Diplomka - Cely Text

MASARYKOVA UNIVERZITA
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií
Budování měkké moci jako součást

zahraniční politiky Číny
magisterská diplomová práce
Dalibor Jenne
Vedoucí práce: PhDr. Pavel Pšeja, Ph.D.

UČO: 143881
Obor: Mezinárodní vztahy
Imatrikulační ročník: 2009 Brno, 2012
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně pouze s použitím uvedených zdrojů.
V Brně, 9. 5. 2012 …………………………

Dalibor Jenne
2
Děkuji PhDr. Pavlu Pšejovi, Ph.D. za souhlas s vedením této práce, cenné rady a přátelský
přístup. Dále děkuji rodině a mým blízkým, kteří mě v celém vysokoškolském studiu trpělivě
podporovali a drželi palce.
3
Obsah:
1. Úvodní část ...................................................................................................................................... 8
1.1 Poznámka k transkripci čínských znaků .................................................................................. 8
1.2 Předmluva.................................................................................................................................... 8
1.3 Proč toto téma? ......................................................................................................................... 10
1.4 Metoda, hypotézy a struktura práce ....................................................................................... 13
1.5 Úskalí.......................................................................................................................................... 14
2. Teorie a vymezení termínů ............................................................................................................ 16
2.1 Úvodem ...................................................................................................................................... 16
2.2 Globalizace ................................................................................................................................ 16
2.3 Moc v politice a mezinárodních vztazích ................................................................................ 17
2.4 Měkká moc ................................................................................................................................ 20

2.4.1 Logika fungování měkké moci ............................................................................................................ 23
2.4.2 Zdroje měkké moci ............................................................................................................................. 25
2.4.2.1 Kultura ........................................................................................................................................ 26
2.4.2.2 Ideje, ideologie a hodnoty ........................................................................................................... 27
2.4.2.3 (Mezinárodní) politika ................................................................................................................. 28
2.4.2.4 Instituce ....................................................................................................................................... 28
2.4.2.5 Legitimita .................................................................................................................................... 29
2.4.2.6 Důvěra ......................................................................................................................................... 30
2.4.2.7 Nástroje tvrdé moci, které mohou sloužit i jako zdroje měkké moci .......................................... 31
2.4.3 Nástroje řízení měkké moci ................................................................................................................ 32
2.4.3.1 Klíčový význam informace ......................................................................................................... 34
2.4.3.2 Neosobní kanály přenosu informací ............................................................................................ 36
2.4.3.3 Osobní kanály .............................................................................................................................. 37
2.4.3.4 Zahraniční politika ...................................................................................................................... 37
2.4.3.5 Diplomacie .................................................................................................................................. 38
2.4.3.6 Propaganda .................................................................................................................................. 41
2.5 Chytrá moc ................................................................................................................................ 41
2.6 Značka a image státu ................................................................................................................ 42
2.7 Shrnutí ....................................................................................................................................... 44
3. Vývoj vnímání měkké moci v čínské politice ................................................................................ 46
3.1 Úvodem ...................................................................................................................................... 46
3.2 Kořeny konceptu měkké moci v čínském myšlení ................................................................. 46

3.2.1 Filosofické kořeny konceptu měkké moci v Číně ............................................................................... 46
3.2.2 Země středu jako země měkké moci ................................................................................................... 47
3.2.3 Čínské strategické myšlení a měkká moc ........................................................................................... 48
3.2.4 Některá specifika čínského myšlení .................................................................................................... 49
3.3 První generace: Maova revoluční éra ..................................................................................... 50

3.3.1 Revoluční zahraniční politika ............................................................................................................. 51
3.3.2 Kultura jako zdroj moci ...................................................................................................................... 53
3.3.3 Atraktivita v zahraničí ......................................................................................................................... 54
3.4 Druhá generace: Tengovo otevření Číny ................................................................................ 55

3.4.1 Neideologická zahraniční politika ....................................................................................................... 55
3.4.2 Otevření se světu ................................................................................................................................. 56
3.4.3 Strategie skrývání vlastní síly ............................................................................................................. 57
3.4.4 Koncept všeobecné národní moci ....................................................................................................... 58
3.4.5 Měkká moc se obrací proti Číně ......................................................................................................... 59
3.5 Třetí generace: Ťiang Ce-min .................................................................................................. 60

3.5.1 Jak zachránit obraz Číny po Tchien-an-men? ..................................................................................... 60
3.5.2 Uvedení Nyova konceptu do Číny a jeho místní interpretace ............................................................. 61
3.5.3 Nové ideové zakotvení čínské politiky ............................................................................................... 63
3.5.4 Zahraniční politika .............................................................................................................................. 64
3.5.5 Nový bezpečnostní koncept ................................................................................................................ 65
3.6 Čtvrtá generace: Chu Ťin-tchao a měkká moc jako oficiální cíl .......................................... 65
3.6.1 Další rozvoj komunikačních nástrojů .................................................................................................. 65
3.6.2 Prohlubující se diskuze o měkké moci ................................................................................................ 66
3.6.3 Měkká moc jako oficiální cíl............................................................................................................... 68
3.6.4 Koncept mírového rozvoje .................................................................................................................. 69
3.6.5 Oživení Konfucia ................................................................................................................................ 71
3.6.6 Chuova chytrá moc ............................................................................................................................. 72
3.6.7 Politika vstupu do světa ...................................................................................................................... 73
3.6.8 Pekingská olympiáda a šanghajské EXPO .......................................................................................... 73
4. Aktuální nástroje budování měkké moci Číny ............................................................................. 75
4.1 Proč Čína potřebuje měkkou moc? ......................................................................................... 75
4.2 Kořeny a cíle současných politik budování měkké moci ....................................................... 76
4.3 Zdroje měkké moci Číny .......................................................................................................... 79

4.3.1 Model hospodářského rozvoje ............................................................................................................ 79
4.3.2 Kultura/civilizace ................................................................................................................................ 81
4.3.3 Ideje a hodnoty .................................................................................................................................... 82
4.3.4 Zahraniční politika .............................................................................................................................. 84
5
4.3.5 Domácí politika ................................................................................................................................... 85
4.4 Nástroje ...................................................................................................................................... 86

4.4.1 Média .................................................................................................................................................. 86
4.4.2 Publikace ............................................................................................................................................. 88
4.4.3 Vzdělávání a studijní výměny ............................................................................................................. 88
4.4.4 Pořádání mezinárodních akcí .............................................................................................................. 90
4.4.5 Propagace kultury a jazyka ................................................................................................................. 91
4.4.6 Filmový průmysl ................................................................................................................................. 94
4.4.7 Sport .................................................................................................................................................... 95
4.4.8 Zahraniční (rozvojová) pomoc ............................................................................................................ 95
4.4.9 Politika na poli OSN ........................................................................................................................... 96
4.4.10 Multilaterální a bilaterální vztahy ..................................................................................................... 97
4.4.11 Armáda jako zdroj měkké moci ........................................................................................................ 99
4.4.12 Bílé knihy .......................................................................................................................................... 99
4.4.13 Boj mezinárodním právem .............................................................................................................. 100
4.5 Témata ..................................................................................................................................... 101

4.5.1 Čínský rozvoj .................................................................................................................................... 101
4.5.2 Rétorika mírového rozvoje................................................................................................................ 102
4.5.3 Čína jako zodpovědná velmoc .......................................................................................................... 102
4.5.4 Problematická témata ........................................................................................................................ 103
4.5.5 Skrývání komunismu ........................................................................................................................ 104
4.6 Cílové regiony .......................................................................................................................... 105

4.6.1 Asie a Pacifik .................................................................................................................................... 105
4.6.2 Tchaj-wan ......................................................................................................................................... 106
4.6.3 Afrika ................................................................................................................................................ 108
4.6.4 USA .................................................................................................................................................. 109
5. Závěr ............................................................................................................................................ 111
Použité zdroje .................................................................................................................................. 116
Primární zdroje (projevy, citáty, oficiální dokumenty) ............................................................. 116
Monografie .................................................................................................................................... 117
Kapitoly ve sbornících .................................................................................................................. 118
Články v odborných časopisech ................................................................................................... 119
Články v internetových médiích, novinách, časopisech apod. .................................................. 120
Filmy a videa ................................................................................................................................. 125
Internetové stránky....................................................................................................................... 125
6
„Politická moc vychází z hlavně pušky.“1
„Naše věc je spravedlivá. A spravedlivá věc je neporazitelná před všemi nepřáteli.“2
Mao Ce-tung (Mao Zedong), nejvyšší vůdce Čínské lidové republiky v letech 1949 – 1976
„Musíme […] pozvednout kulturu jako součást měkké moci naší země, abychom lépe zajistili
základní kulturní práva a zájmy lidu.“3
Chu Ťin-tchao (Hu Jintao), nejvyšší vůdce Čínské lidové republiky v letech 2004 – 2012 (doposud)
1
Viz Mao Tse-Tung, Quotations From Chairman Mao Tse-Tung (Peking: Foreign Languages Press, 1966), s. 61.
2
Viz Mao Tse-Tung, “Strive to Build a Great Socialist Country: Opening address at the First Session of the First
National People's Congress of the People's Republic of China,” 15. září 1954,
http://www.marxists.org/reference/archive/mao/selected-works/volume-5/mswv5_38.htm.
3
Viz Hu Jintao, “Hu Jintao's report at 17th Party Congress,” China.org.cn, 15. říjen 2007,
http://www.china.org.cn/english/congress/229611.htm#11.
7
1. Úvodní část
1.1 Poznámka k transkripci čínských znaků
Při uvádění čínských jmen používám primárně český přepis do latinky, který přibližuje čínskou
výslovnost foneticky české abecedě. Jelikož se ale ve světě i v české odborné komunitě stále častěji
používá oficiální přepis čínských znaků do abecedy, zvaný pchin-jin (pinyin), u prvního výskytu
slova uvádím v závorce vždy také tento standardní4 čínský přepis. Výjimkou jsou jména autorů, ze
kterých čerpám. Zde ponechávám jak v textu, tak v poznámkovém aparátu původní přepis, tak jak
je uvedený ve zdroji. V případě jmen ženských autorů platí, že je uvádím v původní podobě, tj.
nepřechýlená. U několika málo pojmů uvádím pro zajímavost v poznámce pod čarou i čínský
originál se stručným vysvětlením etymologie slova.
1.2 Předmluva
Docela jasně si pamatuji, že ještě v 90. letech pro nás byla Čína synonymem chudoby a bídy.
Odborná veřejnost 5 sice již v té době vnímala rychlý ekonomický růst Číny vyvolaný post-
maoistickým vedením, které začalo Čínu reformovat a otevírat světu. Ale pro nás byli Číňané stále
ti vzdálení, malí a chudí Asiaté, ze kterých si lze tropit legraci, kteří používají jazyk, který cizinec
nikdy nemůže pochopit, a o které se nepotřebujeme blíže zajímat. Nálepka „made in
China“ označovala levné a nekvalitní produkty, nic víc. Mezi populární asijské vzory tehdy patřilo
hlavně Japonsko nebo skupina čtyř „asijských tygrů“: Jižní Koreje, Tchaj-wanu (Taiwan) 6 ,
Hongkongu a Singapuru.7
V 90. letech česká média zdaleka nevěnovala Číně tolik prostoru jako dnes. Přesto jsem se
skrze různé cesty mohl dozvědět, že v Číně panuje komunistická strana. Pravděpodobně se do mé
4
Čínská transkripce pinyin byla vyvinuta v Čínské lidové republice v roce 1958. Od té doby se používá jako
podpůrný prostředek výuky na čínských školách stejně jako ke studiu čínštiny jako cizího jazyka. Od roku 1982 je
mezinárodně platným standardem pro přepis čínských slov do latinky. V současné době je kodifikována
v mezinárodní normě ISO 7098: 1991, která je revidovanou normou ISO 7098: 1982.
5
Například Joseph Nye již v roce 1990 zmiňuje, že Čína se v budoucnu může stát vyzyvatelem americké pozice ve
světě. Viz Joseph Nye, Bound to Lead: The Changing Nature of American Power (New York: Basic Books, 1990),
s. 131. Z řady publikací z první poloviny 90. let viz například Vincent Cable a Peter Ferdinand, “China As an
Economic Giant: Threat or Opportunity?,” International Affairs, vol. 70, no. 2 (duben 1994), s. 243-261.
6
Pokud v textu uvádím termín „Čína“, myslím tím pevninskou Čínu, tedy území, která jsou pod faktickou správou
Čínské lidové republiky. V některých případech uvádím termín „pevninská Čína“, kterým myslím totéž, ale zároveň
chci zdůraznit odlišnost od Čínské republiky na Tchaj-wanu.
7
K tématu asijských tygrů viz např. Umesh Gulati: “The Foundations of Rapid Economic Growth : The Case of the
Four Tigers,” American Journal of Economics and Sociology, vol. 51, no. 2 (duben 1992), s. 161 – 172.
8
pozornosti dostaly záběry z potlačených protestů na Náměstí nebeského míru8. Bezpochyby jsem
zachytil u nás pravidelně medializovanou kauzu Tibetu a později také otázku hnutí Fa-lun-kung
(Falun Gong), o co méně medializovanou, o to více šířenou aktivisty v ulicích. Moje povědomí o
Číně se bezpochyby rozšiřovalo, ale jen stěží lze tvrdit, že by se zvýšil počet pozitivních konotací,
spíše naopak. Nejprve jsem vnímal Čínu pouze jako symbol chudoby. Později také jako příklad
politiky „bez lidské tváře“.
Z dob bakalářských studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity si pamatuji
přednášku zástupce čínské ambasády v ČR, která mi umožnila poprvé se přímo setkat s oficiální
čínskou interpretací některých palčivých problémů tamní politiky a společnosti, skrze které se Čína
stává terčem kritiky západní veřejnosti, médií a politiků9. Během studia na varšavské Collegium
Civitas jsem absolvoval předmět Geopolitika východní Asie, ve kterém bývalý polský diplomat
poutavě hovořil o zahraniční politice Číny. Nejvíce mi utkvěly v paměti jeho komentáře analyzující
trpělivý přístup Pekingu směrem k Tchaj-wanu (Peking se nevzdá nároku na Tchaj-wan, avšak
klidně bude na sjednocení čekat 50 let, aniž by pociťoval potřebu vojensky zasáhnout) a pak také
otázku oprávněnosti vnímání tzv. „čínské hrozby“ (vnější dobyvačné výboje nejsou tradiční
součástí čínské zahraniční politiky).10
V průběhu let jsem tedy přišel do kontaktu s otázkami, které se týkají čínské měkké moci11:
problémy, které ji omezovaly či omezují (nálepka chudého státu, pověst nekvalitního producenta,
represivní politický systém), nástrojem veřejné diplomacie 12 , který by měl měkkou moc zvýšit
(diskuze s čínským diplomatem na české vysoké škole) i potenciálními zdroji čínské měkké moci
(tradice izolacionismu a regionálního zaměření).
Na konci prvního desetiletí nového milénia už Čína začala patřit mezi silná mediální témata a
otázka její rostoucí moci se dostala do povědomí široké veřejnosti, mimo jiné i díky vlnám
8
Tchien-an-men (Tiananmen) 天安门 = Náměstí nebeského míru či klidu. V textu této práce volně zaměňuji český
překlad i čínský přepis, který do jisté míry zdomácněl i v českém kontextu. Podle řady zpráv se masakr nestal přímo
na náměstí, ale v přilehlých ulicích. Pro zjednodušení nicméně v daším textu uvádím vždy pouze odkaz na název
náměstí. K problematice místa potlačení demonstrací viz James Miles, “Tiananmen killings: Were the media
right?,” BBC News, 2. červen 2009, http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/8057762.stm nebo “WikiLeaks:
Krveprolití na Tchien-an-men nebylo na Tchien-an-men,” ČT24 – Česká televize, 6. červen 2011,
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/126434-wikileaks-krveproliti-na-tchien-an-men-nebylo-na-tchien-an-men.
9
Byť v posledním případě, se tomu z pragmatických důvodů děje stále méně a méně. Pozoruhodnou ilustrací je tzv.
dalajlámův efekt. Neměčtí výzkumnící Andreas Fuchs a Nils-Hendrik Klann ve své práci ukázali, že země, jejichž
vůdci se setkávají s dalajlámou, ztrácí během dvou let po schůzce v průměru 8,1 % exportu do Číny. Viz Jo Ling
Kent, “China trade: The 'Dalai Lama Effect',” CNN.com, 4. listopad 2010,
http://edition.cnn.com/2010/BUSINESS/11/04/dalai.lama.trade.china/index.html.
10
Pasáže kurzívou nejsou přesné citace. Volně parafrázuji zpaměti.
11
Tato práce vychází z definice měkké (někdy také kooptivní) moci podle Josepha Nye. Blíže viz druhá kapitola.
Stručně řečeno, měkká moc je schopnost státu či jiného aktéra dosáhnout cílů skrze kooptaci a vlastní přitažlivost,
nikoliv skrze platby či nátlak.
12
K veřejné diplomacii viz druhá kapitola.
9
hospodářských krizí, které na rozdíl od svých asijských sousedů a později západního světa přestála
bez větších problémů. Otevírání Číny světu spuštěné na konci 70. let konečně s plnou silou dorazilo
i do Česka. Mohli jsme poprvé číst články o tom jak správně dělat v Číně byznys a jak se při
jednání přizpůsobit čínským zvyklostem. Televizní záběry čínských vesmírných raket, prvního
„tchajkonauta“ a bombastické olympiády v Pekingu rozbily obraz Číny jako beznadějně zaostalé
země, kterou lze v mentální mapě Středoevropana bez starostí ponechat na periferii.
Rostoucí zájem o Zemi středu13 a její přitažlivost se v praxi ukázala také tím, že několik mých
kamarádu udělalo něco, co by ještě před pár lety bylo nemyslitelné: odjelo na výměnný studijní
pobyt do Číny. Nakonec jsem udělal to samé a využil možnosti ročního stipendia v rámci programu
Erasmus Mundus 14 na Severozápadní univerzitě 15 v čínském Si-anu (Xi’an). První bezprostřední
seznamování se s asijským kontinentem a Čínou pro mě bylo úžasným dobrodružstvím a
neocenitelnou zkušeností.16 Když jsem v druhé půli svého pobytu stál před rozhodnutím, jaké téma
magisterské diplomové práce zvolit, věděl jsem, že se chci věnovat Číně. Otázkou už bylo pouze,
na jaké konkrétní téma se zaměřit.
1.3 Proč toto téma?

Mnozí předpovídají, že Čína dříve či později vystoupá na pozici největšího světového hospodářství.
Již teď je její ekonomický vliv nesmírný. Příklady mezinárodního úspěchu značek Lenovo 17 či
Huawei 18 ukazují, že se Číně pomalu daří uniknout z pasti producenta zboží pochybné kvality,
jehož úspěch stojí pouze na levné pracovní síle. Rovněž roste čínská vojenská moc. Stálý zástupce v
13
Země, Stát či archaicky Říše středu je správným původním označením pro Čínu. Číňané pro označení sebe sama
používají název Země středu, Čung-kuo (Zhongguo) 中国 , případně Čung-chua (Zhonghua) 中华 (označení
odkazující na dávný národ Chua [Hua] – předchůdce současných Číňanů). Oba tyto názvy v sobě zahrnují znak
středu – čung (zhong) 中. Sebeidentifikace obyvatel Země středu vede ke specifickému vnímání vlastní pozice ve
světě i vztahu k cizincům.
14
Program administrovaný Evropskou komisí zaměřený na studijní výměny ve vysokém školství mezi Evropskou unií
a okolním světem. Viz European Commission, “Erasmus Mundus - Scholarships and Academic Cooperation,”
http://ec.europa.eu/education/external-relation-programmes/mundus_en.htm.
15
Viz “Northwest University,” http://www.nwu.edu.cn.
16
Viz můj článek pro univerzitní měsíčník Muni.cz: Dalibor Jenne, “Život v bezejmenném městě říše středu, kde leží
div světa,” online.muni.cz, 21. února 2011, http://www.online.muni.cz/student/2091-zivot-v-bezejmennem-meste-
rise-stredu-kde-lezi-div-světa.
17
Lenovo v roce 2005 koupilo od americké společnosti IBM divizi výroby osobních počítačů. V roce 2011 se stalo
druhým největším světovým výrobcem osobních počítačů. Viz Owen Fletcher, “Lenovo passes Dell to become
world's No 2 PC maker,” The Wall Street Journal: Market Watch, 13. říjen 2011,
http://www.marketwatch.com/story/lenovo-passes-dell-to-become-worlds-no-2-pc-maker-2011-10-13.
18
Na konci roku 2008 časopis Businesweek zařadil firmu Huawei do seznamu nejvlivnějších firem světa. Napsal
mimo jiné, že její výrobky slouží prostřednictvím 35 z 50 nejvýznamějších světových telekomunikačních operátorů
více než jedné miliardě uživatelů. Viz Bruce Einhorn, “The World's Most Influential Companies: Huawei,”
Bloomberg Businessweek, http://images.businessweek.com/ss/08/12/1211_most_influential/10.htm.
10
Radě bezpečnosti OSN a člen světového jaderného klubu 19 jakoby v poslední době začal
dramaticky dohánět technologický náskok ostatních světových velmocí. Během krátké doby může
dosáhnout operačního nasazení první čínská letadlová loď 20 nebo bojový letoun domácí výroby
používající „neviditelné“ technologie21.
Hospodářský pokrok Číny je oprávněně hoden obdivu. Vojensky bude brzy disponovat
věrohodným odstrašujícím arzenálem a to nikoliv jen díky vlastnictví jaderných zbraní. Sovětský
vůdce Stalin se posměšně ptal, kolik má papež divizí. Britský konzervativní komentátor John
O'Sullivan ovšem papeže Jana Pavla II. zařadil do trojice nejvýznamnějších osobností, které
porazily sovětský komunismus.22 Podobně jako kdysi papež Sovětský svaz, nemůže ani Dalajláma
ohrozit Peking vojensky. Avšak čínský prezident nemůže, pokud chce pro svoji zemi postavení
skutečně respektované a nikoliv pouze obávané velmoci, osobu dalajlámy ignorovat. V jednom je
totiž tibetský exilový vůdce Číně vyrovnaným partnerem. Tou oblastí je měkká moc.
Čínský komunistický režim prokázal od roku 1948 nebývalou stabilitu. Na konci 70. let
dokázal překročit Maův stín a podniknout odvážné reformy, které jej posunuly do dnešního
postavení korunního prince na pozici světové supervelmoci. Měkká moc Číny se ovšem ocitla v
červnu 1989, kdy tanky čínské Lidově-osvobozenecké armády rozjezdily pro-reformní aspirace
mladých Číňanů, na bodu mrazu. Brutální potlačení protestů definitivně pohřbilo naděje, že by snad
Tengova reformní politika mohla vést i k demokratizaci režimu.23
V roce 2010 stanul čínský prezident Chu Ťin-tchao podle tradičního žebříčku časopisu Forbes
na pozici nejmocnějšího muže planety. 24 Přesto se zdá, že čínský model, alespoň pokud jde o
vnímání uvnitř západní civilizace, patří spíše do kategorie přesluhujících anachronismů, které
19
Čína poprvé otestovala jadernou bombu v roce 1964. Jako stát oficiálně disponující jadernými zbraněmi je
signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Text smlouvy viz “The Treaty on the Non-proliferation of Nuclear
Weapons.” http://www.un.org/en/conf/npt/2005/npttreaty.html.
20
V průběhu roku 2012 má být jako tréninkové plavidlo uvedena do služby přestavěná letadlová loď Varjag. Viz
“Varyag Aircraft Carrier,” sinodefence.com, poslední aktualizace 22. duben 2011,
http://www.sinodefence.com/navy/surface/varyag.asp. Zároveň jsou ve výstavbě údajně dvě další, které by měly být
dokončeny okolo roku 2015. Viz Trefor Moss, “Decoding China’s Aircraft Carrier,” The Diplomat, 13. srpen
2011, http://the-diplomat.com/2011/08/13/decoding-china%E2%80%99s-aircraft-carrier/2. Podle jiných odhadů
Čína chce mít během následujících 10 až 20 let až 6 letadlových lodí. Viz Damian Grammaticas, “Aircraft carrier
symbol of China's naval ambitions,” BBC News, 8. květen 2011, http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific-
13693495.
21
K tématu čínské vojenské modernizace viz např. “China military 'closing key gaps', says Pentagon,” BBC News,
25. srpen 2011, http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific-14661027.
22
Viz John O'Sullivan, The President, the Pope, And the Prime Minister: Three Who Changed the World,
(Washington: Regnery Publishing, 2006).
23
K osobnosti Teng Siao-pchinga (Deng Xiaoping) viz například jeho nekrolog v New York Times: Patrick E. Tyler,
“Deng Xiaoping: A Political Wizard Who Put China on the Capitalist Road,” New York Times, 20. únor 1997,
http://www.nytimes.com/learning/general/onthisday/bday/0822.html.
24
Viz Gady Epstein, “Is Hu Jintao Really The Most Powerful Person In The World?,“ Forbes, 4. listopad 2010,
http://www.forbes.com/sites/gadyepstein/2010/11/04/is-hu-jintao-really-the-most-powerful-person-in-the-world.
11
nezadržitelný vývoj musí dříve či později vymazat z historie. Bublající společenské a etnické
problémy systematicky potlačované silou, nebývalá míra korupce nebo omezená svoboda projevu,
to vše sráží atraktivitu čínského draka dolů.
Proces reforem a otevírání světu ovšem pokračoval i přes masakr na náměstí Tchien-an-men.
Nelze přehlédnout, že Čína se chce dále otevírat světu, předávat mu svůj příběh a vylepšovat v
očích cizinců svůj obraz. Čína nyní nabízí řadu studijních i pracovních příležitostí. Je překvapivě
dobře připravena na příliv turistů, kterým chce předat svůj příběh starodávné, mírumilovné,
přátelské, sofistikované a sebevědomé společnosti. Jsou publikovány technicky kvalitní obrázkové
publikace, kde Čína v několika světových jazycích sděluje světu oficiální výklad vlastní historie. 25
A podobných počinů je nyní celá řada. Po světě jsou otevírány desítky nových institutů, které mají
za úkol propagovat čínskou kulturu, jazyk a v pozadí i vyvolávat pozitivní obraz čínského
politického modelu. Bombastické olympijské hry v Pekingu měly být ukázkou toho, že Čína již
opět patří mezi sebevědomé státy světa, na které je třeba brát zásadní ohled.
Koncept měkké moci je novým fenoménem, který na samém počátku 90. let formuloval
Joseph Nye. Na poli výzkumu mezinárodních vztahů si získal relativně silnou pozici a zdá se, že je
spolu s globalizací a informační revolucí na vzestupu i v realitě praktické politiky. Pokud se Čína
chce stát důvěryhodným vůdcem nového světového uspořádání, bez měkké moci se neobejde. Čína
si je významu měkké moci vědoma, což jsem ostatně mohl zažít sám na vlastní kůži, když jsem byl
po jeden rok subjektem jednoho z klasických nástrojů budování měkké moci státu, mezinárodní
studentské výměny.
Oproti kvantitativnímu i kvalitativnímu posilování armády se toto zdá jako mnohem
ambicióznější a obtížnější cíl. Mohlo by se zdát, že bez zásadních systémových reforem nemůže
nikdy získat pozici následováníhodného majáku, který po tak dlouhou dobu zastávaly USA. Ale při
pohledu na důsledky světové hospodářské krize, která rozemílá sebedůvěru západního světa v
liberální demokracii a sebe sama se najednou taková možnost jeví jako pravděpodobnější. Země,
která byla kdysi synonymem pro bídu, nyní staví nejrozsáhlejší síť rychlé železnice světa, vypouští
do vesmíru satelity a vyvíjí radarem nezachytitelná bojová letadla. Jazyk, který byl ještě před
několika lety synonymem pro nerozluštitelnou hatmatilku, pomalu začíná být ve standardní nabídce
25
Ze kterého zcela zmizelo například potlačení protestů na Náměstí nebeského míru v roce 1989. Podle oficiálního
výkladu historie se tato událost vlastně vůbec nestala. K přehledu cizojazyčných publikací vydávaných
nakladatelstvím China Intercontinental Press, které podléhá čínské vládě viz State Council Information Office,
Presenting China to the World: Choice Selection of Book Titles, (China Intercontinental Press, 2010),
http://www.cicc.org.cn/2010book/2010en.pdf.
12
jazykových škol.26 V současné době se také zdá, jakoby z článků a debat o Číně zcela vymizela
varování dotýkající se etického rozměru věci, ohledně údělu „utlačovaných“ Tibeťanů a porušování
lidských práv. Naopak je možné narazit na zcela otevřené účelové rady jako například: „v
uvolněnější konverzaci se rozhodně vyvarujte politických témat, zejména pak nikdy nezmiňujte
Tibet".27 Puddington napsal o „výjimce pro Čínu“, která podle něho znamená, že činy, které by
jinde byly jasně odsouzeny, jako porušování základních lidských práv, jsou v případě Číny z
různých důvodů docela běžně ignorovány.28 Projevují se už čínské nástroje určené k posílení vlastní
atraktivity, že tamní vládě nyní promíjíme to, co bychom před několika lety ještě tvrdě odsoudili?
Cíl, který jsem si pro tuto práci vytyčil, je podívat se blíže na definici měkké moci, přesně ji
vymezit a na základě toho se podívat na to, jaké konkrétní způsoby čínská vláda používá a chce
používat, aby měkká moc Číny rostla. Zároveň se chci podívat na to, zda Čína zachytila význam
měkké moci v mezinárodní politice a adekvátně na něho reaguje. Co to měkká moc je? Je si čínská
vláda vědoma jejího významu? Jak chce budovat svoji měkkou moc? Můžeme najít na časové ose
nějaký vývoj tohoto vnímání? Na tyto otázky by měla alespoň částečně odpovědět moje diplomová
práce.
Práce vznikla z podnětu vlastní zkušenosti, kdy jsem se sám stal terčem nástrojů jak budovat
měkkou moc Čínské lidové republiky. Jejím smyslem tedy není pouze představení tématu měkké
moci v zahraniční politice Číny širší veřejnosti, ale také snaha o poznání toho, co možná měnilo
můj vlastní pohled na Čínu.
1.4 Metoda, hypotézy a struktura práce

V první teoretické části práce bude představen a přesně vymezen koncept měkké moci. Vyjdu z
nyní již klasické definice Josepha S. Nye a popíšu, co jsou zdroje měkké moci, co má na měkkou
moc státu vliv a proč je měkká moc důležitá. Poctivý přístup k těmto otázkám je podle mého názoru
nezbytný. Zdánlivá pochopitelnost na první pohled a priori srozumitelného termínu měkká moc
totiž snadno vede k zavádějícím a nepřesným definicím (alespoň pokud jde o srovnání s tou
původní, kterou formuloval Nye).
26
Už v roce 2005 napsal kanadský deník The Gazzette o boomu zájmu o čínštinu ve světě. Viz “Confucius has a
Message. . . Learn to Speak Chinese,“ The Gazette, 30. říjen 2005,
http://search.proquest.com/docview/434257471?accountid=16531.
27
Viz Karel Tinl, “Jak úspěšně rozjet byznys v Číně? Trénujte karaoke, nesmrkejte a nemluvte čínsky,”
byznys.ihned.cz, 26. březen 2012, http://byznys.ihned.cz/c1-55170050-jak-uspesne-rozjet-byznys-v-cine-trenujte-
karaoke-nesmrkejte-a-nemluvte-cinsky.
28
Viz Arch Puddington, “The Great China Exception,” The Diplomat, 8. duben 2012, http://the-
diplomat.com/2012/04/08/the-great-china-exception/?all=true.
13
Přesná identifikace možných nástrojů řízení měkké moci je třeba proto, abych věděl, na co se
mám zaměřit při zkoumání čínské reality. Jen na základě pečlivě konstruovaného teoretického
modelu mohu zkoumat vztah čínské vlády ke konceptu měkké moci. Práce se bude věnovat tomuto
tématu ve dvou rovinách. První je historizující a zhodnotí, jak se vnímání důležitosti měkké moci v
čínské politice měnilo. Druhá se zaměří na shrnutí aktuálních mechanismů řízení měkké moci Číny
a jejich srovnání s čínskou zahraniční politikou jako celkem.
Kromě snahy o širší pochopení vztahu čínské vlády ke konceptu měkké moci je cílem této
práce ověření platnosti dvou hypotéz:
1) Čína si je vědoma významu měkké moci a dává mu stále větší a větší hodnotu.
2) V současnosti patří budování měkké moci mezi hlavní součásti zahraniční politiky Číny.
Proč se takto domnívám lze usoudit už z předchozích řádků. V médiích i jinde narážíme na celou
řadu čínskou vládou motivovaných a často přímo řízených instrumentů, které mají vylepšit obraz
Číny ve světě, propagovat její kulturu, ukázat ji jako následováníhodný vzor. Čína na jakoukoli
kritiku svého vnitřního uspořádání reaguje velmi rychle a nesmlouvavě s předem připravenými
argumenty. Čína rozhodně nezaspala v minulém či předminulém století a řadou instrumentů veřejné
diplomacie se snaží formovat přístup zahraničních aktérů. Tyto indicie si jistě zaslouží hlubší
analýzu.
Práci lze rozdělit do dvou charakterově odlišných bloků. První je teoretický, který se bude
věnovat vymezení termínů. Druhý se podle vodítka stanoveného v první kapitole bude věnovat
přímo tématu měkké moci a čínské politiky. Druhý blok je rozdělen na historizující kapitolu, která
bude věnována měnícímu se vnímání (potřeby) měkké moci Číny zejména od počátku politiky
reforem a otevírání (éra Teng Siao-pchinga) do současnosti. Druhá část podrobně rozebere aktuální
mechanismy řízení čínské měkké moci. V závěru práce vše shrnu a pokusím se zhodnotit platnost
vyřčených hypotéz.
1.5 Úskalí
To, že jsem se sám stal objektem nástroje čínské zahraniční politiky pro posílení měkké moci státu
je bezpochyby výhodou, která mi dala možnost bezprostřední zkušenosti a poznání. Na druhou
stranu může hrozit, že při analýze tohoto problému nebudu mít dostatečný odstup a některé
skutečnosti budu hodnotit tendenčně. Nakonec nelze uniknout ani ze své pozice Čecha či
Středoevropana, jehož náhled na svět byl po celý dosavadní život formován určitým kulturním,
hospodářským, politickým či mediálním prostředím. Pokus o objektivní posouzení tématu tak může
být deformován jak apriorní, tak aposteriorní formativní zkušeností. Jistým východiskem z tohoto
14
úskalí může být, že se budu zaměřovat hlavně na otázku problému z pohledu čínské strany a
hodnocení skutečné měkké moci či efektivity použitých nástrojů budu zmiňovat jen okrajově.
Ačkoliv to u řady témat bude nezbytné pro vysvětlení celé šíře problému, ani jedna z hypotéz se
posouzení měkké moci či dopadů různých politik na ni netýká.
Jestliže lze relativně jednoduše porovnat v čase, zda prostředky vydávané na tvorbu měkké
moci či pozornost jí věnovaná rostly, porovnání míry významu v určitém momentu (který je vágně
definovaný jako „současnost“) je nepoměrně obtížnější. Pouhý výsledek srovnání výdajů na
veřejnou diplomacii, satelitní vysílání v angličtině, válečnou flotilu budovanou za účelem kontroly
Jihočínského moře nebo ekonomické nástroje sloužící k lákání Tchaj-wanu nám řekne o skutečném
významu měkké moci v aktuálním zahraničně-politickém uvažování Číny jen pramálo. Celou
otázku je třeba vnímat v kontextu skutečné zahraniční politiky. Jakým způsobem čínská zahraniční
politika jako celek usiluje o budování měkké moci státu? Jakou pozornost věnují vládní aktéři
budování měkké moci při usilování o zahraničně-politické cíle? Chápou měkkou moc jako
mechanismus, prostřednictvím kterého je možné dosáhnout vlastních cílů přímo nebo alespoň s
menšími obtížemi tradičními tvrdými prostředky?
Paradoxní je, že čím více jsem Nyeův koncept měkké moci studoval, tím méně uchopitelný a
logicky koherentní se mi jevil. Jeho základní definice (viz následující kapitola) dává smysl, ovšem
pokud se zanoříme do hloubky, vyvstává řada otázek. Například rozdíl mezi zdroji měkké moci a
nástroji jejího budování je mnohdy nejasný a pojmy se spíše překrývají. Často lze jen stěží rozlišit,
kdy chování ostatních aktérů je způsobeno čistě sobeckými úmysly a kdy jde o důsledek
přitažlivosti. I přes některá úskalí tohoto konceptu jsem přesvědčen, že má smysl se mu věnovat.
Problémy Nyova konceptu se zřejmě odráží přímo v mé analýze čínského přístupu
k nástrojům budování měkké moci. Při studiu konceptu měkké moci a případu Číny jsem měl
mnohdy pocit, že u každé politiky lze z určitého pohledu nalézt zrnko potenciálního zdroje
přitažlivosti. Spíše než nalézat nástroje, které nějakým způsobem mohou vést k vytvoření měkké
moci, bylo obtížnější odfiltrovat ty, které jsou relevantní jen okrajově. Při psaní práce jsem musel
balancovat na hraně touhy zahrnutí co nejvyššího množství politik a nástrojů, které na budování
měkké moci mohou mít pozitivní vliv a nezbytnosti dodržet vymezený rozsah a zachovat logickou
posloupnost textu.
15
2. Teorie a vymezení termínů
2.1 Úvodem
V řadě odborných analýz i laických komentářů narážíme na pestrou směs pojmů označujících
alternativní koncepty moci v mezinárodních vztazích a pak také na nové či nově akcentované
způsoby prezentace a komunikace států. Termíny jako veřejná diplomacie nebo branding států jsou
nyní v módě. Lze také slýchat, že v dnešním globalizovaném světě klesá význam tradiční vojenské
moci. Můžeme číst o postmoderních státech29, ve kterých již tolik nezáleží na státní suverenitě a
státy prostřednictvím vzájemné otevřenosti vědomě odstraňují bezpečnostní dilema ze svých vztahů.
Nakonec, termín měkká moc se stal světovým fenoménem, který přesáhl hranice politické vědy.30
Inflace výše zmiňovaných termínů ale zdaleka nevede k jejich lepšímu chápání či jednotné
definici, spíše naopak. Roztříštěnost a víceznačnost terminologie je důvodem, proč je před analýzou
klíčového tématu této práce důležité věnovat důkladnou pozornost rozboru relevantních pojmů. Co
je moc, z čeho vychází, jaké jsou její druhy? Co to je měkká moc? Jaké jsou nástroje řízení měkké
moci? Které další termíny se mohou v příbuzných debatách objevovat a jak je vymezit? Na tyto
otázky se pokusí tato úvodní kapitola odpovědět.
Níže uvedené definice termínů ovšem v žádném případě nelze považovat za vyčerpávající.
Cílem této kapitoly je vytvořit koherentní myšlenkový koncept, který pomůže lépe pochopit ideu
měkké moci a ze kterého bude vycházet druhá, klíčová část práce, která pojednává o pokusech
budovat měkkou moc čínského státu.
2.2 Globalizace
Termín „globalizace“ patří v posledních dekádách mezi nejcitovanější vůbec. Existuje řada jeho
různých interpretací a nezřídka je tento fenomén terčem kritiky. Můžeme celkem spolehlivě tvrdit,
že nebylo-li by technologického pokroku, nebylo by ani globalizace. Jisté povědomí o světu jako
celku se podařilo vytvořit i skrze relativně primitivní dopravní a komunikační nástroje. Avšak nebýt
moderních dopravních prostředků, satelitní televize, vysokorychlostního internetového spojení a
řady dalších technologických inovací, pravděpodobně by nemohl být dosaženo skutečné
charakteristiky globalizace: bezprecedentní míry provázanosti takřka celého světa a možnosti
okamžité komunikace kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv.
29
Viz Robert Cooper, The Post Modern State and the World Order (London: Demos, 2000),
http://www.demos.co.uk/files/postmodernstate.pdf.
30
Například britská hudební skupina Ladytron takto pojmenovala jednu ze svých skladeb v albu Witching Hour z roku
2005. Viz “Ladytron,” http://www.ladytron.com.
16
Hranice mezi státy jsou stále prostupnější a kontrola informačních toků obtížnější. Platí, že
globalizace plodí další globalizaci. Prostředky komunikace, které přišly s globalizací ruku v ruce,
tento fenomén dále prohlubují. Komunikační a distribuční technologie činí vzdálenosti
irelevantními a státy přichází o svou pozici regulátorů a středů zájmu pokud jde o identitu nebo
ambice. 31 Globalizace ulehčuje šíření myšlenek, hodnot a je charakteristická jejich, nezřídka
konfliktním, střetáváním. Je prostorem pro politické identity, které se snaží o uznání.32 Globální
občanská společnost se kdykoli může stát politickou arénou, ve které budou státy a jiní aktéři
usilovat o dominanci a využití této situace k legitimizování svých vlastních mocenských ambicí.33
Technický proces globalizace zásadně mění charakter celých společností, životní styl lidí a
fungování mezinárodních vztahů. Technický rozvoj umožňuje nebývalou formu demokratizace
zdola a vnáší do světa mezinárodní politiky nová úskalí a potřeby při dosahování cílů.
34
Demokratizace technologií a informační revoluce dává bezprecedentní moc nestátním
organizacím nebo dokonce jednotlivcům.35 Podoby moci a možnosti jejich uplatňování jsou nyní
odlišné než před několika desetiletími. Informační revoluce oslabuje tradiční realismus zaměřený
pouze na vlastní zájem daného státu a svépomocné řešení klasicky podpořené tvrdou mocí a volá po
sdílení a spolupráci.36
2.3 Moc v politice a mezinárodních vztazích

