu
elcy ležínazelenal, hngící kmen' Právě u něj je zabit krokod l a v jeho žatudku
nalezen posvátny btoušen kámen. Mumie s nejktásnějšíma nohama, jež je pÍi-
volána pístenem, nálezce nekompromi sně zahubí. Zem e sexuálním vysílením'
Starobylé šper$1 schopny p ivolat dávnověké duchy, nejsou v českémokultním
Wost edív,jimkou, podle svědectvíVáchalovapŤíteleKar]a'W'einfurteravlastnil
jeden takov i JaroslavVrchliclc .
Zvláštnívykteslení dekadentní postavy upíta, mísícípa émhÍbitova a za-
povězenou sexualitu s pfost edím vysoké společenské vÍstvy, zachytil Uktaden
ostateksv. Lucifera zesbítkyFantastické nove|ly(1919) odlanaJaroslavaFiše_
ro5
ra. Během zimní noci v Cagliad se všude povaluje bláto a šedivá mlha. V ulicích
se tozp7izle zttácejíveškeréstíny... věčně stékajícídéšť...Jen ples v paláci Con_
tadni oplyvá hlukem. Lesk honosn1 ch místností ost e kontrastuje s p íšetnym
klidem noci, kdy se na obloze p íšerněvlečou ,,mračna jak fantastick strašid[a,
ye n roucha těsně zaha[ená." Upíta zosob uje chodící mrtvola stafce s hlavou
jako pet$amenem potaženou lebkou: ,,...vpad[á brada, promáčkté spánky, nehyb'
né oěi htuboko zapad[é l promodra[: ch očníchd tcích.'. Huben obtičej s tenk m
prťlsvitn m nosem' dtouhé ruce ěinícídojem hnát ohtodan ch mrtlo[ - oyěnčené
diamantov mi náratnky a prsteny."
Y ttiviálních p edstavách upíÍvystupuje v kombinaci hororu s červenou
knihovnou. FatáI z Hoch$lockneru (Moravsk á osttava, 7937) vyptáví o femme
fatal|e, ktetá ze sv ch obětí vys ává ktev a posléze se promění v netopyta. Sepsal
jej nevyzpytatelny Sláva Václav Jelínek, pttlm&ny autof sto padesáni románk .
Kromě hlušiny však sťvo il zÍejmě nejdekadentnější trilo$ii českéhohororu Sir
Lee Far$uhat (7924_7925) o $entlemanovi, kterému se stane osudq m nikoliv
upít, ale ťovnou mo ská siréna!
Yyznamnou rílohu v dějinách proměn českéhoupíta sehtává neopakovatelná
P mabalefina a tance upfur (1926) . J qí autot Felix Achilles de ]a Cáma n, po vál'
ce zattacovany pÍo wou fašistickou minulost, má podobny osud jako autot Upfua
(Vampir, 7922, česky 1925) Hanns Heinz Ewers - ,,romrÍnu y baryach 4 cárech"'
Pfimabale na s fascinujícíobálkou baletky na pozadíktoužícíchnetopÚtiudivuje
nesourodou směsí. Upí i v ní straší nejen vedle zamilwanych dtistojnft a ptus'
lc ch voják , ale dokonce p od,kÍídly neznám ch tryskorr ch letadel. Aut ot, označen
v p edmluvě za ,,našeho modBrního sa[onního tajn stfuie", fandí sttašidl m stejnou
měrou jako Casanova lásce' Porozumění pto CámatÍw salonní humor rczhodně
neptojeviliVoskovec s'W'erichem, kdyžve věhlasné Vest pocketrcnue(7927) pozéta
automaticky pasovali do tole mizetného pisálka l(vida M atii de|a Camery obscury'
Cáman s apí í tematikou samolibě koketuje, v dob ovém a uhtazeném stylu vidí
za monstt em nďěji Íemme Íatalle než kruelač nou še]mu. P es zmíněné kiksy v Pri_
mabalefině(tspěšně tančínahtaně $roteslcy a hrÍtzy.Yybalancoval hned t i upítské
kousky. Nejméně nosq m se ukazuje ten ttadičnív povidce Upit, v nížpojednává
o osudové ženě'upfuce; téma navzdory slibnému názvu wšem zachycuje jenv ná'
znacícll. Naopak bizatní hotot s velkou dávkou fantazie a autentické htiry rcpte'
zentuje Cámarova Vampieríli$e azávěteěnápatodie na filmové seriályTance upír .
osobítésvazkyv českéliteratu e ovliv ují nejen rodokmeny upíti, nybtž i na'
kladatelri. Cámata prosadil na českémtrhu pod značkou knihkupce Šolcepwní
vydání Drakuly, wužil znalosti i divadelní (lptavy Stokerova díla. Do svého díla
 ro6
vkomponoval ještě jeden obchodní triu mf , známost s fiImovou divou Peart White.
Tance upír se na tozdíl od evropského setjálu inspitují americkou konkurencí,
filmov mi detektivkami s Nickem Carterem. Qnámy snímek Adéla ješiě neve-
č,eÍelaz rcku 7977 nebyl zdaleka pwní českou patodií na kult šestákového k če)
Tance upír nemají daleko k formě filmového scénáÍe (ostatně Cámatana-
psal scénፍlhned několík, včetně ríspěšnéDívky v modtém s Lídou Baarovou).
Podtitul napovídá; Parodie amefického seriálu dle cizího námětu. Nejde ovšem
zdaleka o pÍevyptávění fenoménu kina, povídka obsahuje brechtovská vyp adnutí
z rcle a zďroju1e ce]ou situaci věrnou poetice hororu. ,,Thnce tlpír Hrť,na o dlou
-
epochách. _ obě epochy najednou" hlásáktátce opětovně už $tafrckq odlišen fil_
mov titulek. Cámata dál itonizuje: ,,Rek[amy už zmize[y, Kocour Fe[ix pobavi[',,
Ideální čas na horor.
Není vyloučena inspitace skutečnou filmovou ptojekcí některého vrcho]ného
hororu z němé kinematogťa fre 2O.let. Lešehrad se v jedné ze svychpovídek odvolá_
vá napÍíklad na Ewerstiv film Pnžsk student, Anna Matia Tilschová uvedla Čer-
nou dámu s podtitulem Náčrtek k f mu. Cáman dohtetátní strukturyvnáší další
triky, t eba filmovou p estávku, během nížna scénavstoupí kritik ,,NEo_mylq ".
Zablábolí něco v idiotské poloze ptažskéhonymanda a záhy sevtací děj na ,,plátno,, .
Tance upír p edběhly dobu. Nápaditě st ídajík čovitéhororové pasáže
s ironic\ m odstupem. Cámarriv horor disponuje bláznjvou akcí, ptacuje se žán-
tov m pastišem pril století dÍívep ed tvorbou Yáclava\r'orlíčka nebo old icha
Lipského. Po boku Nicka Cartera, onoho ,,krásného Nicka", jak jej vidí dámy,
vystoupí neohtoženy Sherlock Holmes. Y patách jej následuje fa\ešny Sherlock
a pochopiteln ě neznám, Kt á1 upít ... D okonce Fantomas má sv é cameo' kdo jin
byp ece mohlb t,,Muž s kuklou"?
Primabalerin a a tance upifil má i p es svou nevyváženost senzačnívlastnosti
mostu mezi společenskou smetánkou 20.let a salonní tea&áIností upír ve stylu
camp 7et šedesát ch. Prost edí opery neevokuje jen pozristatky Lerouxova F'an_
toma opety (Phantom of the opefa , 7925), ale ve svém parodickém hávu pÍi-
pomene expetimenty italského težiséta Renata Polselliho a jeho upíty svádějící
polonahé baletky z místníopery. A možná bychom v Cámarově šroubovaném
humoru mohli objevit něco z Ji ího Brdečky. Sice každ,byl jiného založení, ale
oba měli velk
smysl pto ma{iikinaatajemné světe]né p íztaky.
Ytatme se na moment k povídce Vampietflile, k upírovi v nejjedovatější formě,
pŤedvídajícímuzbnně hromadného niěení. Ptávě on mt e byt nekorunovaq m
ktálem cámarovské poetilry. Bizatně hrťrzostrašn p íběh sleduje tra$ické osudy
válečnéholoďstva. Němeclc parník, plny prušáclc ch d stojniclc ch trotlti, natazí
na neznámy ostÍov. Mapa - ,,Le$tandiv rukopis,, _ v,znamně naznaču1e: Není
ro7
ztovinkatentotožny se zlověstnym Ostrovem prokletí? Prušáci na něm naleznou
kuri zní sffft, zešílípo pokousání hejnem upíÍíchmuch. Po bodnutí následuje
záchvat šílenstvídoptovázeny strnul1 m směvem á la Joker z Batmana. Cáma-
ra efektně využívá$rotesku, jenže tady nějal<ym zvláštním zp sobem pÍevažuje
strašlivénad směšn1 m . Atmáda je konsternovánaapatníkexploduje. Mušíupí í-
cezatančívítéznydancemacabte' ovšem... co to p íšerné,,zvíÍe",kteÉztozevÍe'
né tlarrty cht|í neznárrry d m? Snad oživly kámerfl ŠílenswíCámarcvy ffietafory
se vyrovná snad jen Švankmajerriv biolo$iclc motor v Herzově Upírovi z Fentu.
Upít z ven kovsh.ch ko p iv
,,Neskona[e smutn pohted do zeše e[ ch, rychrav ch ítekney[ídného kraje i do houš-
tin temn ch ksíkťl... krákot yran a htasy vyptašen ch kawk. Cesta mizející v m[žinách
tedtloyého sournraku... btátiv katn ponor...," pÍinášíUpír, dvoudíln realisticlc
tománod Josefa Haise T1 neckého. Autor jím chtěl zachytitllybledlou vzpomínku
naléta 7900 až 1906, což komentuje s7ovy: ,,Kdyby byt chtět fotografnat, byt by
se dosta[ urěitě do konftiktu s mravní pokcií'" Akademicky malíŤ Salaě obálky
jeho
dvoudílného vydáníz rcku 1925 obda il l taznymi expresionistich mi kresbami
nah ch ženve spátechb|íže neutčeného ďtavce s p íšernm vzhledem.
TJpít v nadčasovémpodání vykukuje z nehototové bradburyovské povídky
Ji ího Sumína M j p ítel vlk (1900), ježvyptáví o chlapci, kter se ztotožÍWje
s ochočen mvlčetem. Nakonec jej alemusíz drivod zttácení se slepic dátkpŤe-
vychování, vrací se mu však nhožená troska' Po nocích sní o své bezv chodné
existenci. ,,IJž jsem usína[, když v tom náh[é horko proje[o mi těíem. V [eyo za rohem
staré budavy vítr zaše[estit v kop ilt ch a r žoyě kvetoucím s[ezu. Zas jeden upír
procit[ ll mé duši... Žiyot mě děsí. Čnía roste p ede mnou jako bou n mrak' Aproč?
Proč? Proě?" Když se nakloní nad místníekou , cítí,jak se na jejím dně ve slizkém
blátě vteče něco v duchu Lovectaf.ta _ ottavná, páchnoucí hniloba. Stará budova,
kop ivy, sliz, p|oužícíse hniloba, kde jinde hledat vhodnějšímísto pro ztozeni
lidového upítalibujícíhosi ve špíně?
Ve venkovs\ ch kop ivách straší také netvor obyvající zlověstn mlynv Le'
$erově hororu Upír (1913). Démonickému starci žhnouvášní
tudé oč'i, jaktouží
po teplém těle mladé služky. Ml n ve spojitosti s upí ím zlem tady utčge vy-
voj situace o něco d íve než Dteyerriv proslaveq snímek Vampyr z toku 7932,
ve kterém démona zadusí mračno nedychatelné mouky.
 IOB
Drakulova dvojítltáÍ anebUpír v Íšiloutek
Ptvní česká vydání nejslavnějších hororri vyšperkovali skvěIí q tvarníci. Le$en-
dátníupíiípovídka Carmilla (Carmilla, 7872) od Josepha Sheridana LeFanu,
obsaženávknize V temném ztcadle (1925)' nese dvojí obálku. Mysticky symbo-
liclc d evoryt Josefa Čapka s tmaq mi a světl mi zelenymi pruhy zlomeného,
znásilněného světla, a pak altetnativní popisnou obálku Yáclava Čutty. Ruso_
vláska se na ní chtivě zakusge nalťlžku do poloobnaž ené dívčíšíje.Čapek je také
autoťem knižnívazby Temného ztcadla, z jejíhožtě|a na čtenáÍezítá otev ené
oko. V1 tvarníci si s upíry vyhtáli po svém. Symbolista Jan Kon pek vdechl dvojí
tvar českémuvydání spis HannseHeinze Ewerse. Brož proslulého Upíra (čes_
ky 1926) obda il prvky mexich ch rituálri , vazba pak dívkou s nah mi tamef|y,
na kterou se sápe point of fiew muž, a sešitovévydání univenálně vyzdobil uk i-
žovanym Kristem.
Základní kniha světového hororu Stoker v Drakula (česky 1919) existuje
vtaném Československuve dvojím tatitnímvydání.Ptvní,dvoudílné,s postavou
zamtaěeného šedovousého plešatéhostarce obklopeného rudou auťou, p tpomíná
expresivním zptacováním Munch v slavn1 obtaz KIik. Nedávno ji otiskla pr _
kopnická italská publikace Dtacula, di Bram Stoker. ll Mistero delle prime edizi-
oni (Macerata, Biblohaus, Ottobre 2074,2.vydáníFebbraio 2015). Badatela Io_
vec zakázan' ch knih Simone Betniv ní páttá po ran,chvyobnzeních obávaného
upfuav zahtaničních p ekladech. Su$estivní po tttét z Čech se nachází načestném
místě mezi obálkami z Islandu, Madbrska nebo Ruska. Dtuhávetzevyšla pod al_
ternativním názvem,,Zloduch ze záhtobí (Drakula)", na secesní ob á|ce zachycuje
letícíp íšetyna pozadí tajuplného hradu. Ačkoliv nezn áme jejich p vodce, obojí
obálky pat í svym dynamick,mztvátněním ]< tomu nejv,taznějšímu, co mohou
dějiny světového horotu nabídnout. \ sledek pÍetwapí i ve srovnání s dnešními
tiska slc mi možnostmi. Upít zachycen v děsuplné podobě ktvežíznivéhostaťce
nebo jako letícíh]adová bestie á la Gustav Klimt nemá obdoby.
Upír oslovuje mládež, a tak p edválečná Svobodova loutková knihovna poho_
tověvydává se zpěvy o 4 jednáních" Katpatsk upít z peta Jana Josefa
',pohádku
Nežáreckého. Neváhá ani Knihovnavzotnych loutkoq ch heqkdyžv rcce 7926
kontruje ,,okultní loutkohrou" Upír od Yladimíta Hav]íka. Inspiruje se i v Če_
chách uvedenym a částečně na Slovensku natočen1 m Upírem Nosferatu. Veš-
keté typy námi zmíněnych a na českéscéně se vyskytujících upírri si stěžímluže
poplést současn teena$et se sq m hollywoodsk m idolem. Také v dětem určené
loutkoh e tomu není jinak: ,,Upír jest sta ec, bemous , a[e možno vzíti i kost{ilce,
109
na h[avu mu dejte íoupež.širák a p eha[te ho organtinem (.). test to ?ostaya bizzar-
ní. Upír ná míti dva vetké vyčnívajícíšpičky' možno tedy i yzíti h[avu ďáb[a, máte-
4i takého." Loutkoherci se mohou dle instrukcí obejít i bez p íztaěného kočáru.
Btan$vin v tomto pŤípadě p ijde pěšky. Podmínkou jsou naopak rakve. Komu za_
těžko vyrobit jejich modely, je suše odbyt: ,,Zhotoviti rakey z tepenky není umění."
P ipojeny jsou instrukce pro v robu miniaturního upíta.
PŤípadnépatale|y s filmem jsou evidentní' odkazuje se na divokou jízdu ko'
čátem' nechybí ani kniha pojednávající o vampyrismu. Své kouzlo neposttádá
lepenková rakev s upítem a dvě tány na krku viděné v ztcadle' tedy konkfétní
filmové záběry. Mutnariv cestujícíobchodník Hutter se jmenuje Bmn$win a ne-
chybí mu ani typicky česképitvo ení:
,'Upír Komá í bodnutí ve[mi špatně snáším!"
,,re to upír! Soumrak co soumrak pr lstáv - aby ži[ noěním
stín m!A čas od ěasu _ atespo jednou za sto tet - pot ebuje prj
se napít [idské krve!"
Upír anebo komáÍi? Pitoreskní motiv daleko d íve
se na českéscéně objevuje
p
p ed Murnauem. Satanova sláva mezi nám| elomová sbírka S. K. Neumanna
velebícísatana, ktet vypučel nad lidské bahno, popisuje setkání s biolo$ich mi
upíty v básni Drobní hmyzové nocí... Vypravěě je odhání od l žka své milenky
a nabízíjim dokonce krev vlastní. V mluvná obálka knížlcyzobtazuje nlbatého
netop|Ía v nadlidské velikosti. Do srr ch blanit ch k ídel s pa áty ha]í nahou
bázlivou ženu. Netop r, upít' anebo satan, všichni jsou z jednoho těsta.
Také Havlík v dětslc Upfu má své komáry a z1o v něm pÍebyvá v rakvi, do_
konce luxusnějšínežv Murnauově filmu, ptotože disponuje tétajícímvíkem.Že
byinspitacevznášejícíchsetalaríz Go$olova Vije(Bvir,1835)? U Havlíka si upír
v ská: ,,V noci budu pi[ně vst vdt _ yora ttm a todníkťlmkrel pít - juché! Kde mám
yíko? Aha, dote. Vezme z bedny rakey - dlí ji na rameno _ a odejde. ] (ro be dlěma
f
p edem zaptíchnuť mi dnít@ snadně pro sti)"
ŠílenKaufmann k ičíjako filmov titulek a radostně hopkuje: ,,Mistr je zde!
Mistr je zde!" Zachován zistat i okultní aspekt hororu. ,,Ó iak h[ubokou byta jeho
p ednáška o magii rost[inné." Tato věta si{nalizuje splynutí postavy Kaufman-
na s postavou Murnauova (ékaÍeBulweta. Změnu pÍinášízachtáněny lodník
(u Murnaua utopen ), aby p edal divákrim ty nejděsivější momenty: ,,Rakey se
do[e sama otev eta, za šera z ní lystoupi[a p íšera..."
Česká $roteska nakonec zvítězí.Upír se vymrštíz tal<:re pokropené svěce_
nou vodou a ve: ,,ohe - ohe _ zrada _ zrada." Finální komentá obstará hr_
 dinn'Kapitán: ,,By[o to trochu tuhé divad[o i 7lro muže našeho zrna. Mám (1931) s Belou Lu$osim a posílil pouto ÍÍrczičeskou delcadencí anezávaznouzába'
trochu
p íšernou chvíti _ notnou 7lorcí grogu!,, Ale s upírem nemusíb t ažtakďěsjvy,jak se mohlo H blov m babiěkámzďát.
si[né t[učenísrdce' Pojdme! Zapijeme tu
vou. Sex
co děti?
Ples upír nepostrádal slovansk] esprit. otev el kÍídlapto Nosferatem in-
spirovanou Valerii a t den div (1970). Za $toteskním mnichem Gtaciánem
vycítíme Sha$ala, hospodského stvo eného Polarísk m. Ples upír ovlivni] také
Rej po Plese upír pozdějinatočenou tozpustilou slovenskou hororovou fétiiJuta1eJakubiska Peha_
vy7 Max a strašidlá (1987). P est íhaná i jako televizní se álTetaQ987)využívá

stejného p edstavitele hlavní tole upítajako Roman Polaríski' Je až s podivem,

Když se nad světem hororu uzav elktun,Ť komunistického Československa, s jakou chutí tady |esendátní Ferdy Mayne , veterán klasického kina, rcp zoval
bylo
jasné, že upfu m&že existovat aspo ve své
druhé, neškodnépodobě. Parcďie jej tispěšnou variaci iÍoteskního von Krolocka.
vyhnala zhtadi do paneláku. Konec 60. Iet 20. století, historick milník
v ději-
nách Československa, neníjenom obdobím Spalovače mrtvol anebo Drakulovské téma dílcyPolariského tanečnímvlohám chytlo druh dech a pod
rokem ,,sp á-
telené" invaze vojsk Varšavskésmlouvy. Znamená také jedno z nejdivoěejších st echou socialismu s lidskou BráÍi za krátkou chvíli povsta| sice omezeny, zato
rejdišť vamp' rio, jaké kdy česká kultur a zažila. Htttzou nepo!íbená plátna
kin rispěšn kordonatmádyupíttl.DÍíve'nežvyšlamonotematická antolo$ie Rej upír
totiž slweÉnně rcztaněil Ples upír (Dance of the lr'ampi rcs,7967, (1970) s Mikulkovou kon$eniálně strašidelně pitoreskní ílustrací, pÍeloži| její edi'
česky 1968),
$ro t e skní mej dan {eniáIního Rom an a Polar{ slcého. torTomáš Korba ptvnípoválečnévydáníStokerova Drakuly. Na knižníchpultech
Nenápadn skrček z Polska získal za železnou oponou největší možné se tentokráte objevil pod oti$inátním názvem Dracula (česky 1970). P edběhl jej
ovace
(oscar za psycholo$ jcké dtama N ž ve vodě) a začal jednu z nejzávtatnějších
ka_ V češtiněv b ec poptvé pÍeložerryFtankenstein (1966, česky 1969) Mary Shellyové.
tiét umělce zvychodního bloku. Navzd oty západníIokalitě jej
česká kultura p i_ První s]ovenské vydání Stokerovy upí í bible Dracula (1969) obsahovalo uni_
jala.RozmaŤil Ples upír se v domácí distfibuci tispěšně
vklínil mezi Cotmano- kátní foto{tafie z Mutnauova fi lmu a inspirovalo atchiváÍe Ivana Rumanovského
vy upjatější opusy P edčasn pohÍeb (The Premature Burial, 1962, česky k dalšímupokusu o restaurování zubem času zničenéhoNosferata. V 50. letech
1970)
aláma a kyvadlo (The Pit andThePendulum, 1961, česky 1971)' Vystoupil se Rumanovského snaženísetkalo se zamítnutím z vyššíchmíst a nov impuls
bok
po boku Alfteda Hitchcocka, p edčil katastrofické Ptáky (The
Birds, L963, čes_ zristal nakonec t^ké jen na papíÍe.
ky 1970) abyl neméněvynatézavy jako horor podle skutečnéudáIosti P espotíže s cenzuÍou upítnačeskéscéně postupoval nezadtžitelně dál. Hu-
(Psycho, 1960, česky 1970).
-
Psycho
morista Miloslav Švandrlíkvytvo il makabricky českou zdomácnělouverui upíta
Jméno bodrého tlouštíka se smyslem pto č,etfi, humor na
dlouhou dobu zna- s poan$ličtěn1 m názvem Dracul v šva$r. Ani tady nechybí punc sexuální rcvolu'
menalo pro socialistické občany synonymum hororu. Efekt utvrdily
rispěšné an_ ce, erotickykošilaté ilusttace Nepraktyabestiálně krvelačnéprokousáváníhrdel'
tolo$ie Alfred Hitchcock uvádi,kteÉvšakvycházely poaze naSlovensku.
Ielikož Sttánlry mládežnického časopisu Veronika ovládl komiks Drakul v syn
nebylo z ěeho vybítat, stal se Hitchcock, klasik thrilleru, se dvěma
ne ,^ovna pto a Kája Saudek rcztoěil sv j první strašideln Kolotoč. Jiná rcvue pto změnu
něj typic$mi snímky jednook m ktálemčeské socialis tickéhttlzy. leho pozicíne- oznarnovala, že Htobnlk má zpoŽdéní (1969). Konec šedesát ch let znamenal
ot šíkmoo\strach dvou btilantních japonsh ch produkcí onibaba (oni-
ásI ani
sícevmnoha společenslq ch ohledech jízdudo pekel, ale také jedenznejintenziv'
baba 7964, česky 1968) a Muž bez uší- Kwaidan (Išnraidan 1964, nějších okamžik pto rozvoj hororu na jinak studené domácí ptidě a upít, jedna
česky 1968).
Ples upír byl p es svou moderníbláznivost statom dní, obracel z největšíchtradic českéhohorotu, p i tom rozhodně nechyběl'
se zpátky
do minulosti, alespo co se t] ká filmové uadice upítťt. Patodoval
díIa spotečnosti
Hammer. I když se u nás tyto filmyve ejně neptomítaly, do ostrovního Ahasver ďokáže po'
království TJpfu zaujme svou nesmÍtelností. Stejně jako Faust nebo
neměIo česképovědo mí p ílišdaleko, zvláště když v něm ttadici
britského hororu ko it čas a ještě si u toho užije spoustu zábavy' Podobně se m&že bavit i divák
spěšně obohatili češtíemi$ranti jako kametaman otto Heller
anebo herec Her_ v temném sále. Nejstarší filmoví upíÍizavítali do Československa v rcce 7927,
bert Lom. Společně s nimi oživil PIes upír vzpomínlq napŤedváleěného Drakulu kdy v kinech strašil pr kopniclc PÍíchozíz temnot Jana Stanislava Kolára podle

náffiětu Karla Hlouckry. Zátove na tizrrych místech Slovenska maly německy
štáb realizoval proslulého Upíra Nosferatu.
oba snímky vychází z pÍedváleěného pr kopnického filmu Pražsk; student.
Jeho autor, spisovatel Hanns Hejnz Ewers, adu scén koncipoval na místech děje,
p edevšímna Malé Straně, Hradčanech, staÍém Městě a Vinohradech.
V roce 7925 rcžítovalhetec Theodor Pištěk adaptaci Erbenovy Svatební ko-
šile. Dochoval se pouze ftasment scény z mátnice, nevíme tedy, nakolik tv rce
akceptoval p ípadnéupí í,tysy, na něž jsme upozotnili v še. Ani následující dvě
adaptace z t oku 797 8 a 2 0 0 0 neresp ektují upí í ko eny balady. Z e všech t í v a -
ant má k vampyrismu nejblížeKábrtova animov aná v etze z rolcu 1978. Najdeme
v ní odkazy na krev, včetně upítovy záhtobní nezvfatnosti, t eba jen s pomocí
znaku lišaje smrtihlava. Ke stejnému obÍazu se pak wátíFtantišek VláčiI ve své
labutí písni Mág (1987) - životopisu Karla Hynka Máchy.
Po válce upí i na st íbrnémplátně osi eli, z hlubin zapomnění vyplují až
na taneč,nímparketu plném rczevlátych minisukní sexuální revoluce' Nahotu
tehdy tematizujíFotmanovy Lásky jedné plavovlásky (1965). odvážnějšíanat-
chii, souhru surrealismu a erotiky, slibují Sedmikrásky (1966)' bezuzdná mota-
litaVěry Chytilové o totálně zkaženych dívkách,kte nevědítoupama co dělat.
Rozpustilou senetaei nastupujícíchfilma v samotném zánětu uvolněné dekády
inspiroval Vítězslav Nezval. Surrealistick lclasik se do upírťrzami|oval užv rcce
1933, kdy na speciální klubové projekci uváděl Le$endfuního Nosferata. Privodní
scéná k jeho černéhorcmánuValefie at ,den div (1969 - 1970) napsa-
^daptaci
la nepostradatelná hororovávytvatnice Ester Krumbachová pro svého paftnera
Jana Němce. Po neshodách se težie nakonec ujal Jatomil Jireš, tv rce cynické-
ho Žeftu.Yznikla tak fascinující lyrickoepická hotorová podívaná (jež dosáhla
mezinátodního tispěchu), považovaná někter mi diváky za dílo bel$ické nebo
francouzské eroticko-hororové školy. Mix velmi spěšn ch nízkotozpoětovych
snímk francouzského surrealisty Jeana Rollina nebo španělského emi$tanta le-
sse Franca (oba koketovali s uměleckou porno$rafi'í a odkazem matkyze de Sade,
podobně jako p ed válkou Nezval, Štyrsh nebo Toyen).
Č esk upít v děěí V alefii za tafi,nov ané mimikry. S nímek záÍ í jako masnet,
hrdinka kwácí (má pwní menstruaci) a její pach omámí krvesaje jako mucho-
lapka.Tam, kde d íve vystačila metaÍota s komáry, nastupuje krvelačnějšítvor
dávící slepice - tcho . Postava upítaTcho e, ztvátněná hercem liÍímPtym-
kem, nezapÍe po vizuáLní sfiánce inspiraci maskou hetce Maxe Schrecka. Ná-
padnou shodou jsou i takové detailyjako t eba špičatéštětinaté uši Nosferata
aTcho e.
1r3
Murna v motiv zkázonosné morové epidemie, kterou upír spolu s krysami
a potkany rczsévápoltanzovním městě, nahradil ptaěímog a tak se Valefie ode-
htárrá z části ve slepičímkurníku. Yevizuální stťánce Jirešova filmu ovšem malé
české(domácké) poměry zachovány nez&staly. Společně s pols{ mi horory jako
Lokis nebo Vlčícep edstavuje Jireš v snímek p íběh' kterému byla věnována
veškerá možná péčev podmínkách osvíceného socialistického težimu.
Suveténní snivá poetika českéupíÍí,,pohádlcy" inspitovala dokonce Ťadu za-
jímavych zahtaničníchprodukcí, napÍ. autory Společenstvívlk (The Company
of the Wblves, 1984) nebo bel$ické Les lěvres rou$es (7977). V tomto poetickém
hororu Hattyho Ki.imela, prodchnutém podobně jako Valerie atmosférou zanika'
jícísecese a aft deca, je s upírem spjata postava nesmrtelné hraběnky. Mix Alžbě-
ty Báthoty a současně ironické zpodobnění Marlene Dietrich vafnpa pŤedváleěné
kinemato$rafie. Podobně nyvy zasněny svět (s opojn mi zvuky Panovy flétny ne
nepodobn mi Šimánkově sytinze) oživil australs( mysteri zníhotot Piknik pod
Visícískálou (Picnic at Han$in$rock, 1975) v polovině sedmdesát ch let.
Česk m vampem a upfuemv jedné osobě není ani nedospělá p edstavitelka
Valerie Jaroslava Schalletová nebo děsirr Tcho Ji ího Ptymka, ale babička v po_
dání Helerry An,žové.$nikla již dÍívev epizodní rcli p1íztaku v mysli pana
Kopfrkin$la ve Spalovači mrtvol. Tentoktáte dostala dokonce trojroli _ babič'
ka, teta a matka. V té nejsuveÉnnějšíherecké poloze, v podobě neukojené tety
(ve skutečnosti omládnuvší babičky) cení na své oběti a nakametu nejen priso_
bivé špičáky.,,Ani mě nemuse[i moc maskolat, to je osud {idí s protáhtÍffi obtiěejetn
a z žen mi ěe[istmi," vzpomíná herečka avytvatnice Helena An,žwá na natáěe-
ní filmu v ma]ebné č,ásti jižníMoravy. Valetie a t den div se vtací po staletích
nevědomky na místo činu a stala se vzáenou p íležitostík oprášení dávnověké
tradice moravsh ch upírri.
Ať už se na plátně st edověcí upíŤi opět zhmotnil| anebo ne' Helena Anyžo-
vávyužila jen sádrovych odlitkri, byť podle sq ch vlastních zoubkri. Sebevědom1
herech v kon,zda ilé odlišeníjednotliv chv konťtvtámcitrojrole, mimoÍádny
vzhled, to vše by nazápadě ve své době vytvo ilo z českéupítky rivalku slavn ch
hororoq ch ikon, jako bylyBatbata Steele, Rosalba Neri nebo Erica Blanc.
Valerie a t den div p edstavuje v poválečnékinemat o$tafrivelk triumf
českéhofilmového upíta.Ye své vážnosti není osamocená.Ye stejnémtocevzniká
poněkud utajená - televizní, ale o to mimo ádnějšíaďaptace Stokerova Drakuly.
S desetilet m odstupem je následuje,,sci_fi" horor Upír z Feratu (1981), jehož
název ztvtzuje pokrevní p íbuznost s nejslavnějšímupítsk,m filmem všech dob.
Ještě p ed FefatoYou ptemiétou stihne na Moravě natočit upí ízábětyle{endfuní
 fi4
Werner Herzos pro svrij unikátní remake Murnauova opusu nazvaného' tento-
ktáte neméně ale$oricky, Nosferatu - Fantom noci (Nosferatu, Phatom der Na_
cht, 1978). Upír se z plesajícího bonvivána stává smutnou a tra$ickou postavou,
v notmalizačním socialismu toto zjištění bude platit dvojnásobně.
Valefie - Drakula -Fent
Filmová Valetie opájí slastnou symfonií dívčíhoztání, televizní Htabě Drakula
(1970) děsí ponurou htÍlzou $otického hororu. Kubrikovsky nekonečnéklášterní
chodby se linou v nedohlednu k mt azivé ht adní ht ob ce, ktet á hostí sofi stik wané-
ho upíta s návyky Karla Kopfrkinsla, jenž nekou í ani nepije' Spalovač a htabě
získávajínetušené p íbuzenské vztahy. P sobivost snímku vychází z autentic-
k ch lokací, v nichž byl natáěen, podobně jak to na začátku 60. let v piípadě
sv ch $otick ch horor činili ltalové Mario Bava neboAntonio Mar$heritti. Ne_
existuje věrnějšíadaptace Stokerovy p edlohy než č,esky Hrabě Drakula. Svou
ptecizní sev eností hravě pošle do rakve i Coppolovo si]ácké chvástání se z roku
7992 _ Drakula (Bram Stoker's Dracula). Vychloubačn Američan spíšenež
aďaptaci p edlohy vytvo il dynamiclc pastiš, jaky by v českémpodání p íslušel
filmrim Tajemstvíhradu v Katpatech, tedy parcdii. Česlc upít diváka ochromí
htÍlzou nemilosrdně asketickou, což vyplyvá i z povahy dostupné televizní tech-
niky. omezené možnosti kon$eniálně spojuje s hypnoticky pomalym filmorr m
fytmem za podpoty jedinečn ch autenticlc ch tokalit. Ani v herectví nemá film
slabou stránku, v titulní roli exceluje IIja Racek. Su$estivní rr kon jej mluže za-
adit do p^nteona světoznámych klasik , bok po boku Schrecka, Lu$osiho nebo
Christophera Lee. I v tomto směÍu ale dtžíčesh upír naprostJ unikát, Racek jej
htaje jako jedin s plnovousem, tak si to žádávětnost p edloze.
UpíÍítematika pat í ve světovém hororu k nejbohatším. P esto musíme
konstatovat, ževynikajícíponur snímekAnny Prccházkovév její historii těžko
nachází obdobu. Atmosféricky i technich m ptovedením se mu btížísnad jen
o desetiletí mladšípolská televizní inscenace Carmilla (težie Jetzy Kondratiuk,
1980) podle Sheridana Le Fanu.
Pokud někomu Valetie(lgio) p ipadáp ílišproslu něná avenkovská, Dra_
kula Q970) moc starom dní, o jedenáct let mladší lJpít z Fentu (1981) prisobí
naopak velmi současně. V době vzniku dokonce lehce futuris ticky, varcvně zne-
II5
pokojující jako o pátletpozději Cronenber$ vVideodrome (Videodrome, 1984).
lestliže u Kanaďana v lidsk ch mozcích naďsstá nádot zpttsobující halucinace,
u lutaje }{etze si nemižete byt jistí vlastní patou. Co kdyby byl p|ynovy pedál
našeho auta opatÍenupíÍímsosákem? Když si u toho p!ácnete s Janem Švankma_
jetem a inspirujete se povídkami Raye Bradbutyho zTichéhtŮlzy,bizatnívysle'
dek nem že zklamat' Neb t smutného Íaktu, že jej rczseká socialistická cenzwI
^.
Na plátně Upfua z Feratu se tentokráte v roli Drakuly promenáduje samotq
rcžisér,zatimco ptvní a poslední autentic\ hrabě světového horotu llja Racek
se spokojil s tilohou ponurého lapiducha. Autorskou stylizaci upíŤíhopotttétu
pozdějivyzkoušítakéjiny klasik českéhofilmového hororu _ JiŤíBafta.
Upít na socialistického diváka vycenil zuby twněž ve snové sekvenci pěti'
dí|nételevizní patodie Fantom opercty Qdeněk Podskalsk , 1970). Uštěpačn
škleb mu vydtžel od sedmdesát ch let až do současnosti. Upí í špičáky nahtadí
biomechanicky motot, skupina bezohlednych ma$náttt, strašidelné htady a zám'
ky socialistického sídliště.V česképopmusic se však upfu stane idolem dívčích
srdcí. Fenomén doby Ji í Schellin{et, záhadně zesnuly rocker, utopenec z Du_
naje, enet$icky proměnil Drakulu na libozvučnějšíhoDrákula a rcztančil masy
chytlavou písníNám se líbí...(1979) natextFrantiška Rin$o Čecha:
,,Nátn se [íbíhrabě Dráku[a,
zoubky bez [<az , idoí díyěích sn '
Nám se tíbís[iěn Frankenstein,
patron si[ákťl, kráí je dobrákť't.
Nám se fibí' [íbíBarbucha,
když ndm zakví[ív noci do ucha.
Mysteti jsme to žertem, hr zou se yšichni t esem,
mys[e[i jsme to žertem, už jdou k nám,
Dr ku[a, Barbucha a Frankenstein."
Podobn m zp sobem si pÍízet u širokéhoobecenstva získá ložin z bažin,
píse Ivana Mládka obezmocnémmonstfu, kte jezpacifrkwáno členy
satiťická
JzD, s Drakulou zkÍížícesty i klasické postavičky večerníčk, Spejbl s Hur_
vínkem excelují v ,,hororollém muziká[u pro dosplě[é" Spejbl versus Dracula aneb
PÍíztak z mansatdy od Heleny Philippové z toku 1975 (premiéta na Divadle
s&H 15. bÍezna 1974). Korunu všemu ovšem nasazuje televizní komedie Upír
vevéžáku (1979) s ikonou dětslc ch filmri Tomášem Hol m od Karla Čab dka
aLuďvíkaRáži.
 ÍI6
Maly televizní fotmát neposttádá vtipné, černo humorné, momenty, když si
kluci místo studia matematiky čtou s batetkou pod pe inou klasickou apíÍinu'
Y támci možností socialistické společnosti pakupítanacházejímezi obyvateli pa-
nelového domu. P ímo ideáLně se na něj hodí tich milovník umění inžen t Rtl-
žička(Josef Abthám). Nesměl nápadník brousí kolem sestry jednoho z mal,ch
lovcri upírri. (Její p edstavitelka Da$mar Veškrnová-Havlová má p iznané umělé
upí ízuby, ale o dva rc|q pozdějinabídneupí ímu mechanismu hned celou patu,
když p edstavuje automobilwou závodnici a oběť nového prototypu auta nabio'
lo$íck pohon - krev - v znepokojivém Upíru z Fentu). ,,Upít" RrižičkaGak
poetické jméno uprost ed šedivého sídliště; na to by nep išel ani h bitovní Ne-
tuda) má pokoj prošpikován aftefakty s vedlejšími upírslq mi paramotivy, jako
je opeteta Polská krev nebo konzetva s husí krví, což mládence podnítíke klíčo-
vému experimentu a pozvou zakÍiknutého amanta na topinku s po ádnou porcí
česneku. Nep edpokládají ovšem, že jsou mezi námitaké smrtelníci, kter1 m silně
čpícípokrm prostě nejede. IJpfu je objeven a dokonce zasttašen, aby se posléze
vše ujasnilo a urovnalo. Y závěteč,nérecesistické scéně se svatbou na sebe všichni
p ťota go ni té sou druž sky c ení umělé up íŤ í zuby.
s zapoffienout, želabužnicl upít nemá daleko k sadistické lidožravé šelmě.
Parodii naupíta neodolal aniktál socialistického komiksu, věěně cenzuto-
vany Kája Saudek, když p ipravov al jeden strip Čtverylky. Yycházela v Mladém
světě a mistr ostentativně smočil pero v krvi nikoho menšího než Dtaculy (1971).
Pozoruhodnější p íspěvek na téma klasick ch hororoq ch pandií p edsta-
vuje krátkomettážní Hawan v panelovém domě (Milan Peer, 1983) s Petrem
Nátožn m' jedním z nejpopulátnějších česlc ch komikti. Tentokráte tv rci se
socialistickou jízlivostí tozcupovali ikonického Edtan Allana Poea a jeho ne-
smrtelného Hawana (The Raven, 1846, česky poptvé 1869). Komu čest, tomu
panelák. Vtipy o upítech za socialismu pomáhaly rozši ovat i neěetné, ale o to
více sledovanější filmové bizanosti a parcdie Billy Kid a kulečníkov upír nebo
Mám danetop ty.
Pozoruhodnější cestou se vydali dva klasikové novodobé českéanímace J1 í
BattaaYáclav Mer$l. Jejich $roteskněbizatníhofoÍ se siln m upí ím kontextem
Poslední lup (1987) pochází z pozdního socialistického období. Mer$lriv scéná
zpoěátku p ipomíná lupičskou historku, postupem času ovšem p ettistá v ale$o-
rickou metaforu. Zdánlivé oběti, ptazlrláštní sta enky s pumpou naktev, č,íhají
p Ně na někoho takového, jako je osaměl solitér, ptacgícípod rouškou noci.
Plátnu vévodí velká hrobka pÍipomínajícíarchetypální vilu u h bitova, stěžísi
p edstavíme strašidelnějšímísta. Surrealisticky bizatní nápad s podivnym pÍí-
sttojem na odsávání krve nemá daleko ke Švankmajerem vytvo enému upí ímu
ÍI7
motoÍu v Henově Feratovi. V nové vlně francouzslcyclt horor se Bartovu krve-
saji podezÍele podobá mechanismus navysáNáníktve z unesen1 ch obětí zbizat-
ního dtamatu La Meute (2010).
Grosteskní horor Poslední lup jednoznaěně potvtzuje tradici českéfi]mové
školy a adí se po bok nejnápaditějších animovan' ch hororti. Není ovšem tak na-
téhavy amtazivy jako apokalypticlc Laokoon (1970) težisétaYáclava Mer$la, kde
sehtizavthána planetu Zemiz nedozitn,ch hlubin vesmíru.Itady najdemeupíÍí
motiv, p ekvapivě p ipomínqícínezniěitelného netvoÍa ze Scottova Vet elce (Ali-
en,7979). lenžeMetsl jej p edběhl témě o de setiletí a VeiÍelce pÍedčíi metaforic-
kou nápaditostí, neboť jeho umělech p esah si m žemev5rložitjako ale$otiiinvaze
varšavslc ch vojsk. Samoz ejmě Mer$la, podobně t鞊vankmajeta, takwé vam-
p í ,,taška ice" stály hlavu. Upír, pokud neměl zuatit svou váhu nejhtozivějšího
monstfa v dějinách hororu, musel chtě nechtěp ijmout pov šenína nezniěitelného
ptedátota, kter p ímo ptahnepo zničenívšeho živého,chce se množit a zabíjet'
Mer$l vytvoÍil ponuty, netvy dtásající, hotot o neznjěitelném predátorovi s Io-
vecraftovskou bezv chodností. P i jeho sledování mtazÍ v kostech a nenechá nás
Zatím poslední ueházející rakev z nekoneěné česko-slovenské upí í sá$y
spěšně vykopali mladí s]ovenští tvrlrci, amatéÍi, v celovečerní ěenobílépt-
votině Nič nekrváca večně (2003). Úvodní záběty nápaditě natočenéhodebutu
ve stylu něm ch hororri jsou p ímou poctou Murnauovu Nosferatovi, poctou
tealizwanou v místech nezapomenutelného léta roku 7927.Ty dalšíp ipomenou
asijské zběsilosti Takashi Miikeho nebo Texask masakt motorovou pilou (The
Texas Chain Saw Massacte, 7974), popŤípadě Bad Taste (1987) Petera Jackso-
na'Yznikla tak suverénní$roteska, splatter v odlehčeném duchu, ktetá dokáže
nakopnout podobně jako Jackson v Braindead (1992) - svého času hit českého
pirátského video trhu.
Zt cadlo, zÍ cadlo na d u píra oškl ivějšÍ?
Iisté zdtoje ttadu1í m1 tus o nemožnosti spat it upítav ztcadle. V jimka v tomto
pÍípaděplotvtzuje pravidlo zejména už u samotného ko ene filmového vampryti-
smu, v Upírovi Nosferatu. Ye frnální scéně se Max Schreck odtážív ztcadle jako
Panenka Matia, snad proto, že pŤedpovídá jeho skon. Pokud by si ve chvíli smrti
 IIB

stoupl p ed ztcadlo české,nemusel by se zobtazitvťrbec. Možná po nějaké době,

a to ještě Y def.otmované podobě, ptotožeZtcadlo,kteÉ se opožd'uje (pt zaJana
'Weisse
z rcku 7927) žije sv m zp sobem a světelné paprsky odtážíse zpoždě-
ním.Y nejméně očekávanou chvíli nemilosrdně odhaluje intimnosti, kter ch bylo
svědkem p i karnevalu lepšíspolečnosti během krátkodobého rr padku elekt iny.
Ztcadlo _ prodloužená entjta na ose strašideln] ch domri, pokoj:r. s nezvanrmi
podnájemníky anebo t eba bytem Emanuela zLešehtadu, Gustava Meyera alias
Meyrinka nebo Karla We inf'utteta. Zrcadlo pat íkupít'm, ale takékPnze ma-
$ické. Zteadlo a stín. Upítav ztcadle nevidíme. Je neviditeln ? Pražsk student
nemáztcadlovy odtaz. P esto zttstávápro lidské oěipŤedmětn, a smrtelny.

Upít mění svou tvá a jeho mimikty mají tisíciletou histoÍii. Ta ěeská pat í
k nejpest ejším,od dobov ch kronik až po loutkové divadlo nebo populár ní píseh
a film. Stává se podle pot eby netopytem, nebezpeěnym hrnyzem, mťtrou, šel-
mou, krysou, symbolem morové epidemie, anebo tcho em, či dokonce gÍoteskní
policií ze záhtobí. V dnešním diváckém povědomí si zachovává už jen sterilní
vizáž. Ale jak je vidět na rr še uveden ch pŤíkladech, m 'že na sebe vzít Ťadu
podob a postupem času se vyvíjítaké povědomí o něm. V tradici českéhohororu
zaujímá upít pevné místo mnohem d íve než jeho novodobí stvo itelé. Dokonce
pŤed oti{inálními p íspěvky Stokera, MéIiěse nebo bratrrj Lumíěrorn ch. Ještě
než tito napsali své tomány, zažehh ptvní fllmové projektory, sahala stínohra
českéupíIíentity až někam do htubin st edověku.
 r2t

Cestou na světové popraviště

Semeno htťs,zy, h bitovní kvítíčeskéLitetatuty zasadili ptetomantici a k doko-

nalosti rozvinuli Hrobník a Pekla zplozenci. ZušIechtily Bílépaní, PnŽské č,a-
rcdějnice, oblékly Železné i Svatební košile' Teprve Cesta na popraviště ale p i-
nesla českémuhororu skutečnépovědomí o poetice děsu, o takzvanych Básnících
htÚlzy' Ukázkovou šperkovnici světového hororu uspo ádal a pr vodním slovem
posvětil Emmerich Alois Hruška v ťoce 1923. Česh horor od tohoto okamžiku
definqí kromě místnítvorby také p ekladové sbírky povídek.
Cizojazyěná |itetatuta pomáhá horor snadněji chataktetizovat a poskytuje
cennou inspiraci domácím autor m. Tichá hrÚna' Lupiči mrtvol, Sttáž u mrt-
vého, Červen smich, F'antastické povídky nebo Rej upít , tozhodující antolosie
světoznámych horotri ptoléta šedesátá, navazu1ínap edválečné období. Yychází
z analo$ie tvorby, kte wěila vjrvoj scény o desítky let d íve' Česk horor by
v minulosti nemohl existovat bezklíčovych,tématu věm,chpŤíkladťt. Husí ktiži
čtená m už tehdy naježilTanec smtti (sestaven dekadentem a teoretikem Ar-
noštem Procházkou), Fantastické povídky, Tajemné pÍíběhy, Z tajemného svě-
ta'Živá mrtvola (knižnívydánísešitoq ch horor pojmenované podle rivodního
p íspěvku Alexandra Dumase) nebo Šílen1ipsychiatr (podle titulní novely Ed-
sata AllanaPoea). ZejménaBásníci hr zy alias Cesta na popraviště, sbírka se-
stavená Váchalov m nadarrym žákem Hruškou, znamená v p edvá|eěném hororu
unikátní v,htu. Spisovatel, vytvatník a teoretik na jejich stfánkách p edstavil
ukázkovy koncept, pÍ ímo strašidelnou p ehlídku od šibeničníhovrchu.