Než se začneme zabývat klíčovým termínem měkké moci, podívejme se nejprve na obecnou
definici toho, co je „moc“. Vztahy založené na moci definují kvalitu lidského života a jsou
charakteristické pro lidská společenství. Politika leží právě na výkonu moci. 37 Kouzlo tohoto
termínu ovšem netkví jenom v jeho významu pro zkoumání chování aktérů a jejich vzájemných
vztahů, ale také v jeho obtížné uchopitelnosti. Podle Gilpina a řady dalších autorů je otázka pojetí
moci „jedna z nejproblematičtějších na poli mezinárodních vztahů“.38
31
Viz David Robertson, A Dictionary of Modern Politics (London: Europa, 2002), s. 210.
32
Viz Andrew Hurrell, On Global Order: Power, Values, and the Constitution of International Society (Oxford:
Oxford University Press, 2007), s. 10.
33
Viz tamtéž, s. 307-308.
34
Za informační revoluci v tomto kontextu považuji rozvoj informačních technologií a jejich snadnou dostupnost, což
umožnilo současnou míru přístupu k informacím a jejich šíření v globálním měřítku.
35
Viz Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics (New York: Public Affairs, 2004), s. 90-91.
36
Viz tamtéž, s. 134.
37
Viz David Robertson, A Dictionary of Modern Politics, s. 400.
38
Viz Robert Gilpin, War and Change in World Politics (Cambridge: Cambridge University Press, 1981), s. 13,
citováno podle Steven Lukes, “Power and the battle for hearts and minds: On the bluntness of soft power,” in
Power in World Politics, ed. Felix Berenskoetter a M. J. Williams (London: Routledge, 2007), s. 83.
17
Moc lze zcela jednoduše vysvětlit jako schopnost dosahovat vytyčených cílů 39 , nebo v
kontextu vztahů více než jednoho aktéra40, jako „schopnost změnit chování ostatních za účelem
dosažení vlastních cílů“41. Klasická definice, kterou v roce 1957 formuloval Robert Dahl, říká, že
moc je schopnost subjektu „A“ přinutit subjekt "B" vykonat určitou činnost "X", kterou by subjekt
"B" jinak nebyl ochoten vykonat.42
Kámen úrazu přichází v momentu, kdy chceme moc změřit. Pokud si vezmeme za základ
výše uvedenou klasickou definici, budeme často stát před otázkou, jak by se subjekt "B" choval,
nevykonával-li by na něho subjekt "A" nátlak. Subjekt "A" možná zbytečně usiluje o to, aby subjekt
"B" vykonal činnost "X", neboť subjekt "B" měl v plánu vykonat tuto činnost i bez nátlaku. Zjistit,
do jaké míry byla činnost "X" vykonaná subjektem "B" výsledkem nátlaku a do jaké míry
důsledkem vlastních preferencí subjektu "B", může být obtížné až nemožné. Rozhodování subjektu,
na který je vykonáván nátlak, také nemusí být nutně na binární škále, kdy buď výhradně reaguje na
nátlak, nebo se výhradně rozhoduje na základě vlastní „svobodné“ preference. Jak si ukážeme dále
na popisu měkké moci, otázka svobody preference je rovněž méně jednoznačná než by se na první
pohled mohlo zdát, což celou úvahu dále komplikuje. Další problém přináší snaha o změření
relativní síly dvou aktérů, řekněme „A1“ a „A2“, kteří oba se stejným cílem působí na aktéra „B“?
Pokud aktér „B“ nakonec po jejich nátlaku vykonal činnost „X“, jak lze přesně zjistit, který z aktérů
na tom měl větší zásluhu?43
V každém případě pro jakoukoli projekci moci a schopnost kontroly chování ostatních aktérů
záleží na existenci zdrojů moci. Mezi ty tradiční mohou patřit populace, území, přírodní zdroje,
velikost hospodářství, vojenská síla či politická stabilita.44 Pokud definujeme moc na základě zdrojů,
je taková moc konkrétnější, lépe měřitelná a předvídatelná než výše uvedená behaviorální definice
založená na vzájemném vztahu a chování dvou aktérů. Ve skutečnosti se ale v praxi ukazuje, že ani
aktér či stát s relativně většími zdroji moci nemusí vždy dosáhnout svých cílů vůči nepoměrně
slabším aktérům.
39
Viz Joseph S. Nye, “The Changing Nature of World Power,” Political Science Quarterly, vol. 105, no. 2 (léto
1990), s. 177; Joseph Nye, Bound to Lead: The Changing Nature of American Power, s. 25-26.
40
V této kapitole volně zaměňuji pojmy jako aktér a stát. Zmiňované koncepty moci lze totiž často aplikovat nejen na
státy, ale i na širší spektrum subjektů. Tento komplexní pohled na problematiku má o to větší smysl v dnešní době,
kdy nestátní aktéři disponují nezanedbatelnou hospodářskou a jinou mocí. Ačkoli se tedy v nadpisu této kapitoly
objevují pojmy jako „politika“ a „mezinárodní vztahy“, myšlenkové konstrukce uvedené dále lze často úspěšně
naroubovat i na nestátní aktéry a jejich vztahy vůči státům či navzájem.
41
Viz Joseph S. Nye, “Think Again: Soft Power,” Foreign Policy, 23. únor 2006
(http://www.foreignpolicy.com/articles/2006/02/22/think_again_soft_power).
42
Viz Robert Dahl, “The concept of power,” Behavioral science, vol. 2, no. 3 (1957), s. 202 – 203.
43
44
Viz Joseph S. Nye, “Soft Power,” Foreign Policy, no. 80 (podzim 1990), s. 154; Joseph S. Nye, “The Changing
Nature of World Power,” s. 178; Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. 3.
18
Nye přirovnává situaci k držení vyšších karet v pokeru. 45 Ten, kdo vyloží na stůl vyšší karty,
vyhrává. Ovšem konečné dosažení cíle závisí na strategickém rozhodnutí přeměnit zdroj moci
(potenciální moc – skrytá karta v ruce) v moc skutečnou (aplikovanou – vyložená karta na stůl).
Konečný důkaz existence moci neleží ve zdrojích, ale ve schopnosti změnit chování jiných aktérů
(států).46 Zatímco v pokeru jsou neměnná pravidla, podle kterých vyšší kombinace vždy vyhrává, v
mezinárodních vztazích se pravidla hry mění v závislosti na kontextu. Pro dosažení vytyčeného cíle
lze použít různých prostředků moci, přičemž jen některé mohou vést k úspěchu. Například
vynikající tanková armáda, která by byla trumfem na otevřeném poli, vůbec nemusí být vhodným
prostředkem pro vietnamskou džungli.47 Pro úspěšné přetavení potenciální moci ve skutečnou je
pochopitelně třeba dobrá strategie a schopné vedení (umění, kdy vyložit karty na stůl).48 Kontext se
mění i v čase. Zatímco ještě na počátku 20. století byla projekce vojenské moci relativně běžným
prostředkem k dosahování cílů v mezinárodních vztazích, v současné době jsou možnosti použití
armády svázané všudypřítomností mezinárodních médií a okamžitou reakcí (mezinárodního)
veřejného mínění. Alespoň pokud jde o vztahy mezi západními liberálními demokraciemi
(postmoderní svět podle Coopera), zdá se, že válka zcela zmizela ze seznamu možných nástrojů
dosahování cílů a řešení konfliktů. Pro posouzení síly aktéra je tedy třeba hodnotit charakter jeho
cílů, povahu protivníka i kontext, v jakém chce cílů dosáhnout.
Význam jednotlivých zdrojů moci, užitečnost a vhodnost jejich použití se neustále mění. 49 Na
začátku 90. let minulého století Nye napsal, že klesá význam vojenské moci, geografie, populace a
vlastnictví nerostných surovin a vzrůstá důležitost technologické vyspělosti, vzdělání nebo
hospodářského růstu.50 Pro správné posouzení relativní moci dvou aktérů je třeba zhodnotit nejen
sílu zdrojů jejich moci, ale také míru vzájemné závislosti u každého z nich.51 Dále je moc méně a
méně přenositelná (klesá možnost přeměny jednoho zdroje moci v jiný, zejména pokud jde o
přenositelnost vojenské moci 52 ), méně hmatatelná (hmotná) a méně donucovací. 53 Relativní
45
Viz Joseph S. Nye, “The Changing Nature of World Power,” s. 178; Joseph Nye, Bound to Lead: The Changing
Nature of American Power, s. 26 – 27.
46
Viz Joseph S. Nye, “Soft Power,” s. 155.
47
Viz Joel Whitney, rozhovor s Josephem S. Nye, “How Soft is Smart,” Guernica, 8. říjen 2008,
http://www.guernicamag.com/interviews/how_soft_is_smart_1.
48
Viz Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. 3.
49
K dominantním státům od 16. do 20. století a zdrojím jejich moci viz Joseph S. Nye, “The Changing Nature of
World Power,” s. 183, tabulka 1 nebo Joseph Nye, Bound to Lead: The Changing Nature of American Power, s. 34.
50
Viz Joseph S. Nye, “Soft Power,” s. 154 a Joseph S. Nye, “The Changing Nature of World Power,” s. 179 a Joseph
Nye, Bound to Lead: The Changing Nature of American Power, s. 29.
51
Viz Joseph S. Nye, “The Changing Nature of World Power,” s. 180.
52
53
19
rozdělení moci mezi aktéry se může lišit podle zkoumaného sektoru. 54 Zatímco ve vojenské oblasti
můžeme v době studené války mezinárodní systém charakterizovat jako bipolární, ve stejný
moment bude multipolární, pokud jde o obchod.
Nye popisuje rozdělení moci v globální informační éře jako trojdimenzionální šachovou hru.
Na vrchní šachovnici jsou politicko-vojenské otázky (kde mohou Spojené státy zcela dominovat).
Na prostředním ekonomickém poli je více významných aktérů, kteří mohou hru zásadně ovlivnit.
Spodní šachovnice nadnárodních či supranacionálních vztahů potom skýtá nepřehlednou síť vazeb,
ve které nemá smysl uvažovat v tradičních pojmech unipolarity či multipolarity. Úspěšná politika
musí brát ohled na všechny tři pole.55
Robertson upozorňuje, že v poslední generaci politických vědců vzrůstá tendence považovat
za zdroj moci vztahy, nikoliv vědomý výkon moci ze strany jednotlivých aktérů. Upozorňuje, že
tento vývoj může být způsoben mimo jiné myšlením francouzských postmodernistů, kteří vidí moc
jako všudypřítomný element v jazyce a myšlenkovém diskurzu. 56 Pokud v rozhodování aktéra
„B“ nehrál roli pouze tvrdý nátlak zvenčí, ale také vlastní preference, tak kde se tyto preference
berou? Bez větší diskuze lze najít zásadní zájmy jakéhokoli státu, kterými jsou zachování
suverenity či obrana území. Ale původ mnoha druhořadých zájmů, cílů a rozhodnutí může být často
méně hmatatelný, neurčitý a také měnitelný. Jednou z možných odpovědí na to, kde se berou tyto
preference aktérů je „měkká moc“.
2.4 Měkká moc

Mao Ce-tung kdysi prohlásil, že politická moc vychází z hlavně zbraně. Skutečně, ještě v první
polovině 20. století a dříve byla vojenská moc běžně používaným prostředkem pro dosahování
politických cílů. Globalizace toto zásadním způsobem mění. Díky novým technickým možnostem
sice může být vojenská moc aplikována s mnohem větší rychlostí než dříve, avšak revoluce v
přenosu informací spolu s národním cítěním významně mění dopady projekce tvrdé moci a
komplikuje důsledky použití tohoto nástroje, a to dokonce ex post, mnoho desítek let poté.
V 19. století si západní mocnosti spolu s Japonskem vojenskými prostředky vynutily na
císařské Číně řadu ústupků a nerovných ustanovení. Ačkoli tato politika v oné době pravděpodobně
vedla k dosažení vytyčených cílů a hospodářským ziskům, nyní, 150 let poté, stále vyvolává mezi
Číňany nedůvěru k „bílému muži“ a Západu. Současné Japonsko sice patří podle Globálního indexu
54
55
Viz Joseph, S. Nye, “Soft Power and American Foreing Policy,” Political Science Quarterly, Vol. 119, No. 2 (léto
2004), s. 262 – 263.
56
20
míru dlouhodobě mezi desítku nejmírumilovnějších zemí světa57, avšak mezi Číňany je i více než
60 let po ukončení druhé světové války nepřítelem číslo jedna. Ostatně, sám Mao Ce-tung sice v 50.
letech dosáhl vojenského vítězství nad Tibeťany a získal tak pro Čínu plnou suverenitu nad touto
oblastí, avšak nevojenské důsledky této, pro mnohé nelegitimní operace, se Číně stále vrací jako
bumerang v podobě tvrdé kritiky z celého světa i v podobě nekonečných sérií vnitřních nepokojů.
Vláda nad velkými říšemi, která byla možná do 19. století, je nyní příliš drahá. 58 Stále platí,
že „tvrdá“ moc vychází z hlavně pušky, avšak jen stěží lze přijmout argument skalních realistů, že
tato moc je jediná, na které v mezinárodních vztazích záleží. Křesťané nepochybují o síle slova.
Vždyť podle Bible bylo slovo na počátku všeho. Nemusíme ovšem být křesťané k tomu, abychom
vypozorovali, že i v reálném světě může moc vycházet z úst lidí. A že hlaveň zbraně zdaleka není
jediným zdrojem moci, na kterém záleží. V globální informační éře vítězství záleží do značné míry
na tom, čí příběh vyhrává.59
Na samém počátku 90. let Joseph S. Nye napsal o změnách v podobě moci v mezinárodních
vztazích a poprvé vnesl do diskuze termín „měkká moc“.60 Tento koncept byl původně vytvořen k
vysvětlení změn v mezinárodní politice po konci studené války a výzev, před kterými stály na
začátku 90. let Spojené státy. Jejím jádrem je změna dobrovolného postoje. Je schopností „ovlivnit,
co jiné státy chtějí“.61 Aktér „A“ disponuje měkkou mocí, pokud aktér „B“ „dobrovolně“ změnil
své preference tak, že aktér „A“ bez potřeby nátlaku dosahuje svých cílů.
Ovšem měkká moc není ničím zcela novým. Už během první světové války usilovaly všechny
strany o „propagandizaci“ svých cílů a vytvoření příhodného obrazu ve veřejném mínění cílového
státu.62 Ve 30. letech si Rooseveltova administrativa uvědomila, že bezpečnost Ameriky záleží na
její schopnosti mluvit k lidem v jiných zemích a získávat jejich podporu. 63 Podle Nye si byli
významu světového mínění a důležitosti schopnosti přitahovat ostatní kromě Franklina D.
Roosevelta vědomi i Woodrow Wilson a John F. Kennedy.64 Ostatně i japonská okupační armáda v
období okolo nankingského masakru distribuovala čínskému obyvatelstvu letáky, ve kterých se je
snažila přesvědčit, že Japonci jsou jejich přátelé. Sovětský svaz profitoval ze zdrojů měkké moci,
57
Viz “Global Peace Index,” Institute for Economics and Peace, http://economicsandpeace.org/research/iep-indices-
data/global-peace-index.
58
59
Viz Joseph S. Nye, Today, It's a Question of Whose Story Wins, Los Angeles Times, 21. červenec 2004,
http://articles.latimes.com/2004/jul/21/opinion/oe-nye21 či Joseph S. Nye, „The New Public Diplomacy,“ Project
Syndicate, 10. únor 2010, http://www.project-syndicate.org/commentary/the-new-public-diplomacy.
60
Viz Joseph Nye, Bound to Lead: The Changing Nature of American Power; Joseph S. Nye, “The Changing Nature
of World Power,” s. 177-192; Joseph S. Nye, “Soft Power,” s. 153-171.
61
62
63
64
21
jako byla komunistická ideologie, mýtus nevyhnutelnosti nebo nadnárodní komunistické instituce.65
Spojené státy profitovaly z charakteru mezinárodních institucí, jako jsou Mezinárodní měnový fond
nebo GATT, které stály na podobných principech volného trhu jako americká společnost.66
Nye jistě nebyl zcela první, kdo logiku měkké moci odhalil. Ostatně sám při vysvětlování
měkké moci odkazuje na starší koncept „druhé tváře moci“.67 Podobné myšlenky lze nalézt už v
německém díle Heinricha Triepele z roku 1938 68 , které popisuje hegemonii jako stav, který
předpokládá vytvoření takového systému, který se zdá podřízeným státům výhodný. Navíc Triepele
píše o nutnosti strategického sebeovládání či sebeomezení a vykonávání síly nepřímo za tím účelem,
aby podřízené státy napodobovaly chování a hodnoty dominantního státu. Rozumné je takové
chování státu, které přihlíží k nutnosti sebeovládání, aby bylo omezeno vnímání hrozby u ostatních
aktérů.69 Měkké moci přikládal význam i jeden z klasických realistů mezinárodních vztahů, E. H.
Carr. Ke zdrojům moci zařadil vedle vojska a hospodářství i „moc nad míněním“.70 Gill a Huang
tvrdí, že koncept měkké moci lze vystopovat už v dílech Hanse Morgenthaua, Klause Knorra a Ray
Clina.71
Byť je Nye všeobecně pokládán za otce konceptu měkké moci, spíše než o objev čehosi zcela
nového tedy šlo o to, že se mu podařilo pregnantně pojmenovat něco, čeho si pozorovatelé
mezinárodního dění i vůdcové států byli vědomi již po staletí. A nutno dodat, to, čehož význam
díky globalizaci dramaticky vzrostl. Právě v globalizovaném prostoru nabývá měkká moc na
relativním významu oproti tradiční „tvrdé“ moci. Zvýšený význam měkké moci v globalizovaném
světě znamená i zvýšený tlak na tvůrce zahraniční politiky, aby se s bezprecedentní mírou
přeshraničního toku informací vyrovnávali.72 V roce 2004 Nye věnoval konceptu měkké moci celou
65
66
67
Nye odkazuje na článek Peter Bachrach a Morton S. Baratz, “Decisions and Nondecisions: An Analytical
Framework,” The American Political Science Review, Vol. 57, No. 3 (září 1963), s. 632-642. Viz Joseph Nye,
Bound to Lead: The Changing Nature of American Power, s. 31.
68
Vyšlo pod názvem Die Hegemonie: Ein Buch von führenden Staaten. Citováno podle Andrew Hurrell, On Global
Order: Power, Values, and the Constitution of International Society, poznámka pod čarou č. 31, s. 73.
69
70
Viz Edward Hallett Carr, The Twenty Year's Crisis, 1919-1939: An Introduction to the Study of International
Relations (New York: Harper & Row, 1964). s. 108, citováno podle Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to
Success in World Politics, s. 8.
71
Viz Bates Gill a Yanzhong Huang, “Sources and limits of Chinese ‘soft power’,” Survival: Global Politics and
Strategy, Vol. 48, No. 2 (2006), s. 17.
72
Srov. Alan Chong, Foreign Policy in Global Information Space: Actualizing Soft Power (Basingstoke: Palgrave
Macmillan, 2007), s. 6. Chong se ptá, proč přeshraniční tok peněz, idejí, lidí, bezpečnostních hrozeb a schopností
řešit problémy podkopává národní stát a zatěžuje jeho zahraniční politiku novými úkoly.
22
publikaci73, ve které navazuje na dřívější definice, dále je rozvádí a v neposlední řadě aplikuje na
nový kontext americké politiky po 11. září 2001.
2.4.1 Logika fungování měkké moci

Bývalý předseda americké Sněmovny reprezentantů a jeden z letošních republikánských
prezidentských kandidátů Newt Gingrich kritizoval přístup Bushovy administrativy s těmito slovy:
„Skutečným klíčem není, kolik nepřátel zabiju. Skutečným klíčem je, kolik spojenců získám.“74 S
podobnými slovy bychom mohli kritizovat přístup západních mocností k Číně 19. století, Japonska
vůči Číně během druhé světové války nebo tvrdou politiku Číny dovnitř Tibetu. Výstřel z pušky
může zabít jednoho nepřítele, ale může zároveň nekontrolovaně vést ke zrození opozice jinde, a to
někdy až na dlouhé roky dopředu.
Nyeova definice říká, že měkká moc je „schopnost dosahovat cílů skrze přitažlivost, nikoliv
skrze nátlak nebo platby“.75 Pokud aktér „B“ obdivuje aktéra „A“ a sdílí s ním společné preference,
nemusí aktér „A“ vynakládat příliš mnoho výdajů na donucovací prostředky. 76 V případě chybné
politiky či arogantního chování se ovšem atraktivita může rychle proměnit v odpor. Stát může
válkou zdánlivě dosáhnout svého cíle (porážka protivníka), ale zároveň se může odcizit spojencům
a znemožnit se pro další spolupráci.77 Nyní více než kdy jindy platí, že vojenské vítězství nemůže
být cílem samo o sobě a že stát musí být připraven i k „vítězství v míru“. Pro něj je měkká moc
zcela zásadní.78
Měkká moc v žádném případě nenahrazuje tvrdou moc, ale může napomáhat dosažení cílů,
které jsou prosazované i tvrdými prostředky. Pokud jsou ideologie či kultura státu atraktivní, ostatní
státy budou více ochotné následovat. Měkká či kooptivní moc je schopností státu strukturovat
situaci tak, že si jiné státy vytvoří preference či definují zájmy takovým způsobem, který je v
souladu s cíli prvního státu.79 Měkká moc plyne ze schopnosti státu předkládat program jednání
takovým způsobem, aby byly ovlivněny preference ostatních států, a to například takovým
způsobem, aby nevyjadřovaly některá přání, protože ta by se zdála jako nerealistická. 80 Hurrell
73
Viz Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics.
74
Viz John Barry a Evan Thomas, “Dissent in the Bunker,” Newsweek, 15. prosinec 2003, s. 36,
75
Viz Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. x.
76
Srov. tamtéž.
77
Viz tamtéž, s. xi.
78
Viz tamtéž, s. xii.
79
80
Viz Joseph S. Nye a William A. Owens, “America's Information Edge,” Foreign Affairs, Vol. 75, No. 2,
(březen/duben 1996), s. 21; Joseph S. Nye, “The Changing Nature of World Power,” poznámka pod čarou číslo 11
na s. 181-182; Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. 7.
23
mluví o měkké moci jako o míře schopnosti společnosti sloužit jako příklad pro ostatní a schopnosti
prosazovat představy o mezinárodním a globálním řádu.81
Měkkou moc lze vnímat také jako „podpovrchové“ či „hloubkové“ důvody rozhodnutí.
Zatímco bezprostřední příčiny určitého chování mohou být jiného charakteru, podstatnou roli při
rozhodování mohla hrát i „podvědomá“ přitažlivost (měkká moc jiného aktéra) či naopak odpor.
Měkká moc je nepřímou cestou k dosažení vlastních cílů. 82 Zatímco tvrdá moc cílí po určitém
chování objektu bez ohledu na jeho svobodnou volbu, měkká moc usiluje o změnu preferencí
ostatních aktérů takovým způsobem, aby usilovali o totéž co my. Nejde o přinucení, ale o to, aby
stát „B“ přijal cíle státu „A“ za své. Nemusí také jít pouze čistě o otázku rozhodnutí ano, či ne, ale o
míru pomoci a spolupráce. Čím větší je měkká moc státu, tím ochotněji chtějí ostatní aktéři pomoci
v dosažení jeho cílů.
Zdroje a nástroje měkké moci zdaleka ne vždy vedou k okamžitým výsledkům. Budování
měkké moci je proces dlouhodobý a výsledky se mohou projevit až po několika desetiletích. Nye
uvádí příklad prosazování lidských práv v americké politice v 70. letech, které se v Argentině
projevilo spolu se změnou vládnoucí garnitury až o dvě desetiletí později. 83 Měkká moc je
„strukturální“. Kýžených cílů se nedosahuje přímým nátlakem, ale nepřímo skrze informační,
významové, hodnotové a institucionální pozadí. Měkká moc může být efektivnější v zemích, kde je
moc rozprostřena mezi více aktérů, typicky v demokraciích. Ve státech, kde záleží na veřejném
mínění více, je pravděpodobnější, že bude fungovat měkká moc. 84 Zdroje měkké moci působí
nepřímo modelováním prostředí a pozadí politiky.85
Některé státy jako Norsko si vybudovaly ve světě překvapivě silnou pozici jen díky měkké
moci.86 V dnešním světě disponují měkkou mocí i nestátní aktéři87, kteří mohou globalizovaného
informačního prostoru využívat podobným způsobem jako státy. Nestátní aktéři mohou mít sami
měkkou moc a zároveň narušovat či podpírat měkkou moc států. Mohou být v tomto ohledu pro
státy spojenci nebo protivníky.88 Například Amnesty International může účinně kritizovat Čínu za
porušování lidských práv a tím snižovat její měkkou moc.
81
Viz Andrew Hurrell, On Global Order: Power, Values, and the Constitution of International Society, s. 73.
82
83
84
85
86
87
Viz tamtéž, s. 73 a 90-97.
88
24
2.4.2 Zdroje měkké moci
Zdroje měkké moci jsou aktiva, která způsobují atraktivitu. Od nich se odvíjí schopnost státu
ovlivňovat preference ostatních aktérů. Na počátku 90. let Nye zařadil mezi zdroje měkké moci
kulturní přitažlivost, ideologickou přitažlivost a pravidla a instituce mezinárodních režimů. 89 V
posledním případě jde o schopnost vytvořit mezinárodní normy, které budou v souladu s hodnotami
domácí společnosti a vytvoření institucí, které ovlivní rozhodování států do takové podoby, která
bude dominantnímu státu vyhovovat.90 Mezi další zdroje Nye řadil mezinárodní korporace mající
původ v daném státu.91 V roce 2004 ve své knize věnované měkké moci Nye znovu uvádí kulturu,
ideologii vyměnil za politické hodnoty a mezinárodní instituce za zahraniční politiku (takovou,
která je vnímána jako legitimní a má morální autoritu).92 Dále jemněji rozlišuje otázku kultury a
politických hodnot. Kultura může fungovat jako zdroj měkké moci pouze v oblastech, kde je
pozitivně přijímána a kde vyvolává přitažlivost a politické hodnoty mohou takto sloužit pouze,
pokud se podle nich stát doma i v zahraničí chová. Později u zahraniční politiky kromě legitimity
akcentuje také její inkluzivitu93, čímž zřejmě myslí důraz na multilaterální řešení a takovou definici
národního zájmu, se kterou se mohou identifikovat i další státy či aktéři.
Důležité je, že jednotlivé zdroje měkké moci jsou vzájemně ovlivnitelné jen do omezené míry.
Kultura určitého státu může být přitažlivá i v situaci, kdy vláda státu vykonává odpudivou politiku.
Americký útok na Irák v roce 2003 vedl ke značnému despektu k americké zahraniční politice,
avšak neznamenal stejnou míru úpadku obdivu k hodnotám typickým pro americkou společnost a
tamní politický systém.94 Také platí, že zdroje měkké moci jsou, na rozdíl od tvrdé moci, do velké
míry mimo kontrolu vlády. Navíc nevládní aktéři mohou nejefektivněji podkopávat právě měkkou
moc států.95 Soukromé zdroje měkké moci budou v globální informační éře pravděpodobně získávat
na významu.96
Mezi obecnými aspekty měkké moci, které se prolínají napříč různými zdroji a nástroji, patří
legitimita a důvěra. Nakonec je třeba si uvědomit, že zdrojem přitažlivosti, a tedy měkké moci,
mohou být v určitém kontextu i zdroje tvrdé moci.
89
Viz Joseph S. Nye, “Soft Power,” s. 166-168.
90
91
92
93
Viz Joseph S. Nye, “Get Smart: Combining Hard and Soft Power,” Foreign Affairs, červenec/srpen 2009,
http://www.foreignaffairs.com/articles/65163/joseph-s-nye-jr/get-smart.
94
Srov. Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. 14.
95
Srov. tamtéž, s. 14-15.
96
25
2.4.2.1 Kultura
Pokud jsou kultura a ideologie státu přitažlivé, ostatní budou s větší pravděpodobností takový stát
následovat.97 V obecném smyslu se kultura prolíná s hodnotami a může být chápána jako zaštiťující
pojem pro širší okruh charakteristik a stupně vývoje určité společnosti. Kultura je „systém symbolů,
který reprezentuje způsob života a myšlení, díky čemuž pomáhá ovlivňovat chování“.98 Zahrnuje
„sdílené hodnoty, které přesahují ideologické rozpory a uvažování na základě zájmů“. 99
V užším smyslu můžeme kulturu rozdělit na vysokou, jako je literatura, umění a vzdělání, a
populární, která spočívá v masové zábavě.100 Mezi produkty populární kultury patří hudba, filmy či
televizní seriály. Mezi zdroje měkké moci mohou patřit také populární sporty. 101 Do kultury
můžeme zahrnout národní kuchyni či styl stravování. Dále například módu či design. Zdrojem
přitažlivostí se může stát samotná historie dané kultury (v širším smyslu). S určitou národní
kulturou je spojen jazyk, který je jejím nositelem a sám o sobě se může stát zdrojem atraktivity. Na
druhou stranu platí, že mizerná jazyková vybavenost či připravenost státu přijmout cizince omezuje
jeho atraktivitu. Pod kulturu by se snad dal zařadit i technologický pokrok. Ten patří k tomu, co na
USA oceňují lidé ve světě nejvíce.102
Populární kultura je nosičem nepřímých sdělení o pozitivních stránkách dané společnosti.103
Produkty americké populární kultury mohou u řady příjemců vyvolávat pozitivní či lákavé obrazy
„zajímavosti, exotičnosti, bohatství, moci, určování trendů“ či vlády práva.104 Význam kultury jako
105
prostředku přitažlivosti stoupá, pokud obsahuje univerzální hodnoty. Případně dosahuje
kýženého efektu v prostředí, které je kulturně spíše bližší než zcela rozdílné.106 Komerční produkty
jako Coca Cola, modré džíny nebo cigarety s kovbojem se rovněž mohou stát kulturním symbolem
a prostředkem vyjádření vlastní identity. 107 Mezinárodní značky spojené s určitou zemí jsou
nositelem národní kultury a mohou i mimo státní kontrolu přispívat k budování měkké moci státu
(např. Ikea pro Švédsko, McDonald’s pro Ameriku).
97
98
Viz Qin Yaqing, “Chinese Culture and Its Implications for Foreign Policy-making,” China Institute for
International Studies, 12. duben 2012, http://www.ciis.org.cn/english/2012-04/12/content_4934865.htm).
99
Viz tamtéž.
100
101
102
103
104
105
106
107
26
2.4.2.2 Ideje, ideologie a hodnoty
Jedním z nositelů měkké moci je síla idejí, myšlenek, sociálních konstruktů, které charakterizují
určitou společnost a stát. Jak jsem již uvedl výše, do značné míry jsou spjaté s kulturou a mohli
bychom je považovat i za jejich podmnožinu. I pokud zúžíme politiku jako pouhý boj o moc,
nemůžeme tak, pokud věříme v sílu konceptu měkké moci, snižovat význam idejí a ideologií. Je
ovšem třeba rozlišovat mezi silou myšlenek a pouhou propagandou.108 Ideologie mohou sloužit jen
jako „aranžmá ve výkladě“ za účelem zakrytí hlubší reality politického života.109
Heywood píše, že „politické ideologie jsou soubory idejí, které tvoří základ politického
jednání“.110 Bývají tak hluboko zakořeněny v moderní kultuře, že se člověk jen stěží vyhne jejich
vlivu, pokud je to vůbec možné.111 Ideologie představují odlišné způsoby nazírání na svět a mohou
být více či méně soudržné, přitažlivé či inspirující.112 Právě přitažlivost a potenciál k inspiraci u
lokálních idejí mohou zvyšovat měkkou moc dané společnosti nebo státního aktéra. Podle
Heywooda „mají schopnost inspirovat a vést politické kroky, a tak ovlivňovat materiální život“.113
Politické ideje jsou jedním z formativních zdrojů politických systémů.114 Absolutistické monarchie
spočívaly na pevně uznávaných náboženských idejích, politické systémy západních zemí spočívají
na liberálně demokratických zásadách, tradiční komunistické systémy vycházejí z principů
marxismu-leninismu. Ideologie nacionalismu je jedním z formativních zdrojů moderního
mezinárodního systému.
Měkká moc je založena na přitažlivosti sdílených hodnot a na správnosti a vnímané
povinnosti přispět k jejich dosahování. 115 Podobně jako u kultury posilují měkkou moc státu
zejména ty hodnoty, které mají univerzální dopad. Pokud jsou hodnoty státu blízké těm aktuálně
převažujícím ve světě, stát má větší šanci získat měkkou moc. U hodnot obzvláště platí, aby bylo
konání v souladu s rétorikou. Hodnoty jako demokracie nebo lidská práva jsou potenciálně silným
zdrojem měkké moci, ale nestačí je pouze proklamovat.116 Důležité je dodržování hodnot doma a
pochopitelně i na mezinárodní scéně.
108
Srov. Andrew Heywood, Politické ideologie (Praha: Victoria, 1994), s. 10. K propagandě podrobněji viz dále
kapitola 2.4.3.6.
109
Viz tamtéž.
110
Viz tamtéž.
111
Viz tamtéž.
112
Viz tamtéž.
113
114
Následné příklady viz tamtéž, s. 12-13.
115
116
27
2.4.2.3 (Mezinárodní) politika
Vládní politika, nejen směrem ven, ale i uvnitř státu je dalším potenciálním zdrojem měkké moci.
Síla mezinárodní politiky jako zdroje měkké moci roste, pokud ve světě prosazuje hodnoty a zájmy,
které sdílí i ostatní aktéři. 117 Politika může být v ideálním případě potvrzením politických a
kulturních hodnot daného státu. V horším případě vede k jejich znevěrohodnění. Politika by měla
posilovat kredibilitu státu.
Právě vládní politika může mít největší vliv na aktuální měkkou moc státu. Zatímco
postmoderní doba přeje výrazné kulturní toleranci a respektu k odlišným hodnotám, špatná vládní
politika se neodpouští. Pokud je politika pokrytecká, arogantní, ignorující názory ostatních nebo
založená na úzkém přístupu k národnímu zájmu, podkopává měkkou moc státu. 118 Globální
informační doba přeje široké definici národního zájmu, aby bylo možné kooptovat i další aktéry.119
U mezinárodní politiky záleží na podstatě, taktice i stylu.
Důsledky politiky vedou k největším výkyvům v celkovém obrazu země. Naproti tomu efekt
kultury či hodnot je více trvalý a stabilní. Záleží na kontextu, zda bude mít politika krátkodobé, či
dlouhodobé účinky na celkový obraz země. Mezi příklady domácí politiky, která měkkou moc státu
podkopává Nye uvádí rasovou segregaci během režimu apartheidu v Jižní Africe nebo praktikování
trestu smrti a příliš benevolentní zákony o držení zbraní v USA.120
2.4.2.4 Instituce
Instituce mohou být souhrnným vyjádřením či syntézou kultury, hodnot a politické praxe. V případě
USA je to podle Nye a Owense právě národ, který je klíčovou součástí měkké moci státu. 121 USA
mohou těžit ze svého obrazu prosperující demokracie s atraktivní domácí společností. Hrozbou v 90.
letech bylo rostoucí mezinárodní vnímání Ameriky jako společnosti uchvácené kriminalitou,
násilím, drogami, rasovým pnutím, rozpadem rodiny, fiskální nezodpovědností, nehybností politiky
a hrubnutím politického diskurzu, ve kterém extrémní názory získávaly největší titulky. 122
V mezinárodním kontextu je pro stát důležité, aby existovaly takové mezinárodní normy,
které odpovídají domácí společnosti. 123 Z toho plyne menší nutnost změny domácích institucí.
117
118
119
120
121
Viz Joseph S. Nye a William A. Owens, “America's Information Edge,” s. 36.
122
Viz tamtéž.
123
Mezinárodní normy a instituce, které slouží danému státu jako zdroj měkké moci mohou být nejprve prosazeny i
silou. To je příklad světového uspořádání po 2. světové válce.
28
Rovněž je pro stát vhodné, aby parametry mezinárodních institucí byly nastaveny tak, aby se ostatní
státy musely rozhodovat v rámci možností, které dominantní stát preferuje. 124 Díky tomu bude
muset vynaložit méně „tvrdé“ donucovací moci. Za příklad můžeme považovat například snahu o
demokratizaci, která by, jak Západ věří, vedla k mírumilovnému chování takových států vůči jiným
demokraciím a přispěla k větší průhlednosti a předvídatelnosti. Zájmy demokracií by byly obecně
bližší jiným demokraciím než autokratickým systémům. Jiným příkladem může být snaha Číny
prosazovat mezinárodní systém založený na absolutním respektu k národní suverenitě a
nezasahování do domácích záležitostí. Pokud budou ostatní státy vnímat svět tímto pohledem,
nebude Číně hrozit, že by do jejích problémů zasahoval někdo zvenčí. Tento zájem může být
vyvolán mimo jiné obavou vyvěrající z tradičního čínského izolacionismu a neblahých zkušeností s
intervencemi cizích mocností do vlastního uspořádání od 19. století (opiové války, japonská agrese,
aktivity CIA vůči Tibetu125 či americká podpora odštěpenému Tchaj-wanu).
2.4.2.5 Legitimita
Pokud je moc určitého státu legitimní ve vnímání ostatních aktérů, disponuje měkkou mocí 126 a
nemusí vynakládat tolik prostředků na tradiční nástroje tvrdé moci, ať už jde o ekonomický nátlak
nebo vojenské prostředky. Pokud stát „B“ vnímá cíle státu „A“ jako legitimní, může se státu
„A“ podařit bez velkého nátlaku přesvědčit stát „B“, aby pro něho něco udělal. 127 Legitimita v
mezinárodním vnímání souvisí mimo jiné s legitimitou mezinárodních institucí, skrze které státy
usilují o své cíle, nebo které konání států omezují.128 Pokud je moc státu legitimní v očích ostatních,
bude čelit menšímu odporu ke svým plánům.129
Legitimita může být v užším smyslu přímo rovna měkké moci. Hurrell píše, že legitimita
spočívá na následování pravidel a poslušnosti, které lze odlišit od chování založeného na čistě
sobeckých zájmech či účelovém jednání na straně jedné, a jednání založeném přímo na přinucení na
straně druhé. 130 To je velmi blízké Nyeově definici měkké moci. Legitimní stav tedy může být
přímým zdrojem měkké moci. Na druhou stranu, při zkoumání legitimity vzniká podobné dilema
jako u měření moci. Je systém legitimní proto, že jsou v něm zhodnoceny zájmy všech relevantních
aktérů? Nebo je skutečná legitimita založena na takovém stavu, kdy jsou aktéři ochotni podřídit se i
124
125
Viz Richard M. Bennett, “Tibet, the 'great game' and the CIA,” Asia Times Online, 26. březen 2008,
http://www.atimes.com/atimes/China/JC26Ad02.html.
126
Srov. Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. x.
127
Viz tamtéž, s. 2.
128
Srov. Joseph S. Nye a William A. Owens, “America's Information Edge,” s. 21.
129
130
Viz Andrew Hurrell, On Global Order: Power, Values, and the Constitution of International Society, s. 78.
29
v situaci, kdy jde takové chování proti jejich zájmům?131 Může být tedy legitimita také důsledkem
měkké moci aktéra, a tedy v podstatě přesunem mezi jednotlivými zdroji měkké moci? Příkladem
může být tolerance mezinárodního řádu prosazeného Spojenými státy díky atraktivitě americké
společnosti, měkké moci získané vítězstvím ve druhé světové válce, byť takový řád teoreticky
nemusí vyhovovat zájmům všech aktérů.
Legitimita leží někde na pomezí mezi morálním a právním stavem věcí. Aktéři mohou
přijímat daný stav, protože ho považují za spravedlivý (k čemuž mohli dojít pod vlivem
přesvědčování ze strany ostatních aktérů) nebo zákonný. Státy mohou usilovat o legitimitu
vojenských operací ještě před jejich započetím nebo dodatečně. Nebo může být legitimita takovým
stavem, o který usilují státy bezprostřední po aplikaci tvrdé přinucující moci.132 V době založené na
rychlé výměně informací, důrazu na lidská práva a národní sebeurčení je stav dlouhodobě stojící
pouze na přinucení udržitelný jen s krajními obtížemi.
Legitimita hraje svou roli na domácí politické scéně (vláda potřebuje legitimitu ve vnímání
vlastních občanů) i v mezinárodních vztazích. Ačkoli čínská kontrola Tibetu je mezinárodně
uznaným stavem, zdaleka ne každý by ji označil za legitimní. Naproti tomu současná Čínská
republika na Tchaj-wanu není členem OSN a jako nezávislý stát jej uznává jen hrstka méně
významných zemí, přesto může být její faktická nezávislost řadou aktérů pokládána za legitimní a
žádoucí stav.
Zvláště v postmoderních západních státech je stále obtížnější mobilizovat obyvatelstvo k
podpoře vojenských akcí. Zde je legitimita a korektní morální zdůvodnění zásadně důležité. 133
Důležitým zdrojem legitimizace zahraniční politiky, resp. tvrdých nástrojů moci, je například
mandát OSN. Nestačí dělat pouze správná rozhodnutí. Vlády potřebují, aby tato rozhodnutí byla
vnímána jako legitimní, což zaručí, že jejich důsledky budou přijaty jak vítězi, tak mezi
poraženými.134
2.4.2.6 Důvěra
Měkká moc je založená na souladu činů s hodnotami, souladu rétoriky s praxí. Dobrá veřejná
diplomacie a veškeré kanály, skrze které stát vytváří svůj obraz, by měly být v souladu s praxí.
Důvěra posiluje žádoucí dopad použitých nástrojů, které mají měkkou moc státu zvýšit.
131
Srov. tamtéž.
132
133
134
Viz Mark Leonard, What Does China Think? (London: Fourth Estate, 2008), s. 80.
30
Dnešní lidé jsou stále odolnější vůči propagandě a klamavým informacím. Zároveň je nyní
každý jedinec přesycen informacemi (jsme ve stavu tzv. „paradoxu hojnosti“135) a musí si vybírat,
na které z nich zaměří svou pozornost.136 Vzrůstá význam důvěryhodnosti, o kterou nyní vlády
soupeří s řadou nových aktérů, jako jsou globální média, korporace, nevládní organizace,
mezivládní organizace, sítě vědeckých komunit či jedinci. 137 Odhalená propaganda oslabuje
měkkou moc státu138 a vede k neefektivitě použitých nástrojů, které by ji měly zvyšovat.
Nedůvěra v aktéra vede k tomu, že lidé nevěří informacím, které takový aktér šíří. Potenciálně
to vede k tomu, že lidé a priori nedůvěřují žádné aktivitě státu i pokud je založena na
humanitárních činech, které mohou mít skutečně příznivý efekt. Mohou být odmítnuty proto, že za
nimi lidé mohou vidět politické záměry aktéra.139
2.4.2.7 Nástroje tvrdé moci, které mohou sloužit i jako zdroje měkké moci
Usáma bin Ládin údajně prohlásil, že pokud lidé vedle sebe vidí silného a slabého koně, přirozeně
zvolí toho prvního. 140 Nye dodává, že outsideři sice mohou častěji vyvolávat soucit, ale jen
málokdo by si na ně vsadil.141 Tvrdá moc sama o sobě může být zdrojem měkké moci. Měkká moc
je protikladem tvrdé moci v tom smyslu, že je schopností jednoho aktéra ovlivnit jiné aktéry, aby
dobrovolně usilovali o cíle, které jsou v souladu s cíli prvního aktéra. Není ovšem pravda, že by
nemohla být vždy zcela mimo vojenské prostředky. I vojenská síla nebo způsob jejího použití může
ovlivňovat měkkou moc státu. Samotná vojenská moc (dobře řízená armáda vybavená špičkovou
technikou) může zvyšovat atraktivitu státu. 142 Armáda se může stát zdrojem měkké moci také
prostřednictvím výměn důstojníků, společného tréninku či programů pomoci, což Nye označuje za
„preventivní obranu“.143 Navíc může měkkou moc státu zvýšit vhodné použité vojenské moci v
případě humanitárních misí. 144 Ve výjimečných případech může vést aplikace tvrdé moci k
135
Viz Joseph S. Nye, “The New Public Diplomacy.”
136
Viz Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. 106-107.
137
138
139
Z tohoto důvodu mají podle Dudleyho na Blízkém východě úspěch určité aktivitiy Japonska (které je vnímáno jako
nezaujatý aktér), zatímco tytéž činnosti adminstrované USA by byly pravděpodobně odsouzeny k neúspěchu. Viz
Dominic Dudley, “Japan's Middle East Soft Power,” The Diplomat, 13. duben 2012, http://the-
diplomat.com/2012/04/13/japan%E2%80%99s-middle-east-soft-power.
140
141
142
Nye zmiňuje výrok Usámy bin Ládina, že lidé raději následují silného, nikoliv slabého koně. Viz Joseph S. Nye,
“Think Again: Soft Power.”
143
144
Nye zmiňuje například pomoc amerického námořnictva obětem vln tsunami v Indonésii v letech 2004 a 2005. Viz
Joel Whitney, rozhovor s Josephem S. Nye, “How Soft is Smart.”
31
vytvoření institucí, které se později stanou legitimními. 145 Tvrdá moc také může vyvolávat mýty
nepřemožitelnosti, které mohou být zdrojem přitažlivosti.146
Nye odmítá pod nástroje měkké moci zařadit ekonomické sankce. Jelikož jde o nástroj
donucovací, jde podle něho o formu tvrdé moci.147 Podobně jako u síly vojenské lze v měkkou moc
konvertovat i ekonomickou sílu státu. Pokud je stát bohatý a má silnou ekonomiku, může jeho
úspěch lákat ostatní státy a jednotlivce. V tom případě se o měkkou moc jedná. Mýtus
nepřemožitelnosti může jistým způsobem vznikat i v hospodářské oblasti. Do jisté míry mohla
takovou auru díky úspěšnému přestátí asijské i globální ekonomické krize získat například současná
Čína. Ekonomická síla určité společnosti může skutečně být velmi mocným zdrojem přitažlivosti.
Mnoho lidí by argumentovalo tak, že to, co rozložilo východní komunistický blok, nebyla domácí
politická impotence či ideologická vyčpělost, ale právě vzor hospodářsky veleúspěšného
kapitalistického Západu, zejména v kontrastu k vlastním chřadnoucím ekonomikám.
2.4.3 Nástroje řízení měkké moci

Podle Nye jsou v zásadě tři způsoby jak dosahovat moci: nátlakem (klacek), platby a pobídky
(mrkev) a přitažlivost (měkká moc).148 První dva způsoby lze podřadit pod „tvrdou“ moc založenou
na přinucení.149 Měkká moc je kooptivní, tvrdá moc je založená na přímé kontrole či příkazech.150
Nye rozdělil nástroje tvrdé (příkazové) moci a měkké (kooptivní) moci na následující škále151:
příkazová moc kooptivní moc

přinucení podnět/stimul stanovení témat přitažlivost
Stát, který ovládá populární nástroje komunikace má více příležitostí jak dosáhnout předání své
zprávy a ovlivnění preferencí druhých. 152 Spojené státy americké měly obrovskou výhodu proti
Japonsku v tom, že byly ochotny otevřít svou kulturu světu. Naopak hospodářsky úspěšné Japonsko
zaostávalo za USA v měkké moci, neboť bylo mnohem více orientováno dovnitř a odmítalo
153
internacionalizaci. Otevřenost americké kultury směrem k více etnicitám, hodnoty jako
145
146
147
Viz Joseph S. Nye, “Think Again: Soft Power.”
148
Viz tamtéž.
149
150
151
Viz Joseph S. Nye, “The Changing Nature of World Power,” poznámka pod čarou číslo 11 na s. 182 a Joseph S.
Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. 8.
152
153
Viz tamtéž, s. 170 a Joseph S. Nye, “The Changing Nature of World Power,” s. 182.
32
demokracie nebo lidská práva mají mezinárodní vliv. Podle Nye se Evropa může chlubit
podobnými hodnotami, ale oproti USA ztrácí, neboť není tolik otevřená imigraci. 154 Amerika
profituje ze své populární kultury, která zasahuje do celého světa skrze filmy a jiná média.
Významnou roli hraje atraktivita amerických univerzit.
Řada z výše uvedených ovšem zní jako opakování již řečeného, tedy zdrojů měkké moci.
Skutečně, do jisté míry vedou zdroje měkké moci (např. atraktivní kultura státu) přímo k vytvoření
účinné logiky měkké moci. Nye říká, že v liberální společnosti vláda nemůže a ani by neměla
kontrolovat kulturu. Je to spíše absence kontroly, co může být zdrojem přitažlivosti.155 Obecně bych
nástroje řízení měkké moci definoval jako opozitum zdroje, který je pasivní, živelně vznikající a
státem (či jiným aktérem, který usiluje o vlastní měkkou moc) neřízený. Nástroj je potom aktivní
činností, která je vykonávána za cílem zvýšení měkké moci státu či aktéra. Nemusí jít o primární či
jediný cíl, ale měl by být v uvažování daného aktéra přítomen.
Možná nejsnáze lze řídit měkkou moc státu skrze zahraniční politiku. Některé nástroje mohou
měkkou moc posilovat přímo a vytváření měkké moci může být jejich primárním účelem (např.
humanitární pomoc, humanitární intervence, kritika stavu lidských práv apod.), jiné mohou měkkou
moc vytvářet nepřímo (např. z geopolitického hlediska nezbytná porážka Hitlerova Německa
zároveň posílila i měkkou moc vítězných států). Obecně velmi záleží na stylu výkonu zahraniční
politiky. Preferencí je skromný, nikoliv arogantní přístup. 156 K měkké moci také vede spíše
využívání multilaterálních jednání.157
Nye říká, že vládou prosazované aktivity na posilování měkké moci jsou nenahraditelné,
avšak zároveň upozorňuje, že postmoderní společnosti stále více vládám nevěří, proto musí vlády
dělat své informační kampaně skrytě, být v pozadí, pracovat se soukromými aktéry. 158 Jak už jsem
v trochu jiném kontextu zmínil výše, nástroje měkké moci vedou spíš k obecnému vlivu, nikoli k
jednoduše pozorovatelným konkrétním činům.159 Důsledky určité politiky, jejímž cílem je zvýšit
měkkou moc státu, mohou být patrné až v delším časovém horizontu.
154
155
156
157
158
159
33
2.4.3.1 Klíčový význam informace
Zbraní měkké moci je příběh či obecně informace.160 Na začátku 90. let Nye upozornil, že měnící se
podoba mezinárodní politiky posiluje význam neuchopitelných forem moci. 161 V roce 1996 již
napsal, že ta země, která bude umět nejlépe vést informační revoluci, bude mocnější než všechny
ostatní.162 Informace jsou zdrojem moci a nyní se šíří rychleji než kdykoli jindy v lidské historii.163
Jednou z oblastí, které jsou novými možnostmi informací dotčené, je vojenství, kde správné využití
nových informačních technologií může dané armádě dát zásadní převahu nad protivníkem. Využití
informací ve vojenském kontextu ovšem může posílit i měkkou moc, například předkrizové
informování o aktuální situaci může pomoci státu získat více spojenců pro potenciální vojenskou
akci.164
Nejednoznačnost hrozeb vzniklá po konci studené války zvyšuje význam dobré práce s
informacemi a jasného vysvětlení, o co konkrétně jde. Stát, který dokáže rychle a srozumitelně
podat ostatním takovou informaci, disponuje měkkou mocí. Nye a Owens přichází s termínem
„informační deštník“.165 Předpokládají, že podobně jako jaderná dominance během studené války
dávala USA do vínku přirozenou pozici lídra Západu, v nové době to bude informační dominance,
která dá danému státu přirozenou autoritu a převahu nad ostatními. Nye a Owens ale upozorňují, že
dosažení takového cíle vyžaduje významnou změnu v náhledu na to, co bylo doposud nazýváno
zpravodajskými informacemi.166 Pokud má stát využít „informační deštník“, musí být ve sdílení
informací otevřený a štědrý. Výměna získaných informací může posilovat důvěru mezi vládami
států. 167 Naopak odhalené nepravdivé informování zpravodajských služeb může měkkou moc
výrazně poškodit.168
Budování měkké moci je závislé právě na přenosu informací. Co to ale informace je? Chong
uvádí Boisotovu definici, podle které je informace závislá na příjemcově pochopení a následném
jednání. Jednání na základě informace znamená její výklad a analýzu. A nakonec, informace je
vyšší stupeň „dat“, která jsou nezpracovaným stavem zástupných symbolů bez významu, tedy
neseřazených předmětů.169 Chong argumentuje, že informace je mocná politická síla, protože ideje
160
Nye říká, že národní (či státní) příběhy jsou jistým typem měny. Viz Joseph S. Nye, “The New Public Diplomacy.”
161
162
163
164
165
166
167
168
169
Viz Alan Chong, Foreign Policy in Global Information Space: Actualizing Soft Power, s. 11.
34
mohou vytvářet souhlas s pozitivními strategickými vizemi nebo protiakcemi proti kterékoli formě
nespravedlivého statu quo. 170 Termín „informace“ je úzce spjatý s termínem "znalost". Znalost
může být interpretována jako výsledek informování.171
Zdrojem zpráv, které jsou nositeli informací, mohou být zpravodajské agentury, nadnárodní
satelitní zpravodajské společnosti, národní administrativy, jednotlivci, firmy, ministerstva nebo
mezinárodní organizace. 172 Nezbytnou součástí přenosu informace je médium, které ovšem není
pouhým neutrálním přenašečem, ale samo formuje samotný obsah klíčového sdělení. Jak Chong
pregnantně vysvětluje, určitá zpráva může mít značně odlišný dopad v závislosti na použitém
prostředku sdělení.173 Nositeli zpráv mohou být tiskoviny, televize, rádio, film, nahrávky a disky,
videokamery a v neposlední řadě internet. Dopad zprávy v daném médiu závisí na řadě proměnných,
jako jsou forma (některá média vyžaduji zjednodušení a zkratky, obrazový materiál atd.) a
početnost příjemců zprávy. Přenos zprávy může být narušen záměrným nebo náhodným rušením,
které může původně zamýšlené sdělení poškodit. Může být charakteru technického nebo lidského.
Skutečný dopad vyslané zprávy ovšem závisí v konečném důsledku na příjemci. Ten ji může beze
zbytku přijmout, nebo ji dekódovat jako čísi snahu o zmatení.
Zpráva, která se dostane do médií jako prostředku přenosu informace, může být zkreslena
(informační šum) záměrně specifickou formulací nebo soustavným tlakem na určitá témata, který
může mít původ jak u "nezávislých" jedinců, tak u vlády (cenzura). Efektivita zdrojů a nástrojů
měkké moci záleží na existenci ochotných posluchačů a pozorovatelů.174 Pokud informace o lákavé
kultuře, pozitivních hodnotách a dobré politice k cílovému publiku nedorazí, nebude také vzhledem
k němu vytvořena měkká moc.
Informace je ovšem bezcenná, pokud jí příjemce nedůvěřuje. Jak už jsem zmínil v kapitole
týkající se zdrojů měkké moci, ve stavu, kdy potenciální příjemci tomu, kdo informace vysílá,
nedůvěřují, jsou jeho snahy zbytečné a zamýšlený dopad šíření takových informací, i pokud by byly
v daném případě pravdivé, je zmařen. Budování důvěry tak je jednou z důležitých podmínek pro
úspěšné vytvoření měkké moci.
V dnešní době platí, že se stírá rozdíl mezi informací a zábavou.175 Politické odkazy a sdělení
mohou být v jinak komerčních produktech populárního umění, v chování sportovců či ve vizuálních
symbolech filmové produkce. I takové kanály mohou vést k předání kýžené informace a v
170
Viz tamtéž, s. 6.
171
172
173
174
175
35
dlouhodobém horizontu vést k zamýšlenému cíli. Nye a Owens ovšem argumentují, že soukromé
komunikační kanály a stanice, alespoň pokud jde o případ USA, nemohou svým přínosem nahradit
vládní instrumenty, které by určovaly agendu veřejné diskuze.176
Jedním z nástrojů ovlivňování informačních toků je cenzura. Ta může být definována jako
„kontrola toho, co může být řečeno, napsáno nebo publikováno v jakékoli formě, a to buď formální
vládní autoritou, nebo neformální silou, a je v každém případě snahou o nastolení konformity
názorů a chování“.177 Cenzura může být buďto mravního, nebo politického charakteru. Například
náboženská cenzura může zahrnovat oba aspekty. 178 Politická cenzura nabírá formu záměrného
zatajování informací. Její význam a možnosti rostou spolu s rozšířením tisku a masových médií.
Nové technologie v čele s internetem ale možnosti absolutní aplikace cenzury značně ztěžují.
2.4.3.2 Neosobní kanály přenosu informací
Povědomí o kultuře určitého státu se může šířit prostřednictvím komerčních distribučních kanálů
(nezávislá média) nebo skrze státem řízené či ovlivňované aktivity (státní média). Globální dosah
mají satelitní televize vysílající v angličtině či mezinárodní rozhlasové vysílání. Příjem a žádoucí
dekódování mohou zvýšit lokální jazykové mutace a přizpůsobení obsahu cílovému publiku. Stále
roste význam internetu, který na jednu stranu přetahuje publikum televizním či rozhlasovým
stanicím, na druhou stranu jim ale také poskytuje nové pole působnosti179.
Přenašečem informací mohou být různé druhy tiskovin od turisticko-propagačních brožur po
mnohastránkové publikace pojednávající o různých stránkách daného aktéra. Tradiční papírová
forma takových materiálů se stále více přesunuje na internet. Pokud jde o internet, velmi
pravděpodobně dále poroste význam přenosu informací přes sociální sítě. Mezi další prostředky
můžeme zařadit výstavy, koncerty či různá vystoupení. Jak už jsem zmínil výše, nosičem informací
o charakteristikách určité společnosti mohou být i takové kanály, které primárně slouží zábavě
(filmy či televizní produkce). Klasickým příkladem využití informačních kanálů k posílení vlastní
měkké moci je nadnárodní rozhlasové či televizní vysílání. Nye a Owens například zmiňují velký
vliv Hlasu Ameriky na informovanost vzdělaných Číňanů.180 Využití velkých médií k informování
může být výhodné pro rychlé oslovení velkého počtu příjemců, avšak neumožňuje důležitou úpravu
176
Viz Joseph S. Nye a William A. Owens, “America's Information Edge,” s. 33-34.
177
178
Viz tamtéž.
179
Televizní či rozhlasové stanice nyní mohou na internetu informovat prostřednictvím komplexních zpravodajských
portálů. Internet jim také poskytuje nový kanál, skrze který mohou poskytovat svůj tradiční produkt (živé vysílání).
180
36
sdělení podle charakteru cílového publika.181 Tatáž zpráva, která na jednom místě vyvolá nadšení a
přitažlivost může jinde vést spíše k odporu.
2.4.3.3 Osobní kanály
Osobní kontakty mohou nabírat podobu mezinárodních studentských výměn či osob podnikajících v
zahraničí. Studentské a jiné výměny jsou důležité oběma směry. Vyslaní studenti jsou reprezentanty
národní kultury, kterou mohou (ale také nemusí) pozitivně šířit v zahraničí. Pravděpodobně
efektivnější je ovšem přijímání studentů ze zahraničí. Zatímco vyslaní studenti mohou spíše
podléhat kulturním vlivům hostitelské země 182 , studenti v přijímající zemi jsou po delší dobu
výhradně pod vlivem aktéra, který chce měkkou moc zvýšit.
Mezinárodní studijní výměny považuje Nye za mimořádně důležité pro tvorbu měkké moci.
Výměny vedou k odstraňování negativních dojmů a předsudků, získání znalostí o druhých a
navázání přátelských vazeb.183 Jelikož kulturní či vzdělávací výměny se týkají spíš (budoucích) elit,
mohou jejich důsledky mít blízký dosah ke skutečnému rozhodovacímu procesu státu. 184 Jedním ze
způsobů jak oslovovat úzce vymezené skupiny lidí jsou kontakty mezi politickými stranami a
různými organizacemi, jako jsou hospodářské komory, think-tanky apod.185 Mezi jiné může patřit
vzdělávání zahraničních odborníků v zásadách dobrého vládnutí či řízení armády. 186 Zajímavým
kanálem posilování měkké moci státu jsou dobrovolnické programy spojené s rozvojovou
pomocí.187
2.4.3.4 Zahraniční politika
Encyklopedie Britannica definuje zahraniční politiku jako „obecné cíle, které vedou konání a
vztahy jednoho státu vůči jiným státům.“ 188 Jejím nástrojem je diplomacie a mezi její vyjádření
mohou patřit válka, aliance a mezinárodní obchod.189 Domnívám se, že tato definice je v dnešním
globalizovaném a informačními sítěmi propojeném světě nedostačující. Myslím si, že v aktuální
181
182
Nye uvádí zajímavý příklad, kdy vědci a špehové Sovětského svazu vyslaní do USA „nasáli“ i tamní hodnoty a poté
se stali zastánci liberalizace ve své zemi. Viz Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s.
45-46.
183
184
185
186
187
K takovým činnostem Japonska na Blízkém východě viz např. Dominic Dudley, “Japan's Middle East Soft Power.”
188
Viz “Foreign Policy,” Encyclopædia Britannica on-line
(http://www.britannica.com/EBchecked/topic/213380/foreign-policy).
189
Viz tamtéž.
37
definici je třeba zohlednit vzrůstající význam nestátních aktérů a rovněž mezinárodních organizací.
Státy nyní nemohou omezovat své konání pouze na jiné státy, ale musí komunikovat či jinými
způsoby proaktivně přistupovat i k nestátním aktérům, ať už to jsou teroristické sítě a organizace,
nevládní organizace, mezinárodní organizace a i jedinci. Z této širší definice také vycházím v této
práci. Zahraniční politiku chápu jako jakoukoli komunikaci (ať už prostřednictvím tradiční či
veřejné diplomacie) a nástroje, které nějakým způsobem přímo cílí na subjekty mající původ vně
daného státu.
Zahraniční politika může být jak zdrojem měkké moci, tak nástrojem jejího řízení. V druhém
případě je tomu tak, pokud je vylepšení měkké moci jejím zamýšleným cílem. Mezi prostředky
zahraniční politiky, které mohou přímo sloužit k posílení měkké moci státu, patří např. ekonomická
či rozvojová pomoc190, peacemakingové či peacekeepingové iniciativy atd.191 K měkké moci může
výrazně přispět vytvoření a formování mezinárodních institucí a pravidel, které jsou v souladu se
zájmy a hodnotami státu.192 Nástrojem měkké moci v zahraniční politice také může být nastolování
„dobrých témat“, jako jsou boj proti změně klimatu, podpora mezinárodního práva, ochrana
lidských práv apod. Jak už jsem zmínil jinde, v poslední době je populární spíše multilaterální
zahraniční politika, tedy taková, která před konečným rozhodnutím konzultuje ostatní státy, bere
ohled na jejich zájmy a snaží se je do vlastních aktivit kooptovat.
2.4.3.5 Diplomacie
Diplomacie může být obecně metodou komunikace, nebo státním aparátem určeným ke komunikaci
s jinými státy či veřejností. Je klíčovou součástí zahraniční politiky a jejím nástrojem. Diplomacie
je oficiálním prostředkem přenosu informací a jako taková se významně podílí na tvorbě měkké
moci státu. Podle velmi obecné definice může být diplomacie jakýkoliv nástroj mezinárodní
interakce s výjimkou použití vojenské síly.193 S diplomacií se pojí termín „diplomatický kanál“,
který předpokládá přenos idejí nebo získávání informací. Využívají je diplomaté jako profesionální
vyjednavači a experti na přenos informací v mezinárodní aréně.194 Profesionální trénink diplomata
má zaručit, že bude minimalizován informační šum a zpráva bude doručena skutečně v původně
zamýšlené podobě.
190
191
Viz tamtéž, s. 9.
192
193
194
Viz tamtéž.
38
Diplomacie spočívající ve vztahu mezi diplomaty a zahraničním publikem se nazývá veřejnou
diplomacií (public diplomacy).195 Její zvýšený význam v poslední době může být důsledkem změny
v řízení mezinárodních vztahů a toho, že diplomatické zastupování dospělo k nové etapě svého
vývoje.196 Je důsledkem nutnosti širšího záběru zahraniční politiky, která nyní musí brát ohled nejen
na ostatní státy, ale na celou řadu nestátních aktérů. Přesto není snaha o vytváření určitého obrazu
země či jejího vladaře v zahraničí ničím novým a lze najít příklady sahající až k dávnému Řecku a
Římu.197 Edward. R. Murrow definoval veřejnou diplomacii jako vztahy zaměřené nikoli pouze na
cizí vlády, ale hlavně na jedince a organizace mimo vládu a často prezentované mnohostí
soukromých názorů vedle vládních postojů.198 Melissen tvrdí, „že vykonavatelům diplomacie nyní
záleží na mezinárodním publiku v takové míře, která by byla jen před 25 lety nemyslitelná.“199
Informační revoluce a demokratizace vede k tomu, že nezáleží pouze na tradiční tajné diplomacii,
ale na oslovování veřejného mínění.200 A ono ostatně nejde pouze o demokracie. Oslovování cizího
publika je důležité i v nedemokratických společnostech. Např. Japonsko by potřebovalo zlepšit
svou měkkou moc v očích Číňanů (kteří jsou nepřátelštější vůči Japoncům snad více než čínská
vláda). Kontakty s lidmi ve východoevropských komunistických státech vedly k
„ideologické“ infiltraci a ztráty podpory domácího režimu.
Tři dimenze veřejné diplomacie podle Nye201 jsou: 1) každodenní komunikace (vysvětlující
kontext domácích a zahraničních rozhodnutí). Součástí tohoto musí být připravenost na krize a
útoky, schopnost rychlé reakce na neočekávané události či odpovědi na zavádějící informace.202
Zde se komunikace měří v hodinách až dnech203, avšak v době internetu a lavinového šíření zpráv
přes sociální sítě nároky na rychlost komunikace dále vzrůstají a prodleva v řádu hodin může
vystavit stát kritice. 2) Strategická komunikace rozvíjí soustavu jednoduchých témat podobně jako
v politických či reklamních kampaních. Jejím obsahem jsou symbolické události, zvýraznění
určitých témat, vytváření určitého obrazu či podpora konkrétní politiky po delší dobu. V tomto
rozměru má smysl uvažovat v kontextu týdnů, měsíců a dokonce až let. 3) Rozvoj trvalých vztahů s
195
Viz Jan Melissen, “Introduction,” in The New Public Diplomacy: Soft Power in International Relations, ed. Jan
Melissen (London: Palgrave, 2005), s. xix.
196
Viz Jan Melissen, “Introduction,” s. xix.
197
Viz Jan Melissen, “The New Public Diplomacy: Between Theory and Practice,” in The New Public Diplomacy: Soft
Power in International Relations, ed. Jan Melissen (London: Palgrave, 2005), s. 3.
198
199
Viz Jan Melissen, “Introduction,” s. xix.
200
201
Viz tamtéž, s. 108-110 nebo Joseph S. Nye, “The New Public Diplomacy.”
202
Nye říká, že pokud je po určité události informační vakuum, rychle ho zaplní jiní aktéři. Viz Joseph S. Nye, “The
New Public Diplomacy.” Stát či jiný aktér, který usiluje o měkkou moc, by měl ve vlastním zájmu přijít s informací
jako první.
203
39
klíčovými jedinci po mnoho let, a to skrze stipendia, výměnné pobyty, školení, semináře,
konference a přístup k mediálním kanálům. Takovéto programy jsou založeny na osobním kontaktu
vyznačujícím se zvýšenou důvěryhodností založenou na reciprocitě. Všechny tři dimenze veřejné
diplomacie hrají významnou roli ve vytváření atraktivního obrazu země.
Veřejná diplomacie může nabrat podoby nepřímé, kdy vláda poskytne pole, ale pak dál
nezasahuje a nevládní subjekt sám přispěje k naplnění cílů státu. Takový způsob je pochopitelně
použitelný zejména zeměmi, které mají bohatou základnu občanských aktivit.204 Nye tento způsob
nazývá „novou veřejnou diplomacií“. 205 Vláda do takových aktivit aktivně příliš nezasahuje, je
pouze facilitátorem dialogu a jeho účastníkem. Veřejnost je v takovém procesu spolutvůrcem
významů a komunikace.206 Takový způsob veřejné diplomacie vychází z poznání, že obyčejní lidé
umí vyprávět příběhy mnohem lépe než vlády. 207 Dnešní svět mnohem méně důvěřuje vládním
zprávám.208
Specifickou součástí veřejné diplomacie je „kulturní diplomacie“. Ta má kořeny ve Francii a
v současnosti je významnou součástí její diplomacie a samozřejmě řady dalších států.209 S kulturní
diplomacií může být spjatá podpora výuky jazyka v zahraničí či záštita kulturních představení,
divadel, putovních výstav, hudebních spolků apod.
Obecně podle Nye platí, že ani nejlepší komunikační strategie nemůže fungovat, pokud jde
proti podstatě politiky.210 Skutky mluví hlasitěji než činy. Tak jako ani nejlepší reklama nemůže
prodat špatný produkt, nemůže veřejná diplomacie či jiné nástroje prodat špatnou politiku.211 Navíc
komplexní veřejná diplomacie nemůže být jen ad hoc PR kampaní, protože by měla zahrnovat
budování dlouhodobých vztahů, které vedou k vytváření výhodného prostředí pro vládní politiku.212
Na druhou stranu, i dobrá „diplomatická politika“ může selhat, pokud není doprovázena úsilím o
interpretace a přesvědčování.213
204
Srov. Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. 142, kde toto zmiňuje na americkém
příkladu.
205
206
Viz tamtéž.
207
Srov. Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. 142.
208
209
210
211
212
213
Výrok vychází od britského ministra zahraničí Anthony Edena. Citováno v Reinhold Wagnleitner, Coca-
Colonization and the Cold War (Chapel Hill: University of North Carolina Press, 1994). Převzato z Joseph S. Nye,
Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. 101.
40
2.4.3.6 Propaganda
Ačkoliv kritici označují veřejnou diplomacii jako pouhý eufemismus pro propagandu, Nye oba
zřetelně rozlišuje. Jednoduchá propaganda je podle něho jako veřejná diplomacie
214
kontraproduktivní. Propaganda je podle něho příliš falešná na to, aby mohla být skutečně
efektivním nástrojem pro pozvednutí měkké moci. Propaganda může krátce měkkou moc státu
zvýšit, ale z dlouhodobého hlediska může vést pouze ke zvyšující se nedůvěře a otupění z
komunikačních nástrojů státu. Nikdo nemá rád pocit, že je manipulován, a to i pokud jde o měkkou
moc.215
Ostatně, propaganda je obecně zprofanovaným termínem. Asi žádný aktér nechce, aby jeho
veřejná diplomacie, snahy informovat a posilovat svoji měkkou moc, byly takto nazývány. Mnohem
lépe zní, tak jak kdysi upozornil první ředitel amerického výboru pro veřejné informace, aby je lidé
považovali za „vzdělávací“ a „informativní“. 216 V dnešní době, která je typická přehlceností
informacemi, jsou navíc lidé mnohem více ostražití před propagandou. Publikum ji dokáže jemněji
rozlišit, proto je skutečná důvěryhodnost stále důležitější.217 Je to právě důvěryhodnost, co odlišuje
propagandu od veřejné diplomacie.218
Chytrá veřejná diplomacie musí být podle Nye založena na uznání potřeby důvěryhodnosti,
sebekritiky a role občanské společnosti (viz zmiňovaná nová veřejná diplomacie). Pokud
degeneruje k propagandě, stává se nepřesvědčivou a spíš snižuje měkkou moc. „Naopak by měla
zůstat dvoustranným procesem, protože měkká moc záleží za prvé a především na pochopení
myšlení druhých.“219 Někdy může být samotná absence vládní kontroly zdrojem měkké moci více
než snaha předat svou verzi příběhu za každou cenu.
2.5 Chytrá moc

Nye v žádném případě neodmítá tvrdou moc a nezlehčuje její význam. Na Machiavelliho klasickou
glosu, že je lepší být obávaný než milovaný, reaguje slovy, že je lepší být obojím. 220 Na silné
armádě stále záleží, ovšem v globální informační době je více než kdy jindy zásadní získat si
214
215
216
217
218
219
220
41
náklonnost a sympatie. 221 Aktuálním tématem, ve kterém je to zvláště důležité, je nadnárodní
terorismus, kde přílišné spoléhání na tvrdou moc nemůže podle Nye vést k úspěchu.222
Chytrá moc je podle něho schopnost správně kombinovat měkkou a tvrdou moc.223 Není ani
tvrdou ani měkkou mocí, ale je obojím. 224 Chytrá moc je založena na lepším porozumění role
měkké moci a vytvoření rovnováhy mezi ní a tvrdou mocí v zahraniční politice.225 Nye říká, že
Evropa příliš spoléhá na měkkou moc, zatímco USA příliš spoléhají na moc tvrdou. 226 Ovšem
pouze efektivní spojení obojího je „chytrou mocí“. To se například dařilo Západu během studené
války, který používal tvrdou moc k odstrašování sovětské invaze a měkkou moc k erozi víry v
komunismus za železnou oponou. 227 Pokud se vrátíme k trojdimenzionálnímu šachovnicovému
modelu, tak chytrá moc je rozumnou kombinací tvrdé moci na všech třech polích a měkké moci,
která je relevantní zejména na třetím poli nadnárodních vztahů.228
Schopnost správně zhodnotit situaci za účelem vytvoření efektivní strategie, ve které budou
správně nakombinovány nástroje měkké a tvrdé moci Nye nazývá „kontextuální inteligencí“. 229
Pokud jsou ideály významnými zdroji moci, stírá se rozdělení mezi reálpolitikou a liberalismem.
Realistovi, který se zaměřuje pouze na rovnováhu tvrdé moci, uniká síla nadnárodních idejí. 230
Idealistovi uniká nezbytnost tvrdé moci.
2.6 Značka a image státu

Image lze považovat za subjektivní obraz či soubor asociací, který v určitém jedinci nebo souboru
jedinců vyvolává určitý produkt, aktér či v našem případě stát. Značka či brand s imagí úzce souvisí,
je symbolem pro tento soubor asociací, avšak je také způsobem, jak shrnout základní společný účel
221
Viz tamtéž.
222
Viz Joseph S. Nye, “The New Public Diplomacy.” Pro takový případ navrhuje Nye užité tvrdé moci k eliminaci
extremistů a zároveň měkké moci k získání si umírněných na svou stranu na úkor extremistů. Viz Joseph S. Nye,
“Get Smart: Combining Hard and Soft Power.”
223
Nye tento termín uvedl v roce 2003 jako reakci na nepochopení jeho konceptu měkké moci, který někteří považovali
za nástroj, který sám může vést k dosahování zzamýšlených cílů. Viz Joseph S. Nye, “Get Smart: Combining Hard
and Soft Power.”
224
Viz Joseph S. Nye, Soft Power: The Means to Success in World Politics, s. xiii.
225
226
K debatě o vhodné rovnováze mezi měkkou a tvrdou mocí v americké zahraniční politice viz např. Ernest J. Wilson,
“Hard Power, Soft Power, Smart Power,” The ANNALS of the American Academy of Political and Social Science,
Vol. 616, No. 1 (březen 2008), s. 110-124.
227
Viz Joseph S. Nye, “Think Again: Soft Power.”
228
Srov. Joseph, S. Nye, “Soft Power and American Foreing Policy,” s. 263.
229
Viz Joseph S. Nye, The Powers to Lead (New York: Oxford University Press, 2008), zejména 4. kapitola začínající
na s. 85.
230
42
organizace (státu).231 Národní branding či tvoření značky státu lze do jisté míry zjednodušit jako
aplikaci korporátní marketingové strategie na státy. 232
Průkopník myšlenky vytváření značek u států Simon Anholt233 říká, že „státy závisí na jejich
imagi podobně jako firmy: s dobrou národní imagí je relativně levné a snadné vábit turisty,
investory, talenty, zvyšovat export a získávat souhlas jiných vlád a mezinárodního veřejného
mínění“. Naproti tomu, „se slabou nebo negativní imagí je všechno boj“. 234 Silná či pozitivní
značka se tedy do jisté míry překrývá s definicí měkké moci podle Nye. Anholt také podobně jako
Nye odmítá, že by k pozitivním důsledkům mohla vést pouhá změna rétoriky. Shodují se v tom, že
propagandou si dobrou reputaci či měkkou moc vybudovat nelze. Je třeba změnit skutečné důvody
špatného obrazu (image).235
Přesto lze vysledovat jemný rozdíl mezi měkkou mocí a imagí. V imagi jde mnohem víc o to,
jak lidé daný stát či aktéra vnímají. Podle Nye může být zdrojem měkké moci (mimo jiné) vojenská
síla státu. Ovšem z pohledu národní image je zdrojem měkké moci vnímání, že daný stát je
vojensky silný, nikoliv primárně, jak je silný ve skutečnosti. Anholt říká, že „nyní žijeme ve světě,
kde vnímání často triumfuje nad skutečností“. Podle něho nyní přežívají ti, kteří „jsou vnímáni jako
ti nejzdatnější“.236 Pokud je ovšem stát vnímán negativně a takové vnímání je zasloužené (odpovídá
realitě), jediným možným řešením je podle Anholta změna chování. Cílit pouze na změnu vnímání
lze jen v případě, kdy je negativní image nezasloužená (neodpovídající realitě).237 Anholt říká, že
státy často vynakládají obrovské sumy peněz na komunikační kampaně založené na předpokladu, že
lidé nerespektují jejich zemi pouze proto, že toho o ní dost neví. Avšak ve většině případu je podle
Anholta důvodem skutečnost, že negativní reputace je zasloužená.238
Ovšem ani v případě, kdy je určitá negativní image státu nezasloužená, nestačí podle Anholta
udělat pouze informační kampaň. Lidé podle něho na informační kampaně reagují velmi málo a
231
Viz Lee Hudson Teslik, rozhovor se Simonem Anholtem, „Anholt: Countries Must Earn Better Images through
Smart Policy,“ Council on Foreign Relations, 6. listopad 2007, http://www.cfr.org/media-and-public-
opinion/anholt-countries-must-earn-better-images-through-smart-policy/p14719.
232
Viz tamtéž.
233
Simon Anholt je emeritiním šéfredaktorem časopisu Place Branding and Public Diplomacy (http://www.palgrave-
journals.com/pb/index.html), kde lze nalézt celou řadu analýz k tématu značek míst a států. Další informace je
možné získat přímo v Anholtových publikacích (http://www.simonanholt.com).
234
Viz Simon Anholt, “Nation “Branding”: Propaganda or Statecraft?”, Public Diplomacy Magazine, 18. květen
2010, http://publicdiplomacymagazine.com/nation-branding-propaganda-or-statecraft.
235
Kvalitní stručný přhled toho, co je nation branding viz také Lee Hudson Teslik, „Nation Branding Explained,“
Council on Foreign Relations, 9. listopad 2007, http://www.cfr.org/information-and-communication/nation-
branding-explained/p14776.
236
Viz Simon Anholt, “Nation “Branding”: Propaganda or Statecraft?.”
237
Viz tamtéž; Eric Weiner, “Consultants Develop Notion of Branding Nations,” National Public Radio, 11. leden
2006, http://www.npr.org/templates/story/story.php?storyId=5149506.
238
43
neradi mění své zažité představy.239 Názor změní pouze, pokud jim nic jiného nezbývá. Státy si
musí reputaci skutečně zasloužit, musí usilovat o to, aby byly relevantní.240 Nástroje vylepšování
značky a image států jsou podobné jako v případě nástrojů na posílení měkké moci. Jde o tvorbu
substance (dobré domácí a zahraniční politiky) i informace a jejího šíření.
2.7 Shrnutí
Měkká moc, schopnost změnit preference druhého aktéra tak, aby byly v souladu s mými cíli, není
nic nového ve vztazích mezi lidmi a společnostmi. Píše o tom už Dale Carniegie, klasik analýz
mezilidských vztahů a praktických rad jak v nich dosáhnout svých cílů. 241 Joseph Nye tento koncept
definoval v roce 1990 a argumentuje, že význam této složky moci státu (vedle tvrdé moci) spolu s
globalizací a informační revolucí vzrůstá.
Nye upozorňuje na to, že je důležité rozlišovat mezi skutečnou měkkou moci a kulturními
zdroji, které ji mohou (ale ne vždy musí) posilovat. Pouhý fakt, že někdo rád obědvá v McDonald‘s
ještě neznamená, že ho přitahuje americká kultura a už vůbec ne, že by díky tomu dobrovolně
upravoval své politické preference v souladu se zájmy USA.242 Ne vždy vede popularita určitého
potenciálního zdroje měkké moci k vytvoření logiky měkké moci – schopnosti dosáhnout určitého
výsledku bez potřeby přinucení.243
Může se zdát, že měkká moc je jakousi postmoderní formou moci mezi státy, která je
humánnější než tradiční, tvrdá moc. Takové myšlení může rezonovat o to silněji v případech, kdy je
měkká moc nesprávně dávána do úplného kontrastu k tvrdé moci (která je navíc, v rozporu s
Nyeovým konceptem, spojována pouze s vojenskou silou). Nye takový argument odmítá a říká, že
měkká moc „není nutně dobrá. Podobně jako jakákoli jiná forma moci může být použita pro dobro
nebo zlo.“. Dodává, že i Usáma bin Ládin měl měkkou moc.244 Nye pouze říká, že použití měkké
moci může být někdy díky morální převaze efektivnějším nástrojem k dosažení vlastních cílů.245
Přesto se člověk při pohledu na zdroje měkké moci tak, jak je vyjmenoval Nye, nemůže
ubránit dojmu, že pokud budou státy usilovat o měkkou moc, budou vytvářet i lepší politiku a
239
Podle Anholta si lidé “myslí o státech to, co si o nich myslí, protože si to tak mysleli celý život a svoje myšlení
nezmění proto, že jim to řekne dvacetisekundová reklama na CNN”. Viz Lee Hudson Teslik, rozhovor se Simonem
Anholtem, „Anholt: Countries Must Earn Better Images through Smart Policy.“
240
241
Viz např. Dale Carnegie, How to Win Friends and Influence People (New York: Pocket Books, 1990).
242
243
244
Viy Joel Whitney, rozhovor s Josephem S. Nye, “How Soft is Smart.”
245
Dává přitom za příklad Mahátmu Gándhího a Martina Luthera Kinga jako proponenty měkké moci a Jásira Arafata,
který ke svému boji použil tvrdou moc. Zatímco první dva podle něho díky morální převaze uspěli, Arafat pouze
vyvolal větší odpor. Viz Joseph S. Nye, “Think Again: Soft Power.”
44
příjemnější svět. Díky úsilí států o měkkou moc může být svět zábavnější, kulturnější a vzdělanější.
Studenti, vyučující, podnikatelé či turisté budou mít více příležitostí poznávat svět. Státy budou
usilovat o formování a dodržování hodnot, které jsou přitažlivé. Domácí i zahraniční politika států
bude více založena na legitimitě a státům a politikům bude možno důvěřovat.
Problém nastává, pokud státy pochopí cesty jak zvyšovat měkkou moc pouze ve stylu
barnumské reklamy. 246 Anholt upozorňuje na to, že řada státníků uvažuje pouze v kontextu
marketingových nástrojů a toho jak si dobrou image (či měkkou moc) koupit. Nye ale upozorňuje,
že měkká moc není pouze image, public relations a (pomíjivá) popularita. Jde podle něho o
skutečný proces a formu moci.247 Takto také budu v následující části koncept aplikovat na případ
Číny.
V každém případě, o co jde, je „chytrá moc“, tedy vhodná kombinace tvrdé a měkké moci.
Ani jedna z těchto dvou složek moci nemůže být samostatně efektivním nástrojem k dosažení všech
cílů státu. Zejména u velkých států platí, že potřebují obojí. Světové velmoci potřebují silnou
armádu a respekt, ale zároveň si nemohou dovolit být vnímány jako „arogantní, unilateralistické či
militantní“ s politikou, která je reflexivně zdrojem odporu.248 V případě Číny se vlastně do značné
míry budu zabývat tím, zda uplatňuje „chytrou moc“, se zaměřením na její měkkou část. Cílem této
práce je posouzení, jak je na tom snaha o budování měkké moci v kontextu čínské zahraniční
politiky jako celku.
246
Pro stručnou historii termínu viz “Zakladatel barnumské reklamy sázel na lidskou zvědavost - a hloupost,“
Lidovky.cz, 2. červenec 2010 (http://www.lidovky.cz/zakladatel-barnumske-reklamy-sazel-na-lidskou-zvedavost-a-
hloupost-116-/ln-media.asp?c=A100702_105202_ln-media_jar).
247
248
Viz Joel Whitney, rozhovor s Josephem S. Nye, “How Soft is Smart.”
45
3. Vývoj vnímání měkké moci v čínské politice
3.1 Úvodem
Termín „měkká moc“ byl veřejně formulován až v roce 1990. Neznamená to ovšem, že by před
tímto datem státy neusilovaly o to, aby nebyl jejich obraz mezi cizinci pozitivní a aby nebyly v tom
či onom smyslu pro druhé přitažlivé. Minimálně to druhé patří mezi funkční podmínky fungující
měkké moci. Nye a řada dalších autorů, ze kterých v této práci čerpám, postupují tak, že aplikují
koncept měkké moci i zpětně, tedy ještě předtím, že byl Nyem poprvé publikován. Můj text nebude
výjimkou. Při analýze staršího politického myšlení a zahraniční politiky je ale třeba si přiznat, že
lze jen obtížně vysledovat, zda aktéři vnímali nástroje veřejné diplomacie s cílem vytvoření
skutečné měkké moci, tak jak ji definuje Nye (měkká moc jako způsob dosahování cílů), nebo jim
šlo pouze o „prestiž“ či „zachování tváře“. Přesto má smysl se do historických souvislostí podívat,
neboť formulování konceptu měkké moci neznamenalo žádnou revoluci. Jak si na následujících
řádcích ukážeme, ideové předchůdce i praktické uplatnění nástrojů, které mají měkkou moc států
posilovat, lze nalézt v čínské historii mnoho tisíciletí nazpátek.
V této části práce se pokusím podívat na některé historické kořeny snah Číny budovat svůj
obraz směrem ven a na filosofické koncepty, které se mohou blížit konceptu měkké moci. Klíčová
chronologická část této části práce potom prozkoumá, jak se měnil přístup jednotlivých čínských
vlád od roku 1948 do současnosti, pokud jde o nástroje zahraniční politiky, (veřejnou) diplomacii a
vnímání kultury jako zdroje moci. Podívám se na to, jak se měnil význam jednotlivých zdrojů
měkké moci Číny a jak jich čínská vláda k prezentaci Číny před světem využívala. Od 90. let se
potom intenzivněji věnuji představení Nyova konceptu v Číně a jeho důsledkům. Hlavním cílem
této kapitoly je v každém případě ověření hypotézy, že „Čína si je vědoma významu měkké moci a
dává mu stále větší a větší hodnotu.“
3.2 Kořeny konceptu měkké moci v čínském myšlení

3.2.1 Filosofické kořeny konceptu měkké moci v Číně
Sám Nye si všímá, že koncept měkké moci sahá daleko do minulosti až k čínskému filosofovi Lao-
249
c' (Laozi). Zhang říká, že u všech tří velkých filosoficko-náboženských tradic Číny
(konfucianismus, taoismus a buddhismus)250 existuje silné napojení na myšlenku měkké moci.251
249
Viz tamtéž.
250
Těmi jsou konfucianismus, taoismus a buddhismus. Viz např. Pavel Šindelář, “Vztah čínského státu a náboženství
v proměnách tisíciletí,” in Orientalia Antiqua Nova (Ústí nad Labem: Dryada 2007), s. 205-206.
46
Konfucianismus káže: „nikdy nedělej druhým to, co nechceš, aby oni dělali tobě“252 a „pokud
si lidi podmaníš silou, nepodrobí se ti v srdcích. Podřídí se, protože nemají sílu vzdorovat. Pokud si
ale podmaníš lidi svými ctnostmi, budou uvnitř srdce potěšeni a upřímně se ti podvolí“. 253 Po
Konfuciovi patrně nejznámější konfucián Mencius mluví o královském či dobrotivém způsobu
vládnutí254, který je založen na morálním příkladu jako protikladu k despotické vládě silou255.256
Konfucianismus tedy obhajuje vedení skrze morální autoritu. Vládce má podle této myšlenkové
tradice dobře spravovat stát a získat si vedení příkladem, nikoliv vnucením svých hodnot
druhým.257
Taoisté věří v usmíření a jednotu s přírodou, harmonii s energií Tao, která proudí vším
živým. 258 Pacifismus, tedy odpor k násilí je klíčovým konceptem taoistického učení. 259 Válka je
považována za krajní řešení pro případ nezbytnosti.260
Buddhismus může jít příkladem vlastního rozšíření se v Číně. Své příznivce si nezískal
násilnou konverzí, ale tím, že navázal na lokální čínské myšlení a „cesta víry se stala kanálem pro
kulturní a intelektuální výměnu“.261
3.2.2 Země středu jako země měkké moci

Čína má dlouhou tradici veřejné diplomacie a svou měkkou moc uplatňovala po řadu staletí. 262
Kulturní diplomacie poháněná vírou v přitažlivost „Země středu“263 byla praktikována daleko do
čínské historie. Scobell píše, že Čína se ve své historii snažila vytvářet měkkou moc tím, že
„povolovala váženým zahraničním hostům vykonat pouť do centra civilizovaného světa.“ V
hlavním městě císařské Číny potom „byli obklopeni veškerou pýchou čínské civilizace a
vybroušeností její kultury.“ Na konci jejich, „obvykle prodlouženého pobytu“, tito hosté opouštěli
251
Viz Zhang Weihong, “China’s cultural future: from soft power to comprehensive national power,” International
Journal of Cultural Policy, Vol. 16, No. 4 (listopad 2010), s. 393.
252
Viz tamtéž.
253
Viz tamtéž.
254
Wangtao (wangdao) 王道.
255
Batao (badao) 霸道.
256
Viz Hongying Wang a Yeh-Chung Lu, “The Conception of Soft Power and its Policy Implications: a comparative
study of China and Taiwan,” Journal of Contemporary China, Vol. 17, No. 56 (srpen 2008), s. 427.
257
Viz Zhang Weihong, “China’s cultural future: from soft power to comprehensive national power,” s. 393.
258
259
Viz tamtéž.
260
Viz tamtéž.
261
262
Viz Gary, D. Rawnsley, “China Talks Back: Public Diplomacy and Soft Power for the Chinese Century,” in
Routledge Handbook of Public Diplomacy, ed. Nancy Snow a Philip M. Taylor (New York: Routledge, 2009), s.
289.
263
Někdy také nazývaná jako „mentalita Říše středu“. Viz Martin Jacques, When China Rules the World: The Rise of
the Middle Kingdom and the End of the Western World (London: Penguin Books, 2009), s. 394.
47
Čínu „přinejmenším s větším uznáním divů Říše středu a výhod účasti v sinocentrickém světovém
uspořádání.“ Mnozí pravděpodobně odešli s přesvědčením, že Čína je představitelem „nadřazené
civilizace a politického systému.“ 264
V tradičním sinocentrickém uspořádání mezinárodních vztahů lze vidět inspiraci
konfuciánským konceptem vedení skrze morální příklad. Čína se považuje spíše za civilizaci265 či
civilizační stát 266 , což je cosi výrazně odlišného od západní tradice moderních národních států.
Tradiční čínské vnímání mezinárodních vztahů vycházelo z dostředivého systému, kdy Čína byla
jako střed světa obklopena kruhem států, od kterých se očekávalo, že se „přizpůsobí čínskému
civilizovanému chování a přijmou harmonii a hierarchii čínského života“. 267 Tento tributární
systém leží spíše na přitažlivost, tedy měkké moci, nikoliv na vojenském nátlaku. Zhang tvrdí, že
„císařská Čína byla po staletí většinou neschopna či neochotna fyzicky dobýt své sousedy:
Japonsko, Koreu a Vietnam. Avšak tyto národy dobrovolně přijaly konfuciánskou kulturu, stejně
268
jako čínskou formu vlády, umění a literatury.“ Sinocentrický systém byl založen na
269
dobrotivém vládnutí dominantní supervelmoci, nikoliv na nátlaku nebo územní expanzi. 270
Despotická vláda silou byla uplatňována jen směrem navenek, vůči „barbarům“.271 Ovšem i vůči
nim měla být podle tradiční strategie udržována „morální a kulturní nadřazenost“, aby Čína
dosáhla jejich „obdivu, respektu a věrnosti“.272
3.2.3 Čínské strategické myšlení a měkká moc

Podle Zhang byl koncept měkké moci součástí čínského vojenského myšlení v posledních 2000
letech.273 Podle Sun-c' (Sunzi)274 je nejlepší takové vítězství, kterého je dosáhnuto bez bitvy. Čínští
264
Viz Andrew Scobell, “China’s soft sell: Is the world buying?,” China Brief, Vol. 7, No. 2 (květen 2007),
http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=4024.
265
Viz Frederic S. Pearson a J. Martin Rochester, International Relations: The Global Condition in the Twenty-First
Century (New York: MacGraw-Hill, 1998), s. 157.
266
O civilizačním státu mluví také Martin Jacques. Viz Martin Jacques, When China Rules the World: The Rise of the
Middle Kingdom and the End of the Western World, s. 13 a 196-203 nebo Martin Jacques, “Understanding the rise
of China,” Video on TED.com, natočeno v říjnu 2010, zveřejněno v lednu 2011,
http://www.ted.com/talks/lang/en/martin_jacques_understanding_the_rise_of_china.html.
267
Century, s. 157-159.
268
269
Rabinovitch píše, že „vytváření obrazu bylo od dávných časů důležitou součástí čínského státnického umění, když se
císařská Čína prezentovala jako dobrotivá velmoc ve středu světa“. Viz Simon Rabinovitch, “The Rise of an Image-
Conscious China,” China Security, Vol. 4, No. 3 (léto 2008),
http://www.chinasecurity.us/index.php?option=com_content&view=article&id=59#rabinovich1.
270
Viz Mark Leonard, What Does China Think?, s. 112.
271
Viz tamtéž.
272
Viz Wu Xinbo, “Security Practice of Modernizing and Ascending Power,” in Asian Security Practice: Material and
Ideational Influences, ed. Muthiah Alagappa (Stanford: Stanford University, 1998), s. 139.
273
48
váleční myslitelé od jeho dob preferují „manipulování situace tak, aby dosáhli svého bez potřeby
jediného výstřelu“.275 Válku považují za politickou chybu a selhání strategie.276 Použití síly je spíše
znakem slabosti277. Podle Sun-c' „nejlepší není ten, kdo v stovce bitev stokrát zvítězil, ale je nejlepší,
kdo cizí vojska pokořil bez bitvy“. 278 Rovněž říká, že „všechno válečné úsilí je založené na
klamání“.279 Podle něho je nejdůležitější věcí ve válce napadení nepřátelské strategie.280 Davenport
říká, že tento přístup do jisté míry napadá protivníkovu mysl spíše než jeho fyzické síly. 281 Sunovo
myšlení není zaměřeno na stanovování konkrétních cílů, kterých má být v krátké době dosaženo, ale
na dlouhém a trpělivém procesu získávání výhody nad protivníkem.282
V každém případě nelze Sun-c' brát jako dávného apoštola čínských snah o měkkou moc,
neboť koneckonců jeho učení bylo hlavně o tom, jak porazit protivníka, nikoliv jak dosáhnout
svých cílů skrze přitažlivost. Citovaný Davenport vydává Sunovo učení jako teoretický prazáklad
současné vojenské doktríny Číny (a Asie obecně), ve které velkou roli hraje kybernetický boj,
špehování, narušování protivníkových sítí. V jeho myšlení ale lze nalézt výrazné uvědomění si
významu i jiných forem moci vedle tvrdé.
3.2.4 Některá specifika čínského myšlení