Rozvrstvení autot ', rozmanitá stylizace p íspěvk a zátoveijednota celku,

to vše dohromadyvytváÍí p esně naplánovany, detailně uspo ádan systém svěd-
čícío hluboké znalosti.
Yěcná, jeďnoznaěně Íotmulovaná p edmluva, nazvaná Hruškou ikonicky
a ttef.ně Básníci hr zy, umožtqq,e zhodnotit situaci hororu v českémprost e-
dí. V tivodním odstavci z Ťíjna 1920 Hruška konstatuje samoz ejmosti hodné
p ipomenatí:

,,Tajemno a hr za od nepaměti byta sitně p itaž[ivou ob[astí plro l chodiska

umě[eckého tvo ení. Vše nevysvět[ite[né, děs vzbuzující, tákato k sobě ě[o ka, kte-
r p iktádat všemu, ěemu jeho duch nerozumě[' tajemn , h[ubšív znam' Nábožen-
ství star ch národť.l cho?ti[a se této str nky tidské povahy a os[ ova[a n mi ob ady
duši yě ícíchstejně jako k esťanská mystika. Než fantasie [idská, stoupající stej-
 r23

noffiěrně s věky a jich duchem, objevy a vyná[ezy, neusta[a na náboženském po[i, 7tádné srdce (The TelljThle Heart), Skokan (The Hop-Fro{), Vtaždy v ulici
n brž obohatita svuj repertoir nol mi náměty, myš[enkami a obrazy; co rymys[i[y Morgiue (Murders in the Rue Mor$ue). Proslul dobtodtužnyhotor 7lat chto-
p edcházející věky, sta[o se naivním dnes, kdy ě[oyěk unik[ nejsitnějším dráždidtťlm, bák (The Gold-Bu$) podle něj p ímo jisk í prohnaností nápad&. Na stejnou to-
rytí skou romantikou ani občanskou idyíou, n brž žádá
kdy jeho duch nespokojí se s ve klade typolo$icky odlišnéodlehčené$rotesky Brejle (The Spactacles) nebo
toho, co wpružuje, napíná a vydražďuje. Dob!, kdy pť.tsobi[y povídačkyo bít ch Lišaj (The Sphinx). Jediná sttana stačíHruškovi k tomu, aby vyhmátl Poe v
paních, zjewních a strašid[ech, jsou dávno ty tdm; jednoduchost jejich motivťt se vliv. Nezapomene ani na hororové epi{ony, Poem ovlivněného Conan Doyla, Ro-
p ežita a spisovate[ je nucen vyh[edálati t
tky komp[ikované, které vyhovují ptot e' berta Luise Stevensona nebo Oscara Wilda.
bám dneška a tak opírá slé myš[enky nejen o oku[tism, rnystiku a fantasii, n brž
i o moderní nauky, p íro zí vědy a psycho[ogii. Hrťlza, kterou vyvo[ává, je pravdi'
jšía činnější."

Autor rczebítá dlouhodobě utvá eny mechanismus htÍlzy podletvÍltčíhoza-

&
ložení.Na několika stránkách analyzqe jejívnímání.Horor neznamená pouze
synonymum pto htizu jako takovou, ale také oznaěení pto díla, ktetá htttzu
tematizují. Podle Hrušky zttstáváhotot nadÍazen jednostmnnému použití.Lze
k němu p istupovat z fitzn,ch ríhlri a vribec nemusí b t vázán na f.antaskní pŤed'
stavy o něčem neskutečném. Podobného názot'u byl dle EmanuelazLešehtadu
také Jakub Arbes, když horkokt'evnéh]avě mladé {enetace uděloval lekce U zla_
tého p llitru v roce 1901. K vyvolání htťlzy není nutno strašidel!
Podstatn rys Htuškovy studie charaktetizuje realismus v hororu' ,,Zp sob
eyokace hr zy u moderního básníka Ťídíse směrem, k němuž se h[ásí. Rea[ista čerpá
hrťlzu p ímo ze žilota, jeho postup je prycho[ogick . Pravda sama o sobě je dosti
krutou, aniž by pot ebo'vd[ vymjš[eti pŤíhody, které se neudáty. Pravda ochrotnuje
syou straš[iyostí, brutá[ností, bezoh[edností a drsností."Mezizástupce tohoto směru
adí Hruška autorské osobnosti typu Zoly, Strindber$a, Lemonnieta, Rosnyho,
dokonce Wedekinda.
: ,:::: .:.,:.'
:'' :

Vedle realistické větve hororu Hruška velebí stejnou měrou symbolisty, kte_
í s oblibou ptaeují s náznakem a s vyvoláním nálady ,,ěehosi p íšerného".Ttlto
doménu majív malíčkuChar]es vanLetbetsh anebo Maurice Maeterlinck. Více
pÍostoÍu p enechává nejběžnějšímuzp sobu vyvolávání pocitu htizy a ,,začasté
i jisté senzačnosti", a to p edstavivosti. Autor fantasta podle Hrušky dokazuje
možnost nemožného. , ym štíděj z ejmě neskutečn a dodáll mu r z skutečnosti'"
Ideálním p íkladem m&že byt Ernst Theodor Amadeus Hoffmann, jenž, jak si
Hruška všímá,má už tehdy v češtiněhojné zastoupení v p ekladech.
Největší pozornost v p edmluvě k Cestě na popraviště vzbuzuje klasik Ed$ar
Allan Poe _vptavdě otecškoly ,,b sník hr zy". Hruška oce uje Poe v dokonal
mechanismus hr zy a krutou lo$iku v povídkách Čern; kocour (T"he Black Cat),
 r24
Horor má i svého aktuá]ního mistra. Hvězdou ,,básníkťl hr zy" se podle
Hrušky v moderní literatu e stává Němec Hanns Heinz Ewets. oce uje jeho
schopnost vyvolávat ďěs ahttlzu až dtastick,mi abrutá|ními prost edky, talent
st ídat mystiku s realismem. Ewers napsal p ed válkou adu bestsell eti a sejzít
skandál jež zpttsobll, vyvrcholil jeho vstupem do NSDAP. Dnes jej neptálrem
'
Ťadíme k zapomenut m tv Íc m' kte í neprošli ideolo$ick m sítem komunismu.
Podobně jako Strobl nebo Cámara. Horor by ale bez nich z stal trvale ochuzen.
Zvláště když Ewers fi'$wuje mezi nrrymi teoretiky kinemato$rafie a podílel se
na vzniku prvního autorského hororu - celovečerníhosnímku ze staté Ptahy,
Pražsk student (1913).
P edposlední sttana Básník htttzy zÍtstáváposeta desítkami jmen pÍedsta'
vitel okultního a mystického hororu od Meyrinka p es Maupassanta, Solo$uba,
Lyttona Bulwera až po Dickense. Každy z nich pat í ke světové špičce.Další
desítky jmen uvádí Hruška z německé oblasti' V obsáhlém \r čtu mistf hf zy
nechybí oscat Panizza, jihlavk,rodák Karl Hans Strobl, Paul Busson a mnoho,
mnoho dalších.Nezapomíná ani na Poeova učitele ainspitátotaKarla Postla ali-
as Charlese Seasfielda, moravského Rakušana pocházejícího zPopic uZnojma.
Pos]ední odstavec své pr kopnické eseje věnuje Hruška domácí tvorbě. Poe_
ovsk JakubArbes, exotikJanHavlasa, mystickyzamě enátrojicelosef Šimánek,
Ji í Karásek zel-srovic a Emanuel zLešehtadu, to jsou v roce 1920 špičkyčesk ch
básníkri htttzy. Řadí k nim Otomara Scháffera, Karla Pisko e, Katla de Wette_
ta, KarlaWeínfurtera, Karla Švandu ze Semčic, Luise Hněvkovského, Ladislava
Velins]<ého. Mohl by p idat klidně desítku dalších. Thto obsáhlá atmáda temnot
se zapsala do obecného povědomí na p elomu 79' a 20. století. Auto i českého
hororu vyrostli jeden vedle druhého odkojeni černou mízou klasik 19. století.
Htuška charaktetizuje horor vystižněji než pová(eční teorctici - ptaktici
v p edmluvách k novodob m antologiím' Ptosazuje autorské typy, vyzdvihuje
roli $rotesky, odhaluje vyznam kontrastu. Jeho vaha o podmínění děsu se směle
mŮ,že rcvnat rívod m Josefa Škvoreckého,lana Zábtany anebo p ekladatele To-
máše Korba e. V definici o tajemnu ahtize - netozlučnédvojici a dvojí kate$orii
emocí utčujícívznik hororu (odlišujícíhojej tÍeba od detektivky nebo fantasy či
sci-fi) p edjímá Hruška Korba riv po žadavek na ,,tichou hr zu", plnou napětí a ať
mosféry. Nejen hrtiza, ale také tajemno, nikolivpouze záhada,leč také děs, to jsou
pťost edky, jimiž lrládnou mist i hororu.
Samoz ejmostí zistává flexibilita básníkahtŤtzy. Dokáže v podobném du_
chu, ale již jin,m stylem napsat t eba girotesku nebo poťouchlou sttašidelnou
r25
povídačkubez ktvavych efekt . Široce diskutovaná drastičnost se hoÍoÍu ne-
vyh há ani v minulosti. Avšak není nezbytná. Upfua neěiní upítem nutnost pít
krev; definuji jej podstatnější vlastnosti. Pokud postavě schází aspekt tajemna,
pÍestáná existovat.
Hruška naznaěuje, že už po světové válce horor prošel proměnou, musel po-
stoupit od naivity k realismu, k většívěrohodnosti. Po něčem podobném svého
času toužil Jan Neruda a v 18. století i Horace Walpole' zakladatel an$lického
$otického rcmánu. Ani dnes nestačíďiváka vyděsit rytí skou tematikou nebo
povídačkamio bíl ch paních. Nechá se rád unést, pokud jiÍn autot ptopťtjěí mi-
mo ádnou formu. Ildl ,žeme dodat, že kvalitní zptacování českémuhororu v mi-
nulosti nechyběIo. P emfua rytí ské romantiky v archaickém hororu? Spíšepo-
vrchní p edstavy nezasvěcenych komentátoŇt než obsah na samotném papí e.
Také ona pot ebovala míru věrohodnosti. Nad támec jinékapitoly zaznamenejme
aspot pát prolnutí romantiky a realismu.
Krváky, poz statekrománi rytí sk ch a $otick ch' měIyve svém jádru sple-
tité zápletky, tudížna romantická strašidla nezbylo mnohdy ani místo. Na dru-
hou stranu ještě Hrušk v současník,jeden z velmistrri čes]<éhohororu Josef Ši-
mánek, na sklonku tv rčídtáhy optášil roucho htadním strašidltim v o]<ultní
Bílépaní (1937). Hruška sám neunikl romantické htťtze v osobité dekadentní
fantasmasotii s faustovsk mi prvky. Nejprve časopisecky, v duchu kolpottážní
tiskoviny, potéknižněpublikovalvrcholnédílo Pohled na odchodu (1938, 7947).
Rozehtál jej v nestárnoucích kulisách ptisobivé Malé Strany'
Realismus a fikce? Do jisté míry. Spíšenež hŇtzosttašné p íběhy z hlubin
lesri, poh ebišťnebo mátnic zevšedněl ve 21. století motiv ,,filmové projekce".
Časty pÍípadvwolávání děsivé iluze a noění mity. Zdání skutečnosti vytvo ené
v minulosti pomocí černélesklé plochy anebo pouh; m odhrnutím závěsu. Nad
tímto klíčoqm, iniciaěním momentem se ve věku automatick ch kin a mediál'
ního obžerství málokdo pozastaví. Nikdo mu dnes nevěŤí. Pokud však p istoupí-
me na tutéžhtu v pÍedválečnych povídkách, fun$uje dokonale. obnz v obtaze
vytvo enyna principu koláže, optické iluze,hŤíěl<y s perspektivou.Zná jej stejně
dob e Poe v povídce Smrtihlav (fhe Sphinx, 1846) i česk Méliěs KatelZeman
ve filmu Cesta do pravěku (1955). Česh horor nepot ebuje k ohromení publika
Jursk patk, disitální f.antorrry potážívětohoďná ruění ptáce. Jen necel1 ch deset
let po estě na popravištěfantazii česk ch čtená itatakujezFtancie importova-
ny htttzostrašn Fantomas (10 dílri vyšlo česky mezi lety 7929 až 1930). Sv mi
ktvarr mi skutky a quinceyovskym uměním vraždy inspiroval děsuplné minia-
 r26
tury, hr zosttašně bizaní koláže česh ch surrealist Jind icha Štyrskéhonebo
Toyen.
V Htuškově antolo$ii najdeme také koláž - jedineč,n obtaz básnické htttzy,
sedm větví z t&znychkončin světa. Neposttádá ani smysl pro čern1 humot. T e-
ba až jen tím, jak nás informuje titulní list Cesty na popraviště, že knihu pÍeloži-
la jistá Saša Hrušková. Osoba tohoto jména neexistuje. Nejde ani o pseudonym.
Hruškavlastnil domácího mazlíěka - sovu' j힍íkalSaša. Nepochybně mu tento
nočníplivník za dlouhychveěerti pomáhal s tajemnou ahr&zyplnou inspfuací.
Nápadité skladbě samotn1 ch povídek neschází rafinovanost. Na začátek
Hruška anebo Saša za adili realistickou zpověď k smrti odsouzeného. Níternou
litanii Cestu na popraviště v su$estivní poeovsky htťlzosÚašné ich-formě napsal
fuaneouzslq klasik Víctor Hugo (tehdy psán jako Viktor). Jedná se o závfueě-
nou kapitolu povídky Poslední den odsouzence (Le demiet jout ď'un condamné,
1829, česky 7927), na základě které Hu$o doložil ot esnou zkušenost a žádal
o ztušení trestu smrti. Následuje poťouchlé a (lsměvné Zjevení od německého
romantika Heinricha von Kleista, odehtávající se v okolí Slaného poblížPr:-
hy. Současn autor Horst H. Wehner se sq m Deníkem Doktora Heddersona
(Das Ta$ebuch des Dr. Hedderson, 1919) čtená e nemilosrdně p iškrtía uvrhne
do krvavé lázně; ze stÍánek psan] ch šílencemvyčuhuje ,,neživá nočnímťtrA" a ,,oči
strnu[é hrťlzou". Studen1 hnilobn pluch zavane z dávného E$ypta na sttánkách
povídky Met-Em-Het Hanuse Wohlbolda'
Druhé, realistické polovině Popraviště vevodí p íspěvek Hruškova oblíben-
ce Ewerse. Sv m $roteskním Strašidlem v Ramminu (Der Spukvon Rammin, cca
1916) naklání pomyslné kyvadélko htttzy k směšnému. Nevíme, nakolik wrya-
vování o nočníchhtttzách vě it, nebo nevě it. Závěreěné ponaučení? U Ewerse
jednoznačně a nekompromisně nevě it. Čtená inezbyvánež ,,tespektovat" auto-
tovo p ání v Hruškově makabrické režii. Realismusvítězí,anižby zttácelhtÍtzy-
pln aspekt, anižby pÍišelo $roteskní směšnost.
P edposlední, šestékolo v n{u htťlzy zaujímá Ewers v kole$a, p ítel i ri-
val Gustav Meytink a jeho amébníČtvercbtattu měsíce (Die vier Mondbrtider,
1916). Ht ;zná mystika, ježby se dalaktájet,leč krve by se nedo ezal. Povídka
bez(ttěšná jako jedovatá škumpa, tajně stravující ko eny nevyvínut ch tostlin.
Slova ztistáva1í ž|utá jako vosk, což je oblíbená batva pleti Meyrinkoq ch hrdin
- nehrdin . Hruška má Sašu, Meyrinkpopisuje osudyjistého Meytinka. Je to on,
není to on? Le{tace, anebo mystické zÍ ení? Možná obojí.
Motivem vlivu měsíce na člověka p edjímá mystik p íběh jednoho z nejlep-
šíchčesk ch autor psycholo$ickéhtttzy Jarcslava Havlíčka. Nikdy nedokončené
Íomaneto Smara$dov p íboj (posmftně wdáno v roce 7946) vyptáví o muži,
Í27
jenž podléhá st íbrnémusvitu měsíce, ostatně jako většina hororoq ch monstef.
Závěteěnou tečku a poslední zásek v trupu mrtvoly Cestou na popraviště
učiníotec ,,básník htizy" Poe, jehož Fakta v p ípadu M. Valdemara (The Facts
in the Case of M. Valdemar, 1845) v posle dní větě uzavírajíobnzy ,,tekuté hmoty
odpomé - ohyzdné hni[oby". Snad se nám tělo vezené k cíli netozplizlo? I tady ptl-
sobí Hruška jakovizionáÍ. Howard Phillips Lovecraft, mistr v popisu hnilobného
nzkladu napíšesvou verzi Poeova p íběhu Chladn; vzduch (Cool Air) teprve t i
roky po vyďání Cesty na popraviště'
Hruška dostál slovu, na podnosu vycizelovaném krví naservíroval ětená-
Ťi vtcholné spojení tajemstvi a htťlzy, oko eněné $roteskou. Nelze popÍít, že
zďánlwě nesourodá kombinace směšnéhoažhtťlznéhotvoÍívyznamny tys nejen
českéhohororu. P i pečlivě promyšlené skladbě povyšuje autoí obojí kate$orie
do jiné dimenze - té nejděsivější. (odněkud zvoní smích Černédámy, B1lá paní
mlčky nat ásá závoj, Go$oltivVij z rihá svá víčkaa Ko]árriv oběšenec se pozvol_
na odmotává ..., jen aby ho nezadtže\a Váchalova mravnostní policie)
iÝnašemrŤzkumuna cestách k českémuhororu htajevyznamnou roli sebere-
flexe. Vědomí nálraznosti na pŤedchozí autofy, zátove odstup, nadhled a schop_
nost pono it se do atmosfé ty, at už náležitě poťouchlé, anebo echt ht&zné',,
Zkušenost z Qesty na popraviště nep edstavuje jedinou Hruškovu devizu
v hororoq ch antolo$iích. Pro vydavatele Havránka ještě v témžtoce ptozved-
ne z koše francouzské $ilotiny Hlavu popravené (7923). Asistuje mu opět Saša
Hrušková, bohužel p edmluva chybí.
V let za česk mi''StrassidlfÍ
Uvody k česk m antolo$iím mají svou tradici. Historie ljtetátního hororu p ed-
kládá v tomto směru ještě jeden unikátní osud, pr kopníka a obtozence Jana
H bla(3. zá í7786_74. května 1834).
Sv j vztah k tématu jako nairrnímu čtivu wjádŤLl tento potměšil vtipálek
hned nadvaktát.Pokaždézpozice kritika ptarry ujícíhopočestného,leč hloupé-
ho a pověrčivéhočtená e. Horor mate h|avu,IíkávPnze o Filipojakubské noci
7820 aještě d íve v jistou strašidelnou hodinu roku 1817. obě p edmluvy vyli
čenés košilatou ironií p ipojil ke sbírce česk ch povídek Poučnéa kratochwilné
historie o Strassidlech (psáno dobově). Zák|adem pro jind ichohradecké vydání
v letech 7820 a jeho reedici v roce 1858 se staly historie weÍejněné časopisecky
 r28 r29

jedenkněz na Vyšehradě ďáblyvymítal) Mužštítomu opět nevě | knězi do po_

vH blov ch Rozmanitostech v letech 7876 až 1819. Prvotnim cílem těchto ho_
Íoťo strašidlech nebylo vyvolat ht 'zu, ale naopak nahradit ji za konktétním trhl' ch spílají, ze strašidel a duch jen smích si dělají. Jeden dokonce své chtivě
č'elem směšnym: ,,'..abych ěten ťl sw ch takow mi směssn mi p íhodami a gich do bezzubych bab vynadal, když lyptáněla dětem, jež se bubáka bát nechtěW,
j eště smě s snegssjm wy swetknjm ptowyrazi['" ,,knísnou a pohnute[nou" histotii o tom' jak bubák dvě děti odnesl a sežtal.
Sv m časopiseck m experimentem H bl vyvolal ohlas zejména u duchov_ Sám H bl si uvědomuje , že je také mu| i když věŤící,k této skupině bez_
ních, kte í mu měli zaslat dopisy s poděkováním, že jim pomáhá ,,ptowěry roz- větci náleží. Rozhodl se tedyjako p íklad pověrčivosti vybrat ženské pohlaví,
7t[assowati". Hybla uznání potěšilo, a|e zátoveh
zatmoutilo. Kolik krajan ještě o ktetém mužštíbezbožněvypravují, že si nechákaždéhove]blouda na nos po_
na strašidla vě í? Rozlítostněn a s p íkladn m vědomím odstrašujícípovídky věsit. Chyba lávky: ,,Víte, mité Babičky! Že ty nynějším[adice nejsou tak, jakoVy
jste b vaty; n brž že jsou wtoh[avé, khkomys[né a rozpusti[é, jež ani kázně, ani
znovu otiskl.
bázně neznají." Nic jim není vhod, neví kudy jít. Jiné se zase dle povětÍí Íídí.
Tichá hriza (7967 , 7g7o, 2oo8), nejrispěšnějšív češtině tozšíÍenáantologiie H bI se tak obáNá, aby si pŤípadnévěnování _ ,,obětoviní" a jeho uctivost za zlé
zahtaničníchhoror , osahala netvy ětenáÍi užve tÍechvydáních (navíc ve čty- nevyložily a na něj ptoto nezanev ely. Yždyt je ještě svobodn . Nezbyvá, než
ech mutacích,vbtoži ivazbě).Ani Strašidla se nenechají zahanbit, minimálně se obrátit dál.

v počtu dobov ch vydání. Hlad po hororech v česk ch zerních nikdy neustal' Sta enky H bl balamutí a nezapomene jim šikovně mazat med kolem huby.
Znepokojoval už za obrczeni a H blova otázka' kolik je vlastně Hned itonizuje a do sladk ch slov mísíjedovatou slinu a sarkastickou ironii. Sly_
ještě v Čechách

pověrčirr ch ktajani, zilstáváv platnosti i po dvou sta]etích' šel p eci o tom, jak dítk]r., jež měly od srr ch ch v hlavu plnou strašidel a bubák ,
onemocněly, ba i zem ely.Ale to p ece nebyla vína babiček' Smrt takovému dítěti
znevažovat. Pfo jistotu tak v roce 7877 věnuje je pÍeci již so1lzefla. Pachole, které se uleklo kabátu v p edsíni, spadlo ze schodti
H bl ví, ětenáÍe neni ndno
sr4 m Strašidl m rihledně vyvedenou typ o ttafri: a zlom1lo si tuku. Zasloužilo si to svou nepozotností.
Skutečn motiv k sepsání Strašidel není ptostJ' H bI si léčíosobní ttautna
a htdě se k tomu hlásí. Jako dítě byl také obětí babiččinch sester. Když měl jít
,Msemndrozwnuhozen m
wysoce powěrčliw m Babičkám lesempoblíž LitomyšIe, uvě ilve strašide]nou Zuzanuzašitou do kravské križe.
po ce[ém krá[owstwj Českétnamarkrabstwj P iznává, že se nechalunést těmi babsk mi povídačkami a opomenul ptosty
Morawském f'akt, že strašidla ma1í nad člověkem moc jen v noci' jak mu bylo vypravováno.
(Kdyby znal Hrušku' Ewerse nebo Nerudu' mohl česká strašidla už v nném 79.
obětuje tato století ještě více osvobodit od jejich prokletí") Síla su$esce jej ptoná-
',nočního
stÍdssidía sledovala i ve dne.
wYdawate[." Ptomenáda strašidel nemá konce. ,,Nena[ezneme snad po cet ch Čechách
a Morayě ani místeěka, kde by obyvate[ m něco nestraši[o," konstatuje H bI.
P edmluva šibalsky ktade ditaz na evnivost babiček. Jsou to hajzlové' Kdo Na první pohled vidíme obtížnousituaci. Až se z něj kou í a lije četny ínkoust.
jiny než ony, ši itelky pověrčivosti se hodí pto dedikaci k takovéto sttašidelné Potí krev a nasazuje kejhák, aby naše země ,,odstraši[" oď tistní pověry - lidové
knize? P ímo ideálně. Dlouho nad tím ,,p emejš[e[" a žádnou jinou tÍíduz lidí slovesnosti. Lidoq horor měl a má velh vliv, ptotože není nad p sobivou htÍtzo-
neuznal zahodnu, abyjí Strašidla věnoval. sttašnou historku podanou zatuč eně z ptvní tuky.
P i mužslcém pohlaví se dlouho nezdtžel. Chlapi nevěÍíuž anj naDtahomí' Babičky - hororové vypravěčky ,,spasí svět". Podle H bla vládnou větší
ino propadnutí se do země naHradčanech , ,,ač se posud to místo, kde se tak sta[o, mocí než spisovatelé' kteÍí,jak poznamenává, nema1í nic kloudného na ptáci
ukazuje". Psaly o tom i staré kroniky. a jsou tozltádaní. Kdyby měli p iložit ruku k dílu Qozuměj ,ltáhnout proti stra-
Muži si taktéžnic nedělají ani s p íhodou o vyšehradském sloupu, ktety pÍi' šid[ť'm), raději nejsou doma, anebo se vám vysmějí, stěžqe si. A sám se vysmí-
jak vá babičkám. Vysázenou p edmluvu - tedy dedikaci neopomene ,,hrubší[iterou
nesl čert až z Řima. (rodte Hybla máme dokonce zachováno psaní z Říma'
 r30
tisknouti", ptotože babky od samého koukání na strašidla již slabym ztakem
vládnou. ,,Horoucí ctite[ babiček" p itorn ztak sta enek ani ostatních ětenáÍÍl
na následujících sttanách nešet í. Drobná, slabě čitelná písmenka na hadrovém
papíÍeoči rychle unaví.
Na necelé stovce stfan Sttašidel nacházíme sétii p íběhtl o tom, kterak po-
mocí srdnatosti a odvahy httlzu ve smích obtátit.
Děs nahánějíokamžikyve strašidelnémkostele s hrobkou čerstvě poh bené
hraběnkyjenom chvíli. Fa]ešné strašidlo pronásleduje zloděje. P ekvapen duch
zjevující se na h bitově je zaslouženě potfestán. M žeme zaznaffienat vyskyt
,,strašid[ice", samoz ejmě jak jinak než domnělé. Neprarr mttv vstává z htobu,
p estrojen zem ely mlynáI krade mouku, zesnaly kazatel zjevuje se u oltá e.
V pointě následuje odhalení, v poznámce, utěené z ejmě pto prostšílid' se doví-
dáme, co je to mumie.
Podnětn p íklad ptáce s autentic\ m hororem zaznamenává Umfuajíťíza-
chová v Mohuči zemÍelému a strašícímumnichu život.Yychází ze skutečnosti,
kdy zemÍeléna noc hlídali dobrovolníci, aby se modli]i za nebožtíkovuduši. Po-
kud se někdo vzpítal, zastoupiljej k tomuto čelu t eba najaty žebták. V tomto
p tpaďě si dva studentivyptávějí žettwnéhistorky a hojně popíjejí. Když jeden
odejde, dtuhy natafrěížettík,vymění si místo s nebožtíkem. Navrátivšího se vy-
děsí mnich pohybujícínohou. V leku hledá ochranu u svého kamatád'a, o němž
se domnívá, že na židli usnul. Když si uvědomí, kde sedí mttYy mnich (ten na-
víc začne koulet očima a poté se po studentíčkovi sápe), omdlí. Kole$u ležícího
v rakví místo mnicha nep edvídanéudálostí šokujínatolik, až jej taní mttvice.
Horor jako lusk.
H blvysvětluje situacijednoduše, podobnějako o sto let později KarelV/ei-
futtet ve sv ch ideolo$ich ch povídkách s antiokultní tematikou Hodiny páte-
ra Josífka (1920). Mnichovo tělo se díky poloze židle dostalo do blízkosti krbu
a teplem se v něm rczptoudila krev. Neprarr nebožtíkožil' Neb t závětečné'
ho ponauěení ve smyslu nemaluj ěetta na zeď, p ijde si pro tebe sám, mohl by
z pÍíběhuvzniknout skvěl moderní horor. T eba ve stylu Ambrose Bierce a jeho
slavné povídkyJednéletnínoci (one summeÍ Night, 1906). Také tady sledu-
jeme nečekanou proměnu situace. Hrobník a lupič mrtvol v jedné osobě zabije
domněle mrtvého, jenž nep edpokládaně obživL Uvede tak vše do ádného stavu.
U H bla si naopak šptyma vymění místo s domněle mrtq m, nní jej mttvice
a vtip vyvrcholí v osobní ttatédii jako v nějakém hodně špatnémkanadském žer-
tíku. Ani Bierc v četn humor nemá k našemu pfost edí daleko. První sbírka mu
vyšla v češtiněužv rcce 1909, p ekvapivě ještě zaživota. Jmenuje se symbolicky
I3T
Uprost ed Života _ Povídky o vojínech a civilistech (In the
Midst of Life. Ta]es of
Soldiers and Civilians, 1898). Drisledky jsou dalekosáhlé, podle Josefa Škvorec_
kého mohl mistr hr zy Bierce, pokračovatel Poea, dokonce vést kroky samotného
Švejlca.Ne nadarmo jej Hašek posílal do Putimi. Rozštěpily se i samotné cesty
českého hororu, jestliže Weinfurter usiluje o odstrašenílo$ich m závětem, Joe
Hloucha naopakv téÍnžeroce vystaví cel Pavilon fu zy Q920) za čelem pocty
japonslc m démonrim tak, aby pomocí záhtobních si] dodal dětem samuraju" ne-
zlomnou odvahu.
Kdo jinému jámukopá.. P edmluva ke Strašidl m soust eděná na pověrči_
vost m že zavaÍit samotnému strrijci, nejenže si touto sbírkou léěídětské ttau-
ma, a aě netad, p isuzuje hororoq m historkám v lidské obtaznosti velkou moc.
Neroz ešena zttstává i H blova vyzva ohledně odsttašení česh ch zemí. Podle
současnéobliby hototov ch p íběhti se mu tento zámil zŤejmě až tolik nepoda il.
H bltiv odkaz stejně jako Cesta na popraviště mí í dál do budoucnosti. P ed_
utčeníslabomysln ch babiček zaideální konzumenty strašidel v česh ch zemích
sevzdá(eně ztcadlí i v novodobém ěeském hororu. Pokolení sta enek udávát n
i za socialismu. \r'edle tozpačitéfantasy kome die se záludnym titulem Babičky do-
bíjeite p esně! (1983) najdemeTtnkriv k]enot - leniálně animwany snímek hr _
zosttašné Kybenetické babičky (1962). Vlídnou a neškodnou sta enku nahtadí
nebezpeěny stroj. Pověstí starší genetace neot ásl H bl poprvé. Již v minulosti,
snad pod vlivem f.tancouzské školy, česlc horor p edvedl, že zdánlivě neškodná
babička má i svou odvrácenou tváÍ zlem posedlé čarodějnice. Mriže u knout,
záke ně waždit anebo stejně zlověstně prznit děti' Své o tom ví nevychwany
chlapec v klasickém krváku s poněkud zavádějícím názvem Babinského dobro_
družství(1900) od J. Tirrdého. Tímto vstupujeme na nesmrtelnou pridu české
htttzy _ do teritoria černéhorománu...
Hruškovo jedinečnévystižení poetiky htttzy stejně jako H blova fuonizující
touha omezit její vliv tvo í dvě stťany českéhohorotu. Navzájem se inspirativ-
ně dopl ují a pomáhají objasnit jeho ptovázanou kontinuitu od 19. století p es
meziváleěny ťyvoj až k nedávné současnosti. Mnohdy se o hr ze hovo í, ovšem
málokdo naváže na její podstatu, vnit ní lo$iku, vlastní poetiku. Tam, kde sethá_
vá lidská paměť, chybí neot el pohled, nedostává se talentovan ch babiček, stačí
sáhnout pro knihy ori$inálních tv rc . Horor pot ebuje své básníky a zavšech-
ny mižeme citovat Hr zu Maryšy B. Šárecké:
 r32

,,Jak obrovité kŤíd[o démona

M[čenípaddl duši p[nou hrťlz
(.)

Chci zav ít oěi - v tom yšak h[edí setn

tmy z llojem dvě oěi knlavé, -
chci k[esnout - yšak ruka [edollá
1, totyx

již ramene se mého dot kd, -

c.)

Ie ticho, ticho. V [ese h[ubokém

p ed děsnou ptropastí se probouzím,
když vjchod ztatit začínájiž zem."
 r35

VteÍiny httlzy, PÍíztakya fantasie, Galefie Íantastťl a dobrodruh ... série samo-
statně uzavÍen ch p íběh na malé ploše. Ideáln í ,,hototclvy" stav, kter nahradil
odeznívajícífenomén kolpottážních románti. Také tady stojí distribuce na pta-
videlném šíení sešitktl - osmerkoq ch arch . Vydavatelé ale tentokráte vsadi-
li na opačnou taktiku, místo aby p íběh donekonečna natahovali, nahtadili jej
kráth m (ttvarcm povídky. Tento zptisob psaní obhájil zkušen noviná Eď$at
Allan Poe se sq m požadavkem ,,tady a teď", nelépe za pt hodiny' Časově vytí-
Ženy čtenáÍzíská ideální čtivo na cestu vlakem nebo tramvají.
Dějiště hr zostrašn1ch p íběhti smě ují k typiclc m místtim, stejně tak m -
žeme nalézt $enius loci pro rr robu těchto sešitov ch hororti. osudy hned několi-
ka sériíse st etávajív ptaŽské čtvrti Karlín.P větady teatizovali své strašidelné
fantazie vydavatelé Bed ich Ptocházka, Emil Šolc, Rudolf Štorch nebo Matěj
Knapp.

Papír šustía rotačky chrlí násilí poVteÍináchhrizy, obrazy šílenstvía zttos-

kotan ch dobtodruh zalid tují Galerii fantast a dobrodruh , dve e krypty se
otevítqído neznámych kmjin P íztak a Íaniasií.PÍipojujíse detektivně my-
stetiízníTaiuplnéa dobrodružnépovídky, hr zostrašné Dobtodtužné novelly.
Všechny tyto títlésešitové ady, vycházející v ptvní polovině 20. let 20. století,
p^t íke zlatému věku vydavatelslc ch snah meziválečného hororu. Své místo si
musely vydob t v záplavě tiskovin s pÍot el mi detektivy, sve eg mi kovboji,
lstiv mi indiány a ěím dá| zlověstnějšími padouchy.
Neodo]atelná směs hororu oko eněného senzaěností a dobtodtužnou akcí
p evzala štafetu nejen od kolpottážních román 19. století. Najdeme v ní totiž
také stopy d ívějšíchkramá sh ch písnía časopisecky laděného kratochvilného
čteníod Landflase, Ktame a ěi ptávě katlínského Rudolfa Stotcha. Na tozdíl
od anonymních p edchtidc se v nich vyst ídajíauto i zvaěnych jmen. Jednotá-
zové zpestÍenínahtadí systematická snaha vedená touhou p edstavit vedle sebe
světoznámé mistry svého oboru. Najde se i něco z domácí tvorby.
VteÍin hrťszy je sice jen pát, zato P flztaky a Íantasie ěítají27 kusti. V rámci
udtžení souvislé kontinuity a jasné formy jsou na tom nejlépe. obojí edice dis-
ponu1í poutavou obálkou apÍíbuznouskladbou autor . Sev ená kombinace hr -
zosttašnétematiky v textu i obnze z nich dodne s vytvá í klenot českéhororové
scény. Patrně pod vlivem EmmerichaAloise Hrušky uplat ují kombinaci od ,,ge-
niátně fantastick ch E. T A. Hoffmanna a E. A. Poea" až po novodobé klasiky
Hannse Hejnze Ewerse, Jeana Richepina nebo Kar]a Hanse Strobla. Podobnávy-
hraněnost a dtamatut{ická jednolitost na malé ploše charaktetizuje edici Galerie
fantast a dobrodruh .
 r36
Vedle nich stojí volnějšízptacování těchto snah - série kombinujícípÍede-
všímdetektivní a dobtodtužn,ptvekze všech končin světa, t eba Šolcovy pestté
knižky. Mezi jednotliv mi sešityvyšla nap íklad okultní hotorová povídka Karla
Weinfurtera Vděčnost Íakfuova (svazek ě. 20 , bez datace) '
Zvláštní pozoťnost si zasluhují vi zuálně jednolité sešity karlínského M. Kna_
plpa zvané Taiuplné a dobrodružnépovídky s unwetzální obálkou (linorytem)'
Po vzoru cliftonek se na ní st ídal jen název ptávě vydaného titulu. Nechyběla
ani pečIivě vysázená, diležitáinf'otmace o tom, jak je kter svazek ukončen a ilu_
strován. P idaná hodnota a zejména zátuka, že adtenalinu chtirn konzument ne_
bude muset cely tyden netrpělívě vyhlížetpoktačování. Ktátlcy intenzivní p íběh
poko il mnohdy jen čelově natahovany děj četrrychrcmáni a krvákri.
Knappova edice, koketujíeís formou ttiviálních myste zních p íběhri
s okultním kontextem, p etiskovala na rczdíl od jmenované ttojice anonymní
tvorbu. KzábrrělákalanapŤíklad Nevěstu z hrobu (svazek 10), Tajemstvi,,Mtt-
vého ml na" (svazek 15) anebo Záhadného invalidu (svazek 8). Rychlou rukou
načttnuté tajemstYí obvykle ukončila táznáakce, anebo p ev|ádl proces páttání'
Mnohem čistší,autorsky pÍiznany a sev enějšíplípad sešitorr ch hororri p ed_
stavují Dobrodružnénovelly vydávané Jarcslavem Tožičkou(později Bohumilem
Špinkou). objevila se v nich ada skvost od Conana Doylea, Alexandra Dumase
ík
a mnoha jiny ch s ouč a s n , b ohužel b ez pÍ isp ěv atel č e sk ch.
TÍihtťlzosttašnéšiky (ltoěícína ětenáŤovy neťvy - Vte iny htílzy, Plíztaky
a Íantasie a Galefiie fantast a dobrodruh - nepostrádaly vzdělánací ptvek.
Hororová lclasika měla šlechtit čtenáÍŤlvvkus v záp\avě braku chrlen ém z běží-
cího pásu' Braku, jenž za svou krátkou , leě intenzivní existenci zvlěil a pá ll se
nap íčžánty. Detektivové se nevydávali po Ktvavé stopě zločinu, ale pro lepší
uplatnění na tthu pronásledovali Bezhlav pÍíztak, Hrobové pÍíšety,PÍíšerné
hosty, po izovali F"oto$rafre ze záhrobí, odhalovali Tajemství hÍbitova, ocitali
se v osidlech plíšet Leon Clifton odhaloval, kdo 7avtaždil mrtvou, a po cestě
se zastxril na Rej mttv ch v Černémdole, aniž si uvědomil, že nastala Strašná
noc dušičková,v nížse mu zjeví Dáma s umrlčíhlavou. I ti nejodvážnější indiáni,
místo aby se plížilipo stopách bizontl nebo bled ch tváÍí,ne nxně stopovali
Kněžnu strašideln ch les . Jinak st elhbití kovbojové jako Tom Mix neváhali
vyptázdnit zásobník na Ducha jeskyně. Dobrodruzi nejenže ptacovali ledem
a d kou, ale potkávalí t eba Lod'mrtv1Ích anebo Pekelné jezdce.
Knapptiv karlínslc kole$a Rudolf Storch šíil sešitovou edici Storchova
knihovna povídek z blízk eh i dalek; ch ktaj ' Mezi p íhodami lupičri a indiá-
t37
n& ,,uvíz!i" také Duchové na skotském zámku, Čert v ml1 n, Strašideln ml n,
Zazdéná jeptiška, černokněžníkdoktor F'aust, Tajnosti Faustova domu, P lšer'
n kapitán (na kost ohlodaná _ zktácenáveneMatryatovy P íšernélodi - The
Phantom Ship, 1839, česky 1897, 7924, novějijako Bludn1i Holandhn 1999) či
Katova kletba. Všechny pocházely zptavidla z ptodukce ne(tnavného psavce Al-
fonse Bohumila Šťastného,specialisty na cliftonky, ale také zněného p|asiátora
verneovek.
Autorská invence není nevyěetpatelná, a tak nezÍídka rítlésešitky obsahova-
ly zhuštěn děj a rámcovou kostťu statšíchmohutn ch krvák ' Jen o pát desítek
let později povydání oti{inálu sepisuje Šťastnp íběh 32stránkového sešitku ze
séfie detektivaLeona Cliftona Dáma s ttojím obliěejem, p edlohou mu byl něko-
lika set stránkov krvák identického názvu z dtuhé poloviny 19. století. Takováto
,,light" verze souvisí i s ttadicí kratochviln ch zábavníktt z pÍelomu 18. a 19.
století. opodstatněně se česk hotor šíil už zátly v obrozeneckych publíkacích.
Účel světí prost edky, chytlavé čtivo se ptodává. Menšíf.otmát povídek nebo
novel zaměÍen,ch na hotorové či strašidelné p íběhy obsahovaly časopisyjako
Rozmanitosti, Česká včela, Květy, Lumír, posléze Světozor aÍada dalších.
Y meztválečném sešítovéma hototovém boomu vynikl jako unikát specia-
lizovany zábavny časopis Měsíc (1924), teďisovany slavn m Kar]em Hašlerem.
V každ'émčíslep inesl českou hororovou povídku, na niž dokonce podnikav
vydavatel vypisoval soutěž. Skoro jako za dávnych čas v ame ckém Bostonu.
'lhdy někde najďeme ko eny po válce oblíbenych socialistick ch časopisti 100+1
zahtaniční zajímavost nebo Zápisník, které na sq ch zadních sttánkách ptavi'
delně otislcovaly pÍevzatép íspěvky ze specializovanych Ellery Queens Ma$a-
zine nebo Alfred Hitchcock Ma$azine. Horot, detektivní story, p íběh senzaění
a dobtodtužnybyl p fuozenou součástíoddechového časopiseckého čtiva. Čes-
ky čtenáÍse zaěal vzděIávat na tomto senzaěním i hororovém poli už poěát-
kem 19. století a postupně naŇtstající poptávka si žáda\a i z časopisu pÍevzaté
a dodateěně upttrené speciální edice.Z časopiseck ch autor , jako byli Gustav
Meyrink nebo Hanns Heinz Ewers, uve ej ovan ch nap íklad v p edválečn ch
ročnícíchSvětozoru se posléze stalyknižníkwězdyvydavatelsk ch plánip ed'
ních nakladatelství.
Série Vte iny hr zy nebo Dobrodružné novelly si navzdory cenově dostup-
nému sešitovému fotmátu vysloužily možnost stát se speciálně sestavenou lcni-
hou. Vydavatel ji opatŤil novou, atraktivnější obálkou a vmetl znovu fia nepÍe'
hledn trh. Samostatn m, nijakdále nemutujícímf.enoménemzÍtstávajíPÍíztaky
a Íantasie.
 I3B r39

Společně tento trojlístek p inesl českémuětenáŤinejlepší světovou klasiku, p izápaďuslunceanetušícího,žesedolepodnímkrčíty$r.Sešityodčísla77pto'

takže mohlo rtist povědomí o samotném hororu. Vedle Poea, Hoffmanna, Bul- Šlyrudikální proměnou. Všichni dobrodruhové s flintami se post íleli a nastal čas
wera, Conana Doylea se objevovali také současnícijako An$ličan Willam Wy- na novou zkušenost, na záhtobní existenci. Tyto PÍínakyna kažďé dalšíobálce
mark Jacobs. Jeho slavná opičítlapka (The Monkeys Paw, 1902), Lesendátni nclryeují jedineč,ny qÍjeu často silně hororoq. Prvky dobrodružnosti z etelně
povídka na téma ,,pozoT na to, co si p eješ, Í,rotožese to mťlžesp[nit" ptavidelně ustoupily do pozadí. Zajímavy je napŤíklad motiv zakukleného st elce, pÍipomí-
získává pozoťnost v poválečn ch a potevolučníchantolo$iích světového hororu. najícího šetmíÍez fi|mu Pražsk; stud ent, nebo vyjev z Kon pkovy obálky k Ewer-
stejně tak povídky od Poea, Hoffmanna nebo Meyrinka; do dnešních dn se sovu Zaklínačiduch (Der GeisterseheL 7922, česky 7924), jako kdyby muž skot'
vlastně nic nezměnilo' Stav p edválečnéa současnéhororové konstanty z stá- dcm byl ideální ikonou vzyvajícído nebezpečné potyčky se záhtobními silami.
vá neměnny, pouze se rczšiÍuje o nová jména. P ncipy ztlstávají, jen talentti
na opičítlapky ubyvá'
P edválečno u litet át ní scénu charakte zov ala nesmítná činorodost. Samo-
z ejmostíby|o publikovat, hledat analézat mistrovská díla ještě zaživotaautor .
Podobn p ípad jako u Jacobse najdeme také u jin ch novodob ch klasikri. První
česk p eklad Arthura Machena _ mysteti zní VnitÍnísvětlo - se objevil již
v Íoce 1905 a jen o ětyŤi tolcy později (ieště než zmizel za záhadnych okolností
v masakru mexické revoluce 1913) se vyno il česky první a na dlouhou dobu po-
slední g!énius cynické htÍlzy Ambtose Bierce - Uprost ed života (1909)' T^ktéž
nné pÍeklady Vernon Lee, britské královny ducha sk ch pÍíběhťt,otiskli Češi
uprost ed její ka éty. Potevolučníďeneftce a edito i dnešních antolo{ií pan-
doxně ,,objevují" světové ikony hororové litetatury drivěrně známé již pÍeďvá-
leěnému č,tená i. Zna\ci dokonce smrtelně vážně tvtdí, že díla některych klasikri
v češtinědosud nevyšla.
D ívějšíčeštíedito i a p ekladatelé měli buď neuvě itelně šťastnou ruku,
anebo pÍitozeně pluli na vlně soudobého trendu. Nezklamala pŤfuozená intuice.
Navíc se zdá, že byli prostě u toho, když se vjejich těsné blízkosti psaly dodnes
živédějiny hororu. Stačíjmenovat Strobla a Cibulku, rodáky z Čech, kteÍízalo-
žili ptvní specializovanou hororovou tevue fla světě Der orchideen$aften _ in-
spiraci pto pozdější Weird Tales. Ale jsou tady další' tehdy modetní zahtanič'ní
inováto i žántu,jako francouzsky pišícíPierre Mille, Claude Fanéte, Jean Ri-
chepin, britsk Rudyard Kiplin$, ale také domácí Katel Weinfurter, Quido llda a
Vyskočil, Karel de Wettet a jiní. Iejich pÍíběhy udivovaly pe strostí, mohly se ode-
htávat pod mo em, odkud se hrnuly $aleje spoutan ch kostlivc , nebo na souši.
Byly všestranné, realistické i nadpÍitozené. Zatímco sétie pnních PÍíztaka Íantasiídíky dobrodružnému motivu tiš-
těnému na onnžovémpodkladu adíhotot někam k mayovkám nebo veťneov-
P ízraky a Íantasie tvo í ve svyclt 22 číslechmalé, ale silné jádto, a to hned kám,usétiefuuhénenípochyb, žehotot získal samostatnyprostor' Dobtodtužtly
ve dvou obálkov ch sériích.M: ,žeme na nich vysle dovat dílčíproměnu o povědo- aspekt, pÍestožezcelanevymizel, není to nejpodstatnější. Do popÍedí se naopak
mí hororu v Čechách. Sešity od čísla1-10 sevyjímajís monotematickou obálkou. dostává atmosÍ&a děsu a ht&zy, stylisticky evokovaná dosahuje mtazivého ef'ek'
Zachycují neměnn westernoq motiv lovce s puškou zadumaně sedícího na ská]e tu zvláštníbafevnou kombinací modtozelenych, modročetn ch a zelenych támo-
 r40
vání. Nenechává čtenáŤe na pochybách, že pijde o vše jiné, jen ne o atraktivní
st elbu v buši, nad nížsevznášíkIik divoké zvěŤe ahalekání rudoch (jako by se
,,sešitká i" poučili u čern ch p íběhti KadaTtacbty)' oban<y, vytvo ené pattně
klasikem hororové lcresby Josefem Kočím,typo$raficky ne zcela ujasněné v de-
tailech, majívzhled proskleného obnzuazátovel náhrobního kamene. S dvěma
tichyty po stranách jako by byly vstupními dve mi do nejtajnějších míst v ptávě
odhalené hrobce.
Efekt strnulé htttzy opepÍe$,krvav mi excesy - 11užená ženská hlava, kr_
vácející nahé mužskétělo _ zackrycují suveténně zptacované obálky Ftantiška
Schenka v p ípadě sešit Vte iny htÚlzy. PÍíztaky a Íantasie se jeví o poznání
melancholičtější,nazbyl,ch11kusech pŤedjímajímodetnístylizacivyznamn'ch
hororoq ch antolo$ií, jako je ,,zelená trilo$ie" Ticháhtťna, Lupiči mrtvot nebo
Sttáž u mrtvého. Podobnost není náhodná. Kvalita povídek v obou sétiíchPÍí-
zrak a fantasií p edstavuje esenciální ukázku toho, co vše s hororem souvisí
od romanticlq ch dobrodružství z per velh ch autor , jako jsou Hoffmann nebo
Bulwer, ale také možná i p ekvapivě Knut Hamsun, Selma Lasetlofová, Michail
Lermontorr, Pavel Busson, William Ber$soe, dokonce Herbert Geor$e Wells, Ru-
dyard Kipling, A. M. Frey atd. V jednom z pwních číselnechybí mistr moderní
hr zy Ewers se svou nejlepšípovídkou Pavouk (Die Spinne, 1908), vychá zející ze
stejn ch ko enri jako Kolárriv česlq skvost U červenéhodraka'
Devět povídek od autor , jako jsou Karel de Wettet, Quido Maria Vyskočil,
Zdeněk Matěj Kuděj, Alfons Bohumil Šťastny,zastupuJe českou scénu. Korunu
všemu nasazuje pŤičinlivy Karel Weinfuttet, jehož Satanistka zaklíná poslední
21. sešit s obálkou brunety stojícívyz'vxrě p ed oprátkou. Jedná se o nep íliš
zda ilou napodobeninu Ewetsova Pavouka svědčícío tom, jakou popularitu si
německ autor vydobyl v piedválečnémČeskoslovensku. Zejména v okultních
ktuzích, odkud pocházel Wbinfurter, jenž patÍil mezi jeho nejpilnější pÍeklada-
tele. Takovéto satanské, až mystické uztrIení celé série nemá daleko k symbolic_
kému komentá i, k démonickétečce.
,,Knihovna napínav ch historií dobrodružn1 ch aÍantastickyích.,, Tímto vy_
světlujícím podtitulem opatŤil edici PÍíztaky a Íantasie naktadatel Emil Šolc.
V reklamním letáku pak p iložilmotivačníp edmluvu k poslání ceté sétie. Cí-
lem bylo vydárrat povídky a novely z domácí i světové tvorby. Témata si vybíral
dle ,,p fuozeného zá4mu ětenáŤe", protože lidslc duch máwozeny sklon po ,,ta-
jemném a neobyěejném". Ikonick mi vz oty pro tento zámět mu jsou je dn označ,-
ně ,,{eniálně fantasticky" E. T. A. Hoffmann a ,,básník tajemného šera a hrri-
zy" E. A. Poe. Do stejné skupiny zahtnuje ,,fascinujícího" Stevensona. Nesmí
v ní chybět ani ,yelcí utopisté" J. Verne a
H. G' Wells. Takováto jména jsou dle
r4Í
Šolcovydobové p edstavy ,,h[avní s[oupy tohoto fantastického, bizarrního a dob'
rodružného genru'v [iteratu e syětoyé".Tito,,hr zostrašní syatí" ma1ívytáhnout
do boje ptotinejzcháttalejším produktrim literatury pokoutní' ,jež s opravdov m
uměnítn s[ovesn m nem a nebude míti nikdy co spo[eěného"' (Verneovka naštěstí
v PÍíztacícha Íantasiích nevyšla ani jedna, ještě p elwapivější je absence čeho_
koliv od Poea a Stevensona. Wellse zastupge horor, kterému se vedle utopii tád
věnoval) V běr nebyl jednoduch , ptotože ada proslul ch zahtaniěních tvtirct1
hororu měla v té době na českémtrhu celé sbírky povídek i rcmány, zejména
Ewers, Conan Doyle, Poe, Meyrink, Spunda, Perutz, Benson, Bulwer, Strobl,
Stevenson, Leroux, Stoker, italsk klasik Cado Dadone, fnncouzsl<y klasilc Fre-
deric Boutet atd.
Nadpr měrná vydavatelská činnost česk ch nakladatelství v oblasti hororu
patrně uzemnjla plánovany tozlet a puristick zám& karlínské hororové čist-
ce tak docela nevyšel. Po 27. ěísle P íztaky a Íantasie skončily. Zistala ktásná
ěetná stuha, nádhená stopa, ele$antně vyptaven ch ambicí. Stěžívšak mohly
bojovat proti stovkám cliftonek patazitujících na hororovém podhoubí lašícím
z tajemrrych hrobek a katakomb kolpottážniho rcmánu 19. věku. P esto se díky
jedineěnévizuální a obsahové sttánce mohou považovat za mimoÍádny nadčaso-
v počin, ktety zatím v česképrodukci nebyl pŤ ekonán. Č estnou stráž p o dobrt ch
kvalit (leč menšíhotozsahu) s nimi stojí s jedinou česlcou povídkou, ale s nejlep_
šímnázvem - Weinfurterovou Stonožkou - VteÍiny hr zy s podtitulem ,,Sbírka
Íantasií, girotesek a dobrodružstvi".Pozaďu nejsou animalébtožwanéexponáty
z vinohradské Galefie fantast a dobrodruh zaštítěnéknižnicí s lo$em Saturn.
Češtíauto i v ní ptavďa dostali vale, nicméně idea konceptu básnivého hororu
zttstává.
Podobně jako v Cestě na popraviště, Hruškově a Havránkově antolo$ii vy_
danétaktéžvKarlíně,izdev Saturnu nacházíme,,hruškovské"p edmluvyhájící
hrrizu jako svébytn uměleclcyvytaz,ktety jezapotŤebíkultivovat. Zbožnépání
nap! tuje zejména ptvní svazek otištěním klíčovégfoteskní povídky Brejle (ťhe
Spectacle) Ed$araAllana Poea. Autor doslovu, podepsan1 šifrou M, si cení ze'
jména,,grotesknost námětu, stoupajícínapětí a jistj e[ement k ečovitého hLlflloru'.'".
P ozadu není ani všudypÍ ítomny Hanns Heinz Ewets se satirickou $roteskou M j
poh eb. Tra$ikomedie (Meín Be$rebnis). Anonymní typo$rafie opět okouzlí
na ptvní pohled. Co víc si pro extravaga;ntní maly formát sešitri nebo brožurek
p át nežqjimečnou $rafickou iptava a hodnotn obsah s nadčasovou platností
i otisinální stopou minulé p ítomnosti. A pokud by to náhodou dobov m edito-
rrim nevyšlo, tak mají v rukávu ještě Knihovnu Saturnu s fantasticky jízlivym
hororem, pohotově U k ižovan1im Tannháuserem (D er $ekt euzi{te Tannháuser
 r42

und andeÍe Grotesken, 1901' 1919, česky 1920), jakjinak než od Ewerse. PopŤí-
padě zaskoěí hned čty dílná sétie slavn ch Poeoq ch skvostti Muž davu, P ed-
časn poh eb, Skokan, Maska č,etvenésmtti.
S česk m sešitoq m hororem a zátovetknižními ffiiniatmami se nelze nu-
dit. P inášejíunikátníkombinaci htťlzy, $rotesky, šklebu, $o$olovskyšťavnatého
strachu, poeovské frašky, ewersovs]<ého sadísmu, hoffmannovské fantasma$orie.
Jeoti$inální, má svouvlastníkoncepciamnožstvípvodních autor . Jedrro dile_
ma však pokračuje' má si jeho vydavatel tadějivybtat formu nekonečnéhoromá-
nu a rozkouskovat jej na sešity, anebo sešitovou novelu donekonečna natahovat
ve volně navazující sétii?
 Í45

Bolest a extáze, chtám satan rr, zapovězené kulty, or$ie, nenasytné succuby, per_
venní incubové, živívelebícísmrt, rytmus a p íškrcenévzdeclry utopenév ěet-
ném saténu'.., tlumené kročeje a ozvěny pod $otickou klenbou. Yítejte v českém
hororu. Božsk satan si žáďá své oběti. Za odměnu datuje bájeěné mládí..., co
na tom, že doěasné a kratkoztaké. Stejně tak pomíjivě klade současná satan-
ská en]<láva v Česku svou existenci do počátku 90. let 20. století. Místo, aby se
blackmetalov rocker Ji íValter alias Bi$ Bos ptoz etelně obrátil do temn1 ch vod
českéminulosti avypučel nadmístní satanská bahna, nechal se svést novodob m
Batmanem losan$elské církve . Ke změně pevně dané historíe českéhohororu sta_
čil jeden telef'onát, anonymní požehnání od satanského velmože Antona LaVeye.
Vnašíkot]iněp itom zlobujelo daleko dÍíve,nežsahápamětjednotlivc . Stačilo
se začístdo p vodní česképoezie... Vzk ísit dávné Modlitby zla.