Qin Yaqing píše o některých zvláštnostech čínské kultury, které se promítají do tvorby její
zahraniční politiky.283 V mnoha z nich nalézám příbuznost s konceptem měkké moci. Qin říká, že
čínská kultura a způsob myšlení dávají velký důraz na kontext, tedy prostředí, ve kterém se vytváří
rozhodnutí. 284 Další vlastností čínské kultury je souvztažnost, která je založena na čtyřech
274
Sun-c' (Sunzi) 孫, v angličtině Sun Tzu, někdy také nazývaný jako mistr Sun, byl čínský vojenský myslitel, stratég a
Konfuciův současník žíjící pravděpodobně okolo 5. a 6. století před naším letopočtem. Proslavil jej spis rad, který je
nejčastěji nazýván jako „O umění válečném“. V češtině viz např. Oldřich Král, Mistr Sun o válečném umění /Jiří
Kolář, Mistr Sun o básnickém umění (Praha: Dokořán, 2008).
275
Viz Mark Leonard, What Does China Think?, s. 87 – 88
276
Viz tamtéž; Joseph S. Nye, The Powers to Lead, s. 11.
277
Viz Martin Jacques, When China Rules the World: The Rise of the Middle Kingdom and the End of the Western
World, s. 391.
278
Viz Oldřich Král, Mistr Sun o válečném umění /Jiří Kolář, Mistr Sun o básnickém umění, s. 45 a 47.
279
Viz “Sun Tzu and the art of soft power,“ The Economist, 17. prosinec 2011,
http://www.economist.com/node/21541714. Oldřich Král překládá stejnou pasáž do češtiny jako „válka je
především důmyslná lest“. Viz Oldřich Král, Mistr Sun o válečném umění /Jiří Kolář, Mistr Sun o básnickém umění,
s. 25.
280
Viz Richard Davenport, “Know the Enemy,” Armed Forces Journal, září 2009,
http://www.armedforcesjournal.com/2009/09/4218087.
281
Viz tamtéž.
282
Viz tamtéž. Značná trpělivost a schopnost přemýšlet a plánovat dlouhou dobu dopředu patří mezi charakteristické
rysy čínské mentality. Viz Martin Jacques, When China Rules the World: The Rise of the Middle Kingdom and the
End of the Western World, s. 390-391.
283
Viz Qin Yaqing, “Chinese Culture and Its Implications for Foreign Policy-making.”
284
Viz tamtéž.
49
285
elementech. Prvním je vnímání světa zdůrazňujícího vztah mezi aktéry, nikoliv jejich
individuální kategorizaci. Druhým je vnímání dění a světa jako procesu, který je souhrnem
nekončících vzájemných vztahů mezi lidmi, skupinami lidí a prostředím, ve kterém žijí. Třetím je
význam tváře286. Jedinec získává tvář skrze vztah s ostatními aktéry. Tento koncept má význam
pouze ve společenských vztazích. Tvář je založena na tom, jak „Číňané vnímají sebe sama a jak
cítí, že je vnímají ostatní lidé“.287 Tvář se bezprostředně týká společenské pozice daného jedince.
Pokud má jedinec ve společnosti tvář, disponuje také potřebnými vztahy, sociálním kapitálem a
významnou mocí ve společenských vztazích. 288 Posledním elementem je kuan-si (guanxi) 289 ,
dynamika vztahů a společenský řád založený na vztazích. Takový řád má charakter reciprocity a
spolupráce a hraje v něm významnou roli vzájemná důvěra stojící na společném porozumění.290
Důraz na kontext lze nalézt i v konceptu chytré moci, podle kterého má úspěšná politika na
základě správného zvážení okolností zvolit vhodnou kombinaci tvrdé a měkké moci. Navíc z trochu
jiného pohledu, nepůsobí měkká moc právě skrze kontext, tedy myšlenkové pozadí působící na
aktéra a ovlivňující jeho konečné rozhodnutí bez ohledu na bezprostřední podnět? Měkká moc
potom je funkčním vztahem vybudovaným na základě přitažlivosti jednoho aktéra ve vnímání
jiného aktéra, který na základě této přitažlivosti mění své preference. Přitažlivost a atraktivitu je
možné přirovnat k „tváři“. Pokud má jedinec či stát „tvář“, má také spíše měkkou moc. Soubor jeho
vztahů s aktéry, ve kterých dokázal vyvolat pocit přitažlivosti a důvěry potom můžeme přirovnat ke
konceptu společenských vztahů guanxi.
3.3 První generace: Maova revoluční éra

Založení Čínské lidové republiky v roce 1949 mělo podle Mao Ce-tunga a čínských komunistů
symbolizovat „konec éry cizí agrese a vnitřního chaosu“, a mělo vést k „budování silné,
prosperující a respektované Číny“. 291 Ačkoliv byl návrat mezi světové velmoci hlavním cílem
Čínské lidové republiky od jejího založení, během prvních dekád komunistické vlády byla její
285
Viz tamtéž.
286
Mianzi 面子. Někteří odborníci se podrobněji zabývají otázkou “tváře” v kontextu čínské zahraniční politiky.
Zajímavý výzkum tohoto tématu provedl například Gries. Viz Peter Hays Gries, “Experimental Methods and
Psychological Measures in the Study of Chinese Foreign Policy,” in Contemporary Chinese Politics: New Sources,
Methods, and Field Strategies, ed. Allen Carlson et al. (New York: Cambridge University Press, 2010), s. 70-76. K
tématu tváře a národního ponížení viz také Peter Hays Gries, China’s New Nationalism: Pride, Politics, and
Diplomacy (Berkeley: University of California, 2004), s. 13 – 29.
287
Viz Qin Yaqing, “Chinese Culture and Its Implications for Foreign Policy-making.”
288
Viz tamtéž.
289
关系, doslovně lze přeložit například jako „systém vztahů“.
290
Viz tamtéž.
291
Viz Wu Xinbo, “Security Practice of Modernizing and Ascending Power,” s. 115.
50
politika ovlivňována pocitem zranitelnosti, která vycházela z pocitu „století ponížení“,
technologické zaostalosti, slabé materiální síly, nevýhodné pozici ve světové rovnováze moci a
přímé hrozbě nejprve ze strany USA a později od Sovětského svazu.292
3.3.1 Revoluční zahraniční politika

Cílem nové Číny mělo být vytvoření revoluční společnosti doma i vyvolání revoluce v zahraničí,
kdy se měly zejména státy zbavit svých koloniálních vládců a kapitalistického systému. 293 Čínská
komunistická strana si byla vědoma významu dobrého obrazu v zahraničních médiích. Například ve
30. letech byl do Číny pozván americký novinář Edgar Snow, aby na straně komunistů informoval o
občanské válce. Jeho kniha Rudá hvězda nad Čínou vykreslila Mao Ce-tunga v pozitivním světle a
slavila úspěch po celém světě. I po založení Čínské lidové republiky v roce 1949 si režim zval do
Číny vybrané novináře a akademiky, aby psali o svých zážitcích.294 Navíc byly vytvořeny oficiální
publikace v angličtině, francouzštině, španělštině nebo japonštině, které měly cizince informovat o
vývoji v Číně a zejména zobrazit komunismus výhradně v pozitivních barvách.295
Spíše než skrze veřejnou diplomacii ale jde o komunikaci prostřednictvím propagandy. 296
Kurlantzick píše, že vládní mluvčí „vůbec nerozuměli moderním médiím“ a pouze monotónně
předčítali oficiální stanoviska.297 Tradiční kulturní diplomacie je na nějaký čas nahrazena snahami o
vývoz revoluce a čínského modelu rozvoje, zejména poté co se v roce 1955 Čína stala neoficiálním
vůdcem hnutí nezúčastněných. 298 Maova Čína se snaží přesvědčit svět, že je „revoluční
socialistickou mocností“.299
V období vlády Mao Ce-tunga Čína cílila své ambice a podporu revoluce zejména vůči
třetímu světu. Úspěch komunistických revolucí a národně-osvobozeneckých snah v jihovýchodní
Asii a Africe měl oslabit pozici USA, což mělo ulevit tlaku na Činu. 300 Mao se také pokouší o
vytvoření mezinárodní strategie sjednocené fronty, která by spočívala na široké jednotě nejen
asijských, afrických a latinsko-amerických zemí, ale také západní Evropy a Japonska vůči
292
Viz tamtéž.
293
Viz Joshua Kurlantzick, Charm Offensive: How China's Soft Power Is Transforming the World (New Haven and
London: Yale University Press, 2007), s. 12.
294
Viz Ingrid d’Hooghe, “Public Diplomacy in the People’s Republic of China” in The New Public Diplomacy: Soft
Power in International Relations, ed. Jan Melissen (London: Palgrave, 2005), s. 91.
295
Viz Ingrid d’Hooghe, “Public Diplomacy in the People’s Republic of China” s. 91.
296
Viz Gary, D. Rawnsley, “China Talks Back: Public Diplomacy and Soft Power for the Chinese Century,” s. 289.
297
Viz Joshua Kurlantzick, Charm Offensive: How China's Soft Power Is Transforming the World, s. 15.
298
Viz Gary, D. Rawnsley, “China Talks Back: Public Diplomacy and Soft Power for the Chinese Century,” s. 284-
285.
299
Viz Simon Rabinovitch, “The Rise of an Image-Conscious China.”
300
51
americkému imperialismu. 301 Čínská podpora třetímu světu stála kromě hospodářské a vojenské
pomoci hlavně na „rétorice a morální podpoře“.302 Pomoc třetímu světu podle Wu „odrážela silný
pocit proletářské mezinárodní povinnosti“, která by se dala charakterizovat jako „revoluční
moralismus“.303 V Maově éře lze vysledovat řadu projektů materiální pomoci zemím třetího světa.
Čína se například pustila do projektu budování železnice v Tanzanii a dalších afrických zemích.304
V roce 1963 vyslala Čína do Alžírska po tamním zemětřesení svoji první skupinu mediků.305 Čínská
pomoc zahraničním stranám a vládám, byť skromná, nabízela alternativu k supervelmocem a
bývalým koloniálním vládcům.306
Čínská podpora komunistických revolucí pochopitelně nevyvolávala nadšení u všech vůdců
rozvojových zemí. Čínou podporovaná komunistická povstání vedla k „pohrdání Čínou a etnickými
Číňany v zahraničí“.307 Čínská podpora „pátým kolonám“ v Asii, Africe a Latinské Americe vedla
k silné nedůvěře vůči Číně v celé jedné politické generaci, omezování bilaterálních vztahů s Čínou a
vytváření regionálních uskupení s vyloučením Číny.308 V 60. letech bylo vrcholem vypálení britské
ambasády rudými gardami a ponížení sovětských diplomatů v Pekingu. V době kulturní revoluce
byl diplomatický aparát Čínské lidové republiky zcela paralyzován. Čína se během této doby
prakticky stáhla ze světa a ve světě zůstal pouze jeden čínský velvyslanec (v Egyptě).309 Radikální
zahraniční politika jen potvrzovala obraz Číny jako ideologického nebezpečí. 310 Přesto i během
kulturní revoluce vycházely publikace jako Beijing Review, China Reconstructs nebo China
Pictorial, které si nalezly cesty k zahraničním čtenářům ve světě. Jejich stránky zobrazovaly Čínu
jako mírumilovnou zemi, oběť zahraniční agrese, rozvojovou socialistickou zemi a
antihegemonickou sílu.311
Pokud jde o mezinárodní instituce, Čína zaujímá opatrný a nedůvěřivý postoj založený na
negativních zkušenostech z minulosti stejně jako na nedobrovolném vyloučení z mezinárodního
systému poté, co v občanské válce na pevnině zvítězili Maovi komunisté.
301
Viz tamtéž.
302
Century, s. 160.
303
Viz Wu Xinbo, “Security Practice of Modernizing and Ascending Power,” s. 120-121.
304
Century, s. 160.
305
306
Viz Joseph Nye, Bound to Lead: The Changing Nature of American Power, s. 138.
307
308
Viz tamtéž.
309
Century, s. 160.
310
Viz Bates Gill a Yanzhong Huang, “Sources and limits of Chinese ‘soft power’,” s. 21.
311
Viz Ingrid d’Hooghe, “Public Diplomacy in the People’s Republic of China,” s. 91.
52
3.3.2 Kultura jako zdroj moci
Během Maovy éry měli umělci možnost stabilního zaměstnání ve službách státu, aby se podíleli na
312
vytrvalých politických kampaních. Během této doby byly například vytvořeny tisíce
propagandistických plakátů, které měly za úkol mobilizovat společnost pro určená témata, ale
někdy také zobrazovat solidaritu Číny se zeměmi třetího světa.313 V roce 1956 premiér Čou En-laj
(Zhou Enlai) poznamenal, že čínská „diplomacie obsahuje tři aspekty: politický, ekonomický a
kulturní.“. Ekonomický a kulturní přístup podle něho často předchází diplomacii.314
Intenzita čínské kulturní diplomacie nicméně narůstá až v 70. letech po navázání
diplomatických vztahů se Spojenými státy. Ping-pongová diplomacie315 z roku 1971 měla být podle
Zhang „klasickým příkladem čínské zručnosti v kulturní diplomacii“. 316 Dalším příkladem
netradiční diplomacie se stala „pandí diplomacie“, během které začala Čína rozmisťovat po světě
pandy jako znak dobré vůle a symbol touhy prohloubit vzájemné vztahy. 317 Tyto aktivity prorazily
cestu novému obrazu Číny hledící do světa, který se naplno prosadil během následující vlády Teng
Siao-pchinga.318
Současné vnímání významu nehmotných forem moci v Číně má podle Wanga a Lu kořeny
v historii Čínské komunistické strany, která byla jak ve válce proti Japonsku tak proti Národní
straně v materiálně horší pozici, ale přesto dokázala díky síle vůle a vlastní strategii nakonec
zvítězit.319 Tato zkušenost měla upevnit jejich víru v duchovní dimenzi moci.320 Nicméně pokud jde
o veřejnou diplomacii či mezinárodní propagandu, jejím cílem během Maova období bylo hlavně
„vytvoření příznivého obrazu jinak soběstačné země“. 321
312
313
Pro bohatou ukázku této tvorby viz “Shanghai Propaganda Poster Art Center,”
http://www.shanghaipropagandaart.com.
314
315
V roce 1971 navštívil Čínu tým amerických stolních tenistů. Od roku 1949 mělo jít o první Američany, kteří
vkročili do Pekingu. Viz Gary, D. Rawnsley, “China Talks Back: Public Diplomacy and Soft Power for the Chinese
Century,” s. 285.
316
317
Tento nástroj ale nebyl v čínském prostředí nikterak nový. Panda měla být poprvé představena japonskému dvoru
během panování císařovny Wu Ce-tchien (Wu Zetian) v letech 624-705. Viz Gary, D. Rawnsley, “China Talks
Back: Public Diplomacy and Soft Power for the Chinese Century,” s. 285.
318
319
study of China and Taiwan,” s. 436.
320
Viz tamtéž.
321
53
3.3.3 Atraktivita v zahraničí
Konfucianismus, jedna z klasických čínských filosofických škol, která byla po staletí oficiální
vládní ideologií, byla během Maovy éry odmítána, protože údajně reprezentovala všechno spojené s
feudální Čínou. 322 Konfucianismus byl kritizován jako „utlačovatelská ideologie nevhodná pro
nové komunistické zřízení“.323 Oficiální ideologií se stal maoismus. Jeho klíčovým bodem je úplné
odmítnutí imunity vládnoucí komunistické strany vůči kritice a potřeba přímé práce a naslouchání
lidu.324 Tato ideologie je zcela proti elitám a odmítá nejen hierarchii v organizaci, ale i autoritu
založenou na technické znalosti.325 Tato doktrína je lákavá zejména pro ty, kteří odmítají postupný
vývoj a chtějí okamžité revoluční změny (což vysvětluje její popularitu například v roce 1968 mezi
revoltujícími studenty ve Francii).326 Maova egalitářská ideologie si dokázala získat řadu levicově
smýšlejících příznivců v moderních společnostech.327 Jeho rudá knížka se stala silným symbolem v
čínské domácí politice, a dokázala si získat příznivce i mezi na Západě mezi levicovými radikály a
některými akademiky na univerzitách.328 Ačkoliv čínské myšlení této doby z velké části odráželo
realistickou tradici, lze v něm částečně najít také idealismus a zahraničně-politické ohledy na
ideologické či morální otázky.329
Mao podrobil Sovětský svaz tvrdé kritice a snažil se získat pro Čínu vedení jak v
komunistickém táboře (bitva o ideologickou čistotu), tak mezi zeměmi 3. světa. Sovětský svaz byl
v čínské rétorice posunut do imperialistického tábora vedle USA.330 Otevřená výzva Sovětskému
svazu skutečně zvýšila atraktivitu Číny v řadě postkoloniálnních režimů.331 Maoismus si ve třetím
322
Viz “China and Confucius: Sage move?,” The Economist, 28. duben 2011
(http://www.economist.com/node/18621549). Kritika konfucianismu ovšem sahá už do roku 1915 k novému
kulturnímu hnutí v Číně, které volá po studiu západní kultury. Viz Xin Li a Verner Worm, “Building China’s Soft
Power for a Peaceful Rise,” Journal of Chinese Political Science, Vol. 16, No. 1 (březen 2011), s. 76.
323
Viz “Confucius Making Comeback in China,“ Cincinnati Post, 28. červen 2002,
324
Viz David Robertson, A Dictionary of Modern Politics, s. 298-299.
325
326
Viz tamtéž.
327
328
Viz “A message from Confucius: New Ways of Projecting Soft Power,” The Economist, 22. říjen 2009,
http://www.economist.com/node/14678507.
329
330
Srov. Frederic S. Pearson a J. Martin Rochester, International Relations: The Global Condition in the Twenty-First
Century, s. 161. K pohledu Číny na svět a rozdělení na imperialistické mocnosti viz T. V. Sathyamurthy, “Role of
China in International Relations,” Economic and Political Weekly, Vol. 13, No. 45 (11. listopad 1978), s. 1851-
1853+1855-1858 a T. V. Sathyamurthy, “Role of China in International Relations,” Economic and Political
Weekly, Vol. 13, No. 47 (25. listopad 1978), s. 1941-1943+1945-1947+1949-1955.
331
54
světě, zejména Asii našel silné zastánce. 332 Excesy kulturní revoluce ovšem negativně zasáhly
atraktivitu čínské ideologie ve světě.333
Zatímco Mao si dokázal získat následovníky silou své ideologie, byl to jeho dlouholetý
spojenec a ministerský předseda Čou En-laj, kdo pomohl díky svému elegantnímu diplomatickému
stylu zlepšit čínské postavení ve světě.334 Je pozoruhodné a příznačné, že samotný Mao vykonal
během doby, kdy byl v čele Číny, pouhé dvě cesty do zahraničí (do Moskvy v letech 1950 a
1957).335
3.4 Druhá generace: Tengovo otevření Číny

Od počátků 80. let se mění pohled čínských vůdců na mezinárodní prostředí. Mezinárodní prostředí
je vnímáno jako méně nepřátelské, až neškodné a příznivé. 336 Prioritou čínské politiky se stává
hospodářský rozvoj a Čína začíná uznávat výhody mezinárodní spolupráce.337 Teng si uvědomoval,
že čínská revoluční zahraniční politika vyvolává spíše nestabilitu. Čína potřebovala klidné
mezinárodní prostředí a příliv zahraničních investic, aby mohla posílit uvnitř.
3.4.1 Neideologická zahraniční politika

Teng popularizoval staré čínské rčení o tom, že nezáleží na tom, jestli je kočka černá nebo bílá, ale
hlavně že chytá myši. Čínská komunistická strana by se nově neměla příliš vázat rigidní ideologií,
ale měla by hledat takové postupy, které povedou k úspěchu. Na mezinárodní scéně přestala být
cílem podpora „komunistických pátých kolon v jihovýchodoasijských zemích“. 338 Začal se měnit
dosavadní podezřívavý pohled na multilaterální instituce 339 a zahraniční politika měla nově být
podřízena hospodářskému rozvoji. Kromě již zmiňovaného zastavení snah o vývoz komunistické
revoluce měla Čína opustit dosavadní politiku navazování přátelských vztahů pouze se
socialistickými zeměmi, ale uvítat s otevřenou náručí „jakoukoli zemi, která ji může pomoci
v nalezení nových trhů, přírodních zdrojů a politické podpory“.340 Post-maoistická reformní Čína
usiluje o to, aby byla uznána jako „spolupracující a zodpovědný hráč v mezinárodním systému“.341
332
333
334
335
Viz Mark Leonard, What Does China Think?, s. 110-111.
336
337
Viz tamtéž.
338
339
Viz tamtéž.
340
Viz tamtéž.
341
55
Éra předchozí vlády byla symbolická obrovskou mírou kultu Maovy osobnosti. Teng Siao-
pching budování kultu osobnosti směrem k domácímu publiku odmítl. O co méně dbal o budování
kultů osobnosti na domácí scéně, o to více se staral o svůj obraz v zahraničí, kde zaujal
pragmatickou politikou reforem a otevíráním Číny. V roce 1979 navštívil jako první čínský vůdce
Spojené státy, a stal se mužem roku s fotkou na titulní straně časopisu Time.342 Veřejná diplomacie
už nestojí na propagaci domácí ideologie a vytváření pozitivního obrazu Číny, ale dostává praktický
cíl, kterým je přitáhnutí zahraničních investic, podpora obchodu a s postupem let stále víc potřeba
ovlivnit svět tak, aby pozitivně přijal čínský růst. Namísto snah o revoluční vůdcovství Čína nově
přistupuje k sousedům s pokorou a například v případě Singapuru dokonce se zájmem učit se od
tamního hospodářského rozvoje.343 V mezinárodních institucích a OSN vypadají čínští diplomaté
„téměř neviditelně a zřídkakdy se vyjadřují k důležitým otázkám“.344 Postupně ale narůstá počet
členství Číny v mezinárodních organizacích.345
3.4.2 Otevření se světu

Čína disponuje významným zdrojem přitažlivosti, kterým je její početné obyvatelstvo. Příslib
obrovských zisků po otevření tak velkého trhu vedl ke značné podpoře otevírání Číny mezi
americkými obchodními zájmy.346 Ostatně už během setkání Nixona s Čou En-lajem v roce 1972
Nixon při jedné ze svých řečí vyřkl přání, aby měli i mladí Američané možnost navštěvovat Čínu,
poznávat ji a pochopit její kulturní bohatství.347
Otevření Číny světu bylo nezbytně nutné pro vážně míněnou snahu o zvýšení a využití měkké
moci. Politika otevřených dveří dokázala přitáhnout výjimečné množství zahraničních investic a
vedla k bezprecedentní míře osobních návštěv, ať už šlo o turisty či studenty. Nové možnosti
kontaktů vedly ke zvýšenému zájmu o čínskou kulturu, což může později čínská vláda využít
k posílení „kulturního vlivu státu“.348 Díky velkému množství nových možností kontaktů a poznání
nyní může patřit mezi hlavní témata každodenních zpráv a analýz. Otevření světu vedlo i k větší
otevřenosti čínských institucí. Počátkem 80. let začíná Čínská komunistická strana rozlišovat vnější
342
343
344
Viz tamtéž.
345
Viz Xin Li a Verner Worm, “Building China’s Soft Power for a Peaceful Rise,” s. 82.
346
Century, s. 161.
347
Viz “Nixon in China (The Film) - 25 minute version,” Nixon Presidential Library, YouTube, nahráno 22. února
2012, http://www.youtube.com/watch?v=TdsQ5XgknR8.
348
56
propagandou od vnitřní a posiluje její byrokratický aparát. 349 Vnější propaganda začíná zaujímat
větší význam jako nástroj čínské zahraniční politiky.350 V roce 1984 byl jmenován mluvčí čínského
ministerstva zahraničí a byly zahájeny pravidelné tiskové konference.351 Otevřená Čína se sama o
sobě stává zdrojem přitažlivosti a zároveň nezbytným předpokladem pro další rozvoj v tomto
ohledu. 352
3.4.3 Strategie skrývání vlastní síly

Dá se říci, že pokud jde o širokou strategii Číny na mezinárodní scéně, Tengovo vedení si vzalo
příklad z klasických teorémů mistra Sun-c', když říká, že Čína by měla „budovat své kapacity a
čekat na správnou příležitost“. Na mezinárodní scéně by neměla usilovat o vedení a měla by se
vyhnout konfliktům. Čína si má podle těchto pouček počínat v mezinárodních vztazích zdrženlivě a
nenápadně, nedrat se dopředu, ale zároveň v pozadí posilovat své kapacity. Zatímco na mezinárodní
scéně by si Čína měla počínat maximálně obezřetně, nenápadně a neagresivně, uvnitř by se měla
zaměřit na posilování hospodářského zdroje moci.
Teng si uvědomil, že vzrůstající tvrdá moc Číny, kterou urychlí politika reforem a otevření,
vystraší okolní svět. Proto zároveň s tím deklaroval politiku „skrývání vlastních sil a živení
nejasnosti“. Tyto postupy se začaly v praktické politice Číny prosazovat na začátku 90. let (kdy
probíhal proces předávání vedení od Tenga k Ťiang Ce-minovi [Jiang Zemin]). Je pravděpodobné,
že v té době neuvažoval v kontextu měkké moci či v zájmu posílení přitažlivosti Číny. Cílem spíše
bylo uklidňovat okolní svět a zajistit Číně klid pro hospodářský rozvoj. Každopádně by
pravděpodobně bez výhrad souhlasil s tím, že hrozby tvrdou mocí a image arogance a agresivity
oslabují měkkou moc. Podle něho měla Čína zůstat vůči konfliktům neutrální a „nevystrkovat
hlavu“.353 Peking by měl být pokorný a ustoupit u malých problémů při vědomí dlouhodobého
hlediska.354
Zatímco během Maova období se někteří sousedé Číny jako Thajsko nebo Singapur bály
Maova revolučního expanzionismu, v nové éře se odhodlaly ke krokům, které měly zlepšit
349
Viz David Shambaugh, “China's Propaganda System: Institutions, Processes and Efficacy,” The China Journal, No.
57 (leden 2007), s. 47.
350
Viz tamtéž.
351
352
Nye v roce 1990 napsal o tom, že Spojené státy americké měly obrovskou výhodu proti Japonsku v tom, že byly
ochotny otevřít svou kulturu světu. Naopak hospodářsky úspěšné Japonsko zaostávalo za USA v měkké moci, neboť
bylo mnohem více orientováno dovnitř a odmítalo internacionalizaci. Viz Joseph S. Nye, “Soft Power,” s. 170.
353
354
Viz tamtéž.
57
hospodářské vztahy. 355 Přesto se řada států jihovýchodní Asie obávala čínské dominance, která
mohla hrozit prostřednictvím významných čínských komunit356 a pak také čínskými nároky na pás
ostrovů v Jihočínském moři.357
3.4.4 Koncept všeobecné národní moci

V roce 1984 Teng Siao-pching vyzval čínské odborníky, aby vytvořili analýzu mezinárodního
bezpečnostního prostředí jako součást čínské národní obranné strategie pro rok 2000.358 Výsledkem
byl koncept „všeobecné národní moci“ 359.360 Ten představuje komplexní zhodnocení moci státu ze
všech úhlů pohledu. Během vzniku tohoto konceptu dával vedoucí týmu výzkumníků plukovník
Chuang Šuo-feng (Huang Shuofeng) důraz na měkké faktory moci státu.361 V roce 1988, dva roky
před vznikem konceptu měkké moci, prosazoval Čeng Pi-ťien (Zheng Bijian) 362 myšlenku, že
kulturní moc je významnou komponentou všeobecné národní moci.363 Koncept všeobecné národní
moci nabádá k takovému přístupu k národní bezpečnosti, který bude založen na posílení všech
dimenzí národní moci: hospodářské, technologické, politické, společenské a vojenské. 364 Přístup,
který dává důraz také na nehmotné zdroje moci, není ale v čínském myšlení ničím nový. Jak už
jsem zmínil dříve, Čína historicky silně spoléhala na její civilizační vliv jako doplněk vojenské
moci.365
Leonard píše, že v současné době se stalo měření všeobecné národní moci v Číně „národní
obsesí“.366 Během 90. let se řada čínských think-tanků pustila do vytváření vlastních metodologií
355
Century, s. 163.
356
V současné době jsou vůbec největší komunity Číňanů žijících v zahraničí v Indonésii (7,6 miliónu), Thajsku (7,2
miliónu), Malajsii (7,1 miliónu), Singapuru (3,5 miliónu) a USA (3,4 miliónu). Viz Martin Jacques, When China
Rules the World: The Rise of the Middle Kingdom and the End of the Western World, s. 436-437.
357
Century, s. 163.
358
359
Cung-che kuo-li (zonghe guoli) 综合国力, všeobecná či souhrnná národní (státní) moc.
360
361
Viz tamtéž.
362
Jeden z nejvlivnějších čínských odborníků na mezinárodní vztahy. Zastával i významné funkce ve státní správě. Byl
místopředsedou Oddělení propagandy Komunistické strany Číny a také Ústřední stranické školy. Údajně patří mezi
blízké poradce současného prezidenta Chu Ťin-tcha. Pro krátký životopis viz Mark Leonard, What Does China
Think?, s. 141.
363
364
Viz Wu Xinbo, “Security Practice of Modernizing and Ascending Power,” s. 139-140.
365
Viz Steve Tsang, “China’s Grand Strategy and its Rise,” in China Rising: Reactions, Assessments, and Strategic
Consequences, ed. Bo Huldt et al. (Stockholm: Swedish National Defence College, 2008), s. 51.
366
58
srovnání všeobecné národní moci států. 367 Kromě politické, vojenské a ekonomické moci se
v poslední době objevily pokusy měřit také „kulturní přitažlivost“.368
3.4.5 Měkká moc se obrací proti Číně

Otevření Číny, zvyšující se počet a intenzita mezinárodních kontaktů, Číňané vzdělávající se na
zahraničních univerzitách, televizní a rádiové vysílání, to všechno přineslo zprávy o jiném, v
mnohém lákavějším světě. Leonard píše o tom, že poté co Teng Siao-pching otevřel Čínu světu,
kult maoismu byl nahrazen jinou fundamentalistickou filosofií kultem Spojených států amerických
zahrnující americkou filosofii tržního rozvoje, politické reformy a demokracie a zahraniční
politiky.369 V 80. letech si mnoho čínských akademiků a studentů idolizovalo politický systém USA
a poslouchalo Hlas Ameriky, kterému věřilo mnohem víc než čínským médiím.370
V 80. letech se stal symbolickým vrcholem sebemrskačského útoku na vlastní kulturu
šestidílný dokumentární seriál „Žalozpěv řeky“371, který skrze metaforu Žluté řeky jako kolébky
čínské civilizace 372 kritizoval čínské tradice. 373 Čínský režim začal najednou být ohrožován
přitažlivostí či měkkou moci západního vzoru, a jako způsob záchrany režimu bylo zvoleno tvrdé
potlačení demonstrací na Tchien-an-men, kde davy mladých lidí neústupně protestovaly pod
modelem americké sochy svobody. Měkká moc cizích států čínskou vládu málem položila na
lopatky a záchranné opatření, jehož obrázky se díky nedávno vybudovanému faxovému připojení
dostaly do celého světa, srazily měkkou moc Číny v očích světového veřejného mínění na kolena.
Utrpěl samozřejmě také obraz samotného Teng Siao-pchinga. Zatímco začátek Tengovy vlády
lemoval jeho portrét na obálce časopisu Time, v roce 1989, kdy začal předávat otěže Ťiang Ce-
minovi, získal cenu World Press Photo ikonický obraz osamoceného Číňana snažícího se zastavit
tanky postupující pekingskými ulicemi.374
367
368
Viz tamtéž.
369
370
371
Che-šang (heshang) 河殇.V angličtině „River Elegy“.
372
Ke stručenému vysvětlení mýtu zrození čínské civilizace viz např. Vít Vojta, Čínský svět: jak porozumět současné
Číně, čínskému chování a myšlení (Brno: Ondřej Doležal – Nakladatelství Pixl-e, 2011), s. 11-13.
373
374
Viz “1989 World Press Photo”,
http://www.archive.worldpressphoto.org/search/layout/result/q/ishoofdafbeelding/true/trefwoord/year/1989.
59
3.5 Třetí generace: Ťiang Ce-min
3.5.1 Jak zachránit obraz Číny po Tchien-an-men?
Nová, třetí generace čínských vůdců, která se zrodila po potlačení protestů na Náměstí nebeského
míru, stála před úkolem napravit zničený mezinárodní obraz Číny. Obraz čerstvého nejvyššího
vůdce Číny Ťiang Ce-mina, který nebyl v očích světa bezprostředně spojován s masakrem, dával
těmto snahám alespoň malou výhodu.375 Ťiang a pozdější premiér Ču Žung-ťi (Zhu Rongji)376 byli
podle Rawnsleyho zástupci kultivovaného vedení, které bylo „otevřenější vůči novým myšlenkám“,
mimo jiné „požadavkům vedení zahraniční politiky ve dvacetičtyřhodinovém mediálním
prostředí“. 377 Poté co se čínské vládě podařilo stabilizovat domácí situaci, najala si jednu
z největších public relations firem, Hill & Knowlton, aby pomohla opravit čínský obraz ve světě.378
Vláda si uvědomovala, že mezinárodní izolace Číny může vést k ohrožení reformní politiky a
hospodářského růstu a proto se začala stále více obracet směrem k zahraničnímu publiku, aby
ovlivnila veřejné mínění a pomohla podpořit příliv investic a rozvoj obchodu.
Ťiang a Ču se během zahraničních cest objevovali v místních televizích. Ve Spojených
státech Ču hovořil v angličtině a nebál se čelit předem nepřipraveným otázkám od otevřeně
nepřátelských novinářů.379 Naopak sám opakovaně přebíral iniciativu a vnášel do diskuze citlivé
otázky jako Tchien-an-men a lidská práva dříve než jeho tazatelé. 380 Tím si získal kontrolu nad
tématy rozhovoru a mohl vytvořit obraz sebevědomého státníka, který dokáže probírat problémy
otevřeně.381 V roce 1999, když závěrečná jednání o vstupu Číny do WTO umrzla na mrtvém bodě,
se Ču chopil ofenzívy ve veřejné diplomacii v USA a skrze rozhovory pro CNN a setkání s
americkými voliči se pokoušel přesvědčit, že členství Číny ve Světové obchodní organizaci je
scénářem, ve kterém zvítězí obě strany.382
Čínské vedení si jasně uvědomovalo potřebu vytvořit systém institucí k lepšímu zvládnutí
vypouštění a kontroly informací směrem k domácímu i zahraničnímu publiku. 383 V roce 1990
Čínská komunistická strana obnovila Vedoucí skupinu pro propagandu a vzdělávání, která byla
375
376
Ču byl premiérem od roku 1998 do roku 2003.
377
Viz tamtéž.
378
379
380
381
Viz tamtéž.
382
Viz tamtéž.
383
60
pozastavena před dvěma lety.384 O rok později vláda obnovila svou Informační kancelář a sloučila ji
s Vedoucí skupinou pro vnější propagandu, která byla v 80. letech hlavní institucí pro řízení vnější
komunikace.385 Informační kancelář se stala hlavní institucí pro tvorbu čínské veřejné diplomacie.386
Později publikovala mimo jiné první bílé knihy na témata, ve kterých je Čína v zahraniční nejvíc
kritizována, jako jsou lidská práva, Tibet, svoboda náboženského vyznání, regulace početí atd.387
Od roku 2003 také vzdělává mluvčí pro centrální úroveň i provincie. V roce 1991 také vzniká
Vládní kancelář pro externí propagaci (či propagandu). 388 Jejím deklarovaným cílem byla
propagace obrazu Číny jako stabilní země procházející reformami, země, která se dobře stará o
svoji populaci včetně minorit a tvrdě pracuje, aby snížila chudobu.389
Šok v podobě Tchien-an-men vedl pouze ke krátké dočasné epizodě omezení kontaktů se
světem. I když se vláda nejprve marně pokusila omezit faxové přístroje 390 , komunikace Číny
s okolním světem se díky nově vznikajícím vztahům a rozvoji komunikačních technologií dále
prohlubovala a nabrala nový dech v roce 1991 po vzniku výše jmenovaných institucí. Spíše než na
kontrolu komunikace se světem se cenzura zaměřila na to, aby měla pod kontrolou to, o čem Číňané
mluví navzájem a jak nahlížejí na Čínu a svět (podpora nacionalismu). Čína ale zintenzivňuje svojí
komunikaci směrem navenek skrze bílé knihy a celou řadu dalších nástrojů.
Významný předěl přišel v roce 1998, kdy se hlavou Informační kanceláře vlády stává Čao
Čchi-čeng (Zhao Qizheng).391 Dochází ke zvýšení počtu tiskových konferencí, znovu se během nich
začíná používat angličtina a zlepšuje se přístup k novinářům.392 Dalším významným aktérem čínské
komunikace směrem ven je čínské ministerstvo zahraničí. To v roce 2000 poprvé vytvořilo
mediální centrum, které má usnadnit komunikaci se zahraničními novináři.393
3.5.2 Uvedení Nyova konceptu do Číny a jeho místní interpretace

Bylo to právě během počátků vlády Ťiang Ce-mina, kdy Nye formuloval svůj koncept měkké moci.
Jeho kniha pod názvem „Bound to Lead“, která termín spolu s dvojicí článků uvedla do veřejné
384
Viz tamtéž; David Shambaugh, “China's Propaganda System: Institutions, Processes and Efficacy,” s. 47.
385
Viz Gary, D. Rawnsley, “China Talks Back: Public Diplomacy and Soft Power for the Chinese Century,” s. 287;
Ingrid d’Hooghe, “Public Diplomacy in the People’s Republic of China” s. 98; David Shambaugh, “China's
Propaganda System: Institutions, Processes and Efficacy,” s. 47.
386
387
388
389
Viz tamtéž.
390
391
392
Viz tamtéž.
393
Viz tamtéž.
61
diskuze, byla do čínštiny přeložena v roce 1992, dva roky po jejím prvním vydání.394 První článek
v čínštině dotýkající se konceptu měkké moci395 následoval už v následujícím roce.396 Wang a Lu
vysledovali počátky diskuze do roku 1997, kdy se poprvé objevuje v tématech prací uložených
v databázi čínských odborných časopisů397. Počet článků, které se týkají měkké moci, potom začíná
rychle stoupat po roce 2000.398 Formulování konceptu měkké moci ovšem nemohlo být pro čínské
odborníky žádným překvapením či revolucí v nazírání na zdroje moci. Důležitost měkkých faktorů
moci byla zdůrazňována od samého počátku čínského výzkumu všeobecné národní moci. 399
Pevninská Čína také není svým zaujetím pro koncept měkké moci v Asii osamocena. Konceptu
věnují velký význam i v Koreji400, Japonsku401 na Tchaj-wanu402 či v Indii403.
Na obecné úrovni čínští odborníci definují měkkou moc jako „neuchopitelnou,
nekvantifikovatelnou, nehmotnou či duchovní moc“. 404 Dále jako „schopnost přemluvit ostatní
rozumem a přesvědčit je morálními principy“. 405 Řada z nich spojuje měkkou moc s již
zmiňovaným výrokem Sun-c' a označuje ji za „schopnost přemoci protivníka bez boje“.406 Někteří
ji také přirovnávají k již uvedenému konfuciánskému ideálu „vlády skrze morální příklad“. 407
394
395
V pevninské Číně je překládán jako žuan-š'-li (ruanshili) 软实力, žuan-li-liang (ruanliliang) 软力量 nebo žuan-
čchüan-li (ruanquanli) 软权力. Viz tamtéž. Překlady se mírně liší ve významech slova „moc“. První odkazuje na
moc ve smyslu širší palety mocenských zdrojů, kterými disponuje daný aktér. Druhé vyjadřuje fyzickou moc. Třetí
v sobě skrývá konotaci odkazující na právo.
396
397
V angličtině „China Academic Journals database“. Jde o souhrnou databázi čínských odborných článků, která
v současnosti zahrnuje více než 7200 časopisů od roku 1915. Více o databázi viz “China Academic Journals Full-
Text Database,” http://cnki.en.eastview.com/kns50/Navigator.aspx?ID=CJFD.
398
399
400
K tématu měkké moci Jižní Koreje viz např. Joseph S. Nye, “South Korea’s growing soft power,” Daily Times, 11.
listopad 2009, http://www.dailytimes.com.pk/default.asp?page=2009\11\11\story_11-11-2009_pg3_5.
401
K tématu měkké moci Japonska viz např. Peng Lam, “Japan’s Quest for “Soft Power”: Attraction and Limitation,”
East Asia: An International Quarterly, Vol. 24, No. 4 (zima 2007), s. 349–363.
402
K tématu pojetí měkké moci Tchaj-wanu ve srovnání s pevninskou Čínou viz Hongying Wang a Yeh-Chung Lu,
“The Conception of Soft Power and its Policy Implications: a comparative study of China and Taiwan,” s. 425-447,
pro pohled na měkkou moc optikou bývalé viceprezidentky Čínské republiky na Tchaj-wanu viz Lu Hsiu-lien, Soft
Power: Vision for a New Era (Taiwan: Office of the president, 2006) .
403
K tématu měkké moci v kontextu Indie viz např. Shashi Tharoor, “Why nations should pursue "soft" power,” Video
on TED.com, listopad 2009, http://www.ted.com/talks/lang/en/shashi_tharoor.html.
404
study of China and Taiwan,” s. 427. Wang a Lu vycházejí ve své analýze čínských interpretací měkké moci z celé
řady původních čínských zdrojů. Pro zjednodušení zde ale uvádím pouze odkazy na Wang a Lu. Pro celý přehled
původních čínských zdrojů, které používají, viz tamtéž s. 427-430.
405
406
Viz tamtéž.
407
Viz tamtéž.
62
Wang a Lu píší, že na obecné úrovni jsou čínské definice měkké moci v souladu s Nyem, byť ji ve
srovnání s ním ochotněji aplikují i na jiné aktéry než státy v kontextu mezinárodní politiky. 408
Nejdůležitějšími zdroji měkké moci států v mezinárodních vztazích jsou podle čínského diskurzu
kultura a domácí instituce a hodnoty.409
3.5.3 Nové ideové zakotvení čínské politiky

Ideologické vakuum vzniklé Tengovým odklonem od ortodoxního komunismu a násilným
potlačením lidových aspirací na Tchien-an-men bylo nahrazeno důrazem na nacionalismus, na
jednu stranu defenzivní, odkazující na ponížení Číny od poloviny 19. do poloviny 20. století, na
druhou stranu ofenzivní, pozitivní, zdůrazňující úspěch současné Číny.410
Ťiangova éra věnuje oproti Tengově úsporné terapii opětovný důraz na kulturu a to v rámci
konceptu „tři v jednom“ (souhrnný plán pro socialismus s čínskými charakteristikami založený na
ekonomickém, politickém a hospodářském rozvoji), jehož ideové počátky sahají až do Maovy éry.
Podobně Ťiangův koncept „zásady tří reprezentací“411 definovaný v roce 2000 pro vymezení toho,
co má v dnešní době Čínská komunistická strana reprezentovat, obsahuje kromě „rozvojových
trendů pokročilých produktivních sil“ a „hlavních zájmů naprosté většiny čínského lidu“ také
„orientaci pokročilé kultury“. 412 Podle této doktríny je „společnost socialistická pouze tehdy,
pokud je vyvážený její hospodářský, politický a kulturní vývoj“.413 Podle Ťianga hraje kultura stále
významnější roli v současné globální soutěži o všeobecnou národní moc.414
Na konci 90. let. Peking povolil opětovnou výuku konfucianismu na veřejných školách. 415
Posun od ideologického ospravedlnění režimu k etnickému nacionalismu umožnil hledání
tradičních hodnot. Konfucianismus jako ideologie zdůrazňující loajalitu k vládci se nabízí jako
logická možnost pro zaplnění hodnotového vakua. Ťiang Ce-min v roce 2002 vyzval k posílení
budování morálních zásad u mladých Číňanů.416
408
Viz tamtéž.
409
410
Viz Joshua Kurlantzick, Charm Offensive: How China's Soft Power Is Transforming the World, s. 23-24.
411
San-ke taj-piao (sange daibiao) 三个代表, v angličtině „Three Represents“. Jedním z důsledků této zásady mimo
jiné bylo, že od roku 2002 mohli začít do Čínské komunistické strany vstupovat podnikatelé.
412
Viz “What Is "Three Represents" CPC Theory?,” China.org.cn,
http://www.china.org.cn/english/zhuanti/3represents/68735.htm.
413
Viz “Three Represents: First expositions of the important thought of Three Represents,” News of the Communist
Party of China, 23. červen 2006, http://english.cpc.people.com.cn/66739/4521344.html.
414
Viz “Full Text of Jiang Zemin's Report at 16th Party Congress,” 3. část, People’s Daily Online, 18. listopad 2002,
http://english.people.com.cn/200211/18/eng20021118_106985.shtml.
415
Viz “Confucius Making Comeback in China.“
416
Viz tamtéž.
63
3.5.4 Zahraniční politika
Na mezinárodní scéně ovšem Ťiang upravuje Tengovy strategické teorémy, podle kterých má Čína
zaujímat nenápadný postoj, aby si získala čas na budování kapacit, a říká, že je třeba „jít spolu se
světem“. Dále také rozvádí myšlenku „budování všeobecné národní moci Číny“ a „budování
nového mezinárodního řádu“ (který má být v představách Číny multilaterální, v protikladu proti
americké unipolaritě). 417 Na počátku nového milénia přenechává Ťiang svému nástupci také
koncept vycházející z vnímání Číny jako velmoci.418
Čína se v 90. letech pokouší své sousedy zastrašit silou. Vyslala své loďstvo k neobydleným
útesům v Jihočínském moři, na které si vedle Číny činí nárok celá řada přilehlých států. V letech
1995 až 1996 se pevninská Čína ocitla na hraně ozbrojené konfrontace s Tchaj-wanem a Spojenými
státy. V atmosféře rostoucích obav z růstu Číny navíc čínská vláda vyzývala své sousedy k opuštění
vojensko-politických aliancí, zejména těch se Spojenými státy (s argumentem, že jde o
anachronismy ze studené války). 419 Tato strategie vedla k přesnému opaku, zvýšila obavy států
v regionu z čínské hrozby a přitáhla blíže americké ozbrojené síly.420 Také směrem k Tchaj-wanu
vedl Ťiangův konfrontační styl spíše k negativním důsledkům vůči cílům pevninské Číny, neboť po
krizích v Tchaj-wanské úžině poloviny 90. let se sebeidentifikace obyvatel ostrova jako Tchaj-
wanců (nikoliv Číňanů) zvýšila421, což možnosti sjednocení ještě více komplikuje. Čína od počátku
90. let do roku 1996 nedokázala podchytit skutečný význam obrazu „čínské hrozby“ ve světě a
namísto uklidňující politiky, kterou potřebovala po Tchien-an-men, vyvolala dojem útočnosti a
agresivity.422
Čínský přístup se mění od roku 1997, kdy do světa vyslala obraz mírového převzetí
Hongkongu, urovnala vztahy s USA a poskytla významnou podporu státům jihovýchodní Asie
během asijské finanční krize. 423 Čína odmítla devalvovat svoji měnu a dokázala tento krok
prezentovat jako podporu asijským státům a krok vedoucí ke stabilitě a rozvoji regionu.424 Díky
tomuto rozhodnutí Čína navýšila svou měkkou moc ve východní Asii na úkor USA.425 Nový důraz
417
418
419
420
Viz tamtéž.
421
study of China and Taiwan,” s. 437 a Martin Jacques, When China Rules the World: The Rise of the Middle
Kingdom and the End of the Western World, s. 301.
422
Viz Simon Rabinovitch, “The Rise of an Image-Conscious China”
423
Viz tamtéž.
424
425
64
na budování vlastního obrazu se také projevuje v proměně reakcí na teorii čínské hrozby 426 , v
podpoře multilaterální diplomacie a zvýšené průhlednosti ve vojenských otázkách.427 Čína postupně
došla poznání, že nemůže teorii čínské hrozby jednoduše odmítat, ale že potřebuje vykonat kroky
k větší multilateralitě, transparenci a méně útočnosti.428
3.5.5 Nový bezpečnostní koncept