První krotitelé temnoty a zátoveít č,etnémasie a satanismu z p e-

',hymnici"
lomu 19. a 20. století - Karel Dtažďák, Maryša Šátecká, Josef Šimánek, Otokar
Griese, JosefVáchal, GustavMeyrink, Karel'W'einÍutter,Arvéd Smíchovslc , de la
Cámara a jiní _ sice umírali v bolestech, za těžlqrch obětí, v mládí ovšem nabídli to
nejsvěžejší,s ěím m: 'že b t česh horor kdy spojován. Jejich smrt vlivem nečeka-
n1 ch okolností pŤipoffiene nelehké chvíle jinych slavn ch vyvolávačri temnot á la

Byron, Baudelafue, Poe, Hoffmann, Nerval, Maupassant, Guaíta, Ewers a další.

Četná masie má v česlc ch zemích pevné místo, ačkoliv se pro adu osobnos-
tí stala jen jednou z mnoha částísystému, vytváŤí pÍitozen,doplněk, ucelenou
součást všeobecn1 ch znalostí. Když Lovecraft začal osahávat svazlq zakázanych
věd,vPtaze a okolních městech už existovala prcptacovaná démonolo$ie. Pomocí
paktli s Faustem, oživwáním Golema, vzpoutám proti Bohu i císa i lcult rohatc
spěšně vzkvéta|, pŤestože byl někdy pečlivě utajen'

Tajemné okolnosti vzniku filmového veledíla Upír Nosferatu (v roce 7927

na československém zemí) tepve postupem času odhalily souvislost s největší_
mičetnymi ma$iky. Dnes se jedná o samozÍejmou součást historického povědomí,
kterou však má{ akaba|ista František Kabelák odvážil ještě ve t icát ch letech
se
publikovat jenv
mci st eženychl žovych tisk (spis Ma$ia ni
ae). Členové
l
p ísně st eženéněmecké že Ftatenitas Satutni měli v Československu otev e-
n pohyb. Atchitekt Albin Grau tady našel jedinečně avtentické a dodnes stojící
kulisy nejv ,znamnější upí í sá$y. Skandalista Aleister Crowley vešel do kontak_
tu s q st edním de la Cámatou, nepokojn Ewers díky českézkušenosti dosáhl
nejvyznamnějšího ma$icko-mediálního zasvěcení ve filmu a Íotostaf. Drtikol či
 r46
r47

nakladatelBeaufott p istoupili na své $nostické cestě ke kapitole četné

ma{ie' (Satans Kinder 1897, česky 1901) polského démona Stanislawa Przybyszewského,
Cfuám Satan v, Klíč,kč,etnéma$ii (česky 7927 a 1934) od Stanislase de
Guáity jednu ze spojek Moder ní rcvue. Naopak Przybyszewského Satanova syna$o$a (Die
se stal v Česku populátnílitentutou a Emanuel zLešehtadudodavatelem
ojedi_ synagoge des Satans 1897), nevyčeryatelny zdtoj démonolo$ické kultury vycházi
nělého obnzového mate álu. Nebyli osamoceni. Uprost ed této enklávy
vznikla roku 1911 jen pto užšíoktuh (byla pŤeložena pod pseudonymem Sarus omans).
ještě jedna skupina; neoficiální spo]ek zasvěcencri' publikujíc
í pto vlastní pot ebu Ptzybyszewského dalšíslavné dílo tituálČemá mše (Die Totenmesse 1893, česky
a potěchu p sobivé limitované edice, t ebaBoisovu Satanovu
církev (Le šatanis_ 7979) zahalil už jen soukro rrry náklad s jedovatě ěetnobí|ymi ilustracemi.
me et Ia masie,1895, Praha 1930) nebo Bricaudovu Černou mši (La
messe noire
ancienne et moderne, 7924,PIzet 1. května 7925).
Marion Sováková, p ítelkyně sestry černéhomá{a Atvéda Smíchovského,
Y nenadálé ptázdnotě stačíupnout ztak o patro v še. Na téžestraně tsis,
uvádějící ]<onfiskační zásahU satana, nalezneme horkou stopu českéhohororu.
editorka ptvní z nich, mižebyt považována za jednu z prrikopnic ženské
horo- 7-v nzněnou inzetci ke žhnoucímukopytu básníka Josefa Šimánka KÍištálov
rové scény' D evoryty Josefa Hodka nebo tytiny Alberta Schamoniho
dodávají pohár (1908). ,,Lze íci, že práce ta byta ve ejností p ízni'lě p ijata, o čemžsvědčí
těmto čeÍn]m esencím punc pvo.epublikové jedinečnosti a získánají
českému referáty našich [ist . Autor odkrfi tu smě[ou rukou, vedenou bujnou fantasií taje
hororu také jednu z nejpozotultodnějších vizuálních stránek. Ptánybyly
smělé, star ch magťl egyptsk ch, íšioku[tismu, a tíěíodvěk konflikt bítéa ěerné magie
Sováková, z ejmě vlivem svého partnenŽikeše, oslovila ke spoluprác jYáclava
Tilleho (píšícíhopod pseudonymem Václav Říha folklorní horory ctrnadovy po-
ve formě beÍetristické takvěrněa chvatně, že wusíme spis jenom co nejv eteji do1to-
tuěiti," svato eěízvtácené dílo redaktor Griese. Prozaiclq debut najde své čestné
vídky nebo R ženec). Společně plánovali vydání nejnedostupnějších knih
tak, místo vedle jin ch Šimánkorr ch opusti Božstva a kulty nebo Háj satyr .
aby se jejich edice Libri nti et curiosi stala unikátem v celosvětovém
mě ítku.
Bohužel vyšlyjen dvě potožky.
V pr kopnické !sis, praporu čenychvěd, vyeházela p ínosná studie Essart-
se des Fabre Sadism, satanism a $nose (květen 1908). Čtená e zásobwala dí-
Tendence vydánat v česk ch zemích p evzatou i p vodní literrtr.fu
zamě- lem odpadlíkaBaudelaitaL,itanie k satanovi (Procházkou ptopa$wané již d íve
Íenou na černou masii a satanismus ovšem zaěaly ještě d íve. P
ed ptvní světo- v Moderní tevue), tiskla Ríchepinovy skandátní Blasfemie. Centrum pozornosti
vou válkou vycházel elabo t f'tancouzského okultisty René Schwaeblé
U satana na českéscéně zaqímá Huysmansem zpopulatizovaná četná mše z románu Tam
s podtitulem ,,Rom n o obyěejích současn ch sataniÍ<ťl"' Na pokračování jej
od lis_ dole (Lá-bas, 1891, česky 1919). lsis pohotově publikuje Micheletťrv k onttovenní
topadu roku 1907 uve ej oval v be]etristické ěást| časopisti s okultní
tematikou názot na rchabilitaci ženy, velebící Evu v tiloze velekněžky. Ve skutečnosti není
|sis a Paracelsiana p erovsk martinista Otokar Griese (sic).
Čatodějnícizde fi- všechno ěetné, jak se na ptvní pohled jeví. Ukázkově prisobí Stanislas de Guai-
sutují jako ,,nespokojenci, bu iči, anarchisté". lenže i temnota houstne a dvojčíslo
ta, se satanismem spojovánvlaiclc ch p edstavách nazákladě atÍaktivních titu]
Isis v létě 1908 uve ej uje provokat |vní část tomán-kapitolu Černá
mše. srr ch knih. P itom pandoxněprávě tento autot Chrámu satanova vidívprotikla-
,,Čaroděj elokuje všechny bytosti nevidite[na, satanista se obrací než na Satana
du k romantickému historikovi Micheletovi v černémši ,,straš[ivé roz2louttíníŇech
a jeho kgiony," komentuje téma lsis. Na otázku, zdali existajíbytosti
neviditelné, zvr ceností a ší[ensfiíerotomanie".Tímlépe, kontrasty
odpovídá: ,,Proě by jich nebyto? Bychom spat i[i jisté mikroby, nenítiž
plo dí nejlepší zkušenosti.
nutno je obar-
viti?" Jako bychom slyšeli dialo$ z L)píra Nosferatu a citaci z ,st patacelsiána
Bu-
lwera (Van Helsin$a). Zaslíbenost česh ch zemí ptohoror podporuj í pozotuhodné
skutečnosti. Ved]e Fausta a jeho následovník v nich pob val ikonich
má$Pata- Pohát pÍ etékajícíčernou krví
celsus, také lord Edward Lytton Bulwer pat í v dějináchtématu k nejčastějí
p eklá-
danym rcptezentantrim okultního hororu u nás' Čen, bod vystfčil tohy
a mnozí
mikrobové sami prohlédli. Vlsis na str. 280 čteme redakč níupozotnění:
,,Vzh[edem lsis anoncovan Josef Šimánek, jedna z nejbarvitějších osobností českéhohororu,
na zdejšíptověstnou konfiskaění praxi ne[ze nám bohužet dokončiti rom
n ,[,J satan,,, měIitelná s Arthurem Machenem nebo Lovecraftem, muž, ktety světoq horor
což tfunto ozndtnujeme." Štěstíse naopak usmá]o na anarchistrcké
Satanovy děti p edčívsostně poeticlc m jazykem,ve svém démonickém mláďíuzav el satanslq
 I4B
pakt svÍchovaně. K išťálov pohát naplnivtchovatě vlastní šťávou, osobní zkuše-
ností požehnal svaty ltál č,etnéma$ie v Čechách. Nejcennější lídslcou tekutinou
obatví nejen celéHtaděany, ale pronikne také do zatuch(ého podzemi satanské mi-
nulosti Malé Sttany. Vedle Lešehrada, Karáska, Meyrinka, deWettera, Pasovského
i jinych se takze Šimánka stane opěvovatel jedinečného$enia loci. Místa pÍitahu-
jícíhocelé generace českéhohororu' poěínaje rudolfínslq mi eskapádami ačentym
tománemZikmunda Bensin$era, A]oise Hynka nebo Karla Tlcachty konče.
K išťálov pohát, jasnoz ivy klenot českéhohororu, vyšel vybroušen z dé-
monického paktu s elf'í mízou Josefa Váchala, ktety se podílel na jeho vytvar-
ném desi$nu. V alternativním pojmenování se jedná o stejnojmennou povídku ze
sbírlcy Nad star; mi schody hradčansk mi,lokalizovanou do nejinspirativnější
části Prahy. Ptávětady, upťost ed ma$ického sabatu p ítomnosti s minulostí, žije
Vladimír. Miluje neznámou dívku, hoffmannovskou blond nku. Uhranut saÍíto-
vyma oěima nazve ji Jit enka. Éteckábytost, klímovská dtyáda, p sobí na Vla-
dimíta jako mha - ,,[esk[y fantom".
Zmátožerry láskou bloumá Yladimít bezduše statymi ulicemi noění Pnhy,
dokud najednom večírkunepotká svého str ce, t iadevadesátiletého starce do]<-
toraAdama Korunta. Bíly má$'vznešené ecké postavy, jej za su$estivních okol-
ností zasvětí do tajného rituálu s pohátem a slíbímu pod jednou podmínkou
pomoc pÍi dobyváni ďívěina srdce. Mladík nesmí na Jit enku vyvíjet nesattvní
enet$il Napětí vibruje mezi Íádl<y dobového papítu; nestály, váhavy, nevěÍící
Vladimír pŤeci jen na doktorovy pokyny k.vne. Na plese v Žofínském sálevyhtá-
vá JitÍenčinupÍízeÍt.
Rafaela, tak se dívka ve skutečnosti jmenuje, padne do oka baronu Griinwal-
dovi. Sexuální návthy největšího Don Juana, tozuměj chlípníka Pnhy, sice v no-
vorenesančníbudově odmítne, ale baron vzplane jako věchet. V nitru procitne
nebezpeč,n, č.etn, má!, zmocní se intimních p edmět mlad ch lidí av soptící
žárlivosti tozklížíjejich osudy. Hravě si dopom že satansk mi tituály. Ještě d í-
ve Korunt svě uje Vladimítovi tajemn, pohár se slovy, at jej peělivě st eží,ptoto-
že nádoba je zee spjata s Jit enčin m životem. Étetická dívka, s vrilí tvrdou jako
drahokam, baronově četnéma$II odolá, zatoY|adimít jí zeela ptopadne.
Mtačna nad existencí mladého pátu se rychle z^tahuJí, když si dáNají ptv-
ní dostaveníčko vedle sochy svaté Barbory (ochránkyně p ed černou smrtí) nad
hradčanslc mi schody. Z p íztačnémlhy o ptil šestévečef vystupuje Gttinwa]do-
Va postava. Věštíneblahou budoucnost. Vladimír ztrácí.vtlli a postupně podléhá
démonovu vlivu. Promění se v jeho loutku a sedí na Jit ence jako nějaky upít.
Rafaela trpce snášíVladimírovy žátlivévylevy a neustále se stup ujícíutážlcy.
r49
Barcn jásá, svazek se hroutí. Aby své konání podpo il, vymyslí Griinwald další
ďábelskou lest' Vyvolá optickou halucinaci, žátlivy mladík nemá šanci ji tozpo-
znat. obviní Jit enku z nevěty, které se stal (pomocí čat) svědkem. Ma$ie po-
skytne nadčasoq klam, není zapotÍebí ani skryté kamety ze7áhady Blair Witch.
Grtinwaldovi stojí v cestě už jen doktor Korunt. Tehdy se baron rczhodne
pto nejnebezpečnějšíopetaci - vyvolá Satana! Y tajné kryptě nad hroby dáv-
n ch p edk zahajuje p íšern1rituál, jednu z nqlepšíchhororoq ch pasážíčeské
scény. Motbidní zak!ínání se však p es veškerésilí nezda í, na druhy den je
nalezeno batonovo tě7o zuhelnatělé.Yypadá to jako nehoda, leě zasvěcenci vědí
své, Korunt odrazil ma$ick titok. Prchliv" Yladimítužtakovéštěstínemá.PŤí-
liš pozdě ptocitá z démonwa omámení. Rafaelu zostudil nevěrou se zh,talou
slečnou Helenou Ráflovou. Pozdě si uvědomí, jakJitÍence k ivdil, matně slibuje,
že ji nazít í odprosí. o p lnoci za měsíěníhosvitu dojde k tajemnému zjevení'
z k išťálovéhopoháru vystoupí dívčinofluidum. Druh den vstane Vladim ít poz-
dějinež obvykle. Na stole jej čeká dopis. Rafaela tu noc, kdyjej viděla s Helenou,
spáchala sebewaždu' Zsinaly mužvtávotá k poháru. Na dně se tŤpytí tubínová
kr pěj krve. Satan opětzvítězilachvíli jasné konturyse zffácívhlubinách noci...
Jit enka ptoztazuje zalíbení českéokultní scényv nadčasoq ch e$yptsk ch
mystéťiích.Nabízísev znamná patalela se světoq m ltontextem a moderní do-
bou. Z egyptské historie evokuje ko eny satanismu Kenneth An$er, jedin sou-
stavn: četnokněžníksvětové kinemato$tafie. TV rce p elomového opusu lnau-
$uration of the Pleasure Dome (Slavnost v chrámu zasvěcení, 1954), pto niž
použil Janáčltovu pohanskou Gla$olskou mši (1927). K jeho dalšímusnímku _
Lucifer Risin$ (1972) - zkomponoval hudbu vrah p ímo zvězení. StÍíbnéplátno
zá í a žhne skutečnou ktví a opojrrym spektrem technicoloru. VAn$erově díle,
stejně jako u Šimánka a jinych česk ch hororoq ch má$i, se to jenom hemží
mytolo$ick mi postavami Isis, Osiris, Lilith, Ganymedes, Seth. Jalco egypsth
má$ Seth se zpodob uj e také de la Cáman a jemu podobní, kte í jsou ovlivněni
dobtodtužnymi tomány lFra${a a. Jit enka _ Lucif'et znamenápro Šimánka ob-
dobu hvězdy Istar, Hathor, Venuše, pěje na ni dy od natození do skonu slunce'
V této v hni (s datací not 1906) sálá pÍiznany vliv Hamleta, vyza qe obdiv
k dekadenty a symbolisty milované Poeově Masce rudé smrti, ozyvá seWa$ner,
Beethowen, Huysmans, Hoffmann, Dumas, Felicien Rops. Možná i ěarcdějka
Únorna z Ct aw Íot dova ptaž ského opusu.
Satanismus b rvá spojován s individuální revoltou, ale v Šimánkově textu
nechybí natážky na ubit česlc n átod (navazu1e tak naTtachtovu Železnou pan-
nu), zejména v části, v nížvykreslil plesovou slavnost. V centtu pozofnosti stojí
 r50 I5I

utiskovaná šlechta a samolibí měštané' Ptávě jim nastavuje Šimánek duté ztca- rdon Pym of Nantucket, 1838, česky 1902)? Kdo jin pŤece než Šimánekv roce
dlo. Pohár ho kosti naplt:q4í rcvněž pasáže z básnickych Kapek jedu, vydan ch vydání K išťálovéhopoháru edituje Poeovy Novelly.
o pouh rok d íve. obálka sbírky s kresbou slintajícíkobryvinoucí sevyhtažně
kol lebky pat ík nep sobivějšíěásti satanské etapy českéhtttzy. Také autorovo Ptažštíchodci jsou u Šimánka osamělí a stísnění ještě p ed Kafkou. ,... fli'
pero chce tnout do živého. kdo se nezastavuje, každ jako by prcha[ z tohoto místa, kde mystická hrťlzav k eči
V K išťálovémpoháru p esto nad společenskou kritikou p evládá Šimánkovo podává si ruku s cynismem z[očinu. Doíe prostír se Praha. Svět[o za syět[em poěín
zaujetí pro okultnívědy, satanismus a černou ma$ii. Svou roli v p íběhuhtaje dé- pronikati tetnnotlu, neboť krev čenánk zčerna[a již tl soumrak. A svět[a dok podo-
monich $enius loci Hradčan a Malé Straqr, vynalézavy popis rituáln ích opetací bají se svíti(nám na hrobech o Dušičfuích."Mlad horor záŤí novouktví, obstatožní
a morbidnívystiženíčatodějnich ch praktik, které si nezadajís nejděsívějšímip í Raupachrlvkus, truchlohraMlynáÍ a jeho díté(Der Mtiller und sein Kind, 1830),
běhy světové scény, t eba Hannse He1nze Ewerse, Poea či Loveuafta. Satan pta- notoriclq hit uváděnyna jevištích oVšech svat ch a 2. listopadu (milovan1 i mo_
cuje pomocí ztcadel, dokáže se p enést nadálku, dovede b ,t spatŤendvěmasvědky detnímNerudou) tiše sklapne podpatky' Poletující duše na odlehlém h bitově se
zátoveh. od prvního setkání s ažhypnotick,m zaujetím obluzuje Grtinwald svou p estěhovaly do honosnějšího sídla.
novou oběť nfinovan'ymi slovíčlryDomnělé vyznání láskyvyniká obratem ruky T picky prvek českéhohotoru, zastoupen také v Šimánkovi, p edstavuje
jako rozkoš z manipulace. Dravec vyvíjíobsesní touhu uchvátit. Bezmezně touží osobní zkušenost, autenticlš ptožitek popisovaného. Čisi z něj apote zahttlzy
podrobít si ko ist témě jako v sadomasochistické h e. Atmosféru podporují su$esti- nad padkem češství:,,Ó, k(Í0 chce cítiti intensfuně tragiku racy, nechť nayštívíve-
bilníprv$1 zqménaplockty s odtazemnebo empaticképachy.Ma$ickou op etacitak čer Hraděany. Zde M[ěení h ímá tisíci v čitkami - a sténá agonick mi stony umírá'
napliu1í lesklé p edměty, k išťál, ztcadla j rczmanité v ně od tabáku až po pÍesně ní. Acítítemimoděk a díte, jak nad Prahou zdvihá se ohromná že{ezná pěst..." Sífu
eílenékadidlo. P edstavivost strhává švito ení plesu, motiv navy a spánku. sršíbásník ve chvíli, kdyžv ilustrovaném t
deníku Česlc svět završuje pouť náš
Povídku otarítajínadčasově symbolická, iniciaění slova: , [aditnír marně na- nejvyptavnější horor Pekla zplozenci, plq satansh ch tejdi a mastn: ch ěemych
máhaí se usnouti." Balanc mezibděním a sněním vyvolává chaos a nejistotu, p ísto_ mší.Jejich semeniště je jasné, u kritika Krejčího,romantika Kolára i básníka
večn krok od páda do propasti na sebe nenechá dlouho čekat. V černémrcmánu Šimánka ttiamfují rudolfínskéHtadčany...
se padalo twn' manohama dobezedn ,ch jam,Ytadimítvšak akrobatickytavíruje.
Šimánek nepot ebuje fiIm, p esto uchvacuje skvěl m smyslem pto panotá- Hr zonosn poetik nemá zábtan Sliny milostné touhy promísís práchnivi-
mwání. Jeho s]ova _ záběty _ se nesou krajinou, pŤičemžněkteré vjevy obda il nou. Ztlby tozskÍípe. ZamilovarryYladimfu objímá litÍ enku,,,svět[o j ejich po[ibkťt"
jedinečnou pompou. Jedině on nám sdělí, jaké to je,kdyžHtaděany tonouv zá- fosfoteskuje ,,pt[ísní hrobu". Kolik takov ch polibktl svlažilo vyschlou ktiži mumie
plavě zapadqícího slunce. ,,Iakoby všechna krev, jížpros k[a p da i ovzduší tohoto ctihodné Marie Elektyv Karáskově Gotické duši?Vmístech, kde démoniclc ast-
místa, tragickou transsubstantiací proměni[a se , purpurovou zÍ i, a rudá ftuida tálpÍiškttítozjaeného filmového Balduina, Šimánek s p edstihem evokuje jeden
její sed[a si na ku?to[e věží,írnsy st ech, zčernatéfrysy a pa[čivou botestí do duše z nejčenějšíchhororoq ch vjev hodn světové kinemato$tafie.
zotroě eného p oko [ení..." ,,V nasta[ém šeru zdviha[a se socha jako pŤízrak. Ko[ikníte s[yše[a asi ude ení
Dokáže vystoupit k nebesh m vyšinám avzápětí neváhá klesnout do nej_ meěe katova, kotikr t tento ch[adrrj ká'men pot ísni[ se tepíou kní. (.) Ko[ik astrá[ťl
hlubšítemnoty: ,,stínj černé,pochmurné a tajemné v[ekty se po zdích. Kročeje osa- obktopuje as tento chmurn pomník a narycuje ovzduší ko[em něho!
mět ch chodctt duní jako rány k[adivem do rakve a stíny zdtlihají k nim rnátožně ruce A nejasn stín. V[adimír cíti[, jak ruka
náh[e, zce[a náh[e uz e[i y dosahu sochy
a' e stonu chr styšeti jejich hías: ,My žijeme svou smrtí,''y mrt í jste sv m živo- Iit enky zachvě[a sel jeho a jakl bázni btížekněmu se p itu[i[a. ,Baron Griinwa[d,'
tem. Proč pad[i jsme? Což bude naše krey yěčně yo[at o pomstu? Což pod[ost a zbabě- zvo[a[a zděšeně.
[ost, p íšernsouverén, má metati na dd[e svť.lj cynick chechtot v šero našich hrobek? Stá[ tam skutečně w stínu sochy, op en o zed a ěerné jeho oěi p tity jak žha
Do vzduchu napsa[i jste s[ova hněyu svého a syou pomstu obětova[i jste otráyenému uh[y. BíIá démonická tllá jeho syíti[a temnem. Byto něco satanského, z[oěinně f<rás'
syědomí."'Nep ipomíná tíÍntoPoea, jehož hrdina vyryl svou pomstu do prachu ného ve zjevu tohoto muže. Pojednou rozemuěe[y se zyon! Loretánské a zvuky jejich
skal v tománu P íhody Arthura Goydona Pyma (The Narrative Of Arthur Go_ ztatjmi met[dftui biěova[y ticho-.
 r52 r53

Zvoni[i ktekdní. Současně pŤistoupi[Vtadimír s Jit enkou těsně k soše. Griinya[. $iky. Pomocí nepÍímych znaki tozehtaje čtenáÍovu p edstavivost, když nechá
da tam neby[o." barona triumfovat ve srr ch nevy čen ch myšlenkách, p esto nad slunce jasn ch.
I tak se pát na schodech každou chvíli ohlíží,nepronásleduje-li je pŤíztak. Pouh m lusknutím ptsti ozá ive tmě jeho tváŤ. Je to jen moment, když ŤeŤavy
Mlčky ptojde zlcymi malostransk1 mi uličkami a oddechne si, až zapadne ohehvzp\anejasně. Pouh detai| - uhlík doutníku. Clona. I tak s jistotou p ed
do davu' P esto LuciÍet bdí a Jit enka ptaví: ,,Mezi naší[áskou stojí strašid[o..." čtenáŤem otevítá baronovo nitro.
Velkolep satansk koncett tepťve zaěíná|
Také dalšíscény K išťálovéhopoháru mohou konkutovat modernímu horotu, Gríinwald vstupuje do $otické kobky ermandotsh ch htabat. Na hlavě rudou
zejména filmovému. Zvláště postava démonického Grtinwalda s tvá í ozá enoa tiáru s bisoními rohy a oblečen v dlouhém šarlatovém plášti s čenym satansk1 m
zl' m 'směvem a pekelnou $loriolou. S rukou na pentagÍamu, se za,c enyma oči- penta$tamem' Pod dlažbou se nachází hrobka, v ní rakve p edk . Vlhk pach
ma podobá se ,,krásné mrtyo[e".Ytcholné momenty nadčasové htŤtzy ptožívá oča- hrobu chvěje se vzduchem . ,,Griinwa[d zat ás[ se a těsněji se zahatit do stlého ptáště'
rovan Vladimír. Neklidně se zmítá naloži, dokud mu čaroděj nedovolí usnout. Byto zde snutno dpusto. Starátradice tady znovaožiyoya[a anapt ova[afantasii
Sny musí byt p íšeffié,ptotožekaždou chvilku uniká zjeho rist \. k ik zděšení, svoa chmurnou poesii..."
ujišťuje nás Šimánek. Některé obnzy básníka děsu navazují na odkaz černého Následující kroky inscenu1í jednu z nejpťrsobivějšíchpasážísvětové litera-
tománu. z\rláště vyniká autoÍova schopnost navodit okamžitou nálaďu: ,,Těžk , tury. Mistrovsk souboj temn; ch sil se snoubí s dokonalou st ihovou skladbou'
bezhvězdn večer snes[ se na Prahu. Me[anchoíie prorycova[a yzduch a na nebi opět autor k jejich zditazněnívyužíváhnedněkolika světeln ch zdtojtt. Géniovi stačí
v[ád[ Saturn... Vítr vy[, na íka[ p[aka[ a chechta[ se, ot ása[ okny a rozmarně hruí[ peÍo a nepopsany list.
si s čem mi mračny. By[a ob[eva a déšťmonotonně bubnoya[ na okenních tabu[Ích."
V detailní drobnokresbě ost e kontrastují základní ma$ická témata, pÍede- Gri.invald tozsvítílampu s ,,knlorud m" sklem a:
všímpravidlo nevě it v jist ch situacích ani vlastním očím,rczhod,ně ne během - žhavésvětlo polije $otické klenutí krví
satanské opetace. ,,otrá1,i[ duši jeho nedtněrou, zatemni[ mozek jeho dočasn m _ žlutésvětlo kahanu (lplně zbělí
ší[ensalím.A na konec poda i[o se mu skyě[e posta ti p ed něho tetepathicky ha- - zhasi jej
í[ucinaci..'" Ylastnímu ztakuYladimít lehce podlehne a ěetny má{ koná s bez- _ šeto zvyšuje chmurnost zapomenuté kap]e, pod níždÍímqísta íEtmandorové
meznou jistotou. I ta se m že vymstít, jakbyvá satanisty akceptováno, pokud _ ěetveny plášt zttácí se v červenémsvětle
adept neptojeví dostatečnou sílu. Podstatn rys satanismu tvo í animální sttán- - objevuje se vosková volta
ka člověka, jeho neovladatelné zví ecí pudy- Hippies genetace, v čele s težisétem _ použqe čern uhel na opsání kruhu
Romanem Polaíslcim, se v 60. letech oddává psychedelické swin$ers pátty, ate Ši- - vysloví jména sedmi ěetnych anděl
mánek v duchu hesla sadism, satanism, gnose maluje ěetta na nahé ženské tělo už _ nastává teanimacev totzech asuálních těl dole t|ících
o desítky let d íve p ed LSD. P es klenbu věkri t eštíslovy šílence z modetního, - světlo rubínové svítilny bliká
dnes již klasického italského {ialla Tenebre (Temnota' 1982) od D a a Ar$enta, _ zapa|uje uhlí v tÍ ínožce
když se ve starobylé Ptazevyznává: _ho ícíuhlísvítítopasovou žlutívzáplavě rudého světla
ji míti za každou cenu a musí ji míti. Byta to nejčistšíbytost' s jakou se _ vzniká hust omamn kou
''Chtěí '
kdy na své dráze sešet. Ó, jak triumph, spá iti ďábta s andětem!A cíti[ žhavou, ne- - baron zahajge monot nní odÍíkáníeěí dávno vym elou
uhasite[nou touhu, míti nádherné to stvo ení u sebe, ť rati je a muěiti, a drážditi se - hlas p echázído extáze
jeho utrpeníw k [ásce ještě větší; nesěís[něknite poraniti tuto bí[ou duši, aby se s[zami
ll oěích moht z[íbati krell jejích ran..." ,,Tyá baronova zčervena[a a oči ho ety nadp irozenym ohněm. S[ova jeho za-
YytŤíbeny smysl pto vizuál, p sobivé optické vykreslení, peělivé popsání barvova[a se tny zpívanllmi a sesi[ova[a se jako h[as, kter s[yšíme z dáíky a kter
stínohry v Šimánkově ptozaické prvotině pozvolna nat&stá a naplno exploduje se zvoína btíží.Atajemné věty ěerné Kabba[y padaty do ticha jako kap@ horké krve
v jejím záv ětu. Ještě p edtím nabídne uhrančivou p edehtu v podobě latetny ma- na studen mrdmor."
 r54 r55

_ zavfuá tituál a ukloní se

Osud p ivanul našemu autorovi skuteěné pÍíztat<y. Jist1 Jaroslav Šimánek,
- krťtpěje potu inou se mu z čela a pěna jde od st píšícípod pseudonymem Pasovs(' situuje na Malou Stranu htdiny povídkové-
- pohlédne do ztcadla, zděšeněvyk ikne a uskočí ho cyklu Ruce osudu (1915), aby se stali svědky podobn ch mystickych situací
_ vzplane hněvem
a okultních záhad' Sám Josef Šimánek vyvolal démony, kte í oběť nakonec do_
- vstupuje do kruhu stihli. V centťu Malé Strany jej 76.listopadu jako btesk z ěistého nebe zasáhne
_ dvojsečn meč opíševevzduchu kruh nov
smÍteln: infatkt. Um e na místě natáčení prorockého Pražského studenta. Sata_
nismus, lidské oběti, vědomé konání z|a i mamyboj s ním ptovází nejen Šimánka
,,oce[, zabnrvena syět[em [ampy, jež procházeto rud m sk[em, mih[a se šerem a Krameria, ale stojí u záktadi moderní htÍtzy plné poezie, dokonce u ko en
jako by byÍa kní zbrocend. Ticho nebyto ničímrušeno. Ien chyí[emi za1lraskato
uhtí lc{endfu ní M oderní revue'
y t ínožce.Kdesiv dátce odbíjety žníhodiny p '[noc atemné dery t[umeně zab[ou-
di[y v osamě[ou kapti... opíraje se o meč, díya[ se Griinwa[d up eně na doÍ<toroyu
vottu, jejížoěi mrtvě, bez v razu htedě[y šera' Vy a[ ze svého p[áště dtouhou jeh[u
{o
s ebenovou rukojetí a prudce vrazi[ ji do [evé strany prsou lloskové figury. V témžeoka- Satanik,vzácn dtuh a up ímn hoch
mžiku oma[ se kobkou praskot, ytrovázen zápachem jakoby pátené rohoviny a bíí,
ost ujícíjiskra zap[á[a ve yzduchu.
Baron Griinwa[d zavráyora[ a padt v benědomí na dtažbu. IJpadnuv, p ekotit Neznámé síty ěíhajív p íkrovu temnot. Kare] Kamínek, tv rce hudebního ho_
měděnou tŤínožkua její žhafi obsah vysypa[ se na něho. Pt šťjeho zača[ doutnati. roru Dies kae, ělen dtužstva Moderní revue, milenec souchotimá ky Luisy Zi'
A byÍo zase ticho. Jen vítr d[ouze zavy[ na chodbě, jako by si sta í Ermandorové kové, tvo il podle Karáslca pod vlivem Przybyszewského. ,,Psa[ dť,lktadné anat zy
zh[uboka oddechti ve n ch snech... (..) r zn ch psychick ch sta1l ." o Zikové, ježby[a blízko smrtelnéholože, Karásek
Druhého dne h[edají s[uhové díouho stlého pána. Prop trají ceí d m, až ktíč poznamenává: ,,B![a to jemná, éterická, skoro pr h[edná bytost a m[uyi[a již jen
yězící ve dve ích kap[e je poučí,kde barona h[edat.
šepttem." Iejí jediná kniha, posmrtné Spodní proudy, pat íknejvzácnějšímčes_
otev e[i dvé e. Dusiv d m vyva[it se z kobky i byh nutno počkati, až kapte lc m exponát m.
vyvětrá. A vstoupivše dovnit , na[ez[i tam pána. Tě[o jeho by[o napo[o zuhetnatěté liny ělen tohoto dtužstva, Karel Pavel Dt'ažďák, vynikl nejen jako spoluza'
a p íšerně zk iyená fiá šíi[a hrťlzu. P iyota[i téka e. Dtouho udiveně yrtět h[avou kladatel Moderní Íevue v toce 1894, ale takévášnípro okultní literaturu. Mast-
a neprones[ sudku." nil rozsáhlou knihovnu a podle Karáska se v ní vyjíma|y spisy francouzského
hermetika Papuse (inspiroval mimo jiné známého filmového má$a JiÍího Brdeč_
Fantasticky dokonalé zakončenímá i svŤlj závfuečn, fotmální pÍesah' Na zad_ ku). Vedle staÍ ch okultních knih tu měly své místo hlavně p eklady Patacelsa.
ní straně obálky knihy doporučuje nakladatel tematické okultní spisy: Encausseho Dtažďákbyl martinista a pŤátelil se s mystikem, spisovatelem Juliem Zeyercm,
Praktickou Ma$ii, Grieseho Problém očatování, Kardekovu Knihu duch . Rád kterému pomáhal v kontaktech s lond nskou l ží.
e zpÍ ístupní vydavatel Zmatlík a P aliěka na ,praž ik psat i okuttní básně, y nichž zabíhat až do ku[tu satana. Tyto básně
j
Le ten ském náměstí v P r az e-Letné'
V citované ukázce opět nacházíme ptovázání se staršími nadčasoqimi ho_ se mi zdáíy p i tlšíideoyé odvaze značně naillní a neuspokojova[y mne umě[ecky,"
toty, p ekvapivě i s těmi realistick mi. Děsirr m momentem se zuhelnatěním, píšeKatásek. Ve ch Vzpomínkách i jinde dodává, že ,,satdnik" Dnžďák ptrry
sv
k němuž p i ma$iclcych opetacích anebo i jindy m: dojít, p eskakujem e nejen okultních vědomostí bylvzácny hoch a up ímrty dtuh. o jeho básni PÍedzavÍe'
'že
k rakvím baronoq ch p edkri, ale o pafuo níždolite tní historie 19. století. n m chtámem satanik Yšak Karásek hovo í jako o alotriu, vedlevyznamnějších
Yáclav Rodomil Kramerius, prrikopník našíhororové scény, hovo í o něčem básní Karla Hlaváčka. P esto autor slavné, ceflzlrtolt zabavené Sodomy (1895)
podobném, leč daleko stÍízlivěji a pŤitom odpudivěji. Natura]isticky vyptáví ve své empatii nad kole$ou satanistou nevy kne kletbu' ,,Up ímně ečeno, báse
o oho elém těle htaběnky v p elomové sbírce českéhr zy Nástiny temné pťll- se mi již tehdy netíbita, a[e cíti[ jsem'tl ní jakousi zu itlost, a ta mi p ece nakonec
noci (1862). udě[a[a."
 r56 r57

Prosincové čísloModerní rcvue z toku 1894 poprvé publikovalo Hlaváčka. rost[in, páten ch na kaditetnicích _ všechen ten o[ověn dusivy, umrtlující,těžk
Esenci poezie z{naÍu, zouf'alství ahtitzy, báse lmpromptu. ylarfum čern ch mší..'
l
Zas styším sk ečivé,chraptivé k iky, poěínajícíchi dokonávajících yášní mužťl
Vptodzimním šeru m[hou prosák[ém i žen, a zd se mi, prázdn m tím prostorem, p ed nímžm duše rozervaná stojí
p[á měsíce z[ať zaka[en m sk[em, v smutné touze, že p[aw btasfetnické btábo[ení posvěceného kněze satanika, avzduch
a y zroseném tom svitu íampy stažené,
'icnarycen pyšně wplupnou ydšní,která po obapotném p esycení, v zoufaíství muže
má všecko kontury tak do mdta zamžené. k wuži, a ženu ženě y náruč, chtlějící, yrh ' '
Tam v koutě ji yidím stát s h[avou o zeď op enou, s t|ííbtedou jak hostie, již
A duše z[ákána svou fixní ideou tam hanobí, s v[asem ztat m jak monstrance, a prst! táht mi, bít mi jakvoskovice, ji
(hod cudn s[ayitve svém Pa[ác), vidím, jejížtě[o tak wnešené a yábné, jak ce[ satanick akt!
vst íc do mth,lybíhá _ a s dary na rukou _ Vidím tam družku svou, jak vášní ičí' a j se probouzím tu p ed zav en mi
yšak tesk[ivě se zpět vždy navrací..' ďve mi chrámu, a marně biju do že[ezn ch tyčí,p ed dve e zaraženych, až krev mi
spí llá ke k[oubťlm, krev rudá jak šnivéjejí rty, krev která mi posud ve stužbách
V?lodzimní šero s[abě zawžené Satana zby[a, a již mi ona chtillě nevyss ta.'.!
ptá měsíc sllitem [ampy stažené, Jdu k domoyu, a parfum její, mně tak mit , čichám zu iyě ze šatť.t, v nichž ptos[ed-
a jeho kontura tak chorobně a md[e ně jsem tam by[, a na nichž neviditetn u[Ílě[, tak, kam h[avu, ruce, adra ktadta ' -
se občas náh[e zachví v eky zrcadk... V[hfuí, deštivtimthapadá ke ktuzk m kamenťlm cesty, a já se potácímv hnusn ,
btb , lšední dav, jenž nectí, jako já' p na světa a nejmocnějších vášní' Satana.
Na jedné z dalších sttan zatíná pazouty do měkké mysli jiná satanslty ponurá
maft' rie nazvaná mot zním Františkem Soldanem Ve tmě. Moderní Íevue otevfuá jednu z nejponu ejšíchkapitol českého hororu. Čer_
nočernou tmu a hlas zhlubin nevyk ičíš.Na p ilehl ch sttanách kvílejíPísně
Ako[em tma - smuteční od AlÍtéda Jarryho. Stylov , skučícíNá ek MandratoÍy a pištivě sající
yše tone l
ní avšude její dr py: Upír.
jávidím ji' jak z kouta sem se šk[ebí
a h[edí namne umrbfun sv' m okem, Ttojice satanik , Hlaváček, Soldan a Dtažďák, tfiumfuje poslednímu čís1u
sv m okem tajuptně teskt m, prvního ročníkustudnice domácí htťtzy. Dtažďákova planoucí litanie Tobě...!
a duch m j jako ní e ylo[apené vyklíčilamezi Hlaváčkovou povídkou V nkvi a Soldanov m (tttpnym Ktajem
set ese, krčíse a pí v mlze.
awdychá
a šíIíjako živ poh ben ', Tbbě...!
(..) P[ameny tv ch očíp ítišmi p ipomínají žhavéhranice, na nichž, v p íšerném
ryku, svou duši, černou jak as tvaj, vydechty pramáte e tvé, když p[amen! chtiyě
Dnžďákova prrikopnická báse v pt ze následuje v těsném závěsu za ponu- otizova[y ž[utá jejich tě[a, p ed zrakem vyt eštěn m skučícíhodavu _ a on nepfrchá'
t ,mivylevy kole$ : zct jim ku pomoci se sv mi zástupy - Satan, jemuž Ňe obětow[y...
]si chtadná, a ruce tvé jsou [edoyé, jak ruce knisné mrtvo[y, kterou upírollé
P zav en m chruímem Satanif<ť,t
ed z hrobky vyhrabati k orgiím, za svitu jantarového měsíce a t pytu ktidn ch nočních
Z ím tě, zall eny chr me, na jehož špinavě šedavjch zdích mech a p[íse sedá; krtísek---('.)
a mé oko proniká zdí, pto nichž se táhnou a [pí stuhté y ně kadidta a omamujících
 I5B 159