Jedním z konkrétních prostředků měl být „Nový bezpečnostní koncept“, poprvé publikovaný v roce
1997 a dále rozpracovaný v roce 1999.429 Ten navazuje na pět principů mírové koexistence, které
oficiálně tvoří základ čínské zahraniční politiky už od roku 1955 a dále zdůrazňuje mechanismy,
jako jsou dialog a konzultace. 430 Mezi jeho pilíře patří „vzájemná důvěra, vzájemný prospěch,
rovnost a koordinace“.431 Jeho ideou je, že po studené válce státy mohou zajistit svoji bezpečnost
diplomatickou a ekonomickou spoluprací namísto soupeření a vytváření nepřátelských bloků. 432
Čína navrhuje společenství ASEAN vytvoření společné zóny volného obchodu, která se stává
základním kamenem nové čínské zahraniční politiky v oblasti a jejích snah prosadit neškodný obraz
jejího růstu. 433 Dále usiluje o komplexní strategické partnerství s Evropskou unií a stabilní vztah
s USA.
3.6 Čtvrtá generace: Chu Ťin-tchao a měkká moc jako

oficiální cíl
3.6.1 Další rozvoj komunikačních nástrojů
Ministerstvo zahraničí dál inovuje své aktivity zaměřené na zahraniční publikum. Čínští diplomaté
v zahraničí mají postupně větší volnost v jejich komunikaci se zahraničním publikem. 434 Čína
během této doby také využívá zahraniční pomoci jako možnosti vyslat signál, že myslí vážně
426
Rabinovitch tvrdí, že Čína je „kulturně uražena tím, že je vnímána jako hrozba“ a tak se snaží vyhnout chování,
které takový dojem posiluje. Viz Simon Rabinovitch, “The Rise of an Image-Conscious China.”
427
Viz tamtéž.
428
Viz tamtéž.
429
Jeho proponentem má být Jen Süe-tchung (Yan Xuetong). Viz Mark Leonard, What Does China Think?, s. 100.
430
431
Viz Pan Zhenqiang, “China’s Grand Strategy in the Twenty-First Century,” in China Rising: Reactions,
Assessments, and Strategic Consequences, ed. Bo Huldt et al. (Stockholm: Swedish National Defence College,
2008), s. 10.
432
433
Viz Bates Gill a Yanzhong Huang, “Sources and limits of Chinese ‘soft power’,” s. 22 a Jean A. Garrison, “China’s
Prudent Cultivation of “Soft” Power and Implications for U.S. Policy in East Asia,” Asian Affairs, an American
Review, Vol. 32, No. 1 (jaro 2005) , s. 26.
434
65
politiku založenou na dobrém sousedství a partnerství. 435 Ministerstvo zahraničí rovněž věnuje
novou pozornost domácímu publiku, kterému chce lépe představit svoji práci a aktivity.436
3.6.2 Prohlubující se diskuze o měkké moci

Koncept měkké moci se v Číně stal nedílnou součástí akademických i praktických diskuzí o světové
politice, zahraniční politice státu, domácí politice a dokonce i vedení obchodních společností.437
Kromě toho se ovšem rychle stal i součástí čínského praktického politického uvažování. Čínští
analytikové a politici se v důsledku rychlého hospodářského rozvoje Číny přirozeně zajímají o
otázku, na čem jsou založeny velké mocnosti. 438 Nyeův argument, že takové státy musí mít pro
dlouhodobý úspěch nejen tvrdou, ale i měkkou moc tvůrce čínské politiky oslovil. 439 Čínští
odborníci také nacházejí paralely mezi Nyeovými konceptem měkké moci a klasickým čínským
učením mistra Sun-c' nebo Mencia (viz kapitola 3.2).440 To, že tvůrci politiky berou koncept měkké
moci vážně a jako pozitivní výzvu, lze odvozovat z toho, že v jinak restriktivním čínském prostředí
nebyly debaty a publikace týkající se měkké moci nijak dotčeny.441 Zhang píše, že tento koncept dal
čínské vládě „novou možnost konceptualizovat a vykonávat moc“.442 Poté co se Chu stal v listopadu
2002 předsedou Čínské komunistické strany, zahájil pravidelná studijní sezení členů politbyra
s akademiky, z nichž řada ve svých referátech zmiňovala termín „měkká moc“.443 Od roku 2003
začíná být důležitost měkké moci diskutována mezi vrcholnými státními představiteli a ještě v
témže roce začíná vláda pro popis čínského vývoje nabízet světu koncept „mírového růstu“.444
V roce 2007 jeden z nejvýznačnějších členů akademické obce zúčastňujících se těchto sezení
profesor Siung Čcheng-jü (Xiong Chengyu) argumentoval, že „kulturní průmysl je souhrnnou
reprezentací měkké moci státu.“ Podle něho je stav kulturního průmyslu v různých zemích
vyjádřením stupně, jak si stát uvědomuje význam „kulturních produktivních sil“ a strategického
myšlení ohledně vlastního vývoje dané země.445 Prezident Chu zjevně během těchto sezení věnoval
konceptu pozornost a sám jej zmiňoval při svých shrnutích. V roce 2006 použil termín při své řeči
435
Příkladem je pomoc Alžírsku a Íránu po zemětřeseních v roce 2003 a dodávky léků a finanční pomoc Vietnamu,
Thajsku a Indonésii. Viz Ingrid d’Hooghe, “Public Diplomacy in the People’s Republic of China,” s. 99-100.
436
437
438
439
Viz tamtéž.
440
441
442
443
Viz Zhang Weihong, “China’s cultural future: from soft power to comprehensive national power,” s. 388-389.
444
Viz “Sun Tzu and the art of soft power.“
445
66
na společném setkání Konference národní asociace umělců a Konference asociace čínských autorů,
kde řekl, že „to jak vylepšit měkkou moc státu, je významný praktický problém, před kterým
stojíme“.446 Podle něho musí být růst mezinárodního statusu Číny demonstrován jak tvrdou tak
měkkou mocí.447
Během Všečínského shromáždění lidových zástupců v roce 2007 byl údajně Joseph Nye
citován častěji než jakýkoli jiný americký analytik a během hospodářských, vojenských a
diplomatických sekcí řečníci opakovaně zdůrazňovali důležitost čínské měkké moci. 448 Významný
prostor dostal koncept měkké moci také během sezení Čínské lidové politické konzultativní
konference. Měkká moc se za účasti řady vysokých vládních činitelů stala hlavním tématem roku
2007. 449 Jedna z řečnic Sun Pching (Sun Ping), popularizátorka pekingské opery, předložila
argument, že by se kultura měla stát novou velkou čínskou zdí 450 založenou na kulturním
nacionalismu či „kultury jako národní obrany“.451
Do širšího povědomí se koncept měkké moci dostal na konci roku 2006 díky dvanáctidílné
dokumentární sérii z dílny CCTV 452 nazvané „Vzestup velkých mocností“ 453 , jejíž tvorba byla
inspirovaná právě studijními sezeními politbyra, kde se diskutovalo, jak se silné státy staly
světovými mocnostmi a jak se z jejich zkušeností může současná Čína poučit.454 Seriál upozorňuje
na nedostatek měkké moci v Číně a závěrečná epizoda zdůrazňuje potřebu rozvoje zdrojů měkké
moci. Jedním ze závěrů je rovněž teze, že všeobecná národní moc nahrazuje tradiční vojenskou moc,
která v minulosti pomohla světovým velmocem k jejich výjimečnému postavení. 455 Státy nově
soupeří skrze obchod, inovace, kulturní a vědecký přínos lidstvu.456 K úspěchu vede vláda práva
(zejména pokud jde o ochranu duševního vlastnictví), otevřená společnost (umožňující rychlé šíření
myšlenek) a politický systém, který umožňuje spořádané předávání moci a systém kontroly zneužití
moci.457 Čína se musí za každou cenu vyhnout agresivní politice, kterou aplikovalo Německo a
446
447
448
449
Viz tamtéž.
450
Jde o variaci na slova z čínské hymny, která v originále říkají, že se novou čínskou zdí má stát lidské tělo a krev
(čínského lidu).
451
452
CCTV = China Central Television. CCTV je hlavní celonárodní státem řízená televize.
453
V angličtině „The Rise of Great Powers“.
454
455
Viz tamtéž, s. 392
456
Viz Daniel A. Bell, China’s New Confucianism: Politics and Everyday Life in a Changing Society (Princeton:
Princeton University Press, 2008), s. 19.
457
Viz tamtéž.
67
Japonsko v druhé světové válce.458 Poté co byl tento pořad odvysílán, řada čínských intelektuálů
uznala, že měkká moc je to, co Číně chybí k postavení skutečného globálního lídra.459 Ovšem čínští
intelektuálové také tvrdili, že Čína nemůže pouze napodobovat Západ, ale musí čerpat ze zdrojů
vlastní kultury.460
3.6.3 Měkká moc jako oficiální cíl

Zatímco během vlády Ťiang Ce-mina byl termín měkká moc uveden do čínské veřejné diskuze, byl
to až jeho následovník a poslední čínský prezident, který po několikaleté diskuzi na nižších
úrovních 15. října 2007 během 17. sjezdu Čínské komunistické strany veřejně vyhlásil nutnost
budovat kulturu jako součást měkké moci čínské společnosti. Tímto byl koncept poprvé zahrnut do
dokumentů určujících čínskou politiku na nejvyšší úrovni.461 Chu ve svém projevu upozorňuje na to,
že kromě zdroje inspirace pro národní soudržnost a kreativitu se kultura stává stále důležitějším
faktorem všeobecné národní moci. 462 Zdá se nicméně, že Chu ve svém projevu klade důraz na
kulturu, jako „součást měkké moci státu“, nikoliv na měkkou moc samotnou. Také se zdá, že
Chuova artikulace konceptu je zaměřena spíše dovnitř státu než navenek, jak by primárně
předpokládal Nye.463
Termín měkká moc je aplikován hlavně na domácí politický kontext pro označení kulturních
zdrojů, které mají být shromážděny.464 Zhang píše, že „uvedení termínu „měkká moc“ v Chuově
zprávě odráží širší a hlubší trend založený na zvýšeném důrazu na strategickou důležitost kultury v
Číně“.465 Nové plány na budování kultury a měkké moci byly následovány skutečným nárůstem
prostředků věnovaných umění a kultuře. Podle čínského ministra kultury Sun Ťia-čenga (Sun
Jiazheng) dosáhl během 10. pětiletého plánu (2001 – 2005) celkový počet národních investic do
nekomerčních veřejných kulturních institucí přes 49,5 miliardy yuanů, což bylo asi o 106 % více
než v předešlé pětiletce.466 V roce 2006 byl poprvé vytvořen pětiletý plán pro kulturní rozvoj, který
kromě reformy kontrolního systému také nabádá k exportu kulturního průmyslu. 467 K dalšímu
rozvoji došlo také na úrovni provincií.468
458
Viz Daniel A. Bell, China’s New Confucianism: Politics and Everyday Life in a Changing Society, s. 19.
459
Viz Zhang Weihong, “China’s cultural future: from soft power to comprehensive national power,” s. 392-393.
460
461
462
Viz Hu Jintao, “Hu Jintao's report at 17th Party Congress.”
463
464
465
466
467
Viz Xin Li a Verner Worm, “Building China’s Soft Power for a Peaceful Rise,” s. 76 – 77.
468
68
Zatímco od počátků vlády Teng Siao-pchinga po celé období 90. let byl ekonomický rozvoj
klíčovým a nadřazeným vládním cílem, v poslední dekádě se podle některých zdrojů stává
budování měkké moci novou prioritou vládnoucí strany. 469 Chu Ťin-tchao rozšířil koncept tři v
jednom o jeden, aby vytvořil velký obraz „socialismu s čínskými charakteristikami“. Celkový plán
rozvoje Číny měl zahrnout rozvoj hospodářství, politiky, kultury a společnosti. Zhang píše, že „po
třech dekádách bezprecedentního ekonomického růstu se Chu cítil bezpečně, aby se odpoutal od
Tengova úzkého úsilí o hospodářský růst“ a začal usilovat o vyřešení „nových výzev společenského
a kulturního vývoje“.470
3.6.4 Koncept mírového rozvoje

Čína má nejpočetnější populaci na světě, její ekonomika rostla v posledních desetiletích průměrným
tempem 10 % ročně a její obranný rozpočet ještě rychleji.471 Čínské firmy investují po celém světě.
V takové situaci bylo stále obtížnější vystačit si pouze s Tengovým konceptem skrývání vlastních
schopností. 472 Čeng Pi-ťien byl během jedné ze svých cest do USA zaskočen, jak velký počet
Američanů vnímá růst Číny jako hrozbu a došel k závěru, že snaha o nenápadnost nevede
k rozptýlení těchto obav.473 Čína musí podle něho světu svůj růst vysvětlit.474
Byl to ten samý Čeng Pi-ťien475, který na konci 80. let vyzvedával význam kultury v souhrnné
moci státu, kdo vymyslel koncept „mírového růstu“ 476 . Kromě modernizace a zefektivnění
ekonomiky má být jeho součástí překročení starých rozvojových strategií rostoucích mocností. Čína
nemá jít po cestě Německa v první světové válce či Německa a Japonska v druhé světové válce, aby
skrze násilí usilovala o suroviny a světovou hegemonii. 477 Teorie je založena na argumentu
založeném na 40 případových studiích vykonaných doktorskými studenty z Šanghaje na popud
politbyra, kteří dospěli k závěru, že rostoucí mocnosti, které se rozhodly pro agresi a expanzi,
nakonec selhávají.478 Koncept mírového růstu má být použit jako přímý protiargument konceptu
469
470
471
Podle Leonarda rostou výdaje na čínskou armádu přes 10 % ročně (a podle amerických zpravodajských sil je toto
číslo údajně dvakrát až třikrát vyšší). Viz Mark Leonard, What Does China Think?, s. 105.
472
473
474
Viz tamtéž.
475
Zheng byl výkonným místopředsedou Ústřední školy Komunistické strany Číny v době, kdy jí předsedal současný
čínský prezident Chu Ťin-tchao. Rovněž zastával post ministra propagandy. Viz Mark Leonard, “The road
obscured,” Financial Times, 8. červenec 2005, http://www.ft.com/intl/cms/s/0/9d653a78-eddb-11d9-98e5-
00000e2511c8.html#axzz1uIHszNCg.
476
Viz tamtéž; Mark Leonard, What Does China Think?, s. 89; Joshua Kurlantzick, Charm Offensive: How China's Soft
Power Is Transforming the World, s. 37; Steve Tsang, “China’s Grand Strategy and its Rise,” s. 48.
477
Viz Mark Leonard, “The road obscured.”
478
Viz tamtéž.
69
„čínské hrozby“ a základ „ofenzívy skrze šarm“, která má čelit americké strategii obklopování Číny
vojenskými základnami ve střední a východní Asii a posilování bezpečnostních vazeb s pacifickými
mocnostmi jako jsou Austrálie, Indonésie, Thajsko a Singapur. 479 Čína nemá být izolovanou
mocností, jako byl Sovětský svaz, ale má být „integrována do hospodářské globalizace a
poskytovat trh a hospodářské příležitosti celému světu“. 480 Čína se nemá stát „hegemonickou
mocností“ skrze budování vojenských aliancí jako je NATO, ale její růst má poskytnout světu
situaci, ve které budou všichni vítězit.481 V roce 2005 Chu Ťin-tchao prohlásil, že „jakýkoliv pokus
země uskutečnit svoje zájmy skrze použití nebo hrozbu mocí nebo postavit svoje zájmy nad zájmy
ostatních států, nikam nepovedou“.482
Koncept mírového růstu se mezi lety 2003 a 2004 nakrátko ujal v rétorice nejvyšších čínských
představitelů, ale záhy byl přejmenován na „mírový rozvoj“ či „mírovou koexistenci“. To bylo
v důsledku kritiky těch členů Komunistické strany Číny, kteří s vědomím Tengovy poučky, že Čína
musí „skrývat svůj lesk“ považovali samotný termín růst za příliš agresivní a ohrožující.483 Slovo
„rozvoj“ mělo být označením téhož, které ovšem nevyvolá obavy ze sílící Číny jako zdroje
nebezpečí. Podle pragmatického křídla čínské komunity se má Čína držet slova „rozvoj“, má být
skromná ohledně rozsahu své moci a má se zaměřit na vlastní hospodářský růst a společenský
pokrok.484
Koncept byl ovšem napadán i z jiného tábora a to asertivními nacionalisty či realisty na
čínských univerzitách. Ti, v čele s profesorem Jen Süe-tchungem (Yan Xuetong) 485 kritizují
koncept mírového růstu jako příliš měkký, neboť například směrem k Tchaj-wanu údajně dává
zprávu, že může vyhlásit nezávislost a pevninská Čína jej nenapadne. 486 Profesor Jen označuje
proponenty konceptu mírového růstu či rozvoje za liberální internacionalisty a usmiřovače a
kritizuje je za jejich údajné ústupky vycházející z čínské slabosti.487 Jestliže byl vykonán ústupek
pragmatistům, kteří považovali mírový růst za příliš agresivně znějící koncept, ustoupit musel i jeho
tvůrce Čeng Pi-ťien, který v pozdějších projevech vysvětloval, že použití síly je ospravedlnitelné
479
Viz tamtéž.
480
481
Viz tamtéž.
482
Viz Hu Jintao, “Speech at a Meeting Marking the 60th Anniversary of the Victory of the Chinese People's War of
Resistance Against Japanese Aggression and the World Anti-Fascist War,” Ministry of Foreign Affairs of the
People’s Republic of China, 3. září 2005, http://www.fmprc.gov.cn/eng/wjdt/zyjh/t211664.htm.
483
484
485
K jeho osobě viz tamtéž, s. 139.
486
Viz Mark Leonard, “The road obscured,” nebo Mark Leonard, What Does China Think?, s. 90.
487
70
k obraně čínské suverenity, zastavení kroků vedoucích k nezávislosti Tchaj-wanu a dokonce
k získání zdrojů ropy či plynu.488
V roce 2005 během summitu OSN Chu Ťin-tchao poprvé veřejně představil myšlenku
budování harmonického světa. 489 Tento koncept navazuje na ideu mírového rozvoje a má ve
vnímání světa překrýt teorii čínské hrozby.490 Tsang jej považuje za „vylepšení jazyka“, které má
ještě více uklidnit před růstem Číny.491
3.6.5 Oživení Konfucia

Chuovo období prohloubilo znovuoživení konfucianismu jako ideologie podporované vládou.
Začaly se objevovat populární publikace a filmy a konfucianismus se nyní vyučuje od školek, přes
univerzity až po manažerské kurzy.492 Konfucianismus byl uchopen jako možný lék na vnímaný
nedostatek morálky, která doprovázela střemhlavý skok Číny směrem k modernitě.493
Opětovnou podporu konfuciánských hodnot můžeme vnímat jako symbolický konec odporu k
vlastní kultuře, kterou bylo možno pozorovat po celé 20. století, a návratu k víře v Čung-kuo, Zemi
středu. Konfuciánská ideologie už není viněna z toho, že by byla viníkem zaostalosti Číny, ale
začíná být vnímána jako vhodný zdroj morálně-etického vedení současné čínské společnosti.
Chuova snaha budovat domácí kulturu je symbolická pro znovunabyté sebevědomí čínské
společnosti a víru ve vlastní ideové a kulturní zdroje. Konfucianismus samotný je na rozdíl od
komunismu skutečně původní čínskou ideologií. Filosof z 6. století před naším letopočtem, který
byl během Maovy éry odsuzován, se stal nyní symbolem nové ideologie budování míru a
harmonie.494 V zahraničí posloužil jako symbol re-brandingu Číny.495 Čínská vláda začíná po celém
světě zakládat kulturní instituce, které nesou právě Konfuciovo jméno. Jeden ze současných
předních odborníků na konfucianismus Kchang Siao-kuang (Kang Xiaoguang) tvrdí, že
konfuciánská kultura by se měla stát základem nové čínské měkké moci.496
488
489
Viz Xin Li a Verner Worm, “Building China’s Soft Power for a Peaceful Rise,” s. 71 a “Hu Jintao Delivers an
Important Speech at the UN Summit,” Permanent Mission of the People’s Republic of China to the UN, 16. září
2005 (http://www.fmprc.gov.cn/ce/ceun/eng/zt/shnh60/t212614.htm).
490
Viz “Wu Jianmin: 'Harmonious World' Helps Rebut 'China Threat',” China.org.cn, 20. březen 2006,
http://www.china.org.cn/english/international/162349.htm.
491
Viz Steve Tsang, “China’s Grand Strategy and its Rise,” s. 49.
492
Viz “Ideology in China: Confucius Makes a Comeback,” The Economist, 17. květen 2007,
493
Viz “China and Confucius: Sage move?.”
494
Viz “A message from Confucius: New Ways of Projecting Soft Power.”
495
496
71
3.6.6 Chuova chytrá moc
Chu Ťin-tchao je čínským vůdcem, který možná nejšikovněji dokáže kombinovat měkkou a tvrdou
sílu a získávat tak „chytrou moc“, o které mluví Nye. Zásadně mění přístup k Tchaj-wanu, kde se
měkkými nástroji snaží vyvolat v srdcích Tchaj-wanců přitažlivost k pevninské Číně. Donucení ke
konformitě skrze hrozbu raketami už není jediným nástrojem. Po roce 2005 také dochází k
odlišnému přístupu směrem k Japonsku. Zatímco v roce 2005 čínská vláda ještě podpořila
nacionalistické protijaponské sentimenty ve společnosti, v roce 2007 Wen Ťia-pao (Wen Jiabao)
jako první čínský premiér po sedmi letech navštívil Japonsko a čínská strana reagovala mírněji na
zvolení nacionalisty Šinzo Abe do čela státu.497 V roce 2008 poté došlo k významné dohodě mezi
Čínou a Japonskem o společném budování ropných polí ve sporných vodách Východočínského
moře.498
Ačkoliv Chu se může veřejně jevit jako usmiřovač a vyslanec "mírového řešení", armádu
nezanedbává. Dá se říci, že se poučil z rad svého předchůdce, aby věnoval čínské armádě
dostatečnou pozornost. Právě během jeho funkčního období bylo veřejně představeno několik
významných projektů jako přestavění sovětské letadlové lodi Varjag (jako první vlaštovky v této
složce čínské armády), představení protilodní balistické střely a první testovací lety neviditelného
letounu. Tento přístup odráží teoretický základ v podobě konceptu všeobecné národní moci. Čína
potřebuje podle čínských odborníků „vyvážený profil moci“. Ekonomická síla musí být vyvážena
vojenskou, politickou a morální váhou.499
Podle Wilsona čínské vedení strategicky rozmístilo zdroje čínské moci tak, aby dosáhlo svých
cílů. Chuovo rozvinutí doktríny „mírového růstu“ je podle něho jasným opakem Bushova přístupu,
který se zaměřoval pouze na zachování vojenské převahy. Čína v této době podle něho v praxi
umně aplikovala koncept „chytré moci“. Kromě změněného přístupu k Tchaj-wanu a propagace
doktríny mírového růstu zmiňuje také pozitivní přístup k africkým státům a věnování pozornosti
Evropě.500 V každém případě se zdá, že Tengova poučka, že Čína si má zachovat nenápadnost a
nemá se drát do vedení, byla od nového tisíciletí opuštěna.501 Poslední generace čínských vůdců
vykonává bezprecedentní počet zahraničních cest a účastní se bezpočtu mezinárodních summitů.
497
498
Viz Martin Fackler, “China and Japan in Deal Over Contested Gas Fields,” The New York Times, 19. červen 2008,
http://www.nytimes.com/2008/06/19/world/asia/19sea.html?_r=1.
499
500
Viz Ernest J. Wilson, “Hard Power, Soft Power, Smart Power,” s. 111-112.
501
72
Nadále ovšem zůstává prioritou čínské vlády ekonomický rozvoj, jehož podmínkou je bezpečné
mezinárodní prostředí.502
3.6.7 Politika vstupu do světa

Rok 2002 je charakterizován vstupem Číny do světa v ekonomické i kulturní oblasti, které mají a
dále budou mít ve svých důsledcích velký význam pro formování čínské image. V roce 2002 Čína
vstupuje do Světové obchodní organizace a vyhlašuje strategii vstupu do světa. Vláda v ní podpořila
čínské firmy s dostatečnými schopnostmi a znalostmi k expanzi do zahraničí. 503 Tím se mění
dosavadní politika omezování čínských investic v zahraničí.504
V roce 2002 také čínská vláda obnovuje praxi zřizování čínských kulturních center v
zahraničí.505 V témže roce Národní kancelář pro výuku čínštiny jako cizího jazyka spadající pod
ministerstvo školství zřídila v zahraničí řadu institucí zaměřených na výuku čínštiny, „aby bylo
posíleno porozumění čínské kultuře“. 506 V roce 2004 došlo ke sloučení obou složek kulturní
diplomacie a společnému pojmenování na Konfuciovy instituty.507 V roce 2007 Li Čchang-čchun
(Li Changchun), člen stálého výboru politbyra při návštěvě ústředí Konfuciových institutů v
Pekingu prohlásil, že jejich cílem je „skloubit propagaci čínského jazyka s kulturními výměnami a
zatraktivnit výuku čínštiny jako cizího jazyka, aby čínská kultura mohla být snáze posunuta do
světa“.508
3.6.8 Pekingská olympiáda a šanghajské EXPO

Peking se o pořádání olympijských her pokoušel už od počátku 90. let. V roce 1993 neúspěšně
kandidoval na pořádání her v roce 2000. Čínská kandidatura došla úspěchu až v roce 2001. 509
Pekingská olympiáda v roce 2008 a šanghajské Expo v roce 2010 demonstrovaly odhodlanost
čínské vlády předvést se světu v pozitivním světle. Čína utratila za přípravu olympijských her a
s tím spojený rozvoj infrastruktury okolo 43 miliard amerických dolarů a jejich centrální stadion
projektovala renomovaná švýcarská kancelář Herzog & de Meuron (ve spolupráci s čínským
502
503
Viz Chuan Zhi Liu, “Lenovo: An Example of Globalization of Chinese Enterprises,” Journal of International
Business Studies, Vol. 38, No. 4. (července 2007), s. 573 – 577.
504
505
506
507
Viz tamtéž.
508
Viz tamtéž.
509
World, s. 406.
73
umělcem Aj Wej-wejem [Ai Weiwei]). 510 Během přípravy obou událostí spolupracovala čínská
vláda s mezinárodní PR agenturou Weber Shandwick. 511 Podle Wu Ťien-mina (Wu Jianmin),
předsedy Čínského institutu pro zahraniční vztahy mělo být uspořádání těchto dvou událostí
„čínským příspěvkem k budování harmonického světa“.512 Coming out v podobě olympijských her
je symbolem, že století čínské hanby je definitivně historií. Podle Leonarda čínský režim vnímal
hry jako otevřené vystoupení Číny jako globální supervelmoci.513
510
Viz tamtéž.
511
Viz David Liu a Diane Wu, “The Challenges of Public Relations in China,” Weber Shandwick: Outcomes,
http://www.webershandwick.co.uk/outcomes/issue6/story2.html.
512
Viz “Wu Jianmin: 'Harmonious World' Helps Rebut 'China Threat'.”
513
74
4. Aktuální nástroje budování měkké moci Číny
4.1 Proč Čína potřebuje měkkou moc?
Čína musí na důsledky globalizace a informační revoluce reagovat stejně jako ostatní mezinárodní
aktéři. Význam měkké moci a veřejné diplomacie vzrůstá i v případě Číny. Čína je navíc v
nelichotivé geopolitické situaci. Její růst vyvolává obavy sousedních států. Japonsko, Indie a další
země usilují o vyvážení čínské moci a pravděpodobně nejsou proti zvýšené přítomnosti USA v
regionu. Nye tuto situaci přirovnává k hypotetické situaci, ve které by Mexiko a Kanada usilovaly o
spojenectví s Čínou, aby vyvážili moc Spojených států v Severní Americe. 514 Čína z pochopitelného
důvodu nechce být obklíčená ze strany USA a jeho spojenců a proto si mezi sousedními státy
potřebuje budovat důvěru.
Obklopení Číny ze strany USA a jejich spojenců ale nemusí nabývat pouze vojenské podoby.
Podle kontradmirála Jang I (Yang Yi) je Čína strategicky obklíčená Spojenými státy i z toho
důvodu, že USA jsou v pozici „morální převahy“ v mezinárodních vztazích.515 USA okupují pozici
morální převahy u většiny mezinárodního veřejného mínění.516 Čína se potřebuje vymanit i z této
pasti. Jiným praktickým problémem Číny je závislost na dovozu nerostných surovin. Čína se obává,
že Spojené státy, které kontrolují významné námořní trasy, skrze které se přepravuje např. ropa, tyto
tepny v případě konfliktu s Čínou uzavřou, a proto se Čína potřebuje zaměřovat na budování důvěry
mezi státy, které zdroji nerostných surovin disponují.517
Druhým důvodem je absentující ideologický základ současného čínského politického systému.
Čínské vedení začalo opatrnými kroky opouštět ortodoxní komunistickou ideologii na přelomu 70.
a 80. let. V roce 1989 pohřbilo lidové aspirace volající po politické reformě. Opouštění
komunistických základů a deziluze vyvolaná potlačením reformního hnutí vedly k tomu, že režim
se začal opírat hlavně o legitimitu vzešlou z pokračujícího hospodářského růstu, o tvrdé potlačování
potenciální opozice hned v zárodku a o noty hrající na struny nacionalismu a „zachování stability“.
Ideologické vyprázdnění čínské politiky vytvořilo vakuum, které potenciálně destabilizuje Čínu
uvnitř a omezuje možnosti vytvoření měkké moci v zahraničí.518 Komunistická ideologie již těžko v
514
Viz Joseph S. Nye, “Here's Why China Probably Won't Replace The US As The World's Leading Superpower,”
Business Insider, 6. říjen 2011, http://www.businessinsider.com/heres-why-china-probably-wont-replace-the-us-as-
the-worlds-leading-superpower-2011-10.
515
516
517
518
K obrození myšlenkových proudů v současné Číně viz např. Minxin Pei, “Signs of a New Tiananmen in China,”
The Diplomat, 4. duben 2012, http://the-diplomat.com/2012/04/04/signs-of-a-new-tiananmen-in-china.
75
naprosté většina světa někoho osloví a navíc ji lze v současné čínské společnosti nalézat se stále
většími obtížemi. Konfuciánské či neokonfuciánské hodnoty mohou být potenciálním ideologickým
zdrojem měkké moci Číny, ale zatím si je jen málokdo spojuje se současnou čínskou vládou.
Čínu zavazuje její velká historie. Dostat Čínu do pozice respektované světové velmoci je do
jisté míry přirozeným a nikterak překvapivým cílem čínské politiky. 519 Slavná historie je také do
jisté míry zdrojem čínské měkké moci. Automaticky dává Číně respekt jako starodávnému
civilizačnímu státu. Avšak spolu se svou rostoucí hospodářskou mocí a z toho plynoucí stále
významnější pozicí Číny v mezinárodním systém bude Čína také automaticky pod stále přísnějším
dohledem světa. Samotný fakt, že Amerika je jedinou světovou supervelmocí vyvolává závist a
odpor.520 Podobně bude se vzrůstající mocí ke kritice náchylná i Čína. Proto Čína potřebuje měkkou
moc, zdroje atraktivity, díky kterým bude mít ve světě také zastánce.
4.2 Kořeny a cíle současných politik budování měkké moci

Rozhodně nelze říci, že by současná politika budování měkké moci stála pouze na rétorice. Vždyť
vzešla z několikaleté diskuze mezi čínskými akademiky i vládními činiteli. Takový způsob vzniku
nové politiky byl také symbolem pro nový konsenzuální styl rozhodování, který přišel spolu se
současným prezidentem Chu Ťin-tchaem.521 Způsob tvorby politických rozhodnutí v Číně je nyní
diametrálně odlišný než v době Mao Ce-tunga nebo Teng Siao-pchinga. Řada politických
rozhodnutí je v současné Číně vytvářena pod významným vlivem expertů, médií i veřejného
mínění.522 Wang a Lu píší o „zvyšující se závislosti na odbornících ve tvorbě politiky“.523
Počátečním bodem pro vytváření politik budování měkké moci mělo být podle Leonarda
studium USA a jejich způsobů, jak prostřednictvím řady symbolů dokázaly vytvořit obraz svobody
519
Jen Süe-tchung (Yan Xuetong) píše, že během posledních 2000 let se Čína několikrát dostala do postavení světové
supervelmoci: během dynastie Chan (Han), Tchang (Tang) a počátků dynastie Čching (Qing). Tato historie podle
něho jednak vyvolává v Číňanech pocit hrdosti, jednak smutek nad současným mezinárodním postavením. Číňané
podle něho věří, že tento úpadek je historickou chybou, která by měla být napravena. Viz Yan Xuetong, “The Rise of
China in Chinese Eyes,” Journal of Contemporary China, Vol 10, No. 26 (2001), s. 33. Jacques píše, že Čína věří, že
je středem světa, je to její přirozená role a pozice. Viz Martin Jacques, When China Rules the World: The Rise of the
Middle Kingdom and the End of the Western World, s. 394. Podle Wu „jak politické vedení, tak čínská veřejnost
věří, že s ohledem na její obrovské území a početnou populaci, dlouhou nepřerušenou historii, její přínos k rozvoji
civilizace a historickou pozici v sinocentrickém světovém uspořádání Čína musí získat zpět status světové velmoci“.
520
521
Viz Zhang Weihong, “China’s cultural future: from soft power to comprehensive national power,” s. 396. Počátky
zvyšujícího se vlivu akademických institucí, think-tanků a také důraz na veřejné mínění lze ale nalézt už v 90.
letech. Viz Joshua Kurlantzick, Charm Offensive: How China's Soft Power Is Transforming the World, s. 30-31.
522
Leonard zmiňuje například tvorbu 11. pětiletého plánu, na jehož tvorbě spolupracovalo přes 100 akademických
institucí. Viz Mark Leonard, What Does China Think?, s. 76.
523
76
a bohatství.524 Číňané se také zaměřili na to, jak jsou americké hodnoty implementovány do řady
mezinárodních institucí, jak americké univerzity dokázaly přitáhnout velký počet studentů,
všudypřítomnost amerických firem a sílu amerického zpravodajství. 525 Nakonec Čína začala tyto
nástroje napodobovat.526
Čínská odborná komunita, vědoma si kulturních zdrojů měkké moci Číny vyzývá k tomu, aby
Čína využila nových technologií k šíření své kultury a hodnot ve světě.527 Čínští učenci věří, že
pokud se má Čína stát skutečnou velmocí, musí rozvinout všeobecnou národní moc, která je
založena na měkké i tvrdé moci.528 Uvědomují si také, že v dnešní době poklesá význam velkých
ozbrojených konfliktů a stoupá důležitost nehmotných zdrojů moci, jako jsou přesvědčení, instituce,
kulturní přitažlivost a lidské zdroje. 529 Čínští analytikové dávají velký důraz na domácí základy
měkké moci, zejména národní soudržnost a legitimitu vlády.530 To se ostatně promítá i v obsahu
Chuova oficiálního vyhlášení budování kultury jako zdroje měkké moci v roce 2007. Nye říká, že
obecně platí, že zdroje měkké moci jsou do značné míry mimo kontrolu státu.531 Současná čínská
vláda jakoby tento argument odmítla, když shora stanovuje cíle spočívající ve zlepšení domácí
kultury.
Premiér Wen Ťia-pao v roce 2007 prohlásil, že „kulturní výměny jsou mostem, který spojuje
srdce a mysl lidí všech zemí a důležitým prostředkem pro vytvoření představy o obrazu země“.532
Nabádá k tomu, aby Čína využila různé formy a způsoby kulturní komunikace jako jsou „putovní
vystoupení a výstavy, výuka čínštiny, akademické výměny a sponzoring kulturních aktivit,
propagace čínské kultury a zvyšování její přitažlivosti v zahraničí“. 533 Čína má podle něho
implementovat kulturní strategii založenou na vstupu do celého světa, „rozvíjet kulturní průmysl,
zlepšit mezinárodní konkurenceschopnost čínských kulturních firem a produktů, zvýšit export knih,
filmů a televizních programů a dalších kulturních produktů, aby všechny tyto produkty, zejména ty
nejlepší z nich, dosáhly celého světa“.534 Veřejná diplomacie má být podle něho efektivnější. Čína
má „přesně, podrobně a včas informovat úspěších, kterých dosáhla během reformy a otevírání se
524
Viz Mark Leonard, What Does China Think?, s. 94-95
525
Viz tamtéž, s. 95
526
Viz tamtéž.
527
528
529
Viz tamtéž.
530
531
532
Viz “Premier: Building prosperous China,” China Daily, 3. březen 2007,
http://www.chinadaily.com.cn/china/2007-03/03/content_818952.htm.
533
Viz tamtéž.
534
Viz tamtéž.
77
světu a modernizaci.“535 Zároveň ale má být upřímná ohledně problémů, které má. Čínská vláda má
„umně využít flexibilní a diversifikované způsoby řízení programů veřejné diplomacie“ a „použít
přesvědčivé způsoby komunikace s mezinárodní komunitou, aby bylo zaručeno, že zpráva, kterou
chce Čína vyslat je efektivně předána“. 536 Mezinárodní komunita si má vytvořit „objektivní a
vyvážený pohled na čínský rozvoj a její mezinárodní roli“ a mělo by být vytvořeno „takové
prostředí, ve kterém bude veřejné mínění Číně nakloněné“. 537 Čchin Kang (Qin Gang), mluvčí
čínského ministerstva zahraničí a vedoucí jeho informačního oddělení nedávno řekl, že Čína
„přikládá veřejné diplomacii větší důležitost“ a „usiluje o podporu komunikace a vzájemného
porozumění uvnitř globální komunity.“538
Podle Wanga a Lu čínská vláda vykonává aktivní kroky k mobilizování všech tří hlavních
zdrojů měkké moci Číny (kultura, model rozvoje a zahraniční politika), aby zvýšila svůj vliv.539
Podle Leonarda je budování měkké moci čínského státu snahou o znovuzískání morální převahy
v mezinárodních vztazích. 540 D’Hooghe identifikuje 4 cíle čínské veřejné diplomacie. 541 1) Čína
chce být vnímána jako země, která tvrdě pracuje, aby dala svým lidem lepší budoucnost, a hledá
porozumění pro svůj politický systém a politické přístupy. 2) Čína usiluje o obraz stabilního,
důvěryhodného a zodpovědného hospodářského partnera a rostoucí hospodářské velmoci, které se
není třeba obávat. 3) Čínští vůdci chtějí, aby Čína byla vnímána jako důvěryhodný a zodpovědný
člen mezinárodní komunity, které je schopný a ochotný aktivně přispět ke světovému míru. 4) Čína
usiluje o respekt jako starodávná kultura s dlouhou historií. Shambaugh vyjmenovává čtyři cíle
vnější propagandy Číny542: 1) říci světu „příběh Číny“, propagovat čínskou vládní politiku a její
pohledy a propagovat v zahraničí čínskou kulturu; 2) čelit tomu, co je vnímáno jako „nepřátelská
zahraniční propaganda“ (např. teorie čínské hrozby); 3) odporovat tendencím k nezávislosti Tchaj-
wanu a propagovat sjednocení; 4) propagovat čínskou zahraniční politiku.
535
Viz tamtéž.
536
Viz tamtéž.
537
Viz tamtéž.
538
Viz Cheng Guangjin, “Soft power spearheads diplomacy, says FM official,” China Daily, 7. duben 2012,
http://europe.chinadaily.com.cn/china/2012-04/07/content_14996064.htm.
539
540
541
Viz Ingrid d’Hooghe, “Public Diplomacy in the People’s Republic of China,” s. 93-94.
542
Viz David Shambaugh, “China's Propaganda System: Institutions, Processes and Efficacy,” s. 48-49.
78
4.3 Zdroje měkké moci Číny
V této subkapitole se pokusím shrnout zdroje měkké moci Číny, tj. přítomné skutečnosti, které
samy o sobě mohou sloužit jako zdroj atraktivity Číny a vytvářet tak měkkou moc. Zároveň mohou
být využity aktivními nástroji zaměřenými na posilování měkké moci. Pro účel přesnějšího
vymezení si dovolím rozšířit základní dělení na kulturu, hodnoty a zahraniční politiku, které uvádí
Nye, a uvedu model hospodářského rozvoje jako nesmírně významný zdroj současné čínské měkké
moci v samostatné kapitole.
Mezi nejvýznamnější zdroje měkké moci mají podle čínských odborníků patřit kultura a
domácí instituce a hodnoty. 543 „Soupeření v kultuře“ je podle nich stále důležitější součástí
mezinárodní konkurence. 544 Čínská diskuze považuje v případě Číny za nejdůležitější tři zdroje
měkké moci: čínskou kulturu, čínský model rozvoje a čínskou nezávislou a mírovou zahraniční
politiku.545
4.3.1 Model hospodářského rozvoje

V roce 2006 se Čína stala po Spojených státech druhou největší ekonomikou světa. Od počátku
reformní politiky započaté v roce 1978 čínské hospodářství vzrostlo více než desetinásobně. 546
Renomovaný australský novinář Richard McGregor přirovnal rychlý hospodářský růst Číny během
posledních 30 let k celému století průmyslových revolucí ve Velké Británii a USA.547 Leonard píše,
že Číně se podařilo během pouhých 30 let dostat 300 miliónů lidí ze „zemědělské zaostalosti do
modernity“, zatímco stejný proces industrializace trval v Evropě „přes 200 let“.548 Podle něho je
nový model čínského hospodářského rozvoje „nejúspěšnějším ekonomickým experimentem
minulého století“.549 Za automaticky pravdivé se už nepovažuje tvrzení, že liberální demokracie je
nezbytným základem rozvoje.550
Podle Leonarda závratná úroveň hospodářského růstu Číny bez liberální demokracie vytvořila
„největší ideologické nebezpečí, které Západ pociťoval od konce studené války“.551 Tvrdí, že Čína
je „první zemí od konce studené války mající důvtip, velikost a globální pozornost k tomu, aby
543
544
Viz tamtéž.
545
546
547
Viz Richard McGregor, The Party: The Secret World of China's Communist Rulers (New York: Harper Collins,
2010), s. 28.
548
549
550
551
79
přetvořila svět podle svých představ“. 552 Sutter a Huang uvádějí, že „schopnost Pekingu
prezentovat alternativní politický a ekonomický model je uváděna jako výmluvný indikátor
rostoucího čínského ideologického vlivu, který čelí západním pohledům trvajícím na tom, že
demokratické principy jsou podmínkou ekonomické prosperity.“ 553 Podle řady měřítek úspěšný
čínský rozvojový model je založený na kombinaci postupného otevírání ekonomiky, velké roli
státního sektoru a autoritářského vládnutí.554
Takzvaný čínský model nebo také „pekingský konsenzus“ zdůrazňující tržní rozvoj pod
taktovkou autoritářské vlády si získává popularitu od Latinské Ameriky, Afriku přes Střední východ
až k Asii.555 Je oblíbený v řadě rozvojových států po celém světě, zejména v Kambodži, Laosu,
Vietnamu a také Latinské Americe, zejména Venezuele.556 Dokázal změnit myšlení konzervativních
vůdců Severní Koreje, která od roku 2002 začala ve svém plánovaném hospodářství opatrně zavádět
tržní reformy. 557 Síla čínského modelu dále vzrostla po nedávných vlnách recese, které se těžce
dotkly západního světa.
Silná ekonomika může nyní pochopitelně také sloužit jako zdroj financování nástrojů měkké
moci, jako jsou rozvojová pomoc, kultura budování globálních zpravodajských kanálů atd.
Stoupající počty a kupní síla čínských turistů v zahraničí rovněž přispívají k novému obrazu
bohatství a sílícímu postavení Číny ve světě.558
Specifickou odnoží čínského hospodářského modelu je úspěch čínských společností na
mezinárodních trzích. Ty, podobně jako americké a jiné firmy, propagují zemi svého původu po
celém světě a mohou sloužit jako symbol čínského úspěchu a podstatný zdroj měkké moci. Na
druhou stranu, to, jaký dopad budou mít čínské firmy na obraz Číny, bude záviset na způsobu jejich
chování ve světě. Čínský úspěch pomohl popularizovat myšlenku, že by velké státem vlastněné
společnosti měly mít významnou roli v hospodářství. 559 Ovšem blízký vztah k vládě, resp.
Komunistické straně Číny, může být na škodu například ve světle podezření z nekalých subvencí
nebo obvinění z podílu na kybernetických útocích majících údajně původ u čínské vlády, jako v
552
553
Viz Robert Sutter a Chin-Hao Huang, “China-Southeast Asia Relations: Military Diplomacy and China’s Soft
Power,” Comparative Connections, Vol. 8, No. 2 (2006), s. 78.
554
555
Viz tamtéž; Bates Gill a Yanzhong Huang, “Sources and limits of Chinese ‘soft power’,” s. 20-21.
556
557
558
559
80
případě globální dvojky v telekomunikačních technologiích Huawei. 560 Také světový gigant ve
výrobě počítačů Lenovo je údajně skrze „podezřelé sítě“ napojen na čínskou vládu.561 Kritizovány
jsou také některé čínské společnosti investující v Africe či Latinské Americe, kde jsou viněny
z neokolonialismu nebo spojení s nelegální těžbou.562Zdrojem odporu také může být špatná pověst
čínských výrobků, pokud jde o dodržování bezpečnostních standardů, ať se to týká nezávadnosti
pro uživatele nebo o „morální rozměr výrobního procesu“. Velký negativní dopad měl například
skandál s toxickou kojeneckou stravou v roce 2008. 563 Rychlý čínský hospodářský rozvoj mimo
jiné přináší také negativní externality v podobě ničení životního prostředí, které se již stalo
globálním tématem.
4.3.2 Kultura/civilizace
Čína se vždy může odvolat na silný argument, že je nejstarší světovou civilizací s nepřerušeným
vývojem. Její vliv dokázal zasáhnout velkou část světa. Během dynastie Tchang (roky 618 – 906) se
vliv čínské civilizace projevil na územích dnešní Koreje, Japonska a Vietnamu. 564 V 15. století
námořní výpravy admirála Čeng Che (Zheng He) ukázaly sílu čínské civilizace a vytvořily
významnou vazbu mezi Čínou a ostatními státy.565 Během 17. a 18. století byla Evropa v módní
vlně zvané chinoiserie fascinována vším čínským.566
Ačkoli v poslední době si stále spojujeme Čínu spíše s nekvalitními výrobky a plagiáty, ve
své historii se stala místem původu řady významných vynálezů.567 Na rozdíl od Nye, který uvádí
jako silný zdroj americké měkké moci populární kulturu, čínští odborníci podtrhují tradiční čínskou
kulturu.568 Zdůrazňují, že „měkká moc Číny spočívá v jejích kulturních tradicích, od jejího jazyka
k literatuře, od její filosofie k medicíně, od umění k architektuře a od kuchyně po bojová umění.“569
560
Viz Gregory Poling, “Who’s Afraid of Huawei?,” The Diplomat, 10. duben 2012, http://the-
diplomat.com/2012/04/10/who%E2%80%99s-afraid-of-huawei nebo John McDuling, “ASIO forced NBN to dump
Huawei,” Financial Review, 26. březen 2012,
http://afr.com/p/national/asio_forced_nbn_to_dump_huawei_FaglE6qWrqd5utgLpR0IdO.
561
562
Viz Xin Li a Verner Worm, “Building China’s Soft Power for a Peaceful Rise,” s. 84 nebo “The Chinese Are
Coming,” dvoudílný dokumentární film BBC, http://www.bbc.co.uk/programmes/b00ykxfh.
563
Viz např. “Timeline: China milk scandal,” BBC News, 25. leden 2010, http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-
pacific/7720404.stm.
564
Viz Bates Gill a Yanzhong Huang, “Sources and limits of Chinese ‘soft power’,” s. 17-18.
565
566
567
Právě období dynastie Tchang jsou připisovány čínské vynálezty kompasu, střelného prachu, papíru či knihtistku.
Viz Vít Vojta, Čínský svět: jak porozumět současné Číně, čínskému chování a myšlení, s. 36.
568
569
81
Východoasijská bojová umění spolu s čínským kung-fu dokázala podle Jacquese od 70.
ovládnout představy o tělesném zápasu, kterým na Západě do té doby dominoval box.570 Vzrůstá
také popularita tai-či. Stoupá renomé čínského výtvarného umění, které se dostalo do pozornosti
světových aukčních síní.571 Čínská kuchyně se v důsledku migrace Číňanů dostala do celého světa a
získala si silné postavení. Spolu s kuchyní se do světa rozšířila také tradiční čínská medicína.
Kde Čína značně ztrácí, je populární kultura. Ta současná má minimální globální dosah.
Například čínská hudba má v zahraničí jen minimum fanoušků. Výjimku tvoří mladí lidé
v jihovýchodní Asii, kteří jsou podle d’Hooghe fascinování čínským filmem, módou a populární
hudbou.572 Modernizující se a úspěšnou Čínu nyní také více přijímají významné komunity Číňanů
žijících v této oblasti, které byly dříve naladěné proti Pekingu.573 Jacques předpokládá, že „kulturní
výkon“ Číny bude stoupat spolu s bohatnoucí čínskou společností. 574 Kulturní průmysl je podle
něho přirozeně navázán na hospodářský výkon celé společnosti. Čína má oproti Japonsku výhodu
v tom, že svoji kulturu nevnímá jako uzavřený svět, ale chce ji sdílet se světem.575
4.3.3 Ideje a hodnoty

Maoismus si sice v druhé polovině 20. století dokázal získat popularitu v mnoha částech světa a
v 60. letech se jí podařilo získat si i řadu levicových intelektuálů na Západě, avšak toto pobláznění
nemělo dlouhého trvání. 576 I když lze nalézt i zcela aktuální příklady inspirace maoismem jako
například politicky silné maoisty v Nepálu577, tato ideologie patří jak v Číně, tak v naprosté většině
světa již jen do historie. Od 90. let v Číně posiluje konfucianismus či neokonfucianismus jako
soubor původních čínských myšlenek a hodnot, který by mohl nově sloužit jako zdroj přitažlivosti
čínské společnosti.
Sociální pořádek, rodinná harmonie, respekt k systému a autoritě, odpovědnost vlády k
vlastnímu lidu a nekončící nutnost zasloužit si právo vládnout skrze vlastní etické chování 578 jsou
některé z klasických hodnot konfucianismu. Mezi další patří koncept shovívavého a morálního
570
World, s. 404.
571
Viz tamtéž, s. 405. Mezi nejznámější mají patřit čínští malíři jako Fang Lijun nebo Zhang Xiaogang. Viz Ingrid
d’Hooghe, “Public Diplomacy in the People’s Republic of China,” s. 95.
572
573
Viz tamtéž.
574
World, s. 403.
575
576
577
Viz Anup Kaphle, “Maoists in Limbo,” Foreign Policy, 26. srpen 2010,
http://www.foreignpolicy.com/articles/2010/08/26/maoists_in_limbo.
578
82
vůdcovství, respektu k právu a potřeba vyhnutí se korupci. 579 Jeho moderní následovníci také
odkazují na jeho důraz na synovskou oddanost otci, vzdělání a společenskou hierarchii založenou
na osobních zásluhách.580 Prosperující společnosti může být podle Konfucia dosaženo, pokud se
bude celá společnost řídit hodnotami čestnosti, zdvořilosti a věrnosti.581
Důraz na harmonii zakořeněný v konfucianismu a dávném čínském myšlení přispívají
k široké popularitě čínské kultury. 582 Čínští odborníci věří, že toto může přispět k vyvážení
„sebestředného hodnotového systému Západu“ a že „nabízí atraktivní alternativu konfrontačnímu
přístupu ke světu, který charakterizuje západní a zejména americkou diplomacii“. 583 V tomto
ohledu je nová propagace konfucianismu čínskou vládou pravděpodobně správným krokem. Řady
příznivců konfucianismu v Číně rostou a inspirováni starými hodnotami míří na současnou
realitu.584 Řada těchto konceptů může nacházet respekt a následovníky v cizině a to nejen v blízkém
příhraničí, kde je konfuciánství zakořeněno již po staletí.585 Nye říká, že aby domácí hodnoty mohly
efektivně oslovit další aktéry, měly by být podobné hodnotám, které jsou uznávané globálně. Jak
jsem ukázal výše, řada z původních konfuciánských hodnot může být dobře přijímána i v
současných společnostech a být v souladu se zásadami dobrého vládnutí. Navíc konfuciánská
kultura se rozšířila do větší části Asie, kde ji mohou do jisté míry považovat za vlastní, nikoliv cizí
element. Například zakladatel moderního státu Singapur Li Kuang-jao (v anglické podobě Lee
Kuan Yew) je dokonce i v Číně uznáván jako významný konfucián.586
Otázkou je, nakolik může být vyzdvihování těchto hodnot současnou čínskou vládou
považováno za věrohodné. Někteří říkají, že Konfucius vlastně nebyl konfuciánem (podle následné
interpretace jeho hodnot prosazovaných čínskými vládci).587 Řada jeho zásadních myšlenek ohledně
společenské spravedlnosti nebo morální povinností intelektuálů „věrně“ kritizovat svého vládce
588
byla později upozaďována. Magistad píše, že řada čínských císařů sice prosazovala
konfucianismus navenek, zejména s akcentem na jeho odkaz na hierarchii, avšak ve skutečnosti
579
Viz Mary Kay Magistad, “Confucius vs. Avatar: And the Winner is…,” YaleGlobal online, 25. leden 2010,
http://www.yaleglobal.yale.edu/content/confucius-vs-avatar.
580
Viz “The sage, 2,549 years on,” The Economist, 23. červenec 1998, http://www.economist.com/node/169059.
581
Viz “Confucius Making Comeback in China.“
582
583
Viz tamtéž.
584
585
Například profesor Liu z Marylandské univerzity, která jako první v USA otevřela na své půdě Konfuciův institut
upozorňuje na „ohromující podobnost“ mezi Konfuciovým učením a příručkou George Washingtona nazvanou
„Pravidla zdvořilosti a dobrého chování ve společnosti a během konverzace“. Viz “A message from Confucius: New
Ways of Projecting Soft Power.”
586
Viz “The sage, 2,549 years on.”
587
Viz tamtéž.
588
Viz tamtéž.
83
postupovala podle legalistické filosofie, která držela lid (ovšem nikoliv vládu) pod kontrolou.589
Bell říká, že je to legalismus, nikoliv konfucianismus, kdo by měl být viněn z ospravedlňování
„autoritativního nacionalismu“. 590 Premiér Wen Ťia-pao v roce 2007 vyzdvihl následující
myšlenky mající kořeny v čínské kultuře: filosofickou zásadu „harmonie bez uniformity“, politické
přesvědčení, že „lid je základem státu“, vzdělávací poučku o tom, že je třeba „respektovat učitele a
cenit si vzdělání“ a morálně-etickou zásadu „nedělej druhým, co nechceš, aby oni dělali tobě“.591
Ovšem vláda Čínské komunistické strany začala po roce 1949 právě s uplatněním tvrdých
legalistických nástrojů, které měly za cíl posílit stát za účelem ochrany před vměšování zvenčí a
vnitřními zmatky.592 I v současné Číně 21. století lze jistě stále nalézt mnoho paralel spíše s tvrdým
legalismem než s dobrotivým a morálním konfucianismem.
Čína má pochopitelně řadu dalších domácích myšlenkových zdrojů. Vedle Konfucia je ve
světě známý také již zmiňovaný vojenský myslitel Sun-c'. Jeho myšlenky slouží po celém světě
jako inspirace pro řadu oblastí lidského života, od osobní životní filosofie, obchodní management
až po sport.593
4.3.4 Zahraniční politika

Číňané věří, že současná nezávislá zahraniční politika Číny (ve smyslu odolnosti vůči vnějšímu
tlaku, nestavící se na žádnou stranu, neideologičnosti a nekonfrontace) a její orientace na „mírový
rozvoj“ přispívá k atraktivitě Číny.594 Jen Süe-tchung (Yan Xuetong) věří, že konfuciánský koncept
„dobrotivého vládnutí“ ovlivní mezinárodní normy a „civilizuje mezinárodní společenství“ 595 .
Základem mezinárodního uspořádání podle čínských představ je návrat k systému suverénních
národních států, ve kterém intervence do vnitřních záležitostí států nejsou přípustné. Čína se může
při obhajobě takového uspořádání odvolávat na absenci vlastní tradice expanzionistické politiky (s
589
Viz Mary Kay Magistad, “Confucius vs. Avatar: And the Winner is….”
590
Jeden z dávných proponentů legalismu Han Fei Zi tvrdil, že moc státu musí být posílena skrze tvrdé zákony a tresty.
Morální ohledy nesmí podle něho stát v cestě. Viz Daniel A. Bell, China’s New Confucianism: Politics and
Everyday Life in a Changing Society, s. 20.
591
Viz “Premier: Building prosperous China.”
592
Sám Mao měl své konání legalismem ospravedlňovat. Viz Daniel A. Bell, China’s New Confucianism: Politics and
Everyday Life in a Changing Society, s. 21.
593
Na internetovém obchodě Amazon má být údajně okolo 1500 knih, které nějakým způsobem z mistra Suna vychází.
594
595
Viz Yan Xuetong, “The Rise of China in Chinese Eyes,” s. 38.
84
výjimkou postupného rozšiřování vlastního území na pevnině). 596 Čína nikdy nebyla námořní
mocností s dobyvačnými ambicemi jako v případě evropských mocností.597
4.3.5 Domácí politika

Řada z čínských odborníků vyzdvihuje sílu tzv. „pekingského konsenzu“, alternativního modelu
hospodářského vývoje oproti zavedenému „washingtonskému konsenzu“.598 Pekingský konsenzus
je termín označující čínský „model rychlého hospodářského rozvoje bez ztráty vlastního způsobu
života“ 599 , který poprvé definoval v roce 2004 Joshua Cooper Ramo. 600 Oproti neo-liberálně
zaměřenému washingtonskému konsenzu zdůrazňuje v prvé řadě stabilitu, poté rozvoj a až nakonec
reformy.601 Mnoho čínských expertů věří, že tento čínský model rozvoje si získal velký půvab ve
světě, zejména mezi rozvojovými zeměmi a považují jej za důležitou součást čínské měkké moci.602
Na druhou stranu, někteří čínští odborníci tvrdí, že tento termín „zní příliš agresivně a
expanzionisticky“603 a možná i z tohoto důvodu jej ve své rétorice nepoužívá ani čínská vláda.
Popularita čínského ekonomického modelu v některých částech světa se přelévá i do politické
oblasti. Díky hospodářskému výkonu Číny může na popularitě získávat i tamní autoritářský model
či soubor asijských hodnot obecně. Rawnsley píše, že čínský model si získává popularitu pouze v
režimech, kde již existuje autoritářský model vládnutí. Říká, že Čína sice úspěšně exportuje
ekonomické poučky skryté za jejím růstem, ale má problémy s propagací politických hodnot, vyjma
604
vlád, které potřebují, nebo mají zkušenost s nedemokratickými politikami. Liberální
demokratický svět není přesvědčen o politické dimenzi čínského modelu.605
Huang s Dingem píšou, že „ekonomický vliv státu posiluje jeho měkkou moc, pokud jsou
ostatní přitahováni z důvodů mimo obchod, přístup k trhu nebo pracovní příležitosti.“606 Rawnsley
dodává, že je jen málo indicií, které by ukazovaly, že politická či ideologická motivace má navrch
596
World, s. 390.
597
Viz tamtéž.
598
study of China and Taiwan,” s. 428-429.
599
600
Viz Joshua Cooper Ramo, The Beijing Consensus (London: Foreign Policy Center, 2004),
http://fpc.org.uk/fsblob/244.pdf.
601
602
Viz tamtéž.
603
Viz tamtéž.
604
605
Viz tamtéž..
606
Viz Yanzhong Huang a Sheng Ding, “Dragon's Underbelly: An Analysis of China’s Soft Power,” East Asia, Vol.
23, No. 4 (zima 2006), s. 24.
85
nad hospodářskými výhodami plynoucími ze spojení s Čínou. 607 Nakonec i čínská odborná
komunita zdůrazňuje spíše přitažlivost čínského modelu hospodářského rozvoje než svých
domácích institucí a s nimi spojených hodnot (to, co Nye uvádí jako zdroj měkké moci v případě
USA).608
4.4 Nástroje
4.4.1 Média
Anglickojazyčné noviny a časopisy byly prostředkem komunikace Čínské lidové republiky se
světem už od jejího založení. 609 Čínská vláda ale v poslední době usiluje o posílení svého
mezinárodního zpravodajství. 610 Zpravodajská agentura Sin-chua (Xinhua) 611 byla rozšířena a
zprofesionalizována v naději, že bude brána vážně podobně jako agentury Reuters nebo AP.612 Byly
vytvořeny nové mezinárodní edice People’s Daily a anglickojazyčného Global Times.613 Rozvíjí se
mezinárodní vysílání čínské státní televize CCTV a balík čínských kanálů je nově možné přijímat
v zahraničí přes satelit.614 Čínská vláda utrácí miliardy dolarů do vytvoření globálních mediálních
gigantů, kteří by měli soupeřit s měkkou mocí značek, jako jsou CNN nebo New York Times.615
Čínský rozhlas pro zahraničí616 vysílá ve vybraných zemích na rozhlasových vlnách a na internetu
provozuje komplexní zpravodajský portál v řadě jazykových mutací včetně češtiny.
V roce 2000 byl spuštěn 9. program CCTV, který do celého světa vysílá v angličtině přes
satelit a přes internet. V roce 2004 byl spuštěn také samostatný kanál ve španělštině a
francouzštině. 617 Rawnsley píše, že mezinárodní vysílání CCTV je bezpochyby politickým
nástrojem. Podle něho „přijímá instrukce od čínského ministerstva zahraničí o tom, co má do svého
vysílání řadit, které jsou založené na informacích poskytnutých ambasádami v cílových
607
608
609
610
World, s. 405.
611
Sin-chua (Xinhua) 新华, lze přeložit jako Nová Čína.
612
613
World, s. 405. Pro další publikace a komunikační kanály viz David Shambaugh, “China's Propaganda System:
Institutions, Processes and Efficacy,” s. 48.
614
World, s. 405.
615
616
Viz “China Radio International,” http://english.cri.cn.
617
86
oblastech.“618 Program je tvořen tak, aby propagoval čínský obchod, kulturu, turismus i jazyk.619
CCTV měla vždy zvláštní vztah s vládnoucí stranou a bylo běžné, že místopředseda ústředního
620
propagandistického aparátu strany zároveň držel pozici ředitele CCTV. Charakteristikou
čínských médií je, že jsou všechny včetně tiskové agentury Sin-chua vlastněné státem a plně pod
státní kontrolou. 621 Velká část obsahu je tedy založena na oficiálních instrukcích a v rámci
omezených možností tvorby vlastního obsahu je zapovězeno interpretování citlivých témat jinak
než v souladu s oficiální stranickou linií.622
Čína také nyní intenzivněji využívá zahraničních médií. V Pekingu je akreditována celá řada
zahraničních zpravodajů, čínští politici si navykli pořádat tiskové konference během jejich
zahraničních návštěv a nová generace čínských diplomatů komunikuje se zahraničními médii i širší
veřejností. Čínské ministerstvo zahraničí od září minulého roku zvýšilo počet tiskových konferencí
ze dvou týdně na pět. 623 Pravidelné tiskové konference jsou podle Čchin Kanga (Qin Ganga)
„nezbytnou částí komunikace Číny a umožňují ostatním dozvědět se o Číně víc“. Mezinárodní
společenství podle něho spolu s větším počtem čínských aktivit v zahraničí očekává reakce Číny k
podstatným událostem co nejdříve.624 Čína se postupně přizpůsobila potřebě okamžitě reagovat na
nepředvídatelné události a také aktivně kritizuje údajnou neobjektivitu západních médií.625
Čína extenzivně využívá možností komunikovat se světovým publikem přes internet.
Oficiální tisková agentura Sin-chua 626 provozuje on-line informační portál kromě čínštiny také
v angličtině, arabštině, francouzštině, japonštině, ruštině a španělštině. Tištěný deník China Daily627
nabízí na internetu zpravodajství v několika mutacích podle cílového publika (Evropa, USA, Čína,
Asie a Pacifik). Druhý nejvýznamnější anglickojazyčný tištěný deník Global Times 628 rovněž
poskytuje svůj obsah paralelně na internetu. V 8 jazycích na internetu funguje Lidový deník.629
630
Sedm jazykových mutací má zpravodajský portál CCTV. V 10 jazycích funguje portál
China.org.cn, který spolupracuje s řadou dalších čínských zdrojů a kromě aktuálního zpravodajství
618
Viz tamtéž.
619
Viz tamtéž.
620
621
622
K zapovězenému obsahu v čínských periodicích viz David Shambaugh, “China's Propaganda System: Institutions,
Processes and Efficacy,” s. 42-43.
623
Viz Cheng Guangjin, “Soft power spearheads diplomacy, says FM official.”
624
Viz tamtéž.
625
Viz Ingrid d’Hooghe, “Public Diplomacy in the People’s Republic of China,” s. 96-97.
626
Viz “Xinhua,” http://www.xinhuanet.com.
627
Viz “China Daily,” http://www.chinadaily.com.cn.
628
Viz “Global Times,” http://www.globaltimes.cn.
629
Viz “People’s Daily,” http://english.peopledaily.com.cn.
630
Viz “CCTV News,” http://english.cntv.cn/01/index.shtml.
87
obsahuje i bohatý archiv starších zpráv. Kromě řady dalších cizojazyčných zdrojů nabízí Čína také
portály zaměřené na specifické regiony a témata jako Tibet 631 , Sin-ťiang (Xinjiang) 632 , lidská
práva633 nebo klimatické změny634.
Stranická kontrola čínských médií je pochopitelně překážkou jejich úspěchu v zahraničí. Na
veřejnost se dostává řada pádných indicií o způsobech řízení zpravodajství v Číně jako například
instrukce shora, jak informovat o srážce rychlovlaků v roce 2011 635 či indicie o fingovaných
rozhovorech pro čínskou státní televizi. 636 Je zřejmé, že pokud chce Čína se svojí světovou
zpravodajskou ofenzívou uspět, musí publikum vlastním příkladem přesvědčit, že její zpravodajství
je důvěryhodné a nestranné.
4.4.2 Publikace
Státem kontrolovaná nakladatelství nyní publikují desítky až stovky knih v angličtině a dalších
jazycích, které jsou zaměřené na studium čínštiny, seznámení s čínskou kulturou, společností,
637
historií a politikou. V poslední době také Čína usiluje o spolupráci se zahraničními
nakladatelstvími za účelem publikace v zahraničí. 638 Čínská strana nabízí v těchto případech
financování nákladů na překlad a samotnou publikaci.639
4.4.3 Vzdělávání a studijní výměny

V roce 1992 studovalo v zahraničí pouze 6540 čínských studentů. Do roku 2002 ovšem toto číslo
vzrostlo už na 125 179.640 Čínští studenti tvoří nejpočetnější komunitu studentů studujících mimo
631
Viz “China Tibet Online,” http://eng.tibet.cn a “Tibet Online,” http://en.tibetol.cn.
632
Viz “True Xinjiang,” http://www.truexinjiang.com a “China Xinjiang,” http://en.chinaxinjiang.cn.
633
Viz “China Human Rights,” http://www.chinahumanrights.org.
634
Viz “China Climate Change Info-Net,” http://www.ccchina.gov.cn/en/index.asp.
635
Viz Patrick Chovanec, “Propaganda Instructions on Wenzhou Train Crash,” Business Insider, 25. červenec 2011,
http://www.businessinsider.com/propaganda-instructions-on-wenzhou-train-crash-2011-
7?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+businessinsider+%28Business+Insider
%29. Pro instrukce čínským žurnalistům, které pronikly na veřejnost, viz “Ministry of Truth,” China Digital Times,
http://chinadigitaltimes.net/china/ministry-of-truth.
636
Viz např. Yang Jie, “CCTV accused of airing 'fake news,' staging interviews,” Global Times, 14. leden 2011,
http://www.globaltimes.cn/beijing/society/2011-04/612741.html nebo Eric Fish, “The remarkable similarities
between CCTV interviews and People’s Daily editorials,” Sinostand, 20. duben 2012,
http://sinostand.com/2012/04/20/the-remarkable-similarities-between-cctv-interviews-and-peoples-daily-editorials.
637
Pro přehled takových publikací viz State Council Information Office, Presenting China to the World: Choice
Selection of Book Titles.
638
Viz David Shambaugh, “China's Propaganda System: Institutions, Processes and Efficacy,” s. 49-50.
639
Viz tamtéž.
640
Viz Stephanie Hemerlyk Donald a Robert Benewick, The State of China Atlas (Berkeley: The University of
California Press, 2005), citováno podle Gary, D. Rawnsley, “China Talks Back: Public Diplomacy and Soft Power
for the Chinese Century,” s. 288.
88
jejich mateřskou zemi.641 První místo zaujímají v komunitě zahraničních studentů v USA i řadě
jiných zemí na světě.
Paralelně také vzrůstá počet zahraničních studentů přijíždějících do Číny. Zatímco v roce
2003 studovalo v Číně 78 000 zahraničních studentů, o rok později to už bylo 110 800, což bylo víc
než počet čínských studentů v zahraničí.642 Podle posledních statistik dostupných v roce 2007 měla
Čína přijmout přes 162 000 studentů ze 185 různých zemí a oblastí.643 To znamenalo trojnásobný
nárůst oproti roku 2000.644 V roce 2006 bylo 77 % zahraničních studentů z Asie, 10 % z Ameriky a
Evropy, 2 % z Afriky a 1 % z Oceánie.645 Země s největším počtem zahraničních studentů v Číně
byly Jižní Korea, Japonsko, Spojené státy, Indonésie a Vietnam.646 V roce 2008 Leonard napsal, že
čínským univerzitám se daří přitáhnout dvakrát více studentů z Indonésie než Spojeným státům.647
Mezi nejoblíbenější témata mezi zahraničními studenty má patřit čínský jazyk, čínské umění,
historie, filosofie, čínská literatura a tradiční čínská medicína.648 V roce 2007 měla mít čínská vláda
podepsáno dohodu o vzájemném uznání akademických certifikací s 30 zeměmi a oblastmi.649 Gill a
Huang upozorňují na to, že relativně významný počet bývalých studentů v Číně nyní zastává
v jejich zemích ministerské posty, působí jako diplomatičtí zástupci v Číně nebo učí na
univerzitách.650
Čínské univerzity pomalu posilují v mezinárodních žebříčcích 651 a Čína se dokonce stává
centrem špičkového vzdělání v oborech zaměřených na obchod a management.652 Čínská vláda do
univerzit masivně investuje a usiluje o to, aby se elitní čínské univerzity dostaly i do úplné světové
elity.653 Rozvoj domácích univerzit je mimo jiné založen na přetahování špičkových vědců čínského
641
Viz “Foreign students drawn to China's schools,” People's Daily Online, 12. říjen 2007,
http://english.people.com.cn/90001/90776/6281460.html.
642
Viz “Confucius has a Message. . . Learn to Speak Chinese.“
643
Viz “Foreign students drawn to China's schools.”
644
Viz tamtéž.
645
Viz tamtéž.
646
Viz tamtéž.
647
648
Viz “Foreign students drawn to China's schools,” nebo Bates Gill a Yanzhong Huang, “Sources and limits of
Chinese ‘soft power’,” s. 18.
649
Viz “Foreign students drawn to China's schools.”
650
651
V roce 2010 byla mezi nejlepšími 500 světovými univerzitami podle uznávaného Šanghajského žebříčku univerzit
23 z pevninské Číny. Pro srovnání, z České republiky se mezi prvními 500 umístila pouze Univerzita Karlova. Viz
“Academic Ranking of World Universities – 2011,” http://www.shanghairanking.com/ARWU2011.html.
652
World, s. 401-402.
653
Viz Howard W. French, “China Luring Scholars to Make Universities Great,” The New York Times, 28. říjen 2005,
http://www.nytimes.com/2005/10/28/international/asia/28universities.html?_r=1&pagewanted=all.
89
původu působících na zahraničních univerzitách.654 Transformace čínských univerzit byla oficiálně
započata v roce 1998. Během prvních pěti let se státní financování čínského vysokého školství více
než zdvojnásobilo. 655 Ačkoliv čínské univerzity stále trpí omezenou akademickou svobodou a
prioritně jsou rozvíjeny přírodní a technické obory656, nová pozornost čínské vlády věnovaná měkké
moci se také projevuje ve zvětšujícím se důrazu na sociální vědy. Čínští analytici i politikové věří,
že filosofie a společenské vědy jsou klíčové pro měkkou moc státu.657 V březnu roku 2004 vydal
Ústřední výbor Čínské komunistické strany stanovisko volající po rychlejším rozvoji těchto
oborů.658
4.4.4 Pořádání mezinárodních akcí

Čína se od 90. let a zejména počátku nového milénia věnuje pořádání mezinárodních summitů a
dalších akcí. V roce 1990 a 2010 se stala pořadatelem asijských her659. V roce 1995 hostila čtvrtou
světovou konferenci OSN věnovanou ženám660. V roce 2001 hostila summit APEC a ve stejném
roce získala pořadatelství olympijských her pro rok 2008. V roce 2006 uspořádala trojlístek setkání:
summit Organizace šanghajské spolupráce, summit Čína-ASEAN a summit Čína-Afrika.661 Spolu
s olympijskými hrami zapůsobila Čína na svět světovou výstavou Expo v roce 2010.
Na mezinárodní odbornou komunitu má od roku 2005 mířit Mezinárodní fórum čínských
studií. Na něj jsou zváni desítky světových odborníků zabývajících se Čínou, kteří jsou poté
objektem nenápadné propagace myšlenek „mírového rozvoje“ Číny, její snahy vytvořit
„harmonický svět“ a že se Čína nikdy nestane hrozbou.662
Od roku 2002 se na půdě čínského tropického ostrova Hainan koná Boao fórum, každoroční
setkání světových lídrů a odborníků vytvořené po vzoru Světového hospodářského fóra v Davosu.
Sekretariát této nevládní organizace sídlí v Pekingu. Má být symbolem schopnosti Číny pořádat
mezinárodní konference na vysoké úrovni. 663 Čínský prezident nebo premiér zpravidla pronáší
zahajovací řeč. Bylo to právě toto fórum, kde byl v roce 2003 za přítomnosti George Bushe staršího
654
Viz tamtéž; Ariana Eunjung Cha, “Opportunities in China Lure Scientists Home,” The Washington Post, 20. únor
2008, http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2008/02/19/AR2008021902509.html.
655
Viz Howard W. French, “China Luring Scholars to Make Universities Great.”
656
Viz tamtéž.
657
658
Viz tamtéž.
659
Viz “Olympic Council of Asia: Games,” http://www.ocasia.org/Game/Index.aspx.
660
Viz “Fourth World Conference on Women,” http://www.un.org/womenwatch/daw/beijing/platform.
661
662
Viz David Shambaugh, “China's Propaganda System: Institutions, Processes and Efficacy,” s. 49.
663
90
a řady světových vůdců představen koncept „mírového růstu“ Číny. 664 V roce 2004 patřil mezi
hosty George Bush starší, o rok poté se zúčastnil tehdejší australský ministerský předseda John
Howard, rakouský kancléř Wolfgang Schüssel a ministři a bývalí lídři z Francie, Filipín, Malajsie,
Nepálu, Kazachstánu, Íránu a Koreje.665
4.4.5 Propagace kultury a jazyka

Hlavním nástrojem propagace čínské kultury a jazyka v zahraničí jsou Konfuciovy instituty. Ty
vznikají pod záštitou čínského ministerstva školství a Hanban – Čínské národní kanceláře pro
výuku čínštiny jako cizího jazyka.666 Jsou inspirovány podobnými zavedenými institucemi jiných
zemí, jako jsou Britská rada, Francouzská aliance či Goethe-Institut.667 Rozdíl je v tom, že na rozdíl
od výše jmenovaných fungují jako společné podniky čínské strany a zahraničních univerzit.668 Li
Changchun nazval Konfuciovy instituty jako „důležitou část čínského plánu propagace v
zahraničí“.669 Mezi podrobné cíle Konfuciových institutů podle Dinga a Saunderse670 patří:
 „vytvoření ohniska aktivit v místní komunitě, které se týkají Číny;
 vytváření strategických spojenectví mezi obchodními, průmyslovými, vládními a dalšími
institucemi, které mají zájem na bližších a produktivnějších vazbách s Čínou a globální
čínskou diasporou ve světě;
 spolupráce s akademickými institucemi v podpoře studentů za účelem vytvoření dobrých
znalostí o Číně;
 podpora povědomí o čínštině a čínské kultuře v širší společnosti;
 nabízení kurzů čínštiny;
664
Viz Mark Leonard, “The road obscured,” nebo Mark Leonard, What Does China Think?, s. 88. Li a Worm ale
uvádějí, že Čeng Pi-ťien představil tuto myšlenku už v závěru roku 2002 ve Washingtonu. Viz Xin Li a Verner
Worm, “Building China’s Soft Power for a Peaceful Rise,” s. 70. Viz také Zheng Bijian, “The 16th National
Congress of the Communist Party of China and China’s peaceful rise - A new path.” Speech delivered at Center for
Strategic and International Studies, Washington, DC, 9. prosinec 2002,
http://www.brookings.edu/fp/events/20050616bijianlunch. pdf, s. 1–6.
665
666
Pro více informací o Čínské národní kanceláři pro výuku čínštiny jako cizího jazyka viz “Hanban: Confucius
Institute Headquarters,” http://english.hanban.org.
667
World, s. 399.
668
Podle Shambaugha obvykle vznikají tak, že zástupce místní čínské ambasády se obrátí na vybranou instituci a
nabídne jí bezpodmínečné financování za účelem založení Konfuciova institutu. Příjemce je informován o tom, že
peníze pocházejí z čínského ministerstva školství, avšak jejich původní zdroj je podle Shambaugha oddělení
propagandy Čínské komunistické strany. Viz David Shambaugh, “China's Propaganda System: Institutions,
Processes and Efficacy,” s. 49-50.
669
670
Viz Sheng Ding, Robert A. Saunders, “Talking Up China: An Analysis of China's Rising Cultural Power and
Global Promotion of the Chinese Language,” East Asia, Vol. 23, No. 2 (léto 2006), s. 21.
91
 poskytování seminářů o mezikulturní komunikaci a kurzů pro obchodní komunitu a všechny
úrovně vlády;
 zlepšení pedagogických schopností učitelů čínského jazyka;
 rozvíjení programů čínských studií a podpora výzkumu o Číně na místních univerzitách;
 hoštění čínských akademiků, výzkumníků a jazykových učitelů.“
Pojmenování po dávném čínském mudrcovi dává současné čínské vládě možnost prezentovat se
před světem jako něco víc než pouze jako „ideologicky zkrachovalý správce světové dílny“. 671
Někteří ovšem tvrdí, že propagace konfucianismu není cílem institutů a že jde pouze o značku,
která má vyvolat dojem „shovívavé čínskosti ve stylu dědy Mráze“672.
První Konfuciův institut vznikl v roce 2004 v jihokorejském Soulu a poté následovala řada
dalších světových metropolí. Na konci roku 2010 fungovalo 322 Konfuciových institutů a 369
Konfuciových tříd v 96 zemích světa.673 Více než pětina celkového počtu Konfuciových institutů a
okolo 200 Konfuciových tříd je ve Spojených státech. 674 V České republice funguje Konfuciův
institut od roku 2007 pod Univerzitou Palackého v Olomouci.675 Přirozeně také stoupá počet učitelů,
které Čína vysílá do světa. V roce 2006 Čína vyslala 1004 učitelů do 80 zemí světa a 1050
dobrovolníků do 34 zemí.676
V případě Konfuciových institutů si Čína dává dobrý pozor, aby nevstupovaly jako otevřený
nástroj k propagaci stanovisek Čínské komunistické strany a zdá se, že tento úkol se celkové daří
naplňovat.677 Řízení jednotlivých institutů je relativně nezávislé. Například ředitel prvního institutu
na americké půdě, který vznikl na Marylandské univerzitě, je jmenován univerzitou. 678 I když
některé instituty jako například právě onen zmiňovaný zahrnuly do svých aktivit prezentace s
politickým podtextem (výstava fotografií z Tibetu uvedená čínským diplomatem, který během
projevu kritizoval Dalajlamu a odkazoval na nedělitelnou historii Číny a Tibetu), jiné ve svých
aktivitách zdaleka nedodržují oficiální čínskou vládní linii, jako např. Konfuciův institut v
Edinburghu, který podpořil debatu s čínským disidentem, jehož díla jsou na čínské půdě
671
Viz “Ideology in China: Confucius Makes a Comeback.”
672
Viz “China’s Confucius Institutes: Rectification of statues,” The Economist, 20. leden 2011,
http://www.economist.com/blogs/banyan/2011/01/china%E2%80%99s_confucius_institutes.
673
Viz “About Confucius Institutes,” Hanban, http://english.hanban.org/node_10971.htm.
674
Viz “China’s Confucius Institutes: Rectification of statues.”
675
Více viz “Konfuciova akademie,” http://konfucius.upol.cz.
676
Viz “Number of Confucius Institutes to reach 200 in 2007,” People's Daily Online, 22. březen 2007,
http://english.people.com.cn/200703/22/eng20070322_359963.html.
677
Viz “China’s Confucius Institutes: Rectification of statues.”
678
92
zakázané.679 Po roce 2006 dokonce pomohl financovat jazykové kurzy na Konfuciových institutech
Pentagon, ve své snaze studium „kriticky-potřebných“ jazyků.680
Jedním z nástrojů podpory studia čínského jazyka je standardizovaný test čínštiny jako cizího
jazyka HSK. Jeho počátky sahají do roku 1984, kdy začal na půdě Pekingského jazykového
institutu vznikat. V zahraničí byl poprvé spuštěn už v roce 1991. Do prosince 2005 vykonalo tento
test okolo miliónu studentů z více než 120 zemí světa. 681 Během prvních deseti let měl počet
zkoušených stoupat o 40 až 50 % ročně, což má být srovnatelné s růstem zájmu o americkou
zkoušku TOEFL během jejích prvních deseti let.682 V roce 2006 se oproti roku 2005 zdvojnásobil
počet cizinců, kteří absolvovali zkoušku čínského jazyka.683 S ročním rozpočtem o výši 200 miliónů
amerických dolarů usiloval Hanban o zečtyřnásobení počtu cizinců studujících čínštinu na 100
miliónů do roku 2010.684 Rozvoj čínštiny lze pozorovat zejména ve východní Asii (v Hongkongu,
mezi čínskými komunitami jihovýchodní Asie, v Jižní Koreji či Thajsku).685
Kromě vyvolání obrazu přátelské Číny má podpora výuky čínštiny velký význam v tom, že
zastiňuje podobné snahy Tchaj-wanu. Rozvoj zjednodušené čínštiny pevninské Číny omezuje
mezinárodní vliv Tchaj-wanu, který používá tradiční nezjednodušené čínské znaky. Situace dospěla
tak daleko, že Tchaj-wan se musel ve svých kulturně-vzdělávacích programech masivnímu zájmu o
zjednodušenou čínštinu přizpůsobit.
Čína podporuje svou kulturu také prostřednictvím tradičních nástrojů, jako jsou kulturní
festivaly. Čína pořádá po celém světě týdny čínské kultury.686 Například říjnu 2005 Čína vynaložila
5 miliónů dolarů na měsíční festival věnovaný Číně v Kennedyho centru ve Washingtonu.687 Čínská
vláda se zaměřuje na využití tradiční staré kultury, avšak zatím nedokáže plně uchopit vzrůstající
význam mladé generace čínských spisovatelů, básníků či vizuálních umělců, jejichž výtvory v sobě
mnohdy obsahují kritický osten vůči čínskému režimu.688
679
Viz tamtéž.
680
Viz tamtéž.
681
V této statistice jsou zahrnuti také studenti z etnických menšin v Číně, pro které je test rovněž určen. Viz
“Introduction,” HSK, http://www.hsk.org.cn/english/Center_intro.aspx.
682
Viz “Big Increase in Chinese 'TOEFL' Examinees,” People's Daily, 8. leden 2002,
http://www.china.org.cn/english/culture/53027.htm.
683
Viz “Number of Confucius Institutes to reach 200 in 2007.”
684
685
World, s. 399.
686
V roce 2000 v USA, v roce 2001 v Německu, v roce 2003 v Rusku. Viz Ingrid d’Hooghe, “Public Diplomacy in the
People’s Republic of China,” s. 98.
687
Viz David Shambaugh, “China's Propaganda System: Institutions, Processes and Efficacy,” s. 49. Gill a Huang
uvádějí částku 2 milióny amerických dolarů. Viz Bates Gill a Yanzhong Huang, “Sources and limits of Chinese ‘soft
power’,” s. 19.
688
93
4.4.6 Filmový průmysl
Čínsky filmový průmysl je vládnoucí stranou vnímán jako „nepostradatelný znak měkké moci“.689
Na konci prvního desetiletí nového milénia se začínají projevovat důsledky jeho proměny, kdy se
upouští od striktní propagandistické úlohy 90. let. Čínská filmová produkce se humanizuje a
depolitizuje, začíná přebírat hollywoodské techniky a orientuje se na trh.690 Mezi první výsledky
patří v zahraničí relativně dobře přijaté filmy Uzel691 (2006) a Hrdinové války692 (2007).
693
V roce 2000 zaznamenal výrazný mezinárodní úspěch film Tygr a drak , který
předznamenal následnou vlnu filmů ve stylu kung-fu zasazených do období z čínské historie. Tyto
filmy (například Hrdina694 z roku 2002 a Krvavé pobřeží695 z roku 2008) používají hollywoodské
k rozvinutí čínských kulturních a historických zdrojů a také „zdůrazňují tradiční čínské hodnoty
jako bratrství, rodinné vazby, osobní vytrvalost a věrnost“.696 Rozpočty ve výši několika desítek
miliónů amerických dolarů a precizní filmovou technikou se mohly chlubit filmy jako Kletba
zlatého květu697 (2006) nebo v česku známější Klan létajících dýk698 (2004).
Čínské filmy s motivy kung-fu se vyhýbají politicky citlivým tématům, jsou komerčně
úspěšné a dokázaly si získat oficiální podporu.699 Cílem nových vládou posvěcených strategií má
být odpor západní resp. americké kulturní hegemonii a legitimizace vlády komunistické strany.700
Podle Curtina se čínská filmová produkce (spolu s indickou) v poslední době objevuje jako
významný konkurent Hollywoodu pokud jde o velikost a nadšení jejich diváků.701 Snahou vštípit
domácímu publiku i světu ideu konfucianismu znamenal velkofilm Konfucius z roku 2010. Jeho
689
Viz Wendy Su, “New strategies of China's film industry as soft power,” Global Media and Communication, Vol. 6,
No. 3 (2010), s. 317.
690
Viz tamtéž, s. 319 – 320.
691
Uzel je můj pracovní překlad. Film se pravděpodobně nedostal do české distribuce. Jeho anglický název je „The
Knot“. Viz “Yun shui yao,” Česko-Slovenská filmová databáze, http://www.csfd.cz/film/205289-yun-shui-yao.
692
Viz “Hrdinové války,” Česko-Slovenská filmová databáze, http://www.csfd.cz/film/233786-hrdinove-valky.
693
Viz “Tygr a drak,” Česko-Slovenská filmová databáze, http://www.csfd.cz/film/5733-tygr-a-drak.
694
Viz “Hrdina,” Česko-Slovenská filmová databáze, http://www.csfd.cz/film/38117-hrdina.
695
Viz “Krvavé pobřeží,” Česko-Slovenská filmová databáze, http://www.csfd.cz/film/118015-krvave-pobrezi.
696
Viz Wendy Su, “New strategies of China's film industry as soft power,” s. 320.
697
Viz “Kletba zlatého květu,” Česko-Slovenská filmová databáze, http://www.csfd.cz/film/223794-kletba-zlateho-
kvetu.
698
Viz “Klan létajících dýk,” Česko-Slovenská filmová databáze, http://www.csfd.cz/film/174017-klan-letajicich-dyk.
699
Viz Wendy Su, “New strategies of China's film industry as soft power,” s. 321.
700
Viz tamtéž.
701
Viz Michael Curtin, Playing to the World’s Biggest Audience: The Globalization of Chinese Film and TV (Berkeley:
University of California Press, 2007), s. 3 a 10, citováno podle Martin Jacques, When China Rules the World: The
Rise of the Middle Kingdom and the End of the Western World, s. 404.
94
dopad byl ale negativně ovlivněn spekulacemi, že vláda jeho promítání v čínských kinech údajně
„podpořila“ tím, že nařídila předčasně stáhnout z kin s dvojrozměrným promítáním film Avatar.702
4.4.7 Sport
Důležitost sportu jako součásti exportu čínské kultury roste.703 Brook Larner ve svém článku v roce
2005 poznamenal, že „nová generace čínských vůdců stále vidí sport nikoliv jako byznys, rekreaci
nebo zábavu, ale jako projekci národních ambicí.“704 Čínská vláda skutečně investuje zejména do
těch disciplín, které jsou zastoupené na olympijských hrách, kde je úspěch vnímán jako „jeden
z nezbytných symbolů významných velmocí“. 705 Ačkoli se Čína v moderní historii zúčastnila
olympijských her poprvé až v roce 1984, masivní investice se jen 20 let poté během olympiády
v Aténách projevily v druhém nejvyšším počtu zlatých medailí za Spojenými státy.706 V roce 2008
se Čína během domácí olympiády dostala poprvé na samotný vrchol žebříčku účastnických zemí.707
Pravděpodobně největší čínská sportovní ikona, basketbalista Jao Ming (Yao Ming) pomohl
podle Rawnsleyho vytvořit nový a měkčí obraz Číny.708 Posiluje také čínský tenis. V roce 2008 se
čínská hráčka Čeng Ťie (Zheng Jie) dostala do semifinále turnaje ve Wimbledonu. V roce 2011 Li
Na získala na French Open pro Čínu první grandslamový titul.
4.4.8 Zahraniční (rozvojová) pomoc