Iseš krásná, tak knísná, že padám na ko[ena, yrhám ti zu illé ur žkY tl tvá cítě vtini poh ebn íchl]lií, kde včera nad rakví v bolu i svíce plakaly. Hluboké bezcitné
,
se tak s[ab m proti ttlé kráse, kter má parfum perversních vdšní ticho se chvěje.
Zbož ována a prok[eta budiž! Stěžísi v dějinách českého hororu p edstavit lepšíkonstelaci děsu než tyto
uhtaněivé okamžiky na prvotních sttánkách le$endfuního manifestu moderní
František Soldan s odhod]áním zajatého v povinné ,,hrť.tze ticha!,,popisuje litetatuty. Proklatec Karásek - básník h bitovních nálad, Hlaváček vinoucí $ir-
pocity čIověka tonoucího v mlze: Landy z umrlčíchhlav, otevítájejich temena, odkud š|ehají plameny. Arnošt Pro-
, ždyťcítíš,jak tě smrt tím tichem [áká, cházka, nesmí liv lcritik a naivní ochránce prostitutek, tepec jedné z nejtadikál-
a chvěješ se, jak m[ha na tě d chá." nějších česk:ch knih, básnické stoupy, skvostu Prostibolo duše (1894). Soucítily
s ním Katáskovy smrduté Stojaté vody (1895). Obscénní,ptoklatá a zabavená
Stěžísi p edstavit hutnějšíapote zu děsu..., její dalšírczmět pak vrcholí Sodoma (1895) štvoucína krásu ošklivosti cenzutu a bič lovcri dáblov ch knih.
u Hlaváčka, j enž čtenáIe sev e do subjektivních
stavi zaživapoh beného' Pocity Mladí bu iči vzyvali slávu satana. Všichni p ekvapili vnějšípravou krásné kni-
mužev rakvi, myšlenl<yhoupa1ícíse v p íšernémkmihu ,,tAm a sem _ tam d sem, hy' strhli vnitŤním duchem infr'novanym estétstvím.
poukazují k Poeovi i Sabinově Hrobníku. Vypravěč se probudil, ale nem&že se Satanismus nesmlouvá s povrchností. Procházka upozotiuje na sttánkách
pohnout. Cítí,že něco dtžívtuce, něco kluzkého (meyrinkovského p ed Meyrin_ tevue, že považovat Ropse za ,,satanika" je směšné. DalšíročníkModerní revue
kem), co je tvtdé a mastné. tiskneDtažďák v apel Occultismus vedle dy na oslavu blond n. Démonického
,,_ z[omená|oskoyice _
tězné znatnení Smrti! _,, f.antoma zla tak v podobě pavoulca zachta qe alespo Večer, dalšísoumračná
Rakyenec ve své horečnatě tonoucí mysli volá dívku Martu,ktetá štká nad od Františka Soldana:
jeho ptázdnou postelí' ,,Nechci na to ani pom'ys[it, na to co snad mystí... na
to, že
jsem v rakvi' Nejsem! Nejsi!!... Ap ece! _ oh, ven! Pusťte mně wnlVyrazte Večer
víko! Do[ť.l
ten rub š! Isem žil ! Marto!! Co htedíte! Ano živ a zav en y rakvi v rahli pod
-
studenou h[ínou ktášterního h bitoval..." Nah: červ kroutícíse v zkém pfostoÍu. Už pawuk Noc si rozp ed[ své sítě
Marně se zmítá a tluče o těsná prkna. aněkde ček ukryt zrakťlmTlojím,
Ideš - netušíš_ anáhte po[apíTě!
Hororoq dance macabte nekončícíchbr: se svíjíve vítu svítícíchlebek (Iá se těch hodin dycky totik bojím'.)
'z
a kostí. Pr
kopnická a nedocenitelnáModemí rcvue staduje. Eu$enio de Castro
v ní zkostně za íkává zlo avelebí nekončícíHnitobu:.černou hroba kmotru, Své pavučiny do tyáe Ti hodí
sestru smrti a matku červ : a MyšténkyTilé všeckj do nich tapí.
(..) ]deš _ nevíškam _yrakrozt ískan ch [odí _
se jí ty, mrazná bezcitnosti. mnichy cizích chodbách zahaten k pí.
''.'.zjellíš
Hnitobo!
A jí uk žešjejí krásné těto seze[enaÍé,shnité v truh[e!,, Acítíšhrť,lzuna slou h[avu st ísat
() a trháš sebou _ moucha zacÍrycen ! _
,,Až zeffiťu, llždyť llíšuž p edem: budeš zd[ouhd'vlssdt -
spta[tež tě[o mé, pro Bohavás prosím, už cítíšbo[est - - Ne, to nemá jména.
prc hnout c hci Hni [o b ě !,,

Satan, Antikrist okupuje hlavní pafi ve h e Josefa Yáchala, vytvatníka

Veršovan: ,,hnís" p ilévá do ,,mrtvonného" puchu Lothar Such v První noci a str jce bibliofilií s čast mi náměty děsu' šklebu. Vedle oti$inální velkofor-
po poh bu. Ye znamení impfese zpovídá mlčeníkomn at zasmušilych. Rozprašuje mátové (tpravy Carducciho hymny Satanu (1926) ptosvítájeho dílem osobit1
 r60 r6r

smích' typicky pto $roteskní aspekt českého hororu. TéměI současně jej
do nej_ ttorohaté Pnhy' Město satanu zaslíbené si nemohlo p át lepšípoctu ze stťany
p íšernějšíchokamžik hravě vmísítaké Ladislav Klíma' Váchalovi
vybublá tcmq ch sil:
Čarodějnická kuchyně (1928), pamflet na četnoa malii, epicky zimniěně
ty- htubirufuh V[tavy, z ena jen v zábíesku [aW a matného svitu měsíce, žije
postafrcky Mot v Korčule (7927) inspirovan; neméně zimom '}/
iv,m |Jpfuem druhá Praha. Praha groteskní. Praha tmy a šera. Praha stínu. Syětto a stín se dě[í
Nosferatu (1922). Kuriosní Íevue alexikon Ďáblova zahtádkaaneb P
írodopis o svět. Každ z nich má v[astní íši,víastníobylatek, žijín mi zdkony a p ece
strašidel (1924) p edstavují h tanici meziosobitou transformac íhtťtzy pohád,-
a navzajem se dnpt ují. Noění Prahou zní jinak kroky osamě[ého chodce, [líska se vy-
kov m sdělením. Vedle sebe tady ttiní Mátonoha a Ko ohlav, Polednice nebo
bíjítl bizarnosti, duch jest deptdn čímsitranscendentátním. Tb Ňe jest dííemdruhé
Meluzina.
PraÍry, vysttlpujícíze tmy Vttny a vztahující né sp ry po tom, ěemu íkáme Praha,
Zatímco Karásek špacfuuje ko\em Zazděn ch oken (1894), od,mítnut , po tom, v ěem h mí rušn hatas tramlají a aLLt..."
V/ei$ert svolává KuIt smrti (1898), nezvykle činorod Emanuei z
Lešehtadu Tyto ttamvaje ještě psané s dvojit m w už ovšem mohl slyšet ětenáI Kolá-
evokuje démonyv $nostick ch satansk ch opetacíchv osaměIé
vi7e zaHtaděa- rov ch Pekla zplozenc, když v roce 1905 četl v nedaleké kxrfuně nové vydání
nami v trilo$ii o Ma$Iénovi (villa na konci města, Mučedník
touhy, Vitězná a otev el dušičkovéčíslonejmodernějšího foto$rafického t1 deníku Česk1 svět. Je
btána 7970-7928). Zaklad,atet unikátního mazea rukopisti Lešehradea notuje
s podivem, že asketickému duchu doby posléze vyhoví i dekadentní estét Ka sek
glaletistovi Karáskovi. Nad h]avou se nevznáší ani ne tak
Arbesťrv empaticlc a v ttamvajovém stylu Kolfua zptisobně učešea jazykově uhladí do 7plozenctl
Duhovli bod (1889) jako podvědomé tušeníprokletého svazku ptoti p
ítodě' pckla (1940). on, vellc znalec ma$ie a klasík českéhtÍtzy, se musí p ipomenout
Ani chtám satan v nep ijme krásného, leě mátožného
$olema z Katáskova Ga- až pováleět,m skvostem, hmatatelně temnym tomaneteffi Zlověstná madona
nymeda (1925).
(7947), jež nápaditě pÍipomíná klaustrofobickou atmosféru Stroblovy btněnské
Karel de Wetter jen pfu let po Šimánkově
$randi zním Poháru publikuje 7lé jeptišky (Die ar$e Nonne, 1911, česky 7927).
vlastní malostranské vize o satanském iluzionistovi. Všem vytle ztak, páě
si
ďtžívbytě něco jako pÍototyp celoplošné 3D hi-fi dolby surtound filmové pro-
Není nutno kadit na nesprávn1 hrob, propracovanějšívizí jedinečnéhoko e-
jekce,aniž o tomv bec tuší,anižpotebuje e]ekt
inu ajiné nevhodnénáhtažky. ne helénskéhosatanismu ovládne scénu už za 7. světwé války Šimánk v první
Nechvalně znám, deLa Cámara otevfuáPando inu sk í ku avytahujena
světlo rcmán. Háj satyfil (1915)' p íkladně nejptve časopisecky kolportovan , kom-
božísatanav iliviální tománové trilo$ii Čem má!,
leho tajemství,Yelekněžka binuje vše, co tehdejšíčeslc i světov hotot nabízía zavtšuje dílo jedinečnou
ma{ie. Jen tak mimovolně ji suverénně p ekoná záludnou, otientálními
démony básnickou viz(. Matka nadčasové femme fxalle Háje satyttl, Mrs. Burtonové,
posedlou sbírkou 7latá sftnla. odtud je jen krok ke
ktáli popové okultní scény pochází zThessalie azabyvala se čarodějstvím.Udová pověst jitetuje odvam-
Karlu Wbinfurterovi, jeho ž Satanistka,vyhtužněhledícíz obálky jednoho
ze se_ pyrismu k nekromancii a ,,b h ví jakjch ještě nobodn ch umění". MěIa pr styky
šitti P ízrak a Íantasií, zistane pouhou dvojnásobně nep iznanaunapodobeni-
s duchy žívlti,schopnost hovo it s taj1lymi silami p írodními. ,,Iinak by[a ženou
nou. Bravurní pÍedloze utču1ícízákonit , vztah ttadice a sounáležitosti
českého pronikavé inteí[igence a neobyčejného vzdě[ ní alkídíaobrovsk m jměním." Eman-
af.nncouzského hororu z obďobí Erckmanna a Chattiana se redaktor Psyché
cipace nutně zasahuje i českésatanisty.
sotva mťtže p iblížit.O to více děsí sv mi soukrom mi pŤíztaky,
kteÉ potkává
po nocích osobně v Karlíně. Tma pije b ehy. Jin oku]tista
a zna7ec satanské čer- K ištálově čistéfilmové ttansformace bez celuloidu tozvíjístfhující pasáže
noty Fťantišek Baran vyd ávávlastnímnákladem v Ostravě Histo fii
mistra čemé v nitru nejtemnějšího ob ího labyrintu. TÍeba tehdy, kďyž obliěej jednoho z htdi-
matie (cca 7928), pouěny p íběh o tom, kam až m&ževést obcovánís
nečist mí n ma|íÍe Howarda, během náhlého vnuknutí ptochází děsivou lovectaftovskou
,
silami.
mutací p e d Lov ect aftem:.
,,Pozbyí harmonické síaděnosti tallťl a měni[ se od minuty k ninutě, propadaje
T. lina ve své první části ttilo$ie Pnha temna l. Četníptoti bíl m zahaju1e se v tlp[nou beztv rnost. Pak nab va[ podoby každéchví[e jiné' jako by veškerétyyry
,Rotnán ze žiyota současn ch satanikť.l".Y pozdní době zlatééryčeskeho hototu,
bytostí chtěty vyr ti své stopy do píastické funoty t'váe' Sedm rťlzn ch tvarťl proš[o
v roce 7934, podléhábjzatní su$esci takblízkévšemmilovníkrim hrťrzosfuašné
postupně axáí Howardayou, blkto ce[á a dokonaíá škáíafysiognomií, jež, vyjínaje
 162 Í63

l l
jedinou, mě[y vše, mimo pŤíbuznost s razem [idsk n. Pos[ední raz, kterj ukonči[ rkutečnosti, že se na vyšet ování nepodílí inspektor Dreyfus v podání českého
tuto stupnici, byí t ž, kterj zmocniÍ se obtiěeje nejd íve. oboěí stáh[o se znovu do qto- e mi$ranta Hetbetta Loma). Tady někde zaěíná soumrak českéhohororu a pa-

tohy šikmé,a ce[á tvá yl ijaía v raz straš[ivéhotišk[ebku.* dclc schopnosti evokovat htttzu' Nenahradí ji ani dnes tolik oblíben filmov
Disfi$uraci těla, jeho živočišnosti(ěasto používanhororov prvek od doby svčt, jedinou v jimku, pokud nepoěítáme Švankmajerovy blasfemie ve stylu
Stevensonovalekylla a Hydea), dopŤává Šimánek novyvyznam.Yizioná se do- Sllení (2005) nebo ěettyádu Lekce F'aust (1994), snad tvo í satansky $rotes-
káže povznést p ed jinak epi$onskou rovní česh ch fantastri a inovuje. Úst ední kní tvorba Ji ího Brdečky. Bravurně animovaná Pomsta (1968) inspfuovaná
hrdina, samorostl vědec Stacketon, se p ítelovyttansformace neděsí, naopakje Ncrvaloq m hororem oěarcvaná ruka (La main enchantée,7832, česky 1927)
mtzuty| P Ťíztaky z hloubí monumentál ní podzemní svatyně obyvající pŤechodně ltncbo ponu e stfoh] Poslední solemz ptivabné htanéantolo$iePražskénoci
malí ovo tělo totiž na jeho otázlq neodpwídají. Dívá se pťoto na p ítelovu meta- (1968). Ukrutného, zaryutilého satanistu, odpadlého nbína tak trochu proti
mo . zus ledov m nadhledem: sv v li zde ztvfunil neherec a astrolo$ Jan Klusák. S p edválečnou klasilcou
,,Když se ffiu to l
neda i[o a tvá jevi[a stá[e rozšk[eben raz, jenž byt by dovedt má tento nápadity skladate] společnou ideu, touži se stát neviditeln m jako
ot ásti i nejodtl žnějšímia nej[ehkonys[nějšími, pozdvih[ Howarda ze z[até t ínožky, Mcyrinkriv h t dina z Bíléhodominikána (Det Wbisse Dominikaner, 192 1, česky
jež hta kmramoroyému podstawi p iÍcována, a odnes[ jeho tě[o mimo dosahvjparťl. 1e27).
Byío p[ně ztuh[é a neÍrybné'"
Praktikování ěetné masie a satanismu v českémhororu pŤinášícenné nové
poznání (existenciáln í uvědomění lidské pomíjivosti).
,,od doby, co nosím prsten Chrysidin, jeví se p ede mnou vždy tl děsi,lější jasnosti
zoufa[d poušťdnešního života tidského," doďává Stacketon.
Zto nespí. Šimánelc své p átele z hlubin nejčernějšíhopodzemí načas ovládl,
ale co teprve osobní satan osmnáctileté kněžky Maryši B. Šárecké?Své d]aně
smáčív krvavě sebezpytné povídce Ave Satan ze skandální sbírky básní v pt ze
Stín padl na duši... z pŤe(omového roku 1908. Čern satén zaďthující se kolem
svěžíhohtdla zpívá svou ponufou píse natolik uhrančivě, až Šfuecká považuje
démona za odvěkou součást lidského já. Zděšeně p iznává, bez jakékoliv Bobli-
lovy toftuÍy' že satanovi nikdo neunikne, ptotoževášei ahtad po krvi z stanou
věčné,temnotaje pro ni součástílídství.stín foste.

opač'rry p l česk ch hororoq ch v,šin na poli satanismu obsadili nap íklad

Iatomít Staněk nebo Robert Liška. oba s dáb]em více méně koketuj í a tozmě|iují
jej podvlivem dobové m dy otientáIními prvky. Sta kova časopiseckyvydávaná
Ďabelsta mše (1928), anoncovaná zdlouhavě teklamní samolepkou Román tásky
a nenávisti, hr zy a roz(coše, dobra i z[a, sice zaujme ptažsl<ymi teáliemi, ale odta-
dí pochybnou himalájskou sektou a pÍemítoudynamické akce. No dob e, Prahu
za|ožili Meyrinkovi moud í Sath Bayové a Hitlera dqně ovládal zly tibetsky
ducb. Čtenái vyber si' Loterie s city zristane věčná.
Lišktiv sensačníkrimináLní pŤíběh Amulet z lidské k že Q922) začínábon-
dovskou p edmluvou o minulém dobrodružství.Někde zmizí indicl< klenot
z rubínťl,,Satanoly s[zy", což souvisí s vraždou (a my mižeme jenom lítovat
 164

Ilv4l m ]<andidátem satanského kriru fanatick inkvizitor?

'že byt vhodn K mod[itbám Ztd,
T eba ten horečnatě chrlícíobvíněníslabého pohlaví ve Vávrově ptopalandi- zlu dnes tě já,
stickém Kladivu na ěarodějnice? Česká ht ,zav tomto pÍípadě sahá až do hlu- j,í, já.,
bin nejěetnějších, do doby inkvizičníchproces v 17. století. P íšetná fakta vekkněz satana!
ze soudních protokolti v Íadě dalšíchpŤípadibohuželdodnes Iežíladem, stej-
ně jako záznamy z p)rccesu nejčilejšíwažedkyně všech dob Alžběty Báthoty. K extasím h íchťl'
Umělecké směry, frlm,titetatuta nebo divadlo tuto zásobátnu děsu využívají víšnía smíchu,
minimálně. kmod[itbám Zta'
Ve skomírající hot ot ové praxi doby porevoluční najdeme jedinou zvláštnější zvu dnes tě já,
eskamotáž. Hororoví nadšenci z nakladatelství Gehenna Publishin$ se jako jedi- já, j ,
ní pokusili propojit komunitní scénu s ofrciální. Mimo to, ževydávalive své době ve[ekněz satana!
nejtvrdší porno$raficlq časopis v Česku Pervers, zvládt|vyprodukovat ]ehce
nadpr měrnou sbírku světoq ch i domácích hororoq ch povídek Warlock - Bru_ JVOKTURIVO
talhottot (1994), polovičníkamufláž s adou česlc ch autor skt nrajícíchsepod
an$lick mi pseudonymy. Editor v sobě nezapŤe znalce, a ptoto v knize nechybí Noc by[a temná,
ani statá $atda pŤedválečn ch matadot ': Bram Stoker, Ambrose Bierce, Guy de satanské hr zy.
Maupassant. Gehenna sice měIa neskonale pŤízemnějšíambice než Marion Sová_ Orgie sta [a
ková, ale ani tady satanovu iť nelíbalo dostatečnémnožstvíč,tenáÍtt.Zam'ršlená zbabě[ost t zy.
Ťežwtuhlanajedinépublikaci. Současn1 satanismus sepakuž jenzalknulvltto- (.)
madě v kal masové pt měrnosti.
Strach pad[ na město.
Naopak historie pŤedválečného českéhohororu posttádá slabší místo. Kde- V k iky kotem.
]<oliv sepodbízíjednoduchá a levně pŤímočatápturda,existují netušenérczetw. Úzkost š[anaměsto,
Nestačísi p ečístzáznamy inkvizičního tribunáIu v Losinách, diležitějšije sa- za[ka[o z'vonetn.
motrry ptožitek podstaty temnoty, vyloupnutí černéhoklenotu ječícíhoší]enství.
TŤeba pÍi vyslechnutí autentické Modlitby zla (7977) od lucifera Ji ího Villierse PoNĚuADŽ NENAWDÍM...
vydané jako ptvní svazek knihovny Prometheus. Groteskní doušky opojn éhtttzy
s neotupěl1 m vytazem slibuje t' eba jen neškodné villiersovské: Poněvadž nenáyidím život, kterj jsem
dosta[ proti vťt[i
,,V zahradách ttt ch se roz[eh[ smích a bez mého syo[ení,
v t ninách pl íšernch." zapatuji pochode nenáyisti a bo iti
budu lše, co ko[em wne žije'
A samotné Villiersovy básně?Yyžíva1íse s anarchistickou rozkošív apelattv- neb musím pomstíti jedno nadarmo
ní destrukci. Bužítu1ína hromadě krystalické nicoty: žitéžití.
 r66 t67

zANaCIPŘÍŠBnruÉ.'. porlci Černéhoanděla. Satan, ktet je symbolem lidského potu, vědění apozem'
llého života.
Za noci p íšernévykvetíy durmany Čcrná mše, kromě sotva dospělé Maryši Šárecké,nachází své pevné místo
sv m bít m květem. Y hlstorickém tománuV oiláveném království (1933) Vlasty Melicharcvé.Tta'
P istádt , čarovn zápach jich pro[nu[ dle c ncní (lplně zpÍetthána ani za zkosthvě antisatanského komunismu a soci_
se datek m světem. lllrmu, kdy temn rituál nečekaně vykoukne z frlmového plátnav jednom z díltt
íícloďramatickésá$y o An$elice, An$elika a král (An$elique et le roi, 1966).
Sketety p
íšernou bě[ostí svítící Vr d á c ná o zvěna č et ny ch rc mánÍl zachy cuj e v zácn pÍ íklad ob ětování ne mluvně
l
_

ksk[y se měsíčnou nocí. lc na nahém těle ženy s dáblov m znamením. onanqíeí tŤináctkab|ijícízelerry
Měsíc sv m svět[em ubtedt m a svojí humus z Vym1taěe dábla (The Exorsist, težieWilliam Friedkin, 7973) za soci'
čarovnou mocí (.) t|ltmu neprošla, polonahá Ftancouzka, sk et a podŤezávarry spratek ano. Dob-
}ulružrty p lbětt pikareskní An$eliky s relativně odvážnymi prvky se zátweh
Asi nejznámějším p íkladem vzruání temn,ch sil poblouzněnym vetšíŤem ttcfujc do sexuální uvolněnosti doby.
m že byt neskonalá Satanova sláva mezi námi QB97) - básnická sbírka Stani_ Satan dokáže vyhmátnout citlivé místo, a tak jeho dábelská suita točí
slava Kostky Neumanna, vydaná pod vlivem Stanislava Przybyszewského a Feli- l ng mládežnické oddíly. ovšem jedině tehdy, neníli nablízku rudoolq cen_
ciena Ropse. ochutnávka nahnislé krve Ave Satan jejen takové demonstrativní ror, Vytahuje dtáplry nebo kočičí ptacky Štětináčea prokleté knikty statéZava'
ptovolání. Silácké. Yyzyvá k odboji, kevzdotu avypovídá o slávě a pyše. Jenže dllky v někter ch epizodách jinak p íkladnéhoskautského seriálu Rychlé šípy
ta dtuhá smrdutě lunodbsá Vypučel jsem nad bahna... do měsíčnénoci nablije (1938-1941) a dokonce nachází své směvné místo v ěenobílémretrosnímku
do vymydleného ksichtu svou shnilotinou, takzvanou up ímností: Jnna Schmidt^vfficenky (1990). Malí uličnícise v něm uchylují ze zbabělost1
plccl trestem na staroměstsk židovsk h bitov. Navzájem se strašípovídačkami,
,,Vypuěe[ jsem do vzduchu, tlbíni podle nieh j za stalinismu požítajímalé děti. Satanismus se chtě nechtě
jenž zemdtet chvěje se bázní..'" ltlvá součástíkultu tudé kwězdy, pentattamy musí b t, ovšem ve Schmidtově
rclll prosvítá neot el p vab ěetné komedie.
baryami wt e[ce kvetu,
,,vypuěe[ jsem lysoko a Marně satanavolat... Základní kameny z doby starého dobrého Rakouska
nad bahny kvetu bě[em a uprost ed md[oby ž rem." l první republiky zejí opuštěně, uvtžerty do jámy novodobé temnoty. Pokud by
ťcrká kultura v dnešní době něco pot ebovala, pak je to zejména nekompromisní
Av ed t etí Ad te clamanus exules filii Evae delirium zaěína1ící: promctheovsk1 satanismus. Snad by ji mohl zdvihnout z b ečky konnJmtJ, ze
llustného rochnění se ve vlastní beznátoěnosti.
,M tffiách ho í dilloké máky
a krva zardě[ měsíc
y nesmírném tichu kowá chví[emi
y zá[illech mračen svťlj kov."

Neumanntiv satan, rakovi nov , baták žíhanyModerní rcvue, zatíná a smtdí,

zamtaěeny a nahy ptotinožee boha, ,,kter ž se těšíp ízni dítek Astartin ch". Au-
tot, vzpupny prometheovsk , satanik, zaujímá catewa]k blasfemického rouhače,
Se zaktvácenym srdcem v dlani sloužíčernou mši a obětuje krev ušktcené kočky
s chttzí modelky. Sedí nad branou pekel, trtiní nahtomadě trosek v pevn ě zaajaté
 I6B

Někde v hloubi českéhohororu stále zní zoufa|é sípáníLuisy Zikové:

Pa[te mou duši, satani žízniví,

patte ji!!
V prach hněd roztožte každou mou myš[enku,
jež pospíchá za bí[ m světtem.
V orgiích pekeín ch ztuhněte struny posvátt ch varyt
()
vyt este z tě[a krev, var duše zatijte chtadn mi prameny
neb šed m pope[em - vše jedno! (.)
 T7T

Htiza umletá v moravské m l1in ici

Karnyfel, takzní ktyptonym pto ďábla,to sizapamatujte, pokud ho uslyší,ne_

hude vědět, že jej voláte. ,,Tma, která znen h[a poh[cuje slětnici'.. padá se stropu
a natahuje ze yšech koutťl syá' pružná a potypí raÍnena. C) Na pohovce pod zr'
cadkm kupí se jak si objemn , monstr zní stín," takto líčíhoustnoucí atmosf'éru
hr zy autorka Ji í Sumín.
Sumín, ptavym jménem Amálíe Vrbová (9. íjna 1863 Uh ičíce až 7']'. 7is'
topadu 1936 P erov), p edstavuje specificlc pÍípadmoravské realistky, autor_
l<y, ktetá vyrostla na vesnici a do svého díla p etavila místnípověry. Z histotie

víme, že jedny z nejsu$estivnějších hororri napsali realisté, Go$ol, Dostojevsh

'
Maupassant, Bierce, Ewers. Stejně tak Amálie Vrbová, kteté mižeme směle í'
kat moravská královna htÍtzy z ml nice. Ostatně za ,,mistrovskou vzněcovate[ku
a oy[adateíku hr zy" ji považovala už dobová kritika.
Vyrristala v ma$ickém místě. HrÍtznénoění scény utkalo její pozotuhodné
dětství v okruhu bohaté mlyná ské rodiny. Klapot vodního díla určil cesty jejího
talentu o něco (épe než v pÍípadě okultisty Meyrinka. Churavé děvčátko zachy'
tilo na stránkách knih ,,[ecos z tohoto sp[a:vu prvotních dojmťl, kam se p e[ity.'.'"
Dokáže evokovat nenapodobitelnou poetiku děsu, nejktajnější okamžikyvrchol-
néhtl ,zy.
Někter mi p íběhy pÍipomíná nné dílo lana Havlasy, libujíc si v neméně vy-
pjatych situacích pÍet&stajícíchaž do apokalyptické zloby. Srovnání se Sumínem
\r'rbová
by si zasloužil i nejponuÍejšímaž českéhohororu Josef K. Šteitrar.Rovněž
zackrycge mezní stavylidského soužení,jež pŤipomínajítrpkouzkušenost americ_
l<ého Bierce. Hrdinové jejíchpt z nejsou žádníktásnílidésezahnívajícípokožkou
z cyniclqrch hororri Arthura Breiského nebo božštíhtdloŤezové Ladislava Klímy
jenom směšnímtzáci, kte í si svou hr zu ani nezaslouží,a ptoto je takztarující'

Smrt Ji ího Sumína posvětila uspo ádání temného v boru Povídky skoro
neuvěÍitelné (1937). obsah odpovídá dílu zkušenéautotky, jež si da pohtáná
s možností realistického vysvětlení zdánl|vě nadp fuozenych událostí, stejně tak
si libuje v pocuchání rca|ity su$estivním vědomím té nejsttašlivějšízáhady' ,,Cekí
kniha ukazuje boj se stíny u dťls[edné rea[istky, která se učiíajistěu Dostojellského
necouvat p ed tidsk mi ryděděnci a jejich ponur m syětem hr zy a tajemství," hlásá
knižnízá\ožka' }{r ;zav jejích p íbězích se šíí pozvolna a nezadtžitelně, čtená e
pohltí natolik, až ptoud děsiv ch sítuací pakne7ze zastavit. Podobně bezitěšn'
děs, stravujíc í vše žtvéa notmální, najdeme v nové horotové vlně, kdy se filmy
 Í72
Nacho Cerdy, Karima Husseina, Dante Tomaselliho, Etica Stanze nebo Amose
Vo$ela uzavítají do bezq chodné smyčky. Sumín ptacuje s kultivovanou formou
litetátního hototu, pÍiěemž nemá daleko kvizuálně strhujícímvjevrim.
,,Nedálno zesnu[á p eroysk samotá ka (.), data již w sujch nove[istick ch pr-
otinách zazníti t nu hrťlzy d ještě w své pos[ední knize ro4touta[a tento žive[, kter
ná[eží k záktadtt m znakťlm jejího zjew [itenírního' T n hr zy r zně zabanen zní
tu t[umeně, tu pronikavě, tu nesI,outaně, tu v p[ném o dnutí ce[ m jejím dí[em vy-
prawvate[sk m,"konstatuje kritikAntonínVese} . Nahlédněme alespo nackwíli
za oponu Sumínova htitzosttašnéhoteritoria moravsk ch běsri'
Úvodní novela Nep ítel, vedle KamyÍelu, spadá do tematiky čistě dábelské.
Ponurou náladu na,rozuje hned prvním odstavcem: ,,Stmhla[o se a p[ynové p[a-
meny protína[y šero odtehté utice zk ttti pruhy ž[utavého, tnd[e roztek[ého syět[a.
V dešťov ch rourá.ch h notiía wda z tajícího sněhu a st edem cesty tek[ p fuat čer-
ného b[ ta." Dělníka Jambora posedly divoké abtozné sny. Rozšlapává tiskočnou
a potměšilou obludu nakwavé bláto. Svírá jej ,,škrtivá tíž"utkvělé myšlen$1 že
ďábel ,je oJV". Pozvolna zttácí psychickou rovnováhu. Něco cizorodého v něm
nechce ustoupit a pozvolna slovo za slovem stravuje ce]é tělo' ,,Nas[oucha[ s uta-
jenou hrťlzou btábotiv m h[asť,m sv ch smys[ťl a krye. ... Táh[o to dušíjeho jako vytí
híadov ch hyen, v němž zaniká ohhs ší[ench tizkostí prvních obětí, jako skučení
'tlich ice, jež ne stayení za tmayé noci a p ehíušuje vítězn m sv m jekem ntí ek ne-
šťastníktvi vohínío pomoc." Není kam jít.
Ponuty KatnyÍel pÍinášíděsivě ironickou glo$olovskou diskusi na samotě
během společenskézáloavy. Satana není tadno nazyvat ptav m jménem, aby jej
náhodou nezaslechl a nep iběhl. Slovo karnyfel spl uje tento ríčeljen do jistého
okamžiku, zejména pokud se z$ duch již d íve nepozotovaně nevet el do vypra_
věčskéhokruhu. Pakuž je ovšem každá pomoc matná.
Účastníkyseance zachvacuje nepochopitelná htiza z nejméně nápadn,ch
p edmět . Vlivem o]<olností nabyvaJí démonického chataktetu nejobyčejnější
věci. Níkdo jirry nedokáže vyděsit k smrti tak jako Sumín. Kolik hr zy vyvolá
v nest eženémokamžiku tÍeba jen pouh bíIy cát papítu odtážejícíse v měsíč_
ním světle? Česk satan není žádn losan$elsh švihák, ale t eba huh ajícífa Í,
ptotože má ,,nos uhnit a prázdné dť.líkybez oěí"' Ďábel, za socialismu neškodn
Plivník dlaždiěe Housky nebo žoviální masét v Šestiěetn ch dívkách, dokáže
v 19. století vyvé st z míty.
V dalších povídkách posmrtného vyboru Sumín cizeluje situace krajního
ohtožení.Co zťtstane z člověka, když se ocitne tváŤí v tváÍ nepojmenovatelné
htÍtze? Havlasova Povode na rczvodněné Osttavici pťoti sobě žene t i lid"ské
173
trosky zoufale zápasícío pÍežití.Zdá se, že jedna z nich pyká za nedozítny zlo'
Čln. obdobnou existenciálníÚzkostí strachu (samotného zla) se zabyvá Sumín v
Duch - zhfÍLotnělábázetlapkÍt uptost ed zasněžené noci. ZažÍvajístejfié tÍ2'u'
ma jako Stevenson v vrah v povídce Markheim. Kritík Antonín Vesel Ííká, že
v Duchu se do centra pozornosti dostává ,,tete[fué odhod[d,ní" dvou lupičti' Jejich
pověrčivéduše jsou jako zasněžená plocha, kde každy' i nejmenšízvuk doléhá
hr zostrašně.Yydtážděnr stav vyvolá pŤi plánovaném p epadení divoh st et
rcality afantazie. Dvojice ptchápŤed proklet m tichem'
Děs z teality nebere konce. V románu Spása podle Veselého rczetne htitza
b itk m mečem $otdics uzel, spleteq z davového náboženského šílenía dušev-
ního života nešťastnéMarcely. ,,Whnaná, vťt'títidu do roíe světice, prožívá ptos[ední
rozhodující noc s mrhlo[ou, kterou měta vzk ísit, když ji vyburcují nuky doprovázející
proces rozk[adu' Nejpne kráěí se zav enllma očima yst íc slému lykoupení, pak se
a[e s ší[enm fik ikem vrhá do noci."
Prototypem nezadtžitelné psycholo$ické htttzy zÍtstává Sumín v debut
7 doby našich děd (1895). Na vesnici se oběsil neznámy muž a nlkdo nechce,
aby byl poh ben na jeho pozemku. V poslední t etině jsme svědky šílenéjízdy
s oběšencem, kterého tqně p evážímlynáÍ a pohodn ' P ítomnost mrtvoly ubo-
žákaběhemp íšetnémise na obaživě p sobí. opíjejíse sice na kutáž, jakkozáci
z Go$olova Vije , nic to však nepomáhá. Jeden drubému nabízíoběšencttv ptovaz,
ptodávany jinak za platu, mlynáÍ se revanšuje čerstvě semletou kostní moukou.
Všudyp ítom ná mlha ml nského ptachu usedá na plíce, stejně tak je svítávědomí
něčeho p íšetněnelidského, ale neodkladného.
Sbírku azavítá psycholo$ická analyza Bosorka, jeden z nejlepších p íklad
na téma lidské schopnosti pÍetváŤet fikci v realitu. Domnělá ěatodějnlce Krist na
(patalela s kanibaly v Deodatově filmu Cannibal Holocaust) se vlivem okolností
skutečnou ěarcdějnicí chtě nechtě musí stát. Na čístranu se čten፠p ikloní?
Není to jednoduché, dábelské indicie zahtnujív5rlézání do větví vysok ch topolti
ap íšenéhalekání.Z1o má neskutečnou moc,vtaždu a sebewaždu nevyjímaje.
,,Lidiěky, to by[a hrťlza. I písniěky o tom sk[áda[i," pošklebuje se nám autorka.
Vtcholem českéhohororu zttstává Sumínova povídka Až za htob, Y pIí-
ztaěném a p itom tak tealistickém pÍíběhuse tématem hfitzy stává šílená jízda
v kruhu, kterou ,,stahuje ruka neyidite[ného démona".Yyptáví o zemŤelé venkov-
ské poběhlici, ne nepodobné ptokleté hrdince z
vodu slavného polského hororu
Vlčice od Marka Piestraka. Sumínova hrdinka ještě žwá pÍepadávala v nočním
lese vozky, aby je objímala se jménem svého zem elého muže na ttech. obtaz její
tozkládqící se mrtvoly se osudově vtiskne do bázlwé mysli dvěma zvědavcim.
Situace vyznívá ponu e atemně.PÍi pÍevozu se oba p evozníci snažíděsivou vizi
 174 r75

set ást' Ťítícese neovladatelně do propasti bezvědomí. Fenomén Ji ího Sumína je Tilschová oficiálně patÍíkmladší vlně naturalistické a realistické pt zy 20.
nenahraditeln , a pto čes\ horor nepostradateln . V takorr chto zákoutích šíIen_ století. Vedle vellc ch socíálních rcmán:& v jejím díle najďeme pohádky' bajky'
ství se učil Jaroslav Havlíček,jin velk psycholo$ ěeskéhtttzy' pataftáze tidov ch náměttt a také mistfovské povídky. Iedny z nejsilnějších pub-
,,Uvažujeme4i o dosahu tohoto ži|[u hrťlzy ll dí[e Sutnínově, mťlžeme p ipustit, likuje v rcce 7924 pod, názvem Četná dáma a t i povídky. Útlá sblrka p sobí té_
že poskytuje nové možnosti vypravěěce, (') nťlžemese p esvěděit, že lyvo[avačka mě jako vystÍiženy netativ zBilépaní. Má nestovnatelně hluboké psycholo$ické
hrtlzy od autosugesce dospívá k sugesci ve[mi rafinowné...," konstatuje Antonín \r/e- podhoubí a sv m provedením vytváIí jeden z vrchol českého p eďváleč,ného
sel . Nelze než souhlasit a dodat, že česky hotot v ženskémpodání brvá daleko hororu. Tilschová se skví podrobn1 m líčenímprost edí a petfektním vykresle_
krutější než v p tpadě jeho mužslc ch zástupctt' Nabízíp esah mimo jazykovou ním povah postav' B|ížíse psycholo$ich m horotrim taného Havlasy, pozdního
batiétu a uměleckou formu. Pasoliniho ubíjejícíSalÓ aneb !2O dn Sodomy (Sald Havlíčka,romanet m Čapka-Choda, rfláv sobě i něco z ponurosti pesimistické_
o le !20 sionate di Sodoma, ItáLie/Ftancie, 1975) nebo Deodat v plíživěneod_ ho Šlejhara. V koncenttacihtttzy, schopnosti podrobit ji až ehitat$ické analyze
vtatn' Cannibal Holocaust, vrcholné p ípady naturalistické fimovéhtizy a au- a p itom nic nezttatitnazáhadnosti, je dokonce pŤedč,í.
tosu lesce, majílitetátního p edch dce vAmáIii Vrbové. Gaspar Noé neuhne ka-
meÍou v pŤípadě klaustrofobické esence htttzy lttéversible (Franc ie, 2002, č,esl<y
nep esně jako Zvtáceny), stejně jako Ji í Sumín nezadtžitelně smočípero do krve
z šokované vesnické k že.
Uhtaněivé ticho uprost ed, měsíěnénoci zahalené sněžnou plání, není ptávě
t^dy jeden z nejčetnějšíchbodri českéhohororu? Pokud se někomu podaŤí Sumí-
novi uniknout, aniž se zalkne, ěeká na něj neméně intenzivní dávka ptenatální
httlzy v jeďineěném podání Anny Marie Tilschové'

Pro matxistické kritiky bylo po 2. světové válce nepochopitelné, jak se m že

7a ht anice rea listickéh o d ěsu uznávaná realistka vťrbec k téÍnatuhororu p iklonit' Nevěděli si s její sbírkou
lady a považovali ji za nesoutod odklon od sociální problematiky. Postupem
času se oz ejmq4e d vod Tilschové pono it se do nejčernějšíchnálad. Hororové
,,No, jen to ekněte!(( zasmá[a se nervosně krásná paní. povídky byty lo$ich m vyttstění její momentální životní situace. Ht: lza poslou-
,,Tbto!" opakova[ nepatrn čtoyěk suše a neot eseně su m ostr m, žila pto vnitÍnítetapii, stala se pomocnou rukou v nejsvízelnějšíetapě života.
vysok m a írau m h[asem: ,,Je to _ tak zvan - ěern bod!,, Manžel Tilschové, v znamny č,esky ptávník, spáchal sebevraždu 7. stpna
7972. Poté následuje několikalet čern běh. V roce 7976 p ichází spisovatelka
Anna Maria Tils chová, 7924 o dvabtatty, Ferdinand padlna frontě a Zďeněk si sáhl naživot stejně jako p ed
čty mi lety manžel Emanuel. o tokpozději oďchází otec, advokát Josef Ti]sch.
čern bod dostal název podle toho, co spat il doktor Hezfeld na své ruce Za dalšírok ho následu1í babička Anna a zet (manže| její dcety Marie Tilscho-
ve stejnojmenné htťtzosttašnépovídce realistické autorky Anny Marie Tilschové vé) Katel Chytil, kterpodlehl španělské ch ipce' ,,Takže po vá[ce z stává sama
(1B' listopadu 7873, Ptaha až 78. č,etvna 7957, Dob íš).Tato pozotuhodná a ne- s oydoyě[ou dcerou, slnem d tníaďším bratrem. Na horor je toho dost," íká spiso_
obvyklá spisovatelka se v jisté době proslavila tománemHaldy Čenézlato
Q927). vatelčina pravnuěka Kate ina Btožwá. Smrt si nevybítá a v rodině Tilschov ch
z ostravského prost edíukryté na dně ktajiny s pohyblirr m ho zontemovšemza- Íádila již dÍíve' , roce 67 ztratitt její babička Anna pět ze šesti dětí. Zem e[y
ěalov jejím dílektystalizwat již pŤedprvní světovou válkou,v tozhodujícímobdobí na záškrt. P eži[a jenom její matka AMT Rosa, ta umírá už v roce r8g5, kdy byto
pro ěeslq horor. AMT zz [et avdáya[a se," dodává ptavnučka.
 Í76
Kritika černou dámu interpfetuje jako omyl. V lepšímpÍípaději považu1e
za d sledek ktize měštanské vrstvy, pocitu ptázdnoty a rczpaďu rodinn ch hod-
not. Karel Ktejč,í,životopisecTilschové, hovo ív 50' letech pŤíznaěně o naptosté
odlišnosti, o,,b[udn ch ba[yanech". Podle něj realistická autorka zkoušená(lmt'
tími v rodině ahr zami války zabloudila do oblasti psychopatolo$ick ch záhad,
kteté ji p ivedly až na samy ptáh fuacionáIna. Postavy Tilschové se podle Krej-
číhovyskytují v ripadkovém ,,nervo1lě chorém měšťanstyu", znamenají drastické
dotažení tendencí z jejích p edchozích románti. ,,Ien l takovémto prost edí mohou
se rodit chorobné p ízraky a psychosy, které fio í jádro podivrr ch p íběhťt."
o m1moŤádném postavení Čenédámy není pochyb, navíc proniká 1 do dal'
šíchrodinn ch osudri. Jablko nepadá daleko od stromu av pÍípadě temné tvorby
naturalistické spisovatelky padlo p ímo do l na chmurné větve $otického tomá'
nu. lejí syn, p ekladatel a doktor ptálr, Emanuel Tilsch (6. ledna 1906 až 1990)
se svou druhou manželkouTalánou Tilschovo u QemÍ ela 1978) p ekládal koncem
60.let ktasiclc an$lich $oticlc rcmán od ClaryReevové Star anslick baton
@deon, 1970). Společně také pÍeložil|iniciaěnídílo an$lického $otického romá-
nu Otrantsk zámekod HoraceWalpolea (odeon, 1970).
Ji ího Sumína patÍíAnna Maria Tilschová k tichvatn,m (tkazÍtm je'
Vedle
dinečnéhočeskéhohororu a jeho ženskévětve. Za jejím rukopisem se skrrvá
nedozítnáptopast, esence hf
zostÍašnéhovědění, detailní bod za bodem vedoucí
ke komplexnímupoznánílidskéexistence.Tam, kde Kolár stavěl Pekla zplozence
na konkrétních histotick chpoznatcích, Tilschová bezpeěně sahá do zpovědnice
vlastního nitra. Místo intuitivně tvo ícíchdekadent si s ním bravurně potadi
na záktadě p esně odmě en ch emocí a necouvne ani p ed těmi nejděsivějšími
okamžiky, kteté člověka mohou v životě potkat.
V 19' století byl pro botot utěující mnoha set stránkoq nebo dokonce tisí-
cistránkorr tomán, posléze se z většíčásti transformoval ve stále menšía menší
Í77
tvar, p es fomaneto až po ktatšípovídku nebo miniaturní novelu - noveletu.
Tllschová objasnila, ptoě tato změna.
,,Považuji povídku čiti short story m [em za těžšípr ci než obsiíht rom n. Proě?
P ipadli mi jako bíesk, kterj jediffi osvět[ením na někoíika stránkách ve zkratce
m že a dos[ola m zachytit ceí osud čto ka. Ie k' ní zapot ebí mnoho ko ení: nápad,
ná[ada, pohoda. Také se musí napsat tak ka jedifim dechem."
Čenná dáma, zásah bleskem pat excellence, ma$num opus ženskéhohororu,
sálá htŤtzou nemajíeí daleko k niternému zuhelnatění. Zurádí čtená e do oka-
mžiku autorčiny žwotniktize, ale také do období' kdy se stala členkou cenzutní
komise pro film. Ktejěí vedle toho upozotruje, že spisovatelka povídku napsala
pod vlivem studia Íostlin v ptažskébotanické zahtadě' ocitáme se v centru ,,bo-
tanického zla", nabízíse srovnání s Drosery cannibalis (Morot). Svou roli sehrály
pÍefuážděné netw a podtitul hrt}zostrašného p íběhu ,,náčrtek k fi[mu" zní té-
mě fantaskně. Jednotlívé obtazy popisované zkušenou psycholožkou ptoztazují
vědomosti o jed1neěnych schopnostech filmového obtazu. Zachovávqí poetiku
cxpresionistického šerosvitu, hovo í o unikátnívjzuáIní kvalitě' kterou se Til-
schová snažilav7ožitdoady popís ovartychscén. V čern é dámě takmluŽeffievidět
komíhání cel ch sekvencí z PtaŽského studenta, Kabinetu doktora caliglariho,
Doktora Mabuseho nebo Upíra Nosferatu. Zachycuje dvojí povahu českéhofil-
mového hotoru, najedné straně htaného P íchozíhozternnot,(7927), na straně
druhé dokum entátní Živ ot zabit é žáby Q977).
Y pÍipadě natoěení by se histotie botanického badatele Antonína Vajdy, kte-
t ptopadne záhadné titulní Čemédámě, mohla stát nevídanym expe mentem,
jedním z nejsu$estivnějších expresionisticlc ch film ' Neznámá, náhodně spat-
Íená postava hlavního hrdinu doslova uhrane. Z ,,frlmovéYamp" čišíp edevším
esence neodolatelného zla. Sametově p itažlivá, neustále vykluzující a v momen-
tu odhalení nadobro unikající. Yajda, podmaněn animá|ní touhou se s ní se-
známit, ptopadábizatním stav m zkosti. V sexuálním amoku soupe í se sq m
kole$ou, vysolq m, kostnat m blond nem Mal$ardhem ze Švédska,jenž ,Wpadl"
z okultní hororové trilogiie Emanueta z Lešehtadu'
Ptecizní Tilschová sl dává zá\ežet navystlžení tajuplné a tísnivéatmosféry
htizy, jež souzní s dusq m napětím šerosvitného frlmuFtitzeLan$a. P edevším
Němci zahalu1ík|íěovéscény do mlžnych opat&.Mysteti zní prost edí laborato-
ev Čemédámě obklopuje umanutévědce, kte í se no í do zelenavého p ísvitu
koulí a žátovek. Jejich nervy pulsují nadvzotky exoticlq ch rostlin. Yajďa utíká
i":ťK:nxŤff "TliffiŤJ*:::1f, :mx'T''#;';#lÍ#i
 r78
cích sebelepšíflJm noit. Atmosféra houstne od prvních stran. Lehce mžído stto-
mi a pÍiehází ,,pekío nov ch hrťlz", sktyvajících se za mystickou modÍía diskem
měsíce. Mlžny šerosvit prosakuje do morku kostí, jako by byl ,,okopítovárt" ze
záhadnyeh, snově hororovych p íběh: Jana Weisse. Dlouho na sebe ne:nechaji
čekat ani ikonické' pr vodní prvky záhad'nych jev . ocitáme se zátove v myste_
ti znímhororu ainiciač,nímtománu. (Pro objasnění tohoto pojmu doporučujeme
publikaci Daniely Hodrové: Román zasvěcení) PŤichází b ichomluvec, citován
je ,,mystik ablázen" a klasik magické dekadence Pélaďan. V okolí postav se šíí
temná skvrna náměsíěné cizoty, z tvá íYoskové bledosti vystupujíhoteěnaté oči.
Htdjna tápe a matně páttá po identítě ěetné ďámy: ,,Ie to pravda nebo sen? Iak asi
skončídnešní hrozná noc?"
Šílenéz ítelnice, horečnaté duhovky, oči zlé a neÍestné,bodavé a sameto_
vé, jsou mu nejistou odpovědí. Dokládají neq slovnou zkost, podobně jak se
o století d íve Poe snažil zachytit něco ze svych tizkostliv ch stav a nočních
běs v pověstném Ztádném srdci (The Tell - Tale Heatt, 1843) nebo v Čer_
ném kocourovi (The Black Cat, 1843). U Tilschové se setkává nadčasorr klasik
s ženskou intuicí, ve víru inspirace tryská z p edstavivosti gejzít nep ekonatel_
n ch v jev . Fantazie zalidněná nejt o zto divnějšími(tkazy vy tváÍ í podivuhodně
jednolit celek. Nechybí v něm postava ,,podobná zlé mátoze", dnes bychom ji
mohli ztotožnit se zombie: P itom Tilschová sahá do Šimánkovy antické minu_
losti, vyvolává nénie a [ament, slavnostní htizu anebo také vít a zmatek nejas-
nych htttz. Vše se zfunatně mění a kaleidoskopicky sesouvá do nejdivočejších
a nejbatevnějších obrazcti
Jako š rira ěetnyehperel se v historii českéhohotoruvyjímá neustálese vÍa_
cejíeímystérium noci. Dvojnásob to platí u této autorky, když čtenáÍe děsí ,,má-
wtivou tmou rozprostírajícíse hrozivě do široka". Klikat mi stíny, které ,,poházeíy
pusté schod! nočnímifantaziemi" anebo fetišisticky znějícím,,poh ebním sametem
čern ch stěn"' Četná dáma se svym ,,záhadn rn upírslc m tisměvem" a s up en m
pohledem ptorokuje: ,,Isem Tina, kteruí yšechno poh[tí! P ízrak z[a!" Nechybí jí ani
sexuální p itažlivost: bílénohy a četnésukně, nohy v pavučinkov ch punčo_
chách.,, Šib e ni č ní ko ketno s t."
Závtatě pohlcují Vajdu jako jícen četnépfopasti. Zoufalá hrdinka Leše-
hradova Démona do ní v povídkovémfinále skutečně padá, \rajda v ní pÍežívá
s peťmanentní nejistotou' Stavy kolísání mezivědomím a nevědomím dostávají
psycholo$ickou hloubku. To není pouhé šílenstvi co zakouší Yajda. Pomalu se
17g
muwací bolestné vědomí chaotick ch záhad avšíhtťlzynedávné doby. Zoufale
volá, zbavte mne nejistoty| Ien zvuk hlasu v něm vyvolává nervové záckwěvy.
(V propasti hrdinovy duše zaznívá Hlas hlubiny, patanoidní pŤíběh Karla Hlou-
chy, autota zodpovědnéh o za námět slavného PÍíchozíhoztemnot) Hlodá v něm
l nadčasoq rys českéscény, tj. schopnost ironie. Posluchač vycíťuje,,podiynou
nltu",ktetá dokáže naplnit vědom í ,,no|ott hrťlnu (ptoloženěTilschová) až do ko-
ncčk rozt es en ch prsttt".
Když nestačípouh hlasorr t n, pÍichází se zdtcující silou pohrdav smích:
,,A nic se dosud Vajdovi nezdá[o tak p íšerné,ani v kŤik, ani neěekan ptáě ta'
ncčnice, jak tento ne prosn a odtažit smích s chtadné u še [edovcť.l." Patanoidní
smích hoffmannovské a $o$olovské gÍotesky, vzdálená ozvěna Pekla zplozenc .
Ale také patolo$ické stavy hrdinri z Klímovych povídek a toffianeta Utrpeni kní'
žete Stemenhocha.
Jak tento exkrement ztělesněného zla skončQ ,,TmA A m[ha [eže[y na yšem.
Na jeho pníci [eže[ stín ěerné d.ám!."
Citace Mussettoq ch verš v textu z etelně upomíná na f'atal]smus Ewerso-
va p edváleěného PraŽského studenta, kteq se v době pubtikování Černédámy
objevil opět na plátnech kin. Tentoktáte ještě více deformovan jako inovovan1fi
" rcmake s hvězdami Kabinetu doktora Cali$ariho Conradem
',up$radeovan
Veidtem a Wernerem Krausem. Tyto souvislosti musela intelektuálka Tilschová
a členka filmové komise dopodrobna znát' Ptoztazuje ji Íotma a tozehtany šeto-
svit. Ďábelsky gtotesknípÍíšernostdokládáz etelnyvliv Hoffmanna, když s jeho
posedlostí popisuje neustále se měnící oěi, nabírqícítizné povahové odstíny.
(ve stuaii Das Unheimliche, 1919, Hoffmannavtomto směfu popisuje p íborsk
rcdák a zakladatel psychoanal zy Si$mund Freud) Tilschová laťku p ekračuje
a strhuje hrdínu do nebezpečně ožwerrych ptopastí, podobně jako německ1 autor
píšícínapozadínapoleonslq chválek. Podhoubíválečnéhochaosu, motovétátty,
šílenství,nevysvětlitelná (tmttí spojilo občansk život všech naznaěenych tvttt'
cri. Ně]<teré citované horory ve své podstatě ani horory nejsou, zejména Calisati,
Nosferatu podle sv ch autor p edstavují ptotiváleč'néobžaloby. Horor se tímto
mění y mimo ádnou v pověď o složitosti ptožívanych skuteěností, o jedincích
tvoŤícíchpod společensk m i osobním tlakem'
Šílenstvídoby zttstává nepochopitelné.Yajdtl posedla touha odhalit privod
záhadr rchjev , do jejichž spár však stále hlouběji upadá. ,,Je zt eštěně odhod'
[án dopátrat se ko ene a dom knout se dna svého tajného zía. (') ...buď se doptátrat
svět[a, anebo skončitvšecko naráz'.."Jeho volba mezi dvojíktajností, štěstím, nebo
 rgo
smutkem, končípocitem ho kosti. Má sice ,,radost z toho, že doyede zase ťozeznat,
zyukoyou ša[bu od živéskuteěnosti," p esto na jeho duši usedá ,,sÍnutek st íz[ivosti".
Yefinále si ve své duševníplazmě odnáší si$num diabolicum jakzEwersova čaro_
dějnického sabatu: ,,Na jeho práci [eže[ stín černéd.ámy." Stopa vylept aná ďo masa
po doteku s pekelnou tlapou. Pozoruhodné fnále,kteté nestraní ani dobru, ani
zlu, poukazuje na symbi zu. Někde nad záŤícímtisvitem zistává vystopován
symbolick pach po nerudovském ,,sírnétn|zduchtl", číhávněm cosi nepopsatel_
ně chmurného,vy|ézajícíhoze dnapropasti, o jejímžoktqibásní Maryša Šátec_
ká. Lovectaf.tovská paranoia se po poznání Anny Marie Tilsch ové stává fantask-
ní pohádkou, jenom vzdálenou ozvěnouht: Česlc horor roste věta zavětou,
'zy.
jedním ponur1 m slovem vedle druhého.
Yytazně st íztivějšínáladasvyužitímprvk p ízračnéa fantaskní htŤlzyvtěí
ze dna šílenstvív Podivuhodné pÍíhodě. Povídka, ktetá zná svá klišéa za atči-
t ch okolností by mohla najít místo v ttiviáIních rcmánech odZahtadníka Brod-
ského nebo v ptízáchLovectaftovych. Snadno by mohla zapadnout mezi tut]nní
strašidelnéhistorky o milostném troj helníku, záměně dvojníkrl, kdy na místo
dobrého se instinktivně sápe zl.. . Tilschová ale zlo a dobro neodlišuje, naopak je
nechává vzájemně se ptoplétat.
Samotq název Podivuhodná p íhoda odkazu1e ke stejnojmenné typolo$ii
pÍíběhfrt, kde dobrodružství btaniěí s neobvykl1 m, podivuhodn m.
Spisovatelka sv j p íběh podává nejprvejako ututlanou krvesmilnou histor_
ku, postupně však, jak chirur$ plátek po plátku sloupár kttžikažd,odennostiaž
na dIe nahéhtťtzy.Sleduje osud dvojčat Emila a Richarda Ohnesov ch (staro_
byl rod z Německa, kdy už jenom jméno ohne-s v sobě neslo sti$ma zla a ,,by[o
jen symbo[em negací"). osobní vztah k manželce (zidovské Víde ance) jedno-
ho z nictt se pozvolna mění z podivuhodna na htťlzosttašno. Autorka setvítuje
ětenáÍi děs s glustem Speciality šéfkuchae (The Specialty of the House, 1948,
in Tichá hr za). Nabízívlastn í ele{antní mikrostudii zla se všemi mysliteln mi
kontrasty, náznal<yr, nuancemi a odstíny, jakélze na tak malé několikasttánkové
plošev bec tozvinout.
,,.'. a tLI se náhk roz[eh[ kvetoucí jarní zahradou do šíe [etenské v k ik. v k ik,
kter pronika( a kosti, v k ik nesmímé hr zy! Poma[u, jen co noha nohu mine,
mozek
a[e neodvratnějako osud, btížitse muž ylo písku až kmtadé ženě, jež se držeta zibrad-
ff." Zátodečné psycholo$ickévystižení stavu ohroženízískává postupně konkrét_
nějšítvar. Žena si začne wěd,omwat upíÍíptoměnu svého manžela: ,,Zdáí se bez
krve a bez bany, jako by byt llstat z hrobu." Dtnaz je opět spíšenež na popis hr _
rBr
lostrašné ptoměny kladen na efekt' l11eÍ: tato proměna vyvo|áváv pozotovateli.
Nlkoliv abstraktní strach, ale konkrétníhtttzu podává autorka tak, že dokáže
plcsně popsat její odstínění. Vede naši p edstavivost pozvolnou stadací k detail-
nímu vykreslení ptožitku, p itom samotny p edmět zÍlstává stále neufčit '. Čer
n bod todí č,etva hlodajícího v pochybnosti. Neochvějně se prokousává hloub
q hloub' A tak se ěten፠více než zabíjenídočká t eba ,,jen" nápadně rczšíenych,
ttrnul ch a rizkostn ch oěí manže|l<y, v nichž se ztcaďlí pouze htiza z něčeho,
nilcoliv sttach z provinilosti. K tomu se pÍidává chotobn nepokoj a ttyznivé
ncrvové vypětí. Nic z toho, chra brih, nesouvisí s podvodem, oklamáním, a7e
naopak s pochmurnou záhadou, tedy už nikoliv ,,po|yze" s podivuhodnou. Tento
první stupe zvláštnosti autorka záhyhtavě pŤekoná, aby se čtená setkal s ně_
čímještě děsivějším a neočekávanějším.
Tilschová ve svém díte ráda odhaluje ktizi ptažskych měšťák . Mohla by
napsat jednu z dalšíchpovídek tohoto typu, ale tentokráte íká, že ,,pod b[a'
hobytem... d íme ne obyěejná tragédie srdce, a[e prazv[áštní hr za, dosud peč[illě
tajená". Nenechává nás na pochybách. Nejedná se o hr zostt'ašny element, její
htiza silibuje ve stup ování, bobtná amění sev ,,něffiou aytírayou hrťlzu", ptol'
nuvšíse s cel m domem, jejížsouč,ástí jsou t eba jenom ,,šedivá' v[ákna" večetní
tesknoty.
Následuje dalšív k ik. Tentokfáte jin (protikladného charakteru než ten
rívodní).Jde o ,,uboh v k ik", vlastně o ,,zak iknutí p iš[ápnutého ytsd" v sadistic-
ky zvoleném okamžiku, ve chvíli té nejsamozÍejmější dttvětné situace, jakou je
partnerské tisknutí. ,,- to ji objímdt... těma rukama mrfiého bratra." Na manželské
posteli pakležíjenhtiza, němá abázlivá, s finální otázkoa' co bude dál?
Čern bod postupuje v bezv chodné situaci o krok dále. K doktoru He12f'el'
dovi, chladnoktevnému skeptikovi a rispěšnému podnikateli, jež je poblázněn
do ktásné paní Heleny. Pra$matikovi, kteq se nechce k nikomu a ničemu p ipou-
 r82 r83

tat. Chce mít vždy všecky dve e otev eny dokud nenar azí na pidimužíka
s kozi Vttlttnc bezq chodnou situaci' jež m.uŽe potl t kohokoliv. Nečekanéptobuzení
bradkou!
ltl.tttrcná první šok.
,,Scdtasinaposte[ijedinmškubnutím',,Jenoc.Městskédusnovnikádovnit
,,Thdy..." 1t ibtížitpán kr snou a jemnou dta k tampě a sk[oni[ až k ní zachmu- ,llrlirl án otev enymi okny. Lehk vánek pohne tesknou nočníbělobou záclony'
ené če[o.
Vlrloubcedvoraseozyvajítlumenéhlasy.Znějídušeně,jakozestudně.očse
je to?"h[as paní He[eny se t ást. je: ,,Mstivé sekání
,,Co... lr;rthjí po p lnoci? Hlasy žijísv m vlastním životem. P'tovází
co

,,Tb..." za1l áh a[ ne zn ám .
\l(tccLltem... Sotva dozní, hned je tady
jiny... Náhle: t ískl T ísk| P edměty mimo
,,No, jen to ekněte!,, zasmá[a se neryosně krásná 1laní. lrlrny hel ožívají.Na dvo e 1nste zly skleněn smích sestaveny ze stÍepi
něčeho
opakova[ nepatrn jako by se to svalilo celou vahou'
',Tbto!" m m ostr m, vysok m a vtí-
čtověk suše a neot eseně rtlzbitého. Nevíme, co padá těžce do hloubky,
ral m h[asem, je to _ tak zvan čern bod! Bože'.. tuh[e
,, - máte bohatství, tispěch, :ilyšíme žuchnutípytlemoulď Následuje ticho. P íšernéticho.
Htiszanáhléhoti'
ve[iké cesty, t sku'.. a životníčáru'.. jakou jsem už dávno již a nabyváhmata'
,'lta. Jedinečn mechanismus hr zy. Ticho, které žije
nevidět _ budete žiya samo o sobě
nejmí sto [et!A[e tady _ nemohu si ptomoci * čern bod!Až budete nejvíc lncho tvaru. Nejde slyšet jen ušima, alezachvíváse pod ním
pokožka celého těla'
oěekávat te
od života _ něco z[ého vám p esekne všecf<y naděje se událo něcohtoz'
- něco z[ého náhte _ jako nožem!* Postava nemá sice tušení, co se stalo, ale s určitostíví,že
opakova[ ještě jednou nepatrn pán a se zíobnou chutí, krutou ploužíi pod poktyvku'
a mstivou, ktept furdě rlcho' P ed stavem rízkosti není niku. Dotěrné ticho se
všemi prsty o d eyenou desku. ticho houstne v ,,tíhu za[knutí" '
;rz clo krve. Nehne se z pokoje. Minuty se vlečou a
N astává dtuhá fáze hororu. Strašliv sen a
po něm ještě děsivější procitnutí'
Démon posměchu, krutějšíPoeova Anděla pitvornosti (The které nebra[y konce, bo i[y se i pro-
An$el of the ,,Ihtíkd[a bez dechu po točit ch schodech,
odd, 1B4o, celou dobu fisutuje pod, jménem ,,nezn mf,. Neurčitézto
zttstává pddla[y. A zapocená s t[ukoucím srdcem se probudi[a po druhé' A hned v témže
ěinotodé, dokud mriže bytbezejmenné. Pěstuje si vnit ní okryzdn, poste[í. Neodváži[a se ani
smích, ktery tlÍcaynžikuucítita hrozné cosi ye slé btízkosti nad v[astní
je
dokáževšechno pŤewátita postavit na hlavu. Prorokuje něco šeredného _
setkání ji
ruku llystrčit, tdko zachtláti[ strach. Konečně p ece up e[a oči na stroyl a hned
s mttvlrm, na něhož již }{enfeld dávno zapomněl. P edpovídá
děsivé, ttasické rozev e[a ještě yíc. Leknutím'
fr,nále,ve kterém klasickou rilohu sehrává,,ožívající,,obtaz, jako mat
ma\ba,ktetámttže Spat ita těsně nad sebou na bítéomítce syět[o, kruhollité a žtutobíté
p ipomenout fiImovou htizu z namalovan.rch, p esto živ ,chočí tidské ruky se zak iven mi
SlavíčkovyPo- mčsíc.Slěte[n disk se sunu[ zllo[na 1lo stroptě a s ním stín
dobizny G947). neschopnav k iku a ce[á se
prst!' Leže[a jen teteti[a. le to stín čtověka, ktery chraní
tampu p ed shasnutím, anebo je její nosič zde v pokoji, proboha?"
Řada znalctl páttá po mechanisme chhtttzy,které p esvědčivě Pouhédvěstránky,stručnějšímsnadaninelzebyt,stačíktomu,jakjed.
vystihuje Til-
schové povídka Úzkost. Stručná, d'etná analyza httlzného
stavu umožtqe od- nímdechempopsatbludnrsttašideln ]<tuh.odtichéhozkopněníhtÍlzouaž
vážnépopsání nečekaného,a o to více děsivého momentu. Úzkost jsme po h mot s tozskákanym srdcem, kteté ,,samou hr zou diy že krkem
nevyskočí"'
pocítili
zajisté všichni, ale kdo z nás jivěrohodně popíše? lF,t|uza
máunivetzální charulc Marně,matněazbyteěněodstrkáváďívkazesvémyslipitvoryapÍíztal<y.PÍi.
tet, je stozumitelná všem a každ,ému se jednou podlomily
bezvládné, dŤevěné cházejístáleblíž'Krmísestrachem,polykajíjehotělesnypach,dychajíshrrizou'
podstaty
Česky horor nepot ebuje Hitchcocka, stejné mistrovství ve vystižení
nohy nebo zkamenělo tělo. stačík tomu velmi málo, staěí jedna
nečekan á situace
a sétje ktátkych,leč velmi činn,ch vjemi. Stačíptotivn, pach
nebo tajemn'r strachu abtttzy ptokázalo jeho ženské osazenstvo'
hluk' A co tepne ticho a neznámé zvuky v něm? T eba ty dercucí
se z nitta něja- o pět let později, v rcce 7929,kÍisí odkaz Čemédámy pozapofnenuty Ladi'
ké velmi hluboké studny? Kdo ví, co se to vlastně skrrvá povídek Stín mrtvého nechá
na jejím dně? slav Narcis ZvěŤina,kdyžvesvé sbírce hororoq ch
Ponuty p íběh dívky začínáve chvíIi, kdy p tožívá již druhou žena v poh ebním
noc v odleh]ém obživnout neproniknut elně záhadnou Černou paní. Tajemná
pokoji mezi dvěma dvory u staté p íbuzné.Nevíme jím zlomitjalco kosatec
nic bližšího,jenomsledu- ríboru svede náhodného cestujícího v ttamvaji a nechá se
jeme ktátk'risek několika hodin na jed,nom ebníchsvící.Pomstísetaksvé.
místě v noci. Pouhé soust edění se vbytě,kdejsouneustálecititpá|icíseknotypoh
na dany okamžik umožíuje vyvolat ty nejděsivější mtny lidské p tlí, mrtq m
edstavivosti' mu manželovi,ktety jína smrtelném \oži pÍizna! nevěru. Jeho tělo
 IB4

okem up eně zítá z nkve umístěnév sousedním pokoji. Pohled sice neživy, p esto
sevpaluje do nittavyplašeného svědomí svtidce.
Čemá dáma, nočním: ;ta paní bíté,tj. absolutní zttáta dechu. Samoz ejmě
najdeme i jiné autotky pěstujícíhrrlzu _ R&ženu Jesenskou, Hanu BěIohradskou,
Irenu Kačírkovou,Hedu Bartíkovou, ale žádná z nich nenabízítak utěšitelné,
makabríckéa komplexní pojetí téÍnatučeskéhohororu hodné Anny Marie TiI-
schové nebo Ji ího Sumína. Nťrža černá skvrna...
 IB7

Lebkyvysl<akuiícízobáIky...bíl bodvetmách

Motiv lidské lebky, onen zá ivy, zažloutly, šediv nazelenaly, upírsky pobledl
'
Íkclct m žeme hypoteticky považovatzapikto{tafrc|q znakhototu. Lebkavystu-
pujc jako symbol htťtzy, zániku, jako znak pomíjivosti, existenciální dočasnosti
Člověka a jako attibut jeho smÍtelnosti- pověstné memento mori.
Nejenom lcnihy, uvadlé květiny nebo ztrouchnivělé d evo, ale všichni do jed-
noho se tozpaďneme. Z pomíjivosti, pokud z ní nejde ťovnou děs, nutně ptaffLe'
ní otázky bázně. ,,Č[ověkem jsetn, protože se smrti bojím," íká Seneca Neronovi
v kališnickém Pasionálu z konce 15. století. Německ1 rcžisétexistenciálních,
dckadentních, nechutn ch' p esto twněž Íomantich ch hororti Jtir$ Butt$ereit
míní:,,Wichni se bojíme snrti. Proto se s ní musíme rypo ádaL Ta(< ěi onak." Hoto'
rcm se stává dialo$ mezi vlastní smí livě p ijatou nebo nedobrovo]nou existencí
anutnou pomíjivostí. Iedná se o zp sob sebeobrany p ed nedostateěn m, nicmé'
nč jist m a nevyhnuteln m. S lebkou se v tomto smyslu setkáváme v samotn:Ích
p íbězích,básních, povídkách nebo románech, ještě vytazněji se však vyjímá
v okamžiku vizuálního ztvátnění.

Lebka osamělá, blyštícíse jako č,etrry ma$net knižníobálky nebo ilustrace,

nenecháčtená e v klidu' Štěká, vrčí,kouše, poskakuje, mluví, vznáší se, poletuje,
talcé levituje a jen tak tlše, vyznamně sedí, čeká. Spolehlivě zapadne do většího
celku, aby se stala součástí panteonu htÍlzy.PatÍíkní $roteskně napÍažené,sá'
pa1ícíse nebo v poslední kÍeč,izmfuající paže. Roztaženénebo zak ivené prsty,
hnáty, pa áty (nap íklad Batanova Historie mistra ěené ma{ie). M: ;že to b t
ale také t eba jen pavouk - zlověstn ch, nadlidsk ch rczměŇtjako v Bostonově
PÍlztaku moci (1926), o kterém neochvějně víme, že si dokáže takovouto leb-
]<u ve své síti hravě vyrobit. Lebka, na tozdíl od exkluzivnějších motivti jako je

abstraktní penta$ram ovinut neznámymi chapadly (ttlasy stín Karla Budín-

ského), mávětšívatiabilitu. Exístuje samostatně, ve skupině, nebo jen jako dopl-
něk' Ptochází tiznymi stádii tozkladu, někdy nemusí b t vidět v bec, p esto její
p ítomnost vytušíme na základě prfrvodních indicii. Lebka mt.že b t královnou
děsu, démantem noci.

Dnes už klasick začátekWeissova expresionístického hororu D m o tisíci

pafiech (1929) zaěíná strašliv m snem o duté lebce plné tmy s mal m světél-
kem. Nočním: la vznlká v koncentrač ním lá$tu, navazuj e na expresionistickou
Metropolis (7927) apÍed1ímánacistické táboty. Cestou plnou lebek ktáěíMácha
 rgg
na Pouť krkonošskou. Nadčasorr motiv lebky fi $utuje v českémprost edí vlivem
cizojazyěného yzotu od roku 1853, kdy časopis Lumít ozdobil7lat chtobák
Ed$araAllan Poea. HrdinapÍíběhu, či spíšejeho sluha - černoch Jupitet - musí
prohodit posvátného brouka scatabea skrze očníd lek lidské lebky p ibité vysoko
ve větvích stťomu; vykoná tak mysteri zní akt nahtanici mezj Životem a smrtí.
Lebka straší, anižby musela mít nutně naďpŤfuozené atributy. Samotn, její
vzhled dokáže pŤimtazit. o více jak století později po vytištěníZlatého chtobáka
se česh surrealista Jan Švankmajet rczhodne natočit sarkasticlc dokument Kost-
nice (1970) z ptost edí sedlecké svatyně u Kutné Hory. Divák s e ocitáv zajetí kostí,
lebek vrstven ch do pytamid, skelet záŤícíchvzávěsném lustru, na němž by se
mohl spolehlivě houpat Poe v mstitelbezptáví Skokan.
Lebka emanc ipaei doby zttácívysadní postavení, její děsuplná p sobivost vy-
bledla' U Ewerse straší kosterní poztistatky pouze na základě morbidních fakt .
Medik Fassmann si nechá z kostí prostitutkyAlmy Runové vyrobit neocenitelnou
pom cku. Z blaxy poÍídípěkrry koflílc na kostky. Yložído něj pět kostek z páteŤ -
ních obtatl popraveného vraha N rrisena. Není pověrčiv , p esto tvtdí, že mu
tato nádoba zlidské lebky p i h e v kostky ptokazovala zcela mimoŤádné služby.
Kosterní poztistatky po lidech, kte í, aniž se navza1em spat ili, se p esto stali
otcem a matkouAlr ny ten Brinkenové, p ijdou alespo po smfti dovzájemného
kontaktu.
Zttacené postavení na kolbišti hr zyvšak získáNá kostra zpět svymz{nflo-
žením,obludn m navrstvením, jakému se mohou vyrovnat šokujícízáběry ze
spaloven koncentraěníchtábotťl nebo jin ch masoq ch htobti. Individuální lebka
jedince takzískává nadčasovou platnost a stá,nvá se upomínkou na smrtelnost nás
všech. Cesta ovšem vede skrze nep ehledné ,,smetiště" lebek' kdy si v jejich mase
musí každ vybrat tu svou. V historii českéhohororu sttaší zejména ti, kte í svou
lebku věas nenaleznou.Tak tomu je ve Švandově povídce Člověk bezhlavy Q897)
nebo u Maškova Muže s lebkou (1903), v několika černokvět ch vyjimkách, jež
vzdotují celé atmádě ttiviálních pověstí o bezhlavych strašidlech s ď&tazem
na bizat ní hororovou atmosféru.
Podobnou pytamidu lebek jako v Sedlci, snad největšímysteti zní ložn]-
ci - kostnici v Evropě, znovuobjevili nedávno v Brně u kostela svatého Jaku-
ba. Toto poslední odpočívadlomrtv ch se nachází poblížmíst, kde 7lá jeptiš-
kaQ927) poÍádá své pÍíšetnércjdyv p íběhu Karla Hanse Strobla, rakouského
Němce žl1ícíhona Moravě. Jaká škoda' že autot jednoho z nejptisobivějších horo-
r 20. stoletíbyl poválce stejnějako brněnská noclebátna kostlivcti zapofluenut.
Jako štafetov kolík poskakují leb$l, kebule a palice z ruky do ruky hrobník
napÍíčdějinami českéhohororu - od šílenéhoSabinova Hrobníka (1837) p es le-
r8g
$endfuní Hr zonosné noci na Tolensteině aneb Kostlivec (česky 1861 v p ekladu
l nčmčinyod Marie Stroupežnické), cynického znesvěcovatele hrobri Emmericha
Aloise Hrušky, udíveného hrobníka Sivookého démona (1873), kopáče z Etiop-
rké lilie (1879)' tituální První noc u mrtvoly (1886) plodného Jakuba Arbese až
k šílenciz frlmové Yorickovy lebky (1919). V novodobém animovaném hororu
sc tento stigmatizovany pozistatek lidského těla pÍitozeně asimiluje do vzhledu
zloducha. Promění se na p itozenou součást ěenokněžníka, vskutku pÍíšetně
vyhlížejícíhoZemanova Čarodějova uěně Q977). Démon ve strašidelném m$ně
nosí na famenou natolik rozšklebenou lebku, s tozsedlym čelem, že z ní co nevi-
ďětkaždym okamžikem něco nepěkného vyskočí.
Je ště větší mistrovskou symbi zu mrtvé lebky n a žjv ém těle (anebo živé lebl<y
na mttvém těle?) $eniálně zachytll ilustrátor dvojí vene obálek prvorepubliko-
vého vydání nejslavnějšího divadelního hororu F'antom opery (Le Fant me de
|'Op&a,1910, česky 1919 a 1925) Gastona Lerouxe. ZáÍíeílebka tvaru slunce
s tÝtžicí paprsk svítíz obálrlcy knížkyAlois e Čápa A my jsme ho zabili! (7924).
Imp o zantní mot iv lebky vy niká v e v izuálním ztv át něn í č e ského hororu nej e n
v souvislosti s knižníobálkou nebo ilustrací, nyb také s filmo\. m plakátem.
Artefakt krátkodobého existenčníhop edurčení spot ební reklamy si p ekvapivě
vydobyl světové rcnomé' Navíc v době, kdy vlivem socialistícké ideolo$ie horor
vstoupil do své ile$ální fáze a byl zbaven, pokud možno, veškeréaury mystična.
Z konktétních p íklad víme, že se v bohatém teritoriu českéhrtizosttašné
Iiter:tary nacházejí lebky poskaku1ící, svítícínebo fosforeskující,lebky mluvící,
splyvající se sq m zdánlivě živ m nositelem, nebo lebky na lidském těle zob-
tazajícíesenci veškeré myslitelné httny a děsu. Hrozbě smrti v rcálném životě
p ejetotalitnítežim,apfotoleb(<ynacházímenafilmov chplakátechunikátního
surrealistického vytvaníka Josefa Yy|etala, jako je Let mtlvého ptáka, 7975.
(Mimochodem Vyleťal se podepsal na nezapoÍnenutelnévizuálfií silánce plakátu
Hetzovyhotorové pohádky Panna anetvot,1978) Na plakátu k ruské akčníkri-
mináIce z lesrlVyhledat azneškodnit (1973) HanyHejzlatové zvěstu1í tebky no-
vodobou estetickou dekadenci, když spojují p vab lilií s násilnou smttí.U Zdei-
ka Vlacha jsou lebky zlověstq m p ívěškem na podvazcích omotan ch kolem
černépunčochy (1987). Skelet dominuje plakátu k e$yptskému filmu Mumie
z rcka 797 3. Rozmanitost deformovan ch lebek nápadi tě využívá nestof českého
filmového plakátu malíŤ Katel Teissi$, tovněž jeden z nejlepších ilustrátor čes-
k ch hotorov ch antolo$ií. MaLí ZdeněkZálešákptosadil motiv lebky k plakátu
ke Kladivu na ěarodějnice (1969), v tvaníkZdeněkZie$let zhmotnil omamně
ponwé p íztaky vznášejícíchse lebek k detektivce P ípad mttv ch spolužák
(1976). Není d ležit é, že sevždy nejedná p ímo o hororové filmy, plakáty v tomto
 190
pÍípaděvystupují za samostatnou funkčníjednot]<ou s p esahem do českéhisto-
rie děsivé htťtzy. Pokud mají plakáty promluvit ve své jedineěné hr zyplnosti,
stačísi ptojít ty nejslavnější k světoznámym titul m: Psycho, Ptáci, Ples upír ,
P edčasn; poh eb, )áma a kyvadlo, Čelisti, Vet elec. Špičkovívytvatníci dopo-
mohli česképlakátové škole vytvo it světoznám. fenomén. Vedle sebe sevyjíma1í
filmové upoutávky na an$lickou, německou, italskou, a(etaké českou hororovou
školu. Atmosfétou děsu čišíanonymníf'otomontáž na italskou klasiku Paola Ca_
vary Chvíle hr zy (1969), kontrasty života a zániku provokuje Saudkova tuší
kres]ená Cesta niské smrti (1979), htizné k eče ptovázejí plakát zacltycující
Hitchcockriv diptych Ptáci/Psycho (1970). Neméně suverénně a ríděsně p sobí
i jejich samostatné provedení _ Zie{let&v btavwní surrealisticky plakát Psycho
(1970) s podivně chirur$icky tozpitvanou lebkou a kusadly mouchy nebo VyIe_
talova slavná surrealistická va ace na katastrofické Ptáky (1970). Inspfuativní
nahlédnlftído oblasti českéhofilmového hororu azátove samostatného hotoro_
vého plakátu nabízípoutače k sérii děl klasika scény Jutaje Hetze: |)pfu z Ferutu,
Panna a netvot, Mor$iana, ale také naVlěí boudu (1986) od ostravské rodačky
Věry Chytilové. Autorem plakátu posledně jmenovaného filmu je vytvamík Ja-
roslav Fišer, jenž ilusuoval ptvní vydání te{endátní hororové antolo$ie Tichá
htÚza Q967). Divákovu mysl atakuje monstťum z plakátu na nezapomenutelnou
hororovou patodiiTajemství hradu v Katpatech (1981), souzní s typicky čes_
lc m komediálním pojetímhtÍtzy.V těsném závěsu za touto veselou kopou plnou
obstarožníchstrašidel stojí nepolapiteln' zloduch podsvětí Fantomas leana}da-
raise. Mtiže mít česk hororoq plakát lepšíhopattáka než ptálvě nejstrašidel_
nější díl z $otického hradu ve skotsk ch v esovištíchF'antomas kontra Scotland
Yard?VytvoÍila jej Eva Galová_Vodrážkováv duchu šťavnatéhočernéhorcmánu.
o deset let později navrhl plakát k tomuto snímku Josef Tomán ek a není lepšího
stovnání horotového tozpukazlaté éty 60. let na kontrastu svytazově chudym
podhoubím not malizace.
Hororově ikonická obálková lebka zdobícípŤední stÍanu knihy s razancí so-
litétníhobodu se ztodila díky konci 19. století. Sv m dominantním ztvátněním
tato jedinečná oporu českéhr zy pŤeděí všechny současnéÍotomontáže,koláže,
štafáže,asambláže.
V roce 1896 na obálce tléknížečkypt z píšícíhoÍatmaceuta Štěpána Rek_
to íka V náladě šílenép sobí htanat , skelet palice jako rozesmáty p íztak vy-
klánějící se z hlubin černéplochy' Pouhájeho část - poztistatek lidské hlavy se
vznáší uptost ed černéhopozadí; bíl bod ve tmách _ htanatá kotrba. Nad čelistí
uansp)arcntně č,nítitulní nápis, ptotínaje lebku od ucha k uchu. Děsivost nezttácí
I9I
na pťtsobívosti, ptotože lebka má strnule vážrry vytaz. T eba byl jejím nositelem
kamatád Šlejharova černohlávka (1900)' ponuté povídky z ptost eďí psychiat-
rické léčebny.o více jak dvacet |et později, v rcce 7923 , zdobí nazelenalou obálku
lbírlcy horor šíleny,psychiatÍ a jinébizatnl povídky Íovnou htozen vykotlan ch
lcbek, pyramida devíti leb , na jejichžvrcholku sevyhtužněnaježtl čern kocour'
Ne vždy musí b t zobtazení posmÍtn: ch částílidského těla ttivjálně expli-
citní, byť je velmi p sobivé. obálky česk ch horot sktyvají mimo jiné lebky
neviditelné, které na ptvní pohled nespat íme. P esto není obtížnévytušit, co se
skr rvá v chaluhách pod kalnou hladinou, z nížse napÍahgí ruce utonulého. Ze
b ehu na ně hledí zjevněvyděšená micka s bázlivě na1ežen m h betem na kresbě
Jaroslava Panušky pro sbírku p íběh Josefa lana Svátka Kočka (1908). Lehce
odhadneme, komu asi tak patÍípÍíšetnépab $ tukou napÍaženéz kalrrych ptou'
d vod. Sápou se na poslední trosečníkyzaklíněné ve větvích zatím ještě odo-
láva1ícího stťomu. Téma pŤítodníkatastrofy zobtazil ma]í Stanislav Hudeček
pro knihu Jana Havlasy lí/ilezi životem a smrtí (1902). Zactrytil tak neodvtatně
p ítomnou smtt ěíhqícívhlubinách. Kdykoliv mriže vyskočit ven jako něco velmi
pohyblivého' pulsujícího, co se za temn ch nocí sápe chvatně z htobu a p epadá'
váty ptozatímžLvoucí.
P ehtírlka lidsk ch ostatk m že pokračovat plejádou zaht'aniěních tvtitc ,
jejichž díto ozdobiliěeštív tvatníci.Také jimvévodí obálky svyobnzením kostí
nebo smrtky. Postava v rudémhávu se škmboškou v ruce odhaluje kostlivou tvá
v Masce ěervené smÍti od Ed$ataAl|ana Poea (The Masque of Red Death, česky
1919). Bled klaun - harlelc n se uklání lebce, již dtžívěetvené rukavici. Jeho
lysá hlavavede dialo$ s holou klenutou kostí na obá|ce JanaWení$a k Uk ižo'
vanému Tannháuserovi (Die $ekteuz1$te Thnnháuser, česky 1920) od Hannse
Hejnze Ewetse. Na kost obnažené hlavy zdaleka nejsou jen pomysln m bí|ym
bodem ve tmách, krčíse v pavučinách, žontlgímezi dlaněmibezhlaltych pout'
níkri, skrápí j e zvolna tuhnoucí vosk z |íně hoÍícíchsvící.
K efektní htize ze šerosvitu vykukující lebky nemá daleko p íztaěnáhla-
va.T eba taková tavodnatá,jako od utopence' zahnívajícína anonymní malbě
zbtožovanéobálky PÍíztak (1920) od samotá ského básníka Karla Babánka.
Sv mi vytaznymi tahy, stopami po štětci a kaln mi barvami s pohledem šílence
prlsobí jako expresionistické zježení, fekálně hnilobná a tozpitá ma|ba zátoveh.
Neméně podivnáhydrokefalická hlava s vypoukl mi bulvami a nafoukl: m lebem
zdobí apokalyptíckou Zkázu lidství (1928) vizioná ského fanatikaama|i e losefa
Akany' zyláště její zelenkavé duhovky rczonují s jin m mysteri zně extatick m
 r92
bělmem oěí na obálce ke $otické šatádě 7áhada vyhasl1ich oě1 Q932) od Viktora
Bočka. Kdyby nebylo tohoto zdánlivě nenápadného detailu, ptisobí p ebal k Boč'
kově kousku konvenčně v duchu detektivních p íběh . Pouze podivné světlo
v mft\r ch očíchna první pohled ptoztadíbizaně hororoq obsah mistrovského
ďíla.
Smrt miluje klasiku' Na brožovanéveni Arbesov ch sebran ch spis , bez
vyjimky nakaždémz dílÍl,k1epe svou hnátou na tomanopiscovo Íameno ěíhající
kostlivec. Na broži Čapkovy Bílénemoci, jež s hororem souvisí jen volně, nachází'
me smrťáka (s p ilbou) cválajícího na koni. Malí otakar Mrkvička jej tamvysadil
v roce 1937 a díky rispěchu mnoha vydání sestoupí až po toce 7948. Jiny, daleko
děsivějšívzhled apokalyptického smrtonoše s kosou, tyčícíhose jak dábel nad ce'
1 m h íšnym lidstvem, stvo il ríspěšnilustrátor Josef Kočípto Zloéin doktora
Modrana (7922) od Josefa Miildnera. Reklama jej vidí jako f.antaskní ,,román živtťl
a hr z"; nezadtžitelné monstrum kráčís nap aženou kosou v duhové zá i vysoko
nad mo s\ m pobÍežím...a ve stínu nemilosrdného ost í, tam někde dole v hlubi_
nách, pt chá vy' dě šen dav.
Podobn m apokalypticlc m jezdcemažencem s kosou zaclánějícím chmutné
nebe děsí ěenobí|á obálka Novelet htŮtzy Q925) od de ]a Cámaty. Tento kutno_
horsh autot disponuje množstvímobdivuhod nych knižníchstrašák . Expresio-
nisticko-kubistické lebky divadelníhovytvatníkaPetta Sjabkina se v barevném
v fu u čat a pÍ ímek vyjímajína Dobrodružstvích ft lmové umělkyně (alias J eho ta_
jemství,7926)' Zce\a malá lebka se sktyvá u nohou polonahé ženy _ taneěnice
u pyramid v č etnobíléobálce Esyptsk ch zednáÍťl (jinávetze leho tajemství, cca
1926). Hr zosttašně, ležétněa zátove záhadně p sobí Aftušem Scheinetem
namalovan podivn muž ve fraku se zažloutlou lebkou v cylindru. Sedí na la_
vičce s ženoa htajícína španělku ve zdaŤilé píehlídce htttzy Fantomy Q922)'
Ve čtvrtémvydání Cámarovy knihy Ve spátech démon (1926) htaje na obál-
cevytaznou roli dvojhlarr orel nesoucí ve spárech vznešenou lebku ve vojenské
p ilbě od Františka Smatka. F{riulzny celek nabízíevidentní reminiscenci fia aLl'
toÍovy nacistické aktivity u SA. Dekadentně secesní ptopojení lebky s ženskou
nahotou objevíme na jiné Smatkově ilustraci, kde nahá dívka škádlivě provlékla
své rozkročenénožlcy očnímidrilky ob í lebky zbavené temene. Dalšítyp lebky,
$toteskně tozvetny, najdeme naopak na obálce nfrnované hotorové šarády Po'
vídka o staÉm námo níku (19 3 3). Pro Timothea Vodičku, skťyvajícímse za pttt'
hledn m pseudonymem Ch. P. Watters, ji nakteslil avytylv znamn malí otto
Stritzko. Zvytazniltak $roteskněbizatní hototové laděnípŤíšetnéhistorky' kde
hlavní postavě jde doslova o hlavu, ved|e již jinych uťat ch lebek. Naopak htozivě
r93
fantaskního rysu spjatého s démoniclc m kultem nav*yvá diamantová lebka v ru-
kouzáhadné chtámové bohyně na Paprsku smrti (1929) od J. Šebkapro fantaskně
dobtodtužného spisovatele Rolfa Fremonta.
Ve spojítosti se záplavou lebek, klinickou hr zou, ptisobí pŤímo osvěžujícím
dojmem dějové obálky klasiclc ch hororoq ch motiv , jako je t eba k iklavě ba-
revné upalovánínahéženy podivnymi mnichyv červeq ch kápích od L. Grosma-
na pťo altor: ,,jediné knihy" Jaroslava Jana Fišera v pÍípadě jeho Fantastick; ch
povídek (1919)' Silou děsivé exotiky disponqí japonští draci otakan Štáfla pro
Hlouch v Pavilon fuŮtzy Q920). Štáfl mimochodem vytvo il jedrty z nejponu-
ejšíchilustrací ke klasickému hororu Gastona Lerouxe F'antom opery (1925)
a doprovodil něktetá hororová tomaneta lanaHavlasy.
Zce\a zvláštním pÍíkladem avantďatdní lebky m že b't ta ve tvatu č,etvené-
ho troj helníku na konstruktivistické obálce Emmericha Aloise Hrušky Faust
a don Juan (1928). Namaloval ji samotn autor. Pro jinou svou klasickou knihu
Pohled na odchodu (7947, časopisecky 1938) si už vybral malíÍeotakara Fuchse.
V souladu s obsahem stvo il p sobivou tvá oživ(ého kostlivce, schovávajícího se
za divadelní maskou.
Neméně efektnívytaz získává anonymní obálka k P íšernémukapitánu (ko-
nec 19. století) od Slavibora Chvojenského. Zobtazuje pŤíď ptok|etélodi, na níž
je p ibit skelet, takže společně ptotážejí divoké vlny. Na jiném sešitě v téžeStor-
chově edici Povídky zktajfl dalek ch ablízk ch se děsivá lebkavznáší vysoko
ve vzduchu, až naď horním lafl:renefn lopatkyvěttného ml nu.
ledním z nejlépe vybaven ch tv rcobálek s lebkami pto českéhororové
skvosty byl surrealistick malí lindich Štyrsh. Petfektně ovládl techniku foto-
koláže a mimo jiné vytvo il desetidílnou sérii obálek pro českévydání Fantoma-
se (1929 - 1930) nebo bizaním] deÍotmacem1 tváÍí vyzdobil p ebal na Wbissriv
Blázniv rc$iment (1930). Y pŤípadě f'otomontážní obálky ke Slavné Nemesis
Ladislava Klímy z toku 7932 sáhl pro anatomickou lebku tak zdaÍi|e, že sedí
v rohu jak ulitá.
Kostrajde s dobou apo sétii d evoryt , kreseb anebo olejomaleb se nechává
vyfotit. ŠtytskéhoSlavná Nemesis zaujme mimo ádně členěnou komptozicí,ktetá
ji pasuje na jednu z nejlepších fotomontážních obálek historíe českéknihy' ob-
sahuje čty i tvá e,věetně jedné lebky. Dvě z toho jsou snící(mají zavŤenéoč),
p edstavují tvá mladé žerry a staÍeny.TŤetíBráI jiné m|adé ženy sevyz ruavě dívá.
Vše ,,sleduje" lebka s neuBá|ním v nzem. Jde o perfektní vystižení obsahu my-
steti zně filozofického hororu Ladislava Klímy, jehož jiná novela-fra$ment Čas
a smrt by mohla dodat korunu celé této kapitole Qevyzdobena $tafikou Jana Ko-
 t94
n pka). linou, už nehororovou Klímovu publikaci zdobí foto$tafie posmrtného
odlitku jeho dlaně.
Alevraťme se k slavnému surrealistovi. Štyrsh si oblíbil zejménaEmanuela
z Lešehtadu. K jeho ptvnímu vydání klíčovésbírky horor Schodiště p elud
(1933) vytvo il motiv p íztaěnych očíh]edícíchzkta1iny za oknem dovnit míst-
nosti. Vyhlížejízlověstně a mnohovyznamově jako posmrtné zjevení v Dreyero-
vě mystickém hororu Vampyr (1932). Do t etice Štytslcs Lešehradem společně
vytazně zasáhlri dovizualjzace českého hororu v pŤípadě obálky keknize Souboj
s neznámem. Tentoktáte z obalu vane strach z otevŤeného pÍostofu, kdy hlava
k iěícíženyvděsu strmí p ed plachtovím obrovské lodi. Dynamiclc motiv do-
vtšuje cizí tuka, zasahujíeíhlavu, snad na ni dokonce mí í... dalšítajemství, jako
cel motivna první pohled záhadnékompozice.
\r'rcholn m spojením mezipsanym slovem avytvatnymuměním tvo í souhra
mezi dŤevorytem Josefa Yáchala pro Lešehtad v mysteri zní hotot s tematikou
četnémasie Mučedníktouhy. Hlavní hrdina po nezda eném ma{iekém soubo-
ji zabije wou vyvolenou a za stmšidelnénoci ji zazdívá do vykotlaného stromu
na zpustlé zahtadě.Yáchal tuto scénu zatesal čenobílymdlátem do tělakmene' ze
kterého vyzaŤuje asttální, ale také skutečn obličej muže-ženy. Tento typ obálky
je p itom ještě ukfyt pod knižnímp ebalem znázottujícím spíševjev z č,ewené
knihovn11 tedy mladíka fužícíhov náručí omd]e]ou ženu. oblíben dobov malí
František Smatek ale muže tentokráte obda il zlověstn: m vzbledem' Barvy sladil
do šerosvitné zeleně na pozadí stín& ze zatostlé zahtady. Nenápadně a zlovolně se
takvyjímá tento tra$iclq rrjevvyrostl z jádta některého z česh ch protohoror .
Levnou rutinu pov šil na decentně osobit vjev rczsápaného lidského nitra.
Ještě emotivnější scénu najdeme na ěele barevné obálky jedné z nejlepších
česh ch hororoq ch sbítek, a to v 7áhadn ch životech (1919). Pro anonymního
vytvatníka se stal tozhodující motiv z povídky o šílencis nevystopovatelnymi
jedy. Soust edil se na sklenici vody, kterou postava vousatého šílence(naježeného
jako kocout) s vyt eštěn ma očima nutí p ísedícímuu stolu. Ktomě násilného
vytazu v napjaté tvá i šílence,na rczdíl od hosta, točníkpánovitě dtžítělo.
Vypij sklenici, nebo jsi synem smfti! Tak i onak, měI byv níbyt totižjed a hos-
titel nevypadávthee pÍívětivě' Ptisobivosti na scéně dodává i zvláštní zabatveni
v měděn ch červenavozelen ch t nech. Patrně se tento mord chystá p i symbo-
lickém západu s]unce. Barví vše p ítomné a zátovei nebezpeéně ptodlužaje stíny.
Jínd ich Štyrslc , vášniv sběratel knih, pr1 nel itovalžádné námahy a oběti pto
získánísvazku, kter chtěI vlastnit. ,,Knihy se v jeho snech promě ow[y tl plodilluhod'
né objekty, z nichž jeden - potrhanou knihu s [idskjm uchem na p ední desce _ naml'
r95
[ova[ v obraze Dar'" (in Knihy s Toyen, Akropolís 2oo3). on
sám se p ivytváÍeni
hororoq ch obálek inspiroval uplat ováním ptincipu takzvané obtazové
básně,
ptvku známém z avantďardy. V sledek podle něj mohl pak ideá\ně vypadat
tak,
aby ve stínu ležela kostka ledu, podobající se lomku nečistéhoskla.
Mohla by to
b t docela dob e i htomádka nečist ch kostí... Nebo lebka ušpiněná od hlíry1 snad
krve? Prosvícena měsícem zazáŤila,v mocném jisk ení a v ohnisku na hraně
světla
a stínu paprskri rcstla. ožívalavestádiu záŤení' Realita aimaginátnífotmy,poezie
i fabule p íběh jsou zachycovány v této tentleno$tafii. Mizejí, stávajíse
nevidi-
telnymi objek$4 aby se objevily znovup etvo enyv arabesk5r, v dtáždivévzájemné
vztahybod&,liniía ploch. Slova a atmosffuahtŤtzy jsou p etavoványv tomto p í_
padě dovytvatné Íotmy. Na něco podobného zŤejměmyslel David
Lynch ,kfuž své
hrdiny poslal dovizuálně abstraktních závit|uWazací hlavy (Eras etheaď,7977).
Společně s malí kou Toyen zhotovil Štyrslc nápaditě strašidelnou obálku
k Bartošovu Sttašidelnému domu (1926). TvoŤí ji motiv tajemné tutq pod po_
hledem pÍíztaěnéhooka, toztáčejícíhtavoulehkostí kormid]o z lids\ ch lebek
a kostí. Toyen pro frontispice Dory Gabe Dávno (1938) sestavila motiv
tvá e
dívky s vyhlodan,mi očnímidťtll<y. Zlo z ponuté situace sáláv okamžiku, když
uvidíme v totzovjtém stfomu hlavu sovy s ěetnJmaočima.
Do vizualizace poetiLT/ českéhohororu zasáhli i jiní v ,znamní suttealisté
a malí i, zejména pŤi doptovázení klasick ch hororoq ch knih. T eba Franti_
šek Muzika doprovodil Dobrodružství A. G. Pyma ajiné povídky Ed$ara
Alla_
na Poea z rcku 1929. Publikace se objevujev tiznychvatiantách, s ilustracemi
v černobí]émi kolorovaném ptovedení a mimo jiné také s p sobivou fotomon-
tážníobálkou. V kapitole HrŮzy a city popisuj í auto i publikace Knihy s Toyen
uplatnění surrealistického p ístupu pÍivytváÍenífotomontážních obá]ek detek_
tivek. Často se na nich objevujívydě šenétváŤeobětí nočníh odiny asugesce
tmy.
Zvtahalzevidětpouzetuce(pozdějitento princip využijejedno z kanoniclq ch
ptavidel platícípto italslc filmovy subžánt
$iallo). Toyen odpoutala svou hrtizo_
strašnou f.antazii i pŤi obtazu Poselství lesa (1936), mnohov znamoq hotoroq
název díla naplruje pa át dtavce zatínajícíse do dívčíhlavičky. Motiv hlavy
k rr _
tvatné dokonalosti doved]a vytvatnice ol$a Poláčková-$leťalová, autotka
asi
nejznámějšílto českéhofilmového plakátupto frlmNěžná (1973). ovšemvíce
než
hriza čj temnota v jeho kompozjcivítězí emotivní tajemství, ponoukající místo
strachu k o to větší zvídavosti'
Strašidelné motivy nejso u vžďy hledné a už vttbecne lebkyv
$r afrckém zpta-
cování d evorytu nebo linorytu,kněmuž sebtížídvojbatevnáobáIka pto F.antas_
 Í96
tické povídky (191a) Ladislava Malého z Dob íšska. Neznám autot jí p isoudil
stroh vzhled kostrbatosti, bez spodní ěásti čelisti. Podobně enltmatickír tvat zvo-
liltwněžanonymníautor obálkySn aživota(1911), fantasticlc ch povídek oto-
mara Scháfera. V horním ztcadle listu brože, v plvní t etině, v bílélince na mod-
rém podkladu, zachytil kostlivce stojícíhoz ptofrLa, jakdtžívpalrylrechufiženoa
lidskou hlavu. Prohlížísi jiv fuonizujícímstylu Hamleta. Mnohem p ívětivěji,
aniž se to shoduje s obsahem, prisobí nama7ovaná kostra stojícívktajiněv pÍípadě
Sumínov ch Povídek skoro neuvě iteln ch z toku 7937 ' Zahalenav rudém hábitu
se zpola vykukujícími žlutohněd,mi kostmi se zamyšleně drbe na temeni. Kudy
asi vytazírtÝ K západu či v chodu? Thm, kde se nachází většítemnota?
Lebka jako dekorace, nenápadná součást intetiétu laborato e, alchymistícké
dílny, se t ebav pŤípadě Kolárorr ch Pekla zplozenc nacházínatitulní íIustraci
pro časopiseckévydáníz rcku 7905. Zlehěujícímp ístupem ke Kolátovu rcmá-
nu se minul plodn autor dobrodtužnyeh i]ustrací ZdeněkButian, když veškeré
šílenstvía lÍotesku zaehytil jenom jako polonahou dívku jedoucí na lvovi. Mno-
hem více štěstí mě] v p ípadě obálky k Dumasově klasickému hororu Žena se
sametovou páskou. Tisíc a jeden pÍíztak(La femme au col]ier de velours 1851,
Les mille et un fant mes 1849, česky společně 7932), kde si vyzkouše] anatomii
na kostlivci jakoby vyst i ženémz kabinetu st ední školy.
Y pŤípadě Petutzova ma$num opus pražskéhohororu étyŤiadvaceti hodin
od devíti do devíti (Zwischen neun und neun, 1918, česky 1924) se jinakuzná-
vany Butian minul činkem ještě více. Na jinak p sobivé obálce dop edu pro_
ztadil pointu s nefunkčníma tukama hlavního hrdiny. Burian v pÍípad miže
b t ukázkou toho, že se k ilustraci hororu nedá p istupovat jako k románu dob-
todtužnému či fantasy. Na hororovém polí tak jeho talent asi nejsilnějí vynikl
'v p ípadě obálek zbaverrych skeletti, jako jsou tÍeba ty ke spisrim Roberta Luise
Stevensona z20.let 20. století, zvláště u Klubu sebevrah .
Nep ekonatelná děsivá uauffiata mohou ětená i naopak zprisobit naježené
lebky Karla Hlaváčka, ty válejícíse v jedovatém listí, anebo malíÍova slavná
viněta _ hoŤícílebka. Těžko lze p ekonat co do pťrsobivosti Hlaváčkriv strašliv
metamotf' zní autopotttét ptoměirující se jak v modetním filmovém horctu z vy-
záblé tváŤe v lebku. Málo]<do dostihne skupinu poutník - skeletti, páttajících
po něčem v krajině poslední mědirytiny pro Mstivou kantilénu, kterou si vyryl
až na smttelném loži. Smrtky tady zfuají do nitra záhtobí s husí k žínaháně-
jícímpohledem jako z Fulciho letendfuního filmového hororu L'Aldilá (1981)
r97
obálky dekadentních časopis abtožut z pÍelomu 79. a 20. století p sobí
nejsoust eděněj šímv t azem a díky Hlaváčkovi neb o Koblihov i vytv ፠í nejpou_
tavější hororové motivy. Konkurovat jim v p sobivé malebnosti mohou jenom
některá číslasešitov ch horor z PÍiztak a Íantasii nebo Vte in hr zy. Ne_
zbyá než lítovat, že vytvatní mist i děsirr ch kompozic jako Jaroslav Panuška,
František Kavan, Karel Hlaváček nedostali více p íležitostía nemalovali pro
skutečnémistry literátnihr ;zy Světlou v jimku tvo í Panuškova mysteri zně
httpná obálka ke Svátkově Kočce, stejně tak i pozdější Divišovy fantasma$oric_
ky rcálné kresby k Erbenově Svatební košili či jeho posmrtné vydání ilustrací
k Poeovi. Blížise k nim svétázně uptavená va anta Emmericha Aloise Hruš_
l<y, jenž pÍo svou va aci Svatební košile kon$eniálně spojil profesi spisovatele
a malí e-d evotytce.
Natuf alisticky symbolistní Hlava popravené, sbírka povídek sestavená Hruš-
'ltou,
s bravurní barevnou kresbou uť'atéč,ásti hlavy p es celou plochu obálky,
zvednutá za paěesy, zťlstává dílem anonymním. Démonická as:aální hlava vyjímá
se na tmavé ploše ve světeln ch ktuzích ěetnobílé obálky Kruh p átel spiritismu
0923)Betnarda Kurky.
Mistrovsky zackrycenou scenériíděsuplné drobnokresby a celkové temně
rud,é nálady zapovězeného rituálu prisobí\r'achalova obálka k Šimánkovu KÍištá'
lovému poháru' Na rozdíl od oblíbené ěetnobílé jevedena atypicky v žlutočerve-
ném odstínu, což dokonale souzní s dějem titulní povídky. Ještě hrozivěji se pak
vy jímá č etnobí!á, témě plasticky vytlačená kompozice Šimánkovych básní Ka'
pek jedu (1908) s vysoce vztyěenou kobrou, kteÉz tlamy stéká jedovaty extÍakt
apadádolťtdo míst, kde se jakobyk ečovitě nahybá jedemsežehnutá7idská lebka.
Tato intelektuálnímetaf'ota, jejížkvintesencí budížhusí brk namočenyv satiŤe, je
pŤím,m opakem neméně dynamické kompozice s letícílebkou u ttiviálně ma$ic'
kého hororu Strašideln1Í ml nz 19. století.
Zdá se, že tehdejšílebky se pohybovaly více než novější. Nazelenalá lebka
r'vednutá,,nad hlavou" v kostěn ch hnátech dominuje btožovanévetziBizawních
povídek (1898) Švandy ze Semčic. Reflektuje slavnou povídku Člověk v divadle
l její netadosttry p íběh z uměleckého prost edí. Efekt zvláštnosti obálce dopÍá'
vákuti zní f'otma tzv. tozttženého támu, olemování plochy kolem malby nabízí
možnost většího$roteskního tozletu.Yázanávene této knihy disponuje neméně
rafinovanou kompozicí secesního zobtazení smtti. Uprost ed jednoho z květ
černéhomáku se skr.vá lebka s č,etnajícímase očima. obojívytvo il mistr seces_
ní kresby Artuš Scheiner , jenž také {eniáLním zp sobem nakreslil obálku k Le-
rouxově sbírce horor Uloupené srdce (Le coeuf cambÍiolé,7920, česky 1926)
 I9B
s motivem ženyvyt&stajícíz mozkušílenéhomuže s žalostně teskn m pohledem
za l
'pJ'Ilku
a nazelenalého světla. Jako kdyby se ta hlava a zátovei Iebka setkaly
na pitevním stole někde v lese s p íztakem a skalpelem vedoucím pŤíěn, ezbio-
lo$ickou hmotou a netvní tkání čtenáŤovy fantazie.
Iednu z nejp sobivějších obálek pro česlc horot stvo il M. Čejka vykres_
lením siluety titutní Četnédámy na obálku stejnojmenné sbírky Anny Marie
Tilschové z toku 1924. Naopak jednu z nejbanálnějších tvo í stťohá bílá linka,
jížje nakteslená lebka na ěerném pozadí pto Bizatní novely Ladislava Velinského
(1912). Neznámy autot zacbyti] i ]ebečníšvy a své veledílo k završení všeho po_
ctil dvojnásobnym támečkem. Vrcholem triviálního k če v nejlepší Íotmě m&že
b t Vyskočilriv Souboj se smÍtí(1930) a Smatkova obálka nahé ženy, nad nížse
sklání smrtka ve fraku. obzvláště man, stická pozice, žena aktobat1cky toz-
ložená na posteli a smtták s ci |afetou ckrystající se zŤejmě ke skoku, vybičuje
maloměšťákovu p edstavivost k nep íčetnosti. Témě cámarovsk motiv napoví_
dá, odkud Smatek čerpal svou bizatní Íantazii. (S Cámarou totiž spolupracoval
ina jin,ch knihách)
Kolik záhadnosti a neznámych lebek oproti tomu sktyvá obálka k Herrman-
nov m ZtÍeštěnm histoykám (1902). Zacktycu1e muže, ktetého málem pÍejel
poh ební vriz, kdoví kam tak pádí a koho veze. Iedny z nejlepších hr zostrašn: ch
obálek ptovázejí pÍedválečná vydání Bulwerorr ch tornáni, nap íktad, old ich
Cihelka vyzdoblljeho dvoudílnévydáníLukrecie čili Dětí noci (Lucretia,7$46,
česky 1924) p ímo nosferatovsk m motivem lysohlavé obludy s blanit mi k ídly,
p ed nížse tyčíďémonická žena. Pto opět dvoudílné vydání Podivné historie
- Románu č,eméhoma$ika (A Stran$e Story, 1862, česky 1922) téhožautota
vytvo iI anonym rafinovanou kompozici z ma$ick ch symbolti, včetně nahé ženy
- bohyně Isis a lebek v dolních rozích s hadem.
Yizuál českéhohototuvzl<:rétá v pomě ování sil s cizojazyěnou scénou, nap
'
ilustrátor Josef Kočíkreslí jedny z nejlepšíchptací svého druhu k hororoq m
povíďkámAtthut'a Conan Doyla' Yynika1í svou plastickou hloubkou aponut m
černošedm a občas išedozelen,m sladěním.
Nep ekonatelně vrcholn m hr zostmšn1 m a]Úem pln] m zwáceného nási-
lí ptisobí nezapomenutelná anonymní obálka k Meyrinkoq m opálov1im oěím
(česky 7977).le sice nevalného tisku, p esto s asi nejp íšenějšímokamžikem
z celé sbítky se z těla knihy na diváka ,,ďívají" dvě oslepené čerstvě utaté hlavy
s bíl mi tutbany na četnémpozadí. Ještě slyšíme, jak jim ctěíktev zktěních pa-
h lti a do očníchdrllkri mají zlověstně zasaze{|y peiletové opály.Titutní nápis, je
vyveden v typické aptohotot p íznaěné tmavě zelenébatvě.
Í99
Kostlivec sedícív rakvi ahtající na píšťalup i měsíčku htozivě pěje svou pís'
ničku na anonymní obálce k esenci htÍtzyp|né ponurosti Stanislava Kliky Prach
jsi... (1921). Yizuá|nísttánka česk ch knih (zvláště pÍedváleěnych horottr) pat í
k nejp sobivějším na světě, platí to jak u domácích titul , tak i u pÍevzatychw-
dání světové klasiky. Mistrovská díla v nich nqďe ten, kdo toužípo nadčasoq ch
privabech. SamozŤejmě nejde jen o efektní zobrazení lebek, ada obálek vyniká
náznakem, s trohou, ale zát ov eÍt rídernou ty p o gr afi í.
Zobtazované motivy se nevyh bají aninásilí, ani sexualitě, p íkladem m&že
byt zmítajícíse naháblond na v tlamě zubaté bestie vytvo ená Čuttou pto PÍí'
šernépovídky (Nightmare Stories, 1892, česky 7924)Heleny Petrovny Blavat_
ské, která svou popisností a $roteskníhtizností p edčíkterékoliv obálky 27. sto'
letí. Decentní oďhalení, ale o to temnějšívystiženíhtttzy i smyslnosti zátoveÍt
nqdemev Čuttově lesbickém motivu rudov]asé Carmílly noÍícísvé ostré zoubky
do šíjepoddávající se oběti v českémvydání sbírky Sheridana Le Fanu V temném
ztcadle (In a Glass Darkly, 1872, česky 1925). Ztuěny malí a schopn vydavatel
tímto p ikryli privodní neméně prisobiv abstÍaktní linoryt Josefa Čapka zob'
nzujícíhojakoby tmavě zelené, hrubě obroušenéskleněné htarry. Komunistická
verze Sheridanovy sbírky Zelen děs (In a Glass Darkly 1872, česky 1970) v bro_
žované(tpta:rě už veškerou mystiěnost posttádá, ze zelenkavé mlhy se z jejího
st edu vyno ují poutové upíÍíšpičáky.
Věnceslav Četrry, mistr v realistickém zobtazení těla, nabízíza Rakousko_
-Uherska nah lesk pekelného danee macabte satanskychtěl.Irnpozantně vévo_
díMattyatově PÍíšernélodi (fhe Phantom Ship, 1836, česky 1897) a poko uje
jinak Íádni Čuttovu prvorepublikovou variantu tohoto mistrovského hotoru,
čimžtetušuje $oticlc tomán na tove pÍedpubettální mládežnické zábavy. Ha-
vlasovo Hledání neznám ch veličin (1934) zdobí Štyrskéhožena s nah1 m popr_
sím, kterou ve smrtelném sev ení škrtíhad. Dva mužIjak z italského filmového
krváku, jeden se skalpelem, se sklánějí nad poloobnaženou ženskou mrtvolou
na Pisko ově 7áhadé AlbeftaDtyma (1917) v podání malíÍeFrantiška Horní-
ka. Scéna hodná p ipomenutí jednoho z nejvícebezv chodnych filmri v dějinách
kinemato$rafieLuciaF'ulciho Rozparovač z NewYorku (Lo squartatore di New
York, 1982). V jimkou není ani nahy zaktváceny muž nebo šílená f tie fužící
useknutou aktvácející ženskou hlavu na sešitové obálce VteÍinfuÚtzy (7923).
Mistr Schenk nešet í diváka syrov mi sadistich mi v,jevy, jež mohou směle
konkurovat i dnešnísenzačníprodukci.
Až nepochopitelně asketicky st ízlivě a sadisticky ríspotně vyhlížejíhororové
bibliofilie. Drosera cannibalis (1930) René Morota, vydaná v pouh ch 33 kusech
Jaroslavem Pickou' má takzvanou slepou obálku z tuěního papítu a je zcelabez
ozdob, pokud zarLěnebvdernepovažovat samotn] mate ál'PŤitom se uvnit skr - i malí Kobliha vytvá í uhrančivéobnzy: Žena a smrt; Tančícípostavy ve vítu
vají jedny z nqpozotuhodnějších ilustrací otto Coestera, jenž se proslavil zejmé' tebek;Ženav tanečnípozici p ed mrtvolou své matky; Nahá žena v objetí kostliv-
na jako ptvníilusttátor Kafkovy Proměny (1929). ceiPátlíbajícísevnoci, stojícípÍihromadělidslc ch lebek' Posledníje d evoryt
Zvrácená nekrofilně zabatvená sexualita světélkuje mezi Íádlcy Nerudova v červenébarvě, pololežícíkostlivec zdvihajícíse ze svého tvtdéholože.
hororu U t í lilií. Ma]í František Kobliha pto její bibliofilské vydání vytvo il
jednu z nejp sobivějších knižních(tptav pto Ptocházkovu dekadentní edici Mo- obálky knih, ilustrace, plakáty motivy lebek v navzájem propojeném světě
a
detnírcvue.Vyšlavnákladu 200 kus jako její 70. svazekvroce7922, tedyvoka- českéhoq tvarného i písemného hotoru vytváÍejí newzprytateln; svět, plny ne-
mžiku ptemiéty duchovně spÍízněnéhoUpíra Nosfentu' Kránká povídka, jež čekan ch souvislostí. l