Čína umně využívá svého pragmatického přístupu k mezinárodním vztahům, které jsou založené na
tradičním chápání národní suverenity. Čína věří, že státy by si neměly vzájemně zasahovat do
vnitřních záležitostí a spolupracuje s režimy, které jsou jinak pod mezinárodním, zejména západním
tlakem. Zatímco západní státy se odcizují občanům těchto zemí kvůli dobrovolné diplomatické
izolaci a ekonomickým sankcím, Čína toto vakuum ráda zaplňuje a nabízí politickou podporu,
hospodářskou pomoc i zbraně. Bílá kniha o Africe z roku 2005 vyhlašuje, že Čína bude nabízet
pomoc bez žádných dodatečných podmínek.709 V témže roce ovšem měl například president Chu
Ťin-tchao slíbit výrazné hospodářské výhody těm zemím, které diplomaticky uznávají Tchaj-wan za
702
Viz Mary Kay Magistad, “Confucius vs. Avatar: And the Winner is….”
703
704
Viz Brook Larmer, “The Center of the World,” Foreign Policy, 30. srpen 2005,
http://www.foreignpolicy.com/articles/2005/08/30/the_center_of_the_world.
705
World, s. 406.
706
Viz tamtéž.
707
Čína získala 51 zlatých medailí oproti 36 zlatým medailím Spojených států. Viz tamtéž.
708
709
95
to, že uznají Peking.710 Taková podmínka může být pro vlády rozvojových zemí mnohem méně
bolestivá než požadavky institucí postavených na Washingtonském konsenzu, které nabízely
finance s podmínkami zahrnující hospodářskou liberalizaci, privatizaci a ohled na lidská práva.
Ačkoli je skutečná velikost čínské zahraniční pomoci neznámá, odhady pro rok 2004 se
pohybovaly mezi 731,2 milióny až 1,2 miliardami amerických dolarů.711 Podle Leonarda vydala
Čína v roce 2004 na zahraniční rozvojové pomoci dokonce 1,5 miliardy amerických dolarů v Asii a
2,7 miliardy v Africe. 712 Během let 2000 až 2007 Čína darovala Africe odhadem 5,4 miliardy
amerických dolarů a odepsala dluhy v hodnotě více než 10 miliard dolarů.713 V roce 2002 Peking
slíbil 5 miliónů dolarů Afghánistánu.714 V roce 2004 daroval 2,6 miliónu obětem vlny tsunami.715
Po zemětřesení na Jávě v květnu 2006 věnovala čínská vláda 2 milióny dolarů v hotovosti a vyslala
na místo čtyřiceti čtyřčlenný tým expertů. 716 V roce 2006 Čína slíbila pětimiliónovou pomoc a
dodávky naléhavě potřebných věcí v hodnotě 620 000 dolarů částem USA zasaženým hurikánem
Katrina.717
4.4.9 Politika na poli OSN

Čína využívá podpory multilaterálního řešení problémy na půdě Rady bezpečnosti OSN k tomu,
aby posílila svůj vliv. Podporuje tradiční koncept národní suverenity a tedy nezasahování do
vnitřních záležitostí států. Pokud je to bezpodmínečně třeba, tak sáhne k vetu, ale jinak využívá
možnosti schovat se za jiné státy, jako například v případě plánované invaze do Iráku, kde zůstala
ve společnosti Francie, Německa a Ruska zcela v pozadí. 718 V případě plánované reformy Rady
bezpečnosti OSN, prosazovala jako kandidáty do nových pozic stálých zástupců africké země, čímž
dosáhla toho, že byla celá debata, ve které hrozilo, že se novým stálým zástupcem může stát
Japonsko, odložena.719
Podle Leonarda schopnost Číny prosadit své návrhy na poli OSN mezi léty 1995 a 2006
zásadně vzrostla, zatímco paralelně poklesla schopnost USA.720 Tato schopnost Číny ovlivňovat
710
711
712
713
714
Viz tamtéž.
715
Viz tamtéž.
716
Viz tamtéž.
717
Viz tamtéž.
718
719
720
96
OSN podle něho dále roste.721 Čína od 90. let posiluje svou účast v misích OSN na udržení míru a
již po několik let poskytuje misím pro udržení míru nejvíce vojáků z pětice stálých členů Rady
bezpečnosti OSN.722
4.4.10 Multilaterální a bilaterální vztahy

Čína rozvinula multilaterální způsob diplomacie, skrze který by měla „harmonizovat své vztahy se
sousedy, Evropskou unií, rozvojovými zeměmi a dalšími regiony“.723 Čína se na jednu stranu plně
zapojila do stávajícího systému mezinárodních vztahů, které chce využít k omezení volné
působnosti USA a zajištění klidného prostředí pro vlastní rozvoj.724 V dlouhodobém horizontu ale
může usilovat o vytvoření globálního pořádku, který by plně vyhovoval čínským představám.725
Kromě politiky na poli OSN Čína využívá řady dalších multilateralistických nástrojů k prosazení
vlastních cílů. Za novým bezpečnostním konceptem se skrývá nový důraz na multilaterální instituce.
Čína chce vytvořit poklidné mezinárodní prostředí, díky kterému by měla klid na domácí rozvoj.
Zároveň by se ráda podílela na vytváření mezinárodního systému, ve kterém by mohla lépe
prosazovat své zájmy.726
V roce 1996 Čína iniciovala vytvoření „Šanghajské pětky“, uskupení, které kromě ní
zahrnovalo ještě Rusko, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Spolupráce vedla k demilitarizování
společné hranice a zahrnula bezpečnost a obchod.727 V roce 2001 se připojil Uzbekistán a spolek se
mění na Šanghajskou organizaci spolupráce. V pozici pozorovatelů se dále připojily Indie, Pákistán,
Mongolsko a Írán. Šanghajská organizace spolupráce prokazuje schopnost Číny založit úspěšnou
mezinárodní multilaterální organizaci, která v sobě zahrnuje hodnoty současné Číny.728 Ačkoliv se
zájmy Číny a Ruska v této organizaci liší, obě supervelmoci se shodují na společném uznání
tradičního konceptu suverenity a autoritářské vlády.729 Šanghajská organizace spolupráce spojuje
vlády členských států v touze nepovolit nové demokratizující revoluce a dokonce naznačuje
721
Viz tamtéž.
722
Viz “Troop and police contributors,” United Nations Peacekeeping,
http://www.un.org/en/peacekeeping/resources/statistics/contributors.shtml.
723
Viz Yan Xuetong, “The Rise of China and its Power Status,” Chinese Journal of International Politics, Vol. 1
(2006), s. 27.
724
725
Viz tamtéž.
726
727
728
729
Viz tamtéž.
97
potenciál stát se protivahou NATO ve střední Asii.730 Ikegami dokonce tvrdí, že se Číně podařilo
pozvednout Šanghajskou organizaci spolupráce de facto na úroveň režimu kolektivní obrany. 731
Další čínské iniciativy na poli multilaterální diplomacie zahrnovaly prohloubení vztahů
s ASEAN formou společné zóny volného obchodu a plán na vytvoření Východoasijského
společenství se společnou měnou do roku 2020.732 Čínský příklon k asijské jednotě zvyšuje její vliv
v oblasti a pomohl uklidnit její sousedy. 733 Regionální aktivity Číny vytváří nové komunity
založené na společných zájmech, které nezahrnují USA, které se tak dostávají ven z pozice tvůrce
pravidel hry. Někteří dokonce přirovnávají současnou čínskou multilaterální diplomacii
k americkému budování mezinárodních institucí po druhé světové válce. 734 Čína na úkor USA
posiluje svůj vliv v zemích jako je Jižní Korea, ale jelikož se tomu tak děje v jazyce
multilateralismu a míru, její sousedy to podle Leonarda neděsí. 735 Čína se navíc v roce 2003
připojila k multilaterální Dohodě o přátelských vztazích a spolupráci v jihovýchodní Asii, což bylo
vůbec poprvé, kdy se připojila k regionálnímu paktu o neútočení.736 Mezi další aktivity Číny na poli
multilaterální diplomacie patří kromě již zmiňovaných také APEC, setkávání Evropa-Asie, Fórum
Čína-Pacifik pro hospodářský rozvoj a spolupráci či Fórum pro spolupráci mezi Čínou a Afrikou.737
Po vypuknutí globální finanční krize vliv Číny na mezinárodní scéně dál roste.738
V případech, kde je to pro Čínu výhodné, ovšem Čína multilaterální řešení odmítá a preferuje
bilaterální dialog. To se týká například teritoriálních sporů v Jihočínském moři. Čína se sice v roce
1994 stala poradním členem Regionálního fóra ASEAN, avšak odmítla, aby se na tomto poli řešily
problémy týkající se suverenity a otázky sporných teritorií v Jihočínském moři.739 Čína vidí smysl
tohoto fóra pouze jako nástroje budování důvěry a sporné otázky chce řešit s každou z relevantních
stran bilaterálně. Čína preferuje v teritoriálních otázkách bilaterální dialog, ve kterém může využít
svou relativní převahu, a nehrozí ji, že by čelila sjednocené frontě protivníků (což může být právě
příklad sporných území Jihočínského moře).740 Ačkoli se Čína nevzdala svých teritoriálních nároků
730
Viz tamtéž, s. 101-102 a Masako Ikegami, “The Risk of Cross-Strait Conflict and the Role of the European Union in
Conflict Prevention,” in China Rising: Reactions, Assessments, and Strategic Consequences, ed. Bo Huldt et al.
(Stockholm: Swedish National Defence College, 2008), s. 268.
731
732
733
734
735
736
Viz Benjamin Bassin, “China in a Changing Asia,” in China Rising: Reactions, Assessments, and Strategic
Consequences, ed. Bo Huldt et al. (Stockholm: Swedish National Defence College, 2008), s. 218.
737
738
739
740
98
v Jihočínském moři, dokázala s Vietnamem a Filipínami uzavřít řadu dohod o průzkumu ropných
ložisek.741 Čína také usilovala o bilaterální vyjednání dohody o volném obchodu s Austrálií, Novým
Zélandem a výhledově též s Indií.742
Jiným příkladem strukturace dialogu za účelem sledování vlastních cílů může být aktivní
zapojení Číny do korejské otázky a snaha hrát roli prostředníka. Čína má pochopitelně zájem na
takovém uspořádání korejského poloostrova, které je pro ni výhodné a aktivní role v dialogu
tamních stran ji může tomuto cíli více přiblížit. Zároveň takové aktivity pomáhají Číně ve vyvolání
obrazu zodpovědné mocnosti, která pomáhá ke konstruktivnímu řešení problémů (tj. přijatelnému
pro Západ či širší mezinárodní komunitu).
4.4.11 Armáda jako zdroj měkké moci

Jak jsem již zmínil, i tvrdá moc se může stát zdrojem měkké moci. Silná armáda je nejen zdrojem
odstrašení či možným nástrojem přinucení, ale také může být zdrojem prestiže a přitažlivosti, tedy
měkké moci. Silnými symboly národní moci jsou například letadlové lodě. Podle Coopera mají
značný dopad návštěvy přístavů. Dispozice s takovými plavidly také podtrhává technologickou
vyspělost národa a jeho schopnost úspěšně vykonat „velké projekty“743. Země s letadlovými loděmi
jsou členy elitního a mocného klubu, a přesně takovou zprávu chce podle Mosse čínská vláda
směrem dovnitř i ven vyslat.744
Výkonná armáda ovšem nemusí být pouze zdrojem moci sama o sobě, ale může sloužit jako
nástroj měkké moci. Pokud chce stát získat body na mezinárodním poli prostřednictvím pomoci při
katastrofách, mezinárodní spolupráci proti terorismu, humanitárních pomocích či operacích OSN na
udržování míru, potřebuje mimo jiné disponovat adekvátními vojenskými prostředky. Touto
potřebou argumentuje již zmiňovaný kontradmirál Jang I pro ospravedlnění požadavků na
zvyšování vojenských výdajů. 745 V roce 2009 vyslala Čína flotilu lodí do Adenského zálivu
určenou pro boj s piráty.746
4.4.12 Bílé knihy

Čína postupně převzala praxi publikování bílých knih pro vysvětlování vnitřních politik. První
takovou knihu na téma obrany vydala v roce 1995 jako důsledek požadavku nového členství
741
742
Viz Jean A. Garrison, “China’s Prudent Cultivation of “Soft” Power and Implications for U.S. Policy in East
Asia,” s. 26.
743
Viz Scott Cooper, “China's Aircraft Carrier Ambition,” SinoDefence.com,
http://www.sinodefence.com/research/aircraft-carrier/default.asp.
744
Viz Trefor Moss, “Decoding China’s Aircraft Carrier.”
745
746
99
v Regionálním fóru ASEAN. 747 Tato publikace byla symbolickým uznáním toho, že větší
transparence by mohla získat Číně větší důvěru mezi ostatními státy. 748 Podle Rabinovitche jsou
tyto bílé knihy jednoznačně určeny k vylepšení čínského obrazu ve světě, což dokazuje tím, že
druhá publikace předcházela zahájení Regionálního fóra ASEAN v roce 1998, což mělo zvýraznit
její dopad, avšak zároveň poskytla jen minimum nových informací. 749 To mělo na jednu stranu
vyvolat dojem, že čínská transparence vzrůstá, avšak stále nízká úroveň v porovnání s jinými bílými
knihami ve světě ponechává Číně výhodu, že v budoucnu může svou otevřenost snadněji zvyšovat a
tím získávat kladné body.750 V roce 2003 vydala Čína jako první neevropská země na světě bílou
knihu věnovanou Evropské unii.751 Bílé knihy pokrývají široké množství témat, jako jsou lidská
práva, otázka Tibetu, ochrana duševního vlastnictví, svoboda náboženského vyznání, ochrana
životního prostředí, vojenství atd.752
4.4.13 Boj mezinárodním právem

Není třeba podrobně rozvádět, že Čína čelí z mnoha stran kritice ohledně svého přístupu k ochraně
lidských práv. I toto je pravděpodobně součástí „obklíčení skrze morální převahu“, které zmiňuje
kontradmirál Jang I. Jedním ze způsobů, jak se pokusit z tohoto obklíčení vymanit může být
protiútok s použitím mezinárodního práva jako nástroje. Tento způsob (mezi řadou dalších)
navrhují autoři vlivné knihy „Neomezené válčení“753, která byla poprvé publikována v Číně v roce
1999. Vychází z poznání, že občané demokracií stále více požadují, aby jejich země dodržovaly
mezinárodní pravidla, zejména ta, která se týkají lidských práv a způsobu vedení války.754 Vlády
států jsou tak omezeny řadou mezinárodních institucí.755 Autoři zmiňované knihy tvrdí, že Čína by
měla uplatnit model používání mezinárodního práva k omezení možností USA. Čína by podle nich
mohla využít OSN a regionálních organizací k šíření čínského pohledu na svět a k odrazení USA
k použití tvrdé síly jako v případě války v Iráku.756
Jedním ze způsobů, jak se Čína aktivně brání útokům na vlastní legitimitu je vydávání zprávy
o lidských právech v USA. Čína tak reaguje na pravidelné hodnotící zprávy o stavu lidských práv
747
748
Viz tamtéž.
749
Viz tamtéž.
750
Viz tamtéž.
751
752
Pro přehled čínských bílých knih viz „White Papers of the Government,“ China.org.cn, http://www.china.org.cn/e-
white/index.htm.
753
V angličtině Unrestricted Warfare. Anglický překlad od Foreign Broadcast Information Service, odnože CIA, lze
nalézt na http://www.terrorism.com/documents/unrestricted.pdf nebo http://www.cryptome.org/cuw.htm.
754
755
Viz tamtéž.
756
100
ve světě, které vydává americké ministerstvo zahraničí757 a kde je Čína pravidelným terčem kritiky.
Jejich autorem je Informační kancelář čínské vlády a jejich vydávání lze vysledovat minimálně do
roku 1998.758 Poslední zpráva, shrnující rok 2010, byla vydána v dubnu minulého roku. USA jsou
v ní kritizovány mimo jiné za vysokou kriminalitu, vysokou nezaměstnanost a míru chudoby, praxi
kontroly elektronických zařízení u turistů nebo vysoký počet zabitých v důsledku americké invaze
do Iráku.759
4.5 Témata
4.5.1 Čínský rozvoj
Čínská vláda ví, že ekonomika je jedním z domácích zdrojů, kterými se skutečně chlubit může a
svůj rozvojový model dává bez ostychu na obdiv. 760 Na druhou stranu, jak jsem již zmínil
v kapitole u zdrojů moci, ačkoliv si je Čína vědoma síly svého vzoru a dává to také před světem
najevo, odmítla otevřeně soupeřit s „washingtonským konsenzem“ tím, že by začala veřejně
používat termín „pekingský konsenzus“.761
Hospodářský vývoj je součástí „čínského snu“ 762 , souboru tří současných zdrojů měkké
moci 763 , které by chtěli čínští vládcové s obrazem Číny spojit. Čínští politikové se neostýchají
prohlašovat, že Čína si zvolila jinou cestu k modernizaci, než jakou ordinují západní teorie a že
čínský model rozvoje nabízí důležité a užitečné poučení pro řadu rozvojových zemí. 764 Na druhou
stranu, čínská vláda se nevrací ke snaze exportovat svůj model do zahraničí, který byl typický pro
Maovu vládu, ale uvědomuje si sílu modelu čínského rozvoje pouze jako vzoru a zdroje moci.765
757
Viz “Human Rights Reports,” U.S. Department of State, http://www.state.gov/j/drl/rls/hrrpt/index.htm.
758
Viz “Human Rights Records in the United States,” Embassy of the People’s Republic of China in the United States
of America, 23. říjen 2003, http://www.china-embassy.org/eng/zt/zgrq/t36633.htm.
759
Tento výčet rozhodně není vyčerpávající. Pro krátký souhrn viz “Facts and Figures: U.S. human rights situation,”
Xinhua, 10. duben 2011, http://news.xinhuanet.com/english2010/china/2011-04/10/c_13822320.htm. Pro celý text
zprávy viz “Full Text of Human Rights Record of the United States in 2010,” Xinhua, 10. duben 2011,
http://news.xinhuanet.com/english2010/china/2011-04/10/c_13822287.htm.
760
761
762
Autorem konceptu je již dvakrát zmiňovaný Čeng Pi-ťien, který v 80. letech obhajoval kulturu jako významnou
součást všeobecné národní moci a který v roce 2003 před zraky světové elity na Boao fóru představil koncept
mírového růstu. Viz Mark Leonard, What Does China Think?, s. 95.
763
Koncept čínského snu má ležet na hospodářském rozvoji, politické suverenitě (nezasahování do vnitřních záležitostí
suverénních států) a mezinárodním právu, zejména multilaterálním řešení problémů. Viz tamtéž, s. 95-97.
764
765
Viz tamtéž.
101
4.5.2 Rétorika mírového rozvoje
Čínští analytici a tvůrci čínské politiky si jsou vědomi, že rychlý hospodářský rozvoj Číny
v posledních dekádách vyvolává ve světě podezření a obavy.766 Přirozený čínským cílem je tedy
zmírnění obav z toho, jak použije svou vzrůstající tvrdou moc. Základy takové politice položil již
Teng Siao-pching. Výrazně je potom rozvíjí poslední čínská vláda s koncepty mírového růstu či
rozvoje a harmonického světa.
Jádrem termínu je sdělení, že Čína bude historickou výjimkou a jako rostoucí mocnost se
nedostane do konfliktu s již etablovanými mocnostmi.767 Do jisté míry se Číně tento cíl daří, neboť,
jak píše Leonard, američtí stratégové jsou ve svém hledání důkazů pro podpoření teorie „čínské
hrozby“ zmateni tím, že rostoucí Čína nejenže nenapodobuje agresivní politiku vilémovského
Německa nebo Japonského císařství, ale je „posedlá vyhýbáním se konfliktů“.768 Leonard píše, že
čím je Čína silnější, tím opatrnější jsou její odborníci na mezinárodní politiku ohledně toho, aby se
její mocí chlubili.769 Čínští vůdci při každé příležitosti zdůrazňují, že Čína usiluje o takový růst,
který bude prospěšný jak pro Čínu, tak pro okolní svět. Koncept mírového rozvoje se podle
d’Hooghe stal „úhelným kamenem“ čínské veřejné diplomacie.770
4.5.3 Čína jako zodpovědná velmoc

V rámci čínské pozornosti k vlastnímu obrazu ve světě má důležitou pozici snaha přesvědčit svět o
tom, že Čína je „zodpovědnou světovou velmocí“.771 Tábor čínských liberálních internacionalistů
tvrdí, že spolu se větším zapojením do světového dění je Čína také více zapojena do řešení
globálních problémů.772 Idea zodpovědnosti vůči světu je také v souladu s konfuciánským ideálem
velké harmonie a světového míru.773
Tato motivace mohla hrát roli ve změněné politice vůči Severní Koreji, kde začala Čína hrát
roli aktivního zprostředkovatele mezi zainteresovanými stranami namísto toho, aby tvrdošíjně hájila
severokorejský režim či zůstala stranou problému.774 Podle Rawnsleyho byla její intervence klíčová
766
767
768
769
770
771
772
773
774
study of China and Taiwan,” s. 440-441.
102
pro uklidnění potenciální jaderné krize na Korejském poloostrově v říjnu 2006. 775 Peking také
v posledních letech více spolupracuje s EU, Ruskem a USA na íránském problému. 776 Na
konferenci o klimatických změnách ve Vancouveru zaujala Čína „smířlivou pozici“.777 Čína nově
vyslala do misí OSN na udržení míru okolo 4000 vojáků a podle některých názorů dokonce
778
částečně mění svůj dosavadní tvrdě odmítající přístup k humanitární intervenci. Dalším
opatřením posilujícím obraz Číny jako zodpovědné velmoci může být její hospodářský tlak, který
pomohl k úspěšnému boji s drogami v jihovýchodní Asii.779
Čína je sice na jednu stranu největším spojencem nedemokratických režimů ve světě, na
druhou stranu si je ale tohoto stigmatu vědoma a v případě vhodných podmínek aktivně pobízí
vlády států, jako jsou Barma, Súdán nebo Zimbabwe k tomu, aby vykonaly politické reformy (což
ale zdaleka neznamená přechod k demokracii západního typu).780 V Zimbabwe Čína zastavila svojí
rozvojovou pomoc, v Radě bezpečnosti OSN odsoudila potlačení protestů v Barmě. Změnila také
svůj postoj vůči Súdánu a dárfúrské krizi. Čína se rozhodla změnit původní stanovisko založené na
striktní zásadě nevměšování a rozhodla se zaujmout aktivní postoj za účelem vytvoření takového
řešení, které pomůže Číně zachránit mezinárodní reputaci, ale zároveň neohrozí její hospodářské
zájmy.781 Čína si poté za svou diplomacii v Súdánu vysloužila velké uznání na mezinárodní scéně.
4.5.4 Problematická témata

D’Hooghe shrnuje stav lidských práv (včetně postupu vůči hnutí Fa-lun-kung), politiku vůči
minoritám (Sin-ťiang a Tibet) a otázku sjednocení Číny (přístup k Tchaj-wanu) jako tři největší
problémy čínské veřejné diplomacie.782 Čína si tyto problémy uvědomuje a snaží se světu sdělit
svůj postoj k těmto problémům skrze bílé knihy, články, internetové stránky či tiskové konference.
Do první poloviny 90. let zaujímala Čína vůči těmto problémům mlčenlivý postoj.783 D’Hooghe
píše, že následné otevření Číny směrem ven a předložení těchto témat k diskuzi, je velkým krokem
vpřed.784
775
Viz Gary, D. Rawnsley, “China Talks Back: Public Diplomacy and Soft Power for the Chinese Century,” s. 287-
288.
776
777
Viz tamtéž.
778
Viz tamtéž.
779
780
781
Viz Erica S. Downs, “The Fact and Fiction of Sino-African Energy Relations,” China Security, léto 2007
(http://www.chinasecurity.us/index.php?option=com_content&view=article&id=106&Itemid=8).
782
783
Viz tamtéž.
784
Viz tamtéž.
103
Západní provincie Sin-ťiang a Tibet patří mezi nejčastější témata čínské rétoriky. Čína se
pomocí řady instrumentů snaží přesvědčit svět o tom, že její vláda nad těmito oblastmi je legitimní
a že čínská správa ve skutečnosti přispívá k většímu blahobytu těchto regionů. Činí tak ale s
krajními obtížemi. Čínská vláda usiluje o řízení informačních toků dvěma způsoby. Na jednu stranu
omezuje přístup cizinců (a tedy i zahraničních novinářů) do oblasti. Na druhou stranu usiluje o to,
aby směrem ven šly pouze takové zprávy, které vykreslují čínskou kontrolu těchto oblastí v dobrém,
případně markují etnický konflikt jako teroristické aktivity omezených skupin lidí (např. tzv.
dalajlámovy kliky).
Otázka Tibetu má pro čínskou vládu eminentní význam. Na veřejnost unikla vládní strategie
z roku 1993 týkající se otázky externí komunikace na téma Tibetu, ve které jsou pečlivě
identifikovány cílové skupiny a způsoby, kterými je na ně třeba působit.785 Zatímco poslední vlna
tibetských sebeupálení zaplňuje západní média a vrhá na čínskou vládu špatné světlo, čínská vláda
reaguje zpřísněnou kontrolou v oblasti a tradiční „teroristickou“ rétorikou. Oficiální média dokonce
oprášila jejich snahy zobrazit dalajlámu jako fašistu. Jeho kompromisní návrh na širokou autonomii
Tibetu pod svrchovaností Číny s možností kontroly, kdo může v oblasti žít, označila jako otevřené
etnické vyloučení a přirovnala takový plán k Hitlerovu holocaustu.786
4.5.5 Skrývání komunismu

Komunistická strana Číny si oficiálně schválila, že Maova politika byla z jedné třetiny špatná. Kult
osobnosti byl opuštěn krátce po Maově smrti, poté co se po dvou letech podařilo Teng Siao-
pchingovi zvítězit v interním politickém boji nad maoistou Chua Kuo-feng (Hua Guofengem).
Přesto Mao zůstává významným symbolem nové Číny, tj. Čínské lidové republiky. Figuruje na
všech čínských bankovkách od hodnoty jednoho jüanu (yuan) výše a jeho portrét celoročně shlíží
na náměstí Nebeského míru, kde je také v mauzoleu uloženo jeho tělo. I když si v současnosti
Číňané s posvěcením komunistické strany uvědomují jeho politické přešlapy a zejména na období
Velké kulturní revoluce vzpomínají se skutečným odporem, Mao zůstává, opět s posvěcením strany,
symbolem boje proti japonské okupaci, starému řádu a zkorumpovanému Čankajškovu režimu.
Mezi cizinci je ovšem Mao nezřídka řazen do historické osy zla hned vedle Hitlera či Stalina.
Čínská vláda vnímá kontroverzi ohledně Maovy osoby. Ačkoliv je Mao na domácí půdě stále
silným a uznávaným symbolem, který do jisté míry legitimizuje vládu Komunistické strany Číny,
směrem navenek se jím čínská vláda nikterak nechlubí (byť díky rostoucí síle čínské ekonomiky
můžeme stále častěji vidět články, kde jsou stojüanové rudé bankovky s Maovým portrétem). Když
785
786
Viz “Tibetan Activism: No Impact,” The Economist, 31. březen 2012 (http://www.economist.com/node/21551540).
104
čínská vláda stála před realizací plánu čínských jazykově-kulturních center, dala jim do jména toho,
jehož odkaz se maoisté pokoušeli zuřivě odstranit. Označení „Konfuciův institut“ skutečně na první
pohled výborně skrývá, že byl ve skutečnosti postaven z rozhodnutí Čínské komunistické strany.
Rozhodnutí čínské vlády udělat Konfucia ústředním symbolem nových ambic cílených na
budování měkké moci je přiznáním, že komunismus, nominálně stále ideologie, na které stojí tamní
vládnoucí strana, ztratil svou přitažlivost. Čína se potřebuje vyhnout odkazům na autoritářský režim
a namísto chlubení komunistickou ideologií se obrací do vzdálené minulosti. 787 Někteří čínští
intelektuálové ovšem otevřeně říkají, že používání dávné kultury k tvoření měkké moci v
současnosti je špatný nápad. 788
4.6 Cílové regiony

Už v roce 1991 během konference vládní Informační kanceláře Čína uznala, že je třeba komunikaci
rozlišovat podle cílového publika.789 Téma lidských práv je třeba mířit hlavně na západní publikum,
rétoriku mírového růstu či rozvoje hlavně vůči asijským sousedům, specifickou skupinou jsou
potom početné komunity Číňanů žijících v zahraničí, které mohou hrát roli v propagaci čínské
kultury a lobbování za čínské zájmy.790 V této kapitole zmíním příklady čtyř různých regionů, kam
Čína míří nástroje určené k posílení její měkké moci.
4.6.1 Asie a Pacifik

Nový styl čínské veřejné diplomacie je zaměřený na celý soubor sousedů v regionu. Čína je
odhodlaná posílit svůj závazek k mírové zahraniční politice v Asii, zejména za účelem vzájemných
ekonomických výhod, ale také k ukázání toho, že má na to být politickou supervelmocí v
regionu.791 Čínská veřejná diplomacie má propagovat princip dobročinného přístupu k sousedským
zemím jako k partnerům a také princip udržování přátelských vztahů se sousedy, přispívat k jejich
pocitu bezpečí a pomáhat jim zbohatnout.792 Čína vyřešila řadu dlouhotrvajících teritoriálních sporů
s Ruskem, Vietnamem a středoasijskými zeměmi a učinila v těchto ohledech významné ústupky.793
787
788
789
790
Viz tamtéž.
791
792
Viz tamtéž; Bates Gill a Yanzhong Huang, “Sources and limits of Chinese ‘soft power’,” s. 23.
793
Fravel zdůvodňuje čínské ústupky v řešení teritoriálních sporů vnitřními problémy čínského režimu (mimo jiné tím,
že okrajové oblasti Číny jsou často obývané etnickými menšinami), ale také novou čínskou diplomacií započatou na
konci 90. let, která má vést ke zlepšení vztahů se sousedními zeměmi. Urovnání územních sporů mělo vést
k „uklidnění jejích sousedů ohledně čínských ambicí a zmenšení bezpečnostního dilematu“. Viz M. Taylor Fravel,
105
Čína si je pochopitelně vědoma obav, které má řada vlád v jihovýchodní Asii z jejích
dlouhodobých záměrů.794 Usiluje tak o ujištění sousedů, že posilování její vojenské a celkové moci
neohrozí jejich zájmy.795 Za tímto účelem spustila v této oblasti významnou ofenzívu, která by měla
zvýšit její přitažlivost. Mezi její nástroje patří návštěvy vysokých čínských vládních představitelů,
rozvojová pomoc Laosu, Barmě a Kambodži, dohoda o volném obchodu s organizací ASEAN,
aktivní čínská účast v regionálních multilaterálních organizacích, uzavření dohody o přátelských
vztazích s ASEAN v roce 2003 a její nové iniciativy pro spolupráci ve zdravotní oblasti, otázky
pašování drog a problémů životního prostředí. 796 Speciálním cílem čínské strategie budující
měkkou moc má být mladší generace čínské minority v jihovýchodní Asii.797
Někteří tvrdí, že čínská strategie vedla k takovému růstu měkké moci Číny v jihovýchodní
Asii, že překonala vliv Japonska, Tchaj-wanu a dokonce i Spojených států. 798 Zatímco USA
spoléhají na posilování své vojenské přítomnosti v oblasti, Čína zvyšuje svůj „měkký“ vliv
prostřednictvím investic, obchodu, imigrace a diplomacie.799
4.6.2 Tchaj-wan
Někteří komentátoři upozorňují na to, že pevninská Čína a Tchaj-wan jsou nyní ve stavu soupeření
v měkké moci.800 Po založení Čínské lidové republiky byl režim v pevninské Číně mezinárodně
izolován. V atmosféře studené války byla pozice v OSN dlouhou dobu blokována podobně podobně
nedemokratickým, avšak nekomunistickým Tchaj-wanem. Během přelomové první cesty
amerického prezidenta do Číny si prezident Nixon do svého zápisníku poznamenal, že mezinárodní
uznání je jedna z věcí, o které režim v Pekingu usiluje. Čtyřicet let poté se misky vah přelily a režim
na Tchaj-wanu nemá na mezinárodním poli téměř žádné oficiální zastoupení. Vojenská rovnováha
se také nezadržitelně přesouvá na západní stranu Tchaj-wanské úžiny. 801 Přesto je Tchaj-wan
Čínské lidové republice silným oponentem v jedné sféře, kterou je právě měkká moc. Ačkoli obě
“Regime Insecurity and International Cooperation: Explaining China’s Compromises in Territorial Disputes,”
International Security, Vol. 30, No. 2 (podzim 2005), s. 46–83, citace ze s. 83.
794
Viz Robert Sutter a Chin-Hao Huang, “China-Southeast Asia Relations: Military Diplomacy and China’s Soft
Power,” s. 76.
795
Viz tamtéž.
796
797
Viz Benjamin Bassin, “China in a Changing Asia,” s. 212.
798
799
800
801
Viz Masako Ikegami, “The Risk of Cross-Strait Conflict and the Role of the European Union in Conflict
Prevention,” s. 260-262.
106
Číny započaly v 70. letech reformní proces, Komunistická strana Číny jej pohřbila v roce 1989 na
Náměstí nebeského míru. Naopak Kuomintang – Čínská národní strana v 90. letech završila
demokratizaci shora. Zatímco Čínská republika na Tchaj-wanu se tedy může pyšnit demokratickým
zřízením a svobodou slova, což jí přidává body zejména na Západě, Čínská lidová republika je za
absenci obojího kritizována.
Nejde ovšem ale pouze o to, kdo lépe ponese značku Číny před okolním světem. Pevninská
Čína potřebuje měkkou moc, aby mohla realisticky uvažovat o reálném připojení Tchaj-wanu pod
svoji správu. K mírovému sjednocení s Tchaj-wanem potřebuje Čína rozvinout svou měkkou moc a
použít ji, aby si získala tchaj-wanský lid na svou stranu.802 Vojenské vítězství proti Tchaj-wanu by
bylo politickou prohrou jak na domácím (vnucená správa přes odpor Tchaj-wanců) tak
mezinárodním poli. Kromě dlouhodobé kategorizace problému jako čistě vnitřní záležitosti Číny se
tedy také Čína stále více zaměřuje na to, aby si získala měkkou moc v očích Tchaj-wanců. Pokud
dosáhne toho, že Tchaj-wanci se budou chtít spojit s pevninskou Čínou, dosáhne svého cíle levněji
bez použití tvrdé síly a s příslibem dlouhodobé stability.
Byl to Chu Ťin-tchao, kdo zásadně změnil kurz Číny vůči Tchaj-wanu. Zatímco Ťiang Ce-
min Tchaj-wanu otevřeně hrozil raketami, Chu Ťin-tchao zaujal měkký přístup, jehož cílem mělo
být snižování napětí, postupné budování kontaktů a „plíživé“ přibližování ostrova pevnině. V roce
2005 Čína přijala zákon, kterým se zavazuje k útoku, pokud Tchaj-wan vyhlásí nezávislost. Ve
veřejných prohlášeních jej však čínští lídři často nezmiňují803 a naopak v témže roce Čína zároveň
zahájila vůči Tchaj-wanu „ofenzívu skrze šarm“, jejímž cílem má být oslabení těch sil, které
podporují nezávislost ostrova.804
Chuova vláda rozšířila vztahy s vůdci Kuomintangu, jehož předseda Ma Jing-ťiou (v
původním přepisu Ma Ying-Jeou) se nyní již po druhé funkční období stal tchaj-wanským
prezidentem. Jeho vítězství ve volební kampani je také vítězstvím Chuovy taktiky přibližování se
Tchaj-wanu skrze měkkou sílu. 805 Čínská vláda zjistila, že „Čína může mít větší vliv na tchaj-
wanské voliče skrze obchod a když dá lidem pocit bohatství spíše než prostřednictvím hrozeb“.806
Mezi zvláštní nástroje, jak přimět Tchaj-wance k tomu, aby ve volbách rozhodli v souladu s přáním
Pekingu, bylo, že pevninská Čína poskytla levné letenky zhruba 400 tisícům Tchaj-wanců (z
802
803
804
Viz Bates Gill a Yanzhong Huang, “Sources and limits of Chinese ‘soft power’,” s. 25-26.
805
Viz Russell Flannery, “Big Winner From Taiwan's Presidential Vote: Chinese President Hu Jintao,” Forbes, 14.
leden 2012, http://www.forbes.com/sites/russellflannery/2012/01/14/big-winner-from-taiwans-presidential-vote-
chinese-president-hu-jintao.
806
Viz Yuriko Koike, “China’s Soft-Power Offensive in Taiwan,” Project Syndicate, 30. leden 2012,
http://www.project-syndicate.org/commentary/china-s-soft-power-offensive-in-taiwan.
107
miliónu) žijících na pevnině, aby jim umožnila přístup k volbám.807 Vyplácí se taktika přibližování
se skrze ekonomiku v rámci nové Rámcové dohody o hospodářské spolupráci z roku 2010.
Například na jihu Tchaj-wanu, který je více naladěn na notu nezávislosti stoupla díky možnosti
exportovat na čínský trh zemědělské a rybářské produkty podpora pročínskému Kuomintangu.808
Čína bude usilovat o to, aby rámcová dohoda pozitivně dopadla na ještě širší tchaj-wanské
publikum, zejména pokud jde o farmáře a rybáře na jihu, baštu separatisticky orientované
Demokratické pokrokové strany 809 . Dále bude zdůrazňovat společnou čínskou kulturu a obecně
bude usilovat o snížení strachu Tchaj-wanců ze sjednocení.810 Také bude usilovat o vliv nad nově
zvolenými mladými zákonodárci.811 Důležité bude, jak se Číně podaří v dlouhodobém měřítku na
příkladu Hongkongu a Macaa demonstrovat atraktivitu schématu „jeden stát – dva (popřípadě více)
systémů“.
4.6.3 Afrika
Čína má dlouhou tradici působení v Africe sahající ještě do éry Maovy revoluční diplomacie,
během které Čína poskytovala hospodářskou pomoc, zbraně a podporovala místní „revoluční
síly“ v jejich boji proti kolonialismu.812 Dokonce se po léta mělo v Číně říkat, že nejlepší architekti,
a doktoři jsou v Africe.813 Od roku 1963, kdy Čína vyslala první zdravotníky do Alžírska, putovalo
do Afriky okolo 16 000 lékařů, kteří provedli 260 miliónů ošetření.814
V novém tisíciletí čínská vláda čínské zaměření na Afriku prohlubuje. V roce 2006 se Chu
Ťin-tchao pokusil získat si vůdce afrických zemí, kteří se v Pekingu zúčastnili Fóra čínsko-africké
spolupráce, když ohlásil, že do roku 2009 se čínská pomoc Africe zdvojnásobí. 815 Byl vytvořen
investiční fond v hodnotě 5 miliard amerických dolarů, preferenční půjčky v hodnotě dalších 5
miliard dolarů, 32 africkými zemím byly odepsány dluhy, vzniklo tisíce stipendií a po celém
africkém kontinentu měly být budovány školy a nemocnice. 816 Masivní čínská pomoc africkým
zemím znamenala zásadní pokles vlivu Mezinárodního měnového fondu v Africe.817 Mezi čínské
807
Viz tamtéž.
808
Viz tamtéž.
809
Viz tamtéž.
810
Viz tamtéž.
811
Viz tamtéž.
812
Prevention,” s. 266.
813
814
815
Viz Mark Leonard, What Does China Think?, s. 119 – 120 a Masako Ikegami, “The Risk of Cross-Strait Conflict
and the Role of the European Union in Conflict Prevention,” s. 266.
816
817
Viz tamtéž.
108
cíle v Africe patří působení na politiku v OSN skrze ovlivňování Africké unie818 a také vyloučení
Tchaj-wanu z tohoto kontinentu.819
4.6.4 USA
Čína rovněž posiluje snahu o zlepšení své image v USA. Po řadu desetiletí byla v USA významná
pouze tchaj-wanská lobby, avšak to se v posledních letech mění.820 Čínská vláda si najala „některé
z nejmocnějších“ amerických právních a public relations firem, aby si vybudovala v USA pozitivní
821
obraz. Mezi použité nástroje patří inzerce a články v největších amerických denících,
poskytování videomateriálu americkým televizním sítím, preferenční přístup k americkým
novinářům, využívání čínské odborné komunity k šíření čínských stanovisek atd.822
Mezi léty 1997 a 2005 měly vlády Číny a Hongkongu a vládami kontrolované firmy v USA
utratit 19 miliónů amerických dolarů za lobbování u americké vlády. 823 Čínská ambasáda ve
Washingtonu také založila pracovní skupinu, která se zaměřuje na komunikaci a vytváření
824
přátelských vztahů se členy amerického kongresu. V roce 2005 si čínská ambasáda
ve Washingtonu najala jednu z největších tamních lobbyistických firem, aby zlepšila vztahy
825
s americkými zákonodárci. Čínská vláda v USA rovněž rozšiřuje kulturní a vzdělávací
aktivity.826 Mezi léty 1993 a 2003 fungoval na Floridě tematický park „Nádherná Čína“, který byl
údajně vlastněn přímo čínskou vládou a měl propagovat myšlenku, že Čína přikládá velký význam
tibetské a ujgurské kultuře.827
Nicméně pravděpodobně nejdůležitějším úkolem pro čínské stratégy je, jak omezit
manévrovací možnosti USA a jejich vliv v Asii i v globálním měřítku. Zatímco svět přemýšlí nad
tím, jak se vyrovnat s růstem Číny, řada čínských myslitelů na problém nahlíží zcela naopak: jak
reagovat na úpadek USA a celého Západu.828 Zatímco Západ přemýšlí nad tím, jak zapojit Čínu do
818
Africká unie má v současné době 54 členských států. To je téměř jedna třetina členů OSN (193 států).
819
Mezi cíle Číny v Africe rovněž patří získávání nerostných surovin a rozšiřování afrického trhu pro čínský export.
Prevention,” s. 266.
820
821
Viz tamtéž.
822
Viz David Shambaugh, “China's Propaganda System: Institutions, Processes and Efficacy,” s. 49.
823
824
Viz tamtéž.
825
826
827
Viz Ingrid d’Hooghe, “Public Diplomacy in the People’s Republic of China,” s. 98 a “Florida Splendid China,”
Florida’s Lost tourist Attractions, http://www.lostparks.com/china.html.
828
109
světového dění a udělat z ní zodpovědnou mocnost, Čína uvažuje o postupech, jak kombinací
zapojení a zadržování přetvoří USA, aby se ony staly zodpovědnou (upadající) mocností.829
829
Viz tamtéž, s. 116 – 117.
110
5. Závěr
Je zřejmé, že současná čínská vláda je odhodlána věnovat značnou pozornost veřejné diplomacii a
řadě různorodých mechanismů, jak zvýšit přitažlivost Číny a její měkkou moc. Čínským cílem je
vytvořit obraz mírumilovného, kulturně založeného, zodpovědného, ale také bohatého a silného
státu, který nabízí světu alternativní model hospodářsko-politického rozvoje. Nový důraz na
měkkou moc se dokázal projevit jak v domácí, tak zahraniční politice Číny. Inspiroval rozvoj
nových politických nástrojů a obohatil úvahy o analýze nákladů a přínosů různých politických
rozhodnutí.830 Řada autorů se shoduje na tom, že Nyeův koncept měl paradoxně větší dopad na
politiku Číny než v jeho domovských Spojených státech.831 Vývoj čínského myšlení a politiky ve
vztahu k měkké moci a příbuzným fenoménům jako je dobrý obraz a přitažlivost státu a jeho
kultury schematicky shrnuje zjednodušená časová osa.
Tradice a filosofie: Čína jako přitažlivá