byla publikována jako součást proslul ch Povídek malostransk1 ch' si díky svému
zvláštnímu postavení vysloužila su$estivní vytvatny doprovod. Děsivá línka se Vrománu Karla Pisko eZáhada AlbertaDtyma se píše:,,Z papíruvyku[i[a se
v ní skty-rá za zdánltvě všednísituací, nenápadnym setkáním, ale ve skutečnosti nd stťr[ ndska íebka. Apodiyno!. Ze zp sobu, jak m se dvakrát p ekoti[a, jak zako[í'
znamenáptožitekktajníhtttzy'ZdánlivěbanálnípÍíběhvypravěč situuje témě sa[a a se zastayi[a p ímo p ed Ha p íšerně čern mi otvory
tem, obrácena k němu
biercovslcy do ledné letní noci. Na hospodské zábavě se zahleděl do neznámé dív- sv ch očí,byto by se moh[o souditi, že jest ov[á"daná v[astním vědomím a v[astní
ky. V krátké imptesi se s žádoucí dívkou sbližuje nejpwe pohledem, pak i těles- ytt[í." A co tepÍve Poskakující hlava pronásledující samolibého soudce v povídce

ně. Pointa máktuty ironiclc závět', dívka mu zmizela, ptotože jivolala sestfa.
V okamžiku, když se objevuje podruhé, dovídá se, že jí ztovna zemÍela matka,
i p esto se dívka opětovně vydává do hospody k tanci. Fyzicl<y kontakt pokračuje
i p es toto dusivé vědomí a poslední věta zní: ,,_ bb mně, jako bych musit vypít
tu zíot i[ou duši z ní!" Nejsme daleko od zalknutí h bitovním ptachem, ktet
v ovzdušíbou e získal slizk, tvat. Teptve mnohem později se díky Jtirgu Butt-
glereitovi a jeho baudelairovsko-ewersovskému tfiptychu Nekromantik (1987
a7992) a Der Todeskin$ (1989) dočká podivuhodně nekrofilní tematikyve vel-
kém i filmové plátno. Moderní sá$a m: iže začítptávě tam, kde ]<ončíNerud v
sexuálně hnilobně lepkavy tanec.
Koblihovy ilustmce - lepty a d evotyty si všímajízdánlivě nepattného de'
tailu, jenjakoby mimovolně zmíněném zákulisí, na jehož popÍedí se vztah obou
postav odvíjí. Ptudk liják, ale hlavně blesky dop ávajív patné noci mtazivou po'
dívanou: ,,Chyííkami htedět jsem ote en n oknem na točící,smějícíse páry; chvít'
kami zas zah[edět jsem se ven do tmavé zahrádky. Někd!, když štehnut jasnějšíb[esk,
tlidět jsem u zahradní zdi a na konci ark d bítéhromady tidsk ch kostí' B vatť zde
druhdy h bit vek a pnívě tento den rykopati z něho kostry, aby je p evez[i jinam.
t
P da byta ještě rozryta, hroby otel eny." Neruda na velmi ktátké ploše hutn m
zptisobem, lehce, ale s hlubokou mnohovyznamovostí kondenzge česlq horor
jako diamanttÍpytícíse v oku Sabinova frenetického Hrobníka nebojako ěatov-
nou tytz upfost ed Tfachtova atmosférického krváku.
Teplá, avšak tmavá letní noc. Kolárovsky sitnaty, mttv vzduch posledních
dnri, kter se konečně sbalí v četnémtal<y,každy detall a Nerud v post eh smě-
uje k vyvrcholení během mohutné bou e v nedělní noci' Dvojice autor Neruda
Yáclava Rodomila Ktame a z rcku 7867, nebo světélkujícílebky v hlubinách les
českého$otického tománu? Karnevalově vyš o ená lebka Jana Kon pka zdobí
obálku Leubnerovy knížkySmrt kmot ička (1903). Rozbitá lebka pot ísnila ka-
lužíkwe rcmán Lyttona Bulwera, kter sí s sebou p inášítta$icky hrdina v po-
vídce Narcise 7;rěŤiny až do osudorr ch Pompejí. Jaroslav Liesler p i ilustrování
Go$olova Pláště (IIIunen:', 7842) pro edici v Ly e Pra$ensis Q974, 73. svazek)
vytvo il kostlivce s pr svitn1 m hábitem a bulvami utopen mi ve velk ch oěních
d lcích, s motivem zlatalrého srdce vtištěnéhojako memento na samotn st ed
pláště _ rubáše, dokožené obálky ,,zatavil" zá ícílebku.Ke Go$olovi, p edstavi-
te]i slovanského hororu, se toto spojeníhodídvojnásob, slavné dílototjžvznikalo
na česképttdě, a tak i v ruském Pláštivězí nepopiratelně siln kus českéhr zy
a děsu'
Lebky vévodíčeskémuhororu ve všech směrech' v tozmanitych formátech
avklíčovch situacích. od pasivní stránkykulisy ažkhybateltim děje. Svou pes-
trostí a variabilitou jej povyšují nadběžny dekorativní rámec ttiviálnílitetatuty
a ptonikqí až do exkluzivní pozice něčeho mimo ádného.

Rakve!
',Rakev
jest prázdruí!"
,,Pr zdná?" zvo[at po něm opat a pokroči[ k jámě.
,,Pnízdná!" opětna[ Geis[erv nema[ém podivení a do[ožií:
, tom je chtuyt!"
JosefJi í Kolár: Pekla zplozenci' 1853
Ó, spustošen podzime!
Jakteskně m[uvíšk duši mé,
že běty v rakvi zmaru máš
a čekáš jen už na rubáš."
]tma Geisslová: IfifioÍtely, 1879
Rakve, onen pověstn1 d evěny rubáš, čeká stejně jako smft na každéhoz nás.
Rakev, konečná, symbol htÍtzy sloužípro p echodné obydlí zla.Yylézá z ní Nos-
f'etatu, p edčasně pohŤbetry nebožtík,mnich Gncián i zbloudilé krysy. Nikoliv
plná, ale ptázďná rakev v jistou chvíli vyjad uje nejvyššístupe zďěšení' Cí-
sa sh komorník Jachym Lan$, jeho náhoněí Geisler a opatAnselmus navštíví
na sttánkách Kolárov ch Peklazplozenc romantick h bítov kláštera Slovan_
ského. Měsíc se koupe v obláčcích,$otické oblouky se klenou mezi hustolist1 m
stromovím. Uprost ed stojí kostnice. S pacholky pÍistupují k rakvi a zděšeněvo-
lají: ,,Rakev jest prázdná!"
Naopak rakev, která ptázdnánemiže b t níkd}r, ptotože je součástílidského
těta, jakožto jícen htťtzy otevítá v Živé hrobce Emanuel z Lešehtadu. |J téhož
autola se promění v jednu symbolickou rakev také životodátny stťom s vykotla-
n m kmene m, do kterého démony zmítany htdina zazdí svou zalnažděnou m(lzu.
Ralslínazyvají své skalní obydlí loupežníciKostlivci ve filozofickém krváku
Ladislava Klímy. V Trachtově Bílépaní se v zaktvácenou rakev ptomění kostel
s nevinnymi mnichy, kte í sami sobě pějí p íšeně znějícípoh ební píse , zatímco
je morduje běsnící dav šílejícílizy. Iosef Mtildner by jejich motbidní skon v du-
chu krvavé m(lzy doptovodil ponur m t nem vathanhtajíeíchhrobov hymnus
- své MisererevAndělu smrti.Aponutáktajina,ěetnqící se jak podvíkem rakve,
vtahuje do zlověstné temnoty veškeré jsoucno Na ,,Krchovcích" Josefa Šteihara.
Rakev je t eba bezpodmínečněnaplnit, tÍeba jen zdánltrě mrtq m tělem, tak
203
jako v eponymním krvavém rcmánuKatásek a Sttilpner, kde se na dtáhu zločinu
vy dáv á nar inrry tt uhlá .
Klasická hororová antologíe cizích autot Lupiči mrtvol (1970) zaujme
na ptvní pohled kromě obsahu také svou ěet'nozelenou Íotomontážníobálkou.
Dílo českéhovytvatníkaJaroslava Sriry zachytilo okamžik, kdy se pyramida nW
víbottí,čenávíka s nazelenal' modleskem odskakují a z temného nittavyčnívají
lidské ruce. Ce]kově dekadentní scénu dotahuje do stavu ele$antní p íšernosti
ženská hlava postavená na temeno' lejí naze|enalou tváÍ s potemněl mi ndymi
fty lemují po ptavé straně jména autottlvysázená zelenym písmem. Neobsahují
žádná velká písmena, poskládali je tak, že sv m zvlněním suplují žensky vlas,
anebo se vysypala stejně jako tahlava z n1fta rakví. V toffito pŤípadě rakve vy_
tvo ené na objednávku česk1 m q tvarníkem vezoulákavy obsah - ,,poe, bierce,
mdw,assant, stelenson", p ekvapivě ale také ,,bunin, woo[fovd., fau(kner, maíapar'
te, wnltgh" atd. Dokonce je na jednom z pÍedních míst této vlnovky uveden ,,[o'
vecraft" - H. P. Lwectaft, ktef byl za komunismu p ísně cenzutovánavknize
se p ekvapivě na mnoho desítek let ocitl jeho jedin, česlc p eklad.
Lupiěi mrtvol a takve, to jde k sobě i p es v tku, že ve Stevensonově povídce,
jež dala antolo$ii sestavené JanemZábnnou detny název' mttvoly patu1ív pyt'
lích, ptotože jsou,,bezcenné".
Rakve; stejnějako lebkynebo uríkajícíoběšenci, majívčeskéhororové kultu_
e mnohaletouttadici. Jejich S rovo expresivní rczhozenínačetnémpodkladu
a jakoby zlověstné nasvícenído st íbrozelena v něčem p ipomene tísnivé scény
zHetzova filmu Spalovač mrtvol. Také tamjsou rakve samoz ejmostí,vždyť'je'
jich dtuhym domovem je krematorium. Atmosféru díky tomuto ptostŤedí neza'
měníš,zvláštěkďyžv něm zazní sk ípot vytahovan ch h ebík v okamžiku, kdy
pan Koptfkin{l ukazuje dceÍi, jak je na tom slečna Strunná a jiní. Expresivní
tuění kameta Stanislava Miloty zběsile uhání kolem rakví jak o život. A ten se
tady ne pfosně chylike konci.
Rakve, jež svému obyvateli automaticlry zajišiqíptodloužení existence, na_
jdeme už v Íoce 7927 na Oravském hradu, kde Murnau natáčí vtcholné scény
pro svrij ma$num opus Upír Nosferatu. Jsou to takové tylaciné, spěšně stlučené
rakve během morové epidemie, pokud se ještě dostiná d evo. Jednoduché, strohé
azce|abez ozdob souzní s $otickou poetikou tohoto filmu na tozdí7odbarokních
Lupič mrtvol nebo Spalovače' Narychlo je vyrobili ttuhlá iv Dolním Kubíně.
Htozivého Orloka ptovázejí velmi dlouho, od prost edního htadního nádvoÍí
p es eku Yáh až do německého Ltibecku. Poctivé československétakve' které
 204
rcžjsétrlecháYe Áktéžanimovat v děsuplném ťytmu. Upfu znamená stav _ bytí
v jiné formě, a když ona nastane, dokáže i rakve ovládnout a víka zdvihnout
neznámou ma$ickou silou. Kouzlo zakleté v podstatě filmového pásu vrcholí
ve chvíli, kdyžzlo ulehá do jednéznieh avíko slyšíme samo od sebe zaklapnout.
Htdina jiného hororu od Nosferatova ctitele lutajeHetzevstupuje zabezhvězd-
né noci do mátnice,kde nachází ptázdnou rakev s podivn m bahnem, dokonce
do něj zaryje prsty své ruky, jen divák netuší,jakta shnilotina páchne. S Upírem
jeho vtini neomylně tušíme také.
Rakve mají sv: ij nenápadrry ptwab a p es jistou starom dnost i dnes vytvo í
neomylné znamení, že se blížíněco osudného, anebo se to již stalo. Nemusíme
o tom ani vědět, tušenínás nezklame...
Rakve v pťost edí českéhohororu p edstavují od 19. století stálou telarizitu.
leďno z nejsilnějších postavení jim p ísoudilo symbolické Tušení?Povídka far-
macelf,ta Štěpána Rekto íka vyšla v roce 1896 v {tt|é sbítce dekadentně htiznyeh
p íběh pojednávajícíchobláznech, duševně chotych, nešťastně zamilwanych,
'
Íyzicky závislyclt na dtosáeh: lidech, kte í nekontrolovaně podléhají sv m cho-
robn m vizím, nebezpeěnym pÍíztakim.A což teptve, když Rekto ík někoho
z nilch nechávzpomínat na svou sesttuležícív:rakvj? ,,Tma, nejčernějšítma, jaka
hrťlzou by naptnita i strachu neznajícího, je obestír ' A tu berou hmat na pomoc.
Tenké bítéruce táplou l temnotě, dokud nespočinou na prknech rakevních."
Rekto ík popisuje nekrofilní vize btatta, ktet volá svou mftvou sestfu
a p edstavuje si, jaké to je' kdybyji viděl probouzet se zažjva poh benou. Ponutá
povídka, jež obsahuje drastické krvavé scény uprost ed klaustrofobického pro-
storu rakve, svou intenzitoumožnáipÍedčíslavn1 italsh hototPátet Thomas,
v němž se rcžjsétLucio Fulci, inspirovaq nejen Lovecraftem, odvážil p ed ka-
meÍou inscenovat ty nejděsivější filmové scény, jaké kdy byly zatím tea7izovány.
Fulci nechává svou zaživa poh benou hrdinku i divákav napětí, zda jivysvo-
boditel náhodnymi tanami krumpáčem do víka rakve vysvobodí, anebo usmrtí.
Rekto ík, díky svému léka skému povolání' dosahuje intenzivního ríčinkušoku-
jícímpopisem, jak se vypravěčova sestra dávíve tmě svou vlastní krví z p ekous-
nutého jazyka. Ptožitekšokuje svou intenzit ou, ptotože nemávychodiska. Česká
dekadence je nekompromisní. A rakve pro ni jsou jen vhodn m násttojem k napl-
nění těch nejtizkostlivějšíchvizí'Temnékrovy posledních lidsk ch obydlí nedají
spát ani mistrovi dekadentních nálad JiÍímu Karáskovi ze Lvwic, jenž v básni
,
oči p ímo extaticl<y vzyvá pÍíztalcy rakve zall ené, v hrobech zarypané..'" ...
Rekto ík v knižníp edmluvě pÍiznává: ,By[ ěas, kdy obetk na byta duše má
fIorem čern m, jenž neda[ proniknouti rťlžovm paprsk m žilota. Ien trud a ža[ a ne-
štěstí,zk[amání, zoufaktví a ší[enství,sebevraždy a smrtvníma[a duše má smutná."
205
od rakve není daleko do pitevny. LékaI Fe inandKatafiát v publikaci Z de-
níku léka ovavfoce 1906 píšeo anatomiclq chnožích,ktetévyÍezáva1ív(lsteeh
htozné štěfbiny' Pitevny sevyznaěují ovzduším pln m Smrti i Života. Pozotuje
život tě| mÍt\. ch i živych| U tozčtvtcenémrtvoly jsou slyšet bujaté p ípitl<y,
t eskot lahví.Těla zahaluje mlha z doutník . V rukou medika se ocitá hnát mtt-
vého a hÍve se v taktu písně. ,, Amrtyí se šktebía šktebí- " Rakve jsou naplněny,
za chvilku budou ujíždětvevoze na h bitov. Stolypiteven jsouvyptázdněny avy-
čištěny.Polykarp Staty, rcvněž lékaÍa autor vynikajícíhototové povídky V íši
mttv ch (1879)' nechá svého hrdinu z dtuhé prlle 19. stoletívstoupit po p lnoci
do p eplněné pítevny. Na chladn ch mramorovych stolech ležíchladní mttví.
Ma1i toz ezané ídy a natwalisticky ožívajíjakov Romerově apokalypse Úsvit
mrtv ch (Dawn of the Dead, 1978) a prlsobí až divoce glroteskně jako v nízkotoz-
počtovém kultovním hororu Re-Animator (1985) od Stuarta Gordona' Zv|áště
po něm toužímttvá dívka,ktetá se mu směje. Počká si av nest eženémokamžiku
se na něj vrhne, p itlaěí jej ke studené zdj avtiskne mu ledoq polibek. Vypravěč
má co dělat, aby se jí zbavil. Čltá pauta noctufna _ noění děs, jenž se odehtává
dle zákona f'tenetické školy a vrcholí v $i$antické p eludné scéně apokalyptické
htťtzy, když se ffftvé tozpitvané tělo o své vtili tiskne na živé.Polykatp Star
p itomvrivodních slovechvyz1 vásvéčtenáÍky, abyodhodilyp edpojatou oškli-
vost a falešn stud'. ,,Vidíte, tu je má mrtvo[a - jen moje. (.)vypa í dilně, není4i
prnda? Tb proto, že má ost íhanév[asy. (.) A jak snivě pohtížejína nás ty modré,
napo[o otev ené oči!"
Mátnice, pitevna, osamělá noc s mrtq m, to jsou téměI ttadiění klišéčeské-
ho horotu. Také spisovatel Ladislav Natcis ZvěIina nechá jednoho svého hrdinu
zešílet pÍi Sázce (7929), Že pÍečká až ďo tánavevěznici s mrtvo]ou zloěince.
Mrtvo]a sice neobživne, ale fantazie ptacuje tak usilovně , že se v p edstavách
fudiny stane mrtr4 muž nepÍekonatelnou hrozbou. V anonymních lídov ch
pohádkách uve ejiovan,ch bez datace jako reklama k tiznym pot ebám prc
domácnost vystupuje Hrobník' jenž domněle mrtvého oživíhotkymvoskem ka-
noucím ze svíce, ten jej zaěne v šoku škrtit, ale vše nakonec dobÍe dopadne,
rakev není tÍeba použít.
Gi$antické rakve, metafoÍu pÍo celou Ptahu' popisuje Karásek ze Lvovie
ve sv ch $otick ch tománech, jako je slavná nekrofilní Gotická duše (1900) nebo
alchymistick Román Manfreda Macmillena (190i). Jako kdyby Karáskovy kni_
hy byly sv m zp sobembezedné truhly, do nicllž se vejde nejen ce7é město. Pou-
Ji ího Karáska ze Lvovic.
tavě se o tom zmihujevítězka Pihertová ve studii Praha
Problémy dekadence a démonie. ,,By[a4i Gotická duše ve[ik m odha[ením n bo-
ženskédémoniky Prahy, je Román Manfreda Macmiffena zjewním démonie Pra-
 206
hy tajemné' a vrcho[í y hrťlze a děsu jako vyz vavé evokace sama démona městdÍ
Chtámpodle nívnímáKatásekjako démonické(lzemí.,,Zditlztyčenéyzáyratnou
v ši zdají se bez těšn m černem ža[ ním, stíny h bitollnítni cyp išenli a thujemi,
strnu[é ady íavic _ hroby." Pihettová twněž hovo í o nekromancii Stojat ch vod,
kdy hrdina splyvá s mftq mi. ,,... tragickávidina Prahy čemě rytá kotlol mi nu-
ky non do p[anoucího z padu." Dále si autorka všímá hypnotick ch vlastností
Karáskova textu. Jeho dílo, to je podle ní vlastně šílenství,extatíčnost aht&za
v jednom.
Karásek velebí černo noci hašišovévidiny. ,,A dekadentní me[ancho[ie tes yisi
Prahy z čern ch mramorťl a žtut ch topasť,t:Vše je do[ťl t[ačeno a pono eno y s[abě te-
koucí, témě nehybné černo. T?ojp[amenné Ícandet bry zdají se svítiti u samého d[ ž-
dění' jímžvkčese modrj odksk jakoby nejjemnější široce prost eného hedyábu. Nebe
obtíženéa napité hustou a y[hkou čerností na[éhá na ce[ Í,rostor, z í se viseti nad
samou ekou. V rozevírajícíse proh[ubni eky st6ají se nejhtubší temnoty noci' V čer-
ném jejím Inrclmoru' s[abě se zachvtvajícím' tonou ž[utá svět[a Kampy a obou mostť.l.
Domy protějšího b ehu spí uají v jedinou hradbu nejtemnějších odstínťl. Allysoko nad
čern m pásem ten not nejr znějších odstín z í z hradčanského hradu dvě okna jako
zbtoudité hllězdy."(Citováno dle Pihertové) ČístKaráskaznamenáptožívathtÍtz-
né okamžil<y zapadání do pohyblivéhobezedného nadbahna.Všude tone extatic_
ká slast mučednictví avzlínáponutátozkoš démonismu. (Pražská bolestzahalená
do závoje transcendentních děsri) Nadbahno, tekutá rakevvysávající sebemenší
bublinu vzdachuzkiže, se chvěje nasuánkách knih česh ch anarchist .
Ralwe, ať už ptázdné a nepoužité, plné a nepoh bené,vykopané a opuštěné
jsouvítan m leitmotivem adykrvákri. Motivpoh benízaživapat íke standatd-
ním situacím. Ve světovém hotoru, napÍ. v Útžasně zfrlmované povídce Sheridana
Le Fanu Hostinec u Létavéhodraka (1971) podle p edlohy z 79. století. Za so-
cialismu to nebylo ztwna nejlepší. Hrdina gfoteskní detektivní komedie ,,Rakev
ve snu viděti..." (1968) Felix Pacínek musí chtě nechtě ]<onstatovat: ,,Děkujivam
za dťlvěru byť i pozdní a v této chví[i ffiarnou. Vešker napíánovaná romantika, by[a
mi totiž edně !,ozastdyena." Totalitního cenzota neob]omí ani prázdné talare
dychtícípo naplnění'
207
oěi
,opá[, kter měta na prstě miss Huntoyá, byí Ňeobecně obditlován."... ,,Takov ohe
mají pouze indické drahokamy' _ Zd[eží-tito v broušení, nebo osvět[ení _ nevím, a[e
někdy se mně zd , jako b! tento [esk mě[ něco kouze[ného, nek[idného, jako živéoko."
,,Iako žittéoko," opakova[ zamyšteně Mr Hargralle Jennings.
,,Mysftte, že je v tom nějaf< souvis[ost, pane Jenningsi?"
Gustav Meytink: opálové oč,i' cjtováno z 1' p ekladu Kafla weinfufteÍa, 1917
,,oěím podobné muš[e, které jako by se pod datekem svět[a z e[ektrické
svítitny na h[ayě Stacketona za ním otáče[y."
Josef Šimánek: Háj Satyrri 1915
,,Z naze[ena[é tmy světétkují divné oěi, kutaté butly s lílzk mi, ostr mi štěrbina'
m| tápají d[ouhé, vjz b[é, nehmotné prsty, bodají tušené u[tra paprsky, sražená
tma oživuje a zmítá se a š ft. ,P[ e[ementární'' _ ,Ph astrá[ní.' _ ,Sennce'' _
,Somnambu[a'' Vzduch jest p[n duchtl, pos[ušn ch zas'lěceného, mága.
'Evokující
kabbaíik': sina[á, bezkrevn hl , tt ní očníd tky jako nekonečné, nezbadate[né
propasti, ku[ovitá [eb, jako by z kovu'vytepan ... Sllíce ho í b[edě, bezsvěte[ně. ob'
[ak d mu, p[n duchtt, se těžce v[eče a yytrácí na vipenitě modrém nebi, jež není
denní, ani noění. Nebo zte ,Černéhomaga'nabub e[á, netyárná, sněd postaya,
jejížtěío vyza uje zaž[out[ésyět[o... Do[e ye tffilich ustrnuje skuteěné tě[o v muěiyém
transu a v zadu za nnaÚem ěekají íarvy se světéíkujícíma,koěiěíma očima' A p i'
ch zejí N měsíčníci,Vyznavači ďáb[a, Druidové a znepokojují. A jako ndměty, tak
i ko[orit těchto obrazť.t jest znepokojiv ' Vyscht Mumie se vbodan mi jeh[icemi sedí
strnu[e pod nt štně s asen m ptáštěm karmínol m, k ížísuché, hnitobně naze[e-
na[é ruce na vpad[é hrudi, oz ená ze zadu [edově studen m slět[em nezn mého
ptť.lvodu, které jakoby llycháze[o z točícíhose světe[ného centrd, s[abě namodra[ého,
sk[ivcového."
Bed ich M' Buchlovan, z pÍvního katalogu o díle Josefa Váchala' 7974
očí,respektive jejich vytaz, patÍíkttadiěnímvybrm světového i českéhoho-
roru, jako kdyby se stávaly tím nejbarvitějším detektoťem lidsh ch emocí a p ito'
zeně tedy i odstín htŤtzy. Jedinečn m zprisobem toto dvojí prost edí spojil mistf
 208
okultního hororu Gustav Meyrink, kter stvo il na potulkách Malou Stranou ty
nejbizanější p tpady lidsk ch očív p íšernéexistenci.
Paprsek ,,démonickflch oěí" se zatíná ďo nittahtdiny strašidelné povídky Ta-
jemství Marcela Bartholdyho (1910) Karla De wetteÍa (psany také Dewettef)'
jiného klasika českéhohororu.
,,Dlé temn ch, [esknoucích se očídíya[o se na mě ze stínu.
oči ty by[y děsné.
Pak jsem zahtéd[ jen matné obrys! něčíty e."
Htdina _ malíŤ - se domnívá, že je neznámymhypnotizován neboli ,'magne-
tisován". Démonické oči po něm šlehajíma$ické blesky uprost ed temně modrého
mušelínu veěeta, kdy Praha záŤí ,,tisícer mi svity a svět[y'" Na h ebenu st ech se
ptochází ,,moje kočka" se smara$doq ma očima a neznámy stáLevíce upfuá nabt-
dinu p íšernéoči. P íšernějšípohled v českémhororu nabíďne snad jen fiImová
veze Go$olovy Podobizny (1947) od syna slavného ma]í e Antonína Slavíčka.
Emmerich Alois Hruška,YáchalÍw žák a autot prtikopnické studie Básníci
hr zy, v povídce Cynick st aÍec Q927) propojuje ve fta$mentu oka ce]é pandemo-
niumhtttzy' Nejprve ětenáIe atakuje větou o mužikopajícímna h bitově. Píská
si valčík.Hledí ven z jámy. PÍed ním se otevfuá pohled na adu tw: akÍíž:.,jež
ttěí jako pahyly mtzákti k nebi _v,htužně a nenávistně. H bitovjako nenáviděná
bytost, alekte si uvědomuje svftjvyznam, protoževšichni živíjsoujejímivazaly.
Hrobník rovná se wah, jenž se těší,že si z lebky svého soka udělá popelník,
aby ukázal, že se jej nebojí, toztazí rakev své oběti a zeší|í:
,,P ed ním [ežeíkost[ivec.
IIrobník zkameně[ hrťlnu a jenom ztmu[e se díva[ na [ebku, l jejímž pravém
očníndťltku [esk[o se oko, oko živoucíhoč[ověka. Ieho oko, ze[ené ajaksi drzé, pnfuě
takové, jaké měí mitenec jeho ženy!
Tb byto straš[ivé_ " achátovou clonu fuiumfáLněvcházející západním pottálem.vítá stíny z ptopastí:
V klasickém hororu lsnáta Herrmanna oko (in Zt eštěné historky, 7902),
napsaném již v toce 1894' sleduje vypravěče uprost ed noci někdo neznámy ku-
kátkem ve dve ích. Akt doprovází p íšetrrykvizd, a|e p edevšímspisovatelovo
zd&taznění f'akta, že černy otvor nezeje ptázdnotou' ale je vyplně n okem| ,,Hte-
dě[o na mne lybou[ené, p[ně, oko jedovaté, oko smějícíse, šk[ebně smějící. Ne dět
209
jsem nic než oko, a[e sm [o se, smá[o se mně, mému strachu, jak
a se smáío, zazníva[
ten hvizdot, t epotal , jako netop í, htlizdot smějícíse, vyšktebujícíse.,,Ht&znost
okamžiku se stup uje inadále,náhl,mptťtvanemzhasnesvítilna, když chcevy_
ptavěč skočitke dve ímaodhalit zloducha.Poté, covyškttádvacetsireka
podaŤí
se mu rozsvítit, zu ivěvmete plnou z፠do otvotu. Ten je však p
zdny, četn ,bez
oka. Muž terctizwau^,ptavidelnym4evovánímse oka jednoho dne učiní
svému
strachu konec, když do otvoťu plného htttzy, nečekaně vtazí d,ku z dutéhole'
Ktvavá stopa neznámého vet elce se zttatí ye sněhoyé vánici, vyšetÍovánínic ne-
odhalí'Yyptavěč utrpěl šok. S upomínkou na tuto p íhodu nem&žesám, ač samo-
tá a podlvín, v inktiminovany vlrtočníveěet vydtžet. Pointou je hrobové tícho,
což musí pŤekvapít všech ny, kte í znají Hettmanna jako pověstného humoristu.
Ht 'zyplné oko nemusí b ,tvždyliďské, abyvzbudilo dostatek děsu, zvláště
pokud se jej dotkne skalpel v rukou šílenéhovědce. o tom píšeJaroslavJan
Fišer
v místrovsky htťtzosuašnépovídce Dr. Sardak (in Fantastické povídky, 1919).
Na Starém Městě pražsk ém bydlí záhaďná exístence _ lékaÍRichard S ardak.
Yyptavěče vyděsí náhodně nalezená mttvo]a bíléan$orské kočky s vyloupan,ma
očima. o prilnoci se za zdíbytu ozyvá p íšetnysk ek a mioukání. Kočičí
ta1em-
ství? P i náhodné návštěvě otdinace zahlédnevypravěč sk í vekteÉ se nachází
,
spousta drobn ch sklínek, z njchž každá chová pát očí očíkočíčích.
- ,,Všechny
bu[vy byty rozŤíznut1..'" Na stránkách povídky narristá posedlost po vyrobení
do-
konal ch batev, popisují se or$ie hyperspektrich ch barev. Ytchotrrymzážitkem
je hra dvou dokonal. ch nahych těl _ božskéšílenství
batevv kombinaci květiny
a ženy. Sardak podstupuje pozvolné ptepatování živoucíbytosti _ ženy'
,,Jedin
chybn krok a zayraždi[ jsem tu, která s [áskou a zav en ma očima p ijíma[a ost í
injekění jehty." S chutí znalce šílenecdoznává:
,,Není cit[ivějších orgán zraku než
u kočkovit ch še[em." Na upomínku obdaruje svého kole$u záztačn,m stvolem
se slovy: ,,Posí[ám ván v uptomínku květ orchideje, jejž jsem pro vás preqlarova[.
Ie
a z stane věčně svěžía pod jeho barvami ro4troudí se vám krev i v rakvi',,
Šimánk v nočníhymnus Sova, stěžejn íkus zhororové sbítky poezieBožstva
a kulty (1910),iliuffifuje neméně su$estivním spektrem p íšemchbatev.Yz nrá
,,A její oči do tw svítíž[uté
jak oěi sfingy, která prohnu[a se,
jak staré ktetby ze sn vytrhnuté,
jak fosfor p[ísně v utopenc v[ase.,,
 Antick kult hr zy evokuje noc, jež vzyvá neznám děs a moudrost, která
mtazí chladem smrti. Pastvu pro oči za,r uje jeden z ady uhrančiv ch d evo-
rytti - Váchalova nočníktajinas pah lem stťomu' kde na větvi sedí sova se sví-
tícímitopasyvočích.objímá jimodtavyp íztakacelosttánkové ploše dominuje
černo-modro zelená kompozice, ve]mi tmavá , ptopalu1í ji jen dva jasné žlutébody,
oči nočníhotvora.
JeštěhtŤlzyplnějšímohou b t oči vyhaslé. Motiv oslepnutí, dokonce ve spoji_
tosti se záhadnoukletbou a navíc inspirován skutečnou, dodnes nevysvětlitelnou
záhadou p ináší fascinující $otich rcmán7áhada vyhasl ch očí(Praha 7932).
Jeho autor Yítězslav Boček (knihu publikoval pod uptavenym jménem Viktor
Boček) prisobil jako divadelní a fllmovy herec v ostravě, Btatislavě a v Ptaze,
shodou okolností se v jeho rodině ko]em roku 1900 p íhodila nevysvětlitelná
událost, záhadné oslepnutí spojené s nepochopitelnou sebevraždou.Ktajně zne-
pokojivá situace se(ldajně dokonce po Íoce opakovala ujiného člena rodiny. Po_
každéve spojitosti s podivn m místem a nepochopitelnym' náhlym oslepnutím.
Ie možné,že oběti byly nepohodln mi svědky, ale o své situaci neptoztadily ani
slovo. Více jak tÍicet let poté ptacoval Boček na p íběhu, ktet , p etnril v po_
divuhodnou detektivku se siln mi hr zosttašn mi motivy i s prvky z ěetnych
rcmán ,. V jeho Záhadě vyhasl1ich očíchjsou sice p íznivci sci-fi zjednodušeně
intetptetoványjako p íběh šílenéhovědce, jenž lidem ttansplantuje psí oči a na-
opak, nicméně ď&tazvknize je p edevším kladen na neproniknutelné tajemství.
Tvo í je spletité rodové vazby, krkolomné situace hlavních hrdinrl a obrovs{i
podzemní komplex, kde dokonce jezdílanovka. Aby mohl hlavní htdjna odhalit
záhadu nevysvětlitelného oslepnutí, musí postupovat jako postava iniciačního
rcmánu. Hledat ešení v bezvychodn,ch stavech a spoléhat na svou intuici, ale
také na tajné vchody jakoby pÍevzaté z gotilckého románu anebo ze surrealistické
ša ďy o nepolapitelném F'antomasovi. P íběh o očíchje jen jedním z vtcholtt,
daleko za1ímavějivyznívajíěetnáptonásledování neproniknutelnou nocí, nevy_
světlitelné vraždy, nečekané zvtaty, podobné dobtodtužně hororoq m rcmán: .m
klasika f.nncouzskélitetatuty Gastona Lerouxe. Neproniknutelně děsivá je celá
podivuhodná ]okalita Bočkova tománu,jako krajína posedlá tmou s podzemím
ementálu. \r'e v sledku se autorovi poda ilo do česk ch poměr rispěšně p enést
atmosféru jinych vrcholn ch děl kondenzujícíchodkaz ptetomantické htttzy,
jako jsou napŤ. Četn ,opat (The Black Abbot 1926, česky 1930) Ed$ara Walla-
ceho nebo Pendra$onská le$enda (A pendra$on le$endy, 1934, česky 1946,
1985)Antala Szerba.
Nevídanou poetikou htttzy zakletou v očíchdisponuje AnnaMatiaTilscho-
vá, autotka nezapofnenutetné Čemédámy Q92a). Nejen že ,,ohromné, temné oči
zíra[y na uhrančivě zpod černého krajkového k[obouku", ale obsahují cosi nepopsa-
telně chmurného a zátove uboh a uděšen pohled jako ze dna propasti. Roze-
wané nitto postav, složitépsycholo$ické procesy httlzy vytváÍejí na oění sítnici
monumentální stínohru. ,,obráti[a na syé ryhasté oči, jako když se dfuá mrtvá
z krásné masky ženy, Ňemi požadované' Leč toto skto nehybnych očíse náh[e zevnit
rozžeh[o patčil m ohněm a ona zatk[a zté oči do dvou čtverc proz ertjch oken nad
zam[k[ou ze [ení y e černí."
Anebo se čtená setkává s obtazemnápadně rczšíŤen",ch, strnul ch a(lzkost-
rrych oěí manželky, ve kter1 ch se ztcadlí jen ht ,za ,,z něčeho" - nikoliv strach
z provinilostí.
Postava z pwídky Čern bod ptožije ne prosn1 okamžik poznání: ,,...kr sné
oči byty tlyt eštěny v tak diyokém děsu, jako by spat ity cosi, co nesnesou [idské oěi."
oči jsou netiprosnym detektorem. A proč by měly sloužit jen vizuálnímu
umění, když i v literatu e mohou mít nezastupitelné místo? Porttét ptaděda: ,,Zí-
ra[ pohkdem, jak m se dívajíjen oěi již mrtv ch, trochu vyěítav m, trochu zasně-
n m' jako by pat ity z wtikjch dlitek do života." Tilschwá je ktálwna kontrast ,
zejména pokud má potovnat napětí mezi nic netušícíobětí a hoffmannovsk1 m
slcrčkem ve stylu Dapettuta nebo Scapinelliho. Vytvo í houstnoucí atmosfétu již
icn díky kontrastnímu pfotipohledu s bezbarq ma oěima malého a nepattného
chiromanta s kozí bradkou a kantorsky such m hlasem. Když zítá na svou oběť,
což dě\ává z ídka, ptotože sleduje dlaně, tak děsí nejvíce: A tlL, ll tom okamžiku,
',
když tak upjatě zíra[y na Herzfie[da bezbarvé oči nepatrného č[ověf<a, náh[e mě[y ony
samy ztrnu[ost a hroznou skíeněnou pnizdnotu mrtv ch oěí."
Okna u bottících se dom mohou v expresionistick ch horotech Gustava
Mcyrinka nabyt metaf'oty zÍítelnicjako u Golema (1913). Tilschová ji tozši uje
o obtaz očíjako ,,zhas[áokna, bezradná jako díry s[epcolty"'t^klíčíkta1nívypětí
vc své Úzkosti Q924).
oči mohou vést samostatnou existenci. T eba se skqivat v hlubinách, kam
1lrr staletí nevstoupila lidská noha. Josef Šimánek v románu Hái satyŇl nachází
v trobách podzemní eky zvláštní lastutyve tvatu očí,které se zanímzáhadně
ohližejí.
Dekadentní lytik IiÍíKatásek ze Lvovic, pozotovatel statick ch projevri lid-
skc duše, ale také opěvovatel bílékrve Ňlžíhbitovních,si v noci na 6. čewna
ltl93 zapíšetuto imptovizaci:

oči.
oči! oči!V rakve zall ené, v hrobech za'
sypané, oči! oěi! Patěivé poh[edy, které rušíte
mé horké sp nky.
Nezaz[ílej očím,které tě děsí, nehybn n, ztr'
nu[ m, y hr ze vyt eštěn m a ustyd[ m očím!
očímtěch, kte í dobojo d[i!
Nezaz[ívej očím,které se dívajíz otel en ch
rakví v smuteěních pokojích ptn ch ztuch[é ťIně
ho ícíhoyosku a schnoucích květin!Nezaz[ívej
očím,ve kter ch je psano tajemství Smrti, pto'
chopené náh[e v okamžiku z pasu!
oěi! oěi!V rakve zal ené, y hrobech za-
sypané, oěi! oěi! Pa[čivépoh[edy, které rušíte
mé horké spánky!
Dtouhé noci! Jednotvárné noci. Komnaty ne'
mocn ch, pono ené v ticho, y hrobové ticho!
Komnaty pfršemé,kde chodí jeptišky nes[yšn mi
kroky, s chrastícími r ženci!D[ouhé noci! ]edno'
tvárné nocilWšímčernym stínemvyzabtá Smrt
chodívthk mi prsty dusit, škrtit, rdousity hor-
k ch poduškách tlysítené oběti. Noci p[né vzdechťl!
Noci p[né vz[ykť,t! Noci p[né sténání!Noci ptné
chraptotu! Noci ptné v k ikťl! Noci ptné hrťlzy
poděšen jch oěí, vyt eštěrr ch očí!
oči! oěi! V rakve zav ené, i hrobech za'
sypané, oči! oči! Pa[ěilté poh[edy, které rušíte
mé horké spánky!
Úskočné oči posléze ptonás|edují i hrdinu jednoho zKatáskovych gotick ch
tománfr, jenž jepÍíznaěněnazvánGotickáduše.Zazdí se pro jistotu p ed světem
a matně douf'á, že jej toto šílenstvímine. Po válce se Karásek vrátí k motivu dé_
2r3
monich ch pohled , jimž ne|ze uniknout, v jednom z nejprisobivějších česlc ch
horor Zlověstná madona (1947).
oko mriže b t doslovnou vstupní branoutta$édie. Malé ostré rilomky znečiš_
těné lidské kosti vniknou do oka dívky, jež zaktátko onemocní, aby poté zemÍela
na otfavu krve. Pomstila se jí tak žátlivá manželka, ktetá na radu poustevníka
vyrobila záztaěnou směs v povídce Stanislava Čerchovského 7 ofiáven ch stu_
dánek (1925). U pomsty však dlouho nez stane, ptotože ji zaěnehlodat svědomí
a tak spáchá sebevtaždu v místnízvonici' Pochopitelně za pŤíšenéhovyzvánění
,,bím-bfuím, bim bá. m" azazvuk dtcení lidsk ch kostí.
"
očníbulvy, samostatně existující or$ány, najdemev symbi ze s konečky prs_
tri u Švankmajeta. odhtédneme-li od monstr zní povakry zk íženínes]učitelné-
ho, tak mtlžeme wražovat i o metaforickém sdělení. Konečky pťstli lépe vidí' ale
i psaní o zp sobu vidění umožru1e lepšívidění daného tématu. Okem se stává
liten a její Íotmování - kníha nám umožItuje lépe vidět, nahlížetdo problému
a zdánlivyhotor se stává skryt m, leč velice dob e srozumiteln m zjištěním.
,,Za nocí světt ch se h[adinou mihnou jen stíny ted m[okťl,
odr žíhvězdtl se t wt _ sttit tampiěky l mrfio[y oku ..."
Praví duchovníbásník František Leubner ve své hymnické Voce Seqeta zlet
1897-1899.
Utíkajícíoběšenci
,,Ačko[iv by[a noc beze hvězd, viděta ho již z da[eka ěernati se na koptci u kap-
tičky jako pod[ouh[ou tmdyou skvrnu mezi nebem [ehce zast en m bít mi sněhov mi
mraky a zemí sněhem p iftrytou."
Ji í Sumín: Z doby našich děd
'
1893
Mtiže to b t fikce' možná ne, ale v Beskydech vyptavují, jak se dva vypravili
do hor. opozdili se a p i ptocházení lesem našli oběšence. Hoch ztistal na místě
a ďívka šla pto pomoc. Když se vtátila, houpali se natomtéžmístě oběšenci dva.
Jak by ten druh seskočil zvětve awtáhl k sobě onoho hlídajícíhom]adíka. Ne_
chtěl ani po smfti zÍtstat opuštěn?
 214
Motiv oběšence opouštějícíhoo vlastnív li pťtvodní místo určenísvého skonu
vyznívá jako neuvěÍitelná historka, ale kriminalisté o tom vědí své. Jsou p ípafu
kdy se s nebožtíkem utrhne op tka a on, sice už pověšeny,ještě ujde desítky me-
tÍtt. M&že nám to p ipomenout poptavěí koše okousané od hlav $ilotinovan1 ch,
kte í ve smrteln1 ch k ečíchzatínajízvby do proutí. o takov chto šokujícíchreali-
sticlc ch htÍtzách píšet eba Hanns Heinz Ewers.
O tom, že poptaveníještě jistou cktvíli žijíavníma1í, psali Victor Hu$o, Ale-
xandr Dumas anebo Camille Flammarion, jenž pto změnu popisuje, jak dlouho
s uttženou hlavou dokážou žíttÍeba lučníkobylky. A nejsme p ílišdaleko od čes-
kého dokumentátního hororu - filmu ŽivotzabitéžábyQ977). Ed$arAllan Poe
na toto téma napsal bizaní satiru Nikdy se s čertem nesázej o hlavu. Yyptáví
o chvastounovi,ktety pŤecení své síly a je p i jednom sportovním q konu skuteč-
ně o hlavu kratší.Poe nevynechává ani několikadenní Žjvot lidského trupu, jenž
z drivodu neužitečnosti skončíjako žtádlo pťo psy. My se ale budeme zabyvat
životem česk ch oběšenc kte í jsou nejen velmi ěilí, ale umí i po své smrti ďá-
'
belsky zkomplikovat lidské osudy.
Malebnou prilnočníhistorkou o ožhr(émttupu visícímna šibenici na Ko - toztŤíštěnáa téměÍspálená šibenice. P esto, že unikl ze svého potupného místa
ském trhu počastoval své čtenáŤe již satans]q Josef Ji í Kolár, Prométheus moder-
ního českéhohororu, v p elomovém rcmánuPeklazplozenci. Jistého máje 1593 se
nad Prahou k ptilnoci strhne nesmírn; vichr, déšťa krupobitív pr vodu hlučného
hromu anepÍettžitéhobl skání. Ale poblíždomu alchymisty Scotty pange ,,hro-
boltd.pustota". Není zde jediné dušičky,,slšeckov ko[ticho aÍrrrh)o' (.)Vnižádném
okně jediného světé[ka'.. jen v prťlchodu by[o vidět, jak se uprost ed Ko ského trhu
na rozsáhíémÍ,rostoru nach zí jedin číověk_ č(oyěk totiž visícína šibenici."
oběšenec i pro st edověkého Čecha, stejně jako pro milovníkahtťlzy, zna-
mená jistotu . z\rláště Ptaha je plná takov ch pološibenic , p'totože se v ní motduje
ve dne v noci. A císa pohnut touto neblahou skutečnostítozhodne se uěinit zá'
ke nictvu konec, pťoto se oběšenec stane čast m jevem. Ten Kolár v se vyjímá jak
ze spektakulfuního epického filmového hororu: ,,Dillo{cj vichr prudce mrtyo[ou k[á:
tií, až že[ezny kruh, v němž by[ prowz na h ebu upelněn, šeredně vrče[ ayrza[." Po-
nocny,ktety má mrtvolu stÍežit,ozbtojeny oštěpem i kordem se ,,hrťlzou bou [illé
noci uchvácen" uchylí doktěmy ,,U ěerné r že".Udělá samozejmě chybu, ptotože:
,,Na šibenici Ňak objevi[ se zápas podivnpfršern ba i poněkud vese[ . Pra ce
''
totiž toho odpralleného z[osyna obžfu[a, a zápasi[a s kruhem že[ezn m, aby napo-
moh[a hrd[uvymknouti se z uvo[něné ktičky v že[ezném kruhu upevněného prolazu.
Tížetě[a, na r,ťlsto u větru yisícího, p ekážeta tomu usi[oy ní mohutné pravice
nemá[o. Nebojacn ponrovatet byt by l zažehav ch okamžicíchb[esku qtozorova[, že
2r5
se na mrtyoíe víčkaopuch[ ch očíptod[e opětovan ch ráztt zu ícíhohromu protrhují,
že i snad ptysky k ečovitě se svírají, že i díouhé, [ijallcem zap[avené ary nak[oněné
htavy zoufantillě se ježí,jako by procittá jiskra již již uno eného žiyota, obroyskou
si[ou do všech ťtdť,l a záhybťl tě[a znovu se roz[éya[a na zachov ní hrd[a posud:mezi
obžiyenía sn rtí se zmítajícího.
Konečně ztnohty se i nohy a k eěovit mi pohyby obratť,tm tě[a napomáhajíce'
l
rydatné natéza[y podporj [eyém raffienu, kterému se poda i[o chopiti a držeti se
tr mu. Než marná prá'ce, marní namáhátlí! Nohy poěínají znoyu k ehnouti, mráz
smrti se opět vací do všech ťldť.t, - víěka očíse zallírají,pra ce počíná zas kíesati,
h[aya se k[oní niže do k[ičky f,ro|azu' ještě jen jedin okamžik _ pěna vystupuje
nešťastníkuz ťrst, - tu náhte neskrocen b[esÍc, provázen t eskotem hromu' zabrázdí
_ rozrazí k L
v hustotě mraku a nap[ní ceíéy&ko[í sírou a svět[em, i
Mrtyo[a spadta na zem' majíc prowz oko[o krku, awtržen h eb zainěe[ y ob-
tázkov k men, až se zajisk i[o."
Viselec je voln1fi na místě, kde se ve dne v noci konají vtaždy, nachází se nyní
hanby je i nadále oběšenec neklidn , hrdlo mu ještě svítá prcYaz. Pocit děsn ,
klička nechce pustit svou oběť, ale bou e utilchá, mtačna se protrhují a ,,z tmallé
fortny nebes yystupuje měsíc v pro'vodu st íbrotesk[ ch, kade avjch obtáčkť'la obtévá
jeho nešťastnét tně utěšenou zá í".
Dtama ovšem nelcončí,co chvíli se m: ;že vtátit ponocn . V tichu se rczléhqí
kroky. Viselec coby mátoha se musí dovléci k dubov m vrattim domu alchymisty
Scotty, jenž pťlsobí pÍíšetně.Když htozí situace zaktoěením bi icpasoucích
po banditech , ytata se naštěstíotev ou, nebo - jak píšeKolár - ,,roz[ítnou" ' Po-
nocní a bi ici po viselci už nap ahují tuce, ale dve e se v tu tánu zavÍou.
Prisobivá scéna, jež by se vyjímala v leckterém expresíonistickém hororu,
Frankensteinem poěínaje a Metropolis konče. Jak jinak než s použitím blesku
oživuje svou sešitou mrtvolu doktor Frankestein? Jak jinak se ptobouzí náměsíč'
ník César v Cali$arim, než že zápasí s tthajícímivíěkyzatěžkaq mi clonou věč_
ného spánku , tedy smttí? Kde jinde nachází ritočiště Fredet než za dveŤmi alchy'
mistova domu Rothwansav supermoderní Metropolis? StŤíbnéplátno ovládqí
scény neméněbizaní a plné rczpot jako Kolárovo mistrovské dílo. Na jednom
místě vedle sebe stojí doslova běsnící v ava a hrobové ticho zátoveh.
Poněkud komornější, leč neméně batvity pÍíběhzbizaního života nestálych
oběšenc nabízíhototov p íběh ze sbítky Strnadovy povídky (1919). Napsaljej
sběratel pohádek Yáclav Říha alias Yáclav Tille, kter v tomto pÍípaděpohád'
 2Í6
ku prošpikoval tak hororov mi prvky že i dospělému sklapne čelist. P íhoda
s chodícím oběšencem p ettumf'ne i modetní horory. ostatně tento tvar neměl
k pohádce mnohdy daleko, ovšem v Říhově suchém podání se měnív nef'alšovan
(tděs, jenž č'tenáŤi mťlžepŤiptavit horké chvilky, pokud se t eba o pťrlnoci vydá
na opuštěnou ptidu.
Hajny Strnad míval ženu, ptavíŘíha, byla jako: ,,dobrá hodina, btedá, ticha-
v , dětínemě[a, ěasemvzdycha[a, z[ého síovanedah. Cosi ji bote[ov trobě, p[oužita
se jako stín, nikomu se nesvě i[a, až se jednou oběsi[a. Strnad ji htedat t i dny po [ese,
v rok[i pod Str ží,v rybníce u h bitola, yšecko marně.
Až t etí noc Wr _ byt štěně, a[e psík rozumrll, po ce[é t i dtly tlyt _ škrábat
na p íktop od pť.tdy. Strnad s ním vy[ez[ pod kroy yzadu u vik e dí kohosi sttit
v měsíěním světíe, by[ bíí jako bent dn : žena yise[a na krokvi, pa'vouci jí běhati
'
p es sk[eněné oěi."
od té chvíle neměl Strnad pokoje: ,,žena dálno spata pod drnem u koste[íka,
ak napťldě noc co noc kdosi chodí, vzdychá, vzíyká,Varvyje
=
a když Stmadrytez[
na p du, vidí cosi bííéhose chouíit u vik e. Netroufa[ si k tomu jít, jednou od hrť,lzy
po tom i st e[i[ - ještě dnes jsou y doškách znát broky." Na jiném místě Strnadovy
sbírky se dovídáme o těžkémživotě muže, jehož sužuje zlá žena' Pobídne jej, aby
p inesl z daleké vesnice aspo kus masa k snědku. Muž jde, ale ríkol si v mra_
zivé zimě zjednoduší. A pak o p lnoci na dve e jeho chalupy zabušínezvanlJ
host. oběšenec, jenž nemá pokoje , ptotože mu někdo vyÍízljátta.Vtací se pro ně
a nedá pokoj, dokud nezíská, co fnu pat í.
Jistou pohádkovou naivitu a rcmantické p íkrášleníhtÍtzyp ekonává svou
suchou natuťalistickou věcností Ji í Sumín ve své první tištěnéptáci 7 doby
našich'děd . Viselce tentokťáte neobjeví ani nez ěastněn,ětenáÍ, nebo mazan
chytrák, ale nahluchlá a zmtzačená Kate ina Houžvová, ktetá každ, den hle_
dá íttěchu v kostele. Aby do něj včas ze sousední vesnice dotazila, vstává denně
po tŤetí hodině s p lnoci. Jednoho dne jí vstoupí do cesty cizinec, houpaje se
na větvi ztuhly fntazetn. Setkání je neěekané a Amálie Vrbová alias Ji í Sumín
nešet í popisem s brilantním smyslem pro hr zostrašnou atmosféru'
7 doby našich děd s podtitulem Vesniclc p íběh je jejíknižnídebut vydan1
v roce 1895, kdyv hlavním městě v Ptaze už plně vypukla dekadentní epidemíe
kolem Modetní rcvue. Ani na vesnici u P erovska tomu nemohlo b t pro česlc
horot lépe. oběšenec díky Sumínovi gfoteskně nesestupuje, ale ptoniká ťovnou
do hloubi mysli.
,,Po chví[i, když se poněkud zah [a, zagtomně[a, v jaké pto[oze se nachází, a vi-
douc b[ízkou, černajícíse zed, dotnníva[a se, že h[edí da tmallého prostoru komory
2r7
a z každého koutu h[edí na ni zsinak bít ttl s vypoukn ma očima a sty pootell-
en mi. A zase t ž mocn cit odporn a děsn , jejž zakusiÍa p i poh[edu na oběšené'
ho, zateh[ její duší.By[o cosi zoufa[e truch[ivého, odpuzujícíhotl pohtedu na mrtyo[u
houpající se na větvi w směšnéposici s[aměného yíchu."
Sumín v oběšenec, pokud se někomu posmívá, tak je to satansky pošklebující
se nebožtík, jenž se rouhá Bohu. P estože Íada scén neposttádá $roteskní prvky'
je Sumín mnohem realistiětější nežteattáLníKolát.Zat$me hned rivodní pitoresk-
ní popis, kdy nahluchlá Kate ina brcdícíse závějemlpodléhá optickému klamu,
že ptoti ní jde člověk. lenže cesta mu neubíhá, p esto ktáčí,jako kdyby Sumín
zpÍítomnila těžkénoč,nímÍwy, jež v dnešnízbanalizwané době dokážou strašit
puberťákyv sérii o Freddy Krue$rovi. Ale kdo z nich se kdyv t eskuté zimě, da-
leko od civilizace setká s lidslc m neštěstím - skuteěnou ht 'zou? PodstatahtÍtzy
nespočívá v pohodlí p i konzumaci popcofnu. Ale v tom, ževám jej někdo nezná-
m1 sní d íve. Na jeho místo položítŤebanechutnou slizce nazelenalou lebku.
,,,\nebo je to jen něčípí šť,kter vítr zavát do yětví?" Kdepak! P esvěděí se
Kate ina na vlastní kttžj, že má pÍed sebou oběšence.
Ten pohled vy'dá za všechny dosavadní htítzy světa. Kate ina slyšícharakte-
ristické jednotvátnévtzáníoptátlqr. Skuhrajícívítt,ktety se občas odmlčí,abyse
za ehvíl1opět tozbutácel. Zítá na ni dvojice vypoulen ch temn ch očíbledících
p íšerněze zsinalé tvá e.Y nahluchl ch uších Kate ině doznívá občasnéklepání
bot nohou visícíchjen stopu nad zemí. Ponutá zimní atmosféra, odlehlé vesnické
prost edí, všudyp komnáttasédievznášející sevevzduchu, to vše p ipomínáhŇt-
zostrašnou, do morku kostí pronikající (tzkost brilantního atmosférického hororu
- filmu Marka Piestraka Vlčice (Wilczyca , 7982)' ovšem Ji í Su mínji dokázalavě-
rohodně podat ještě těsně na svitu kinematogltafie, aby do jeho chromatické vrst-
vy vypállla ten nejěetnější z možn,clt bod českéhohororu. Stejně jako film, také
onaptacuje se st ihem, tafinovanym detailem, kontrastem, časov mi pÍost ihy.
StrašideIn1i m! n
Lze si p edstavit ve spojitosti s hototem vetšíklišénež strašidelny mlyn?Yěttn,
nebo vodní, vždy v něm ádí démonické bytosti. V náhoně se m že sk{rvat do-
konce vodník. Díky jedlneěné moravské autoÍce Amálii Vrbové, ktetáv mlyně
vyrostla, se však do českéhohororu dostaly ty nejpodivuhodnějšíva ace s touto
prisobivě strašidelnou entitou. Člověk o tom ani nemusívědět, ale někde za jejími
 2rg 2r9

slow, za větami uprost ed děsiv ch wjevnje podvědomě slyšet osudn klapot Četnábatvabyvá z nějalcych d vodri považována za symbol htťlzy. Za noci ,,čer-
ml nslc ch lopatek. né jako prsť hrobová, těžkéjako !íko rak've.'.," strašíKarolina Světlá své ětená e
Mlyná a jeho dítě, Nerudova láska a navíc osvědč eny ktvákvydan, s bat- ve Zvonečkové královně z rcku 7872. Co je ěetné, automaticky získává statut
votisky pozdním Trachtou, má své p edznamenání ve vyteěně využitémmotivu nep ijatelného, nesmi itelného. Zakázané ovoce p itahaje o to více, ikdyž m: .že
vodního mlyna na Vltavě v Pnžskéčarodějnici. Tady se jde nevědomky utopit sev ít jako ledov archanděl'
šílenádívka, ježbloudí nočníPrahou a jako bludička stoupá po vodním molublíž Vpoetice českého hororu se s děsem kromě četnéspojujetakébatvaze|ená
ablížmlynskémunáhonu.Pod kola mlyna jineomylněvede spletit: osud,,aletaké jako symbol něčeho nezdtavého, ale zátovei velmi atmosférického, ba dokonce
pevná mysl záhadného spisovatele. pÍít'odního,jalcoby se jednalo o jiné stadium poznání. P edměty nezdtavě zelené
Také Gustav Meyrink ve vzpomínkové pasáži na své okultní začátky v Ča- se stávají součástípŤfuozeného cyklu a neodvratně spějí k transformaci. Někdy
rujicím dia$ramu (in urim alchymistriv, česky 1996) vyp táví tajaplnou p íhodu, má ze|ená barva atmosfétičtějšívyzněninež ěená'
jež se mu udála pobtížvodního ml,na na Mtavě, když shodou okolností nebylo Existuje napÍíklad ,,vá'cha[ollsky naze[ena[á tma"'Y Zeyerově povídce Tercza
známo, proč byl vypuštěn ml nslc náhon. Spisovatel bez mystícké auty bítého Manfredi (1884) ktáěíkněžna Manfredi po k ivolak ch h ebenech stÍech za ze'
má$a však zaujme pozotnost ještě d íve jako zktachovaty banké avysmívant lenavého svitu luny. Tilschová si v černédáměvšímá ,,zam[k[é ze[eně večerní",kdy
vesla sportovního k]ubu Re$ata, nejlépe někdevblízkosti, kde se šílená zTtach- pohledybloudí,,tÍ,zkostněmezize[enounádherou". Najejích sránkáchsep evaluje
tova románu ocitlatvá í tvá smrti utonutím. ,,ze[entí míhd", ze kteÉ vy'stupují,,Rebusy! Mátohy! Mrtví! A strašid[a!" PÍíztačná
Ml 'n htaje nezastupitelnou roli v Čarodějově uěni Karla Zemana, má své Čená dáma se uprost ed nočnízeleně vysok ch palem stává neuchopiteln m
v sadní postaveníve Štorchorrch sešitech z 19. století' Stejně takjako v českéob- pÍíztakem, jenž vzbuzuje nekontrolovatelnou touhu. , zda[ova[a se rych[e jako
jevíme jej mnohokráte v kinemato$rafii světové. K ml: nu nemá da]eko povode dábekk stín nálhernou ze[ení." Hrdinu uprost ed zelenkavé scenerie ,,p epadá
,
vymílajícíhroby a oživujícíutopence v hororech Quido Maria Vyskočila, anebo cosi nepopsate[ně zkostného, protože zjišťuje, že m že mi[ovat jen to, co p ed ním
ohtožujícíapokalyptickouvizí do posledního dechu obklíčenéhohrdinu povídky utíka[o."
Karla Engelmíjlleta. PIed zelenou neuteče ani nic netušícíoběť Matcel Normand v Lešehradově
historickém hororu Královnin náhrdelník (1926)' jenž zptacovává téma rušení
královsh ch nkyív revolučníPaÍíž|.Do těla se mu zakousne tenlq zelenyhad
symbolizující ptoklet klenot, jeho p chu a moc. Jako smara$doq šperk sjede
Zelená kzemiazmizíve skulině dlažby sklepení se slabounlq m, v směšn m sykotem...
Zelené žaluzie všech oken zámeěku, kde bydlí podivín Čapelsh v Hettma'
nnově černokvětémrubášově zimním hororu Oko, jsou téměÍstá(e spuštěny
ze[e z jara l [istech stkví se, a poktyté ptachem.
''Bujná
života j arého ob raz rnj ; Svou nezastupitelnou roli hraje v záhtobních osidlech zelenaváhniloba, jež
o dušičfuícha[e dávno vry[a vyst ídala ruměnce na tvá ích ožívajícíchmrtvol. Zelená obálka děsí u Tiché
na každ [ist smrť m j obraz ěern ." httlzy, ěetnozelená obálka vytvá í atmosféru surreálného zla u Lupiě mrtvol,
ale je také společníkem černéholyšaje na p ebalu Sttáže u mrtvého. Totálně mo_
Jan Netuda: H bitovní kvítí,7857, z básněvěnované památce časně zem elého notematicky zelená, chmurně tmavá je obálka na varhánkovitém ruěním papíÍe
Lešehradov ch Metempsychos (1901). Zelenkavě šedy papít z dávnověku vy-
,,WÉoči ze[ené, jež fosforově žhnou, hledali Neumann s Karáskem v kobkách ztušeného kláštera svaté Anny, když
Mně sugerollaty jak nou taj emnou." chtělinqítvhodtty matetiál k otištěníNeumannovy sbírkyApostrofyhrdé aváš'
nivé (1896). ,,By[o to bizarní a budi[o to tedy v nás nadšení,"vzpomíná Karásek
Ji íKatásekzeLvovic: Sexus necans, 1897 na smyčenínezvyklého matetiálu ve skladišti z dob statych templá . St íbtn
 svit měsíce odhaluje zlwěstné nazelena\é chapadtome]ancholické
obáIky k nevy_ ožilleny ap inestá[ém kmitavém nět[e svící,zdd[y se obrowkywíik ni a hned[e zase
hnute]nému masakru Podivného osudu Rip van Winkla (1926)
Karla Hlouchy. sarka[y se na postdvu obyčejnou neb menší."Smutná s]avnost poh ební zTtach-
Lovecraftovské p ísavky no í se ven ze smaragldoq ch chaluh uprost
ed šir ch tovy Bílépaní nemiže b t zlověstnější' hraběnka nedostala ani požehnání, oči
končin oceánu českéhohororu. Jeho mohutn p ítiv nasta|v našich zemích již jí místo manžela museli zatlačit s|oažícía nablízku ěíhá naryzpytatelny pÍíztak.
v roce 1835.
Úzkost, ht&za, obavy. František Leubner, neŽ se rczevÍou dve e s nep ehlédnu-
Nazelenalé mižebyt nejen měsíčnísvětlo, ale také lebky, které poktyvají
telnou postavouvbílém, s čkuje: ,,B[udiček zamžíse roj _ kmit nad rahlí poh eb-
zelenkavy mech, zezelenat m že seschlá ktev, jež zplesnivív místech tuálního ních svící." Kam se poděje neviditelná Čemá dám4 anebo dalšíbod v historii
popraviště.
českéhohororu?
Strach a zároveÍt nechtěná p itažlivost zetenychp edmět evokuje
ve$etativ_
ní aspekt ht&zy, jenž má btízko k ternatice upfua, u nějž bychom spíše
intuitivně Měli bychom sfouknout voskovku, zatáhnout pettolejku, nebo aspo zhas-
sázeli na ktev. Ta je však součástívyššíhocelku, koluje totiž v žilách
ěi trobách nout lampu. Aniž bychom to museli tušit, také s tímto závěteěrrym momentem
mttvého těla, udtžovaného pIi životě jen díky ve$etativním ptinciptim,
kdy mu mohou nastat neopakovate]né ckwílehtttzy' Svíčkuzhasíná hrdina povídky Spá-
automaticky dorristají nehty nebo vlasy. Zetená je záludná akrypnotická,
ve srr ch len1 dvorec (1977) od Františka Xaveta Svobody. Nejde samozÍejmě na ptvní
temn ch odstínech volá po smttícím pekle jako barva rostlin pocházejících pohled o nic děsivého, a ptávě v tomto zdánlivě nenápadném $estu spočívájedi-
ze
záhtobí _ Ak na (Atraune 1911, česky 7g7g, 7927, 2o1o) _ maifu
agon ztozená nečnékouzlo hrtizostrašnosti. Vypravěč , už tak dost vyděšen z pÍedchozích udá-
pod šibenicí ze sefnene mrtvého, jehož tvá e zezelenaly htttzou.Tady
někde se lostí, se nechce zdtžovat zbytečnostmi, p enechejme mu tímto zfirěteěné slovo:
skr rvá podstata htÍtzy z nep itozeného spojení, jedovatá zele
, batvaještěrek,
žab a hadťt m že ustoupit ještě bizatnější kombinací jako prvek
démonick ch ,,Napad[a mne hrozná myš[enka, že jsem ob[ežen probuzen mi stíny a jako
masožtulych tostlin. P íkladem $roteskním budiž švankmajerovsky
uslintaná v pevnosti zde uzav en. Tma ko[em dlorce jako bl futa hustě shromážděn nep íteí.
Adéla ještě nevečeÍela, pŤíkladem htttzosttašn m monsttÍzní mutant z
Mey- Za[ek[ jsetn se své h[ouposti, že svítím a že jsem viděn. Seskoči[ jsem z okna a še[
rinkovy malostranské povídky Rostliny dr. Cinderetty. A co tepve kanibalsk
zhasnout svíčku.
exempláÍ Drosery cannibalis z Coetetovych ilustrací ke stejnojme nné povídce. P istoupit jsem k v ktenku a fouk[ na tiše ho ícíp[anínek:
Nep irozená, dábelská zele se prokrvuje nejlépe v okamžicích,kdy mi e rcz- Ayšak tu se sta[o něco neoěekávaného a strašného z rove '
leptat dětské tkáně.
P[amének nezhas[.
Ani se nepohnu[, jako bych byt nefoukt.
Fouk[ jsem sitněji.
A[e ani ted p[amínek knítkésvíěky se nezachyě[. Ho e[ tiše doi[e'
Nastává poslední noc, znějí htany Zv(áštní,nelly[íčite[n, p íšerná zkost zasek[a se mi do hrudi. Svíěka zd ta
sc žiyoucí bytostí, čímsiděsill m. Chtět jsem do ní ude iti, a[e nemohí jsem rukou
pohnouti."
,,Prázdno yťlkot - temno nade mnoll,*

Irma Geisslová, 1879

Stránky českéhohororu šelestí v Íytmu charakteristického šerosvitu.

Ne_
klamné známlq jedinečnép sobivostí domácích autor Na marách v rytí
' ské
síni zámeeké uprost ed četnych svícíhoŤícíchtežíhtaběnka ... ,,Kdo veše[ do tem-
né síně té, ylocíti[ dojem p íšern..' Podobizny p edkťl, visících?to stěnách, zdáty se
 ooo

Ediění poznámka:
Y támci zachwání agteflticlty téfiaÍua pt^ce s pramenyjsou ponechány někteté nárvyknih nebo cjtace z nich
i jejich panÍtáze v ptlvodním znění vč.etně rczdilného psaní ptavopisu nebo jeho $rafické ttprary (napŤílďad
Strassid]a místo stÍašidla, PÍizta]lq] a fantasje místo PŤíztafu a fantazie, ,,pt5,tra,, místo
,,pitva,, atd.). stejflě jsou
zachwána i ptwodní znění jmen autottt, ztlsÍáÍÍ^jítak' jď( byly v}tištěny v citovan]ch publikacích (nap flclad
Emanuel z l*šehtadu místo Emanuel Lešehradsh aj.). Jmenn] Íejst ík a seznarn film je otientován .r4
bětově.
s*"j\'Iir ]Ar}ATnL JA}ir x(o]rÍI{ I{ }Í I IT lir Tr I} B {:
PI{A}íA_!Ů^ilcf ÍcIIo\
 257

V běr z použitélitentuty

anonym: Bílá paní a poslední tytí z Hohensteinu Babánek' Karel: P íztaky. Sfinx, Ptaha 7920, 276
aneb Cikánčino pÍoťoctví.I. a II. díl. Karel stÍan' obálka anonym'
TÍachta, Ptaha p875_1876], 815 +767 stran. Baran, Ftantišek: Histotie mistra č etné ma{ie.Yl.
Sešitovévydání. Ilusttace a obálky anonym' n. ostrava (1928), 7I2 svan Obálka anonym.
anonym: Čern Beneš aneb Brattovrah a palič' Ka_ Barbey dÁurevilly, Jules Amédée: oěatovaná.
rclTtachta,Ptaha p875], 1276 stran. Sešitové Ptaha 1925, 235 stÍaÍl' PÍebal na brcž Uind-
vydání. Ilusttace a obálky anonym. ich Štyrsk ].
anonym [Chtistian Heintich Spiess]: Krásná oli_ Bierce, Amlrose: Upťost ed života. Povídky o vo_
vie, aneb: Strašídlou bílévěže. Alois Josef jínech a civilistech. 237 sttana. J. otto, Pfaha
Landftas,'ťábot 7844' 63 sttany. 2. vydání. 1909. obálka a v^zba
^nonym.
aflonym: Ptažská ěatodějnice aneb: Mftvá {evěsta Blavatská, H. P.: P íšeÍnépovídky. Zmat'Lík a Pa-
a bÍat i nep átelští. I. a II. díl. Karel Ttachta, lička, Praha_Letná 7924, 732 sttany. P eklad
Ptaha!,874f' !972 sttany. Sešitovévydání' K' Weinfuttet, obálka V' Čutta.
obálky a ilusttace anonym. Boček, Viktor: Záhada vyhaslrch očí.Detektivní
anoflym: Umt1čí ruka aneb Nol1 Monte chÍisto. tomán' Sfinx 1932,347 sttan. obálka ano_
I. a II. díl. KatelTrachta, Ptaha|'877-7872f, fiytn.
562 + 350 sttan. Sešitovérydání. obálky Bois, Jules: satanova cíťkev' (Le Satanisme et Ía
a ilustrace anonym. magie r8g5)Libti Íaťi et cuÍiosi. Praha 1930,
anonyfi: Tajnosti pražské' I. a II' díl. Hu$o Silber, 147 stan. RytinyAlbert Schamoni.
Ptaha 1861' 222+223 stÍany' sešitové \rydání. Boutet, Fréderic: Poslední dobrodtužsiví a jiné
anonym: Zt ádce nátoda. I.' III' díl. Alois Hynek' podivné p íběhy. Havel a Seifert, Ptaha 7927,
Ptaha 7872-7874, 595+406+528 stran. 88 stťan. Ilustrace a obálka Em. Ftinta.
anonym (šifra J. H): Že\eznápanna. Karel Ttach- Btjcaud: Četnámše. (La messe noiÍe aílcienne et
ta, Ptaha [888], 639 stÍan' modeÍne 1924). Edice Hekaté, sv' 1. V. Žikeš,
antolo |ie: Cesta na popraviště. ed. EmmeÍich Alois P'lzeJ 7925, 57 stÍan, d evotyty Josef Hodek.
Htuška' J' Havránek, P tah*Katlín !923. Breisk ',
Arthut: Báse v prose. Zpověď {taÍoma-
obálka anonym. nova' In Robert Luis stevensoÍl: Klub sebewa-
antolo |ie: Čas a srnrt' ed. Jan Dvo ák, Htadec h . Modetní bibliotéka. Praha 1909.
Ktálové' Ktuh 1970, I04 sttany. Budinsk Kaťel: Hlasy stín . Hejda a Tuček 1920,
'
anto]o |ie: Lupiči mrtvol. ed,. JanZá|tana,Ptaha 772 sfuafl. obálka Ladis]av Beneš.
7970,244 suany Obá]ka Jatoslav S ra. Bulwet, E. L.: Luktecie I. a ]I. díl' FÍafltišek Ji-
antoloe|ie : P íběhy temnot v českéliteÍatu e xlx' roušek, Praha [b. t],332+372 sttany. obálky
a XX. století. sestavi] Ivan slavík. Host 1999 a ilustÍáceold ich Cihelka.
antolo |ie: Rej upít . ed. Tomáš Kotba , Ptaha BulweÍ Lytton: Má$ v d m. Edíce spiťit. KaÍel
7977, 224 sttany. obálka, vazba a kresbyAlois Sezemsk;fl Nová Paka 7977, 44 sttany.Ýazba
Mikulka. anonym.
antolo iie: Tajemné pÍíbělty. ed. Ivan Slavík, ode_ Cámata, FelixAchilles de la: Četnr mág.Katel
on' Praha 1976' 276 sÍtan. obálka Ftantišek Šo]c [b. r.], 279 sttan. obálkaArtuš Scheiner.
Muzika. Cárnata, Felix Achilles de la: E{ypfštízednáÍi.
antolog|ie: Tichá hr za. ed. Tomáš Korba , Praha Karel Šolc [b. ÍJ, 371 sttan. obálka anonym.
t967' 323 strany. obálka a vstupní kfesba Cátnata, FelixAchilles de la: Fantomy. Katel Šolc
Jaroslav Fišer. 2' vydání 7970, 3. lydání 2002. s. tf,, 2a2 stfan. obálkaAftuš scheiíleÍ'

Cámata, Felix Achilles de la: PÍimabaleÍina a tance
upít . Karel Šolc 1925f,327 sttan. obálka
ilustrace František Smatek.
a Karásek ze Lvovic' liŤí: zlověstflá madona. sta-
Címata, Felix Achilles de la: zehada sfrnéy
^
p íběhy. Karel Šolc [b. r.]' 238 stran. obálka
anonym.
Deml, Jakub: Hrad smtí. Vl. n. 1972,57 sttan'
obálka a ilustrace JosefVáchal.
Egoť, KaÍel: Pomsta neznámé viny. Vl. n. v komisi
Grosman a Svoboda, Praha 1899, 64 strany,
obálka anonym.
Ewers, Hanns Heinz: HtÍlza. Neobyčejné p íhody.
Alois Hynek, Praha [b. ÍJ, 102 stÍany' P eklad
E. Šubert [Emanuel Lešehtad].
Ewers, Hanns Heinz: Spisy I-V. Alois Hynek, Pta-
hat924-t926' obálky a vazby Jan Konripek.
Ewers, Hanns Heinz:Uk ižovan' Tannháuser
a 1iné htÍtzné pÍíhody. satuÍn, PÍahl 7920'744
strany. obálka Josef We nig.
Fišet, Jatoslav Jan: Fantastické novelly. A. Neubert
7979' 775 sttan' obálka L. Grosman.
Geisslová, Irma: ImoÍtely. Ptaha7879' 732 sttaty'
Guaita, Stanislav de: Chrám satan v. Po1ednání
o ptoklet ch vědách. II. Had knihy stvo ení.
Prvé sedmero (Kniha 1). Sfinx, Ptaha7927,
402 sttany + 3 listy + 8 p íloh. PÍílohy z atchi'
vu Emanuela Lešehmda. obálka anonym.
Havlík, Vladimír: Upír. Knihovna vzotn ch lout-
koq ch her číslo36. Českélidové knihkupectví
a antikvaťiát Josefa Sptin{eta 1926, 23 svan.
obálka anonym.
Havlasa, Jan: Mezi životem a sfiftí. Emil Šolc, Telč
na Moravě 1902' obálka Stanislav Hudeček.
Havlíěek, Jaroslav: Smata{dow pÍíboj. Václav
PetÍ, PÍaha 7945' 226 stran. obálka a kresby
Josef Liesler.
Hlaváček, Katel: Mstivá kantiléna. Moderní revue
č. 20' Ptaha 1898, 30 stran' Mědityt Katel
Hlaváček.
Hlaváček' Katel: Pozdě k tánu. Modemí tevue
č. 10' Praha 1896,45 stfan. obálka Karel
Hlaváček'
Hloucha, Joe: PavilotthtÍtzy. Ian Kotík 1920' 130
sttan' obálka a ilustťace otakať Štáfl'
258
Hloucha, Karel: Podivn osud Rip vanWinkla.
Josef Richard Vilímek 1926, 138 stran. obálka
A. L' Salač'
jiné Hoffmann' E' T' A.: Fantastické povídky. Ptaha
7959,240 stmn. obálka, ftontispis avazba
Václav Sivko'
Hoffmann, E. T. A.: Ďábl v elixíÍ. Z pamětíbtatta
Medatda' kapucína. Btno 1907' 342 sttany.
Hoffmann, E. T. A.: Ďáblovy elixíty. I. díl'
B. Kočí'Praha 1930. 130+134 strany. obálky
avazbaanorrym.
Houdek' Vladimír: V pavučinách nervtl. Grosman
a Svoboda, Ptaha/Mělník 1901, 94 strany'
obálka anon]im.
Houdek, Vladimít: Vykvetly blíny. J. Pe]cl, Praha
1899' 96 stÍan. obálka anonyfi.
Htuška, EmmerichAlois: Pohled na odchodu. Na-
kladatelství mlad ch, Kladno 7947
'
obálka otakar Fuchs.
Hruška, Emnerich Alois: z^htada h íchÍt. osvo'
bození živoÍa 7927 727 sttan. obá]ka
'
race E. A. Hruška.
Huml-Četchovsk ', Stanislav: z ouever ch stltdá-
nek a jiné intimníhistotky z matlželského táje'
Antonín Dědoutek 1925, 188 sttan. obá]ka
Milan Bíl.' '
Huysmans, J ris-Katl: Tam dole. Aloís Srdce, Pta-
ha7979'242 strany' obálka anonym.
H bl, Jan: Poučnéa kratochvilné histoÍie o stÍaši-
dlech. J. Landfras 1858, 109 stran.3'vydán{,
2.kn1žní.
Jesenská, Rtlžena: Pohledy do duší.Josef
7920,274 sttan. obálka anonym'
Jjna, I.: Četníptoti bíl m I. PÍaha temna' Vl. n'
7934,203 sttan. Obálka anonym.
Kamínek, Karel: Dies Itae. Modemí revue č. 11.
Praha 1896' 48 sttan' obálka Karel Hlaváček.
Karásek ze Lvovic, Ji í: Gotická duše. Praha 1905'
90 stÍan. 2.vydáni. obálková ktesba J' sattleÍ'
Karásek ze Lvovic, Ji í: Sexus Necans' ModeÍní
revue č' 18, Ptaba7897' 59 stran. obálka
Hlaváček.
Karásek ze Lvovic' Ji í: Stojaté vody.Moderní
revue č' 1, Praha 1895' 34 strany' obálka
anonym.
Karásek ze Lvovic , JiŤí: Zazděná okna. Šašeka Fr$al,
Velké Mezi íčí1894' 66 stÍan. obál]<a anonym.
ťoměstskéfomaneto. svatoplul( Klíf 1947,
32 strany' IlustÍace Pave] Šimon.
Klika, Stanislav: Prach jsi... Vl. n. [b. r.], 70 stran.
obálka anonym.
Klíma, Ladislav: Slavná Nemesis' Sfinx 1932' 301
a II. stran. obálka Jind ích Štyrsk.
Klíma, Ladislav: Mezi skutečností a snem.
J' P' n953], 86 sttan. Ilustrace a obálka Jan
Kon pek.
K]íma, Ladislav: Velk tomán I-III. Totst, Ptaha
1996, 376 stran.
Kolár, JosefJi í: Pekla splozenci. Časopisecké vy-
dání in Lumír 1853.
Kolár' Josef Ji í: P ekla zplozenci. Časopisecké
237 sttan. vydání inČesk svět 1905,/1906' 92 sttany.
IlusttaceK. Nejedl a Stroff.
Ktamerius, Václav Rodomil: Železná košile. Yy-
a i]ust- ptav ov ání o pÍ ep odiv ném a htÍlzném v ězení.
J. Landftas a syn, Jind ichtlvHtadeca'ťábot
7837,32 sttany.
Kramerius, Václav Rodomil: Nástiny temné plil'
noci. P íběhy z času rytí stva staÍověkého'
zákeÍnictva a podobn ch dobrodružství. A. J.
Landfuas 7867, t72 sttan. Obálka anonym.
Le$er, Karel: T i švadlenky a jiné povídky. Franti-
šek Topič 7913, 228 stťan. obálka anonym.
Lešehrad, Emanuel: Metempsychosy. Edice
Chrysanthem. Vl. n. 1901, 22 sttany. obálka'
otto anonym.
Lešehtad, Emanuel: Mučedník touhy. Vaněk
tava [b. r|, 193 stran. obálka J. Váchal a F.
Smatek.
Lešehrad, Emanuel: Neviditelné tuce. E. Dobrovol-
n [b' r.]' 1 obálka arronym'
6 sttan.
Lešehrad, Emanuel: Schodiště p eludťt' A_lois Srdce
1933, 309 stran. obálka Jind ich Štyrs( '
Lešehrad, Emanuel: Souboj s neznámem. Alois Std-
K' ce 7934, 245 stran. obálka Jind ich Štyrsky'
Lešehrad, Emanuel: Záhadné životy. Jan Kotík
7979' 204 sttany. obálka anonym.
LeÍoux, Gaston: Fantom opefy' Jan Kotík, Pťaha
7979.2.vydáni 1926' llustrace otakar Štáfl,
obálky anonym.
259
Leťoux, Gaston: Uloupcnd rrrlce' J*tt XttlÍl, l|ra
ha-Smíchov 1926, 140 lt an' ( Arlul
'hállr
Scheíner.
Machen,AÍthuf: Vnlt nÍ rvčtlo, |'vÉ n|tvélv' rIt^,
Praha proslncc 1005, 104 lírlny' (
anonym. 'hlllr
Mal., Ladislav: Fantc8tle l(c Í'ovldLy' lll}hllllh}
1914' 94 strany' ()hÓlLl nnonyil'
MaÍfyat, Frcdcrlck: l)|Ílcrn lod'' l,' Brrlrk' lIrlhl
7924,400 stran, obÓlke A llultí[ťt v' (]uttá,
Maťťyat kapitán: P íšcÍndlorl', llluttrovuné rnminy
pro lid. Jos' R. Vllímck, l'rlhrr Ih. r' |, 4l) l lt ru
na. obálka a llustfacc Vcnc, (]ťín,
Marsh, Richard: VÍuboun po'v[tn , l|filhu lÍ);í0'
343 strany.
Maupassant,Guy dc: Uplr, l{urlolť $irnck, l|rlrhlr
7927'226 stran. obálka n vlThu uttrrnym'
Meyrink' Gustav: opálové očl, l' cklil(l l(;l cl
Weinfurter. J. R' Vllímck. l 1917 |. ()l)á|kd
anonym.
Motot, René: Drosera Cannllralis. J. l)lcka 1930.
Lepty Otto Coestcr.
Netuda, Jan: H bítovníkvítÍ.Náklatlcm l(arla
Bellmanna, Praha 1858 !85/J, 64 strany.
Netuda, Jan: U t í lílií.Moderní rcvuc č. 70.' l)ra-
ha 7922.Lepty a dÍeyoryty F'rantišck l(obtlha.
Neumann, Stanislav K.: Satanova sláva mczl náml.
Gtosman a Svoboda, Ptaha 7897, ncstrán|(oVá-
no. Obálka anonym.
Nezval, Vítězslav : Yaletie a t den divii. F. J. Miil lcr
1945, 169 stťafl' obálka a ilustface KamiI
Lhoták.
a Vo- NeŽáteck , IanJosef: KaÍpatslq upír. Pohádlta sc
zpěvy o 4 jednáních. Jatoslav Svoboda [b. r.]'
20 sttan' obálka anonym.
Pasovslq , Jaroslav: Ruce osudu. F'rantišek Jiroušck'
Ptaha 1915, 115 stran. obálka anonym.
Poe, Ed$arAllan: DobfodfužstvíA. G. Pyma a jiné
povídky. Melantrich, Ptaha 7929, 447 suan'
Ilustrace a ttafrcká(tptava F. Muzika.
Poe, Ed$ar Allan: Havtan. Šestnáct česk ch p c-
kladri. Odeon, Praha 1985, 229 sttan.
Poe, Ed$ar Allan: Novclly. Zmatlík a P alička
p909], 74 sttany. Rcdaktof Joscf Šimánck.
obálka anonym poscf Váchafl
 26o