civilizace, konfuciánské ideály vládnutí, Maova éra: propaganda, revoluční
význam nehmotných forem moci a vztahů moralismus, rozvojová pomoc a podpora
třetímu světu, maoistická ideologie
Teng Siao-pching: neideologická politika,
otevření Číny světu, lákání investorů,
strategie skrývání síly, koncept všeobecné Ťiang Ce-min: potřeba překonat negativní
národní moci dopad Tchien-an-men, rozvíjení
komunikačních nástrojů, uvedení Nyova
Chu Ťin-tchao: koncept mírového rozvoje, konceptu do Číny, nový bezpečnostní
měkká moc jako oficiální cíl, podpora koncept
konfucianismu, politika vstupu do světa,
chytrá moc
Zjednodušená časová osa: vývoj čínského myšlení a politik týkajících se konceptu měkké moci.
První hypotéza 832 je podle mého názoru jednoznačně potvrzena. Do jisté míry lze tvrdit, že
povědomí o svém obrazu, imagi a vnímání v očích světa je tradiční součástí čínského pohledu na
svět. Čína se označuje za civilizaci, střed světa, který ostatní státy následují, vzdávají mu svůj
respekt, čímž vzniká tradiční čínský mezinárodní systém založený na soustřednosti. „Století
ponížení“, jak Číňané označují dobu od poloviny 19. do poloviny 20. století, nicméně značně
830
831
Viz tamtéž, s. 446; Mark Leonard, What Does China Think?, s. 94.
832
„Čína si je vědoma významu měkké moci a dává mu stále větší a větší hodnotu.“
111
otřáslo čínskou vírou v nadřazenost vlastní kultury. Během Maovy éry Čína spíše než o prezentaci
vlastní kultury usilovala o její zničení ve jménu nové, moderní a socialistické kultury. Přesto lze
v této době najít zdroje, které vytvářejí Číně měkkou moc ještě dnes, zejména rozvojová pomoc
třetím zemím. Domácí ideologie maoismu si dokázala získat příznivce, avšak z globálního hlediska
šlo spíše o minoritní jev. Mezi zajímavé prostředky, kterými chtěla Maova Čína vylepšit svůj obraz
ve světě, byl například americký novinář Edgar Snow.
Vláda Teng Siao-pchinga otevřela Čínu světu, čímž vytvořila skutečné předpoklady pro
smysluplnou globální ofenzívu měkké moci. Než čínská armáda krvavě potlačila protesty na
Náměstí nebeského míru, Teng Siao-pching byl světovou ikonou, pozitivním symbolem Číny, který
ji otevírá světu, modernizuje a pragmatizuje. Pragmatismus umožnil novou zahraniční politiku
založenou na rovném přístupu a nevměšování. Okolní svět se mohl přestat bát, že by Čína chtěla
vyvézt svoji revoluci. Teng dal post-maovské Číně do vínku několik strategických pouček, které
mohou sloužit jako silný zdroj měkké moci (pragmatický neideologický přístup, nenápadnost,
neusilování o vedení), avšak domácí události z roku 1989 obraz Tengovy vlády v očích světa
značně pošpinily. Tengovo období za sebou ale zanechalo významný domácí koncept „všeobecné
národní moci“, ve kterém má kultura své důležité místo.
Na začátku 90. let stojí Čína před úkolem napravit si pošramocenou reputaci. Má ji k tomu
pomoci nové, modernější a minulostí tolik nezatížené vedení a také nový soubor domácích institucí.
V reálné mezinárodní politice, konkrétně v případě Tchaj-wanu ovšem Ťiang zaujímá velice
radikální postoj, který posune Čínu na okraj ozbrojeného konfliktu se Spojenými státy. Ačkoliv
v této době už termín měkká moc, tak jak jej formuloval Nye, vstupuje do čínské odborné diskuze,
v mezinárodních vztazích Čína měkkou moc díky agresivnímu postupu vůči Tchaj-wanu ztrácí.
Přístup Číny k zahraniční politice se mění od roku 1997. Nový důraz na multilaterální řešení a
snaha omezovat obavy sousedních států krystalizuje v novém bezpečnostním konceptu.
Poslední generace čínských vůdců byla první, která začala věnovat konceptu měkké moci
skutečně cílenou a komplexní pozornost. Koncept byl implementován do nejvyšších vládních
dokumentů a nyní patří mezi jeden z nejčastěji užívaných termínů odborné diskuze týkající se
postavení Číny ve světě a jejích mezinárodních vztahů. Po dlouhé době odmítání vlastní kultury se
Čína také začíná vracet ke svým kořenům a mezi témata, která mají posílit její měkkou moc
v zahraničí, nyní patří osobnosti jako Konfucius nebo Sun-c'. Komunismus už dávno není
exportním artiklem, který by Čína chtěla vyvážet, ale stále víc jde spíše o věc, kterou čínští vůdci
chtějí před světem skrývat. Během Chuova vůdcovství Čína podnikla celou řadu velkých projektů,
jako jsou Konfuciovy instituty, rozšiřování mezinárodního televizního vysílání, olympijské hry
112
v Pekingu a Expo v Šanghaji. Čína si je bezpochyby významu měkké moci vědoma a zejména
v posledních 10 letech mu věnuje skutečně enormní pozornost.
Příklad Tchaj-wanu je podle mého názoru brilantním příkladem nové kombinace tvrdé a
měkké moci. Čína na jednu stranu pokračuje ve hrozbě tvrdým řešením, na ostrov má být namířeno
700 raket a schválila si zákon, který má garantovat vojenskou reakci, pokud Tchaj-wan přijme
kroky směrem k nezávislosti. 833 Zároveň ale aplikuje řadu nástrojů blízkým měkké moci (byť
některé z nich lze považovat spíše za pokusy uplatit Tchaj-wan, tj. součást tvrdé moci podle Nye):
zve do Pekingu zástupce Kuomintangu (Národní strany, která ve své politice zdůrazňuje společnou
čínskou identitu), nabízí výhody studentům z Tchaj-wanu, ruší tarify na import tchaj-wanského
ovoce a poskytuje tchaj-wanským investorům a obchodníkům řadu výhod a pobídek.834
Pokud jde o druhou hypotézu 835 , můžeme pozorovat neoddiskutovatelný nárůst celé řady
nákladných aktivit veřejné, kulturní či sportovní diplomacie, které mají za úkol pozvednout měkkou
moc Číny. Čína zvyšuje výdaje na rozvojovou pomoc a vytváří mediálně přitažlivé projekty jako
například plovoucí nemocnice.836 Čína bezpochyby věnuje pozornost projektům, které mají zlepšit
její image, přitažlivost a potenciálně tedy vytvořit takto založenou měkkou moc. Mezinárodní
mediální ofenziva má být propagátorem „čínského příběhu“ i obranou proti „zaujatým zahraničním
novinářům“. Rozvoj studijních příležitostí a kontaktů povede k eliminaci některých negativních
stereotypů a vytvoří dlouhodobé přátelské vazby. Čína si je vědoma bohatství své kultury a historie
a neváhá investovat do její propagace v zahraničí. Zdá se, že pozitivního mezinárodního přijetí se
může dostat i domácí filmové tvorbě, která pochopitelně ponese mezi řádky sdělení o atraktivitě
čínské kultury a jejích hodnot. Obraz sebevědomé Číny, která se vrátila do své tradiční pozice
světové velmoci, má podpořit nejen její úspěšný hospodářský model, ale také státem silně
podporovaná sportovní reprezentace. Co je důležité, nový čínský zápal pro měkkou moc není
založený pouze na rétorice, ale od samotných počátků diskuze na nejvyšší úrovni je jasné, že Čína
chce cílit na posílení skutečných zdrojů měkké moci v domácí společnosti.
Nejpozoruhodnější a podle mého názoru jednoznačně potvrzující druhou hypotézu je to,
jakým způsobem Čína v poslední době obratně manipuluje s tématy a formou mezinárodních vztahů.
Nejenže se Čína snaží využít potenciální atraktivity své kultury nebo hospodářského modelu a
rozvíjí celou řadu komunikačních nástrojů, ale dokáže nastolovat témata mezinárodní diskuze tak,
833
834
Viz tamtéž.
835
„V současnosti patří budování měkké moci mezi hlavní součásti zahraniční politiky Číny.“
836
Viz např. „Chinese floating hospital treats Costa Ricans for free,“ BBC News, 25. listopad 2011,
http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-china-15892653.
113
aby omezila možné preference ostatních aktérů a dosáhla nakonec svého cíle (podpora afrických
států do Rady bezpečnosti OSN, která vedla ke konci japonských aspirací). Čína také umně
manipuluje s formou vztahů. U jejích svých sousedů se jí daří v soustavě multilaterálních polí
budovat důvěru, aniž by se ale zapletla do takových forem jednání o teritoriálních otázkách, ve
kterých by se ocitla v nevýhodě. Zdá se, že se Číně daří aktivně čelit vlivu USA jak ve Střední Asii,
tak v asijsko-pacifické oblasti. Excelentním příkladem vytvoření měkké moci je uchopení
korejského problému, nad kterým díky svému aktivnímu působení získala kontrolu, ale zároveň se
jí podařilo využít situace tak, aby byla ve světě vnímána jako zodpovědný hráč.
Li a Worm píší, že myšlenka harmonického světa je návratem k tradiční čínské kultuře a
takovému světovému řádu, který je založen spíše na měkké než tvrdé moci.837 Profesor Jen Süe-
tchung (Yan Xuetong), jinak patřící do tábora zastánců tvrdší linie v čínské zahraniční politice, se
vrací k dávnému konceptu „královského způsobu vládnutí“ skrze „morální příklad dobrého
vládnutí“ a doufá, že bude možné takový systém znovu nastolit.838 Základem takového systému je
atraktivní příklad vnitřního politického zřízení a „modelové společnosti“, do které se budou chtít
ostatní zapojit. 839 Sám Jen přiznává, že Čína takovým zdrojem přitažlivosti v současnosti
nedisponuje a že všechna její přitažlivost vychází z její hospodářské moci. Čína potřebuje získat
„morální sílu“.840
Leonard píše o rozdílu mezi Čínou 21. století a Čínou 20. století. Zatímco první oplývá hesly
jako je stabilita, harmonie, měkká moc, multilateralismus a obchod, druhá „investuje do
modernizace armády, chrání svoji suverenitu a s nacionalistickým zápalem mluví o reunifikaci
s Tchaj-wanem“.841 Čína pochopitelně stále čelí ve světě obrovským výzvám, pokud jde o budování
měkké moci. I přes postupné otevírání Číny 80. let, budování základních komunikačních
mechanismů 90. let a skutečně masivnímu rozvoji instrumentů měkké moci v prvním desetiletí
nového milénia patří měkká moc v řadě ohledů mezi slabé články Číny. Na základě prohlášení
vládních představitelů a řady uplatňovaných nástrojů z poslední doby lze předpokládat, že Čína
bude aktivity na poli budování měkké moci dále posilovat. 842 Jejich úspěch bude záviset zejména
na tom, jak se podaří skloubit rétoriku s praxí, do jaké míry budou věrohodné její snahy o vytvoření
obrazu mírumilovné a harmonické Číny, která přispívá k mezinárodní stabilitě. Již nyní ovšem
837
Viz Xin Li a Verner Worm, “Building China’s Soft Power for a Peaceful Rise,” s. 71-72.
838
839
Viz tamtéž.
840
Viz tamtéž.
841
842
V říjnu minulého roku se měl ústřední výbor Strany shodnout na tom, že úsilí vložené do budování měkké moci
vedlo k „viditelným cílům“ a deklarovalo, že další snaha je naléhavě potřeba. Viz “Sun Tzu and the art of soft
power.“
114
mnozí tvrdí, že nové čínské politiky zaměřené na budování měkké moci sklízí ovoce a skutečně
vedly k větší měkké moci Číny na mezinárodní scéně.843 Budoucnost, zda si Čína získá svou pozici
ve světě „královským způsobem vládnutí“, či zda zůstane „Čínou 20. století“, je bezpochyby
otevřená. Měkká moc Číny a nástroje jejího budování jsou bez ohledu na budoucí výsledek
významným a zajímavým fenoménem současných mezinárodních vztahů, kterému je třeba věnovat
pozornost.
843
115
Použité zdroje
Všechny internetové zdroje byly ověřeny 8. května 2012 a jejich obsah byl totožný s citacemi či
parafrázemi použitými v textu.
Primární zdroje (projevy, citáty, oficiální dokumenty)

“Full Text of Human Rights Record of the United States in 2010.” Xinhua, 10. duben 2011.
“Full Text of Jiang Zemin's Report at 16th Party Congress.” People’s Daily Online, 18. listopad
2002. http://english.people.com.cn/200211/18/eng20021118_106985.shtml.
“Hu Jintao Delivers an Important Speech at the UN Summit.” Permanent Mission of the People’s
Republic of China to the UN, 16. září 2005.
http://www.fmprc.gov.cn/ce/ceun/eng/zt/shnh60/t212614.htm.
Hu, Jintao. “Hu Jintao's report at 17th Party Congress.” China.org.cn, 15. říjen 2007.
http://www.china.org.cn/english/congress/229611.htm#11.
Hu, Jintao. “Speech at a Meeting Marking the 60th Anniversary of the Victory of the Chinese
People's War of Resistance Against Japanese Aggression and the World Anti-Fascist War.”
Ministry of Foreign Affairs of the People’s Republic of China, 3. září 2005.
http://www.fmprc.gov.cn/eng/wjdt/zyjh/t211664.htm.
Mao, Tse-Tung. Quotations From Chairman Mao Tse-Tung. Peking: Foreign Languages Press,
1966.
Mao, Tse-Tung. „Strive to Build a Great Socialist Country: Opening address at the First Session of
the First National People's Congress of the People's Republic of China.“ 15. září 1954.
http://www.marxists.org/reference/archive/mao/selected-works/volume-5/mswv5_38.htm.
“Premier: Building prosperous China.” China Daily, 3. březen 2007.

http://www.chinadaily.com.cn/china/2007-03/03/content_818952.htm.
State Council Information Office. Presenting China to the World: Choice Selection of Book Titles.
China Intercontinental Press, 2010. http://www.cicc.org.cn/2010book/2010en.pdf.
“The Treaty on the Non-proliferation of Nuclear Weapons.”

http://www.un.org/en/conf/npt/2005/npttreaty.html.
“Three Represents: First expositions of the important thought of Three Represents.” News of the
Communist Party of China, 23. červen 2006. http://english.cpc.people.com.cn/66739/4521344.html.
Zheng Bijian. “The 16th National Congress of the Communist Party of China and China’s peaceful
rise - A new path.” Speech delivered at Center for Strategic and International Studies, Washington,
DC, 9. prosinec 2002. http://www.brookings.edu/fp/events/20050616bijianlunch. pdf, s. 1-6.
116
Monografie
Bell, Daniel A. China’s New Confucianism: Politics and Everyday Life in a Changing Society.
Princeton: Princeton University Press, 2008.
Carnegie, Dale. How to Win Friends and Influence People. New York: Pocket Books, 1990.
Cooper, Robert. The Post Modern State and the World Order. London: Demos, 2000.
http://www.demos.co.uk/files/postmodernstate.pdf.
Gries, Peter Hays. China’s New Nationalism: Pride, Politics, and Diplomacy. Berkeley: University
of California, 2004.
Heywood, Andrew. Politické ideologie. Praha: Victoria, 1994.
Hurrell, Andrew. On Global Order: Power, Values, and the Constitution of International Society.
Oxford: Oxford University Press, 2007.
Chong, Alan. Foreign Policy in Global Information Space: Actualizing Soft Power.
Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2007.
Jacques, Martin. When China Rules the World: The Rise of the Middle Kingdom and the End of the
Western World. London: Penguin Books, 2009.
Král, Oldřich. Mistr Sun o válečném umění /Jiří Kolář, Mistr Sun o básnickém umění. Praha:
Dokořán, 2008.
Kurlantzick, Joshua. Charm Offensive: How China's Soft Power Is Transforming the World. New
Haven and London: Yale University Press, 2007.
Leonard, Mark. What Does China Think?. London: Fourth Estate, 2008.
Liang, Qiao a Wang Xiangsui. Unrestricted Warfare. Beijing: PLA Literature and Arts Publishing
House, February 1999. Neoficiální překlad od Foreign Broadcast Information Service dostupný na
http://www.terrorism.com/documents/unrestricted.pdf nebo http://www.cryptome.org/cuw.htm.
Lu, Hsiu-lien, Soft Power: Vision for a New Era. Taiwan: Office of the president, 2006.
McGregor, Richard, The Party: The Secret World of China's Communist Rulers. New York: Harper
Collins, 2010.
Nye, Joseph S. Bound to Lead: The Changing Nature of American Power. New York: Basic Books,
1990.
Nye, Joseph S. Soft Power: The Means to Success in World Politics. New York: Public
Affairs, 2004.
Nye, Joseph S. The Powers to Lead. New York: Oxford University Press, 2008.
O'Sullivan, John. The President, the Pope, And the Prime Minister: Three Who Changed the World.
Washington: Regnery Publishing, 2006.
117
Pearson, Frederic S. a J. Martin Rochester. International Relations: The Global Condition in the
Twenty-First Century. New York: MacGraw-Hill, 1998.
Ramo, Joshua Cooper. The Beijing Consensus. London: Foreign Policy Center, 2004.
http://fpc.org.uk/fsblob/244.pdf.
Robertson, David. A Dictionary of Modern Politics. London: Europa, 2002.
Vojta, Vít. Čínský svět: jak porozumět současné Číně, čínskému chování a myšlení. Brno: Ondřej
Doležal – Nakladatelství Pixl-e, 2011.
Kapitoly ve sbornících
Bassin, Benjamin. “China in a Changing Asia.” In China Rising: Reactions, Assessments, and
Strategic Consequences, ed. Bo Huldt et al., s. 209-220. Stockholm: Swedish National Defence
College, 2008.
d’Hooghe, Ingrid. “Public Diplomacy in the People’s Republic of China.” In The New Public
Diplomacy: Soft Power in International Relations, ed. Jan Melissen, s. 88-105. London: Palgrave,
2005.
Gries, Peter Hays. “Experimental Methods and Psychological Measures in the Study of Chinese
Foreign Policy.” In Contemporary Chinese Politics: New Sources, Methods, and Field Strategies,
ed. Allen Carlson et al., s. 69-87. New York: Cambridge University Press, 2010.
Ikegami, Masako. “The Risk of Cross-Strait Conflict and the Role of the European Union in
Conflict Prevention.” In China Rising: Reactions, Assessments, and Strategic Consequences, ed.
Bo Huldt et al., s. 255-282. Stockholm: Swedish National Defence College, 2008.
Lukes, Steven. “Power and the battle for hearts and minds: On the bluntness of soft power.” In
Power in World Politics, ed. Felix Berenskoetter a M. J. Williams, s. 83-97. London: Routledge,
2007.
Melissen, Jan. “Introduction.” In The New Public Diplomacy: Soft Power in International
Relations, ed. Jan Melissen, s. xix-xxiv. London: Palgrave, 2005.
Melissen, Jan. “The New Public Diplomacy: Between Theory and Practice.” In The New Public
Diplomacy: Soft Power in International Relations, ed. Jan Melissen, s. 3-27. London: Palgrave,
2005.
Pan, Zhenqiang. “China’s Grand Strategy in the Twenty-First Century.” In China Rising:
Reactions, Assessments, and Strategic Consequences, ed. Bo Huldt et al., s. 1-22. Stockholm:
Swedish National Defence College, 2008.
Rawnsley, Gary, D. “China Talks Back: Public Diplomacy and Soft Power for the Chinese
Century.” In Routledge Handbook of Public Diplomacy, ed. Nancy Snow a Philip M. Taylor, s.
282-291. New York: Routledge, 2009.
Šindelář, P. “Vztah čínského státu a náboženství v proměnách tisíciletí.” In Orientalia Antiqua

Nova, s. 203-212. Ústí nad Labem: Dryada 2007.
118
Tsang, Steve. “China’s Grand Strategy and its Rise.” In China Rising: Reactions, Assessments, and
Strategic Consequences, ed. Bo Huldt et al., s. 45-62. Stockholm: Swedish National Defence
College, 2008.
Wu, Xinbo. “Security Practice of Modernizing and Ascending Power.” In Asian Security Practice:
Material and Ideational Influences, ed. Muthiah Alagappa, s. 115 – 156. Stanford: Stanford
University, 1998.
Články v odborných časopisech

Bachrach, Peter a Morton S. Baratz. “Decisions and Nondecisions: An Analytical Framework.”
The American Political Science Review, Vol. 57, No. 3 (září 1963), s. 632-642.
Gill, Bates a Yanzhong Huang. “Sources and limits of Chinese ‘soft power’.” Survival: Global
Politics and Strategy, Vol. 48, No. 2 (2006), s. 17-36.
Cable, Vincent a Peter Ferdinand. “China As an Economic Giant: Threat or

Opportunity?.“ International Affairs, Vol. 70, No. 2 (duben 1994), s. 243-261.
Dahl, Robert. “The concept of power.” Behavioral science, Vol. 2, No. 3 (1957), s. 201-215.
Ding, Sheng a Robert A. Saunders. “Talking Up China: An Analysis of China's Rising Cultural
Power and Global Promotion of the Chinese Language.” East Asia, Vol. 23, No. 2 (léto 2006), s. 3-
33.
Downs, Erica S. “The Fact and Fiction of Sino-African Energy Relations.” China Security (léto
2007),
http://www.chinasecurity.us/index.php?option=com_content&view=article&id=106&Itemid=8.
Fravel, M. Taylor. “Regime Insecurity and International Cooperation: Explaining China’s

Compromises in Territorial Disputes.” International Security, Vol. 30, No. 2 (podzim 2005), s. 46-
83,
Garrison, Jean A. “China’s Prudent Cultivation of “Soft” Power and Implications for U.S. Policy
in East Asia.” Asian Affairs, an American Review, Vol. 32, No. 1 (jaro 2005), s. 25-30.
Gulati, Umesh. “The Foundations of Rapid Economic Growth: The Case of the Four
Tigers.“ American Journal of Economics and Sociology, Vol. 51, No. 2 (duben 1992), s. 161-172.
Huang, Yanzhong a Ding, Sheng, “Dragon's Underbelly: An Analysis of China’s Soft Power.” East
Asia, Vol. 23, No. 4 (zima 2006), s. 22-44.
Lam, Peng. “Japan’s Quest for “Soft Power”: Attraction and Limitation.” East Asia: An
International Quarterly, Vol. 24, No. 4 (zima 2007), s. 349–363.
Li, Xin a Verner Worm. “Building China’s Soft Power for a Peaceful Rise.” Journal of Chinese
Political Science, Vol. 16, No. 1 (březen 2011), s. 69-89.
Liu, Chuan Zhi. “Lenovo: An Example of Globalization of Chinese Enterprises.” Journal of

International Business Studies, Vol. 38, No. 4. (července 2007), s. 573-577.
Nye, Joseph S. “Soft Power.” Foreign Policy, No. 80 (podzim 1990), s. 153-171.
119
Nye, Joseph, S. “Soft Power and American Foreing Policy.” Political Science Quarterly, Vol. 119,
No. 2 (léto 2004), s. 255-270.
Nye, Joseph S. “The Changing Nature of World Power.” Political Science Quarterly, Vol. 105, No.
2 (léto 1990), s. 177-192.
Nye, Joseph S. a William A. Owens. “America's Information Edge.” Foreign Affairs, Vol. 75, No. 2,
(březen/duben 1996), s. 20-36.
Rabinovitch, Simon. “The Rise of an Image-Conscious China.” China Security, Vol. 4, No. 3 (léto
2008).
http://www.chinasecurity.us/index.php?option=com_content&view=article&id=59#rabinovich1.
Sathyamurthy, T. V. “Role of China in International Relations.” Economic and Political Weekly,

Vol. 13, No. 45 (11. listopad 1978), s. 1851-1853+1855-1858.
Sathyamurthy, T. V. “Role of China in International Relations.” Economic and Political Weekly,

Vol. 13, No. 47 (25. listopad 1978), s. 1941-1943+1945-1947+1949-1955.
Scobell, Andrew. “China’s soft sell: Is the world buying?.” China Brief, Vol. 7, No. 2 (květen
2007). http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[tt_news]=4024.
Shambaugh, David. “China's Propaganda System: Institutions, Processes and Efficacy.” The China
Journal, No. 57 (leden 2007), s. 25-58.
Su, Wendy. “New strategies of China's film industry as soft power.” Global Media and
Communication, Vol. 6, No. 3 (2010), s. 317-322.
Sutter, Robert a Chin-Hao Huang, “China-Southeast Asia Relations: Military Diplomacy and
China’s Soft Power.” Comparative Connections, Vol. 8, No. 2 (2006), s. 75-84.
Wang, Hongying a Yeh-Chung Lu. “The Conception of Soft Power and its Policy Implications: a
comparative study of China and Taiwan.” Journal of Contemporary China, Vol. 17, No. 56 (srpen
2008), s. 425-447.
Wilson, Ernest J. “Hard Power, Soft Power, Smart Power.” The ANNALS of the American
Academy of Political and Social Science, Vol. 616, No. 1 (březen 2008), s. 110-124.
Yan, Xuetong. “The Rise of China and its Power Status.” Chinese Journal of International Politics,
Vol. 1 (2006), s. 5-33.
Yan, Xuetong. “The Rise of China in Chinese Eyes.” Journal of Contemporary China, Vol 10, No.
26 (2001), s. 33-39.
Zhang, Weihong. “China’s cultural future: from soft power to comprehensive national power.”
International Journal of Cultural Policy, Vol. 16, No. 4 (listopad 2010), s. 383-402.
Články v internetových médiích, novinách, časopisech apod.

“Academic Ranking of World Universities – 2011.”
http://www.shanghairanking.com/ARWU2011.html.
120
“A message from Confucius: New Ways of Projecting Soft Power.” The Economist, 22. říjen 2009.
Anholt, Simon. “Nation “Branding”: Propaganda or Statecraft?.” Public Diplomacy Magazine, 18.
květen 2010. http://publicdiplomacymagazine.com/nation-branding-propaganda-or-statecraft.
Barry, John a Evan Thomas. “Dissent in the Bunker.” Newsweek, 15. prosinec 2003, s. 36.
Bennett, Richard M. “Tibet, the 'great game' and the CIA.” Asia Times Online, 26. březen 2008.
http://www.atimes.com/atimes/China/JC26Ad02.html.
“Big Increase in Chinese 'TOEFL' Examinees.” People's Daily, 8. leden 2002.

http://www.china.org.cn/english/culture/53027.htm.
“Confucius and the party line.“ The Economist, 22. květen 2003.
“Confucius has a Message. . . Learn to Speak Chinese.“ The Gazette, 30. říjen 2005.
“Confucius Making Comeback in China.“ Cincinnati Post, 28. červen 2002.

Cooper, Scott. “China's Aircraft Carrier Ambition.” SinoDefence.com.

http://www.sinodefence.com/research/aircraft-carrier/default.asp.
Davenport, Richard. “Know the Enemy.” Armed Forces Journal, září 2009.
http://www.armedforcesjournal.com/2009/09/4218087.
Dudley, Dominic. “Japan's Middle East Soft Power.” The Diplomat, 13. duben 2012. http://the-
diplomat.com/2012/04/13/japan%E2%80%99s-middle-east-soft-power.
Einhorn, Bruce. “The World's Most Influential Companies: Huawei.” Bloomberg Businessweek.
http://images.businessweek.com/ss/08/12/1211_most_influential/10.htm.
Epstein, Gady. “Is Hu Jintao Really The Most Powerful Person In The World?.“ Forbes, 4. listopad
2010. http://www.forbes.com/sites/gadyepstein/2010/11/04/is-hu-jintao-really-the-most-powerful-
person-in-the-world.
Fackler, Martin. “China and Japan in Deal Over Contested Gas Fields.” The New York Times, 19.
červen 2008. http://www.nytimes.com/2008/06/19/world/asia/19sea.html?_r=1.
“Facts and Figures: U.S. human rights situation.” Xinhua, 10. duben 2011.
Fish, Eric. “The remarkable similarities between CCTV interviews and People’s Daily editorials.”
Sinostand, 20. duben 2012. http://sinostand.com/2012/04/20/the-remarkable-similarities-between-
cctv-interviews-and-peoples-daily-editorials.
Flannery, Russell. “Big Winner From Taiwan's Presidential Vote: Chinese President Hu Jintao.”
Forbes, 14. leden 2012. http://www.forbes.com/sites/russellflannery/2012/01/14/big-winner-from-
taiwans-presidential-vote-chinese-president-hu-jintao.
121
Fletcher, Owen. “Lenovo passes Dell to become world's No 2 PC maker.” The Wall Street Journal,
Market Watch, 13. říjen 2011. http://www.marketwatch.com/story/lenovo-passes-dell-to-become-
worlds-no-2-pc-maker-2011-10-13.
“Foreign students drawn to China's schools.” People's Daily Online, 12. říjen 2007.
http://english.people.com.cn/90001/90776/6281460.html.
French, Howard W. “China Luring Scholars to Make Universities Great.” The New York Times,
28. říjen 2005.
http://www.nytimes.com/2005/10/28/international/asia/28universities.html?_r=1&pagewanted=all.
Grammaticas, Damian. “Aircraft carrier symbol of China's naval ambitions.” BBC News, 8. květen
2011. http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific-13693495.
“Human Rights Records in the United States.” Embassy of the People’s Republic of China in the
United States of America, 23. říjen 2003. http://www.china-embassy.org/eng/zt/zgrq/t36633.htm.
Cha, Ariana Eunjung. “Opportunities in China Lure Scientists Home.” The Washington Post, 20.
únor 2008. http://www.washingtonpost.com/wp-
dyn/content/article/2008/02/19/AR2008021902509.html.
Cheng Guangjin. “Soft power spearheads diplomacy, says FM official.” China Daily, 7. duben 2012.
http://europe.chinadaily.com.cn/china/2012-04/07/content_14996064.htm.
“China and Confucius: Sage move?.” The Economist, 28. duben 2011.
“China military 'closing key gaps', says Pentagon.” BBC News, 25. srpen 2011.
http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific-14661027.
“China’s Confucius Institutes: Rectification of statues.” The Economist, 20. leden 2011.
http://www.economist.com/blogs/banyan/2011/01/china%E2%80%99s_confucius_institutes.
„Chinese floating hospital treats Costa Ricans for free.“ BBC News, 25. listopad 2011.
http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-china-15892653.
Chovanec, Patrick. “Propaganda Instructions on Wenzhou Train Crash.” Business Insider, 25.
červenec 2011. http://www.businessinsider.com/propaganda-instructions-on-wenzhou-train-crash-
2011-
7?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+businessinsider+%28B
usiness+Insider%29.
“Ideology in China: Confucius Makes a Comeback.” The Economist, 17. květen 2007.
Jenne, Dalibor. “Život v bezejmenném městě říše středu, kde leží div světa.“ online.muni.cz, 21.
února 2011. http://www.online.muni.cz/student/2091-zivot-v-bezejmennem-meste-rise-stredu-kde-
lezi-div-světa.
Kaphle, Anup. “Maoists in Limbo.” Foreign Policy, 26. srpen 2010.

http://www.foreignpolicy.com/articles/2010/08/26/maoists_in_limbo.
122
Kent, Jo Ling. “China trade: The 'Dalai Lama Effect'.“ CNN.com, 4. listopad 2010.
http://edition.cnn.com/2010/BUSINESS/11/04/dalai.lama.trade.china/index.html.
Koike, Yuriko. “China’s Soft-Power Offensive in Taiwan.” Project Syndicate, 30. leden 2012.
http://www.project-syndicate.org/commentary/china-s-soft-power-offensive-in-taiwan.
Larmer, Brook. “The Center of the World.” Foreign Policy, 30. srpen 2005.
http://www.foreignpolicy.com/articles/2005/08/30/the_center_of_the_world.
Leonard, Mark. “The road obscured.” Financial Times, 8. červenec 2005.

http://www.ft.com/intl/cms/s/0/9d653a78-eddb-11d9-98e5-00000e2511c8.html#axzz1uIHszNCg.
Liu, David a Diane Wu. “The Challenges of Public Relations in China.” Weber Shandwick:
Outcomes. http://www.webershandwick.co.uk/outcomes/issue6/story2.html.
Magistad, Mary Kay. “Confucius vs. Avatar: And the Winner is….” YaleGlobal online, 25. leden
2010. http://www.yaleglobal.yale.edu/content/confucius-vs-avatar.
Mezelová, Kateřina. “Čína hodlá získat více srdcí a myslí – ‘jemnou silou’.” Česká pozice, 8.
duben 2012. http://www.ceskapozice.cz/zahranici/geopolitika/cina-hodla-ziskat-vice-srdci-mysli-
%E2%80%93-%E2%80%9Ejemnou-silou%E2%80%9C.
McDuling, John. “ASIO forced NBN to dump Huawei.” Financial Review, 26. březen 2012.
http://afr.com/p/national/asio_forced_nbn_to_dump_huawei_FaglE6qWrqd5utgLpR0IdO.
Miles, James. “Tiananmen killings: Were the media right?.” BBC News, 2. červen 2009.
http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-pacific/8057762.stm.
Minxin Pei, “Signs of a New Tiananmen in China.” The Diplomat, 4. duben 2012. http://the-
diplomat.com/2012/04/04/signs-of-a-new-tiananmen-in-china.
Trefor Moss, “Decoding China’s Aircraft Carrier.” The Diplomat, 13. srpen 2011. http://the-
diplomat.com/2011/08/13/decoding-china%E2%80%99s-aircraft-carrier.
“Number of Confucius Institutes to reach 200 in 2007.” People's Daily Online, 22. březen 2007.
http://english.people.com.cn/200703/22/eng20070322_359963.html.
Nye, Joseph S. “Get Smart: Combining Hard and Soft Power.” Foreign Affairs, červenec/srpen
2009. http://www.foreignaffairs.com/articles/65163/joseph-s-nye-jr/get-smart.
Nye, Joseph S. “Here's Why China Probably Won't Replace The US As The World's Leading
Superpower,” Business Insider, 6. říjen 2011, http://www.businessinsider.com/heres-why-china-
probably-wont-replace-the-us-as-the-worlds-leading-superpower-2011-10.
Nye, Joseph S. “South Korea’s growing soft power.” Daily Times, 11. listopad 2009.
http://www.dailytimes.com.pk/default.asp?page=2009\11\11\story_11-11-2009_pg3_5.
Nye, Joseph S. “The New Public Diplomacy.” Project Syndicate, 10. únor 2010. http://www.project-
syndicate.org/commentary/the-new-public-diplomacy.
Nye, Joseph S. “Think Again: Soft Power.” Foreign Policy, 23. únor 2006.
http://www.foreignpolicy.com/articles/2006/02/22/think_again_soft_power.
123
Nye, Joseph S. “Today, It's a Question of Whose Story Wins.” Los Angeles Times, 21. červenec
2004. http://articles.latimes.com/2004/jul/21/opinion/oe-nye21.
Poling, Gregory. “Who’s Afraid of Huawei?.” The Diplomat, 10. duben 2012, http://the-
diplomat.com/2012/04/10/who%E2%80%99s-afraid-of-huawei.
Puddington, Arch. “The Great China Exception.” The Diplomat, 8. duben 2012. http://the-
diplomat.com/2012/04/08/the-great-china-exception/?all=true.
Qin, Yaqing. “Chinese Culture and Its Implications for Foreign Policy-making.” China Institute for
International Studies, 12. duben 2012. http://www.ciis.org.cn/english/2012-
04/12/content_4934865.htm.
“Sun Tzu and the art of soft power.“ The Economist, 17. prosinec 2011.
Teslik, Lee Hudson, rozhovor se Simonem Anholtem. „Anholt: Countries Must Earn Better Images
through Smart Policy.“ Council on Foreign Relations, 6. listopad 2007. http://www.cfr.org/media-
and-public-opinion/anholt-countries-must-earn-better-images-through-smart-policy/p14719.
Teslik, Lee Hudson. „Nation Branding Explained.“ Council on Foreign Relations, 9. listopad 2007.
http://www.cfr.org/information-and-communication/nation-branding-explained/p14776.
“The sage, 2,549 years on.” The Economist, 23. červenec 1998.
“Tibetan Activism: No Impact.” The Economist, 31. březen 2012.

“Timeline: China milk scandal.” BBC News, 25. leden 2010, http://news.bbc.co.uk/2/hi/asia-
pacific/7720404.stm.
Tinl, Karel. “Jak úspěšně rozjet byznys v Číně? Trénujte karaoke, nesmrkejte a nemluvte čínsky,”
byznys.ihned.cz, 26. březen 2012. http://byznys.ihned.cz/c1-55170050-jak-uspesne-rozjet-byznys-
v-cine-trenujte-karaoke-nesmrkejte-a-nemluvte-cinsky.
Tyler, Patrick E. “Deng Xiaoping: A Political Wizard Who Put China on the Capitalist Road.”
New York Times, 20. únor 1997.
http://www.nytimes.com/learning/general/onthisday/bday/0822.html.
“Varyag Aircraft Carrier.” sinodefence.com, poslední aktualizace 22. duben 2011.

http://www.sinodefence.com/navy/surface/varyag.asp.
Weiner, Eric. “Consultants Develop Notion of Branding Nations.” National Public Radio, 11. leden
2006. http://www.npr.org/templates/story/story.php?storyId=5149506.
“What Is "Three Represents" CPC Theory?.” China.org.cn.

http://www.china.org.cn/english/zhuanti/3represents/68735.htm.
Whitney, Joel, rozhovor s Josephem S. Nye. “How Soft is Smart.” Guernica, 8. říjen 2008.
http://www.guernicamag.com/interviews/how_soft_is_smart_1.
124
“WikiLeaks: Krveprolití na Tchien-an-men nebylo na Tchien-an-men.” ČT24 – Česká televize, 6.
červen 2011. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/126434-wikileaks-krveproliti-na-tchien-an-
men-nebylo-na-tchien-an-men.
“Wu Jianmin: 'Harmonious World' Helps Rebut 'China Threat'.” China.org.cn, 20. březen 2006.
http://www.china.org.cn/english/international/162349.htm.
Yang Jie, “CCTV accused of airing 'fake news,' staging interviews.” Global Times, 14. leden 2011.
http://www.globaltimes.cn/beijing/society/2011-04/612741.html.
Yardley, Jim. “No Spitting on the Road to Olympic Glory, Beijing Says.“ The New York Times, 17.
duben 2007.
http://www.nytimes.com/2007/04/17/world/asia/17manners.html?_r=1&pagewanted=all.
“Zakladatel barnumské reklamy sázel na lidskou zvědavost - a hloupost.“ Lidovky.cz, 2. červenec

2010. http://www.lidovky.cz/zakladatel-barnumske-reklamy-sazel-na-lidskou-zvedavost-a-
hloupost-116-/ln-media.asp?c=A100702_105202_ln-media_jar.
Filmy a videa
Jacques, Martin. “Understanding the rise of China.” Video on TED.com, natočeno v říjnu 2010,
zveřejněno v lednu 2011.
http://www.ted.com/talks/lang/en/martin_jacques_understanding_the_rise_of_china.html.
“Nixon in China (The Film) - 25 minute version.” Nixon Presidential Library, YouTube, nahráno
22. února 2012. http://www.youtube.com/watch?v=TdsQ5XgknR8.
Shashi Tharoor, “Why nations should pursue "soft" power.” Video on TED.com, listopad 2009.
http://www.ted.com/talks/lang/en/shashi_tharoor.html.
“The Chinese Are Coming.” dvoudílný dokumentární film BBC.

http://www.bbc.co.uk/programmes/b00ykxfh.
Internetové stránky
“1989 World Press Photo.”
http://www.archive.worldpressphoto.org/search/layout/result/q/ishoofdafbeelding/true/trefwoord/ye
ar/1989.
“About Confucius Institutes.” Hanban. http://english.hanban.org/node_10971.htm.
“CCTV News.” http://english.cntv.cn/01/index.shtml.
“Erasmus Mundus - Scholarships and Academic Cooperation.” European Commission.

http://ec.europa.eu/education/external-relation-programmes/mundus_en.htm.
“Florida Splendid China.” Florida’s Lost tourist Attractions. http://www.lostparks.com/china.html.
“Foreign Policy.” Encyclopædia Britannica on-line.

http://www.britannica.com/EBchecked/topic/213380/foreign-policy.
125
“Fourth World Conference on Women.” http://www.un.org/womenwatch/daw/beijing/platform.
“Global Peace Index.” Institute for Economics and Peace,

http://economicsandpeace.org/research/iep-indices-data/global-peace-index.
“Global Times.” http://www.globaltimes.cn.
“Hanban: Confucius Institute Headquarters.” http://english.hanban.org.
“Hrdina.” Česko-Slovenská filmová databáze. http://www.csfd.cz/film/38117-hrdina.
“Hrdinové války.” Česko-Slovenská filmová databáze. http://www.csfd.cz/film/233786-hrdinove-

valky.
“Human Rights Reports.” U.S. Department of State. http://www.state.gov/j/drl/rls/hrrpt/index.htm.
“China Academic Journals Full-Text Database.”

http://cnki.en.eastview.com/kns50/Navigator.aspx?ID=CJFD.
“China Climate Change Info-Net.” http://www.ccchina.gov.cn/en/index.asp.
“China Daily.” http://www.chinadaily.com.cn.
“China Human Rights.” http://www.chinahumanrights.org.
“China Radio International.” http://english.cri.cn.
“China Tibet Online.” http://eng.tibet.cn.
“China Xinjiang.” http://en.chinaxinjiang.cn.
“Introduction.” HSK, http://www.hsk.org.cn/english/Center_intro.aspx.
“Klan létajících dýk.” Česko-Slovenská filmová databáze. http://www.csfd.cz/film/174017-klan-

letajicich-dyk.
“Kletba zlatého květu.” Česko-Slovenská filmová databáze. http://www.csfd.cz/film/223794-

kletba-zlateho-kvetu.
“Konfuciova akademie.” http://konfucius.upol.cz.
“Krvavé pobřeží.” Česko-Slovenská filmová databáze. http://www.csfd.cz/film/118015-krvave-

pobrezi.
“Ladytron.” http://www.ladytron.com.
“Ministry of Truth.” China Digital Times. http://chinadigitaltimes.net/china/ministry-of-truth.
“Northwest University.” http://www.nwu.edu.cn.
“Olympic Council of Asia: Games.” http://www.ocasia.org/Game/Index.aspx.
“People’s Daily.” http://english.peopledaily.com.cn.
126
“Place Branding and Public Diplomacy.” Palgrave Macmillan, http://www.palgrave-
journals.com/pb/index.html.
“Shanghai Propaganda Poster Art Center.” http://www.shanghaipropagandaart.com.
“Simon Anholt.” http://www.simonanholt.com.
“Tibet Online.” http://en.tibetol.cn.
“Troop and police contributors.” United Nations Peacekeeping.

http://www.un.org/en/peacekeeping/resources/statistics/contributors.shtml.
“True Xinjiang.” http://www.truexinjiang.com
“Tygr a drak.” Česko-Slovenská filmová databáze. http://www.csfd.cz/film/5733-tygr-a-drak.
„White Papers of the Government.“ China.org.cn. http://www.china.org.cn/e-white/index.htm.
“Xinhua.” http://www.xinhuanet.com.
“Yun shui ya.,” Česko-Slovenská filmová databáze. http://www.csfd.cz/film/205289-yun-shui-yao.
127

Diplomka - Cely Text

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Diplomka - Cely Text

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

MASARYKOVA UNIVERZITA

FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií

Budování měkké moci jako součást

magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Pavel Pšeja, Ph.D.

V Brně, 9. 5. 2012 …………………………

1.1 Poznámka k transkripci čínských znaků .................................................................................. 8

1.3 Proč toto téma? ......................................................................................................................... 10

1.4 Metoda, hypotézy a struktura práce ....................................................................................... 13

2. Teorie a vymezení termínů ............................................................................................................ 16

2.1 Úvodem ...................................................................................................................................... 16

2.2 Globalizace ................................................................................................................................ 16

2.3 Moc v politice a mezinárodních vztazích ................................................................................ 17

2.4 Měkká moc ................................................................................................................................ 20

2.5 Chytrá moc ................................................................................................................................ 41

2.6 Značka a image státu ................................................................................................................ 42

2.7 Shrnutí ....................................................................................................................................... 44

3. Vývoj vnímání měkké moci v čínské politice ................................................................................ 46

3.1 Úvodem ...................................................................................................................................... 46

3.2 Kořeny konceptu měkké moci v čínském myšlení ................................................................. 46

3.3 První generace: Maova revoluční éra ..................................................................................... 50

3.4 Druhá generace: Tengovo otevření Číny ................................................................................ 55

3.5 Třetí generace: Ťiang Ce-min .................................................................................................. 60

4. Aktuální nástroje budování měkké moci Číny ............................................................................. 75

4.1 Proč Čína potřebuje měkkou moc? ......................................................................................... 75

4.2 Kořeny a cíle současných politik budování měkké moci ....................................................... 76

4.3 Zdroje měkké moci Číny .......................................................................................................... 79

4.4 Nástroje ...................................................................................................................................... 86

4.5 Témata ..................................................................................................................................... 101

4.6 Cílové regiony .......................................................................................................................... 105

5. Závěr ............................................................................................................................................ 111

Použité zdroje .................................................................................................................................. 116

Primární zdroje (projevy, citáty, oficiální dokumenty) ............................................................. 116

Monografie .................................................................................................................................... 117

Kapitoly ve sbornících .................................................................................................................. 118

Články v odborných časopisech ................................................................................................... 119

Články v internetových médiích, novinách, časopisech apod. .................................................. 120

Filmy a videa ................................................................................................................................. 125

Internetové stránky....................................................................................................................... 125

1.3 Proč toto téma?

1.4 Metoda, hypotézy a struktura práce

2.3 Moc v politice a mezinárodních vztazích

2.4 Měkká moc

2.4.1 Logika fungování měkké moci

2.4.3 Nástroje řízení měkké moci

příkazová moc kooptivní moc

2.4.3.2 Neosobní kanály přenosu informací

2.4.3.3 Osobní kanály

2.4.3.4 Zahraniční politika

2.5 Chytrá moc

2.6 Značka a image státu

3.2 Kořeny konceptu měkké moci v čínském myšlení

3.2.2 Země středu jako země měkké moci

3.2.3 Čínské strategické myšlení a měkká moc

3.2.4 Některá specifika čínského myšlení

3.3 První generace: Maova revoluční éra

3.3.1 Revoluční zahraniční politika

3.4 Druhá generace: Tengovo otevření Číny

3.4.1 Neideologická zahraniční politika

3.4.2 Otevření se světu

3.4.3 Strategie skrývání vlastní síly

3.4.4 Koncept všeobecné národní moci