Poe, Ed$ar Allan Zlaty chtobák. Časopisecké Šimánek, Josef: Božstva a kulty. Vlastním nákla_
vydání in Lumír 1853. dem' 1910, 38 stían. obálka a ilusttace Josef
Procházka, Atnošt: Prostibolo duše, Praha' Moder_ Váchal.
ní revue 1895, 31 sttana' obálka anonym. Šimánek, Josef: Háj satytrl. Topič v sborník 1915, P íztakyafantasie: Emil Šo]c [b. t.], po 32 stta- Vte iny hr zy. B. Ptocházka t922'7923, po 48

Przybyszewski, Stanislaw: Černá mše, Pfaha, listo_ 232 sttany' obálka * vazba anonym. nách. Čísla17-18 vyšly jako dvojsv^zek čítEící sttanách'
pad7979. obálka ilustrace otakat Hanačík. Šimánek, Josef: Kapkyjedu. Dyk a Ryba, Praha 0lVilliets, de LIsle-Adam/Poe, Ed$arAllan/
a 64 sttany.
Przybyszewski, Stanislaw: Satanova syna io la, 1908, 13 stran. obálka F' P. Mal.. 01 Busson, PaveVlytton_Bulweť, Edward: Sttaši' Sttob], Karl Hansl Šílenpsychiatt / H|ava
Ptaha7917' 126 stran. obálka anonym' Šimánek, Josef: K išťálov pohát . zmatlík deln drlm/V svatojánské noci /Yéta
^P^11č,-
02 Hoffmann, Ernst TheodotAmadeus: P íšeÍn
Rampo, Edogava: Démon. Detektivní román. Čin, ka E909]' 111 stran. obálka a ilustťace Josef 02Fattéte, Claude/Mille, Pierre: Mrtvá loď' Muž'
Ptaha 7942 , I38 sttat. fiméno autoÍa obsahu_ Váchal. kter1 viděl sitény/Cyklon host
je tiskovou chybu: Ed,olavaLampo./ Šleihar, Jos' K.:Z chmutnrch obzoÍ . J. otto, 03 Ewers, H' H./Hamsun, Knut: Pavouk/StÍašidlo 03 Jacobs, W. W. /Mille, PierrelRichepin, J./
weinf uf tef , Karel: Náh vrah/Stonožka/optčÍ
04 Kiplin$, RudyardliVells, Hetbett Geotte: Záha'
'
Rekto ík, Štěpáí:V náladě šílené.Vlastním nákla_ Ptaha 1910,263 strany.
dem' Praha 1896, 84 sttany' obálka anonym. Švandaze Semčic , Katel: Bizattní povídky. Jatoslav da mo e/Na dně oceánu tlapka/Ostrov malomocnl ch
Říha, v.: Strnadovy povídky' S. V. U. Mánes 1919, Pospíšíl1897' 313 stťan' obálka a ilustrace 05 wetteÍ, KaÍel de: Rukopis'v láhvi 04 Strobl, KatlHarrs: Z1á jeptiška.
67 stran. obá]ka a ilustracezd,Kt^toch\Ííl. AÍtušscheinef. 06 Becker, Matie Luise/Ftey, A. M./Gibbon' Per-
Sabina, Karel: Htobník. Časopisecké rydání in Švandaze Semčic, Kafel: Fantastické povídky' J. R. ceval: Neobydlen dÍtm/Zmizelá rcvěsta/Ktál
Květy, Praha 1837. /Sabina je uveden jako Vilímek 1892, 289 stfaÍr' obálka a ilustrace pawánÍl
Sabinslc ./ AÍtuš scheineť. 07 Gerstácker, Friedtich/Heiland, Heínz Katl:
Shetidan Le Fanu, Joseph: V temnénztcadle. Čin/ Švandrlík,Miloďav: Dracultlv šva $t,Ptaha 7970, Vtak/Lov na ora flé'utafl'.
Proud' Ptaha 1925,431 sttana. obálkaavaz- 276 suefl. Ilusttace a obálka Nepfakta. 08 Hoffmann, E' T. A.: Falunské doly
ba Josef Čapek, p ebal Václav Čutta. Tilschová, Arrna Matia: Četná dáma a t i povídky. 09 Letmontov, Michail Jurjevič: Dvojí dobtodruž_
Schwaeblé, René: U satana. Časopisecké vydání In Šolca Šimáček1924,777 sttan. Obálka M' ství
Isis + Paracelsiana 1908. Čejka. 10 Hněvkovslc , Louis: Dtama v otloji/Bessie, Ktč-
souestfe, PieÍÍe aAllaín, Matcel: Faatomas' 10 Tolstoj' Alexej Konstantinovič: Upír. KDA, Praha ma u mo e a jejich dobrodružství
díl . J. Ftomek' odeon 1929_1930. obálky 1917, 96 stÍen. obálka a ilustrace JosefVáchal' 77 Kttděj, Z deněk Matěj : Ku_klux_klan
Jind ich Štyrs\. Tolstoj, A]exej KonstaÍltin: V]kodlaěí todlna. Ptaha 12 Vyskočil, Quido Maria: Zajatee hlubln
Spunda, Franz: Egypstká kniha fiťt\lch. B. Kočí 1920' 45 stÍan' obálka a ilustrace JosefVáchal. 13 Dunsby, S. N./Hamilton, A./Pitt-Kethley, V':
Ptaha7926' 296 stran. obálka Karel Soukup. Tvtdy' l.: DobťodÍužstvíBabinského. I' a II. díl' Poh benv p evrženélodi/Nazáehtannén
Stoker, Bram: Dl.acvla.Tajraq Bratislava 1969, Alois Hynek, Praha [1900], 866+342 strany. v otll/P otápěč a chobotnice
319 stran + 6 oboustrann ch fotop íloh. obál_ Vyšlo v sešitech. obálky a ilustrace anonym. 14 Befgsiie, wilhelm: P íšerná noc
kaavazbaZoltán Salamon. Foto |fafie z Muf_ Váchal, Josef: chÍistian Heinťich Spiess. 15 GeÍstáckef, FÍiedÍichriifgensen, JiiÍE|en: Dvě
nauova filmu UpíÍNosfeÍatu' M. n. 1933. lovecká dobÍodfužství
Stoker, Btam: Zloduch ze záhtobí (Dtakula)' Šolc Váchal' Josef: Knav román. 2.vy'dání. odeot, 16 Collins, Wilkie/Motdtmann, A . l./Sátensen,
a ŠimáčekE919],448 sfuan. obá1ka anonym. Ptaha7970. J. ; Zkáza >> Cat naticu<</Ukradená li stina/Na
stokeÍ, BÍám: Dtakula. I. a II' díl' Emil Šolc,Pra- Villiets, Ji í: Modlitby zla, Praha p911]. obálka lovu veltyb
ha-Karlín [919], 448 stťaí. obálka anonym. anonym. 17 + 18 Castetl, Alexlttdet/Lagetl fová, Selma/
Strob], Karl Hans:Yzpoutav záhtobí' B' Kočí, Weiss, Jan: Drlm o 1000 patrech. Melantrich 1929, Lotek, Ji í: TrestejícivěžNa eté/chata
Ptaha7923' 240 sttan. obá]ka J. Kočí. 237 sttan' Obálka anonym. na ledovci
Sumín' Ji í: Povídky skoto neuvě itelné. Motav_ Weiss, Jan; Ztcadlo, kteÍése opoždbje' FÍantišek 19 Šťastn]íAdolf Bohumíl: Podivn
'p ípad Gasto_
ské kolo spisovatel 1937' 139 stran. obálka Svoboda a Roman Sola 7927' 129 sttan' obál- naAubryho
anonym. ka Josef Čapek. 20 Gautiet, Theofille: Noha mumíe/D mkaopla
Sumín' Ji í: Z doby našich dědrl. Vesnich p íběh. Wetter, Karel de: Malostranská ttí]oe|ie' Josef 21 Kuclěj, ZdeněkM^těj: K išťálov' hranol
E. Beaufort 1895, 131 strana. Richard Vilímek [b . tf,, 227 sttana. obálka 2z\trIeiÍlÍwieL KaÍel: satanistka
Šárecká, Maryša B': Stín padl na duši... Vlastním anonyín.
nák]adem' Ptaha 1908, 90 stran. obálka Zvě ina, L. N': stín mÍtvého a jiné novely. Knihov_
anonym. na,,Stanu" svazek II. 1929, 58 stÍan'
 26s

Vybr aná sekundáÍní literutura )menn Íeistlík

Brdečka, Ji í: 47, 106' 155' 163' í l1r,'}' |'dl' l 1 l l}' !

afltolo |ie: FantasmagoÍiaÍIa, Patjs 7872, 7873. Picek, Václav Jaromít: Lebka na h bitově (in Lumír A
(.rtll, I t llrl l'{}rl lr!,
antologie: Kostlivec pod podlahou. Plot 2004,728 1851 č. 3. z20.inota, sttana 61) Anger, Kenneth: t49, 268 BťeishíAf thuÍ: 2!-22, 27,
771,257 I r,ldlrvrlf, I r{11llt.l I a'll
stfafl. PiheÍtová, Vítězka: Ptaha Ji ího Karáska ze Lvovic. Attyžová, Helena: 113
Anglich gotick román. ed. JaroslavHotnát, ode- Bricaud, Joanny: 746, 257 rllv tl J
Problémy dekadence a démonie. Ptaha 7923, Arbeit, Matcel: 16,262
on, Praha 1970. Brown, Charles Bťockden: 57 l l,||lť' \'ér|, 9|*r |!l'i
19 stÍan. Atcimboldo: 21
Arbeit, Marcel: Každ svého Poea! scheÍtz, KaÍl Fefdinad: Ma$ia posthumapet iuti- Bt ož, Leo: 9!, I08, 239, 262 | [tld, \t4 ldi il-/ lllll lBg
Dos]ov k anto- Ardelt, Theodot: 98-99, 262
lo$ii Ed$arAlan Poe: Bludná planeta. PÍaha, dicum illud pro et cofltÍa suspenso nonnullibi AÍ lento, Datio:47, 85, 152 Bu]WeÍ, Lytton Edvard: 14, ttl ltl !lrl !i!!r il.rr
Českoslovenslc1 spisovatel 1991. iudicio iÍlvestigata, 1704, ÍloÚ p etisk iÍl Arbes, Jakub: 9, 77, 22, 29, 37' 23-24, 26, 709, 724, 1 ltt,
Ardelt, Theodor: V lclad K. J. Erbenoryballady Giuseppe Miello: Vampyrismus & Magia po- 67,77-78,92, 100, 101, 740,747,146,198,201, It
Svatební košile. Nákladem ristavu C. K. Gym_ sthuma, 2013. 722, 724, 160, 189, 792, 27 0 252,257,267 Ito|trl lal$l' lt !l !itir

nasia' Písek 1877. Sttach a ht6za. Podoby horotového žántu. ed. ]vana BtiÍgeÍ, Gottffied August: ll:rrtl*tn lltlgg.r'! !| ri !irr!
Beneš, Bed. M.: Josef Váchal. Zlechov _ Uherslcé Taranenková a Michal Jareš. Ustav slovenskej 97-98 ll|t.}'ilě t hlrlĚa ll lrt
B
Hradiště 1914, 19 strarr + 12 listrl. literat ry sAV 201I, 792 sttany. Babánek, Karel: 191' 257 Burian, Zdeněk: 51, 196' 24ll, Itlr|*kh llill"il- IIt
Betni Simone: Dtacula, di BÍam stokef. Il Misteťo Typlt, Jaromír F.: Zapelclitost k nezasvěcení. In Bambas, Václav (Vacs]ao F.: 67, 256 llllll tla$ l* litt
delle prime edizíoni. MaceÍata, Biblohaus, P ekla zplozenci Herrmann & synové, Ptaha 76,78 Burton, Tim: 32 lIti'Ét} }dltl l'r.;I ll i lr;'
ottobte 2074. 2- vydáníFebbtaio 2075. 2002. Baran, Ftantíšek:760' 787, 257 ButtÉieťeit, Jiiíg: 40' 186' 1|)l) Itl fat l !
Čern , Marcel: E. A. H. *,,Ženo, jejížklín,vyčet- Byron, George Gordon:
.l/t, tlcler | .tl I lt:,,'l',i lttt
Mrtví tanečníci. Antologie
Vanělt, Václav a kol.: Barbey dAurevillY, Jules
I

pává m j mozek|" . Ptaha 2077, 239 sÍtan. českérornantické pÍ zy, PistoÍius & olšanská, Amédéc257 23-25,26,44, 47, 9li, l)'r, lgtte
EssaÍts des' Fabre: Sadism, satanism a gnose. Časo_ P íby -m2070,232 sttan. 745,270 llHliHlr litri *i
rr
piseckévydání in ]sis a Paracelsiana, 1908. Wbllman, FfaÍI].: Pověst o bílépaÍ\íy7itefttu e Bafta, J iÍ í: 92, Il5, 716, 269 llilfilaa il!rt*{t= =i tl
Gemta, Anna: zapomfiiane bestsellety: powiešci a v tradicích českéholidu. in: Národopisn c sc |'| |lti |!á trts

zeszytowe Guido von Felsa z Glatz (Klodzko). věstník českoslovansk, 7, 7972,stf. 145-18o, Báthofy, Alžběta: 85, 100' Cámara, FelixAchillcs {$ laa
M. Ursel, O. Taranek]Wo]aríď<a [ted.], Šl4skie 793-270. NVČ 8, 1913, stf. 182*185' 764 (Achille) de la:'14,') l, 27,
postanicza ktiltuÍ, t' 3: ofi cyfl a'wyda$rnicza Baudelaire, Chailes: 18, 44' 46' 40, 47, 92, 105-107, l',/4, t
A|UT, 737 -767 .Wroclaw 2074. 101,145,747,200,270 745, 749, 160, 102, lllt, |, l!,E Bě i ě
'l.'R
Hodtová, Daniela: Román zasvěcení. H+H, Praha Bav a, lMatio'. 47, 57, 702, 774 230,257-258 rhin tlt=lti!!i=:li g ll It
7993,232 st/?-ny. Beckforth, William: 14 Caixáo d'o, Zé: 37 t' ál q' E lH t"l
Karásek ze Lvovic, IiÍí:Yzpominky' ed. Aleš Zach, B ensinéet Zikmund (si gmund) :
||i |á' lF. iig
Gabriela Dupačová, ThyÍsus, Praha 1994, 62,76,78,148 Calmet, Dom: 92,97 Fl.tBl,áE a Ěaiiii!: ;F :,il
180 stran. cihelka, old ich: 10ll,Zbl' Jhí Ě;=t;era* :lii!:' lj
_i
Berni, Simone: I08, 235, 262
KÍejčí,F. V.: P edmluva k Pekla zplozenc m, in Bierce, Ambrose: 7, 74, t8' 38, Coester, Otto: 200, zil8, ,ltrl }'*a|a*,4tai a9Ř
Česk; svět, Praha 1906. Conan Doyle, Arthtlr: lJ 1. I llt ruitll*aF*ti: l; it'
57,130-737,138-139,
Matoušek, Jaroslav: Upí i čili Mrtví ssajíciktev ze 138, 141, 19tl ěEt
764,777,203,257,270
Živ ch. Ludvík Souček, Praha 1927, 52 st':rany. Blavatská, Helena Petrovna: Coppola, Francis l()rrl I ll Jrl$ F*;ti *i:lr: il.' : r; := I'
obálka a ftontispis Leo Btož. 'l
Cotman, Ro$cr: l(), 7ílll' Jgtl
ji *.= iĚ it l. =l
799,248,257
Neplachova lcronika viz: Kroniky doby Karla IV. Ctawford, Francls M'ttIrtl lll tE 'a
i t l*.: t:!.: i.;= : '!:
Boblig, Jind ich (z Edelstadtu):
Svoboda, Praha7987,1. ryd., 647 stran. (I(ro, 762 94,749 tll lE !.. ti: i:
nikaje na stÍanách 524 aŽ 550) Boček, Viktot (Vítězďav): 210' Cronenber$, l)Ílvl(l' l lil, il]il Its ltf lll t:- r':
Neruda, Jan: Ve službách českéhodivadla, r'rydal 257 Crowley, Alcistcr: l4r' li* ll* ttt' t=i =

L. Mazáě,PÍaha,7927, stt' 797 ' Bois, Jules: 146,257

lli H l;: :;" '' '

Novák, ViktoÍ : Balada o yazbě z ]idslté križe. Praha Born, Ji í F. (Geor$e Fiillborn): Č
1935. 53, 73, 100 Čapek,Josef: il3, |()||, ltltl

Bradbury, Ray: 78, 22, 707, 775 236,260


F Hettmann,Ig|nát: 16' 51, 198,
Fencl, Ivo: 51
Feuillade, Luis: 53-54, 268,269
Fišer, Jan Jatoslav: 704, 793,
209,258
FišeÍ, Jaťoslav: 790, 257
Flammarion, Camille: 274
Foglar, Jaroslav: 58
Fťanco, Jess: 9' 56' 707' 772
Freud, Sigmund: 179
Freund, Karl: 15
Fulci, Lucio: 9, 79, 32, 47, 57,
96, 196, 199, 204,247,
268,269
Futurista, Ferenc: 16
G Hoffmann, Ernst Theodor
Gaboriau, Emile:64
Geitr, Ed: 95
Galeen, Henrik: 26
Gautier, Théoph ile: 74, 43,
94,267
Geisslová' Itma: 78, 93, 202,
220,258
Goethe, Johann Wolfgang: 39,
40,92,97,270
Go$ol, Nikolaj Vasiljevič: 16,
94, 709, 727, 742,
77
773,779,201,208
Giirres: 92
Griese, Otokat (Otakar):
745-747,7s4
Guaita, Stanislas d,e: 745, 746,
747,258
H Huysmans, JoÍis_Katl: 46, 747,
Hájek z Libočan' Václav: 96
Hašek' Jaroslav: 51, 131
Hašlet, Katel: 16, 137
Havlasa, !an: 74, 724,777,772,
175, 190, 191, 193, 199,
232,244,258
Havlíček, Jatoslav: 14, 38, 58,
726,774,175,258
Havlík, Vladimír: 108-109, 258
Heller, Otto: 15, 110
264 26s
M !76,725,129, 151, 180,
I Koadratiuk, Jerzy: 714, 268
208t209,279 200-201,218,240,259,
Jackson, Petet: 47, tl7,268 Kon pek, Jan: 108, 139,201, Mácha, Katel Hynek: t7' 23'
l{etz, lwaj: 8, 37, 87, 92, 107, William Wymark: 138, 262,270
Jacobs, 258,259 26, 37, 47, 44, 46, 82, 94,
775,777,189, 190, 203- Nezval, Vítězslav: 27' 51'
267 Korba, Tomáš: 8' 77, 93' 7l7' 7X7,772,787
204,269 Janáček, Leoš: 149 Machen, AÍthuť: 74' 738' s2-56,77,87,112,259
124,257 747
'
HeÍzog, wbÍneÍ: 773' 268 Ianin, lules:47 Nežáreck , Jan Josef: 108' 259
KoÍán, Jatoslav: I7 233,259,270
Hitchcock, Alfred: 65, 110, 137, Jano Ýitz, Hanns: 75, 26, 77 Kmmerius, Václav Rodomil: Mal , Jakub Budislav: 17, Nížnánsk1fl Jožo: 100
183, 190,269 Novák, Viktor: 15, 262
Jelínek' SlávaVáclav: 58, 105 77, 74, 75, 17, 24-25, 26, 23-24,99
Hlaváček, Karel: 18, 92,100, Jesenská, Rižena: 74, 23, 78 4, 27, 81,95,135, 154, 155, Mal , Ladislav: 196, 259
155-159,196-797,241, 258 P
207,259 Maf ťyat, Ftedetilck: 74' 737,
243,2s8 JinaT.:160,258 Pabst, Georgh Wilhelm: 15
Krumbachová, Estet: 772 199, 259
Hloucha, Joe: 74,737, 793, Jireš, Jaromil: 87, 92, t72-tl3, K ikava, Luis:14 Matoušek, Jaroslav: 89' 91-92' Panuška, Jaroslav: 18' 92'
244,258 269 702-703,797,197
Kubin, Alfred: 27, 43 239,262
Hloucha, Katel: 27, 772, 779, Jordan, Neil: 269 Kulhánek, old ich: 18 Maupassant, Guy de: 16, 45, 64, Paracelsus: 146, 155
220,258 Jun$witth, Frantíšek: 17 !02-103,724,745,764, Passet,Ivan: 24,269
Kiimel, HaÍíy: 773,268
Hodrová, D aniela: 77 8, 262 777,202,259 Petutz, Leo: 8, 74, 23, 47, 7 7,
K 747,796
L May, Karel (,,mayovlry"): 51,
Amadeus: 74,27,25, 40, Kábrt' Josef: 772,269 Phílippová, He]ena: 115
Landfras, Alois: 26, 735,257, 54, 55, 76, 139
44,45,47,63,76,97, KaÍka, Ftanz: 78' 34, Picek, Václav Jatofiít: 7l' 20'
7 7, 757, 258, 259 Mayne, Ferdy: 111
94-9s, 99, 722, 735, 138, 200,245 778' 725 262
Lafié, FÍitz| 5 4' 77 7, 268 Méliěs, Geof |es:
!40,742,745, I48,749, Kamínek, Karel: 155, 243,258 716-!17,268 Picka, Jaroslav: 799, 245, 259
Lee, Christophet: 114 Mer$l, Václav: 47
'
179,277,258,267,270 Karafráa, Ferdinand: 205 Lee, Vernon: 138 lď.étimée'Ptospet 74,32 Piestrak, Marek: 9,99, 173,
Hol.,Tomá :115 Katásek ze Lvovic, Ii í:70,!4, Leger, Karel: 707, 259 Mepink, Gustav (Meyet): 8, 277,269
Houdek' Vladimít: 18, 92, 78, 27-22, 40, 42, 43, 47, 67, 73, 74, 75, 27, 23, 26, 34, Pileček, Jind ich: 18
Leppin, Paul: 23, 57, 56, 77
t0t-102,258 77-78, 89, 700, 704,724, LeÍoux, Gaston: 106, 141, 189, 40, 42, 45, 47, 64, 7 5, 77, Pisko, Karel: 124, 185, 199,
Htuška, EmmerichAlois: 38, 148, 151, 155,159-161, rt9,724,126,737,738, 207
793,797,270,237,259
87, 779, !21-127, 729, 737, 204-206,21t-212,278- Poe, EdgarAllan: 7, 8, 70, 77,
Lešehradu, Emanuel z (Leše- 747,145,748, t58,762,
7, 2, 733,14t,189, 193, 73, 14, 16-24, 26-27, 34,
77 197, 219,258-259,262,270 tuad):10, !4,75,18,21, 763,777,798,207-208,
208,251,257,2s8 Keslerová, Zot a Ulla: 47 277,278,220,259,270 35, 39, 47, 43, 63, 69, 76,
27, 40, 42, 47, 706, t].g,
Htu ková, Saša (sova): King, Stephen: 52 722,124,146, 148, 160, Míchelet, Jules: 147 78, 86, 95, 776, 727-727,
126-t27 Kleist, Heinrich von: 126 737,735,138,140-142,
777,778,194,202,219, Mikulka, Alois: 8, 9 4, 777, 257
Hudeček, Stanislav: 797, 232, Klíma, Ladislav: 13' 74' 77, 78, 145, 149-151, 158, 178,
222,233,258-259 Mládek' Ivan: 115
258 27, 25, 47, 51, 54-55, 75, 7, tgg, 245, 25g 182, 188, 191, 19s, 197,
Leubner, František: 207, 273, MoÍot, René: 77
Hugfo, Victor: 43,99, f26,214, 79, 87, 748, 760, Mdldner, Josef: 792, 202 203,214,2s1,259-267,
77 7, 77 9, 227
793-194,202,254,259 Murnau, Friedrich Wilhelm: 18' 270
Lhoták, Kami]: 53' 259
749,258 Klifit, Gustav: 708,234 Polidori, William 74, 24, 99
Lom, HefbeÍt: 47' 770' 763 55, 91, 109, 773, 777, 203, :
H bl, Jan; 77, 23, 47, 46, 57, 80, Knapp'Matěj:135' 136 Lovecraft, Howatd Phillips: 260,269 Polselli, ReÍIato: 106
777,779,127-13t,258 Kobliha' Ftantišek: 197, 200- Ponson du Terrail, Picrrc Alcxis
9, 13, 18, 3r,32, 47,707,
Hynek, Alois: 54, 55, 62, 7 6, TT, 201,240,259 777,727,745,747,750, N de: 63
748,257-258,260 Kočí,Josef: 740,792' 198, 260 Procházka'Arno 727,
161,180, 203,204,220, Nárožn , Petf: 116 t: 37,
Kolát, Jan Stanislav 747,tsg,200,260
: 777, 269 233,270 Němec, Jan: 112
Kolát, Josef Ji Ptocházka, Bed lch: 1 35' 251'
I í: 77' 74, 75, 27, Ludosi, Bela; 777,714 Neumann, Stanislav K.: 109'
Irving, Henry: 16 23, 27, 39- 47, 7 0, 9s, 727, 766,279,253,259 267
Lynch,Davi ":74,795
Irvin , Washinglt !4, 24, 26, 140,151,161,776,196, Procházková, Anna: 92' 774,
f
on: Neplach, Jan: 92, 96-97, 262
43,99 200,202,214-2t5,277, 268
Neruda, Jan: 77, 38, 47, 80,
259,270 92,93-94,95, 101, 103, P4 mek'Ji í:7l2-tl3

a smatek, FÍantišek: 192, 194,
QuinceR Thomas de (quince-
yovslc ): 21, 125
R Sováková, Mation: 743,
Racek, Ilja: t!4,775
Ráža' Ludvík: 115, 269
Reymont, Wladyslaw St.: 95-96
Rollin, Jean: 56, 101, 112
Rožek, Karel (Karel E$or): 103
Rumanovs\fi lvan: 111
Riiffer, Eduard: 77
Russell, Ken: 24,268
s Steele, Batbara: 113
Sabina, Karel (Sabinsk ): 16,27,
29, 3t-38, 47, 46, 47,
83, 158, 188, 200,260, 270
Sade, Donatien Alphonse Fran-
coís de (sadeovsk '): 25, 55,
80,772
Salač, A]ois Ludvík: 107, 258
Salmonová,Lída: 47
Saudek' Kája: 51, 58' 111' 116'
190
Scott, Ridley: 117,269
Seasfield, Chades (Kad Postl):
724
Shelley, Percy Bysshe: 74,24
Shelleyová, Maty: 24, 777
Sheridan Le Fanu, Joseph: 75,
94,708,774,199, 206,
236,260
Schallerová, Jaros]ava: 113
Scheiner, Attuš: 792, 797,237,
246-247,257,259,260
Schellin$et' Ji í: 115
scheÍtz,KaÍl FeÍdinand von: 91,
92,97,262
Schreck, Max: 55, 772,774,777
Schwaeblé, René: 146, 260
Schwarzenber$, Eleonora Amá_
lie von: 98
Slavíček'Ji í: 94, 782,208' 269
Slawitschek, Rudolf: 14, 21,
26,77
266 267
Škvotec\, Josef: 7, 8, 58, 724, 727,745,148,159-160, Weiss, Jan: 74, 34, 778, fia' (ichcnna Publishing: 164
198,230, 258, 2s9, 737 794,797,207,208,270, 187,793,260 lsls: 146-147
Smíchovs\' Arvé d: 745' 746 Šlejhať,Josef K. : 27, 77 7, 77 5, 279,225,238,242,258, Werich, Jan: 105 K larllvo na čarodčjnlcc(Maleus
soldan, Ffantišek: 157-159 797,202,232,260 259,260,262 White, Pearl: 22, 106 Mqlclicarum): 57, 61
t46, Špaček,Václav: 57 Veškrnová _ Havlová, Daefiať Wohlbold, Hanus: 126 Kvčty: 23,31' 37' 137' 260
764 Štáfl , otakar: t93, 244, 258, 116 Wollman, Frank: 79-85, 262 l.umlÍ: 16, 19 22,26'39,40'
spiess, Chťistian Heinrich 259 Villiers deLlsle, Adam: 74,267 ,r1, 137, llltl, 250' 260, 262
(Kristián Jind ich Spiess): Štytsk;fl Jind ich: 53, 7!2,726, Villiers, Ji í: t64-t66, 260 z MérÍť:'|37
75, 77, 24, 26, 44, 45, 47, 193-195,799,254,257, Voskovec' Ji í: 105 Zábnna, Jan:8, t7, t24' 203, Morlcrní revucl 27,3li' 37,44'
49, 52, 55, 63, 8t-82, 225, 259,260 Vrchlick , Jatoslav:94, 104 255,257 62, 75, 71, 100, 1r7, 1S5-
257,260,270 Šváb Malostrarrs\, Josef: 16 Vyskočil, Quido, Matia (alias Zach, AIeš'. 63, 67, 7 6, 262 1!0' 1ť}0, 2o0, 2 l(i, 233,
Spunda, Franz: 8, 74, 75, 27, 77, Švanda ze Semčic, Karel: 14, 23, Louis Hněvkovslq): 92, Zeman, Karcl: 725, 789, 278 ll0-211, lal, 2fill 2(i0
747,260 40, 124, 788, 797, 246-2n, 724, 738, 740, 798, 218, 267 Zeyet,IaTirs:155,219 olchltlccnÍuÍtĚll, tler: l0,
stáÍ '' PolykaÍp: 14, 205 260 Ziková,Luisa:155' 168 4l-ll' liíll, 2/0
Švandtlík,Miloslav: I77, 260 W Zola,Émile:38,67,722 lt írrnky n ínntlrle. tíit' 1ll
Stevenson, Robert Luis: 27, 123, Švalkmajet, Jan: 8, 26, 47, 97, Walpole, Horace: 86, 725,776 Žliasvski, Andtzej: 47
'
57 trt,x22, t10, ltl
7 7, 740,747,762,773,796, 707,775,776,1t7,763, Walpole, Hugh: 58 Zumr, Josef: 55 Rozmqnltortli i,;', lrn' lí/
203,257 787,273 Wehnet, Horst H.: 126 Zv ěÍ ina, Ladislav Narcis : 14, ln,
l{ychlé lÍpy: iil, tin,
stokeÍ, Bťam: 74' 76' 80,92,94' weigeft, Bo ivoj (veigeťt, Vai- 183, 201, 205,260 {l
Vojnlč0v rulropll:
98, 105, 108, t!1,773,774, T gtt): 160 Vtc lnyhr0ty:Pl,ttl, l,{1, lrl,
778,747,764,234,235, T-,J.:67,76,227 23,63,
Weinfurter, Karel: 15, Codex Gi$as:41,59 197, 100. M, lnl
260,262,268 Tich Ftantišek:18 736,
78,7o4' 778, t24, t3!, Česlcá včela: 23, 137 Wcltd'lhlcl; 4í, tíH, il'll
'
Stritzko, Otto: 192 Tilschová, Arrna Matia: 74, 47, 138,14o,747,745,t6O, Čty lístek:51
Sttobl, Karl Hans: 14, 15, 23, 106,169, !74-184,798, 2o7,257,259,267 Fantasma ioÍiafla:74,24'262
27, 37, 42- 43, 47, 52, 7 6, ztt,279,231,260,270
7 7, 724, 735, 138, 747, 767, Tiue, václav (Václav Říha):
188, 251, 260, 267,270 746,275 F'ilmová díla
Sue, Eu$ěne: 52' 63' 68 Tolstoj, Alexej Konstantinovič:
Sumín, Ji í: t4' 47, 7 7' 707' 769, 94,102,238,260
171-174,776,784,796, Toyen:772,726,795 '..E tu vivÍai nel terrore! L_aldilá (r. Lucio Fulci, Den mttv ch (Day of the Dcad' r. ( lcrlr|r Á lltttttc
273,216-217,249,254, Ttacht^, Katel: 77, 25, 4 4, 49, Itálie 1981): !96,24I Ío, UsA 1985); 99
260,270 57,61-86,91,100, 140, Adéla ještě neveče ela (r. old ich Lipsk , Česko_ Diabel (Ďábel, Í. Aí dtzejŽulawl/l.l,ltnl||t' lu', }' E
Svoboda, Ftantišek Xaver: 221 749,200,202,2!8,22I, Doktot Mabuse (r. Ftitz Lang, Nčmcelro ltllt l'
'
slovensko 1977): 58, 106, 220
226-229,257,270 Angelika a ktál (An ielique et roi, r' Betnard Bor_ 54, !77
Š ^ťtfike'
liÍí:737 derie, Francie 7973): 767 Drakula (Bram Stoker's Dracula (r. lfrnneh ltrrtrl
Ša]da, F. X.: 15 Tvtd ,J.:76,I37,260 Anttopophag|us (r. Joe D'Amato, Itálie 1980): 38, 86 Coppola, USA 1992): 114
Šárecká, Maryša B': 131, 145, T neclc , Josef Hais: 107 BadTaste (r. Peter Jackson, Nov Zéland 1988, Evil Dead (t. Sam Raimi, USA 1981): 99
162-163,767,780,260 česky 1995 VHS Vesmírní kanibalové): 117 Evil Ed (r' Anders Jacobssolt, Švédsko1 90!'i ); iB
Šedir, Prokop: 15,81, 82 U Braindead (r' Peter Jackson, Nov Zé1aŇ7992' Fantom Moťťisvillu (t. Bo ivoj Zeman, (]crltnrlrt
Šimánek, Jaroslav (Jaroslav Ulmeť' EdgaÍ G.: 15, 47 česlcy 1995 VHS Btaittdead _ Živí mttví): 7!7 vensko 1966): 58
Pasovs\ ): 155 Carmilla (r. Jerzy Kondtatiuk, Polsko 1980, tv Fantom opefety G. Zdeněk Podskalsk , Čcrkollrr
Šimánek, Josef: 7, 70, 27, 47, 97, v film): 114 vensko 1970, tv seriál): 115
92, 703-104, 773, 724, 725, Vaculík' Ludvík: 18 Cesta ťajské smfti (La via della dro$a, t. Enzo' G. Fantomas (r. Luis Feuillade, Francie 1913): 53
743,745,747-155,160- Váchal' Josef: 73, 74' t8' 27, 23' castellaťi, ltátie 797 7) : 79 0 Fantomas kontÍa ScotlandYard (Fantdmas contfl
162,778,197,207,209, 51, 54-56, 62, 64, 67, 77, ČtyŤiwaždystaěí, drahoušku (r. old ich Lipslc
'
Scotland Yard, r. A. Hunebel]e, Francic 100Ít)
277,242,2s9,260,270 87, 87, 92, toz, 704, 727, Československo 1970): 58 190
 268 269

Gothic (r. Ken Russell, VelkáBtitánie 1986): 24 Nekromantik (r. JijÍg Buttgeíeit, Německo 1987): Sedmikrásky (t. Yěra Chytilová, Československo IJ pít z Fetatu (t. htaj Hetz, Československo 1981):
Havran v panelovém domě (r' Milan Peer, Česko' 38,95, 200 1966): 112 107,113-116, 190
slovensko 1983): 18, 116 Nič nekrváca večně (t' Matěj Hradslq' Slovensko Spalovač mrtvol (t. Jutaj Hetz, Československo IJpít ve věžáku (t' Ludvík Ráža, Československo
Hrabě Dmkula (t. Anna Procházková, Českoslo_ 2003):777 1969): 38, 770, 173, 774, 203 1979): 115
vensko 1970, tv film): 114 NosfeÍatu - Fantom noci (Nosfetatu, Phatom deť Společenswívlk (The Company of the Wolves, r. Upí i (Les vampiťes, f' Luis Feuillade, Ffancie
Hostinec U létavého dtaka (r. Eva Sadková, Praha Nacht, r' Wetnet Hetzo$, Německo 1978): 114 Neil Jordan, Velká Btit^flie 7984)| 773 1915): 54
1971, tv film): 206 onibaba (onibaba, Í' Kaneto Šind, Japonsko Sttašidelné léto (The Hauntin$ SummeÍ, f. Ivan Úsvit mrtrr ch (Dawn of the Dead, r. G. A. Rome-
ChvílehtÍtzy(Vocchio selva$$io, t. Paola Cavata, 1964, česky 1968): 110 Passeí, UsA/Itálie 1988): 24 ro, USA 1978): 205
Itáliel967): 190 ospalá díta (Sleepy HolloIM' r. Tim Burton, USA, svatební košile (Í. Theodor Pištěk, Československo Valetie a t 'den div (r' Jaromil Jiteš, Českosloven-
Inauplutation of the Pleasure Dome (r. Kenneth Německo 1999): 32 7925):772 sko 1970): t!7-tí.4
Án$er' USA 1954): 149 Panna a netvor (r . lgt^j Hetz, Československo Svatební košile (t' Josef Kábrt, Československo Vampyr (Catl Theodoť DfeyeÍ' Německo 1932):
Jáma a kyvadlo (The Pit and The Pendulum, t. Ro_ 1978): 189, 190 7978):772 707,794
get CoÍman, UsA 1961' česky 1971): 110' 190 P anna záztaěnjca(t. Štefan Uher, Československo svatební košile (in Kytice' r. F. A. Btabec, Česko Vet elec (Atien, f. Rídley scott' VelkeBÍi nie
Kabinet doktora Cali$atiho (Das Kabinett des Dť. 1966):38 2000):712 7979):777,790
Cali{ari' r. R. Wiene, Něm. 7927): 7 7, 77 7, PáteÍ Thomas (Paura nella citt dei moťti viveilti) Šest ěetn ch dívek aneb Ptoš, zmize! Zajíc (t. Ladi. Videodrome (r. David Cronenberg, Kanada 1984):
779,237 Í. Lucio Fulci,Itálie 1980,česky na VHS 1995): slav Rychfian, Československo 1969): 58 714
Karribalové (Cannibal Holocaust, t. R' Deodato, Itá_ 79,32 38,204 Tajemství htadu v Karpatech (r. Lubomít Lips\, Mčice (Wilczyca, ť' MaÍek PiestÍak, Polsko 1982):
lie 1979, ěesky 1995 VHS) : 79' 27, 27, t73, 77+ Pehav. Max a sttlšidlá (t. luta1 lakubisko, Česko- Československo 1981); 58' 774'790 99,773,773,277
Kladivo na ěarodějrrice (t. otakatYávta, Českoslo_ slovensko 7987):777 Teta(t. Jutaj Jakubisko, Československo 1987): 111 Mčíbouda (t' Věra Chytilová, Československo
vensko 1968): 164, 189 Piknik pod Visícískálou (Picnic at HanE|ingÍock, f. Texash masakÍ motoťovou pilou (The Texas Cha- 1986): 190
Kocour Felix (Felix the Cat) - (hrdina kreslen ch PeterV/eir, Austtálie 1975): 113 in Saw Massacre, ť. Tobe Hoopef, USA 1974): Vymítačdábla (The Exotcist, Í' william Fťiedkifl,
film , kte4 se poprvé objevil v toce 1919): 106 Ples upítrl (Dance of the VampiÍes, r. Roman Po- 95, 117 USA 1973): 96, 167
Krvavá paní (r. Viktor Kubal, Československo lanski' Velká Británie 7967):110, 111' 190 Ti dtuzí (Los ottos, f. AlejaÍldfo Amenábar, Špa- Yotickova lebka (t' Miloš Noy, Československo
1980): 85 Plivník dlaždičeHousky (Í' Stanislav Látal, Česko_ nělsko 2001): 99 191$: 189
Krvaq tomán r' JiŤí Bnbec, Česko 1993): 58 slovensko 7967): t72 TŤicet pÍípadÍtffiajota Zemana (t. Ji í sequefl s, Zánik domu Usheí (La chute de la maison UsheÍ,
Laokoon (t. Václav Met$l, Československo 1970): Podobizna (r' Ji í Slavíček,Československo 1947): Českos]ovensko tv sefiál): 58 f. JeaÍr Epstein' Fíancie 1928): 86
777 94,782,208 U pijákrl krve (Chez les buevurs de san$s, Ftancie Zvtácen, (Ittéveísib]e, ť. Gaspať Noé, FÍancie
Lásky jedné plavovlásky (r. Miloš Fotman, Česko' Poslední lup (t. JiŤíBafta, Československo 1987): 7932):22 2002):774
slovensko 1965): 112 tt6-tt7 Upír Nosferatu (Nosfefatu, eine symphonie Život zabiÍé žáby (r. Bohumil Bauše. Rakousko-
Lěvres ťou$es, Les (t. Hary KÍimel, Bel$ie 1971): Pražs\ student (Det Student von Pta i, Í' Hanns des Grauens, Í. F' w. Mufnau, Německo -Uhersko 7977): 77 7, 2I4
773 Heinz Ewers, Německo/Rakousko_Uhetsko 7922):78,53, 91, 92, 97,708, t7!-!13, t!7,
Lokis (r. Janusz Majewski, Polsko 7970):773 1913): 13, 54, 97, 706, 772, 778, 724, 739, 145-146, 760, r77, 179, 198, 200, 202, 203,
Martin (r. Georgle A. Romero, USA 1977): 91 755,777,779 204,252,260
Mazacíhlava@tasethead, t. David Lynch, USA P edčasn poh eb (The Ptemature Burial, r. Ro$et
7977):795 Corman, UsA 1962, česky 1970): 110' 190
Metropolis (r. FritzLarflg, Německo 7927):787, P íchozíz temnot (r. Jan Stanislav Kolát, Českoslo-
275 vensko 1921): 73, 777, 77 7, 779
Meute, La (r. Franck Richard, Ftancie 2070): 777 Psycho (Psycho, t. Alfred Hitchcock, USA 1960,
MonstÍum z $alaxie Arkana (Gosti iz lalaxie, t' česky 1970): 110, 190
Duša vukotié, Ju |oslávie, Československo Ptáci (The Bitds, r. A]fted Hitchcock, UsA 1963,
1981): 91 česky 1970): 110, 190
Muž bez uší_ Kwaidan (Kwaidan, r. Masaki Koba_ Sal , aneb 120 dnrl Sodomy (Sal o le 720 éioffiate
yshi, Japonsko 1964, česlry 1968): 110 di Sodoma, t. Pier Paolo Pasolini, Itálie, F'ran-
Muž z Acapulca (Le ma$nifique, r. Philippe de cie,7975): 774
Broca, Francie 1973): 58

Čern bod (:The Black Spot) is a study which popu_
larises Czech horror. It focuses mainly on liteÍatuÍe
(fiction and poetry and coíltempoťary non_fiction),
but it also pays attentíon to the visual aspect and the
film context.
It understands the book as a unique object made
from a unique mateÍíal. It theÍefoÍe ana]yses, amoÍlg
otheť things, the quality of dust jackets, illustÍati-
ons and film posters which are connected \^/ith the
topic of hoťÍof.
The name itselí "The Black Spot,.is based on
Ílaturalistic wtiter Anna Matia Tíl_
a story by the
schová, but it is also metaphotical. Currently, hotror
is peÍceived mostly as an Anglo_Saxon |enÍe, so-
mewhat distant to the Czech cultuÍal enviÍonment.
This cliché sptead ptimatily due to the influence
socialistic ideolo$y which saw horrot as taboo fÍom
both the esthetic and ideologistic point ofview.
In the post-totalita an en, the cliché has
ted because pÍevious hístorical links had disappered.
However, specific examples Írcm Íhe pettod ftom
19th centuÍy to the end of W_W2, as well as 1960s
(called the Golden Era of the Czech culture) prove
that the opposite is tÍue.
Horrot has a tich tradition in the Czech cultwa.l
enviťonment and this envítonment has contÍibuted
significdhtly to the development of the genÍe WoÍld-
-v/ide. It can boast of significant authors, unique
places ($enius loci) and cultutal i nterchafiée.
And it is not only Czech authors who have
a d"iffetence, but authoÍs wÍitin | in Gefman, too.
Moreovet, E. A. Poe of all writers was influenced by
authoÍs comiÍlÉi fÍom the Czech enviÍonmeÍIt. E]e_
ments fÍom both Czech and foteign ]iteÍatuÍes aÍe
creatively used in Czech horror.
There is a considerable influence of EdgatAllan
Poe, Ernst TheodorAmadeus Hoffmann, George
Gordon Byron, Charles Baudelaire, Arthur Machen
and Ambrose Bierce. The uniqueness of Czech
horror is due to its specific politica] positioninÉi
and its multicultural environment. The mix
Czech, German and AustÍian elements is
Christian Heinrich Spiess, an author of
knight romances, the so-called der schauer
270
Resumé
became very populaÍ at the end of 18th centuťy.
Although Spiess was a German, he lived in ptague
and in Bezděkov neaÍ Klatovy and he wfote stoÍies
which took place in the Czech lands.
othef peÍsonalities of Spiess, cast deseÍve to be
mentioned, too; fof example Gustav MeyÍink, Haflns
Heinz Ewers and Karl Heinz Strobl from Jihlava,
who was a co_editoÍ of the fiÍst fia$azine specialisín$
in fantasy, Der OrchideenEiatten (a predecessor of
the American Weird Thles). There ate, however,
dozens of native Czech authors who absotbed and
transformed both the foreign and domestic infuences
in an oti{inal way,spicin I the GeÍman horror ttadi
tioÍI \.Vith with powetful elements of the gÍotesque.
In the multicultuÍal atea of the Czech larrds, not
of onlyvarious Eutopean influences (from Ftance, Ru-
ssia, Germany), but also Asian ones can be discerned.
Inspired by them all, Czech horrot makes its dis-
persis_ tinctive viev/ felt in fiction, poetry, fine arts and films.
The opening chapters follow these influences and
stÍess the native Íoots of Czech hoÍror: fot example,
in the chaptet calledThe Bloody Sa$a _ The \ámpite
TÍaÍlsfofmatioÍt, the inÍluence of the Czech enviton_
ment on Johaíln wolfg|arrgi Goethe is described.
The followin$ chaptefs discuss the LoyeuaÍt
motifs, which app earcd in the Czech horror even
before Lovecraft. They mention the common featuÍes
of the diffefeÍIt sube|enfes of the Gothic novel (der
Schauerroman, Volksroman versus,,krvavy tomán,);
they ÍemiÍld one of the influence of sufťealism' its
specific development, the xpÍesionistic elements
in the Czech horroÍ and of the extťemely abundant
scene of the Czech decadence and Satanism.
Czech hortor is a unique phenomenon which can
cofipete on the intetnaÍiofial scale. It conttibutes
si lnificant qualities, to be originally found nowhete
else, to 'wodd horror'. For example, mixin$ horror
with folklore is first done in the work of Karel Jaro-
mít Er}en, who latef influenced Jan Neruda, Jakub
Arbes and Ji í Sumín alias AmálieVrbová. Similar-
ly, film qualities are uniquely present in the fiction
fitten by the Czech Karel Sabina, Josef Ji í Kolár,
na Maria Tilschová, Josef Šimánek' Ji í Karásek
ze L,tovic, Emanue] z Lešehtadu ot Karel Trachta.